ČESKOSLOVENSKÁ VĚDECKÁ SPOLEČNOST PRO MYKOLOGII

ČESKOSLOVENSKÁ VĚDECKÁ SPO LE Č N O S T PRO M Y KO LO G II

'J

:

i i

I

I ' j

ty í ;

W 'M

N A K L A D A T E L ST V Í Č E S K O S L O V E N S K É AKA DEM IE VÉD

I i I

•I

ČESKÁ MYK O LOG IE Časopis Čs. vědecké společnosti pro mykologii pro šíření znalosti hub po stránce vědecké i praktické Ročník X I I

Číslo 3

Červenec 1958

V ydává Čs. vědecká společnost pro mykologii v Nakladatelství Československé akademie věd V e d o u c í r e d a k t o r : D r. A l b e r t P i l á t doktor biologických věd, s r e d a k č n í m k r u h e m : C tib o r B l a t tn ý doktor zemědělských věd, člen korespondent Č S A V , prof. K a r e l C ejp doktor věd biologických, dr. P e t r F r á g n e r , M U D r. J o s e f H e rin k , dr. F r a n ti š e k K o tla b a kandidát biologických věd, inž. K a r e l K ř í ž , Z d en ěk P o u z a r , dr. M irk o S v r č e k a dr. F r a n ti š e k Š m a r d a . V ý k o n n ý r e d a k t o r : Iv a n C h a r v á t . Příspěvky zasílejte na adresu výkonného redaktora Praha I I , Krakovská 1, telefon 2 3 - 1 1 - 3 1 . Česká mykologie vychází čtyřikrát ročně. Předplatné na rok 1958 2 2 K č s , jednotlivé číslo 5 ,5 0 K čs.

OBSAH

-

CONTENTUS

Dr. K. C e j p : Vzpomínky na prof. Velenovského a jeho mykologické exkurse . . . 129 J . T. P a 1 m e r : Revise N id u laria aru n d in acea Vel. a je jí srovnání s příbuznými druhy — A Review of N id u laria aru n d in acea Vel. and a Comparison with Related Species . . 132 Dr. F . K o t l a b a : Zajím avá euroasijská houba kožnatka purpurová — H y m en och aete M ou g eotii (F r.) Cooke — On an interesting euroasiatic fungus H y m en och aete M ou g eotii (Fr.) C o o k e ..............................................................................................................................................136 Dr. M. S v r č e k : Nové nebo vzácnější čs. tvrdohouby — Pyrenomycetes novi vel rariori Č e c h o s lo v a k ia e ...................................................................................................................................................... 143 Dr. O. F a s s a t i o v á : Imperktní houby parasitující na vyšších h o u b á c h ........................................ 151 Dr. P. F r á g n e r : E n d o m y ces lactis W indisch 1 9 5 1 ..........................................................................157 V. S k a l i c k ý a B. N i e d e r l o v á : Poznámky k revisi padlí (E ry sip h a les) na Ribes L. a Grossularia A. R ich. — Einige Bemerkungen zur Kenntnis der Erysiphaceen auf Stachelbeeren und J o h a n n is b e e r e n ................................................................................................... 163 H o r n í č e k : Holubinka vodomilná — R u ssu la h y d ro p h ila sp. n ...............................................170 S t a n ě k : K líčení basidiospor pěstovaného žampionu — A garicu s h orten sis (Cooke) P ilát — The Germination of the basidiospores of cultivated mushroom — A garicu s h o r ­ ten sis (Cooke) Pilát. I. The effect of te in p e r a tu r e .................................................................................. 173 R . J e s c h k o v á : Kultivace dvou druhů rodu T a p h rin a — Die K ultivation der zwei Arten der Gattung T a p h r i n a ..................................................................................................................................... 180 Dr. A. P i 1 á t : Lopatička Neesova — S p ath u la ria n eesii Bres. ve Vysokých Tatrách . . . 184 B . H o f m a n : Vzácnější mikromycety u údolí „Peklo“ u Nového Města n. M et. . . . 186 Dr. A. P i l á t : P rotod on tia p iceic o la (Kiihner) M artin — prvozub smrkový ve Východ­ ních Karpatech — P rotodon tia p iceico la (Kiihner) M artin in inontibus Carpaticis Orientalibus (U R S S ) ..............................................................................................................................................188 J . S k a l a : Zlepšené zařízení pro monosporiekou a jednobuněčnou isolaci — Apparatura emendata ad isolationes monosporicas et u n ic e llu la r e s ..........................................................................189 Literatura: 191 P ř í l o h a : 1 barevná tabule — K o ž n a t k a p u r p u r o v á — H y m en och aete M ou ­ g eo tii (F r.) Cooke 1 oboustranná černá tabule — prof. J. Velenovský. E. M.

Vydává čs. vědecká společnost pro mykologii v Nakladatelství čs. akademie věd, Praha II , Vodičkova 4 0 , telefon 2 4 - 6 2 - 4 1 . Tiskne K nihtisk n. p., závod 0 4 , Praha X I I I , Sámova 1 2 . Redakce: Praha I I , Václavské náměstí čp. 1 7 0 0 , Národní museum, telefon 2 3 3 - 5 4 1 . Administrace: Poštovní novinový úřad, Praha 3 , Jindřišská 1 4 . Objednávky přijímá také každý poštovní úřad nebo doručovatel. Vychází čtyřikrát ročně. Cena čísla 5 , 5 0 K čs. Roční předplatné 2 2 K čs. Toto číslo vyšlo v červenci 1 9 5 8 . A - 09700

I

- y - - :

y-

■

■

M H M K g g jH B k ^

Étfí

I

■

Prof. D r. Josef Vclcnovský * 22. IV . 1858 v Č ekanicích u B la tn é f 7. V . 1949 v M nichovicích u P rah y 10. X I I . 1948 foto A . P ilá t

S

f-

íSSf

Ef -’

H Kj ■ H

H

,

'Vil

1

.>>/.'

Sj

^1|

;,'-.»j| v^ ť: ^9p

%• ’jgřjm

v^í^H

Lopatička kyj o vitá — S p a t h v la r ia cla v a ta (Schaeff. ex F r.) Sacc. — T ři plodnice v m echu pod m odříny v Černolicích u D obřichovic V I I I . 1955 foto A. P ilá t. — T ria carp osom ata in situ loco m uscoso sub L aricib u s in horto meo in Černolice prope D obřichovice, B ohem iae cen tralis, V I I I . 1955 photo A. P ilá t.

m

|Hp HR Hb

1jt j ^ B R

Mř

B m

jHHHb

Lopatička Neesova — S p a th u la r ia n ee sii B res. — Mladé i starší plodnice z vysokého sm rko-jedlového lesa nedaleko M atliár u T a tra n sk é L om nice ve V y sokých T a trá ch v nadm . výšce asi 930 m. 15. V I I . 1955 fotografoval A. P ilá t. — N ova ad ultaque carp osom ata e silva p iceto-abietin a prope M atliare haud procul T a tra n sk á L om nice in m ontibus T a tr a M agna C arparotum Centralium ca 930 m s. m . 15. V I I . 1955 photo A. P ilá t.

----------------------------------

I

I I

■

I

K o ž n a tk a pu rp u rová - H y m e n o c h a ete M o u g e o tii (F r.) Cooke R . V eselý pinx.

Tab- 31

ČESKÁ MYKOLOGIE ČASOPIS Č ESK O SLO V EN SK É V Ě D E C K É S P O L E Č N O S T I PRO M Y K O L O G II R O Č N ÍK

XII

1958

S E Š IT

3

Vzpomínky na prof. J. Velenovského a jeho mykologické exkurse K a rel C ejp Několik osobních vzpomínek na mykologické exkurse s prof. Velenovským u příležitosti výročí jeho stých narozenin (nar. 22. IV . 1858 v Čekanicích u Blatné, zemřel 7. V. 1949 v M nichovicich). Quelques réminiscences personelles sur les excursions mycologiques avec M. le professeur D r J. Velenovský (né á Čekanice prés de B latná 22. IV . 1858, mort á M nichovice 7. V. 1949) á l ’occasion de centenaire de sa naissance.

V dubnu vzpom ínali čeští přírodovědci výročí stých narozenin prof. D r J os e f a V e l e n o v s k é h o (narodil se 22. dubna 1858 v Č ekanicích u B latné a zem řel 7. května 1949 v M nichovicich). Jeh o vědecká činnost v různých oborech botaniky byla p ři této p říležitosti po odstupu řady let kriticky zhodnocena a srov­ nány klady i zápory jeho práce. V mykologii tak učinil D r P ilát (Preslia 30, 1 9 5 8 ). C hci se om ezit jen na několik osobních vzpom ínek, které snad spíše osvětlí Velenovského z jeho lidské stránky, jak se nám jevil zejm éna na exkursích, kdy býval přístupnější a lid štější, než jak jsm e ho znali z ústavu a za katedrou. Na každého nově příchozího studenta působil svým originálním , bezprostředním , takřka nesalonním kouzlem, které někdy hraničilo až s groteskou. Vzpom ínám si na jednu menší exkursi s posluchači do Zvánovického údolí. Bylo to záhy na jaře, chvílem i ještě poletoval sníh, bylo chladno, a my jsme chvilku odpočívali poblíž znám ých, tzv. obětních kamenů ve zm íněném údolí. A tu V elenovský vytáhl z kapsy malý skleněný pohárek a citrón, ve studánce n ab ral vodu, nakapal do ní citrón a sebral se země větvičku a zam íchal vodu s citrónem . P ři tom sam ozřejm ě drobný písek, nalepený na větvičce, se počal usazovat na dně pohárku. Podal jej n ejb líže stojící posluchačce, která celou cestu s ním debatovala, zřejm ě s potěše­ ním , jak „starého p ána“ přesvědčovala o svých názorech na život. V idím stále ono je jí ustrnutí a sebezapření ve tváři, aby nedala panu profesorovi „košem “. Jezd ívali jsm e často do P olabí, do okolí Staré Lysé, na H rabanov atd. Polední přestávka byla vždy v hostinci ve Staré Lysé. Na návsi rostlo mnoho pelyňku, který si V elenovský n atrhal a hned v hospodě si objednal pivo, a aby bylo, jak on říkával, řízn ější, několikrát pelyňkem v pivě zam íchal. Toť se ví, že všechen prach se na dně sklenice usadil jako n ejjem nější zrníčka, ale to mu pranic nevadilo, aby si nepochvaloval, jak si pivo zlepšil. Když studoval terčoplodé vřeckaté houby, čili jak říkával „pezizy“ , chodili jsm e s ním velm i často, někdy i dvakrát týdně na exkursi. M useli jsme vždycky

129

-

dávat dobrý pozor, když jsm e odcházeli z n ějak é lokality, kde jsm e prohledávali kdejakou větvičku, stonek nebo listy, aby si tam nezapom něl nůž, lupu, brýle nebo jeho pověstnou hůl. Na některé exkursi jsm e pořád něco z jeho věcí hledali. Jednou celý ústav hledal jeho zlatě lemované brýle. Po několikahodinovém hledání se nám pak vysmál: „vždyť je mám na č e le !“ M ěl na hlavě klobouk a brýle vy­ sunul na čelo, takže nebyly vidět, a nás nikoho nenapadlo je hledat u něho. Jed ­ nou jsme byli na exkursi ve V šenorech; čekali jsm e na zastávce na vlak ku P raze a poněvadž bylo ještě dost času, Velenovský šel kousek po silnici kolem zastávky. Zaujala ho skupina keřů, do níž vkročil, převracel kdejaký klacek, prohlížel kde­ jaký lístek a jak byl tak sehnutý v roští, zastavil se u něho nějaký muž a hned se zeptal: „Co pak tam, dědečku, h le d áte ?“ — „I broučky hledám “ , a nám potom povídal „přece mu neřeknu, že hledám houby, vždyť by nás mohl považovat za b lázny “ ; bylo to totiž záhy na jaře. Jednou jsme jeli z K arlštejn a a vystupovali jako obvykle na vyšehradském nádraží. Velenovský byl ro zjařen krásnou exkursí, přes ram eno měl pověšenou svoji botanickou torbu, kam dával houby ke studiu a kterou nikomu nesvěřil, za kloboukem mu vlál svazek „svatoivanských vousů“ (kavyl), v jed né ruce držel svoji pověstnou hůl z polverie (z křížence hrušně s mukem; je nyní mým m ajet­ kem ), o níž jsm e si přáli, aby nenávratně zm izela, v druhé ruce držel obrovský hřib, který našel v karlštejnských lesích. Když jsm e přišli na chodník v ulici Na Slupi, protijdoucí občan vztáhl ruku k hřibu se slovy: „D ědečku, dejte mně toho h řib a “. Velenovský se vzpřím il a řekl: „N edám “ . A celou cestu do botanické za­ hrady se v žertu rozčiloval, že ho nazval dědečkem, ač jeho mohutný šedivý vous ho k tomuto oslovení předurčoval. Velenovský nerad někde na exkursích přenocoval. Proto bylo nám záhadou, jak to vyřeší, když o prázdninách v roce 1924, mne i D r V in k láře (+ 12. X I . 1 9 3 3 ve věku 35 le t) ujišťoval, že s nám i pojede na sběrnou exkursi na Šumavu, a to nejm éně na týden. S jeli jsm e se tehdy všichni do Prahy, vykonali přípravy na cestu a ráno se mělo jet. Bylo asi 3 hodiny ráno, „starý p án “ nás přišel budit, že nespal a proto že s námi nepojede. V iniklář na mne zam rkal, jakoby chtěl říci: vidíš, já jsem to tušil. D al nám každému peníze na cestu a řekl, jeďte sami a sbírejte a posílejte za mnou balíčky s m ateriálem . Týden jsme cestovali po Šumavě, živili se všude vídeňskými řízky, pilně botanisovali a fotografovali. Když nadešel čas k návratu, vzpomněli jsm e si, že nějaké ty „pezizy“ mu přece musíme přinést. Náhodou Plesné jezero bylo z velké části vypuštěno a na dně bylo plno starých konservovaných kmenů jehličňanů, na nichž byly různé miskovité plodničky drob­ ných kustřebek v rozm anitých barvách. Ale bylo velikým uměním z těchto skoro zfosilisovaných kmenů tak jem né a drobné houbičky dostat. T en k rát jsme velkou pochvalu nedostali, ale pro ty „pezizy“ z jezera, které byly velm i zajím avé, nám všechno odpustil. Když jsem býval o prázdninách v R okycanech, sbíral jsem mu studijní m ateriál v okolí. N ejrad ěji měl sběry z okolí D obříva, Strašíc a Pad rti a tu po takových zásilkách mně psal nadšené dopisy a doporučoval: jeďte ještě jednou do Padrti a ta žlutavá peziza na ostřicích byla nádherná. Jen že já jsem tu žlutavou pezizu na ostřicích n ajít už nemohl, také jsem si p ři té spoustě m ateriálu ani onu lokalitu přesně nepamatoval. Na exkurse s ním chodil i D r P ilát, tehdy ještě posluchač přírodovědecké fa­ kulty, a v době, kdy Velenovský sbíral „pezizy“ , na podobných lokalitách a za po­ dobných ekologických podmínek nacházeli tehdy mnoho zástupců čeledi C yphellaceae; proto první Pilátovy práce jsou věnovány této skupině, často na prvý pohled těžko rozeznatelné od pohárkovitých diskomycetů. Velenovského sběrací meto-

130

I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I ■ I I I H ■ I ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

dou jsem i já byl přiveden ke studiu resupinátnich lošáků, neboť na větvičkách v houští keřů a hromad smetí jich bylo plno. Velenovský měl dobrý postřeh v přírodě a vždy vyhledával místo, kde by něco mohl najít, a jen zřídka byl zklamán. T ato jeho minuciésní sběrací methoda vynesla mu tak velké bohatství druhů. Litu ji jen, že tenkrát jsem nesebral všechny ony hlenky, tvrdohouby a im perfekty, které jsm e jeho intensivní sběrací methodou nacházeli. Ještě jiná příhoda z houbařské exkurse, tentokrát to byla — již nevím kam — s několika členy ústavu. Pam atuji se jen, že byl přítom en i F r. F ech tn er (výborný preparátor sbírkových objektů a velký znalec hub ) s velikou botanickou torbou, které jsm e říkali „heligón“ , i topič Plachý, který rád houbařil, a ten měl zase torbu kratší a bachratou. V lese nás potkali n ějací bodří muži a když nás viděli všechny s torbam i, mezi sebou hádali, co to je za podivnou společnost; ani nepřišli na obvyklé dom nění „na m otýle“ , nýbrž usoudili ,,na salam andry“ a to docela nahlas. A když spatřili Plachého, který sehnut v houštině hledal houby, p ři čemž jeho bachratá to rba ještě vynikala na zádech, volal jed en na druhého1: „K oukej, F ranto, ten jde na to dokonce s bu bn em !“ Když jsm e chodívali do roblínských lesů, často s posluchači, pravidelně zastavení v poledne bylo v hostinci v R oblíně. Pam atuji se, že jsem tam byl s ním poprvé v roce 1920. Tehdy Velenovský říkal, že do té hospody chodí již 35 let. M ně to tak utkvělo v hlavě, že když jsme tam byli v roce 1 9 2 6 a tvrdil totéž, p řibrav si jako svědka pana hostinského, dovolil jsem si mu nam ítnout: „P ane profesore, již 41 let, vždyť před 6 lety jste říkal 35 le t“. Velenovský se v žertu na mne obořil se slovy: „Vy musíte být pořád v oposici“ . A nakonec ještě něco, co nesouvisí tak přímo s mykologií a co z ní jako anekdota, k terá se tradovala v zahradě a v ústavu. D říve bylo mnoho tzv. „indexových“ posluchačů, k teří byli domovem mimo Prahu, na přednášky nechodili a proto ani své profesory, jichž přednášky měli zapsány, neznali. Tehdy byl zvyk před každou zkouškou se exam inátorovi představit. Zahradou šel ve zkouškovém období jeden takový „indexový“ kandidát. Velenovský právě něco dělal v dolejší části zahrady, a tu onen student k němu přistoupil v domnění, že je to zahradník a zeptal se: „V jaké náladě je dnes váš starý “ ? Velenovský hned pochopil a povídal mu: „Ale v dobré“. O dešel rychle do své pracovny v ústavu, která byla nejm enší v budově — říkali jsme ji „d aliborka“ . Když student za okamžik přišel a zřízenec jej zavedl k profesorovi, překvapením nemohl ze sebe ani slova vykoktat. Fám a praví, že onen student ke zkouškám již nešel. C htěl jsem dnešní generaci p ři tak významném výročí českého přírodovědce, který spí již 9 let na klidném venkovském hřbitově v M nichovicich, tam v jeho „žampionovém údolí“ , kde si přál být pohřben, zapsat několik vzpomínek na p říhody, které jsm e zažili v jeho blízkosti. Bylo jich sam ozřejm ě více, na mnohé se již zapomnělo. Ty, které jsem zde zaznam enal, mám však ještě v živé paměti.

I

131

Revise Nidularia arundinacea Vel. a její srovnání s příbuznými druhy A Review of Nidularia arundinacea Vel. and a Com parison with Related Species J . T. P alm er V e l e n o v s k é h o d i a g n o s a . — Velenovský (1939) popisuje N id u laria aru n d in acea takto: „Sporocarpia 1 — 2 mm diam., gregaria, globosa, pure alba, sessilia, cum 6 — 12 peridiolis, 0 ,3 —0 ,4 mm diam., lentiformibus, margine obtusis, pallide cremeis, laevibus. Basidia clavata, 25 X 12 |u, bispora, sterigm. longis. Sporae globosae, laeves, luteolae, eguttulatae. Ad folia marcida P h rag m itis in lacu pr. Božkov inter caespites gigant. C aricis strictae quotannis. Species typům no­ vum sistens“ .

Protože autor tohoto článku se v současné době zabývá studiem drobných druhů rodu N id u la ria ze sekce S o ro sia Tul., kam, jak se zdá podle popisu, N . a r u n d in a ­ c e a patří, považoval za vhodné revidovat typ tohoto druhu uložený v h erb á ři N á­ rodního musea v Praze. R e v i s e t y p u . — M ateriál je uložen pod č. 1 5 4 3 9 4 F lo ra bohem ica (H erbarium kryptogamologicum) a byl sbírán Velenovským na okraji jezírk a u B o ž ­ kova poblíže M nichovic, 7. června 1939. Sestává z úlomků listů, většinou beze stopy po houbových plodnicích, vyjma dvou kousků. Na jednom z nich jsou tři dospělá peridia, z nichž největší bylo otevřené a vyvinuté peridioly byly vytaženy k přezkoum ání, na druhém kousku listu je jedno n ezralé peridium . Subikulum ani jin é myceliové útvary nejsou vyvinuty. Aby typ zůstal neporušen byly oba tyto kousky listů autorem článku přilepeny na tuhý papír. Peridie m ěří 6 0 0 — 1040 X 2 8 5 — 8 6 0 ^ , jsou prodlouženě kulovité, bílé, vy­ tvořené z tenké vrstvy volně spletených, rozvětvených, bezbarvých, tenkoblanných hyf 2 — 3 ,u v průměru, často s přezkam i na přehrádkách. Peridioly (m ěřeno šest kusů) m ěří za sucha 3 50 — 4 4 0 X 2 5 5 — 3 9 0 /u (po navlhčení vodou zvětšují se až o 10 % ) a jsou nepravidelně čočkovité, okrově žluté, za sucha oboustranně vyduté, s dvojitými stěnami (endo-a exocortex), zevně obdané vláknitým i hyfami. C ortex dvouvrstevný, 4 5 — 50 ¡j. tlustý, vytvořený ze zlatohnědě zbarvených (pod m ikroskopem ), tlustoblanných, rozvětvených hyf 2 — 3 /u v pr., které tvoří síťový vzor za silného mikroskopického zvětšení, patrný na rozm ačkané peridiole. Exo­ cortex je asi 5 j>i tlustý, nikoliv kompaktní. Endocortex je asi 9 fx tlustý, kompaktní, složený z pevně a těsně spletených hyf; po odstranění exocortexu se jeví jako červenohnědě zbarvený obal (m akroskopicky). Hymenium vystýlá vnitřek cortexu, na řezu peridiolu je patrná palisádová vrstva hyf (pro —b a s id ie ? ) asi 35 až 40 ¡j, vysoká. M ísto basidií byly pozorovány četné kyjovité buňky, obyčejně oba­ lené rosolovitou pochvou. M etam orfované basidie 1 0 — 1 2 — 14,5 X 6 — 7 — 10,5 ,u, elipsoidní až hruškovité nebo nepravidelné, tlustoblanné, se zrnitým obsahem nebo někdy s malými kapkami. Jsou hojné. Basidiospory 6 — 7 — 7 ,5 X 3,5 — 4 — 4 ,5 /u., úzce elipsoidní nebo podlouhlé až elipsoidní, tlustoblanné, bezbarvé, v malém počtu. N id u la ria F r. sekce S oro sia Tul. B ra tři T u l a s n e o v é (1 8 4 4 ) charakterisu jí tuto sekci takto: „M inores, peridium tenuissimum irreg u lariter disruptum, evanescens, filamenta nonnulla sporis im m ixta“ . Kladou sem druhy N id u la ria g lo b o s a E h ren b., N. d en u d a ta F r. a N . d u r ia e a n a

132

T u l., ačkoliv viděli jen poslední z nich. H o l l ó s (1 9 0 4 ), který revidoval typ N. g lo b o s a , zjistil, že je totožný s N. fa r c ta (R oth ex P e rs.) F r. Autor revidoval jak typ N. d en u d a ta , tak i N. d u ria e a n a , které srovnával s čerstvým m ateriálem a shledal, že jsou to dobré druhy. Zdá se, že do této sekce patří také N id u la ria fu sis p o ra M assee, popsaná z Tasm anie a N. reticu la ta Petch z Ceylonu, obě známé pouze z jediného n á le z u .*) Nedávno byla sem připojena N. m in u tissim a Palmer (1 9 5 7 ).

N id u la r ia a r u n d in a c e a V el. — T y p u s herb. P R no. 154394 — a) P erid ia a roztroušené peridioly na úlom ku listu , lO krát. — b) Ú p lný řez peridiolou, lOOkrát. — c) Ř ez peridiolou (část exocorte x u a m esocortexu ch y b í), lOOkrát. — d) P řehrád kované h y fy s přezkam i ze stěn y peridia, lOOOkrát. — e) Síťk ovan ý vzorek v y tv o řen ý hy fam i co rtexu peridioly, lOOOkrát. — f) Úlom ky h y f z co rte x u peridioly, lOOOkrát. — g) & ez co rtexem peridioly (v rstv y exo -, meso- a endo-kortik á ln í), 5 0 0 k rá t. — h) B asid iáln í stru k tu ry hym enia, lOOOkrát. — i) Basidiospory, lOOOkrát. — k) M etam orfované basidie, lOOOkrát. J . T . P a lm e r del.

V elikost a zbarvení, tradičně používané jako rozlišovací znaky pro druhy rodu N id u la ria , nepostačují pro rozlišování těchto drobných druhů. Znakem prvořadého významu pro sekci S o r o s ia jsou hyfy, tvořící peridiální obal bílého peridia, které jsou tenkoblanné, ochablé, rozvětvené, přehrádkované a přezkaté. N. fa rc ta , k níž autor předběžně klade druhy obyčejně určované jako N. p isifo rm is Tul., N. con flu en s F r. a j., má zbarvené peridium, většinou skořicově nebo s nádechem okro­ vým, které vyloužením tém ěř zbělá, vytvořené z tuhých, jednoduchých nebo ostnitých hyf, které způsobují, že peridium je tlusté, polovytrvalé, jak poukázal *) N. reticu lata byla nalezena též Rielem ve skleníku v Lyonu (Francie).

133

F r i e s (1 9 1 0 ) u N. p isifo rm is Tul. B r o d i e a D e n n i s (1 9 5 7 ) používají korové struktury perídiol k oddělení druhů rodu C y a lh u s. V ětšina druhů sekce S o ro sia , pokud byla studována, má dvojitý kortex, obdaný kortikálním i hyfami a zbarvení peridioly pravděpodobně závisí n a exo — a endocortexu, a mění se podle toho, který z obou je nejtlustší a nejpevnější. N id u la r ia retic u la ta je poněkud od­ chylná, neboť cortex je tvořen rivulosním i hyfam i s velmi tlustými hlavním i vět­ vemi, které se značně podobají kapiliciovým vláknům rodu B ovista. M etam orfované basidie poprvé popsal O l i v ě (1 9 4 6 ) u N. d u r ia e a n a (jako N . c a s ta n e a [E. et E. ex W h ite] S a c c .). Zdá se, že jsou to basidie, které nevytvářejí výtrusy n orm ál­ ním způsobem, jsou zaoblené a můžeme je n alézt ležící v m ačkaném preparátu z hym enia, m ají podobu abnorm álně velikých výtrusů. Zdá se, že jsou význačné pro N. m in u tissim a. Ačkoliv basidiospory jsou prom ěnlivé, má je jic h tvar a ve­ likost patrně určité rozm ezí u každého druhu a jsou tudíž dobrým i potvrzujícím i znaky. Z á v ě r y . — Plodnice ze sběru typu jsou zřejm ě mladé a chudost m ateriálu nedovolila prostudovat větší počet peridiol. Ačkoliv houba je velm i blízce p ří­ buzná s N. d en u d a ta F r., mohla by se lišit těm ito znaky: a ) Basidiospory menší, 6 - - 7 , 5 X 3 ,5 — 4 ,5 ix. M ateriál N. d e n u d a ta , studovaný autorem, vykazuje rozm ezí velikosti basidiospor 5 ,5 — 10 X 4 — 7 ,5 /.i , s prům ě­ rem asi 7,5 X 5,5 fi. U N. d en u d a ta byly však pozorovány m andlovité struktury, které se jeví jako zabarvené, většinou s jedním nebo větším počtem tmavých jad er, s rozmezím velikosti 4 ,4 — 9 X 2,6 —4,5 fi a s prům ěrem p řibližn ě 6 ,5 X 3,5 ¡x. Tyto struktury vyskytují se zřídka a autor je pozoroval in situ na vyvíjejících se basidiích. Snad jde pravděpodobně jen o n ezralé basidiospory, i když, kromě roz­ měrů, se málo podobají basidiosporám N. a r u n d in a c e a , pozorovaných autorem. V e l e n o v s k ý ( 1 9 3 9 ) popsal výtrusy jako kulovité, hladké, žluté a bez kapek. b ) Alkalický substrát vyznačený P h ra g m ites co m m u n is T rin . a C a rex ela ta All. ( = C. stricta G ood.). N. d en u d a ta a N. m in u tissim a jsou v A nglii obecným i druhy na blatech (rašelin ách ) a na jiných kyselých stanovištích, nebyly však do­ sud nalezeny na stanovištích nekyselých. Na druhé straně N . d u r ia e a n a byla sbí­ rána v Anglii jen na vápencových písčitých dunách pobřeží jižn ích Lancashire. Během nedávného Evropského m ykologického kongresu v B elgii autor sbíral N. d en u d a ta na stanovištích značně podobných oněm v Anglii. Autor se proto domnívá, že by bylo vhodné ponechati N id u la r ia a r u n d in a c ea jako samostatný druh až do doby, pokud bude studován čerstvý m ateriál. Podobně je tomu s N id u la ria fu sisp o ra M assee, která se od N. d e n u d a ta liší asi jen dlou­ hými, úzce elipsoidními basidiosporam i a je znám a pouze ze sběru typu z T asmanie. Klíč pro sběratele Tento klíč má pomoci sběratelům a povzbudit je v hledání drobných druhů r. N id u la ria . V přírodě je nutno lupou pečlivě prohlížet větve a jin é rostlinné zbytky podobným způsobem, jako když pátrám e po m ikrom ycetech. N . d en u d a ta a N. m in u tissim a se vyskytují ve V elké B ritá n ii na vy trvávajících zbytcích sítiny Ju n cu s effu su s L. a mezi kořínky trav, zvláště na vlhkých místech, zatím co N . d u ­ r ia e a n a a také N. d en u d a ta , rostou na větvích a odštěpcích částečně ponořených v zemi atd., a na králičích bobcích. B ílá peridia naleznem e jen někdy, daleko b ěž ­ nější jsou peridioly, bud hrom adně nebo roztroušeně připevněné k substrátu.

134

Klíč

rodů

l a P erid iu m p o h árk o v ité, n ah o ře u zavřené b lan ito u epifragm ou 2a P erid io ly leží volně u v n itř perid ia ......................................N id u la 2b P erid io ly upevněné n a fu n iku lech u v n itř peridia 3a P erid iu m složené z jed inéh o o b a lu .................................. C ru cibu lu m 3b P erid iu m složené ze tř í o b a lů ........................................... C y ath u s lb P erid iu m zprvu k u lo v ité, bez ep ifragm y .................................N id u la r ia Klíč

k určení

druhů

rodu

N id u la ria

l a P erid iu m obvyk le zbarvené, v y tv o řen é ze z b arv en ý ch tu h ý ch , jed n o d u ­ ch ý ch a ro zv ětv en ý ch , o stn itý ch h y f s p erid iolam i o jed in ém obalu , cca 1 m m v p rů m ě r u ..................................................................................... N . fa r c ta l b P erid iu m o b y č e jn ě bílé, v y tv o řen é z b ezb a rv ý ch , o ch a b lý ch , ro zv ětv en ý ch a p řezk atý ch h y f ( N id u la r ia sect. S o r o s ia ) . 2a H y fy peridiol v íce m éně ste jn ě tlu sté , tv o říc í síto v itý v zorek v m a č k a ­ ném p rep arátu p ři použití silného o b je k tiv u . 3a P erid io ly cc a 280 /u v prům ěru, č a s tě ji v ětší, a v ša k zříd ka p ře sa ­ h u jí 600 u v prů m ěru ; peridium v ětšin ou o b sa h u je v íce než jed n u peridiolu. M etam o rfo van é basid ie citro n o v ité až k u lov ité. 4a P erid io ly žlu té až ja k o tříslo hněd é; en d o co rtex tv o ří pevně sp le­ te n ý o bal (N . d e n u d a ta k om p lex). 5a B asid io sp o ry úzce elipsoidní cc a 7 x 4 u . . . N . a r u n d in a c e a 5b B asid iosp o ry elipsoidní, cca 7,5 X 5 ,5 / i . . . N . d en u d a ta 5c B asid io sp o ry dlouze elipsoidní, cca 9,5 X 5 ¡i N . fu s is p o r a 4b P erid io ly tm a v ě červenavěh n ěd é; exo co rtex tv o ří pevně sp leten ý o b a l ............................................. N . d u r ia e a n a 3b P erid io ly cca 210 ¡i v prům ěru, řid č e ji až 300 /.« v prům ěru, peridium s jed ino u peridiolou. M etam o rfo van é b asidie lo p a tk o v ité , často s v e l­ k ým o lejo v ý m tělísk em . B asid iosp o ry cca 6 x 4 /u . N . m in u tis sim a 2b H y fy perid iol b o h atě ro zvětven é, s h lav n ím i v ětv em i velice tlu stý m i, přík ře v y b íh a jícím i, p řip o m ín ající kap iliciu m B o v is ta . N . reticu la ta •

T e c h n i c k é p o z n á m k y . — Ř ezy peridiolam i byly provedeny na zm razovacím m ikrotomu a všechna m ěření hym eniálních elem entů v erythrosinu B v 1 0 % amoniaku pomocí okulárového mikrometru s přesností 0 ,5 fx. Uvedené roz­ měry udávají minimum, prům ěr a maximum zjištěných hodnot. P o d ě k o v á n í . — Autor děkuje D r A l b e r t u P i l á t o v i za umožnění prostudování typu N id u la ria a r u n d in a c e a V el., D r R . W . G. D e n n i s o v i (K ew ) za zhotovení řezů peridiol na zm razovacím mikrotomu a D r M i r k o S v r č k o v i za český překlad. Z anglického rukopisu přeložil Dr. M. S v r č e k .

