ČESKOSLOVENSKÁ VÉDECKÁ SPOLEČNOST PRO M Y K O L O G I I
I 1
i
NAKLADATELSTVÍ ČE SK O SL O VE N SK É AKADEMIE VĚD
I _____________________
DUBEN
I
ČESKÁ MYKOLOGIE Časopis Čs. vědecké společnosti pro mykologii pro šíření znalosti hub po stránce vědecké i praktické R o č n í k 13
Číslo 2
D u b e n 1959
Vydává Čs. vědecká společnost pro mykologii v Nakladatelství Československé akademie věd V e d o u c í r e d a k t o r : Dr. Albert P ilát doktor biologických věd, s r e d a k č n í m k r u h e m : Ctibor Blattný doktor zemědělských věd, člen korespondent ČSAV, prof. K arel Cejp doktor věd biologických, dr. P e tr F rág n er, M UDr. Josef Herink, dr. František Kotlaba kandidát biologických věd, inž. K arel K říž, Zdeněk P o u zar, dr. Mirko Svrček a dr. František Š m ard a. V ý k o n n ý r e d a k t o r : Ivan C harvát. Příspěvky zasílejte na adresu výkonného redaktora Praha I I , Krakovská 1, telefon 23-11-31. Česká mykologie vychází čtyřikrát ročně. Předplatné na rok 1959 22 Kčs, jednotlivé číslo 5,50 Kčs.
OBSAH - C O N T E N T U S Dr. F. K o t l a b a : Dr. A. P i l á t :
K pětasedmdesátinám Rudolfa V e s e lé h o ....................................................................65
V zácnější kyjankovité houby nalezené v Čechách r. 1958 — Species rariores
Clavariacearum in Bohemia anno 1958 l e c t a e ............................................................................................. 73 K.
P oner :
Květnatec javanský — Anthurus javanicus (Penz.) G. H. Cunn, nalezen
v Praze. — Der Fund des Anthurus javanicus (Penz.) G. H. Cunn. in Prag . Prof. dr. J . M a c k ů :
.
.
.
85
Boletus rubinus W . G. Smith a B. pseudosulphureus K allenbach dva
nové vzácné druhy hřibů v Č S R .......................................................................................................................87 D r M. S v r č e k :
NěkoLk zajímavých druhů koprofilních hub pozorovaných v roce 1958 —
Über einige interessante Arten der im Jahre 1958 beobachteten koprophilen Pilzen Dr.
M. H e j t m á n e k :
.
.
sity of K eratinolytic Activity of Soil D e r m a to p h y te s Dr. J . H e r i n k : V.
92
Intensita keratinolytické aktivity půdních dermatofytů — Inten 103
Bělohnojník sírožlutý — Leucocoprinus denudatus (Rabenh.) Singer
.
108
M e 1 z e r : Bedla Badhamova na Domažlicku — Lepiota Badham ii (B 1. et B r.) Q uél, in teppidario in urbe Domažlice (Bohem ia a u s t r o - o c c i d . ) ................................................................. 117
Dr.
P. F r á g n e r : Příspěvek k mykofloře zvukovodů —
E in Beitrag zur M ykoflora des
O h r e n g a n g e s .......................................................................................................................................................119 Dr.
M. S v r č e k : Nové askomycety pro Československo
— Neue Ascomyzeten für die
T s c h e c h o s l o w a k e i .............................................................................................................................................. 124 Dr.
C. B l a t t n ý :
K otázce jedovatosti čirůvky odlišné
— Tricholom a sejunctum (Sow.
ex. F r.) Quél. — De Tricholom atis sejuncti v e n o n o s it a te ................................................................. 125 L i t e r a t u r a : ........................................................................................................................ 125, 126, 127, 128 Příloha:
1 barevná tabule č. 3 4: Květnatec javanský — Anthurus javanicus (Penz.) G. H. Cunn. — Bělohnojník sírožlutý — Leucocoprinus denudatus (Rabenh.) Singer. — 4 černé tabule na křídě.
Vydává Os. vědecká společnost pro mykologii v Nakladatelství Cs. akademie věd, Praha II, Vodičkova 40, telefon 24-62-41. Tiskne K nihtisk n. p., závod 4, Praha X I I I , Sámova 12. Redakce: Praha I I , Václavské nám ěstí čp. 1700, Národní museum, telefon 233-541. Administrace: Poštovní novinový úřad, Praha 3, Jindřišská 14. Objednávky přijím á také každý poštovní úřad nebo doručovatel. Vychází čtyřikrát ročně. Cena čísla 5,50 K čs. Roční předplatné 22 K čs. Toto číslo vyšlo v dubnu 1959. A - 18701
.
: ":
^
-^¡i
K v ě tn a te c ja v a n s k ý - A n th u ru s ja v a n ic u s (Penz.) G. H . Cunn. B ě lo h n o jn ík síro ž lu tý - L e u c o c o p r in u s d en u d a tu s (R a b en h .) Singer K . P o n e r p in x .
A. P I L Á T : V Z Á C N Ě JŠ Í K Y J A N K O V IT É
H O U B Y N A L E Z EN É V CECH Á CH
R a m n r i a a p i c u l a t a (F r.) D onk -— K u ř á t k o
R . 1958
T a b . I.
p ř i š p i č a t ě l é . N a trou chn ivém pařezu sm rkovém u D olních Jir č a n nedaleko P ra h y 26. X . 1958 sb íra l dr. E . W ich an sk ý . — A d codicem P ic e a e ex celsae pu trid um prope D o ln í J ir č a n v haud procul P rag am 2 6 . X . 1958 D r. E . W ich a n sk ý legit. P h o to A . P ilá t. R a m a r i a m a i r e i D onk. — K u ř á t k o M a i r e o v o . V o z n i e e prope D o bříš, 5. X . 1958 D r. E . W ich an sk ý leg. P h o to A. P ilá t.
Č E S K Á M Y K O L O G I E 13 (2) 1959
A. P I L Á T :
V Z Á C N Ě JŠ Í K Y J A N K O V IT É
ml
H O U B Y N A L E Z E N É V ČECH Á CH
R.
1958.
T A B . II.
H v 'Ü
Itam aria yracilis (F r .) Quél. — K u ř á t k o n ě ž n é . Ve sm rčin ě u Sliače n a Slovensku 1. X I I . 1958 sb íral ing. K . K říž . — I n p iceto ad te rra in prope Slia č, Slo v ak iae, 1. X I I . 1958 In g . C. K říž leg it. P h o to A . P ilá t. Kainariopsis kunzťi (F r.) D o n k — K u ř i n e c K u n z e ů v . Mezi trav o u v K in sk éh o sadech v P raze 2. X . 1958 sb íral dr. E . W ich a n sk ý . — In grainine in horto publico tJK in sk éh o sa d y " dieto, P rag ae, 2. X . 1958 D r. E . W ich an sk ý leg it. P h o to A . P ilá t. Č E S K Á M Y K O L O G I E 13 (2) 1959
A . P IL A T : V Z Á C N Ě JŠ Í K Y JA N K O V IT É
H O U B Y N A L E Z E N É V CECH Á CH R.
1958.
T A B . III.
Typhula p liacorrliiza F r . — P a l u š k a h l í z k a t á . N a hrom adě lis tí v K in sk éh o sadech v P raze 14. X . 1958 sb íra l dr. E . W ichan sk ý . Ad cum ulum foliorum m arcidorum in horto publico ^ K in sk éh o sa d y " dieto, P rag ae, 14. X . 1958 D r. E . W ich an sk ý le g it. P h o to A . P ilá t. Č E S K A M Y K O L O G I E 13 (2) 1959
A . P IL Á T : V Z Á C N Ě JŠ Í K Y JA N K O V IT É
^
ť ^
B
K
M ■
H A
.
H
H O U B Y N A L E Z E N É V C E C H Á C H R . 1958.
k
r
1 Bl Vj r ^ JB W j^ B a p i, ^
jgk
4 i l H B
^ ^ ^ ^ k ..-c^
h mB
^
^
s
H
T a b . IV .
■ Ě W
| H !
Hh^^hK^P
k i i .j B É
M | l| g K l ^BB| .
I^ B B B ^ B ^ B « ^ ^ B
B ^ B S fe
\ im » . i w X m m *1
^^aBjk
flff b » m j |||m j B .iM M |. B
£ Ě m a H a & r m m A r '-%&áS!8F ¿É
^jggÄ
ihF
I h M H | S
.M
M
^9SS
1
U lw ■
m
B
C lavaria ar^ illaeea F r . — K y j a n k a h l í n o v á . N a písčité půdě u T řeb on ě mezi vřesem a d utohlávkou sobí 29. X . 1958 sb írali dr. M. Sv rček a] dr. J . K u b iék a — Solo arenoso in ter C á llu n a m vu lgarem e t C la d o n ia m ra n g ife r in a m prope T řeb o ň , Bohem ia,e, 29. X . 1958 D r. M. Sv rček a D r. J . K u b ičk a legerun t. P h o to A. P ilá t. Clavulinopsis helvola (F r.) Corner — K y j o v e c o s t n o v ý t r u s ý . V trá v ě mezi m echem v K in sk éh o sadech v P raze 23. X . 1958 sb íra l dr. E . W ichan sk ý . — L oco gram inoso-m uscoso ad terram in horto publico “ K in sk éh o sad y” d ieto P rag ae, 2 3 .X . 1958 Dr. E . W ich an sk ý legit. P h o to A. P ilá t. Č E S K Á M Y K O L O G I E 13 (2) 1959
ČESKÁ MYKOLOGIE Č A S O P I S Č E S K O S L O V E N S K É V Ě D E C K É S P O L E Č N O S T I P R O M Y K O L O G II R O Č N Í K
13
1959
S E Š I T
2
K pětasedmdesátinám Rudolfa Veselého Zum 75. Geburtsíag Rudolf Veselýs F ra n tišek K o tla b a
Je jen málo lidí, k teří se dožívají vysokého věku p ři dobrém fyzickém zdraví i duševní svěžesti a pro které není proto stáří břem enem . K nim p atří také b eze sporu náš jubilant, odborný učitel, ředitel škol v. v., znám ý český mykolog a čestný člen Československé vědecké společnosti pro mykologii R u d o 1 t V e s e l ý , který se v dubnu t. r. dožívá 7 5 l e t . R udolf V eselý je čilý a všestranně pracovitý člověk; chodí stále na exkurse, jezdí na kole, pracuje na svém políčku a na zahrádce, kde má sneseny různé rostlinné zajím avosti. jia podniká občas i delší cesty, přednáší v osvětových besedách a stále pevnou rukou kreslí, ma-
i do České mykologie. " " Pro m nohostrannost odborných zájmů a s tím spojenou velikou životní aktivitu jakoby řed. Veselý^ ani neměl^ čas ^stárnout:
dokom
líiiili
......
p n lO ji »SSF ijň É p íil IK £
. *»*3
1
•-
sám ve^ své skrom nosti je nikdy
ného srdce a s láskou a vděčn o s íí Žáka s v é m u p r v n í m u UČÍV m y ko lo g ii.
teli
R u d o lf V eselý. Soběslav, 14. V I I . 1954. F o to dr. F . K o tla b a .
65
Č E S K A M Y K O L O G I E 13 (2) 1959
R ud olf V eselý se narodil 1 6 . d u b n a 1 8 8 4 v jihočeské S o b ě s l a v i ja k o syn drobného zem ědělce a měl tři b ratry a dvě sestry. Jeh o m ládí bylo poznam enáno chudobou a přísnou kázní. V Soběslavi chodil do obecné i měšťan ské školy a tam také vystudoval učitelský ústav, kde složil m aturitu roku 1904. Téhož roku odchází učit na P e l h ř i m o v s k o do chudých vísek Českom o ravské vrchoviny (Božejov, M irošov, D ol. C erekev a j.) , kde působil skoro 15 let. Podstatnou změnu v životě R . V eselého a začátek hlubšího studia přírodních věd, hlavně mykologie, představuje r. 1920 jeho p ř í c h o d d o P r a h y . P ů sobí tu na obecných a měšťanských školách (Žižkov, M ichle, Letná, H olešovice, V inohrady) až do svého pensionování v r. 1939. A pak nastalo podle jeho vlast ních slov n ejkrásn ější období jeho života, neboť se mohl plně věnovat oblíbené mykologii. Po 35 letech školské služby se vrací do rodného města, kde žije a p ra cuje dodnes. Naši čten áři znají R . Veselého především jako m y k o l o g a . Ju b ila n t však pracoval i v jiných oborech přírodních věd. Láska k přírod ě mu byla vrozena; jako syn zem ědělce měl k přírod ě velmi blízko a byl s ní v intim ním styku. V elký vliv na něj měl též jeho starší b ratr F . V e s e l ý , který se zabýval botanikou, lepidopterologií a archeologií. Z aložili spolu velký h erbář, který později R . V e selý po prohlédnutí sběrů J. R o h l e n o u * ) daroval botanickém u ústavu K U . V chlapeckých letech sbíral V eselý se svým b ratrem motýly a kam eny, asi od 14 let se zabýval cévnatým i rostlinam i a k mykologii se dostává sám až později, asi ve 20 letech. Č ástečně byl jeho učitelem v mykologii nestor českých mykologů a popularisátor houbařství, soběslavský rodák J a n B e z d ě k . V eselý se zúčastnil několika jeho houbařských kursů (Soběslav, Jílové a j.) a byl s ním v písemném styku. Jeho pam átce připisuje své „Houby v okolí So b ěslav e“ (1 9 3 0 ). Později se R . V eselý zabývá studiem lastur mlžů, hlavně m ořských, jichž určil tisíce ve sbírkách školních i soukromých. Získané vědomosti a bohaté zkušenosti si však nenechával pro sebe, ale rozdával a rozdává je stále: na přednáškách, v článcích, p ři určování m ateriálu atd. Je radost jít s řed. Veselým na exkursi; můžete se ho ptát na stromy, keře, byliny, houby, motýly, hlem ýždě aj., a o všem se něco zajím avého dozvíte. Zm ínil jsem se už, že pro Veselého znam ená příchod do P rah y r. 1 9 2 0 p o d s t a t n o u z m ě n u . Je to proto, že se dostává do úzkého kontaktu s našim i předním i vědci a začíná vyvíjet bohatou činnost popularisační i vědeckou. S e znam uje se s p r o f . V e l e n o v s k ý m , který v té době pracu je v mykologii a přednáší o houbách v botanickém ústavu university, a s d r. F . S m o 1 1 ac h o u, jenž přednášívá večer o houbách ve fysiologickém ústavu profesora B. N ě m c e . S dr. Sm otlachou zaklád ají r. 1921 Československou m ykologickou společnost, kde je Sm otlacha prvním předsedou (až do smrti r. 1 9 5 6 ) a V e selý prvním jednatelem (asi do r. 1 9 3 2 ). V eselý pracu je neobyčejn ě pilně a vodí nezištně skoro každou neděli m y k o l o g i c k é e x k u r s e společnosti do pražského okolí (K arlovotýnsko, H řebeny, K lánovice, Čelákovice, Jirn y , K om ořany etc.), kterých se zúčastňuje vždy množství lidí ( 3 0 — 50 i v íce). Svědčí to jak o velké popularitě R . Veselého jako vedoucího vycházek, tak i o značné oblibě mykologických exkursí v té době. M ezi účastníky jeho exkursí bývaly např. známé osobnosti jako O. Zvěřinová, řed. M acek, dr. O ktávec, dr. Holeyšovský, *) Sběry R . V e s e l é h o uveřejnil R o h l e n a ve svých známých „Příspěvcích k floris tickému výzkumu Čech“ v Čas. nár. Mus., odd. přír., 96 : 54 — 66, 1922, 98 : 63 — 72 et 1 3 3 — 139, 1924 a 1 0 6 : 1 — 23, 1931. Sběry F . V e s e l é h o uveřejnil v témž časopise v řadě příspěvků v letech 1 9 2 5 — 31.
66
K O T L A B A : K P E T A S E D M D E S A T IN A M R . V E S E L É H O
inž. Sak, inž. V ojtíšek, inž. Hulakovský aj. K rom ě exkursí pořádá V eselý buď sám nebo častěji pod Sm otlachovým jm énem v ý s t a v y h u b . B yla jich celá řada jednak v budově techniky na K arlově nám ěstí, jednak v Národním domě na V inohradech a dále v různých školách v P raze i na venkově. U rčování zasla ného nebo doneseného m ateriálu do poradny, průvodcovskou službu na výsta vách, zodpovídání dotazů, určování hub, psaní jm enovek atd. prováděl v prvním desítiletí trvání Čs. mykologické společnosti V eselý n ejčastěji skoro sám. H o u b a ř s k é k u r s y a výstavy pořádal na venkově např. v K latovech, Neto-
‘ A
*'•T
% -
liih
^
S
":
r^i i i)í íťrffi" ~i
ř
/
■'"■‘"a
y
^
Ě
V i
i
ftii
W
n
~^. j :
\
ř-
'^MKrť ‘
M
‘
I
'
t
T*M
jt
a fejEt •
fted . R . V eselý v rozm luvě se Z. P ouzarem ve své zahrádce v Soběslavi, 14. V I I . 1954. F o to dr. F . K o tla b a .
licích, M ělníce aj. Proslovil množství přednášek, napsal řadu drobných i větších článků, určoval zásilky hub v poradně a nebylo snad význam nějšího podniku, kterého by se byl nezúčastnil. R . 1928 ve věku 4 4 let se dává zapsat na p ř í r o d o v ě d e c k o u f a k u l t u K U v P raze jako m im ořádný posluchač. Využívá všech volných chvil, kterých jako zam ěstnaný studující neměl mnoho nazbyt, k pilné návštěvě přednášek a cvičení našich předních odborníků, na které rád a vděčně vzpom íná. R . 1935 dosahuje absolu toria; nekoná však rigorosa, od kterých odstupuje, protože n e měl zkoušku z latiny a deskriptivy. Tak nezískává titul doktora přírodních věd, ačkoliv ho měl na dosah ruky a plně by si ho zasloužil. I v tom se projevila V ese lého charakteristická vlastnost — s k r o m n o s t : získal vědomosti a o titul již nestál. V mykologii, kde bylo hlavní těžiště Veselého práce, získal si největší zá sluhy při p o p u l a r i s a c i h o u b a ř s t v í . P ro Československo m ají veliký
67
Č E S K A M Y K O L O G I E 13 (2) 1959
význam jeho „ Č e s k o s l o v e n s k é h o u b y “, které vyšly ve dvou dílech. První díl (lu penaté) vyšel r. 1938 a 1951, druhý (ostatní h ouby) r. 1 946. V ese lého Československé houby se staly velmi srozum itelnou příručkou především pro m ykology-začátečníky. Jejich předností je hlavně to, že autor všechny po pisované druhy sám vesměs znal, a proto je velice v ý s t i ž n ě p o p s a l . K n ížk a má dále jednoduché, avšak velmi instruktivní k r e s b y k e k a ž d é m u d r u h u , což je v naší určovací m ykologické literatu ře zvláštnost zcela o jed i nělá. K onečně další výhodou V eselého knihy je k a p e s n í f o r m á t , takže je možno nosit ji s sebou na exkurse. Používání Československých hub v n e jšir ších vrstvách houbařů-praktiků je nejlepším oceněním V eselého dobré práce. V ětší v ě d e c k o u p r a c í R . V eselého je m onografická studie rodu A m an ita — m u c h o m ů r k a , která vyšla v A nnales m ycologici r. 1 9 3 3 a pak p ře pracovaná r. 1934 v Atlasu hub evropských jako jeho první svazek. T ato práce je stále citována v naší i zahraniční literatu ře o lupenatých houbách. V eselý sám nepopsal v mykologii žádný nový druh; spolu s P i l á t e m popsali Tržc h o lo m a K a v in a e Pil. et. Ves. a S p a ra ssis N ě m e c ii Pil. et V es., oba roku 1932. R . 1947 pojm enovali P i l á t a S v r č e k na Veselého počest jím nalezenou novou hlízenku jako S c le r o tin ia V eselý i Pil. et S v r .* ) P řejem e řediteli Rudolfu Veselému, aby byl ještě mnoho let duševně a tělesně tak čilý, jako doposud a aby psal a m aloval pevnou rukou dál své milé houby. Ad m u l t o s a n n o s ! Seznam mykologických prací R . Veselého. 1920 Jak suší houby na Pacovsku. Čas. čs. Houbařů 1 : 1 7 4 — 175. 1922 Zpráva o činnosti Československé mykologické společnosti. Čas. čs. Houbařů 3 : 1 1 — 12. Choroš rumělkový v Čechách. (Polyporus cinnabarinus Jacq.) Čas. čs. Houbařů 3 : 30. Choroš obrovský (Polyporus giganteus F r .). Čas. čs. Houbařů 3 : 61. Hadovka psí. Mutinus cariinus (H uds.). Čas. čs. Houbařů 3 : 6 6 . * * ) Lencovník březový. (Lenzités betuliria L .). Čas. čs. Houbařů 3 : 6 6 — 67. Pýchavka bradavčitá. Lycoperdon gemmatum Batsch. Čas. čs. Houbařů 3 : 67. K uřátka jedlová. Clavaria abietina Pers. Čas. čs. Houbařů 3 : 70. Měcháč písečný. Pisolithus arenarius Alb. Schw. Čas. čs. Houbařů 3 : 72. Kuřátka hřebenitá. Clavaria cristata Holmsk. Čas. čs. Houbařů 3 :7 4 . Hvězdice čtyřlaločná (Geaster fornicatus H uds.). Čas. čs. Houbařů 3 : 77. Pýchavka dlabaná. Lycoperdon coelatum B ull. Čas. čs. Houbařů 3 : 78. Pýchavka ježatá. Lycoperdon echinatum Pers. Č as. čs. Houbařů 3 : 81. Prášivka černavá (Bovista nigrescens Pers.). Čas. čs. Houbařů 3 : 106. Prášivka šedá (Bovista plumbea P ers.). Čas. čs. Houbařů 3 : 108. Hvězdice Schmidelova (Geaster Schmideli V itt.). Čas. čs. Houbařů 3 : 110. Bedla cibulková (Lepiota cepaestipes Sow .). Čas. čs., Houbařů 3 : 110. Hvězdice smrková (Geaster coronatus Sch áff.). Čas. čs. Houbařů 3 : 112. 1924 Coprinus sterquilinus (F r .), hnojník smetištní. Čas. čs. Houbařů 4 : 24. Kruhatka kruhatá, D aldinia concentrica Bolt. Čas. čs. Houbařů 4 : 24. Tloustnice kulovitá. Sarcosoma globosum Schm. Čas. čs.. Houbařů 4 : 68 — 69. Starší názor na smrže [M orchella], Čas. čs. Houbařů 4 : 88. Šupinovka nádherná (Pholiota spectabilis F r.). Čas. čs. Houbařů 4 : 124. *) P i l á t A. et S v r č e k M .: Sclerotinia Veselýi sp. n., nová hlízenka rostoucí na přesličce v Čechách. Čes. Mykol. 1 : 4 2 — 45, 1947. * * ) Tento a všechny následující články t tohoto roku ilustroval J. K u č e r a .
68
K O T L A B A : K P Ě T A S E D M D E S Á T I^ ]« R. V ESELÉH O
1925 Z potulek [O houbách z různých míst Čech], Čas. čs. Houbařů 5 : 35 — 36. Ř asnatka zední. — Plicaria muralis Sow. Čas. čs. Houbařů 5 :4 4 . Deštice síťnatá. — Discina reticulata Grev. Čas. čs. Houbařů 5 : 55 — 56. Muchomůrka císařská, císařka či králůvka [Amanita caesarea], — Čas. čs. Houbařů 5 : 7 0 —71. Muchomůrka červená [Amanita m uscaria]. Čas. čs.. Houbařů 5 : 71. Za prof. Dr. Františkem Bubákem. Čas. čs. Houbařů 5 :7 3 —74. Čirůvka pětidílná — Tricholom a quinquepartitum Fr. Č as. čs. Houbařů 5 : 81. Výstava hub. Čas. čs. Houbařů 5 : 8 4 — 86. Baňka dutá či vosková. (Pustularia vesiculosa B u ll.). Čas. čs. Houbařů 5 : 87 — 88. Boltcovitka bezová [Auricularia sambucina]. Čas. čs. Houbařů 5 : 92 — 93. Dřevnatka parohatá. — X y laria hypoxylon L. Čas. čs. Houbařů 5 : 1 1 5 — 117. 1926 Strm ělka kapustová. (Clitocybe decastes F r.). Čas. čs. Houbařů 6 : 1 5 — 16. 1927 Čirůvka špinavá. — Tricholoma sordidum Schm. Čas. čs. Houbařů 7 : 28 — 29. Kačenka náprstkovitá [Verpa digitaliform is]. Čas. čs. Houbařů 7 :4 1 —42. Holubinka běločerná (Russula albonigra K rom b.). Čas. čs. Houbařů 7 :7 3 —74. Nový případ otravy muchomůrkou zelenou [Amanita phalloides], Čas. čs. Houbařů 7 : 1 0 8 — 109. Muchomůrka červená (Amanita muscaria L .). Č as. čs. Houbařů 7 : 1 5 0 — 153. 1928 Picoa Carthusiana Tul., hlíznatka černá. Čas. čs. Houbařů 8 : 33 — 35. 1929 Lošák ježatý [Hydnum cirrhatum ]. Čas. čs. Houbařů 9 : 2 — 3. Lanýž letní [Tuber aestivum]. Čas. čs. Houbařů 9 : 33 — 35. 1930 Houby v okolí Soběslave. 48 p., Praha. 1932 P ilát A. et Veselý R .: O novém druhu kotrče z K rkonoš: kotrči Němcově, Sparassis Němecii sp. n. Čas. čs. Houbařů 12 : 9 7 — 100. P ilát A. et Veselý R .: Species nova vernalis generis Tricholom a, T . K avinae sp. n. Ann. mycol. 30 : 4 7 6 - 4 7 7 . 1933 Pýchavka hnědá — Lycoperdon spadiceum Pers. na stepích v okolí pražském. Čas. čs. Houbařů 13 : 1 2 - 1 4 . Revisio critica Amanitarum europaearum, Ann. mycol. 31 : 209 — 304, tab. 8 — 25. [Ref. in Čas. čs. Houbařů 13 : 133 — 134], P ilát A. et Veselý R .: De Lentino suavissimo Fries. Bull. Soc. mycol. France 49 : 225 — 229. 1934 Amanita — Muchomůrka. Atlas Hub evrop. 1 : 1 — 80, 40 photo. 1937 O žampionech [Psalliota)] Naší Přírodou 1 :2 7 — 28 et 62 — 64, 3 fig .*) Jehnědka olšová (Ciboria amentacea B alb .). Naší Přírodou 1 : 146,1 fig. M ájovka [Tricholoma gambosum]. Naší Přírodou 1 : 1 8 3 — 184, 2 fig. Opěnka [Pholiota m utabilis]. Naší Přírodou 1 : 222 —223, 1 fig. O houbařích a houbách [Boletus], Naší Přírodou 1 : 298 — 300, 3 fig. O houbách hříbkovitých [Boletaceae], Naší Přírodou 1 : 345 — 346, 5 fig. O satanu [Boletus satanas]. Naší Přírodou 1 : 389, 1 fig. Nej jedovatější naše houba [Amanita phalloides]. Naší Přírodou 1 : 461 —462, 4 fig. Šťavnatka zimní březnová či březnovka [Camarophyllus marzuolus]. Naší Přírodou 1 : 9 9 — 100, 1 fig. *) Dále jsou citovány
jenom
kresby
R.
Veselého,
nikoliv fotografie apod. jiných.
69
Č E S K A M Y K O L O G I E 13 (2) 1959
O lanýži [Tuber, Scleroderma], Naší Přírodou 1 : 5 0 0 — 501, 2 fig. O bedlách [Lepiota procera, L. rhacodes]. Naší Přírodou 1 : 508, 2 fig. O holubinkách [Russula drimeia, R . virescens]. Naší Přírodou 1 : 5 8 0 — 581, 1 fig. Zelenka a havelka [Tricholoma equestre, T . portentosum]. Naší Přírodou 1 : 625 — 626, 2 fig. Houbaři-znalci [Tricholoma nudum, T . personatum]. Naší Přírodou 1 : 706 —707, 1 fig. Hvězdice [Geaster stellatus, G. fornicatus, G. m inimus]. Naší Přírodou 1 : 7 8 8 — 789, 2 fig. Houby v zimě [Collybia velutipes]. Naší Přírodou 1 : 903 —904. 1938 Choroš lesklý [Polyporus lucidus]. Naší Přírodou 2 : 2 6 —27, 1 fig. První jarn í houby [Collybia tenacella, C. conigena]. Naší Přírodou 2 : 103, 1 fig. Palička [Tulostoma brum ale]. Naší Přírodou 2 : 141, 1 fig. Hlízenka sasanková [Sclerotinia tuberosa]. Naší Přírodou 2 : 1 8 5 — 186, 1 fig. Ucháč [Gyromitra gigas]. Naší Přírodou 2 : 221 — 222, 1 fig. Několik našich podezřelých hub [Boletus satanas, Amanita regalis, A. pantherina, A. muscaria, Hygrophorus conicus etc.]. Naší Přírodou 2 : 2 5 8 — 259. Šupinovka ranná [Pholiota praecox]. Naší Přírodou 2 : 301, 1 fig. Zlo a dobro muchomůrek [Amanita muscaria, A. spissa, A. rubescens]. Naší Přírodou 2 : 3 4 2 — 344, 2 fig. Čirůvka obrovská [Tricholoma colossus]. Naší Přírodou 2 : 423 — 424, 1 fig. Pstřeň [Fistulina hepatica]. Naší Přírodou 2 :4 6 4 —465, 1 fig. Holubinka osmahlá [Russula adusta]. Naší Přírodou 2 : 502, 1 fig. Holubinka černající [Russula nigricans]. Naší Přírodou 2 : 579 — 580, 2 fig. Čechratka černohuňatá [Paxillus atrotom entosus]. Naší Přírodou 2 : 618 — 619, 1 fig. Houba „M aggi“ [Paxillus involutus]. Naší Přírodou 2 : 6 1 9 — 620, 1 fig. Písečník tlustonohý [Pisolithus crassipes]. Naší Přírodou 2 : 6 6 0 — 661, 1 fig. Hřib na hřibu [Boletus — teratologie]. Naší Přírodou 2 : 661. Dvě zmrzlé sestřičky [Limacium lucorum, L. vitellum ]. Naší Přírodou 2 : 746 — 747, 2 fig. Choroš troudový [Polyporus fomentarius]. Naší Přírodou 2 : 789 — 790, 2 fig. Pýchavka dlabaná [Lycoperdon caelatum ]. Naší Přírodou 2 : 825 — 826, 1 fig. Choroš pohárkový [Polyporus perennis]. Naší Přírodou 2 : 869 — 870, 1 fig. Choroš březový [Polyporus betulinus]. Naší Přírodou 2 :9 0 4 —905. Československé houby. I. Lupenaté. Ed. 1, 234 p., Praha. 1939 Dřevnatka mnohotvárná [X ylaria polym orpha]. Naší Přírodou 3 : 65 — 66, 2 fig. Kačenka česká [Verpa bohémica]. Naší Přírodou 3 : 108, 1 fig. K ališník obecný [Acetabula vulgaris]. Naší Přírodou 3 : 145 — 146, 2 fig. K lihatka černá [Bülgaria polymorpha]. Naší Přírodou 3 : 228 —229, 1 fig. Penízovka šišková [Collybia conigena]. Naší Přírodou 3 : 2 6 6 — 267, 1 fig. Muchomůrka slámožlutá [Amanita junquillea]. Naší Přírodou 3 :3 4 7 — 348, 1 fig. Ryzec peprný [Lactarius piperatus]. Naší Přírodou 3 : 387 — 388, 1 fig. K yjanka Herkulova [Clavaria p istillaris], Naší Přírodou 3 : 427, 1 fig. Kropenatec zvoncový [Panaeolus cam panulatus]. Naší Přírodou 3 : 466, 1 fig. Klouzek Boudierův [Boletus Boudieri]. Naší Přírodou 3 : 544 — 545, 1 fig. Hnojník vejčitý [Coprinus ovatus]. Naší Přírodou 3 : 585 — 586, 1 fig. Čirůvka mýdlová [Tricholoma saponaceum]. Naší Přírodou 3 : 6 2 5 — 626, 1 fig. Mlženka [Clitocybe nebularis]. Naší Přírodou 3 : 6 6 4 — 665, 1 fig. Čirůvka dvoubarvá [Tricholoma personatum]. Naší Přírodou 3 : 7 4 3 — 744, 1 fig. Sazovka kruhatá [Daldinia concéntrica]. Naší Přírodou 3 : 781 — 782, 1 fig. Choroš pestrý [Polyporus versicolor]. Naší Přírodou 3 : 941 — 942. 1940 Boltcovitka bezová [Auricularia sambucina]. Naší Přírodou 4 : 26 — 27, 1 fig. Dřevomorka domácí [Merulius lacrym ans]. Naší Přírodou 4 : 1 0 6 — 108, 1 fig. Outkovka rumělková [Trametes cinnabarina]. Naší Přírodou 4 : 1 4 3 — 144, 1 fig. Lakovka obecná [Laccaria laccata]. Naší Přírodou 4 : 226 —227, 1 fig. Nejchutnější holubinky [Russula cyanoxantha]. Naší Přírodou 4 : 4 2 8 —429, 1 fig. Ryzec ryšavý [Lactarius rufus]. Naší Přírodou 4 :4 6 7 —468, 1 fig. Ryzec pravý a huňatý [Lactarius deliciosus, L. torminosus]. Naší Přírodou 4 : 548 — 549, 2 fig. Pýchavka obecná [Lycoperdon gemmatum]. Naší Přírodou 4 : 6 6 4 — 665, 1 fig.
70
K O T L A B A : K P E T A S E D M D E S A T IN A M
R. V ESELÉH O
Dubovnik [Polyporus frondosus]. Naší Přírodou 4 :8 6 7 —868. O říš a kotrč [Polyporus umbellatus, Sparassis crispa]. Naší Přírodou 4 : 942 — 943, 1 fig.
1941 Choroš plochý [Polyporus applanatus]. Naší Přírodou 5 : 6 2 — 64, 1 fig. M asečník kulovitý [Sarcosoma globosum], Naší Přírodou 5 : 104 — 105, 1 fig. Slušný pes a houby [Pes upozornil na Pleurotus ostreatus]. Naši Přírodou 5 : 145 — 146, 1 fig. K lanolístka [Schizophyllum commune]. Naší Přírodou 5 : 1 8 6 — 187, 1 fig. Syrovinka [Lactarius volemus]. Chvilky v Přírodě 1941 : 9 9 — 100, 1 fig. Hnojník inkoustový [Coprinus atram entarius]. Chvilky v Přírodě 1941 : 1 3 2 — 133, 2 fig. Pošvatka obecná [Amanitopsis vaginata]. Chvilky v Přírodě 1941 : 1 5 6 — 157, 2 fig.
