ČESKÝ JAZYK A LITERATURA

Osmileté gymnázium

ČESKÝ JAZYK A LITERATURA Charakteristika vyučovacího předmětu:

Obsahové vymezení: Vyučovací předmět český jazyk a literatura vychází ze vzdělávacího oboru ČJL v RVP ZV a RPV GV a částečně integruje průřezové téma Mediální výchova v RVP ZV a RVP GV. Předmět rozvíjí klíčové kompetence gymnaziálního vzdělávání, především kompetence komunikativní. Vede žáka k vnímání a adekvátnímu užívání českého jazyka v konkrétních komunikačních situacích; k chápání jazyka jako prostředku k porozumění a naslouchání druhým i sobě samému, k orientaci v různých diskursivních kontextech komunikace psané i mluvené, veřejné i soukromé. Vede žáky k tomu, že poznání, skutečnost i pravda jsou aspekty jazyka, jenž tak nemusí být pouze nástrojem porozumění, ale i dezinterpretace a manipulace, neboť prostřednictvím jazyka formujeme své myšlenky. Největší důraz klademe na analýzu textů – mluvených i psaných, která by měla žáky podněcovat nejen k tomu, že se v něčem „vyznají“, ale k porozumění, vytváření souvislostí a respektování plurality možných interpretačních rámců. Koncepce předmětu spatřuje klíčový význam ve výchově ke „čtenářství“, jež vybízí žáky nejen k reflektovanému a kritickému čtení, ale i autentickému osobnímu čtenářskému prožitku, k formování vlastních názorů a tvoření vlastních textů.

Časové a organizační vymezení: Koncepce osmiletého studia je rozvržena do dvou cyklů – nižší stupeň gymnázia (prima až kvarta) a vyšší stupeň (kvinta až oktáva). Osnovy vyššího stupně jsou shodné se čtyřletým studiem; vyšší náročnost druhého stupně osmiletého gymnázia oproti čtyřletému studiu nebude řešena osnovami, ale volbou náročnějšího učitele, textů, metod, a projeví se tak až v konkrétním tematickém plánu učitele. V primě, sekundě, tercii a kvartě je předmět dotován 4 hodinami, v kvintě, sextě, septimě 3 hodinami a v oktávě 4 hodinami. V každém ročníku je jedna z těchto hodin půlená a má formu cvičení. Od sexty navazují na povinné hodiny volitelné semináře, jež poskytují prostor nadstandardní látce i metodám práce s ohledem na nadané žáky. Cíle i učivo těchto seminářů se každý rok mění.

Výchovné a vzdělávací strategie: Výchovné a vzdělávací strategie ŠVP rozvíjejí klíčové kompetence, jež odpovídají jednak kompetencím stanoveným v RVP GV a RVP ZV, jednak tomu, že na školu většinou přicházejí nadaní žáci. Samostatná i skupinová práce, zodpovědná práce s primárními i sekundárními zdroji informací vede k osvojení kompetence k učení, kompetence řešení problémů i kompetencí sociálních a personálních. Metody komplexní analýzy a interpretace nejen literárních textů vedou k posílení kompetencí komunikativních, k respektování názorové plurality i formování a formulování vlastních názorů a postojů a učí nejen nalézat odpovědi, ale i umění pokládat otázky. V rámci předmětu český jazyk a literatura se také počítá se společnými projekty s předměty humanitní studia, výtvarná výchova, hudební kultura nebo dějepis. Běžná výuka povinného předmětu poskytuje prostor i pro to, aby se žáci zapojovali do mimovyučovacích aktivit (Divadelní přehlídka, Baestion – pouliční divadlo, recitační soutěž, Symposion, esejistické soutěže). Konkrétní výchovné a vzdělávací strategie respektují aktuální situaci (učitel, počet a zaměření žáků ve třídě, probírané učivo...) a budou

1 z 37

konkretizovány v tematických plánech jednotlivých vyučujících. Nižší stupeň gymnázia pracuje s učebnicemi (viz. níže), pro vyšší stupeň gymnázia připravují učitelé dle vlastního výběru v souladu s osnovami texty sami (xerokopie), žáci pracují s odbornou literaturou.

2 z 37

PRIMA Komunikační a slohová výchova výstupy RVP ZV – žák: odlišuje ve čteném nebo slyšeném textu fakta od názorů a hodnocení, ověřuje fakta pomocí otázek nebo porovnáváním s dostupnými informačními zdroji rozlišuje subjektivní a objektivní sdělení a komunikační záměr partnera v hovoru

dorozumívá se kultivovaně, výstižně, jazykovými prostředky vhodnými pro danou komunikační situaci ke svému komunikačnímu záměru

využívá základy studijního čtení vyhledá klíčová slova, formuluje hlavní myšlenky textu, vytvoří otázky a stručné poznámky, výpisky nebo výtah z přečteného textu; samostatně připraví a s oporou o text přednese referát

využívá poznatků o jazyce a stylu ke gramaticky i věcně správnému písemnému projevu a k tvořivé práci s textem nebo i k

výstupy ŠVP – žák:

Učivo:

analyzuje a interpretuje čtení praktické fakta vyčtená z textu (pozorné, přiměřeně rychlé, znalost orientačních prvků v při práci s informačními zdroji textu), věcné (studijní, jako zdroj dodržuje „etiku“ práce čtení s informacemi (citace informací, vyhledávací), kritické apod.) (analytické, hodnotící), aktivně spolupracuje ve prožitkové skupině naslouchání praktické naslouchá partnerovi v (výchova k empatii, podnět k jednání), dialogu či diskusi věcné (soustředěné, aktivní), kritické (objektivní a subjektivní sdělení, komunikační záměr mluvčího, zvukové prostředky souvislého projevu a prostředky mimojazykové), zážitkové

Souvislosti: Výběr z metod a postupů: výklad, referát, skupinová práce, samostatná práce, práce s textem, kritické čtení, dramatizace

volba analyzovaných textů se řídí jednak náročností (od jednodušších k náročnějším), jednak souvisí s výukou literatury – viz literární druhy a žánry

Vlastivěda historické vyprávění, hrdinové dějinnávaznost na sloh (vyprávění), literární mluvený projev teorii/(hrdina) zásady dorozumívání (komunikační normy, verbální a nonverbální základní mluvené žánry komunikace podle komunikační situace ); dialog rok v proměnách času písemný projev na základě poznatků o jazyce a stylu, o základních slohových postupech a žánrech; vyjádření postoje ke sdělovanému obsahu, vlastní tvořivé psaní žánry: zpráva, popis děje, vyprávění, dopis (odlišný dle různých typů adresátů), výpisky, klíčová slova, výtah,

