I
ČESKOSLOVENSKA VEDECKA S P O L E Č N O S T PRO MYKOLOGII
XI I
NA K L A D A T E L S T V Í Č E S K O S L O V E N S K É AKADEMI E VE D
I
ČESKÁ
MYKOLOGIE
Časopis Cs. vědecké společnosti pro mykologii pro šíření znalosti hub po stránce vědecké i praktické Ročník XI
Číslo 2
Duben
1957
Vydává Čs. vědecká společnost pro mykologii v Nakladatelství Československé akademie věd R e d a k c e : D r Albert P ilát, vedoucí redaktor. R e d a k č n í k r u h : Ctibor B lattný, doktor zemědělských věd, člen korespondent Č SA V , Prof. K arel Cejp, doktor věd biologických, D r P e tr Frág n er, D r Josef Herink, D r František Kotlaba, Ing. K arel Kříž, Zdeněk P ouzar, D r Mirko Svrček a D r František Š m ard a. V ý k o n n ý r e d a k t o r : Ivan C harvát. Příspěvky zasílejte na adresu výkonného redaktora Praha I I , Krakovská 1, telefon 23-11-31. Česká mykologie vychází čtyřikrát ročně. Předplatné na rok 1957 22 K čs, jednotlivé číslo 5,50 K čs v’’--'-' ..
OBSAH
-
CONTENTUS
Dr J. H e r i n k : Dr František Smctlacha (1888—1 9 5 6 ) ...........................................................
65
Dr A. P i l á t : Přehled evropských druhů řádu prakyjankotvarých — P rotoclavariales Heim — Conspectus specierum europaearum ordinis Protoclavariales H e im .............................. 66 V. H a v l í č k o v á a V. R y p á č e k : Enzymy dřevokazných hub I. Zjišťování oxydačních exoenzymů — Enzyme der holzzersetzenden Pilze. I. Die Feststellung der Oxydationsexoenzyme 96 Dr J. K u b í č k a : Žebernatka bezkolencová — D elicalula quisquiliaris (Joss.) Cejp na sla tinách Třeboňska. — D elicatula quisquiliaris (Joss.) Cejp in paludosis prope Třeboň, B o h e m i a e ..............................................................................................................................................102 Dr M. S v r č e k : Příspěvek k poznání československých diskomycetů z čeledi A scobolaceae — Ad Discomycetes familiae A scobolacearum Čechoslovakiae adnotationes . . . 105 Dr J. H e r i n k : Další poznatky o makrotechnických reakcích mléka ryzců — Lactarius (D. C. ex) S. F. Gray — Adnotationes ulteriores de reactionibus macrochemicis lactis Lactariorum (D. C. ex) S. F. G r a y ..............................................................................................119 B. H o f m a n : Houby ze skupiny Fungi im perfecti na ořešácích po mimořádných mrazech 1956 — Fungi im perfecti in juglandibus post frigoribus extraordinariisanno 1956 . . 125 E. H o r n í č e k : Synonymika některých Velenovského druhů rodu T richolom a — Synonymia specierum nonnullarum Velenovskýi generis T ric h o lo m a ................................................ 127 L i t e r a t u r a ..............................................................................................................................................128 Příloha:
1 barevná tabule č. 26 — Štítovka šarlatová — Pluteus covcineus (Cooke)
Massee. 1 oboustranná černá tabule: První sjezd evropských mykologů v Bruselu — Krásnorůžek rohovitý — C alocera cornea (Fr.) Loudon f. palm ata (Schum. ex Fr.) — Krásnorůžek lepkavý Calocera viscota (Fr.) Fr.
j
T ab . 26
0°
0
Štítovka šarlatová — Pluteus coccineus (Cooke) Massee
|
^
|
A. Procházka pinx.
■'„■■■■'.■■■
I r
**
-«T^
|
ix V fT
-
^ S r !!iM < ÍťIy S
■ *
Calocera cornea (Fr.) Loudon f. palm ata (Schum. ex F r.) — K r á s n o r ů ž e k r o h o v i t ý p r s t n a t ý . Východní K arpaty (S SS R ): u Berlebáše nedaleko Trebušan na kmeni lísky V I II . 1937 nalezl A. P ilát. — Herbář Národního musea v Praze č. 488089. — Montes Carpatici orientales (U R SS): prope Berlebáš haud procul Trebušany ad truncum C oryli avellanae, V I II . 1937 A. P ilát legit. Herbarium P R No. 488089. Foto A. P ilát
RipaBEž^ IjĚĚĚĚ MĚL
.
yijÉÉttšfe'' ¥'* 'M^^nĚbMr£ĚtoL*LÁ*•i'**-'* -^v v » \ R B H fg y r j w i š f e » ’- /.s .a ^OTTiWfflSrTifflBfiBTrfTnnWrn^MMr
» g a ^ a jB^r
^
Ě
3
^■pfgjML
m
., /¿A| . 1W; '"vJS,,
ji, 3 W ~ ‘■ ” v V > ■ .■ £ • -fc »
Calocera viscosa (Fr.) F r. — K r á s n o r ů ž e k l e p k a v ý . Y Jirnech u Prahy, X I . 1933 nalezl ing. V. Sak. — Prope Jirn y , haud procul Pragam , X I . 1933 ing. V. Sak legit. — Foto A. P ilát
U f
S iB ^ W iH ltf^ ^ ^ ^ ^ B k !’-,'ú a BM lPIily
ÍP^
í^^Mp* f lK H
| m
WĚĚB^Eě-. j W B 'MMP^m&h*&3W
H |
MJĚĚĚĚĚĚ
ě8mW$mmm"wMb:^ÆWÊSm. ;„
v
¿
v
i *-.
I lil
^^ ^Jjfc:
ř ":"\
JÉPÉÉBÍ^L
- '
.v* '^ Æ ^ * ,
'
(
První sj ezd evropských inykolo<jů v B ruselu . Předsednický stůl na závěrečné společné večeří v hotelu Métropole dne 22. I X . 1956. Zleva doprava: 1. Mme Peyronel (Firenze-Cascine); 2. A. P ilát (Praha); 3. Mme Malençon (R ab at); 4. H. Haas (Riedenberg b. Stu ttgart); 5. G. Malençon (R ab at); 6. R . Heim (Paris); 7. P. Martens (Louvain); 8. Mme M. Le Gal (Paris); 9. J . Ram sbottom (London). V popředí vlevo Mme P. Scaram ella-Petři (Bologna), vpravo Dr. A. W illam a Mme Willam (Belgie).
ČESKÁ MYKOLOGIE Č A S O P IS ROČNÍK
Č ESK O SLO V EN SK É XI
VĚDECKÉ
SPO LEČ N O STI
PRO M Y K O L O G I I
1 9 5 7
SE ŠIT
2
Dr František Sm otlacha (1888—1956) Jo sef Herink
Roku 1956 opustil řady československých mykologii doc. D r F r a n t i š e k Smotlacha, který se v prvé polovině tohoto století velmi aktivně podílel na m ykologickém ruchu v Československu. N arodil se 30. I. 1 8 8 4 na K opci sv. Jan a u Nového Hradce K rálové. Po m aturitě na gymnasiu v H radci K rálové r. 1905 studoval na filosofické fakultě K arlovy university v Praze. Zde složil ( 1 9 0 7 — 1 9 1 2 ) učitelské zkoušky pro střed n í školy z tělocviku a přírodopisu a r. 1911 získal doktorát filosofie. R oku 1909 počal působit jako profesor tělovýchovy na pražských středních školách, od r. 1910 pak organisoval tělesnou výchovu na obou českých vysokých školách v P raze. T ato práce byla přerušena v letech , 1 9 1 4 — 1917 vojenskou službou v poli i zázem í. Od r. 1918 pokračoval v tělovýchovné činnosti na vy sokých školách a po prvé světové válce postupně vybudoval Ústav pro tělocvik a sport (později „Vysokoškolský S p o rt“ s hlavním ústavem „M arath o n em “ ). R ok u 1930 se habilitoval z tělesné výchovy na universitě a rok na to i na technice (na Vysoké škole speciálních n au k ). V e funkci vedoucího tělovýchovy na vysokých školách setrval až do r. 1939 a r. 1941 byl pensionován. Zem řel v P raze 18. V I. 1956 náhlým zhoršením několikaleté choroby. K rom ě intensivní organisační a publikační činnosti ve svém povolání byl D r F . Sm otlacha velmi činný v mykologii. Praktický zájem o houby měl již v dětství. Příchodem na universitu do Prahy počíná prvé období jeho činnosti v mykologii. V letech 1 9 0 7 — 1910 pracoval jako externista ve fysiologickém ústavu akadem ika prof. D r B. Němce, později v system atice u prof. D r. J. Velenovského. Studoval houby, hlavně hřibovité, v pražských sadech, v okolí Prahy a ve východních Č echách. Z těchto studií vznikla práce „M on ografie českých hub hřibovitých (B o le tin e í)“, která byla uznána prof. Velenovským za disertační práci (r. 1 9 1 1 ). R oku 1912 napsal D r F . Sm otlacha stať o houbách rouškatých (H y m e n o m y c e te s ) do speciální b o taniky prof. D r A. B ayera. Současně počíná pracovat i v oblasti praktické my kologie v P raze i na venkově pořádáním přednášek a vycházek, výstav hub, a zakládá i poradnu pro určování hub. V ytváří kolem sebe skupinu zájem ců 0 studium hub, k teří se r. 1912 sdružují v mykologický odbor při právě založené Československé botanické společnosti. Světová válka přerušila na čas organi sační ruch v české mykologii, avšak D r F . Sm otlacha pokračoval ve studiu hub 1 v tomto období. Po skončení prvé světové války byly vytvořeny podmínky pro o rganisaci československých mykologů. Základy k ní byly položeny založením Časopisu československých houbařů, který počal vycházet r. 1919. R oku 1921 zakládá D r F . Sm otlacha Československou m ykologickou společnost a stává se 6-5
jejím předsedou až do konce svého života. Do své smrti zůstává také v čele Č a sopisu čs. houbařů, jehož redakci převzal sám, počín aje třetím ročníkem . N ejvětší činnost v mykologii vyvíjel po r. 1936 a zejm éna po svém pensionování. V tomto období vydal atlas „ 50 druhů hub, které doporučujem e sb íra ti“ (1 9 4 4 ) s akvarely R . V ejry ch a a „A tlas h u b “ s barevným i fotografiem i, který vyšel ve třech vydáních (1947, 1950, 1 9 5 3 ). Zhodnocení činnosti D r F . Smotlachy v mykologii není snadné ani pro toho, kdo měl příležitost poznat způsob jeho práce. Nikdy nechybělo těch, k teří k němu měli řadu závažných výhrad. Je však třeb a přiznat, že veškerá činnost D r F . Sm otlachy v mykologii byla vedena živým a m nohostranným zájmem o houby a že byla velmi extensivní. První m ykologické publikace D r F . Sm otlachy prozrazovaly bystrého pozoro vatele, který se později stal znalcem hřibovitých hub. D r F . Sm otlacha svoji m onografii hřibovitých hub z r. 1911 sice později ( 1 9 1 9 — 1922, 1 9 5 0 ) stručně revidoval, avšak nedočkali jsm e se, bohužel, z jeho pera podrobnější a kritické m onografie této skupiny hub. Popsal 17 druhů a 14 odrůd a forem hřibů, které představují buď t. zv. malé druhy, anebo synonyma, některé však lze těžko hod notit pro stručnost popisu. D r. F . Sm otlacha věnoval svoji pozornost také jiným skupinám vyšších hub a také některým otázkám všeobecné m ykologie. Ř ešil ze jm éna některé problém y ekologie hub, a to spíše theoreticky. M nohé jeho názory měly ráz pracovních hypothes, jejich ž prověřen í ponechával jiným m ykologickým pracovníkům. Těžištěm jeho činnosti byla však praktická mykologie. Popularisoval houbařství v dobře míněné snaze co nejvíc ro zšířit sběr jedlých hub o další hod notné druhy a šířit znalost hub jedovatých. Zdůrazňoval i sportovní ráz houba řen í a s tím souvisící ochranu přírody. V praktické m ykologii se plně uplatnily jeho organisační schopnosti. D ařilo se mu získávání nových spolupracovníků a zájem ců o mykologii jak na půdě Československé m ykologické společnosti, tak zejm éna na půdě Č asopisu čs. houbařů. S jejich spoluprací vyvíjel všechny formy popularisace hub na široké základně. Početné přednášky a kursy, velké výstavy i stálé výstavky hub v P raze i ve větších venkovských městech, vycházky, houbařské poradny na jedné straně a publikační činnost na druhé straně n e sporně přispěly k tomu, že houbařské tradice našeho národa se v současné době značně prohloubily.
Přehled evropských druhů řádu prakyjankotvarýchProtoclavariales Heim Conspectus specierum europaearum ordinis P r o t o c la v a r ia le s Heim Albert Pilát
Roger Heim (1 9 3 9 ) oh raničil řád P r o to c la v a r ia le s jako skupinu hub, tvořících přechod mezi řádem A u ric u la ria les (bezovkotv aré) a typickým i basidiomycety (A u to b a sid io m y c ete s), především z čeledi C la v a r ia c e a e — (kyjankovité). Z ařadil sem dvě celkem různorodé skupiny hub, představované če leděm i T u la s n e lla c e a e a D a c r y o m y c e ta c e a e , které m ají hlavně společné jen to, že pokud basidií se týče, lze je považovat za houby výše organisované než A u ric u la ria les a níže než A u to b a sid io m y c e tes .
66
T ře tí, dosti heterogenní čeledí, kterou jak se domnívám, sluší sem zařadit, jsou C e r a t o b a s id ia c e a e . Tyto možno považovat za vzdáleně přechodný typ spojující T u la s n e lla c e a e s pravým i basidiom ycety z čeledi C o r tic ia c e a e , jimž se také m akroskopicky velmi podobají. C e r a t o b a s id ia c e a e bylo by možno ovšem řadit také přím o do čeledi C o r t ic ia c e a e , ale zdá se mi vhodnější, umístit je těsně za čeleď T u la s n e lla c e a e , od nichž se liší sice tvarem basidií, ale utvářením plodnic jsou jim podobné. Do řádu P r o t o c la v a r ia le s řadím e tedy prim itivní basidiom ycety s h etero b asidiemi nepřehrádkovaným i, i když jsou tvaru dosti různého, jednou bližší phragm obasidiím typickým, jindy zase autobasidiím . Houby, které sem n áležejí, nejsou v evropské m ykofloře zastoupeny velkým počtem druhů. N ěkteré rody, hlavně s druhy nenápadným i, jsou dosud špatně známé a lze proto očekávat, že jejich počet bude v budoucnu rozm nožen, i když ne příliš. P rotože přehled evropských druhů této značně kom plikované a dosud velmi málo znám é skupiny hub nebyl dosud vydán, sestavil jsem na základě lite ratury, vlastních sběrů a hlavně m ateriálu uloženého v h erb áři N árodního musea v P raze tento přehled s úmyslem, aby pomohl československým mykologům p ři dalším výzkumu. V poslední době byly tyto houby studovány hlavně v Severní A m erice, kde jsou dnes mnohem znám ější než v Evropě. Protože většina druhů je pro oba kontinenty společná, bylo p ři tomto zpracování p ři hlíženo především k nejnovějším pracím americkým.
Řád PROTOCLAVARIALES Heim 1939 — Prakyjankotvaré Stopkovýtrusné houby s heterobasidiem i nepřehrádkovaným i, a to buď typu chiastobasidiálního tetradového (čeleď T u la s n e lla c e a e ) nebo stichobasidiálního diadového (čeleď D a c r y o m y c e t a c e a e ) nebo přechodného (čeleď C e r a t o b a s id ia c e a e ) . P lodnice m ají tvar velmi různý a obyčejně (nikoliv však vždycky) konsistenci gelatinosní. Rostou převážně na trouchnivých dřevech. Tvoří p ře chod ke stopkovýtrusným houbám s basidiem i norm álním i (A u t o b a s id io m y c e te s ). Jsou rozšířeny po celém světě. Přehled
čeledí.
A) H eterobasidie typu chiastobasidiálního tetradového, složené z probasidií hruškovitých s e p i b a s i d i e m i nadmutými, takže se p o dobají výtrusům. Na nich nased ají na tenkých fik m en tech vý trusy. Plodnice v podobě tenkých povlaků na trouchnivých dřevech, často patrné jen jako jíní, jindy voskovité, gelatinosní až i slizovité. 1. T u la s n e lla c e a e — T u l a s n e o v k o v i t é . B ) H eterobasidie složené z probasidií kulovitých, hruškovitých nebo tlustě kyjovitých, nesoucích e p i b a s i d i e v podobě tlustých ster i g m a t, které jsou obyčejně r o h o v i t ě p r o h n u t é nebo i zprohýbané, obyčejně uprostřed nebo pod prostředkem trochu nadmuté, souvi sící s hypobasidií. N a nich se tvoří výtrusy jako n a sterigm atech. E p ib a sidie bud 4 nebo jen 2. Houby kornatcovitého typu, tvořící přechod od C o r tic ia le s jednak k čeledi T u la s n e lla c e a e , jednak k čeledi D a c r y o m y c e ta ceae-
2. C e r a t o b a s id ia c e a e — R o h o p l o d n í k o v i t é .
67
C) H eterobasidie typu význačně stichobasidiálně diadového, složené z p r ob a s i d i e v á l c o v i t é , n a h o ř e r o z d ě l e n é v i d l i c o v i t ě ve d v ě e p i b a s i d i e , na nichž nased ají na tenkých sterigm atech výtrusy. Plodnice různého tvaru i konsistence, široce rozlité, ale častěji bradavkovité, terčovité, polokulovité, dlouze kyjovité nebo korálovitě rozvětvené jako kuřátka, stopkaté nebo bezstopečné, konsistence gelatinosní nebo voskovité, za sucha obyčejně rohovité tvrdé. 3. D a c r y o m y c e t a c e a e — S l z n a t c o v i t é . 1.
,
čeleď
TU LA S N E L L A C E A E
—
Tulasneovkovité
Houby tvořící tenké a rozlité povlaky na trouchnivých dřevech, zevnějškem velmi podobné druhům rodu S e b a c in a z řádu T r e m e lla le s , které však m ají b a sidie j i n é h o t y p u . Z ralá basidie (p ro b asid ie) má totiž podobu hruškovitou a nese na temeni obyčejně čtyři nadmuté přívěsky, tak zvané e p i b a sidie, na jejich ž konci se tvoří basidiospory na tenkých a obyčejně velice krátkých sterigm atech (filam entech). P rim ární basidiová buňka, tak zvaná probasidie (či hypobasid ie), je zprvu vejčitá, pak obyčejn ě hruškovitá. Nadmuté přívěsky na temeni, které se podobají často nadmutým sterigm atům nebo bezstopečně p řised ajícím výtrusům, se n azývají epibasidie. Na každém epibasidiu se vytvoří jed en výtrus, sedící na filam entu, vlastním to sterigm atu. M onograficky tuto čeleď zpracoval D o n a l d P. R o g e r s (Ann. mycol. 31 : 181 — 203, 1 9 3 3 ). Jeho system atického rozdělení se v dalším přidržujem e. N áleží sem zcela nenápadné houby, které tvoří m ěkce voskovité nebo slizovité a tenké povlaky na trouchnivých dřevech. I za živa bývají zcela nenápadné a uschlé vypadají jako sotva znatelné ojín ěn í nebo lakový n átěr substrátu. U n i kají snadno pozornosti a nelze se proto divit, že jsou dosud jen velmi málo známé. Jednotlivé druhy možno rozlišit pouze m ikroskopicky, protože m akro skopické znaky jsou většinou málo nápadné a prom ěnlivé. Novější
literatura
B o u r d o t, H. et G a l z i n , A. (1909): Hymenomycětes de France. Bull. Soc. mycol. France 25 : 32. — (1924: Heterobasidiae nondum descriptae. Bull. Soc. mycol. France3 9 : 2 6 1 — 266. B r e s a d o l a , G. (1920): Selecta Mycologica. Ann. mycol. 18 : 50. H o h n e 1, F. et L i t s c h a u e r , V. (1908): Beiträge zur Kenntnis der Corticieen III. S. — B. Akad. Wiss. Wien 117 (1) : 1 0 8 1 -1 1 2 4 . J o h a n - O l s e n , O. (1889): in B r e f e 1 d: Untersuchungen aus dem Gesammtgebiet der Mykologie v. V III. J u e l (1897) in Bih. Svensk Vetensk. Akad. Handl. 23, Afd. 3 (12). L i t s c h a u e r , V. (1932): Über zwei neue Basidiomyceten aus dem schwedischen Natur schutzpark von „Värdätra“ bei Uppsala. Svensk Bot. T. 26 :4 4 8 —452, 1932. M a r t i n , G. W. (1931) in Univ. Iowa Stud. natur. Hist. 13 (5). N e u h o f f, W. (1924): Zytologie und systematische Stellung der Auriculariaceen und Tremellaceen. Bot. Arch. 8 : 250—297. — (1936): Die Galertpilze Schwedens. Ark. Bot. 28A : 1 : 52— 56. P e a r s o n, A. A. (1928): New British Heterobasidiae. Trans, brit. mycol. Soc. 1 3 : 6 9 —74,1928. — (1921): New British Hymenomycetes. Trans, brit. mycol. Soc. 7 : 55 — 58. R a u n k i a r e r (1918) in Bot. T. 3 6 :2 1 2 . R e a, C. (1927): Appendix to «British Basidiomycetae». Trans, brit. mycol. Soc. 1 2 : 2 0 5 — 230, 1927.
68
";
^
:
R o g e r s, P. D. (1933): A taxonomie review of the Tulasnellaceae. Ann. mycol. 31 : 181 —203. — (1932): in Bot. Gaz. 9 4 : 8 6 - 1 0 5 . W a k e f i e 1 d, E. D. et P e a r s o n, A. A. (1917): Resupinate Hymenomycetes from the neighbourhood of Weybridge, Surrey. Trans. brit. mycol. Soc.' 6 : 6 8 —75. — (1919): Additional resupinate Hymenomycetes from the Weybridge district. Trans. brit. mycol. Soc. 6 : 1 3 6 —143. — (1920): Records of Surrey resupinate Hymenomycetes. Trans. brit. mycol Soc. 6 : 3 1 7 — 321. — (1923): Some additional records of Surrey resupinate Hymenomycetes. Trans. brit. mycol. Soc. 8 : 2 1 6 - 2 2 1 .
Přehled
rodů
l a Plodnice voskovité nebo až i jako suché ojín ěn í substrátu patrné, které n e m ají basidie ponořené v plodnicové hmotě. Probasid ie jsou obvejčité nebo krátkou a nezřetelnou stopkou opatřené. Epibasidie s šidlovitými filam e n t y ....................................1. T u la sn ella Sch roeter. — T u l a s n e o v k a . 1b Plodnice voskovitě gelatinosní až slizovité, s basidiem i ponořeným i v gela tinosní plodnicové hmotě. Probasid ie kyjovitě hlavaté, epibasidie s válcovi tými filam enty. G loeocystidy přítom ny nebo řid čeji chybějí . . . . ......................................2. G lo e o tu la s n e lla H. et L. — S 1 i z o t u 1 a s n e o v k a. 1. T U L A SN E L L A S c h r o e t e r
em. R o g e r s
— Tulasneovka
( S c h r o e t e r , Kryptogamenflora Schles. 3 (1) : 397, 1888. — em. R o g e r s , Ann. myc. 31 : 183, 1933. — Prototrem ella P a t o u i l l a r d J. Bot. 2 : 1888. — P achysterigm a J o h a n O 1 s e n 1889. — M uciporus J u e 1 1897.)
P lodnice voskovité až voskovitě gelatinosní, z h yí o krátkých buňkách, leží cích přím o na substrátu, na nichž se tvoří basidie, rovněž většinou přím o na substrátu. Probasidie vejčité, s krátkou a n ezřeteln ě vytvořenou stopkou. E p i basidie zúžené v šidlovitou nitku (filam en t). Výtrusy klíčí většinou hned po uzrání, a sice tak, že tvoří krátké promycelium, na němž se vytvoří jed en výtrus, podobný basidiospoře, nebo ve větším množství drobné konidie. D říve byly do tohoto rodu zařazovány všecky T u la s n e lla c e a e , které nem ají cystidy. R o g e r s (1 9 3 3 ) však ponechal v něm pouze druhy, které m ají spíše jen voskovitou kon sistenci a probasidie obvejčité. D ruhy gelatinosní a slizké, s probasidiem i kulo vitě hlavatým i, p řeřad il do rodu G lo e o tu la sn ella . l a Výtrusy kulaté, elipsoidní nebo vejčité, jejich ž délka je kratší než dvoj násobná š í ř k a ........................................................................................................................... 2 l b Výtrusy podlouhle elipsoidní, vřetenité nebo válcovité, jejich ž délka se rovná dvojnásobné šířce nebo je ještě v ě t š í ............................................................. 6 2 a Plodnice za živa s odstínem lososovým nebo lilákovým. Výtrusy kulaté až kulovitě vejčité. Hypobasidie skoro kulaté až krátce hruškovité, epibasidie s širokou basí a protažené ve filam ent. P lodnice jsou velice tenké, voskovitě gelatinosní až jako jín í, přerušované nebo souvislé, za živa lilákově fialové, popelavě lososové nebo šedě lilákové, někdy světle šedé, za sucha živě lo sosové až velice světle růžově šedé, složené z hyf hojně větvených, větši nou v pravém úhlu, p robíh ajících převážně rovnoběžně se substrátem, hojně přehrádkovaných, bez přezek (přezky jsou popisovány pouze u var. lila c e o - c in e r e a ), 2 — 6 ¡u tlusté. P robasidie vejčité až hruškovité, 7 — 15 X X 5 — 10 p. Epibasidie čtyři, zprvu vejčitě kulovité, brzo však dlouze v ej čité, štíhle hruškovité nebo někdy vřetenité a posléze protažené zvolna do
\
69
QoJ) p
©
é
í
I
ř
t
l
«
t
»
N
i
M
I
1. T ulasnella violea (Quél.) B . et G. a) Probasidie s mladými epibasidiemi. b) Probasidie se starším i epibasidiemi, které již m ají filamenty. c) Epibasidie na filamentech tvoří výtrusy, d) V ý trusy. 2. T ulasnella violacea (Joh. Olsen) Ju el. a) Probasidie s mladými epibasidiemi. b) Zralejší epibasidie s tvořícími se filamenty. c) Výtrusy. 3. T ulasnella fuscoviolacea Bres. a) Probasidie s mladými epibasidiemi, b) Výtrusy. 4. T u lasn ella ru tilan s (Joh.-O ls.) B res. Probasidie s m la dými epibasidiemi. b) Epibasidie tvoří na filamentech výtrusy, c) Výtrusy. 5. Tulasnella allantospora W ak. et Pears. a) Probasidie s epibasidiemi. b) Výtrusy. 6. T ulasnella lactea B . et G. a) Probasidie s epibasidiemi a mladými výtrusy, b) Výtrusy. 7. T ulasnella bi/rons B . et G. a) P ro basidie s epibasidiemi. b) Výtrusy. 8. T ulasnella pru in osa B . et G. a) Probasidie s mladými epibasidiemi. b) Starší epibasidie s právě se tvořícím i výtrusy, c) Výtrusy. 9. Gloeotulasnella cystidiophora Hoh. et Litsch. a) Zcela mladá probasidie, na níž počínají se tvořit epibasidie. b) P o kročilejší stadium, c) Výtrusy, d) Gloeocystida. 10. Gloeotulasnella hyalin a Hoh. et Litsch. a) N ě kolik probasidií s epibasidiemi v různém stadium vývoje, vpravo od nich na společné základní hyfě jedna gloeocystida. b) Vyvinutá gloeocystida. c) Výtrusy. 11. Gloeotulasnella m etachroa B . et G. a) Probasidie s mladými epibasidiemi. b) Více vyvinutá epibasidia. c) Výtrusy. 12. Gloeo tulasnella opalea Rogers. a) Mladá probasidie. b —c) Gloeocystidy. d) Jed n a epibasidie s mladým výtrusem, e) Výtrusy. 13. Gloeotulasnella pin icola (Bres.) Rogers. a) Probasidie se čtyřm i epibasi diemi při pohledu se strany, b) P ět epibasidií při pohledu svrchu, c) Dvě epibasidie s mladými výtrusy, d) Výtrusy, z nichž jeden klíčí. 14. Gloeotulasnella trem elloides (W ak. et Pears.) Rogers. a) Mladá probasidie. b) Probasidie s epibasidiemi. c) Výtrusy. 15. Gloeotulasnella calospora (Boud.) Rogers. a) Mladá probasidie s pěti epibasidiemi při pohledu svrchu, c) Je d n a dospívající epi basidie. d) Tři různě vytvořené výtrusy. (Podle Rogerse (1933) kreslil A. P ilát.)
T ulasnella violea (Quél.) B . et G. — T u l a s n e o v k a f i a l o v á . Silně zvětšený povrch plodnice, kterou na trouchnivém dřevě listnatém u Soběslavi (B lata) 21. I I I . 1953 nalezl Dr F . K otlaba. — Superficies carposomatis magnificata, quod ad lignum frondosum prope Soběslav (B lata), Bohemiae meridionalis Dr. F . K otlaba legit. Foto A. P ilát.
šidlovitého filam entu 8 — 16 (2 5 ) X 3,5 — 7 ¡x. Výtrusy kulovité až široce vejčité, 3,5 — 8 X 3 — 6,5 fí, v prachu lososové, klíčící dlouhým šidlovitým prom yceliem , které tvoří druhotný výtrus nebo řid čeji četné drobné kulaté konidie, asi 1 ¡x v prům ěru m ěřící. Vyskytuje se na dřevech a kůrách n e j rů znějších stromů, na humusu, lišejn ících i jiných houbách po celý rok v celém m írném pásu severní polokoule a také u nás. — Údolí K líčavy u K řivoklátu, 8. X . 1948 (sbíral Svrček ), Jevany, 11. IV . 1948 (sbíral S v rček ). Soběslav ( X I I . — 1935, sbíral V eselý ), K arlštejn IV . 1944, (sbíral S v rček ), K ozárovice ( I I I . 1937, sbíral K ára, h. P R . 2 5 2 1 3 ), K větnice u Tišnova na M oravě (V. 1943, sbíral Šm ard a). — V e východních K a r patech (S S S R ) nalezl jsem tento druh v Berlebášském údolí u Trebušan, V I I I . — 1937, na dřevě bukovém (h. P R . 4 8 8 5 1 6 ). — C o rticiu m in carn atu m var. p in ic o la T u 1 a s n e 1872. — H y p o ch n u s v io leu s Q u é l . 1882. T u la s n e lla lila c in a S c h r o e t e r 1888. — C o rticiu m p in ico lu m ( T u l . ) S a c c a r d o 1888. — P r o to tr e m e lla T u la s n ei P a t . 1888. — P a c h y ster ig m a fu g a x J o h a n - O l s e n 1889. — C o rticiu m fu g ax ( J.-O .) S a c c a r d o 1891. — C o rticiu m in carn a tu m ( J .- O .) S a c c a r d o 1891. — T u la sn ella T u la sn ei ( P a t . ) J u e l 1897. T u la sn ella fu g a x (J. - O .) J u e l 1897. — T. in ca r n a ta (J. — O .) B r e s . 1892. — M u cip o ru s c o r tic o la J u e l et form a t h e le p h o r e a J u e l 1 897. — T . E ic h le r ia n a B r e s .
