ČESKOSLOVENSKÁ VÉDECKÁ SPOLEČNOST PRO MYKOLOGII

!

ČESKOSLOVENSKÁ VÉDECKÁ SPO LEČN O ST PRO M Y K O L O G II

w

-

1

4

4

1

N A K L A D A T E L S T V Í Č E S K O S L O V E N S K É A K A D E M IE V Ě D

|

ŘÍJEN £

!

1900

_.

.

- '

■•...

•

...

....

-

::

i ČESKÁ

M YK O L O G IE

Časopis Čs. vědecké společnosti pro mykologii pro šíření znalosti hub po stránce vědecké i praktické Ročník

14

Číslo4

Ř íj en 19 6 0

Vydává Čs. vědecká společnost pro mykologii v Nakladatelství Československé akademie věd V e d o u c í r e d a k t o r : člen korespondent ČSAV Albert Pilát doktor biologických věd R e d a k č n í r a d a : akademik Ctibor Blattný doktor zemědělských věd, univ. prof. K arel Cejp doktor biologických věd, dr. P etr Frágn er, MUDr. Josef Herink, dr. František Kotlaba kan­ didát biologických věd, inž. K arel K říž, K arel Poner, prom. biolog Zdeněk Pouzar, dr. František Šmarda Výkonný

redaktor:

dr. Mirko Svrček

Příspěvky zasílejte na adresu výkonného redaktora: Praha 1, Václavské museum, telefon 2 33541, linka 23.

OBSAH A.

Příhoda:

V.

Tichý:

Jan

Šimr

-

nám.

68,

Národní

CONTENTUS

š e d e s á t n í k e m ..........................................................................................209

K padesátinám prof. dr. Vladimíra R y p á č k a ......................................................... 211

J. K u b í č k a : Svrčekia n. gen. — nový rod terčoplodých hub — Svrčekia genus novum D i s c o m y c e t u m ............................................................................................................................214 M. S v r č e k : F.

Galactinia vesiculosa f. cerea (Sow. ex F r .) Svr........................................................219

Šm arda: Mykofloristická charakteristika rostlinných společenstev Čebínky u Brna — Mykoflora der Pflanzengesellschaften desBergesČebínka bei Briinn .

222

M. S v r č e k : Choroš troudník růžový — Fomitopsis rosea (Alb. et Schw. ex F r .) Karst. v okolí Prahy — Fomitopsis rosea (A lb. et Schw. ex F r .) K arst. in vicinitate urbis P r a g a e ............................................................................................................................229 Z.

Schaefer: Méně známé, vzácné a nové druhy ryzců ČSR VII — Lactarii Čechoslováci rariores vel novi V I I .................................................................................................. 230

L.

P o s p í š i l a B. K r e č m e r o v á : K otázce možného výskytu histoplasmosy, blastomykosy a coccidioidosy u nás — The question of a possible appearance of histoplasmosis, blastomycosis and coccidioidosis in our r e g i o n s ....................................... 238

A.

Pilát:

J.

P a c l t : Mykoflóra odumírající pavlovnie(Paulownia tomentosa) — The decay ot Paulownia t o m e n t o s a ................................................................................................................... 244

Cyphella friesii Crouan v Čechách — Cyphella friesii Crouan

in Bohemia

241

J. K r e j č o v á : Černá moniliová hniloba — moniliosa jádrovin i peckovin — The Monilia black rot in pome ond stone f r u i t ................................................................................. 247

V

Vydává Čs. vědecká společnost pro mykologii v Nakladatelství čs. akademie věd, Praha 1., Vodičkova 40, telefon 24-62-41. Tiskne K nihtisk n. p., závod 4, Praha 10, Sámova 12. R edakce: Praha 1., Václavské náměstí 68, Národní museum, telefon 233-541. Administrace: Poštovní novinový úřad, Praha 3, Jindřišská 14, Objednávky přijím á také každý poštovní úřad nebo doručovatel. Vychází čtyřikrát ročně. Cena čísla 5,50 K čs. Roční předplatné 22 K čs, R bl 9,60, U S $ 2,40, 8 - , 1 7 , - . Toto číslo vyšlo v říjnu 1960. Á - 04*01278

CG) by Nakladatelství československé akademie věd 1960

I

F om itop sis ro sea (Alb. et Schw. ex Fr.) Karst. — T r o u d n í k r ů ž o v ý . U Haloun (Brdské hřebeny) na pařezu smrkovém nalezl 24. IV. 1960 M. Svrček. — Prope Halouny in montibus Brdské hřebeny, Bohemiae centralis, in codice putrido P iceae ex celsa e ca 400 m s. m. 24. IV. 1960 leg. M. Svrček. — Foto dr. A. Pilát

«

■

-** igja{R>a>i»^ JP i ^ ^ ^[ ^Bap^^^ y B a jW

'" ^ ' * * * ' jř* -■•* , . JSM r

jPJB ^M pW sIjBB tt^B ^ '^K mG^M^K. ijJý fa3p p M

^jpPP^^H

C y p h ella frie sii Crouan. Foto A. Pilát.

■“ i

Část celkového pohledu na Čebínku. Drolinně balvanité vápencové stepi dodávají svérázného vzhledu stoleté zakrnělé borovice lesní. Borovice černé mají na tomtéž stanovišti normální růst, téměř kuželovitou korunu a přímý hlavní kmen. — Ein Teil der Gesamtansicht auf den Berg Čebínka. Der Kalksteinfelsensteppe prägen hundertjährige, verkümmerte Kiefern (P inus silvestris L.) einen eigenartigen Charakter ein. P in u s nigra Arn. weist auf demselben Standort einen normalen W uchs, eine fast kegelartige Krone und geraden Baumstamm aus. — Foto Fr. Šmarda.

Vlajková forma zakrnělé sosny (P in u s siívestris L.) na vápencové balvanité stepi Čebínkv u Brna. — Fahnenform einer verkümmerten Kiefer (P inus silvestris L.) auf der Kalksteinfelsen steppe des Berges Čebínka bei Brünn. — Foto Fr. Šmarda.

Tab. 40

G alactin ia v esicu losa i. cerea (Sow. ex

Fr.) Svrček K. Poner pinx.

Č E S K Á M Y K O LO G IE Č A S O P IS Č E S K O S L O V E N S K É V E D E C K É S P O L E Č N O S T I R O Č N ÍK

14

1960

pr o

m y k o l o g ii

S E Š IT

4

Jan Šimr šedesátníkem A ntonín P říh od a

Dne 2. září 1960 se dožil 60 let odborný ,. *' učitel J a n Š i m r , botanik, který znač/ ně přispěl také k mykologickému výzkumu naší vlasti a popularisaci mykologie, _ jg ■Jfc a zvláště pak k o c h r a n ě p ř í r o d y , « ¡V ® především v Českém středohoří. £-< V j* v Jan Šimr se narodil 2. IX . 1900 ve Ve- p p p ; , .Oj-/"1" * selí nad Lužnicí. V roce 1919 složil matu- ‘ 1 .*■’? ritu na učitelském ústavu v Soběslavi a 1 pak učil od roku 1922 v Dubči a Čestli' • cích u Prahy. Od 1. září 1922 nastoupil p na tehdejší menšinové škole v Kostomla: l^ĚĚĚm ĚUSĚĚk tech pod Milešovkou v Českém středohoří > ■/ ' a tento kraj se pak stal jeho láskou. V le­ tech 1 9 2 7 — 1945 učil na měšťanské škole v Třebenicích, 1 9 4 5 — 1957 v Třebívlicích a od roku 1947 na střední škole ve Velemíně. V roce 1957 byla jeho práce oceněna vyznamenáním ,,Za vyni­ kající p rá ci“ za botanický výzkum a ochranu přírody, v které je Jan Šimr po mnoho let činný jako konservátor ochrany přírody a krajiny na několika okresech v Českém středohoří. V mykologii pracoval Jan Šimr již v době, kdy učil v blízkosti Prahy. Každé pondělí dojížděl do Prahy do botanického ústavu Karlovy university k profe­ soru Velenovskému, pro něhož sbíral houby, zvláště terčoplodé (Discom ycetes). Četné jeho nálezy uvádí Velenovský v1díle „České houby“ i v dalších pub­ likacích. Na Vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství v Praze spolu­ pracoval Jan Šimr s profesorem Kavinou, pro něhož sbíral také lišejníky a me­ chy, a později i s profesorem Jarom írem Klikou. Do Československé mykologické společnosti posílal dále houby F . Smotlachovi. Z hub zajímaly Šimrá p ře ­ devším houby břichatky ( G asterom ycetes), kterým věnoval také většinu publi­ kací. Nej významnější je jeho první nález květky písečné — M ontagnea arenaria (D C .) Zeller v Československu r. 1931. Jinak se věnoval zvláště fytogeografii, upoutala ho především společenstva teplomilné xerofytní vegetace Českého středohoří, o kterých publikoval řadu článků. Chtěl poznat přírodu v celé šíři, a proto sbíral vedle rostlin i motýly, brouky, pavouky a měkkýše, které posílal odborníkům v těchto oborech. Tento široký zájem a spolupráce vytvořily dobré předpoklady pro práci v ochraně přírody a vlastivědě, kde je těžiště Šimrovy činnosti, kterou nelze zhodnotit krátkou zprávou v speciálním časopise. Jejím výsledkem není jen množství příspěvků v odborných, populárních i krajinských časopisech, ale i zřízení čet-

209

Č ESK A

M Y K O LO G IE

14

(4)

1960

ných přírodních reservací, chráněné stromy apod., ale zvláště pak mnoho ná­ sledovníků; těch, které Jan Šimr pro tyto dobré myšlenky získal a kterým vždy ochotně poskytoval radu i pomoc. Za všechny tyto jeho žáky i spolupracovníky mu přejeme mnoho zdraví a úspěchů v dalších desítiletích! Mykologické příspěvky Jana Šimrá 1924 Houby dolů ,,Florentini“ a „Karolina 1.“ na Duchcovsku. Mykologia 1 : 1 0 7 — 108. 1925 K výskytu žaludice obřízné (Disciseda circumscissa B. et C .). Mykologia 2 : 5 7 . — Leucorhizon nidificum Vel. (kulička kořínkatá). Mykologia 2 : 101. — Žaludice obřízná (Disciseda circumscissa B. et C .). Mykologia 2 : 1 2 5 . — Rozšíření žaludice obřízné (Disciseda circums­ cissa B. et C .) v ČSR. Věda přírodní 6 : 2 5 4 —256. 1926 Hvězdice z okolí Kostomlat pod Milešovkou.

Mykologia 3 : 1 2 8 — 129.

1927 Kustřebky z okolí Kostomlat pod Milešovkou. Mykologia 4 : 1 1 7 — 118. 1933 Nové naleziště Disciseda circumscissa B. et C. v Čes. Středohoří. Věda přír. 14 : 24. — Břichatkovité houby xerothermních porostů Milešovského Středohoří. Čas. čs. Houbařů 1 3 : 7 4 — 76, 1 3 8 — 139. — Montagnites De Candollei F r., nová houba pro ČSR. Čas. nár. Mus. od i . přírodov. 107 : 54. 1935 P rv ý nález květky (květovky) v Československu. Čas. čs. Houbařů 15 : 9 0 — 92. 1936 Nová lokalita Montagnites De Candollei F r. v Čes. Středohoří. Čas. nár. Mus. odd. přírodov. 1 1 0 :6 2 . — Nej důležitější houby z okolí Třebenic. Čas. čs. Houbařů 1 6 : 4 8 — 49 et 9 9 — 100. — Palečkovité — Tulostomaceae. Čas. čs. Houbařů 1 6 : 1 4 4 — 146. — Další lokality Montagnites De Candollei F r. v Českém Středohoří. Čas. nár. Mus. odd. přírodov. 110 : 125. 1937 Hvězdice (prom ěník) — Geaster. Čas. čs. Houbařů 1 7 : 1 0 7 — 111 et 1 5 3 — 1^6. lostoma volvulatum Borscs. v Čechách. Čas. nár. Mus. odd. přírodov. 111 : 182.

—

Tu-

—

Dvě

1938 Tulostoma granulosum Lév v Čechách. Čas. nám. Mus. odd. přírodov. nové pýchavky Českého Středohoří. Čas. čs. Houbařů 1 8 : 1 1 5 — 118.

112:173.

1940 Zeměpisné rozšíření Gasteromycetů v levém křídle Středohoří se zvláštním zřetelem ke svahům xerothermním. Čas. nár. Mus. odd. přírodov. 1 1 4 : 1 6 5 — 174. 1944 Houbařský slovník tvaroslovný. Čas. čs. Houbařů 2 3 : 3 3 — 36. 1945 Houby výslunných strání. Chvilky v Přírodě 4 : 115 — 117. — Klíč k určování pýchavek (Lycoperdon). Čas. čs. Houbařů 2 3 : 1 1 0 — 115. — Pavučinec či pahřib hřibovitý (Phlegmacium varium Schf.). Čas čs. Houbařů 2 4 : 2 8 —29. 1947 Tři pýchavky výslunných strání Českého Středohoří. Čes. Mykol. 1 : 5 0 — 51. 1949 Hadovka psí (Mutinus caninus Huds.) v Českém Středohoří.

210

Čes.

Mykol. 3 : 8 9 .

K padesátinám prof. dr. Vladimíra Rypáčka V lad im ír T ich ý

Dne 10. října 1960 se dožívá 50 let doktor biologických věd V l a d i m í r R yp á č e k , profesor fysiologie a anatomie rostlin na přírodovědecké fakultě brněnské university. Narodil se v jihočeské vesničí Okrouhlé Radouni; gymnasium studoval v Jindřichově H radci a tam také roku 1 9 2 9 maturoval. Svá vysokoškolská studia konal na přírodovědecké fakultě Karlovy university, kde byl roku 1934 prohlášen doktorem přírodních věd. Vědecká práce profesora Rypáčka zasa huje do několika oblastí r o s t l i n n é fysiologie. Jedním z jejích podstatných směrů jsou studie, které se týkají problémů mykologických, resp. lichcnolo-

J V

iH k

■ : ' ¿¡0W F j£ W fc.S 'v j K k ■ jftgf ; ; mL j '■

« ■

' ¡gj

juje svou publikační činnost, v níž si zehub na reaktivitě a fysiologii komplexní

¿1^0 ’"*'■'

«^1

JjK

vztah lišejníků, lišejníkových hub a lišej- ¿$¡£ 1' líg " níkových řas k aciditě prostředí a jejich I W ěxS Ě Í regulační schopnosti. Tak se dostává k pro­ blematice regulačních schopností rostlinné tkáně vůbec a jejího významu pro poznání vitality rostliny. V letech válečných obrací prof. Rypáček svoji po­ zornost k otázkám jemné struktury a fysiologických vlastností lignocelulos a jejich d e k o m p o s i c e dřevokaznými houbami. Tato nová linie jeho vědeckého zájmu se rozvinula bohatě v dalších pracích a stala se základem jeho vlastní vědecké školy. V pozdějších letech obrátila se pak zcela zákonitě k rostoucím potřebám naší praxe. Dvě zdánlivě samostatné linie — studium lignocelulos a studium fysiologie dřevokazných hub — nejsou v pojetí prof. Rypáčka dvěma oddělenými komplexy, nýbrž jediným dialek­ tickým celkem. Studuje lignocelulosu jako substrát dřevokazných hub a dřevokazné houby opět jako organismy schopné normální existence jen na lignocelulosním substrátu, který přitom pozměňují. V prvé fázi tohoto období šlo hlavně o studium fysikálních vlastností dřeva a jejich vlivu na růst dřevokazných hub. Cílevědomé studium tohoto problému vyžadovalo ovšem založení s b í r k y k u l t u r d ř e v o k a z n ý c h h u b , ke kterému prof. Rypáček přistoupil v poválečných letech. Nově založená m y k o t h é k a, stále doplňovaná novými isoláty, umožnila v další fázi rozšíření my­ kologických studií, které vyrostlo v komplexně řešený problém b i o l o g i c k é o c h r a n y d ř e v a proti dřevokazným houbám. Na druhé straně, umožnila existence mykothéky rozsáhlé studie vzájemných mezidruhových vztahů hub, jakož i jejich vztahů sukcesních. Prof. Rypáček se vždy snažil, aby řešení problémů, které vedl a řídil, bylo při zachování vysoké vědecké úrovně současně zam ěřeno k p r a k t i c k ý m

211

Č ESK Á M Y K O LO G IE

14

(4 )

1960

p o t ř e b á m národního hospodářství. Tomuto požadavku vyhovují i současné směry vědeckovýzkumné práce na jeho pracovišti. Je to komplexní studium dekomposice lignocelulosy dřevokaznými houbami, rozpracované do několika dílčích linií. Studium submikroskopických změn způsobených dřevokaznými houbami ve stavbě lignifikovaných buněčných blan osvětluje nejen otázky struk­ tury buněčné blány, ale dotýká, se úzce! i fysiologie hub. Pro praxi má pak vý­ znam při přípravě dřeva nových m e c h a n i c k ý c h vlastností. S tímto smě rem souvisí velmi úzce další problém jeho pracoviště, totiž využití a regulace produkce specifických enzymů dřevokazných hub. V posledních letech zorganisoval prof. Rypáček výzkum chemických změn lignocelulosy, k nimž dochází působením dievokazných hub. Jde tu především o pochody h u m i f i k a č n í , které jsou sledovány z hlediska biologické aktivity vznikajících produktů. V sou­ vislosti s tím se zaměřil se svými spolupracovníky k širšímu studiu biologických účinků humusových látek na zelené rostliny vůbec. O praktickém významu těchto prací nelze pochybovati. Svědčí o něm zájem, který vyvolaly u nás i v ci­ zině. Vědecká úroveň a organisační stav, k nimž pozvedl prof. Rypáček své praco­ viště, jsou výsledkem jeho n a d š e n í a h o u ž e v n a t o s t i , s nimiž p ři­ stupoval ke své práci, politického uvědomění, s nímž chápal potřeby společ­ nosti, i lidských vlastností, jimiž vychovával své spolupracovníky. Své půso­ bení na brněnské universitě počíná jako asistent profesora Ú 1 e h 1 y. Habili­ tační práci připravenou již na počátku války předkládá ihned pO’ osvobození a na jejím základě získává v roce 1945 venia docendi pro obor r o s t l i n n é f y s i o l o g i e . K rátce po smrti prof. Úlehly je pověřen vedením ústavu a v roce 1951 jmenován profesorem pro obor fysiologie a anatomie rostlin. V ý­ sledky, které přinesla jeho dlouholetá, cílevědomá práce v oboru fysiologie dřevokazných hub a struktury lignocelulosy, byly oceněny v roce 1 956, kdy by­ la při katedře fysiologie rostlin a genetiky zřízena vědecko-výzkumná labora­ toř, v níž je studium těchto směrů soustředěno a jejímž vedoucím byl prof. Rypáček ustanoven. Experim entální výsledky, získané dlouholetou prací vyko­ nanou jednak samostatně, jednak ve spolupráci se svými žáky, shrnul prof. R y ­ páček v monografii o biologii dřevokazných hub, která vyšla v Nakladatelství ČSAV v r. 1957. Na jejím základě byla mu pak Biologickým ústavem ČSAV v roce 1958 udělena hodnost d o k t o r a b i o l o g i c k ý c h v ě d . Záslužná je i p e d a g o g i c k á p r á c e prof. Rypáčka. Vedle běžných povinností vysokoškolského učitele věnoval se se zvláštní péčí výchově vědec­ kého dorostu. Celá řada jeho žáků a aspirantů působí dnes na významných místech československých vysokých škol i výzkumných ústavů, kde uplatňují zkušenosti získané pod jeho vedením. Vzhledem k svým vlastním bohatým zkušenostem byl prof. R ypáček ustano­ ven do vyšších funkcí pedagogických i vědeckých, povolán do řady vědeckých rad i redakčních rad odborných časopisů. Je členem řady vědeckých; společ­ ností našich i zahraničních. U příležitosti padesátých narozenin prof. Rypáčka vzpomínáme jeho dosa­ vadní bohaté činnosti na poli mykologie jen krátce, neboť věřím e, že mu bude dopřáno ještě dlouho využívat svých velkých zkušeností ve vědecké práci, výuce a výchově dalších generací vědeckých pracovníků. Do této činnosti přejeme mu všichni mnoho zdaru!

212

T IC H Ý :

K

PADESÁTIN ÁM

PR O F .

D r. VL.

RYPÁ ČKA

Publikace prof. dr. Vladimíra Rypáčka z oboru lichenologie,

biologie dřevokazných hub a

výzkumu jejich přirozených substrátů Příspěvek k ekologii rodu Cla^onia. Rozpr. II. T ř. čes. Akad. 44 (No. 2 2 ) : 1 — 8, 1934. Contribution to the Ecology of the Genus Cladonia. Bull. intern. Acad. tchèque Sci., Prague. Cl. math.-nátur.-med. 35 : 9 2 — 99, 1934. Vliv koncentrace vodíkových iontů na některé druhy rodu Cladonia. Věstn. král. čes. S~olečn. Nauk, II. T ř., (N o. 6 ) : 1 — 19, 1935. Lišejníky ve světle dnešní vědy. Věda přír. 16 : 1 4 5 — 150, 1935. Vztah lišejníků k prostředí. Věda přír. 1 6 : 1 8 7 — 190, 1935. Příspěvek k experimentální ekologii lišejníku Parmelia physodes ( L .) Ach. (regulace pH.). R ozpr. II. T ř. čes. Akad. 45 (N o. 2 1 ) : 1 — 13, 1935. Recherches expérimentales sur l’écologie du lichen Parmelia physodes ( L .) Ach. (Régulation du pH .). Bull, intern. Acad. tchèque Sci., P ra?u e, Cl. math.-natur.-med. 36 : 1 1 7 — 126, 1935. Titrační křivky přirozených vod a jejich význam pro hydrobiologii. Věda přír. 17 : 4 9 — 52, 1936. Společně s T. Martincem. Kultivace lišejníkových hub a jejich vztah k prostředí. Věda přír. 17 : 85 — 88, 1936. Spo­ lečně s R. Helfertovou. A new method for isolating the Lichen Fungi, Studia bot. Čech. 2 :6 '2 —63, 1939. Společně s R. Trtílkovou- Helfertovou. Analogické vztahy lišejníků a lišejníkových hub k sciditě prostředí.Příroda 3 3 : 7 2 — 79, 1940. Naše nejdůležitější dřevokazné houby. Věda přír. 23 : 12 — 21, 1944. Studie o vlivu fysikálního stavu dřeva na růst dřevokazných hub. 1. Růst houby Ceratostomella pilifera Fries v bě’ i borovice (Pinus silvestri'jj. Spisy přírodověd. Fak. Masary­ kovy Univ., Brno, No. 294 : 1 — 38, 1948. Způsob získávání dřeva a dřevěných výrobků objemově stálých. Polský patent č. 34824 (1 9 4 7 ), švýcarský patent č. 260372 (1 9 4 9 ). Způsob výroby objemově stálého dřeva, odolného vůči vysokým teplotám. Švýcarský p a­ tent č. 2 5 6 1 7 2 (1 9 5 0 ). Rozklad dřeva dřevokaznými houbami. Čes. Mykol. 4 : 12 — 14, 1950. Kultury dřevokazných hub a jejich význam. Přírod. Sborn, ostravského Kraje 1 1 : 6 1 — 65, 1950. Společně s R.. Radvanem. Čisté kultury hub, pěstované v ústavu pro fysiologii rostlin MU v Brně (K otlářská 2 .). Čes. Mykol. 5 : 1 6 — 19, 1951. Společně s R. Radvanem. Teplotní poměry v trouchnivějícím dřevě na přirozeném stanovišti. P r. moravskoslezs. Akad. Věd přír. 23 : 4 35 — 450, 1951. Společně s V. Tichým a M. Hejtmánkem. Destrukční rozklad blan buněčných borové běli houbou Coniophora cerebella (P e rs.) Schroet. Změny v botnavosti a fysikálním stavu dřeva jako indikátor strukturálních změn blány buněčné. Spisy přírodověd. Fak. Masarykovy Univ., Brno, No. 335 : 4 9 —70, 1952. O antibiotickém vlivu lišejníků Parmelia physodes ( L .) Ach. na růst některých dřevokaz­ ných hub. Spisy přírodověd. Fak. Masarykovy Univ., Brno, No. 3 3 5 : 7 1 — 82, 1952. Společ­ ně s V. Tichým. O fungistatickém účinku lišejníkových kyselin druhu Parmelia physodes ( L .) Ach. Spisy pří­ rodověd. Fak. Masarykovy Univ., Brno, No. 3 3 5 : 8 3 — 95, 1952, Společně s V. Tichým. Kultury hub, pěstované v Ústavu pro fysiologii rostlin Masarykovy university v Brně. 2. sdělení. Čes. Mykol. 6 : 93 — 94, 1952. Společně s V. Tichým. Vliv stanoviště na fungistatické schopnosti lišejníků. Spisy přírodověd. Fak. Masarykovy Univ., Brno, No. 346 : 1 0 1 — 118, 1953. Společně s V. Tichým. Botnavý tlak lignocelulosních buněčných blan. Spisy přírodověd. Fak. Masarykovy Univ., Brno, No. 3 4 6 . 1 1 9 — 140, 1953. Společně ze Z. Laštůvkou, Mezidruhové vztahy dřevokazných hub studovány in vitro. Spisy přírodověd. Fak. Masa­ rykovy Univ., Brno, No. 350 : 225 — 237, 1953. Společně s M. Hejtmánkem. Vzájemné vztahy hub, rozkládajících lignocelulosní blány buněčné. I. Vliv teploty na sukcesní vztahy při pochodech humifikačních. Spisy přírodověd. Fak. Masarykovy Univ., Brno, No. 3 5 5 : 1 3 3 — 144, 1954. Společně s M. Felklovou-Němcovou. Vliv houby Trichodema v iriie Pers. na růst dřevokazných hub. Spisy přírodověd. Fak. Masarykovy Univ., Brno, No. 355 : 1 5 3 — 167, 1954. Společně s K. Radou. Vznik a funkce tmavých zon ve dřevě. Přírod. Sborn, ostravského Kraje 15 :3 2 0 —332, 1954. Společně s L. juráškem.

