Český jazyk a literatura Cvičebnice - literatura
Olomouc 2011 Autoři: Mgr. Renata Provázková Mgr. Marta Skopalíková
Zpracováno v rámci projektu „Digitální škola II - podpora využití ICT ve výuce technických a všeobecných předmětů“ registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.04/03.0059
1
Projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
2
Informace o projektu Název projektu:
Digitální škola II - podpora využití ICT ve výuce technických a všeobecných předmětů
Registrační číslo:
CZ.1.07/1.1.04/03.0059
Příjemce:
Střední průmyslová škola, Přerov, Havlíčkova 2
Partneři: Střední odborná škola průmyslová a Střední odborné učiliště strojírenské, Prostějov, Lidická 4 Střední průmyslová škola strojnická, Olomouc, Tř. 17. listopadu 49
Cíl projektu: Hlavním cílem projektu je podpořit rozvoj technického a všeobecného vzdělávání za využití ICT prvků v přímé výuce. Konkrétně se jedná o zapojení digitálních výukových pomůcek (eučebnice, e-testy, procvičovací aplikace, prezentace aj.) do výuky strojírenství a českého jazyka a literatury. Projekt navazuje na podpořený úspěšný projekt Digitální škola: podpora ICT ve výuce technických předmětů, který je tímto rozšířen o další e-learningové prvky a rozvíjí původní myšlenku rozvoj ICT gramotnosti žáků. Projekt se skládá z několika stěžejních fází, z nichž hlavní je tvorba nových výukových pomůcek, jejich pilotní odzkoušení formou výuky i umístěním na webové rozhraní projektu, vše doplněné o nezbytné proškolení učitelů a žáků v používání ICT technologií ve výuce.
3
Obsah Informace o projektu..................................................................................................................3 Obsah.........................................................................................................................................4 Průvodce studiem ...............................................................................................................7 Časové požadavky......................................................................................................................7 Požadované znalosti...................................................................................................................8 Studijní cíle................................................................................................................................8 1. Moderní umělecké směry ve světové poezii 1. poloviny 20.století.......................................9 Klíčová slova..........................................................................................................................9 1.1. Kubofuturismus ...............................................................................................................9 Guillaume Apollinaire – Alkoholy (1913 )............................................................................9 1.2. Futurismus......................................................................................................................10 Velemir Chlebnikov – Křidélkuje zlatopisem ....................................................................10 1.3. Dadaismus......................................................................................................................11 Christian Morgenstern – Šibeniční písně (1905).................................................................11 1.4. Expresionismus..............................................................................................................13 Gottfried Benn – Márnice (1912).........................................................................................13 1.5. Surrealismus...................................................................................................................14 André Breton – Vzduch vody (1934 )..................................................................................14 2. Česká poezie 1. poloviny 20. století....................................................................................15 Klíčová slova............................................................................................................................15 2.1. Vliv vitalismu.................................................................................................................15 Jiří Wolker – Host do domu (1921)...................................................................................15 2.2. Proletářská poezie.........................................................................................................17 Jiří Wolker – Těžká hodina (1922)....................................................................................17 2.3. Poetismus.......................................................................................................................19 Vítězslav Nezval – Pantomima (1924)................................................................................19 2.4. Poetismus.......................................................................................................................22 Konstantin Biebl – Nový Ikaros (1929)........................................................................22 2.5. Surrealismus...................................................................................................................23 Vítězslav Nezval – Žena v množném čísle (1936).............................................................23 2.6. Klasikové české poezie..................................................................................................24 František Halas – Torzo naděje (1938)................................................................................24 2.7. Klasikové české poezie..................................................................................................25 Jaroslav Seifert – Jablko z klína (1933)...............................................................................25 2.8. Klasikové české poezie..................................................................................................26 Jaroslav Seifert – Zhasněte světla (1938)............................................................................26 2.9. Poezie katolických autorů..............................................................................................28 Jan Zahradníček – Jeřáby (1933).........................................................................................28 .............................................................................................................................................28 2.10. Poezie v době okupace..............................................................................................29 Jiří Orten – Ohnice (1941)..........................................................................................29 2.11. Poezie v době okupace.................................................................................................30 Jiří Orten – Žíhaná kniha deníků (1940)..............................................................................30 3. Světová próza 1.poloviny 20. století.....................................................................................31 Klíčová slova........................................................................................................................31 3.1. Ztracená generace..........................................................................................................31 Ernest Hemingway – Povídky (1929).................................................................................31 4
3.2. Ztracená generace..........................................................................................................33 Erich Maria Remarque – Na západní frontě klid (1929).....................................................33 3.3. Ztracená generace..........................................................................................................34 Antoine de Saint- Exupéry – Čistá smrt (1942)..................................................................34 3.4. Moderní próza (experimentální proud)..........................................................................35 James Joyce – Odysseus (1922)..........................................................................................35 3.5. Moderní próza (absurdní literatura)...............................................................................36 Franz Kafka – Proměna (1912)...........................................................................................36 3.6. Realistický proud (románové kroniky)..........................................................................37 John Galsworthy – Sága rodu Forsytů ...............................................................................37 (1906 - 1922).......................................................................................................................37 .............................................................................................................................................37 3.7. Realistický proud (sociálně-kritické romány)................................................................38 Heinrich Mann – Profesor Neřád (1905)............................................................................38 3.8. Realistický proud (historická próza)..............................................................................39 Lion Feuchtwanger – Goya (1951).....................................................................................39 3.9. Realistický proud (pražská německá literatura).............................................................40 Egon Erwin Kisch – Prašná brána (1918)...........................................................................40 4. Česká próza 1. poloviny 20. století.....................................................................................41 Klíčová slova........................................................................................................................41 4.1. Téma války.....................................................................................................................41 Jaroslav Hašek – Osudy dobrého vojáka Švejka ................................................................41 za světové války (1921-1923)..............................................................................................41 4.2. Téma války.....................................................................................................................42 Jaromír John – Večery na slamníku (1920).........................................................................42 4.3. Demokratický proud......................................................................................................43 Karel Čapek – Povídky z jedné kapsy (1929)......................................................................43 4.4. Demokratický proud......................................................................................................44 Karel Poláček – Bylo nás pět ( 1946)..................................................................................44 4.5. Levicový proud..............................................................................................................45 Ivan Olbracht – Nikola Šuhaj loupežník (1933)..................................................................45 4.6. Imaginární proud............................................................................................................46 Vladislav Vančura – Rozmarné léto (1926).........................................................................46 4.7. Imaginární proud............................................................................................................48 Vladislav Vančura – Markéta Lazarová (1931)...................................................................48 4.8. Katolický proud..............................................................................................................49 Jakub Deml – Zapomenuté světlo (1934)............................................................................49 5. Světové drama 1. poloviny 20. století...................................................................................50 Klíčová slova........................................................................................................................50 5.1. Bertolt Brecht – Matka Kuráž a její děti (1939)............................................................50 5.2. George Bernard Shaw – Pygmalion (1912)...................................................................52 6. České drama 1. poloviny 20. století......................................................................................53 Klíčová slova ...................................................................53 6.1. Karel Čapek – R.U.R. (1920).........................................................................................53 6.2. Karel Čapek – Matka (1938)..........................................................................................54 6.3. Karel Čapek – Bílá nemoc (1937)..................................................................................56 6.4. Jiří Voskovec a Jan Werich – ........................................................................................57 Písničky z Osvobozeného divadla ...............................................................................57 ................................................................................................................................57 7. Výtvarné směry 1. poloviny 20. století................................................................................60
5
K uvedeným reprodukcím přiřaďte autory a určete výtvarný směr:........................................60 Doložte na obraze znaky daného směru. Jaké pocity ve vás obraz vyvolává?........................60 G. Apollinaire...........................................................................................................................60 E. Munch..................................................................................................................................60 E. Filla......................................................................................................................................60 S. Dalí.......................................................................................................................................60 O. Kubín...................................................................................................................................60 K. Schwitters............................................................................................................................60 P. Picasso.................................................................................................................................60 T. Marinetti..............................................................................................................................60 J. Švankmajer...........................................................................................................................60 kubismus futurismus kubofuturismus expresionismus dadaismus surrealismus.........60 Řešení: kapitola 7.....................................................................................................................63 G. Apollinaire Eiffelova věž kubofuturismus........................................................................63 E. Munch Výkřik expresionismus.........................................................................................63 E. Filla Čtenář Dostojevského český expresionismus............................................................63 S. Dalí Spánek surrealismus.................................................................................................63 O. Kubín Hrůza český surrealismus.....................................................................................63 K. Schwitters Hastroš dadaismus..........................................................................................63 P. Picasso Tři muzikanti kubismus........................................................................................63 T. Marinetti Osvobozená slova futurismus............................................................................63 J. Švankmajer Otesánek český surrealismus..........................................................................63 Seznam použité literatury.........................................................................................................64 Seznam použitých ikon............................................................................................................66
6
Průvodce studiem........................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... „Knihy jsou lidem tím, čím perutě ptáků.“ J. Ruskin „Více je třeba všímat si děl než autorů.“ Livius Předmět český jazyk a literatura tvoří důležitou součást všeobecného vzdělávání. Literární část předmětu se zaměřuje na práci s uměleckým textem, na jeho pochopení, na rozbor tematické i jazykové roviny textu. Cvičebnice literatury je zaměřena na analýzu uměleckých textů a rozvoj čtenářské gramotnosti žáků. Při interpretaci jednotlivých literárních textů využívají žáci literárněteoretických a literárněhistorických poznatků získaných v hodinách předmětu český jazyk a literatura a předmětu dějepis, čímž jsou aplikovány také mezipředmětové vztahy. Výběr literárních textů zahrnuje časové období od počátku 20. století (tzv. umělecká avantgarda) po konec 2. světové války. Jednotlivé kapitoly korespondují s tradičním dělením literatury na světovou a českou literaturu a s dělením podle literárních druhů poezie, próza a drama. Otázky a úkoly jsou koncipovány v souladu s katalogem požadavků ke státní maturitní zkoušce. 7. kapitola je věnována výtvarnému umění, uměleckým směrům, které předcházely a výrazně tak ovlivnily vývoj literární.
Časové požadavky Časová dotace k jednotlivým kapitolám je pouze orientační a je určena pro rozbor ukázek literárních textů podle otázek. Pokud se vyučující rozhodne zopakovat v rámci rozboru ukázky také ostatní informace k příslušnému autorovi nebo uměleckému směru, popř. doplnit otázky o další úkoly související s daným dílem, časová dotace na jednotlivé kapitoly se tím automaticky navýší. Výběr literárních děl odpovídá tematickému plánu 3. ročníku, do výběru byla zařazena stěžejní díla, ale také ukázky děl, kterým nebývá při běžné výuce často věnována pozornost. Pokud se vyučující rozhodne využít pouze některé texty, časová dotace na jednotlivé kapitoly se tím automaticky sníží. Moderní umělecké směry ve světové poezii 20. století
3 vyučovací hodiny 7
Česká poezie 1. poloviny 20. století Světová próza 1. poloviny 20. století Česká próza 1. poloviny 20. století Světové drama 1. poloviny 20. století České drama 1. poloviny 20. století
7 vyučovacích hodin 7 vyučovacích hodin 6 vyučovacích hodin 2 vyučovací hodiny 4 vyučovací hodiny
Požadované znalosti Znalost literárněhistorického kontextu Výběr jednotlivých literárních textů odpovídá tematickému plánu učiva 3. ročníku. Jednotlivým kapitolám by mělo předcházet zvládnutí literární historie, tzn. žák ovládá učivo k jednotlivým autorům a literárním směrům. Některé otázky k textům jsou cíleně zaměřeny na opakování literárněhistorického kontextu. Znalost literárněteoretického kontextu Cvičebnice je zaměřena na umělecký rozbor literárních textů. Žák rozumí termínům z oblasti uměleckých, jazykových, stylistických a zvukových prostředků, se kterými se setkal při výuce učiva v 1. – 3. ročníku. Cvičebnice procvičuje nejen teoretickou znalost termínů, ale jejich vyhledání, popř. srovnávání v textu.
Studijní cíle Rozvoj čtenářské gramotnosti Rozvoj ICT gramotnosti žáků Aplikace teoretických poznatků z výuky a studia při práci s literárním (uměleckým) textem Zvládnutí literární terminologie při práci s textem Prohloubení literárněhistorických znalostí a pochopení literárního (uměleckého) vývoje Schopnost srovnávat jednotlivé literární texty po stránce formální i tematické Schopnost definovat výrazové prostředky jednotlivých autorů a porovnat tzv. autorské styly Rozvoj estetického cítění žáků Procvičení komunikačních dovedností žáků Podpora jazykových a stylistických dovedností Rozvoj kultivovaného a vytříbeného projevu Rozvoj práce s různými informačními zdroji a práce s informacemi Aplikace mezipředmětových vztahů využitím znalostí z jiných oborů všeobecného vzdělávání Rozvoj kompetence k učení a k řešení problémů Rozvoj komunikativních, sociálních, občanských kompetencí žáků Rozvoj kompetence využívat prostředky informačních a komunikačních technologií
8
1. Moderní umělecké směry ve světové poezii 1. poloviny 20.století Klíčová slova Poezie, avantgardní umělecké směry, polytematická báseň – pásmo, mnohovýznamovost, asociace, volný verš, kaligramy, palindromy, senzitivnost, princip náhody, jazykové a grafické experimenty, automatický text, montáž.
1.1. Kubofuturismus Guillaume Apollinaire – Alkoholy (1913 ) Pondělí v Kristýnině ulici Domovnice i její matka nechají každého projít Jestli jsi chlap tak mě dnes večer doprovodíš prsten Kapelník kterého bolí v krku Až přijedeš do Tunisu zakouříme si omamný tabák Zdá se že se to rýmuje Hromada táců květiny kalendář Cink cank cink Kvartýrské visím ke třem stovkám
Dán kouří cigaretu a studuje jízdní řád
Odejdu ve 20.27 h. Šest zrcadel tam pořád civí Zamotáme se myslím ještě víc Vážený pane Jste pěkná měkkotina Ta dáma má nos jako tasemnici Luiza si zapomněla kožich A já kožich nemám a není mi zima
Chcete se pane podívat povídá mi Co nadělám leptů a obrazů Mám jenom služtičku Po obědě v kavárně Luxembourg Představí mi tam tlustýho strejce Který mi říká Poslyšte to je rozkošné Ve Smyrně v Neapoli v Tunisu
Všude po zemi samé piliny Tak je to tedy pravda Zrzavou číšnici unesl nějaký knihkupec Nějaký novinář ostatně znám ho jen velmi povrchně Poslyš Jakube co ti teď říkám je vážná věc Smíšená paroplavební společnost
Otázky k textu: - Charakterizujte umělecký směr kubofuturismus. - Doložte polytematičnost básně. - Které motivy lze v básni najít? - Doložte, že se básník snaží zachytit čas, vyjádřit slovy okamžik, který prchavě protéká. - Proveďte rozbor jazykových a stylistických prostředků v ukázce.
9
1.2. Futurismus Velemir Chlebnikov – Křidélkuje zlatopisem (1908 – 1909 ) Zakletí smíchem
Boébobi
Ó rozesmějte se, smáči! Ó zasmějte se, smáči! se smíchy, co smávají se smědavě. Ó zasmějte se usměvavě! Ó těch smáček nesměvných – smích úsměvných smáčů! Ó vysměj se rozesmátě smíchhu nesměvných smáčů! Smějivě, smějivě, usměj se, osměj se, smíšku, smíškové, smíšečkové, smíšečkové! Ó rozesmějte se, smáči! Ó zasmějte se, smáči!
Boébobi zněla ústa Veéomi zněly oči. Co smějí Pieéo zněly brvy. Lieej . zněl ovál líček Gzi – gzi – gzeo řetěz zněl. Tak na plátně jakýchsi souvztažností vně rozměrů žila Tvář.
Obrateň Kalí silák Meč. I dal sosně dýmy den s osladičem. Saze zas. A kouř u oka i náraz a rány. Repot se šíří. Míří šest oper. Celý je jílec
žijí psi. Mizí žal, až i zimy spí již. Rezem den hlavolamy vymalova. Hněď mezer. I pokryl medem lyr – kopí. Já – tichý taj. Ni Valkýry, ni ryk lavin. Niva rtů. Nit stínů travin.
a kov u oka. Ladomir ( 1920 ) Když umírají koně – dýší. Když umírají trávy – vadnou. Když umírají slunce – hasnou. Když umírají lidé – pějí písně.
Otázky k textům: - Objasněte pojem futurismus. - Všimněte si autorovy hravosti se slovy. Vyhledejte uměle vytvořená slova. - Dokažte, že jazyk básně Bobeóbi je založen na estetickém účinku zvuků. - V básni Obrateň najděte totožné verše nebo dvojverší, čtou-li se zepředu i odzadu. (palindrom) - Která báseň zachycuje stav autorova nitra? - Najděte nelogické spojení neobvyklých prvků. - Ve verších v básni Ladomir se zamyslete nad předmětem srovnání.
10
1.3. Dadaismus Christian Morgenstern – Šibeniční písně (1905) Hymna šibeničních bratří
Košilela
Ó strašný zmatku žít a být! Nás tu teď houpá rudá nit. Pavouk tká za skřehotu žab, do účesu už vítr hráb,
Znáš sirou košileli? Třepetatá, třepetatá.