(svátky, zvyky, rituál) – souvislost s mýty, pohádkami, pověstmi společné projekty paměť místa, příběh rodiny, svátky + estetika – ilustrace k literárním dílům, dramatizace, adaptace, …

3 z 37

vlastnímu tvořivému psaní na základě svých dispozic a osobních zájmů

teze

Jazyková výchova výstupy RVP ZV – žák: spisovně česká slova


vyslovuje

správně třídí slovní druhy, tvoří spisovné tvary slov a vědomě jich používá ve vhodné komunikační situaci

Učivo:

Souvislosti:

zvuková stránka jazyka větná melodie, tempo a rytmus řeči, znělost hlásek – výslovnost a pravopis

Důraz především na literární výchovu, tzn. „radost ze čtení“, nikoli systematický výklad literární historie

Důraz na práci s slovní zásoba a textem, společné čtení, interpretace tvoření slov : stavba slova, slovní na žánrově zásoba a její jednotky, Důraz slohové rozvrstvení tematické hledisko slovní zásoby tvarosloví Vedení kulturního slovní druhy: podstatná deníku jména, přídavná jména, zájmena, slovesný způsob skladba : závislost ve skladební dvojici, podmětná a přísudková část, rozvíjející větné členy, přímá řeč

využívá znalostí o jazykové normě při tvorbě vhodných jazykových projevů podle komunikační situace

v písemném projevu zvládá pravopis lexikální, slovotvorný, morfologický i syntaktický ve větě jednoduché i v souvětí

pravopis: lexikální,morfologický, syntaktický obecné poučení o jazyce: útvary národního jazyka (spisovná, nespisovná čeština)

rozlišuje spisovný jazyk, nářečí a obecnou češtinu a zdůvodní jejich užití Literární výchova výstupy RVP ZV – žák: uceleně přečtený


Učivo:

reprodukuje uplatňuje tyto Tvořivé činnosti text, informace při vlastní literárním textem

Souvislosti: s

4 z 37

jednoduše popisuje tvorbě textů (referát….) strukturu a jazyk literárního díla a vlastními slovy interpretuje smysl díla

rozpoznává základní rysy výrazného individuálního stylu autora

formuluje ústně i písemně dojmy ze své četby, návštěvy divadelního nebo filmového představení a názory na umělecké dílo

tvoří vlastní literární text podle svých schopností a na základě osvojených znalostí základů literární teorie

vyhledává informace v různých typech katalogů, v knihovně i v dalších informačních zdrojích

Přednes vhodných literních textů, volná reprodukce přečteného nebo slyšeného textu, záznam a reprodukce hlavních myšlenek, interpretace literárního textu, dramatizace, vytváření vlastních textů, vlastní výtvarný (hudební) doprovod k literárním textům Způsob interpretace literárních a jiných děl Práce s textem (viz. literární druhy a žánry) Autor/vypravěč/hrdina /čtenář (základní poučení) Obraz / slovo / zvuk (literatura v kontextu jiných uměleckých odvětví) – základní poučení Základy literární teorie a historie struktura literárního díla (námět, téma, hrdina, kompozice), jazyk literárního díla (obrazná pojmenování, zvukové prostředky poezie, rým, rytmus, verš), literatura umělecká a věcná Literární druhy a žánry: pohádka – lidová, autorská, příběhy s fantastickými motivy, bajka, mýtus, dobrodružná literatura, nonsensová poezie

5 z 37

SEKUNDA Komunikační a slohová výchova výstupy RVP ZV – žák: odlišuje ve čteném nebo slyšeném textu fakta od názorů a hodnocení, ověřuje fakta pomocí otázek nebo porovnáváním s dostupnými informačními zdroji

rozlišuje subjektivní a objektivní sdělení a komunikační záměr partnera v hovoru


využívá základy studijního čtení vyhledá klíčová slova, formuluje hlavní myšlenky textu, vytvoří otázky a stručné poznámky, výpisky nebo výtah z přečteného textu; samostatně připraví a s oporou o text přednese referát

využívá poznatků o jazyce a stylu ke gramaticky i věcně


Učivo:

analyzuje a interpretuje čtení praktické fakta vyčtená z textu (pozorné, přiměřeně rychlé, znalost orientačních prvků v při práci s informačními zdroji textu), věcné (studijní, jako zdroj dodržuje „etiku“ práce čtení s informacemi (citace informací, vyhledávací), kritické apod.) (analytické, hodnotící), aktivně spolupracuje ve prožitkové skupině naslouchání praktické naslouchá partnerovi v (výchova k empatii, podnět k jednání), dialogu či diskusi věcné (soustředěné, kritické vhodně a adekvátně aktivní), (objektivní a používá prostředky sdělení, spisovné či obecné subjektivní záměr češtiny v konkrétní komunikační mluvčího, komunikační situaci manipulativní působení projevu, zvukové prostředky souvislého projevu a prostředky mimojazykové), zážitkové

Souvislosti: Výběr z metod a postupů: Výklad, referát, skupinová práce, samostatná práce, práce s textem, kritické čtení, dramatizace,.. volba analyzovaných textů se řídí jednak náročností (od jednodušších k náročnějším), jednak souvisí s výukou literatury – viz literární druhy a žánry Dějepis historické vyprávění, hrdinové dějinnávaznost na sloh (vyprávění), literární teorii/(hrdina) Humanitní studia: čas a dějinnost, mythický čas, dějinná paměť – souvislost s mýty a legendami

mluvený projev zásady kultivovaného práce se zdroji projevu informací (průvodce Prahou) Komunikační žánry: připravený i nepřipravený projev na základě poznámek společné projekty Čj, nebo bez poznámek, D, HS – veřejný proslov paměť místa, příběh rodiny, svátky písemný projev na základě poznatků o jazyce a stylu, o základních slohových postupech a žánrech; vyjádření postoje ke sdělovanému obsahu,

s estetikou – ilustrace k literárním dílům, dramatizace, adaptace, …

6 z 37

správnému písemnému projevu a k tvořivé práci s textem nebo i k vlastnímu tvořivému psaní na základě svých dispozic a osobních zájmů

vlastní tvořivé psaní ( v návaznosti na výuku literatury) žánry: výklad, výtah (rozlišení fakt a názorů), osnova, charakteristika, oficiální dopis, žádost, pozvánka

Jazyková výchova výstupy RVP ZV – žák: rozlišuje a příklady v textu dokládá nejdůležitější způsoby obohacování slovní zásoby a zásady tvoření českých slov, rozpoznává přenesená pojmenování, zvláště ve frazémech

správně třídí slovní druhy, tvoří spisovné tvary slov a vědomě jich používá ve vhodné komunikační situaci


v písemném projevu zvládá pravopis lexikální, slovotvorný, morfologický i syntaktický ve větě jednoduché i v souvětí