213

Č ESK Á

M Y K O LO G IE

14

(4 )

1960

O fungistatickém účinku metabolických produktů některých mikroorganismů. Spisy p říro ­ dověd. Fak. Masarykovy Univ., Brno, No. 3 6 0 : 3 4 9 — 374, 1954. Společně s M. Hejtmán­ kem. Kultury hub, pěstované v Üstavu pro fysiologii rostlin Masarykovy university v Brně 3. sdělení. Čes. Mykol. 9 : 23 — 24, 1955. Společně s L. Juráškem. Biologie dřevokazných hub. 209 p.. 14 tab., Praha 1957. Enzymy dřevokazných hub I. Zjišťování oxydačních exoenzymů. Čes. Mykol. 1 1 : 9 6 — 102, 1957. Společně s V. Havlíčkovou. Studie vlivu fysikálního stavu dřeva na růst dřevokazných hub II. Požadavky na objem vzduchu a vody celulosovorními a lignivorními houbami. Spisy přírodověd. Fak. Masarykovy Univ.,Brno, No. 396 : 3 2 5 — 336, 1958. Společně s L. Schánělem. Das Wachstum der Holzzerstörenden Pilze und die Holzzersetzung in Abhängigkeit von der Tem peratur. Studies in Plant Physiology, Praha, 1 8 5 — 189, 1958.

Svrčekia n. gen. — nový rod terčoplodých hub Svrčekia genus novum Discomycetum Jiří K u b ičk a Autor sbíral v okolí Třeboně řadu plodnic operkulátního diskomycetu, který je totožný s B a rla ea m acrospora Vel. Při studiu tohoto druhu byly zjištěny podstatné rozdíly oproti rodům L am p ro sp ora de Not. (B a r la ea Sacc. et auct. p. p.) a P licaria Fuck. (v pojetí Boudierově), které opravňují vystavení nového rodu z tohoto příbu­ zenstva. , Auctor in vicinitate Trebonae (Třeboň, Bohemia meridionalis) apothecia numerosa B a rla e a e m acrosp orae Vel. legit. Haec species a genere L a m p ro sp o ra de Not. (B a r la ea Sacc. et auct. p. p.), atque P licaria Fuck. sensu Boudier valde discrepat qua de causa genus novum describitur.

Při sběrech hub jsem v roce 1959 věnoval na přání přítele dr. M i r k o S v r č k a, našeho nejlepšího znalce terčoplodých hub, zvláštní pozornost zem­ ním druhům této skupiny. Zjistil jsem v okolí Třeboně řadu vzácnějších druhů, které jsem si popsal, dle možnosti určil pomocí Velenovského monografie diskomycetů (Monographia Discomycetum Bohemiae, 1 9 3 4 ) a poté jsem je předával dr. Svrčkovi k revisi nebo k dalšímu zpracování. Týž mi k ulehčení práce půj­ čil rukopis svého rodového klíče diskomycetů, takže jsem měl moderní pomůc­ ku alespoň k určení rodů. Na jedné exkursi v září 1959 jsem nalezl řadu plodniček podivného druhu, který jsem určil jako Barlaea macrospora Vel. Rodové zařazení tohoto druhu však i podle Svrčkova klíče činilo potíže. Po diskusi s autorem klíče jsem se rozhodl vystavit pro tento druh nový rod, který na jeho počest nazývám: Svrčekia Kubička, n. gen. Typus: Barlaea macrospora Velenovský, Monogr. Discomyc. Bohem. p. 323 tab. 2 3 : 1 - 3 , 1934. Apothecia drobná, v mládí polokulovitá, brzy ploše rozložená, s theciem zá­ hy konvexním, v dospělosti a stáří silně vyklenutým, takže apothecium má tvar hlízkovitý, s okrajem k zemi přisedajícím, při čemž thecium je více méně hrbo-

214

K U B IC K Á : NOVÝ ROD T E RČ O PLO D ÝC H HUB

•

i

L

i

i

S

l

l

i

c ©

@

#

l

i

b

( # ;

—

d

.—

/Q ^ O O C O O O ) liliiá iH fc

^

9

9

í |

f

^

f |

9

3

®

/

2

g

S

5 5 5 § )

5

Z Z X T IIIII) rl

1 tiv

S v rčekia m acrosp ora (Vel.) Kubička — A. Apothecia v různém stadiu vývoje a na řezu. Apothe cia (etiam secta). — B. Část thecia na řezu s parafysami a mladými vřecky. Thecium (sectum). — C. Vrchol vřecek s nezralými výtrusy. Apex ascorum cum sporis iuvenilibus. — D. Výtrusy v různém stadiu zralosti. Sporae (iuvenilis usque m aturae). — E. Zakřivená vřecka. Asci curvati. — F . Vrchol parafys. Apex paraphysium. — G. Kulovité buňky excipula a válco­ vité buňky hypothecia. Cellulae globosae excipuli et cellulae cylindracei hypothecii. — Třeboň, na písčité vlhké zemi 9. a 20. IX . 1959 leg. J. Kubička. — Ad terram arenosam humidam prope Třeboň, Bohemiae merid., 9. et 20. IX . 1959 leg. J. Kubička. — V. Ježek del.

215

ČESKA

M Y K O LO G IE

14

(4 )

1960

laté až laločnaté. Apothecia jsou přisedlá, až krátce a tlustě stopkatě stažená, zevně lysá a hladká, šťavnatě masité konsistence. Vyrůstají jednotlivě nebo ve svazečcích na holé zemi. Vřecka veliká, válcovitá, ve stáří stočená, na bázi přím á, pravidelně se dolů zúžující, s 8 výtrusy jednořadé uloženými. Jodová reakce negativní (blána vřecek nem odrá). Výtrusy dokonale kulaté, v dospělosti hustě a ostře špičatě ostnité až ježaté. Parafysy velmi bohatě vyvinuty, v mládí daleko převyšující vřecka a vytvářející nad nimi mohutnou vrstvu (pseudoepithecium), nápadně tlusté, válcovité, přímé, septované, dolů zvolna ztenčené, bez karoténových pigmentů. Hypothecium složeno z válcovitých buněk. Excipulum z buněk kulo­ vitých, pigmentovaných. Zatím sem patří jediný druh: Svrčekia m acrospora (Vel.) Kubička, n. comb. Basonym: Barlaea macrospora Velenovský, Monogr. Discomyc. Bohem, p 323, tab. 2 3 : 1 - 3 , 1934. Synon.: Barlaea amethystina sensu Velenovský, 1. c. p. 322, 1 9 3 4 (non Q uélet) — B. cerebralis Vel. et B. bufonia Vel. in litt. (status iuvenilis). Popis podle našich sběrů, sestavený na podkladě asi 30 exemplářů. Apothécia drobná, 1 — 4 mm v průměru, v mládí polokulovitá, na theciu jen mírně miskovitá, brzy ploše sklenutá a rozložená, takže okraje thecia se do­ týkají země, brzy značně hlízovitě vyklenutá, na theciu jemně hrbolatá až mozkovitě zprohýbaná, zevně hladká, lysá, dosti široce přisedající až stopkatě stažená, někdy s vyvinutou centrální dutinkou, šťavnaté a masité konsistence. Na řezu lze; barevně odlišit zevní korovou část, tvořenou v mládí a ve stáří hnědě zbarvenými parafysami, v dospělosti tmavě fialovými, asi 150 — 2 0 0 ,u silnou. Vnitřní medulární vrstva je na řezu tvořena vřecky, je šedobílá, světle šedá a nasedá na bazální nahnědlou vrstvu. Thecium je v: mládí syenově hnědé, brzy tmavne a přechází do černofialového zbarvení. Vřecka 350 — 4 00 X 3 0 — 50 ,u, mohutná, válcovitá, hladká nebo dle výtrusů zaškrcená, shora dolů se pomalu zužující, dole na basi protáhle přímo zten­ čená, u mladých plodnic přímá, u hlízovitých stočená, někdy až přehrnutá o 160 stupňů, s 8 výtrusy uloženými v jedné řadě. V mládí jsou výtrusy ulo­ ženy blíže vrcholu ve 2 až 3 řadách, brzy se však řadí do jedné řady. V řecka se otevírají víčkem, jodem blána tmavne, ale nemodrá. Plasma nezralých vřecek jodem intensivně hnědne, v dospělosti zůstává obsah kolem výtrusů nezbarvert. Výtrusy v dospělosti kulaté, 2 0 — 26 u v průměru (Velenovský udává 25 — 50 jtí), s četnými přímými, bezbarvými, dlouhými ostnitými výběž­ ky. Velmi mladé spory ve vřeckul jsóu ovoidní nebo elipsoidní a jsou uloženy ve 2 — 3 rovinách blíže povrchu v rovině kolmé na osu vřecka. Brzy se zakulacují a při velikosti 13 u jsou již Neřazeny v jedné řadě v ose vřecka. Jsou kulaté, hladké, lysé s četnými drobnými olejovitými kapkami. Kapky se spojují až na 5 — 6. Při velikosti výtrusu 15 /u se objevuje na povrchu výtrusu aura o průměru 25 ,u viditelná jako průsvitný dvorec jinak lomící světlo než centrum, bez struk­ tur. Aura brzy zmizí a na povrchu blány výtrusu se objevují malá hrbolatá vyvýšení, která houstnou, výrůstky se protahují do délky a zahrocují se. Uvnitř buňky jsou stále patrny 2 — 3 velké kapky, jindy 5 — 6 menších. Zralé výtrusy jsou již i ve vřecku patrny poměrně tmavě šedým zbarvením, působeným lomem

216

K U B ÍČ K A : NOVÝ RO D TERČ O PLO D ÝC H HUB

světla a ostny. V nativním preparátu jsou staré spory odlišitelné od dospělých tvarem ostnů: ve stáří jsou ostny splihlé a spletené navzájem. Parafysy velmi dlouhé, 4 00 — 6 00 X 1 3 — 17 fi, válcovité, přímé, jednoduché, někdy s pučícími větvemi, přehrádkované, v mládí hnědavé, s pigmentem roz­ ptýleným v podobě jemných hrudek, v dospělosti jemně pastelově fialové s ho­ mogenně rozptýleným pigmentem, ve stáří opět hnědé, jodem mírně žloutnoucí. Excipulum je vytvořeno buňkami kulovitými typu „textura globulosa“ , 10 — 25 [i v průměru, bezbarvými, v silnější vrstvě hnědavými. Hypothecium z buněk válcovitých, 2 0 — 30 ¡i širokých, někdy lehce napuchlých. E k o l o g i e . Na povrchu holé, vlhké země, hlavně na písčitých půdách. R o z š í ř e n í . Zatím nalezena jen v Čechách: 1. Mnichovice, ”in arenis humidis, limosis saepe inter Juncum buíonium, aestate nc-n rarn.“ (leg. Velenovský, 1. c. jako B arlaea m acrospora Vel.) — 2. Mnichovice, !,in limo inter Ju n cu m b u fon iu m , V III. 1927“ (ieg. Velenovský, 1. c. jako B a rla e a am eth y stin a Quél.) — 3. Stránčice, ” in limo paludis pratensis, V II. 1923“ (leg. Velenovský, 1. c. jako B. am ethystin a Quél.) — 4. Třeboň, blíže výtopy rybníka Svět na místě zvaném ’’Vimperky“, v mokré koleji písčité cesty, 9. a 20 IX . 1959 (leg. Kubička). Dne 20. IX . 1959 rostly plodničky i po několikadenních mrazech až — 3°. Dokladové exsikáty třeboňských sběrů jsou uloženy v mykologickém herbáři botanického oddělení Národ, musea v Praze.

R o z p r a v a . Velenovského popis Barlaea macrospora se ve všech podstat­ ných znacích shoduje s našimi nálezy. Velenovský však viděl apothecia také až 14; mm v prům ěru s výtrusy až 50 ¡x velkými. Naše první sběry byly velmi mladé, takže apothecia dozrávala až doma v krabičkách a velikost jejich zůstala stejná. Velenovský udává parafysy na vrcholu „late clavatae“ , naše byly vcelku válcovité a jen ponenáhlu se dolů ztenčovaly. Protože však jejich šířka na vrcho­ lu je shodná s rozm ěry, uváděnými Velenovským, jde zřejmě jen o rozpor v terminologii. P ři studiu druhu Plicaria amethystina (Q u él.) Boud. jsme s dr. Svrčkem prohlédli i původní rukopisné poznámky Velenovského různých druhů Barlaea a zjistili jsme, že náš monograf popsal svou Barlaea macrospora ve svých popisech dokonce několikrát: 1. Barlaea amethystina sensu V e l e n o v s k ý představuje jen mladé plodnice našeho druhu (s dosud hladkými výtrusy) a nemá nic společného s druhem Q u é l e t o v ý m , převzatým B o u d i e r e m a jinými autory. 2. Barlaea cerebralis Vel. in litt. jsou mladší růstová stadia již blízko do­ spělosti, s mozkovitě zprohýbaným theciem. 3. Barlaea bufonium Vel. in litt. je rovněž mladším růstovým stadiem n a ­ šeho druhu. Zejména průvodní kresby v popisech Velenovského svědčí celkem jednoznačně pro tento názor. V e l e n o v s k ý , po vzoru R e h m a , zařadil do rodu Barlaea Sacc. (nomenklatoricky neplatného, neboť je mladším homonymem rodu rostlin jevnosnubných) řadu různých typů zemních diskomycetů s kulatými výtrusy, které již B o u d i e r rozdělil do několika různých rodů. Tak do r. Pulvinula Boud. patří druhy s karoténovými pigmenty a s výtrusy bez ornamentiky (hladkými), do r. Lam prospora de Not. emend. Boud. druhy se skulpturovanými výtrusy a rovněž s karoténovými pigmenty. Nejblíže rodu Svrčekia stojí r. Plicaria Fuck. v emendaci B o u d i e r o v ě (nikoliv R e h m o v ě nebo V e l e n o v s k é h o ! ) , od něhož se však liší naprosto rozdílným tvarem apothecia a parafysami. Tvar plodnic li Svrčekia je velmi charakteristický a skoro připomíná jakési prim itiv­ ní formy rodů Gyromitra nebo M orchella. U starých plodniček zesiluje tento

217

Č ESK A M Y K O LO G IE

14

(4 )

1960

dojem vznik centrální dutinky na bázi třeně, takže vývojově by bylo možno tento rod zařadit jako přechodný článek mezi typy s plným třeném a typy s třeném dutým a kloboukem. Podle názoru dr. S v r č k a vykazuje však 5. m acrospora spíše blízké vztahy k primitivním hypogeickým formám terčoplo­ dých hub, především k rodu Sphaerosom a Klotzsch. K snazšímu určení uvádíme přehled rodů drobných z e m n í c h m y c e t ů s k u l a t ý m i v ý t r u s y (podle Svrčkova klíče): 1. Pletivo apothecia obsahuje karoténové pigmenty

disko-

2. Výtrusy trvale hladké, bez ornamentiky — Pulvinula Boud. (Typus: P. convexella [K arst.] Boud.) 2. Výtrusy v dospělosti skulpturované, s ornamentikou — Lam prospora de Not. emend. Boud. (Typus: L. miniata [Crouan] de N ot.) 1. Pletivo apothecia bez karoténových pigmentů 2. Apothecia pohárkovitá až miskovitě rozložená, s theciem rovným a hladkým. Parafysy délky vřecek nebo jen o málo delší, nejsou nápadně tlusté — Plicaria Fuck. emend. Boud. (Typus: P. trachycarpa [C urrey] Boud ) 2. Apothecia vyklenutá až kulovitě hlízkovitá, s theciem hrbolatým nebo laločnatým. Parafysy daleko přesahující vřecka, nápadně tlusté, válco­ vité — Svrčekia Kubička (Typus: S. macrospora [Vel.] Kubička) S UM M A Svrčekia Kubička, n. gen. Genus D iscom ycetu m hom osp erm aliu m (Discomycetes opeťculati) ex affinitate generis P lic a ­ ria. Fuck. emend. Boud. (non Rehm, nec Vel.) et L a m p ro sp o ra de Not. emend. Boud., sed probabiliter potius ad genus S p h aerosom a Klotzsch spectans. Apothecia minora, solitaria vel subfasciculata, semiglobosa, dein conspecte c o n v e x a, subglobosa, t u b e r i f o r m i a , subsessilia usque breviter crasseque basi attenuata, succoso-carnosa, extus glabra, nuda. thecio denique plus minusve g i b b o s o usque cerebriformiter lacunoso. Asci g i g a n t e i, late cylindracei, octospori, vi iodi haud coerulescentes. Sporae globosae, pri­ mům laeves, maturae dense longeque a c u l e a t a e usque echinatae. Paraphyses ascos longe superantes, conspecte c r a s s e c y l i n d r i c a e , copiosissimae, rectae, apice parum incrassatae, pigmento non carotineo impletae (fuscidulae vel violaceo-íuscidulae). Hypothecium e cellulis cylindraceis, excipulum e cellulis globosis, coloratis. H a b. Ad terram nudám humidam praecipue arenosam. Aestate — autumno. Typus:

B a rla ea m acrospora Velenovský, Monogr. Discomyc. Bohem. p. 323, tab. 2 3 : 1 — 3, 1934.

Distributio:

Bohemia centralis et meridionalis.

Hoc genus novum amico meo cel. doctori M i r k o S v r č e k , mycologo bohemico diligentissimo in memoriam amicitiae et collaborationis fertili dedico. S v rčekia forma apotheciorum et paraphysium prorsus a P licaria Fuck. emend. Btoud. discrepat et etiam a L am p ro sp ora de Not. emend. Boud. absentia pigmenti carotinei valde differt. Species unica: Svrčekia macrospora (V el.) Kubička, n. comb. Basonym: B a rla ea m acrosp ora Velenovský, Monogr. 23 : 1 - 3 , 1934.

Discomyc.

Synon: B a rla ea am ethystin a sensu Velenovský. 1. c. p. 322, 1934 reb ralis Vel. et B. b u fon ia Vel. in litt. (status iuvenilis).

Bohem.

p.

(non Quélet!)

323,

tab

— B. c e ■

Haec species, adhuc solum a Velenovský in Bohemia centrali lectam, denuoseptembri anno 1959 prope Třeboň, Bohemiae meridionalis, ipse legi et accurate observavi.

218 *

Galactinia vesiculosa f. cerea (Sow. ex Fr.) Svr. (S

barevnou

tabulí

č.

4 0 ).

M irko S vrček Autor se zabývá taxonomickým hodnocením P eziza c erea Sow. ex Fr. na základě materiálu, nalezeném v dubnu 1958 ve skleníku v Praze (leg. B. Hřebíková). Dochází k závěru, že P. cerea je pouze nižším taxonem v rámci druhu G alactin ia vesicu losa (Bull. ex Fr.) Le G al.’ )

In diesem Beitrage (mit der Farbtafel No. 40) wi^d ein Fund von P eziza cerea Sow.ex F r., das in einem Treibhaus zu Prag im April 1958 gefunden wurde, taxonomisch behandelt. Vom Autor wird P. c erea bloss für eine Form von G alactin ia v esicu losa (Bull, ex F r.) Le Gal gehalten. Kürzlich wird auch die Ansicht auf die niedrige Taxone (subspecies, varietas, forma) aus dem Standpunkte der mykologischen Taxonomie ausgedrückt.

Barevná tabulka v tomto čísle České mykologie zachycuje plodnice terčoplodé houby kustřepky duté, a to v poněkud odchylné formě, kterou považu­ jeme za totožnou s Peziza cerea Sow. ex F r. Oba druhy, Peziza vesiculosa Bull. ex F r. a P. cerea Sow. ex F r., byly vždy v literatuře uváděny ve vzájem ­ né souvislosti a je zřejm é, že většina autorů pochybovala o druhové hodnotě posledně jmenovaného taxonu. F r i e s (Syst. myc. 2 : 5 2 — 53, 1 8 2 2 ) popisuje sice oba druhy, nicméně z jeho poznámek u P. cerea vyplývá úzký vztah; k P. vesiculosa. Jako samostatný druh je P. cerea uvedena také P h i 11 i p s e m (M an. Brit. Discomyc. p. 71, 1893, II. vyd .) s diferenčními znaky: nálevkovitá, velmi křehká apothecia, žlutavé thecium a trochu menší výtrusy oproti zprvu kulovitému apotheciu se světle hnědě zbarveným theciem u! P. vesiculosa. Zevní odění, popsané jako otrubičnaté (furfuraceus), je podle Phillipse společné obě­ ma druhům, podobně jako kořenovitě zúžená báze, která u P. cerea je vždy, u P. vesiculosa často vyvinuta. Určitý rozdíl je v ekologii — P. cerea roste na vrstvách třísla, na zemi mezi listím apod., na jaře, P. vesiculosa na půdě bo­ haté výživnými látkami, na hromadách hnoje, tlejícím listí apod., na jaře a na podzim. Phillipsův popis tedy v podstatě souhlasí se stručnými diagnosami obou druhů ve Friesově Systema mycologicuni (1. c .), doplněných poznámkami, z nichž význam má zejména poukázání na proměnlivost zbarvení u P. vesicu­ losa: ,,color v ariat albidus, aíbido-fuligineus rarius disco fusco“ . R e h m (Discomyc. in Rabenhorst p. 1018, 1 8 9 6 ) správně rozeznal slabou druhovou hodnotu P. cerea a podřadil tento druh jako varietu k P. vesiculosa. od níž se liší světle okrově žlutým zbarvením, na zevní ploše apothecia více žloutkově žlutým nebo také jen bělavým, menšími apotheciemi a menšími vý­ trusy, 18 — 20 X 7 — 9 ix velkými. Podle Rehma není podstatný rozdíl mezi obě­ ma druhy a tím se tento autor přiklání rovněž 'k názoru B r e f e l d o v u (M ycol. Untersuch. 10 : 3 3 5 ), který nezjistil žádný rozdíl mezi P. cerea a P. vesi­ culosa, ani rozdíl ve tvorbě konidiových stadií, za které se u P. vesiculosa po­ važuje hyphomycet O edocephalum fim etarium (Riess. in F resen .) Sacc.Rovněž Velenovský (Monogr. Discomyc. Boh. p. 352, 1 9 3 4 ) sepřidržel pojetí Rehmova. *) G alactin ia v esicu losa í. c erea (Sow. ex F r.) Svrček c. n. Basonym: P eziza c erea Sowerby ex Fries, Syst. mycol. 2 : 52,

1822.