Ó hrůzo, hrůzo, hrůzo siná! Jsi proklet! Sova připomíná. Svit hvězd se láme o měsíc, S tebou však dosud nesved nic. Ó hrůzo, hrůzo siná! Slyšíš, jak stříbrokůň se vzpíná? Krkavec vzkřik: umár, umár! Tu žár, tu var, tu zmár, tu cár
Jsi proklat, majiteli. Třepetatá, třepetatá. Teď třeská a pleská v ní vánek Vichrůrůrej, vichrůrůrej. Kvílivá jak uplakánek. Vichrůrůrej, vichrůrůrej Docela osiřela košilela.
Otázky k textům: - Objasněte pojem dadaismus? Proč je Morgenstern považován za jeho předchůdce? - Najděte v básních novotvary a knižní výrazy. - Posuďte zvukové prostředky v obou básních. Najděte kakofonii a zvukosled. - Které další umělecké a stylistické prostředky se v básních vyskytují? V říši interpunkce V čarovné říši Interpunkce zlatý mír pochovávají: Čárka a tečka ze své funkce středníkům trubcům spílají. Hned vytváří se v mžiku Svaz k potírání středníků. Kdo uhýbá však z politiky, jsou (jako vždycky) otazníky. Kol středníků, jež hořce lkají, hned závorky se zavírají a nadto, takto lapeny, jsou v uvozovkách drženy. A šupky hupky – minus zde je a ze života odečte je! V úžasu zří na nebožtíky zpět vrátivší se otazníky.
Však běda! Nová bitva tu je, pomlčka čárka atakuje protne jí krk jak zabiják takže ta hned – a právě tak (jak jeho k smrti ubili) Co středník padne po chvíli! … Tiše teď nesou ke hřbitovu druh ten i onen k jejich rovu. Co zbylo z pomlk, s hroznou tíží mlčky se v černém zadu plíží. Vykřičník řeč má nad hrobem; dvojtečka dělá mládenečka. Pak, v obyčejném tvaru svém těžce jdou nazpět čárka, tečka …
Otázky k textu: - Který umělecký prostředek (tropa) je příznačný pro celou báseň? - Určete rýmové schéma prvních čtyř veršů v básni. - Proveďte rozbor lexikálních prostředků. Z jaké vrstvy slovní zásoby autor čerpá?
11
Nové názvy navržené přírodě Pampevlk Děsnýš císařský Dědkučka maršál Kudyzík krkonošský Žrahlt Pětikráska Lenostoj čtyřprstý Protilička rolní Ránocel menší Červenín Štikaď samec
-
Otázky k textu: Objasněte, v čem spočívá autorův experiment se slovy. Nahraďte výrazy správnými přírodovědnými názvy. Pokuste se vytvořit další příklady.
12
1.4. Expresionismus Gottfried Benn – Márnice (1912) Malá astra Složili na stůl utopence: rozvážeče piva. Kdosi mu strčil mezi zuby astru, celou lila. Když jsem od hrudníku dlouhým skalpelem Pod kůží řezal jazyk a patro, asi jsem o ni zavadil; sklouzla do mozku, jenž vedle hnil. Při zašívání jsem mu přibalil do hrudní dutiny mezi dřevitou vlnu. Napij se v té váze dosyta! Spi sladce, malá astro. Rekviem Na každém stole dva. Muži a ženy Přes sebe. Nazí, přesto beze běd. Lebka a hrudní koš jsou otevřeny. Těla teď rodí. Rodí naposled. Tři misky vždy: od mozku po varlata. Ďábelský chlív i krásný Boží chrám Z dna kbelíku jak z krvavého bláta se šklebí Pádům, hříchům, golgotám. Do rakví zbytek. Novotvary visí: Dětská hruď, mužské nohy, ženské zadky. Ze dvou, co spolu smilnívali kdysi, Tu leží cosi jako z jedné matky. Otázky k textům: - Objasněte pojem expresionismus. Doložte znaky směru v ukázce. - Jaké pocity jsou vyjádřeny v básních? - S kterými lidskými smysly autor pracuje? - Proveďte rozbor uměleckých a jazykových prostředků. - Najděte v básních kontrasty. - Najděte v básni Rekviem odkazy na křesťanskou tematiku.
13
1.5. Surrealismus André Breton – Vzduch vody (1934 ) Vždy poprvé Znám tě sotva od vidění Vracíš se v pozdní hodinu do domu šikmo od mého okna Do domu zcela imaginárního Čekám tam vzrušen každou vteřinu Vždy poprvé V netknuté černi Objeví-li se ještě jednou fascinující trhlina Jediná trhlina Průčelí a mého srdce Čím více se ti přibližuji Ve skutečnosti Tím jasněji zpívá klíč ve dveřích neznámého pokoje Kde se mi objevuješ samotna Jsi zprvu zcela rozpuštěna v démantu Chvějící se roh záclony Je jasmínovým polem které jsem pozoroval za svítání v okolí Grasse S česačkami v úhlopříčně Za nimi temné padající křídlo otrhaných bylin Před nimi oslňující úhelnice Květy se vrhají znovu do tance Když se neviditelně pozvedne záclona Bojuješ s touto hodinou příliš dlouhou nikdy tak kalnou aby tě ukolébala k spánku Jako kdybys mohla býti tím čím jsi byla Než jsem tě potkal Předstíráš lhostejnost když tě pozoruji Nejsem si sám jist je-li to hra Tvá nečinnost mi naplňuje oči slzami Každý tvůj pohyb je možno vykládati tisícerým způsobem Je touhou po rozkoši Houpací židle na mostě větve které se odvažují drásati tě v lese Dvě krásné zkřížené nohy zajaté ve vysokých punčochách V jednom výkladě v ulici Notre-Dame-de-Lorette Které rostou uprostřed velikého květu bílého jetele Hedvábný žebřík spuštěný po břečťanu A tak se stalo Když jsem se sklonil nad propastí beznadějného splynutí tvé přítomnosti a nepřítomnosti Že jsem nalezl tajemství jak tě milovat Otázky k textu: - Vysvětlete pojem surrealismus. - Objasněte, co je technika automatického záznamu a doložte z ukázky. - Doložte, že autor zachycuje stav svého nitra. - Objasněte tematiku a atmosféru básně. - Které jazykové prostředky užívá autor v básni? 14
2. Česká poezie 1. poloviny 20. století Klíčová slova Devětsil, proletářská poezie, sociální balada, poetismus, polytematické pásmo, surrealismus, autobiografické prvky, klasikové české poezie, katoličtí autoři, téma války a osvobození, obrazná pojmenování, tropy a figury, zvukové prostředky.
2.1.
Vliv vitalismu Jiří Wolker – Host do domu (1921)
Pokojík v hotelu Pokojík za šest korun, číslo dvacetpět, s vyhlídkou do dvora, umyvadlem a postelí, na rozklížené židli sedí a hledí jako ta stará panna, co mnoho viděla, nemilovala a nebyla milována. kdo na noc přijde už odpoledne, na postel sedne, ruce dá do klína a usedavě vzpomíná, kdo by tak moh´, kdo by tak moh´z toho cizího města přijít a zadarmo usmát se na něho, říct něco dobrého, jasného a teplého, aby i nejsmutnější věci v tom pokoji viděly, že přec není všechno tak, jako si myslely. Nemocná milá To není nemocný pokojík, to je smutný rybníka a já jsem utonulá na dně jeho dřevěném. postelí mě zatížili jako těžkým kamenem, abych snad k oknu nevyplula, kde nebe se dotýká hladiny skleněné.
a mé tělo je průsvitné jako prázdná sklenice. Ze všeho na světě lásky chtěla jsem nejvíce Ale dnes srdcem svým Ani jediného hladového nenasytím. Odpusť mi můj milý hříchy moje!
Milý si možná vzpomene a snad mě navštíví v této hlubině. na židli sedne, klobouk složí v klíně, řekne, že venku je pěkné počasí. A já nemám, co bych mu dala, protože jsem se rozstonala .
15
Otázky k textům: - Uveďte, zda se jedná o básně lyrické, nebo epické. - Dokažte v textech, že básník vstupuje jako host do domu chudých a věří v dobro a možnost pokornou láskou vykoupit lidskou bídu. - Které další autorovy pocity vyjadřují básně? - Charakterizujte umělecké prostředky. Vyhledejte metafory a přirovnání. - Určete rýmové schéma básní. - Najděte pasáže, ve kterých se nejzřetelněji projevuje představa, že svět spasí lidské srdce a bídu zažehná láska?
16
2.2.
Proletářská poezie Jiří Wolker – Těžká hodina (1922)
Muž Uprostřed noci vichřice do jeho srdce vpadla, dřív než moh napřáhnout ramena zvadlá, srdce mu z kořenů vyvracet počala – a srdce to dubové, srdce to vysoké se sedmdesáti čtyřmi roky- sedmdesáti čtyřmi haluzemi se na tělo zvrátilo a tělo padlo k zemi. Uprostřed noci posetý hvězdami ran, sám v noc se měně už, na podlaze bezmocně ležel, a přece ještě muž, nezavzdych, nezakřik, nezavolal, aby se vnoučata, co vedle v jizbě spala, neprobudila a nepolekala. Nepadne naráz dub vichřicí, nepadne naráz srdce mrtvicí. Ráno jej našli, na postel položili, A tak jsme se naposled sešli, dědečku můj milý. Tenkrát tvé oči přesmutné, tvé oči odlétající z daleka na mě volaly a chtěly cosi říci, tenkrát jsem poznal nejvíce, že slova tohoto světa jsou příliš těžká pro ptáka, jenž nad oblaka vzlétá, a přec jsem tiskl ruku tvou a toho jsem si přál, by z ruky mé do ruky tvé se život přeléval, té krve, jíž mám dostatek, chtěl dát jsem ze svých žil. aby ses na loži posadil a ke mně promluvil. Ale tvé ruce pokorné Jak křížek polámaný jež nikdy si sloužit nedaly, sloužíce na vše strany, nevzaly krve mé a já v té hodině pochopil, kdo život opouští, že dát jej může jedině. Má ruka brala tu, tvá dávala a zní jak jiskry elektrické sršely tvé síly poslední.
V pokoji nad městem, v otevřené truhli leží dnes stařeček v svátečních šatech ztuhlý. Mrtvý byl Jiří – já jsem Jiří též, mrtvý byl mužem – budu mužem též? Zda sílu zachovám, kterou mi mrtvý dal, Bych zemřel jako on, do noci nevolal, do noci nesmírné, záhadné a prosté, v níž stařec umírá a děcko ve snu roste?
17
Otázky k textu: - Objasněte pojem proletářská poezie. - Charakterizujte báseň po stránce tematické, jazykové a kompoziční. Kterou osobní tragédii autor prožívá? - Vyhledejte působivé básnické prostředky. - Určete rýmové schéma básně. - Jaké protiklady naleznete v básni? - V které části básně je zobrazen přerod z chlapeckých let básníka do let mužných? Doložte z textu. - Žánrově se jedná o sociální baladu. Objasněte pojem sociální balada a doložte tvrzení rozborem básně. - Zopakujte si vývoj balady v české poezii, jaký je rozdíl mezi baladou klasickou a baladou u J. Wolkera? - Který český básník, nazývaný bard slezského lidu, psal také sociální balady? Uveďte příklad jeho balady.
18
2.3. Poetismus Vítězslav Nezval – Pantomima (1924) Týden v barvách NEDĚLE ve stříbrném koloritu Cukrářský pavilon s dětskými trumpetami věnčí ji Za lesní ohradou srnečci v pomněnkách spí tu Neděle den Jiřin Vojtěšek a Marií PONDĚLÍ bývá liduprázdné Najdete je ve výčepu s kořalkou Toť byró v němž všecko vázne Toť dopis s úřední obálkou ÚTERÝ v modrém pyžama Lehké melancholie rostou v květináči Parník rozestřel nebe nad náma Navečer harmonika s kytarou na pavlači pláčí Den rolníků a zelinářek mapě Ameriky podoben je ve své naději Toť STŘEDA Slyš to trakař dělá nářek Toť středa Slyš zvonečky mezků v aleji Listonoš přinesl psaní Družičky nesou lásku z kostela Otakárek fenykový přiletěl za ní ČTVRTEK den žlutých růží s odstínem do běla Vojáci na manévry jdou Na hnědém koni přijel PÁTEK Slunce si hraje s kokardou a poslouchá vřeštící kolovrátek Cyklista v závodním trikotu Po promenádě kráčejí dobrodruzi Ze všech dní mám nejraději SOBOTU Světácký den mé plavé múzy
19
Exotická láska Daleko na jih v mouřenínském kraji tropické oázy rozkvétají Tropická růže jest tam vykvetla ta černá růže to je milá má O palmu lehce podepřena zpívá píseň tak prastarou sledujíc koráby pouště kdy ž se stmívá jak plují Saharou A zvolna češe dlouhé zlaté vlasy největší tygřici a vzpomíná a stále vzpomíná si hovoříc k měsíci Můj milý v dálné cizí zemi žije a já jsem jeho sladká Virginie Na ňadrech sedají mně lýrovci a on je básníkem té dálné končiny Miluje měnící se plaché kolibříky z barevných obrázků je revolucionář a má rád sladké fíky a myslí na lásku A jeho exotické básně rozechvějí ponejvíce chuďasy Ti mají také rádi poezii mé žhavé oázy Z Abecedy A nazváno buď prostou chatrčí Ó palmy přeneste svůj rovník nad Vltavu Šnek má svůj prostý dům z nějž růžky vystrčí a člověk neví kam by složil hlavu
N od hlavy až k patě milenec k mé milé je láskou přitažen láska je vratká však jak spojovací linka hlásky N
D luk jenž od západu napíná se Přes devět mostů přes sedm vod Indián zhlédl stopu na zemi poslední druhové zhynuli v dávném čase a měsíc dorůstá prérie kamení
RRR bubínky daly se na pochod Přes devět mostů přes sedm vod Y dnes jsi jen hračkou pro děti Za strojních pušek vyrostly pohádky naše a přece v dávném století zabil prakem David Goliáše
20
Otázky k textům: - Objasněte pojem poetismus. - S čím spojuje básník dny v týdnu? Doložte z textu. - Dokažte, že se autor soustředí na radostné okamžiky života. - Co je hlavním motivem v básni Exotická láska? - Doložte z textu, že je báseň polytematická. - Charakterizujte básnické prostředky. - Dokažte, že v básni Abeceda převažují představy zrakové a sluchové. Co připomíná každé písmeno? Najděte hravé metafory. - Charakterizujte rýmové schéma básní. - Srovnejte báseň Exotická láska s básní K. Biebla Nový Ikaros. Všimněte si formální a tematické stránky.
21
2.4.
Poetismus Konstantin Biebl – Nový Ikaros (1929)
Přichází noc už za tmy vplul parník do ulic Cařihradu Po teplých vlnách v nachovém moři A že je půlnoc čínský kuli se probudil z hladu A že je ráno v palmovém háji zpívají bosé Javanky A že je krásný večer stanul jsem na okraji tohoto rychle žloutnoucího lesa A hlavou poněkud zvrácenou do oblak Bože dej křídla básníkům Tak jako andělům semenům javorovým Všichni ptáci je mají Havrani sojky i v keři malý králíček Ryby jež plachtí na indickém oceánu A na podzim listí tak zvolna se snáší rovněž bez motoru Sám bez víry přec časem vzpomínáš si Kolikrát přes propast tebe dítě jistě provázel anděl Jak jsi se skláněl nad vodou dívaje se tam dole co si počínají pstruzi Anebo topoly v touze uvidět zblízka oblaka a vraní hnízda A všude anděl za tebou i na pozlaceném kříži gotického kostela A nikdo ho nevidí Ani tvá ustrašená matka Ani otec když před jeho hněvem kdosi tě chrání svými milostnými křídly Ani když potom do tmy rozpouští svoje zlaté vlasy Jakmile se rozsvítí lampa Přichází noc tam v dálce na vodě dlouhé blesky svítí Lemujíce zlatem koráby jež se křižují na širém moři Už lezou krabi z podsvětí na zelené skále Vzhůru nad černým zrcadlem až na nejvyšší palmy A bláznivý Hamlet oceán Pře sebou koulí kokosové ořechy až někam do Rudého moře Kde potom marně bloudí kolem pustých břehů Arábie Já všechno tohle už dávno zažil jsem Každý můj krok třeba pomalý někam mne šíleně unáší Kolikrát mávnutím ruky já obešel celu Palestinu I tyto verše klušou stejným rytmem Otázky k textu: - Objasněte pojem poetismus. - Které nové motivy vnesl do poetismu K. Biebl? Jak souvisí s jeho životem? - Vyhledejte v textu obrazná pojmenování a metafory. - Vysvětlete termín polytematické pásmo. - Doložte, že báseň formálně odpovídá tzv. polytematickému pásmu. - Vyjmenujte autory 1.poloviny 20.st., kteří skládali polytematická pásma. - Všimněte si použití interpunkce, jak souvisí s tzv. teorií osvobozených vět, kterou proklamoval kubofuturismus? - Najděte v básni figury (stylistické prostředky) 22
2.5.
