Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším než je krátká doslovná citace je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/2000 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě.

V Čelákovicích dne…………………………….

Podpis…………………………………

1

Poděkování Mé poděkování patří vedoucí práce PhDr. Martině Muknšnáblové za trpělivost, cenné rady a připomínky, které mi při vypracování absolventské práce poskytla.

2

Obsah Úvod………………………………………………………………………………………………………..………………4 1 Cíle absolventské práce…………………………………………………………………………..……………..5 1.1 Hlavní cíl……………………………………………………………………………………………………..…………….5 1.2 Dílčí cíl……………………………………………………………………………………………………………………….5 2 Teoretická část…………………………………………………………………………………………........….6 2.1 Regulace tělesné teploty……………………………………………………………………………………………6 2.1.1 Vliv chladu…………………………………………………………………………………..…………………….6 2.1.2 Vliv zvýšené okolní teploty………………………………………………………………………….……..7 2.2 Fyziologická tělesná teplota……………………………………………………………………………….………7 2.2.1 Faktory ovlivňující tělesnou teplotu…………………………………………………………………..8 2.2.2 Měření tělesné teploty……………………………………………………………………………………..8 2.2.3 Typy teploměrů používané k měření tělesné teploty…………………………………………9 2.3 Horečka………………………………………………………………………………………………………….……….10 2.3.1 Příčiny horečky…………………………………………………………………………………….…………11 2.3.2 Vznik horečky………………………………………………………………………………………………….11 2.3.3 Doprovodné příznaky horečky…………………………………………………………………………12 2.3.4 Typy horečky………………………………………………………………………………………….……….12 2.3.5 Vliv horečky na některé funkce organismu………………………………………………………13 2.3.6 Význam horečky………………………………………………………………………………………………14 2.3.7 Riziko horečky………………………………………………………………………………….……….…….14 2.3.8 Léková horečka……………………………………………………………………………….………….…..15 2.3.9 Horečka nejasného původu………………………………………………………………….…………15 2.4 Léčba horečky……………………………………………………………………………………………….………..16 2.4.1 Fyzikální postupy………………………………………………………………………………….…………16 2.4.2 Farmakologická léčba………………………………………………………………………………………17 2.4.2.1 Kyselina acetylsalicylová……………………………………………………………………...17 2.4.2.2 Ibuprofen…………………………………………………………………………….…………..….19 2.4.2.3 Paracetamol………………………………………………………………………..…………..….20 2.4.2.4 Deriváty pyrazolonu…………………………………………………………………………….22 2.4.2.5 Lékové interakce látek užívaných k léčbě horečky…………………..……………23 2.5 Horečka u dětí…………………………………………………………………..…..……………………………….23 2.5.1 Febrilní křeče……………………………………………………….…………………………………………25 2.5.2 Léčba horečky u dětí……………………………………………….………………………………………26 2.6 Léčba horečky v těhotenství a laktaci……………………….………………………………………..…..27 2.7 Přírodní léčba………………………………………………….………………………………………………………29 3 Praktická část……………………………………………….………………………………………………….….31 3.1 Vyhodnocení dotazníku…………………………….……………………………………………………………..32 4 Diskuse…………………………………………………….…………………………………………………………46 Závěr…………………………………………………………..…………………………………………………………………50 Summary………………………………………………..……………………………………………………………………..51 Bibliografie………………………………………………..…………………………………………………………………..53 Seznam grafů………………………………………..……………………………………………………………………….56 Seznam příloh………………………………………………………………………………………………………………..57

3

Úvod

Tématem mé absolventské práce je léčba horečky. Pro výběr tématu mě inspirovali zkušenosti z domácího prostředí. Jelikož mám tři malé děti, je horečka častým příznakem, se kterým se setkávám. Zajímají mě nejen možnosti farmakologické léčby ale také alternativní způsoby a také otázka, zda je vůbec vhodné horečku léčit. Horečka je jedním z nejčastějších symptomů většiny běžných onemocnění. Mnoho pacientů pak konzultuje otázky ohledně léčby horečky právě s farmaceutickým asistentem. Z toho plyne důležitost edukace těchto uživatelů právě farmaceutickým asistentem, který poskytuje tzv. předlékařskou pomoc. Domnívám se, že by bylo třeba posílit nutnost edukace uživatelů antipyretik především aktivním přístupem farmaceutického asistenta, který bude při prodeji léku aktivně vyhledávat souvislosti, které by mohly vést k poškození pacienta daným léčivem. Proto bych ve své práci také chtěla upozornit na nejčastější úskalí při užívání antipyretik, jako jsou například lékové interakce nebo rizika spojená s nadužíváním. V teoretické části bude popsáno, jak horečka vzniká, jaké jsou příčiny a jaká jsou rizika horečky. Bude uvedeno, jak lze teplotu měřit a jakými teploměry. Budou vypsány možnosti léčby pomocí léčivých přípravků, fyzikální postupy léčby a také alternativní postupy léčby horečky. V praktické části bude zpracováno pomocí dotazníkového šetření povědomí veřejnosti o horečce, o možnostech léčby horečky pomocí léčivých přípravků či pomocí alternativních metod a o správném užívání antipyretik. Pokusím se vyvodit důležité informace, které bych pak ve své budoucí praxi farmaceutického asistenta ráda užila při prodeji těchto léčivých přípravků a zároveň při poskytování rad pacientům.

4

1 Cíle absolventské práce 1.1

Hlavní cíl Zpracovat ucelený přehled o možnostech léčby horečky.

1.2

Dílčí cíl

Pomocí dotazníkového šetření zjistit jaká je informovanost veřejnosti o horečce, její léčbě a o správném užívání antipyretik.

5

2 Teoretická část 2.1 Regulace tělesné teploty Tělesná teplota je regulována pomocí termoregulačního centra v hypothalamu, které koordinuje tvorbu a výdej tepla. Termoreceptory nacházející se v hypothalamu registrují teplotu tělesného jádra, jde o teplotu krve protékající hypothalamem. Z periferie dodávají informace podkožní a slizniční termoreceptory. Tělesné teplo vzniká při látkové přeměně a jeho produkce je ovlivněna působením některých hormonů (katecholaminy) a může být také zvýšeno kontrakcemi kosterních svalů (třesová termogeneze). Při regulaci tělesné teploty se také oplatňují cévní reakce vazokonstrikce a vazodilatace. Vazomotorické reakce odpovídají na zevní působení chladu a tepla. Mechanismy, kterými organismus teplo ztrácí nebo získává, závisí na teplotě okolního prostředí. Jsou to radiace - sálání (při teplotách nižších než 37° C), kondukce (kontaktem tělesného povrchu s teplými nebo chladnými látkami), konvekce (ztráty nebo získání tepla závisí na proudění vzduchu) a evaporace (odpařování vody z kůže a respiračního systému spojené s výdejem tepla). Získávání a výdej tělesného tepla jsou také ovlivňovány relativní vlhkostí vzduchu. [NEČAS, 2006]

2.1.1 Vliv chladu Působení chladu zvyšuje tonus sympatiku a následně dochází k vazokonstrikci v kůži. V případech, kdy nelze tělesnou teplotu udržet pouze vazokonstrikcí, musí se zvýšit produkce tělesného tepla volní motorickou aktivitou a svalovým třesem. Produkce tělesného tepla může být takto zvýšena několikanásobně v průběhu sekund až minut. Nezpůsobilost takto udržet tělesnou teplotu vyústí v hypotermii kdy teplota tělesného jádra klesá pod 35 °C. V rozmezí teplot mezi 34 °C a 27 °C klesá látková přeměna, snižuje se svalový třes, objevují se různé stupně poruch vědomí, dochází k vazodilataci. Bezvědomí nastává při snížení teploty pod 32 °C. Při poklesu teploty na 27 °C - 24 °C se přeruší procesy udržující tělesnou teplotu. Smrt nastává při poklesu teploty na přibližně 24 °C selháním respirace. U starších jedinců (60-70 let) se hypertermie rozvine snadněji. Snižují se reakce na chladové podněty, svalový třes začíná později, vazokonstrikce je méně intenzivní. 6

Novorozenci mohou zvýšit produkci tělesného tepla termogenezí v hnědé tukové tkáni (netřesová termogeneze) přibližně do konce 1. měsíce věku. [NEČAS, 2006]

2.1.2 Vliv zvýšené okolní teploty V situacích, kdy organismus nemůže zabezpečit výdej tepla do okolí, dochází k přehřátí-hypertermii. Teplota tělesného jádra stoupá nad 39 °C. Pokud vazodilatace a zvýšené prokrvení kůže nemohou samy zajistit potřebný výdej tepla radiací, konvekcí a kondukcí, zvyšují se ztráty tepla zvýšeným pocením. V důsledku vazodilatace klesá krevní tlak, pokles krevního tlaku může vést až ke kolapsu. Dochází také k depleci vody a solí, klesá krevní zásobení kůže a posléze se sekrece potu může zastavit. Za tohoto stavu je snížena schopnost termoregulace a teplota tělesného jádra může dosáhnout 42 °C - 43 °C. Tyto změny charakterizují úpal. Pokud není tělesná teplota snížena a pacient není rehydratován, může přehřátí způsobit smrt. Zvláštní formou hypertermie je úžeh. Vzniká působením přímého slunečního záření na nepokrytou hlavu a šíji. Dostavují se bolesti hlavy a zvracení, v dalším stadiu se objevují poruchy nervových funkcí. [NEČAS, 2006]

2.2 Fysiologická tělesná teplota Tělesná teplota zdravého člověka se pohybuje v rozmezí 36,0 °C-36,9 °C, má své minimum v ranních a maximum v odpoledních hodinách. Teplota mezi 37,0 °C - 37,9 °C je označována jako subfebrilní, nad 38 °C se jedná o horečku a teplota mezi 40,0 °C 41,0 °C je hyperpyrexií. Teplota pod 36,0 °C je subnormální. V důsledku nerovnoměrného rozložení teplotního gradientu v těle existují i za fyziologických podmínek rozdíly mezi současně měřenými teplotami na různých částech těla. Teplota měřená pod jazykem je o 0,2-0,3 °C vyšší než v axile a teplota naměřená v rektu nebo vagině o 0,5 °C vyšší než pod jazykem a tato teplota odpovídá nejblíže vnitřní teplotě. Malé děti nemají řízení teploty tak přesné, fysiologická teplota může být zvýšena o 0,5 °C proti zdravým dospělým. Naopak u starých lidí se setkáváme s teplotou subnormální, která může být projevem sníženého metabolismu. Také při 7

těžkých infekcích u nich dochází k menšímu vzestupu tělesné teploty. Přibližně 2 % normální dospělé populace má trvale zvýšenou teplotu

-

konstituční hypertermie. [TROJAN, 2003]

2.2.1 Faktory ovlivňující tělesnou teplotu 1. Věk. Děti až do puberty mají labilnější tělesnou teplotu. Čím menší dítě, tím hůře se vyrovnává s teplotními rozdíly mezi okolím a tělesnou teplotou. Staří lidé mají sníženou kontrolu termoregulace, vzniká riziko hypotermie. 2. Denní doba. Během dne kolísá tělesná teplota až o 2 °C. Mezi 4.-6. hodinou dosahuje nejnižších hodnot a mezi 18.-20. hodinou naopak hodnot nejvyšších. 3. Tělesná aktivita zvyšuje teplotu těla až o 1-1,5 °C. 4. Okolí. Při teplotě okolí nad 34,4 °C a vlhkosti vzduchu 100 % se tělesná teplota zvyšuje. Při nízké vlhkosti vzduchu snese lidský organismus teplotu okolí až 65,5 °C. 5. Hormony. U žen (estrogen) v období ovulace je teplota těla zvýšena o 0,35 °C. Také tyroxin, adrenalin, noradrenalin ovlivnují teplotu např. při stresu, rozrušení, hyperfunkci štítné žlázy. [MIKŠOVÁ, 2006]

