Copyright © Petr Zelinka 2002-2003
VYPRACOVANÉ
MATURITNÍ OKRUHY
http://tlbx.ic.cz/tlbx.php?title=skola
Český jazyk a literatura Přínos starověkých kultur pro evropskou vzdělanost....................................................................................2 Bible, středověké evropské umění..................................................................................................................7 Počátky a vývoj našeho národního písemnictví v 9. – 14. století................................................................11 Literatura doby husitské, osobnost Jana Husa............................................................................................15 Renesance a humanismus ve světové literatuře...........................................................................................18 Renesanční umění, český renesanční humanismus......................................................................................21 Život a význam díla Jana Amose Komenského............................................................................................22 Barokní umění a literatura, česká literatura v době pobělohorské.............................................................24 Klasicismus, osvícenství a preromantismus................................................................................................28 České národní obrození...............................................................................................................................32 Romantismus ve světové literatuře..............................................................................................................35 Romantismus v české literatuře...................................................................................................................39 Hlavní představitelé české poezie v 60. – 80. letech 19. století...................................................................44 Kritický realismus ve světové literatuře......................................................................................................49 Vývoj realismu v české literatuře.................................................................................................................54 Vývoj českého divadla a jeho význam v národním a kulturním životě 19. století........................................60 Umění přelomu 19. a 20. století..................................................................................................................61 Nejvýznamnější umělecké proudy a díla světové meziválečné literatury....................................................68 Reakce světové a české literatury na první světovou válku.........................................................................75 Česká poezie mezi světovými válkami.........................................................................................................78 Hlavní proudy a osobnosti české prózy v 1. polovině 20. století.................................................................84 Osobnost a dílo Karla Čapka......................................................................................................................93 Klasická a avantgardní česká meziválečná dramatická tvorba..................................................................95 Literatura v boji proti fašismu, reakce na druhou světovou válku..............................................................98 Významní představitelé světové literatury a umění po roce 1945.............................................................104 Česká poezie 2. poloviny 20. století...........................................................................................................111 Nejvýraznější osobnosti a proudy naší poválečné prózy...........................................................................115 Česká divadelní tvorba druhé poloviny 20. století, filmová a televizní tvorba.........................................123 Přínos Třebíčska pro českou kulturu.........................................................................................................125 Reakce umění na objevy vědy a technické vynálezy..................................................................................127
Přínos starověkých kultur pro evropskou vzdělanost A. Orientální literatura 1. Přírodní podmínky pro vznik orientálních despocií 2. Mezopotámie (časové zařazení, klínové písmo, hliněné destičky, Epos o Gilgamešovi, Chamurapiho zákoník) 3. Egypt (časové zařazení, písmo, papyrus, nejstarší milostná lyrika na světě, hymny, naučení, Kniha mrtvých) 4. Indie (časové zařazení, védy, eposy, Kámasútra, básník Kálidása) 5. Čína (časové zařazení, písmo, Kniha písní) 6. Persie (časové zařazení, Avesta) 7. Nábožensko – filozofické systémy (brahmánismus, buddhismus, džinismus, jóga, …) B. Antika Vysvětlení pojmu, časové zařazení Řecko: 1. Archaické období (Homér – eposy, Ezop, lyrika – dělení, představitelé) 2. Attické období (divadlo, historie, řečnictví, filozofie) 3. Helenistické období (nová komedie, věda) Řím: 1. Archaické období (komedie) 2. Klasické období (řečnictví, historie, lyrika) 3. Postklasické období (satira, filosofie, historie)
A. Orient: 1) Civilizace se od nejstarších dob rozvíjela na územích s příhodnými podmínkami pro zemědělství, často v teplých oblastech zavlažovaných velkými řekami. Orientální literatury (lat. oriens = východ) jsou souhrnem písemnictví nejstarších asijských a severoafrických civilizací. Jedná se o počátek písemnictví v celosvětovém měřítku vůbec. 2) Mezopotámie: Mezopotámie (mezi řekami Eufrat a Tigris, dnešní Irák) byla centrem nejstarších lidských civilizací (3500 př. Kr.). Průkopníky písma byli nesemitští Sumerové, kteří kromě desítkového početního systému vynalezli nejstarší způsob záznamu řeči – obrázkové písmo, z něhož se vyvinulo písmo klínové. K nejcennějším svědkům kultury Mezopotámie patří dochované části velkých knihoven hliněných tabulek. Největší byla knihovna v Ninive, zřízená asyrským králem Aššúrbanipalem v 7. století př. Kr. (25000 tabulek). Písmo: - klínové (cca 2000 znaků) seříznutým rákosem do vlhkých hliněných destiček (vypálené na slunci, později v pecích) - především hospodářské zápisy - nejstarší literární památka (1700 př. Kr.) – Epos o Gilgamešovi: - hrdinou je bájný král města Uruk a jeho přítel, polodivoký člověk Enkidu; prožívají spolu řadu dobrodružství při své cestě za nesmrtelností; tragický hrdinův úděl vyplývá z vědomí konečnosti lidského života, nakonec však dochází k poznání, že nesmrtelnost člověka tkví v jeho dílech, v tom co dobrého vybudoval Epos – velký epický žánr, vyskytuje se ve starověku, středověku; ve starověkých eposech vystupují bohové a polobohové, ve středověkých rytíři. Jsou psány ve verších s pomalým tokem děje = epická šíře, záliba v epizodách, odbočuje se od hlavního děje. - Chamurapiho zákoník – první zapsaný zákoník na světě, zásada oko za oko, zub za zub, 1780 př. Kr., na destičkách a čedičovém sloupu, dnes uchováno v Louvru v Paříži 3) Egypt:
Civilizace starého Egypta, kromě Mezopotámie nejstaršího centra lidské civilizace, vzniká již na konci 4. tisíciletí př. Kr. v povodí řeky Nil (úrodná delta – záplavy). Jazykem byla egyptština. Vznikla zde matematika a astronomie. Písmo: - obrázkové písmo – hieroglyfy, které bylo rozluštěno v r. 1822 Francouzem Champollionem - psali na papyrus (upravené listy rákosu spletené jako plátno), rytiny v kamenech, nápisy v pyramidách a chrámech - sochařské umění (Sfinga), pyramidy – jeden z divů světa - dochovaná nejstarší milostná poezie - hymny (ódy) – opěvné básně - Kniha mrtvých: - soubor náboženských textů, jakési rady zemřelému; založeno na velmi rozvinutém náboženství spojeném s kultem smrti 4) Indie: Indická kultura se rozvíjela na rozsáhlém území dnešního Pákistánu a Indie a jejím centrem se stala povodí řek Indus a Ganga (2500 př. Kr.). Nejstaršími indickými památkami slovesného umění jsou védy (véda = posvátné vědění), nejprve se předávaly ústně, pak byly zapsány. Rozsahem jsou 6x větší než Bible. V Indii bylo více druhů písma. - Mahábhárata – zřejmě nejrozsáhlejší epos světové literatury, vytvořený mezi 4. stoletím př. Kr. a 4. stoletím našeho letopočtu. Popisuje bratrovražedné boje mezi vládnoucími rody - Paňčatantra – mravoučné příběhy, pohádky, bajky - Rámájána – epos popisující bájného krále a jeho boj s nadpřirozenými silami - básník Kálidása – napsal milostné drama Šakuntala - Kámasútra – slavné světské dílo z počátku letopočtu, je příručkou sexuálního života 5) Čína: Politická a kulturní centra (2. tisíciletí př. Kr.) se soustředila v povodí řek Chuang-che a Jang-č-ťiang (Žlutá řeka a Velká řeka). Čínská kultura má smysl pro zaznamenávání historie, vyhraněná je úcta k autoritám (nejvyšší je vládce – císař – Syn nebes). Čína byla po dlouhá staletí kulturně izolovaná. Písmo: - znakové písmo (40000 znaků), psali štětcem na hedvábí vertikálně (shora dolů) - 100 n. l. vynalezli papír; další významné objevy: střelný prach, porcelán, hedvábí, papírové peníze, pergamen (upravené jehněčí kůže) - Kniha písní – autorem zřejmě Konfucius, soubor čínského básnictví - básníci: - Li Po – básně opěvující přírodu a svobodný život - Tu Fu – láska k životu, odpor k válce - přeložil Bohumil Mathésius 6) Persie: Civilizace, která vznikla na dnešním íránském území, si vytvořila své umění jako pozoruhodnou syntézu cizích kulturních tradic a vzorů. Rozvíjela se cca od prvního tisíciletí př. Kr. - Avesta – sborník modliteb, mýtů, lyriky, právnických textů, jehož autorem je patrně filosof a kazatel Zarathustra (9. – 6. století př. Kr.) Mýtus – literární žánr, patří do ústní lidové slovesnosti, popisuje nadpřirozené jevy, vychází z neschopnosti racionálně vysvětlit přírodní úkazy
-
7) Nábožensko – filozofické systémy: buddhismus – na tomto světě platí zákon odplaty a utrpení, cílem je dosáhnout nirvány taoismus – nabádá k osvobození se od konvencí a splynutí s přirozenou cestou bytí – tao konfucionismus – usiluje o nalezení ctnosti a stanovení správných norem chování
-
džinismus jóga brahmanismus
B. Antika: Antika (z lat. antiquitas = starobylost, starý věk) je novodobé označení pro starověké období, ve kterém byly vytvářeny v řecké a římské společnosti kulturní hodnoty, jež se staly základem evropské vzdělanosti. Za antické období bývá nejčastěji označována doba 14. století př. Kr. – 4. století n. l. Řecká literatura je starší než římská, originálnější. Řecko: - starší, originálnější než Řím - archaické, attické a helénistické období - rozvíjí se lyrika, epika i drama - rozvoj i naučné literatury 1. Archaické období (8. – 6. století př. Kr.): epika: - Homér: básník, jehož jméno je spojováno s pravděpodobným autorstvím nejstarších dochovaných evropských slovesných památek k napsání těchto eposů ho inspirovala trojská válka Ilias (Ilion = Trója) – epos líčí závěr (51 dní) válečného střetnutí Řeků a Trójanů Odyssea – vypravuje o desetiletém bloudění ithackého krále Odyssea a jeho návratu do rodné země; tento epos je prvním dobrodružným literárním dílem evropské literatury a jeho motivy v nesčetných obměnách provázejí dobrodružnou prózu dodnes; inspirace: James Joyce: Odysseus lyrika: - od slova lyra (hudební nástroj), v antice je lyrika zpěv za doprovodu lyry - rozdělení. o monodická – přednáší ji jeden člověk o sborová – je přednášena více lidmi - Alkaios monodická lyrika - Sapfó: básnířka, která zřídila na ostrově Lesbos Dům múz, centrum monodické lyriky - Anakreon: básník, jehož hravé verše oslavují lásku, víno a životní radosti; byl dvorním básníkem vládců; jeho způsob psaní se dnes označuje anakreontika; monodická lyrika - Ezop: tvůrce bajek, jejichž stručný děj se soustřeďuje pouze k podstatným jevům a jeho záměrem je didaktické poučení - Pindaros: psal oslavné básně (ódy), jimiž opěvoval aristokracii; představitel sborové lyriky 2. Attické období (5. – 4. století př. Kr.): drama: Koncem března pořádali Řekové slavnosti zasvěcené bohu vína a veselí, Dionýsovi. Při závěrečných obřadech přednášel sbor pěvců, oděných do kozích kůží, písně doprovázené tancem. Z těchto písní se postupem doby vyvinulo divadelní představení – tragédie (v původním smyslu „píseň kozlů“). Podobně se z žertovných a satirických písní zrodila řecká komedie. Byly používány masky pro lepší ztvárnění postav; dialog vznikl jako rozhovor herce s chórem. - tragédie: často mytologické téma, hrdinové jsou odvážní i hloupí, hrdina se dostává do konfliktu buď se zákonem, s bohy nebo s osudem; hrdina neodolá, hra končí tragicky – hrdina podléhá fyzicky, ale morálně vyhrává. Tragédie byly často psány veršem, vedle hrdiny vystupuje chór
(sbor) – vyjadřuje myšlení veřejnosti. Součástí tragédií bylo mluvené slovo, zpěv, tanec. Vystupují bohové, mají lidské vlastnosti. fáze antické tragédie:
-
krize kolize expozice (prolog)
peripetie katastrofa (epilog) prolog – nemusí být,
předmluva seznámení se hrou expozice – začne se rozvíjet děj kolize – poprvé naznačen konflikt, zauzlení, začne pocit napětí krize – vrchol, vyhrocení, nelze se vyhnout problému peripetie – náhlý obrat, případně naděje katastrofa – závěr, dochází k tragickému konci epilog – nemusí být, shrnutí, doslov, vysvětlení autoři tragédií: Aischylos: je považován za zakladatele řecké tragédie, které vtiskl základní formu. Aby dosáhl větší dramatičnosti děje, uvedl na scénu druhého herce. Napsal asi 90 her. Oresteia – Agamemnon se vrací domů od Tróje, je však zabit vlastní ženou Klytaimestrou a jejím milencem Aighistem; Agamemnonův syn Orestes, ukrytý v cizině, se po letech vrací a z příkazu boha Apollona zabije Aighista a vlastní matku, nová vražda žádá nové potrestání; Orestes je však nakonec osvobozen (zblázní se) a do budoucna bude posuzovat vinu a nevinu občanský soudní sbor. - Sofokles: uvedl na scénu třetího herce, z 123 dramat se dochovalo pouze 7 Élektra – stejný děj jako v Aischylově Orestei, přidává se sestra Élektra Král Oidipus – Oidipus se snaží vyhnout osudu ale přesto zabije svého otce a ožení se se svou matkou podle věštby, když se dozví pravdu, oslepí se, aby neviděl následky hrůz, jichž se dopustil; vzorová tragédie Antigona – pokračování příběhu o Oidipovi, jeho synové bojují o následnictví a zabijí se. Jeden je pohřben, toho druhého jejich strýc, král Kreon, zakáže pohřbít. Jejich sestra Antigona přesto svého bratra pohřbí, král ji nechá za živa zazdít. V této tragédii se nevyskytují bohové. - Euripidés: obohatil výrazovou i tematickou bohatost tragédií, 90 her, dochovaných 17; dokázal dokonale vykreslit ženské charaktery Élektra – stejný děj jako u Sofokla, vraždu však neomlouvá Medea – opustí vlast a s vůdcem argonautů Jasonem odejde do jeho země. Jason ji však opustí a najde si jinou, proto Medea zabije jejich děti, Jasonovu milenku a jeho otce Trójanky – popisuje zacházení s ženami po trojské válce -
komedie: hra veselá s komickým účinkem, není z mytologie, ale popisuje všední život, který je zesměšňován. Útočí na politiku, tyrany a špatné vlastnosti. Má šťastný, dobrý konec. - autoři komedií: - Aristofanes: nejslavnější autor komedií, jeho dílo je těsně spjato s událostmi politického i kulturního života Athén na sklonku 5. století př. Kr. Ptáci – poukazuje na nereálnost utopického uspořádání společnosti Žáby Jezdci - Menandros -
Vědní obory: - historie: Herodotos („otec dějepisu“, věřil v zásahy bohů do dějin), Thukydides (zakladatel pragmatického dějepisectví) - filosofie: Sokrates, Platon (jeden z nejvýznamnějších filosofů, díla psával formou dialogu), Aristoteles (nejvšestrannější učenec starověku, žák Platona, vychovatel Alexandra Velikého, shromáždil moudrost řeckého světa) - řečnictví: Démosthenes – nejslavnější Athénský řečník, proslul plamennými projevy proti Filipu Makedonskému (dnes v přeneseném významu – „filipika“ = vášnivá řeč – např. J. Blahoslav: Filipika proti misomusům) 3. Helénistické období (4. – 1. století př. Kr.): Řecká literatura se rozšiřuje i na území Egypta, Přední Asie a Indie. Tam získává kosmopolitní ráz. Centrem říše se stává Alexandrie v Egyptě, kde bylo založeno Museion (dům Múz) a obrovská knihovna. drama: - Menandros – zastupuje tzv. novou komedii, která vyniká jemnou charakterizací postav a shovívavým pohledem na svět
-
-
-
-
Řím: - archaické, klasické a postklasické období - rozvíjí se lyrika, epika i drama - zpočátku Římané překládali řeckou literaturu, přebírali témata, později docházelo k napodobování řecké literatury, nakonec se objevují i římské originály 1. Archaické období (3. - 1. století př. Kr.): drama: - Plautus: autor komedií, hrubší styl, pro nižší vrstvy Chlubný voják – inspiroval se jím Shakespeare (Falstaff) Komedie o hrnci – bohatý stařec si namlouvá chudou dívku, inspir.: Moliére: Lakomec Pseudolus – hl. hrdina chytrý otrok – častý námět Plautových komedií - Terentius: autor komedií pro vyšší vrstvy, 6 dochováno 2. Klasické období (1. století př. kr. - 1. století n. l.): řečnictví: - Cicero: jeho jazyk byl v renesanci pokládán za vzor spisovné latiny - Caesar: politik, vojevůdce a spisovatel, v jeho projevech je typická lakoničnost a výstižnost historie: - Caesar: Zápisky o válce galské Zápisky o válce občanské - Titus Livius: Od založení města – popisuje historii od založení Říma, nevěrohodné lyrika: - Vergilius: největší římský básník byl podporován mecenášem Bukolika – zpěvy pastýřské Georgika – zpěvy rolnické
Aeneis – epos, pod vlivem Homéra, Aeneas prchá z hořící Tróje, hledá nový domov a 7 let s přáteli bloudí po světě, založí Řím. Vergilius chtěl, aby po jeho smrti epos zničili, ale Augustus ho zachoval. - Ovidius: milostná lyrika: • Listy heroin • Umění milovat – jedná se o rady mytologie: • Proměny žalozpěvy (ve vyhnanství stesk po domově, pochlebování císaři) - Horatius: velký oblíbenec Augusta, podporován mecenášem vycházel z epikurejské filosofie (na prvním místě mravní bezúhonnost) psal ódy 3. Postklasické období (1. století - 476 n. l.): satira: Satira je literární žánr, kde humornou formou útočí autor proti nedostatkům ve společnosti, kritizuje je, cílem je náprava. - Petronius: rozhodčí ve věcech vkusu u Neronova dvora, výstřední, když upadl v nemilost, spáchal sebevraždu Satiricon - Martialis: zobrazil Řím v epigramech (epigram – původně nápis na hrobě; krátká vtipná báseň, má satirický obsah a vtipnou pointu; pointa = závěr, shrnutí) filosofie: - Seneca: filosof, básník, dramatik, vychovatel Nerona, spáchal sebevraždu historie: - Tacitus: popisuje i lidské pohnutky Dějiny Letopisy Zánikem římské říše v r. 476 končí antika i celý starověk. ***
Bible, středověké evropské umění - Bible je základní příručkou křesťanství, starý zákon pak židovského náboženství - je to nejznámější, nejčtenější, nejvydávanější kniha Starý zákon - vznik: 1. tis. př. n. l. v oblasti dnešního Izraele, Palestiny - hebrejsky, aramejsky - 39 knih, oficiálně kanonizováno r. 90 - části: I. Pentateuch (Tóra) – Pět knih Mojžíšových ο První kniha Mojžíšova – Genesis stvoření světa, vyhnání z ráje – Adam a Eva, Kain a Ábel, potopa světa – Noe, zmatení jazyků – Babylon, dále dějiny Židů (Abrahám, Josef, zotročení Židů v Egyptě)
ο Druhá kniha Mojžíšova – Exodus Mojžíš, vyvedení přes Rudé moře, cesta přes Sinajskou poušť, na hoře Sinaj - Desatero ο Třetí kniha Mojžíšova - Leviticus morální, estetické a hygienické zásady ο Čtvrtá kniha Mojžíšova - Numeri pobyt na poušti a cesta k zaslíbené zemi, poslední úkoly Mojžíšovy ο Pátá kniha Mojžíšova - Deuteronomium Mojžíšovy řeči, rekapitulace, poslední požehnání Mojžíšovo, jeho smrt II. Proroci 16 proroků (Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel, ...), mluvčí lidu, proti útlaku, boj za nápravu, předpovídají příchod Mesiáše knihy: Jozue, Soudců, Samuelovy (2), Královské (2), Letopisů (2) vlastní skutky a výroky proroků III. Spisy ο Žalmy chvalozpěvy 150 skladeb, polovina je Davidova – mají 3 části: 1. nářek 2. důvěra v Boha 3. jásot nad vyslyšením ο Kniha přísloví připisována Šalamounovi ο Píseň písní nebo také Píseň Šalamounova; svatební písně ο Jób, Kazatel, Jeremiášův pláč, Rút, Ester Nový zákon - vznik: 1. a 2. století n.l. - 27 knih, Řecky I. Evangelia jádro NZ, radostná zvěst o příchodu Mesiáše 4 různá svědectví o Ježíšovi – Matouš, Marek, Lukáš, Jan II. Skutky apoštolů III. Epištoly 21 dopisů, listy apoštolů věřícím, apoštol Pavel adresoval různým křesťanským společenstvím, listy obecné – celé církvi IV. Zjevení Janovo (apokalypsa) konec světa a poslední soud, postupné rozlomení sedmi pečetí, z nichž jedna přivádí čtyři apokalyptické jezdce, kterým byla dána moc hubit lidstvo mečem (válka), hladem, morem a dravými šelmami kánon = soubor knih přijatých církví jako zjevených Bohem Apokryfy = „utajené spisy“, spisy biblického charakteru, které nebyly církevními autoritami do kánonu zařazeny. Apokryf o Jidášovi (oběsil se na olši), Apokryf o Josefu z Arimatie (do kalichu použitém při poslední večeři zachytil Kristovu krev). Stručné obsahy některých příběhů: Příběh Adama a Evy – Bůh stvořil nejprve Adama (hebrejské slovo Adam znamená „člověk“), a aby nebyl sám, z jeho žebra dal vzniknout Evě. Oba jsou ze zahrady v Edenu vyhnáni proto, že přestoupili zákaz – ochunali ovoce ze stromu poznání. Tím ztrácejí nesmrtelnost a musí těžce v potu tváře pracovat, ženy rodí v bolestech. Příběh Kaina a Ábela – synové Adama a Evy, Kain se věnoval zemědělským činnostem a jednou přinesl Bohu obětní dar ze své úrody. Bůh však přijal pouze dary mladšího Ábela, který byl pastýřem ovcí. Kain proto ze žárlivosti Ábela zabil a stal se tak prvním vrahem v dějinách lidstva. Stal se za trest celoživotním psancem a štvancem.
Potopa světa a Noe – Noe je z Kainova rodu a ve chvíli, kdy se Bůh rozhodne zničit svět pro jeho špatnost, je se svým rodem jediným, kdo si může zachránit život. Dle pokynů Hospodina postaví archu, díky níž se zachrání i se svými blízkými, rovněž pár od všech druhů suchozemských zvířat. Stavba babylónské věže – když se lidé naučili pálit cihly, ve své pýše se rozhodli, že si ve svém městě postaví věž dosahující až do nebes k samotnému Bohu. Bůh jejich počínání potrestal tím, že zmátl jejich jazyky, takže nikdo nerozuměn druhému. Stavba tak nebyla dokončena a původně jednotné lidstvo se rozdělilo na množství jazykově rozdílných národů. Příběh Abrahama a Izáka – Abraham je zvláštní biblickou postavou, neboť je uznáván jak náboženstvím židovským a křesťanským, tak i náboženstvím muslimským. Právě Abrahamem začínají biblické dějiny Židů jakožto národa požívajícího zvláštní ochrany Boha. Abraham nemohl mít se svou ženou Sárou dlouho děti, až se nakonec v pokročilém věku narodil Sáře chlapec Izák. Dle smlouvy mezi Abrahamem a Bohem je na Izákovi provedena osmý den jeho života obřízka. Aby Bůh vyzkoušel Abrahamovu oddanost, nařídil mu, aby mu obětoval místo tradičního berana syna Izáka. Když se Bůh přesvědčil o Abrahámově víře a poslušnosti, na poslední chvíli zadržel Abrahamovu smrtící ruku. Příběh Jákoba – syn Izáka a Rebeky, ten mladší z dvojčat. Dle Bible měl při narození držet patu svého bratra Ezaua, od něhož později odkoupil prvorozenectví za mísu čočovice. Jákob navíc lstí vymámil od svého osleplého otce požehnání vyhrazené nejstaršímu potomkovi. Další osudy Jákoba pokračují na útěku, protože se skrývá před Ezauovým hněvem. Musí celých 14 let slouži svému strýci, aby nakovec dostal za ženu jeho dceru Ráchel. S ní má dvanáct synů – ti dali jméno dvanácti izraelským kmenům. Příběh Josefa – nejstarší syn Jákoba a Ráchel. Protože byl otcovým oblíbencem, prodali ho jeho bratři do egyptského otroctví. Zde pracoval u Potífara, velitele faraónovy stráže. Jeho žena však Josefa křivě obvinila, že se ji snažil svést. Byl proto uvězněn. Svým uměním vykládat sny se však z vězení dostal a postupem času se stal správcem egyptské země. Když vypukl hladomor, který Josef předpověděl z faraónových snů, přišli do Egypta nakupovat potraviny Josefovi bratři. Setkali se s Josefem, ten jim odpustil a dokonce je přemluvil, aby se s celým rodem usadili v Egyptě. Osudy Mojžíše – Mojžíš byl židovským dítětem, jež se narodilo v Egyptě v době, kdy byl jeho lid utlačován. Právě Mojžíše si Bůh vybral, aby vyvedl Izraelity z Egypta. Protože faraón nechtěl exodus povolit, seslal Hospodin na Egypt 10 pohrom (zkažení vod, žáby, komáry, mouchy, dobytčí mor a vředy lidí, krupobití, kobylky, temnotu a nakonec pobití všeho prvorozeného, tedy i dětí. Mojžíš nakonec i přes faraonův odpor převedl židovský lid suchou nohou přes Rákosové moře (Rudé moře) a po cestě pouští dorazili až k Sínaji, Boží hoře. Zde se Mojžíšovi zjevil Bůh, uzavřel s ním smlouvu a dal Mojžíšovi kamenné desky Zákona, tedy s textem Desatera (soubor mravních přikázání a obřadních pravidel, která měli všichni Židé dodržovat). Po dalším strastiplném putování pouští se konečně všichni dostali do zaslíbené země, Mojžíš ještě před vstupem umírá. Sodoma a Gomora – jména dvou měst, jež proslavila hříšnost obyvatel (homosexualita, pýcha, pohrdání pravidly pohostinství). Protože ve městech nenašel Bůh ani pouhých deset spravedlivých, ztrestal Sodomu a Gomoru tím, že je sírou a ohněm zcela zničil. Jako jediný spravedlivý byl při zničení Sodomy ušetřen Lot se svou rodinou, avšak nikdo z nich se nsměl při odchodu z města ohlédnout. Protože Lotova žena byla zvědavá, porušila příkaz a proměnila se za trest v solný sloup. V zájmu zachování rodu opily Lotovy dcery svého otce a zplodily s ním další potomky. Nový zákon – příběh Ježíše: Ježíš je samozřejmě ústřední postavou všech čtyř evangelií, z nichž, ačkoliv se ani v jedom případě nejedná o biografii v tom pravém slova smyslu, lze osudy Ježíše vyčíst. Narodil se v Betlémě za vlády Heroda Velikého (asi v roce 4 nebo 6 př. n. l.). Ježíšovou matkou je Marie, pěstounem tesař Josef. Až do svých 30 let žil jako řadový Žid. Potom byl v řece Jordán pokřtěn Janem Křtitelem, vybral si dvanáct učedníků a snimi procházel Palestinou a zvěstoval příchod Božího království. Uzdravoval nemocné, kázal a spousta lidí mu naslouchala. V roce 30 (nebo 33) byl Ježíš zatčen a na rozkaz římského prokurátora v Judeji Piláta Ponského (avšak z popudu nejvyšší židovské rady) ukřižován. Ježíše zradil a vydal představeným za třicet stříbrných Jidáš Iškariotský, jeden z dvanácti apoštolů. Poslední naděje na milost pro Ježíše byla zmařena ve chvíli, kdy Pilát nabídl u příležitosti velikonočních svátků milost pro jednoho z vězňů, avšak dav zmanipulovaný židovskými veleknězi vybral svobodu pro lupiče Barabáše. Ježíš byl tedy po strastiplné cestě na popravčí vrch Golgota (pahorek ležící tenkrát za jerozalémskými hradbami) v ranních hodinách ukřižován, jeho kříž byl vztyčen mezi kříži dvou lotrů. V odpoledních hodinách byl již Ježíš mrtev, za tmy byl pak sňat,
zabalen a pohřben ve skalním hrobu. V noci mezi tzv. Bílou sobotou a nedělním Hodem Božím velikonočním došlo ke vzkříšení, které je nutno chápat ne jako návrat k pozemské existenci, ale jako přechod k životu definitivně vysvobozenému od smrti. A konečně čtyřicátý den po Velikonocích došlo na Olivetské hoře k nanebevstoupení. Románský sloh - 1100 – asi 1250 - prvky ve stavebnictví přeneseny z Říma název „románský“ - vznikl v západní Evropě, k nám se dostal později Architektura: církevní stavby (rotundy, baziliky, kostely), hrady se nedochovaly kruh, půlkruhový oblouk, půlkruhová klenba, půlkruhové vchody – portály silné zdi – obranná funkce malá okna, nezasklená, často sdružená Rotunda: materiál: dřevo, kámen apsida omítka jen zevnitř loď rotunda sv. Kateřiny ve Znojmě (fresky – přemyslovský cyklus) rotunda sv. Jiří na Řípu rotunda sv. Jiří na Pražském hradě bazilika sv. Prokopa v Třebíči bazilika sv. Jiří na Pražském hradě Juditin most přes Vltavu – dnes je na jeho místě Karlův kostel ve Staré Boleslavi Malířství: knižní malba (iluminace) – Vyšehradský kodex fresky Sochařství: reliéfy, plastiky, ornamenty Hudba: náboženské písně – chorály Gotický sloh - vznik 1250 v okolí Paříže - rozdělení gotiky: raná – Přemyslovci vrcholná – Lucemburkové pozdní – Jagellonci Architektura: vertikalita – štíhlé stavby, vysoké lomený oblouk tenké zdi velká okna, zasklená, zdobená malými tabulkami – vitráže, rožety (kulatá okna) klenba žebrová, křížová, hvězdicová materiál: kámen omítnuté stavby církevní (kostely, kláštery, baziliky, katedrály) i světské (hrady, tvrze, domy) katedrála sv. Víta v Praze kostel sv. Barbory v Kutné Hoře Anežský klášter v Praze Týnský chrám
zevnitř bazilika sv. Prokopa v Třebíči světské: Křivoklát, Karlštejn, Loket, Kost, Špilberk, Zvíkov, Nové město pražské, Karlův most (na místě Juditina) stavitelé: začali stavět chrám sv. Víta (dokončen 1929); Matyáš z Arrasu, Petr Parléř Malířství: knižní malba malba na skle deskové malířství malíři: Mistr Vyšebrodského oltáře, Mistr Třeboňského oltáře, Mistr Theodorik – karlštejnská kaple sv. kříže Sochařství: štíhlé postavy – madony (Maria s dítětem), piety = náhrobní socha dřevo, opuky Hudba: kostelní, světská (bubínek, loutna, flétna) Užité umění: keramická dlažba, zlatnictví (mísy, poháry, konvice), relikviáře ***
Počátky a vývoj našeho národního písemnictví v 9. – 14. století 1) Starší česká literatura je veškeré české písemnictví od jeho vzniku v 60. létech 9. století až do 70./80. let 18. století (začátek NO). Od počátku NO se pak naše literatura označuje jako novočeská. Znaky starší české literatury: - anonymnost, torzovitost, zlomkovitost, nejsou originály (přejímání témat), více funkcí (nedělí se na uměleckou a věcnou), přednesový ráz, vícejazyčnost (latinsky, staroslověnsky, německy, česky) Periodizace: I. románská (60. léta 9. století – 13. století) - literatura duchovní, Velká Morava, počátky - jazyk latinský, konkuruje mu staroslověnština II. gotická (13. století – 15. století) - světská literatura, spojeno s Českým státem - jazyk latinský, staroslověnština, čeština III. husitská (15. století – 1471) - čeština vytlačuje latinu IV. renesanční (1471 – 1620) - čeština, nový autor – měšťanstvo, literatura naučná V. barokní (1620 – 70./80. léta 18. století) - duchovní literatura, církev 2) -
Velká Morava: první stát na našem území, raně feudální asi 831 se první Moravané nechali pokřtít v Řezně, 822 se účastnili jednání ve Frankfurtu 833 Mojmír I. vyhnal z Nitry knížete Pribinu a připojil Nitru k VM Rastislav – uvědomil si nebezpečnost Franské říše – 863 požádal byzantského císaře Michala III. o poslání učitelů, kteří by mluvili srozumitelným jazykem – Konstantin a Metoděj. Tito učenci se zdáli být vhodnými pro tento úkol, protože měli vysoké vzdělání, znali slovanský jazyk (mluvila jím skupina Slovanů u Soluně) a měli již podobné zkušenosti z Ruska. Jejich činnost na Velké Moravě sestávala z předávání křesťanské víry (při bohoslužbách kázali
staroslověnsky), překládali cizojazyčné knihy do staroslověnštiny pomocí písma zvaného hlaholice (z něj se později vyvinula cyrilice, předchůdce dnešní azbuky). - Svatopluk – za něj dosahovala VM největšího rozsahu, po smrti Metoděje vyhnal jeho žáky - Mojmír II. – 906 – 907 vpadli Maďaři – zánik VM - význam VM: křesťanství, staroslověnština, počátky českého písemnictví Trojjazyčná doktrína – nařízení církve, že při bohoslužbách je nutno používat pouze latinu, řečtinu nebo hebrejštinu. Konstantin a Metoděj odešli do Říma, aby obhájili staroslověnštinu. Část Konstantinovy obhajoby zní: „Což nepadá déšť od Boha na všechny stejně? Nedýcháme na vzduchu všichni stejně? Kterak se tedy vy nestydíte připomínat jen tři jazyky a chtít, aby všechny ostatní jazyky a národy byly slepé a hluché?“ Výsledkem obhajoby bylo, že papež povolil kázat ve staroslověnštině. Konstantin se nevrátil na Velkou Moravu, zemřel v Římě. Metoděj se vrátil, 885 zemřel, po jeho smrti byli jeho žáci vyhnáni. Typy literatur na Velké Moravě: a) překlady: - náboženská literatura – modlitby, písně, Bible - právní spisy: o Nomokánon (zákony, sňatková pravidla, …) o Zákon sudnyj ljudem b) originály: - Proglas – nejstarší slovanská báseň, autor zřejmě Konstantin, vznikla jako předmluva k evangeliu; zdůrazňuje právo na bohoslužbu v mateřském jazyce, propaguje vzdělanost - Život Konstantinův nejedná se o legendy, neobsahují zázraky - Život Metodějův - vše z 9. století 3) Český stát: - rozvíjel se nezávisle na Velké Moravě - 1. doložený kníže – Bořivoj, s manželkou se nechal pokřtít - zakládání klášterů – 1032 Prokop založil Sázavský klášter – jediný klášter, kde se věnovali staroslověnštině, ale pouze do r. 1096, pak staroslověnština ustupuje. Staroslověnské památky z Českého státu: - legendy: Život sv. Ludmily, Život sv. Václava (2x) - píseň: Hospodine, pomiluj ny – konec 10. – začátek 11. století legenda = vyprávění o životě světce, který byl věrným křesťanem, mučedníkem, často obsahují zázraky Latinské památky z Českého státu: - Kristiánova legenda – popisuje život a umučení sv. Václava a jeho babičky sv. Ludmily, napsal ji asi Kristian, později byla napodobována, konec 10. století - Vyšehradský kodex – sepsán při příležitosti korunovace 1. českého krále – Vratislav, obsahuje iluminační kresbu, iniciály - Chronica boemorum – autor: Kosmas (žil v 11. – 12. století, děkan pražské kapituly, kněz) - rozděleno do 3 částí, čerpá ze 3 zdrojů: bájné vyprávění starců – málo věrohodné, poprvé zapsané báje (Přemysl Oráč, Libuše, Horymír + Šemík …) pamětníci, hodnověrní svědci co sám Kosmas zažil - začíná potopou světa, končí Kosmovou smrtí - mnohokrát opisováno (dochováno 15 opisů), v Brněnském opisu byly dovětky – v jednom z nich je zmínka o založení třebíčského kostela (1101) - není spolehlivost v datování, chronologii - 3. knihu původně nechtěl psát, bál se kritizovat současné lidi
dílo umělecké, má i zábavnou funkci, vlastenecké, používá lidová pořekadla, citáty, čerpali z něj další kronikáři, inspirace pro pozdější literaturu – V. Vančura: Kosmas (Obrazy z dějin národa Českého) kronika = dějepisná kniha, která popisuje události chronologicky seřazené, po větších časových úsecích letopisy (anály) = bez souvislosti popisují jednu událost za druhou - Zbraslavská kronika – autor: Petr Žitavský, za Karla IV. -
4) Vznik česky psané literatury nemá pevné časové ohraničení, čeština do literatury vstupovala postupně. První stopy češtiny: - glosy – vpisky nad latinským textem, jedná se o poznámky v češtině - bohemika – vlastní jména česky v latinském textu – už v Kosmově kronice (Křované, …) - bohemismy – chyby v latinském textu pod vlivem češtiny - přípisky – souvislý text v češtině přiložený k latinskému Laicizace a demokratizace literatury: - první česky psané souvislé památky jsou psány laiky a jsou laikům určeny => proto pojem laicizace literatury (zesvětštění), píše šlechta, světští feudálové, od 13. století; demokratizace literatury nastává za Karla IV., kdy píšou literaturu i lidé z nižších společenských vrstev. Srovnání Alexandreis a Dalimilovy kroniky: společné znaky: o česky psané o veršované o nemají autory (anonymní) o vlastenecké o protiněmecky zaměřené rozdíly: Alexandreis každý verš 8 slabik 13./14. století autor: vyšší šlechta vyšší styl, pro vyšší šlechtu epos (o Alexandrovi Velikém) cizí námět -
-
Dalimilova kronika bezrozměrný verš počátek 14. století autor: nižší šlechta nižší styl kronika české dějiny
název Dalimilova dostala kronika v NO, kdy se domnívali, že ji napsal Dalimil v Dalimilově kronice jsou stejné chyby jako v Kosmově – napodobování v Alexandreis je Alexandr Veliký představován jako vzor křesťanského rytíře píseň: Svatý Václave, vévodo České země: 12. – 14. století, původně 3 sloky, pak 5, nakonec 9. Jedná se o originální českou památku, hymna, prosba o vyprošování Boží milosti. Byla oblíbená (obzvláště v husitství), Karel IV. ji zařadil do korunovačního ceremoniálu. další české duchovní písně: Ostrovská píseň, Kunhutina modlitba } 1. pol. 14. století
5) doba Karlova: V době vlády Karla IV. (Lucemburkové) dochází k procesu demokratizace (zlidovění), v literatuře se objevují postavy z nižších vrstev, literatura pro lidové publikum. Autory se stávají obyvatelé měst a žáci (studenti vysokých škol). Literatura je pestrá, bohatá, psaná veršem i prózou, velký podíl má čeština. Karel IV.: 1333 se vrací do Čech, jsou zanedbané, stará se proto o jejich rozvoj, 1344 zakládá arcibiskupství a 1348 Karlovu univerzitu, díky níž se ve značné míře rozvíjí literatura naučná. Nově se objevuje žánr hádání – např. Svár vody s vínem, účel: dosáhnout většího účinku, záleží na autorovi, kdo vyhrává. V souvislosti s Univerzitou se rozvíjí jednak literatura psaná učiteli, jednak literatura psaná žáky (zejména satira). Staroslověnština se na čas objevuje v Emauzském klášteře.
Duchovní literatura z doby Karlovy: a) lyrika (písně): - Buoh všemohúci - Jezu Kriste, ščedrý kněže b) epika: - Legenda o sv. Prokopu – nižší styl, popisuje život a zázraky sv. Prokopa - Legenda o sv. Kateřině – vyšší styl, K. si měla vyvolit snoubence, vybrala si Ježíše, mučena - exempla – vymyšlené příběhy ze života podle biblického příkladu c) drama: - v kostelech se hrály latinsky výjevy z Bible – vánoční, velikonoční, aby lidé věděli, o co jde (latině nerozuměli). Původně byli herci kněží a žáci církevních škol, později se do divadelních her dostává humor a dramatická představení se přesouvají z kostelů na ulici. Samotné vánoční a velikonoční kostelní divadelní hry se vyvinuly z modliteb zvaných oficie. Světská literatura z doby Karlovy: a) lyrika: o milostná (písně, alba, romance, pastorely, svítáníčka – šířili trubadůři, trubéři – Francie, minesängeři – Německo); nový prvek – hrdinou je žena: - Kudy sem já chodila - Byla ti sem v sádku - Jměj se dobře srdečko - Slóvce M - Ztratilať sem milého - Závišova píseň (pozn.: autor známý) o žákovská: - Píseň veselé chudiny (satirická) - Zanechme učení (satirická) - makaronské verše – jeden verš česky, jeden latinsky; používáno pro lepší zapamatování latiny b) epika: o slouží především k zábavě: - Tristan a Izalda - Štilfríd - Bruncvík - Milión (autor: Marco Polo) - Trojánská kronika – o porážce Tróje - Mandevillův cestopis - Tkadleček o nově se objevuje satira: - Hradecký rukopis – více autorů, společný prvek – okrádání, obsahuje: 7 satir o řemeslnících a konšelích – všichni šidí (pekař – hodně kvasnic, řezník – maso + led, krejčí – z šatů si odstřihuje látku pro sebe) Desatero kázanie božie (7. nepokradeš) Bajka o lišce a čbánu - Smil Flaška z Pardubic – Nová rada (obsáhlá báseň, 2100 veršů, alegorická – vystupují zvířata, radí lvu, jak má vládnout); satiry jeho školy: O ženě zlobivé Podkoní a žák (žánr hádání se – podkoní i žák se má špatně) Svár vody s vínem o naučná tvorba: - Vita Karoli – životopis Karla IV.