71
1903; B o u r d o t et G a l z i n 1909; B u r t . 1919; M a r t i n 1931; Rogers 1932. — T. t h e le p h o r o id e a Juel 1915. — T. m ic r o s p o r a W a k e f i e l d et P e a r s o n 1 9 3 2 ; B o u r d o t et G a l z i n 1927. — T. E ic h le r ia n a var. lila c e o - c in e r e a B o u r d o t et D o n k , Nederl, K r. Arch. 1930 : 8 3 ; B o u r d o t , Bull. Soc. mycol. F ra n ce 48 : 2 07, 1932. — T u la sn ella v io le a (Q u é 1.) B o u r d o t et G a l z i n , Bull. Soc. mycol. F ran ce 25 : 31, 1 9 0 9 ; Hym. de F r. p. 56, 1 9 2 7 ; R o g e r s , Ann. mycol. 31 : 184, 1 933; N e u h o f f, Ark. Bot. 28A : 1 : 53, 1936. Tulasnella violea (Q u é l . )
B. et. G.
Tulasneovka
fialová
2b Plodnice za živa bělavé (řid čeji lososové a výtrusy elipsoidní u T. p r u in o s a ) ............................................................................................................................................. 3 3a Probasidie podlouhle obvejčité, v zn ikající na konci krátkých, skoro vidlicnatých větví, 8 — 1 2 ( — 1 4 ) X 5 — 7 ( — 8 ) /x. Epibasidie čtyři, vřetenité až podlouhlé, později široce vřetenité až podlouhle válcovité, s dlouhými, jem ně šidlovitými filam enty, 6 — 1 2 ( 1 5 ) X 2 — 4 /.i . P lodnice gelatinosně voskovité, pavučinovité nebo blanité, k okraji ztenčené, někdy pórovité, bílé nebo růžově lilákové, usycháním vybledající. Hyfy v tenkých exem plářích rovnoběžné se subikulem, v tlustších nepravidelnější, někdy se stěnam i tlustšími než u jiných druhů, bez přezek, 3 — 4 ,5 ¡x. Výtrusy dlouze elip soidní, na basi šikmo a často náhle ztenčené, někdy slabě stranou smačklé, 4,5 —6 ,5 X 3 — 4 fx (podle Bourdota a G alzin a až 14 X 8 /x), klíčící kuželovitým prom yceliem . — na holém (bezkorém ) dřevě dubů, smrků, ořechů, buků a jiných dřevin od ja ra do podzimu patrně v celém m írném pásu severní polokoule (Něm ecko, F ran cie, U SA , ve Švédsku zasahuje až do Laponska). — T . la c t e a sensu R o g e r s Bot. G az. 94 : 95, 1932. — T. p ru in o sa B o u r d o t et G a l z i n , Bull. Soc. mycol. F ra n ce 39 : 26 4 , 1 924; Hym. de F r. 59, 1 9 2 7 ; R o g e r s , Ann. mycol. 31 : 193, 1 9 3 3 , N e u h o f f , Ark. Bot. 28A : 1 : 55, 1936. Tulasnella pruinosa B. et G. T u l a s n e o v k a
ojíněná
3b Probasidie hruškovité. Epibasidie zřeteln ě rozlišené v b asáln í část a fi .................................................................................................................................... 4 lam ent 4a Výtrusy skoro kulaté, 3 — 4 X 2 ,5 — 3,5 fx, k líčící šidlovitým prom yceliem . Plodnice tenké, voskovitě jíňovité, za živa bělavé, uschlé bělavé až bledě purpurově šedé, tvořící velice tenký a jasn ě patrný souvislý povlak. Hyfy hojně větvené, bez přezek, 2 — 4 /x tlusté. Probasid ie hruškovité, 7 ,5 — 9 ( — 1 2 ) X 4 ,5 — 6 ¡x. Epibasidie zprvu kulovitě vejčité, 4 — 4 ,5 fx, pak pro dloužené, posléze s dlouhým, šidlovitým filam entem a až 11 ¡x dlouhé. Na kůry zbaveném dřevě vrb, dubů a jiných dřevin v létě a na podzim v Evropě a Sev. Am erice. T. la c t e a B o u r d o t et G a l z i n , Bull. Soc mycol. F ran ce 39 : 263, 1 9 2 4 ; Hym. de F r. 57, 1 9 2 7 ; R o g e r s , Ann. mycol. 31 : 191, 1933. P atrn ě totožná je T . E ic h le r ia n a B r e s a d o l a , Ann. mycol. 1 : 113, 1 9 0 3 ; N e u h o f f , A rk. Bot. 28A : 1 : 54, 1936. Tulasnella lactea B. et G. T u l a s n e o v k a
mléčná
4b Výtrusy obvejčité elipsoidní, 6,5 X 4 /x nebo v ě t š í ............................................ 5 5a Plodnice tvoří volné pavučinovité skvrny, jež jsou pak hustší, bělavé a obtížně oddělitelné od substrátu. Hyfy s kapkam i tukovými a přezkam i
72
nebo bez nich, 2 — 4 ( — 8 ) ¡x. Probasidie obvejčité nebo hruškovité, 8 až 15 X 6 — 8 ,u. Epibasidie čtyři, zprvu kulovité, pak s kulovitou basí a končící (šidlovitě) kuželovité do válcovitého filam entu, 9 — 15 X 4 — 6 ¡u, rychle plihnoucí. Výtrusy obvejčité až elipsoidní, na jedné straně zploštělé a na basi šikmo zúžené, 6 — 8 X 4 — 5 ¡x. V létě a na podzim na dřevě lip, třešní, olší a jiných listnáčů ve F ran cii a v U SA . T. a r a n e o s a B o u r d o t et G a l z i n , Bull. Soc. mycol. F ran ce 39 : 2 65, 1 9 2 4 ; Hym. de F r. 62, 1927; R o g e r s , Ann. mycol. 31 : 190, 1933, Tulasnella araneosa B. et G. T u l a s n e o v k a
pavučinatá
5b Plodnice zprvu v podobě velmi jem ného nádechu, pak voskovité, bělavé. Hyfy 3 — 6 ¡x. Probasidie vejčité, 1 2 — 18 X 7 — 10 /x. Č ty ři epibasidie v mládí kulovité, pak podlouhlé a posléze v řetenité. Výtrusy vejčité nebo elipsoidní, slabě smačklé, 6,5 — 9 X 4 — 7,5 ¡x, klíčící na boku nebo na tem eni. N a velmi trouchnivém dřevě dubovém v létě a na podzim ve F ra n cii. T . a lb id a B o u r d o t et G a l z i n , Hym. de F r. 59, 1 9 2 7 ; R o g e r s , Ann. mycol. 31 : 191, 1933. Tulasnella albida B. et G. T u l a s n e o v k a
bělavá
6a Plodnice za živa šedé nebo b í l é ..................................................................... 7 6b Plodnice za živa s odstínem lo so so v ý m ............................................................ 8 7a Plodnice za živa šedé. Basidie typu G lo e o tu la s n e lla . Výtrusy dlouze válco vité, prohnuté, většinou delší než 15 ¡x. Viz G lo e o tu la s n e lla c a lo s p o r a . 7b P lodnice za živa šedé nebo bělavé, u sychající bělavé nebo někdy velice bledě lilákové, velice tenké, voskovité. Hyfy hojně větvené a hojně přehrádkované, nepravidelné, bez přezek nebo (podle Bourdota a G alzin a) se sporými přezkam i, 1 ,5 — 3 ¡x tlusté. Probasid ie hruškovité, 7 — 10 X 6 /x. Epibasidie čtyři, zprvu kulovité až krátce vejčité, 4 — 4 ,5 ¡x tlusté, pak hruškovité a posléze široce vřetenité až kuželovité, prodloužené ve štíhlý filam ent, 10 — 15 X 3 — 4 [x. V ýtrusy podlouhlé až skoro válcovité, rovné, někdy na boku zploštělé, náhle ztenčené v apikulus, 5 — 6 X 2 ,8 — 3,5 ¡x (podle Bourdota a G alzina 4 ,5 — 6 X 3,4 — 4 ¡x), klíčící na tem eni nebe na boku šidlovitě kuželovitým prom yceliem . Na dubovém, jilm ovém a borovém , kůry zbaveném dřevě, od ja ra do zimy v Evropě (F ra n c ie ) a v Sev. A m erice. — T . b ifr o n s B o u r d o t et G a l z i n , Bull. Soc. mycol. F ran ce 39 : 264, 1 924; R o g e r s , Ann. mycol. 31 : 192, 1933. Tulasnella bifrons B. et G. T u l a s n e o v k a
dvoutvárná
8a Výtrusy skoro v á lc o v ité ......................................................................................................... 9 8b Výtrusy při bočném pohledu skoro vřetenité, na basi bočně ztenčené ve směru dorsiventrálním , 9 — 16 X 4 ,5 — 7 fi, klíčící v šidlovité nebo často kuželovité promycelium. Plodnice rozlité, tenké, voskovité až gelatinosně voskovité, za živa tmavě nebo bledě fialové, usycháním blednoucí, suché živě růžově lososové až bledě lilákové, tvořící na substrátu jem né nebo nápadné o jínění nebo někdy i blanku. Hyfy většinou rovnoběžné se sub strátem , větvené v pravém úhlu, bez přezek, 4 — 6 ¡u tlusté. Probasidie široce vejčité až hruškovité, 9 — 16 X 6 — 10 ¡x. Epibasidie čtyři, zprvu kulovité, 6 — 8 /x v prům ěru, pak vejčité až široce kyjovité a posléze na basi vejčité a nahoru protažené v šidlovitě kuželovitý filam ent, 8 — 20 X 6 — 7 ¡x. Na
73
i
j
dřevě a kůře nejrů znějších stromů a také někdy na stoncích odum řelých bylin po celý rok patrně v celém mírném pásu severní polokoule. Sám jsem sbíral tento druh v Jugoslávii (M aced onia, Šar Planina, V I I I . 1937, na dřevě bukovém ). Č echy: K rčský les u Prahy, na kůře Pinus silv., 18. I. 1948 (sbíral Svrček ), T řeb o to v u Prahy, na pařezu Carpinus, 23. I I I . 1947 (sbíral Svrček ), v údolí K líčavy u K řivoklátu, na kmenu C a r pinus, 9. IV . 1947 (sbíral Sv rček ). — M orava: K u řim u B rn a, na větévce Q uercus, 13. X . 1954 (sbíral F . Šm ard a). P a c h y ster ig m a v io la c eu m J o h a n - O l s e n 1889. — C o rticiu m v io la c e u m ( J .- O .) S a c c a r d o 1891 T . v io la c e a var. lila c e a B r e s a d o l a 1 903; B et G., Bull. Soc. mycol. F ran ce 25 : 32, 1 909; Hym. de F r. 57, 1 927. - T. p a llid a B r e s a d o l a 1903, T. B rin k m a n n ii B resad ola 1 9 2 0 ; B. et G., 1 9 2 7 ; T. a lb o lila c e a Bourdot et G a l z i n 1924. — T. fu s c o v io la c e a apud Martin 1931. — T. v io la c e a (J. — O .) J u e l , Svensk Vetensk. Akad. Handl. 23 Afd. 3 ( 1 2 ) : 22, 1 897; W a k e f i e l d et Pearson, Tran s. brit. mycol. Soc. 8 : 2 1 9 ; B. et G., Hym. de F r. 57, 1 9 2 7 ; R e a, Tran s. brit. mycol. Soc. 12 : 229, 1 927; R o g e r s , Ann. mycol. 31 : 186, 1 9 3 3 ; N e u h o f f , Ark. Bot. 28A : 1 : 54, 1936. i
J
'
Tulasnella violacea ( J o h a n - O l s e n ) Tulasneovka fialová
Juel.
9 a Výtrusy 5 ,5 — 8 ( — 1 0 ) X 2 ,5 —4 ,5 [x, tlustě allantoidní (fa z o lo v ité), v p ra chu živě lososové, klíčící úzce kuželovitým prom yceliem . Plodnice velice tenké, voskovité, za živa bledě šedavé nebo lilákové až tmavě růžové, za sucha světle lososové, lilákově šedé nebo neviditelné. Hyfy většinou rovno běžné se substrátem , spoře rozvětvené, s hojným i přezkam i nebo bez nich, 3,5 yL tlusté. Probasidie vejčité, 7 — 10 X 5 — 6 ¡x. Epibasidie čtyři lovité nebo elipsoidní, posléze s basální částí kulovitou nebo široce vejčitou, nejširší u hypobasidia, ztenčené náhle do štíhlého, šidlovitého filam entu, 6 — 9 X 3 — 5 ¡x. Na kůře a holém dřevě různých listnatých stromů, ale také na jehličnatých, od ja ra do podzimu v Evropě (A n glie) a Sev. A m e rice. T u la sn ella r u b r o p a lle n s B o u r d o t et G a l z i n , Bull. Soc. mycol. F ran ce 39 : 264, 1924. — T . a lla n to s p o r a W a k e f i e l d et P e a r s o n , Trans. brit. mycol. Soc. 8 : 220, 1923. Tulasnella allantospora W a k . et P e a r s o n Tulasneovka fazolovýtrusá 9b Výtrusy větší, delší než 8 ¡ x ...............................................................................................10 1 0 a Výtrusy pravidelně válcovité a prohnuté, 9 — 15 X 3 — 4 /x, klíčící na te meni nebo na boku širokým a kuželovitým promyceliem . Plodnice tenké, voskovitě gelatinosní, za živa kalně fialové, suché se zbarvu jí lososově, bledě lilákově nebo neviditelné. Hyfy hojně větvené, s četným i přezkam i, 3 — 4 ( — 5 ) ¡x tlusté. Hypobasidie hruškovité, 9 — 15 X 6 — 9 ¡x. Epibasidie zprvu kulovité nebo široce vejčité, 6 — 7 ¡x široké, pak protáh lejší a posléze na basi elipsoidní a nahoru náhle protažené v šidlovitý filam ent, 10 až 15 X 4 — 5 /x. Na kůry zbaveném dřevě dubů a jiných listnatých stromů pozdě na podzim v Evropě a Sev. A m erice. — P a c h y ster ig m a ru tilan s J o h a n - O l s e n 1889. — C o rticiu m ru tilan s (J. — O . ) S a c c a r d o 1891. — T u la sn ella fu s c o v io la c e a apud R o g e r s , Bot. G az. 9 4 : 9 4 ,
74
1932 p. p. — T u la sn ella ru tilan s (J. — O .) B r e s a d o l a , Fg. Trid . 2 : 98, 1892; J u e l , B. Svensk Vetensk. Akad. Handl. 22A fd 3 ( 1 2 ) : 22, 1 897; R o g e r s , Ann. mycol. 31 : 189, 1933. Tulasnella rutilans ( J o h a n - O l s e n ) B r e s . Tulasneovka červenající 1 0 b Výtrusy skoro válcovité, ztenčené a na boku smačklé k apikulu, na temeni zaoblené a slabě dorsiventrálně prohnuté, 9 — 18 X 3 — 5 ft, klíčící kuže lovitým prom yceliem . Plodnice voskovité až gelatinosně voskovité, za živa tmavě kalně fialové, usycháním se zbarvující bledě lilákově. Hyfy rovno běžné se substrátem, pravoúhle rozvětvené, bez přezek, 3 — 7 /u tlusté. Probasidie obvejčité, někdy hruškovité, 1 2 — 18 X 7 ,5 — 12 fi, Epibasidie zprvu kulaté, pak vejčité až vřetenitě vejčité, posléze s vejčitou basí a šidlovitým nebo tlustým, náhle odškrceným sterigmatovým filamentem, 6 ,5 — 7,5 fi tlusté a 18 — 22 ¡i dlouhé. Na kůře jehličnatých stromů, na b o rových šiškách a snad i na listnatých dřevech po celý rok v Evropě a Sev. A m erice. — T u la sn ella fu s c o v io la c e a B r e s a d o l a , Fgi. T rid . 2 : 98, 1892; B o u r d o t et G a l z i n , Bull. Soc. mycol. F ra n ce 25 : 31, 1 909; Hym. de F r. 58, 1927. — B u r t, M issouri bot. Gard. Ann. 6 : 258, 1 919; R o g e r s , Ann. mycol. 31 : 188, 1 933; L u n d e l l et N a n n f e l d t , Fungi suecici exsiccati No. 472 (Švédsko, nedaleko U pp saly); N e u h o f f , A rk. Bot. 28A : 1 : 55, 1936. Tulasnella fuscoviolacea B r e s . Tulasneovka hnědofialová 2. G LO EO TU LA SN ELLA H o h . et L i t s c h . em. R o g e r s Slizotulasneovka H ó h n e l et L i t s c h a u e r , S.-B. Akad. Wien M.-N. Kl. 115(1): 1557, 1906. j e n , Ann. mycol. 31 : 193, 1933.)
Ro
Plodnice gelatinosní až slizce gelatinosní, složené z hyf o buňkách dlouhých, vzhledem k substrátu vzpřím ených. Basid ie se tvoří na je jic h koncích spolu s gloeocystidam i, když jsou ovšem vyvinuty. Probasidie jsou prodloužené, h la v a tě kyj ovité. Epibasidie končí náhle v dlouhý, pravidelně válcovitý sterigm atový filam ent. Výtrusy klíčí v prom ycelium , produkující jed en výtrus podobný basidiospoře. D říve do tohoto rodu byly kladeny pouze druhy s gloeocystidam i v hymeniu. R o g e r s však p řeřad il sem ještě některé druhy rodu T u la sn ella , které m ají slizkou konsistenci a probasidie stejného tvaru jako slizotulasneovky. Jsou to nenápadné houby s plodnicem i v podobě tenkých, slizce gelatinosních povlaků, které za sucha jsou skoro neviditelné. Rostou na trouchnivých dřevech a jsou dosud špatně známé, protože pro svoji nenápadnost jsou přehlíženy. la lb 2a 2b 3a
D ruhy s gloeocystidam i v h y m e n i u ............................................................................... 2 D ruhy bez g l o e o c y s t i d ..........................................................................................................6 Gloeocystidy m ají žlutý nebo nažloutlý o b s a h ............................................................. 3 O bsah gloeocystid b e z b a r v ý .................................................................................................4 G loeocystidy skoro válcovité, tupé, někdy vidličnatě rozdělené, břich até nebo nepravidelné, se žlutým olej ovitým a pak prysky řičnatým obsahem, 8 0 až 2 1 0 X 5 — 16 fi veliké. Plodnice tlusté, hrbolkovitě zvlněné, gelatinosně voskovité, pak slizké, bezbarvé, opalisující nebo našedlé, suché narezavělé
75
nebo nahnědlé. Hyfy s kapkam i tukovými a přezkam i nad přehrádkam i, 1 ,5 — 3 ¡j. tlusté. Probasidie vejčité, 12 — 17 X 7 — 12 Epibasidie okrouhlé, podlouhlé a posléze s vejčitou basí a válcovitým filam entem . Výtrusy v ejčité
]. Gloeotulasnella cystidiophora H . et L . — s l i z o t u l a s n e o v k a c y s t i d o n o s n i Průřez plodnicí, nahoře výtrusy. Podle Pearsona (1928) kreslil A. P ilát. 2. Gloeotulasnella hyalin a H . et L . — s l i z o t u l a s n e o v k a b e z b a r v á . Probasidie s epibasidiemi, vpravo výtrusy, dole gloeocystidy. Podle Höhnela a Litschauera (1908) kreslil A. Pilát. 3. Gloeotulasnella griseo-rubella (Litschauer) P ilát — s l i z o t u l a s n e o v k a š e d o č e r v e n a v á. Výtrusy a probasidie s epibasidiemi. Podle Litschauera (1932) kreslil A. Pilát.
až elipsoidní, na basi stranou zúžené, 8 — 13 X 4 — 7 ¡j.. P o celý rok na dřevech listnatých stromů ve F ra n cii a v Severní A m erice. G. tra u m a tic a B o u r d o t et G a l z i n , Bull. Soc. m ycol. F ra n ce 25 : 32, 1 9 0 9 ; Hym. de F r. 64, 1 927; R o g e r s , Ann. mycol. 31 : 197, 1933. — G lo e o tu la s n e lla o p a le a R o g e r s 1933. Gloeotulasnella traum atica B. et G. Slizotulasneovka poraněná 76
3b Gloeocystidy tvarem velice proměnlivé, tupě kyjovité, vřetenité, růžencovité, tupě zvoncovité nebo vůbec nepravidelné, se žlutým, olej ovitým obsa hem, 1 0 — 15 X 6 — 11 ¡x. Plodnice tenké až relativně tlusté, hladké, hrbolkaté nebo zvlněné, šedavé nebo nam odrale šedé, slizké nebo gelatinosně voskovité, za sucha tvořící tenký, tmavý film. Hyfy většinou vzpřím ené, v ostrém úhlu rozvětvené, s ojedinělým i přezkam i, 1 — 4 p tlusté. P ro b a sidie vejčité až kyjovitě hlavaté, s vejčitou hlavovou částí, 1 0 — 19 X X 7 — 11 ¡x. Epibasidie čtyři, brzo hruškovité, později s vejčitě vřetenitou basí a válcovitým filam entem , 9 — 12 X 4 — 6 /x. Výtrusy skoro kulaté nebo široce vejčité, na boku slabě zúžené k apikulu nebo také nezúžené, 4 ,5 — 9 X 4 — 7 ¡x. Po celý rok na kůrách listnatých dřev v Evropě vzácně (Finsko, Anglie, R ako u sk o ) a také v Severní Am erice. — P r o to tr e m e lla T u la sn ei ap. K a r s t e n, Hedwigia 35 : 45, 1 896. — T u la sn e lla cystid io p h o r a H o h n e l et L i t s c h a u e r apud S a c c a r d o, S. F . 21 : 453, 1 912; R e a, Tran s. brit. mycol. Soc. 12 : 230, 1 9 2 7 ; P e a r s o n , ibid. 13: 73, 1928. — G lo e o tu la s n e lla c y s tid io p h o r a H o h n e l et Lit s c h a u e r, S. - B. Akad. W ien . M . N. K l. 1 1 5 ( 1 ) : 1557, 1 9 0 6 ; B o u r d o t et G a l z i n , Hym. de F r. 64, 1 9 2 7 ; R o g e r s , Ann. mycol. 31 : 195, 1 933; M a r t i n , Iow a Univ. Stud. nátur. Hist. 1 9 ( 3 ) : 23, 1952. Gloeotulasnella cystidiophora H o h . et L i t s c h . Slizotulasneovka cystidonosná 4 a P robasidie s dlouhou, štíhlou, 2 — 3 /¿tlustou stopkou, hlavatě kyjovité, s b a ňatou částí 7,5 ¡x tlustou. Epibasidie na dolejšku elipsoidní, s filam entem válcovitým, 10 — 20 X 3 — 5 fx veliké. Výtrusy podlouhlé až skoro kulovité, s postranním apikulem, 4 ,5 — 6 X 3,5 — 4 ,5 (5 ,8 ) ix. Plodnice rozlité, tlusté, za živa šedě opalisující, za sucha bezbarvé, jev ící se jako tenký, lakový nátěr. Hyfy přezkaté, asi 3 fx tlusté. Gloeocystidy kyjovité, zprohýbané nebo rozvětvené, tupé, s obsahem zrnitým, bezbarvým , pak nahnědlým . Houba tvoří až 10 cm veliké povlaky na spodní straně osikových dřev na ja ře v Sev. A m erice (Io w a) a možná, že roste i v Evropě. G. o p a le a R o g e r s , Ann. mycol. 31 : 198, 1933. — Podle Martina (1 9 5 2 ) je totožná s G. tra u m a tic a B. et G. Gloeotulasnella opalea R o g e r s Slizotulasneovka opalisující 4b Probasid ie s tlustou stopkou. Basidie a g loeocystid y. vznikají pohromadě na tlustých hyfách ve s v a z e č c íc h ..................................................................................... 5 5 a Probasid ie skoro kyjovité, na distálním konci slabě zduřelé, vznikající po několika pohromadě s gloeocystidami na vertikálních hyfách, 1 2 — 15 X X 4 — 7 jU veliké. Epibasidie po čtyřech, zprvu kulovité, pak hruškovité, n ejširší u konce, 7 — 10 X 4 — 6 ¡x, posléze s krátkým až dosti dlouhým válcovitým filam entem a pak 2 0 i více /x dlouhé. Hyfy bez přezek, 2 — 4 ¡x tlusté. G loeocystidy skoro válcovité nebo vřetenité, na konci více nebo méně tupé, s obsahem bezbarvým , 15 — 50 X 6 — 12 ¡x veliké. Výtrusy kulaté až vejčité, 4 ,5 — 9 X 4,5 — 6 /x, klíčící štíhlým, šidlovitým promyceliem. Plodnice tenké, hladké, slizce gelatinosní, bezbarvé, za sucha patrné většinou ja k o skoro neviditelný, lososově zbarvený film. Na kůře jedlí a borovic v létě a na podzim, v Evropě (R akou sko). T u la sn ella h y a lin a H o h . et
77
L i t s c h . ap. S a c c a r d o , S. F . 21 : 45 3 , 1912. — G . h y a lin a H ö h ' n e l et L i t s c h a u e r, S. — B. Akad. W ien . M. N. K l. 1 1 7 ( 1 ) : 1114, 1 908; B o u r d o t et G a l z i n , Hym. de F r. 63, 1 9 2 7 ; R o g e r s , Ann. mycol. 31 : 196, 1933. Gloeotulasnella hyalina H ö h . et L i t s c h . Slizotulasneovka bezbarvá
■ ■
f l f l
fl ■ H H
5b Probasidie vejčité, s krátkou stopkou, 8 — 1 2 ( — 1 8 ) X 7 ,5 — 12 jU. Hyfy s četnými přezkam i, o krátkých buňkách, 2 — 3 ( — 6 ) p tlusté. Epibasidie čtyři nebo i více, zprvu kulovité, pak obráceně hruškovité, 5 — 6 ( — 7 ,5 ) ¡x široké, posléze s tlustým, válcovitým filam entem , a pak až 15 /x dlouhé. G loeocystidy vřetenité až široce kyjovité vřetenité, tupé a tenkostěnné, s bezbarvým obsahem. Výtrusy kulovité až vejčité, k basi ztenčené a šikmo přišpičatělé, 5,5 —6 ( —9 ) X 4 ,5 — 5 ( — 8 ) /x, klíčící kuželovitým promyceliem. Plod nice dosti tlusté, slizce voskovité, kalně bezbarvé, za sucha zbarvu jící substrát lakovým filmem nebo se ztrácející. Na dřevech stromů listnatých i jehličnatých, ve F ran cii a v Severní Am erice. G. m e ta c h r o a B o u r d o t et G a l z i n B SM 39 : 265, 1 924; Hym. de F r. 63, 1 927. — R o g e r s , Ann, mycol. 31 : 197, 1 9 3 3 ; M a r t i n , Iow a Univ. Stud. nátur. Hist. 1 9 ( 3 ) : 22, 1952. ■ Gloeotulasnella m etachroa B. et G. S lizotu lasn eovkabarvom ěnn á
H I H H H H I H H H I I
6a
H I I I ■ H I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I
■
78
Výtrusy válcovité, prohnuté, esovité až hlemýždovité, na obou koncích tupé, s naznačeným apikulem, 12 — 52 X 3 — 4 ¡x, k líčící jedním nebo několika promyceliovými vlákny, jež jsou šidlovitá a tvoří výtrusy podobné b a sidiosporám, ale zřeteln ě menší. P lodnice tenké, gelatinosně voskovité až voskovité, za živa bledé nebo šedavé lososové, usycháním vybledající a posléze patrné jako bledě šedavý nádech nebo jsou neviditelné. Hyfy probíh ají většinou rovnoběžně se substrátem a jsou spoře rozvětvené, bez přezek, 3 —6 ¡x tlusté. G loeocystidy nejsou vyvinuty. Probasidie kulovité, s dlouhou stopkou, 12 — 2 0 X 8 — 14 ¡x. Epibasidie obyčejně čtyři, někdy i více, zprvu kulovité, 7 — 11 ¡x v průměru, pak vejčité až podlouhlé, s válcovitě rourkovitým filam entem na vrcholu, 15 — 35 ¡x dlouhé. Epibasidie nebo někdy i probasidie nalézám e po splihnutí nosných buněk v preparátu volné. Na kůře a holém dřevě dubů i jiných listnatých stromů, také na mechu a pod., po celý rok v Evropě (F ran cie, Anglie, Švédsko, Itá lie ) a v Sev. A m erice. V Č echách nalezl tento druh M. Svrček na trouchnivém dřevě listnáče v K ovářově Luhu u Zbečna na K řivoklátsku 28. V. 1948. —P r o t o tr e m e lla c a lo s p o r a B o u d i e r, J. Bot. 10 : 85, 1896. — T u la s n e lla c a lo s p o r a ( B o u d . ) J u e l 1 897; B r e s a d o 1 a 1 9 0 3 ; B u r t 1 9 2 6 ; B o u r d o t et Galzin 1927; P e a r s o n , Trans. brit. mycol. Soc. 13 : 72, 1 9 2 8 ; Neuhoff, Ark. Bot. 28A : 1 : 55, 1936. — M u cip o ru s d e liq u e s c e n s Juel 1897. — T u la sn ella d e liq u e s c e n s J u e l 1 9 1 5 . — T u la s n e lla h e licospora R a u n k i a e r 1918. — T. r o s e lla B o u r d o t et G a l z i n , 1924, 1927. — G lo e o tu la s n e lla c a lo s p o r a (B o u d . ) Rogers, Ann.. mycol. 31 : 201, 1933. — T u la s n e lla r o s e lla B. et G. 1924. Gloeotulasnella calospora (B o u d.) R o g e r s Slizotulasneovka k r á sn ovýt r u sá I
I H
6b Výtrusy kulaté nebo v e j č i t é .................................................................................................7 7a Plodnice tlusté, zvlněně řasnaté, pevně gelatinosní, za čerstva tmavě pur purové, suché černavé, rohovité. Hyfy bledě purpurové, 3 — 5 ( — 8 ) ¡x, většinou vystoupavé, s četným i vystoupavými větvemi, bez přezek. G loeo cystidy žádné. Probasidie kyjovité, 15 — 2 0 X 6 ,5 — 7,5 /x, ve svazečcích. Epibasidie zprvu skoro vejčité, brzo však prodloužené, kyjovité nebo po dlouhlé a posléze vřetenité, 14 —24 X 3 — 4 ,5 ¡x. Výtrusy elipsoidní, na boku sm ačklé, přišpičatělé, dosti tupé nebo často k basi značně zúžené, 6 — 10 X 3 ,5 — 5,5 ¡x, klíčící tenkým prom yceliem . Na borových jeh licích na povrchu m raveniště, na podzim, v Anglii a v Severní Am erice. — T u la sn ella t r e m e llo id e s W a k e f i e l d et Pearson, T rans. brit. m ycol. Soc. 6 : 70, 1 9 1 7 ; B o u r d o t et G a l z i n , Hym. de F r. 61, 1927. — G. t r e m e llo id e s (W . e t P . ) Rogers Ann. mycol. 31 : 201, 1933. — Martin, Iowa Univ. Stud. nátur. Hist. 1 9 ( 3 ) : 25, 1952. G loeotulasnella trem elloides (W . et P .) R o g e r s Slizotulasneovka rosolovkovitá 7b Plodnice relativně tenké, bledé. Hyfy b e z b a r v é .................................................8 8a P řezky na hyfách žádné nebo sporé, řid čeji nad každou přepážkou vyvinuté. Hyfy kolmo k substrátu orientované, často se zřetelným i, vertikálním i p ro vázky, které tvoří strboulky basidií. P lodnice tenké až tlustší, slizké nebo voskovitě slizké, na povrchu zvlněné nebo hladké, za živa bezbarvé nebo s odstínem lososovým, šedavým nebo naolivovělým, někdy až průsvitně o lo vově šedé, někdy ojíněné, za sucha podobné lakovému filmu na substrátu, který je bezbarvý, nažloutlý, načervenalý nebo hnědý. Gloeocystidy žádné. Probasid ie kyjovité až kyjovitě hlavaté, se stopkou různě dlouhou, na konci kulaté nebo vejčité, 9 — 30 X 6 — 12 tx. Epibasidie čtyři nebo více, zprvu kulovité, brzo však prodlouženě v ejčité a posléze s dlouhým, válcovitým, 1 — 2 ¡x tlustým nebo řid čeji skoro šidlovitým filam entem , celé 9 —2 0 ( — 4 0 ) X 4,5 — 7 ¡x veliké. Výtrusy kulovité nebo vejčité, někdy bočně zúžené v apikulus, 6 — 1 0 ( — 1 2 ) X 4 — 6 /x, v prachu bílé, klíčící velice tenkým pro myceliem. Na kůře i nahém dřevě stromů jehličnatých i listnatých po celý rok v Evropě a Sev. A m erice. — V Č echách nalezl jsem tento druh u Sem il V III . 1926. (h. P R . 1 3 6 0 8 ). — T u la s n ella p in ico la B r e s a d o l a , Ann. mycol. 1 : 114, 1903. — T . v e r n ic o s a B o u r d o t et G a l z i n , B ull. Soc. mycol, F ran ce 39 : 265, 1 924; Hym. de F r. 61, 1927. — T. s o r d id a B o u r d o t et G a l z i n , B u ll. Soc. mycol. F ra n ce 39 : 265, 1 9 2 4 ; Hym. de F r. 61, 1927. — T . o b s c u r a Bourdot et G alzin, Bull. Soc. m ycol. F ra n ce 3 9 : 2 6 5 , 1 9 2 4 ; Hym. de F r. 62, 1927. — T u la sn ella T u la sn e i apud R o g e r s B ot. G az. 9 4 : 95, 1932. — G lo e o tu la s n e lla p in ic o la (B re s.) R o g e r s Ann. mycol. 31 : 199, 1933. G loeotulasnella pinicola ( B r e s . ) R o g e r s Slizotulasneovka borová 8b Hyfy s četným i přezkam i, 2 ,5 — 3 ,5 ( — 6 ) ¡x tlusté. P robasidie obvejčité až skoro válcovité, na basi pak značně ztenčené, a proto skoro kyjovité, 18 až 32 X 1 0 — 12
79
7 — 14 X 5 — 8 (x, klíčící v tenké prom ycelíum , které tvoří výtrus 5 — 7 X X 3 ,5 — 5 ¡x veliký. Plodnice rozlité, za živa slizce gelatinosní, šedavé červenavé, za sucha skoro rohovité, bledé, sotva s nádechem načervenalým , pod lupou bíle ojíněné. Na trouchnivém dřevě jilm u ve Švédsku. Je velm i blízká (a m ožná totožná) G lo e o tu la s n e lla p in ic o la ( B r e s ) . R o g e r s . — Tu la s n e lla g r is e o - r u b e lla L i t s c h a u e r in Svensk bot. T . 26 : 448, 1932. Gloeotulasnella griseo-rubella ( L i t s c h . ) n. c. Slizotulasneovka šedočervenavá 2 . čeleď C E R A T O B A S I D I A C E A E
— Rohoplodníkovité
Houby kornatcovitého typu s plodnicem i tenkými, rozlitým i, pavučinovitým i, voskovitým i nebo vatičkovitými, jež tvoří většinou neuzavřené hymenium, slo žené ze skoro kulovitých, hruškovitých nebo tlustě kyjovitých probasidií, jež však an i v dospělosti nejsou přehrádkované a nesou epibasidie v podobě tlustých sterigm at, která jsou obyčejně rohovité prohnutá nebo i zprohýbaná, obyčejně uprostřed nebo pod prostředkem trochu nadm utá, souvisící s hypobasidií. E pibasidie se tvoří bud čtyři nebo na př. u C e r a to b a s id iu m sterig m aticu m ( B o u r d . ) R o g e r s pouze dvě, takže tento druh nazn aču je přechod k če led i D a c r y o m y c e ta c e a e , hlavně k rodu C e r in o m y c e s, jeh ož druhy však m akro skopicky vypadají zcela jinak. Výtrusy klíčí tak, že vytvoří nový výtrus, podobný basidiospoře. Čeleď obsahuje jen jed en rod: C ER A TO BA SID IU M R o g e r s — R o h o p l o d n í k (Rogers,
Univ. Iowa Stud. nátur. Hist. 17 : 4, 1935; M a r t i n , ibid. 19 (3) : 11, 1952.)
