ČESKOSLOVENSKÁ VĚDECKÁ SPOLEČNOST PRO M Y K O L O G I I .
N A K L A D A T E L S T V Í Č E S K O S L O V E N S K É A K A D E M IE V Ě D
ČERVENEC ■959
s
ČESKÁ MYKOLOGIE Časopis Čs. vědecké společnosti pro mykologii pro šíření znalosti hub po stránce vědecké i praktické R o č n í k 13
Číslo 3
Č e r v e n e c 19 5 9
V ydává Čs. vědecká společnost pro mykologii v N akladatelství Československé akademie věd V e d o u c í r e d a k t o r : D r. A l b e r t P i l á t doktor biologických věd, s r e d a k č n í m k r u h e m : C t ib o r B l a t tn ý doktor zemědělských věd, člen korespondent Č S A V , prof. K a r e l C e jp doktor věd biologických, dr. P e t r F r á g n e r , M U D r. J o s e f H e rin k , dr. F r a n ti š e k K o tla b a kandidát biologických věd, inž. K a r e l K ř i ž , Z d en ěk P o u z a r , dr. M irk o S v r č e k a dr. F r a n ti š e k Š m a r d a . V ý k o n n ý r e d a k t o r : Iv a n C h a r v á t . Příspěvky zasílejte na adresu výkonného redaktora P rah a I I , Krakovská 1, telefon 2 3 - 1 1 - 3 1 . Česká mykologie vychází čtyřikrát ročně. Předplatné na rok 1959 22 K č s , jednotlivé číslo 5 ,5 0 K čs.
OBSAH J.
Veselý:
M U D r. J.
Vzpomínka
Herink:
na Jan a
Kotlaba:
Příspěvek
.........................................................129
Bezděka —
Rhodophyllus
— Rhodophyllus caccabus
pour la mycoflore tchécoslovaque F.
CONTENTUS
Červenolupen mlsovitý
dr'uh československé flory. Dr.
-
.
Kühn.
caccabus
Kühn., nový
— L ’espèce nouvelle
.
.130
k mykofloře Rumunska
—
Beitrag zur
Pilzflora
Rum änien
von
140
Dr. M. S v r č e k :
Výsledky mykologického průzkumu Čech za rok 1958
— Resultate
der mykologischen Durchforschung Böhmens für das Jah r 1958 Dr. P. F r á g n e r :
153
Pathogenní kvasinky v mlékárenském průmyslu — Pathogene Hefen
in der M i l c h i n d u s t r i e ............................................................................................................................ 160 Dr. A. P i l á t : Kukmák prostřední — Volvaria media (Schumacher1 ex F r.) Quél. a Volvaria media ve smyslu Bresadolově — Volvaria media (Schum . ex F r.) Quél. et Vol. media sensu B ř e s a d o l a ........................................................................................................... 163 Dr.
M.
Svrček:
Cortinarius
(M yxacium )
mucifluus
Fi.
—
pavučinec
(mazavec)
mokvavý a přehled pavučinců sekce Colliniti Fr. — Cort. (M yxacium ) mucifluus Fr. et conspectus specierum sect'onis Colliniti F r ................................................................................ 163 Dr. N. H e j t m á n k o v á - U h r o v á :
K favíformní .proměnlivosti Trichophyton gypseum
Bodin 1902 — Zur faviformen V ariabilität des Trichophyton gypseum K. P o n e r :
D alší nálezy Ciboria subvillosula
(Rehm )
Svrček v Čechách
Bodin
.
.
171
— Ciboria
subvillosula (Rehm ) Svröek und ihre neu Funde in B ö h m e n ....................................... 181 Dr. E. W i c h a n s k ý :
Kustřepka zední — Peziza muralis Sow. ex P h ill............................ 182
Dr.
& dr.
M. H e j t m á n e k
V.
Dadák:
Protiplbňový
účinek pýru plazivého
—
Agropyrum repens (L .) P. B'eauv. — Antimykotische W irkung der Quecke — Agröpyrum repens
(L.) P. Beauv...................................................................................................................183
L i t e r a t u r a : ....................................................................................................... Zprávy Příloha:
spolkové :
188, 189, 190, 191, 192
.
192
1 barevná tabule č. 35 — Pavučinec mokvavý (Cortinarius mucifluus Fr.)
Vydává Cs. vědecká společnost pro mykologii v Nakladatelství čs. akademie věd. Praha I I , Vodičkova 40, telefon 24-62-41. Tiskne K nihtisk n. p., závod 4, Praha X I I I , Sámova 12. Redakce: Praha I I , Václavské náměstí čp. 1700, Národní museum, telefon 233-541. Administrace: Poštovní novinový úřad, Praha 3, Jindřišská 14. Objednávky přijímá také každý poštovní úřad nebo doručovatel. Vychází čtyřikrát ročně. Cena čísla 5,50 Kós. Roční předplatné 22 K čs. Toto číslo vyšlo v červenci 1959. A - 23728
•
v
Ik
X
#
i Pavučinec (mazavcc) mokvavý — Cortinarius (M yxacium) m u c ifh m s F r. K . P o n e r p in x .
j
ČESKÁ MYKOLOGIE Č A S O P I S Č E S K O S L O V E N S K É V Ě D E C K É S P O L E Č N O S T I P R O M Y K O L O G II R O Č N Í K
13
1959
S E Š I T
3
Vzpomínka na Jan a Bezděka (K stému výročí n arození: 16. V. 18 5'8 — 9. I I I . 1 9 1 5 ) Ad centenarium Joanni Bezděki, mycologi bohemici, m em oria
!
R u d o lf V eselý
V zpom ínky n a osoby a události vyvstávají v mysli někdy bez podnětů, jindy je vyvolávají předměty, jež k nim m ají nějaký vztah. U přírodovědce např. pohled na mnohou květinu nebo houbu apod. upomene obyčejně na první nález a vyvolá v mysli obraz naleziště i bližší okolnosti s nálezem spo jen é. P ro mykologa je často příjem né připom enouti si m inulost p ři nálezu vzácné houby, a to zejm éna tehdy, stalo-li se tak ve společnosti milých přátel, kdy byla m ožnost vym ěnit si ná zory a doplnit vědomosti. «šgfsa Často mi vyvstane v mysli obraz . . . ne, přenesu se někam, <, odkud vidím Jílové, lesnaté kop«■ é .. ce a údolí, spoustu učitelů a •' ^ggu, m ezi nim i J a n a Bezděka, ’ mg který vážně a zau jatě vykládá |& ", JMMÉfc sWu o houbě, kterou drží v ruce. , T ento obraz — skutečnost z roku ■ t ¡5" 1 9 1 0 — vidím, kdykoliv si vzpomenu na jeho p r v n í m y k o ~ r* logický kurs a ohromný zájem o houby, Bezděkem vzbuzený. V tehdejší době bylo o H a f l i houbách v u čebnicích velmi mábyla ještě většinou těžko přístupná. nalezli nanejvýš český překlad Lorinserovy práce z něm činy s nevalnými obrázky. Byla to však p řec je n cestička k poznání! T a kovéto nedostatky snažilo se učitelstvo samo z vrozené snahy v odstraňovat, a proto největší po^ čet účastníků tohoto kursu byl '' právě z řad učitelských. ■ J' Vzpom enutý kurs v k rajin ě u Jílového byl velmi úspěšný a pro většinu účastníků Jan Bezděk nezapom enutelný. D ůstojný zjev * 1858 - + 1915
129
Č ESK A
I
j | | | !
i
!
M Y K O L O G IE
13
(3 )
1959
Bezděkův a jeho přednes podobal se velice výkladům univ. p rofesora dr. J. V elenovského, jehož jsem poznal až později na přírodovědecké fakultě univer sity K arlovy. O ba m ěli stejný z á p a l a v ř e l o u l á s k u k m ykologii, Bezděk měl bystrý postřeh, zdravý hum or a veliké znalosti o houbách. Jeho t r p ě l i v o s t byla vskutku obdivuhodná. Co chvíli se musel na exkursi zastavovat a vykládat o houbách, které jsm e rrfu neustále podávali. T ísn il se vždy kolem něho několikanásobný, hustý kruh rukou s houbam i. U kazují mu je zprava, zleva, zpředu, odzadu, přes ram ena, a on stále trpělivě říká dvacetkrát, padesátkrát: T o je čirůvka mýdlová . . . ano, to je ěirůvka mýdlová . . . to je také čirůvka mýdlová . . . atd. Zanedlouho obklopen jinými, k teří se prve nem ohli dostati blíže, vše znovu opakuje. Tehdy tam rostla tato houba v takovém množství a v takových různých form ách, že již nikdy jsem neviděl tolik odchylných pohrom adě. Tehdy jsem se naučil také trp ě livosti, potřebné pro popularizování m ykologie v nej širších kruzích. M ám však na milovaného Ja n a Bezděka i jinou vzpomínku. Jeli jsm e spolu ve vlaku mezi Jihlavou a Táborem . Náš hovor přeskakoval z houby na houbu a občas se vmísil do debaty i někdo z cestujících. K dosi snad chtěl dát hovoru jiný směr a počal vypravovat starou anekdotu o pánovi, který daroval komusi doutník; obdarovaný jej schoval a řekl, že si jej vykouří v lepší společnosti. A Bezděk na to: „No, a jak se vám to líb ilo ? To pes n eu d ělá !“ Snad tato ostrá a přiléhavá poznám ka přim ěla povídálka trochu přem ýšlet o slušnosti a vděčnosti. O sobním a písemným stykem s nezapom enutelným Bezděkem jsem rozšířil své znalosti v mykologii. Jsem mu za to dodnes nesm írně vděčen a rád na něj vzpomínám!
Červenolupen mísovitý - Rhodophyllus caccabus Kühn. nový druh československé mykoflory Rhodophyllus caccabus Kühn. — l’espèce nouvelle pour la m ycoflore tchécoslovaque. f o s e f H erin k Autor nalezl v Č S R R h o d o p h y llu s sp. Podrobně popisuje svůj m ateriál, porov nává jej s popisem R h o d o p h y llu s c accab u s Kühn. a uzavírá, že československá houba je s tímto druhem totožná. Jde o druh v Československu nově a poprvé zjištěný. L ’auteur a récolté un R h o d o p h y llu s en Tchécoslovaquie. Après la description dé taillée de ce champignon et après la confrontation de celle-ci avec la diagnose donnée par M. R . Kühner pour le R h od op h y llkis caccab u s Kühn. l ’auteur identifie son champignon tchécoslovaque avec celui de M. Kühner. L ’ espèce est nouvelle pour la mycoflore tchécoslovaque.
j
.
V r. 1953 vydali dva význační francouzští mykologové, lyonský R . K ü hn e r a pařížský H. R o m a g n e s i , velký K líč k určování vyšších hub lupenatých, hřibovitých a liškovitých (F lo re analytique des cham pignons sup érieurs). V této knize, opravdu originální ve svém pojetí i zpracování dvěma autory, popsal R . K ü h n e r (na str. 1 9 5 ) stručně nový druh rodu červeno-
130
«
H E R IN K :
RH O DO PH YLLU S
CACCABUS
lupen, R h o d o p h y l l u s c a c c a b u s K ühn. B rzy nato, v prvém doplňkovém sdělení ke knize „F lo re analy tiqu e“ z r. 1954, podal R . K ühner podrobný popis tohoto druhu s latinskou d iag n o sou .*) V r. 1955 jsem nalezl v Československu druh červenolupenu, o němž jsem přesvědčen, že je totožný s R h o d o p h y l l u s c a c c a b u s Kühn. V prvé části práce, věnované tomuto nálezu, podávám popis houby podle vlastního m ateriálu, ve druhé části porovnávám tento popis s původním po pisem autora. Popis československého m ateriálu druhu Rhodophyllus caccabus Kühn. Naleziště sběru: M nichovo H radiště: vlevo od pěšiny na úpatí svahu pod silnicí do K láštera — H radiště n. Jiz. ( na západ od města nad řekou Jizerou , v místě kdysi zvaném „U o řech u “ ), cca 2 4 0 m nad mořem , 25. 5. 1955 leg. dr. Jos. Herink a D agm ar H erinková, 5. 6. 1955 leg. dr. Jos. Herink. H erbarium mycol. H erink No. 16/55. Celkem nalezeny 4 m ladé až dospívající exem pláře, 10 dospělých a 9 starých exem plářů. Popis vlastností m akrom orfologických: P l o d n i c e vyrůstají jednotlivě. H a b i t u s ekcilioidní, zvláště v dospělosti a stáří, dosti robustní. Klobouk centrický (zříd k a m írně excen trický ), v mládí a dospívání klenutý se středem oble prom áčknutým a k o k raji podvinutý, pravidelný, zřídka k okraji radiálně zprohýbaný, v dospělosti hluboce nálevkovitý (se za obleným dnem) a k okraji krátce podvinutý skoro až do stáří; š í ř k a : (1 ,5 ) — 3 — 5 — ( 8 ) cm, tloušťka dužniny blíže středu 1 ,5 — 3 — ( 5 ) mm, k okraji se ponenáhlu zm enšuje; p o k o ž k a od okraje až ke středu rad iálně slupitelná, tenká, hladká, celistvá, od dospělosti v zevní třetin ě polom ěru rozpukaná jem nými radiálním i trhlinam i, prosáknuta vodou vlhká, lesklá (za vlhka vodnatě, za sucha slabě h ed vábitě), hygrofání: za vlhka tem ně kalně umbrově hnědá, od okraje do třetin y polom ěru tem něji radiálně čárkovaná, za sucha umbrově izabelová; d u ž n i n a vláknito-plsťovitá, dosti pružná, lesklá (prosáknuta vodnatě, vyschlá hedvábitě), hygrofání: za vlhka světle umbrově hnědavá, za sucha velmi světle šedohnědavá. L u p e n y dosti početné ( 2 4 — 30; lam elluly 3 řádů, v délce souběžně pro měnlivé, soum ěrně u sp ořád ané); profilu obloukovitě kopinatého se zevním koncem dlouho spirálně zatočeným , k vnitřním u konci ponenáhlu m írně vy k rojené (v mládí někdy i šikmo vy krojené), u některých plodnic některé lupeny u o kraje klobouku šikmo až strmě vykrojeny (takže nedosahují koncem okraje klobouku), s ostřím někdy nepravidelně nerovným, tenkým, přím é, v dospě losti až stáří někdy zvlněné, povrchu až do stáří hladkého; lam elluly ukončeny volně, vykrojeně zúženě, u větších exem plářů často nejd říve strmě vykrojené a pak vykrojeně zúžené; v mládí a dospívání m írně sestoupavé a zoubkem sbíhavé, v dospělosti a zejm éna ve stáří výrazně sestoupavé, často n estejn o m ěrně: v dospělosti 4 — 6 — ( 8 ) mm široké, tenké (0 ,2 —0 ,3 m m ), k ostří zten*) Úplná, nezkrácená citace tedy zní: R h od op h y lJkis caccab u s Kühn, in Kühn, et Romagn. 1953 ex Kühn, in K ühn, et Rom agn. 1954.
131
flervenolupen mísovitý — R h o d o p h y llu s caccab u s K ü h n . M nichovo H rad iště (distr. L ib erec), 25. V . 1955 leg. d r. J o s . H erink e t D ag m ai H erinková. H erb. m y c. H erink No. 16/55. — Carposom ata ad u lta. P h o to dr. J o s . H erink.
H E R IN K :
RH O D O PH YLLU S
CACCABUS
čené; středně husté (v dospělosti jsou konce lupenů a lam ellul na okraji vzdá leny 0 , 5 - 1 m ra); hygrofání, v mládí a dospívání prosáknuty šedohnědé, oschlé (od b ase) umbrově smetanové, v dospělosti a stáří něco světlejší a jem ně růžově poprášené; d u ž n i n a měkce plsťovitá, dosti pružná, šťavnatá, hygro fání, stejnobarevná s dužninou klobouku; v ý t r u s n ý p r a c h sytě růžový. T ř e ň válcovitý, zřídka ve stáří s boků m írně smáčknutý, na basi jen lehce kyjovitě rozšířený a tupě zaobleně ukončený, přím ý, zřídka m írně spirálně rotovaný; v dospívání stejně dlouhý jako prům ěr klobouku, v dospělosti a stáří spíše kratší prům ěru klobouku, ( 2 — ) — 3 — 4 — ( — 6 ) cm dlouhý, uprostřed ( 2 — ) —4 — 6 — ( — 8 ) mm tlustý; pokožka jem ně vláknitá, v mládí a dospívání lehce pavučinato-vlásenitá, postupně olysávající, na basi více méně vysoko bíle plstnatá, lesklá (prosáknuta vodn,atě, oschlá hedvábitě), hygrofání: stejn o barevná s pokožkou klobouku; d u ž n i n a vláknitá, přechází bez hranic v dužninu klobouku, zprvu plná, brzy úzce a posléze dosti široce dutá, s p ří věskem osové dužniny ve vrcholu a drobnými nástěnným i přívěsky, rigidní, křehká, lesklá (prosáknuta vodnatě, oschlá hedvábitě), hygrofání: prosáknuta umbrově hnědá, oschlá světle šedohnědá, ke středu bledší (až skoro bělav á). Popis vlastností m ikromorfologických: T r a m a t ř e n ě složena ze základních a spojných hyf, olejovité hyfy n e jsou přítom ny. Základní hyfy p ro bíh ají podélně, celkem paralelně, sestávají z článků válcovitých až dlouze vakovitých, tenkostěnných, bez přezek, cca 20 — 3 0 — ( — 5 0 ) ¡x širokých, obsahu hyalinního až ve směru k pokožce slabě nahnědlého (plasm olysou v hypertonickém roztoku chloridu sodného lze p ro kázat přítom nost bledě umbrově hnědého pigmentu, který je difusně roz puštěn v cytoplasm ě; nelze vyloučit, že blána hyf je slabě nahnědle zbarvena pigmentem, který nemá inkrustující povahu). Spojené hyfy z článků štíhle v ál covitých, bez přezek, 5 — 7 ¡x širokých, čirého obsahu. Tram a třen ě přechází v pokožku ponenáhlu. P o k o ž k a t ř e n ě 6 0 — 100 ¡x tlustá, z hyf p robíh ajících podélně, dosti hustě směstnaných, z článků válcovitých až podlouhle štíhle vakovitých, 7 až 12 —( — 1 7 ) ¡X širokých, nahnědlých nitrobuněčným pigmentem. Epikutis je tvo řena řídce rozesetým i kyjovitým i nebo lahvicovitým í buňkam i (rozm ěrů např. 6 7 X 2 4 i i ) , hyalinního obsahu, které nased ají šikmo nebo kolmo na povrch kutis. T r a m a k l o b o u k u je složena z hyf všemi směry propletených, 15 až 50 ¡x širokých, bez přezek, obsahu hyalinního až slabě umbrově nahnědlého (přítom nost nitrobuněčného pigmentu je prokazatelná plasm olysou); olejové hyfy nebyly nalezeny. Tram a klobouku přechází bez ostrých hranic v pokožku klobouku. P o k o ž k a k l o b o u k u cca 1 0 0 — 130 ¡x tlustá, z hyf celkem volně směst naných, radiálního průběhu, více méně překřížených, z článků válcovitých, u přepážek lehce oble zúžených, bez přezek, 7 — 20 /x širokých, tenkoblanných, bledě umbrově zbarvených; koncové články dlouze kyj ovité (1 0 — 2 4 ¡x širok é) až podlouhle vakovité (např. 36 yL široké). T r a m a l u p e n ů pravidelná až smíšená, z hyf o článcích dlouze vřetenovitých, bez přezek, 12 — 20 ¡x širokých (v přechodu do tram y lupenů až 50 ¡x širokých), obsahu sotva znatelně nahnědlého (přítom ností nitrobuněčného pigm entu); olejové hyfy nejsou přítom ny. H y m e n o p o d i u m z hyf o člán cích válcovitých, 5 — 6 ¡x širokých, bez přezek. S u b h y m e n i u m buničité.
133
ČESK A M Y K O LO G IE
13
(3)
1959
H y m e n i u m je tvořeno pouze basidiem i, o stří lupenů je hom om orfní. B a s i d i e zprvu kyjovité, v zralosti s oble zúženým vrcholem, cca 36 až 40 X 7 — 10 [x, obsahu umbrově nahnědlého, se 4 sterigmiaty 4 — 5 fx dlouhými. V ý t r u s y hranato-elipsoidní, tenkoblanné, na bočném profilu ( 5 — ) až 6hranné se zaobleným vrcholem , s krátkým šikmým apikulem, na čelném pro filu 6 — ( — 7)h ran n é, k apikulu rovně až konkávně stažené; rozm ěry bočného profilu 8 — 10 X 6 — 7 ¡x; v cytoplasmě různý počet m álo světlolomných tuko vých kapiček.
H
&
V
ř
° ■
D
O
Červenolupen mísovitý — R h o d op h y llu s caccab u s K ü h n . P od éln ý průřez dospělým i plodnicem i, basidie a v ý tru sy . — Carposom ata secta, basidia e t sporae. D r. J o s . H erin k delin.
Popis vlastností biochemických: P a c h v řezu anebo p ři rozem nutí pronikavě po d řeni okurky, po oschnutí a p ři zasychání slabě sperm atický; čerstvě usušená houba vydává slabý zápach po myším trusu. C h u ť po dřeni okurky, dosti prchavá. M a k r o c h e m i c k é r e a k c e : guajaková tinktura: pom alá, slabě po sitivní reakce dužniny (s maximem v b a sí tř e n ě ); negativní reakce dužniny a pokožky klobouku se síranem železnatým (1 0 % ), fenolem ( 2 % ), a-naftolem , alkáliem i (5 % louhem draselným , am oniakem ), sehnaným i kyselinam i (k y se linou dusičnou a sírovou), anilinovým olejem , form olem (4 0 % ), dusičnanem stříbrným (10 % ). Ekologie: Na holé hlíně svahu s neuzavřeným porostem trav, bylin a mechů; na h o r ním okraji stanoviště se n alézá řada topolů černých ( P o p u lu s n ig ra L. ssp italica [D u ro il D ost.), pod svahem ojedinělé kmeny třešní (P run us av iu m L .).
134
H E R IN K :
RH O D O PH YLLU S
CACCABUS
Diskuse. Porovnám e nyní m orfologické, biochem ické a ekologické vlastnosti českoslo venské houby s podrobným popisem houby francouzské. Pokud se týče tvaru, m ají obě houby od počátku prohloubený klobouk, který ve stáří se stává až hluboce nálevkovitým. Při tomto tvaru klobouku jsou lupeny již v m ládí mírně s.estoupavé a brzy nato výrazně sestoupavé („sbíhavé“ ). Přitom jejich vnitřní konec je vykrojen jen m írně, výrazněji pouze u mladých a dospívajících plodnic, zatímco později je vnitřní konec lupenů zúžen jen s naznačenou konkávitou ostří. Tvar klobouku a sestoupavé lupeny s velmi málo a ponenáhlu vykrojeným vnitřním koncem propůjčují plodnici houby od dospělosti výrazný, tzv. ekcilioidní habitus. Staré plodnice mě habitem velmi připomínaly vyzrálé plodnice strm ělky číšovité, CDitocybe cy a th ifo rm is (Bu ll. ex Fr. p. p.) Quél. V našem m ateriálu se nalézaly také exempláře statnější, než popisuje autor druhu, který udává šíři klobouku 1 ,5 — 3,5 cm, délku třeně 1,7 — 3 — 6 cm a tloušťku třeně 2 — 5 mm. F ran couzská houba měla tedy — v m ateriálu z několika navzájem vzdálených lokalit — třeň delší než šířka klobouku. Naopak, naše houba měla spíše třeň kratší než šířka klobouku. Stejné zbarvení hygrofání pokožky klobouku a třeně, jemuž je přizpůsobeno i zbarvení lupenů a dužniny, vyjadřuje R . K ü h n e r termíny „brun foncé à brun-gris foncé, mais parfois seulement brun jaune sale“ (pokud se týče pokožky klobouku), ,,gris-brun à gris jaunâtre sale“ (pokud se týče třeně), „rosé toujours un peu sali de grisâtre ou de brunâtre“ (pokud se týče lupenů). V mém vidění barev bych zbarvení pokožky klobouku a třeně R h o d o p h y llu s c accab u s přirovnal nejspíše ke zbarvení R h o d o p h y llu s vern u s (Lund.) Romag. Zbarvení houby je podmíněno přítomností slabě hnědého pigmentu, který je rozpuštěn v cytoplasmě (nepodařilo se mi zjistit, zda je zde lokalisován vakuolárně). Lze to prokázat smrštěním cytoplasmy v hypertonickém roztoku (např. chloridu sodného) ve žlutohnědé až světle umbrově hnědé kulovité útvary. Tento pigment je přítomen v hyfách dužniny celé plodnice, v hyfách pokožek, zdá se, že také v basidiích. V některých preparátech s plasmolysou jsem pozoroval, že buněčná blána hyf byla slabounce hnědavě zbarvena. Nevylučuji proto, že u houby je kromě intracelulárního pigmentu přítomen ještě druhý pigment s lokalisací v membráně buněk, R . K ü h n e r udává přítomnost vakuolárního pigmentu v hyfách pokožky klobouku v nativ ním preparátu. Vyšetřoval také lokalisaci pigmentu na sušeném materiálu metodou nabobtnání v horkém koncentrovaném roztoku chloralhydrátu a zjistil tímto způsobem hojný hnědý intracelulárni pigment v hyfách dužniny klobouku, třeně a lupenů. Pokud se týče výtrusů, vyobrazuje R . K ü h n e r profil jako šesti až sedmihranný, dosti podlouhlý, s rozměry 8 ,5 — 1 1 ,5 — ( — 13,5) X 5,5 — 8 p. Výtrusy francouzské houby jsou Sedy podlouhlejší a o málo větší než u naší houby. U československé houby jsem nezjistil žádné přezky na hyfách dužniny a pokožky klobouku i třeně; nepřítomnost přezek na spodině basidií se mi nepodařilo s určitostí prokázat. Kühnerova houba měla přezky na hyfách pokožky klobouku, tramy lupenů a na spodině basidií. Rozdíl v přítomnosti přezek mezi naší a francouzskou houbou nemusí nutně znamenat, že se v obou případech nejedná o týž druh. Poměry se ujasní, jakm ile bude proveden podrobný cytologický a karyologický průzkum druhu. Prozatím je známo tolik, že články základních hyf ve středu dužniny třeně jsou cenocytické, obsahují velký počet jader (R . K ü h n e r , 1958). Z biochemických vlastností houby uvádí R . K ü h n e r pouze pach, který definuje jako silný pach po zplesnivělé mouce. Pokud se týče ekologie, byla houba R . Kühnerem nalezena na okraji luk, v příkopech a také v lesích. Fruktifikační období udává autor v září a říjnu.