2.2.2 Měření tělesné teploty Tělesnou teplotu můžeme měřit na kůži nebo v tělesných dutinách. Tělesná teplota na různých místech těla není stejná. Mezi nejběžnější způsoby měření tělesné teploty patří axilární metoda – teploměr umístíme do středu podpažní jamky, končetinu přitiskneme k hrudníku nebo volně položíme na opačné rameno. Jde o nejčastěji používanou metodu měření u dospělých a větších dětí. Rektální metoda měření je nejčastěji používaná u malých dětí. Tímto způsobem změříme teplotu nejpřesněji. Teploměr opatrně zavádíme do konečníku, u malých dětí asi 1,5 cm, u dospělých až 4 cm. Naměřená teplota je o 0,5 °C vyšší než při axilárním měření. Orální metoda měření tělesné teploty je metodou používanou v USA a Anglii u dospělých a větších dětí. Při měření je teploměr umístěn nad sublingvální arterií, a 8

proto lze snadno zjistit centrální teplotu. Naměřená teplota je o 0,3 °C vyšší než při axilárním měření. Na povrchu kůže- vhodné pro orientační, časté nebo kontinuální měření. Nevýhodou je nepřesnost měření. Výhodou je snadnost a bezpečnost měření. Mezi další metody měření patří měření v zevním zvukovodu (tympanické měření)- metoda při které se měří teplota v blízkosti ušního bubínku. Umožňuje změřit velmi přesně centrální teplotu díky malé vzdálenosti tympanické membrány od hypotalamu. Některé prameny však upozorňují, že měření nemusí být přesné u dětí do 3 let vzhledem k anatomickým poměrům. Naměřená hodnota je o 0,5 °C vyšší než v axile. Vaginální měření bazální teploty. Metoda používaná pro zjištění doby ovulace, během které dochází k přechodnému zvýšení teploty v malé pánvi. Invazivní metody měření jsou metody používané v nemocniční péči na odděleních ARO/JIP. Teplotu lze měřit např. v jícnu, pulmonální arterii či v močovém měchýři. [MIKŠOVÁ, 2006], [VYTEJČKOVÁ, 2013]

2.2.3 Typy teploměrů používané k měření tělesné teploty Klasické elektronické teploměry jsou v současné době nejčastěji používané. Zaznamenávají nejvyšší naměřenou teplotu. Jsou určeny k měření v podpaží, ústech a rektu. Některé jsou určeny jen k jednomu typu měření, s některými lze měřit na všech uvedených místech. Délka měření je různá- několik vteřin až minut. Teploměry bývají vodotěsné, výhodou bývá flexibilní špička vhodná pro bezpečné měření teploty v rektu. Teploměry na principu infračerveného záření jsou založeny na využití speciálního senzoru schopného snímat infračervené záření, které vyzařují všechny objekty včetně živých bytostí, a převádět na elektrický signál. Patří sem bezkontaktní čelní, k měření se využívá oblast spánkové tepny, protože se nachází těsně pod kůží a krevní tok je zde stálý a pravidelný. Tento teploměr je hygienický, komfortní a rychlý, téměř okamžitý. Tento princip využívají i teploměry pro měření v uchu. Teploměry na bázi tekutých krystalů jsou určeny pouze k orientačnímu měření tělesné teploty. Jde o teploměr ve formě pásku, jež se přikládá na čelo. Teploměry chemické (s uzavřenými chemickými body)- jedná se o úzký plastový 9

proužek určený k měření teploty v ústech nebo o axilární nálepku. Na teploměru jsou rozmístěny chemické body, z nichž každý reaguje změnou zbarvení na určitou specifickou teplotu. Teploměr ve formě plastového proužku je určen pro opakované použití, teploměr ve formě axilární nálepky je jednorázový. Skleněné teploměry rtuťové maximální a rychloběžné jsou velmi přesné, ale mají tu nevýhodu, že při rozbití jsou nebezpečné. Dříve byly velmi často používany, ale vzhledem k úniku toxické rtuti při jejich rozbití, je od roku 2009 prodej rtuťových teploměrů v EU zakázán. Staré, před zákazem zakoupené teploměry lze stále používat. Při náhodném rozbití rtuťového teploměru je potřeba zacházet s toxickou rtutí velmi opatrně, nesmíme se jí dotýkat holýma rukama a vdechovat její výpary. Rtuť musí být pečlivě sebrána a uložena do uzavřené nádoby mezi nebezpečný odpad. Místnost by měla být vyvětrána. Skleněné bezrtuťové jsou alternativou ke rtuťovým a vypadají podobně. Rtuť byla nahrazena speciální slitinou Galistan obsahující galium, indium a cín. Tato slitina je netoxická a ekologická. Nevýhodou těchto teploměrů je, že se hůře sklepávají. Obecně je důležité se podrobně seznámit s návody k použití všech teploměrů a postup dodržovat. Při nedodržení postupu může teploměr měřit velmi nepřesně. Digitální teploměry je důležité nechat jednou za dva roky překalibrovat. Informaci o tomto servisním úkonu je možné získat u výrobce nebo distributora. [VYTEJČKOVÁ, 2013]

2.3 Horečka Horečka je zvýšení tělesné teploty v klidu nad 38 °C nejčastěji následkem účinku patogenního podnětu a je odlišné od fyziologického zvýšení tělesné teploty způsobeného zvýšením metabolismu a produkcí tělesného tepla (např. tělesnou námahou, trávením potravy, působením progesteronu u žen po ovulaci apod.). [NEČAS, 2006] Horečka může provázet různé chorobné stavy. Lze ji považovat za důležitý nespecifický symptom onemocnění. [KLENER, 2003]

10

2.3.1 Příčiny horečky Příčiny horečky lze rozdělit na infekční nemoci a neinfekční příčiny. Infekční příčiny lze rozdělit na lokální (ložiskové – v místě napadení infekce) a systémové, které jsou v celém organismu. Mezi lokální řadíme příčiny intrakraniální (meningitida, encefalitida), gastrointestinální trakt (gastroenteritida), respiratorní (tracheitida, bronchitida), ureogenitální (nefritida, cystitida). Ze systémových příčin lze uvést krátkodobé teploty se septikémií, vyvolané streptokoky, stafylokoky, krátkodobé teploty bez septikemie, které vyvolává chřipka, spála, příušnice, dlouhodobé teploty se septikémií, přítomné při infekčních endokarditidách, dlouhodobé teploty bez septikemie

při

malárii,

infekční

mononukleóze,

tuberkuloze.

[HEHLMANN, 2010] Neinfekční příčiny zahrnují nádorová onemocnění (leukémie, lymfomy, solidní nádory ledvin, jater, pankreatu a GIT, metastazující nádory zejména do jater), autoimunitní a revmatická onemocnění, kardiovaskulární onemocnění (infarkt myokardu, plicní embolie), endokrinní onemocnění (hypertyreóza, feochromocytom) a také poškození termoregulačního centra (nádory CNS, cévní mozkové příhody, encefalitida, degenerativní onemocnění CNS). [KLENER, 2011] Zvýšení teploty je též známo při inadekvátním podráždění některých orgánů (např. při průchodu kamene močovodem nebo žlučovodem apod.) jako reakce na poškození tkáně. Horečka také vzniká po aseptickém poškození tkáně např. při chirurgickém zákroku. [NEČAS, 2006]

2.3.2 Vznik horečky Vznik horečky je nejčastěji spojen s působením infekčních agens. Bakterie, respektive endotoxiny z jejich buněčné stěny, některé viry, komplexy antigen-antilátka aktivují makrofágy, granulocyty a monocyty. Důsledkem jejich aktivace je zvýšení produkce cytokinů: IL-1beta, nebo-li endogenní pyrogen, dále IL-6, TNF-alfa a další. Tyto cytokiny společně s mikrobiálními toxiny a prostaglandiny působí na činnost hypothalamického termoregulačního centra tak, že ho „nastaví“ na vyšší teplotu – newset point. Důsledkem je nesoulad mezi teplotou tělesného jádra (teplotou krve protekající hypothalamem) a hodnotou nastavení termoregulačního centra. Následně 11

jsou aktivovány mechanismy produkující a udržující teplo. Z centra je vyvoláno několik reakcí zvyšující teplotu tělesného jádra. Vzniká vazokonstrikce v periferii, následuje omezení výdeje tělesného tepla. Z periferie je do termoregulačního centra signalizováno ochlazení a organismus začne vyrábět teplo hlavně třesovou termogenezou. Toto stadium vzestupu tělesné teploty je nazýváno stadium incrementi. Při dosažení vyšší teploty tělesného jádra mizí pocity chladu a svalový třes. Toto stadium je nazýváno stadium akme. Přestane-li působit škodlivina, termoregulační centrum se vrací do normálního stavu, teplota tělesného jádra je ale ještě zvýšená. Přebytečné teplo musí organismus uvolnit vazodilatací a zvýšeným pocením. Pokles tělesné teploty – stadium decrementi může být pomalý nebo rychlý. Při rychlém poklesu teploty se může v důsledku periferní vazodilatace významně snížit krevní tlak, což může vést k cirkulačnímu kolapsu zejména při změně polohy vleže do stoje. [NEČAS, 2006]

2.3.3

Doprovodné příznaky horečky

Příznaky jsou proměnlivé a v průběhu horečky se mění. Při nástupu horečky si nemocný může stěžovat na chlad a zimu, třesavku, kůže je studená a suchá. Nemocný je bledý a nemůže se zahřát. Postupně tělesná teplota roste, pulz se zrychluje. V průběhu horečky si nemocný stěžuje na sucho v ústech, žízeň, bolest svalů a hlavy, kůže je teplá, červená, orosená, nemocný je ospalý, nemá chuť k jídlu, může se vytvořit herpes na rtech. Nemocný je ohrožen dehydratací, zvláště senioři a děti. Příznaky dehydratace zahrnují suché popraskané rty a suchá sliznice v dutině ústní, zrychlený pulz, snížená tvorba moči, alterace psychických funkcí, nemocný se cítí slabý, stěžuje si žízeň. [KELNAROVÁ, 2009]

2.3.4 Typy horečky Podle průběhu teploty rozeznáváme několik hlavních typů horečky. 1. febris continua – setrvalá horečka: teplota neklesá pod 38 °C, v průběhu dne nejsou výkyvy teploty vyšší než 1 °C, charakteristické pro některé plicní záněty 2. febris remittens – opadávající horečka: rozdíly mezi nejnižší a nejvyšší teplotou během dne jsou větší než 1 °C, s tímto typem se setkáváme např. u revmatické 12

horečky 3. febris intermittens – střídavá horečka: období horečky je střídáno obdobím s normální teplotou, výrazné rozdíly s vrcholy nad 39 °C jsou charakteristické pro septické stavy 4. febris recurrens – návratná horečka: střídání afebrilních period s horečkami 5. febris undulans – vlnivá horečka: je charakterizovaná postupným vzestupem teplotních hodnot a jejich opětným postupným poklesem 6. febris septica – septická horečka: je charakterizovaná teplotními výkyvy většími než 2 °C. [KLENER, 2011]

2.3.5 Vliv horečky na některé funkce organismu 1. Nervový systém: bolesti hlavy, svalová slabost, pocit bolesti ve svalech, funkční poruchy CNS projevující se spavostí, apatií nebo naopak nespavost, halucinace. 2. Kardiovaskulární systém: zvýšení pulzové frekvence a s tím související vzestup srdečního minutového výdeje a zrychlení cirkulace ve vnitřních orgánech. 3. Látková přeměna: zvýšení látkové přeměny, při déletrvajících horečkách se vyčerpávají zásoby glycidů, dochází ke štěpení proteinů a lipidů. 4. Respirační systém: zrychlené dýchání v důsledku zvýšené tvorby CO2 ve tkáních a v důsledku zvýšené teploty krve protékající dechovými centry. 5. Trávicí ústrojí: klesá sekrece slin, snižuje se samočištění ústní dutiny a objevuje se povlak jazyka, klesá sekrece žaludečních, pankreatických, střevních štáv a žluči v důsledku čehož je snížena resorpce živin, resorpce vody v tlustém střevě je zvýšena a dochází k zácpě. 6. Ledviny: tvorba moči je snížena, v moči se může objevit bílkovina. [NEČAS, 2006]

13

2.3.6

Význam horečky

Horečka má svůj nezastupitelný význam, informuje nás o nemoci a napomáhá nám ji zvládnout. Jde o jednu z evolučně velmi starých obranných reakcí, která se vyskytuje již u plazů. Vyšší teplota podporuje činnost imunitního systému, zejména specifickou imunitní odpověď, neboť usnadňuje aktivaci a funkci efektorových lymfocytů. Například tím, že se urychluje reorganizace cytoskeletu uvnitř T-lymfocytů a tím je umožňěn efektivní transport různých molekul důležitých pro komunikaci na povrch cytoplasmatické membrány atd. Zvýšení teploty také podporuje expresi adhezivních molekul na stěně cév, usnadňuje prostup imunitních buněk do tkání, potencuje účinek a tvorbu některých cytokinů např. interferonů, významných v protivirové obraně. Dále nárůst teploty může bránit množení patogenů (např. zpomaluje syntézu LPS obalu u gramnegativních bakterií), potencovat účinek antibiotik.

