VĚDECKÁ SPOLEČNOST PRO MYKOLOGII

Československá VĚDECKÁ SPOLEČNOST PRO M Y K O L O G I I

Íí %£S|1Ib

L —

;"i5?: ^ i ^¡^1'

I

ACADEMIA/PRAHA

LISTOPAD

1 B8 3

ISSN 0009-0476

. .—-—

—

-----------------

._____________________ _____________________

1

46238 Če s k á

m y k o l o g i e

The journal o f the Czechoslovak Scientific Society fo r M ycology, form ed fo r the advancement o f scientific and practical knowledge o f the fungi Vol.

37

Part Chief

Editor:

4

November

1983

Doc. RNDr. Zdeněk Urban, DrSc.

Editorial C o m m i t t e e : RNDr. Dorota Brillová CSc.; RNDr. Petr Fragner; MUDr. Josef Herink; RNDr. Věra Holubová, CSc.; RNDr. František Kotlaba, CSc.; RNDr. Vladimir Musilek, CSc.; Doc. RNDr. Jan Nečásek, CSc.; Ing. Cyprián Paulech, CSc.; Prof. RNDr. Vladimír Rypáček, DrSc., Corresponding M em ber of the Academ y; RNDr. Miloslav Staněk, CSc. Editorial

S e c r e t a r y : RNDr. Mirko Svrček, CSc.

A ll contributions should be sent to the address of the Editorial Secretary: The National Museum, Václavské nám. 68, 115 79 Prague 1, telephone 269451—59. Address for exchange: Československá vědecká společnost pro m ykologii, 11121 Praha 1, P. O. B ox 106.

Part 3 was published on the 28th July 1983

CONTENTS J H e r i n k et Z. P o u z a r : A lb ert P ilát (2. 11. 1903-29. 5. 1974) . . . . 193 Z. P o u z a r : Taxonom ic studies in resupinate fungi I I .............................................. 206 M. S v r č e k : N ew or uncommon Agaricales from B o h e m ia ..................................... 212 J. M o r a v e c : Several Operculate Discomycetes from Central and East A fric a 237 P. F r a g n e r , P. M i ř e j o v s k ý et M. L u k á š o v á : Pancarditis in disse­ minated human a b s i d i o s i s ....................................................................................... 252 W it h bla ck and w h i t e ph o tog rap hs: X III. —X V I. Absidia corym bifera (Cohn et Lichtheim ) Sacc. et Trotter C o n t e n t u s et i n d e x n o t n i n u m g e n e r u m f u n g o r u m v o l . 37 ( 1 9 8 3 ) (M. Svrček)

atque

specierum

I I ■

I

Č E S KÁ M Y K O L O G I E Ča s o p i s Če s k o s l o v e n s k é v ě d e c k é s p o l e č n o s t i p r o R O Č N ÍK 37

1983

m y k o l o g ii

S E ŠIT 4

A lb e rt P ilát (2. 11. 1903 — 29. 5. 1974) — osobnost a dílo Josef H erink a 'Zdeněk Pouzar

■ ■ ■ ■ ■

V letošním roce b y s e A l b e r t P i l á t dožil osmdesáti let. V příštím roce pak uplyne deset let od jeh o odchodu. V zpom ín ky na živo t tohoto nejvýznam nějšího' českého m ykologa zákonitě vyú sťu jí v soustředěný pohled na jeh o osobnost a uzavřené dílo. Časový odstup (i když dosud n evelký) pořádá tento pohled v soustavu, v níž se lze stále lépe orientovat.

■ jj| ^ ^

I

I I

jgjL

Albert

Pilát

(9. 11. 1973) Foto dr. V. J. Staněk

Č e s k á m y k o l o g i e 37 (4) 1983

■

O A. P ilá to v i jsm e psali m y sami, oba jeh o žáci, i jin í při jeho životních výročích a po jeh o odchodu. Ta k é zahraniční m yk ologové zhodnotili jeho život a dílo. K d y ž pročítám e pram eny k životopisu A . Piláta, zjišťujem e, že o jeho živo tě a díle bylo napsáno mnoho, ale zdaleka jistě ne všechno. V dnešním zam yšlení jsm e použili také pramenů, které do<sud n eb yly nikým použity a v y ­ užity. A napsali jsm e je také inspirováni osobními vzpom ínkam i, které m ám e na A. Piláta z dlouhých dob spolupráce s ním v m ykologii a krásného přátelství.

■

Osobnost lidí form u je soubor činitelů, kteří působí v každém okamžiku i dlouhodobě a plynule v čase, soubor, k terý s jistým eufem ism em nazývám e život. Je to doba, v n íž člověk žije, je to širší i užší společenství lidí (v něm zejm éna rodina a spolupracovníci), ale také práce, kterou sám vytváří. A . P ilá t prožil svůj život ve třech čtvrtinách 20. století. V nich došlo k bouřli­ vém u rozvoji vědy a techniky a také k prudkému a pokrokovému v ý v o ji společ­ nosti a ekonomiky. Do života A. Piláta se prom ítaly postupně první světová válka, světová hospodářská krize na přelomu dvacátých a třicátých let a po nich následující druhá světová válka. Z hlediska vzdělání a životní práce pak P ilát zažil rozvoj p ří­ rodních věd, zejm éna biologie (a v ní také m ykologie) ve státě, jehož národy získaly po dlouhé době znovu svoji státoprávnost, byl svědkem útlumu tohoto rozvoje za druhé světové války a po ní inlaopak stoupajícího rozmachu socialistické vědy v Čes­ koslovensku, na němž se sám velm i aktivně podílel. P ilá t vyšel z rodiny poznamehané nezaviněným sociálním poklesem. N a půdu státního akademického gym názia v Praze vstupuje v roce, v němž počala první světová válka. Než dospěl k maturitě (1922), zem řel mu otec a sociální postavení rodiny se dále zhoršilo. P o maturitě uvažoval o studiu lékařství, o němž se dom ní­ val, že by mu zajistilo lepší existenční postavení. V té době však zasáhnul do jeho života univ. profesor botaniky Josef Velenovský, který již několik let znal Pilátův vroucí zájem o botaniku. Doporučil mu studium oborů přírodopisu a zeměpisu na přírodovědecké fakultě, i když bylo nutné počítat s dosti nejistým uplatněním tohoto vzdělání po ukončení studia, a to spíše v učitelském než v badatelském směru. K e zlepšení sociálního postavení nabídnul Velenovský P ilátovi podporu ve funkci demonstrátora v Botanickém ústavu a od r. 1925, ještě před ukončením , studia, funkci asistenta. P ilá t tuto nabídku přijal. B rzy p řija l i to, že Velenovský usměr­ nil jeho dávnou dendrologickou orientaci k m ykologii. P ilá t doprovází V elenovského na jeho exkurzích (na nichž Velenovský sbíral především m ateriál pro p ři­ pravovanou m onografii diskomycetů), pilně pracuje v ústavu, v Československém klubu m ykologickém (založeném 1922) a v časopisu M ykologia (založeném v r. 1924). V roce 1925 předkládá disertační práci zadanou Velenovským z m ykologie (mono­ grafie československých Cyphellaceí) a publikuje ji téhož roku v e Spisech přírodo­ vědecké fakulty Kíarlovy univerzity. Tuto práci obhájil a 29. 10. 1926 je promován doktorem přírodních věd. V r. 1927 se s odvahou slušící m ládí P ilát vyp raví se zoologem Jiřím Baumem na svoji první velkou botanickou cestu do západní tro­ pické A frik y. B ylo to právě v době, kdy z Botanického ústavu odchází předčasně (rok před dosažením sedmdesáti let) jeho příznivec, prof. Velenovský. Nástupce prof. Velenovského v e vedení Botanického ústavu prof. K. Domin brzy naito zbavuje Piláta asistentury. P ilá t tak nenávratně ztrácí přístup k univerzitní dráze, která se do té doby tak slibně rozvíjela. V letech 1928 až 1933 prožil P ilát krušné období existenční nejistoty, v němž jeho počáteční osobní nezdar byl brzy násoben vlivem světové hospodářské krize. V této kritické době střídá P ilá t různá dočasná a v ý ­ pomocná zaměstnání, většinou učitelská. Donucen pom ěry začíná také psát odborné články do různých časopisů a získává tak spisovatelskou praxi. Přes tyto exis­ tenční nesnáze zakládá P ilá t v této době také vlastní rodinu. Počátkem roku 1930 obdržel P ilát jako vedlejší zaměstnání místo pomocné v ě ­ decké síly v botanickém oddělení Národního muzea v Praze. T oto zaměstnání se stalo záchytným bodem, který rozhodl nejen o existenci, ale i o celé další životní dráze a prácí A. Piláta. V r. 1933 Získává P ilát d efin itivn í místo odborného oracovníka v botanickém oddělení Národního muzea. Od počátku své více než čtyři­ cetileté práce v Národním muzeu ro zv íjí P ilá t m ykologii, které zůstal věren

I

194

I

H ERINK A PO U ZAR: ALBERT P IL Á T

■ H H ■ H ■ ■ ■ ■ ■ ■ H ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ I I I I H I I I ■ I I I ■ I ■ I ■ I I I I I I I I I I I I I I I I

i v právě minuvším kritickém období svého života. V y tvo řil zde postupně význam né pracoviště, jak se o tom dále zmíníme. H lavním rysem povahy A . Piláta byla spontánní a nezištná družnost, která prozrazovala jeho bytostně kladný vztah k lidem. N avíc byla provázena optimismem, veselostí a smyslem pro humor. P ilá t se dovedl snadno a rychle a přitom také velm i citlivě p řib lížit lidem, s nim iž přicházel do styku. N ěkteří z nich zpočátku snad nedovedli přijm out jeho způsob komunikace m ezi lidm i, který se vyznačoval temperamentem, zejm éna při tříbení názorů v diskusích a při obhajování jeho stanovisek, i rychlým a přím o k cíli vedoucím úsudkem. Jakm ile si však zvyk li na tento osobitý způsob, vzniklo m ezi nimi a Pilátem pouto jakéhosi dorozumění a srozumění. P ilá t také dovedl sám urovnávat vzniklá nedorozumění a i když se jistě mnohdy setkal s neporozuměním, dovedl se přes ně přenést s velkorysostí a nevyh ledával střety. M im ořádně byl P ilá t nakloněn každému, kdo projevoval stejný hluboký zájem o m ykologii jako on. P ilátů v přístup k lidem mu přirozeně získával neustále nové a další spolupracovníky a přátelé. Všechny krize v e vztazích jemu blízkých lidí P ilát silně vnitřně prožíval a trápil -se jejich problémy. Na každém z nich mu velm i záleželo a b yl kdykoli ochoten poradit nebo pomoci, jestliže se kdokoli octnul v nesnázích. Oba autoři těchto vzpom ínek se o tom sami osobně několikrát přesvědčili. P ilát také dovedl obecně podněcovat k práci jin é m ykology a v konkrétních případech jim zjednávat pracovní a publikační podmínky. Z kladného vztahu A . Piláta k lidem vyp lýva la také jeho sdílnost, s níž ústně i publikováním ochotně předával své znalosti, vědom osti a zkušenosti, i výsledky své práce. Činil tak (verbálně i písemně) s pozoruhodnou (až sugestivní) pedagogickou schopností. L ze opravdu litovat, že se P ilá t nestal vysokoškolským učitelem ; jeho habilitace na Vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství při Č V U T v Praze z oboru m ykologie a dendrologie, o níž usiloval po druhé světové válce, nevedla nakonec k udělení titulu soukromého docenta v důsledku změny právních norem. S kladným vztahem Piláta k lidem souvisí i skutečnost, že zůstával neustále skromný, stejně m ilý a srdečný jako kdykoli předtím, i když kolem jeho jména přibývalo akademických hodností a funkcí. V oblasti pracovní aktivity P ilá t násobil přirozené nadání a zápal pro svůj obor pracovitostí a pilností, houževnatostí la vytrvalostí. V práci zřejm ě nacházel seberealizaci a zdá se, že ho n ejvíc uspokojovalo vědomí, že výsledky jeho práce se setkávají s odezvou a slouží dobré věci. P ilá t pracoval extenzívně a rychle a zejm éna rychle publikoval výsledky své práce. Jeho pracovní žeň je opravdu impozantní: uveřejnil tém ěř 600 m ykologických prací a tém ěř 200 prací z jiných oborů botaniky. Jsou mezi nimi jak knihy v rozsahu až přes tisíc stran, tak různě rozměrné časopisecké práce i krátké zprávy a referáty. Počtem uveřejněných prací, a le i jejich obsahem b yl P ilá t nesporně nejproduktivnějším českým botanikem. Pokud se týče světového názoru, byl P ilá t v podstatě m aterialistickým em pirikem : b ylo mu dosti vzdáleno jakékoli spekulativní a příliš abstraktní myšlení. Jinak b yl optim istickým realistou a m ěl velm i vyvin u tý smysl pro praxi a ekonomiku. Dovedl se např. zaujmout pro nejsložitější tiskařskou techniku, dát se o ní poučit a pak o ní zasvěceně vykládat. T ato orientace na praxi mu velm i pomáhala při zvládnutí organizačních prací, zejména při redigování časopisů a sborníků. Pilát m ěl hluboký zájem o otázky politické a hospodářské, a bystrý postřeh v těchto oblastech, jistě vypěstovaný také studiem zeměpisu. Jeho pokroková orientace ho v r. 1946 přivedla do řad Komunistické strany Československa, kde plnil řadu funkcí. Zájm ovou činnost pěstoval P ilá t vlastně pouze v rámci botaniky. Tak je možno chápat mnohou jeho činnost m im o m ykologii, jak se o ní dále zmíníme. Jistě sem pa_trí práce na zahrádce u bydliště a od r. 1938 také na chatě v Č em olicích pod brdskými Hřebeny. P ilá t také velm i rád cestoval. Není právě snadné rozhodnout, zda cestování patřilo k jeh o zájmům, neseným touhou poznávat přírodu, krajinu a v ní žijící lidi, anebo' zda mu bylo především prostředkem pro sbírání materiálu pro m ykologická studia. P ilá t měl vyvin u tý smysl a cit pro krásy k rajin y a přírody, a z jejích složek zejm éna pro' urostlé a tvárné strom y a keře, pestrobarevné květiny a ovšem také pro houby. Prozrazu jí to jeh o fotografie, snímané okem citlivým pro tyto krásy. Fotografování bylo nejen pracovní metodou, ale také svým způsobem zájm ovou činností A . Piláta. Z charakterových vlastností vyrůstalo celoživotní dílo A . Piláta. Není právě snadné je přehlédnout. P ilá t byl rozeným přírodovědcem a patřil k těm šťastným lidem, kteří mohli

Č e s k á m y k o l o g i e 37 (4) 1983 pracovat v zaměstnání, jež pro ně bylo současně velikou zálibou. Od dětství tíhnul přím očaře k botanice, v níž ho poutaly nejvíce dřeviny, stromy a keře, lesní, par­ kové i ovocné. Z této staré lásky k dendrologii se P ilá t vyzn al v e dvou obsáhlých a bohatě fotograficky ilustrovaných knihách o listnatých (1953) a jehličnatých (1964) stro­ mech a keřích v našich parcích. Dendrologické znalosti mu velm i pomáhaly při určování substrátů dřevních hub a sám se jednou vyjád řil, že dobrý m ykolog by m ěl být také dobrým dendroiogem. R. Singer (1975) připomíná ve své vzpom ínce na A. Piláta, jakým dojm em zapůsobily na am erické m ykology P ilá to vy dendrolo­ gické znalosti při exkurzích do Národního parku v oblasti Greait Smoky Mountains v U S A (při pohybu v r. 1968), na nichž P ilá t přesně a pohotově určoval tamní lesní dřeviny. Se zájm em o dřeviny nepochybně také souvisí Pilátů v zájem o drevokazné houby, které ničí stromy nebo vytěžené a zpracované dřevo. P ilát se zajím al také o některé jiné skupiny rostlin, zejm éna o tropické květiny (od svého pobytu v A fric e ) a okrasné rostliny. Věnoval největší pozornost alpinkám, o nichž vyd al s přítelem M. D eylem knihu „A lp in k y “ (1. vyd. 1939—1940, 2. vyd. 1964) a v r. 1973 ještě sám „A tlas alpinek“ , v němž se ob jevily již také barevné fotografie. P ro školní účely a širší veřejnost doprovodil slovem obrazy O. Ušáka v knihách „A tlas rostlin“ (1953 a další vyd.) a „Kapesní atlials rostlin“ (1953 a další vyd1 .). P ilá t si vším al vegetace jako celku a při s v ý c h ' cestách nikdy neopomenul navštívit botanické zahrady, arboreta, veřejn é i soukromé parky a zahrady. V této souvislosti je možno připomenout také jeden větší cestopis („ V tropech u guinejského zálivu“ ), který P ilát napsal v e spolupráci s J. Baumem (1941 a další v y ­ dání) a několik cestopisných črt, uveřejněných v různých časopisech. P ilá t si získal značné zásluhy o popularizaci přírodních věd, zejm éna botaniky, členstvím v redakční radě časopisu pro biologickou práci „Ž iv a “ (třetí řady) v le ­ tech 1953 až 1974 (přičem ž v letech 1956 až 1972 b yl hlavním vědeckým redaktorem). T yto zásluhy zasvěceně zhodnotil S. H ejn ý (1974). P ilá t měl tedy velm i široký okruh znalostí a zkušeností v botanice fanerogamů. P ři praktickém zaměření Á . Piláta pochopíme také jeh o organizační činnost v bo­ tanice. Od r. 1938 až daleko do padesátých a šedesátých let stál P ilá t v čele orga­ nizačního ruchu v české botanice. Postačí připomenout jeho podíl na založení „K ru ­ hu mladých botaniků českých“ v r. 1938 a vydávání časopisu „Studia botanica čechoslovaca“ (1938 až 1951), jehož vedoucím redaktorem byl v letech 1947 — 1951. Mnoho energie věnoval také v padesátých letech činnosti v redakční skupině m ykologicko-lichenologické řady Flory ČSR. Těžiště vědecké i popularizační činnosti A. Piláta v botanice ležeto ovšem od po­ čátku v mykologii. Pracoval v ní plných padesát let.

A . P ilá t počal svá m ykologická studia ro z v íje t v letech 1923 až 1928 v bota­ nickém ústavu přírodovědecké fa ku lty K a rlo v y univerzity, od r. 1930 pak v bo­ tanickém oddělení N árodního muzea. B yl prvním pracovníkem tohoto oddělení, který byl odborně orientován jako kryptogam olog, speciálně jako m ykolog. Proto byl již v r. 1932 pověřen správcovstvím m ykologických sbírek. Budování těchto sbírek široce rozvinul od r. 1933, když se stal d efin itivn ím odborným pracovníkem muzea. T y to sbírky b y ly v jeh o přím é péči i když v r. 1948 pře­ vzal funkci přednosty botanického oddělení. P ři reorganizaci Národního muzea od 1. ledna 1965 prosadil A. P ilá t osamostatnění m ykologického pracoviště v rámci Přírodovědeckého muzea. V e funkci přednosty m ýkologického oddělení setrval P ilá t až do své smrti. P ilá t ted y věn oval práci v Národním muzeu celkem 43 let svého produktivního věku. Pracovní výsled k y A. P ilá ta v Národním muzeu za tato léta je možno, po^ kud se týče m ykologie, shrnout do několika skupin. Od svého pověření správcem m ykologických sbírek počal P ilá t cílevědom ě budovat dokladový a současně srovnávací herbář hub. Jeho prvním význ am ­ ným činem byla záchrana větší části m ykologického herbáře A . C. J. Cordy, někdejšího kustoda zoologických sbírek Národního muzea v první polovině 19. století. T a to akce je stále více oceňována, protože v zachovaných polož­ 196

H ERINK A PO U ZAR: A LBER T P IL Á T kách se nachází ty p o v ý m ateriál k m nohým taxonům hub, které Corda popsal. Jinak P ilá t převzal nepříliš početný m ykologický herbář. Počal ho- však roz­ množovat, a to několika způsoby. Především vlastní činností na služebních i soukromých sběrných cestách po celém Československu i v zahraničí. Dal­ ším zdrojem b y ly dary a odkazy (m ezi nim i např. v roce 1947 dokladový m ateriál prof. V elenovského k m on ografii diskomycetů), nákupy herbářových sbírek Vydávaných různým i institucemi i sbírek soukromých badatelů-m ykologů, vý m ěn y a duplikáty sběrů zasílaných P ilá tovi k určení z celého světa. K datu 1. lednu 1965, v němž osamostatněné m ykologické oddělení Přírodově­ deckého muzea přebíralo od botanického oddělení fon d y hub a lišejníků, činil počet položek hub 158 000 a lišejníků 122 700. S přírůstky v letech 1965 až 1973 překročil celk ový počet fondů m ykologického oddělení již výra zn ě čís­ lici 300 000. T ím to počtem, a zejm éna bohatým m ateriálem z některých evro p ­ ských a asijských oblastí, se m ykologicko-lichenologický herbář Národního muzea řadí m ezi n ejvětší v evropském i světovém měřítku. Péče o tento her­ bář byla velm i náročná, uvážím e-li, kolikrát se botanické odděljení (a napo­ sledy m ykologické odděleni) stěhovala někdy i do objektů, k teré b y ly spe­ ciálně pro m ykologický herbář nevyhovující. P ilá t budoval neméně cílevědom ě také knihovnu botanického oddělení, po­ kud se týče m ykologické literatu ry knižní i časopisecké. Z odkazů je možno připom enout získání bohaté m ykologické kn ihovn y amatérského m ykologa J. V. Stejskala. K největším u obohacení knihovny m ykologického oddělení pak došlo šlechetným odkazem samotného A . Piláta. V e své závěti totiž odká­ zal svému pracovišti celou svoji m ykologickou knihovnu (knihy, časopisy a zvláštní otisky). M ykologické oddělení převzalo v íc než 5800 knižních a časo­ piseckých titulů včetně velkého počtu zvláštních otisků. K pracovním povinnostem A . Piláta v N árodním muzeu patřilo- také člen­ ství v redakční radě přírodovědecké řady Časopisu N árodního muzea a v redakční radě Sborníku Národního- muzea řady B (přírodovědecké), zde ve funkci vedoucího redaktora v letech 1957— 1970. Význam ná byla rovn ěž expertizní a soudně znalecká činnost A. Piláta, a to n ejen v oblasti dřevokazných hub, ale také v potravinářství a v m ykologické toxikologii. S anticipací až tep rve současných tendencí v m uzeologii budoval P ilá t nejen sbírky pro badatelskou práci, ale pečoval také o výchovnou a osvětovou čin­ nost botanického oddělení v m ykologii. Začal se stálým i m alým i výstavkam i hub v hlavní budově Národního m uzea a později, v nových podmínkách, pak organ izoval řadu velkých vý sta v čerstvých hub (a dalších exponátů) v e v ý ­ stavním sále hlavní bu dovy Národního muzea, zejm éna v padesátých letech. Svou dlouholetou prací v y tv o ř il A. P ilá t v botanickém oddělení m ykolo­ gické pracoviště vysok é ú rovně a dosáhnul výsledků a ocenění své práce doma i v zahraničí. Z a ložil zde vlastni m ykologickou školu, do níž krom ě p rofe­ sionálních pracovníků (M. Svrček, F. Kotlaba, Z. Pouzar) lze počítat mnoho am atérsky pracujících československých m ykologů několika generací, kteří s A. Pilátem spolu pracovali. P ilá t ted y realizoval na půdě Národního muzea! v m yk ologii to, v čem mu b y lo zabráněno pracovat na půdě univerzity. Jeho životn í dílo dosud stim uluje k práci v m yk ologii jako nedostižný příklad a nepochybně bude podněcovat ještě další generace československých mykologů. Za uznání životn í práce A . P ilá ta v botanice a zejm éna v m ykologii, a také za uznání význam u m ykologie jako vědního oboru, je třeba považovat jm e197

Č e s k á m y k o l o g i e 37 (4) 1983 nování A. Piláta členem korespondentem Československé A k a d em ie v ěd na X I. výročním shromáždění Č S A V v r. 1960. P ilá t byl zařazen v roce 1963 do vědeckého kolegia speciální biologie. Hned v roce 1960 b yl jm enován čle­ nem hlavní redakční rady čtyřdílného Příručního slovníku naučného (1962 až 1967), později pak odborným poradcem z m yk ologie pro V elkou encyklopedii Č S A V . D ále působil jako oponent při obhajobách kandidátských a doktor­ ských prací z oborů m yk ologie a fytopatologie, a po r. 1968 b y l také místo­ předsedou kom ise pro udělování vědeckých hodností v botanice. V e své funkci v Č S A V získal P ilá t nem alý v liv na prosazování m ykologie v některých ústavech Č S A V . Zasloužil se o zřízení m ykologických pracovišť v botanickém ústavu Č S A V v P raze a v Brně, a zřízení pracoviště pro vyšší houby v M ikrobiologickém ústavu Č S A V . P ilá tů v v liv se p ro je v il v koordi­ naci badatelských úkolů m ezi ú stavy Č S A V a univerzitním i pracovišti, ze­ jm éna s katedrou nižších rostlin přírodovědecké fa ku lty K a rlo v y univerzity. P ilá t se snažil o vy tvá řen í samostatných m ykologických pracovišť na vyso­ kých školách univerzitního i technického směru. P ilá t zřejm ě zachytil světový trend šedesátých let, který sm ěřoval k profesionalizaci m ykologie. Dokladem jeho koncepce a záměrů je dokument „Ú k o ly a perspek tivy m ykologie u nás“ , vypracovaný v r. 1965. Tento dokument je orientován k praxi a vychází z představy, že m ykologie zasahuje do celé řady vědních oborů a patří tedy k integrujícím vědním oborům. Další nosnou m yšlenkou dokumentu bylo, že • houby jsou svéráznou skupinou živých organismů, kterou je nutno' studovat jinou studijní m etodikou než zelené rostliny. P ilá t sledoval osamostatnění m ykologie ja k o vědníh o oboru n ejen po odborné, ale také po organizační stránce. Proto dokument vrcholí návrhem na zřízení m ykologické laboratoře pro vyšší houby při některém ze stávajících ústavů Č S A V nebo ještě lépe zřízenílm samostatného M ykologického ústavu v rámci biologických ústavů Č S A V . Pilátova představa o tom to ústavu byla velm i konkrétní. M ěl být centrem základního výzkum u vyšších hub (askomycetů a bazidiom ycetů), pro­ tože základní výzkum musí nezbytně předcházet ro zvíjen í jakéhokoli prakticky zaměřeného m ykologického výzkum u. Náročný, ale uvážený P ilá tů v projekt M ykologického ústavu se zatím neuskutečnil, ale jeho' návrh zůstává jako> trva ­ lý impuls a odkaz jeh o ingenia. V m ykologii pracoval P ilá t především v taxonom ii, kterou sám vžd y pova­ žoval za výchozí článek celé m ykologické disciplíny. Tím spíše, když se m y­ kologie v průběhu jeh o života a práce rozrůstala do šířky i do hloubky. H la v­ ní problém taxonom a v id ě l P ilá t v e stanovení počtu druhů studovaného rodu (případně i vyšší taxonom ické skupiny). Od počátku vycházel z m aterialistic­ kého pojetí druhu. Zjptrvu b yl o vlivn ěn spíše floristickým přístupem svého učitele Velenovského k taxonom ii. B rzy se však od tohoto pojetí odchyluje a jd e cestou čisté taxonomie. P ři ohraničování taxonů, zejm éna druhů, postu­ puje převážně m etodam i m orfologickým i. Přisu zu je mnohem větší význam m ikrom orfologickým vlastnostem hub, než jeh o učitel. Svědčí o< tom jeho přednáška „O ceně histologických znaků pro systematiku vyšších hub“ , kte­ rou proslovil v m ykologické sekci V I. M ezinárodního botanického kongresu v Am sterodam u v r. 1935. P ilá t se dále odch ylu je od Velenovského v hod­ nocení taxonů tím, že se přiklání k tzv. velk ým druhům, v jejich rámci hod-f natí odch ylky jako infraspecifické taxony až do ú rovně subforem (avšak s pominutím subspedí). Pěkným příkladem pro toto pojetí je např. roz­ vržení druhu h líva ústřičná, P leu rotu s ostreatus (Jacq.) Kumm . do osmi fo198

,

H ERINK A PO U ZAR: ALBERT P IL Á T rern (z nichž některé m a jí i několik subforem) nebo rozeznávání jedenácti ío rem u druhu Polyporuš squamosus (Huds.) Fr. Obdobně chápe Pilát některé rod y (např. rod hlíva, P leu rotu s) ja k o velk é rody, které případně rozděluje do podrodů (u r. h líva podrod E upleurotus s 11 sekcemi a Panus se 4 sekce­ m i). P ři vym ezován í rodů v m on ografii chorošovitých hub P ilá t vycházel pře­ devším z díla Bourdota a Galzina, ale b y l již také značně ovlivň ován pra­ cemi M. A . Danka z počátku třicátých let. V dalších letech se P ilá t sbližuje s názory svého přítele M. Deyla. N a počátku padesátých let dochází P ilá t k poznání důležitosti druhu ja k o základní taxonom ické jedn otk y a k pře­ hodnocení ú rovně jedn otlivých taxonam ických jednotek (kategorií). Zatím co v e svých starších pracích rozlišoval v e lk ý počet infraspecifických taxonů, ze­ jm éna u chorošovitých hub, rozpoznal n o vě ji bezvýznam nost řa d y odchylek» a po r. 1950 užívá infraspecifických taxonů již jen v e v elm i omezené míře. Ten to „p řero d “ je poprvé výra zn ě p a tm ý v P ilá tově m on ografii českých druhů rodu Agaricus z r. 1951, a pokračuje pak i v dalších letech, s vyvrcholením v m on ografii h řibovitých hub (1974). T ím to v ý v o je m se P ilá t sám distancoval od části svého díla z období m on ografií u veřejněných do r. 1942. Svědčí to o jeh o úporném zápasu v hledání skutečně správného pojetí toho, co v p ří­ rodě potkávám e a co podrobujem e studiu, o hledání vědecké pravdy. Podob­ ným v ý v o je m prošly i P ilá to v y názory na fylogen ezi hub, které zpravidla musí b ý t podloženy hlubšími znalostm i z m orfologie hub. P rv n í fylogenetické sou­ dy, které P ilá t v y slo v il v m on ografii Cyphellaceí (1925) o v ý v o ji bazidiomycetů z prim itivních typů čeledi Thelephoraceae (v původním resp. širokém smyslu), prohloubil mnohem později ve své přednášce „T v a r o v é bohatství a v ý v o jo v é vztah y hub plesňákovitých, Thelephoraceae sensu amplissimo“ , kterou proslo­ v il v r. 1968 na sympoziu o evoluci vyšších bazidiom'ycetu v K n o x v ille (U S A ). V této práci uplatnil P ilá t mnoho ze svých zkušeností v taxonom ii různých skupin bazidiom ycetů z řádu Aphyllophorales. Pokud se týče práce s m ateriálem pro taxonom ická studia, b y l P ilá t mistrem studia m ateriálu přím o v terénu. B ylo to zejm éna při opakovaných sběrných pobytech v Poloninských Karpatech, k teré b y ly základem pro jeh o velk é mo­ n ogra fie dřevních hub. P ř i terénní práci mu jeh o invence dovolovala činit zá věry již v terénu, m yšlenky vzn ik a ly jako okamžité nápady nad právě na­ lezeným m ateriálem . Narůstající zkušenosti ho neom ylně ve d ly ke správným závěrům . Další studium m ikroskopických znaků o b vyk le potvrdilo výsled k y dosažené v terénu. P ilá t se od počátku snažil o dokladování jedn otlivých ná­ lezů hrom adným i sběry, zejm éna u nelupenatých hub. Přitom hleděl na to, aby do jedné položky se dostaly pouze plodníce, pocházející z jednoho m ycelia. Tato' hom ogenita položky pak umožňuje kritické posouzeni hranic va ­ ria b ility a tím i význam u jedn otlivých znaků a jejich biologické hodnoty. P ři vlastním studiu sebraného m ateriálu věn oval P ilá t poměrně menší po­ zornost m akrom orfologickým znakům, i když m ěl v y v in u tý smysl pro subtilní znaky a takřka n edefin ovatelné ro zd íly (v charakteru povrchu plodnice, v ba­ revných odstínech, v konzistenci aj.). P ilá t do značné m íry preferoval znaky m ik rom orfologické a m ěl přím o fenom enální paměť pro struktury, které již jednou zhlédnul. M ikrochem ické m etody při m ikroskopickém studiu přijím al a vybran é m etody k řešení taxonom ických problémů aplikoval, ale sám tyto m etody n ero zvíjel (např. srovnávacím způsobem, jak to učinil např. R. Kühner a jeho škola a u nás např. V. M elzer). N e jra d ěji pracoval s jedin ým prepa­ rátem z vyšetřované položky. T ím se n ěkdy p řip la v il o přesvědčivější argu­ 199