219

ČESK Á

M Y K O LO G IE

14

(4)

1960

Naproti tomu jiní, jako např. B o u d i e r (Icon. mycol. 2 : pl. 25 7 , 2 5 9 , 1 9 0 6 ) uvádějí oba druhy samostatně, přestože v jejich popisech nepřinášejí žádné nové diferenční znaky. S e a v e r o v a domněnka (North Am erican Cup-Fungi p. 233, 1 9 2 8 ), že P. cerea je snad totožná s P. sylvestris (B oud.) Sacc. et Trott. in Sacc., je neoprávněná, neboť jde o dva naprosto rozdílné druhy. Nejnověji L e G a l o v á (Discomyc. de M adagascar p. 3 3 — 37, 1 9 5 3 ), i když se dosti podrobně (na materiálu madagaskarském) zabývá P. vesiculosa, kterou v sou­ hlase s novým vymezením rodu Galactinia přeřazuje do tohoto rodu, opomíjí zcela její příbuzenské vztahy a tudíž i vztah k P. cerea. Plodnice, zobrazené barevně akad. malířem K. P o n e r e m, zachycují část materiálu, který ve dnech 5. až 14. dubna 1958 sbírala s. Bedřiška H ř e b í ­ k o v á na rašelinné půdě ve skleníku Zahradnictví Komunálních podniků města Prahy v Praze-Strašnicích a předala mi je k určení. Uvádím popis podle čerstvého materiálu: A p o t h e c i a 2,5 — 6 cm v průměru, zprvu skoro polokulovité uzavřená, pak hluboce pohárkovitá, teprve ve stáíí se široce otevírající a někdy dokonce s theciem vyklenutým a zpět přehrnutým, vespod vždy s t o p k a t ě s t a ž e ­ ná , se stopkou často kořínkovitě protaženou, až 2 cm dlouhou, černým hu­ musem obalenou a na povrchu bílým myceliem pokrytou, s okrajem úzce blanitým, dovnitř vehnutým, později oddálené slabě roztrhaným ; zevní plocha je zvláště u mladých plodnic celá hustě jemně a čistě bíle ojíněná, nikoliv však (ani na okraji) otrubičnatá, na spodní části apothecia smčrem ke stopkaté části někdy řasnatě smačklá a rýhovaná, jinak je hladká; thecium je s v ě t l e o k r o v ě ž l u t é , tmavší než zevní plocha plodnice, hladké. Konsistence křehce vodnatě masitá, pach slabě hnojný, dužnina na lomu neroní latex. Plod­ nice vyrůstají jednotlivě nebo po 2 až 3 trsnatě. V ř e c k a 3 3 0 — 350 X 18 —2 4 ,« , dlouze válcovitá, nahoře široce zaoblená až skoro uťatá, dole krátce stopkatá, s osmi výtrusy jednořadé uloženými. P ar a f y s y nečetné, 5 — 7/x tlusté, na vrcholku sotva ztloustlé, přímé, bezbarvé, s obsahem jemně a hustě zrnitým, velmi tenkoblanné. V ý t r u s y 21 — 2 3 X X 12 /.i, pravidelně elipsoidní, s obsahem zcela homogenním, bez kapek, s bla­ nou dokonale hladkou, bezbarvé. C h e m i c k é v l a s t n o s t i . V Melzerově reagens vrchol vřecek intensivně modrá, obsah mladých vřecek žloutne až červenohnědne, výtrusy se zbarvují žlutě. Parafysy se nezbarvují nebo jen nepatrně žloutnou. Z uvedeného popisu vyplývají následující znaky, kterými se náš m ateriál liší od typické formy P. vesiculosa: 1. světle okrově žlutavé zbarvení, 2. pohárkovitý tvar apothecia, 3. stopkatě prodloužená báze, 4. rozdílný substrát — niko­ liv vysloveně koprofilní ekotyp. Přesto přítomnost těchto znaků opravňuje k tomu, abychom P. cerea považo­ vali jen za formu P. vesiculosa, a to z těchto důvodů: 1. variabilita zbarvení u P. vesiculosa kolísá od bělavé, bělavě koptové do hnědavé (typická forma je světle hnědavá). Ale známe také formu okrově žlu­ tou, popsanou jako var. succinea Bres. 2. tvar apothecia u typické P. vesiculosa je zprvu kulovitý a dlouho uzavřený, pak polokulovitý, hluboce baňkovitý (odtud také české jméno ..Baňka“ pro rod Pustularia, který však nemá taxonomické oprávnění, je však platný nomenklatoricky pro zcela rozdílnou skupinu operkulátních diskomycetů). Nálevkovitá

220

SV R C E K :

G A LACTINIA

V E SIC U LO SA

F.

CEREA

či hluboce pohárkovitá apothecia souvisejí s utvářením kořenovitě prodloužené báze a jsou tedy jen modifikací hluboce konkávního apothecia jako základního tvaru. 3. stopkatě protažená báze se vyskytuje v souvislosti k podmínkám substrátu i u typické P. vesiculosa, i když většinou méně výrazně a často vůbec chybí. 4. ekologické rozdíly: P. vesiculosa je sice druhem koprofilním, avšak v sukčesní řadě koprofilních mykofyt nastupuje až jako jeden z posledních členů. Předpokladem pro její fruktifikaci je rovněž kvantita vhodného substrátu, za­ ručující určité chemické a fysikální vlastnosti — pro její výskyt s oblibou na hromadách hnoje, starých kompostech a silně hnojené půdě bohaté1 dusíkatými látkami. Nevyskytuje se nikdy na drobném trusu ani na exkrementech větších a dosud čerstvých. Nálezy P. cerea ze skleníků, případně i ze substrátů zdánlivě bez vztahů k exkrementům (např. hromady třísla) ještě neznamenají, že sku­ tečně vždy jde o substrát bez obsahu dusíkatých látek, které koprofilní houby vyžadují. Zejména to platí v případě nikoliv úzce a výhradně specialisovaného koprofilního askomycetu, jakým je P. vesiculosa. Považuji proto za oprávněné, označovat na základě uvedených znaků výše popsaný m ateriál jen jako taxonomickou jednotku nižšího řádu než druh (tzv. vnitrodruhový taxon), a to jako formu. Klasifikace vnitrodruhových taxonů (jde hlavně o subspecies, varietas a form a) v mykologické taxonomii není dosud jed­ notná. Autorům se ponechává celkem na vůli, jakou náplň těmto kategoriím přisoudí. Dosavadní praxe v mykologii však zřetelně směřuje k tomu, že sou­ časná mykologická taxonomie plně vystačí s jedinou kategorií vnitrodruhovou, a to formou. Pro subspecies, jak je tato všeobecně chápána v biologických kla­ sifikačních systémech, je neoddělitelným rysem její geografická náplň. To pro většinu vnitrodruhových taxonů v mykologii bud neplatí, nebo není dosud p ře ­ svědčivě doloženo. Varietas (odrůda) znamená závažnější odchylku projevu­ jící se alespoň v jednom podstatnějším nebo v několika méně významných zna­ cích „v rámci druhu“ současně, zatímco za formu jsou většinou považovány jen drobné, nevýznamné odchylky. Rozhodnout mezi oběma těmito klasifikač­ ními jednotkami zdá se teoreticky poměrně snadné, ve skutečnosti je to však jeden z nejobtížnějších problémů taxonomie, úzce a neoddělitelně spjatý s po­ jetím pojmu druhu (species). Současná mykologická taxonomie stále zřetelněji odbourává jednu — nebo dokonce obě — z těchto dvou nižších kategorií (varie­ tas a fo rm a ) a snaží se vystačit s druhem (species) jako základní taxonomic­ kou jednotkou, v jejíž náplni se stále intensivněji odráží snaha po přesnějším a detailnějším rozlišení, což má za následek to, že kategorie odrůdy (v a r.), po­ jata jako druh (spec.) se stává zbytečnou nebo naopak snižuje svou hodnotu tím, že zaujímá místo formy (f.). Přitom je nutno dobře rozlišovat tzv. „formy“ , které nemají nejmenší taxonomické oprávnění, jako např. za formy běžně — i dosud ještě — popisovaná pouhá růstová stadia plodnic.

221

Mykofloristická charakteristika rostlinných společenstev Čebínky u Brna M ykoflora der Pflanzengesellschaften des Hügels Čebínka bei Brünn F ran tišek Š m a rd a *) 1 Autor podává mykofloristickou charakteristiku vápencového kopce Čebínky n. m .). jihozápadně od Brna se zřetelem k rostlinným společenstvům.

(431

m

Der Verfasser gibt eine mykofloristische Charakteristik des Kalkhügels Čebínka südwestlich von Brünn (431 m ü. M.) mit besonderer Rücksicht zur Pflanzengesell­ schaften.

Vápencový kopec Čebínka je jeden z posledních, dosud tém ěř neporušených přírodních a krajinně estetických vápencových celků v blízkém okolí Brna. V přítomné době se počíná při Čebínce budovat velký podnik na zpracování kvalitního vápence; koncem tohoto století bude patřit vápencová část Čebínky minulosti a naše příští generace bude ochuzena: o rázovitý krajinný prvek do­ minující svému okolí, přírodní vědy o význačnou lokalitu moravskou. V tomto článku doplňuji dosavadní průzkum Čebínky fytocenologickou a mykofloristic­ kou charakteristikou, aby tak byla doplněna dokumentace vegetačních poměrů Čebínky. Čebínka je v polích isolovaný kopec severozápadně od Brna vysoký 431 m n. m., jehož jižní polovinu tvoří světle šedé devonské vápence, severní část ná­ leží útvaru permskému. Přírodní a botanicky význačnou je vápencová část Č e­ bínky, kde na svazích exponovaných k jihu a jihozápadu se vytvořila otevřená, drolině balvanitá step is mělkou vrstvou prsti, zatímco hlubší půdy jihový­ chodního svahu jsou porostlé listnatým hájem. Z oceňovacích elaborátů a katast­ rální mapy obce Čebína se dovídáme, že v r. 1826 byly převládající dřevinou vysokého lesa Čebínky borovice, v nízkém lese duby. Dnes převládá v listnatém lese pro svoji značnou! zmlazovací schopnost nad dubem habr. V 19. století byly místy vysázeny na stepi šeříky (Syringa vulgaris), žanovce měchýřníky (Colutea arborescens) a štědřenec zlatý déšť (Laburnum anagyroides). O těch­ to keřích jako o reliktech psal D o m i n (1 9 2 0 ). ' Klimatické poměry Čebínky zhruba charakterisují údaje meteorologické sta­ nice v Kuřimi (292 m ) vzdálené 3 km, na které byla za posledních 10 let v ob­ dobí 1 9 5 0 — 1959 nam ěřena průměrná roční střední teplota 8 ,13° a 535 mm srážek. Prům ěrná střední teplota v červenci 18,24° je vyšší než 18°, náleží tudíž oblast Čebínky s okolím do tzv. teplé oblasti, v které se daří teplomilným rost­ linám. Výzkum jevnosnubných rostlin Čebínky provedl J a n Š m a r d a , mechy a jatrovky studovali J o s e f Podpěra a Jan Šmarda, lišejníky J i n d ř i c h S u z a a Z d e n ě k Č e r n o h o r s k ý . Na mykologickém prů­ zkumu pracovali R u d o l f P i c b a u e r , E d u a r d B a u d y š a A l b e r t P i l á t . Jako doplněk tohoto průzkumu uvádím v této práci stručnou geobota­ nickou charakteristiku Čebínky a seznam saprofytických hub, provázejících rostlinná společenstva Čebínky, které jsem zde sbíral za posledních 17 let. *) Geobotanická laboratoř ČSAV, pobočka v Brně.

222

ŠM ARDA : M Y K O F L O R IS T IC K Á

C H A R A K T E R IST IK A

Č EBÍN K Y

Drolinně balvanité stepi dodávají svérázného vzhledu ojediněle roztroušené, zakrnělé borovice lesní (Pinus silvestris), které zde vytvářejí zakrnělé, křovité. jednostranně protažené koruny. Borovice černá (Pinus n igra ) má na tomtéž stanovišti normální růst, téměř kuželovitou korunu a přímý hlavní kmen. Na téměř vodorovných ploškách, teráskách a na svahu zpevněném drnem se vytvořila měl­ ká, tmavě šedá rendzina hloubky 7 — 15 cm, pod níž se nalézá příčně rozpukaná, navětralá skála devonského vápence. Značná část stepi Čebínky sklonu 2 0 —4 0° je fysiognomicky vyzna­ čena v převážně drnové části pořídku roztroušenými, nad povrch půdy málo vyčnívajícími, ploše zaoblenými balvany a nízkým drnovým porostem druhově ochuzené asociace F estu ca g lau ca — C arex h u m ilis Silinger 1931 z podvazu S eslerio — F estu cion Klika 1931, popsané z vápenců Tematínských kopců na západním Slovensku.1 Charakterizuje ji tento zápis: 25. 3. 1957, SZ exposice, sklon 2 5 °, plocha 25 m2, pokryvnost 6 0 % , z toho 20% mechy; přeru­ šená místa vegetačního krytu holá neb pokryta štěrkem. Ei C arex h u m ilis 3, F estu ca d u riu scu la 2, F estu ca v a lesia c a 2, F estu ca su lcata 1, P h leu m b oeh m eri + , M élica trans silu an ica + , Poten tilla aren aria 3, A lyssu m m ontanum 1, po + byly zastoupeny A rtem isia cam pestris, C arlin a acau lis, C a rlin a vu lgaris, C en tau rea sto eb e subsp. rhen an a, C erin the m inor, C ytisus r a tisbon esis, E u p h o rb ia cy p arissia s, H ieraciu m p ilo se lla , P u lsatilla vu lgaris subsp. gran dis, S an ­ gu isorb a m in or, S ed ů m albu m , S ed ů m sex an g u lare subsp. bolon ien se, S ta ch y s recta, T eu criu m ch am aed ry s, V erbascu m au stria cu m , S ifon e otites subsp. eu otites; Eo R hytidiu m ru gosu m 3, S y n trich ia ru ralis 2, T h u id iu m abietin u m 2. Na příkřejším jihozápadním svahu s roztroušenými keři a zakrslými borovicemi lesními, na leráskovitých plošinkách s četnými úlomky vápence, lemovaných vysoko čnějícími balvany jest rozšířeno společenstvo vysokostébelných trav kavýlu sličného a vláskovitého, strdivky sedmi­ hradské a vousatky obecné. Toto společenstvo možno přiřadit k as. S tipetu m ca p illa ta e Klika 1928, kterou popsal K l i k a na Velké hoře u Karlštejna. Na Čebínce má ráz patrný z následu­ jícího zápisu: 26. 5. 1957, JZ exposice, sklon 3 0 °, plocha 20 m2, pokryvnost 3 0 % , z toho 15% mechy, na volných částech ploch zčásti štěrk. P in u s silv estris — , C orn u s m as — , P runus m a h a leb — , M élica tran ssilvan ica 3, A n dropogon ischaem u m 2, K o e le r ia g ra cilis 2, S tipa p u lch errim a 2, S tip a c a p illa ta 1, C arex hu m ilis 1, A n thericu m ram osu m 1, P oten tilla aren aria 1; po + byly zastoupeny A lliu m m ontanum , A lyssu m m on tan um , A rtem isia cam pestris, A sperula cy n an ch ica, E u p h o rb ia c y p a rissia s, L in a ria g en istifolia, S es eli osseu m subsp. d ev en y en ser S trach y s recta, T h y m u s ovatu s; po — byly zastoupeny C am p an u la bon on ien sis, C arlin a v u l­ garis, H y p ericu m p erfora tu m , ln u la oon yza, T h alictru m m inus, V erb ascu m au striacum , V iola hirta. Mechy: C am p toth eciu m lu tescen s 3, T o rtella in clin ata 2, P leu roch a ete sq u arrosa 1, Syntrichia ru ralis, 1, B arb u la con v olu ta + , B ryu m caesp iticiu m + . Na nej příkřejším jihozápadním svahu Čebínky jsou v strmém terénu vytvořeny stupňovitě uspořádané balvanité výstupky, mezi nimiž jsou malé plošky s humusovitou zeminou. Na této balvanité části čebínské stepi mají převahu trsy pěchavy pestré, provázené malým počtem ostat­ ních druhů asociace S eslerietu m co eru lea e Klika 1928. Zápis 25. 3. 1957 JZ exposice sklon 4 0 °, p’ocha 20 m2, pokryvnost 3 0 % . z toho 1 5 % mechy: Seslerio, calcaría 4, C arex hu m ilis 2, po + byly zastoupeny A n dropogon ischaem u m , A lyssu m m ontanum , A rtem isia cam p estris, H ier a cium p ilo se lla L in a ria g en istifo lia P oten tilla aren aria, S an g u isorb a m in or subsp. dictyocarpa. S eseli osseu m subsp. d ev en y en se; mechy T h u id iu m abietin u m 3, T o rtella in clin ata 2, T o rtella tortu osa 1, E n ca ly p ta vu lgaris + , E n ca ly p ta con torta + . B ryu m caespiticiu m + .

Rostlinný kryt stepní části Čebínky tvoří společenstva ekologicky vyhraněné skupiny asociací podsvazu Seslerio — Festucion duriusculae Klika 1931, jehož podstatnou část charakteristiky tvoří houby. Tyto druhy hub podle živného substrátu a způsobu výživy lze rozdělit v několik skupin. S a p r o f y t i c k é h o u b y h u m u s o v é : H elv ella m on ach ella F r., L a ch n ea g lareosa Vel., S o w erb y ella ra d icu lata (Sow. ex Fr1.) Nannf., A garicus b en ešii Pil., A. arven sis F r. ex Schaeff. subsp. cretaceu s F r. sensu Ricken, A grocybe du ra (Bblt. ex F r.) Sing., A. sem iorb icu laris (Bulí. ex F r.) Fav., C a n th arellu fa cy an th ifo rm is (Bull. ex Fr.) Sing., G alerin a g ra m ín ea (Vel.) Kíihn., L ep io ta ex o oriata (Schaeff.) Quél., L. h eiv e o la Bres., L. p om a cea Vel., L . tk y m ip h y la Vel., O m p h alin a g risella (W einm.) Sing., O. u m b ellifer a (L. ex F r.) Quél., O m p h alia p y x id ata Bul., R h o d o p ax illu s n itellin u s (F r.) Sing. (leg. Herink), R h o d o p h y llu s incanus Bull.» T rich o lo m a a r g y ra ceu m (Bull. ex F r.) Sacc., T u b a r ia fu rfu ra cea (Pers. ex F r.) Gilí., B ov ista plú m bea Pers., B . tom en tosa Vitt., C a lv a tia ex cip u liform is (Pers.) Perd., D iscised a can d id a (Schw.) Lloyd.,,

223

Č ESK A M Y K O LO G IE

14

(4 )

1968

G eastru m recollig en s (Sow.) Desv., G. n anum Pers., G. m inim um Schw., L y cop erd on decipieris Dur. et Mont., L. ericetoru m Pers., L . sp a d iceu m Pers. sensu Hollós, T u lostom a bru m ale Pers. ex Pers., T . fim briatu m F r., V ascellu m depressu m (Pers.) F . Šmarda. S a p r o f y t i c k é h o u b y d ř e v n í : C u cu rbitaria labu rn i (Pers. ex F r.) Ces. et de Not., na větvi L abu rn u m an ag y roid es; O rbilia v in osa (Alb. et Schw.) Karst., na dubovém dřevě bez kůry; T a p esia rosae (Pers.) Fuck., na větvi R o sa sp., P oly p orellu s arcu lariu s (Batsch. ex Fr.) Pil., na větvi Tillia p la ty p h y llo s a Q u ercu s sp.; P oly p orellu s bru m alis (Pers. ex F r.) Karst., na větvi Q u ercu s sp.; S tereu m sp ad iceu m Pers. ex Fr., na R o sa sp. S a p r o f y t i c k é h o u b y n a r ů z n ý c h č á s t e c h r o s t l i n : C orticiu m bau d y šii Pilát (1 9 2 7 ), na odumřelých stéblech a listech A n dropogon ischaem u m a lodyhách Cyn an chu m vin cetoxicu m ; D asy scy p h a scru pu losa Karst., na lodyze S eseli o sseu m ; H y p o d erm a virgultorum D. C. f. vin cetoxici Duby, na lodyze C yn an chu m vin cetoxicu m ; L ach n u m p ap y raceu m (K arst.; K arst., na borové šišce, P h ia lea u rticae (Pers.) Sacc. sensu Rehm, na lodyze S es eli osseu m ; P rop olis fa g in ea (Schrad.) Karst., na borové šišce; R o sellin ia rim in cola Rehm, na lodyze S es eli osseu m ; Stictis fim b r ia ta Schw., na borové šišce; P istillaria m ican s Fr., na lodyze S alvia praten sis; C rin ip ellis stipitariu s (F r.) Pat., na oddéncích S esleria calcaria. Saprofytické houby k o p r o f i l n í . Na králičím trusu: A scop h an u s au rantiacu s Vel., H u m arin a testacea (Moug.) Seaver, S ord a ria b o m b a rd io id es Niessl, S. fim ico la Ces. et de Not., S. m acrospora Auersw. H o u b y na m e š í c h : H u m arin a ru fa (Pers. ex F r.) Seaver, na G rim m ia p u lv in ala; S arco scy p h a sa x icola Henn., na G rim m ia p u ’) vin ata; D ictyolu s spathu latu s Fr., na Syn trichia ruralis. M y k o r r h i t i c k é h o u b y : L achn u m rh izop h ilu m (Fuck.) Vel., na oddéncích C a rex hu,m ilis a F estu ca g lau ca; G astrosporiu m sim p lex Matt., pod zemí na oddéncích M elica tran ssilvanica.

V povodí Svratky je Čebínka jednou z dvou lokalit Q uercu s pubescens se­ verně od Brna. Šipáky zde rostou na podélném, stupňovitém hřebenu při v r­ cholu, kde tvoří okrajovou zónu výmladkového dubohabrového háje. Společen­ stvo šipákového háje zde tvoří ochuzenou variantu subas. Q uercetum p u b escen tis pannonicum Sillinger lithospermetosum Klika. Vystihuje ji zápis: 25. 5. 1957, jihovýchodní exposice, sklon 15°, 410 m, plocha 200 m2, pokryvnost 30 % , zbytek hrabanka a balvany. Výmladkový les o zápoji 0,7. E 3 Q u ercu s p u b e s ­ cen s 3; Q u ercu s sessilis a robu r 3; A cer cam p estre 1; C arpin u s betu lu s -}-; E 2 C rataegu s ox y acan th a + ; Ligu stru m vu lgare — ; B erb eris vu lgaris — ; C orn u s m as — ; P iru s com m u n is — ; S orb u s torm in alis — ; Ei C arex m u ricata subsp. pairei 2 ; M elica u n iflo ra 1; F estu ca su lcata + ; P oa p ra ten sis subsp. an g u stifolia + ; P oa n em oralis + ; L ith osp erm u m p u rp u reo — co eru leu m 3; C yn an chu m vin cetoxicu m 1; E u p h o rb ia cy p arissia s 1; G aliu m m ollu go 1; T eu criu m c h am aed ry s 1; T rifoliu m alp estre 1; V io la m irab ilis 1, po + byly zastoupeny C am p an u la p ersicifo lia , C. rapu n cu loides, D ian thu s carthu sian oru m , H ep a tica n o b ilis, H ieraciu m m acu latum , P olygon atu m odoratu m , P u lm on aria o ffic in a lis subsp. ob scu ra, V eron ica cham aedrys\ po — byly zastoupeny: A ju ga reptan s, E u p h o rb ia p oly ch rom a, G eran iu m robertian u m , G eu m u rbanum . M yosotis silv atica, R an u n cu lu s au ricom u s, S edů m telep h iu m subsp. m axim u m , S ilen e nutans. Z geofyt na jaře kvetou C o ry d alis fa b a c e a a G a g ea praten sis.

Listnatý les na jihovýchodním svahu Čebínky fytocenologicky možno považovati za značně floristicky ochuzenou subasociaci Q uerceto-Carpinetum primuletosum veris Klika z podsvazu teplomilných doubrav Q uerceto-Carpinion Klika. Stromové patro v hlavní úrovni tvoří Carpinus betulus, Q uercu s sessilis a Q. robur, ojediněle A ce r cam pestre, A cer pseudoplatanus, F raxinu s excelsior, Sorb us torminalis. Vtroušené Pinus silvestris a Pinus nigra tvoří řídké nadúrovňové patro. K eře Euonym us verrucosa, Corylus avellana, Ligustrum vulgare jsou seskupeny porůznu ve skupiny. Byliny netvoří souvislejší porost, celková pokryvnost činí sotva 3 % . Porůznu se vyskytují: A stragalu s glycyphylDos, B rach y p od iu m silvaticu m , C alam in th a clin op od iu m , C arex m ontana, C. m u ricata subsp. pairei, C ep h alan th era a lb a , C h ry san th em u m co rym bosu m , C yn an chu m vin cetoxicu m , F estu ca su lcata, F rag a ria vesca, G eu m u rban u m , G eran iu m

224

ŠM ARDA : M Y K O F L O R IS T IC K A

C H A R A K T E R IST IK A

Č EBÍN K Y

robertian u m , H ypericu m p erforatu m , ln u la con yzá, L a p sa n a com m u n is, L u zu la n em orosa, L athyrus n iger, P rím u la veris subsp. colu m n ae, var. can escen s, P oa n em oralis, S ilen e vu lgaris, T eu crium ch am aed ry s, T oritis jap ón ica. V icia p isiform is. Ze zemních mechů se vyskytují B rach y thecium velutinum , E u rh yn chiu m sw artzii, F issid en s tax ifoliu s, H ypn u m cu p ressiform e, M nium a ffin e , M. cu sp id atu m , T o rtella tortu osa. Půdní typ při úpatí svahu je hnědá rendzina s C horizontem souvislé skály devonského vápence v hloubce 130 cm. Půdní reakce mydátu neutrální, naměřeno pH 6,7, v horizontu Ca naměřeno pH 7,5. V horní části svahu ve výši 370 m se vyvinul v habrové doubravě s prvosenkou jarní mírný podzol; Cd horizont v hloubce 5 0 — 100 cm tvoří olivově šedá, jílovitá, drobtovitá, kyprá zemina s bělavými skvrnami CaCC>3. Sonda byla vyhloubena do hloub­ ky 1 m. Půdní reakce neutrální.