Z porovnání m orfologických i fysiologických poznatků, dosud z písemnictví o R h o d o p h y l l u s c a c c a b u s známých, s vlastnostm i mnou studované českosloven ské houby je zřejm o, že mezi oběm a houbam i není podstatných rozdílů. P o važuji proto sběr R h o d o p h y l l u s sp. z M nichova H radiště za přin áležející k druhu R h o d o p h y l l u s c a c c a b u s Kühn. System atické postavení R h o d o p h y l l u s c a c c a b u s v rodu R h o d o p h y l l u s Q uél. je prozatím dosti neurčité (z největší části proto, že systém tohoto rodu není dosud dostatečně p ropracován ). P řes ekcilioidní habitus, u některých exem plářů velmi výrazný, nelze jej zařad it do skupiny „ E c c i l i a Svojí velikostí a pom ěrnou robustností, charakterem pokožky klobouku a lokalisací pigmentu p řin áleží druh spíše ke skupině „ E n t o l o m a “, v ní existují ekcilioidní formy
135
Č ESK A
M Y K O L O G IE
13
(3 )
1959
u některých druhů, např. u R h o d o p h y l l u s s e r ic e u s (Bu ll. ex F r .) Q uél., a R h o d o p h y l l u s n id o r o s u s (F r .) Q uél. R . K ü h n e r také sám označuje jako typ R h o d o p h y l l u s c a c c a b u s n ejbližší: R h o d o p h y l l u s n idoro su s. R . K ü h n e r poukazuje na určitou podobnost R h o d o p h y l l u s s e r i c e o i d e s Lange (F l. Agar. D an., 5 : 99, t. 198 f. E, 1 9 4 0 ) s Rhodop~hyllus c a c c a b u s. D ánský druh z bukových nebo smrkových lesů má klobouk jen m írně oble promáčknutý, lupeny více vykrojené a jen zoubkem sestoupavé, výtrusy ku lovitě pětihranné (rozm ěrů 8 . 5 X 6 . 5 u ), nevonnou dužninu. R . K ü h n e r dále upozorňuje, že tmavší formy R h o d o p h y l l u s c a c c a b u s z luk v Savojsku se zbarvením a pachem velmi podobají některým form ám R h o d o p h y l l u s sericeu s. Résumé Rhodophyllus caccabus Kühn. découvert en Tchécoslovaquie. M atériel étudié a été recueilli près de M nichovo H radiště (départem . L ib e re c ), 25 5 et 5 6 1955 par l ’auteur même et sa fille D agm ar. E xsiccata sont déposées dans l ’h erbier de l ’auteur (H erbariu m m ycologicum H erink, No. 16/55) et dans l ’h erbier mycologique de la section botanique de M usée N a tional de Prague. Description: C arpophores isolés. P ort eccilioïde, surtout chez les exem plaires plus âgés, assez robuste. C h a p e a u cen tral (rarem en t subexcentrique), d’abord convexe à centre surbaissé et à marge enroulée, puis assez profondém ent infundibuliform e (à fond arrondi et à marge encore un peu enroulée ju sq u ’à l ’âge a v an cé), ré gulier, plus tard radialem ent flexueux et sublobé; large de (1 .5 ) — 3 — 5 — ( 8 ) cm, chair épaisse de 1.5 — 3 — (5 ) mm vers le centre, graduellem ent am incie vers la m arge; cuticule radialem ent séparable ju sq u ’au centre, mince, glabre, unie, plus tard un peu radialem ent fissurée vers la m arge, hum ide quand imbue, luisante (hum ectée d’un éclat aqueux, déhydratée d’un b rillan t de la soie), hygrophane: om bre obscur et radialem ent striée près de la m arge quand imbue, om bre isabelle quand déhydratée; chair fibreuse-tom enteuse, assez élastique, luisante (d ’un éclat aqueux quand imbue, déhydratée d’un b rillan t soyeux), hygrophane, om bre clair quand im bue om bre grisâtre pâle quand déhydratée. L a m e l l e s assez nom breuses ( 2 4 — 3 0 ) à lam ellules de trois degrés de longueur (m ais à la longueur un peu variable sim ultaném ent), sym étriqum ent disposées; contour des lam elles lanciform e arqué, enroulé vers la marge assez longtemps, à arête graduellem ent concave vers le stipe (seulem ent dans la jeunesse obliquem ent ém arginée), quelquefois brusquem ent ém arginée aussi à l ’extrém ité extérieu re; contour des lam ellules conform e à celui des lam elles à l ’extrém ité extérieure, à arête ém arginée atténuée libre vers le stipe (il y a aussi des lam ellules qui sont profondém ent ém arginées tout d’abord, puis graduellem ent atténu ées); arête mince, irrégulièrem ent inégale; d irection rayonnante, quelquefois plus tard plus ou moins subflexuese; surface .glabre; position descendante dès la jeunesse et s’accentuant progressivem ent avec l ’âge, à arête décurrente dans la jeunesse; largeur de 4 — 6 — (8 ) mm (a l ’état Cervenolupen mísovitý — R h o d o p h y llu s caccab u s K ü h n . M nichovo H rad iště (distr. L ib erec) ’ 25. Y . 1955 leg. dr. J o s . H erink e t D agm ar H erinkové. H erb. m yc. H erin k No. 16/55. ■ —•C arposom ata adolescentia e t ad ulta. P h o to dr. J o s . H erink.
136
137
C ESK A
M Y K O L O G IE
13
(3 )
1959
ad ulte), épaisseur de 0 .2 —0 .3 mm à la base; espacem ent m oyen (les extré mités extérieures des lam elles et des lam ellules distantes de 0 .5 — 1 m m ); couleur hygrophane, d’abord om bre grisâtre à l ’état humide, crèm e om bre à l ’état sec, puis plus pâle et caché sous la poussière croissante des spores m ûres; chair tomenteuse, assez molle et élastique, succulente, hygrophane, concolore à chair du chapeau; sporée abondante, rose intense. S t i p e cylindrique, égal, un peu dilaté claviform e à la base, rarem ent suhcomprimé à l'âge, droit, rarem ent un peu tordu; au début d ’une longueur égalant la largeur du chapeau, puis plus long que la largeur de celui-ci, long de ( 2 ) — 3 — 4 — ( 6 ) cm, épais de (2 ) — 4 — 6 — (8 ) mm; cuticule fibreuse, d’abord à revêtem ent aranéeux fibrilleu x lâche, puis glabrescente, hérissée de blanc à la base, luisante (d ’un éclat aqueux ou vitreux quand imbue, d’un brillant soyeux quand déhydratée), concolore à la cuticule du chapeau, hygrophane; chair fibreuse, passant indistinctem ent à la chair du chapeau, pleine, puis se creusant, creuse à la fin, à appendice axial supérieur plus ou moins long et quelquefois à quelques appendices pariétaux, rigide et fragile, luisante (d ’un éclat aqueux quand im bue et d ’un b rillan t soyeux quand dé hyd ratée), hygrophane, om bre quand humide, om bre g risâtre pâle (même blanchâtre vers l ’a x e ) quand déhydratée. T r a m e d u s t i p e composée d’hyphes fondam entales et d’hyphes connectives; hyphes oléifères absentes. Hyphes fondam entales longitudinales, presque parallèles, à articles cylindriques ou en form e d’un sac allongé, sans boucles, à m em brane mince, larges de 2 0 — 3 0 — ( 5 0 ) u, à contenu hyaline ou teinté d’om bre pâle vers la cuticule du chapeau. Hyphes connectives formées d’ articles cylindracés étroits, sans boucles, larges de 5 — 7 ¡x, hyalines. C u t i c u l e d u s t i p e peu distincte de la chair, épaisse de 6 0 — 100 ¡x, form ée d’hyphes longitudinales, assez serrées, à articles cylindracés ou en forme d’un sac allongé, sans boucles, larges de 7 — 1 2 — (1 7 ) ¡x, teintées d ’om bre pâle; revêtem ent (épicu tis) form é de cellules claviform es ou lagéniformes, hyalines, assez grandes (67 X 2 4 u p. e x .), à direction perpendiculaire ou oblique. T r a m e d u c h a p e a u composée d’hyphes entrelacées en tous sens, ram ifiées, larges de 15 — 50 ¡x, sans boucles, à contenu hyalin ou faiblem ent teinté d’om bre pâle; pas d’hyphes oléifères. Cuticule du c h a p e a u peu distincte de la tram e, épaisse de 1 0 0 — 130 ¡x, form ée d’hyphes radiales, couchées, assez lâches, croisées par places, à articles cylindracés, un peu atténués tout près des cloisons, sans boucles, larges de 7 — 20 ¡x, à m em brane mince, à contenu om bre pâle, articles term inaux longuement claviform es, larges de 10 — 2 4 ¡x, ou en forme d’un sac allongé (larges de 36 à p. ex .). Trame des l a m e l l e s régulière ou filam enteuse-em m êlée, form ée d’hyphes à articles fusiformes oblongs, larges de 12 — 2 0 /x. (plus épaisses, ju sq u ’à de 50 ¡x, passant à la tram e du chap eau ), sans boucles, à m em brane mince, à contenu faiblem ent coloré d’om bre pâle; pas d’ hyphes oléifères. Hyménopode form ée d’hyphes à articles cylindracés, larges de 5 — 6 /x, non bouclées. Sous-hyménium celluleux. P i g m e n t intracellulaire, bien évident par la plasmolyse (en utilisant la solution hypertonique de chlorure de sodium, p. e x .). En outre, il semble
138
H E R IN K :
RH O D O PH YLLU S
CACCABUS
que la m em brane soit faiblem ent colorée de pigment propre, om bre très pâle (cette constatation concernant surtout les hyphes de la cuticule du stipe). Hyménium
seulem ent basidié, arête homomorphe (fe rtile ).
B a s i d e s au début claviform es, à la fin un peu atténuées vers le sommet, 36 — 40 X 7 — 10 m , à contenu faiblem ent om bre pâle, à 4 siérigm ates longs de 4 — 5 ¡x. Spores ellipsoïdes-anguleuses, à contour latéral penta- ou hexagonal, arrondi au sommet, avec un apicule oblique court à la base, à contour frontal hexa- ou heptagonal, sym étriquem ent atténué vers l ’apicule; dimensions (celle s du contour la té ra l): 8 — 10 X 6 — 7 ¡x\ m em brane m ince; contenu pres que hyalin, à quelques guttules peu réfringentes. O d e u r de chair de concom bre pénétrante à la section fraîche, puis fa i blem ent sperm atique; carpophores desséchés ém ettent une odeur d ’excrém ents de souris distincte. Saveur
de chair de concom bre, assez fugitive.
R é a c t i o n s m a c r o c h i m i q u e s : teinture de gaïac: réaction lente, faiblem ent positive (plus prononcée dans la chair basale du stip e); pas de réaction avec: sulfate ferreu x (sol. 1 0 % ) , am m oniaque, potasse caustique (sol. 5 % ) , acide sulfurique (co n c.), acide azotique (co n c.), azotate d 'argent (sol. 1 0 % ), phénol (sol. 2 % ) , a-naphtol, form ol (sol. 4 0 % ) , aniline. E c o l o g i e : à terre nue d’un gazon herbeux et un peu moussu, situé à la berge d ’une route publique, bordée de peupliers ( P o p u lu s n ig ra L. ssp. italica [D u roi] D o st.). A ltitude 2 4 0 m. env. Sol sableux. Observations : Le cham pignon tchécoslovaque est plus grand et plus robuste que celui de décrit par M . R . K ü hner. Les spores en sont un peu m oindres et les hyphes n ’ont pas de boucles. Q u an t à la localisation des pigments, les deux cham pignons possèdent un pigm ent intracellu laire plus ou moins abondant selon la position des hyphes. En outre, ont peut présupposer l ’existence d’un méso pigment, im prégnant la m em brane de quelques hyphes (celles de la cuticule du stipe, p. e x .). M algré ces différences, bien loin d’être principales, on peut considérer le cham pignon tchécoslovaque comme appartenant au R h o d o p h y l l u s c a c c a b u s Kühn. L IT E R A T U R A Kühner,
R.
(1 9 5 3 ):
in
Kühner
R.
et
Romagnesi
H.,
Flore
analytique
des
champignons supérieurs. (Pag. cit. 195 et 2 0 0 ). Kühner,
R.
analytique“ 1 9 :3 - 4 6 .
(1 9 5 4 ): I
—
in K ü h n e r
Espèces
R.
et
Romagnesi
nouvelles et critiques
de
H.,
Compléments
Rhodophyllus.
Revue
à la de
„Flore
mycologie,
(Pag. cit. 3 - 4 , 1 3 - 1 4 , f. 1 et 2 c).
K ü h n e r , R . (1 9 5 8 ) : Le comportement nucléaire dans les articles du stipe des Agarics et des Bolets. Annales de l ’univ. de Lyon, sect. C (Sciences naturelles), 1 0 : 5 —20. (Pag. cit., 12). Adresa autora: M UDr. Josef Herink, Mnichovo Hradiště 717.
139
Příspěvek k mykofloře Rumunska Beitrag zur Pilzflora von Rum änien F ra n tišek K o tla b a Pojednání o zajím avějších nálezech vyšších hub z Rum unska, a to z Bukurešti, Dobrudži u Černého moře a z pohoří Bučeč v Již. Karpatech. Bylo zjištěno 5 druhů nových pro mykofloru Rum unska a čtyři druhy, které byly známy z Rum unska dosud z jediného nálezu. Ostatní uváděné druhy jsou buď méně časté nebo jsou zajímavé substrátem, ekologicky apod. Es handelt sich um einige interessante Funde höherer Pilze aus Rum änien, und zwar aus Bukarest, aus dem Küstengebiet der Dobrudscha und vom Bucegi-Gebirge in den Süd-Karpaten. Es werden 55 Arten als neu für die Pilzflora Rum äniens genannt; vier weitere Arten wurden in Rum änien wahrscheinlich erst zum zweitenmal gesam melt. Die übrigen angeführten Arten sind entweder nicht häufig, oder sie sind von ökologischem Gesichtspunkt interessant.
Pobýval jsem na pozvání bukurešťského přírodovědeckého muzea ,,G r i g o r i A n t i p a “ (ředitel: M . A. I o n e s c u ) ve dnech 27. I X . — 14. X . 1958 spolu s doc. dr. J. M a ř a n e m a dr. J. H a n z á k e m a jeho paní na výměnné stu dijní cestě v Rum unské lidové republice (R L R ). Sb íral jsem vedle paleontologického m ateriálu též recentní cévnaté rostliny a rovněž houby. Poněvadž se mi poštěstilo nalézt krom ě obyčejných druhů i několik hub velmi vzácných nebo dokonce nových pro mykofloru R L R , rozhodl jsem se u veřejnit přehled svých nálezů v tomto článku. Během našeho pobytu v R L R jsme navštívili tři ekologicky značně rozdílné oblasti, a to město Bukurešť, oblast D obrudžu na pobřeží Č erného m oře a po hoří B učeč v Jižn ích K arpatech. Sbíral jsem převážně dřevní a chorošovité houby, neboť jsme často měnili místo pobytu a sušení masitých druhů nebylo proto dosti dobře možné. V B u k u r e š t i , kde je množství parků a zahrad, jsem sbíral houby p říležitostně jednak v botanické zahradě a v zahradě muzea „D r. M inov ici“, jednak v parku „C ism igiu“, a to na dřevinách dom ácích i pěstovaných. V Bukurešti roste v parcích a zahradách značné množství hub a jsem přesvědčen, že p ři podrobném průzkumu by byly jistě nalezeny mnohé další zajím avosti (sám jsem zde nalezl jed en velmi vzácný a jed en nový druh pro mykofloru R L R , ačkoliv jsem tam mykologizoval sotva 2 hodiny!,). D o b r u d ž a (D o bro g ea), která je n ejtep lejší a také nejsušší oblastí R L R (prům . roční teplota 11° C ), není pro růst hub zrovna nejvhodnější. Ačkoliv leží na břehu Č erného m oře, trpí nedostatkem vláhy. Proto jsou cévnaté rostliny za stoupeny hlavně suchomilnými, často trnitým i nebo pichlavým i druhy a dřeviny, hlavně stromy, chybějí skoro docela. V oblasti, kde jsme sbírali [pobřeží od M area je přes K onstancu, Ažižu (A gigea), E fo rii až po V asile R o a itá (C a rm en S ilv a )], se původní les vůbec nevyskytuje a celá k rajin a má ráz stepi, dnes už docela kultivované a změněné na pole. Zbytky stepi jsou docela nepatrné a jsou tak in tenzívně vypásány, že si lze jen velmi těžko učinit představu o původním vege tačním krytu. Ve velikých lánech úrodných polí jsou vysázeny četné pásy větrolamů, široké asi 15 — 20 m. V nich jsou zastoupeny n ejča stěji tyto dřeviny: R o binia p s e u d a c a c ia , E la e a g n u s an gu stifolia, N e g u n d o fra x in ifo lia , G le d it s c h ia triacanthos, A m o r p h a fru ticosa, A r m e n ia c a vulgaris, Ulm us sp., C o tin u s c o g g y g ria M o ru s sp. aj. Poněvadž však to jsou většinou mladé porosty (valná část byla vy sazena až po II. světové válce), nenajdem e v nich žádné houby. Pozoruhodné je, 140
- -.....5-ir-...-....... -......-
:-------- . . . . . . . . . ... .....-7 .
/ I
KOTLABA:
M B M ff
v í»
P Ř ÍS P Ě V E K
K
M YK O FLO ŘE
RU M U N SKA
-Ji.
f 3 É jf £ ^
—••t»** ■ R
P ^
w
S
■ .; -
n
B
'
¿«HMEjI -
; -
’ ^fft3*53liiiyfi|BBjSBSBWHlť*
jj/fB flr
- ^"fSp^í’
-v-
J «/ *
'M
n |
•‘
' ^
’ '■.■■'■ *«S*,
■'
'• '
.. '-ť -
-
'
■■■■■■■■■■ ■ ¿ '.- 'V
■?Ik8Rr
;. . -
.’■;- JV* 1
r. ■ •.
•
'. :.-■-ÍV; '-: '
-■?•
-
p " ■1 •'i*aa;ViM M
.■1--..::'-V -- :' . ■ ' : v ; ť .
Pohled n a čá st bo tan ick é zahrady v B u k u re šti. — P a rs h o rti b o tan ici bu eurestiensis, R o m a n ia . P h oto 29. I X . 1958 F . K o tla b a .
že zde skoro docela chybí břichatky, ačkoliv se zdá, že všechny ekologické pod mínky by jin ak jejich růstu nasvědčovaly. V ětší počet hub jsem nalezl jen na ovoc ných strom ech v zahradě přím ořské zoologické stanice Ažiža. N ejvzácnější houby jsem nalezl v pohoří B u č e č (B u ceg i) v Jižn ích K a r patech, kde jsem sbíral jednak v okolí m ěstečka Sin aia (8 0 0 — 8 5 0 m n. m .), jed nak na různých m ístech pohoří Bučeč až do výše přes 2 0 0 0 m n. m. Ve výši asi 8 0 0 — 1100 m se zde rozkládá buko-jedlový stupeň (pásm o), kde roste veliké množství různých druhů hub(. I^ak následuje asi od 1 1 0 0 m do 1 7 5 0 — 1800 m stu peň smrkový, kde je již (v čistých p orostech) mnohem méně hub. Nad tímto stup něm následuje pásmo kleče, které sahá asi do výše 2 0 0 0 m. Výše jsou již jen poros ty plazivých vrb, pěnišníku a bylin. V e smrkovém stupni na strmých, skalnatých te rénech a lavinových drahách, kde se smrk neudrží, roste jednak m odřín, jednak olše zelená a méně i jin é stromy a keře. Právě různorodý dřevní m ateriál v ta kovýchto místech um ožňuje růst mnoha dřevobytných druhů hub, mezi nimi i druhů velice vzácných, např. L a r i c i f o m e s officin a lis, P e n i o p h o r a au ra n tiac a, C y tid ia sa licin a aj. Z Bukurešti a D obrudži, kde roste pom ěrně málo druhů hub, zaznam enávám všechny sebrané druhy, kdežto z pohoří B učeč jen houby vzácné nebo jin ak za jím avé. Exsikáty ke všem níže uvedeným druhům jsou uloženy v h erb ářích N á rodního musea v P raze; G e a s tr u m la g e n i fo r m e V itt. je v soukromé sbírce hvězdovek dr. V. J. Staňka. D ruhy označené hvězdičkou ( * ) jsou nové pro mykofloru R L R . Hlavní údaje
141
\
Č ESK A M Y K O LO G IE
13
(3 )
1959
o ostatních druzích jsem čerpal z práce V ery Bonteové (B o n tea 1 9 5 3 ) o p arazitických a saprofytických houbách R L R . D alší mi sdělil G. Silaghi z K luže. A scom ycetes: X y la r ia c e a e : Poronia punctata (L .) ex F r . — T r u s o v k a * ) t e č k o v a n á . V alul T ra ia n u K onstancy, na suchém hovězím trusu sbíral 6. I I I . 1958 A. P apadopol; Ažiža u K onstancy, poblíž „Statiu n ea zoologicá m arin á“ na suchém hovězím trusu sbíral 4. X . 1958 F . K o tlab a (det. dr. M . Sv rček ). T ato zajím avá houba z čeledi dřevnatkovitých, která zjevem připom íná spíše nějakou kustřebku, je u nás velice vzácná, avšak v teplé a suché D obrudži je skoro n ejb ěž nější houbou a nep atří rozhodně k žádným vzácnostem . B a s id io m y c e t e s : C orticiaceae: * Peniophora auran tiaca (B res.) Hóhn. et Litsch. — K o r n a t k a o r a n žová. V lavinové dráze údolí „U rláto area m a re“ u B usteni v pohoří B učeč
K ůžička červená — C y tid ia s a lic in a (F r.) B u r t (vlevo-sinistra). V údolí „ U rlá to a re a m are“ u B u ste n i v pohoří B u čeč n a odum řelé v ětv i v rb y ( S a lix sp.) sb íral 9. X . 1958 F . K o tla b a . — Ad ram um em ortuum S a lic is sp. in v alle „ U rlá to a re a m are” prope B u ste n i, m on tes B u eeg i, 9. X . 1958 leg. e t p hoto F . K o tla b a . 1/1 orig. Oliňovcc izabelový — P h e llin u s isa b e llin u s (F r.) B ou rd . e t G alz. (vp ravo -d extra). U jesk y n ě „ P e s te ra “ v pohoří B u če č n a padlém km enu sm rku ztepilého ( P i c e a a b ie s ) sb íral 12. X . 1958 F . K o tla b a . — Ad tru n cu m em ortuum P ic e a e a b ietis apud specum „ P e s te ra ” , m on tes B u eeg i, 12. X . 1958 leg. e t p hoto F . K o tla b a . 1/1 orig. *) Navrhuji používat pro rod P oron ia W illd. ex Fr. české jméno
142
trusovka.
K O TLABA:
P Ř ÍS P Ě V E K
K
M YK O FLO ŘE
R U M U N SKA
i
"élk '• -■ §ĚĚ «,
'
\
J >
i
R ůznoporka dvouletá — A b o rtip o ru s b ien n is (B u ll. ex F r .) Sing. N a bázi k eře živého pustorylu čili p ajasm ín u (P h ila d e lp h u s co r o n a riu s) v b o tan ick é zahradě v B u k u rešti sb íral 29. I X . 1958 F . K o tla b a . — Ad basem fru ticis v iv i P h ilad elp h ii c o r o n a rii in horto bo tanieo bucurestiensi 2 9 . I X . 1958 leg. e t photo F . K o tla b a . 1,8 orig.
(cca 1600 m n. m .) na odum řelých větvích olše zelené (Alnus virid is) sbíral 9. X . 1958 F . K otlaba. T ato houba je podle Boid ina (1 9 5 7 ) typická pro Alnus viridis a příbuzné druhy olší ze sekce A ln o b e tu la . Na ostatních olších (Alnus glu tinosa, A. in c a n a ) roste P e n i o p h o r a eriksso n ii Boid., která je rovněž oranžově zbarvená. M ikroskopicky se oba druhy liší přezkam i n a hyfách: P e n i o p h o r a a u r a n t ia c a má přezky, kdežto P. e r ik sso n ii nikoliv. T ře tí oranžově zbarvená kornatka P e n i o p h o r a in c a r n a ta (P e r s .) P. K arst. je v Evropě velice hojná a roste na různých listnatých dřevinách spíše v teplejších polohách. Od dvou výše uvede ných druhů se liší hlavně tvarem a velikostí výtrusů. * Cytidia salicina (F r .) B u rt — K ů ž i č k a
j
j
i
červená.
Syn.: C y tid ia ru tilan s (Pers.) Quél.
V lavinové dráze údolí „U rláto area m are“ u Busteni v pohoří B učeč (cca 1 7 0 0 m n. m .) na odum řelé větvi vrby (Salix sp.) sbíral 9. X . 1958 F . K o tla ba. Chladnom ilný druh podhorského a horského charakteru, který není nikde příliš h ojný a vyskytuje se spíše ojediněle, i když mnohdy ve značném počtu exem plářů. Je význačný červenou barvou hym enia. D alší druh tohoto rodu, Cytidia f lo c c u le n t a ( F r .) Hóhn. et Litsch., má hnědé hymenium, tvoří kloboučky, které jsou na povrchu bělave chlupaté, a je význačně teplomilný.
j
S tereaceae: Stereum hirsutum ( W illd. ex F r .) S. F . G ray — P e v n í k c h l u p a t ý . V alul T raian u K onstancy v Dobrudži v lesní výsadbě na pařezu dubu zimního (Q uercu s
143
/
i
Č esk á
m y k o lo g ie
13
(3 )
1959
p etraea) sbíral 3. X . 1958 F . K otlaba. T ato všude jinde hojná houba je v suché stepní Dobrudži skoro vzácností, a to asi hlavně proto, že tu nenachází dostatek dřevního substrátu.
Stereum spadiceum (P ers. ex F r .) Quél. s. Bres. — P e v n í k
kaštanový.
Syn.: L lo y d ella sp a d ic ea (Pers., ex F r.) Bres.
A žiža u K onstancy v D obrudži v zahradě „Statiunea zoologicá m a rin á “ na odum řelých větvích meruňky ( A r m e n i a c a vu lg aris) sbíral 4. X . 1958 F. K o tlab a (det. Z. P ou zar). V literatu ře jsou zaznam enány jenom dva nálezy tohoto druhu z území dnešní R L R , a to naším Bubákem z údolí řeky C ern a u Herkulových lázní (B a ile H erculane; m adarsky H erkulesfiirdo) v B an átě v jihozáp. části R L R (Bu bák 1907, p. 2 8 ; det. B resad o la) a dále Rum unem Sávulescu (1 9 3 8 , p. 2 8 2 ) z distr. Prahova: Cheia P oian a-Stin ei. Pevník kaštanový je houba značně teplo m ilná a domnívám se, že v teplých částech Rum unska (Valašsko, M untenie, M ol dávie, D obru d ža) je jistě celkem běžným druhem, neboť již u nás na slovenskom adarském pohraničí není žádnou vzácností. Columnocystis abietina (Pers. ex F r .) Pou zar — H n ě d n í k * ) s m r k o v ý . Syn.: S tereu m ab ietin u m (Pers. ex F r.) Fr.
Nedaleko soutěsky „Cheile T á ta ru lu i“ poblíž chaty „Padina* v pohoří Bučeč (asi 1600 m n. m ) na řezné ploše pařezu smrku ztepilého ( P i c e a a b i e s ) sbíral 12. X . 1958 F . K otlaba. Houba podhorského a horského charakteru, chladnomilná, udávaná z R L R podle Bonteové (1953, p. 2 2 .) jen z jediného příspěvku. Z řejm ě však je ve vyšších polohách K a rp a t docela hojným druhem , hlavně ve smrkovém stupni. Haematostereum sanguinolentum (A lb. et Schw. ex F r .) Pouzar — Č e r v e n í k * ) k r v a v ý . Syn: S tereu m sangu in olentu m (Alb. et Schw. ex Fr.) Fr. Poblíž městečka Sinaia v pohoří Bučeč (asi 850 m n. m.) na mrtvých větvích jedle bělokoré (A b ies a lb a ) sbíral 8. X . 1958 F. K otlaba (velmi hojně, veliké, kloboukaté plodnice); poblíž chaty „Piatra A rsá“ v pohoří Bučeč (cca 2000 m n. m.) na suchých větvích borovice kleče horské (P inus m ugo) sbíral 9. X . 1958 F , K otlaba. V horách velmi hojný druh; v buko-jedlovém stupni je častý na jedli.
H ym enochaetaceae: H ymenochaete mougeotii (F r .) Cooke — K o ž n a t k a p u r p u r o v á . Sinaia v pohoří Bučeč (cca 850 m n. m .), na kůře mrtvého km ene jedle b ělo koré (A b ie s a l b a ) sbíral 8. X . 1958 F . K otlab a. V R L R asi dosti vzácný druh, podobně jako u nás. Našel jsem jej v bukojedlovém stupni v okolí m ěstečka Sinaia jen jednou, ačkoliv jedlí tam roste množství. Na smrku jsem kožnatku purpurovou nenašel. Zdá se tedy zcela jisté, že substrát, který pro tento druh udává Sávu lescu (1 9 3 8 ) není smrk, ale j e d l e (viz K o tlab a 1958, p. 139 et 1 4 2 ). Jeho sběr pochází totiž se Sinaje, kde v nejbližším okolí smrky skoro chybějí, kdežto jedlí je zde mnoho. M ůj nález je asi druhý v R L R . Phellinus igniarius (L . ex F r .) Q uél. — O h ň o v e c o h ň o v ý . M aljuk u Tulčei v déltě Dunaje na kmenu živé vrby (S a lix a lb a ? ) sbírala 3. X . 1958 J. Hanzáková. V porostech vrb v dunajské deltě i jinde hojný druh. Phellinus pomaceus (P e rs.) R . M aire — O h ň o v e c o v o c n ý . Syn.: P h ellin u s ign iariu s (L. ex F r.) Quél ssp. p om aceu s (Pers.) Quél. V asile Roaitá u Konstancy, na kmeni živé ozdobné slivoně (P run u s sp.) sbíral 2. X . 1958 F . K ot laba; Ažiža u Konstancy, v zahradě „Statiunea zoologicá m ariná“ na kmenech živých švestek (P ru nus d om estica ssp. oecon om ica) a na kmeni živé broskvoně (P ersica vu lgaris) sbíral 4. X . 1958 F. K otlaba. V R L R je tento druh, jak se zdá, celkem běžný. Rum unská mykologická literatura ho uvádí pod synonymním jménem P hellin u s fu h u s . V zahradě přímořské zool. stanice v Ažiži jím byla napadena většina švestek. Rovněž v Bukurešti jsem viděl nějaké ozdobné slivoně napadené touto houbou. Zřejmě jde o druh, který je v R L R právě tak hojný jako jinde. *) Navrhuji užívat pro rod C olu m n ocy stis Pouzar české jméno h n ě d n í k . *) Navrhuji užívat pro rod H aem atostereu m Pouzar české jméno č e r v e n í k.