Č e s k á m y k o l o g i e 37 (4) 1983 mentaci anebo mu u nikly výborn é diakritické znaky (např. přítomnost nebo chybění přezek na hyfách u r. Crepidotus). K rom ě m o rf»lo gick ých m etod a do určité m íry i ekologického přístupu, nepoužíval P ilá t jin ých pracovních m etod v taxonom ii. Tento způsob práce m ěl své přednosti (např. v e vy tv o řen í rutinního způsobu práce), ale i své lim ity, které ovšem b y ly také podm íněny dobou, v níž P ilá t prácoval. Tak např. jem né m ikrom orfologické m etody pro studium chorošovitých hub byly rozpracovány a rutinně zvládn uty až po u veřejnění P ilá to v y m on ografie chorošů. Proto pochopíme, s ja k ým i problém y se P ilá t musel vyro vn á va t při studiu herbářového materiálu, k terý sám nesbíral, zvláště když šlo o fra g ­ m enty plodnic. V mnohých případech musel sám revid o va t a přehodnocovat svá stanoviska, k nimž dospěl při práci s takovým m ateriálem . P ilá t byl dobrým kreslířem, zvláště m ikrom orfologických struktur, nikdy se však nepokusil houby m alovat. V náhradu za to se naučil houby fotogra ­ fovat. Jeho černobílé (a v posledních letech činnosti také barevné) fo to g ra fie hub „dokum entují m nohdy taxon y lépe než celé strany popisů“ (M. Deyl, 1963). V r. 1939 se seznámil s akad. m alířem O. Ušákem a získal v něm kongeniálního spolupracovníka na dobu tém ěř dvaceti let. P o úm rtí O. Ušá­ ka (1957) trva lo deset let, n ež P ilá t našeL v r. 1967 dalšího: m a líře v A . D erm ekovi a ve spolupráci s ním v y tv o ř il svá poslední velk á obrazová díla (m o­ n ografii hřibovitých hub a prakticky zaměřenou knihu „P ozn á va jm e h uby“ ). P ři konfrontaci zpracovaného m ateriálu s literaturou P ilá to v i velm i pomá­ halo, že m ěl skvělou představivost: doved l si při čtení popisu houby v lite­ ratuře zobrazit je jí podobu vn itřn ím zrakem. Schopnost iden tifikace nálezů s taxony popsanými v literatuře byla P ilá to v i dána jako jakýsi šestý smysl. P ilá t m ěl velm i k ritick ý postoj k literatuře, vypěstovan ý m nohým i špatnými zkušenostmi. N ecenil si literatury, která m ěla kom pilační charakter, spíše se opíral o m onografické práce, kterých v e dvacátých až třicátých letech zvolna přibývalo. P ilá t zpravid la rychle zpracoval výsled k y svého studia v publikaci, vžd y doprovázenou výstižn ým i kresbam i a fotografiem i. V publikacích uplatňoval svůj smysl pro praxi zařazováním údajů o užitkovosti nebo škodlivosti po­ jednávaného taxonu. Také připojován í určovacích klíčů sloužilo především praktickým účelům. V e stylistice byl P ilá t zapřísáhlým nepřítelem složitého způsobu vyjadřování, citátom ánie a nastavování textu neúčelným i pasážemi. P roto jsou jeho te x ty velm i čtivé, což platí zejm éna o pracích popularizač­ ních a cestopisných. Pokud se týče skupin hub, kterým P ilá t věn ova l svo ji pozornost, jd e v pod­ statě především o bazidiom ycety. Jákoby si předsevzal u rčitý program mono­ grafických zpracování řa d y rodů (nebo i větších skupin) a do značné m íry tento program realizoval. P ilá t započal své studie dřevních druhů různých skupin thelephoraceí (v pů­ vodním ohraničení): Cyphellaceae (1925), rasupinátní druhy rodu Irp e x (1925), A leurodiscineae (1926) a Stereaceae (1930). P ři zpracování stereaceí osvědčil P ilá t velkou kritičnost v odhadu, k d y m on ografie dostoupila do patřičného stupně zralosti: prvn í d vě v erze textu spálil a teprve třetí v e rz i publikoval. Pak následovaly m on ografie rodů Pleu rotu s (1935), chorošovitých hub (1936 až 1942). T a to m on ografie m á světo vý význam , i k d y ž dnes je již překonána v mnohých směrech (v ohraničení některých druhů, v systému a v nom en­ klatuře). Další m on ografie b y ly Lentinus (1946), Crepidotus (1948) a Agaricus 200

H ERINK A PO U ZAR: ALBERT P IL Á T (1951). P o r. 1952 připravoval P ilá t m on ografii rodů P h oliota a Flam m ula, ale k publikaci nepřikročil proto, že se nem ohl rozhodnout, jakou rodovou systematiku má použít. U va žova l také o m on ografii rodu Hypholom a. V r. 1957 publikuje P ilá t m onografipkou studii hub řádů Septobasidiales, A uriculariales a Trem ellales, téhož roku studii řádu Protoclavariales, a v r. 1958 pak první ze studií čeledi Clavariaceae (kterou zam ýšlel zpracovat pro Floru ČSR). P o ­ dílel se autorsky na kolek tivn í m on ografii G asterom ycetes (1958), která vyšla jako prvn í svazek m ykologicko-lichenologické řady F lo ry C SR : zpracoval v ní řády Phallales, Gautieriales, Gastrosporiales a z řádu Scleroderm atales čeledi Pisolithaceae, Glischroderm ataceae a Calostomataceae. V e stejné době se zaujal pro studium obtížné skupiny pavučinců (C ortin a riu s) a část výsledků u veřej­ n il v r. 1959 v knize H ouby I I (K ritic k é druhy našich hub). O d r. 1967 pra­ coval s A . D erm ekem na m on ografii hřibovitýdh hub, která b yla u veřej­ něna r. 1974. Z Pilátových m on ografií jsou originální zejm éna ty, v nichž vycházel z vlast­ ních sběrů v terénu a ze studia vlastního materiálu, a teprve v e druhé řadě z konfrontace s h erbářovým materiálem. P ilá t publikoval v letech 1925— 1974 v e lk ý počet taxonů, zejm éna druhů (a do r. 1950 také m noho infraspecifických taxonů) a rodů. Počet druhů je m ožno zatím jen odhadovat na více desítek. Tak např. v m on ografii chorošo­ vitých hub popsal P ilá t jako nové tři rod y (a převzal jeden, k terý popsal dříve) a 15 nových druhů (které v r. 1953 sám validizoval) a převzal 28 druhů jím d říve popsaných (z nichž tři v r. 1953 sám va lidizoval). N ejvýzn am n ěj­ ším z těchto druhů, zejm éna z m ykogeografickéh o hlediska, je P o ria stellae Pil. ex Pil. [dnes Incrustop oria stellae (Pil. ex P il.) Dom.], druh, k terý unikl pozornosti mnohých generací m ykologů, až je j P ilá t o b jevil v Poloninských Karpatech, odlišil a charakterizoval. K podobným objevům , později potvrze­ ným n álezy na jiných lokalitách (bud v severní A s ii nebo v Sev. A m erice) patří: Tyrom yces m inusculoides (Pil. ex P il.) Bond., Tram etes Ijubarskyi Pil., Pachykytospora subtram etea (Pil.) K oti. e t Pouz., P h ellinus baum ii Pil., P h e llinus chinensis (Pil.) Pil. K P ilá tovým přínosům v e studiu chorošů patří dále odlišení Inonotus n id u s-p ici Pil. ex Pil. z kom plexu Inonotus obliquus (Pers.) Pil. a rehabilitace druhu Polyporus badius (Pers.) Schw. Z význam nějších taxonů z jin ých skupin hub, které P ilá t popsal jako nové, připom ínám e alespoň Skepperia carpatica [nyní C otylidia carpatica (Pil.) Huijsm .], Crepidotus lu n d ellii Pil. in Lund. et Nannf., Crepidotus su bverru cisporus Pil. ex Pil. a Sparassis n em ecii Pil. et Ves., jehož rozeznávání jako druhu se tep rve v n ejn ovější době prokazuje jako správné. Soupis taxonů, které P ilá t popsal jako 1 nové, a jejich kritické zhodnocení ve světle pozdějšího bádání, b y b y l velm i záslužnou prací. P ilá t přispěl také k tvorbě českého jm enasloví hub, zejm éna pokud se týče jm en radů. Jakým si krokem do oblasti, kde P ilá t hlouběji nepracoval, je jeho kniha ,,H ouby Československa v e svém životn ím prostředí“ (1969). Jak jsm e se již zm ínili, P ilá t m ěl v oblibě ekologická pozorování a věn oval jim značnou po­ zornost. N icm éně věd n í obor ekologie značně předbíhal možnosti jeho práce, zejm éna technické. A navíc, fytocen ologie se u nás ubírala směrem, k terý mu nebyl po chuti. Kniha, v níž P ilá t použil třídění ekosystémů, vzešlé z diskusí s M. D eylem a R. Mikyškou, je spíše úvodem do problem atiky m ykocenologie a ekologie, než řešením složité otázky uplatnění hub v ekosystémech. 201

Č e s k á m y k o l o g i e 37 (4) 1983 Zm ín ili jsm e se také o tom, že řada prací A . Piláta byla věnována fytopatolo gii (jedna práce o rzích, dvě práce o sypavkách a mnoho prací o> dřevokazných houbách na zpracovaném dříví). Jinak P ilá t v e všech pracích o hou­ bách rostoucích na dřevu hodnotí jejich úlohu v e fyto p a tolo gii (zejm éna les­ nicky a zahradnicky důležitých dřevin). N ěkolik P ilá tových prací je také v ě ­ nováno patologii hub samých (např. virózám hub aj.). Smysl pro praxi podněcoval Piláta k napsání řady prací, sledujících popu­ larizaci praktické m ykologie. P a tří k nim jeh o velk é a m alé atlasy hub, řada příležitostných článků o kuchyňském vy u žití hub a o jejich význam u v e v ý ­ živě, O' pěstování jedlých hub, o otravách houbami a re ferá ty z některých ob­ lastí etnom ykologie, věd y vzn ikající po r. 1957. Pracovn í aktivita A . P ilá ta se p rojevova la i v organizační činnosti v m y­ kologii, o niž jsm e se již zm ínili při hodnocení jeho práce v Národním m u­ zeu a v Č S A V . P a tří k ní také činnost v zájm ových m ykologických organi-', žacích: v Čs. klubu m ykologickém (1922— 1938), později v obnoveném Čs. m ykologickém klubu v letech 1947 — 1956 (v němž byl předsedou) a posléze č s. vědecké společnosti pro m yk ologii při Č S A V , které předsedal od r .‘ 1956 do své smrti. Podílel se také na redakční práci v časopisech, které b y ly v y ­ dávány zm íněným i zá jm ovým i organizacem i čs. m ykologů : M ykologia (1924 až 1931) a Česká m ykologie (1947 — 1974 v e funkci vedoucího: redaktora). V sou­ krom é edici spolu s prof. K . K avin ou „A tla s hub evropských“ vy d a l v le­ tech 1934— 1948 celkem šest m on ografií (z toho čtyři vlastní). U platnil se jako redaktor 1. a 2. svazku m ykologicko-lichenologické řa d y F lo ry ČSR. K orga­ nizační činnosti A. P ilá ta bychom m ohli také připočíst v e lk ý počet referátů o různých m ykologických akcích doma i v zahraničí, biografií, nekrologů čs. mlykologů, referátů O' m ykologické literatuře atd. Závěrem se ještě pokusíme shrnout přínosy A. P ilá ta pro m ykologii, s h lav­ ním zřetelem k m ykologii v Československu: — stál v letech 1923 až 1974 v ž d y v čele veškerého m ykologickéh o dění v Československu a hluboce o v liv n il v ý v o j československé m ykologie, — prosazoval m ykologii jako svébytn ý vědecký obor a snažil se o jeh o od­ borné i organizační osamostatnění a o jeh o profesionalizaci, —■ vy tv á řel pracovní a publikační m ožnosti pro profesionálně i amatérsky pracující m yk ology v českých zemích a zasloužil se také o rozvoj m ykologie na Slovensku, — založil a vybu doval m oderní m ykologicko-lichenologický herbář v bota­ nickém oddělení Národního' muzea, k terý b yl pak převeden do m ykologického oddělení Nár. muzea — Přírodovědeckého muzea. V botanickém oddělení v y ­ tvo řil m ykologické pracoviště, z něhož v r. 1965 vzn iklo m ykologické oddělení. T a to pracoviště se stala jedním z center m ykologického bádání v Českoslo­ vensku, — položil vlastním extenzívním publikačním úsilím základy pro poznání mnohých skupin m ý k o fló ry v Československu; popsal v e lk ý počet taxonů, z nichž mnohé znam enají v e lk ý přínos pro m ykologickou taxonom ii, — svojí činností v m ykologii podstatně přispěl k pronikání československé m yk ologie do zahraničí, kde se stal autoritou a uznávaným reprezentantem čs. m ykologie. Práci A . Piláta v botanice a zejm éna v m ykologii se dostalo m nohokrát ocenění doma i v zahraničí. V roce svých 65. narozenin (1968) obdržel A. P ilá t R ád práce za zásluhy 202

H ERINK A PO U ZAR: A LBER T P IL Á T o rozvoj čs. botaniky a k příležitosti 150. v ý ro čí založení Národního muzea, čestné uznání m inisterstva kultury za záslužnou činnost v muzejnictví, čestné uznání ředitelství N árodního muzea za dlouholetou práci pro rozvoj N árodního muzea (zejm éna za vybu dování botanických a m ykologických sbí­ rek) a stříbrnou plaketu G. J. M endela Č S A V za zásluhy v biologických vědách. V r. 1973 obdržel i zlatou m edaili G. J. Mendela. V botanických orga­ nizacích m u b y lo uděleno! čestné členství v Čs. botanické společnosti (1974) a v Čs. vědecké společnosti pro m ykologii čestné členství in m em oriam v r. 1976. Od r. 1933 byl P ilá t dopisujícím členem Deutsche Gesellschaft fiir Pilzkunde, od r. 1946 čestným členem Société m ycologiqu e de France, v r. 1963 b yl zvolen čestným členem British M ycological Society a v r. 1971 b yl jm enován dopisu­ jícím členem Bayerische Botanische Gesellschaft. V r. 1969 obdržel, ja k o první zahraniční badatel, Clusiovu m edaili M aďarské akadem ie věd. K dalším poctám, kterých se A . P ilá to v i dostalo v zahraničí, patří titulám í členství v redakcích zahraničních m ykologických časopisů S ydow ia a M ycopathologia et m ycologia applicata. B y l též členem kom ise pro houby a lišej­ n íky při M ezinárodní asociaci pro rostlinnou taxonom ii (IA P T ) v Utrechtu a b yl m ezi zakládajícím i člen y výboru M ezinárodní m ykologické asociace (IM A ). A. P ilá t n ejen položil široké a pevné základy pro rozvoj m yk ologie v Čes­ koslovensku, ale stal se i velkou postavou evropské a světové m yk ologie 2 0 . století. Jeho dílo v m yk ologii je obrovské svým rozsahem i obsahem a zna­ mená v e lk ý odkaz, z něhož bude v ž d y nutno vycházet a na něj navazovat. Z tohoto odkazu jsou význam né jednak jeho m etodika a všechny důsledky jeho stylu práce, k terým význam ně o v liv n il naše m ykology, jednak jsou to výsledky jeho taxonomického, ekologického a m ykofloristického bádání. A . P ilá t zůstává v živé pam ěti všech, kteří ho znali a s ním jakkoli spo­ lupracovali, jako osobnost a ja k o v z o r zaníceného, pracovitého a úspěšného vědeckého pracovníka v m ykologii. Soupis

prací

věnovaných

životu

a

dílu

Alberta

Piláta

A N O N Y M U S (1966): P ilá t Albert. — Příruční slovník naučný, Praha, 3: 578—579. A N O N Y M U S (1968): Pětašedesátiny člena korespondenta A lb erta Piláta. — Bull. Čs. Akad. Věd, Praha, 14/10: 13 — 14. A N O N Y M U S (1973): Sedmdesátiny člena korespondenta Č S A V A lberta Piláta. — Bull. Čs. Akad. Věd, Praha, 19/10: 14. A N O N Y M U S (1973): Blahopřejem e [A lb ert Pilát]. — Skalničky, Prahla, 1973/4: 28—29. A N O N Y M U S [P O U Z A R Z .]: (1974): A lb ert Pilát. - Taxon, Utrecht, 23: 688. A N O N Y M U S (1974): Zem řel člen korespondent Č S A V A lb ert Pilát. — Bull. Čs. Akad. Věd, Praha, 20/6: 19. A N O N Y M U S [v.s. K ft íZ K .] (1975): Vzpom ínám e na A lberta Piláta. — Mykol. Zprav., Brno, 19: 13— 14. A N O N Y M U S (1981): P ilá t Albert. — 111. Encykl. Slovník, Praha, 2: 859 (photo). B E N E D IX E. H. (1964): Dr. A lb ert P ilát 60 Jahre. — Zeitschr. Pilzk., Bad Heilbrunn, 29: 52-5 4 (photo). B O N D A R C E V A. S. et B O N D A R C E V A M. A . (1963): A lb ert Pilát (k 60-latiju so dnjia rožděni ja ). — Bot. Zurn., Moskva et Leningrad, 48: 1549 — 1552 (photo). CEJP K. (1963): K šedesátým narozeninám dr. A lberta Piláta, doktora biologických věd, člena koresp. Č SAV. — Čes. Mykol., Praha, 17: 169— 173 (photo). CEJP K. (1974): Člen korespondent ČSAV, RNDr. A lb ert Pilát, DrSc., 2. 11. 1903 — 29. 5. 1974. — Čes. Mykol., Praha, 28: 193 — 194, 1974 (photo, tab. sine no.). Č E R N O H O R S K Ý Z. (1963): A. P ilá t - 60 let. — Vesmír, Praha, 42: 303.

203

Č e s k á m y k o l o g i e 37 (4) 1983 D E R M E K A. (1973): K sedmdesiatinám Dr. A . Piláta. — Správy Hubárskej Porad­ ně, Bratislava, 1/2: 8— 9. D E R M E K A . (1974): Spomienka na Dr. A lberta Piláta Dr.Sc. — Správy Hubárskej Poradně, Bratislava, 2/2: 1. D E Y L M. (1963): Dr. A lb ert P ilá t - 60 let. — Preslia, Praha, 35: 330-336 (photo). D E Y L M. (1963): K šedesátým narozeninám dr. A lberta Piláta. — Cas. Nár. Muz. odd. přírodověd., Praha, 132: 236—237 (photo). D E Y L M. (1973): Clen korespondent Č S A V A lb ert P ilá t — 70 let. — Preslia. P ra ­ ha, 45: 366. D O L E N S K Ý A. (red.), (1934): Pilát, Albert, RNDr. — K ulturní adresář ČSR, P ra ­ ha, p. 338. G U Z M Á N G. (1974): Dr. A lb ert P ilá t 1904 [sic!] — 1974. — Bol. Soc. M exic. Micol., Mexico, 8: 138— 139. H E JN Ý S. (1974): Za členem korespondentem Č S A V A lbertem Pilátem — 2iva, P ra­ ha, 22: 162 (photo). H E R IN K J. (1973): Sedmdesát let doc. dr. A lberta Piláta, DrSc., člena korespon­ denta ČSAV. — Čes. Mykol., Praha, 27: 193—200 (photo, tab. 7). H E R IN K J. (1974): Rozloučení s A. Pilátem při pohřbu 6. 6. 1974 (ms.). H E R IN K J. et S V R Č E K M. (1953): K padesátinám dr. A lberta Piláta. — Čes. Mykol., Praha, 7: 145 — 162 (photo, tab. sine no.). H E R R M A N N M. (1975): In M em oriam Dr. A lb ert Pilát. — M ykol. M itt.-Bl., Halle, 19/1: 42-4 4 (photo). IN Z. SM. [S M O T L A C H A M.] (1963): Dr. A lb ert Pilát, člen koresp. Č S A V oslavil své šedesáté narozeniny. — M ykol. Sborn., Prahla, 40: 153. J A H N H. (1974): A lb e rt P ilá t f. - W estfál. Pilzbriefe, Detmold, 9: 136, 1973. K O T L A B A F. (1974): Oslava 70. narozenin člena koresp. Č S A V dr. A lberta Piláta, DrSc. — Mykol. Zprav., Brno, 18: 33—36. K O T L A B A F. (1976): Dr. A lb ert P ilá t se dožil vydání knihy „H rib ovité huby“ . — M ykol. Zprav., Brno, 20: 117—118. K O T L A B A F. et P O U Z A R Z. (1975): A lb ert Pilát, 1903— 1974. - Trans. Brit. Mycol. Soc., London, 65: 163 — 165. K O T L A B A F. et P O U Z A R Z. (1975): A lb ert Pilát. - Taxon, Utrecht, 24: 399-400. K O T L A B A F. et P O U Z A R Z. (1975): In memoria di A lb erto Pilát. - M icol. Ital., Bologna, 3: 45 —46. M OSER M. (1974): Dr. A lb e rt P ilát in memoriam. — Zeitschr. Pilzk., Bad Heilbrun, 40: 238-239. N E U H Á U S L O V Á -N O V O T N Á Z. (1973): B ibliografie vybraných nem ykologických pra­ cí člena korespondenta Č S A V A. Piláta za období 1963— 1973. — Preslia, Praha, 45: 366-368. P O U Z A R Z. et SV R Č E K M. (1977): A lb ert P ilá t a m ykologie v Národním muzeu. — Čas. Nár. Muz. odd. přírodověd. 144: 105— 107, 1975 (photo). P F [P R A N T L F.] (1953): Dr. A lb ert P ilá t — padesátníkem. — Živa, Praha, 1: 208—209 (photo). P ftlH O D A A. (1974): Zem řel dr. A . Pilát. - Lesn. Pr., Praha, 53: 383 (photo). REID D. A. (1974): Obituary [Dr. A . Pilát]. — Bull. Brit. M yool. Soc., London, 8: 86-87. R Y Š A V Ý B. (1975): Člen korespondent Č S A V A lb ert P ilá t (2. 11. 1903 — 29. 5. 1974). — Věstn. Čs. Akad. Věd, Praha, 84: 46— 47 (photo). SIN G E R R. (1975): A lb ert P ilá t (1903-1974). — M ycologia, N ew York, 67: 445-447 (photo). SM [S M O T L A C H A M.] (1974): RNDr. A lb ert Pilát, DrSc. — M ykol. Sborn., Pra­ ha, 51: 117. SV R Č E K M. 1963): A lb ert P ilát šedesátníkem. — Živa, Praha, 11: 197 (photo). SV R Č E K M. (1968): K 65. narozeninám A lberta Piláta, DrSc. — Čes. Mykol,. 22: 241 —246 photo, tab. 13). SV R Č E K M. (1974): A lb ert Pilát, člen korespondent ČSAV, sedmdesátníkem. — Živa, Praha, 22: 21. S V R Č E K M. (1976): Dr. A lb ert Pilát, N ovem ber 2, 1903 — M ay 29, 1974. — Friesia, K 0 benhavn, 11: 75— 76. Š P A Č E K J. (1974): Co pro nás znamenal A lb ert Pilát. — M ykol. Zprav., Brno, 18: 89-90.

204

HERINK A PO U ZAR: ALBERT P IL Á T U R B A N Z. (1968): Pětašedesát let doc. dr. A lberta Piláta, doktora biolog, věd., člena korespondenta ČSAV, nositele Rádu práce. — Živa, Praha, 16: 219— 220 (photo). U R B A N Z. (1973): A lb ert P ilá t sedmdesátiletý. — Vesmír, Praha, 52: 376 —377. W O JE W O D A W, (1975): A lb ert P ilá t (1903— 1974). — Wiadom. Bot., Warszawa, 19: 3 -5 . Z E R O V A M. JA. et VA SSE R S. P. (1973): A ťb e rtu Pilátu - 70 rokiv. — Ukr. Bot. Zurn,. K ijiv , 30: 532 —533 (photo). Literatura P IL Á T A . (1960): Patnáct le t v české m ykologii a perspektivy dalšího rozvoje. — Ces. Mykol., Praha, 14: 133 — 138. P IL Á T A. (1966): Ú koly a perspektivy rozvoje m ykologie u nás. — Mykol. Zprav., Brno, 10: 1— 20. P IL Á T A., B L A T T N Y C. et K A L A N D R A A . (1965): 20 let m ykologie a fytopatologie v osvobozené ČSSR. — Ces. Mykol., Praha, 19: 133 — 141. .R Y P Á Č E K V. (1983): V ývo j a perspektivy československé mykologie. — In: Sbor­ ník hlavních referátů V II. celost, mykol. konference 1982, České Budějovice, p. 5 -13. U R B A N Z. (1975): Československá m ykologie za 30 let. — Ces. Mykol., Praha, 29: 193— 198. V Á N A J. et al. (1980): Advances in cryptogam ology (algology, mycology, lichenology and bryology) in the last 35 years (1945 — 1980) in Czechoslovakia. — Folia Geobot. Phytoitax., Praha, 17: 1— 19. Dále byly vyu žity zprávy o činnosti botanického (resp. m ykologického) oddělení Národního muzea v Praze publikované v Časopise Národního muzea, řada přírodo­ vědná (dříve oddíl přírodovědný) a to: 124: 225— 227, 1955; 125: 213-214, 1956; 127: 224-225, 1958; 128: 213—214, 1959; 129: 209, 1960; 130: 228— 230, 1961; 131: 177-180, 1962; 132: 179, 1963; 133: 237— 238, 1964; 134: 232, 1965; 135: 237-238, 1966; 136: 236—237, 1967; 140: 110-112, 1971; 141: 231— 233, 1972 a 144: 112-113, 1977.

*

205

Taxonom ic studies in resupinate fu n gi II. Taxonomické studie o resupinátních houbách II. Zdeněk Pouzar T w o new resupinate Hymenomycetes (Corticiaceae, Sistotrem atoideae) are described: Elaphocephala iocularis Pouz., gen. et spec, nov., similar to the species of the genus G alzinia Bourd., but d ifferin g in strange basidiospores w ith tw o ram ified branches an their top; G alzinia forcipata sPouz., spec, nov., occurring together w ith the previous species is close to G alzinia gem inispora Olive, but differs in more slender spores. Both new species w ere collected in Central Bohemia (Czechoslovakia). A new subgenus H aplogalzinia is proposed fo r three species of the genus Galzinia.

Jsou popsány dva nové druhy resupinátních hymenomycetů (Corticiaceae, Sistotrematoideae), a to Elaphocephala iocularis Pouz., gen. et spec. nov., podobná druhům rodu G alzinia Bourd., ale lišící se n ezvyklým i výtrusy, které m ají na svém vrcholu rozvětvené výrůstky; Galzinia forcipata Pouz., spec. nov., která se vyskytuje pohromadě s předchozím druhem, je blízká druhu Galzinia gem inispora O live, ale liší se užšími výtrusy. Oba druhy byly nalezeny ve středních Čechách. Pro tři druhy rodu Galzinia je na­ vržen nový podrod Haplogalzinia.

In the late m ild autumn o f 1982 there was collected several times on one spot in Central Bohemia a striking fungus which appeared to be not only a new species, but also a m em ber o f a n ew genus, w hich is called here Elapho­ cephala iocularis Pouz. Its locality is a beech forest — the state nature reserve “ Voděradské bučiny“ near Jevany. The fungus occurs there on one large stump, a remnant o f a huge trunk o f a beech (Fagus sylvatica) and grow s exclusively on w ood or on remnants o f w ood which w ere years ago (when the tree was still alive) strongly infected in the central core b y some la rge larvae o f insects (probably C eram byx scopoli). N o w w hen the trunk is strongly rotted, one part o f the tree (a la rge stump) is open to the rain and represents an excellent substratum fo r a number o f species of fungi. Th e most im portant is Elaphocephala iocularis, which looks lik e a fain t pruina and cover large parts o f the stump. On the hym enium o f this fungus there was observed, but only under the microscope, another n ew resupinate fungus, viz. a Galzinia Bourd. w ith spores borne in pairs on sterigm ata — the resulting tw in-spore being horse-shoe-shaped. This last species is described here as a n ew species Galzinia forcipata. Elaphocephala Pouz., gen. nov. Carposomata, resupinata, pruinata, semigelatinosa, cum hym enio continuo e probasidiis obovoideis formato, basidiis maturis solitariis, individualiter e hymenio fortiter prominentibus, longe tubulosis, sub apice conoide am plificatis; systema hypharum monomiticum, hyphae tenuiter tunicatae, absque nodis, basidiosporae in apice duobus ramis ram ificatis ornatae, hypharum, cystidiorum, sporarumque omnes parietes haud amyloidei, noiTi dextrioidei et acynophili. Typus et species unica: Elaphocephala iocularis Pouz. Elaphocephala. iocularis Pouz., spec. nov. Carposomata resupinata, effusa, tenues, 40— 90 ¿tm crassa, subgelatinosa, albocinerea cum tinctu laevissim o coeruleo, m argine indistincto seu nonnumquam (in carposomatibus adultis) breviter fim briato. Hyphae absque nodis, cum parietibus tenuibus,

206

. •

I

PO U ZAR: TAXO N O M IC STUDIES II.

I I I I I I I I I I I I I I I I

basalibus 1,2-2-(3,5) ;(um latis, stratum 3— 10 ¿¿m crassum formantibus. Cystidia inconspicua, saepe rara seu nonnunquam absentes, absque contentu refractivo, pariete tenui, glabra, 25 —45 (fim longa, 1,5 —2,5 ,^m lata, hyphiformia, cum qapitulo term inali 5— 10 jum longo et 4— 7 (im lato, globoso vel ovoideo. Probasidia obovoidea 8,5— 12— (14) fim longa et 5— 7 ¿urn lata. Basidia 30— 77 ¡jm longa, centro 3— 5 um lata, longe tubiform ia, apice sursum abrupte seu sensim ad 5— 10 fim conoide dilatata, cum sterigmatibus duo (usque ter), miagnis, falcatis 6— 10 ,um loogis et 1,5—3,5 fim latis. Sporae totae 11— 16,5 ,um longae et (8)— 12— 19— (21) um latae, cum parte basali cylindrico seu doliform i 4,5— 8,8 ¡xm longo et 3— 5,5 ,um lato, in apice cum duobus ramis furcatis; longitudo rami toti 4— 8,5 /im, longitudo ramuli ultim i 3— 7 Aim et latitudo eius 2— 3 ^m. Parietes sporarum, basidiorum, cystidiorum et hypharum haud am yloidei, haud dextrinoidei et acyanophili. H o l o t y p u s : Jevany, in valle r iv i supra Pencice (Bohemia centralis), in codice putrido Fagi sylvaticae, 30. X I. 1982, leg. Z. Pouzar, P R M 829236. I s o t y p u s : ibidem, 30. X I. 1982, P R M 829231. P a r a t y p i : ibidem, 24. X I. 1982, P R M 829232, 829233, 829234, 829235; ibidem 12. X II. 1982, P R M 829240.

■ I I H ■ H ■

Fru itbody resupinate, effused, thin, 40— 90 um thick, ve ry soft, gelatinous w hen old, pruinose, almost invisible w ith naked eye when dry, whitish grey w ith a slight bluish hue when fresh, m argin indeterm inate to shortly fim briate. H yphal system m onom itic, hyphae w ith thin walls, basal ones 1.2— 2— (3.5) um w ide, straight or slightly undulated, w ith sparse clampless septa, parallel w ith substratum, loose to compact, form in g 3— 1 0 ¿¿m thick la yer; in some places the hyphae form densely arranged cordons 7— 30 ,«m wide. Subhyme-

■

n iu m o f sim ila r hyphae, but ric h ly b ran ch ed and septate, also clam pless.

■ ■ ■ ■ H ■

Cystidia 25— 45 ^m long and 1.5— 2.5 ^ m w id e w ith a head 5—10 ¿¿m long and 4— 7 um w id e; sparse or v e ry rare, not projecting above mature basidia, thin-walled, non septate, general pattern: hyphoid, cylindric stem and a characteristic globose or ovoid head, sometimes m ore or less excentrically attached, no bulb at base, no incrustation at all, filled w ith normal (not refractive) content.

■ ■ ■ ■ H

Probasidia obovoid 8.5— 12— (14) X 5— 7 ^um, form in g a hym enial layer. Basidia at first lageniform , later extended to become cylindric, tube-like, straight to sinuous (on dried specimens curvate-sinuous), apically abruptly or gradually conically widened up to 5— 1 0 jum, bearing norm ally tw o but rather often also three sterigm ata; internal repetition not observed, pleurobasidia not seen, at basis w ith simple septum; close to basis sometimes slightly vesicularly inflated, but only 1 — 2 ^m broader than breadth in center, the vesicle often absent. Total length of mature basidia va ryin g considerably, fro m 30 to 77 {¿m, breadth in the m iddle part (which is the narrowest o n e ), 3— 5 i|um. Old basidia sometimes w ith a transversal septum in their m iddle part. Sterigm ata 2— 3, big, semifalcate, arcuate, 6 — 10 ^m long and 1.5— 3.5 tum thick at the basis, on old basidia (a fter term ination o f sporulation) sometimes w ith a transversal secondary septum in their m iddle portion.