T e p l o m i l n é h a b r o v é d o u b r a v y na vápencovém podkladu na vrchu Čebínce charakterisují druhy hub, které lze roztřídit ve tři ekologicky odlišná patra — synusie — : saprofytické houby humusové včetně hub mykorrhitických s podskupinou hub podzemních, saprofytické houby hrubé lesní hrabanky, saprofytické houby dřevní. Z hub h u m u s o v ý ch, jejichž podhoubí se rozrůstá v jemném humusu tvořeném jemnou drtí a měli, byly v dubohabrovém háji s prvosenkou jarní zjištěny následující druhy hub vřeckatých: A cetab u la su lcata (Pers. ex F r.) Sacc., D iscin a p a llid a Vel., G alactin ia sa n io sa (Schrad.) Sacc., G. su cco sa (Berk.) Sacc., G eo p y x is g a illa rd ia n a Boud., G yrom itra g ig as (Krombh.) Cke., H elv ella ep h ip p iu m Lév., H. lacu n osa Aízel, H. p allescen s Schaeff., L eo tia g ela tin osa Hill., L acfin ea h em isp h a eric a (W ig.) Gill., P licaria ro sea Vel.', P ustu laria coron aria (Jacq.) Rehm., S arco scy p h a m elastom a (Sow.) Cooke, S co d ellin a co ch leata (L.) Gray.; z podzemek B alsam ia fra g iform is Jacq., T u b er aestivu m Vitt. Z řádů A g aricales, G asterom y cetes a A p h y llo p h o ra les synusii humusových hub v teplomilné habrové doubravě společnosti Q u erceto-C arpin etu m prim u letosu m veris KHka tvoří druhy: B oletu s ed u lis (Bull. ex F r.) subsp. reticu lalu s Schaeff., B. erythroteron Bezděk, B . fechtneri Vel., B. im politu s F r., B . lu ridu s Schaeff. ex F r., B. sa tan as Lenz, SuilVus p ip eratu s (Bull. ex F r.) O. Kuntze, L eccin u m ru gosu m (F r.) Pilát, X erocom u s chrysen teron (Bull. ex Merat) Quél., X. su btom en tosu s (L. ex F r.) Quél., G om p h id iu s rutilus (Schaeff. ex F r.) Lund et Nannfdt., H y g ro p h oru s cossu s (S o w.) F r. H . d isc o id e a s (Pers.) F r., H . eb u m e u m (Bull.) Fr., H. g liocy clu s F r., H . ch ry sod on (Bätsch.) Fr., H . m elizeu s F r., H. o liv á c e o -albu s Fr., L actarius a sp id eu s F r., L. blen n iu s Fr'., L . hysgin u s F r., L . ichoratu s (Batsch.) F r., L . p y rog alu s (Bull.) F r., L. san g u iflu u s (Paulet) Fr., L. seriflu u s (DC.) Fr., L. zon ariu s (Bull.) Fr., L. siccu s Vel. (druhy rodu L actariu s revidoval Z. S c h a e f e r ) , R u ssu la a h ita cea Fr., R . aurata Fr., R . b a d ia Quél., R . cy an ox an th a F r., R . d elic a F r. var. ch loroid es Krombh., R . firm u la Schaeff. R . c h am aeleon tin a F r., R . m acu lata Quél., R . m o llis Quél., R . n au seosa F r. var. flavida Gill., R . quél'etii F r., R . san gu ín ea Bull., R . virescen s F r., C litocy b e g a llin a c ea (Scop.i Gill., C. in fu n d ib u liform is (Schaeff ex F r.) Quél., C. in orn ata (Sow. ex Fr.) Gill., C. sin opica Fr., L y o p h y llu m im m u ndu m (Berk.) Kühn., L . in fu m atu m (Bres.) Kühn., L . ozes (F r.) Sing. (leg. Herink), L. rancidu m (F r.) Sing., T rich o lo m a alb ob ru n n eu m (F r.) Quél., T . albu m (Schaeff ex F r.) Quéí., T . atrosqu am osu m (Chev.) Sacc., T. cu n eifoliu m (F r.) Gill., T . fla v ov iren s (Pers. ex F r.) Lund., T . im m undum Berk., T . porten tosu m (F r.) Quél., T. scalpturaium (F r.) Quél., T. su lphu reu m (Bull, ex F r.) Quél., T . terreum (Schaeff. ex F r.) Quél. C o lly b ia acerv ata (F r.) Gill., C. con flu en s (Pers. ex F r.) Quél., C. d ry o p h ila (Bull, ex Fr.) Quél. var. fu n icu laris Fr., C. fu sip e s (Bull, ex F r.) Quél., C. p eron ata (Bolt.. ex F r.) Sing., L a c c a ria laccata (Scop. ex F r.) Berk, et Br., L . am eth y stin a (Bolt. ex F r.) Berk, et Br., M arasm iu s a n d ro saceu s (L. ex F r.) F r., M. epiphyllkis (Pers. ex F r.) Fr., M. w yn n ei Berk, et Bt., M y cen a citrin om argin ata Gill., A lycen ella radicata (Reih, ex F r.) Bours., R h o d o p h y llv s cetratu s (F r.) Quél., R . n idorosu s (F r.) Quél., R . rh o d o p o liu s (F r.) Quél., G alerin a m ycen opsis (F r.) Kühn., H eb elo m a sin u osu m (F r.) Quél., H . v ersip elle (F r.) Gill., H y d ro cy be brunnea F r., H . c a n d ela ris (F r.) Ricken, H . d u räcin a (Fr.) Ricken, H . firm u m (F r) Quél., In ocy be cin cin n ata (F r.) Quél., I. d escissa (F r.) Quél., I . fa stig ia ta (Schaeff. ex F r.) Quél., I. g eo p h y lla (Sow. ex F r.) Quél., I. g od ey i Gill., I. p atou illa rd i Bres., I . fr ie sii Heim, I . sp ie n d en s Heim, I. u m brin a Bres., In o lo m a b u lliard i (Pers.) F r., I . coton eu s (Fr.) Sow., P hlegm acium caeru lescen s Schaeff. et subsp. n aesio-cyan eu m Britz., P. clarico lo r (F r.) Ricken, P. cy an op u s (Secr.) Ricken, P. eleg an tio r F r., P. fu lg en s (Alb. et Schw. ex F r.) Fr., P. in-

225

Č ESK A

M Y K O LO G IE

14

(4)

1960

fractu m Fr., P . p ercom e (F r.) Ricken, P. rapaceu m (F r.) Ricken, P. ru fo-oliv aceu m Pers. ex F r., A g rocy b e er eb ia (F r.) Fayod, S trop h aria aeru g in osa (Curt.) Quél., P sath y rella gracilis (F r.) Quél., P. p ro n a F r., A garicu s x an thoderm u s Genevier, L ep io ta a c u tesq u am osa (W einm.) Gill. var. fu rca ta Kühn., L. castan ea Quél., L. cristata (Alb. et Schw. ex F r.) Quél., L . fu lv ella Rea, L . orea d ifo rm is Vel., M acrolep iota p ro cera (Scop. ex F r.) Sing., A m an ita citrina (Schaeff.) Roq., A. pan therin a (D C ). Quél. C alv atia ex cip u liform is Pers., G eastru m ru fescen s Pers., G. fim briatu m Fr., L y co p erd o n p e r latu m Pers., L. m o lle Pers., L. m am m aeform e Pers., G au tieria m orcfiellaeform is Vitt., H ysteran gium th w aitesii Berk. et Broome. C la v a ria d elp h u s p istillaris (L. ex F r.) Donk., C. truncatus (Quél.) Donk., Clavul'inopsis lu teo -a lb a (Rea) Corner, C a n th arellu s cin ereu s (Pers. ex F r.) Lange.

Synusii saprofytických hub hrubé lesní hrabanky, složené z odpadu a hrubé drtě (listí, lodyh, plodů, jehličí a větviček), tvoří druhy: C ib oria p ach y d erm a Rehm, na dubovém listí. — C o lp o m a qu ercin u m (F r.) W allr., na du­ bových větvích. — D asy scy p h a cerin a (Pers. ex F r.) Fuck., na dubové třísce. — H elotiu m fru ctigen u m (Bull. ex F r.) K arst., na habrových oříšcích a žaludech. — H . scu tu la (Pers. ex F r.) Karst., na řapících listů A cer p seu d op latan u s. — L ach n u m ca ly cu la efo rm e (Schum. ex F r.) K arst., na větvi C orylu s av ella n a . — M itrula cu cu llata (Batsch. ex F r.) Fr., na boro­ vém jehličí. — M ollisia cin erea (Batsch. ex Fr.) Karst., na dubové větvi. — N aem a cy clu s n iveus (Pers. ex F r.) Sacc., na borovém jehličí. — P ezizella tum idu la (Rob. et Desm.) Sacc. sensu Vel., na dubovém listí. — P h ia le a c y a th o id ea (Batsch. ex F r.) Gill., na lodyhách růz­ ných rostlin. — R u tstroem ia b olaris (Batsch. ex F r.) Karst., na dubových větvičkách. D econ ica atroru fa (Schaeff. ex F r.) Karst., na úlomcích dřev. — M arasm iu s a n d ro saceu s (L. ex F r.) Fr., na větvičkách. — M arasm iu s ep ip h y llu s (Pers. ex F r.,) F r., na listech. — M ýcena ech in ip es Lasch, na listech. S p h a ero b o lu s c a rp ob olu s L., na větvičkách a bore.vé šišce. na řapících listů.

— T y p h u la ery th rop u s

Pers.,

Synusii hub dřevních, rozkládajících pařezy, kmeny a větve stromů tvoří na Čebínce následující druhy: H o h en b u eh elia atroco eru lea (F r.) Sing., na větvi C arpin u s betulus. — L en tin u s lep id e u s Buxb., na pařezu P in u s silv. — M arasm iu s rotu la (Scop. ex F r.) F r. — M ýcen a alcalin a. (F r.) Quél., na pařezu C arpin u s bet. — M . g alericu lata (Scop. ex F r.) Quél., na C arpin u s bet. — M . jan th in a Fr., při basi kmene P in u s silv. - - M. p oly g ram m a (Bull. ex F r.) Quél. — M. p u rp u reofu sca Fr., na bázi kmene Pinus silv. — N em atolom a fa s cicu la r e (Huds. ex Fr.) Karst., na pařezu C arpin u s bet. — P h aeom arasm iu s arid u s (Pers.) Sing., na větvi listnatéhostromu. — P leu roteliu s ch ion eu s (Pers. ex F r.) Konr. et Maubl., na kůře listnáče — P leu rotus ostreatu s (Jacq. ex F r.) Quél. — P. resu p in atu s (Batsch. ex F r.) Gray. — P lu teu s atrom argin atu s (Konr.) Kühn., na pařezu Pin u s sp. — P. peU itus (Pers.) Fr., na pařezu C a rp in u s bet. — P sath y rella cern u a Vahl. ex F r., na pařezu R o b in ia pseu d. — S ch izop h y llu m com m u n e Fr., na A cer p seu d op latan u s. — T rich o lo m o p sis ru tilan s (Schaeff. ex F r.) Sing. — L ycoperdon . p y riform e Pers. F istu lin a h ep a tica (Huds.) ex F r., na živém kmenu Q u ercu s sessilis. — G an od erm a lucidum. (Leyss. ex F r.) K arst.. na pařezu C arpin u s bet. — G loeop h y llu m sep iaru m (W ulf, ex Fr.) Karst. — G loeop oru s adu stu s (W illd. ex F r.) Pil., na C arpin u s bet. — In o n o tu s cu ticu laris (Bull. ex F r.) K arst., na bázi živého kmene A cer cam pestre. — I. radiatu s (Sow. ex Fr.) Karst., na odumírajícím kmenu přestárlého habru. — O xyporu s p op u lin u s (Schum. ex Fr.) Donk, na kmenu habru. — P h a eo lu s schw ein itzii (F r.) Pat., na P in u s silv estris a na C arpin u s■ betulus. — P hellin u s pin i (Thore ex F r.) Pil. — P. toru losu s (Pers.) Bourd. et Galz., na du­ bovém pařezu. — P oria v ersip ora (Pers.) Baxter, na dubové větvi. — P. tax icola (Pers.) Bres.. — T ram etes ab ietin a (Dick, ex F r.) Pil. var. fu sco v io la ce a Sehr., na pařezu P in u s n igra — T. pen d u ta (Alb. et Schw. ex F r.) Pil., na Pin u s silv. — T. su av eolen s (L. ex F r.) Fr. — T. qu ercin a (L. ex F r.) Pil. P en iop h ora gigan tea (F r.) Massee, na Pinus silv. — P. in carn ata (Pers.) Cooke var. h y d n o id ea Pers. — V u illem in ia com ed en s (Nees) R. Maire. — M eru liu s trem ellosu s (Schrad.) F r., na Pin u s silv. — T rem e lla lu tescen s Pers., P leu rod on auriscal'pium (L. ex F r.) Pat. — Radulum m em bran aceu m (Bull. ex F r.) Bres.

226

ŠM ARDA : M Y K O F L O R IS T IC K Ä

C H A R A K T E R IST IK A

Závěr

Č EBÍN K Y

‘

Údaje o půdních a vegetačních poměrech na stanovišti charakterisují zhruba ekologické poměry a vztahý mezi houbami a stanovištními podmínkami prostředí Jednotlivé druhy hubl jsou svým způsobem výživy v prvé řadě vázány na určité druhy rostlin nebo jejich společenstva a tvoří tak skupiny, které mají zřejmé vztahy k příbuzným skupinám) fytocenos. Za fytocenosy u rostlin jsou považovány zákonité soubory rostlin vyznačující se vzájemnými vztahy druhů a jedinců fytocenosu skládajících, se schopností ovlivňovati a měniti prostředí, s nímž jsou v těsném vztahu. Poněvadž neznáme vzájemné vztahy a vlivy mezi podhoubími jednotlivých druhů a jedinců hub a můžeme je v terénu posuzovati podle jejich období fruktifikačního, nelze zatím soubory hub tvořících vý­ značné skupiny a opakující se v příbuzných skupinách fytocenos neb jejich vyšších fytocenologických jednotkách, např. svazech, považovati za samostatné mykocenosy. Jednotlivé druhy hub jsou svým způsobem výživy bezprostředně závislé na rostlinách a komplexy hub se rozpadají ve skupiny, které mají zřejmé vztahy k příbuzným skupinám fytocenos. Zatím nelze zákonitá sdružení hub studovati a charakterisovati všemi fyíocenologickými metodami, nelze především zjišťovati přímé vnitřní vztahy mezi jedinci. Ostatní pojítka, jako věrnost urči­ tým stanovištním podmínkám, schopnost regenerace, opakující se periodicita zá­ konitě seskupených skupin hub jsou znaky, pro které možno posuzovati houby z cenologických hledisek. Z užívaných fytocenologických jednotek lze pro cenologické třídění a zhodnocování hub při stavbě fytocenos použiti synusii, pova­ žuj eme-li synusii za soubor jedinců, vyskytujících se v ekologicky odchylných patrech neb vrstvách fytocenos, tvořených druhy určité životní formy. Z heterotrofního způsobu výživy plyne závislost hub na rostlinách, které jsou pro ně živným substrátem. Jsou součástí rostlinných společenstev, mají značný význam při indikaci stanovištních podmínek jevnosnubných rostlin, s nimiž jsou spojeny výživou, vzrůstem a vývojem. Z hub, které zůstávají věrné nebo dávají přednost xerothermním travinným společenstvům řádu Festucetalia valesiacae B r.-B l.-T ü x. se na Čebínce vyskytují: Lachnea glareosa Vel., Galerina gram inea (V el.) Kühn., Lepioia pomacea Vel., L. thymiphyla Vel., Bovista tomentosa Vitt., Disciseda candida (Schw .) Lloyd., Geastrum recolligens (Sow.) Desv., Geastrum •nanum Pers., Geastrum minimum Schw., Lycoperdon decipiens Dur. et Mont., L. ericetorum Pers., Lycoperdon spadiceum Pers. s. Hollós, Tulostoma brum ale Pers. ex Pers., T . fim briatum F r., Corticium, baudyšii Pilát, Stictis fim briata Schw., Crinipellis stipitarius ( F r .) Pat., Sarcoscypha saxicola Henn., Dietyolus spathulatus F r., Gastrosporium sim plex M att. Význam hub jako cenologického indikátoru nabývá značného významu v les­ ních porostech, zvláště v tzv. nahých lesních porostech, kde bylinné patro je nepatrné nebo chybí docela. Zde stávají se houby významnou součástí cenologické charakteristiky lesních společenstev. Houby se zdají být citlivějšími indi­ kátory změněných poměrů mikroklimatických než rostliny. Jejich význam jest patrný již při srovnání celkového počtu hub a rostlin; houby svým počtem rost­ liny značně přesahují. V teplomilném dubohabrovém háji na Čebínce bylo n a­ počteno 65 druhů jevnosnubných rostlin, hub bylo zjištěno 2 0 3 druhů. Z druhů, které dávají přednost teplomilným doubravám svazu Q uerceto-Carpinion Klika, se na Čebínce vyskytují: Pustularia coronaria (Ja cq .) Rehm, T u b er aestivum Vitt., Boletus fechtneri Vel., B. impolitus F r., B. satanas Lenz, Lactarius siccus

227

Č ESK A M Y K O LO G IE

14

(4 )

1960

Vel., Tricholom a yulphureum (Bull. ex F r .) Quél., Inocybe patouillardi Bres., Fistulina hepatica (H uds.) ex F r. ZUSAMMENFASSUNG Der Verfasser gibt eine Aufzählung von saprophytischen Pilzen, die er im Laufe der letzten 17 Jahre auf Kalksteinen des Hügels Čebínka bei Brünn gesammelt hatte. Diese Pilze glie­ dert er nach der Zugehörigkeit zu Pflanzengesellschaften, welche sich auf Čebínka befinden. An der Felsensteppe des Hügels Čebínka lassen sich die Gesellschaften F estu ca g lau ca — C arex h u m ilis Silinger 1931, S tipetu m ca p illa ta e Klika 1928 und S eslerietu m co eru lea e Klika 1928 aus dem Unterverband S eslerio — F estu cion Klika (Verband F estu cion v a le sia c a e B. — Bl. 36.1 abgliedern. Der Niederwald gehört größtenteils zur Pflanzengesellschaft Q u erceto — C arpinetum prim u letosu m veris Klika, am Gipfel zu Q u ercetu m p u b escen tis pan n on icu m (Sillinger 1937, Klika 1957) lithosperm etosu m Klika. Zönologisch werden die Pilze in drei ökologisch verschiedene Schichten — Synusien — eingeteilt u. man unterscheidet: 1. in der Synusie der Humuspilze (Bodenpilze) sind Arten einbegriffen, deren Pilzmyzel die Vermoderungs — und Humusstoffschicht durchwächst. 2. Synusie der Pilze aus der Streuschicht des unveränderten Laub — , Stengel — , Früchte — , Ästchen — und Nadelabfalls. 3. Synusie der Holzpilze, welche die Baumklötze, Stämme u. Äste zersetzen. Aus den Pilzen, welche den xerothermer. Grasengesellschaften der Ordnung F estu ceta lia v alesiacae B. — B l .- T i i x . treu bleiben oder Vorzug geben, kommen auf dem Hügel Čebínka vor: L a c h n ea g lareosa Vel., G alerin a g ram in ea (Vel.) Kühn, L ep io ta p om a cea Vel., L. th y m ip h y la Vel., B ov ista lom en tosa Vitt., D iscised a can d id a (Schw.) Lloyd, G eastru m recollig en s (Sow.) Desv., G. nanum Pers., G. m in im u m Schw., L y cop erd on d ecip ien s Dur. et Mont., L . e r ic e to ■ rum Pers., L . sp a d iceu m Pers. s. Hollos, T u tostom a bru m ale Pers. ex Pers., T. fim briatu m Fr., C orticium bau dyšii Pilát. Stictis fim b ria ta Schw., C rin ip ellis stipitariu s (F r.) Pat., S arcoscy p h a sa x icola Henn., D ictyolu s spathu latu s Fr., G astrosporiu m sim p lex Matt. Aus den Arten, welche den wärmeliebenden Hainbuchen — Eichenwäldern des Verbandes Q uercvto — C arpin ion Klika Vorzug geben, werden festgestellt P ustu laria coron aria (Jacq.) Rehm, T u b er aestivum Vitt., B oletu s fec h tn eri Vel., B. sa tan as Lenz, B. im politu s (Bull, ex Fr.) Quél., In o cy b e p atou illard i Bres., F istu lin a h ep a tica (Huds.) ex Fr. LITERATURA Č e r n o h o r s k ý Zd . (1 9 4 3 — 4 4 ) : Nové naleziště Lecanora crassa Huds. na Moravě. — Pří­ roda 36. Brno. D o m i n K. (1 9 2 0 ): Čilimník odvislý (Laburnum anagyroides Medic.) a janovec obecný (Colutea arborescens L.) jako reliktní dřeviny v úvale tišnovském. — Věda přírodní 20. Praha. P i c b a u e r R. (1 9 2 7 ): Zeměpisné rozšíření rzí na Moraivě se zřetelem k poměrům evrop­ ským. — Práce morav. přírodov. spol. sv. 4 : 3 6 5 — 536. Brno. Pilát A. — B a u d y š E. (1 9 2 7 ): Seznam dřevních hub z okolí Tišnova. — Mykologia 4 : 6 9 - 7 1 . Praha. P o d p ě r a J. (1 9 4 3 ): Nová .památná játrovka na Moravě. — Příroda. Brno. S u z a J. (1 9 2 5 ): Nástin zeměpisného rozšíření lišejníků na Moravě vzhledem k poměrům evropským. — Public, de la Facul. des Seien, de l’Univ. 1 — 152. Brno. — (1 9 3 8 ): Die denkwürdigen Lebermoose des xerothermen Gebietes in der Tschechoslovakei. — Acta botanica bohemica 12. Praha. — (1 9 4 2 ): Lišejníky vápencových obvodů u Tišnova. — Příroda 35. Brno. Š m a r d a J. (1 9 2 9 ): Proměny vegetační pokrývky na skalnaté stepi Čebínky u Tišnova. — Příroda 22. Brno. — (1 9 3 0 ): Studie o zeměpisném rozšíření rostlin ¡¡v úvale tišnovském. —Zpr. komise na přírodov. výzkum Moravy. Odd. botan. 8 : 1 — 56. Brno.

228

Choroš troudník růžový — Fomitopsis rosea (Alb. et Schw. ex Fr.) Karst. v okolí Prahy Fomitopsis rosea (Alb. et Schw. ex F r .)

K arst. in vicinitate urbis Pragae

M irko Svrček Autor referuje o nálezu F o m ito p sis ro sea u Haloun (Brdské hřebeny) nedaleko Prahy. Jde o pozoruhodný výskyt choroše hojněji rozšířeného jen v Karpatech.

Der Autor referiert über den Fund von F o m ito p sis ro sea bei Halouny (Gebirge Brdské hřebeny, ca. 40 0 m ü. M .). Diese Art, die hauptsächlich nur in Ostkarpathen häufiger ist, gehört im Böhmen zu den Seltenheiten (z. 0 . im Kubani-Urwald, .Böhmerwald). Im Gebirge Brdské hřebeny reiht sich F . roseu s zu einigen anderen merkwürdigen Gebirgsarten, wie V ib rissea truncorum und M ycena pterigen a.