144
K O TLA BA : P Ř ÍS P Ě V E K K M YK O FLO Ř E RU M U N SKA
|
ha ^
S jedle.
( 952, p. 3 8 )
* Phellinus isabellinus (F r .) Bourd. et Galz. Ohňovec i Z a b e 1O V ý. Nad soutěskou proti jeskyni „ P e ste ra “ V pohoří B učeč (cca
lrrn 1 0 JU
,
v
^ , Verpáník lékařský — L a r ic ifo m e s o ffic in a lis (Vili. e x F r .) K o ti. e t Pouz. V údolí „ U rlá to a re a m aře” u B u sten i v pohoří B u čeč n a kořenu živého m odří™ o p a d a v é h o ( L a r ix d e c A d u a j sb íral 9. X . 1958 F. K o tla b a . P ohled se stran y . — Ad řad ičem L a n c i s d ecid u a e vivae in valle „ U rlá to a re a m are” prope B u sten i, m ontes B u eeg i, 9. X . 1958 leg. e t photo ’ F - K o tla b a . 3/4 orig.
j
m n. m . ) na odumrelem pad" lém krnínku smrku ztepilého (Pic e a a b i e s ) sbíral 12. X . 1958 F. K otlab a. T ento vzácný ohňovec boreoalpinského charakteru s hlavním rozšířením ve Skandinávii roste v R L R tak jako u nás v horách kolem 1000 m n. m. a výše. Nálezem ohňovce izabelového v rumunských K arp atech přestává být n ejjižn ější lokalitou v Evropě naše Šumava (K o tla b a et Pouzar 1957b, p. 2 2 0 ) a stává se jí pohoří B učeč v Jižn ích K arp atech vR L R , takže seposunuje se 49. rovnoběžky na 45,5. (asi o 500 km již n ě ji!). Výskyt tohoto ve střední Evropě horského druhu ještě již n ě ji v pohoří Balkánu není vyloučen a v Alpách je víc než pravděpodobný. P olyporaceae: * A bortiporus biennis (Bull. ex F r .) Sing. — R ů z n o p o r k a
j dvouletá,
Syn .: H eterop oru s bien n is (Bull. ex F r.) Lazaro.
V botanické zahradě v Bukurešti na bázi živého keře pustorylu čili pajasm ínu ( P h i l a d e l p h u s c o r o n a r i u s ) sbíral 29. IX . 1958 F . K o tlaba (det. dr. A. P ilá t). A bnorm álně ve škvírách mezi větvemi p ři bázi keře vyvinuté plodnice tvořící vedle basidiospor také množství konidií a upom ínající poněkud na H e t e r o p o r u s b ie n n is (Bull. ex F r .) L azaro f. lindtneri ( P il.) Pil., která netvoří vůbec kloboučky, ale hlízovité útvary, pokryté póry.
145
; S
Č ESK Á
M Y K O L O G IE
13
(3 )
1959
Verpáník lékařský — L a r ic ifo m e s o ffic in a lis (V ili. ex F r .) K o ti. e t Pouz. V údolí „ U rlá to a re a m a re " u B u ste n i v pohoří B u čeč n a kořenu živého m odřínu opadavého ( L a r ix d e c id u a ) sbíral 9. X . 1958 F . K o tla b a . J in á plodnice na řezu. — Ad řad ičem L a r ic is d ec id u a e vivae in valle “ U rlá to a re a m a re " prope B u sten i. m on tes Bueegi, 9. X . 1958 leg. F . K o tla b a . Carposom a sectu m . P h o to F . K o tla b a . 1/1 orig. * Laricifom es officinalis (Vili. ex. F r .) Koti. et Pouz. — V e r p á n í k k a ř s k ý.
1 é-;
Syn.: F o m es o ffic in a lis (V ili. ex F r.) Neuman.
V údolí „U rláto area m are“ u B usteni v pohoří B učeč (c c a 1 6 2 0 m n. m .) na kořenu živého kmene m odřínu opadavého ( L a r ix d e c i d u a ) sb íral 9. X . 1958 F. K otlaba. N ejvzácnější ze všech sběrů z Rum unskaJ T ato podivuhodná houba, kterou jsme zařad ili do nového rodu (K o tla b a et P ouzar 1957a, p. 1 5 8 ), je v Evropě velmi vzácná. Bývá v literatu ře (P ilá t 1936 — 4 2 ) uváděna z nem nohých lokalit z alpských zemí (Švýcarsko, R akousko [též Lohwag 1 9 4 8 ], Itá lie, F ra n cie) a z Polska. V Československu nebyla dosud nalezena, ačkoliv u nás s největší pravděpobností též roste. V elice hojná je v některých oblastech na severu S S S R a v Č íně, kde podle Piláta (1 9 3 6 — 42, p. 3 5 6 ) roste na L a r ix sib iric a , L. l e p t o lepis, C e d r u s atla n tica a A b i e s sa ch alien sis. V Severní Am erice je podle O verholtse (1953, p. 4 8 ) známá z mnoha severních států U SA a z některých států K anady ještě na dalších, hlavně am erických dřevinách. N ález verpáníku lé k a ř ského v rumunských Jižn ích K arp atech je prvním nálezem tohoto druhu v k ar patském horstvu vůbec. Fomitopsis cytisina (B erk .) Bond. et Sing. — T r o u d n í k
čilimníkový.
Syn.: F o m es cytisin u s (Berk.) Gill.
V zahradě muzea „D r. M inovici“ v Bukurešti na bázi kmene živého trnovníku akátu ( R o b i n i a p s e u d a c a c i a ) sbíral 28. IX . 1958 F. K o tlab a. Tato všude vzácná houba je udávána v literatu ře o houbách R L R třem i autory, a to G ajm etovou
146
K O TLA BA : P Ř ÍS P Ě V E K K M Y K O FLO Ř E RU M U N SKA
(1 9 5 4 , p. 2 5 0 ), G eorgescu et colab. (1 9 4 7 , p. 3 3 3 ), který ji udává jako běžnou, což je jistě nějak ý omyl (v určení h o u b y ?) a dále Pilátem (1 9 3 6 — 42, p. 3 5 8 ). V Evropě je ještě uváděna Pilátem (1. c . ) z Anglie, Jugoslávie, H olandska, R a kouska, Švýcarska (P ilát 1 9 4 7 ), Finska a S S S R , avšak všude je velice vzácná. Od podobného druhu L e u c o f o m e s u lm ariu s (Sow. ex F r .) K oti. et Pouz. se liší m ikroskopicky především dimitickou hyfovou soustavou. O xyporus populinus (Schum. ex F r .) Donk — O s t r o p o r k a t o p o l o v á . Sy n .: F o m es popu lin u s (Schum. ex F r.) Cooke, F o m es con n atu s (F r.) Gill.
V údolí „U rlátoarea m are“ u Busteni v pohoří B učeč na bázi km ene živého javoru horského čili klenu ( A c e r p s e u d o p l a t a n u s ) sbíral 9. X . 1958 F . K otlaba. Ačkoliv v Evropě je ostroporka topolová celkem hojnou houbou, přece je v mykologické literatu ře R L R udávána jen z jediného sběru (Sávulescu 1938, p. 2 9 0 ), a to jako C o r io lu s c o n n a tu s (W ein m .) Q uél. na P ic e a e x c e ls a z B usteni (distr. P rahova). Jde evidentně bud o nesprávnou identifikaci substrátu (nikde v mono grafiích není tento druh udáván z jehličnanů, ale jenom z listn áčů ) nebo houby samé. O stroporka topolová je v R L R zřejm ě ve vyšších polohách celkem dost hojná, i když není, jak se zdá, dost dobře známa. T ram etes suaveolens (L . ex F r .) F r. — O u t k o v k a v o n n á . Syn.: P oly p oru s su av eolen s (L.) ex Fr. M aljuk u Tulčei v déltě D unaje na kmeni živé vrby (S a lix a lb a ? ) sbírala 3. X . 1958 J. Hanzá•ková. Celkem hojný druh, hlavně na vrbách v nižších polohách na březích řek apod. T ram etes hirsuta ( W ulf. ex F r .) P il. — O u t k o v k a c h l u p a t á . Syn.: P oly p oru s hirsu tu s (W u lf.) ex Fr. V zahradě muzea „Dr. M inovici“ v Bukurešti na živé větvi meruňky (A rm en iaca vu lgaris) sbíral 28. IX . 1958 F . K otlaba. Přesto, že meruňky jsou v teplých částech R L R velice hojně pěstovány,
Troudník čilimníkový — F o m ito p s is c y tisin a (B erk .) v ic i" v B u k u re šti na bázi km ene živého trn o vn ík u 1958 F . K o tla b a . P ohled shora a od spodu. — Ad h o rto m usei " D r . M in ov ici" in B u cu resti 28. I X
B ond . e t Sing. V zahradě m uzea ,,D r. M ino ak á tu ( R o b in ia p s e u d a c a c ia ) sb íral 28. I X . basem tru n ci v ivi R o b in ia e p se u d a c a c ia e in . 1958 leg. e t photo F . K o tla b a . 3/4 orig.
147
Č ESK Á
M Y K O L O G IE
§
13
<3 )
1959
nehostí skoro žádné vyšší parasitické nebo saproparasitické houby. Outkovka chlupatá byla jedním z mála druhů, které jsem na meruňkách v Rumunsku zjistil. Rumunská literatura ji na tomto substrátu neuvádí. J i nak je to hojná houba v horách, hlavně na
Ganoderma
lucidum
(Leyss.
ex F r .)
P.
Syn.(: P oly p oru s lu cidu s (Leyss.) ex Fr.. Bukurešť, na listnaté dřevině sbíral 19158
ním třeném, zatímco A. Papadqpol sbíral ma lou typickou plodnici s dlouhými, jakoby naElfvingia applanata (P ers. ex W a llr.) P. K arst. — Z p l o š t ě n k a p l o s k á . Syn.: G an od erm a ap p lan atu m (Pers. ex
toto
Ostroporka topolová — O xyporus 'populinus (Schum . ex F r.) D onk. V údolí „ U rlá to a re a m are“ u Bus-fteni v pohoří B u čeč n a bázi km ene živého klenu ( A cer p se u d o p la ta n u s ) sbiral 9. X . 1958 F . K o tla b a . — Ad basem tru n ci viri A ce ris p s e u d o p la ta n i in v alle „ U rlá to a re a m are” prope B u ste n i, m ontes Bueegi, 9. X . 1958 leg. e t , , p ^ , o, . photo r . K o tla b a . d/4 orig.
jediný
nález
starých
plodnic,
ač
Xerocom us subtomentosus (L . ex F r .) Quél- — S u c h o h ř i b p l s t n a t ý . Syn.: B oletu s su b tom en tosu s L.ex Fr. Bukurešť, na zemi podstromy v botanické zahradě sbíral 29. IX . 1958 F . K otlaba. Zřejmě běžný druh i v R L R , když vyrostl i uprostřed města. . , . 1 n choL om ataceae: Schizophyllum commune F r. — K l á n o -
KOTLABA:
P Ř ÍS P Ě V E K
K
M YK O FLO ŘE
RU M U N SKA
Lycoperdaceae: Bovista nigrescens Pers. — P r á š i v k a č e r n a v á . Poblíž chaty „ B a b e le “ (cca 1900 — 2 0 0 0 m n. m .) v pohoří B učeč sbírali 10. říjn a 1958 F. K o tlaba a J. Hanzáková. V e vyšších polohách častá houba; jed na z m ála břichatek, která vystupuje až skoro do 3 0 0 0 m (A lpy). G eastraceae: Geastrum lageniforme Vitt. — H v ě z d o v k a l a h v i c o v i t á . V alu l T raian u K onstancy v D obrudži na zemi mezi sporou bylinnou vegetací při o k raji lesní výsadby sbíral 3. X . 1958 F . K o tlab a (det. V. J. Stan ěk ). Podle V. J. Staňka (1958, p. 4 8 9 ) roste tento vzácný druh v Evropě jen v Itá lii, B u lh ar sku, M adarsku a v Československu (většinou jen na jedné nebo málo lokalitách ), kdežto v Rum unsku je pochybný, přestože jej udávají v literatu ře B ran d za et Solacolu (1932, p. 12 ). Mým sběrem byl tedy výskyt hvězdovky lahvicovité v R u munsku skutečně doložen. A uriculariaceae: A uricularia m esenterica (Dicks. ex F r .) F r. — U š í č k o fialové. V alu l T raian u K onstancy v D obrudži na zetlelém pařezu jasanu (F ra x in u s sp.) v lesní výsadbě sbíral 3. X . 1958 F . K o tlab a ; A žiža u K onstancy, na suchých
Verpáník lékařský — L a r ic ifo m e s o ffic in a lis (V ili. e x F r .) K o ti. e t Pouz. V údolí „ U rláto area m a re“ u B u ste n i v pohoří B u čeč n a kořenu živého m odřínu opadavého ( L a r ix d ec id u a ) sbíral 9. X . 1958 F . K o tla b a . P ohled od spodu. — Ad řad ičem L a r ic is d ecid u a e viv ae in v alle „ U rlá to a rea m are” prope B u ste n i, m on tes B u eeg i, 9. X . 1958 leg. e t photo F . K o tla b a . 1/1 orig.
149
Č ESK A
M Y K O L O G IE
13
(3 )
1959
větvích meruňky ( A r m e n ia c a vu lgaris) v zahradě přím ořské zoologické stanice sbíral 4. X . 1958 F . K otlaba. Výskyt této houby na m eruňce je pozoruhodný; Bonteová (1 9 5 3 ) ji uvádí podle starší literatu ry jen s buku. H irneola au ricula-judae (Bu ll. ex F r .) B erk . — B o l t c o v i t k a dášovo.
ucho
Ji
Syn.: H irneolla au ricu la (L. ex M érat) H. Karst.
Ažiža u K onstancy v D obrudži na suchých větvích meruňky ( A r m e n ia c a v u lg a ris) v zahradě přím ořské zool. stanice sbíral 4. X . 1958 F . K otlab a. N ejčastěji a v největším množství roste tato houba na bezu černém ( S a m b u c u s n ig r a ) a na ostatních dřevinách je mnohem m éně častá. Na m eruňce dosud nebyla asi zjiš těna vůbec. Jin ak celkem obecná houba. Nakonec děkuji srdečně našim rumunským přátelům , pracovníkům muzea ,,G r. A ntip a“ z Bukurešti, k teří nás provázeli, M . V a s i l i u , S. H e l l w i n g o v i , M. T a l p i a n u , A. P a p a d o p o l o v i a ostatním , za jejich velikou péči a laskavost. Asistentu G. S i l a g h i z botanické zahrady v K luži děkuji co nejsrd ečněji za některé literárn í údaje. Zusammenfassung D er Autor sammlelte in R um änien in den Tagen vom 2 7. I X . — 14. X . 1958 höhere Pilze in G ärten und Parkanlagen von B u k a r e s t , im pilzarm en Step pengebiet der D o b r u d s c h a am Schw arzen M eer und in den Sü d -K arp aten im B u c e g i J G e b i r g e in der Umgebung von Sin aia und Busteni (8 5 0 — — 2 0 0 0 m ü. M .), wo er die seltensten P ilze gesamm elt hat. V on Bukarest und der D obrudscha, wo nur wenige Pilze Vorkommen, führt er alle gesam m elten Arten an; dagegen nennt er vom B ucegi-G ebirge nur die in teressanteren A rten. Alle E xsiccate sind im H erbarium des N a t i o n a l m u s e u m s i n P r a g aufbew ahrt; nur G e a s tr u m la g e n i fo r m e V itt, befindet sich im Privatherbarium des H errn D r . V. J. S t a n ě k. Folgende A rten (im tschechischen T ext mit * bezeich n et) sind f ü r di e P i l z f l o r a R u m ä n i e n s neu. P e n i o p h o r a a u r a n t ia c a (B r e s .) Höhn, et L itsch .: an toten Zweigen von A lnus viridis im T a l ,,U rláto area m are“ bei Busteni (ca. 1 6 0 0 m ü. M .) im B u eeg i— G ebirge, 9. X . 1958. C y tid ia sa licin a ( F r .) B u rt: An toten Zweigen von S alix spec. im T a l „ U rlá to a rea m are“ bei B usteni (ca. 1700 m ü. M .) im Bueegi — G ebirge, 9. X . 1958. P h ellin u s isa b ellin u s ( F r .) Bourd. et G alz.: an totem Stam m e von P ic e a a b i e s ( = P. e x c e ls a ) bei der Höhle „P estera“ (ca. 1 6 5 0 m ü. M .) im Bucegi-G ebirge, 12. X . 1958. D iese L okalität ist jetzt die südlichste in Europa. A b o r t ip o r u s b ien n is (Bull, ex F r .) Sing.: an lebenden Ästen von P h ila d e lp h u s c o r o n a r i u s im Botanischen G arten in Bukarest, 29. IX . 1958. L a r i c i f o m e s o fficin a lis (V ill. ex F r .) K otl. et Pouz.: an einer lebenden W u rzel von L a r ix d e c i d u a im T al „U rláto area m are“ bei B usteni (ca . 1620 m ü. M .) im B u c e g i-G e b ir g e , 9. X . 1958. D er erste Fund in den ganzen K arpaten. D ie übrigen A rten können nicht alle als sehr selten bezeichnet werden. D ie folgenden wurden w ahrscheinlich e r s t z u m z w e i t e n M a l in R um änien gesammelt: C o lu m n o cy stis a b ie t in a (Pers. ex F r .) Pou zar: an einem Baumstum pf von P ic e a a b ie s in der Nähe des Passes „C heile T á ta ru lu i“ (ca 1600 m ü. M .) im B u c e g i-G e b ir g e , 12. X . 1958.
150
KOTLABA:
P Ř ÍS P Ě V E K
K
M YK O FLO ŘE
R U M U N SK A
Verpáník lékařský — L a r ic ifo m e s o ffic in a lis (V ili. ex F r .) K o ti. e t Pouz. V údolí „U rlá to a rea m a r e " u B u ste n i v pohoří B u čeč n a kořenu živého m odřínu opadavého ( L a r ix d ec id u a ) sbíral 9. X . 1958 F . K o tla b a . P ohled ze předu. — Ad řadičem L a r ic is d ecid u a e vivae in valle „ U rlá to a re a m are” prope B u sten i, m on tes B u eeg i, 9. X . 1958 leg. e t p hoto F . K o tla b a . 1/1 orig.
H y m e n o c h a e t e m o u g e o tii ( F r .) Cooke: an der R ind e eines toten Stam m es von A b i e s a l b a bei Sin aia (ca. 8 50 m ü. M .) im B u c e g i-G e b ir g e , 8. X . 1958. Das W achstum dieses Pilzes an P i c e a a b i e s ist höchst zw eifelhaft. O x y p o r u s p o p u lin u s (Schum , ex F r .) D onk: an der Basis eines lebenden Stam m es von A c e r p s e u d o p l a t a n u s im T a l „U rláto area m are“ bei Bu§teni (ca. 1500 m ü. M .) im B u c e g i-G e b ir g e , 9. X . 1958. Sävulescu (1 9 3 8 ) führt diese A rt (w ie C o r io llu s c o n n a t u s ) von P ic e a ex c e ls a ( = P. a b i e s ) an. W eil aber O x y p o r u s p o p u lin u s von Nadelholz unbekannt ist, ist unsicher, ob das Substrat oder der Pilz richtig bestim mt wurden.
151
Č ESK A
M Y K O L O G IE
13
(3 )
1959
G ea s tru m l a g e n i fo r m e V itt.: auf dem Boden am R an d e eines angepflanzten W aldes in der Nähe von V alul T raian bei C onstanta, D obrudscha, 3. X . 1958. Staněk (1 9 5 8 ) bezw eifelt, dass der Pilz, welchen B ran d za et Solacolu (1 9 3 2 ) unter diesem Namen aus R um änien anführen, w irklich G e a s tr u m l a g e n i fo r m e Vitt. ist. U nser bester D ank gehört M . V a s i l i u , S. H e l l w i n g , A. P a p a d o p o l und K. T a l p i a n u vom ,,M uzeul de Isto ria N aturalä G rigori A n tip a“ (B u k a rest), M . A. I e n i s t e a von der „Statiu n ea zoologicä S jn a ia “, M . S t e f a n , E. C r ä c i u n und P. P e t r i c ä von der „Statiun ea zoologicä m arinä Prof. Ion B o rce a “ (A g ig ea) und H. S k o 1 k a von der „Statiun ea de C ercetäri m arine C onstanta“, die uns in Rum änien begleiteten und h ilfreich zur Seite standen. H errn G. S i 1 a g h i (Cluj ) danke ich vielm als für die neusten L iteraturan gaben . Adresa autora: Dr. F. K otlaba, Na Petřinách 276/12, Praha 5, Břevnov. LIT E R A T U R A B o i d i n, J. (1 9 5 7 ): Hétérobasidiomycètes saprophytes et Homobasidiomycètes résupinés. II. Catalogue raisonné des espèces pyrénéennes de la région de Luchon (H aute-G aronne). Bull. Soc. Hist. natur. Toulouse 92 : 27^ — 292. B o n t e a , V. (1 9 5 3 ): Ciuperci parazite si saprofite din Republica popularâ Rom ânâ. 637 p., Bucuresti. B r a n d z a , M. et S o l a c o l u , T. (1 9 3 2 ): Contribution à l'étude des Gasteromycètes de Rou manie. Publ. Soc. natur. Rom ania no. 11 . 5 — 34, tab. 1 — 6. B u b á k , F . (1907) : E in Beitrag zur Pilzflora von Ungarn. Nôvén. Közl. 6 : (19 — 5 6 ). G a s m e t , V. (1952) : Ciupercile xilofage la molid si brad. Indrumäri technice, ser. 3, no. 44 : 47. — (1954) : Contributii la cunoasterea ciupercilor xilofage . . . Studii si cercetäri 15 : 240 — 264. G e o r g e s c u, C. C. et colab. (1 9 4 7 ): Bolile si däunätorii pàdurilor. P. 1 — 638, Bucuresti. K o t l a b a , F . (1958) : Zajím avá euroasijská houba kožnatka purpurová — Hymenochaete mougeotii (F r.) Cooke. Čes. Mykol. 12 : 1 3 6 — 143. K o t l a b a , F. et P o u z a r , Z. (1 9 5 7 a ): Poznámky k třídění evropských chorošů. Čes. Mykol. 11 : 1 5 2 - 1 7 0 . — (1 9 5 7 b ): Nové nebo málo známé choroše pro Československo II. Čes. Mykol. 11 : 214 — 224. L o h w a g, K . (1 9 4 8 ): Fomes officinalis (V ili.) Neuman. Schweiz. Z. Pilzkde. 2 6 : 3 2 — 37. O v e r h o 1 1 s, L. O. (1 9 5 3 ): The Polyporaceae of the United States, Alaska and Canada. Univ. M ichigan Stud. (ser. sei.) 1 9 : 1 — 466, tab. 1 — 132, Ann Arbor. P i l á t , A. (1 9 3 6 —4 2 ) : Polyporaceae — Houby chorošovité. Atlas hub evropských 3 : 1 — 624, tab. 1 — 374, Praha. — (1 9 4 7 ): Fomes cytisinus (Berk.) G ill, an Edelkastanie. Schweiz. Z. Pilzkde. 23 : 161 — 163.1 P o u z a r , Z. (1 9 5 9 ): Nové rody vyšších hub I I I . Čes. Mykol. 13 : 1 0 — 19. S ä v u l e s c u , T. (1 9 3 8 ): Contribution à la connaissance des macromycètes de Roum anie. Mém. Sect. Sei. Acad. Roumanie 13 (Mem. 8 ; : 267 — 338. S t a n ě k , V. J. (1 9 5 8 ): Geastraceae — Hvězdovkovité. Flora Č S R , Ser. B, vol. 1 : 3 9 2 — 526, tab. 1 6 6 — 189, Praha.
152
Výsledky mykologického průzkumu Čech za rok 1958 I. Zimní a jarní aspekt mykoflory středních Čech Resultate der mykologischen Durchforschung Böhmens für das Jrh r 1958. I. Der W inter- und Frühlingsaspekt der mittelböhmischen M ykoflora M irko S vrček V tomto příspěvku je publikován výsledek mykologických exkursí, podniknutých v zimním a jarním období roku 1958, v rámci mykofloristického výzkumu Č S R , dotovaného ČSAV. In diesem Beitrag wird das Resultat der mykologischen Exkursionen publiziert, welche der Autor im W inter und im Frühjahr 1958 im Rahm en der mykologischen Durchforschung der Č S R unternahm, die von der Tschechoslowakischen Akademie der W issenschaften unterstützt wurden.
V roce 1958 podnikl jsem řadu exkursí v rám ci plánovaného mykologického výzkumu Č S R , dotovaného Československou akademií věd prostřednictvím Čs. vědecké společnosti pro mykologii, které p atří můj upřím ný dík. Dnes předkládám výsledek zpracování m ateriálu z těchto exkursí, a to za období zim ní a časně jarn í (do konce d ubna). Jde celkem o 8, vesměs jednodenních exkursí do širšího pražského okolí, zam ěřených hlavně ke sledování askomycetů, které v této roční době značně p řevlád ají nad basidiom ycety. P ři vý zkumu určitých lokalit snažil jsem se však i tak sbírat komplexně, pokud to vůbec u hub je m ožné. Tím to způsobem je možno získat p řibližný přehled 0 zástupcích různých skupin současně fruktifikujících, alespoň pak těch, u nichž se používá stejných nebo podobných sběracích metod. V časově za sebou n á sledujících exkursích jsem seřadil jednotlivé druhy podle substrátů, na kterých jsem je sbíral. Vzhledem k úspoře místa upustil jsem od bezprostředních taxonom ických a jiných poznám ek u kritických nebo vzácnějších druhů, bez nichž příspěvky podobného rázu jsou ochuzeny a jež zvyšují význam prací často po výtce pouze m ykofloristických. Toto zhodnocení bylo nutno oddělit do sam ostatného příspěvku, který bude následovat a navazovat na toto po jednání. N ěkteré sběry, hlavně deuterom ycetů, nepodařilo se dosud určit a není vyloučeno, že některé jsou nové taxony. Pro úplnost uvádím však většinou 1 tyto, alespoň pod rodovým jménem. P říteli dr. Z d e ň k u U r b a n o v i , kandidátu biol. věd, děkuji srdečně za pomoc p ři určení několika kritických položek z rodu D ia p o r t h e a V a h a . V eškeré doklady jsou uloženy v mykologickém h erb áři botanického oddělení N árodního musea. 19. I. 1958 — V elká Chuchle u Prahy, řídký akátový porost na stráni k vý chodu exponované nad železniční tratí, cca 2 8 0 m. n. m.: R o b i n i a p s e u d a c a c i a — Na řapících ležících listů — ad petiolos folioium deiectorum: P leo sp o ra p etioloru m Fuck. (mladá pseudothecia, kultivovaná a vyzrálá až 6. V. 1958). R o s a sp. — Na odumřelých větvích — ad ramos emortuos: D iap orth e eres Nit. — R u b u s f r u t i c o s u s . — Na odumřelých prýtech — ad sarmenta emortua: V elu taria rufoo liv a c e a (Alb. et Schw. ex F r.) Fuck., C orticiu m sp. R u b u s i d a e u s — Na odumřelých prýtech — ad sarmenta emortua:L o p h io s p h a er a fu ck elii Sacc. f. ru bi (Fuck.) Sacc., D iap orth e ro stellata (F r.) N it., C orticiu m sp.