Učivo:

dokáže v rámci přenesených pojmenování objasnit podstatu metafory a metonymie (prakticky – formou analýzy literárních textů)

zvuková stránka jazyka zásady spisovné výslovnosti českých slov, verbální a neverbální komunikace

Souvislosti:

slovní zásoba a tvoření slov : obohacování slovní zásoby, tvoření slov, vrstvy slovní zásoby, věcný a mluvnický význam slov tvarosloví číslovky, slovesný rod činný a trpný, slovesný vid skladba : závislost v souvětí, druhy vedlejších vět pravopis: lexikální, morfologický, syntaktický obecné poučení o jazyce jazyk jako předmět vědy

Literární výchova 7 z 37

výstupy RVP ZV – žák:


Učivo:

uplatňuje tyto Tvořivé činnosti s informace při vlastní literárním textem tvorbě textů Přednes vhodných (referát….) literních textů, volná reprodukce přečteného nebo slyšeného textu, záznam a reprodukce provede základní hlavních myšlenek, analýzu literárního interpretace literárního charakterizuje textu, dramatizace, rozpoznává základní textu; hrdinu, časoprostor, vytváření vlastních rysy výrazného způsob textů, vlastní výtvarný individuálního stylu kompozici, vyprávění (hudební) doprovod k autora literárním textům uceleně reprodukuje přečtený text, jednoduše popisuje strukturu a jazyk literárního díla a vlastními slovy interpretuje smysl díla

tvoří vlastní literární text podle svých schopností a na základě osvojených znalostí základů literární teorie

Souvislosti: Důraz především na literární výchovu, tzn. „radost ze čtení“, nikoli systematický výklad literární historie Důraz na práci s textem, společné čtení, interpretace Důraz na žánrově tematické hledisko

Způsob interpretace literárních a jiných děl Práce s textem (viz. literární druhy a žánry) Autor/vypravěč/hrdina /čtenář

vyhledává informace v různých typech katalogů, v knihovně i v dalších informačních zdrojích

Obraz / slovo / zvuk (literatura v kontextu jiných uměleckých odvětví) – základní poučení Základy literární teorie a historie struktura literárního díla (námět, téma, hrdina, kompozice), jazyk literárního díla (obrazná pojmenování, zvukové prostředky poezie, rým, rytmus, verš), literatura umělecká a věcná Literární druhy a žánry: mýtus, Bible, apokryf, legenda, pověst, kronika, starověký epos, středověký hrdinský epos, balada, kramářská píseň

8 z 37

TERCIE Komunikační a slohová výchova výstupy RVP ZV – žák: odlišuje ve čteném nebo slyšeném textu fakta od názorů a hodnocení, ověřuje fakta pomocí otázek nebo porovnáváním s dostupnými informačními zdroji rozlišuje subjektivní a objektivní sdělení a komunikační záměr partnera v hovoru


v mluveném projevu připraveném i improvizovaném vhodně užívá verbálních, nonverbálních i paralingválních prostředků, zapojuje se do diskuse, řídí ji a využívá zásad komunikace a pravidel dialogu

využívá základy studijního čtení vyhledá klíčová slova, formuluje hlavní myšlenky textu, vytvoří otázky a stručné poznámky, výpisky nebo výtah z


Učivo:

analyzuje a interpretuje čtení praktické fakta vyčtená z textu (pozorné, přiměřeně rychlé, znalost orientačních prvků v při práci s informačními zdroji textu), věcné (studijní, jako zdroj dodržuje „etiku“ práce čtení s informacemi (citace informací, vyhledávací), kritické apod.) (analytické, hodnotící), je schopen spolupráce prožitkové ve skupině naslouchání praktické (výchova k empatii, podnět k jednání), věcné (soustředěné, aktivní), kritické (objektivní a subjektivní sdělení, komunikační záměr mluvčího, manipulativní působení projevu, zvukové prostředky souvislého projevu a prostředky mimojazykové), zážitkové

Souvislosti: Výběr z metod a postupů: Výklad, referát, skupinová práce, samostatná práce, práce s textem, dramatizace

volba analyzovaných textů se řídí jednak náročností (od jednodušších k náročnějším), jednak souvisí s výukou literatury – viz literární druhy a žánry

mluvený projev prostředky nonverbální a paralingvální); Komunikační žánry: připravený i nepřipravený projev na základě poznámek nebo bez poznámek, referát (zdroje informací a jejich kritické zhodnocení) písemný projev na základě poznatků o jazyce a stylu, o základních slohových postupech a žánrech;

9 z 37

přečteného textu; samostatně připraví a s oporou o text přednese referát

vyjádření postoje ke sdělovanému obsahu, vlastní tvořivé psaní, žánry: výklad, úvaha, publicistika

uspořádá informace v textu s ohledem na jeho účel, vytvoří koherentní text s dodržováním pravidel mezivětného navazování

využívá poznatků o jazyce a stylu ke gramaticky i věcně správnému písemnému projevu a k tvořivé práci s textem nebo i k vlastnímu tvořivému psaní na základě svých dispozic a osobních zájmů Jazyková výchova výstupy RVP ZV – žák:


Učivo:

Spisovně vyslovuje česká a běžně užívaná cizí slova

zvuková stránka jazyka výslovnost cizích slov


Slovní zásoba a tvoření slov : přejímání slov tvarosloví slovesa – přechodníky, neohebné slovní druhy skladba : věta jednočlenná, souřadnévztahy, typy vztahů, pořádek slov ve větě, východisko a jádro sdělení, text a jeho výstavba

rozlišuje významové vztahy gramatických jednotek ve větě a v souvětí v písemném projevu zvládá pravopis lexikální, slovotvorný, morfologický i

Souvislosti:

pravopis : lexikální,

10 z 37

syntaktický ve větě jednoduché i v souvětí

morfologický, syntaktický obecné poučení o jazyce čeština mezi slovanskými a neslovanskými jazyky, jazyková kultura a mluvní kultivovanost

Literární výchova výstupy RVP ZV – žák: uceleně reprodukuje přečtený text, jednoduše popisuje strukturu a jazyk literárního díla a vlastními slovy interpretuje smyl díla rozpoznává základní rysy výrazného individuálního stylu autora tvoří vlastní literární text podle svých schopností a na základě osvojených znalostí základů literární teorie vyhledává informace v různých typech katalogů, v knihovně i v dalších informačních zdrojích rozlišuje literaturu hodnotnou a konzumní, svůj názor doloží argumenty