2.3.7

[VRABELOVÁ, 2006]

Riziko horečky

Neřízený nárust teploty může mít fatální následky. Za hraniční se považuje vnitřní teplota 43,3 °C, při takto vysokých hodnotách dochází k denaturaci bílkovin, rozpadu

enzymatických

komplexů,

zástavě

metabolismu

a

smrti

buňky.

[VRABELOVÁ, 2006] U kojenců horečka vyšší než 41 °C (naměřeno rektálně) a trvající několik hodin může vést k poškození parenchymatózních orgánů včetně mozku, i když není provázena infekcí, sepsí. [NOVÁK, 2004] Nejčastější komplikací horečky jsou iniciální febrilní křeče. Při prudkém vzestupu teploty, což je, metabolicky nesmírně náročný stav, může mozek trpět relativním nedostatkem kyslíku a metabolických substrátů, což vede k rozsáhlé depolarizaci buněčných membrán. Klinicky se to projeví bezvědomím a tonicko-klonickými křečemi, jež jsou generalizované nebo výraznou svalovou hypotonií. Postiženi mohou být děti do 6 let věku, protože mají vysoký metabolický nárok a malou energetickou rezervu. Závažné febrilní křeče mohou signalizovat sepsi, neuroinfekci, nebo jiné vážné neurologické postižení (epilepsie vyvolaná horečkou) a vyžadují podrobné vyšetření. [NOVÁK, 2004] 14

V těhotenství představuje horečka významné riziko pro plod. Vysoká teplota matky může poškodit membrány buněk a způsobit smrt embryonálních buněk. Při vyšší teplotě a jejím dlouhodobém působení dochází k výraznému zvýšení rizika potratu. [VAŠUT, 2004]

2.3.8 Léková horečka Léková horečka je specifický klinický stav charakterizovaný subfebrilií až horečkou vzniklý v přímé souvislosti s podáním léčiva. Na první pohled nízká incidence může být zavádějící, neboť její přítomnost je pravděpodobně nezřídkakdy zaměňována za horečku infekční etiologie. Nejčastěji je dávána do souvislosti s užíváním antikonvulziv, antimikrobiálních léčiv (např. betalaktamová antibiotika), imunosupresiv, antiarytmik a jiných kardiak. Hypertermie

může

být

vyvolána

i

salicyláty,

kokainem,

inhibitory

monoaminooxidázy v kombinaci se selektivními inhibitory zpětného vychytávání serotoninu. Nejúčinější léčbou lékové horečky nejsou antipyretika, ale vysazení léku, který tento stav vyvolal. Léková horečka se také může rozvinout na základě dědičné dispozice, kterou je předem možné jen těžko odhalit. Nejznámějším příkladem je maligní hypertermie, charakterizovaná vedle horečky i svalovou rigiditou, tachyarytmií a hypotenzí. Vyskytuje se po podání inhalační anestezie (nejčastěji po podání halothanu

v

kombinaci s myorelaxanciem suxamethoniem) a je vysvětlována abnormálním uvolňováním iontů kalcia ze sarkoplazmatického retikula. Léčbou zde je podání dantrolenu stabilizujícího sarkoplazmatické retikulum. [SLÍVA, 2010]

2.3.9 Horečka nejasného původu Existuje malá, ale významná skupina pacientů se setrvalou nebo střídavou horečkou, u nichž je velmi obtížné stanovení diagnózy. Horečka nejasného původu se vyznačuje tím, že trvá déle než tři týdny (opakovaně naměřené hodnoty nad 38 °C). Příčiny horečky nejasného původu lze rozdělit do čtyř kategorií: infekční onemocnění (zpravidla pouze chronická), zánětlivá neinfekční (autoimunitní), onkologická a jiná. 15

Také se může jednat o atypický průběh infekcí vyvolaných běžnými mikroorganismy, např. komplikace některých chirurgických výkonů. [SCHNEIDER, 2006]

2.4 Léčba horečky Zvýšenou teplotu do 38 °C, pokud pacientovi nepůsobí výrazné obtíže, nemusíme snižovat. Je svým způsobem prospěšná v rámci obrany organismu před infekcí. Toto neplatí u malých dětí a pacientů z rizikových skupin. Déletrvající horečkou jsou obzvlášť ohroženi dlouhodobě nemocní- pacienti s onemocněním srdce a dýchacího systému, s onemocněním nervové soustavy, pacienti podvyživení. Trvá-li horečka déle než 2 dny, je třeba zajistit lékařské vyšetření pacienta, protože se může jednat o závažné bakteriální onemocnění, které je potřeba léčit antibiotiky. [SRNSKÝ, 2006]

2.4.1

Fyzikální postupy

Nefarmakologickou formou léčby horečky je fyzikální chlazení. Je možné provést chladné obklady, zábaly, chlazení ledem nad tepnami. V nemocniční péči to mohou být infuze přes led, lze použt přístroje k řízení tělesné teploty. K chlazení se používá také větrák, nebo endovaskulární katétrové ochlazování. [VYTEJČKOVÁ, 2013] Zábal se používá u nemocných s dobře prokrvenou perifrií, neměl by tedy mít mramorovou kůži a chladná akra. Zábal se provádí na celé tělo, s vynecháním hlavy, nebo jen jako částečný zábal na hrudník, třísla, na horní či dolní končetiny. Teplota zábalu má být kolem 15-18 °C. Čas ponechání je přibližně 10-20 minut. Neklesne-li teplota, zábal lze max. 3x opakovat. Pokud je zábal nemocným odmítán, můžeme jako alternativu použít chladnou sprchu. [VYTEJČKOVÁ, 2013], [KELNAROVÁ, 2009] Chlazení ledem nad velkými tepnami se dá použít i u nemocných s chladnou periferií. Používají se gelové sáčky tzv. hot-coldpack, nebo sáčky sledem. Přikládají se přes tkaninu, nejlépe bavlněnou, na tepny v tříslech a nadkličkových jamkách. Infuze podávané přes led se využívají nejčastěji na oddělení JIP a ARO. U nemocných s infuzí, namotáme volnou část infuzního setu na gelový sáček. [VYTEJČKOVÁ, 2013] 16

2.4 .2 Farmakologická léčba Ke snížení horečky používáme nesteroidní protizánětlivé látky (NSA) a neopioidní analgetika. Kromě analgetického účinku působí prakticky všechny látky také antipyreticky. U horečky a bolestí doprovázejících akutní infekční onemocnění se osvědčila kyselina acetylsalicylová (ASA) nebo ibuprofen - látky ze skupiny NSA. Ze skupiny neopioidních analgetik používáme paracetamol a deriváty pyrazolonu. Paracetamolu dáváme přednost v situacích, kdy jsou na závadu např. antiagregační účinky nebo se vyskytla intolerance na ASA a jiné NSA. Paracetamol použijeme také přednostně

u

dětí,

u

kterých

může

ASA

vyvolat

Reyův

syndrom.

[LINCOVÁ, 2007]

2.4.2.1 Kyselina acetylsalicylová Salicyláty mají svého předchůdce v salicinu. Jde o glykosid z vrbové kůry využívaný v dávných dobách v lidovém léčitelství. Kyselina acetylsalicylová (zkratka ASA) je syntetický produkt. ASA je neselektivní inhibitor cyklooxygenasy. Acetylací aktivního centra COX-1 vede k její ireverzibilní blokádě, na rozdíl od ostatních nesteroidních protizánětlivých látek, které působí pouze reverzibilně. Účinky ASA jsou dány jak bezprostředním působením nezměněné látky, tak jejím aktivním metabolitem, kyselinou salicylovou. Má účinky analgetické, antipyretické, antiflogistické a antiagregační. Analgetický účinek. ASA je vhodná k tlumení mírných až středně silných bolestí. Netlumí viscerální bolesti, ale u bolesti zánětlivého původu může být účinnější než opioidní analgetika. Dospělým se podává jednorázově perorálně v dávce 500 mg v intervalu 4-6 hodin. Antipyretický účinek nastupuje asi za 30 min po perorálním podání v dávce 500 mg a trvá přibližně 3-4 hodiny. ASA není vhodným antipyretikem při virových onemocněních u dětí. Toxické dávky mohou paradoxně vyvolat hyperpyrexii s pocením, dehydratací a kolapsem. Antiflogistický účinek se dostavuje až ve vyšších dávkách 3-6g/den, po kterých se již objevuje řada nežádoucích účinků. 17

Antaagregační účinek nastupuje ještě před vstupem do systémové cirkulace, ASA již v portálním řečišti ireverzibilně inhibuje destičkovou cyklooxygenasu a brání vzniku protiagregačního tromboxanu A2 v destičkách. Agregabilita destiček je porušena po celou dobu jejich života až 7 dní. ASA patří mezi nejúžívanější antiagregancia, podává se v dávce 100 mg/den. K nežádoucím účinkům patří gastrointestinální obtíže např. dyspepsie, okultní krvácení, gastroduodenální vředy. Gastritida a vředová choroba jsou proto kontraindikací pro podávání ASA. Po chronickém podávání se mohou objevit poruchy sluchu, tinitus, hluchota, vertigo. Tyto nežádoucí účinky se označují jako salicylismus. Současně se může vyskytnout kompenzovaná respirační alkaloza způsobená hyperventilací a kompenzovaná renálním mechanismem-zvýšenou exkrecí bikarbonátů. Při podávání ASA ke snížení horečky u dětí s virovým onemocněním existuje riziko vzniku tzv. REYEOVA SYNDROMU (hyperpyrexie, hyperpnoe, křeče, zvracení, neuropsychické poruchy, hepatopatie,encefalopatie). Jde o velmi vzácnou komplikaci, přesto podáváme dětem do 12 ti let jako antipyretikum paracetamol nebo ibuprofen. Při předávkování je častá nauzea nebo zvracení. K projevům těžkého předávkování patří poruchy acidobazické rovnováhy, delirium, křeče a koma a může končit smrtí v důsledku respiračního selhání. Snížení krevní srážlivosti a prodloužení doby krvácení může vést ke klinickým komplikacím např. při chirurgickém zákroku, proto se ASA týden před plánovanou operací má vysadit. V těhotenství se má ASA podávat pouze krátkodobě v nízkých dávkách a jen pokud je to nezbytné. Chronické podávání může ohrozit matku i plod zvýšenou krvácivostí. ASA nekombinujeme s jinými nesteroidními protizánětlivými léky protože by se snižoval jejich protizánětlivý účinek a zároven zvýšil nežádoucí účinek na GIT. [LINCOVÁ, 2007], [MARTÍNKOVÁ, 2014]

Intoxikace ASA Se zavedením preskripčního omezení v pediatrii pro riziko Reye-ova syndromu současně radikálně poklesl i počet intoxikací. Protože salicyláty zůstávají součástí řady 18

kombinovaných preparátů, je třeba s možností intoxikace stále počítat. Požití velkých dávek zpomaluje evakuaci žaludku s pozvolným nástupem vrcholu hladiny (až za 12 hodin), proto hladina salicylátů může stoupat ještě v průběhu prvních 24 hodin. Otrava je charakteristická rozvojem metabolické acidózy a alterace vědomí. V klinickém obraze dominuje tachypnoe, febrilie, nausea, zvracení, dehydratace a poruchy vědomí. Mírná až střední otrava se rozvíjí od dávek 150-300 mg/kg, vyšší dávky vedou k těžké acidóze a encefalopatii, která v dávkách nad 500 mg/kg může končit fatálně. Při požití menší dávky než 150 mg/kg je dostatečná hydratace a observace v klidu. U dávek do 300 mg/kg je třeba přistoupit k aktivní péči - snaha o eliminaci požitého léku (výplach, aktivní uhlí). Dávky nad 300 mg/kg vyžadují intenzivní postup monitorace základních životních funkcí, parenterální přísun tekutin, korekce iontové a acidobazické

dysbalance

a

terapie

hyperpyrexie

jsou

základní

opatření.