-
Majestas Carolina – zákoník Legenda o sv. Václavu autoři naučné literatury: Přibík Pulkava z Radenína – kronikář Mistr Klaret (Bartoloměj z Chlumce) • slovníky: Bohemář, Glosář, Vokabulář • pro studenty psal makaronské verše
-
Mastičkář – popisuje prodavače mastí na tržišti, který spolu s pomocníkem Rubínem dělá vše pro to, aby mohl své masti prodat co nejdráž. Má další pomocníky, kteří prodávají jeho masti, přitom je však pomlouvají (např. sádlo z komára po kterém baby prdí). Do tohoto humorného příběhu se prolíná vážné biblické téma, ve kterém Marie shánějí masti pro Ježíše Krista. Jazyk hovorový, vulgární, obsahuje i makaronské verše. Toto drama završuje proces demokratizace a laicizace.
c) drama:
***
Literatura doby husitské, osobnost Jana Husa 1) Husitství je nejen obdobím vlastních bojů, které trvaly od 1. pražské defenestrace v r. 1419 do bitvy u Lipan v r. 1434. První reformační myšlenky se objevují již ve 14. století a ustávají až smrtí Jiřího z Poděbrad v r. 1471. Příčiny husitství: - Český stát patří k nejrozvinutějším v Evropě - Praha je střediskem kultury - v Praze je Karlova univerzita => vzdělanci rozumí Bibli a kritizují rozpory mezi křesťanskými zásadami a praxí soudobé církve - narůstá moc církve, odpor proti církvi vzniká, protože: 1. lidé platí desátky 2. odpustky 3. další poplatky (za svatby, křty, …) 4. kněží zastávali více úřadů naráz 5. kupčení s církevními úřady 6. jen kněží přijímají pod obojí Cíle husitů: - svoboda kázání - přijímání pod obojí - spravedlivé soudy - chudoba církve Časové rozdělení: - 14. století –1419 příprava husitství - 1419 –1434 vrchol, vlastní husitské boje - 1434 – 1471 polipanské období Husitská literatura vzniká na základě spětí se životem, reaguje na aktuální skutečnosti. V této době vrcholí proces demokratizace a laicizace a zároveň česká tvorba vítězí nad latinou i němčinou. Oblíbenými žánry jsou duchovní písně, satiry, kroniky, dále traktáty, hádání a kázání, jimiž se díky působivosti „živého slova“ nejrychleji šířily revoluční myšlenky. Převládá prostá forma, srozumitelnost. Husovými předchůdci byli většinou kazatelé, kteří usilovali o nápravu zesvětštělé, zbohatlé církve a prohloubení náboženského života. 2) Předchůdci Jana Husa:
Konrád Waldhauser - německý kazatel (do Čech přišel na pozvání Karla IV.), kázal latinsky a německy, vyzýval bohaté k pomoci chudým Jan Milíč z Kroměříže - notář Karla IV., kanovník pražské katedrály - odešel z královské kanceláře a vzdal se církevních hodností - kázal latinsky, německy, česky - stěžejní téma: nadřazenost Bible nad církevní autoritou - radikální, vliv na chudinu Matěj z Janova - působil na univerzitě - psal latinsky Tomáš Štítný ze Štítného - zchudlý šlechtic - zprostředkovával běžným lidem vzdělanost - význam: laik, káže česky, zakladatel české náboženské terminologie - Knížky šestery o obecných věcech křesťanských – sborník traktátů, poučuje o křesťanském životě - Řeči besední – náboženské a filosofické texty (forma rozhovoru otce s dětmi) - Řeči sváteční a nedělní – výklad čtení na neděle a svátky, náhrada kázání - Knížky o šašiech John Wicleff - Angličan, Hus se jím inspiroval 3) Jan Hus: Narodil se v Husinci u Prachatic a vystudoval artistickou a bohosloveckou fakultu UK, v r. 1400 byl vysvěcen na kněze. Působil jako univerzitní mistr, po r. 1409 (vydání Dekretu kutnohorského) se stal rektorem UK. Od r. 1402 kázal česky v kapli Betlémské (jeho kázání měla revolucionizující účinky; odsuzoval prodej odpustků a poukazoval na rozmařilý život církve a na život duchovních i světských pánů, jenž nebyl v souladu s „božím zákonem“). Když se situace v Praze zdramatizovala, byl Hus dán do klatby a ve městě byly zakázány jeho církevní obřady. Odešel proto z Prahy a kázal lidu pod širým nebem na Kozím hrádku a na hradě Krakovci – význam: slyšeli ho i lidi, co by se nedostali do Prahy. V roce 1414 byl vyzván, aby své myšlenky odvolal před představiteli křesťanského světa na církevním koncilu v Kostnici. Své učení Hus ani přes nátlak neodvolal, trval na své pravdě, a tak byl odsouzen jako kacíř k smrti upálením. Byl upálen 6. 7. 1415 v Kostnici a jeho popel byl rozprášen do Rýna. Latinské spisy: - De ecclesia (O církvi) – spis podává souhrn kritických názorů na poslání církve; církev má být společenstvím těch, kteří jsou předurčeni ke spasení, hlavou církve je Kristus, nikoli papež - De sex erroribus (O šesti bludech) – vyslovuje své názory na víru, napadá 6 lží hlásaných církví, nechal je napsat na stěnu Betlémské kaple - De orthographia Bohemica (O pravopise českém) – navrhuje zjednodušení dosavadního spřežkového pravopisu na pravopis diakritický (dlouhé a krátké nabodeníčko; má sloužit k sjednocení psané a fonetické podoby jazyka – grafémy a fonémy) České spisy: - Postila – sborník kázání - Výklad Viery, Desatera a Páteře – výklad modliteb Věřím v Boha, Desatero a Otčenáš; zdůrazňuje důležitost bránění pravdy až do smrti - Knížky o svatokupectví – ostrá kritika církve, jejího obohacování, života duchovenstva, vybírání poplatků za náboženské úkony - Dcerka – mravní poučení pro ženy - listy – česky i latinsky, svým přátelům i prostým lidem; nejvýraznější jsou listy z Kostnice Přínos Jana Husa, význam pro dnešek:
- podnítil svými názory revoluční hnutí, zdůraznil požadavek rozumového poznání pravdy proti slepé autoritě - dokázal pronikavěji odhalit sociální nerovnosti doby a své myšlenky podepřel hrdinskou smrtí - jako spisovatel přispěl značně k rozvoji vzdělávací literatury v národním jazyce - dodnes používáme diakritický pravopis - usiloval o očištění češtiny od germanismů - sestavil abecedu 4) Husitská literatura – období vlastních husitských bojů: Literatura má nové cíle – agitace, propagace. Vítězí čeština, do češtiny byla přeložena bible, je dostupná. Literatura je srozumitelná. Zanikají žánry jako epos, milostná lyrika, legendy; zůstávají kronika, polemika, satira, duchovní písně. Nově se objevují: traktáty (učený spis), listy (dopisy), manifesty (letáky, prohlášení). - Vojenský řád – autor asi Jan Žižka, popisuje pravidla v husitské armádě, nutnost respektování autority a přísnou kázeň, tresty - Jistebnický kancionál – zpěvník husitských chorálových písní, např. Ktož jsú boží bojovníci; Povstaň, povstaň, veliké město Pražské - Budyšinský rukopis – soubor tří skladeb: Žaloba Koruny české, Porok Koruny české, Hádání Prahy s Kutnou Horou – alegorické dílo, Praha = husitství, K. H. = církev, autor se přiklání k Praze - Vavřinec z Březové: - Husitská kronika – latinsky, zachycuje události let 1414 - 1421 - Píseň o vítězství u Domažlic – latinsky, oslavná báseň 5) Polipanské období: Literární tvorbu doby polipanské charakterizuje zmenšená původní tvořivost, navazování na tvorbu předhusitskou; významné postavení si nadále udržují žánry rozvinuté během husitství (traktát, polemika, kázání aj.). Petr Chelčický: - zeman, psal česky - znal dílo Štítného, chodil na Husova kázání - nesouhlasil s husitskými boji – zlu se nemá odporovat násilím, uznává pouze boj duchovní proti ďáblu O boji duchovním (na myšlenku odmítání násilí navázal Lev Nikolajevič Tolstoj) - obhajoval pokoru, chudobu, ale odmítal vzdělání - nesouhlasil s rozdělením obyvatelstva do tříd: I. duchovenstvo II. šlechta III. robotný lid, napadá to ve spisu O trojiem lidu - Postila – sborník kázání, učení - Sieť viery pravé – nejvýznamnější spis, alegorické, síť = církev, ryby = lidé; duchovenstvo, které nežije podle božího zákona tuto síť trhá (největší ryby – papež a král) - na jeho učení navazuje jednota bratrská (založil Řehoř Krejčí 1457 v Orlických Horách) Ctibor Tovačovský z Cimburka: - Hádání Pravdy a Lži o světské zboží a panování jich Václav Šašek z Bířkova: - Deník – popisuje cestování delegace vyslané Jiřím z Poděbrad (přispělo ke zlepšení mezinárodních vztahů) – inspirace: A. Jirásek: Z Čech až na konec světa Jiří z Poděbrad: - „husitský král“, „král dvojího lidu“ - byl českým králem od r. 1458, ale už předtím byl správcem českých zemí (králem byl mladičký Ladislav Pohrobek)
usiloval o mír uvnitř státu (smiřování husitů s katolíky), také usiloval o mír s ostatními státy (vyslal poselstvo k ostatním evropským panovníkům za účelem podepsání smluv o spojenectví – neúspěšné) - smrtí Jiřího z Poděbrad (1471) definitivně končí husitství 6) Význam husitství: - díky husitské osvětě vyvrcholil proces počešťování literatury (včetně náboženské) - přeložena Bible do češtiny, je dostupná širokým vrstvám - je dovršena laicizace a demokratizace literatury - dalo vzdělání ženám – poprvé je jim umožněn přístup ke vzdělání - husité však měli i negativní vliv – ničili křesťanské památky - husitství se stalo inspirací pro pozdější literaturu – např. Alois Jirásek (Mezi proudy, Proti všem, Bratrstvo, Husitský král) -
***
Renesance a humanismus ve světové literatuře -
-
1) Renesance, humanismus renesance = „znovuzrození antiky“ humanismus (humanus = lidský) – filosofický směr, ve středu zájmu člověk, projevuje se kdykoli, není časově vymezen renesance vznikla v Itálii (Florencie) 13./14. století ( – 16./17. století), neboť tam jsou antické památky, silné měšťanstvo (Florencie, Janov, Milán) Během vývoje ve středověku byla téměř zapomenuta antická vzdělanost, jen zřídka se k ní vracejí vzdělanci. Se vznikem nové společenské třídy – měšťanstva vznikají nové názory, myšlenky, které se ale nelíbí feudálům a církvi rozdíly mezi dřívější a renesanční filozofií: Středověk Bůh šiřitelé myšlenek – feudálové víra poslušnost lidu askeze předsudky posmrtný život geocentrický názor
-
Renesance člověk šiřitelé myšlenek – měšťanstvo rozum svoboda radost ze života tolerance pozemský život heliocentrický názor
měšťanstvo se cítí nesvobodné, nové objevy církví pronásledovány: Galileo Galilei (své myšlenky odvolal) Giordano Bruno (trval na svých myšlenkách a byl upálen) Mikuláš Koperník propagují heliocentrický názor – Slunce je středem vesmíru, Země je kulatá, rotuje církevní názor – geocentrický – Země je středem vesmíru, je placatá, vše se točí kolem ní podnětem k renesančním myšlenkám byly objevné plavby, které vyvrátily církevní dogma, lidé se začali spoléhat na vlastní rozum zdůrazňuje se vědění lidské (studia humana). Zájem o člověka už v antice – např. u Sofistů; v renesanci se navazuje na antické autory – vydávání, komentáře) rozšíření renesančních myšlenek pomohl i vynález knihtisku (1450 – Jan Guttenberg)
2) Italská renesance: - předchůdcem byl sv. František z Assisi – kult přírody, dílo: Píseň tvorstva
Dante Alighieri - vysoké vzdělání - odešel do vyhnanství z Florencie - jeho dílo silně ovlivněno láskou k Beatrici – zemřela, pro něj zbožštělá - Božská komedie – alegorické, 3 oddíly: peklo, očistec, ráj – autor prochází doprovázen Vergiliem (peklo + očistec – je pohan, nesmí do nebe), v nebi ho doprovází Beatrice inspirací pro mnoho dalších autorů – např. Komenský Francesco Petrarca - také vyhnán z Florencie - pro jeho tvorbu mělo rozhodující význam setkání se ženou – Laura, reálná (na rozdíl od Alighieriho Beatrice) - psal sonety – vybrousil v umělecký útvar - Sonety Lauře stavba sonetu: 1. sloka: 4 verše 2. sloka: 4 verše 3. sloka: 3 verše 4. sloka: 3 verše - přijel do Prahy, kde se setkal s Karlem IV., s Arnoštem z Pardubic atd., pomáhal šíření renesančních myšlenek - Canzoniere – zpěvník, 366 básní, sonety, hlavně milostné Giovanni Boccaccio [bokačo] - psal novely novela = kratší prozaický útvar, oproti povídce obsahuje menší počet postav, na závěr je překvapení – v dekameronu žena překvapuje muže (např. muž ji nechce pustit domů, tak hodí kámen do studny – on vyběhne, aby se podíval, ona vběhne domů) - Dekameron – sborník 100 novel, rámcová novela: 7 žen a 3 šlechtici odjíždějí z Florencie kvůli moru, vyprávějí si milostné, ale i vážné příběhy; Hynek z Poděbrad část Dekameronu přeložil do češtiny Francouzská renesance: Francois Villon - vystudoval univerzitu - stal se z něj rváč, zloděj, tulák, neví se kde ani kdy zemřel - prokletý básník - založil tzv. villonskou baladu: 1. – 3. sloka 7 – 12 veršů, 4. sloka polovic; obsahuje refrén (opakující se úsek na konci slok) - Velký testament – nabádá k polepšení - Malý testament – ironické a satirické básně, hl. téma: bída, kritika společnosti; inspirace: V+W: Balada z hadrů Francois Rabelais [rablé] - román: Gargantua a Pantagruel [gargantya a pantagryel] – 4 dílný satirický román o rodině obrů; kritika soudnictví, školství a církve Michael de Montaigne [mišel monteň] - zakladatel eseje – literární žánr na pomezí odborné, vědecké a beletristické literatury Španělská renesance: Miguel de Cervantes Saavedra - román: Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha – don Q. se snaží obnovit zašlou slávu rytířství, se zbrojnošem Sancho Panza se potuluje, bojuje s větrnými mlýny (myslí, že jsou to obři), zamiluje se do dívky, která ho nechápe, nakonec umírá a původně racionální Sancho přejímá jeho myšlenky; inspirace: Viktor Dyk: Zmoudření dona Quijota
- přenesené: donkichotství = předem prohraný boj, marné úsilí Lope de Vega - cca 2000 divadelních her - Zahradníkův pes, Ovčí pramen Tirso de Molina - Svůdce sevillský a kamenný host – poprvé ztvárněna postava dona Juana – svůdník, pomocí lstí svede 4 ženy; nakonec je přistižen otcem dony Anny, ale Juan ho zabije a uspořádá hostinu, kde pro výsměch vystaví jeho sochu – ruka sochy ho sežehne Anglická renesance: William Shakespeare Největší anglický i světový dramatik. 1588 přichází do Londýna, kde brzy vyniká jako herec i dramatik, je spolumajitelem jedné z nejlepších divadelních společností – The Global Theatre. Závěr života prožil opět v rodném Stratfordu nad Avonou. V jeho odkazu je asi 37 her (nevěří se, že by dokázal napsat tolik her, tak kvalitních, odehrávajících se v tolika odlišných částech světa, s tolika různými charaktery postav). Je autorem plně renesančním, jeho dílo je zcela světské, hrdinové jsou sami strůjci svých osudů, jejich činy vyplývají z jejich charakterů, jsou to často rozporné, živoucí postavy. Jeho hry jsou nadčasové – mezilidské vztahy a lidské vlastnosti se nemění, psal hovorovým jazykem, veršem (mluví postavy z vyšších vrstev) i prózou (postavy z nižších vrstev). U nás byl Shakespeare znám již za svého života, jeho dramata byla ovšem zprostředkovávána z překladů z němčiny, poprvé přeložil celou jeho dramatickou tvorbu do češtiny J. V. Sládek. Jeho tvorba se dělí do několika období: Do r. 1600 psal komedie, hry z anglických a antických dějin a první tragédie: Komedie plná omylů, Zkrocení zlé ženy, Dva šlechtici z Verony, Sen noci svatojánské, Mnoho povyku pro nic, Veselé paničky Windsorské, Večer tříkrálový, Benátský kupec Richard II., Richard III., Jindřich IV., Jindřich VI., Král Jan, Titus Andronikus, Julius Caesar Romeo a Julie – příběh nešťastně končící lásky milenců, jejichž smrt způsobila vzájemná zášť dvou rodů ve Veroně – Kapuletů a Monteků Období 1601 – 1608 je charakteristické vznikem velkých a slavných tragédií. Do jeho tvorby proniká pesimismus: Hamlet, kralevic dánský – příběh hrdiny, v němž se sváří touha po naplnění vznešených ideálů s pocitem povinnosti potrestat zlo, touha po činu, ale i nerozhodnost; obsahuje úvahy o smyslu života a lidské existence Othello – zobrazuje nejhlubší lidské vášně a city (problém důvěry a žárlivosti) ovlivněné intrikami Král Lear – ilustrace zklamání otcovské lásky a nevděk bohatě odměněných dcer Macbeth – důsledkem nadměrné touhy po vládě a moci je spáchaný zločin Coriolanus, Antonius a Kleopatra – tragédie zachycující antické drama Teprve období po r. 1608 přináší jakési vyjasnění, naději a vyrovnání, píše pohádkové hry: Cymberlín, Zimní pohádka (odehrává se na našem území), Bouře - psal i sonety – jsou odrazem jeho milostných a přátelských citů John Donne - chlípník, pak se stal knězem - básnická sbírka: Komu zvoní hrana Geoffrey Chaucer - Canterburské povídky – inspirováno Dekameronem, 29 lidí (různé spol. vrstvy) putuje z Londýna, po hospodách si vyprávějí povídky ***
Renesanční umění, český renesanční humanismus Období 15. a 16. století je v českých zemích vyplněno sporem šlechty a měst a poklesem vlivu královské moci (vláda Jagellonců 1471 – 1526), 16. století a první polovina 17. století je dobou vzrůstajících církevních nepokojů (katoličtí habsburští panovníci versus nekatolická česká šlechta a města). Mezi předpoklady, jež v českých zemích připravily půdu pro nástup renesance a humanismu, patřilo zlomení monopolu církve v kulturním i hospodářském životě, právo jedince na samostatný výklad bible (zásluhou husitů) a rostoucí význam měšťanstva. V českém prostředí se více než renesance ve formě umělecké, resp. historické etapy projevil humanismus. Ten měl u nás určitou tradici již od dob Karla IV. (který si psal s Petrarcou a setkal se s ním i osobně), ale byl tehdy omezen na úzký okruh vzdělanců. Pronikání renesančních humanistických myšlenek pak na čas zastavilo husitské hnutí. V humanistické literatuře se objevuje málo originálních děl, většinou vznikají překladem popř. přepisy, převládá naučná literatura. V 2. polovině 15. století se v české literatuře projevují 2 linie tvorby, díla psaná latinsky a díla vytvořená v národním jazyce. - také českému renesančnímu humanismu pomohl vynález knihtisku (1450 J. G.) – vydáváno více knih - u nás byl renesanční humanismus specifický a odlišoval se od západoevropského – literatura u nás není zaměřena na zábavu a obveselení, ale spíše na výchovnou a naučnou funkci; pravé renesanční myšlenky se u nás vyskytovaly jen ve třech pramenech: o knížky lidového čtení (dvojlisty z nekvalitního papíru s příběhy Enšpígla, bratra Jana Palečka, Fausta…) o Hynek z Poděbrad – syn Jiřího, přeložil 11 povídek z Dekameronu, psal i vlastní díla o Frantova práva – pravidla pijáckého cechu A. Latinský humanismus - Jan z Rabštejna – Dialogus - Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic - Jan Campanus Vodňanský – Bretislaus (drama) - Zikmund Hrubý z Jelene B. Český humanismus (národní, psán česky – měšťanstvo) I. Ranný (Jagellonci) - Viktorin Kornel ze Všehrd – O právech, súdiech i o dskách země české knihy devatery; obhajoval češtinu jako jazyk krásný a vhodný pro literaturu; vytýčil program českého renesančního humanismu, překládal Jana Zlatoústého - Hynek z Poděbrad - Řehoř Hrubý z Jelene – překlady - Mikuláš Konáč z Hodiškova – Pravidlo lidského života; měl tiskárnu, překladatel, vydavatel – Bidpajovy bajky, Judith (drama) II. Zobecněný humanismus (nástup Habsburků) - Jan Blahoslav – Gramatika česká, Musica, Šamotulský kancionál (sborník jednohlasých písní jednoty bratrské), Akta jednoty bratrské, Filipika proti misomusům (misomusové = nepřátelé vzdělání (Jan Augusta); zdůrazňuje vzdělání), přeložil do češtiny Nový zákon (nejvýznamnější dílo) – část Kralické bible nejvýznamnější osobnost č. literatury 16. století, biskup Jednoty bratrské, všestranná osobnost - Václav Hájek z Libočan – Kronika česká – psána populárně, z katolického stanoviska, slabý věcný základ - Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic – Putování – cestopis; žánr cestopisu se rozšířil, protože autoři cestovali do ciziny za vzděláním, za poznáním (Palestina, Itálie, Německo), podnětem byly zámořské objevy; další cestovatelé: Martin Kabátník, Oldřich Prefát z Vlkanova, Václav Budovec z Budova III. Popularizovaný (Rudolf II.) - Daniel Adam z Veleslavína – Kalendář historický; učil na univerzitě, vydavatel, nakladatel (vzal si dceru Melantricha)
-
Tycho de Brahe Jan Kepler Jan Jesenius Tadeáš Hájek z Hájku – Matthioliho herbář
Výtvarné umění (malířství, stavitelství): Architektura: horizontalita – stavby max. 2 patra vysoké materiál: cihly omítnuté – zdobená fasáda (sgrafitová „psaníčka“ – ryto do vlhké bílé omítky na černém podkladě, figurální a rostlinné vzory) stavby měšťanské krenelování – napodobování hradních znaků (cimbuří, věžičky) obdélníková okna, často sdružená obloučkové a volutové štíty v Třebíči: malovaný dům, černý dům, restaurace U Hradeb } sgrafita arkádové oblouky –Telč, Slavonice, Náměšť n. Osl. stavby – belveder na Hradě, Vladislavský sál (jen renesanční okna) Malířství, sochařství, stavitelství – Itálie: Leonardo da Vinci - matematik, malíř, přírodovědec, hudebník, spisovatel, vědec - vymyslel princip mnoha přístrojů - obrazy: Dáma s hranostajem, Poslední večeře Páně, Mona Lisa Sandro Botticelli - malíř - obrazy: Zrození Venuše, Primavera, Venuše a Mars Donatello - sochař - sochy: David (bronzový) Raffael Santi - malíř, stavitel – začal stavět chrám sv. Petra v Římě - obrazy: Tři Grácie, fresky Michelangelo Buonarotti - malíř, sochař, básník (sonety), stavitel – dostavěl chrám sv. Petra v Římě - sochy: David (kamenný), Mojžíš - obrazy: fresky v Sixtinské kapli Tizian [tician] - osobní malíř Karla VI. Albrecht Dürer - Nizozemec - dřevoryty - portréty ***
Život a význam díla Jana Amose Komenského 1) Jan Amos Komenský se narodil 28. 3. 1592 v Nivnici u Uherského Brodu a zemřel v r. 1670. Je označován „učitel národů“, protože jeho dílo přesahuje hranice českých zemí. Byl člověkem renesančním i barokním (žil na přelomu, všestranný a zároveň hluboce věřící). Věnoval se filozofii, pedagogice, historii a překládání, psal básně a v jednotě bratrské působil jako biskup. Ve 12 letech osiřel, odešel k tetě do Strážnice, kde se začal vzdělávat, vystudoval latinskou školu
v Přerově, pak školy protestantské (Herborn, Heidelberg) v Německu. Zde byl vyzván k napsání encyklopedie. Vrátil se do Přerova a začal sbírat materiály na encyklopedii Divadlo veškerenstva věcí, ale při požáru mu shořely materiály. Ve Fulneku a v Přerově pracoval jako učitel. Zemřela mu manželka (Magdalena) a 2 synové. Pod vlivem těchto událostí napsal Labyrint světa a ráj srdce: Poutník (autor – toužící po poznání) prochází městem bludištěm (světem). Jeho průvodci, Všezvěd Všudybud (zosobnění lidské zvídavosti, má poutníka všude zavést) a Mámení (přejímá bez uvažování cizí názory, má poutníka mámit) mu nasazují růžové brýle. On ale všude rozpoznává jen podvod a klam. Východiskem ze zoufalství a jedinou útěchou je mu Bůh. Dílo je typickou barokní alegorií; je psáno prózou, i když skladba má básnický ráz. Protože poznal, že svět je špatný, začal se věnovat pedagogické činnosti. Vzal si druhou manželku – Marie Dorota (z Třebíče, dcera biskupa Jednoty bratrské Jana Cyrila), s ní měl 2 dcery a 1 syna. Cestoval po protestantských zemích, věnoval se pedagogice, píše didaktické spisy (o systému vyučování): Didaktika, Didactica Magna (velká didaktika). Od roku 1620 (Bílá hora) se skrýval kvůli pronásledování nekatolíků a v roce 1628 (Obnovené zřízení zemské pro Moravu – pro Čechy už v r. 1927 – Komenský tu chtěl zůstat co nejdéle) odešel do exilu. Chtěl se vrátit do vlasti, ale vestfálský mír v r. 1648 pohřbil jeho poslední naděje (Komenský se s vlastí loučí slovy: „Na tebe národe český a moravský, vlasti milá, zapomenouti také nemohu při svém již dokonalém s tebou se loučením. […] Věřímť i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu […] vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český“). Pobýval v polském Lešně i s rodinou, žil zde 3x (celkem zde strávil 19 let), shořela mu většina osobních věcí i připravovaných knih, například slovník Poklad jazyka českého (usiloval o mír, slovník jako základ porozumění tomu měl napomoci). Zemřela mu zde 2. manželka, vzal si Janu Gajusovou. Napsal zde Informatorium školy mateřské a pro větší děti Orbis senzualium pictus (= svět v obrazech), ve kterém doplňuje text řadou názorných obrázků. Jeho další učebnicí byla Brána jazyků otevřená – učebnice latiny, latinu považoval za prostředek získávání vědomostí, učili z ní i Jezuité. Poté žil v Anglii, ve Švédsku, v Uhrách a v Nizozemsku, kde se setkal s mnoha učenci. V těchto zemích zaváděl své myšlenky nového školského systému. Zemřel v Amsterdamu, pohřben je v Naardenu (území ČR). Ve svém díle (asi 250 titulů) obsáhl mnoho oborů: pedagogiku, filosofii, teologii, český jazyk a literaturu atd. Jeho nadčasové myšlenky tvoří základ dnešní pedagogiky. Představuje vrchol české literatury, je řazen i ke světové literatuře. Usiloval o porozumění lidí a o mír. Věřil, že lidstvo dojde od všeobecné vzdělanosti k všeobecnému souladu. Srovnání středověké školy se školou podle Komenského: středověká škola pouze bohatí a urození chlapci někteří jsou nevychovatelní a nevzdělavatelní individuální výuka nehledí na psychiku
učení latiny zpaměti přísná kázeň, tělesné tresty sedm druhů umění opovrhování tělesnou prací
podle Komenského pro všechny všichni jsou vychovatelní a vzdělavatelní kolektiv – třída, dělí se podle věku přiměřenost podle věku, názornost, postupnost (od jednoduššího ke složitějšímu), opakování, psal učebnice, zavedl zvonění, střídání předmětů, prázdniny rozumět, latina jen prostředek k vědění metlička vševěda (pansofie) – ideál vědy shrnující veškeré dosavadní poznání (nereálné) praktická činnost
Komenského rozdělení škol: 0 – 6 let: škola mateřská – jazyk mateřský, doma 6 – 12 let: škola obecná (= v každé obci) – jazyk mateřský, cíl: všichni to mají mít stejně daleko do školy 12 – 18 let: gymnázium – latina, ve větším městě v každém regionu
18 – 24 let: akademie – v hlavním městě království, latina 24+ cestování po celý život 2) Vztah k Třebíči: Jan Amos Komenský si vzal za manželku dceru třebíčského biskupa, po 1. manželce zdědil v Třebíči dům – prodal ho. Do Třebíče nikdy nepřijel. 3) Jeho význam spočívá především v didaktické činnosti. A nejedná se zdaleka jen o vydávání spisů. Komenský také provozoval didaktické drama. Psal divadelní hry, které hráli žáci ve škole. Účelem těchto her bylo prohloubení znalosti latiny. Soubor her Schola ludus (Škola na jevišti/Škola hrou) založil světovou proslulost Komenského už za jeho života. 4) Jednota bratrská je křesťanské církevní společenství, jež se vrací k opuštěným husitským ideálům lidské rovnosti a bratrství a k názorům Petra Chelčického. Byla založena roku 1457 v Kunvaldu v Orlických horách (Řehoř Krejčí). Jednota bratrská se postupně stává významnou v oblasti vzdělání; zakládá tiskárny, vydává kancionály. Jejím nejvýznamnějším počinem bylo vydání Kralické bible (Nový zákon přeložil Jan Blahoslav). Jednota bratrská se po r. 1927 skrývala např. v Náměšti n. Osl., na zámku Karla Staršího ze Žerotína, v Ivančicích. Rozdělení tvorby Komenského: Pedagogické spisy: - Informatorium školy mateřské – rady rodičům, jak vychovávat nejmenší děti - Didaktika - Velká didaktika (Didactica Magna) – rady, jak učit - Orbis pictus – obsahovalo obrázky (názornost), vícejazyčné popisy; legendy - Brána jazyků otevřená – viz výše - Škola hrou (Schola Ludus) Nábožensko – filosofické spisy: - Labyrint světa a ráj srdce – viz výše, útěšný spis - Truchlivý – útěšný spis - Hlubina bezpečnosti – útěšný spis - Listové do nebe – útěšný spis Spisy zaměřené na jednotu bratrskou: - Kancionál - Kšaft umírající matky jednoty bratrské – napsal po r. 1648, kdy už věděl, že se do Čech nikdy nevrátí; kšaft = závěť – odkazuje národu jednotu bratrskou a všechno co představuje, vyjadřuje naději, že se vláda vrátí Čechům (naplněno až vznikem ČSR 28.10.1918). V Čechách nesměli žít jinověrci až do patentů Josefa II (Patent o zrušení nevolnictví, Toleranční patent). Za komunismu zpívala Marta Kubišová píseň Modlitba pro Martu, ve které jsou slova z tohoto díla. Pansofické spisy: - Všeobecná porada o nápravě věcí lidských – věří, že poznáním je možno dospět k životu v míru, lásce, moudrosti a harmonii - Via lucius (Cesta světla) – encyklopedie, popisuje předpoklady vzniku všeobecné moudrosti - nedokončená encyklopedie Divadlo veškerenstva věcí a slovník Poklad jazyka českého ***
Barokní umění a literatura, česká literatura v době pobělohorské 1) baroko = životní pocit a umělecký proud, je protikladem k renesanci, původně bylo bez označení (označovalo se jako doba mezi renesancí a klasicismem). Objevuje se od poloviny 16. století do poloviny 18. století. baroko = nabubřelé, přezdobené, přemrštěné. Člověk přestává věřit renesančním ideálům, charakteristický je návrat k církvi, baroko slouží rekatolizaci. Důvodem k nástupu baroka byla krutá životní realita, renesanční ideály nebyly splněny, je plno rozporů: a) různé války, boje panovníků o moc, Turci, třicetiletá válka b) společenské rozpory – prohlubují se třídní rozpory
Zasedá Tridentský církevní koncil – došel k závěrům: - odmítl reformaci církve - usilování o upevnění autority církve - boj proti jinověrcům a kacířům - pro vymáhání církevních ustanovení byl zřízen Jezuitský řád (zakladatel – španělský šlechtic Ignác z Loyoly) 2) Znaky: - marnost, strach, hrůza, utrpení, bolest - naturalistické zobrazení - selhal rozum nastupuje víra (návrat k Bohu, opět příprava na posmrtný život) - spiritualita – větší prožívání duchovního života - lidé se uzavírají do sebe - kladen důraz na city člověka – senzualismus - nehotovost – používají se pouze symboly, kontrasty - alegorie (např. sochy vyjadřující spravedlnost atd.) 3) Barokní literatura: Itálie: - baroko se šíří z Itálie – centrum křesťanství (Vatikán, Papež) Torquato Tasso [torkáto taso] - dílo: Osvobozený Jeruzalém - líčeno dobytí Jeruzaléma křesťany, objevuje se čarodějka Armida – okouzluje rytíře, nakonec je obrácena na pravou víru - 2000 básní Španělsko: Pedro Calderon de la Barca - cca 200 her – nejznámější: Život je sen - filosofické drama o existenci člověka, o smyslu života - život přirovnává ke snu – je krátký, člověk o všechno přijde - postavy: otec Basileus a syn Segismundo - Segismundo je uvězněn kvůli věštbě, až otec zestárne, tak Segismunda pustí, ten se naštve, tak ho znova dají do vězení. Segismundo zase vyjde z vězení, bojuje s otcem, nakonec se s ním smíří a převezme vládu. - na rozdíl od antických tragédií není osudová předurčenost definitivní, lze změnit Luis Gongora - básník, podle něj styl gongorismus Anglie: John Donne - na přelomu mezi renesancí a barokem – nejprve chlípník, pak kněz John Milton - Ztracený ráj – to, že Adam a Eva spáchali prvotní hřích považuje za štěstí, neboť umožnil počátek lidských dějin Německo: Hans Jacob Christoffel von Grimmelshausen - účastnil se 30-ti leté války, promítlo se v díle: - Dobrodružný Simplicius Simplicisimus - pojednává o osudech chlapce (Simplicius = prosťáček), který prchá z domova vypleněného vojáky, je vychováván zbožným poustevníkem
-
alegorické vyjadřování, humor, moralizování
4) Česká pobělohorská literatura: - 1620 – 18. století - 1620 oficiálně nastupuje baroko, po bitvě na Bílé hoře, kde byly poraženy stavy - 1621 poprava 27 českých pánů, zabrání majetku, poněmčování, rekatolizace - bída, útisk - Jezuité – u nás nejznámější Antonín Koniáš, jejich cílem bylo pronásledovat nekatolíky - Jirásek toto období nazval „temno“, z dnešního pohledu by se tak dalo nazvat z důvodu nedostatečného prozkoumání (kvůli komunistické proticírkevní ideologii) 5) 2 větve naší literatury v baroku: a) exulantská – v zahraničí, osobnosti, které musely odejít po Obnoveném zřízení zemském = vypovězení nekatolíků, představitelé: Jan Amos Komenský Pavel Stránský Pavel Skala ze Zhoře Jiří Třanovský b) domácí: 1. oficiální: o podpora Habsburků a jejich rekatolizačních snah, prosazováno Jezuity, Antonín Koniáš vydal Registr zakázaných knih o Jezuité vydali Svatováclavskou bibli – náhrada Bible Kralické o Bohuslav Balbín – jezuita, napsal: Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého (brání češtinu proti němčině, obhajuje právo na vlastní jazyk, vydáno až v NO) o Bedřich Bridel – Co Bůh? Člověk? (fanatická katolická báseň – srovnává dokonalost Boha a nicotnost člověka) o Adam Michna z Otradovic – zpěvník Česká mariánská muzika (koleda Chtíc aby spal) o Felix Kadlinský – Zdoroslavíček v kratochvílovém háječku postavený 2. lidová: o velmi se rozšiřuje, především na venkově o písně, pohádky, pověsti (Blaník), balady (Osiřelo dítě, Sestra travička) o objevuje se hloupý Honza o rozvoj lidového dramatu, lidové hry se zpěvy – hlavně na zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou a v Českém Krumlově o loutkové divadlo pro dospělé – Matěj Kopecký o puristé – brusiči jazyka, snažili se o odstranění germanismů, např. V. J. Rosa (psal poezii podle módy – alamodovou), J. V. Pohl – např.: dvojhláska, příslovce, pád 3. pololidová: o stojí na rozhraní mezi uměleckou a lidovou tvorbou o rozdělení: kramářské (jarmareční) písně – přijel flašinetář, na rynku zpíval o novinkách, pomocnice ukazovala na obrázcích, o čem se zpívá, někdy prodávala i výtisky písně písmáci – lidé, kteří opisovali spisy nebo psali kroniky; občas i originální tvorba – Fr. J. Vavák, J. Volný; význam: uchovali souvislost česky psané literatury interludia = veselé mezihry mezi vážnými divadelními hrami – V. F. Kocmánek knížky lidového čtení – už z renesance, opakující se postavy (Faust, Meluzina, Fortunatus, Bratr Jan Paleček …)
6) Barokní umění: Architektura: církevní stavby, zámky přezdobené stavby na rozdíl od renesance vysoké, monumentální, mají ohromit (člověk nicotný) složité půdorysy, křivky kopule s lucernou okna malá, často se zdobenými římsami chrám sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně Černínský palác kostel sv. Jana Nepomuckého ve Žďáru n. S. zámky: Vranov nad Dyjí, Troja, Jaroměřice nad Rokytnou, Karlova koruna na venkově – selské baroko – domy s velkými tvarovanými štíty architekti: Kryštof Dienzenhofen - průčelí kostela sv. Mikuláše na Malé Straně Kilián Ignác Dienzenhofen - syn Kryštofa - dokončil kostel sv. Mikuláše na Malé Straně - postavil kostel sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí Jan Santini - tzv. barokní gotika = přebudovával gotické chrámy na barokní - přebudované stavby: Sedlec u Kutné Hory, Karlova Koruna Malířství: Caravaggio - obrazy svatých, biblické motivy - Ukřižování sv. Petra, Obětování Izáka Vélazquez - oficiální malíř španělské královské rodiny - maloval také trpaslíky, šašky Rubens - malířská dílna v Antverpách - maloval korpulentní ženské tvary - obrazy: Klanění tří králů, Paridův soud, Tři grácie, Únos dcer Leakippových Rembrant - nejvýznamnější barokní malíř - technika šerosvitu (temné barvy, jen jedno místo je světlé) - obrazy: Aristoteles přemýšlí nad Homérovou bustou, Návrat marnotratného syna - autoportréty Čeští malíři: Petr Brandl Karel Škréta - obraz: Svatý Martin se dělí s žebrákem o plášť - vyzdobil kostel sv. Mikuláše Jan Kupecký - portréty Václav Vavřinec Rainer Sochařství:
- sochy často alegorické (vyjadřují vlastnosti), v obličeji se zračí strach Lorenzo Bernini - Ital, schodiště a náměstí před chrámem sv. Petra v Římě - sousoší: Vidění sv. Terezie Matyáš Bernard Braun - sochy ctností a neřestí na zámku Kuks - sochy na Karlově mostě Jan Brokof - sochy na Karlově mostě Hudba: Jakub Jan Ryba – Česká mše vánoční Adam Michna z Otradovic Jan Stamic František Briksi František Václav Míča – složil 1. českou operu: O původu města Jaroměřic
-
7) rokoko: 18. století ve Francii, podporoval Ludvík XV. porcelán, mušle, čínské a japonské výjevy – užité umění pavilón ve Versailles pavilón Mitrovských (Brno) zámek Dobříš ***
Klasicismus, osvícenství a preromantismus 2. Klasicismus - pojem, doba, znaky - vysoké a nízké žánry, jejich představitelé - Molière - italská komedie (commedia dell’ arte) - klsicistní architektura, empír 3. Osvícenství - pojem, doba, znaky - francouzští encyklopedisté - osvícenství v Anglii - osvícenský absolutismus 4. Preromantismus - vysvětlení pojmu, časové zařazení, porovnání s klasicismem, jeho projevy - žánry a představitelé anglického preromantismu - představitelé francouzského preromantismu a jejich dílo - Sturm und Drang, jeho představitelé a díla - sentimentalismus v Rusku
1) Klasicismus - od slova klasicus = vzorový, vzorný, řádný - 2. polovina 17. století – 18. století - hlavně ve Francii znaky: - opak baroka (jednoduchost, prostota, studený) - vrací se opět na zem, říká, že vše řídí panovník podpora absolutismu (Ludvík XIV.)
-
klade důraz na rozum návrat k antice ve všem řád, pravidla veřejné zájmy jsou prvořadé pravidla v literatuře: žánry: vysoké: nízké: óda bajka epos satira tragédie komedie veršem prózou postavy vznešené,urozené, jejich činy jsou nižší společenské vrstvy, neurozené, témata oslavovány, nadčasové ze všedního života
Vysoké žánry - tragédie: Pierre Corneille [pier kornei] - Cid – Cid zabije otce své milé, rozpor – milují se, ale vyšší řád (čest) vyžaduje pomstu, ona zařídí, že je Cid poslán do války, on ale nezemře a proslaví se, vezmou se Jean Racine [žán rasín] - Faidra – Faidra se zamiluje do nevlastního syna, když král odjede do války, Faidra předpokládá, že král padne a dosadí syna na trůn, po návratu jej král vyžene a prosí Boha, aby potrestal pravého viníka – Faidra vypije číši jedu Nízké žánry: Molière - Francouz, autor komedií, herec, režisér, spisovatel - nenáviděn církví kvůli volnomyšlenkářství, při hraní hry Zdravý nemocný upadl do komatu a zemřel. Byl pochován, ale církev ho nechala vykopat a dali ho ke zdi mezi zločince – po revoluci byl znovu slavnostně pohřben - Lakomec (inspirováno Plautovou Komedií o hrnci), Tartuffe, Misantrop, Škola žen, Zdravý nemocný Carlo Goldoni [karlo goldony] - Ital - Poprask na laguně, Sluha dvou pánů, Mirandolina Jean de la Fontaine [žán de la fontén] - autor bajek Commedia dell’arte –protipól vznešené klasicistní tragédie, herci improvizují, opakující se postavy: Harlekýn, Colombina atd. Později bylo přeneseno i do baletu. Pak ji převzali Italové, inspirovali se jí např. Voskovec + Werich
-
Architektura: jednoduchost, prostota, střízlivost, veřejné stavby symetrické stavby pravidelný půdorys (obdélník) stavby: pavlačové domy, nádraží, nábřeží, kolonády, špitály, divadla, rozhledny, železnice, mosty (řetězové), parky (anglické – strohé) trojúhelníkový štít sloupy (dórský) jednoduché zdobení: kovová zábradlí, nad dveřmi – vyřezávané slunce, termální okno, feston (věnec) nový materiál – litina
empír [ampír] – vznik ve Francii za Napoleona, jedná se o novou fázi klasicismu, znaky shodné s klas., objevuje se hlavně v užitém umění – nejtypičtějším znakem jsou zvířecí tlapy u nábytku - klasicistní a empírové stavby: o Panteon, Vítězný oblouk – v Paříži, Panteon inspirací pro kapitol ve Washingtonu o Glyptotéka – v Mnichově, sbírka soch o Branderburská brána – v Berlíně o zámek Kačina – empír o Stavovské divadlo o Mariánské lázně biedermeyer [bídrmajer] – další fáze klasicismu, týká se vybavení domácností (nábytek)
2) Osvícenství - myšlenkový, filosofický směr - 18. století znaky: - proti absolutismu proti klasicismu - proti církvi - důraz kladen na rozum (racionalismus) - navazuje na renesanční humanismus - všestrannost cíle osvícenství: - svoboda člověka (v myšlení, v bádání, ve vzdělání, v kritice, v přesvědčení) - hmotné povznesení člověka - spravedlivé uspořádání společnosti - šťastný pozemský život - naplňuje myšlenky francouzské revoluce (volnost, rovnost, bratrství) podobnost s renesančním humanismem: - také se odvrací od Boha k člověku, pozemský život - také klade důraz na rozum - také všestrannost - také proti církvi Francie: Charles Louis de Montesquieu [šárl lui de monteskijé] - Duch zákonů, Perské listy Denis Diderot [deni didró] - spoluautor francouzské encyklopedie Racionální slovník věd, řemesel a umění - další autoři: Montesquieu, Voltaire, Holbach, Helvetius, Rosseau, d’Alembert Voltaire [voltér] - kritizoval společnost, byl u dvora pruského krále Bedřicha - Candide nebo optimismus - Zaira – drama - Brutus – drama Anglie: Daniel Defoe - Robinson Crusoe – dobrodružný román, do češtiny ho přeložil Pleva (ale i přepracoval) Henry Fielding - Jonathan Wild Veliký – tzv. „romány silnice a hospody“ Jonathan Swift
-
Gulliverovy cesty – román, fantastické motivy, utopická společnost
U nás osvícenství provádí panovníci (Marie Terezie, Josef II.) reformami, ale panovník si udržuje moc; podobně i v Německu (Fridrich II. Veliký), v Rusku (Petr Veliký), ve Španělsku (Karel VI.).