153
Č esk a
m y k o lo g ie
13
(3 )
1959
Calamagrostis sp. — Na odumřelém listu — ad folium siccum: D id y m o sp h a eria cf. íarsen ii Munk. T l e j í c í b y l i n n á l o d y h a — ad caulem putridum: D in em asporiu m h isp id u lu m var. h e r baru m Cooke. G a l e o p s i s sp. — Na tlejících lodyhách — ad caules pútridos: T oru la con g lu tin ata Corda.
19. I. 1958 — Les „M alý h á j" u R adotína, smíšený, převážně listnatý porost k západu obrácený, a okraj lesa, 2 00 — 2 5 0 m n. m.: A c e r c a m p e s t r e — Na odumřelých trčících větvích — ad ramos emortus in aere prominulos: C y tosp ora (L eu cocy tosp ora) leu cosp erm a (Pers. ex Fr.) Fr., P hragm otrichu m acerin u m Fr., P h om a sp. A c e r p s e u d o p l a t a n u s — Na odumřelých trčících větvích — ad ramos emortuos in aere promimulos: D iap orth e pu stu lata (Desm.) Sacc., P rostheciu m in n esii (C urr.) Wehm., D ip lod ia atrata (Desm.) Sacc., M icrod ip lo d ia su b tecta Allesch., C y tosp ora p seu d op latan i Sacc. — Na ležících větvích — ad ramos pútridos iacentes: E u ty p a sca b r o s a (Bull. ex F r.) Fuck. P rosth eciu m in n esii (Curr.) Wehm. — Na závalu živého kmene — in ligno trunci vivi: E u ty p a sca b rosa (Bull. ex F r.) Fuck. — Na trouchnivém dřevě pařezu — ad lignum putridum codicis: L ep to sp o ra sp erm o id es (Hoffm. ex Fr.) Fuck. — Na řapících ležících listů — ad petiolos foliorum deiectorum: G n om on ia cerastis (Riess) Ces. et de Not. C a r p i n u s b e t u l u s — Na trčících odumřelých větvích — ad ramos emortuos in -aere prominulos’ P leom assaria carpin i (Fuck.) Sacc., S tilb osp ora an gu stata Pers., D iap orth e carpin i (Fr.) Fuck. Quercus robur — Na ležících trouchnivých větvích — ad ramos pútridos iacentes: D iatry p ella p u lvin ata Nit., H y p ox y lon udum (Pers. ex F r.) Fr. Fraxinus e x c e l s i o r (probabiliter) — Na trouchnivěni dřevě pařezu — ad lignum putridum codicis: T ric h ia v aria Pers. in Römer. S a l i x cf. f r a g i l i s — Na ležících větvích — ad ramos iacentes: C ry p to d iap orth e sa lice lla (R bh.) Petr.:, D en d rop h om a sp. Na zemi mezi spadaným jehličím ve smrčině — in piceto nudo: C litocy b e p ru in osa (Lasch ex F r.) Quél. Na koňs k ý c h e x k r e m e n t e c h — ad excrementa equina: P silocy b e c o p r o p h ila var. su b cop rop h ila (Britz.) Kühn, et Romagn. (cult. 19. IV . 1 958), D asy obo lu s im m ersu s (Pers. ex F r.) Sacc., A scob olu s a lb id u s f. m acrosp oru s Svr., P leu rag e tetrasp ora (Fuck.) G riff., H pororm ia in term ed ia Auersw. (vesměs druhy vypěstované dodatečně v kultuře). N a s t a r é m v y l o u ž e n é m k r a v s k é m e x k r e m e n t u — ad excrementum vaccinum vetustum: C o n o cy be an tipu s (Lasch ex Fr.) Kühn., A scob olu s a lb id u s Cr., A. b ru n n eu s Cooke, C oprin u s h eterosetu losu s Locq., C. cord isp oru s Gibbs.. P leu rage cu rvu la (de Bary) Kuntze, S pororm ia in term ed ia Auersw. (vesměs druhy vypěstované dodatečně v kultuře).
9. II . 1958 — Les „V id rh o lec“ u K lánovic, sm íšené porosty, 2 5 0 — 2 6 0 m n . m .: B e t u l a p e n d u l a (alba) — Na spodní straně kůfy pařezu — sub corticem ;codicis: O rb ilia b otu lisp ora Höhn., D asy scy p h a p u lv eracea (Alb. et Schw. ex F r.) Höhn., H ysteriu m an gustatum (Alb. et Schw. ex F r.) Fr. Carpinus betulus — Na trčících suchých bezkorých větvích — ad ramos siccos decorticatos in aere prominulos: D u rella a trocy a n ea (F r.) Höhn., Z y th ia sp. — Na odumřelých trčících větvích — ad ramos emortuos in corona arboris: M elan con is chrysostrom a (F r.) Tul. C r a t a e g u s o x y a c a n t h a — Na trčících odumřelých větvích — ad ramos emortuos in aere prominulos: V elu taria sp. n. F r a n g u l a a l n u s — Na dosud stojícím suchém kmínku — ad truncum siccum: O rbilia v in osa (Alb. et Schw. ex F r.) K arst. — Na trčících suchých bezkorých větvích — ad ramos decorticatos in aere prominulos- D u rella atrocy a n ea (F r.) Höhn. P i n u s s i l v e s t r i s — Na odumřelém jehličí — ad acus: S clero p h o m a p ith y o p h ila (Corda) Höhn. Q u e r c u s r o b u r — Na trčících odumřelých větvích — ad ramos emortuos in aere pro minulos: C o lp o m a qu ercin u m (Pers. ex Fr.) W allr., P ezicu la cin n am om ea (Pers. ex F r.) 3acc. — Na odumřelém kmínku — ad trunculum emortuum: C oryn eu m d iscifo r m e Kze. et Schm.
154
SV R CEK :
M Y K O L O G IC K Ý
PRO ZKU M
CECH
V
ROCE
1958
T i l i a sp. — na trčících bezkorých větévkách — ad ramulos decorticatos in corona arboris prominulos: C o n ioíh eciu m effu su m Corda. 30. III. 1958
—
n a váp en covém
Ü d o l í „ B u b o v i c k é h o p o t o k a '“ u S r b s k a , s m íš e n é l e s n í p o r o s t y p o d k la d u , c c a 2 2 0 — 2 5 0
m n . m .:
C a r p i n u s b e t u l u s — Na trčících odumřelých větvích — ad ramos emortuos prominulos: D iap orth e carp in i (F r.) Fuck., D acrypm yces lu tescen s (F r.) Bref. — Na tlejících větvičkách pod spadaným listím — ad ramulos pútridos iacentes: R u tstroem ia b o la ris (Batsch ex Fr.) Rehm. C o r y l u s a v e l l a n a — Na dosud stojících odumřelých kmíncích — ad truncos emortuos: D ia try p ella v erru caeform is (Ehr. ex F r.) Nit., S illia fcrru g in ea (Pers. ex F r.) K arst. — na bázi. Q u e r c u s p e t r a e a — Na ležících větvích — ad ramos iacentes: D iap orth e leip h a em iq (F r.) Sacc., D iatrypeW a p u lv in ata Nit. R h a m n u s c a t h a r t i c a — Na odumřelých kmenech — ad truncos emortuos: D iap orth e fib r o s a (Pers. ex F r.) Nit. in Fuck. P i c e t u m n u d u m — Na spadaném jehličí — ad acus putr . : C íb oria su b v illosu la (Rehm ) Svrček. — Na humusu — in humo: L y cop erd on spadiccum . Pers. sensu Hollós (carposomata antiqua). 30.
III.
cca
300 — 400
1958
—
„ V e lk á
h o ra“
u
S rb ska,
m n . m ., n a v á p e n c i .
—
územ í
s tá tn í
p říro d n í
reserv ace,
J iž n í ú b o č í:
C o r n u s m a s — Na trčících bezkorých suchých větvích — ad ramos decorticatos promi nulos: D u rella atrocy a n ea (F r.) Hohn., E u ty p a lata (Pers. ex F r.) Tul. S t i p a c a p i l l a t a — Na odumřelých listech — ad folia em crtua: H en d erson ia stipae-cap illa ta e Fautr. V e r b a s c u m sp. — Na ležících lodyhách — ad caules pútridos: L op h io sto m a in sidiosu m (Desm .) Ces. et de Not. J ih o z á p a d n í ú b o č í a le s p ř i v r c h o lu : A c e r p s e u d o p l a t a n u s — Na odumřelých větvích — ad ramos pútridos: E u typa fla v ov iren s (Hořím. ex F r.) Tul. C r a t a e g u s s p . — Na trčící suché bezkoré větvi — ad ramum decorticatum in aere prom inulum : D asy scy p h a p u lv eracea (Alb. et Schw. ex F r.) Hohn. S o r b u s t o r m i n a l i s — Na odumřelých kmenech — ad truncos emortuos: N u m m ularia rep a n d a (F r.) N it., P a tella ria atrata (Hedw. ex F r.) F r., D acry om y ces lu tescen s (F r.) Bref.. M y colep tod o n och raceu m (Pers. ex F r.) P at. — na ležícím kmenu na vrcholu „Velké hory“ . T i l i a c o r d a t a — Na ležících zetlelých větvích mezi roztávajícím sněhem a v jeho blíz kosti — ad ramos pútridos: P lectan ia co ccín ea (Scop. ex F r.) Fuck. — Na trčících odumřelých větvích — ad ramos emortuos in corona arboris: H ercosp o ra tilia e (Pers. ex F r.) Fr. N a s r n č í c h e x k r e m e n t e c h — ad excrementa capreoli: A scophan u s v elen ov ský i Svrček (vypěstován v kultuře). V le s íc h z a „ V e lk o u h o r o u “ : S a l i x c a p r e a — Na trčících suchých větvích — ad ramos in aere prominulos: Horm isciu m stilb osp oru m (Corda) Sacc. B e t u l a p é n d u l a — Na trčících suchých větévkách — ad ramulos emortuos in corona arboris: P leo m a ssa ria sip a rio (Berk. et B r.) Sacc. 6- IV . 1 9 5 8
— L e s n í ú d o l í „ V p o t o c í c h “ p o d „ V r a n í s k á l o u “ u Z d i c , s m íš e n é
l e s n í p o r o s t y , c c a 3 5 0 — 4 5 0 m n . m .: A b i e s a l b a — Na ležících větvích — stroem ia ela tin a (Alb. et Schw. ex F r.) N annf., A rcyria p o m ifo rm is (Leers) Rost., Erikss., D acry om y ces d eliq u escen s (Bu l!, ex — Na ležícím jehličí — ad acus deiectos: sp o ra frie sii Sacc.
ad ramcs iacentes: L eu costo m a ku n zei (F r .), R u t Rehm, T rich o scy p h ella caly cin a (Schum. ex Fr.) P en iop h ora setig era (F r.) Bres., P. p ity a (Pers.) F r.) Duby. C istella acu u m (Alb. et Schw. ex F r.) Svr., C yto
155
Č ESK A
M Y K O L O G IE
13
(3 )
1959
Alnus g l u t i n o s a — Na suchých větvích — ad ramos emortuos: M elan con is au cta (Berk. et Br.) Wehm. C a r p i n u s b e t u l u s — Na ležících větévkách — ad ramulos pútridos iacentes: R u tstroem ia b o la ris (Batsch ex F r.) Karst. L o n i c e r a x y l o s t e u m — Na odumřelých dosud trčících větvích — ad ramos emortuos in aere prominulos: H orm isciu m pin op h ilu m (Nees) Lindau (det. dr. O. Fassatiová). P o p u l u s t r é m u l a — Na suchých větvích — ad ramos siccos: L eu costo m a n iv ea (Hoffm. ex Fr.) Défago. P i n u s s i l v e s t r i s — Na spadaných šiškách — in conis deiectis: P ez iz e lia con oru m Rehm. P r u n u s s p i n o s a — Na suchých trčících větvích (křoviny při okraji lesa) — ad ramos in aere prominulos: P rop olis versicolo r Fr., P ezizelia vu lgaris (F r.) Höhn., T eic h o s p o ra p o m iform is K arst, sensu Munk, E u ty p ella pru n astri (Pers. ex F r.) Sacc. Q u e r c u s p e t r a e a — Na odumřelých trčících větvích — ad ramos emortuos in corona arboris: C a u d o sp ora ta leo la (F r.) Starb. R o s a sp. — Na suchých větvích — ad ramos emortuos: P rop olis versicolo r F r., T eich o sp o ra pom iforrn is K arst, sensu Munk, D iatry p e Stigma (Hoffm. ex F r.) de Not., P en iop h ora cin erea (F r.) Cke., T a p es ia ro sa e (Pers. ex F r.) Fuck, S o r b u s a u c u p a r i a — Na rozpadlém kmenu — ad truncum iacentem : R a d u h im orbicu lare Fr., T ric h ia v aria Pers. in Röm er., L ic e a castan ea Lister, E u ty p ella so rb i f. m acrosp ora Svrček, O rbilia b erb erid is Vel.
13. IV . 1958 — Brdské H řebeny: lesy mezi Ř evnicem i a Skalkou, cca 2 7 0 až 549 m n. m.: a) údolí potoka „ K e jn á “ : A l n u s g l u t i n o s a — Na suchých trčících větvích — ad ramos emortuos in aere promi nulos: D ito p ella d ito p a (F r.) Schroet., C a lo sp h a e ria sp. n. — Na zetlelých samčích jehnědách — ad amenta mascula deiecta: C ib o ria am en tacea (Balb. ex F r.) Fuck. F a g u s s i l v a t i c a — Na holém dřevě pařezu — ad lignum nudum codicis: L o p h iotrem a d u p lex (K arst.) Sacc., T rem a to sp h a eria p ertu sa (Pers. ex F r.) Fuck.
b ) údolí potoka „B abský potok“ : Betula pendula (F r.) Tul.
— Na suchých větvích — ad ramos emortuos: M elan con is stilb ostom a
c ) úbočí a vrchol „K am en n é“ (471 m n. m .): B e t u l a p e n d u l a — Na suchých větvích — ad ramos emortuos: P seu d o v a lsa la n ciform is (F r.) Ces. et de Not. C a r p i n u s b e t u l u s — Na trčících bezkorých větvích — ad ramos decorticatos in aere prominulos: D u rella atro cy a n ea (F r.) Höhn. Fagus s i l v a t i c a — Na trčících odumřelých větvích — ad ramos emortuos in corona arboris: A sterosporiu m h o ffm a n n ii Kunze. P o p u l u s t r é m u l a — Na pařezu — in códice: L ach n u m corticale (Pers. ex F r.) N annf. (ad corticem ), C istella a p h a n e s (Rehm in Strasser) Nannf. (ad lignum putridum).
d ) severní úbočí „Strážného vrchu “ (cc a 300 m n. m .): Pícea Svr.
e x c e l s a — Na spadaném jehličí — ad acus putr.: C ib o ria su b v illo su la
(Rehm )
e ) lesy na sever od Skalky ( 5 0 0 — 549 m n. m .): Alnus g l u t i n o s a — Na suchých trčících větvích — ad ramos siccos in aere prominulos: P ezicu la c in n am om ea (Pers. ex F r.) Sacc. B e t u l a p e n d u l a — Na ležících větvích — ad ramos iacentes: M elan con iu m betu linu m Schm. et Kze., V alsa am b ien s (Pers. ex Fr.) F r., C y tosp ora cf. a m b ien s Sacc., C orticiu m evolven s Fr., M elan con is stilb ostom a (F r .; Tul. F r a n g u l a a l n u s — Na bezkoré trčící větvi — ad ramum decorticatum in aere prominulum: D u rella atrocy a n ea (F r.) Höhn.
156
SV R Č E K :
20. IV . 1958
M Y K O L O G IC K Ý
PRÜ ZKU M
ČECH
V
ROCE
1958
- L e s „F o líčk o “ u Hlásné T řebán ě, 3 0 0 — 356 m n. m.:
a ) výslunná jižn í křovinatá stráň na diabasu — in declivitate insolato arido dumetoso, solo diabasico: G eastru m m in im u m Schw. E n tolom a vern u m I.undell. C r a t a e g u s sp. — Na odumřelých větvích — ad ramos emortuos: V alsa a m b ien s (Pers. ex F r.) F r., E u ty p a lata (Pers. ex Fr.) Tul. D iatrype stigm a (Pers. ex F r.) Fr. — Na spadaných plodech — in fructu putr.: S clerotin ia crataegi Magn. (apothecia). C o r n u s m a s — Na suchých větvích — ad ramos áridos: P latystom u m com pressu m (Pers.) Trev., M assarin a sp., P en iop h ora lycii Pers. C o r n u s s a n g u í n e a — Na odumřelé větvi — ad ramum emortuum: E u ty p a sp. R h a m n u s c a t h a r t i c a — Na suchých větvích — ad ramos emort.: L eu costo m a p ersoon ii (N it.) Höhn. S a r o t h a m n u s s c o p a r i u s — Na odumřelých větvích — ad ramos emortuos: D iaporthe sa ro th a m i (Auersw.) Nit., C orticiu m c o n ß u en s Fr. E r y n g i u m c a m p e s t r e — Na řapíku suchého listu — ad petiolum folii sicci: L op h iostom a in sidiosarr, (Desm .) Ces. et de Not. V e r b a s c u m sp. — Na ležících lodyhách — ad caules iacentes: D iap orth e tu lasn ei Nit., M icrod ip lo d ia sp., P h ia le a sp. n. Na zaječích exkrementech — Ad excrementa leporina: S o rd a ria b om b ard ioid es (Auersw.) Niessl.
b)
smíšené lesní porosty — in silvis mixtis:
Acer p s e u d o p l a t a n u s (probabiliter) — Na trčící větvi mladého stromku — ad ramulum prominulum: F en estella vestita (F r.) Sacc. sensu W inter. A l n u s g l u t i n o s a — Na odumřelých větvích — ad ramos emortuos: C ry p tosp ora su ffu sa (F r.) Tul,, D iatry p ella to ccia ea n a de Not., D ito p ella d ito p a (F r.) Schroet. C a r p i n u s b e t u l u s — Na trčících větvích — ad ramos prominulos: P leom assaria c a r pin i (Fuck.) Sacc., D iap orth e carp in i (F r.) Fuck. C. oryl us a v e l l a n a — Na odumřelých kmenech a větvích — ad truncos ramosque emortuos: D iap orth e d ece d en s (F r.) Fuck., D iatry p ella v erru caeform is (Ehr. ex F r.) Nit. C r a t a e g u s o x y a c a n t h a — Na ležící větvi v lesní bažině — ad ramum putridum in palude silvático: M ollisia m elaleu ca (Fr.) Sacc. sensu Rehm. Evonymus e u r o p a e u s — Na odumřelé větvi — ad ramum emortuum: R h a b d o sp o ra sp. L o n i c e r a x y l o s t e u m — Na odumřelých větvích — ad ramos emortuos: Platystom um com p ressu m (Pers.) Trev., M elom astia m astoid ea (F r.) Schroet. Pinus s i l v e s t r i s — Na ležících větvích — ad ťamos iacentes: T h y ron ectria pin ícola (K irschst.) Moravec, H y m en u la v irid ifla v a Svrček, sp. n. — Na ležícím jehličí — ad acus iac.: P seu d oh elotiu m pin eti (B'atsch ex F r.) Fuck., D esm azierella a c ic o la Lib., Z y th ia pin astri Karst. — Na ležící šišce — ad strobílum putr.: P ezizelia conorum Rehm. R o b i n i a p s e u d a c a c i a — Na suchých větvích trčících — ad ramos in aere prominulos: M assaria an o m ia (F r.) Petr. S a m b u c u s r a c e m o s a — Na odumřelých větévkách — ad ramulos emortuos: P hom atosp o ra b erk eley i Sacc. T i l i a sp. — Na trčících větvích — ad ramos prominulos in corona arboris: V alsa am b ien s (Pers. ex F r.) F r., D u rella a trocy a n ea (F r.) Höhn. Na zetlelém listí Quercus, jehličí Pinus s i l v e s t r i s , aj., v humusu: — ad folia pútrida Q uercus, acus Pini silvestris, etc., in humo: V araría o ch roleu ca (Bourd. et Galz.) Lundell. M e r c u r i a l i s p e r e n n i s — Na loňských lodyhách — ad caules siccos: P h om a m acrocap sa T ra il, M oliisia m ercu rialis (Fuck.) Sacc. U r t i c a d i o i c a — Na loňských lodyhách — ad caules siccos: L ep to s p h a er ia acu ta (Fuck.) K arst., C a lloria fu sa r io id es (Berk.) F r., D id y m ella su p erflu a (Auersw.) Sacc.
27. IV . 1958 — Tobolský vrch (465 m n. m .) u Koněprus: a ) křoviny na severozápadním úpatí: S a l i x cf. f r a g i l i s — Na ležících větvích — ad ramos iacentes: T a p esia fu sca (Pers.) Fuck., R o sellin ia a q u ila var. g la b ra Fuck., E u typa lata (p ers. ex F r.) Tul., L o p h io trem a cre-
157
ČESK Á
M Y K O L O G IE
13
(3 )
1959
natum (Pers. ex F r.) Sacc., V a lsa sa licin a f. m acrodpn idia Urban (sed asci octospori, det. dr. U rban). A x c t i u m sp. — Na ležících lodyhách — ad caules iacentes .' D ia p o r t h e arctii (Lasch in Klotzsch) Nit. U r t i c a d i o i c a — Na loňských lodyhách — ad caules emortuos: L ep to s p h a er ia acu ta (Fuck.) K arst., D id y mella su p erflu a (Auersw.) Sacc., P len od om u s acu tu s (Fuck.) Petr., Ci/lin d rocolla u rticae (Pers. ex F r.) Bon. b)
s m íš e n ý , p ř e v á ž n ě l i s t n a t ý
le s p ř i v r c h o l u
—
in
s ilv a m i x t a :
Carpinus b e t u l u s — Na trčících větvích a odumřelých kmenech — ad ramos et truncos in aeree prominulos, emortuos: H y p ox y lon fu scu m (Pers. ex F r.) F r. P leom assaria carp in i (Fuck.) Sacc., M elan con is ch ry sosťrom a (F r.) Tul., D iatry p ella verru caeform is (Ehr. ex Fr.) Nit., M elan con iu m strom aticum . Corda. — Na zetlelých větvičkách pod listím — ad ramulos deiectos: R u tstroem ia b o la ris (Batsch ex Fr.) Rehm. Cornus s a n g u í n e a — Na odumřelých větvích — ad ramos emortuos: T a p esia fu sca (Pers.) Fuck, C am arosp oriu m in cru stan s Sacc., D en d rop h om a sp. Corylus a v e l l a n a — Na bezkoré trčící větévce — ad ramulum decorticatum prominulum: L o p h io sto m a nu cu la (F r.) Sacc., L ep to s p h a er ia d ep r es sa (Fuck.) sensu W inter. Quercus p e t r a e a — Na ležících větvích — ar ramos iacentes: D iap orth e feip h a e m ia (F r.) Sacc. — Na spodní straně kůry pařezu — sub corticem codicis: C o n io ch a eta p u lv era cea (Ehrh.) Munk, C eratostom ella sp. (steril.). — Na ležícím listu — ad foliům deiectum: M ollisia u m b rin a (Vel.) Svrček. R o b i n i a p s e u d a c a c i a — Na trčících i ležících větvích — ad ramos prominulos emortuos atque iacentes: C u cu rbitaria elo n g a ta (F r.) Grev., M assaria an om ia (F r.) Petr., C am arosp oriu m p seu d acaciae Brun. S o r b u s a r i a — Na ležících větvích — ad ramos iacentes: T a p es ia fu sca (Pers.) Fuck., P rop olis v e r s ic o b r Fr. T i l i a sp. — Na trčících větvích — ad ramos prominulos in corona arboris: H ercosp o ra tiliae (Pers. ex F r.) Tul., R a b en h o rstia tillia e F r., E x osp oriu m tilia e Link, D acry om y ces lu tescen s (F r.) Bref. — Na trčící bezkoré větévce — ad ramulum decorticatum in aere prominulum: M ollisia c in erea f. c a n ella Karst. G a l i u m m o l l u g o — Na suchých lodyhách — ad caules siccos: P h om a h erb aru m W est. s. 1., P h ia le a sp. n. J u n c u s sp. — Na bázi (v lesní bažině) — ad basim (in palude silv ático ): H y a lo sc y p h a m icrosp is (K arst.) Vel. sensu Vel. Na zemi ve smíšeném listnatém lese na světlém místě — in silva mixta (C arpin u s, C ory lu s ) loco lucido: E n tolom a vernum Lundell. 2 7 . IV - 1 9 5 8
—
K o d s k á r o k l e u S r b s k a , c c a 2 2 0 — 2 5 0 m n . m .:
C o r y l u s a v e l l a n a — Na bázi kmene — ad basim trunci: S illia ferru g in ea (Pers. ex F r.) Karst. R i b e s sp. — Na odumřelých větvích — ad ramos emortuos: D iap orth e stru m ella (F r.) Fuck. Na trávníku při okraji lesa — in gram inosis: B ov ista p lú m bea var. p lú m bea.
21. IV . 1958 — K oledník u Berouna, okraj cesty, cca 380 m n. m.: J u g l a n s r e g i a — Na odumřelých, mrazem poškozených větvích — ad ramos emortuos: D iplodia ju glan din a Otth, M elan con iu m ju glan din u m Kze.