Zatím monotypický rod m ající znaky čeledi. D ruhy sem n áležející se m akro skopicky podobají rodu C orticiu m , a hlavně sekci P ellicu la rid , od nichž se liší tlustým i sterigmaty. Novější
literatura
J a c k s o n, H. S. (1949): Studies of Canadian Thelephoraceae, IV. Corticium anceps in North America. Canad. J. Res. C. 27 : 241 —252. M a r t i n , 'G. W. (1941): New or noteworthy tropical fungi, I. Lloydia 4 : 2 6 2 —269. — (1952): Revision of the north centrál Tremellales. Univ. Iowa Stud. nátur. Hist. 1 9 (3 ) : 11 až 15. R o g e r s , D. P. (1935): Notes on the lower Basidiomycetes. Univ. Iowa Stud. nátur. Hist. 17 : 1 - 4 3 .
l a D ruhy cizopasící na cévnatých r o s tlin á c h ...................................................................... 2 lb Druhy s a p r o f y t ic k é ...................................................................................................................3 2 a Cizopasí na listech kapradin, ale také na květnatých rostlinách. Tvoří jem né povlaky na zdánlivě nepoškozené spodní straně listů, ale přech ází také na půdu. O byčejně se plodnice n alézají u okraje odumřelých partií listových a někdy tvoří oddělitelnou blanku, složenou z rozvětvených a spletených, tenkostěnných, jednoduše přehrádkovaných a pravoúhle rozvětvených, 3 ,5 — 5,5 [x tlustých hyf. Basidie jsou krátce válcovité, široce kyjovité, ob v ej čité nebo nepravidelné, 1 0 — 18 X 8 — 12 ¡x; často se tvoří přím o z hyfových buněk, a v tom případě jsou na basi rozšířen é na jednu nebo na obě strany. Epibasidie obyčejně 4, někdy 3, v zn ikající jako kulovité výrůstky
80
na hypobasidii, později se protahují a jsou b řich atě válcovité a 10 — 16 ¡x dlouhé. Basidiospory tenkostěnné, hladké, neam yloidní, asym etricky elip soidní, n ejširší pod prostředkem , na jed né straně zploštělé, s vyniklým apikulem, 9 — 13 X 4,5 — 7 /.i . Im p erfekní stadium houby tvoří hnědá sklerotia, jež vznikají na povrchu mrtvých partií hostitele a jež v plné zralosti odpadáv ají. Po prvé byla nalezena v Německu (M eklen bu rsko) a pak také v S e verní A m erice. — T u la sn ella a n c e p s Bres. et S y d. Ann. mycol. 8 : 490, 1910. — C o rticiu m a n c e p s (B . et S .) G r e g o r , Ann. mycol. 30 : 364, 1932. — S clero tiu m d ecid u u m J. J. D a v i s, Tran s. W isconsin A cad. Sci. 1 9 : 6 8 9 , 1919. — C e r a to b a s id iu m a n c e p s (B . et S .) J a c k s o n , Canad. j . R es. C. 27 : 243, 1949. — M a r t i n . Iow a Univ. Stud. nátur. Hist. 19 ( 3 ) : 11, 1952. — C o rticiu m vagu m B er k. et C u r t. - S a c c a r d o , S. F . 6 : 616, 1888. — B o u r d o t et G a l z i n . Hym. de F r. 242, 1927. Ceratobasidium vagum (B . et C .) n. c. Rohoplodník těkavý 2 b Plodnice vyrůstají na lodyhách bram bor před krátkou dobou vytržených. Tv oří velikou, tenkou, neuzavřenou, pavučinovité bělavou nebo našedlou blanku, s hnědým subikulem. Hyfy 4 — 10 ¡x tlusté. H ypobasidie 18 — 2 4 X 9 až 12 ¡x. Výtrusy obvejčité nebo podlouhlé, stranou smačklé, 7 — 12 X 4,2 5 až 7 /x. Je to basidiosporické plodní stadium houby R h iz o c to n ia so la n i K i i h n e r, jež roste na hlízách, na oddencích a podzemních částech lodyh bram bor. Hymeniové plodnice jsou spojeny jem ným i provázky myceliovými se sklerotiem nebo strom atickou zásobárnou výživných látek, jež se tvoří na podzem ních částech rostliny bram borové a poskytují pak basidiosporické plodní formě, tvořící se na vzduchu, výživu. — H y p o ch n u s solanlj, P r i 11. et D a 1 a c r., Bull. Soc. mycol. Fran ce, 7 : 220 , 1891. — C o rticiu m vagu m subsp. so la n i (P. et D . ) B o u r d o t et G a l z i n , Hym. de F r. p. 242, 1927. Ceratobasidium solani (P . et D .) n. c. Rohoplodník bramborový 3 a Plodnice vatičkovité, špinavě olivově šedé až začernalé, pak šedoolivové, a za živa skoro masité až voskovité, složené z hym enia, které je podepřeno hyfovými sloupečky. V ýtrusy kulovité až široce vejčité, 6 — 9 X 6 — 8 ¡x. Plodnice rozlité, tvo řící malé, a když větší, tak přerušované povlaky, jež jsou n eoh raničen é a složené z jedné nebo ze dvou vrstev asi 75 n tlustých, z nichž každá je složena z tenké vrstvy basálních hyf, z nichž vznikají v zpří mené hyfové svazky, tvořící sloupečky pod pírající souvislé hymenium. P ro basidie široce válcovité až kyjovité, tvořící se v koncových chom áčcích, s proliferu jícím i nápadným i přezkam i, posléze 1 2 — 1 5 x 9 — 11 jx veliké, tvořící na tem eni 4, řid čeji 3 nebo 2 kuželovitá až skoro v řetenitá epibasidia. Na mrtvých dřevech v m írném pásu i v tropech, v Evropě a v Am erice. B yla n alezen a v B ra z ílii a také v Britské G uayaně a Panam ě a na více místech v K anad ě a v U SA . — C o rticiu m atra tu m B r e s a d o l a , Hedwigia, 35 : 290, 1896. — C e r a to b a s id iu m atratu m ( B r e s . ) R o g e r s , Lloydia 4 : 262, 1941. — M a r t i n , Iowa, Univ. Stud. nátur. Hist. 19 (3 ) : 12,
81
1952. — T u la sn ella m eta llica R i c k, B ro teria 3 0 : 1 6 9 , 1934. — C e r a t o b asid iu m p lu m b eu m M a r t i n , M ycologia 31 : 513, f. 21 — 27, 1939. Ceratobasidium atratum ( B r e s . ) R o g e r s Rohoplodník tmavý 3b Plodnice pavučinovité nebo voskovité, bledé nebo bílé. Výtrusy vejčité nebo p o d l o u h l é .................................................................................................................................... 4 4a Výtrusy p ři pohledu s jed né strany široce v řetenité, asym etrické, podlouhle elipsoidní, 6,5 — 9,5 X 4 — 6 ¡x. Plodnice tenké, na okraji n eohraničené, za živa voskovitě jíňovité, bělavé až šedé, za sucha v podobě pevně přitisklé, stříb řitě šedé inkrustace nebo ojínění, pod lupou jem ně pórovité nebo vločkaté. Hyfy bezbarvé, bez přezek, většinou plazivé, pravoúhle rozvětvené, 3 — 4 ¡x tlusté. Basidie term inálně nebo lateráln ě na nosných hyfách. Jsou vejčité nebo hruškovité, 1 2 — 14 X 7 ,5 — 9 ¡x, a na konci nebo na boku tvoří 4 tlustá epibasidia, jež jsou rovná nebo trochu prohnutá až odehnutá, 9 až 14 X 2 — 3/x. Na mrtvých dřevech ve F ra n cii a v Severní A m erice a na M arshallských ostrovech. — C o rticiu m co rn ig eru m B o u r d o t , Rev. sci. Bourb. 35 : 41, 1922, Hym. de F r. p. 241, f. 74, 1927. —r C e ra to b a s id iu m co rn ig eru m (B o u rd .) R o g e r s . Iow a Univ. Stud. nátur. Hist. 17 : 5, 1 9 3 5 . M a r t i n , ibid. 19 (3 ) : 13, 1952. Ceratobasidium cornigerum (B 'o u r d . ) R o g e r s Rohoplodník rohatý 4b Výtrusy válcovité a prohnuté, k basi dlouze zúžené, 1 2 — 17 X 4 ,5 — 6 ¡x. Plodnice roztyté, vločkovité, tenké, bílé, za živa jako jem né ojínění patrné,, pod lupou zrnité od basidiových svazečků, za sucha v podobě jem ného pavučinovitého až měkce blanitého, souvislého povlaku. Hyfy většinou v zp římené, chocholíčnatě větvité, většinou pravoúhle rozvětvené, z krátkých a tenkostěnných buněk složené, trochu nepravidelné, bez přezek, 6 až 9 ( — 1 2 ) /x tlusté, nebo plazivé a pak o delších buňkách, 3 — 5 fx tlusté. B a sidie zprvu kyjovitě válcovité až válcovité, pozd ěji se dvěma válcovitými epibasidiem i, v době zralosti s hypobasidiem 15 — 30 X 4 — 4 ,5 fx velikým. Na mrtvých dřevech ve F ran cii a v Sev. A m erice (Io w a ). — C o rticiu m sterig m aticu m B o u r d o t , R ev. sci. Bourb. 35 : 4, 1922, Hym. de F r. p. 24 0 , f. 73, 1927. — C e r a to b a s id iu m sterig m aticu m ( B o u r d . ) R o g e r s , Univ. Iowa Stud. nátur. Hist. 17 : 7, f. 4, 1935. — M a r t i n , ibid. 19 ( 3 ) : 15, 1952. C eratobasidium sterigm aticum ( B o u r d . ) R o g e r s Rohoplodník velkostopký 3. čeled D A C R Y O M Y C E T A C E A E
-
Slznatcovité
P lodnice velmi různého tvaru, buď široce rozlité, bradavkovité, terčovité, pohárkovité, dlouze kyjovité nebo korálovitě rozvětvené jako „ k u řá tk a “, bud bezstopečně přisedlé nebo stopkaté, konsistence gelatinosní nebo voskovité, za sucha rohovité tvrdé, řid čeji za živa sušší konsistence nebo dokonce kornatcovitého charakteru. Basidie (probasid ie) dlouze válcovité, pak rozdělené vidličn atě na konci ve dvě epibasidie, které vypadají jako tlustá sterigm ata a nesou
82
po jednom výtrusu. Výtrusný prach obyčejně slabě zbarvený do žlutá nebo oranžova, výtrusy pod m ikroskopem však skoro bezbarvé. Jsou většinou válcovité a prohnuté, řid čeji elipsoidní až kulaté, zprvu jednobuněčné, v dospělosti, hlavně p ři klíčení, se však rozdělují příčným i přehrádkam i obyčejně v několik buněk. K líčí tak, že vytvoří konidie, řid čeji vlákno, nebo vyklíčí v druhotný vý trus basidiospoře podobný. P očet přehrád ek při klíčení bývá u většiny druhů značně konstantní, takže možno tohoto znaku použít při rozlišování jed n otli vých druhů. Saprofytické houby, které rostou na mrtvých dřevech stromů listnatých i je h ličnatých, a to jak v pásu mírném, tak i v subtropech a v tropech, kde jsou za stoupeny i řadou rodů, jejich ž zástupci v m írných pásech nerostou. Přehled
rodů
l a Plodnice rozlité, tvořící povlaky voskovité nebo gelatinosní konsistence 1. C eracea C ragin — V o s k o v n i c e . lb Plodnice sam ostatné, někdy jen částečně srů stající dohromady, ale nikdy netvořící souvislé p o v l a k y .................................................................................................2 2a Plodnice přisedlé nebo jedním bodem přirostlé k substrátu, řid čeji na dolejšku stažené v k ořen u jící basi, která někdy po odpadnutí stromové kůry vypadá jako s t o p k a ...................................................................................................................3 2b Plodnice vzpřím ené, rozlišené v části kloboukovou a stopkovou . . 5 3a Plodnice p o lštjřk o v ité nebo terčovité až mozkovité, řid čeji pezizoidní, bez rozlišení korové vrstvy. 2.
D acryom y
3b Plodnice zřetelně kustřepkovitého (pezizoidního) tvaru, pohárkovité n ebo terčovité, s hym eniem vydutým a na zevnějšku se zřetelnou korovou .................................................................................................................................... 4 vrstvou 4a K orová vrstva stejně zbarvená jako hymenium, složená z buněk naduřelých, tlustostěnných, m ěchýřkovitých nebo moniliovitých. Výtrusy většinou se 3 — 7 přehrádkam i. 3. G uepiniopsis Pat. — P o 4b K orová vrstva plstnatá, složená ze štíhlých chlupů. Výtrusy se zdánlivě roz dělují četným i přehrádkam i. 4.
Fem sjon ia F r. —
5a Plodnice tvaru kuřátek, a to bud jednoduše kyjovité nebo vidličnaté až p arohovitě rozvětvené, p ři čemž plodná část nebo větve jsou jen o málo tlustší než třeň. Hymenium pokrývá celý povrch plodné části. 5. C alocera F r. — K r á s n o r ů ž e k . 5b Plodnice kloboučkaté, při čemž kloboučková část plodnice je mnohem tlustší než část t ř e ň o v á .................................................................................................................. 6 6a C elá plodnice gelatinosní n ebo skoro g e la tin o s n í.................................................... 7 6b Stopka chrupavčitá, pak jakoby nalakovaná. K lobouk kulovitý, suchý. 6.
D acryonaem a N annfeldt. — S l z
7a Klobouk terčovitý, stopka válcovitá, dosti tuhá, částečně ponořená do sub strátu (D itio la F r .) viz: 2. D a c ry o m y c es F r. S 1 z e č n í k. 7b K lobouk kulovitý až kuželovité smržovitý. Stopka v íce'vyn iká nad substrát. 7. D acryom itra T u l. — S m r ž o v n í č e k . S3
Novější
literatura
B r a s f i e l d , T. W. (1938): The Dacryomycetaceae of temperate North America. Amer. Midi. Naturalist, v. 20. Notre Dame, Ind. — (1940): Notes on Dacryomycetaceae. Lloydia 3 : 1 0 5 —108. B u 1 a t, T. J. (1954) : Effect of light on color in Dacryomyces. Mycologia 46 : 32 — 36. J a c z e w s k i , A. (1898): Monographie du genre Sphaeronema Fr. Nouv. Mém. imp. Nátur. Moscou, v. 15. K o b a y a s i , Y. (1931): On the genera Femsjonia, Guepinia and Calocera from Japan. Sci. Rep. Tokyo Bunrika, Sect. B. 4 : 2 1 5 — 228. — (1939): On the Dacryomyces-Group (Fungorum ordinis Tremellalium studia monographica III.) Sci. Rep. Tokyo Bunrika Daigaku, Sect. B. v. 4. M a r t i n , G. W. et F i s h e r, M. C. (1933): The genera of Dacryomycetaceae. Univ. Iowa Stud. nátur. Hist. v. 15, no. 1. M a s s e e, G. (1891): On Dacryopsis Massee. Grevillea v. 20. N a n n f e 1 d t, J. A. (1947): Sphaeronema rufum Fr., a misunderstood member of Dacryomy cetaceae. Svensk Bot. T. 41 : 321 — 338, t. 1. (Viz také literaturu k čeledi T ulasnellaceae a k řádům T rem ellales a Auriculariales, jež budou vydány později).
1. C E R A C E A C r a g i n
1884 — V o s k o v n i c e
Plodnice rozlité, tvořící kornatcovité povlaky voskovité nebo gelatinosní kon sistence. Hymenium složeno z vidlicovitých basidií. Výtrusy válcovité nebo trochu prohnuté. Velm i vzácné a málo známé druhy, rostoucý na trouchnivých dřevech. Martin z USA uvádí z tohoto příbuzenstva dva rody s plodnicemi rozlitými, a sice Cerinomyces Martin 1949 s plodnicemi masitými až dosti suchými, vznikajícími jako plodné hrbolky na volném subikulu; tyto hrbolky později dokonale srůstají v povlak. Patří sem Cerinom yces canadensis (J. et M.) Martin ( = C eracea canadensis Jack. et Martin) a Cerinom yces pallidus Martin. Druhý podobný rod je Arrhytidia Berk. et Curt. 1849, který má plodnice ztuha gelati nosní, za sucha rohovité, vznikající jako gelatinosní puchýře a pak splývající; ale i na dospělých plodnicích je patrné, že vznikly splynutím samostatných puchýřů. Patří sem Arrhytidia involuta (Schw.) Coker ( = D acryom yces involutus Schw. = D. corticioides E. et Ev. = C eracea corticioides [E. et Ev.i Pat.).
l a Plodnice voskovité, žlutohnědavé, pak světle plavé, tenké, hladké a sou vislé, na o k raji ojíněně síťkované a světlejší. Hyfy tenkostěnné, se sporými přezkam i, 3 /x tlusté. Basidie úzce kyjovité, 30 — 45 X 3 — 4 /x, se sterigmaty rozestálým i, 1 2 — 15 X 2 ,5 — 3 ^ velikými. V ýtrusy bezbarvé, válco vité, na basi šikmo p řišpičatělé nebo trochu prohnuté, 9 — 12 X 3 — 4 yi, nepřehrádkované. V květnu na trouchnivém dřevě, ve F ra n cii (St.-G u iral, dep. G ard ). — C e r a c e a cru stu lin a B o u r d . et G a 1 z., Bull. Soc. mycol. F ran ce 40 : 266, 1924; Hym. de F ra n ce p. 66, 1 9 2 7 ; B r a s f i e l d , L loy dia 3 : 106, 1940. C eracea crustulina B. et G. Voskovnice škraloupová l b Plodnice ztuha gelatinosní, plavě žlutavé, na okraji i třásnité, skoro vatovité. B yla nalezena v Sasku. C. a u r e o fu lv a B r e s a d o l a in K r i e g e r , Fungi Saxonici No. 1909. C eracea aureofulva B r e s . Voskovnice zlatoplavá
2. D A C R Y O M Y C E S F . r. 1822 -
Slznatec
Plodnice hrbolkovité nebo miskovité až i mozkovitě zprohýbané, přisedlé nebo kratičce stopkaté, hladké nebo vrásčité, gelatinosní konsistence. Hym e nium je složeno z vidličnatých basidií. V n ější strana plodnic je většinou po rostlá chlupy, jež často bývají dosti tlustostěnné. Výtrusy většinou válcovité a prohnuté, řid čeji až skoro kulaté, jednobuněčné, v dospělosti před klíčením často rozdělené zřetelným i nebo málo zřetelným i přehrádkam i na 4 — 8 buněk. B a rv a plodnic podle B u l a t a (1 9 3 4 ) se tvoří jen na světle. Plodnice vyrostlé ve tmě jsou bezbarvé. D ám e-li rostoucí a zbarvenou plodnici do tmy, je jí část, která nově vyrostla ve tmě, je bezbarvá. Na trouchnivých dřevech listnatých i jehličnatých stromů. Po stránce syste m atické velm i obtížný rod, neboť obsahuje celou řadu druhů, jež zevnějškem jsou si značně podobné a jež v mladém stadiu vývoje vypadají často jin ak než dospělé nebo p řestárlé. Ú d aje o slzečnících ve starší literatu ře jsou většinou nejasné a popletené. První pokus o je jic h rozdělení provedli B o u r d o t a G a l z i n , k teří druhový konglom erát, označovaný většinou jako D a c r y o m y c es d e liq u e s c e n s , rozd ělili na 6 forem a popsali další 3 druhy. Podrobněji tyto houby zpracoval W . N e u h o f f v práci „D ie G allertpilze Schw edens“, Ark. Bot. 28A : 1 : 3 7 — 52, 1936. Jeho rozdělení přid rželi jsm e se v našem klíči. l a Výtrusy skoro kulaté, 1 3 — 17 X 10 — 14 /1 . Basidie 60 — 75 X 6 — 10 /x. P lodnice za vlhka bledě žluté, suché černohnědé, asi 2 mm v průměru, často v řad ách vedle sebe a boky spolu srostlé. Na dřevech jehličnatých, velmi vzácně v Něm ecku a ve Švédsku. D. o v isp o ru s B r e f e 1 d, U nters. 8 : 108, t. 10, 2, 2 1 ; Neuhoff, 1. c. p. 44, 1936. D acryom yces ovisporus B r e f e 1 d. Slznatec vejčitovýtrusý l b Výtrusy více nebo méně válcovité a p r o h n u t é ..................................................... 2 2 a V ýtrusy většinou kratší než 15 ....................................................................... 3 2b Výtrusy většinou delší než 15 ¡ x ....................................................................................10 3a Výtrusy veliké, 11 — 18 X 4 ,5 — 6,5 ¡x,posléze zřeteln ě čtyřbuněčné. Na dřevech jehličnatých . V m ládí tvoří hyfy, které se rozpad ají ve válcovité oidie 8 — 32 X 3 — 5 /x veliké. Plodnice bradavkovité (nikoliv čočkovité nebo m iskovité) splývající dohromady a pokrývající posléze plochy až 7 cm v prům ěru m ěřící, ve stáří na povrchu s několika tupými vráskam i nebo tupými hrboly a při zasychání se uprostřed nepropadávají. M ladé plod nice, tvořící oidie, oranžově červené až rumělkové, v době vývoje basidií světlejší, zlatožluté až posléze žlutavě bělavé, za sucha oranžově červené až špinavě žlutohnědé nebo špinavě červenohnědé. R oste velm i hojně na dřevech borových, smrkových a jiných jehličnatých v celém m írném pásu severní polokoule. T r e m e lla d e liq u e s c e n s B u l l . Cham p. t. 4 55, f. 3. — D. d e liq u e s c e n s T u 1 a s n e, F r i e s, B . et G. — D. stillatu s N e e s, F r i e s , B r e f e l d . — D. a b ie tin u s P e r s . , O bs. M yc. 1 : 78, 1796. — B o u r d o t , B ull. Soc. mycol. F ran ce 48 : 206, 1932, N euhoff 1. c. p. 44, 1936. D acryom yces deliquescens ( B u l l . ) D u b y Slznatec rosolovitý
85
3b Výtrusy menší, sotva zřetelně v buňky rozdělené, pouze ve stáří někdy nezřetelně č ty ř b u n ě č n é ................................................................................................. 4 4a Pouze na dřevech stromů je h lič n a t ý c h ..............................................................5 4b Na dřevech stromů lis t n a t ý c h ................................................................................8 5a Plodnice porostlé na vnější straně hustě bělavými chlupy, které jsou tlustostěnné, mívají úzké lumen, na povrchu jsou často drsné, někdy článkované jako osy kaktusů z rodu O p u n tia (n op ál), 2 4 — 100 X 6 — 12 ¡x veliké. Plodnice v hustých houfech, nesplývající dohrom ady, zprvu kulovitě bra-davkovité, na vnější straně celé pokryté špinavě bělavým i chlupy, posléze hlavičkovitě stopkaté nebo pohárkovité, s dosti tlustým okrajem . Hymenium zlatožluté až oranžové, za sucha hnědnoucí, často až vyklenuté, 2 — 7 mm v průměru. Stopka 0,5 — 8 X 1 — 2 mm, pevná a do dřeva vn ik ající několika m yceliovými provázky. Výtrusy nepřehrádkované, 8 — 1 3 x 3 , 5 — 4 ,5 ¡x. R oztroušeně v Evropě a Sev. A m erice na jeh ličnatých dřevech. — D itio la ra d ic a ta F r i e s, S. M . 2 : 1 7 0 , 1 8 2 2 ; P i l á t , G lasnik Skopskog Nauč. D ruž. 18 : 175, 1938. — D a c ry o m y c es ra d ica tu s D o n k. Medd. nederl. mycol. V er. 1 8 - 2 0 : 120, - N e u h o f f , Ark. Bot. 28A : 1 : 48, 1936. D acryom yces radicatus (F r.) D o n k Slznatec kořenující 5b Plodnice nejsou na povrchu tak nápadně chlupaté a chlupy nejsou tolik tlustostěnné a na povrchu d r s n é ........................................................................................ 6 6a Plodnice v dospělosti hlavičkovitě stopkaté až pohárkovité, hlavně p ři za sychání uprostřed prohloubené, 1 — 4 mm vysoké a 1 — 3 mm široké, se stopkou až 2 ,5 mm vysokou a 1,5 mm tlustou, kořen u jící. R ostou většinou v houfech a v m ládí jsou kulovité. Jsou zbarveny bledě okrově až zlato žlutě, za sucha červenohnědé až začern ale hnědočervené. V n ější strana a hlavně base stopky jsou trochu porostlé chlupy 6 0 — 110 X 3 — 7 /x v eli kými, jež na konci jsou často zpět zahnuté a kyjovitě zduřelé, se stěnami málo ztluštělými. Výtrusy 1 2 — 15 X 4 — 6 ¡x, v dospělosti n ezřeteln ě přehrádkované. Na dřevech jehličnatých, v Evropě roztroušeně. — D. d e li q u es c en s stip itatu s B. et G. Hym. de F r. p. 68, 1927. — D itio la r a d ic a ta f. stip itata D o n k, M edd. nederl. mycol. V er. 18 — 2 0 : 1 2 1 . — D a c r y o m y ces stip itatu s N e u h o f f, Ark. B ot. 28A : 1 : 47, 1936. D acryom yces stipitatus (B . et G .) N e u h o f f Slznatec stopkatý 6b Plodnice ani v dospělosti nejsou stopkaté, nýbrž bradavkovité nebo čočkovité .................................................................................................................................... ^ 7a Plodnice zprvu bradavkovité, pak čočkovité, brzo s četným i záhyby a v rás kami, a proto až mozkovitě zprohýbané, 1 — 4 mm v prům ěru, většinou šp i navě žluté, zřídka kdy čistě bílé, zaschlé nahnědlé až čern ající, zřídka oranžově červené. Plodnice rostou v hustých houfech, ale nesplývají do hromady. Basidie 28 — 40 X 3 — 4,5 ¡x. Výtrusy vždy nepřehrádkované, 11 — 15 X 3 — 4 ix. Na jehličnatých dřevech, roztroušeně ve Švédsku. — D. R o m e llii N e u h o f f . Ark. Bot. 28A : 1 : 42, 1936. - D. tortu s F r i e s, Elench. 2 : 36 p. p., non alliorum . D acryom yces Romellii N e u h o f f Slznatec Romellův
86
7b Plodnice zprvu bradavkovité, brzo čočkovité, nezvrásněné, p ři snížené vlhkosti s prohloubeným středem, posléze ploše miskovité, až 3 mm v prů měru, v houfech, sotva splývající dohromady, na povrchu hladké, nikdy čistě bílé, většinou špinavě bledě žluté nebo n azelenale hnědavě žluté, za schlé tečkovité, hnědé nebo černohnědé, velice zřídka čern ající. Výtrusy 1 0 — 16 X 3 ,5 — 5,5 ¡x, většinou 12 X 4 ¡x, ve stáří někdy n ezřeteln ě čtyřbuněčné. Podobá se D. ch ry soco m u s, roste však na jeh ličnatých dřevech, a sice hojně v celém mírném pásu severní polokoule. D. la c ry m a lis P e r s., Syn. p. 638 p. p. — D. tortu s F r., Elench. 2 : 38 p. p. — D.d e liq u e s c e n s n ig rica n s B. et G. p. p. — D. m y ria d eu s B. et G. p. p. — D.p u n ctifo rm is N e u h o f f Ark. Bot. 28A : 1 : 45, t. V II, 1936. D acryom yces punctiformis N e u h o f f Slznatec tečkovitý 8 a Plodnice malé, jednotlivé, 1 — 3 mm v p r ů m ě r u .................................................... 9 8 b Plodnice 4 — 8 mm v prům ěru a asi stejně vysoké,brzo se zvrásněným po vrchem, žluté až oranžové, za sucha sotva hnědnoucí. Na dřevech buků, dubů, b říz a jiných stromů listnatých v celé Evropě; na sever zasahuje až do Laponska. — T r e m e lla to rta B e r k . — D a c ry o m y c es tortu s M a s s e e, R e a. — D. c e r e b r ifo r m is B r e f e 1 d, U nters. 7 : 1 5 3 , t. X. f. 4 — 8. — N e u h o f f , Ark. B ot. 28A : 1 : 50, 1936. D acryom yces cerebriform is B r e f e 1 d Slznatec mozkovitý 9 a Plodnice bledě žluté až zlatožluté, při zasychání většinou žluté až o ra n žové, zřídka hnědnoucí, suché většinou sotva patrné, rostoucí v houfech, zprvu okrouhlé, terčovité, k substrátu přitisklé nebo s okraji trochu odehnu tými, brzo s několika ostře patrným i žebry, pak se vyvinují dosti n ep ra videlně, lištovitě, v dospělosti splývají dohrom ady a pak na povrchu s tu pými záhyby. Výtrusy 10 — 16 X 4 — 5,5 fx, většinou nezřeteln ě přehrádkované a jen někdy zřetelně čtyřbuněčné. Na dřevech listnatých stromů, hlavně na osice, bříze, vrbě, lísce. V e Švédsku sahá na sever až do L a ponska. — D. stilla tu s @ lu tescen s F r i e s, S. M . 2 : 2 30, 1822. — D. d e liq u e s c e n s n ig rica n s B. et G. 1927 p. p. — D. d e liq u e s c e n s fa g ic o la B . et G. 1927. — D. E llisii C o k e r, Elisha M itchel Sci. Soc. J. 35 : 167. — D. lu tesc en s B r e f e 1 d, U nters. 7 : 152, t. X . f. 1 — 3; N e u h o f f , Ark. Bot. 28A : 1 : 48. 1936. D acryom yces lutescens B r e f e 1 d Slznatec nažloutlý 9 b Podobá se druhu předcházejícím u, ale plodnice bezbarvé nebo m léčně bílé, jen zaschlé slabě žloutnoucí. Na dřevech stromů listnatých, hlavně na vrbách. D osti vzácný druh, který byl ve Švédsku nalezen až i v Laponsku. D. h y alin u s Q u é l . , F l. M yc. p. 17, 1 88 8 ; B .e t G. Hym. de F r. p. 67, p. p. 1927. — D. c a esiu s S o m m e r f e l t , Suppl. Fl. Lapp. p. 309, 1826. D acryom yces caesius S o m m e r f. Slznatec bezbarvý
87
10a Na dřevech j e h l i č n a t ý c h ...............................................................................................1 0 10b Na dřevě listnatém . Plodnice jednotlivé a pak stopkaté miskovité nebo ve větším počtu splývající dohrom ady v polštářky se slabě zvlněným nebo vrásčitým povrchem, 2 — 12 mm v průměru, bledě okrové až žluté, za sucha slabě hnědnoucí. Stopka není vyvinuta nebo je až 3 mm dlouhá. V ýtrusy 18 —26 X 7 — 10 /u, posléze n ezřeteln ě osm ibuněčné. Dosud byl nalezen ve Finsku, v Německu a v Sev. A m erice. — D itio la c o n fo r m is K a r s t e n, Symb. ad M yc. F en n . N at. pr. F au n a et F lo ra F en n ica 11 : 223, 1 871; Fini. Basidsv. p. 461, 1889. — D a c ry o m y c es c o n fo r m is N e u h o f f , Ark. Bot. 28A : 1 : 44, 1936. D acryom yces conform is ( K a r s t e n ) N e u h o f f Slznatec souhlasný 11a Plodnice veliké, 10 — 40 mm v prům ěru, podobné T r e m e lla m es e n te r ic a , rostoucí jednotlivě nebo po několika pohrom adě, zprvu bradavkovité, brzo však na povrchu lupenovitě zvlněné a zřasené, za čerstva zlatožluté až oranžové, za sucha oranžové až rum ělkové červené. V ýtrusy 18 — 2 8 X X 7 — 10 f.i, p ři klíčení rozdělené zřeteln ě v 6 — 10 buněk. R oste v Alpách, Vogesách, K arp atech a v jiných p ohořích evropských, také v Sev. Am e rice a v Č ín ě na dřevech jehličnatých, hlavně borových. — T r e m e lla p a lm a ta S c h w e n i t z , Syn. p. 186, 1 8 2 2 ; S a c c a r d o . S. F . 6 : 782, 1888. D. p a lm a lu s B r e s a d o l a apud H o h n e l , M ykologisches, Oest. Bot. Z. 1904, no. 12; B u r t, Ann. M issouri B ot. Gdn. 1921, p. 379, t. 3, f. 2 ; B. et G. Hym. de F r. p. 73, 1927; B r e s a d o 1 a. Ic. M yc. t. 1127, f. 2, 1932. D. m u ltisep tatu s B e c k ; S a c c a r d o , 6 : 77 9 , 1888. D acryom yces palmatus (S c h w.) B r e s . Slznatec dlanitý 11b Plodnice m e n š í......................................................................................................................... 12 12a Plodnice v mládí kulovité, pak trochu smačklé, sklenuté, řid čeji trochu p r o h l o u b e n é ......................................................................................................................... 13 12b Plodnice jen v mládí kulovité, brzo terčovité, se zdviženým a volným okra jem , pak více nebo méně miskovité, často nepravidelně okrouhlé až h ra naté, tenké, bledě žluté až zlatožluté, suché oranžové až černohnědé. V n itřn í strana vždy hladká, p ři zasychání se zah ýb ající většinou dovnitř. Chlupy n a vnější straně velmi různě vytvořené, tenkostěnné, kyjovité nebo kopinaté až i tlustostěnné, článkované. Výtrusy 17 — 2 5 X 7 — 11 ¡u., více nebo méně zřetelně osm ibuněčné. N a dřevech jehličnatých, hlavně b o ro vých, dosti hojně rozšířený druh. D oprovází borovici lesní až na severní hranicí jejíh o rozšířen í (Laponsko). P e z iz a c h r y s o c o m a B u l l . t. 376, f. 2 ; F r i e s, S. M. 2 : 140, 1822. — D. lo n g is p o ru s B r e f e 1 d, U nters. 7 : 158, t. 10 f. 18 — 19. — D. c h ry s o c o m u s T u 1 a s n e, Ann. Sci. nátur. Bot. 3. sér. t. 19, p. 2 2 1 ; B. et G. Hym. de F r. p. 69, 1 9 2 7 ; N e u h o f f , Ark. Bot. 28A : 1 : 52, 1936. D acryom yces chrysocom us (B u 1 1. ex F r . ) T u 1. Slznatec zlatovlasý
88
0&.■■'-■• ,■...