[GUT, 2005]

2.4.2.2 Ibuprofen Ibuprofen patří mezi deriváty kyseliny propionové. Pro látky z této skupiny je charakteristický dobrý analgetický, antipyretický a protizánětlivý účinek. Jejich předností je dobrá snášenlivost a relativně malé nežádoucí účinky. Ibuprofen je vhodný ke snížení horečky a tlumení bolestí u dospělých i u dětí. Analgetická a antipyretická dávka je 400-1200 mg na den, rozdělena do tří dávek. Protizánětlivé účinky Ibuprofenu jsou mírné a je jich dosaženo až ve vyšších dávkách 1600-3200 mg na den rozděleno do 3 dávek. Účinek analgetický a protizánětlivý spočívá v blokádě aktivity enzymu cyklooxygenázy (COX). Jde o enzym, který je nezbytný pro tvorbu prostaglandinů, zvyšujících citlivost periferních zakončení nocireceptorů na chemické mediátory bolesti a také podílejících se na zánětlivé reakci. Existují dva izoenzymy COX-1 a COX-2. Ibuprofen blokuje COX neselektivně, tj. obě izoformy. Blokáda COX a pravděpodobně i inhibice tvorby cytokinů vede k vasodilataci kožních cév a profuznímu pocení - ztráta skupenského tepla výparného a tím dochází k poklesu horečky. 19

Ibuprofen, podobně jako jiné NSA se nemá podávat spolu s kyselinou acetylsalicylovou nebo jinými NSA – při současném užívání se celkový protizánětlivý účinek snižuje. [LINCOVÁ, 2007] Mezi typické nežádoucí účinky NSA patří epigastrické potíže – pálení žáhy, bolesti v epigastriu, dyspepsie. Dále je to zvracení, nauzea, meteorismus, bolesti hlavy, závratě, kožní reakce, abnormality jaterních testů, otoky, angioedém. Mezi vzácné, ale závažné nežádoucí účinky NSA patří alergické reakce (astma, anafylaktoidní reakce), gastrointestinální

krvácení,

srdeční

selhání,

poškození

ledvin.

[KRŠIAK, 2006] Kontraindikací NSA je anamnéza hypersenzitivity na ASA a jiná NSA, těhotenství (zejména třetí trimestr) a laktace, aktivní vředová choroba, Crohnova choroba a ulcerozní kolitida, poruchy koagulace a krvácivé choroby. Opatrnost je nutná ve věku nad 60 let, u hepatopatie, nefropatie, srdečního onemocnění a při pozitivní anamnéze vředové choroby a krvácení do GIT. [KRŠIAK, 2006]

Intoxikace ibuprofenem Obecně je skupina NSA, až na několik zástupců poměrně málo toxická. Nejčastějšími projevy požití těchto léků jsou gastrointestinální příznaky, bolesti hlavy, závratě, hučení v uších, poruchy vizu. Při větších dávkách je možno zaznamenat hypotenzi, hypotermii, útlum CNS, hypoventilaci, poruchy acidobazické a elektrolytové rovnováhy, koagulopatii. Konkrétně u ibuprofenu je to také bradykardie a jaterní dysfunkce. Symptomtickým dětem, které požily více než 100 mg/kg ibuprofenu, by mělo být podáno aktivní uhlí po výplachu. U dávek vyšších než 200 mg/kg lze očekávat toxické účinky. Všechny symptomatické děti vyžadují hospitalizaci s péčí o hydrataci a s případnou symptomatickou léčbou. Projevy iritace GIT s krvácením je možno zklidnit aplikací

H2-receptorových

antagonistů

eventuálně

blokátorů

H-pumpy.

[GUT, 2005]

2.4.2.3 Paracetamol Paracetamol je látka patřící do skupiny neopioidních analgetik, jde o derivát 20

anilinu. Je to aktivní metabolit dnes již vzácně používaného phenacetinu. Paracetamol je lékem první volby ke snížení horečky a bolestí u dětí do 12 let, ale i u dospělých. Analgeticko-antipyretické účinky jsou srovnatelné s ASA, ale má lepší gastrointestinální snášenlivost, neovlivňuje krevní srážlivost, nevyvolává obávaný Reyeův syndrom. Antipyretické účinky se vysvětlují inhibicí cyklooxygenasy 1 i 2 v hypothalamu, centrální mechanismus se podílí i na analgetickém účinku. Po perorálním podání se dobře absorbuje, max. plazmatické koncentrace dosahuje za 30-60 min, metabolizuje se v játrech ve většině na inaktivní metabolity. V malém procentu se tvoří N-acetylbenzochinonimin – vysoce reaktivní metabolit, který je inaktivovaný vazbou na glutathion. Při předávkování (denní dávky nad 4 g) dochází k vyčerpání zásob glutathionu a vzniklý metabolit poškozuje jaterní a ledvinové buńky, čož vede k selhání jater (6-10 g na den) a může skončit letálně. Léčba je podání antidota N-acetylcysteinu v i.v. nejpozději do 10 hodin po intoxikaci. Hepatotoxické účinky se významně zesilují v kombinaci s alkoholem. Při dlouhodobém podávání mohou vzniknout poruchy ledvin. V běžných terapeutických dávkách 500 mg 3-4krát denně je výskyt nežádoucích účinků malý. Jde o alergické reakce nebo reakce z přecitlivělosti (zarudnutí kůže, vyrážka, svědění, otoky sliznic, horečka). Obvyklá dávka pro dospělé je 500-1000 mg 4-6krát denně perorálně i rektálně. Maximální jednotlivá dávka je 1000 mg. Denní max. dávka je 4 g. Pro děti je obvyklá dávka 50 mg/kg/den, rozděleno do 3-4 dílčích dávek tj. jednotlivá dávka 10-15 mg/kg také perorálně či rektálně. Maximální jednotlivá dávka je 15 mg/kg a denní max. dávka je 50 mg/kg. Mezi jednotlivými dávkami je nutné dodržet min. 4 hodiny odstup u dospělých a 6 hodin u dětí. U pacientů s porušenou funkcí ledvin nebo jater 8 hodin odstup. Kontraindikací paracetamolu je přecitlivělost na paracetamol a akutní zánět jater. [LINCOVÁ 2007]

Intoxikace paracetamolem Největší hrozbou paracetamolové intoxikace je ireverzibilní jaterní selhání. Přestože je paracetamol nejrozšířenější antipyretikum/analgetikum, závažné akutní 21

intoxikace z náhodného předávkování se vyskytují poměrně vzácně. Naproti tomu je však podceňována hrozba jaterního poškození z opakovaného podání vyšších dávek jedincům se zvýšeným rizikem (dehydratace, dystrofizace, současné podávání léků indukujících systém cytochromu P450). Za toxickou je považována dávka u dětí 150 mg/kg, u dospělých více než 7,5 g jednorázově. Jaterní poškození u dospělých lze očekávat u dávek vyšších než 15 g. Klinický obraz závažné intoxikace probíhá ve 4 fázích: 1. 0-24 hodin anorexie, nausea, zvracení 2. 24-48 hodin ústup gastrointestinálních obtíží, oligurie, vzestup jaterních transamináz, bolest v pravém podžebří 3. 72-96 hodin progrese klinického stavu (ikterus, celková alterace, encefalopatie, krvácivé

projevy,

rozvinuté

jaterní

selhání),

další progrese

jaterních

transamináz, hypoglykémie, koagulopatie 4. 7. - 8. den regrese u přeživších, regenerace jaterní tkáně, úprava jaterních transamináz Specifickým antidotem paracetamolové intoxikace je intravenózně aplikovaný N- acetylcystein (NAC). Aplikaci NAC je vhodné zahájit co nejdříve v průběhu prvních 16 hodin od požití, kdy je jeho ochranný účinek na vznik parenchymových změn prokázán. NAC

je

poměrně

bezpečné

antidotum,

nežádoucí

účinky

jsou

vzácné.

[GUT, 2005]

2.4.2.4 Deriváty pyrazolonu Z této skupiny látek jsou registrovány metamizol a propyfenazon. Obě tyto látky mají antipyretický a analgetický účinek. Ve srovnání s látkami ze skupiny NSA mají výrazně nižší gastrotoxicitu a neovlivňují agregabilitu trombocytů. Indikací metamizolu je mj. horečka nereagující na jinou léčbu. Propyfenazon je k dispozici pouze v kombinaci s paracetamolem a kofeinem. [SLÍVA, 2011] Nežádoucí účinky metamizolu jsou sice vzácné, ale mohou být závažné. Kromě anafylaktoidní reakce až šoku je obávaným nežádoucím účinkem agranulocytóza. [KRŠIAK, 2006]

22

2.4.2.5 Lékové interakce látek užívaných k léčbě horečky Při podávání NSA je potřeba brát ohled na současně probíhající terapii jinými léčivy pro možnost vzniku lékových interakcí. Pro vysokou vazbu na plasmatické bílkoviny mohou NSA z této vazby vytěsňovat kumarinová antikoagulancia, sulfonamidy, perorální antidiabetika. Většina

NSA

může potencovat

účinky

antiagregancií, antikoagulancií, fibrinolytik. Může zvyšovat hypoglykemický efekt perorálních antidiabetik. V tomto případě je vhodný paracetamol, který nezvyšuje hypoglykemický účinek perorálních antidiabetik a nemá antiagregační účinky. Opatrnost je nutná u hypertoniků, jelikož NSA mohou snižovat účinky kličkových diuretik a antihypertensiv, zejména betasympatolytik a inhibitorů angiotenzin konvertujícího enzymu. Kyselinu acetylsalicylovou nekombinujeme s jinými NSA, protože se tím snižuje jejich účinnost. [LINCOVÁ, 2007] Dále při kombinaci NSA s antidepresivy typu SSRI je zvýšené riziko gastrointestinální toxicity. Mechanismus této interakce není znám, při kombinaci s jinými antidepresivy než SSRI k této interakci nedochází. Při kombinaci NSA s litiem se někdy mohou zesílit nežádoucí účinky litia (slabost, třes, žízeň). Zvýšené opatrnosti je třeba při kombinaci NSA s metotrexátem (ulcerace GIT, zvýšení myelosuprese). Nízké dávky metotrexatu s NSA se obvykle dobře snášejí. Paracetamol je prakticky bez rizik závažných lékových interakcí. Uvádí se potenciální zvýšení hepatotoxicity isoniazidu, nebo možnost zvýšené krvácivosti u warfarizovaných pacientů po užití vysokých denních dávek paracetamolu (nad 3,2g). Kombinace NSA jsou mezi sebou kontraindikovány z důvodu výrazně zvýšeného rizika gastrointestinálního krvácení. Naproti tomu kombinace NSA s paracetamolem je nejen přípustná, ale může být i výhodná. [KRŠIAK, 2006]