Jedním z význačných chorošů horských lesů v K arpatech je troudník rů ­ žový — Fomitopsis rosea (Alb. et Schw. ex F r .) Karst. ( = Fom es roseus [Alb. et Schw. ex F r.] M. C. Cooke). Jeho několikaleté plodnice vyrůstají na odumřelých, někdy i živých kmenech jehličnatých stromů, hlavně na smrku (Picea excelsa), řidčeji na jedli (A bies alba). Přestože je to choroš rozšířený téměř po celé Evropě a severních oblastech Asie, patří celkově mezi vzácnější druhy a je jen místy v horách — tak právě v K arpatech — hojnější. A. P i l á t (Houby chorošovité — Polyporaceae in Kavina et Pilát, Atlas hub evropských p. 352, 1 9 3 6 — 1 9 4 2 ) jej uvádí z pralesů východokarpatských jako velmi hojný. Směrem k západu jeho výskyt rychle klesá; zatímco ještě v západních K a rp a ­ tech lze ho v horských smrkových lesích nalézt častěji, i když zdaleka ne tak často jako v K arpatech východních, jsou jeho nálezy v Čechách již jen ojedinělé až konečně v západní Evropě, jako např. ve Francii, patří k velkým vzácnostem. V citovaném Pilátově díle je F . roseus uveden ze 4 českých lokalit (K ačina 1856, leg. Peyl, Nové Dvory 1854, leg. Veselský, Bělčice, leg. K učera a Boubín, leg. Cejp; na této poslední lokalitě byl od té doby opětovně sbírán i ji­ nými mykology, kteří se mykoflorou Boubínského lesa zabývali). Zvláštní důlní forma, popsaná Pilátem jako f. přibram ensis (P il.) Pil. (1. c. p. 3 5 3 ) byla sbí­ rána) v Příbram ských dolech 1000 m pod zemí na trámu Picea excelsa, kam byla zanesena spolu s dřevem, možná, že právě ze Šumavy. Jedinou slovenskou lokalitu tehdy známou (Dobroč, leg. K alan d ra) je možno dnes doplniti dal­ šími nálezy ze Slovenska; např. sám jsem F . rosea sbíral 24. V II. 1947 v dolině Kysel poblíže Ztratené ve Slovenském, ráji na padlém kmenu smrkovém. Na M oravě byl troudník růžový nalezen K. K ř í ž e m na Krnovci u Veverské Bítýšky 7. V II. 1959, a to v teplomilném smíšeném lese (duby, habry, ojediněle borovice), kde roste např. Rhodophyllus (Entolom a) lividus, Boletus purpureus a nedaleko také T u b er aestivum a jiné podzemní houby. F . roseus se zde vy­ skytuje na trouchnivém pařezu, pravděpodobně jehličnanu (inž. K. K ř í ž in litt.). V tomto případě jde tedy o značně odchylnou biocenosu, která není pro tento druh typická. Letošního roku při exkursi na Brdské hřebeny 24. IV. 1960 podařilo se mi nalézt jednu krásnou plodnici F . roseus. Vyrůstala na velkém pařezu, asi smr­ kovém, v jedné z postranních roklí s potůčkem, v údolí Halounského potoka ne-

229

Č ESK A M Y K O LO G IE

14

(4 )

1960

daleko nad obcí Halouny, v polesí na speciálce zvaném „Boží v rážk y“, ca 4 00 m n. m. Nalezená a v tomto čísle Čes. mykologie reprodukovaná plodnice měří 9 , 5 x 5 , 5 cm v pr., má čerstvě narostlou letošní novou vrstvu a podle celko­ vého počtu vrstev je nejméně 6 let stará. Podle růžově zbarvených pórů a dužňiny je F . roseus snadno poznatelný a nelze jej zaměnit s příbuzným F . pinicola (Sow. ex F r .) K arst. ( = F om es m arginatus [Fr.] G ill.). N a uvedené loka­ litě vniká tedy F . roseus zatím nejdále do středu Čech, vlastně až k samému okraji teplomilné středočeské oblasti. Současně je tento pozoruhodný nález dal­ ším významným doplňkem k některým horským druhům hub, které charakterisují pásmo Brdských hřebenů, jako např. Vibrissea truncorum (Alb. et Schw. ex F r .) F r. a M ýcena pterigena ( F r .) Quél. (cf. S v r j č e .k , Čes. mykol. 9 : 161 — 165, 1955 a Českoslov. bot. listy 1 : 1 1 8 — 121, 1 9 4 8 ). Nalezenou plodnici jsem uložil jako dokladový m ateriál do tzv. kusové sbírky botanického od­ dělení Národního musea v Praze. u

Během tisku byla zjištěna další lokalita v jižních Čechách: vrch Kaliště (ca Lipna, na hromadě smrkového dřeva, 10. IX . 1960 leg. V. Skalický.

800 m n. m.)

Méně známé, vzácné a nové druhy ryzců ČSR VII. L actarii Čechoslováci rariores vel novi V II. Z d en ěk S ch a efe r V článku autor popisuje tři řídce se vyskytující ryzce, které pravděpodobně byly již dříve popsány pod jinými jmény. 1. L actariu s co o k e i, blízký L actariu s picin u s Fr., byl Cookem pod tímto jménem zobrazen v Illustrations of British Fungi. 2. L a c ­ tariu s ech in osp oru s představuje druh, tvořící spojovací článek mezi L actariu s v ellereu s F r. a L actariu s resim u s F r., pravděpodobně velmi blízký L actariu s d ecep tiv u s Peck. 3. L actariu s su btom en tosu s, spojující vlastnosti L actariu s h elv u s Fr. a L actariu s ichoratus F r., byl pravděpodobně zobrazen Cookem v Illustrât, pod jménem L actariu s tom en tosu s Otto. In dem Artikel sind drei seltene Lactariusarten beschrieben, die wahrscheinlich unter verschiedenen Namen schon von älteren Autoren beschrieben wurden. 1. L a c ­ tariu s co o k e i, der nahe dem L actariu s picin u s F r. steht, von Cooke unter' diesen Benennung in Illustration of British Fungi abgebildet wurde. 2. L actariu s ech in o ­ sp oru s bildet eine Verbindungsart zwischen L actariu s v ellereu s F r. und L actariu s resim u s F r. E r nähert sich dem L actariu s d ecep tiv u s Peck. 3. L actariu s su btom en tosu s verbindet die Eigenschaften des L actariu s h elv u s F r. und L actariu s ichoratu s F r. und wurde wohl als L actariu s tom en tosu s Otto in Cookes Illustrations dargestellt.

L actarius cookei Z. Schaefer sp. n. Druh ze sekce. Fuliginosi Kühner et Romagnesi, resp. Plinthogali Burl., blíz­ ký Lactarius lignyotus F r. a Lactarius picinus F r., tvořící jakýsi spojovací článek mezi oběma druhy. Hrbolem na středu klobouku se přibližuje k L. lignyotus F r., ale brzo žlutými lupeny se, spíše podobá L. picinus F r. Jest asi stejného zbarvení a zhruba i postavy jako oba, liší se však výtrusy hrubě hřebínkatými, značně vyniklými, blížícími se tak křídlatým výtrusům Lactarius pterosporus Romag. Druh patří podle nálezů rovněž k horským druhům. Je zobrazen v Cookeových Illustrations of British Fungi 1888 T. 9 9 7 pod jménem L. picinus.

230

,

SC H A EFER :

MÉNĚ

ZNÁMÉ, VZÁCNÉ D R U H Y

RYZCO

V II.

Popis druhu z Č SR zní: K l o b o u k tuhý, masitý, v mládí až tlustě masitý, 4 — 6 cm široký; napřed zvoncovitě neb tupě vyhrble sklenutý, více méně podvinutý, pak do stáří skle­ nutý, se středem trvale tupě vyhrblým nebo mírně prohloubeným a s tupým, širokým hrbolem, většinou do stáří vytrvávajícím; není nikdy nálevkovitý, p ře­ vážně bývá pravidelný, zřídka mírně zprohýbaný, laločnatý neb i excentrický; s pokožkou neslupitelnou. Povrch klobouku hladký, kožovitě drsný neb jemně až hrubě sametový, ojíně­ ného vzhledu, suchý, matný; šedočerný až černý, čokoládově hnědočerný, při okraji často o něco světlejší, jinak většinou pravidelně vybarvený, zřídka skvr­ nitý, nekruhatý.

/]

L actariu s co o k e i Z. Schaefer — cystidy a výtrusy. Cystidia et sporae. Z. Schaefer del.

L u p e n y husté, střídavé, tuhé, dosti pružné, teprve větším tlakem lámavé, v mládí a u trvale zvoncovitě vyhrblých klobouků užší dužniny klobouku, jinak asi stejně široké, 2 — 5 mm široké, k oběma koncům tupě zúžené, zoubkem p ři­ rostlé, nesbíhavé; brzo okrové, pak světle oranžově hnědavé, poraněním přes lososový odstín zvolna rezavějí. T ř e ň tuhý, různě dlouhý, většinou asi délky prům ěru klobouku, válcovitý i mírně kyjovitý, plný; hladký, pod lupeny však většinou krátce rýhovaný, jemně kožovitě drsný, suchý, ojíněný, ve stáří lysý, p ři basi bělavě jemně; plst­ natý; napřed špinavě okrový, více méně brzo šedohnědý až černošedý, pod lu­ peny trvale světlejší, většinou i v dolní polovině o něco světlejší klobouku, při basi často až šedě okrový, poraněním zde lososově červená, pak rezavě hnědne, jindy dlouho s červenavě lososovými skvrnami. D u ž n i n a tuhá, někdy více méně křehká; bílá, na lomu zvolna lososově červená, po několika hodinách zrezaví; chuti nahořkle štiplavé až snesitelně palčivé; vůně houbové se slabým pachem po ruském čaji (podle inž. K. K říže po cedrovém dřevě). Mléko sporé, bílé, neměnlivé. V ý t r u s n ý p r a c h sytě okrový. Výtrusy skoro kulaté, 7 — 9 X 7 — 8 ,5 /u, hrubě a tlustě hřebínkaté nebo žebrovitě hřebínkaté až skoro křídlaté, orna-

231

Č esk á

m y k o lo g ie

14

(4 )

1960

mentiky výrazné, spíše prořídlé než husté, vynikající až 2 ¿¿. Basidie kyjovité, na konci zúžené, tetrasporické, 8 — 1 2 ( — 15) X 4 0 — 65 [i, vynikají 10 fi nad kyjovitými basidiolami, rozměrů 7 — 11 X 30 — 5 5 ^ . Cystidy na ploše chybějí, na ostří vláknité až válcovitě kopinaté, zvolna se zúžující do tupě zaobleného konce, 3 — 5 X 30 — 8 0 ^ , více méně zprohýbané, různě dlouhé, takže z části dosahují jen hladiny basidiol, z části vynikají až 2 0 ,u. O stří lupenů sterilní, obsahující jen basidioly a cystidy. Pokožka! klobouku v hypodermu z hyf volně spletených, do epikutis p řech á­ zejících vztýčené hnědými, zaoblenými, neztluštělými konečnými články, 6 — 10 ,u širokými. Místy, v partiích 50 — 1 0 0 ^ v průměru, vynikají nad hladiriu epikutis řídce spletené, zahnědlé hyfy, 4 — 8 /u široké, četně přehrádkované, rovněž s konci neztluštěnými a zaoblenými.

L actariu s ech in osp oru s Z. Schaefer — cystidy a výtrusy. Cystidia et sporae. Z. Schaefer del.

Roste ve vyšších horských polohách, v řidších partiích smrkových lesů neb na pastvinách spoře smrky porostlých, nebo při okrajích jehličnatých lesů, ve skupinách, v létě a časném podzimu, většinou v srpnu a září, na podkladech kyselých až ¿ásaditých. Lokality v Č S R : Zdár n. S., Veseličko, smrk, na rule, asi 600 m n. m., (Fr. Šmarda, 2 6 . 8. 1 9 5 1 ), Lendak, okres Kežmarok, pastvina u lesa pod jednotlivými smrky, na třetíhorních flyších, asi 800 m n. m. (Kubička a Kříž, 11. 8. 1 9 5 7 ), Vysoké Tatry u Hotelu Hrebienok, smrk, na žule, asi 1000 m n. m. (A. Procházka, 26. 9. 1958).

Lactarius cookei sp. n. se liší od L. lignyotus F r. masitější postavou, tlust­ ším třeněm, brzo okrově žlutými lupeny, kloboukem na povrchu hladkým, nebrázditým, hrbolem tupějším a širším, a především ornamentikou výtrusů, kte­ rá není hrubě a hustě ostnitě síťnatá. Ód Lactarius picinus F r ., jemuž jest bližší, se liší hrbolem na středu klobouku nebo nápadným vyhrbením, v mládí světlejším třeněm, zřetelnější reakcí dužniny a opět především ornamentikou výtrusů hrubě a tlustě hřebínkatou až skoro křídlatou. O braz Cookeův v Illustrations of British Fungi T. 9 97 druh dobře zobrazuje, přesto, že třeně v dospě­ losti bývají temněji zbarvené a masitější. Ostatní druhy sekce jsou již značně odlišné, takže nemohou býti s Lactarius cookei zaměněny.

232

SC H A EFER :

MÉNÉ

ZNÁMÉ, VZÁCNÉ

DRUHY

RYZC O

V II.

L actarius echinosporus Z. Schaefer sp. n. Druh z blízkosti Lactarius resimus F r., s určitými vztahy k Lactarius vellereus F r. Charakteristickými znaky jsou nápadně velké a volně ostnité výtrusy, žloutnoucí dužnina a chloupkatý okraj klobouku. Druh byl u nás často zam ě­ ňován za Lactarius resim us F r., což není správné, poněvadž výtrusy Lactarius resimus jsou menší, sítnaté, klobouk je za vlhka slizký a povrch plodnic nevy­ kazuje dále popsanou reakci poraněním. Velikost a ornamentika výtrusů se n á­ padně shoduje s Peckovým Lactarius deceptivus, což jest tím nápadnější, poně­ vadž podobná ornamentika výtrusů je v rodě Lactarius poměrně neobvyklá: bez srovnávacího m ateriálu ovšem nelze rozhodnouti, zda jsou oba druhy to- tožné.

L actariu s su btom etosu s Z. Schaefer — cystidy a výtrusy. Cvstidia et sporae. Z. Schaefer del.

K l o b o u k tuhý a pružný, středně masitý, 5 — 12 cm široký; napřed skltnutý, úzce podvinutý, pak sklenuté' rozložený, více méně prohloubený, bez hrbolu, ve stáří mělce nálevkovitý, často nerovný, vlnitě zprohýbaný, někdy i mírně excentrický; s pokožkou neslupitelnou. Povrch klobouku hladký až jemně katý, mimo okraj jemně drsný, skrytě ve stáří více méně mizí, na povrchu mově nažloutlý, později světle okrový rovanými skvrnami, nekruhatý.

vrásčitý, na okraji v mládí hustě chloup­ plstnatý, suchý, matný, chloupky z okraje hojně humusem znečištěný; v mládí kré­ nebo žemlově žlutý, s temnějšími nekontu-

L u p e n y husté, křehké, tenké, střídavé, asi jako dužnina klobouku ši­ roké, 3 — 5 mm široké, při okraji klobouku často širší než uprostřed, k oběma koncům ostře zúžené, na třeň mírně sbíhavé, často na basi žebernaté; napřed krémově žlutavé, pak světle okrové, průhledem mezi lupeny s nazelenalým od­ stínem, na ostří často zahnědlé, poraněním šednou většinou přes modravý od­ stín. T ř e ň tuhý až tvrdý, krátký, válcovitý nebo se dolů zúžuje, někdy až roubíkovitý, plný, ve stáří sklípkatě dutý. Povrch hladký až jemně vrásčitý, lysý, suchý, matný; nažloutlý, pak světle okrový, často s olivovým odstínem, při basi rezavě skvrnitý, poraněním -napřed většinou modrá, pak šedne, hnědne, nakonec rezaví.

233

Č ESK A M Y K O LO G IE

14

(4 )

1960

D u ž n i n a tuhá až tvrdá, bílá, zvolna světle sírově žloutne po celém po­ vrchu rozkrojené dužniny; vůně slabě kořenné chuti více méně peprně ostré. Mléko sporé, bílé, na vzduchu zvolna sírově žloutne. V ý t r u s y elipsoidní, 9 — 13 X 8 — 10jU, volně bradavkaté až ostnité, s or­ namentikou hustou, vyniklou až do 2 ¡¿. Basidie široce kyjovité, tetrasporické, 1 2 — 1 5 x 3 0 — 4 5 ^ . Cystidy četné, kyjovité až palcátovité, válcovité nebo šiškovité, 7 — 9 X 65 — 80 vynikající až 3 5 ^ nad hladinu rouška. Pokožka klobouku z hyf 2 — 5 ¡x širokých, průhledných, četně přehrádkovaných i větvených, s konečnými články zažloutlými, neztluštělými neb jen mírně, nevynikajícími. Konce hyf tvoří zřetelné shluky, vytvářející zažlout­ lejší partie, nepatrně vystouplé nad ostatní hladinu epikutis, což činí makro­ skopicky jemně drsný povrch klobouku. C h e m i c k é r e a k c e : Dužnina s kyselinou sírovou a dusičnou mírně žloutne, pokožka klobouku až reziví. S louhem dužnina po zaschnutí mléka sytě žloutne po chvíli do rezava, pokožka klobouku hnědne. Dužnina se ska­ licí zelenou ihned sytě šedě rezaví. Lactarius echinosporus roste v teplých polohách v listnatých a smíšených lesích pod duby a buky, na vápencových podkladech, v létě a ranném podzimu. V ČSR nacházen vzácně ve vápencové oblasti Barrandienu jihozápadně Prahy. Po prvé jsem druh obdržel od prof. K. Kulta z výstavy hub Mykologického klubu v r. 1949, kde byl vystaven pod jménem Lactarius resim us F r., bez udání lokality. Sám jsem Lactarius echinosporus sbíral pod Karlštejnem ve dvou vy­ spělých exem plářích dne 9. 9. 1958. Lactarius echinosporus jest zajímavým druhem v rodě, poněvadž nezapadá dobře do žádné ze známých skupin ve Friesově sekci Piperites, kam beze sporu patří. Pro chloupkatý okraj klobouku by patřil do Kühner — Romagnesiho sekce Tricholom oidei, do blízkosti skupinky Lactarius resimus• F r. Svými velkými, volně ostnitými výtrusy, suchou, skrytě plstnatou pokožku klobouku a povrcho­ vou modrošedou reakcí poraněním poněkud vybočuje z rám ce příbuzných d ru­ hů. Za to má určité znaky, přibližující ho k Lactarius vellereus F r., ze sekce Albates. Oba shora uvedené nálezy druhu, které jsem studoval, představovaly plodnice ve středním až starším stadiu vývoje; zcela mladé plodnice jsem dosud neviděl, ale přesto charakter pokožky klobouku vede k předpokladu, že ani v ranném mládí není slizká. Způsob ulpělého humusu na povrchu klobouku plodnic z obou lokalit připomíná ulpělý humus na plodnicích Lactarius velle­ reus, který rovněž není slizký a přesto humus vydatně zadržuje. Konsistence dužniny připomíná poněkud Lactarius vellereus F r., rovněž tak relativně méně intensivní sírové (nazelenalé) žloutnutí celého povrchu rozkrojené dužniny (te­ dy nejen na obvodě, jak se vyskýtá u ryzců se sporým žloutnoucím mlékem). To vše připomíná též možnost značné příbuznosti druhu s Peckovým Lactarius deceptivus. Singer podává v Das System der Agaricales II (Annales Mycol. 1 9 4 2 ) mikroskopické údaje Lactarius deceptivus Peck ze studia exikátů, které se nápadně (až na kyjovité ztluštělé hyfy v pokožce klobouku) shodují s těmi, které jsem konstatoval na exem plářích z Čech. Jest též pozoruhodné, že Singer udává jako synonymum druhu Lactarius resimus Atkinson. Makroskopický popis Singer převzal od Burlinghamové, v němž se nezmiňuje o povrchové reakci plodnice poraněním. Přesto pokládám z velmi pravděpodobné, že oba druhy ¡sou velmi blízké.

234

SC H A EFER :

MÉNĚ

ZNÁMÉ, VZÁCNĚ

DRUHY

RYZCŮ

V II,

Ostatní druhy s chloupkatým okrajem klobouku a žloutnoucím mlékem, běž­ ný Lactarius scrobiculatus (Scop.) F r. a vzácný Lactarius cilicioides sensu Neuhoff (v ČSR častěji sbíraný n a Karlštejnsku, Žernově u Holic a v okolí B rn a), jsou značně odlišné pro hustě chloupkatý okraj a slizký povrch klobouku. Lactarius subtomentosus Z. Schaefer sp. n. Druh z blízkosti Lactarius ichoratus F r., tvořící přechod ke skupině Lacta­ rius helvus F r. Jest zobrazen v Cookeových Illustrations of British Fungi 1888 T. 1010 pod jménem Lactarius tomentosus Otto. Postavou, zabarvením, tva­ rem, barvou lupenů dobře odpovídá plodnicím sbíraným na Slovensku, kromě chuti, jíž Cooke uvádí zvolna ostrou. Popis hub ze Slovenska zní: K l o b o u k tuhý, pak křehký, masitý, 3 — 7 cm široký; v mládí sklenutý, brzo na středu vmáčklý, bez hrbolu, pak sklenuté rozložený, více méně p ro ­ hloubený, ve stáří většinou nepravidelně a mělce nálevkovitý, na okraji tupý, do stáří sehnutý, neprosvítavý; často nepravidelný, zprohýbaný, zvlněný i mírně excentrický, zvi. u trsnatě rostoucích exem plářů; s pokožkou z části nebo špatně slupitelnou. Povrch kloubouku hladký, na okraji nerýhovaný, pod lupou plstnatý, v do­ spělosti při okraji místy rozpukaný, což činí povrch šupinkatý, suchý, matný, za sucha mastně lesklý; sytě hnědý, do červena, masova, na středu temnější, až sytě kaštanový neb osmahle hnědý, vždy s odstínem červeným, často radiálně temněji a světleji pruhovaný, při okraji tence a přetrhaně neurčitě kroužkatý, na světlejších partiích často rozpukává v drobná políčka, tvoříc temnější šu­ pinky se světlejšími stroužkami, usýcháním dostává povrch vínový odstín; po­ raněním bez reakce. L u p e n y středně husté až husté, křehké, tenké, střídavé, širší dužniny klobouku, 3 — 6 mm široké, na okraji klobouku tupě zúžené, u třeně zoubkem přirostlé a více méně sbíhavé, nevidlené; brzo hnědavě okrové, pak sytě rezavě oranžově hnědavé, zvláště na ostří, na ploše neskvrnité, bez nápadné reakce poraněním, teprve po delší době na ostří rezavě hnědou s nepatrně še­ davým odstínem, usýcháním blednou do světle pleťově okrové. T ř e ň tuhý, pak křehký, kratší průměru klobouku, někdy hodně krátký a dosti tlustý, 2 — 4 x 0 , 3 — 1,3 cm, válcovitý, často mírně smačklý a dole zúžený, někdy až roubíkovitý, plný, ve stáří úzce dutý. Povrch třeně jemně podélně vrásčitý, pod lupeny rýhovaný, pod lupou jemně plstnatý, makroskopicky skoro lysý, matný, na basi plstnatý, suchý; sytě hnědý do masova, asi jako klobouk zbarvený, ale většinou trochu do žlutává, při basi sotva nebo jen nepatrně temnější, často podélně temněji vodnatě skvrnitý, po­ raněním bez nápadné reakce, usýcháním dostává jako klobouk vínový odstín. D u ž n i n a tuhá, pak křehká, zrnitá, jako provlhlá; bledě nahnědlá, neměnlivá, v dutině třeně často trochu červeně hnědne, na obvodě s pronikající barvou povrchu; chuti mírné, ne hořké; bez vůně, usýcháním však voní silně po hřibu obecném. Mléko sporé, vodnatě bílé, neměnlivé, zcela bez chuti. Výtrusný prach krémově bílý. Výtrusy široce elipsoidní, 6 ,5 až 9 X 6 — 8 ,u, výjimečně až 10 X 8 ,u, bradavkaté, neúplně spojované různě silnými spojkami v hodně neúplnou síť, s četnými volnými bradavkami nebo krátkými spojkami, ojediněle s delší linií hřebínkatého typu; ornamentika ne1voří nikde uzavřená oka, je středně výrazná, prořídlá, vynikající 0 ,5 ju, oje­ diněle až 0,8 /u. Basidie válcovitě kyjovité, tetrasporické, 9 — 10 X 4 0 — 50 ¡u,

235

Č ESK A M Y K O LO G IE

14

(4 )

1960

vynikají 1 0 — 15 y. nad kyjovitými basidiolami, rozměrů 7 — 8 x 30 — 35 ,u. Cystidy sporé až velmi sporé na ostří většinou chybějí, vřetenovité, na konci většinou ostře zúžené, někdy s kulovitým přívěskem, většinou pod hladinou nejširší, 6 — 9 X 50 — 60 (U, vynikají 15 — 2 5 ^ , ojediněle též 8 — 10 X 80 — 9 0 ^ , vynikající až 50 nad hladinou rouška. Pokožka klobouku z hyf volně a řídce spletených, zčásti a jen místy poně­ kud usměrněných ve volné a nenápadné, nehusté svazky, z hyf 2 — 5 ¡j. širo­ kých, četně přehrádkovaných a větvených, žlutě hnědavých, tenkostěnných, které v epikutis tvoří řídkou spleť s dutinami; konce hyf jsou neztluštělé, za­ oblené, nevynikající, končící volně ve spleti hyf. Místy je pokožka klobouku zbarvenější, což je způsobeno větším nahuštěním želatinosní hmoty ve formě žlutohnědých, větších zrn, průsvitných, volně rozptýlených, neusazených přímo na povrchu hyf. Lokalita v ČSR Lázně Sliač, Slovensko, na okraji smrkového lesa, na pastvině, dne 23. 11. 1958, sbíral inž. K. Kříž.