jB ii t
'•
-:
,^v
:®f»l:lí;;^
<
-W0MĚ0*'
»
D acryom yces palm atus (Schw.) Bres. — S l z n a t (S SS R ): na kůře jedle v údolí Liščenky u Trebušan V I II . plodnic, které jsou uloženy v herbáři Národního musea v tici orientales (U H SS): ad corticem A bietis albae Milí. in 1936 A. P ilát leg_t. Herbarium P R No. 289902.
\fM:£
-''i
e c d l a n i t ý . Východní K arpaty 1936 nalezl A. Pilát. Fotografie živých Praze pod č. 289902. — Montes Carpavalle Liščenka prope Trebušany, V I II . Foto A. P ilát.
13a Plodnice zprvu kulaté, pak trochu smačklé, 2 — 10 mm v průměru, jed notlivé nebo po několika v houfech, na povrchu hladké nebo s několika hrboly, uvnitř často s 1 — 2 mm velikou bílou konkrecí, která hlavně p ři usychání je více nebo méně zřetelně patrná. B arva čistě zlatožlutá až bledě žlutá, za sucha oranžová nebo hnědočervenavá. Plodnice jsou upevněny k substrátu obyčejně několika kořínkovitým i provázky myceliovými, které vnikají do dřeva. V ýtrusy 16 — 2 0 X 7 — 8 ¡x, posléze většinou, ale málo zřetelně, osm ibuněčné. N a jehličnatých dřevech, hlavně borových, dosti vzácně. — N a e m a te lia r u b ifo r m is F r i e s, S. M . 2 : 228, 1822. — D a c r y o m y ces r u b ifo rm is N e u h o f f , Ark. Bot. 28A : 1 : 51, 1936. D acryom yces rubiform is (F r.) N e u h o f f . Slznatec malinovitý 13b Plodnice široce čihovité, později často nepravidelné, na svrchní straně sklenuté, pak rovné až i prohloubené, s několika vlnovitými vráskami, často s okrajem trochu zvlněným, zářivě zlatožluté až oranžově žluté, suché oranžové až rumělkové, zřídka kdy hnědnoucí, jednotlivé nebo v m alých skupinách, ale nesplývající dohromady a jen zřídka kdy trochu srů stající k sobě. Výtrusy 1 4 — 2 3 X 6 ,5 — 10 ¡u, jednobuněčné nebo n ezře-
G uepiniopsis torta (Fr.) P at. — P o h á r o v n í č e k z k r o u c e n ý . Východní K arpaty (S S S R ): na dřevě bukovém, Bredecel u Trebušan, V I II . 1934 nalezl A. P ilát. — Montes Carpatici orientales (URSS)': ad lignum F a g i sylvaticae in valle Bredecel prope Trebušany, V I II . 1934, A. P ilát legit. Foto A. Pilát.
tělně čtyřbuněčné. Chlupy, porůstající vnější stranu plodnic, článkované, tlustostěnné, 20 — 80 X 6 — 12 ¡x veliké. Na jehličnatém dřevě, hlavně b o rovém, roztroušeně. — D a c r y o m y c e s stillatu s T u l a s n e (non N e e s) Ann. Sci. nátur. Bot. 3, sér. t. 19, p. 2 1 9 ; B. et G. Hym. de F r. p. 68, fig. 44, 1927. - D. T u la sn ei N e u h o f f , Ark. Bot. 28A : 1 : 51, 1936. D acryom yces Tu lasnei N e u h o f f Slznatec Tulasneův 3. G U E P IN IO P S IS P a t . 19C0 -
Pohárovníček
Plodnice ztuha gelatinosní, pohárkovité nebo šikmo pohárkovité, krátce stop katé, na okraji obyčejně laločnaté, s hym eniem vydutým až ploše terčovitým , složeným z vidličnatě rozdělených basidií. Výtrusy podlouhle válcovité. U nás ro ;te jen jeden druh na listnatých dřevech, který má plodnice jednoduché nebo trsnaté, 5 — 12 mm v prům ěru a asi stejně široké, se stopkou krátkou, válcovitou, nahoru obyčejně šikmo rozšířenou v pohárek, který na zevnější straně je jem ně podélně vrásčitý, s vráskam i sahajícím i až k basi stopky. Hym enium je pohárkovitě vyduté, hladké, am brově žluté, stejně jako zevnější strana plodnice, která bývá často trochu bělavě ojín ěn á a tvoří se na ní kulovité, bradavčitě drsné, 9 — 12 ¡x v průměru m ěřící konidie na konci naduřelých a nopálovitě rozvětvených hyf. Basidie 40 X 4 — 5 ¡x. Výtrusy obvejčité až polodlouhle elip soidní, na boku smačklé, bezbarvé, hladké, 9 — 13 X 5 — 6 ¡x. Po celý rok na
90
jĚ b já H a t
Jte_ MmtWr MřtnmÉSÍlĚfoii
I « ř"W-^ŠW’.'
"
1
i* ' '''^tĚS***^
M
J^ wKÍxĚ
*^BUB£ĚĚ&ĚPmS&ĚB^iĚp^^® *ĚmkJtk& *'JÍ»
JH^z^g rffev * ' ©v--
¿ Jb m í f
&
■ '/.-Vf;W;::';- ■ .
^^íiBl ~ j wfev,-^ „^vs,iR ; 7 ?--^S
G u epiniopsis torta (Fr.) P at. — P o h á r o v n í č e k z k r o u c e n ý . Východní K arpaty (S SS R ): v údolí Liačenky u Trebušan ve výši asi 1000 m n. m. na dřevě bukovém V I II . 1936 nalezl A. P ilát. — Montes Carpatici orientales (U R S S): in valle Liščenka prope Trebušany ca 1000 m s. m. ad lignum F a g i sylvaticae V I II . 1936 A. P ilát legit. Foto A. Pilát.
trouchnivých větvích bukových, řid čeji i na jiných dřevech lisj:natých, hlavně v horských lesích. U nás je velice hojný v K arpatech, jinde velmi vzácný. R oste roztroušené v celé Evropě, Sev. A m erice a patrně také v sev. Asii. — P e z iz a m er u lin a P e r s. 1922. — G u e p in ia P e z iz a T u l . 1853, F r i e s 1874. — G u ep in ia m er u lin a Q u é l . 1876. — G u ep in io p sis m eru lin u s ( P e r s . ) P a t o u i l 1 a r d 1887. Ess. tax. p. 30, 1900. — D a c ry o m y c e s tortu s (W i 11 d .) F r. 1 928. — G u ep in io p sis tortu s (F r .) P a t . 1883. — G. torta M a r t i n , Iow a Univ. Stud. n átu r. Hist. 19 : 3 : 34, 1952. Guepiniopsis to rta (F r .) P a t . Pohárovníček zkroucený P o z n á m k a . V Sev. Americe roste ještě G. alpina (Tracy et Earle) Brasf. — p o h á r o v n í č e k h o r s k ý , který má plodnice větší, často i více mm v průměru měřící, a korové chlupy většinou drsné, vynikle zobanité, až 75
4. F E M S JO N IA F r. 1849. — T e r č o v n í č e k . Plodnice kustřepkovitého tvaru, ploše terčovité, gelatinosní, s terčem tlustým, živě zbarveným , na zevnějšku bíle chlupaté. Basidie vidličnatě rozdělené, se dvěma výtrusy. Výtrusy válcovitě elipsoidní, prohnuté. Plodnice vyrážejí z trouchnivého dřeva.
91
l a Plodnice 3 — 15 mm v průměru, více nebo méně zřeteln ě stopkaté, pak p ři sedlé, miskovité, vyrůstající ze dřeva, na zevnějšku jem ně bíle chlupaté, s terčem pokrytým živě žlutým, plochým, pak skoro se roztékajícím hym eniem. D užnina průsvitně ztuha gelatinosní, z hyf bezbarvých, 1 ,5 — 3,5 ¡x tlustých, s přezkam i (často obloučnatým i). Basidie am brově žluté, 55 až 8 5 X 5 - 9 /i, se sterigm aty 2 5 X 4 — 6 /x. Výtrusy podlouhle elipsoidní, k basi šikmo přišpičatělé, nepřehrádkované, s obsahem zrnitým, s n ě kolika kapkami, které se rozšiřují, takže výtrus vypadá, jako by byl rozdělen 5 — 10 přehrádkam i, ( 1 4 ) — 1 8 — 30 X 7 — 10 /.i . Od ja ra do podzimu na spadaných větvích dubů, bříz, střem ch a jiných listnáčů roztrou šen ě v Evropě (F ran cie, Švédsko) a také v Sev. A m erice. Na smrkovém dřevě ji sbíral B r e s a d o l a (Bourdot, Bull. Soc. mycol. F ra n ce 48 : 206, 1 9 3 2 ). Plodnice na tomto substrátu m ívají odění chlupové tlustší a drsnější, často s plavým odstínem. — P e z iz a ra d ic u la ta S o w. ex F r. 1 823. — M a cro scy p h u s ra d icu la tu s S. F . G r a y 1821, M. S o w e r b e a S. F . G r a y 1821, P e z iz a S o w e r b e a P e r s. 1822. — F e m s jo n ia r a d ic u la ta (Sow. ex F r .) M artin 1952. —. F e m s jo n ia lu te o - a lb a F r. M on., Hym. Eur. p. 695, 1 874; R e a 1922, B. et G. 1927. — G u ep in ia fe m s jo n ia n a B r e f e 1 d 1888. Femsjonia radiculata ( S o w . ex F r. ) M a r t i n ‘T e r č o v n í č e k k o ř í n k a t ý lb Plodnice 3 —4 mm v pr., pohárkovité čihovité, tenčí a méně pravidelné než u druhu před cházejícího, jednotlivé nebo po 2 — 3 pohromadě, bledé nebo bílé, zevně jemně chlupaté, s terčem světlejším, světle žlutým, zvlněným a trochu kadeřavým. Hyfy 1,5 — 5 u, s přezkami sporými, normálními i obloučkatými. Basidie 60 —90 X 6 —7 ( — 9) ,u, se sterigmaty šidlovitými 30 X 4 — 6 ,u. Výtrusy podlouhle elipsoidní, k basi šikmo stažené, 23 — 25 — 30 X X 7 —9 — 11 ¡i, s 12 — 24 přehrádkami. Na jedli v Alsasku a v Tyrolsku v prosinci. Exidia pezizaeform is L é v. — Fem sjonia pezizaeform is K a r s t e n 1876; H o h n e l in B. et G. p. 71, 1927. Patrně jen forma předcházejícího druhu, k němuž jej také M a r t i n (1952) řadí jako synonymum.
Femsjonia pezizaeformis ( L é v. ) K a r s t. Terčovníček kustřepkovitý
5. C A LO C ER A
F r. 1828 -
Krásnorůžek
Plodnice vzpřím ené, kyjovité, jednoduché a válcovité nebo vidličnatě až korálovitě rozvětvené, ztuha gelatinosní až chrupavčité, uschlé rohově tvrdé, s hym eniem na celém povrchu (hlavně v h o řejší části) plodnice. B asid ie v id lič natě rozdělené. Výtrusy nažloutlé nebo naokrovělé, hladké, vejčité až válcovité a slabě prohnuté, ve stáří přehrádkované ( C la v a r ia sect. C a lo c e r a F r. 1 8 2 1 ). N a trouchnivých dřevech stromů listnatých i jeh ličnatých . l a Plodnice větší, 3 — 10 cm vysoké, dlouze kořen u jící, n ěkolikrát dichotomicky větvené, kuřátkovitého tvaru, tmavě zlatožluté nebo oranžové, s vět vemi vzpřímenými, oblými nebo smačklými. Basidie dlouze kyjovité, pak vidlicovité. Basidiospory v prachu tmavě okrové, pod mikroskopem svět lejší, před klíčením s jednou přehrádkou, 9 — 12 X 3,5 — 4 ,5 ¡x. K on id ie skoro kulaté, až 2 ,5 ¡x v prům ěru. Na dřevě jehličnatých stromů v celém mírném pásu severní polokoule hojně rozšířený druh. — C la v a r ia v is c o sa
92
Calocera viscosa (Fr.) F r. — K r á s n o r ů ž e k l e p k a v ý . Na smrkovém pařezu u Černolie nedaleko Dobřichovic v Čechách 20. V II. 1950. — Ad codicem P iceae excelsae prope Černolice haud proeul Dobřichovice, Bohemiae, 20. V II. 1950. Foto A. P ilát.
F r. 1 821. — C a lo c e r a v isc o sa F r. 1828. — C a lo c e r a fla m m e a Q u é l . 1888 (ex S c h a e f f e r ) . — C a lo c e r a stricta F r. C alocera viscosa ( F r. ) F r. Krásnorůžek lepkavý l b Plodnice malé, zřídka větší než 15 mm, jednoduše kyjovité válcovité nebo vidličnatě rozeklané až nepravidelně spoře rozvětvené, p ři čemž větvičky bývají někdy zploštělé, žluté nebo oranžově žluté, usycháním se zbarvující červenohnědě, pevně gelatinosní až tuhé, na dolejšku n ezřeteln ě kořenující, někdy však na basi skoro hlízkovité. Basidie kyjovité, pak vidličnaté. B asidiospory v prachu žluté, pod mikroskopem skoro bezbarvé, válcovité, slabě prohnuté, pak s jednou přehrádkou, 7 — 10 X 3 — 4 /x. K onidie kulovité, až 1,5 fi v prům ěru. Na dřevech stromů listnatých, řid čeji jehličnatých, v celém m írném pásu severní polokoule dosti rozšířený druh, který je však vzácnější než p řed ch ázející. — C la v a ria c o r n e a F r. 1821. — C a lo -
93
T'
'
-
"
’
^
c e r a c o r n e a ( F r . ) L o u d o n 1829. — C la v a r ia fu r c a ta F r. 1 821. — C a lo c e r a fu r c a ta F r. 1826. — C a lo c e r a p a lm a ta F r. 1838. — C la v a r ia a c u le ifo r m is B u l l . — Form a p a lm a ta (S c h u m. ex F r .) má plodnice nahoře rozvětvené, smačklé a rozšířené, na konci špičaté nebo tupé. Form a fu r c a ta F r .) máplodnice rozdělené vidličnatě ve 2 — 3 větve. Form a stria ta (Fr.) máplodnice jednoduché, podélně rýhované. C alocera co rn ea (F r.) L o u d o n Krásnorůžek rohovitý 6. D A C R Y O N A E M A
N a n n f e 1d t
1947 -
Slzohlávka
Plodnice drobné, stopkaté, paličkou zakončené, skoro chrupavčité, gelati nosně se n eroztékající. Stopka zprvu pýřitá, složená z hyf podélně a více nebo méně p aralelně p robíhajících, se stěnam i dosti tlustým i. Povrchová část třen ě je složena z hyf rozvětvených a nepravidelně spletených, se stěnam i tlustými. M ezibuněčná gelatinosní hmota je velice sporá. Plodní hlávka kulovitá, složená z hyf paprsčitě p robíhajících a dosti tenkostěnných. Hymenium je složeno z basidií vidličnatě rozdělených. Výtrusy a jejich klíčení je podobné jako u ostatních rodů této čeledi. Dosud je znám jen jeden druh, který F ries popsal jako S p h a e r o n a e m a ru fu m F r. v Syst. M yc. 2 : 536, 1823 = (S p h a e r o n a e m e lla ru fa S a c c a r d o , S. F . 3 : 618, 1 8 8 4 ) a N annfeldt v roce 1947 zařad il do čeledi D a c r y o m y c e ta c e a e (Svensk Bot. T. 3 : 321 — 338, t. 1 .). Plodnice vyrůstají na kůry zbaveném, mrtvém dřevě jeh ličnatých stromů, hlavně borovic a smrků, obyčejně ve velikých houfech a většinou na suchých, odumřelých, stojících km enech nebo na velkých spadaných větvích. M lad é plodnice jsou hrbolkovité a vyrůstají z provázků myceliových, asi 100 ¡j. tlustých, které pronikají z hloubky dřeva. Pak jsou bradavkovité až tupě krátce či prodlouženě kuželovité nebo lahvicovité, za živa průsvitné, jako pryskyřice zbarvené, skoro chrupavčité, uschlé neprůsvitné, tmavší a jako roh tvrdé. P rotaženě kuželovité mladé plodnice jsou 1,2 — 2 ( 2 ,5 ) mm dlouhé a na dolejšku 0,6 mm tlusté, zaschlé menší. B asáln í část je tm avěji zbarvena, červenohnědá a trochu průsvitná. Chlupy na povrchu třen ě 2 0 — 30 X 3 ¡j: veliké, na konci tupé nebo zaoblené. Na konci třen ě se tvoří kulovitá plodní palička, asi 1 mm v prům ěru m ěřící (uschlá asi 0 ,6 m m ), světleji zbarvená než třeň a šedivější. Je složená z hyf negelatinosních a na povrchu nese hymenium, složené pouze z vidličnatě rozdělených, 30 — 4 0 X 2 — 2 ,5 ¡a. ve likých basidií. Výtrusy skoro válcovité, trochu prohnuté, s šikmým apikulem, 8 ,5 — 12 X 3 — 3,5 ,u, před klíčením s jednou přehrádkou nebo bez ní. K o nidie, které z nich klíčí ve vodě, jsou válcovité, 4 — 5 X 1 fi- V e Švédsku, Norsku a Finsku značně rozšířená houba. N annfeldt ji uvádí ze 30 lokalit švédských, ze 3 norských a 4 finských. Sám jsem ji sbíral společně s prof. Nannfeldtem ve švédském Laponsku na dřevě P in u s silv estris var. la p p o n ic a nedaleko Abisko, V I. 1948. D acryonaem a rufum (F r.) N a n n f e l d t Slizohlávka rezavá 7. D A C R Y O M IT R A
T u l . 1872 -
Smržovníček
Plodnice ztuha gelatinosní, stopkaté, ukončené vejčitým až protaženým , hladkým nebo podélně vrásčitým až m orchelloidním, sm ržovitě jam katým kyjem ,
94
>
w
který je pokryt hym eniem, složeným z vidličnatých basidií. Výtrusy bezbarvé, hladké, podlouhlé až válcovité a prohnuté. Na trouchnivých dřevech, hlavně listnatých stromů, velmi vzácně. (D a c ry o m itra T u 1 a s n e, Ann. Sci. nátur. Bot. 5. sér. — Saccard o S. F . 6 : 811, 1 8 8 8 ). l a Plodnice 2 — 5 mm vysoké, stopkaté, kyjovité až podlouhlé, často smačklé, chomoutovitě vroubící podélně hořejší část stopky, často jednoduše vejčité, hladké nebo sm ržovitě jam katé, am brově žluté, ojíněné, jednotlivé nebo po 2 — 3 spojené na basi. Stopka 1,5 —2 ,5 mm vysoká, válcovitá, stejně zbarvená nebo světlejší, zřetelná. Hyfy 2 — 6 /x, subhym eniální 1,5 — 2 ,5 ¡x. Paraphysy jednoduché, 1,5 ¡x tlusté. Basidie 3 0 — 60 X 4 — 4 ,5 ¡x, se sterigm aty 15 až 45 X 2 — 3 (x velikými. Výtrusy skoro válcovité, na jedné straně zploštělé a na basi šikmo přišpičatělé nebo i prohnuté, bezbarvé, s kapkou tukovou, zprvu jednobuněčné, pak s 1 — 3 přehrádkam i, 1 0 — 15 X 3 — 5 ¡x veliké. Po celý rok na trouchnivých dřevech dubů, kaštanů a jiných listnatých dřevin velmi vzácně. F ran cie, Švédsko. W . N e u h o f f se domnívá, že může být totožná s C la v a ria ( C a lo c e r a ) g lo s s o id e s ( P e r s . ) F r., S. M . 1 : 487, 1821. — D a cry o m itra p u silla T u 1 a s n e, Ann. Sci. nátur. B ot. 5. sér. t. 15, p. 217, 1 8 7 2 ; S a c c a r d o , S. F . 6 : 811, 1 8 8 8 ; P a t o u i l 1 a r d, Ess. tax. f. 23, 1 9 0 0 ; Neuhoff, Ark. Bot. 28A : 1 : 37, 1936. D acryom itra pusilla T u l . S m r ž o v n í č e k malý lb Plodnice větší, asi 15 mm vysoké, stopkaté, s plodnou částí kyjovitou, často vejčitou, podélně i příčně vrásčitou a proto sm rži podobnou, světle žlutooranžovou. Stopka válcovitá, bledá, skoro bezbarvá, o málo kratší než plodná část. V ýtrusy podlouhlé, 1 3 — 18 X 5 — 6 /x. B o u r d o t ji nalezl jednou na dubovém dřevě ve F ran cii. M ožná, že je totožná s druhem p řed cházejícím . — D a c ry o m itra g lo s s o id e s B r e f e l d U nters. 7 : t. 11, f. 1; S a c c a r d o S. F . 6 : 811, 1 888; B r e s a d o l a , Ann. myc. 1 : 115, 1903. — B o u r d o t et G a l z i n , Hym. de F ra n ce p. 70, 1927. D acryom itra glossoides B r e f e l d Smržovníček smržovitý l c Plodnice živě oranžové nebo na světle bledší, později červenavě oranžové, suché špinavě červenohnědé, zprvu s kloboukem polokulovitým až kulo vitým, pak smržovitým, se třeném válcovitým, rovným nebo nahoru rozší řeným , hladkým nebo se sporými tupými výrůstky, obyčejně jen s jedním kloboukem, ale někdy rozvětveným a nesoucím několik klobouků. V n itřn í hyfy hladké, 1,5 — 2 /j. tlusté, bez přezek. Basidie válcovité až kyjovité, pak vidličnatě rozdělené, 4 0 — 50 X 3 — 4 ¡x. Basidiospory válcovité, slabě p ro hnuté, později s 1 — 3 přehrádkam i, 11 — 15 X 4 — 4 ,5 ,/x. K onidie vejčité až 3 X 1,5 ¡x veliké. Na jehličnatých dřevech v Anglii a v Severní Am erice. — D itio la n u d a B. et B r. 1848. — C o ry n e g y r o c e p h a la B. et C. 1873. — D a cry o p sis n u d a (B . et B r .) M a s s e e 1 891. — D. g y r o c e p h a la (B . et C .) M a s s e e 1891. — D a c ry o m itra g y r o c e p h a la (B. et C .) P a t. 1900. D acryom itra nuda (B . et B r.) P a t . Smržovníček nahý
f l
■ m
Enzymy dřevokazných hub I. Zjišťování oxydačních exoenzymů Enzym e der holzzersetzenden Pilze. I. D ie Feststellug der O xydationsexoenzyme P rá ce z Ústavu pro fysiologii rostlin přírodovědecké fakulty university v B rn ě Vlasta H avlíčková, Vladim ír R ypáček
Ačkoliv houby v systému rostlinných organismů zau jím ají vývojově nižší místo a nejsou tak m orfologicky a fysiologicky specialisovány jako zelené rostliny, p řece pokud se týká množství produkovaných enzymů není zde podstatných rozdílů. V životních procesech zelených rostlin i hub se enzymy uplatňují stejně význam ně a jsou pro oba typy organismů nepostradatelné, i když v jejich funkci a ve způsobu, jakým jsou enzymy produkovány, nacházím e v obou případech značné rozdíly. U hub, jako typických představitelů saprofytického způsobu života, se nám objeví význam enzym atické činnosti zvláště tehdy, uvědom ím e-li si, že houby nedovedou z jednoduchých anorganických látek budovat své tělo; jsou proto úzce spjaty se substrátem, na kterém rostou a z něhož právě dík své enzym atické produkci čerp ají potřebné látky. Je zajím avé i to, že se u některých druhů hub, které se vyznačují úzkou substrátovou specifitou, setkávám e i s tvorbou speci fických enzymů. Tak je tomu na př. u druhů C o r d y c e p s m ilita ris a E m p u sa m u sc a e, které p arasitu jí na hmyzu a které produkují enzym chitinasu, hydrolyticky štěpící chitin. Enzym atická činnost celé řady druhů hub má však veliký význam praktický. T a k na př. vzpom enem e-li na úlohu kvasinek p ři alkoholickém kvašení cukrů, které není ničím jiným než složitým enzym atickým procesem . Podobně při vý robě sýrů se uplatňuje celá řada druhů hub (P en ic illiu m ca n d id u m , P. c a s e o licu m , P. R o q e u fo r t ii, O idiu m la ctis a j.) . S nem éně důležitým významem hou bových enzymů se setkáváme i při výrobě kyseliny citronové, glukonové, galové nebo glycerinu. Nelze ani přehlédnout význam hub p ři zkvašování rostlinného m ateriálu, jako je tomu na př. při silážování, kvašení zelí a pod., kde byla zjištěna vedle bakterií i přítom nost četných druhů hub jako S a c c h a r o m y c e s b r a s s ic a e , S. m inor, P en icilliu m glau cu m , O id icu m , la ctis a j. Počet enzymů, jejich ž přítom nost byla v houbách zjištěna, je již dnes značný. Sou borně najdem e tyto otázky zpracovány v dílech těchto autorů: F. A. W o 1 f & F. T. W o If (1 9 4 7 ), F . M o r e a u (1 9 5 3 ), V. L i l l y & H . B a r n e t (1 9 5 1 ) a j. V přehledu uvádíme pak ty nejd ůležitější enzymy, které byly v houbách u rčeny. A. Hydrolasy. M ezi ně řadím e velké množství enzymů, katalysujících rozklad různých organických sloučenin na látky jednodušší za účasti vody. P atří sem následující enzymy: a ) g l y c i d a s y : sacharasa, m altasa, trehalasa, laktasa, rafinasa, chitinasa, pektinasa, m elibiasa, inulasa, celulasa (cy tasa), emulsin, am ygdaloidasa, gentiobiasa, salikosidasa, tanasa a j. b) e s t e r a s y :
96
lipasa, fosfatasy.