2.5. Horečka u dětí V dětském věku je horečkou označován stav, kdy se tělesné teplota zvýší nad 38 °C. Pokud se tělesná teplota pohybuje v rozmezí 37-38 °C jedná se o subfebrilii, při 23

teplotě přesahující 41 °C se jedná o hyperpyrexii. Na rozdíl od horečky je nutné hyperpyrexii vždy hodnotit jako závažný stav s vysokým stupněm rizika pro dítě. Běžně se tělesná teplota u dětí měří teploměrem vkládaným do podpažní jamky (axilární měření), doba měření by měla být min. 5 minut. U malých dětí je preferováno měření teploty v konečníku. Z praktického hlediska je nutné upozornit, že při rektálním měření je třeba určité opatrnosti a zkušenosti, při měření je důležité dítěti dobře fixovat dolní končetiny. Často doporučovaný odpočet 0,5 °C od naměřené hodnoty při rektálním měření se nepoužívá. Je prokázané, že rozdíl hodnot mezi axilárním a rektálním měření může kolísat v rozmezí od -0,2 až po plus 1,9 °C. Úzká kolerace mezi naměřenými hodnotami je zejména v kojeneckém věku. Při pochybnostech o hodnotě teploty je vhodné, aby u dítěte s vysokou teplotou byla provedena měření jak axilárně, tak i rektálně. Nejčastější příčinou horečky u dětí jsou akutně probíhající infekce zejména dýchacích cest. Jedná se o choroby vyvolané různými druhy virů nebo některými bakteriálním agens. Vedle respiračního traktu může být horečka doprovodným symptomem infekcí zažívacího ústrojí, ledvin a močových cest nebo centrálního nervového systému. [www.sukl.cz,1] Vzácnější příčinou febrilních bakteriálních infekcí bývá endokarditida (dítě s vrozenou srdeční vadou, s umělou srdeční chlopní) nebo orgánové abscesy (ledviny, játra, mozek). Závažný klinický průběh včetně vysoké horečky bývá u infekcí vyvolaných plísněmi a parazity. [DOLEŽEL, 2007] Další příčinou může být očkování. Za běžnou reakci po neživých vakcínách považujeme horečku 3 dny po očkování. Nepřekročí-li teplotu 38,5 °C, nedoporučuje se medikamentozně snižovat, oslabuje se tím imunologická odpověď na očkování. U živých vakcín (očkování proti zarděnkám, spalničkám, příušnicím) je možná horečnatá reakce 6. - 12. den po očkování. [SEIFERTOVÁ, 2012] Mezi neinfekční příčiny horečky v dětském věku patří postižení GIT (Crohnova nemoc, ulcerozní kolitida), metabolicko-endokrinní poruchy, nádorová onemocnění, autoimunitní choroby, postižení CNS, trauma, působení fyzikálně-chemických vlivů (úpal, úžeh, některé intoxikace), vzácnější onemocnění (Kawasakiho nemoc, hereditární syndromy periodické horečky), horečka „podvodně“ vyvolaná (manipulace s 24

teploměrem). U některých dětí se mohou v průběhu horečky objevit febrilní křeče. [www.sukl.cz,1]

2.5.1 Febrilní křeče Febrilní křeče mohou být úvodem do horečnatého onemocnění a jejich typickým projevem jsou generalizované tonicko-klonické křeče. Většinou se s nimi setkáváme na začátku horečnatého onemocnění ve fázi vzestupu teploty, mechanismus jejich vzniku je stále nejasný. Také febrilní synkopy s poruchami vegetativních funkcí (srdeční arytmie, cyanóza, poruchy dýchání) a s křečovými projevy mohou být projevem počátečního febrilního stavu. Většinou se vyskytují u dětí ve věku 6 měsíců až 5 roků, ojediněle u dětí starších. Významnou roli při vzniku FK hraje i genetický faktor, neboť riziko jejich vzniku u dětí s pozitivní rodinnou anamnézou FK nebo epilepsie je vysoké. Klinicky lze rozlišit dvě formy: 1. nekomplikované FK- trvají méně než 15 minut, ke zklidnění dochází většinou do 1-2 minut, jsou tonické, generalizované a jde o jeden záchvat křečí v průběhu 24 hodin. Nezanechávají patologický neurologický nález a vývoj dítěte probíhá bez komplikací. 2. komplikované (atypické, komplexní) FK- trvají déle než 15 minut, mohou se objevit i mimo uvedený věk, frekvence záchvatů v průběhu horečnatého onemocnění může být častější. Po záchvatu přetrvávají poruchy svalového tonu, parézy, mohou být přítomny známky meningeálního dráždění a intrakraniální hypertenze. Terapie FK: Většina FK jsou jednoduché, nekomplikované a krátkodobé křečové stavy, lékař přichází většinou v době, kdy již odezněly, v těchto případech se aplikace protikřečového léku nedoporučuje. Přichází-li lékař k dítěti ještě křečujícímu, pak je léčba indikována. Lékem volby je rektálně aplikovaný diazepam 0,3-0,5 mg/kg. Jestliže křeče do 5 minut nepřestanou, dávka se opakuje. Celková dávka 1mg/kg však nemá být překročena. Diazepam lze také aplikovat i.v. v dávce 0,2-0,3 mg/kg. Pokud křeče dále přetrvávají, postupuje se jako u status epilepticus. K obecným opatřením patří 25

zabránění poranění dítěte, dítě sledujeme v poloze na boku. Teplotu snižujeme fyzikálně, antipyretiky a zajistíme dostatečný příjem tekutin. Antipyretická léčba je jednoznačně indikovaná, ale v některých případech může působit nepříznivě. Prudký pokles teploty po antipyretikách může být následován stejně prudkým vzestupem teploty, což je fáze, při níž nejčastěji k FK dochází. Proto někteří pediatři doporučují podávat antipyretika až po 24-36 hodinách po křečích. V prevenci FK většina kliniků antiepileptickou profylaxi nedoporučuje z důvodů dobré prognózy onemocnění a častých vedlejších účinků léků používaných v profylaxi. Efekt intermitentního podávání diazepamu při počínajícím febrilním infektu (po dobu 2-3 dnů) je podobný jako při dlouhodobé profylaxi a může výskyt recidiv FK snížit téměř o polovinu. Proto pokud se rozhodneme pro profylaktickou léčbu, je doporučováno krátkodobé podávání diazepamu (rektálně 0,5-0,7 mg/kg/den ve 2-3 dávkách) současně s antipyretiky v průběhu počínajícího horečnatého onemocnění. [GOLDEMUND, 2001]

2.5.2 Léčba horečky u dětí Zvláště okolí dítěte je třeba opakovaně edukovat, že tělesnou teplotu do 38 °C není potřeba snižovat. Pokud teplota uvedenou hodnotu přesahuje, lze využít z některých fyzikálních metod snižování tělesné teploty nebo farmakoterapie. [DOLEŽEL, 2007] Fyzikální metody Zábal: osuška namočená ve vlažné vodě (cca 25 °C) se přikládá na oblast hrudníku a břicha po dobu 10-15 minut, poté se teplota přeměří. Pokud horečka trvá, lze opakovat až třikrát během 2 hodin. Omývání houbou: ve vaničce s menším množstvím vlažné vody omýváme dítě po dobu 10-30 minut. Sprchování: obdoba omývání, preferováno u starších dětí Fyzikální metody nepoužíváme, pokud má dítě mramorovanou kůži na těle, chladné akrální části končetin, exantémové onemocnění a pokud jsou ochlazovací procedury dítětem vnímány negativně. [ www.sukl.cz,1] Farmakoterapii horečky u dětí dominují paracetamol a ibuprofen. Podle doporučení WHO je paracetamol upřednostňován a označován jako lék první volby. 26

Vhodnou lékovou formu (tablety, rektální čípky, sirup) volíme podle věku a tolerance dítěte. [DOLEŽEL, 2007] Paracetamol podáváme ve vhodné lékové formě 10-15 mg/kg každých cca 6 hodin, tj. 40-50 mg/kg/24 hodin. Možné je podání i novorozencům. Ibuprofen podáváme v dávce 5-10 mg/kg po 8 hodinách, tj. 30 mg/kg/24 hodin. Možno podávat od 2 měsíců věku nebo od 7 kg váhy. Dále lze využít při hospitalizaci metamizol, neboť podávání je parenterální. Dávkování je 10-15 mg/kg/den, rozděleno do 3-4 dávek, i.v. nebo i.m. Kyselina acetylsalicylová je do 15. roku života kontraindikována pro možnost rozvoje REYOVA SYNDROMU. Při hyperpyrexii se mohou přidávat kortikoidy (hydrokortison 30-50 mg/kg/dávka nebo metylprednisolon 1-2 mg/kg/dávka i.v., i.m.) nebo léky s alfalytickým účinkem (chlorpromazin 0,5- 1mg/kg/dávka, i.v. nebo i.m.) Dalším možným opatřením u febrilních kojenců a batolat je podání benzodiazepinů jako prevence febrilních křečí. Toto opatření se více týká dětí, které již dříve prodělaly febrilní křěče. U dětí, kde křeče nebyly zaznamenány, preventivní podávání benzodiazepinů nemá opodstatnění. U dítěte s horečkou je nutné vždy zabezpečit dostatečný příjem tekutin. Každé zvýšení tělesné teploty o 1 °C nad 37 °C zvyšuje bazální potřebu vody o 12 %. Pokud dítě nepřijímá tekutiny ústy (nechutenství, apatie, zvracení) je nutná jeho včasná hospitalizace a zabezpečení parenterální hydratace. [ www.sukl.cz, 1] Dítě s horečkou má být neustále pod dozorem informované osoby, v klidu, ve vyvětrané nepřetopené místnosti. Při dyskomfortu dítěte nebo horečce trvající 3 dny je nutné vyšetření lékařem. [SEIFERTOVÁ, 2012]

2.6 Léčba horečky v těhotenství a laktaci Každá z těhotných žen je vystavena nebezpečí akutních horečnatých onemocnění, při kterých je plod ohrožen vysokou teplotou. Byla prokázána souvislost mezi horečkou a rizikem teratogenního účinku. Ke vzniku defektů a poškození dochází při zvýšení tělesné teploty o 2-2,5 °C nad fysiologickou hodnotu tělesné teploty. Pokud zvýšení teploty trvá déle než 1 hodinu, riziko vzniku vad se také zvyšuje. Navíc některé 27

viry způsobující horečnaté stavy působí také teratogenně. Zajímavostí je, že nebylo prokázáno, že by dlouhodobé zvýšení teploty o méně než 2 °C způsobovalo vývojové vady, ani nezvyšuje riziko potratu nebo smrt embrya. Z tohoto důvodu by měla být při teplotě nad 39 °C zahájena neodkladně antipyretická terapie. Neléčená vysoká teplota přináší větší riziko pro plod než podávání antipyretik. Nejčastěji používanými léčivy jsou paracetamol a ibuprofen. Vhodné je upřednostnit monokomponentní přípravky, kombinované přípravky mohou obsahovat rizikové látky např. efedrin či chinin. Paracetamol je relativně bezpečné léčivo a při doporučeném dávkování je krátkodobé podávání během těhotenství a kojení možné. Doporučené bezpečné dávkování by nemělo překročit dávku 3krát denně 500 mg. Kromě tablet je možno doporučit i čípky. Při předávkování je ohrožena funkce jater plodu. Užívání kyseliny acetylsalicylové ve 3. trimestru může vést k předčasnému uzavření ductus arteriosus, k prodloužení těhotenství a zvýšení rizika krvácení během porodu jak u matky, tak u novorozence. Proto je podávání ve 3. trimestru kontraindikováno, v 1. a 2. trimestru a během laktace je možno ASA podávat jen krátkodobě. Při krátkodobém užívání Ibuprofenu v 1. a 2. trimestru je možnost vzniku vývojových vad poměrně malá, proto je podání v nezbytných případech možné. Ve 3. trimestru je podání kontraindikováno. V období laktace, pokud je indikována terapie léčivem ze skupiny NSA, je ibuprofen lékem první volby a je třeba jej upřednostnit před ASA. Ibuprofen a jeho metabolity přestupují do mateřského mléka jen ve velmi malých koncentracích,

dosud

nebyly

zjištěny

[KOSTIUK, 2011], [VAŠUT, 2004]

28

nežádoucí

účinky

u

kojených

dětí.