Souhrn Ze 178 druhů, zachycených během osmi zim ních a časně jarn ích exkursí v roce 1958, je podíl jednotlivých skupin následující: Pyrenom ycetes: D euterom ycetes: D iscom ycetes:
158
72 druhů 42 druhů 40 druhů
— species — species — species
4 0 ,4 6 % 2 3 .5 9 % 2 2 ,4 8 %
SV R Č E K :
Aphyllophorales: A garicales: G asterom ycetes: M yxom ycetes:
M Y K O L O G IC K Ý
PRO ZKU M
ČECH
12 6 3 3
V
ROCE
druhů druhů druhy druhy
— — — —
1958
species species species species
6 ,7 4 3,37 1,68 1,68
% % % %
N ěkteré koprofilní druhy, které byly vypěstovány z exkrem entů, kultivova ných v lab orato ři, p atří vlastně již pozdějším u aspektu, neboť na exkrem en tech ponechaných ve volné přírod ě fruktifikují později, koncem ja ra a v létě (tak většina lupenatých, jako C o p r in i sp., P s ilo c y b e c o p r o p h i l a a td .), nelze je proto označit za charakteristické pro toto období. T aké z gasterom ycetů a myxomycetů byly zachyceny pouze loňské plodnice, které vytrvaly přes zimu. V celku naše pozorování potvrzují podstatný podíl askomycetů a deuteromycetů na zimním a časně jarním aspektu středočeské mykoflory. K tomu třeb a zdůraznit, že zim ní a ja rn í období roku 1958 bylo fruktifikaci hub obzvláště příznivé, neboť dostatek deště a sníh jen zvolna ta jící udržovaly stálé vlhko. T ak ještě na exkursích 30. I I I . a 13. IV . 1958 ležel na sever ních a severozápadních svazích v lesích sníh, a to jak v teplé oblasti k arlštejn ské, tak na Brdských hřebenech. Proto se podařilo zastihnout řadu druhů, které v norm álních suchých letech nefruktifikují (tak P le c t a n ia c o c c in e a , Cib o r i a su bvillosu la, R u t s tr o e m ia ela tin a a j.).
i j
; i
Zusammenfassung Von den 178 Arten, die im Laufe der acht W in ter- und Frühjahrsexkursionen im Ja h re 1958 festgestellt wurden, beteiligen sich die einzelnen Gruppen folgenderm assen:
j
P y r e n o m y c e t e s : 11 A rten — 4 0 ,4 6 % , D e u t e r o m y c e t e s : 42 A rten — 2 3 ,5 9 % , D is c o m y c e t e s : 40 A rten — 2 2 ,4 8 % , A p h y llo p h o r a le s : 12 A rten — 6 ,7 4 % , A g a r i c a l e s : 6 A rten — 3,37 % , G a s t e r o m y c e t e s : 3 A rten — 1,68 % , M y x o m y c e tes : 3 A rten — 1,68 % .
j j
Einige koprophile A rten, die aus den Exkrem enten in den L aboratorien kultivierten Exkrem enten ausgezogen wurden, gehören eigentlich dem späte ren Aspekt, weil sie in der freien N atur erst am Frühlingsende und im Som mer fruktifizieren. Es handelt sich m eistens um A g aricales, wie z. B. C o p rin i sp., P s ilo c y b e c o p r o p h i l a u. a., weshalb sie nicht als charakteristisch für diese P eriode bezeichnet werden können. Auch von den G a s t e r o m y c e t e n und M y x o m y c e te n wurden nur die vorjährigen Fru chtkörp er gesammelt, die den W in ter ü berdauert haben. Im Ganzen bestätigen unsere Beobachtungen einen massgebenden A nteil der Askomyceten und D eu terom yceten am W in ter- und Frühjahrsaspekt der m ittelböhm ischen M ykoflora. Es ist nötig zu erwähnen, dass die W in ter- und Frühjahrsperiod e des Jah res 1958 für die F ruktifikation der Pilze besonders günstig war, und zwar infolge genügender N iederschläge, die noch durch den langsam tauenden Schnee verstärkt wurden. Auf den E xkursionen am 30. I I I . und 13. IV . 1958 lag z. B. noch Schnee auf den nord- und nordw estlichen A bhängen in den W äld ern des xerotherm en G e bietes von K arlstein sowie im G ebirge von Brdské hřebeny. D eshalb gelang es noch eine R eih e von A rten, die in den norm al trockenen Jah ren nicht fruktifizieren, zu erreich en (so z. B. P lecta n ia c o c c in e a , C i b o r i a su bvillosula, R u t s t r o e m i a ela tin a u. a .).
j
159
I i ! ; j
j i
j \
\
Pathogenní kvasinky v mlékárenském průmyslu |
Pathogene Hefen in der M ilchindustrie P etr F rág n er (Z K rajské hygienicko-epidemiologické stanice K N V Praha, ředitel M UDr. L. Hofta) Autor upozorňuje na výskyt pathogenních a problematicky pathogenních kvasinek v prostředí některých mlékárenských výroben a v některých mlékárenských výrobcích. Jsou to především: C a n d id a a lb ican s, C a n d id a p se u d otrop icalis a S a cch a ro m y ces fra g ilis, C a n d id a kru sei, C a n d id a trop icalis, C a n d id a in term ed ia, C a n d id a gu illierm on dii, C a n d id a p a ra p silo sis, C a n d id a p ellicu lo s a a H an sen u la a n o m ala, T ric h o sp oron cu tan eu m , E n d o m y ces lactis. Nelze vyloučit možnost, že některé mlékárenské výrobky by mohly být — za zvláštních podmínek —- zdrojem lidských nákaz, i když důkazy o tom zatím, nebyly podány. Autor doporučuje věnovat větší péči aseptickému způsobu práce a pravidelné, účinné desiníekci nádobí, nářadí a prostředí v mlékárenských výrobnách. Der Autor weist auf das Vorkommen pathogener und problematisch pathogener Hefen im Milieu einiger Milchwerkstätten und in einiger M ilcherzeugnissen hin. Besonders handelt es sich um folgende Pilze: C a n d id a a lb ica n s, C a n d id a p se u d o tro p ical'is und S acch arom y ces fra g ilis, C a n d id a kru sei, C a n d id a trop icalis, C a n d id a in term ed ia, C a n d id a g u illierm on d ii, C a n d id a p arap silosis, C a n d id a p ellicu lo sa und H an sen u la a n o m ala, T rich osp oron cu tan eu m , E n d o m y ces lactis. Die Möglichkeit ist nicht auszuschliessen, dass irgendwelche Milcherzeugnisse — unter besonderen Bedin gungen — Infektionsquellen für Menschen darstellen könnten, obwohl bisher dafür keine Beweise vorliegen. Der Verfasser empfiehlt grössere Aufmerksamkeit der aseptischen Arbeitsweise und einer regelmässigen und wirksamen Desinfektion des Geschirrs, res Gerätes und des Milieus in den Milchwerkstätten zu widmen.
| j i i i
V roce 1957 vyšetřovali jsme mykofloru v některých výrobnách m lékáren ského průmyslu, se zvláštním zřetelem ke kvasinkám pro člověka pathogenním a k těm, jejichž pathogenita pro člověka je dosud sporná. Naše práce byla zam ěřena jednak na zjišťování výskytu kožních mykotických onem oc nění (a zjištění jejich etiologie) u zam ěstnanců (především interdigitální erose na rukou), jednak: m ěla prokázat, které z těchto plísní se n ejča stěji vyskytují v prostředí provozoven, případně v hotových výrobcích. O prvém našem úkolu bude referováno na jiném m ístě; zde si povšimneme mykoflory prostředí a výrobků. Ve stručném přehledu uvádím některé naše nálezy: Provozovna H ., 9. 7. 1 957:
! \
podlaha v příjmu mléka: C a n d i d a p ar ap silosis, m u cila g in osa , E n d o m y c e s lactis. t v a r o h : C a n d i d a p seu d o t r o p ic a lis , E n d o m y c e s lactis, m á s l o : C a n d i d a p ar ap silosis, R h o d o t o r u l a m u cila gin osa .
R h o d otoru la
Provozovna K ., 9. 7. 1 957: podlaha v příjmu mléka: C a n d i d a p a r a p silo sis, sp., E n d o m y c e s lactis, m á s l o : C a n d i d a p ar ap silosis, E n d o m y c e s lactis, t v a r o h : C a n d i d a p s e u d o t r o p ic a lis , E n d o m y c e s lactis.
160
C ryptococcus
FRA G N ER.
PA TH O G EN N I
K V A S IN K Y
V
M LÉKÁ REN SKÉM
PR O M YSLU
Provozovna S., 9. 7. 1 9 5 7 : p o d l a h a v j o g u r t á r n ě : C a n d i d a tropicalis, C a n d i d a in te r m e d ia , E n d o m y c e s lactis, jogurt: C a n d i d a p a r a p silo sis, R h o d o t o r u l a m u cila g in osa , E n d o m y c e s lactis, t v a r o h : C a n d i d a kru sei, E n d o m y c e s lactis.
i
Provozovna B., 27. 8. 1 957: p u l t u čokoládování pod pásem : C a n d i d a p ar ap silosis, S a c c h a r o m y c e s c e r e v is ia e , p o d l a h a p o d p á s e m (u nezm raženého eskym a): C a n d i d a albican s, C a n d i d a tropicalis, C a n d i d a p cllicu los a, R h o d o t o r u l a sp., k r é m z výrobníku před zm razením : C a n d i d a p arap silosis, ,,M í š a “ hotový, vnitřek: C a n d i d a p s e u d o t r o p ic a lis , E n d o m y c e s lactis.
i
Provozovna Č., 27. 8. 1957: p o d l a h a j o g u r t á r n y : C a n d i d a krusei, C a n d i d a p ellicu lo sa , C r y p l o c o c c u s laurentii, R h o d o t o r u l a m u cila gin osa , E n d o m y c e s lactis, p o d l a h a v p ř í j m u m l é k a : C a n d i d a tropicalis, R h o d o t o r u l a m u cila g in o s a , T o r u lo p s is sp., S p o r o t r i c h u m ca r o u g e a u i, E n d o m y c e s lactis, podlaha v expedici: C a n d i d a p ar ap silosis, R h o d o t o r u l a m u c ila gin osa , E n d o m y c e s lactis, máslový s ý r , čerstvý: C a n d i d a p s e u d o t r o p ic a lis , C a n d i d a p a r a p s i l o sis, C a n d i d a sp-, S a c c h a r o m y c e s d e lb r u e c k ii, T r i c h o s p o r o n pullulans, E n d o m y c e s capsu laris, \ t v a r o h : C a n d i d a g u illie rm on d ii, E n d o m y c e s lactis, r o m a d u r čerstvý, povrch: T r i c h o s p o r o n pullulans, r o m a d u r 10 dní starý, povrch: C a n d i d a in te r m e d ia , C a n d i d a p a r a p s ilosis, E n d o m y c e s lactis, s ý r d e s e r t , 3 dny starý, povrch: C a n d i d a in te rm ed ia , E n d o m y c e s lactis.
i j i :
¡
Provozovna Se., 3. 9. 1957: p o d l a h a v s ý r á r n ě I : C a n d i d a p arap silosis, T r i c h o s p o r o n pullulans, E n d o m y c e s lactis, T o r u lo p s is sp., s t ů l v s ý r á r n ě I: C a n d i d a ca ten u lata, E n d o m y c e s lactis, p o d l a h a v s ý r á r n ě I I : C a n d i d a in te rm ed ia , E n d o m y c e s lactis, s m e t a n o v ý s ý r : C a n d i d a p a r a p silo sis, E n d o m y c e s lactis, s ý ř e n i n a n a g o u d u : C a n d i d a par ap silosis, j o g u r t č e r s t v ý : R h o d o t o r u l a sp., E n d o m y c e s lactis, stůl v jogurtárně: C a n d i d a p a r a p s ilo s is , C a n d i d a pellicu losa , E n d o m y c e s lactis, \ smetana z u z r á v a č e : C a n d i d a p a r a p s ilo s is , E n d o m y c e s lactis, m á s l o č e r s t v é : C andida p seu d o t r o p ic a lis , T r i c h o s p o r o n pullulans, p o d l a h a p o d m á s e l n i c í : C a n d i d a krusei, C a n d i d a p ar ap silosis, R h o d o t o r u l a m u cila g in o sa , E n d o m y c e s lactis, p o d l a h a u m ý v á r n y : C a n d i d a tropicalis, C a n d i d a p ar ap silosis, R h o d o t o r u la m u cila g in o sa , E n d o m y c e s lactis, T o r u lo p s is sp., p o d l a h a s t á č í r n y : C a n d i d a albican s, C a n d i d a krusei, R h o d o t o r u l a sp., E n d o m y c e s lactis,
161
I
\
Č esk á
S í
m y k o lo g ie
13 ( 3 ) 1959
p o d l a h a v e x p e d i c i s ý r ů : C a n d i d a trop ic alis, C a n d i d a krusei, C a n d i d a p arap silosis, E n d o m y c e s lactis, T o r u lo p s is sp., vy s ol o v a c í l ázeň na sýry: C a n d i d a tropicalis, E n d o m y c e s l a c tis, tvaroh z pasteurisovaného mléka, čerstvý: C a n d i d a g u illie r m o n d ii, E n d o m y c e s lactis. Provozovna P., 3. 9. 1957:
i
i
I
i,
j
p o d l a h a v p a s t e u r i s a c i : C a n d i d a a lb ic a n s, C a n d i d a krusei, C a n d id a tropicalis, C a n d i d a p s e u d o t r o p ic a lis , C a n d i d a p ellicu lo sa , R h o d o t o r u l a glutinis, T r i c h o s p o r o n fer m en t a n s, E n d o m y c e s lactis, p o d l a h a v m á s l á r n é pod chladičem : C a n d i d a kru sei, C r y p to c o c c u s laurentii, R h o d o t o r u l a glutinis, E n d o m y c e s lactis, T o r u lo p s is sp., p r a c í v o d a , vytékající z m áselnice: C a n d i d a p s e u d o t r o p ic a lis , C a n d i d a utilis, E n d o m y c e s lactis, podlaha v příjmu m l é k a : C a n d i d a a lb ica n s, C a n d i d a krusei, E n d o m y c e s lactis, p o d l a h a v t v a r o h á r n ě : C a n d i d a p a r a p silo sis, C a n d i d a ca ten u lata, E n d o m y c e s lactis, tvaroh: C a n d i d a p seu d o t r o p ic a lis , C a n d i d a kru sei, E n d o m y c e s lactis. Provozovna N., 5. 11. 1957: p o d l a h a v t v a r o h á r n ě : T r i c h o s p o r o n sp. E n d o m y c e s lactis, t v a r o h z p a s t e u r i s o v a n é h o m l é k a : T r i c h o s p o r o n pullu lan s, S a c c h a r o m y c e s fructuum , E n d o m y c e s lactis, p o d l a h a v e x p e d i c i m l é k a : T r i c h o s p o r o n cu ta n eu m , T o r u lo p s is ca n d id a , E n d o m y c e s lactis, p o d l a h a v p ř í j m u m l é k a : C a n d i d a trop ic alis, T r i c h o s p o r o n p u llu lans, T o r u lo p s is c a n d id a , R h o d o t o r u l a a u ra n t ia c a , E n d o m y c e s lactis, p o d l a h a v p a s t e u r i s a c i : C a n d i d a a lb ica n s, C a n d i d a p s e u d o t r o picalis, E n d o m y c e s lactis. Provozovna Po., 5. 11. 1957:
i
i
p o d l a h a v p ř í j m u m l é k a : C a n d i d a krusei, S a c c h a r o m y c e s c e r e visiae, T r i c h o s p o r o n pullulans, R h o d o t o r u l a m u cila g in osa , E n d o m y c e s lactis, p o d l a h a v m á s l á r n ě : C a n d i d a krusei, C a n d i d a p ar ap silosis, T r i c h o s p o r o n pullulans, T o r u lo p s is c a n d id a , R h o d o t o r u l a glutinis, t v a r o h t v r d ý , z pausterisovaného m léka: S a c c h a r o m y c e s fra g ilis (perf. forma od C. p s e u d o t r o p ic a l is ) , S a c c h a r o m y c e s italicus. Všechny vzorky byly odebírány navlhčeným , sterilním tam ponem a očko vány přím o na šikmý Sabouraudův glukosový agar. Vždy vyrůstalo velké množství kvasinkovitých kolonií, často souvislé povlaky, které byly dále čištěny. Právě proto, že bylo použito metody příliš hrubé, lze předpokládat, že mnohé z uvedených nálezů jsou neúplné, že totiž m ykoflora těchto vzorků bude ve skutečnosti ještě daleko bohatší a pestřejší. Přesto však již tyto neúplné vý sledky jsou ukazatelem znečištění prostředí a výrobků. Diskuse Vzhledem k tomu, že v posledních letech přibývá onem ocnění vyvolávaných kvasinkovítými mikroorganism y, je naší povinností hledat možné zdroje nákaz
162
I
FRA G N ER.
PA TH O G EN N I
K V A S IN K Y
V
M LÉKÁ REN SKÉM
PRŮ M YSLU
I I I I I I I I I I I I I I I
a způsoby přenosu. Nemám v úmyslu v tomto sdělení prohlašovat m lékárenské výrobky za zdroj lidských nákaz; chybí k tomu jakékoliv konkrétní důkazy. R ád bych však upozornil na tuto možnost, tím spíše, že m lékárenské výrobky jsou často jedinou stravou lidí stižených některým i těžkými chorobam i, rekonvalescentů, dětí a lidí přestárlých, to je především všech těch, u nichž onem ocnění kvasinkovitými m ikroorganism y jsou nejčastěji zaznam enávána. D ále jsou m lékárenské výrobky dobrou živnou půdou pro uchycení a pom nožení těchto mikroorganism ů, čehož by si měli být vědomi všichni pracovníci v potravinářském průmyslu a distribuci. Ve výrobnách by měla být věnována větší péče aseptické práci a pravidelné desinfekce nádobí a n ářad í, jakož i prostřed í provozoven. D esinfekce by měla být prováděna jednotně, vhodnými a účinným i prostředky a mělo by s ní být počítáno p ři stanovení všech výrobních předpisů. T ato publikace má být pouhým upozorněním na nové úkoly, které čekají pracovníky ve zdravotnictví a v potravinářství v blízké budoucnosti.
I
Kukmák prostřední - Volvaria media (Schum acher ex F r.)
I
Quél. a Volvaria media ve smyslu Bresadolově
■ I
Volvaria
media ( S c h u m . e x F r.) Q u é l . sensu B r e s a d o l a
et Volvaria media
I
A lbert Pilát
■ ■ H H H H H ■ ■
Pod jménem V olv aria m ed ia je v mykologické literatuře zahrnuto více druhů — nejméně dva. Správně to konstatují K ü h n e r a R o m a g n e s i (Flore anal. p. 427, 1953) v poznámce k tomuto druhu. Druh S c h u m a c h e r ů v , jak jej převzal F r i e s do svého „System a Mycologicum“ , a jak jej emendoval Q u é 1 e t a jak jej převzali Ricken, Lange, Pilát, Kühner a Romagnesi ie bílý, prostředně veliký kukmák s velikými výtrusy, který patří do příbuzenstva V olv aria sp ec io sa F r. a není vyloučeno, že představuje jen depauperátní formu tohoto druhu. B r e s a d o l a (a také R ea) popisují pod tímto jménem jin ý druh, také bílý a prostředně veliký, ale s mnohem menšími výtrusy a skoro suchým nebo málo slizkým kloboukem. Tuto drobnovýtrusou houbu nalezl na Moravě v Pavlovských kopcích 13. V III. 1958 inž. K . K ř í ž a sušený materiál mi předal k určení. Protože se od V olv aria m ed ia (Schum. ex F r.) Quél. liší, popisují ji jako nový druh pod jménem V o lv a r iella křížii P i l á t .
H
■ ■
H ■
Sub nomine V o lv a ria e m ed iae in litteratura mycologica species pluriores — minime duae-describuntur. Cf. adnotationen ad hanc speciem in K ü h n e r et R o m a g n e s i , Flore anal. p. 427, 1953. Species S c h u m a c h e r i a n a ex F r i e s sensu Q u é 1 e t, Ricken, Lange, Pilát, K üh ner et R o m a g n e s i fungum mediocrem, album, cum pileo viscido et sporis magnis representat. Haec species in affinitatem V olv ariae sp e c io sa e F r. pertinet vel ad hanc speciem ut forma depauperata adserenda. Contra B r e s a d o l a (Icon. Mycol. t. 530, 1929) et probabiliter etiam R e a et R o b e r t F r i e s speciem similem, minime viscidam vel siccam, cum sporis multo minoribus describunt. Hune fungum microsporum, qui cum deseriptione et icone B r e s a d o 1 i a n o optime concordat, cel. C a r o l u s K ř í ž , Brunnensis in collius calidis Pavlovské kopce dictis, Moraviae meridionalis, 13. V III. 1958 legit et specimina exsiccata mihi determinationis causa misit. Quia hic fungus a V o lv a ria (V olv ariella ) m ed ia ( S c h u m . ex Fr.) Q u é l . plene diversus est, ut speciem novám sub nomine V o lv a r iella e křížii auctor eum deseribit.
Jm éna V o lv a r ia m e d i a použil poprvé S c h u m a c h e r v díle „Enum eratio Plantarum in Partibus Saellandiae septentrionalis et o rien talis“, 2 : 227, 1803.
Č e sk á m y k o lo g ie
13 (3 ) i 95y
\
m B
m 15
y ^ ^ W x '* 1 » • I W *’ L j l
w
ě
Ě É
1
■ "'
K uk m ák K řížů v — V olv ariella k ř íž ii P i l á t . D vě sušené plodnice se svrchní stra n y . M orava: P av lo v sk é kopce, na jižn ím úklonu v listn atém lese 13. V I I I . 1958 sb íral inž. K a re l K říž . — Duo specim ina cum pileoram superíicie. M oravia: in collibus ealidis P av lo v sk é kopce d ictis, d ecliv itate m eridionali in silva frondosa 13. V I I I . 1958 In g . C a r o l u s K ř í ž legit. P h oto A. P i l á t .
Popis a vyobrazení Schum acherovy houby přináší H o r n e m a n n ve „ F lo ra D a n ica “ t. 1676, p. 11, 1823. Tento popis převzal F r i e s do „System a M ycologicum “ (1 : 278, 1 8 2 1 ), který znal však jen vyobrazení ve „ F lo ra D a n ica “ . Podle údajů S c h u m a c h e r o v ý c h je to houba prostřední velikosti (stojící m ezi V o lv a r ia s p e c io s a a V. pusilla, odtud jm éno m e d i a ) , s kloboukem 3 — 5 cm v průměru, bílým, slizkým, pak lesklým. Výtrusy nejsou udány, takže nelze jed noznačně rozhodnout, o který druh skutečně jde, neboť pravděpodobně existuje několik druhů, po případě odrůd, s prostředně velikým kloboukem, ale s různě
164
P IL Á T :
V O L V A R IA
M E D IA
aJ mĚ S P SSl . »,
I I ^ ^iIX
H H & nm k
^
JĚwĚ
m
Éim~'*K '
^HnSB
Hwm^ĚÉí*PN ^
■
ttflk
• *
1j|
ť’>* T
\ 4 s#rH
Mi
■K M
K uk m ák K řížův — V olv ariella k ř íž ii P i l á t . T y též plodnice, ja k o na obrazu předcházejícím , se spodní stra n y . — Id em specim ina, quae in icone p raecedenti illu strata su nt, a láteře inferiori v is a . P h oto A. P i l á t .
velikými výtrusy. Skutečně existují nejm éně dva, spíše však tři. S c h u m a c h e r ů v druh, uvedený F r i e s e m v „System a M ycologicum “ em endoval Q u é 1 e ^ na druh, který má slizký bílý klobouk a výtrusy veliké, vejčité, až 2 0 ¡j . dlouhé. V o lv a r ia m e d i a v tomto smyslu byla převzata R i c k e n e m , L a n g e m, P i l á t e m a K i i h n e r e m & R o m a g n e s i m. S c h u m a c h e r ji sbíral na borovém jehličí. L a n g e (F l. Agar. D an. 2 : 78, t. 69B , 1 9 3 6 ) tento druh popsal a vyobrazil podle jednoho exem pláře, který nalezl pod smrky v trávě v Dánsku. M ěl klo bouk 3,5 cm v průměru, slonovinově bílý, velice slizký a třeň asi 4 cm dlouhý,
165
ČESK A
M Y K O L O G IE
13
(3 )
1959
cystidy 1 4 - 24 u tlusté a výstrusy 11 — 16 X 7 — 8 ¡j .. V tomto smyslu uvedl také P i l á t tento druh ve svém „ K líč i“ (p. 4 0 6 , 1 9 5 1 ). I když Q u é l e t udává trochu větší výtrusy (až 2 0 fi), je pravděpodobné, že obě houby jsou totožné a že V o lv a r ia m e d i a je druh z příbuzenstva V o lv a r ia s p e c i o s a F r. (která má výtrusy elipsoidní 1 2 — 1 8 x 8 — 1 0 ^ ) . N ení vyloučeno, že V o lv a r ia m e d i a (Schum . ex F r .) Q uél. je jen depauperátní form ou V o lv a r ia s p e c i o s a F r. C o o k e o v o vyobrazení V o lv a r ia m e d i a (111. B r. Fun gi t. 2 9 9 ) představuje houbu se štíhlým třeněm , jaký bývá u V o lv a r ia s p e c io s a , s kloboukem 3 — 5 cm širokým, s hrbolem . R ozm ěr výtrusů není udán. W . G. S m i t h (B r it. Basid. p. 99, 1 9 0 8 ) popisuje tuto houbu tak, že má klobouk bílý a uprostřed nahnědlý. R ozm ěry výtrusů neudává. Ve starším svém díle „O utl. of B ritish Fun gology“ (p. 80, 189 1), píše, že V o lv a r ia m e d i a má klobouk slizký, 2 ,5 — 4 cm v průměru. N aleziště Epping F orest souhlasí s údajem na tabuli C o o k e o v ě . Je tedy velice pravděpodobné, že C o o k e o v a houba je skutečně V o lv a r ia m e d i a ( S c h u m . ex F r . ) Q u é l . R e a (B rit. Basid. p. 96, 1 9 2 2 ) uvádí však pod tímto jm énem jin ý druh, s vý trusy nápadně malými, pouze 5 — 6 X 4 u velkými. Popis v ostatním však sou hlasí s popisy V o lv a r ia m e d i a dříve jm enovaných autorů.. Je to podle jeho údajů houba s kloboukem 3 — 5 cm širokým, bílým, na terči nahnědlým nebo nažloutlým , slizkými, oschlým hedvábitě lesklým. T ře ň 4 — 7 X 0 ,4 — 0 ,6 cm veliký, bílý, dole trochu hlízkatý, s bílou volvou. R oste prý v lesích a na past vinách v Anglii dosti hojně. S R e a o v o u V o lv a r ia m e d i a je snad totožná houba B r e s a d o 1 o v a, kterou pod tímto jm énem popisuje a vyobrazuje na tab. 530 v „Iconograph ia M ycologica“ (1 9 2 9 ). M á klobouk bílý, uprostřed nahnědlý, slabě slizký, za sucha hedvábitě lesklý 3 — 5 cm v prům ěru, třeň 4 — 6 X 0 ,4 — 0 ,6 cm veliký, výtrusy obvejčité, 7 — 9 X 4 — 5 fi a cystidy 45 — 5 0 ’X 1 2 — 15 ¡x veliké. R oste v lesích listnatých i jehličnatých na ja ře a v létě (patrn ě v okolí T rid en tu ). E xistují tedy pod jm énem V o lv a r ia m e d i a nejm éně dva druhy, m ožná, že tři j e - l i R e a o v a houba rozdílná. E xem pláře, které výtečně souhlasí s popisem a vyobrazením Bresadolovým jeho V o lv a r ia m e d i a (t. 5 3 0 ) n alezl inž. K a r e l K ř í ž na Pavlovských kopcích na M oravě (Děvíčky, na jižním svahu, v lese složeném z habrů a javorů. 13. V I I I . 1 9 5 8 ). Protože tato houba se liší od V o lv a r ia m e d i a ( S c h u m . ex F r . ) Q u é l . označuji ji novým jm énem : V o lv a r ie l la kř íž ii sp. n. Popis v dalším podaný je sestaven podle dobře usušených exem plářů, které jsem dostal od inž. K . K ř í ž e k určení. V olvariella k řížii sp. n. S y n o n y m i a : V o lv a r ia m e d i a sensu B r e s a d o 1 a, Ic. M ycol. 11 : t. 530, 1929 fnon V o lv a r ia m e d i a (S c h u m. ex F r.) Q u é l . ] P rostředně veliký druh s kloboukem skoro suchým nebo jen málo slizkým, lysým, bílým nebo na tem eni trochu špinavě nažloutlým a výtrusy 8 — 9 X 5 — 6/u velikými. Klobouk 3 — 7 cm v průměru, bílý nebo bledě krémový, s pokožkou skoro suchou nebo jen málo slizkou, za sucha hedvábitě lesklý, na okraji hladký. Lupeny břichaté, u třeně volné, zaoblené, bílé, pak lososově masově růžové. T ře ň 4 — 6 cm dlouhý a 0 ,4 —0,8 cm tlustý, bílý, hladký, lysý, lesklý, na dolejšku trochu hlízkovitě ztluštělý a opatřený volnou pochvou, jež je nepravidelně cípatá a zevně bílá nebo jen slabě našedlá, hladká a trochu plstnatá. D užnina bílá, měkká, chuti a vůně nenápadné, složená z hyf bezbarvých, ten-
166
P IL Á T :
V O L V A R IA
M E D IA
kostěnných, 5 — 2 0 ¡x tlustých. Pokožka z hyf podobných, z nichž některé jsou nadmuté a kyjovitě okončené, až 2 0 ¡x tlusté. B asidie kyjovité, 2 5 — 30 X 8 — 12 /x. Cystidy na ploše lupenů vřetenitě břichaté, 40 — 55 X 1 2 — 15 ( 2 0 ) /x. Cheilocystidy podobné, většinou však větší a více nadmuté. Výtrusy bledě lososové, krátce elipsoidní, hladké, s jednou nebo více kapkami tukovými, 8 — 9 X 5 — 6 p veliké. Hab. M orava: Pavlovské kopce, Děvíčky, na jižním svahu v listnatém lese (habr, jilm , ja v o r) 13. V l i l . 1958, sbíral inž. K a r e l K ř í ž . — V severní Itálii sbíral tento druh G. B r e s a d o l a a popsal a vyobrazil jej v ,,Ico n . M y co l.“ na tab. 530 pod jménem V o lv a r ia m ed ia. V o lv a r ie l la kř íž ii se podobá zevnějškem značně V o lv a r ia m e d i a ( S c h u m . ex F r .) Q u él., liší se však sušším kloboukem a menšími výtrusy. V o l v a r i a m e d i a (S c h um. ex F r . ) Q u é 1. p atří do příbuzenstva V o lv a r ia s p e c io s a F r. a možná, že je to jen zakrslá (dep au p erátn í) form a tohoto druhu. V o lv a r ie lla k ř íž ii P i l á t je bližší V o lv a r ia pu silla ( P e r s . ex F r .) Q u é l . , která je mnohem menší (klobouk pouze 1 — 3 cm v prům ěru) a má menší výtrusy ( 6 — 7,5 X 3 — 5 fx). Blízká je také V o lv a r ia h y p o p i t h y s F r. [ = V o lv a r ia p lu m u lo s a (L asch ) ex Q u é 1., A g aricu s p u b e s c e n t ip e s P e c k 1878, V o lv a r ia p u b ip e s S a c c a r d o 1887. V o lv a r ia p e r p l e x a P e c k 1913], která je rovněž bílá, ale většinou trochu menší, s kloboukem 2 — 5 cm v prům ěru, suchým, později šupinkatým a třen em 2 — 8 ' X 0,2 —0 ,4 cm, pýřitým až chlupatým. Výtrusy míá 6 — 8 X 4 ,2 — 5,2 ¡x. Synonym ika tohoto druhu je udána podle m onografie severoam e rických druhů, kterou vydal R . L. S c h a f f e r : V olvariella in North Am erica (M ycologia 4 9 : 5 4 5 - 5 7 9 , 1 9 5 7 ) .* ) V o lv a r ia m e d i a ( S c h u m ex F r. ) Q u é l . , ani jin á houba podobné V o l v a r ie lla kř ížii P i l á t , nebyla dosud v Severní Am erice nalezena. V o lv a r ie l la kř íž ii je patrně druh teplom ilný, snad charakteru m editeránního, takže i v tomto ohledu se od V o lv a r ia m e d i a (S c h u m. ex F r .) Q u é l . liší. Diagnosis
latina:
V olvariella k řížii sp. n. S y n o n y m i a : V o lv a r ia m e d i a sensu B r e s a d o l a , Ic. M ycol. t. 530, 1 929. [Non V o lv a r ia m e d i a (S c h u m. ex F r .) Q u é l . ] Species m ediocris pileo albo, subsicco vel minime viscido, stipite glabro albo et sporis 8 — 9 X 5 — 6 ,u magnis. Pileus 3 — 7 cm diam., albus vel pallide cremeus, centro rarius sordide lutes cens, convexus et umbone parum prom inenti provisus, subsiccus vel minime viscidus, laevis, glaber, non squamulosus, siccus sericeo-nitens. L am ellae ventricosae, rotundato-liberae, subdistantes, ex albo salm oneocarneae. Stipes 4 — 6 X 0 ,4 —0,8 cm, albus, glaber, laevis et sericeo-nitens, basi subtuberosus et volva vaginata, irreg u lariter 4 — 61obata, extus alba vel subgrisea, tom entosula instructus. C aro alba, mollis sapore et odore haud conspectis, ex hyphis tenuiter tunicatis, hyalinis, 5 — 2 0 / x crassis, constans. Cutis ex hyphis similibus, 5 — 20 ¡x crassis, saepe inflatis et claviform iter finientibus, usque 2 0 /x crassis. *) R. L. S c h a f f e r a jin í moderní autoři používají pro rod V olv aria (F r.) Quél. jména V o lv a riella S p e g . , protože již r. 1805 použil jména V olv aria De Candolle pro rod jevnosnubných rostlin.