U
*
i
H
n
v
SHH&
^ D^fe ^^bI^K; I^HpÉ^ÍI
*» S & 'H &
^BIk#Blfc
m m
-
w
y
■ O H lk -*
"flli^^ll I ’■-%
‘M M ^ H
H ^H
B ^BKSiIi^ H & W i
H H lP fr
^^^BflKL
- « 1
-4tB%|W
1 /íb
« 1 ^ ^- /M
Mm
jflH H FyH
Reakce hub, pěstovaných na agar-sladovém substrátu s přidáním 0,03 % guajakolu nebo <x-naftylaminu. K ultivace 7 dní při teplotě 25 °C. Na každou misku byla naočkována dvě inokula. 1 — positivní reakce lignivorní houby Tram etes gibbosci s guajakolem, 2 — positivní reakce lignivorní houby Tram etes gibbosa s naftylaminem, 3 — negativní reakce celulosovorní houby F o m es m arginatus s guajakolem, 4 — negativní reakce celulosovorní houby Fom es m arginatus s naftylaminem.
c) p r o t e a s y : peptidasy, tryptasy (ereptasy) nukleasy, amidasy (na př. u reasa), desam inasy. B. O x y d o r e d u k t a s y . To jsou enzymy, které se uplatňují při oxydore■dukčních reakcích. V houbách byly zjištěny tyto: a) o x y d a s y :
cytochrom oxydasa, peroxydasa, fenoloxydasy
b) k a t a l a s a c) r e d u k t a s y
97
v
Tabulka Barevné reakce použitých fenolů a arom atických aminů, vyvolané přítomností oxydačních enzymů lignivorní houby Tram etes gibbosa Oxydovaný substrát
Vzniklé zbarvení
guajakol tannin ¿x-naftol /?-naftol katechol resorcin metol fenol
červené hnědé modrofialové světle žluté žluté — fialovočervené žlutohnědé
hydrochinon
—
K J — škrob
fialové
Oxy dováný substrát o-kresol m-kresol p-kresol pyrogalol oc-naftylamin benzidin tyrosin kyselina p-aminobenzoová diethylparafenylendiaminsulfát o-fenylendiamin
| Vzniklé I zbarvení žlutohnědé — hnědé modrofialové modré slabě růžové žluté červené oranžové
d) d e h y d r o g e n a s y C. D e s m o l a s y . Do této skupiny se řadí ty nezym y, které působí při ště pení nebo vytváření vazeb mezi atomy uhlíku; jsou to: a) k a r b o x y l a s a b) k a r b o l i g a s a Zvláštní skupinu tvoří některé speciální enzymy jako kaseasa, koagulasa a j. V ětšina z uvedených enzymů jsou exoenzym y; houby je produkují do pro středí, na němž rostou, a pomocí jich uskutečňují trávicí procesy. Druhou sku pinou enzymů jsou endoenzymy, které se podílejí na dýchacích a jiných pro cesech uvnitř buněk. Je však pom ěrně málo prací, které by sledovaly enzym a tickou činnost hub s těchto hledisek. P řítom nost jednotlivých enzymů byla n e j častěji zjišťována buď v plodnicích nebo ve vegetativních pletivech hub, zatím co obsahu enzymů v substrátu, na kterém byly houby pěstovány a do něhož produkovaly své enzymy, nebylo věnováno tolik pozornosti. T ento problém je však neobyčejně zajím avý u dřevokazných hub, které se podílejí na rozkladu lignocelulos a tvorbě humusu především v lesních form a cích. S. R . B o s e & S. N. S a r k a r (1 9 3 7 ) sledovali enzym atickou činnost u osmi druhů hub čeledi P o ly p o r a c e a e a zjistili, že množství exoenzym ů p ro dukovaných do prostředí je větší než množství souhlasných enzymů uvnitř buněk m ycelia. D řevokazné houby jsou však s fysiologického hlediska skupinou značně různorodou. V celku je můžeme dělit podle toho, kterou složku dřeva porušují, a to na lignivorní, mezi něž řadím e ty zástupce, k teří dovedou roz kládat lignin, a na celulosovorní, které tuto schopnost nem ají a rozkládají pouze polysacharidickou složku dřeva. Výsledkem činnosti prvních je korosivní (b ílá ) hniloba dřeva a výsledkem činnosti druhých destrukční (hnědá nebo červená) hniloba dřeva. ^ B a v e n d a m m o v y práce z roku 1928 se staly podkladem ke zkoumání enzym atické produkce obou skupin odděleně. Jeho výsledky totiž, stejně jako výsledky prací R . W . D a v i d s o n a , W. A. C a m p b e 11 a, D. J. B 1 a i s-
98 ■é
I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I
d e 11 o v é, (1 9 3 8 ), H. R o b a k a (1 9 4 2 ), K . St. G. C a r t w r i g h t a & W . P. K . F i n d 1 a y (1 9 4 6 ), M . K . N o b l e s o v é (1 9 4 8 ), E. J a r g e n s e n a & K . V e j l b y h o (1 9 5 3 ) potvrzují tu skutečnost, že zatím co skupina celulosovorních hub je charakterisována převážně činností hydrolytickou, ve které hlavní úlohu h raje celulasa, případně další glucidasy, existuje u druhé skupiny hub, u hub lignivorních, vedle činnosti hydrolitických enzymů činnost enzymů oxydačních, která je pro ně, jak se zdá, typická. W . B a v e n d a m m , stejně jako další autoři, používal jako exydovatelný substrát kyselinu galovou nebo tanin; každá z obou látek byla přidávána k živné agarové půdě. Výsledkem působení oxydačních enzymů byl vznik tmavě hnědých zón pod a kolem inokula naočkované lignivorní houby. E. J 0 r g e n s e n a K. V e j l b y používali jiného indikátoru oxydačních enzymů hub, a to extraktu antokyanu z červeného zelí, který byl přidán k vypěstovaným kulturám . T. F u k u r u m i (1 9 5 3 ) uvádí vedle reakce hub s kyselinou galovou a taninem i je jic h reakce s kyselinou antranilovou, a-naftolem , e-, m-, p-kresolem , katecholem , hydrochinonem, guajakolem a vanilinem . V ětšina těchto látek reagovala v přitom nosti oxydačních enzymů hub za vzniku barevných sloučenin. V naší literatu ře se s řešením podobné problem atiky setkáváme v pracích S. P r á t a (1 9 4 1 , 1942, 1 9 4 5 ), který použil celou řadu fenolů a arom atických aminů p ři sledování peroxydatických a oxydatických reakcí, ovšem u sladkovodních řas. Se system atického hlediska se zabývají oxydací benzidinu oxydačním i enzymy hub ve své práci K . M i c k a , Z. P o u z a r a M. S v r č e k (1 9 5 6 ).
I I I I I I ■ I I I ■ fl fl fl fl fl fl I ■ I H ■ ■ ■ H ■ ■
Shrnem e-li však současné poznatky, zůstává stále problémem, které oxydační enzymy jsou v houbách přítom ny a které z nich jsou produkovány do prostředí. H istorický význam m ají již dnes názvy „ h a d r o m a s a “ (C. H. C z a p e k, 1 8 9 9 ) a „lig n in asa“ (S. R . B o s e & S. N. S a r k a r, 1 9 3 7 ), o kterých se jm enovaní au toři dom nívají, že se mohou účastnit rozkladu ligninu. W . B av e n d a m m s e jako první nejvíce p řib lížil skutečnosti, když ve své práci uvádí, že oxydaci tříslovinných látek v agarovém substrátu způsobují lignivorní houby enzymem fenolasou nebo polyfenoloxydasou. R . W . D a v i d s o n , W. A. C a m p b e l l a D. J. B l a i s d e l l o v á stejně jako E. J 0 r g e n s e n a K. V e j l b y nazývají enzymy způsobující oxydaci substrátu polyfenoloxydasam i. V knize K . St. G. C a r t w r i g h t a a W . P. K . F i n d 1 a y e se uvádí, že B a vendammovu reakci uskutečňují oxydasy. T . F u k u r u m i isoloval z houby S ter e u m u m brin u m enzym, pro který užívá názvu fenoloxydasa. T. H i g u c h i (1 9 5 4 ) získal vyčištěný enzym atický p reparát z m ycelia houby S tere u m h irsu tum , který obsahoval lakkasu a m enší množství tyrosinasy. Autor se domnívá, že pravděpodobně tyto enzymy způsobují Bavendam movu reakci. A. W . W o l f & T. W. W o l f (1 9 4 7 ) považují enzym, ú častnící se této reakce, za podobný katecholase. M . J a c q u e s - F é l i x o v á a G. L e g r a n d o v á (1 9 5 4 ) zjistily, že houba A rm illa ria m e lle a obsahuje v tomto smyslu velmi aktivní kresolasu. Uvedené názory a názvy enzymů se d ají shrnout asi tak, že oxydace kyseliny galové, taninu a ostatních fenolických sloučenin se uskutečňuje za přítom nosti skupiny enzymů uváděných jako C u-proteidy (A. K l e i n z e l l e r 1 9 5 5 ). Je to skupina aerobních oxydas, charakterisovaná přítom ností Cu v prosthetické skupině. M ezi ně řadím e tyrosinasu čili polyfenoloxydasu, avšak častý je i n ázev m onofenoloxydasa, která katalysuje hydroxylaci arom atického jád ra fenolů za vzniku o-dihydrosloučenin a oxydaci těchto sloučenin na chinony. Enzym,
I
99
který dovede katalysovat jen oxydaci o-dihydrosloučenin na chinony, se n a zývá někdy katecholasa. W . M . M i l l e r a spolupracovníci (1 9 4 4 ) užívají názvu kresolasy pro ty tyrosiny, které dobře oxydují kresoly a pro ty, které dobře oxydují katechol, katechalasy. Do skupiny Cu-proteidů patří také lakkasa, která bývá označována také jako polyfenoloxydasa (F . M o r e a u 1 9 5 3 ), poněvadž má podobně jako tyrosinasa schopnost oxydovat fenolické sloučeniny. V literatu ře se dále můžeme setkat s názvy fenolasa nebo fenoloxydasa, které platí jak pro tyrosinasu, tak pro lakkasu. O funkci, přítom nosti a významu dal ších enzymů, které se účastní také oxydačních reakcí, katalasy, peroxydasy a cytochrom oxydasy, víme dnes u hub velmi m álo. Na základě uvedených výsledků rozhodli jsm e se i my přispět k poznání fysiologie lignivorních hub a jejich účasti v hum ifikačních procesech. Je totiž známo, že lignin a sloučeniny jem u podobné se po předchozím rozkladu lignivorním i houbami účastní synthesy humusových látek a je tedy možno před po kládat působení oxydačních enzymů n ejen při rozkladu ligninu, ale i p ři tvorbě humusových sloučenin (M . M . K o n o n o v a , 1 9 5 1 ). V prvé etapě své práce om ezili jsm e se na výběr vhodných chem ických látek, které v přítom nosti oxydačních enzymů dávají barevné reakce a které by nám v dalších pokusech sloužily jako vhodné oxydovatelné substráty, protože dosud užívané testy na oxydační enzymy podle W . Bavendam m a, E. Jorgensena a K . V ejlbyho nem ohou být dobře použity pro vypracování nějaké kvantitativní metody. K y selina galová a tanin se oxydují pom ěrně pomalu do tm avě hnědých tónů. E xtrakt z antokyanu nemá určité chem ické složení, velmi snadno mění barvu podle acidity prostřed í a čistý preparát, jak jsm e zjistili, se získává po m ěrně nesnadno. Vyzkoušeli jsm e tyto fenoly a arom atické am iny: guajakol, pyrogalol, katechol, resorcin, metol, tanin, hydrochinon, a a (3-naftol, o-, m-, p-kresol, fenol, a-naftylam in, kyselinu p-am inobenzoovou, d iethylparafenylendiam insulfát, o-fenylendiam in, benzid in a tyrosin. Výsledky pokusů jsou uve deny v tabulce. Pokus byl proveden tak, že do zkumavek, které obsahovaly 2 ccm oxydovatelného substrátu v koncentraci 0 ,0 5 % a 2 ccm destilované vody, byl vnesen asi 1 cm 2 agaru, porostlého m yceliem lignivorní houby. Jako testovací houba byla použita T r a m e te s g ib b o s a , poněvadž ta se všem i běžným i substráty dala v předběžných pokusech typickou reakci na oxydační enzymy. Týden před po kusem byla pěstována na agar-sladovém substrátu (3 % agaru v 5 % slado vého výtažku) p ři teplotě 2 5 °C. K testům jsm e používali jen nejm ladší, okrajovou část kultury. Jako kontrola změny zbarvení sloužily zkumavky, do kterých byl místo agaru s lignivorní houbou dán 1 cm2 agaru, porostlého m y celiem celulosovorní houby F o m e s m arg in atu s, kultivované stejným způsobem, k terá s uvedenými oxydovatelným i substráty nedává žádnou reakci, a dále zku mavky, které obsahovaly je n destilovanou vodu a roztok činidla. Používali jsme vesměs vodních roztoků fenolů a arom atických aminů až na a-n aftol, který byl rozpuštěn v 50 % etanolu. T y ro sin se ve vodě nerozpouští, proto bylo použito jeho vodní suspense. Po jedné hodině pokus ukázal, že některé ze sloučenin, jako dietylparafenylendiam insulfát, pyrogalol, katechol, o-fenylendiam in a m etol pod léh ají také oxydaci O 2 ze vzduchu. Zbarvení jiných, jako taninu, /3-naftolu, tyrosinu, o-kresolu, benzidinu a fenolu bylo velmi slabé. R oztok resorcinu se ú čin kem pokusné houby nem ěnil a m- a p-kresol se po několika hodinách zm ěnil v bělavou sraženinu. Pěkné fialové zbarvení vzniklo oxydaci a-n aftolu a K J
100
(v e 2 % r o z to k u ), ke kterém u b y lo p řid á n o n ěk o lik kapek šk ro b o véh o roztok u . N e jv ý h o d n ě jš ím se však u k á za lo z b a rv e n í gu ajak olu a a-n aftylam in u , které n e m ěn í tón a je dostatečn ě silné. O b ě lá tk y se m oh ou d o b ře p o u žít p ř i k v a lita tiv n ím stan oven í o x yd a čn ích en zym ů hub, jsou -li p řid á n y do a ga r-sla d o véh o sub strátu, a to již v k o n cen tra ci 0,03 % . N e n í vy lo u čen o , že tyto d vě slou čen in y, gu ajak ol a a-n a ftyla m in , bu dou v y h o v o v a t p o ža d a vk ů m k va n tita vn í k o lo rim e tric k é m eto d y, k teré b y b y lo lze p o u ž ít p ř i stanovení a k tiv ity ox yd a čn ích en zym ů hub. T o bude však p řed m ětem dalšího našeho sdělení. Seznam
použité
literatury
B a v e n d a m m , W .: Neue Untersuchungen über die Lebensbedingungen holzzerstörenden Pilze. II. Mitteilung: Gerbstoffversuche. Zent, für Bakt. Parasitenk., 76 : 172, 1928. — Über das Vorkommen und Nachweis von Oxydasen bei holzzerstörenden Pilzen. Ztsch. Pflanzenkrankheit und Pflanzenschutz, 38 : 257, 1928. B o s e , S. R., S a r k a r, S. N.: Enzymes of some wood-rotting Polypores. Proc. Roy. Soc. Lon don, B, 123 : 193, 1937. C a r t w r i g h t , K. St. G., F i n d l a y , W. P. K .: Decay of timber and its prevention. London, 1946. ■ C z a p e k , C. H.: Über die sogenannten Ligninreaktionen des Holzes. Seyler’s Z. physiol, ehem., 27 : 141, 1899. D a v i d s o n , R. W. , C a m p b e l l , W. A., B 1 a i s d e 11, D. J.: Differentiation of wood-decaying fungi by their reaction on tannic or gallic acid medium. Journ. Agric. Research, 57 : 683, 1938. F u k u r u m i , T .: Phenoloxidase in wood-rotting fungi. Journ. Jap. For. Soc., 3 5 :1 3 9 , 1953. H i g u c h i, T .: Biochemical study of wood-rotting fungi. I. Journ. Jap. For. Soc., 3 5 : 7 7 , 1953. J a c q u e s - F é l i x , M., L e g r a n d , G.: Influence du milieu de culture sur 1’activité oxidasique du mycelium et rhisomorphes dArmillarillea mellea. C. R. Acad. Sci., 239 : 1404, 1954. J 0 r g e n s e n, E., V e j l b y , K .: A new polyfenoloxidase test. Physiologia plantarum, 6 : 5 3 3 , 1953. ■ K l e i n z e l l e r , A.: Mechanismus biologických oxydaci. Chem. listy, 4 9 :3 7 6 , 1955. K o n o n o v a , M. M.: Problema počvěnovo gumusa i savremenyje zadači jevo izučenija. Mos kva, 1951. L i l l y , V., B a r n e 11, H.: Physiology of the fungi. London. 1951. M i c k a , K ., P o u z a r, Z., S v ií č e k, M.: Barevná reakce vyšších hub s benzidinem. Česká mykologie, 10 : 184, 1956. M i l l e r , W. H., M a 1 e 11 e, M. F., R o t h , L. J., D a w s o n , C. R .: J. Am. Chem. Soc., 66 : 514, 1944. . ■ M o r e a u , F.: Les champignon. Paris, 1953. N o b l e s , M. K .: Studies in forest pathology. VI. Can. Journ. Research, Sec. C, 26 :281, 1948. P r á t , S.: Peroxydatická reakce v řasách a v zeminách. Studia Botanica Čechica, 4 : 41, 1941. Reakce buněčného jádra řas s polyfenoly. Studia Botanica Čechica, 5 : 132, 1942. — R e akce sinic a řas s některými aromatickými isomery. Věstník královské české společnosti nauk, tř. M-P, 1945. R o b a k, H.: Cultural studies in some norwegian wood-destroing fungi. Medd. Vest. Forst. Forsokstn., 7 : 248, 1942. W o l f , A. W. , W o l f , T. W .: The Fungi. London-New York. 1947. P
e 3
io
m e
epMeHTbi flp eB opa3pyu iaiom H x rpHÖOB Onpefl,ejieHHe OKHCJiHTejibHbix 3K3o(J>epMeHT0B HacToamaH paöora 3aHHMaeTca onpeaejieHtjeM OKHCJiHTejibHbix (jjepMeHTOB jiHrHHHpa3pymaiomHx rpHÖOB. H3yqeHa npnMeHHeMan ao chx nop MeTOÄHKa h iiphboähtch Taione p33BHTHe B3rjl5IJtOB H a 9TO T B onp oc. BbiJi H cn poöoB aH u e jib iö pa,n xn M m ecK H X Bem ecTB, KO Topw e a a io T c OKncJiHTejibHbiMn tfiepMeHTaMH jm rH U H p a s p y m a ra m n x rp n ö o B iiB e ra b ie peaK n iin . P e 3 y jib T aT b i, ycTaHOBJieHHbie
101
■
Ä JIH cm biTH O ro rpiiöa
Tram etes gibbosa
Jiocb
T B aH K O Jia
ncn0jib30BaHne
H H T eH C H B H b í;
HX
H diojib30BaTbCfl Ö O B , a
ii
npiiBeaeH fai b Taßjitme.
a-H a(()TajiaM H H a,
U B eT H O HT O HH CH 3M eH H eT C H . 06a xopoiuo
HMeHHO K a K
B
AJtfi
U B eT H bie
Hanöo^ee BbiroaH biM noKa33peanitH H Koropbix
aocT aT O M H O
peaKTIlBa O M eH b M yB C T B H T ejIbH bl II
M O ryT
KaqecTBeH H oro onpeaejieH H H O K H C JiiiTejibiibix (fepM eH TO B rpn-
TBepAblX, T aK
H
JKHÄKHX n H T a T e j l b H b I X
B
cpeaax.
HHCTHTyT
(| )H 3 M O JIO rM M
paCTeHHH.
yHMBepcHTeT, B pH o, M C P .
ZUSAMMENFASSUNG
Enzyme der holzzersetzenden Pilze. I. Die Feststellung der Oxydationsexoenzyme Die vorliegende Arbeit behandelt die Feststellung der Oxydationsenzyme ligninabbauender Pilze. Die bisher gebrauchte Methodik ist angeführt und die Auffassung der Ligninzerstörung durch Pilze ist diskutiert. Eine Reihe der chemischen Stoffe, und zwar Phenole und aromatische Amine, die mit Oxy dationsenzymen der ligninabbauenden Pilze Farbenreaktionen aufweisen, ausgeprüft wurde. Die" Ergebnisse, welche mit dem Versuchspilz Tram eies gibbosa festgestelt wurden, sind an der Tabelle angewendet. Als vorteilhafste zeigte sich die Anwendung von Guajakol und Naftylamin; sie geben genügend intensive Farbenreaktionen, deren Farbton keine Änderung aufweist. Die beiden Stoffe geben sehr empfindliche Reaktionen und man kann sie gut zur kvalitativen Feststellung der Oxydationsenzyme holzzerstörender Pilze nicht nur an Nährböden sondern auch in flüssigen Medien anwenden. Pflanzenphysiologisches Institut, Universität Brno, ČSR.
Žebernatka bezkolencová — D elicatula quisquiliaris (Joss.) Cejp na slatinách Třeboňska. D elica tu la
q u is q u ilia ris
(Jo ss.) C ejp in paludosis prope T řeb o ň ,
Bohem iae
Jiří K ubíčka
P ři průzkumu třeboňských slatinišť a pram eništních olšin se mi podařilo objevit tuto drobnou žebernatku, která je nová pro Č eskoslovensko. Delicatula quisquiliaris .
■
(Joss.)
Cejp
C e j p , K. in K a v i n a - P i 1 á t, Atlas hub evropských IV : 142 — 143, 1936. — K ü h n e r et R o m a g n e s i, Flore anal. 118, 1953. Syn.: O m phalia quisquiliaris J o s s e r a n d, Ann. Soc. (Lin..) Lyon ( 8 0 : 1 —20, 1937). — L a n g e , M., The Agarics of Magiemose p. 14 et 85, 1948. — L a n g e , M., Friesia 3 : 2 0 5 , 1946. — M ycena quisquiliaris ( J o s s . ) K ü h n e r , Mycena p. 388 —390, 1938. — S i n g e r , Lilloa 2 2 : 3 6 0 , 1949 (1951). - W o 1 d m a r, Friesia 5 ( 3 - 5 ) : 4 2 6 - 4 2 7 , 1956.
Vlastnosti
makroskopické
K l o b o u k je blanitý, polokulovitý, obyčejně s uťatým vrcholem , někdy vy b íh ající v ostrý h rbol, jindy vtlačený nebo i pupkatý, nakonec ploše rozložený, m írně excen trický až sym etrický, ve stáří skoro vždy nepravidelný, na povrchu podle lupenů nebo i podle lupínků zvlněný, 4 — 7 mm v prům ěru. O k ra j je ostrý, zvlněný. Pokožka klobouku je celá hustě bíle pýřitá, v mládí čistě bílá, v dospě losti hlavně na středu nažloutlá až okrově nahnědlá s bílým i o k raji. Zasycháním a sušením nebo po setření povrchového ochlupení vyniká nahnědlý tón; vždy m atná, nelesklá. D užnina klobouku je tenká, bělavá. L u p e n y , 8 — 10, lam elully 0 — 1, tenké, zpravidla připojen é nebo u exem plářů s hrbolem na klobouku i obloukovitě sbíhavé, a m írně vyduté, v mládí i v dospělosti bílé, stářím a sušením nažloutlé, ve stáří pokroucené.
102
T ř e ň je válcovitý, přím ý nebo vystoupavý, na basi skoro vždy slabě rozší řený, zpravidla napuchlý, tvořící drobný hrbolek, jímž se připíná k substrátu, je nitkovitý, zpravidla 5 — 8 mm dlouhý, nejvýš až 12 mm. Vlastnosti
chemické
F a c h a c h u ť nebyly podrobně pro d robnost plodnic zkoum ány; převládá pach substrátu. V ýtrusy, hyfy pokožky klobouku, lupenů i třeně am yloidní. Vlastnosti
mikroskopické
Výtrusy jsou podlouhlé, stažené v apikulus, na dorsální straně před apikulem slabě rozšířen é až skoro vyhrbené, průsvitné (1 2 ,1 ) — 13,2 — (1 5 ,6 ) X X (7) — 7,2 — (7,6) ,u. B a s i d i e jsou tetrasp o rické, na vrcholu kyjovité ro zšířen é, 2 0 — 23 X 7 — 9 ¡x. C y s t i d y na o stří lupenů jsou celkem řídké, lahvicovité, 2 8 — 32 — 36 X 1 3 — 14 ¡x. Chlupy pokožky klobouku jsou kuželo v ité, 28 — 37 X 8 — 9 ,u. Naleziště 1. B řilice (o. T ře b o ň ), na zarůstajícím vytěženém ložisku sirno-železité slatiny na V im perkách, blíže hladiny vodní u odtokové štočky na tlejících zbytcích stébel rákosu (P h r a g m ites co m m u n is), na starých listech ostřice C a r e x H u d so nii ležících na zemi a na listech trávy bezkolence modrého ( M o lin ia c o e r u le a ) , 2 9 . V I I I . 1953, leg. J. K ubička. Na téže lokalitě sbírána rovněž 10. IX . 1956, převážně na bezkolenci. 2. Třeboň, pram eništní olšina — A ln etum g lu tin o sa e „P ram eniště u Jin d rů “, 10. IX . 1956 a 21. X . 56 na m okrých a h n ijících stéblech a listech M o lin ia c o e ,
^ -
/
j} \
Í \ l2
l
H jJ t / ^ I 1 / \ ( ) )
I
W ( ) |[
n ) 1 |
(j
'/
lili»
\ I I '
/[ ¡ jjj II ||
Žebernatka bezkolencová — D elicatula quis-
quihans (3 o s s ) C e j p. Třeboň, Bohemia
mend., 25. 10. 1956. Alanetum glutinosa© loco „Prameniště u Jin d rů " dieto, in foliis emortuis M olin iae coeruleae J . Kubická legit et delíneaJ it' Carposomata 1 : 1 et 1. 3, spora, basidium, eystidium et puum stipitis.
F r a n c i e : na více místech, hlavně na listech M o lin ia c o e r u le a , ale’ též na listech C a r e x a m p u lla c e a a na R u b u s (K ü h n e r). D á n s k o : M aglem ose a Gammelmose, 194 3 a 1944, leg. M orten Lange. Jižní Švédsko: U ddevalla, Sarven, na P h ra g m ites (W oldm ar 1 9 5 6 ). Systematické
postavení
Josserandem byl tento druh popsán původně jako druh rodu O m p h a lia . Cejp je j správně p řeřad il do rodu D elica tu la . K ühner ve své velké m onografii jej znovu p řeřad il do rodu M y cen a . Jeho názoru se p řid ržel i Singer, ale nejnověji je j opět K ü hner a R om agnesi uvádějí mezi žebernatkam i. V tomto rodě m ají pouze dva druhy am yloidní výtrusy : q u is q u ilia r is a in teg rella . Dom nívám se, že je to druh stojící na rozhran í mezi rody D elic a tu la a M y c en a a je možno uvádět jej v obou. Pro některé znaky, na př. zkadeřený klobouk a jin é jsem se rozhodl p ro C ejpovo zařazení.
103
*
Variabilita Tvar klobouku kolísá pom ěrně značně od polokulovitého a tedy vypouklého přes vtlačený až k pupkatému tvaru. Lupeny jen u některých exem plářů p ro b íh ají vyduté a tím tvoří dojem sb í havosti na třeň. U většiny našich exem plářů však okrajová h ran a probíhá skoro vodorovně, a proto jsou lupeny p řipojené. V literatu ře se uvádí, že třeň je všude stejně silný. U většiny našich exem plářů lze však zjistit na basi pod lupou m írné napuchnutí třen ě při úponu na sub strát, jak je patrno z vyobrazení. Výtrusy jsou většinou udávány jako k apikulu zúžené, většina našich však byla na dorsu lehce vyhrbená. V e l i k o s t ' v ý t r u s ů . U C ejpa (sec. Josseran d ) je udávána velikost 11 až 13 X 4 ,5 — 5,8 fi, v Kůhnerově m onografii ( 9 ,5 — 1 1 ,5 — 13 X 4 — 6 naše střední hodnoty jsou 13,2 X 7,2 (jsou tedy o něco širší). České
jméno
C ejp pojm enoval tento druh „žebernatka m izivá“. Neměl však živé exem pláře k disposici a přepisuje popis Josserandův. N ázev „m izivá“ n en í vhodný, protože plodničky nejsou mizivé a naopak vytrvávají na stanovišti pom ěrně dlouho (n ě kolik d n í). N avrhuji proto nový název žebernatka bezkolencová, podle n e j častějšího výskytu na listech bezkolence modrého (M o lin ia c o e r u le a ) . Poznámky Na stanovišti lze tento druh pom ěrně snadno poznat. Hlavně je nápadná krátkost třeně v poměru ke klobouku. Je to druh na slatiništích s bezkolencem jistě dosti rozšířený, i když dosud přehlížený. Plodnišky vyrůstají na starých listech spadlých na zem. N ajdem e je proto n ejsnáze po rozhrnutí svrchních vrstev oschlých listů, p ři provádění sociologických snímků, nebo též p ři hled ání diskomycetů. M ůže se snadno poplést s M y c en a b u lb o s a C ejp, která však m á delší třeň a hlavně na basi vždy disk, někdy i sklerotia uvnitř bylinných sub strátů. S umma In Bohem ia m eridionali multae localitates paludosae et sphagnetosae in veniuntur. Auctor modo system atico eas perlustravit atque m ultas m acrom ycetum species pro territorio čechoslovaco novas invenit. In foliis emortuis M o lin ia e c o e r u le a e D elica tu la m q u is q u ilia rem (Jo s .) C ejp legit eam que in hoc articulo descripsií. Roste ale ve stejnou dobu jako žebernatka bezkolencová. Je proto nutno pro hlížet nalezené plodnice pomocí silné lupy. Podobnou ekologii má též M a ra sm iu s lim osu s Boud. et Q uél., rostoucí rovněž na zam okřených m ístech, hlavně na listech ostřic ( C a r e x ) a rákosů (P h r a g m ites). Liší se n a první pohled již délkou a vzhledem třeně, který je značně delší než u žebernatky bezkolencové a mimo to je tmavý, černohnědý. Jsem přesvědčen, že při system atickém průzkumu určité malé lokality je možno nalézt řadu druhů, které jsou buď považovány za vzácné nebo jsou nové pro určité území nebo oblast a to proto, že je při běžné mykologické exkursi snadno přehlédnem e.
104
Příspěvek k poznání československých diskomycetů z čeledi Ascobolaceae Ad D iscom ycetes fam iliae A s c o b o la c e a r u m Č echoslovakiae adnotationes M irko Svrček
A s c o b o la c e a e jsou značně vyhraněnou a snadno poznatelnou čeledí operkulátních diskomycetů, i když zůstává otázkou, do jaké m íry jsou skupinou p ři rozenou s hlediska fylogenetického. Zvláštní ekologické přizpůsobení, vyzna čené převážně koprofilní specialisací, mělo zajisté prvořadý vliv na vytváření četných forem, z tohoto okruhu, navazujícího úzce na blízkou čeleď H u m a r ia c e a e . Výskyt většiny A scobolaceí na exkrem entech n ejrů zn ějších živočichů je vhodnou p říležitostí studovat tyto houby na připravených a k tomuto účelu za m ěřených kulturách, založených přím o v lab orato ři. V elkou předností této m e tody je to, že i p ři značné jednoduchosti lab oratorního vybavení a běžných m ikroklim atických podm ínkách máme m ožnost seznám it se s řadou druhů, je jich ž výskyt ve volné přírod ě není běžný, nebo s nimiž se setkáváme jen zcela ojediněle a náhodně. V přírod ě totiž často A s c o b o la c e a e n en alézají dostatečně vhodné podmínky pro fruktifikaci proto, že substrátu, na němž mohou vegetovat, mnohdy chybí právě vyžadované m ikroklim atické podmínky, hlavně p ři m ěřená a stálá vlhkost jak exkrem entu, tak vzduchu i určitá teplota. U d ržu jem e-li tedy exkrem enty různých živočichů, sebrané v terénu, za těchto podmínek v la b o rato ři (bud pod skleněným i poklopy, ve skleněných dosách nebo v Petriho m iskách), dosáhnem e tak snadno fruktifikace řady koprofilních hub, mezi nim i též příslušníků čeledi A s c o b o la c e a e . Založením kultur exkrem entů různého stáří a z různých lokalit můžeme postupně získat některé zvláště specialisované druhy. Pěstování koprofilních hub je n ejen zajím avé a bohaté na objevy málo znám ých nebo i nových druhů, je však také velm i pohodlné. U některých skupin hub, jako jsou na p říklad hnojníky (C o p r in u s ) nebo koprofilní plísně ( M u co r a c e a e a j.) bývá jedinou možnou cestou, jak m ateriál získat a přesně a detailně prostudovat. Těchto několik slov jsem před eslal jako stručný úvod k vlastním u příspěvku, v němž u v eřejň u ji n ěkteré výsledky svého studia d i s k o m y c e t ů . Č ást z uve dených druhů se mi podařilo poznat právě pomocí kultivace, kterou jsem se v některých obdobích (zvláště zim ním a ja rn ím ) minulých let zabýval. U pozor ň u ji v něm především na zjištění druhů bud pro Československo nových nebo v zácnějších a m éně známých, s taxonom ickým i a jiným i, přirozen ě však nikterak vyčerpávajícím i poznám kam i, hlavně se zřetelem k našem u základním u dílu o diskomycetech, Velenovského ,,M onographia D iscom ycetum “, jehož některé nové druhy i jin é doložené sběry jsem též p ři této p říležitosti revidoval. V eškeré doklady jsou jako obvykle uloženy v mykologickém h erb áři botanického oddě lení N árodního musea v Průhonicích u Prahy. Ascobolus geophilus Seaver. S e a v e r, M ycologia 8 : 96, tab. 84, fig. 1 — 2, 1916. — T he North A m erican C up-fungi, O perculates p. 88, tab. 7, fig. 2, 1928. Nový
druh
pro
Č SR.