2.7 Přírodní léčba Pro snížení horečky lze využít rostlinná diaforetika. Jde o drogy vyvolávající pocení. Tyto drogy obyčejně při normální teplotě nepůsobí. Mechanismus účinků těchto drog se vysvětluje drážděním potních žláz a rozšířením kapilár, čímž se zvyšuje odpařování, a tedy i výdej teploty. Toto se děje působením určitých látek obsažených v rostlinách (např. specifických glykosidů) na parasympatická vlákna. V diaforetických čajích vyvolávají pocení zejména látky obsažené v drogách, jde o specifické diaforetické glykosidy, jako např. glykosidy lipového květu, květu bezu černého a heřmánku. Obdobný účinek mají drogy s obsahem fenolových glykosidů, označované jako přírodní salicylany. Jsou to např. vrbová kůra, květ tužebníku jilmového, květ akátu aj., předchůdci dnes užívané kyseliny acetylsalicylové. Hlavními zástupci léčivých rostlin jsou: Filimpendula ulmaria – tužebník jilmový, Salix alba – vrba bílá, Sambucus nigra – bez černý, Tilia cordata – lípa srdčitá. [KORBELÁŘ, 1981] Mezi další byliny používané při horečce patří: zeměžluč lékařská (Centaurium erythraea), bazalka pravá (Ocimum basilicum), maceška polní (Viola tricolor), pískavice řecké seno (Trigonella foenum graecum), mochna nátržník

(Potentilla

erecta),

všedobr

horní

(Imperatoria

ostruthium).

[BODLÁK, 2010]

Recepty: Bylinkový čaj na snížení horečky: Zázvor, máta a bezový květ podporují krevní oběh a vyvolávají pocení, čímž pomáhají snižovat horečku přirozeným a bezpečným způsobem. 250 ml vroucí vody, 2 čajové lžičky čerstvě pokrájeného zázvorového kořene, 1 čajová lžička sušené máty peprné, 1 čajová lžička sušeného bezu černého. Bylinky přelijeme vroucí vodou, zakryjeme a necháme 10 minut vyluhovat. Čaj z prvosenky a macešky: Tento čaj uleví dětem při horečce. 1 litr vody, 20 g květů prvosenky, 20 g květů macešky, 30 g listů vrby, 30 g potočnice, 30 g kořene rudbeckie. Byliny smícháme a 3 lžíce směsi spaříme vroucí vodou, necháme 10 minut vyluhovat, scedíme a dítěti dáme každou hodinu vypít 1 šálek. Tinktura z tužebníku jilmového: 100 g drogy tužebníku jilmového přelijeme 500 ml 29

60% alkoholu a necháme 14 dní v teple v dobře uzavřené láhvi macerovat. Poté scedíme, obě tekutiny smícháme a přefiltrujeme. Podáváme 3x denně 20-25 kapek. Má antibiotické účinky, je potopudná, močopudná, působí na snížení horečky z nachlazení. Směs pelyňku a medu: Pelyněk obsahuje velmi hořké látky, díky kterým má léčivé účinky. Dokážou snižovat horečku a zlepšit celkový zdravotní stav pacienta. Také med posiluje obranyschopnost organismu. 1 lžička pelyňkového prášku a 1 lžička medu se smíchá a užívá 2x denně. Není vhodné pro těhotné. Bezinkový ocet: Do láhve naskládáme oprané čerstvé květy bezu a zalijeme 4% octem, aby květy byly zcela ponořeny. Láhev uzavřeme a macerujeme 3 týdny. Po této době scedíme. Octem se při horečce potírají dlaně a chodidla. Na horečnatá onemocnění v létě: Oloupeme 6 citrónů, rozkrájíme, dáme do misky a zalijeme 1 litrem vařící vody, osladíme. Podáváme nemocnému s horečkou místo čaje. Teplotu lze snižovat pomocí studených zábalů lýtek, které v krátkých intervalech obnovujeme. Podobný efekt mají tvarohové zábaly lýtek. Tvaroh předtím dáme do chladničky, naneseme na šátky asi ve 2 mm vrstvě, zabalíme lýtka a odebereme se na lůžko. Zábal ponecháme 1 hodinu. [BODLÁK, 2010]

30

3 Praktická část

Cílem praktické části bylo zjistit, jaká je informovanost veřejnosti o horečce, její léčbě a o správném užívání antipyretik. Informace jsem získala pomocí anonymního dotazníkového šetření. Dotazník byl distribuován v tištěné podobě a elektronicky. Z celkového počtu rozdaných a rozeslaných dotazníků, jež činil 150 kusů, se vrátilo celkem 113 vyplněných dotazníků. Z toho 75 dotazníků v tištěné podobě a 38 dotazníků prostřednictvým emailu. Dotazníkové šetření proběhlo v měsíci dubnu 2015 a zabývá se znalostmi veřejnosti o tělesné teplotě, horečce a rizik horečky u dětí. Dále jsou uvedeny otázky týkající se léčby horečky, správného užívání antipyretik. Také jsem zařadila otázku, zda jsou respondenti dostatečně poučeni farmaceutickým asistentem o případných kontraindikacích při koupi antipyretik. Respondentům byl rozdán a rozeslán dotazník v podobě, kterou je možné nalézt v příloze č. 1.

31

3.1Vyhodnocení dotazníku Otázka č. 1: Je Vaše vzdělání zdravotnického zaměření?

Graf č. 1: Vzdělání zdravotnického zaměření

Graf č. 1

[ zdroj: vlastní ]

V úvodu dotazníkového šetření jsem zjišťovala, zda dotyčný má vzdělání zdravotnického zaměření. Respondentů, kteří uvedli ano, bylo 35, což činí 31 %. Ostatních bylo 78, tedy 69 %. V následujícím vyhodnocování odpovědí jsem toto zohlednila a odpovědi jsem vyhodnocovala zvlášť pro skupinu respondentů se zdravotním vzděláním a pro skupinu respondentů bez zdravotního vzdělání.

32

Otázka č. 2: Jakou hodnotu tělesné teploty považujete za normální?

Graf č. 2: Normální tělesná teplota

Graf č. 2

[ zdroj: vlastní ]

Zde mě zajímalo, jakou hodnotu tělesné teploty považují respondenti za normální, tj. fyziologickou. Respondenti se zdravotním vzděláním uváděli za normální teplotu do 36,5 °C v 6 % případů, do 36,9 °C v 23 % případů, hodnotu 37 °C považuje za normální 57 % respondentů a od 37,1 do 37,5 °C je to 11 % respondentů. Respondenti bez zdravotního vzdělání uvedli hodnotu tělesné teploty do 36,5 °C v 17 % případů, u hodnoty do 36,9 °C to bylo 27% případů. Hodnotu 37 °C považuje za normální 46 % respondentů a v rozmezí 37,1 °C až 37,5 ° C je to 9 % respondentů.

33

Otázka č. 3: Od které hodnoty tělesné teploty považujete horečku za vysokou?

Graf č. 3: Vysoká horečka

Graf č. 3

[ zdroj: vlastní ]

Třetí otázka zjišťuje, od které hodnoty tělesné teploty považují respondenti horečku za vysokou. Za vysokou horečku považuje tělesnou teplotu již od 37,5 °C do 38 °C 54 % respondentů se zdravotním vzděláním. Od hodnoty 38,1 °C do 38,5 °C je to 20 % a od 38,6 °C do 39 °C 17 % respondentů. Hodnotu od 39,1 °C označilo 6 % respondentů. Respondenti bez zdravotního vzdělání uvedli hodnotu od 37,5 °C do 38 °C za vysokou horečku ve 41 % případů, hodnotu od 38,1 °C do 38,5 °C je to 22 %, od 38,6 °C do 39 °C je to 29 % a od 39,1 °C ještě 8 % respondentů.

34

Otázka č. 4: Při jak vysoké hodnotě teploty začnete teplotu snižovat?

Graf č. 4: Snižování teploty při hodnotě tělesné teploty

Graf č. 4

[ zdroj: vlastní ]

6 % respondentů se zdravotním vzděláním začíná teplotu snižovat již při hodnotě do 37,5 °C, 43 % při hodnotě teploty od 37,6 °C do 38 °C, 31 % u teploty od 38,1 °C do 38,5 °C, 9 % u teploty od 38,6 °C do 39 °C a od hodnoty 39 °C je to 11 %. 5 % respondentů bez zdravotního vzdělání začíná snižovat teplotu do 37,5 °C, 26 % respondentů od 37,6 °C do 38 ° C, 45 % od 38,1 °C do 38,5 °C, 20 % od 38,6 ° C do 39 °C a 4 % od hodnoty 39 °C.

35

Otázka č. 5: Jaké prostředky používáte pro snížení horečky?

Graf č. 5: Snižování horečky pomocí těchto prostředků

Graf č. 5

[ zdroj: vlastní ]

V této otázce respondenti často volili více variant odpovědí. Zastoupení jednotlivých variant je u respondentů se zdravotním vzděláním následující: ze 44 % léky, 6 % bylinné čaje, 21 % zábaly, 11 % vlažná sprcha či koupel a z 18 % bylo zastoupeno kombinace všech předchozích variant. Zastoupení jednotlivých variant u respondentů bez zdravotního vzdělání bylo v 38 % případů léky, 7 % bylinné čaje, 20 % zábaly, 9 % vlažná sprcha a koupel, 26 % kombinace předchozích variant. Variantu odpovědi – horečku neléčím, nezvolil nikdo.

36

Otázka č. 6: Jaké léky preferujete pro snížení horečky?

Graf č. 6: Preferované léky pro snížení horečky

Graf č. 6

[ zdroj: vlastní ]

Respondenti nejčastěji volili léčivé přípravky s obsahem paracetamolu. Tuto variantu zvolilo 48 % respondentů se zdravotním vzděláním a 60 % respondentů bez zdravotního vzdělání. Druhými nejčastěji volenými přípravky byly přípravky s obsahem ibuprofenu, bylo to 26 % u respondentů se zdravotním vzděláním a 14 % u druhé skupiny. Přípravky s obsahem kyseliny acetylsalicylové volí 10 % respondentů se zdravotním vzděláním a 8 % respondentů bez zdravotního vzdělání. Přípravek s obsahem propyfenazonu zdravotníky nebyl zvolen ani jednou, u druhé skupiny pouze jednou. Také přípravky obsahující více účinných látek včetně antipyretika, zvolilo pouze 6 % respondentů se zdravotním vzděláním a jen 1 % respondentů bez zdravotního vzdělání. Léky kombinuje a střídá 10 % respondentů se zdravotním vzděláním a 16 % respondentů bez zdravotního vzdělání. 37

Otázka č. 7: Pokud máte děti, léčíte u nich horečku stejným způsobem?

Graf č. 7: Léčba horečky u dětí stejným způsobem jako u dospělých

Graf č. 7

[ zdroj: vlastní ]

Z celkového počtu respondentů se zdravotním vzděláním uvedlo, že má děti 30 z nich, z tohoto počtu 72 % uvádí stejný způsob léčby jako u sebe samých. Z druhé skupiny nezdravotníků uvedlo 65 respondentů, že má děti, z tohoto počtu 76 % dotázaných uvádí stejný způsob léčby. Z celkového počtu respondentů, kteří uvedli ne, se bohužel velmi málo rozepsalo, jaké prostředky používají. Nejčastěji bylo uváděno střídavé podávání paracetamolu a ibuprofenu, použití pouze zábalu, nebo kombinování zábalů s podáním paracetamolu či ibuprofenu.

38

Otázka č. 8: Znáte, jaká rizika hrozí dítěti při horečce?

Graf č. 8: Znalost rizika hrozící dítěti při horečce

Graf č. 8

[ zdroj: vlastní ]

94 % respondentů se zdravotním vzděláním uvedlo ano, respondentů bez zdravotního vzdělání uvedlo ano 85 %.

39

Otázka č. 9: Čtete pečlivě příbalový leták u léku proti horečce, které užíváte?

Graf č. 9: Čtu pečlivě příbalový leták u léku proti horečce

Graf č. 9

[ zdroj: vlastní ]

51 % respondentů se zdravotním vzděláním čte příbalovou informaci u antipyretik, 23 % čte někdy a 26 % nečte vůbec. Respondenti bez zdravotního vzdělání čtou příbalovou informaci v 58 % případů, 31 % jen někdy a 11 % nečte. Respondenti se zdrav. vzděláním nečtou příbalovou informaci u léků častěji než respondenti bez zdrav. vzdělání.