1942 Outkovka vonná [Trametes suaveolens]. Chvilky v Přírodě 1942 : 93 —94, 1 fig. Anýzka [Clitocybe odora]. Chvilky v Přírodě 1942 : 138, 1 fig.
1944 Choroš zimní [Polyporus brum alis]. Chvilky v Přírodě 1944 : 119, 1 fig. Outkovka borová [Trametes pini]. Chvilky v Přírodě 1944 : 1 5 7 — 159, 3 fig.
1945 Strm ělka číšovitá [Clitocybe cyathiform is]. Chvilky v Přírodě 1945 : 161, 1 fig.
1946 Československé houby. II. Chorošovité a další stopkovýtrusé, vřeckaté. Ed. 1, 153 p., Praha. Škůdce jehličnanů [Trametes pini var. abietis]. Chvilky v Přírodě 1946 : 1 5 7 — 158, 1 fig.
1947 Trsnatec sírový — G rifóla sulphurea (B u ll.) Pilát. Čes. Mykol. 1 : 1 1 — 14. Písečník tlustonohý, Pisolithus crassipes D . C. Čes. Mykol. 1 : 87 — 83.
1948 Slizák lepkavý [Gomphidius viscidus]. Chvilky v Přírodě 1 9 4 8 :1 3 5 — 137, 1 fig. K yjanka jazýčková [Clavaria ligula]. Chvilky v Přírodě 1948 : 152, 1 fig. Spálenka skořepatá (U stulina vulgaris Tul., Hypoxylon ustulatum B u ll.). Čes. Mykol. 2 : 4 6 —48, 1 fig.
1949 Naše žaludice (Disciseda compacta Czern. a. D. circumscissa B . et C .). Čes. Mykol, 3 : 4 5 —49, 2 fig. Prášivka plstnatá [Bovista tomentosa (V itt.) de Toni] na Slovensku. Čes. Mykol. 3 : 72 — 73.
1950 Hřib krvavý — Boletus sanguineus Fr. ex W ith. Čes. Mykol. 4 : 9 — 11. Ouško hnědé [Otidea auricula (Schaeff.) Cooke], Čes. Mykol. 4 : 4 4 —45.
1951 Československé houby- I. Lupenaté. Ed. 2, 233 p., Praha.
1957 Příspěvek k biologii masečníku kulovitého — Sarcosoma globosum (Schmid) Rehm . Čes. Mykol. 11 : 30 — 32, 1 tab. color, no. 25. Troudnatec pásovaný — Fomes piniocola (Sow. ex F r.) G ill. Čes. Mykol. 11 : 228 — 229, 1 tab. color, no. 2 8 .*)
1959 Čarodějné kruhy na louce [Leucopaxillus giganteus]. Živa 45 [7 ser. nov.] : 4 6 — 47.
*) Ve 12. roč. Čes. Mykol. (3. číslo) uveřejnil R . Veselý r. 1958 barevnou tabuli č. 31 — H ym en o c h a ete M ou g eotii (F r.) Cooke.
71
Č e s k á m y k o l o g i e 13 (2) 1959
Zusammenfassung D er M ykologe R u d o l f V e s e l ý wurde am 16. April 1884 in Soběslav (Südböhm en) als Sohn eines Landw irtes geboren. In seinem G eburtsort besuchte er die Lehrerbildungsanstalt. Nach Abschluß der Ausbildung arbeitete er als L ehrer und später als D irektor in V olksschulen. Seit 1904 u nterrichtete er im
k
jUW KĚIĚm
H k i
*
4Evl
•
'
‘‘
‘
fle d . R . V eselý u keře bezu S am b u cu s ra cem o sa v ar. ten u ifo lia s rozdřípeným i listy v lese n a h rad išti „ S v á k o v “ u Soběslavi, 21. V I I . 1957. F o to dr. A. P ilá t.
B ezirk Pelhřim ov, seit 1920 in Prag. Seit 1939 lebt er im R uhestand in Soběslav. Im Jah re 1921 gründete er gemeinsam mit D r. F . Sm otlacha die T s c h e c h o s l o w a k i s c h e m y k o l o g i s c h e G e s e l l s c h a f t , als deren Sekretär er 10 Jah re arbeitete. In dieser G esellschaft hielt er viele Fachvorträge, daneben widmete er sich der Pilzbestimmung in der B eratungsstelle, veranstaltete viele Pilzausstellungen und unternahm zahlreiche mykologische Exkursionen in die P rager Umgebung. R . V eselý hat sich um die P o p u l a r i s i e r u n g der M ykologie sehr ver dient gemacht. E r veröffentlichte viele kleinere und größere A rtikel, die er oft selbst illustrierte. Sie erschienen hauptsächlich in den Zeitschriften „Č asopis československých h o u bařů “, „N aší p řírod ou “, „Chvilky v p říro d ě“ und „Česká m ykologie“. Sein Hauptwerk ist „ Č e s k o s l o v e n s k é h o u b y I. (1938, 2.
72
P IL Á T : V Z A C N É JS I K Y JA N K O V IT É
h o u by
ed. 1 9 5 1 ), I I . ( 1 9 4 6 ) “ , in dem jede A rt durch eine einfache Zeichnung dargestellt ist. D ieses W erk ist in der tschechoslow akischen mykologischen L iteratu r in seiner A rt einzig dastehend. D ie einzige größere w issenschaftliche A rbeit R . Veselýs ist die M o n o g r a p h i e d e r G a t t u n g W u l s t l i n g e (A m a n ita ), die im Ja h re 1933 in ,,A nnales m ycologici“ erschien und im Ja h re 1 9 3 4 in „Atlas hub evropských“ bearbeitet wurde. M it A. P ilát hat R . V eselý T r ic h o lo m a K a v in a e Pil. et Ves. und S p a ra ssis N ě m e c ii Pil. et Ves. beschrieben. Zu E h ren V eselýs wurde eine neue A rt S c le r o tin ia V eselý i Pil. et Svr. benannt. R . V eselý ist trotz seines hohen A lters körperlich und geistig sehr rege und arbeitet noch fleißig. Außer der M ykologie beschäftigt er sich noch mit Lepidopterologie, B otanik der G efäßp flanzen und mit Conchyliologie. D ie tsche choslow akischen M ykologen wünschen R . V eselý G esundheit und R uhe für w eitere Jah re fruchtbarer A rbeit. A d m u l t o s a n n o s !
Vzácnější kvjankovité houby nalezené v Čechách r. 1958 Species rariores C lavariacearum in Bohemia anno 1958 lectae A lb ert P ilát Autor přináší vyobrazení a poznámky k vzácnějším druhům kyjankovitých hub, které dostal během r. 1958 k určení od různých českých mykologů, hlavně však od dr. E. W ichanského z Kinského sadů v Praze. Auctor icones et adnotationes ad species rariores C lav a riacearu m in Bohemia anno 1959 lectas, affert. M aterialia praesertim a Doctore E. W ichanský e horto publico „Kinského sady“ dieto, Pragae, determinationis causa obtinuit.
R o k 1958 byl na houby celkem chudobný. Teprve pozdě na podzim se o b je vily ve větším množství, a to hlavně pozdně podzimní druhy. Protože však valná část kyjankovitých hub fruktifikuje pozdě, dostaly se mi do rukou četné vzácné a zajím avé druhy. V době, kdy jsem připravoval svou práci „P řehled hub kyjankovitých-C lavariaceae se zvláštním zřetelem k československým druhům — Ü bersicht der europäischen C lavariaceen unter besonderer Berücksichtigung der tschechoslow akischen A rten “ (S b o rn ík N ár. musea v P raze vol. 14B pp. 129 až 256, tab. X V II — X L V II I, 1 9 5 8 ), neměl jsem tyto druhy po ruce a proto jsem jejich snímky nezařadil, nebo jsem zařad il obrazy méně vhodné, protože jsem tehdy neměl lepší m ateriál k dispozici. Letos donášel mi celý rok kyjankovité houby hlavně dr. E. W i c h a n s k ý . Sb íral je většinou v K inského sadech v P raze nebo na jiných lokalitách v blízkém okolí Prahy. D ěkuji mu za to srdečně a zároveň vyslovuji svůj obdiv nad jeho pílí a trpělivostí, bez níž nelze tyto drobné houby v přírod ě nalézt. Protože mi donášel plodnice zcela čerstvé, mohl jsem nejlepší z nich pohodlně ofotografovat. V ětší část snímků je p řip ojena k této práci. O bsáhlý a zvlášť cenný m ateriál kyjankovitých hub jsem dostal od dr. M . S v r č k a a dr. J. K u b i c k y , k teří v roce 1958 se třik rát vypravili za houbam i do Belanských T ater. Pozdně podzimní cesty, je jíž výsledky byly zvlášť bohaté, se zúčastnil také s. B . V y t o u š, prep arátor botanického oddě lení a s . B. H ř e b í k o v á . O bsáhlý m ateriál, který mi před ali ke zpracování čerstvý, jsem zpracoval a výsledky uveřejním v práci „K yjankovité houby z B e-
Č E S K A M Y K O L O G I E 13 (2) 1959
P terula inultifida F r . — Š t ě t i n á č e k m n o h o k 1 a n n ý. D olní Jir č a n y u P rah y . 26. X . 1958 sbíral dr. E . W ich an sk ý . — D olní J ir č a n y prope P rag am , 26. X . 1958 ad acus e t ram ulos P ic e a e ex celsae ad terram D r. E . W ichan sk ý legit. P h o to A . P ilá t.
lánských T ater —C lavariaceae e montibus T a tra Belaěnsis C arpatorum C entralium “ ve Sborníku Nár. musea v P raze 15B, sešit 2, 1959. Pterula inultifida F r . — Š t ě t i n á č e k m n o h o k l a n ý . Cf. P i l á t , A cta Mus. nat. Pragae 14B : 146, 1958. [Fig. p. 7 4 — 75] T ato vzácná a zajím avá houba roste v lesích na zemi na nahrom aděných vět vičkách smrkových, prom íšených jehličím . O bjevuje se většinou ve větším m nož ství pohrom adě. Sám jsem ji v přírod ě nikdy nenalezl. P roto jsem byl velmi po těšen bohatým m ateriálem , který mi donesl dr. E. W ichanský ze smrkového lesa u D olních Jirča n nedaleko Prahy 26. X . 1958. N ěkteré plodnice jsou vyobrazeny na připojených snímcích. Je to kyjankovitá houba, drobná a velmi jem ná, od base rozvětvená. Je jí větve ční hustě vedle sebe kolmo vzhůru. Plodnice, jež jsou 1 — 4 cm vysoké, jsou větši nou nahloučeny v hustých trsech vedle sebe, takže jednotlivé plodnice před vy preparováním nejsou ani patrné. Je jich tenké větve, sotva 1 mm tlusté, jsou n a hloučené. B arva živých plodnic je zprvu bělavá až bledě naokrovělá, uschlé jsou tmavší, hnědavé až i hnědé. D robné, bezbarvé a hladké výtrusy m ěří 5 — 6,5 X X 3,5 — 4 Hyfy jsou dimitické, 3 — 6 p tlusté, skeletové více tlustostěnné. C h a rakter plodnic je dobře patrný na fotografiích, hlavně na zvětšeném snímku.
74
P IL Á T : V Z Á C N É J S I K Y JA N K O V IT É H O U B Y
II& "''■ v; ^
**• « ViT 1 r w ^
^¿fh^'\'
W&Stobám^^ĚlĚJdtíĚFJjjOr
..IHÍSriI
¿ W S JÁ J ■i y f j y ^ d M
j^l
w
U
vllff ‘*/tft- ^(M fr
S
Ř
JmfflllM^^raMPralgl«
lij
il
t Ěm JW
IÍsjPiSb
P terula m ultifida F r . — Š t ě t i n á č e k m n o h o k l a n n ý . D olní Jir č a n y u P ra h y , 26. X . J9 5 8 sb íral dr. E . W ich an sk ý . — D olní Jir č a n y prope P rag am , 26. X . 1958 ad acu s e t r; mulos P ic e a e ex celsae ad terram in silva D r. E . W ich an sk ý legit. P h oto A . P ilá t.
R am aria apiculata (F r.) D o n k . — K u ř á t k o p ř i š p i č a t ě l é . Cf. P i l á t , A cta Mus. nat. P ragae 14B : 166, 1958. [Fig. tab. I.] Jed en v mála druhů kuřátek, které rostou na dřevech. Jeho podhoubí žije v trouchnivém dřevě smrkovém, hlavně v pařezech . Plodnice se tvoří bud přímo na pařezech nebo v těsné jejich blízkosti a podhoubím jsou se dřevem spojeny. Jsou v mládí krém ově okrové, pak tmavší, okrově hnědé, a což je zvlášť nápadné, pokud jsou mladší a šťavnaté, pom ačkáním špinavě zelenají. T o to zelené zb ar vení však není příliš intenzivní a starší plodnice n ezelen ají vůbec. K onsistence dužniny je dosti tuhá a pružná a proto jsou méně lámavé než většina druhů rodu R a m a r ia S. F . G ray. Výtrusy jsou elipsoidní, 7 — 9 X 3,8 — 5 fx veliké, bledě okrové, jem ně bradavčitě drsné až skoro hladké. Není to druh příliš vzácný, ale také nikoliv hojný a skoro nikdy se nevyskytuje na lokalitě ve větším množství pohrom adě. Pěkně vyvinutou plodnici, která je vyobrazena na připojené fotografii, nalezl na smrkovém pařezu u Dolních Jirčan nedaleko P rahy 26. X . 1958 dr. E. W ichanský.
99
Če
s k a
m y k o l o g ie
13 (2) 1959
R am aria m airei D o n k . — K u ř á t k o M a i r e o v o . Cf. P i l á t , A cta Mus. nat. P ragae 14B : 178, 1958. [Fig. tab. I.] Tento druh je v Československu pom ěrně dosti rozšířen z roviny až vysoko do hor, kde vystupuje skoro až k hranici lesa. N ení však nikde hojný. P lodnice nacházím e většinou jen ojediněle. Je dosti prom ěnlivý tvarem i zbarvením . M ladé plodnice se od dospělých značně liší, podobně jako u většiny velkých masitých druhů kuřátek. V literatu ře (i n aší) bývá většinou uváděn pod jménem C la v a ria ( R a m a r ia ) p a llid a sensu B r e s a d o l a a R i c k e n . C la v a ria p a llid a B e r k e l e y et C u r t i s 1869 však není totožná s tímto druhem [patří pravděpo dobně k R a m a rio p s is k u n z ei ( F r .) D onk.] a proto D onk 1933 přezval R a m a r ia p a llid a sensu B res. a R ick en na R a m a r ia m a irei D onk. K onečky mladých plod nic bývají nadechle bledě lilákové nebo n ačervenalé; toto zbarvení se však brzo ztrácí a dospívající i dospělé plodnice jsou celé jed notně bledě okrově žluté. T ře š ňová část bývá značně tlustá, stejně jako větve prvního stupně a podobně jako ostatní více nebo méně nápadně podélně vrásčité. Výtrusy jsou bledě zbarvené, jem ně drsné, podlouhle elipsoidní a značně veliké, 1 0 — 16 X 4 — 6 fi. Jed na do spělá plodnice, kterou nalezl v lese u V oznice nedaleko D ob říše 5. X . 1958 dr. E. W ichanský, je vyobrazena na připojen é fotografii. R am aria gracilis ( F r . ) Q u é l . — K u ř á t k o n ě ž n é . Cf. P i l á t , Acta Mus. nat. P ragae 14B : 162, 1958. [Fig. tab. I.] P rostředně veliký druh, jehož plodnice jsou zprvu bílé, pak trochu hlínově nahnědlé, hlavně odspodu, později až kožově žluté nebo bledě okrové, s pom ěrně slabě vyvinutou třeňovou částí, dosti bohatě rozvětvené, na dolejšku s nápad nými bílými provazci myceliovými. C elá plodnice za živa voní dosti intensivně po a n ý z u, čímž je tento druh nápadný a snadno poznatelný. Bohužel však plod nice zcela mladé a zaschlé, a pak ty, které se pomalu vyvinovaly pozdě na podzim za studeného počasí, nevoní skoro vůbec. Ty možno pak snadno zam ěnit s jiným i podobnými druhy, např. i s L e n t a r ia m ic h e n e ri (B . et C .) C orner, která však má výtrusy zcela bezbarvé a hladké. K u řátko něžné, jako druh rodu R a m a r ia S. F. G ray, má výtrusy zbarvené a bradavčité. Jsou však zbarvené jen velmi slabě bledě žlutavě okrově, takže někdy pod mikroskopem vypadají skoro bezbarvě a jejich bradavčitost je jen nepatrná, takže jsou skoro hladké a 5 — 7 X 3 — 4 /j. veliké. P rach výtrusný je krémově žlutavý. Rovněž mladé plodnice se od dospě lých značně liší. Je to tedy druh dosti proměnlivý, který může být snadno zam ě něn s jiným i. R oste na zemi v jehličnatých lesích z roviny až vysoko do hor, kde vystupuje místy skoro až k hranici lesa. Je roztroušeně rozšířen patrn ě v celém mírném pásu severní polokoule a byl zjištěn také v Jižn í A ustrálii, kde roste pod P in us r a d ia la a P. insignis, a kam byl patrně zavlečen. K rásně vyvinuté plodnice, z nichž některé jsou vyobrazené na připojen é foto grafii, nalezl ve smrčině u Sliače na Slovensku 1. X I I . 1958 ing. K a rel K ř í ž . Byly čerstvé a dobře vyvinuté, ale když jsem je dostal, vůbec po anýzu nevoněly. Vyrostly asi dva dny před napadnutím sněhu a vyvíjely se patrně za studeného počasí a po dlouhou dobu. Jin ak však makroskopisky i mikroskopisky byly shodné s oněmi, jež 4. X . 1958 sbíral v Belanských T atrách v Holubyho dole dr. M . S v r č e k , jenž mi zaslal a jež voněly po anýzu velice intenzivně a velmi nápadně. Clavariadelphus ligula ( F r . ) D o n k — K u ř á t o v n í k s t u ž k o v i t ý . Cf. P i l á t , A cta Mus. nat. P ragae 14B : 188, 1958. [Fig. p. 77] Zajím avou abnorm ální formu tohoto druhu, který u nás je dosti hojný — 76
P IL Á T : V Z A C N E JS I K Y JA N K O V IT É H O U B Y
alespoň v některých k rajin ách — nalezl dr. E. W i c h a n s k ý ve smrčině u D olních Jirč a n nedaleko Prahy 2. X I . 1958. Je vyobrazena na připojené foto g rafii. Tyto abnorm álně vyvinuté plodnice jsou skoro neplodné a pozoruhodné hlavně tím, že některé jsou na temeni skoro uťaté a m ají náběh k vytváření klo boučků, asi podobně jako C la v a r ia d e lp h u s tru n catu s (Q u é l.) D onk. V yobrazené plodnice vyrostly za dosti studeného počasí. M ělo-li toto vliv na jejich podivné
U Ě B F f ••-*’:*«
( H F fv
-w
■ lí
m
9 L v.
B
¿ f T
v
m m H
-i
j n
H
I I á
>/■•', ■ V ■ Jm m
-
f
'
: H
M
v
l
J
M H L
A
A
fl .
A
Clavariadelphus ligula (F r.) D o n k — K u ř á t k o v n í k s t u ž k o v i t ý . V e sm rčině u D o l n ích J ir č a n nedaleko P ra h y 2. X I . 1958 sb íral dr. E . W ich an sk ý . A bnorm ální form a. — I n pieeto prope D olní Jir č a n y hau d procul P rag am ad terram 2. X I . 1958 D r. E . W ich an sk ý legit. Specim in a abn orm alia. P h o to A . P ilá t.
utváření, nebo jd e-li dokonce o nějakou virosu, nemohu říci. R ozhodně však n e jsou napadeny žádným houbovým parasitem , ani hmyzem, neboť po cizích orga nism ech jsem v nich m arně pátral. Plodnice jsou statnější a hlavně tlustší, než norm álně vidíváme u tohoto druhu. I když jsou skoro neplodné, přece několik výtrusů jsem nalezl, a ty byly zcela norm ální, 9 — 12 X 4 — 5 /u veliké. C la v a r ia d e lp h u s lig u la ( F r .) D onk je ro zšířen patrně v celém mírném pásu severní polokoule a roste hlavně v lesích jehličnatých na zemi na jehličí. N ě k teří au toři jej udávají také z lesů listnatých, není však jisté, zda nejd e o zá měnu se zakrslým i plodnicem i C la v a r id e lp h u s p istilla ris ( F r .) D onk. Sám jsem kuřátkovník stužkovitý nikdy v listnatých lesích nenalezl a také herbářové do klady, které jsem ohledával, všecky měly na basi zarostlé smrkové jehličí. Typhula p hacorrhiza F r . — P a l u š k a h l í z k a t á . Cf. P i l á t , A cta Mus. nat. P ragae 14B : 195, 1958. [Fig. tab. I I I .] Tento největší druh celého rodu je zároveň také n ejh o jn ější — alespoň ve skle-
77
Če
s k á
m y k o l o g ie
13 (2) 1959
rotiovém stadiu. Jeho nápadná sklerotia (S clero tiu m scu tella tu m ) naleznem e skoro všude na spadaném listí celé řady listnatých stromů, ale také na odum ře lých bylinách dvouděložných a na travách, a to od ja ra až do podzimu. Jsou 2 — 6 X 1 ,5 — 3,5 mm veliká, obyčejně zploštělá, elipsoidně pecičkovitá až okrouhlá, někdy na okraji i laločnatá, v mládí bledá, pak kožově hnědá, někdy s odstínem oranžovým, posléze tm avohnědá, hladká, ve stáří trochu vrásčitá.
R^-
BBFak '
Bb
„i
kj H
wě IB M
lW
fl
SBkil Wám
> , W tB B B M Ě H Ě Ě
h Sj
( ■ mO l
w
I
S
SHv. J H .
S V J|
MM
Jm B m h K J™
Clavulinopsis helvola (F r.) Corner f. geoglossoides (Corner) — K y j o v e c o s t n o v ý t r u s ý j a z o u r k o v i t ý . Mezi trav o u v K in sk éh o sadech v P raze 12. X . 1958 sb íral dr. E . W i ch an sk ý . — L oco gram inoso ad terram in horto publico „ K in sk éh o sad y“ dieto, P rag ae, 12. X . 1958 D r. E . W ich an sk ý legit. P h o to A . P ilá t.
Tvoří se na povrchu listů a jsou k nim připojena kratičkou, ale zřetelnou tm avo hnědou až červenohnědou s t o p e č k o u . Na podzim bývají částečně uvol něná, protože do té doby většinou listy jsou již značně ztrouchnivělé. Za p říz n i vých povětrnostních podmínek na podzim, hlavně v říjnu, počnou fruktifikovat. Z každého sklerotia vyroste jedna (vzácně kdy 2 — 3 ) nitkovitě kyjovitá, 3 až 14 cm dlouhá plodnice, která má plodnou část dosti zřeteln ě rozlišenou od třeňovité části neplodné. Plodná část bývá 0 ,5 — 1 mm tlustá, stopka 0 ,3 —0 ,8 mm, při čemž délka je jí je většinou odvislá od toho, jak hluboko ve vrstvě listů sklerotium leží. N ajiti plodnice v přírodě je velmi obtížné, neboť jsou nenápadné a rychle pomíjivé. Fotografie plodnic tohoto druhu z přírody jsem v literatu ře, kterou mám k disposici, nikde nenalezl a sám jsem také fruktifikovat tento druh v přírodě nikdy neviděl. B yl jsem proto velmi potěšen, když mi bohatý m ateriál plodnic donesl 14. X . 1958 z Kinského zahrady v P raze s. dr. E. W ichanský. Vidíme jej z části na p ři pojených dvou sním cích; na jednom z nich je hrom ádka listů, z níž vyrůstá m nož ství plodnic, a na druhém jsou vypreparované plodnice i se sklerotii, z nichž
78
H
H H H ■ H H
m
P IL Á T : V Z Á C N Ě JŠ Í
k y ja n k o v it é
h o u by
vyrůstají. Výtrusy tohoto druhu jsou tvarem dosti prom ěnlivé, elipsoidní až válcovitě elipsoidní, na jedné straně zploštělé, tenkostěnné, bez kapek, 1 0 — 15 X X 4 ,7 fi veliké. Houba je rozšířena v celém mírném pásu severní polokoule, ale je jí plodnice naleznem e v h erbářích jen spoře. T ře ň nese na povrchu kaulocystidy, jež jsou 30 — 70 ¡u tlusté, válcovité, na dolejší části slabě tlustostěnné, bezbarvé, hladké a nepřehrádkované.
O/
:
, ■’
'
’ 1
'
' A, '
\
^
•■
■ I I
Clavaria acu ta F r . — K y j a n k a š p i č a t á . V trá v ě v K in sk éh o sadech v P raze 12. X . 1958 sb íral dr. E . W ich an sk ý . I n gram ine in ho rto publico "K in sk é h o sad y” dieto 12. X . 1958 D r. E . W ich an sk ý legit. P h o to A. P ilá t.
I ■ I I I I I I I I ■ I I I I I
C lavaria acuta F r . — K y j a n k a š p i č a t á . Cf. P i l á t , A cta Mus. nat. P ragae 14B : 224, 1958. [Fig. p. 79.] T ato drobná bílá až skoro bezbarvá kyjanka je rozšířen a u nás roztroušeně, ale pro nenápadné zbarvení a drobné rozm ěry je většinou p řehlížena, takže dosud zjištěné lokality nejsou příliš četné. R oste většinou mezi travou a mechem, a to jak mimo les, tak i v lesích, hlavně řidších. N aleznem e ji na velmi teplých místech, např. na výslunných travnatých pahorcích a skalních stepích v pražském okolí, ale také na místech studených, ba dokonce vysoko v horách, kde stoupá místy až skoro na lesní hran ici i nad ní. V yobrazené plodnice nalezl v Kinského sadech v P raze 12. X . 1958 dr. E. W ichanský mezi trávou na otevřeném místě. Je to druh rozšířený patrně v mírných pásech obou polokoulí, který jednak zasáhuje částečně i do subtropů a naopak také do krajů značně chladných, takže má jistě velmi širokou biologickou amplitudu. Fruktifiku je většinou až pozdě na podzim, hlavně v říjn u a listopadu, kdy i suchá místa jsou podzimními dešti značně zavlažena.
I I
C lavaria arg illacea F r . — K y j a n k a h l í n o v á . nat. Pragae 14B : 221, 1958. [Fig. tab. IV .]
Cf. P i l á t , A cta Mus.
'i'!
Č E S K A M Y K O L O G I E 13 (2) 1959
! \
i
[ j i
i
j
I i í
! I i
Je to zajím avý druh hlavně po stránce ekologické. R oste totiž na nejchudších kyselých půdách, hlavně písčitých nebo v řídkých borových lesích na písku, hlavně tam, kde se vyskytuje vřes a některé lišejníky, např. C la d o n ia ra n g ifer in a . O bjevuje se však i na rašelinách a na pahorcích m ezi travou, kde však vlivem nepříznivých ekologických podmínek je vegetace p rořid lá. V k rajích s půdami úrodnějším i nebo s půdou více alkalickou chybí skoro úplně. V okolí pražském je velmi vzácný. V oblasti vápenců se vyskytuje jen tam, kde jsou staré říční terasy nebo kde je svrchní vrstva půdy vodou vyluhována. V jižn ích Č echách je místy velmi hojný. Protože roste většinou na půdách velmi suchých, fruktifikuje až pozdě na pod zim, kdy již dešti jsou dostatečně provlhčeny. K rásné plodnice, které jsou vyobrazeny na dvou p řipojených sním cích, n a lezli dr. J. K u b i c k á a dr. M. S v r č e k na písčité půdě v p líro d n i reser vaci ,,M šály “ nedaleko T řeb o n ě mezi vřesem a lišejníkem sobím 29. X . 1958. Je to druh snadno poznatelný, který sezevnějškem dosti podobá některým žlutě zbarveným, jednoduchým druhům z rodu C la v u lin o p sis O vereem , ale je bledší, kožově žlutavý, bledě špinavě žlutý nebo bledě citronový až i nazelenale žlutý. Hyfy má 3 —25 t l u s t é , tenkostěnné a d r u h o t n ě p ř e h . r á d k o v a n é , b e z p ř e z e k , čímž se liší od podobných druhů rodu C lav u lin opsis, které m ají hyfy většinou t e n č í , p ř e z k a t é a n i k d y druhotně přehrádkované. Výtrusy má pom ěrně veliké, jako většina druhů rodu C la v a ria s. str., bezbarvé, hladké, válcovitě elipsoidní, na jedné straně zploštělé a obyčejně i trochu p ro hnuté, s celkem malým apikulem a četným i drobným i kapkam i v obsahu, 8 až 12 X 4,5 — 6 ¡j. veliké. Pro pozdně podzimní výskyt, drobné rozm ěry a celkem nenápadné zbarvení bývá přehlížena. Je mnohem h ojnější např. v jižn ích Čechách, než by bylo lze soudit ze sporých dokladů v h erbáři N árodního musea v P raze, které jsem uvedl ve své citované práci. Ram ariopsis kunzei (F r.) D o n k — K u ř i n e c K u n z e ů v . Cf. P i l á t , A cta Mus. nat. P ragae 14B : 227, 1958. [Fig. tab. I I .] T ento drobný rozvětvený druh je nápadný pružnou, nelám avou dužninou a výrazně sněžně bílou barvou plodnic, jež rostou obyčejně v trávě. Rozvětve ním a délkou třeňové části se dosti mění podle toho, roste-li ve vyšší nebo nižší trávě nebo vyrůstá-li např. z myší díry apod. Pom ěrně protažené plodnice donesl mi 2. X . 1958 z K inského sadů v P raze dr. E. W i c h a n s k ý. Jsou vyobrazeny na připojen é fotografii. M ikroskopicky je tato kyjankovitá houba velmi význačná, neboť má nápadně m a l é , skoro k u l a t é nebo široce elipsoidní výtrusy, jež jsou b e z b a r v é a na povrchu bradavčitě o s t n i t é. Na dolejšku jsou opatřeny malým apikulem a v obsahu m ají většinou prostředně velikou olejovou kapku. Pro bezbarvé ostnité výtrusy -utvořil pro ni D o n k rod R a m a r io p s is , kam patří ještě několik našich druhů, jež jsou však menší a jinak zbarvené. R a m a r io p s is k u n z ei ( F r .) D onk je rozšířen a v rovině, ale stoupá také vysoko do hor. V Belanských T a trá ch ji na př. nalezli dr. S v r č e k a dr. K u b i c k á ještě ve výši 1240 m. Clavulinopsis helvola ( F r . ) C o r n e r — K y j o v e c o s t n o v ý t r u s ý . Cf. P i l á t , Acta Mus. nat. P ragae 14B : 232, 1958. [Fig. p. 78, tab. IV .] K rásn é plodnice tohoto zajím avého druhu s ostnitě bradavčitým i, kulatými 4 — 7 X 3,5 —6 ,u velikými výtrusy donesl z K inského sadů v P raze 23. X . 1958
80
P IL Á T : V Z Á C N Ě JŠ Í
k y ja n k o v it é
h o u by
s. dr. E. W i c h a n s k ý . Tvarem jsou dosti proměnlivé, válcovitě kyjovité až i dosti tlustě kyjovité a rostou jednotlivě nebo po několika málo v trsu. Jsou zb ar vené živě žlutě nebo až chrom ově žlutě s oranžovým odstínem. Tvarem a i zbarvením se velice podobají C la v u lin o p sis p u lc h r a (P e ck ) C orner, takže je nelze m akroskopicky někdy asi bezpečně rozeznat. Podobná je také C lav u lin op sis lu te o - a lb a (R e a ) C orner, jež však bývá bledší. P lodnice C la v u lin o p sis p u lc h r a (P eck ) C orner bývají většinou štíhlejší než
n
■ «
m m
h
! « r| W
H
l
f l H •
m PeBhÍ BŽ^aH B
H B2 É
1
S ra l
g a ft
K
s ft
l
Y s g n & fe
sB ž tmI gH M B
aIW aH BM k.
S
5
ie Í w h B flr B n
■
w a*
p
K B Ě
m . llg H t
l
« 1 »
v
E
SBÉĚ
ilB
BH BSb
i
N
11 *
f i n
W m
g Ěb
H
q
W EŠS i?
TgSfflj B S i S
H B B SH sSH v
b
Á M
*'
3
^ ^ Ě ju a S& n t t f l S
b
I
wĚ
H
BĚŠ W % W
H B H S B fe I S R g S ji B y
B
m m
; j
"£ m
i& ě
ty u N M n P ’ B B fr W | H | BBM P
Mm
B B S JB p
jf if i f e WW
JR
ď jM
S B Ě
ř N u ^ l jt
M
Ji -3 0 I S
d fl
jB f l f l B B F
Clavulinopsis lu tťo-alba (R ea) Corner v ar. latispora Corner. — K y j o v e c ž l u t o b í l ý s i r o k o v ý t r u s ý . N a zem i u P o říčan v Č echách 16. X . 1958 sb íral dr. E . W ich an sk ý . — Ad terra m prope P o říča n y , B ohem iae, 16, X . 1958 D r. E . W ichan sk ý legit. P h oto A. P ilá t.
plodnice Cl. lle lv o la ( F r . ) C orner, jež jsou někdy dosti tlusté nebo i ploše smačklé a ke konci trochu vřetenovitě ztenčené. C orn er tuto formu označuje jako jako var. g e o g l o s s o i d e s C orner ( = C la v a ria g e o g lo s s o id e s B o u d i e r et P a t o u i l l a r d , Bull. Soc. mycol. F ra n ce 42 : t. 4, f. 1, 1 8 9 2 ). Tyto statnější a tlustší plodnice m ívají i trochu větší výtrusy, 7 — 9 ¡x v průměru. [Fig. p. 7 8 .] Plodnice této form y n alezl 12. X . 1958 dr. E. W i c h a n s k ý v K inského sadech v P raze, kde rostly společně s tence válcovitým i, norm álním i, takže pravděpodobně není to odrůda stálá, nýbrž jen form a či spíše ekom orfosa, vznikající za příznivých ekologických podmínek. Č erstvé plodnice form y norm ální i této form y g e o g lo s s o id e s jsou vyobrazené na dvou p řipojených fotografiích. C la v u lin o p sis h e lv o la (F r .) C orner roste u nás roztroušeně v lesích i na trav natých pahorcích mimo les, ale také v sadech a na jiných travnatých místech.