A pothecia roztroušená až pospolitá, 1 — 3 — 5 mm v průměru, dosti tlustě m a sitá, nejprve miskovitá, nízce a dosti tlustě obroubená, s okrajem celým, rov ným, nezoubkatým , k basi poněkud stažená, potom ploše rozložená, až lehce vy
105
klenutá, široce přisedlá, zevně lysá nebo skoro lysá až nepatrně bradavčitá, v mládí celá olivově zelená nebo zelenožlutá, později tmavě olivová, fialově hnědá až černozelená, s theciem tmavě purpurově až fialově černě tečkovaným . Excipulum pseudoparenchym atické, složené ze zaobleně hranatých, žlutých až žlutohnědých buněk 1 2 — 33 ¡x v průměru, se stěnam i jen slabě ztluštělými. V řecka 130 — 2 2 0 — 2 8 0 X 1 3 — 30 ,u, podlouhle kyjovitá až válcovitě kyjovitá, s vrcholem uťatým až trochu vmáčklým, jodem nem odrající, s osmi, řid čeji jen čtyřm i výtrusy jednořadým i nebo částečně dvouřadými. Parafysy hojné, často rozvětvené, přepážkované, 2 — 3,5 ¡x tlusté, n ah oře neztluštělé nebo až 6 ,5 fx, často nepravidelně ztluštělé, bezbarvé, uložené v chrom ově žlutém rosolu. V ý trusy 18 —2 5 ( — 3 2 ) X 11 — 14 ( — 1 7 ) f.i, prům ěrně 21 — 2 3 ,5 X 12 — 14 /x, po dlouhle elipsoidní, na pólech zaoblené, zprvu bezbarvé a hladké, pak fialové, zralé fialově hnědé až hnědé, s e p i s p o r e m b r a d a v č i t ý m , l i š t n o v i t ý m n e b o s í ť o v i t ě r o z p u k a n ý m , na obvodu skoro hladké. Ekologie. Na holé, hlinité a zastíněné z e m i v lesích i mimo les. V létě. Č e c h y : Slivenec u Prahy, na vlhké zemi v jetelišti, 10. VI. 1946 (sbíral V. Vacek a M. Svrček, herb. P R ). M o r a v a : Žarošice (Ždánský les), les „Gregovňa“, na mokré zemi v olšině, 31. V III. 1946 (sbíral V. Vacek, herb. P R ). — Opět u Žarošic v lese „Jetelův pacht“ na vlhké lesní cestě, 13. V III. 1947, hojně (sbíral V. Vacek, herb. P R ).
R o z š í ř e n í . A s c o b o lu s g e o p h ilu s byl popsán ze Sev. Ameriky, kde byl sbírán rovněž na vlhké lesní půdě, původně v newyorské botanické zahradě, později též ve státech Iow a, C olorado a také v K anad ě. Náš popis je sestaven na podkladě tří československých sběrů. Pokud je mi známo, odjinud z Evropy není dosud uváděn. P o z n á m k y . Skulptura episporu výtrusů je značně prom ěnlivá; některé výtrusy jsou hustě pokryté bradavkam i nepravidelného tvaru i velikosti, které se u jiných často prodlužují v krátké, zprohýbané lištny, uspořádané někdy takovým způsobem, že epispor se jeví jako síťovitě rozpukaný. Zdánlivá ,,o k a “ této sítě bývají protáhle hranatá, 2,5 — 6 X 2 ,5 — 4 /x velká. Popis Seaverův s našim i exem pláři dobře souhlasí. A sc o b o lu s v irid is C u rr., rovněž rostoucí na holé hlinité zemi, se liší vřetenovitým i, k pólům zúženým i, větším i výtrusy, které m ají epispor podélně ryhovaný. Ascobolus transverse-rim osus Svrček, sp. n. D řevní druh, pravděpodobně z příbuzenstva A. d en u d a tu s F r. a A . lig n atilis Alb. et Schw., avšak s rozdílnou skulpturou episporu výtrusů. A pothecia jednotlivá, roztroušená, 0 ,5 — 1,5 mm v prům ěru, zprvu krátce až protáhle válcovitá nebo válcovitě kuželovitá, pak miskovitá, přisedlá, měkce m asitá, zprvu celá zelenožlutá, pak žlutohnědá, zevně jem ně zrnéčkatá, na okraji v mládí roztroušeně drobně zoubkatá, s theciem plochým, fialově černě tečkovaným, za sucha skoro černým a úzce žlutohnědě obroubeným . V řeck a 1 4 0 — 160 X 1 4 — 17 fx, podlouhle kyjovitá nebo válcovitě kyjovitá, n ahoře zaoblená až uťatá, s osmi výtrusy z větší části dvouřadými. Parafysy hojné, rozvětvené, nahoře zprohýbané a 3 — 4 ,5 ¡x tlusté, ztluštělé, bezbarvé, uložené v žlutozeleném rosolu. Výtrusy 19 — 21 X 8 ,5 — 10,5 ¡x, široce až po dlouhle elipsoidní nebo také trochu vřetenovitě elipsoidní, na pólech zaoblené nebo slabě zúžené, zralé fialově hnědé, s e p i s p o r e m v ý r a z n ě n a p ř í č
106
n e b o š i k m o r y h o v a n ý m (v počtu 8 — 10 rýh ), s rýham i často rozvětve nými a vzájem ně kolmo či šikmo spojovanými. Ekologie. exkrem enty).
Na
trouchnivém
dřevě
(bez zjevného znečištění
L o k a l i t a t y p u . Čechy: Nemyšl u Tábora, na trouchnivém dřevě v dutině borového pa řezu (Pinus silvestris) , 1. IX . 1946 (sbíral M. Svrček, no. 875/46, typus v herb. PR).
R o z š í ř e n í . Znám dosud je n z lokality typu. P o z n á m k y . P říčn é nebo šikmé ryhování episporu je n eobyčejně nápadné a odlišuje tento druh od všech ostatních Ascobolů. Z trouchnivého dřeva byly dosud popsány vesměs velmi vzácné a málo pozorované druhy s výtrusy pouze podélně ryhovaným i: větší, zevně vločkovitá až bradavčitá apothecia má A. lig n atilis Alb. et Schw. a A. C ro u a n i Boud., drobná, zevně lysá apothecia a malé výtrusy má A . d en u d a tu s F r. Ze Sev. Am eriky uváděný A . x y lo p h ilu s Seaver se vyznačuje drobně bradavčitým i, velkými ( 3 5 — 38 X 1 3 — 15 ¡x) v ý trusy. V zhledem k tomu, že veškeré, mnou pozorované výtrusy byly ryhovány způsobem shora popsaným, jsem přesvědčen, že toto ryhování episporu je norm ální a určitě ne hypertrofické. Ascobolus viridulus Phill. et Plow r. P h i l l i p s et P l o w r i g h t , G revillea 8 : 103, 1879 (n. v .). — P h i l l i p s , M anual B ritish Discom yc. p. 291, 1893. — S e a v e r , The North A m erican . Cup-fungi, O perculates p. 86, 1928. Sy n .: A s c o b o lu s m ic ro sp o ru s Velenovský, M onogr. Discomyc. Bohem iae p. 365, tab. IV , fig. 33, 1934. — ? A sc o b o lu s a e r u g in eu s Fries, Syst. mycol. 2 : 165, 1822. ■ A pothecia jednotlivá, pospolitá, někdy až hustě nahloučená, zprvu kulovitě uzavřená, pravidelně okrouhle se otevírající, opak kuželovitá, 1 — 1,5 mm v prů měru, měkce masitá, s theciem rovně uťatým, neprohloubeným , později ploše miskovitá, zúženě přisedlá, s okrajem v mládí drobně zoubkatým, brzo celým, rovným nebo ve stáří zprohýbaným , bez obruby, z e v n ě ú t l e z r n é č k a t á, zprvu celá ž l u t ě z e l e n a v á , později okrově zelenožlutá, s theciem v době zralosti purpurově nebo fialově černě tečkovaným . V řeck a 100 — 1 2 0 ( — 1 6 0 ) X 1 0 — 1 2 ( — 1 4 ) fi, válcovitá, nahoře zaoblená až uťatá, dolů zvolna stažená, jodem nem odrající, s osmi jednořadým i výtrusy. Parafysy velmi hojné, většinou bohatě rozvětvené, vřecka krátce přečnívající, uložené n ah o ře v zelenožlutém rosolu, 2 — 2 ,5 ¡x tlusté, neztluštělé nebo až 5 ¡x ztluštělé, bezbarvé. Výtrusy 1 0 — 1 3 ( — 1 4 ) X 6 — 7 ( — 8 ) ¡x, elipsoidní, k pólům trochu zúžené, zprvu bezbarvé a hladké, později n afialověle hnědé, s útlými podélnými, většinou jen rovnoběžným i a vzájem ně pom ěrně řídce spo jovaným i rýham i. Excipulum pseudoparenchym atické, složené z kulovitých nebo zaobleně hranatých, dosti velkých (prům ěrně 2 5 la ), bezbarvých, dosti tenkoblanných buněk, které na o k raji v ybíhají v kyjovité, bezbarvé, až 50 X 14 ¡x velké buňky, vytvářející zrnitost povrchu excipula. Č e c h y : Mořinka u Dobřichovic, na srnčích exkrementech, ležících na dubovém listí pod křovinami v lese; některá apothecia vyrůstala ¡přímo na listí, nasáklém látkami vylouženými z trusu, 8. V I. 1946 (sbíral Svrček). — Hlásná Třebáň, les „Políčko“, za podobných podmínek jako na předchozí lokalitě, 8. V I. 1946 (sbíral V. Vacek a M. Svrček). — Na srnčích a jiných exkrementech v okolí Prahy, v kultuře vícekrát, 1954—56! — Z okolí Mnichovic je uváděn Velenovským (jako A. m icrosporus) také z trusu koroptví, vran, bažantů.
107
P o z n á m k y . V elenovského A s c o b o lu s m ic r o s p o r u s (M on. D isc. p. 3 6 5 , 1 9 3 4 ) je s tímto druhem totožný, jak jsem měl m ožnost se přesvědčit revisí do kladů, uložených v h erb áři Národ, musea, z nichž jsem vybral lectotypus (K u nice u M nichovic, na vraních exkrem entech, V I. 1931, leg. V elenovský, no. 15 0307 herb. P R ) . Od A s c o b o lu s s t e r c o r a r iu s (B u ll.) Schroet. = A. fu rfu ra ceu s Pers. ex F r. se liší malými výtrusy a drobným i, zevně jen nep atrně z rn i tými, skoro lysými plodničkam i. V ztah k A. a e r u g in eu s F r. (psaný také n ěk te rými autory „ a e ru g in o su s" ) není zcela jasný, neboť F ries m ikroznaky nepopi suje a R eh m (1. c. p. 1 1 2 5 ) udává výtrusy větší, 1 5 — 17 X 8 / i . M akroskopicky jsou si však oba druhy podobné. A. g la b e r Pers. má výtrusy podstatně větší. Podle Seavera byl A. v irid u lu s sbírán též v Sev. A m erice na exkrem entech psů a ptáků. Ascobolus albidus C rouan. C r o u a n, Ann. Sci. Nátur. 10 : 193, IV . sér., tab. 13, fig. A -l — 6, 1858. Syn.: A s c o b o lu s c a n d id u s sensu Velenovský, M on. D isc. Boh. p. 366, tab. IV , fig. 35, 1934. — Novitates mycol. 1 : 201, 1 939. — non Sch ro eter in C ohn, K ryptogam enflora v. Schlesien, Pilze 2 : 55, 1908. ? A sc o b o lu s p o r p h y r o s p o r u s sensu Rehm , D iscom yc. in R a b en h o rsťs K ryp to gam enflora p. 1123, 1 897! — non Saccardo, Sylloge fungorum 8 : 523, 1889. — non O c to sp o ra p o r p h y r o s p o r a Hedwig, M usc. frond. 2 : 25, tab. 7, fig. A. — A sc o b o lu s g la b e r auct. p. p. (Boudier, Saccard o, R eh m ). — A s c o b o lu s g la b e r var. a lb id u s El. M arch., Bull. Soc. R oy. Bot. Belg. 34 : 131, 1 895. — Saccardo, Sylloge fung. 14 : 794, 1899. V následujícím uvádím poznámky, vztahu jící se k m ateriálu z pěti různých lokalit, z nichž je zřejm á variabilita, zejm éna pokud jd e o velikost výtrusů, vřecek, počtu spor ve vřecku a jiných znaků. 1. C hoteč u Prahy, na starším králičím trusu (ležícím původně ve smíšeném lese na výslunném místě, podklad vápen ec), vypěstován v četných plodnicích v kultuře. K u ltura založena 13. I I I . 1949, prvá apothecia se objevila po m írné vegetaci plísní již po týdnu. Popis podle čerstvého m ateriálu sestaven 28. I I I . roku 1949 A pothecia 1 — 2 mm v prům ěru (většinou je n 1 — 1,5 mm ), krátce kuželovité stažená, s okrajem celým a rovným, bez obruby, měkce m asitá, zevně lysá a hladká, pod lupou jem ně krystalicky třpytivá, v mládí skoro bezbarvá, b ílá, pak bělavá, posléze špinavě bělavě nažloutlá, ve stáří hnědnoucí, s theciem od p o čátku rovným až m írně vyklenutým a zaobleným , tmavě tečkovaným , pospo litá až nahloučená. V řeck a 2 17 — 2 5 5 X 2 5 — 2 8 ¡x, kyjovitá, s osmi výtrusy jed no- až dvouřa dými; jodjodkali barví obsah červenohnědě, mladá vřecka celá p řech ázejí do m odrozelená. Parafysy spletené, nahoře rozm anitě a nepravidelně zprohýbané, neztluštělé, bezbarvé. Výtrusy 1 9 — 21 ,5 X 1 0 ,5 — 11 u, elipsoidní, zralé in ten sivně tmavě fialové, s podélnými, vzájem ně spojovaným i rýham i. Excipulum složené z okrouhlých, až 30 ¡j. velkých, bezbarvých nebo nažloutlých buněk na basi, které zevně a na okraji apothecia p řech ázejí v pseudoprosenchym . O k ra jové buňky nejsou vybíhavé. 2. Jevany, na srnčích exkrem entech, ležících v mechu u silnice do Struh ařova; kultura založena 9. X I . 1947, fruktifikace 21. X I . 1947. Apothecia 0,2 5 — 2 mm v prům ěru, tvarově souhlasí s popisem č. 1, ce lá
108
bělavá, nejvýše lehce nažloutlá, zevně hladká a lysá, teprve p ři silnějším zvět šení ( 1 0 0 X ) drobně zrnitě krystalická, jednotlivě a pospolitě rostoucí. V řeck a 22 8 — 25 2 X 35 — 37 ¡x, tlustě kyjovitá, nahoře zaoblená, naspodu dosti náhle v kratší nebo delší stopku zúžená, s osmi výtrusy dvouřadě ulože ným i (obyčejně v p ořad í: 1 + 2 + 2 + 2 + 1 ) ; jodjod kali barví obsah vřecek sytě červenohnědě a záhy skoro úplně černě. Parafysy velmi hojné, 2 ,5 — 3 ¡x tlusté, nahoře neztluštělé, bezbarvé, vřecka přečnívající, bohatě propletené, n a hoře však nerozvětvené, v jodjod kali žloutnoucí. Výtrusy 26 — 28 X 1 1 ,5 — 13 ¡x, podlouhle elipsoidní, zralé purpurově fialové, na pólech zaoblené, podél velmi hustě a dosti jem ně vzájem ně spojované ryhované, v jod jod kali brzo úplně če rn ající. Excipulum složeno na basi z bezbarvých, okrouhlých, 14 — 35 ¡x velkých buněk, které směrem k okraji p řech ázejí v protáhlé, 10 — 35 X 5 — 7 ¡x velké buňky se stěnam i 1 — 1,5 [i tlustými. 3. P raha, K rčský les, na zaječím trusu sebraném 18. I. 1948 se objevil v kul tu ře hojně koncem ledna 1948. M akroskopicky souhlasí s předchozím i poznámkami. V řeck a 2 6 0 — 315 X X 2 5 — 2 8 ¡x, s osmi výtrusy 2 0 —2 3 X 1 0 — 11,5 ¡x velkými, sytě tmavě fia lo vými a dosti hustě podél spojované ryhovaným i. P arafysy 3 — 4 ¡x tlusté, bez barvé, velm i četné, n ah o ře neztluštělé, avšak rozvětvené a zprohýbané. V jo d jodk ali blána mladých vřecek zfialoví, zvláště v horní čtvrtině, později zčerná, obsah se zbarví žlutohnědě, parafysy částečně též zfialoví, výtrusy úplně zčer n a jí. Po p řid ání louhu draselného (10 % K O H ) nastane okam žité odbarvení, je n výtrusy zůstanou žlutohnědé, avšak ryhování episporu zmizí a epispor sám utvoří kolem blány výtrusné nepravidelně zvlněný obal. 4. K o so ř u Prahy, na starém koňském exkrem entu v kultuře, založené 19. I I I . 1 954, prvá apothecia zjištěna 5. IV . 1954, zralé studovány 7. IV . 1954. A pothecia 1 — 1,5 mm v průměru, tvarově souhlasí s předchozím i, jednotlivě roztroušená, v m ládí celá vodnatě bělavá, v dospělosti, když je již thecium od vystupujících vřecek hustě černě tečkované, jsou špinavě medově žlutavá. V řeck a 2 4 0 — 3 50 X 2 0 — 2 4 /x, dlouze kyjovité válcovitá, na vrcholku za oblená, dolů zvolna stopkatě stažená, s osmi výtrusy, z nichž však jen 4 do zráv ají a zbarvují se fialově, zbývající 4, které jsou menší, zůstávají trvale bezbarvé. Parafysy četné, bezbarvé, 2 — 2 ,5 ¡x tlusté, n ahoře zahnuté. Výtrusy 2 1 ,5 — 2 4 X 1 0 — 11 fx (většinou 22 X 10 ,5 fx), podlouhle elipsoidní, zralé tmavě fialové, s episporem hustě podél ryhovaným . V jodjodkali zralé výtrusy neprůhledně zčernají, blána vřecek v horní části (hlavně na vrcholu, někdy skoro celá horní čtv rtin a) zmodrá a jeví dosti hrubou, tmavě fialovou granulaci, obsah vřecek a parafysy žloutnou. 5. Brdské H řebeny: D obřichovice, na srnčích exkrem entech sebraných 1. IV . 1956, kultura založena 5. IV ., prvá apothecia se objevila 19. IV . 1956. A pothecia 1 mm v prům ěru, čistě bílá, jednotlivá, jin ak jako u předchozích m ateriálů . V řeck a 2 0 0 X 2 2 ,5 — 2 5 ¡x, s osmi výtrusy. Parafysy bezbarvé, 2 — 3 fx tlusté, nahoře až 5 ¿x ztluštělé, nepravidelné. Výtrusy 19 — 21 X 9 — 10 /x, po dlouhle elipsoidní, zralé sytě fialové a podél spojované ryhované. P o z n á m k y . N ěkteří au toři — hlavně podle vzoru Boudierova — pova žu jí A. a lb id u s jen za pouhou bezbarvou nebo bílou form u od A. g la b e r Pers., od kterého se skutečně liší sotva něčím jiným . Typický A. g la b e r je však vždy zbarven žlutě až hnědě, parafysy jsou uloženy ve zbarvené rosolovité hmotě, k terá u bílého A. a lb id u s je bezbarvá. M á dosavadní pozorování svědčí o určité
109
stálosti znaku, jakým je přítom nost či nedostatek pigm entu v apotheciu. N emohou také potvrdit, že by ztráta žlutého nebo hnědého pigm entu byla ovlivněna a závislá na osvětlení, jak se domnívá na př. Boudier (Ann. Sci. nat. V. sér. 10 : 225, 1 8 6 9 ); od počátku bílá nebo bezbarvá apothecia zůstala stejná na světle jako ve stínu. Zbarvení se tu zdá být spíše dědičně fixováno, proto považuji za vhodnější vést prozatím tento druh jako samostatný, i když jin ak velice blízký. A sc o b o lu s ca n d id u s Schroeter, který má také drobná, jen 0 ,5 — 1 mm velká apothecia čistě bílá a lysá, se liší malými, jen 1 1 — 13 X 6 — 8 /x výtrusy, které, jak sám autor podtrhuje, jsou hladké, bez skulptury. Byl sbírán v zim nich m ěsících na zaječím trusu ve Slezsku. A. c a n d id u s sensu Seaver se podle popisu liší drobně bradavčitým i, většími výtrusy.
H H H H H H H H H H H
Ascobolus fimiputris Q uél. sensu R ehm R e h m , Discom yc. in R ab en h o rsťs K ryptogam enflora p. 1130, 1897. an A sc o b o lu s fim ip u tris Q uélet, Cham p. Ju ra et Vosges 2 : 397, tab. V r fig. 30, 1874 (n. v .)? Syn.: A sc o b o lu s P an i Velenovský, M onogr. Discom yc. p. 367, tab. IV , fig. 41, Zem ní druh s podélně ryhovanými, elipsoidním i výtrusy.
H H H ■ I B
Apothecia 1 — 2 mm v průměru, miskovitá, vespod krátce kuželovité stažená, na okraji drobně zoubkatá, z e v n ě ú t l e p o p r á š e n á , m ěkce masitá, celá zelenavě až olivově žlutá, s theciem fialově černě tečkovaným, ro stoucí roztroušeně a jednotlivě. V řecka 1 7 0 — 180 X 15 — 20 ¡x, kyjovitá, s osmi výtrusy jednořadým i nebo částečně dvouřadými. Parafysy bezbarvé, n ah oře uložené v zelenožlutém rosolu. Výtrusy 19,5 — 22 X 9 — 1 1,5 ¡x, podlouhle elipsoidní, na pólech zaoblené, zprvu světle fialové, pak tmavě fialově hnědé, s episporem podélně výrazně ryhovaným, s rýham i rozvětveným i a vzájem ně spojovanými, nikoliv však síťovitě, č a s t o o l e p e n é v e l k ý m i , n e p r a v i d e l n ý m i , t m a v ě h n ě d ý m i k a p k o v i t ý m i b r a d a v k a m i olejovitého vzhledu.
H H H I H I I I fl H I
Č e c h y : Roblín, na holé hlinité zemi na vápencovém podkladu pod křovinami vlistnatém lese, 2. X. 1949, vzácně (sbíral M. Svrček).
H H
P o z n á m k y . S mým nálezem je určitě totožný A. P an i V el., jak jsem se přesvědčil revisí typu (K arlick é údolí u R oblín a, na holé hlinité zemi, V. 1 927, leg. Velenovský, typus no. 149851 v herb. P R ), který byl autorem sbírán rovněž v lesích poblíže R oblín a. Parafysy u originálního dokladu jsou nahoře 4 — 6 /x ztluštělé, výtrusy 19 — 22 X 1 0 — 11 ¡x velké, fialově hnědé, s podobnou skulpturou episporu, často s ještě hrubším i rýham i (které vyvolávají dojem spíše žeb er) a rovněž s význačným i velkými, kapkovitým i bradavkam i, na povrchu roztroušeným i. N ení však zcela jisté, zda sem p atří též druhý sběr uložený v h erbáři Národ. M usea a určený Velenovským jako A. P an i (M nichovice, na holé hlinité zemi u Hrusické cihelny, mezi U rtica d io ic a , ve společnosti L a c h n e a v itellin a , 2. V I I I . 1940, leg. Velenovský a V acek, no. 1 5 0 2 3 4 herb. P R ), na kterém jsem zjistil výtrusy pouze hustě podél ryhované, nikdy tak hrubě jako u obou předchozích položek a bez bradavek, 19 — 21 X 8 ,5 — 10 /x velké. V řeck a u exsikátu 1 5 0 — 160 X 18 — 2 3 ¡x (za živa podle V acka in litt. 180 — 2 3 0 X X 1 9 — 2 3 /x), jodem nem odrající, s výtrusy z větší části dvouřadými, parafysy jsou bezbarvé, 3 — 3,5 (x tlusté, nahoře některé až 7 ¡x ztluštělé a uložené v žlutozeleném rosolu. V acek považoval tento sběr za A. fim ip u tris, odlišný od A.
I I I I I I I I I I I I I I I I I
P an i, který však znal jen z původního popisu. Rehm ova diagnosa se s naším nálezem celkem shoduje — a to i ekologií — až na to, že R ehm se nezm iňuje o hnědých kapkách na povrchu episporu, které však podle mého pozorování mohou chybět a n ezd ají se být konstantní. Zda použití Q uéletova názvu je opráv něné (podle R ehm a má mít A. fim ip u tris podle Q uéletova popisu výtrusy 2 5 ¡x dlouhé) zůstává otevřenou otázkou. V případě, že Q uéletův druh by byl ro z dílný, platil by pak Velenovského A s c o b o lu s P ani. Ascobolus carbonarius K arst. K a r s t e n, M ycol. Fenn. 1 : 76, 1871 (n. v .) — R e h m , Discomyc. in R a b en h o rsťs K ryptogam enflora p. 1129, 1897. T en to dosud vzácně pozorovaný druh jsem našel v jediném exem pláři na starém spáleništi za rybníkem „ B o řín em “ na konci Průhonického parku ned a leko P rahy, 16. V III . 1 956; spáleniště bylo zanešeno jem ným písčitým n áplavem blízkého potoka. Stručný popis tohoto sběru je následující: Apothecium 2,5 mm v průměru, ploše miskovité, vespod krátce a tlustě stažené, na okraji a zevně světle hnědé a roztroušeně tm avěji poprášené (otru bičnaté), měkce masité, s theciem tmavě hnědým, trochu do olivová, později hustě černavě tečkovaným. V řecka 190 — 2 7 0 X 21 — 2 2 ,5 ¡x, válcovitá, nahoře zaoblená, osmivýtrusá. P a rafysy neztluštělé, nahoře 3 — 4 ,5 /x tlusté, bezbarvé, uložené v žlutozeleném ro solu. V ýtrusy 2 0 — 2 6 X 1 0 — 12,5 ¡x, elipsoidní, v mládí bezbarvé, pak světle fialové, zralé hnědé, s 6 - 8 podélnými a vzájemně spojováným irýham iepisp oru. P o z n á m k y . A. c a r b o n a r iu s byl u nás předtím nalezen jen na dvou loka litách v Č echách, a to V. V ackem na spáleništích u Ř íčan, 2. V II. 1939 a u Hořelic, 6. V I I I . 1939. Zatím co plodnice u prvého nálezu od Ř íča n byly 5 — 8 mm velké, tm avohnědé s olivovým tónem a měly vřecka 2 2 0 — 2 5 0 X 11 — 12 fi, parafysy 3 fi tlusté, nahoře někdy skoro kulovitě 5,5 až 6 ,5 ¡x ztluštělé, slabě žlutohnědé, skoro bezbarvé a výtrusy jen 17 — 19 X 8 ,5 — 10 /x, hnědé, vyzna čoval se druhý nález od H ořelic většími vřecky (až 2 9 0 X 2 4 jx) i výtrusy (až 2 7 ,5 X 13 ¡x), také parafysy byly nahoře až 11 ¡x ztluštělé. V obou případech v řecka v jodjod kali silně modrala. Tato pozorování svědčí znovu o velké prom ěn livosti znaků, jako je velikost vřecek a výtrusů, jakož i tvar a ztluštění parafys, u většiny Ascobolů. Někdy bývá A. c a r b o n a r iu s , zjištěný kromě Finska též v N ě mecku a u nás, zaměňován s rovněž anthrakofilním A. a tro fu s cu s (tak u Seav era), který je naprosto rozdílný význačně bradavčitým i výtrusy. Ascobolus C rouani Boud. B o u d i e r, Ann. Sci. N átur. V. sér. 10 : 21 6 , tab. 5, fig. II, 1869. Uvádím popis, sestavený podle dvou plodnic, které jsem nalezl v okolí Prahy na louce v údolí Libušského potoka poblíže M odřan, na holé, vlhké a hlinitopísčité zemi náplavu potoka, vespod prom íšeného zbytky tlejícíh o listí a j., v malém porostu S cirp u s silv aticu s, 3. V. 1947: Apothecia jednotlivá, v jednom případě vyrůstající v těsné společnosti s aerofytickou řasou V a u c h e r ia sp., široce (nezúženou b a sí) přisedlá, zprvu hluboce miskovitá, na okraji úzce obroubená, v obrysu více méně elipsoidního tvaru, pak široce rozložená, na okraji laločnatě a nepravidelně značně zprohýbaná, p om ě r n ě v e l k á , 5 — 12 m m v p r ů m ě r u , dosti ztuha voskovitě m asitá,
fl fl fl fl
M
■ ■
■
B B
z e v n ě p o k r y t á h r u b ý m i h n ě d a v ý m i v l o č k a m i , které u m ladé plodnice tvoří zoubkatou obrubu, v m ládí světle žlutozelená, později tmavší a nahnědlá, s vločkami červenohnědě zbarveným i. Thecium je zprvu jasn ě žlutozelené, později se zbarvuje do špinavě masově nahnědlé barvy a je od vystupu jících vřecek hustě černě tečkované, m astně lesklé. V řecka 158 — 2 6 3 X 18 — 25 ¡u, dlouze kyjovitá, dolů dlouze stopkovitě stažená, nahoře poněkud zúžená a uťatá, s osmi výtrusy dvouřadé nebo částečně dvouřadé uloženým i; vřecka se barví v jodjodkali purpurově červenohnědě. P araíysy hojné, vřecka přesahující, uložené v žlutozeleném rosolu, bezbarvé, p řehrádkované, nahoře 4 — 7 ¡x tlusté, neztluštělé nebo slabě kyjovité ztluštělé, někdy skoro paličkovitě odškrcené. Výtrusy 1 7 ,5 — 19 X 9 — 10
I
B e r k e 1 e y, Engl. Flor. 5 : 2 09 (n. v .). — B o u d i e r , Ann. Sci. N átur. V. sér. 10 : 221, tab. 6, fig. X I, 1869. — P h i l l i p s , M anual B rit. D iscom yc. p. 288, 1893. — R e h m , D iscom yc. in R a b en h o rsťs K ryptogam enflora p. 1123, 1 897. — V e l e n o v s k ý , M onogr. D iscom yc. Bohem . p. 367, 1934. Syn.: ?A s c o b o lu s ro seo -p u r p u r a s c e n s Rehm , D iscom yc. etc. p. 1122, 1897. U nás dosud jen velmi vzácně pozorovaný druh. Sám jsem jej sbíral na starých zaječích exkrem entech ve smíšeném lese, a to v K rčském lese u Prahy, 23. V I. 1945. M ikroskopicky se značně podobá A. fu rfu r a c e u s, liší se však drobným i, je n 0 ,5 — 2 mm v prům ěru apotheciem i, které jsou zevně lysé, na okraji s úzkou,
H H H H H H H H H H H H H H I
B B B B B B B B B B I I I ■ H I ■ I I I I I I I I I I I I I I I
H
zoubkatou obrubou, nikdy nejsou světle žlutozelené, avšak vždy tmavší, z á h y c e l é s n á d e c h e m p u r p u r o v ý m , který je nejintensivnější na theciu, je ž je celé hnědě purpurové či tmavě nahnědlé fialové.
H H
Ascobolus viridis C urrey C u r r e y , Linn. Trans. 2 4 : 154, 1863. — P h i l l i p s , M anual B rit. Discomyc. p. 289, 1893. — R e h m , Discomyc. etc. p. 1130, 1897. — V e 1 e n o vs k ý, M onogr. D iscom yc. Bohem . p. 367, 1934. V zácný, zem ní druh, snadno poznatelný podle d l o u z e vřetenovít ý c h , v e l k ý c h v ý t r u s ů s podélně ryhovaným episporem. Sám jsem jej dosud nalezl jen jednou společně s V. V ackem na holé, vlhké, hlinité zemi (vápencový podklad), v rokli potoka ,,U dubu“ nedaleko K arlštejn a, kde rostl ve společnosti jiného zemního diskomycetů, S p h a e r o s p o r a t r e c h is p o r a (B erk. et B r .) Sacc., 2 8 . V I. 1942. Ačkoliv jsem od té doby toto stanoviště m nohokráte navštívil, nepodařilo se mi znovu tento A sc o b o lu s sbírat. V h erb áři Národ, musea v Průhonicích jsou tyto doklady: Č e c h y : Mnichovice, na holé hlinité zemi, 1 apothecium, IX. 1922 (sbíral Velenovský). Výtrusy 31 — 35 X 12 — 13 /x, podél hustě a poměrně jemně ryhované. — Mnichovice, vrch „Plecháč“, na holé hlinité zemi, 1 apothecium, VI. 1926, (sbíral Velenovský). Výtrusy 35 X 15 ¡x, dosti hrubě a přerušovaně ryhované. — Mnichovice, Hubáčkov, na holé hlinité zemi pod křovinami, 1. VI. 1932 (sbíral Velenovský). Výtrusy 2 8 - 3 1 X 1 1 - 1 3 ,u. - Karlštejn, 28. VI. 1942 (sbíral V. Vacek a M. Svrček). Podrobnější údaj viz shora. M o r a v a : Žarošice (Žďánský les), na zemi v lese „Jetelův pacht“, 15. IX. 1939 (sbíral Vacek). — Z Moravy jej také uvádí F. Šmarda (viz Výsledky etc. 1 : 3, 1942).
