JSEM ZVĚDAVÝ, PROTO JSEM NOVINÁŘ

ČALAMÁDA

ČALAMÁDA S m ě s

z a j í m a v é h o

č t e n í

v e

v y s m á t é m

Vyšlo v Domě dětí a mládeže Bájo Česká Skalice v dubnu 2008

MILÍ ČTENÁŘI Hlavním tématem páté Čalamády se stalo nakup ování. Připomeneme vám proto, jak se stavěl Penny Market v České Skalici a kolik lidí je spokojeno s jeho stavbou v centru města. S nakupováním jsou spojeny i básně o obchodování, obchodech a slevách.

n á l e v u |

Číslo 5

JSEM ZVĚDAVÝ, PROTO JSEM NOVINÁŘ

V sobotu 8. prosince 2007 zavítal do čajového klubu Bája novinář Břetislav Tureček se svým cestopisným promítáním “Tajemná Libye”. Redakce Čalamády si tuto příležitost nenechala ujít a v zastoupení Nicol svého profesionálního kolegu vyzpovídala.

V e x kl u zi v n ím r o z h o v o r u s novinářem Břetislavem Turečkem se dozvíme, jak se pracuje v redakci celostátního deníku a jaké je to být profesionálním žurnalistou. Úplně novou rubrikou jsou Dopisy do Jeruzaléma, ve kterých si budeme dopisovat s novinářkou Evou Turečkovou. V tomto čísle se dozvíme, za co utrácejí tamější teenegeři. Jaké oblečení oblékají a na co šetří židovská dívka Marta. Dovedete se vcítit do tyčky šicího stroje nebo koberce, který čeká, až si ho někdo koupí? Pokud ne, nenechte si ujít příběhy věcí na literární stránce. Obrázky, které doprovázejí Čalamádu, mají společné téma brambory a vznikly na výtvarném kroužku Bája. Společně s dalšími byly zaslány do 36. ročníku Mezinárodní dětské výtvarné soutěže Lidice 2008. Do stejné soutěže byly zaslány i fotografie z bramborové fotostránky. Pěkné počtení přeje Martina Horká

Foto: Ladislav Horký

Dáte si raději kávu nebo čaj? Raději kávu.

Kdy vás napadlo, že se stanete novinářem? Po studiu vysoké školy. Z koníčka se mi stala práce.

Co je vlastně Vaší pracovní náplní? Hlavní pracovní náplní je pohybovat se po Blízkém východě, tzn. v Izraeli a muslimských zemích, mluvit s tamními lidmi a zprostředkovávat získané informace posluchačům v České republice.

Stroj na zpracování brambor

Lenka Maťátková, 11 let

Co musí mladý člověk udělat pro to, aby se stal redaktorem

celostátního deníku nebo rozhlasové stanice? Cesty jsou různé. V době, kdy jsem se stal redaktorem já, to bylo štěstí. Správné by však bylo mít znalosti o dané problematice (být chodící knihovnou) a umět je poutavě a srozumitelně předat čtenářům či posluchačům.

Jak vypadá redakce ve velkém celostátním deníku? Dopoledne se snaží redaktoři shánět zajímavá a důležitá témata pro další den. Čtou a poslouchají při tom zahraniční i konkurenční deníky, sledují, o čem se píše, co je tématem dne. V té době se scházejí šéfredaktoři, ab y se dom l uv il i n a úk o lech Pokračování na straně 2

ČALAMÁDA

2 Pokračování ze strany 1

Tak se pojistí, že dobrý novinář neuteče ke konkurenci. Redakce ale a prioritách. Co je důležité, se pak t a k é m ů ž e u d ě l i t p o k u t y dostane na první stránku, další třeba v případě, kdy novinář fakta zprávy někam dovnitř listu. Řadový neověří. redaktor může samozřejmě přijít se svým nápadem nebo s představou. Poté se pracuje na reportážích K am j ste s e n a s výc h a dalších příspěvcích. pracovních cestách po světě

dostal? Navštívil jsem Blízký východ, země od Egypta po Afghánistán, Pakistán. Celkem jsem ve svém regionu pracovně navštívil ke dvěma desítkám zemí. Jsou ale novináři, kteří procestují celý svět.

Foto: LH

Na jak dlouhé pracovní cesty jezdíte?