Učivo:

uplatňuje tyto Tvořivé činnosti s informace při vlastní literárním textem tvorbě textů Přednes vhodných (referát….) literních textů, volná reprodukce přečteného nebo slyšeného textu, záznam a reprodukce hlavních myšlenek, interpretace literárního textu, dramatizace, vytváření vlastních textů, vlastní výtvarný (hudební) doprovod k literárním textům Způsob interpretace literárních a jiných děl Práce s textem Základy literární teorie a historie struktura literárního díla (námět, téma, hrdina, kompozice), jazyk literárního díla (obrazná pojmenování, zvukové prostředky poezie, rým, rytmus, verš), literatura umělecká a věcná Literární druhy a žánry : fantasy, povídka, horor, sci-fi, detektivka, drama (divadelní jazyk) – tragédie, komedie, tragikomedie, poezie

Souvislosti: Důraz především na literární výchovu, tzn. „radost ze čtení“, nikoli systematický výklad literární historie Důraz na práci s textem, společné čtení, interpretace Důraz na žánrově tematické hledisko

11 z 37

KVARTA Komunikační a slohová výchova výstupy RVP ZV – žák: odlišuje ve čteném nebo slyšeném textu fakta od názorů a hodnocení, ověřuje fakta pomocí otázek nebo porovnáváním s dostupnými informačními zdroji rozlišuje subjektivní a objektivní sdělení a komunikační záměr partnera v hovoru dorozumívá se kultivovaně, výstižně, jazykovými prostředky vhodnými pro danou komunikační situaci ke svému komunikačnímu záměru v mluveném projevu připraveném i improvizovaném vhodně užívá verbálních, nonverbálních i paralingválních prostředků zapojuje se do diskuse, řídí ji a využívá zásad komunikace a pravidel dialogu využívá základy studijního čtení vyhledá klíčová slova, formuluje hlavní myšlenky textu, vytvoří otázky a stručné poznámky, výpisky nebo výtah z přečteného textu;


Učivo:

analyzuje a interpretuje fakta vyčtená z textu při práci s informačními zdroji dodržuje „etiku“ práce s informacemi (citace apod.) kriticky přistupuje k mediálním sdělením, vyjádří svůj postoj k působení manipulace na veřejné mínění a chování lidí je schopen spolupráce ve skupině

čtení praktické (pozorné, přiměřeně rychlé, znalost orientačních prvků v textu), věcné (studijní, čtení jako zdroj informací, vyhledávací), kritické (analytické, hodnotící), prožitkové

naslouchání praktické (výchova k empatii, podnět k jednání), věcné (soustředěné, aktivní), kritické (objektivní a naslouchá partnerovi v subjektivní sdělení, dialogu či diskusi komunikační záměr mluvčího, manipulativní působení projevu, zvukové prostředky souvislého projevu a prostředky mimojazykové), zážitkové

Souvislosti: Výběr z postupů:

metod

a

Výklad, referát, skupinová práce, samostatná práce, práce s textem, kritické čtení, dramatizace volba analyzovaných textů se řídí jednak náročností (od jednodušších k náročnějším), jednak souvisí s výukou literatury – viz literární druhy a žánry

společné projekty s estetikou ndash; ilustrace k literárním dílům, dramatizace, adaptace, …

mluvený projev debata a diskuse (volba vhodných jazykových prostředků, argumentace) Komunikační žánry: analýza textů se zaměřením na persvazivní strategie písemný projev na základě poznatků o jazyce a stylu, o základních slohových postupech a žánrech; vyjádření postoje ke sdělovanému obsahu, vlastní tvořivé psaní

12 z 37

samostatně připraví a s oporou o text přednese referát

žánry: životopis, strukturovaný životopis, umělecké žánry analýza mediálních textů kritické čtení a vnímání, interpretace vztahu mediálních sdělení a reality, stavba mediálních sdělení, vnímání autora mediálních sdělení, fungování a vliv médií ve společnosti, tvorba mediálního sdělení, práce v realizačním týmu

uspořádá informace v textu s ohledem na jeho účel, vytvoří koherentní text s dodržováním pravidel mezivětného navazování využívá poznatků o jazyce a stylu ke gramaticky i věcně správnému písemnému projevu a k tvořivé práci s textem nebo i k vlastnímu tvořivému psaní na základě svých dispozic a osobních zájmů rozpoznává manipulativní komunikaci v masmédiích a zaujímá k ní kritický postoj

Jazyková výchova výstupy RVP ZV – žák:


spisovně vyslovuje prokáže schopnost česká a běžně užívaná základní analýzy cizí slova literárního textu, charakteristiky hrdiny, samostatně pracuje s časoprostoru, způsobu Pravidly českého kompozice, pravopisu, se vyprávění Slovníkem spisovné češtiny a s dalšími slovníky a příručkami správně třídí slovní druhy, tvoří spisovné tvary slov a vědomě jich používá ve vhodné komunikační situaci

Učivo:

Souvislosti:

zvuková jazyka shrnutí učiva

stránka PT Mediální výchova propojení s předmětem Humanitní studia slovní zásoba a tvoření slov : shrnutí učiva tvarosloví opakování o slovních druzích skladba : aktuální členění textu, složitá souvětí, nepravidelnosti a chyby větné skladby (vsuvka, anakolut, zeugma,

13 z 37

kontaminace, spodoba) využívá znalostí o jazykové normě při tvorbě vhodných jazykových projevů podle komunikační situace

pravopis : lexikální, morfologický, syntaktický obecné poučení o jazyce vývoj češtiny, jazykovědné příručky

rozlišuje významové vztahy gramatických jednotek ve větě a v souvětí v písemném projevu zvládá pravopis lexikální, slovotvorný, morfologický i syntaktický ve větě jednoduché i v souvětí rozlišuje spisovný jazyk, nářečí a obecnou češtinu a zdůvodní jejich užití Literární výchova výstupy RVP ZV – žák: uceleně reprodukuje přečtený text, jednoduše popisuje strukturu a jazyk literárního díla a vlastními slovy interpretuje smyl díla rozpoznává základní rysy výrazného individuálního stylu autora formuluje ústně i písemně dojmy ze své četby, návštěvy divadelního nebo filmového představení a názory na umělecké dílo


Učivo:

Souvislosti:

uplatňuje tyto informace při vlastní tvorbě textů (referát, srovnávací práce….)