Surrealismus Vítězslav Nezval – Žena v množném čísle (1936)
Košile V jedné z parných nocí na sklonku června 1935 Šel jsem kolem Luxemburské zahrady Odbíjela dvanáctá hodina A ulice byly prázdné Jak vozy špeditérů a pusté jak Popeleční střda Na nic jsem nemyslil A nic jsem si nepřál Nic jsem si nepřál nikam jsem nespěchal a nic mě netížilo Šel jsem jako člověk bez paměti člověk krabice Šel jsem jak starci kteří už nepotřebují spánek Nevím co mne to náhle upoutalo vzpomínám si na svůj vlastní povzdech Stromy v Luxemburské zahradě byly plné bílých obvazů Hleděl jsem na ty papírové náplasti Přes železný plot A možná jsem si také zpíval To je všecko A Paříž prodaná do otroctví Svíjela se jako šílená Marně jsem se snažil nalézt dům ve kterém je šicí stroj z jehož člunku bych si byl přál nit Pak jsem se dal na cestu směrem k Luxemburské zahradě Jak krásný zvyk zahradníků chránit ovoce na stromech v malých sáčcích Jako vy přikrýváte nahá ňadra košilí Krásná jak džber vody převržený v smutečním domě Krásná jak jehla v březové kůře na níž je vyryt letopočet Krásná jak makovice jíž se dotkl zvon Krásná jak střevíc plující za povodně podél okna s petrolejovou lampou Krásná jak hranice dříví na niž usedl motýl Krásná jak pečené jablko pečené ve sněhu … Krásná jak stromy v Luxemburské zahradě ovázané škrobeným plátnem. (zkráceno) Otázky k textu: - Objasněte pojem surrealismus. - Srovnejte báseň s básní A. Bretona Vzduch vody po stránce tematické a formální. - Co vypovídá báseň o autorově citovém rozpoložení? - Porovnejte sled asociací u K. Biebla a V. Nezvala. Pokuste se vyjádřit zásadní rozdíl. - Najděte v básni metaforické přirovnání, které je základním motivem básně. - Vyhledejte nelogická spojení motivů. - Najděte v textu anaforu. Které další stylistické figury znáte?
23
2.6. Klasikové české poezie František Halas – Torzo naděje (1938) Praze Malověrný čas kostižerný jí jenom krásu dal a z polí stenných křik iluminoval kamenné texty portálů a zdí Tak bude vždy Malověrní Tak bude vždy Za vraty našich řek zní tvrdá kopyta za vraty našich řek kopyty rozryta je zem a strašní jezdci Zjevení mávají praporem Je lehké listí vavřínů a těžký padlých sníh Já vím já vím Jenom ne strach Jen žádný strach takovou fugu nezahrál sám Sebastian Bach co my tu zahrajem až přijde čas až přijde čas Kůň bronzový kůň Václavův se včera v noci třás a kníže kopí potěžkal Myslete na chorál Malověrní Myslete na chorál Otázky k textu: - Na kterou historickou událost je báseň reakcí? - Najděte v básni biblické odkazy, vysvětlete co symbolizují. - Jaký význam má v básni motiv sv. Václava, jak rozumíte závěrečné sloce? - Vyhledejte v jiném zdroji literární díla, ve kterých vystupuje sv. Václav. - Objasněte pojem chorál, znáte i jiné chorály? Jakou mají úlohu? - Koho nazývá básník malověrnými? Jaké je celkové poslání pásně? - Najděte básni epizeuxis. Které další figury znáte? - Posuďte rýmové schéma básně.
24
2.7.
Klasikové české poezie Jaroslav Seifert – Jablko z klína (1933)
Obraz ve vodě To není obraz, to je stín, jež vlá v neviditelném kroužení, to není obraz, to je hra, která se promění. To není obraz, to je fotografie. Ach, dej mně ji, já vím, že se mi rozbije o kámen v peřeji. To není obraz, to je hra a nic, jež hoří v tříšti duhové, a potom zpátky padajíc, zní, mře a uplove. Otázky k textu: - Určete rýmové schéma jednotlivých slok. - Charakterizujte verše po stránce výrazové. - Vyjádřete motiv básně. - Najděte v textu básnické obrazy a figury. - Najděte v textu poetismy (básnická slova) a nahraďte je výrazy neutrálními.
25
2.8.
Klasikové české poezie Jaroslav Seifert – Zhasněte světla (1938)
Zhasněte světla Jen potichu, tak abych nestřás rosu, Jež zachvěla se na konečcích řas, Jen potichu, jen tiše, bez patosu Té noci říkám: Nebylas Z těch nejstrašnějších. Do perutí strážných tvé tmy nás prudce zahalil, ty noci vážná po těch lehkovážných, Anděl, jenž s námi byl. A pokřik, jenž se válel po tvém plyši, Když hrůzu tvou jsme mnuli ve dlani, Ten strašný křik, jež podnes kdekdo slyší, Ten zní mi dnes jak sladké volání. Zhasněte světla! Abych nestřás rosu, Jež zachvěla se na konečcích řas, Jen potichu, jen tiše, bez patosu Si říkám: jaký, jaký to byl jas V té noci, když se všechno zatemnilo A každý jako stín se schoulil ke kmeni! Já vím, já vím, že líp by tenkrát bylo zaslechnout dunění.
Otázky k textu: - Na kterou historickou událost báseň reaguje? - Které autorovy pocity báseň vyjadřuje? - Jak se básník vyrovnává s tragédií národa? Jsou jeho verše drsné věcné nebo si ponechávají svůj lyrický charakter? Doložte svá tvrzení. - Najděte v textu figury a pojmenujte je. - Vyhledejte v básni obrazná pojmenování (tropy) - Co znamená metaforické spojení rosu, jež zachvěla se na konečcích řas. - Určete rýmové schéma básně.
26
Píseň o rodné zemi Krásná jako kvítka na modranském džbánku je ta země, která vlastí je ti, krásná jako kvítka na modranském džbánku, sladká jako střída dalamánku, do nějž nůž si vnořil rukojetí. Stokrát zklamán, rady nevěda si, znovu vždycky navracíš se domů, stokrát zklamán, rady nevěda si, k zemi bohaté a plné krásy, k chudé jako jaro v čerstvém lomu. Krásná jako kvítka na modranském džbánku, těžká, těžká jako vlastní vina -není z těch, na něž se zapomíná. naposledy kolem tvého spánku padne prudce její hořká hlína.
Otázky k textu: - Co znamená pro Seiferta slovo domov? - Rozeberte přímé i obrazné kontrasty, kterými básník charakterizuje svou vlast. - Najděte v básni hyperbolu a epizeuxis. Jaký vyvolávají účinek? - Všimněte si, na které lidské vjemy autor apeluje (chuť, zrak, …) - Porovnejte Seifertovu báseň s básní Fr. Halase Praze po stránce básnického výrazu. Která báseň působí naléhavěji? Které téma najdeme v obou básních?
27
2.9.
Poezie katolických autorů Jan Zahradníček – Jeřáby (1933)
Povzbuzení Jen vzpomeň oné lehkosti, s níž k výši stoupá pták a dým, a braň se krutým vnuknutím své ještě těžké radosti.
Co je to pro nás, srdce mé, že bolestí jsem rozorán? Já zachvěji se jako lán v krajině světlem zpěněné.
Zvlášť vzpomeň si, když plný děr se pod hvězdami prostíráš a z žen a vůní, které znáš, nevane žádná vpodvečer.
Ať s praskotem se zřítí krov ať sníh se sype na můj chléb, tím svobodněji, bez kleteb pak rozletí se ptáci slov.
Snad smilují se naše dni a chvílím zaobleným v plod nutnosti naší bez náhod přidají sladkost poslední.
Až zobat budou z blankytu, hukotem lesů, povodní, ó srdce mé, ať hlas tvůj zní, však samo zůstaň v úkrytu.
Otázky k textu: - Ke které básnické skupině se řadí Jan Zahradníček? - Jedná se o lyrickou, nebo epickou poezii? - Objasněte téma básně. - Z čeho se básník vyznává? - Vyhledejte verše, které vyjadřují utrpení básníka. - Kde se proměňuje osobní smutek v radost ze světa jako z díla Božího? - Určete rýmové schéma básně. - Charakterizujte básnické prostředky. Vyhledejte přirovnání, metafory, apostrofu, epiteta, personifikaci.
28
2.10.
Poezie v době okupace Jiří Orten – Ohnice (1941)
Černý obraz Marně lomcují opratě, bič bije vzduch, neuhodí tě, nemá tě marně lomcují opratě, odkud odešel Bůh.
Kam šel? On jenom ví to, kam šel za cosi se bít dát vítr mlýnským lopatám a šel a šel, on sám ví kam, šel do své lásky vbit.
Je jinde, jak to neříci jednou se vrátí snad. Hle, pomatení biřici jdou bohaprázdnou ulicí životy zhasínat.
Báseň naděje (pro vydání roku 1941, cenzurou potlačena) A táhnou tudy vrány, táhnou hejna zmijí a táhne tudy píseň, kterou ďas má rád. Ty běžíš za nimi, utíkáš kalvárií. Je velmi pozdní čas. Otvírá ústa zrad. Na vyvrácených patnících se usadili ďábli. Přesmutně střečkují a hřmotí kopyty. Ach, kdepak zimy jsou, v kterých jsme sice zábli, když sklenice všechny už byly dopity! Ó kalvárie má, kdy se kříž zazelená? Já budu jeho plod, já budu jeho štít, já budu jeho krev, já budu jeho žena, já budu paprsek, jejž tma smí zachytit. Ó kalvárie má, kalvárie mých příčin je těžké nésti jej, je krásné donést, zatímco vlající šáteček Veroničin místo mi slibuje ve věčné bolesti. Ať crčí lijavec, ať zahlazuje stopy mé cesty poslední, ať bouře česá zem, ať hory menší jsou, než byly za potopy, je ještě láska v nás pod strašným obrazem! Otázky k textům: - Jakými básnickými prostředky popisuj autor období okupace? - V textu Báseň naděje vyhledejte a vysvětlete biblické odkazy. - Kalvárie je v básni symbolem utrpení. Které utrpení má autor na mysli. - Dokažte, že se básník nepoddává naprosté rezignaci. - Najděte v textu apostrof, anaforu, popř. další figury. - Rozeberte verš přesmutně střečkují a hřmotí kopyty po zvukové stránce. Dosahuje básník eufonie nebo kakofonie? - Co symbolizují spojení hejna zmijí, ďábli se usadili? - Posuďte, proč byla báseň cenzurována. 29
2.11.
Poezie v době okupace Jiří Orten – Žíhaná kniha deníků (1940)
Zákazy (zkráceno) Nesmím vycházet z domu po osmé hodině večerní. Nesmím si najmout samostatný byt. Nesmím se stěhovat jinam, než do Prahy I nebi V, a to jako podnájemník. Nesmím chodit do vináren, kaváren, hostinců, biografů, divadel a na koncerty, kromě jedné nebo dvou kaváren pro mne vyhrazených. Nesmím chodit do parků a sadů. Nesmím se vzdalovat za obvod Prahy. Nesmím (tudíž) jet domů, do Kutné Hory a nikam jinam, leda na zvláštní povolení gestapa. Nesmím jezdit v motorových vozech tramvají, jen v posledním vlečném voze, a má-li „tento“ střední vstup, tedy jenom v zadní polovině. Nesmím nakupovat v jakýchkoli obchodech jindy, než mezi 11. a 13. a mezi 15. a 17. hodinou. Nesmím hrát divadlo a být jakkoliv veřejně činný. Otázky k textu: - Zamyslete se nad zákazy platnými pro autora. Jaké národnosti byl J. Orten? - Seznamte se v jiném informačním zdroji s životními osudy autora.
30
3. Světová próza 1.poloviny 20. století Klíčová slova Válka, ztracená generace, realistický proud, společenská románová kronika, historická próza, experimentální proud, netradiční postupy, novátorský styl, absurdní próza, pražská německá literatura
3.1.
Ztracená generace Ernest Hemingway – Povídky (1929)
Vojákův návrat Krebs šel do války z metodistické koleje v Kansasu. Existuje fotografie, na které je mezi členy svého bratrstva, a všichni mají navlas stejné vysoké tvrdé, tehdy módní límce. Do armády nastoupil u námořní pěchoty roku 1917 a do Spojených států se vrátil, teprve když se tam v létě roku 1919 navracela druhá divize od Rýna. Pokud se týče pocitů, jež se dostavují jako důsledek nepravd a přehánění, z těch se Krebsovi začínalo pravidelně dělat špatně, a když náhodou potkal někoho, kdo byl skutečně za války voják, a na několik minut se s ním pustil někde na taneční zábavě v umývárně do řeči, tak upadal do snadné pózy vojáka mezi dalšími vojáky: že se strašlivě bál, až k nesnesení se celou tu dobu bál. A tak ztratil všechno. „Už ses rozhodl, co budeš dělat, Harolde?“ řekla matka, sundávajíc brýle. „Ne,“ odpověděl Krebs. „Nemyslíš, že už je právě načase?“ Matka to nechtěla říci v nějakém špatném úmyslu. Zřejmě jí to dělalo starosti. „Ještě jsem o tom nikdy nepřemýšlel,“ řekl Krebs. „Bůh má pro každého nějakou práci,“ řekla mu matka. „V jeho království není místa pro zahálčivé ruce.“ „Já nejsem v jeho království,“ řekl Krebs. „Všichni jsme v jeho království.“ Krebs z toho byl jako vždycky nesvůj a rozmrzelý. „Mám o tebe pořád tolik starostí, Harolde,“ pokračovala matka. „Vím, jakým pokušením jsi asi musel být vystaven. Vím, jak jsou muži slabí. Pamatuji, co nám vyprávěl tvůj drahý dědeček, můj vlastní otec, o občanské válce, a pořád se za tebe ještě modlím. Modlím se za tebe, jak je den dlouhý, Harolde.“ Krebs hleděl, jak před ním na talíři tuhne slanina. „A tvému otci to taky dělá starosti,“ pokračovala matka. Myslí, žes ztratil ctižádost, že nemáš žádný určitý životní cíl. Charley Simonns, a ten je zrovna ve tvém věku, má už pěkné místo a bude se ženit. Všichni chlapci se pomalu usazují, všichni jsou rozhodnuti to někam dotáhnout, však to můžeš sám vidět, že takoví chlapci, jako je ten Charley Simonns, jsou na nejlepší cestě být skutečně ozdobou společnosti.“ Krebs nic neříkal. „Netvař se tak, Harolde,“ řekla mu matka. „Víš, jak tě máme rádi, a já ti chci pro tvoje vlastní dobro říct, jak se věci mají. Otec ti nijak nechce omezovat svobodu, myslí, že bychom ti měli dovolit jezdit v autě. Jestli budeš chtít vzít s sebou na projížďku nějaké hezké děvče někde tady odtud, tak nás to bude jenom těšit. Chceme, aby ses bavil. Ale budeš muset konečně začít s nějakou prací, Harolde. Otci je jedno, do čeho se pustíš. Každá práce je čestná, jak tatínek říká. Ale s něčím začít musíš.“ „To je všechno?“ zeptal se Krebs. „Ano. Copak nemáš rád svou matku, hochu můj nejdražší?“ „Ne,“ řekl Krebs. Matka na něho pohlédla přes stůl. Oči se jí leskly. Začínala plakat. „Nemám rád nikoho,“ řekl Krebs.
31
Otázky k textu: - Vysvětlete pojem ztracená generace. - Charakterizujte hlavní postavu. Dokažte, že se v ní odráží část autorova života. - Popište, jaké pocity prožívá Harold. Doložte z textu. - Charakterizujte jazykové a stylistické prostředky v textu. Všimněte si Hemingwayova novátorského stylu – skryté dramatičnosti, hutnosti a strohosti výpovědí a atmosféry situace.
32
3.2.