Píšete o čem chcete nebo Vám To je různé. Některé výjezdy trvají jen několik dnů. To třeba v případě, někdo zadá úkol? že nějaký český pol itik jede na služební návštěvu a vezme s sebou i novináře. Pokud ale rozhodnutí stojí Jak dlouho píšete článek nebo na mně a cesta se má zúročit, tak p ř i p r a v u j et e r o z h l a s o v ý v dané zemi zůstávám dva až tři měsíce. Hodně témat si určuji sám.

příspěvek?

Na některém tématu pracuji několik měsíců, informace se musejí sbírat, prověřovat. Jindy se článek připraví během jednoho dne, aby byl aktuální a mohl být druhý den otištěn. S rozhlasovou prací je to podobné, i když je technicky náročnější.

Jak tam jezdíte prostředky)?

(dopravní

Mně nejvíce vyhovují cesty vlakem, ale praktické a mnohem rychlejší je spíše letět letadlem. Sice se tam nepotká tolik zajímavých lidí a není vidět krajina, člověk se ale nemusí bát Řekl jste, že je Vám práce úpla tných ce lní ků n a mnoh a koníčkem. Co naopak rád hranicích.

neděláte? Nemám rád rutinní práci, psaní článků, které už čtenáře nezajímají (například kolik lidí kde v jaké válce umřelo). Ale i takové zprávy je nutné zaznamenat, hlavně pokud je to zadání šéfů.

Zažil jste při své práci někdy strach? Dostal jste se do nějaké nepříjemné situace?

Panickou hrůzu a chuť utéci jsem nikdy nezažil, ale napjaté chvíle, kdy buší s r d ce , to často. Na protizápadních demonstracích je Jak je novinářská práce to nebezpečné. Na takové případy p l a ce n á? Jst e ho d no ce n se musíte připravit předem.

od článku, nebo od hodiny? Plat novináře bývá kombinací obou variant. V každé redakci je stanoven určitý základní plat, jehož výše je u v ět ší ch de ní ků něco n ad celostátním průměrem. Za podařené články jsou udělovány odměny, což je motivací pro novináře i vydavatele.

Navázal jste na svých cestách nějaká přátelství? Určitě. V každé zemi mám přátele, a č k o l i v p o j e t í př á t e l s tv í je ve východních zemích trochu jiné . Př ítelem je tam téměř

Foto: Ladislav Horký

Břetislav Tureček (1970).

Nejprve působil jako novinář na volné noze, od léta 1997 byl redaktorem a komentátorem deníku Právo se specializací na pro blema ti ku Blíz kého východu. Na reportážních cestách nav š tívil Izrael, Pales tin u, Pákistán, Afgánistán a další země. Pobýval též mezi kočovníky, ve vesnicích a v uprchlických táborech. Dělal novinářské rozhovory s předními politickými a náboženskými vůdci. Od ledna 2008 j e bl íz k o v ý c h o d ní m zpravodajem Českého rozhlasu se sídlem v Jeruzalémě. A proto ho na můžete zejména na stanici ČRo1 - Radiožurnál v současné době slyšet velmi často. kaž dý zn ám ý, třeb a v áš zaměstnavatel. Často tam říkají, že jsme bratři. Mám tam hodně známých, se kterými spolupracuji, ale i pár skutečných přátel, které k práci zase nevyužívám.

Kolik řečí ovládáte? P o u ž í v ám a n g l i čt i n u , ru š t i n u a perštinu. Tou se hovoří hlavně v Íránu, Tádžikistánu, Afghánistánu i ve velké části Iráku.

Děkujeme za rozhovor.

ČALAMÁDA

3

BRAMBOROVÁ FOTOSTRÁNKA Brambory můžeme nejen nakupovat, ale i fotografovat. Tyto vydařené fotografie zhotovily Lucie Řeháková a Eliška Fischerová na fotografickém kroužku Bája a některé z nich zaslaly do mezinárodní výtvarné soutěže Lidice 2008. Eliška Fischerová, 13 let

Lucie Řeháková, 13 let

Mezi mé zájmy patří fotografování, gymnastika, tenis a kamarádky.