3) Preromantismus - je to přípravná fáze romantismu - 2. polovina 18. století znaky: - proti klasicismu – jedinec, osobnost, revolta - důraz na cit (rodinné vztahy) - ústup od antiky – inspirace: a) národní minulost b) ústní lidová slovesnost - nedodržování pravidel (klasicistních) – svoboda a volnost v tvorbě originalita; míšení žánrů - fantastičnost (balada) - zájem o přírodu a neporušenou civilizaci - odklon od francouzského vzoru (Anglie, Německo) - u nás se preromantismus kryje s 2. fází NO, v Anglii, Francii a Rusku se označuje jako „sentimentalismus“ Anglie: - rozvíjí se zde tzv. gotický román (hrůzostrašný, černý), dále jezerní a hřbitovní poezie Samuel Richardson - Pamela – román Laurence Sterne - Sentimentální cesta po Anglii a Francii Francie: Francois René de Chateaubriand [fransoa rené de šatobrián] - Atala – povídka, příběh křesťanské dívky, která se zamilovala do indiána Antoine Francois Prevost [antoan fransoa prévo] - Manon Lescaut a rytíř Des Grieux – D. G. je vzorným počestným rytířem, dokud nespatří Manon, ta byla poslána rodiči do kláštera, společně utečou Jean Jacques Rosseau [rusó] - utekl z domova, samouk - proti soukromému vlastnictví, návrat k přírodě - Emil čili o výchově - O smlouvě společenské - Nová Héloisa Německo: - literární hnutí Sturm und Drang (bouře a vzdor) – zaměřeno proti klasicismu a osvícenství, upřednostňuje cit a vášeň Gotthold Ephraim Lessing - Emilia Galotti Johan Gottfried Herder - podporoval slovanské národy Johan Wolfgang Goethe - nejvýznamnější představitel hnutí Sturm und Drang - básně: - Prométheus - Elegie římská
-
balady: - Rybář - Král duchů - romány: - Utrpení mladého Werthera – hl. hrdina miluje dívku Lotto, ona se ožení s jiným, sebevražda, ve své době vyvolalo tzv. wertherovskou horečku – spousty mladých odmítnutých lidí spáchalo sebevraždu - Viléma Meistera léta učednická – opak Werthera – úspěšný - drama: - Faust – upíše se ďáblu, aby mohl poznávat stále nové věci, účastní se pitek se studenty, omládne, zamiluje se, má dítě s Markétou – zaviní smrt několika lidí, čeká na popravu. Faust se dostane k císařskému dvoru, zachrání monarchii vynálezem papírových peněz, zamiluje se do Heleny, chce pomáhat lidstvu, obhospodařuje kus bažiny u pobřeží – to ho zachrání před zatracením - Torquatto Tasso - Ifigenie na Tauridě - Goetz von Berlichingen Fridrich Schiller - Óda na radost – podle ní napsal Beethoven 9. symfonii - dramata: - Don Carlos - Valdštejn - Panna Orleánská - Marie Stuartovna - Vilém Tell - Loupežníci – Franz okrade bratra Karla o dědictví a milenku, okradený se stane loupežníkem a zabije bratra, pustí otce z vězení, udá se žebrákovi – inspirace: K. Čapek: Loupežník - Úklady lásky Rusko: Ivan Andrejevič Krylov Alexandr Nikolajevič Radiščev – Cesta z Petrohradu do Moskvy Michail Vasiljevič Lomonosov ***
České národní obrození 1) POJEM Národní obrození byl celospolečenský proces ve všech oblastech života (kultura, hospodářství, politika), smysl: povznést české země z celkově podřadného postavení na evropskou úroveň. KDO JSME? Bylo potřeba vypěstovat národní sebevědomí, že nejsme Němci, dosavadní definice národa: společné území, společný jazyk; vzniká nová definice národa (tzv. novodobý národ): - společný jazyk - společné území - společná kultura - společné tradice, historie, zvyklosti CO CHCEME? Zlepšit postavení národa, získat respekt. KAM JDEME? Ještě není reálná myšlenka samostatnosti, existují 2 varianty: a) panslavismus – Slované odtrženi od Rakouska, měli by společný stát v čele s Ruskem (tento názor byl odvrhnut, protože Rusko se ukázalo být horší než Rakousko) – zastáncem a posléze odpůrcem byl K. H. Borovský, zastával i Jan Kollár b) austroslavismus – Slované rovnoprávní v rámci Rakouska – zastánci: Fr. Palacký (do r. 1848)
Časové zařazení NO: 80. léta 18. století
1800
kulturní výchova
20. léta 19. 1848 století 3. fáze NO –
1860
70.-80. léta
říjnový diplom 19. století – (romantismus) češtinacísař se vzdaldokončena kulturní v umělecké lit. absolutismu část, zakládání organizací (Sokol, revoluční rok, Hlahol,…), 1868 zákl. požadavky císaři, kámen k ND, neúspěšné (politický univerzita se rozdělila boj zatím poražen), na českou a vydána ústava německou, zal. akademie věd
1900
28.10.1918 konec 4. fáze NO, dokončení politické části (vznik ČSR)
2) Počátky NO spadají do Tereziánských a Josefínských reforem, tzv. osvícenský absolutismus, hlavně díky patentu o zrušení nevolnictví (1781).
1. fáze NO - 70./80. léta 18. století – 1800 - osvícenství, obranná fáze (nejsme Němci) - cíl: obnova češtiny, připomenout české dějiny A) Jazykověda: Josef Dobrovský - * v Ďarmotech - vyrůstal v německé rodině - psal německy a latinsky - s češtinou se setkal na gymnáziu, studoval filosofii a teologii - byl vychovatelem v domě hraběte Nostice - pomáhal obrodit češtinu, ale nevěřil v úspěch (že se česky nebude psát hodnotná literatura) - význam: a) zakladatel obrozeneckého hnutí b) položil základ novočeského jazyka c) zakladatel slavistiky d) zakladatel kritického přístupu ve vědě - Dvoudílný slovník německo – český - Zevrubná mluvnice češtiny - Dějiny jazyka českého a literatury - Česká prozódie - Mluvnice staroslověnštiny B) Historie: - 1774 založena Soukromá společnost nauk, 1790 přejmenována na Královskou českou společnost nauk Gelasius Dobner - zakladatel kritického dějepisectví, dokázal nevěrohodnost kroniky Václava Hájka z Libočan František Martin Pelcl - 1. profesor češtiny na Karlově univerzitě - vydal Balbínovu Obranu - Nová kronika česká C) Zábavná a lidovýchovná literatura: Václav Matěj Kramerius - nakladatelství (Česká expedice) – vydával kalendáře, knížky lidového čtení, pohádky - začal vydávat první noviny D) Novočeská poezie:
- v oblibě je anakreontika (viz starověké Řecko) Antonín Jaroslav Puchmajer - vytvořil první novočeskou básnickou skupinu - sestavil 5 almanachů (přispívá více autorů) - Sebrání básní a zpěvů - Nové básně Šebestián Hněvkovský - Děvín – epos František Ladislav Hek Václav Thám - Básně v řeči vázané - dramatik - vytvořil básnickou skupinu E) Divadlo: - cíl: pěstovat pěknou češtinu, bavit, vychovávat - vznikalo mnoho her, často nekvalitních; buď frašky, nebo historické - 1. divadlo: 1738 V Kotcích – uvedli 1. českou hru Kníže Honzík - propadák - 1783 Nosticovo - 1786 – 9 Bouda - 1789 U Hybernů - dramatici: Václav Thám - hry z českých dějin - založil divadlo Bouda - Vlasta a Šárka, Oldřich a Božena Karel Ignác Thám - 53 her, 8 originálních Prokop Šedivý - Masné krámy
2. fáze NO
- 1800 – 20. léta 19. století - preromantismus, ofenzivní fáze - cíl: čeština v odborné literatuře A) Jazykověda: Josef Jungman - věřil v obnovení češtiny, psal česky, za vzor češtiny bral dobu Veleslavínskou - jazykovědec, básník, překladatel, středoškolský učitel - vytvořil básnickou skupinu, vědeckou skupinu – bratři Preslové, Marek, Purkyně, Palacký (nedokončili encyklopedii, později podle nich vznikl Ottův slovník naučný – v 80. letech) - 5-ti dílný česko – německý slovník – pomáhal mu Třebíčan Josef Chmela - Slovesnost - Historie literatury české - Zápisky B) Historie: František Palacký - „otec národa“, věřil v austroslavismus – pouze do r. 1848, pak řekl „byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm“ - Dějiny národa Českého v Čechách a v Moravě – události až do r. 1526 (nástup Habsburků), za nejdůležitější období našich dějin označuje husitství Pavel Josef Šafařík - Slovák - historik, básník
- Slovanské starožitnosti F) Básníci Jan Kollár - Slovák - historik, básník - zastánce panslavismu (věří v Rusko, protože dokázalo zastavit Napoleona) - Slávy dcera – sbírka sonetů (=znělek), části: Sála, Labe, Dunaj, Lethe, Acheron, mísí se láska k vlasti s láskou k Míně; křivdu spáchanou na slovanských národech považuje za skvrnu v dějinách lidstva, v tomto díle také vyjadřuje naději do budoucna; Sláva = dcera Slovanů František Ladislav Čelakovský - básník, novinář - vytvořil básnickou skupinu - Ohlas písní českých – napodobuje styl lidových básní, lyrika, např. Toman a lesní panna - Ohlas písní ruských – navazuje na byliny (zpěvy o ruských bohatýrech), epika G) Divadlo - ve Stavovském dirigoval Mozart premiéru své opery Don Jovani - sloužilo obrozeneckým snahám (frašky, hry z národních dějin) Václav Kliment Klicpera - gymnazijní profesor, učitel Tyla - veselohry - Rohovín čterrohý, Veselohra na mostě, historická dramata – Blaník Jan Nepomuk Štěpánek - spoluředitel Stavovského divadla 4) Boj o rukopisy: - 1817 – se anonymně dostává do národního muzea údajně rukopis z 13. století – měla to být setina z původní památky, tzv. královedvorský rukopis (nalezen v DK) - 1818 – zelenohorský rukopis (jižní Čechy) – údajně z 9. století - Dobrovský odmítl pravost rukopisů, Jungman obhajoval – do 80. let se vedly spory - 1886 skupina vědců v čele s T. G. Masarykem (Gebauer, Goll, Vlček) definitivně určila, že se jedná o padělky - autory byli Hanka a Linda, chtěli dokázat starobylost češtiny (zbytečné, máme staroslověnské památky) 5) Kulturních cílů NO bylo dosaženo, definitivní naplnění politických cílů NO až 28. 10. 1918 – vznik ČSR. ***
Romantismus ve světové literatuře -
umělecký směr a životní pocit 1800 – 1848 název od slova román znaky: romantismus klasicismus proti klasicismu proti baroku jedinec, individualita, veřejné subjektivita zájmy cit, fantazie rozum národní minulost (gotika, vzor: antika ústní lidová slovesnost) originalita, svoboda (v řád, myšlení, normy v projevech) míšení žánrů vysoké a nízké žánry
- hlavní rozpor romantismu: „rozpor srdce a světa“ = sen proti skutečnosti, představa proti realitě Romantická prostředí: příroda, minulost, odtažitá prostředí (hřbitovy, popraviště, zříceniny, hrobky), exotické kraje Romantický hrdina: je výjimečný, z okraje společnosti, kam se nedostal vlastní vinou (vrahové, loupežníci, cikáni, apod.); prožívá milostná zklamání, obrací se do svého nitra, končí tragicky, nevyvíjí se, často totožný s autorem nebo s ním autor sympatizuje Podoby romantismu: a) zpátečnický – autoři hledali řešení v historii, v ústní lidové slovesnosti, ve vysněném světě, v křesťanství, v lásce b) revoluční – autoři byli aktivní a dávali najevo nesouhlas se společností Německo: Novalis - básník a prozaik, dílo ovlivněno smrtí 13-tileté snoubenky a bratra - Hymny noci - Modrý květ – nedokončený román, modrý květ představuje symbol poezie jako smysl života Jakob + Wilhelm Grimmové - sbírali pohádky, cca 200 Heinrich Heine - Kniha písní – lyrická sbírka Ernest Amadeus Theodor Hoffman - prozaik, hudebník - Životní názory kocoura Moura – fantastický román - řadí se ke zpátečnické formě romantismu Anglie: George Gordon Byron - patří k revoluční větvi romantismu - pocházel z vyšší anglické společnosti, nesouhlasí se společností, odešel do Itálie, bojoval proti Turkům v Řecku – zemřel na mor - epos Childe Haroldova pouť – autobiografické, hrdina nesouhlasí se společností, odchází do Evropy, do Asie – popis přírody, protest proti nesvobodě - založil tzv. byronskou povídku – lyrickoepická povídka / básnická povídka / povídka ve verších - např.: Džaur, Korzár, Lara Percy Shelley - z vyšší společnosti, studoval Oxford – vyloučen, odešel z Anglie i s rodinou - Odpoutaný Prométheus – dramatická báseň – znak romantismu: míchání žánrů, o vítězném boji proti tyranii (šlechetností, moudrostí), protest proti nesvobodě Walter Scott - zakladatel novodobé historické povídky a historického románu – národní (irská) historie - sbíral ústní lidovou slovesnost – irské balady - Wawerley – odehrává se ve Skotsku v 15. století, král Richard lví srdce, objevuje se i Robin Hood - Ivanhoe – o rytířích - Kenilworth Francie: - zde nastupuje romantismus později, prolíná se s realismem Victor Hugo [ygo]
-
-
významný básník, prozaik, dramatik 20 let byl ve vyhnanství, zde napsal básnickou epiku (míchání žánrů): Legenda věků inspiroval se jím Vrchlický a Machar po pádu Napoleona se vrací do vlasti Chrám Matky Boží v Paříži – román, děj se odehrává v Paříži v 15. století, fyzicky ošklivý (hrbáč, vředy, poloslepý), ale duševně ušlechtilý, zvoník Quasimodo – typický romantický hrdina (z okraje spol., kam se nedostal vlastní vinou, nevyvíjí se, končí tragicky), tajně miluje cikánku Esmeraldu. Frollo se Quasimoda ujal, není však dobrý, protože zabil kapitána, s kterým se scházela Esmeralda. Když na sebe Esmeralda vezme vraždu, kterou nespáchala, a je za to odsouzena k smrti, zachrání ji Frollo, který ji také tajně miluje. Ona jej ale odmítá a kněz ji vydává bez milosti smrti. Quasimodo svrhne Frolla z chrámové věže a sám umírá objímaje již mrtvou Esmeraldu. Román je postaven na kontrastech – krása/ošklivost, zlo/ušlechtilost. Objevují se prvky realismu – realistický je Frollo (je zlý, vyvíjí se – nejprve se ujal Q. a pak vrah). Ubožáci (bídníci) – hl. postava: Jean Valjean, který ukradl chleba a je za to odsouzen na 19 let na galeje. V kostele ukradne svícny, ujme se ho biskup Myriel (zastane se ho, tvrdí, že Valjeanovi svícny dal) a udělá z něj čestného občana. Stane se starostou, vychovává dceru mrtvého přítele. Valjean žije pod falešným jménem, celou dobu však po něm pátrá bezcitný policejní prefekt Javert – dopadne jiného muže, Valjean je čestný a proto se přizná. V. policistovi zachrání život, policista neunese svědomí a utopí se v Séně. Dělníci moře Román devadesát tři – o Francouzské revoluci (1793), historický román Člověk, který se směje
Stendhal - vlastní jméno Henri Beyle [ánry bél] - revoluční proud – stoupenec Napoleona - Červený a černý – román, hl. postava Julian Sorel, zastřelil milenku, je odsouzen k smrti, souhlasí s rozsudkem; barvy symbolizují starý svět, revoluci (=červený) a nový svět (=černý) - jeho hrdinové jsou pokrytečtí, pokud se vzbouří, tak hynou - Kartouza Parmská – hl. hrdina bojuje za Napoleona, pak vstoupí do kláštera Alfred de Musset - velmi citový, pesimistický – nebouří se proti době - Zpověď dítěte svého věku – lyrika, hrdina je nespokojen, nezachrání ho ani vyrovnaná žena, dílo autobiografické – pod vlivem lásky ke spisovatelce Sandové - Série básní o čtyřech nocích – lyrika charakteristická rozervaností a zoufalstvím Polsko: - Polsko bylo rozděleno mezi Rusko, Prusko, Rakousko; Poláci se bouří – jsou utlačováni (zejména v ruské části) Adam Mickiewicz - v emigraci - básník, mesianismus – (mesiáš = spasitel) pocit, že Poláci svými oběťmi (tím, že jejich stát byl okupován) vykupují ostatní národy - Sbírka balad a romancí - Dziady – ztotožňuje se s hrdinou, mesianismus - Konrád Wallenrod – básnická povídka (znak romantismu míchání žánrů) - Pan Tadeáš – epos, dvě zemanské rodiny jsou znesvářené, smíří je láska příslušníků obou rodů – Tadeáš a Zoška Rusko: Alexandr Sergejevič Puškin - zemřel v souboji v 37 letech - vysoký šlechtic - patří do revoluční větve romantismu – vystupoval proti carovi (vyhnanství – Kavkaz, Michajlovsko), car ho chtěl jako dvorního básníka, odmítl
-
sympatizoval s revolucionáři – děkabristé politická lyrika přírodní, reflexivní (politická) lyrika byronské povídky – v Rusku nazývány poémy: - Kavkazský zajatec - Backčisarajská fontána - Měděný jezdec - veršovaný román Evžen Oněgin – hl. hrd. šlechtic E. O., je bohatý, nemusí pracovat zbytečný člověk, strýc ho pozval na venkov, zamiluje se do něj Taťána, píše mu romantický dopis, O. ji odvrhne, koketuje s Olgou. Její milenec Lenský ho vyzve na souboj, O. ho zabije. Po letech O. potká Taťánu na plese, ona je vdaná za staršího generála, O. jí píše romantický dopis, ona zůstane věrná manželovi. Oněgin je realistický hrdina (vyvíjí se – nejprve se o Taťánu nezajímal), romantickou postavou je Taťána (stále miluje Oněgina, jen kvůli společenským pravidlům zůstane věrná manželovi). - Piková dáma - Cikáni – mladý muž odchází k cikánům za svobodou, zabije cikánku, která ho nechce (i jejího milence) – upírá jim svobodu - Kapitánská dcerka – popisuje pugačovské povstání, realistické, popisována i carevna Kateřina Veliká – idealizuje ji, aby dílo mohl vydat - drama: Boris Godunov - sbíral ústní lidovou slovesnost - pohádky Michail Jurjevič Lermontov - také 2x ve vyhnanství (Kavkaz) - také zemřel v souboji - z vyšší společnosti, starala se o něj babička - vrchol ruského revolučního romantismu - poéma Démon – démon je Bohem vypovězen, zamiluje se do dívky, tím ji zabije - román Hrdina naší doby – téma zbytečného člověka - reagoval na Puškinovu smrt napsáním básně proti carismu Ivan Alexandrejevič Gončarov - Oblomov – téma zbytečného člověka USA: Edgar Allan Poe - básník, prozaik - ve 3 letech mu zemřeli rodiče, adoptován do velmi dobré rodiny, otčím ho poslal studovat, on pil, nedostudoval, žil výstředně, vzal si 14-tiletou sestřenici Eleonoru – zemřela - prokletý básník - zemřel na ulici - báseň Havran – symbolistické, havran představuje to, čeho se bojíme, ovlivněno smrtí Eleonory, každá sloka končí refrénem „už víckrát ne“ - povídky – zakladatel hororu a detektivky: - Jáma a kyvadlo - Černý kocour - Zlatý brouk - Vražda v ulici Morgue Úsilí o vytvoření spisovné slovenštiny: - do této doby nemají spisovný jazyk - katolíci prosazují Bernoláčtinu – vychází ze západoslovenského nářečí - evangelíci prosazují jazyk Bible kralické – bibličtinu - 1848 vybrali jazyk vycházející ze středoslovenského nářečí, zasloužil se Ľudovít Štúr (politik, vydavatel novin) – jeho skupina štůrovci: Goto, Sládkovič, Hurban, Hodža ***
Romantismus v české literatuře Český romantismus: - 30./40. léta 19. století (= 3. fáze NO) - znaky: - znaky totožné s romantismem ve světě - mizí učenecký ráz - především vzniká umělecká literatura - psali do tribuny romantiků – Květy (1833 Tyl) - ustupuje myšlenka slovanské vzájemnosti Josef Kajetán Tyl - * v Kutné Hoře 1808, v Plzni 1856 - vystudoval gymnázium, nedokončil filosofii - seznámil se s Klicperou, herec kočovné společnosti, potom pracoval na vedlejší scéně Stavovského divadla v Růžové ulici - krátce provozoval Kajetánské divadlo - 1848 – poslanec říšského sněmu; po porážce revoluce opouští Prahu (vypovězen), opět kočovný herec - usiloval o sepětí s lidem, organizoval besedy, bály - kritizoval Máchův Máj za nedostatek vlastenectví - měl 6 dětí, žádné s manželkou - novinářská činnost: - Květy české - Vlastimil - Pražský posel - Sedlské noviny - Próza – povídky: a) historické: - Dekret Kutnohorský - Rozina Ruthardova b) soudobá problematika: - Chudí lidé - Poslední Čech – kritizoval Borovský za „vlastenčení hubou“ c) osudy umělců: - Rozervanec – o Máchovi - Drama: - novinka: ve hrách hudba, hry se zpěvy d) historické (historická témata aktualizuje): - Kutnohorští havíři aneb Krvavý soud - Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové - Jan Hus - Jan Žižka z Trocnova e) soudobé: - Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka – hudba Fr. Škroup, píseň Kde domov můj – zpívá slepý houslista Mareš; fidlovačka = ševcovský nástroj, původně se jednalo o každoroční slavnost ševců v Praze – Nuslích. Po r. 1989 bylo v Nuslích otevřeno divadlo Na Fidlovačce - Paličova dcera - Pražský flamendr - Bankrotář f) báchorky (pohádky): - Strakonický dudák: Hl. hrd. Švanda koncertuje s Kalafunou v hospodě v rodné vesnici. Voják Šavlička jim vypravuje, že ve světě se dají hudbou vydělat tisíce. Švanda mu uvěří a rozhodne se odejít do světa, aby si mohl vzít
Dorotku za ženu. Její otec mu ji totiž nechce dát kvůli jeho chudobě. Po cestě z vesnice si Švanda na chvíli zdřímne a lesní panny mu očarují dudy, takže pak hrají božsky. Dorotka se o Švandu bojí a náhle uvidí Rosavu, která ji ujistí, že Švanda je v bezpečí pod ochranou lesních panen. Švandova matka pak požádá Lesanu, aby mohla také svého syna doprovázet. Tím se ovšem Rosava proviňuje proti zákonu lesních panen a přijímá trest – stane se polednicí. Druhé jednání začíná v daleké cizí zemi: Vocilka přichází do hospody, kde je ubytován Švanda a stává se jeho tajemníkem. Rosava tam za nimi přivedla Dorotku s Kalafunou, kteří se rozhodli jít Švandu hledat. Po radostném setkání se Švanda dozvídá, že Dorotčin otec zemřel. Pro Švandu přijde posel ze zámku, že má jít rozesmát smutnou princeznu Zuliku. Švandovi se to díky jeho kouzelným dudám povede a za odměnu si má vzít Zuliku za ženu. Vocilka ho přemlouvá, aby zapomněl na Dorotku a Švanda neví co říct. Stráže mezitím odvedou Dorotku pryč. Vtom vejde Alamir a oboří se na Švandu, že mu chce odloudit nevěstu. Nechá ho proto zavřít do vězení. Tam se Švandovi zjeví Rosava a řekne mu, že je jeho matka. Tím se dopouští další viny. Třetí dějství se odehrává zpět v Čechách. Vocilka sedí v hospodě ve Švandově rodné vesnici. Najednou tam přijde Švanda a když uvidí Vocilku, rozzlobí se na něj, že ho nechal v maléru. Vocilka ho však začne přemlouvat a omlouvat se, takže se Švanda na něj přestane hněvat. Vypravuje pak Vocilkovi, jak se mu podařilo vyváznout pomoci svých kouzelných dud. Když to Vocilka slyší, rozhodne se, že ty dudy Švandovi ukradne. Mezitím přichází Dorotka s Kalafunou a nastává veliké veselí a vítání. Kalafuna se pak přivítá se svou ženou a dohodnou se, že nechají zatím Dorotku u sebe, když je teď sirotkem. Švanda se chce s Dorotkou přivítat, ale ona je na něj nazlobená, že se jí nezastal u krále Alamira. Švanda je z toho celý ztrápený a žádá Vocilku o pomoc. Ten ho v noci vyláká do lesa pod záminkou, že tam roste bylina, která by Švandovi vrátila Dorotčinu lásku. Ve skutečnosti však chce Švandu zabít a ukrást mu jeho dudy. Dorotce se zjeví Rosava a řekne jí, že je Švanda v nebezpečí. Radí jí, jak má Švandu zachránit. Mezitím se začnou v lese objevovat bludičky a odvedou Vocilku od Švandy. Ten sám pak přijde na mítinku a divé ženy ho požádají, aby jim zahrál. Jak švanda hraje, začnou se kolem něho objevovat duchové. Vtom přiběhne Dorotka a vytrhne Švandu z jejich moci, čímž ho zachrání. Švanda odhodí čarovné dudy a slíbí Dorotce, že už bude vždycky s ní. Přichází Vocilka a když vidí na zemi dudy, rychle je sebere a upláchne. Rosavě je odpuštěna její vina a vrací se mezi lesní panny. Švanda je typickým představitelem romantického hrdiny: nemá rodinu, je chudý a bez prostředků, je zamilován do dívky, která je mu odpírána a touží po cizích krajích. Hra nese mnoho dalších romantických prvků: cizí fantastické země, pohádkové postavy atd. Také je zde jasně patrný důraz na vlastenectví: když se na začátku druhého dějství ptá hospodský v cizí zemi Vocilky, proč je tolik Čechů v cizině, Vocilka mu odpoví: „Můj milý napaječi poutníků, to víte, že je svět už tuze starý, a proto je už taky leckde děravý; Pán Bůh nemůže ale takové díry trpět, a když se někde ňáká udělá, tu vezme pokaždé ňákého Čecha a vždycky ním takovou díru zastrčí, - aby stavení neshrklo; proto jich máte tolik sem tam ve světě.“ Hlavní myšlenka: všude je chleba o dvou kůrkách, i v cizině se člověk musí ohánět, aby si vydělal. - Jiříkovo vidění - Lesní panna Karel Hynek Mácha - * v Praze na Malé Straně, ve 26-ti letech - představitel revolučního romantismu - matka – z rodiny hudebníků, otec – mlynářský pomocník z venkova - jako student novoměstského gymnázia poznal Jungmana, později studoval práva a filosofii - četl mnoho knížek (Goethe, Shakespeare, Byron …) - pracoval ve Stavovském, pak v Kajetánském divadle – zamiloval se do Lori (Eleonora Šomková) – nechápala ho, často rozpory - odešel jako advokátní koncipient (učeň) do Litoměřic, Lori čeká dítě, připravoval svatbu, ale zemřel (při cestě z Litoměřic pomáhal hasit a nejspíš dostal zápal plic) - rád cestoval – sám nebo s přáteli, pěšky, nejdál byl v Benátkách, nejraději měl Křivoklátsko - rozpory snu a skutečnosti: - snil o nejvyšším poznání × tíživé životní podmínky ho spoutávaly
- snil o dokonalé lásce × Lori je přízemní kráska - snil o svobodném a volném národě × lidé zakřiknutí, pod policejním dohledem - podnikal náročné túry × měšťané si vyšli max. kousek za město do hospody - protože skutečnost byla tíživá, tvořil si vysněnou skutečnost (ideální) - záliby: četba, divadlo, cestování, scházení se s přáteli v hospodě, minulost, malování - jeho hrdinové jsou buď poustevníci (pasivní, daleko od lidí) nebo loupežníci (revoltují) - próza: - má lyrické a dramatické prvky, hudebnost - povídky: Obrazy ze života mého – obsahuje: - Večer na Bezdězu – lyrizovaná próza, dojmy z cest - Marinka – hudebně dramatická skladba, protiklady vznešenosti a hrubosti, podobnost s Májem je v kompozici – také zpěvy, intermezza - román: Cikáni – rozpor snu a skutečnosti, podobnost s Májem – stejný děj - historický román: Křivoklad – odbojní šlechtici uvěznili Václava IV., hrdinové jsou mluvčí Máchových myšlenek, původně mělo být součástí větší skladby Kat - Pouť krkonošská –podobnost s Májem – úvahy o smyslu života - neúspěšná dramata: Bratr, Boleslav, Bratrovrah - lyrika: Máj: - lyrickoepická skladba znak romantismu: míchání žánrů - lyrické pasáže vyjadřují pocity, dojmy - epické pasáže – děj - skladba: 6 částí – 4 zpěvy, 2 intermezza + 1 předzpěv + dedikace (věnování) – pekaři, s nímž obchodoval jeho otec - doba: minulost, středověk znak romantismu: národní minulost - prostředí: příroda, vězení, popraviště, hřbitov (intermezzo) znak romantismu: odtaž. prostředí - hlavní myšlenka: úvahy o smyslu života (Vilém přemýšlí ve vězení) - děj: Vilém se zamiloval do Jarmily, zabil svého otce, který svedl Jarmilu, Vilém se stal loupežníkem, je chycen, odsouzen a popraven - kontrasty: - ráno × poprava - nevinná Jarmila × loupežník Vilém - smích na tváři × v duši žal - básnické prostředky: - zvukomalba – napodobení zvuků slovy (pomalým krokem on zločince doprovází) - personifikace – přenášení lidských vlastností na věci (šeptal tichý mech) - oxymóron – nelogická spojení (zborcené harfy tón, mrtvé milenky cit, zašlého slunce zář) - pleonasmus – vrstvení slov stejného významu (modravý blankyt) - apostrofa – básnické oslovení (oslovuje zemi) - epiteton – nadbytečný přívlastek - obsah zpěvů: 1. zpěv: popis přírody, Jarmila čeká na břehu jezera na Viléma, místo něj přijede jeho přítel a oznámí jí, že Vilém byl chycen a popraven. Jarmila skočí do jezera. 2. zpěv: ve vězení, Vilém přemýšlí o smyslu svého života, připomíná si své mládí, kdy ho otec odložil. Ze svého osudu viní společnost, mluví k žalářníkovi. I. intermezzo – na hřbitově se duchové připravují na příchod nového člena 3. zpěv: májové ráno, poprava – Mácha vyjadřuje materialismus (po smrti se vracíme do země, nevěřil, že by Bůh dopustil zlo), citace: Po modrém blankytu bělavé páry hynou, lehounký větřík s nimi hraje; a vysoko – v daleké kraje
bílé obláčky dálným nebem plynou, a smutný vězeň takto mluví k nim: „Vy, jenž dalekosáhlým během svým co ramenem tajemným zemi objímáte, vy hvězdy rozplynulé, stíny modra nebe, vy truchlenci, jenž rozsmutnivše sebe v tiché se slzy celí rozplýváte, vás já jsem posly volil mezi všemi. Kudy plynete u dlouhém dálném běhu, i tam, kde svého naleznete břehu, tam na své pouti pozdravujte zemi. Ach zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj, matku mou, vlasť jedinou i v dědictví mi danou, širou tu zemi, zemi jedinou! II. intermezzo – v úvalu v horách loupežníci lkají nad smrtí vůdce, opakuje se „vůdce zhynul“ 4. zpěv: po letech přichází básník autor, dozvídá se Vilémův příběh, opakuje se popis přírody z prvního zpěvu – má ukázat, že příroda se nemění, zůstává jen vzpomínka na tragický osud Byl pozdní večer – první máj – večerní máj – byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj. O lásce šeptal tichý mech, květoucí strom lhal lásky žel, svou lásku slavík růži pěl, růžinu jevil vonný vzdech. Jezero hladké v křovích stinných zvučelo temně tajný bol, břeh je objímal kol a kol; a slunce jasná světů jiných bloudila blankytnými pásky, planoucí tam co slzy lásky. - Mácha nechal Máj vydat na vlastní náklady (600 kusů, 100 na velmi pěkném papíře) - nepochopeno, byl odmítán, vytýkali mu nedostatek vlastenectví (Tyl), hrdina není poučný (otcovrah), uznal ho a pochopil až Karel Sabina, pak navazovaly další generace (Májovci, Nezval, Seifert, …) Karel Jaromír Erben - * v Miletíně 1811, 1870 - studoval práva a filosofii – seznámil se s Fr. Palackým, spolupracoval s ním - sekretář Českého muzea, pak hlavní archivář Prahy (po venkovských archivech sbíral materiály) - vydával staročeské památky (Hus, Komenský, Legenda o sv. Kateřině) znak romantismu: národní minulost - odmítal ohlasovou poezii - organizátor společenského života - novinář – Pražské listy - vědec, překladatel (Rusko: Slovo o pluku Igorově, Nestorův letopis),vydavatel - sbíral ústní lidovou slovesnost (pohádky, písně – 2200 i s nápěvy), snaha o rekonstrukci původní lidové slovesnosti: - Prostonárodní písně a říkadla - soubor českých pohádek - básnická sbírka: Kytice - základem jsou české báje
-
-
zobrazován problém vina – trest lyrickoepické básně pracoval na ní 20 let počet skladeb: 13, z toho 10 balad, pohádka: Zlatý kolovrat (objevuje se triáda – např. dítě jde třikrát do hradu – typický pohádkový znak), pověst: Věštkyně, legenda: Záhořovo lože jazyk: lidový (čerpal z ústní lidové slovesnosti) hrdinové: král, princ, žena čas: není místo ani čas osudovost: osud je daný (Štědrý den – věštba svatby a smrti), lidé ho chtějí změnit, dochází k trestu (někdy odpuštění), fatalismus vina – trest: trest je často přehnaný (Polednice – za hubování smrt dítěte), u Máchy může za trest společnost, u Erbena každý sám zodpovídá za svoji vinu mateřská vina: Poklad, Dceřina kletba, Vodník, Zlatý kolovrat, Polednice vztah mrtvých k živým: Svatební košile, Holoubek, Vrba nadpřirozené bytosti: Vodník, Polednice role dobra: Zlatý kolovrat roční doba: Poklad, Štědrý den dílo má určitou kompozici – básně >zpředu a
Karel Sabina - básník, prozaik, novinář, libretista, literární historik a politik - Oživené hroby – vězeňský deník - Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta - libreta Josef Václav Frič - básník, povídkář, dramatik, překladatel a radikální politik - Paměti ***
Hlavní představitelé české poezie v 60. – 80. letech 19. století 1. Historické souvislosti (rok 1848, Bachův absolutismus, Říjnový diplom, boj staročechů s mladočechy, Prozatímní divadlo, Národní divadlo) 2. Charakteristika literatury druhé poloviny 19. století, cíle básnických skupin 3. Májovci (způsob naplnění cílů, představitelé a jejich díla) 4. Ruchovci (způsob naplnění cílů, představitelé a jejich díla) 5. Lumírovci (způsob naplnění cílů, představitelé a jejich díla) Ve světě realismus, u nás romantismus, probíhá dokončování NO v kulturní oblasti; 1848 pokus o revoluci, neúspěšné, nastupuje Bachův absolutismus, vládne František Josef I., cenzura, omezeno vydávání českých knih (vydána pouze Babička, Kytice a almanach Lada Nióla), omezeny osobní svobody – až do r. 1860 – říjnový diplom, jímž se císař vzdal absolutismu, Bach byl propuštěn, vznikají kulturní instituce (Hlahol, Sokol,…), rozdělena Karlova univerzita na německou a českou, založena Česká akademie věd, rozvoj divadla: - 1848 chtěl Tyl zřídit národní divadlo, nešlo uskutečnit - 1851 založen Sbor pro výstavbu ND – sbírá peníze, plánuje - po 1860 soupeří staročeši s mladočechy (staročeši nechtějí ND, nechtějí se zúčastnit říšského sněmu – např. Palacký) - 1862 hotovo Prozatímní divadlo – zahájilo hrou Král Vukašín od Hálka - 1868 položen základní kámen k ND - 1881 otevřeno ND, vyhořelo - 1883 definitivně otevřeno ND, zahájeno Smetanovou Libuší Generace národního divadla = označení všech umělců, kteří pracovali na ND Národní divadlo: - styl: novorenesanční, architekti: J. Zítek, J. Schulz - malíři: Mikoláš Aleš, Vojtěch Hynais, Josef Mánes, František Ženíšek - sochaři: Josef Václav Myslbek – socha Hudba, Schnirsch – trojspřeží na střeše - hudba: Bedřich Smetana, Antonín Dvořák - 1977 bylo ND na 6 let zavřeno kvůli rekonstrukci, otevřeno 1983, přidána Nová scéna Májovci - 1858 kolem almanachu Máj, hlásí se k Máchovu odkazu - zásady: - pozvednout českou literaturu na světovou úroveň - zajímali se o současné problémy, zobrazovali pravdivě - nevyhýbali se sociálním problémům - vzory v zahraničí, napodobování - bylo jim vytýkáno, že nerespektují národní tradice Vítězslav Hálek - * v Dolínku u Mělníka
-
studoval akademické gymnázium v Praze, nedokončil filosofickou fakultu chtěl se stát „národním pěvcem“ lyrickoepická skladba Alfred – téma podobné Máji V přírodě – lyrika Večerní písně – drobné lyrické básně, milostné – vliv lásky k měšťanské dívce Pohádky z naší vesnice – drobné básně popisující venkovský život román Komediant – ztroskotal, popisoval celou společnost povídky – venkovská tematika: Náš dědeček Muzikantská Liduška – chodila po muzice hledat milého, chlapec jí odešel na vojnu, chtěla si vzít jiného, nenašla ho na kůru, zbláznila se, pak ji vyléčili Na statku a v chalupě Pod dutým stromem Na vejminku Pod pustým kopcem - jeho povídky zobrazují život venkova, mísí se v nich staré patriarchální životní způsoby s novými myšlenkami - povídky z městského prostředí: Poldík rumař - drama: veršované tragédie z dějin: Carevič Alexej, Záviš z Falkenštejna, Král Rudolf, Král Vukašín, Sergius Catilina, Amnon a Tamar - organizátor, redaktor, literární kritik, působil v Umělecké besedě, řídil Lumír, Zlatou Prahu, Květy, působil v Národních listech - články: Epištoly k našemu studentstvu, Gogola hledám - ve své době oblíbenější než Neruda, protože psal optimistické básně, 20 let po jeho smrti ho Machar odsoudil za poplatnost době a vyzdvihl Nerudu Jan Neruda - * v Praze na Malé Straně v domě U Dvou Slunců - žil v bídě, mládí neradostné, nerozuměl si s otcem - několikrát se zamiloval, např. Terezie Macháčková, Karolina Světlá, Anička Tichá, Anna Holinová - psal pod pseudonymem Jan Hovora - novátor české prózy – umění popisovat - ve své době nebyl příliš oblíben, protože psal pesimistické básně - jeho matka byla uklízečka u Barranda (možná je jeho otcem) - 6 básnických sbírek (vycházely cca po 10 letech): - Hřbitovní kvítí – skepse - Knihy veršů – rozděleno do 3 knih: a) sociální balady – např. báseň Dědova mísa – sociální balada (umělá balada), za tragédii můžou sociální poměry, vztah ke stáří (rodina s ním nemá soucit, syn mu udělá koryto ze dřeva, aby jim nerozbíjel talíře); Před fortnou milosrdných b) intimní lyrika – Rodičům, Anně c) Vším jsem byl rád - Písně kosmické – všímá si planet, vesmíru, promlouvá k nim, optimistické (obrat v tvorbě), personifikuje, pod vlivem techniky; např. č. 21: „A mluví člověk: Jak lvové bijem o mříže…“; Vzhůru již hlavu, národe - Balady a romance – ve své době nejpopulárnější, vedle Erbenovy Kytice nejvýznamnější epická básnická sbírka 19. století –3 okruhy: d) mezilidské vztahy (obzvlášť rodinné) – např. balada horská, balada dětská e) typicky české skladby – Romance o Karlu IV., balada o polce f) mytologické náměty – balada rajská, balada májová - Prosté motivy – 4 oddíly (jaro, léto, podzim, zima) – paralela k lidskému životu (dětství, dospělost…)
- Zpěvy páteční – vydal posmrtně Vrchlický, jedná se o odkaz národu – např. Moje barva červená a bílá; Jen dál, národe - próza – povídky: Arabesky – popisovány charaktery, osudy lidí, pražské prostředí Byl darebákem - autobiografické Povídky Malostranské – realistické povídky z Prahy Trhani – dělníci v lomech trhají kámen, sociální - novinář – přispíval do almanachu, do Národních listů – psal fejetony (pod čarou), přes 2000, pak je souborně vydával – Různí lidé, Žerty hravé a dravé, Obrazy z ciziny; 1. fejeton: Kam s ním – muž chodí po městě se slamníkem, neví, kam ho dát - drama – neúspěchy; Prodaná láska, Ženich z hladu Další básníci: Rudolf Mayer - soc. balada V poledne – o topiči, který závidí kapitalistům Adolf Heyduk - blízký vztah ke Slovensku, přítel Nerudy; Cikáni - smrt 2 dcer Václav Šolc - Prvosenky Další prozaici: Jakub Arbes - * na Smíchově - přispíval do Národních listů – vyšetřován, vězněn - nový literární typ – romaneto – název: Neruda, románová skladba menšího rozsahu, děj + úvahy (vědecké, filosofické, sociální) – logicky řeší záhadu: Ďábel na skřipci, Ukřižovaná, Zázračná madona, Svatý Xaverius, Newtonův mozek, Šílený Job, Advokát chuďasů, Lotr Gólo, Etiopská Lilie - soc. román Kandidáti existence - Moderní upíři - Štrajchpudlíci - Mesiáš Gustav Pflegr - Moravský - sociální romány - Ztracený život - Z malého světa - Paní fabrikantová Karolina Světlá - vl. jméno Johana Rottová - ze zámožné pražské rodiny, domácí učitel, pak manžel Petr Mužák - povídky z pražského prostředí, vyšší společnost: Zvonečková královna, Černý Petříček - umřela jí dcera, odstěhovala se do Světlé v Podještědí, začala psát tzv. ještědské prózy: - povídky (venkov, idyla): Kresby z Ještědí (např. povídka Hubička, ze které Krásnohorská udělala libreto pro Smetanu) - romány: Vesnický román, Kříž u potoka, Frantina, Nemodlenec, Kantůrčice - hrdinky ženy, silné Ruchovci - 1868 kolem almanachu Ruch na počest založení ND, tzv. národní křídlo - cíle: - pozvednout českou literaturu na evropskou úroveň - čerpají z minulosti (hlavně 15. století – husitství) - vlastenectví