167
Č e sk á m y k o lo g ie
13
( 3 ) 1959
Basidia clavata 25 — 30 X 8 — 12 ¡x. C ystidia plerum que fusoideo-ventricosa, hyalina, 4 0 — 55 X 1 2 — 1 5 (2 5 ) ¡x Cheilocystidia similia, plerumque m ajora. Sporae pallide salm oneae, breviter ellipsoideae, laeves, una vel plurioribus guttulis oleosis instructae. Hab. Č echoslovakia— M oravia: Pavlovské kopce,Děvíčky, in declivitate meridionali in silva frondosa ( C arpinu s, Ulmus, A c e r p l a l a n o i d e s ) 13. V I I I . 1958 cel. Ing. C a r o l u s K ř í ž legit et specim ina exsiccata mihi determ inationis causa misit. — Ita lia borealis, in vicinitate urbis T rid en ti G. B r e s a d o l a legit et in opere „Iconographia M ycologica“ in tabula 530, anno 1 9 2 9 edito, sub nomine V o l v a r i a e m e d i a e descripsit et icône coloribus im presso illustravit. P ro babiliter species therm ophila, potius m editerránea, qua de causa quoque distributione et ecología a V o lv a r ia m e d i a ( S c h u m . ex F r . ) Q u é l . discrepans. Species com m em orata habitu similis est, sed pileo subsicco et praecipue sporis multo m inoribus differt. V o lv a r ia m e d i a ( S c h u m . ex F r . ) Q u é l . in affinitatem V o lv a r ia e s p e c i o s a e F r. pertinet et haud exclusum est eam formam depauperatam huius speciei esse. C ontra V o lv a r ie l la kř íž ii P i l á t V o l v a r ia e p u silla e ( P e r s . ex F r . ) Q u é l . affinis est, quae dimensionibus parvioribus (pileus solum 1 — 3 cm d iam .) et sporis m inoribus ( 6 — 7 , 5 x 3 — 5 ,«) dignoscitur. Etiam V o lv a r ia h y p o p i t h y s (F r). K a r s t e n [ = V olv a ria p lu m u lo sa (L asch ) ex Q u é 1., A g a ricu s p u b e s c e n t i p e s P e c k 1878, V o lv a r ia p u b i p e s S a c c a r d o 1887, V o lv a r ia p e r p l e x a P e c k 1913] speciei nostrae probabiliter affinis est, sed dim ensionibus parvioribus, pileo 2 — 5 cm diam., sicco, dein squamuloso, stipite 2 — 8 X 0 , 2 —0 ,4 cm magno, puberulo vel subvilloso, dignoscitur. (Sporas similes h abet: 6 — 8 X 4 ,2 — 5,2 /x). Synonymiam huius speciei secundum R . L. S c h a f f e r : V olvariella in N orth A m erica (M ycologia 49 : 545 — 579, 1 9 5 7 ) indicamus. V o lv a r ia m e d i a ( S c h u m . ex F r. ) Q u é l . et item nulla alia species V o lv a r i e lla e kř íž ii P i l á t sim ilis adhuc in A m erica B o reali observata est.
Cortinarius (Myxacium) mucifluus F r. - pavučinec (mazavec) mokvavý a přehled pavučinců sekce Colliniti F r. Cortinarius (M yxacium ) mucifluus F r . et conspectus specierum sectionis Colliniti F r. (S barevnou tabulí č. 35.) M irko S vrček
V dnešním čísle České m ykologie přináším e barevnou tabulku výtvarníka a mykologa K arla Ponera, znázorňující několik plodnic výše uvedeného pavučince, které nalezli I. C harvát a K . Poner v borovém lese s podrostem bo růvky ( V a ccin iu m m y rtillus) u H orních Jirč a n při benešovské silnici jižn ě od Prahy, 10. X I . 1957. Pavučinec mokvavý náleží do íaxonom icky dosti komplikované sekce Colliniti F r. podrodu M y x a c iu m F r., kam patří z běžných druhů např. pavučinec plavooranžový neboli osikový — C o rtin a riu s collin itus F r. a pavučinec slizký — C. m u cosu s (Bu ll. ex F r .) F r. Pavučince této sekce
168
SV R Č E K :
C O R T IN A R I U S
M U C IF L U U S
se vyznačují většinou hnědě, šedohnědě, medově rezavě nebo olivově hnědavě, někdy též nafialověle (zříd k a světle žlutě) zbarvenou pokožkou klobouku, často vrásčitou nebo p ři okraji rýhovanou, třeněm na spodu často vřetenovitě protaženým a p říčn ě páskovitě šupinatým, výtrusy delšími 10 ¡x. Pokožka klobouku ani dužnina nejsou hořké. R ozd íl mezi jednotlivým i druhy vysvitne z následujícího klíčového přehledu, sestaveného na základě prací R . K íi hn e r a a H. R o m a g n e s i h o (F lo ře analyt. p. 2 5 1 — 2, 1 9 5 3 ), jakož i M. M o s er a (v Gamsově K lein e K ryptogam enflora vol. II b, p. 193 — 6 , 1 9 5 5 ): l a Druhy rostoucí na vysokohorských pastvinách (h o lích ) nad hranicí lesa, s kloboukem jen 2 — 4 cm v průměru, jehož okraj není ani rýhovaný, ani vrásčitý. T řeň 1 — 3 cm dlouhý, bílý a skoro hladký. 2a K lobouk zlatožlutý nebo načervenale zlatožlutý. Lupeny slámově žlutavé, pak světle skořicové. T řeň dole ztenčený. Výtrusy podlouhle vřetenovité, 16 —20 X 7 —9 fj. C. alpinus Boud. — p. alpský . 2b Klobouk hnědorezavý. Lupeny tlustý nebo dole lehce ztloustlý.
šedě lilákové, záhy bledě skořicové. T řeň stejně Výtrusy skoro elipsoidní, 11 — 14,5 X 6 ,5 — 8,5 ^ C. favrei (M o ser) — p. Favreův CC. alp in u s sensu Favre, non Boudier)
lb Druhy rostoucí výhradně v lesích. 2a Klobouk žloutkově žlutý nebo oranžově žlutý, až 7 cm v průměru. Lupeny jasně fialové, pak skořicové. Třeň dole hlízovitě ztloustlý, obalený bělavou vrstvou slizu. Dužnina bělavá, lehce žloutnoucí, působením K O H oranžově žloutne. Výtrusy 10,5 — 11 X 5 ,5 — 6,7 ¡x. V jehličnatých lesích. Podobá se značně C.variu s (Schaeff. ex F r.) F r., má však slizký třeň. Od C. d eiib u tu s F r. se liší výtrusy C. m etrodii R . Henry — p. Metrodův (C . illib a iu s sensu Metrod non Fries) 2b Klobouk zelenavě až šedožlutavý, uprostřed skoro oranžově žlutý, 5 — 10 cm v průměru. Lupeny fialové, pak skořicově hnědé. Třeň stejně tlustý, dole slabě ztenčený, bělavý, na hoře nafialovělý, okrově žlutě páskovaný. Výtrusy 11 — 1 4 X 6 — 7 u. Ve smíšených lesích pod borovicem i C . subglutinosus (K a r s t.) sensu M oser — p. přislizký (podle některých autorů je C. su bglu tin osu s K arst. totožný s C. d eiib u tu s F r.). 2c Klobouk jinak zbarvený 3a Lupeny v mládí modré, fialové, lilákové 4a Na ostří lupenů vyvinuty balónovité cheilocystidy. Klobouk zprvu bledě lilákový, pak olivově hnědavý, 3 — 5 cm v průměru. T řeň kořenující, fialový, vybledající. Výtrusy 1 2 — 15 X 6 — 8 ¡x. Převážně v horských jehličnatých i listnatých lesích C . stillatitius F r. sensu Bres. — p. modroslizký 4b O stří lupenů bez cheilocystid. K lobouk hlínově hnědý, medově hnědý, krémově olivový, až 10 cm v průměru. T řeň někdy fialový, v páskovité šupiny rozpukaný nebo skoro hladký. Výtrusy 1 0 — 1 5 X 6 — 8 /.i . V jehličnatých i listnatých lesích. C. trivialis Lange var. subolivascens R . Henry — p. obecný naolivovělý (C. collin itu s auct. plur., non Fries) Pozn.: lupeny někdy fialové, zvláště na ostří, mívá též C. ela tio r F rj a C. pseu dosa lo r Lange. 3b Lupeny
ani v mládí nejsou modré nebo fialové (vyjm a někdy na ostří).
4a Klobouk v různých odstínech rezavý, hlínový, olivový nebo hnědý, sokrajem vrásčitým . Druhy převážně listnatých lesů.
často
5a O stří lupenů s balónovitými cheilocystidami 6a Ire ň krátký ( 4 — 5 cm dlouhý), sotva delší průměru klobouku, jehož okraj je hladký. Pokožka klobouku žlutošedá nebo hnědošedá. Třeň mírně vřetenovitý a kořenující, bílý nebo namodralý. Výtrusy 1 2 — 1 4 X 7 — 9 (i. C. pumilus F r. sensu Lange — p. nízký
169
ČESK A
M Y K O L O G IE
13
(3 )
1959
6b T řeň podstatně delší než průměr klobouku 7a T řeň kořenující, okraj klobouku rýhované vrásčitý 8a K lobouk 5 — 9 cm v průměru, zvoncovitě sklenutý, pak rozložený s tu pým hrbolem, pokrytý bezbarvým a slupítelným slizem, šedě hlínově olivový. Lupeny nehusté, břichaté, bez žílek, zprvu bledě krémové nebo hlínové, pak světle špinavě hnědé, s bíle vločkovitým ostřím. Třeň 7 — 14 X 1 — 2 cm, bílý nebo častěji s nádechem lilákovým, na hoře jemně žíhaný, dole obalený pochvovitou vrstvou bezbarvého slizu a s bílou pom íjející vločkovitou kortinou, v páskovité šupiny roz pukanou. Dužnina špinavě bělavá až bledě hlínová. Výtrusy 10 — 13 X X 6 - 8 ft. C. mucifluus F r. — p. mokvavý 8b K lobouk 6 — 12 cm v průměru, slámově žlutý, bnědý, olivově šedě lilákový, hnědě fialový. Lupeny silně vynikle žilkované, zvi. na ostří, fialové nebo lilákové. T řeň jako u předchozího Výtrusy 1 2 , 5 - 1 6 X 8 — 9,5 n C. elatior F r. — p.
hnědý, někdy, druhu. veliký
7b Třeň nekořenující, namodrale lilákový. Klobouk na okraji není vrásčitý, 3 —8 cm v průměru, šedohnědý, okrově šedý nebo okrově hnědý, často s olivovým nádechem, slabě vrostle vláknitý. Lupeny bledě hlínové. Výtrusy 1 2 — 15 X 6 — 8 y.. C. pseudosalor Lange — p. nasivělý (C. m ucifluoid.es R . Henry teste Moser) 5b O stří lupenů bez balónovitých cheilocystid 6a Třeň krátký (5 — 6 cm dlouhý), sotva delší průměru klobouku, pouze s ma lým počtem (3 nebo 4) prsténcovitých kroužků pod kortinou. Klobouk plavě rezavý. Výtrusy 11 — 1 5 x 6 , 5 — 7,5 fx. C. trivialis var. pumilus ( F r .) sensu R . Henry — p. obecný nízký 6b Třeň podstatně delší než průměr klobouku 7a Příčné šupinkovité pásky .tvořené rozpukanou pokožkou třeně jsou vloč kovité blanité a tvoří úplné nebo neúplné prsténce často vzájemně spojo vané. Klobouk až 10 cm v průměru, hlínově nebo medově hnědý. Výtťusy 1 0 — 15 X 6 — 8 ¡j.. C. trivialis var. trivialis Lange — p. obecný typický (C . collin itu s auct. plur. non Fries) 7b příčné prsténčité kroužky jemně vločkovité, hořejší bělavé, spodní hnědé olivové. Třeň obyčejně s nádechem žlutě olivovým, štíhlý a zprohýbaný. Klobouk 4 — 6 cm v průměru, krémově okrový nebo žlutě olivový. Ve vlhkých lesích. C. trivialis var. squamosipes R . Henry — p. obecný šupinonohý 4b Klobouk plavě oranžový, světle žlutohnědý, medově hnědý nebo živě kaštanově hnědý, nevrásčitý. Cheilocystidy nejsou vyvinuty. Druhy rostoucí výhradně v jehlič natých lesích. 5a T řeň lilákový, s pokožkou příčně široce rozpukanou a s hnědavou nebo rezavou dužninou. Ve sm rčinách zejména na rašelině. C. collinitus F r. (sensu L ange) — p. plavooranžový (C . m u cosu s var. ca e ru liip es A. H. Smith) 5b T řeň čistě bílý, s pokožkou souvislou, jen zřídka páskovitě rozpukanou. V borech na nevápenném podkladu. C. mucosus (B u ll. ex F r .) F r. — p. slizký
Z tohoto přehledu je zřejm á těsná příbuznost jednotlivých druhů, sdru žených kolem 4 základních taxonů: C o rtin a riu s alpinus, C. trivialis, C. ela tio r a C. collinitus. C. m u cifluu s je velmi podobný C. ela tior, od něhož se liší menší velikostí, poněkud jiným zbarvením (v pokožce klobouku převládá olivový odstín připom ínající A m a n it a p h a l lo i d e s ) , hladkými lupeny a trochu menšími výtrusy. Přitom je třeba mít na pam ěti velkou barevnou variabilitu, které pod léhá většina pavučinců, a to n ejen pokožky klobouku, ale též třen ě a v n ě kterých případech i lupenů, hlavně pokud jde o fialové tóny. P roblem atické zůstává zařazení C. m e t r o d ii do této sekce ( M o s e r jej klade mezi D elibuti,
170
I
SV R ČEK :
C O R T IN A R I U S
M U C IF L U U S
ačkoliv tvar výtrusů tomu od poruje) jakož nakonec vůbec jeho druhová hod nota, neboť popis podezřele upomíná na C o rt in a riu s ( P h le g m a c iu m ) varius, jak také upozorňují K ü h n e r a R o m a g n e s i . V yjasnění p otřebu je též C. subglutinosus, nověji udávaný M oserem z Tyrol. Velenovského pojetí tohoto druhu (Č eské houby p. 403, 1 9 2 0 ) je rozdílné. C. collin itus F r. (sensu Lange) a C. m u cos u s jsou podle našich zkušeností dobré, lehce poznatelné druhy, vyhraněné také ekologicky. Některým i starším i autory, jako např. Velenovským, nebyly rozlišovány a souborně určovány jako C. m ucosus. V elenov ského M y x a ciu m co llin itu m (Č es. houby p. 4 04, 1 9 2 0 ) jest C. trivialis var. s u b o liv a s c e n s R . Henry. Týmž autorem popisované M. m u ciflu u m (1. c. p. 4 0 5 ) není s naším druhem totožné a dosti se podobá větší formě C. stillatitius F r. sensu Bres. nebo i C. e la tio r F r. Tím to příspěvkem jsem chtěl naše mykology pobídnout, aby si více všímali našich pavučinců, především kritických druhů, a svým pozorováním přispěli k vyřešení některých z mnohých otázek mykologické taxonom ie. Řadu vý znam ných poznatků o tomto rodě přináší nové dílo dr. Alb. P iláta: Naše houby II, s barevným i obrazy O. Ušáka, v němž je pojednáno o četných, jm enovitě kritických druzích českých pavučinců.
K faviformní proměnlivosti Trichophyton gypseum Bodin 1902 Zur faviformen Variabilität des Trichophyton gypseum Bodin N ora H ejlm án kov á-U h ro v á Technická spolupráce Libuše Šindelářová (Biologický ústav lékařské fakulty Palackého university v Olomouci) Práce pojednává o morfogenním účinku antimykotika fenylmercuridibutylnaftylsulfonátu na 17 kultur T rich op h y ton gypseu m Bodin 1902. Popisuje faviformní typ pro měnlivosti a sleduje jeho stálost. Diese Arbeit behandelt die W irkung des Antimykotikums (Phenylmercuridibutylnaftylsulphonat) an 17 Kulturen von T rich op h y ton gypseu m B o d i n 1902. Sie beschreibt den faviformen Typ der V ariabilität und verfolgt seine Beständigkeit.
Prom ěnlivost dermjatofytů projevu jící se i v rutinní diagnostické praxi tva rovou labilností jejich kolonií je obecně známá. Podrobně se touto vlastností derm atofytů zabývá K aškin (1 9 5 4 ) ve své m onografii. Ř ad a autorů studuje v ariabilitu kožních plísní s cílem n ajít taková kultivační media, na kterých by byla prom ěnlivost kolonií co možná nejm enší (G rig o rak i 1938, V anbreuseghem 1949, H aley 1954, F eg eler 1956 a j.). D alším pracovníkům se stala fakta prom ěnlivosti podnětem pro novou klasifikaci (O ta a L angeron 1923, P aldrok 1953, A rijevič 1954, R ieth 1955 a j.). T r ic h o p h y t o n g y p seu m Bodin 1902 se vyznačuje pom ěrně širokou prom ěn livostí. Jeh o kolonie se mohou m ěnit spontánně nebo vlivem různých, zá m ěrně volených faktorů vnějšího prostředí. V tomto případě hovořím e o indu kované prom ěnlivosti. Ze starších autorů popsal W ilenczyk (1 9 2 9 ) kulturu T r ic h o p h y t o n v io la c eu m Sabouraud apud Bodin 1902, která se vlivem obměňované kultivační teploty m ěnila v kultury podobné T r ic h o p h y t o n g ra n u lo s u m Sabouraud 1909. N aproti
171
Č ESK A
M Y K O L O G IE
13
(3 )
1959
tomu zjistil A lexander (1 9 2 9 ) „faviform ní d egen eraci“ , která nastává ve sta rých kulturách T r ic h o p h y t o n gy p seu m , jak na půdách s obsahem cukru, tak i na půdách bez cukrů. Změnu zrnité kolonie T r ic h o p h y t o n g y p s e u m v hlad kou a oranžově pigm entující popsal roku 1 9 2 9 C atanei. P odrobně se věnoval spontánní prom ěnlivosti T r ic h o p h y t o n g y p s e u m F rágn er (1 9 5 6 , zde podrobná synonym ika). D okázal genetickou spojitost granulárního, chm ýřitého a kom paktního typu kolonií tohoto druhu. Pozoruhodné jsou rovněž pokusy o indukované prom ěnlivosti T r ic h o p h y t o n g y p seu m . V roce 1937 pěstoval Hruszek kolonie tohoto derm atofyta na sub strátech s přídavkem insulinu a získal „m utanty“ dvojího typu: jeden byl po dobný T r ic h o p h y t o n s c h o e n le in ii L ebert 1843, L angeron et M ilochevitch 1930, druhý se podobal T r ic h o p h y t o n v io la c e u m Sabouraud apud B odin 1902. Emmons a H ollaender (1939, 1 9 4 5 ) soudí, že existuje genetický vztah mezi T r ic h o p h y t o n g y p s e u m a T r ic h o p h y t o n v io la c eu m : o zařovali T r ic h o p h y t o n g y p s e u m UV paprsky a získali „m u tanta“ faviform ního charakteru, fialově zb ar veného, který se velice podobal T r ic h o p h y t o n v io la c eu m . Jejich výsledků po užili P inetti (1 9 5 6 ) a Paldrok (1 9 5 3 ) a vyvodili z nich klasifikační závěry. P od robněji rozebírám e literatu ru o faviform ní prom ěnlivosti v p řed ch ázející práci (H ejtm ánek a H ejtm ánková-U hrová 1 9 5 6 ). Jak vyplývá z literárního přehledu, není faviform ní v ariabilita T r ic h o p h y t o n g y p s e u m častá. V ětšinou se tento typ prom ěnlivosti v literatu ře dokládá již zmíněnou prací Emmonse a H ollaendera z roku 1939 a 1945- Před ložená práce přispívá k dosavadním znalostem o indukované prom ěnlivosti faviform ního typu právě u T r ic h o p h y t o n g y p seu m . V m inuié práci o chem oresistenci derm atofytů jsme zjistily, že použité antim ykotikum (fenylm ercuridibutylnaftylsulfonát) působí v nízké koncentraci (0 ,3 1 %o) na m orfologii kolonií Tri' c h o p h y t o n gy p seu m . K olonie vyrostlé na živné půdě s přím ěsí antim ykotika v uvedené k oncentraci byly výrazně faviform ní, křehké, krémově zbarvené s fialovými okraji, na povrchu voskově matné, tedy ve srovnání s kontrolním i kulturam i T r ic h o p h y t o n g y p seu m zcela netypické (H ejtm ánková-U hrová 1 9 5 8 ). V tomto příspěvku sledujeme stálost faviform ní změny v dalších subkulturách a ověřujem e tento způsob prom ěnlivosti u řady jiných kultur T r ic h o p h y t o n gy p seu m . Materiál
a
metodika
M orfogenní účinky antim ykotika jsm e studovaly na derm atofytů T r i c h o p h y ton g y p seu m B odin var. a s t e r o id e s Sabouraud 1910, a to na těchto 17 kul turách: K ultura 116 byla pleomorfní, kultura 13 sektorálně pleomorfní, ostatní byly fertilní, zrnité. K ultury JD -1 až JD -1 2 jsme získali od M UDr. Jar. D v o ř á k a , CH — 1 až CH — 3 od doc. M UDr. Lad. C h m e I a. Oběma za laskavost děkujeme. Kultury 13 a 116 jsou z mykotéky biologického ústavu. Antimykotikem, kterým byly způsobeny tvarové změny, byl fenylmercuridibutylnaftylsulfonát (C R E ), s nímž jsme pracovaly již v předcházející práci (Hejtmánkové 1 9 5 8 ,1 9 5 8 a ). Antimykotikum bylo přidáváno do 15 ml Sabouraudova glukoso-peptonového agaru v množství 2,5 °/oo, 1,25 % o, 0,6 2 % o, 0,31 °/oo (objemově). Byly provedeny tyto pokusné serie: 1. Účinek antimykotika na kultury dlouhodobě pěstované in vitro. Všechny kultury (jejichž stáří udané počtem pasáží vyplývá z tabulky použitých kultur) byly naočkovány do Petriho misek obsahujících Sabouraudovu agar-glukosovou půdu s různým obsahem antimykotika. Každá kultura rostla vždy souběžně na třech miskách každé koncentrace. 2. Účinek antimykotika na kolonie v primokultuře. Všemi kulturami byla infikována běž ným způsobem (Arijevič a Stěpaniščeva 1951) morčata a to každou kulturou 5 morčat. Po
172
H E JT M Á N K O V A -U H R O V Á :
Z n ačk a . kultury
Datum . . isolace
„ Pasaž
13 116 JD -1 JD -2 JD -3 JD -4 JD -5 JD -6 JD -7 JD -8 JD -9 JD -1 0 J D -1 1 JD -1 2 CH-1 CH -2 CH -3
29. 5. 1953 5. 3. 1956 14. 1. 1958 20. 10. 1957 20. 6. 1957 29. 6. 1957 1. 4. 1957 26. 9. 1957 23. 9. 1956 20. 6. 1957 20. 2. 1957 5. 9. 1956 2. 8. 1956 7. 4. 1953 neudáno neudáno neudáno
16
T R IC H O P H Y T O N
2 2 3 3 4 4 4 5 4 4 6 19 neudána neudána neudána
GYPSEU M
13«.
E p id . m an u s E p id . m an u s neudána T rich . co rp o ris T rich . c o r p o ris T ric h . co rp o ris neudána neudána neudána neudána T rich . co rp o ris T ric h . co rp o ris T rich . c o r p o ris S y c o sis b arb ae neudána neudána neudána
A
Původ
Olomouc Olomouc H radec K rálov é H radec K rálov é H radec K rálo v é H radec K rálov é H radec K rálo v é H radec K rálo v é H radec K rálov é H radec K rálové H radec K rálo v é H radec K rálov é H radec K rálov é H radec K rálov é B ra tisla v a B ra tisla v a B ra tisla v a
14 dnech, kdy byl klinický obraz mykosy zcela vyvinutý, byla zvířata usmrcena, odebrán z nich patologický m ateriál (chlupy a šupinky). Tento materiál byl a) vyšetřen mikroskopicky v laktofenolu, b) opláchnut v 70 % alkoholu a sterilním fysiologickém roztoku a přenesen vždy do tří Petriho misek se Sabouraudovou agar-glukosovou půdou s různým obsahem antimykctika. 3. Stálost morfosy. Výchozí kolonií byla morfosa kultury 13 vyrostlá na půdě s příměsí 0 ,3 1 °/oo antimykotika, kterou označujeme jako A. B yla přeočkována na plotny Sabouraudovy agar-glukosové půdy s příměsí 1,25; 0 ,6 2 ; 0,31 % o antimykotika a na čistou agar-glukosovou půdu bez příměsi. Vyrostlé kolonie byly postupně, v intervalu 1 až 2 měsíců, přeočkovány na půdy s týmiž koncentracemi antimykotika, kde byl sledován charakter jejich růstu. Celkem bylo sledováno 9 pasáží (B až I ) . Celková doba pozorování byla 18 měsíců. U subkultur řady B stanoveny růstové rychlosti proměřováním průměru kolonií. Všechny kultivace byly prováděny při 25 °C sériově takovým způsobem, že každé pozorování bylo třikrát opakováno.