Jsem taková, jaká jsem a víc už nechci vědět ani já. foto: EF

foto: LŘ

foto: EF

foto: EF foto: EF

foto: LŘ foto: EF

foto: EF foto: LŘ

foto: LŘ

foto: LŘ

foto: LŘ

ČALAMÁDA

4

PŘÍBĚHY VĚCÍ

BÁSNIČKY

ŽELEZNÁ TYČKA UVNITŘ ŠICÍHO STROJE Vojtěch Hruša

LETOS

Já... já..... já jsem dříve byla prakticky kus kamene. Celých 1 10 100 1000 let jsem byla ve skále, ale úplně, úúplně, úúúplně z ničeho nic jsem se v nějaké peci roztavila. Dali mě do jekési nádoby nebo misky, ne, ne, spíš... do formy, ano do formy, to je to pravé slovo. No jo, no. Od té doby jsem byla v šicím stroji a vůbec, ale vůůůbec mě to nebavilo. Jednou jsem však se dozvěděla úúúžasnoou (no prostě skvělou :-)) novinu - já jsem se... no prostě mi řekli, že jsem zástupce hlavní tyčky!!! Já jsem z toho byla celá pryč a furt ještě oslavuju - už 3 roky 2 měsíce a 25 dní... takže nashle, jdu pokračovat v malé oslavě.

KOBEREC Petr Vlček

Každý den ležím v supermarketu a čekám než si mě někdo koupí a najednou si mě koupí jeden stařík a bere si mě do svýho baráku. Dům vypadá divně, ale nemám na vybranou. Vždyť jsem jen koberec.

PŮLLITR Jan Bajza

V

PENNY NÍZKÉ CENY?

Sabina Šteľbaská

Když jsem šla do obchodu,

Myslíte, že je zde najdu,

zpívala jsem si koledu,

hledat nízké ceny.

nebo snad rychle odejdu?

Narodil jsem se v jedné keramické dílně v Praze. Vyrobila mě tam nějaká paní. Blonďatá paní. A ozdobila mě oranžovými a červenými čtverečky. Myslel jsem, že si mě nechá, že mě uloží do kolébky, že mě bude dávat dudlík do pusy a že mi bude dávat pít mlého z lahve. Ale houbeles. Ta paní mě zabalila do papíru a nechala mě převézt do nějakého obchodu. Byl jsem v krabici téměř dva měsíce, myslel jsem si, že se snad udusím. Nikdo mě nechtěl, a tak na mě dali slevu 50 procent. To jsem byl najednou středem pozornosti! Seběhlo se kolem mě asi pět lidí. Vzal si mě jeden pán, který mě z krabice doma ochotně vyndal a já jsem se mohl nadýchat čerstvého vzduchu. No, nyní jsem s tím pánem asi tři roky a čekám, až si do mě naleje čaj či kávu. Ten pán mě vždycky umyje ručně a pečlivě, takže se nemusím bát, že bych byl zašpiněný.

zapomněla jsem na nudu, jela jsem jak po ledu.

Toť otázka tohoto času,

Psi se na mě sběhli,

Kdo odpověď najde,

Křičela jsem na ně,

jak malá rada do nečasů. dřív než slunce zajde? Prý zrušili tu akci,

tak kašlu na ně, dravci.

Tak teď zase Hypernova bude naše hvězda nová.

peněženku snědli, sežrali mi saně.

A já kašlu na ně!

KUPTE

SI MÁSLO

Sabina Šteľbaská Kupte si máslo,

je naše dnešní heslo. Hesel je pokaždé málo, řiď se ty jím, milá mámo. Vyhněte se margarínu,

SÁČEK ČAJE Nicol Jará

HRNÍČEK Sabina Štelbaská

Tereza Kollertová

Šla jsem dnes do Penny

Ahoj. Jmenuji se františek, ale lidé mi říkají jen půllitr. Každý den, už po tři roky, mě myjí, nalévají do mě alkohol, ale také limonádu a zase myjí. Cítím se už opotřebovaně, ale lidé mě stále používají. Každý den mě někdo strká do pusy a oslintává mě. Je to hrozně nepříjemné, to si neumíte představit. Je to vážně hrůza, ale přesto se mi můj skleněný život líbí.

Než jsem vznikl, byla jen sušená čajová směs. Tou začali naplňovat malé sáčky, které pak uzavřeli a zabalili do krabiček po dvaceti kusech. V obchodě, kde jsem ležel deset dní, si mne koupila jedna stará paní a dala mne do dárkového balíčku, který ani za nic nestál. Díky tomu dárku jsem se dostal do další rodiny a ti si mne hned ten den uvařili. Jelikož separovali odpad, tak mne vymáčeného a zuboženého vyhodili na kompost, kde teď hniji. Až na věky věků amen.