Svatopluk Čech - cestoval, psal do Květů - pohřben na Vyšehradě - lyrika – politická, řečnický styl, slouží politickým ideálům: Nové písně, Jitřní písně, Písně otroka - epika – epické básně (mají děj): a) historie: Bouře, Adamité, Husita na Baltu b) alegorie: Evropa, Slávie c) venkov: Ve stínu lípy – idylická skladba, venkov, Lešetínský kovář – na venkov se dostane německý kapitál, Němec zabaví kovárnu, smír – děti se vezmou d) satira: Hanuman – o opičím králi, Šotek - próza – broučkiády – nadčasové, nejvýznamnější: Pravý výlet pana Broučka do Měsíce - hl. postava: Pražák Matěj Brouček, pravidelně chodí do hospody Na Vikárce, vrací se přiopilý domů, kouká na večerní oblohu, ocitne se na Měsíci (magickou silou) na dně kráteru, setká se s Hvězdomírem Blankytným, dozví se, že lidé zde žijí uměním, prochází se po kulturních atrakcích, pozná i závist, pomluvy, protekci; zjistí, že mluví česky ale deformovaně, vytáhne párek – oni se zděsí. Nastoupí na Pegasa, ale po cestě mu meteor zničí křídla, padá. Vše se mu zdálo, ve skutečnosti spadl ze zámeckých schodů a odnesli ho domů. - kritika: přízemnost (párek), má rád jen sebe Nový epochální výlet pana Broučka tentokráte do 15. století - začíná na Vikárce, baví se o podzemních chodbách v Praze, ocitá se v ní, vyleze na ulici, všude tma, potká Janka od zvonu – řekne mu, že Křižáci obléhají Prahu, husité Broučka obdivují, nají se a napije, koketuje s dcerou hostitele Kunkou, B. musí jít stavět násep na Vítkov, chce se vyhnout bitvě, prchá z Prahy, je předveden před Žižku, chtějí ho upálit. Ve skutečnosti ho najdou ve sklepě, kam spadl do sudu. - kritika: prospěchářství, falešné vlastenectví, hloupost, zbabělost – tyto vlastnosti Broučka jsou opačné než husitů Eliška Krásnohorská - bojovala za emancipaci, pomohla při založení 1. dívčího gymnázia – Minerva - libreta (texty k operám) – většinou pro Smetanu - vedla spory s lumírovci – že jsou příliš „světoví“ - poučné romány pro dívky Lumírovci - tzv. kosmopolitní křídlo - název podle časopisu Lumír (nejedná se o almanach) – založil 1851 Ferdinand Břetislav Mikovec, pak vedl Neruda s Hálkem, od r. 1877 Josef Václav Sládek - cíle: - pozvednout českou literaturu na evropskou úroveň - přebírali zahraniční literaturu (anglosaskou, románskou) - byla jim vytýkána světovost, že jsou málo národní (E. Krásnohorská) - překlady, napodobování, přináší nové formy Josef Václav Sládek - * ve Zbirohu - z chudé rodiny, studoval přírodní vědy, jazyky - odešel do Ameriky – vychovatel, střídal povolání - ženatý, manželka zemřela, oženil se znovu, onemocněl - básně: a) pro děti (zakladatel tvorby pro děti): Zlatý máj, Skřivánčí písně, Zvony a zvonky; snadná zapamatovatelnost, melodičnost, srozumitelnost, nenáročné
-
b) intimní lyrika: - sbírka Básně – např. báseň Na hrobech indiánských – nahánění indiánů do rezervací - sbírka Jiskry na moři – ovlivněno smrtí manželky, pesimistické - Světlou stopou - Sluncem a stínem optimističtější, po 2. sňatku - Na prahu ráje - V zimním slunci c) sociální a vlastenecká: - sbírka Ze života – báseň Hlavy vzhůru – vyzývá k národní hrdosti - České písně – kritika monarchie a staročechů, podpora vlastenectví překlady: - souborný překlad 33 dramat Shakespearových
Jaroslav Vrchlický - vl. jméno Emil Frída - otevřel naší literatuře „cestu do Evropy“ - přeložil toho tolik, co jinak překládaly celé generace - 270 knih, z toho 2/3 překlady z 18 literatur světa, 1/3 vlastní tvorba – 4000 básní - studoval historii a jazyky na filosofické fakultě, vychovatel v Itálii, profesor na UK - ve 20 letech se seznámil s o 20 let starší Sofií Podlipskou (sestra Karoliny Světlé) – korespondence hlavně pracovní, nakonec si vzal její dceru – velmi šťastný; pak zjistil, že je mu nevěrná a navíc byl odmítán novou generací krize (90. léta) - lyrika: a) intimní: - Eklogy a písně - Dojmy a rozmary štěstí, radost - Poutí k Eldorádu - Okna v bouři – krize, báseň Za trochu lásky – touží po lásce, zároveň odmítá básník rozporu a protikladu c) přírodní: Strom života – vrcholné dílo po krizi; Meč damoklův, Poutí k Eldorádu d) vlastenecká, politická: Má vlast e) formalistní: kladen důraz na formu, přesné dodržování: - sonety: Sonety Samotáře, Dojmy a rozmary - balady: villonské - balaty - ritornel (trojverší) - gazel - epika: (ve verších): Selské balady – sborník soc. balad, naturalistické, podle skutečných událostí – 16. – 18. stol. (selské bouře), skutečné postavy: Lomikar, Jan Sladký Kozina Zlomky epopeje – pod vlivem Victora Huga (Legenda věků), skupina sbírek o vývoji lidstva v humanitě a pokroku, za nejdůležitější považuje antiku - drama: Noc na Karlštejně – doba Karlova, jeho poslední manželka se tam dostala Hippodamie Drahomíra Bratři Knížata Julius Zeyer - „epik lumírovců“ - cestoval – vychovatel v Rusku - studoval jazyky a dějiny umění - mnoho děl má jako základ legendy a mýty - poezie – epická: Vyšehrad, Čechův příchod (z našich dějin), Karolinská epopeja (o Franské říši)
-
-
próza – Rusko: Ondřej Černyšev vrcholná díla: autobiografické, ne však osudy hrdiny, ale jeho vnitřní Jan Maria Ptojhar život a názory na společnost, vztah k umění Dům U Tonoucí hvězdy Román o věrném přátelství Amise a Amila drama: naše legendy a mýty: Neklan Šárka Slovensko: Radúz a Mahulena ***
Kritický realismus ve světové literatuře 1. Realismus: - vysvětlení pojmu - realistické tendence v dějinách - časové zařazení kritického realismu - znaky kritického realismu 2. Realismus ve světové literatuře - Francie (naturalismus) - Anglie - Rusko - Polsko - severské literatury - USA Realismus je zobrazovací metoda, která se objevuje v umění již od nejstarších dob. Název od slova realis = pravdivý, skutečný, opravdový. Snahou je zobrazovat skutečnost tak, jaká opravdu je, snaha co nejvíce se skutečnosti přiblížit. Realistické tendence: - pravěk – malby v jeskyních Lasco, Altamira - antika – Aristoteles, Petronius - renesance – Leonardo da Vinci, Boccaccio, Shakespeare (díky tomu je nadčasový) - osvícenství – encyklopedisté (Diderot, Voltaire, Holbach, Helvetius, d‘Alambert) - 2. polovina 19. století – tzv. kritický realismus - ve 20. století – socialistický, neorealismus, magický Kritický realismus 2. polovina 19. století - přesné, pravdivé, objektivní zobrazování skutečnosti - hrdina je typický pro nějakou společenskou vrstvu (nemusí být z okraje) - všechna prostředí - autor se neúčastní, nezasahuje, er-forma, pouze popisuje - neuchyluje se do minulosti - nové výrazové prostředky (hovorově, nářečí) - hlavní žánr – román - realismus se rozvinul díky přírodním vědám (exaktním) - z analýzy přečteného díla vyplývá kritika (autor však přímo nekritizuje) Francie: Honoré de Balzac [onoré de balzak] - žil v Paříži
snažil se zbohatnout, stát se aristokratem, stále byl zadlužený na začátku psal tzv. černé romány (anonymně, dobrodružné braky) snažil se ve svých dílech zobrazit celý život, všechny oblasti, jeho dílo se shrnuje pod názvem Lidská komedie – cca 100 románů, na 200 postav - Otec Goriot: velmi detailní popis Goriota i prostředí, popsány detailně všechny postavy G. – bývalý obchodník s nudlemi, dostane se do penzionu, postupně chudnul, má 2 dcery, které se provdaly za bohaté muže, dával jim své bohatství, umírá opuštěný další postava: student práv Evžen Rastignac, stará se o Goriota, chudý, poctivý, nakonec odhazuje všechny morální zásady, žene se za kariérou, milenec Goriotovy dcery poslání: ztráta iluzí, charakteru, mravnosti - Ztracené iluze, Lesk a bída kurtizán - Evženie Grandetová: její otec je bohatý lakomec, vybírá Evženii ženichy, nechá svoji ženu zemřít, Evženie po něm zdědí velký majetek, věnuje ho na dobročinné účely - Sestřenice Běta, Bratranec Pons - popisuje všechny vrstvy společnosti -
Gustave Flaubert [gistav flóbér] - zobrazuje lidské vášně, iluze, popisuje psychiku - Paní Bovaryová: vezme si lékaře, čte romantická díla, prožívá milostná dobrodružství, která však končí nešťastně, ztrácí iluze a končí sebevraždou. Její manžel se po její smrti dozvídá o jejích pletkách literární typ bovarismus – hrdina utíká před realitou do vysněného světa - historický román Salambo – popisuje Kartágo - Citová výchova Èmile Zola [emil zola] - zakladatel naturalismu – umělecký směr, odnož realismu, uplatňoval se až do poloviny 20. století, od slova natura=příroda, hrdina se řídí instinkty a pudy, hrdinové v mezních situacích, na dně. Další projevy naturalismu: drastické, odtažité scény (smrt, hniloba, umírání) - Štěstí Rougonů, Zabiják: zabijákem je alkohol hl. hrdinka Gervaisa s přítelem a 2 dětmi přichází do Paříže, on je opustí, ona si zařídí prosperující prádelnu, má nového přítele, s ním má dceru Nanu, on je klempíř, spadne ze střechy, je mrzák, pije, umírá na otravu alkoholem, ona taky pije, stane se z ní žebračka, Nana se stane prostitutkou - Germinal: o stávce horníků, naturalistické - Nana, Lidská bestie, Doktor Pascal, Břicho Paříže Guy de Maupassant [gí de mópasán] - ovlivněn Flaubertem - nedostudoval vysokou školu, účastnil se války, zemřel na syfilis - mistr povídky (napsal jich cca 300), psal velmi úsporným stylem, naturalistické prvky - zaměřuje se na psychologii postav – prostých lidí, shovívavý - Kulička – hl. postava: prostitutka „Kulička“, za války v Normandii spolu se skupinou lidí prchá, jsou zastaveni vojáky a můžou dál až poté, co K. dá důstojníkovi, ostatní ji pak opovrhují - Miláček – o kariérismu Anglie: Charles Dickens
jeho rodiče a sourozenci byli ve vězení pro dlužníky pracoval v továrně ve špatných podmínkách od 12 let oženil se, měl 10 dětí, úředník, novinář, spisovatel v jeho díle jsou autobiografické prvky Kronika Pickwickova klubu: napsal to ve 24 letech na objednávku, vrcholné dílo velké množství postav 4 pánové putují 7 dní po venkově, hl. hrd. Samuel Pickwick – smolař, básník poznávají špatné vlastnosti P. se dostane do vězení pro dlužníky, je tam jeho sluha, který mu chce stále sloužit v závěru se P. dostane z vězení, klub se rozpadá - David Copperfield: psáno ich-formou hl. hrd. narodil se po otcově smrti, matka se vdala, otčím byl přísný, matka zemřela, otčím ho nutil pracovat ve skladišti továrny; DC uprchl k tetě Trotwoodové, začal chodit do školy, oženil se, stal se z něj spisovatel - Oliver Twist: autobiografické odehrává se v chudobinci, kruté podmínky, uteče, člen zločinecké bandy, chycen panem Brownlowem, ujme se ho, zločinci si ho najdou, unesou a donutí ho ke krádeži, je chycen, dostane dědictví po Brownlowovi - Nadějné vyhlídky, Malá Doritka: žije ve vězení pro dlužníky, vdá se William Makepeace Thackeray - popisoval vyšší společnost - Kniha o snobech, Jarmark marnosti Thomas Hardy Charlotte Bronteová Emily Bronteová -
Rusko: - „mluvící jména“ – hrdinové mají často jména vyjadřující jejich vlastnosti Lev Nikolajevič Tolstoj - žil v Jasné Poljaně, z bohaté rodiny (šlechtic) - účastnil se krimské války v Sevastopoli – došel k názoru, že válka není řešení, po vlivem zážitků napsal Sevastopolské povídky - znal dílo Petra Chelčického, přejal jeho filosofii neodporovat zlu násilím, filosofie mravního sebezdokonalování – v Poljaně založil školu, psal učebnice, vydával časopis, na konci života rozdal svůj majetek - Vojna a mír: filosofie neodporování zlu násilím 4-dílný histor. román z období napoleonských válek, 200 postav, některé postavy historicky pravdivé (Alexandr I., Kutuzov, Napoleon) děj začíná u Slavkova, popsáno tažení na Rusko, stojí na straně Kutuzova, odmítá Napoleona postavy: Nataša Rostovová, Pierre Bezuchov (snílek, idealista), Andrej Bolkonskij (energický) Bolkonskij je zraněn u Slavkova, dívá se na oblohu, pohrdá Napoleonem, miluje Natašu, s kterou se seznámil u Moskvy, zemře, Nataša si vezme Bezuchova zfilmováno - Anna Kareninová: psychologický román, zfilmováno
AK má staršího manžela, který jí byl vybrán, s ním syna cestuje vlakem za sestrou, ve vlaku se baví se starší ženou, která jí vypráví o svém synovi, ten čeká na nádraží – AK se do něj zamiluje, odjede s ním do Itálie (opustí manžela a dítě), pak se chce vrátit k manželovi, on ji nechce, AK spáchá sebevraždu (autor se jí zastává) - Vzkříšení: filosofie mravního sebezdokonalování odehrává se u soudu – proces s Kateřinou Máslovou, kníže Něchljudov sleduje, KM je odsouzena za prodej otráveného vína k nucené práci na Sibiři Něchljudov si uvědomí, že ji zná, bydlela u jeho tetičky, N. ji svedl a opustil, ona má dítě, teta ji vyhnala, stala se prostitutkou, dítě zemřelo, začala s překupnictvím (nevěděla, že víno je otrávené), N. si uvědomí, že je za všechno zodpovědný a doprovází ji na Sibiř (nabídne jí manželství, ona odmítne) - dramata: Vláda tmy, Živá mrtvola Anton Pavlovič Čechov - původně lékař, poznal vztahy lidí, znal prostředí v ruských rodinách - zemřel na tuberkulózu - A) krátké povídky: - Chameleon: policista Očumělov postává před zlatnictvím, vyběhne nakopnutý pes a pokousaný zlatník, O. se ho zastává, pak někdo řekne, že je to pes generála, O. se hned zastává zase psa kam vítr tam plášť - Pavilon č. 6: nemocnice, lékař ví, že jsou tam problémy, neřeší je, nechce odporovat zlu, pak onemocní a sám se stane obětí problémů kritika Tolstoje (filosofie neodporování zlu násilím) - Žertík: muž přijel na vesnici a spatřil ženu věšící prádlo. Došlo mu, že ji kdysi potkal při sáňkování, jezdil s ní a ze srandy jí říkal, že ji miluje. Teď toho lituje; kritika nezodpovědnosti - Vaňka: malý chlapec, píše dědečkovi dopis z učení, prosí ho, aby si ho vzal k sobě, adresa na dopisu: Dědečkovi na vesnici; kritika carismu – děti musí pracovat - B) lyrická dramata: - je zakladatelem, potlačena dějovost, vystupují lyrické prvky, kritizuje ruskou společnost, naznačuje řešení - Racek - Strýček Váňa - Tři sestry - Višňový sad: odehrává se na vesnici, zadlužená statkářka musí prodat višňový sad, starší členové rodiny se brání; kupec rozdělil sad na parcely, čímž zanikla tradice, vyjádřena nutnost vývoje (naznačení řešení do budoucna) Fjodor Michajlovič Dostojevský - psal tzv. psychologický román, často obsahující vnitřní monolog, hrdinové jsou v mezních životních situacích, musí se rozhodovat - zaměřil se na nižší společnost - trest smrti, snížen na 4 léta na Sibiři - cestoval - romány: Zločin a trest: hl. hrd. chudý student Raspolnikov (=rozpolcený; věří, že jsou 2 sorty lidí – ti co musí žít podle zákonů a ti, co si mohou dělat co chtějí – mezi ně se počítá), píše mu sestra, že se chce vdát a potřebuje peníze. R. jde k lichvářce a zabije ji sekerou. Za lichvářkou přijdou 2 lidi, R. zavře na petlici, pak bloudí se sekerou po městě. Má výčitky, vidiny, je odsouzen jiný muž. Svěří se prostitutce Soně Marmeládové, ona mu poradí, aby se přiznal, 8 let na Sibiři, Soňa ho doprovází - Běsové, Idiot:
zchudlý kníže Myškin, lidé ho mají za idiota, protože je dobromyslný - Bratři Karamazovi: statkář Karamazov má 3 syny, jeden nemanželský, chtějí zabít otce, nedokončeno Nikolaj Vasiljevič Gogol - z Ukrajiny - povídky: Taras Bulba – z období, kdy Rusové bojovali proti Polákům a Turkům; TB je kozák, zabil svého syna za zradu, druhý popraven v zajetí, TB padne - cyklus petrohradských povídek – fantastické prvky, romantické; např. povídka Plášť – hl. hrd. chudý úředník, šetří si na plášť, koupí si ho, zloději mu ho vezmou, on se nachladí a zemře. Pak jeho duch chodí zloděje strašit - drama: komedie Revizor – v okrajovém městečku čekají revizora, hejtman doporučuje poštmistrovi, aby rozlepoval obálky. Někdo oznámí, že revizor je v hostinci – Chlestakov (=chvástá se), hejtman si ho pozve domů, nabízí mu svoji dceru, občané za ním chodí a podplácejí ho, on je však podvodník a po jeho odjezdu přijede skutečný revizor. - román: Mrtvé duše – odehrává se na venkově, hl. hrd. Čičikov, chce zbohatnout, a tak skupuje od 5 statkářů mrtvé duše (úředně vedení nevolníci, kteří jsou však již po smrti), aby dostal půjčku. Každý statkář je typickým představitelem určité nectnosti, jeden z nich Čičikova udá (jde se zeptat, kolik stojí jedna mrtvá duše). Ivan Sergejevič Turgeněv - povídky: Lovcovy zápisky - romány s tématem zbytečného člověka: Rudin, Šlechtické hnízdo, V podvečer, Otcové a děti – hlavní hrdina student Bazarov (nihilista, v nic nevěří, odmítá tradice, zvyklosti) -
Norsko: Henrik Ibsen - dramatik - A) historické: Mohyla, Nápadníci trůnu, Peer Gynt - B) realistické ze současnosti: Nora: bankovní úředník přijde vymáhat směnku, kterou Nora podepsala, když byl její manžel nemocný, N. se pohádá s manželem, odchází kritika postavení žen ve společnosti, snaha o emancipaci zfilmováno - C) s naturalistickými a symbolistickými prvky Dánsko: Hans Christian Andersen - pohádky (vlastní, ÚLS, orient) - jazyk prostý, přístupný - Křesadlo, Cínový vojáček, Ošklivé káčátko, Pasáček vepřů - autobiografické: Pohádka mého života Polsko: Henryk Sienkiewicz - romány – historické, dobrodružné: Pouští a pralesem, Křižáci (o bitvě u Hukvald – Žižka, 1409), Ohněm a mečem (trilogie z polských dějin), Quo Vadis (o křesťanech za Nerona) Boleslav Prus - román: Farao USA: Jack London - dobrodruh
- Bílý tesák, Martin Eden, Mořský vlk O’Henry - vlastní jméno William Sydney Porter - humorista, povídky, 300 pohádek Mark Twain - Dobrodružství Huckleberryho Finna - Dobrodružství Toma Sawyera - pohádkový příběh: Princ a chuďas Herman Menwille - cestovatel, dobrodruh - Bílá velryba ***
Vývoj realismu v české literatuře 1. 2. 3. 4.
Časové zařazení, zdůvodnění nástupu Realismus ve vědě Předchůdci českého realismu (B. Němcová, K. H. Borovský) Tři proudy české realistické literatury: - historická próza (V. B. Třebízký, A. Jirásek, Z. Winter) - venkovská próza (V. Hálek, K. Světlá, K. V. Rais, T. Nováková, A. Stašek, J. Holeček, J. Herben) - městské prostředí (J. Neruda, J. Arbes, G. P. Moravský, I. Herrmann) 5. Naturalismus v české literatuře (J. K. Šlejhar, V. Mrštík, K. M. Čapek Chod) 6. Realistické drama (L. Stroupežnický, G. Preissová, A. Jirásek, A. a V. Mrštíkové) Realis = skutečný, ve světové literatuře 2. polovina 19. století, u nás nástup realismu opožděn do 80. – 90. let 19. století. V dramatu až léta 90., ale za předchůdce je považováno již dílo B. Němcové a K. H. Borovského (pak byl realismus přerušen básnickými skupinami). Hlavně se rozvíjí próza a v ní sociální kritika a výchovné tendence (sloužilo národnímu zápasu). Próza se dělí do 3 okruhů: město – nový okruh, zejména Praha venkov – starý, typický u nás historie – velmi významné, kvalitní Charakter doby: Dokončování NO v oblasti kulturní (80. léta), začalo se stavět ND, vydán Ottův slovník naučný, rozdělena UK na německou a českou, založena akademie věd, završen boj o rukopisy. Vědecký realismus: - souvisí s oddělením české univerzity, realismus v pravdivosti ve vědě - časopis Athenaeum (založil Masaryk, vedl zde spor o rukopisy), Čas (Jan Herben, propagují zde výzkumy) - vědci: T. G. Masaryk, Jan Gebauer – jazykovědec, Jaroslav Vlček Předchůdci realismu: Znaky: - rozpor snu a skutečnosti není v minulosti - není rozervanost - Němcová problémy ve společnosti zobrazuje - Borovský problémy ve společnosti zobrazuje a kritizuje Božena Němcová - * 1820 ve Vídni, v Praze - dívčí jméno Barbora Panklová, byla nemanželské dítě služky Terezie Novotné, která si pak vzala panského kočího Johana Pankla. Přestěhovali se z Vídně do Ratibořic – sloužili u kněžny Zaháňské - měla na ni značný vliv babička Magdalena Novotná - měla základní vzdělání
ve 13 letech byla poslána na výchovu do Chvalkovic v 17 letech se vdala za Josefa Němce, byl o 15 let starší, měli 4 děti, často se stěhovali (i do Uher) – BN se vrátila do Prahy, navštěvovala Slovensko - 1861 rozvod, zemřela v Praze - byla často nemocná, nedostatek peněz - novinářka, publicistka – Květy, Česká včela – zde uvádí své první verše (např. Českým ženám) - Babička – autobiografické, mezilidské vztahy idealizovány, nerealistické: Viktorka, babička zemřela ve Vídni, impulsem pro napsání byla smrt syna Hynka Pohádky - sbírala ÚLS: Národní báchorky a pověsti - z ÚLS přejala pouze náměty Slovenské pohádky a pověsti - zachyceno celé (bez úprav) Národopisné studie: Obrazy z okolí Domažlického Obrazy ze života slovenského Povídky: 1) motiv dobrého člověka (často žena): Baruška, Karla, Divá Bára, Dobrý člověk, Pan učitel 2) složitější vztahy: V zámku a v podzámčí, Chudí lidé, Pohorská vesnice - realistické prvky: prostředí a postavy jsou skutečné (např. staré bělidlo), lidské vztahy však idealizuje, protože chce mít svět lepší -
Karel Havlíček Borovský - * 1821 v Borové u Přibyslavi, v 21 letech - studoval gymnázium v Jihlavě, pak v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě, vstoupil do kněžského semináře, studia však přerušil - byl nadšen myšlenkou slovanské vzájemnosti, vychovatel v Rusku, byl rozčarován, psal z Ruska kritické reportáže – Obrazy z Rus – mělo vliv na odklon od panslavismu - studoval Gogola - po návratu z Ruska novinář – Pražské noviny, založil Národní noviny, časopis Slovan – vydával v Kutné Hoře, vyjadřoval zde své velmi kritické názory – souborný svazek Kutnohorské epištoly - umírněný, pak radikál - 1851 poslán do vyhnanství do Brixenu kvůli svým aktivitám v r. 1848, byl tam do r. 1855, po návratu zemřel na tuberkulózu - kritik: a) literární: - Tylova skladba Poslední Čech – ocenil jazykovou pestrost ale odsoudil ho za „vlastenčení hubou“ - Kapitola o kritice – teoretické dílo, uvádí, jak má kritika vypadat, kritizuje dosavadní kritiky za neobjektivnost, kritika může i chválit, kritik může posuzovat i dílo, které by sám nedokázal napsat lépe b) společenský: - epigramy = krátké satirické básně zakončené pointou, znaky: ostrá útočnost, výsměch, velké zestručnění, vtipné rýmy; „Epigramy jsou malinké nádobky, do kterých vztek svůj nalévám, aby mi srdce nežral.“; satiricky je věnoval: králi, vlasti, církvi, múzám, světu; např.: „Nechoď Vašku s pány na led, mnohý případ máme, že pán sklouzne a sedlák si za něj nohu zláme.“ - politické popěvky – na melodie známých písniček skládal satirické texty - 3 satirické skladby: Tyrolské elegie - nejkritičtější, žalozpěvy, popisuje své vyhnanství - satira – útočí proti nedostatkům ve společnosti, cílem je náprava - rozmlouvá s Měsícem, popisuje mu, jak ho v noci zatkli, jeli přes Alpy, při kolizi policisté vyskákali, dojel do Brixenu sám
vážnou skutečnost podává s ironií – místo vyhnanství zdravotní pobyt, zatčení v noci, aby sousedé nezáviděli Křest svatého Vladimíra - méně satirické, na základě Nestorova letopisu - car chtěl, aby mu Perun na svátek zahřměl, P. se naštval a odmítl sloužit, byl předvolán a dostal trest topit v Dněpru Král Lávra - Lávra má oslí uši, skrývá to, pokaždé, když potřebuje ostříhat, tak potom popraví holiče, aby jeho tajemství nevyzradil. Holič Kukučín mu slíbí, že to nikomu neřekne a Lávra ho nechá žít. K. to řekne do vrby. Muzikanti použijí dřívko z vrby na basu, při hraní basa všem vyzradí tajemství. -
Oblasti prózy českého realismu: A) Historická próza: - nejkvalitnější, nejvíce zastoupená oblast prózy - počátky u Tyla (histor. próza a dramata), u Máchy (Křivoklad) - Prokop Chocholoušek - Václav Beneš Třebízský – některými svými díly patří k romantismu (Královna Dagmar, Trnová koruna), realistické – Bludné duše Alois Jirásek - * v Hronově, vystudoval gymnázium, filosofii a historii - profesorem v Litomyšli, podílel se na politickém boji o ČSR - romány inspirované husitstvím: Mezi proudy Proti všem Bratrstvo Husitský král - romány inspirované pobělohorskou dobou: Skály Skaláci Psohlavci Temno - romány z doby NO: F. L. Věk U nás - povídky: Filosofská historie (z doby NO, popsán revoluční rok 1848) - pro mládež: Staré pověsti české, Z Čech až na konec světa (polipanské období) - drama: Otec, Vojnarka, Lucerna, Jan Hus, Jan Roháč, Jan Žižka - ve svých dílech zaznamenal celý vývoj českého národa - současnost: Povídky z hor Zikmund Winter - vystudoval historii, učil na gymnáziu - povídky: Krátký jeho svět Nezbedný bakalář Rozina sebranec – našli ji jako dítě položenou u kostela, chovali se k ní špatně, kromě převora. Zamilovala se do Itala, řekla mu o svém původu, on ji odmítl. Vdala se za stavitele, dítě, je mu nevěrná. Vyhozena z cechu, upadá. Manžel si najal vraha, nechal ji zabít, vrah ale omylem zabil sebe. Mistr Kampanus – román, popisuje život J. K. Vodňanského - srovnání Jiráska s Winterem: Jirásek Winter
všechna historická období velmi rozsáhlá epická díla především spisovatel umravňuje, vnáší své názory
pouze 15. – 17. století a to ještě jen některá města (Rakovník, Pardubice, Praha) většinou povídky především vědec (pracuje s fakty) přísně se drží faktů
B) Venkovská tematika: - není nové, objevuje se z těchto důvodů: - většina spisovatelů z venkova - vhodné typy lidí pro zpracování - na venkově je neporušené české jádro (česká řeč, tradice, zvyklosti) - venkov tolik nepodléhá germanizaci a civilizaci - o venkov je celoevropský zájem - u Májovců: Hálek (povídky – Náš dědeček, Muzikantská Liduška, Na statku a v chalupě, Pod pustým kopcem, Na vejminku, Pod dutým stromem), Světlá (ještědské prózy; povídky – Kresby z Ještědí, romány – Vesnický román, Kříž u potoka, Frantina, Nemodlenec, Kantůrčice) Karel Václav Rais - pracoval jako ředitel školy - hrdinové vlastenci a inteligence (učitelé, kněží) - ve své době byl Rais populárnější než Jirásek, idealizuje venkov – odklon od realismu - povídky (zobrazovány špatné mezigenerační vztahy): Výminkáři, Rodiče a děti - romány: - Kalibův zločin: odehrává se v Podkrkonoší Vojta Kaliba po návratu z vězení najde svoji ženu Karlu s vojákem, mají dítě, Vojta Karlu zabije naturalistické, venkov zobrazen realisticky, bez idealizace - Zapadlí vlastenci: Pozďatín, popis venkovských buditelů; postavy: učitel Karel Čermák, Albínka - Západ: hl. postava farář Falous, děj se odehrává na Českomoravské vrchovině - Pantáta Bezoušek: starý muž přijíždí z vesnice za synem do Prahy – městské prostředí Antal Stašek - zaměřuje se na Podkrkonoší - vlastní jméno Antonín Zeman - vystudoval práva, byl advokát - vychovatel v Rusku - povídky: - Blouznivci našich hor - O ševci Matoušovi a jeho přátelích – revoluce 1848 - V temných vírech – o počátcích dělnického hnutí, městské prostředí Teréza Nováková - východní Čechy, Litomyšl - chtěla emancipaci - studovala cizí jazyky - tzv. monografické romány (popisuje jednoho člověka):
-
Jan Jílek Jiří Šmatlán Drašar Na Librově Gruntě Děti čistého živého městské prostředí: Maloměstský román – o dceři K. H. Borovského
Josef Holeček - zaměřuje se na jižní Čechy - 10-ti dílný cyklus Naši – venkov, hl. postavy – sedláci - základ jeho děl je reálný, ale nakonec spíše vize Jan Herben - Slovácko - časopis Čas - studoval češtinu a historii - podílel se na bojích o rukopisy - Do třetího a čtvrtého pokolení – 3 generace Hrabců - obdivoval Turgeněva – Herbenova manželka ho překládala Jindřich Šimon Baar - Chodsko (Domažlicko) - kněz - romány: - Jan Cimbura o velmi hodném člověku, sloužil na vojně, po návratu pracuje u starosty, pomáhá vdově po svém příteli, má rád zvířata, idylické - trilogie: - Paní komisarka – o B. Němcové, Chodsko - Osmačtyřicátníci - Lůzy - pro děti: - Hanýžka a Martínek – vychází z trilogie výše (jen přepracoval pro děti) Karel Klostrman - Šumava Alois a Vilém Mrštíkové - Vilém byl mladší než Alois, nedostudoval práva, žil v Divákách u bratra - Vilém: Pohádka máje – odehrává se v Ostrovačicích (u Brna), postavy: Helenka a Rýša; příroda - spolu napsali Rok na vsi – 9-ti dílná kronika, popisuje život ve vesnici Habrůvky (ve skutečnosti Diváky), venkov se mění pod vlivem měst C) Městské prostředí: - nové téma (od nástupu realismu) - hlavně Praha - autoři: - Jan Neruda – Povídky malostranské - Vítězslav Hálek – Poldík rumař - Gustav Pflégr-Moravský – Ztracený život, Z malého světa
- Jakub Arbes – Kandidáti existence, Moderní upíři, Štrajchpudlíci - Karolina Světlá – Zvonečková královna, Černý Petříček Ignát Herman - U snědeného krámu – román, odehrává se v Praze, hl. postava mladý chlapec Martin Žemla, učí se u kupce Rorejse, je pracovitý. Pak je vyhozen, protože chce studovat večerní školu. Po letech si zařídí obchod. Stará bába mu dohazuje svoji dceru, vezmou se, ona je mu nevěrná, s matkou mu vyjedí krám, on spáchá sebevraždu. - Otec Koudelík a ženich Vejvara - Tchán Koudelík a zeť Vejvara Naturalismus: Vilém Mrštík - Santa Lucia – mladík chce studovat v Praze, chudý, zemře Josef Karel Šlejhar - Ptáče – bída, chudá rodina, onemocní a zemře dítě, jeho jediná radost byl ptáček, který ulétl bohatému sousedovi. Soused si pro ptáka přijde, otec dítěte ho koupí, rodiče zemřou hladem Karel Matěj Čapek-Chod - Kašpar Lén mstitel – v Praze, monografické, o pomstě. Kašparův přítel zemře, jeho dceru svede kupec. Kašpar se mu chce za ni pomstít, na kupce spadne cihla. Kašpar je vyšetřován, dívka prozradí, že připravoval pomstu. - Jindrové – otec záletník, má dítě s dívkou svého syna, ten ve válce přijde o zrak Realistické drama: - zpožděno za prózou Ladislav Stroupežnický - Zvíkovský rarášek – není ještě zcela realistické - Paní mincmistrová – není ještě zcela realistické - Naši furianti – 1. skutečně real. hra u nás; odehrává se v jihočeské vesnici, hledají člověka pro funkci ponocného, každý z kandidátů má za sebou vlivného sedláka, zobrazovány špatné vlastnosti, pomluvy Gabriela Preissová - Její pastorkyňa - Gazdina roba - hry se odehrávají na Slovácku, hrdinky ženy, používá nářečí (znak realismu) Alois Jirásek - Otec, Vojnarka bratři Mrštíkové - Maryša psali ji přímo pro ND, vymysleli kostýmy, výpravu psána nářečím na jižní Moravě, Maryša je provdána za vdovce Vávru, ona má ráda Francka, je nešťastná, Francek na vojně, po návratu chodí za Maryšou, Vávra se to dozví, vyhrožuje Franckovi, ten přemlouvá M., aby s ním utekla. Vávra po Franckovi vystřelí, M. ho otráví kávou. ***
Vývoj českého divadla a jeho význam v národním a kulturním životě 19. století 1. Drama je literární dílo určené k předvádění na jevišti. Dělí se na dějství, obrazy, scény, ty se skládají z výstupů. Podle charakteru se divadelní hry dělí na komedie a tragédie. Od ostatních literárních druhů se vyznačuje tím, že převažuje dialog. Staročeské drama je křesťanského původu a sahá svými začátky do konce 12.století, kdy se v některých klášterech, zejména v klášteře sv. Jiří na Hradčanech, dramatizovaly latinské texty evangelií, vyprávějící o událostech spojených s Kristovou smrtí a jeho vzkříšením. Tyto partie zpívali v kostele kněží, ale postupem doby, když přibývaly nové texty, brali si na pomoc i osoby světské, učitele a žáky. 2. Ve 14.století začalo docházet k zesvětšťování dramatu, začaly se v něm objevovat komické prvky a divadelní představení se přesunula z kostelů na volná prostranství a do krčem. Typickým příkladem je hra Mastičkář: Výjevy předváděly původně scénu, jak tři zbožné ženy („tři Marie“) hledají v hrobě Krista, aby pomazaly jeho tělo vonnými mastmi, a setkávají se s andělem, který jim oznamuje, že Kristus vstal z mrtvých. K těmto vážným výjevům přistoupil později živel komický, který do nich vnikal spolu s národním jazykem. V nebiblické scéně se objevuje mastičkář – mistr Severín, jeho žena a sluhové Rubín a Pustrpalk. Marie, které u něj nakupují masti ztvárňují vážný námět a mastičkář se svými pomocníky vnáší komický živel. Hra věrně zobrazuje prostředí středověkého trhu. Je zde napadána chamtivost, úplatkářství. 3. Vývoj českého dramatu byl v 15. století přerušen husitskými boji, v 16. století se pak objevuje jen zřídka ve formě školských dramat. Renesanční drama: Mikuláš Konáč z Hodiškova: Judith, Jan Kampanus Vodňanský: Bretislaus. Hry byly tvořeny podle biblických motivů, na rozdíl od předhusitských dramat se však v 16. století zpracovával převážně Starý zákon. Hrálo se ve školách a účinkovali studenti. Pro Jana Ámose Komenského představovalo drama způsob, jak zajímavou formou předat žákům vědomosti – tzv. didaktické hry. Jeho nejúspěšnější didaktické drama představuje soubor latinských her Schola ludus (Škola na jevišti) – pro lepší uvědomění abstraktních pojmů – sobectví. S nástupem baroka odešlo mnoho vzdělaných lidí do ciziny a oficiální literatura byla zcela pod církevní kontrolou. Školského dramatu v baroku silně využívali Jezuité k propagačním účelům – oficiální tvorba. Převážně se zaměřovali opět na Nový zákon. Do pololidové tvorby se řadí interludia (mezihry mezi vážnými hrami), která námětově čerpala ze selského života. 7 interludií napsal Václav František Kocmánek. Lidové drama převážně navazovalo na náboženské velikonoční a vánoční hry. Uplatňovala se také dobrodružná témata. Ve hrách se objevují satirické a realistické prvky. Současné problémy zobrazovaly loutkové hry a lidové zpěvohry (Jaroměřice, Český Krumlov) – dochována 1. opera: František Václav Míča: O původu města Jaroměřic, loutkové divadlo: Matěj Kopecký – pro dospělé (např. kašpárek). 4. Uvolněnější ovzduší Josefínských reforem v 80. letech 18. století přálo vzniku novočeského divadla. Klasicismus, osvícenství – kryje se s začátkem NO. České drama v národním obrození mělo jako hlavní úlohu pěstovat pěknou češtinu, bavit a vychovávat. Vlastenci věděli, že mluvené slovo působí více než psaný text, proto v roce 1738 vzniklo divadlo V Kotcích, 1771 se zde poprvé pokusili o předvedení české hry Kníže Honzík, nesetkali se však s úspěchem. Později se hrálo česky ve Stavovském divadle (stavba: klasicistní, původně Nosticovo. Premiéru hry Don Jovani dirigoval autor - Mozart) – postaveno 1783 a motivováni úspěchem postavili vlastenci v r. 1786 první skutečně české divadlo Bouda na Václavském náměstí v Praze. Její úspěchy se však nezamlouvaly rakouským úřadům, a tak nechali Boudu po 3 letech činnosti zbourat. Nějaký čas se hrálo i U Hybernů. Mezi významné dramatiky této doby patří Václav Thám, Prokop Šedivý (frašky: Masné krámy, Pražští sládci) a Karel Ignác Thám. Hry nesly většinou historický ráz, nejčastěji vycházely z národních dějin + frašky. Ve 20. letech vznikl ve Stavovském divadle profesionální český soubor, který mohl směle konkurovat německým představením. Dramaturgem se stal Jan Nepomuk Štěpánek, vyspělou divadelní tvorbou je podporoval Václav Kliment Klicpera. (frašky: Rohovín čtverrohý, Veselohra na mostě, historické: Blaník) 5. Představiteli českého romantického dramatu jsou Josef Kajetán Tyl a Karel Hynek Mácha. Josef Kajetán Tyl začínal jako herec kočovné společnosti, později působil na vedlejší scéně Stavovského divadla. Byl chudý, po roce 1848 musel opustit Prahu. Mezi jeho historické hry patří:
Kutnohorští havíři aneb krvavý soud, Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové, Jan Hus, Jan Žižka z Trocnova – historická témata aktualizuje. Soudobou problematikou je inspirována Fidlovačka (odehrává se na ševcovské slavnosti v Nuslích, hudba: Fr. Škroup),,Paličova dcera a Pražský flamendr. Mezi báchorky patří Strakonický dudák (Švanda, Dorotka, poučení: nic není zadarmo, cizina nepředstavuje ráj), Jiříkovo vidění a Lesní panna.Už v roce 1848 uvažoval Tyl o vybudování samostatného českého Národního divadla, nebylo to však ještě vzhledem ke společenským poměrům možné, podařilo se pouze založit Sbor pro výstavbu ND – 1851. Karel Hynek Mácha rád navštěvoval představení ve Stavovském divadle, která ho vedla k ochotnickému vystupování v Kajetánském divadle. Zde se seznámil s Eleonorou Šomkovou. Jeho prozaická díla nesou vedle lyrických i dramatické prvky a vyznačuje je silná hudebnost. Jako dramatik byl neúspěšný – ve zlomcích: Bratři, Boleslav, Bratrovrah. V divadle spatřoval účinný prostředek, jak národně uvědomovat široké vrstvy obyvatel. 6. V roce 1860 byl přijat Říjnový diplom, kterým skončila absolutistická vláda a začal se nevídaným způsobem rozvíjet společenský život. V roce 1851 byl zřízen výbor pro výstavbu národního divadla, který si dal za cíl postavit divadlo, na které by mohli být Češi pyšní. Soupeřením Staročechů s Mladočechy se však ukázalo, že národ ještě není zcela připraven, a tak bylo rozhodnuto o stavbě Prozatímního divadla. To zahájilo svoji činnost v roce 1862 slavnostním představením Hálkovy hry Král Vukašín. V roce 1868 došlo k položení základních kamenů Národního divadla (poklepal např. Fr. Palacký). 1881 bylo dokončeno a prozatímně otevřeno (na počest kor. prince Rudolfa), avšak požár ho zcela zničil. Definitivně bylo otevřeno v roce 1883 Smetanovou Libuší. Generace ND je označení všech umělců a stavitelů, kteří se podíleli na jeho stavbě. Ze stavitelů jsou to Josef Zítek a Josef Schulz, malíři Mikoláš Aleš, Vojtěch Hynais, Josef Mánes, František Ženíšek, Julius Mařák a Václav Brožík. Sochaři: Josef Václav Myslbek a Bohuslav Schnirsch. Hudba: Bedřich Smetana, Antonín Dvořák. Budova Prozatímního je dnes připojena k ND. 8. Realistické drama se objevuje v české literatuře v 90. letech 19. století. Název realistické (realis = skutečný) souvisí se snahou zobrazovat co možná nejpřesněji, pravdivě. Představiteli jsou: Ladislav Stroupežnický (Zvíkovský rarášek, Paní mincmistrová – nejsou ještě zcela real., Naši furianti), Gabriela Preissová (Její pastorkyňa - zhudebnil Leoš Janáček, Gazdina roba), Alois Jirásek (Otec, Vojnarka) a bratři Alois a Vilém Mrštíkové (Maryša). ***
Umění přelomu 19. a 20. století 1. 2. 3. 4. 5.