■ H

Spores w ith big, branched outgrowths, arising from the top o f a cylindric or bottle-shaped basal portion, totally 11— 16.5 p long and (8)— 12—-19— (21) um w ide (the span in crow n o f the spore). Total length o f the spore is either equal to its total breadth or slightly smaller. O utgrowths form in g tw o arms (branches) which are dichotom ically arising from the top o f the main spore-

■

-b o d y (basal p a rt), th e branches b e in g again

■

tw o (or ra rely three — m ostly on one side only) rather long branches; dimensions o f branches: total length o f the w hole branch 4— 8.5 fim , breadth o f the

b ifu rca ted

d ich o to m ica lly

in to

H

207

C E S K A M Y K O L O G IE 37 (4) 1983

main branch body 2.2— 3.5 (its basal broadest part), the ultim ate part of a branch (o f the longest one) 3— 7 ^ m long and 2 — 3 fxm w id e; the main cylindric body of the spore (the basal part o f the spore): 4.5— 8 . 8 p.m long and 3— 5.5 l(« m w id e; spore w all thin, smooth and h yaline; germ ination o f spores either from top o f ultim ate branches or from apiculus b y a m ycelial tube (no germ ination by repetition). Just before or during germ ination (or after it) the spore m ay in some cases septate transversally either in the m iddle portion o f the main spore body or in the m iddle portion o f the main branch or in m iddle portion o f the ultim ate branch; fresh spores as a rule non-septate. Apiculus prominent, shortly tubular, excentric, sometimes bilobed. W all in no part of the fungus amyloid, dextrinoid or cyanophilous. Relationships Th e genus Elaphocephala evid ently belongs to a group o f closely related genera o f the subfam ily Sistotrem atoideae Parm . and here especially to the a ffin ity o f the genus Galzinia Bourd., which seems to be the closest one. Th e main distinguishing featu re is the form o f the spores: in Galzinia sim ply alantoid, in Elaphocephala provided on th eir top w ith tw o bifurcate branches. Spores o f this pattern are so unique among other representatives o f the C o rticiaceae that the classification of our fungus in a separate genus is unavoidable. Spores w ith lobulate outgrowths are known in the genus L ob u liciu m Larsson et Hjortst. 1982, but their pattern is d ifferen t as in this genus these outgrowths are simple. In Elaphocephala they are branched and situated only on the top of the spore. B y its com paratively short, clavate basidia and the arrangement o f subicular hyphae, how ever, L ob u liciu m clearly belongs to quite another sub­ fam ily, viz. Athelioideae. In the subfam ily Sistotrem atoideae the general spore-pattern is quite simple, sim ilarly as in the m a jority o f the Corticiaceae. There are only tw o species o f the subfam. Sistotrem atoideae which are provided w ith somewhat deviating spores, viz. Sistotrem a subtrigonosperm um D. P. Rogers, known to me also from one collection from Czechoslovakia, w ith tetrahedral spores; and Galzinia gem inispora O live, w ith spores developing in tw ins on sterigmata. A s regards the spore m orphology, Elaphocephala is evid en tly the most surprising and unexpected m em ber o f Sistotrem atoideae. Morphological

notes

1. In a considerably large proportion o f spores o f Elaphocephala iocularis there is a rather peculiar apiculus. It is bilabiate or sometimes m ore or less bifurcate, fissured to tw o equivalent, even though rather short lobules. W hen this bifurcate apiculus was observed during its developm ent it became evident that one lobule is a real apiculus, but the other lobule is a remnant o f an apicular bubble w ell, known in other Basidiomycetes, but less developed and vanishing soon during ripening o f spore. 2. Th e septation o f the spores is a v e ry interesting featu re o f Elaphocephala. Sim ilar septation occurs in spores o f Cejpom yces terrigenus (Bres.) Svr. et Pouz., but not so regu larly and only in a small part o f spores. In Elaphocephala iocularis it is richly represented almost in every old spore. In some spores it occurs at least also just after discharge from sterigmata, but this is except­ ional. The best developed septa are on spores which are almost empty.

PO U ZAR: TAXO N O M IC STUDIES II. 3. I am including the characterization o f cystidia into the description of Elaphocephala iocularis w ith some reluctance, as I observed them only in some spots o f the hym enium and looked fo r them in vain in other parts, even when the fungus evid en tly g rew from one and the same mycelium. Nevertheless I suppose that these cystidia belong certainly to this fungus and surely are not products o f some other fu n gi which richly occur together w ith Elaphocephala on the same stump (several species o f Corticiaceae and H yphom ycetes). 4. Th e tendency to dichotom y in spore m orphology is another interesting featu re o f this fungus. You n g spores are provided w ith tw o short outgrowths on their top, which are equivalent and symetrical, they soon branch at their top again dichotom ically (forkin g). M ature spores are, how ever, somewhat irregu lar w ith one side almost alw ays slightly m ore developed than the other one. 5. Th e generic name Elaphocephala is applied to this fungus because o f the striking m orphological sim ilarity o f its spores to the head o f a stag w ith antlers under growth. Galzinia forcipata Pouz., spec. nov. Carposomata resupinata, effusa, tenua, leviter pruinata, subinvisibilia, ad hym e­ nium Elaphocephalae iocularis parasitantia. Hyphae tenuiter tunicatae, absque nodis, basales 1,2— 1,5— (2) ¿tm latae, stratum horizontale dilutum formantes, sparse septatae; hyphae subhymeniales verticales, cum segmentis 13— 15
Carpophores resupinate, effuse, thin, fa in tly pruinose, almost invisible w ith naked eye, liv in g on hym enium o f Elaphocephala iocularis. Basal hyphae loosely interw oven, not form in g a defin ite layer, inside as w ell as on the hymenium of Elaphocephala, branched, thin-walled, not gelatinized, not agglutinated, 1 .2 — 1.5— ( 2 ) k um w ide, clampless, sparsely septate, horizon­ ta lly directed, giv in g rise to vertical subhymenial hyphae (almost o f identical form as basal ones), cca 1.5 ,um wide, w ith segments m ostly 13— 15 uva. long, in lo w e r parts m ostly unbranched, at top always unbranched, w ith tw o or m ore often three basidia on every segment, arising almost from one spot. Basidia (17)— 27— 54 long, 2.7— 4.5 ^m w ide in the m iddle (central) part, 5— 6.5 jam w ide at the top and 1.5— 2 ju.m w ide at the base; slender w ith a cylindric central part, conically broadened towards the top, w ith a distinct, m ostly excentric vesicular bulb in the lo w er part — here 5— 7.5 tum w id e; no pleurobasiida and n o basidial repetition; sterigm ata four, 4— 6 ^m long and 0.7— 1 k um w ide at their bases, slightly arcuate, m oderately slender, rarely at center w ith a transversal septum. N o cystidia or gloeocystidia present. Spores horse-shoe-shaped or double-sausage-shaped, w ith each h alf 6 — 10 k um long and 1.3— 2 ^um w id e (the individual branch); as a w hole in the broadest

C E S K A M Y K O L O G IE 37 (4) 1983

part o f the w hole pair 5.5— 6.5 fxm w id e; borne on fou r sterigm ata in tw in -ibranches which are coalescent at th eir bases, viz. at the point just above apiculus, which is one, common to both branches, each branch eith er sausage-shaped (alantoid) or slightly broadened in its central part — hence nearly crescent-shaped, but w ith b lu n tly rounded tips; no septum developed in any part o f the spore. A ll w alls o f the fungus-cells (hyphae, spores, basidia) are thin, glabrous, inam yloid, indextrinoid and acyanophilous. Notes Galzinia forcip a ta is evid ently ve ry closely allied and sim ilar to Galzinia gem inispora O live, bein g almost identical in all characters except the form of spores. In our species individual branches of spores are rather slender 1,5— 2 ium, i f compared w ith those o f G alzinia gem inispora, which are distinctly broader: 2.5—-3.7 fim . This differen ce is significant enough to consider the European fungus an independent species. The most striking featu re o f both Galzinia forcip a ta and G. gem inispora is the developm ent o f spores in jo in t pairs. These tw in-spores are perm anently coalescent at their bases w ith no septum here; both spore-arms (branches) are provided w ith one common apiculus. These twin-spores rem ind somewhat of horse-shoes or pincers — hence the epithet “ forcipata“ . Such spores have been known only in the tw o closely allied species metioned above, being unknown in other 1 Basidiomycetes. Galzinia forcip a ta is nevertheless in some respects also v e ry sim ilar (and closely allied) to another Am erican species, Galzinia cymosa D. P. Rogers. These are especially basidia, which are often arising from the top o f a vertical hypha in groups o f three (sometimes tw o). T h e draw in g o f Galzinia cymosa in Rogers (1944, f. 11/12, e, f) illustrates also almost exactly basidial groups in G. forcipata. Sim ilar is also the form o f last subhymenial (subbasidial) hyphal segments, which are vertical and rather long, unseptate and unbranched. A s shown b y Rogers (1944, f. 11/12, d, e) and b y O live (1954, f. 14) these are exactly consistent also w ith the picture o f the subhymenium o f our Galzinia forcipata. Th e absence o f clamp-connections on all hyphae is another signi­ ficant character. Galzinia cymosa D. P. Rogers, G. gem inispora O live and G. forcip a ta Pouz. represents a group o f closely allied species which are somewhat d ifferen t from the rem aining species o f Galzinia by the developing o f basidia on tops o f com paratively long, unram ified segments o f subhymenial hyphae in groups o f tw o or three. The other character, o f m ore or less secondary value, is the absence o f internal repetition o f basidia. These so called “ repetobasidia“ de­ velo p inside o f old basidia, in some cases several times so that on the lo w er portion o f basidia there are remnants of old basidial walls. This phenomenon, w e ll described fo r the first tim e b y John Eriksson (1958) fo r some lo w e r C o rticiacae, specially fo r Repetobasidium J. Erikss., is characteristic also fo r typical species o f Galzinia Bourd. (see J. Eriksson 1958, J. Eriksson et R yvarden 1975). Th e internal repetition o f basidia is a character o f some im portance in the generic taxonom y, but only if its va ria b ility is fu lly taken into consideration. Th e mentioned group o f Galzinia cymosa and its relatives differs from the origin al species o f this genus and from the n ow known European representa­ tives (see J. Eriksson et R yvarden 1975) in these characters: 1. basidia w ith no 210

* PO U ZAR: TAXO N O M IC STUDIES II. internal repetition 2 . special w a y o f arrangem ent o f basidia in groups o f three (sometimes tw o) at top o f unram ified subhymenial hyphae 3. subhymenial hyphae rather long, m ostly unseptate 4. complete absence o f clamps. I suppose that the above m entioned features, considered together, can cha­ racterize a special subgenus w ithin Galzinia, which is called here H aplogalzinia to indicate the somewhat m ore sim ple nature o f anatomical construction of species o f this group, w hen compared w ith other representatives o f Galzinia. H avin g seen a lot o f basidia o f Galzinia forcipata, I am sure that no repetition in basidial developm ent occurs in this species. Nevertheless the absence of internal repetition in basidia in tw o Am erican species, G. cymosa and G. ge­ m inispora, is somewhat hypothetical as these species w ere not studied since 1958, the year o f the first publication o f this morphological phenomenon by J. Eriksson. But I suppose that O live and D. P. Rogers made su fficiently de­ tailed studies of basidial developm ent in these tw o species so that basidial repetition could not escaped their attention. Galzinia subgen. Haplogalzinia Pouz., subgen. nov. Hyphae subhymeniales verticales, cum segmentis in apice non ramificatis, saepe haud septatis, longis; basidia bina seu trina in cacuminibus hypharum subhymenialium, per repetition linearem internum haud formantibus, septa hypharum absque nodis. T y p u s: G alzinia forcipata Pouz. S p e c i e s : G alzinia cymosa D. P. Rogers (vide Rogers 1944, O live 1954), Galzinia gem inispora O live (O live 1954) et Galzinia forcipata Pouz. (hoc loco). References E R IK S S O N J. (1958): Studies in the Heterobasidiomyceites and Homobasidiomycetes — Aphyllophorales of Muddus National Park in North Sweden. — Symb. Bot. Upsalienses 16/1: 1— 172, tab. 1—23. E R IK S S O N J. et R Y V A R D E N L. (1975): The Corticiaceae of North Europe 3: 287— 546. Oslo. H J O R T S T A M K. et L A R S S O N K.-H . (1982): Notes on Corticiaceae (Basidiomycetes) X. — M ycotaxon, Ithaca, 14: 69— 74. O L IV E L. S. (1954): T w o species of Galzinia from the Southern Appalachians. M ycologia, N ew York, 46: 794— 799. P A R M A S T O E. (1968): Conspectus systematis Corticiacearum, pp. 1— 261. Tartu. RO G ERS D. P. (1944): The genera Trechispora and Galzinia (Thelephoraceae). — M ycologia, N ew York, 36: 70— 103. Address of author: Z. Pouzar, CSc., National Museum, Vítězného února 74, 115 79 Praha 1. Czechoslovakia.

211

N o v é a vzácnější A garicales z

Cech

N e w or uncommon Agaricales from Bohemia M irk o S vrček I Jsou uvedeny popisy a poznámky na základě studovaného m ateriálu 12 druhů rodu Conocybe, 1 druhu rodu Agrocybe, 1 druhu rodu Coprinus a 3 druhů rodu Galerina, většinou sbíraných autorem na území Čech. Z nich jako nové taxony jsou popsány: Agrocybe stepposa, Coprinus pusillulus, G alerina corcontica a G. detriticola. Je provedeno 1 přeřazení (Conocybe m icrospora).

Descriptions of 12 species o f the genus Conocybe, 1 species of Agrocybe, 1 species of Coprinus and 3 species of G alerina collected m ainly by the author in Bohemia, are recorded. Four species are described as new : A g ro ­ cybe stepposa, Coprinus pusillulus, G alerina corcontica a G. detriticola. One new combination, Conocybe m icrospora (Velen.) Svr., is proposed.

Během doby nashromáždil jsem mnoho popisů a poznámek o houbách z řádu Agaricales, které jsem sbíral na četných exkurzích do různých oblastí českých zemí. D om nívám se, že uveřejnění některých výsledků studia těchto hub může být našim m ykologům užitečné, přispěje k poznávání naší m yk o flóry a snad i podnítí k intenzivnějším u publikačnímu zájmu. Spolu s několika novým i taxony jsem do této práce zařadil některé druhy dosud z Čech neznámé nebo zřídka nalézané, především z rodů u nás z rozličných důvodů zanedbávaných a přehlížených. To se vztahuje např. na rod C onocybe; k jedenácti druhům, o nichž jsem pojednal ve svých dřívějších pracích, tj. Conocybe coprophila (Kühner) Kühner, C. am bigua W atling, C. du m etorum (V elen.) Svr., C. antipus (Lasch) Fayod, C. áberrans (Kühner) Kühner, C. 'macrocephala (Kühner) ex Kühner et W atling, C. rickeniana P. D. Orton, C. aurea (J. Schaeff.) Hongo, C. subovalis (Kühner) ex Kühner et W atling, C. m airei (Kü hner) ex W atlin g a C. plicatella (Peck) Kühner (viz Svrček 1948, 1956, 1959, 1961, 1962, 1965, 1966), připoju ji dnes 10 dalších. Totéž platí o rodech A grocybe, Coprinus a Galerina, jejich ž několik nových druhů popisuji. Pokud není uvedeno jm éno nálezce, sbíral jsem m ateriál sám. P ra x e dává za pravdu názoru, který při svém pobytu v Československu v y ­ slovil také R. Singer, že poznání druhového bohatství lupenatých hub i ve střední Evropě má ještě daleko k úplnosti. N a víc nás o tom přesvědčuje lite­ ratura, publikovaná v posledních letech v ostatních evropských zemích. Conocybe aberrans (Kühner) Kühner Od roku 1961, kdy jsem publikoval tento druh jako n ový pro Čechy, zjistil jsem je j na dalších dvou lokalitách: Vrábsko u Čim elic (Písecko), v mechu Rhytidiadelphus squarrosus, plodnice vyrůstající ze zetlelých zbytků tohoto mechu při okraji vlhčí travnaté lesní cesty (Picea abies, Quercus rob u r, S a lix caprea, porost Lupinus poly p h y llu s), 5. V II. 1964 leg. M ilada Svrčková. — Praha 9 — Ü jezd n. Lesy, les Vidrholec, v tlejícím listí Quercus ro b u r v dubině 18. V II. 1980. — Druh je význačný hygrofanností klobouku, přítomností pileo-, kaulo- a cheilocystid tém ěř stejného tvaru, tetrasporickým i basidiemi a m alým i výtrusy 7,5— 10,5 X 4— 5,5 p.m velkým i. Je obyvatelem lesního detritu, plodnice vyrůstají z odumřelých rostlinných zbytků jak mechů tak z listů a jehličí dřevin212

SV R C E K : A G A R IC A L E S Z CECH

Conocybe inocybeoides W atling Cim elice u Písku, na kompostu (hlavně z listí ovocných stromů) v e Styndlově zahradě 30. V I. 1963 leg. M ilada Svrčková. — V ětší druh s nápadnou, skoro kulovitou hlízou na spodu třeně. Nalezené plodnice m ěly klobouk 2,5— 3 cm v pr., 2,3— 2,5 cm vysoký, zvon covitý až polokulovité zvoncovitý, křehce a tence masitý, nehygrofanní, i za vlhka bez prosvitavých lupenů, světle okrově až sm etanově žlutý, skoro hladký nebo jem ně radiálně vrásčitý, od okraje se trhající, suchý, lysý. Lupeny dosti husté, zúženě připojené, 2,5— 4 mm vysoké (tedy poměrně úzké), velm i světle, skoro bledě nahnědle rezavé, pleťově hně­ davé, pod lupou na bělavém podkladu rezavě poprášené, na ostří rovné a stejně zbarvené. Třeň 7— 8 cm dlouhý, nahoře 2,5— 4 mm tlustý, dole náhle ve skoro kulovitou, měkce houbovitou, u vn itř čistě bílou hlízu napuchlý; hlíza 8 — 1 1 m m široká je zevn ě obalena zetlelým listím a čistě bílým plsťovitým m y celiem ;

M iř 1 1. — 1. Conocybe inocybeoides Wtatling: plodnice (též na podélném řezu), cheilocystidy, výtrusy. — H ábit sketch (also longitudinal section), m arginal cystidia, spores; Cim elice 30. V I. 1963. — 2. Conocybe kuehneriana Sing.: plodnice, cheilocystidy, výtrusy. — Hábit sketch, margiinal cystidila, spore; Cim elice 7. V II. 1963. — 3. Conocybe magnicapitata P. D. Orton: plodnice, cheilocystidy, výtrusy. — Hábit sketch, miarginal cystidia, spores; Vrábsko 20. X. 1963.

213

Č e s k á m y k o l o g i e 37 (4) 1983 povrch třeně je světle m edově žlutavý, podél velice jem ně rýh ova n ý a po celé délce, zejména však v horní třetině zřetelně krátce odstále bíle chloupkatý. Dužnina v klobouku velm i tenká, skoro bez pachu a chuti. V ýtru sy 13 — 16 X 8,5 — 9 um, v bočném pohledu široce m andlovité, ve frontálním elipsoidní, světle žluté, lysé, klíční poruš široký. Cheilocystidy kuželkovité, celková délka 2 0 — 23 X 8 — - 1 1 ^m , krček 1,5— 3 ¿¿m dlouhý, palička 4— 5 fim široká. Bez faciálních cystid. Kau locystidy vláknité, dlouhé (až 130 ¿tm), zprohýbané, 4— 5 ¿¿m tlusté, bez přehrádek, tenkostěnné, bezbarvé. Tato Conocybe, popsaná W atlingem ja k o samostatný druh tep rve v roce 1980, byla d říve určována jako C. b ulb ifera K au ffm an f. bispora, a pod tím to jm énem poprvé uvedena Rom agnesim z Francie. K a u ffm an ů v druh je však podle W atlinga (1982) rozdílný. Je uváděna z některých oblastí jihovýchodní A nglie, kde roste na hlinitých náspech a v kolejích lesních cest. Je řazena do samostatného stirps Inocybeoides, charakterizovaného velk ým i výtrusy, bisporickým i basidiem i a pozoruhodně velkou hlízou na bázi třeně. Druh dosud nebyl od nás publikován. Conocybe intrusa (Peck) Sing. Praha 9 — Bráník, ve skleníku státního statku hl. města Prah y v M odřan­ ské ulici č. 57, m ezi zeleninou, časně zjara 1965 často, leg. Klim ešová. — Při etiketování staršího herbářového m ateriálu přišel jsem na obálku, kterou mně před lé ty předal s usušenými plodnicem i a výše uvedeným i údaji pražský m ykolog dr. E. W ichanský k určení. Tento vzácný druh je v české literatuře popsán výstižně V. M elzerem (1947) ja k o M eliderm a crassum (Fr.) V elen .; není však totožný s Cortinarius crassus Fr. Také Poláčkův nález z Brandýsa n. L a ­ bem, V. M elzerem popsaný i vyobrazený, pochází ze zahradního pařeniště. Jde o houbu s nej větší pravděpodobností v Evropě adventivní, což b y p o tvrzo va ly také je jí vý sk yty v A n g lii v letech 1958, 1967 a 1978, vžd y v botanických za­ hradách v e sklenících m ezi kompostem. Plodnice z Prah y m ěly výtru sy 7 — 8 X 4,5 — 5 um velké, široce vejčité, tlustostěnné, s m álo zřetelným klíčním pórem, ve vodním preparátu zlatožluté, lysé. Basidie tetrasporické. Usušené plodnice voní silně jako Lactarius helvus (nebo p olévkové koření „M a g g i“ ). P ro Conocybe intrusa, popsanou původně Peckem jako Cortinarius intrusus Peck (1896), byla vystavena samostatná sekce Giganteae s jedin ým stirps Intrusa. Conocybe kuehneriana Sing. Cim elice u Písku, v mechu Rhytidiadelphus squarrosus a trá vě pod vrbam i při okraji polní cesty v údolí říčky Skalice, 7. V II. 1963, čtyři plodnice jedn ot­ livě. — K lobouk 6 — 9 mm v pr., zvoncovitý, za vlhka tm avě okrově hnědý s lupeny až do středu prosvitavým i, oschlý bledě špinavě hnědý, lysý, hladký. Lupeny poměrně úzké, nebřichaté, zprvu podobně zbarvené jako klobouk ale o něoo světleji ,pak kalně rezavě hnědé. Třeň 3— 4 cm dlouhý, 0,8 m m tlustý, světle m edový, po> celé délce poprášený a místy, zvláště v horní části, chloupka­ tý, s chloupky odstálými, bezbarvým i. Dužnina bez pachu. V ýtru sy 10— 13(— 15) X 6,5— 8 ^m , v bočném pohledu nesouměrně široce elipsoidní, v e frontálním široce vejčité, se širokým klíčním pórem, hladké, ve vodě rezavě žluté, v NH/.OH červenohnědé. Cheilocystidy kuželkovité, 16— 18 X 9— 1 1 ¿¿m velké, krček 1,3— 4 ¡xm. dlouhý, palička 4— 5,5 ¿¿m široká; krček b ý vá až 2 ¿¿m silný. Bez 214

SVRCEK: A G ARIC ALE S Z CECH faciálních cystid. Na povrchu třeně pouze tenké vzpřím ené vláknité chlupy, pileocystidy nejsou vyvin u ty. Již na stanovišti bylo u této Conocybe nápadné zvláštní šeré, skoro hnědavé zbarvení klobouku, které je pro tento druh specifické, podobně ja k o tva r a velikost výtrusů i velk á hlavička cheilocystid. S tím to druhem je totožná Conocybe siliginea var. ochracea Kühner (nomen nudum), resp. C. ochracea (Kühn.) Sing. Conocybe magnicapitata P. D. Orton Vrábsko' u C im elic (Písecko), Vrábské polesí, les K ovářka, v olšině ,,U dubu“ na zem i v porostu U rtica dioica m ezi listím A lnus glutinosa 20. X . 1963. K lobou k 7— 9 mm v průměru, polokulovitý, pak nízce sklenutý, bez prosvitavých lupenů, světle krém ově žlutý, na středu o něco tmavší, oschlý od středu nahnědlý (do červenohněda nebo šedohnědava), lysý, hladký. Lupeny nehusté (L = 1 4 , 1 = 3 — 7), 1 mm vysoké, m írně břichaté, dosti široce připojené, okrově žluté, na ostří b íle b rvité (třpytivé). Třeň 3— 3,5 cm dlouhý, 0,5— 1 mm tlustý, na bázi se skoro kulovitou hlízkou 2 mm širokou, celý světle žlu tavý a po celé délce hustě bíle poprášený, nerýhovaný, nevláknitý, v dolní části trochu lesklý. Dužnina bez pachu. Cheilocystidy kuželkovité, 32 X 14 ¿¿m, krček 1 — 3,5 um dlouhý, 2 — 3,5 um tlustý, palička 7— 8 — 8,5 p.m široká. Bez faciálních cystid. Pokožka klobouku bez pileocystid, povrch třeně s kaulocystidami podobného tvaru ja k o jsou na ostří lupenů. V ýtru sy 8,5— 1 2 X (4,5— ) 5— 5,5 ¿¿m, pom ěrně úzce elipsoidní, někdy až vřeten ovitě elipsodní (v bočném pohledu), skoro válcovitě elipsoidní (v e frontálním pohledu), s širokým klíčním pórem, hladké, ve vodě světle žluté. Basidie 8 — 9 um široké, se 4 sterigm aty. V elm i dobře souhlasí s popisem C. m agnicapitata P. D. O rton (1960) a to jak s originálním popisem, tak s popisem v práci W atlin gově (1982). Zbarvením a tvarem klobouku, který nemá prosvitavé lupeny (nebo jen v m ládí a nepatr­ ně), drobností plodnic, velikostí výtrusů a zejm éna pak nápadně palicovitým i cheilocystidam i se liší od C. tenera, i od C. rickeniana P. D. Orton [S yn .: Galéra spicula (Lasch) Kum m , sensu Ricken]. Conocybe microspora (Velen.) Svrček, comb. nov. Basionym: Galera m icrospora Velenovský, České houby p. 542, 1922.

Praha 5 — Radotín, údolí Radotínského potoka, na skalní stepi k jihu obrá­ cené za „H om olkou “ , na vápenci v řídkém bylinném porostu (H iera ciu m p ilosella, P ote n tilla arenaria, Seseli hippom arathrum , ln ula hirta, E ryngiu m campestre, M edicago m inim a, Sanguisorba m in or, O xy trop is pilosa, Carex hum ilis, B rachypodium pinnatum ), po deštích 17. V I. 1956. K lobouk 9— 11 mm v průměru, nízce zvoncovitý, tence blanitý, hygrofanní, za vlhka s lupeny do polovin y prosvitavým i, tm avě (poněkud našedle) okrově rezavý, uprostřed při osychání nejtm avší (rezavě hnědý), šeře skořicově rezavý, lysý, hladký. Lupeny prořídlé (L = 2 0 — 24, 1=3), asi 1 mm vysoké, krátce při­ pojené, podobně jako klobouk zbarvené, tj. šeře okrově rezavé, bez živých odstínů, na ostří skoro stejně zbarvené, rovné. Třeň 3 cm dlouhý, 1 mm tlustý, dole bez hlíztoy, rovný, celý bělavý, lesklý, tep rve později narezavělý, podélně velm i jem ně vlá k n itý a zvláště v horní polovině a pod lupeny bíle poprášený. Dužnina bez pachu. Cheilocystidy kuželkovité, 11— 16 X 7,5— 16 fim , krček 1,5— 2,5
Č e s k á m y k o l o g i e 37 (4) 1983 palička 4— 6,5 ¿¿m široká. Bez faciálních cystid. Pokožka klobouku z kulovitých 9 — 22 um širokých, dosti tenkostěnných, bezbarvých buněk, bez pileocystid. Na pokožce třeně kaulocystidy (jedn otlivě nebo v m alých skupinách) podobného tvaru a velik osti jako na ostří lupenů, chlupovité cystidy nejsou přítomné. V ýtru sy 6 — 8 X 4— 4,5 jum, nápadně malé, v e frontálním pohledu elipsoidní, v bočném m andlovité elipsoidní (nesoum ěm é), klíční poruš m alý, hladké, v e vodě světle rezavě žluté. Odpovídá nejlépe Velenovského popisu Galéra m icrospora, popsané autorem z téže oblasti (K osoř), hlavně pokud jd e o zvláštní zbarvení a m alé výtru sy (podle původního popisu ještě o něco menší, 5— 6 ¡j.m, což může být nepřesností v měření u Velenovského dosti běžné). Druh je jin ak velm i b lízký Conocybe brunneóla (Kü hner) ex K ü h ner et W atling, ale výtru sy na obr. 111 a 131 ve W atlin gově práci (1982) m ají více fa zo lo vitý tvar, jsou prohnuté, se zakřiveným apikulem. Conocybe sem iglobata (Kühner) ex Kühner et W atling Praha 5 — M alá Chuchle, m ezi travou při železniční trati, v porostu ruderální vegetace na zem i částečně ohněm vypálené, 6 . V. 1963, a téhož dne při západ­ ním okraji Chuchelského háje, na trávníku u pískovcových jam, pospolitě; vyrůstá z rostlinného detritu, hlavně zetlelých zbytků trav, ale i z holé země (leg. E. W ichanský a M. Svrček). — Praha 5 — Suchdol, jižn í okraj Roztockého háje, v listnatém lese v e vysoké vrstvě listí pod duby (Q uercus ro b u r) a habry (Carpinus betulus), 9. V I. 1965. — Srbsko u Berouna, údolí Bubovického po­ toka nad „V od op ád y“ , na holé zem i pod křovinam i bezu černého (Sam bucus nigra), pod sm rky (P ice a abies), 4. X I. 1967 [lokalita M u tin u s caninus Pers. a Lepiota bucknallii (Berk. et Br.) Sacc. = C ystolepioia bucknallii (Berk. et Br.) Sing. et CI5 .]. — Praha 5 — Smíchov, Kinského sady, na trávníku 6 . V . 1963 leg. E. Wichanský. Všechny uvedené nálezy souhlasí v tom, že jd e o druh s kloboukem široce ku želovitým nebo paraboloidním , vžd y bez prosvitavých lupenů, za vlh ka s v ě tle ' o k ro vý až sytě okrově rezavý, někdy také kalně žem lově hnědavý, osycháním vybledající do krém ově žlutavé, 9— 19 m m v průměru (výjim ečn ě menší, tak u sběru z okraje Chuchelského háje, kde některé plodnice m ěly klobouk jen 3 mm v pr., největší pak 10 mm v pr.), s pokožkou hladkou, lysou, bez pileo­ cystid. Lupeny zprvu světle, pak tm avě skořicově nebo rezavě hnědé až sytě rezavé. Třeň 2— 9 cm dlouhý, 1— 2 mm tlustý, dole bez h lízk y nebo slabě hlízk ovitý, vžd y zbarvený (světle m edově žlutě až hnědavě), po celé délce jem ně rýhovan ý a bělavě poprášený, s četným i kaulocystidam i výhradně kuželkovitého tvaru (jako na ostří lupenů). Dužnina bez pachu nebo slabě „h ou bově“ vonná. Cheilocystidy kuželkovité, 17— 22 ¿¿m dlouhé, 9— 12 ,um široké, krček někdy jen 0,5— 2 um, jin d y 2— 4 ¡um dlouhý, 1,5 ¡j.m tlustý, palička 3,5— 6 ^m široká. Basidie tetrasporické. V ýtru sy 10,5— 15 X (5— ) 6 — 7,5 um, s širokým klíčním pórem, v e frontálním pohledu elipsoidní, v bočném m an dlovité nebo válcovitě mandlovité, dosti tlustostěnné, lysé, v e vodě zlatožluté, v NH/.OH živě červenohnědé. U nálezu od Srbska se v kapce 10 % NH/.OH v y tv o ř ily v hymeniu již po několika minutách velm i četné tenké jeh licovité krystalky, m ezi nim i m ísty i krátké krych lovité krystalky. C. sem iglobata je podle W atlin ga (1982) kom plex druhů, zatím nesnadno roz­ lišitelných. Tento názor by — m im o jin é — podp'oroval výsk yt v různých ekotopech. 216

SVRCEK: A G ARIC ALE S Z CECH

fO

top

6 00 10 t r n : Ö1, 0 ; V \) 0 0 jfo ft Á M s. ^

I< V k’J 2. — 1. Conocybe microspora (Velen.) Svr.: plodnice, cheilocystidy, buňky pokožky klobouku, výtrusy. — H abit sketch, m arginal cystidia, “ cellular“ cap-scalp, spores; Radotín 17. V I. 1956. — 2. Conocybe semiglobata (Kühner) ex Kühner et W atling: plodnice, cheilocystida, výtrusy. — Habit sketch, m arginal cystidium, spores; Mialá Chuchle 6. V. 1963. — 3. Conocybe siennophylla (Berk. et Br.) Sing.: plodinice, výtrusy, cheilocystida. — H abit sketch, spores, m arginal cystidium; Srbsko 10. V I. 1967. — 4. Conocybe subovalis (Kühner) ex Kühner et W atlin g: plodnice, 4a výtrus a cheilocystidy, 4b kaulocystidy. — Habit sketch, 4a spore land m arginal cystidia, 4b stem cystidia; Ú va ly 2. X I. 1969. — 5. Conocybe subpubescens P. D. Orton: plodnice, buňky pokožky klobouku, 5a kaulocystidy, 5b cheilocystida. — Habit sketch, pedicellate cells of cap cuticle, 5a stem cystidia, 5b m arginal cystidium; Zofínský prales 13. V. 1966.