81
j ; i j
j
č e s k a
| ! '
m y k o l o g ie
13 (2) 1959
Mimo Evropu byla zjištěna také na ostrově T en eriffš, v Japonsku, v Již n í Africe a v U SA . Je tedy pravděpodobně rozšířen a v m írných pásech obou polokoulí. Clavulinopsis corniculata ( F r . ) C o r n e r — K y j o v e c p a r o h a t ý . Cf. P i l á t , Acta Mus. nat. F rag ae 14B : 23 6 , 1958. Za živa žloutkově žluté plodnice tohoto druhu m ají v m ládí skoro stejný b a r vený odstín jako C la v u lin o p sis p u lch ra (P e c k ) C orner nebo C la v u lin o p sis h e lv o la
< šC&eKfitL. JSBtk ^9i9HlrasBSEÍBSKiB^^HBR9HsiHiHBKHH^KH9B^Kil^B »
■ H
B
^ W Ě jjsjg Wjjl ausKwtrri
Ž Ů < :,W ! f
Ess
™
; 'V V ^ r '" '■ ; •
•
gBďHB k
^
|ji Ira
*
I k . * !
H r ; . ^ w ^ĚĚSSi
^
HtsS,
teWĚrSK^E''Jm
*- .
, *MgĚL - ;.
^
.
|H m | w M « í u b b H gĚ Ě ř S S 3 B B te ^ ^ E l.'W p j| ^ ^ M ^ w ^ .^ . •.v';, •'
'
.. n' '■... v .»<£vtfftpte ■
b h
K
r ’^ ^ p
•J g - JBJam m .'•-.
.
;•^ť;r
-žp<
Clavulinopsis luteo-alba (R ea) Corner — K y j o v e c ž 1 u t o b í 1 ý. Mezi trav o u u T řeb o n é 14. X . 1958 sb íral dr. J . K u b íčk a . — L oco gram inoso ad terram prope T řeb oň , B oh em iae m erid ., 14. X . 1958 D r. J . K u b íčk a legit. P h o to A. P ilát.
j i
;
(F r .) C orner, později se však zbarvují do hnědá. Je rozeznatelný na první pohled tím, že je 2 — 3 X skoro dichotomicky rozvětvený a plodnice jeho nejsou křehké, nýbrž pružně masité, nelám avé. Basidie jsou norm álně tetrasporické, 35 — 60 X X 7 — 9 fj. veliké, se sterigm aty 6 — 10 fx dlouhými. Výtrusy jsou skoro kulaté, 4 ,5 — 7 u v prům ěru, s nápadným, 1 — 1,5 ¡x dlouhým a tlustým apikulem na basi, dosti tlustostěnné, hladké, bezbarvé, s jednou velikou kapkou olejnou v plasm atickém obsahu. 12. X . 1958 a 23. X . 1958 mi donesl s. dr. E. W i c h a n s k ý z K inského sadů v P raze plodnice, které měly basidie dvouvýtrusé, 40 — 6 0 X 7 — 8 tu veliké. V ý trusy měly dokonale kulaté s velikou kapkou a nápadným apikulem . Byly trochu větší, než norm álně bývají, asi 8 ¡x v průměru. Hyfy byly 3 — 5 ¡x tlusté. Plodnice z prvního sběru (12. X . 19 5 8 ) byly málo rozvětvené, 2 0 — 30 mm vysoké, žloutkově žluté, později trochu špinavě nahnědlé (viz foto g rafii). Plod-
82
ň
^
P IL Á T : V Z Á C N Ě JŠ Í
k y ja n k o v it é
h o u by
nice z druhého sběru (23. X . 1 9 5 8 ) byly rozvětvenější, ale stejně zbarvené. O zn a čuji tuto formu jako f. b is p o r a n. f. * ) Clavulinopsis luteo-alba ( R e a ) C o r n e r — K y j o v e c ž l u t o b í l ý . Cf. P i l á t , A cta M usei nat. P ragae 14B : 241, 1958. [Fig. p. 81, 8 2 .] Typické plodnice tohoto druhu nalezl na travnatém místě u T řeb o n ě 14. ř íj na 1958 dr. Jiř í K u b í č k a . Jsou vyobrazeny na připojen é fotografii, zhotovené '
A pliclaria tuberosa (G rev.) Corner — P l o š n a t k a h l í z o v i t á . D ospělé plodnice, k teré v trá v ě v K in sk éh o sadech v P raze 2 9. X . 1958 sb íral dr. E . W ich an sk ý . — Speeim ina ad u lta, quae loco gram inoso ad terra m in ho rto pu blico „K in sk éh o sad y” dieto, P rag ae, 29. X . 1958 D r. E . W ich an sk ý legit. P h o to A. P ilá t.
podle živných plodnic. Jsou válcovitě kyjovité, k tem eni vřetenitě zúžené, ale na konci tupé 2 0 — 2 5 ( 3 0 ) X 2 — 5 mm veliké, některé i smačklé s podélnou rýhou. Výtrusy jsou protáhlé m andlovitě elipsoidní, 6 ,5 — 8 X 4 — 5 ¡¿, s několika d rob nými kapkam i tukovými, hladké, bezbarvé. Basidie 30 — 40 X 6 fi. Hyfy 4 — 6 ^ tlusté. Jako synonymum k tomuto druhu patří pravděpodobně C la v u lin o p sis d a ig r e m o n tia n a ( B o u d i e r ) C o r n e r . Clavulinopsis luteo-alba ( R e a ) C o r n e r var. latispora C o r n e r — K y vec ž l u t o b í l ý š i r o k o y ý t r u s ý . Cf. P i l á t , A cta Mus. nat. P ragae 14B : 24 1 , 1958. [Fig. p. 8 1 .] Velm i početné exem pláře této odrůdy nalezl dr. E. W i c h a n s k ý ve světlém lese u P oříčan nedaleko Prahy na zemi 16. X I . 1958. Byly za živa válcovitě ky jovité až skoro válcovité, okrově oranžové, 3 — 5 cm vysoké a 1 — 3 mm tlusté. Výtrusy široce elipsoidní až trochu elipsoidně vřetenité, 10 X 6 ¡i veliké, hladké, bezbarvé, s jednou větší nebo několika menšími kapkam i tukovými v zrnitém obsahu. Basidie 50 — 60 X 8 — 10 ¡jl, se 4 sterigm aty asi 4 ¡x dlouhými. Hyfy bez*) F. b isp ora n. f. differt a typo basidiis bisporis et sporis paulum maioribus, globosis, 8 diam., una gutta oleosa magna et apiculo basali sat magno et obtuso crassoque instructis. Hab. Loco graminoso in horto publico „Kinského sady“ dieto, Pragae, 12. X . 1958 et 23. X . 1958 Dr. E. W i chanský legit.
83
Č E S K A M Y K O L O G I E 13 (2) 1959
barvé, 3 — 6 ¡x tlusté. Plodnice tohoto druhu bývají zbarveny norm álně trochu ži věji. Tyto byly okrově oranžové, snad proto, že se vyvíjely za studeného počasí. Z barvení tohoto druhu je značně prom ěnlivé a mění se od světle žlutého, často s odstínem nazelenalým nebo masovým, až do sytě tmavě žlutého do oranžova nebo meruňková. M ladší plodnice bývají na konci trochu světlejší, v dospělosti jsou však jednobarevné. T řeňová část plodnice je pom ěrně krátká, ale skoro vždy zřetelná. Vůně je nenápadná. Aphelaria tuberosa ( G r e v . ) C o r n e r — P l o š n a t k a h l í z o v i t á . Cf. P i l á t , Acta Mus. nat. Pragae 14B : 2 43, 1958. [Fig. p. 8 3 .] Tuto vzácnou a zajím avou houbu objevil r. 1 9 5 7 v K inského sadech v P raze dr. E. W i c h a n s k ý . Tehdy mi donesl odtud třik rát exem pláře, které sbíral poprvé v polovině září a pak dvakrát v říjnu. M ladé i dospělé plodnice jsou vy obrazeny v m ojí citované práci. 29. X . 1958 nalezl na stejném místě z c e l a d o s p ě l é exem pláře, které jsou vyobrazeny na připojené fotografii. T ato zajím avá klavarioidní houba vypadá v mládí podstatně jin ak než v do spělosti. V mládí tvoří skoro nálevkovité klobouky jako některé druhy rodu T h e le p h o r a , později se jejich okraj však rozděluje v úkrojky, které se stále pro dlužují, takže dospělá má již ram arioidní charakter. M ikroskopicky je velmi n á padná svými velikými basidiem i (50 — 70 X 1 0 — 15 fi), které jsou rozděleny na tem eni zářezy ve 2 — 4 nápadně veliká a tlustá sterigm ata, jež m ěří 1 0 — 18 X X 3 fx. Výtrusy má rovněž nápadně veliké, 15 — 2 0 X 5,5 — 7 ,5 fx , hladké, b ez barvé, podlouhle až válcovitě elipsoidní nebo válcovitě v řetenité, se zřetelným apikulem a obsahem zrnitým, který obsahuje v dospělosti drobné tukové kapky. K onsistence plodnic je nápadně kožovitá, takže jsou mnohem méně lám avé než jin é kyjankovité houby. Protože není veliká a je nenápadně zbarvena špinavě bělavě nebo nažloutle s bílým i konečky větví a roste v trávě, snadno lze ji p ře hlédnout. Dospělé exem pláře se podobají přišlápnutým plodnicím C lav u lin a c rista la — jejich konsistence je však ihned prozradí. Summa Species rariores Clavariacearum in Bohem ia anno 1958 lectae. Pterula multifida F r. Species haec in silvis coniferis čechoslovacis rare obviit, sed in localitatibus carposomata plerumque copiose inveniuntur. Specimina illustrata E. W i c h a n s k ý prope D olní Jirčan y Bohemiae centralis 26. X . 1958 collegit. Sporae 5 —6,5 X 3 ,5 —4 [¿. R am aria apiculata ( F r .) D o n k . Haec species lignicola praecipue ad codices P iceae ex celsae in silvis cultis Bohem iae sat crebre occurit. Specimen arte photographica depictum E. W i c h a n s k ý prope D olní Jirčany , Bohemiae centralis, 26. X . 1958 legit. Sporae pallide ochraceae, subtliter asperae vel sublaeves, 7 — 9 X 3,5 — 5 ¡i. R am aria m airei D o n k in Čechoslovakia haud rara est et in silvis e planitie usque in montes altos distributa. Habitu sat variabilis est et praecipue specimina nova ab adultis sat discrepant. Specimen adultum illustratum 5. X . 1958 prope Voznice haud procul D obřiš, Bohem iae centralis, E . W i c h a n s k ý legit Sporae magnae, subtiliter verrucosae, elongato-ellipsoideae, 10 — 15 X X 4 —6 ju. R am aria gracilis ( F r .) Q u é l . Carposomata viva huius speciei praesertim odore aniseo conspecta sunt. Sed specimina sero autumno evoluta saepe inodora sunt, ut ex. gr. illustrata, quae prope Sliač, Slovakiae, 1. X I I . 1958, K . K ř í ž legit. Sporae subhyalinae, sublaeves, minime verrucosae, 5 — 7 X 3 —4,u. Clavariadelphus ligula ( F r .) Donk. In icone nostro (fig. 11 ) arte photographica depicto speci mina abnorm alia illustrata sunt. E. W i c h a n s k ý e a i n piceto prope D olní Jirčany , Bohemiae centralis, 2. X I. 1958 legit. Nonnulla erorum apice subabscissa sunt et fere pileolos modo C lav ariad elp h i truncati formant. Fungo parasitico quodam non infecta sunt et etiam insecta in iis non inveni. Sed haud exclusum est viro quodam, adhuc ignoto, infecta esse. Sporas rarissimas inveni, 9 — 12 X X 4 — 5 /x magnas, ut in speciminibus normalibus.
84
P IL Á T :
v z á c n ě jš í
k y ja n k o v it é
h o u by
Typhula phacorrhiza F r. Haec species totius generis maxima in Čechoslovakia haud rara est et sclerotia eius crebre in foliis m arcidis arborum ad terram accumulatis inveniuntur. Sed carposomata eius in natura rarissime invenimus, — ut ex. gr. illustrata (in figuris nostris tab. I I I ) , quae in horto publico „K inského sady" dieto, Praga, 14. X . 1958 E. W i c h a n s k ý legit. C lavaria acuta F r. Haec species parva subhyalina in Čechoslovakia haud rara est, sed sat raro in natüra invenitur. E planitie usque in montes altos distributa — nam amplitudo biologica eius conspecte lata est. In Bohem ia centralí praecipue in collibus graminosis insolatis et locis stepposis invenitur et haud raro etiam in hortis publics pragensibus occurit, ut ex. gr. specimina in fig. p. 79 illustrata, quae E . W i c h a n s k ý 12. X . 1958 in horto publico pragensi „Kinského sady“ dieta legit. Clavaria argillacea F r. Species oecologia sua conspecta, nam saepissime solis pauperibus, acidis, arenosis occurit. In Bohem ia m eridionali sat distributa est et praecipue in pinetis callunetosis et liehenosis (C la d o n ia ran g i/erin a) invenitur; sed etiam solis turfosis haud rara est. Specimina illustrata J . K u b i c k á e tM . S v r č e k in naturae reservatione „M šaly“ prope, Třeboň, 29. X 1958 collegerunt. Sporae 8 — 12 X 4,5 — 6 fi, elongato-ellipsoidae, subcylindraceae et subcurvulae. Ram ariopsis kunzei ( F r .) D o n k . Haec species conspecta in Čechoslovakia e planitie usque in montes altos distributa est, sed nusquam copiose. Specimina illustrata in horto publico pragensi „K inského sady“ dieto, 2. X . 1958 E. W i c h a n s i k ý legit. Clavulinopsis helvola ( F r . ) C o r n e r . Species haec simplex et vivide lutea a speciebus similibus praecipue sporis globosis et conspecte aculeato —verrucosis, 4 —7 X 3 ,5 —6 u magnis dignoscitur. Etiam in hortis publicis pragensibus occurit, ubi etiam forma cum carposomatihus crassioribus et sporis paulum maioribus unacum typo invenitur. Corner ea ut var. g eo g lo sso id es C o r n e r designat (c f. fig. nostram p. 7 8 ). Meo sensu id est solum form a oecologica (oecom orphosis). Clavulinopsis corniculata ( F r .) C o r n e r . Species haec in Čechoslovakia haud rara est. Typus basidia tetraspora habet. 12. X . et 23. X . 1958 cel. E. W i c h a n s k ý mihi e horto publico pragensi „Kinského sady“ dieto specimina cum basidiis bisporis apportavit. Ut f. b isp oram n. f. eas in p. 83 deseribo. Basidia bispora et sporas paulum m aiores habet. Clavulinopsis luteo-alba ( R e a ) C o r n e r . Specimina tvpica huius speciei 14. X . 1958. J. K ub i č k a prope Třeboň, Bohemiae meridionalis (cf. fig. p. 82) cum sporis 6,5 — 8 X 4 — 5 p magnis collegit. C lav u lin op sis d aig rem on tia n a ( B o u d i e r ) C o r n e r probabiliter identica est. Var. lalisp oram C o r n e r E. W i c h a n s k ý prope Poříčany haud procul Pragram collegit (cf. fig. p. 8 1 ). Specimina commemorata sporas 10 X 6 ¡x magnas habent. A phellaria tuberosa ( G r e v . ) C o r n e r . Hane speciem in Bohem ia rarissimam anno 1957 E. W i c h a n s k ý in horto publico pragensi „K inského sady“ dieto loco graminoso ad terram detexit. Cf. P i l á t , Acta Mus. nat. Pragae 14B : 243, 1958. — 28. X . 1958. Loco commemorato specimina plene adulta, quae in fig. p. 83, arte photographica depicta sunt, collegit.
Květnatec javanský - Anthurus javanicus (Penz.) G. H. Cunn. nalezen v Praze Der Fund des Anthurus javanicus (Pen z.) G. H. Cunn. in Prag (S barevnou tabulí č. 34.) K a rel P on er K rátká zpráva o vzácném nálezu tropické houby A n thuru s jav an icu s (Penz.) G. H. Cunn. ve skleníku Kinského zahrady v Praze, kterou sbíral dr. E. W ichanský 26. března 1958 pod nízkou palmou C h a m a ero p s hu m ilis. Houby byly ještě téhož dne autorem nam a lovány. Kurze Mitteilung über einen seltenen Fund des tropischen A n thuru s jav an icu s (Penz.) G. H. Cunn., welcher in einem Glashause im Kinskýgarten zu Prag unter der Zwerg palme C h a m a ero p s h u m ilis am 26. März 1958 vom Dr. E. W ichanský gefunden und am selben Tage vom Autor gemalt wurde.
26. b řezn a 1958 nalezl dr. E. W ichanský v P raze ve skleníku v Kinského sa dech pod nízkou palmou zasazenou v přenosném kbelíku podivné plodnice houby, které mi předal, abych je nam aloval. Podle vylíčení nálezce byla to patrně palm a C h a m a e r o p s hu m ilis L., která se česky jm enuje palm a nízká neboli žumara evrop
85
Č E S K A M Y K O L O G I E 13 (2) 1959
ská. Je domovem ve Středom oří, hlavně v severní A frice, ale zasahuje svým roz šířením i na evropskou pevninu do Španělska a jižn í F ra n cie. Je to jediný evrop ský druh palmy. Celkem byly nalezeny tři plodnice, které vyrostly z „v ajíček “ ; dvě z nich měly tři a jed na čtyři ram ena, sbíhající v tupý hrot. K rom ě zm íněných nalezl ještě několik mladých plodnic ve „vajíčkovitém “ stavu, jež na spodu byly opatřeny „kořínky“ a některé vyrůstaly v trsech. Podle vzhledu jsem se domníval, že je to nějaký druh z rodu k v ě t n a t e c — A nthurus. V posledním čísle České m ykologie byl totiž vyobrazen A n th u ru s a r c h e r i, který je podobný, ale větší. Jelikož drobné plodnice houby z K inského sadů měly krátké trvání, ihned jsem je nam aloval, aniž bych je před tím pod robněji určoval. D ruhý den vyrazily z „v ajíček “, která jsem uložil do krabice, aby byla ve vlhkém prostředí, další plodničky. M ěly vždy tři ram ena, nahoře spojená. D r. P ilát donesené houby laskavě prostudoval a potvrdil, že je to exotická houba A n thu ru s ja v an icu s (P e n z .) G. H. Cunn., která dosud u nás nebyla n a lezena. Popis plodnic: P l o d n i c e v mládí tvaru kulovitých nebo elipsoidních „v a jíček “, na basi s myceliovými kořínky jsou tém ěř překryty humusem. Jsou asi 1 3 — 14 mm ši roké a 15 — 2 0 mm vysoké, zbarvené na povrchu tmavě šedě, s kresbou bílých trhlinek porůznu rozm ístěných. Na spodu jsou světlejší, se slabým okrovým n á dechem, s hrbolkem a kořínky. Z protrženého vajíčka vyrůstají na dutém třen i 3 — 4 ram ena, jež jsou n ahoře pevně v elipsoidním oblouku spjata. R a m e n a jsou oranžově až korálové červená, směrem dolů p řech ázejí do ztracen a v loso sovou a nakonec v bělavou barvu. Zevnitř jsou hrubě bradavčitá, s podélnou brázdou, kdežto zevně jsou bradavky drobnější a zbrázdění jem nější. D élka ram en m ěří asi 25 mm, tloušťka 3 — 5 mm a na jejich průřezu jsou patrny n ep ra videlné duté komůrky. V n itřn í strana ram en je pokryta tmavou, hnědozelenou slizkou hmotou, nepříjem ně páchnoucí, podobně jako u našich hadovek. D u t ý t ř e ň má bělavé, po zaschnutí sm etanové zabarvení, je 20 mm vy soký, nahoře u jednoho exem pláře 3 mm, u druhého 8 mm silný, dolů konicky se zúžující. C elá plodnice je 45 až 53 mm vysoká. M i k r o s k o p i c k é z j i š t ě n í , které provedl laskavě dr. M . Svrček, udává: výtrusy podlouhlé, úzké, na pólech zaoblené, homogenní, někdy se dvěma malými kapičkam i na pólech, s episporem bledě nazelenalým až skoro b ezb ar vým, 3,5 — 5 X 1 ,2 — 1,7 ( — 2 ) veliké. E k o l o g i e : Plodnice rostou na humosní půdě. L o k a l i t a t y p u : Jáva. R o z š í ř e n í (citace z Flory Č S R ) : Tropický a subtropický druh, který bývá zavlékán s rostli nami i do mírného pásu. Je znám z Jávy, Austrálie, Nového Zélandu, Zakavkazí a Severní Ameriky. Roku 1915 byl nalezen u Pittsburgu v Pensylvánii a M illbury, M ass. (1 9 5 6 ). V černomofské oblasti Kavkazu je patrně dosti rozšířen. U Suchumi a Batum i byl nalezen v letech 1917, 1919 a 1948. Roste tam pod buky, habry, olšemi i vysázenými blahovičníky. V y rostl také ve skleníku botanického ústavu Akademie nauk v Leningradu, a to ve kbelíku s palmou, která byla dovezena ze suchumské botanické zahrady. Č e c h y : Praha — Kinského zahrada, ve skleníku pod palmou, 26. I I I . 1958 (W ichanský).
Exsikáty hub jsou uloženy v mykologickém h erb á ři N árodního musea v Praze. Jd e jistě o pozoruhodný nález exotické houby v naší vlasti, a protože tyto exem pláře byly velmi krásné, chopil jsem se jako výtvarník rád této příležitosti, abych m alířsky zachytil jejich barevnou a tvarovou krásu. Adresa autora: K arel P o n e r, Belgická 8, Praha 12.
86
Boletus rubinus W. G. Smith a Boletus pseudosulphureus Kallenbach dva nové vzácné druhy hřibů v ČSR Boletus rubinus W . G. Smith et B. pseudosulphureus Kallenbach in Čecho slovakia Ja n M acků Autor referuje o nálezu h ř i b u r u b i n o v é h o — B oletu s ru bin u s W . G. Smith a h ř i b u m o d r o ž 1 u t é h o — B oletu s pseu d osu lp h u reu s Kallenbach v lese „K apansko“ u M utěnic na jižní Moravě. Auctor Bolletum ruhinum W . G. Sm ith et B oletu m p seu d osu lp h u reu m Kallenbach in silva „K apansko“ prope Mutěnice, Moraviae merid. detexit et de invento informat.
Provádím již od roku 1950 botanický a hlavně mykologický výzkum izolova ného polesí, nazývaného odedávna po zaniklé vsi K ap an ic K a p a n s k e m , rozloženého ve vým ěře 7 00 ha na jižn í M oravě v hodonínském okrese m ezi Č ejkovicemi, Starým Podvorovem, Dol. Bojanovicem i a M utěnicem i. R ostlinný kryt pozůstává tu tém ěř výlučně z porostů listnatých, kde je dub zastoupen 50 %, h abr 15 % , jasan 10 % , černý ořech 5 % , lípa 3 % , jilm 2 % , jehličnany pouze 8 % , zbytek tvoří různé vtroušené listnaté dřeviny. K apansko je takřka vsazeno do jihom oravského teplého území s pam átnou teplom ilnou ponticko-panonskou stcpní květenou, jíž samo oplývá. Fytosociologicky je to typická habrová doubrava, qu erceto-carpinetum . Půda je navátá spraš, složená hlavně z jílů, místy dosti těžkých, z jílovito-hlinitých půd a písků. O bsahuje hojně vápna, odtud její lidové jm éno „b ělk a “, a je úrodná a vínorodá. M ým stálým spolupracovníkem je čejkovický fa rá ř V á c l a v S k a l n í k . R oku 1950 v srpnu jsem nalezl v H orním K apansku pod duby v místě dosti travnatém malý úhledný hříbek, zářící přím o karm ínovou barvou, a nemohl jsem je j určit. Upom ínal na hřib peprný, a označil jsem si jej prozatím ně jako „višňo v ý “. Tak jsm e mu po léta říkali reservujíce si konečné určení, až najdem e další exem pláře. Zaznam enal jsem si tehdy popis plodnice: k lo b o u č e k n ě k o lik cm ši ro k ý , b ru n á tn ě h n ěd ý , je m n ě p lstn a tě šu p in k a lý . P o k o ž k a slu p iteln á. R o u r k y k a r m in o v é , p o n ě k u d sb íh a v é , p ó r y c ih lo v ě č e r v e n é . T ř e n k r a tič k ý , d olů zten čen ý a z a šp ič a tělý , ve š p ič c e ja k o b y stran ou zahn u tý , u r o u r e k ta k é c ih lo v ě až k r v a v ě č e r v e n ý , d o le sv ětlejší a ž z a ž lo u tlý . D u žn in a trv a le žlu tá, n ep r o m ě n n á . V ů n ě n o r m á ln í h ř ib o v itá , ch u i n en á p a d n á . P a trn ě n ejm en ší d ru h h řib u . K d y ž p o s e b r á n í d elš í d o b u le ž í, jis k rn á k a r m ín o v á b a r v a slá b n e . P átrali jsm e po „višňovém “ hříbku každý rok, avšak výskyt jeho je skutečně vzácný a podmínky tvorby plodnic patrně velmi subtilní. Následovaly 4 roky, kdy jsm e náš hřib vůbec nenašli, až rok 1957 poskytl 15. V II. nález 3 kusů, které jsm e určili podle A. P i l á t o v a „ K líč e “ (p. 5 6 ) jako Ix o c o m u s a m a re llu s Q u é l . , k l o u z e k n a h o ř k l ý , a pod tímto názvem jsem jej vystavil téhož roku na brněnské výstavě hub. Tušili jsme sice, že to B. a m a r e llu s nebude, neboť n ebyl vůbec hořký, a začali jsm e uvažovat o tom, že by to mohl být B o le tu s ru b in u s S m i t h . [A. P i l á t : „ K líč “ p. 58: X e r o c o m u s ru bin u s (W . G. Sm ith) P earson — s u c h o h ř i b r u b í n o v ý ] . Úvaha nabývala ponenáhlu jistoty. V K apansku máme celkem 4 místa jako stálá naleziště hřibu rubínového, a to vesměs v horní teplé části polesí. Je to vždy čistá dubina ve stáří kol 40 roků. V starých dubových porostech nikde neroste. Jedno naše stanoviště je zvlášť ná-
87
Č E S K A M Y K O L O G I E 13 (2) 1959
pádné: je to volná, nízce travnatá lesní alej mezi dvěma dubinam i. Zde bývá hřib rubínový zvlášť krásně vybarvený karm ínově. V šechna tato stanoviště hostí teplom ilovnou květenu, vyznačenou přítom ností konikleců, hlaváčků, třem dav, kosatců různobarevných, hadince červeného, růže bedrníkolisté atd., i teplom il ných hub, jakým i tu jsou lanýž letní, hřib satan, h řib purpurový, h řib plavý, žam pion krvavý, muchomůrka šiškovitá, závojenka olovová aj. Náš K apanský h řib rubínový bych zařad il rozhodně mezi prvky teplom ilné, ovšem ekologické poměry dráždanského naleziště a nalezišť anglických nejsou mně známé. Teprve rok 1958 přinesl konečné rozřešen í našeho problému. Našli jsm e 31. srpna a 7. září za parných dnů 9 kusů domnělého klouzku nahořklého, který však nahořklý nebyl, a mohli jsme jednak sami důkladně plodničky prostudovat, jednak poslat suché kusy našim odborníkům dr. A. P i 1 á t o v i, dr. J. H e r i nk o v i a dr. F . Šm a r d o v i. Společným úsilím byl naprosto bezpečně určen B o letu s ru bin u s W . G. S m i t h , jejž nazývám hřibem rubínovým. D r. P i l á t s d r. S v r č k e m prom ikroskopovali plodničky, a podle široce eliptičných, tém ěř okrouhlých výtrusů rozm ěrů 7 — 8 X 5 — 6 ¡x potvrdili správnost určení. Výtrusy příbuzných druhů B o letu s a m a rellu s a B. p ip e r a tu s jsou podlouhlé, jak ukazuje náš obrázek. R oku 1957 se konal sjezd mykologů v D rážďanech, jehož se za Č S R zúčastnil dr. A lbert P i l á t a také v České M ykologii X I I , č. 1 o něm referoval. Na sjezdu proslovil mykolog dr. E. H. B e n e d i x z D rážďanské techniky přednášku „ B o letus rubinus in M itteleu rop a“. Před náška byla u veřejn ěn a v Zeitschrift fůr Pilzkunde, Band 23., D oppelheft 3/4, orgánu Něm ecké společnosti pro mykologii, který mně laskavě zapůjčil dr. P i 1 á t zároveň s anglickou prací A. A. P e a r s on o v o u „Notes on The B o le ti“. Přednáška B e n e d i x o v a mne upoutala, neboť p ři objevu hřibu ru bíno vého v parku „V elká zah rad a“ u D rážďan, kterýžto objev byl první na evropské pevnině, postupoval B e n e d i x úplně stejně a s týmiž obtížem i, jako my. N e váhám proto Benedixovu přednášku co n ejstru čn ěji rekapitulovat: „M ezi hřibovitým i houbam i jsou ještě drobné a vzácné druhy nejasného sy stem atického postavení, zvláště nejm enší druh B o le tu s a m a r e llu s Q u é l . Byl popsán B a r l o u 1859 a označen jako B o letu s p ip er a tu s. R . 1882 převzal jej Q u é 1 e t, avšak uvědomil si rozdílnost obou druhů a oddělil je. Q u é 1 e t sám B. a m a rellu s neviděl, převzal i znak hořké chuti i výskyt v jehličnatých lesích, a nazval jej a m a rellu s, zahořklý. Bylo to označení mylné, neboť chuť není hořká, nýbrž zcela m írná. R . 1900 popsal a pojm enoval jej znovu B o u d i e r pod jm énem B o letu s p ierrh u g u esii. P roto je dnešní literatu ra o B. a m a r e llu s většinou pomíšena a mylná. Potvrzuje to r. 1932 K n a u t h, když napsal, že B o le tu s p ier rh u g u esii se našel pod listnáči v parku „V elká zah rad a“ u D rážďan. B e n e d i x dostal první exem pláře tohoto dráždanského hřibu r. 1948, pak 1949, a nato až 1954. Byl mu hned nápadný ozdobný vzhled plodnice, daleko úhlednější, nežli u hřibu peprného, jemuž se zdál blízce příbuzný, a zapsal si stručný popis a naleziště (pod duby). Považoval jej za B. a m a rellu s . K onstatoval ovšem n a prostou odlišnost výtrusů dráždanského hříbku ode všech diagnos B. a m a rellu s . Drážďanské exem pláře měly výtrusy více okrouhle kapkovité, rozm ěru 7 — 8 X 5 — 6 '¡x, oproti mnohem podlouhlejším , víeten ovitým výtrusům B. a m a r e llu s o rozm ěru 10 — 13 X 4 — 5 ¡x. V zdor tomu považoval B e n e d i x tuto okolnost za jakousi deform aci B. a m a r e llu s “ . Jasno nabyl teprve ze spisu am erického mykologa S i n g e r a „A garicales in M odern Taxonom y“ . Singer uvádí v sekci P ip e r a ti krom ě vlastního h řibu
88
M A C K O : B O L . R U B IN U S A B O L . P S E U D O S U L P H U R E U S V C S R
peprného (S u illu s p ip e r a t u s ) a jeho variety a m a r e llu s (B . p ie r r h u g u e s ii) ještě S u illu s ru bin u s (W . G. S m i t h ) S i n g. se znaky: „výtrusy široce eliptičné, krátké, výskyt pod duby v A nglii“ . T o se zcela shoduje s nálezem drážďanským. A nglický mykolog A. A. P e a r s o n píše r. 1 9 5 0 (B ritish B o le ti), že B o letu s ru bin u s, objevený r. 1866 W . G. Smithem v Bedfordshiru a u veřejněný v „ Jo u r nal of B o ta n y “ r. 1868, n e b y l dosud nikde jinde nalezen, jen
"
* ■ k
H Bv
i B r
H
i
. v -jip
[L i*.
' i ■■
■ ¡K k . ' * • ’•
-y»
Hřib rubínový — B o letu s ru b in u s W . G . S m ith . T ř i plod nice nalezené v polesí K ap an sk o na již n í M oravě 1958. T ria carp oso m ata in silv a „ K a p a n s k o “ (čech o slov ak ia-M o arav ia m erid .) anno 1958 leeta.
v A n g l i i . T aké starší evropská mykologická literatu ra se o něm nezm iňuje. P e a r s o n výslovně píše, že B o letu s a m a rellu s je evropský pevninský protějšek k anglickém u B. ru binu s. D r. Benedix dochází k jedině platném u závěru, že B o letu s ru bin u s d r á ž ď a n s k ý je p r v n í n á l e z t o h o t o d r u h u na celé e v r o p s k é p e v n i n ě . D ává mu něm ecké jm éno „K u rzsporiger R ö h rlin g “. M usil jsem B e n e d i x o v y vývody zrekapitulovat, neboť z toho teprve je naprosto zřejm é, a dr. P ilát mně to potvrdil, ž e n á š K a p a n s k ý n á l e z h ř i b u r u b í n o v é h o — B o letu s ru bin u s W. G. S m i t h , j e d r u h ý m n á l e z e m na c e l é e v r o p s k é pe v n i n ě . M ykologům je známá neujasněnost rozdělení starého rodu B o le tu s do nových sekcí (Su illu s, X ero c o m u s, L eccin u m atd .). Singer udělal z těchto sekcí sam ostat né rody. Jsou to spíše podrody s mnohými přechody. B o le tu s ru bin u s je možno podle Benedixe považovat za takový přechod od podrodu X e r o c o m u s k podrodu Suillus. Náš nález h ř i b u m o d r o ž l u t é h o — B o letu s p se u d o su lp h u re u s K a l l e n b a c h , kde měl šťastnou ruku můj spolupracovník V. S k a l n í k , je také již několik roků starý. Je to hřib pro Č S R nový, a jin ak v Evropě známý zatím pouze z několika míst (D arm stadt, Lorsch, V iern h eim ) v Hesensku. D efinitivní určení bylo umožněno teprve vydáním Pilátova „ K líče “ a když byly přístupny tabule K allenbachových „R ö h rlin g e“. U rčení této houby je velmi snadné, neboť křiklavě citronová až sírová žluť celé plodnice a překvapivě silné modrání, za
89
Č E S K A M Y K O L O G I E 13 (2) 1959
bíhající trvale až do černom odré, kdekoli se plodnice dotkneme nebo ji nalomíme, nemá obdoby. Fruktifikace je jistě také vázána na zvláštní podmínky, neboť hřib modrožlutý nenajdem e každý rok. Uplynula již tříletá přestávka, za níž jsme plodnici nespatřili. Poslední nález z r. 1955 jsm e zaslali za účelem kontroly vedoucímu Brněnské odbočky G eobotanické lab orato ře Čs. Akademie věd dr. F . Š m a r d o v i , jenž určení potvrdil, pořídil exsikáty a má je uloženy ve svém mykologickém h erbáři. H řib m o d ro ž lu tý m á p lo d n ic i statn ou , tv rd ou , je jíž k lo b o u k , p ů v o d n ě p o l o ku lov itý , p o z d ě ji p lo ch ý , m ěř í v p rů m ěru 5 — 16 cm . V m lá d í je k lo b o u k sv ětle s ír o v ě žlutý, n ě k d y c itr o n o v ě až z e le n a v ě žlutý, v stá ří h n ěd o ž lu tý . P ři s e b e s la b -
1
2
3
1. V ý tru sy hřibu rubínového (B o le tu s ru b in u s W . G. Sm ith .) — P od le m oravského m ateriálu nakreslil dr. M. Svrček. — 2. V ý tru sy hřibu peprného (B oletu s p ip e r a tu s B u ll.) — 3. V ý tru sy hřibu nahořklého (B oletu s a m a rellu s Quél.)