■ ■ H ■
A sc o b o lu s v irid is ve smyslu Boudierově je druh následující, na spáleništích rostoucí A s c o b o lu s a tro fu s c u s Phill. et Plowr.
■ ■ I ■ ■ ■ ■ I ■ ■ I H I I I I I I I I I I I I
Ascobolus atrofuscus Phill. et Plow r. „
Phillips et P l o w r i g h t , G revillea 2 : 186, tab. 24, fig. 1, 1873 (n. v .). — P h i l l i p s , - M anual B rit. Discomyc. p. 291, 1893. — R e h m , D iscom yc. etc. p. 1131, 1897. — V e l e n o v s k ý , M onogr. Discom yc. Bohem . p. 368, tab. IV , fig. 42, 1934. Sy n.: A s c o b o lu s v irid is sensu Boudier, Ann. Sci. Nátur. V. sér. 10 : 2 17, tab. 5, fig. IV , 1869. — non C urrey. A sc o b o lu s c a r b o n ic o lu s Boudier, Bull. Bot. Soc. Bot. F ra n ce 2 4 : 310, 1877. A sc o b o lu s c a r b o n a r iu s sensu Seaver, N orth Amer. Cup-fungi, O perculates p. 87, tab. 7, fig. 4, 1928. — non K arsten! A sco b o lu s b o h e m ic u s K lik a in herb. P R . N a s p á l e n i š t í c h v lesích dosti rozšířený, i když většinou přehlížený druh. C harakteristickým znakem jsou h u s t ě bradavčité, posléze t m a v ě h n ě d é a ž č e r n o h n ě d é v ý t r u s y . N ejprve byl sbírán ve F ra n c ii Boudierem , který jej chybně ztotožňoval s A. v irid is, brzy nato popsán z Anglie a později též ze Švýcarska, Slezska a Československa. U váděn je také ze Sev. Am eriky. V h erb áři N árod, musea v Průhonicích jsou tyto doklady: Č e c h y : Mnichovice, V III. 1923, 3. VI. 1929 a V. 1934 (sbíral Velenovský). — Menčice u Mnichovic, 13. V. 1927 a X I. 1928 (Velen.). — Kunice u Stránčic, V II. 1932 (Velen.). — Hrusická cihelna u Mnichovic, V III. 1930 (Velen.). — Ondřejov, 27. IX . 1927 (Velen.). — Senohraby, IX . '1931 (Velen.). — Jevany, IX . 1922 a 3. V III. 1925 (Velen.). — Lány u Kři-voklátu, obora, V III. 1929 (Velen.). — Přívory u Všetat, spáleniště na kyselkách, IX . 1922 (J. Klika a Vlach, lectotypus A. bohem icus, herb. PR no. 129879). — Praha-Krč, 18. V II. 1946 <sbíral Vacek). — Radotín, VI. 1939 (Vacek). — Karlštejn, 28. VI. 1942 (sbíral Svrček a Vacek) a 10. V II. 1949 (sbíral Vacek). — Klánovice u Prahy, les „Vidrholec“ 13. IX . 1942
113
(sbíral Svrček). — Jedlany u Tábora, 7. V III. 1946, Sedlecko u Tábora, 19. V III. 1946, Prudice u Tábora, na spáleništi na louce u rybníka, 16. V II. 1948, Sudoměřice —Nemyšl u Tábora, 16. VII. 1948 (vše Svrček). — Náchod, údolí „Peklo'', 15. VI. 1947 (Svrček). M o r a v a : Zarošice, les „Gregovňa", 9. V III. 1947 (Svrček a Vacek). — opět 18. V III. 1948 (Vacek). — Silničná u Žarošic, 29. V III. 1946 (Vacek). — Z Moravy je uváděn také F. Šmardou (Výsledky etc. 1 : 3, 1942).
^
^
^
j
!
i Obr. 1. Silně zvětšené výtrusy druhů rodu Ascobolus v poměrné velikosti. — Sporae specierum čechoslovacarum generis A scobolus (magnitudo relativa). 1. A scobolus viridulus Phill. et Plowr. — Mořinka, 8. V I. 1946, leg. Svrček. 2. Ascobolus fim ip u tris Quél. sensu Rehm — Typus Ascoboli P a n i Vel., in valle K arlické údolí prope Roblín, V. 1927, leg. Velenovský. 3. A scobolus fim ip u tris Quél. sensu Rehm — Roblín, 2. X . 1949, leg. Svrček. 4. A scobolus viridis Curr. — K arlštejn, 28. V I. 1942, leg. Svrček et Vacek. 5. Ascobolus atrofuscus Phill. et Plowr. — Prudice prope Tábor, 16. V II. 1948, leg. Svrček. 6. A scobolus lignatilis Alb. e t Schw. ex Fr. — Mnichovice, 1923, leg. Velenovský. 7. Ascobolus furjuraceus Pers. ex F r. — Borotín prope Tábor, 17. V II. 1948, leg. Svrček. 8. Ascobolus im m ersus Pers. ex F r. — Lánský luh prope K řivoklát, 30. V. 1947, leg. Svrček. Del. M. Svrček. H
H H H H H
Clavis dichotomica specierum generis Ascobolus P ers. ex F r.
I
(hic solum species Č echoslovacae a me scrutatae disputantur)
■
la
Apothecia i m m e r s a , erumpentia, globosa dein pyrif o r m i a, 0 ,5 — 2 mm diam., luteoviridia vel luteoaurantiaca, extus minutissime puberula, cum ascis paucis, longe exsertis. Sporae laeves vel vage rimosae, m aturae violaceae, m em brana hyalina singillatim circum datae, m a x i m a e, 45 — 7 0 ( — 8 0 ) X 2 0 — 4 0 ( — 4 8 ) ¡i. — Ad excrem enta vaccina, rarius ovina, caprina vel equina, sat frequens. A sc o b o lu s im m ersu s Pers. ex F r. (D asyobolus immersus [Pers. ex Fr.] Sacc.)
I
lb 2a
Apothecia diversa, sporae m in o r e s .............................................................................. 2 Episporium sporarum l o n g i t u d i n a l i t e r v e l t r a n s v e r s e r i mošum vel costatum, cum rimis saepe anastom osantibus, sed
I I I
114
I I H fl I I I
etiam frequ enter hypertrophia varié fissum usque pseudoreticulatum . Ad excrem enta, terram , in carb o n ariis vel ad ligna et v errim en ta varia . . 3 2b Episporium sporarum in verrucas minutas, irregulares, in aequ aliter magnas saepeque vermiculato-flexuosas usque
Obr. 2. Silně zvětšené výtrusy druhů rodu A scobolus (v poměrné velikosti). — Sporae spe cierum čechoslovacarum generis A scobolus (magnitudo relativa). 1. Ascobolus geophilus Seaver: la — Slivenec prope Pragam , 10. V I. 1946, leg. Svrček et V acek; lb — Zarošice, 31. V I I I . 1946, leg. Vaeek. — 2. A scobolus transverse-rim osus Svrček — Xeinyšl prope Tábor, 1. I X . 1946, leg. Svrček. 3. A scobolus albidu s Cr. — Choteě, 28. I I I . 1949, leg. Svrček. 4. A scobolus carbon ariu s K arst. — Průhonice prope Pragam , 16. V I I I . 1956, leg. Svrček. 5. A scobolus C rouani Boud. — Libušský potok prope Modřany, 3. V. 1947, leg. Svrček (spora normalis et spora hypertrophica pseudoreticulata). 6. A scobolus C rouani Boud. — u t 5, apothecia. Del. M. Svrček.
pseudoreticulam form antes fissum est. Sporae in circuitu sublaeves, 18 — — 25 X 11 — 14 ,u (rare usque 32 X 17 /x), ellipsoideae, obtusae, violaceae, dein violaceo-fuscae. A pothecia solitaria vel gregaria, 1 — 3 — 5 mm diam ., subcrasse carnosa, subcrasse m arginata, m argine integro, non denticulate,, basi subattenuata, dein late sessilia, extus glabra vel minutissime verruculosa, primum tota olivacea vel viride-lutea, dein obscure olivacea, violáceofusca usque nigro-viridia, thecio obscure purpureo-vel violaceo-nigro punc tate. — A d t e r r a m n u d a m , argillosam , umbrosam, in silvis vel in agris, aestate. Species nova čechoslovaca. Bohem ia: Slivenec prope Pragam , in trifolieto, 10. V I. 1946 (leg. V. V acek et M . Sv rček ). — M oravia: Žarošice, ad terram humidam in alneto at ad viam silvaticam , V I I I . 1946 et 1947, bis lecta est (leg. V. V a c e k ) . ............................................. A sc o b o lu s g e o p h ilu s Seaver 2 c Episporium sporarum dense verrucosum, in m aturitate o bscure fuscum vel subnigrum. Sporae ellipsoideae, obtusae, 18 — 26 X 12 — 17 /u. A pothecia 2 — 8 mm diam., saepe gregaria, caespitosa, primum luteo-viridia, dein fulvescens, denique fusca, extus furfuracea.
— I n c a r b o n a r i i s .silvaticis vel extra silvam, etiam ad terram ustulatam . Sat frequens. E Čechoslovakia 2 5 specim ina e localitatibus diversis vidi . . . A sc o b o lu s a tro fu s cu s Phill. et Plowr. 3a Apothecia h y a l i n a , p u r e a l b a vel a q u o s o - a l b i d a , 0 ,2 5 — — 1 ,5 ( —2 ) mm diam., obconica, im m arginata, m argine integro, thecio plano, dein subconvexo, extus glabra, solum sub lente subtiliter m icacea vel crystallina, tantum denique sordide subluteola, plerum que solitaria. Thecium in m aturitate nigro-punctatum . M agnitudo ascorum sporarum que valde variabilis est; hic summa e 5 collectionibus e localitatibu s atque excrem entis diversis : asci 2 0 0 — 350 X 2 0 — 37 ¡¿, sporae 19 — 28 X 9 — 13 ¡x. Asci plerum que octospori, semel etiam solum 4 sporas bene evolutas et violáceo coloratas vidi, 4 m inores perm anenter hyalinae relinquunt (in apothecio to to ). Sporae m aturae obscure violaceae, dense longitudinaliter rimosae et anastom osantes. — H aec species m ihi diversa a A. g la b r o Pers. ex F r. videtur, nam color albus constanter in specim inibus observatis perm anuit . . . A sc o b o lu s a lb id u s Crouan. Adnot. : A sco b o lu s c a n d id u s sensu Seaver sporis minute vesrucosis, maioribus a specie Sch ro eterii discrepat, sed A . c a n d id u s sensu V elenovský cum A s c o b o lo a lb id o Cr. identicus est. A. a lb id u m ad excrem enta cuniculina, capreolina, equina, in cultura domi servata, in Bohem ia cen trali co l lecta, pluries observavi. 3b 4a 4b 4c 4d
Apothecia iam primum c o l o r a t a ........................................................................................ 4 Ad e x c r e m e n ta ............................................................................................................................5 Ad ligna, folia p ú t r i d a ..........................................................................................................8 Ad terram n u d a m ................................................................................................................ 10 Ad terram ustulatam, in carbonariis. Apothecium 2 ,5 mm diam., patellare, subtus breviter crasseque attenuatum , molliter carnosum , extus m argineque pallide fuscum, disperse obscure furfuraceum. Thecium obscure fuscum, tinctu subolivaceo, dein dense nigropunctatum. Asci 190 — 2 7 0 X 21 — 22 ,5 ¡¿, cylindracei, obtusi, octospori, parafysia 3 — 4 p crassa, sporae 2 0 — 2 6 X 1 0 — 1 2,5 (¿, ellipsoideae, m aturae . violaceae, denique fuscae, longitudinaliter rim osae. — Bohem ia centralis, in localitatibus tribus lectus est: Průhonice prope Pragam , 16. V I I I . 1956 (leg. M. Svrček; descriptio — specim en unicum ), Ř íčan y et H ořelice, V II. —V III . 1939 (leg. V. V acek; apothecia maiora, 5 — 8 mm la ta ) . . . A sc o b o lu s c a r b o n a r iu s K arst.
5a Sporae 1 0 — 1 3 ( — 1 4 ) X 6 — 7( — 8) fi, ellipsoideae, polis subangustís, cum rimis longitudinalibus, pauce anastom osantibus, subtilibus. Apothecia solitaria usque gregaria, obconica, 1 — 1,5 m m d i a m . , m olliter carnosa, cum thecio truneato, dein patellaria, m argine primum minute denticulato, dein integro, e x t u s s u b t i l i t e r granulosa, primum tota 1 uteo-viridia, dein ochraceo-virido-lutea, cum thecio purpureo-nigropunctato. Asci 1 0 0 — 1 2 0 ( — 1 6 0 ) X 1 0 — 1 2 ( — 1 4 ) fi, cylindracei, obtusi usque truncati, octospori. — Ad excrem enta capreolina, corvina, phasanina, perdicina. Bohem ia centralis, pluries (leg. Velenovský, V acek, S v rček ). . . A sc o b o lu s v irid u lu s Phill. et Plowr. (Syn.: A scobolus microsporus Vel.)
116
5b Sporae m aiores 6 6 a Apothecia e x t u s f u r f u r a c e a , 2 — 8 m m d i a m . , luteo-viridia, dein fuscescentia. Sporae 2 0 — 30 X 1 0 — 14 /x, violaceae, longitudinaliter rim osae, rimis anastom osantibus. — Species vulgatissim a ad excrem enta A sco b o lu s fu r fu r a c e u s Pers. ex F r. vaccina . . . (Syn.: Ascobolus stercorarius [Bull.] Schroet.)
6b Apothecia haud furfuracea, plus minusve glabra, m inora . . . . 7 7a A pothecia ut in A s c o b o lo a lb id o (no. 3 a ) sed colorata, f u 1 v a, thecio obscuriore. P arafy sia in gelatina fuscescente im m ersa. Sporae 20 — 25 X X 8 — 13 /x, ellipsoideae, varie rim osae vel rim oso-verm iculatae. — Ad excrem enta diversa, praesertim equina. . . A sc o b o lu s g la b e r Pers. ex F r. 7b A pothecia caespitosa vel sparsa, sordide luteo-virens, thecio plus minusve f u l v o - p u r p u r a s c e n t e vel l i v i d o - p u r p u r a s c e n t e , piano, dein convexo, m a r g i n e tenuiter membranáceo subíac e r a t o. Sporae ut in Asc. furfuraceo (no. 6 a ). — Ad excrem enta cuniculorum . In Č S R tantum rare observata species. P rah a: silva „K rčský le s“ dicta, 23. V I. 1945 (leg. M. Svrček ) . . . A s c o b o lu s v in osu s Berk. 8a Episporum sporarum longitudinaliter r im o s u m ............................................ 9
«
8b Episporium sporarum d i s t i n c t e transverse vel oblique rimosum (rim ae 8 — 1 0 ), rimis saepe ram osis anastom osantibusque. Sporae 19 — 21 X 8 ,5 — 10,5 fx, late usque oblongo ellipsoideae vel etiam subfusoideo-ellipsoideae, polis obtusis vel subangustatis, m aturae violaceo-fuscae (in specim inibus exsiccatis). A pothecia solitaria, sparsa, 0 ,5 — — 1,5 m m d i a m . , primum breviter usque elongato cylindracea vel cylindraceo-obconica, dein patellaria, sessilia, m olliter carnosa, primum tota viride-lutea, dein luteo-brunnea, extus subtiliter granulosa, m argine in specim inibus iuvenilibus disperse minute denticulata, thecio piano, violaceo-nigro punctato, in statu sicco subnigro et anguste luteo-brunneo m arginato. Asci 1 4 0 — 160 X 1 4 — 17 /x, oblongo-cylindracei vel cylindraceoclavati, apice obtusi usque truncati, sporis octonis maxima e parte distichis. P arafysia crebra, ramosa, apice flexuosa et 3 — 4 ,5 ¡x crassa, incrassata, in gelatina luteo-viride im mersa. Hab. A d l i g n a p ú t r i d a haud distincte excrem entis immunda. L o c a l i t a s t y p i : Bohem ia m eridionalis: Nemyšl prope Tábor, ad ligna pútrida in cavitate codicis P in i silv estris, 1. IX . 1946, leg. M. Svrček (typus in herbario M usei N at. P ra g a e ) . . . A s c o b o lu s tra n sv erse -rim o su s Svrček, sp. ri. A d n o t a t i o n e s : Sporis transverse-iim osis a speciebus ceteris gene ris A sc o b o lu s discrepat. Omnes A sc o b o li lig n ico li (A. lig n atilis Alb. et Schw., A. d en u d a tu s F r., A. x y lo p h ilu s Seaver, A. C r o u a n i B o u d .) sporae longitudinaliter rim osae vel verrucosae habent. In speciminibus nostris sporae omnino transverse-rim osae sunt, ergo certe non hypertrophicae mutatae. 9a Sporae 16 — 20 X 7,5 — 8 ¡x, p l u s minusve fusoideae, polis angustatis, episporio longitudinaliter dense rimoso. Apothecia subtus crasse stipitata, 4 — 10 mm diam., pallide olivacea vel sordide - luteo subviridia_extus albid o-furfuracea. — Ad ligna pútrida in cavitate
117
truncorum , rarissim e. Bohem ia: vidi specim ina prope M nichovice in trunco piceo aestate 1923 a Jos. V elenovský lecta (herb. P R 1 4 7 9 1 5 ). . . . A sco b o lu s lig n a tilis Alb. et Schw. ex F r. 9 b Sporae 1 7 ,5 — 19 X 9 — 10 fi, e l l i p s o i d e a e , episporio longitudina liter rimoso, rimis anastom osantibus, crebris, subtilibus. Episporium nonnumquam hypertrophice distincte reticulato-fissum est. A pothecia 5 — 12 mm diam., sparsa, l a t e s e s s i l i a (astip itata), extus g r o s s e brunneo-floccosa, primum denticulato-m arginata, tota pallide luteo- viridia, dein obscure subfusca. Thecium prim um lucide luteo-viride, denique sordide carneo-subfuscum , dense nigro-punctatum , nitidum . Asci 158 — — 2 6 3 X 18 — 25 fi, longe clavati, octospori. — Ad verrim enta pútrida (fo lia etc. ) in terra argilloso-arenosa húmida ad ripam rivuli in ter Scirpum silv., 3. V. 1947, in valle „Libušský p otok“ prope Pragam (Bohem ia ce n tr.), ipse legi . . . A s c o b o lu s C r o u a n i Boud. 10a Sporae l o n g e f u s o i d e a e , 2 8 — 3 5 X 1 1 — 1 5 ft, longitudinaliter rim osae. A pothecia 3 — 4 mm diam., olivaceo-viridia, dein olivaceo-fusca. — Ad terram nudam humidam um brosam argillosam , praecipue solo calcareo, aestate. Species rara. E Bohem ia e 4 localitatibus nota. E tiam in M o ravia . . . A sc o b o lu s v irid is Currey. 10b Sporae ellipsoideae, m in o r e s .........................................................................................11 11a A pothecia 1 — 2 m m d i a m . , sub tus breviter obconica, m argine minute denticulata, e x t u s subtiliter pulveracea, tota viridia vel olivaceo-lutea, thecio violaceo-nigro punctato, sparsa et solitaria. Asci 1 7 0 — 180 X 15 — 2 0 ft, clavati, parafysia in gelatina luteoviride im mersa. Sporae 1 9 ,5 — 22 X 9 — 11,5 fi, oblongo-ellipsoideae, polis obtusis, pallide violaceae, dein obscure violaceo-fuscae, episporio longitudinaliter distincte rimoso, rimis anastom osantibus, saepe guttulis vel verrucis irregularibus sat magnis, obscure brunneis, fere oleosis, tecto. — Ad terram argillosam nudam in silvis, solo calcareo. Bohem ia cen tr.: R ob lín , sub dumetis in nemore calido, 2. X . 1949, rare, leg. M . Svrček . . . A s c o b o lu s fim ip u tris Q u él. sensu Rehm . (Syn.: A scobolus Pani Vel.)
lib
A pothecia m a i o r a , extus grosse floccosa. Plerum que ad ferram immundam vel verrim enta sórdida . . . A. C r o u a n i, cf. no. 9b.
D ne 15. února 1957 zem řel ve věku 81 let Doc. Ph. D r František Straňák dlouholetý ředitel Ústavu pro ochranu rostlin Státních výzkumných ústavů zem ědělských v P raze. U v eřejn il význačné práce botanické, mikrobiologické (zejm én a problém a zo to b ak tera), m ykologické a z praktické ochrany rostlin. Byl to význačný pracovník, který vy choval celou řadu žáků. Č est jeh o pam átce!
D alší poznatky o m akrochem ických reakcích mléka ryzců — Lactarius (D. C. ex) S. F . Gray A dnotationes últeriores de reactionibus m acrochem icis lactis L actariorum (D . C. ex ) S. F . G ray Jo sef H erink
Roku 1956 jsem sdělil prvé výsledky studia m akrochem ických reakcí mléka ryzců ( L a c t a r iu s ) .* ) V těchto studiích jsem pokračoval v sezóně r. 1956, která — bohužel — byla méně příznivá. Přesto se mi podařilo vyšetřit některé m akrochem ické reakce dalších tří druhů a přezkoušet řadu reakcí u druhů již vyšetře ných. U m nohých dříve vyšetřených druhů jsem doplnil reakce s nově použi tými činidly. V yšetřování m akrochem ických reakcí mléka ryzců na sklíčku jsem rozšířil o reakce mléka s ukončenou samovolnou barvoměnou. Z jistil jsem totiž (pro zatím u L a c ta r iu s ta b id u s F r. s. R o m ag .), že u druhů se zvolna žloutnoucím m lékem čerstvé mléko s alkáliem i nereaguje, zatím co zežloutlé mléko dává šafránově oranžovou reakci. Tím lze vysvětlit rozpory mezi negativním i vý sledky p ři styku alkálií s čerstvým mlékem těchto druhů ryzců, které jsem uve ře jn il ve zm íněné práci a údaji Z. Schaeffera o positivní reakci s alkáliem i. U L a c ta riu s ta b id u s F r. s. Rom ag. jsem objevil nový typ makrochemických reakcí, které nazývám s u k c e s i v n í r e a k c e . Sam ovolné žloutnutí mléka tohoto druhu lze urychlit octanem ethylnatým , koncentrovaným roztokem pyramidonu, 2 % roztokem fenolu a snad i 1 0 % lihovým roztokem alfa-naftolu. Mléko, zežloutlé účinkem těchto činidel ve větší intensitě, než je samovolné žloutnutí, reaguje ohnivě oranžově s alkáliem i. Je velmi pravděpodobné, že stejnou sukcesivní reakci dává mléko L a c ta riu s th e io g a lu s Bull. ex F r. s. Neu hoff, L. d e c ip ie n s Q uél. a L. la cu n a ru m (R o m ag .) Lange. V některých případech je důležité vyšetřovat reakce mléka, které samovolně zaschlo na sklíčku (ať již došlo p ři tom k barvom ěně nebo nikoliv). Týká se to v prvé řadě opět druhů se žloutnoucím mlékem. S činidly dosud používaným i jsem nabyl některých nových zkušeností. Tak na př. jsem zjistil, že čerstvě připravený 1 0 % roztok síranu železnatého (ze lené sk alice) dává sice většinou nevýrazné, ale positivní reakce s mlékem n ě kterých ryzců. Starší činidlo není schopno positivní reakce vyvolat. U koncen trované kyseliny sírové a dusičné jsem zjistil dosti značnou barevnou prom ěnli vost reakcí. P říčin y této prom ěnlivosti nelze prozatím postihnout. Použil jsem několika dalších činidel. G u a j a k o l (3 % vodný ro zto k ): toto činidlo použil již W . N euhoff k re akcím s dužninou ryzců. D ává celkem m onotonní reakce, z počátku kalně rů žovou až oranžovou, později oranžově hnědou (výsledný tón bývá n ejčastěji sienská hněď). Anilinový olej (č irý ): dává je n ojedinělé positivní reakce, na př. u L a c ta riu s v olem u s. Za positivní reakci nesmí být považována citronově žlutá obru ba až nálet v okolí kapky, který se vytváří dosti zvolna. Z tohoto důvodu je lépe používat anilinové vody, jak to u činil již R . K uhner. B e n z i d i n (1 % roztok v 1 0 % kyselině octové): činidlo bylo do mykologie *) J. Herink, MakrocHemické reakce mléka ryzců — Lactarius (D. C. ex) Česká mykologie, 1 0 : 1 4 8 —159, 1956.
S. F. Gray.
zavedeno K . M ickou (1 9 5 4 ). D ává pom ěrně široké spektrum barevných reakcí. K vyšetření mléka ryzců nebylo dosud použito. A m o n i a k ( 2 5 % ) : reakce jsou většinou slabší než s jiným i alkáliem i, v n ě kterých případech jsou dokonce odlišné i kvalitativně. S c h i f f o v o č i n i d l o (0 ,1 % vodný roztok fuchsinu, odbarvený kyselinou siřičito u ): bylo do mykologie zavedeno K . M ickou (1 9 5 4 ). Látky s aldehydickou skupinou, které toto činidlo prokazuje, jsou u hub velm i rozšířeny, a proto positivní reakci (fuchsinově červené zbarven í) dávají tém ěř všechny houby. F e n o l (2 % vodný ro zto k ): reakce jsou většinou paraleln í s reakcí dužniny. T otéž platí o a l f a - n a f t o l u , kterého jsem použil v 1 0 % roztoku v 3 3 % ethylalkoholu. Octan ethylnatý: tohoto činidla používám asi 15 let k zesílení (resp. urychlení) samovolného červenání dužniny některých hub, na př. L e p io t a r h a c o d e s , L eccin u m au ra n tiacu m . S u l f o f o r m o l (připravený podle předpisu R . S in g e ra ): činidlo je zá stupcem sulfoaldehydových činidel, která podle R . K ů h n era a H. R om agnesiho reagují s obsahem m léčnic a cystid jen u některých druhů ryzců. H istochem ickou reakci můžeme tedy provádět také v kapce mléka na sklíčku. K v y íetřen í m akrochem ických reakcí m léka ryzců lze použít pom ěrně vel kého počtu činidel: I. Skupina anorganických činidel: A 1k á 1 i e : I. Louh sodný (nebo draselný) 5 —3 0 % ; 2. Amoniak (25 % ). Kyseliny; 3. kyselina sírová koncentrovaná, 4. kyselina dusičná koncentrovaná, 5. kyselina solná kon centrovaná. Neutrální soli: 6. síran železnatý (zelená skalice) 10% vodný roztok, 7. Lugolův roztok (jodjodkalium).
II. Skupina organických činidel: Činidla, pr ok az ují cí oxy doredu kasy (polyfenoloxydasy). 8. guajaková tinktura, 9. guajakol (3% vodný roztok), 10. fenol (2% vodný roztok), 11. alfanaftol (10% roztok v 33 % ethylalkoholu), 12. anilinový olej (nebo anilinová voda), 13. pyramidon (koncentrovaný vodný roztok), 14. benzidin (1% roztok v 10% kyselině octové). Činidla, pr ok azu jíc í aldehydickou skupinu: (14. benzidin), 15. Schiffovo činidlo. Č i n i d l a s u 1 f o a 1 d e h y do v á : 16. sulfoformol, 17. sulfovanillin, 18. chlorovanillin. Ostatní organická činidla: 19. octan ethylnatý, 20 formol (40% ).
Výsledky
dalších pozorování makrochemických reakcí mléka ryzců
L actarius cam phoratus ( B u l l .
ex
F r.)
F r.
Louh sodný (5 — 30 % ) : negativní. — K yselin a sírová : pom alá a slabá reakce : citronově žlutá, pak bledě žlutooranžová až žlutohnědá (jako řídká jodová tin k tu ra), nakonec kalně fialová. — K yselin a dusičná : zvolna bledě slámově žlutavá. — K yselina solná : negativní. — Skalice zelená : zvolna bledě slámově žlutá až plavoslámově žlutavá (dužnina n egativn í). — G uajaková tinktura : zvolna (za 5 — 10 m inut) slabě positivní (také dužnina reagu je jen slab ě). — G uajakol : zvolna bledě růžová, později vínově červenavá, okraj kapky po zaschnutí bledě m odrozelenavý. — Benzidin : negativní (dužnina slabě
120
blankytně m od rá). — Sulfoform ol : negativní (souhlasně s R . K úhnerem a H. R om agnesim , k teří udávají negativní reakci m léčnic a cystid se sulfoaldehydovými čin id ly). — Č ervený lakmusový papírek se barví slabě m odrofialové, m odrý lakmusový papírek n ereag u je. L actarius deliciosus (L.
ex
F r.)
S. F . G r a y
P rozatím zčásti vyšetřena sm rková form a druhu. V yšetřování je obtížné pro pom ěrně malé m nožství mléka i u mladých exem plářů. — M léko živě oranžové, rychle zasýchající bez barvom ěny. — Louh sodný 30 % : negativní. — K yselina sírová : rychle kalně tm avofialová, trvale. — Skalice zelená : negativní. — Sul foform ol : zprvu kalně světle oranžová, brzy trvale černošedá (podle R . K ú h n era a H. R om agnesiho však m léčnice a cystidy n e r e a g u j í se sulfoaldehydovými činidly). Lactarius glaucescens
C r o s s 1.
Laskavostí I. C harváta jsem obdržel m ateriál jím sbíraný (Radošovice u Ř íčan , 19. V I I I . 1956, travn atá dubina) a mohl jsem provést úplné vyšetření m akrochem ických reakcí mléka i dužniny. M léko velmi hojné, husté, viskosní, opákní, bílé. Na poraněných lupenech za sychá v menším množství v kuličkách, ve větším m nožství ve strupovitých sra ženinách šedožluté až šedozelené barvy. Na řezné ploše dužniny zasychá v tenčí vrstvě šedožluté, v tlustší vrstvě šedozeleně. Na sklíčku rychle zhoustne (asi jako osychající vločka tvarohu) a sesychá v tenkou vrstvičku, od okraje za 5 — 10 m inut m odrozelená (za 12 hodin o k raj zaschlé kapky m odrozelený, střed žlu tozelený). Louh sodný ( 5 — 3 0 % ) : čerstvé mléko na sklíčku ihned žlutooranžové, pak trvale sytě oranžové (p ři použití slabší koncen trace louhu je barevný tón reakce méně inten sivn í). Zaschlé mléko reaguje stejným způsobem, barevný tón je sy tější, oranžový. Zdá se, že reakci zaschlého mléka bude možno použít k u rčo vání exsikátů této houby. D užnina reaguje pouze slámově žlutě, pokožka klo bouku plavooranžově. — U hličitan sodný ( 2 0 % ) : stejná, ale slabší reakce jako s louhem sodným . — Am oniak : negativní u čerstvého i zaschlého mléka (!). — K yselin a sírová : rychle hnědá (barva jodové tin k tu ry ), později kaštanově hnědá. — K yselin a dusičná : plavohnědá, později kalně olivově zelená. — K y selina solná : plavohnědá. — Skalice zelená : negativní (dužnina ihned růžovooran žo vá). — G uajaková tinktura : do dvou minut slaběji positivní. — G uajakol: zvolna růžová, pak kalná benátská červeň; zaschlé mléko sytěji zezelená. — Fenol : vínově růžová, pak vínově červená, posléze červenohnědá (sienská hněď ). — Pyram idon : negativní (dužnina zprvu bledě fialová, pak žlutooranžová, lupeny až če rv e n o o ra n ž o v é). — Benzidin : ihned ohnivě oranžová (b a revný odstín týž jako při reakci s alkáliem i), za 10 — 15 minut kalně oranžově hnědá, později kalně tem ně okrová (až nepálená u m b ra). D užnina reaguje m odrozeleně, pak sytě tm avom odře, nakonec m od ročerně. — Schiffovo činidlo : do jedné minuty trvale blankytně modrá reakce (dužnina zprvu slabě n a m odralá, později fuchsinově če rv e n á ). — Sulfoform ol : rychle oranžově hnědá, pak kaštanově hnědá (dužnina zprvu žlutavá, po 5 — 10 m inutách trvale blan kytně m o d rá). — Sulfovanillin : plavooranžová, pak červenohnědá (kaštan ově), nakonec kalně fialová. — C hlorovanillin : plavooranžová. —
Ve srovnání s L a c ta riu s p ip er a tu s jeví L a c ta riu s g la u c e s c e n s kvantitativně in tensivnější reakci s alkáliem i a kvalitativně pak rozdílnou reakci s benzidinem . N esporné rozdíly v chemismu obou hub, spolu s m orfologickým i odlišnostmi (které velmi dobře odpozoroval Z. P ou zar), mne přesvědčily, že L a c ta riu s g la u c e s c e n s a L a c ta riu s p ip er a tu s jsou dva dobře odlišené druhy. L actariu s glyciosmus F r. sensu
Lund.
et N a n n f.