Výsledky 1. Účinek antim ykotika na kultury dlouhodobě pěstované in vitro. Výsledky této pokusné serie jsou shrnuty v tabulce č. 1 sloupcích D . Z ní vyplývá, že většina použitých kultur rostla alespoň na některé k oncentraci antim ykotika faviform ně. Pouze šest kultur ze 17 zkoušených nerostlo faviform ně. Byly to tyto kultury: JD — 7, JD — 8 , CH — 1, CH — 3, 13 a 116. Tabulka dále ukazuje, jak různě reagu jí jednotlivé kultury na tytéž koncentrace antim ykotika. V ětšina kultur nerostla na půdě s obsahem 2 ,5 °/oo C R E , s výjimkou kultur JD — 1 a JD — 4, které na této koncentraci vytvořily drobné, fialově zbarvené kolonie íaviiorm ního charakteru. D eset kultur tvořilo zm ěněné kolonie na půdě obsa hující 1,25 % o antim ykotika. Tyto kolonie byly faviform ní, křehké, voskově matné, duté, krémově zbarvené s nafialovělým i okraji. 2. Účinek antim ykotika na kolonie v prim okultuře. Infekce m orčat proběhla naprosto typicky- V šechny kultury byly pro m orčata patogenní (s výjimkou pleom orfní kultury 1 1 6 ), což se projevilo jed nak v klinickém obrazu, jednak m ikroskopicky a kultivačně. Výsledky této pokusné serie zachycuje přehledně tabulka 1 ve sloupcích P. Podobně jako v pokusné sérii p řed ch ázející tak
173
Č ESK Á
T abu lka
M Y K O L O G IE
13
(3 )
1959
1. — Ú čin ek a n tim y k o tik a n a k u ltu ry pěstované dlouhodobě in vitro a n a kolonie v prim okultuře K o n cen trace C R E v °/00
K u ltu ra
2 ,5 D
JD -1 JD -2 JD -3 JD -4 JD -5 JD -6 JD -7 JD -8 JD -9 JD -1 0 JD -1 1 JD -1 2 CH-1 CH -2 CH -3 13 116
+
+
1,25 P
+
0
0 0 + + 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0
o 0 0 + 0 0 0 0 0 0 + 0 o 0 0
D — + + + + + — — + + + + — + — 0 0
0,62
P
D
+ + + + + + 0 — + + + + + 0 + 0 0
P — — — — — — — — — — — — — — — — —
0,31 D
— — + — — — — + + — — + — — — — + +
, ° ’° , kon trola
P — — — — — — — — — — — — — — — — —
D — — N — — — N — — — — N — — N —
P N N N N N N N
N N N N N N N
N N N N
N N N N N N N N N N N N N N N
faviform n í, krém ově zbarvené, voskově m atn é kolonie
+ +
faviform n í, fialově pig m en tu jící kolonie ty p u T rich op h y ton violaceu m
—
k rá tce ch m ý řité, kupkovité kolonie nebo jin é
N
norm ální, ty p ické kolonie
0 D
neroste k u ltu ry dlouhodobě pěstované
P
prim okultury
T a b u l k a 2. — V elik ost kolonií su bk u ltu r řad y B rostou cích n a půdě s odstupňovaným m nožstvím C R E
D
4. 6. 8. 11. 13. 22. 42.
e n
Su bku ltura --------------------------------------------Bi B2 B3 3,6 8,9 13,0 20,0 2 6 ,0 40,6 44,0
0 ,0 0,0 0 ,0 1,0 1,0 3,1 3,1
0,0 2 ,0 2 ,5 3 ,0 4 ,0 4,7 13,0
.---------------------B4
K o n tro ln í
1,0 1,5 3,0 6,0 9 ,5 14,4 22,0
5,5 10,0 16,7 26,0 33,5 41,5 45,0
Bj • — n a čistě živné půdě, B 2 — n a půdě s přím ěsí 1,25 °/00, B 3 — n a půdě s přím ěsí 0,62 °/00. B 4 — na půdě s přím ěsí 0,31 °/00. (Čísla v tab u lce u d áv ají střed ní prům ěr kolonií v m m (n = 3),
174
H E JT M A N W O V A -U H R O V A .
T R IC H O P H Y T O N
G Y F S E .U M
T a b u l k a 3. — S ta tistic k é hodnocení p rů kaznosti d iferencí m ezi prům ěry kolonií su bkultur řad y B po 22 dnech je jic h rů stu na su b strátech s od stup ňovaným m nožstvím C R E (V y světlivk y viz v tab u lce 2) S u b k u ltu ra x ] s,, „ . x .Průkazný rozdíl je podtržený --------------------------------------------------------------------------------------------------- N = 4, P = 0,05 Bt 4 0 ,6 | 0,37 B2
B3
B4
kon trolní
3,06
ď
37,54
0 ,29
t
79,8
4,7
ď
35,9
1,64
0 ,2 7
t
78,7
4,14
14,4
ď
26,2
11,34
8,7
0,1
t
68,4
3 7 ,03
30,2
41 ,5
ď
0 ,9
3 8,44
36,8
27,1
93,7
92,9
88,5
B2
B3
B4
0,2 9
t Su b k u ltu ra
1,91 Bt
i zde se ukazuje, že schopnost T r i c h o p h y t o n gypseum, vytvářet za určitých okolností faviform ní kolonie není vlastností výjim ečnou. Jak plyne z tabulky I rostly faviform ně ve fialově pigmento váných koloniích tyto tři kultury: JD — 4 (n a kon centraci 1,25 °/oo antim ykotika). JD — 8 a 13 (na koncentraci 0 ,6 2 °/oo ) viz obr. 10. K u ltury JD — 1, JD —2, JD -3 , JD -5 , J D - 8, JD -9 , JD -1 0 , JD — 11, JD — 12 a CH —2 rostly sice faviform ně, ale bez význačné fialové pigmentace na koncentraci 1,25 %o antimykotika. Z nich dvě kultury, tj. JD — 5 a JD — 12 rostly podobným způsobem i na vyšší koncentraci 2 ,5 %o antim ykotika. Č ty ři zbývající kultury (JD — 6 JD — 7, C H — 1 a C H — 3 ) faviform ní kolonie nevytvářely. 3. Stálost morfosy. C harakter kolonií . l i l i • i i jednotlivých subkultur zachycuje obr. 1 . Z něho je patrné, Že se faviform ní charakter kolonie kultury 13 udržoval i v dalších subkulturách, jestliže živný i_ .
i_
,
- , ,
substrát obsahoval prim eren e množství antim ykotika. V ýchozí kolonie A byla
<5\ mm
I / S
/ /
30'
K0N / I / í I // r j / /
25 ’ 20’ ,s ' 10 '
Jj
fJ Jí 5’ / ] ° _
i
. ,
/ / * h ,
W,------, , „ , „
vxrai. 1. K ustove k řiv k y su bk u ltu r rad y B rostou cí na půdě s odstupňovaným m nožstvím an tim y k o tik a. Osa x : stá ří kolonie ve dnech, osa y : prům ěr kolonií v m m . ^ ~ koloni® rostoueí ™ čisté živné půdě; B„ — n a pudě s přím ěsi 1,25 °/nn C R E :
B;) _ na půdě s £říměsí 0 62 „/“ CRE; B 4 — na půdě s 0,31 °/00 C R E .
175
r
Č ESK A
M Y K O L O G IE
Sv\\
V I V nV s V © ^¿) @ © i ® //< ) /V
(3 )
1959
silné zvrásnělá, křehká, voskově matná, krémově zbarvená s nafialovělým i okra^ (obr. 2 ). Po 2 m ěsících dosahovala velikosti 2 cm. M ikroskopicky bylo zjiš-
BC /~r\s.
13
těno, že je složena ze silně naduřelých buněk typu chlam ydospor a hyfy z nich vyrůstající byly krátké a tenké. K olonie B i rostoucí na živné půdě bez p ří\ /V \ / / I . I Á antim ykotika, měla norm ální chaE © ® © @ ® rakter T r ic h o p h y t o n g y p s e u m var. aste|\ r o id e s a nijak neodlišovala od konp © © © (êÏÏÎ!) troly. Je jí spory přeneseny na substrát / / 1 s přím ěsí antim ykotika dávaly vznik R ° P ět faviform ním koloniím typu A, suby i\ 1 kultury C 2 (obr. 3 ). Přítom nost antif A I R l f q ) (ÍO) d l i (Í2) (Î6) m («) mykotika ovlivňovala tedy ch arakter koKO W lonie. Subkultura B 2 na substrátu s p ři p ij ) (£) (®) (©) m ®sí 1.25 %o antim ykotika začala vyi \N. růstat až 8 . dne od data inokulace a I ® ® © ( Í 9) © ' © vytvořila kolonie velmi malé, podobné I w v -^ w w subkultuře A. © L©
IV
H
!
O br. 1. — Su bk u ltu ry T rich op h y ton gy p seu m B od in v ar. a steroid es Sabouraud 1910 (ku ltu ra 13) rostoucí n a Sabouraudově agar-glukosove pude s různým obsahem a n tim y k o tik a (C R E ). V y sv ětliv k y : písm ena ozn aču jí pořadí, ve kterém bylo očkováno (pasáže); čísla udáv a jí pořadí su bkultur v jed n é řadě (pasáži). Sp ojn ice u k azu jí, ze k teré su bk u ltu ry bylo očkováno. Cerné rám ečk y ozn aču jí favifo rm ní m orfosy. P řešk rtn u tá čísla znam en ají nevy ro stlé kolonie. K o n cen trace an tim y k o tik a v su b strá tu : 1 ,25 °/00: B ,, Qj, C ,4, D „ D 10, D22, D18, E „ E 20,
c s ; 0x
C;
8’
0,62 °/00: B3, C3, C15, D3, Dn , D23, D19, E „ E „ E 2i , E 27, F 6, F„, F i 8, F 21, GI2,G18, H9,
^ 12nHln CÍÍ 1 s'S H2á ’ Il 5r>l 21 V> r
1
oez p n m esi. dv 0 i>1( C ^ 13, D 4 ,% bez přím ěsi-' B D
U n, E D
r j19, E
Subkultura B 3 na půdě S 0 ,62 %o antimykotika počala růst již po 6 dnech, a to zprvu faviform ně j ako kolonie subi
u
A
t
«
~
i
kultury A . Teprve po jednom měsíci počalo Z jejich kolonií Vyrůstat bílé, krátce chm ýřité mycélium. O značovaly j s m e j j j a k 0 ty p chmýřitý c i _ i i
í>
-
1
.
. ,
Subkultura B 4 začala rust po 4 dnecil Stejně jako kontrola rostoucí na tomtéž substrátu bez antimykotika, je jí růstová ryChlost však byla oproti kontrole m enší- K olonie této
b 4 b y iy ve
středu ch m ýřité, na ok rajích p lo ch é a jem ně říd ce zrnité.
Velikost kolonií všech těchto subkulj B s e j.P ° tu r ř a d Y
2 2
d n e c h rů s tu s ta tis '
ticky průkazné lišila od velikosti kolonií kontrolních i od sebe navzájem . V ý jimku činí subkultura B i rostoucí na čisté živné půdě, jejíž kolonie nebyly co do velikosti průkazně odchylné od kontrolních. Tyto závislosti přehledně znázorňuje graE 1 a tabu lka 2 a 3E 22, E 25, F „ f 16, F 1#, G10, G16, G19, G22, H7, H10, H10, CH 16,C H 19, l 13, 119.
O br. 2. K olon ie T rich o p h y to n gy p seu m (A) v y ro stlá z chlupu m orčete n a su b strátu s přím ěsí 0,31°/00 CRE. S tá ří kolonie 2 m ěsíce, sk u tečn á velikost 2 cm . — O br. 3. Su b k u ltu ra C2 rostou cí n a su b strátu s 1,25 °/00 CRE. S tá ří kolonie je jed en m ěsíc, sk u tečn á v elik o st 1 cm.^— O br. 4. S u b k u ltu ra D20 rostou cí na su b strátu s přím ěsí 0,31 °/00 CRE. S tá ří 1 m ěsíc, sk u tečn á v eliko st 3,5 cm . — Obr. 5. Su bk u ltu ra Du rostou cí n a su b strátu s přím ěsí 0 ,6 2 °/00 CRE. S tá ří 1 m ěsíc, sk u tečn á v elik o st 2 cm . Obr. 6. Su bk u ltu ra D21 rostou cí n a čisté glukosopeptonové půdě bez a n ti m yk o tik a. S tá ří 1 m ěsíc, sk u tečn ý prům ěr kolonie 8 cm . — O br. 7. Su bk u ltu ra I 14 rostou cí na půdě s přím ěsí 1,25 °/00 CRE. S tá ří 1 m ěsíc, sk u tečn á v eliko st 2 cm .
176
.
I
I
"•1
** *'
’ '.
ifc. BBroMrŽlfftjjt;,.. •
||b
-
-¿¿i -
Tmf\ ¿S'
.
-..on
*” wBmBŒ^^ttb
^1
H
.Mi i:
■
.-^B®'■■ ■'’ BB
p?
fl
Č ESK A M Y K O LO G IE
13
(3 )
1959
M ikroskopicky byla zjištěna odlišnost jednotlivých subkultur řady B i jiných subkultur rostoucích za těchže podmínek. F aviform ní typ vyvíjející se na substrátu s 1,25 °/oo antim ykotika zahrnuje kolonie složené z naduřelých kulo vitých buněk, z nichž vyrůstají značně krátké, zprohýbané hyfy (obr. 8 ). K rátce chm ýřitý, bílý typ vyvíjející se na kon cen traci 0 ,6 2 %o antim ykotika představuje kolonie m ikrom orfologicky podobné faviform ním svými kulovi tými, naduřelým i buňkami, z nichž vyrůstají rovněž nad uřelé a zprohýbané hyfy, jež se však posléze mění v hyfy přím é a větvené (o b r. 9, 5 ). K olonie, které vyrůstaly na substrátu s přím ěsí 0,3 1 %o antim ykotika se nelišily nijak podstatně od kolonií kontrolních a produkovaly hojnost m ikrokonidií. K olonie rostoucí na substrátu bez přím ěsi antim ykotika měly všechny m ikrom orfologické znaky typické pro T r ic h o p h y t o n gypseum^ var. a s te r o id e s : hojnost m ikrokonidií, spirály, závitky a makrokonidie. V ostatních subkulturách nalézám e tytéž závislosti. Jak vyplývá ze schém atu (obr. 1 ) udržuje se faviform ní změna pouze na substrátu s určitým obsahem antim ykotika. Jeho koncentrace není konstantní, ale mění se průběhem pasáží. Subkultury řady I ( I 1 4 , 1 15 , I 20. I 2 1 ) rostly v koloniích silně fialově pigm entu jících a m akrom orfologicky podobných koloniím T r ic h o p h y t o n v io la c e u m Sabouraud apud Bodin 1902 (obr. 7, 10, 1 1 ).
| i I
|
Diskuse V našem případě jde o zřejmou chemomorfosu. Z jistily jsme, že se faviformní změna udržuje v dalších subkulturách pouze tehdy, jestliže je v substrátu přiměřená koncentrace fenylmercuridibutylnaftylsulfonátu. Postupným pasážováním faviformně změněné kolonie na substrátech s odstupňovanou koncentrací antimykotika se kultura zřejmě přizpůsobuje antimykotiku. Svědčí o tom poznatek, že faviformně změněné kolonie T rich op h y ton gypseu m vyrůstaly v pozdějších pasážích i na těch koncentracích antimykotika, které proti nim původně působily fungista-
m !
M
J
Ř
Obr. 8. F av ifo rm n í subkultura D 10, m ikroskopické znaky. K resleno A bbeho kreslicím ap arátem při zvětšení oku lár 10 X , o b jek tiv 45 X .
178
ř
l
Obr. 9. Su b k u ltu ra D 3 m ikroskopické znak y . K reslen o A bbeho kreslicím ap arátem ja k o obr. 8.
H EJTM Á N K O V Á -U H RO VÁ : TR IC H O PH Y T O N G YPSEU M
ticky. Tato adaptační schopnost se projevila zejména u subkultur H 1 7 , CHis, I 15 a I 2 1 , jejichž kolonie se makromorfologicky velice podobaly koloniím T rich o p h y to n violaceu m . Schopnost vyrůstat ve faviform ní kolonie podobné svou pigmentací a texturou T rich op h y ton v iolaceu m není výjimečnou vlastností jednoho isolátu, ale projevila se u řady kultur T r ic h o p h y ton gy p seu m var. a ste ro id e s isolovaných z různých pacientů v různé době a na odlišných pracovištích. Mnohé kultury tohoto dermatofyta si podržují tuto schopnost i tehdy, jsou-li delší dobu pěstovány in vitro za laboratorních podmínek (např. kultura JD -1 1 a JD -1 2 ). Jin é oproti tomu tuto schopnost projeví až po pasáži morčetem (např. kultura 13 a JD -8 ). K o nečné poslední skupina kultur (např. JD -7, CH--1, CH -3 a 116) nevykázala v našich pokusech tuto schopnost vůbec. Z toho nutno kulturu 116 posuzovat zvlášť, protože jde o kulturu pleo m orfní pro morče nepatogenní, takže přepasážování na morčeti nemohlo být provedeno. Ze 17 studovaných kultur jsme pozorovaly faviformní morfosu na 13; 3 kultury faviformní
-’V mĚ
■
WBĚb SBEĚBbBĚBě itflHHHHÍHH Obr. 10. F av ifo rm n í prim oku ltura v y ro stlá n a půdě s obsahem 0,62 °/00 C R E (ku ltu ra 13).
Obr. 11. Su bk u ltu ra I 21 rostou cí n a půdě s přím ěsí 0,62 °/00 C R E . S tá ří kolonie je 1 m ěsíc, sk u tečn á v eliko st kolonie 5 cm .
O br. 12. F a v ifo rm n í su bk u ltu ra E 8 jednosporová. S tá ří 4 dny. F otog rafo ván o fázovým k o n trastem p ři zvětšen í oku lár 15 X , o b je k tiv 45 X .
179
Č ESK A
M Y K O L O G IE
13
(3 )
1959
změny nevykázaly a jedna pleomorfní nemohla být srovnávacím způsobem hodnocena. K on centrace fenylmercuridibutylnaftylsulfonátu, která podmiňuje vznik faviformních morfos, je kulturálně do určité míry specifická: kultury různých isotótů se faviformně mění v poněkud odchylných koncentracích tohoto antimykotika. Zajím avé je zjištění, ře některé kultury reagují na antimykotikum faviform ní morfosou až teprve po pasáži morčetem. Projevuje se zde zřejmě vliv předchozího způsobu života a zejména výživy parasitické houby. Potvrzuje se tím závěr naší předcházející práce (HejtmánkováUhrová 1 9 5 8 ), že totiž změněný způsob výživy dermatofyta v kulturálním (tj. saprobním) a parasitickém stadiu spolurozhoduje o jeho okamžitých fysiologických vlastnostech a zejména o stupni jeho resistence na aplikovaný terapeutický prostředek.
Souhrn Bylo zjištěno, že 13 kultur T r ic h o p h y t o n g y p s e u m Bodin var. a s t e r o id e s Sabouraud 1910 ze 17 zkoušených roste na substrátu s přím ěsí ( 2 ,5 — 0 ,6 2 %o) antim ykotika faviform ně. Dvě kultury dlouhodobě pěstované in vitro rostly faviform ně až po předchozí pasáži m orčetem . Faviform ně zm ěněné kolonie se udržují pouze na substrátech s přím ěsí antim ykotika a m ají tedy ch arak ter morfosy. Popsaná faviform ní m orfosa se svou fialovou pigm entací podobá koloniím T r ic h o p h y t o n v io lac eu m . Zusammenfassung Es wurde festgestellt, dass die 13 K u lturen von den 17 geprüften T r i c h o ph y to n g y p seu m B o d i n var. a s t e r o i d e s S a b o u r a u d 1910, auf dem Su bstrat mit Zusatz von Antimykotikum ( 2 ,5 — 0 ,6 2 %o C R E ) faviform w ach sen. D ie zwei langfristig in vitro d. h. auf künstlichen N ährboden kultivierten K ulturen, wuchsen faviform erst nach der erfolgten Infizieru ng durch M eer schweinchen. D ie veränderten K olonien wuchsen faviform nur auf dem mit Zusatz von Antimykotikum gesättigten N ährboden und h aben deshalb den C harakter einer M orphose. D iese M orphose ist mit ih rer violetten Pigm enta tion den K olonien des T r ic h o p h y t o n v io la c eu m S a b o u r a u d apud Bodin 1902 ähnlich. 1 L IT E R A T U R A A l e x a n d e r , A. (1 9 2 9 ): Über die faviforme Degeneration, resp. Umwandlung unserer Dermatophyten. Derm. Zschr. 5 6 : 2 2 5 — 232. A r i e v i č, A. M. (1 9 5 4 ): Pokus o klinickou klasifikaci mykotického onemocnění kůže. Čs. Derm. 29 : 1 5 3 - 1 6 0 . A r i e v i č , A. M. et S t ě p a n i š č e v a Z. G. (1 9 5 1 ): Atlas gribkovych zabolevanij koži. E m m o n s , C. W . et H o 11 a e n d e r, A.. (1 9 3 9 ): The influence of monochromatic ultraviolet radiation the rate of variant production in Trichophyton mentagrophytes. Genetics 24 : 7 0 -7 1 . E m m o n s , C. W . et H o 11 a e a d e r, A. (1 9 4 5 ): Relation of ultraviolet-induced mutations to spetiation in dermatophytes. Arch. Derm. Syph. (Chicago) 5 2 : 2 5 7 — 261. F e g e 1 e r, F. (1 9 5 6 ): CycIohexim id-(Actidion)-Agar, ein Fortschritt in der Züchtung von Dermatophyten. Dermatológica 113 : 6 5 — 70. F r á g n e r , P. (1 9 5 6 ): Příspěvek k proměnlivosti Trichophyton gypseum Bodin 1902. Čes. Mykol. 1 0 : 1 0 5 - 1 1 3 . G r i g o r a k i , L. (1 9 3 8 ): Sur un nouveau milieu de conservation des dermatophytes. C. R . Soc. Biol. (Paris) 1 2 8 : 3 8 7 - 8 8 8 . H a l e y , L. (1 9 5 4 ): Culture media used in diagnostic medical mycology laboratory. Amer. J. Med. Techn. 20 : 1 9 9 - 2 0 8 . H e j t m á n e k , M. et H e j t m á n k o v á - U h r o v á , N. (1 9 5 6 ): Transform ace vzdušně chmýřitých kolonií kožní plísně Trichophyton K aufm ann-W olf ve faviformní kolonie. Čs. Biol. 5 : 1 7 1 - 1 7 9 .
180
H E JT M Á N K O V Á -U H R O V Á .
T R IC H O P H Y T O N
G Y FSEU M
Hejtmánková-Uhrová, N. (1 9 5 8 ): Antimykotické účinky některých nových látek. Acta Univ. Pal. (Olom.) 1 4 : 5 — 15. H e j t m á n k o v á - U h r o v á , N. (1 9 5 8 ): K problému chemoresistence dermatofytů. V tisku. H r u s z e k, H. (1 9 3 7 ): Dermat. .W schr. 104, 689. (Podle Paldroka). K a š k i n , P. N. (1 9 5 4 ): Dermatomikozy. O t a , M. et L a n g e r o n, M. (1923) : Nouvelle classification des Dermatophytes. Ann. Parasit. 1 : 3 0 5 -3 3 5 . P a 1 d r o k, H. (1 9 5 3 ): On the variability and classification of dermatophytes. Acta derm.venerol. (Stockh.) 33 : 1 — 50. P i n e t t i , P. (1 9 5 6 ): Studi sulla variabilita di Trichophyton violaceum aspetti macromorfologici. R iv. Inst. Sieroterap. 31 : 441 — 463. R i e t h, H. (1 9 5 5 ): Zur Systematik von Dermatophyten. Arch. Derm. Syph. 1 9 9 : 1 3 4 — 145. V a n b r e u s e g h e m , R . (1 9 4 9 ): La culture des dermatophytes in vitro sur des cheveux isolés. Ann. Parasit. 24 : 559 — 573. W i 1 e n c z y k, A. (1 9 2 9 ): Obtention de Trichophyton violaceum et de Trichophyton granulosum, à partir d’éruptions cutanées portées par une même sujet. Pléomorphisme de Tricho phyton violaceum. C. R . Soc. B iol. (Paris) 102 : 1 0 9 — 110.
Další nálezy Ciboria subvillosula (Rehm) Svrček v Čechách Ciboria subvillosula (Rehm ) Svrček und ihre neue Funde in Böhmen K a rel P on er
Považuji za vhodné upozornit na další nálezy tohoto drobného diskomycetu, který jsem několikrát sbíral na svých m ykologických vycházkách. Uvedený druh výstižně popsal dr. M. S v r č e k před několika lety v České mykologii (5 : 45 — 6, 1 9 5 1 ) a současně vybídl naše mykology k jejím u dalšímu sledo vání. Sbírám ji v polesí u H orních Jirč a n jižn ě od Prahy na třech m ístech ve vysoké sm rčině na smrkovém jehličí, odkud mám o ní prvý záznam
C ib o r ia su b v illosu la (R eh m ) Sv rček , 8. března 1959 sb íral K . P on er v H or. Jirča n e ch . K reslil K . P oner.
181
Č ESK Á
M Y K O L O G IE
13
(3 )
1959
z 1. IV . 1956. Na jednom z nalezišť roste též na borovém jeh ličí pod b o ro vicemi (Pinus silvestris). Pro svoji drobnost, nenápadné zbarvení snadno uniká pozornosti mykologů, jakož i pro časný výskyt, kdy chladné a vlhké počasí vyláká jen nemnoho lidí k pochůzce přírodou. C i b o r ia su bv illo su la roste v lehce navrstveném jehličí, kde vás najednou překvapí p ři jeho rozhrábnutí droboučké, 0 ,5 — 2 cm dlouze stopkaté plodničky. D élka stopky závisí na tom, zda je jeh ličí nakypřené nebo pevně vrstvené. D alší záznamy mám z 10. II. 1957, kdy jsm e ji sbírali na společné exkursi s I. C harvátem a dr. M. Svrčkem, který tento diskomycet určil. T aké letos, 8 . I I I . 1959, objevila se opět na téže lokalitě. R ostla zde společně se strmělkou ojíněnou — C l ito c y b e p ru in o s a (L asch ex F r .) Q uél. C i b o r ia su bv illo su la se vyskytuje jen v chladném , vlhkém období koncem zimy a začátkem jara, kdy teplota v přírod ě se pohybuje pod 10 °C. V yh le dává spíše podhorský terén (H orní Jirča n y leží kolem 4 3 0 m n. m. ). M y célium tohoto zajím avého druhu prorůstá jehličím , přem ěňuje jeho pom ěrně tuhou a pevnou strukturu v křehkou, rozpad ající se hmotu, urychluje jeho rozklad a tím um ožňuje návrat chem ických látek zpět do půdy. Jistě vý znam ná a nemalá práce. Podle sdělení dr. M . Svrčka byla C. su b v illo su la v posledních letech n a lezena i na několika dalších nových lokalitách v Čechách, tak např. na T ř e boňsku ji. sbíral dr. J. K ubíčka, na Brdských h řeben ech nad Ř evnicem i a v údolí Bubovického potoka u Srbska dr. M . Svrček. K ustřepka zední — P e z i z a m u ralis Sow. ex Phill. Na pondělní přednášku Čs. vědecké společnosti pro m ykologii dne 24. srp na 1958 p iin esla s. Zemánková z P rahy II nádhernou, obrovskou plodnici kustřepky zední, je jíž plodnice nepravidelně m iskovitě zprohýbaného, tém ěř kosoctverečného tvaru m ěřila 18 X 13 cm, měla obloukovitě podhrnutý okraj v šířce asi 3 cm. U prostřed plodnice na tlustých, prstenčitých, asi 2 cm vyso kých lalocích jako na podstavci vznášely se 4 kolmé tlusté, srostlé, po straně rozčísnuté laloky ve tvaru ouška ( S c o d e l l i n a ) různé výšky, z nichž nejvyšší byl 4 cm vysoký. H y m e n i u m hnědavě okrové, vynikle hrbolaté či krátce vrásčité. Byla to jedna obrovská plodnice, nikoliv srostlice plodnic. M ik ro skopickými znaky se tato plodnice od typické nelišila. V ř e c k a 2 1 0 — 2 5 0 X X 1 2 — 15 y.. P a r a f y s y nehojné, nitkovité, nahoře paličkovitě 6
D ne 28. dubna 1959 zem řel po krátké chorobě v chebské nem ocnici JU D r . G u s t a v Š i n d e l k a , člen výboru Čs. vědecké spol. pro mykologii a horlivý popularizátor mykologie. N arodil se v Lounech dne 23. srpna 1891. Čest budiž jeho pam átce!