ším d o tek u o k a m ž itě n a s k o č í tm a v o m o d r á sk v rn a , k t e r á n a b u d e p o n e n á h lu b arv y šp in a v ě h n ě d é . P o k o ž k a je je m n ě p ý řitá, n eslu p iteln á . D u žn in a je r o v n ě ž c it r o n o v ě žlu tá, jen n a b asi sem tam s la b ě z a č e r v e n a lá , sn a d n o ž iv ě m o d r a jíc í. T a k é ro u rk y jsou c itr o n o v ě žlu té, v stá ří p o n ě k u d n a z e le n a lé a r o v n ěž sn a d n o m o d ra ' jící. P ó ry jso u c itr o n o v ě a ž s ír o v ě žlu té, p o z d ě ji z la to ž lu té až n a o liv o v ě lé . P o d o tek u n á p a d n ě z m o d ra jí. T ř e ň je 5 — 12 cm v y so ký , b řich a tý , té ž e žlu té b arv y ja k o k lo b o u k . D o te k e m ry ch le n a m ístě d o te k u z m o d rá . J e je m n ě p lstn atý , b e z e sto p y p o já k é k o li sííce. Chuť a pach jsou nenápadné. Zkoušky ochutnávací zůstaly bez následků, bude tedy houba patrně jedlá, bez zvláštní chuti. Jako stanoviště uvádí K allenbach bukový les s vtroušenými duby, také les sm í šený s jistým počtem dubů. Soudí, že hřib m odrožlutý žije v symbiose s buky. V našem Kapanském stanovišti roste ve vlhčí části polesí, tak zvaném D olním Kapansku, v oddělení „salon “ mezi duby, habry, lípam i a lískou. Poněvadž D olní Kapansko nevykazuje teplou ponticko-panonskou květenu, nelze ani hřib m odro žlutý počítat mezi houby teplom ilné. Ekologické podmínky Hesenska neznám. K allen bach uvádí jako podklad diluviální písky na diabázu, což není substrát teplý a o teplom ilné vegetaci nesvědčí. Jako dobu výskytu uvádí K allen b ach srpen až říjen, u nás to byl dosud vždy srpen. Autorem hřibu m odrožlutého je německý, již vícekráte citovaný mykolog F. K a l l e n b a c h , jenž svůj nález z r. 1919 po delším studiu r. 1 9 2 3 u veřejnil. H řib modrožlutý je dobrý a stálý druh, a jakýkoli počin učinit z něho pouhou odrůdu by byl neuvážený, což je zcela iasn é tomu, kdo tento hřib zná z přírody. Závěr Autor provádí již od r. 1950 za spolupráce V áclava S k a l n í k a botanický a zvláště mykologický výzkum tzv. K apanského polesí, rozloženého v hodonín-
90
M A C K O : B O L . R U B IN U S A B O L . P S E U D O S U L P H U R E U S
■ ■ H ■ ■ H ■ ■ ■ ■ ■
V C SR
ském jihom oravském okresu. Sledovali jsme tu po řad u let v zácn ý výskyt m alého, ozd obn éh o druhu hřib u p oprvé n alezen éh o r. 1 9 5 0 ,, k terý jsme původně nem ohli u rčit p ovažujíce jej konečně za B o letu s a m a r ellu s Q u élet. T ep rv e po p ro studování nejnovější lite ra tu ry a po pečlivém průzkum u m ateriálu , k terý nám počtem 9 exem p lářů poskytl rok 1 9 5 8 , jsme zjistili, že náš hřib je h ř i b r u b í n o v ý — B o letu s ru b in u s W. G. S m i t h ( — X e r o c o m u s ru b in u s [ S m i t h í ] P e a r s o n ) . Z áro v e ň jsm e m ohli k onstatovat, že náš n ález tohoto vzácn ého d ru hu h řib u je d r u h ý m n á l e z e m n a e v r o p s k é p e v n i n ě . V polesí K ap an sk ém jsm e r. 1 9 5 4 našli další v zácn ý druh h řib u , znám ý dosud z H esenska, h ř i b m o d r o ž l u t ý — B o letu s p seu d o su lp h u r eu s K a 11 e nb a c h — první n ález v Č S R .
I
CITO VA N Á L IT E R A T U R A
■ ■ H ■ ■ H ■ ■ ■
B e n e d i x, E. H .: Boletus rubinus Sm. in Mitteleuropa. Zeitschrift für Pilzkunde 23, % , 1957. G a m s H e l m u t h - M o s e r , M .: K leine Kryptogam enflora von Mitteleuropa I I, Blätter u. Bauchpilze. 1953. K a l l e n b a c h , F .: Die Röhrlinge, 1926. M a c k ů , ] .: Květena Kapanska. Zvi. otisk Klubu Přírodop. v Brně 1958. M i c h a l - S c h u l z - H e n n i g : Führer für Pilzfreunde 1927. P e a r s o n, A. A .: Notes on the Boleti. London 1946. P i l á t , A .: K líč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Praha 1951. P i 1 á t, A., U š á k, O .: Naše houby. Praha 1952. R o l l a n d , L .: Atlas des Champignons de France, Suisse et Belgique. Paris 1910.
■
Adresa autora: Prof. dr. Ja n Macků, Gorkého ul. 48, Brno.
I I
P e 3 io
I I
Z usam m en fassu n g
I I I I I I
D er V erfasser fü h rt seit dem Ja h re 1 9 5 0 in Z u sam m en arb eit m it H e rrn V. Skalník eine b otan isch e und insbesondere m ykologische F o rsch u n g der W a ld gegend K ap an sk o in südm ährischem B ezirk H odonín aus. In den letzten Ja h re n h aben wir das V orkom m en ein er kleinen zierlich en R ö h rlin g sa rt verfolgt, die wir zum erstenm ale im Ja h re 1 9 5 0 b eo b ach tet haben , ohne sie jedoch einw andfrei bestim m en zu können. W ir n eigten zu d er V erm u tu ng, es h andle sich um B o letu s
I I I I
I ■ I I I I I
I
aBTOp
rojia
e
coTpyßHimecTBe c BaiiJiaBOM CKajitHHKOM 3amiMaeTCH H OCOÖeHHO MHKOJIOrHHeCKHM HCCnejtOBaHHeM TaK H a 3 H BaeMOĚ KanaHCKOH JiecHOH oßjiacTH, pacn0Ji05KeHH0H b paäoH e r . FoflOHHH b itokhoh MopaBHH. B TeneHiie M iiorux JieT naßm oflajm 3flecb aBTopH 3a peflKHM noHBjieHHeM HeSojitmoH nopoAbi rp n ß a , HaňfleHHoro im h BnepBbie b 1 9 5 0 - om ro jty . Ilopofly rp iiö a Hem>3H hm öhjio onpeflemiTb h ohh cniiTajiii ero b KOHixe kohhob 3a B o le tu s a m a r e llu s Q u é le t. T ojibko n ocjie nsy^eH na HOBeiiineH jiiiTepaTypLi h n o cn e Tm aTejitHoro HccjiejtoBaHHH M aTepnana — 9 3K3eMnjiHpoB 3a 1 9 5 8 - oh rofl — hm yjiaJiocB ycTaHOBHTb, ^ito 9 to — B o le tu s ru bin u s W . G . S m ith [ = X ero co m u s ru b in u s (S m ith ) P e a rs o n ]. 0flH0BpeMeHH0 ohh KOHCTaTHpoBaiiH, hto 3Ta pe^KaH nopofla rp n ß a H anbena ß ujia bo BTopoii pa3 na eBponeücKOM KOHTHHeHTe. B KanaHCKOH jiecHoä oßjiacTH oh h b 1954-om ro jjy narnnH a p y ry io pe/tKyio nopoAy rp n ö a , H3BecTHyio flo chx nop H3 oßjiacTH fe cce H — B o le tu s p seu d o su lp h u r e u s K a lle n b a c h (BnepBbie HanaeHHyio b MexocjioBaKHH).
■
G 1 9 5 0 -r o
m
b
ÖOTaHHH eCKH M
Č E S K A M Y K O L O G I E 13 (2) 1959
a m a rellu s Q u é l e t . Erst nach dem D urchstudieren neuester L iteratu r und nach sorgfältigster Untersuchung des M aterials, das uns in einer Anzahl von 9 Stück aus dem Jah re 1958, zur D isposition stand, konnten wir mit Sicherheit feststellen, dass es sich bei dem fraglichen Pilz um B o le tu s ru bin u s W . G. S m i t h (X e r o c o m us ru bin u s [ S m i t h ] P e a r s o n ), R ubinenröhrling, nach D r. B enedix kurzsporiger R öhrling, handelt. Zugleich konnten wir konstatieren, dass dies die zweite Auffindung dieses so seltenen Pilzes auf dem ganzen europäischen K o n ti nent ist. In der W aldgegend K apansko haben wir im Ja h re 1 9 5 4 und 1955 eine w eitere seltene Boletu sart gefunden, die bisher nur aus Hessen bekannt war, näm lich B o letu s p seu d o su lp h u reu s K a l l e n b a c h , blaugelber R öhrling. D ies war seine erste Auffindung auf dem ganzen G ebiete der Tschechoslow akei. Doplněk ke článku J. M acků — B o le tu s ru bin u s Smith. Popis plodnice B o letu s ru bin u s Smith, kterou zaslal s. prof. J. M acků čerstvou N árodním u museu v Praze. D užnina dospělé plodnice v klobouku nápadně tlustá, naspod vyklenutá, až 15 mm tlustá, špinavě bělavě zažloutlá, po chvíli na řezu směrem od rourek červenající, od pokožky slabě zeleno-m odrající, měkce houbovitá asi jako u B ol. c h ry s en tero n , ve třeni živě, až i chrom ově žlutá. T ře ň relativně tenký a krátký, pod kloboukem 13 mm tlustý a pouze 35 mm dlouhý při prům ěru klo bouku 4 3 mm. Výtrusy velmi bledě nahnědlé, skoro kulovitě vejčité, s malým excentrickým apikulem, ca 8 X 6 fi, s velikou kapkou tukovou. Rourky jsou celé červené nikoliv jen ústí. A. P ilát a M. S v rček
Několik zajímavých druhů koprofilních hub pozorovaných v roce 1958 Über einige interessante A rten der im Jah re 1958 beobachteten koprophilen Pilzen M irko S vrček Autor popisuje 19 druhů koprofilních hub ze skupiny pyrenomycetů, diskomycetů, hub lupenatých a hub nedokonalých, které pozoroval v roce 1958 jednak v přírodě, jednak v kulturách, založených za účelem sledování a zachycení těchto typů. Jako nový druh je popsán R h y p a ro b iu s v elen ov ský i nom. n., ze vzácných, v Č S R dříve dosud ne zjištěných druhů uvádí N ectria fim ic o la Fuck., T h ele b o lu s p ilosu s Schroet., C oprin u s h eterosetu losu s Locq., C o n o cy be an tipu s (Lasch ex F r.) Kühn., G raphiu m ca v ip es (Oudem.) Sacc. a S tysan u s fim etariu s (K arst.) M ass. et Salm. Der Autor beschreibt 19 koprophilen Arten der P yren om yzeten , D iscom yzeten , A g aricin een und D eu terom yzeten , welche er im Jahre 1958 nicht nur in der Natur, sondern auch in den Kulturen verschiedener Tierexkremente, die zu diesem Zwecke untergebracht wurden, beobachtete. Als neue Art wird R h y p a ro b iu s v elen ov ský i nom. n. beschrieben. Aus den seltenen Arten, welche bisher in der Č S R nicht festgestellt wurden, sind folgende Arten mit Beschreibungen oder Bemerkungen angeführt: N ectria fim ic o la Fuck., T h e le b olu s p ilosu s Schröter, C oprin u s heterosetu losu s Locq., C o n o c y b e an tipu s (Lasch ex Fr.) Kühn.., G rap h iu m cav ip es (Oudem.) Sacc., und S tysan u s fim etariu s (K arst.) Mass. et Salm.
92
S V R C E K : N Ě K O L I K Z A JÍ M A V Ý C H K O P R O F I L N Í C H H U B
T aké m inulého roku (1 9 5 8 ) pokračoval jsem ve sledování koprofilních hub, a to podobným způsobem, jak jsem se zm ínil ve svém příspěvku k poznání česko slovenských diskomycetů z čeledi A s c o b o la c e a e (Česká mykologie 11 : 105 až 118, 1 9 5 7 ). Za tím účelem jsem pěstoval ve skleněných dózách a Petriho mis kách exkrem enty některých býložravců z různých lokalit, hlavně však z T ře b o ň ska, odkud mi m ateriál neúnavně a ochotně zasílal přítel M U D r. Jiř í Kubická, začež mu i na tomto místě vyslovuji svůj upřím ný dík. D osavadní zkušenosti uka zují na to, že zim ní a ja rn í měsíce p atří k obdobím m axim ální fruktifikační schop nosti patrně většiny koprofilních hub, alespoň pokud jde o askomycety. V tomto příspěvku uvádím výběr druhů z m ateriálu d osud , zpracovaného a určeného. Pěstování exkrem entů má pro mykologa velikou výhodu v tom, že celkem po hodlně můžeme jednotlivé druhy získávat a poznávat, na druhé straně však při větším počtu kultur z časových důvodů nepostačím e v optim álním období fruktifikace vše, co se na substrátu objeví, zpracovat. To platí např. především o rychle pom íjivých plodnicích různých hnojníků ( C o p rin u s), které často dozrá vají přes noc a v několika hodinách m izejí nadobro. N ejvytrvalejší je většina tvrdohub z čeledi S o r d a r ia c e a e , které vytrvávají někdy i řadu týdnů. P y r e n o m y c e t e s N ectria fim icola F u c k. Les „H oličky“ u T řebo n ě, na jelením exkrem entu ve společnosti P leu ra g e cu rv u la (de B a r y ) K u ntze a L a.siob olu s eq u in u s (M ú 11. in F 1. D a n . ) K a r s t . , 26. IV . 1958 sbíral dr. J. K u b í č k a . — P erithecia kulovitá, 0 ,2 až 0 ,2 5 mm v průměru, povrchově přisedlá, jednotlivá nebo hustě pospolitá, zářivě červená, lysá, s nízkým, bradavkovitým ostiolem . V řeck a velmi tenkoblanná, v ál covitá, 80 X 5 «, s 8 jednořad é uloženými výtrusy, jež jsou podlouhlé až vejčitě elipsoidní, dvoubuněčné, uprostřed zaškrcené, bezbarvé, 7 ,5 — 10,5 X 4 ,5 — 5 ¡¿. Velmi vzácný druh, který snad po Fuckelovi, jenž jej popsal z kravských exkre mentů z Porýní, nikdo nesbíral. V našem případě vyrůstala pospolitě s peritheciemi pyrenom ycetu P le u r a g e cu rv u la (de B a ry ) K u ntze ( = S o r d a r ia cu rv u la de B a ry ) a nevylučuji možnost, že N ec tria fim ic o la je vlastně parasitem na plod nicích tohoto pyrenom ycetu. Pleurage decipiens (W i n t e r) K u n t z e. Syn.: S ord a ria d ec ip ien s W i n t e r — P o d o sp o ra d ecip ien s (W i n t e r )
Winter.
R ašelin iště „V im p erk a“ u T řeb o n ě, na starším, pravděpodobně srnčím trusu, sebraném 14. I I . 1958 dr. J. K ubickou a kultivovaném. Čerstvý m ateriál m ikro skopován 23. IV . 1958. — P erith ecia 0 ,4 —0,5 mm v pr., černá, lysá, z poloviny nebo i z větší části ponořená, s tupě kuželovitým ostiolem . V řecka osmivýtrusá. Výtrusy 35 — 40 X 2 0 — 21 ¡x, podlouhle elipsoidní, neprůhledně černé, na jednom pólu s širokým, blanitým a rýhovaným přívěskem 18 — 21 dlouhým a 1 2 — 16 ¡j . širokým, na druhém pólu s dvojitým, až 50 ¡j. dlouhým ocáskovitým přívěskem, obaleným na spodu beztvarou hmotou. Pleurage tetrasp o ra (W i n t.) G r i f f. Syn.: P. m in u ta f. tetrasp ora (W i n t.) M o r e au.
Polesí „B ran sk é doubí“ u T řebo n ě, na bažantích exkrem entech sebraných 6. X I I . 1957 (M . S v r č e k ) a kultivovaných. Fruktifikace 30. IV . 1958. — V ý trusy 21 — 26 X 1 2 — 15,5 /.i , v době zralosti s přívěsky pom íjivými. V řeck a 130 až 160 X 18 — 2 3 /x, tetrasporická. — Polesí „Stará ře k a “ u T řebon ě, na liščích ex krem entech, sebraných 13. IV . 1958 dr. J. K u b i c k o u a kultivovaných; vy
93
Č E S K A M Y K O L O G I E 13 (2) 1959
zrálá perithecia 3. V. 1958. — Les „M alý h á j“ u R ad otín a, na koňských exk re m entech sebraných 19. I. 1958 (M . Svrček ) a od 27. I I I . 1958 založených v kul tuře; čerstvá perithecia m ikroskopována 5. V. 1958, vyrůstající v těsné společnosti se S p o r o r m i a in t e r m e d ia A u e r s w. Sordaria bombardioides A u e r s w .
in Niessl.
Syn.: H y p ocop ra b o m b a rd io id es ( A u e r s w . i n N i e s s l ) ( A u e r s w . in N i e s s l ) G r i f f i t h s et S e a v e r .
Sacc. — F im eta ria b o m b a rd io id e s
Les „P olíčk o “ u Hlásné T řeb án ě, na starém zaječím trusu, ležícím na výslunné jižn í stráni, 20. IV . 1958 (M . S v r č e k ) . — Většinou již jen p řezrálá perithecia s rozpadlými vřecky, avšak s charakteristickým i výtrusy, které jsou 2 4 — 33 X X 11 — 13 u velké, podlouhle elipsoidní, většinou trochu nestejnostranné, s bez barvou blanou až 2 /u tlustou, bez jakýchkoliv přívěsků, neprůhledně černé. Lysá, černá, podlouhle hruškovitá perithecia p řised ají skoro povrchově. Di s c om y c e t e s Ascobolus brunneus C o o k e . R adotín u Prahy, v lese „M alý h á j“, na starém kravském exkrem entu, vodou vylouženém, sebraném 9. I. 1 958; kultura založena koncem březn a, vyvinutá apothecia m ikroskopována 12. IV . 1958 (M . S v r č e k ) . — Apothecia 0 ,5 mm v průměru, válcovitě protažená, nahoře s chom áčkem nápadně vyčnívajících vřecek, žlutavá nebo žlutohnědavá, šťavnatě masitá, ve skupinách na povrchu substrátu přisedlá. V řeck a (pars sp o rifera) 1 2 0 — 130 X 4 0 — 4 6 fi, s 8 výtrusy dvouřade uloženými. Výtrusy 29 — 32 X l 6 — 18,5 ¡x, široce až podlouhle elipsoid ní, v mládí bezbarvé a hladké, zralé kalně červenohnědé a hustě drobně bradavčité. — Skulpturou výtrusů jakož i tvarem drobných apothecií význačný druh, s nímž je asi totožný A s c o b o lu s le v e illei B o u d. Velm i blízký je též A s c o b o lu s a m e r ic a n u s (C k e. et E 11.) S e a v. Všechny tyto druhy m ají bradavčité nebo tečkované výtrusy. Ascobolus glaber P e r s . e x F r. Zcela typický, jak jej popisuje např. B o u d i e r (M ém . Ascob. p. 223, 1 8 6 9 ) vyrostl v kultuře na koňských exkrem entech, sebraných 2 0. IV . 1958 na louce při úpatí pahorku „Č a b ra k “ poblíže Let u D obřichovic. V yzrálá apothecia byla pozorována 5. V. 1958. Jsou 0,5 —0,8 mm velká, hruškovitého nebo opak kuželo vitého tvaru, již od mládí celá tmavě žlutohnědá až hnědá, s vřecky vyčnívajícím i z plochého thecia, bez obruby, zevně lysá. Pletivo excipula je složeno z více méně hluboce laločnatě zprohýbaných buněk 12 — 20 ¡x velkých a žlutohnědě zbarve ných. V řecka 2 0 0 — 2 10 X 26 — 36 /x, osmivýtrusá. Parafysy n ah oře bezbarvé. Výtrusy 2 4 — 26 X 1 2 — 13 ¡x,elipsoidní, zralé fialové, s blánou dosti hustě a často zprohýbaně rýhovanou, s rýham i vzájem ně spojovanými. Ascobolus viridulus P h i l l . e t P l o w r . Polesí „B ranské d oubí“ u T řebo n ě, na bažantích exkrem entech, sebraných 6. X I I . 1957 a založených do kultury koncem b řezn a 1958. Z ralá apothecia 11. IV . 1958, p řech ázejí též na exkrem enty srnčí, sebrané 7. X I I . 1957 u Stupského rybníka poblíže T řebon ě, které byly kultivovány společně s bažantím i. Na těchto však fruktifikoval A. viridulus mnohem bohatěji. Souhlasí dokonale s popisem v citovaném příspěvku ( S v r č e k , Česká mykologie 11 : 107, 1 9 5 7 ). Ascophanus brunnescens K a r s t. T řeboň , polesí „Zám ecký re v ír“, na starším jelením trusu, sebraném 29. b ře z na 1958 dr. J. K u b i c k o u a kultivovaném. Čerstvý m ateriál m ikroskopován
94
SVRCEK:
n ě k o l ik
z a jím a v ý c h
k o p r o f il n íc h
h u b
7. V. 1958. — A pothecia 0 ,1 —0 ,3 mm v průměru, přisedlá, lysá, světle kalně žlutavá až hnědožlutavá, pospolitá. Excipulum složeno z buněk 5 — 6 / x velkých, více méně hranatých, tenkoblanných, na bázi až 17 /x v prům ěru. V řeck a 48 až 70 X 8 — 12 /x, s osmi výtrusy dvouřadými. Parafysy hojné, n ahoře význačně silně paličkovitě ztloustlé (4 — 7 ju) a olejovitou žlutozelenou nebo živě citronově žlutou plasmou vyplněné. B lán a vřecek jodem nem odrá. Výtrusy 7 — 9 X X 3,5 — 4,5 ¡x, podlouhle až válcovitě elipsoidní, bez kapek, trvale bezbarvé, hladké. — R ostl ve společnosti F i m a r i a le p o r u m ( F u c k . ) V e l . a P le u r a g e min u ta ( F u c k . ) K u n t z e . M ikroskopicky je tento A s c o p h a n u s velmi n á padný n ahoře silně ztloustlým i a zářivě citronově žlutými parafysam i, jakož í drobným i výtrusy. V literatu ře je většinou označován jako A. m ic r o s p o r u s ( B e r k . e t B r . ) H a n s e n (jako rodový p řeřad itel je uváděn běžně P h i l l i p s , ačkoliv H a n s e n má podle S c h r o e t e r a p rio ritu ). B e r k e l e y a B r o o m e však v diagnose svého druhu, kterou převzal též P h i l l i p s , poznam enávají, že výtrusy jsou posléze fialové. T ento údaj se tedy bud zakládá na omylu, a pak by bylo nutno dát přednost druhovému názvu ,,m i c r o s p o r u s “ před označením K a r s t e n o v ý m , nebo jde o rozdílný druh, p atřící právem do rodu A sco b o lu s. P roto jsem se rad ěji p řid ržel výše uvedeného pojm enování, neboť A s c o p h a n u s popsaný K a r s t e n e m s naším sběrem zcela souhlasí. Zda sem skutečně patří též A. c o e m a n s ii B o u d., jak se domnívá např. R e h m, který B o u d i e r ů v druh řadí do synonymiky k A. m ic ro sp o ru s, zůstává nevyřešeno. Jisté je, že B o u d i e r ů v popis se dosti odchyluje. V e l e n o v s k ý (M on. Disc. p. 361, 1 9 3 4 ) popisuje jak A. b r u n n e s c e n s K a r s t., tak i A. m ic ro sp o ru s, který po p iík lad u R e h m o v ě rovněž spojuje s A. c o em a n sii. Je však pravděpodobné, že jde o jediný druh, neboť uvedené rozdíly jsou jen kvantitativní. P o zoroval je j na exkrem entech kravských, ovčích, koňských a kozích z několika lokalit. Našemu pojetí odpovídá též A. m ic r o s p o r u s sensu S e a v e r (p. 120, 19 2 8 ). A. m ic r o s p o r u s sensu S c h r o e t e r (1. c. p. 5 4 ) se však liší podstatně většími vřecky. Ascophanus velenovskýi S v r č e k ,
i j j
! I ;
i ■ j
i
n o m. n.
Basonym : A scop h an u s lacteu s sensu V e l e n o v s k ý , et Phillips.
Mon. Disc. p. 359, 1934 — non Cooke
Apothecia 0,1 — 0,5 mm v prům ěru, zrnéčkovitá, na povrchu substrátu přisedlá, měkce masitá, celá čistě bílá, trochu průsvitná, lysá, pospolitá až nahloučená. Excipulum složeno na bázi z okrouhlých, až 2 0 ¡x velkých buněk, které směrem k o k raji jsou více h ranaté a d robnější. Jsou vesměs tenkoblanné a bezbarvé. V řecka 1 0 0 — 110 X 2 6 — 33 ¡x, tlustě a široce vakovitě kyjovitá, dole náhle krátce stopkatě stažená, nahoře široce zaoblená, s osmi dvouřadými výtrusy. V M elzerovu reagens obsah mladých vřecek žloutne, zralá vřecka i výtrusy zůstávají trvale bezbarvá. Parafysy nehojné, 2 ,5 — 3,5 /x tlusté, nahoře neztloustlé nebo nepatrně, přím é nebo slabě prohnuté, celé bezbarvé, trochu zrnité. Výtrusy 16 — 17,5 X 1 0 ,5 — 11,5 fi, široce elipsoidní, bez kapek, bezbarvé, hladké. — Uvedený popis je sestaven podle čerstvého m ateriálu. Apothecia se objevila v kul tuře 2. až 3. V. 1958 na čerstvých srnčích exkrem entech, sebraných 30. I I I . 1958 na jižn í stepní strán i na úbočí V elké hory u Srbska (M . S v r č e k ) . T ento A s c o p h a n u s odpovídá popisu A. la cteu s v p ojetí V e l e n o v s k é h o , nikoliv však druhu, který byl pod tímto jménem popsán C o o k e m a P h i l l i p s e m . Protože jsem jej nem ohl ztotožnit s jiným druhem, je nutno zvolit proň nové jm éno.
95
; i j
'V
Č e s k á m y k o l o g i e 13 (2 ) 1959
Fim aria leporum
(Fuck. )
V e 1.
R ašeliniště „V im p erk a“ u T řebo n ě, na starších srnčích exkrem entech, seb ra ných 14. II. 1958 dr. J. K u b i c k o u a kultivovaných od konce b ře z n a ; apothe cia fruktifikovala během prvé poloviny dubna 1958, koncem dubna se objevila nová, mladá apothecia vedle dosud vytrvávajících starých plodnic. T ento druh není nikterak vzácný na trusu zaječím nebo králičím . Znám jej již z řady lokalit. Thecium je zbarveno v různých odstínech od světle špinavě žlutavé až po kávově hnědavou, vždy je vyvinuta úzká a tm avěji hnědá blanitá obruba, na základě které oddělil V e l e n o v s k ý svůj nový rod od rodu H u m a r ia F u c k . (resp. H u m arir.a S e a v .) Lasiobolus capreoli V e l .
!
! ‘
Brdské H řebeny: D obřichovice, na starším srnčím trusu ve smíšeném lese, 22. V I. 1958 (M . S v r č e k ) . Apothecia 0,5 —0 ,8 mm v průměru, přisedlá, celá bledě medově žlutavá, na okraji dlouze bělavě brvitá. Pletivo excipula pevné a souvislé, složené z h ran a tých, m írně tlustoblanných, skoro bezbarvých nebo žlutavých, až 16 ¡x dlouhých buněk. Chlupy stejného tvaru jako u L. equinu s, dole 28 až 35 ¡x široké, nahoru ostře zašpičatělé, jednobuněčné, se stěnou 4 — 5 ¡x silnou. V řecka 160 X 32 — 36 ¡x, osmivýtrusá. Výtrusy 28 — 29 ,5 X 1 0 ,5 — 11 ¡x, výrazně podlouhle vřetenovité, k oběm a pólům zúžené, bez kapek, hladké, bezbarvé. — V e l e n o v s k ý po psal z příbuzenstva L a s i o b o l u s e q u in u s (M u 11. in F 1. D a n .) K a r s t. několik nových druhů, jejich ž taxonom ickou hodnotu bude nutno revidovat. Zdá se, že L. e q u in u s je druh kumulativní, který v sobě skrývá několik sam ostatných d rob ných druhů (m ikrospecií), i když některé z dosud popsaných d ru h i jsou jistě jen odchylky v rám ci variability, jíž se tento příbuzenský okruh vyznačuje. Shora stručně popsaná forma, kterou jsem p řiřad il k L. c a p r e o li, se tvarem i velikostí výtrusů značně liší od typických forem L. equinu s, které m ají výtrusy podlouhle elipsoidní a menší (většinou 17 — 2 3 X 9 — 10,5 /x). B líží se značně odrůdě, po psané R e h m e m z exkrem entů kam zíků z bavorských Alp jako L. eq u in u s var. r u p ic a p r a r u m R e h m s výtrusy 30 X 12 ¡x velkými. Lasiobolus cuniculi V e l . Syn .: L a sio b o lu s lep o rin u s V e l .
T řeb o ň : „Spálená borkovna*' v Zám eckém revíru, na starém jelen ím exkre mentu, sebraném 7. I I I . 1957 a kultivovaném od konce b řezn a 1 9 5 8 ; fruktifikace od poloviny dubna, čerstvý m ateriál mikroskopován 23. IV . 1958. A pothecia pouze 0,1 mm. v prům ěru, více méně kulovitého tvaru, na povrchu substrátu jednotlivě přisedlá, celá světle medově žlutá, zevně říd ce odstálými chlupy posázená. Pletivo excipula složené z laločnatých, dosti tenkoblanných, bezbarvých, 6 — 13 ¡x velkých buněk. Chlupy 150 — 2 0 0 ¡x dlouhé, na spodu 12 až 14 ¡x široké, nahoru zvolna ostře zašpičatělé, jednobuněčné, bezbarvé, dosti tlustoblanné (stěny 1 — 2 ¡x). V řecka 85 — 95 X 1 8 — 19 ¡x, tlustě válcovitá, dole krátce stopkatě stažená, nahoře tupě zaoblená, se 6 — 7 — 8 výtrusy jednořadým i. P araíysy nehojné, bezbarvé, 2,5 — 3,5 ¡x tlusté. Výtrusy 1 6 — 18 X 1 0 — 11 ¡x, elipsoid ní, široce zaoblené, bez kapek, hladké, bezbarvé. V M elzerově reagens se zbarvuje obsah vřecek světle žlutě a excipulum, podobně jako báze chlupů, kalně červeně. — Tento L a s i o b o l u s je vlastně extrém ní zdrobnělou formou L. equinus. Chlupů je na excipulu vyvinuto jen několik a také vřecek je velmi málo, sotva 10 zralých v apotheciu. M enším i a více okrouhlým i výtrusy se rovněž liší. V e-
96
sv r č e k
:
n ě k o l ik
z a jím a v ý c h
k o p r o f il n íc h
j
h u b
l e n o v s k é h o L. b r a c h y tr ic h u s je asi totožný, liší se podle popisu jen úzce válcovitým i a delšími vřecky.
;
Rhyparobius crouani (R e n n y) P h i 11. Sy n .: R . ten acellu s P h i 11. sensu V e l . , Mon. Disc. p. 364, 1934.
T ře b o ň : Zám ecký revír, na pom ěrně čerstvém srnčím exkrem entu 2 9. I I I . 1958 sbíral dr. J. K u b í č k a . — D ruh charakteristický drobným i, jen 0,1 — 0 ,2 mm velkými, čistě bílým i apotheciem i, dolů stopkatě staženým i, které se m akrosko picky podobají zrnéčkům písku. V řecka 70 — 80 X 2 3 — 27 /x velká, tlustě kyjovitá, dole krátce stažená obsahují přes 30 výtrusů; blána vřecek v M elzerově reagens nem odrá. Výtrusy 1 0 — 12 X 4,5 — 5 /x jsou podlouhle vřetenovité, bezbarvé.
;
Thelebolus pilosus S c h r o e t e r . T ře b o ň : lesní bažinatý porost u Stupského rybníka zvaný „ P ra le s“, na srnčích exkrem entech, sebraných 7. X I I . 1957 a kultivovaných; prvé plodničky se o b je vily koncem b řezn a, čerstvý m ateriál byl m ikroskopován 11. IV . 1958. (M . S v r č e k ) . — Nový druh pro Čechy. Souhlasí velmi dobře s popisem auto rovým ( S c h r o e t e r 1. c. p. 5 1 ). Plodnice 0 ,3 — 0 ,4 mm v prům ěru je skoro kulovitá, povrchově přisedlá, hnědožlutá, na povrchu s jednotlivě roztroušeným i bezbarvým i, oddálené septovanými (většinou se 3 p řehrád kam i), zašpičatělým i chlupy, obsahuje jed iné obrovské kulovité vřecko ca 300 y v průměru. Toto vřecko obsahuje množství (několik set) široce elipsoidních až skoro kulovitých výtrusů 1 0 — 11 X 8 — 8,5 ¡x velkých, bezbarvých, hladkých. Chlupy, kterých bývá na celé plodnici 22, jsou 2 00 — 2 60 y dlouhé a na spodu 6 ,5 — 12 ( — 1 7 ) /x široké, se stěnam i 2 — 3,5 ¡x tlustými. Aga ri c al e s Coprinus heterosetulosus L o c q . — H n o j n í k
různoštětinatý.