OBCHOD

Ilustrace: Tereza Kolertová

dostanete z něho rýmu,

dřív než všechno zhasne, Ilustrace: Tereza Kolertová

VE SKALICI NA MOSTĚ Nicol Jará

Ve Skalici na mostě

skáče chlápek od kostě. Skáče, skáče dole bez, šel kupovat nebozez.

Nebozez byl předraženej a košík byl přeplněnej.

U kasy však zjistil mýlku,

nebozez měl za chvilinku. Venku ho však přepadli, nebozez mu ukradli. Ve Skalici na mostě

skáče chlápek od kostě.

sáhněte po másle.

PRODAVAČ,

PENÍZE, POKLADNA

Vojtěch Hruša

Byla jednou jedna televize, dyja, dyja, dou,

která stále peníze, peníze, peníze, dyja, dyja, dou.

Prodavač ji prodával, dyja, dyja, dou,

aby ještě nezkrachoval, dyja, dyja, dou.

Je to sice nesmyslnost, dyja, dyja, dou,

ale pro pokladnu spravedlnost, dyja, dyja, dou.

ČALAMÁDA

5

DOPISY DO JERUZALÉMA Naší první zahraniční dopisovatelkou se stala novinářka Eva Turečková. V této rubrice nám bude odpovídat na naše otázky ohledně života teenegerů ve městě na Blízkém východu.

Foto: Břetislav Ture ček

Ahoj Evo, v tomto čísle našeho časopisu máme téma nakupování. Tak, jak jsme téma rozebírali v redakci Čalamády, dostává každý z nás, teenegerů, nějaké měsíční kapesné, za které nakupujeme takové, ty ,,nepotřebné" věci. Já si kupuji zejména časopisy, ale třeba i čokoládu a tak. I mí vrstevníci, které znám, za tohle utrácí. Oblečení nakupujeme buď s rodiči (ale nejsme zrovna dvakrát nadšení), nebo samy. Je lepší vybrat si něco hezkého podle své libosti. Do značkových obchodů chodíme jen v případě nutnosti (třeba když se chceme vytáhnou před spolužáky). Není to nutné, ale je to potěšující. Ale rodiče nám taky nějaké ty oblečky vytknou (tyhle šaty jsou moc krátké, tyhle rifle jsou moc rozpárané, tohle triko je moc lesklé...). A to dokáže naštvat. Proč ale mluvit jen o oblečení? Já myslím, že každý teeneger má svůj sen. A na sen se šetří. Třeba na úplně nový skateboard by si šetřil každý mile rád. (Když jsme u toho skateboardu ... znají v Jeruzalémě skejt?) Vždy polovina kapesných na sen, druhá půlka na svoje nejpotřebnější věci. Já si polovinu svého kapesného šetřím a druhou investuji do jiných věcí. Někdy to však nevydržím a koupím si něco za celé své kapesné. A pak toho docela lituji. Tak ahoj a odepiš, co a jak děti v Jeruzalémě. Za co se utrácí tam? Sabina

Beduínské dět i

Chlapec ze židovské nábožensk é rodiny

Školní výlet židovských d ětí má kvůli hrozb ě teroristů ozbrojený doprovod

Ultraortodoxní žid s dcerou

Milá Sabino, Moc děkuji za dopis a těší mě Tvůj zájem o život zdejších dětí a teenagerů. Odpověď na Tvou otázku bude trochu složitější, stejně jako jsou zdejší poměry. Jeruzalém leží přesně mezi Izraelem a Palestinou, je rozdělen na dvě části. Ve východním Jeruzalémě žijí převážně