Tvořivé činnosti s literárním textem Přednes vhodných literních textů, volná reprodukce přečteného nebo slyšeného textu, záznam a reprodukce hlavních myšlenek, interpretace literárního textu, dramatizace, vytváření vlastních textů, vlastní výtvarný (hudební) doprovod k literárním textům

Důraz především na literární výchovu, tzn. „radost ze čtení“, nikoli systematický výklad literární historie Důraz na práci s textem, společné čtení, interpretace Důraz na žánrově tematické hledisko

Výstup: uvádí základní literární směry a jejich Způsob interpretace významné představitele literárních a jiných děl v české i světové Práce s textem literatuře přesouváme vyšší stupeň Základy literární na osmiletého studia teorie a historie

14 z 37

tvoří vlastní literární text podle svých schopností a na základě osvojených znalostí základů literární teorie rozlišuje základní literární druhy a žánry, porovnává je i jejich funkci, uvede jejich výrazné představitele uvádí základní literární směry a jejich významné představitele v české i světové literatuře

struktura literárního díla (námět, téma, hrdina, kompozice), jazyk literárního díla (obrazná pojmenování, zvukové prostředky poezie, rým, rytmus, verš), literatura umělecká a věcná Literární druhy a žánry : román (základní seznámení s žánrem), poezie

porovnává různá ztvárnění téhož námětu v literárním, dramatickém i filmovém zpracování vyhledává informace v různých typech katalogů, v knihovně i v dalších informačních zdrojích

15 z 37

16 z 37

KVINTA Jazyk a jazyková komunikace výstupy ŠVP výstupy RVP GV – žák: – žák: odlišuje různé variety národního jazyka a vhodně jich využívá ve svém jazykovém projevu v souladu s komunikační situací v písemném i mluveném projevu volí vhodné výrazové prostředky podle jejich funkce a ve vztahu k sdělovacímu záměru, k dané situaci, kontextu a k adresátovi; vysvětlí a odůvodní význam slov v daném kontextu

ve svém projevu uplatňuje znalosti tvarosloví a slovotvorných a syntaktických principů českého jazyka

využívá znalostí o větných členech a jejich vztazích, o aktuálním členění výpovědí a o druzích vět podle záměru mluvčího k účinnému dorozumívání, logickému

ve svém projevu uplatňuje znalosti českého pravopisu

vhodně užívá a kombinuje jednotlivé funkční styly, slohové postupy a útvary

Učivo RVP: Obecné poučení o jazyku a řeči jazyk a řeč, jazyková komunikace; myšlení a jazyk; národní jazyk a jeho útvary; jazyková kultura Tvarosloví (morfologie) – slovní druhy a jejich mluvnické kategorie a tvary Skladba (syntax) základní principy větné stavby (větné členy, věty, souvětí a jejich vztahy); aktuální členění výpovědi); základy valenční a textové syntaxe Slohová charakteristika výrazových prostředků Text (komunikát) a komunikační situace – prostředí, účastníci komunikace, jejich role Funkce komunikátů sebevyjádření,

Učivo ŠVP:

Souvislosti:

Tvůrčí psaní: vyprávění, deník, povídka… (v návaznosti na učivo literatury)

Výběr z metod a postupů:

Výklad, referát, skupinová Strukturovaný práce, životopis, žádost samostatná práce, práce s textem, analýza kritické čtení, mediálních textů kritické dramatizace čtení a vnímání, interpretace vztahu mediálních Propojení sdělení a reality, s předmětem stavba úvod do studia mediálních jazyka. sdělení, vnímání autora PT Mediální mediálních výchova sdělení, média a fungování a vliv mediální médií ve produkce; společnosti, mediální tvorba produkty a mediálního jejich sdělení, práce v významy; realizačním uživatelé; týmu, reklama, účinky mediální mediální komunikace, produkce a manipulativní vliv médií strategie, persvaze Propojení s předmětem HS Analýza publicistických textů Komplexní analýza textů

17 z 37

strukturování výpovědí a k odlišení záměru mluvčího v mluveném i psaném projevu využívá vhodně slohotvorné rozvrstvení výrazových prostředků češtiny používá různé prostředky textového navazování vedoucí ke zvýšení srozumitelnosti, přehlednosti a logické souvislosti sdělení; rozčlení text podle jeho obsahově tematické složky

apel, přesvědčování, argumentace, kontakt aj. jako dominantní funkce komunikátu; Míra připravenosti, oficiálnosti, formálnosti, veřejnosti komunikace; mluvenost a psanost Komunikační strategie adresnost, volba jazykového útvaru, prostředků verbálních a neverbálních s ohledem na partnera; vyjadřování přímé a nepřímé Základní vlastnosti textu, principy jeho výstavby koherence textu (navazování, odkazování, tematické posloupnosti); členění textu a jeho signály; odstavec a další jednotky Funkční styly a jejich realizace v textech

v návaznosti na výuku literatury

Slohová charakteristika výrazových prostředků (zvukových, grafických, lexikálních, morfologických, slovotvorných, syntaktických)

styl prostěsdělovací ; styl administrativní ; styl odborný, zejména prakticky odborný ); styl; styl popularizační (literatura faktu); styl publicistický (zpravodajské žánry, žánry psané a mluvené publicistiky); styl reklamy (prostředky působení na adresáta); styl umělecké literatury (zasahuje do oddílu Literární komunikace)

18 z 37

Literární komunikace výstupy RVP výstupy ŠVP – GV – žák: žák: vystihne podstatné rysy základních period vývoje české i světové literatury, významných uměleckých směrů, uvede jejich představitele a charakterizuje a interpretuje jejich přínos pro vývoj literatury a literárního odliší autentické myšlení postupy autobiografických objasní rozdíly žánrů od jejich mezi fikčním a umělecké reálným světem stylizace a vysvětlí, jakým způsobem se reálný svět promítá do literárního textu, jaký vliv může mít svět fikce na myšlení a jednání reálných lidí

rozliší umělecký text od neuměleckého, nalezne jevy, které činí text uměleckým

Učivo RVP: Vývoj literatury v kontextu dobového myšlení, umění a kultury ; vývoj kontextu české a světové literatury; tematický a výrazový přínos velkých autorských osobností; literární směry a hnutí; vývoj literárních druhů a žánrů s důrazem na moderní literaturu.

Učivo ŠVP:

Souvislosti:

Důraz na literaturu Rámcové téma 19. století s přesahy ročníku: A k literatuře 20. století MIMESIS HRDINA Česká meziválečná literatura Povídka a novela Geneze a žánrová charakteristika povídky: renesanční novela, byronská povídka, poema, romaneto, realistická a naturalistická povídka, balada a baladická povídka

Důraz na všestrannou analýzu textu.

Román jako zrcadlo společnosti Román společenský, historický, realistický, válečný Základy literární (anti)utopie vědy literární teorie, literární Autobiografické historie, literární žánry kritika, poetika; Deníky, vzpomínky, interdisciplinárnost dopis literární vědy; literatura a její Literární směry a funkce hnutí ; romantismus, realismus, Metoda naturalismus interpretace textu interpretační Literatura a její postupy a funkce konvence, význam Literatura jako a smysl, popis, mimesis analýza, výklad a Mimetický aspekt vlastní interpretace literatury, umění jako textu; čtenářské nápodoba skutečnosti kompetence; (Aristoteles x Platón)

Propojení s předmětem humanitní studia: literatura v kontextu humanitních věd.

Priorita žánrovětematického pohledu před chronologickým. Důraz souvislosti.

na

Konkretizace učiva (autoři,díla) v tematických plánech jednotlivých vyučujících.