R ad otín u Prahy, „M alý h á j“, na starém kravinci vylouženém roztálým sn ě hem, sebraným 9. I. 1 958; kultura založena 27. I I I . 1958, prvé plodnice vyrostly 3. V. 1958 (M . S v r č e k ) . Klobouk v mládí válcovitý, pak rozložený, 2 — 3 mm široký, při vrcholku tmavě červenohnědý, lysý, jen pod silnou lupou velmi útle pýřitý, zralý se rozplývá v černou kaši. T ře ň protáhlý, 35 — 45 X 0,5 —0 ,8 mm, průsvitný, bělavý, útle pýřitý, dole slabě zahnědlý. Pokožka klobouku je složena z kulovitých, tenkoblanných, lysých, až 28 ¡x velkých buněk, mezi kterým i jsou roztroušeny kuželo vité válcovité chlupy 60 — 67 X 12 /x velké, s m írně rozšířenou bází, n ahoře tupé, bezbarvé, s blanou slabě ztloustlou a lysou. Chlupy na bázi třen ě jsou z kuželo vité báze zvolna zúžené, 40 — 90 X 5 — 11 ¡x velké, tenkoblanné, zvláště v horní polovině olepené jednotlivým i krystalky, až 2,5 u v průměru, nepravidelného tvaru; některé chlupy jsou těmito krystalky až velmi hustě pokryté. Chlupy jak na pokožce klobouku, tak na třen i jsou jednobuněčné. Hyfy mycelia jsou 2 až 2 ,5 ¡x tlusté, přezkaté, bezbarvé, tenkoblanné. Výtrusy 9 — 12 X 5 — 6 fi, vejčitě až podlouhle elipsoidní, s postranním apikulem jen málo znatelným, sytě a tmavě červenohnělé, skoro černohnědé (pod m ikroskopem ). Souhlasí s popisem u K ú h n e r a a R o m a g n e s i h o (F lo ře analyt. p. 379, 1 9 5 3 ). P atří do skupiny S etu lo si L g e. a je jm enovaným i autory udáván jako běžný na exkrem entech ve F ran cii. U nás dosud nebyl zaznam enán.
97
i
Č E S K A M Y K O L O G I E 13 (2) 1959
Conocybe antipus ( L a s c h e x F r . ) K ü h n e r — S a m e t o v k a k o ř e nující. R adotín u Prahy, „M alý h á j“, na starém kravinci vylouženém roztálým sně hem, sebraným 9 . 1. 1 9 5 8 ; kultura založena 27. I I I . 1958, jed iná plodnice vyrostla v týdnu od 28. do 31. V II. 1958 (M . Svrček ). Za čerstva ji fotografoval dr. A. P i1 á t. Je vyobrazena na připojených dvou snímcích.
1
| | !
|
|
K l o b o u k 13 mm v průměru, ploše rozložený, uprostřed široce a m ělce vy hloubený, celý světle krémově žlutavý, jen uprostřed výrazně tmavě žlutohnědý, pod lupou jem ně třpytivý, bez prosvítavých lupenů, hladký, nerýhovaný, s okrajem tenkým, rovným, celistvým. T ř e ň 45 X 1,5 mm, přím ý, dole kyjovitě 3 mm ztloustlý a náhle v tuhý bělavý myceliový kořínek, 1 mm silný a 20 mm dlouhý, protažený; tento myceliový kořínek je celý pon ořen v substrátu. Povrch třen ě je po celé délce jem ně bíle vločkovité vláknitý, trochu lesklý, bělavý, bez chlupů. L u p e n y dosti husté, úzce připojené, tenké, ca 2 — 2,5 mm vysoké, světle rezavě žluté, na ostří úzce bíle obroubené avšak celé a rovné. D u ž n i n a bez zvláštního pachu (voní trochu nasládle houbově). V ý t r u s n ý p r a c h (v yp ad an ý ) je živě rezavě žlutý. P o k o ž k a klobouku je složena z kulovitých buněk, 2 0 — 30 fj. velkých, b ez barvých, dosti tenkoblanných. C y s t i d y ani chlupy nejsou vyvinuty. C h e i 1 oc y s t i d y 14 — 16 X 6 — 8 ¡j. velké, typicky kuželovité, s paličkou 4 — 4 .5 y. vel kou, na velmi krátkém až nezřetelném krčku sedící. Na povrchu třen ě jsou p řítomny jen kuželovité cystidy 2 7 X 9 — 16 y. velké, s krčkem protáhlým , 8 — 12 u dlouhým a s velkou paličkou. Hyfy řídce přezkaté, bezbarvé, lysé. B a s i d i e pravděpodobně bisporické. V ý t r u s y 8 — 10 X 5 ,5 — 7,5 fi, většinou zřetelně přihran atělé (šestihranné, s klíčním uťatým pórem ), někdy skoro citronovitého tvaru, sytě zlatožluté, hladké. Velm i vzácný druh, pozoruhodný kořenujícím třeněm a hranatým i výtrusy. V naší literatu ře nebyla C o n o c y b e an tipu s dosud publikována, byla však sbírána Václavem V a c k e m rovněž v jediném exem pláři na poli (strništi) za vrchem Já v o r k o u “ u K arlštejn a 2. X I . 1944, jak svědčí doklad v h erbáři Národ, musea a popis ve Vackových rukopisných poznám kách. Psilocybe coprophila var. subcoprophila (B r i t z.) K ü h n , e t R o m g n. R ad o tín u Prahy, „M alý h á j“, na starých koňských exkrem entech, sebraných 9. I. 1958; kultura založena koncem březn a, prvé plodnice se objevily začátkem dubna, čerstvý m ateriál byl m ikroskopován 19. IV . 1958 (M . S v r č e k ) . — T ato odrůda se liší od typické formy většími výtrusy: 1 4 ,5 — 17 X 7 — 8 fialově hnědé, hladké, se zřetelným bezbarvým klíčním pórem a apikulem . Basid ie te tra sporické, 18 — 2 7 X 11 — 13 ¡x, se 4 krátkými ( 3 — 5,5 y d l.) sterigm aty. H y p h o m y c e t e s
\
Graphium cavipes (O u d e m.) S a c c . T řeboň , v lesním porostu zvaném „ P ra le s“ u Stupského rybníka, na srnčím trusu sebraném 7. X I I . 1957 a kultivovaném koncem b řezn a 1 9 5 8 ; živý m ateriál studován 11. IV . 1958. — Plodničky vyrůstající pospolitě jsou vzpřím ené, je d n o duché, 0 ,8 — 1 mm vysoké, složené ze stopky a paličky. Stopka červenohnědá, pod mikroskopem hnědožlutá, hustě vláknitá., vyrůstající z bazální kulovité hlíz* ky„ porostlé zevně 2 — 3 y tlustými, bezbarvým i, dosti tuhými a zprohýbaným i
98
sv r č e k
:
n ě k o l ik
z a jím a v ý c h
k o p r o f il n íc h
h u b
hyfami. Stopka je dole 50 — 60 y tlustá, nahoru se ztenčuje a posléze rozvětvuje v 60 — 70 ¡i dlouhá ram ena. Celé ukončení stopky je obaleno m léčně zakalenou, lesklou hmotou, která tvoří kulovitou, 7 0 — 100 u velkou hlavičku, jež obsahuje množství jednobuněčných, bezbarvých, elipsoidních, 6 — 6 ,5 X 3 — 3,5 /j . velkých konidií, vzájem ně slepených. — V ýborně souhlasí s popisem výše uvedeného druhu v S a c c a r d o v ě Sylloge fungorum ( 4 : 619, 1 8 8 6 ). Oudem ans jej popsal jako S tilb u m c a v ip e s z králičích exkrem entů z Amsterodamu. Čerstvá houba se podobá spíše myxomycetu než hyphom ycetu ze skupiny S t il b a c e a e . K rom ě tohoto druhu jsou popsány ještě dva koprofilní druhy z r. G r a p h i u m ( G. s t e r c o r a rium E l . M a r c h. a c o m a t r i c h o i d e s M a s s . et S a 1 m .), které jsou však z ře telně odlišné. G. c a v ip e s je význačné především b azální hlízkou. Stysanus fimetarius
(Karst . )
Mass.
e t S a 1 m.
Syn .: S ty san u s stem on ites var. fim eta riu s K a r s t .
T řeb o ň , „Spálená bo rk ovn a“ v Zám eckém revíru, na starém jelením exkre mentu sebraném 7. X I I . 1957 a kultivovaném od konce b řezn a 1 9 5 8 ; fruktifikace od poloviny dubna 1958 ve společnosti plísní. — Plodničky pospolité, vzpří mené, 1 — 2 mm vysoké, se stopkou 2 5 — 30 y. tlustou, skoro černavou, složenou z rovnoběžných, hnědavých hyf 2 — 2,5 y silných. K onidie obalují v podobě šedě zbarvené, načechran é, práškovité hmoty horní část plodnice, která celkově p ři pomíná sporangia rodu S tem o n itis ( M y x o m y c e t e s ). K onidie, 8 — 9 X 5,5 — 6 ¡j . veliké, jsou nesoum ěrně široce mandlovité až trochu citronovité, na jednom pólu často se zřetelnou bradavkou, zprvu bezbarvé a hladké, později světle hnědavé a zřeteln ě drobně bradavčité. — Je uváděn z exkrem entů z Finska a Severní Ameriky. K rom ě tohoto druhu má bradavčité konidie ještě S. verru co su s O u d e m., avšak jiného tvaru. R oste na zetlelých listech dubových. Zusammenfassung In den B eobachtungen der koprophilen Pilze wurde auch während des Jah res 1958 auf ähnliche W eise fortgesetzt, wie es im B eitrage des Autors „Zur K enntnis der tschechoslow akischen D iscom yceten aus der F am ilie A s c o b o l a c e a e “ (Česká m ykologie 11 : 1 0 5 — 118, 1 9 5 7 ) publiziert wurde. V erschiedene T iere x krem ente aus den m annigfaltigen L okalitäten Böhm ens, vorwiegend aber aus der Um gebung von T řeb o ň (W ittingau, Südböhm en), woher sie besonders M U D r Jiř í K u bíčka zu den Kulturversuchen dem Autor nach Prag geschickt hat, wurden kultiviert. D ie Exkrem ente wurden in den G lasdosen und P etrisch a len aufbew ahrt. B isherige Erfahrungen haben gezeigt, dass der W in ter und das F rü h jah r zur Periode der höchsten Fruktifikationsfähigkeit der meisten kopro philen Pilze gehören, wenigstens gilt es für die Ascom yceten ( S o r d a r i a c e a e , A s c o b o l a c e a e ). Nur eine Auswahl der A rten aus dem bisher bestim m ten M aterial wird in diesem B eitrage p u bliziert: N ectria fimicola Fuck. — Holičky bei T ře b o ň , auf einem H irschkot in der G e sellschaft von P le u r a g e cu rv u la und L a s i o b o l u s equinu s, 26. IV . 1958 (J. K u b ick á). Sehr seltene A rt, die nach Fuckel wohl niem and sam m elte. In unserem F a lle wuchsen die P erith ezien der N e c tr ia f i m ic o la dicht gem einschaftlich mit den P erithezien einer anderen Pyrenom yceten, P le u r a g e curvula. Es ist nicht ausgeschlossen, das N. fim ic o la eigentlich auf den Perithezien dieser Pleurage parasitiert. Pleurage decipiens (W in te r) K unze — G ezüchtet aus einem älteren R ehkot
99
Č E S K A M Y K O L O G I E 13 (2) 1959
(w ahrsch einlich ), der von J. K u bíčka 14. I I . 1958 in dem T o rfm o ore „Vimp e rk a“ bei T řeb o ň gesammelt wurde. F risch es M aterial am 23. IV . 1958 m ikro skopiert. Pleurage tetrasp ora (W in t.) G riff. — Auf den F asan exkrem en ten , die im W ald e „B ranské doubí“ bei T ře b o ň 6. X I I . 1957 M . Svrček sam m elte und züchtete. Frisches M aterial am 30. IV . 1958 m ikroskopiert. — A uf dem Fuchskot im W alde „Stará ře k a “ bei T ře b o ň und auf dem K o t von P ferd en im W alde „M alý h á j“ bei R adotín unweit von Prag (zusammen mit S p o r o r m i a i n t e r m e d i a ) . S ordaria bombardioides Auersw . in Niessl — Auf dem alten H asenkot auf einem sonnigen Südabhange bei H lásná T ře b á ň (M ittelb ö h m en ), 20. IV . 58 (M . Sv rček ). Ascobolus brunneus Cooke — G ezüchtet aus einem alten verw itterten K u h fla den, der im W ald e „M alý h á j“ bei R ad o tín unweit von P rag 9. I. 1958 gesammelt wurde (M . Svrček). R eife Apothezien am 12. IV . 1958 m ikroskopiert. — D urch ihre feinw arzige Sporen sowohl durch winzige, 0 ,5 mm breite, fast zylindrische Apothezien ausgezeichnete seltene Art, m öglicherw eise m it A. le v e ille i Boud. identisch. Sehr nahe steht auch A. a m e r ic a n u s (Cke. et E il .) Seav. Alle diese A rten haben w arzige oder punktierte Sporen. Ascobolus glaber P ers. ex F r . — G anz typische A pothezien, wie zum Beispiel bei Boudier (M ém . Ascob. p. 22 3 , 18 6 9 ) b eschrieben sind, wuchsen im M ai 1958 aus dem K o t von Pferden, der auf einer W iese unweit von Lety bei D obřichovice gesam m elt wurde. Ascobolus viridulus Phill. et Plow r. — Auf den F asan en exkrem en ten, die im W alde „Branské doubí“ 6. X I I . 1957 M . Svrček sammelte und züchtete. Frisches M aterial 11. IV . 1958, auch auf den R eh kot übergehend. Es stimmt genau überein mit der Beschreibung in dem zitierten B eitrage (Svrček, Česká mykologie 1 9 5 7 ). Ascophanus brunnescens K a rst. — T ře b o ň , im W alde „Zám ecký re v ír“, auf dem älteren H irschkot 29. I I I . 58 von J. K u bíčka gesam m elten und dann von mir gezüchteten. Frische Apothezien 7. V. 1958 in der G esellschaft von F i m a r i a lep o r u m und P le u r a g e minuta. M ikroskopisch sehr ausgezeichnet durch oben stark verw eiterte und leuchtend zitronengelbe Paraphysen sowohl auch durch kleine Sporen. In der L iteratur ist dieser Ascophanus am m eisten wie A. m ic r o s p o r u s (B erk , et B r .) Hansen (unrichtig ist Phillips als Autor dieser Um gruppierung angeführt) angegeben. W eil aber Berkeley und Broom e diese A rt mit violetten Sporen beschreiben, so ziehe ich lieber die A rt von K arsten vor, welche ganz gut mit unserem M aterial übereinstim m t. Velenovský ( 1 9 3 4 ) b eschreibt beide A rten, es ist aber sehr w ahrscheinlich, dass es sich um eine einzige A rt handelt, weil angeführte U nterschiede nur quantitativ und ziem lich bedeutungslos sind. Ascophanus velenovskýi Svrček — (Basonym : A s c o p h a n u s la c t e u s sensu V ele novský, non Cooke et Phillips) — U nsere Beschreibung ist nach den frischen Fruch tkörpern, welche auf dem R eh kot erschienen und die am B erge „V elká h o ra “ bei Srbsko (M ittelböhm en) 30. I I I . 1958 der Autor sammelte und kulti vierte. F risch es M aterial am 2 . - 3 . V. 1958 in der K ultur. D ie A rt, welche V ele novský unter dem Namen A s c o p h a n u s la cteu s beschreibt, unterscheidet sich von der Art, die wie A. la cteu s von Cooke und Phillips aufgestellt wurde. M an muss also einen anderen Namen für V elenovský’s A rt wählen. Fim aria leporum (Fu ck .) V el. — Das T o rfm o or „V im p erk a“ bei T ře b o ň , auf dem älteren R ehkot von J. K ubíčka 14. I I . 1958 gesam m elten und in F rag ge züchteten. Die Fru k tifikation im A pril 1958. Diese A rt ist nicht selten auf H asen o d er K aninchenkot. Ich kenne sie schon aus m ehreren böhm ischen Fundorten.
100
SV RC EK :
n ě k o l ik
z a jím a v ý c h
k o p r o f il n íc h
h u b
Sam etovk a k o ře n u jící — C on ocybe a n tip u s ( L a s c h e x F r . ) K ü h n e r . Ze staréh o kravince, nalezeného u R a d o tín a , 31. V I I . 1958 vy p ěsto v al M. Sv rček . — E x excrem en to v etu sto bovino prope R a d o tín , B ohem iae, lecto , 31. V I I . 1958 M. Sv rček co lu it. P h o to A . P ilá t.
Lasiobolus capreoli V el. — D obřichovice (M ittelböhm en ), auf dem älteren R eh kot in einem M ischwald, 22. V I. 1958 (M . S v rček ). — Velenovský beschreibt aus der V erw andschaft von L a s i o b o l u s e q u in u s einige neue A rten, die m annig faltigen taxonom ischen W e rt haben und welche noch revidiert werden müssen. Es scheint, dass L. e q u in u s eine kumulative A rt sei, welche einige selbständige M ikrospezies umfasst. A ndere A rten sind gewiss nur kleinere Abweichungen im R ahm en der V ariabilität. L. c a p r e o l i unterscheidet sich von den typischen F o r men L. e q u in u s durch Form und G rösse der Sporen und näh ert sich var. r u p ic a -
101
Č E S K A M Y K O L O G I E 13 (2) 1959
p r a r u m Rehm , die von R ehm auf Gem senkot aus den bayerischen Alpen b esch rie ben wurde. Lasiobolus cuniculi V el. — Aus dem alten H irschkot gezüchtet, den im T o r i m oore „Spálená borkovna“ bei T řebo ň 7. X I I . 1957 M . Svrček samm elte. Frische Fruchtkörper m ikroskopierte ich am 23. IV . 1958. D iese A rt ist eigentlich eine Zwergform von L. equinu s, welche sich von dieser durch die Arm ut der H aare und Schläuche sowie durch kleinere und m ehr rundliche Sporen unterscheidet. L. b r a c h y tr ic h u s Vel. ist w ahrscheinlich identisch. Rhyparobius crouani (R en n y ) Phillips — T řeb o ň , in den W äld ern „Zámecký re v ír“ auf dem noch ziemlich frischen R eh ko t 2 9 . I I I . 1958 von J. K u bička ge sammelt.. Thelebolus pilosus Sch rö ter — T ře b o ň , in einem sum pfigen W alde bei dem Teiche „Stupský ry bn ík ’1, auf dem R eh ko t 7. X I I . 1 957, der kultiviert wurde. E rste F ru ch tk örp er vom Ende M ärz, dann bis A pril. — Neue A rt für Böhm en. Sie stimmt sehr gut mit der Beschreibung S ch rö ters überein. Coprinus heterosetulosus Locq. — G ezüchtet aus einem alten v erw itterten Kuhkot, der im W alde „M alý h á j“ bei R ad o tín unweit von P rag 9. I. 1958 g e sammelt und dann gezüchtet wurde. Erste Fruch tkörper erschienen am' 3. V. 1958 (die K u ltur wurde am 27. I I I . 1958 g egrün d et). Sie stim men m it der B e schreibung in F lo re analytique von K ühner und R om agnesi ü berein. D ieser Coprinus soll in F ran k reich gemein sein, wogegen er bei uns vorher noch nicht beobachtet wurde. Conocybe antipus (Lasch ex F r .) K ü hner — Fu n d o rt und Su bstrat wie vorige A rt. D er einzige F ru ch tk örp er wuchs in der W oche vom 2 8. bis 31. Ju li 195S. Seh r seltene A rt, besonders durch w urzelnden Stiel und fast eckig-zitron en förmige Sporen merkwürdig. D iese Conocybe wurde schon einm al in Böhm en bei K arlstein von V . V acek am 2. X I . 1944 auf einem Stoppelfelde gesamm elt, blieb aber unpubliziert. Psilocybe coprophila var. subcoprophila (B ritz .) K ühn, et R om agn. — R adotín unweit von P rag, im W ald e „M alý h á j“, auf dem alten K o t von P ferd en, der 9. I. 1958 gesammelt wurde und vor dem Ende des M onates M ärz gezüchtet. E rste F ru ch tk örp er von Anfang A pril bis 19. IV . 1958 (M . S v rček ). — Diese V arietät unterscheidet sich von der typischen F orm nur durch grössere Sporen ( 1 4 ,5 - 1 7 X 7 - 8 p). Graphium cavipes (Oudem .) Sacc. — F un d ort und Su b strat wie T h e l e b o l u s p ilo su s Sehr. — Stimmt vorzüglich mit der Beschreibung im S a cca rd o ’s W erke Sylloge Fungorum ( 4 : 619, 1 8 8 6 ). D er frische Pilz ähnelt sich eher irgend einem M yxom yceten als dem Hyphomyceten aus der Gruppe S t il b a c e a e . Stysanus fimetarius (K a rst.) M ass. et Salm . — F un d ort und Su b strat wie L a s io b o lu s cuniculi Vel. — D iese A rt ist bekannt aus F innland und N ordam erika. S. v erru co su s Oud., der auch w arzige K onidien hat, wächst auf faulenden E ich en blättern. Adresa autora: Dr. Mirko Svrček, Národní museum, sectio botanica, Praha II, Václavské n. 1700.
102
1
Intensita keratinolytické aktivity půdních dermatofytů Intensity of K eratinolytic Activity of Soil Dermatophytes M ilan H ejtm án ek (Z biologického ústavu lékařské fakulty Palackého university v Olomouci.) Měřením váhových úbytků keratinového substrátu porostlého půdními dermatofyty byla zjišťována kvantitativně jejich keratinolytická aktivita. Autor statisticky srovnává keratinolytickou aktivitu M icrosporon gypseu m ( B o d i n ) G u i a r t et G r i g o r a k i 1928, M icrosp oron gypseu m B o d i n var. n anum F u e n t e s , A b o u d a l f i a et V i d a 1 1954 a K era tin o m y ces a je llo i V a n b r e u s e g h e m 1952. Diskutován vztah mezi návštěvností lokality domácím zvířectvem a výskytem dermatofytů v půdě této lokality. T he keratinolytic activity of soil dermatophytes was established quantitatively by ascertaining the weight deficiencies of their keratin media after certain periods of growth. The author makes a statistical comparison between the keratinolytic activity of M icro sp oron g y p seu m ( B o d i n ) G u i a r t e t G r i g o r a k i 1928, M. g ypseu m B o d i n var. nanum F u e n t e s , A b o u d a l f i a et V i d a l 1954 and K eratin om y cetes a je llo i V a n b r e u s e g h e m 1952. The relationship between the frequency of domestic animals and the occurence of dermatophytes in the soil of the same locality is discussed.
D ůležitou vlastností derm atofytů je jejich keratinolytická aktivita projevující se rozkladem keratinových substrátů. Byla doposud sledována výlučně m ikro skopickými metodami in vitro nebo prostým konstatováním schopnosti porůstat rohovinu v podobě peří, chlupů apod. R o b e r t s (1 894) a T o m a (1929) pozorovali růst kultur rodu T rich op h y ton M a 1 m s t e n na zvířecích chlupech a lidských vlasech. M a c f a y d e n (1894) pěstoval T rich op h y ton ton su ran s M a l m s t e n 1845 na purifikovaném keratinu z peří. N a n n i z z i (1926) pozoroval bohatý růst dermatofytů na vlasech a peří a vyvodil z toho závěr o schopnosti dermatofytů hydrolysovat bílko viny keratinu. D a v i d s o n a G r e g o r y (1933) pozorovali přechod parasitického stadia derm atofyta v kožní šupince a chlupu ve stadium saprobní uchováváním infikovaného m ateriálu ve vlhkých komůrkách. Z pokusů vyvodili epidemiologicky závažný závěr, že roztroušené šupinky kůže, chlupy a jiné keratinové látky mohou být vhodným substrátem, na němž vegetují dermatofyty v půdě mimo živé hostitele v saprobním stadiu. V a n b r e u s e g h e m (194, 1952) zavedl po způsobu K a r l i n g a (1 946) techniku využívající přirozené afinity dermatofytů ke keratinu pro elektivnl isolaci těchto hub z půdy. Potvrdil již dříve známou skutečnost, že se dermatofyty vyvíjejí na vla sech in vitro zcela odchylně, než ve stadiu parasitickém na živém hostiteli. Atakují vlas in vitro tzv. perforačními orgány nebo jej rovnoměrně rozkládají s povrchu. To lze pozorovat nejen na lidském vlasu, ale i na zvířecích chlupech a peří jen u dermatofytů. Perforační orgány popsané V a n b r e u s e g h e m e m (1949) jsou místa keratinového sub strátu rozpuštěná účinkem keratinolytických enzymů, jsou vyplněna hyfam i, snadno se barví kotonovou modří a jsou zvláště výrazná při celkovém projasnění keratinu v chlorallaktofenolu ( H e j t m á n e k 195 7 ). Poruší-li se molekulární struktura keratinové bílkoviny vlasu urychluje se rozklad tohoto keratinu dermatofyty ( B a r l o w a C h a t t a w a y 1955). Je zajímavé, že na nehtovém kera tinu nebyly pozorovány lytické účinky T rich op h y ton m en tag ro p h y tes ( R o b i n ) B l a n c h a r d 1896, T rich o p h y to n ru brum ( C a s t . ) S a b o u r a u d 1911 a T rich op h y ton ton su ran s M a l m s t e n 1845. R a u b i t s c h e k a M a o z o v á (1957) z toho usuzují, že rozklad keratinového substrátu v tomto případě nutno přisoudit mechanickým účinkům rozrůstajících se hyf a nikoli jejich lytickým schopnostem. Keratinolytické účinky projevující se na struktuře vlasového keratinu in vitro byly využity k diferenční diagnostice atypických isolátů T rich op h y ton m en tag ro p h y tes ( R o b i n ) B l a n c h a r d 1896 a T rich op h y ton rubrurn ( C a s t . ) S a b o u r a u d 1911. T. m en tag rop h y tes vlas perforuje, T . rubrum tuto schopnost nemá (A j e 11 o 1957). A finita ke keratinu studovaná důkladně u dermatofytů není výlučnou vlastností této skupiny hub. A j e l l o (1953) pozoroval keratinofilii blíže neurčených druhů r. S ep ed on iu m , F u sariu m , Scop u la rio p sis a P en icilliu m . Vlas však nedestruovaly, pouze jej porůstaly. Zejména plísně řádu C hytrid ia le s zahrnují řadu druhů schopných porůstat keratinové substance (C e j p 1957, K a r 1 i n g 1 9 4 6 ). Rovněž u některých askomycetů je známá afinita ke keratinu. Např. rod. O n ygen a P e r s . ex
103
Č E S K A M Y K O L O G I E 13 (2) 1959
F r. — kaziroh z řádu P lecta sca les se v přírodě vyskytuje na pazhnehtech, sovích vývržcích, rozích a jiném keratinovém materiálu nalézaném porůznu v půdě ( P i l á t 1956, Cejp 1 957). O n ygen a eq u in a (W i 11 d.) P e r s . neporůstá rohovinu jenom s povrchu, ale vydatně ji destruuje pronikajíc do jejího nitra. Tuto schopnost si podržují i agarové kultury tohoto druhu, získané isolací spor. Po dobnou vlastnost m ají i agarové kultury dermatofytů isolovaných z půdy. Využitím keratinolytické schopnosti dermatofytů se podařilo řadě autorů totiž isolovat některé druhy přímo z půdy a pro kázat tak, že půda je saprobním reservoárem M icrosporon g y pseu m (B 1o
Zm íněné dva druhy derm atofytů m ají široké geografické rozšířen í a vyskytují se v půdě oblastí, navštěvovaných hojně domácím zvířectvem tém ěř obecně. Z toho se soudí, že se oba druhy vyskytují v půdě prim árně a že se pod ílejí na mikrobním rozkladu keratinových adnex kůže v půdě porůznu se vyskytujících v podobě vylínalé zvířecí srsti, peří, keratinových adnex m rtvol apod. Jejich destrukční účinky na lidský vlas in vitro jsou znám é (A j e 11 o 1953, H e j t m á n e k l . c . , V a n b r e u s e g h e m 1 9 5 2 ). N ení však znám á rychlost, s jakou destruují keratinový substrát. K objasnění tohoto ekologicky zajím avého faktoru provedli jsme několik dlouhodobých inform ativních pokusů, jejich ž výsledky jsou shrnuty v tomto příspěvku. M e t o d i k a . Byly připraveny elektrom agnetickou m íchačkou hom ogenisované suspense rriakrokonidií ze čtyřtýdenních kultur K e r a t i n o m y c e s aje llo i V a n b r e u s e g h e m 1952 kmen R V -4 8 2 8 , M i c r o s p o r o n g y p s e u m ( B o d i n ) G u i a r t et G r i g o r a k i 1928 kmen A -731, M -6 a M i c r o s p o r o n g y p s e u m B o d i n var. n a n u m F u e n t e s , A b o u d a l f i a e t V i d a l 1954. K onidie byly suspendovány v 0 ,9 % N aC l. V ýchozí kultury rostly na Sabouraudově agarglukosové půdě p ři 25° C. Za poskytnutí kultury kmene A -731 děkujem e Ph. D . L. A j e l l o v i (Cham blee, U SA ), za M. g y p s e u m var. n a n u m prof. D r. C. A. F u e n t e s o v i (H avana, K u b a ) a za kmen R V -4 8 2 8 prof. D r. R . V a n b r e us e g h e m o v i (Antverpy, B elg ie). Km en M -6 byl isolován z hnoje vyvezeného na pole poblíž O lom ouce ( H e j t m á n e k 1 9 5 8 b ). Do suspensí byly po dobu 10 vteřin ponořeny sterilní hranolky rohoviny z beraního rohu (rozm ěrů asi 3 X 1 X 0 ,5 cm ), u kterých jsm e předem zjistili váhu sušiny (v). Infikované hranolky byly kladeny do vlhkých kom ůrek a inkubovány v term ostatu p ři 25° C. Po 1, 2, 3, 4, 5 a 10 měsících byly z kom ůrek odebrány vždy tři hranolky porostlé týmž kmenem (n = 3 ), s je jic h povrchu tupým sk al pelem opatrně odstraněno m ycelium a potom týmž způsobem, jako u hranolků intaktních, zjištěna váha jejich sušiny ( v ) . Sušení probíhalo při 105° C do kon stantní váhy. V áženo s přesností 0,1 mg. K ontrolou byly hranolky neinfikované, ponořené do sterilního roztoku a vážené za týchž podmínek. In ten sita destrukce byla hodnocena velikostí váhového úbytku sušiny ( i = v — v '). V ý s l e d k y . V tab. 1 jsou přehledně shrnuty nalezené váhové úbytky. Jsou to prům ěrné hodnoty trojího stanovení. Zatím co váha sušiny intaktních hranolků kontrolních se nem ěnila, byly na hranolcích infikovaných zřejm é váhové úbytky už prvý měsíc. Stupňovaly se v závislosti na délce inkubace tak, že desátého mě síce dosáhly největší hodnoty. Výjim kou je pouze km en A -731, kde v desátém m ě síci byla váha sušiny menší, než váha sušiny v pátém měsíci inkubace. Snad je to působeno odchylnými vlastnostm i keratinových hranolků, které sice byly ve všech případech zhotoveny z jediného beraního rohu, nicm éně však nutno p ři pustit, že fysikálně chem ické vlastnosti různých částí i téhož kusu rohoviny mohou být odchylné.
104
■
H E JT M A N E K : IN T E N S IT A
K E R A T IN O L Y T IC K E
A K T IV IT Y
P tT D N lC H
D ERM A TO FYTŮ
T ab u lk a 6. 1. In te n sita d estrukce keratinového su b strátu . H od n oty v ta b . jso u prům ěrné ú b y tk y váh y sušiny (mg).
■
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ H
d élka k u ltiv ace (měsíce)
M icr o sp o r o n gy p seu m K era tin o m y c es ----------------------------------------------------------------------------------------------------a je llo i A— 731 M— 6 v a r. n an a R V — 4828
1 2 3 4 5 10
102,3 206,5 2 23,6 270,8 379,5 2 2 0 ,7 * ± 39,42
*p rů m ěr x i
72,7 152,9 314,3 399,5 399,5 4 7 8 ,5 * ± 85,43
86,1 86,4 140,5 146,2 150,6 177,1* ± 14,00
69,7 117,0 150,9 173,5 248,8 999,3* ± 187,63
střed ní ch yb a s - (mg).
T ab u lk a č. 2. P rů k azn o st rozdílů v in ten sitě d estrukce m ezi d erm ato fy ty . P = 0,05. P rů k azn ost vyznačena podtržením .
M ic ro sp o ro n g y p seu m
_ d
M— 6
H
M ic ro sp o ro n g y p seu m
d
H
v a r. n a n u m
t
1,04
3,48
H ■ I
K e ra tin o m y ces a je llo i R V — 4828
d t
7 78 ,6 4^6
520,8 2,53
■ ■ ■
d erm ato fy t
t
257,8
I
2,74
43,6
301,4
822,2 Í3 7
A— 731 M— 6 v ar. n a n u m ----------------------------------------------------------------------------------M icr o sp o r o n g y pseu m
I ■ I I I I
M i c r o s p o r o n g y p s e u m ( B o d i n ) G u i a r t et G r i g o r a k i 1928 strávil 2 2 0 ,7 mg (kmen A -7 3 1 ) až 4 7 8 ,5 mg (km en M -6 ) keratinového substrátu; jeho var. n a n a 177,1 mg a K e r a t i n o m y c e s a j e llo i V a n b r e u s e g h e m 1952 během téže doby 9 9 9 ,3 mg. K eratin ové hranolky byly všemi druhy důkladně porostlé (o b r. 1 a 2 ) a po vysušení hranolků byl i m akroskopicky zřejm ý stupeň jejich rozkladu oproti stejně vysušeným hranolkům kontrolním (obr. 3 ).