Arabové, v západní části města zase Židé. A život obou těchto skupin obyvatel i jejich dětí je v mnohém odlišný. Život židovských dětí je více podobný tomu, jak jej znáte vy v Čechách. Teenageři, stejně jako Ty, rádi po škole s kamarády zajdou třeba na zmrzlinu, vpodvečer – protože přes den je tu hodně velké horko – se scházejí na místní promenádě a povídají si, jejich smích je slyšet už zdálky. Někteří kluci tu mají skejty, jiné děti „drandí“ po městě na kolech. Nemusíš být naštvaná, že Ti rodiče sem tam vytknou nějaký ten módní kousek oblečení. Také tady se hodně dbá na to, jak se děti oblékají. Židovské dívky tu mnohem více než v Čechách nosí sukně, protože jejich víra je vybízí k tomu, aby nenosili „klučičí“ oblečení. Máš jistě pravdu, že se vyplatí šetřit na něco pořádného. Čtrnáctiletá židovská dívka Marta mi říkala, že ona by si ráda časem koupila vlastní fotoaparát. A tak si také pravidelně ukládá do kasičky z peněz, které jí rodiče dávají. Pak jsou ale v židovském světě lidé, kteří si z náboženských důvodů všechno odříkají, nemají ani televize a dodnes se oblékají jako naše praprababičky. Totéž prosazují i u svých dětí. A tak i takových teenagerů žije v některých částech západního Jeruzaléma mnoho tisíc. Abych se ale vrátila na začátek a také k dětem z východního Jeruzaléma. Hned naproti domu, kde bydlíme, je škola, a tak mám možnost pozorovat zdejší teenagery docela často. Na první pohled by sis všimla jednoho rozdílu. Většina dívek v Tvém věku tu nosí přes vlasy elegantně uvázané lehké šátky, aby je kluci neokukovali. Jsou tak vychovávány a patří to zase k jejich víře, takže šátky považují za zcela běžnou součást oděvu, jako například Ty bys určitě nešla ven bez kalhot nebo sukně. Módu tu „honí“ trochu jinak – některé dívky se snaží mít šátky pestré, třeba svítivě růžové, a aby jim ladily k ostatnímu oblečení. V některých rodinách to berou jako u nás, a jejich děti nosí vlasy učesané jako u nás. Dívky ve východní části města také nenosí krátké rukávy a měly by mít něco takzvaně „přes zadek“, tedy například delší svetřík, jejich oblečení ale jinak odpovídá tomu Tvému. Kluci zase většinou nenosí krátké kalhoty. Ale abych se vrátila k nakupování. Píšeš, že si ráda koupíš třeba čokoládu, nejspíš asi v samoobsluze, nebo cukrárně, viď? Ve východním, ale i západním Jeruzalémě jsou hodně populární tržiště, kde se kupuje prakticky všechno. Klasické obchody tu jsou samozřejmě také, ale koupit si něco na trhu je mnohem lákavější, všechno je hezky vystavené, sladké medové dobroty, výborné šťavnaté ovoce nebo oříšky, ale i časopisy, hračky, oblečení nebo třeba tenisky. Dívky tu poměrně hodně utrácejí i za kosmetiku. Eva

Eva Turečková (30)

vystudovala Filozofickou f akultu Un iv e rzit y Karlovy v Praze. Od roku 1999 pracovala osm let jako red akto rka zahraničního oddělení v deníku Právo. Nyní žije s manželem Břetislavem (zpravodajem Českého rozhlasu na Blízkém východě) v Jeruzalémě, odkud občas přispívá do Lidových novin a také do skalické Čalamády.

6

ČALAMÁDA

ŽÁROVKA ANEB POSVÍTILI JSME SI NA ... PENNY MARKET V našem městě se postavil supermarket. Zamyslel jsem se, co nám přinese a vezme. Market se staví v historickém centru města, kam svou moderností moc nezapadá. Market nabídne sice více příležitostí k nové práci, možnost bližších nákupů obyvatel okolních vesnic, zahrnujících důchodce, není však jisté, jak obstojí ostatní obchody, zda budou muset zlevnit a jestli se vůbec na trhu udrží. Ve městě se zvětší provoz, tím hrozí i nehody. Od toho se odvíjí i znešištění ovzduší výfukovými plyny. Stavba supermarketu ve městě má své plus i minus. Jan Bajza

ANKETA Foto: Eliška Fischerová

V pondělí 21. ledna 2008 jsme se zeptali svých spoluobčanů: Jste spokojeni, že v centru České Skalice stojí Penny Market? K našemu překvapení byli všechny uvedené možnosti poměrně vyrovnané. O něco více občanů bylo spíše nespokojeno (37%) než spokojeno (33 %). Téměř jedna třetina dotazovaných neměla koncem ledna odpověď tohoto roku na výstavbu Panny Marketu v centru ano města ještě vyhraněný názor (30 %). ne nevím

FOTOREPORTÁŽ

30 %

3 3%

LEGENDA % 33,0 37,0 30,0

Výstavbu nového supermarketu v České Skalici sledovali Petr Vlček a Jan Bajza.