Conocybe siennophylla (Berk, et Br.) Sing. Srbsko u Berouna, v údolí Bubovického potoka v listí pod lískou (C orylus avellana) a babykou (A cer cam pestre) 10. V I. 1967. Jediná nalezená plodnice m ěla klobouk 6 mm v průměru, paraboloidního tvaru, nápadně živě okrově zbarvený (skoro „z la tý “ okr), bez prosvitavých lupenů, pod lupou jem ně b íle chloupkatý, lupeny rezavě okrové, třeň podobně jako klobouk zbarvený, 4 cm dlouhý, 1 m m tlustý, bez hlízky, jen nahoře pod lupeny poprášený, jin ak útle odstále bíle chloupkatý. Cheilocystidy kuželko­ vité, 16— 18 X 8 /xm, krček 5— 5,5 ¿im dlouhý, silný, palička 3,5— 4 ¿¿m široká. Pokožka klobouku a třeně je pokryta tenkým i vlákn itým i chloupky (bez 217

Č e s k á m y k o l o g i e 37 (4) 1983 ku želkovitých pileo- a kaulocystid). V ýtru sy 1 0 — 1 1 (— 12,5) X 5— 5,5 (— 6 ) ¿tm, ve frontálním pohledu elipsoidní, v bočném nesouměrně úzce elipsoidní, po jedn é straně zploštělé, s klíčním pórem, lysé, světle žluté (v e vodě). Ten to druh byl popsán Kühnerem (1935) ja k o Galéra siliginea var. ocracea Kühner “ récoltes microspores“ (nom. nud.). Zbarven í klobouku a poměrně malé, dosti tlustostěnné výtru sy jsou pro něj význačné. Conocybe subovalis (Kühner) ex Kühner et W atlin g Praha 5 — M alá Chuchle, na zem i v trá vě při železniční trati (ruderální vegetace), 16. X I. 1962 leg. E. Wichanský. — Četné plodnice tu vyrů staly po­ spolitě již za chladného počasí, se sněhovým i přeháňkami. K lobouk 18— 30 mm v průměru byl zbarven našedle okrově žlutavě, bez prosvitavých lupenů, třeň 6 — 9,5 cm dlouhý a 1,5— 2,5 mm tlustý byl dole až 5 mm h lízk ovitě ztluštělý, po celé délce rezavě žlutý, hustě vláknitě rýhovan ý a jem ně bíle poprášený, lupeny m írně husté, úzce připojené, sytě skořicově rezavě, na ostří bělavě brvité. Pokožka klobouku z buněk 18— 30 jj,m širokých, bez pileocystid, cheilo­ cystidy 2 1 X 1 0 ^m, s krátkým silným krčkem a 4— 5 p,m širokou paličkou. N a .třeni skupiny kaulocystid podobného tvaru ja k o cheilocystidy, ale robust­ nější a s větší paličkou, bez vlákn itých chlupů. V ýtru sy 1 0 — 14 X 6 — 7 ¿¿m, s klíčním pórem, hladké, v e vodě světle žluté. Další studovaný m ateriál: Ú v a ly (u Prah y), v údolí potoka V ý m o ly u dvora Hodov, v trá vě na vlh ké louce 2. X I. 1969 leg. M ilada a Oldřich S vrčk ovi; jd e o lokalitu vzdálenou asi 5 km od místa, kde jsem tento druh sbíral v roce 1961 (Svrček 1965). — Klobouk 15— 20 mm v průměru, zprvu zvon covitý až kuželovité zvon covitý byl posléze rozložený a nízce vyh rblý, silněji masitý než u jin ých druhů, bez prosvitavých lupenů, kalně olivově o k ro vý se středem špinavě o livově nahnědlým. Lupeny dosti husté ale i skoro prořídlé, okrově hnědé až sytě rezavě hnědé, na ostří bělavé. Třeň 5— 7 cm dlouhý, 2— 3,5 mm tlustý, dole lehce ztluštělý, po celé délce hustě rýhovan ý a podél rýh na bledě hnědavém podkladu bíle vločkatý. Dužnina bez pachu. Zcela mladé plodnice m ají klobouk zbarven skoro kaštanově černohnědě. Cheilocystidy 15 široké, krček 2— 3,5 ¿¿m dlouhý, až 2,5 ¡j.m tlustý, palička velká, 5— 7 ^ m v průměru. N a třeni výhradně kuželkovité kaulocystidy až 40 dlouhé, 18 ¿¡m široké, s paličkou 8,5— 11 ¿tm v průměru. H y fy třeně s přezkami. Basidie tetrasporické. V ýtru sy 11— 13,5 X 6,5—7 ^m, s klíčním pórem, na frontálním pohledu elip­ soidní, v bočném široce mandlovité, na břišní straně zploštělé, ve vodě zlato­ žluté, hladké. Zbarvením klobouku prom ěnlivý druh, převládají kalné odstíny často se zřetelným o livo v ý m nádechem (tak u posledně zm íněného nálezu). V ysk ytu je se na travnatých místech m im o les a je pravděpodobně mnohem hojnější než ukazují dosavadní nálezy. Conocybe subpubescens P. D. Orton Novohradské hory: Leopoldov, v humusu pod starým i sm rky (P ice a abies) 30. X . 1964; Z ofín ský prales, v mechu na padlém kmenu bukovém (Fagus sylvatica) 13. V. 1966 (leg. J. Kubíčka). — Srbsko u Berouna, údolí Bubovického potoka, na zem i pod habry (Carpinus betulus) při okraji cesty a listnatého lesa 6 . V. 1967. Je to charakteristická lesní Conocybe rostoucí vžd y jed n o tlivě (obyčejně najdem e pouze jedinou plodnici). Povrch klobouku a třeně jsou odstále jem ně 218

SVRCEK: A G ARIC ALE S Z CECH bíle chloupkaté od dlouhých a tenkých, často zprohýbaných h yf, které jsou choulostivé na dotek, takže na nešetrně sebraných, pomačkaných a také starších plodnicích lze je jen obtížně zjistit. Klobouk, v m ládí úzce kuželovitý, 6— 13 mm široký a 5— 9 m m vysoký, je za vlhka sytě červenohnědý nebo tm avě okrově žlutý, oschlý skořicově hnědý až světle okrový, s lupeny prosvitavým i nebo nikoliv. Lupeny nehusté, okrově žluté, pak sytě skořicově hnědé až rezavé, na ostří bělavé. Třeň 3,5— 6 cm dlouhý, 1,5— 3 mm tlustý, podobně, ale o něco světleji než klobouk zbarvený, bez h lízk y nebo h lízkovitě (až 4 mm) rozšířený, podélně hustě vlá k n itý až rýhovaný. Dužnina bez pachu. Cheilocystidy 18— 24 X 8— 13 ¿im velké, krček krátký (až 3,5 ,um dlouhý), palička 3— 4,5 ¡x.m široká. Pokožka klobouku z široce hruškovitých, krátce a tlustě stopkatě stažených buněk 18— 22 ¿¿m v průměru. Třeň je zejm éna v horní části pokryt skupinami kuželkovítých kaulocystid často větších než cheilocystidy, s protáhlejším krčkem a až 5 ¿¿m širokou paličkou, jin ak s četnými, dlouhými, křivolakým i, tenkým i a bezbarvým i chlupovitým i h yfam i (podobně jako na klobouku). V ý ­ trusy 10— 13 X 6 ,8 — 8 ¡im, na fron táln ím pohledu široce elipsoidní, v bočném nesouměrně široce elipsoidní, s velk ým klíčním pórem, hladké, v e vodě světle žluté až sytě zlatožluté, v N H 4 O H tm avě žlutohnědé až červenohnědé. Basidie tetrasporické, 22— 27 X 9—-12 ^m . H y fy s přezkami. U sběru od Srbska b y ly výtru sy o něco užší (10,5— 13 X 5— 7 ¿¿m), pod­ louhle vřeten ovitě elipsoidní, palička cheilocystid až 5,5 um široká, jin é rozdíly jsem však nezjistil. Je pravděpodobné, že také C. subpubescens je kom plexem několika prozatím těžko rozlišitelných mikrospecií, o čemž se zm iňuje také W atlin g (1982), k terý považuje Conocybe cryptocystis (A tk.) Sing. sensu M oser (1978) za týž druh. Podle M oserova popisu jd e však o velkou houbu s klobou­ kem až 4 cm v průměru, na povrchu silně rýhovaným , s rezavě hnědým tře­ ném a výtru sy 1 0 — 16 (— 17) X 6 — 9 ¿¿m velkým i. Conocybe striaepes (Cooke) M oser Syn.: P h o lio tin a striaepes (Cooke) Moser

Praha 1 — Hradčany, Lobkovická zahrada, na holé zem i při okraji cesty pod bezem černým (Sam bucus n igra) v bylinném podrostu pod listnatým i strom y (geologický podklad opuka), 31. V II. 1979, jednotlivě. K lobouk 15— 18 mm v průměru, nízce sklenutý, ploše rozložený, posléze s okrajem vyzd vižen ým a zprohýbaným , tence a křehce masitý, světle okrový (M oser 1978: A5, B 5), na středu, kde je nepatrně vyh rblý, o něco tmavší, od středu až skoro k okraji jem ně ale zřetelně radiálně vrásčitý, bez prosvitavých lupenů, matný, lysý, bez stopy po vélu. Lupeny nehusté, 3— 4 mm vysoké, m írně břichaté, zoubkem ke třeni přirostlé, světle rezavě okrové (M oser C 6 ) na ostří bíle brvité. Třeň 3 cm dlouhý, 1,5— 2 mm tlustý, na stříbřitě lesklém, čistě bílém podkladu podélně jem ně vláknitý, jen těsně pod lupeny bíle po­ prášený, pom ačkáním od spodu hnědavý, bez stopy po vélu. Dužnina bez pochu, chuť m írná (n ik oliv moučná). V ýtru sy 7— 7,5 X 4— 4,5 /um, na frontálním pohledu elipsoidní, na bočném s břišní stranou zploštělou, s velm i m alým až neznatelným klíčním pórem (a to i pod im erzním objektivem ), s velm i krátkým , bezbarvým apikulem, stěna hladká, ztluštělá, v e vodě světle žluté. Basidie tetrasporické. Cheilocystidy v souvislé řadě, většinou podlouhle až úzce lahvicovité, z širší báze nahoru zvolna zúžené a na konci zaoblené, často zprohýbané, bezbarvé, tenkostěnné, lysé, 30— 35 X 5— 7 /um (dole), 3— 3,5 /um (na vrcholku). Bez faciálních cystid. 219

Č e s k á m y k o l o g i e 37 (4) 1983 Pokožka klobouku z kulovitých buněk s jed n o tlivým i pileocystidam i podobného tvaru jako cheilocystidy; rovněž na třeni jsou podobné kaulocystidy. Tento druh b ývá zaměňován s Conocybe pygm aeoaffinis (Fr.) Kühner [Syn.: P h o lio tin a pygm aeoaffinis (Fr.) Sing.], která se liší hlavně větším i výtru sy a jin ým tvarem cheilocystid. Oba druhy jsou dobře rozlišeny v práci W atlin gově (1982). V A n g lii není tento druh vzácný, ale přesnější rozšíření je neznámé. Roste jedn otlivě nebo v m alých skupinách v trávě, pod křovinam i, kolem bází pařezů a na pěšinách, v lesích, zahradách i parcích.

í\O X W Jül 1.8 Í 8||

3 . — 1. Conocybe striaepes (Cooke) Lumdell: plodnice, cheilocystidy, výtrusy. — H ábit sketch, m arginal cystidia, spores; Praha, Lobkovická zahrada 31. V II. 1979. — 2. Conocybe sulcatipes (Peck) Kühner: plodnice, výtrusy, 2a kaulocystidy, 2b cheilocystidy. — Hábit sketch, spores, 2a stem cystidia, 2b rnarginal cystidia; Černošice 3. IX . 1964.

Conocybe sulcatipes (Peck) Kühner Cem ošice u Prahy, údolí potoka Švarcavy, na zem i v řídké trá vě při okraji zdi zahrady a chodníku u silnice k Vonoklasům (poblíže mostu přes potok), 3. IX . 1964. K lobouk 13 mm v průměru, široce zvoncovitý, světle krém ový, oschlý bez prosvitavých lupenů, lysý, hladký, slabě lesklý, tence masitý, n ik oliv příliš křehký. Lupeny skoro prořídlé, slabě břichaté, zoubkem přirostlé, světle okrově žluté, ostří bíle brvité. Třeň 45 mm dlouhý, 1,5 m m tlustý, celý stříbřitě leskle čistě bíle vláknitý, jen pod lupeny řídce poprášený, pom ěrně silný, dole ne220

SVRCEK: A G ARIC ALE S Z CECH •

rozšířený, výrů stající z černého humusu; na zlom eném třeni lze rozlišit dosti silnou bílou povrchovou vrstvu tvořenou bezbarvým i h yfam i a vnitřní hněda­ vou dužninu. Houba je bez pachu, m írné (n ik oliv moučné) chuti. V ýtru sy 9— 11 X 4,5— 6 .um, na fron táln ím pohledu elipsoidní, na bočném slabě nesouměrné, oboustranně vyklenuté, s klíčním pórem, hladké, světle žluté ve vodě. Basidie 22— 27 X 7— 11 tum, se 4 krátkým i sterigmaty. Cheilocystidy 2 0 — 50 X 7— 9 jum (dole), 3— 5 ,um (nahoře), lahvicovitého tvaru, z rozšířené báze většinou náhle zúžené v dlouhý zvln ěný krk zaobleně ukončený, tenkostěnné, bezbarvé, lysé. Bez faciálních cystid. Pokožka klobouku z kulovitých, bezbarvých, nebo nepravidelně široce elipsoidních buněk dosti tenkoblanných, až 27 jum v prům ěru; pileocystidy jsem nenalezl. Pokožka třeně s jedn otlivým i kaulocystidami válcovitéh o tvaru, na vrcholku někdy k y jo vitě rozšířenými, 35— 50 X 8 — 9 jum, bezbarvým i, tenkostěnnými, vzpřím eným i. H y fy třeně 3,5— 11 ^m tlusté s přezkami. Nalezená plodnice, je jíž popis publikuji, se v některých znacích liší od popisu ve W atlin gově m on ografii (1982); výtru sy jsou o m álo větší a nepodařilo se mi zjistit pileocystidy, ačkoliv přítomnost kaulocystid jejich absenci nenasvědčuje. Ostatní znaky souhlasí a proto popsaný sběr přiřazuji — byť s určitou výh ra­ dou — k tom uto druhu. Houba je nápadná hlavně bělostným, stříbřitě leskle vlákn itým a poměrně silným třeném, na jehož příčném řezu je patrná dvou­ barevná dužnina, zmíněná také ve W atlin gově popisu. Agrocybe stepposa spec. nov. K lobouk 5— 15 mm v průměru, zprvu skoro polokulovitý, pak nízce sklenutý až ploše rozložený, na okraji zaoblený, m írně masitý, pokožka za vlhka slabě lepkavá, v útržcích slupitelná, lysá, hladká, světle okrově žlutá, na středu trochu tm avší (více žem lově hnědá), oschlá jen nepatrně světlejší se středem o něco tmavším , na řezu pružná; okraj bez zbytků po kortině. Lupeny m írně husté, vysoké (4— 5 mm), široce přirostlé, hlínově hnědé, na ostří bíle brvité. Třeň 2— 5 cm dlouhý, 1— 2,5 mm tlustý, stejně silný, nekořenující, na bázi bez m yceliových vláken nebo někdy s čistě bílým i m yceliovým i provázky (u jedné z plodnic z Řípu vyrů stající z exkrem entu), světle akrově žlutý, trochu lesklý, nevláknitý, po celé délce řídce bíle poprášený, v horní polovině příčně vlnkatý. Dužnina měkká, v klobouku i třeni žlutavá, na řezu okurkově moučně von ­ ná, chuti silně okurkově moučné. V ýtrusný prach um brově hnědý. V ýtru sy 14— 17(— 18) X 9,5— 12 ¿¿m, na frontálním pohledu široce elipsoidní, na bočním slabě nesouměrné široce vejčitě elipsoidní, spodní polovina hřbetní strany (k apikulu) vyklenutější, s dosti širokým klíčním pórem a stěnou zře­ telně (asi 0 , 8 ¿tm) ztluštělou, hladkou, v e vodě světle hnědožluté až žluté, v NH4OH jen nepatrně tm avší než v e vodě, v M elzerově činidle červenohnědé nebo červenožluté. Basidie 2 2 — 26 X 7— 10 ¿¿m (excl. sterigmata), bisporické, sterigmata 5— 8 um dlouhá, silná, vřětenovitéh o tvaru, dole 2,5— 3 ¿um široká, nahoru zašpičatělá. Cheilocystidy 25— 34 X 6 — 1 0 ¿¿m, podlouhle lahvicovité, ze širší báze v často dosti ten ký krk zúžené, na konci 1,7— 4 ^ m široké, zaoblené, někdy též k y jo ­ vitě nebo palicovitě rozšířené (až 6 /¿m), bezbarvé, tenkostěnné, lysé, ojediněle s krátkým postranním výrůstkem v krkovité části. Bez faciálních cystid. 221

Č e s k á m y k o l o g i e 37 (4) 1983 V pokožce klobouku lze na řezu rozlišit tyto v rs tv y : zevní je tenká, jen asi 20 ¿tm vysoká, silně zrosolovatělá, bezbarvá, s velm i tenkým i, málo zře­ telným i a v e slizu uloženým i h yfam i a jedn otlivým i, krátce hruškovitým i nebo skoro kulovitým i, 15— 25 X 16 jj.m velk ým i bezbarvým i tenkostěnným i buň­ kami, které se záhy rozpadají a je m ožno je zjistit jen v pokožce nejmladších plodnic; do této zrosolovatělé vrstvy pronikají silnější h y fy ze spodní, 40— 80 ^m vysoké, tm avě žlutě zbarvené vrstvy, a to svým i válcovitým i nebo k y jo vitě rozšířeným i vrcholky. Tato vrstva je tvořena hustě spletenými, jed n otlivě ne­ snadno rozlišitelným i, tenkostěnným i h yfam i a je pom ěrně ostře ohraničena; tvo ří ji h y fy 2 — 3(— 5) ¿¿m tlusté, pokryté m embranózním žlutým pigmentem, bez přezek. Pod ní se nachází řídké pletivo z volně propletených, rozvětvených, široce válcovitých, 7— 14 ^ m tlustých bezbarvých tenkostěnných h y f s oddále­ ným i přehrádkam i a nehojně přezkatých. Na pokožce třeně jsou skupiny kaulocystid 18— 30 X 7— 1 0 ¿tm velkých, široce lahvicovitých nebo skoro kuželkovitých, někdy řídce inkrustovaných. H y fy třeně 2,5— 13 ¡j.m tlusté, s přezkami. H y fy na bázi třeně jen 1,7— 3,5 um tlusté, inkrustované drobným i krystalky. 10 —

Č e c h y : Praha 5 — Jinonice, „Č erná skála“ ( = “ H em ro vy skály“ ) u N o vé V si v Prokopském údolí, na strm é skalní stepi k jihu obrácené, na diabasu,

J i f ) 0° ?t ' VI !■<#! {]$ 4. A grocybe stepposa Svr. — 1. plodnice, 2. cheilocystidy, 3. kaulocystidy, 4. výtrusy, 5. basidie. — 1. hábit sketch, 2. margimal cystidia, 3. stem cystidia, 4. spores, 5. ba­ sidia; Praha, Prokopské údolí 20. V I. 1971 (holotypus).

222

SVRCEK: AG A R IC ALE S Z CECH v řídkém bylinném porostu 30. V. 1965 leg. F. Kotlaba (P R M 617422, ut A g ro ­ cybe pediades = A . sem iorbicularis). — Praha 5 — Jinonice, „D a le je “ v P ro ­ kopském údolí, na vápencové skalní stepi s jižn í expozicí, na holinách v níz­ kém travnatém porostu 20. V I. 1971 leg. Oldřich Svrček (holotypus, P R M 830040). — Hora Ríp u Roudnice n. Lab., na skalní stepi (n efelin it) s východní expozicí, v e společnosti teplom iln é vegetace, pod vrcholem (cca 420— 440 m n. m.), 13. V I. 1971; plodnice vyrů staly jedn otlivě ale pospolitě z černé humózní půdy a v jediném případě také z rozpadlého, pravděpodobně králičího exkre­ mentu (floristické složení tohoto stanoviště v iz F. K otlab a 1970: 27). Popsanému druhu se n ejvíce podobá A grocy b e subpediades (M urr.) W atlin g (1982:21), a to hlavně velk ým i výtru sy a bisporickým i basidiemi. Liší se však nápadně h lízk ovitě rozšířenou bází třeně, ukončenou chvostem často prstovitě rozvětven ých m yceliových kořínků a poněkud menšími výtru sy [13— 15,5(— 17) X 8 — 1 0 /jm] a také větším i cheilocystidam i poněkud jiného tvaru (W atling 1982, fig. 59). Roste na písčitých dunách, často kolem králičích nor, v e Skot­ sku a Sev. Am erice. A g rocy b e sem iorbicularis (Bull. ex St-Am ans) Fayod je statnější houba s menšími výtru sy [10,5— 14 X 7— 8 (— 1 0 ) ¿tm], s delšími cheilocystidam i jiného tvaru. Coprinus pusillulus spec. nov. Klobouk 0,2— 1 mm v průměru, přibližně stejně vysoký, zprvu o něco vyšší a skoro náprstkovitého tvaru, na vrcholku zaoblený a slabě okrový, jinak celý b ěla vý a odstále řídce bíle chloupkatý (štětinkatý) a hlavně kolem středu jem ně zrnitý, v zralosti polokulovitý, našedlý, 1,5 mm široký, až do středu hluboce rýhovaný, tence blanitý. Lupeny v celkovém počtu 9, nízké, zprvu bílé, zralé skoro černé, poprášené. Třeň 3— 4 mm dlouhý, 0,1— 0,3 mm tlustý, bílý, pod lupeny jem ně poprášený, jin ak celý pom ěrně dlouze a odstále řídce chloupkatý (p ok rytý bezbarvým i štětinkami), na bázi s říd kým i m yceliovým i bílým i vlákny. V ýtru sy 8 — 10,5 X 4,2— 5 ¿tm, na frontálním pohledu dlouze válcovité, na bočném válcovité nebo slabě elipsoidně válcovité, se stranami skoro rovnoběž­ n ým i nebo s hřbetní jen lehce vyklenutou, nezploštělé, se zřetelným excen­ trick ým šikm ým klíčním pórem okrouhlého tvaru a 1,5— 1 , 8 ¿tm širokým, ve vodě datlově hnědé, se stěnou neztluštělou, hladkou. M arginální cystidy 25—30 ¿tm široké, m ěchýřkovité až skoro kulovité. B ez faciálních cystid. Pileocystidy (štětinky) 50— 70 X 1 0 — 1 2 ¿¿m, ze skoro ku lovitě nebo elipsoidně rozšířené báze, rychle úzce válcovitě a dlouze protažené, na vrcholku tupé, skoro zúžené, jednobuněčné, bezbarvé, tenkostěnné, lysé. Velům v e tvaru kulovitých sférocyst 16 — 2 0 um v průměru, na povrchu řídce zrnitě inkrustovaných, nezbarvených, m ísty prom ísených článkovaným i bezbarvým i h yfam i 5 ¿tm širokým i. Kau locystidy jednak vzpřím ené, podobného tvaru a velikosti ja k o pileocystidy, jednak polehavé (tzv. retortovité). H y fy třeně dlouze válcovité, 13— 22 ¿tm tlusté, bezbarvé, tenkostěnné, bez přezek, lysé. C e c h y : Praha 3 — H rdlořezy, zalesněný pahorek (248 m n. m.) nad po­ tokem Rokytkou, na starších, vodou vyloužených králičích exkrem entech leží­ cích v řídkém porostu lesního palouku; plodnice .se o b je v ily záhy po vydatných deštích a vysokých denních teplotách (až 30 °C) 14. V II. 1981. P a tří k nejm enším druhům rodu Coprinus a je pravděpodobně nejbližší Coprinus heptem erus M. Lange et A . H. Sm ith (1953; Orton et W atlin g 1979: 223

Č E S K Á M Y K O L O G IE 37 (4) 1983

(]S \ 1 I r r \1

°oI u\u nQ

5 \J/

I

5. Coprinus pusillulus Svr. — 1. plodnice, 2. výtrusy, 3. buňky a h yía vela, 4. p i­ leocystidy, 5. kaulocystidy. — 1. hábit sketch, 2. spores, 3. v e il constituents, 4. cap cystidia, 5. stem cystidia; Praha-H rdlořezy 14. V II. 1981 (holotypus).

), od kterého se liší m alým i výtru sy s m alým klíčním pórem, jin ým tvarem pileocystid a celkovou drobností plodnic. 8 6

Galerina corcontica spec. nov. Klobouk 4— 13 mm v průměru, ku želovitě-zvoncovitý, na vrcholu vžd y za­ špičatělý, n ěkdy s nasazenou ostře zašpičatělou bradavkou, tence blanitě masitý, slabě hygrofánní, za vlhka sytě rezavě žlu tý s lupeny až do středu prosvitavým i! oschlý světleji rezavě žlutý, bez prosvitavých lupenů ale více nebo méně slabě rýhovaný, na okraji rovný, tenký, bez zbytků po velu, lysý. Lupeny prořídlé (L = 1 2 — 14, 1 = 1 — 3), 1— 3 mm vysoké, m írně břichaté, u třeně vy k ro jen é a krátkým zoubkem sbíhavé, zprvu světle, pak tm avěji rezavožluté, na ostří stejně zbarvené a jen velm i slabě brvité. Třeň 2— 3 cm dlouhý, 0,8— 1 m m tlustý, stejně silný nebo dolů spíše zten­ čený, většinou trochu zprohýbaný a dole často zahnutý, na bázi se stopami po čistě bílém myceliu, podobně jako klobouk zbarvený, z větší části červenožlutý nebo alespoň za sucha zřetelně tm avší než klobouk, slabě lesklý, skoro lysý a hladký, jen pod lupeny, kde je třeň světlejší a žlutší, útle odstále pýřitý. Dužnina v celé plodnici žlutavá, na řezu nasládle houbově vonná, bez chuti (n ikoliv moučné chuti). 224

SVRCEK: A G ARIC ALE S Z CECH V ýtru sn ý prach světle rezavě žlu tý až rezavě hnědožlutý. V ýtru sy 8 — 1 1 X 5— 5,5 jum, široce m andlovité, k oběma pólům zúžené až zašpičatělé, nízce roztroušeně bradavčité (im erzní o b jek tiv 1600X), m írně tlustostěnné, suprahilám í pláž nezřetelná; výtru sy v e vo d ě světle žluté, v N H 4O H tm avě žluté až červenožluté. Basidie bisporické. Cheilocystidy (20— )30— 40 X (5— )8— 13 Lum (dole), (2— )3— 4 um (nahoře), lahvicovité, z širší báze zvolna nebo i náhle v kuželovitý, někdy n erovný krk ztenčené, na vrcholku oblé, zřídka řídoe inkrustované, lysé, tenkostěnné, bezbarvé. B ez faciálních cystid. Kau locystidy na povrchu třeně roztroušené, podobné cheilocystidám. Pokožka klobouku z válcovitých dlouhých h y f 6 — 12 Lum tlustých. Třeň z podobných h yf 5— 1 1 ¿¿m tlustých, bohatě septovaných, s přezkami. C e c h y : Krkonoše, Pec pod Sněžkou, břeh Ú py p ři cestě do Obřího dolu, asi 780 m n. m. (nedaleko chalupy botanika J. Sourka), na holé písčité zemi

M

á i

6 . G alerina corcontica Svr. — 1. plodnice, 2. výtrusy, 3. cheilocystidy. — 1. hábit sketch, 2. spores, 3. m arginal cystidia; Pec p. Sněžkou 5. V I. 1962 (holotypus).

225

Č e s k á m y k o l o g i e 37 (4) 1983 v nízkém mechu pospolitě 5. V I. 1962 leg. J. Kubíčka a M. Svrček; plodnice vyrů stají jed n o tlivě nebo až po třech srostlé, patrně z odum řelých zbytků a bazálních částí m echových lodyžek. Patří snad do příbuzenstva G alerina v itta e jo rm is (Fr.) M oser [Syn.: G. r u b iginosa (Pers. ex Fr.) Kühner sensu Kühn, et Rom agn.], která však má velk é faciální cystidy a třeň po celé délce pýřitý. Kau locystidy u G. v itta e jo rm is jsou u tohoto druhu nápadné i na exsikátech ja k o odstálé běla vé štětinky a také cheilocystidy jsou mohutnější. Plodnice také nikdy nesrůstají a rovněž doba fru k tifik a ce je jin á (pozdní léto a hlavně podzim). Galerina detriticola spec. nov. K lobouk 4— 6 (— 9) mm v průměru, zprvu skoro polokulovitý nebo kuželovitý, pak zvoncovitý, tence masitý, o b lý nebo řidčeji slabě vyh rb lý, hygrofánní, za vlhka světle m edově žlutý nebo žlutohnědý, s lupeny až do středu prosvitavým i, lysý, hladký, zřídka slabě rýhovaný, oschlý od středu vy b led a jící do světle okrově žluté, bez véla. Lupeny prořídlé (někdy je celk ový počet lupenů 8 , 1 = 1— 2), zprvu bledě žlutohnědé nebo jen žluté, pak rezavě hnědé, na ostří bíle brvité. Třeň 15— 30 m m dlouhý, 0,8— 1 m m tlustý, přím ý, stejně silný, na bázi někdy s bílým i m yeeliovým i vlákny, světle m edově žlutý, nahoře světlejší až bledý a jem ně poprášený, v dolní třetině nebo dvou třetinách řídce bělavě vlákénkatý, nebo vůbec lysý. Dužnina bez pachu, chuť okurkově moučná. V ýtru sy (8,5)9— 1 1 X 5— 6,3 ¿tm, m andlovité, k pólům zúžené až zašpičatělé, i pod im erzním objektivem (1600X) zcela lysé nebo skoro lysé, bez rozlišitelné suprahilární pláže (lysinky), někdy v blízkosti apikulu s náznakem nepatrně vyzd viženého perisporu, v e vodě světle žluté nebo narezavěle žluté, v M elzerově činidle sytě červenohnědé. Basidie bi-a tetraspoirické, ( 2 0 —)25— 32 X 7— 8 ¿¿m (excl. sterigmata až 3,5 ¿tm dlouhá). Cheilocystidy 27— 40(— 50) X 5— - 1 0 p velké, válcovité, zřídka ze širší báze nahoru zvolna zúžené a na konci zaoblené (3,5— 5 ¿tm), nebo — a to častěji — naopak m írně k y jo vitě rozšířené (až 7 ¿tm), se stěnami často zprohýbaným i nebo zvlněným i, bezbarvé, tenkostěnné, lysé. Faciální cystidy podobné, ale kratší. H y fy tram y lupenů až 43 ¿¿m tlusté, s m embranózním pigmentem, přezkaté. E k o l o g i e . Plodnice, jen zdánlivě přirůstající k lodyžkám mechů, ve sku­ tečnosti vyrů stají — a to vžd y jedn otlivě — z detritu nebo humusu zarostlém polštářky akrokarpních mechů (Poh lia , D icra n u m ), pokrývajících tlející dřevo pařezů, ležící km eny stromů i lesní půdu. C e c h y : Praha 9 — Ú jezd n. Lesy, les Vidrholec, na humusu z rozpadlého velkého trsu trá vy (pravděpodobně M olin ia caerulea) zarůstajícím mechem P oh lia nutans, ve vlh ké smrčině 18. V II. 1980 (holotypus P R M ). — Praha 9 — K lánovice, les Vidrholec, při železniční trati poblíže bývaléh o hradla „Štam b erk", na mechatém pařezu dubovém (Q uercus ro b u r) 10. V. 1964; tamže, na úlomku tenké větvičk y sm rkové (Picea abies) ukryté v humusu na spodu m e­ chového polštářku P oh lia nutans při lesní cestě v dubině 29. V I. 1967. — Šu­ mava, S P R Boubínský prales (Zátoň u Horní V lta vice), v mechu Paraleucobryum lo n g ifo liu m na padlém kmenu jedlovém (A b ies alba) 1. V I. 1974. P ř i běžném určování bylo b y možno tuto Galerinu považovat za G alerina hypnorum (Schrank ex Fr.) Kühner. V pojetí soudobých autorů (Singer, Smith, 226

SVRCEK: AG A R IC ALE S Z CECH Kühner, Rom agnesi aj.) je však tento taxon různě interpretován. Tak Smith a Singer (1964) popisují je j jako druh s cheilocystidam i vřetenovitého tvaru, bez faciálních cystid a s výtru sy zřetelně — i když jem ně — ornam entovaným i s rozlišenou suprahilární pláží. G alerina hypnorum sensu Kühner (1935) a také v e smyslu Guldenové (1980) má cheilocystidy s nápadně palicovitě rozšířeným vrcholkem (až 14,5 ¿¿m) a jem ně tečkované výtru sy se zřetelnou lysinkou a částečně se odlupujícím perisporem. Také Galerina calyptrata Orton (1960),

' i 7. G alerina d etriticola Svr. — 1. plodnice, výtrusy, cheilocystidy. — Hábit sketch, spores, m arginal cystidia; Ú jezd n. Lesy, V idrholec 18. V II. 1980 (holotypus). — 2. plodnice, výtrusy, cheilocystidy. — H ábit sketch, spores, marginal cystidia; K lán o­ vice, Vidrholec, 29. V I. 1967. — 3. plodnice, výtrusy. — Hábit sketch, spores; Bou­ bínský prales 1. V I. 1974. — 4. výtrusy, cheilocystidy. — Spores, m arginal cystidia; Klánovice, Vidrholec 10. V. 1964.

Č e s k á m y k o l o g i e 37 (4) 1983

H

d řív e nerozlišovaná od G. hypnorum , je rozdílná okrově žlutým až oranžovým zbarvením , a zejména výtru sy s výrazně puchýřkovitě odstávajícím perisporem. Našemu druhu je však nejpodobnější G alerina pseudom niophila Kühner (1972), popsaná ze severního Švédská (A bisko), později zjištěná v e švýcarských Alpách a n ejn ověji Guldenovou (1980) v jižn ím Norsku. R ozd íly m ezi G. d etriticola a, G. pseudom niophila zdají se být vskutku nepatrné: dužnina Kühnerova druhu nemá okurkově moučnou chuť, faciální cystidy chybějí a h y fy tram y jsou mnohem užší; také plodnice jsou větší. Je to výhradně muscikolní G alerina snad vázaná na vysokohoří — alespoň pokud jd e o střední Evropu. Z těchto důvodů považuji za vhodnější náš druh s K ů h n erovým nespojovat.

H H H H H H H H H H

Galerina jaapii A. H. Smith et Singer

I

Syn.: Galerina mycenoides (Fr.) Kühner sensu Kühner Pholiota mycenoides (Fr.) Quél. sensu Jaap non Fr.