I I I I I I I
Inten sita destrukce je tedy za standardních podmínek u různých druhů příp. kmenů různá a největší rozdíly jsou p řiro zen ě patrné po nejdelší době inkubace. Nakolik jsou tyto d iference průkazné ukazuje tabulka 2. V ní je statistické zhodnocení diferencí prům ěrných vah sušiny keratinového substrátu porostlého derm atofyty po dobu deseti měsíců. Plyne z ní, že K e r a t i n o m y c e s a je llo i V a n b r e us e g h e m 1952 asim iluje průkazně intensivněji keratin, než M ic r o s p o r o n g y p s e u m ( B o d i n ) G u i a r t et G r i g o r a k i 1928 kmen A -731 a M. g y p -
Č E S K A M Y K O L O G I E 13 (2) 1959
seu m B o d i n var. n a n u m F u e n t e s , A b o u d a l f i a et V i d a l 1954. M. g y p s e u m kmen M -6 má větší intensitu keratinolytické aktivity, než jeho var. n an u m . S nejm enší intensitou asim iloval keratinový substrát M. g y p s e u m var. n an u m , jediný z použitých derm atofytů isolovaný z pacienta. O statní druhy, které asim ilovaly keratin intensivněji, byly isolovány z půdy. Půdní derm atofyt K e r a t i n o m y c e s a j e llo i V a n b r e u s e g h e m 1952 a
■ B H K
** *»
A g^SB 3SK B| M
O b r. 1. K era tin o m y ces a je llo i V a n b r e u s e g h e m 1952 p o rů stající k eratin o v ý su b strá t. S ta v po 2 m ěsících. — O br. 2 . M icro sp o ro n gy p seu m v ar. n a n u m F u e n t e s , A b o u d a l f i a et V i d a l 1954 p o rů stající tý ž su b strá t. S ta v po 2 m ěsících. — O br. 3. D estru k ce k e ra ti n ových hranolků půdním i d erm ato fy ty . V levo hranolek neinfikovaný (kontrolní), vpravo šest hranolků destruovaných. S ta v po od stran ění m ycelia a vysu šení.
M i c r o s p o r o n g y p s e u m ( B o d i n ) G u i a r t et G r i g o r a k i 1928 m ají tedy schopnost destruovat ve vlhkém prostředí keratin bez přítom nosti ostatních látek. V tom spatřujem e vysvětlení faktu, že v oblastech se zvýšeným výskytem domácího zvířectva je rovněž zvýšený výskyt půdních derm atofytů. P ři svém ši rokém rozšíření v půdě mohou být tyto derm atofyty označeny za vydatné destruktory vylínalé srsti dobytka a jiných keratinových adnex kůže porůznu se v půdě vyskytujících. Z toho je zřejm é, že nápadně vyšší počet nálezů těchto druhů v lo kalitách navštěvovaných hojně domácím zvířectvem je v souvislosti s množstvím keratinových adnex, na nichž v půdě saprobně vegetují.
106
H E JT M A N E K : IN T E N S IT A
K E R A T IN O L Y T IC K É
A K T IV IT Y
P tT D N lC H
D E R M A T O F Y T tT
Souhrn B yla sledována intensita destrukce keratinu beraního rohu derm atofyty. V ý sledky hodnoceny statisticky. N ejintensivněji asim iloval keratinový substrát K e r a tin o m y c e s a j e llo i V a n b r e u s e g h e m 1 952: po deseti m ěsících činil prů m ěrný váhový úbytek sušiny keratinového substrátu jím porostlého 9 9 9 ,3 mg. Po téže době strávilo M i c r o s p o r o n g y p s e u m ( B o d i n ) G u i a r t et G r i g o r a k i 1928 2 2 0 ,7 až 4 7 8 ,5 mg a M. g y p s e u m B o d i n var. n a n u m F u e n t e s , A b o u d a l f i a et V i d a l 1954 pouze 177,1 mg. Půdní derm atofyty K . a j e l loi a M. g y p s e u m jsou tedy přirozeným i a vydatnými destruktory keratinových struktur v půdě obsažených. Summary The intensity of the keratin decom position in a ram ’s horn was followed and the results have been evaluated statistically. T he most intensive assim ilation of k eratin in pure culture was made by K e r a t i n o m y c e s a j e llo i V a n b r e u s e g h e m 1952, the dry k eratin medium of which had an average weight deficiency of 9 9 9 ,3 mg. after 10 months of growth. D uring the same period, M i c r o s p o r o n g y p s e u m ( B o d i n ) G u i a r t et G r i g o r a k i 1928 utilized from 2 2 0 ,7 to 4 7 8 ,5 mg. and M. g y p s e u m var. n a n u m F u e n t e s , A b o u d a l f i a et V i d a l 1954 only 177,1 mg. The soil derm atophytes K e r a t i n o m y c e s a j e llo i and M i c r o s p o r o n g y p s e u m would therefore appear to be n atu ral destroyers of keratinous rem ains in the soil. T able 1. Inten sity of the destruction of the keratin medium. V alues in the table are the average deficiencies of the dry weight (m g ). The left hand colum shows the period of cultivation in months (1 to 1 0 ) .* ) Arithm etic m ean x ± median error Sx (m g) . LITE R A T U R A A j e 11 o L. (1 9 5 7 ): Cultural methods for human pathogenic fungi. J. Chron. Dis. (St. Louis) 5 : 545. — . (19153) : T h e derm atophyte,' Microsporum gypseum, as a saprophyte and parasite. J . Invest. Derm. 21 : 157. B a r l o w A. J. E. e t C h a t t a w a y F. W . (1 9 5 5 ): The attack of chemically modified keratin by certain dermatophytes. Ibidem 24 : 65. Cejp
K . ( 1 9 5 7 - 5 8 ) : Houby I. Praha 1957. II. Praha 1958.
D a v i d s o n A. M. et G r e g o r y P. H. (1 9 3 3 ): Development of fuseaux and spirals on detached hairs infected by ringworm fungi. Nature (Lond.) 131 : 836. H e j t m á n e k M. (1 9 5 7 ): Saprofytická stadia dermatofytů v přírodě. Biológia 1 2 :9 2 8 . — (1 9 5 8 a ): Dermatofyta v půdě Hrubého Jeseníku. Přírodov. sb. Ostr. kraje 14 : 1. — ( 1 9 5 8 b ): Příspěvky k epidemiologii dermatomykos. II. Dermatofyt Microsporon gypseum v půdě na Moravě. Acta Univ. Olomucensis 14 : 39. K a r l i n g J. S. (1 9 4 6 ): K eratinophilic chytrids. 1. Rhizophydium keratinophilum n. sp. a sapro phyte isolated on human hair and its parasite, Phlyctidium mycetophagum n. sp. Amer. J. Bot. 33 :7 5 1 . M a c f a y d e n A. (1 8 9 4 ). J. Path. Bact. 3 : 1 7 7 . Cit. podle Biology of pathogenic fungi. Chron. Bot. Comp., W altham . N a n n i z z i A. (1 9 2 6 ): Ann. M ycologici 24 : 85. Cit. ibidem.
Nickerson
W . J.
(1 9 4 7 ):
P i l á t A. (1 9 5 6 ): Revise československých druhů Onygena Pers. — kaziroh. Čes. Mykol. 10 : 141. R a u b i t s c h e k F. et M a o z R . (1 9 5 7 ): Invasion of nails in vitro by certain dermatophytes. J. Invest, Derm. 28 : 261.
Č E S K A M Y K O L O G I E 13 (2) 1959
R o b e r t s L. (1 8 9 4 ): J. Path. B'act. 3 : 3 0 0 . Cit. podle Nickerson W . ]. (1 9 4 7 ): Biology o£ pathogenic fungi. Chron. Bot. Comp., W altham . T o m a A. (1 9 2 9 ): Sur l ’infection des cheveux in vitro. Ann. Derm. Syph. (Paris) 10 : 641. V a n b r e u s e g h e m R . (1 9 4 9 ): Lésions déterminées in vitro par les dermatophytes sur des cheveux isolés. C. R . Soc. Biol. (Paris) 143 : 1302. — (1 9 5 2 ): Technique biologique pour l ’isolement des dermatophytes du sol. Ann. Soc. Beige Méd. trop. 32 : 173.
Bělohnojník sírožlutý Leucocoprinus denudatus (Rabenh.) Singer (S barevnou taDulí č. 34) J o s e f H erin k Autor studoval nový nález L eu cocop rin u s d en u d atu s (Rabenh.) Sing, v Československu. Nález porovnal se syntypem A garicu s (L ep iota) d en u d atu s Rabenh., vydaným jako po ložka č. 1001 v exsikátové sbírce L. Rabenhorsta Fungi europaei exsiccati, v exempláři uloženém pod č. 173 143 v mykologickém herbáři Botanického oddělení Národního musea v Praze. Prokázal totožnost obou hub, exsikát č. P R 173 143 vybral jako lektotyp A garicu s (L ep iota) den u datu s Rabenh. a provedl tak nomenklatorickou typifikaci L eu coco p rin u s d en u d atu s (Rabenh.) Sing. Autor dále dovodil totožnost L ep io ta G u égu en ii Sacc. et Trav. ( = L ep io ta B o u d ieri Guég. 1909 non Bresadola 1884) s L eu coco p rin u s d en u d atu s a prioritu druhového jména „denudatus“ . Konečně, autor ohraničil v rodu L eu coco p rin u s P at. sensu orig. 1888 novou sekci D enudati, jejím ž typem je L eu coco p rin u s d en u d atu s (Rabenh.) Sing.
*
__________
Auctor L eu coco p rin o d en u d ato (Rabenh.) Sing., recenter in Čechoslovakia rursus reperto, operám dědit. 1. Auctor fungum commemoratum cum syntypo A garici den u dati Rabenh., in collectione Rabenhorstii ,,Fungi europaei exsiccati“ sub No. 1001 edito, comparavit et identificavit. Hoc exsiccatum, in herbario Sectionis botanicae Musei Nationalis Pragae conservatum et numero P R 173 143 designtu'm, sicut lectotypum A garici d en u d ati Rabenh. resp. L eu coco p rin i den u dati [Rabenh.] Singer) elegit et hoc rnodo typificationem nomenclatoricam huius speciei dědit. 2. Auctor L ep io ta m G u égu en ii Sacc. et T rav. (quae nomen novum pro L ep io ta m B ou d ieri Guéguen 1909, non Bresadola 1884 sistit) cum L eu coco p rin o d en u d a to identi ficavit et prioritatem nomenclatoricam nominis „denudatus“ confirmavit. 3. Auctor sectionem novám D en u dati generis L eu coco p rin u s Pat. sensu originali 1888 aedificavit (typus: L eu coco p rin u s d en u d atu s [Rabenh.] Singer).
R od bělohnojník ( L e u c o c o p r i n u s P a t.) tvoří skupina hub, jím ž jsou společné některé velmi výrazné znaky m akrom orfologické, anatom ické, biochem ické a ekologické. Soubor těchto vlastností zakládá ostře vyhraněnou systematickou jednotku, zajím avou především proto, že se v přirozeném systému lupenatých stopkovýtrusných hub vzdaluje rodům bělovýtrusných hub a p řib ližu je se někte rým sekcím rodu hnojník C o p r in u s (Pers. ex ) S. F . G ray sensu lato. Studium bělohnojníků není snadné. Je ztěžováno nejen velkou křehkostí a pomíjivostí jejich plodnic, ale také vzácností těchto hub. Těžiště areálu bělohnojníků totiž leží v subtropických a tro pických krajinách, odkud jsou občas zavlečeny do teplých skleníků botanických zahrad evropských zemí. Sběry těchto druhů r. L eu coco p rin u s patří proto k nejvzácnějším nálezům evropské m ykoflory, v níž ovšem tvoří cizí element. Jen několik málo bělohnojníků se zdá být domácími v mírném pásmu Evropy a Asie. Patří k nim např. bělohnojník sírožlutý, L eu coco p rin u s d en u d atu s (R abenh.) Sing.
108
H E B IN K : B Ě L O H N O JN ÍK S ÍR O Ž L U T Ý
Ojedinělé nálezy bělohnojníků v Československu zaznamenali dosud J . V e l e n o v s k ý (1 9 2 0 ), B . D v o ř á k a L. V i n i k l á ř (1 9 2 4 ), K . C e j p (1931, 194 8 ), J. S e z i m a (1 9 5 4 ). V Česko slovensku bylo prozatím zjištěno čtyři až pět druhů bělohnojníků. Sám jsem měl příležitost studovat čerstvý materiál dosud jen dvou druhů, bělohnojníků žlutého, L eu coco p rin u s lu teu s (Sow. ex Secr.) Locq. a bělohnojníků Magnusova, L. M agn u sianu s (P. Henn. in R abenh.) Sing. Proto jsem velmi uvítal příležitost ke studiu L eu coco p rin u s den u datu s, která se mi naskytla v létě r. 1958. I. C h a r v á t mi několikrát předal plodnice této houby, sbírané paní Bedřiškou Hřebíkovou ve skleníku zahradnictví hlav. města Prahy v Praze-Strašnicích. Počátek historie poznání a ohraničení druhu L eu coco p rin u s d en u d atu s je spjat s územím Česko slovenska. Bělohnojník sírožlutý byl poprvé nalezen W . S i e g m u n d e m v Liberci na zahradním záhonu, pohnojeném vylouženou tříslovou kůrou. Množství nasbíraného m ateriálu postačovalo k tomu, aby L. Rabenhorst vydal tuto houbu v r. 1866 v exsikátové sbírce Fungi europaei., A garicus (L ep io ta ) d en u d atu s Rabenh.. zahajoval v položce č. 1001 druhou tisícovku tohoto známého mykologického herbáře. Nový druh byl převzat E. F r i e s e m do epikritického spisu Hymenomycetes europaei (1 8 7 4 ) a doznal tak jakéhosi oficiálního uznání. P. A. S a c c a r d o přeřadil v r. 1887 houbu do rodu L ep io ta (Pers. ex) S. F. Gray ve friesovském pojetí tohoto rodu. Pod jménem L e p iota d en u d ata (Rabenh.) Sacc. byla houba postupně uváděna ve všech větších evropských mykologicky system aticko-floristických spisech. Jen někteří autoři těchto spisů druh skutečně studovali podle nových nálezů: S. C h e 1 c h o v s k i (1 8 9 6 ), A. A. J a č e v s k i j (1913, 1 9 2 2 ), G. B r e s a d o l a (1 9 2 7 ), R . K ü h n e r (1 9 3 6 ), H. S. C. H u y s m a n (1 9 4 3 ), F . H. M a l l e r (1 9 5 3 ). V r. 1943 byla L ep io ta d en u d ata přeřaděna M. L o c q u i n e m do rodu L eu coco p rin u s (a pod rodu H iatu la sensu Heim et Rom agnesi), téhož roku R . S i n g e r e m do r. H iatu la Fr. sensu Heim et Romagnesi. Konečné systematické zařadění provedl R . S i n g e r (1951) v kombinaci L eu coco p rin u s d en u d atu s (Rabenh.) Singer. L eu coco p rin u s d en u d atu s byl do literatury uveden též pod jiným i jmény. V r. 1908 nalezl naši houbu F . G u é g u e n ve skleníku botanické zahrady farmaceutické fa kulty v Paříži a popsal ji jako nový druh, L ep io ta B o u d ieri Guég., Guéguenův popis je na svoji dobu velmi podrobný, zejména pokud se týče mikromorfologických vlastností, takže vlastně podává první podrobnou charakteristiku druhu. F. Guéguenovi však uniklo, že od r. 1884 existuje v lite ratuře L ep io ta B ou d ieri, popsaná G. B r e s a d o l o u . Proto již v r. 1910 přejm enovávají P. A. S a c c a r d o a A. T r a v e r s o Guéguenovu houbu iia L ep io ta G u égu en ii Sacc. et Trav. Toto jméno — v kombinaci L eu coco p rin u s G u égu en ii (Sacc. et Trav.) Locq. — zachovává M. L o c q u i n, který v rámci svých studií o vývoji výtrusů rodu L eu coco p rin u s uveřejnil v r. 1943 popis této houby. V práci M. Locquina nalézáme zejména řadu anatomických a cytologických podrobností, které jed nak potvrzují, jednak rozšiřují poznatky, sdělené F . Guéguenem. Při této důkladnosti překvapí čtenáře práce M.. Locquina, že v popisu je opomenut — zřejmě přehlédnutím — údaj o velikosti výtrusů! Použití jména „G uéguenii" odůvodňuje M. Locquin tím, že až do přesného rozlišení dvou žlutých druhů rodu L eu coco p rin u s — L . lu teu s (Sow. ex Secr.) Locq. a L . d en u d atu s (Rabenh.) Sing, (podle dnešní nom enklatury!) — podle anatomické struktury pokožky klobouku F. Guéguenem, nebyly žluté druhy rodu L eu coco p rin u s podrobně a jednoznačně charakterisovány. Tento důvod je z nomenklatorického stanoviska neudržitelný, jestliže je možnost prostudovat typový m ateriál taxonu ,,A g aricu s (L ep io ta ) d en u d atu s R aben h.“ a porovnat jeho vlastnosti s typovým materiálem taxonu „L ep io ta B o u d ieri G uéguen". Mohl jsem provést alespoň prvou část tohoto úkolu, a to revisi exsikátu, vydaného pod jménem A garicu s (L ep io ta ) den u datu s Rabenh. v Rabenhorstově exsikátové sbírce Fungi europaei (pod č. 100 1 ), který je uložen v mykologickém herbáři botanického oddělení Národního Musea v Praze. Tento exsikát byl do sbírek Národního Musea získán až v r. 1947 ze sbírek Spolku přátel přírody v Liberci (Verein der Naturfreunde in Reichenberg) a nese č. 173 143. Položku tvoří dva dospělé exempláře houby, nalepené na karton ssacího papíru a jsou provázeny popisem houby na etiketě. Makroskopický vzhled dobře uchovaných exemplářů se shoduje s Rabenhorstovým popisem houby; výtrusy (z menšího exempláře) měřily 4 ,8 — 7,2 X 3 ,6 —4,8 p.. Pro posouzení identity Rabenhorstovy houby s L ep io ta B ou d ieri Guég. byl rozhodujícím nález stopkatých sférocytů na pokožce klobouku, o šířce ( 1 2 ) —20 — 67 — (110) fi. Není tedy důvodů p'ochybovat o totožnosti A garicu s (L ep io ta ) d en u d atu s Rabenh. s L ep io ta B ou d ieri Guég. a tím i o prioritě názvu „denudatus“ pro taxon, který je předmětem našeho studia. Původní m ateriál A garicu s ( L e p iota) d en u d atu s je syntypem, neboť byl vydán v exsikátové sbírce. Lze předpokládat, že materiál všech vydaných exemplářů položky č. 1001 Rabenhorstovy exsikátové sbírky byl homogenní. Mnou studované exempláře uchovávané v pražském Národním Museu pod č. 173 143, označují za lek totyp, protože se plně shodují s autorovou diagnosou a jsou uloženy v zemi, v níž se nalézá loka lita typu. O. M a t t i r o l o (1918) popsal L ep io ta lu tea, která je s určitostí totožná s L eu coco p rin u s d e n u datu s; tuto synonymísaci provedl poprvé G. B ' r e s a d o l a (1 9 2 0 ). O. M attirolo nezdůvodňuje blíže použití starého názvu „luteus“ (W . W i t h e r i n g , 1776; J. S o w e r b y, 1796; J . B o 1-
109
Č e s k á m y k o l o g i e 13 ( 2 ) 1959
t o n, 179 7 ), ostatně tou dobou již zadaného v kombinaci L ep io ta lu tea (Bolt.) Quél. Je pravda, že tím mimoděk nadhodil obtížnost interpretace „Agaricus1 luteus“ , která je dnes souhlasně vedena po linii autorů: J . S o w e r b y (1 7 9 6 ), L. S é c r é t a n (1 8 3 3 ), J. G o d f r i n (1897) a F . G u é g u e n (1 9 0 8 ). Není vyloučeno, že ještě jin é žluté druhy, náležející dnes do rodu L eu coco p rin u s, jsou totožný s L eu cocop rin u s den u datu s (Rabenh.) Sing. Domnívám se, že jedním z nich je A garicu s (L e p io t a ) stram in ellu s F. Baglietto (1 8 6 4 ), L ep io ta stram in ella (Bagl.) Sacc. F. H. M oller (1953) právem upozorňuje, že argentinský druh L ep io ta citrin ella Spegazzini 1899 pravděpodobně patří mezi sy nonyma L eu coco p rin u s den u datu s. V československé mykologické literatuře nenalézáme o bělohnojníků sírožlutém žádné zmínky (pokud jsem mohl zjistit.) Domnívám se však, že nález J . V e l e n o v s k é h o ve skleníku bo tanické zahrady v Praze ( v únoru 1 914), označený jménem L ep io ta c ep a estip es (České houby : 210, 1920) se ve skutečnosti týká L eu coco p rin u s den u datu s. Svědčí o tom popis i vyobrazení J . Vele novského. Tuto domněnku není ovšem možno potvrdit ohledáním dokladu, protože se mi jej nepo dařilo nalézt ve sbírkách katedry botaniky biologické fakulty K arlovy university v Praze ani v her báři, ani mezi doklady, uchovanými J . Velenovským v konservační tekutině.
Popis vlastního m ateriálu Leucocoprinus denudatus (Rabenh.) Sing. N ález: P rah a 1 0 — Staré Strašn ice, ve skleníku zahrad nictví hlavního města Prahy, 5. IV ., 2. V II. a 28. V II. 1958 sbírala pí Bedřiška H řebíková. Doklady: H erb. myc. H erink, No. 61/58, duplikát v mykologickém h erb á ři botanického oddělení N árodního musea v P raze (P R ). Popis vlastností makromorfologických: Plodnice
n arů stají v trsech, většinou dosti početných.
V ý v o j p l o d n i c e bivelangiokarpní. K l o b o u k středový, v mládí vejčitě kulovitý až elipsoidní, na vrcholu s n íz kým oblým hrbem , v dospělosti více méně široce zvonovitý s oble vyhrbeným vrcholem, ve stáří ploše klenutý až plochý, s prom áčknutím kolem hrbu; v dospě losti (1 ), 1,5 — 2 — (2 ,5 ) cm š ir., dužnina blíže středu 0 ,5 — 0 ,7 5 mm tlustá; okraj lupeny nep řesahu je; povrch klobouku zprvu celistvý, brzy od okraje postupně až tém ěř k hrbu radiálně rozpukaný, nakonec řasnatý s okrajem místy radiálně naštípaným ; p o k o ž k a neslupitelná, má v povrchové vrstvě ch arakter p řilé hajícího c e l k o v é h o o b a l u , jem ně m oučnato-plstnatá, na středu tém ěř hladká a trvale celistvá, kdežto na ostatním povrchu brzy v povrchové vrstvě rozpukává v drobounké vločky (které pak postupně opadávají a povrch klobouku zůstává jem ně plstnatý), na hrbu slabě lesklá, ostatně m atná, světle sírožlutá, na hrbu tm avší: tmavě okrově žlutá až nahnědle žlutá (iz a b elo v á ); povrch, zb a vený útržků pokožky, je bledě sírožlutý, později bledší (sírově smetanový, bledě slám ožlutý); d u ž n i n a měkce plsťovitá, matná, bledě sírožlutá. L u p e n y přím é (a ž ve stáří lehce po délce zprohýbané), profilu v mládí úzce kopinatého s ostřím u okraje klobouku lehce vykrojeným a u třen ě m írně šikmo zaobleným, v dospělosti profilu úzce eliptického s ostřím k okraji klobouku šikmo zaobleným , ke třen i zvolna zúženy, v dospělosti při basi poněkud zvlněny, s ostřím v mládí a dospívání lehce otupeným, jem ně třásnitým , v dospělosti a stáří více méně nepravidelně vroubkovaným ; ukončeny volně, 0 ,5 — 0 ,7 5 mm oddáleny od ostrého okraje acetabula (který sestupně obejím á vrchol tř e n ě ); v dospělosti 1,5 — 3 mm široké, velmi tenké; dosti husté, ve stáří proříd lé; měkké, ve stáří při ostří poněkud zvlhlé, usýcháním zplihlé a vláčné; lysé; m írně hygrofánní, bledě smetanové, později sytě smetanové, po usušení dřevově žlutavé, o stří zprvu bledě sírožluté, později odbarvené; 1 u p é n k y různě dlouhé, nepravidelně a nesoum ěrně rozm ístěné, ukončeny šikmo zaobleně, volně nebo insercí na lupeny.
110
BM jr
•' H B r
J f llÉ Í n H H K -
^Rmj
. -
.
m BBm
a
v
h b ^ H h H H s^ T
^ P f-U :1-
w f >-'
^ fB N H R M K g H
jj^ H :.
■Kyfj:\'Tk'W*■*• H r > . - , í j '. , w
.*.
Hr •/»'Li ^ l l t y
**• . *
EL-Yfx%, ,/• / ,.
w\
n & il' I í *j\ v H iif i,
«, ., / 4 d « H H ^ r 'k^ T
l í n
! \v
■^SBBmmSSĚfa^n^^KĚlSĚmKBK. - ^JHr ^i( 1 H M M W B i M i ž ž ^ B B E B B B B r •» % . J M B a M
" ™
:: .
% *
|i^B|^B l | | \ /
.
'■
#
l
h
;■
jÉ^jft^^l
Či
• »f
'
" ^H|-,“;ř>-
JmjĚĚ^K"■'. g B -•'"
ESpmPjfl^Hv
ď' fi5»i®BBnStM
(j,?
^ H
-■
í
H
j *|
J9 y §
§otBI^ n |R\ p jjfij»
j^wBB B w ,
f • M
Bělohnojník sírožlutý — L eu c o c o p rin u s d en u d atu s (R ab en h .) Sin g. P ra h a — S ta ré Strašn ice, 2. V I I . 1958 leg. B . H řebík o vá. A rte photographica d ep in xit Iv a n C h arvát.
Č E S K A M Y K O L O G I E 13 (2) 1959
V ý t r u s n ý p r a c h nebyl získán. T ř e ň oblý, shora dolů ponenáhlu vřetenovitě až kyjovitě rozšířený, na basi krátce zúžený, přím ý ( 1 ,5 ) — 2 — 4 — (5) cm dlouhý, uprostřed 1,5 — 3 mm a na basi 3 — 5 mm tlustý; povrch velmi jem ně vláknitý, hedvábně lesklý, bledě síro žlutý, později bledě slámožlutý až smetanový, nad i pod prstenem více méně hustě pokrytý drobnými, vatovitými, bělavým i vločkami, které nad basí nesou na svém povrchu drobné sírožluté ú tržky celkového obalu; p r s t e n um ístěn vo dorovně na rozh ran í horních dvou třetin délky třen ě (nebo také n íž e ), zprvu šik mo svěšený a hor. okrajem přichycený k povrchu třen ě, později na horním okraji odtržený od povrchu třeně nebo nálevkovitě vztyčený, někdy z větší části opa dávající, měkce vatovitě blanitý, na obou plochách hladce plstnatý, matný, bledě smetanový; base třeně lehce bíle plstnatá, s bílým i provazečky podhoubí; d u ž n i n a dobře rozlišena od dužniny klobouku, jem ně vláknitá, velm i brzy ve středu proříd lá v pavučinatou dřeň, později široce dutá se stěnou pavučinatovláknitou, hedvábně lesklá, sm etanově nažloutlá (se sírožlutým odstínem ), v basi bělavá, pod pokožkou prosáknutá a bledě sírožlutá. Popis vlastností m ikrom orfologických:
I
!
P o k o ž k a k l o b o u k u hym eniíorm ní, převážně z buněk široce kyjovitých, prom íšených buňkam i široce lahvicovitým i; tyto elem enty jsou místy převýšeny štíhle válcovitými, přehrádkovaným i hyfam i, jejich ž koncový článek je na vrcholu zaoblen. K pokožce p řiléh ají dosti volně n o s n é h y f y s f é r o c y t ů , vzájem ně volně propletené, většinou p robíhající p řibližn ě souběžně s povrchem (a tedy přibližně kolmo na směr elementů pok ožk y); jsou válcovité, u přepážek místy rozšířené, hojně větvené, s hojným i přepážkam i (které v y tvářejí články 2 0 — 50 y dlouhé, 4 — 6 y široké, v rozšířených m ístech až 7 — 10 y širo k é); konečné články těchto nosných hyf jsou kyjovitě anebo hlavatě rozšířen y ; jsou tenkostěnné, hlad ké, v hyalinním obsahu jsou hojné, jasně žluté, až 2 ,4 y široké kuličky, které v n a tivním preparátu jeví živý pohyb. Soustava nosných hyf představuje hlubokou vrstvu celkového obalu plodnice, která vytváří také lipsanenchym , pavučinatovatovité pletivo, které se rozprostírá mezi okrajem klobouku a celou délkou po vrchu třeně. S f é r o c y t y jsou vytvořeny na krátkých větévkách nosných hyf jako útvary term inální, jsou orientovány většinou šikmo, až kolmo k povrchu klobouku; jsou stopkaté, zprvu kulovité až široce vejčité nebo hruškovité, někdy s oblým vyhrbením na vrcholu, později kulovitě až elipsoidně balonovité, podle stupně vývoje 1 6 — 70 (i v íce) y dlouhé, se stopkou 5 — 10 y dlouhou, 1 2 — 32 (i více) y široké, tenkoblanné, hladké, hyalinní, tu a tam obsahují žlutě pigm en tované kuličky blíže buněčné blány. H y f y l i p s a n e n c h y m u řídce pro pleteny (s převážnou rad iální o rien tací), válcovité, bez přezek, tenkoblanné, hyalinní, s ojedinělým i žlutě pigmentovaným i kapičkam i. T r a m a l u p e n ů sm íšená, převážně z m ěchýřkovitých buněk; m ediostrat není patrný ( ? ) ; subhymenium buničité. M a r g i n á l n í b u ň k y místy n a hloučeny, velmi různotvaré, většinou kyjovité až lahvicovité, často na vrcholu hlavatě rozšířené, 18 — 40 X 7 — 10 (1 2 ) y, tenkoblanné, hyalinní, s více méně hojným i kapkam i žlutě pigmentovaným i. H y m e n i u m z basidií a pseudoparafys. B a s i d i e v mládí krátce a dosti široce kyjovité, vakuolisované, v z ra losti kyjovité se zúženým a tupě zaobleným vrcholem , 15 — 30 X 7 — 8 y , se čty ř mi sterigm aty 1,8 —2 ,4 y dlouhými. V ý t r u s y elipsoidní, dosti prom ěnlivé, na bočném profilu krátce a široce
112
H E R IN K : B Ě L O H N O JN ÍK S ÍR O Ž L U T Ý
eliptické až podlouhle eliptické se suprahilárním oploštěním adaxiálního obrysu, s krátkým šikmým apikulem, na frontálním profilu elipsoidní až vejčité se šikmým konkávním stažením k apikulu, distální pól vzácně n aznačené otupený; rozm ěry bočného profilu u k rátce elipsoidních výtrusů 4 ,8 — 5,2 X 3 — 3,8 fi, u středně elipsoidních výtrusů 5 — 7 X 4 — 5 y, u podlouhle elipsoidních výtrusů až 7 — 8 ,4 X 5 — 5,4 jsou tenkoblanné, hladké, obsahu čirého, bez tukových kapiček.
\ !
I
Popis vlastností biochemických. Pach
slabě, ale výrazně houbový. C h u ť
žádná.
Popis vlastností ekologických: Houba rostla ve skleníku, na přízem ních záhonech, na nichž byly pěstovány k ořenáče pokojových rostlin, jednak fíkovníku pružného (F ic u s ela stica R o x b .), jed nak „filod endron u “ ( M o n s t e r a d e li c io s a L ie b m .); půda záhonu byla utvo řen a ze směsi rašeliny, listovky a písku. Letní teplota vzduchu + 4 0 až 50° C, zim ní kolem + 1 5 ° C.