19 z 37

rozliší a specifikuje jednotky vyprávění (časoprostor, vypravěč postavy) a zhodnotí jejich funkce v textu rozezná typy promluv a vyprávěcí způsoby a posoudí jejich funkci v konkrétním textu

Jazykové, kompoziční a tematické prostředky výstavby literárního díla ; monolog, dialog, přímá a nepřímá řeč; nevlastní přímá a polopřímá řeč; typy kompozice; motiv, téma

Klasifikace literárních žánrů Lyrika, epika, drama, poezie a jejich vzájemná prostupnost Literární hrdina Typologie literárních hrdinů, vztah hrdinaautor-vypravěč

získané schopnosti a dovednosti tvořivě využívá v produktivních činnostech rozvíjejících jeho individuální styl

20 z 37

SEXTA Jazyk a jazyková komunikace výstupy RVP GV – žák:


odlišuje různé variety národního jazyka a vhodně jich využívá ve svém jazykovém projevu v souladu s komunikační situací

v mluveném projevu ovládá zásady spisovné výslovnosti a pro účinné dorozumívání vhodně užívá zvukové prostředky řeči (modulace síly, výšky hlasu a tempa řeči; umístění přízvuků a pauz, správné frázování)

v mluveném projevu vhodně užívá nonverbálních prostředků řeči

v písemném projevu dodržuje zásady pravopisu a s oporou příruček řeší složitější případy; účinně využívá možností grafického členění textu využívá informací v písemném z odborné i mluveném projevu literatury a volí vhodné výrazové interpretační prostředky podle schopnosti jejich funkce a ve k vytvoření vztahu k sdělovacímu esejistického záměru, k textu. sdělovacímu záměru, k dané situaci, při tvorbě kontextu

Učivo RVP: Obecné poučení o jazyku a řeči ; myšlení a jazyk; národní jazyk a jeho útvary; čeština a slovanské jazyky Zvuková stránka jazyka – zásady spisovné výslovnosti; zvukové prostředky souvislé řeči Grafická stránka jazyka písmo, jeho vznik a druhy; základní principy českého pravopisu a nejčastější odchylky od nich Slovní zásoba, sémantika a tvoření slov – jednotky slovní zásoby (včetně frazeologických); významové vztahy mezi slovy; rozšiřování slovní zásoby; způsoby tvoření slov Slohová charakteristika výrazových prostředků Text a styl, slohotvorní činitelé objektivní

Učivo ŠVP:

Souvislosti: Výběr z metod a postupů: výklad, skupinová práce, práce s odbornou literaturou, interpretace literárního textu, dramatizace, odborná srovnávací práce, esej, tvůrčí psaní, návštěva divadelního představení, recitace (konkrétní upřesnění v tematickém plánu)

Komplexní analýza textů v návaznosti na výuku literatury

Tvůrčí psaní v souvislosti s učivem literatury Srovnávací práce, esej, referát, výklad, přednáška…(viz.

21 z 37

a k adresátovi; vysvětlí a odůvodní význam slov v daném kontextu ve svém projevu uplatňuje znalosti tvarosloví a slovotvorných a syntaktických principů českého jazyka

využívá znalostí o větných členech a jejich vztazích, o aktuálním členění výpovědí a o druzích vět podle záměru mluvčího k vhodnému vyjádření myšlenky, k účinnému dorozumívání, logickému strukturování výpovědí a k odlišení záměru mluvčího v mluveném i psaném projevu využívá vhodně slohotvorné rozvrstvení výrazových prostředků češtiny

používá různé prostředky textového navazování vedoucí ke zvýšení srozumitelnosti, přehlednosti a logické souvislosti sdělení; rozčlení text podle jeho obsahově tematické složky

odborných textů se drží zásad práce s odbornou literaturou – citace, uvádění zdrojů atd vhodně užívá a kombinuje jednotlivé funkční styly, slohové postupy a útvary

v mluveném projevu využívá základní principy rétoriky

a subjektivní Text (komunikát) a komunikační situace – prostředí, účastníci komunikace, jejich role Funkce komunikátů sebevyjádření, apel, přesvědčování, argumentace, kontakt aj. jako dominantní funkce komunikátu; Míra připravenosti, oficiálnosti, formálnosti, veřejnosti komunikace; mluvenost a psanost

tematický plán) Komunikační strategie jazyková hra, humor, komika

styl odborný, styl publicistický, styl esejistický; styl umělecké literatury (zasahuje do oddílu Literární komunikace)

Komunikační strategie - adresnost, volba jazykového útvaru, prostředků verbálních a neverbálních s ohledem na partnera; vyjadřování přímé a nepřímé, jazyková etiketa Funkční styly a jejich realizace v textech

volí adekvátní

22 z 37

komunikační strategie, zohledňuje partnera a publikum; rozeznává manipulativní komunikaci a dovede se jí bránit posoudí a interpretuje komunikační účinky textu, svá tvrzení argumentačně podpoří všestrannou analýzou

zpracuje z odborného textu výtah (výpisky, konspekt), anotaci, shrnutí efektivně a samostatně využívá různých informačních zdrojů (slovníky, encyklopedie, internet) Literární komunikace výstupy RVP GV – žák: vystihne podstatné rysy základních period vývoje české i světové literatury, významných uměleckých směrů, uvede jejich představitele a charakterizuje a interpretuje jejich přínos pro vývoj literatury a literárního myšlení

postihne smysl textu, vysvětlí důvody a důsledky různých

výstupy ŠVP – žák: vysvětlí důvody a důsledky různých interpretací téhož literárního období. Interpretace a dezinterpretace.

Učivo RVP: Základy literární vědyliterární teorie, literární historie, literární kritika, poetika; interdisciplinárnost literární vědy; literatura a její funkce

Vývoj literatury v kontextu dobového myšlení, umění a kultury ; vývoj kontextu české a světové literatury; tematický a

Učivo ŠVP:

Souvislosti:

1) Hra, Rámcové téma: absurdita, JAZYK, nonsens SYMBOL, ALEGOERIE 2) Alegorie, symbol Literatura jako Estetická alegorické a výchovasymbolické umělecká vyjádření světa. avantgarda Středověké a barokní pojetí Důraz na symbolu. všestrannou „Moderní“ analýzu textu. symbol v kontextu Priorita žánrověsymbolismu a tematického dekadence. pohledu před chronologickým.