I I

C e c h y : Slavkovická H ora u Cimelic, bažinatý břeh rybníka v údolí nad Pilsk ým mlýnem, na rostlinném detritu m ezi trsy ostřic ( Carex sp.) a při okraji rašelinky s živým Sphagnum sp., pospolitě 30. V II. 1962; téhož dne také na vlh ké zemi v trávě a mezi nízkým i m echy při okraji lesa a louky v Drahenském lese poblíže samoty ,,U N o vá k a “ u Rakovie. — Třeboň, na břehu rybníka Rožm berk v m ístě zvaném „ U Z o fín k y “ na starém spáleništi na m okré půdě 10. V. 1966, leg. J. Kubická a M. Svrček. — Plzeň-Bolevec, v porostu rákosu m ezi mechem Drepanocladus sp., v bažině při okraji rybníka K am enný (S P R ) 10. X. 1982 (na společné exku rzi leg. Z. H ájek). M o r a v a : Rohatee u Hodonína, m ezi mechem na bažinatém místě v poroštu rákosu 24. V III. 1962. G. ja a p ii je vzácný druh, v á z a »ý na trva le podmáčenou půdu porostlou h ygrofilním i mechy a rašeliníky. V ysk ytu je se v bažinách, při okraji močálů a rybníků, v prostředí málo dotčeném negativní lidskou činností. Z Cech byla poprvé uvedena Velenovským (1922) jako' Galéra m ycenoides (Fr.) Sacc. z m echatých močálů u Ú va l a od rybníka v Mnichovicích. I když se doklady nedochovaly, popis u veřejněný v Českých houbách (p. 553) je natolik výstižný, že O' správnosti určení sotva lze m ít pochyby. V ýznačným znakem je vlo čk o vité vláknitý, někdy skoro vláknitě blanitý, m ěkký, odstálý prstenec v horní třetině až čtvrtin ě třeně, radiálně rýhovan ý povrch klobouku, v e lk é vřeten ovité vý tru sy, bisporické basidie a tva r cheilocystid, jejich ž vrcholová část b ývá vyplněna zrn ky a kapkami. Podle A. H. Smitha a Singera (1964) je tato Galerina známa z E vrop y (Francie, Něm ecko) a Sev. A m erik y (kde se vysk ytu je např. v oblasti V elkých je z e r); severoam erické populace m a jí drobnější plodnice, menší výtru sy i cheilocystidy, avšak u některých nálezů se ojediněle pozorují též gigantické spóry 14— 18 X 5— 6,5 ¿¿m velké, úzce vejčitého tvaru. Zm ínění autoři se dom nívají, že Friesův A garicus m ycenoides Fr. je spíše Ph oliota (resp. P h oliotin a ), neboť má m ít blanitý prsten. Tom uto pojetí odpovídá Galerina m ycenoides sensu Overholts, K auffm ann, A . H. Smith a Singer (k terý je autorem přeřazení do rodu P h o lio tin a — viz Singer 1975). P roto zvo lili n ové jm éno podle nálezce, který naši houbu vydal v exsikátové sbírce Fungi selecti exsiccati a souhlasí rovněž s pozdějším výkladem Kůhnerovým . Přip oju ji popis, založený na čerstvém m ateriálu sebraném na jedné z výše uvedených lokalit (u Cim elic) dne 30. V II. 1962: Klobouk 5— 17 mm v průměru, nízce sklenutý, pak široce zvoncovitý, zaoblený nebo s n ízkým tupým hrbolem, tence masitý, hygrofánní, za vlhka

■

H H I I H I I I I H I I I I I I ■ I I I I I I I I I I I I I I I I I I I

SVRCEK: A G ARIC ALE S Z CECH

11

f

O

,\ \II ^

t n

^ !r\

U/A

I

^

A'*A r °M.'o:h

\'

/ V

(o:

:%

/

8. G alerina jaapii Smith et Singer. — 1. plodnice, 2. detail prstenu, 3. výtrusy, 4. cheilosystidy. — 1. habit sketch, 2 ring, 3. spores, 4. m arginal cystidia; Slavkovická Hora 30. V II. 1962.

CESKÁ M YKO LO G IE 37 (4) 1983

•

s nápadně vy n ik le a až do středu klobouku tm avě prosvitavým i lupeny, sou­ časně mělce až dosti hluboce rýhovaný, s okrajem tence blamitým, úzkým, světlejším, vroubkovaným , za vlhka sytě červenohnědý, matný, zcela lysý s v ý ­ jim kou okraje, kde na nejmladších plodnicích jsou četné útlé bílé vlásky (zb ytk y v éla ); oschlý klobouk je světle m edově žlu tý až bělavý. Lupeny prořídlé (L = 2 0 — 22, 1 = 1 — 3), světle m edově žluté, pak narezavělé, na ostří zvláště v mládí dosti hrubě bělavě brvité, pom ěrně vysoké (až 4 mm), u třeně jen slabě vy k ro jen é a široce přirostlé až krátce sbíhavé. Třeň 2— 4 cm dlouhý, 1,5— 2,5 mm tlustý, stejně silný, m edově žlu tý nebo červenohnědý, ale světlejší než klobouk, v horní V í s rovně odstálým, čistě bílým , vločkovité blanitým prsténcem jen 0,5— 0 , 8 mm širokým , hladkým , nerýhovan ým ; část třeně pod prsténcem je lysá, jen tu a tam s ojedinělým i vlákny, napříč trochu vlnkatá, hladká; povrch třeně nad prstencem je hladký, lysý nebo velm i řídce bělavě poprášený." Dužnina bez pachu a bez okurkově moučné chuti. V ýtru sy 12— 17 X 5,5— 6 ¿on, vřetenovité, k pólům zúžené až skoro zašpi­ čatělé, drobně bradavčité nebo skoro hladké, s málo zřetelnou pláží, ve vodě tm avě rezavě žluté. Basidie bisporické. Cheilocystidy krátce lahvicovité, ze ''Široké báze ve válcovitý, na konci zaoblený až k y jo v itě rozšířený krk zúžené, 30— 40 X 7— 10 jxm (dole), 4— 8 tum (nahoře), bezbarvé, tenkostěnné, lysé. Bez faciálních cystid. Plodnice, sbírané téhož dne na jin é lokalitě (D rahenský les) vzdálené necelý 1 km odtud, b y ly drobnější, více m edově žlutě zbarvené, a při usychání v y ­ lučovaly na pokožce klobouku, hlavně v je jí okrajové zóně, b ílý práškovitý exkret; podobná bílá krupičkovitá zrnka jsem pozoroval na m ateriálu od Rohatce, 24. V III. 1962. Sběr od rybníka Rožm berk, 10. V. 1966, se vyznačoval nápadně velk ým i výtru sy 12,5— 16 X 7— 8 ¿¿m, ve vodě jasně žlutým i, v N H 4 O H červenohnědými, a krátkým i, často skoro tlustě ku želkovitým i cheilocystidami, s paličkovitou vrcholovou částí až 1 0 ¿tm širokou a jen krátce oddělenou. U plodnic z okolí Plzně, 10. X . 1982, obsahovaly cheilocystidy 35— 50 ¿¿m dlouhé ve své obyčejně k y jo vitě rozšířené vrcholové části světlolom nou granulaci, o níž se zm iňují Smith a Singer (1964); rovněž tram a lupenů byla vyplněna spoustou drobných, snad olejových kapek; velikost výtrusů se pohybovala v rozm ezí 11,5— 13(— 15) X 6 — 6,5(— 7) ¿¿m. Sum mary In this páper some Agaricales of the genera Conocybe, Agrocybe, Coprinus and G alerina, new fo r Bohem ia or rarely collected in this country as w e ll as fiv e species considered as new taxa are described.

Conocybe aberrans (Kühner) Kühner Bohemia m eridionalis: Vrábsko apud Cimelice, in musco Rhytidiadelphus squarrosus, carposomata ad residua putrescentia huius musei affixa, ad m arginem viae silviaticae humidi Lupino polyphyllo ofositum in sylva m ixta (P icea abies, Quercus robur, S alix caprea), 5. V II. 1964 leg. M ilada Svrčková. — Bohemia centralis: Praha 9-Újezd n. Lasy, sylva Vidrholec, in foliis putridis Quercus roboris in querceto 18. V II. 1980, leg. M. S. — The first record of this Conocybe in Bohemia viz. Svrček (1961).

Conocybe inocybeoides W atling Bohemia meridionalis: Cimelice prope Písek, in cumulo ex residuis plantarum (praecipue folia putrescentia arborum frondosarum in horto cultarum, Malus do230

SVRCEK: AG A R IC ALE S Z CECH mestica, Pyrus com m unis, Prunus spec. div., continens) in horto přiváto 30. V I. 1963 leg. M ilada Svrčková. — The bulbous base of the stem of this distinctive species was 8— 11 mm broad, covered w ith rotten leaves and w hite tomentose mycelium, inside pure white, the stem was 7— 8 cm long and 2,5— 4 mm thick. Our m aterial agrees v e ry w e ll w ith the description in W atling (1982: 77— 78).

Conocybe intrusa (Peck) Sing. Bohem ia centralis: Praha 9-Bráník, in calidario olitorio, prim o vere 1965, frequens, leg. K lim ešová (secundum E. Wichanský, P R M ). — This rare and obviously intro­ duced species, easily recognised by the large size and stature reminiscent of a species o f Cortinarius, was described and figured by V. M elzer (1947) under the name M elid erm a crassum (Fr.) Velen, (non C ortinarius crassus Fr.). The dried fruit-bodies have sim ilar odour as Lactarius helvus.

Conocybe kuehneriana Sing. Bohemia m eridionalis: Cim elice prope Písek, in musco Rhytidiadelphus squarrosus gram ineque sub Salicibus ad m arginem viae campestris in valle r iv i Skalice, 7. V II. 1963, leg. M. S. — The dull-coloured cap together w ith characteristic microfeatures is very conspicuous fo r this taxon, sometimes recorded also as Conocybe ochracea (Kühner) Sing, (an invalid name).

Conocybe magnicapitata P. D. Orton Bohemia m eridionalis: Vrábsko apud Cimelice, .silvestria Vrábské polesi, sylva Kovářka, in alneto paludoso “U dubu“ dieto, ad terram in foliis deiectis A ln i g lu tinosae in U rtice to dioicae, 20. X. 1963, leg. M. S. — The collected fruit-bodies agree perfectly w ith the original description (Orton 1960) as w e ll as in W atling (1982). Conocybe rickeniana P. D. Orton, also collected in Bohemia (Svrček 1962) w ith sim ilar facial cystidia differs by the colour of striate cap when moist, and sm aller spores. Conocybe microspora (Velen.) Svr. (cf. p. 215) Syn.: Galéra m icrospora Velen. Bohemia centralis: Praha 5-Radotin, in valle Radotínské údolí, in declivitate meridionali calcareo stepposo (P o te n tilla arenaria, Seseli hippom arathrum , Inula hirta, E ryngium campestre, Sanguisorba m inor, O xytropis pilosa, Carex hum ilis, Brachypodium pinnatum , H ieracium pilosella, M edicago m in im a ), post pluvias, 17. V I. 1956, leg. M. Svrček. Our m aterial corresponds w ith the original description o f Galera m icrospora Velen. (1922), recorded almost from the same locality. The species is very close to Conocybe brunneola (Kühner ex) Kühner et W atling, but C. m icrospora seems to be different by not phaseoliform spores, which also are small, only 6 —!í X 4—4.5 jjm , am ygdaliform -elliptic in side-view , w ith small germ -pore, cap is ochraceous rust, striate w hen fresh, tinged grey. In case o f the identity, V elenovský’s species should have the priority.

Conocybe semiglobata (Kühner) ex Kühner et W atling Bohem ia centralis: Praha 5-Malá Chuchle, in ruderatis inter graminam ad terram partim igni deustam, secus viam ferream , atque locis graminosis ad marginem sylvae Chuchelský háj 6. V. 1963, leg. E. Wichanský et M. S.; carposomata in detritu plantarum (praesertim graminum), sed etiam ad terram nudam crescerunt. — Praha 6-Suchdol, ad m arginem m eridionalem sylvae Roztocký háj, in sylva frondosa in stratu alto foliorum sub Quercubus (Quercus rob u r) et Carpinis (Carpinus betulus), 9. V I. 1965, leg M. S. — Srbsko prope Beroun, in va lle rivu li Bubovický potok supra “ V odop ád y“ , ad terram nudam sub dumetis Sam buci nigrae et Piceae abietis, 4. X I. 1967, leg. M. S. [localitas M u tin i canini Pers. et Cystolepiotae bucknallii (Berk. et Br.) Sing. et Clg.] — Praha 5-Smíchov, in horto publico Kinského sady, locis gram i­ nosis, 6. V. 1963 leg. E. Wichanský.

231

Č e s k á m y k o l o g i e 37 (4) 1983 The W aiting's opinion that C. semiglobata is undoubtedly a com plex of taxa seems to be supported not only by variab ility of some features but also by itfe occurrence in various ekotops.

Conocybe siennophylla (Berk, et Br.) Sing. Bohemia centralis: Srbsko prope Beroun, in valle rivu li Bubovický potok, in foliis deiectis sub Corylis avellanae et A cer campestre 10. V I. 1967, leg. M. S. — The deep ochre (almost “ golden“ ochre) cap soon becoming non-striate, fain tly pubescent (covered by flexuous hairs only) and relatively sm all spores 10— l l ( —12.5) X 5— 5.5 ( —6) fim observed in our m aterial agree w ith description o f this Conocybe in W atling (1982).

Conocybe subovalis (Kühner) ex Kühner et W atling Bohemia centralis: Praha 5-Malá Chuchle, locis graminosis in ruderatis secus viam ferream , 16. X I. 1962 leg. E. Wichanský. — Ú va ly prope Pragam , in va lle rivuli V ým ola apud praedium Hodov, in gram ine prati humidi, 2. X I. 1969 leg. M ilada et Oldřich Svrčkovi. — The cap of this collection has distinctly olivaceous tinge and the m aterial is in fu lly agreem ent w ith W a tlin g’s description (1982: 56).

Conocybe subpubescens P. D. Orton Bohemia m eridionalis: montas Novohradské hory, Leopoldov, in humo sub Piceis vetusitis, 30. X. 1964, leg. M. S.; in sylva virginea Zofínský prales, in musco v iv o ad truncum iacentem Fagi sylvaticae, 13. V. 1966 leg. J. Kubička. — Bohemia centralis: Srbsko prope Beroun, in va lle rivu li Bubovický potok, ad terram sub Carpinis, 16. V. 1967, leg. M. S. — The silvicolous habitat is distinguished fo r this Conocybe which seems occur not uncommonly in our country, but alw ays solitary. The fruit-bodies are entirely pubescent and have n arrow ly conico-convex cap deeply coloured and striate when moist.

Conocybe striaepes (Cooke) Lundell Syn.: Pholiotina striaepes (Cooke) M oser Bohemia centralis: Praha 1-Hradčany, in horto publico Lobkovická zahrada, ad terram nudam secus viam sub Sambuco nigro inter herbas (sub arboribus frondosis), solo calciferoschistaceo, 31. V II. 1979, leg. M. S. — The distinction between this and sim ilar Conocybe pygmaeoaffinis (Fr.) Kühner is given in W a tlin g’s w ork (1982: 89).

Conocybe sulcatipes (Peck) Kühner Bohemia centralis: Cernošice prope Pragam , in valle rivu li Svarcava, ad terram in gram ine sparso secus viam publicam, 3. IX . 1964 leg. M. S. — The only one fru it-body has the stem conspicuously w h ite and silvery striate. The spores are somewhat larger als they are given in W atlin g (1982: 87), viz. 9— 11 X 4.5 —6 um.

Galerina jaapii A. H. Smith et Singer Syn.: Galerina mycenoides (Fr.) Kühner sensu Kühner Pholiota mycenoides (Fr.) Quél. sensu Jaap non Fr. Bohem ia m eridionalis: Slavkovická Hora prope Cimelice, ad ripam uliginosam piscinae in detritu in caespitibus Caricis sp. et ad m arginem paludis cum Sphagno vivo, gregarie, 30. V II. 1962, leg. M. S.; ibidem sed in localitate haud procul stationem praecedenti, ad terram udam in gram ine muscisque parvis ad m arginem sylvae et prati in sylva Drahanský les apud praedium “ U N ováka“ . — Třeboň, ad ripam' piscinae Rožm berk loco “ U Ž ofín k y“ dieto, in carbonario vetusto aqua imbuto, 10. V. 1966, leg. J. Kubička et M. S. — Bohem ia occidentalis: Plzeň-B olevec, in Phragm i teto in musco Drepanocladus sp. ad m arginem piscinae Kam enný rybník, 10. X. 1982 leg. Z. H ájek iun., in excursione communi. — M oravia m eridionalis: Rohatec prope Hodonín, in musco in Phragm iteto, in palude, 24. V III. 1962 leg. M. S. — This uncommon Galerina was described from Bohemia by Velenovský (1922) as Galera mycenoides (Fr.) Sacc. Its occurs exclusively in bogs and along the margin o f swamps and is probably more rare in present time.

232

SVRCEK: A G ARIC ALE S Z CECH D e sc r i p t i o n e s specierum

novarum

Agrocybe stepposa spec. nov. P ileo 5— 15 mm diam., prim ům subhemisphaerico dein late convexo demum subexplanato, m argine obtuso, tenuiter carnoso, velo nullo; cuticula udo vicidula, in fragm entis parvis secernibilis, elastica, nuda, laevis, pallide ochracea, centro paulisper obscuriori tinctu luteofuscidulo, sicca haud pallidiori. L am ellis subconfertis, 4— 5 mm altis, late adnatis, argillaceo-fuscis, acie albo-fim briatis. Stipite 2— 5 cm longo, 1— 2,5 mm crasso, basi non dilatato nec radiciform iter elongato, fasciculis m ycelialibus nullis vel rare filam entis albis praedito, pallide ochraceo-luteo, subnitido, toto disperse albo-pulverulento, parte superioři transversaliter undulato. Carne molle, in pileo stipiteque luteolo, secto odore saporeque fortiter cucumerino1 farinaceo. Sporis in cumulo umbrino-brunneis, 14— 17(— 18) X 9,5— 12 ¿¿m, fron taliter visis late ellipsoideis, lateraliter inaequaliter late ovoideo-ellipsoideis, poro germ inativo lato atque parietibus distincte incrassiatis (circa 0,8 /an) praeditis, laevibus, in aqua pallide brunneoflavis usque flavis, in solutione NH/.OH solum paullum obscurioribus, in solutione M elzeri rubrobrunneis v e l rubroluteis. Basidiis 22— 26 X 7—10 um (sterigmatibus exclusis), bisporis, sterigmatibus 5—8 /im longis, crasse subfusoideis, subtus 2,5— 3
Coprinus pusillulus spec. nov. P ileo 0,2 — 1 mm diam., aequaliter vel magis alto, subdigitaliform i, apice obtuso tinctu oehraceo, ceterum albido, toto patule disperseque setuloso, in centro praeser-

233

Č e s k á m y k o l o g i e 37 (4) 1983 tim subtiliter granuloso, denique semigloboso, subcinereo, 1,5 mm lato, profunde striato, tenuissime membranaceo. Lam ellis omnino 9, humilibus, primům albis, maturis subnigris, pulveraceis. Stipite 3— 4 mm longo, 0,1— 0,3 mm crasso, albo, apice pulveraeeo, toto longe haud dense hyalino-setuloso, basi hyphis mycelialibus praedito. Sporis 8— 10,5 X 4,2— 5 /an, fron taliter visis longe cylindraceis, lateraliter cylindr­ aceis vel subellipsoideo-cylindraceis, haud applanatis, poro germ inativo excentrico 1,5— 1,8 ,itm lato praeditis, in aqua obscure brunneis, parietibus non incrassatis, laevibus. Cheilocystidiis 25— 30 ^m latis, vesiculosis usque subglobosis. Cystidiis facialibus nullis. Pileoeystidiis 50— 70 X 10 — 12 ,um, e basi subglobosa v e l ellipsoideo-dilataía sursum subito elongatis, longe attenuatis, ecoloratis, nudis, tenuiter tunicatis. Velum e cellulis globosis 16— 20 /im latis, granuloso-incrustatis, ecoloratis, partim hyphis cylindraceis, septatis, 5 ¿¿m cnassis, hyalinis, nudis mixtis. Caulocystidiis form a m agnitudineque pileoeystidiis similibus. Stipes ex hyphis longe cylindraceis, 13— 22 ^m crassis, ecoloratis, tenuiter tunicatis, efibulatis, nudis. Habitat.

A d exerem enta vetusta cuniculina.

B o h e m i a c e n t r a l i s : Praha 3-Hrdlořezy, in prato silvatico supra rivulum Rokytka, ad exerem enta cuniculina post pluvias magnas caloreque usque ad 30 °C, 14. V II. 1981, leg. M. S. (holotypus P R M 830042). This Coprinus belongs certainly to the smallest ones, and is closely allied with Coprinus heptemerus M. Lange et A . H. Smith (1953) from which it differs by sm aller spores with minute germ porus, as w e ll as by the shape o f setules on cap and conspicuously minute fruit-bodies.

Galerina corcontica spec. nov. P ileo 4— 13 mm diam., conico-campanulato apice acuto v e l verruca acuta ornato, tenuiter membranaceo-carnoso, subhygrophano, udo obscure ferrugineo-luteo lamellis ad verticem usque pellucidis, sicco pallide ferrugineo-flavo, plus minusve rimoso vel subrimoso, glabro, margine tenui, velo nullo. Lam ellis distantibus (L = 1 2 — 14, 1=1— 3), 1— 3 mm latis, subventricosis, emarginatis denticuloque b revi decurrentibus, primum pallide dein obscuriore ferrugineoluteis, acie concoloribus et subtiliter fim briatis. Stipite 2— 3 cm longo, 0,8— 1 mm aequaliter crasso, v e l deorsum subattenuato, plerumque leviter flexuoso, basi saepe curvato m ycelioque albotomentoso instructo, pileo concolore, ferru gineoflavo sed sicco distincte obscuriore, subnitido, nudo, apice tantum pallidiore usque luteolo et subtiliter erecto-puberulo. Carne in pileo stipiteque luteolo, odore miti, Boletum edulem in mentem revocante, sapore nullo, non farinaceo. Sporis in cumulo ferru gin eo-flavo usque ferrugineo-brunneoflavo, 8 — 11 X 5— 5,5 /¿m, late amygdaliformibus, polis angustatis usque acutis, hum iliter pauceque verruculosis (sub lente in im m ersione oleacea 1600X), parietibus subincrassatis, area suprahilari indistincta, in aqua pallide luteis, in solutione N H 4OH obscure luteis usque rubroluteis. Basidiis bisporis. Cheilocystidiis (20— ) 30— 40 X (5— ) 8— 13 ¡im, lageniform ibus, e basi dilatata sensim v e l abrupte conico-dilatata attenuatis et (2— ) 3— 4 (fim crassis, apice obtusis, parietibus interdum inaequalibus, tenuiter tu­ nicatis, ecoloratis, nudis, rare parce granulosis. Pleurocystidiis nullis. Caulocystidiis haud numerosis, cheilocystidiis similibus. Epicute pileo ex hyphis longe cylindraceis, 6— 12 jum crassis, in stipite similibus, crebre septatis fibulatisque. H a b i t a t . A d terram arenosam musco hum ili tectam, singulariter, gregarie vel carposomata 2— 3 fasciculata, ex muscis emortuis crescentia. B o h e m i a s e p t e n t r i o n a l i s : montes Corcontici (Krkonoše), Pec p. Sněž­ kou, ad ripam riv i Úpa ad viam versus convallem Obří důl, circa 780 m s. m., 5. VI. 1962 leg. J. Kubička et M. Svrček (holotypus PR M ). This species belongs perhaps in the a ffin ity of Galerina vitta eform is (Fr.) Moser

234

SVRCEK: AG A R IC ALE S Z CECH [Syn.: G. rubiginosa (Pers. ex Fr.) Kühner] which is differen t by spores w ith plage and presence of pleurocystidia as w e ll as caulocystidia in the w hole length of stem, visib le also on dried fruit-bodies as whitish setules. The cap of G. corcontica has also m ore acute top sometimes with a small wart. Its appearance in spring seems to be specific, too.

Galerina detriticola spec. nov. P ileo 4— 6(— 9) mm diam., subhemisphaerico v e l obtuse conico, dein campanulato, tenuissime carnoso, interdum subgibboso, hygrophano, udo pallide m elleo-luteo vel luteo-brunneo, lam ellis ad verticem usque pellucidis, nudo, laevi, rare subrimoso, sicco m arginem versus pallidiore, pallide ochraceo, velo nullo. Lam ellis distantibus, primum pallide luteis v e l luteo-brunneolis, dein ferrugineo'brunneis, acie albo-fim briatis. Stipite 15— 30 mm longo, 0,8— 1 mm crasso, recto, basi non dilatato interdum hyphis mycelialibus albis praedito, pallide m elleo-luteo, parte superiori pallido, minutissimeque pulveraceo, parte in feriore parce albido-fibrilloso vel nudo. Carne inodoro, sapore farinaceo. Sporis (8,5— ) 9— 11 X 5— 6,3 ^m, amygdaliformibus, polis angustatis usque acutis, laevibus (etiam sub leňte cum immersione oleacea 1600X), v e l sublaevibus, solum minutissime punctatis, area .suprahilari haud distincta, nonnumquam regione supraapiculi perisporio subincrassato, in aqua pallide luteis vel ferrugineo-luteis, in solutione M elzeri obscure rubro-brunneis. Basidiis bi- v e l tetrasporis, 20— 32 X 7— 8 fim (sterigmatibus usque ad 3,5 fim longis exclusis). Cheilocystidiis 27— 40 (— 50) X 5— 10 (« m , cylindraceis, rarius basi dilatatis sursum sensim angustatis, apice obtusis (3,5— 6 ¿tm) vel saepius subclavato-dilatatis (usque ad 7 fim), parietibus undulatis, ecoloratis, tenuibus, nudis. Pleurocystidiis similibus sed brevioribus. Hyphis tramalibus lam ellarum usque ad 43 /j.m crassis, fibulatis, pigm ento m embranaceo praeditis. H a b i t a t . Carposomata, ficte muscicola, recte ex detritu vel humo pulvinis muscorum (P oh lia , Paraleucobryum ) tecto, ad ligna putrida truncorum, codicum atque terram sylvaticam singulariter crescunt. B o h e m i a c e n t r a l i s : Praha 9-Üjezd n. Lesy, in sylva Vidrholec in humo post caespite emortuo graminis magni (probabiliter M olin ia e caeruleae) musco hum ili P oh lia nutans partim tecto, in Piceeto udo 18. V II. 1980 leg. M. Svrčel? (holoitypus P R M ) — Praha 9-Klánovlce, in isylva Vidrholes in codice muscoso { Quercus rob u r) 10. V. 1964 et ibidem, ad ramulum tenui Piceae abietis in parte in feriori pulvinis musci (P o h lia nutans) occultum, ad viam in querceto 29. V I. 1967, leg. M. S. — B o h e m i a m e r i d i o n a l i s : montes Šumava, in sylva sirginea , Boubínský prales prope Zátoň apud Horní Vltavice, in musco Paraleucobryum longi-folium ad truncum iacentem A bietis albae 1. V I. 1974, leg. M. S. Macroscopically, this G alerina could be considered fo r G alerina hypnorum (Schrank ex Fr.) Kühner, a species variously interpreted (G. hypnorum ss. Smith et Singer 1964 is a quite differen t from the species of Kühner 1935; see also Gulden 1980: 243). Our G alerina seems to be most sim ilar to G alerina pseudomniophila Kühner (1972), a bryophilous arctic-alpine species known in Scandinavia (Sweden, N orw ay) and the Swiss Alps. The differences between this and G. detriticola are not too great, Kühner’s G alerina has no farinaceous taste, no facial cystidia, its tram al hyphae of gills are narrow er and fruit-bodies are somewhat larger. It is probably a true bryophilous fungus. Therefore I consider G alerina detriticola for distinct. Literatura G U L D E N G. (1980): A lpin e Galerinas (Basidiomycetes, Agaricales) w ith special re­ ference to their occurrence in South N orw ay at Finse on Hardangervidda. — Norw. J. Bot., Oslo, 27: 219— 253.

235

,

I

ČESKÁ M YKO LO G IE 37 (4) 1983

I

■

K O T L A B A F. (1970): Studie o hvězdovce Pouzarově — Geastrum pouzarii V. J. Staněk. — Ces. Mykol., Praha, 24: 21— 31. K Ü H N E R R. (1935): L e genre Galéra (Fries) Quélet. — Encycl. Mycol. 7, Paris. K Ü H N E R R. (1972): Agaricales de la zone alpine. Genres Galerina Earle et Phaeogaléra gen. nov. — Bull. Soc. M ycol. Fr., Paris, 88: 119— 153. L A N G E M. et S M IT H A. H. (1953): The Coprinus ephemerus group. — M ycologia, . N ew York, 45: 747— 780. H M E L Z E R V. (1947): M edovka tlustá. M eliderm a crassum (Fr.) Vel. — Ces. Mykol., Praha, 1: 48— 50. M OSER M. (1978): Die R öhrlinge und Blätterpilze. In : Gams H., K lein e K ryptogam enflora 2b/2. Basidiomyceten. 2. — Stuttgart et N ew York. O R T O N P. D. (1960): N ew check list of British Agarics and Boleti. Part III. Notes on genera and species in the list. — Trans. Brit. M ycol. Soc. 43: 159— 439. O R TO N P. D. et W A T L IN G R. (1979): 2. Coprinaceae P art 1: Coprinus. In : British Fungus Flora A garics and Boleti, ed. Henderson D. M., Orton P. D. et W atling R. — R oyal Bot. Garden, Edinburgh. S IN G E R R. (1975): The Agaricales in modern taxonomy. (3. ed.) — Vaduz. S M IT H A. H. et S IN G E R R. (1964): A monograph on the genus Galerina Earle. — N ew Y o rk et London. H S V R C E K M. (1948): Galera coprophila Kühner v Československu. — Ces. M ykol. Praha, 2: 88— 89. H SV R C E K M. (1956): Nové, vzácné nebo méně známé československé houby bedlovité. III.— Ces. Mykol., Praha, 10: 174— 183. S V R C E K M. (1959): Několik zajím avých druhů koprofilních hub pozorovaných v roce 1958. — Ces. M ykol., Praha, 13: 92— 102. S V R C E K M. (1961): Conocybe aberrans Kühner a Psathyrella panaeoloides R. M aire dva nové druhy lupenatých hub pro Cechy. — Ces. Mykol., Praha, 15: 201— 205. S V R C E K M. (1962): Příspěvek k poznání českých hub lupenatých (Agaricales). — Ces. Mykol., Praha, 16: 161— 172. SV R C E K M. (1965): Lupenaté houby z Cech. I. — Ces. Mykol., Praha, 19: 43— 51. SV R C E K M. (1966): Agaricales aus Böhmen. II. — Ces. Mykol., Praha, 20: 141— 150. V E L E N O V S K Ý J. (1920— 1922): České houby. 1— 5. — Praha. W A T L IN G R. (1982): 3. Bolbitiaceae: Agrocybe, Bolbitius and Conocybe. In : British Fungus Flora A garics and Boleti, ed. Henderson D. M., Orton P. D. et W atling R. — R oyal Bot. Gard., Edinburgh. Adresa autora: RNDr. M irko Svrček, CSc., Sectio mycologica, Museum Nationale . Pragae, Václavské nám. 68, 115 79 Praha 1.

236

H

H H H H H H H H H H H I H I H H I I I I ■ I I I I I

I

Several O perculate Discom ycetes fro m Central and East A fric a Několik operkulátních diskomycetů ze střední a východní Afriky J iř í M oravec S ix species o f Operculate Discomycetes are investigated and described according to author’s collections during his short m ycological survey in Zambia and Tanzania. Three new species — Acervus lusakianus J. Mor. spec, nov., Scutellinia furcatopila J. Mor. spec. nov. and Peziza pseudosterigmatizans J. Mor. spec. nov. are described and several taxonomical notes and drawings are given.

A u tor uvádí 6 druhů operkulátních diskomycetů podle svých nálezů bě­ hem krátkého m ykologického průzkumu v Zam bii a Tanzánii. Jsou popsány tři nové druhy — Acervus lusakianus J. Mor. spec. nov., S cutellinia fu rca ­ topila J. Mor. spec. nov. and Peziza pseudosterigmatizans J. Mor. spec. nov. a jsou připojeny taxonom ické poznámky a nákresy.

D uring the rainy season in Southern Zam bia in January 1981 I found many species of various fu n gi especially in the area of the V ictoria Falls on the Zam bezi river. M a jo rity o f them I found in a rain forest around the footpath across the place called “ Palm G ro v e “ down to the “ Boiling P o t“ as the rain forest was w et ow ing to the columns o f spray rising into the air from the Falls. Thousands o f fungi I saw also in the Lusaka city w here they fru ctified even in the centre o f the city in its parks and avenues and great peals of edible mushrooms w ere also seen in the main Lusakian market. Unfortunately, in the course o f m y private individual journey I could collect and keep fo r preservation only smaller species o f Basidiomycetes and m y interest was aimed especially at Discomycetes. Th e Operculate Discomycetes though not so much num erously represented in rrty collections w ere v e r y inte­ resting and almost all belonged to species of the Tropical Zone. O n ly one collection was made in Tanzania in spite o f the intensive search in several humid localities. A ll these discomycetes are ve ry rare or not su fficiently known and th erefore their descriptions according to m y examinations together w ith taxonom ical notes including draw ings follow . A ll the specimens are preserved in the herbarium o f the National Museum in Prague (PR M ). Duplicates are in m y private herbarium o f Operctilate Discomycetes. Acervus epispartius (Berk, et Br.) Pfister, Occas. Papers F a rlow Herbarium N o 8 : 3, 1975. = = = = = = = = = = =

Peziza epispartia Berk, et Br., J. Linn, Soc. Bat. 14: 103, 1873. Phialea epispartia (Berk, et Br.) Pat., Bull. Soc. Mycol. France 29: 221, 1913. Phaedropezia epispartia (Berk, et Br.) L e Gal, Discom. Madag. 181, 1953. Peziza, flavotingens Berk, e t Br., J. Linn. Soc. Bot. 14: 104, 1873. H um aria flavotingens (Berk, et Br.) Sacc., Syll. Fung. 8: 129, 1889. Phaedropezia flavotingens (Berk, et Br.) L e Gal, Bull. Jard. Bot. Etat 29: 96, 1959. Peziza radiculosa Berk, et Br., J. Linn. Soc. Bot. 14: 103, 1873. Sarcoscypha radiculosa (Berk, et Br.) Sacc., Syll. Fung. 8: 155, 1889. Peziza m icrospora Berk, et Curt, in Berk., G revillea 3: 150, 1875. H um aria m icrospora (Berk, et Curt, in Berk.) Sacc., Syll. Fung. 8: 131, 1889. A cervus aurantiacus Kanouse, Pap. M ichigan Acad. Sci. 23: 149, 1938.