I
Poznámky Vlastnosti mnou studované houby dobře souhlasí s popisy všech autorů, kteří houbu studovali na živém materiálu. Bělohnojník sírožlutý je druhem malým. P. A. S a c c a r d o jako prvý udává největší průměr klobouku 3 cm, O. M a t t i r o l o pak největší rozměr klobouku vůbec, 4 cm (při délce třeně 6 — 8 cm ). Proměnlivost makromorfologických vlastností houby je velmi malá (popsaná var. varsov ien sis Chelch. se celkem ničím od tytpu neodlišuje). Pokud se týče mikromorfologických útvarů, jsou velmi proměnlivé výtrusy, a to jak ve tvaru (který se pohybuje mezi kulovitě elipsoidním až podlouhle elipsoidním ), tak i ve velikosti. Také velikost sférocytů a m arginálních buněk je velmi proměnlivá. Popis mikromorfologických vlastností doplňuji dalšími podrobnostmi, které čerpám z důkladné práce M. L o c q u i n a . Hyfy houby jsou metachromatické, dvoujaderné a bez přezek, takže L eu cocop rin u s d en u d atu s bude pravděpodobně homothallickým druhem (M . Locquin). F . G u é g u e n popisuje basidie jako bisporické! Pigment houby je jasně žlutý, vakuolární, sráží se v kulovitá zrnka (která se pohybují Brownovým molekulárním pohybem) až v hexagonální krystaloidy; pigment dává positivní reakci xanthoproteinovou a s činidlem Milionovým, odbarvuje se kyselinou dusičnou a amoniakem. Je přítomen v buňkách celkového obalu (v nosných hyfách i sférocytech), v buňkách pokožky klobouku, v m arginálních buňkách a v pleurocystidách . V tramě klobouku popisuje M. L o c q u i n větvené olejovité hyfy a kulovité konidie o průměru 4 ¡i. Pseudoparafysy, které oddělují od sebe basidie, popisují H. S. C. H u y s m a n a M. L o c q u i n . Krom ě pseudoparafys viděl M. Locquin v hymeniu také řídce roztroušené pleurocystidy, štíhlé válcovité, pigmentované. U basidií zjistil M. L o c q u i n , že na vrcholu dozrávající basidie se nalézá souvislá anebo rozkouskovaná čepička ze silně chromofilní látky, která vymizí před vypu čením sterigmat. Stěna výtrusů je podle M. L o c q u i n a složena ze tří vrstev: mizivého perisporu, tenkého hyalinního exosporu (který se Melzerovým činidlem barví mahagonově červenohnědě) a metachromatického endosporu. D istální pól výtrusů nejeví zřetelný „poruš“ , takže se zdá, jakoby sporoporus nebyl vytvořen; ve skutečnosti epispor v místě sporoporu není diferencován morfologicky, nýbrž fysikálně chemicky (např. v některých barvivech se prozrazuje větší světlolom ností). Výtrusy snadno klíčí, a to již na lupenech; fo r a m en germ in ativu m se objevuje na různých místech, nejčastěji v hilu. Po ekologické stránce je bělohnojník sírožlutý druhem, který roste na humosních půdách růz ného složení, většinou umělých, ve sklenících., Jeho geografické rozšíření se rozprostírá v mírném pásmu, s centrem ve střední Evropě. Houba byla doposud nalezena v Československu, severní Itálii, Francii, Belgii, Holandsku, Dánsku, Německu, Polsku a v Sovětském Svazu (Leningradská oblast a altajská oblast v centrální A sii). J. M. M e n d o z a udává tento druh z Filipín (podle S. I t a a S. I m a i e, 1 9 3 9 ). j Systematické zařadění A garicu s d en u d atu s do rodu L eu coco p rin u s je dnes již definitivní. Autor druhu, L. R a b e n h o r s t , který zařadil druh do rodu A garicu s a podrodu L ep io ta , nebyl zcela přesvědčen o druhové hodnotě svého druhu, jestliže za svůj název připojil poznámku: ,,An Agarici clypeolarii varietas?“ . E. F r i e s zařadil druh do sekce M eso m o rp h a e svého podrodu L ep io ta , po
113
í I ; \ j
, i
i
j j
j
j
|
Č E S K A M Y K O L O G I E 13 (2) 1959
boku některých druhů, vyznačujících se moučnatou strukturou povrchové vrstvy celkového obalu (např. A garicu s sistratu s F r., A garicu s sem in u du s L asch). F . G u é g u e n řadí svoji L ep io ta B ou d ieri do sekce G ran u losae P at., o níž podotýká, že odpovídá rodu C y sto d erm a Fayod. Friesovo i Guéguenovo zařadění je postaveno na jediném znaku, moučnaté struktuře povrchové vrstvy cel kového obalu (podmíněné přítomností sférocytů) a nepřihlíží k dalším systematicky mnohem vý znamnějším znakům. M. L o c q u i n a R. S i n g e r téměř současně um ístilí A garicu s d en u datu s do rodu L eu cocop rin u s Pat. v jeho konečném pojetí z r. 1900, popřípadě do skupin, které stojí k takto široce definovaném rodu L eu coco p rin u s v poměru podrodu (H ia tu la sensu Heim et Rom agnesi). M. L o c q u i n (1943) pak vybírá L . d en u d atu s jako typ podrodu L eu co b o lb itiu s (Lange) Locq. a charakterisuje tento podrod takto: malé a velmi křehké druhy, s celkovým obalem ze štíhlých nosných hyf a sférocytů, s výtrusy bez zřetelného sporoporu. Použití Langeho jména L eu co b o lb itiu s však odporuje nomenklatorickým zvyklostem, neboť podrod L eu c o b o lb itiu s rodu L ep io ta , jak jej definoval J. E. L a n g e , neobsahuje L . den u datu s, nýbrž naopak druhy, které M. L o c q u i n řadí do jiného podrodu, H iatu la (Fr. sensu Heim et Rom ag.) Locq. Podrod L eu c o bolb itiu s Lange je tedy nutno považovat za synonymum celého rodu L eu coco p rin u s, tak jak jej — v původním výměru N. P a t o u i l l a r d a z r. 1888 — vymezil R . S i n g e r (1 9 5 1 ). M. L o c q u i n ovšem má pravdu v tom, že L. d en u d atu s tvoří ve svém rodu systematický element, vyznačující se souborem znaků, jimiž M. L o c q u i n právě vymezil svůj podrod L e u c o b o l bitiu s (Lange) Locq.sensu Locq. Domnívám se, že systematickým účelům plně postačí hodnota sekce, jejímž typem bude L. den u datu s. Tuto sekci označuji D en u dati sect. nova gen. L eu cocop rin u s.
S umma I
i
j j ! ;
i I i i !
I
Leucocoprinus denudatus ( R a b e n h . )
Singer.
A garicu s (L ep iota) d en u d atu s R a b e n h o r s t L., in schedis: Fungi europaei exsiccati, No. 1001, 1866; Hedwigia (D resden), 6 : 4 5 , 1867. — F r i e s E„ Hymenomycetes europ. : 38, 1874. L ep io ta d en u d ata S a c c a r d o P. A., Syll. fung., 5 : 5 2 , 1887. L ep io ta (H iatu la) d en u d ata H u y s m a n H. S. C., Observ. sur le „genre“ Lepiota. Meded. van de nederl. Mycol. Vereenig., 28 : 12, 1943, L eu cocop rin u s (H iatu la) den u datu s L o c q u i n M ., Etudě du développem. des spores du genre Leucocoprinus Pat. I — I II . B ull. Soc. Linn. Lyon, 11 et 12 : p. sep. 17 et 21, 1 9 4 2 — 1943. H iatu la d en u d ata S i n g e r R ., Syst. d. Agaric. I II . Ann. Myc., 41 : 168, 1943. L eu cocop rin u s den u datu s S i n g e r R ., The Agaricales (,,M ushroom s‘‘) in Modern Taxonomy. Lilloa, 22 (1949) : 424, 1951. L ep io ta d en u d ata var. v arsov ien sis C h e l c h o w s k i S. in B l o ň s k i F., Przyczynek do flory grzybów Polski. Pam. Fiz. 14, 3 : 87, 1896. L ep iota B ou d ieri G u é g u e n F ., B ull. Soc, Myc. F r., 24 (1908) : 1 2 6 — 132, f. 1 a —e et 2, 1909. L ep io ta G u égu en ii S a c c a r d o P. A. et T r a v e r s o A., Syll. fung., 1 9 : 1 0 8 1 , 1910 et 21 : 21, 1912. L eu cocop rin u s (L eu cob olb itiu s) G u égu en ii L o c q u i n M., Etudě du développem. des spores du genre Leucocoprinus Pat. I — I I I . B ull. Soc. Linn. Lyon, 12 : p. sep. 29 — 31, 1943. Lepiaita lu tea M a t t i r o l o O., Atti R eále Accad. d. dei lincei, 315 (1918) — ser. 5a, 12 (11) : 5 6 7 - 8 , t. 3. f. 1 - 3 , 1918. L ep iota cep a estip es V e l e n o v s k ý J., České houby : 210, t. 30 f. 8, 1920. ? L ep io ta citrin ella S p e g a z z i n i X ., Fungi argent. novi. v. c rit.: 90, 1899. — S a c c a r d o P. A. et S y d o w P., Syl. fung., 16 : 15, 1902.
!
L o c a l i t a s n o v a b o h e m i c a : Praga (Staré S tra šn ice), in callid ario horticulturae, 5. V I., 2. V II. et 28. V II. 1958, dom. B. H řebíková legit. D o c u m e n t a : H erbarium myc. H erink, No. 61/58; duplicatum in h erb ario Sectionis botanicae M usei N ationalis P ragae ( P R ) . Descriptiooriginalis:
i | | ; í
P i 1 e u s centralis, primitus globoso- vel ellipsoideo-ovatus, apice subum bonatus, maturus um bonato-cam panulatus, postremo plano-convexus vel planus, circa umbonem depressus, (1 ) — 1.5 — 2 — (2 .5 ) cm. latus, subm em branaceus (caro 0 .5 — 0 .7 5 mm. cra ssa ); margo non excedens; superficies prim itus integra, deinde rad ialiter rim oso-sulcata usque ad latera um bonis; c u t i c u 1 a propria
114
H E R I N K : B É L O H N O J N lK
S ÍR O Ž L U T Ý
prim itus velo universali laxe adhaerente, farinoso-tom entoso, pallide sulphureo, mox floccoso-diffracto (um bone obscuriore, ochraceo vel isabellino, excepto) cooperta, unacum velo desintegrata et gradatim secedens, quomodo superficies d e n u d a t a , tom entosa, sulphureo- vel stram inello-crem ea apparet; caro tenuis, laxe tom entosa, flexibilis, pallide sulphurella. L a m e l l a e rectae (aetate und u latae), primitus anguste lanceolatae, acie m arginem versus paulatim em arginata et stipitem versus oblique subconvexa, m aturae anguste ellipticae, acie m arginem versus oblique rotundata, stipitem versus attenuatae, liberae, collario 0.5 — 0 .7 5 mm. lato a stipite rem otae; 1.5 — 3 mm. latae, tenues; sat approxim ate, postrem o discedentes; hygrophanae, pallide crem eae, deinde saturate crem eae; acies prim itus subfim briata, sulphurea, aetate obsoleta, irreg u lariter denticulata; caro mollis, flexibilis sed fragilis; 1 a m e 11 u 1 a e irreg u lariter distributae, longitudine variantes, postice obliquoconvexae, liberae vel lam ellis insertae. S t i p e s teres, deorsum paulatim fusiform i- vel clavato-incrassatus, basi attenuatus, rectus, ( 1 .5 ) —2 — 4 — (5 ) cm. longus, medio 1 .5 — 3 mm. et basi 3 — 5 mm. crassus; superficies fibrillosa, sericeo-nitens, pallide sulphurea, deinde pallide stram inella vel cremea, supra et in fra annulum flocculis pallidis, basim versus sulphureo-ornatis sparsa; annulus tertia parte superiori positus, horizontalis, gossypino-m em branaceus, primitus descendens, adfixus, deinde abruptus, rarius infundibuliform is, crem eus; basis leviter albo-tom entosa et nonnullis filam entis m ycelialibus instructa; caro fibrosa, mox centro aran eoso-rarefacta, deinde excavata, sericeo-nitens, crem ea tinctu sulphurino (praecipue in perip h eria). Superficies pilei derm ate hym eniform i tecta, e cellulis clavatis usque lageniform ibus, pilis cylindraceis septatis immixtis. Velum universale sat laxe derm ate adhaeret; stratum profundum veli e hyphis cylindraceis (nonnullis ad septa dilatatis), septatis, ram ificatis, 4 — 6 y crassis, tenuiter tunicatis, levibus, hyalinis, guttulas clare lateas continentibus contextura; hyphae similes etiam lipsanenchyma aedificant. Stratum superficiale veli e sphaerocytis formátům, qui ad ramulos hypharum strati profundi sicut form ationes term inales oriuntur; sphaerocyti globosi vel ellipsoidei, pedicellati, 16 — 70 X 1 2 — 32 y (p ed icelli 5 — 10 y longi), tenuiter tunicati, leves, hyalini, nonnullas guttulas lúteas continentes. T r a m a l a m e l l a r u m mixta, praecipue e cellulis vesiculatis aed ificatá; subhymenium cellulosum. C ellulae m arginales hue et illue agglom eratae, polym orphae, praecipue clavatae vel lageniform es, ápice saepe capitatae, 18 — 40 X X 7 — 10 (1 2 ) ,u, tenuiter tunicatae, hyalinae, guttulas clare lúteas continentes. Hym enium e basidiis et pseudoparaphysibus compositum. Basidia m aturitate clavata, ápice paulatim attenuata, 1 5 — 30 X 7 — 8 y, tetrasterigm atica (sterigmata 1.8 — 2 .4 y longa). S p o r a e ellipsoideae, contura laterali breviter elliptica usque oblongoelliptica, contura frontali elliptica vel ovata, apiculo brevi obliquo instructae, magnitudine sat variantes (breves 4 .8 — 5.2 X 3 — 3.8 y, mediae 5 — 7 X 4 — 5
115
H
Č E S K A M Y K O L O G I E 13 (2) 1959
I
D iagn .: Velům universale in strato profundo e hyphis gracilibus contextum , quibus sphaerocyti pedicellati inseru nt; sporae sporoporo haud bene distincto :sed rudim entario instructae. Typus sectionis: L e u c o c o p r i n u s d e n u d a tu s (R a b e n h .) Sing.
I I I I
L IT E R A T U R A
I
Bresadola,
G. (1 9 2 0 ): Selecta mycologica. Ann. Myc., 1 8 : 6 5 .
I
Bresadola,
G. (1927) : Iconographia mycologica, (1) : t. 40, f. 4.
I
C e j p, K . (1 9 3 1 ): Dvě zajímavé bedly ze skleníků botanické zahrady. (Deux espèces interéssantes du genre Lepiota Fr. dans les chaudes serres du jardin botanique). Mykologia, 8 :4 1 — 43.
I H
Ce j p, K . (1 9 4 8 ): Dva tropičtí zástupci bělohnojníků v našich sklenících. Česká mykologie, 2 :7 8 - 8 3 . ■
I
D v o ř á k , B „ V i n i k 1 á ř, L. (1924) : Bedly. Mykologia, 1 : 5 — 7, t. 1.
I
G u é g u e n , F . (1 9 0 9 ): Observations diverses sur le L ep io ta lu tea (Boit.) Q uél., et description du L ep io ta B ou d ieri n. sp. B ull. Soc. Myc. F r., 24 (1908) : 121 — 132, f. 1 — 3.
I I
H u y s m a n, H. lS. C. (1943) : Observations sur le „genre“ Lepiota. Mededeelingen van de Nederlandsche Mycologische Vereeniging, 28 : 1 — 60.
H H
I t o , S I m a i, S. (1 9 3 9 ): Fungi o£ the Bonin Islands I I I . Trans. Sapporo Nat. Hist. Soc., 16.
I
J a č e v s k i j, A. A. (1913) : Opredelitel gribov, Soveršennyje griby, 1.
H
K ü h n e r, R . (1 9 3 6 ): Recherches sur le genre Lepiota. B ull. Soc. Myc. F r., 52 : 177 — 238.
I
L a n g e, J . E. (1 9 3 5 ): Flora Agaricina Danica, 1.
H
L e b e d ě v a , L. A. (1 9 4 9 ): Opreditel šljapočnych gribov (A garicales). L o c q u i n , M. (1 9 4 2 — 1 9 4 3 ): Etude du développement des spores du genre Leucocoprinus I — III. B ull. Soc. Linn. de Lyon, 11 — 12 : sep. p. 1 — 32.
H Pat.
H H
M a 11 i r o 1 o, O. (1918) : Sul ciclo di sviluppo di due specie scleroziate del gen. Lepiota Fr. e sulle loro affini. Atti R eále Academia dei Jincei, 315 (1918) — serie 5a, 12 (11) : 537 — 575, t. 1 — 3.
H H
M o 11 e r, F . H., (1935) : Einige Lepiota-Arten, die meisten aus W arm hàsern. Schweiz. Zeitsch. f. Pilzk., 31 :1 5 9 — 164. ■
H
P a t o u i l l a r d , N. (1 8 8 8 ): Quelques points de la classification des Agaricinées. Journ. de bot., 2:12-16. ■ P a t o u i l l a r d , N., G a i l l a r d , A. (1 8 8 8 ): Champignons du Vénézuéla et principalement de la région du Haut-Orénoque, récoltés en 1887 par M. A. G aillard. Bull. Soc. Myc. Fr. 4 : 7 — 46. H P a t o u i l l a r d , N. (1900) : E ssai taxonomique sur les familles et les genres des Hyménomycètes. S a r t o r y, A., M a i r e , L .: Compendium Hymenomycetum, Lepiota. 1925. S e z i m a, J. (1 9 5 1 ): Houbička, která způsobila planý poplach. Mykologický sborník (Časopis čs. Houbařů), 28 :2 1 — 22, f. 7. S i n g e r , R . (1 9 5 1 ): The Agaricales ( “Mushrooms” ) in Modern Taxonom y. Lilloa, 22 (1 9 4 9 ). D ěkuji československým mykologům, kteří mi umožnili provedení této práce. B'. H ř e b í k o v é a I. C h a r v á t o v i
za předání sběrů. A. P i l á t o v i , přednostovi botanického oddělení Národ-
ního muzea v Praze za zapůjčení herbářového materiálu k typové revisi a za zpřístupnění některé literatury. V I . S k a l i c k é m u , asistentovi katedry botaniky biologické fakulty Karlovy university v Praze, za zpřístupnění ústavních sbírek a za opatření některé literatury. Adresa autora: M UDr. J . Herink, Mnichovo Hradiště 717.
Bedla Badhamova na Domažlicku Lepiota Badhamii (B. et B r.) Quél. in teppidario in urbe Domažlice (Bohem ia austro-occid.) V áclav M elzer Autor podává zprávu o nálezu této vzácné bedly, která vyrostla ve dvou bohatých trsech v městském skleníku v Domažlicích. Připojuje podrobný popis i perokresba zná zorňující část trsu. Specifickými znaky této bedly, jak se autor domnívá, jsou především trsnatý vzrůst a pak žlutohnědá oxydace je jí bílé dužniny na vzduchu. T ato autooxydace je nejvýraznější u mladých jedinců, zatím co u starších exemplářů bývá mnohem slabší nebo někdy i docela chybí. Auctor de collecto L ep io ta e B a d h am ii (B . et Bfr.) Quél, quae in caespitibus duobus opulentis in teppidario urbariali in Domažlice (Bohem ia austro-occid.) inventa est, refert. Diagnosem accuratam et iconem ad exemplaria commemorata publicat. Náturám huius speciei praesertim provenientia carposomatum in caespitibus et coloratío luteo-brunnea earnis albae oxydatione in aěre indicant. Haec autooxydatio in carposomatibus novis maximě conspecta in speciminibus aetate provectis debilior est, vel haud raro omnino deest.
Když jsem 17. června 1950 navštívil městský skleník v D om ažlicích, hned od prahu upoutala mou pozornost bohatá kytice bílých hub, tisknoucí se k d řevě nému květníku s palmou P h o e n ix . Na prvý pohled bylo zřejm o, že jde o skupinu jakési b e d l y ( L e p i o t a ) značné velikosti, v níž po podrobném vyšetření jsem zjistil vzácnou b e d l u B a d h a m o v u . Zde je jí popis pořízený podle svě žích exem plářů. Lepiota Badhamii (B. et B r.) Q uél. — B e d l a
Badhamova.
Synonyma tohoto druhu jsou: L ep io ta haem aP osperm a Bull. sensu Quél., Bresadola 1900 (non sensu Boudier), L ep io ta B res a d o la e Schulzer, A garicu s cu preu s Schulzer, L eu coco p rin u s B a d h am ii (B'. et Br.) Locquin, L ep io to p h y llu m B a d h a m i' (B . et B r.) Locquin, L eu coag a ricu s B a d h a m ii (B. et Br.) Singer, L ep io ta am erica n a Peck a L ep io ta p o llin ea Kučera (Čas. čs. houbařů, 11, 1931).
Znaky makroskopické K lobouk 5 — 15 cm v prům ěru, zprvu vejčitý, později zvonovitý, posléze ploše rozložený, uprostřed s nízkým, tupým a hladkým, datlově hnědým hrbolem (calotte d iscale), ostatně bělavě nažloutlý, tém ěř bílý, s pokožkou m oučnatě poprášenou, později rozpraskanou v přitisklé, krém ově bělavé jem ňoučké šu pinky, které později poněkud hnědnou a vícem éně odstávají. O k r a j klobouku tenoučký, velmi měkký a křehký, jem ně dřípatý, bez šupin, hustě a krátce žíhaný, krémově bílý. L u p e n y přehusté, tenoučké, k oběm a koncům zúžené, od třen ě oddělené nízkým límečkem, kolárkem , na ostří jem ně třísnité, bílé, p ři pohledu dovnitř lehce plavé, při zasýchání m írně šednoucí. T ř e ň pom ěrně tenký, delší prům ěru klobouku, válcovitý, vícem éně zprohýbaný, naspodu m írně ztlustlý, nikoli však hlízovitý, u některých jedinců nad basí vřetenovitě zesílený a v kořen protáhlý, bílý, uprostřed poněkud rezavě n ahnědlý, lysý, jen pod lupou jem ně moučnatý, plný, v dospělosti kanálkovitě dutý, na basi obrostlý sněhově bílým podhoubím. T ře n ě m ladých jedinců byly po celé délce oroseny žlutavými krůpějem i, které ve vlhkém, param i nasyceném sklení kovém prostřed í se nestačily vypařit. P r s t e n v horní třetin ě úzký, blanitý, nálevkovitě vztyčený, bílý, později vícem éně pohyblivý a záhy opadavý.
117
Č E S K A M Y K O L O G I E 13 (2) 1959
D u ž n i n a bílá, suchá, vatovitě hebká, bez vůně, chuti sotva postřehnutelně nahořklé, ale pokožka mladých kusů, a to klobouků i třeňů byla vysloveně hořká. D užnina na řezu jen z v o l n a a s o t v a z n a t e l n ě n abíh ala do žlutá až rezavě hnědožluta, avšak pokožka klobouků, jakož i třeňů mladých kusů reagovala na dotek rychlým a intensivním hnědnutím s p iím ěsí narudlé barvy.
Uodln B a d h a m o v a — L ep io ta B a d h a m ii (li. e t B r . ) Q u é l . Č ást trsu nalezeného v m ěstském skleníku v D om ažlicích. Z načné zm enšeno. P řip ojen é v ý tru sy (Sp) velm i zvětšeny. Orig. V. Melzer.
V ý t r u s n ý p r a c h bílý. C elá houba nápadně lehká, hebká, m oučnatý poprašek na povrchu klobouku se snadno stírá a ulpívá na prstech. Znaky mikroskopické Výtrusy hladké, neam yloidní, ale v kresylové m odři m etachrom atické, široce elipsoidní až tém ěř vejčité s 1 —2 vakuolami, s kratičkým , na širším konci vý trusu po straně nasazeným apikulem a na protějším , ostřejším konci s klíčním pórem (8 ) — 1 0 — 11 — ( 1 2 ) X 6 — 7,5, většinou 12 X 7 ¡j. velké. (Lange udává rozm ěry výtrusů značně menší, jen 6,25 — 8 X 3 — 4 ,u ). M ou reagencí zralé vý trusy zhnědnou do barvy sladových bonbonů nebo světlé kalafuny. V slabém vodním roztoku kresylové m odři vakuoly výtrusů poněkud zm odrají, endospor zbarví se do slabé fialové až červeně fialové, ale klíční pór zřeteln ě a výrazně zčervená a dá se nam noze sledovat až do mesosporu.
118
M E L Z E R : B E D L A B A D H A M O V A N A D O M A Z L IC K U
Znaky chemické Z e l e n o u s k a l i c í povrch klobouku rychle nabíhá do slabě plavé (2 0 0 Séguy), lupeny mnohem intensivněji až do přírod ní sieny. F e n o l e m pokožka klobouku zvolna do páleného karm ínu, dužnina klobouku i třen ě ještě slaběji. Na k y s e l i n u s í r o v o u ani na d r a s e l n ý l o u h dužnina nereaguje. Naleziště M ěstský skleník v D om ažlicích, kde na prkenné desce stolu, pokryté lesní zemí prom íšenou škvárou, mezi dřevěnými květináči vyrostla ve dvou m nohočetných trsech. V jednom trsu jsem napočetl 42 kusů, v druhém přes padesát jedinců v různém stupni vývoje. P řip ojený n áčrtek znázorňuje pouze m alou část celého trsu. P o z n á m k y : V ýznačný znak této houby jest její t r s n a t ý v z r ů s t . Ž l o u t n u t í dužniny na řezu, k teré p řech ází pozvolna do šafránově ryšavé až narudle hnědé a k teré bývá v literatu ře pro druh tak zdůrazňováno, není, zdá se, znakem tak naprosto stálým, jak jsme se mohli přesvědčit v našem p ří padě, kdy některé dospělé plodnice na řezu oxydovaly jen neochotně a velmi slabě, kdežto dužnina mladých reagovala daleko živěji. T ak é R . S i n g e r , který prostudoval velký počet jedinců bedly Badhamovy pocházejících ze skleníku v M assachussets, shledal, jak praví ve své knize „The A garicales in m odern T axo n om y “ (Lilloa 1 9 4 9 ), ,,že některé svěží plodnice oxydovaly silně, zatím co jiné, stejně staré a rovněž svěží zůstaly k autooxydaci naprosto n etečn é“ . A tak se jeví ono žloutnutí a červenán í dužniny na vzduchu jako znak nestálý a pro roztříd ěn í rodu na podrody ceny značně problem atické. B e d l a B a d h a m o v a vyskytuje se pořídku, n ejča stěji ještě ve sklenících a p ařeništích, ve volné přírod ě velmi vzácně. Tu p řich ází na živné půdě humu sové, na kompostových hrom adách v lesích, hlavně listnatých, i mimo les pod křovinam i a v živých plotech. Podle L o c q u i n a je p r ý za syrová jedovatá. Exsikáty našeho nálezu jsou uloženy v botanickém oddělení N árodního musea v Průhonicích u Prahy.
Příspěvek k mykofloře zvukovodů Ein Beitrag zur M ykoflora des O hrenganges P etr F rág n er (z K rajské hygienicko-epidemiologické stanice K N V Praha, ředitel M UDr. L. Hofta) U zdravých osob (bez ušního onemocnění) nalezeny plísně a kvasinky ve zvukovodech jen zřídkakdy: u 39 z 300 vyšetřovaných (tj. 13 % ). Šlo vesměs o náhodné nálezy malého množství zárodků. Ze 30 nemocných s positivními mykologickými nálezy prokázány aspergilly u 10 (33,3 % ), kvasinkovité mikroorganismy u 17 (56,6 % ), jiné plísně u 21 (70,0 % ) pa cientů, mnohdy současně. Uvedeny jednotlivé nálezy. Bei gesunden Kontrollpersonen (ohne jegliche Ohrenerkrankung) wurden Pilze im Ohrengang nur verhältnism ässig selten gefunden, d. h. von 300 Untersuchten in 39 Fällen (13 % ). Es handelte sich meistens um Zufallsbefunde von ganz kleinen K ei menmengen. Bei 30 ohrenkranken Personen mit positiven mykologischen Befunden wurden Asper-
119
Č E S K A M Y K O L O G I E 13 (2) 1959
gillen bei 10 (33,3 % ), hefenartige Mikroorganismen bei 17 (56,6 % ), andere Pilze bei 21 (7 0 ,0 % ) Patienten, manchmal auch kombiniert, gefunden. Einzelne Befunde werden tabellenweise angefúhrt.
Zdá se, že otomykosy bývají u nás nejenom často přehlíženy, ale mnohdy i zá m ěrné m ykologické vyšetření nemůže v některých případech jed n ozn ačn ě po tvrdit mykotický původ onem ocnění. N ení totiž znám a běžná m ykoflora zvuko vodů a kriteria, kdy která houba může být považována za pathogenní. P roto jsm e se rozhodli vyšetřit, jaká plísňová flora je na našem územ í n ejobvyklejší a to ve zvukovodech jak zdravých, tak i za různých pathologických změn. Bohužel toto naše sdělení má ráz spíše botanický, poněvadž nep řihlíží ke klinickém u obrazu, který nám byl většinou neznám . N icm éně však může být pobídkou odborným otolaryngologům , aby naše údaje nejenom ověřili, ale také doplnili po stránce klinické. V době od 13. 12. 1955 do 6. 6. 1956 jsm e vyšetřili celkem 300 zdravých lidí, většinou zam ěstnanců fakultní nem ocnice a pacientů z různých oddělení, bez jakéhokoliv ušního onem ocnění. M ateriál byl odebírán jako výtěr zvukovodu ste rilním tam ponem smočeným ve sterilní destilované vodě a očkován tahem na šikmé Sabouraudovy glukosové agary ve zkum avkách. Inkubace p ři 24° C po 1 — 3 týdny podle nálezu. N aše nálezy, které měly ch arakter nálezů náhodných (obvykle jen ojedinělé k olon ie) jsou uvedeny v tabulce 1. T ab u lk a 1. P e n ic illiu m sp. d iv ..................................................................................................... 15 A s p er g illu s sp. d iv ........................................................................................................4 S c o p u la r io p s is b rev ica u lis v ar. h o m i n i s ............................................................1 S c o p u la r io p s is sp ...........................................................................................................3 A leu r ism a sp ................................................................................................................... 2 H orm o d en d ru m sp .........................................................................................................2 V erticilliu m sp ................................................................................................................ 1 A lter n a ria sp ................................................................................................................... 1 A ctin om y ces sp. ( a e r o b n í ) ....................................................................................1 P e r ic o n ia sp ...................................................................................................... .... . 1 S p o ro trich u m g o u g e r o t i i .........................................................................................1 C ryptococcu s a l b i d u s .................................................................................................. 1 C a n d id a t r o p i c a l i s .......................................................................................................2 R h o d otoru la g l u t i n i s .................................................................................................. 1 R h o d otoru la m i n u t a .................................................................................................. 1 R h o d otoru la r u b r a ....................................................................................................... 1 R h o d otoru la m u c ila g in o s a ........................................................................................ 1 celkem
39
N alezli jsme tedy plísně u 39 osob (většinou vyšetřováno jen jedno uch o) z 300 vyšetřených, tj. 13 % . Znovu upozorňuji, že šlo o lidi bez jakýchkoliv ušních obtíží a kultivačním nálezem byly jen ojedinělé kolonie. N áhodné nálezy plísní jistě budou do značné míry souviset s čistotou zvukovodů a s prašností a charakterem prostředí, právě tak asi jako m ykoflora lidské kůže (H ůbschm ann, Krauskopf, F rág n er 1 9 5 6 ). Pozoruhodné jsou nálezy sporotrich, která i zde jsou nejspíše nálezem druhotným (F rág n er 1 9 5 7 ). Lze tedy říci, že za b ě ž n ý c h p o d m í n e k j e z v u k o v o d č l o v ě k a většinou prost jakékoliv mykoflory, zřídkakdy pak
120
F R A G N E R : P Ř ÍS P Ě V E K
K
M YKO FLO RE
ZVUKOVODŮ
( 13%) kontaminován sa pr ofy ti ckou florou v malém množství. Poněkud jin á situace je p ři zánětlivých ušních onem ocněních. V yšetřovali jsme řadu vzorků, dodaných různým i zdravotnickým i ústavy, největší část pak od as. M U D r. F . N axery z O R L kliniky akadem ika P řecech těla. Positivní výsledky jsou v přehledu sestaveny do tabulky 2 a 3. TA BU LKA 3 P řehled nálezů podle rodů a druhů (číslo ud ává p o čet p acien tů s tím to nálezem ): A s p erg illu s A s p erg illu s A s p er g illu s A s p er g illu s A sp erg illu s A sp erg illu s A s p er g illu s
n ig er v a n T i e g h e m ..................................................................................................3 a m s te lo d a m i (M angin) T hom e t C h u r c h ...................................................... 2 ech in u latu s (D elacr.) T hom e t C h u r c h ........................................................... 1 1 u stu s (B ain ier) T hom e t C h u rc h .................................................................... h u m ic o la Chandhuri e t S a c h a r .......................................................................... 1 m on tev id en sis T a lice e t M ac K i n n o n ................................................................ 1 c h ev a lie ři (Mangin) T hom e t C h u r c h ................................................................ 1 A spergillus celkem u 10 p acien tů z 30 (t. j . 33,3 % )
C a n d id a a lb ic a n s (R o bin ) B e r k h o u t ........................................................................................ 7 C a n d id a p a r a p s ilo s is (A shf.) L angeron e t T a l i c e ................................................................ 2 C a n d id a g u illie rm o n d ii «(Cast.) L angeron e t G uerra .......................................................1 C a n d id a tr o p ic a lis (C ast.) B e r k h o u t .........................................................................................1 T o ru lo p s is fa m a t a (H arrison) Lodder e t K reg er-V an R i j .............................................1 T o ru lo p s is sp ........................................................................................................................................... 1 T ric h o s p o ro n sp ......................................................................................................................................2 R h o d otoru la sp .........................................................................................................................................2 im perfektn í k v asin k y celkem u 17 pacien tů z 30 (t. j . 56,6 % ) S p o ro trich u m g ou g erotii M a tru c h o t............................................................................................. 4 S p o ro tric h u m c a ro u g ea u i L a n g e ro n ............................................................................................. 3 C e p h a lo s p o riu m a crem o n iu m C o r d a ........................................................................................ 2 C ep h a lo s p o riu m sp ................................................................................................................................2 F u s a r iu m sp .............................................................................................................................................5 H o rm o d en d ru m sp ..................................................................................................................................1 S c o p u la rio p s is sp ................................................................................................................................... 2 P é n ic illiu m sp ..........................................................................................................................................1 A ctin om y ces sp ........................................................................................................................................1 jin é nálezy celkem u 21 p acien tů z 30 (t. j . 70,0 % )
Zbývá otázka, jak tyto nálezy hodnotit. Je nesporné, že některé případy byly skutečně klinickým i otomykosami (souhlas s údajem ošetřujících lé k a řů ); byli to na příklad pacienti s nálezy A sp erg illu s niger, A. h u m ico la , A. c h ev a lieř i, C a n d id a a lb ica n s, C. g u illie rm o n d ii, C. tropicalis. N aproti tomu jsm e na rozpacích, jak hodnotit některé masivní nálezy, např. S c o p u la r io p sis, P én icilliu m a C e p h a l o s p o r iu m a c r e m o n iu m , které jsou pozoruhodné především proto, že z písem nictví o nich není nic známo. K onečně pak nálezy sporotrich, fusarií, rhodotorul a trichosporonů (obvykle v malém m nožství) lze nejspíše považovat za náhodné nálezy flory, které vyhovuje prostředí zvukovodů, zvláště pak zvukovodů pathologicky změněných.
121
£2
T A B U L K A 2.
íno
;_______
D atum
P acien t
Diagnosa
1.
13. 12. 55
M. K .
?
d x + sin
C ep h a lo s p o riu m a crem o n iu m Corda S p oro trich u m g ou g erotii M atru ch o t
2.
13. 1 2 .5 5
A. D .
?
sin
A sp erg illu s ech in u latu s (D elacr.) T h o m e t Church
m asivně
3.
21. 12. 55
J. H.
?
dx sin
C a n d id a a lb ic a n s (R o bin ) B e rk h o u t C a n d id a a lb ic a n s (R o bin ) B erk h o u t H orm o d en d ru m sp.
h o jn ě h o jn ě o jed .
4.
11. 1. 56
M. P .
?
dx sin
A s p erg illu s u stu s (B ain ier) T h o m e t Church C a n d id a a lb ic a n s (R o bin ) B e rk h o u t
m asivně h o jn ě
g
5.
2. 2. 56
F . H.
?
dx
A sp erg illu s a m s te lo d a m i (M angin) T h o m et Church
m asivně
^
ax sin
C a n d id a a lb ic a n s (R o bin ) B erk h o u t C a n d id a a lb ic a n s (R o bin ) B e rk h o u t
h o jn ě ojed .
A sp erg illu s a m s te lo d a m i (M angin) T h o m e t Church # S c o p u la r io p s is s p .
h o jn ě
6.
24. 2. 56
K . Z.
Zvukovod
i
otom ycosis
.
7.
24. 2. 56
V. K .
?
dx
8.
21. 3. 56
E . N.
?
d x -f-s m
9.
21.
?