Summary N id u la ria a r u n d in a c ea was collected by V e l e n o v s k ý on debris of P h r a g m ites co m m u n is amongst C a r e x e la ta at the edge of a small lake near the village of Božkov, which is close to M nichovice, Czechoslovakia, in 1939. V e 1 e n o vs k ý ’s diagnosis, whilst suggesting that the specimen belonged to N id u la ria Section S oro sia Tul., was inadequate for a more accurate determ ination in view of the criteria recently introduced for the Section by the author. An exam ination of the Type, preserved in the N ational Museum, Prague, suggests that it is 135

.

f>

___

—-

probably only an immature form of N. d en u d a ta F r. differing only by (a ) the sm aller, narrow er Basidiospores, ca. 7.0 X 4 .0 fx and (b ) the alkaline habitat indicated by the substratum, P h ra g m ites co m m u n is amongst C a r e x ela ta whereas, so far, N. d en u d a ta has only been found in acid situations in B ritain . However, it is proposed that N. a r u n d in a cea V el. should be retained as a distinct species until further m aterial has been found and studied. N. a r u n d in a c e a is com pared with related species of the Section S o ro sia and a key is given to aid Czechoslovak collectors in finding these minute species. L ITE R A T U R A B r o d i e , H. J., & D e n n i s R . W . G. (1 9 5 4 ): The Nidulariaceae of the W est Indies. Trans. B rit, mycol. Soc. 37 : 151 — 160. F r i e s , R . E. (1 9 1 0 ): Om utvecklingen af fruktkroppen och peridiolerna hos N id u laria. Svensk. hot. Tidsk. 4 : 1 2 6 - 1 3 8 . H o l l ó s , L. (1 9 0 4 ): Die Gasteromyceten Ungarns. Leipzig. O l i v e L. S. (1 9 4 6 ): Some taxonomic notes on the Higher Fungi. Mycologia, 3 8 : 5 3 4 —47. P a l m e r , J . T . (1 9 5 7 ): Two Species of N id u laria F r. Section S oro sia Tul. in Yorkshire. Na­ turalist, 1 — 4. T u 1 a s n e, L. R . & T u 1 a s n e, C. (1 8 4 4 ): Recherches sur l ’organisation et le mode de fructification des champignons de la tribu des Nidulariées, suivies d’un essai monographique. Ann. Sei. nat. I l l , 1 : 4 1 - 1 0 7 . V e l e n o v s k ý , J . (1 9 3 9 ): Novitates mycologicae. Praha. Adresa autora: J . T . P a l m e r , versity of Liverpool, Anglia.

The Herbarium, The Hartley Botanical Laboratories, The U ni­

Zajímavá euroasijská houba kožnatka purpurová Hymenochaete Mougeotii (F r.) Cooke On an interesting euroasiatic fungus H ymenochaete M ougeotti (F r .) Cooke (S barevnou tabulí č. 31)

>

F ran tišek K o tla b a Je uváděn podrobný popis, synonymika, ekologické údaje, rozšíření atd. dřevní houby H y m en och aete M ou geotii a všechny zjištěné lokality, hlavně v Československu. The article contains a detailed description, synonymy, ecological data, distribution etc. of the wood-inhabiting fungus H y m en och aete M ou geotii and the localities, chiefly in Czechoslovakia.

Úvod K o ž n a t k a * ) p u r p u r o v á — H y m e n o c h a e te M o u g e o tii ( F r .) Cooke — je krásně zbarvená, svou biologií velm i zajím avá a rozšířením pom ěrně vzácná houba, která není v naší mykologické literatu ře skoro známa. Z českých autorů *) Navrhuji užívat pro rod H y m en och aete Lév., který nemá český název, jméno k o ž n a t k a vzhledem k suše kožovité konsistenci většiny druhů sem patřících. Dříve se tohoto jména používalo pro rod D erm ocy b e (F r.) W ünsche. Avšak již řadu let se rodu D erm ocy b e říká česky kožohlav, což je jména celkem vhodné a velmi vžité, takže by bylo obtížné i zbytečné je měnit.

136

se tímto druhem zabýval podrobně jen P i l á t v německy psané a nemnohým lidem dnes dostupné m onografii pevníkovitých (P ilát 1 9 3 1 ). Česky byla H y m e­ n o c h a e te M ou g eotii popsána je n V e l e n o v s k ý m pod jm énem C o rticiu m N e š p o ři (Velenovský 1 9 2 2 ). Jeho popis je však velmi kusý a bez mikroskopických údajů, takže se podle něho dá naše houba jen obtížně určit. Jin ak se s popisem kožnatky purpurové v ostatní naší mykologické literatu ře nesetkávám e vůbec. P o­ něvadž jsem se tímto druhem delší dobu zabýval, rozhodl jsem se zpracovati jej podrobně a umožnit tak i naší laické veřejn osti jeho důkladné poznání. P ilát ( 1 9 3 1 ) uvádí z Československa 5 lokalit H y m e n o c h a e te M o u g eotii. Od doby, kdy Pilátova m onografie vyšla, nikdo o této houbě plných 25 let nepsal. Teprve loni uveřejnil o ní krátký článek H o f m a n (H ofm an 1 9 5 6 ) a já jsem se o ní zm ínil v souborném článku v témže roce (K otlaba 1 9 5 6 ). Mohlo by se tedy právem podle literatury zdát, že H y m e n o c h a e te M o u g eo tii patří mezi naše neoby­ čejně vzácné houby, které lze n ajít jen zřídka a náhodně. Že však tomu docela tak není, o tom svědčí údaje snesené v tomto článku a demonstrované na mapce rozšíření H y m e n o c h a e te M o u g eo tii v Československu. SY N O N YM IKA

A L IT E R A T U R A

T h elep h o ra M ou g eotii Fries, Elenchus fung. 1 : 188, 1828. C orticiu m M ou g eotii (F r.) Fries, Epicrisis syst. mycol. p. 558, 1838. — Fries, Hymenomycetes europ. p. 654, 1874. — Quélet, Champ. Ju ra et Vosges 1 :2 8 9 , 1872. — G illet, Champ. p. 753, 1878. S tereu m M ou g eotii (F r.) Quélet, Floře mycol. France p. 16, 1888. — Cooke et Quélet, Clavis synopt. p. 211, 1879. H y m en och aete M ou geotii (F r.) Cooke, Grevillea 8 : 147, 1880. — Saccardo, Sylloge fung. 6 : 595, 1888. — Massee, J . linnean Soc., London, Bot., 27 (1890) : 111 — 112, 1891. — Cooke, Australian fungi p. 189, 1892. — Hennings in Engler-Prantl, Natúr. Pflanzenfam. I (Abt. 1 * * ) : 121, 1900. — Hohnel et Litschauer, W iesner-Festschr., W ien, p. 61, 1908. — Herter in Kryptogam. Flora Mark Brandenb. 6 : 128, 1910. — Rea, Trans. brit. mycol. Soc. 4, tab. 9, 1912. — Bigeard et Guillemin, Floře champ. France, supi. ad tom. 2 : 462, 1913. — Saccardo, Floře cryptogam. ital., fasc. 15 : 1157, 1916. — Bourdot et G alzin, B u ll. Soc. mycol. France 38 : 180, 1922. — Killerm an, Denkschr. bayer. bot. Ges. Regensburg 15 (ser. n. 9) : 11, 1922. — Rea, B rit. Basid. p. 669, 1922. — Konrád et Maublanc, Icones sel. fung. l:ta b . 481, 1924. — Pilát, B u ll. Soc. mycol. France 42 : 110, 1926. — Bourdot et Galzin, Hymenomycetes de France p. 388, 1927. — Pilát, Hedwigia 7 0 : 1 0 4 — 106, 1931. — P ilát, B ull. Soc. mycol. France 49 : 326, 1933. — Balfour-Brow ne, B ull. brit. Mus. (nátur. H ist.), Bot., 1 : 1 9 6 — 197, 1955. — Hofman, Čes. Mykol. 10 : 183, 1956. — Kotlaba, Ochr. Přír., Praha, 11 : 195, 1956. — Boidin, Mus. nat. Hist. nátur. Paris, no. 17, Trav. Labor. La Jaysinia Samoěns : : 128, 1957. C orticiu m M ou g eotii (F r.) Cooke f. tu m oracia Roumeguere, Fungi gall. exsicc. no. 3 705; fide Hohnel et Litschauer, Sitzungsber. kaiserl. Akad. W iss. W ien 116 : 768, 1907. C orticiu m N ešp oři Velenovský, České houby p. 757, 1922. ? T h elep h o ra cru en ta Pers. ex Persoon, Mycologia europ. 1 : 140, 1822; non T . cru en ta Albertini et Schweinitz, Conspectus fung. p. 277 — 278, 1805 = C y tid ia sa licin a (F r.) Burt.

Popis

studovaných

exemplářů

P 1 o d n i c e jsou n ejčastěji nepravidelně okrouhlého tvaru, 5 — 30 mm veliké, měkce kožovité, pak trochu tužší, ale pružné, na substrátu skoro vždy zcela rozlité v podobě tenkého povlaku barvy živě purpurově červené u mladých plodnic, červenopurpurové s lilákovým ojíněním u plodnic středně starých a u starých exem­ plářů smutně červenohnědé, u velmi starých kusů až skoro hnědé; na povrchu hymenia jsou tém ěř hladké nebo jen velmi drobně nepravidelně hrbolaté, později rozpukané drobnými trhlinkam i, pod lupou velice jem ně bělavě nebo světle okrově plstnaté. Jednotlivé plodnice, které p řirů stají k substrátu jediným bodem, však

137

postupným růstem brzy splývají ve větší celky a nakonec vytvoří povlaky pokrý­ vající substrát v délce několika cm, dm i (zříd k a) m. O k r a j p l o d n i c e je většinou zřeteln ě rozlišen a je v mládí barvy bělavé, naokrovělé až později světle narezavělé nebo šedavé. U m ladších exem plářů se okraj plodnice při sušení vždy odtrhává od substrátu a zdvíhá se znatelně vzhůru, neboť je volný. K l o b o u č k y tvoří plodnice zřídka kdy: jsou četné, drobné, jen 2 — 5 mm široké, na okraji velmi tenké, na povrchu hustě plstnaté, smutně tmavě hnědé, u mladších exem plářů s nádechem hnědě rezavým. H y f y t r a m y jsou dvojí: jednak tmavě rezavohnědé až hnědé, tlustostěnné, 2 ,5 — 4 fx široké, jednak poněkud užší, světlejší, žlutookrové až skoro bezbarvé, tenkostěnné, 1 - 3 ft široké, velmi řídce větvené. O b ojí jsou bez přezek a tvoří vrstvu až 2 .5 0 0 /x tlustou. S u b h y m e n i u m je 2 0 — 30 ,u tlusté, složené z vláken 1 — 1,5 p. širokých, bezbarvých nebo slabě nažloutlých. S e t y jsou dosti četné, 40 — 8 5 ¡x dlouhé a 4 — 10 ¡x široké, přečn ívající 15 — 45 ¡x nad hymenium, dlouze vřetenité, štíhlé, dosti ostře zašpičatělé, žlutookrové, červenohnědé až sytě rezavohnědé. Basidie jsou bezbarvé, nepravidelně kyjovité, nahoře zaobleně uťaté, 1 0 — 15 ¡x dlouhé a 2 ,5 — 4 {i široké, se 2 — 4 velmi tenkým i sterigm aty. V ý t r u s y jsou nehojné, bezbarvé, neam yloidní, podlouhle elipsoidní až krátce válcovité, na konci ke straně stažené, ( 5 — ) 5,6 — 8 ( — 9 ,5 ) X 2 ,5 — 3,8 ,íí veliké. Identifikace

druhu

a systematické

p o s t a v en í

Ze známých druhů poměrně bohatého rodu kožnatka — H y m e n o c h a e te Lév. — není kromě H y m e n o c h a e te M u ra sh k in sk y i P il .* ) — znám žádný, který by se po­ dobal H y m e n o c h a e te M o u g eotii a byl s ní zam ěnitelný. Pro náš druh je ch arakte­ ristická především barva hym enia plodnice a pak i ekologie houby. V šechny ostatní kožnatky se liší celou řadou znaků; evropské druhy barvou hym enia, některé ještě pravidelnou tvorbou kloboučků (H y m en o c h a e te ta b a c in a , H. r u b ig in o s a ) , nebo i růstem jen na listnáčích (H y m en o c h a e te co rru g a ta , H. ru b ig in o sa , s vý­ jim kou H. su bfu lvgin osa ) a dále znaky mikroskopickými (velikost výtrusů, set atd. ). System aticky náleží kožnatka purpurová do čeledi k o ž n a t k o v i t ý c h — H y m e n o c h a e t a c e a e , kde by měla vzhledem k výjim ečném u zbarvení zaujím at zvláštní samostatnou sekci. M orfologicky podobné typy nacházím e v rodě p e v n í k — S tereu m , které však přes nápadnou podobnost nejsou s kožnatkovitým i p ří­ buzné. Čeleď H y m e n o c h a e t a c e a e však zahrnuje ještě rody A stero stro m a , A sterod on , E ch in od o n tiu m , H y d n o c h a e te a dále houby habituálně zcela rozdílné, které bývají v systémech řazeny do čeledi chorošovitých — P o ly p o r a c e a e . Jsou to rody In on otu s, P h ellin u s, C o ltricia , P h a eo lu s a z tropických C y c lo m y ce s a C y clop o ru s. Je zajím avé, že někteří mykologové zam ěňovali a i dnes při povrchním určo­ vání někdy zamění H y m e n o c h a e te M ou g eotii s habituálně poněkud podobnou k ů ž i č k o u č e r v e n o u — C y tid ia sa licin a (F r .) B u rt = C. ru tilan s. To souvisí pravděpodobně také se synonymikou obou druhů. P e r s o o n popisuje druh T h e le p h o r a cru en ta v Synopsis meth. fung. 1801 (a v M ycologia europ. 1 8 2 2 ), což by mohla snad být i naše houba. K rom ě toho byla také popsána A l b e r t i *) Taxonomickým zhodnocením této houby se hodlám zabývat později. Podle mých dosavadních studií se zdá, že to není samostatný druh, ale jen forma nebo varieta H y m en och aete M ou geotii.

138

n i m a S c h w e i n i t z e m v Conspectus fung. 1805 T e le p h o r a cru en ta Alb. et Schw., která však je totožná s C y tid ia sa licin a . O bě jm éna byla od počátku sou­ stavně pletena a zam ěňována, takže dnes neplatí ani pro H y m e n o c h a e te , ani pro C y tid ia. Co je T h e le p h o r a cru en ta v Systema mycol. u Friese, není též vůbec jasné. Podle popisu to může být více druhů. Proto platí pro náš druh Friesovo jm éno až z Elenchus fung. 1828, i když je značně mladší než obe jm éna ostatní. Variabilita H y m e n o ch a ete M ou g eotii je dosti proměnlivá v barvě hym enia: mladé exem plá­ ře jsou p u r p u r o v ě č e r v e n é s význačně bělavým okrajem plodnice, středně staré jsou typicky č e r v e n o p u r p u r o v é , krvavě červené, s lilákovým ojíněním a užším okrajem , kdežto staré plodnice jsou až skoro č e r v e n o h n ě d é , s tém ěř nerozlišeným okrajem . Barva hym enia je tedy v k rajních p říp a ­ dech značně rozdílná. T aké velikost plodnic je dosti rozdílná a závisí do značné míry na substrátu. Na tenkých větvích jsou plodnice celkem menší a srůstají v po­ vlaky protažené do délky, kdežto na silných km enech splývají i do značných š íř­ kových rozm ěrů. Z makroskopických znaků kolísá poněkud i tvar plodnic. Jsou sice vždycky více méně okrouhlé, ale n ejčastěji jsou na substrátu zcela rozlité (resupinátní), kdežto vzácně jen polorozlité (effu soreflexn í, sem iresupinátní). Polorozlité plodnice s malými kloboučky rostou hlavně na stojících odum řelých km e­ nech nebo i na kmenech padlých. M ikroskopicky je u H y m e n o c h a ete M o u g eotii nejprom ěnlivější velikost výtrusů. P rom ěřil jsem množství m ateriálu a skoro pokaždé jsem nam ěřil jin é rozm ěry: v e­ likost výtrusů kolísá od 5 do 10 ¡a, ale n ejčastější jsou výtrusy veliké 6 — 8 ¡a. Proto se asi také údaje o velikosti spor u různých autorů liší, a to tím spíše, že houba je málo plodná. N evykonám e-li desítky pozorování, nemůžeme pak udat velikost výtrusů v dostatečné variační šíři. Ř ídký výskyt výtrusů je příčinou toho, že i při veliké práci získáme pom ěrně malý statistický m ateriál. P řes tuto určitou variabilitu je však H y m e n o c h a e te M o u g eotii vždy celkem snadno poznatelná houba, hlavně pro nápadnou barvu hym enia. Ekologie H y m e n o c h a ete M o u g e o tii je typický a e r o m y k o f y t , neboť roste výhradně na stojících nebo pololežících kmenech, anebo častěji na trčících suchých větvích v korunách stromů. Nikdy neroste na km enech nebo větvích ležících na zemi, jak činí s oblibou řada hub, hlavně choroši aj. Spadne-li větev s houbou na zem, tato obyčejn ě brzy hyne. Na ležících km enech ji naleznem e jenom tehdy, padne-li kmen třeb a přes balvan, rokličku nebo zachytí-li se částečně v korunách stromů apod., takže nedolehne zcela k zemi. Za stejných nebo podobných podmínek vy­ rů stají i jin í aerom ykofyti, jako např. S tere u m p in i, C y tid ia sa licin a , P o ria ta x ic o la aj. N ejčastějším stromem, na kterém H y m e n o c h a e te M o u g eotii roste, je jedle b ělo­ korá — A b ie s a lb a (A. p ec tin a ta ). Ř id če ji byla nalezena i na jiných jedlích, např. na A b ie s B o rn m iilleria n a (P ilá t), A. N o rd m a n n ia n a (H ennings) a A. s ib ir ic a (M urashkinsky, Z ilin g). D ále je uváděna také ze smrku ztepilého — P ic e a a b ie s (P . e x c e ls a ) , a to H enningsem 1 900, R eaou 1922 a Pilátem 1926. Doklady však zřejm ě neexistují. V herb. P R je sběr A lexandriho a Savulescu z Rum unska, kde je jako substrát uváděn též smrk. Podle kousíčků kůry však nelze s jistotou říci,

139

jd e-li skutečně o smrk. Z uvedených důvodů se proto domnívám, že na smrku H y m e n o c h a ete M o u g eo tii s největší pravděpodobností n ero ste.*) Zajím avé je též sledovat výskyt kožnatky purpurové v závislosti na nadm ořské výšce. Zdá se, že je to houba d o s t i t e p l o m i l n á , neboť ji nacházím e n e j­ častěji na jižně exponovaných terénech (stráně kopců, údolí řek apod.) a v tep­ lejších nebo chráněných polohách. Avšak určujícím faktorem pro je jí výskyt je p ří­ tomnost vhodného substrátu, tj. v našich středoevropských pom ěrech p ř í t o m ­ n o s t j e d l e , a to v původních porostech. V Č S R je H y m e n o c h a e te M o u g e otii znám a např. z H řenska z cca 120 — 180 m. n. m. a z M atliarů ve Vys. T atrách z výšky 1350 m n. m. To znam ená, že roste prakticky od nížin do hor, avšak n ejvětšího rozšíření dosahuje ve výši 6 0 0 — 1000 m n. m. v s u b m o n t á n n í m b u k o - j e d l o v é m s t u p n i (pásm u), kde pravděpodobně nachází o p t i ­ m á l n í růstové podmínky. O tom svědčí mimo jin é také to, že je u nás v horách na jed lích dosti častá, zatím co v nížinách se s ní i v původních porostech setká­ váme zřídka. Jinde roste ještě ve vyšších polohách. Tak např. P ilát sbíral tento druh v m alo­ asijské části Turecka ve výši 1600 — 2 0 0 0 m n. m. a Balfour-Brow neová udává sběr až z výše 2 8 5 0 m. Fytopatologický

význam

M ycelium H y m e n o c h a e te M o u g eotii působí jen málo aktivní trouchnivění (h n i­ lobu) dřeva v povrchových partiích, které dostává bělavě okrové zabarvení. R oz­ kládá pravděpodobně hlavně ligninovou složku dřeva, a to v bělové části. Z fytopatologického hlediska nelze považovat kožnatku purpurovou za škod­ livou houbu, neboť jednak působí jen povrchové, málo aktivní trouchnivění dřeva, jednak nikdy nenapadá stromy zdravé ani poraněné, a konečně se nikde nevysky­ tuje ve velkém množství. Je to typický s a p r o f y t , který za žádných okolností, jak se zdá, nep řechází k saproparasitism u a tím méně k parasitism u. Z lesnického hlediska je to houba dokonce užitečná. Tím , že napadá odum řelé větve v koru­ nách stromů, kde může vegetovat jen velm i málo dřevních druhů hub, pomáhá čištění kmenů jed lí. Patní též k prvním houbám, které napadají odum řelé stojící mladé kmínky jedlí v hustých zápojích, a přispívá tak k jejich d řívější dekomposici a likvidaci. Geografické

rozšíření

Podle u nás dostupné literatury a dokladového m ateriálu v našich h erb ářích se zdá, že H y m e n o c h a e te M o u g eotii je druh význačně euroasijský, neboť není znám ani z Am eriky, ani z Afriky. V A ustrálii byl sbírán jenom Cookem. Po prostudování literatury, herbářů Národního musea ( P R ), katedry botaniky biol. fak. K U v P raze (P R C ) , soukromých herbářů , mých terénních záznam ů a sdělení našich mykologů (jim ž tímto děkuji za spolupráci) je možno takto nastínit geografické rozšířen í H y m e n o c h a e te M o u g eotii: E v r o p a : Č e s k o s l o v e n s k o (Č echoslovakia): Poříčko pr. R ataje n. Sáz., collis „Vrabov“, silva „Jedlina“, A b ies a lb a , 5. IV . 1953 leg. Z. Pouzar ( P R ). — Niemtschitz in Böhmen (N ěm číce?), 1842 leg. Gzb (A. G inzber?) (P R ). — Rokycany, in colle „Ždár“ , A b ies a lb a , 1. V. 1954 leg. K . Cejp (P R C ). — Hernkretschen (Hřensko), A lb ies a lb a , 9. V. 1934 leg. E. Pieschel ( P R ). — Inter Zvíkov et Červená in valle ílum inis Vltava, A b ies a lb a , 22. X . 1954 leg. M. Svrček ( P R ). — Bečice pr. M alšice, distr. Tábor, in valle fluminis Lužnice, A b ies a lb a , 19. IV . 1957 leg. F . K otlaba *) Herter (1910) udává jako substrát i břízu. Kromě toho Balfour-Browneová (1955) uvádí, že roste též na balvanech. Jde však evidentně buď o záměnu substrátu nebo snad i houby (za lišejn ík ?).

140

■

■ ■ I I

(P r). — Sudoměřice pr. Bechyně, in silva „Čem ická ohora“, A b ies a lb a , 19. IV . 1957 leg. F. Kot laba (P R ) et 27. IV . 1957 leg. R . Veselý. — Soběslav, in silva „Svákov“ , A b ies a lb a , V III . 1925 leg. R. Veselý ( P R ). — Třeboň, A b ies a lb a , 21. X I I . 1920 leg. Nešpor (typus C orticiu m N ešpoři Velen. — P R C ). — Svíba pr. Polná na Šumavě, A b ies alb a, V III . 1952 leg. M. Svrček (P R ). — Lipno, montes Gabreta, A b ies a lb a , 23. IV . 1957 leg. Z. Moravec (P R C ). — Hůrka pr. Hor. Planá, in colle „ K rav í“ (K iihberg), A b ies a lb a , 23. IX . 1955 leg. F . K otlaba (P R ). — Boubínský prales, A b ies a lb a , leg. V. Litschauer (Hohnel et Litschauer 1908) et 18. IX . 1948 leg. J . Herink et M. Svrček (herb. J . H erink). — Pr. Vimperk, A b ies a lb a , V II. 1952 leg. Z. Moravec ( P R ). — Orlické hory, in valle „Peklo“ prope Nové Město n. M et., A b ies a lb a , V. 1955 leg. B. Hofman (Hofman 1 9 5 6 ). — Tišnov, in valle „Trenkova rokle“ , A b ies a lb a , 26. V I. 1949 leg. J . Šmarda (herb. F. Šmarda et P R C ). — Šumperk, in colle „Senová“ (Heukoppe) ad fontes Hrabenovský potok, A b ies a lb a , 20. IV . 1934 leg. F . Schenk (P R C ). — Jeseníky, in mus. in Úsov, A b ies alb a, 1913 leg. R . Picbauer ( P R ). — Beskydy, Vsatský Cáb pr. Vsetín, A b ies a lb a , 28. I. 1951 et in loco „P rales“ 31. I. 1951 leg. Z. Pouzar (P R ). — Pr. K lačno (Gajdel) haud pr. Nitrianské Pravno, montes M alá Fatra, A b ies a lb a , 16. V I I I . 1953 leg. F . K otlaba (P R C ). — Banská Štiavnica, ap. piscinam „R ozengrund", A b ies a lb a , 28. X . 1955 leg. R . Leontovič ( P R ). — Velká F atra: Dedošova dolina pr. Turč. B latnica, A b ies a lb a , 1. et 2. V II. 1953 leg. F. Katlaba, Z. Pouzar et M. Svrček; Vrátná dolina, A b ies a lb a , 3. V II. 1953 leg. F . K otlaba et Z. Pouzar ( P R ). — Kubínská hola pr. Dol. Kubín, montes Oravská Magura, A b ies a lb a , 18. X I . 1954 leg. F . K otlaba, A. Novacký et Z. Pouzar ( P R ). — Bacúch pr. Březno n. Hr., montes Nízké Tatry, A b ies a lb a , 16. V III . 1953 leg. F . K otlaba (P R C ). — Ap. viam M atliare—Zelené pleso, montes V . T atry, P icea ex celsa, 1924 leg. A. P ilát (P ilát 1926) .— In valle „Holubyho dolina“ pr. Tatranská K otlina, A b ies a lb a , 16. V II. 1955 leg. F . Šmarda (herb. F . Šm arda), 19. V. 1958 leg. M. Svrček ( P R ). — Lukov (pr. B ardejov?), A b ies a lb a , V. 1953 leg. J . Kalandra (P R ).

■ ■ I I

Během tisku tohoto článku byly zjištěny dvě další lokality, které proto nejsou zachyceny na reprodukované mapce: Ferdinandsthal (Ferdinandov prope Žel. Ruda, montes G abreta), A b ies alb a , 14. IX . 1926 leg. K . K avina ( P R ). — Zelená hora prope Ždár n. Sáz., A b ies alb a, 25. V. 1958 leg. F. K otlaba (P R ).

■ H ■ I ■

I I ■ I

M apka rozšíření k o ž n a t k y

p u r p u r o v é — H y m en och aete M ou g eotii (F r.) Cooke v Československu.

T he m ap o f th e d istrib u tion o f H ym en ochaete M ou g eotii (F r.) Cooke in Czechoslovakia. Orig. dr. F . K o tla b a

^

* F r a n c i e (G a llia ): Jura, Vosges (Q uélet 188 8 ). — Vosges: Corcieux, Gérardmer etc.; Alsace; Aveyron: Arnac (Bourdot et G alzin 192 2 ). — Vosges, Alsace, Ju ra (Konrad et Maublanc 1 9 2 4 ). — Vosges, A b ies a lb a , IV . 1918 leg. L. Maire (P R ). — Samoěns, R iviere— Enverse in Alpes de Haut — Savoie, A b ies a lb a , leg. J. Boidin (Boidin 1957). N ě m e c k o (G erm ania): Berlin, in horto bot., A b ies N ord m a n n ian a? , leg. Hennings (Herter 191 0 ). — Pr. Postdam, in horto, B etu la ? , leg. Buchs (Herter 191 0 ). — Milsbach, leg. Lassberg (P R ). — Falkenstein, A b ies alb a, IX . 1912 leg. A. V ill ( P R ). — G abreta: Zwiesel W aldhaus, A b ies alb a, 1925 leg. A. Hilitzer ( P R ). — Lusatia, pr. Laubau, A b ies alb a, IX . 1933 leg. A. P ilát (P R ). — Oberammergau, A b ies alb a, V III . 1891 leg. Schnabel (Killerm an 1922).

I

R a k o u s k o (A ustria): Stiria, pr. Aussee, V III . leg. Rechinger ( P R ). — Stiria; Biirgerwald, Kienberg pr. Leoben, 15. V. 1874 leg. J . Breuler (P R C ). — Pr. Magdeburger Hiitte in Solsteingebiet in prato silv. Bárenmoos, A b ies a lb a , 13. V I. 1931 leg. V. Litschauer ( P R ). — Sontagberg pr. Rosenau, A b ies a lb a , I I I . 1901 leg. P. Strasser (P R C ). — Pr. M ariensee in Austria infer., V I. 1888 leg. G. Beck (P R C ). — Hochmoos pr. Ober —Leutasch, A b ies a lb a , 29. V II. 1933 leg. V. Litschauer (P R ). — Pr. Mbnichkirchen, leg. V. Litschauer (Hohnel et Litschauer 1908). R u m u n s k o (R om an ia): Muntenia, distr. Prahova— Sinaia, P icea ex celsa, 19. X . 1934 leg. Savulescu et Alexandři (P R ). SSSR:

In valle „B ílý potok“ pr. Trebušany, A b ies a lb a , 4 .— 11. X . 1935 leg. A. P ilát (P R ).

Velká

B r i t á n i e (B rita n n ia ): Rea 1922.

Asie:

Ceylon:

leg. Thwaites (P ilát 193 1).

N e p a l : Sikkim Himalaya, leg. Hooker (Saccardo 1888). SSSR: ling (P R ).

Sibiria, distr. Tara, A b ies sib irica , X . 1928 leg. M urashkinsky et IX . 1929 leg. Zi-

T i b e t : Pome, Tongkyuk Dzong, 6. I. 1947 leg. Lundlow, Sherriff et Elliot (Balfoure— Brow­ ne 195 5 ). T u r e c k o : Ilgaz — Dagh, A b ies B orn m iillerian a, 1931 leg. A. P ilát (P R ). Austrálie:

Victoria, Tantawanglo, Nová Guinea, Tasm ania. (Cooke 1892.)

T ři exsikáty uložené v herbáři Kew prohlížel Cunningham a považuje je skutečně za H y m en och aete M ou g eotii; cf. G. H. Cunningham: Revision of Australian and New Zealand species of Thelephoraceae and Hydnaceae in the herbarium of the Royal Botanic Gardens Kew; Proc. linnean Soc. New South W ales 77 : 288, 1952 (1 9 5 3 ).

V ětšina československých lokalit H y m e n o c h a e te M o u g eotii je na kopcích nebo v horách. Ty, které jsou v nížinách, bývají n ejča stě ji na insolovaných stranách údolí řek a na pahorcích. Jak lze soudit podle zjištěných lokalit, je kožnatka pur­ purová nejhojnější ve střed. Evrop^, méně častá je v jižn í a západní Evropě a ve Skandinavii chybí docela, neboť tam neroste ani jedle. V h erb áři P R C je ještě položka H y m e n o c h a e te M o u g eotii, kterou sbíral G. Beck. K rom ě jm éna M a r i c u s a je vše ostatní psáno na lístku nerozluštitelným sta­ rým německým těsnopisem. Podobně z n ějící jm éna jsou známa v Bulharsku nebo Jugoslávii. Summary By its red colour H y m e n o c h a e te M ou g eotii ( F r .) Cooke is quite unique among the other species of the genus H y m e n o c h a e te Lév. As a rule this fungus forms an entirely resupinate fruit-body and exceptionally we found also some effusoreflexed ones with brown, 2 — 5 mm. broad pilei. M ost often we find the fruit-body on erect dead trunks or on dry branches in tops of the living trees. It never grows on the substrates lying on the ground. H y m e n o c h a e te M o u g eotii occur on conifers, m ainly on A b ie s ; regularly on A b ie s a lb a and also on A. B o rn m iilleria n a , A. N o rd m a n n ia n a ? and A. sib ir ica .

W h eth er it grows on P ic e a a b ie s (P. e x c e ls a ) is doubtful. In Czechoslovakia H y ­ m e n o c h a e te M ou g eotii has been found in the height from 120 m. (H řensko in B o ­ h em ia) to 1350 m. (H igh T a tra in Slovakia) above the see level. The best con­ ditions for her existence are found in c e n t r a l E u r o p e probably in the s u b m o n t a n b e e c h - f i r z o n e , i. e. in the height from 600 to 1000 m. above the see. H y m e n o c h a e te M o u g eotii is altogether a enough rare species and the num ber of her verified localities (according to literature and herb, in C zechoslovakia) throughout the whole world in not high (see p. 140 — 2 of the C zech text). It seems that it is an euroasiatic elem ent, because as far as we know it grows o n l y i n E u r o p e a n d A s i a while in A m erica and A frica it does not grow at all. It grows also rarely in Australia. In Czechoslovakia is H y m e n o c h a ete M o u g eotii known from 30 localities. These lie m ainly in the natural fir-stands of the m ountain territories (on the border of our country) or in the lawlands in the river valleys. Adresa autora: Dr. F. Kotlaba, Na Petřinách 12, Praha 6 — Veleslavín, p. Vokovice.