Lactarius subtomentosus sp. n. spojuje se skupinou Lactarius ichoratus Fr. mírná dužnina, bez nápadné vůně, do jisté míry i ornamentika výtrusů krátce neúplně síťnatá a vínovění povrchu usýcháním. S Lactarius helvus F r. má opět druh skoro shodný povrch pokožky klobouku, nemá však vodnatě čiré mléko a nápadnou vůni. Jakost pokožky klobouku skrytě až zřetelně plstnatá a místy rozpukaná, jest ve skupině druhů Lactarius ichoratus F r., v určitém stadiu vý­ voje a povětrnosti, dosti běžnou, proto pokládám příbuznost k Lactarius ichora­ tus bližší než k Lactarius helvus F r. Anatomií pokožky klobouku stojí asi uprostřed mezi oběma. Cookeův Lactarius tomentosus jest nepochybně totožný s naším druhem, če­ muž nasvědčuje vzhled, tvar zobrazených plodnic, hustota a barva lupenů i ve­ likost výtrusů. Malý rozdíl jest pouze v barvě plodnic; Cookeovy houby jsou nepatrně světlejší s poněkud oranžovějším odstínem. Dobře však odpovídá červenavý odstín. Jest též dobře zobrazena šupinkatě rozpukaná pokožka klo­ bouku. Poněvadž nelze dobře použiti názvu Lactarius tomentosus, který Cooke dal houbě podle Otty, dávám druhu poněkud pozměněný název Lacta­ rius subtomentosus. DIAGNOSES LATINAE

L actarius cookei Z. Schaefer sp. n. (Lactarius picinus sensu Cooke, Illustr. t. 997, 1 8 2 8 ). Parvulus vel mediocris, firmus, crasse carnosus, solitarius. Pileus convexus, late et obtuse umbonatus, laevis, velutinus, siccus, obscure nigrofuscus vel niger, azonus. Lamellae confertae, angustae, haud decurrentes, ochraceae, vulneratae salmonescentes, dein rufescentes. Stipes diverse longus, cylindraceus, e griseo-ochraceo mox pileo concolor. C aro alba, leniter salmonescens, dein rufescens, sapore am aro-piperato usque subacri, odore theam rossicam vel lignum cedreum in mentem revocans. Lac album, immutabile. Sporae in cumulo ochraceae, 7 — 9 X 7 — 8,5 ¡j., grosse subalato-pectinatae. Cystidia filiformia solum in acie lamellarum adsunt. Hab. In silvis coniferis montanis, solo acido vel neutrali. Holotypus: Slova-

235

SC H A EFER :

MÉNĚ

ZNÁMÉ, VZÁCNÉ

D R U H Y RY ZC O

V II.

kia, T atra M agna (C arpatoru m ), Lendak, leg. Dr. Kubička et Ing. K říž, 11. 8. 1957, herbarium Fungi Moravici Brno. Lactarius cookei Z. Schaefer Lactario picino F r. proximus est, sed umbone obtuso, initio stipite pallidiori, reactione carnis in aere distinctiori et praecipue sculptura sporarum pectinata vel subalta discrepat. L actarius echinosporus Z. Schaefer sp. n. Mediocris vel magnus, firmus usque durus, solitarius. Pileus exumbotanus, e convexo explanatus, centro depressus, dein subinfundibuliformis, laevis, novus margine pilosulus, ceterum subtomentosus, asper, siccus, haud lucidus, e lutescenti-cremeo pallide ochraceus vel stramineus, submaculatus, azonus. Lam ellae confertae, carni pilei aequilatae, subdecurrentes, e lutescenticrem eo pallide ochraceae, vulneratae e subcoeruleo griseae. Stipes brevis, cylindraceus, basi angustatus, glaber, e sublutescenti pallide ochraceus, vulneratus e subcoeruleo griseus demumque rufescens. C aro firma, stipitis dura, alba plus minusve lutescens, odore condito, sapore acri. L ac exiguum, album, aěre1 sulphurescens. Sporae 9 — 1 3 x 8 — 10 fx, remote verrucoso-aculeatae, cum aculéis usque 2 longis. In hymenio cystidia copiosa adsunt. Hab. In silvis calidis frondosis vel mixtis sub quercubus et fagis solo calcareo. Auctor hanc speciem in localitatibus duabus solo calcareo prope Pragam , Bohemiae, legit. Species haec propter marginem pilei pilosulum et carnem lutescentem in affinitatem Lactarii resimi F r. pertinet, sed pileo sicco, subtomentoso et tota carne (non solum ad marginem) lutescenti Lactarium vellereum F r. in mentem revocant. Lactarius deceptivus Peck probabiliter peraffinis est. L actarius subtomentosus Z. Schaefer sp. n. (Lactarius tomentosus sensu Cooke). Mediocris, adultus fragilis, carnosus, solitarius vel subcaespitosus. Pileus convexus, depressus, exumbonatus, dein irregulariter subinfundibuliformis, laevis, subtiliter tomentosus vel squamuloso-diffractus, haud viscidus, haud lucidus, siccus sublucidus, sature brunneus tinctu rubro, exsiccatione vinaceus, radialiter striatus, fracturis pallidioribus, azonus. Lamellae mediocriter confertae, quam caro pilei latiores, subdecurrentes, sature ferrugineo-auratiaco-brunneae, vulneratae lenissime minimeque griseobrunnescentes. Stipes brevis crassusque, cylindraceus, farctus, adultus anguste cavus, sature carneo-brunneus, tinctu magis luteo quem pileus. C aro granulosa, fragilis, tinctu brunneo, mitis, odore nullo. L ac exiguum, aquose album, immutabile. Sporae in cumulo cremeo-albae, 6,5 — 9 x 6 —8 ¡x, verrucosae, verrucis breviter et incomplete coniunctionibus crassis in reticulum incompletum coniunctis. In hymenio cystidia sparsa fusoidea adsunt. Hab. Ad piceti marginem in Slovakia centrali. Holotypus: Lázně Sliač, 23. 11. 1958, leg. Ing. K říž, herbarium Fungi Moravici Brno. Habitu et pilei superficie (colore excepto) Lactario helvo F r. similis est, sed odore absenti et lacte aquose albido (non mere aquoso) discrepat. Lactario ichorato F r. probabiliter proximus et verisimiliter cum Lactario tomentoso Cooke identicus est.

237

K otázce možného výskytu histoplasmosy, blastomykosy a coccidioidosy u nás The question of a possible appearence of histoplasmosis, blastomycosis and coccidioidosis in our regions Leopold, P o sp íšil a B ožen a K r e č m e r o v á *) Autoři podávají zprávu o výsledcích průzkumu možného výskytu histoplasmosy, blastomykosy a coccidioidosy v atrakčním areálu kožní kliniky v Bině. U 600 osob ve stáří 1 8 — 20 roků byly provedeny intradermální testy s histoplasminem, blastomycinem a coccidioidinem. Positivní byl pouze jeden případ s histoplasminem (n a ­ vrátilec z Argentiny). Výsledky jsou cenným doplňkem poznatků o geografickém rozšíření uvedených mykos ve střední Evropě a naznačují, že tyto nákazy se u nás nevyskytují. The authors report on the results of research of a possible appearance of histoplas­ mosis, blastomycosis and coccidioidosis within the region of attraction at the dermato­ logie clinic in Brno. In 600 persons at an age of 1 8 — 80 years intradermal tests with histoplasmin, blastomydin and coccidioidin have been made. Only one case with histoplasmin has been positive (a person returned from Argentina). The results ar'e valuable contribution to the knowledge of geographic distribution above mentioned mycoses in central Europe and show that these infections do not exist in our regions. Geografickému rozšíření histoplasmosy, blastomykosy a coccidioidosy byla v posledním dese­ tiletí věnována značná pozornost. Problém se dostal do ohniska zájmu epidemiologů i kliniků, zejména poté, co C h r i s t i e a P e t e r s e n (1945) popsali výskyt benigní formy plicní histo­ plasmosy. Byl získán poměrně přesný obraz o rozšíření těchto nákaz ve světě, případně o vý­ skytu osob positivně reagujících s histoplasminem, blastomycinem a coccidioidinem ( A j e l l o , 1958 a dále P a l m d r a spol., 1957).

Také u nás přichází dosti často otázka o možnostech výskytu uvedených mykos. Bílá místa na mapce (obr. č. 1 ), zaujímající střední Evropu a celou oblast Sovětského svazu mohla by naznačovat, že se nap ř. histoplasmosa v těchto krajích nevyskytuje. Na druhé straně může tomu být však také proto, že zde po ní nikdo dosud systematicky nepátral. V literárních pramenech jsme o tom nenašli zmínky, s výjimkou malé zprávy M o c h i - h o a E d v a r d s e (1 9 5 2 ), kteří provedli menší depistážní akci s histoplasminem v okolí Da;čic u příležitosti calmettisace. Z těchto důvodů a dále pak také proto, že v klinické praxi některých oborů (interna, dermatologie) se někdy vyskytují případy, u nichž případná mykotická etiologie není vyloučena, podnikli jsme v r. 1959 depistážní akci, při níž jsme v atrakčním areálu kožní kliniky v Brně vyhledávali osoby s positivní intraderm ální reakcí na histoplasmin, blastomycin a coccidioidin Materiál

a

metoda

Použili jsme intradermálních testů s histoplasminem, blastomycinem a coccidioidinem, které jsme injikovali v množství 0 ,0 3 ml v místech úponu deltoideu. P ro intraderm ální testy se v zásadě používá antigenů dvo­ jího typu: 1. Filtrátů tekutých plísňových kultur. 2. Suspense plísňových bu­ něk s pevných nebo tekutých půd (M artin, 1 9 5 7 ). Použili jsme antigenů prvé*) Z mikrobiologické laboratoře kožní kliniky MUDr. Jaroslav Horáček.

238

lékařské

fakulty

v

Brně,

přednosta

prof.

P O S P ÍŠ IL

K RE Č M ER O V A :

a

K

VÝ SKY TU

H IST O P L A SM O SY ,

B L A ST O M Y K O SY

A

C O C C ID IO ID O SY

ho typu, tedy filtrátů tekutých kultur plísní myceliální fáze, rostoucí několik měsíců. Takové filtráty obsahují veškeré metabolické produkty a jiný m ateriál, který se nashrom áždí za růstové periody. Takto jsme připravili histoplasmin, blastomycin a coccidioidin ze sbírkových kultur Histoplasma capsulatum, Blastomyces dermatitidis a Coccidioides immitis. Jmenované kmeny jsme obdrželi dne 6. 9. 1954 z National Collection of Type Cultures, Medical R esearch Council-England.Od té doby byly v naší laboratoři udržovány na Sabouraudově agaru (přeočkovány vždy za 6 m ěsíců).

, á < ř-<-

v

( iv

^ .

í á

Q

v

M slU

T

/

I y

á p tó 0 \

q l

-x

P

2

# cr* 3 10- 19**,

Q< **

<'

____________

K r A '

Abychom se vyhnuli nespecifickým reakcím, nepoužívali jsme tekutých půd s peptonem, ale synthetické půdy Rippelovy ve složení: Glykokol Glukosa Mg S 0 4 K2H PO 4

FeSO« MnSC>4 CaSC>4

0,1 % 1% 0,01 % 0 ,3 % 0,01 % stopy stopy

Po 6 měsících kultivace za pokojové teploty byly půdy přefiltrovány přes Seitzův filtr a po zkouškách sterility, biologické neškodnosti a antigenní schopnosti (srovnáním se standardními prep aráty Parke Davis and Co., D etroit, M ich., U. S. A.) používány k testování. Při posuzování positivity intradermální reakce jsme se řídili názorem Palm erovým (1 9 5 7 ): za positivní lze považovat zarudnutí, které vznikne za 48, popřípadě 96 hodin po injekci o prům ěru 5 mm a více. O hodnotě in tra-

239

Č ESK A M Y K O LO G IE

14

(4 )

1960

dermálních testů v diagnostice mykotických nákaz nelze pochybovat. Této otázce byla věnována řad a prací a souhrnně o ní pojednává p ráce W ilsonova (1 9 5 9 ), z níž uvádíme zkrácenou tabulku: Intraderm ální testy u mykotických onemocnění: Název nem oci: Všechny druhy dermatofytos Moniliasa Coccidioidomykosa Blastomykosa severoam erická Blastomykosa jihoamerická Histoplasmosa Sporotrichosa KryptokokkoSa Aktinomykosa N ocardiosa

Antigen:

Ředění

Stupeň specifity :

Trichofytin

1 : 3 0 — 50

dobrý

Oidiomycin Coccidioidin Blastomycin

1 : 3 0 — 50 1 : 1 0 0 — 1 .000 1 : 1 0 0 — 1.000

pochybný dobrý poměrně dobrý

Lutziom ycin

1 : 1 0 0 — 1 .000

pom ěrně

Histoplasmin Sporotrichin Torulin Aktinomycin N ocardin

1 : 1 0 0 — 1 .000 1 : 100 ? ? 1 : 100

pom ěrně dobrý dobrý pochybný pochybný dobrý

dobrý

Výsledky Vyšetřili jsme celkem 600 osob ve věku 15 — 80 roků. Obě pohlaví byla přibližně stejně zastoupena. Výsledky všech našich testů s výjimkou jednoho, byly negativní. Tento nemocný reagoval bouřlivě histoplasminem. Velikost indurovaného zarudnutí v místě vpichu za 4 8 hodin byla 6 mm, za 96 ho­ din 11 mm. Provedená vazba komplementu s histoplasminem u tohoto ne­ mocného byla 1 : 2. P ři rtg vyšetření plic byla zjištěna v dolním poli pravé plíce kalcifikace připomínající primární komplex. U tohoto obrazu nelze histoplasmosu vyloučit. F ři anamnestickém šetření jsme zjistili, že nemocný žil 12 roků v Argentině, takže styk s nákazou byl možný. Na manifestní one­ mocnění si však nevzpomíná. Diskuse I když všichni naši vyšetřovaní pocházeli pouze z atrakčního areálu kožní kliniky v Brně, můžeme říci, že výsledky průzkumu naznačují, že histoplas­ mosa, blastomykosa a coccidioidosa se v našich krajích nevyskytují. Positivně reagující se mohou nalézt pouze mezi osobami navrátivším i se z krajin, kde se uvedené nákazy vyskytují. U nich možno také v případech onemocnění nejasné etiologie (některé derm atosy, plícní aíekce atd.) na tyto nákazy po­ mýšlet. Výsledky depistáže doplňují dosavadní poznatky o geografickém ro z­ šíření histoplasmosy, blastomykosy a coccidioidosy. LITERATURA A j e l l o L. (1 9 5 8 ): Géographie distribution of Histoplasma capsulatum. Mykosen 1 : 1 4 7 — 155. C h r i s t i e A., P e t e r s e n J. C. (1 9 4 5 ): Pulmonary calcifications in negative reactors to tuberculin. Amer J. Publ. Health 3 5 : 1 1 3 1 — 1147. M a r t i n D. S. (1 9 5 7 ): Evaluation of skin tests and sérologie methods in fungus infections. J. Chron. Dis. 5 : 5 8 0 - 5 9 1 .

240

P O S P ÍŠ IL

A

K R E Č M ER O V A :

K

V Ý SK Y TU

H IST O P LA SM O SY ,

B LA STO M Y K O SY

A

C O C C ID IO ID O SY

M o c h i J., E d v a r d s P. Q. (1 9 5 2 ): Histoplasmosis and histoplasmin sensitivity. Bull. of the W orld Health Organisation, 5. P a 1 m e r, C. E., E d v a r d s P. Q ., A 11 f a t h e r W . E. (1957) : Characteristics of skin reactions to coccidioidin and histoplasmin with evidence of an unidentified source of sensitization. Amer. J. Hyg. 66 : 1 9 6 — 213. W i l s o n J. (1 9 5 9 ): Intrakutanteste bei Mykosen. Triangel, 1 : 3 0 — 36 ,' Adresa autorů: MUDr. Leopold Pospíšil a MUC. Božena Krečmerová, Brno, Pekařská 53.

Cyphella friesii Crouan v Čechách Cyphella friesii C rouan in Bohemia A lbert P ilát Autor popisuje a vyobrazuje české exempláře. C y p h ella friósii Crouan, které nalezl prof. K. K a v i n a r. 1926 na Šumavě. Tento druh je dosud velmi nedokonale znám a byl sbírán pouze ve Francii. S ním je pravděpodobně totožná C y p h ella filicin a Karsten, známá dosud pouze z Finska. ' Auctor specimina bohemica CypheM ae fr ie sii Crouan describit et iconibus illustrât. Haec species adhuc male nota solum in Gallia collecta est. C y p h ella filicin a Karsten, e Fennia descripta, probabiliter identica est.

V mykolOgickém m ateriálu z herbáře t prof. Dr. K. K a v i n y nalezl jsem dvě položky bíle chlupatého druhu rodu Cyphella-, označené pako Solenia ca n dida ?, které r. 1926 sbíral na řapících odumřelých listů kapradin nad Černým jezerem na Šumavě. Jak se domnívám, je tento druh totožný s dosud velmi málo známým druhem. Cyphella friesii P. L. et. H. C r o u a n , Florule du Finistère 62, t. Suppl. f. 11, 1867. — S a c c a r d o, Syll. Fung. 6 : 6 8 3 , 1888. (non C y p h ella friesii W e i m a n n, Hymen. Ross, p. 523, 1Š36 = G u ep in ia? c y p h ella F r. Epier. 566 cf. F r i e s Hym. Europ. p. 69 7 “ 1874). C a ly p tella fr ie sii ( C r o u a n ) Quélet, Fl. mycol. p. 26, 1888.

Plodnice protáhle kuželovité nebo podlouhle hruškovité, s ústím pohárku v mládí skoro uzavřeným, později s okrajem vehnutým, usušené 0,6 — 1 X X 0 ,3 —0,8 mm veliké (za živa patrně větší), přisedlé bezstopečně v pravém úhlu ohnutou bázi, a proto visící zvonečkovitě dolů, tence blanité, usušené křehké, čistě bílé, zevně celé hustě bíle chlupaté. Chlupy válcovité, trochu po­ křivené, asi 20 0 ¡a. dlouhé a 5 fx tlusté, na povrchu celé drsné od hustě na­ lepených zrnek kalciumoxalátu, který na nich tvoří dosti tlustý povlak, toliko na konci paličkovitě kulovitě nebo hruškovitě ztluštělé, hladké, bez inkrustace, takže tento konec chlupů je podoben konidii a je 8 — 10 X 6 — 8 ¡x veliký, ale snadno se neulamuje. Jen některé chlupy nejsou na konci paličkovitě ztluštělé, nýbrž jen zatupělé a celé inkrustované. Basidie a výtrusy jsem ve studovaných exem plářích nenalezl. Byly hmyzem částečně poškozené. Hab. Na zetlelých řapících odumřelých listů kapradin A thyrium alpestre (Hoppe) Milde a D ryopteris oreopteris (Eh rh .) Maxon v reservaci nad Č er­ ným jezerem na Šumavě ve společnosti M ýcena juncicola F r. 6. IX . 1926 a 7. IX . 1926 sbíral prof. K a r e l K a v i n a .

241

Č ESK A M Y K O LO G IE

14

(4 )

1960

Poznámky. Popis C r o u a n ů v a Quéletův s naší houbou dobře souhlasí. Rozm ěry plodnic udává Crouan 3 — 5 mm, Quélet 0 ,1 — 2 mni. Protože Crouanovo dílo není v československých knihovnách zastoupeno, po­ žádal jsem M. M. Le G a l o v o u o obkreslení Crouanova originálního vy­ obrazení. Zaslala mi je laskavě, za což jí srdečně děkuji. Tvar plodnic s čes­ kými exem pláři dobře souhlasí. Toliko chlupy na kresbě Crouanově jsou trochu více a podlouhleji ztluštěné a vlastní chlup ve srovnání se ztluštělým koncem je relativně tenčí než u našich plodnic. Patrně je však mikroskopický detail kreslen Crouanem schematicky. Koncová ztluštělá část chlupů je u čes­ kých plodnic značně proměnlivá a všecky chlupy nejsou na konci ztluštělé. Crouan sbíral plodnice na Pteris aquilina ve Fran cii (Fin istère). s1

Protože ani u českých plodnic nejsou všecky chlupy na konci ztluštělé, je možné, že se vyskytují plodnice, jež vůbec nemají chlupy ztluštělé. V tom případě by byla s Cyphella friesii Crouan totožná Cyphella filicina Karsten, a tuto možnost i autor tohoto druhu (K arsten 1 8 8 9 ) na citovaném místě p ři­ pouští. Cyphella filicina K arsten je druh dosud známý jen z Finska: C y p h ella filicin a K a r s t e n . Fungi Fennici exsiccati No. 717. — Not. ur. Sallsk. pro Faun. et Flora fenn. Forh. 11 : 220, 1871. — Fries Hymen. Europ. 706, 1874. — K a r s t e n Mycologia Fennica III, in Bidrag. Finland Nátur och Folk 1876 p. 324. — Hattsvampar 2 : 1 3 1 , 1881. — S a c c a r d o , Sylloge Fung. 6 : 6 8 3 , 1888. — K a r s t e n , Finnlands Basidsvampar, in Bidr. Fini. Nat. och Folk 48 :4 0 2 , 1889. Sessilis, obliqua, cupularis, villosa, nivea, disco levi, sporis subellipsoideis vel subsphaeroideis vel ovoidei 4 — 7 X 2 — 3 (x. Hab. in filicibus in Fennia. Circiter 1 mm lata. Pili subaequales, granulato-adspersi, breviusculi, apice obtusi 100 X 4 [i. Fennia: Ábo, Merimasku, Mustiala.

Blízce příbuzná (možná, že i totožná) je C y p h ella P eck ii S a c c a r d o , Syll. Fung. 6 : 6 8 4 , Gard. 377, 1914. — C y p h ella can d id a P e c k Rep. (vix J u n g h u h n ) .

1888. — B u r t Ann. Missouri Bot. NeiV York State Mus. 27 :9 9 , 187Ť

Cupulis sparsis vel gregariis, minutis, obconicis, fere vel omnino sessilibus, extus toraentosis, mollibus, candidis quandoque deflexis. Hab. ad caules emortuos O sm u n dae c in n am om ea?. Forestburgh, New York, Amer, foeder.

242

PILA T : CYPH ELLA F R IE S II CROUAN V ČECHÁCH

B u r t (I. c .) studoval originální exemplář, který je uložen v Coll. New. York State, a klade tento druh mezi nedokonale známé. Exem plář je mladý, sterilní. Chlupy končí ostrým hrotem a jsou drsné, 60 — 70 x 3 ,5 ^ , což s Cyphella friesii Crouan nesouhlasí. se SUM M A ono In materiis e herbario mycologico + prof. Caroli Kavinii, quae in Museo Nationali Pragae asservantur, exsiccata duo speciei generis Cyphella cyrn carposomatibus albo-pilosis inveni, quae ad folia emortua filicum prope Lacum Nigrům (Černé jezero) in montibus G abretta Bohemiae austro-occidentali anno 1926 collegit et erronee ut Soleniam c^ niidam designavit. Non dubito haec specimina cum Cyphella friesii Crouan, specie gallica, adhuc male nota, identica esse:

* Cyphella friesii P . L. et H. C r o u a n . Florule du Finistère 62, t. Suppl. f. 11, 1867. — S a c c a r d o , Syll. Fung. 6 : 6 8 3 , 1888 (non C y p h ella frie sii W e i n m a n n Hymen. Ross, p. 523, 1836 = G u ep in ia? c y p h ella F r i e s , Epier. 566, cf. F r i e s , Hym. Europ. p. 697, 187 4 ). C a ly p tella fr ie sii (Crouan) Quélet, Fl. mycol. p. 26, 1888.

Carposomata conica, saepe subprotracta vel elongato-piriformia, cum ostio cupulae primum in speciminibus novis subclauso, mox margine involuto, exsiccata 0 ,6 — 1 X 0 ,3 —0 ,8 mm (statu vivo probabiliter m aiora), estipitata. basi in angulo recto flexa insidentia et cam panulate promittentia, tenuiter m em branacea, exsiccata fragilia, candida, extus conferte albo-pilosa. Pili cylindracei, recti vel parum flexuosi, ca 2 0 0 y longi et 5 y. crassi, superficie granulis crystallicis calcii oxalatici dense incrustati et asperi, solum apice globose vel piriformiter incrassati et laeves (absque incrustatione). Apex pili conidio similis est et 8 —10 X 6 —8 fj. metitur. Solum nonnulli pili apice non incrassati sunt, solum subobtusi et etiam ibi incrustati. Basidia et sporas in speciminibus meis examinatis non inveni (ab insectis ex parte afficta sunt). Hab. ad stipites foliorum emortuorum filicum: Athyrium alpestre (Hoppe) Milde et Dryopteris oreopteris (E h rh .) M axon in reservatione naturae supra Lacum Nigrům (Černé jezero) in montibus G abretta (Bohemia austrooccidentalis) unacum M ycena juncicola F r. 6. IX . 1926 et 7. IX . 1926 cel. prof. Carolus K avina collegit. A d n o t a t i o n e s . Diagnoses C r o u a n i i et Q u é l e t i i cum fungo bohemico bene concordant. Dimensiones carposomatum: secuto C r o u a n 3 — 5 m m ,' secuto Q u é l e t 0,1 — 2 mm. Opus C r o u a n i i citatum in bibliothecis čechoslovacis non asservatur. Domina M. L e G a i mihi copiam figurae C r o u a n i misit, qua de causa eae gratias maximas ago. Habitus carposomatum speciminum bohemicorum cum icône citato speciminum gallicorum, quae C r o u a n ad folia emortua Pteridis aquilinae prope F i­ nistère, Galliae legit, optime convenit. Solum pili in pictura lineri cel. C r o u a n magis claviformiter incrassati sunt, sed probabiliter icon commemoratum modo schematico delineatus est. Pars apicalis pilorum speciminum bohemicorum valde variabilis est et omnes pili apice non incrassati sunt. Q ua de causa haud exclusum sit etiam carpo­ somata cum omnibus pilis apice non incrassatis obvenire. In hoc casu Cyphella filicina K a r s t e n cum Cyphella friesii C r o u a n identica sit. Etiam

243

Č ESK Á M Y K O LO G IE

14

(4 )

1960

K a r s t e n (1 8 8 9 ) loco citato id esse posse adnotat. Species commemorata K arsteniana adhuc solum e Fennia nota est (Ábo, M erimascu, M ustiala). Proxime affinis etiam Cyphella peckii S a c c a r d o videtur. Hanc speciem, adhuc solum e America boreali indicatam, P e c k prope Forestburgh, New York, collegit. B u r t. (1. c.) holotypum huius speciei (Coll. New York State) examinavit. Specimina Peckii nova et sterilia sunt. Pili eorum apice acutati et asperi, 60 — 70 X 3,5 ¡¿. Id cum speciminibus bohemicis non convenit. Spe­ cies commemorata am ericana teste B u r t adhuc dubia est.