Charakter doby, historické souvislosti Generace devadesátých let Prokletí básníci Literární moderna (impresionismus, symbolismus, dekadence, naturalismus, historismus, secese) Česká moderna: zobrazovací metody v české literatuře na přelomu století, představitelé (hlavní představitelé: J. S. Machar, A. Sova, O. Březina) 6. Protispolečenští buřiči (hlavně anarchističtí buřiči – V. Dyk, S. K. Neumann, F. Gellner, F. Šrámek), Petr Bezruč Charakter doby: - rychlý, dynamický rozvoj: - 2. průmyslová revoluce (technicko – vědecká) - nové objevy (kvantová teorie, množiny, pravděpodobnost, Roentgen, Edison, Purkyně, Darwin, Currieovi, Mendělejev, Mendel) - velký hospodářský růst - problémy: - velká konkurence - honba za ziskem - snaha ovládnout trhy, území - strach, pesimismus
-
-
-
- dělnické hnutí změny v duchovním životě: - psychoanalýza – Sigmund Freud - pesimismus – Arthur Schopenhauer - teorie nadčlověka (protikřesťanské, protispol., zneužito fašisty) – Fridrich Nietzsche - pragmatismus (USA, pojednává o pravdě) umění: - doznívá realismus a naturalismus - vzniká řada nových uměleckých směrů současně, překotně se střídají nastupuje nová generace (generace přelomu století): - averze ke všemu dosavadnímu, zvyklostem, vkusu - nonkonformní (nepřizpůsobiví) - svoboda, volnost - bez přetvářky, bez zábran, osobitost, individualismus - zaměřují se na vlastní vnitřní život – citlivost
Prokletí básníci: Charles Baudelaire - v 7 letech mu zemřel otec, k otčímovi měl odpor - výstřední oblékání, bohémský život - Květy zla - extrémní sbírka sonetů, pokuta za mravnost - hledá krásu ve zle (bída, podsvětí) - souvislost smyslů (zvuky, barvy …) - Malé básně v próze – vydáno posmrtně, próza Paul Verlaine - ženatý, scházel se s Rimbaudem (postřelil ho, ve vězení) - Saturnské básně - verše velmi melodické, rytmické - Programová báseň - formuluje, jak má vypadat symbolistická báseň Jean Arthur Rimbaud - cestoval, obchodoval - rakovina v koleni, syfilis - publikoval jen 5 let - básně bojovné, halucinogenní - Iluminace – vydal posmrtně Verlaine - Opilý koráb - snová, bez logiky, halucinogenní - loď sebou zmítá ve vichřici, jako on sebou zmítá ve světě - Má bohéma - sonet, popisuje bohémský život Symbolismus: - umělecké, básnické hnutí - 80. léta 19. století - staví básně na symbolech, vše je zobrazeno nepřímo, náznaky - proti realismu Edgar Allan Poe - USA, romantik
- symbolistická je báseň Havran – přiletěl havran, symbolizuje něco, čeho se bojíme Francie: Stéphan Mallarmé Paul Valéry Belgie: Emile Verhaeren Rusko: Alexandr Alexandrovič Blok Česko: Otokar Březina Antonín Sova Dekadence: - není časově omezeno, dekadence = úpadek - vychází ze symbolismu - znaky: nemorálnost, perverznost, pesimismus, morbidita, nihilismus, marnost, zbytečnost, odpor k reálnému životu, východisko: sen, halucinace - řadí se k nim i někteří prokletí básníci a symbolisté (Baudelaire, Mallarmé) Anglie: Oskar Wilde - Šťastný princ a jiné pohádky - Jak je důležité míti filipa – komedie - Ideální manžel – komedie - Obraz Doriana Graye – román Česko: - kolem časopisu Moderní Revue Karel Hlaváček Jiří Karásek ze Lvovic Arnošt Procházka Civilismus: - civilis = občanský - prosazuje pokrok, rozvoj, optimismus Anglie: Walt Whitman - zavádí volný verš - Stébla trávy – oslava lidské práce Česko: Stanislav Kostka Neumann - Nové zpěvy Impresionismus: - imprese = dojem - hlavně v malířství Malíři: Claude Monet - zakladatel impresionismu - poprvé v obraze Imprese – východ slunce - zobrazuje nevýraznými barvami, bez kontur, zachycuje prchavý okamžik, nejde o realističnost - Nádraží, cyklus obrazů Rovenské katedrály August Renoir - Houpačka
Edgar Degas - dostihové prostředí, baletky Henri de Toulouse Lotrec Sochaři: Auguste Rodin - Myslitel, Balzac Malíři – u nás: Antonín Slavíček Literatura – u nás: - znaky literárního impresionismu: - melodičnost - v próze je oslaben příběh - větší lyrizmus - oslabena rozumová část Antonín Sova - Květy intimních nálad - Z mého kraje Fráňa Šrámek - Splav – sbírka - Stříbrný vítr – román Postimpresionismus: - proti impresionismu Vincent van Gogh - autoportréty - nejznámější obraz - Slunečnice Paul Gauguin - Tahiťanky Paul Cézane Secese: - secese = odštěpení, odloučení - snaha zavést opět jeden univerzální styl, neuspělo (zanikl začátkem války) - znaky: - vlnící se křivka (vlasy, šaty, labuť, had …) - ornamenty - mozaiky - ženy s rozevlátými vlasy - na obrazech erotičnost (poodhalené, průsvitné) - stavby: Obecní dům v Praze, Hlavní nádraží; v Paříži – vstupy do metra Malířství: Alfons Mucha - plakáty, návrhy známek, bankovek - Slovanská epopej Sochařství: Ladislav Šaloun – Mistr Jan Hus Užité umění: - šperky - oblečení - svícny, vázy, zástěny, skříně (orientální drahá dřeva)
Historismus: - 2. polovina 19. století - návrat ke starým slohům, napodobování (novogotika, novorenesance …) Česká moderna - = souhrnný název pro umělecké směry a tendence v literatuře na přelomu 19. a 20. století - zároveň je to označení pro mladou generaci, která v r. 1895 vydala v časopise Rozhledy Manifest české Moderny: - 3 stránkový dokument - požadavky na umění (individualita, originálnost) - požadavky politické, sociální (např. zkrácení pracovní doby) - podepsali: Josef Svatopluk Machar, Otokar Březina, František Xaver Šalda, Vilém Mrštík, Antonín Sova - odsuzovali starou generaci (Vrchlického …) - byli spojeni dočasně, po vydání manifestu se ubírá každý vlastní cestou Zobrazovací tendence v naší literatuře: - pokračuje realismus a naturalismus (hlavně v próze) - symbolismus, dekadence, impresionismus, civilismus, katolická orientace, počátky dělnické poezie - autoři s krátkým tvůrčím obdobím (Březina, K. Hlaváček) prošli jen jedním uměl. směrem - autoři, co psali déle, byli ovlivněni více směry (A. Sova) Josef Svatopluk Machar - spoluautor Manifestu české moderny - vystoupil proti Hálkovi (při příležitosti výročí jeho smrti), vyzdvihl Nerudu epika: - Zde by měly kvést růže – 9 veršovaných povídek, hl. hrdinky – ženy - Magdaléna – veršovaný román, hl. hrdinka pracuje v nevěstinci - Svědomím věků – historický cyklus 9 sbírek, za nejvýznamnější období dějin označuje Antiku, neoriginální (Hugo: Legenda věků, Vrchlický: Zlomky epopeje) lyrika: - Confiteor I – III - Čtyři knihy sonetů - Tristium Vindobona – proti Rakousku, realistické, zavádí jazyk ulice, ukazoval člověka a lásku tak, jak se o nich mluvilo Antonín Sova - tvořil 40 let, prošel všemi uměleckými proudy 90. let realistické: - Realistické sloky impresionismus: - Květy intimních nálad - Z mého kraje symbolismus: - Vybouřené smutky dekadence: - Zlomená duše osobní lyrika: - Ještě jednou se vrátíme - Lyrika lásky a života
vlastenecké: próza: -
Zpěvy domova Ivův román Pankrác Budecius, kantor autobiografické prvky, o intelektuálech ztroskotávajících v milostných vztazích
Otokar Březina - * v Jaroměřicích nad Rokytnou - vl. jméno Václav Jebavý - symbolista - studoval reálné gymnázium v Telči, složil učitelskou zkoušku, celý život se živil učitelováním – Jinošov, Nová říše – zde vzniklo všech 5 jeho básnických sbírek, Jaroměřice - Tajemné dálky, Svítání na západě, Stavitelé chrámů, Větry od pólů, Ruce - dostal od Karlovy univerzity čestný titul doktora filosofie - přítel Jakuba Demla a Františka Bílka (sochař, malíř, symbolista) Česká dekadence: - kolem časopisu Moderní revue Karel Hlaváček - sbírka Pozdě k ránu – básně: Svou violu jsem naladil co možno nejhlouběji, Hrál kdosi na hoboj, Pršelo v noci - sbírka Mstivá kantiléna – báseň: Již mrtvo vše Jiří Karásek ze Lvovic - sbírka Zazděná okna – báseň: Splín Arnošt Procházka Buřiči: - označení pro umělce z přelomu století, kteří svým životem i dílem revoltovali proti společnosti - hnutí Omladina – radikální mládež, vůdce – S. K. Neumann – ve vězení - dekadenti - skupina kolem časopisu Nový kult – tzv. protispolečenští / anarchističtí buřiči - Petr Bezruč Nový kult: - poslední skupina, rozpad 1905 - v čele S. K. Neumann - scházeli se ve vile Neumanna - mladí lidé, nekonformní - volná láska - svoboda - psali hovorově, žili bohémsky - antimilitaristická propaganda Karel Toman - vl. jméno Antonín Bernášek - nedostudoval práva - psal 40 let, 7 sbírek - Měsíce – všechny básně stejnou stavbu (5 ,5 ,3 verše), pojednává o zemědělství - Torzo života – erotičnost, člověk prožije jen zlomek svých možností - Pohádky krve – symbolistické/dekadentní
František Gellner - zemřel v 1. sv. válce 1914 - Po nás ať přijde potopa - Radosti života – cynismus, ironie, výsměch, radosti = ženy a alkohol, v jádru je ale citlivý - Nové verše Fráňa Šrámek - * v Sobotce, nedostudoval práva - bojoval v 1. sv. válce lyrika: - Života bído, přec tě mám rád - Modrý a rudý – buřičství, útok proti Rakousku - Splav – 3 okruhy: - milostné: Splav - vojenské: Voják v boji - věnované rodné Sobotce: Sobotecký hřbitov próza: - Stříbrný vítr – hl. postava: Jeník Radkin, má problémy s otcem a ve škole, čeká na jakýsi stříbrný vítr (= hlas naděje), který by mu poradil; v závěru získává porozumění matky - Křižovatky, Tělo, Žasnoucí voják drama: - Červen, Léto, Měsíc nad řekou Stanislav Kostka Neumann - zemřel mu otec, v péči matky s tetami, vzpurný - zdědil vilu v Olšanech - hnutí omladina – ve vězení – napsal sbírku Spravedlnost, ochránkyně dobrých - prošel symbolismem, dekadencí - buřičství: Jsem apoštol nového žití, Satanova sláva mezi námi, Sen o zástupu zoufajících, Kniha mládí a vzdoru, Stráň chudých lásek Viktor Dyk - psal 40 let - studoval práva, politik, bojoval za národní samostatnost – chtěl řešit radikálně lyrika: - Buřiči - Satiry a sarkasmy - Pohádky z naší vesnice - Válečná tetralogie – vrchol realistické lyriky, 4 sbírky – např. báseň Okno ze sbírky Země mluví – výzva k obraně vlasti - Milá sedmi loupežníků – balada, o lásce, žárlivosti a pomstě próza: - Krysař – podle Něm. pověsti, krysař vyhnal krysy, a když mu nezaplatili, tak vyvedl všechny do propasti (sám taky spadne), kromě blázna a dítěte; zdramatizováno (D40 E. F. Burian) drama: - Ondřej a drak - Zmoudření Dona Quijota Petr Bezruč - nedostudoval práva - vězněn - 40 let psal - jediná sbírka – Slezské písně – obsahuje všechny umělecké směry 90. let, vystihl myšlenky lidí, jazyk (slezské – lašské nářečí), oblíbeno
- 3 okruhy: 1) proti vykořisťování - Škaredý zjev - Ostrava – horníci - Oni a my – dělníci/kapitalisti - Kovkop 2) proti odrodilcům (kolaboranti s Rakouskem) - Bernard Žár – stydí se za matku, která se nechce přizpůsobit germanizaci, nepřijde jí ani na pohřeb 3) proti cizáctví (cizí panství) - 70000 - Lazy - Markýz Géro - Ty a já - některé básně jsou balady – sociální: - Kantor Halfar – učil česky, proto nemohl postoupit, sebevražda - Maryčka Magdónová – stará se o 4 sourozence, skok do Ostravice - intimní: Labutinka ***
Nejvýznamnější umělecké proudy a díla světové meziválečné literatury A. Avantgardní umění: - avantgarda = novinka - 1900 – 1914 (přelom století až do 1. sv. v.) 1) Fauvismus: - „divoké barvy“, pestré, ve velkých plochách, nerealistické, kontury, ohraničení, hlavně ve Francii Henri Matisse 2) Futurismus: - futurum = budoucnost, hlavně v Itálii - znaky: budoucnost, řvoucí auto v plné rychlosti, bořit muzea a galerie (kromě Mony Lisy), pohrdají ženou, podpora války (hygiena světa), rozkládali pohyb na fáze (inspirace filmem) 3) Abstraktní umění: - geometrická abstrakce - nefigurativní, neodpovídají vůbec realitě, barevné plochy a pravidelné geometrické obrazce - vyvíjí se po celé 20. století 4) Naivní umění: - „insitní umění“, „nedělní malíři“, „moderní primitivové“ - neprofesionální, autoři tvoří ve volných chvílích, kresby jako od dítěte - znaky: nedodržování proporcí, barev, perspektivy, zaměření na detaily Henri Rousseau – celník, obraz Sen Alois Beer Karel Gott František Ryngo Čech Libor Vojkůvka Emma Srncová Blanka Bohdanová
5) Kubismus: - kubus = krychle - hlavně výtvarný směr, rozkládá obraz do krychlí – vzniká trojrozměrný dojem Pablo Picasso - Španěl, zakladatel kubismu - obrazy: Avignonské slečny, Továrna, Tři hudebníci, Guernica Později byly přidávány i další tělesa (koule, kužely, …): Fernard Léger - Akty v lese Syntetický kubismus: - obrazy barevnější, zavádějí detaily, technika vlepování papíru Georges Braque Kubismus u nás: - ne v literatuře, ale ovlivnil ji - díky bratřím Čapkům, nikde na světě se nevyskytuje v tolika výtvarných vrstvách (u nás ve všech oblastech výtvarného umění) malířství: Emil Filla Josef Čapek Bohumil Kubišta Václav Špála sochařství: Ota Gutfreund architektura: - vily pod Vyšehradem Pavel Janák Josef Gočár – dům U Černé matky boží Josef Chochol užité umění: - křesla, příborníky, dózy, vázy, židle, pohovky Kubofuturismus: Guillaume Apollinaire - Francouz, přítel Picassa - zraněn v 1. sv. v. a) kubismus: - mnoho pohledů na skutečnost - básnická sbírka Alkoholik – z ní báseň Pásmo (polytematická báseň) – nový žánr, znaky: více témat, prolínání časů, prolínání snu a fantazie, asociativní, bez logických souvislostí, bez interpunkce, vyjadřuje pocit b) futurismus: - dynamické – básně nemají přesné statické uspořádání - sbírka Kaligramy – básně jsou sestaveny do obrazců, např. báseň Obraz - vymyslel pojem surrealismus – drama Prsy Tireziovy 6) Expresionismus: - exprese = výraz, opak impresionismu - znaky: citové stavy a projevy lidské psychiky, zoufalství, prázdnota, bolest
Edward Munch - obrazy: Úzkost, Křik, Úmrtní pokoj, Tanec života, Puberta, Den poté Johannes R. Becher Gottfried Benn Emil Nolde James Ensor 7) Dadaismus: - vznik 1916 ve Švýcarsku, umělci znechucení válkou a společností v čele s Tristanem Tzarou náhodně vybrali ve slovníku slovo dada (hračka) - zásady: náhoda, neuznávání dosavadních zásad a norem, nesmyslnost, absurdita, mystifikace, odpor proti civilizaci - cíl: burcovat, provokovat, šokovat, často černý humor - metody: dadaistická báseň (vystříhat z novin slova, zamíchat), polytematická báseň Kurt Schwitters - asambláže – lepí dohromady odpadky Man Ray - koláže Marcel Duchamp - ready mades – záchod - fontána Francis Picabia - díla jsou z částí mechanismů (budíky) Max Ernst - frotáže – tužkou obtahuje povrch podlahy 8) -
Surrealismus: nadrealismus, vznik 1924 společné s dadaismem: staví se odmítavě k dosavadní společnosti, nedůvěra k rozumu dadaisti přecházeli k surrealismu metody: automatická kresba, automatický text, koláž, frotáž, výklad snu, prostý záznam snu, surrealistická hra, surrealistický objekt André Breton - sborník Magnetická pole – tzv. automatický text (nesmyslný proud myšlenek) Paul Eluard Max Ernst Louis Aragon Joan Miró Salvador Dalí B. Meziválečná literatura: Charakter doby: - literatura odráží dění ve společnosti, reaguje na 1. světovou válku (útrapy, následky) - rozpad lidské osobnosti, hledání smyslu života - ovlivněno filosofiemi – psychoanalýza, existencionalismus, pragmatismus Znaky moderní literatury: - odrazem doby - destrukce románu (ubývá dějovosti, míchají se časové roviny – časová posloupnost je druhořadá) - subjektivnější - absurdita - experimenty s jazykem
existuje podtext neřeší problémy, nutí čtenáře si problém uvědomit autoři se dělí do 3 proudů: a) realistický proud z minulého století b) experimentální próza – destrukce románu c) literatura otevírá tabuizovaná témata Francie: Antoine de Saint-Exupéry - letec, filosof - Země lidí, Citadela, Malý princ (obsahuje podtext) Romain Rolland - Nobelova cena za literaturu - profesor hudby, spisovatel - odpor k válce, okupaci, násilí, nacismu - životopisy - Petr a Lucie – před koncem války, podle skutečné události, setkali se v metru při střelbě, zamilovali se na první pohled, umírají v kostele při bombardování. Apel proti válce – kontrast mládí a lásky proti válce a násilí - Dobrý člověk ještě žije Henri Barbusse - odpor k válce, násilí, nacismu - 22 měsíců byl na frontě - Oheň – napsal v zákopech, formou deníku, ich-forma, realistické, naturalistické, bestseller, přeloženo do 60 jazyků, pokračování: Jasno (neúspěšné) Anatole France - Nobelova cena - Ostrov tučňáků – podle francouzských dějin, ironické, alegorické, o začlenění tučňáků do lidské společnosti André Gide - Nobelova cena - náročná díla, filosofie nadčlověka - Penězokazi - u nás byl za komunismu odmítán Francois Mauriac - Nobelova cena - u nás byl za komunismu odmítán - dobro proti zlu, křesťanská tematika - „rodinné romány“ - psychologicky laděná díla, do nitra postav - Romány lásky a nenávisti Marcel Proust - realista - „otec moderního románu“ - Hledání ztraceného času – 7 dílů, popis vyšší francouzské společnosti, od přelomu století do 1. sv. v. Gabriel Chevallier - Zvonokosy – Eulálie Čepičková, Antonín Pěšinka, humoristické, o stavbě záchodů a kostela Henri Charriére - Motýlek – hl. hrd. žije v trestanecké kolonii, snaží se utéct; autobiografické Louis Aragon - sympatizuje s komunisty -
Německo: Heinrich Mann - Profesor Neřád – zobrazen úpadek morálky v Německu, setkalo se s odporem - emigroval do USA Thomas Mann - Nobelova cena - náročná intelektuální díla - Buddenbrookovi – rodinná sága, o 4 generacích velkoobchodníků - emigroval do USA Erich Maria Remarque - prozaik, dramatik, učitel, závodník - emigroval do USA - Vítězný oblouk – v meziválečné Paříži, hl. hrd. Ravic, končí tragicky, Joan, Haak - Tři kamarádi – po 1. sv. v., jeden má nemocnou dívku, kamarádi mu pomáhají, ona zemře - Na západní frontě klid – hl. hrd. Pavel Bäumer, dobrovolně s přáteli přichází do armády, výcvik plný šikanování, poznává nesmyslnost války, postupně umírají, on padne na konci války. - 2. světová válka: Čas žít, čas umírat – Ernest je na dovolené, zamiluje se, po návratu je zastřelen zajatci, které osvobodil - po 2. sv. v.: Nebe nezná vyvolených – aut. závodník Clerfait se seznámí s Lilian v sanatoriu, zemře při závodě - další romány: Cesta zpátky, Jiskra života, Noc v Lisabonu, Miluj bližního svého Lion Feuchtwanger - židovský spisovatel, prozaik, lyrik - emigroval do USA - židovská tematika, biblický styl, po nástupu Hitlera jeho díla pálena - Žid Süss - Židovská válka - Židovka z Toleda - Lišky na vinici - Goya - Nepravý Nero - Bláznova Moudrost Bertold Brecht - Matka Kuráž a její děti - Žebrácká opera Herman Hesse - Stepní vlk Rakousko: Stefan Zweig - emigroval - psychoanalýza - Spor o seržanta Grüsu Robert Musil - psychoanalýza Anglie: George Bernard Shaw - Nobelova cena - irského původu - dramatik
Pygmalion – starý mládenec Higgins (profesor fonetiky) se vsadí s přítelem, že naučí prostou dívku Elizu Doolittlovou do půl roku správně mluvit. Pak o ni ztratí zájem, ona si vezme chudého chlapce. Zpracováno – My fair lady. - historické: Svatá Jana, Caesar a Kleopatra James Joyce - irského původu - experimentální proud - Dubliňané – povídková kniha - Odysseus – hl. postava Leopold Bloom, popisován jeden jeho den a sen jeho ženy John Galsworthy - Nobelova cena - vystudoval práva na Oxfordu - kritika společnosti, v dramatech kritizuje justici - romány: - Ostrov pokrytců - Tmavý květ - Sága rodu Forsytů – trilogie, touha po penězích, honba za ziskem, viktoriánská doba - Moderní komedie - Poslední kapitola - dramata: - Stříbrná lžička - Spravedlnost Robert Graves - zájem o antiku, zpracovával báje, mytologii -
USA: Theodor Dreiser - naturalismus - Americká tragédie – mladý chudý Clyde chce zbohatnout, střídá zaměstnání, utopí milenku, protože se mu naskytne možnost oženit se s dcerou milionáře, el. křeslo - Sestřička Carrie – inspirováno jeho sestrou Emy, realistické, naturalistické, hl. hrd. odjíždí z venkova za lepším životem, má přítele, špatně investují, ona si najde jiného, on – sebevražda Ernest Hemingway - Nobelova cena - žil na Kubě - lost generation = generace lidí, kteří bojovali ve válce a po návratu domů nenacházejí uplatnění, společnost jim nerozumí - Fiesta - Stařec a moře – stařec Santiago vypluje na moře, chytne velkou rybu, žraloci ji sežerou, přežije; protiklady (stařec-dobro X moře-zlo), metoda ledovce (autor vynechává složité popisy), význam: zápas člověka s přírodou, uspokojení z čestného boje, oslava obyčejného člověka - Komu zvoní hrana – obč. válka ve Španělsku, hl. hrd. dobrovolník Robert Jordan má zničit most, je raněn - Pátá kolona - Jarní přívaly - Sbohem armádo – Henry se vrací po dovolené do italské armády, je tam dobrovolně jako řidič ambulance, seznámí se s Catherin, při ústupu se odloučí a prchnou, Catherin zemře - Zelené pahorky africké – dojmy z cest, popisován lov John Steinbeck - Nobelova cena - studoval historii, psal o nižších vrstvách
Na plechárně – parta divokých lidí z ulice, pracují pro doktora (klidný, intelektuál), vulgární výrazy, jazyk spodiny společnosti - Toulky s Charliem – cestopis, cestuje s pudlem Charliem po USA - okruhy tvorby: - 1) morálka soudobé americké společnosti – Toulky s Charliem - 2) hospodářská krize – Hrozny hněvu - 3) oslava lidskosti – Na plechárně, Toulavý autobus, O myších a lidech, Na východ od ráje, Pláň Tortilla - 4) oslava přírody – Nebeské pastviny Francis Scott Fitzgerald - lost generation - autor „jazzového věku“ - Velký Gatsby – hl. hrd. Nick, Gatsby ho požádá, aby mu domluvil schůzku s jeho sestřenicí Daisy, ta je však vdaná za Toma, ten má milenku, kterou Gatsby s Daisy přejedou - Něžná je noc – odehrává se v Evropě, hl. hrd. psychiatr Dick, ožení se s pacientkou William Faulkner - Nobelova cena - pochází z jihu USA – jeho dílo je označováno „jižanská sága“ - v 1. sv. v. jako pilot - scénárista v Hollywoodu - volná trilogie: Vesnice, Město, Panské sídlo - Když jsem umírala – lost generation - Divoké palmy – 2 příběhy: 1)Divoké palmy – medik Harry se zamiluje do vdané Charlotty, utečou, existenční problémy, on jí provede potrat, ona zemře; 2)Stařec Mississippi – trestanec pomáhá při povodni, zachrání těhotnou ženu, pak ho odsoudí, že chtěl uprchnout Thomas Stearn Elliot - báseň Pustina Eugene O’Neill - dramatik -
Rusko: - za komunismu byli vyzdvihováni ti, kteří podléhali metodě socialistického realismu (opěvovali socialismus), ostatní autoři nevydáváni, perzekuováni, často emigrovali Maxim Gorkij - Matka – revolucionář, propaguje marxismus, komunisté jsou pronásledováni, je zatčen – jeho matka převezme jeho práci Vladimír Majakovskij - básník, kubofuturista - prokomunistický Isaak Babel - Rudá jízda - povídky - pronásledován, zemřel v gulagu Michail Šolochov - Nobelova cena - Bojovali za vlast – o 2. sv. v. - Rozrušená země - Tichý Don – o občanské válce v Rusku - Osud člověka – po 2. sv. v., hl. hrd. Andrej Sokolov se vrací z války, ujme se malého chlapce Boris Pasternak - Nobelovu cenu byl donucen nepřevzít - Doktor Živago – popis meziválečného Ruska, občanské války
Alexandr Solženicyn - Nobelova cena - emigroval do USA - Jeden den Ivana Děnisoviče – popisuje jeden den trestance - Souostroví gulag Ivan Bunin - Nobelova cena - Míťova láska Michail Zoščenko - Humorné povídky - Bleděmodrá kniha - bojoval ve válce ***
Reakce světové a české literatury na první světovou válku 1) První světové válce předcházelo množství lokálních konfliktů, přímou záminkou však byl atentát na rakouského nástupníka trůnu Františka Ferdinanda de Este 28. 6. 1914. O měsíc později začala 1. světová válka. Trvala 4 roky a skončila 11. 11. 1918 kapitulací Německa a jeho spojenců – Versailleský systém. Příčiny války: - nerovnoměrný hospodářský rozvoj - snaha o přerozdělení světa (získání kolonií) Na jedné straně stál Trojspolek (Rakousko-Uhersko, Německo, Itálie – ta se pak přidala k Trojdohodě), na druhé Trojdohoda (Rusko, Francie, Anglie, pak se přidaly USA). Legie – vojenské jednotky sestavené z Čechů a Slováků bojující na cizím území na straně Dohody, nespadaly však pod velení zemí Dohody. Vznik: naši vojáci v RU armádě přebíhali na druhou stranu, dobrovolné zajetí, dezerce. Legie vznikaly ve Francii, v Itálii a v Rusku. 2) Světová literatura: Francouzští spisovatelé: Henri Barbusse - 2 roky bojoval v 1. světové válce - román: Oheň – z vlastní zkušenosti líčí život vojáků v zákopech, bez hlavního hrdiny, hlavní myšlenkou díla je zabránit opakování války. Dílo je realistické, naturalistické, stalo se bestsellerem (přeloženo do 60 jazyků). Pokračování: Jasno Romain Rolland - získal NC za literaturu - novela: Petr a Lucie – nejslavnější protiválečná novela; popisuje dva mladé lidi, kteří se do sebe zamilovali navzdory válečné hrůze okolo nich (v metru), nakonec však zahynou pod troskami chrámu při bombardování. Není popisována válka na straně bojů, ale v zázemí, které je válkou zasaženo (ani chrám už nepředstavuje bezpečí). Němečtí spisovatelé: Erich Maria Remarque - v 18 letech odveden na frontu - v r. 1939 emigroval (USA) - psal prózu i drama, vystřídal mnoho zaměstnání - román Na západní frontě klid – popisuje osudy party spolužáků z gymnázia, kteří byli odvedeni na frontu, prošli výcvikem plným šikanování a pak postupně umírají. Hlavní postava Pavel Bäumer poznává nesmyslnost války a sám padne ve chvíli, kdy oficiální hlášení zní: „Na západní frontě nic nového.“ Zfilmováno. Arnold Zweig - Rakušan
-
prozaik a dramatik před nacismem odešel do Palestiny, po 2. světové válce žil v NDR román: Spor o seržanta Gríšu – o malém člověku – ruském zajatci, který se stává nevinnou obětí pruského militarismu; hlavním principem je přerod indiferentního jedince k uvědomělému protiválečnému postoji
Autoři z USA: - pojem ztracená generace – označení amerických vojáků, kteří bojovali v 1. sv. v. a po návratu do válkou nedotčené vlasti si připadali „ztracení“ – měli jiné hodnoty než běžní Američané, nedokázali se začlenit do společnosti. Ernest Hemingway - získal Nobelovu cenu za literaturu - odešel dobrovolně bojovat na italskou frontu, těžce raněn - „metoda ledovce“ – podstatné významy textu jsou skryty pod povrchními dialogy, vyjadřuje se zkratkovitě, počítá s podtextem - náměty z prostředí lovu, boxu, dostihů a býčích zápasů - román: Fiesta – popisuje osudy vojáků ztracené generace - román: Sbohem armádo – hl. postavy: Henri a Catherin se poznají ve vojenské nemocnici, při ústupu armády se odloučí a společně prchnou do Švýcarska, ale Catherin zemře při porodu Francis Scott Fitzgerald - dobrovolně odešel bojovat do 1. sv. v. - autor „jazzového věku“, patřil ke společenské smetánce, psal scénáře pro Hollywood - kritizuje společnost založenou na penězích - romány: Velký Gatsby, Něžná je noc William Faulkner - získal Nobelovu cenu za literaturu - v 1. sv. v. bojoval jako pilot - pochází z jihu USA – inspirace v tvorbě, tzv. „jižanská sága“ - inspirace: naturalismus, literární moderna - Sartoris – román, jehož hrdina se snaží po návratu z 1. sv. války najít smysl života - román ze 2 nezávislých příběhů: Divoké palmy o Divoké palmy – absolvent lékařské fakulty Harry se zamiluje do vdané Charlotty. Spolu utečou, jsou bez prostředků, Charlotta otěhotní. Harry jí provede potrat, ale kvůli infekci Charlotta zemře. Harry je pak odsouzen k nuceným pracím. o Stařec Mississippi – trestanec, pomáhá při povodni, je unesen proudem vody, zachrání těhotnou ženu, která během plavby porodí. Jeho čin je však klasifikován jako pokus o útěk a dostává dalších 10 let vězení. Thomas Stearn Elliot - básník - bojoval v 1. sv. v. - báseň: Pustina Eugene O’Neill - dramatik - bojoval v 1. sv. v. 3) Česká literatura: V 1. sv. válce bojovali například buřiči z Nového kultu: František Gellner - básník, studoval malířství v Mnichově a v Paříži - zemřel v 1. sv. v. - v jeho díle se projevuje odpor vůči společnosti, deziluze - sbírky: Po nás ať přijde potopa, Radosti života – cynický postoj vůči společnosti, za jediné radosti označuje pití a ženy, uvnitř však touží po citu
Nové verše – vyzrálejší poezie, posmrtně vydáno Fráňa Šrámek - válku přežil - narodil se v Sobotce, nedostudoval práva - typickým znakem jeho poezie je lyričnost - básnická tvorba: Splav (báseň Voják v boji) - próza: Žasnoucí voják Další čeští autoři reagující na 1. sv. v.: Jaromír John - bojoval na balkánské frontě - povídky: Večery na slamníku – humorně vypráví o pozadí války a o proměně lidských citů ve výjimečných situacích Karel Nový - inspirace: rodné Benešovsko - sociální kritický realismus - Balada o českém vojáku - román: Sarajevský atentát – popisuje vlastenecké hrdiny, kteří zavraždili Fr. F. de Este Básnická próza: Vladislav Vančura - byl v čele Devětsilu - román: Pole orná a válečná – protiválečné, navazuje na poetismus (nesouvislý děj, volné řazení scén z fronty; zázemí); odsuzuje násilí a vraždění Demokratický proud: Karel Poláček - bojoval na ruské a srbské frontě, zemřel v koncentráku - románová pentalogie Okresní město: Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město, Vyprodáno, pátý díl je nezvěstný. Popisuje události těsně před 1. sv. v. a bídu v zázemí za války Legionáři: Jaroslav Hašek - bohém, po legiích byl v Rudé armádě - román: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války – 3 díly (nedokončené, o dokončení se neúspěšně pokusil Karel Vaněk), humoristické, nejznámější dílo naší literatury, inspirované 1. sv. válkou. Voják Švejk se svým nesmrtelným šibalským parodováním všeho vojenského a monarchistického plní všechny rozkazy ad absurdum, čímž kolem sebe působí zmatek. Vypráví neuvěřitelné historky, ironizuje zkostnatělost „starého světa“, neuvěřitelně baví všechny kolem sebe na pozadí dosud nejhorší války. Švejkovi nadřízení (nadporučík Lukáš, feldkurát Katz, poručík Dub aj.) ztělesňují byrokratičnost a omezenost rakousko-uherského zřízení a situace, v nichž se voják Švejk ocitá, nesmyslnost válečného konfliktu. V mnoha postavách je vykreslen „český človíček“ (dobrovolník Marek, pasivní Baloun, rváč Vodička, voják Švejk). Hašek užívá lidovou češtinu, prokládá ji germanismy a vulgarismy. Postavou Švejka vytvořil Hašek literární typ – člověk válečné doby hájící své právo na lidskost, prostomyslný dobrák i moudrý blázen. Představitel lidového odporu proti ponižování člověka, násilí, válce. Hašek začal psát Švejka už před válkou, později pozměnil jeho charakter. Typický Švejkův výrok: „Nestřílejte, vždyť jsou tu lidi!“ František Langer - bojoval v legiích v obou světových válkách jako lékař - drama: Jízdní hlídka – o skupině legionářů, obklíčených ruskými bolševiky - povídky: Železný vlk Václav Kaplický - román: Gornostaj – popisuje mys, kde byl vězněn
Josef Kopta - románová trilogie: Třetí rota, Třetí rota na magistrále, Třetí rota doma – popisuje postup malé vojenské jednotky od Zborova přes Sibiř, lidové typy, stesk po domově, hrdinství Jaroslav Kratochvíl - zemřel v Terezíně - román: Prameny Rudolf Medek - román: Anabáze – pentalogie, pateticky líčí osudy čs. legionářů v Rusku včetně vyčerpávající cesty čsl. legií přes Sibiř do Vladivostoku Sociální téma: Ivan Olbracht - syn Antala Staška - inspirován Podkarpatskou Rusí - román: Nikola Šuhaj loupežník – román, odehrávající se ve vesnici Koločava, je syntézou pravdivého příběhu a staré zbojnické legendy; události jsou zobrazovány z více hledisek. Vojenský zběh Nikola Šuhaj se stává zbojníkem, miluje Eržiku. Postupně vede celou skupinu, které se vždy podaří uniknout před pronásledujícími četníky. Na dopadení Nikoly Šuhaje je vypsána odměna. Nikola má kouzelný opasek, který ho chrání před všemi kulkami, nakonec je zavražděn sekerou svým kumpánem. Inspiroval se jím Milan Uhde (Balada pro banditu), zfilmováno, rozhlasová hra. Psychologická próza: Jaroslav Havlíček - bojoval na ruské frontě ***
Česká poezie mezi světovými válkami Charakter doby: - 28.10.1918 vznik ČSR v čele s Masarykem (po 300 letech dosaženo národní samostatnosti) - vládne optimismus, že se podaří brzy vyřešit všechny hospodářské, sociální a nacionální otázky - během 20. let probíhal hospodářský rozvoj, politická pluralita, kulturní růst a zábava - ve 30. letech přišla světová hospodářská krize a s ní související sociální a politické problémy, lidé radikalizují své názory a upírají pozornost k totalitním stranám, které chtějí řešit problémy rasistickými a fašistickými metodami - září 1938 – Mnichovská dohoda a vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava (15.3.1939), německá expanze Vitalismus: - vitalis = životní, vitální, nadšení ze života, oslava života, přírody, optimismus, radost z maličkostí - objevuje se už před 1. sv. v. – předválečný vitalismus – reaguje na přetechnizovaný svět (únik do přírody): Jakub Deml – Moji přátelé – sbírka, oslavuje květiny, přírodu, jeho přátelé jsou květiny, kameny, keře Petr Křička – Šípkový květ – sbírka, oslovuje šípek Fráňa Šrámek – Splav S. K. Neumann – Kniha lesů, vod a strání poválečný vitalismus: - reakce na 1. sv. v., smysl života, příroda Jiří Wolker - sbírka Host do domu – básně: Poštovní schránka, Pokora, Kamna (věnoval matce), Věci Jaroslav Seifert Josef Hora – Strom v květu
Karel Čapek – Loupežník Devětsil: - umělecké sdružení mladých levicově orientovaných moderních umělců - vznik: říjen 1920 - členové – studenti gymnázií Křemencova ul./ Žižkov - předseda: Vladislav Vančura – končil medicínu - název podle rady bratří Čapků – nebyli ale členy, jedná se o název horské rostliny - vydávali časopisy ReD (=revue devětsilu), Devětsil - zaměření: a) proti válce b) proti předválečným směrům kolektivnost, budoucnost - členové se často měnili: a) spisovatelé: Karel Teige Jaroslav Seifert Jiří Wolker Vítězslav Nezval b) divadlo: Jindřich Honzl Jiří Frejka V+W E. F. Burian c) hudba: Jaroslav Ježek d) výtvarníci: Jindřich Štyrský Toyen (Marie Černínová) - odnoží pražského Devětsilu byl Devětsil v Brně, na Slovensku DAV - rozpad 1922 1. polovina 20. let 20. století: PROLETÁŘSKÁ LITERATURA: - vznikla v Devětsilu - není žádný kolektivní program, ve svých časopisech vydávali články: Kmen, Červen, Var, Rudé právo, Proletkult - např. Wolker: Proletářské umění (vyšlo ve Varu) - znaky: - proletářské prostředí, hrdina: proletář - kolektivnost - revolučnost – odstranit nespravedlivý řád - agitovat mezi nejširšími vrstvami (mítinky …) - srozumitelnost - představitelé - poezie: S. K. Neumann – Rudé zpěvy Jiří Wolker – Těžká hodina Josef Hora – Pracující den, Srdce a vřava světa, Bouřlivé jaro Jindřich Hořejší – Hudba na náměstí, Den a noc Jaroslav Seifert – Město v slzách, Samá láska - představitelé - próza: Ivan Olbracht – Anna proletářka Marie Majerová – Nejkrásnější svět Vladislav Vančura – Pekař Jan Marhoul
2. polovina 20. let 20. století: POETISMUS: - vznikl v Devětsilu, navazuje na prolet. lit. - název od slova poezie - jediný umělecký směr, který vznikl u nás, plní funkci dadaismu - básnická praxe předběhla manifesty a programy (až podle stylu básní sestavili program) - 1922 – V. Nezval: Podivuhodný kouzelník – ve sborníku Devětsil, věnoval Mahenovi, pod vlivem Apollinairova Pásma, Baudelaira; kouzelník = poezie, přichází na svět, odkrývá krásy života; Depeše na kolečkách - začíná se objevovat u Seiferta, Vančury: Amazonský proud - spor v Devětsilu: Wolker odešel, přišel Nezval - 1924 – vycházejí manifesty poetismu v časopise Host, napsal Karel Teige - další manifest: Nezval: Papoušek na motocyklu - 1928 – společný program: Kapka inkoustu - znaky: - hra, rozpustilost, hravost, veselí, vycházeli z cirkusového prostředí, lidové zábavy - ironie, parodie, zlehčování - okouzlení jazzem - spontánní umění, nekontrolovatelné rozumem, asociace (pásmo) - vyloučen sociální obsah - cestování, exotika - zánik poetismu – konec 20. let (hospodářská krize), hrozba nových konfliktů - představitelé: Vítězslav Nezval - sborník: Pantomima – obsahuje: - Depeše na kolečkách - Abeceda – básně začínají písmeny A-Z (A – chatrč, B – prsa, R – bubínky, …) - Pantomima - sborník: Básně v noci – obsahuje: - Edison – polytematická báseň, 5 zpěvů, oslava tvůrčí činnosti, v jednotlivých zpěvech je patrný vývoj od pesimismu k optimismu - Akrobat – pásmo - Signál času – inspir. Edisonem - Podivuhodný kouzelník Jaroslav Seifert - Na vlnách TSF – telegrafie; hádanky, rébusy, výtvarná stránka: Karel Teige - Poštovní holub - Slavík zpívá špatně Konstantin Biebl - Zloděj z Bagdádu - Zlatými řetězy - S lodí, jež dováží čaj a kávu – bez interpunkce, zhudebněno - Nový Ikaros – vrcholné dílo poetismu, pásmo, „vznáší se v prostoru a čase“ - hodně cestoval, exotika, léčil se na tuberu s Wolkerem v Jugoslávii - poetismus – próza: Vladislav Vančura – Rozmarné léto - poetismus – drama: Nezval – Depeše na kolečkách Vančura – Učitel a žák V + W – Vest pocket revue - poetismus – hudba:
Jaroslav Ježek V+W E. F. Burian - poetismus – výtvarné umění: František Muzika Karel Teige Jindřich Štyrský Toyen 30. léta: - více směrů současně – způsobeno politikou, společností - 1929 – 5. sjezd KSČ, v čele Gottwald - z KSČ odcházejí: J. Hora S. K. Neumann – ale později se vrátil J. Seifert V. Vančura Ivan Olbracht – ale později se vrátil Marie Majerová – ale později se vrátila Helena Malířová - vznikají různé směry: 1) nová proletářská vlna: S. K. Neumann Jiří Taufer 2) Mezigenerace (Hledání ztracených jistot) Vladimír Holan František Halas Vilém Závada 3) Intimní ladění (přírodní, milostná) Josef Hora Jaroslav Seifert František Hrubín 4) Poezie o venkovu Jan Čarek 5) Surrealismus (1934 – Nezval založil na popud Bretona, do r. 1938) Vítězslav Nezval – Žena v množném čísle, Praha s prsty deště, Absolutní hrobař Bohuslav Brouk Konstantin Biebl Karel Teige Jindřich Štyrský Toyen - na konci 30. let se objevují nové rysy: - poezie začíná sloužit politickému zápasu – proti fašismu - přechod k epičnosti Vítězslav Nezval - * v Biskoupkách u Třebíče - básník „renesančního typu“ – všestranný - kontakty s francouzskými surrealisty - překlady: Moderní básnické směry - pro děti: Anička skřítek a slaměný Hubert - poetismus:
-
-
-
-
sborník: Pantomima – obsahuje: - Depeše na kolečkách - Abeceda – básně začínají písmeny A-Z (A – chatrč, B – prsa, R – bubínky, …) - Pantomima sborník: Básně v noci – obsahuje: - Edison – polytematická báseň, 5 zpěvů, oslava tvůrčí činnosti, v jednotlivých zpěvech je patrný vývoj od pesimismu k optimismu - Akrobat – pásmo - Signál času – inspir. Edisonem - Podivuhodný kouzelník jeho další dílo se označuje postpoetismus (nespokojenost, kritika společnosti): - Skleněný havelok, Pět prstů, Zpáteční lístek, Sbohem a šáteček – dojmy z cest dramata: Milenci z kiosku surrealismus: - Žena v množném čísle, Praha s prsty deště, Absolutní hrobař 30. léta – anonymně vydává: - 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida - 100 sonetů zachránkyni věčného studenta Roberta Davida - 70 básní z podsvětí na rozloučení se stínem věčného studenta Roberta Davida reakce na fašismus: Pražský chodec, Matka naděje, Historický obraz, Pět minut za městem, Manon Lescaut po válce - komunistické: Zpěv míru, Stalin, Veliký orloj po válce - kvalitnější: Z domoviny, Křídla, Chrpy a města dramata: Milenci z kiosku, Depeše na kolečkách, Manon Lescaut, Schovávaná na schodech, Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou
Jiří Wolker - schopnosti: hudba, hodně četl, znal jazyky, výtvarné umění - rodina: žil na Svatém Kopečku u Olomouce, jeho otec byl despotický, musel mu vykazovat všechny své finance - sociální cítění: zastával se žebráků, ale nebyl v KSČ - studoval v Praze kvůli obživě práva + další obory - zdravotní problémy: vleklé záněty dých. cest, jel se léčit k moři do Dalmácie, projevila se u něj tubera, odjel na léčení do Tater, dostal navíc zápal mozkových blan, zemřel 1924 - Host do domu – vitalistické - Těžká hodina – proletářské, soc. balady: Balada o nenarozeném dítěti Balada o námořníkovi Balada o snu Balada o očích topičových Balada z nemocnice - básně o nemoci: Umírající U rentgenu - Svatý Kopeček – pásmo, vzpomínky - pohádky – moderní, autorské, postavy skutečné: O milionáři, který ukradl slunce O kominíkovi O listonošovi - po smrti hned oceněn – byl sečtělý, inteligentní, dojímal svým osudem, za soc. cítění
ad 2) Mezigenerace (Hledání ztracených jistot): Vladimír Holan - překladatel - „kníže české poezie“ 1) 30. léta – mezigenerace: Vanutí, Triumf Smrti, Oblouk 2) reakce na občanskou válku ve Španělsku: Kameni, přicházíš 3) politická – proti fašismu: Září 1938, Návrat Máchův, Odpověď Francii, Sen, Zpěv tříkrálový 4) okupace: Terezka Planetová – žalozpěv o neopětované lásce, epická báseň 5) reakce na osvobození: Dík Sovětskému svazu, Rudoarmějci, Panychida, Tobě 6) po r. 1948 se musel odmlčet na 15 let 7) expresivní lyrika: Na sotnách, Na postupu, Bolest, Strach 8) básnická epika: Mozartiana, Noc s Ofélií, Noc s Hamletem 9) pro dceru: Bajaja 10) Předposlední?, Sbohem František Halas - nezařaditelný – tzv. halasovská linie - skepse, krutost 1) 30. léta: Kohout plaší smrt, Sépie, Tvář, Staré ženy 2) reakce na občanskou válku ve Španělsku (zúčastnil se): Dokořán, Torzo naděje – básně: Praze, Mobilizace, Zpěv úzkosti 3) okupace: Já se tam vrátím, Naše paní Božena Němcová, Ladění 4) poválečné: V řadě, A co? Vilém Závada - básník, překladatel, redaktor, knihovník - tragičnost, smutek, ostravsko, ekologie - Panychida, Siréna, Cesta pěšky, Hradní věž ad 3) Intimní ladění (přírodní, milostná): Josef Hora - překladatel, novinář - rolnické prostředí - vitalismus: Strom v květu - proletářské: Pracující den, Srdce a vřava světa, Bouřlivé jaro - sbírky z cest: Itálie, Struny ve větru - intimní ladění: Tvůj hlas, Tiché poselství, Tonoucí stíny, Dvě minuty ticha - při příležitosti výročí Máchovy smrti: Máchovské variace - reakce na okupaci: Domov (báseň Zpěv rodné zemi), Zahrada Popelčina, Zápisky z nemoci, Proudy, Jan Houslista Jaroslav Seifert - Nobelova cena – jeden z našich nejlepších básníků - musel se několikrát odmlčet – podepsal Chartu 77, nikdy nebyl vyškrtnut z učebnic, vydáván oficiálně, samizdatově i v zahraničí 1) 30. léta – intimní ladění: Jaro, sbohem, Jablko z klína, Ruce Venušiny, Osm dní 2) 30. léta – reakce na fašismus: Zhasněte světla – báseň Píseň o rodné zemi 3) okupace: Vějíř Boženy Němcové, Světlem oděná, Kamenný most 4) poválečné: Přílba hlíny, Šel malíř chudě do světa, Chlapec a hvězdy, Maminka, Píseň o Viktorce 5) 60. léta: Koncert na ostrově, Odlévání zvonů, Halleyova kometa 6) 70. léta: Morový sloup, Deštník z Piccadily, Býti básníkem, Všecky krásy světa František Hrubín - básník, prozaik, dramatik, překladatel - inspirace: Lešany, jižní Čechy 1) 30. léta – intimní: Zpíváno z dálky, Krásná po chudobě, Země po polednách
2) 3) 4) 5) 6) 7)
okupace: Cikády, Včelí plást, Mávnutí křídel, Země sudička poválečné: Chléb s ocelí, Jobova noc, Hirošima – musel se odmlčet po odmlce: Můj zpěv, Proměna, Romance pro křídlovku, Lešanské jesličky próza: Zlatá reneta drama: Srpnová neděle, Křišťálová noc, Kráska a zvíře pro děti: Říkejte si se mnou, Zvířátka a petrovští, Říkejte si abecedu, Ladův veselý přírodopis, Mánesův orloj, Špalíček pohádek, Špalíček veršů a pohádek
Katolická poezie: - byli po r. 48 vězněni Bohuslav Reynek – Rybí šupiny, Odlet vlaštovek, Had na sněhu, Podzimní motýli, Sníh na zápraží, Mráz v okně Václav Renč – Jitření, Studánky Zdeněk Rotrekl – Skrytá tvář české literatury Josef Kostohryz Jan Zahradníček - nedostudoval práva - přispíval do časopisu Akord - vězněn 1) před válkou: Pokušení smrti, Návrat, Jeřáby, Pozdravení slunci 2) okupace: Korouhve, Pod bičem milostným, Stará země 3) poválečné: La Saletta, Rouška Veroničina, Ježíškova košilka 4) samizdat/exil: Znamení moci, Čtyři léta, Dům strach ***
Hlavní proudy a osobnosti české prózy v 1. polovině 20. století 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.