Nové nebo vzácnější československé tvrdohouby P yrenom ycetes novi vel ra rio ri Čechoslovakiae M irko S vrček Autor uvádí 23 druhů vzácnějších druhů pyrenomycetů, které většinou sám sbíral v Čechách a na Slovensku. Jde převážně o druhy, které z těchto zemí nebyly dosud zazna­ menány. U všech jsou uvedeny poznámky nebo popisy podle vlastního materiálu. Jako nový taxon je popsána S cirrh ia rim osa f. m acrospora £. n. Dokladové exsikáty jsou ulo­ ženy v mykologickém herbáři Národního musea v Praze. In addendo praesenti 23 species Pyrenomycetum rariorum auctor describit et adnotationibus cďiginalibus complectit. Species citatae ex parte maiore in Bohemia et Slovakia ab auctore lectae sunt. Forma m acrosp ora f. n. S cirrh iae rim osae (Alb. et Schw.) Fuck. describitur. Exsiccata in herbario mycologico Musei Nationalis Pragae deposita sunt.

A m phisphaeria brach yspora K irsch st. — J i ž n í Č e c h y : T řeb o ň , rašeliniště V im perka, na řezné ploše odum řelé větve vrbové (S a lix sp.), 14. II. 1958 ( J . K u ­ b íčk a ). — P erith ecia kulovitá, ca 0 ,2 —0 ,4 mm v prům ěru, zprvu zcela ve dřevě ponořená, p ro rážející nízce bradavčitým ostiolem, později až z poloviny vyniklá, pospolitá. Stěna p erithecia černohnědá, lysá, ztuha kožovité konsistence, n ezře­ telné struktury. V řecka 90 X 8 — IOjU, válcovitá, nahoře zaoblená, dole krátce stopkatá, dosti tenkoblanná, s 8 jed nořad é uloženým i výtrusy. Parafysy 1,5 — 2 ¡x tlusté, vláknité, bezbarvé, četné. Výtrusy 11 — 13,5 X 5 — 7 u, široce až podlouhle elipsoidní, na pólech široce zaoblené až trochu zúžené, dvoubuněčné, na přehrádce většinou slabě zaškrcené, světle olivově žluté až žlutohnědé. — K i r s c hs t e i n, který tento druh popsal z Brand enbu rska rovněž na S alix , uvádí, že vřecka jsou 1 —4 výtrusá a výtrusy nezaškrcené. Jak jsem však pozoroval, je zaškrcení výtrusů dosti variabiln í, některé výtrusy i u našeho m ateriálu nebyly vůbec zaškrcené. Také není vyloučeno, že počet spor ve vřecku kolísá, jak o tom rovněž

143

svědčí pozorování M u n k a (p. 2 8 6 — 7, 1 9 5 7 ), který pod jm énem A m p h is p h a e ria cfr. b r a c h y s p o r a K irschst. popisuje v uvedené práci druh s naším patrně to­ tožný (na bezkoré větvi P op u lu s). Je velmi pravděpodobné, že také A. p u siola K irschst. a A. sa lic ic o la A llescher, které se m ají podle popisů (M u n k p. 2 8 7 a M i g u 1 a p. 2 1 5 ) lišit jen o něco užšími výtrusy a sbíran é též na větvích vrbo­ vých, jsou jen formy tohoto druhu. Anthostoma decipiens (D C ) N itschke — S t ř e d n í Č e c h y : R adotínské údolí pod Zadní K opaninou (územ í přírod n í reserv ace), na ležícím mladém kmenu habrovém (C a r p in u s b etu lu s) v lesní stráni pod jeskyňkou, 19. I I . 1950 (M . Sv rček ). — Celková délka vřecek je 70 ¡x, z toho pars sporifera 48 ¿t, šířka 5,5 — 7 //. V řecka jsou 8výtrusá. V ýtrusy 7 — 8 ,5 X 2 ,5 — 3/u, podlouhle elipsoidně válcovité až trochu fazolovité, přím é nebo slabě prohnuté, s náběhem k alantoidnímu tvaru, jednobuněčné, bez kapek, světle kávově hnědé. — Souhlasí s popisem W i n t e r o v ý m (p. 7 5 7 ), nepozoroval jsem však konidiofory, které v mládí m ají pokrývat povrch strom atu a výtrusy nebyly černé, nýbrž jen hnědé. T ato A n th o sto m a je však tak význačná nápadně ztluštělým i ostioly, která p ři po­ hledu shora připom ínají miskovitá apothecia P a t e lla r ia sp. s vroubkovaným až hvězdicovitě rýhovaným okrajem , že ji lze sotva s jiným druhem zam ěnit. Jeví zřetelné vztahy k rodu E u ty p a, kam ji také T u 1 a s n e zařadil, a to jak diatrypoidním stromatem, tak tvarem výtrusů. Je to druh jistě vzácný. V m usejním h er­ b áři je uložena jed iná položka: R adotín, na C a rp in u s betu lu s, 13. IV . 1 927, sbí­ ral a určil A. H ilitzer. Tato se dokonale shoduje s mým nálezem , strom ata jsou rovněž vrostlá v tlusté habrové kůře a m ají ještě o něco protáh lejší ostiola téhož tvaru. T aké výtrusy jsou jen světle hnědé a téhož tvaru, n ejča stěji 7 — 8 ,5 X 3.5 /x (podle H ilitzerovy rukopisné poznámky na etiketě 5 — 8 X 3 /x). C eratostom a avocetta (Cooke et Ellis) Sacc. — S t ř e d n í Č e c h y : Zbečno u K řivoklátu, údolí potoka K líčavy, na tlejícím dřevě na spodní straně ležícího starého kmene jedle (A b ies a lb a ) , 8. X . 1 948, ve společnosti P e n io p h o r a liv e scen s ( K a r s t .) B res., je jíž plodnicí proráží dlouhými ostioly. D nes je toto území zapla­ veno vodami K líčavské vodní nádrže (viz Svrček 1 9 5 3 ). — Pospolitě vyrůstající perithecia jsou úplně ponořena ve dřevě, nad jehož povrch vyčnívají jen ca 1,5 mm dlouhými černým i tenkými ostioly. V řecka 5 0 — 56 X 7 — 8 /.i , podlouhle válco­ vitá, bez stopky, s 8 jednořad é uloženými výtrusy. Výtrusy 8 ,5 — 10 X 4 — 4 ,5 /x, podlouhle elipsoidní, 1 buněčné, obyčejně se dvěma nestejně velkými tělísky, hnědé. — Druh původně popsaný z Am eriky, kde roste na zetlelém dřevě list­ náčů. Náš sběr dobře souhlasí s popisem u E l l i s e a E v e r h a r t a (p. 1 9 0 ). V Evropě, kde byl poprvé nalezen W i n t e r e m (p. 2 5 3 ) ve Švýcarsku, je to pyrenom ycet určitě velmi vzácný, neboť v literatu ře mně dostupné jsem o něm nenalezl žádné zprávy. Chaetomium crispatum Fuck. — S t ř e d n í Č e c h y : V onoklasy, na starém zaječím (nebo k ráličím ) trusu, sebraném 8. I I I . 1 9 5 3 a dlouho kultivovaném. — P erithecia přecházela též na podložený filtračn í papír. M ají na vrcholku význač­ nou kštici spirálovitě a vývrtkovitě či šroubovité stočených neprůhledně černých chlupů 7 — 10 ¡x tlustých, částečně jem ně inkrustovaných. Výtrusy 1 2 ,5 — 14 X X 8 ,5 — 10,5 ¿i, charakteristicky citronového tvaru s bradavkam i na obou pó­ lech, hnědé. — M u n k (1 9 5 7 p. 8 6 ) uvádí je j ze semen F ra n g u la aln u s, W i nt e r (p. 1 5 5 ) z tlejících bram borů, hnoje a j. C haetosphaeria phaeostrom a (D u r. et M ont.) Fuck. — Syn.: C h. tristis (T o d e) Schroter — J i ž n í Č e c h y : Borotín u T ábora, vrch „Šáchovna“ , na ležících trouchnivých větvích trnky (P run us s p in o s a ), 11. V I. 1 9 5 0 ; výtrusy 3 3 — 35 X

144

X 6 — 7 ¡x. — Střed ní Č echy: v údolí Berounky na vápencové stepi u Budňan, na silně ztrouchnivělém pařezu listnáče, 1. I I I . 1953; výtrusy 31 — 33 X 6 — 7 fx, 4buněčné, hnědé vyjma koncových krátkých bezbarvých buněk. Chlupy skoro černé, zašpičatělé, tlustoblanné, dole 5 — 10 /x tlusté. C ryptosphaeria m yriocarpa (N itschke) Sacc. — Sy n .: V a ls a m y riop arp a Nitschke — S l o v e n s k o : M uráňská vysočina, mezi M urání a Tisovcem , na suché větvi bukové (F a g u s silv .), ve společnosti P laty stom u m co m p ress u m (P e rs.) T rev ., velm i poskrovnu 21. V II. 1947. — Zjevem upomíná na C. eu n o m ia (F r .) Sacc., stroma je n ezřeteln é, kulovitá, cca 5 00 /x v pr. perithecia jsou jednořadé velmi hustě vedle sebe nahloučená do nejsvrchnější vrstvy n ezčernalé ani jinak nezm ěněné kůry, kterou jen nepatrně p ro rážejí malým, bradavčitým , polokulo­ vité zaobleným ostiolem. V řecka (pars sporifera) 28 — 50 X 5,5 — 8 ¡x, štíhle kyjovitá, nahoře tupě zaoblená až skoro uťatá, dole dlouze a tence stopkatá, s 8 dvou­ řadým i výtrusy. P arafysy velmi tenké, bezbarvé, většinou špatně patrné. V ý­ trusy 8 ,5 — 11 ,5 X 1,5 — 2 /x, tupě válcovité, m írně prohnuté, jednobuněčné, na pólech o byčejn ě se dvěma drobnými kapkam i, světle žlutohnědavé. — Náš materiá l dobře souhlasí s popisem W i n t e r o v ý m (p. 6 9 3 ). S c h r o t e r a n o­ věji ani M u n k tento druh neuvádějí. C ucu rbitaria dulcam arae (K u nze et Schm idt) F r . — J i ž n í Č e c h y : T ře boň, v bažinaté pram eništní olšině ,,U Jin d rů “ , na starých stoncích potm ěchuti (S o la n u m d u lc a m a r a ), 15. V II. 1953, (J. K u b íčk a ). — P erith ecia již stará, bez vřecek, s výtrusy valnou většinou deformovanými, 2 2 — 32 X 10 — 11 ¡x, hnědými, p řevážně 6buněčným i, uprostřed zaškrceným i a s jednou neúplnou podélnou septou. Z M oravy ji uvádějí B a u d y š a P i c b a u e r z botanické zahrady v Olomouci (7 . příspěvek p. 8 0 ). Enchnoa infernalis (K u nze in F r .) Sacc. —. S t ř e d n í Č e c h y : Brdské H ře­ beny, v údolí M oklického potoka u Ř evnic, na suché, dosud v koruně stromu trčící větvi dubové ( Q u e r c u s ), 24. X I . 1957. — Asi 1 mm velká perithecia se vyvíjejí jednotlivě a trvale pod kůrou, jen slabě štěrbinovitě protržené malým ostiolem. C elé perithecium je obaleno nápadnou tmavohnědou plstí, která se rozrůstá pod kůrou. Je složena z tmavě hnědých, m írně tlustoblanných, oddálené septovaných 4 — 5 /x tlustých hyf. V řecka (pars sporifera) 6 0 X 1 2 — 13 /x kyjovitá, dlouze a tence stopkatá (celková délka 1 4 0 — 150 fx), s 8 dvouřadými výtrusy. Výtrusy 18,5 — 20 X 4 — 4,5 ,u, válcovité, prohnuté, jednobuněčné, bledě hnědavé, někdy se dvěma kapkami. — Z M oravy je zaznam enána P e t r á k e m od Šternberka (n a P ru nu s sp in o s a sbíral Piskoř, Ann. M ycol. 21 : 113, 1 9 2 3 ). Endodothella junci ( F r .) Theiss. et Sydow — Syn.: P h y lla c h o r a ju n ci (F r .) Fuck. — J i ž n í Č e c h y : Sudom ěřice — Nemyšl u Tábora, na částečně odum ře­ lých (z části dosud zelených) stéblech sítiny (Ju n cu s e ffu su s) v lesním příkopu u cesty k Šeborově myslivně směrem k Borotínu, 11. V II. 1947. — T ento určitě cizopasný druh bývá většinou nalézián jen sterilní, tak např. S c h r o t e r (p. 4 7 1 ) je j ze Slezska plodný nezná a rovněž W in ter (p. 9 0 0 ) opisuje mikrosko­ pickou diagnosu podle K arstena. Náš sběr měl pěkně vyvinutá plodná strom ata, což je u této houby vzácným zjevem. V řecka cca 65 X 4 ,5 — 5 ¡x velká byla válcovitá, s 8 jednořadým i výtrusy, parafysy vláknité, tenké, s četným i kapkami, nah oře neztluštělé, bezbarvé, výtrusy 9 ,5 — 11 X 3 — 3,5 ¡x, úzce nebo podlouhle elipsoidní, se dvěma kapkami, později patrně dvoubuněčné, bezbarvé. Popis po­ dle moravského m ateriálu uveřejn il P e t r á k (Ann. M ycol. 21 : 113, 1 9 2 3 ). Lopadostom a gastrinum (F r .) T rav . — Sy n .: A n th ostom a g astrin u m ( F r .) Sacc. — S t ř e d n í Č e c h y : Zadní K opanina (územ í přírodní reservace), na

145

i

j i

i

j

j

i *

\

ležící dubové větvi ( Q u ercu s r o b u r ), 19. I I . 1 9 5 0 ; strom a proráží kůrou, vřecka (pars sp orifera) 8 5 — 100 X 7 — 8 ¡a, s 8 jednořadým i výtrusy, parafysy četné, bezbarvé, 2 ,5 — 3 ¡a tlusté, s kapičkam i, výtrusy 1 3 — 18 X 4 ,5 — 5 ¿u, jednobuněčné, tmavě hnědé až tmavě olivově hnědé, úzce elipsoidně válcovité, na pólech tupé až zaQblené, přím é, někdy m írně nestejnostranné. — K a rlštejn , u „K rálovské stu­ dánky“ , na ležící větvi Q u ercu s, 9. IX . 1 9 5 6 ; stroma typicky vyvinuté (valsoidní), hrbolkovité, černé, ostiola značně vyniklá v podobě tupých výčnělků, výtrusy 11 — 15,5 X 4 — 4 ,5 ¡a, většinou neprůhledně černohnědé. — V h erb á ři Národ, musea leží 2 položky, které jsem revidoval: 1. D. Saccardo, M ycotheca italica No. 8 43 (Rom a — V illa Borghese, Q u ercu s sp., I. 1 9 0 2 ) a 2. F . P etrák, M ycotheca carpatica No. 2 02 (Západní Beskydy, vrch Cáb u V setína, Q u ercu s ro b u r, V I I I . 1 9 2 2 ). O bě souhlasí s českým m ateriálem z výše uvedených lokalit. Lophiotrem a nucula ( F r .) Sacc. — Syn.: L . d u p le x K arst. — J i ž n í Č e c h y : T řeb o ň , Zámecký revír, v rašelinném lese „Spálená borkovna“ , na tvrdém dřevě bezkorého odumřelého kmene vrby ušaté (S a lix a u r ita ), 7. X I I . 1957 (J. K u ­ bická a M. Svrček). — P erith ecia cca 0,1 — 0 ,3 mm v pr. vyrůstají pospolitě z větší části ponořená do dřeva, které je černošedě zbarvené. O stiolum je podélně smáčklé, což je zřetelně patrno při pohledu pod lupou se strany. V řeck a 110 až 130 X 9 — 11 /a, válcovitá, krátce stopkatá, s 8 výtrusy, uložená v souvislé vrstvě složené z hustě spletených, tenkých, bezbarvých in tertheciálních vláken. Výtrusy 20 — 2 4 X 6 — 6,5 ¡u, podlouhlé, bezbarvé, většinou se 4 velkým i kapkami, na střední přepážce zaškrcené, někdy též i n a ostatních dvou, které jsou tenké a špatně viditelné. — Podle popisů v literatu ře je zřejm é, že L . n u cu la a L . d u p lex jsou totožné, jak poznal také již S c h r o t e r (p. 3 2 5 ). Z M oravy je L . n u cu la uváděna N i e s s 1 e m (na dubové kůře u S třelíc). M elanconis aucta (B erk . et B r.) W ehm . — Sy n .: P seu d o v a lsa au cta (B e rk . et B r . ) Sacc. — J i ž n í Č e c h y : T řeb o ň , v divokém lesním porostu zvaném „ P ra le s“ na břehu Stupského rybníka, na suchých trčících větvích olše (A ln u s g lu tin o sa ), 7. X I I . 1957 (J. K u bíčka et M . Sv rček ). — Buňky stěny perithecia hranaté, černavé, poměrně tenkoblanné, prům ěrně 1 3 — 40 X 13 — 25 /a velké. V řeck a 1 0 0 — 110 x 2 0 — 2 7 ¿t, podlouhle elipsoidní, dole jen krátce stažené, s 8 výtrusy. Výtrusy 30 — 40 X 1 0 ,5 — 12 /a, ojediněle též 41 X 1 4,5 ¡a, podlouhle válcovité, na pólech široce zaoblené, s válcovitým i přívěsky 3 — 5 X 2 — 2 ,5 /a velkými, většinou se dvěma velkými kapkam i nebo se 4 nestejně velkými kapkami či jen s obsahem zrnitým , uprostřed s tenkou přehrádkou, na této nezaškrcené, bezbarvé nebo trochu bledě nazelenalé. — Podle U r b a n o v y práce nebyl tento pyrenom ycet, jejž W i n t e r (p. 7 9 0 ) označuje jako vzácný a nenápadný, v Č echách dosud zjištěn. P e t r á k je j sbíral na M oravě častěji v okolí H ranic. 1. A m p h is p h a e r ia b rachy s p o r a K irsch st. — 2. A n thostom a d ec ip ie n s (DC) N itsch k e — 3. G eratostom a avocetta (Cooke e t E llis) Sacc. — 4. E n d o d otliella ju n c i (F r .) T heiss. e t Sydow . — 5. L o p a d ostom a g astrin u m (F r.) T rav . — 6. L o p h io tre m a n u cu la (F r.) S acc. — 7. C h a etom iu m crisp a tu m F u c k ., v ý tru s a chlup z vrcholku p erith ecia (spora e t pilus). — 8. C ry p to sp h a e ria m y r io c a r p a (N itschke) S a cc. — 9. E n c h n o a in fe r n a lis (K u nze in F r .) S acc. — 10. Q u atern aria d iss ep ta (F r.) T u l. — 11. Z ig n oella p u lv iscu la (Curr.) S acc. — 12. S c ir r h ia a s p id io r u m (L ib .) B u b á k . -— 13. C haeto sp h a e ria p h a eo stro m a (D ur. e t M ont.) F u c k . — 14. C u cu rb itaria d u lca m a ra e (K u nze e t Schm id t) F r . — 15. M e la n co n is au cta (B erk . e t B r .) W ehm . — 16. P le o s p o r a fu c k e lia n a Niessl. — 17. R liopog ra p h u s filic in u s (F r.) N itsch ke in F u ck el. — 18. S p o ro rm ia v ex an s Auersw. — 19. P h o rcy s b u fo n ia (B e rk . e t B r.) Sch ro et. — 20. P h o rcy s tilia e (Curr.) Sch ro et. — 21. P le o m a s s a r ia c a r p in i (F u ck .) Sacc. — 22. T rem a to s p h a er ia corticola F u ck . — 23. S c ir r h ia r im o s a f. m a cr o sp o r a Sv rček . — V ý tru sy silně zvětšené v pom ěrném m ěřítk u . Sp orae in m agnitudine relativ a. — M. Sv rček d elineavit.

146

147

í f i S j

i I | | i! ■; i;

; S j. ! í

!

; !; \

, : :

P horcys bufonia (B erk . et B r.) Sch ro ter — Syn.: M a s sa riella b u fo n ia (B erk. et B r .) Speg. — S t ř e d n í Č e c h y : Zadní Kopanina (územ í p řírod ní reservace), na ležící větvi dubové (Q u ercu s r o b u r ), ve společnosti D ia try p ella q u e r c in a (P ers. ex F r .) Nitschke, 19. II . 1950. — V řecka 2 5 0 — 2 8 0 X 1 9 ,5 — 21 ¡x, výtrusy 25 — 32 X 1 0 — 12,5 /x, dvoubuněčné, na přepážce zaškrcené, tmavě hnědé, ve vřecku uloženy jed nořad é po osmi. — Z i m m e r m a n n (1 9 1 3 ) je j sbíral na dubových větvích u Lednice na již n í M oravě. P horcys tiliae (C u rr.) Schrót. — Syn.: M a ssa riella C u rrey i (T u l.) Sacc. — Z á p a d n í Č e c h y : na Lazurové hoře u Chodové P lané blíže M ariánských Lázní, na větvích lipových (T ilia ), 30. V II. 1949. — V řecka 190 — 2 0 0 X 31 až 37 jx, s 8 dvouřadé uloženým i výtrusy, parafysy vláknité, kapičkaté, bezbarvé, výtrusy 34 — 40 X 1 5 ,5 — 17 jx, značně n estejně dvoubuněčné, na p řehrád ce silně zaškrcené, tlustoblanné, tmavě hnědé. — Brdské H řebeny: v údolí M oklického potoka u Řevnic, na dosud trčících větvích lipových ( T ilia ), ve společnosti P la ty g lo e a tilia e (B re f.) Sacc., 1. X I . 1 9 5 3 ; vřecka 160 — 2 0 0 X 3 3 — 35 ¡x, se 2 — 6 — 8 dvouřadými výtrusy, které m ěřily 39 — 45 X 22 — 28 /x, zprvu medově hnědými, později černavě hnědými, se spodní (m en ší) buňkou světleji zbarvenou, tlustoblanným i (blána výtrusů 3 — 4 ,5 /x tlustá). — V naší literatu ře je uváděna dosud jen z Moravy, a to z lednického parku ( Z i m m e r m a n n 1 9 0 8 ) a z okolí J i ­ hlavy ( B a u d y š a P i c b a u e r 1 9 2 5 ). Pleom assaria carpini (Fu ck .) Sacc. — S t ř e d n í Č echy: M alý h áj u R adotína, na tenkých větvičkách habru (C a rp in u s b etu lu s), 19. I. 1958. — V řecka cca 2 00 X 33 — 34 ,u, tlustoblanná, 8výtrusá, uložená v intertheciálním b ezb ar­ vém pletivu složeném z kapičkatých 2 — 3 ¡x tlustých hyf. Výtrusy 48 — 57 X 18,5 až 2 3 ¡x, v mládí s tlustou (6 — 7 /*), rosolovitou bezbarvou blanou, zralé hnědožluté, ve dvě nestejně velké buňky rozdělené, uprostřed slabě zaškrcené, obě poloviny zdovitě vícebuněčné. — Náš sběr souhlasí s popisem v díle W i n t e r o v ě (p. 5 5 4 ), založeným na m ateriálu vydaným F u c k e l e m v exsikátové sbírce Fungi rhenani No. 2 446. Z M oravy je uváděna Z i m m e r m a n n e m od Lednice (1 9 1 3 ). Pleospora fuckeliana Niessl — S l o v e n s k o : na loňských lodyhách hvoz­ díku kartouzku (D ian th u s c a r th u s ia n o r u m ) u silnice z nádraží V ern ár do D obšinské 1’adové jaskyně, 23. V II. 1947. — Pseudothecia 2 0 0 ix v prům ěru, ponořená, p ro rážející malým bradavkovitým ostiolem , které je posázeno odstálými černým i štětinkam i, jež jsou přím é, na konci tupé až zaoblené, většinou neprůhledně černé, řid čeji jen tmavě hnědé, jednobuněčné, 8 4 — 125 X 6 — 10,1*. Stěna pseudothecia je složená z tmavě hnědých, hranatých, dosti tlustoblanných buněk 9 — 12 ¡x v průměru. V řecka 130 — 235 X 36 — 4 3 ¡x, široce podlouhle kyjovitá, nahoře za­ oblená, dole zcela krátce stopkatě stažená, 8výtrusá. In terth eciáln í vlákna b ez­ barvá, cca 2 /x tlustá, pokroucená. Výtrusy 34 — 4 5 X 16 — 22 ¡x, v m ládí jen 2buněčné a hnědožluté, zralé zdovité, se 7 příčným i a 3 podélnými přehrádkam i, čer­ nohnědé, posléze úplně neprůhledně černé, takže septování nelze pozorovat. — Tento nález je velmi pozoruhodný, neboť P. fu c k e lia n a byla dosud udávána jen z vysokohorské silenky bezlodyžné (S ile n e a c a u lis). Jin a k velm i dobře souhlasí s popisem ve W i n t e r o v i (p. 5 1 7 ). Ze Sev. Am eriky popisují E l l i s a E v e r h a r t dva velmi podobné druhy, P y r e n o p h o r a fe n e s t r a t a Peck (na bylinných lodyhách v U tahu) a P. cilia ta (E li.) B erl. (na lodyhách P h lox u tam že), které bude nutno v souvislosti s P. fu c k e lia n a v budoucnu revidovat. Q u atern aria dissepta (F r.) Tul. — J i ž n í Č e c h y : B ranské doubí u T ř e ­ boně, na suchých větvích jilm u (U lm u s s p .), 6. X I I . 1 9 5 7 , na spole-čné exkursi

148

s J. Kubickou a V. Ježkem . — M ezi většinou přestárlých strom at byla jednotlivá norm álně vyzrálá perithecia s bohatě vyvinutými vřecky a výtrusy. V řeck a (pars sp orifera) 110 X 2 0 podlouhle kyjovitá, dlouze stopkatá, útle blanitá, 8výtrusá. Výtrusy 21 — 32 X 6 ,5 — 8 /.i , válcovitě prohnuté, lb u n ěčn é, hnědé. — Druh dosti vzácný, uváděný z Č S R P e t r á k e m ze západních Beskyd (vrch C áb u V se­ tína, M ycotheca carpatica No. 2 6 2 ) a od Štern berka na M oravě (sbíral Pískoř podle P etraka v Ann. M ycol. 25 : 365, 1 9 2 7 ). S c h r o t e r ji popisuje z botanické zahrady ve V ratislavi na U lm us ca m p estris. R hopographus filicinus (F r.) N itschke in Fuckel — Sy n .: R . p te r id is (S o w .) W in ter — S t ř e d n í Č e c h y : Brdské H řebeny, Halouny, v části zvané „Dobříšský le s“ , na loňských řapících hasivky orličí (P teris a q u ilin a ), v boru, 11. IV . 1954. — T v o ří černá podlouhlá splývající strom ata, jejich ž pletivo je složeno z okrouhlých nebo přihranatělých, 5 — 10 u velkých buněk s tečkovanou blánou (podobně jako u B e r tia m o r ifo r m is ). M ladá vřecka vnikají do pletiva plodných dutinek (lo k u li), které je v jejich blízkosti bezbarvé a většinou rozrušené. Z ralá v řecka jsou válcovitá, n ahoře zaoblená, dole krátce stažená, tlustoblanná, 80 až 95 X 20 — 21 ¡x, 8výtrusá. Výtrusy 3 2 — 38 X 8 ,5 — 10 fx, válcovité, přím é nebo trochu prohnuté, 4buněčné, na přehrádkách m írně zaškrcované, světle žluté. Scirrhia aspidiorum (L ib.) Bubák — Syn.: S. m icro sp o ra Niessl — S t ř e d n í Č e c h y : T o čn á u B řežan , na odum řelých řapících kapradiny A sp id iu m sp., 1. V. 1945 (V. V acek v herb. Národ, musea jako G lon iu m lin e a r e F r .) . — B ohatě plodný m ateriál. V řeck a 5 3 — 60 X 5,5 — 6 /x, válcovitá, nahoře skoro tupě uťatá, dole jen málo stažená, většinou zprohýbaná, s 8 jednořadým i výtrusy, které jsou nestejně 2buněčné, na přepážce zaškrcené, bezbarvé, 9 — 12,5 X 2 — 3 ¡x velké. — Sám jsem tento druh sbíral v údolí K líčavy v „Turkově luhu“ na K řivoklátsku ( S v r č e k 1953, p. 2 1 2 ), dále mám neplodný m ateriál, který sem z největší pravděpodobností rovněž patří, z okolí C hrustenic a Loděnic (n a A sp id iu m sp. 20. V II. 1 9 4 6 ). Podobný, také na kapradinách rostoucí M o n o g ra p h u s asp id io ru m Fuck. se liší vřetenovitým i, 18 — 21 X 2 ,8 — 3 ¡x velkými výtrusy. S c irrh ia a s p i­ d io ru m je zaznam enána z M oravy P e t r á k e m (Štern b erk , sbíral Pískoř, viz Ann. Mycol. 1 9 2 7 ). Scirrhia rimosa (A lb. et Schw.) Fuck. f. m acrospora Svrček, f. n. — Sporis 2 4 —2 7 X 7 ,5 — 8,5 ^ magnis, ascis 80 X 1 7 — 18 fí discrepat. B o h e m i a me r i d i o n a l i s : T řeb o ň , in sphagneto „V im p erka“ dieto, in culmis emortuis P h ra g m itis com m u n is, 8. X I I . 1957, leg. J. K ubička et M. Svrček. — V literatu ře (W i n t e r , S c h r o t e r , M u n k ) jsou vesměs uváděny menší rozm ěry vý­ trusů (1 7 — 20 X 5,5 — 6 ju) i vřecek ( 7 8 — 80 X 11 — 12 ¡x). Proto odděluji tře ­ boňský m ateriál jako velkovýtrusou formu. Spororm ia vexans Auerswald — S t ř e d n í Č e c h y : Vonoklasy, na srnčích exkrem entech vypěstována v kultuře 23. I I I . 1953. — Pseudothecia 150 — 2 0 0 ¡x v prům ěru, zcela ponožená, jen krátkým ostiolem prorážející, jednotlivá. V řecka 1 4 0 — 170 X 17 — 21 fx, dlouze válcovitá, dole krátce stopkatě stažená, s 8 vý­ trusy v horní části vřecka ve 2 — 3 řadách uloženým i. Výtrusy 4 0 — 42 X 8 ,5 až 10 /u, podlouhle válcovité, vesměs 7buněčné, s tenkým rosolovitým bezbarvým obalem, zprvu olivově zelené, později tmavě olivově hnědé. — Je to druh prav­ děpodobně velm i vzácný, který B a y e r (p. 1 3 2 ) z Č S R uvádí ze 2 lokalit. Vždy byl sbírán jen na kozích nebo srnčích exkrem entech, na tomto substrátu jej uvádí také O. R o s t r u p z D ánska (podle M u n k a p. 4 55, 1 9 5 7 ). Trem atosphaeria corticola Fuck. — J i ž n í Č e c h y : T řeb o ň , Zám ecký re ­ vír, v rašelinném lese „Spálená borkovna“ , na tvrdém dřevě bezkorého odum ře­

149

lého kmene vrby ušaté (S a lix a u r ita ), 7. X I I . 1 9 5 7 (J. K u bická a M . Sv rček ) a na kůře a spodní straně kůry pařezu osiky (P o p u lu s tr e m u la ) na jižn ím o k raji rybníka „Sv ět“ , 9. X I I . 1957. — V řecka 110 — 130 X 16 — 19 ¡x, velm i tlustoblanná, podlouhle kyjovitá až válcovitá, s blánou nahoře 2 ,5 — 3 ^ tlustou, 8výtrusá, uložená mezi četným i intertheciálním i bezbarvým i vlákny 1,5 — 2 ¡x silnými, jež tvoří souvislou vrstvu. Výtrusy 31 — 39 X 8 ,5 — 11 fx, podlouhlé, 4bu něčné, na střední septě silně zaškrcené, k pólům kuželovité zúžené, většinou se 4 velkým i kapkami, dlouho bezbarvé, teprve ve stáří, když jsou výtrusy mimo vřecka, zbarvují se žlutohnědě. Stěna pseudothecia 5 0 — 110 ¡x tlustá, složená z drobnějších buněk černavého pseudoparenchym u. — V literatu ře je tento druh zařazován do skupiny druhů s výtrusy bezbarvým i (ta k W i n t e r p. 2 7 6 , ačkoliv v popisu je uvedeno, že spory jsou ve stáří hnědavé), což lze vysvětlit tím, že se výtrusy zbarvují velmi pozdě a mimo vřecka, takže v preparátu spíše zastihnem e spory bezbarvé. Zignoella pulviscula (C u rr.) Sacc. — S t ř e d n í Č e c h y : Brdské H řebeny, Řevnice, v údolí M oklického potoka, na trouchnivém dřevě zejm éna v dutinkách po m ravencích, p ři basi kmene babyky (A c er c a m p e s t r e ) , 2 4. X I . 1 957. — P e­ rithecia 1 0 0 — 300 ¡x v prům ěru, na povrchu p řised lá, polokulovitá, bez z ře tel­ ného ostiola a ústí, černá, lysá, uhlovité konsistence, většinou hustě nahloučená až splývající. V řecka (pars sp orifera) 80 X 7 — 8/ x, válcovitá, 8výtrusá, s výtrusy 2řadým i. Parafysy četné, bezbarvé. Výtrusy 17 — 2 2 ,5 X 4 — 4 ,5 ¡x, podlouhle vřetenovité, k pólům zúžené, přím é nebo m írně prohnuté, dvoubuněčné, uprostřed s tenkou přehrádkou, se 4 velkými kapkam i, bezbarvé. — D ob ře souhlasí s po­ pisem ve S c h r ö t e r o v i (p. 3 0 7 ). M u n k (p. 190, 1 9 5 7 ), který ji uvádí z D ánska, správně podotýká v popise, že perithecia nem ají zřetelnou papilu. Je velmi blízká Z. o v o id e a ( F r .) Sacc., od níž se liší drobností perithecií a nep atrně užšími výtrusy i vřecky. Snad je to jen varieta. L IT E R A T U R A B a u d y š , E. a P i c b a u e r , R .: Sedmý příspěvek ke květeně moravských hub. — Časopis Moravského zemského musea 1924. — Osmý příspěvek ke květeně moravských hub. — Časopis Moravského zemského musea 1925. B a y e r , A .: Monografická studie středoevropských druhů čeledi Sordariaceae. — 1924. E l l i s , J . B. a E v e r h a r t, B . M .: The North American Pyrenomycetes. — 1892. M i g u 1 a, W .: Ascomycetes in Thom é’s Kryptogamenflora von Deutschland, Deutsch-Oesterreich und der Schweiz. — 1913. M u n k , A .: Danish Pyrenomycetes. A Prelim inary Flora. — 1957. N i e s s 1, G .: Vorarbeiten zu einer Kryptogam enflora von M ähren und O esterr.-Schlesien — II. Pilze und Myxomyceten. — 1864. P e t r a k, F .: Beiträge zur Pilzflora von Sternberg in Mähren I. — II. — Annales Mycol. 21 et 25, 1923 et 1927. S c h r o e t e r, J .: D ie Pilze Schlesiens II. in Cohn Kryptogam enflora von Schlesien. — 1908. S v r č e k , M .: Příspěvek k poznání českých hub ze skupiny Sphaeriales. — Časopis Národ, musea 1 1 8 - 1 1 9 , 1 9 4 9 - 1 9 5 0 . S v r č e k , M .: Mykoflora údolí potoka K líčavy na Křivoklátsku. — Časopis Národ, musea 122, 1953. U r b a n , Z .: Revise lignikolních druhů československých stromatických rodů čeledi Diaporthaceae Höhnel a jejich fytopathologický význam. — Kandidátská disertační práce z mykologického odděl, biolog, fakulty Karlovy university 1956 (rukopis). W i n t e r , G .: Gymnoasceen und Pyrenomyceten in Rabenhorsťs Kryptogam en-Flora von Deutschland, Oesterreich und der Schweiz. — 1887. Z i m m e r m a n n , H .: Verzeichnis der Pilze aus der Umgebung von Eisgrub I. — I I . — Ver­ handlungen des naturforschenden Vereines in Brünn 47, 1908 — 52, 1913.