3 7%

11. listopad 2007

Foto: Petr Vlček

19. listopad 2007

Foto: Petr Vlček

18. listopad 2007

Foto: Petr Vlček

23. listopad 2007

Foto: Petr Vlček

ČALAMÁDA

7

RECENZE

JEDEN DEN V ŽIVOTĚ NICOL

Naše redaktoři hodnotili knihy a počítačové hry.

Pondělí

Bodové hodnocení: od 1 do 10.

Počítačová hra Luxor Tato počítačová hra se odehrává v Africe. Po splnění levelu se posunete zase o krok dál, a tak procestujete mnoho Afrických starých měst jako např.: Káhiru, Alexandrii, Kartágo... Hodnocení: ********** (10) Nicol Jará

Kniha Nemetonburk aneb Zlatá brána autorky Renaty Štulcové Nemeton je spojnice mezi skutečným a nadpřirozeným světem. V druhém díle knihy se ocitnou dvojčata Tom a Áňa na karnevalu v Benátkách, kde na ně zaútočí o oni se objeví v bájném světe Zlaté brány. Na knize oceňuji její napínavý příběh, ale musím dodat, že některé pasáže jsou až moc zdlouhavé.

Ráno se probudím, kávu si dám. Táhne mě to ven, já se snad ani nenasnídám... No tak bez snídaně mě nedostanete ven. Ale teď celé od začátku. Když mě ráno vzbudí odporný zvuk budíku, nakrmím svoji potkanici, udělám ranní hygienu, tak se konečně nasnídám a vyrazím směr škola. Cestou si ještě přemítám, jestli jsem doma nenechala něco důležitého, jako třeba svačinu a většinou s radostí zjistím, že ne. Po příchodu do školy mě už nic nezachrání od z padesáti procent nudných šesti hodin ve škole.

Po dopoledni stráveném ve škole se konečně s kámoškami řítím na oběd. Po dobrém obědě v Eurestu se šnečím tempem loudám domů.

Hodnocení: ********* (9) Tereza Kollertová

Počítačová hra Zákony schválnosti Tato hra mě docela zaujala, zejména tím, že se na ní můžu ,,vybláznit". Našla jsm ji na stránce www.superhry.cz ve srandičkách. Tropí se zde různé naschvály jednomu panáčkovi, který pak legračně reaguje. Hru tvoří celkem čtyři díly. V prvním díle je panáček a jeho rodina, kde mu můžete dát např. kaktus na židli nebo rozstříhat noviny atd. Ve druhém díle můžete tropit problémy Santu Clausovi. Ve třetím díle si panáček vyjde do kadeřnictví, kde ho kadeřnice nečekaně a rozhodně ne na jeho přání osříhá a nalíčí. Čtvrtý a poslední díl je o tom, jak to panáčkovi zavaříte v práci (šéf z něho asi nemusí mít moc velkou radost). Vtip v této hře je, že dá nějaký čas přijít na to, jak tvořit naschvály. Tato hra je velmi zábavná a těším se na její další díl.

V 15:15 nutím své tělo, aby se zvedlo a tudíž na reportéry začínající v 15:30 dorazím o pět minut déle. V 16:30 jsem obyčejně první, která odchází, protože s p ě c h ám n a p ůl „ h o ď k y “ ke kámošce a pak od půl šesté do sedmi na Sokol. V pondělí se domů vracím kolem osmé.

FOTOHÁDANKA

Hodnocení: ********* (9) Sabina Šteľbaská

Uhádneš, co je na fotografii? 1.

stopy v písku

2.

stopy v blátě

3.

stopy ve sněhu

Počítačová hra SRS Tato hra je o rychlých autech, které jezdí: na sraz borů nebo policejní závody a plno dalších. Hra má plno nových aut a dráh. Auta se dají „vytunit“ a tím pádem zrychlit. Když hodně vyhráváte závody, tak dostáváte nejen nová auta na koupení, ale taky můžete chodit s nějakou holkou. Tato hra je určena převážně pro kluky, ale možná, že holky může bavit taky. Hodnocení: ******** (8)