40

Otázka č. 10: Řídíte se dávkováním doporučeném v příbalovém letáku?

Graf č. 10: Řídím se podle doporučeného dávkování v příbalovém letáku

Graf č. 10

[ zdroj: vlastní ]

Respondenti se zdravotním vzděláním se řídí doporučeným dávkováním v 91 % případů, respondenti bez zdravotního vzdělání v 87 % případů.

41

Otázka č. 11: Dodržujete doporučený časový odstup mezi jednotlivými dávkami?

Graf č. 11: Dodržování doporučeného časového odstupu mezi jednotlivými dávkami

Graf č. 11

[ zdroj: vlastní ]

89 % respondentů se zdravotním vzděláním dodržuje správný časový odstup mezi jednotlivými dávkami, u respondentů bez zdravotního vzdělání je to 82 % respondentů. Pokud uváděli jaký rozestup, což bylo velmi zřídka, tak to bylo 4 – 6 hodin u paracetamolu a 6 - 8 hodin u ibuprofenu.

42

Otázka č. 12: Myslíte si, že Vás lékárník při prodeji/výdeji léku proti horečce dostatečně poučil o případných kontraindikacích?

Graf č. 12: Spokojenost s podáním informací od lékárníka při koupi léku proti horečce

Graf č. 12

[ zdroj: vlastní ]

Ze skupiny respondentů se zdravotním vzděláním odpovědělo ano 46 %, ne odpovědělo 23 %, 11 % by uvítalo podrobnější poučení a 20 % respondentů poučení nepotřebuje, neboť čte příbalový leták. Z druhé skupiny respondentů bez zdravotního vzdělání odpovědělo ano 43 %, ne odpovědělo 23 %, podrobnější poučení by uvítalo 17 % a 17 % nepotřebuje, čte příbalový leták.

43

Otázka č. 13: Informujete lékárníka při koupi léku proti horečce o všech lécích, které užíváte, nebo jste užíval(a) v nedávné době?

Graf č. 13: Informování lékárníka o současně užívaných lécích

Graf č. 13

[ zdroj: vlastní ]

14 % respondentů se zdravotním vzděláním uvedlo ano, 49 % uvedlo ne a 37 % respondentů jiné léky neužívá. Z druhé skupiny bez zdravotního vzdělání uvedlo ano 22 % respondentů, 45 % uvedlo ne a 33 % neužívá jiné léky.

44

Otázka č. 14: Myslíte si, že by se horečka neměla vůbec léčit?

Graf č. 14: Horečka by se neměla léčit

Graf č. 14

[ zdroj: vlastní ]

4 % respondentů se zdravotním vzděláním souhlasí s tímto tvrzením, 34 % nesouhlasí a 54 % souhlasí, pouze pokud je teplota do 38 °C. Ze skupiny respondentů bez zdravotního vzdělání s tímto tvrzením souhlasí 12 %, 23 % nesouhlasí a 65 % souhlasí, pouze pokud je teplota do 38 °C.

45

Diskuse Ve své absolventské práci jsem se zaměřila na léčbu horečky. Toto téma je vždy aktuální a pro budoucí praxi v lékárně přínosné. Horečka je jedním z nejčastějších projevů většiny běžných onemocnění a mnoho pacientů konzultuje otázky ohledně léčby právě s farmaceutickým asistentem. Také léčivé přípravky s antipyretickým účinkem patří mezi nejvíce prodávané přípravky. V teoretické části jsem popsala způsob, jakým je tělesná teplota regulována, uvedla jsem metody měření tělesné teploty a jednotlivé druhy teploměrů. Dále jsem popsala horečku samotnou, její vznik, nejčastější příčiny, typy horečky, rizika horečky, význam horečky. V kapitole léčba horečky jsem uvedla fyzikální postupy snižování horečky a farmakologickou léčbu. Popsala jsem nejběžněji používané léčivé látky s antipyretickým účinkem a jejich lékové interakce. Zvlášť jsem se věnovala horečce u dětí a těhotných žen a vyjmenovala jsem možnosti léčby. Na konci teoretické části jsem uvedla možnosti přírodní léčby pomocí diaforetik. Praktická část byla zaměřena na dotazníkové šetření, v němž jsem zjišťovala, jaká je informovanost veřejnosti o horečce, její léčbě a o správném užívání antipyretik. V úvodu dotazníku jsem zjišťovala vzdělání respondentů. Otázka byla, zda má, či nemá dotyčný vzdělání zdravotnického zaměření. Zajímalo mě, jak se liší přístup k horečce a její léčbě zvlášť u každé skupiny. Proto jsem dále vyhodnocovala odpovědi zvlášť pro skupinu respondentů se zdravotním vzděláním a pro skupinu bez zdravotního vzdělání. V druhé otázce mě zajímalo, jakou hodnotu tělesné teploty považují respondenti za normální, běžnou u zdravého člověka. Překvapující bylo zjištění, že z celkového počtu 35 respondentů se zdravotním vzděláním, považuje 57 % z nich hodnotu 37 °C ještě za normální. U skupiny respondentů bez zdravotního vzdělání to bylo 46 %. Hodnota tělesné teploty 37 °C je již označována za subfebrilní, jde už o zvýšenou teplotu. Třetí otázka zjišťovala, naopak jakou hodnotu tělesné teploty považují respondenti už za vysokou horečku. Respondenti se zdravotním vzděláním považovali za vysoké již hodnoty od 37,5 °C do 38 °C a to 54 % respondentů. Respondenti bez zdravotního vzdělání také nejčastěji považovali hodnoty od 37,5 °C do 38 °C za vysokou 46

horečku ve 41 % případů. Ale také uváděli častěji i vyšší hodnoty od 38,6 °C do 39 °C ve 29 % případů. Z těchto výsledků je zřejmé, že respondenti se zdravotním vzděláním považují častěji nižší hodnoty tělesné teploty již za vysokou horečku, než respondenti bez zdravotního vzdělání. Ve čtvrté otázce mě zajímalo, při jaké hodnotě tělesné teploty respondenti započnou teplotu snižovat. Z odpovědí vyplynula větší obava z horečky u respondentů se zdravotním vzděláním, kteří začínají snižovat teplotu již při nižších hodnotách do 38 °C a to ve 43 % případů. Ve většině literatury je doporučováno teplotu do 38 °C nesnižovat. Naopak u respondentů z druhé skupiny jich 45 % začíná snižovat teplotu až při vyšších hodnotách od 38,1 °C. Pátá otázka zjišťovala, jaké prostředky pro snížení horečky respondenti používají. Nejčastěji byly voleny léky, na druhém místě zábaly, na třetím místě kombinace více metod, pak sprcha či koupel a nejméně často volili respondenti přírodní léčbu ve formě bylinných čajů. Zajímavé je, že nikdo nezvolil variantu horečku neléčím. Z odpovědí vyplynulo, že respondenti se zdravotním vzděláním častěji spoléhají jen na léky, zatímco respondenti bez zdravotního vzdělání volí ve více případech kombinaci více metod. V další otázce jsem zjišťovala, jaké léčivé přípravky respondenti nejčastěji volí. Jednoznačně nejčastěji to byly přípravky s obsahem paracetamolu, na druhém místě s obsahem ibuprofenu a na třetím to byly přípravky s obsahem kys. acetylsalicylové. Poměrně dost dotazovaných uvedlo, že léky kombinuje a střídá a to 10 % ze skupiny se zdravotním vzděláním a 16 % ze skupiny bez zdravotního vzdělání. Otázkou je, jak přesně tyto kombinace používají. Kombinace paracetamolu s ibuprofenem nebo kombinace paracetamolu s kyselinou acetylsalicylovou je přípustná, ale kombinace ibuprofenu s kyselinou acetylsalicylovou vhodná není. V neposlední řadě při kombinování více preparátů roste riziko předávkování. Sedmá otázka se týkala léčby horečky u dětí. Téměř tři čtvrtiny odpovědí bylo ano, léčím horečku u dětí stejným způsobem jako u sebe. Jen v jednom případě respondent odpověděl ano, i když zároveň v předešlé otázce zaškrtl léky s obsahem kyseliny acetylsalicylové. Zbylá čtvrtina, která uvedla ne, jen velmi zřídka popsala konkrétně, jaké metody používají. Bylo uváděno používání zábalu, kombinace zábalu 47

s podáváním antipyretik a střídavé podávání paracetamolu a ibuprofenu. Z praxe vím, že toto střídání paracetamolu s ibuprofenem je často doporučováno. Avšak při studiu materiálů k teoretické části, jsem se setkala s názorem, že střídání těchto léčivých látek nepřináší žádné výhody. V otázce o znalosti rizik hrozící dítěti při horečce tj. febrilních křečí, uvedlo překvapivě 94 % respondentů z první skupiny a 85 % z druhé skupiny ano. V deváté otázce jsem zjišťovala, zda respondenti věnují pozornost příbalové informaci u antipyretik. Jen 26 % respondentů se zdravotním vzděláním uvedlo ne a jen 11 % respondentů bez zdravotního vzdělání uvedlo ne. Z tohoto plyne, že poměrně velká část respondentů má zájem dozvědět se informace o užívaném přípravku. Desátá otázka byla směřována, zda respondenti dodržují doporučené dávkování. Bylo překvapivé, že 91 % respondentů se zdravotním vzděláním a 87 % respondentů bez zdravotního vzdělání dodržuje doporučené dávkování. Riziko předávkování by tedy mělo být poměrně nízké. V jedenácté otázce jsem zjišťovala, zda respondenti dodržují doporučený časový odstup mezi jednotlivými dávkami. Také zde bylo překvapivé zjištění, že 89 % respondentů z první skupiny a 82 % z druhé skupiny dodržují správný časový odstup. Další otázka se týkala spokojenosti respondentů s podáním informací o případných kontraindikacích od farmaceutického asistenta při koupi léku proti horečce. Více jak třetina respondentů odpověděla ne nebo variantu, že by uvítali podrobněji. Myslím, že to je poměrně velká část a v tomto směru by tedy farmaceutičtí asistenti měli být více aktivní. Třináctá otázka zjišťovala, zda respondenti informují lékárníka při koupi léku proti horečce o všech lécích, které současně užívají. Ne uvedla téměř polovina respondentů. Proto si myslím, že by farmaceutičtí asistenti měli sami aktivně podávat otázky svým klientům na současně užívané léky, aby se včas předešlo případným kontraindikacím. Poslední otázka byla, zda dotazovaní souhlasí s názorem, že by se horečka neměla léčit. Většina s tímto souhlasila, jen za podmínky pokud je teplota do 38 °C, jak je také doporučováno. Jen 4 % respondentů z první skupiny a 12 % z druhé skupiny s tímto souhlasila. S touto variantou horečku neléčit jsem se setkala nejen při studiu 48

literatury k této absolventské práci a přišlo mi zajímavé tuto otázku položit. Můj názor a zkušenost je taková, že je lépe horečku nechat trvat alespoň několik hodin nebo lépe celou dobu, pokud ovšem nedosahuje příliš vysokých hodnot a dotyčný nemá jiná chronická onemocnění. Následná rekonvalescence, je pak značně kratší a myslím, že i posílení imunity značné. Celkově lze shrnout, že informovanost veřejnosti o horečce a její léčbě je velmi dobrá. Je to také častý příznak většiny onemocnění, se kterým se každý mnohokrát setkal. Můj dojem je takový, že panuje možná zbytečně velká obava z horečky a že je často příliš brzy snižována a málokdy je brána jako pozitivní reakce organismu, kterou je třeba podpořit.