Ztracená generace Erich Maria Remarque – Na západní frontě klid (1929)
Nahoře kolem mne chvátají kroky. Vrzání kulometů splývá v nepřetržitý řetěz. Právě se chci trochu pootočit, když se shora začíná něco hlučně valit do mého trychtýře. Těžce a s pleskotem to padá dolů, je to člověk – nepodařilo se mu zachytit na stěnu kráteru, klouže, leží na mně – šíleně do něho bodám a jenom cítím, jak tělo sebou cuká, měkne a hroutí se. Mám ruku lepkavou a mokrou, když přicházím k sobě…. Ve tři odpoledne je mrtev. Co dělám, je vyloženě nesmyslné. Ale musím se něčím zaměstnat. A tak ukládám mrtvého ještě jednou, aby se mu lépe leželo, ačkoliv už nic necítí. Zatlačuji mu oči. Jsou hnědé, vlasy má černé, po straně trochu zvlněné. Ústa pod knírkem jsou plná a měkká… Jeho žena teď jistě na něho myslí, neví, co se stalo. Vypadá, jako by jí často psal…kéž by zde vedle mne seděl Kantorek! Kdyby mě teď tak viděla má matka -. Kdyby byl běžel o dva metry více doleva, mohl teď sedět tam naproti v zákopu a psát své ženě další dopis… Mlčení bobtná.Musím a musím mluvit. Tak ho oslovuji a říkám mu to. „Kamaráde, já jsem tě nechtěl zabít. Kdybys sem skočil ještě jednou, neudělal bych to, kdybys i ty byl rozumný. Ale předtím jsi pro mne byl jenom myšlenkou, kombinací, která žila v mém mozku a vyvolala předsevzetí – tu kombinaci jsem zabil. Teprve teď vidím, že jsi člověk jako já. Myslel jsem na tvé ruční granáty, na tvůj bodák, na tvé zbraně – nyní vidím tvou ženu a tvou tvář a to, co máme společné. Odpusť mi, kamaráde. Vidíme to vždycky příliš pozdě. Proč nám neříkají znova a znova, že vy jste stejní ubožáci jako my, že se vaše matky trápí stejně jako naše a že vy i my máme stejný strach před smrtí, že stejné je umírání vaše i naše, stejná že je bolest – odpusť mi, kamaráde, jak jsi mohl být mým nepřítelem? Ze závěru románu: Příměří přijde brzy, teď už tomu taky věřím. Pak pojedeme domů. Kdybychom se vrátili 1916, byli bychom z bolesti a ostroty svých zážitků rozpoutali bouři. Vrátíme-li se teď, jsme unavení, rozpálení, spálení, vykořenění a bez naděje. Už nikdy se nebudeme moci v sobě vyznat. Padl v září 1918, jednoho dne , kdy po celé frontě bylo tak pokojně a tiše, že se zpráva z bojiště omezila na jedinou větu. Na západní frontě klid…
Otázky k textu: - Vysvětlete, proč je název románu ironický. - Charakterizujte ústřední postavu. - Do jakého prostředí je zasazena ukázka? Co je jejím tématem? - Pokuste se vysvětlit poselství autora vyplývající z díla. - Popište vývoj Pavlova vztahu k nepříteli. Doložte z textu. - Vysvětlete, jak se proměnil postoj hlavního hrdiny k válce. - Charakterizujte jazykové a stylistické prostředky v textu. - Určete, jaké slohové postupy autor užívá. Doložte z textu.
33
3.3.
Ztracená generace Antoine de Saint- Exupéry – Čistá smrt (1942)
Válečný pilot Letoun se s úpěním znovu řítí do roklí. Ale celá váha mého těla podruhé zvrátila nožní páky. Vrhl jsem letoun do opačné otáčky nebo lépe řečeno smýkl jsem jím do protisměru (k čertu s obraty podle pravidel!) a čelenka se sveze doleva. Jak dlouho to potrvá? Tahle hra nemůže mít dlouhého trvání! Je nepochopitelné, že jsme ještě celí. A zatím zjišťuji, že jsem nezranitelný. Připadám si jako vítěz. Jsem každou vteřinu vítězem! „Zasaženi?“ „Ne…“ Nejsou zasaženi. Jsou nezranitelní. Jsou vítězi. Patří mi posádka vítězů… Od té chvíle se mi zdá, jako by nás každý výbuch nikoli ohrožoval, ale utužoval. Pokaždé si po desetinu vteřiny představuji, že je můj stroj rozdrcen. Ale odpovídá stále na mé povely a já ho zdvíhám jako koně pevným přitažením uzdy. Pociťuji uvolnění a zaplaví mě neslyšný jásot. Neměl jsem čas pocítit strach jinak než jako fyzické sevření, takové, jaké vyvolává velký hluk, a už je mi dopřáno vydechnout uvolněním. Měl bych správně pociťovat vzrušenou úzkost z rány, pak strach, pak uvolnění. To si myslíte! Na to není čas! Pociťuji jen úzkost a pak uvolnění. Úzkost, uvolnění. Chybí jedna fáze: strach. A nežiji vůbec v očekávání smrti v následující vteřině, žiji zmrtvýchvstání, když předchozí vteřina končí. Žiji v jakémsi sledu radosti. Žiji v brázdě svého jásotu. A začínám pociťovat rozkoš, která přišla neočekávaně jako zázrak. Jako by mi vteřinu co vteřinu byl znovu dáván život. Žiji. Jsem živ. Jsem ještě živ. Jsem stále živ. Jsem už jen jediný pramen života. Opojení životem se mne zmocňuje. Říká se „opojení bojem“, ale je to opojení životem. Cha! Jestlipak vědí ti, co na nás zdola střílejí, že nás zocelují? **** Mám právo na všechno, neboť v této vteřině dobře vím, co dělám. Přijímám smrt. Nepřijímám boj, ale smrt. Poznal jsem velkou pravdu. Válka, to není přijetí boje. To je pro bojovníka v určitých chvílích čisté a prosté přijetí smrti. Tady nahoře je smrt aspoň čistá! Umíráme z lásky k člověku, je-li klenbovým svorníkem pospolitosti. Umíráme jen pro to, z čeho se dá žít.
Otázky k textu: - Na základě ukázky, která obsahuje vlastní zkušenosti a poznatky autora, doložte jeho povolání. - Dokažte, že autor svou knihu nejen napsal, ale i prožil. Jak popisuje svoje pocity? - Z posledního odstavce ukázky se pokuste vysvětlit vztah autora ke smrti. - Proveďte rozbor jazykových a stylistických prostředků v textu. - Určete slohový postup autora v ukázce.
34
3.4.
Moderní próza (experimentální proud) James Joyce – Odysseus (1922)
O čem uvažovali oba muži po cestě? O hudbě, literatuře, Irsku, Dublinu, Paříži, přátelství, ženě, prostituci, výživě, vlivu plynového nebo obloukového světla nebo žárovek na vzrůst kolem rostoucích parahelioptrických stromů, nahodile postavených obecních košů na smetí, římsko-katolickou církev, kněžský celibát, irský národ, jezuitskou výchovu, různá povolání, studium lékařství, uplynulý den, neblahém vlivu dne, který předchází sabbath, Štěpánově zhroucení. Jaký skutek vykonal Bloom, když došli k svému cíli? Na domovních schodech číslo 4 nestejných, shodných a různých domů v Eccles Street číslo 7 vsunul mechanicky ruku do zadní kapsy v kalhotách, aby vytáhl klíč od domovních dveří. Byl tam? Byl ve stejné kapse v kalhotách, které měl na sobě předvčerejšího dne. Proč byl dvojnásob rozhořčen? Protože jej zapomněl a protože si vzpomněl, že si dvakrát připomenul, že jej nesmí zapomenout. Jaké zbývaly možnosti této dvojici, z nichž jeden schválně a druhý ze zapomnětlivosti byl bez klíče? Vejít či nevejít. Klepat či neklepat. Jak se Bloom rozhodl? Pro lest. Postavil nohu na nízkou zeď, vyšplhal se na mříž před dvorem, vtlačil si klobouk na hlavu, chytil se na dvou místech spojených příček v nižší části mříže, spouštěl postupně tělo, vždy o pět stop a devět a půl palce, až byl dvě stopy a deset palců nad dlážděním dvora, a potom popřál svému tělu volného pohybu v prostoru, pustiv se mříže a skrčiv se, připravuje se na náraz při pádu. Vstal nezraněn nárazem? Nabyv znovu rovnováhy vstal nezraněn, ačkoliv otřesen pádem, zdvihl závoru u dveří do dvora, opřev se vší silou o její volně pohyblivý konec a pozdvihnuv s velkým náporem tento opěrný bod, vplížil se pomalu do kuchyně sousední umývárnou, zapálil škrtnutím fosforovou sirku, vpustil otočením kohoutku svítiplyn, rozsvítil vysoký plamen, který řízením zmenšil na klidné světlo, a nakonec zapálil přenosnou svíčku. Ze závěru – zkráceno …ano do vlasů jsem si zastrkovala růži jako andaluská děvčata mám nosit červenou ano a na to jak mě pod maurskou hradbou políbil a já jsem si řekla ten nebo ten co na tom potom jsem ho očima požádala ať mě znovu požádá ano a on mě potom požádal ať řeknu ano ano má horská květino a nejprve jsem ho pažema objala a stáhla k sobě až ucítil má navoněná ňadra ano a srdce mu bušilo jak divé a ano řekla jsem ano chci Ano. Otázky k textu: - Připomeňte si, kdo byl Odysseus. Jak souvisí název románu s jeho jménem? - Na základě srovnání antického eposu a moderního románu najděte shodné motivy a znaky obou děl. Porovnejte hlavní postavy – Odyssea a Blooma. - Určete žánr, téma a formu díla. - Objasněte, v čem spočívá originalita díla. Jak autor narušuje tradiční románové pojetí? - Které prostředky vytvářejí dojem proudu vědomí? Doložte svoje tvrzení. - Charakterizujte jazykové prostředky a slohový postup v textu. - Co lze usoudit z úryvku závěru o povaze paní Bloomové? Proč je zde odstraněna interpunkce? 35
3.5.
Moderní próza (absurdní literatura) Franz Kafka – Proměna (1912)
„Milí rodiče,“ řekla sestra a úvodem bouchla rukou do stolu, „takhle to dál nepůjde. Jestli to snad nechápete, já to chápu. Nevyslovím před tím obludným zvířetem bratrovo jméno a řeknu tedy jenom: musíme se pokusit, jak bychom se toho zbavili. Zkusili jsme, co bylo v lidských silách, abychom se o to starali a snášeli to, nikdo nám snad nemůže nic vytknout.“ „Má nastokrát pravdu,“ zamumlal otec. Matka, která stále ještě nemohla popadnout dech, přidržela si ruku k ústům a s jakýmsi nepříčetným výrazem v očích se tlumeně rozkašlala. Sestra honem běžela k matce a přiložila jí ruku na čelo. Otec patrně po sestřiných slovech začal uvažovat určitěji, posadil se zpříma, pohrával si se služební čepicí mezi talíři, které zůstaly na stole ještě od večeře nájemníků, a občas se ohlédl po tichém Řehořovi. „Musíme se toho hledět zbavit,“ řekla teď sestra výslovně otci, neboť matka pro kašel nic neslyšela, „ještě vás to oba zahubí, už to vidím. Když někdo musí tak těžce pracovat, jako my všichni, nemůže přece doma snášet ještě to věčné trápení. Já už to také nevydržím.“ A rozplakala se tak usedavě, že jí slzy stékaly na matčin obličej, odkud je stírala mechanickými pohyby rukou. „Má zlatá,“ řekl otec soucitně a nápadným porozuměním, „co jen máme dělat?“ Sestra jenom pokrčila rameny na znamení bezradnosti, která se jí teď při pláči zmocnila, ačkoli si dříve byla tak jistá. „Kdyby nám rozuměl, „ opakoval otec a zavřel oči, jako by do sebe vpouštěl sestřino přesvědčení, že to je nemožné, „potom snad by s ním byla možná nějaká dohoda. Ale takhle-„ „Musí pryč,“ zvolala sestra, „to je jediný prostředek, tatínku. Musíš se snažit, aby už nemyslel, že je to Řehoř. Vždyť v tom, že jsme si to tak dlouho mysleli, je vlastně naše neštěstí. Ale cožpak je možné, aby to byl Řehoř? Kdyby to byl Řehoř, už dávno by pochopil, že lidé nemohou žít pohromadě s takovým zvířetem a dobrovolně by odešel. Pak bychom neměli bratra, ale mohli bychom žít dál a s úctou na něho vzpomínat. Ale takhle nás to zvíře pronásleduje, vyžene pány nájemníky, zřejmě chce zabrat celý byt a nechat nenocovat na ulici. Jen se podívej tatínku,“ vykřikla zčistajasna, „už zase začíná!“ A v jakési hrůze, pro Řehoře dočista nepochopitelné, opustila sestra dokonce i matku, doslova se odrazila od jejího křesla, jako by raději matku raději obětovala, než aby zůstala Řehořovi nablízku a schovala se honem za otce, který se rozčilil jedině jejím počínáním, také vstal a zpola před ní zvedl ruce, jako by ji chtěl chránit. Ale Řehořovi přece vůbec nenapadlo, že by chtěl někoho děsit a sestru už vůbec ne. Začal se jenom otáčet, aby odlezl zpátky do svého pokoje a to se ovšem vyjímalo nápadně, protože si pro svou churavost musel při obtížných obratech vypomáhat hlavou, kterou přitom mnohokrát zvedal a tloukl jí o podlahu. Přestal a ohlédl se. Patrně rozpoznali jeho dobrý úmysl; bylo to jen chvilkové leknutí. Teď se na něho všichni mlčky a smutně dívali. Otázky k textu: - Seznamte se v jiném informačním zdroji s anotací díla. - Z jaké části povídky bude ukázka? - Na základě rozboru ukázky popište atmosféru, která panovala v rodině Samsových. - Jak se nejspíše změnil vztah členů rodiny k Řehořovi po jeho proměně? - Co je absurdní na dané situaci? Je Řehořova proměna logicky vysvětlitelná? - Zobecněte, jaké absurdní situace prožívají hlavní postavy Kafkových děl. - Z jaké vrstvy slovní zásoby autor využil slova? - Najděte v ukázce umělecké prostředky
36
3.6.
Realistický proud (románové kroniky) John Galsworthy – Sága rodu Forsytů (1906 - 1922)
Soames Forsyth jako tisíce osvícených lidí jeho vrstvy a pokolení v tomto velikém městě Londýně, neuznávajících již židle potažené rudým sametem a vědoucích, že novodobá sousoší z italského mramoru jsou vieux jeu /fr.vyjé žö – staromódní/, obývací dům, který se snažil jít s dobou, jak nejlépe uměl. Na dveřích měl měděné klepátko svérázného tvaru, jeho okna změněna tak, aby se otvírala ven, zavěšené truhlice byly plné fuchsií a vzadu (jako významná součást domu) byl dvorek vydlážděný nefritově zelenými dlaždicemi a obklopený růžovými hortensiemi v modrých soudcích. Zde pod pergamenově žlutou japonskou zástěnou, zakrývající celou zadní zahradu, mohli obyvatelé nebo hosté, chráněni před zraky zvědavců, popíjet čaj a podle libosti prohlížet nejnovější Soamesovy stříbrné tabatěrky. Vnitřní výzdoba dávala přednost prvnímu císařství a Williamu Morrisovi. Rozlohou byl dům pohodlný; měl nespočetná zákoutí podobná ptačím hnízdům a stříbrné drobnůstky tu byly porůznu rozloženy jako vejce. V této všeobecné dokonalosti zápasily spolu dva druhy vyběravosti. Bydlila zde paní domu, jež by dokázala žít zjemněle i na pustém ostrově; a bydlil tu pán, jehož vyběravost byla vlastně vkladem, který majitel podle zákonů soutěže zveleboval ve svůj prospěch. Tato soutěživá vyběravost byla ze Soamesových chlapeckých let na škole v Marlboroughu příčinnou, že jako první z chlapců nosil bílé vesty v létě a vesty z žlábkované látky v zimě, bránila mu objevit se vůbec někdy na veřejnosti s vázankou vylézající z límce a nutila jej oprašovat si laková perka, dříve než při slavnosti na zakončení školního roku vystoupil před veliké shromáždění a recitoval Moliéra. … Soames rád při večeři mluvívalo obchodě nebo o tom, co právě koupil, a dokud mluvil, Irenino mlčení ho netrápilo. Tohoto večera zjistil, že není schopen mluvit. Celý týden tížilo jeho rozhodnutí stavět, a dospěl k závěru, že jí o tom poví. … Což může někdo mít něco hezčího než tento jídelní stůl sytých barevných odstínů, s třpytnými, jemně rozkvetlými růžemi, se sklenicemi rubínové barvy a úhlednými stříbrnými doplňky; což může někdo mít něco hezčího, než je tato žena, jež u něho sedí? Vděčnost nebyla ctností u Forsytů, kteří byli soutěživí a měli dostatek zdravého rozumu, takže ji nepotřebovali; a Soames jen zakoušel jakési rozhořčení rovnající se bolesti, že Irenu nevlastní, jak je jeho právem ji vlastnit, že po ní nemůže napřáhnout ruku jako po této růži, vytrhnout ji a vyčichat všechna tajemství jejího srdce. Všechen ostatní jeho majetek, všechny věci, které shromažďoval, stříbro, obrazy, domy, vklady poskytovaly mu tajné a příjemné pocity; jen ona nikoli. Na všech stěnách tohoto jeho domu bylo možno číst předpověď zhouby. Otázky k textu: - Určete slohové postupy v ukázce. - Na základě znalostí porovnejte slohový postup s tradičními romány 19. století? Najdete výrazné odlišnosti? Uveďte příklad francouzského autora a jeho díla, ve kterém jste se setkali se stejným slohovým postupem. - Charakterizujte pana Soamese a jeho ženu Irenu. - Co bylo příčinou zhouby, o které se mluví v závěru ukázky. Odhadněte, o jakou zhoubu se jedná. - Proveďte rozbor jazykových prostředků. Všimněte si barev u popisu prostředí. 37
3.7.