Mykoflóra odumírající pavlovnie (Paulownia tom entosa) The decay of Paulownia tomentosa J iř í P aclt Autor popisuje sukcesi hub na odumírající pavlovnii (P au low n ia tom en tosa) v Ho­ doníně, kde hlavní člen příslušné mykoflóry — T ram etes g a llica (F r.) F r. — působí hnilobu, vyznačující se skořicovou vůní dřeva. The author describes a die-back of P au low n ia tom en tosa observed at Hodonín, Czechoslovakia, and enumerates the members of the respective fungal communíty of which T ram etes g a llic a (Fr.) F r. is found to cause a decay characterized by a cinnamic aroma of the wood.

K rátce před druhou světovou válkou byly v městkém parku na Sadové ul. v Hodoníně vysazeny tři mladé exem pláře asijské dřeviny pavlovnie plstnaté (Paulownia tomentosa). Pohlednice firmy Orbis č. 5 3 2 6 /7 1 6 5 ukazuje situaci těchto stromků podle stavu asi z r. 1938 (přesné datum fotografického záběru nemohlo být v archivu pohlednic fy Orbis v Lipníku n. Bečvou dodatečně zjištěno). Z tehdy vysazených stromků dochovala se toliko dvojice nejméně vzdálená od budovy Vyšší hospodářské školy (obr. 1 ). O osudu třetího stromu nevíme nic. Dochovalé exem pláře pavlovnie (01, 0 2 ) mají dnes asi 25 let a do­ sahují přibližné výšky 6 m; kmen stromu 01 m ěří 55 cm v maximálním obvodě, kmen stromu 02 má maximální obvod 60 cm. Dne 25: V II. 1959 zjistil jsem totální odumírání koruny stromu 01, avšak podle výpovědi nablízku bydlícího občana-zahrádkáře rostla na tomto stromě velká plodnice nějakého choroše už před dvěma anebo třem i roky a byla místními výrostky zničena. U stromu 0 2 se omezily příznaky téhož odu­ mírání jen na menší část koruny. Vlastní příčiny odumírání pavlovnie v této kultuře na poměrně těžké půdě jsou nám neznámé. Obyvatelé Hodonína si stěhují na místní klima, a asthma tu nazývají dokonce „hodonskou“ (tj. hodonínskou) chorobou. Spíše než klimatické vlivy lze označit v případě pav­ lovnie spíše špatnou výživu jako primární patogenní faktor. Nasvědčovalo by tomu i částečné usýchání šeříků (Sy rin ga ) v sousedství pavlovnie 01 (obr. 2 ), provázené mykosou větví (Peniophora cf. nuda, det. Z. P o u z a r ) . Všechny druhy hub z této kultury pavlovnie byly získány 25. V II. 1959 na stromu 01 (obr. 2 ). Na bázi koruny vyrůstalo v plné vegetační sezóně jen ně­ kolik ratolestí s listy. Na těchto listech jsem zjistil skvrny; mikroskopický roz-

244

PA CLT: M YK O FLO RA

O D U M ÍR A JÍC Í

PAVLOVNIE

245

Č ESK A M Y K O LO G IE

14

(4 )

1960

bor ukázal přítomnost Phyllosticta paulowniae Sacc. a sekundární nálet růz­ ných Dematiaceae (Álternaria alternata, Cladosporium herbarum etc.). Z dřev­ ních hub byly nalezeny tyto: 1. 2. 3. 4.

Tram etes gallica ( F r .) F r .* ) , obr. 3. Stereum hirsutum (W illd. ex F r .) Fr. Schizophyllum com m une Fr. Peniophora cinerea ( F r . ) C oo k e**).

Odumřelé větve, na kterých se tyto houby vyskytly, se většinou vyznačují nápadnou změklostí, která je způsobena silnou destrukcí dřeva. Vzorky větví byly v laboratoři udržovány po určitý čas v termostatu za běžné pokojové teploty. U ž. při prvé kontrole vzorků po několika dnech uskladnění v termo­ statu jsem zpozoroval mimořádně intenzívní vůni po s k o ř i c i . Dalšími zkouš­ kami bylo zjištěno, že tato vůně vychází ze dřeva a nikoliv snad z plodnic jednotlivých druhů hub. Nejintenzívnější vůni vydávaly mladší větve, kdežto vzorku silných větví s velkými plodnicemi Tram etes gallica ( F r .) F r. se nevyznačovaly silnou vůní. P ři zvyšování teploty výpar skořicového aromatu se stával markantnější. Rozložené a aromatizované dřevo větví vykázalo v an a­ tomickém obrazu mnoho mycelia. Největší podíl na něm měla pravděpodobně outkovka francouzská — Tram etes gallica ( F r .) Fr. V literatuře je popsána velmi podobná aromatizace dřeva u dvou druhů basidiomycetů: Len tin us Zlep id eu s F r. a P leu rotu s u lm ariu s (Bull. ex F r.) Kumm. Hyfy prvně jmenovaného druhu vylučují p-methoxycinnamovou a anýzovou kyselinu (Birkinshaw & Findlay 19401. Při odlupčivosti jilmového dřeva, která je působena činností druhu P leu rotu s u lm ariu s, pro­ zrazuje charakteristická vůně přítomnost příbuzných aromatických látek (Paclt 1954).

Podle přímého pozorování v přírodě považuji za primárního člena popsané sukcese z hodonínské pavlovnie outkovku francouzskou — Tram etes gallica (F r .) F r., která tvořila plodnice porůznu ve střední části koruny. Hojná P e­ niophora cinerea ( F r .) Cooke, obývala výhradně obvodové partie vrcholkti koruny a je typickou saprotrofní houbou, která rozkládá suché, už odumřelé větve. Schizophyllum com m une F r. nemělo v našem případě větší význam (nalezl jsem jen několik ojedinělých plodniček) a patřilo k pozdním členům pozorované sukcese. S tereum hirsutum (W illd. ex F r .) F r. vyskytovalo se hojněji než Schizophyllum , ale jeho lokalizace v obvodě koruny rovněž mluví pro pozdní zapojení do sukcese. N a suchých odumřelých obvodních větvích koruny vyskytlo se několik exemplářů roztoče (svilušky) z čeledi Tetranychidae (T etranychus sp .?). Tento hmyz by mohl přenášet houbu např. do lenticel v pokožce větví, kde zpravidla, jak jsme se na odumírající pavlovnii přesvěd­ čili, počíná infekce druhem Peniophora ( F r .) Cooke. Druh Tram etes gallica ( F r .) F r. pronikl tedy nejdále do středu koruny odumírající pavlovnie. Že usychání pokračuje centripetálně, od periférie ko­ runy, dosvědčuje i počínající stadium usychání stromu 02. Podle tohoto roz­ boru je outkovka francouzská prvním členem sukcese hub odumírající pavlov­ nie. Uvedený druh choroše je též vlastním původcem destrukce dřeva a skoři­ cového aromatu. Možno se domnívat, že aromatické látky jsou vylučovány do dřeva hyfami, i když tato schopnost nebyla prokázána kultivací houby na umělé živné půdě. *) Za laskavou determinaci děkuji členu koresp. A. P i l á t o v i . **) Tento druh přeurčil laskavě prom. biol. Z. P o u z a r.

246

\

PA C LT: M Y K O FLO R A

O D U M ÍR A JÍC !

PAVLOVNIE

S U MMA R Y In July, 1959, I found two trees of P au low n ia tom en tosa cultivated at Hodonín, Moravia, the tops of which showed a more on less advanced die-back (fig. 1, 2 ). Some leaves were infected by a spot due to P h y llosticta p au low n iae SACC. followed ultimately by certain D em atiaceae. On the stem and twigs of one of the injured trees, namely that numbered with ,01, several fruit-bodies of T ram etes g a llica (F r.) Fr. have been present (fig. 3 ). The decay of wood may primarily be due to that fungus. In addition to T ram etes, a very few fructifica­ tions of S tereu m hirsutum (W illd. ex F r.) Fr. and S ch izop h y llu m com m u n e Fr. were observed on the bark of the killed twigs. On the contrary, there appeared another fungus quite abundantly on dead branches of the periphery of the top: P en iop h ora cin erea (F r.) Cooke. In association with it, few mites of the family T etran y ch id ae, carrying possibly the fungus, occured. The most striking feature of the wood-decay observed is a cinnamic smell produced probably by the hyphae of T ra m etes g a llica (F r.) F r. entering apparently the host through wounds near the tip. The primary cause of the die-back might, however,, be attributed to some deficit in nutrition of the trees cultivated on a rather heavy soil. LITERATURA B i r k i n s h a w J. K. et F i n d l a y W . P. K. (1 9 4 0 ): Biochemistry of the wood-rotting fungi. I. Metabolic products of Lentinus lepideus Fr. Biochem. J. 3 4 : 8 2 — 88. P a c l t J. (1 9 4 8 ): O chorobné skvrnitosti listů pavlovnie císařské. Ochr. Rostlin 21 (No. 3 až 4) : 3 4 - 3 7 . P a c l t J. (1 9 5 3 ): Choroby a škodcovia pavlovnie.Biol. Sborn. 7 (No. 5 — 6) : 55 — 59. P a c l t J. (1 9 5 4 ): Kazy dreva. Bratislava.

Černá moniliová hniloba — moniliosa jádrovin i peckovin (Předběžné sdělení)

The Monilinia black rot in pome and stone fruit (Preliminary report) Ja ro m ír a K r e jč o v á " ) V r. 1 9 5 7 — 1959 jsem studovala černou moniliovou hnilobu. Tato choroba bylana­ lezena nejen ve skládce, nýbrž i ve volné přírodě. Vznik černé moniliové hnilobybyl podporován některými vnějšími činiteli, především nízkou teplotou. Bylo zjištěno, že tato choroba není specifická pro jádrové ovoce. In 1 9 5 7 — 1959 the Monilinia black rot was studied. The disease was found in storage and also in the free. The development of black rot was favoured by some external factors, first of all by low temperature. It was found the disease is not specific for pome fruit.

Č erná moniliová choroba je chorobou na ovoci velmi rozšířenou a známou. Napadené plody jsou černé, zpočátku lesklé, většinou bez sporodochií nebo po­ vrchových myceliových útvarů. Ve většině případů píše se otéto moniliose jako o chorobě jádrového ovoce (Vu k o v i t z 1958 aj.). V letech 1 9 5 7 — 1959 zabývala jsem se pozorováním této choroby v ČSSR. Cílem mých pozorování a pokusů bylo především toto: 1. Zjistit původce černé moniliové hniloby. 2. Zjistit, zda tato choroba se vyskytuje jen ve skládce, čitaké v sadech. 3. Zjistit podmínky vzniku černé moniliové hniloby. 4. Stanovit, zda tato choroba je moniliosou specifickou pro jádrové ovoce. *) Vysoká škola zemědělská v Brně.

247

Č ESK A M Y K O LO G IE

14

(4 )

1960

Ad 1. Původce č e r n é m o n i l i o v é h n i l o b y byl určován kultivačnimi metodami. Ve všech případech byla zjištěna Monilinia fructigena (Aderh, et Ruhl.) Honey. Domnívám se, že tuto skutečnost lze vysvětlit neobyčejným rozšířením tohoto druhu v Č SR. Četné další pokusy, při nichž byla černá moniliová hniloba uměle vyvolána také druhy Monilinia fructicola (W in t.) Honey, Monilina laxa (Aderh. et R u h l.) Honey atd., dokazují, že Monilinia fructigena není jediným původcem černé hniloby. Ad. 2. Během několikaletých pozorování byla černá moniliová hniloba zjiš­ těna v mnoha případech nejen ve skládce, nýbrž také v sadech. Touto cho­ robou bylo zachváceno především spadené ovoce na podzim. Ad. 3. Bylo zjištěno, že černá moniliová hniloba je v y v o l á v á n a v n ě j ­ ší mi p o d mí n k a mi , a to p ř e d e v š í m s n í ž e n o u t epl ot ou. R o v n ě ž o d r ů d o v é v l a s t n o s t i o vo c e maj í na v z ni k č e r ­ n é m o n i l i o v é h n i l o b y z n a č n ý v l i v . Ve většině případů dochází nejdříve ke v z n i k u moniliové hniloby hnědé, která pak p ř e c h á z í v hnil obu černou. Ad. 4. Č erná moniliová hniloba není chorobou specifickou pro jádrové ovoce Byla nalezena laké na skladovaných třešních a meruňkách. U m ě l e b y l a v y v o l á n a (především sníženými teplotami) n a b r o s k v í c h , m e r u ň ­ kách a třešních. PE3IOMB B 1957 — 1959 r r . 6w„ria nay^aeM a HepHaH luiojioBasi rH HJit. 9 t o 3a 6 o jie B a n n e S h jio HaňfteHO n e to jim ío b cK Jiane, ho TOHte h b č a s y - B03HnKH0BeHnc MepHoň ujioh oboh rHHjiu noflftepjKHBaeT HOKoiopue BueiuHne (JiaKTopti, npejK^e B cero HM3Ka;i TeM nepaTypa. E m jio Haňji,eHO, i t o nepHaH rraoaoBaH r a m u . n e h b jih c tc h cneijH$HHecKHM 3a6ojieBaH neM h ó jio k , rpyrn 11 TOMy no^. njiojioB . LITERATURA Babička

J. (1 9 3 4 ): Černá hniloba ovoce. Čas. čes. Houbařů 1 4 : 4 3 — 47.

V u k o v i t z G. (1 9 5 8 ): Uber die Entstehung der Monilinia Schwarzfáule des Kernobstes. -Pflanzenschutzbeřichte 21 : 1 6 9 — 184.

LITERATURA PERSOO N IA, nový nizozemský vědecký mykologický časopis Koncem roku 1959 vyšel první sešit prvého svazku nového vědeckého mykologickéhoča­ sopisu, který pod jménem „ P e r s o o n i a “ počal vydávat Státní herbář (Rijksherbarium ) v Leidenu. Redaktory jsou H. J. L a m, ředitel Rijksherbaria, a známí holandští mykologové M. A. D o n k a R. A. M a a s G e e s t e r a n u s . Časopis je reservován především pracím vědeckých pracovníků Státního herbáře v Leidenu a pak těm, které byly . provedeny ve spolupráci s ním. Je věnován především systematické mykologii a lichenologii. Volně spolu­ pracuje také Nederlandse Mycologische Vereniging (Nizozemská mykologická společnost) — která současně — hlavně pro nedostatek finančních prostředků — zastavuje vydávání svého spolkového časopisu „ F u n g u s“ . Nový časopis je tedy jaksi volným pokračováním tohoto časopisu a zčásti naň navazuje. Persoonia bude vycházet ve dvou až třech sešitech ročně a svazek bude obsahovat asi 500 tiskových stran. Společnosti a ústavy jejmohou získat jed­ nak výměnou, jednak za předplatné 25 hol. zlatých (soukromé osoby platí 20 hol. zlatých).

248

K R E JČ O V Á : ČERNÁ M O N ILIO VÁ H NILOBA

Mykologie má v Nizozemí starou tradici, i když v této zemi je poměrně málo lesů. Je to nejen starý klasik P e r s o o n, jehož jméno nový časopis nese, ale celá řada dalších badatelů profesionálních i amatérských, kteří o mykologický výzkum Nizozemí a o pokrok mykologie vůbec se značně zasloužili. Nizozemská mykologická společnost pracuje již přes 50 .let, přesně od r. 1908, kdy byla skupinou nadšených am atérů založena. Hned od počátku její členové nejen houby studovali, ale také je sbírali pro vědecké účely. Záhy svoji sbírku ( r . 1 910) předali Státnímu herbáři v Leidenu — což bylo velmi rozumné — a tak rozmnožili obsáhlé mykologická sbírky tohoto ústavu, jejichž zvlášť cennou částí je herbář Persoonův. Již od roku 1910 působil jako mykolog při Státním herbáři v Leidenu dr. H. A. A. v a n d e r L e k a r. 1915 nastoupila na jeho místo C a t h a r i n a C c o l o v á . Posledně jmenovaná zemřela r. 1928. Jejím nástupcem se stal dr. W . J. L ü t j e h a r m s . Byl to vlastně první profesionální mykolog v tomto ústavu, neboť jeho jmenování předchůdci byli v podstatě amatéři. Měl zájem především historický, který dokumentoval svoji prací z r. 1936 „Zur Geschichte der Mykologie. Das X V III. Jahrhundert“ . V době své cesty (1 9 3 6 ) do Holandské Indonesie byl zastupován sl. d r. J. H. H. v a n d e r M e e r - o v o u a r. 1938 přijal místo profesora na universitě v Bloemfontein v Jižní Africe, kde působídosud. Jeho nástupcem se stal J. S. Z a n e v e 1 d, který nebyl mykologem, nýbrž pracoval v parožnatkách a v roce 1942 přijal místo algologa a hydrobiologa v Karibském mořském biologickém ústavu ve Willemstádu, Curasao. Po něm nastoupil d r . R . A. M a a s G e e s t e r a n u s , který se zprvu za­ býval lichenologií, ale od r. 1950 se věnuje výhradně mykologii. Jako další mykolog pra­ cuje zde od r. 1950 C. B a s , jenž se zprvu zabýval houbami lupenatými. V r. 1955 byli nově přijati P. G r o e n h a r t a H. S. C. H u i j s m a n a stav mykologů při tomto ústavu rozmnožil r. 1956 d r. M. A. D o n k, jenž se vrátil z Bogoru na Jávě, kde také pracoval v mykologii. Z mladé generace sluší jmenovat ještě dalšího pracovníka, jímž je J. v a n B r u m m e l e n , který pracuje na monografii rodů A scob olu s a S a cco b o lu s a jenž zavedl ex­ perimentální metody (ku ltury) do Státního herbáře v Leidenu. V Nizozemské mykologická společnosti pracovalo mnoho mykologů-amatérů, kteří své pří­ spěvky uveřejňovali hlavně ve spolkovém časopisu Medelingen van de Nederlandse Mycologische Vereniging, jehož třicet ročníků vyšlo v letech 1 9 1 0 — 1952. V posledních ročnících se množily vědecké práce. Protože měla o ně většina členstva malý zájem, byla založena pro ně další série, nazvaná „Fungus“ (vol. 1 — 28, 1 9 2 9 — 1 958). Až do roku 1953 byly i zde uveřejňovány články převážně amatérů a tištěny holandský — v posledních ročnících, které od roku 1954 redigoval Maas Geesteranus, převládly práce vědecké. Rozsah časopisu byl však malý o nestačil vědecké mykologická produkci Nizozemí — na jeho rozšíření zase nestačily finanční prostředky Nizozemské mykologické společnosti. Proto byl založen nový mykologický časopis Persoonia, vydávaný ze státních prostředků a věnovaný vědecké systematické mykologii. Stal se tak protějškem časopisu „Blumea“ , který vydává Státní herbář v Leidenu pro vědecké práce z botaniky systematické. Sluší ještě připomenout, že Nizozemská mykologická společnost vydává od r. 1954 sérii mimeograficky rozmnožovaných pojednání z oboru mykologie pod názvem „Coolia“ . Rediguje ji C. B a s. Zde budou i nadále uveřejňovány zprávy spolkové a drobnější příspěvky. Ostatní vědecké práce najdou místo v Persoonii. Finační prostředky, které tímto novým uspořádáním se uvolní, může společnost věnovat jiným mykologickým účelům. Pokud C. H. Persoona se týče, nelze sice tvrdit, že by byl stoprocentním Holandanem, ale jeho herbář je uložen v Leidenu a v tamější universitní knihovně je chována převážná část dopisů, které dostal od většiny vědců své doby. Narodil se v Kapsku — přesné datum na­ rození není známo — pravděpodobně však 1. ledna 1763 nebo 31. prosince 1762. Není však vyloučen i rok 1761. Jeho otcem byl Němec s holandskou příslušností a matka Bůrka. V le­ tech 1 8 0 0 — 1836 žil v Paříži, kde také 15. listopadu 1836 zemřel a je pochován. První sešit Persoonie obsahuje kromě předmluvy H. J. Lama, následující práce. J. A. v a n A r x : Über die Ascomycetengattung P lo ch m o p eltis Theiss (pp. 1 — 6 ), K . B. B o e d i j n : Notes on the genus S arco som a ( 7 — 1 0 ), The genus A ctin iceps Berk, et Br. (1 1 — 14), On a new family of the S p h a er ia les ( 1 5 — 2 0 ), M. A. D o n k : Notes on „Cyphellaceae“ . I. (25 — 110), R. A. Maas Geesteranus: Sur un H y d n ellu m méconnu (111 — 1 14), The stipitate Hydnums of the Netherlands — IV. A u riscalpiu m S. F. Gray, H ericin um Pet's, ex S. F . Gray, H ydnum L. ex F r., and S istotrem a F r. em. Donk (115 — 14 8 ), J. T. P a l m e r : Observations on G asterom y cetes — V III. Persoon’s specimen of G eastru m pectin atum Pers. and a reassessment of G eastru m p licalu m Berk, and G. ten u ip es Berk (1 4 9 — 1 6 4 ), W . J. R e y n d e r s : On a vernal marsh G a h r in a (1 6 5 — 168). Obsáhlý sešit je zakončen rubrikou o knihách v níž jsou obsáhlé recense Maas Geesterana o dílech U. A. D u n c a n o v é : A guide to the study of

249

Č esk a

m y k o lo g ie

14

( 4 ) 1960

liohens, F l o r a ČSR B. — 1. G asierom y cetes. Houby břichatky, a A. P i l á t a : Naše houby II. Přejeme novému časopisu — který představuje novou epochu v holandské mykologii — mnoho zdaru do budoucna! Albert Pilát Další lokalita Inocybe patouillardi Bres. v ČSR Dr. A. Pilát v druhém díle svého atlasu Naše houby II. píše, že mimo Stromovku v Praze je tento druh u nás velmi vzácný. V atlase je současně velmi pěkné vyobrazení Ušákovo. Dne 4. 6. 1959 nalezl jsem v parku lázeňské léčebny ve Vráži u Písku asi 20 plodnic vláknice Patouillardovy, největší měly průměr klobouku až 9 cm, a třeň 8 X 1,3 cm. Po­ kožka klobouku byla béžová, po otlačení rezavě oranžová, rovněž třeň po otlačení byl rezavě červený až skoro oranžový. Výtrusy většinou válcovité 13 X 6 ,5 f.1, některé i ovoidní 9 X 6 .5 « . Marginální chlupy na konci ztloustlé, 65 —85 X 8 — 10 ¡x. Protože bylo nebezpečí, že některý z lázeňských hostů si sebere tento jedovatý druh zá­ měnou za májovky, houby jsem zničil a varoval jsem správce léčebny. P ři další návštěvě asi za 14 dní jsem opět našel několik dalších exemplářů, které rostly z holé země záhonu pod keři těsně u chodby léčebny a byly svou velikostí nápadné. J. Kubička

r .