49

Závěr Tato absolventská práce pojednává o léčbě horečky. V práci byl stanoven jeden hlavní cíl a jeden dílčí. Hlavní cíl, který byl stanoven pro teoretickou část, bylo zpracovat ucelený přehled o možnostech léčby horečky. V teoretické části je popsáno, jak horečka vzniká, její význam, rizika horečky, doprovodné příznaky, typy horečky. Dále způsoby měření tělesné teploty a druhy teploměrů. V kapitole léčba horečky jsou popsány fyzikální postupy snižování horečky, jsou uvedeny jednotlivé léčivé látky s antipyretickým účinkem. Zvlášť jsem se věnovala léčbě horečky u dětí a u těhotných žen. Na konci teoretické části jsou vypsány možnosti přírodní léčby. Vypracováním teoretické části absolventské práce byl splněn hlavní cíl. Dílčí cíl, který byl stanoven pro praktickou část této práce, bylo zjistit, jaká je informovanost veřejnosti o horečce, její léčbě a o správném užívání antipyretik. K získání těchto informací jsem zvolila metodu dotazníkového šetření, jehož výsledky jsou uvedeny v praktické části. Celkově lze shrnout, že informovanost veřejnosti je velmi dobrá. Vypracováním praktické části byl splněn dílčí cíl. Myslím, že tato práce by mohla sloužit jako zdroj základních informací pro farmaceutické asistenty.

50

Summary Treatment of fever The topic of the final assignment is the treatment of fever. The

aim

of

the

assignment is to summarize all methods of treatment of fever. The partial aim is to determine the public awareness about the fever, treat fever and how to proper use of antipyretics. In the theoretical part pathophysiology of fever is described – its causes, risks and effects on the immune system and impacts for the organism as the whole. It is also described how the temperature can be measured and what kinds of thermometers can be used. The assignment presents the possibility of treatment by medicines, physical processes and alternative methods of treatment of fever. It presents the treatment of fever in children and pregnant women. The body temperature is regulated by thermoregulatory centres in the hypothalamus that coordinates formation and release of heat. Regular body temperature is maintained in the organism within a very narrow range which is important for proper function of many organs and systems.

Fever

is

such

a

condition of the body when the body temperature (core body temperature) is increased above 38 °C. Fever is one of the most common symptoms of the most common diseases. It may accompany various diseases as inflammatory diseases of the infectious and non-infectious origin. Fever is the most frequently caused by pyrogens. It occurs from early childhood to old age. It can be considered as a therapeutic process that supports the immune response. The most commonly administered medications are analgesics – antipyretics such as paracetamol and acetylsalicylic acid and nonsteroidal anti-inflammatory drugs such as ibuprofen. There are described important contraindications with OTC drugs and with the most commonly used prescription drugs including the dosage of these medicines. The practical part contains questionnaire. The total number of respondents is 113. It attempts to find out what is public awareness about fever, how to treat fever and proper use of antipyretics. In general, it can be stated that public awareness is very 51

good. Some questionnaire items are intended to find out at what level clients are satisfied with information given to them by pharmacy assistants when they buy antipyretics. The answers are not very positive. Therefore it is important to improve active access of pharmacy assistants to them.

Key words: termoregulation, body temperature, fever, antipyretic, alternative therapies, hypothalamus

52

Bibliografie

Monografie 1. BODLÁK, Jiří. Jak se léčit přírodními prostředky. Olomouc: Poznání, 2010, 226 s. ISBN 978-80-87419-02-1. 2. HEHLMANN, Annemarie. Hlavní symptomy v medicíně: praktická příručka pro lékaře a studenty. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, xiv, 450 s. ISBN 978-802-4726120. 3. KELNAROVÁ, Jarmila. Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty - 2. ročník: praktická příručka pro lékaře a studenty. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 173 s. Sestra. ISBN 978-802-4731-056. 4. KLENER, Pavel. Vnitřní lékařství. 1. vyd. Praha: Galén, 2003, 325 s. Scripta. ISBN 80-726-2252-8. 5. KLENER, Pavel. Vnitřní lékařství: praktická příručka pro lékaře a studenty. 4., přeprac. a doplň. vyd. Praha: Galén, 2011, xlii, 1174 s. Sestra. ISBN 978-8072627-059. 6. KORBELÁŘ, Jaroslav a Zdeněk ENDRIS. Naše rostliny v lékařství. 5., přeprac. vyd. Ilustrace Jindřich Krejča. Praha: Avicenum, 1981, 501, [1] s. 7. KRŠIAK, Miloslav — DOLEŽAL, Tomáš — LEJČKO, Jan. Neopioidní analgetika. In: Bolest: monografie algeziologie. 1. vyd. Praha : Tigis, 2006. 2006, s. 109-119. 8. LINCOVÁ, Dagmar a Hassan FARGHALI. Základní a aplikovaná farmakologie. 2., dopl. a přeprac. vyd. Praha: Galén, 2007, xxiv, 672 s. ISBN 9788072623730. 9. MARTÍNKOVÁ, Jiřina. Farmakologie pro studenty zdravotnických oborů. 2., zcela přeprac. a doplň. vyd. Praha: Grada, 2014. ISBN 9788024713564. 10. MIKŠOVÁ, Zdeňka. Kapitoly z ošetřovatelské péče 1. Aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2006, 248 s. ISBN 8024714426. 11. NEČAS, Emanuel. Obecná patologická fyziologie. 1. dotisk 2. vyd. Praha: Karolinum, 2007, 377 s. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 978-8024612-911. 12. TROJAN, Stanislav. Lékařská fyziologie. 4. vyd. přepr. a dopl. Praha: Grada Publishing, 2003, 771 s. Scripta. ISBN 80-247-0512-5. 53

13. VYTEJČKOVÁ, Renata. Ošetřovatelské postupy v péči o nemocné II: speciální část. 1. vyd. Praha: Grada, 2013, 272 s., xvi s. obr. příl. Sestra (Grada). ISBN 978802-4734-200.

Seriálové publikace 1. DOLEŽEL, Zdeněk. Léčba horečky u dětí. Praktické lékárenství, 2007, č. 2, s. 6769. ISSN: 1801-2434. 2. GOLDEMUND, Karel. Febrilní křeče. Pediatrie pro praxi, 2001, Roč. 2, č. 4, s. 177-179. ISSN: 1213-0494. 3. GUT, Josef. Analgetika, antipyretika. Pediatrie pro praxi, 2005, Roč. 6, č. 2, s. 9394. ISSN: 1213-0494. 4. KOSTIUK, Pavel. Léčba bolesti a horečky v těhotenství a laktaci. Farmi news, 2011, roč. 8, č. 2, s. 10-11. ISSN: 1214-5017. 5. NOVÁK, Ivan. Náhle vzniklá horečka u dětí. Causa subita, 2004, roč. 7, č. 9, s. 368-369. ISSN: 1212-0197. 6. SEIFERTOVÁ,

Jarmila.

Léčba

horečky

u

dětí

prakticky

[[elektronický

zdroj]]. Farmi news, 2012, roč. 9, č. 1, s. 38. ISSN: 1214-5017. 7. SCHNEIDER, Thomas — LODDENKEMPER, C. — RUDWALEIT, M., et al. Horečka nejasného původu v 21. století. Část 1: Infekční onemocnění. Medicína po promoci, 2006, Roč. 7, č. 3, s. 41-46. ISSN: 1212-9445. 8. SLÍVA, Jiří. Léčba zvýšené teploty a horečky. Angis revue, 2011, roč. 4, č. 6, s. 2831. 9. SLÍVA, Jiří. Léková horečka: patofyziologie, diagnostika a léčba. Interní medicína pro praxi, 2010, roč. 12, č. 7-8, s. 374-375. ISSN: 1212-7299. 10. SRNSKÝ, Pavel. Horečka jako obrana. Po dvou dnech vyhledejte lékaře. Moje zdraví, 2006, č. 11, s. 42-44. ISSN: 1214-3871. 11. VAŠUT, Karel — TOMÁŠ, Anděl — KOLÁŘ, Josef. Hypertermie v těhotenství 54

rizika a možnosti léčby. Praktická gynekologie, 2004, č. 6, s. 25-27. ISSN: 12116645. 12. VRABELOVÁ, Zuzana. Horečka - léčit či neléčit?. Medical tribune, 2006, Roč. 2, č. 14, s. 18. ISSN: 1214-8911.

Elektronické dokumenty 1. Státní ústav pro kontrolu léčiv. Horečka u dětí. Farmakoterapeutické informace. [online]. 2009 [2015-04-18]. dostupný z http://www.sukl.cz/sukl/zari-2009-2

55

Seznam grafů Graf č. 1: Vzdělání zdravotnického zaměření Graf č. 2: Normální tělesná teplota Graf č. 3: Vysoká horečka Graf č. 4: Snižování teploty při hodnotě tělesné teploty Graf č. 5: Snižování horečky pomocí těchto prostředků Graf č. 6: Preferované léky pro snížení horečky Graf č. 7: Léčba horečky u dětí stejným způsobem jako u dospělých Graf č. 8: Znalost rizika hrozící dítěti při horečce Graf č. 9: Čtu pečlivě příbalový leták u léků proti horečce Graf č. 10: Řídím se podle doporučeného dávkování v příbalovém letáku Graf č. 11: Dodržování doporučovaného časového odstupu mezi jednotlivými dávkami Graf č. 12: Spokojenost s podáním informací od lékárníka při koupi léku proti horečce Graf č. 13: Informování lékárníka o současně užívaných lécích Graf č. 14: Horečka by se neměla léčit

56

Seznam příloh Příloha 1: Dotazník

Dotazník Jsem studentkou 3. ročníku Vyšší odborné školy, obor Diplomovaný farmaceutický asistent a pomocí tohoto dotazníku chci zjistit, jaká je informovanost veřejnosti o léčbě horečky a o správném užívání léků proti horečce. Dotazník bude podkladem mé absolventské práce na téma „Léčba horečky“. Tímto bych Vás ráda požádala o jeho vyplnění. Dotazník je anonymní. Správné odpovědi, prosím, zatrhněte, popřípadě dopište vlastní odpověď. Předem moc děkuji za Váš čas. Markéta Pernikářová

1. Je Vaše vzdělání zdravotnického zaměření ? a) Ano b) Ne

2. Napište, prosím, jakou hodnotu tělesné teploty považujete za normální: do................°C

3. Od které hodnoty tělesné teploty považujete horečku za vysokou? …...........°C a výše

4. Při jak vysoké teplotě začnete teplotu snižovat? a) 37,0 – 37,5 b) 37,6 – 38,0 c) 38,1 – 38,5 d) 38,6 – 39,0 e) 39 a více

5. Pro snížení horečky používáte: a) Léky 57

b) Bylinné čaje c) Zábaly d) Vlažnou sprchu,koupel e) Kombinaci výše uvedeného f) Horečku neléčíte Jiné …..........................................................................

6. Pokud snižujete horečku pomocí léků,preferujete: a) Paralen/Panadol b) Ibuprofen/Nurofen c) Anopyrin/ Aspirin d) Valetol e) Coldrex f) léky kombinujete a střídáte jiné.................................................................................

7. Pokud máte děti, léčíte u nich horečku stejným způsobem? Když ne, vypište prosím jaké metody/ léky používáte. a) Ano b) Ne …...............................................................................

8. Znáte jaká rizika hrozí dítěti při horečce? a) Ano b) Ne

9. Čtete pečlivě příbalový leták u léků proti horečce, které užíváte? a) Ano b) Ne 58

c) Někdy

10. Řídíte se dávkováním doporučeném v příbalovém letáku? a) Ano b) Ne

11. Dodržujete doporučený časový odstup mezi jednotlivými dávkami? Pokud ano, vypište prosím jaký a u jakého přípravku. a) Ano …................................................................................ b) Ne

12. Myslíte si,že Vás lékárník při prodeji/výdeji léku proti horečce dostatečně poučil o případných kontraindikacích? a) Ano b) Ne c) Uvítal(a) bych podrobněji d) Nepotřebuji, čtu příbalový leták e) Poučil, ale neporozuměl(a) jsem

13. Informujete lékarníka při koupi léků proti horečce o všech lécích, které užíváte nebo jste užíval(a) v nedávné době? a) Ano b) Ne c) Neužívám jiné léky

14. Myslíte si, že by se horečka neměla vůbec léčit ? a) Ano, posiluje to imunitu b) Ne c) Pouze pokud je do 38 °C 59

jiné..............................................................................

60