Foto: Lucie Řeháková Správ ná odp ověď: 3

Petr Vlček

ČALAMÁDA

8

TESTÍK

3. Jaký je nový supermarket v České Skalici? a) Plus b) Albert c) Penny market

procent

5. Kde vznikl první supermarket (v ČR)? a) v Jihlavě b) v Praze c) ve Zlíně

7. Jak se jmenoval první supermarket? a) Hyprnova b) Pluska c) Mana 8. Co je to maloobchod? a) malý obchod b) obchod s malým množstvím zboží c) obchod pro děti

6. Kdy vznikl první supermarket (v ČR)? a) 1991 b) 1993 c) 1995

ČER(VE)NÁ KRONIKA ANEB RYBIČKY V TOMATĚ Dne 12. února spáchal pan A. B. sebevraždu. Skočil z mostu za Českou Skalicí. Důvody jsou opředeny spoustou záhad, ale za hlavní se považuje přepadení před nejmenovaným obchodním řetězcem. Osoba příbuzné neměla, a tak pro něj nikdo netruchlí.

KOMIKS „BRAMBŮRKY PEČENÉ“

Komiks vznikl ve výtvarném kroužku Bája a byl odeslán spolu s dalšími pracemi na výtvarnou soutěž Lidice 2008

Petr Michálek,11

2.V přízemí Bája byla dříve: a) prodejna knihy b) prodejna potravin c) Pizzerie

4. Kolik maximálně může mít sleva? a) 99% b) 100% c) 101%

Správné odpovědi:1a, 2a, 3c,4b, 5a, 6a, 7c, 8c

1. Jaké mlékarny existují? a) mlékárny Kunín b) mlékárny Prudín c) mlékárny Rambousek

VTÍPKY O NÁKUPECH Je dlouhá fronta před obchodem, najednou tam přiběhne zajíc a začne všechny předbíhat. Medvěd ho chytne a odnese ho na konec řady. Tak se zajíc znovu a znovu pokouší o předbíhání, medvěd ho ale stále vrací. Zajíc si sedne zkroušeně na kámen a smutně zamumlá: ,,Já ten obchod snad dneska neotevřu.“ Jde zajíček do obchodu: „Máte tunu hrášku?“ Prodavač: „Nemáme.“ Druhý den přijde zajíček znovu: „Máte tunu hrášku?“ „Ne.“ Prodavači to nedá a tunu hrášku objedná. Třetí den přijde zajíček: „Máte tunu hrášku?“ „Ano.“ „To je ale kuliček, co?“

Ptá se prodavačka Pepíčka: ,,Opravdu tě maminka poslala pro pět kilo bonbónů a dvacet deka brambor?"

„Kolik stoji ta bunda?“ „Pětet.“ „Tady je nějaký flek!“ „Čyrysta.“ „Dáte mi paragon?“ „Dvétě.“ „Máte vůbec povolení k pobytu?“ „Dájek.“

Kryštof Halada, 9 let

Kateřina Čápová, 10 let

Přijde vietnamec do obchodu a říká: „Hodžimadžiledžikofadži kokakola.“ Prodavač zavrtí hlavou a zeptá se: „Dva litry čeho???“

ČALAMÁDA — směs zajímavého čtení ve vysmátém nálevu. Vydavatel: Dům dětí a mládeže Bájo Česká Skalice. Vedoucí redaktor: Mgr. Martina Horká. Redakce: Nicol Jará, Tereza Kollertová, Sabina Šteľbaská, Vojtěch Hruša, Petr Vlček a Jan Bajza. Fotografie: Eliška Fischerová, Lucie Řeháková, Petr Vlček, Ladislav Horký, Břetislav Tureček a archív. Ilustrace: Tereza Kollertová, Lenka Maťátková, Kateřina Čápová, Petr Michálek, Kryštof Halada a archív. Jazyková úprava: Mgr. Marcela Horká Adresa: Husovo náměstí 3, 552 03 Česká Skalice, e-mail: [email protected], telefon: 491 452 708, http://www.ddmbajo.cz. Tisk: Grafické studio Grafital s. r. o. Ročník 2, číslo 5. Vychází nepravidelně. Téma příštího čísla: reklama, uzávěrka příštího čísla: květen 2008 Příspěvky (texty, obrázky, fotografie apod.) posílejte na výše uvedený e-mail nebo odevzdávejte přímo v redakci ČALAMÁDY v DDM Bájo.