150

Imperfektní houby parasitující na vyšších houbách Parasitische D euterom yceten auf höheren Pilzen O lga F assatiov á Na kloboukatých houbách byly sbírány v Podkrkonoší, Pošumaví a Čes. Středohoří v letech 1956 a 1957 tyto imperfektní druhy hub: S ep ed on iu m chry sos perm ů m (Bu ll.) Fries, M y cog on e ro se a Link, V erticilliu m lactarii Peck, V. agaricin u m Corda, V. n iv eo stratosu m Lindau, D ip loclad iu m m inus Bonord., D. m aju s Bonord. a A m blyosporiu m botry tis Fres. Na T u b ercu laria vu lgaris Tode byl nalezen imperfektní druh A crostalagm u s p arasitan s Corda. U druhu D ip loclad iu m m aju s Bonord. byly v umělé kultuře sledovány sterilní pyknidy. Auf den Hutpilzen wurden im Riesengebirgsvorlande und im Böhmerwaldgebiete, sowie im Böhm ischen Mittelgebirge in den Jahren 1956 und 1957 folgende Deuteromyceten gesammelt: S ep ed on iu m chrysosperm u m (B u ll.) F ries,M ycogon e ro sea Link, V erticilliu m lactarii Peck, V. agaricin u m Corda. V. n iveo stratosum. Lindau, D ip loclad iu m m inus Bonord., D. m aju s Bonord., und A m b ly osp oriu m botrytis Fres. Auf T u b ercu laria vu lga­ ris Tode wurde A crostalagm u s parasitan s Corda vorgefunden. In der künstlichen Kultur von D ip loclad iu m m aju s Bonord. wurden sterile Pykniden beobachtet.

U všech skupin hub se velmi často setkáváme se zjevem , že některé druhy jsou napadány jiným i houbami buď z příbuzných nebo vzdálenějších skupin. Tento Parasitism us lze odvodit ze skutečnosti, že se houby jako jed n i z nej důležitějších rozkladačů živé hmoty vyskytují na nejrů znějších substrátech tém ěř v perm a­ nentní sukcesi, kdy jed en druh s určitou vymezenou enzym atickou činností p ři­ pravuje existenci dalšímu, jenž ve své rozkladné činnosti na předchozí druh n a­ vazuje. Na parasitaci a rozkladu plodnic vyšších hub se může účastnit řada m ikro­ organismů — bak terií a nižších hub, jejich ž působení závisí na klim atických a eko­ logických podmínkách i na vzájem ném nahrazování v přirozeném sukcesivním sledu při rozkladu plodnice. Z nižších hub se mohou na kloboukatých houbách vyskytovat plísně z řádu M u co ra les, dále pak řada im perfektních hub ze skupiny H y p h o m y cetes, které se někdy objevu jí i v perfektním stadiu ( H y p o c r e a le s ). Tyto plísně (v obecném sm yslu) se mohou vyskytovat na plodnicích hub stopkovýtrusých i vřeckatých a n ě­ které i na plodničkách hlenek. Z praktického hlediska nás zajím ají především typy, které znehodnocují jedlé houby, a to jak v p řírod ě, tak i v'um ělých pěstírnách, jakým i jsou žam pionárny. Naše literatu ra, zabývající se tímto them atem , není příliš hojná. C e j p (1 9 4 8 ) studoval plísně parasitující na helmovkách. K a v i n o v a práce (1 9 1 3 ), pojed­ n ávající o im perfektních houbách a jejich perfektních stadiích, parasitu jících na kloboukatých houbách, je vlastně pouze literárn ím přehledem . Z cizích prací geograficky n ejbližší je nám pojednání polského autora B i t n e r a (1 9 5 3 ), v němž autor podává výsledky svých sběrů a studií parasitických hub na vyšších houbách, a to z řádů M u co ra les, H y p o c r e a le s i im perfektních stadií. Zvláště cenné jsou jeho ekologické poznámky. V posledních dvou letech jsem se zabývala sběrem a studiem některých im per­ fektních hub na našich kloboukatých houbách, a to zvláště v Podkrkonoší, Pošu­ maví a v Čes. Střed ohoří. V ětšina druhů, které jsem nalezla, jsou konidiová stadia různých druhů rodu H y p o m y ces T ul. Je to především hojně rozšířený im perfektní druh S ep ed o n iu m ch ry so sp erm u m (B u ll.) F ries, dále druhy im perfektního rodu V erticilliu m N ees.: V. ag a ricin u m Corda, V. la c ta r ii Peck, V. n iv eostratosu m Lindau, dále A cro sta la g m u s p a r a sita n s Corda, M y co g o n e r o s e a Link, A m b ly o -

151

sp o riu m b otry tis F res., D ip lo cla d iu m m in u s Bonord. D ip lo c la d iu m m aju s Bonord. K rom ě zm íněných druhů jsem nacházela ještě často různé druhy im perfektních rodů P en iciliu m Link a C la d o sp o riu m Link, které m ají však charakter sekundární. V e dvou případech jsem nalezla zástupce, k teří patrně patřili k im perfektním u rodu M o n o sp o riu m Bonord., jehož druhy jsou rovněž známy jako parasiti vyšších hub. Jejich určení však nebylo možno bezpečně provést, poněvadž jsem je nalezla v zaschlých náletech na plodnicích, kdy už postrádaly charakteristické znaky konidioforů a jejich kultivace se rovněž nezd ařila. Sepedonium chrysosperm um ( B u l l . ) F r i e s je velmi rozšířeným parasitem hřibovitých hub. Na celém povrchu plodnice vytváří zpočátku bílý, plsťovitý porost (obr. 1 ), který v době zralosti chlamydospor zlatově žloutne a práškovatí, p ři čemž nabývá charakteristické kráterovité struktury (obr. 2 ) . T ento parasit se rozm nožuje kulovitými chlamydosporam i, které jsou sytě žluté barvy, se značně ztloustlou, na povrchu bradavčitou mem bránou. Chlam ydospory vznikají na krátkých, jednoduchých nebo nepatrně větvených vláknech a je jic h velikost kolísá mezi 1 3 — 17 ¡x (o b r. 3 fi). M imoto se na postranních jednoduchých zašpiča­ tělých větvičkách vytvářejí hyalinní eliptičné konidie, prům ěrně 12 X 7 ¡x veliké. Způsob odštěpování konidií i jednoduchý tvar konidioforu nejvíc připom íná im ­ perfektní rod A crem o n iu m Link (obr. 3 Í2 ) . Dosud však nebyl tento druh v konidiovém stadiu popsán, protože se konidie nevyskytují sam ostatně, nýbrž bý­ vají pouze přim íšeny k chlamydosporám, mezi nim iž jsou v menšině. Zm íněný druh jsem nacházela hojně na1 řadě hřibovitých h u b .* ) Perfektním stadiem je H y p o m y c es c h ry s o sp erm u s (B u ll.) Tul. a jeho výskyt je vzácnější. Sama jsem jej nenalezla. M ycogone rosea L i n k se vyskytuje spíše na lupenatých houbách a není tak hojná jako předchozí druh. Je známa jako původce jed né z chorob žampionů, zvané ,,m olle“. V ytváří na celém povrchu plodnic zpočátku bílý plstěný porost, který později růžoví. Je to v době, kdy se vytvářejí chlamydospory. Ty jsou dvou­ buněčné, s apikální buňkou růžově hnědou, kulovitou, silně oblaněnou a bradav­ čitou, velikosti 25 — 43 ¡x, prům ěrně 30 [x. Spodní buňka je menší, hyalinní, polo­ kulovitá a bez silného oblanění i struktury. V n ejširší části má prům ěr 1 7 — 19 ¡x (obr. 3 g). I u tohoto druhu se objevují mezi chlam ydosporam i konidie podobného vzhledu, velikosti i vzniku jako u S ep ed o n iu m ch ry so sp erm u m (B u ll.) F ries. K on idiové stadium nebylo rovněž zvlášť popsáno. M y c o g o n e r o s e a patří patrně k perfektním u stadiu H y p o m y ces L in k ii Tu l., který se objevuje jen vzácně. Sam a jsem je nen alezla a B itn er (1. c . ) je také neuvádí. Im perfektní stadium s chlamydosporami i konidiem i jsem nalezla na několika exem plářích holubinek ( R u ssu la sp .) u Lázní Bělohradu v z áří 1956 a na k u řát­ kách C la v a ria c in e r e a Bull. ex F r. v Č eském Střed o h o ří u V elem ína v z á ří 1957. V erticillium la cta rii P e c k porůstá v bílých řídkých porostech, až 1 cm vyso­ kých, zvláště lupeny kloboukatých hub. Konodiofory jsou přím é, až 100 ¡x vy­ soké, bohatě přeslenitě větvené (obr. 3 h s ) . H lavní osa konidioforu bývá 7 — 8 ¿í široká, postranní větve p rv éh o ,řád u jsou stejně široké a na konci, kde nesou přeslen konidionosných větviček (fialid ), jsou kosťovitě rozšířeny (obr. 3 h i ) . F ialid y jsou až 43 fx dlouhé a ke konci zašpičatělé. K onidie v zn ikají jednotlivě a jsou vejčitého nebo kapkovitého tvaru, se zrnitou plasmou, hyalinní, hladké, veli­ kosti 16 — 2 5 X 7,5 — 9 ¡x (obr. 3 I1 2 ). V e starších kulturách po skončené produkci konidií jsem pozorovala tvoření dvou i vícebuněčných chlamydospor, které dosud *) Většina napadených kloboukatých hub bývá tak znetvořena, že je nelze druhově určit.

152

O br. 1. S ep e d o n iu m ch ry sosp erm u m (B u ll.) F rie s o b rů sta jící h řibovitou houbu. F o to J . K u b ec.

O br. 2. K rá te ro v itá stru k tu ra na spodu klobouku plodnice, jež vzn ikla sp o ralací parasitioké houby S ep e d o n iu m ch rysosperm u m . F o to J . K u b ec' vZětšeno asi lO krát.

u tohoto im perfektního druhu nebyly popsány. Tyto chlamydospory jsou světle žlutohnědé, m ají hladký povrch, obsah hustě zrnitý a jsou složeny n ejčastěji ze tří až čtyř polokulovitých až kulovitých buněk. T ří až čtyřbuněčné dosahují prů­ m ěrné velikosti 17 X 50 — 65 /x, někdy však až 25 X 80 ¡x (obr. 3 lu ). P erfek tn í stadium tohoto druhu není známo. V. la c ta r ii Peck bývá někdy uváděno jako synonymum k V. a g a ric in u m C orda (Petch 1 9 3 8 ). Tento druh však nem á kosťovitě rozšířené postranní větve, jeho konidie jsou menší, a chlamydo­ spory m ají bradavčitý povrch. V. la c ta rii bývá uváděno (Lindau 1 9 0 7 ) na ryzcích. I moje nálezy jsou z ryzců z okolí Sem il ze srpna 1957. Tento druh nebyl dosud u nás sbírán. V erticilliu m a g a ric in u m Corda. I tento druh vytváří podobné, řídké až vlnité bělavé porosty s přímými konidiofory, bohatě přeslenitě členěným i. Elipsoidní konidie dosahují velikosti 1 2 — 14 X 4 — 6/*. M imo samostatně existující konidiovou formu vytváří tato houba i chlamydospory popsané jako M y cog o n e pu ccin io id e s (P re u ss) Sacc. Perfektní stadium je známo pod jm énem H y p o m y ces a r m e n iacu s Tul. ( = H. o c h r a c e u s T u l.). Sam a jsem je nen alezla; M oravec (1 9 5 5 ) je uvádí z Č ech ze čtyř míst. V. a g a ric in u m Corda bývá někdy synonymisováno s im perfektním druhem D acty liu m d e n d r o id e s (B u ll.) F ries, avšak druhy r. D acty liu m Nees m ají vícebuněčné konidie. M imo to Petch (1 9 3 8 ) řadí k im perfektním u druhu D actyliu m d e n d r o id e s (B u ll.) F ries jako perfektní stadium H y p o m y c es ro sellu s (F rie s ) Tul. V. a g a ric in u m jsem našla na ryzci (L a cta riu s s p .) u L ázn í Bělohradu v srpnu 1956. Corda (1 8 3 8 ) jej uvádí jako hojný zvláště na holubinkách.

153

V erticilliu m n iv eostra to su m Lindau se liší již makroskopicky od předchozích druhů im perfektního rodu V erticilliu m Nees, tím, že tvoří na plodnicích ryzců nízké, suché a práškovité porosty, činící dojem křídového poprášení. K onidiofory jsou velmi drobné, přeslenitě větvené, prům ěr hlavních i vedlejších větví je pouze 2 ,5 — 3 /x. Fialid y jsou nanejvýš 17 /x dlouhé (obr. 3 i). K onidie jsou hyalinní, hladké, protáhle eliptičné nebo protáhle kapkovité, 7,5 X 2 ,5 ,« (obr. 3 i). P e r­ fektní stadium není známo. Tento typ jsem nacházela hojně na drobných ryzcích a helmovkách v Podkrko­ noší i v Čes. Středohoří na svrchní i spodní straně klobouků. Napadené plodnice byly vždy seschlé, na rozdíl od plodnic, napadených jiným i im perfektním i hou­ bam i, kdy jejich konsistence byla obvykle měkká a vlhká. Lindau ( 1 9 0 7 ) uvádí tento druh i z plodnic hlenek. U nás nebyl dosud sbírán. A cro sta la g m u s p a ra sita n s Corda. Tento im perfektní druh jsem n alezla pouze jednou na kupkách druhu T u b e r c u la r ia v u lg aris Tode u Velem ína v Čes. S třed o ­ hoří, na nichž vytvářel bílý, nízký a práškovitý pokryv. V umělé kultuře na sladinkovém agaru vyrostlo nejprve vlnité mycelium, několik mm vysoké, jehož zbarvení později přecházelo do slabě růžová až žlutě oranžova. M ikroskopické znaky jsem pozorovala pouze v kultuře. Konidiofory byly prům ěrně 2 5 0 ¡x v y ­ so k é, u base 2 ,5 — 3,3 ¡x široké. Fialidy prvého stupně jsou úzké a zašpičatělé, 2 0 — 32 X 2 — 2, 5/ x velké, sekundární fialidy jsou kratší a lahvicovitého tvaru o rozm ěrech 2,5 — 3,7 X 2 0 — 2 5 ,u, většinou v přeslenu po třech (obr. 3 di, d3). Kulovité hlavice konidií m ěří v prům ěru (1 0 ) — 25 — 3 0 — (7 0 ) [X , zpočátku jsou mléčně bílé, později nažloutlé. Konidie jsou oválné nebo slabě ledvinitého tvaru, s 1 — 3 velkými, olejovitým i krůpějem i, hyalinní, 5 — 7 X 3 ,3 — 3,7 /x veliké (o b r. 3 d 2 ). V ýjim ečně dosahují délky až 10 ¡x. P rim ární mycelium na sladinkovém agaru je vlnitě zprohýbané, nepravidelné a vytváří in terkalárn ě i term inálně té­ m ěř kulovité, hyalinní chlamydospory, prům ěrné velikosti 7 — 10 ¡x (obr. 3 d4). Corda (1 8 3 9 ) udává, že tento druh parasituje na C ep h a lo s p o riu m acrem o n iu m Corda. Od té doby nebyl znovu nalezen. D ip lo cla d iu m m in u s Bonord. vyrůstá nejprve jako b ílý hustý a vlnitý porost na plodnicích i v kultuře, později se barví do zlatožluta až oranžova. N ejprve vytváří přeslenité konidiofory jako V erticilliu m N ees, na nichž se odštěpují dvoubuněčné hyalinní, vejčité konidie, v místě přepážky poněkud zaškrcené, se zřetelným i olejovitým i krůpějem i (obr. 3 c i ) . R ozm ěry konidií jsou prům ěrně 12 — 18 X X 7 — 7,5 ¡x. V ýjim ečně jsou konidie tříbu něčné, a pak dosahují délky až 25 ¡x. V pozdějším stadiu vývinu porostu, charakterisovaném oranžovým zbarvením v hyfách, dochází k tvorbě chlamydospor na kratších či delších větvičkách. Sedí na silnější, intensivně žluté stopce v průměru 4 — 5 p široké a jsou dvou až tř í­ buněčné, protáhlé, se silnou žlutou m em bránou a zrnitě zahuštěným obsahem. Velikost dvoubuněčných chlamydospor bývá 10 X 2 2 fx, tříbuněčných 13 X 15 /x (obr. 3 c 2). Bylo poprvé pozorovány Bitnerem (1. c .), jenž je přirovnává k typu B la sto trich u m Corda. P erfektní stadium tohoto im perfektního druhu je H y p o m y c e s a u ra n tia c u s (P e rs.) Tul. Sama jsem toto plodné stadium n enalezla, M oravec (1 9 5 5 ) píše, že je u nás rozšířené. D ip lo cla d iu m p en ic illio id e s Sacc., uváděné v souvislosti s H y p o m y ces a u ra n tia c u s (P e rs.) Tul., je patrně synonymem D ip lo c la d iu m m inus Bonord. Tato houba v im perfektním i perfektním stadiu parasituje zvláště na dřevních houbách z čeledi P o ly p o r a c e a e , T h e le p h o r a c e a e , P le u r o ta c e a e atd. Jed en z mých

154

$ °@

^

L

^

A

p

-

3

^

^

¿

»

Ü tí^ \ Obr. 3. a - D ip lo c la d iu m m a ju s B onord . — sterilní pyknida. — b - D ip lo cla d iu m m a ju s — konidie. — c l - D ip lo c la d iu m m in u s B onord . — čá st konidioforu a konidie. — c2 - D ip lo cla d iu m m in u s — chlam ydospora. — d l - A crostalag m u s p a r a s ita n s Corda — čá st konidioforu s fialidam i. — d2 A crostalag m u s p a r a s ita n s — konidie. — d3 - A crostalag m u s p a r a s ita n s — konidiofor s hlavicem i konidií. — d 4 - A crostalag m u s p a r a s ita n s — prim ární m ycelium s chlam ydosporam i. e - A m blyosp o riu m botrytis F re s. — konidiofor s konidiem i. — f l - S ep e d o n iu m ch ry sosp erm u m (B u ll.) F ries — chlam ydospory. — f2 - S ep e d o n iu m c h ry sosp erm u m — čá st konidioforu a konidie. g - M ycogon e ro sea L in k — chlam ydospora. — h l - V erticilliu m la c ta r ii P e ck — čá st konidioforu s fialidam i. — h 2 - V erticilliu m la c ta r ii — konidie. — h3 - V erticilliu m la c ta r ii — schém a konidioforu. — h4 - V erticillium la cta rii — chlam ydospory. — i - V erticilliu m n iveostratosu m L in dau — čá st konidioforu a konidie.

155

nálezů pochází z L e p to p o r u s fissilis (B . et C .) P ilát, rostoucím na jab lo n i v Chotim ěři v Čes. Středohoří, druhý je s ryzce (L a cta riu s sp .) z okolí L ázn í Bělohradu. Diplocladium m ajus Bonord. V ytváří světle hnědé nebo našedlé řídké porosty na lupenatých houbách. K onidiofor je přeslenitě větvený a na konci fialid se tvoří podlouhle eliptičné až válcovité, dvoubuněčné hyalinní konidie, často v místě přepážky zaškrcené, se spodní buňkou poněkud vychlípenou v papilu. Tyto koni­ die se liší od předchozího druhu především velikostí (1 2 ,5 X 25 /x) (obr. 3 b ). Chlamydospory nebyly pozorovány a perfektní stadium není známo. T ento im perfektní druh jsem nalezla na lupenech čirůvky (T r ic h o lo m a sp .) u N ižboru v září 1957. V umělé kultuře na sladinkovém agaru se na fruktifikujícím myceliu vytvořily asi po 4 týdnech, zvláště na stěnách zkumavky, četné tm avohnědé, tuhé útvary, prům ěrné velikosti 2 5 0 X 3 20 ft, vakovitého tvaru, se stěnou složenou z kulovi­ tých až oválných buněk (obr. 3 a ). V n itřek však zůstával sterilní. Protože se nacházely volně na myceliu, a nikoliv ve strom atickém základu, nem ohla jsem je považovat za perithecia. Je pravděpodobnější, že to jsou pyknidy. U některých druhů im perfektního rodu A stero m a D C. je známo, že vytváří také sterilní pyk­ nidy (A llescher, 1 9 0 1 ) a navíc, že tyto pyknidy se mohou vyskytovat i u typů, které za jiných okolností vytvářejí volné konidiofory (Saccardo 1 8 8 4 ). Za určitých podmínek zařazujem e tedy houbu do skupiny S p h a e r o p s id a le s a za jiných podmí­ nek tutéž houbu do skupiny M o n ilia les (H y p h o m y c etes). Am blyosporium botrytis F r e s. tvoří velmi nápadné, husté, oranžové, i přes 1 cm vysoké porosty na klobouku hub i v umělé kultuře. Na přím ých, dlouhých, článkovaných konidioforech o šíři 20 — 25 / x vznikají v term inální části na krát­ kých větévkách řetízkovitě eliptičné konidie, zprvu hyalinní, později žlutooranžové, prům ěrné velikosti 11 X 16 fi (obr. 3 e ) . Za sucha je možno na povrchu konidií pozorovat rýhování. Lindau (1 9 0 7 ) uvádí u tohoto im perfektního druhu jako jedno ze synonym H y p o m y ces tu b ero su s T u l., avšak jinde dosud nebyla souvislost obou stadií po­ tvrzena. Zm íněný druh jsem n alezla na ryzci L a c ta r iu s v e lle r e u s F r. na úpatí Lovoše v Čes. Střed ohoří v záři 1956. U nás nebyl do té doby sbírán. P ři zjišťování identity jednotlivých im perfektních druhů, a zvláště p ři srovná­ vání jejich souvislosti s určitým i perfektním i stadii, se přesvědčujem e o jejich bohatém polymorfismu, takže není dobře možné se opírat o stálé znaky, které by jednotlivé druhy konstantně charakterisovaly. V konidiovém stadiu je možno spatřovat pouze další možnost tvarového projevu určitého typu houby, které nám případně pom áhá doplnit diagnosu perfektního stadia. Proto spory, zda V e r ti­ cilliu m ag a ricin u m Corda je nebo není totožné s D acty liu m d e n d r o id e s (B u ll.) F ries nebo D ip lo c la d iu m m inus Bonord. s D. p e n ic illio id e s Sacc. nelze rozhodnout ve prospěch jednoho z obou typů, nýbrž je třeb a uvážit, že oba typy mohou předstovovat tvarové a rozmnožovací schopnosti určitého nebo určitých druhů např. rodu H y p o m y ces Tul. Případ výskytu pyknid u im perfektního druhu D ip lo c la u d iu m m aju s Bonorden ze skupiny M o n ilia les, potvrzuje, že řády S p h a e r o p s id a le s a M o n ilia les mohou existovat pouze jako pomocné, abychom se v oné tvarové mnohosti mohli o rien ­ tovat. Zusammenfassung Im Riesengebirgsvorlande und im Böhm erw aldgebiete, sowie im Böhm ischen M ittelgebirge wurde an den R öhrenp ilzen als der häufigste Pilz S e p e d o n iu m ch ry so sp erm u m (B u ll.) F ries und an den B lätterp ilzen V erticilliu m la c ta rii Peck

156

und V . n iv eostra to su m Lindau gesam m elt; die letzte A rt kommt am m eisten an den A rten der Gattung L a c ta riu s F r. und M y cen a F r. vor. D ie im perfekten A rten V erticilliu m la c ta rii Peck, V. n iv eo s tra to su m Lindau, A m b ly o sp o riu m b otry tis F res. und D ip lo cla d iu m m aju s Bonord. wurden zum erstenm al in der Tschechoslow akei gesammelt. D ie Feststellung, dass bei D ip lo c la d iu m m aju s Bonord. auch Pykniden auftreten können, stellt ein w eiteres Beispiel vom Polymorfismus b ei D eu te ro m y c e ten dar. Ä hnlicherw eise wie das V orfinden von Chlam ydosporen mit K onidien bei dem selben Stam m e, kann auch die Bildung von Pykniden neben sich frei ent­ w ickelnden K onidienträgern bei dem selben Stamme bloss eine von den V e r­ m ehrungsm öglichkeiten einer bestim m ten perfekten A rt sein. L IT E R A T U R A A l l e s c h e r , A. 1901: Die Pilze. V I. Abt. Fungi Im perfecti: Hyalin-sporige Sphaeroideen. In R abenhorst’s Kryptogamenflora. — 1016 pp. Leipzig. B i t n e r, K . 1 9 5 3 : Grzyby jako pasorzyty grzybów kapeluszowych. Fungi parasiting on mushrooms. — Acta Soc. Bot. Poloniae, 22/4 : 689 — 722. C e j p , K . 1948: P arasit! na kloboucích helmovek — Mycen. A note to the knowledge of the genus Spinellus from Bohemia. — Čes. mykologie, 2/2 : 38 — 41. C o r d a , A. C. I. 1 838: Icones Fungorum, Tome II., 43 pp., Tab. V I I I — IX . Praha, Calve 1839: Icones Fungorum. Tome I I I ., 55 pp., I X Tab. K a v i n a, K . 1 9 1 3 : Deformace hub kloboukatých zaviněné Pyrenomycety r. Hypomyces Fries. — Příroda, 11 : 3 8 7 - 3 9 4 . L i n d a u , G. 1907: D ie Pilze. V í l í . Abt. Fungi Im perfecti: Hyphomycetes (erste H älfte). In Rabenhorst’s Kryptogam enflora. 85 2 pp. Leipzig. M o r a v e c , Z. 1 955: Taxonomická studie československých zástupců řádu Hypocreales a jejich fytopatologický význam. — Diplomová práce z katedry botaniky biol. fak. U. K . (neotištěno). P e t c h , T. 1 938: B ritish Hypocreales. — Trans. B rit. Myc. Soc., 21 : 243 — 305. S a c c a r d o , P. A. 1884: Sylloge Fungroum omnium huisque cognitorum I I I . 680 pp. Pavia.

Endomyces lactis Windisch 1951 (G eotrichu m candidum Link 1809, O ospora lactis (F re sen 1852) Sacc. 1886) Z K rajsk é hygienicko-epidem iologické stanice K N V Praha, ředitel M U D r L. Hofta P etr F rág n er Jméno E n d o m y ces lactis doporučuje W i n d i s c h (1951) pro mikroorganismus, známý v mlékárenské technologii jako O idiu m lactis (O osp ora lactis) a v lékařské my­ kologii jako G eotrichu m can didu m . Důvodem k přeřazení do rodu E n d o m y ces bylo na­ lezení vřecek s askosporami. W indischovy údaje nelze zatím potvrdit; nebudou-li spo­ lehlivě potvrzeny ani jiným i autory, má prioritu název G eotrichu m can didu m L i n k 1 8 0 9 ex Fries 1832. Mikroorganismus nalézáme především v prostředí mlékáren a v mléčných výrobcích, ale také v různém infekčním m ateriálu při lidských onemocněních. V tomto sdělení je dis­ kutována otázka tvorby askospor, pathogenity pro člověka a uvedena historie, synonyma a mykologické popisy. Der Name E n d o m y ces lactis wird von W i n d i s c h (1951) für den Mikroorganis­ mus empfohlen, der in der Milchtechnologie als O idiu m lactis (O osp ora lactis) und in der medizinischen Mykologie als G eotrich u m can didu m bekannt ist. Der Grund zur Über­

157

reihung in die Gattung E n d om y ces war der Befund der Asken mit Askosporen. Seine Angaben kann man vorläufig nicht bestätigen; wenn diese von anderen Autoren nicht zuverlässig bestätigt werden, behält die Benennung G eotrichu m can didu m Link 1809 ex Fries 1832 die Priorität. Der Mikroorganismus wird in erster Reihe in den Molkereien und in M ilcherzeug­ nissen, ferner auch in verschiedenem Infektionsm aterial bei Erkrankungen des Menschen gefunden. In dieser Mitteilung wird die Frage der Askosporenbildung und der Patho­ genität für den Menschen diskutiert und die Historie, Synonyma und mykologische Beschreibungen angeführt.