Demokratický proud (viz i okruh č. 22) Ruralisté Katolická orientace Legionářská literatura Psychologická próza Existencionalismus Pražská německá literatura Sociální próza Imaginativní próza
M
ezi válkami je velká kvantita i kvalita literatury – dáno vznikem samostatného státu, tím, že skončila 2. světová válka, je též značná různorodost – díky demokracii (v souladu s představami a politikou Masaryka). •
Demokratický proud: - autoři kolem Lidových novin a deníku Přítomnost - autoři smýšlejí demokraticky, do středu zájmu staví člověka (s jeho svobodou, samostatností) - myšlenkově se shodují s Masarykem
Josef Čapek, Karel Čapek, Ferdinand Peroutka, František Langer, Karel Poláček, Eduard Bass Josef Čapek - * v Hronově, zemřel v koncentračním táboře na tyfus - spisovatel, malíř, novinář, teoretik
-
s Karlem napsali: o povídky: Krakonošova zahrada, Zářivé hlubiny o dramata: Adam Stvořitel, Ze života hmyzu o přidal pohádku do Devatera pohádek - pro děti: Povídání o pejskovi a kočičce, Povídejme si, děti - Stín kapradiny - Kulhavý poutník – esej o smyslu života - Básně z koncentračního tábora Ferdinand Peroutka - novinář – šéfredaktor Přítomnosti - odpůrce komunismu - za války v koncentr. táb., po r. 48 emigroval - Budování státu František Langer - dramatik, divadlo Na Vinohradech, prozaik, za komunismu pak psal loutkové hry pro děti - v obou světových válkách bojoval jako legionář - dramata: Jízdní hlídka, Periférie, Velbloud uchem jehly, Dvaasedmdesátka, Grandhotel Nevada, Obrácení Ferdyše Pištory, Andělé mezi námi - povídky: Snílci a vrahové, Předměstské povídky, Filatelistické povídky, Železný vlk Karel Poláček - * v Rychnově nad K., nedostudoval práva, zemřel v Osvětimi 1934 - humorista - publikoval v Lidových novinách, psal fejetony, soudničky, zakladatel sloupku (drobný postřeh) - zájmy: o židé (byl žid): Židovské anekdoty, Se žlutou hvězdou o hráčské prostředí (karty): Hráči o sport: Muži v ofsajdu – Habásko, Načeradec, zfilmováno - vrcholné dílo – románová pentalogie Okresní město: Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město, Vyprodáno, pátý díl je nezvěstný. Popisuje události těsně před 1. sv. v. a bídu v zázemí za války - Dům na předměstí – domovnice vyvěšuje zákazy, špehuje nájemníky, její nájemnice dostane od otce dům a všichni nájemníci se k ní přistěhují (i domovnice) - Michelup a motocykl - Edudant a Francimor – 2 děti čarodějnice (Halabába – létá na vysavači), chodí do školy, tropí neplechu - Bylo nás pět – popisuje své dětství, Petr Bajza, Éda Kemlink, Zilvar z chudobince … Eduard Bass - * v Praze na Malé Straně - vlastní jméno Smidt - Klapzubova jedenáctka – otec učil syny hrát fotbal kvůli obživě, po cestě z mistrovství ztroskotali u lidožroutů, prachy za výhry schovávají na domy pro syny, synové hráli pro čest a ne pro peníze, popisován malý český člověk, který se vypracoval - Cirkus Humberto – román, Karas, Vašek, Bervic, popisován život u cirkusu po několik desetiletí - Lidé z maringotek - pracoval v kabaretech, novinář v Lidových novinách, psal fejetony, sloupky, založil rozhlásky – zveršované zprávy z minulého týdne, první nazval: Co týden dal, pak jich napsal cca 700 - vydával letáky – dvojlisty proti Rakousku, veršované, písně Karel Čapek - viz okruh 22 •
Ruralisté: - ruralis = venkovský
-
navazují na dílo: Svatopluka Čecha, Josefa Václava Sládka, českou realistickou prózu (venkov) víra v Boha na venkově vidí neporušené mezilidské vztahy, tradici, tvrdou práci vztah k rodinnému majetku, osobní vlastnictví po r. 48 měli ruralisté problémy s režimem (komunistům se příčily jejich názory při znárodňován v 50. letech s nimi byly vedeny vykonstruované procesy, uvězněni na mnoho let časopis: Sever a východ byli prognostiky v tom, že vztah k místu, zázemí a úcta k tradičním hodnotám přispívá k psychick vyrovnanosti
Josef Knap - 11 let vězněn - Réva na zdi Václav Prokůpek - 22 let vězněn, jeho rodina byla vystěhována do pohraničí - Zakryto slzami František Křelina - 12 let vězněn, psal lyrizovanou prózu - Hubená léta – odehrává se v podještědí za hospodářské krize, zobrazován odchod lidí pracovat na rodnou půdu - Puklý chrám – vztah k rodinnému dědictví, dědic (nejstarší syn) tragicky zemře, mladší syn Václav grunt nechce (zvykl si na městský život), statek chátrá, pak se Václav vrátí, zamiluje se do bývalé lásky a začne se o statek starat •
Katolická orientace: - navazují na tradice: Gelasius Dobner, Josef Dobrovský, Václav Beneš Třebízský, Jindřich Šimon Jan Karafiát (Broučci), Otokar Březina, Julius Zeyer - víra v Boha - inspirace: baroko (rekatolizace) - neexperimentují, používají tradiční formy - mají společné rysy s ruralisty - časopisy: Řád, Akord, Rozmach
Jakub Deml - * v Tasově, vystudoval gymnázium v Třebíči, kněžský seminář - básník, prozaik, překladatel - útočil proti církevní vrchnosti – vykázán z Prahy, v letech 1922 – 1961 žil v Tasově - přítel Otokara Březiny - Moji přátelé – předválečné vitalistické - Tanec smrti strach ze smrti - Hrad smrti - Miriam – básně v próze - Zapomenuté světlo – napsal po smrti O. Březiny; beznaděj, popisuje Tasov, hledá klid - Mé svědectví o Otokaru Březinovi - Šlépěje – 26 svazků, soubor veškeré jeho tvorby (recenze …) Jaroslav Durych - básník, prozaik, dramatik, publicista - fanaticky věřící, lékař - sympatizoval s fašismem a antisemitismem, vystupoval proti K. Čapkovi - povídky (hlavní postavy ženy, touží po štěstí): Tři dukáty, Tři trojníčky, Sedmikráska - historické romány: Bloudění (Větší Valdštejnská trilogie), Rekviem (Menší Valdštejnská trilogie) – popisuje Albrechta z Valdštejna
Jan Čep - básník, prozaik, publicista - vedle Vančury největší „básník“ české prózy - po r. 48 emigroval, žil v Mnichově, pak odešel do Francie - povídky: Zeměžluč, Letnice, Děravý plášť - román: Hranice stínu •
Legionářská literatura: - autoři, kteří bojovali v 1. sv. v. v legiích (Rusko, Itálie, Francie) - Rusko uzavřelo separátní mír, naši legionáři byli již zbyteční, a tak se měli přesunout do Vladivo a odtud na západ, ale bylo jim bráněno v cestě, byli odzbrojováni, někteří se vůbec nevrátili, ti ost po válce - za první republiky byli legionáři vážení a uznávaní, po r. 48 byli trnem v oku režimu – ti, co bojo v Rusku znali tamní poměry (tedy pravdu nepohodlní), ti, co bojovali na západě byli zase „imperialisti“ nepohodlní
Jaroslav Hašek, František Langer, Václav Kaplický, Josef Kopta, František Kubka, Jaroslav Kratochvíl, Rudolf Medek, Zdeněk Štěpánek, Jan Weiss Jaroslav Hašek - bohém, po legiích byl v Rudé armádě - román: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války – 3 díly (nedokončené, o dokončení se neúspěšně pokusil Karel Vaněk), humoristické, nejznámější dílo naší literatury, inspirované 1. sv. válkou. Voják Švejk se svým nesmrtelným šibalským parodováním všeho vojenského a monarchistického plní všechny rozkazy ad absurdum, čímž kolem sebe působí zmatek. Vypráví neuvěřitelné historky, ironizuje zkostnatělost „starého světa“, neuvěřitelně baví všechny kolem sebe na pozadí dosud nejhorší války. Švejkovi nadřízení (nadporučík Lukáš, feldkurát Katz, poručík Dub aj.) ztělesňují byrokratičnost a omezenost rakousko-uherského zřízení a situace, v nichž se voják Švejk ocitá, nesmyslnost válečného konfliktu. V mnoha postavách je vykreslen „český človíček“ (dobrovolník Marek, pasivní Baloun, rváč Vodička, voják Švejk). Hašek užívá lidovou češtinu, prokládá ji germanismy a vulgarismy. Postavou Švejka vytvořil Hašek literární typ – člověk válečné doby hájící své právo na lidskost, prostomyslný dobrák i moudrý blázen. Představitel lidového odporu proti ponižování člověka, násilí, válce. Hašek začal psát Švejka už před válkou, později pozměnil jeho charakter. Typický Švejkův výrok: „Nestřílejte, vždyť jsou tu lidi!“ František Langer - bojoval v legiích v obou světových válkách jako lékař, řadí se i do demokratického proudu - drama: Jízdní hlídka – o skupině legionářů, obklíčených ruskými bolševiky, nechtějí přejít na jejich stranu - povídky: Železný vlk Václav Kaplický - román: Gornostaj – popisuje mys, kde byl vězněn Josef Kopta - novinář, spisovatel, z legií v Rusku se vrátil až 1920, psal oslavné básně o legionářích - románová trilogie: Třetí rota, Třetí rota na magistrále, Třetí rota doma – popisuje postup malé vojenské jednotky od Zborova přes Sibiř, lidové typy, stesk po domově, hrdinství František Kubka Jaroslav Kratochvíl - zemřel v Terezíně - román: Prameny – 2 díly, o legionářích v Rusku Rudolf Medek - bojoval v Rusku, po válce ředitelem legionářského muzea v Praze - proti fašismu, ale i proti Čapkovi
-
román: Anabáze – pentalogie, pateticky líčí osudy čs. legionářů v Rusku včetně vyčerpávající cesty čsl. legií přes Sibiř do Vladivostoku - Zborov – oslavná báseň na legionáře - Plukovník Švec – sebevražda velitele legií v Rusku Zdeněk Štěpánek - Transport číslo dvacet Jan Weiss - legionář, řazen také do sci-fi – Dům o tisíci patrech •
Psychologická próza: - zabývá se vykreslováním duševních stavů postav, nejkvalitnější část mezivál. prózy - vliv Freudovy psychoanalýzy, světové literatury – Tolstoj, Dostojevský, Proust, Hesse, Musil - zájem o psychologii už v 19. století – Neruda, Světlá, Rais, Mrštíci - znaky: • autor se účastní – ich-forma • vede hrdinu, aby zaujal autorovo stanovisko • hrdina nějak vybočuje – dostává se do konfliktu s okolím, prostředím, společností • vnitřní monolog (co se mu odehrává v hlavě) - okruhy tvorby: I. intelektuální hrdina – ztroskotává, neuplatní se (např. A. Sova: Ivůf román; I. Olbracht: Podivné přátelství herce Jesenia) II. žena a její postavení III. mladý člověk a jeho střet s okolím – např. Řezáč: Černé světlo IV. jedinec, který protestuje, revoltuje, touží po svobodě (např. Olbracht: O zlých samotáří
Ivan Olbracht, Václav Řezáč, Božena Benešová, Jaroslav Havlíček, Jarmila Glazarová, Egon Hostovský Ivan Olbracht - O zlých samotářích – 3 povídky, vyděděnec v těžké situaci, je agresivní - Žalář nejtemnější – bývalý policista Mach, oslepne, žárlí na svou ženu - Podivné přátelství herce Jesenia – Jesenius (vážný, ušlechtilý, intelektuál) má přítele Jana Veselého (nezodpovědný, spontánní, opak Jesenia); V. zemře na frontě, J. spáchá sebevraždu Václav Řezáč - pro děti: Poplach v kovářské uličce Kluci, hurá za ním - Černé světlo – hl. hrd. mladý Karel Kukla, jedináček, ctižádostivý, bezohledný. V dětství utrpěl šok, když jeho vzor – řezník umlátil krysu. K. je zlý, dělá podvody, pak se chce zabít, je zachráněn, má dřevěnou nohu - další psycholog. romány: Svědek, Rozhranní - poválečná tvorba – socialistický realismus, nekvalitní: Nástup, Bitva Božena Benešová - fejetony, próza, kritiky - novela: Don Pablo, don Pedro a Věra Lukášová – 11-tiletá, nemá rodiče, žije u babičky, nerozumí si s ní, najde román o dvou šlechticích – ušlechtilý don Pablo, a zákeřný don Pedro. Pojmenuje si podle nich 2 míčky, domýšlí si jejich příběh. Pozná Jaroslava Kohouta, svěří se mu, že ji kdysi zatáhl k sobě úchylák, ona ho zranila, Jaroslav se do ní zamiluje. Jaroslav Havlíček - * 1896 v Jilemnici, zemřel 1943 v Praze patří jen do meziválečného období - bojoval v Rusku - úředník, psal po nocích, zemřel na zánět mozkových blan - povídky: Knihožrout, Útěk z civilizace - novely: Romaneta (obsahuje např. Smaragdový příboj, Jaro v domě)
-
romány: Petrolejové lampy: o odehrává se v Jilemnici, má to 3 části: 1) rodina Kyliánova, významní, Kilián je stavitel, mají dceru Štěpku, ta má bratrance Pavla a Jana. Hrají si spolu. 2) Štěpka už je dospělá, Pavel si ji vezme kvůli dluhům, má syfilis. 3) Pavel zemře, Štěpka hospodaří s Janem. Název Petrolejové lampy – mají být symbolem domácí pohody, bezpečí; zfilmováno - Ta třetí: o bankovní úředník starý mládenec Jiří Mánek žije s matkou. Má vztah ke dvěma ženám: Adéla – výstřední krasavice, Milada – umírněnější, váží si jí, obě se od něj odvracejí, on volí smrt - Neviditelný: o rodina Hajnů vlastní továrnu na mýdlo, zaměstnanec Petr Švejcar (ctižádostivý, sobecký) si vezme dceru majitele Soňu kvůli majetku. Žije s nimi nemocný strýček Cyril (myslí si, že je neviditelný a otravuje je), pak napadne Soňu. Soňa otěhotní, myslí si, že to má s Cyrilem a zešílí, spáchá sebevraždu. Petrovi to vyhovuje, myslí, že zdědí majetek, ale podle závěti vše připadá Soninu synu, Petr se o něj musí starat. Zfilmováno. - Helimadoe: o 14-tiletý Emil je léčen doktorem Hanzelínem, ten má 5 dcer: Helena, Lidmila, Marie, Dora, Emilka. Holky se střídají v práci, Emil se zakouká do Dory, ta se nad něj povyšuje, uteče s kouzelníkem. Nejmladší Emilka, která měla klid, je zařazena do pracovního cyklu. Jarmila Glazarová - po r. 48 prokomunistická - manžel lékař o 30 let starší – napsala Roky v kruhu - romány: - Vlčí jáma – odehrává se ve Slezsku, po 1. sv. v., mladá dívka Jana je adoptovaná Robertem a despotickou Klárou. Jana se zamiluje do Roberta, ten zemře, Kláru raní mrtvice a taky zemře. Jana začne lepší život s přítelem. Vlčí jáma = symbol útrap v rodině; zfilmováno - Advent – odehrává se v Beskydech během jedné noci před Vánocemi. Františka hledá svého syna (Metodek), který utekl z domova. Retrospektivně je líčen její život: zamilovala se, otěhotněla, před svatbou strom zabil přítele, lidé ji odsuzovali. Provdala se za staršího vdovce, zacházel s ní špatně, jejího syna neměl rád, proto utekl. F. syna najde, hodí lampu do seníku – náhodou se tam zrovna peleší její manžel s děvečkou, uhoří. Egon Hostovský - * v Hronově, žid - stud. gymnázium, nedokončil filosofii - emigroval před fašisty do USA, pak se vrátil a emigroval znova po r. 48 - typické znaky v tvorbě: židé, strach, úzkost - v cizině se uděluje Cena Egona Hostovského za literaturu - okruhy tvorby: 1) židé a ostatní: Dům bez pána Případ profesora Körnera – hl. postava žid, trpí komplexem méněcennosti, má cukrovku, lékaři mu předpoví smrt, manželka je mu nevěrná, pak se zjistí, že diagnóza byla špatná, stejně ale zemře (nešťastnou náhodou) 2) děti – dospělí: Černá tlupa Žhář – hl. postava 15-tiletý chlapec Kamil, je v pubertě, má krizi, s nikým si nerozumí. Kamarádka sestry ho dráždí a pokořuje. Aby na sebe upozornil, anonymně pošle 2 žhářské dopisy. Někdo jiný ale požár skutečně založí, Kamil se svěří matce. 3) ČS vystěhovalci v zahraničí: - díla existencionalistická, hlavní hrdinové řeší existenční problémy Listy z vyhnanství – deníková próza
Cizinec hledá byt – hl. hrdina český lékař Marek odjíždí do USA, hledá bydlení, kde by měl klid na práci, stále se stěhuje, necítí se dobře hlavně kvůli netoleranci sousedů. Strach o lidstvo, autobiografické, smysl života Všeobecné spiknutí – vrcholné dílo, autobiografické, mezilidské vztahy, seberealizace. Hl. hrd. Jan Bareš v New Yorku slaví narozeniny, je mu tam špatně, vzpomíná, má pocit, že všichni se proti němu spikli, pak se ožení s Miladou. Dobročinný večírek – večírek čs. vystěhovalců v USA, dojde k vraždě, detektivka •
Existencionalismus: - patří tam Kafka, Hostovský
•
Pražská -
německá literatura: německy psaná literatura u nás významné osobnosti, židovské národnosti většinou se narodili a žili v Čechách
Franz Kafka - nejvýznamnější, u nás za totality zakázán, v celém světě znám - žid, intelektuál - * v Praze, otec měl obchod s galanterií, chtěl, aby to Franz převzal. 3 sestry, studoval gymnázium a práva, byl úředník pojišťovny, nerozuměl si s otcem, pocity méněcennosti, pocit viny, uzavíral se do sebe; v práci byl nešťastný - nikdy se neoženil, byl 3x zamilován: 1) Felika – napsal Dopisy Felice, promítlo se i v románu Proces, měl s ní syna, zemřel, on o něm nevěděl 2) Julie Vohryzková – Franzův otec to překazil, F. mu napsal dopis, ale neposlal ho 3) Milena Jesenská – byla vdaná, napsal Dopisy Mileně, promítlo se v románu Zámek - ke konci života se o něj starala Dora Diamantová, zemřel na tuberkulózu - vztah k otci – v povídkách: Ortel, Proměna (hl. hrd. se proměnil v brouka, rodina se ho štítí, když zemře, tak se jim ulehčí; existencionalistické), v románu: Nezvěstný (Amerika) - celkem 50 povídek - ke své tvorbě byl kritický, hodně přepracovával, do závěti napsal, aby všechno jeho dílo bylo spáleno, ale jeho přítel Max Brod to zachoval - psal deníky - romány: - Nezvěstný (Amerika) – odehrává se v USA, hl. hrd. 16-tiletý Karel, je sveden služkou, otec ho pošle do USA, popisováno jeho hledání existence, zfilmováno - Proces – hl. hrd. starý mládenec Josef K., prokurista v bance, má 30. narozeniny, 2 muži ho přijdou zatknout, neznámé obvinění, často ho vyslýchají, čím dál podléhá, rezignuje, za rok ho vyvedou za město a zabodnou. Bezvýchodnost, úzkost, manipulovatelnost Franz Werfel Max Brod Egon Erwin Kisch - mnoho profesí, novinář, cestovatel - Zuřivý reportér – reportáže - Tržiště senzací - Pasák – román z pražského podsvětí Reiner Maria Rilke •
Sociální próza: - mezi válkami demokracie, ale komunisti měli velký vliv - ve 30. letech se objevuje socialistický realismus – zobrazovací metoda zaměřena na společenskou ideologickou funkci, estetická role je druhořadá, autoři popisují soc. problémy, revoluci, dělníky,
hrdinové: proletáři Ivan Olbracht - vl. jméno Kamil Zeman, syn Antala Staška, manžel Heleny Malířové - novinář Rudého práva - žil v Podkarpatské Rusi - za komunistickou činnost byl vězněn - charakter tvorby: výborný vypravěč, hrdinové zvláštní, revoltující, proniká do psychiky, inspirace: Podkarpatská Rus, židé - O zlých samotářích – 3 povídky, psychologické, vyděděnec v těžké situaci, je agresivní - Žalář nejtemnější – román, hl. hrd. bývalý policista Mach oslepne, je vehnán do samoty, nevěří sobě, manželku podezřívá z nevěry, žalář=samota, žárlivost, sobectví - Podivné přátelství herce Jesenia – psychologické, Jesenius (vážný, ušlechtilý, intelektuál) má přítele Jana Veselého (nezodpovědný, spontánní, opak Jesenia); V. zemře na frontě, J. spáchá sebevraždu - Anna Proletářka – proletářské, venkovská holka přijíždí do Prahy, zapojuje se do komunistického hnutí - inspirace Podkarpatskou Rusí: o Nikola Šuhaj loupežník – román, odehrávající se ve vesnici Koločava, je syntézou pravdivého příběhu a staré zbojnické legendy; události jsou zobrazovány z více hledisek. Vojenský zběh Nikola Šuhaj se stává zbojníkem, miluje Eržiku. Postupně vede celou skupinu, které se vždy podaří uniknout před pronásledujícími četníky. Na dopadení Nikoly Šuhaje je vypsána odměna. Nikola má kouzelný opasek, který ho chrání před všemi kulkami, nakonec je zavražděn sekerou svým kumpánem. Inspiroval se jím Milan Uhde (Balada pro banditu), zfilmováno, rozhlasová hra. o Golet v údolí – golet=sídlo židů, 3 povídky o Hory a staletí - Pro děti: o Biblické příběhy o Ze starých letopisů o O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách - Z vězení: o Zamřížované zrcadlo Marie Majerová - v KSČ, redaktorka Rudého práva, cestovala – Dojmy z Ameriky - romány: - Nejkrásnější svět – hl. hrdinka bojuje za emancipaci - Přehrada – utopie - Siréna – obraz Kladenska 19. století až po 1. sv. v., hlavní postavy jsou 4 generace Hudců - Havířská balada – pokračování, končí tragicky, Rudla Hudec emigruje, přejmenuje se na Jana Zvonaře, čím dál je od domova, tím víc se mu po něm stýská; zfilmováno - Robinsonka – dívčí román, hl. hrd. Blažena je na pionýrském táboře, její matka zemře při porodu, Blažena se stará o rodinu, připadá si opuštěná, otec se znovu ožení Marie Pujmanová - z intelektuálské rodiny, žila v Praze, manžel režisér, cestovala - povídky: Povídky z městského sadu - romány: - Pacientka doktora Hegla – hl. hrdinka se zamiluje do záletného doktora, pak svobodná matka - Lidé na křižovatce – trilogie, sociální, obsahuje: Lidé na křižovatce, Hra s ohněm, Život proti smrti – popisuje vývoj u nás v meziválečném období, mladí lidé hledají práci, vztahy, jsou bez zkušeností, odehrává se v textilce v městě Úly (vymyšlené, představuje ale Zlín a Baťovy závody) - novela: Předtucha – za okupace, hl. hrd. Jarmila má zlou předtuchu, vykolejí vlak s jejími rodiči, ale oni to přežijí
Václav Řezáč - Nástup, Bitva •
Imaginativní próza: - básnická próza - používá postupů moderní poezie, lyrický text, objevují se představy, vjemy a zážitky umělce
Vladislav Vančura - jeden z našich nejlepších spisovatelů, režisér, dramatik - vystudoval gymnázium, lékař, jeho žena také – napsal 26 krásných let - předseda Devětsilu - v r. 1929 vyloučen z KSČ - za haidrichiády (1942) byl zatčen (měl rozepsané Obrazy z dějin národa Českého), zastřelen - jeho styl je výjimečný, nevšední, používá složité větné konstrukce, archaismy, zvláštní slovosled, často infinitivy s –ti, přechodníky (dělaje…), jmenné tvary přídavných jmen (mlád, vesel…) - postavy nekomplikované, přímočaré, vychutnávají si život - povídky: Amazonský proud, Dlouhý široký a bystrozraký, Luk královny Dorotky, Občan Don Quijote - romány: Pekař Jan Marhoul: o proletářské, JM je poctivý, obětavý, bezelstný, naivní – půjčoval, dával na dluh, zkrachoval, s manželkou a synem odešel pracovat do mlýna jako poskok. Po čase se vrací do Benešova, bývalá pekárna, ale jako pomocník svého bývalého tovaryše, umírá v bolestech. Tragické. Rozmarné léto: o pod vlivem poetismu, Karlovy Vary, na řece Olši má Antonín Důra plovárnu. Je červen, je škaredě. Další postavy: major Hugo, kanovník. Každodenní život je narušen příjezdem komediantů – Arnoštek + Anna. Důra, Hugo a kanovník mají trable kvůli Anně, na Důru se naštve jeho žena, kanovník se po cestě z hospody popere, Huga spráská Arnoštek. Komedianti odjedou, Důra se usmíří se ženou. Zfilmováno – natočil Jiří Mencl, hrál Arnoštka. Markéta Lazarová o milostný, historický román, odehrává se ve středověku, 2 rody: Lazarovi, Kozlíkovi – loupeživé bandy, král na ně posílá vojsko, Mikoláš Kozlík jde vyjednávat o spolupráci, neúspěšně, zamiluje se do Markéty Lazarové, Alexandra Kozlíková se zase zamiluje do zajatého šlechtice Kristiána. Rody jsou poraženy, Alexandra zabije Kristiána, obě dívky porodí, Alexandra spáchá sebevraždu, Markéta vychovává obě děti. Oslava lásky, citu a zásadovosti rodů. Útěk do Budína o hl. hrd. Jana žije s matkou, zamiluje se do Tomáše, prchají do Budína, vezmou se, Jana chce dostudovat, odjíždějí do Prahy, Tomáš spáchá sebevraždu, Jana se vrátí do Budína. Obrazy z dějin národa Českého o chtěl posílit národní sebevědomí za okupace, zobrazuje stěžejní okamžiky z našich dějin Pole orná a válečná – o 1. sv. v. Konec starých časů Tři řeky Hrdelní pře aneb Přísloví Poslední soud Kubula a Kuba Kubikula - podílel se na filmech: Marijka nevěrnice Naši furianti
Láska a lidi Na sluneční straně Před maturitou - dramata: Pražský žid Alchymista Jezero Ukereve Učitel a žák Nemocná dívka Josefina – inspirováno Shawovým Pygmalionem Karel Schulz - spisovatel, novinář - práva, medicína – nedokončil - komunista, pak katolík - román: Kámen a bolest – vrcholné, histor. román, hl. hrd. Michelangelo ***
Osobnost a dílo Karla Čapka 1) Narodil se v r. 1890 v Malých Svatoňovicích v rodině lékaře. Sourozenci: Josef, Helena (napsala Moji bratři). Žil v Podkrkonoší. Vliv na něj měl jeho otec (silný, spravedlivý) a babička (četla jim pohádky). Studoval gymnázium v Hradci Králové, v Brně a v Praze. Získal doktorát filozofie. Působil jako dramaturg v Divadle na Vinohradech. S nástupem fašismu jsou proti němu vedeny osobní útoky, zemřel 1938. 2) demokrat, humanista: • Zastával humanistické zásady – ve středu zájmu člověk, svobodný rozvoj, shodoval se s Masarykem – zachyceno v knížce: Hovory s TGM • Byl zásadně proti všem totalitním systémům (fašismus, komunismus), prosazuje polemiku, toleranci, svobodu a právo na soukromí - protikomunistické: Proč nejsem komunistou – stať, vyšlo v novinách Přítomnost, sestavil Ferdinand Peroutka; Adam Stvořitel – svět byl špatný, proto Bůh požádal Adama, aby vystřelil z „děla negace“ a zničil současný svět, nový svět se však ukázal být ještě horším – parafráze výstřelu z Aurory v Rusku - protifašistické: povídky: Boží muka, román: Válka s mloky, dramata: Matka, Bílá nemoc • Filosofie pragmatismu – vznik v USA, pojednává o pravdě, Čapek uznával pragmatický relativismus („pravda je to, co je užitečné pro člověka“) – člověk si pravdu upravuje pro sebe - noetická románová trilogie Hordubal, Povětroň, Obyčejný život – není společný děj, ale hledání pravdy - noetika = nauka o hranicích poznání - nedokončený román: Život a dílo skladatele Foltýna - v řadě povídek - v dramatech: Matka, Bílá nemoc 3) vztah k technice: - zajímal se o techniku, zároveň se jí obával, že se člověku vymkne z rukou, že ji nezvládne - technika se velmi rychle rozvíjí, ale morálka se rozvíjí pomalu – bál se zneužití techniky - technika se objevuje hlavně v jeho utopických dílech, kde existuje vynález, který lidem slouží, ale lidé ho zneužijí katastrofa, autor však nenechá ke katastrofě dojít, ukazuje lidem, že mají šanci - v povídkách: Krakonošova zahrada, Boží muka, Zářivé hlubiny - v dramatech: RUR, Věc Makropulos, Adam Stvořitel - v románech: Krakatit, Továrna na Absolutno
4) cestopisy: - cestoval rád a hodně, jeho postřehy jsou vtipné, originální, zapisuje dojmy, nepoučuje, má úctu k cizím národům - Italské listy, Anglické listy, Cesta na sever, Výlet do Španěl, Obrázky z Holandska, Obrázky z domova 5) zájem o prosté věci kolem sebe: - Věci kolem nás, O nejbližších věcech, O lidech, Jak se co dělá, Zahradníkův rok, Měl jsem psa a kočku – částí toho je Dášeňka čili život štěněte 6) teoretické práce a překlady: - Francouzská poezie nové doby – překlady prokletých básníků, symbolistů atd. 7) pro děti: - Dášeňka čili život štěněte – původně nebylo pro děti - Devatero pohádek – jedna je od Josefa Čapka, pohádky moderní – autorské, např. Velká doktorská pohádka, O drvoštěpovi, podle několika těchto pohádek byl natočen film Lotrando a Zubejda 8) publicista: - Národní listy, Lidové noviny - fejetony, sloupky - Zatykač na věčného studenta Roberta Davida – odhalil Nezvalovo autorství anonymních děl - některé jeho romány vycházely jako fejetony, až posléze je uspořádal a vydal v kupě (Válka s mloky, Továrna na Absolutno) 9) přehled děl: a) povídky: Krakonošova zahrada – napsal s bratrem Josefem Zářivé hlubiny – napsal s bratrem Josefem Boží muka Trapné povídky Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy b) romány: Hordubal, Povětroň, Obyčejný život Život a dílo skladatele Foltýna První parta Krakatit Továrna na Absolutno Válka s mloky c) dramata: Ze života hmyzu – napsal s bratrem Josefem Adam stvořitel – napsal s bratrem Josefem Loupežník RUR Věc Makropulos Matka Bílá nemoc 10) obsahy děl: a) povídky: Krakonošova zahrada – vycházely v novinách, ironický pohled na svět, technika Zářivé hlubiny – napsal s Josefem, inspirováno Titanikem, nedůvěra k technice Boží muka – napsal za 1. sv. v., projevuje se strach, zneužití techniky, např. povídka: Šlépěj – na zasněženém poli se objevila šlépěj, filosofická detektivka, snaha dopátrat se vysvětlení, nelze Trapné povídky – pragmatický relativismus
Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy – 26/24 povídek, psány hovorově, ich-formou, např. povídka Šlépěje – podobně jako v Božích mukách se objevují stopy, které končí, policista se tím odmítne zabývat, pragmatický relativismus b) romány: Hordubal – hlavní postava Juraj Hordubal, po letech se vrací z USA, proslýchá se, že jeho žena má poměr s podruhem Štěpánem, Hordubal proto zasnoubí Š. se svou dcerou Hafií, aby zamezil řečem. Štěpán s Hordubalovou ženou však Hordubala zabijí jehlicí, u soudu různí lidé svědčí, každý má svou verzi (pragmatický relativismus). Povětroň – do nemocnice přivezou umírajícího letce, 3 lidé se snaží uhodnout, kdo to je: jeptiška si myslí, že se vracel za dívkou; jasnovidec si myslí, že si letěl patentovat vynález; básník si myslí, že letěl za otcem. Ve skutečnosti to byl Kubánec, který cestoval soukromě. Každý si pravdu upravuje podle svého života, svého úhlu pohledu. Obyčejný život – starý úředník si píše životopis, myslí si, že byl obyčejný, byl přezírán, snažil se vyniknout, vystudoval a oženil se, pracoval na ministerstvu. Nakonec si přiznává, že se oženil kvůli vlivu a penězům, byl hypochondr. Závěr: život je pestrý, různorodý. První parta – mezi horníky, v dole se stane nehoda, 3 horníci zavaleni, hl. hrd. je jde zachránit. Oslava přátelství, hrdinství. Krakatit – Ing. Prokop vynalezne výbušninu, která umí rozmetat látku na mikroskopické částice. Začnou o něj usilovat různí lidé, on se nakonec rozhodne vynalézat užitečné věci, které budou lidem sloužit. Inspirováno výbuchem muniční továrny v Plzni, název podle sopky Krakatoa; zfilmováno. Továrna na Absolutno – inženýr Marek vynalezne karburátor, který dokáže bezezbytku spálit cokoli, jediným produktem je esence Absolutno, která dělá z lidí náboženské fanatiky. Dojde k válce, lidstvo se téměř vyhubí. Válka s mloky – kapitán Van Toch objeví inteligentní mloky, lidé je začnou využívat pro práci, mloci se přemnoží a začnou ohrožovat lidstvo. c) dramata: Loupežník – vitalistická komedie, oslava mládí, života, odvahy. Hl. hrd. divoký bezstarostný loupežník, dostane se k loveckému zámečku – potká dívku Mimi, její ctitel myslivec loupežníka postřelí, Mimi ho ošetří, jsou přistiženi jejími rodiči, zavřou se, rodiče shánějí pomoc, objeví se jejich další dcera Lola (s dítětem), loupežník uteče. RUR – Ing. Rossum vynalezne roboty, lidé začnou lenošit, ženy přestávají rodit. Roboti dostanou city a začnou nenávidět lidi, žena ředitele robotí továrny zničí plány na výrobu robotů. Roboti zničí lidstvo, zachovají jen jednoho člověka, aby vyráběl roboty, on neví jak, jeden robot se nabídne, že se nechá rozebrat, jiný se nabídne místo něj – láska, „nové lidstvo“ Věc Makropulos – varuje před zásahy do přirozeného cyklu života. Emilia Makropulová se narodila v 16. století a její otec jí dal elixír mládí, ona je unavena nesmrtelným životem a poté, co dá recept na elixír své přítelkyni, ta ho spálí. Matka – hl. hrd. Dolorez přišla o manžela a kromě jednoho i o všechny syny (Ondra – na zimnici, Jiří v letadle, Kornel a Petr ve španělské občanské válce). Nechce nejmladšího Toniho pustit do války, duchové zemřelých ji přemlouvají, aby ho pustila, pak slyší v rádiu, že fašisti vyvraždili školu a pošle Toniho do války. Bílá nemoc – diktátor zfanatizoval národ, chce jít do války. Objeví se bílá nemoc, jediný doktor Galén zná lék, ale nedá ho bohatým a diktátorovi, dokud neodvolá zbrojení. Diktátor onemocní, pošle pro Galéna, ale zfanatizovaný dav ho ušlape. ***
Klasická a avantgardní česká meziválečná dramatická tvorba - na přelomu století je dramatická tvorba ovlivněna moderními uměleckými směry: a) symbolismus: Jaroslav Kvapil
- dramatik, dramaturg, divadlo Na Vinohradech - Princezna Pampeliška - u něj i impresionismus: Oblaka b) impresionismus Fráňa Šrámek - Červen, Léto, Měsíc nad řekou c) expresionismus: Karel a Josef Čapkovi - Ze života hmyzu Karel Hugo Hilar - Vinohradské divadlo, ND - nedoceněn d) vitalismus: Karel Čapek - Loupežník e) civilismus: Karel a Josef Čapkovi - Adam Stvořitel Kamenná divadla na přelomu století: - Stavovské, ND, Vinohradské Kamenná divadla po r. 1918: - Čechy: České Budějovice, Plzeň - Morava: Olomouc, Ostrava, Brno Divadelní tvorbu ovlivňuje světové drama: Norsko: Henrik Ibsen - Nora – vydala falešnou směnku, manžel se s ní pohádal, opustila ho - vytvořil tzv. analytické drama, základní zápletka v minulosti, na jevišti už jen hledají příčiny - psal historické a psychologické hry, často zobrazoval vztahy v rodině - Divoká kachna Rusko: Anton Pavlovič Čechov - kritický realismus, psal krátké povídky a lyrická dramata: Višňový sad, Tři sestry, Strýček Váňa, Racek - postavy: ruská inteligence, chce žít novým způsobem, nudí se - psal pro divadlo MCHAT - 1906 MCHAT hostuje v Praze – stalo se inspirací (nové činoherní prostředky: hudba, osvětlení) Další čeští dramatici: Jiří Mahen - Jánošík Viktor Dyk - Zmoudření dona Quijota, Ondřej a drak Divadlo po 1. světové válce: Dramatici: František Langer - Jízdní hlídka, Periférie, Velbloud uchem jehly, Dvaasedmdesátka, Grandhotel Nevada, Obrácení Ferdyše Pištory, Andělé mezi námi Vítězslav Nezval - Manon Lescaut, Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou, Milenci z kiosku, Schovávaná na schodech, Depeše na kolečkách Vladislav Vančura - Učitel a žák, Nemocná dívka, Pygmalion, Pražský žid, Alchymista, Jezero Ukereve
Karel Čapek - Matka, Bílá nemoc, RUR, Věc Makropulos Avantgardní divadlo mezi válkami: - jsou protipólem divadel kamenných - cíleně se odklánějí od realistického dramatu - nové postupy – stavějí na humoru - spojují všechny druhy umění (lyrika, epika, drama) - rozbíjí tradiční formy (rekvizity, hlediště – jeviště) Osvobozené divadlo: - únor 1925 založili Jiří Frejka a Jindřich Honzl – vystoupili poprvé s hrou Cirkus Dandin - 1926 dostalo název Osvobozené – mělo osvobozovat smíchem - 1927 hrají v Umělecké besedě na Malé Straně - došlo k roztržce, Frejka odešel za Burianem do divadla Dada - Honzl si pozval Voskovce a Wericha (vlastní jména: Wachsman, Rich) - Malá kapesní revue (Vest pocket revue) – V+W se nalíčili jako klauni, šokovali, reagovali na obecenstvo, hráli si se slovy, studentská recese, kritizovali špatné vlastnosti, měli veliký úspěch, improvizace začala, když jim spadly kulisy, 208 repríz - označuje se jako „autorské divadlo“ – tvořili na jevišti, hráli vlastní hry - vybavení jeviště strohé – ovlivněno konstruktivismem (lešení, žebříky, provazy) - používali hudební doprovod – Jaroslav Ježek – jazz - používali slovní zásobu ze všech vrstev společnosti (hovorově) - do roku 1932 hry parodují život kolem nás, pak přechod k politické satiře (proti fašismu) - hry do r. 1932: - Smoking revue - Gorila ex machina - Kostky jsou vrženy - Líčení se odročuje - Fata morgána - Sever proti jihu - Don Chuan - Golem - …si pořádně zařádit - hry po r. 1932: - Caesar – reaguje na přepadení Habeše Itálií (píseň Evropa volá) - Osel a stín - Slaměný klobouk - Kat a blázen – 1934 odcházejí do Lucerny (sál Rokoko) - Balada z hadrů – píseň Svět naruby, hlavní postava Francois Villon - Nebe na zemi - Rub a líc – rub (utrpení) a líc (komfort) světa - Těžká Barbora - Pěst na oko – 1938 zakázáni, píseň David a Goliáš - filmy: Pudr a benzín, Peníze nebo život, Hej rup, Svět patří nám - Voskovec, Werich a Ježek emigrovali do USA, Ježek tam zemřel, po válce se V+W vrátili - do r. 1948 se jejich divadlo jmenuje Divadlo V+W - v r. 1948 odjel Voskovec do Francie, pracoval v UNESCO jako kulturní atašé, pak žil v Kalifornii, zemřel v r. 1981 - Werich měl problémy s komunisty, často ho přemísťovali z divadla do divadla (ABC, Karlín, Hudební divadlo), zemřel v r. 1980 - forbíny – humorné výstupy Wericha s Horníčkem
Divadlo D34: - režisér Emil František Burian - od r. 1934, každý rok měnilo název až do r. 1939 – fašisté v r. 40 divadlo zavřeli, Burian v koncentráku, přežil, po válce D46, po r. 1948 prokomunistické - označováno „režisérské divadlo“ – bez improvizace, podle režiséra - repertoár: a) klasická dramata (Moliére – Lakomec) b) dramatizovaná próza (Puškin – Evžen Oněgin, Hašek – Švejk, Dyk – Krysař, Benešová – Don Pablo, Don Pedro a Věra Lukášová) c) montáže poezie (Máj, lidová poezie) d) hry současných dramatiků (Nezval – Milenci z kiosku, Brecht – Žebrácká opera) - zavedli sborovou recitaci – „voice band“ (všichni recitují do rytmu) Loutkové divadlo: - 1920 Josef Skupa vymyslel Spejbla, 1926 Hurvínka Antifašistická tvorba: - od r. 1932 Osvobozené divadlo - Karel Čapek: Bílá nemoc, Matka ***
Literatura v boji proti fašismu, reakce na druhou světovou válku 2. sv. válka (1939 – 1945) byla nejkrvavější konflikt v dějinách lidstva. Nesmírně ovlivnila společenský, politický i umělecký vývoj celé druhé poloviny minulého století a je v mnohém inspiračním zdrojem dodnes. Autoři meziválečné světové literatury reagující na fašismus: USA: - pojem ztracená generace – označení amerických vojáků, kteří bojovali v 1. sv. v. a po návratu do válkou nedotčené vlasti si připadali „ztracení“ – měli jiné hodnoty než běžní Američané, nedokázali se začlenit do společnosti. Ernest Hemingway - získal Nobelovu cenu za literaturu - odešel dobrovolně bojovat na italskou frontu, těžce raněn ztracená generace - „metoda ledovce“ – podstatné významy textu jsou skryty pod povrchními dialogy, vyjadřuje se zkratkovitě, počítá s podtextem - román: Komu zvoní hrana – podle stejnojmenného barokního románu Johna Donne, odehrává se ve španělské občanské válce, hl. hrd. učitel Robert Jordan se dobrovolně přihlásí k republikánským oddílům, má odpálit most, ale je zraněn, čeká, až ho přijdou zabít. Autor pro autentičnost používá španělské výrazy. Německo: - autoři, kteří nesouhlasili s nacismem byli nuceni emigrovat (žádná jiná země nemá tolik spisovatelů – emigrantů), židovští autoři byli pronásledováni Heinrich Mann - zbaven německého občanství, emigroval do USA - román: Profesor Neřád – kritika německého farizejství Thomas Mann - Nobelova cena za literaturu - zbaven německého občanství, emigroval do Švýcarska, USA