Realistický proud (sociálně-kritické romány) Heinrich Mann – Profesor Neřád (1905)
Hlavní postava románu s podtitulem Konec tyrana je žáky neoblíbený gymnaziální profesor Raat. K žákům se chová despoticky, slídí po jejich mravnostních přečinech. Při slídění se seznámí s barovou zpěvačkou, kterou navštěvuje v šatně, nechává se ponižovat, zamiluje se do ní. Po svatbě zvou do svého domu počestné majetné pány, kteří se zde oddávají hazardu. Žáci v čele zavolají na svého nenáviděného učitele policii, aby se mu pomstili. S ohledem na tehdejší prudérní a konvenční morálku znamená tato událost pro profesora ztrátu jeho dosavadního společenského postavení. Péra škrabala; nečinně sedící profesor Neřád hleděl přes schýlené šíje do prázdna. Den byl dobrý, když „někoho dopadl“, zejména když to byl někdo, kdo ho nazval „jeho jménem“. Potom byl dobrý celý rok. Bohužel, již plné dva roky se mu nepodařilo ani jediného ze záludných pokřikovačů „dopadnout“ To byly špatné roky. Rok byl špatný nebo dobrý podle toho, mohl-li jich Neřád několik „dopadnout nebo nemohl-li jim nic „dokázat“, Neřád, který věděl, že žáci k němu za zády chovají zášť, že ho podvádějí a nenávidí, jednal s nimi jako se zapřisáhlými nepřáteli, jež nemohl dost „zkoupat“ a oddálit od „cíle třídy“. Protože strávil celý život ve školách, nebylo mu dopřáno hledět na chlapce a na jejich věci ze zorného pohledu zkušeného člověka. Viděl je tak zblízka, jako by byl jeden z nich, nenadále nadaný pravomocí a povznesený na katedru. Mluvil a myslil jejich mluvou, používal jejich hantýrky, nazýval šatnu „pelechem“. Promlouval k nim stylem, jehož by byli v takových případech použili také oni, totiž latinskými periodami, protkávanými „ovšem dozajista“ a „tedy tudíž“ a podobnými nakupeninami nesmyslných drobných vycpávek, zvyk z oktávy, kde přednášel o Homérovy, neboť Řekovy lehké rozvláčnosti musily být do jedné hodně těžkopádně překládány. … Když trestal, nečinil to s nadřazenou výhradou: Jste uličníci, jak vám přísluší, ale kázeň musí být“, nýbrž trestal vážně a se zaťatými zuby. Co se dálo ve škole, mělo pro Neřáda vážnost a skutečnost života. … Neřád se za všeobecného veselí odplížil dlouhými kroky. Prchal jako po bortících se hrázích, pod průtržemi mračen, kolem sopek chrlících lávu. Všechno kolem něho se rozpadalo a strhávalo jej s sebou do propastí – neboť umělkyně Fröhlichová tropí nekalosti? Lohmann a ostatní, které Neřád měl vždy za přemožené a sražené k zemi, se vynořují ze své nicoty, jakmile se on nedívá. Umělkyně Fröhlichová dopustila, aby se jí stali účastni. O Kieselackovi to přiznává, o Lohmannovi to dosud zapírá. Ale Neřád jí už nevěří! A byl tím bezmocně udiven: ukázalo se, že umělkyně Fröhlichová není hodnověrná. Až do dnešního dne, až do tohoto strašného okamžiku byla kusem jeho bytosti; a znenadání se odtrhla: Neřád přihlížel, jak to krvácí, a nechápal to. Protože nikdy nežil s lidmi v pospolitosti, nebyl nikdy zrazen. Nyní trpěl jako chlapec – trpěl jako jeho žák Erztum touto ženou. Trpěl nezkušeně, nespoutaně a udiveně. Otázky k textu: - Charakterizujte postavu profesora Neřáda a popište vývoj jeho osobnosti. - Na které společenské nešvary upozornil autor tímto dílem? - Proveďte rozbor jazykových a stylistických prostředků v ukázce. - Najděte v druhé části ukázky umělecké prostředky. - Vyjmenujte další literární nebo filmová díla 20. A 21. století, která se zabývají tematikou školství.
38
3.8.
Realistický proud (historická próza) Lion Feuchtwanger – Goya (1951)
Ze sto devatenácti španělských grandů portrétoval Francisco Goya bezmála už polovičku. Znal jejich slabosti, jejich drobné lidské křehkosti, pohyboval se mezi nimi jako mezi sobě rovnými. Přesto mu nyní, při jízdě do Moncloje k vévodkyni z Alby, nitro překypovalo ostychem, jemuž podobný pocítil dosud jedinkrát – když měl jako malý chlapec po prvé v životě předstoupit před hraběte de Fuendetodos, před tu všemocnou pachtýřskou vrchnost otcovu. Sám sobě se smál. Čeho se vlastně bojí a več doufá? Jede k ženě, která mu zřetelně naznačovala přízeň, to nemohla od ní být lež. Ale proč tedy tak dlouho mlčela? Byla v posledních týdnech velice zaneprázdněná, to je pravda. Slyšel o ní hodně, celé město mluvilo o tom, co Alba dělá a co nedělá. Ať byl kde byl, všude musel očekávat, že padne její jméno, a bál se toho a toužil po tom. Věděl, že to jméno vyvolává stejný účinek v krčmách majů a maj jako v salonech grandů. Lidé hanebně nadávali, vyprávěli o ní nejpustší věci a současně byli u vytržení, že pravnučka nejkrvavějšího muže Španělska, polního maršálka Alby, je tak zářivě krásná, tak dětská, tak pyšná, tak rozmarně hravá. Hned se pustila s madridskými uličníky do rozprávky o příštím býčím zápase, hned zas pyšně přehlížela všechny pozdravy. Hned vyzývavě ukazovala zálibu ve francouzských mravech, hned se zas chovala naveskrz španělsky jako pravá maja. A ustavičně vyhledávala spory s královnou, tou Italkou, cizinkou. Vcelku vzato nežila Cayetana de Alba o nic méně pyšně a výstředně než královna, měla stejně nákladné vrtochy a o mnoho ctnostnější byla sotva také. Ale když toreador Costillares věnoval svého býka královně, zůstávalo ticho, kdežto věnoval-li ho Albě, celá aréna jásala. Tady byla. Mnohokrát si Francisco poručil, že musí zůstat klidný., až ji spatří, ale dělo se s ním jako tenkrát, když ji zahlédl na estrádě. Všechno ostatní, hosté, to zlato na zlato kolem dokola, obrazy, zrcadla, lustry, všechno se propadlo a tady byla sama. Byla do nejzazší, až vyzývavé krajnosti jednoduchá. Šaty měla bílé a bez ozdob, jak je nyní pravděpodobně nosily republikánské dámy v Paříži – od úzkého, širokou šerpou obepjatého pasu spadaly do široka bledým zlatým lemem k zemi. Na zápěstí měla širokou obroučku z hladkého zlata, jinak byla bez skvostů. Vlasy jí spadaly hustou černou houští, odbojnými prstenci, na nahá ramena.
Otázky k textu: - Určete žánr a formu díla. - Objasněte téma díla. - V jakém prostředí se odehrává děj ukázky? - Charakterizujte hlavní postavy v ukázce. Kdo byl Francisco Goya? Jaký byl jeho vztah k vévodkyni z Alby? Jaký byl vztah prostých lidí ke Cayetaně de Alba? - Proveďte rozbor jazykových a stylistických prostředků. Vysvětlete výrazy majo, maja. Jakou mají v textu funkci? - Určete slohový postup autora v ukázce.
39
3.9.
Realistický proud (pražská německá literatura) Egon Erwin Kisch – Prašná brána (1918)
Město se probouzí Už je zase den. Zaznamenáváme tento fakt, když se zavřou dveře a jsme na ulici. Uvnitř hrají na rozloučenou cikáni pochod Rákocziho, avšak vzrušující zvuky cimbálů znějí venku už ztlumeně a ztratily v ranním vzduchu svůj fascinující účinek. Člověku jde mráz po těle, zapíná si kabát, zapaluje poslední „princesku“, dopálený na slunce, které už zase vyšlo nad vysočanský obzor, dříve než je člověk doma v posteli. Proklínáme ďábelskou rafinovanost majitelů nočních podniků, kteří nedávají do místností, jinak marnotratně vybavených, žádné hodiny. Člověk posílá ke všem čertům víno, zpěv, ženy a nakonec i sebe. U „Špinků“ se zastavíme. První elektriky přijíždějí z remíz, a to rychle. Ale podle zkušenosti tempo stále víc opadá a teprve o jedenácté večer na cestě do remízy mají vozy zase ranní rychlost. Z obrovských mračen prachu nahoře na Václaváku vynořuje se mocný zástup pražských metařů s odznakem jejich moci, koštětem. Jinak je liduprázdné toto náměstí, chlouba Pražáků, poněvadž se na něm vyvíjí a rozvíjí velkoměstský ruch. … Z nočních lokálů doznívá hudba. Přejde starý Fiala ve starém, ošumělém haveloku, noční prorok povětrnost. Za dva krejcary předpovídá hostům nejkrásnější počasí a za tři krejcary to dává písemně; jeho chloubou je, že předpověděl srážku Halleyovy komety se zemí a její zkázu právě tak určitě jako hvězdárna Harvardské univerzity. … Co se to děje na Staroměstském náměszí? Postavili husité svou vozovou hradbu kolem mariánské sochy? Na sto vozů se zeleninou, s koni vpředu, zatarasilo všechno mimo tři ulice, v nichž se rozvíjí obchodní ruch. Většinou nakupují sami zelináři. Jedině vzadu u Týnského kostela tlačí se kolem vozu také ženy. Zde se prodávají brambory a dělnické ženy musí nakupovat, než se přirazí k ceně tržní poplatek. Přesně v sedm hodin odhrčí poslední vozy … Otázky k textu: - Vyhledejte v jiném informačním zdroji informace o autorovi. Jak je spjat s Prahou, jaké bylo jeho povolání. - Vysvětlete pojem „pražská německá literatura“. Kteří autoři do ní patřili? Co je spojovalo? - Určete slohový postup využitý v ukázce. - Určete literární útvar a doložte jeho znaky na základě rozboru ukázky. - Které lidské smysly autor využil? Jakého účinku chtěl docílit? - Vysvětlete význam slov metař, lokál, remízy, princeska, havelok v textu. - Vyhledejte v textu přívlastky a určete jejich druh.
40
4. Česká próza 1. poloviny 20. století Klíčová slova Válka, literární proud, demokratický proud, „zpátečníci“, levicový proud, imaginární próza, katolická próza, humor v literatuře, autorský styl, pásmo vypravěče, pásmo postav, filmová a divadelní adaptace díla.
4.1. Téma války Jaroslav Hašek – Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (1921-1923) Ukázka z III.dílu „Poslušně hlásím, pane lajtnant,“ odpověděl Švejk, „že je to blbost. Už jsem viděl hodně pitomejch plakátů, ale takovou hovadinu sem ještě neviděl.“ „Copak se vám na tom nelíbí?“ optal se poručík Dub. „Mně se, pane lajtnant, na tom plakátu nelíbí to, jak ten voják zachází se svěřenejma zbraněma, dyť von může ten bajonet zlomit vo zeď, a potom je to vůbec zbytečný, byl by za to trestanej, poněvadž ten Rus má ruce nahoře a vzdává se. On je zajatej, a se zajatci se musí slušně zacházet, poněvadž je to marný, ale jsou to taky lidi.“ Poručík Dub pátral tedy dále po Švejkově smýšlení a optalse ho: „Vám je tedy toho Rusa líto, že ano?“ „Mně je líto, pane lajtnant, vobou, i toho Rusa, protože je propíchnutej, i toho vojáka, protože by byl za to zavřenej. Dyť von, pane lajtnant, musel ten bajonet přitom zlomit, to je marný, dyť to vypadá jako kamenná zeď, kam to vráží, a vocel je křehká.To jsme vám jednou, pane lajtnant, ještě do vojny, v aktivní službě, měli jednoho lajtnanta u kumpanie. Ani starej zupák nedoved se tak vyjadřovat, jako ten pan lajtnant. Na cvičišti nám říkal:“Když je habacht, tak musíš vyvalovat voči, jako když kocour sere do řezanky.“ Ale jinak byl moc hodnej člověk.“ Poručík Dub podíval se rozzlobeně do bezstarostného obličeje dobrého vojáka Švejka a otázal se ho zlostně:“Znáte mne?“ „Znám vás, pane lajtnant.“ Poručík Dub zakoulel očima a zadupal: “Já vám povídám, že mě ještě neznáte.“ Švejk odpověděl opět s tím bezstarostným klidem, jako když hlásí raport:“Znám vás, pane lajtnant, jste, poslušně hlásím, od našeho maršbataliónu.“ „Vy mě ještě neznáte,“ křičel poznovu poručík Dub,“vy mne znáte možná z té dobré stránky, ale až mne poznáte z té špatné stránky. Já jsem zlý, nemyslete si, já každého přinutím až k pláči. Tak znáte mne, nebo neznáte?“ „Znám, pane lajtnant.“ „Já vám naposledy říkám, že mne neznáte, vy osle. Máte nějaké bratry?“ Poslušně hlásím, pane lajtnant, že mám jednoho.“ Poručík Dub rozvzteklil se při pohledu na Švejkův klidný, bezstarostný obličej, a neovládaje se více, zvolal: “To také bude ten váš bratr takové hovado, jako jste vy. Čímpak byl?“ „ Profesorem, pane lajtnant. Taky byl na vojně a složil oficírskou zkoušku.“ Poručík Dub podíval se na Švejka, jako by ho chtěl probodnout. Švejk snesl s důstojnou rozvahou zlý pohled poručíka Duba, takže prozatím celá rozmluva mezi ním a poručíkem skončila slovem „Abtreten!“
41
Otázky k textu: - Objasněte pojem legionářská literatura. - Které charakteristické rysy Švejkovy povahy prozrazuje ukázka? Uveďte, v čem je Švejk idiotský, v čem geniální? Čím je dána komika této postavy? Jaký vztah má Švejk k válce, k vojákům a k celé vojenské mašinerii? - Charakterizujte poručíka Duba a jeho myšlenkové pochody, které provázejí kladení otázek. Uveďte jeho opakované fráze. - Jak se Švejk obratně se situací vyrovnává? - Objasněte, v čem je podstata Haškovy komiky. Doložte z textu jeho smysl pro humor. - Proveďte rozbor jazykových a stylistických prostředků, které autor používá. Jaká je jejich funkce? - V čem spočívá světovost románu? Proč je Švejk považován za nový literární typ, čím je originální?
4.2. Téma války Jaromír John – Večery na slamníku (1920) Honza – úryvek z povídky Jo! Na promoci řek pan profesor mamince, že Honza je kapacita, jeho nejmilejší asistent, a že bude docent. Za půl roku začala válka a Honzu k tomu – rozumí se – hned vzali všemi desíti. Takovýto, věru, potřebovali. Voblík oficírskou uniformu a odjel na Srbsko. Půl vesnice ho doprovázelo. Jak – a co tam bylo – jak se měl – dodnes nevím. Vrátil se za půl roku na urláb, nic nechtěl mluvit, jen řek´, že museli kvaltem z Bělehradu, že sloužil u Maďarů, že ztratil všechnu bagáž, bylo ho půl, spad se náramně a byl na nás na všecky strašně sprostej. Vytáhl svý plátěnky z almárky, chodil v košili a pantoflích, coural po mezích, s nikým nemluvil, jen prosil panímámu, aby mu v kalhotách vystřihla klín, že z něho všechno padá. Pak zase jed, pomoh dělat, večír se učil německy, natáh si novou stůnu na basu – a byl jako dřív. Za čtrnáct dní panímáma zas klín vsazovala. Mě vzali u druhý prohlídky hopem a dali mě k tomu samýmu regimentu.
Otázky k textu: - Proveďte rozbor jazykových a stylistických prostředků. - Porovnejte ukázku s dílem J. Haška z hlediska tematického a jazykového. - Uveďte, kolika způsoby může být téma války zpracováno. Srovnejte pohled na válku u autorů ztracené generace a u Haška, Johna. Co mají společného, v čem jsou rozdíly?