R oku 1809 popsal L i n k G eo tric h u m ca n d id u m , které nalezl na pohozených kostech, papíru a zemi. D e s m a z ' i é r e s (1 8 2 6 ) je isoloval ze zbytků po desti­ laci „eau-de-vie de G en ièv re“ a nazval je M y c o d erm a m a lti ju n ip erin i. Podobné d ru h y [G . ein e r e u m ( B o n o r d . 1 8 5 1 ) S a c c . 1 886, G. p u rp u ra scen s ( B o ­ n o r d . 1851 ) S a c c . 18 8 6 ], které jsou pravděpodobně s G. ca n d id u m totožné, popsal B o n o r d e n r. 1851 z lidské stolice, pod rodovým jm énem C o p r o tr ichu m . F r e s e n i u s (1 8 5 2 ) popisuje „mléčnou p líseň “ jako O id iu m la ctis a S a c c a r d o (1 8 8 6 ) mění název na O o s p o r a lactis, poněvadž ,,O id iu m “ náleží konidiovým stadiím padlí. [ G u i l l i e r m o n d (1 9 0 0 , 1 9 0 2 ) studuje je jí cyto­ logii a nazývá soudečkovité buňky, v které se vlákna později rozpad ají — ,,oid ia“ ; označení „arthrospory“ pochází od V u i 11 e m i n a.] Teprve roku 1 9 2 4 L o ub i è r e , který studoval úlohu O o sp ora la ctis při zrání sýrů, prokázal, že O o sp o ra la ctis S a c c a r d o je totožná s G eo tric h u m ca n d id u m L i n k . Během století byl tento mikroorganismus různým i autory střídavě zařazován do rodů G e o tr i­ chu m L i n k 1809, O idiu m L i n k 1809, O o sp o ra W a 11 r o t h 1 833, C op rotrich u m B o n o r d en 1851 a C h a la r a B o n o r d e n 1851. Krom ě toho byl často zam ěněn i s jiným i rody. Závažné zjištění L o u b i é r o v o , že totiž G eo tric h u m c a n d id u m a O o sp ora la ctis jsou jeden a týž mikroorganism us, bylo však přehlédnuto a upadlo v zapo­ menutí. Dodnes odborníci z m lékárenského průmyslu mluví o ,,O id iu m la c tis“ , zatím co v lékařském písem nictví naléhám e celou řadu „pathogenních geotrich“. Časem však tato „pathogenní geotricha“ byla většinou převedena jako synonyma k rodu T r ic h o s p o r o n B e h r e n d (em end. D i d d e n s et L o d d e r ) , a jako jed iné „opravdové“ zůstalo právě G eo tric h u m ca n d id u m L i n k . Pathogenita G eotrich u m ca n d id u m pro člověka je sporná. N ovější lékařské pí­ sem nictví — vzhledem k bohaté synonymice a hojným zám ěnám — vyhýbá se přím é odpovědi na tuto otázku a spíše poznam enává, že ,.G eotrich u m ,“ může se (často druhotně) účastnit při různých chorobných procesech. N ěkteré mykolo­ gické m onografie uvádějí klinické geotrichosy jako léze v ústech, průduškách, plicích a intestinálním traktu. Podle našich pokusů je G. ca n d id u m z čistých kultur, inokulované intravenosně ve velké dávce králíkům , nepatogenní. M ěli jsme možnost před lety sledovat průběh jednoho případu plicní geotri­ chosy, po stránce mykologické. Následkem masivní terapie jodem ubývalo množ­ ství G. ca n d id u m ve sputu a celkový stav pacienta se postupně lepšil. V jiném p ří­ padě jsme vypěstovali G. ca n d id u m ve velkém množství ze šupin kůže p ři superficiální mykose nohou, která se zcela zhojila během několika málo dní po lo ­ kální léčbě 8-oxychinolin-kalium bisulfátem . K rom ě toho nalézám e G. ca n d id u m p ři některých vaginálních fluorech, p ři interdigitálních erosích na rukou a nohou, a poměrně často ve sputu, zvláště u tbc pacientů. Jako ojed inělý nález přichází však i na kůži zcela zdravé a jako náhodná kontam inace v n ejrů zn ějším infekčním

158

m ateriálu. V lidské stolici nalezli D a n d a a D v o ř á k (1 9 5 1 ) geotricha (blíže n eu rčen á) ve 22 — 7 9 % všech vyšetřovaných. Domnívám se, že právě tak, jako řada jiných, kosmopolitně rozšířených saprofytů, může být G eo tric h u m ca n d id u m , za zvláštních podmínek, pro člověka pathogenní. Hlavním nalezištěm G eo tric h u m ca n d id u m není lidský nebo zvířecí organis­ mus, ale — jak již bylo poznamenáno — m lékárenský průmysl a m lékárenské vý­ robky. Již v R abenhorstově kompendiu je uvedeno, že přítom nost ,,O o sp o ra la c tis “ ve velkém m nožství v m lékárnách není sice škodlivá, ale obtížná, poněvadž po­ růstá veškeré nádobí a nářad í. W i n d i s c h (1 9 5 1 ) naproti tomu zdůrazňuje její důležitost p ři zrání sýrů a tvoření aroma. Podle našich m lékárenských tech­ nologů, s nimiž jsem o věci hovořil, nejsou názory na je jí škodlivost v současné době jednotné. Jed n i zdůrazňují příznivý účinek O. la ctis p ři zrání sýrů (R o madur, D esert, G ouda), druzí naproti tomu ji označují za „škůdce“ a bojují proti ní (pravidelnou desinfekcí podle m ožností), jin í se domnívají, že v malém m nož­ ství je p ři výrobě sýrů žádoucí a ve velkém množství škodlivá. Nebudu rozebírat tuto otázku a ponechávám ji k vyřešení příslušným odborníkům. Skutečnost však je, že tento mikroorganismus nalézám e nejenom v sýrech, ale i v másle, smetaně, jogurtu a tvarohu (i t. zv. „dietním “ z pasteurisovaného m léka), kteréžto výrobky jsou často čistým i a pomnoženými jeho kulturam i. K infekci dochází při výrobě, protože prostředí většiny m lékárenských provozoven je O. la ctis doslova promořeno. ■ M léčné výrobky mohou být tedy za zvláštních podmínek zdrojem lidských nákaz a to především u lidí zeslabených některým i těžkým i chorobami, při nichž je právě m léčná strava zvláště doporučována. V souhlase s tím asi jsou poměrně časté ( 1 0 , 4 % ) nálezy G. ca n d id u m ve sputu tbc pacientů ( A b s o l o n o v á , F r á g n e r , P a t e r a 1 9 5 7 ). W i n d i s c h (1 9 5 1 ) mění název mikroorganism u na E n d o m y c e s lactis, poněvadž se domnívá, že prokázal u svých kultur vznik vřecek s askosporami. Často pozoroval v kulturách cáry buněčných m em brán („H au tfetzen “ ), které prý jsou zbytkem roztrhaného obalu vřecka po vyprázdnění askospor. Nalezl také kopulu jící buňky a ve svých schem atických kresbách rekonstruoval celý postup vzniku askospor. Snažil jsem se W indischovy údaje potvrdit na vlastním kulturálním m ateriálu. H ledal jsem vřecka s askosporam i v p rep arátech (nativních a barvených m eto­ dou m alachitová zeleň — safran in ) z kultur na Sabouraudově glukosovém agaru, modifikovaném agaru G orodkové a bram borovém agaru, dále v m ikrokulturách na glukosopeptonové vodě, mrkvovém extraktu a W indischově synthetické tekuté půdě (v kom ůrce van Tieghem ově) a v m ikrokulturách na Sabouraudově glukosovém agaru a W indischově synthetickém agaru (na podložních sklech), po různé době kultivace. Krom ě toho také v m ikrokulturách na W indischově půdě s agarem , úmyslně m írně karam elisované. T ato práce byla zcela bezúspěšná: ačkoliv byly nalezeny různé útvary, připom ínající ony na W indischových schematech, nikdy nešlo o vřecka s askosporami. Zam yslím e-li se nad W indischovým i schématy, uvidíme jistou nesrovnalost. Autor v textu uvádí, že askospory m ají rozm ěry 4 ,5 — 9 X 7 — 12 to jest jako vegetativní arthrospora. Aby mohlo vřecko obsahovat 4 takové askospory, bylo by třeba, aby bylo nejm éně dvakrát větší než prům ěrná arthrospora. Na schem atech však vidíme vřecka skoro stejně velká jako buňky vlákna a askospory v nich asi třik rát menší. Je proto oprávněna pochybnost, zda v prvém případě

159

! ; ;

i

¡j

i li ¡i

■> ; :)

i

\

(rozm ěr 4,5 — 9 X 7 — 12 ¡x) nepozoroval W ind isch shluk m enších arthrospor a v druhém případě (drobné „askospory“ na schém atu) náhodná granula uvnitř jedné větší arthrospory. W i n d i s c h uvádí, že svá pozorování konal na preparátech z kultur pěsto­ vaných :na tekuté půdě v Petriho miskách. Je jistě každém u jasné, že zhotovit preparát z tak křehké kultury v tekuté půdě, aniž by byla porušena původní sou­ držnost a uspořádání jednotlivých elem entů (vláken, arth ro sp o r) je prakticky nemožné. Proto snad nalézal prázdné obaly vřecek, bez askospor? V m ikrokul­ turách však, zvláště pak na agaru nemohly by se askospory (nejsouce aktivně po­ hyblivé) zatoulat příliš daleko od zbytků svého vřecka a musely by být vedle prázdných vřecek prokazatelné. V m ikrokulturách jsem velmi často nalezl buňky s rozrušenou m embránou, prázdné. Byly to však běžné vegetativní buňky vlákna nebo arthrospory různě interkalárně nebo term inálně uložené. V okolí nikde „askospory“ z nich uvolněné nebyly. Rovněž často lze pozorovat vylučování buněčného obsahu na koncích vláken; jde o jem ně zrnitou hmotu, tvořící nepravidelné chom áče, ale i kulaté a oválné útvary rozměrů 7 až 20 fx. I tyto útvary mohou být zam ěněny za rozru­ šená vřecka. Někdy lze pozorovat isolované arthrospory, uprostřed zlom ené; ty pak im itují dva ,, kopulující“ jedince. V e starších kulturách objevují se v arthrosporách granula, která jsou nepravidelného tvaru, různě velká a v různém počtu, ale také někdy pravidelně kulovitá nebo oválná, stejně velká a po 2, 4, 6 v buňce. Na W indischově synthetické půdě vznikají term inálně i in terkalárn ě na vláknech velké hruškovité nebo kulovité buňky (i různě deform ované), naplněné někdy drobnými granuly ve velkém počtu. Rovněž tato granula mohou snad být zam ě­ něna za askospory v asku. Velm i často nalézám e v m ikrokulturách různé můstky, spojující dvě různá vlákna a podivně deformované a stáčené větve vláken. M a jí-li nějakou sexuální úlohu není zcela jasn é, avšak rozhodně nedávají vznik vřeckům s askosporami. R ůzné živné půdy ovlivňují mikroskopický vzhled E n d o m y ces la ctis. Tyto roz­ díly jsou především ve tvaru buněk; uspořádání vláken a arthrospor, charakteru větvení a v množství různých „abnorm it“ — vláken deform ovaných a zrnitých útvarů. Právě synthetická půda, W indischem doporučená k provokaci tvorby askospor (zvláště byla-li zahřátím na přím ém plam enu m írně karam elisována), je příčinou největšího množství bizarních útvarů v m ikrokulturách. Jsou to de­ form ace vláken, můstky a uvolňování plasmy (o nichž jsem se již zm ínil), dále drsná hřebenová vlákna („organes pectin és“ ), uzlíkovité orgány („o rg an es nodulaires“ ) a náznaky raketového mycelu („m ycelium en ra q u ette“ ), jak je známe z kultur derm atofyt. V jiné kultuře nalezeny také kulovité a oválné, silnostěnné chlamydospory ( 7 — 9 ¡x v prům ěru), interkalárn ě uložené. Ačkoliv jsem vřecka s askosporam i nemohl prokázat, nehodlám popírat mož­ nost jejich existence. Avšak W indischovy údaje nápadně připom ínají náhodné uspořádání elementů kultury, které se sexualitou nem ají nic společného, a zdají se mi proto nepravděpodobné. Jako im perfektní houba je mikroorganismus uváděn pod těmito synonymy: Botrytis geotricha L i n k 1824 ex Fries 1832. — Geotrichum candidum L i n k 1809 ex Fries 1832. — Geotrichum m ycoderm a S a c c . 1886. — Chalara m ycoderm a B o n o r d . 1851. — M ycoderma lactis butyri D e s m. 1853. — ¡M ycoderm a m alti juniperini D e s m. 1827], — Oidium lactis F r e s e n i u s 1850. — Oidium lactis F r e s e n . var . luxurians R i e s s 1885. — Oidium obtusum T h ii m. 1875. — O ospora lactis S a c c . 1886.

Podle W indische přistupují ještě další:

160

Coprotrichum cinereum et purpurascens B o n o r d e n 1851. — Oidium camemberti M a z e 1910. — Oidium nubilum W e i g m a n n et W o l f f 1909. — Oospora camemberti B e r k h o u t 1923. — Oospora nubila B e r k h o u t 1923.

M a k r o s k o p i c k ý v z h l e d . Isolované kolonie na Sabouraudově glukosovém agaru po 2 dnech při 2 4 °C dosahují 1 — 2 cm v průměru. Jsou ploché, nízké, s jem ným , krátce vláknitým , matnějším okrajem . Někdy se kolonie smě­ rem ku středu m írně zvyšují. Často jsou radiálně zvrásněné a připom ínají pak jem nou krajku. Povrch je jasn ě bílý nebo lehce krémový, jem ně zrnitý (jako po­ prášený moukou) anebo kom paktnější, mazlavý. Spodní strana bezbarvá.

i

?

*

Na tekutých půdách vytváří se bělavá, m atná, různě silná a zprohýbaná blána. M i k r o s k o p i c k ý v z h l e d . N a mohutném pravém m ycelu vyrůstají četné větve, jak do vzduchu, tak i do živné půdy. T ato vlákna se skládají z vel­ kých buněk ( 8 — 12 X 3 0 — 100 ,u). V ed lejší větve m ívají 3 — 8 fi v prům ěru a rozpadají se — od nej mladších, okrajových partií počínaje — ve velké množství arthrospor (3 — 8 X 5 — 8 — 20 /x), které nějaký čas zůstávají uspořádány za sebou. Arthrospory jsou obvykle hranaté, válcovité, později oválné nebo i kulovité. Podle W in d isch e vznikají (po předchozí kopulaci nebo p arthenogeneticky) z části buňky starších arthrospor vřecka se 4 askosporami. Askospory jsou oválné n ebo dlouze oválné, 4,5 — 9 X 7 — 12 fi. K v a s n é v l a s t n o s t i : žádné, nebo slabé kvašení glukosy nebo glukosy a galaktosy. Asimilace cukrů: glukosa + , slabě + ) , m altosa — , laktosa — .

galaktosa + ,

sacharosa —

i

(někdy

A s i m i l a c e d u s í k u : am onsulfát + , močovina + , kalium nitrát — . P ři alkoholickém kvašení vznikají estery a různé arom atické látky. K ultury m ají vý­ raznou schopnost rozkládat bílkoviny. W indisch rozlišuje tři variety, které se v některých znacích odlišují od základního typu: Windisch.

Endom yces lactis W indisch var. fragrans (Krzemecki, B e r k h o u t )

S y n o n y m a : O ospora fragrans B e r k h o u t 1923. — Oidium suaveolens K r z e m e c k i 1913. Kolonie uvnitř hnědé jako kůže, zevně šedavé; uprostřed tvoření koremií; silné kvašení glukosy; silné aroma. var. m atalensis ( C a s t e l l a n i) W i n d i s c h .

'

S y n o n y m a : Geotrichum m atalense var. chapmani C a s t. 1932. — M ycoderma Issavi M a 1 1 1 e t 1930. — M ycoderm a K ieta M a 1 1 1 e t 1926. — M ycoderma m atalense B r u m p t 1922. — M ycoderm a M nyaga M a 1 1 1 e t 1926. — M ycoderm a N yabisi M a 1 1 1 e t 1926. — Oidium m atalense C a s t. 1915; C a s t. et C h a 1 m. 1919. — Oospora matalensis B e r k ­ h o u t 1923. — P seudom onilia m atalensis D o d g e 1936. — P seudom ycoderm a m atalense C i£ e r r i 1930. Mycelium je kratčeji členěné, vedlejší větve jsou velmi jemné, podstatně tenčí. Buňky vláken m ají 2,1 —7,5 X 36 — 90 ,u, arthrospory 1,5 —8,3 X 4 ,2 — 14,3 ,u. (Podle W indische tvorba asko­ spor nebyla prokázána.) var. klebahnii (S t a u t z) W i n d i s c h. S y n o n y m u m : Oospora K lebahn ii S t a u t z Buňky průměrně menší, arthrospory 1,9 —4,5 X 4,5 — 9 ¡i. Netvoří a nerozkládá kyseliny. (Podle W indische tvorba askospor nebyla prokázána.)

Během posledních několika let isoloval jsem více než 150 kultur jednak z nejrůznějšího infekčního m ateriálu lidského, jednak z mléčných výrobků a prostředí m lékáren. Krom ě toho jsem obdržel sbírkové kultury vedené jako „ O id iu m la c tis “ z Biologického ústavu Č SA V , z Výzk. ústavu pivovarského a z K atedry technologie

161

!j

mléka (V ys. škola chem icko-technologická v P ra z e ). M ezi těm ito kulturam i n e­ byla žádná, která by se podobala některé ze tří W indischem označených variet. Vesměs šlo o základní typ, jehož popis (ro zšířen ý o naše pozorování) jsem výše uvedl. Přesto však nejsou všechny kultury zcela stejné. Liší se především mohutností tvorby arthrospor a jejich uspořádáním. Někdy jsou arthrospory převážně v pravi­ delných, rovných řetězcích za sebou, jindy převážně ,,cik-cak “. Tv ar arthrospor je v některých kulturách pravidelně soudečkovitý, jind y jsou arthrospory do jisté míry různotvaré (různě dlouze soudečkovité, i kulovité). Rozdíly jsou také v charakteru větvení: někdy větve p řiléh ají k hlavnímu vláknu, jindy odstávají a jsou různě charakteristicky prohnuté nebo zvlněné, jindy jsou k hlavním u vlák­ nu skoro kolmé. A ni hlavní vlákno nem usí být utvářeno vždy stejn ě: někdy je interpolováno různým počtem arthrospor (různě dlouhých a uspořádaných za sebou rovně nebo ,,cik-cak “ či v chom áčích vedle seb e), jindy se skládá jenom z nezm ěněných, stejných buněk mycelu. D alší rozdíly jsou ve výšce vzdušného mycelu a v mohutnosti vrůstání do agaru. U žádné z kultur jsem nepozoroval an i askospory ani nic co by se podobalo vřeckům , ačkoliv jsem je velmi usilovně hledal. Nebudou-li W indischovy nálezy potvrzeny jiným i autory a podány exaktní důkazy, bude nutno vrátiti se k pů­ vodnímu označení G eotrichum , carid id u m Link, které má nesporně prioritu. L ITE R A T U R A 1. A b s o l o n o v á , O. , F r á g n e r , P., P a t e r a, V .: Mykologické nálezy ve sputu při plicní tuberkulöse. Čs. epid. mikrobiol. imunol. 6 (3) : 1 9 2 — 194, 1957. 2. D a n d a, J .: Mykotická theorie o původu lupenky. Čs. Derm. 26 : 390 — 401, 1951. 3. D a r i e r , S a b o u r a u d , G o u g e r o t , M i l i a n , P a u t r i e r , R a v a u t , et S i m o n : Nouvelle pratique dermatologique II., Masson et Cie. 1936, Paris.

Sézary

4. F r á g n e r, P., P e t r ů , M. , V o j t ě c h o v s k á , M .: Geotrichum candidum při vaginál­ ním fluoru. Čs. hyg. epid. mikrobiol. imunol. 4 (8) : 434 — 435, 1955. 5. L o d d e r, J ., K r e g e r - V a n R i j, Holland Publ. Comp. 1952, Amsterdam.

N. J . W .: The Yeasts, a Taxonomie Study. North-

6. M ilitary Medical Manuals, National Research Saunders Co. 1945, Philadelphia—London. 7. O r m s b y , O. Philadelphia 7. vyd.

S.,

M o n t g o m e r y,

Council:

M anual of

C linical

Mycology,

H .: Diseases of the Skin. Lea and Febiger 1948,

8. R a b e n h o r s t , L .: Kryptogam en-Flora von Deutschland, Oesterreich und der Schweiz. Abt. I (1884) - Abt. IX (1 9 1 0 ). 9. W i n d i s c h , S .: Zur Biologie und Systematik des M ilchschimmels und einiger ähnlicher Formen. I. Der Milchschim mel (Endomyces lactis) und Endomyces Magnusii. Beiträge Biol. Pflanzen 28 : 6 9 - 1 3 0 , 1951.

162

Poznámky k revisi padlí (Erysiphales) na Ribes L. a Grossularia A. Rich. Einige Bem erkungen zur Kenntnis der Erysiphaceen auf Stachelbeeren und Johannisbeeren Vladim ír Skalický a B ěla N iederlová (Z Katedry botaniky biologické fakulty univ. Karlovy v Praze) V našem sdělení pojednáváme o Sphaerotheca m ors-uvae (Schw ein.) Berk. a o M icrosphaera grossulariae (F r.) Berk. nejen po stránce fytopathologické, ale také po stránce nomenklatorické a o Leveillula saxifragacearum Golovin f. ribis Golovin na R ibes sp. z Tádžikistánu. D alším parasitem z čeledi Erysiphaceae na rybízech je Phyllactinia guttata (W allr. ex F r.) Lév. V C o r d o v ě sběru v herbářích katedry botaniky UK jsme našli toto padlí na R ibes rubrum. Je to první nález P hyllactinia guttata (W allr. ex. F r.) Lév. na R ibes

rubrum. In dieser Arbeit sind folgende Mehltauarten besprochen: Sphaerotheca mors-uvaue (Schwein.) Berk., M icrosphaera grossulariae (F r.) Berk., L eveillu la saxifragacearum Golov. f. ribis Golovin und P hyllactinia guttata (W allr. ex F r.) Lév. W ir haben erstmals Phyllactinia guttata (W allr. ex F r.) Lév. auf R ibes rubrum L. im Herbariummateriale identifiziert. Es ist der zweite Fund in Europa (erster auf Stachelbeeren von Léveillé gesam melt).

N ejvážnějším parasitem angreštů, vzácně i rybízů je am erické padlí angreštové, S p h a e r o th e c a m o rs-u v a e (Schw ein.) Berk. O tomto druhu bylo psáno velké množ­ ství prací a drobných článků, takže nelze ani zdaleka všechnu literaturu přečíst a použít pro souhrnné zpracování. Nebudeme se v tomto článku také zabývat tím, co současně bude souhrnně napsáno v dokončované diplomové práci o padlích na ovocných dřevinách ( N i e d e r l o v á ) a ve zpracování padlí na angreštech a rybízech v 3. dílu Baudyšovy „Zem ěděl­ ské fytopatologie“ ( S k a l i c k ý ) , a ["2. ‘ ; <*'' ■./ H uvedeme jen některá zajím avá pozoro­ vání a změny v názvosloví. ú p - S s '— Tak dosud nebylo v literatu ře uváděx s i no, že by S. m o rs-u v a e (Schw ein.) Berk. '' íl parasitovala na téže větévce angreštu tfir spolu s M icro sp h a era g ro ssu la ria e ( F r .) v ■+ B erk. Z jistili jsme však pozoruhodný . současný jejich výskyt v H i 1 i t z e r o/y v ě sběru z Kdyně u D om ažlic, 19. V III . .• j D ošli jsm e k závěru, že M. grossu lar ia e ( F r .) Berk. nebyla tolik zatlačena epidemií am erického padlí, S. m ors-u v ae (Sch w ein .) B erk ., jak se domnívá K av i n a (1 9 1 6 ), ale že se i s ním udržela n ejen na našich domácích planých srstkách — G ro ssu la ria u v a -crip sa ( L . ) M ill. 7 ._ — x, . ssp. p u b es c en s (K o ch ) D ostal, nybrz i na angreštech pěstovaných. Na planě ros-

>

... “

f'

*

\

,, ,

v, .,

.. .¿, ,

. ,„

.

sphaerotheca mors-uvae (bchwein.) B erk . K leisto k arp . Cleistocarpium . F o to t í. Niederlová.

163

toucích srstkách se dnes S. m o rs-u v ae (Sch w ein .) B erk. již tém ěř nevyskytuje, zato však jsou velmi často napadeny bílým i povlaky M ic r o s p h a e r a g ro ssu la ria e ( F r .) Berk. M. g ro ssu la ria e ( F r .) Berk. zůstala vzácnou na pěstovaných angreš­ tech. Není pochyby o tom, že se oidie ro zšiřu jí anem ochorně a kleistokarpy anthropochorně. Dosud však nejsou zcela jasn ě rozřešeny problém y zoochorického ší­ ření. Jak ptáci přen ášejí choroby, je dobře znám o; např. angreštové padlí šíři pták přenosem nem ocných bobulí. Za p řenášeče, případně za symbionty padlí jsou v literatu ře uváděni i roztoči, mšice a třásněnky. Společném u výskytu padlí a živočichů bude nutno věnovat více pozornosti a byli bychom vděčni za sdělení takových pozorování. Pokud jde o tzv. evropské padlí angreštové, M ic ro sp h a era g ro ssu la r ia e ( F r .) Berk. máme zjištěny sběry tohoto padlí na nynějším československém území od roku 1824. Toto padlí je dnes rozšířeno holarkticky. T ém ěř všechny pram eny z minulosti nasvědčují, že bylo zavlečeno z Evropy do Severní A m eriky s kultu­ rou angreštu (S a 1 m o n 1902 : 1 0 8 ); určitě tak proniklo na N. Zéland. V Sever­ ní Am erice je dnes známo toto padlí na řadě druhů tam ějších rybízů a angreštů. Dnes je tedy M. g ro ssu la ria e (F r .) Berk. velmi častým parasitem všude tam, kde roste planá srstka (v Č echách hlavně v nížinách a pahorkatině). Platné jm éno podle pravidla přih lížejícíh o k prvnímu kom binátorovi nutno správně citovat: M. g ro ssu la ria e (W allr. ex F rie s pro v a r.) Lév. ex B erk eley O utlines B rit. Fung., p. 404, 1860 a ne M. g ro ssu la ria e (W a llr.) Lév., jak bývá uváděno.

M ic r o sp h a e ra g ro ssu la ria e (W allr. ex F r .) L év . ex B a rk .

164

F o to B . N iederlová.

M icrosphaera grossulariae (W allr. ex F r .) Lév. ex Berk. Syn.: [A lp h ito m o rp h a p en ic illa ta (3 g ro ssu la ria e W a l l r . V ehr. berlin. Ges. N aturfreunde 1 : 40, 1819], E r y s ib e p e n ic illa ta var. b. g ro ssu la ria e F r i e s Syst. mycol. 3/1 : 2 4 4 , 1829. C a lo c la d ia g r o ssu la ria e ( W a l l r . ex F r .) L é v. Ann. Sci. nátur. P aris, ser. 3, 15 : 160, 1851. L é v e i l l é (1 8 5 1 ) vytýčil rod C a lo c la d ia Lév.. Než byla práce vytištěna však zjistil, že tento rod je pozdním homonymem k řasovému rodu C a lo c la d ia G reville in Lindley N átur. System Botany, ed. 2, p. 43 6 , 1835 (synonym um k r. D e lisea Lam ouroux; R h o d o p h y ta . Na 381. stránce knihy v opravách L é v e i l l é proto n a­ vrhuje místo původně zvoleného rodového jm éna jm éno M ic r o s p h a e ra jako nomen novum, ale neprovádí tu ani jednu druhovou kom binaci. Č lánek 32. nomenklatorických pravidel (D o s ť á 1 1957 : 9 7 ) stanovuje, že žádná kombinace není platně publikována, pokud autor definitivně neoznačí, jak je epitheton přesně spojeno v příslušné kom binaci. L e v é i 11 é neuvedl nikde kom binaci M. g ro ssu la ria e, proto nutno citovat jako kom binátora prvního autora, který tuto kom binaci skutečně vytvořil. Podle našeho pátrání je jím B e r k e l e y ( 1 8 6 0 :4 0 4 ) . Zkráceně možno citovat M. g ro ssu la ria e ( F r .) B erk. a ne M. g ro ssu la ria e (W a llr.) Lév. Velkým překvapením pro nás byla revise herbářového m ateriálu. V kryptogamických h erbářích katedry botaniky biologické fakulty U K jsme našli 2 stejné položky C o r d o v a sběru, které sám určil asi před 1 2 5 — 150 lety jako E ry s ib e r ib e s ii (C orda sp. n. in schedis) pro Opizův Autentischer H erbar. Ten se dostal do herbářů K osteleckého a odtud v r. 1945 do h erbářů katedry botaniky U K . P řeše třili jsme tento m ateriál m ikroskopicky a zjistili, že jde o P h y lla ctin ia g u ttata (W allr. ex F r .) Lév. Je to první nález tohoto padlí na R ib e s ru brum . Je to druhý známý nález P. gu ttata (W allr. ex F r .) Lév. na zástupcích čeledi R ib e s a c e a e v Evropě. Na angreštu sbíral totiž tento druh L é v e i l l é ve F ra n cii u R om ainville nedaleko P aříže a označil jej jako P. g u ttata (W allr. ex F r .) Lév. D. R ib is g ro ssu la ria e Lév. D alší lokality neuvádí, jen poznam enává, že P. gu ttata (W a llr. ex F r .) Lév. je na angreštech dosti vzácná a dále, že se možná často za­ m ěňuje za M ic r o s p h a e r a g ro ssu la ria e ( F r .) Berk. Podle Cordova sběru je však možno již makroskopicky stanovit rozdíly mezi těmito dvěma druhy: P. gu ttata (W allr. ex F r .) Lév. tvoří nepatrný bělavý poprašek m ycelia na povrchu listu. M ycelium je tady na rozdíl od většiny padlí včetně rodu M ic r o s p h a e r a Lév. endofytické. Kleistokarpy P. g u ttata (W allr. ex F r .) Lév. jsou dobře patrny, neboť m ají nejm éně 2k rát větší prům ěr než plodničky M. g ro ssu la ria e ( F r .) Berk. Z uvedené tabulky vysvítá, že padlí rodu P h y lla c iin ia Lév., nalezené C o rd o u v Č echách na rybízech, zcela jasně patří do rám ce rozsáhlého velm i va­ riabilního druhu P. g u ttata (W a llr. ex F r .) Lév. Poněvadž nemáme živý m ateriál tohoto padlí, nem ohli jsm e s ním provést infekční pokusy na jiných hostitelích, jak to udělal H a m m a r l u n d ( 1 9 2 5 ) s tím též padlím nalezeným na různých list­ natých dřevinách. Většinou byly infekční pokusy negativní, takže stanovil spe­ ciáln í formy pro habr, olši, jasan , břízu a buk. Jen v případě f. sp. co ry li si nebyl H a m m a r l u n d jist, zda neroste tato speciální forma i na jiných druzích ( B l u m e r 1 9 3 3 : 3 9 6 ) . Kdyby se jednou prokázalo, že P. g u ttata (W allr. ex F r .) Lév. je nepřenosná z rybízu na jakékoli jin é listr.até dřeviny, bylo by i ji nutno označit jako samostatnou zvláštní formu. Jin ak ani m orfologické znaky, ani znaky geografické, neopravňují k odlišení jakéhokoli samotného taxonu. Prav­ i l

P hyllactin ia guttata (W allr. ex F r.) L év . K leistokarp z lísk y . Cleistocarpium in Corylo avellan a L . F o to B . N iederlová.

P hyllactin ia roboris (G achet) B lu m er. K leisto k arp se štětičk o v itý m i bu ňkam i. Cleistoearpium cu m cellulis elavariaeform ibus in m argine. F o to D r J . T říska.

děpodobně je rybíz a angrešt jen příležitostným hostitelem druhu P. g u ttata (W allr. ex F r . ) Lév. ve smyslu práce B l u m e r a ( 1 9 5 6 ). P ři zmíněné již mikroskopické revisi padlí na R ib e s ru b ru m ze sběru C o r d o v a v herbářích katedry botaniky U K , nam ěřili jsm e tyto hodnoty u druhu P. g u ttata (W allr. ex F r .) Lév.: kleistokarpy jsou obyčejně 1 8 0 — 205 — 2 2 0 ¡x veliké. Přívěsků je 9 — 1 0 — 12, jsou 2 8 0 — 3 3 0 — 385 /x dl. včetně kulovité naduřeniny, k terá m ěří asi 33 až 40 — 47 ¡x. V ariab ilita štětičkovitých buněk na povrchu kleistokarpu je velmi značná (t. zv. „P in selzellen “ — B l u m e r 1 9 3 3 : 3 8 3 ), takže jen na ní založený popis druhu není průkazný. V řecka jsou krátce stopkatá, obsahují 2 askospory nebo jsou prázdná, m ěří 7 2 — 73,6 — 74 X 3 3 — 3 6 ,8 — 41 u. Askospory jsou velké 3 3 - 3 8 , 1 - 4 1 X 22 — 24 ,9 — 29 jx. Štětičkovité buňky na kleistokarpech druhů rodu P h y lla ctin ia Lév. jsou i podle _ ?0 našeho zjištění velm i variabiln í, a to i u téu \l ifS , hož druhu. U P h y lla ctin ia r o b o r is (G a ch et) I \ Blum er tyto buňky jednou tvoří „lem “ ko/ 'V \ \ V lení kleistokarpu (viz fig. 5 ), po druhé jsou / / \ \ P °d ním Při pohledu shora zcela skryty. jj \ \ \ Také u druhu P. gu ttata (W allr. ex F r . ) Lév. ■ [i/ 1 \ \ j e variabilita úhlu odklonu okrajových ště''7 J \ tičkovitých buněk a variabilita jejich délky \ / I / značná. U sběrů tohoto druhu na lísce jsme \ I I J / lem těchto buněk nepozorovali, na olši jsme ~n \ / / / J í eÍ viděli Íen n ezřeteln ě a ne vždy, na klei_o \ stokarpech na jasanu byl vytvořen lem tak, jako je tomu u většiny plodniček z Cordova

V

P h y lla c tin ia guttata (W allr. ex F r.) L év . V řecka a askospory z Cordova sběru na rybízu. Asci e t ascosporae in foliis R ibis rubri L . (leg. Corda). Del. B . NiederlDvá.

166

, m

r ,,K í,„

v

Plně potvrzujem e vývody S a 1 m O n a a B l u m e r a , že délka a tvar štětičkovi-

tých buněk je velice variabilní, takže nemůže být dobrým diferenčním znakem, jím ž N e g e r chtěl odlišit P. c la v a r ia e fo r m is Neger. M írné naduřeniny uprostřed přívěsného vlákna jsm e na C o r d o v ě m ate­ riálu nepozorovali. N e g e r píše, že se vytvářejí jen někdy, proto ani on netvrdí, že tento znak je d iferenční pro P. c la v a r ia e fo r m is Neger. Rozm ěry P. c la v a r ia e ­ fo rm is N eger plně odpovídají variabilitě druhu P. gu ttata (W allr. ex F r .) Lév., což plyne ze srovnávací tabulky.

P h y lla c tin ia .

quttata

ÍCordův sb ěří ( ' P rů m ěr kleistop arp ů

180

D élk a přívěsků s bas. naduř.

2 80 — 330 — 385 p

B a sá ln í naduřenina

— 205 — 2 2 0 ,«

200— 230 (podle B lu m era 190— 250 ¡i) 180-200-250-350 p podle B lu m era 200— 400 p

33 — 40 — 47 p

P o čet přívěsků

9 — 1 0 — 12

¡x

Rozm ezí v a riab ility

r~,

J

u P . guttata (B lu m er 1933)

130— 140 /x

160 — 230 /i

150— 2 00,«

1— 3 x del. 0 k leistokarpu

40 X 30 p

6— 8

6— 12

8— 12

8— 10

10— 30

72 — 73,6 — 74 x 3 3 - ^ 3 6 ,8 — 41 p

62— 75 p dl.

80— 95 x 22 24 p

2

2— 4

X

P o če t askospor v 1 vřecku

Jr. antarctica ^ SPeg -

6— 9 (podle B lu m era 5— 12)

P o čet vřecek v 1 plodnici V elik ost v řecek

„ , . . Jr. clavariaeform is -»T Neger

Velikost askospor

33 — 38,1 — 41 x x 2 2 __ 2 4 ,9 ___29 [x

H ostitel

R ibes rubrum

R ibes (glan dulosa) Em bothrium coccineum A desm ia sp.