Louh sodný (30 % ) : negativní. — Am oniak : negativní. — K y selin a sírová : prudce pro bíh ající reakce zelenohnědá , pak hnědá (barva jodové tin ktury), n a konec kaštanově hnědá. — K yselin a dusičná : rychle bledě umbrově hnědá, po chvíli s hnědoolivovou obrubou. — K yselin a solná : zprvu bledě okrově slám o vě žlutá, pak kalně světle rusá. — Skalice zelená : zvolna slámově nažloutlá, pak plavě slámově žlutá. — Lugolův roztok : negativní. — D usičnan stříb rn ý (1 0 % ): negativní. — G uajakol : pozvolná reakce z počátku jen na okraji kapky slá mově žlutá, později celá kapka kalně oranžová. — F en ol : z počátku zvolna na o k raji kapky slámově žlutá, později okrově hnědá, nakonec světle kaštanově hnědá, — A lfa-naftol : okraj kapky slámově žloutne, později střed kapky bledě m odrofialový. — Pyram idon : zvolna bledě sírožlutá, trvale (následné vkápnutí alkálie bez efektu ). — Anilinový olej : negativní . — B enzid in : negativní ( ? ) , dužnina slabě modrá. — Schiffovo činidlo : dosti brzy fuchsinově fialová. — Sulfoform ol : prudká reakce kalně oranžová, pak oranžově hnědá, nakonec tem ně kaštanově hnědá. Podle R . K iihn era a H. R om agnesiho m léčnice a cystidy reagu jí se sulfoaldehydovými činidly. — C hlorovanillin : brzy tem ně cihlově červená, pak červenohnědá. — O ctan ethylnatý : negativní. — Form ol 40 % : : negativní. Lactariu s ichoratu s
(Batsch
ex F r . )
s. N e u h o f f .
Am oniak : negativní. — K yselin a sírová : brzy hnědá, jako jodová tinktura, pak kaštanově hnědá. — K yselina dusičná : kalně okrová s hnědofialovou obrubou. — K yselina solná : bledě hnědooranžová. — Skalice zelená : zvolna slámově žlutavá. — G uajakol : kalně bledě růžová, pak kalně oranžová. — F e nol : zvolna bledě růžovohnědavá, pak oranžově hnědá. — A lfa-n aftol : u o kraje kapky citronově žlutá (nutno revidovat). — Anilinový olej : na obvodu kapky citronově žlutá (nutno revidovat). — B en zid in : bledě fialová (nutno rev i d ovat). — Schiffovo činidlo : brzy fuchsinově červená. — Sulfoform ol : ihned oranžově hnědá, pak kaštanově hnědá. — L actariu s lignyotus
(F r.
ex
F r.)
F r.
Louh sodný : negativní (dužnina negativní, samovolně zčervenalá dužnina ihned trávově zelená, pak kalně umbrová až oranžově um brová). — K y selin a sí rová: vločky zvolna citronově žluté, tekutina lososově růžová. Zčervenalá dužni na ihned olivově zelená, pak kalně umbrově hnědá, posléze se odbarví. — Skalice zelená : vločky bledě šedozelenavé, tekutina bledožlutá. D užnina brzy bledě plavorůžová. — G uajaková tinktura : negativní až do 10 m inut! — Su lfo form ol : negativní (ve shodě s R . K ühnerem a H. Rom agnesim , podle nichž m léčnice a cystidy n ereagují se sulfoaldehydovými činid ly). L actariu s lilacinus ( L a s c h ) F r. M léko smetanové, homogenní až krupičkovité, brzy se vytrácí z řezné plochy, takže šednutí nemusí být patrné. Zasýchání na sklíčku nem ohlo být zatím vy
122
šetřen o . — K y selina sírová : ihned okrově zelená, pak hnědá (barva jodové tin ktu ry). — K yselin a dusičná : slámově až citronově žlutá, později místy um brově fialové skvrny. — Skalice zelená : negativní. — G uajaková tinktura : zvolna slabě positivní. — Anilinový olej : negativní. — Benzidin : negativní (nutno revid ovat). — Schiffovo činidlo : zvolna bledě fialové zbarvení . — Su lfoform ol : ihned kalně tm avooranžová, pak oranžově kaštanová; positivní reakce odpovídá zjištění R . K ü hn era a H. Rom agnesiho, že m léčnice a cystidy reagu jí na sulfoaldehydová činidla. Lactariu s pallidus
(Pers.
ex F r.)
F r.
K yselina sírová : prudce pro bíh ající reakce hnědozelená, pak hnědá (barva jodová tinktury), nakonec tmavě kaštanově hnědá. — K yselina dusičná : žluto hnědá» pak tmavě citronově žlutá s umbrově hnědou obrubou. — Skalice ze len á : zvolna bledě žlutozelená (dužnina bledě žlutošedá až zelenavošedá). — G u ajak ol : velmi zvolna růžová, pak červenohnědá (sienská hněď ). — Su lfo form ol : prudká reakce oranžově hnědá, pak temně kaštanově hnědá (shodně s R . K ühnerem a H. R om agnesim , podle nichž m léčnice a cystidy reagu jí po sitivně se sulfoaldehydovým i činid ly). Lactarius piperatus
(L . ex F r.)
S. F . G r a y .
Louh sodný 5 — 30 % : čerstvé mléko n ereaguje (dužnina a pokožka klobouku zvolna bledě plavá, zaschlá zežloutlá dužnina však ohnivě oranžoví, rovněž zežloutlá m ísta ve svěží dužnině klobouku pod otlačeným i m ísty). — K yselina sírová : rychlá reakce žlutá, pak hnědá, nakonec černohnědá. — K yselin a du sičná : okrově žlutá, pak kaštanově hnědá s fialovou obrubou. — K yselin a solná rychle světle červenohnědá (světlá sienská hněď ). — G uajaková tinktura : n e gativní do 30 m inut (dužnina a lupeny je n slabě positivní). — G uajakol : zvolna růžová, pak světle červenohnědá (sienská hněď ). — Benzidin : negativní (duž n in a m odrozelená, pak tem ně m od rá). — Sulform ol : ihned červenohnědá, poz d ěji až černohnědá (podle R . K ü hnera a H. R om agnesiho reagu jí m léčnice a cystidy n a sulfoaldehydová činidla positivně). — Č ervený lakmusový papírek slabě fialoví, m odrý lakmusový papírek n ereag u je. Lactariu s porninsis
Roli.
K y selina sírová : oranžově žlutá, pak indická červeň, nakonec sytě fialová. — Su lfoform ol : zvolna slabě hnědá; tato positivní reakce (v minulé práci byla uvedena jako n eg ativn í!) odpovídá zjištění R . K ü h n era a H. Rom agnesiho, že m léčnice s cystidam i reagu jí se sulfoaldehydovým i činidly. Lactarius quietus F r. Skalice tin ktura : nohnědá. hněď ). —
zelená : mléko bledě šedozelené (dužnina rovn ěž). — G uajaková brzy positivní reakce. — G uajakol : brzy růžovooranžová, pak červe — F en o l : zvolna kalně oranžovohnědá, pak červenohnědá (sienská A lfa-naftol : zvolna bledě šeříkově fialová.
Lactariu s tabidus
F r. sensu
Romagnesi
(in K ü hner et R om agnesi,
M léko hojné, lesklé, řídké, rychle krupičkovité, bělavé vločky více méně rychle (za 1 — 2 m inu ty) žloutnou sírově až citronově žlutě; n a řezné ploše dužniny se vsakuje tekutina, vločky zežloutnou a p řisych ají. Na sklíčku dochází ke žlout-
nutí od okraje kapky pozvolna (asi za 10 m inut). Sliny neurychlují žloutnutí mléka na sklíčku. — Louh sodný 5 — 30 % : čerstvé mléko nereaguje a ned o staví se ani samovolné žloutnutí; mléko samovolně zežloutlé na řezné ploše dužniny, na poraněných lupenech nebo na sklíčku ihned ohnivě oranžové. Stejn ě reaguje mléko zežloutlé účinkem fenolu, alfa-naftolu, pyram idonu a octanu ethylnatého. — K yselina sírová : žlutohnědá až olivově hnědá, pak hnědá (barva jodové tinktury), umbrově hnědá, nakonec hnědofialová. — K yselina dusičná : olivově žlutá, později spíše žlutá, s olivovou obrubou. — K yselina solná : zvolna plavá. — Skalice zelená : zvolna šedožlutá, pozd ěji až kaln ě olivově žlutá (dužnina slabě šedavá až zelenavošedavá). — Lugolův roztok : sytě oranžová sraženina. — G uajaková tinktura : dosti brzy positivní (nejd říve vločky). — G uajakol : kalně oranžová, pak bledě červenohnědá (sienská hněď). — F en o l : urychluje samovolné žloutnutí. — A lfa-n afto l : urychluje samovolné žloutnutí. — Pyram idon : mléko rychle a trvale sírově žloutne (lupeny a povrch třen ě kalně purpurově fialové). — Benzidin : brzy světle tyrkysové modrá, po stupně temní do tm avomodré (stejn ě reaguje i dužnina). — Sulfoform ol : ihned oranžově hnědá, pak umbrově hnědá, nakonec červeně um brová (podle R . Kuhnera a H. Rom agnesiho však m léčnice a cystidy n ereagu jí se sulfoaldehydovými činid ly). — Sulfovanillin : fialová, pak zbledne do šedom odré (tato reakce je rovněž v rozporu s údajem R . K u hnera a H. R om ag n esih o). — Ethylalkohol 33 % : negativní. L actariu s tabidus
F r.
sensu
Neuhoff
1956.
M léko bílé, nehojné. — Louh sodný : negativní. — K yselin a sírová : rychle hnědá jako jodová tinktura. — Skalice zelená : negativní (dužnina bledě olivo vě šed á). — Sulfoform ol : ihned oranžově hnědá, později bledě hnědofialová. Lactariu s turpis
(W e i n m.)
F r.
K yselin a sírová : ihned temně hnědá, pak olivově hnědá. — K yselin a dusičná: kalně okrově slámově žlutá, s umbrově hnědavou obrubou. — K yselin a solná : oranžová, pak červenohnědá (sienská hněď). — Skalice zelená : zvolna kalně šedožlutá, pak žlutošedozelená. — G u ajak ol : kalně oranžová. — Fenol : kalně fialová. — A lfa-naftol : negativní. — Anilinový olej : sírově žlutá. — B enzid in: fialová (nutno revidovat). — Schiffovo činidlo : slabě fialová, pak modrá. — Sulfoform ol : ihned oranžově hnědá, pak kaštanově hnědá. L actarius volemus
(F r.)
F r.
M léko z počátku velmi hojné, husté; později prýštící mléko krupičkovité. Na sklíčku zasychá s okrově hnědou obrubou. — Louh sodný : sm etanová. — Amo niak : asi za minutu okraj kapky citronově až sytě slámově žlutý, pak celá kapka kalně okrová, nakonec okrově hnědá. Na rozdíl od louhů pozoruhodná reakce! — K yselina sírová : vločky žlutavé, tekutina růžová, později odbarví. — K y selina dusičná : sírově žlutá, již za 30 vteřin. — K y selin a solná : n ega tivní. — G uajakol : růžová. — F en o l : zvolna růžová, pak kalně íialo v á. — Anilinový olej : oranžově růžová, pak benátská červeň. — Benzid in : brzy tem ně růžová, pak fialová, nakonec ztem ní do černohnědé. — Schiffovo činidlo : brzy fuchsinově červená. — Sulfoform ol : sytě sm etanová, shodně s údajem R . Kuhnera a H. R om agnesiho, podle nichž m léčnice a cystidy n ereagu jí se sulfoalde hydovými činidly.
I ________________
t _________________V
Houby ze skupiny Fungi im perfecti na ořešácích po m im ořádných m razech 1956 F u n g i im p e r fe c ti in juglandibus post frigoribus extraord inariis anno 1956 Břetislav H ofm an
*
Letošní a loňské m razy způsobily na ovocných strom ech, zejm éna na o ře šácích, velké škody. Č asto zm rzly celé stromy, které na ja ře již nevyrašily, nebo došlo k prosychání korun. T ím byly vytvořeny příznivé podmínky pro vývoj různých dřevních hub, zejm éna hub ze skupiny F u n g i im p e r fec ti.
Fig. 1. a. M elan com um juglandinum (Kunze), konidie. b. S phaeropsis Oállae (Schw.) B . et Sacc., konidie. Mikrofoto B . Hofman.
M ela n co n iu m ju g lan d in u m Kunze. Je hojná na kůře větví a kmenů. Houba tvoří černá, kuželovitá ložiska, nejprve přikrytá, později v y rážející na povrch. K onidie jsou hnědé, vejčité, opakvejčité, zrnité, 15 X 2 5 fi velké. K onidiofory jsou dlouhé, jednoduché nebo větvené, 1,5 — 2 ,5 fi široké. P h o m o p s is ju g la n d in a H o h n. Na tenkých větvích, loňských letorostech, i na silnějších větvích. Pyknidy jsou kulovité, černé, přikryté pod kůrou, později p ro rážejí na povrch. Houba má dva typy konidií. K onidie prvého typu jsou vřetenovité, vejčité, někdy m írně zahnuté, s dvěma olejovým i kapkam i, 10 až 11 X 3 — 4 fi velké. Konidie druhého typu jsou nitovité, hákovitě zahnuté, přím é nebo zprohýbané, 2 3 — 30 X 1,5 ¡u velké. K onidiofory jsou vláknité, 25 X X 1,5 — 2 fi velké. Podle H. D iedickeho má houba jen jed en typ konidií. O bě houby jsou saprofyty až slabými cizopasníky. P ři nynějším oslabení stromů m razy mohou být škodlivé tím, že uspíší zánik proschlých stromů. D alší dva druhy nejsou zastoupeny v botanických sbírkách N árodního musea, proto uvádím podrobnější popisy.
125
Fig. 2. a) M elanconium juglandinum Kunze, zralé ložisko, b) C am arosporium ju glan dis Died., Konidie. Mikrofoto B.H ofm an.
C a m a ro sp o riu m ju g lan d is D i e d . jsem sbíral letos na suchých větvích Ju g la n s reg ia v Brandýse nad Labem . Pyknidy jsou nahloučené, prorážející kůru, kulovité až kuželovité, černé, 350 — 500 [x v průměru. K onidie jsou kulatě oválné, elipsoidní, někdy m írně zahnuté, 1 3 — 19 X 7 ,5 — 9 ¡i velké, hnědé. D iedicke uvádí velikost 13 až
Fig. 3. D iplodia juglandis F r., dva řezy pyknidou se zralými i mladými konidiemi. Mikrofoto B . Hofman.
128
■
16 X 5 — 7 ¡j .. M ladé konidie jsou bez přehrádek, později se vytvoří 3 — 4 p říčn é a 1 —2 podélné přehrádky. K onidie jsou u přehrádek zaškrceny. N a větvích se vyskytuje společně s D ip lo d ia ju g la n d is F r., a to tak, že n a lézáme pohrom adě několik pyknid obou hub. S p h a e r o p s is G a lla e ( S c h w e i n . ) B. e t S a c c . sbírala J. Pachm anová na suchých větvích Ju g la n s n ig ra ve větrolam u u Prahy. Pyknidy jsou nahloučeny pod pokožkou, kterou později p ro rážejí a navrch ústí malým pórem , kulovité, 2-70— 350 ¡x v průměru, černé. Tloušťka stěn pyknid je 5 5 — 75 /x. K onidie jsou kulovité, elipsoidní, opakvejčité, jednobuněčné, hnědočerné. Někdy m ají jednu nebo více olejových kapek. Velikost konidií je 15 — 2 6 X 1 0 — 12 ¡j.. C elotti uvádí 19 — 20 X 1 0 — 12 ¡jl. K onidiofory jsou b ezbarvé, 7 ,5 — 13 X 1,5 — 2 ¡x velké. Fytopathologicky m ají oba druhy druhořadý význam, jelikož se vyskytují již na suchých a odum řelých větvích.
I
Synonymika některých Velenovského druhů rodu Tricholom a
H
Synonym ia specierum nonnullarum Velenovskýi generis T r ic h o lo m a
■ ■ ■ ■ ■ ■ I ■ I ■ I I I I I ■ I I I I I I ■ I I I I
Emil H orníček
Tricholom a album S c h a e f f. ss. V e l . České houby p. 2 3 3 . = C lito c y b e in o r n a ta (So w .) Gill. Povrch plodnice voní jako L en tin u s le p id eu s , dužnina (podle V elenovského) přesně jako kočičí exkrem enty. Celková vůně je směsí složek a mění se podle vlhkosti plodnice, neboť povrchová vůně je zřeteln ější p ři osychání, kdežto vůně dužniny za mokra. P roto se výslednice nedá popsat, a č složky jsou kvalitativně stálé. Tricholom a fucatum F r. ss. V e l . Č. h. p. 2 23. = T r ic h o lo m a I z a r n ii. Roum eg. Tricholom a Holiči V e 1. Č. h. p. 2 4 9 . = M e la n o le u c a c o g n a ta (F r .) K . et M . Tricholom a putidum F r. ss. V e l . Č . h. p. 2 46. T r. p s eu d o p u tid u m sp. n. (N ovitates M ycologicae p. 6 0 ). = C o lly b ia o z e s F r. ss. R i c k e n. Tricholom a sanguinescens V e l . M ycologia II, p. 139. = T r ic h o lo m a o r ir u b e n s Q uél. z dubin. P ach — podle Velenovského strašný — je směsí čistých vůní tricholomové, zemité, mlženkové a T r. su lp h u r eu m . Páchnou je n stárnoucí plodnice. Tricholom a sejunctum S o w . ss. V e 1. Č. h. p. 2 2 2 . = T r ic h o lo m a lu rid u m (S c h a e fí.) Q uél. Tricholom a subfuscum V e l . Č. h. p. 223. Jen pod jedlem i. P rotože jedle ve Švédsku planě nerostou, je nepravděpodobný G illetův výklad Tr. su b fu scu m jako T r. fu rv u m F r. Lupeny na ostří nemá nikdy žluté. O pačný údaj V elenovského ukazuje, že ji spojil s podobnou T r. fu catu m , stejně jako ti autoři, k teří popisují je n T r. fu catu m . Tricholom a subimbricatum V e l . Č. h. p. 2 2 9 . N esporný druh ze sm rčin i travin daleko mimo les, objevu jící se jen v m okrých letech. Tricholom a subniveum V e l . M ycologia II, p. 140. = M e la n o le u c a c a n d id a (V el.) Sing. Tricholom a versicolor V e l . Č. h. p. 24 1 . = T r ic h o lo m a on y ch in u m ( F r .)
127
Tricholom a sudum F r. ss. V el. Č. h. p. 2 34. Na V ysočině hojná luční houba, kterou lze jako R h o d o p a x illu s su du s bezvadně určit jen podle diagnosy V ele novského a Cejpovy (M ycologia IV , p. 1 0 1 ). R ickenův druh, přes n ěkteré po dobnosti jí nevyhovuje. V zrůstem bude blízká R h . p a n a e o lu s. Není hygrofánní ani kapkovitá, tm avěji m ram orované jsou jen ekologismy z m okra a chladu, lupeny má hned z mládí šedavé a Velenovský uvádí i jinou vůni. P rávě údaje o moučné vůni jsou diagnostickou slabinou této skupiny. V ůně čerstvé žitné mouky je u hub vzácná a může být označena jako m echovková, neboť u mechovky se jako povrchová vůně jeví nejv ý razn ěji. D užnina svěží mechovky však má známou tricholom ovou vůni čerstvých n akrájen ých okurek, kterou se vyznačují přečetné organické látky při tlení a ovšem i jakákoli mouka p ři po čátku tuchnutí. U mouky a mechovky m ohou tedy být obě vůně smíšeny, u Cl. s in o p ic a a C o lly b ia ra n c id a tricholom ová vůně skutečně p řech ází v moučnou, ale většinou mechovková a tricholom ová vůně musí být rozlišovány. R h o d o p a xillu s sudus, C lito c y b e g ig a n tea a R ip a r tite s h e lo m o r p h a voní přib ližn ě mechovkově, ale vůbec ne tricholom ově nebo n ějak ztuchle, T r. fla v o b r u n n e u m nebo E n t. s eric eu m jen tricholom ově. Tricholom ová vůně je znatelná jen za vlhka nebo při rozem nutí dužniny. Název „m oučně ztuchlá ‘ je pro ni nevhodný, pro tože hovorový význam slova ztuchlý vyjad řu je zcela jinou vůni dokonalé ztuchliny u mouky již plesnivé, u hub rovněž časté (na p ř. na povrchu L e p io ta c a r c h a r ia s ). Škála vůní u tuchnoucí mouky, v níž se objevu je i vůně N o la n e a icterin a , je dokladem obdoby chemismu nižších a vyšších hub, ale ke srovnání se je jí složky hodí jen tehdy, jsou-li srozum itelně pojm enovány.
Literatura P i l á t , A. & U š á k , O.: Kapesní atlas hub. Stran 86, barevných tabulí 80; Praha 1956 (Státní pedagogické nakladatelství). Cena brožovaného výtisku Kčs 13.20, vázaného výtisku Kčs 16,70. Státní pedagogické nakladatelství vydalo v edici „Pomocné knihy pro učitele“ barevný atlas běžných jedlých a jedovatých hub, zpracovaný známými autory. Jde o druhé vydání „Atlasu hub“ (Praha, 1952, Stát. pedagog, nakladatelství), o němž jsem s Janem Herinkem referoval v České mykologii (7 : 132 —4, 1953). Pro druhé vydání byla zvolena knižní forma a menší formát (165 X 115 mm), který odůvodňuje změněný titul knihy. Zatím co první vydání „Atlasu hub“ bylo vhodné spíše pro různé způsoby názorného vyučování (na př. vystavování obrazů a jejich promítání), druhé vydání se hodí i do terénu jako průvodce při botanických a zvláště houbařských vycházkách. — Textová část se od prvého vydání liší zařazením stati o otravě nejjedovatější houbou, muchomůrkou hlízóvitou (zelenou), Amanita phalloides a také úpravou latinské nomen klatury podle nejnovějších pravidel. Barevné tabule jsou zmenšeným, ale jinak nezměněným otiskem předloh prvého vydání. Přes poněkud horší jakost papíru je reprodukce ofsetovou tech nikou (n. p. Impressa) průměrně lepší než ve vydání prvním. — Kniha je vydavatelem i autory určena především pro potřebu učitelů na všeobecně vzdělávacích a pedagogických školách. Z toho důvodu vychází současně ve slovenském vydání („Vreckový atlas húb“ , překlad A. Novackého). Kniha plně vyhovuje potřebě školního vyučování a je schopna zajistit splnění jedné z hlavních zásad aktivní profylaxe otrav houbami, totiž položení základů znalosti hub na všeobecně vzdělá vací škole. Avšak obsah i úprava knihy rozšiřují okruh jejich uživatelů na nejširSí obec zájemců o praktickou mykologii. Dr J. Herink Vydává Cs. vědecká společ. pro m ykologii v Nakladatelství Cs. akademie věd, Praha II, Vodičkova 40, telefon 24-62-41. Tisknou Pražské tiskárny, n. p., provozovna 04, Praha X III, Sámova 12. Redakce: Praha II, Václavské nám. čp. 1700, Národní museum, tel. 233-541. Administrace: Nakladatelství ČSAV Praha II, Lazarská 8. Vychází čtyřikrát ročně. - Cena čísla 5,50 Kčs. Roční předplatné 22 Kčs. Účet Státní banky československé č. 438-214-0087, číslo směrovací 0152-1. - Snížený poplatek povolen vý m ěrem ě. 313-380-B e-55. — D ohlédací pošt. úřad P rah a 022. — T o to číslo vyšlo dne 1 9 . IV. 1957. — A -037Ó 3
B ilance činnosti brněnské odbočky Čs. vědecké společnosti pro m ykologii r. 1956 V uplynulém roce vyvíjela brněnská odbočka bohatou činnost. Jednotliví čle nové pokračovali především v soustavném mykologickém průzkumu, který má velký význam v období příprav na velkou „ F l o r u Č S R “ . Průzkum m oravských p řírod ních reservací, zejm éna Pavlovských vrchů a V elké Javořin y v Bílých K arp atech prováděli i v minulém roce F r . Š m a r d a a K . K ř í ž, průzkum lesa K apansko u Č ejkovic p rof. J. M a c k ů a V . S k a l n í k a na průzkumu zajím avých lokalit blízkého i vzdálenějšího okolí B rn a se dále podíleli zejm éna S t . Č e r m á k , F. V á l k o u n, O. O n d r o u š e k , M. K r b u š k o v á a j . brněnští mykologové. T en to průzkum přinesl mnoho zajím avých nálezů hub, řadu nových druhů pro M oravu a několik prvních nálezů pro Č S R . M ykologického průzkumu T atran skéh o národního parku se zúčastnili F r . Š m a r d a a K. K ř í ž . P op ularisační činnost prováděla odbočka prostřednictvím m ykologického kroužku M ěstské osvětové besedy v B rn ě. T ato spolupráce zabezpečila hospo dářsky rozsáhlý přednáškový pořad a poskytla této činnosti značnou publicitu. Bylo uskutečněno 30 přednášek z různých oborů m ykologie, z nichž třetin a tvořila souvislý houbařský kurs. Přednášelo 12 brněnských mykologů a všechny přednášky byly n ázo rn é. Byl p ři nich vždy prom ítán obsáhlý obrazový m a te riál, dem onstrovány houby z exsikátových sbírek, předvedeny ukázky konservovaných hub a po celý rok měli ú častníci p říležitost prohlédnout si čerstvé houby, které právě rostly. Ještě p ři přednášce o houbách pozdního podzimu a zim ních houbách, k terá se konala 2. prosince, bylo dem onstrováno 30 druhů čerstvých hub. Přednášky pom áhaly prohlubovat znalosti praktických houbařů; přispívaly tak k lepšímu využití houbového bohatství našich lesů a pom áhaly v b o ji proti otravám houbam i zvláště soustavnou snahou o poznání naší n ejjed ovatější houby m uchom ůrky hlízovité (zelené) a jejích bílých plem en, jež jsou u nás vinníky sm rtelných otrav. A ni pro n áro čn ější mykology nebyla účast na těchto před náškách bez užitku. T ř i z nich byly určeny především pro zahrádkáře a po m áhaly jim čelit parasitickým houbám , k teré n apad ají ovocné strom y i užitkové rostliny a způsobují velké hospodářské škody. Počátkem září 1956 byla uspořádána velmi zdařilá 5denní výstava hub ve spolupráci s I. hospodářskou školou v B rn ě (větev pro společné stravování), která přes nepříznivé podmínky pro růst hub byla, díky obětavosti brněnských i m im obrněnských mykologů, dobře zásobena čerstvým m ateriálem . Cenné sběry přinesli zejm éna F r . V á l k o u n, F r . Š m a r d a , S t . Č e r m á k , J. Š p a č e k , VI . V a c e k , S t . J e t m a r , M. K r b u š k o v á , B. K l a p k o v á , M. K o n c e r o v á a j . Součástí výstavy byla i fytopathologická exposice pro zahrád káře. P ro návštěvníky výstavy byla vydána cyklostylovaná ročenka „Houby v kuchyni“ , k terou napsal K . K ř í ž . Po celou houbařskou sezónu byly pořádány houbařské exkurse, z nichž některé byly za spolupráce s brněnským Přírodovědeckým klubem. Čerstvým i houbam i byla doplňována stálá výstavka hub ve vitrin ě universitní botanické zahrady a v houbařské poradně určoval zájem cům přinesené houby A I . P r o c h á z k a a j. D obrý kolektiv brněnských mykologů byl utužen i na několika přátelských večerech pořádaných k oslavě životních jubilejí členů odbočky. Ing. K arel Kříž
Zpráva
redakční
Žádáme autory, aby současně s rukopisem svého příspěvku do časopisu zaslali redakci i souhrn své práce pro sovětský referu jící žurnál v násled ující úpravě: 1. Ruský titul. * ) 2. R uská transkripce příjm en í autora (bez křest, jm éna, podtrženo). 3. Č eský titul (do závorky). 4. P říjm en í autora, zkratka křest, jm éna (podtrženo p roložen ě) a plná adresa autora. 5. N ázev časopisu (v bibliograf, zk ratce). 6. R ok vydání. 7. R očník a číslo časopisu. 8. První a poslední stránka. 9. Počet obrázků, fotografií, grafů a tabulek (na p ř.: 12 obr., 4 fot., 6 graf., 5 ta b .). 10. ja z y k v němž je práce napsána a cizojazyčná^ resumé (na př. česky, rés.: rus., angl. — do závorky). 11. Stručný výtah práce, podle důležitosti nanejvýš na jednu stránku strojem psaného rukopisu. M á obsahovat pokud možno všechny n ejd ůležitější údaje práce. 12. Jm éno, po p ř. iniciálka recensenta. 13. Souhrn vypracovaný pódle výše uvedených zásad zašlete ve dvou exem plá řích na adresu tajem níka I. C harváta, P rah a I I , K rakovská 1. *) 1. a 2. jen tehdy, jsou-li výtahy přeloženy do ruštiny. LITERATURA CEJP Karel:
H o u b y I.
Jestliže se mykologické studium v posledních desítiletích intensivně rozvíjí, je tomu tak zejména proto, že se mykologické poznatky uplatňují v mnoha různých oborech theoretických i praktických. Výzkum na různých úsecích mykologie má význam pro lékařství, chemii, potravinářství, pro boj s rostlinnými chorobami, pro lesnictví atd. U nás má mykologie dobrou tradici a dosahuje světové úrovně, nicméně leží před našimi mykology úkol postavit tuto vědu na základy založené šíře než doposud. Prvním krokem k tomu má být dílo prof. Dr K. Cejpa, napsané na základě dlouholetých zkušeností ze styku s přírodou a z práce v laboratoři i na základě dvacetiletého studia veškeré dostupné mykologické literatury v nejrůznějších jazycích. Vzniklo podstatným rozšířením auto rových přednášek konaných na biologické fakultě Karlovy university. Kniha byla schválena mi nisterstvem školství jako celostátní vysokoškolská učebnice, zároveň je však koncipována tak, aby mohla být příručkou této discipliny pro pracovníky různých oborů theoretických i praktických. Autor tu podává základy morfologie, fylogenese a taxonomie hub; tam, kde je toho třeba k zdůvodněni fylogenetického systému, a tam, kde jde o rody důležité s hlediska praktického, při pojuje i výklady z cytologie, ontogenese, anatomie a sexuologie i poznámky ekologické, poznámky týkající se významu fytopathologického, průmyslového, technického atd. Látka je rozdělena do dvou dílů, z nichž první, který nyní vyšel, obsahuje slizovky, fykomycety a houby vřeckaté. Autor zpravidla zůstává u popisu čeledí, jen výjimečně uvádí i podčeledi. Podrobněji probírá zejména houby nižší a některé jiné skupiny, které jsou tímto způsobem zpracovány v české literatuře po prvé. Text je doplněn kresbami, z větší části originálními, a fotografiemi zpravidla dosud neuveřejněnými. Porozumění textu má usnadnit připojený terminologický slovníček, vysvětlující nejdů ležitější morfologické a biologické pojmy. Soupis nejdůležitější citované literatury bude zařazen na konci druhého dílu. NČSAV, str. 496 + 8, obr. 122, váz. Kčs 43,70.