42
4.3. Demokratický proud Karel Čapek – Povídky z jedné kapsy (1929) Rekord – úryvek z povídky „A co s tím Pudilem?“ namítl soudce. „Čert vem Pudila,“ křikl pan Hejda. „Pane soudce, já jsem zahájil pátrání po neznámém pachateli světového rekordu, to je národní zájem, no ne? Tak nejdřív jsem mu zaručil beztrestnost za toho Pudila.“ „Nono,“ protestoval soudce. „Počkejte, zaručil jsem mu beztrestnost, když opravdu dohodí šestikilovým kamenem přes Sázavu. Okolním starostům jsem vyložil, jaký to je slavný výkon a že by se o něm psalo v celém světě, a řekl jsem, že by ten chlap na tom vydělal hromadu tisíc. Ježíšmarjá, pane soudce, od té chvíle všichni mládenci z celého okolí nechali žní a hnali se tam na tu hráz, aby házeli kamením na druhou stranu. Ta hráz už je úplně rozebraná, teď roztloukají kdejaký mezník a bourají kamenné zdi, aby měli čím házet. A kluci, pakáž jedna, házejí kamením po celé vesnici, tam vám už je zabitých slepic – A já stojím na hrázi a dohlížím, to se rozumí, nikdo nedohodí dál než asi doprostřed řeky – pane, to koryto bude myslím tím kamením už napůl zanešené. Tedy včera kvečeru ke mně přivedli mládence, a to prý je ten, co tím kamenem potloukl toho Pudila. Však ho, huncúta jednoho, uvidíte, čeká venku. Poslouchej, Lysický, povídám mu, tak tys hodil tamhle kamenem po Pudilovi? Jo, on povídá, on mě Pudil nadával. A já jsem se dožral, a on tu jiný kámen zrovna nebyl – Tak tady máš jiný takový kámen, já řku, a teď dohoď na Pudilův břeh, ale jestli nedohodíš, ty kujóne, tak ti proženu perka! Tak on vzal ten kámen – pracky měl jako lopaty, postavil se na hráz a mířil. Koukám, techniku neměl žádnou, styl žádný, nepracoval nohama ani trupem, a plums, hodil kámen do vody asi čtrnáct metrů, víte, je to dost, ale – Dobrá, tak já mu ukazuju: Ty trulante, to se musíš postavit takhle, pravým ramenem dozadu, tak současně přitom musíš vyrazit tím ramenem, rozumíš? Jo, on na to, zkřivil se jako svatý Jan Nepomucký, a plums, hodil kámen na deset metrů. Víte, to mě dožralo. Ty lumpe, křičím, ty žes trefil toho Pudila? Ty lžeš! Pane vachmajstr, povídá on, pámbu ví, že jsem ho trefil, ať se tam Pudil postaví, však já na něj zas dohodím, na toho psa zlýho. Pane, já jsem teda běžel za tím Pudilem a prosím, pane Pudile, koukejte se, tady jde o světový rekord, prosím vás, pojďte zas nadávat na ten váš břeh, on ten cihlář po vás hodí ještě jednou.- A to byste nevěřil, pane soudce: ten Pudil že ne, a že nepůjde ani zanic. Vidíte, tihle lidé nemají žádné vyšší zájmy.“
Otázky k textu: - Zařaďte autora do literárněhistorického kontextu. - Uveďte, co je námětem povídky. - Charakterizujte postavy v úryvku. - Objasněte hlavní myšlenku povídky – poselství autora. - Proveďte rozbor jazykových a stylistických prostředků. Všimněte si autorova sklonu k hovorovosti a mnohotvárného jazyka. - Určete slohový postup autora.
43
4.4. Demokratický proud Karel Poláček – Bylo nás pět ( 1946) A když jsem přišel domů, maminka mně pravila, kde porád courám, já jsem pravil: „Nikde,“ a maminka mně pravila, abys em donesl boty ševci, jelikož mají sešmajdané podpatky, a nařídila mně, aby sem vyřídil, že se nechá poroučet, kdy by to mohlo být, a abych dal pěkné pozdravení, a tak jsem vzal boty a po cestě jsem si to opakoval, abych to nespletl. Jak jsem si to opakoval, tak přišel ke mně Bejval Antonín a pravil: „Nazdar, kam jdeš?“ Já jsem viděl, že dolejzá, tak jsem mu pravil, že se s každým nebavím. On se mne ptal, jestli se zlobím skrz to kolo. Já jsem mu odpověděl, že se na jeho pitomé kolo vykašlu, ať mne nechá být. On pravil, že skrz to kolo nemusí být zle, jelikož mně kolo půjčí, kdykoli budu chtít. Když jsem mlčel, tak pravil, že vynalezl ohromný vynález a všichni budou kulit vočadla. Já jsem s ním vůbec nechtěl mluvit, když je takový, a ptal jsem se ho, jaký je to vynález. On pravil tichým hlasem, že byl tuhle na poli a tam v mezičce vynalezl vosí hnízdo. I pravil, že bysme to hnízdo mohli vybrat a plástve s mladými doneseme domů a založíme si vosí úl. Vůbec se diví, že lidé chovají jenom včeličky, když přece vosy snášejí také med. Až bude mít hodně medu, tak ho bude prodávat a bude mít peněz habaděj. Já jsem pravil, že je to prauda, jenomže se vosy musejí ochočit, aby snášely med. Když jsem přišel domů, tak jsem šel pryč, a maminka se ptala: „Kampak? To nemůžeš chvilku doma posedět?“ Já jsem pravil, že musím do houslí, ale nešel jsem do houslí, ale šel jsem k Jirsákom. Čenda Jirsáků už věděl, že se jde na vosy, a taky doma povídal, že půjde do houslí.My totiž chodíme do houslí tři, já, Čenda Jirsáků a Éda Kemlink. A tak jsme šli na ty vosy a byli jsme tři. A když jsme šli, tak jsme potkali Zilvara z chudobince a ptal se nás, kam jdeme. Když jsme mu řekli, že na vosy, tak pravil, že půjde s námi. Tak jsme byli čtyři. Když jsme ušli kousek cesty, tak jsme se ohlédli a Pajda utíkal za námi a uši mu plandaly a on se smál. Tak nás bylo pět. Když jsme přišli do polí, tak nás Bejval zavedl k mezičce a v ní byla ďoura, co z ní vylétaly vosy. Tak jsme se radili, jakým způsobem bysme se hnízda zmocnili, ale vtom Pajda strašlivě zavyl, neboť si sedl na vosu. Éda Kemlink pravil Pajdovi, nevídáno, že nemusí kvůli všemu hned tak řvát, ale Pajda řval porád a Éda pravil, že nemusil s námi jít, že se ho nikdo neprosil. Nám pak pravil, že Pajda má ve všem velkou smůlu, povídal, že si jednou sedl na včeličku a ona mu dala žihadlo a Pajda děsně kvičel a jeho maminka pravila: „Já se z toho psa zjevím!“ a namazala to olejem z lampičky, on už nekvičel, ale pak jí sežral šití a museli z něho tahat nitě, on taky pomáhal, jelikož to z něho nešlo. Otázky k textu: - Jaké téma si vybral autor pro svou knihu? - Kdo je vypravěčem? Všimněte si dětského způsobu uvažování. - Proveďte rozbor jazykových prostředků v textu. Jak působí na čtenáře prvky ustrnulé, zmechanizované, otřelé? Dokažte, že příběh působí komicky – uveďte příklad situační a slovní komiky. - Charakterizujte text z hlediska stylistického. Všimněte si složitých souvětí.
44
4.5. Levicový proud Ivan Olbracht – Nikola Šuhaj loupežník (1933) Probděl s pasáky koní noc i pak, když se všichni zabalili do pytlů, ulehli do sežehlé trávy, a majíce bosé nohy obráceny k ohništi, podřimovali. A probděl s nimi ještě jednou. Třetího večera šel za Eržikou až hluboko do vsi, aby ji zastihl dříve, než se spojí s ostatními. Spatřil ji ve večerním soumraku na silnici. Jela na koni, po žensku na něm sedíc, s bosou nohou položenou až na koňský krk, pět řad žlutých a červených korálů na krku a pod sebou místo sedla pestrou látku. Byla oděna tvrdou konopnou košilí a zástěrou s prošívaným pásem, mnohokrát obtočeným kolem těla. Bylo jí šestnáct let, v černých vlasech měla zastrčeno několik kopretin a byla krásná. Za ní kráčel druhý kůň. Zastoupil jí v šeru cestu. „Jej!...to jsem se lekla. To jsi ty, Nikolko?“ Vyskočil na druhého koně. Stiskl zvíře koleny a celá jeho bytost se vzepjala a vzbouřila krví. Pak, když držíce se za ruce, stáli na kraji lesa, řekl Nikola: „Zůstanu tady, Eržiko!“ „Zůstaň, Nikolko!“ A její oči, podobající se černým tůním, se staly ještě hlubšími. Od těch dob se Nikola Šuhaj skrýval v lesích a na poloninách. Dovede-li se člověk vyhnouti začarovaným místům v pralese, kde ve skalách nebo v černých močálech provádějí své rejdy nečistí duchové a zlomyslné rusalky, jest zde bezpečno, jako už nikde na světě. Prales nezradí. Jsou zde prorvy, strže a rokle, široké plochy vyvrácených stromů, z jejichž trouchnivějících kmenů se ženou ke slunci houštiny, kterými nepronikne ani jelen. Chtějí zde Nikolu najít? Pralesy voní tichem a tlením. A tato vůně, která mu vždy v životě znamenala pocit bezpečí, ho ještě nikdy neoklamala. Spával v opuštěných kolibách nebo na horských loukách v oborozích. Oboroh jest architektonický tvar, který dává ráz Verchovině: jako komín továrnímu středisku, gotická věž středověkému městu nebo minaret východu. Jsou to čtyři stožáry, vztyčené v rozích čtverce, a na ně je nabodnuta dřevěná stříška. Stříška se dá pomoci kolíků posouvat nahoru dolů, podle toho, jak se pod ní zvětšuje či klesá hranol sena, které se sem ukládá. A mezi stříškou a senem je dosti místa pro dobrý nocleh, teplejší a bezpečnější než lože zaječice ve vyšíní. Nuže, ať prohledávají deset tisíc oborohů na horských loukách Verchoviny! Zde žil Nikola Šuhaj.Nebylo pastevce, který by mu byl odepřel mléka na uvaření kukuřičné kaše, nebo ovčáka, který by mu v kolibě nedal žinčice. Otázky k textu: - V jakém prostředí se odehrává příběh Nikoly Šuhaje? - Charakterizujte hlavní postavy v textu. - Všimněte si autorova líčení přírody. V čem je rozdíl mezi impresionistickým zachycením krajiny a popisem Olbrachtovým? Doložte z textu. - Na základě četby románu uveďte, jak se osud Šuhajův měnil v paměti lidí, co představuje zbojník Nikola a jakou touhu lidí ztělesňuje? Jaký vztah k němu lidé měli? - Čím příběh připomíná hrdinskou epiku? - Proč je román označován jako balada? - Charakterizujte jazykové a stylistické prostředky, uveďte slohový postup autora. - Vyhledejte v jiném informačním zdroji informace o divadelním a filmovém zpracování díla. 45
4.6. Imaginární proud Vladislav Vančura – Rozmarné léto (1926) Úryvky z novely Antonín Důra Dozpívav svoji písničku, veliký Antonín složil ruce na zádech a maní dýchal na kuličku teploměru. Sloupec téměř neúplatný sotva se pohnul a Důra znamenaje tuto řádnost měl několik myšlenek, jež se vystřídaly v sledu míšených karet. „Tento způsob léta,“ děl vposled, odvraceje se od přístroje Celsiova, „zdá se mi poněkud nešťastným. Je chladno a můj dech, jakkoliv jsem nepozřel vody, je mrazivý. Který měsíc nám zbývá, jestliže ani červen není dost vhodný, abychom pečovali o své zdraví a tělesnou čistotu? Nuže, ať je podnebí příznivé čili nic, tyto věci nesnesou odkladu.“ Řka to ujal se mistr řemene, svlékl svůj šat a dívaje se dolů do vody, jež zrcadlila jeho dlouhé zarostlé nohy, roubení bazénu a nebeskou báň, znamenal obraz obrácené nádoby, kterou kdosi neuměle postavil práve na okraj, a dodal: „Ach, plovárna a tato číška jsou prázdny.“ Přívětivý plavčík Zatím se neděle blížila k deváté a na plovárnu vešlo několik dam, jež za každého počasí byly pamětlivy péče, jíž vyžaduje dobrá telesná správa. Antonín je pozdravil co nejokázaleji. „Vejděte, řekl, vejděte bez zdráhaní. Nedejte se odstrašiti chladem, jež pociťujete. Abbé a major označili dnes koupel za vlahou.“ „Dobrý den,“ pronesl Hugo, dotýkaje se svého klobouku. „Dobrý den,“ odpověděly s nyvným úsměvem, neboť major měl pověst prostopášníka. „Odebeřte se na vyhrazená místa,“ děl plavčík, „zde jest kytlice, jíž potřebujete, žínka a mýdlo. Kdyby se vám něčeho nedostávalo, volejte třikrát, abych vešel včas.“ Kouzelník Arnoštek Za těchto hovorů šel proslulými vrbinami kouzelník Arnoštek, jenž právě přibyl do Varů Krokových. Znamenaje, že je zmlácen dalekou cestou a špinav, a spatřiv koupadlo dostu útulné, po krátkém váhání slezl na cestičku, přešel uzounké prkno a mimo nadání se octl na plovárně. „Vidí, že se vyjasňuje a k poledni že bude vedro,“ řekl Antonín, „svlékejte se, pánové. Avšak vy, který jste přišel, posečkejte, pokud se neochladíte, neboť jste uřícen.“ „Tak,“ odvětil Arnoštek, „tak, vy jste, pane, ťal do živého. Víte, že jsem se po celý táden neohřál leda u své svíčky? Jsem kouzelník Arnoštek a vzhledem k drsnému podnebí (neboť přicházím z jihozemska) každého večera se dotákám plamenem různých míst svého tělesného povrchu.“ „Ach,“ pravila paní Důrová, „to jste vy, o němž od včerejška mluví celé město? To jste vy! Vy, pane, jak se dovídám, jste polykač ohně a týž, jenž pobýval v Paříži a pochází z Nizozemska.“ Jasná obloha Městský lid pospíchal na představení ze všech koutů, a když tři přátelé přišli na náměstí, bylo tam plno. Buben a píšťala zněly dnes krásněji než včera, ovzduší bylo jasné a na nebi svítily hvězdy. „Noci,“ pravil Antonín, „vyznačují se lahodou a dny nestojí za nic. Čím to je, abbé?“ 46
„Myslím,“ odpověděl kněz, že jste veliký hříšník a že tato zlá denní povětrnost je trest nebes.“ „I čerta,“ odvětil Antonín, „byly doby, kdy jsme hřešili o sto šest, a přece svítilo slunce! Myslím, že to v tom nevězí.“ Otázky k textu: - Na základě znalostí z výuky popište prostředí a časové zasazení díla, vyjmenujte a charakterizujte postavy. - Vyjmenujte motivy, s kterými se setkáme v celé novele. - Všimněte si epické a lyrické složky díla? Která je u Vančury dominantní? - Proveďte rozbor jazykových prostředků (slovní zásoba, větné konstrukce, tvary jmen a sloves) v ukázce. - Najděte v textu přechodníky a vysvětlete jejich funkci v textu. - Rozlište v textu pásmo vypravěče a pásmo postav. Čím se liší?
47
4.7. Imaginární proud Vladislav Vančura – Markéta Lazarová (1931) Po dvou dnech hněvu a pohrdání, jemuž se nic nevyrovná, jedna ze služek donesla Markétě šaty a zavolala ji k Lazarovi. Chudinka se oddává naději a vzápětí je opět zděšena, co uslyší? Je Mikuláš v Obořišti? Nepotkalo jej nenadále neštěstí? Stojíc třesouc se a krev jí zalévá vnitřek hlavy. Slyší šuměti bystřinu zkázy. „Markéto,“ pravil Lazar, „zavolal jsem tě, abych se otázal, jaké si uložíš pokání; čeho jsi hodna, Markéto? A dceruška mlčí a po chviličce mlčení odpovídá přirdoušeným hlasem: „Ty máš klíče od všech trestů. Rozkaž mi, co se ti líbí.“ „Anděl vyhlazovatel, který má šest rukou a v každé drží tesák, ten anděl má přístup do tvojí duše a bodá ji, až ubodá. Kdybys setrvala v mém domě, shoří. Budeš-li choditi mezi poli, úroda ztrouchniví. Pas stádo, a stelné krávy budou zmetati a nepřibude mi telátek. Jsi prokleta, neboť jsi zrušila sliby, které složil tvůj otec. Zrušila jsi slib daný Bohu. Bohu, nešťastnice! Nemám odvahy, abych se díval, jak se propadáš a jak se obracíš v troud a hnis. Táhni mi z očí!“ Hrome, vše, co je uděláno ze dřeva, shořelo na prach. Všechno je vymláceno, prší do světnice, a my máme přechovávati milostnici žhářovu? Milostnici zbojníka, který obrátil Obořiště v poustku a který zabil pět našich lidí? Dobře jí tak! Ať si jde, ať jde po šibenici svých miláčků! Je to sestra vašich manželů, paní. Je to Markéta, nejmladší z Lazarových dětí, táž, kterou jste volávali, aby čtla a zpívala písně! Vy prachaso zlodějská, vy se věru nemáte proč vynášeti nad tuto hříšnici. Vy posměváčci, vy početní kapsáři, vy jalůvky zločinu, vy šejdíři, vy směšní herci, kteří strašíte mečem a bojíte se rány, vy duchové z kozy, kteří se ženete na poutníčka a před vojskem popotahujete ze slzavého nosu, vy chcete souditi zbojníky a milenky zbojníků? Nic dál, nic dále! Vyjdi Markéto! Výš hlavu, výše! Jdi, jako chodívá ta, jenž zná cenu svého přítele. Otázky k textu: - Seznamte se v jiném informačním zdroji s anotací románu. - Srovnejte žánry román a novela, čím se liší, co mají společného. - Popište prostředí a časové zasazení děje. - Charakterizujte postavu Markéty. Proč ji otec proklel? - Proveďte rozbor jazykových a stylistických prostředků (slovní zásoba, druhy vět, tvary jmen a sloves) - Najděte v textu umělecké prostředky. - Popište Vančurův autorský styl. - Filmová adaptace díla patří do tzv. zlatého fondu české kinematografie. Vyhledejte v jiném informačním zdroji jméno režiséra filmu a herečky, která ztvárnila postavu Markéty Lazarové.
48
4.8.