237

CESKA M YKO LO G IE 37 (4) 1983 Apothecia 10— 35 mm in diameter, sessile to substipitate, shalow cup-shaped, becom ing irregu larly lobed or deep cup-shaped, sometimes w ith irregu larly undulated m argin or nearly regu larly cup-shaped; thecium conspicuously brigh t orange-ochraceous-yellow w ith a ve ry unusual fin e red or pink tin ge (quite a differen t colour than in A leu ria aura n tia ); outer surface yellow -ochraceous to orange-ochraceous near the margin, paler at the base and here slightly tomentous. A w h ite to ye llo w m ycelium w as seen in fe w apothecia only. Excipulum composed o f swollen hyphae passing to textura angularis o f the ectal excipulum consisting o f globose cells 13— 40— 55 ^ m in diam eter w ith hyphae o f the basal part o f the outer surface. A sci 80— 115 X 4— 5.5 ¡um,.

1.

Acervus epispartius (Berk, et Br.) Pfister — M icro-features X

X 1575 + CB. 238

900, ascospores J. M oravec del.

M ORAVEC: DISCOMYCETES FROM AFR IC A cylindric w ith rounded apex, eight-spored, non amyloid. Ascospores 6.5 —7.6 X 3.8— 4.9 .um, cylindric or slightly irregu larly cylindric or ellipsoid, rarely subglobose-ellipsoid, containing one, ra rely tw o or m ore guttules, hyaline, smooth, thin w alled (oil immers. 1575 x + CB). Paraphyses ve ry thick, up to 5 ^m wide, clavate-cylindric, divided near the base, often o f an irregular shape or sim ilar to im m ature asci. H a b i t a t : On the ground m ixed w ith putrid leaves and debris under Acacia spec, and also among grass on a bank o f the Zam bezi river cca 50 m. from the V ictoria Falls (Eastern Cataract) near Livingstone, Southern Zam bia (Central A frica ), 13. I. 1981 leg. J. M oravec (P R M 830 019).

This discom ycete w as reported from A fric a by L e Gal (1953, 1959, 1960) under the name Phaedropezia epispartia (Berk, et Br.) Le Gal. I identified m y collection as identical w ith this species but as congeneric w ith A cervus Kanouse. I agree fu lly w ith P fis te r’s opinion (P fister 1975) that A cervus and Phaedropezia are congeneric and accept his n ew em endation o f the genus Acervus. P fister (1975) exam ined typ e specimen o f A cervus aurantiacus K a ­ nouse (1938) and o f Peziza epispartia Berk, et Br. and found the tw o fungi identical. Newertheless, according to Kanouse (1938) and especially Gamundi (1970), A cervu s aurantiacus d iffers slightly from A cervus epispartius ( = Phae­ dropezia epispartia) in macro-features. Th e description and illustration of A. aurantiacus from A rgen tin a given b y Gamundi (1970, fig. 1) w ho also exa­ mined the h olotype from Michigan, shows apothecia m ore caespitose and lobed, w h ile apothecia of m y collection o f A . epispartius and o f the collections of P. epispartia o f L e G al (1953) and Mme. M. Goossens-Fontana, w ho illustrated them beau tifu lly in L e G al (1960, PL 30, fig. 1), are less lobed or even simply regu larly cup-shaped. I have never exam ined the holotype o f A . aurantiacus so I am fa r to decide if this m acro-feature represents m erely a va ria b ility w ithout any taxonom ic value but I believe that the P fis te r’s opinion is correct. In all events, the tw o fungi are congeneric and the name Phaedropezia L e Gal 1953 is an older synonym as explained b y P fister (1975) w ho correctly trans­ ferred P. epispartia and P. flavida to Acervus. H e ga ve the detailed account o f synonyms including taxonom ic notes and a list o f m aterial examined. He found that Phaedropezia flavotin gens (Berk, et Br.) L e G al sensu L e Gal was identical w ith A cerv u s flavidus (Berk, et Curt, in Berk.) P fis te r = Phaedropezia flavida (Berk, et Curt, in Berk.) L e Gal, w h ile the origin ally described Peziza flavotin gens Berk, et Br. was identical w ith A . epispartius. Nom enclature and taxonom ic position o f the genus A cervus in the Pezizales w as discussed b y several authors. Th e asci w ere considered inoperculate by Kanouse (1938) w ho placed it to the Dermateaceae, suboperculate b y K o r f (1963) w ho placed it to the Sarcoscyphaceae and later (1972, 1973) to the P y ronemataceae sensu K o rf. L e G al (1969) established the trib e Sow erbyelleae w ith Phaedropezia, Caloscypha and Sow erbyella and this is the present posit­ ion o f Acervus. P fis te r (1975) accepted this classification but he indicates that carotenoid pigm ents o f Caloscypha are not soluble in w a ter and alcohol w hile the pigments o f A cervus are easily soluble in alcohol and in water. Cytological evidence fo r the exclusion o f A cervus from the Sarcoscyphaceae was given by P fis te r (1972) and his study o f the apothecial ontogeny o f A cervu s (Pfister 1975) supports R ifa i’s opinion (R ifa i 1968) that this genus m ight represent an additional fa m ily w ith in the Pezizales. I have not found typically operculate 239

Č e s k á m y k o l o g i e 37 (4) 1983 asci in m y collection o f A. epispartius but I have found suboperculate asci in a n ew species of A cervus described below. I agree w ith R ifa i (1968) and P fister (1975) that the genus represents an independent fa m ily in Pezizales though P fister considered it still premature. O f course, I m ay only contribute to the erection o f the n ew fa m ily and support it b y this m y opinion. I believe that the characteristic features o f the genus, especially its small asci and ascospores, the excipular structure and m ainly the conspicuously w ide and irregu larly shaped paraphyses w ith pigments soluble in w a ter and alcohol separate it sufficiently. Problem atic remains the position o f the genus Ascosparassis K o bayasi (1960) which was studied by K o r f (1963). It seems to be related to Acervus. H ow ever, also Caloscypha Boud. has v e r y critical position but in m y opinion it is not related to A cervus and cannot be classified in the same fam ily. Acervus lusakianus J. M oravec spec. nov. Apothecia 4 —12 —(15) mm diam., solitariia, primum obconica, paitelliaria vel applanata v e l leniter patellaria, subtus attenuata et substipitata, dein irregu lariter lobata et leniter patellaria v e l explanata usque pulvinata, thecio luteo-ochraceo usque v iv id e ochraceo-auramtiacoi, extus concolor et subtomentosa. Excipulum e hyphis incrassatis, in m argine e cellulis subglobosis (textura globuloso-angularis) 10— 46 ¡um diam., extus cellulis subangulatis, pajrvis v e l pyriform ibus v e l elongatis et e hyphis marginalibus pallide fuscis (membranis 0.3— 1 /¿m crassis) constat. A sci 68— 81 X 4.5— 5.8 ¿im cylindracei, apice obtusi, octospori, non am yloidei. Ascosporae globosae vel subglobosae, 3.7— 5.2— (5.4) fim diam. vel ad 5.4X4 jum irregu lariter subgloboso-ellipsoideae, guttula unica impletae, crasse tunicatae, laeves, vel cum pustulis . irregularibus (pigmento cyanophilo), (sub immersioine oleacea 1575 X + Cotton blue G eigy s. 123). Paraphyses 4— 6.8 tum crassae, irregulares cylindraceae, saepe linguiformes v e l lobatio-formatae vel clavatae, pigm ento luteolo im pletae (in exsiceatis). H a b i t a t : A d terram nudam inter gram ina ad viam secus ambulacrum sub Acacia in urbe Lusaka, Zambia, (A fric a centralis), 26. I. 1981 leg. J. Moravec. Typus P R M 830 018 et duplicatum iin herb, přiváto J. M oravecii asserVantur.

Apothecia 4— 12 (— 15) mm diam., first obconic w ith fla t or shallow cup-shaped thecium and w ith shortly attenuated base (substipitate), becoming irregu larly lobed, shallow cup-shaped to explanate to pulvinate. Thecium yellow-ochraceous to bright ochraceous-orange, outer surface concolorous, slightly tomentous. Excipulum composed o f swollen hyphae passing to textura globulosa— angularis in the inner layer o f the ectal excipulum (cells 10—46 um diam.) and to sm aller angular to pyriform cells elongated to pale-brow n hyphae of the outer surface (w ith 0.3— 1 ¡¿m thick w all). Asci 6 8 — 81 X 5—-5.8 (um, cylindric w ith rounded apex, eight-spored, non amyloid. Ascospores glo ­ bose or subglobose 3.7— 5.2 (— 5.4) jum in diam. or up to 5.4 X 4 irregu larly subglobose-ellipsoid, containing one or ra rely m ore guttules, hyaline, rather thick-walled, smooth or w ith cyanophilic pustules. Paraphyses 4— 6 . 8 (« m thick, irregu larly cylindric or clavate or irregu larly shaped, often lin gu liform or divided and lobed, w ith yellow pigm ents soluble in water. H a b i t a t : On the ground among grass in a path along the road in an avenue o f Acacia in the city o f Lusaka, Zambia, Central A frica, 26. I. 1981 leg. J. Moravec. In spite o f the globose to subglobose ascospores I am sure that this species is congeneric w ith A cervus epispartius. A ll its macro- and m icro-features w ell agree w ith the characters of the genus A cervus, especially the excipular struc­ ture, short asci, thick paraphyses w ith the ye llo w pigm ents soluble in w ater 240

■

I

M O R A V E C : D ISC O M YC E TE S FRO M A F R IC A

and small ascospores. Though globose to subglobose, the ascospores are sometimes o f the irregu lar shape typical fo r Acervus. Rather unusual seems to be the cyanophilic pigm ent found on the mem brane o f several ascospores w h ile other ascospores (even in the same ascus) are smooth. I found the asci to be

2'

I I

2. A cervus lusakianus J. Mor. — Apothecia in nat. size, micro-features X 900, ascospores X 1575 + CB. J. M oravec del.

I I I

rather suboperculate than typically operculate. L e Gal (1953) described a collection o f M idotiopsis bambusicola Henn. from Madagascar. This fungus differs b y the stipitate apothecia and by their colour, by sm aller globose ascospores (3 um) and thin paraphyses (0.5—-1 tum, apically 1.5 um). L e G al’s description d iffers slightly from the original description o f M id otiopsis bambu­ sicola. A ccordin g to the original description (Hennings 1902) this fungus has apothecia 3— 5 mm w id e w ith ochraceous thecium but w ith paraphyses 2.5— 241

CESKA M YKO LO G IE 37

(4) 1983

I

3 p.m thick and ascospores 3— 4 diam. In all events m y collection o f A. lusakianus from Zam bia w ell differs from the original description o f M. b am busicola, too. L e G al (1953) m entioned another sim ilar discom ycete described under the name Peziza fu rfu rip e s Berk, et Curt, in herb. = Phialea fu rfu rip e s Phillips (diagnosis om ited; G revillea 19: 73, 1881) from Venezuela. This fungus which she compared w ith M idotiopsis seems to be quite a different, too. Eckblad (1968) excluded M idotiopsis from the Pezizales on the basis o f inoperculate asci. It is also necessary to compare our n ew species w ith Caloscypha. Th e only known species o f the genus — Caloscypha julgens is quite a d ifferen t fungus especially i f its m acro-features are considered — (apothecia o f a d ifferen t shape and the colour o f the outher surface) and it is distinct also microscopically. Th e asci o f Caloscypha are much longer (175 um) and especially the paraphyses are quite a d ifferen t — thin (1.5— 2 « m only), containing pigments which are not soluble in w a ter or alcohol.

H H H I H I I I I I H I H I

Galiella javanica (Rehm in P. Henn.) Nannf. et K o r f in K o rf, M ycologia 108, 1957. I

I

Syn.: Sarcosoma javanicum Rehm

49:

in P.Henn., H edw igia 32: 226, 1893.

I

A pothecium 9 cm in diam. and 8 cm high, semiglobose-obconic w ith fla t thecium and shortly attenuated base, gelatinous, thecium greyish-black, outer surface brownish-black covered w ith brownish-black hairs which are in clusters in the margin. Excipulum tw o-layered, inner gelatinous la yer o f textura intricata, ectal layer d ifferen tiated w ith dark brow n zone of denser parallel^ arranged hyphae and o f textu ra intricata too (hyphae 4— 5.6 ^ m thick). O uter surface o f textura intricata to angularis consisting o f densely in terw oven brownish-black hyphae. M arginal hairs in clusters, straight or flexuous, up to 1350 ^ m long and 5— 12 thick near the base, septate. Asci 480 X 13.6— 19 ,um, cylindric, flexuous, w ith a pale brownish tinge, operculate, eight-spored. Ascospores 26.8— 51.6 X (11-5)— 12.2— 19.2 um. ellipsoid to subfusiform, containing one or two, rarely m ore guttules, pale brownish, ornamented. Th e ornamentation consisting o f small isolated o r ra rely connected warts. Pa ra physes filifo rm , 3— 4 .«m thick, w ith enlarged apex (5.4— 6 . 8 b um), brownish.

I H I m I I I I I I I I I I

H a b i t a t : On a decaying w ood in a rain forest o f the V ictoria Falls on the Zam bezi riv e r (the path to the place called the “ B oilin g P o t“ ) near L ivin g stone, Southern Zambia, Central A frica, 22. I. 1981 leg. J. Moravec.

I I I

Th e description o f the Zam bian collection agrees w e ll w ith the description given b y L e Gal (1953) fro m Madagascar and b y L e G al (1960), illustrated b y Mme. M. Goossens-Fontana from Congo. Th e nom enclature o f the species was treated in greater details b y K o r f (1957a and 1957b). I agree w ith the K o r f’s and Eckblad’s (1968) opinion that the genus G aliella is su fficien tly distinct from Sarcosoma b y the sculptured ascospores. K o r f (1970) erected a n ew tribus Galielleae K o r f o f the fa m ily Sarcosomataceae Kobayasi emend. K o r f w ith the genera G aliella N an nfeldt et K o r f in K o rf, N eournu la Paden et T ylu tk i and W olfin a Seaver ex Eckblad (type genus G aliella). I agree basically w ith this new classification (also o f the trib e Sarcosomatae) but I consider this problem still opened. I

I I I I I I I I I I

242

I

■

I I

MORAVEC: DISCOMYCETES FROM A FR IC A

m

I

^ I

\

I i

I I

3. Sarcosoma ja vanicum Rehm — Apothecium in nat. size, micro-features X 900, ascospores X 1575 + CB. J. M oravec del.

I

243

CESKA M YKO LO G IE 37 (4) 1983 Sarcoscypha chudei (Pat. apud Le G al) Eckbl., N ytt. Mag. Bot., 15: 106, 1968. Syn.: Plectania chudei Pat. apud L e Gal, Discom. Madag. 418, 1953.

Apothecia 2— 7 mm in diam., turbinate to shallow-cup-shaped w ith a short stipe or subsessile, becoming expanded w ith irregu la rly undulate or lobed margin, thecium first griseous-pink-orange to bright orange-red to miniate when drying, outer surface paler, slightly rough. Excipulum is composed of hyphae 3— 7 ,um thick passing nearly to textura subangularis in the outer surface w here the hyphae are w id e and fo rm in g cells 5— 2 0 um in diam., term ­ inated w ith elongated articulate hyphae arranged in chains. A sci 270— 300 X 14.5— 16.5 ¡¿pi, cylindric, w ith rounded apex, eight-spored, operculate, non-am yloid. Ascospores 20— 24.7 (— 27) X 12.5— 16 tum, ellipsoid to broadly ellip-

l 4. Sarcoscypha chudei (Pat. ap. L e Gal) Eckbl. — Apothecia in nat. size, m icro-features X 900, ascospores X 1575 + CB. J. M oravec del.

244

M ORAVEC: DISCOMYCETES FROM A FR IC A soid, containing several oil drops and w ith a granular content, smooth. Para­ physes filifo rm , 2 — 3 um thick, septate, branched, apex non enlarged o r only slightly enlarged w ith orange granular content. H a b i t a t : On decaying leaves and petioles in the rain forest around the path to the place called “ the B oilin g P o t“ in the “ Palm G ro w e“ forest, Victoria Falls (Eastern Cataract) near Livingstone, Zambia, Central A frica, 22. I. 1981 leg. J. M oravec (P R M 830 020). Our description o f this rare discomycete w ell agrees w ith the description in Le Gal (1953) according to collections from Madagascar (as Plectania chudei). Th e nom enclature w as summarized b y K o r f (1953, 1957b et 1970) w h o correctly used the generic name Plectania as emended b y Saccardo w ith the type P lec­ tania m elastom a (Sow. ex S. F. G ray) Fuck., w h ile the species w ith the scarlet cup are classified in the genus Sarcoscypha (Fr.) Boud. w ith the typ e S. coccinea (Scop, ex Fr.) Lamb. Eckblad (1968) transferred other sm aller tropical species to the genus Sarcoscypha. This position is accepted" here but in m y opinion only provissionally as the small tropical species — S. chudei, S. serrata (L e Gal) Eckbl. and S. liliputana (L e G al) Eckbl. described b y L e Gal (1953) from Madagascar are slightly d ifferen t from the typ e species. Th e genus Pseudopithyella Seaver, which was correctly accepted as a good genus by Eckblad (1968) is in m y opinion m ore related to the three small species included to Sarcoscypha b y Eckblad than to the typ e species S. coccinea. Th e only fea ­ tu re — a distint collar o f the rounded apex o f asci o f the m onotype Pseudo­ pithyella m inuscula (Boud. et Torrend) Seaver, (thickening o f the operculum) — prevents m e from the inclusion o f the three species to Pseudopithyella. The excipular structure o f S', chudei is rather distinct in comparison w ith the structure o f the typ e species — S. coccinea. A n im portant differen ce I found especially in the outer surface o f S. chudei — n early rounded cells (textura subangularis), and not the typical hyphae o f textura intricata. This m y obser­ vations rather correspond w ith L e G a l’s (1953) description but d iffe r from Eckblad’s note (1968) that S. chudei has an excipulum o f a typical textura intricata. Scutellinia furcatopila J. M oravec spec. nov. Apothecia 3— 5 mm in diam., solitaria, leniter patellaria dein subexplanata, extus pilis fuscis, m arginemque pilis longis, saepe flexuosis et intricatis, basi pilis brevibus obsita. Thecio griseo-aurantiaco usque aurantiaco-rubro. Excipulum e cellulis globosis v e l subglobosis, hyalinis, 13— 40 (— 60) ¿an diam., marginemque elongatis vel pyriform ibus et subluteis constat. P ili 270— 1240 X 19— 36 (— 50) (¿m (ad basim), longi, saepe curvati, simplices vel raro parte centrali v e l superiori furcati, acuti, rubro-fusci, radicati, crasse tunicati (5— 6.8 ¿um) dense septati. A sci 220— 240 X 13— 14 (— 15) /¿m, cylindracei, obtusi, octospori. Ascosporae 17.6— 19— 23.5 (— 25.5) X 10.8— 13.6 (— 15) (im (ornamento incluso), plerumque 22 X 13 ,um saepe guttulis 1— 2 magnis vel rarius 3— 4 instructae, plasma non granulosa, verrucosae. Sculptura sporarum e verrucis regulariter globosis, isolatis vel saepe coniunctis et confluentibus, 0.5— 1.5 (— 2.2) ¡im diam. et 0.5— 1 (— 1.5) (im altis, in sectione transversali saepe obtusis vel elongatis, truncatis v e l subacutis constat, (oil immers. 1575 X + CB). Paraphyses filiform es 2.5 ¿im crassae, apice sensim incrassatae (3— 4 pm ) vel non incrassatae, subhyalinae, in substantia amorpha extracellulari haud visibiles. H a b i t a t : A d truncos putridos (ad corticem et ad lignum) in silva pluviali, V ictoria Falls, amnis Zam bezi non procul Livingstone, Zam bia meridionalis, (A frica

245

I

CESKA M YKO LO G IE 37 (4) 1983 centralis), 20. I. 1981 leg. J. M oravec. Typus P R M 830 017 et duplicatum in herb, privato J. M oravecii asservantur. Apothecia 3— 5 mm diam., scattered, shallow ly cup-shaped to nearly discoid, outer surface covered w ith dark- brow n hairs, very long and flexuous and sometimes interw oven at the margin. Thecium greyish-orange to orange-red. Inner layer o f the ectal excipulum of textura globulosa, comprising o f globose or subglobose hyaline cells (13— 40— (— 60) ¿¿m in diam.), towards the m argin the cells become elongated to pyriform , hyaline or brow nish-yellow , form ing term inal hairs. Rooting hairs 270— 1240 X 19— 36 (— 50) ¿¿m (at the base) often curved, sim ple or rarely bifurcate near the centre or above, densely septate (membrane 5— 6 thick), mostly w ith sharp-pointed apex, at the base root-shaped among the excipular cells. Asci cylindrical, 220— 240 X 13— 14 (— 15) ^m , rounded above, eight-spored. Asco­ spores 17.6— 19— 23.5 (— 25.5) X 10.8— 13.6 (— 15) ^m (including sculpture), medium 22 X 13 ^m , often containing 1 or 2 large oil globules or rarely 3— 4 sm aller globules (but without a granulose plasma), w arted; the ornamentation is form ed mostly o f regular globose warts which are isolated or irregu larly connected or anastomosing, 0.5— 1.5 (— 2.2) diam. and 0.5— 1 (— 1.5) ^m high, in optical sect­ ion often obtuse or elongated, truncate or rarely nearly acuminate. Paraphyses filiform , straight, 2.5 ¿im thick, apex v e ry slightly enlarged (3—4 /<m) or not en­ larged, ve ry hardly visible as they are immersed in an extracellular substance.

H a b i t a t : On decaying w ood and bark o f the trunks in a rain forest o f the V ictoria Falls on the Zam bezi riv e r near “ K n ife Edge B rid ge“ near L i­ vingstone, Southern Zambia, Central A frica, 20. I. 1981 leg. J. M oravec. Typus P R M 830 Q17 and duplicate in the p riva te herbarium o f Operculate Discom y­ cetes o f J. Moravec. S. fu rca topila is a species probably related to S cutellinia texensis (Berk, et Curt.) O. Ku ntze which w as studied b y L e G al (1953) according to collections from Madagascar and specimens from K e w Herbarium. This species has sim ilar ascospore-ornamentation but broader (up to 2 0 p ) ascospores w ith higher and m ore spine-like w arts in the optical section. A sim ilar species is also S cutellinia cubensis [ = P atella cubensis (Berlf. et Curt.) S eaver (1928)] w hich was also exam ined and Compared b y L e G al (1953) at the occasion. She found this species d ifferen t from S. texensis b y n arrow er ascospores w ith not so much spine-like warts. Nevertheless, the ascospore-ornamentation is (according to the illustration in L e Gal 1953, fig. 57) d ifferen t from the Zam ­ bian species. G enerally, the ascospore-warts o f S. cubensis are m ore amoeboid and densely arranged and are m ore sim ilar to S cutellinia colensoi (Mass.) L e Gal ex R ifa i which w as also exam ined b y Le G al (1953), R ifa i (1968) and Gamundi (1975). I had the oportunity to exam ine and compare this species, too, accord­ ing to m y collections from K ilim an ja ro (J. M oravec 1978). S. colensoi has much m ore amoeboid w arts than S. fu rca topila, only some ascospores are o f the sim ilar sculpture. Th e most outstanding featu re o f S. fu rca top ila is the presence o f thin paraphyses which are only slightly enlarged above or even not enlarged and are hardly visible as they are clothed and imm ersed in an in defin ite substance. Paraphyses o f all the m entioned species are m ore enlar­ ged above including S. cubensis [according to S eaver (1928) they are “ strong­ ly enlarged at their apices“ ]. Th e second conspicuous feature o f S. fu rca top ila is the bifurcate shape o f hairs. H ow ever, I am fu lly aw are that it could not represent a constant feature. I found the bifurcate hairs in tw o apothecia onlyH ow ever, it is impossible in fact to exam ine all hairs o f the all apothecia. On 246

MORAVEC: DISCOMYCETES FROM AFR IC A

^I j|i

5. Scutellinia furcatopila J. Mor. — M icro-features X CB.

*i I

900, ascospores X 1575 + J. M oravec del.

247

ČESKÁ M YKO LO G IE 37 (4) 1983 the other hand, this shape o f hairs when th ey are fork ed near the centre or above is v e r y unusual and w as illustrated in one species only — Scutellinia stenosperma L e G al [ = S. hirta (Schum. ex Fr.) Cooke sensu L e G al = Ciliaria lucatiae (Cooke) Boud. = S. cejp ii (V el.) Svr. p. p. = S. m acrospora (Svr.) L e Gal p. p.]. This com plex o f species has much shorter hairs and m oreover d ifferen t ascospore-size and ornamentation. A lso S cu tellin ia lurida (P. Henn. et E. N ym .) L e G al differs b y the ascospore ornam entation w hich is much fin er and amoeboid. A n oth er tropical species S. badio-berbis (Berk, ex Cooke) O. Ku ntze (related to S. colensoi) d iffers b y much coarser and m ore amoeboid warts. The genus S cutellinia (Cooke) Lamb. em. L e Gal represents v e ry d ifficu lt genus and it is necessary fo r recognition and identification o f its species to exam ine and compare all related species simultaneously. M a n y species d iffe r only slightly and their va ria b ility is not su fficiently known. On the other hand, a number o f n ew species has been described recently b y several authors (Svrček 1971, Gamundi 1975 etc.) and this seems to be the correct w a y based on precisely defined features. Peziza pseudosterigmatizans J. M oravec spec. nov. Apothecia 8— 18 mm diam., primum obconica, sessilia v e l substipitata, crasse carnosa, irregulariter lobato-patellaria dein usque explanata v e l pulvinata et gyromitroidea, thecio centro venoso, pallide brunneo tinctu roseo, parte exteriori griseo-brunnea. Excipulum textura angularis e cellulis 13—62 um diam. constat, m argo excipuli e cellulis elongatis vel subellipsoideis vel pyriformibus, minoribus, cum hyphis hyalinis, articulatis, ad 10 /¿m cmaissis et 80 ^m longis. Asci cylindracei, 210 — 245 X 13— 16 fim. octospori, am yloidei. Ascosporae ellipsoideae, cum apicibus saepe attenuatis, primum guttulis binis parvis et plasma granulosa impletae, dein eguttulatae, (14)— 15.7 — 17.6 ( —18.5) X 7.6—9(— 10.5) /im (plerumque 16 X 8.5 ^m), tunica laevi (oleum immers. 1575x + CB). Paraphyses subcylindraceae, 5—7 um crassae, apice valde irregu lariter clavato-incrassatae v e l saepe irregu lariter 2— 3 lobatae, 6.5 — 14 (16.3) ¿¿m crassae, plerumque sparse septatae v e l aseptatae, pigm ento aurantio-brunneo impletae. H iai b i it a t : A d terram humidam sub stillicidio domi in urbe Dar eis Salaam, Tanzania, (A frica orientalis), 5. II. 1981 leg. J. Moravec. Typus P R M 830 016 et duplicatum in herbario přiváto J. M oravecii asservantur.

A pothecia 8— 18 mm in diam., first obconic sessile or substipitate, fleshy, irregu larly cup-shaped and lobed w ith venose thecium in the centre, becoming explanate o r pulvinate o r gyrom itroid, thecium pale brow n w ith a pink tinge; outer surface greyish-brow n, slightly tomentose. Excipulum o f textura angularis comprising of angular cells 13— 62 ¡urn diam.,, towards the m argin the cells become smaller, subellipsoid or p y rifo rm or elongated to hyaline articulate hyphae (up to 80 X 1 0 p m ). Asci cylindrical, 210— 245 X 13— 16 um, eight-spored, amyloid. Ascospores ellipsoid, often n arrow er near their poles, first containing tw o small globules and granulose plasma, m ature w ithout guttules, (14 —)15.7— 17.6 (- 1 8 .5 ) X 7 .6 -9 (— 10.5) um, usually 16 X 8.5 Mm . smooth (oil. immers. 1575 x + CB). Paraphyses subcylindrical, 5— 7 um thick, strongly enlarged and clavate or very irregu larly shaped, often form in g 2 — 3 irregu lar lobes, apex 6.5— 14 (— 16.3) ¡xm thick, usually sparsely septate o r not septate, containing orange-red pigment. H a b i t a t : On bare moist soil under a gutter o f a building in the centre o f the city, D ar es Salaam, Tanzania, East A frica, 5. II. 1981 leg. J. Moravec. I

248

M O R A V E C : D ISC O M YC ETES FRO M A F R IC A

(¡3 ^

'l l f l i 1 fi)-, i§M

J

V o

)

\

J

/

* ° )

\k 6.

X

Peziza pseudosterigmatizans J. Mor. — Apothecia in nat. size, m icro-features X 1575 + CB. J.M oravec del.

900,* ascospores

249=

CESKA M YKO LO G IE 37 (4) 1983 Typus P R M 830 016 and duplicate in the private herbarium o f Operculate Disco­ mycetes o f J. Moravec. The most conspicuous feature o f the described species are the unusual shape o f its apothecia and the rem arkable shape o f paraphyses. I consider this discom ycete a n ew species o f Peziza d iffe rin g fro m related species — Peziza sterigmatizans Phill. apud Cooke (1879) b y sm aller biguttulate ascospores and especially by much thicker paraphyses 8 -— 16.5 ^ m w ide above which are not articulate and not so much septate or even not septate, w ith conspicuously lobed apex. A ccordin g to L e Gal (1953) w ho exam ined a collection o f P. sterig­ matizans from Madagascar and typ e specimen from K ew , the ascospores of this species measure 17— 2 2 X 9— 1 1 ^m , (17.5— 23.5 X 9.5— 14 o f the K e w specimen) and paraphyses, consisting o f numerous articles, are 8 — 1 0 um thick w ithout lobed apex. A ccordin g to Dennis (1968) the ascospores measure 17— 20 (— 23) X 9— 1 0 (— 13) um and the apex o f closely septate and comm only forked paraphyses is 7— 10 ^ m w ide. The cojour o f apothecia w as described black-brown by Cooke (1879), Phillips (1893) and Dennis (1968). , References

,

CO O KE M. C. (1879): M ycographia, seu leones Fungorum. 1. Discomycetes. — London. D E N N IS R. W. G. (1968) : British Ascomycetes. — Lehre. E C K B L A D F.-E. (1968): The genera o f the Operculate Discomycetes. A re-evaluation o f their taxonomy, phylogeny and nomenclature. — Nytt. Mag. Bot., Oslo, 15: 1— 191. G A M U N D I I. J. (1970): H allazgo de Acervus aurantiacus Kanouse en L a A rgentina (Discomycetes.) — Bol. Soc. Argent. Bot. 13: 126— 128. G A M U N D I I. J. (1975): Fungi, Ascomycetes, Pezizales. — In : Flora criptogäm ica de Tierra del Fuego, 10: 1— 184. Buenos Aires. H E N N IN G S P. (1902) : Fungi blumenavienses 2. a cl. A lfr. M öller lecti. — H edw igia 41: 1— 33. K A N O U S E B. B. (1938) : Notes on new or unusual M ichigan Discomycetes. 5. — Pap. M ichigan Acad. Sei. 23: 149— 154.' K O B A Y A S I Y. (1960) : Ascosparassis, a inew genus o f discomycetes. — Bull. Nat. Sei. Mus., Tokyo, 5: 44— 46. K O R F R. P. (1957a.) Nom enclatural notes. 2. On Bulgaria, Phaeobulgaria and Sar­ cosoma. — M ycologia, N ew Y ork, 49: 102— 106. K O R F R. P. (1957b.): T w o bulgarioid genera: G aliella and Plectania. — M ycologia, N ew York, 49: 107— 111. K O R F R. P. (1963) : Discomycete flora o f Asia, Precursor 2 : A. revision o f the genera Acervus and Ascosparassis and their new position in the Pezizales — Lloyd ia 26: 21— 26. K O R F R. P. (1970) : Nom enclatural notes. 7. Fam ily and tribe names in the Sarcoscyphineae (Discomycetes) and a new taxonomic disposition of the genera. — Taxon 19: 782— 786. K O R F R. P. (1972) : Synoptic key to the genera of the Pezizales. — M ycologia, N ew Y ork, 64: 937— 994. K O R F R. P. (1973): Discomycetes and Tuberales. — Cbapt. 9. in: The Fungi, An Advanced Treatise, eds. Aisw orth, G. C., F. K. Sparrow, Jr. and A. S. Sussman. 4A : 249— 319. L E G A L M. (1953): Les Discomycètes de Madagascar. — Prodr. Flore M ycol. Madag. 4: 1— 465. L E G A L M. (1959) : Discomycètes du Congo Belge d’après les récoltes de M adame Goosens—Fontana. — Bull. Jard. Bot. Etat, 29: 73— 123.