L ok alita

ČSR (P rah a)

Argentina

70— 100 x X 25— 40 p

(2 (— 4)

2— 3

32— 33 X x ^ — 20 /1

25— 45 X X 15— 25 //

R ibes m agellanica

Patagonie

R ozm ěry kleistokarpů a přívěsků u P. a n tarctica Speg. jsou menší než u P. g u tta­ ta (W allr. ex F r .) Lév. a také vřecka popisuje S p e g a z z i n i protáhlejší a přitom užší (viz tabu lk a). Poněvadž jsme nem ěli k disposici m ateriál P. an ta rctic a Speg. (nem ěl jej ani S a l m o n 1900 : 2 3 0 ani B l u m e r 1 9 3 3 ), nedovolujeme si s určitostí provést úplnou synonymisaci, jak ji provedli oba monografové. Jih o­ am erickým mykologům tedy připadá úkol přezkoum at správnost S p e g a z z i ­ n i h o popisu. P ři uvádění P. a n ta rctic a Speg. jako synonyma k P. g u ttata (W allr. 167

ex F r . ) Lév. se přidržujem e S a 1 m o n a (1 9 0 0 : 2 2 6 et 2 3 0 ) a B l u m e r a (1 9 3 3 ), svou pochybnost však vyjadřujem e otazníkem . Z hlediska fytopatologického nejsou padlí z rodu P h y lla ctin ia Lév. příliš škod­ livá. Způsobují sice předčasný opad listí, ale až na sklonku vegetační doby. Srovnám e-li dnešní rozšíření s rozšířením před 150 — 80 lety, zjišťujem e nápadný úbytek sběrů tohoto padlí. Již jen na několika dřevinách zůstávají zástupci rodu P h y lla ctin ia Lév. hlavními parasity ze skupiny padlí (n a př. na lísce), jinde ustou­ pily nebo ustupují výbojnějším zástupcům rodů S p h a e r o th e c a Lév. na angreštech, P o d o s p h a e r a K unze na jabloních, hrušních a jeřá b ech , U n cin u la Lév. na vrbách a javorech a na př. P. ro h o ris (G achet) Blum er ustoupila M ic r o s p h a e r a a lp h ito id e s G riff, et M aublanc ( C e j p et S k a l i c k ý 1 9 5 4 ). Pokud jde o názvosloví, platí jméno:

Phyllactinia guttata ( W a l l r . ex F r.) L é v . Ann. Sei. nátur. Paris, ser. 3, 1 5 : 1 4 4 , 1851. Syn.: lA lphitom orpha guttata W a l l r . Verh. berlin. Ges. Naturfreunde 1 : 42, 1819]. Erysiphe guttata (W a 11 r.) ex F r i e s Syst. mycol. 3/1 : 245, 1829 IScherotium suffultum R e b e n t. Prodr. F l. Neomarch., p. 360, 1804] P hyllactinia suffulta (R e b e n t.) ex S a c c . M ichelia 2 : 50, 1880 [Sclerotium E rysiphe P e r s . corylea P e r s . Syn. Fung., p. 124, 1801] Erysibe coryli ( P e r s . ) ex W a h 1 b. F l. Suec. 2 : 1086, 1833 P hyllactinia corylea ( P e r s . ex W a h 1 b.) K a r s t . Acta Soc. Fauna F l. fenn. 2 : 92, 1885 P. clavariaeform is N e g e r , Ber. dtsch. bot. Ges. 17 : (2 3 5 ), 1899 E rysibe R ibesii C o r d a (in schedis) in Herb. In st. bot. Univ. Carol. Pragae = P R C (nomen nudum, diagnosis abest). ? P. antarctica S p e g . Fungi Patagon. No. 43, 1887 (secundum S a c c . SylI. Fung. 9 : 3 6 6 , 1891). F r i e s , jehož názvosloví je pro nás směrodatné, převzal pro tento taxon ze starších jmen ozna­ čení guttata a ne suffulta, které užil B l u m e r (1 9 3 3 ), ani corylea, jež užil S a l m o n (1 9 0 0 ). V synonymice jsme uvedli jen jména, která se vztahují k našemu sdělení.

Dnes je zapotřebí hlavně sledovat ty druhy padlí, které se rychle šíří. Z vývojo­ vého ohniska rodu L e v e illu la A rnauld — ze středoasijských stepí, je hlášeno v poslední době množství druhů a sam ostatných forem, které byly dříve zah r­ nuty v jednom nevýznam ném druhu — L . ta u rica (L é v .) Arn. Zástupcům padlí rodu Leveillula A rn. dobře vyhovují kontinentální podmínky života, zejm éna velké výkyvy teploty a nedostatek vody. G o l o v i n (1 9 5 6 ) zjistil výskyt zá­ stupce rodu L ev e illu la Arn. na blíže neoznačeném druhu rodu R ib e s L. v T ád ži­ kistánu, a to L e v e illu la sa x ifr a g a c e a r u m Golovin f. rib is Golovin. Aby se parasit n ešířil a choroba nebyla zavlečena na jin á územ í, jako tomu bylo koncem 19. století s americkým padlím angreštovým , je tře b a n ejen pečlivě sledovat výskyt středoasijského druhu, ale také kontrolovat všechny dovážené rybízy a angrešty z těchto končin. Zusammenfassung U nter bekanntere P arasiten aus der F am ilie E r y s ip h a c e a e , die auf Stach el­ beeren und Johannisbeeren wachsen, gehört sowohl am erikanischer Stach el­ beerenm ehltau, S p h a e r o th e c a m o rs-u v a e (Schw ein.) B erk, als auch europäischer Stachelbeerenm ehltau, M ic ro sp h a era g ro s su la ria e ( F r .) B erk. G ew öhnlich wird M. g ro ssu la ria e (W a llr.) Lév. zitiert; dies ist jedoch nicht richtig, da es nicht den nom enklatorischen R egeln entspricht. E rster Kom binator war nämlich B e r k e l e y und nicht L é v e i l l é . Heute findet man M. g ro ssu la ria e ( F r .) B erk, eher auf wild wachsenden

168

(

Stachelbeeren, die S. m o rs-u v a e (Sch w ein .) Berk, dagegen auf gezüchteten S ta ­ chelbeeren. Interessant ist der Fund H ilitzer’s von K dyně bei Taus vom 19. 8. 1920 (P R no. 8 0 8 7 ) wo auf einem Stach elbeerenast sowohl S. m o rs-u v ae (Schw ein.) Berk, als auch M. g ro s s u la r ia e ( F r .) Berk, auf B lättern parasitiert. B ei einer mikroskopischen R evision des H erbarium m aterials des Botanischen Instituts der biologischen Faku ltät der K arls-U n iversität zu Prag (P R C ) haben wir in dem 1 2 5 — 150 Jah re alten Fund C o r d a ’s die A rt P h y lla ctin ia g u ttata (W allr. ex F r .) Lév. identifiziert. Ea ist der erste Fund auf R ib e s ru bru m und der zweite aus der Fam ilie R ib e s a c e a e in Europa. D iese P h y lla ctin ia haben wir in A rt P. gu ttata (W a llr. ex F r .) Lév. eingereiht, da sie mit ihren M erkm alen noch in den V ariationsum fang dieser A rt hineinpast. (Siehe T ab elle). P h y lla ctin ia c la v a r ia e fo r m is N eger haben wir als Synonymum zu P.gu ttata (W allr. ex F r .) Lév. angegliedert, da es auch völlig dem R ahm en der V a ria b i­ lität dieser A rt entspricht. D ie G rösse der P in selzellen ist sehr variabel und kann daher dieselbe nicht als D ifferentialm erkm al der verschiedenen A rten betrachtet werden. In der heutigen Zeit verbreitet sich schnell die Gattung L e v e illu la Arnaud in zahlreichen von Golovin (1 9 5 6 ) beschriebenen A rten aus den m ittelasiatischen Steppen. G o l o v i n stellte an R ib e s L. sp. aus Tadschikistan L e v e illu la sa x ifr a g a c e a r u m Golovin f. r ib is Golovin fest und es ist daher erfoderlich, alle aus diesen G egenden eingeführten R ib e s A rten zu kontrollieren. LITE R A T U R A B e r k e l e y , M. J . (1860) : Outlines of British fungology. — London. B l u m e r , S. (1 933) : Die Erysiphaceen Mitteleuropas mit besonderer Berücksichtigung der Schweiz. — Beitr. Krypt. - F l. Schweiz. 7/1 : 1 — 483. — (1 9 5 6 ): Alte und neue Probleme der Mehltauforschung. — Kongr. - Ber. Pflanzenschutzkongr. B erlin 1 1 . - 1 6 . Ju li 1955 : 1 6 1 - 1 6 8 . C e j p , K . (1 9 5 7 ): Houby I. - Praha. C e j p , K. et S k a l i c k ý , V. (1954) : Plodná padlí na dubech v Československu, Microsphaera alphitoides G riffon et Maublanc a Phyllactinia roboris (Gachet) Blumer. — Preslia, Praha, 26:43-54. C o o k e , W . B . (1 9 5 2 ): Nomenclatural notes on the Erysiphaceae. — Mycologia, New York, 44 : 5 7 0 - 5 7 4 . D o s t á l , J . (1 9 5 7) : Botanická nomenklatura. Praha. G o l o v i n , P. N. (1 9 5 6 ): Monografičeskij obzor roda Leveillula Arnaud mučnisto-rosjanye griby — sem. Erysiphaceae). — Sporovye R ast. ( = T r. bot. Inst. Komárová, Akad. Nauk, Leningrad, ser. 2, 10/ : 1 9 5 - 3 0 8 . H a m m a r l u n d , C. (1925) : Zur Genetik, Biologie und Physiologie einiger Erysiphaceen. — Hereditas 6 : 1 — 126. H e r t e r , W . (1 9 07) : Die Ausbreitung der Stachelbeerpest, Sphaerotheca mors-uvae (Schwei­ nitz) Berkeley (nicht Berk. et Curt.) in Europa im Jahre 1906. — Cbl. Bakter., Parasitenkde und Infekt. - Krankh. sect. 2, 17 : 7 6 4 —767. K a v i n a, K . (1 9 1 6 ): Nebezpeční hosté američtí. <— Čas. Mus. K rál. čes. 90 : 3 8 6 — 389. L é v e i l l é , J . H. (1 8 5 1 ): Organisation et disposition méthodique des espèces qui composent le genre Érysiphé. — Ann. Sei. natur., Paris, pars bot., ser. 3, 15 : 109 — 179 et 381. N e g e r , F . W . (1 8 9 9 ): Beitrag zur K enntnis der Gattung Phyllactinia (nebst einigen neuen argentinischen Erysipheen). — Ber. dtsch. bot. Ges. 17 : (235) — (2 4 2 ), tab. 23. S a 1 m o n, E . S. (1900) : A monograph of the Erysiphaceae. — Mem. Torrey bot. Club 9 : 1 — 292. S a 1 m o n, E. S. (1902) : Supplementary notes on the Erysiphaceae. — Bull. Torrey bot. Club 29 : 1 - 2 2 , 8 3 - 1 0 9 , 1 8 1 - 2 1 0 , 3 0 2 - 3 1 6 et 6 4 7 - 6 4 9 .

169

mm

...................................................................................

Holubinka vodomilná - Russula hydrophila sp. n. E m il H orn íček S y n .: R u ssu la fa lla x F r. s. Bat., F l. Astér. 1908 p. 72 — K učera J., Mykologia 5 :9 9 , 1928. — Horníček E., Česká mykologie 10 : 25, 1956. I c o n . : R u ssu la fa lla x F r., Mykologia 5, p. 101 — R u ssu la fa lla x F r. — Bat., Česká myko­ logie 10, p. 25.

Znaky

makroskopické

K l o b o u k 4 — 8 cm, zprvu nízce sklenutý s podehnutým okrajem , pak rozlo­ žený až oble vmáčklý, 5 — 7 mm tlustý, na rýhovaném okraji v pokožku ztenčený, mělce radiálně vrásčitý, slizký, velmi lesklý, skoro ke středu slupitelný, jako vrhavka zředěné rumělkový až karmínový, uprostřed nebo blíže středu často pobledlý do žlutavé, žlutozelené až vodnatě našedlé (zeleň netvoří s červení okry), pod pokožkou jen u bledých forem bílý, většinou rudě nasáklý. L u p e n y středně husté (jako u R . em etica), 5 — 8 (1 0 ) mm široké, na basi hustě žebérkaté, na okraji tupé, u třen ě skrojeně až rovně přichycené, sotva které kratší, velmi křehké, čistě až vodnatě bílé nebo našedlé, po poranění hnědě za­ sychající. T ř e ň 4 — 8 cm/10 —2 0 mm, m írně kyjovitý, strmý nebo pod kloboukem za­ hnutý, plný, zřídka trochu dutý, záhy měkce křehký, zprvu pýřitě ojíněný, pak skrze hedvábitost vodnatě vrásčitý, čistě až vodnatě bílý, věkem často našedlý. D u ž n i n a bílá, na basi někdy narůžovělá, posléze místy našedlá, velmi měkká a křehká, atom átně třpytivá, v mokře nasáklá, ovocně vonná, velm i palčivá, vyloužením v stáří někdy snesitelně ostrá. Výtrusný

prach

čerstvě získaný křídově bílý. Znaky

Pokožka klobouku a barveny karbolfuchsinem .

mikroskopické

i pokožka třen ě vyšetřeny methodou d iferenční

P i l e o c y s t y velmi hojné, acidostabilní, všemi směry položené, úzké a dlouhé, m írně kyjovité, ke konci znenáhla zúžené, tupě zaoblené; stěny hyalinní, hladké, obsah v dolní části (stop ce) homogenní, v horní zrnitý, zpravidla rozpadlý v četné zrnité shluky, vzájem ně nesouvislé, 30 — 90 X 5 — 7 fi, výjim ečně až 8 ¡x široké. C a u l o c y s t y přeh ojn é, téhož tvaru jako pileocysty, ale ještě trochu užší a delší, 100 — 20 0 X 4 — 6 i(u. I u nich je obsah zrnitý a rozpadlý v četné shluky, až fialově zbarvené, význačně acidostabilní. Cheilocystidy

úzké, válcovité, tupě zakončené, 4 — 5 fx široké.

P l e u r o c y s t i d y nečetné, jen málo nad basidie p řečn ívající, válcovitě kopinaté, m írně zúžené, jen některé v kratičký růžek vytažené, 3 0 — 40 X 8 — 10 /x. S p o r y amyloidní, 8 — 10 X 7 —8,5 ¡x, většinou 9 X 8 ¡x, široce elipsoidní až kulovité, široce vejčité, k apikulu m írně stažené, některé skoro fazolovité. Na obvodě dobře patrné, většinou špičaté, řid čeji tupé ostny, spíše řídce než hustě rozložené. Na ploše jsou ostny (bradavky) většinou isolované nebo po 2 — 3 sblí­ žené, také jsou přítom na drobná zrnka a velmi jem né spojné linky, které však zřetelnou síť netvoří. H ilární skvrna nezřeteln á nebo chybí.

170

Znaky

chemické

A l f a - n a f t o l : intensivní, rychlá reakce dužniny, pokožky třen ě i lupenů začíná za 1 0 — 15 vteřin. A n i l i n : poraněné lupeny žloutnou za 1 min., dužnina do 5 min., modrošedá aura se objevuje za 15 min., u vyloužených plodnic i za více jak hodina. B e n z i d i n 1 0 % : plocha lupenů modrá v několika vteřinách, na dužnině vzniká ihned modrá aura, je jíž zažloutlý střed modrá za 10 — 2 0 min. G uj ak ov a tinktur a : do 10 v teřin zmodrá plocha lupenů i dužnina; lupeny rychle a výrazně, dužnina jen pozvolna. C h l o r o v a n i l l i n : dužnina netečná, poraněné lupeny rychle červené. S k a lice z e len á: dužnina bledě růžová, poraněné lupeny bledě um-

/-\ ~ Œ

\

a ’ r í / M A 11 H j H Jl l i

\

NÍ\ \ \ t* /%) \ l \\ /-\ \v \J :> k jj fsv j j > r f I rc.'.V'j \V//O 1 ) 1 /v) ' W r l ■< í f ,/ '' í í / ■ /)\ /'... U / / / Y ’•/ / / /¥ f l r , // £ /y /‘y j 'y jj Cc \ /V / / y y ' / / [ // / V '”^ A' / / // n \ f\ í\ /’ «'H í\ / l$ c |W V"~ ( \ / ) r*J«r
JJ

1/

Ilo lu b in k a vodom ilná — R u ssu la h y d ro p h ila H orníček. P c pileocy sty , Cc - K a u lo cy sty , Che - ch eilocystid y, Plo - pleuro cy stid y . Zvětšeno lOOOkrát. — Sp - v ý tru sy , zvětšeno 1500k rát. K reslen o podle originálu V . M elzera.

brové. Stanoviště

a rozšíření

Pod smrky od července do září, v mokře nebo vlhku, v mechu, listí i na jehličí, na půdách kyselých i zásaditých. Je to vedle R . le p r o s a Bres. nejvláhom ilnější holubinka. Ve Žďárských horách je skoro stejně častá jako vrhavka, v sušší litomyšlské nížině vzácná a většinou bez typického šednutí. Podobné

druhy

Podehnutým okrajem , přichyceným i lupeny, stálou červení, rudým renovová­ ním pokožky, žloutnoucím středem klobouku a mléčnou bělí třen ě a lupenů je blízká R . M a irei Sing. R ozd íly — lesk, řidší lupeny, průsvitný okraj a k řeh ­ kost — přísluší právě holubinkám mokřadním, měkkost i houbám smrkovým. K řehkostí, vodnatostí a sklonem k šednutí připom íná také popis druhu R . aq u osa L e e 1., ale je proti ní palčivá, nikdy liláková, hnědá nebo na tem eni tmavá a kromě toho rozdílná i chemickými znaky. Studium příbuzné bělovýtru sné(!) R. le p r o s a B r e s . , která má skoro všechny specifické znaky R . a q u o s a v jejich plném v ý zn am u ,*) nedovoluje vysvětlovat R . a q u o sa jako ekologismus. Proto také místo R . a q u o s a v Č. M . roč. 10, p. 2 3 je vhodnější pozdější Schaefferův název ve Zvárově kom binaci R . fa lla x s. M iz. et Zv. var. c a r m in e a J. Sch., h o l u b i n k a š e ř í k o v á (R . fa lla x var. sy rin g in a Z v.). *) Na podobnost obou druhů mne upozornil p. řed. V. Melzer.

171

R ozd íly od příbuzných druhů vystihuje tabulka v Č. M. roč. 10, p. 26. N ej­ podobnější vrhavku a h. M a i r e o v u lze rozlišit i benzidinem nebo guajakem : u vrhavky vzniká benzidinem modrá aura sotva za 1 — 2 min., u h. M aireovy modrá ihned celá plocha. Na guajak jsou lupeny vrhavky negativní, dužnina za­ číná modrat za 1 — 2 m in.; u R . M a irei m odrají duž. i lupeny do 10 v teřin , ale dužnina rychleji než lupeny (u R . h y d ro p h ila naopak). Pro R . au tu m n alis i pro var. c a r m in e a je příznačné žloutnutí lupenů benzidinem . Tabulku je třeb a ro zší­ řit o R . fra g ilis s. M re. var. sa licin a M iz., je jíž dužnina a v stáří i lupeny chlorovanilinem růžovějí, ač jin ak jasn ě n áleží k typu. Zavedení jm éna R . h y d r o p h ila pro R . fa lla x s. B at., K uč. vyplývá z jejíh o p ří­ kladného lesku a stálé červeni. R . fa lla x F r. má být m atná a pestrá. Typ byl sbírán autorem v údolí Žleby u obce T elecí v srpnu 1957. M ikroskopický rozbor lask. provedl p. řed. V áclav M elzer. Dokladové exsikáty jsou uloženy v mykologickém h erb áři Národ, musea v Praze. Diagnosis

latina

R u ssu la h y d r o p h ila sp. n.- Pileus 4 — 8 cm latus, 5 — 7 mm crassus, convexus,' m argine incurvatus, deinde planus usque centro subdepressus, m argine tenui, sulcato, glaber, rad ialiter rugulosus (centro laevi vel ruguloso); epicutis secern ij bilis, viscida, nitida, rubra vel carm inea (sicut R . e m e tic a ) , centro saepe pallidiori (lu teo-virid anti). Lam ellae aequales, sicut in R . em e tic a distantes, 5 — 10 mm latae, adnexae, m argine pilei obtusae, dense venoso-connexae, fragillim ae, pure vel aauoso-albae (usque su bgriseae), vulneratae postremo brunneo-m aculatae: Stipes subclavatus, 4 — 8 ^ m longus, 10 — 2 0 mm crassus, plenus, raro subcavus, sericeus, aquose-m arm oratus, albus vel subgriseus. C aro alba, sub cute ru bra, humida grisescens, fragillim a, mollis, sapore acerrim o, odore pomaceo. Sporae in cumulo albae, late ellipsoideae usque globosae, 8 — 10 X 7 — 8 ,5 /u, cum aculeis isolatis vel 2 — 3 approxim atis et lineis subtilissim is conjunctis, sed haud distincte reticulatae. Reactiones m acrochem icae: oleum anilini, alpha-naphtolum, chlorvanillinum : sicut in proxima R . M a irei (sed lam ellae vulneratae ope chlorvanillini rubescentes). Bohem ia: in picetis humidis montanis Julio-Septem bri non rara. Typus: Bohem ia, Telecí prope Polička, in valle ,,Ž leb y “ dieto, V III . 1 957, leg. E. H orníček. Exsiccata in herbario mycologico M usei Nationalis P ragae deposita sunt.

172

Klíčení basidiospor pěstovaného žampionu Agaricus hortensis (Cooke) Pilát I. V l i v

teploty

T he G erm ination of the basidiospores of cultivated mushroom-Agaricus hortensis (C o o k e) Pilát. I. The effect of tem perature M iloslav Staněk (Z Výzkumného ústavu rostlinné výroby v R uzyni). Na agarové živné půdě obsahující uhlohydráty a 'Sole klíčily basidiospory čs. odrůdy pěstovaného žampionu Agaricus hortensis ( C o o k e ) P i l á t nejrychleji při teplotě 2 7,5 °C (po 4 dnech). Po pěti dnech nastalo klíčení spor při teplotě 2 5° a 30 °C, po 8 dnech při 22 ,5 °C , po 11 dnech při 20 °C , po 14 dnech při 17,5 °C, po 19 dnech při 15 °C . P ři nižších teplotách byla pozorována stimulace klíčení spor v okolí naklíčeného mycelia. Basidiospory pěstovaného žampionu jsou málo tolerantní k vyšším teplotám. The basidiospores of the Czechoslovak sort of the cultivated mushroom — Agaricus germinated most rapidly on the nutritive agar — medium containing carbohydrates and mineral salts at the temperature of 27° C (after' 4 days). The spores germinated after 5 days at the temperatures of 25° C and 30° C, after 8 days at 2 2 ,5 ° C, 11 days at 20° C, 14 days at 17.5° C and 19 days at 15° C. At lower temper­ atures there was observed a stimulation of the germination of the spores in the surround­ ings of the germinating mycelium of A. hortensis. The basidiospores of the cultivated mushroom do not tolerate higher temperatures.

hortensis ( C o o k e ) P i l á t

ÚVOD K líčení basidiospor houby Agaricus hortensis ( C o o k e ) P ilát a A. bisporus ( L a n g e ) P i ­ l á t bylo studováno již mnoha autory. Zájem o tento problém byl vyvolán praktickou potřebou vyrobit čistý sadbový materiál pro žampionové kultury a získat nové, plodnější kmeny této houby. Již téměř před sto lety (1860) zjistil H o f f m a n n , že žampionové výtrusy klíčí po sedmi dnech a usoudil, že klíčení lépe probíhá ve tmě než na světle. Jeho nález však nebyl potvrzen žádným z autorů, kteří prováděli obdobné pokusy v druhé polovici minulého století ( N y l a n d e r 1863, E i d a m 1875, R e e s s 1876, d e B a r y 1884). Teprve na sklonku devatenáctého století obje­ vili C o s t a n t i n a M a t r u c h o t metodu technické výroby podhoubí ze spor. Ve zprávě uveřejněné r. 1903 zdůrazňovali nezbytnost sterility živného prostředí. D u g g a r (19 0 1 ) máčel spory vypěstovaného žampionu v roztocích kyseliny solné a pepsinu a na základě jistého zvýšení pro­ centa vyklíčených spor v tomto pokusu vyslovil názor, který před ním zastával již N y l a n d e r , že totiž basidiospory této houby klíčí pouze po průchodu zažívacím traktem živočichů. F e r g u s on o v á (1 902) pokračovala v pokusech D u g g a r a a zkoušela účinek různých kyselin, zásad, světla a jiných faktorů vesměs s negativním výsledkem. Při těchto pokusech si všimla, že rostoucí mycelium stimuluje klíčení basidospor žampionu, což bylo později potvrzeno řadou autorů (D u gg a r 1905, F a l c k 1924, C a y l e y 1936 a j.). F a l c k (1919) podal zprávu o technice své metody výroby zárodků z vyklíčeného podhoubí v následující práci o pokusech s klíčením spor ( F a l c k 1 9 2 4 ). Nejlepších výsledků dosáhl po namočení spor v 0 ,8 % roztoku kyseliny jantarové a po přidání 0 ,2 5 % této látky do živného media. Vyslovil domněnku, že organické kyseliny — pro­ dukty metabolismu hub, předcházejících žampion v sukcesivním procesu při rozkladu přirozeného substrátu — jsou důležitým faktorem působícím na klíčení spor této houby. L a m b e r t o v i (1929) se podařilo získat plodnice pěstovaných žampionů kultivací mycelia z monosporové kultury. Z jistil značné rozdíly v klíčivosti spor, které pocházely z různých plodnic. B e c h m a n n (1929) nechal spory klíčit na sladinkovém agaru a dosáhl po třínedělní jejich inkubaci téměř stoprocentního úspěchu. Pomocí pepsinu, různých stimulátorů a ozařováním spor ultrafialovými paprsky se mu nepodařilo klíčení urychlit. C o l s o n o v á (1935) při studiu cytologie pěstovaného žampionu potvrdila údaje o značné nesnadnosti, s jakou spory této houby klíčí a podařilo se jí vyvolat k lí­ čení tehdy, když naočkovala živnou půdu značným množstvím spor. Také sovětští autoři K 1 j u š-

173

nikova, Vjatkina, V a š i 1j e v a C u k e r m a n (1 9 3 5 ), jak uvádí N i k o l a j e v a (1 9 5 5 ), zjistili značné nepravidelnosti v klíčivosti basidiospor žampionu. Všim li si, že klíčení probíhá lépe v jarních a letních měsících než v zimě. (Tento zjev byl u nás pozorován v letech 1946 až 1948). V posledních dvaceti letech věnovali našemu problému pozornost další autoři: L a m b e r t (1 9 3 8 ), Z y c h a (1 9 4 2 ), P a s s e c k e r (1 9 4 2 ), G l a s s c o c k (1 9 4 6 ). Podrobněji se jím za­ býval K e h l (1942) a 194 3 ), který doporučil desinfikovat spory chloroformem za účelem zničení kontaminační mikroflory. B u k o w s k i (1954a) tuto metodu obměnil a použil dichlorethan. V jiném sdělení ( B u k o w s k i 1954b) uvádí, že spory odebrané různou dobu ze zrajících neporu­ šených plodnic jsou různě klíčivé. Ž nedávno publikovaných prací je třeba se zm ínit o zprávě 5 a ť a z i n a (1 9 5 2 ), který znovu upozornil, že spory lépe klíčí ve skupinách, než když jsou isolovány. U nás bylo klíčení basidiospor pěstovaného žampionu studováno v letech 1 9 4 6 — 1948 ( S t a n ě k 194 8 ), kdy byly kriticky hodnoceny názory starších autorů a orientačně zkoumány některé základní podmínky pro zdárný průběh klíčení. Později L a n d k a m m e r (1955) uveřejnil zprávu o meto­ dách, jim iž lze klíčení sledovat. V uvedených litérlárních pramenech nalézáme mnoho navzájem si odporujících údajů. I v no­ vějších zprávách ( K e h l 1942, N i k o l a j e v a 1955) si autoři stěžují na nesnáze při reprodukci cizích i vlastních výsledků a proto jsme zahájili znovu systematické studium faktorů, které ovliv­ ňu jí klíčení.

V l i v t e p l o t y byl zkoumán již F a l c k é m (1 9 2 4 ). Metodou visuté kapky stanovil optimum klíčení mezi 22 — 26 °C. Široké hranice teplotního optima vytýčil B e c h m a n n (1 9 2 9 ): 18 — 25 °C. K e h l (1 9 4 2 ) je zúžil mezi 2 0 až 2 4 °C. O ba autoři nezjišťovali zřejm ě průběh klíčení mikroskopicky a proto jejich údaje nemohou být považovány za zcela věrohodné. D odnes však nebyly zpřes­ něny. Většina autorů se spokojila s jejich zjištěním a pokusy byly prováděny ve­ směs při teplotách mezi 2 0 — 2 5 °C (viz na př. B u k o w s k i 1 9 5 4 ). Jin í autoři zcela podcenili vliv tem peratury a ponechávali spory klíčit p ři pokojové teplotě. V našich pokusech jsm e se snažili stanovit přesn ěji teplotní optimum pro klíčení a prověřit toleranci spor k vyšším teplotám, o které K e h l (1 9 4 2 ) tvrdí, že je značná. M A TERIÁ L

A

METODA

Byl studován vliv teploty na rychlost klíčení basidiospor běžně v Českosloven­ sku pěstované odrůdy žampionu Gottwaldovský b ílý (km en G B X X ) . Spory byly získány asepticky při teplotě 2 0 °C a relativní vzdušné vlhkosti 4 0 % z vyspělých plodnic, jejichž velam se ještě neotevřelo. Vytroušené spory byly chovány ve sterilní misce p ři pokojové teplotě a vlhkosti a po čtyřech m ěsících byly suspendovány ve sterilní destilované vodě (8 milionů spor/ml). Suspense basidiospor byla po 0,1 5 ml rozetřena na povrchu agarových ploten o prům ěru 6 cm, výsokých 4 mm. Živný agar (podle L a m b e r t a 1 9 2 9 ) obsahoval: 0,5 g M gSO í. 7 H2O, 1 g KH2PO4, 1 g maltosy, 1 g glukosy, 3 g sacharosy a 15 g dobře propraného agaru v 1000 ml H2O dest. Č tveřice naočkovaných Petriho mi­ sek byly uzavřeny do skleněných, herm eticky utěsněných pouzder a uloženy do termostatu nebo chladniček, jejich ž vnitřní tem peratura byla vyregulována na 32,5, 30, 2 7 ,5 , 25, 2 2 ,5 , 20, 17,5, 15 a 12,5 °C a kontrolována term ografem . P rů ­ běh klíčení spor byl zjišťován průhledem agarovou plotnou pom ocí objektivu s ma­ lým zvětšením (lO k rát), aniž bylo třeb a Petriho misky otevírat. Procento vyklí­ čených spor bylo stanoveno z průměru počtů zjištěných v 50 zorných polích (v každém zorném poli bylo cca 50 výtrusů). P ři kontrole bylo dbáno, aby misky nesetrvávaly mimo term ostat déle než 1 hodinu. 17 4

Výhodou plotnové metody je snadnost přípravy a kontroly pokusu a možnost sledování většího množství spor. Nepřítomnost N -zdrojů v živné půdě om ezovala rozvoj naklíčeného m ycelia žampionu i ojediněle se vyskytující kontam inace a usnadnila sledování klíčení spor v dlouhém údobí. Současně byl orientačně proveden podobný pokus metodou visuté kapky. Abychom prověřili toleranci spor k vyšším teplotám, uspořádali jsm e dva po­ kusy. ; 1. Suspense spor ve sterilní destilované vodě byla zahřívána na 47 — 50 — 52,5 — 55 °C 5 — 60 minut ve vodní lázni a potom rychle ochlazena. Suspensí z jednotlivých m odifikací pokusu byly naočkovány plotny živného agaru. 2. Suché spory ve sterilních zkumavkách byly vystaveny v sušárně teplotám 6 0 - 1 0 0 °C 5 - 6 0 minut, potom suspendovány ve vodě a %KLÍČÍCÍCH '\ \ \ rozetřen y na živný agar. SPOR L A' W \ \ \ M isky z obou těchto pokusů /Y V " \ ------ \ byly uloženy do term ostatu / \ í |j A \ . i.

VÝSLEDKY

I

\

‘I .

l\

t

"5

’

'

\

V orientačních pokusech I / i|¡' Jj 1 / I \ uspořádaných v srpnu a v zá^ 2 S°C lí\ I 11.l i l 1 ] / J ____ 1 _____ ří 1 9 57 bylo zjištěno, že tept í f \I I / 1 1 / lotní optimum pro klíčení ba— V V v a /’ "| f / sidiospor u nás pěstované od-----------růdy houby A g aricu s h o r le n l - ........ sis ( C o o k e ) Pilát se o p ť g V V ' V A V A V'| y I 1/ 1 n alézá v rozmezí 25 a 30 °C. " o l n o \ " I 1 Výsledky podrobnějšího sta~K~\/ V 1 novení průběhu klíčení spor, ? 7 .5 ° .\ .- v ^ ---------------které bylo provedeno v říjn u , V\ \ A . t -, tri ____ podává tabulka 1. 5 10 15 2.0 DNY Již 4. den počaly klíčit spoGraf ( Průběh kií5 ení basidiospor A. hortensis (Cooke) ry, ktere byly inkubovany P ilá t p ři různé tep lotě. — Osa X = dny po založení pokuv termostatu s 2 7 ,5 °C. S nesu, y = % vy k líčen ý ch spor, z = °C). velkým zpožděním (5. den) nastalo i klíčení při teplotě 25 a 30 °C„ po dalších třech dnech p ři 2 2 ,5 C. U spor uložených v prostoru o teplotě 20 °C byl pozorován začátek klíčení až 11. den, p ři 17,5 °C 14. den, při 15 °C 19. den a při 12,5 °C vyklíčila jed iná spora až 27. den. Průběh klíčení při teplotách blízkých optimu byl tém ěř shodný (viz graf č. 1 ) a klíčivost zkoumaných spor byla 85 — 87 % . V prvních třech dnech po objevení se prvních hyf klíčilo jen nepatrné množství spor a potom náhle během dalších 2 — 3 dnů vyklíčily tém ěř všechny zbývající. K líčen í nastávalo pravidelně na celé ploše misek. M ycelium ze spor, které vyklíčily v prvních dnec, rychle se rozrůstalo, zatím co z později probuzených výtrusů vyrůstaly jen krátké hyfy. Tento rozdíl byl zvláště nápadný ve visutých kapkách (viz obr. č. 1 —2 ). P ři nižších teplotách byl celkový průběh klíčení poněkud odlišný. B yl mnohem pom alejší a spory postupně klíčily kolem rozrůstajícího se m ycelia z prvních, zcela ojediněle vyklíčených výtrusů. Se značným zpožděním nastalo klíčení i p ři teplotě 32,5 °C. V zniklé hyfy tu byly velmi krátké, větvené, sukovitého tvaru. Po

175

i

!