-
román: Buddenbrookové – rodinná sága, autobiografické (inspirace vlastní rodinou), popisuje 4 generace velkoobchodníků Erich Maria Remarque - v 18 letech odveden na frontu - emigroval (USA) - psal prózu i drama, vystřídal mnoho zaměstnání - román: Čas žít, čas umírat – hl. hrd. Ernest je voják, dostane dovolenou, zamiluje se, po návratu na frontu odmítne zastřelit zajatce a zastřelí velitele, zajatci ho zastřelí - román: Jiskra života Lion Feuchtwanger - žid - emigroval do USA - židovská tematika - román: Čekárna Bertold Brecht - dramatik Autoři meziválečné české literatury zasažení 2. sv. válkou: Vladimír Holan - ve 30. letech: mezigenerace - překladatel (160 děl, ze 16 literatur) - „kníže české poezie“ - poezie intelektuálně náročná, rozsáhlá, originální - sbírky: Kameni, přicházíš – o španělské obč. válce - Havraním brkem {Září 1938, Odpověď Francii, Sen, Zpěv tříkrálový} – politická lyrika, proti fašismu, reakce na ohrožení republiky František Halas - náročná tvorba, nezařaditelný – tzv. halasovská linie - ve 30. letech: mezigenerace - sbírky: Dokořán – o španělské obč. válce, Torzo naděje – básně: Praze, Mobilizace, Zpěv úzkosti – o španělské obč. válce, vrcholné dílo - okupace: Já se tam vrátím, Naše paní Božena Němcová, Ladění Vilém Závada - ve 30. letech: mezigenerace - tragičnost, smutek, ekologie - sbírka: Cesta pěšky Josef Hora - ve 30. letech: intimní ladění - sbírky reagující na okupaci: Domov (báseň Zpěv rodné zemi), Zahrada Popelčina, Zápisky z nemoci, Proudy, Jan Houslista Jaroslav Seifert - Nobelova cena za literaturu - jeden z našich největších básníků - za komunismu nebyl vyškrtnut z učebnic, přestože komunisty nepodporoval, podepsal chartu 77 - ve 30. letech: intimní ladění - sbírky reagující na fašismus: Zhasněte světla {Píseň o rodné zemi} – reaguje na Mnichovskou dohodu - za okupace: Vějíř Boženy Němcové, Světlem oděná, Kamenný most - poválečné: Přílba hlíny, Šel malíř chudě do světa, Chlapec a hvězdy, Maminka, Píseň o Viktorce František Hrubín - básník, prozaik, dramatik, překladatel - inspirace: Lešany, jižní Čechy
- okupace: Cikády, Včelí plást, Mávnutí křídel, Země sudička - poválečné: Chléb s ocelí, Jobova noc, Hirošima – musel se odmlčet Vítězslav Nezval - ve 30. letech: surrealismus, vedl surr. skupinu - básník „renesančního typu“ – všestranný (anonymně vydával sociální lyriku, K. Čapek ho odhalil – Zatykač na věčného studenta Roberta Davida) - reakce na fašismus: Pražský chodec, Matka naděje (napsal pod vlivem strachu o vlastní matku – byla nemocná), Historický obraz, Pět minut za městem, Manon Lescaut, báseň Švábi – paroduje fašisty S. K. Neumann - buřič (Nový kult, Omladina) - ve 30. letech: nová proletářská vlna - sbírky: Bezedný rok Jan Zahradníček - okupace: Korouhve, Pod bičem milostným, Stará země - poválečné: La Saletta, Rouška Veroničina, Ježíškova košilka František Langer - v obou světových válkách bojoval jako legionář Karel Čapek - zemřel před začátkem 2. sv. války, prognostik - protifašistické povídky: o Boží muka - protifašistické romány: o Válka s mloky – mloci symbolizují fašisty, jsou učenliví, je jich mnoho, lidstvo je používá k práci, dá jim výzbroj, mloci se spojí proti lidstvu. - protifašistická dramata: o Matka – španělská obč. válka, hl. hrd. Dolorez, její manžel a všichni synové kromě nejmladšího Toni jsou mrtví, chodí ji navštěvovat, přemlouvají ji, aby pustila Toniho do války, ona ho nechce pustit. Pak slyší v rádiu, že nacisti vyvraždili školu a sama podá Tonimu pušku se slovy: „Jdi.“ o Bílá nemoc – diktátor maršál zfanatizoval celý národ, chystá se do výbojných válek. Objeví se bílá nemoc (něco jako lepra), není lék. Doktor Galén najde lék, ale odmítne ho poskytnout maršálovi a bohatým, dokud neskončí zbrojení. Onemocní zbrojař Krüg, maršál neustoupí. Pak onemocní i maršál, chce ukončit zbrojení, ale lid ho už neposlouchá. Dr. Galén je ušlapán davem, když nese lék maršálovi. Osvobozené divadlo: - únor 1925 založili Jiří Frejka a Jindřich Honzl – vystoupili poprvé s hrou Cirkus Dandin - 1926 dostalo název Osvobozené – mělo osvobozovat smíchem - Honzl si pozval Voskovce a Wericha (vlastní jména: Wachsman, Rich) - do roku 1932 hry parodují život kolem nás, pak přechod k politické satiře (proti fašismu) - hry po r. 1932: - Caesar – reaguje na přepadení Habeše Itálií (píseň Evropa volá) - Osel a stín - Slaměný klobouk - Kat a blázen - Balada z hadrů – píseň Svět naruby, hlavní postava Francois Villon - Nebe na zemi - Rub a líc - Těžká Barbora - Pěst na oko – 1938 zakázáni, píseň David a Goliáš Reakce na válku ve světové literatuře po r. 1945:
A. Poezie
-
otřesné básně dokumentující válku (např. Josef Čapek – Básně z koncentračního tábora) strach, apokalyptický tón, ponurost i naděje surrealismus, experimenty, existencionalismus, křesťanské náměty, meditace, postmodernismus (návrat k tradicím) Francie Paul Éluard - přešel od dadaismu k surrealismu - vystupoval proti fašismu (i v Praze – setkal se s Nezvalem) - byl ve Španělsku za občanské války - Poezie a pravda – napsal za války, báseň Svoboda – proti válce, fašismu - Nepřerušená poezie – vyjadřuje sklíčenost i naději
B. Próza 2 různé pohledy: ♦ východ (SSSR, Maďarsko,…) – důraz na kolektivnost, hrdiny ♦ západ – tzv. pohled zdola, jak válku vnímají jednotlivci - ve východním bloku se objevují i stopy líčení zdola – např. Jurij Baklanov Anton Myrer - USA - Velká válka Joseph Heller - Hlava XXII – odehrává se u vojenské letecké posádky ve Středozemním moři, vojáci jsou unavení, přepracovaní. Hlava 22 je paragraf, podle kterého může být ze služby uvolněn jen blázen, který o to sám požádá. Hl. hrd. naráží na nařízení, dezertuje, nakonec je popisováno, jak prochází zničeným Římem a prohlíží si následky války. Neukazuje dvě armády proti sobě, ale jedince proti armádě. Norman Mailer - Nazí a mrtví – zkušenosti z války (sám narukoval ve 20 letech), nejlepší román o 2. sv. válce, autobiografické. Popisováno vylodění spojenců v japonském týlu na ostrově Anopopeia. Autor je v rotě seržanta Crofta, pronikají do nitra ostrova, spí v blátě, někteří padnou. Popisuje psychickou vyčerpanost vojáků. Celý román je roztříštěný – jako válečný svět (podle autora) William Styron - Sophiina volba – Sophie musela ve svém životě učinit několik zásadních rozhodnutí: 1) její otec byl antisemita, rozhodla se angažovat proti židům, 2) její dítě onemocnělo, neměla peníze, tak se zapletla s nacistou, 3) v koncentračním táboře se musela rozhodnout, které dítě poslat na smrt, 4) žije s Nathanem (narkoman), rozhodne se pro sebevraždu Patrick Ryan – Jak jsem vyhrál válku James Clavell – Král krysa Pierre Boulle – Most přes řeku Kwai Anna Seghersová – Sedmý kříž, Transport Erich Maria Remarque – Čas žít, čas umírat Jean Paul Sarter - Francouz, odmítl Nobelovu cenu - existencionalismus - soubor 5 novel: Zeď – novela Zeď – hl. hrd. Pablo je zajatec fašistů ve Španělské občanské válce, kdyby prozradil, kde se skrývá jejich vůdce, tak ho pustí, on udá falešné místo, ale vůdce tam skutečně je. Zeď je symbolem překážky mezi lidmi. Alberto Moravia - neorealismus - román: Římanka -
-
román: Horalka – odehrává se za 2. sv. v., zfilmováno. Hl. hrd. je Cesira a její dcera Roseta – utíkají před válkou do hor, žijí v bídě, ke konci války se vracejí do Říma, po cestě je Roseta znásilněna vojáky – zhroutí se, Cesira se ji pak z toho snaží dostat. Zobrazovány morální hodnoty lidí
Oběti války z řad českých spisovatelů: - fašisti pronásledovali českou inteligenci, která se snažila pozvednout národní sebevědomí: Josef Čapek - * v Hronově, zemřel v koncentračním táboře na tyfus - spisovatel, malíř, novinář, teoretik - Básně z koncentračního tábora Karel Čapek - byly proti němu vedeny osobní útoky, zemřel těsně před válkou Ferdinand Peroutka - novinář – šéfredaktor Přítomnosti - odpůrce komunismu - za války v koncentr. táb., po r. 48 emigroval Karel Poláček - * v Rychnově nad K., nedostudoval práva, zemřel v Osvětimi 1934 Vladislav Vančura - byl zatčen gestapem a popraven, snažil se pozvednout národní sebevědomí románem Obrazy z dějin národa českého E. F. Burian - fašisti mu zakázali provoz divadla, v koncentračním táboře, přežil Jiří Orten - žid, zahynul pod koly německé sanitky Julius Fučík - popraven v r. 1943 Norbert Frýd - byl žid, prošel 3 koncentráky, přežil (Terezín, Osvětim, Dachau) Arnošt Lustig - byl žid, také prošel 3 koncentráky, přežil (Terezín, Osvětim, Ruchenwald), prchl z transportu Bedřich Václavek Reakce na válku v české literatuře po r. 1945: 1. vlna reakce na válku: - díla vycházejí bezprostředně po r. 1945 Julius Fučík - popraven v r. 1943 - komunista - Reportáž psaná na oprátce – polemické dílo z vězení, první vydání jeho žena změnila (vypustila pasáže, kde vypovídal na gestapu) – aby nebyl zkažen dojem vzorného komunisty, bylo kritizováno, po revoluci vydáno celé Jiří Weill - žid - nenastoupil do transportu a skrýval se do konce války - Život s hvězdou – autobiografické, hl. hrd. úředník Josef Roubíček – nenastoupí do transportu, nechce být pasivní a splynout s davem Jiří Marek - Muži jdou v tmě Jan Drda - povídkář, romány, divadelní hry (např. Hrátky s čertem)
-
povídky: Němá barikáda – Třetí fronta, Včelař, Vyšší princip, Hlídač dynamitu, Vesnická historie, Nenávist, Padlý beze jména, Pancéřová pěst, Zákeřník, Až vstanou mrtví, Němá barikáda popisuje boj lidu proti fašismu
2. vlna reakce na válku: - autoři prožili válku jako mladí, popisují s odstupem času, analyzují, uvažují o smyslu života, důraz kladen na psychiku hrdinů, jsou zobrazovány deformované mezilidské vztahy Norbert Frýd - byl žid, prošel 3 koncentráky, přežil (Terezín, Osvětim, Dachau) - Krabice živých – ER-formou popisuje vlastní zážitky z koncentráků, odehrává se v zimě 43, popisuje fiktivní koncentrák GIGLING v Alpách, je tam továrna na raketové střely, hl. postava pražský intelektuál Zdeněk Roubík, má na starosti kartotéku, zachraňuje lidi umístěním do „krabice živých“ Arnošt Lustig - byl žid, také prošel 3 koncentráky, přežil (Terezín, Osvětim, Ruchenwald), prchl z transportu - od r. 48 v Izraeli, pak v USA, přednáší na univerzitě ve Washingtonu - Noc a naděje - Démanty noci - Transport z ráje - Hořká vůně mandlí – povídky - Dita Saxová - Z deníku sedmnáctileté Perly Sch. - Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou – podle skutečné události, nacisti zatkli bohaté židy, kteří cestovali do Itálie, slíbili jim propuštění po výměně za německé zajatce, Němci z nich vymámí čísla kont ve Švýcarsku, pak je dají do umývárny a postřílejí je. Kateřina je židovka, kterou nacisti zastřelili spolu s těmi židy (kteří ji vykoupili z koncentráku). Josef Škvorecký - Zbabělci – vystupuje Dany Smiřický – mladý kluk, po gymnáziu pracuje v továrně v Kostelci, na závěr války hraje jazz, prožívá milostná dobrodružství, jeho dívka má jiného, podaří se jim zneškodnit německý tank. Název zbabělci, protože za zbabělce považují generaci svých rodičů, kteří se nepostavili fašismu. - Sedmiramenný svícen – 7 povídek, které si vypráví Dany s Rebekou, která přišla z koncentráku Ladislav Grosman - Obchod na korze – zfilmováno (Oskar, režie Kádár, Klos), odehrává se ve slovenském městečku, stará židovka má obchůdek, je jí zabaven, dostane ho Tono Bradka. Židovka tam zůstává, Tono ji nechce vyhodit, ona se oběsí. Ladislav Fuks - studoval psychologii – projevilo se v díle (popisuje psychiku hrdinů) - vycházel i za normalizace - hrdinové jsou psychicky deformovaní (schizofrenie, fobie…) - strach, úzkost, židovská tematika, tajuplnost - Spalovač mrtvol – před okupací a za okupace, trochu s nádechem hororu. Hl. hrd. Karel Kopfrkingl – zaměstnanec krematoria, zdá se být prostým člověkem, ale přejde k fašismu. Jeho žena Marie je židovka, on jí říká „nebeská“, sebe nazývá „Roman“, má dceru a syna. Povraždí svou rodinu, stane se ředitelem krematoria, zešílí. - Pan Theodor Mundstock – žid, úředník, čeká na transport, začne se precizně připravovat (trénuje spaní na pryčně, do kapsy si nadrobí chleba na cestu…) - povídky: Mí černovlasí bratři, Variace pro černou stranu Jan Otčenášek - nejprve budovatelský román, pak kvalitnější (psychologické) - budovatelský román: Občan Brych – o právníkovi, který v únoru 48 zvažuje, na čí stranu se dát (zda být komunistou), zpochybňuje komunistickou filosofii, ale pak jí podléhá
-
Kulhavý Orfeus – částečně autobiografické, za války 5 mladých lidí bylo nasazeno v továrně. Orfeus byla neúspěšná ilegální skupina. Vystupuje Pavel – ten je i v novele Romeo, Julie a tma - Romeo, Julie a tma – za haidrichiády, Pavel (18) schovává židovku Ester, která nenastoupila do transportu. Je stanné právo a Pavlovi hrozí trest smrti. Nosí jí jídlo, zamilují se, neříká jí nic, co se děje venku. Jeho otec začne něco tušit, mlčí. Úkryt najde kolaborant Rejsek, Pavel chce převést Ester na venkov, ale ona se o něj a jeho rodinu bojí, uteče z úkrytu a je zastřelena. - Když v ráji pršelo - televizní scénáře: Lásky mezi kapkami deště, Byl jednou jeden dům Bohumil Hrabal - Ostře sledované vlaky – hl. hrd. Miloš Hrma má přítele Hubičku. Domluví se, že vyhodí do vzduchu ostře sledovaný vlak. Miloš je nesmělý, konečně má dívku. Při přípravě výbuchu vlaku je zastřelen. Je zobrazováno osobní trauma a problémy národa, psáno ICH-formou. Zfilmováno – Oscar, natočil Jiří Mencl, hl. role Václav Neckář 3. vlna reakce na válku: - 70. léta, velký odstup a nadhled, autoři prožili válku jako děti, objektivní Ota Pavel - jeho tvorba se dělí do 2 oblastí: a) sportovní tematika: - Plná bedna šampaňského - Dukla mezi mrakodrapy - Pohádka o Raškovi b) příroda, rybaření – autobiografické: - soubor povídek Smrt krásných srnců – popisuje svoje dětství, jeho otec byl obchodní cestující, prodával vysavače, jeho matka byla velmi hodná. Po nástupu fašismu museli bratři Jiří a Hugo odejít do koncentračního tábora; zfilmováno (režie Karel Kuchyňa), povídky: o Tatínek nejdražší v celé Evropě – koupí rybník s jedním kaprem o Smrt krásných srnců – pytlák Prošek, pes Holan, otec chce dát klukům na cestu do koncentráku maso o Kapři pro vermacht – fašisti mu vezmou rybník, on ho v noci vyloví, Němci pak nic nenajdou - Jak jsem potkal ryby – navazuje na předchozí povídkový soubor, odehrává se po válce, také zfilm. ***
Významní představitelé světové literatury a umění po roce 1945 Charakter doby: - reakce na 2. sv. válku, i později (50. – 70. léta), protože stále hrozí zkáza atomovými zbraněmi - 3. průmyslová revoluce (vědecko – technická), hybnou silou je atomová energie, prudký rozvoj techniky (robotika, počítače, výzkum vesmíru), lékařství (antibiotika, transplantace) - ekologické problémy - stojí proti sobě západ a východ – železná opona, studená válka, celkem 40 let - jak na západě, tak i na východě se objevují globální problémy (přelidnění, drogy, životní prostředí, hlad, vyčerpané přírodní zdroje) - krize v mezilidských vztazích (odcizení, špatná komunikace) – reagují na to 3 proudy: o existencionalismus o revolta (beatníci – USA, rozhněvaní mladí muži – Anglie) o absurdní literatura - rozpad socialistické soustavy (89, 90) - mírová jednání, mezinárodní spolupráce Charakter literatury:
-
mnohotvárná reaguje na dobu experimenty v literatuře objevují se katastrofické vize (v souvislosti s globálními problémy)
C. Poezie -
otřesné básně dokumentující válku (např. Josef Čapek – Básně z koncentračního tábora) strach, apokalyptický tón, ponurost i naděje surrealismus, experimenty, existencionalismus, křesťanské náměty, meditace, postmodernismus (návrat k tradicím) Francie - stylem podobným poválečné tematice psali už prokletí básníci (Baudelaire, Verlaine, Rimbaud), Guillaume Apollinaire, André Breton (surrealista) Paul Éluard - přešel od dadaismu k surrealismu - léčil se s tuberkulózou - manželka Ruska Gala – rozvedli se (vzal si ji Salvador Dalí), znova se oženil - vystupoval proti fašismu (i v Praze – setkal se s Nezvalem) - Veřejná růže – 19 básní (1 v próze), růže je symbol čistoty a křehkosti, překvapivé asociace, bez interpunkce, melodické - byl ve Španělsku za občanské války - Poezie a pravda – napsal za války, báseň Svoboda – proti válce, fašismu - Nepřerušená poezie – vyjadřuje sklíčenost i naději Jacques Prévert - významný básník, výtvarník, dramatik, scénárista, režisér, herec - nejpopulárnější, nejčtenější básník 20. století, psal prostým jazykem, oslavuje svobodu - sbírka: Slova – přes 1000000 výtisků Jean Cocteau Rusko Vladimír Vysockij - básník, herec, hudebník – zpíval své básně za doprovodu kytary, velmi oblíbený - hrál v Moskvě v divadle Na Tagance Hamleta (v riflích), po něm si to tam už nikdo netroufl zahrát - komunisti ho neměli rádi, vytýkali mu, jak se oblékal, že si vzal za ženu Francouzku, že burcuje a provokuje - sebekritický, přepracovával, psal dlouho do noci – zemřel na infarkt a celkové vyčerpání Bulat Okudžava – duchovní otec Vysockého, oba je překládal Alfred Strejček Anna Achmatovová – vlastenecká lyrika Marina Cvetajeva - emigrovala (Paříž, Berlín, Praha) - milostný vztah s jinými básníky - po návratu do Ruska spáchala sebevraždu - Poema konce Sergej Jesenin - vesnice, příroda - sebevražda Jevgenij Jevtušenko - milostná a přírodní lyrika - báseň: Tanky jedou Prahou
Itálie Cesare Pavese - motivy: úzkost, pesimismus Angelo Maria Ripellino - profesor slavistiky - překládal naše básníky - sbírka: Magická Praha Mexiko Octavio Paz - Nobelova cena - vychází z tradic Aztéků a Májů USA Robinson Jeffers – kalifornská příroda Jižní Amerika Pablo Neruda - žil v Chile - surrealista, potom politická a sociální lyrika
D. Próza 1. Reakce na válku 2. Absurdní literatura 3. Existencionalismus 4. USA – Beat generation 5. Neorealismus 6. Francie – Nový román 7. Postmodernismus 8. Magický realismus 9. Anglie – rozhněvaní mladí muži 10. Další autoři 1) Reakce na válku - 2 různé pohledy: ♦ východ (SSSR, Maďarsko,…) – důraz na kolektivnost, hrdiny ♦ západ – tzv. pohled zdola, jak válku vnímají jednotlivci - ve východním bloku se objevují i stopy líčení zdola – např. Jurij Baklanov Anton Myrer - USA - Velká válka Joseph Heller - Hlava XXII – odehrává se u vojenské letecké posádky ve Středozemním moři, vojáci jsou unavení, přepracovaní. Hlava 22 je paragraf, podle kterého může být ze služby uvolněn jen blázen, který o to sám požádá. Hl. hrd. naráží na nařízení, dezertuje, nakonec je popisováno, jak prochází zničeným Římem a prohlíží si následky války. Neukazuje dvě armády proti sobě, ale jedince proti armádě. Norman Mailer - Nazí a mrtví – zkušenosti z války (sám narukoval ve 20 letech), nejlepší román o 2. sv. válce, autobiografické. Popisováno vylodění spojenců v japonském týlu na ostrově Anopopeia. Autor je
v rotě seržanta Crofta, pronikají do nitra ostrova, spí v blátě, někteří padnou. Popisuje psychickou vyčerpanost vojáků. Celý román je roztříštěný – jako válečný svět (podle autora) William Styron - Sophiina volba – Sophie musela ve svém životě učinit několik zásadních rozhodnutí: 1) její otec byl antisemita, rozhodla se angažovat proti židům, 2) její dítě onemocnělo, neměla peníze, tak se zapletla s nacistou, 3) v koncentračním táboře se musela rozhodnout, které dítě poslat na smrt, 4) žije s Nathanem (narkoman), rozhodne se pro sebevraždu Patrick Ryan – Jak jsem vyhrál válku James Clavell – Král krysa Pierre Boulle – Most přes řeku Kwai Anna Seghersová – Sedmý kříž, Transport Erich Maria Remarque – Čas žít, čas umírat 2) Absurdní literatura - absurdní = nesmyslný - reaguje na komplikovanost světa, lidé se nesnaží komunikovat - hlavně v dramatu (nejlépe vyniknou absurdní situace) - od konce 19. století, hlavně ale v 2. polovině 20. století - znaky: - strach, úzkost, bezvýchodnost - neplnohodnotný život postav, dělají zbytečnosti, nejsou schopny se dorozumět a navzájem se odcizují - beze smyslu, bez logiky, není souvislý děj - devalvace jazyka – fráze, bez obsahu - podobné znaky s existencionalismem Alfred Jarry - Francouz, žil v 19. století (předchůdce abs. lit.) - Král Ubu – zfilmováno, Ubu má všechny špatné vlastnosti, jediný jeho cíl je nacpat si břicho. Matka Ubu je ambiciózní, naplánuje vraždu polského krále Václava, pomáhá jí kapitán Obruba, zachrání se syn polského krále Hromoslav, Obruba nedostane odměnu a tak odejde k ruskému carovi, vyprovokuje válku proti Ubu – ten je poražen, vládne Matka – Hromoslav ji vyžene Samuel Beckett - Irský dramatik, žil ve Francii, Nobelova cena - Čekání na Godota – Vladimír a Estragon čekají na jakéhosi Godota (jediné, co o něm vědí, je, že je to bělovousý muž), on nepřijde a tak čekají dál - Katastrofa – věnoval Havlovi Eugéne Ionesco - Plešatá zpěvačka – 2 manželské páry po sobě hází frázemi, v druhém dějství si jen vymění dialogy Edward Albee - Kdo se bojí Virginie Wollfové U nás: Franz Kafka Václav Havel - Audience, Vernisáž, Zahradní slavnost Zdeněk Vyskočil
-
3) Existencionalismus vznikl v Německu po 1. sv. v., rozšířil se díky Francouzům po 2. sv. v. podobné znaky s absurdní literaturou u nás např. Franz Kafka, Egon Hostovský, Jiří Orten
-
znaky: -
existence jedince člověk je osamocený člověk si uvědomuje svobodu až v krajních životních situacích strach, úzkost
Albert Camus - Francouz, Nobelova cena - spisovatel, filosof - v díle řeší hlavně otázky smyslu života - romány: Mor, Pád - Cizinec – hl. hrd. úředník – v první části popisuje svůj život, odehrává se v Alžírsku, pak na pláži ve slunečním úpalu zastřelí Araba. V druhé části je s ním veden soudní proces, sebereflexe, hodnotí svůj čin. Je odsouzen k trestu smrti, cítí se nepochopen, soudce je přesvědčen, že vraždil s rozvahou. Staví se k životu a smrti lhostejně, nechce se přizpůsobit konvencím, proto zůstává „cizincem“ ve světě lidí. Jean Paul Sarter - Francouz, odmítl Nobelovu cenu - řekl: „člověk je odsouzen k tomu být svobodný“ - román: Hnus - soubor 5 novel: Zeď – novela Zeď – hl. hrd. Pablo je zajatec fašistů ve Španělské občanské válce, kdyby prozradil, kde se skrývá jejich vůdce, tak ho pustí, on udá falešné místo, ale vůdce tam skutečně je. Zeď je symbolem překážky mezi lidmi. 4) USA – Beat generation - = zbitá generace - centrum v San Francisku (bývají také označováni jako sanfranciské hnutí) - generace po 2. sv. v., distancují se od americké společnosti, jsou výstřední, odmítají tradiční disciplínu, mravy, chtějí svobodu - cíl: dosáhnout extáze – jazzem, tuláctvím, rychlou jízdou, alkoholem, narkotiky, sexem - vyznavači zenbuddhismu - vyvinuli se z nich hippies - vliv měli např. na Václava Hrabě Allan Ginsberg - sám se nazýval bláznem, jiné přezdívky: „fousatý šarlatán“, „rozvraceč společnosti“ - navštívil Prahu – zvolen králem majáles, v letadle napsal Král majáles - angažoval se proti zbrojení – Mír pro Bosnu a Hercegovinu - pod vlivem narkotik napsal báseň Kvílení – byl za to žalován (vyhrál) - Kadiš – v původním smyslu modlitba židovských chlapců, když jim zemřeli rodiče; napsal to po smrti matky Lawrence Ferlinghetti - v San Franciscu měl nakladatelství - vystudoval, měl doktorát – intelektuál, umírněnější - angažoval se proti zbrojení, znečišťování životního prostředí Jack Kerouac - román: Na cestě – „bible beatníků“, popisuje svoje toulání po USA, půjčeným autem, ukradeným, autobusem – cílem je uspokojení, štěstí. Na vydání čekal 6 let. Označuje se jako „spontánní próza“ – napsal to během 3 týdnů, jak mu to přišlo pod ruku (do stroje si dal roli papíru a psal bez interpunkce) - román: Dharmoví tuláci – o hippies - jeho dílo se označuje jako „romány silnice“ William Burroughs - pocházel z dobré rodiny
-
studoval Harward omylem zastřelil svoji manželku, když si hrál s lukem, utekl do Mexika romány: Feťák, Nahý oběd, Teplouš
5) Neorealismus - Itálie - neo = nový, další forma realismu, nový pohled na italskou společnost, odklon od fašismu - zájem o venkov Alberto Moravia - román: Římanka - román: Horalka – odehrává se za 2. sv. v., zfilmováno. Hl. hrd. je Cesira a její dcera Roseta – utíkají před válkou do hor, žijí v bídě, ke konci války se vracejí do Říma, po cestě je Roseta znásilněna vojáky – zhroutí se, Cesira se ji pak z toho snaží dostat. Zobrazovány morální hodnoty lidí Italští režiséři: Pier Paolo Poslini Luchino Visconti 6) Francie – Nový román - = nová linie ve vývoji románu, destrukce románu - není kladen důraz na děj a časovou posloupnost – nesnadná orientace v čase, postavy jsou nezřetelné - není vševědoucí vypravěč – události se dozvídáme od různých postav, z různých pohledů, pravda lépe vynikne - popisy prostředí jsou řazeny bez souvislosti - experimenty s jazykem Alain Robbe-Grillet - Za nový román – teoretický spis - román: Žárlivost – žena A je vdaná, schází se se sousedem Franckem, jezdí spolu na nákupy apod., vše se dozvídáme očima manžela A. Nepadne slovo o milostném vztahu mezi A a Franckem, ale z narážek vyplývá žárlivost manžela - román: Gumy – nepovedená vražda na profesora Duponta, on se skrývá, pak je nezvěstný. Jsou popisovány různé interpretace jeho osudu, v závěru je popsán obyčejný den – lidé jsou neteční k osudu jednotlivce 7) Postmodernismus - = proud, který je zaměřen proti moderním avantgardním tendencím - tradiční hodnoty, tradiční zobrazování - v knížce se mají vyznat a najít si své jak intelektuálové, tak i méně nároční čtenáři - Milan Kundera stanovil 2 složky románu: 1) děj, 2) meditace - je možnost více interpretací - ironický přístup k minulosti – sklony k mystifikaci - v jedné knize se objevují různé postupy vyprávění Milan Kundera - teoretik - žil v emigraci ve Francii – považován za Francouze - Nesnesitelná lehkost bytí Vladimír Nabokov - Lolita – o vztahu dospělého muže a dospívající dívky - Rus, žil v emigraci v USA
Umberto Eco - Ital, vzdělanec - nevýznamnější dílo postmodernismu: Jméno růže – bestseller, zfilmováno. Odehrává se ve středověku v Itálii (14. století), hl. hrd. mnich Vilém Baskervillu s žákem Adso přijdou do kláštera. Dojde k vraždě, Vilém je pověřen vyšetřováním. Vše je vyprávěno z pohledu Adsa. Závěr: zjistili, že v knihovně je kniha Aristotelovy poetiky s otrávenými stránkami. Mystifikace: středověk není popsán pravdivě. Ironie: zpochybňováno upalování čarodějnic. Detektivka, historický román, filosofický spis, může být považováno za alegorii dneška. 8) Magický realismus jižní Amerika, hispanoamerická oblast (mluví španělsky), i v Rusku proud moderní prózy po 2. sv. v. znaky: - prolínání reálna a magie – hranice je těžko rozeznatelná - díla jsou čtenářsky náročná - objevuje se v zemích, kde je silná lidová tradice (v lidové slovesnosti je často magie) Gabriel García Marques - Kolumbie - získal Nobelovu cenu - Kronika ohlášené smrti – detektivní příběh, na začátku všichni vědí, že má být někdo zabit, nepokusí se tomu zabránit. Psáno ICH-formou. - Sto roků samoty – považováno za klíčový román magického realismu, odehrává se ve fiktivní vesnici Macondo – založila ji jedna rodina, popisováno 100 let vesnice, 6 generací. Má být alegorií současného světa (pitky, lásky …). Hlavní téma: samota člověka, každý žije uzavřen do sebe, bez porozumění, stav se nedaří zlepšit, Macondo je smeteno větrnou smrští - Láska za časů cholery – 51 let muž čeká, až bude moci vyznat ženě lásku, ona nakonec ovdoví, zamilují se do sebe Jorge Amado - Brazílie - Mulatka Gabriela – o soužití lidí různých ras (Gabriela, Nacib) Alejo Carpentier - Kuba - román: Ztracené kroky – hl. hrd. univerzitní učitel jede zkoumat hudební nástroje domorodců do amazonského pralesa. Je okouzlen neporušenými vztahy, chce změnit svůj život a zůstane s domorodci. Jeho známí se po něm shánějí, on odjede do civilizace (že si jen zařídí své věci), při návratu do pralesa už nenajde domorodce, s nimiž žil. Ztracené kroky = člověk nemůže jít proti pokroku a civilizaci. Čingiz Ajtmatov - Kyrgizstán (Rusko) - Popraviště, Stanice bouřná, Džamila – odehrává se za 2. sv. v., manžel Džamily je na frontě, ona má jiného muže, odejde s ním. Michail Bulgakov - Mistr a Markétka – motiv Fausta -
9) Anglie – rozhněvaní mladí muži - hrdina je mladý muž z vyšší společnosti, vystuduje univerzitu, nenastoupí do odpovídajícího zaměstnání, je nepřizpůsobivý (nonkonformní), pracuje v podřadných profesích, nakonec se vrací do vyšší společnosti sňatkem s bohatou dívkou - na rozdíl od beatníků není zvrácenost, drogy
- jazyk hovorový, jazyk ulice Kingsley Amis - „univerzitní román“: Šťastný Jim – humoristické, satirické, popisuje univerzitní prostředí. Hl. hrd. Jim je zaměstnanec na univerzitě, zjišťuje, že univerzita nepřipravuje lidi na zaměstnání, ale dělá z nich džentlmeny a kariéristy. Jim toto narušuje, má kontroverzní výstupy s profesorem Welchem, přebere mu dívku. John Braine - Místo nahoře John Wain - Sestup níže (Pospíchej dolů) – hl. hrd. Charles – vystuduje, projde řadou podřadných profesí, ožení se s Veronikou John Osborne - dramatik - Ohlédni se v hněvu 10) Další autoři William Golding - USA - vystudoval Oxford, sloužil u námořnictva - Pán much – o dětech na pustém ostrově, zabíjejí se Arthur Hailey - ve všech jeho dílech je detailně popsán nějaký organizační kolos (letiště, …) - Letiště – popsán den na letišti (v celé složitosti) při sněhové bouři - Kola – popsáno několik měsíců v automobilce General Motors - Hotel – popsáno několik příhod z hotelového prostředí Boris Pasternak - Rusko - Doktor Živago – nesměl přijmout Nobelovu cenu Alexandr Solženicyn - emigroval z Ruska, Nobelova cena - Jeden den Ivana Děnisoviče - Souostroví gulag Michail Šolochov - Osud člověka ***
Česká poezie 2. poloviny 20. století Charakter: - v literatuře se objevuje odraz války - západ/východ, my-východ pronásledovány západní tendence - komunistická diktatura – vydávána jen oficiálně uznaná díla - 1989 – revoluce, pak svoboda Periodizace: a) 1945 – 1948 - reakce na osvobození - vychází díla napsaná za války, co nemohla vyjít - velké množství literárních skupin - pokračují autoři meziválečné generace (Seifert, Holan, Nezval, Zahradníček…)
- existuje větší množství literárních skupin: Skupina 42 RA Ohnice (iniciátor Kamil Bednář, název podle sbírky Jiřího Ortena) Mladí katolíci básníci kolem Rudého práva skupina kolem Mladé fronty Skupina 42: - po r. 48 zakázána - heslo: „každý na svou pěst“ - zajímli se o problémy obyčejného člověka, velkoměsto, periferie - psali volným veršem, jazyk lidový, řeč ulice Jiří Kolář - básník, překladatel, výtvarník – mnoho technik (koláže, muchláže, proláže – obraz na proužky, kolážované objekty – papírem oblepený předmět) - přítel třebíčského výtvarníka Ladislava Nováka - od r. 78 v exilu, hlavně v Paříži - sbírka Prométheova játra – zakázáno, kritizuje komunistické praktiky, připravil to k vydání v r. 69, musel to změnit, aby tam nebyla jména přátel, ale vyšlo až v r. 85 v Torontu, u nás až po revoluci Ivan Blatný - z Brna, syn Lva Blatného - v dětství mu zemřeli rodiče, starala se o něj babička, také zemřela, starala se o něj teta - 1848 odeslán do Anglie, zůstal tam, v psychiatrické léčebně (umírali mu blízcí, chtěl být v ČR ale ne s komunisty) - v blázinci psal básně a házel je do koše – sestra je vybírala a posílala do USA, kde vycházely - vztah k Brnu a fotbalu - Melancholické procházky - Stará bydliště - Na kopané Josef Kainar - básník, dramatik, novinář, překladatel, kreslič vtipů, fotograf, autor pro děti, hudebník – skládal písňové texty (blues) - Nové mythy – báseň Stříhali do hola malého chlapečka – symbolizuje nesvobodu, manipulovatelnost člověka (stříhání = první krok k dospělosti, židle = nesvoboda, nemůže se pohnout); jeho přítel Bohumil Matal namaloval obraz na toto téma - po r. 48 se angažoval, např. Český sen, pak to považoval za omyl, nakonec kritický, satirický: - Člověka hořce mám rád – oxymóron, člověka má rád, i když má chyby - Lazar a píseň – oxymóron, lazar = zlo, píseň = radost b) 1948 – 1956 - 1. vlna emigrace - únor 48 – nástup bolševiků v čele s Gottvaldem, začíná komunistická diktatura, vzor: SSSR, znárodňuje se průmysl, kolektivizuje se zemědělství - zákaz všech organizací a literárních skupin, zánik řady nakladatelství - povolen pouze „svaz československých spisovatelů“ - jediná povolená metoda – socialistický realismus – agitace, propagace socialistických myšlenek, zaměřuje se na obhajobu režimu, vylučuje individuální názor, vše má sloužit socialismu, estetická funkce jde stranou - oficiální autoři: Vítězslav Nezval Konstantin Biebl
Vilém Závada Pavel Kohout Ivan Skála -
vedeny kampaně proti básníkům: Mácha, Seifert (kvůli Písni o Viktorce), Hrubín (kvůli Hirošimě), Holan, Halas zákazy tvorby, procesy: Václav Černý, ruralisté, legionáři, katoličtí autoři, Jan Zahradníček, Záviš Kalandra (popraven) ti, co nesouhlasili s režimem a nechtěli se podřídit emigrovali – 1. vlna: Ivan Blatný, Jan Čep, Egon Hostovský, Ferdinand Peroutka, Pavel Tigrid někteří autoři utíkají k intimní lyrice, tvorbě pro děti – např. Nezval (Z domoviny, Křídla, Chrpy a města)
Ke konci období vzniká literární skupina kolem časopisu Květen – volně navazují na Skupinu 42, jsou první, kdo vyjádřil odpor. Nechtějí psát o soc. ale o běžných starostech – „poezie všedního dne“, představitelé: Miroslav Holub - lékař, imunolog, vědec – v básních používá terminologii - před r. 48 byl v Ohnici - báseň Praha Jana Palacha – v r. 69, pak byl zakázán - próza Anděl na kolečkách – cestopis o USA Karel Šiktanc - příroda, vesnice - nejprve optimistický, po r. 69 protikomunistický, zákaz - sbírka Český orloj Jiří Šotola - nejprve „poezie všedního dne“, pak psal historické romány, dramata, scénáře c) 1956 – 1970 - v SSSR v r. 1953 zemřel Stalin, nastoupil Chruščov, odsoudil S. za kult osobnosti - uvolnění, začíná se znovu rozvíjet kultura - opět básnické skupiny: o kolem Bohumila Hrabala o Tvář (pak název Sešity) – Václav Havel, Věra Linhartová, Jiří Gruša, Josef Topol; vymysleli Chartu 77 o Host do domu – v Brně, Oldřich Mikulášek, Milan Uhde, Jan Skácel, Jaromír Tomeček - v próze se autoři vrací k 2. sv. v., odboj – Josef Škvorecký, Arnošt Lustig, Ladislav Fuks - vznikají divadla malých forem (Reduta, divadlo Na Zábradlí, Semafor, …) - nastupuje nová mladá básnická generace: o Ivan Wernisch – návaznost na Holana o Milan Nápravník – návaznost na surrealismus o Václav Hrabě – návaznost na Beatníky o Jiří Suchý, Vodňanský – písničkáři - objevují se experimenty (hlavně v poezii), tzv. konkrétní poezie, na hranicích mezi literaturou a výtvarným uměním/hudbou, slova redukují na zvuky, vizuální podoba o vizuální básně – uspořádané do tvarů o fónické – slova jsou zprofanovaná, básně jsou ze zvuků o kompiuterové – počítač vybere náhodně slova - Emil Juliš, Václav Havel, Ladislav Novák Oldřich Mikulášek - Host do domu