23 z 37

interpretací téhož textu, porovná je a zhodnotí

rozliší a specifikuje jednotky vyprávění (časoprostor, vypravěč, postavy) a zhodnotí jejich funkci a účinek na čtenáře

rozezná typy promluv a vyprávěcí způsoby a posoudí jejich funkci v konkrétním textu

na konkrétních příkladech popíše specifické prostředky básnického jazyka a objasní jejich funkci v textu

tvořivě informací z literatury, dalších kriticky je vyhodnocuje

využívá odborné tisku a zdrojů, třídí a


výrazový přínos velkých autorských osobností; literární směry a hnutí; vývoj literárních druhů a žánrů s důrazem na moderní literaturu.

Funkce periodizace literatury.

Experiment a hra v moderní poezii symbolismus, dekadence, moderní básnické směry, nonsensová poezie

Důraz souvislosti.

na

Konkretizace učiva (autoři,díla) v tematických plánech jednotlivých vyučujících.

Absurdita, groteska Divadla malých forem, absurdní D: středověk a drama, baroko existencialismus

Metoda interpretace textu interpretační postupy a konvence, význam a smysl, popis, analýza, výklad a vlastní interpretace textu; čtenářské kompetence; interpretace a přeinterpretování

Středověká a barokní literatura Bible jako literární text. Charakteristika stěžejních středověkých a barokních žánrů(hrdinský epos, rytířský román, legenda, kronika, satira, Jazykové, alegorie, kompoziční a kázání..). tematické Specifikum prostředky českého baroka. výstavby Barokní aluze literárního díla v moderní tropy; figury; literatuře. rytmus, rým a zvukové prostředky poezie

HS: tradiční a moderní společnosti, člověk a transcendence – víra, posvátno, rituál

Interpretace básnického textu

24 z 37

SEPTIMA Jazyk a jazyková komunikace výstupy RVP GV – výstupy ŠVP – žák: žák: odlišuje různé variety národního jazyka a vhodně jich využívá ve svém jazykovém projevu v souladu s komunikační situací při analýze vybraných textů popíše základní rysy češtiny a vysvětlí zákonitosti jejího vývoje i současné vývojové tendence v písemném i mluveném projevu volí vhodné výrazové prostředky podle jejich funkce a ve vztahu k sdělovacímu záměru, k dané situaci, kontextu a k adresátovi; vysvětlí a odůvodní význam slov v daném kontextu

využívá informací z odborné literatury a interpretační schopnosti k vytvoření esejistického textu. při tvorbě odborných textů se drží zásad práce s odbornou literaturou – citace, uvádění zdrojů atd

Učivo RVP: Obecné poučení o jazyku a řeči nbsp; myšlení a jazyk; jazyková kultura; základní vývojové tendence českého jazyka

Učivo ŠVP:

Souvislosti:

Národní obrození – problém normy a kodifikace, jazykový nacionalismus (v souvislosti s literaturou

Výběr z rejstříku metod a postupů: výklad, skupinová práce, práce s odbornou literaturou, interpretace literárního textu, Slohová dramatizace, charakteristika Komplexní odborná výrazových analýza textů srovnávací prostředků esej, v návaznosti na práce, Text a styl, tvůrčí psaní výuku literatury slohotvorní (konkrétní činitelé upřesnění objektivní v tematickém a subjektivní plánu) Monolog a dialog výstavba dialogu, vztah otázka– odpověď; druhy literárního dialogu; subjekty mimotextové a vnitrotextové (autor, čtenář, vypravěč, lyrický hrdina, postavy); narativní postupy (řeč přímá, nepřímá, nevlastní přímá, polopřímá)

Literární komunikace : divadlo, dramatizace, scénář

HS: filosofie jazyka

styl odborný ; styl esejistický; styl umělecké Základní literatury vlastnosti (zasahuje do textu, principy oddílu Literární

25 z 37

ve svém projevu uplatňuje znalosti tvarosloví a slovotvorných a syntaktických principů českého jazyka

využívá znalostí o větných členech a jejich vztazích, o aktuálním členění výpovědí a o druzích vět podle záměru mluvčího k vhodnému vyjádření myšlenky, k účinnému dorozumívání, logickému strukturování výpovědí a k odlišení záměru mluvčího

jeho výstavby koherence textu (navazování, odkazování, tematické posloupnosti); členění textu a jeho signály; odstavce a další jednotky, vzájemné vztahy textů (intertextovost) Funkční styly jejich realizace textech

komunikace)

Tvůrčí psaní v souvislosti s učivem literatury (dramatizace, scénář, recenze…)

a v

v mluveném i psaném projevu využívá vhodně slohotvorné rozvrstvení výrazových prostředků češtiny

používá různé prostředky textového navazování vedoucí ke zvýšení

26 z 37

srozumitelnosti, přehlednosti a logické souvislosti sdělení; rozčlení text podle jeho obsahově tematické složky

posoudí a interpretuje komunikační účinky textu, svá tvrzení argumentačně podpoří jeho všestrannou analýzou

Literární komunikace výstupy RVP GV výstupy ŠVP – – žák: žák: vystihne podstatné rysy základních period vývoje české i světové literatury, významných uměleckých směrů, uvede jejich představitele a charakterizuje a interpretuje jejich přínos pro vývoj literatury a literárního myšlení

rozliší texty spadající do oblasti tzv. literatury vážné, středního proudu a literárního braku a svůj názor argumentačně

Učivo RVP: Základy literární vědy literární teorie, literární historie, literární kritika, poetika; Vývoj literatury v kontextu dobového myšlení, umění a kultury funkce periodizace literatury, vývoj kontextu české a světové literatury; tematický a výrazový přínos velkých autorských osobností; literární směry a hnutí; vývoj literárních druhů a žánrů s důrazem na moderní literaturu. Text a

Učivo ŠVP:

Souvislosti:

Mýtus (Bible) Rámcové téma: Mýtus jako MÝTUS A literární žánr, MÝTIZACE autorský mýtus. Antropologická dimenze mýtu (vztah mythos x HS: počátky logos). filosofie, mythos, kulturní kontext Vztah mýtus/epos antiky /pohádka/pověst D: typologie starověkých Mýtus jako civilizací ideologizace a emblematizace HS: počátky světa. filosofie, mythos, kulturní kontext Lidová slovesnost. antiky Kýč, brak, triviální literatura Estetická norma, hodnota, funkce

D: revoluce, nacionalismus, modernita a tradice Četba sekundární

27 z 37

zdůvodní

identifikuje využití jednoho textu v jiném (intertextovost) a objasní jeho funkci a účinek na čtenáře


postihne smysl textu, vysvětlí důvody a důsledky různých interpretací téhož textu, porovná je a zhodnotí


tvořivě využívá informací z odborné literatury, internetu, tisku a dalších zdrojů, kriticky je třídí a vyhodnocuje

intertextovost žánry založené na mezitextovém navazování (parodie, travestie,plagiát) Metoda interpretace textu interpretační postupy a konvence, význam a smysl, popis, analýza, výklad a vlastní interpretace textu; čtenářské kompetence; interpretace a přeinterpretování Jazykové, kompoziční a tematické prostředky výstavby literárního díla tropy; figury; rytmus, rým a zvukové prostředky poezie; monolog, dialog, přímá a nepřímá řeč; nevlastní přímá a polopřímá řeč; typy kompozice; motiv téma

Mýtus mytologie.

a literatury.