'
K ultivační nález
.,
dx
.
Množství h o jn ě h o jn ě
.
m asivně
> ^ O t-1 O
3. 56
F. V.
C a n d id a p a r a p s ilo s is (Ashf.) L ang ero n e t T a lice
h o jn ě
W
10.
20. 7. 56
L. K .
o titis m edia ac.
d x - f sin
S p o ro trich u m ca ro u g ea u i L angeron F u s a r iu m sp.
o jed . o jed .
“ w
11.
29. 8 . 5 6
J . Š.
m ycosis m eatu s acu st.
sin dx
F u s a r iu m s ^ . C a n d id a a lb ic a n s (R o bin ) B e rk h o u t R h o d otoru la sp. C e p h a lo s p o riu m sp.
o jed . h o jn ě ojed . ojed .
g
12.
8. 9. 56
L . Š.
o titis m edia chron.
dx
C a n d id a a lb ic a n s (R o bin ) B erk h o u t
h o jn ě
13.
17. 10. 56
Dr P.
o titis e x t.
dx
T ric h o s p o ro n sp. F u s a r iu m sp.
ojed . ojed .
14.
3. 12. 56
J . T.
o titis e x t.
dx
C ep h a lo s p o riu m acrem o n iu m Corda S p o ro trich u m g ou g erotii M atru ch o t C ep h a lo s p o riu m acrem o n iu m Corda C a n d id a p a r a p s ilo s is (A shf.) L ang ero n e t T a lice R h o d otoru la sp.
ojed . ojed . h o jn ě ojed . ojed .
sin
T A B U L K A 2 (p o kra čová ní).
D atum
P acien t
15.
12. 1.
16.
18. 2 . 5 7
17.
6. 3.
57
57
D iagnosa
Zvukovod
Množství
H . S.
o titis e x t.
dx
A sp erg illu s n ig er van Tiegh em
h o jn ě
M. K .
o titis e x t. e t m edia
dx
A sp erg illu s n iger v an Tiegh em
h o jn ě
J . H.
otom ycosis
sin
S p o ro trich u m ca ro u g ea u i L angeron S p o ro trich u m gou gerotii M atru ch o t T rich o sp o ro n sp. F u s a r iu m sp. S p o ro trich u m ca ro u g ea u i L angeron T rich o sp o ro n sp. F u s a r iu m sp.
o jed . ojed . o jed . o jed . o jed . ojed . ojed..
^ Sd q % §
dx
^
18.
13. 5.
57
V. H.
o titis
e x t.
sin
C a n d id a a lb ic a n s (R obin) B erk h o u t
h o jn ě
cg
19.
1. 6.
57
J . P.
o titis
e x t.
sin
S p o ro trich u m ca ro u g ea u i L angeron S p o ro tric h u m gou gerotii M atru ch o t F u s a r iu m sp.
ojed . ojed . ojed .
§
20.
19. 12. 57
M. D .
21.
7. 1 . 5 8
O. J .
o titis o titis
22.
8.
1. 58
M. P .
23.
19.
2. 58
A. K .
24.
28. 2.
25.
58
1 . 3 . 58
J. B. F .D .
26.
6. 5. 58
M .K .
27.
2. 10. 58
J .P .
28.
14. 10. 58
29. 30.
ÍNo
K ultivační nález
3. 12. 58 18. 12. 58
J. B.
otom ycosis e x t.
d x - f sin dx
? o titis e x t. e t m edia
otom ycosis
m asivně a opakovaně ojed .
?
C a n d id a g u illie rm o n d ii (C ast.) L angeron e t G uerra
h o jn ě
g
?
C a n d id a t ro p ic a lis (Cast.) B erk h o u t T o r u lo p s is f a m a t a (H arrison) Lodd er e t K reg er-V a n R i j
h o jn ě ojed .
^ N
h o jn ě
^ R
S co p u la r io p s is sp.
m asivně
^
m asivně
^
A s p erg illu s m .ontevidensis T alice e t Mac K in n o n ?
dx
P e n ic illiu m sp.
?
sin
aerobn í A ctin om yces
o titis e x t.
sin
A s p erg illu s n ig er van T iegnem
h o jn ě
A s p erg illu s ch ev a lie ři (M angin) T h o m e t Church
h o jn ě
C a n d id a a lb ic a n s (R o bin ) B erk h o u t
ho jně
J .K .
otom ycosis
M. B .
otom ycosis
? sin
Ä
T o ru lo p s is sp.
sin
?
A s p erg illu s h u m ico la Chandhuri e t S ach ar
m asivně
O o -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
O
O
Č E S K A M Y K O L O G I E 13 (2) 1959
L IT E R A T U R A 1. Frágner P .: Parasitische Pilze beim Menschen, Nakl. Čs. Akademie věd 1958. — 2. Frág ner P .: Příspěvek k výskytu sporotrich, Čs. epid. mikrobiell, imunol. 6 ( 1 ) : 6 4 —66, 1957. — 3. Hübschmann K ., Krauskopf J., Frág n er P .: Příspěvek ke stanovení prům ěrného obrazu kožní mykoflory, Čs. Derm . 31 ( 4 ) : 211 — 219, 1956. — 4. Výmola K .: Plísňové afekce ušní, Čas. lék. čes. 38 : 361, 383, 400, 417, 437; 1899.
Nové askomycety pro Československo Neue Ascomyzeten für die Tschechoslowakei M irko S vrček Na tomto místě předběžně referuji o nálezech 2 druhů diskomycetů a 2 druhů pyrenomycetů, zjištěných v nedávné době při soustavném mykologickém výzkumu doliny „Sedmi pramenů“ (nazývané též „Holubyho dolinou“) v Belanských Tatrách. Doklady jsou uloženy v herbáři botanického oddělení Národního musea v Praze. In diesem Beitrage werden 4 Ascomyzetenarten, welche neue für das Gebiet der Č S R sind, kurz erwähnt. Alle diese Arten wurden im Hochgebirge Belanské T atry (Karpathen, Slowakei) gefunden. P h ia le a su b carn ea (Cooke et Peck) Sacc., die auf den Lebermoosen parasitiert, wurde wahrscheinlich vorher noch nicht in Europa festgestellt. Die Belege sind im Herbarium P R aufbewahrt.
Phialea subcarnea (C ooke et Peck) Sacc. B elanské T atry : údolí „H lbokého p o to k a", na foliosní játrov ce na ležícím kmenu P icea excelsa, 10. V I I I . 1956, ca 1200 m n. m. (In g. B ř e z i n a a M. S v r č e k ) . Pravděpodobně prvý nález v Evropě. Jako parasit na játrovkách byl popsán ze Sev. Am eriky (In d ian L a k e ). Stopkatá, průsvitně světle růžová apothecia 0 ,8 až 2 mm v pr. připom ínají značně P h i a l e a r h o d o l e u c a (F r. ex F r .) Sacc., rostoucí na přesličkách ( E q u is e t u m ) . V yrů stají pospolitě na odum írajících nebo již odum řelých částech napadené játrovky. Houba způsobuje nápadné hnědnutí játrovkových porostů v podobě tm avohnědých skvrn, které ostře kon trastu jí s živě zelenými neinfikovaným i partiem i. M yceliové hyfy p ronikají buň kami listů. Helotium callorioides R ehm (Syn .: P e z i z e l la c a llo r io i d e s [R ehm ] R eh m ). Belanské T atry : „Sedm pram enů“, na bázi odum řelé lodyhy D e n t a r ia b u l b i fe r a , 22. V. 1958, ca 1300 m n. m. (M . S v r č e k ) . — D ruh známý dosud jen z Tyrol, kde byl nalezen na lodyhách A con itu m v a r ieg a tu m . Širo ce přisedlá, 1 — 2 ,3 mm velká apothecia jsou ploše terčovitá, tlustě m asitá, celá nádherně svítivě oranžová. Výtrusy 1 0 — 15 ( — 18) X 2 — 3 y, často dvoubuněčné. — Zcela souhlasí s původním popisem. P a tří do příbuzenstva H. h e r b a r u m (Pers. ex F r .) F r., je však určitě odlišné jak nápadným zbarvením tak i parafysam i n ah oře většinou zahnutými. Oomyces carneo-albus (L ib.) B erk. et. B r. B elanské T atry : údolí „H lbokého potok a“ , levý břeh, na ležících loňských listech D a ctylis g lo m e r a t a , 20. V. 1958, ca 1100 m n. m. (M . S v r č e k ) . — Pozoruhodný a jen vzácně pozorovaný pyrenom ycet z řádu H y p o c r e a le s . Tvoří válcovitá až kuželovitá, 0,5 — 1 mm vysoká, 0 ,4 — 0 ,5 mm široká strom ata n ahoře uťatá a s 2 — 5 důlkovitými póry (ústí ponořených perith ecií), podél oddálené
124
L IT E R A T U R A
rýhovaná, ztuha masitá, světle narůžovělá, bělavá, někdy až světle pom erančová. V řeck a jsou dlouze válcovitá, 370 X 5 — 6,5 ¡x, s 8 tence nitkovitým i výtrusy skoro stejně dlouhými jako vřecka. C reon ectria tuberculariform is (R eh m ) Seaver Syn .: H y p o c rea tu b ercu larifo rm is Rehm , N ectria tu b ercu larifo rm is (Rehm) W inter, H y p ocreop sis tu b ercu larifo rm is (Rehm ) Sacc., N ectria ca rn eo -ro sea Rehm.
B elanské T a try : jihovýchodní úbočí hory B u jačí, na ležící lodyze A con itu m firm u m , 9. V I I I . 1956, ca 1700 m n . m. ( J . K u b í č k a a M. S v r č e k ). — V ýznačný vysokohorský druh, sbíraný Rehm em a H ohnelem několikrát v T y ro l ských Alpách, kde se vyskytuje na odum řelých lodyhách bylin, zvláště A con itu m a C irsiu m spin osissim u m , též však na C h a e r o p h y l l u m a R u m e x . S e a v e r je j nalezl také v Sev. A m erice na Urtica. Světle červená nebo růžová p erithecia p ři sedají na stejně zbarveném polštářkovitém , p rorážejícím a většinou podlouhlém strom atu. V řeck a 50 — 60 X 5 y, s 8 výtrusy 8 — 11 X 2 ,5 — 3,5 y velkými, dvoubuněčným i, na septě nezaškrceným i, podlouhlými, bezbarvým i. Nález tohoto druhu význam ně rozšiřuje počet charakteristických horských prvků m ykoflory K arp at.
K otázce jedovatosti čirůvky odlišné — Tricholom a sejunctum (Sov. ex F r .) Quél. De Tricholom atis sejuncti venonositate T ato houba, u nás pom ěrně vzácná, i když místy h o jn ější než podobná jedlá zelánka — T r i c h o l o m a e q u e s tr e , je podle mého soudu n ejen nejedlá, ale skutečně j e d o v a t á . Soudím tak podle případu ve vlastní rodině, v září 1915. P lodnice T r i c h o l o m a seju n ctu m byly nasbírány v katastru obce T řebotovice u Čes. Budějovic, v množství asi Ví kg a obvyklým způsobem použity k přípravě bram borové polévky pro 4 dospělé osoby (ve stáří 18 — 22 let; 3 muži a 1 žen a). Polévka byla zkonsumována v poledne. Pokud se pam atuji, byla chutná. Č erstvé houby jsem před přípravou jídla neviděl. D ruhý den na místě, kde den před tím byly houby sbírány, mně je sběratel ukázal. B yla to T r i c h o l o m a sejunctum . D o jed né hodiny po jídle se dostavila u všech, k teří jsm e pokrm jedli, prudká nevolnost, ihned provázená důkladným zvracením a několikahodinovou bolestí hlavy. N ásledné příznaky nebyly — pokud se alespoň pam atuji. C t ib o r B lattný
LITE R A T U R A Henri Romagnesi: 7 5 barevných tabulí.
Nouvel Atlas des Champignons. Tome I I . Bordas, Paris 1958. Stran 201,
Ve druhém svazku Romagnesiho barevného atlasu hub na 75 tabulích (č. 8 0 — 154) je vyobrazen asi dvojnásobný počet druhů. Větším je věnována celá tabule, menším polovina nebo třetina. G ra ficky je vypraven druhý díl podobně jako první., Na pravé straně je barevné vyobrazení, na levé doprovodný text, který vedle stručné synonymiky obsahuje lidová jm éna francouzská, italská, ně mecká a anglická, dále dosti podrobný popis vyobrazené houby s odstavečky o je jí ekologii, užitkovosti či škodlivosti a s poznámkami o ‘druzích příbuzných nebo podobných, které možno zaměnit, popřípadě u druhů proměnlivých o různých formách, v nichž se vyskytuje. Barevné vyobrazení hub v přirozené velikosti vytvořilo několik malířů a proto jejich kvalita není stejná. Největší počet jich namaloval J . C h a n a n t a i s , jin á A. La c a z e, F. M a r g a i n e, J . L. L e m o i n e a H. E ss e 11 e. B'arevnou reprodukci metodou litografickou provedla firma M o u r 1 o t . D ílo je vytištěno
12 5
Č E S K A M Y K O L O G I E 13 (2) 1959
na velmi kvalitním velinu a vkusně svázáno. Převážnou většinou jsou vyobrazeny druhy, které jsou velmi hojné i u nás. V dodatku (str. 161 — 201) připojil autor stručné klíče k nejdůležitějším druhům některých rodů. Z lupenatých hub jsou tak probrány hlavně ryzce, holubinky a muchomůrky. Rody, které obsahují většinou jen druhy drobné a bezvýznamné ze stanoviska praktického houbaře, jsou charakterisovány jen několika řádky, k nimž někde je připojena perokresba. Z hřibovitých hub je klíčově zpracován rod B oletu s v nejširším smyslu a pak nejvýznamnější choroše a houby kyjan kovité. Z vřeckatých hub podrobněji jsou připomenuty smrže a ucháče a pak rody O tidea Quél. a Gal'actinia Cooke. A lbert P ilát A l b e r t P i l á t a O t t o U š á k : Naše houby II. — K ritické druhy našich hub. Vydalo N a kladatelství Československé akademie věd 1959. — Stran 345, 160 barevných tabulí. Cena váz. výtisku 1 0 0 ,— Kčs. Našim mykologům se dostává do rukou další významná publikace, která je výsledkem mnohaleté plodné spolupráce našeho předního vědeckého pracovníka s umělcem jedinečných schopností pro věrné obrazové vyjádření rostlin, jakým byl akad. m alíř Otto Ušák. Znovu s pocitem smutku si uvě domujeme, listujem e-li v knize, kterou již on nespatří, že toto je poslední mistrovo dílo, že jsou to poslední druhy hub, jež zachytil štětcem pro všechny, kteří dychtí po jejich poznání. K niha obsa hově i form ální úpravou zcela navazuje na prvý díl, přináší popisy a vyobrazení dalších 169 druhů hub z největší části hřibovitých a lupenatých (A g aricales) v přirozené velikosti a v různých vývo jových stadiích, takže u každého druhu je zachycena celková proměnlivost. Popisy, sestavené dr. P i látem podle původního materiálu vystihují celkový charakter druhu po stránce makro- i mikrosko pické. Uvedena je ekologie, rozšíření a praktické upotřebení. Významné jsou často obšírné po známky, týkající se systematiky a rozlišování podobných druhů, doplněné synonymikou i novější literaturou. Pro pokročilejší mykology má Pilátova a Ušákova publikace o to větší význam, že jsou v ní početně zastoupeny i druhy vzácnější a méně známé, zejména je nutno upozornit na bohatství pavučinců (45 druhů). Jako nové taxony jsou popsány C ortin ariu s (T elh m o n ia) u n d u la to-fib rillosu s Pil. a B oletu s p u rpu reu s var. le-g a lia e P il., utvořeno je též několik nových kombinací. Reprodukce jsou provedeny vcelku velmi zdařile a je zřejmé, že tisku tabulí, z nichž jen málokterá zůstává za svým originálem, byla věnována náležitá péče. O dílo je velký zájem i v zahraničí a bude proto podobně jako prvý svazek vydáno též cizojazyčně. Dr. M irko S vrček Karel C e j p : Houby II. 958. Praha (N akladatelství Československé akademie věd). Stran 408, obrázků v textu 116. — Cena váz. v. Kčs 3 5 ,— . V r. 1957 vyšla první část příručky (Houby I) , o níž jsem referoval v ,,České mykologii“ (11 : 192, 195 7 ). Druhý díl uzavírá široce založený přehled systematiky hub, dále obsahuje rejstřík ke II. dílu a písemnictví k celé příručce. N ejobsáhlejší část II. dílu zaujím á zpracování třídy hub stopkovýtrusných (B asid io m y cetid a e) z podkmenu hub pravých (E u m y co p h y tin a ). Na str. 1 3 — 186 podává autor podrobný přehled doko nalejších typů, homobasidiomycetů (hub rouškovýtrusných — hymenomycetů, na str. 1 5 — 149, hub břichatkovitých —gasteromycetů, na str. 1 4 9 — 186). Teprve za nimi následují heterobasidiomycety (str. 186 — 2 0 4 ), od nichž autor oddělil skupinu rzí a snětí jako třetí skupinu stopkovýtrusných hub, T elio sp o ra e (str. 2 0 4 — 2 4 0 ). V závěru (str. 241 — 281) jsou zpracovány tzv. ,,fungi imperfecti“ , jako zvláštní ( I I I .) třída pravých hub — D eu terom y cetes (s odkazy na typy, probrané v I. dílu po boku perfektních typů askomycetů). Stejně jako v I. dílu je u každého většího i menšího taxonu podána jeho morfologická charak teristika, fysiologie (včetně způsobu rozmnožování), fylogenesa a praktický význam. Úloze hub v přírodě a zejména v hospodářství člověka je věnována velká pozornost. K těmto výkladům je příležitost zejména u parasitických hymenomycetů, rzí, snětí a deuteromycetů. Zpracování syste matiky větších skupin je velkorysé. Autorův přínos spatřuji v oddělení taxonu T elio sp o ra e a ve vymezení orientace Deuteromycetů. Naproti tomu zpracováni menších systematických skupin (např. čeledi P oly p oraceae a čeledí řádu A g aricales) ukazuje, jak systermtika těchto skupin je v prudkém vývoji a značně neustálena. Autor proto neváhal poukázat na rozdílnost názorů a zdůraznit na víc o místech, že soudobá systematika se jen zvolna přibližuje přirozenému systému. Z praktických důvodů se proto na mnohých místech přidržel vžitého uspořádání. Bibliografie je velmi obsáhlá (9 4 stran ). Písemnictví je uzavřeno ke konci r. 1954, kdy byl dokončen rukopis. Mladší písemnictví je v důležitých případech doplněno v textu (v poznámkách pod čarou1). Grafická úprava knihy je stejná jako u I. dílu, ale je velmi zlepšen obrazový doprovod (zejména fotografický). Českoslovenští botanikové, zejména mykologové, a to jak studující, tak i pracovníci v teore tické i užité botanice, zvláště pak ve fytopatologii, m ají v knize prof. Cejpa základní dílo, informu-
126
I
L IT E R A T U R A
|
jící v dostatečně širokém měřítku o mykologii v celé je jí šíři. K niha je nejen učebnicí, ale i příručkou a výchozím bodem pro hlubší studium všech odvětví této vědy v současné době se bouřlivě rozvíjející. Zachycuje totiž takřka současný stav mykologie, nazíraný ovšem s hlediska taxonomie. Je známo, že příručky tohoto druhu bývají rychle překonávány pokračujícím rozvojem discipliny. Československá mykologická obec tedy doufá, že autor připraví nové vydání své základní knihy, v němž stejně dokonalým způsobem jako v 1. vydání zhodnotí budoucí výboje mykologické vědy. J o s e f H erin k
í ;
\
Gasteromycetes — Houby břichatky. F lora Č SR , řada B, svazek 1. Za redakce A. P i l á t a zpracovali K . Cejp, Z. M oravec, A. Pilát, Z. Pouzar, V. J . Staněk, M. Svrček, S. Šebek a a F. Šm arda. Praha, listopad 1958 (Nakladatelství Československé Akademie věd). 864 stran, 256 obrázků v textu (z toho 40 příloh na křídovém papíru). Cena váz. 87,50 Kčs. Mykologické a současně i všechny ostatní botanické kruhy v Československu s velkým zájmem očekávaly vydání prvního svazku velké Flory Č S R . Mykologové se zájmem o to větším, že první svazek Flory vyšel v řadě mykologicko-lichenologické. Tato skutečnost není náhodná, nýbrž odpo vídá velkému podílu, který českoslovenští mykologové měli na iniciativě, jež vedla ke vzniku Flory Č S R i k je jí další organisaci. Odpovídá také pracovnímu úsilí, které českoslovenští mykolo gové v současné době vyvíjejí. S prvním svazkem Flory Č S R v rukou nedovedeme si snad ani dost dobře představit rozsah celé Flory, a blíže neinformovaní sotva mohou odhadnout a ocenit, jak velké vydavatelské i bada telské dílo bylo v r. 1954 započato. Jedině instituce povahy Československé Akademie věd byla a je schopna zajistit, aby započaté dílo pokračovalo, dále se rozvíjelo a stalo se publikací světo vého významu.; Vždyť většina zahraničních Flor zůstala větším nebo menším torsem a jen málo jich zahrnovalo celou Floru zvoleného území. Jestliže tedy Československá akademie věd přistou pila k vydávání tak monumentální publikace, jako je Flora Č S R , byla si jistě vědoma velikosti svého zámyslu a úkolu a přistoupila k jeho uskutečnění s plnou odpovědností. Z tohoto hlediska je nutno přistupovat k hodnocení prvého svazku Flory Č S R vůbec. S přípravou rukopisu „Gasteromycetů“ bylo započato již ke konci r. 1954, v němž bylo na půdě Československé botanické společnosti rozhodnuto vydávat Floru Č S R . Také v mykologicko-lichenoIogické řadě bylo od počátku jasno, že Floru nelze vydávat podle systému, nýbrž podle toho, jak která skupina hub je zpracována. Když redakční kruh mykologicko-lichenologické řady zkoumal stav studia jednotlivých skupin hub, zjistil, že časově je možno nejspíše uskutečnit monografii gasteromycetů. K tomuto rozhodnutí vedlo několik důvodů. Především to, že některé skupiny břichatek byly soudobě studovány. V letech 1945 až 1950 zpra covával podzemní typy gasteromycetů V. V a c e k a nashromáždil mnoho materiálu, v jehož zpracování mu zabránila smrt. Od r. 1950 sbíral cílevědomě hvězdovky (G eastru m ) V. J . S t a n ě k a získal si mnoho spolupracovníků z celé Čs. republiky. F. Š m a r d a zpracoval (1 9 5 0 — 1951) jako disertační práci pýchavky (L y co p er d o n ) a publikoval v r. 1951 přehled rodu prášivka (B o vista). S. Š e b e k uveřejnil (1953) monografii středoevropských druhů pestřeců (S c le ro d e rm a ). Z. M o r a v e c uveřejnil ( 1 9 5 2 — 1953) několik menších prací o gasteromycetech, zejména o dru zích rodu žaludice (D iscised a) a palečka (T u lo s to m a ). Také jin í autoři publikovali několik menších prací o gasteromycetech. ' Druhým důvodem byla poměrná hojnost herbářového m ateriálu (a to jak v herbářích botanic kých ústavů, tak i v herbářích soukromých) a snadnost studia herbářového materiálu. Práce na 1. svazku mykologicko-lichenologické řady Flory Č S R se ujalo osm autorů za vedení A. Piláta jako redaktora svazku. A. P i l á t zpracoval všeobecnou část, seznam autorů, seznam literatury, index českých rodových jmen a index latinských jmen a synonym, a přeložil větší část latinského souhrnu. V systematické části napsal A. P ilát tyto statě: řády P h a lla les, G au tieria les, G astrosp oriales, všeobecnou část řádu S clero d erm a ta les a čeledi P isolith a ceae, G lisch ro d erm a ta cea e a C a lo stom ata ceae tohoto řádu. K . C e j p zpracoval celý řád N id u lariales, Z. M o r a v e c čeleď A rach n ia ceae, rod D iscised a a čeled T u lo s to m a ta ce a e (s výjimkou rodu T u lostom a, který zpra coval Z. P o u z a r ) . V. J. S t a n ě k napsal stať o čeledích G e astraceae a A straeaceae, M. S v r č e k řády H y steran g iales, H y m en og astrales a M elan og astra les. S. Š e b e k je autorem stati o řádu P od ax ales a čeledích M y cen astraceae a S clero d erm a ta cea e. Uvedeným autorům pomáhali při plnění úkolů téměř všichni aktivní českoslovenští mykologové, hlavně ve funkci sběratelů m ateriálu. Soukromý herbář dali k disposici J. Herink, V. J. Staněk, F. Šmarda. Zapůjčení zahraničních herbářů zajistil A. Pilát. Obrazový materiál poskytli ze svých fototék A. Pilát, J. Herink, F. K otlaba, M. Svrček a S. Šebek. A. Procházka nakreslil velký počet nádherných perokreseb ke stati F. Šmardy. Ř ada mykologů se podílela při řešení otázek nomenklatorických, autorských zkratek, způsobů citace literatury aj., ať již na půdě redakčního kruhu anebo ve spolupráci s jednotlivými autory.
127
;
j i
,
i ]
■ j \
; • \
i !
j [
i
Č E S K A M Y K O L O G I E 13 (2) 1959
I
Můžeme tedy mluvit o tom, že monografie československých gasteromycetů je kolektivním dílem v nejlepším a nejširším slova smyslu. Přesto zvláštního uznání zaslouží A. P ilát za činnost redaktora svazku, kterou přes nejrůznější překážky usměrnil a skloubil pracovní úsilí autorů a dovedl je včas k cíli: rukopis byl tiskárně odevzdán 1. V II. 1956. Podle předmluvy bylo úmyslem autorů knihy podat přehled dosavadního výzkumu břichatkovitých hub v Československu, který má být podkladem pro další práci na tomto poli. Tento úkol se autorům bez výjim ky zdařil. Na 647 stranách českého textu systematické části (jemuž odpovídá 124 stran latinského souhrnu ve formě klíče) je popsáno 247 druhů gastero mycetů, z n i c h ž 1 3 8 b y l o z j i š t ě n o v Č e s k o s l o v e n s k u . Jestliže uvážíme, že dosud bylo popsáno na 1300 druhů této skupiny, a že skutečný počet jejích druhů lze odhadovat na 1500 — 2000, tvoří počet v Č S R dosud alezených druhůméně než jednu desetinu známých druhů. Toto zjištění pobízí k dalšímu sběratelskému úsilí a systematickému výzkumu. Očekáváme tedy, že publikace o gasteromycetech nebude znamenat odpočinek na gasteromycetických vavří nech, nýbrž podnět k pokračování v práci na tomto úseku mykologie jak autory samými, tak dal šími mykology. Již nyní bude nutno uvažovat o vhodné formě dodatků a doplňků ke knize o Gaste romycetech. Pokud se týče systému, ponechali autoři po vzájemné dohodě celou skupinu jako třídu stopko výtrusných hub a další systém rozvinuli ve dvou podtřídách a celkem 10 řádech, s potřebným počtem čeledí. O pírali se při tom v hlavních rysech o systematické zásahy S. M. Z e 11 e r a (1 9 4 5 ) a G . M a l e n ç o n a (1 9 5 5 ), ponechávajíce propracování přirozeného systému gastero mycetů dalšímu systematickému studiu. Není sporu o tom, že skupina gasteromycetů v dnešním pojetí shrnuje vývojově odlišné typy, které nadto se nalézají v různé fázi vývoje, progresivního nebo také regresivního. Názorový směr, ražený A. P i l á t e m a opírající se o práce zejména fran couzských systematiků, hledá — oproti H. L o h w a g o v i a R. S i n g e r o v i — systematické prvky na cestě, směřující od gymnokarpních typů přes typy hemiangiokarpní a gymnokarpní k pod zemním angiokarpním typům. O systematické rozvážnosti autorů svědčí malý počet nových taxonů: 2 řády (G a stro sp oriales a M ela n o g a stra les) , 1 rod (V ascellu m Šmarda) a 7 druhů (z nich 4 jsou však nové denominace). Některé druhy byly ovšem popsány v jiných publikacích krátce před vydáním Flory. Je jisto, že tak velké dílo, jaké představuje kniha o gasteromycetech, se neobejde bez některých malých nedopatření (např. nesourodé a vadné citace lokalit a sběratelů, opomenuté citace domá cího i cizího dostupného písemnictví apod.), které se sice mohou stát materiálem k podrobnému kri tickému hodnocení publikace, avšak v ničem se nedotýkají vlastního základu celé práce. Nakladatelství Československé akademie věd věnovalo vypravení knihy všemožnou péči, ze jména po stránce typografické. Lze jen litovat, že se nepodařilo zajistit j a k o s t n ě j š í papír, který by umožnil dokonalejší reprodukci fotografických obrázků v textu. Náklad 2250 exemplářů fe úměrný významu díla, které se jistě stane hledaným v mykologických a botanických kruzích na celém světě. Závěrem lze říci, že dobrá věc se dobře podařila a poděkovat všem, kteří se na tom činně podí leli. Flora Č S R úspěšně zahájila svoji cestu! Dr. J. H erin k.
! i
| ! I
t
Dne 2 2. ledna 1959 zem řel ve věku 77 let známý ženevský mykolog JULES
FAVRE
bývalý přednosta geologického oddělení M usée de G enève, který vedle geologie se zabýval — hlavně v posledním čtvrtstoletí — intensivním výzkumem švýcarských vyšších hub. N apsal veliký počet velmi cenných vědeckých p rací, hlavně o houbách rostoucích v pohoří Ju ra a na rašeliništích.
;
Čest jeho pam átce!
128 \
I
Jako první svazek mykologicko-lichenologické řady F L O R Y Č S R vydalo Nakladatelství ČS AV publikaci G asterom ycetes — Houby břichatky Jde o původní práce osmi autorů za redakce A. Piláta, kteří popisují nejen druhy břichatek v Československu skutečně zjištěných, ale všechny evropské druhy. Vycházejí přitom z bohatého herbářového a čerstvého materiálu. Autoři podávají přehled systému a přehled řádů třídy břichatek, pak následuje rozbor jednotlivých tříd: Hadovkotvaré, loupavkotvaré, hlízotvaré, smržovcotvaré, prašnatkotvaré, nožníkotvaré, pýchavkotvaré, černouškotvaré, pestřecotvaré a hnízdovkotvaré. Kromě odborného popisu uvá dějí zejména ekologii, rozšíření, metodiku sběru, praktický význam a zhodnocení po stránce zdravotnické.
T ext doplňují četné perokresby a fotografie, většinou původní a zhotovené podle živého československého nebo herbářového materiálu. K niha vytváří ucelený obraz o houbách břichatkách, který bude dobrým podkladem pro další vědecké práce z různých oborů. Doplňují ji obsáhlý latinský klíč k určování evropských břichatek a analytický přehled československých druhů.
Publikaci uzavírá seznam použité literatury, v němž jsou uvedeny prameny až do roku 1957, dále seznam českých jmen břichatek a index jmen a synonym evropských bři chatek. Dílo uvítají se zájmem nejen odborníci z řad biologů a lékařů, ale všichni hou baři u nás i v zahraničí, neboť houby břichatky jsou značně rozšířeny i na území jiných států.
Stran 864, 256 obr. v textu, 40 obr. příl. na křídě, váz. Kčs 87,50
K nihu obdržíte v každé prodejně n. p. K N IH A , anebo přímo v Nakladatelství Československé akademie věd, Praha 2, Vodičkova 40
Z biologické literatury Nakladatelství ČSAV: P ilát Albert, Ušák Otto
Naše houby II. Kritické druhy našich hub Druhý svazek obrazového díla, které je pokračováním knihy týchž autorů, vydané v r. 1953 pod názvem Naše houby I. Obsahuje barevné tabule a popisy vyobrazených vzácnějších a kritických hub rostoucích v Československu, které jsou tištěny ofsetem podle originálů akad. malíře O. Ušáka. Tato původní práce obsahuje popisy a vyobrazení vzácnějších a kritických druhů hub rostoucích v Československu. B yla připravena na základě nového původního ma teriálu získaného v letech 1 9 4 4 — 1955. Publikaci uzavírá seznam vyobrazených hub, abecední seznam českých jmen vyobra zených druhů hub a seznam vědeckých jmen a synonym rodů a druhů obsažených ve svazku I — II. K niha je určena nejen odborníkům z řad mykologů našich i zahranič ních, ale i široké houbařské veřejnosti. Stran 346, bavených tabulí formátu A4 160, váz. K čs 1 0 0 ,— Rašková Helena
Pharm acology of some toxins (Farm akologie některých toxinů) Autorka, která je pracovnicí Farmakologického ústavu lékařské fakulty K arlovy uni versity v Praze, podává v této anglicky psané publikaci výsledky dlouholeté výzkumné práce, při čemž na bohatě dokumentovaném m ateriálu dokazuje četné, dosud nepo psané účinky bakterijních jedů v živém organismu. Většina pokusného materiálu byla ověřena publikacemi dílčích prací v našich i zahraničních časopisech. Práce pojednává především o toxinu Shigelly shigae, tyfovém endotoxinu a streptolysinu a kriticky hodnotí dosud dosažené výsledky v tomto oboru. Podrobně zkoumá specifické a nespecifické účinky zkoumaných jedů na nervovou soustavu. Na základě biochemických analys některých pozorovaných jevů dochází autorka k původním po kusům o použitelnosti adenosintrifosforečné kyseliny jako léku při otravě bakterijním i jedy a při nemoci ze záření. Publikaci uzavírá seznam použité literatury, rejstřík autorů a rejstřík věcný. K niha je určena především odborníkům z řad farmakologů, mikrobiologů, infekcionistů a patologických fysiologů. Stran 134, obr. v textu 71, kříd. příl. 4, váz. K čs 21,70 Klášterský Ivan a spolupravovníci
Philipp Maxmilian Opiz und seine Bedeutung fiir die Pflanzentaxonomie Německy psaný sborník vydaný u příležitosti stého výročí úmrtí Philippa M axm iliána Opize, českého botanika světového významu. Seznamuje čtenáře s jeho neobyčejně všestrannou a bohatou činností, která byla zaměřena zejména na floristický výzkum Čech, jejichž květena byla do té doby známa jen povrchně, a na hlubší taxonomické zpracování některých rostlinných skupin. Vliv Opizův na vývoj české botaniky byl tak pronikavý, že ještě dnes nazýváme větší část první poloviny 19. století periodou opizovskou. Stran 272, obr. v textu 20, brož. K čs 15,60 Objednávky vyřizuje Nakladatelství ČSA V, Praha 2, Vodičkova 40