- jeho manželka pocházela z Třebíče, v jeho tvorbě – „moravská lyrika“ - Svlékání hadů – vrchol, proti lhostejnosti, odlidštění, cynismu - Šokovaná růže – po vstupu vojsk varšavské smlouvy - pak publikoval jen v exilu a samizdatu - Agogh – vrcholná sbírka, strach z morální a duchovní invalidity, kritické - Divoké kačeny – moravská lyrika, věnoval manželce, báseň Balada o smrtelné ulici v Třebíči Jan Skácel - Host do domu - pronásledován režimem, protože udělal rozhovor s Tigridem - sbírka Kolik příležitostí má růže - první manželka po Mikuláškovi, s Mik. byli přátelé - typický znak – smutek, báseň Smuténka - Metličky, Odévání ztraceného vosku - psal i pro děti, překládal Václav Hrabě - bohém, sympatie s Beatníky - vystudoval vysokou školu, učil jen krátce (zemřel v 25 letech) - odmítal všechno oficiální - otrávil se sporákem - nesměl publikovat, jeho syn Myškovský některá jeho díla posbíral a vydal je: Blues pro bláznivou holku – báseň Variace na renesanční téma – zhudebnil Myšík, Neckář d) 1970 – 1989 - vstup vojsk varšavské smlouvy – normalizace (vše uvedeno do komunistické normy) - 2. vlna emigrace: Ludvík Askenazy, Arnošt Lustig, Ivan Diviš, manželé Škvorečtí, Karel Kryl, Milan Kundera, Jiří Kolář, Pavel Kohout, Pavel Landovský, Jiří Gruša, Jaroslav Hutka - pro mnoho autorů zákazy tvorby: Karel Šiktanc, Vladimír Holan, Ludvík Vaculík, Václav Havel, Milan Uhde, Ivan Wernisch - 3 proudy literatury: o oficiální – soc. real., Ivan Skála, Josef Rybák, Donát Šajner o samizdat (z ruštiny „sám si vydává“) – psáno na stroji, kopíráky: Jaroslav Seifert (část) - edice: Edice expedice Česká expedice Krameriova expedice Popelnice – underground Mozková mrtvice – underground Kde domov můj - časopisy: Vokno, Revolver revue o exil – v zahraničí - nakladatelství: Nakladatelství 68 – v Torontu, manželé Škvorečtí, první vydali Tankový prapor (2000 výtisků) Poezie mimo domov – v Mnichově Arkýř – v Mnichově Index – v Kolíně nad Rýnem Rozmluvy – v Londýně, dnes je v Praze - časopisy: Rozmluvy, Listy - rozvíjí se netradiční divadla (Ypsilon, Hadivadlo, …) - Protestsong – protestní písně: Jaroslav Hutka – Náměšť, Marta Kubišová – Modlitba pro Martu, Karel Kryl – Bratříčku, zavírej vrátka, Nohavica, … - noví autoři: Jiří Žáček - pro dospělé i pro děti
-
satirická linie pro děti: Aprílová škola, Máme rádi zvířata, Kdo nevěří ať tam běží pro dospělé: Okurková sezóna
Charta 77 – 1. ledna 1977 vychází, kritizuje režim, porušování lidských práv; Patočka, Májek, Havel, … Underground – mohutné hnutí po 2. sv. v., stojí v opozici proti konvencím, u nás hlavně v hudbě: Plastic people, D6307; undergroundové expedice (Popelnice, Mozková mrtvice); Egon Bondy – Invalidní sourozenci (vize komunismu v budoucnosti, všude odpadky), Ivan Martin Jirous „Magor“ – Magorovy labutí písně ***
Nejvýraznější osobnosti a proudy naší poválečné prózy Charakter: - v literatuře se objevuje odraz války - západ/východ, my-východ pronásledovány západní tendence - komunistická diktatura – vydávána jen oficiálně uznaná díla - 1989 – revoluce, pak svoboda Periodizace: a) 1945 – 1948 - reakce na osvobození - vychází díla napsaná za války, co nemohla vyjít - velké množství literárních skupin b) 1948 – 1956 - 1. vlna emigrace - nástup komunismu - zákaz lit. skupin, povolen pouze „svaz československých spisovatelů“ - jediná povolená metoda – socialistický realismus - pronásledování autorů a skupin c) 1956 – 1970 - v SSSR v r. 1953 zemřel Stalin, nastoupil Chruščov, odsoudil S. za kult osobnosti - uvolnění, začíná se znovu rozvíjet kultura - v próze se autoři vracejí k odboji d) 1970 – 1989 - vstup vojsk varšavské smlouvy – normalizace (vše uvedeno do komunistické normy) - 2. vlna emigrace - pro mnoho autorů zákazy tvorby - vzniká samizdat, exilová nakladatelství e) po r. 1989 Nejvýznamnější představitelé: Vladimír Páral - chemik, profesní próza - milostné avantýry, postavy znuděny - 2 série knih: I. černá série – 5 románů, novely: Profesionální žena, Katapult – hl. hrd. inženýr, chemik, ženatý, na služebních cestách naváže 7 milostných vztahů, zjistí, že všechny ženy se chtějí vdát, vrací se domů, při cestě zemře II. bílá série – Mladý muž a bílá velryba – zfilmováno, o inženýrovy, uznávaný, je zklamaný životem, jeho bývalá milenka – Evita je ambiciózní, přizve ho k projektu – nedaří se, pak se přidá Břéťa, začne se dařit, Břéťa se otráví plynem - sci-fi: v 90. letech: Pokušení A-ZZ, Válka s mnohozvířetem, Romeo a Julie 2300 - psal otevřeně o sexualitě, hraničí s pornografií
Bohumil Hrabal - jeden z našich nejznámějších autorů, přeložen do 28 jazyků - vydáván oficiálně, samizdatově i v exilu - narodil se v Brně, od 6 let žil v Nymburce, jeho otec byl správce pivovaru, na gymnáziu propadl, odmaturoval dodatečně, vystudoval práva - zemřel 1997 (vypadl z okna v nemocnici) - v jeho tvorbě je potrhaný děj, surrealistické prvky, prvky koláže - hrdinové jsou z okraje společnosti, často zobrazoval pražskou Libeň, čerpal inspiraci ze svých zkušeností (vystřídal mnoho profesí), spousta prostředí, také z vyprávění přátel v hospodách – U Zlatého tygra, U Pinkasů - spousta děl byla zfilmována, „dvorní“ režisér – Jiří Mencl - dva okruhy tvorby: I. perlička na dně – v každém člověku je něco dobrého, dobré jádro; o Perlička na dně – povídky, zfilmováno jako Perličky na dně II. pábitelé – lidé, kteří jsou nadšení, stále něco vykládají, jsou tím posedlí, přehánějí; o Pábitelé – román o Postřižiny – vzpomínková kniha, odehrává se v pivovaře v Nymburce, postavy: Francin a Maryška (jména Hrabalových rodičů), Maryška je nadšená, má chuť do života, F. z ní chce mít dámu. Přijede strýc Pepin, blbne s Maryškou. Odehrává se na začátku století, kdy se „zkracují vzdálenosti“ vynálezem rádia, postavy zkracují vše (nohy od stolu, vlasy, ocas…) o Taneční hodiny pro starší a pokročilé – strýc Pepin (už je starý) vypráví celé jednou větou Kamile, která trhá třešně. Ona ho chce potěšit, tak se před ním nahá vykoupá. - Příliš hlučná samota – hl. hrd. Hanťa, pracuje 35 let v lisovně papíru, v batohu nosí domů knihy, které je mu líto slisovat a nechtěně tak přijde ke vzdělání. Chce spáchat sebevraždu skokem do lisu, ale jen se mu o tom zdá. Humanistické. - Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet – zfilmováno jako Skřivánci na niti, „trezorový“ film - Obsluhoval jsem anglického krále – prostředí restaurací, hl. hrd. Jan Dítě – číšník, nikdo ho nebere vážně. Začíná v nádražní restauraci, postupně se vypracovává, dostane se až do luxusního hotelu, obsluhuje i etiopského císaře. Za války se kvůli penězům ožení s němkou – ta zemře a zanechá velké dědictví, on koupí hotel, ale zjistí se, že ona ty peníze ukradla a on o všechno přijde. - Ostře sledované vlaky – hl. hrd. Miloš Hrma má přítele Hubičku. Domluví se, že vyhodí do vzduchu ostře sledovaný vlak. Miloš je nesmělý, konečně má dívku. Při přípravě výbuchu vlaku je zastřelen. Je zobrazováno osobní trauma a problémy národa, psáno ICH-formou. Zfilmováno – Oscar, hl. role Václav Neckář Josef Škvorecký - manželka Zdena Salivarová, prozaik, básník, překladatel, scénárista - vystudoval jazyky - okruhy tvorby: 1) detektivní žánr – teoretik, snažil se dokázat, že detektivky nejsou brakové - psal příběhy s detektivem Borůvkou - Vražda pro štěstí - Vražda se zárukou - Vražda v zastoupení - Smutek poručíka Borůvky - Konec poručíka Borůvky - Návrat poručíka Borůvky - Hříchy pro pátera Knoxe 2) romány s autobiografickými prvky, společná postava: Dany Smiřický, místo: Kostelec - Prima sezóna – Dany je septimán na gymnáziu, o jeho prvních láskách, úspěších/neúspěších, zfilmováno
-
Zbabělci Sedmiramenný svícen Tankový prapor – 50. léta, odehrává se ve vojenském prostoru Kobylec, Dany schází se s manželkou důstojníka, provokuje, major Borovička jim dělá problémy, nechají ho utopit v žumpě - Příběh inženýra lidských duší – napsal v Torontu 3) práce pro film – scénáře: Zločin v šantánu, Zločin v dívčí škole Michal Viewegh - současný autor, jeden z nejčtenějších - učitel - vychází až po r. 89 - Báječná léta pod psa – 60. léta, hl. hrd. malý chlapec Tvído, popisovány události až do revoluce. Tvído vyroste, pracuje v továrně, je režimu nepohodlný. Autobiografické, Tvído představuje autora, jde po revoluci odevzdat do nakladatelství svůj román - Báječná léta s Klausem – pokračování, antipatie k vládě po r. 89 - Výchova dívek v Čechách – hl. hrd. učí dceru milionáře Beatu, ona jím opovrhuje, pak se zamilují, on ten vztah ukončí, ona si najde Itala, spáchá sebevraždu - Názory na vraždu - Účastníci zájezdu - Nápady laskavého čtenáře Ludvík Vaculík - vystudoval žurnalistiku - novinář, prozaik, psal fejetony - moderátor v rozhlasu, vychovatel u učňů – pod vlivem zážitků napsal Rušný dům - po r. 68 zakázán za varovný manifest 2000 slov, vycházel už jen samizdatově, exilově; založil edici Petlici - soubory fejetonů: Srpnový rok, Jaro je tady - próza: Sekyra – autobiografické, chce se po letech vrátit za bratrem na vesnici. Popisovány vzpomínky na dětství, jeho otec byl komunista, rozchod rodičů - Český snář – deník, popisuje jeden rok (1979), příběhy o manželce, o synech, o známých osobnostech (Pavel Kohout, Vlasta Chramostová), reportáže, vzpomínky - Morčata – hl. hrd. bankovní úředník, je vtažen do podvodů, koupil dětem morčata – trápí je, jako je sám trápen v zaměstnání. Při výletu se ztratí (asi odstraněn režimem) - Jak se dělá chlapec Milan Kundera - považován za světového autora, žil ve Francii, nesměl se vrátit, získal francouzské občanství - vystudoval vysokou školu, ve Fr. působil jako hostující profesor - politolog - psal povídky, romány, hry - Směšné lásky – soubory povídek - Žert – 1. román, populární, odehrává se v 50. letech, hl.hrd. Ludvík Jahn pošle svazačce pohlednici s nápisem „optimismus je opium lidstva“. Ona to předá jiným, L. je vyhozen ze školy, na vojně pétépák (nejhorší práce – lomy, doly). Po letech je rehabilitován, chce se pomstít člověku, který ho vyhodil ze školy, svede jeho ženu, jí to vyhovuje, protože se chtěla rozvést. - postmodernismus: Valčík na rozloučenou, Život je jinde, Nesnesitelná lehkost bytí – 70. léta, manželé Tomáš a Tereza emigrují do Švýcarska, ona je rozčarovaná a vrátí se, on také, pracuje jako čistič oken, děvkaří, ona zemře při autonehodě. Ivan Klíma - prozaik, dramatik, publicista - kritizoval režim zakázán - byl u založení Petlice, scházeli se u něj zakázaní autoři - překládán do cca 20 jazyků - přednášel českou literaturu na univerzitě v USA
-
po návratu mu zakázali publikovat povídky: Milenci na jednu noc, Milenci na jeden den, Má veselá jitra, Moje první lásky, Moje zlatá řemesla autobiografické romány: Soudce z milosti, Láska a smetí
Okruhy tvorby: 1) Válečné události 1. vlna reakce na válku: - díla vycházejí bezprostředně po r. 1945 Julius Fučík - popraven v r. 1943 - komunista - Reportáž psaná na oprátce – polemické dílo z vězení, první vydání jeho žena změnila (vypustila pasáže, kde vypovídal na gestapu) – aby nebyl zkažen dojem vzorného komunisty, bylo kritizováno, po revoluci vydáno celé Jiří Weill - žid - nenastoupil do transportu a skrýval se do konce války - Život s hvězdou – autobiografické, hl. hrd. úředník Josef Roubíček – nenastoupí do transportu, nechce být pasivní a splynout s davem Jiří Marek - Muži jdou v tmě Jan Drda - povídkář, romány, divadelní hry (např. Hrátky s čertem) - povídky: Němá barikáda – Třetí fronta, Včelař, Vyšší princip, Hlídač dynamitu, Vesnická historie, Nenávist, Padlý beze jména, Pancéřová pěst, Zákeřník, Až vstanou mrtví, Němá barikáda - popisuje boj lidu proti fašismu 2. vlna reakce na válku: - autoři prožili válku jako mladí, popisují s odstupem času, analyzují, uvažují o smyslu života, důraz kladen na psychiku hrdinů, jsou zobrazovány deformované mezilidské vztahy Norbert Frýd - byl žid, prošel 3 koncentráky, přežil (Terezín, Osvětim, Dachau) - Krabice živých – ER-formou popisuje vlastní zážitky z koncentráků, odehrává se v zimě 43, popisuje fiktivní koncentrák GIGLING v Alpách, je tam továrna na raketové střely, hl. postava pražský intelektuál Zdeněk Roubík, má na starosti kartotéku, zachraňuje lidi umístěním do „krabice živých“ Arnošt Lustig - byl žid, také prošel 3 koncentráky, přežil (Terezín, Osvětim, Ruchenwald), prchl z transportu - od r. 48 v Izraeli, pak v USA, přednáší na univerzitě ve Washingtonu - Noc a naděje - Démanty noci - Transport z ráje - Hořká vůně mandlí – povídky - Dita Saxová - Z deníku sedmnáctileté Perly Sch. - Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou – podle skutečné události, nacisti zatkli bohaté židy, kteří cestovali do Itálie, slíbili jim propuštění po výměně za německé zajatce, Němci z nich vymámí čísla kont ve Švýcarsku, pak je dají do umývárny a postřílejí je. Kateřina je židovka, kterou nacisti zastřelili spolu s těmi židy (kteří ji vykoupili z koncentráku).
Josef Škvorecký - Zbabělci – vystupuje Dany Smiřický – mladý kluk, po gymnáziu pracuje v továrně v Kostelci, na závěr války hraje jazz, prožívá milostná dobrodružství, jeho dívka má jiného, podaří se jim zneškodnit německý tank. Název zbabělci, protože za zbabělce považují generaci svých rodičů, kteří se nepostavili fašismu. - Sedmiramenný svícen – 7 povídek, které si vypráví Dany s Rebekou, která přišla z koncentráku Ladislav Grosman - Obchod na korze – zfilmováno (Oskar, režie Kádár, Klos), odehrává se ve slovenském městečku, stará židovka má obchůdek, je jí zabaven, dostane ho Tono Bradka. Židovka tam zůstává, Tono ji nechce vyhodit, ona se oběsí. Ladislav Fuks - studoval psychologii – projevilo se v díle (popisuje psychiku hrdinů) - vycházel i za normalizace - hrdinové jsou psychicky deformovaní (schizofrenie, fobie…) - strach, úzkost, židovská tematika, tajuplnost - Spalovač mrtvol – před okupací a za okupace, trochu s nádechem hororu. Hl. hrd. Karel Kopfrkingl – zaměstnanec krematoria, zdá se být prostým člověkem, ale přejde k fašismu. Jeho žena Marie je židovka, on jí říká „nebeská“, sebe nazývá „Roman“, má dceru a syna. Povraždí svou rodinu, stane se ředitelem krematoria, zešílí. - Pan Theodor Mundstock – žid, úředník, čeká na transport, začne se precizně připravovat (trénuje spaní na pryčně, do kapsy si nadrobí chleba na cestu…) - povídky: Mí černovlasí bratři, Variace pro černou stranu Jan Otčenášek - nejprve budovatelský román, pak kvalitnější (psychologické) - budovatelský román: Občan Brych – o právníkovi, který v únoru 48 zvažuje, na čí stranu se dát (zda být komunistou), zpochybňuje komunistickou filosofii, ale pak jí podléhá - Kulhavý Orfeus – částečně autobiografické, za války 5 mladých lidí bylo nasazeno v továrně. Orfeus byla neúspěšná ilegální skupina. Vystupuje Pavel – ten je i v novele Romeo, Julie a tma - Romeo, Julie a tma – za haidrichiády, Pavel (18) schovává židovku Ester, která nenastoupila do transportu. Je stanné právo a Pavlovi hrozí trest smrti. Nosí jí jídlo, zamilují se, neříká jí nic, co se děje venku. Jeho otec začne něco tušit, mlčí. Úkryt najde kolaborant Rejsek, Pavel chce převést Ester na venkov, ale ona se o něj a jeho rodinu bojí, uteče z úkrytu a je zastřelena. - Když v ráji pršelo - televizní scénáře: Lásky mezi kapkami deště, Byl jednou jeden dům Bohumil Hrabal - Ostře sledované vlaky – hl. hrd. Miloš Hrma má přítele Hubičku. Domluví se, že vyhodí do vzduchu ostře sledovaný vlak. Miloš je nesmělý, konečně má dívku. Při přípravě výbuchu vlaku je zastřelen. Je zobrazováno osobní trauma a problémy národa, psáno ICH-formou. Zfilmováno – Oscar, natočil Jiří Mencl, hl. role Václav Neckář 3. vlna reakce na válku: - 70. léta, velký odstup a nadhled, autoři prožili válku jako děti, objektivní Ota Pavel - jeho tvorba se dělí do 2 oblastí: o sportovní tematika: - Plná bedna šampaňského - Dukla mezi mrakodrapy - Pohádka o Raškovi o příroda, rybaření – autobiografické: - soubor povídek Smrt krásných srnců – popisuje svoje dětství, jeho otec byl obchodní cestující, prodával vysavače, jeho matka byla velmi hodná. Po nástupu fašismu museli bratři Jiří a Hugo odejít do koncentračního tábora; zfilmováno (režie Karel Kuchyňa), povídky: o Tatínek nejdražší v celé Evropě – koupí rybník s jedním kaprem
-
o Smrt krásných srnců – pytlák Prošek, pes Holan, otec chce dát klukům na cestu do koncentráku maso o Kapři pro vermacht – fašisti mu vezmou rybník, on ho v noci vyloví, Němci pak nic nenajdou Jak jsem potkal ryby – navazuje na předchozí povídkový soubor, odehrává se po válce, také zfilm.
2) Historická tematika - autoři buď historii vystudovali a zajímali se o ni, nebo jim komunisti nic jiného psát nedovolili Václav Kaplický - legionář - Kladivo na čarodějnice Jiří Šotola - v literární skupině kolem časopisu Květen - Tovaryšstvo Ježíšovo – o jezuitech - Kuře na rožni, Svatý na mostě, Osmnáct Jeruzalémů Jarmila Loukotová - Navzdory básník zpívá 3) Budovatelský román Marie Majerová - v meziválečném období patřila k sociálně zaměřeným autorům - Cesta blesku Marie Pujmanová - v meziválečném období patřila k sociálně zaměřeným autorům - Svítání Jan Otčenášek - Občan Brych - Plným krokem Václav Řezáč - v meziválečném období psal psychologickou prózu - Nástup - Bitva 4) Venkovská próza Ludmila Klukanová - Třebíčsko - Jezírka - Remonta Jaromír Tomeček - skupina Host do domu - Zastav se na chvíli - Ve znamení zvěrokruhu - Věčný hvozd 5) Vězeňské prostředí - autoři byli vydáváni samizdatově, exilově, někteří až po revoluci 6) Konfrontační próza Milan Kundera - Žert - Směšné lásky Ludvík Vaculík - Sekyra 7) Experimenty František Hrubín - Zlatá reneta
Věra Linhartová - skupina Tvář (Sešity) - Rozprava o zdviži 8) Humor Miroslav Horníček - Hovory - Chvála pohybu Jan Werich - Osvobozené divadlo, po válce Divadlo V+W, po r. 48 různá divadla - Italské prázdniny Jiří Suchý - Sto povídek aneb nesplněný plán - Vyvěste fangle Josef Škvorecký - Tankový prapor František Nepil - Jak se dělá chalupa - Dobré a ještě lepší jitro Jaroslav Kohout - Kantorův notes Ladislav Pecháček - Amatéři aneb jak svět přichází o básníky Miroslav Švandrlík - Černí baroni 9) Sci-fi Josef Nesvadba Ludvík Souček - Tušení stínu - Tušení souvislosti Ondřej Neff - Reparátor: Děj románu nás zavádí do r. 2227, kdy lidstvo kolonizovalo Sluneční soustavu a jednu z nejbližších hvězd. Již několik let však žije Sluneční soustava v tvrdé totalitě Industriálního impéria s rozvětvenou sítí fízlů a bezpečnostních složek všech kalibrů. Platí zákaz mezihvězdného cestování a Sluneční soustava je tak izolovaná od ostatního vesmíru. To však není jediný vrtoch impéria. Jsou zakázány také opravy průmyslových strojů a zařízení. Přemnoženému lidstvu navíc dalo možnost prodeje osobních práv včetně práva na život. Méně zdatným jedincům tedy nezbývá, než prodávat jedno právo za druhým, např. právo na používání veřejné dopravy, právo na cestování a ti nejzoufalejší pak prodávají třeba i právo na sex či alkohol. Hlavním hrdinou románu je Ron Astonvarga, který přišel na svět ze zkumavky spolu se svým klonovým bratrem Bartem. Žije na Měsíci v obrovském habitatu Arkádie, což je megalopole zastřešená ochrannou kopulí. Živí se jak jinak ilegálně opravováním porouchaných strojů. Svoje nelegální aktivity kryje pod zástěrkou živnosti na prodej mechanických hraček. Jeho zisky jsou však dosti sporadické, musel proto již prodat značnou část svých práv. Jednoho dne nalezne na ulici dívku Minnii ležící pod gravem, což je místní dopravní prostředek. Prodělala několik neodborných zásahů do mozku a trpí extrémní agorafobií. Ron se jí ujme a nechá ji ve svém bytě. Jednoho dne se však dozví, že prodala právo na život a nechala se dematerializovat. Od této chvíle se kolem něj začne stahovat síť tajných policistů v čele s Kemptenem, který chce donutit Rona ke spolupráci. Ron pak potká teroristku Brendu, se kterou uniká před policií a dostane se až na zámek knížecího rodu Magirů. Vévoda Magir, kterého Ron v mládí znal, zemřel. Ron dostane od dědice podivného robota, který dokáže měnit svoji podobu, něco jako T1000 ve filmu Terminátor. S jeho pomocí se mu podaří vypátrat svého bratra Barta, se kterým se před lety rozešel a o kterém si myslel, že zemřel při testování záhadného hvězdoletu Drakkar. Příběh končí tím, že Ron spolu s teroristkou Brendou odlétá v znovuobjeveném Drakkaru vstříc vesmíru za Sluneční soustavou, pryč z vlivu Impéria a jeho tajné policie.
Vladimír Páral - perverzní - Romeo a Julie 2300 - Válka s mnohozvířetem - Pokušení A-ZZ 10) Detektivní próza - sledujeme práci detektiva, jeho metody (na rozdíl od krimi, kde sledujeme zločince)
Josef Škvorecký - obhajoval detektivku jako kvalitní žánr - Vražda pro štěstí - Vražda se zárukou - Vražda v zastoupení - Smutek poručíka Borůvky - Konec poručíka Borůvky - Návrat poručíka Borůvky - Hříchy pro pátera Knoxe 11) Postupy moderní literatury Bohumil Hrabal - Perlička na dně - Pábitelé - Taneční hodiny pro starší a pokročilé - Ostře sledované vlaky - Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet – zfilmováno, „trezorové“ - Obsluhoval jsem anglického krále - Slavnosti sněženek - Příliš hlučná samota Vladimír Páral - Profesionální žena 12) Profesní tematika - autoři popisují zasvěceně odbornou tematiku, kterou znají Vladimír Páral 13) Předčasné memoáry Michal Viewegh - Báječná léta pod psa – autobiografický román, za normalizace, ztotožňuje se s hlavním hrdinou, pokračování – Báječná léta s Klausem (odehrává se po revoluci) - Výchova dívek v Čechách – za peníze učí dceru milionáře, zamilují se, rozejdou se, ona spáchá sebevraždu 14) Věcná literatura 15) Přechod k publicistice Rudolf Křesťan - soubory fejetonů František Nepil Miroslav Holub 16) Samizdat a exil Egon Bondy (Zbyněk Fišer) - Invalidní sourozenci Ivan Klíma - Milenci na jednu noc, Milenci na jeden den, Má veselá jitra, Moje zlatá řemesla, Moje první lásky Ludvík Vaculík - Sekyra - Morčata - Český snář - Jak se dělá chlapec Václav Havel - Dálkový výslech - Dopisy Olze Jiří Gruša Pavel Kohout Zdena Salivarová
Josef Škvorecký - Tankový prapor - Prima sezóna - Příběh inženýra lidských duší Milan Kundera - Život je jinde - Nesnesitelná lehkost bytí ***
Česká divadelní tvorba druhé poloviny 20. století, filmová a televizní tvorba Divadlo po r. 1945: - divadlo reaguje na 1. sv. v. – např. Jan Drda: Hrátky s čertem – hl. postava Martin Kabátník, vysloužilec, zvítězí nad čerty, loupežníkem i otcem Scholastikem, nakonec ho užene Káča; představuje naději národa, nezdolnost - obnoveno D46, Divadlo V+W, dočasně Divadlo satiry - po r. 48 úpadek dramatu, pod vlivem komunistické ideologie - komunističtí autoři: Miloslav Stehlík, Milan Jariš, Vítězslav Nezval (Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou), Pavel Kohout, Vojtěch Cach, Vašek Káňa 60. léta - průlom: - v Rusku v r. 56 Chruščov odsoudil mrtvého Stalina za kult osobnosti František Hrubín – Srpnová neděle – odehrává se v již. Čechách, na koupališti, autor napadá režim Josef Topol – Jejich den, Sbohem, Sokrate – potom byl zakázán - návrat k satiře - absurdní drama: Ladislav Smoček Václav Havel – Zahradní slavnost, Audience, Pokušení, Vernisáž - politicko – etický proud: Milan Uhde – od 60. let zákaz publikovat; dramaturg v divadle Husa na provázku, Balada pro banditu (podle Nikola šuhaj loupežník od Olbrachta) – podepsal se pod to Zdeněk Pospíšil, aby to mohli uvést, Děvka z města Théby, Král Vávra Divadla malých (netradičních) forem: - protipól kamenných - omezený počet diváků - intelektuálně zaměřena - 1956 Reduta – Suchý, Šlitr, Ivan Vyskočil - 1958 Divadlo Na Zábradlí – Suchý, Vyskočil, začínal zde V. Havel jako kulisák - 1959 Semafor – ze zkratek sedm malých forem, Suchý, Šlitr: - Člověk z půdy – hudební komedie, 208 repríz - Zuzana je sama doma – píseň Plavu si ani nevím jak - Zuzana je zase sama doma - Taková ztráta krve – Pilarová, Matuška, Štědrý - Jonáš a tingltangl – vystoupil Suchý a Šlitr, 200 repríz - 1969 zemřel Šlitr, potom tzv. „pošlitrovské období“ - Jitka Molavcová jako partnerka Suchého, Dvořák, Janů - Kytice – 600 repríz, nejúspěšnější v pošlitrovském období, zpracováno 5 balad, jednu si sami vymysleli - Jonáš a Melicharová - Jonáš a doktor Matrace - Semafor stále existuje
-
další divadla: Rokoko, ABC, Laterna magika, Večerní Brno, Za Branou (režisér Otomar Krejča, po revoluci se jmenuje Za Branou 2), Činoherní klub (Jan Kačer, Ladislav Smoček – režiséři, manželé Vostří), Ypsilon, Husa na provázku: - od r. 1968 v Brně, museli se přejmenovat Na Provázku, dnes pův. název - Miroslav Donutil, Bolek Polívka, Jiří Pecha, Milan Uhde, Miloš Štědroň, Zdeněk Pospíšil - Balada pro banditu - Šašek a královna - Am a Ea - Divadlo Járy Cimrmana – od r. 1967, Smoljak, Svěrák: Posel z Liptákova, Lijavec, Němý Bobeš, Dlouhý, široký a krátkozraký, Švestka, Blaničtí rytíři - Hadivadlo – hanácké divadlo, vzniklo v Prostějově, dnes v Brně - DRAK – v Hradci Králové, divadlo rozmanitostí a kouzel - tzv. bytové divadlo – Vlasta Chramostová nesměla hrát, hrála doma v bytě mezi přáteli, i jiní herci - dramatici: Pavel Kohout - po r. 48 přispíval svými hrami a básněmi komunistům, pak dochází k obratu: Zářijové noci – začíná kritizovat režim - August, August, August – August je klaun v cirkuse, chce drezůru lipicánů, ředitel mu dá tři podmínky: musí zbohatnout, oženit se a mít navštívenku. Klaun to splní, ředitel ho dá odstranit (cirkus=společnost, podobnost s procesy v 50. letech) – dostal zákaz publikovat - Marie zápasí s anděly – o Vlastě Chramostové - v exilu, nesměl se vrátit Václav Havel - dramatik, začínal jako kulisák Na Zábradlí - problémy s režimem – pochází z bohaté rodiny (otec architekt), zakazována studia, večerně vystudoval gymnázium, dálkově AMU - disident, několik let ve vězení - žena Olga (zemřela na rakovinu) – vydány Dopisy Olze (z vězení) - absurdní drama, ukazuje nesmyslnost doby - Žebrácká opera - Largo dezoláto - Zahradní slavnost – o ztrátě identity, charakteru, typická řeč – „úředničina“ - Audience, Vernisáž – tzv. vaňkovská série – pak navázal např. Pavel Kohout (Arest, Marast), Pavel Landovský (Atest) Po r. 89 se obnovují zakázaná divadla, vznikají nová divadla: Bez Zábradlí, Divadlo Jiřího Grosmana, Sklep, Skeč, vznikají muzikály Herci a herečky: Jiřina Bohdalová, Miroslav Donutil, Jan Werich, Miroslav Horníček, Jiří Sovák, Rudolf Hrušínský, Stela Zázvorková, Vlastimil Brodský, Miloš Kopecký, Iva Janžurová, Jana Brejchová, Jiří Suchý, Jiří Šlitr, Miroslav Šimek, Jiří Grossman, Vladimír Dvořák, Josef Dvořák, Martin Dejdar, Oldřich Lipský, Jiří Kodet, Jiří Lábus, Kaiser, Dana Medřická, Josef Abrahám, Libuše Šafránková, Pavel Zedníček Filmy: Tmavomodrý svět – režie: bratři Svěráci Kolja – režie: bratři Svěráci, Oskar Ostře sledované vlaky – podle Hrabalova románu, hlavní role: Václav Neckář, Oskar Obchod na korze – 2 světová válka, Oskar Oskar – ocenění filmů, rolí, kostýmů, efektů. Nejprve se dávaly jen anglicky mluveným filmům, dnes všem. Film se musí líbit co nejširšímu publiku, musí zobrazovat všelidské problémy. Ropáci – bylo navrženo na Oskara Teodor Pištěk – dostal Oskara za kostýmy
***
Přínos Třebíčska pro českou kulturu 1) Historie - 1101 byl založen třebíčský kostel (zmínka v brněnském opisu Kosmovy kroniky) - románsko-gotická bazilika sv. Prokopa - židovské město, židovský hřbitov – obojí kandidují na zařazení do památek UNESCO 2) Architektura - barokní zámek – Jaroměřice n. R., renesanční domy – Malovaný dům, Černý dům, restaurace U Hradeb - stará spořitelna na náměstí, Zlatý kříž – funkcionalistické - UP závody - rondokubistické 3) Jednota Bratrská - Jan Blahoslav – žil v Ivančicích, Jan Amos Komenský – 1. manželka (Magdaléna) zdědila v Třebíči dům (Komenský ho prodal), 2. manželka (Marie Dorota) byla dcerou třebíčského biskupa JB Jana Cyrila, Komenský však do Třebíče nikdy nepřijel - v době baroka (po r. 1620) se JB skrývala např. v Ivančicích, v Náměšti nad Oslavou, na zámku Karla Staršího ze Žerotína 4) Hudba - baroko: František Václav Míča – 1. opera O původu města Jaroměřic 5) Josef Chmela - třebíčský rodák, spolupracoval s Josefem Jungmanem na pětidílném Slovníku česko-německém 6) Herci - Míla Myslíková, Miroslav Donutil, Oldřich Navrátil, Jiří Pecha, Karel Roden 7) Lékaři - František Dreuschuch, Jan Haněl, Karel Holubec 8) Sport - Vladimír Bouzek (hokej), Patrik Eliáš (hokej), Naďa Dobešová (kuželky) 9) Betlémy - Antonín Čeloud, František Hartman – expozice na zámku 10) Výtvarníci - Josef Kremláček – 1. manžel Boženy Kjůleninové, Božena a Boris Kjůleninovi, Milan Nestrojil – kvaše, Ladislav Roman, Hynek Huňák, František Bílek (z Chínova, symbolista, barvoslepý, přítel O. Březiny) 11) Básníci - Otokar Březina (* v Jaroměřicích), Jakub Deml (* v Tasově), Jan Zahradníček (* v Mastníku), Vítězslav Nezval (* v Biskoupkách), Ladislav Novák, Josef Cink, Ludmila Klukanová (z Lipníka), Jiřina Salaquardová-Kalabisová, Jarmila Urbánková, Oldřich Mikulášek – jedna jeho báseň: Balada o smrtelné ulici v Třebíči 12) Prozaici - Bedřich Václavek (kritik), Anna Pamrová, Karel Dvořák a Jan Dokulil – psali pověsti o Třebíči, Miroslav Hedbávný ad básníci: Ladislav Novák - * v Trnově - literatura po r. 1945 - básník, překladatel, výtvarník - v Třebíči jako učitel na gymnáziu (CJL, DEJ) - scházel se s Nezvalem a Demlem - byl zklamán poezií po r. 1948, cítil, že umění je vyčerpané, proto vymýšlel nové směry
-
zvukomalebné básně optické básně propracované texty rukou psané dopisy spolupracoval s Jiřím Kolářem FROASÁŽ – zmačkaný papír obarvený tuší ALCHYMÁŽ – chemickými procesy vymývá obrazy DEKOLÁŽ, CHIASÁŽ Zámostí, Receptář překlady: Písně vrbového proutku, Zrození duhy
Otokar Březina - * v Jaroměřicích nad Rokytnou - vl. jméno Václav Jebavý - symbolista - studoval reálné gymnázium v Telči, složil učitelskou zkoušku, celý život se živil učitelováním – Jinošov, Nová říše – zde vzniklo všech 5 jeho básnických sbírek, Jaroměřice - Tajemné dálky, Svítání na západě, Stavitelé chrámů, Větry od pólů, Ruce - dostal od Karlovy univerzity čestný titul doktora filosofie - přítel Jakuba Demla a Františka Bílka (sochař, malíř, symbolista) Jakub Deml - * v Tasově, vystudoval gymnázium v Třebíči, kněžský seminář - básník, prozaik, překladatel - útočil proti církevní vrchnosti – vykázán z Prahy, v letech 1922 – 1961 žil v Tasově - přítel Otokara Březiny - Moji přátelé – předválečné vitalistické - Tanec smrti strach ze smrti - Hrad smrti - Miriam – básně v próze - Zapomenuté světlo – napsal po smrti O. Březiny; beznaděj, popisuje Tasov, hledá klid - Mé svědectví o Otokaru Březinovi - Šlépěje – 26 svazků, soubor veškeré jeho tvorby (recenze …) Jan Zahradníček - nedostudoval práva - přispíval do časopisu Akord - vězněn 5) před válkou: Pokušení smrti, Návrat, Jeřáby, Pozdravení slunci 6) okupace: Korouhve, Pod bičem milostným, Stará země 7) poválečné: La Saletta (válka je Boží trest, prolínání současnosti se zjevením Panny Marie ve francouzských Alpách roku 1846, které mělo lidi varovat před zkázou, strach z nového ohrožení, pocity úzkosti – komunisti mu vytýkali, že straší), Rouška Veroničina, Ježíškova košilka 8) samizdat/exil: Znamení moci, Čtyři léta, Dům strach Vítězslav Nezval - * v Biskoupkách u Třebíče - básník „renesančního typu“ – všestranný - kontakty s francouzskými surrealisty - překlady: Moderní básnické směry - pro děti: Anička skřítek a slaměný Hubert
-
-
-
-
-
poetismus: sborník: Pantomima – obsahuje: - Depeše na kolečkách - Abeceda – básně začínají písmeny A-Z (A – chatrč, B – prsa, R – bubínky, …) - Pantomima sborník: Básně v noci – obsahuje: - Edison – polytematická báseň, 5 zpěvů, oslava tvůrčí činnosti, v jednotlivých zpěvech je patrný vývoj od pesimismu k optimismu - Akrobat – pásmo - Signál času – inspir. Edisonem - Podivuhodný kouzelník jeho další dílo se označuje postpoetismus (nespokojenost, kritika společnosti): - Skleněný havelok, Pět prstů, Zpáteční lístek, Sbohem a šáteček – dojmy z cest surrealismus: - Žena v množném čísle, Praha s prsty deště, Absolutní hrobař 30. léta – anonymně vydává: - 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida - 100 sonetů zachránkyni věčného studenta Roberta Davida - 70 básní z podsvětí na rozloučení se stínem věčného studenta Roberta Davida reakce na fašismus: Pražský chodec, Matka naděje (napsal pod vlivem strachu o vlastní matku – byla nemocná), Historický obraz, Pět minut za městem, Manon Lescaut, báseň Švábi – paroduje fašisty po válce - komunistické: Zpěv míru, Stalin, Veliký orloj po válce - kvalitnější: Z domoviny, Křídla, Chrpy a města dramata: Milenci z kiosku, Depeše na kolečkách, Manon Lescaut, Schovávaná na schodech, Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou ***
Reakce umění na objevy vědy a technické vynálezy Fantastická literatura: - fantastická literatura = smyšlená - kořeny už v ÚLS (pohádky, mýty), v antice (mytologie), ve středověku (legendy – obsahují zázraky) - počátky fantastické literatury v renesanci v souvislosti s novými objevy, pomohl knihtisk, nejvýznamnější – Leonardo da Vinci - odnože fantastické literatury: a) kritická a satirická: - Cervantes – Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha - Rabelais – Gargantua a Pantagruel b) popisy utopických států: - Thomas More – Utopia - Francis Bacon – Nová Atlantida - Tommaso Campanella – Sluneční stát c) cestopisy: - J. Swift – Gulliverovy cesty - Marco Polo – Milión - Ciráno – Cesta na Měsíc d) gotické romány (preromantismus, romantismus) Věda v literatuře:
-
osvícenství – encyklopedisté (Denis Diderot, Voltaire, Rousseau, Holbach, Helvetius, d’Alembert) 19. století – vynález páry, elektřina, technické vynálezy 20. století – začíná se rozvíjet vědecko – fantastická literatura
Sci-fi: - rozdělení: fantastika snová, fantastika vědecká - někdy se uvádí počátek sci-fi až v r. 1926, kdy začal vycházet časopis Úžasné příběhy - v 1. polovině 20. století měla převahu americká a anglická sci-fi – konzumují všechny vrstvy společnosti, u nás jen intelektuálové - znaky sci-fi: o odehrává se v budoucnosti o využívá poznatky vědy a techniky, domýšlí, jak to bude vypadat v budoucnu o střetávají se civilizace, ve vesmíru, v oceánech o varuje před zneužitím techniky - další formy: cyber-punk – hlavní roli hrají počítače, často sdruženo s násilím space opera – odehrává se v kosmu, velkolepé, spousta techniky Jules Verne - Francouz, zemřel 1905, na počátku sci-fi, jeho díla se neodehrávají v budoucnosti - Dvacet tisíc mil pod mořem – Nautilus, Nemo - Pět neděl v balónu - Patnáctiletý kapitán - Ocelové město - Tajuplný ostrov - Plovoucí ostrov - Na kometě - Vynález zkázy - Děti kapitána Granta - Dva roky prázdnin - psal díla pro dospělé, dnes jsou již pro děti, mnoho jeho děl bylo zfilmováno USA: Isaac Asimov (1920 –1992) - ruského původu - cca 400 titulů - Nadace - Já, robot – povídky, 3 zákony robotiky: 1) Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby člověku bylo ublíženo 2) Robot musí uposlechnout příkazy člověka kromě případů, kdy tyto příkazy jsou v rozporu s 1. zákonem 3) Robot musí chránit sebe před zničením mimo případů, kdy by to bylo v rozporu s 1. nebo 2. zákonem Ray Bradbury - 451° Farenheita – v nedaleké budoucnosti, diktátorská vláda zakáže knihy, hasiči je pálí, hl. hrd. je hasič, začne číst, uprchne, nastane válka, knihy se stanou cennými. 451°F je teplota hoření papíru. - Marťanská kronika – 26 povídek, jsou označovány datumem, popisuje osídlování Marsu, spíše než na techniku se autor soustřeďuje na mezilidské vztahy, lidé přinášejí mezi původní marťany infekce a špatné vlastnosti Robert A. Heilein Robert Howard Anglie: Herbert George Wells - zemřel 1946
- Stroj času – lidé se rozdělili na 2 rasy, pak vyhaslo Slunce a lidstvo zaniklo - Válka světů – o invazi Marťanů - Až spáč procitne – po mnohaletém spánku se ocitnul v budoucnosti - Ostrov doktora Moreaua – tzv. biologická sci-fi, snaha přetvořit zvířata v lidi, zfilmováno - První lidé na Měsíci - Lidé jako bozi Arthur Charles Clarke - 2001: Vesmírná odyssea – román a film, na Měsíci je nalezen monolit, popisována výpravu k Jupiteru, počítač HAL9000 zabije posádku Discovery, přežije jen Bauman; román má 3 další pokračování (2010,2061,3001) J. R. R. Tolkien - žánr fantasy – pohádkové postavy (elfové, skřítci) - Hobbit aneb cesta tam a zpátky - trilogie Pán prstenu George Orwell - žánr antiutopie – zaměřuje se na totalitní režim, kam až může zajít - Zvířecí statek (Farma zvířat) – satirické, bajka, zvířata vyženou člověka, prase zakladatel animalismu – ironicky popsáno Rusko, komunismus - 1984 – vize, kam dospěje totalita v druhé polovině 20. století, napsal v r. 48 (přesto pravdivé) Rusko: Jevgenij Zamjatin - román My – Orwell se jím inspiroval bratři Strugačtí Polsko: Stanislav Lem - Kyberiáda – 12 novel, Trurl a Klapacius, varuje před zneužitím techniky, humoristické - Dva astronauti - Příběhy pilota Pirkse - Solaris Česká sci-fi: Jakub Arbes – romaneta Svatopluk Čech – broučkiády Jan Weiss – Dům o tisíci patrech Karel Čapek – utopistická díla – R.U.R., Věc Makropulos, Krakatit, Továrna na absolutno, Válka s mloky, Adam stvořitel Josef Nesvadba Ludvík Souček – lékař, Tušení stínů, Tušení souvislosti Ondřej Neff Vladimír Páral - perverzní - Romeo a Julie 2300 - Válka s mnohozvířetem - Pokušení A-ZZ ***