250

M ORAVEC: DISCOMYCETES FROM AFR IC A L E G A L M. (I960): Discomycètes. Flore iconographique des champignons du Congo. Illustrée par M m e M. Goossens-Fontana. — 9: 167— 193. L E G A L M. (1969) : Position taxonomique du genre Phaedropezia L e Gai et révision de la fam ille des Humariaceae. — Bull. Soc. Mycol. Fr. 85: 5— 19. M O R A V E C J. (1978): Fungi of K ilim an jaro — 1. Discomycetes, Pezizales. — Ces. Mykol., Praha, 32: 70— 78. P F IS T E R D. H. (1972): Notes on Caribbean Discomycetes. 1. Cytological evidence fo r the exclusion of Phaedropezia from the Sarcoscyphaceae. — Caribbean Jour. Sci. 12: 39— 40. P F IS T E R D. H. (1975): The genus Acervus (Ascomycetes, Pezizales). — Occ. Pap. F arlow Herb. 8: 1— 11. P H IL L IP S W. (1887) : A manual of the British Discomycetes. — London. R IF A I M. A. (1968) : The Australasian Pezizales in the Herbarium of the Royal Botanic Gardens K ew . — Verh. Konink. Ned. Akaid. Wertensch., A fd . Natuurk., Tw eede Reeks 57: 1— 295. S E A V E R F. J. (1928) : The North Am erican Cup-fungi. Operculates. — N ew York. SV R C E K M. (1971) : Tschechoslowakische A rten der Discomyzetengattung Scutellinia (Cooke) Lamb, emend. L e Gal (Pezizales). 1. — Ces. Mykol., Praha, 25: 77— 87. A ddress of the author: Jiří Moravec, Sadová 21/5, č. 336, 679 04 Adam ov u Brna, Czechoslovakia.

251

P an karditis při disem inované lidské absidióze Pancarditis in disseminated human absidiosis P e tr Fragner, P avel M iřejovsk ý a M arcela Lukášová M ykopatologické pozorování karditidy při diseminované m ukorm ykóze člověka je podle literatury dvacáté páté a kultivační záchyt Absidia co­ rym bifera jako jejíh o vyvolavatele teprve druhý. Šlo o 471etého muže s chronickou m yeloidní leukémií, postterapeutickou atrofií kostní dřeně, těžkou, smrtící mukormykotickou pneumonií a disem inací m ykózy do srdce a ledvin. P ři pankarditidě bylo m axim um změn v myokardu, průvodná nástěnná endokarditis nemá v literatuře obdoby.

M ycopathological report is presented on a case of carditis in disseminated mucormycosis, the 25th such case according to literature and a second one w here Absidia corym bifera was proved by cultivation. A 47-year old man suffering from chronic m yeloic leukaemia, developed bone m arrow atrophy after cytostatic treatment, and died from a serious muoormycotic pneumonia; dissemination o f mycosis was found in the heart and kidneys. M yocardial lesion prevailed in pancarditis, and mural endo­ carditis was quite unique.

Üvod Absidia corym b ifera (Cohn in Lichtheim ) Saccardo et T rotter je pro člověka a zvířata silně patogenní a v y vo lá vá — m im o jin é — generalizované a disemi­ nované m ykózy s postižením traktu dýchacího, zažívacího a mozku. Přesto však je kultivačně podložených onemocnění z n ovější doby velm i málo. Otitidu popsali H alw egová a K rak ów k a (1968), Fragn er a Maňák (1968) u vedli m ukorm ykózu v trepanační dutině a Schwarz (osobní sdělení 1967) pozoroval v Cincinnati granulom v kůži hrudníku. Disem inované onemocnění s postižením srdce popsali E l-A n i a Dhar (1982). Kultura, kterou izolovali E l-A n i a Dhar, odpovídala podle popisů spíše A . ramosa (Lindt) Lendner. Zm ínění autoři však uznávali synonymiku A. ramosa — A . cory m ­ bifera, která byla v posledních letech často obhajována, jin d y diskutována. Proti této možné synonymice nemáme námitek, ale otázku zde nehodláme rozebírat.

K ö n ig et al. (1967) izolovali A . cory m b ifera z m ykotických změn v mízních m ezenteriálních uzlinách u mladého skotu. Englishová a Luckeová (1970) po­ psaly m ukorm ykózu cervikálních uzlin a laryngu u psa, vyvolan ou atypickým kmenem A . corym bifera. Pohlenz et al. (1973) u vedli hromadné, akutní, ulcerující onemocnění předžaludků a tenkých střev skotu. Fragner, V ítovec et V ladík (1975) a V ítovec, V ladík et Fragner (1976) popsali z různých hledisek uzlinovou absidiózu vepře. Postižení vzdušných vaků a ledvin papouška je předm ětem sdělení D awsonové et al. (1976). Naše sdělení uvádí generalizované, plicní a srdeční onemocnění s histologicky a kultivačně prokázanou A bsidia corym bifera. Pokud je nám známo, je to první kultivačně doložený rozsev A. cory m b ifera u člověka v Československu a druhý ve světovém písemnictví. Vlastní

pozorování

Klinické

údaje

U 471etého muže vyšetřovaného pro krvácení do sítnice byla diagnostikována chronická m yeloidní leukémie s Ph 1 chromozómem a známkami m yelofibrózy. Byl

252

FRAGNER, M lREJO VSKÝ A LU K Á ŠO V Á : ABSIDIÓZA léčen kortikoidy až do akutního zvratu onemocnění po 6 měsících. Po dvou cytostatických kůrách pak došlo k poklesu leukocytů v perifern í k rvi z 59000 až na 300. Přidru žila se oboustranná pneumonie, na kterou pacient přes kombinovanou antim ikrobiální a antimykotickou léčbu (Cephemazin, Tikarpen, Am ikin, Colimycin, Gentamycin, Daktarin, N izoral) za 14 dní zem řel v septickém stavu. C elkové trvání choroby bylo 8 měsíců. Patologický

nález

P ro leukém ii makroskopicky svědčilo asi dvojnásobné zvětšení jater, sleziny a zduření většiny uzlin. H istologicky v nich byla patrná infiltrace m ladým i elem enty granulocytární řady, často s pozitivní oxydázovou reakcí v cytoplazmatu. Fem orální dřeň byla červená, histologicky však celkový obraz odpovídal pokročilé, dřeňové a tro fii s náznaky fib ró zy a krevním i výrony. V ýron y byly vzhledem k hemoragické diatéze i leckde v podkoží.

Substrátem m ykózy byla především pneumonie a karditis, které jsou níže podrobně popsány. D ále se m ykóza p rojevila nepatrným i, povrchovým i, ulcerózním i změnami na hrtanové příklopce a diseminací drobných, nekrotických ložisek septikopyem ického rázu v ledvinách. Na plicích s fib rin o vý m i nálety na pleuře b y ly nápadně zvětšené, tuhé a prokrvácené oba horní a p ravý dolní lalok, kde byla asi 25 mm velká, neostře ohraničená rozpadová dutina. V rozsahu změněné tkáně b y ly vidět mnohočetné, zčásti odbarvené trom by v řadě cév různého kalibru. H istologicky šlo o nekrotizující hem oragickou pneumonii s m inim ální in filtrací nejspíše leukem ickým i elem enty a se zánětlivým i trom bózam i žilních a tepenných větví (obr. 1 ). Srdce mělo na zadní stěně levé kom ory zkalený epikard a pod ním transmurální ložisko vzhledu infarktu asi 25 mm velké. Pod ním vyčn íval valovitě do kom ory 1 cm ve lk ý nástěnný trombus (obr. 2). H istologicky byla v epikardu a hlavně na jeho povrchu vrstva houbových vláken, tmelená m alým množstvím fibrinu s ojedinělým i elem enty zánětlivého výpotku a proliferu jícím i .mesoteliem i. V kom pletní nekróze svalovin y b y ly zaujaty trom bózované arteriální větve, z nichž masy houbových vláken pron ikaly do okolí m ezi svalové buňky, aniž by b y ly provázeny, krom ě výronů, zánětlivou infiltrací. Růst houbových vláken v endokardu a nástěnném trombu rovněž navazoval na m ykotický trombus v subendokardiálně uložené větší arteriální větvi.

Mykologie Mikroskopický nález vláken v histologických prepa­ r á t e c h . V plíci (jak v trombech, tak i v nekrózách) (obr. 2, 3) jsme prokázali nesepfovaná, deform ovaná vlákna, 2,5— 8,5 ¿¿m (nejčastěji kolem 4,5 ¿¿m) s čet­ nými, převážně krátkým i větvem i nebo s pahýly po nich. Na povrchu srdce jsm e nalezli nepravidelnou a poměrně řídkou spleť větvených, neseptovaných a deform ovaných vláken, 2,5— 6,5 u m v průměru, z nichž některá prorůstala hluboko do tkáně (obr. 4 a v textu). V osrdečnikovém vazivu byla na několika místech vlákn a uspořádána převážně rovnoběžně s povrchem orgánu a tak bustě propletena, že činila dojem organizovaného houbového' pletiva (obr. 4). V preparátech barvených podle Grocotta byla vlákna různě sytě hnědá až černá, při barvení P A S intenzívně červená, při barvení hem atoxylinem a eosinem světle růžová nebo červená a proti okolí těžko rozeznatelná. 253

Č e s k á m y k o l o g i e 37 (4) 1983 Makroskopický vzhled k u l t u r na šikmém Sabouraudově glukózovém agaru s aneurinem. P ři 24 ° C : po 24 hodinách souvislý, velm i nízký nárůst, krém ově zbarvený a vlh k ý; po 2 dnech asi 3— 5 mm vysoký, bílý, chm ýřitý povla k ; po 4 dnech vysoké, bělavé chm ýří vyplň ovalo tém ěř celý prostor zku m avky a jen v horní části začínalo lehce šednout. »

~~7' -

~

k -á s

'

-v

Absidia corym bifera na povrchu i uvnitř epikardu. Grocott. Zvětšeno asi lOOOkrát. Absidia corym bifera on and beneath the epicardial surface. Grocott. M agn iL approx. 1000X-

P ři 37 ° C : po 24 hodinách souvislý, b ěla vý nárůst, asi 2— 3 mm vysoký, v horní části lehce šedavý; po 2 dnech asi 3— 5 mm vysok ý povlak, v horní polovině světle šedý; po 4 dnech vysoké, šedavé chm ýří vyplň ovalo tém ěř celý prostor zkum avky, v horní části bylo tmavší. M i k r o s k o p i c k ý v z h l e d k u l t u r po 7 dnech byl při 24°C i 37 °C v základních rysech stejný: sporangia hruštičkovitá, 30— 60 (— 70) « m v prů­ měru, nejčastěji kolem 40 L«m ; kolum ely oválné, hruškovité, lopatičkovité, 8— 15 (— 20)- X 10— 22 (— 40) ¿¿m, některé s kolárkem , ale bez výrůstků; sporangiospory ku lovité a nepravidelně bram borovité, 2— 4,5 « m a současně ovál­ né, 2— 4,3 X 3— 4,3— 6,5 jitm, nejčastěji kolem 3 X 4 um.

Diskuse K ard itid a jako součást diseminované m ukorm ykózy je relativně řídkým je ­ vem : v e větších přehledech (Baker 1971, V irm ani et al. 1982) je zm íněno celkem jen 24 pacientů. V naprosté většině jd e o jen histopatologický záchyt (B aker 254

FRAGNER, M lREJO VSKÝ A LU K Á ŠO V Á : ABSID IÓ ZA 1971), takže chybí kultivace a podrobnější určení vyvolavatele. O kardiální absídióze je první zpráva teprve z poslední doby (E l-A n i et D har 1982). Na srdci může m ukorm ykóza postihnout kterékoli struktury, m yokard však tém ěř pra­ videlně (v m yokardu bylo též m axim um změn u našeho pacienta). V íckrát je popsána chlopňová lokalizace m ukorm ykózy, zčásti po kardiochirurgických výkonech (V irm an i e t al. 1982); pro parietální endokarditidu námi pozorovanou však chybí analogie v literárních, ne všude dost přesných popisech. Perikarditis při zygom ykóze, jakou jsm e zachytili, je zmíněna jen jedenkrát (V irm ani et al. 1982). A fin ita k cévám, vznik trom bóz a trom bangiitid, jsou charakteristické pro celou skupinu m ukorm ykóz a absidióza v tom není výjim kou . Ojedinělost endokarditidy proto působí poněkud paradoxním dojmem. Jde však o to, že před­ nostně jsou m ykózou osazovány endoteliální plochy již předem poškozené, jak ukázaly v našem pozorování mnohotné plicní trom bovaskulitidy při pneum onii a nástěnná endokarditis pod m ykotickým ložiskem v kom orovém m yo­ kardu. Stejně důležitý ja k o vázotropie je u mukoraceí sklon šířit se po pře­ form ovan ých plochách (V irm ani et al. 1982) nebo štěrbinách a zakotvovat se prorůstáním do jejich povrchů. D obře to dokum entovalo šíření absidie po epikardu nad m yokardiální nekrózou, ted y jakási „in fa rk to vá perikarditis“ , a intercelulární pronikání houbových vláken při evoluci nekrotizující m yokarditidy. U všech m ukorm ykotickýeh karditid (Baker), krom ě kardiochirurgických kom plikací (Virm ani), jd e současně o inhalační plicní mykózu. I podle našeho pozorování byla tedy prim ární m ykotická pneumonie, kom plikovaná sekun­ dárně m ykotickou plicní trom boflebitidou, předpokladem ' hematogenní diseminace s terciárním i, m ykotickým i trom bovaskulitidam i v m yokardu a jinde. Tkáňová odezva na absidii měla, d ík y arteriálním trom bózám či trom barteriitidám , ischemicko nekrotický ráz s m izivou zánětlivě in filtra tivn í složkou. A rea k tivn í šíření m y k o fy t jistě mohlo být poněkud ovlivněno intervalem 40 hodin m ezi úm rtím a pitvou. D ůležitější však bylo, že leukem ický pacient byl v těžké agranulocytóze. Chabost zánětlivé reakce je u oportunních m ukor­ m ykóz pravidlem , protože stereotypně kom plikují stavy s defektní obranou proti infekcím . Nutno však zdůraznit, že je ta k ový způsob reakce skutečně dán jen situací makroorganism u a n ik oliv vlastnostm i absidie. Svědčí o tom jak granulom atózní charakter porcinní absidiózy, kterou jsm e před časem studovali (F ragn er et al. 1975, V íto v ec et al. 1976), tak polym orfon u kleám í odpověď u předešlé absidiové karditidy (E l-A n i et Dhar 1982). Literatura B A K E R R. D. (1971): Mucormycosis. Pp. 832— 918 in Baker R. D. et al.: The pathologic anatomy of mycoses; Handbuch der speziellen pathologischen Anatom ie und Histologie. — 3,5. Berlin — H eidelberg — N ew York. D A W S O N CH. O., W H E E LD O N E. B. et M C N E IL P. E. (1976): A ir sac and renal mucormycosis in an A friča n gray parrot (Psittacus erithacus). — A via n Dis. 20: 593— 600; ref.: Mykosen (1977): 20: 70. E L -A N I A. S. et D H A R V. (1982): Disseminated mucormycosis in a čase of m etastatic carcinoma. — Am er. J. Clin. Path. 77: 110— 114. E N G L IS H M. P. et L U C K É V. M. (1970): Phycomycosis in a dog caused by unusual strains of Absidia corym bifera. — Sabouraudia 8: 126— 132. F R A G N E R P. et M A Ň Á K J. (1968): Absidia corym bifera in der Trepanationshóhle nach tympanoplastischer Operation. — Ces. M ykol. 22: 68— 76.

255

Č e s k á m y k o l o g i e 37 (4) 1983 F R A G N E R P., V ÍT O V E C J. et V L A D ÍK P. (1975): Absidióza vepře. — Ces. Mykol. 29: 119— 123. H A L W E G H. et K R A K Ó W K A P. (1968): G rzybica (M ukorm ykoza) ucha zew netrznego w yw olana przez Absidia lichtheim ii. — Otolaryng. Polska 22: 713— 717. K Ö N IG H., N IC O L E T J., L IN D T S. et R A A F L A U B W. (1967): Einige Mukormykosen bei Rind, Schwein, Katz, Reh und Flamingo. — Schw eizer Arch. Tierheilk. 109: 260— 268. P O H L E N Z J., -EHRENSPERGER F. et BREER C. (1973): Spontane Todesfälle in­ fo lge Mukormykose des Vormagens beim Rind. — Schw eizer Arch. Tierheilk. 115: 161— 168. V IR M A N I R., C O N N O R D. H. et M c A L L IS T E R H. A . (1982): Cardiac mucormycosis. A report of fiv e patients and review of 14 previously reported cases. — Am er. J. Clin. Path. 78: 42— 47. V ÍT O V E C J., V L A D ÍK P. et F R A G N E R P. (1976): Disseminierte M ukor-M ykose-Absidia corym bifera der Lym phknoten beim Schwein. — Mykosen 19: 117— 123. A d resy autorů: RNDr. P. Fragner, m ykologické odd. Hygienické stanice Středo­ českého kraje, Apolinářská 4, 128 00 Praha 2; M UDr. P. M iřejovský, CSc., I. patologickoanatom ický ústav F V L U K , Studničkova 2, 128 00 Praha 2; M UDr. M. Lukášová, Ústav hem atologie a krevní transfuze, U nemocnice 1, 128 20 Praha 2.

>

Č E S K Á M Y K O L O G IE — Vydává Csó vědecká společnost pro m ykologii v Academ ii, nakladatelství ČSAV, Vodičkova 40, 112 29 Praha 1. — Redakce: Václavské nám. 68, 115 79 Praha 1, tel.: 26 94 51 —59. Tiskne: Tiskařské závody, n. p., závod 5, Sámova 12, 101 46 Praha 10. — Rozšiřuje PNS. Inform ace o předplatném podá ¡a objednávky p ři­ jím á každá administrace PNS, pošta, doručovatel a PN S-Ú E D Praha. O bjednávky do zahraničí vyřizu je PN S — ústřední expedice a dovoz tisku Praha, závod 01, adm ini­ strace vývozu tisku, K afk ova 19, 160 00 Praha 6. Cena jednoho čísla 8,— Kčs, roční předplatné (4 sešity) Kčs 32, —. (T yto ceny jsou platné pouze pro Československo.) — Distribution right in the western countries: Kubon & Sagner, P. O. B ox 34 01 08 D-8000 München 34, GFR. Annual subscription: Vol. 37, 1983 (4 issues) DM 84,— . Toto číslo vyšlo v listopadu 1983. © Academia, Praha 1983.

256

ČESKÁ

I

MYKOLOGIE

I

I

I I

M Y K O L O G IA C E C H IC A

Č tvrtletník Čs. vědecké společnosti pro m ykologii k šíření znalosti hub po stránce vědecké i praktické

I I

I I I I

I

I

R O Č N ÍK X X X V II

R edigoval

doc.

RNDr.

Zdeněk

Urban,

DrSc.,

s redakční

radou,

kterou

tvořili:

RNDr. Dorota B rillová , CSc., RNDr. P e tr Fragner; MUDr. Josef H erin k ; RNDr. Věra Holubová, CSc.; RNDr.

František Kotlaba, CSc.; RNDr.

V la d im ír

M usílek, CSc.;

doc. RNDr. Jan Nečásek, CSc.; ing. Cyprián Paulech, CSc.; prof. RNDr. V la d im ír Rypáček, DrSc., člen korespondent Č S A V ; RNDr. M iloslav Staněk, CSc.; RNDr. M irk o Svrček, CSc. (výkonný redaktor).

V Praze 1983

OBSAH

I

D ITR IC H , O. a O TČ EN ÁŠEK, M.: M ykologická a ekologická charakteristika derm atofyta Microsporum p e r s ic o lo r ...................................................................... 42 F R A G N E R , P., K U L H Á N K O V Á , J. a L U K Á Š O V Á , M.: Mukormykóza mozku vyvolaná Mucor p u s illu s ......................................................................................... í)0 FR A G N E R , P. a M lR E JO V S K Ý , P.: N eobvyklé tvary kryptokoků v lidské tkáni a v kultuře. Popis generalizovaného onemocnění a přehled výskytu kryptokokóz v CSSR .................................................................................................... 35 FR A G N E R , P., M lR E JO V S K Ý , P. a L U K Á Š O V Á , M .: Pankarditis při diseminované lidské a b s i d i ó z e .................................................................................. 252 H E R IN K , J. a Pouzar, Z.: A lb ert P ilát (2. 11. 1903 — 29. 5. 1974) — osobnost 193 a d í l o .................................................. H O LU B O V Á -JE C H O V Á , V.: Studie o kubánských hyfomycetech 1...................... 12 K L Á N , J.: Tm avobělka kosatcová v Československu (lupenaté,čirůvkovité) 52 K L U Z Á K , Z.: V II. celostátní m ykologická konference (České Budějovice, 13.— 18. září 1 9 8 2 )..................................................................................................... 56 K O T L A B A , F. a PO U Z A R , Z .: Taxonom ické a nomenklatorické poznámky o Trametes cervina a Ganoderma a tk in s o n ii.................................................. 49 M O RAVEC , J .: Několik operkulátních diskomycetů ze střední a východní A frik y 237 M Ú LLE R , J. a S K A L IC K Ý , V.: Příspěvek k poznání druhů rodu Peronospora na Astragalus s. 1................................................................................................. 1 ONDŘEJ, M .: K výskytu hub rodu Drechslera Ito a Dendryphion W allroth (Fungi im perfecti) na lnu v Č eskoslovensku.................................................. 72 — Výskyt druhů rodu Ascochyta Lib. na rostlinách čeledi Apiaceae . . . 77 P O U Z A R , Z.: Taxonom ické a nomenklatorické poznámky k některým čeledím velkých h u b .....................................................................................................172 — Taxonom ické studie o resupinátních houbách I I ......................................... 206 R Y B N IK Á R , A., D IT R IC H , O. a P Y T E L K A , F.: L yofilizace některých kultur d e r m a t o f y t ů .....................................................................................................93 Ř E PO V Á , A .: Půdní m ikrom ycety rezervace „Voděradské bučiny“ ve středních Čechách ...........................................................................................................19 SVRČEK, M .: N ové nebo méně známé diskomycety. X I I ................................................65 — K sedmdesátinám MUDr. Jiřího Kubicky . 101 — N ové a vzácnější Agaricales z Č e c h .....................................................................212 ŠEBEK, S.: K rom bholzovy m ykologické l o k a l i t y .......................................................... 83 — Zpráva o X X I. valném shromáždění Čs. vědecké společnosti pro mykologii, konaném dne 13. IX . 1982 106 — Lysohluávka česká — Psilocybe b o h e m ic a ........................................................ 177 — Zpráva o činnosti Československé vědecké společnosti pro m ykologii při Č S A V v roce 1982 ........................................................................................ 182 — Významná výročí členů Čs. vědecké společnostipro m ykologii při Č S A V v r. 1983 . 185 U R B A N , Z. a M A R K O V Á , J.: Ekologie a taxonomie Puccinia graminis Pers. v Č eskosloven sku ...........................................................................................................129 V Á Ň O V Á , M.: Rod Absidia van Tiegh. (Mucorales) v Československu. II. . 151 Nové

n á l e z y h u b v Č e s k o s l o v e n s k u . 20. Leptoglossum polycephalum (Bres.) Moser (J. K u b ič k a ).............................................................................99

A b s t r a k t y r e f e r á t ů přednesených na V II. celostátní m ykologické konferenci v Českých Budějovicích, 13. —18. IX . 1982 ......................................

108

R e f e r á t y o l i t e r a t u ř e ....................................................................60 —62, 76, 98, 171 Erratu

.........................................................................................................................63

O b s a h r o č n í k u 36 (1 98 2) j m e n h u b (M. S v r č e k )

a seznam

rodových

a druhových

O b s a h r o č n í k u 37 (1 98 3) j m e n h u b (M. S v r č e k )

a seznam

rodových

a druhových

I I I I I I I ■ I I I I I I ■ I H I I I I I H H H H H H H H H H H H H

■ ■

Contentus D IT R IC H , O. et O TČ E N Á Š E K , M.: A mycological and ecological study o f dercatophyte M icrosporum p e r s i c o l o r ................................................ 42 FR A G N E R , P., K U L H Á N K O V Á , J. et L U K Á Š O V Á ,-M .: Cerebral mucormyco­ sis caused by Mucor p u s illu s .............................................................90 F R A G N E R , P. et M lR E J O V S K Ý , P.: Unsuual shape of cryptococci in human tissue and in culture. A case of disseminated infection with a survey of cryptococcusis in Č S S R .............................................................35 FR A G N E R , P., M lR E J O V S K Ý , P. et L U K Á Š O V Á , M.: Pancarditis in dissemi­ nated human a b s i d i o s i s .................................................................. 252 H E R IN K , J. et P O U Z A R , Z.: A lbert Pilát (2. 11. 1903 - 29. 5. 1974) . . . . 193 H O LU B O V Á^JE C H O V Á, V.: Studies on Hyphomycetes from Cuba I. . 12 K L Á N , J .: M elanoleuca iris in Czechoslovakia (Agaricales, Tricholomataceae) 52 K L U Z Á K , Z.: 7th Conference of Czechoslovak m y c o lo g is ts ................. 56 K O T L A B Á , F. et P O U Z A R , Z.: Taxonom ic and nomenclatural notes on Tram etes cervina and Ganoderma a t k in s o n ii.......................................... 49 M O R AV E C , J.: Several Operculate Discomycetes from Central and East A frica 237 M Ü LLE R , J et S K A L IC K Ý , V.: Beitrag zur Kenntnis der Peronospora-Arten auf Austragalus s. 1.................................................................................... 1 ONDŘEJ, M .: Zum Auftreten von Pilzen der Gattungen Drechslera Ito und Dendryphion W allroth (Fungi im perfecti) auf dem Flachs in der Tsche­ ............................................................................................................72 choslowakei — A u ftreten der Gattung Ascochyta Lib. an Pflanzen der Fom ilie Apiaceae 77 P O U Z A R , Z .: Taxonomie and nomenclatural notes on some fam ilies of larger f u n g i ..................................................................................................172 — Taxonom ic studies in resupinate fungi I I ......................................... 206 R Y B N IK Á R , A., D ITR IC H , O. et P Y T E L A , F.: Lyophilization of some cultures of d e r m a t o p h y t e s ................................................................................ 93 R E P O V Á , A .: Soil micromycetes of forest reserve „Voděradské bučiny“ in Central B o h e m i a ................................................................................ 19 SVRČEK, M.: N ew or less known Discomycetes. X I I ................................ 65 — MUDr. Georgius Kubička septuagenario ad s a lu te m !................ 101 — N ew or uncommon Agaricales from B o h e m ia .............................212 ŠEBEK, S .: Localities of mushrooms cited in the m ycological works of V. J. Krom bholz ............................................................................................................ 83 — De activitate Societatis Bohemoslovaciae pro scientia mycologica anno mycologica anno 1982 .................................................................................... 106, 182 — Böhmischer K ahlkopf — Psilocybe b oh em ica ................................... 177 — Bedeutsame Gedenkstage unserer Vereinsm itglieder im Jahre 1983 . . 185 U R B A N , Z. et Marková, J.: Ecology and taxonomy o f Puccinia graminis Pers. in Czechoslovakia .................................................................................................... 129 V Á N O V Á , M.: Genus Absidia van Tiegh. (Mucorales) in Czechoslovakia. I I ............................................................................................................... 151 C z e c h o s l o v a k r e c o r d s . 20. Leptoglossum polycephalum (Bres.) Moser (J. K u b ič k a )............................................................................................ 99 A b s t r a c t s o f p a p e r s delivared at the 7th Conference of Czechoslovak mycologists held at České Budějovice, 13—18 September, 1982 . . . . References

.

.

.

108

6 0 -6 2 ,7 6 ,9 8 ,1 7 1

E r r a t u m ................................................................................................... 63 C o n t e n t u s et i n d e x n o m i n u m g e n e r u m f u n g o r u m v o l . 36 (1 98 2) (M. S v r č e k )

atque

specierum

C o n t e n t u s et i n d e x n o m i n u m g e n e r u m f u n g o r u m v o l . 37 (1 98 3) (M. S v r č e k )

atque

specierum

:?

Obrazy na tabulích — leones in tabulis Černobílé tabule — Tabulae albonigrae I. —IV. — Cryptococcus neoformans (Sanfelice) Vuillem in V.—VI. — M icrosporum persicolor (Sabouraud) Guiart et Grigorakis V II. — M u cor pusillus Lindt V III. - MUDr. Jiří Kubička IX . — Absidia spinosa Lendner X. — Absidia spinosa var. biappendiculata Rail et Solheim X I. — Absidia cylindrospora Hagem X II. — Psilocybe bohemica Šebek X III. —X V I. — Absidia corym bifera (Cohn et Lichtheim ) Sacc. et Trotter

. \ ^

"

Platné publikace jmen čeledí — Nomina familiarum valide publicata Amanitaceae Heim ex Pouzar 173 — Asterostromataceae (Donk) Pouzar 173 — C oprtnaceae Heim ex Pouzar 174 — Cortinariaceae Heim ex Pouzar 174 — Faerberiaceae Pouzar 174 — Tricholom ataceae Heim ex Pouzar 175. Nové taxony a nová přeřazení — Taxa nova atque combinationcs novae Nové rody — Genera nova: Cystopezizella Svrček 67 — Elaphocephala Pouzar 206. Nový podrod — Subgenus novum: Galzinia subgen. Haplogalzinia Pouzar 211. Nové druhy — Species novae: Acervus lusakianus J. M oravec 240 — Agrocybe stepposa Svrček 233 — Ascochyta carvi Ondřej 81 — Coprinus pusillulus Svrček 233 — Elaphocephala iocularis Pouzar 206 — Galerina corcontica Svrček 234 — Galerina d etriticola Svrček 235 — Galzinia forticipata Pouzar 209 — Hamatocanthoscypha sulphureocitrina Svrček 65 — Hyaloscypha amyloideopilosa Svrček 65 — M egalodochium in flatum Holubová-Jechová 16 — Peziza pseudosterigmatizans J. M oravec 248 — Phaeohelotium sam aricolum S vr­ ček 67 — Psilocistella fonticola Svrček 66 — Psilocybe bohemica Šebek 177 — Spadicoides cubensis Holubová-Jechová 17 — Scutellinia furcatopila J. M oravec 245. Nové odrůdy — Varietates novae: Acrodictys elaeidis var. cubensis Holubová-Jechová 12 — Catenularia euneiform is var. m in or Holubová-Jechová 14 — C hloridium reniform e var. m inor Holubová-Jechová 16. Nová přeřazení — Combinationes novae: Antrodia cervina (Schw.) Kotlaba et Pouzar 50 — Brachysporiella arengae (Matsus­ hima) Holubová-Jechová 14 — Conocybe m icrospora (Velen.) Svrček 215 — Cysto­ pezizella conorum (Rehm) Svrček 69 — Cystopezizella vencelai (Velen.) Svrček 70 — Drechslera lin i (Gentner) Ondřej 74. Index rodových a druhových jmen hub 37. ročníku (1983) Index nominum generum atque specierum íungorum vol. 37 (1983) A . — aberrans, Conocybe 212, 230 — abietina, Hohenbueh. 109 — Absidia 19, 24, 27—30, 90, 151—171, 252—255 — Acervus 237—241 — Acrem onium 115 — Acrodictys 12, 13 — acuaria, Macrophoma 111 — acuum, Clavidisc., Dasysc., Helot., Phialea 68; var. carneum, Helot. 68 — adspersum, Ganod. 108 — adusta, Bjerkand. 116 — Aecidium 132 — aegerita, A grocybe 123, 125 — aegopodii, Marsson. 81 — aequaductum, Fusar. 115 — Agaricus 122, 200 — Agrocybe 123, 125, 212, 221—223, 230, 233 — ajelloi, Trichophyt. 94—97 — albidum, Penicill. 19, 26—30 — albidus, Cantharel., Gerron., Hygroph. 100;