250

o

Seznam rodových jmen hub 14. ročníku (1 9 6 0 ) Index generum fungorum vol. 14 (1 9 6 0 ) A. — A cetab u la 2 2 5 — A crostalagm u s 193, 195 — A garicus 77, 104, 106, 112, 117, 126, 22 3 , 2 26 A g rocy be 78, 104, 223, 226 A leu ria 111, 112, 193 A leu rodiscu s 72, 75, 82, 88 — A ln icola 78 — A ltern aría 246 — A m an ita 74, 75, 87, 9 6, 5 9 — 61, 104, 111, 112, 115, 117, 118, 120, 12 4 — 129, 152, 226 — A m au roch aete 96 — A m ylocystis 89 — Anthrac o b ia 79, 112 — A n trodia 88 — A p iocrea 25 — A rm illaria 71, 112 — A rm illariella 88 — A scob olu s 78, 79, 112, 113, 169, 170, 175 — A scop h an u s 73, 79, 126, 224 — A sterophora 90, 126. 1 B. — B a eo s p o ra 77, 88, 97, 112 — B a lsa m ia 73, 112, 22 5 — B a n k era 125 — B a rla e a 112, 166, 175, 214 — 218 — B elo n io scy p h a 71 — B ia to rellta 126 — B o lb iliu s 104 — B oletellu s 170, 175 B oletin u s 126 - B o leto p sis 126 - B oletu s 40, 41, 75, 89, 104, 111, 112, 1 1 7 - 1 2 1 , 124, 1 2 6 - 1 2 8 , 130, 225, 227 - 229 B la stom y ces 223, 2 2 7 - 2 2 8 B on d arzew ia 88 B ov ista 71, 81, 104, 223, 227 — 228 — B u lg aria 87, 112 — B y sson ectria 2 5 — 28. C. — C a ld c s iella 73 — C a llo ria 16, 17, 20 — C a lo cera 89, 106 — C a lo cy b e 78, 104 — C a lo p oru s 125 — C a lo sp h a e ria 18, 20 — C a lv a tia 7 1, 76, 81, 104, 223, 226 — C a ly cella 76, 87 — C a ly p tella 241 — 243 — C am arophyU u s 78 — C a n d id a 5 2 — 55, 57, 58, 15 2 — 157 — C a n th arellu la 71, 72, 78, 125, 223 — C a n th arellu s 75, 87, 89, 106, 226 — C a rtilo som a 97, 100 — C en an giu m 96, 126 — C ercosp ora 104 — C h eily m en ia 167, 175 — C hlorosplen iu m 87 C h o irom y ces 77, 126 C ib o ria 76, 77, 112, 113, 173, 176, 226 C ladosporiu m 2 46 — C lau d op u s 76 — C lav a ria 2 1, 24, 76, 112 — C la v a ria d elp h u s 74, 75, 98, 112, 126, 2 26 — C lav u lin a 104, 106, 112, 126 — C lav u lin op sis 75, 104, 106, 112, 226 — C lim acocy stis 88, 89, 126, C lim acod on 88 C litocy b e 77, 78, 89, 96, 104, 106, 112, 113, 117, 125, 22 5 — C litop ilu s 78, 104 — C o ccid io id e s 239 —1 C o leosp oriu m 103 :— C o lly b ia 48, 49, 7 6 - 7 8 , 87, 88, 90, 96, 106, 111, 112, 117, 130, 225 C o lp o m a 226 C olu m n ocystis 88 — C o n iop h o ra 97 — C o n o cy b e 77 — 79, 83, 104 — C o o lia 88 — C oprin u s 47, 79, 104, 106, 112, 113, 173, 176 C o p ro b ia 79 C ord y cep s 79, 90, 130, 132 C o riolellu s 97, 100 - C orticiu m 7 1 - 7 3 , 82, 89, 97, 224, 227, 228 C ortin ariu s 73, 75, 77, 89, 98, 112, 116, 117, 119, 120, 125, 126, 130, 132 - C oryn e 88, 9 6, 98, 126 - C o sm osp ora 29 - Craterellu s 87, 117 C rep id otu s 73, 89, 112, 113, 171, 172, 176 C rin ip ellis 7 1, 78, 112, 22 4, 227, 2 28 — C ristella 75 — C ron artiu m 103 — C ru cibu lu m 106 — C ryptococcu s 52, 54, 58 — C u cu rbitaria 104 , 224 — C u don ia 113, 125, 128, 129 — C u d on iella 90 — C y ath u s 104 — C y p h ella 71, 98, 241 — 244 — C y sto d erm a 77, 89, 96, 106 — C y tid iella 97, 100. D. — D d cry om y ces 164, 170, 176 — D asy scy p h a 72, 226 — D econ ica 79, 104, 106, 226 — D elicatu la 74, 98, 113 — D en d rostilb ella 193, 194 — D entinum 89 — D erm ocybe 74, 96, 100, 106 — D ialon ectria 25, 29, 152 — D iatry p e 17, 20, 117 — D ictyolu s 224, 227, 228 — D ip lod in a 104 — D iscin a 106. 22 5 — D iscised a 71, 81, 104, 223, 227, 228 — D rep an op eziza 19 — D ryodon 76, 112 — D u rella 72. E. — E ccilia 78, 113 — E la p h o m y ces 72, 87, 90, 112 — E lfv in g ia 88 — E n dogon e 75 — E n d o m y ces 52, 54, 55, 57, 58 — E n d o p h y llu m 70. 81 — Endoptyc\hum 116, 119, 120 E n tolom a 113 — E n ty lom a 103 — E ocron artiu m 70, 81 — E u ty p a 72 — E x cip u la 19 — E x id ia 112. F . — F a b r a e a 74 — F a y o d ia 79 — F im a ria 90 — F istu lin a 75, 226, 228 — F la b ello p ilu s 75 - F la m m u la 7 1 , 89, 97, 164, 174, 176 F lam m u lin a 88, 106 F o m es 31) 88, 125, 1 2 7 — 129, 29 9 , 2 30 — F o m ito p sis 88, 89, 97, 229, 230 — F u sariu m 185, 186 — F u sidiu m 193, 194. G. — G aeu m a n n om y ces 104 — G alactin ia 73, 75, 78, 79, 164, 165, 175, 2 1 9 — 221, 225 — G a lera 104, 106, 113 — G alerin a 88, 89, 90, 94, 96, 98, 100, 106, 125, 223, 225, 227, 228 G a lero p sis 104, 107 — G an od erm a 7 6, 226 — G astrosporiu m 70, 81, 116, 119, 120, 224, 227, 2 2 8 G au tieria 75, 77, 112, 113, 226 G eastru m 7 0 / 76, 8 Zl„ 104, 106, 113, 117. 119, 121, 126, 22 4 , 226 - 228 G en ea 75, 112 G eog lossu m 160, 163 G eop y x is 75, 79, 225 — G eotrich u m 58 — G ib b er ella 185, 186 — G ib ellu la 193, 195, 196 — G loep h y llu m 97, 106 , 2 26 — G lo eo p o ru s 31, 22 6 — G om p h id iu s 104, 125, 225 — G r ifó la 112 — G u epin ia 2 4 1 . 243 — G y m n op ilu s 97 — G y rod on 112 — G yrom itra 6 — 11, 64, 88., 89, 106, 126, 225 - G y rop h an a 78 - G yroporu s 112, 117, 119, 116, 120, 130. H. - H aem atostereu m 97, 106 - H eb e lo m a 75, 77, 78, 96, 112, 113, 117, 225 - H elotium 1 2 - 1 6 , 20, 73, 76, 87, 112, 126, 226 - HelvelHa 6 - 1 1 , 64, 77, 88, 112, 113, 223, 225 — H em itrich ia 76 — llen d e rs o n ia 104, 107 — H ericiu m 89 — H eterob asid iu m 106 —

251

H irn eola 106 — H írsch iop oru s 97, 106 — H istop lasm a 239 — H o h e n b u e h elia 8 7 — 89, 226 — H u m aría (H u m arin a) 78, 96, 112, 113: 126, 224 — H y alin ia 73 — H y a lo sc y p h a 73, 88 — H ydn an giu m 112 — H ydn ellu m 125, 126, 1 3 0 — 132 — H y d n ob olites 77 — H ydn otrya 76, 112 — H ydn u m 125, 126, 127, 129, 130 — H y d ro cy be 96, 125, 2 2 5 — H ydropu s 88, 89 — H y g rocy be 78, 96, 104 — H y g ro p h orop sis 77, 78, 96 — H y g rop h oru s 7 2, 89, 104, 111, 113, 125, 126, 2 25 - H y m en och aete 76, 88, 89 H y m en og aster 75, 112, 113, 124, 150, 151 H y p h olom a 113 — H y p h on ectria 26, 29 — H y p o crea 25, 26, 28, 31 — H y p o d erm a 224 — H y p om y ces 2 5 — 30 — H ysteran giu m 75, 77, 112, 124, 226 — H y sterog rap h iu m 72. I. - In o c y b e 75, 77, 79, 87, 89, 98, 106, 1 1 1 - 1 1 3 , 117, 118, 120, 124, 126, 164, 17 f, 176, 22 5 , 22 8 , 250 — In o lo m a 113, 225 — Isch n o d erm a 126 — In o n o tu s 226. K. — K iih n erom y ces 106. L. - L a c c a ria 77, 79, 87, 96, 225 - L ach n ea 70, 75, 79, 81, 90, 112, 126, 164, 1 6 6 - 1 6 1 , 175, 223, 225, 227, 228 - L achn u m 7 1 - 7 6 . 87, 2 2 4 - 2 2 6 L actariu s 74, 75, 77, 78, 83. 87, 89, 94, 96, 111, 112, 117, 125, 1 2 6 - 1 2 8 , 130, 225, 227 , 2 3 0 - 237, 26 L a m p ro sp o ra 112, 166, 175, 218 — L a sio b o lu s 79, 90 — L a sio sp h a e ra 117 — L a u rilia 89 — Laxitexturn 98 — L eccin u m 41, 75, 89, 106, 111, 112, 117, 225 — L en tin ellu s 73 — L en tin u s 97, 112, 125, 128, 129, 226, 246 - L en zites 31 - L eo tia 73, 225 — L ep io ta 4 1 - 4 5 , 49, 73, 75, 77, 78, 104, 106, 112, 113, 117, 126, 223. 2 2 6 - 2 2 8 L ep ista 72, 77, 78, 104 - L ep tog lossu m 104, 174, 176 — L eptom itu s 158— 160 — L ep to p o d ia 72, 78 — L eu coag a ricu s 78 — L eu cocop rin u s 4 5 — L eticop ax illu s 125, 128„ 129 — L im aciu m 74, 75, 7 7 , 78, 83, 106, 112, 113, 117, 118, 120 — L in d tn eria 32, 33, 35, 36, 39 — L lo y d ello p s is 88 — L op h od erm iu m 104, 126 - L y co g a la 73, 106 L y cop erd on 71, 74, 75, 76, 88, 104, 106, 111, 113, 119, 118, 120, 124, 126, 224, 2 2 6 - 228 - L y o p h y llu m 73, 77, 79, 96, 104, 112, 125,126. 225. M. — M acrocystidia 79, 104 — M ad rolep iota 78, 104, 106, 226 — M a crop od ia 88 — M acrosporiu m 148, 149 — M arasm iellu s 89 — M arasm iu s 44, 46, 73, 76, 78, 87, 96, 104, 106, 110, 112, 113, 118, 120, 130, 132, 225, 226 - M elan og aster 72, 75, 112, 113 - M elanoleú ca 77, 104, 113, 117 — M elan op h y llu m 73, 112, 113 — M elanospo-ra 112 — M elastiza 112 — M eru liu s 97, 100, 226 — M etarrhiziu m 197 — M icrom p h ale 106, 112 — M icrostom a , 75 — M itrop h ora 73 — M itru la 90, 112, 226 — M o llisia 17 , 20, 76, 226 — M on ilin ia 1 9 8 - 2 0 7 , 2 48 M on tagn ea 116, 119, 120, 209 M orch ella 79, 117 - M u cidu la 110, 118, 120 M ýcen a 73, 7 5 - 7 9 , 8 7 - 8 9 , 94, 96, 98, 104, 106, 110, 112, 113, 118, 120, 126, 130. 173, 176, 225, 226 , 229, 230, 241, 243 M y cen ella 225 M ycogon e 24, 2 5 M yaoleptodon 117 — M yrotheciu m 193, 194, 196, 197 — M yxaciu m 96. N. — N aem acy clu s 7 7 ,2 2 6 — N aem a tolom a 88, 96. 100, 125, 226 — N au coria 46, 48, 7 3, 172, 176 — N ectria 25, 26, 2 8 — 30, 117 — N ectriop sis 25, 26, 29 —N eo b u lg aria 87 — Neogyrom itra 106 — N eo tiella 98 — N ev rop h y llu m 125 — N otan ea 106 — N u m m u laria 72. O. — O ctavian ia 75, 112, 124 — O don tia 97 — O ed o cep h alu m 219 — O m bvophila 14. 20 — O m p h alia (O m p h alin a) 88, 94, 96, 100, 104, 112, 113, 223 — O p h iob olu s 104 — O rbilia 16, 17, 20, 73, 77, 78, 224 — O sm oporu s 126 — O tidea 112, 113 — O u d em an siella 76. 88 — O vu laria 104 — O xyporus 226. P. — P ach y d isca 15, 16, 20 — V achyphloeu s 112 — P a n a eo lin a 78 — P a n a eo lu s 79, 104 — P an ettu s 97, 106, 126 — P a tella 164, 166, 168, 175 — P a tella ria 71, 72 — P ax illopsis 77 — P ax illu s 96, 125, 1 7 6 — 184 — P ec k ie lla 2 5 — 28, 30 — P en iop h ora 7 2 , 73, 82, 88, 97, 106. 226, 246, 247 P h a eo co lly b ia 125, 128, 129 P eziza 16. 17, 20, 2 1 9 - 2 2 1 P ezizeU a 15, 18, 20, 226 — P h a eo co lly b ia 125, 128, 129 — P h a eo lu s 226 — P haeom arasm iu s 75. 226 P h allu s 116, 119, 120 P h ellin u s 72, 75, 82, 89, 97, 106, 226 P h ello d o n 112, 130, 132 — P h ia le a 87, 173, 176, 224, 226 — P h le b ia 89 — P h leg m aciu m 98. 225, 2 26 — P h o lio ta 77, 79, 88, 89, 97, 106, 112, 181 — P h om a 104 — P hragm idiu m 103 — P h y llop o ru s 177 — P h y llosticta 71, 246, 247 — P iceo m p h a le 89 — P ich ia 52, 54, 57 — P iptoporu s 31, 97 — P istillaria 112, 224 — P lectan ia 7 3 — P leo sp o ra 104 — P leu rocy b ella 88 — P leu rod on 7 7 , 106, 226 — P leu rotellu s 78, 226 — P leu rotu s 75, 88, 98, 106, 112, 1 1 6 - 1 2 1 , 124, 127, 128, 226, 246 P licaria 75, 79, 88, 110, 112, 113, 164, 165, 175, 2 1 6 — 218, 225 — P lica riella 112 — P lu teolu s 110, 118, 120 — P lu teu s 72, 73, 76, 77, 88, 106, 110. 112, 113, 118, 120, 130, 151, 152, 226 - P o d o sp h a era 1 8 7 - 1 9 2 P oly p orellu s 72, 224 - P oly p oru s 3 1 - 3 4 , 38, 39, 87, 88, 177, 184 - P oria 95, 9 7 , 100, 226 - P orp h y rellu s 87, 125 — P ro p o lis 224 — P rotodon tia 32, 33, 37, 40 — P sa th y ra 78, 113 — P sath y rella 78, 88, 98, 104, 106, 226 — P seu d ocop rin u s 113 — P seu d oh ia tu la 77, 89, 106 — P seu d oh y d n u m 88, 89, 125 — P seu d op lecta n ia 77, 89, 106 — P silo cy b e 77, 79, 96., 100, 104, 113 — P silop ez ia 78 — P teru la 125, 128, 129 — P ty ch ov erp a 73, 78 — P uccitiia 71, 102, 103, 107, 1 4 5 - 1 4 7 - P u lvin u la 78, 218 - P u stu laria 75, 78, 225, 227, 228 — P y cn op oru s 87 — P y ron em a 79 — P y ren op eziza 12, 19, 20. R . — R a d o tin ea 17 — R a d u lu m 117, 226 — R a m a ria 21 — 24, 75, 7 7 , 88, 112, 126 — R a v ia rio p sis 112 — R a m u la ria 104 — R h a c h o m ý p es 4 9 — 51 — R h iz in a 79 — R h iz o p o d ella 76 — R h izo p óg on 77, 104, 112, 130 — R h iz o p u s 52, 54 , 55, 58 — R h o d o c y b e 77, 113 —

252

R h o d o p a x illu s 77, 113, 223 ~ R h o d o p h y llu s 71, 7 4 - 7 6 , 78, 79, 83, 88, 98, 104,1 1 1 - 1 1 3 , 117, 124, 223, 225, 2 29 — R h o d o to r u la 52, 54, 55, 57 — R h y p a ro b iu s 169, 175 — R ic k ia 4 9 — 51 —- R ip artites 77, 98, 117, 126 — R o sellin ia 224 — R u ssu la 75, 77, 87, 89, 94, 96, 98, 106, 1 1 0 - 1 1 3 , 117, 118, 120, 12 4 — 130, 225 R u tstroem ia 73, 75, 76, 87, 112, 166, 167, 175. S. — S a cch arom y ces 5 2 — 77, 153,157 — S a cco b o lu s 79 — S arco scy p h a 75, 117, 224, 225, 227, 228 — S a rc o sp h a era 77, 104 — S ch izop h y llu m 226, 246 , 247 — S clerod erm a 96 — S clerog aster 124 — S clerotin ia 74, 98, 112, 198— 207 — S cod ellin a 75, 225 — S cu tellin ia 88 — S ep ed on iu m 24, 25, 41 — S eptatium 112 — S ep toria 104 — S ep tosp oriu m 14 8 — 149 — S ep u ltaria 7 8 — 112 — S olen ia 87 — S ord a ria 79, 224 — S orosp oriu m 102 — S ow erb y ella 77, 2 23 — S p ara ssis 126 — S p ath u la ria 77, 106, 126 — S p h a celo th eca 102 — S p h aeria 2 5 — 28, 30, 31 — S p h a ero b o lu s 226 — S p h a er o s p o ra 78, 112 — S poro rm ia 79 — S tem onitis 193 S terellu m 97 S tereu m 30, 72, 75, 77, 97, 98, 106, 224, 246, 247 S tictis 224, 22 7 , 2 28 — S trob ilom y ces 126 — S trop h aria 78, 88, 97, 113, 177, 184, 226 — S u illu s 77, 78, 83, 89, 96, 98, 104, 106, 117, 119, 121, 144, 145, 225 - S v rčekia 2 1 4 - 2 1 8 . T. — T a p es ia 87, 224 — T a p h rin a 71 — T ela m o n ia 113 — T h elep h o ra 76, 96, 106, 117. 119, 121 — T o m en tella 7 2 — 74, 76, 79, 82, 117 — T om en tellin a 73 — T o rru b iella 194 — T oru lop sis 5 2 - 5 4 , 5 7 - 5 8 - T ram etes 31, 88, 89, 97, 106, 126, 226, 244, 246, 247 - T rcm ella 87, 97,. 112, 2 26 - T rich a ria 79 - T rich o lo m a 75, 77, 78, 87, 89, 97, 104, 106, 111, 113, 117, 1 2 5 - 1 2 9 , 223, 225, 228 T rich o lo m o p sis 87, 88, 97, 106, 226 T rich o p h a e a 76, 78, 164, 166, 168, 175 — T rich o scy p h ella 89, 106 — T rich osp oron 5 2 — 58 — T riphrag m ium 1 03— 107 — T rip osp erm u m 1 9 3 — 195 — T ritirachiu m 193, 195, 196 — T u b aria 46, 48, 78, 104, 223 - T u b e r 72, 75, 78, 111, 112, 113, 117, 119, 121, 124, 225, 227 - 229 T u la sn ella 97 T u lostom a 70, 81, 104, 224, 227, 228 T y lv p ilu s 125, 128, 129 T y p h u la 112, 2 26 — T y rom y ces 77, 89, 9 7, 100. U. — U rnula 126 — U rom yces 102, 103, 107 — U stilago 71, 102, 103. V. - V ascellu m 2 24 - V entu ria 19, 20 - V erp a 73, 78, 112, 117 - V ib rissea 90, 229, 230 V o lv a ria (V olv ariella ) 47, 73, 110, 112, 113, 117, 118, 120 V u illem in ia 117, 130, 226. W . - W ein z ettlia 116, 119, 120 X . - X erocom u s 41, 49, 7 5 - 7 7 , 87, 89, 96, 104, 124, 125, 127, 128, 225 X erom p h a■ lin a 89, 125 - X y la ria 88, 104. Nové rody — Genera nova: S v rčekia Kubička 218 Nové druhy — Species novae: L actariu s c o o k e i Z. Schaefer 236 su btom en tosu s Z. Schaefer 237.

— L actariu s ech in osp oru s Z. Schaefer 237

— L actariu s

Nové odrůdy a formy — Varietates et formae novae: C o lly b ia ra d icata var. g ra cilis f. a lb id a Wichanský 49 — D acry om y ces lu tescen s var. laiisp oru s Kubička 170 — L ep io ta ru fov elu tin a var. su bru ben s Wichanský 49 — X erocom u s b ad iu s f. laby rin th icu s Wichanský 49. Nová přeřazení — Combinationes novae: G alactin ia v esicu losa f. c erea (Sow. ex F r.) Svrček 219 — H ydn ellu m sp o n g io sip es (Peck) Pouzar 130 — S v rčekia m acrosp ora (Velen.) Kubička 218 — T u b a ria o m p h a lia efo rm is (Ve­ len.) Wichanský 48. Dr. M. Svrček

253

F L O R A ČSR is a comprehensive collection of works on the whole flora of Czechoslovakia and is divided in the following parts: A — series (algological) B — series (mycological-lichenological) C — series (bryological) D — series (vascular plants) The purpose of series B is to present a survey of research into mycoflora of Czechoslovakia to date, supplement it with new findings and so give a com­ prehensive picture to serve as a basis for further scientific work. Since the myco­ flora of Czechoslovakia is as yet known only incompletely, this work is not confined to species actually identified so far in Czechoslovakia, but includes all European species.

Albert P i l á t

et al.

i G A S T ER O M Y C ET ES This first volume of the Flora ČSR presents original research work based on herbarium and fresh material. Through its systematic treatment and rich illustration it provides the reader with a survey of research from the whole of Europe to date. The book is concluded by an extensive key in Latin, while literature is cited up to 1957. Chapters have been prepared by: Dr. A. Pilát, Dr. K. Cejp. Z. Moravec, Z. Pouzar, Dr. V. J. Staněk, Dr. M. Svrček, S. Šebei, Dr. F . Šmarda. 1958, 864 pp., 256 ill., 40 suppl., (Czech, Latin), h. c. Kčs 87.50

Karel C e j p

O O M Y C E T ES I This second volume of the Flora ČSR deals with water moulds belonging to the class

Oomycetes.

It

contains

general

chapters

on the morphology,

sexuology,

physiology, ecology and the practical value of this group of lower fungi, which live for the most part saprophytically, sometimes parasitically, in water or in damp environments, on small water organisms, insects and also on larger water animals. The first part includes three Orders: Saprolegniales, Leptomitales and Lagenidiales. The large Order Peronosporales will be dealt with independently in the second part. 1959, 480 pp., 168 ill., (Czech, Latin), h. c. Kčs 52.50

Selection of mycological literature published by the Czechoslovak Academy of Sciences

I I

Karel C e j p

I

HOUBY I -

FU N G I I

In addition to a vocabulary of morphological and biological terms it contains chapters on the slime moulds from a new taxonomic point of view, a detailed survey of the so-called lower fungi (Phycomycetes) and the whole of the Ascomycetes. In some sections—particularly where certain groups of lower fungi, on which the author is a specialist of international standing, are dealt with—the book presents completely original work. 1957, 4 9 4 pp., 122 ill., suppl. on art paper, (Czech), h. c. Kčs 4 3.70 Karel C e j p

H O U B Y II -

FU N G I II

I I I I I I I I I

I

This second volume deals with the Basidiomycetes and Fungi imperfecti. The emphasis is on taxonomy and phylogenesis, while general chapters deal with physiology, cytology and sexuology; these sections being always included as introductory matter to the individual Orders. 1958, 4 08 pp., 116 ill., (Czech), h. c. Kčs 3 5 . -

I I I I I

Petr F r á g n e r

I

PA R A SITISC H E P IL Z E B EIM M EN SCH EN FU N G A L PA R A SITES O F MAN

I I

The book deals with parasitic and the saprophytic fungi most frequently occuring among human beings. For the most part the author describes fungal cultures with which he has himself worked and, therefore, he presents his own original findings, often with a critical evaluation of the literature. There is an index of genera and species. I 1958, 253 pp., 27 ill., 152 ill. on art paper, (German) h. c. Kčs 39.50

I I I I

Albert P i l á t ,

Otto U š á k

I I

NAŠE H O U B Y II. K R IT IC K É D R U H Y N AŠICH H UB O UR FU N G I II. SIG N IFIC A N T S P E C IE S O F O U R FU N G I

I I

This original publication contains descriptions and illustrations of the more rare and significant fungus species growing in Czechoslovakia. It is based on new, original material and includes 160 coloured tables. Several sporophores of young and full-grown individuals are illustrated for each species as well as enlarged spores. I 1959, 348 pp., 160 col. ill. on art paper, (Czech), h. c. Kčs 1 0 0 .—

I I I I

Vladimír R y p á č e k

I

I

B IO L O G IE D Ř EV O K A ZN ÝC H H UB T H E B IO L O G Y O F W O O D -R O T FU N G I The author deals with the environments in which wood-rot fungi grow, the origin of wood, and the physical conditions in wood. He names the most important wood-rot fungi, describes the principles of their diffusion and explains the general processes of the metabolism and growth of different physiological types in artificial culture and compares this with their disintegrating activity in wood. 1957, 2 09 pp., 75 ill., X IV tables on art paper, (Czech), h. c. Kčs 29.20

I I I I I I

Publishing House of the Czechoslovak Academy of Sciences Vodičkova 40 — Praha 2 — Czechoslovakia

I I