■:

fe s

8

O br. 1. K líčen í basidiospor ,4. h orten sis ( C o o k e ) P i l á t ve visu té kapce.

-

!

<:

O br. 2. R o z rů sta jící se m ycelium žam pionů a klíčení d alších spor.

celou dobu pokusu se podařilo udržet agarové plotny se sporami v neporušeném stavu (viz obr. č. 3 ), pouze v m odifikaci pokusu (3 2 ,5 °C ) bakteriová kontam i­ nace znesnadnila sledování rozvoje kultury do konce pokusu. Teplota prostředí, za které probíhá klíčení spor pěstovaného žampionu, ovliv­ ňuje tedy značně jeho rychlost. Ještě z řeteln ěji se projevil účinek krátkodobé exposice basidiospor v destilované vodě 47 — 55 °C teplé na průběh klíčení při 2 5 °C. V tabulce 2 je uvedeno procento vyklíčených spor ve všech modifikacích pokusu 11. den po rozetření spor na povrch živného agaru. Basidiospory, suspen­ dované 5 minut ve vodě 52,5 °C teplé, klíčily po přenesení na agarovou půdu jen ojediněle a se značným zpožděním. Ve vodě 50 °C teplé ztrácejí spory klíčivost za půl hodiny. Hyfy, které v této m odifikaci pokusu vyklíčily, byly deformovány a rozrůstaly se velmi pomalu. V suchém prostředí jsou spory pěstovaného žampionu méně citlivé k vyšším teplotám, avšak nesnášejí delšího zahřátí na 100 °C než 2 — 5 minut. O ba výsledky naznaču jí, že basidiospory A g aricu s h o r ten sis ( C o o k e ) P i l á t jsou málo tolerantní k vyšším teplotám a jen ztěží mohou p řežít ferm entaci koň­ ského hnoje, nakupeného na větší hromady, kde se udržuje déle než týden vyšší teplota než 60 °C. DI SKUSE V souhlasu s jiným i literárn ím i údaji o účincích různých teplot na klíčen í spor hub (viz např. L i l l y et B a r n e t t 1 9 5 1 ) bylo p ři studiu klíčení basidiospor A g aricu s h o rten sis ( C o o k e ) P i l á t vyšetřeno, že teplota prostředí působí více na rychlost klíčení než na množství vyklíčených spor. P řesné stanovení teplotního optima p ři klíčení basidiospor pěstovaného žam­ pionu je pro praxi velmi důležité. V našich pokusech se ukázalo, že snížením tep­ loty o jeden stupeň se prodlužuje doba nutná pro vyklíčení prvních spor více než o jeden den. Inkubací spor při suboptimálních teplotách vystavujem e kultury

176

Obr. 3. P ohled n a m isky s k líčícím i basidiosporam i A . h orten sis ( C o o k e ) P i l á t , inku bovány při různé tep lotě.

k teré byly

houby zvýšenému nebezpečí kontam inace a tím i znečištění základního m ateriálu pro výrobu žampionových zárodků. Je velmi pravděpodobné, že mnoho neúspěchů při technickém nakličování spor bylo způsobeno právě touto okolností. Stanovená optimální teplota pro klíčení basidiospor je vyšší než teplotní opti­ mum pro růst m ycelia, které uvádí např. L a m b e r t (1 9 3 2 ) (cca 2 5 °C ). Tento, rozdíl je snad způsoben různým i podmínkami při klíčení a růstu houby v přirozeném prostředí. V přírod ě klíčí spory houby A. h or ten sis ( C o o k e ) P i l á t na substrátech, kde doznívají prudké rozkladné procesy, p ři nichž se uvolňuje značné množství tepelné energie. R ů st houby však probíhá již na chladnoucím organic­ kém m ateriálu. Naše pokusy jsme prováděli se sporami odrůdy A. h o r ten sis ( C o o k e ) P i l á t , která je v Československu běžně pěstována. N ení vyloučeno, že jin é pěstované odrůdy, zvláště krémové odrůdy náležející k druhu A g aricu s b isp o ru s ( L a n g e )

177

1 ■

: •

T a b u lk a 1. P rů b ěh klíěení basidiospor pěstovaného žam pionu (G ottw aldovský bílý) při různé tep lotě prostředí.

D en

12,5

4. 5. 6. 7. 8. 9. 11. 12. 14. 15. 17. 19. 23.

27.

15

17,5

. . . . .

.

.

.

. .

.

. s s

. .

.

. s s 3,5 16 67

s 0 ,2 0 ,8 14 86 87 87 87 87

s .0 ,8 2,5 10 85 87 87

25

27,5

30

s 1, 8 2, 4 3,8 12 71 88 88 88 88 88 88

s 0, 8 3, 2 4, 8 17 30 82 87 87 87 87 87 87

. 0, 2 1, 9 2, 7 3,5 7 74 85 88 88 88 88 88

.

.

. .

. .

. . .

. .

. .

t °C 2 2 ,5

20

32,5

.

s s 12 20 cca 50 % v y k líče­ n ý ch spor

s(l)

P o z n .: s — ojediněle vyk líčené spory. T ab u lk a 2. K rátk o d o b ý účinek vyšších tep lo t na klíčení. (% v y k líčen ý ch spor po 11. dnech inku bace při 25 °C). B asid iosp ory exponovány v destilované vodě při vyšší tep lo tě:

;

■: '

°t C

5 m in.

10 m in.

15 m in.

20 m in.

30 m in.

47,5° 50° 52,5° 55°

68% 65 % s o

66% 67 % o o

65% 65 % o o

67% 12 % o o

69% s o o

P o z n .: % v y k líčen ý ch spor v kon trolním pokusu: s — klíčení ojed in ělých spor.

68 % .

40 m in. 18% o o o

60 m in. o o o o

’

P i l á t m ají teplotní optimum pro klíčení spor poněkud odlišné. T ím by se snad daly částečně vysvětlit i rozdíly ve výsledcích našich pokusů a pozorování starších autorů. Velm i zajím avé je zjištěn í stimulace klíčení spor v okolí rostoucího m ycelia žampionu, kterou pozorovala F e r g u s o n o v á j i ž r . 1 902. Od té doby byl několikrát zjištěn stim ulující účinek autokatalytických látek produkovaných myceliem neien u žampionu, nýbrž i p ři klíčení spor jin ý ch hub (např. u myxomycetů S m a r t e m 1 9 3 7 ). V našich pokusech jsm e pozorovali výraznou sti­ mulaci tohoto druhu pouze při teplotách podstatně nižších než je optim ální (2 0 °C i n ižších). Je pravděpodobné, že p ři probouzení klíčících spor se vyvinuje jedna ze složek enzymatického aparátu houby velm i nesnadno a pouze za po-

178

m ěrně vyšší teploty. Tuto složku snad produkuje rostoucí mycelium do prostředí a stim uluje za suboptim álních podmínek klíčení spor. Ú činek neznám ého stimulátoru i vliv jiných faktorů bude třeba podrobit dalšímu studiu. LITE R A T U R A B e c h m a n n , E .: Untersuchungen über die K ultarfähigkeit des Champignons (Psalliota campestris), Zeitschr. f. B ot., 22, 2 8 9 — 323 :1 9 2 9 . B u k o w s k i , T .: W plyw dwuchlorku etylenu C 2H 4 CI 2 na przyspieszenie kielkowania zarodników pieczarki, A cta M icrobiol. Polon., 3, 4, 395 — 397, 1954 a. B u k o w s k i , T .: Technika zbioru zarodników grzybów kapeluszowych do kielkowania. Acta Microbiol. Polon., 3, 4, 399 — 401, 1954 b. C a y l e y , D . M .: Spores and spore germination in wild and cultivated mushrooms (Psalliota sp.), Trans. B rit. Mycol. Soc., 20, 1936. C o s t a n t i n , J., M a t r u c h o t : Nouveau procédé de culture de champignon de couche, Compt. Rend, de l ’Acad. Sei., 1903 (z Falcka 1924). D e B a r r y , A .: Vergleichende Morphologie und Biologie der Pilze, Mycetozoen und Bakterien, Leipzig, 1884. Ď u g g a r, B . M .: Physiological studies with reference to the germination of certain fungous spores, Botan. Gaz., 31, 1901 (podle Falcka 1924). D u g g a r, B . M .: On the principles of mushroom growing and mushroom spawn making, U. S. Dept. Agr. B ur. Plant Ind. B ull., 85, 1905. F a l c k , R .: Kultur, Diagnose und Entwicklung des echten Hausschwammes, sowie die K ultur essbarer Pilze. Ber. d. Deutsch. Bot. Ges., 37, 1919. F a l c k , R . u. O .: Über die Sporenkeimung des Champignons. Neue Untersuchungen zu ihrer Morphologie, Physiologie u. Oekologie, Mykol. Unters, u. Ber. v. R . Falck, Beiheft 1., 1924. F e r g u s 0 n, M. C .: A preliminary study of the germination of the spores of Agaricus campestris and other basidiomycetous fungi, U. S. Dept. Agr. Bur. Plant Ind. Bull., 16, 1 — 40, 1902. G l a s s c o c k , H. H.: Pure culture mushroom spawn, Journ. Min. Agr., 53, 353, 1946 (podle Bukowskiho 1 9 5 4 ). H o f f m a n n , H .: Untersuchungen über die Keimung der Pilzsporen, Jahr. wiss. Bot., 2, 2 6 7 - 3 3 7 , 1860. K 1 j u š n i k 0 v a, J . S., V j a t k i n a, A. G., V a s i 1 j e v, A. V., C u k e r m a n, P. V .: O bščije uslovia kultury šampiňona, grunty, rasovyj sostav i prostranije spor. Uč. zap. M. G. U., 4, 1935 (podle Nikolajevy 1955). K e h l , H .: Zur Sporenkeimung beim Speisechampignon, Gartenbauwiss., 16, 48 — 50, 1942. K e h l , H .: Zur Keimungsphysiologie der Champignonsporen, Gartenbauwiss., 17, 15 6 — 170, 1943. L a m b e r t , E. B .: The production of normal sporophores in monosporous cultures of Agaricus campestris, Mycologia, 21, 6, 333 — 535, 1929. L a m b e r t . E B .: Mushroom growing in the United States, U. S. Dept. Agr., Circ. 251, 1 — 34, 1932. L a m b e r t , E. B .: Principles and problems of mushroom culture, Botan. Rev., 4, 1938. L a n d k a m m e r , M .: Několik poznámek ke způsobům získávání čistých kultur podhoubí žam­ pionu (Agaricus) ze spor. Sborník ČSA ŽV, Rostl, výroba, 28, 1 2 5 — 131, 1955. L i l l y , V. et B a r n e t t , H .: Physiology of the fungi, 1951. N i k o 1 a j e v a, T . L .: K ultura šampiňonov, 1 — 60, Moskva, 1955. N y l a n d e r , W .: Circa germinationem Agarici campestris L., Flora, 46, Neue R eihe 2 1, 3 0 7 - 3 0 8 , 1863. P a s s e c k e r , F .: Erfahrungen in der Champignonkultur, Obst- u. Gemüsebau 88, 1942. R e e s s, M .: Über den Befruchtungsvorgang bei den Basidiomyceten, Jahrb. wiss. Bot., 10, 1876. S a r a z i n, A.: The cultivated mushroom. 5. Germination of spores and development of mycelium, M. G. A. Bull., 33 2 8 1 - 2 8 5 , 1952. S m a r t . R . F .: Influence of certain external factors on spore germination in the Myxomycetes, Am. Jour. Bot., 24, 1 4 5 - 1 5 9 , 1937. S t a n ě k , M .: Příspěvky ke studiu klíčení spor houby Agaricus campestris, universita, Brno, 1948 (nepublikováno). Z y c h a, H .: Die Champignonbrut. Forschungsdienst Sonderh., 16, 467 — 472, 1942.

179

Kultivace dvou druhů rodu Taphrina Die Kultivation der zwei A rten der Gattung Taphrina Ruth Jeschková V článku jsou popsány dva druhy taphrin — Taphrina deform ans ( B e r k . ) T u 1 a s n e a Taphrina tosquinetii ( W e s t . ) T u 1 a s n e. Oba zástupci řádu Taphrinales tvoři charakteristické symptomy, které jsou u jednotlivých druhů uvedeny. D ále ,e udána vnější i vnitřní struktura obou druhů s rozměry vřecek, basálních buněk a blastospor. Článek je dále hlavně soustředěn na kultivační metodu taphrin, které byly pěstovány na různých vhodných mediích, uvedených níže. U těchto dvou taphrin jsou pak zhodnoceny výsledky kultivace (tj. popsán vzhled a velikost kolonií, tvar pučících buněk, vřecek a askogenních [odpočinkových] buněk). K textu je připojena obrázková příloha, obsahující výsledky mikroskopického pozorování živého materiálu taphrin a kultur na umělých mediích.

In dem Artikel sind zwei Arten der Taphrinen beschrieben worden. Es sind die T u l a s n e und Taphrina tosquinetii ( W e s t . ) T u 1 a s n e. Beide Vertreter der Ordnung Taphrinales bilden charakteristische Symptome, welche bei den einzelnen Arten angeführt sind. Ferner ist die Aussen- und Innenstruktur der beiden Arten unter Angabe der Dimension der Asken, sowie der Basalzellen und B lasto­ sporen angegeben. W eiters behandelt der Artikel die Kultivationsmethode der Taphrinen, welche auf verschiedenen geeigneten Nährböden gezüchtet wurden. B ei diesen zwei Taphrinen werden dann die Ergebnisse der K ultivation (d. h. das Aussehen und Grösse der Kolonien, die Form der keimenden Zellen, Asken und askogenen Zellen (D auer­ zellen) bewertet. Zu dem Text sind zwei Textfiguren beigefügt, welche die Ergebnisse der mikroskopischen Beobachtungen am lebenden M aterial der Taphrinen und K ulturen auf künstlichen Nährböden enthalten.

Taphrina deform ans ( B e r k . )

P ři studiu řádu T a p h r in a le s s hlediska system atického a m orfologického, za­ ujala mne též problem atika kultivace některých běžných zástupců taphrin na umělých mediích. Všechny druhy rodu T a p h r in a jsou parasitické na vyšších rostlinách. Ovšem četné kultivační pokusy ukázaly, že v životním cyklu těchto zástupců existuje jedna fáze, která není vázána na živý organismus a dá se pěstovat na umělé půdě. T ato saprofytická fáze je zastoupena kvasinkovitě pučícím i blastosporam i, které jsou haploidní. V této fázi přezim ují taphriny v přírod ě na šupinách pu­ penů nebo na povrchu odlupující se kůry. P arasitická fáze je diploidní, vysky­ tu jící se v přírodě u všech druhů taphrin. Jako kultivačního m ateriálu bylo použito druhů T a p h r in a d e fo r m a n s (B e rk .) Tulasne a T a p h rin a tosq u in etii (W esten d .) Tulasne. Taphrina deformans ( B e r k . ) T u l a s n e — způsobuje kadeřavost broskvo­ ňových listů. Z počátku tvoří vypouklé malé skvrny, které se spojují a celý list nebo větší části listu deformují. Napadená místa jsou nažloutlá, světle zelená; na zprohýbaných částech šedě povlečená. Někdy počáteční infekce se projevuje světle červeným až hnědavým zabarvením . M ycelium je intercelulární. V řecka jsou velmi variabiln í; cylindrická, kyjovitá, nahoře zakulacená nebo mírně zploš­ tělá. B asální buňky jsou široké (někdy širší než d elší); zakulacené, ale častěji nepravidelně zakončené. Spodní plocha basální buňky je někdy zploštělá! nebo m írně prohnutá. V řeck a jsou vyplněna pučícím i blastosporam i, které jsou oválné až eliptické.

180

Rozměry Basální

vřecek: buňka:

délka šířk a

: 42 ,5 /í až 55 : 10 ¡x až 15

/x ¡x

délka šířk a

: 10 : 10

/x ¡x

Blastospory:

délka : šířka :

¿u až 15 /x až 17

5 ¡x až 2 ,5 jx až

7,5 ¡x 5 fx

Taphrina tosquinetii (W e s t e n d . ) T u l a s n e — způsobuje deform aci če­ pele listové na olších tzv. kadeřavost. V počátečním stadiu infekce tvoří malé, vyduté, bledě-zelené až nažloutlé skvrny, které se časem spojují a vytvoří obro­ vité zvětšeniny jednotlivých částí listů nebo celého listu. H ypertrofie listů dosa­ hují rozm ěrů až přes 2 dm. D eform ované listy jsou na povrchu šedě-bíle pokryté. Starší listy pak tmavnou až zhnědnou a odum írají. Tento druh netvoří nikdy čarověníky jako jin é olšové druhy! M ycelium je subkutikulární, p erenu jící v pupenech. V řecka jsou cylindrická, nahoře se někdy m írně rozšiřu jí nebo jsou seříznutá, bezbarvá. B asáln í buňka bývá širší než šíře vřecka, směrem dolů se zašpičaťuje nebo je zakulacená nebo ploše seříznutá a vklíněná m ezi buňky epidermis. V řecka vznikají z askogenních buněk (chlam ydospor) prasknutím jejich stěny.

R

P

l

ř

l

R

I

f

]

'?0 L H u l í

£ A 'l

Fig. 1. Podélný průřez vřecky Taphrina deformans (Berk.) Tul. Lángsquerschnitt der Asken T. deform ans (Berk.) T u l; 1 cm = 10 fí

Fig. 2. Podélný průřez vřecky Taphrina tosquinetii (W est.) Tul. Lángsquerschnitt der Asken T. tosquinetii (W est.) T u l.; 1 cm = 10

n©
, 4

>

"OMa ČM '

9

0

$

A

W

Fig. 3. Odpočinkové buňky a vřecka T. d efor mans na udržovací půdě. Dauerzellen (askogene Zellen) und Asken der T. deform ans.

Fig. 4. Odpočinkové buňky a vřecka T. tosquinetii na udržovací půdě. Dauerzellen (askogene Zellen) und Asken der T. tosquinetii.

181

Rozměryvřecek:

délka : 4 5 šířka : 7,5

Basálníbuňky:

délka : 12,5 fi až 17,5 fx šířka : 15 ¡x až 1 7,5 ¡x

Askospory:

délka : šířka :

fx až 55 ^ až 15

2 ,5 fi až 2 ,5 ¡x až

¡x /x

5,5 /x 5 ¡x

K e kultivaci těchto druhů bylo použito těchto nejvhodnějších umělých medií: živné medium Plautovo, udržovací prostředí, masopeptonový agar, C zapek-D oxova půda, glukosový agar a sladinková půda. Všechny kultury byly pěstovány p ři teplotě 18 — 22 °C. Tato teplota je optim ální teplotou jejich růstu. P ři teplotě 2 — 5 °C buňky se přestanou množit. M axim ální teplota, při které jsou buňky schopny se dále ještě m nožit je 2 5 — 30 °C. P ři vyšší teplotě přestanou kultury růsti nebo úplně vysychají a odum írají. Isolované kultury se podobají koloniím bak terií nebo různým kvasinkovým kulturám. Liší se však barvou a tvarem pučících spor. Jednotlivé druhy taphrin na umělých půdách jsou od sebe těžko rozeznatelné. V prvním stadiu růstu neliší se od sebe ani barvou ani tvarem buněk. Starší kultury dostávají charakteristické zabarvení. Zbarvení kolonií je závislé na jedné straně na substrátu, na kterém jsou pěstovány, na druhé straně na stáří kolonií. M ladé kultury druhů T a p h r in a d e fo r m a n s a T a p h r in a to sq u in etii jsou světle šedé a k této základní barvě p řich á ­ zejí různé barevné tóny. T a p h r in a d efo rm a n s na sladinkovém agaru vytvořila barvu špinavě m léčně růžovou, na Czapek-Doxově půdě světle m léčně růžovou. K ultury vyrostlé na Plautově mediu a udržovacím prostředí měly barvu tmavě růžovou. T a p h r in a tosq u in etii vytvořila na sladinkovém agaru barvu bělavě růžovou až šedě růžovou; na C zapek-D oxově mediu vyrostly kolonie šedavé, od středu n arů ­ žovělé, starší kultury na této půdě zm ěnily barvu v šedivorůžovou. K ultury na Plautově mediu a udržovacím prostředí se podobaly koloniím druhu T a p h r in a d e fo r m a n s a vytvořily barvu také tmavě šedě růžovou. Velikost kolonií je variabilní, kolísá mezi 3 mm až 2 cm. P ři úplném vyschnutí živné půdy přestanou blastospory znenáhla pučet a nelze je přivést k dalšímu pučení ani po přeočkování na čerstvý substrát. R ychlost růstu kolonií a tím i jejich velikost je závislá také na živné půdě. Zvláště rychle rostou na sladinko­ vém agaru, nejpom alejší růst se projevil na udržovacím prostředí. O bě uvedené kultury vytvořily během měsíce na udržovacím mediu kolonie velikosti v prů­ měru 2 cm až Vi m. R y ch leji rostly kolonie druhu T a p h r in a d e fo r m a n s než druhu T a p h r in a tosq u in etii. Vzhled kultur je hladký, slizký, neprůhledný, lesklý; na některých půdách na př. Plautově mediu jsou nelesklé. P ři mikroskopickém pozorování bylo zjištěno, že všechny kultury obsahovaly dva typy kvasinkovitých buněk. Jedny buňky byly m alé, eliptické, oválné nebo podlouhlé (blastosp ory), které vypučely někdy v krátká vlákna; druhé byly velké, kulovité, silnostěnné, které představují odpočinkové buňky (askogenní buňky). Tyto velké buňky bud vypučely v nepravidelné útvary nebo se z nich vytvořila vřecka. O dpočinkové buňky obsahovaly mnoho olejových krůpějí. N ěkteré do­ sáhly velikosti až 17,5 ¡x. Tyto askogenní buňky, vyrostlé na živném prostředí, odpovídají vrstvě chlamydospor, přezim u jící v živém pletivu v přírodě. Na udržo­ vacím prostředí se z těchto silnostěnných odpočinkových buněk vytvořila vřecka,

182

I

která vznikla prasknutím silnostěnné buňky a vypučením ve váček, který se po­ dobá vřeckám , vzniklým z vrstvy chlamydospor na napadených částech hosti­ telů v přírodě. Isolace druhů taphrin je značně obtížná z toho důvodu, že vřeckonosná vrstva n a napadené části pletiva rostlin obsahuje velmi často ještě jin é saprofytické druhy hub, zvláště ze skupiny černí. V ětšina askospor taphrin, které byly isolovány ze suchého m ateriálu již nevyklíčila. P ři kultivaci uvedených dvou druhů taphrin, isolovaných ze starých, suchých listů vyrostly na sladinkovém agaru bledě růžové a slizké kultury, které během 14 dní až tří neděl začaly černat od krajů kolonií do středu. P ři mikroskopickém pozorování jsem zjistila, že tyto kultury jsou tvořeny buň­ kam i elipsovitého nebo piškotovitého tvaru. V starších kulturách se vytvořily typické černé dvoubuněčné gemmy, jak je známe u druhů rodu D em atiu m Pers. P ro rychlý růst druhů rodu D em atiu m a podobnost jejich kvasinkovitých buněk s obdobnými u taphrin se dají v mladém stupni vývoje těžko rozlišit. Zcela čisté kultury, které jsem popsala výše, jsem získala pouze z čerstvě utržených napade­ ných listů. K líčivost spor taphrin je tedy velmi krátká, takže z herbářového m a­ teriálu nelze spory kultivovat na umělých půdách. K ultivačním i pokusy některých druhů taphrin se zabývala v roce 1925 E. M. M a r t i n o v á , která kultivovala tyto druhy na škrobovém agaru, W i e b en o v á v roce 1927 popsala morfologicky a cytologicky kultury druhů T a p h r in a pru n i, T a p h r in a ep ip h y lla , T a p h r in a p o p u lin a a jiné. T ato autorka potvrdila svými pokusy výsledky A. J. M i x e, který tuto skupinu propracoval velmi po­ drobně. Své výsledky s kultivací taphrin jsem srovnávala s výsledky Mixovými, které se shodovaly zvláště s popisem procesu vzniku vřecek na umělých sub­ strátech. Zusammenfassung Beide A rten der Gattung T a p h r in a F r. — T a p h r in a d e fo r m a n s (B e rk .) Tul. und T a p h rin a to sq u in etii (W esten d ) Tul. sind P arasiten an höheren Pflanzen. T a p h r in a d e fo r m a n s bew irkt K räuselung der P firsich-, T a p h r in a tosq u in etii Kräuselung der E rlen blätter. N eben dieser parasitischen Phase dieser V ertreter wurde durch K u ltivationsverfahren die Existenz der saphrophytischen Phase b e­ wiesen. D ie saphrophytische Phase ist durch gährenartige keimende Blastosporen vertreten, die haploid sind. In dieser Phase überw intern die Taphrinen in der N atur entweder in der sich abschälenden R ind e oder in den Knospenschuppen. D ie Kultivierung wurde an den geeignetsten N ährböden vorgenommen, die für den W uchs der Tap hrinen taugen (Fleischpepton Agar, C zapek-D ox-Boden, G lukosen-A gar, M alz-A gar und Erhaltungsm ilieu. Junge K ulturen der beiden G attungen sind hellgrau, glänzig, glatt, undurchsichtig. Ältere K ulturen wechseln ihre F a rb e meistens in dunkelgraurosig. M ikroskopisch wurde festgestellt, dass alle K u lturen zwei Typen von Zellen enthalten. D ie einen sind klein, dünnwandig, elliptisch, oval oder länglich (B la sto ­ sporen), die anderen sind grossdickwändig, kugelförmig und stellen die askogenen Zellen dar. In dem Erhaltungsm ilieu bildeten sich aus diesen dickwändigen Z el­ len Asken, welche durch B ersten der Zellen und beutelförm iges K eim en entstan­ den sind. D ie K u lturen wurden mit Kultivationsversuchen anderer A utoren (E . M. M artin, A. J. M ix und M. W ie b e n ) verglichen. Ih re Ergebnisse stimmten m it m einen V ersuchen überein.

183

LITE R A T U R A J e s c h k o v á , R . (1 9 5 7 ): Studium řádu Taphrinales v Č S R . — Diplom, práce na katedře botaniky biol. fakulty univ. K arl. Praha. M a r t i n , E. M. (1 9 2 5 ): Cultural and morphological studies of some species of Taphrina. — Phytopathology 15 : 67 — 76. M i x , A. J_ (1 9 2 4 ): Biological and cultural studies of Exoascus deformans. — Phytopathology 14 : 217 — 233 Iref. Bot. Cbl. 147 (1925) I. — (1 9 3 5 ): The life history of Taphrina deformans. — Phytopathology 25 : 41 — 66. W i e b e n , M. (1 9 2 7 ): Die Infektion, die Myceliiberwinterung und die Kopulation bei Exoascaceen. — Forsch. Geb. Pflanzenkrankh. u. Im m unität 3 : 1 3 9 — 176. Adresa autora: R uth Jeschková, prom. biol., Poděbrady 141/IL

Lopatička Neesova-Spathularia neesii Bres. ve Vysokých T atrách Spathularia neesii Bres. in montibus T atra M agna C arp atoru m Centralium Albert Pilát

'

V době konání sjezdu československých botaniků ve Vysokých T a trá ch v čer­ venci r. 1955 nalezl jsem tuto zajím avou houbu ve vysokém jehličnatém lese ned a­ leko M atliár u Tatranské Lomnice. Je jí drobné plodnice pokrývaly větší plochu než 100 m2. Ač jsem po ní p átral v dalších dnech na jiných m ístech, jin é plodnice jsem nenalezl. Nelze proto říci, že by tento druh byl v horských lesích rozšířen. Od lopatičky kyjovité — S p a th u la ria cla v a ta (Schaeff. ex F r .) Sacc. se liší na první pohled tenčím i, menšími a jin ak zbarveným i plodnicem i, které nejsou jasně žluté nýbrž bledě špinavě okrové až žlutohnědavé. Spathularia neesii B r e s a d o l a , Fungi trid en tin i p. 66, t. 72, f. 3, 1881 až 1900. — Iconographia mycologica t. 118 5 (2 ), 1932. — R eh m in R abenhorstK ryptogam en-Flora 1 ( I I I ) : 1159, 1896. — ? V e l e n o v s k ý , M onographia Discomycetum Bohem iae 378, t. 2 9 : 20, 30 : 20, 1934. Syn. S p a th u la ria ru fa N e e s , Syst. der P ilze 171, t. 17, f. 1 5 6B , 1 817, non S p a th u la ria rufa S w a r t z. M itru la ru fa ( N e e s ) Q u é 1. 11. Suppl. aux Cham pignons du Ju ra et des Vosges, Bull. Soc. bot. F ran ce p. 19. Plodnice masitě gelatinosní, většinou v dosti hustých a početných houfech ros­ toucí, jednoduché, vzpřím ené, 1 ,5 — 2 cm vysoké, se stopkou 15 — 2 0 mm dlouhou, oblou nebo trochu smáčklou, 2 — 3 mm tlustou, žlutohnědavou a plodnou částí lopatkovitou, většinou nahoře zaoblenou, 1 — 1,5 cm širokou, vejčitou až trochu kopinatou, ploše smáčklou a na obou stranách trochu sbíh ající na stopku, hlad­ kou nebo trochu vrásčitou, na okraji jem ně zvlněnou, bledě špinavě okrovou. V řecka 1 0 0 — 180 X 1 5 — 18 fx veliká, s osmi výtrusy, jež jsou jehlicovité, na koncích dosti tupé, skoro rovné nebo trochu prohnuté, jednobuněčné, s kapkami tukovými, bezbarvé nebo velmi slabě nažloutlé, dosti vodorovně ve vřecku ulo­ žené, 40 — 55 X 1,5 — 2 fi veliké. Parafysy nitkovité, bezbarvé, n ahoře hákovitě zahnuté, až trochu spirálovitě zatočené, 1 ,5 — 2 ¡x tlusté. Roste v jehličí, hlavně v horských lesích smrkových nebo sm rko-jedlových. Velenovský ji nalezl u M nichovic, jeho exem pláře jsem však neviděl. Vyobrazené exem pláře jsem nalezl ve vysokém smrko-jedlovém lese nedaleko M atliare ve Vysokých T atrách v nadm ořské výšce asi 9 3 0 m 15. V II. 1955.

184

L o p atičk a k y jo v itá — S p a t h u la r ia clav ata (Schaeff. ex F r .) Sacc. Plodnice vyrostlé v m echu pod m odříny v Č ernolicích u D obřich ovic 20. V I I I . 1948. F o to A . P ilá t. — L oco m uscoso sub L a ricib u s in ho rto m eo in Černolice prope D obřich ovice B ohem iae cen tralis 20. V I I I . 1948 A . P ilá t legit. — P h o to A. P ilá t.

P říbuzná S p a th u la ria cla v a ta (S ch ae ff. ex F r .) Sacc. je mnohem hojnější a roste spíše v lesích nížinných, na zastíněných m echatých místech. Rehm , který popisuje S p a th u la ria n e e s ii, tento druh sám neznal a reprodu­ kuje jen Bresadolův popis. Není proto asi ani v Alpách příliš hojná. V yobrazení Bresadolovo v Iconographia mycologica (t. 1185/2) i jeho popis se velice dobře shodují s exem pláři nalezeným i ve Vysokých T atrách , takže o identitě není po­ chybnosti. Zato však V elenovského vyobrazení v M onographia Discomycetum Bohem iae (t. 2 9 : 20, 30 : 2 0 ) se dosti odchyluje, neboť ji kreslí s kloboukem nahoru kopinatě protaženým a přišpičatělým a podotýká, že plodnice nejsou kadeřavé, nýbrž zcela ploché. Zdá se mi proto, že Velenovského houba od M nichovic v Č echách spíše představuje S p a th u la ria cla v a ta než pravou S p a th u la ria n eesii.