4

i

•

Cryptococc., var. albidus, var. diffluens 39 — albo-atrum, Verticil. 115 — alln, B otry­ tis 113 — A llophylaria 69 — alphitoides, Microsph. 110, 111 — altaini, Mycoclad. 156, 157 — Alternaria 29, 30, 74, 113, 115, 127 — alternata, Altern. 74, 115 — Am anita 101, 121, 122, 128, 173 — ambigua, Conocybe 212 — amyloideopilosa, Hyalosc. 65 — A n el■laria 174 — anethicola, Ascochyta 80 — angelicae-sylvestris, Diplod. 80 — angulatum, Trichoclad. 110 — anomala, Absidia 155 — Antinoa 68, 69 — antipus, Conocybe 212 A. — Antrodia 49 —51 — arengae, Brachyspor., Sporidesm. 14 — A rm illaria 175 — aromatica, Ascochyta 80 — arrhizus, Rhizopus 28 —30 — Arthrinium 25, 28 — Arthroderma 118 — arvensis, Agaric. 122 — Ascochyta 77 —82, 110 — Ascosparassis 240 — Aspergillus 28 —30, 112, 125, 126 — Asterodon 173 — Asterostroma 173 — astragali, Peronosp. 1— 11 — astragalina, Peronosp. 1— 11 — astragali-purpurei, Peronosp. 2 — atkinsonii, Ganod. 49 —51 — aurantiacus, Acervus 237 —239 — aurea, Conocybe 212 — Aureobasidium 74 — auriscalpium, Hohenbueh. 110 — avellanae, Pezizella 68, 69 — avenaceum, Fusar. 114, 118. B. — badio-berbis, Scutell. 248 — badius, Polyp. 201 — bambusicola, Midotiops. 241, 242 — baumii, Phellin. 201 — bassiana, Beauver. 29 — Beauveria 29 — Belonium 69 — berberidis, Aecid. 132 — biforae, Ascochyta 77 — bina, Spadicoides 18 — Bjerkandera 116 — blakesleeana, Absid. 168 — bohemica, Psiloc. 177—181 — Boletus 50, 121 — boltshauseri, Ascochyta 110 — borealis, Climacocyst. 116 — Botrytis 113 — Brachycladium 72 — Brachysporiella 12—14 — brevicompactum, Penicill. 28 — brunneola, Cono­ cybe 216, 231 — bucknalli, Cystolep., Lepiota 216, 231 — bulbifera, f. biospora, Conocybe 214 — byssoidea, Botrytis 113. C. — cactorum, Phytophth. 117 — Calocybe 175 — Caloscypha 239, 240, 242 — Calyptella 175 — calyptrata, Galer. 227 — caninus, Mutin. 216, 231 — canis, Microspor. 94—97 — Cantharellula 175 — Cantharellus 99, 100 — capillata, Absidia 151, 152, 162, 164 — carnosum, Ganod. 50, 51 — carnosus, Polyp. 50 — carpatica, Cotylid., Skepper. 201; Spadicoides 18 — carvi, Ascochyta 77—79, 81, 82 — Catathelasma 175 — Catenularia 12, 14 — caudata, Pezizella 70 — cejpii, Scutell. 248 — Cejpomyces 208 — cervina, Antrodia, Tramet. 49—51 — cervinus, Coriolell. 49—51; Bolet. 50 — chaerophylli, Ascochyta 77—81 — Chamaeota 173 — chinensis, Phellin. 201 — chionea, Peziza, Pezizella 69 — Chloridium 12, 15, 16 — chrysogenum, Penicill. 19, 24, 27—30, 115 — Chrysosporium 28, 30 — chudei, Plect., Sarcosc. 244, 245 — cichoracearum, Erysiphe 113 — C iliaria 248 — cincta, Cytosp. 126 — cinerascens, Melanol. 55 — cinerea, Botrytis 113 — Cistella 68, 69 — Cladosporium 24, 25, 28—30, 74, 127 — cladosporoides, Cladospor. 30 — clavata, Absidia 166 — Clavidisculum 68 — clavigerum, Penicill. 25, 30 — Climacocystis 116 — Clitocybe 122, 175 — Clitocybula 175 — coccinea, Sarcosc. 245 — Cochliobolus 117 — coerulea, Absidia 151, 152; var. saccardoi 152 — colensoi, Scutell. 246, 248 — Coleosporium 111 — Colletotrichum 112 — Collybia 175 — collybioides, Psiloc. 179 — commune, Schizophyll. 126 — conigenum, Lophoderm. I l l — Conocybe 212—220, 230—232 — conorum, Cystopez., Pezizella 68—70; var. venceslai 68, 70, 71 — consortiale, Altern. 115 — cookei, Microspor. 94—97 — Copelandia 174 — coprinifacies, Hyphol., Psiloc., Stroph. 177, 179, 180 — Coprinus 174, 212, 223, 224, 230, 233, 234 — coprophila, Conocybe 212 — corcontica, Galer. 212, 224, 225, 234, 235 — Coriolellus 49—51 — Coridlus 49 — comealis, Absidia, Lichtheim., Mucor 167 — Cortinarius 174, 201, 214, 231 — corylophilum, Penicill. 25, 28, 30 — corym bifera, Absidia, Lichtheim. 90, 151—153, 159, 164, 166—169; 252—255; var. ramosa 168; var. regnieri 167 — corym bifer, Mucor 166; var. truchisii 166 — Cotylidia 201 — crassum, M elider. 214, 231 — crassus, Cortinar. 214, 231 — Crepidotus 200, 201 — Crinipellis 175 — Cronartium 112 — Cryptocoocus 35—41 — cryptocystis, Conocybe 219 — cubensis, Patella, Scutell. 246; Spadicoid. 15, 17, 18 — culmorum, Fusar. 115, 118 — Cumminsiel'la 112, 132 — cuneiformis, Catenul. 14—16; var. cuneiformis 16; var. m inor 14—16. — Cuphocybe 174 — Curvularia 72 — cyanescens, Hyphol. 179 — cyclopium, Penicill. 29, 30 — cylindrospora, Absidia, Tieghem. 19, 24, 27—30, 151, 152, 156, 157, 161, 162, 166; var. cylindrospora 157; var. nigra 152, 157, 158, 161; var. rhizomorpha 162 — cymosa, Galzin. 210, 211 — Cystolepiota 216, 231 — Cystopezizella 67—71 — Cytospora 112, 126. D. — Dasyscyphus 68 — Delicatula 175 — Dendryphion 72—75 — Dermoeybe 174 — Dermoloma 175 — Descolea 174 — detriticola, Galer. 212, 226—228, 235 — Dictyostelium 127 — digitatum, Penicill. 115 — dilutella, Pezizella 68 — dilutelloides, P ezi­ zella 69 — dipeltae, Peronosp. 2 — Diplodina 80 — Diplomitoporus 50 — diversum, Penicill. 30 — Drechslera 72—75, 115 — dryadeus, Inono't. 108 — dubia, Absid. 167 — dumetorum, Conocybe 212. E. — edodes, Lentin. 125 — effugiens, Pezizella 69 — elaeidis, Acrodict., Septospor., var. elaeidis, var. cubensis 12, 13 — elaeidis, Megalodoch. 17 — Elaphocephala 206, 208, 209 — elegans, Mariannaea 112 — emetica, Russula 109, 128 — Epicoccum 74 —

5

Epidermophyton 94-97 - epispartius, Acervus, Peziza, Phial., Phaedropez. 237-240 — equinum, Trichophyt. 94-97 - Erysiphe 113 - expansum, Melanoleuc. 55 - exigua, var. exigua, Phoma 77, 78, 82 - expansum, Penicill. 115. F. — fabae, Ascochyta 110 — Faerberia 174 — farinosus, Paecilomyc. 24, 29, 30, 115 - fassatiae, Absidia 151, 152, 162 — fastigiata, Inocybe 122 - fellutanum, Penicill. 26, 29 — fimbriatum, Lasiostict. 70 — Flagelloscypha 175 - Flam m ula 201 - flavida, Peziza, Phaedropez. 239 - flavidus, Acervus 239 - flavotingens,. Humar., Peziza, Phaedropez. 237, 239 — flavovirens, Melancon. 125 — floccosum, Epidermophyt. 94—97 — Floccularia 175 — fomentarius, Fomes 116, 124 — Fomes 116, 124 — fonticola, Psilocist. 66 - forcipata, Galain. 206, 209-211 - frequentans, Penicill. 27, 28 - fulgens, Caloscypha 242 - fuliginea, Sphaeroth. 113 - fulva, Aman. 121 - fungico-la, Verticill. 29, 31 — furcatopila, Scutell. 237, 245—248 — furfuripes, Peziza, Phialea 242 — Fusarium 30, 112—116, 118 — fuscoatra, Hum icola 28—30, 115. G. — Gaeumannomyces 117 — Galera 215, 216, 218, 231 — Galerina 128, 174, 212, 224—230, 234, 235 — G aliella 242 — galopoda, Mycena 128 — Galzinia 206, 208—211 — Ganoderma 49—51, 108 — geminispora, Galzin. 206, 208, 210, 211 — geodes, Tolypoclad. 28 — Geopetalum 174 — Geotrichum 25, 30 — Gerronema 100 — giganteum, Triclad. 110 - G ilm aniella 25, 28, 30, 115 — ginsan, Absidia 167 — glauca, Absidia 151, 152, 157; var. paradoxa 152 — Gliocladium 116 — Gloiocephala 175 — Gorgoniceps 69 — gracilis, Absidia 167 — graminearum, Fusar. 114, 118 — graminicola, Melanoleuca 55 — graminis, Gaeumann. 117 — graminis subsp. graminis, Pucc. 111, 129—150; subsp. gram inicola 111, 129—150; subsp. m ajor 131 — granulatum, Penicill. 27, 30 — granulosella, Cistella, Peziza 69 — grovei, Ascochyta 77—79 — Gymnopilus 174 — Gymnosporangium 112 — gypseum, Microsporum 94—97. H. — Hamatocanthoscypha 65 — Hebelom a 174 — Helmithosporium 72—75 — helosciadii, Marsson. 81 — Helotium 68, 69 — helvus, Lact. 214, 128 — Hemimycena 175 — heptemerus, Coprin. 223, 234 — heraclei, Ascochyta, Stagonosp. 79; var. h erad ei-ternati 80 — herbarum, Cladospor. 28, 30 — hesseltinii, Absidia 167 — heterospora, Absidia 151, 152, 156, 161, 162 - hiemalis, Mucor 27, 30, 115 - hirta, Scutell. 248 Hohenbuehelia 109, 175 — Humaria 237 — Humicola 28—30, 115 — humicola, Gilman. 115 — hyalina, Hyalosc. 66 — Hyaloscypha 65, 66, 68, 69 — hyalospora, Absidia 168 — Hydropus 175 — Hygrophoropsis 100 — Hygrophorus 109 — Hymenoscyphus 67, 69 — Hypholoma 177, 179, 201 — hypnorum, Galer. 226—228, 235 — Hypsizygus 175. I. — inflatum, Megalodoch. 13, 16, 17; Penicill. 26, 30 — Ingoldiella 100 — Incrustoporia 201 — Inocybe 121, 122, 174 — inocybeoides, Conocybe 213, 230 — Inonotus 108, 201 — intrusa, Conocybe 214, 231 — intrusus, Cortinar. 214 — involutus, Paxill. 121 ,128 — iocularis, Elaphoceph. 206, 208, 209 — iris, Melanoleuca 52—55 — Irpex 200 — isabellina, M ortierell. 25, 28, 29 — italiana, Absidia, Lichtheim. 169 — italica, Lichtheim., »Tieghem. 169 — italicum, Penicill. 115. J. — jaapii, Galer., Pholiota 228, 229, 232 — janthinellum, Penicill. 28, 30, 115 — japónica, Absidia, Tieghem. 166 — javanica, Galiella, Sarcosoma 242 — javanicum, Sarcosoma 243 — juncina, Pezizella 68 — juniperinellum, Helot. 68. K. — koningii, Trichod. 28, 29, 31 — kuehneriana, Conocybe 213, 231. L. — Lachnella 175 — Lactarius 128, 214 — lanosum, Penicill. 28 — Lasiostictis 70 — laurentii, var. flavescens, Cryptococc. 39 — lecanii, V erticill. 31 — Lentinus 125, 200 — lentis, Ascochyta 110 — Lepiota 216 — Lepista 128, 175 — Leptoglossum 99, 100 — Leucocortinarius 174, 175 — Leucopaxillus 175 — levistici, Ascochyta, Stagonospor. 77, 78, 80 — lihanotidis, Ascochyta 77 — Lichtheim ia 166—169 — lichtheimii, Absidia, Mucor 167; var. rastii 168; var. zurcheri 169 — lignicola, Scytalid. 29 — lilacinus, Paecilomyc. 115 — liliputana, Sarcosc. 245 — lini, Drechslera, Helminthosp. 72—75 — linicola, Drechslera 72—74 — Liru'la 111 — ljubarskyi, Tramet. 201 — Lobulicium 208 — lomatii, Ascochyta 77 — Lophoderm ium 111, 112 — lucidum, Ganod. 50 — ludwigii, Ascochyta 77 — lundellii, Crepid. 201 — lurida, Scutell. 248 — lusakianus, Acervus 237, 240-242 - lusatiae, C iliaria 248 - Lyophyllum 175, M. — macrocarpum, Cladospor. 24, 25, 28—30 — Macrocystidia 175 — Macrometrula 174 — macrocephala, Conocybe 212 — Macrophoma 111 — macrospora, Absidia 151, 152; Liru la 111; Scutell. 248 — magelhaenica, Puccinia 132 — magnicapitata, Conocybe 213, 215, 231 — mairei, Conocybe 212; Psilocybe 179 — Marasmiellus 175 — Marasmius 122, 175 — Mariannaea 112 — marquandii, Paecilom yc. 28 — Marssonia 81 — Marssonina 81 — martensii, Penicill. 28, 30 — Megalodochium 12, 13, 16, 17 — Melanoleuca 52—55, 175 — melaleucoides, Tapesia 70 — Melanconis 125 — melastoma, Plectan. 245 — M eliderm a 214, 231 — m eliloti, Ascochyta 110 — mentagrophytes, Trichophyt. 42, 46, 119; var. mentagrophytes 93—96; var. quinckeanum 94—97 — micacea, P ezizella 69 — M icrom phale 175 — Microsphaera 110—112 — microspora; Conocybe, Galera 212, 215—217; 231; Humaria, Peziza 237 — Microsporum 42—48, 94—97, 118, 119 — Midotiopsis 241, 242 — minuscula, Pseudo-pith. 245 — minusculoides, Tyrom yc. 201 — mirabilissima,

6

Cummins. 132 — mollis, Tyrom yc. 108 — m onilioforme, Fusar. 118 — M onocillium 29 — M ortierella 24, 25, 27—30 — mucida, Oudemans. 123, 124 — Mucor 27—30, 90—91, 115, 166—168 — mucoroides, Dictyostel. 127 — Mutinus 216, 231 — Mycena 128, 175 — mycenoides, Agaric., Galer., Pholiota 228, 232 — Mycocladus 156, 157 — Mycosphaerella 112. N. — Naemacyclus 111 — Nannizia 42, 118, 119 — nanum, Dendryph., Helminthosp. 72— —75 — Naucoria 174 — nemecii, Sparass. 201 — neoformans, Cryptocc. 35—41; var. gattii 36 — Neornula 242 — niduš-pici, Inonot. 201 — niger, Aspergill. 125, 126 — nigrescens, Humicola 115 — nigricans, Penicill. 27 — nigripycnidiola, Ascochyta 110 — nigrolimitatus, Phell. 108 — nivale, Fusar. 118 — niveus, Naemacycl. I l l — nodorum, Septor. 115 — nuda, Lepiota 128. O. — obliquus, Inonot. 201 — ochracea, Conocybe 215, 231 — ochrochloron, Penicill. 30 — ochroleuca, Russula 109, 128 — olivaceoalbus, Hygroph. 109 — Ompthalina 99, 175 — Omphalia 99 — oniscus, Omphal. 99 — oreades, Marasm. 122 — ornata, Absidia 167 — oryzae, Rhizopus 90 — ostreatus, Pleurot. 116, 125, 128, 198 — Oudemansiella 123, 124, 175 — oxysporum, Fusar. 118; var. orthoceras 113. P. — Pachykytospora 201 — Paecilom yces 24, 28—30, 115 — pallidum, Polysphondyl. 127 — paludosa, Galer. 128 — palustris, Tephroc. 128 — Panaeolina 174 — Panaeolus 174 — Panellus 175 — pannorum, Chrysospor. 28, 30 — pantherina, Aman. 121, 122 — Panus 199 — parvispo-ra, M ortierella 28 — Patella 246 — Paxillu s 121, 128 — pediades, A grocybe 223 — penatium, Spadic. 18 — Penicillium 19, 24—26, 28—30, 112, 113, 115 — Peronospora 1—11 — persicolor, Microspor. 42—48; Nanniz. 119 — pessundatum, Trichol. 122 — petaloides, Hohenbueh. 109 — Peziza 68, 69, 237, 242, 248—250 — Pezizella 67—71 — phacae, Peronosp. 1— 11 — Phaedropezia 237, 239 — Phaeocollybia 174 — phaeospermum, Arthrin. 25, 28 — phalloides, Aman. 101, 121, 122 — Phaeohelotium 67 — Phellinus 108, 201 — Phialea 68, 237, 242 — phlei-pratensis, Puccinia 143, 146 — Pholiota 201, 228, 232 - Pholiotina 219, 220, 228, 232 - Phoma 77, 78, 82, 112 phomoides, Ascochyta 77—82 — Phyllosticta 112 — Physalacria 175 — Phytophthora 112, 117 — piceae, Lophoderm. I l l — pinastri, Lophoderm. I l l — piriformis, Mucor 115 — pithyophila, Sclerophoma 111 — Plectania 244, 245 — Pleurotus 116, 125, 128, 198—200 — plicatella, Conocybe 212 — plumbeus, Mucor 28, 29 — Pluteus 173 — poae, Fusar. 114, 118 — podagrariae, Ascochyta 77, 78, 81 — polycephalum, Leptogloss. 99, 100 — polycephalus, Cantharell. 99, 100 — Polyporus 50, 108, 199, 201 — P olysphondylium 127 — Poria 201 — portentosum, Trichol. 122 — proximellum, Helot. 68 — ptychogaster, Tyrom yc. 116 — Puccinia 111, 113, 129—150 — pulchella, Pezizella 68, 69 — purpurescens, Penicill. 26, 30 — purpureus, Bolet. 121 — purpurogenum, Penicill. 28—30 — pusillulus, Coprin, 212, 223, 224, 233 — pusillus, Mucor 90, 91 — pustulatus, Hygroph. 109 — pygmaeoaffinis, Conocybe, Pholiot. 220, 232 — Pyrrhoglossum 174 — Psathyrella 174 — pseudocylindrospora, Absidia 157, 168, 160 — pseudo­ mniophila, Galer. 228, 235 — Pseudopithyella 245 — pseudosterigmatizans, Peziza 237, 248, 249 - Psilocistella 66 - Psilocybe 120, 177-181. K. — radiculosa, Peziza, Sarcosc. 237 — raistrickii, Penicill. 28, 29 — ramanniana, f. angulispora, M ortierell. 27—30 — ramannianus, Mucor 27 — ramosa, Absidia, Lich t­ heim. 151, 152, 160, 165, 167—169; var. rastii 168, 169; var. zurcheri 169 — ramosus, Mucor, Rhizop. 168 — regalis, Aman. 122 — regnieri, Absidia, Lichtheim., Mucor 167 — reniform e, var. minor, Chlorid. 15, 16 — repens, Absidia, Tieg'hem. 151, 152, 158, 163 ,166 — Repetobasidium 210 — Resupinatus 175 — Rhizoctonia 117 — rhizophilus, Polyp. 108 — Rhizopus 28—30, 90, 168 — Rhodotus 173, 175 — rickeniana, Conocybe 212, 215, 231 — rivulosa, Clitocybe 122 — roseum, Glioclad. 116 — Rozites 174 — rubella, P ezizella 68 — rubi-fruticosi, Hyalosc. 66 — rubiginosa, Galer. 235, 226 — rubrum, Penicill. 27, 30; Trichophyt. 119 — rufum, Tuber 109 — rufus, Lactar. 128 — Russula 109, 128. S. — Sagenomella 26, 29 — samarae, P ezizella 67 — samaricolum, Phaeohelot. 67 — saniculae, Ascochyta 77 — Sarcoscypha 237, 244, 245 — Sarcosoma 242, 243 — sartoryi, Lichtheim. 167 — sativus, Cochliobol. 117 — saxonica, Pezizella 69 — scabra, Absidia 151, 152 — Schizophyllum 126 — Sclerophoma 111 — Scutellinia 237, 245—248 — Scytalidium 26, 28, 29 — semiglobata, Conocybe 216, 217, 231, 232 — semiorbicularis, A grocybe 223, 233 — septata, Absidia 151, 152 — Septoria 112, 115 — Septosporium 12 — serbica, Psiloc. 179 — serrata, Sarcosc. 245 — Sesquicillium 28 — siennophylla, Conocybe 217, 232 — siliginea, var. ochracea, Conocybe 215, 218 — simii, Arthrod. 118 — Sistotrema 208 — Skepperia 201 — solani, Fusar., Rhizoct. 116—118 — sórdida, P ezizella 68 — sorokiniana, Drechslera 115 — Sow erbyella 239 — Spadicoides 12, 15, 17, 18 — Sparassis 201 — Sphaerotheca 113 — spicifer, Cochliobol. 72 — spicifera, Curvul., Drechslera 72, 73, 75 — spiriferum, Brachyclad., Helmithosp. 72 — spicula, Galera 215 — spinosa, Absidia, Tieghem : 151, 152, 154, 157; var. azygospora 155; var. biappendiculata 152, 155, 156; var. madecassensis 155; var. spinosa 155. 156 — spinulosum,

7

Penicill. 10, 24, 27—30 — splendens, Triclad. 110 — Sporidesmium 12, 14 — sporotrichoides, Fusar. 114 — squamosa, Botrytis 113 — squamosus, Polyp. 199 — Stagonospora 79 — Stagonosporopsis 80 — stellae, Incrustopor., P oria 201 — Stemphylium 74 — stenosperma, Scutell. 248 — Stephanopus 174 — stepposa, A grocybe 212, 221, 222, 233 — sterigmatizans, Peziza 250 — stipticus, Tyrom yc. 115 — striaepes, Conocybe, Pholiot. 219, 220, 232 — Stropharia 179 — suaveolens, Tramet. 49 — subliciformis, Allaphyl. 69 — sublicoides, Peziza 69 — subovalis, Conocybe 212, 217, 218, 232 >— subpediades, Agrocybe 223, 233 — subpubescens, Conocybe 217—219, 232 — subtile, Helot. 68 — subtiliis, Peziza, Pezizella 68 — subtrametea, Pachykytosp. 201 — subtrigonospermum, Sistotr. 208 — subverrucisporus, Crepid. 201 — sulcatipes, Conocybe 220, 232 — sulphureocitrina, Hamatocanthosc.65. T. — Taeniospora 110 — Tapesia 70 — tenera, Conocybe 215 — tenuissima, Altern. 115 — Tephrocybe 128, 175 — Term itom yces 173, 175 — terrestre, Trichophyt. 94—97; Triclad. 110 — terrigenus, Cejpomyc. 208 — texensis, Scutell. 246 — Tieghem ella 154, 156, 166, 169 — Tolypocladium 28 — torulosus, Phell. 108 — Tram etes 49—51, 124, 201 — Trichoderm a 19, 24, 27—29, 31, 112, 116 — Tricholom a 122, 174, 175 — Tricholomopsis 175 — Trichophyton 42, 46, 93—97, 118, 119 — Tricladium 110 — trifolii, Ascochyta 110 — truchisii, Absidia, Lichtheim., M ucor 168 — Tuber 109 — turkestanica, Tieghem. 169 - Tyrom yces 108, 115, 116, 201. U. — ucrainica, Lichtheim. 167 — umbellatus, Rhizop. 168 — umbrina, Inocybe 122 — umbrinolutea, Aman. 128 — Uncinia 65 — Unciniella 65 — undosus, Tyrom yc. 108 — Unguicularia 68 — ustus, Aspergill. 28, 30. V. — Valsa 112 — variabile, Penicill. 27, 30 — Varicosporium 110 — venceslai, Cystopezizella, Pezizella 68—71 — verrucosum, Trichophyt. 93—97 — versicolor, Asper­ gill. 28—30; Tramet. 124 — Verticillium 29, 31, 115 — vinacea, M ortierella 24, 25, 28—30 — vindobonensis, Ascochyta 77 — violaceum, Trichophyt. 94—97 — viride, Trichod. 19, 24, 27—29, 31, 116 — viticola, Phell. 108 — vittaeform is, Galer. 226, 234 — V olvariella 173 — vulgaris, Peziza, Pezizella 68, 69. W. - W olfina 242. X. — xanthodermus, Agaric. 122 — Xerom phalina 175 — Xerula 175 — xylogena, Absidia 157. Sestavil dr. M. Svrček, CSc.

8

FRAGNER, MlREJOVSKÝ A LU KÁŠO V Á: ABSIDIÖZA

V V - ‘á v

f

Ä

* >

f ^

$

X III.

iv ř

;

1. Absidia corym bifera. Nahoře: v trom boflebitidě při nekrotizující pneumonii. Grocott. Zvětšeno asi 160 krát. Dole: v trombu plicní tepny. Grocott. Zvětšeno asi 60krát. Absidia corym bifera. Top: in thrombophlebitis on the background of necrotizing pneumonia. Grocott. Magnif. approx 160X- Bottom: in a pulmonary artery thrombo­ sis. Grocott. M agnif. approx. 60 X-

FRAGNER, M lREJOVSKÝ A LU K Á ŠO V Á : ABSIDIÓZA

*rí^ '^ / fe

* /^

*

XIV.

- ■* <• ••-* ^

yá&;W í > k Ä # rt ^

*>.t v '7#S3é » Mí ^

v - i

•-

* •

á - ’

: ,

■

T ;^ * f t /v • «¿H»V*¿ # « ‘«V^ Î-* *-

1

- ,

, • '•

• _ '

*

n

V

i ÿv >

‘

" •

0

'

r

2. Absidia corym bifera. Nahoře: v nástěnném trombu a endomyokarditidě. Grocott. Zvětšeno asi 160krát. Dole: v plicní tkáni. Grocott. Zvětšeno asi 400krát. Absidia corym bifera. Top: in a parietal thrombus and in endomyocarditis. Grocott. Magnif. approx. 160 X- Bottom: in lung tissue. Grocott. M agnif. approx. 400 X-

FRAGNER, M lREJOVSKÝ A LU K Á ŠO V Á : ABSIDIÓZA

3.

Absidia corym bifera v plicní tkáni. Grocott. Zvětšeno asi lOOOkrát. Absidia corym bifera in lung tissue. Grocott. M agnif. approx. 1000 X-

XV.

FRAGNER, M lREJOVSKÝ A LU K Á ŠO V Á : ABSIDIÓZA

^

^

\

5

S *

v

•

m *3

%> ■y

*■»

^

^

^

■■--■ *

l k

W

x

x

„ . ^

i

, >■#

XVI.

X

/

*

n

Wi

1

m li

« I r lir

%*

T

* * !* ,

4. Absidia corym bifera (v obou snímcích) prorůstá ztluštělým epíkardem (dole), tvoří plsťovitou střední vrstva a přechází do výpotku (nahoře). PAS. Zvětšení: horní fotografie asi 400krát, dolní asi lOOOkrát. Absidia corym bifera (on both figures) grow ing through thickened epicardium (bottom) to form a felt-lik e layer (centre) and to extend as far as the exudate (top). PAS. M agnif.: top approx. 400 X, bottom approx. 1000 X-

Upozorněni

přispěvatelům

České

mykologie

Vzhledem k tomu, že m nozí autoři zasílají redakci časopisu rukopisy n e v y h o v u j í c í po form ální stránce, uveřejňu jem e nej důležitější zásady pro úpravu rukopisů a další pokyny. 1. Česky nebo slovenský psaný článek začíná českým nebo slovenským nadpisem, pod nímž Je p ř e k l a d n a d p i s u v některém ze světových jazyků, a to v žd y v témže, v němž Je psán abstrakt, popř. souhrn na konci článku. Pod ním následuje plné křestní J m é n o a p ř í ­ jmení autora (autorů) bez akadem ických titulů a bez místa p racoviště; to může být uvedeno (stejně jak o soukrom á adresa) až zcela na konci článku za citovanou literaturou. Články psané v cizím jazyce musí m ít český nebo slovenský podtitul a abstrakt, popř. souhrn. 2. Všechny původní práce musí být opatřeny pod jm énem autora (autorů) k r á t k ý m a b ­ s t r a k t e m v e d v o u ř e č í c h , přičem ž na prvním místě je ta řeč, v níž je psán celý článek. Rozsah abstraktu, v němž m ají být stručně a výstižně charakterizovány výsled ky a pří­ nos práce, nesmí přesahovat 15 řádek strojopisu. 3. U důležitých a význam ných článků doporučujem e p řipojit krom ě abstraktu (k terý má pouze in form ativn í účel) ještě podrobnější souhrn na konci práce v jin é řeči, než je článek (ale v téže, v níž je abstrakt). Rozsah souhrnu je omezen na 2 strany strojopisu. 4. Vlastní rukopis, tj. strojopis (30 řádek na stránku po 60 úhozech, nejvýše s 5 překlepy, škrty nebo vpisy na stránku) musí být psán černou páskou, normálním typem stroje (ne „p e r­ ličkou“ ) a o b y č e j n ý m z p ů s o b e m , tj. bez psaní např. autorských jm en velk ým i písme­ ny, bez prostrkávání písmen, podtrhávání nadpisů, slov či celých vět v textu apod. T o, co chce autor zdůraznit, smí provést v rukopise p o u z e t u ž k o u (podtržením přerušovanou čarou, přetrhovaně). Veškerou typografickou úpravu pro tiskárnu provádí totiž redakce sama. Autor může též označit po straně rukopisu tužkou, co doporučuje vysadit drobným písmem (petitem ). Za každým interpunkčním znaménkem se dělá mezera. 5. Pokud jd e o literaturu citovanou na konci práce, každý autor s úplnou literární citací je na s a m o s t a t n é m ř á d k u (nelze je psát „za p o jen é“ ). Je-li od jednoho autora citováno více prací, jeho jm éno se vžd y znovu celé vypisuje, stejně jako citace zkratky opakujícího se časopisu (nepoužíváme „ib id em “ ). Za příjm ením následuje (bez čárky) zkratka křestního jména (první písmeno s tečkou), pak v závorce letopočet v y jiti práce, za závorkou dvojtečka a za ní úplný (nezkrácený) název článku nebo k nih y; po tečce za názvem je pomlčka, celkový počet stran knihy a místo, kde vyšla, anebo zkrácená citace časopisu (periodika). Jména dvou autorů spojujem e lat. spojkou ,,e ť‘ , u více autorů čárkam i a jen m ezi dvěm a posledními je „ e t “ . 6. Z k r a t k y č a s o p i s ů používám e podle Skalický V. et Holub J. (1979): Seznam vybra­ ných botanických periodik a jejich zkratek. — Zpr. Cs. Bot. Společ., Praha, Příl. 1, kde je zahrnuta i většina m ykologických aj. časopisů (lze zakoupit v sekretariátu Cs. botanické spo­ lečnosti při ČSAV, Praha 2, Benátská 2), stejně jak o instruktivní práci J. Holub et al. (1978): B ibliografické citace a zkratky. - Zpr. Cs. Bot. Společ., Praha, Příl. 1). 7. P o zkratce časopisu nebo citaci názvu knihy následuje ročník časopisu nebo díl knihy, který píšeme vžd y jen a r a b s k ý m i č í s l i c e m i a bez vypisování zkratek roč., vol., Band etc.; pak následuje přesná citace stránek. U jednodílných knih píšeme pouze p. (= p a g in a ). 8. Všechny d r u h o v é latinské názvy začínají zásadně malým písmenem, i když je druh pojm enován po některém badateli (např. Sclerotinia veselyi). Háčky a čárky se v latinských jménech vypou štějí (např. Geastrum smardae). 9. P ři uvádění dat sběrů píšeme měsíce výhradně ř í m s k ý m i č í s l i c e m i (2. VI. 1982). 10. P ři citaci herbářových dokladů uvádějte zásadně mezinárodní zkratky herbářů (Index herbariorum 1981; z našich např.: B R A - Slovenské národné múzeum, Bratislava, BR NM botanické odd. M oravského muzea, B rn o; B R N U — katedra biologie přírod, fakulty UJEP, Brno; PRM — m ykologické odd. Národního muzea, Praha; PRC — katedra botaniky přírod, fakulty UK, Praha. Soukromé herbáře necitujem e zkratkou, nýbrž příjm ením m ajitele (např. herb. H erink), stejně jako herbář ústavů bez m ezinárodní zkratky. 11. U pozorňujem e autory, aby se ve svých pracích přidržovali zásad posledního vydání m ezi­ národních nom enklatorických pravidel (viz Holub J. (1968): M ezinárodní kód botanické nomen­ klatury 1966. - Zpr. Cs. Bot. Společ. 3, Příl. 1, et 8, Příl. 1, 1973). Jde hlavně o uvádění typů u nově popisovaných taxonů, o přesnou citaci basionymu u nově popisovaných kombinací ap. 12. Ilustrační materiál (kresby, fotografie) k článkům číslujte průběžně u každého článku zvlášť, a to arabským i číslicem i (bez uvádění zkratek obr., fig., Abbild. apod.) v tom pořadí, v jakém má b ýt uveřejněn. Fotografie musí být dostatečně kontrastní a ostré, perokresby nesmi být příliš jem n é; všude je třeba uvádět zvětšení. T ex t k ilustracím se píše na samostatný list. 13. Separáty prací se tisknou na účet autora; na sloupcovou korekturu autor poznamená, žádá-li separáty a ja k ý počet (n ejvýše však 70 kusů a jen zcela výjim ečn ě i více). 14. Otiskují se články do 30 strojopisných stran. Přednostně jsou otiskovány příspěvky členů Cs. vědecké společnosti pro m yk ologii při Č S A V ; nevyžádané rukopisy včetně ilustračního ma­ teriálu se nevracejí. Rukopisy n eodpovídající výše uvedeným zásadám budou vráceny výk o n ­ ným redaktorem časopisu zpět autorům k přepracováni, aniž budou projednány redakční radou.

Redakce časopisu Česká mykologie

ČESKÁ

M YKOLOGIE

Časopis Cs. vědecké společnssti pro mykologii k šíření znalosti hub po stránce vědecké i praktické Ročník

37

Číslo Vedoucí

redaktor:

4

Listopad

1983

doc. RNDr. Zdeněk Urban, DrSc.

R e d a k č n í r a d a : RNDr. Dorota Brillová, CSc.; RNDr. Petr Fragner; MUDr. Josef Herink; RNDr. Věra Holubová, CSc.; RNDr. František Kotlaba, CSc.; RNDr. Vladimír Musílek, CSc.; doc. RNDr. Jan Nečásek, CSc.; ing. Cyprián Paulech, CSc.; prof. RNDr. Vladimír Rypáček, DrSc., člen korespondent Č S A V ; RNDr. Miloslav Staněk, CSc. Výkonný

redaktor:

RNDr. Mirko Svrček, CSc.

Příspěvky zasílejte na adresu výkonného redaktora: 115 79 Praha 1, Václavské nám. 68, Národní muzeum, telefon 269451—59.

3.

sešit vyšel 28. července 1983

OBSAH H e r i n k a Z. P o u z a r : A lb ert P ilá t (2. 11. 1903—29. 5. 1974) — osob­ nost a d í l o ....................................................................................................................... 1 9 3 Z. P o u z o r : Taxonom ické studie o resupinátních houbách I I .................................. 206 M. S v r č e k : N ové a vzácnější Agaricales z Č e c h .................................................. 212 J. M o r a v e c : Několik operkulátních diskomycetů ze střední a východní A fr ik y 237 P. F r a g n e r , P. M i ř e j o v s k ý a M. L u k á š o v á : Pankarditis při dise­ minované lidské a b s id ió z e ........................................................................................252 J.

Přílohy: černobílé

tabule:

X I I I .—X V I. Absidia corym bifera (Cohn et Lichtheim ) Sacc. et Trotter O b s a h r o č n í k u 37 ( 1 98 3) j m e n h u b (M. Svrček)

a seznam

» .----- — —

— _

rodových

a druhových

-------

M

i