Katolický proud Jakub Deml – Zapomenuté světlo (1934)
Próza s autobiografickými prvky odráží vypravěčovu osamělost a rozpolcenost mezi láskou k umírající ženě a oddaností k bohu, kterou je zavázán coby vesnický farář. Než zemřela Zezulka, tu noc poslední byl jen u ní. Viděl jsem její trápení, nemohla odkašlat, měla to na prsích, sotva už mluvila, jen šeptala, i napadlo mi, že se v noci nachladila, neboť měla okno otevřené a noc byla studená, takže když jsem šel domů, souhvězdí Velkého vozu píchalo mně do srdce mrazem. Pavla Kytlicová, kdykoliv jsem se nastudil a začal kašlat, namazala mi prsa vepřovým sádlem nebo olivovým olejem a dala medovou náplast a přes ni studený obkladek a na to vlněný šál. Musel jsem na hospodu tlouct, už měli zavřeno, ale jakmile uslyšeli můj hlas, ochotně otevřeli. Jedl jsem svou večeři a pil jsem, pil. A potom se hospoda zavřela a potom liduprázdnou vesnicí šel jsem ke své umírající lásce, k Zezulce – pes na mne zuřivě štěkal, takový blbý, tak neinteligentní pes, celý tmavě zrzavý a také oči měl zrzavé a také jeho čumák je zrzavý, celý ten hnusný pes není ani jako pes, ale on vám je jako opice, kterou počala skořice se stvolem kávovníku, ten pes je rozhodně fena, je to asi mulatka a tak blbá, že by mohla čísti Arne Nováka, jenže stolice by trvala třikrát tak dlouho – tento pes mne miluje jako Jidáš Krista: chodím za tou svou umírající selkou už celých 14 dní a ten pes mne vždycky vítá tak hulvátským štěkotem a tak na mne doráží, že vzbouzí celou ulici a já si musím dávat pozor na kalhoty. Sind es Rosen, gelbe Rosen? Já byl docela přesvědčen, že byly žluté. Muž vždy je zodpovědný za svou ženu. Já se této zodpovědnosti nikdy nezřekl, Bůh je mi svědek. Já nemohu svou lásku k ženě odložit, tak jak se odkládá špinavé prádlo. Já miluji ženu a je to jediné sebevědomí. Mé vyznání lásky je rouhání a neznám ženu, která by rozuměla mému rouhání. Toť jediná příčina mého zoufalství. Hledal jsem matku svých dětí, ale už ji nehledám, poněvadž jsem ji našel. Děkuji Ti Ježíši, za tuto pekelnou milost!
Otázky k textu: - Vyhledejte v jiném informačním zdroji informace k životním osudům Jakuba Demla a porovnejte je s textem. - Najděte v textu odkazy na katolickou víru. - Proveďte rozbor jazykových prostředků. - Vyhledejte v textu umělecké prostředky. - Charakterizujte postavu vypravěče. V čem spočívá jeho rozpolcenost?
49
5. Světové drama 1. poloviny 20. století Klíčová slova Drama, scénář, scénické poznámky, dějství, činohra, píseň, divadlo
5.1.
Bertolt Brecht – Matka Kuráž a její děti (1939)
Jaro 1924 Vrchní velitel Oxenstjerna verbuje v Dalarně vojáky pro polské tažení. Markytánce Anně Fierlingové, zvané Matka Kuráž, zláká verbíř syna. Silnice nedaleko města. Na ní kaprál s verbířem. Oba mrznou. Kaprál: Je znát, že tady už moc dlouho nebyla vojna. Kde by se teda měla vzít morálka, ptáme se? Mír, to je samý šlendrián, až válka vždycky udělá pořádek. V míru všecko roste jako bejlí na pasece, mrhá se hříšně lidma i dobytkem. Každý žere, na co si vzpomene, bílej chleba si namaže na dva prsty sejrem a navrch plácne ještě flák špeku. Kolik má tamhleto město před náma mužskejch nebo pořádnejch koní, to nikdo neví a nikdo to taky nikdá nespočítal. Přišel jsem leckam do krajů, kde nebyla válka snad už sedmdesát let, a víte, že lidi tam ještě neměli ani jména, že se vůbec neznali? Jedině kde je válka, jsou pořádný listiny a seznamy, jedině za vojny se všechno jaksepatří spočítá, lidi i dobytek, a odvede. A proč? Poněvadž se prostě ví, že bez pořádku se válčit nedá! Verbíř: Do puntíku tak! Kaprál: Všechno, co za něco stojí, jde ze začátku ztuha. Války taky. Jak se ale trochu rozjede, vydrží. Pak se lidi začnou bát míru jako vrhcábník konce karbanu, poněvadž pak musí sesumírovat, co prohrál. Ale napřed se vojny bojí. Smrdí pro ně novotou. Verbíř: Koukej, tamhle jede vůz. Nějaké ženské s dvěma mládenci. Zastav tu starou, kaprále! Ale jestli z toho zase nic nebude, tak už v tom aprílovém marastu přešlapovat nebudu, to ti povídám rovnou. (Ozve se foukací harmonika. Přirachotí vůz s plachtou tažený dvěma mládenci. Sedí v něm Matka Kuráž a její němá dcera Katrin. Matka Kuráž: Dobrýto, pane kaprál! Kaprál: (se jí postaví do cesty) Lidičky! Copak jste zač? Matka Kuráž: Obchodníci. (zpívá) Hejtmani, vlezte do mundúru Hejtmani, voják bez futráže a zastavte svůj pěší lid: se nenechá hnát na jatka. Matka Kuráž má botů fůru, Sklenička vína od Kuráže v nich líp se bude pelášit. je pro něho jak pohádka. Lid vši má, koně, těžký kusy, Bít se, když v břichu pranic není, kanóny, vozy, baťohyhejtmani, tohle teda ne! a do války když táhnout musí, Jen kdo je řádně nasycený chce pevný boty na nohy. peklu do chřtánu potáhne! Jde jaro. Vzbuď se, křesťane! Spí zemřelí.Jdou proudy vod. Co nezemřelo, povstane a dá se kvapem na pochod.
Jde jaro, vzbuď se, křesťane! Spí zemřelí. Jdou proudy vod. Co nezemřelo, povstane a dá se kvapem na pochod.
50
Kaprál: Dobrýtro Verbíř: Stát! Kam patříte, holoto? Starší syn: K druhýmu finskýmu regimentu. Kaprál: Kde máte papíry? Matka Kuráž: (vyloví z cínové krabice hromadu papírů a sleze s vozu) Tady jsou všecka moje lejstra, kaprále! Kompletní misál z Altötingu – na balení okurek, mapa Moravy – Bůhsuď, jestli se tam někdy dostanu, jestli ne, tak je pro kočku, a tady ouřední potvrzení, že šiml nemá kulhavku ani slintavku, škoda, že nám pošel. Stál patnáct zlatých, ale zaplaťpánbůh, že ne mě. Tak co, je to dost papírů? Kaprál: Jméno Matka Kuráž: Anna Fierlingová Kaprál: Jste teda všichni Fierlingovi, Matka Kuráž: Proč, Já jsem Fierlingová. Tyhle ne. Kaprál: Já myslel, že to jsou všecko tvoje děti? Matka Kuráž: Taky že jsou. Ale musejí se proto jmenovat stejně? (Ukazuje na nejstaršího syna.) Tenhle se například jmenuje Eilif Nojocki. Proč, Poněvadž jeho otec vždycky tvrdil, že se jmenuje Kojocki nebo Mojocki. Kluk se na tátu ještě dobře pamatuje, jenže to už zas byl jiný, byl to takový Francouz s kozí bradkou. Ale jinak má po tátovi inteligenci, ten totiž dokázal stáhnout sedlákovi kalhoty ze zadku dřív, než vůbec něco zmerčil. No, a tak se prostě každý nějak jmenujem. Kaprál: Cože, jmenujete se každý jinak? Matka Kuráž: Děláte, jako byste se v životě ještě nikdá s ničím takovým nesetkal. Kaprál: Pěkná rodinka, jen co je pravda. Matka Kuráž: Tak, tak. Procestovala jsem s vozem půl světa Kaprál: To se všecko sepíše.(Píše.) Jseš z Bamberka v Bavořích. Jak ses dostala až sem? Matka Kuráž: Můžu snad čekat, až se vojně uráčí přijít do Bamberka? Verbíř: Vám by měli nejspíš říkat Jakob Vůl a Ezau Vůl, když táhnete tu káru. Dostanete se vůbec někdy z chomoutu? Eilif: Matko, můžu mu dát po tlamě? Cuká mi to v ruce. Matka Kuráž: Já ti povím! Ani se nehneš! A teď, páni oficíři: nepotřebujete pěknou pistolku? Nebo přezku? Ta vaše už je nějak odřená, pane kaprál. Kaprál: Potřeboval bych spíš něco jinšího. Koukám totiž, že kluci jsou úplní hromotluci, že mají nohy jako sloupy a plece jako ti medvědi z klece. Rád bych věděl, proč uhýbají vojančině? Matka Kuráž: ( rychle) Z toho nic nebude, kaprále. Moje děti se pro válečný řemeslo nehodí. Otázky k textu - Charakterizujte postavu Anny Fierlingové. Jaký je její vztah k válce? Svoje tvrzení doložte z textu. - Objasněte, proč měla Anna Fierlingová u jména přízvisko Kuráž. - Vysvětlete pojem markytánka. - Z písně, kterou zpívá matka Kuráž, objasněte slovo mundúr a uveďte jeho spisovnou podobu. - Charakterizujte jazykové prostředky v textu. Jakou mají funkci? - Který český autor 20. století. napsal drama s tématem války, která bere lidem jejich děti? - Na kterou konkrétní situaci v Německu reaguje silné protiválečné zaměření díla?
51
5.2.
George Bernard Shaw – Pygmalion (1912)
Květinářka vejde v plné parádě. Na hlavě má klobouk se třemi pštrosími péry:oranžový, modrým a červeným. Higgins: (ji pozná s neskrývaným zklamáním a hned z toho dětinsky dělá nesnesitelnou křivdu na své osobě, bryskně): Ale to je ta holka, co ji mám poznamenanou od včerejška! Ta je k ničemu. Ze severozápadního Londýna mám všechny záznamy, které potřebuju. Přece kvůli ní nezničím další váleček. (Dívce): Koukejte mazat, já vás nechci. Květinářka: Jen si nevytahujte triko. Eště nevíte, proč sem tady. (Pearcelové, která čeká na další rozkazy) Řekla ste mu, že sem přifrčela taxíkem? Pearceová: Ale děvče! Snad si nemyslíte, že takový pán se stará, čím jste přijela! Květinářka: My sme ňáká honorace! Ale dávat hodiny, to mu nejni zatěžko, dobře sem ho slyšela. Já se ho vo žádný prezenty neprosím, a dyž mu moje mergle nejsou dost dobrý, můžu jít ke konkurenci. Higgins: Dost dobrý pro co? Květinářka: Dost dobrý pro váás! Už vám to došlo, jo? Přišla sem si vyjednat hodiny, abyste věděl. A taky je zacvaknout, aby nebyla mejlka. … (Líza vytáhne z košíčku šití a začne stehovat) Líza : (Pickeringovi, Higginse si vůbec nevšímá a pilně pracuje dál): Jestlipak vy mě pustíte k vodě, pane plukovníku, když je po pokusu? Pickering: Ale prosím vás! Nemluvte o tom jako o pokusu. Mne to jaksi šokuje. Líza: (klidně pokračuje): Jsem vám tolik zavázána, že by mě hrozně mrzelo, kdybyste na mne zapomněl. Pickering: To je od vás velice laskavé, slečno Doolittlová. Líza: Ne snad proto, že jste mi kupoval šaty. Vím, že peněz vám není líto pro nikoho. Ale vy jste mne naučil slušnému chování, a podle něho se teprve pozná dáma, že? Víte, bylo to pro mne tak těžké, když jsem pořád měla na očích například pana profesora. Ze mne vyrostl přesně takový člověk, jako je on: Také jsem se neuměla ovládat a při sebemenším rozčilení jsem mluvila hrubě. Nebýt vás, nikdy bych nevěděla, že slušní lidí se tak nechovají. Higgins: Tedy!!! Pickering: Víte, to už je takový způsob jeho projevu. Ale on to tak nemyslí. Líza: Ani já to tak nemyslela, když jsem prodávala kytky. Byl to taky jen můj způsob projevu. Pickering: Jistě. Ale on vás naučil mluvit, a víte přece, že to já bych nedokázal. Líza (utrousí): Ovšem, on se tím živí. Higgins: Krucifix! Líza (pokračuje): Jako bych se učila tančit, nic jiného na tom nebylo. Ale víte, kdy začala moje pravá výchova? Pickering: Kdy? Líza (na okamžik přestane pracovat): Když jste mi hned první den, jak jsem přišla do Wimpole Street, řekl slečno Doolittlová. Tehdy jsem si začala sama sebe vážit. Otázky k textu: - Objasněte název díla v souvislosti s antickou literaturou. Jak se jmenuje světoznámý muzikál, k němuž se hra stala předlohou? - Charakterizujte postavy v úryvku, jejich mluvu, chování, vyjadřování. - Porovnejte proměnu Lízy na základě ukázky. 52
-
V čem spočívá komediální ladění hry? Charakterizujte jazykové prostředky v textu. Jaký rozdíl lze postřehnout mezi chováním Higginse a Pickeringa?
6. České drama 1. poloviny 20. století Klíčová slova Drama, scénář, scénické poznámky, dějství, činohra, divadlo, píseň, kramářská píseň, písničkáři, ironie, sarkasmus, alegorie, paralela
6.1.
Karel Čapek – R.U.R. (1920)
Druhé dějství: Postavy se nacházejí v Helenině salonu a rozmlouvají nad smyslem vynálezu. Dr. Gall: Hoši, je to zločin staré Evropy, že naučila Roboty válčit! Nemohli už dát, u čerta, pokoj s tou svou politikou? To byl zločin, udělat z živé práce vojáky! Alquist: Zločin byl vyrábět Roboty! Domin: Cože? Alquist: Ne. Alquiste, ani dnes toho nelituju. Alquist: Ani dnes? Domin: Ani dnes, v poslední den civilisace. Byla to veliká věc. Busman (polohlasně): Tři sta šestnáct miliónů. Domin (těžce): Alquiste, je naše poslední hodina; mluvíme už skoro z onoho světa. Alquiste, to nebyl špatný sen, rozbít otroctví práce. Práce ponižující a strašné, kterou člověk musel nést. Dřiny nečisté a vražedné. Oh, Alquiste, pracovalo se příliš těžko. Žilo se příliš těžko. A tohle překonatAlquist: - nebyl sen obou Rossumů. Starý Rossum myslel na své bezbožné kejkle a mladý na miliardy. A není to sen vašich R. U. R. akcionářů. Jejich sen jsou dividendy! A na jejich dividendy lidstvo zahyne. Domin (popuzen): Vezmi čert jejich dividendy! Myslíte, že bych jen hodinu dělal pro ně? (Tluče do stolu). Pro sebe jsem to dělal, slyšíte! Pro své uspokojení! Chtěl jsem, aby se člověk stal pánem! Aby už nežil jen pro kus chleba! Chtěl jsem, aby žádná duše nepitoměla u cizích strojů, aby už nezbylo nic, nic, nic z toho zatraceného sociálního krámu! Oh, mně se oškliví ponížení a bolest, mně se protiví chudoba! Nové pokolení jsem chtěl! Chtěl jsem – myslel jsem – Alquist: Nu? Domin (tišeji): Chtěl jsem, abychom z celého lidstva udělali aristokracii světa. Neomezené, svobodné a svrchované lidi. A třeba víc než lidi. Alquist: Nu tak tedy Nadlidi. Domin: Ano. Ó, jen mít sto let času! Ještě sto let pro příští lidstvo! Busman (polohlasně): Tři sta sedmdesát milionů přenos. Tak. Otázky k textu: - Vyhledejte v jiném informačním zdroji stručnou anotaci díla. - Jaké další postavy vystupují v díle? - Určete žánr a formu díla. - Proč se řadí dílo k dílům utopickým? - Vysvětlete termín utopie a najděte další příklady v literatuře. - Proveďte rozbor jazykových a stylistických prostředků v ukázce.
53
-
Jaký význam má v ukázce opakování zájmene nic? Pokuste se vysvětlit poselství Karla Čapka vyplývající z díla. Vysvětlete, co znamená zkratka R.U. R. . Kdo je autorem slova robot?
6.2.