Vzácnější m ikrom ycety z údolí „Peklo“ u Nového Města n. M. B řetisla v H ofm an

P ři studiu dřevní m ykoflory přirozených společenstev na ssutích v údolí Peklo u Nového M ěsta nad M etují, zjistil jsem některé vzácnější mikromycety, které nejsou v m ykologickém h erbáři Národního musea. Fusarium cirrosu m H o h n e l je hyperparasitem na Pyrenom ycetes a Deuteromycetes. H ohnel houbu zjistil na S teg a n o sp o ru m p irifo rm e (H offm .) Corda, W ohlenw eber & R eiking na S teg a n o sp o r iu m p ir ifo r m e , M a ssa ria p u p u la (F r .), P seu d o v a lsa m a c r o s p e r m a (Tul. Sacc. Jan ča řík (1 9 5 5 ) sbíral podobné F u sa riu m na S tilb o sp o r a an g u sta ta P ers., které se poněkud liší od druhu popsaného Holme-

185

lem. V Pekelském údolí jsem sbíral F u sa riu m cirrosu m na S teg a n o sp o r iu m p ir i­ fo rm e a P seu d o v a lsa p la ta n o id e s Pers. Plodná vrstva je ponořena dovnitř ložisek houby S teg a n o sp oriu m a uvnitř p erithecií P seu d o v a lsa p la ta n o id es. K onidio­ fory jsou většinou jednoduché, hustě rovnoběžně vedle sebe uspořádané, hyalinní 30 — 60 X 2 ,5 — 3 ¡x velké, s olejovými kapkami. K onidie jsou přím é nebo srpovitě zahnuté, v mládí jednobuněčné, později se tvoří příčné přehrádky, n ejča stěji 3 — 4. Konidie jsou 5 0 — 72 X 6 ,5 — 7 /x velké. Podle H óhnela m ěří konidie 6 0 až 70 X 6,6 — 7 11 . Střed ní buňky jsou kratší, často m ají po jed né olejové kapce, okrajové buňky jsou delší, užší a tupě zahrocené. Z ralé konidie jsou vytlačovány na povrch v oranžových pentlicích. Septom yxa negundinis A 11 e s o h. A llescher zjistil tento druh na A c e r n eg u n d o , D iedicke na javorech houbu neuvádí. V ch arakteristice rodu S ep to m y x a udává D iedicke jako typický znak kuželovité strom a, pro rážející horní periderm a typem mu je S e p to m y x a a e sc u li Sacc. V Pekelském údolí byla nalezena houba na klenu (A c er p s e u d o p la ta n u s ), která se podle Allescherova popisu shoduje se S e p to m y x a t n eg u n d in is. Byla též srovnána se S ep to m y x a aescu li, n alézající se v herbáři N árodního musea. Strom a je uloženo pod kůrou, kuželovitého tvaru, žluté barvy, po dozrání pro­ ráží kůrou na povrch. K onidie jsou vřetenovité, podlouhlé, slzovité, přím é nebo mírně zahnuté, uprostřed s jednou příčnou přehrádkou, u přehrádky m írně za­ škrcené, bezbarvé, 1 2 — 17 X 3 — 4 ,4 ¡x velké. Konidiofory jsou bezbarvé 19 až 40 X 1 — 1,4 /x velké. M elanconis aucta ( B e r k . et B r.) W e h m. Houbu jsem sbíral na zlomeném kmenu lepkavé A ln us g lu tin osa na břehu M etuje. Podle Kursanova se perithecia tvoří pod konidiovým stadiem typu Fusarium . Konidiové stadium jsem však n e­ našel, ačkoli jsem houbu sledoval od nezralých perithecií až po vyzrálé. Askospory jsou bezbarvé, se dvěma olejovými kapkami, dvoubuněčné, u přehrádky mírně zaškrcené, 21 — 42 X 4 ,5 — 13 ¡x velké, na obou koncích s jedním přívěskem. Podle Kursanova jsou askospory 3 0 — 35 X 1 2 — 14 ¡x veliké, s krátkým tupým bezbarvým přívěskem , s třem i příčným i přehrádkam i. M ladé askospory jsou

1. P en tlice konidií F u s a r iu m cirrosu m Hóhnel prorážející z ložiska S teg an osp oriu m p irifo rm e (H offm .) Corda. M ikrofoto při zvětšení 18krát.

186

2. P en tlice konidií Fu sariu m cirrosum H ohnel p ro n ik ající ze stro m atu P seud ovalsa platanoid es P ers. M ikrofoto při zvětšení 18k rát.

v

l

l

m

h

W

X

í ? \

■

' 3.

'

Í k

"4 1 1

i

%

d

lir I wždr á

ř / fW 1

f

* <& *

' •'

r ■

. '«

j

v-

ař»:

•

Ě

■'■"

:

^

'¿ ^

P

* A

-

.\ .■ •

f | r ^

L

.

’

$ ’

■ ••••

K on id ie F u s a r iu m c irr o su m H ohnel.

4. V řecka s askosporam i D ia lo n e c tr ia co sm a rio -

M ikrofoto při zvětšení 24 0 k rá t.

sp ora

(Ces. de N ot.) M oravec. P ři zvětšení 2 4 0 k rát. M ikrofoto inž. B . H ofm an.

dvoubuněčné, bezbarvé, po opuštění vřecek černohnědé. V řecka jsou 1 0 0 — 118 X X 19 — 2 2 ¡X veliká. Askospory vícebuněčné a zbarvené nebyly pozorovány. Zajím avý je nález D ialonectria cosm ariospora (C e s. et de N o t . ) M o r av e c, jehož červené plodničky vyrostly na starých plodnicích In on otu s n od u losu s ( F r .) Pilát. Podle M oravce je to houbička poměrně hojná, avšak pro nepatrnou velikost uniká pozornosti. Adresa: Břetislav Hofman, polesí Nový Ples, p. Jarom ěř II.

Protodontia piceicola (Kiihner) M artin prvozub smrkový ve Východních Karpatech Protodontia piceicola

(Kiihner)

Martin

in montibus Carpaticis

Orientalibus (U R S S ). A lbert P ilát

Tato význačná a podivuhodná rosolovkotvará houba z čeledi rosolovkovitých ( T r e m e lla c e a e ) a podčeledi prvološákových ( P r o t o h y d n o id e a e ) byla dosud známa jen z F ran cie, Švédská a Sev. Ameriky. Uvedl jsem ji ve svém „Přehledu evrop­ ských A uriculariales a T rem ellales se zvláštním zřetelem k československým dru­

187

hům“ s podrobným popisem a vyobrazením podle švédských exem plářů, protože jsem předpokládal, že bude brzo nalezena i u nás. P ři revisi druhů rodu M u cro n ella F r. v h erb áři Národního musea v P raze jsem nalezl dvě položky, proza­ tím ně označené jako ? A lu cron ella sp. (P R 4 4 8 3 7 1 , 4 8 8 3 8 1 ), které jsem sb íral před 20 lety v Zakarpatské U krajinské ( S S S R ), a to na trouchnivém dřevě jedle (A b ie s a l b a ) na dvou m ístech v buko-jedlovém pralese v údolí říčky B erleb áš nedaleko Trebušan V I I I . 1937. Jistě roste tento druh i v naší části K arpat. M a­ teriál v položce P R 4 4 8 3 7 1 je velmi bohatý a úplně souhlasí se švédským, který byl vydán ve sbírce L u n d e l l & N a n n f e l d t : Fungi exsiccati suecici, praesertin upsalienses No. 2241 a byl sbírán ve Švédsku nedaleko Uppsaly. P r o to d o n tia p ic e ic o la (K ú h n e r) M artin náleží do blízkého příbuzenstva zná­ mého rosolozubu rosolovitého — P seu d o h y d n u m g ela tin o su m ( F r .) K arsten , který je u nás všeobecně rozšířen. Liší se od něho hlavně tím, že jeho plodnice jsou zcela rozlité (resu p inatní), takřka bez tramy, takže lošákovité ostny nased ají hustě vedle sebe skoro přímo na substrát, a protože jsou poměrně tenké, tvoří na něm srstnatý povlak. Jsou sice gelatinosní, ale ne v takové m íře, jako u rosolozubu. Jsou také mnohem tenčí, asi 3 mm dlouhé, za živa vodnatě bělavé, usušením špinavě hnědnoucí a suché špinavě rezavě hnědé. N am očením se nevrací do původního stavu a i rozmočené exem pláře m ají ostny hnědé a dosti splihlé. Střed ní plektenchym ostnů je z hyf 3 — 4 ¡j. tlustých, s oddálenými přezkam i. O statní hyfy jsou více tenkostěnné, 2 — 3 ¡x tlusté. V hymeniu nalézám e velm i roztroušené, kulaté basidie, m ěřící 7 — 9 u v průměru, rozdělené přehrádkam i ve 4čtvrtky. Výtrusy jsou kulovitě vejčité s jednou tukovou kapkou a malým apikulem, 4 ,2 — 5,5 ( — 6,4 X 4 — 4,5 ¡j. veliké. Roste jen na dřevech stromů jehličnatých.

^

188

hou^

pop^

Kůl^

Summa Auctor duo specimina P r o to d o n tia e p ic e ic o la e (K ü h n er) M artin (T r e m e lla c e a e ) , adhuc solum e G allia, Suecia et A m erica B oreali notae, in m ateriis indeterminatis in herbario M usei N ationalis Pragae detexit: P R No. 4 4 8 3 7 1 , 4 8 8 3 8 1 : ad ligna putrida A b ie lis a lb a e in montibus C arpaticis O rientalibus (U R S S ) in silva fagineo-abietina virginea in valle rivuli B erlebáš prope vicum Trebusany V I I I . 1937 A. P ilát legit. Specim ina comm emorata carpatica cum suecicis e collectione edita Lundellii et N annfeldtii: Fungi exsiccati suecici, praesertim upsalienses No. 2241 optime concordant. Sporas in speciminibus carpaticis globoso-ovoideas, hyalinas, 4 ,2 — 5 ,5 ( — 6 ,4 ) X 4 — 4 ,5 ¡x magnas inveni. Carposom a exsiccatum aculeos sordide rufo-brunneos habet.

Zlepšené zařízení pro monosporickou a jednobuněčnou isolaci A p p aratu ra emendata ad isolationes monosporicas et unicellulares J iř í S k a la Zlepšené zařízení pro monosporickou a jednobuněčnou isolaci podle vynálezu RN Dr. J . Nečáska, R N D r. F. Palečkové a inž. A. Tesaře z Prahy (čs. patentní spis č. 84005) je trychtýřovitá komora, upevněná na objektivu mikroskopu, kterým se vyřízne váleček z agarové neb z jiné tuhé půdy s isolovanou sporou nebo buňkou. Na rozdíl od dosavadních metod provádí se vyjmutí a přenesení této části tuhé půdy se sporou pneumomechanicky proudem sterilního vzduchu jedním směrem. Tím se zkrátí pracovní doba asi o polovinu, zmenší se nebezpečí kontaminace a sníží se ztráta isolova­ ného m ateriálu sesunutím isolované spory nebo buňky a ulpěním na isolátoru. Toto zlepšené zařízení lze použít jak při základním výzkumu tak při aplikovaném vý­ zkumu a v praxi v kvasném průmyslu, ve fytopatologii, lékařské mykologii, hydrobio­ logii a jinde. Die Verbesserung der Einrichtung für monosporische und einzellige Isolation laut Erfindung des R N D r. J . Nečásek, R N D r. F . Palečková und Ing. A. Tesař aus Prag (Pa• tent Nr. 84 0 0 5 ) besteht darin, dass am Objektiv des Mikroskops eine trichterförmige Kamm er befestigt wird, mit deren Hilfe aus Agar oder einem anderen festen Nährboden eine kleine W alze mit einer isollierten Spore oder Zelle ausgeschnitten wird. Zum Unterchied von den bisherigen Methoden erfolgt das Herausnehmen und die Über­ tragung des erwähnten Teiles einer festen Substanz mit der Spore pneumomechanisch durch Strömung steriler Luft in einer Richtung. Dadurch wird die Arbeitszeit ungefähr um die H älfte verkürzt, die Gefahr eineri Kontam ination wird geringer und der Ver­ lust an isoliertem M aterial wird durch das Verschieben der isolierten Spore oder Zelle und durch deren Festhalten am Isolator vermindert. Diese verbesserte Einrichtung kann sowohl bei der Grundforschung, als auch bei Applikationsforschungen, sowie praktisch in der Gährungsindustrie. Phytopathologie, in der medizinischen Mykologie, Hydrobiologie und drgl. verwendet werden.

Zlepšené zařízení pro m onosporickou a jednobuněčnou isolaci podle vynálezu R N D r Ja n a N ečáska, R N D r Fran tišky Palečkové a Ing. A ntonína T esaře z Prahy (čs. patentní spis. č. 8 4 0 0 5 ) je v podstatě trychtýřovitá nebo jiná vzduchotěsná kom ora, upevněná na objektivu mikroskopu, kterým se podobně jako v některých dřívějších m etodách vyřízne váleček z agarové nebo z jin é tuhé půdy s isolova­ nou sporou nebo buňkou. Na rozdíl od všech dosavadních metod se však vyjmutí a přenesení této části tuhé půdy se sporou neděje manuálním způsobem, ale pneu­ m om echanicky proudem sterilního vzduchu jedním směrem. Tím se zkrátí pra­ covní doba p řibližně o polovinu, zmenší se nebezpečí kontam inace a sníží se ztráta isolovaného m ateriálu sesutím isolované spory nebo buňky a ulpěním na

189

isolátoru či n ástroji používaném k přenesení. K rom ě toho se technický postup stává zcela m echanickým, vylučuje prakticky potřebu zacvičování pracovníka do isolační techniky a lze jej aplikovat všude tam, kde je zapotřebí pracovat s monosporickými nebo jednobuněčným i isoláty, tj. jak p ři základním výzkumu, tak L p ři aplikovaném výzkumu i v praxi 5" ,,33 , (v kvasném průmyslu, ve phytopatho3 S l í t l i logii, lékařské mykologii, hydrobiologii — iiiiiiiiiiy 2 a j^ d e ) . \

/ a a !/ //' H // t r 11 1 — I y M

P říklad konstrukce isolátoru je vyobražen na náčrtku. Sestává z dutého kuželovitého tělesa 1, zakončeného na vrcholu trubičkovitým vypichovadlem 1\ tělesa íe zavedena trubka 2, která je \ |/ připojena před filtr pro sterilisaci vzdu­ li" chu na gumový flakonový balónek s jed1 ,\ * ' nosměrným ventilkem. Vzdálenost hrany vypichovadla od frontální čočky objektiZařízení pro m onosporickou vu je asi 0 ,5 mm kratší než pracovní a jednobuněčnou isolaci. vzdálenost objektivu. Světelný prům ěr trubičkového vypichovadla je vypočten tak, aby zmenšoval zorné pole použitého optického systému a tudíž, aby v něm bylo viditelné ohraničení pozorovaného místa se sporou. Před započetím práce sterilisuje horkým vzduchem isolátor a vzdušný filtr, tla ­ kovou parou pak gumovou hadici pro spojení isolátoru a vzdušného filtru. Po sterilisaci připojím e na jed en konec hadice trubku isolátoru, na druhý konec pro sterilisaci vzduchu a jeho druhý konec napojím e na zdroj vzduchu (flakonový balón ek). Sestavený přístroj nasunem e souose na příslušný objektiv mikroskopu a přitáhnem e šroubkem. Na stolek mikroskopu položím e Petriho misku s tuhou živnou půdou, přelitou suspensí spor nebo jednobuněčných organism ů, osvětlíme procházejícím světlem, zaostřím e, vyhledáme vhodnou sporu nebo buňku a sje­ deme tubusem mikroskopu tak, až se spodní konec vypichovadla dotkne dna Petriho misky. Pro uvolnění vyříznuté části agaru od dna misky posuneme miskou ve vodorovném směru a tubus mikroskopu se získaným válečkem se sporou opět zdvihneme. O dstraním e misku se suspensí, položíme novou, určenou pro kultivaci isolátu, p řim ěřeně snížíme opět tubus a zavedením vzduchu do kom ory isolátoru vytlačím e přetlakem agarový váleček s isolovanou sporou na povrch tuhé živné půdy v této misce. Poté sejmeme tuto misku se stolku mikroskopu, podložím e opět misku se suspensí a postup opakujeme. Tím to zařízením lze provádět monosporickou isolaci příslušníků nejrů znějších rodů hub ze tříd P h y c o m y c etes, A sco m y cetes a B a s id io m y c e te s , stejně jako p ří­ slušníků skupiny F u n g i im p e rfec ti. Stejn ě lze provádět isolaci kvasinek a jiných jednobuněčných organismů, na příklad jednobuněčných řas. K onečně je tento isolátor vhodný pro m onosporickou isolaci Bryophyt a Pteridophyt. i

S M

/ __1

LITE R A T U R A P i l á t A.: Přehled evropských A uriculariales a Trem ellales se zvláštním zřetelem k česko­ slovenským druhům. — Übersicht der europäischen A uriculariales und Trem ellales unter beson­ derer Berücksichtigung der tschechoslowakischen Arten. Sborník Národního Musea v P raze (A cta Musei Nationalis P rag ae), 13 sect. B ( 4 ) : 1 1 5 —210, t. 1 4 — 39, 1957. Cena K čs 25, — . A. P ilát uveřejnil v r. 1957 (v České mykologii) iiž přehledné zpracování evropských druhů řádu P rotoclav ariales, který zahrnuje prim itivní typy stopkovýtrusných hub s nepřehrádkovanými hetero-

190

basidiemi. Typy řádu P roctoclav aria les tvoří přechod mezi řádem A u ricu lariales a autobasidiomycety čeledi C lav a riaceae. V referované práci zpracovává A. P ilát další dva řády heterobasidiomycetů, A u ricu lariales (bezovkotvaré) a T rem e lla les (rosolovkotvaré). Přehled evropských druhů -těchto hub je uspořádán ve formě dichotomického klíče. Jsou v něm uvedeny všechny druhy dosud z Evropy známé, s přihléd­ nutím i k nejnovější literatuře (která je podrobně citována). Řád A u ricu lariales zahrnuje tři dosti nehomogenní čeledi: S ep to b a sid ia cea e, A u ricu lariaceae a P h leog en a ceae. V prvé čeledi se nalézá pouze rod S ep tob asid iu m P at., jehož druhy rostou na po­ vrchu různých stromů a keřů a některé žijí ve zvláštních ekologických vztazích k hmyzu ze skupiny červců. V čeledi A u ricu lariaceae je uvedeno těchto 10 rodů: C y stobasid iu m Lagerh. (v Evropě 1 druh, v Č S R : žádný), H elic o g lo ea Pat. (3 — 0 ) , H elicob asid iu m Pat. ( 6 —0 ), E ocron artiu m Atkins. (1 — 1), X en o g lo ea H. et P. Sydow (1 — 0 ) , H erp ob asid iu m Lind ( 2 —0 ) , P la ty g loea Schrot. (7 — 3 ), A u ricu laria B ull. ex Mérat (2 — 2 ), P ila cr ella Schrot. (1 — 0 ) ,S tilbu m Tode ex F r. em. Juel (1 — 0 ). Vět­ šinou jde o saprofyty na dřevinách i bylinách, také na meších (E ocron artiu m ) a houbách (P laty g loea p en io p h o ra e B. et. G .). Čeled P h leo g en a cea e obsahuje jediný monotypický rod P h leo g en a Link, význačný pseudoangiokarpní stavbou plodnice. Řád T rem e lla d es zahrnuje typy s akrosporickými phragmobasidiemi. Po ekologické stránce jde o typy většinou dřevní, z nichž některé osazuji čerstvé spadané větve, jiné dřevo listnáčů i jehličňanů, takže některé m ají i velký praktický význam, neboť spolupůsobí hnilobou dřeva. Z čeledi S irób a sid ia c e a e je uveden jediný evropský druh rodu S irob asid iu m Lagerh. et Pat., rozšířeného v tropech. Čeleď T rem e lla c ea e shrnuje čtyři podčeledi (z nichž tropická P ro to p o ly p o ro id ea e není zpracován a). V podčeledi S eb a cin o id ea e jsou uvedeny rody S eb a cin a T ul. (v Evropě 24 druhů, v Č S R zjištěno 8 ), E ic h le r ie lla Bres. ( 4 — 1), B ou rd otia Bres. et Torr. ( 1 0 — 1), H etero ch a etella Bourd. et Galz. (2 — 2 ). Podčeled T rem o llo id e a e obsahuje jediný rod T rem e lla D ill, ex F á , druhově dosti bohatý (z Evropy je známo 24 dobrých druhů, z nichž polovina byla zjištěna v Č S R ). V podčeledi G y r o c ep h a lo id e a e je na druhy nejbohatší rod E x id ia Fr. (z 12 evropských druhů roste v Č S R osm). Monotypické rody D itangium K arst, a G y rocep h alu s Pers. jsou v Č S R zastoupeny oba, svými jedinými druhy. Podčeled P ro toh y d n oid eae sdružuje rody P rotohydn u m M oll., P rotod on tia Höhn, a Pseu% d oh y d n u m K arst., z nichž jsou zpracovány tři evropské druhy rodu P rotod on tia (z nich jeden zjištěn v Č S R ) a monotypický rod P seu d oh y d n u m (znám ější pod mladším jménem T re m e llo d o n ). V čeledi H y a lo r ia c ea e má rod H y a lo ria M oll. jednoho zástupce v jihoamerických tropech; druhý druh (H . eu rop aea K illerm .) je nedostatečně známý a představuje spíše typ jiného (snad opět monotypického) rodu. Pilátův přehled hub z řádu A u ricu lariales a T rem e lla les lze vítat ne en jako moderní určovací pomůcku pro skupiny, kde chybí novější domácí literatura, ale jako podklad pro bližší ekologické studie těchto zajímavých hub. Některé z nch totiž mohou mít i fytopatologický význam. Rodové české názvy těchto hub jsou uvedeny ve zvláštním seznamu. Dr. J . H erin k. A l b e r t P i l á t : Přehled hub kyjankóvitých — Clavariacéae se zvláštním zřetelem k čes­ koslovenským druhům. — Ü bersicht der europäischen Clavariaceen unter besonderer Berück­ sichtigung der tschechoslowakischen Arten. — Sborník Národního musea v Praze — Acta musei nationalis Pragae volumen X IV . B (1 9 5 8 ) No 3 - 4 , p. 1 2 9 - 2 5 5 , tab. X V I I - X L V I I I . - Cena Kčs 1 5 , - . Jako pokračování klíčů evropských hub stopkovýtrusých vyšla v těchto dnech nová publi­ kace našeho předního mykologa, přednosty botanického oddělení Národního musea v Praze, doktora biologických věd A lberta Piláta. Je dalším obohacením naší mykologické literatury, pře devším určovacích příruček, které naši mykologové neustále žádají jako základní předpoklad k úspěšné práci. Pilátův Přehled je však nejen pouhým klíčem k určování československých a vůbec evropských hub kyjankóvitých, zachycuje však i současný stav znalostí o této skupině hub v Československu. Podkladem ke studiu byl bohatý m ateriál (asi 1600 exsikátů) uložený v herbáři Národního musea v P raze, který P ilát zrevidoval a výsledky zhodnotil ve svém P ře ­ hledu, takže veškeré druhy, vyjm a několik obecně rozšířených, jsou doloženy údaji o lokalitách, datu a sběratelích. Byl zrevidován též m ateriál ze sbírek katedry botaniky K arlovy university. Ve vlastní systematické části, psané německy a uspořádané v podobě dichotomického klíče, se autor přidržel systému klasického díla E. J . H. C o r n e r a ,,A monograph of the Clavaria and allied gene'r'a“ (1 9 5 0 ). S podrobnými rodovými diagnosami uvádí celkem 19 rodů: P teru la, C la v icoron a, S p ara ssis, R am ariciu m , K a v in ia , R a m a ria , C orticiram a. L en taria, C la v a ria d elp h u s, C era tellop sis, T y p h u la, P istillaria, P istillin a, C lav u lin a, C lav a ria. R a m a riop sis, C lav u lin op sis, A p h e— laria , M u cron ella (incl. P ro to d o n tia ). V klíčích jsou graficky rozlišeny druhy československé a ostatní evropské, případně též sevéroamerické. Je popsáno celkem 225 druhů s řadou nižších taxonů (variet a forem ), z nichž v Československu bylo dosud zjištěno 77 druhů. Novým druhem je R a m a ria V elen o v sk ý i P ilát (Sy n .: C lav a ria g risea sensu Velenovský). Novou Pilátovu práci, ktérá je doprovázena bohatým obrazovým materiálem, vesměs originál-

191

i, ¡ f. j

\} j¡ ¡ ¡

¡Í

|| .i jj '

j|

[j j

: ; Jj

1

!i

j

nimi fotografiemi autora, s radostí uvítají všichni, kteří se o tak pozoruhodnou skupinu hub, jakými jsou houby kyjankovité, zajím ají. Má velký význam i pro praktické houbaře, neboť někteié druhy velkých „kuřátek“, jak bývají též tyto houby souborně označovány, patří mezi jedlé a sbí­ rané druhy hub. Pro fytopatologa nejsou bez významu některé palušky (T y p h u la ), které někdy mohou parasitovat také na pěstovaných rostlinách. S povděkem je nutno uvítat i lepší vybavení publikace, zejména lepší kvalitu papíru oproti dřívějším ročníkům Sborníku. D r. M irko S vrček

í

'i

i

i 1 i

r !

í

9

F . H. M ö 11 e r : Fungi of the Faeröes. — P art II. M y x om y cetes, A fc h im y cetes, P h y com y cetes, and F u n gi im p erfecti with an appendix to part I. — Vydal E jn ar Munksgaard, Copenhagen 1958. — Cena 60 dánských korun. Za spolupráce známých mykologů N. F. B u c h w a l d a , A. M u n k a a J. A. N a n n f e l d t a vydal F. H. M ö l l e r po 13 letech druhý svazek, pojednávající o houbách ostrovů Faeröes. V prvém svazku, který vyšel v roce 1945 jsou obsaženy pouze basidiomycety (295 stran, 134 obrázků v textu, 3 barevné tabule a 1 mapka jmenovaných ostrovů). V tomto druhém díle, který čítá 286 stran se 161 obrázky v textu a jednou barevnou tabulí, jsou zpracovány ostatní skupiny hub. Ve všeobecné části pojednává autor o mykologickém výzkumu ostrovů po roce 1938, o vlastních sběrech mikromycetů, kterým převážně je tento svazek věnován, o ekologii některých lokalit a podává seznam ekologických skupin hub podle hostitelů, na nichž byly sbírány. D ále srovnává rozšíření uvedených druhů na jednotlivých ostrovech s rozšířením v Dánsku, Velké B ritán ii, Islandu a Norsku. Ve speciální části, která převládá, zaznamenává M öller podle systému všechny druhy, dosud na ostro­ vech zjištěné. Popisy většinou chybějí, je však uvedena nejdůležitější synonymika, literatura, údaje o jednotlivých nálezech, jakož i četné taxonomické i jin é poznámky. Celkem jsou uvedeny 3 druhy myxomycetů, 16 druhů z třídy A rch im y cetes (plísně pravé v nejširším sm yslu), 152 druhů hub vřeckatých (z toho 48 druhů diskomycetů), 140 druhů deuteromycetů (F u n gi im p e r fe c ti), souhrnem ,tedy 311 druhů. V dodatku je připojeno ještě 39 druhů různých basidiomycetů. Munk, který zpra­ coval pyrenomycety, popisuje v této Mollerově práci 4 nové druhy: M y co sp h a erella su b seq u en s (na listech A rm eria v u lg aris), N o d u lo sp h a eria su ccisae (na lodyhách S u ccisa p ra te n sis), V alsaria n eurosp o ra (na větvích R ib e s ru brum ) a S to m io p eltis b o re a lis (na kůře větví B etu la a A lnus glu tin osa, jako pozoruhodného zástupce rodu, známého dosud jen z tropů). Z diskomycetů je popsána jako nová jedině forma L ach n ea scu tellata f. d ep a u p era ta Möller. Nejvíce nových druhů je mezi deuteromycety, zpracovaných Buchwaldem. Popisuje 20 nových druhů převážně ze skupiny S p h a ero p sid a les a vy­ stavuje nový rod M icrop h om a B u c h w a l d (typus: M . so rb ico la Buchw .), kromě několika nových přeřazení (comb. nov.). Celá práce je psána anglicky. Dr. M irko S vrček.

t A N D R É M A U B L A N C Dne 30. dubna 1958 zem řel v P aříži ve věku 78 let A n d r é M a ub 1 a n c, předseda a předtím dlouholetý jednatel Société M ycologique de F ran ce . Zesnulý byl jedním z nejvýznam nějších francouzských my­ kologů, který studiu hub zasvětil celý dlouhý život. Byl čestným p rofesorem na Institut agronom ique national v P aříži a předseda Société d’H istoire natu relle v P aříži. N ejvětším jeho dílem jsou „Ico n es Selectae F ungorum “' (1 9 2 4 — 1 9 3 5 ), obsahující 500 barevných tabulí, k teré vydal společně se švýcarským mykologem Pavlem K onrád em . S ním vydal také dvousvazkové dílo „Les A g aricales“ , které dříve jm enovanou šestisvazkovou knihu doplňuje. K rom ě velké řady větších i m enších pojednání vědeckých vydal populárně vědeckou knihu „Les Champignons de F ra n c e “ , která se dočkala šesti vydání a je znám á mykologům celého světa. Na posledním botanickém kongresu v P aříži se živě zúčastnil jed ­ nání mykologické sekce. P ro svou milou povahu byl velice oblíben. Čest jeho pam átce! A lb e rt P ilát

: ; ;

i

' í; li

192

N

O

V

I

N

K

Y

N

C

S

A

V

Cejp K arel:

H O U B Y (lil I. a I I . Ve třetím čtvrtletí vyjde II. díl široce založené celostátní vysokoškolské učebnice a p ří­ ručky mykologie. První, který vyšel v roce 1957, setkal se s velkým pochopením bio­ logických pracovníků a všechny referáty naše i zahraniční vyzněly jednohlasně, že takovou příručku jsme dávno postrádali. Druhý díl obsahuje houby stopkovýtrusé (Basidiom ycetes), v nichž jsou převážně houby laiky poznávané jako jedlé nebo jedo­ vaté, i ostatní skupiny hub sem řazené, jako rzi a sněti, rosolovky a jiné. Dále jsou zpracovány tak zvané houby nedokjonalé (Fu ng i im perfecti). — Stejně jako první díl je i druhý díl věnován převážně taxonomii a fylogenesi, všeobecné kapitoly obsahuji fysiologii, cytologii a sexuologii. K niha je zakončena soupisem mykologické literatury do r. 1954. Lze říci, že rozsahem i hloubkou zpracování je to první učebnice toho druhu v Evropě. Protože probírá i ty druhy hub, o které projevují zájem praktikové, splní kniha dobře svoje poslání. I. díl stran 494, 122 obrázků, váz. K čs 43,70 II.

díl stran 380, 116 obrázků, váz. K čs 3 5 ,—

P ilát A. a kolektiv FLORA

ČSR

— řada

B

I.

svazek:

GASTEllOMYCETES - HOUBY BÍÍICHATKY Československá akademie věd se rozhodla vydat v knižnici F lora Č S R úplnou květenu Č SR , v níž budou podrobně popsány a vyobrazeny všechny rostliny vyskytující se na našem území, a to jak cévnaté, tak i tajnosnubné a houby. Dílo bude protějškem Fauny Č SR a bude obsahovat A - řadu (algologickou), B - (řadu mykologicko-lichenologickou), C - řadu (bryologickou) a D - řadu (rostlin cévnatých). Svazky jednotlivých řad budou vycházet současně, a to 1 — 2 svazky ročně. Účelem řady B je podat přehled dosavadního výzkumu m ykoflory našeho státu, doplnit jej novými poznatky a vytvořit tak ucelený obraz, který by byl podkladem pro další vědecké práce. Protože m ykoflora Č SR je dosud známa jen nedostatečně, podobně jako je tomu v jiných evropských státech, neom ezuje se zpracování na druhy v Č SR dosud skutečně zjištěné, nýbrž jsou pojaty všechny evropské druhy. Pod redakcí D r. A. Piláta vyjde ve třetím čtvrtletí jako první svazek F lory Č SR ori­ ginální badatelská práce, vypracovaná především na herbářovém a čerstvém materiálu. Systematickým zpracováním a bohatou ilustrací dostává se tak veřejnosti přehled dosa­ vadního výzkumu v celé Evropě. K niha G A ST E R O M Y C E T E S je zakončena obsáhlým klíčem v řeči latinské, literatura je uvedena do konce r. 1957. P ro větší uplatnění díla i v cizině jsou texty pod obrázky uváděny nejen v českém, ale i latinském znění. Stran 870, obr. 237, 16 příloh na křídě, váz.

Z biologické literatury doporučujeme:

CO N TIN U O U S C U L TIV A TIO N O F M IC R O O R G A N IS M S . A SY M P O SIU M (Symposium o průtokových kultivacích m ikroorganism ů) K niha obsahuje 16 příspěvků předních vědeckých pracovníků z S S S R , USA, Anglie, Švédská a Československa a zabývá se otázkami kontinuálních kultivací. Je vydána k pražskému symposiu, které se konalo v červnu letošního roku. Publikace shrnuje nejnovější poznatky v tomto oboru po stránce teoretické, dále kulti­ vační techniky a aplikace pro průmyslově důležité m ikroorganism y a výrobní pochody technické mikrobiologie, jako např. pro výrobu pekařského a krmného droždí, alkoholu ze sulfitových louhů, síry, organických rozpouštědel apod. Z teoretických otázek jsou mimo obecnou teorii kontinuálních pochodů probrány otázky fysiologie m ikroorganism ů v průtokové kultuře, otázky mutace m ikroorganismů, indu­ kovaných enzymů a regulačních mechanismů vývoje a růstu bakterií. Kniha pojednává poprvé souborně a v širším rozsahu o problem atice průtokových kul­ tivačních procesů. Str. 244, 67 pérovek v textu, 5 obr. na kříd. příl., váz. K čs 28,50 Frágner P .: P A R A SIT ISC H E P IL Z E B E IM M EN SCH EN P ráce o houbách parasitujících na člověku, napsaná na základě dlouholeté výzkumné práce autorovy. Mykologická charakteristika jednotlivých druhů je doplněna klinic­ kými, epidemiologickými a imunologickými údaji i poznámkami o terapii. Většinou jde 0 kultury hub, s nimiž autor sám pracoval, takže se mohl op řít o vlastní poznatky, a poznatky přejím ané z literatury kriticky hodnotit. K niha je zam ěřena k potřebám mykologů i lékařů. Str. 256, tab. L X IV , obr. v textu, váz. K čs 39,50 Herold M. a spoluprac.: A N T IB IO T IK A Přehled současných poznatků o farmaceutických i technických preparátech antibiotických. Je psán na základě zkušenosti ze zavádění výroby základních antibiotik u nás 1 zkušenosti z výzkumu. Shrnuje poznatky společné pro všechna antibiotika i podrob­ nosti charakteristické pro jednotlivé preparáty jak z hlediska výroby, tak z hlediska praktického využití. — V úvodu je nastíněna také historie antibiotik. K niha je určena v prvé řadě těm, kdo pracují nebo chtějí pracovat v nově budovaném průmyslu anti­ biotik, ve výrobních závodech, ve výzkumných ústavech, laboratořích, zdravotnických zařízeních atd. Byla také schválena ministerstvem školství jako celostátní vysokoškolská učebnice. Str. 364, obr. 61, váz. K čs 29,50 Uvedené knihy lze koupit nebo objednat v každé prodejně národního podniku KNIHA, anebo přímo v Nakladatelství Československé akademie věd, Praha II, Vodičkova 40