Epos jako Důraz na literární žánr . všestrannou analýzu textu. Antika důraz na epos, román, Priorita žánrovědrama), vývoj tematického eposu pohledu před chronologickým. Shakespeare v souvislosti Důraz na s řeckým souvislosti. dramatem a mýtem), typologie Konkretizace archetypálních učiva (autoři,díla) divadelních postav v tematických (Oidipus, Hamlet, plánech Faust, Don Juan) jednotlivých vyučujících. Iniciační román +autorský mýtus Komparativní esej v moderní literatuře magický realismus Mýtus jako nástroj ideologizace literatury Literatura národního obrození, socialistický realismus, totalitní literatura Triviální žánry Charakteristika a funkce těchto žánrů, souvislost s „vysokou“ literaturou, modernistické a postmoderní využití těchto žánrů.

28 z 37


29 z 37

OKTÁVA Jazyk a jazyková komunikace výstupy RVP GV – výstupy ŠVP – žák: žák: při analýze vybraných textů popíše základní rysy češtiny a vysvětlí zákonitosti jejího vývoje i současné vývojové tendence

ve svém projevu uplatňuje znalosti tvarosloví a slovotvorných a syntaktických principů českého jazyka v mluveném i psaném projevu využívá vhodně slohotvorné rozvrstvení výrazových prostředků češtiny používá různé prostředky textového navazování vedoucí ke zvýšení srozumitelnosti, přehlednosti a logické souvislosti sdělení; rozčlení text podle jeho obsahově

využívá informací z odborné literatury a interpretační schopnosti k vytvoření esejistického textu. při tvorbě odborných textů se drží zásad práce s odbornou literaturou – citace, uvádění zdrojů atd

Učivo RVP: Obecné poučení o jazyku a řeči nbsp; myšlení a jazyk; Slohová charakteristika výrazových prostředků Komunikační strategie adresnost, volba jazykového útvaru, prostředků verbálních a neverbálních s ohledem na partnera; vyjadřování přímé a nepřímé, jazyková etiketa); jazyková hra, humor, komika Základní vlastnosti textu, principy jeho výstavby ; vzájemné vztahy textů (intertextovost) Funkční styly a jejich realizace v textech

Učivo ŠVP:

Souvislosti:

Téma jazyka HS septima : v modernistické filosofie jazyka a postmoderní poetice

Komplexní analýza textů v návaznosti na výuku literatury

styl odborný, styl esejistický; styl umělecké literatury (zasahuje do oddílu Literární komunikace)

Výběr z rejstříku metod a postupů: výklad, skupinová práce, práce s odbornou literaturou, interpretace literárního textu, dramatizace, odborná srovnávací práce, esej, tvůrčí psaní (konkrétní upřesnění v tematickém plánu)

Tvůrčí psaní v souvislosti s učivem literatury Analytická esej

30 z 37

tematické složky posoudí a interpretuje komunikační účinky textu, svá tvrzení argumentačně podpoří jeho všestrannou analýzou textu Literární komunikace výstupy RVP výstupy ŠVP – GV – žák: žák: vystihne podstatné rysy základních period vývoje české i světové literatury, významných uměleckých směrů, uvede jejich představitele a charakterizuje a interpretuje jejich přínos pro vývoj literatury a literárního myšlení

vysvětlí specifičnost vývoje české literatury a vyloží její postavení v kontextu literatury světové

identifikuje využití jednoho textu v jiném (intertextovost) a objasní jeho

vystihne a charakterizuje podstatné etapy ve vývoji románu charakterizuje klíčové románové typy

vysvětlí specifičnost témat, žánrů české literatury a kriticky zhodnotí její postavení jednak v kontextu literatury středoevropské, jednak literatury světové

Učivo RVP: Základy literární vědy literární teorie, literární historie, literární kritika, poetika;

Učivo ŠVP: Román Vývoj románu

Sebereflexivní a ironické strategie románu, tematizace aktu psaní. Vývoj literatury Základní narativní v kontextu struktury románu, typologie dobového vypravěčů a jejich funkce. myšlení, umění a kultury funkce Vztah autor / vypravěč / periodizace čtenář. literatury, vývoj Románové experimenty. kontextu české a Norma a experiment. světové literatury; Problém literárního kánonu. tematický a výrazový přínos Román velkých Charakteristika výrazných autorských románových typů od antiky osobností; po současnost s důrazem na literární směry a románové experimenty – hnutí; vývoj modernismus, postmoderna. literárních druhů a Typologie románu žánrů s důrazem (např.smyšlenka/skutečnost, na moderní romantismus/realismu, literaturu. patos/ironie, Text a intertextovost – kontext, vliv a způsoby mezitextového navazování a mezitextové komunikace (motto, citát,

Souvislosti: Rámcové téma: ROMÁN Důraz na všestrannou analýzu textu. Četba sekundární literatury. Systematizace učiva předchozích ročníků – chronologie vývoje románu by měla scelit žánrovětematický pohled předchozích ročníků.

Konkretizace učiva (autoři,díla) Klíčoví dramatici Syntéza poznatků z v tematických plánech předchozích ročníků jednotlivých Proměny české a světové vyučujících poezie s důrazem na českou poezii 2.pol.20.století. norma/experiment.)

31 z 37

funkci a účinek na čtenáře

Samostatně interpretuje dramatické, filmové a televizní zpracování literárních děl


postihne smysl textu, vysvětlí důvody a důsledky různých interpretací téhož textu, porovná je a zhodnotí


aluze), hraniční rysy textu (předmluva, doslov, ilustrace, obálka, autorský komentář,recenze) Metoda interpretace textu interpretační postupy a konvence, význam a smysl, popis, analýza, výklad a vlastní interpretace textu; čtenářské kompetence; interpretace a přeinterpretování

Syntéza poznatků z předchozích ročníků. Postmoderní poetika. Filmová, divadelní a televizní interpretace literárních textů.

Jazykové, kompoziční a tematické prostředky výstavby literárního díla tropy; figury; rytmus, rým a zvukové prostředky poezie; monolog, dialog, přímá a nepřímá řeč; nevlastní přímá a polopřímá řeč; typy kompozice; motiv téma

tvořivě využívá informací z odborné

32 z 37

literatury, internetu, tisku a dalších zdrojů, kriticky je třídí a vyhodnocuje


33 z 37

34 z 37

35 z 37

36 z 37

37 z 37

ČESKÝ JAZYK A LITERATURA

Recommend Documents