Karel Čapek – Matka (1938)
Třetí dějství: Pokoj, ve kterém matka rozmlouvá s mrtvými syny a mužem. Do toho slyší zprávu z rozhlasu a vstupuje poslední živý syn Toni. Drama se zamýšlí nad rozdílným pohledem matek a vojáků na válku, zde občanská válka ve Španělsku. Matka: Když chcete – Vás už nic jiného nezajímá. Jen ta válka. Otočí knoflíkem rádia. Kornel: Když je válka, mami, tak se dělá válka. Mužský hlas v amplionu: - - předvoj se blíží k řece. Dobrovolné čety vyhodily mosty do povětří a jsou připraveny hájit předmostí do posledního muže. Nepřítel musí být zdržen stůj co stůj. Dobrovolníci Vám vzkazují: Padneme, ale neustoupíme. Ženský hlas v amplionu: Slyšte, slyšte, právě zachycujeme jiskrovou zprávu z lodi Gorgony. – Sečkejte u amplionů, nemohu to přečíst. Naše loď Gorgona … Ach, bože! Hlas se zlomí. Odpusťte mi, já tam mám syna! Pomlka … se čtyřmi sty námořními kadety na palubě … se pokusila prorazit nepřátelskou blokádu, aby se vrátila do svého přístavu. V pět hodin sedm minut … byla zasažena nepřátelským torpedem. Loď … se potápí. Vzdech. Kadeti na palubě Gorgony vzkazují … poslední pozdrav domů. Prosí, aby jim byla … naposledy … zahrána … naše hymna. – Můj synu! Můj chlapečku! Matka: Cože? Tak ty přece máš syna? Ty máš taky dítě? Mužský hlas v amplionu: Haló, haló, přerušujeme vysílání zpráv. Haló, haló, haló! Voláme cvičnou loď Gorgonu! – Haló! – Haló, slyšíte nás? Kadeti na Gorgoně, pozor! Kadeti na palubě Gorgony, vlast vám posílá poslední pozdrav. Z amplionu zní hymna. Všichni mrtví se beze slova zvedají a stojí v pozoru. Matka: Čtyři sta chlapců! Copak se to smí, zabíjet takové hochy? Petr: Prosím tě, mami, teď nemluv! Všichni stojí jako zkamenělí, hymna doznívá. Kornel: Sbohem, kadeti! Pověsí pušku na stěnu. Ženský v amplionu: Slyšte, slyšte, slyšte! Voláme všechny muže. Voláme národ do boje. Vlast volá své děti. Do zbraně! Do zbraně! Matka: Co, ty ještě křičíš! Ještě nemáš dost, ty matko? Ještě tam posíláš jiné? Mužský hlas v amplionu: Haló, haló! Velitelství západního úseku hlásí: Bojujeme na celé frontě proti přesile. Boj na obou stranách nabývá nebývalé zuřivosti. Naši letci hlásí nástup nových nepřátelských divisí – Bušení na dveře Hlas Toniho: Mami! Maminko! Matka: (otočí knoflíkem radia) Ticho! Bušení na dveře. Hlas Toniho: Maminko, jsi tam? Matka: Ano, maličký. (Dává znamení, aby někdo zhasil) Už jdu. Tma, pausa Matka: (odemyká dveře): Co tu chceš, Toni? Toni: Ty jsi tady potmě? Matka: Rozsvěť. Toni (rozsvítí lustr kontaktem u dveří. Pokoj je prázdný, jen na stole zůstaly rozloženy štábní mapy): Mami, s kým jsi to mluvila? Matka: S nikým, synáčku. Toni: Ale já jsem slyšel takové hlasy – 54
Matka: To bylo jen … tohle, chlapče. (Otočí knoflíkem radia). Toni: A nač tu máš ty mapy? Mužský hlas z amplionu: Haló, haló! Hlavní stan se hlásí: Při ranním náletu nepřátel bylo zničeno město Villamedia. O život přišlo přes osm set civilních osob, z toho většina žen a dětí. Náš starý hrad, pokladnice našich dějin, lehl popelem.¨ Toni: Slyšíš, mami? Mužský hlas v amplionu: Letecká puma zasáhla nemocnici, kde zahynulo šedesát nemocných. Město Villamedia hoří. Toni: Maminko, prosím tě – Ženský hlas v amplionu: Slyšte, slyšte, slyšte! Voláme k amplionu celý svět! Voláme lidi! Nepřátelská letadla napadla dnes ráno vesnici Borgo a svrhla pumy na obecnou školu. Do prchajících dětí střílela ze strojních pušek. Osmdesát dětí bylo raněno. Devatenáct dětí postříleno. Třicet pět dětí bylo výbuchem … roztrháno. Matka: Co říkáš? Dětí? Copak někdo zabíjí děti? Toni: (hledá na mapě): Kde to je …kde to je … Matka (stojí jako zkamenělá): Děti! Malé, usmrkané děti ! Ticho. Matka (strhne se stěny pušku a podá ji oběma rukama Tonimu: (S velkým gestem): Jdi! Otázky k textu: - Na základě ukázky charakterizujte postoj matky k válce. - Srovnejte promluvy mužského a ženského hlasu z amplionu po stránce jazykové a obsahové. Který projev je více expresivně zabarvený? - Kterými výrazovými prostředky dosahuje autor napětí a gradaci výpovědi? - Najděte v textu alegorii, symboliku, personifikaci. - Proveďte rozbor syntaktický (druhy vět). - Objasněte poselství Karla Čapka vyplývající z díla, jeho postoj k válce. - Vysvětlete pojem scénické poznámky a pokuste se o dramatizaci ukázky ve třídě.
55
6.3.
Karel Čapek – Bílá nemoc (1937)
Druhé dějství: Ordinace doktora Galéna. V přestrojení za žebráka příchází baron Krüg, majitel továrny vyrábějící zbraně. Dr. Galén: Poslyšte člověče, dobré je to. Můžete se ustrojit. Malomocný z prvního aktu: A kdy mám zas, pane doktore, přijít? (Obléká se za plentou). Dr. Galén: Za čtrnáct dní, abych se podíval, že ano … A pak už snad nebude třeba … (Otevře dveře). Další nemocný! Vejde baron Krüg, zarostlý, v žebráckých hadrech. Dr. Galén: Tak co je s vámi, člověče? Baron Krüg: Pane doktore, já mám tu bílou nemoc – Dr. Galén: Košili sundat. – A co vy tam … Tak dělejte, člověče – Malomocný: Tak zatím mockrát děkuju. (Vysouká se ven) Dr. Galén k baronu Krügovi: Ukažte se, člověče. – (Prohlíží ho). Poslyšte, to ještě není tak zlé. Je to sice bílá nemoc, ale – Čím jste? Baron Krüg: … Bez místa, pane doktore. Býval jsem … v kovodílně … Dr. Galén: Tak poslyšte, to by trvalo čtrnáct dní … Za čtrnáct dní byste mohl být v pořádku, víte? Já bych vám dal šest injekcí – Člověče, můžete zaplatit šest injekcí? Baron Krüg: Ale ovšem – Totiž podle toho, nač by to přišlo … Dr. Galén: To by přišlo … hodně draho, pane barone Krügu. Baron Krüg: Ale pane doktore … Já přece nejsem žádný baron Krüg … Dr. Galén: Poslyšte, pane, to nejde … To bych, prosím, nemohl s vámi dál jednat. A … na to je škoda našeho času, že ano. Baron Krüg: máte pravdu, doktore. Škoda času. Já vím, vy léčíte … jenom chudé; ale kdybyste mne vzal do léčení, dám vám … k osobní disposici … kolik bychom řekli? Milion? … Baron Krüg: Možná. A vy jste hrozně naivní člověk. Doktore. Vy si myslíte, že můžete sám, docela sám, na vlastní pěst vynutit mír – Dr. Galén: Ne, pane, sám ne. Já mám … silného spojence, víte? Baron Krüg: Ano, bílou nemoc. A strach. Máte pravdu, člověče, já mám strach … Kriste Ježíši, já mám strach! Ale kdyby strach sám stačil ovládnout lidi, pak by už nikdy nemohla být válka – Copak myslíte, že se jí většina lidí nebojí? A vidíte, přece bude … vždycky zase bude –
Otázky k textu: - Na základě učiva o K. Čapkovi popište ústřední motiv dramatu, popř. se seznamte s anotací díla. - Srovnejte názor na válku Dr. Galéna a barona Krüga - Před čím chtěl Čapek varovat tímto dílem? Zamyslete se nad otázkou v obecném i konkrétním smyslu. Na kterou historickou událost Čapek reaguje? - Najděte shodné prvky v tematické rovině Čapkových dramat.
56
6.4.
Jiří Voskovec a Jan Werich – Písničky z Osvobozeného divadla
Píseň strašlivá o Golemovi, který chtíčem byl jat (1931) Dovolte bych suše předpokládal Golema že všichni znáte tu Rabbi Löw že z hlíny ho uplácal Protože měl vzteka na tetu – Ta teta mu někam založila Jeho staronovou trumpetu A tím pádem ho tak urazila Že si uhnět kata na tetu
Jednou takhle zjara dopoledne zaskočil si Golem na pivo jen tam vejde hospodský se zvedne povídá mu: voni nádivo! Zrovna tady řeč se vo nich vede Co to maj s rabínovou tetou Golem zrudne a potom hned zbledne Vece: do toho se nepletou!
Katem tím měl právě Golem býti A dohlížet přísně na tetu Eventuelně ji zahubiti Kdyby nevydala trumpetu Vona ale teta byla fešná Pěkně rostlá zcela vášnivá Všechněm mužskejm byla nebezpečná
Vypil zaplatil a když byl venku Zmocnil se ho spravedlivý hněv Skrz to že mu pomlouvaj milenku Z prsou vydral se mu hrozný řevLetí zpátk – půllitr uchopí Ze štamgastů dělá mrtvoly Než se šenkýř ku obraně vzchopí Na oficíři byla divá Mrtev ležeí hlavu vejpůli
Ze začátku Golema se bála Hnusil se jí že je hliněný Toho se však nikdy nenadála Že je do ní zamilovaný – Div divoucí je to totiž věru Opravdu docela skutečně Miloval tu svůdnou Evy dceru Velice a taky zbytečně
Uřícený Golem k tetě letí zjeviti jí že ji miluje najde ji však ležíc v objetí s oficírem infanteriejeho oči začnou plakat pláčem žárlivost mu vtiskne v ruu zbraň jme se párek mlátit pohrabáčemoficíra zabil i tu saň
Když pak všechno zapálil a utek Hned z toho byl poplach veliký Do samoty hnal Golema smutek V patách vojsko měl a četníky – Otázky k textu - Dokažte, že úryvek z písně V+W je parodií kramářské písně. - Objasněte pojem kramářská píseň. Ve kterém období a kde se tyto písně zpívaly? S jakým záměrem? - Uveďte, o jaké události píseň o Golemovi informuje a s jakým záměrem. - Charakterizujte styl a jazyk písně, objasněte výstavbu, určete rým.
57
-
Vyhledejte v jiném informačním zdroji informace o Golemovi. Proč byl Golem stvořen? Vyhledejte v jiném informačním zdroji další díla o Golemovi (literatura, film …)
Kat a blázen (1934) Dle starých pramenů kdysi kraloval Starý vetchý král Řečeného krále nikdo se nebál Každý se mu smál
Pohádky vyčichly zapadnul i král A svět dospěl dál Kdepak jsou ty časy kdy se národ smál Krize se nebál
Ať dělal co dělal lid se chechtal dál Národ byl spokojen reptal jenom král Kat aby tohle spral – jsem blázen sám! Jak už vládnout mám?
Jak se všechno mění a jak ten čas letí Žijem ve znamení kulturních století Dnes už lid nepozná koho se má bát A komu se smát
Až teprv baba Jaga Jak praví stará sága Poradila královi Jedním rázem Že kdyby líp znal svůj lid Věděl by co lid chce mít Vážnost že mu dodá jen Jen kat a blázen
Zčista jasna kde se vzal Pan Nikdo se tu vzal Křičel jak si předsevzal: Já chci vládu! Nemluvil a jenom řval Co nedal to sliboval Ale na svá bedra vzal Funkcí hromadu
Král že musí kata míti aby se lid bál Jen bláznovi dovoliti aby se mu smál Král se vrátil na svůj hrad Poslech bábu a byl rád Od té doby panoval Kat blázen a král
Prohlásil se za krále za blázna za kata Takže vznikla situace značně napjatá A tak z kata a blázna Vznikla hodnost svérázná Vylíhnul se nový tvor – Blázen diktátor
Otázky k textu - Najděte v textu ironii a sarkasmus. - Doložte, že text je paralelou mezi pohádkou a realitou. - Dokažte, že text je alegorickým obrazem aktuální politické situace doma i ve světě. - Proti čemu je dílo zaměřeno? - Kterým lidským chybám se autoři vysmívají? Na které dobové společenské nedostatky poukazují? - Uveďte, který písničkář 2. pol. 20. stol. napsal píseň s podobnou tematikou, kde hlavní postavou je kat. Jak se píseň jmenuje? - Objasněte výstavbu písně, určete rým. - Charakterizujte jazykové prostředky v textu.
58
59
7. Výtvarné směry 1. poloviny 20. století K uvedeným reprodukcím přiřaďte autory a určete výtvarný směr: Doložte na obraze znaky daného směru. Jaké pocity ve vás obraz vyvolává? G. Apollinaire E. Munch E. Filla S. Dalí O. Kubín K. Schwitters P. Picasso T. Marinetti J. Švankmajer
kubismus futurismus
kubofuturismus expresionismus dadaismus surrealismus
60
Výkřik
Hastroš
Osvobozená slova
Hrůza
Eiffelova věž
Otesánek
61
Tři muzikanti
Čtenář Dostojevského
Spánek
62
Řešení: kapitola 7 G. Apollinaire
Eiffelova věž
kubofuturismus
E. Munch
Výkřik
expresionismus
E. Filla
Čtenář Dostojevského
český expresionismus
S. Dalí
Spánek
surrealismus
O. Kubín
Hrůza
český surrealismus
K. Schwitters
Hastroš
dadaismus
P. Picasso
Tři muzikanti
kubismus
T. Marinetti
Osvobozená slova
futurismus
J. Švankmajer
Otesánek
český surrealismus
63
Seznam použité literatury řazeno podle kapitol SOCHROVÁ, Marie. Čítanka III. k literatuře v kostce. 2. vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, 2004. 239 s. ISBN 80-7200-976-1. PROKOP, Vladimír. Čítanka k Přehledu světové literatury 20. století. 1. vyd. Sokolov: O. K. - Soft, 2004. 68 s. PROKOP, Vladimír. Čítanka k Přehledu české literatury 20. století. 1. vyd. Sokolov: O. K. Soft, 2005. 82 s. APOLLINAIRE, Guillaume. Alkoholy života. Přel. K. Čapek, A. Kroupa, M. Kundera. 1.vyd. Praha: Československý spisovatel. 1965. 145 s. MORGENSTERN, Christian. Písně šibeničních bratří. Přel. J. Hiršal. 1. vyd. Praha: Mladá fronta. 2000. 143 s. ISBN 80-204-0873-8. WOLKER, Jiří. Těžká hodina. 1.vyd. Praha: Československý spisovatel. 1984. 104 s. PETR, Václav. Dílo Jiřího Wolkera. 4.vyd. Praha: Československý spisovatel. 1935. 324 s. NEZVAL, Vítězslav. Moderní básnické směry. 7. vyd. Praha: Československý spisovatel. 1989. 255 s. ISBN 80-202-0021-5. HALAS, František. Životem umřít. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel. 1989. 400 s. ISBN 80-202-0086-X HEMINGWAY, Ernest. Povídky. Přel. R.Nenadál, L.a R.Pellarovi, J.Válek, J.Valja. 3. vyd. Praha: 1978. 452 s. REMARQUE, Erich Maria. Na západní frontě klid. Přel. F.Gel. 8. vyd. Praha: Euromedia Group 2005. 175 s. ISBN 80-86938- 03-04. SAINT-EXUPÉRY, Antoine, de. Válečný pilot. Přel. M.Veselá, J.Konůpek. 1. vyd. Praha: Naše vojsko 1967. 319 s. KAFKA, Franz. Proměna. Přel. Z. Sekal. 1. vyd. Praha: Primus. 1990. 79 s. ISBN 80-900078-2-1. MANN, Heinrich. Profesor Neřád. Přel. J. Votrubová-Koutecká. 3. vyd. Praha: Státní nakladatelství krásné knihy a umění, n. p. 1964. 200 s. ISBN 01-094-64. FEUCHTWANGER, Lion. Goya. Přel. E. a E. Tilschovi. 2. vyd. Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců 1960. 519 s. HAŠEK, Jaroslav. Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Díl III. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel 1984. 432 s.
64
ČAPEK, Karel. Povídky z jedné kapsy. Povídky z druhé kapsy. 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, n.p. 1964. 332 s. POLÁČEK, Karel. Bylo nás pět. 7. vyd. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, n.p.1960. 184 s. OLBRACHT, Ivan. Nikola Šuhaj loupežník. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel 1953. 185 s. VANČURA, Vladislav. Rozmarné novely. 1. vyd. Praha: Mladá fronta. 1959. 235 s. VANČURA, Vladislav. Kosmas. Markéta Lazarová. 11 vyd. Praha: Mladá fronta. 165 s. ISBN 23-026-87 BRECHT, Bertolt. Matka Kuráž a její děti. Přel. R.Vápeník. 1. vyd. Praha: Orbis 1957. 123 s. SHAW,George Bernard. Pygmalion. Přel. M.Lukeš. 1. vyd. Praha: Artur 1007. 145 s. ISBN 978-80-86216-95-9. ČAPEK, Karel. R. U. R., Bílá nemoc, Matka. 19., 13., 10. vyd. Praha: Československý spisovatel. 1958. 260 s.
Elektronická učebnice literatury
65
Seznam použitých ikon 1. Studijní cíle
2. Časové požadavky ke studiu
3. Požadované znalosti 4. Průvodce studiem
5. Otázky k zamyšlení 6. Literatura
7. Klíčová slova
66