182
Protiplísňový účinek pýru plazivého Agropyrum repens (L.) P. Beauv. /Vntimykotische W irkung der Quecke [Agropyrum repens (L.) P. Beauv.] (P řed běžn é sdělení.) M ilan H ejtm án ek (Biologický ústav lékařské fakulty Palackého university v Olomouci) V lad im ír D ad ák (Biochem ický ústav přírodovědecké fakulty university v Brně) Autoři se zabývají otázkou, zda je agropyren aktivní složkou éterického extraktu z oddenků pýru a popisují jeho účinek na 47 kultur hub. Autoren beschäftigten sich mit dem Problem, ob das Agropyren eine aktive Kom ponente des ätherischen Extraktes der Queckenwurzelstöcke ist und beschreiben seine W irkung auf 47 Pilzkulturen.
Pýr plazivý je obtížný plevel, který je známý svou odolností a nadto ještě může svými kořenovým i výměšky škodlivě ovlivňovat růst okolních rostlin. Vodní extrakty z jeho oddenků inhibují ve vyšších koncentracích růst obilnin (L a šť ů v k a 1955 a, b ). Jako droga R h i z o m a g ra m in is je uváděn v lékopisech 14 států ( K l a n 1 9 4 8 ) a působí jako slabé diuretikum. Je dobře známý i v lidovém léči telství, kde se jej používá jako prostředku čistícího krev a při léčení cest močových a žlučových (Š a s s 1 9 5 2 ). Již z těchto poznatků lze předpokládat, že mezi obsahovými látkam i pýru budou některé biologicky aktivní. Shrnu tí starší literatu ry o obsahových látkách pýru podává H e e g e r a Po e t h k e (1 9 5 4 ). N ápadný je vysoký obsah uhlohydrátů (Pharm . Austr. V III, 3 0 — 35 % ). V roce 1922 (B er. Schim m el 1922, 5 5 ) bylo při vodní destilaci od denků pýru zjištěno, že obsahují malé množství (0 ,0 0 6 5 % ) éterického oleje cha rakteristické vůně. T r e i b s (1 9 4 7 ) tento olej analysoval a zjistil, že sestává p ře vážně ze silně nenasyceného arom atického uhlovodíku s dvojnou a trojnou vazbou v molekule. Podle výsledků odbourávacích reakcí mu přisoudil konstituci 1-fenylh ex-2-en -4-in u a nazval jej agropyren (C iH s— CHh —CH = CH — C = C — CH3). Je to olejovitá látka (konstanty viz T r e i b s 1 9 4 7 ), dobře rozpustná v etanolu a v jiných organických rozpouštědlech. Podobných přirozených acetylenických sloučenin byla v posledních letech iso lována celá řada. Zásluhou S o r e n s e n o v y školy (n a př. H o l m a n a S ö r e n s e n 1 9 5 0 ) byly isolovány a charakterisovány acetylenické látky z h e ř mánku přím ořského [M a t r ic a r ia m a ritim a subsp. in o d o r a ( L . ) S o ó . j a soustavně prostudována po této stránce řada složnokvětých. A n e t a spol. (1 9 5 3 ) proká zali, že lze právem hledat mezi acetylenickým i sloučeninam i látky biologicky aktivní. Zjistili, že za toxicitu O e n a n t h e c r o c a t a L. a C icu ta v iro sa L. (D a u c a c e a e ) jsou odpovědny právě látky acetylenické struktury. Přítom nost acetylenických látek není však p řízn ačná jen pro zelené rostliny. C e l m e r a S o l o m o n s (1 9 5 3 ) objasnili strukturu silně nestálého an tibio tika mycomycinu isolovaného z živného substrátu basidiom ycety rodu C lito c y b e ( F r .) Q u é l . N ejnovější přehled o isolaci, struktuře a biologických účin cích těchto přirozených acetylenických látek podávají B o h l m a n n a M a n n h a r d t (1 9 5 7 ), kterým se podařilo připravit některé z nich rovněž v
183
Č ESK A
M Y K O L O G IE
13
(3 )
1959
synteticky. U kazuje se tedy, že acetylenické sloučeniny jsou v přírod ě značně roz šířeny a m ají nam noze biologickou účinnost. Po stránce chem ické je dobře známý agropyren. V předložené práci shrnujem e první výsledky o vlivu tohoto zástupce přirozených acetylenických sloučenin na houby, zejm éna hum ánně patogenní. Materiál
a metodika
P ř í p r a v a h r u b é h o e x t r a k t u . Sušené, jem ně pořezané oddenky pýru plazivého [A g r o p y r u m r e p e n s (L .) P. B e a u v . ] sbírané v listopadu 1957 v okolí B rn a jsm e extrahovali desetinásobným množstvím éteru v perkolátoru. Po vysušení N ažSO í tvořil odparek tuhou, tm avohnědou látku, jež se rozpouštěla v etanolu. Vytestovali jsme jej v k oncentraci 5,0, 0 ,5 a 0 ,1 % etanolického ro z toku. Příprava č i s t é h o a g r o p y r e n u. Agropyren, který jsm e získali laskavostí prof. D r. W . T r e i b s e (L ip sk o ), jsm e před použitím čerstvě předestilovali (1 0 mm Hg, 1 4 0 — 145°) a testovali jej v 0 ,5 a 0 ,1 % etanolickém ro z toku. P ři testování extraktu a agropyrenu jsm e použili Vincentovu m odifikaci difusní plotnové metody. O bjem testovaného roztoku byl konstantní 0 ,0 2 ml. 15 ml Sabouraudovy agar-glukosové půdy jsm e rovnom ěrně inokulovali suspensí mycelia zkoušených hub hom ogenisovanou ve sterilním 0 ,9 % N aC l na třepačce. Inkubace 4 — 14 dní p ři 25° C v temném term ostatu. K e zkouškám jsm e použili celkem 47 kultur hub. Za poskytnutí některých z nich děkujeme Ph. D. L. A j e l l o v i (C ham blee; kultura A -731, 1 0 0 0 ), dr. P. F r á g n e r o v i (P ra h a ; kultura 69, 70, G s o t r ic h u m c a n d id u m , H o r m o d e n d r u m r e s i n a e ) , dr. J. D v o ř á k o v i (H radec K rálo v é; kultura 20, 71, 76 a 102), prof. dr. C. A. F u e n t e s o v i (H avana; kultura M G K a M i c r o s p o r o n g y p seu m var. n a n a ) , doc. dr. L. C h m e l o v í (B ratislav a; kultura 1 1 2 ), dr. E. R i v a l i e r o v i (P a říž ; kultura M i c r o s p o r o n p r a e c o x ) , prof. dr. V. R ý p á čk o v i (B r n o ; kultury R a d u l u m q u er cin u m , T r a m e t e s g i b b o s a a T. v e r s i c o l o r ) a prof. dr. R . V a n b r e u s e g h e m o v i (A ntverpy; kultura R V -4 8 2 8 ). O statní kultury jsou z mykotéky biologického ústavu lékařské fakulty U. P. v Olom ouci. N om enklaturu patogenních hub používám e podle m onografie F r á g n e r o v y ( 1 9 5 8 ). P ři práci technicky spolupracovala Libuše V ičíková. Diskuse
výsledků
V lastnostm i agropyrenu jsme se začali zabývat podrobněji proto, že na rozdíl od ostatních podobných acetylenických sloučenin je agropyren látkou pom ěrně stálou, jak o tom svědčí již to, že jej T r e i b s (1 9 4 7 ) isoloval z éterického oleje oddenků pýru, který byl starý tém ěř 25 let. Je však citlivý na světlo, ve styku s alkáliem i polym eruje a nesnáší zahřívání na vyšší teplotu za norm álního tlaku. Doposud byly studovány jeho účinky proti bakteriím a proti nižším živočichům, zejm éna protozoím a červům. D a d á k a S k u r s k ý (1 9 5 8 ) prokázali, že agropyren působí inhibičně na rody Bacillus, S a r c in a a M ic ro c o c c u s. L a šř ů v k a a M i n á ř (1 9 5 8 ) stanovili protistocidní účinky hrubého éterického extraktu z oddenků pýru a z výsledků svých pokusů soudí, že éterický extrakt z oddenků obsahuje vedle agropyrenu ještě jiné, vysoce účinné látky prchavého charakteru. D a d á k (1 9 5 8 ) konstatoval, že účinek agropyrenu proti kvasinkám
184
H EJTM Á N EK
& DADÁK: P R O T IP L ÍSŇ O V Ý Ú Č IN EK A G RO PYR U M
REPEN S
je řádově tisíckrát větší než fenol. To nás vedlo ke zkoušce účinnosti agropyrenu proti vláknitým hum ánně patogenním houbám. C htěli jsme zjistit, zda za antibiotickou aktivitu extraktu pýrových oddenků je odpovědný agropyren, či zda se tam uplatňují ještě látky jin é, jak na některé z nich poukázali L a š ť ů v k a a M i n á ř ( 1 9 5 8 ). P roto jsm e souběžně provedli testy s hrubým éterickým extraktem a čistým agropyrenem . T ab u lk a Ď. 1. Ú čin ek éterick ého e x tra k tu z oddenků pýru a agropyrenu. V tab u lce je ud ána prům ěrná šířka inh ibičních zon v m m .
Druli
C a n d id a a lb ic a n s (R o b in 1853) B erk h o u t 1923 C a n d id a tro p ic a lis (Cast.) B e rk h o u t E p id e rm o p h y to n flo c c o su m H arz 1870, L angeron e t Miloch ev itch 1930
kultura
extrak t %
agropyren %
5 ,0
0 ,5
0,1
0 ,5
0,1
17,8
11,8
9,8
22,2
17,0
69
15,7
11,8
11,0
17,5
13,3
99 111
2 2 ,4 24,7
17,3 18,7
12,0 13,3
23,0 47,5
17,5 34,0
0
0
0
0
0
94
H orm od en d ru m re s in a e L in dau
0,125
0
K e ra tin o m y c es a je llo i Y an breusegh em 1952
M— 2 R V — 4828 S— 56 1000
10,5 0 0
0 0, 0
0 0, 0
29,7 22,8 0
11,5 0 0
M ic ro sp o ro n g y p seu m (Bodin) G u iart e t G rigoraki 1928
114 S — 67 M— 6 A — 731 MGK
10,2 0 11,2 10,8 19,5
0 0 0 0 12,5
0 0 0 0 0
12,5 11,0 2 6 ,0 2 6 ,0 5 7 ,5
0 0 15,5 0 26,0
19,3
10,3
0
2 0 ,0
12,8
19,5
10,3
0
20,0
12,8
0
0
0
0
0
0
0
0
M . g y p seu m B od in v a r. n a n a F u e n te s, A boudalfia e t V id al 1954 M . p ra ec o x R iv a lie r 1954 R a d u lu m qu ercin u m F rie s
T ra m etes g ib b osa (Pers.) F r .
54
8
0
0
0
0
0 0 0
0
185
Č ESK Á
Druh
T . versicolor (L. ex F r .) P ilá t T rich op h y ton g ypseu m B od in v a r. a steroid es Sabouraud 1910
T . g y p seu m B od in v ar. K a u jm a n n -W o lfii O ta 1922
T . ferru g in eu m (O ta 1922) L angeron e t M ilochevitch 1930
M Y K O L O G IE
kl ít ra
13
(3 )
1959
extrak t %
agropyren %
5 ,0
0 ,5
0,1
14
0
0
6 13 43 58
10,5 19,8 24,2
0 15,2 20,7
24 89 44 100 36 37 40 106 108
0 ,5
0,1
0
0
0
0 11,7 13,2
37,5 45,5 65,5
30,0 24,5 35,8
14,5
10,7
11,2
16,0
11,8
0
0
0
37,7
18,0
12,0 39,1 0 26,3 23,1 18,2
18,7 12,5
16,0 11,0
42,5 36,2
21,5 30,5 17,5
19,3 2 3 ,0
18,3
15,5
13,7
70 104
19,8 18,5
19,3 16,5
15,5 13,2
45,0 37,3
37,5 23,5
3 61
25,3 18,0
13,7 10,0
11,7 0
2 7 ,0 22,2
19,2 12,7
T . sch o en lein ii L e b e rt v ar. a lb u m Sabouraud 1908
118
2 0 ,5
18,8
13,3
51,0
19,0
T . ton su ran s M alm sten v a r .su lfu re u m Sabouraud 1910
1 J3
0
0
0
13,0
12,0
98 109
21,0 21,3
20,5 21,0
13,0 15,0
27,5 32,3
2 1 ,5 26,0
T . ro saceu m Sabouraud 1909 T . sch o en lein ii L eb ert 1843, L angeron e t M ilochevitch 1930
T . v iolaceu m Sabouraud apud B od in 1902
0
0
20 56 71 76 84 101 102
T . p u rp u reu m B a n g 1910
0 ,125
16,5 20,5
10,2 17,0
3 8 ,3 50,0
16,5 28,0 35,0 20,3 0 28,5
44,5
30,0
!
V tabulce 1 jsou shrnuty výsledky. V elikost inhibičních zon v ní vyjadřujem e prům ěrnou hodnotou ze šesti paralelních stanovení. Týmž způsobem vytestovaná rozpouštědla, t. j. etanol a éter, byla bez účinku a do tabulky tudíž nejsou pojata. Z tabulky plyne odstupňovaná citlivost různých druhů na agropyren. V yloženě patogenní kultury rodu E p i d e r m o p h y t o n L a n g 1879, T r i c h o p h y t o n M a l m s t e n 1845 a C a n d i d a B e r k h o u t 1923 jsou na agropyren citlivější než kul-
186
H EJTM A N EK
& DADÁK:
P R O T IP L ISŇ O V Ý Ú Č IN EK
A G RO PYRU M
REPEN S
tury rodu K e r a t i n o m y c e s V a n b r e u s e g h e m 1952 a M i c r o s p o r o n G r u b y 1843, jež — jak známo — jsou půdními saprobionty ( H e j t m á n e k 1957, 1 9 5 8 ) a jen fakultativně p řech ázejí na živé hostitele jako parasiti. P odobně jako kultury půdních derm atofytů jsou rovněž resistentní kultury rodu H o r m o d e n d r u m B o n o r d e n 1851 a zástupci hub dřevokazných /R a d u lu m q u e r c in u m F r i e s , T r a m e t e s g i b b o s a ( P e r s . ) F r., T. v e r s ic o lo r (L .)
C
U
m
f
^
8^
%jvj
W
O b r. 1: T rich o p h y to n g y p seu m v ar. K a u fm a n n W olfii, k u ltu ra 44, 0 ,5 % agropyren.
O br. 2 : M icro sp o ro n gy p seu m , k u ltu ra M G K , 5 % éterick ý e x tra k t z pýrových oddenků.
P ilá t]. R ůzné kultury téhož druhu lišící se navzájem svým geografickým půvo dem, osobou hostitele a datem isolace jsou často odchylně citlivé. Na příklad některé kultury M i c r o s p o r o n g y p s e u m ( B o d i n ) G u i a r t et G r i g o r a k i 1 9 2 8 jsou agropyrenem inhibovány, většina jich však nikoliv. Snad se tu uplat ňuje okolnost, na kterou zevrubně poukázala He j t m á n k o v á - U h r o v á ( 1 9 5 8 ), že totiž resistence derm atofyta se průkazně snižuje závisle na délce doby jeho kultivace in vitro. Z výsledků dále vysvítá, že éterický extrakt z oddenků pýru má všeobecně menší účinnost, než čistý agropyren. Agropyren je tedy možno považovat v n a šich pokusech, za hlavní a jedinou účinnou složku kom plexního éterického extraktu z pýrových oddenků, která působí proti studovaným druhům hub.
Souhrn A u toři p rokázali antibiotický účinek agropyrenu jako biologicky aktivní složky obsažené v oddencích pýru plazivého /A g r o p y r u m r e p e n s (L .) P. B e a u v . ] proti druhům rodu C a n d i d a B e r k h o u t 1923, E p i d e r m o p h y t o n L a n g 1879, K e r a t i n o m y c e s V a n b r e u s e g h e m 1952, M i c r o s p o r o n G r u b y 1843 a T r i c h o p h y t o n M a 1 m s t e n 1845.
187
Č ESK A
M Y K O L O G IE
13
(3 )
1959
Zusammenfassung W ir haben bewiesen, dass Agropyren, das in den W urzelstöcken der Q u ecke enthalten ist, antibiotisch gegen A rten der G attung C a n d i d a B e r k h o u t 1923, E p i d e r m o p h y t o n L a n g 1879, K e r a t i n o m y c e s V a n b r e u s e g h e m 1952, M i c r o s p o r o n G r u b y 1843 und T r ic h o p h y t o n M a l m s t e n 1845 wirkt. LITE R A T U R A A n e t, E. F. L. J., L y t h g o e, B., S i l k , M. H. et T r i p p e 11, S. (1 9 5 3 ): Oenanthotoxin and Cicutoxin. Isolation and structures. J. Chem. Soc. (Lond.) 1953 : 3 0 9 — 322. A n c h e 1, M. (1 9 5 3 ): Identification of an antibiotic polyacetylene from Clitocybe diatetra as suberamic acid ene-diyne. J. Amer. Chem. Soc. 7 5 : 4 6 2 1 — 4622. B o h l m a n n , F. e t M a n n h a r d t , H. J. (1 9 5 7 ): Acetylenverbindungen im Pflanzenreich. Fortschritte d. Chemie org. Naturstoffe 14 : 1 — 70. C e 1 m e r, W . D. e t S o l o m o n s , I. A. (1 9 5 3 ): Mycomycin I I I . The structure of mycomycin, an antibiotic containing allene, diacetylene and cis, trans-diene groupings. J. Amer. Chem. Soc. 75 : 1 3 7 2 - 1 3 7 6 . D a d á k, V. (1 9 5 8 ): O agropyrenu, antibakteriálně účinném uhlovodíku z pýru Agropyrum repens (L.) P. Beauv. Ser. Med. (B rn o), v tisku. — e t S k ů r s k ý , L. (1 9 5 8 ): O antibakteriálním účinku agropyrenu. Spisy přírodovědecké fa kulty M. U. v Brně 396 : 2 8 9 - 2 9 4 , 1958/7. F r á g n e r , P. (1 9 5 8 ): Parasitische Pilze beim Menschen. Praha. H e e g e r , E. F. e t P o e t h k e , W . (1 9 5 4 ): Gemeine Quecke, Ruchgras und Heublumen. Die Pharmazie 9 : 13 1 — 138. H e j t m á n e k , M. (1 9 5 7 ): Saprofytická stadia dermatofytů v přírodě. Biológia 12 :9 2 8 — 938. — (1 9 5 8 ): Dermatofyta v půdě Hrubého Jeseníku. Přírodov. sb. Ostr. kraje 19 : 1 — 6. H e j t m á n k o v á - U h r o v á , N. (1 9 5 8 ): K problému chemoresistence dermatofytů. Acta Univ. Pal. Olom., v tisku. H o 1 m a n, R . T . et S ö r e n s e n, N. A. (1 9 5 0 ): Spectral and oxidation studies on M atricaria ester (n-decadiene-2,8-diyne-4,6-oic acid methyl ester). Acta Chem. Scand. 4 : 4 1 6 —421. K l a n , Z. (1 9 4 8 ): Drogy všech lékopisů v přehledu. Praha. L a š ť ů v k a , Z. (1 9 5 5 a ): Vliv extraktu a kořenových výměšků pýru na klíčení pšenice a žita. Čs. biologie 4 : 1 0 3 — 108. — (1 9 5 5 b ): Vliv pýru na růst pšenice a žita. Ibidem 4 : 1 6 5 — 175. — et M i n á ř, J . (1 9 5 8 ): Vliv silice z oddenků pýru plazivého na některé nižší živočichy. Ibidem 6 :4 6 2 - 4 6 5 . Š a s s, E. J. (1 9 5 2 ): Fitotěrapija. Moskva. T r e i b s, W . (1 9 4 7 ): Über das Agropyren, einen natürlichen aromatischen En-in-K ohlenw asserstoff der Queckenwurzel. Chem. Ber„ 80 : 9 7 — 101.
L IT E R A T U R A G. L i n d a u et P. S y d o w : Thesaurus Literaturae Mycologicae et Lichenologicae. R . C i f e r r i : Supplementum 1911 — 1930. Vol. 3 : L —Q, pp. 1479 — 2156. Papia Cortina 1959. Cena 10.000 it. lir. T řetí svazek tohoto obsáhlého díla obsahuje seznam prací autorů, jejichž jména začínají písmenami L až Q a jež vyšly v letech 1911 — 1930. V tomto svazku je uvedeno celkem 7 .075 prací (čísla 15.296 — 2 2 .3 7 0 ). Je to záslužná publikace, nepostradatelná pro všecky vědecké pracovníky v mykologii, výsledek mnohaleté pilné a pečlivé práce autora. A lbert P ilát S e i y a I t o : M ycological F lora of Japan. Vol. II. Basidiomycetes No. 4 : A u ricu tu riales, Tram ella les, D acry om y cetales, A p h y llo p h o ra les (P o ly p o r a le s ). Tokyo-Yokendo 1955, pp. 1 — 450. Ačkoliv dílo je psáno japonsky a proto pro většinu Evropanů je jen částečně srozumitelné, ani pro nás není bez užitku. Obsahuje totiž veliký počet krásných kreslených vyobrazení i fotografií a pak také bohatou synonymiku a moderní systém. M ykcflora Japonska je velmi bohatá, neboť tato země se táhne od severu k jihu z pásma mír-
188
LIT ER A TU R A
ného až do velmi teplých subtropů, takže roste tam mnohem více druhů, než u nás. K niha je tiš těna dvousloupečně. Každému rodu a vyššímu taxonu předchází klíč na určení nižších systema tických jednotek a pak následují stručné popisy druhů se synonymikou. Popisy jsou sice psány japonsky, ale protože rozměry výtrusů, basidií, cystid atd. jsou uvedeny arabskými čísly, alespoň v tom jsou užitečné. Je to velmi pěkná a přehledná kniha, krásně vytištěná a graficky úhledně vypravená. A lbert P ilát S. J H u g h e s : Revisiones Hyphomycetum aliquot cum appendice de nominibus rejiciendis. Canadian Journal of Botany 36 : 727 — 836, 1958. V roce 1955 podnikl autor studijní cestu do Evropy, kde navštívil většinu velkých evropských herbářů a studoval typy hyphomycetů ( a také jiných m ikrom ycetů). Zhotovil celkem 1300 trvalých mikroskopických preparátů, které mu umožnily doplnit pracovní výsledky dosažené přímo při práci v herbářích ještě srovnáváním a dodatečným studiem po návratu do Ottawy, kde je zam ěst nán. Na své cestě navštívil také Národní museum v Praze, kde studoval 3 týdny typy Cordovy. Výsledky své souborné práce uveřejňuje ve shora uvedené publikaci, která sice rozsahem není příliš veliká, za to však velmi významná jak po stránce vědecké, tak i nomenklatoxické. Popisuje v ní také 5 nových rodů (H elicn rh oid io n , M 'onodictys, S ch ele o b ra ch e a , S p a d ico id es a T a e n io le lla ) . A lbert Pilát P e t r F r á g n e r : Parasitische pp. 253, cena K čs 39,50.
Pilze
beim
Menschen.
Nakladatelství
ČSA V
Praha
1958,
Dílo obsáhaje všechny známé pathogenní houby pro člověka v systematickém sledu s mikroa makroskopickým popisem, fysiologickým charakterem , doplněným klinickým obrazem , údaji o rozšíření, pathogenitě a stručnou zmínkou i o způsobu léčby. T ato kniha je rozhodně klad ným přínosem v mykologické i lékařské literatu ře. Autor šťastně spojil postoj botanika i lékaře a podal tak nejen naší, nýbrž i cizí m ykolojické a lékařské veřejnosti velmi dobrý přehled o tomto oboru lékařské mykologie. K niha je z větší části originálním zpracováním na základě autorovy m nohaleté praxe. Jejím předním kladem je kritické objasnění dosavadních systematicko-mykologických a klinických poznatků na základě pečlivé methodiky a techniky kultivač ní i rozborů z přirozených substrátů. Důkladné literárn í znalosti autorovy byly podkladem k ujasněné nom enklatorice a vyčerpávající synonymice jednotlivých druhů, která ve světové literatuře dosud chyběla a k odkazům na speciální literaturu u jednotlivých systematických celků. S hlediska srovnávací morfologie těchto hub je třeba vyzdvihnout, že autor v knize uvádí i některé nepathogenní druhy, příbuzné pathogenním. Na neposledním místě nutno ocenit autorův term inologický slovníček, který nevysvětluje m orfologické term íny pouze jednou větou, nýbrž celým odstavečkem, a to často na základě vlastních pozorování. K apitola o my kologické technice doplňuje velmi vhodně praktičnost tohoto díla. Škoda jen, že kniha ne vyšla i v českém jazyce. K ruh našich pracovníků v mykologii se stále rozrůstá a našla by jistě širokou odezvu i uplatnění. O. F a ssatiov á Z d e n ě k U r b a n : A study on the rusts and smuts Univ. C arolina B io l. vol. 1958. No 3, pp. 3 0 5 — 349.
collected in south-west
Iceland. Acta
Autor zpracoval materiál rzí a snětí, které nasbíral jak sám, tak i jin í účastníci přírodo vědecké výpravy na Island, která byla podniknuta v roce 1948. Výprava zkoumala kraj se středem Biskupsbrekka, hlavně sopku Skjaldbreidur (1060 m ). Toto území je po stránce geo logické složeno z vulkanického m ateriálu glaciálního a postglaciálního stáří. V úvodu je po jednáno o m ikroklimatických poměrech a o rozšíření rzí a snětí ve společenstvech cévnatých rostlin. Masově jsou rozšířeny a nejčastěji se vyskytují druhy heteroecické, jejichž hostitelé rostou v témže společenstvu: P u ócin ia septen trion alis, P. b orealis, a C h ry som y x a em petri. N ej nebezpečnější se stanoviska fytopatologického jsou tedy druhy rzís plným cyklem v témže společenstvu rostlin, anebo ony druhy, jež se obejdou bez druhého hostitele. V kapitole, kde pojednává o původu islandských r'zí, dochází k názoru, že dnes rozšířené druhy lze rozvrhnout do tří kategorií co do původu. Z přítomnosti některých druhů, v Norsku všeobecně rozšíře ných, a z absence jiných předpokládá, že 1. na ostrově existují druhy, které tam přečkaly bud' celou nebo část doby ledové, 2. další velká část se dostala na ostťov se svými společenstvy a 3. jen některé druhy byly zaneseny vzdušnou cestou nebo člověkem. V části speciální popisuje autoř celkem 37 druhů rzí a 13 druhů snětí, které z materiálu určil. Nově popisuje P u ccin ia ep ilo b ii ssp. palu stris Urban. Je to pěkná práce, která svědčí o tom, že československá výprava na Islandu pracovala pilně, že přinesla cenný materiál a přispěla tak platně k poznání biologických poměrů tohoto severského ostrova. A lbert P ilát
189
Č ESK Á
M Y K O L O G IE
13
(3 )
1959
P rem ier colloque européen sur la rouille n oire des céréales (P u ccin ia gram in is), V ersailles, (F ra n ce) — O ctobre 1958. Cyklostylováno. V souhlase s usnesením 4. m ezinárodního kongresu ochrany rostlin v Hamburku (z á ří 1957), ve kterém bylo dohodnuto, že je třeba prakticky sjednotit úsilí a vyměňování zkušeností tý kajících se významných fytopatologických problémů, francouzští fytopatologové ujali se organisace konference specialistů-uredinologů, která pojednala o otázkách travní rzi obilnin v Evropě. T ato první konference byla omezena geograficky na západní Evropu a severní Afriku (dostavili se však zástupci jen těchto států: Belgié, Velké B ritánie, Fran cie, Holand ska, Itálie, M aroka, Portugalska, Španělska a Švýcarska), kdežto konference na totéž téma týkající se prostoru východní Evropy by se měla konat později. M ateriální zajištění poskytlo M inisterstvo zemědělství (vlastně Institut national de la recherche agronom ique). Protokol obsahuje 4 skupiny referátů. Prvých 7 příspěvků je věnováno otázkám epide miologie: Chevalier R. , M a s s e n o t M .: L ’épidémie de rouille noire en F ran ce en 1958. p. 1 - 3 . Je zajímavé, že ve F ran cii bylo od r. 1944 pět těžkých epidemií, z nichž nejvýznam nější byly v letech 1947 a 1950. Vážnost napadení závisí na 3 podmínkách: na časnosti objevení rzi, na meteorologických podmínkách, které panují až do zralosti hostitele, a na virulenci biotypů rzi. Datum, kdy se rez objeví, je určováno 3 faktory: přítom ností výtrusů v ovzduší v dostatečném množství, příznivými m eteorologickými podmínkami a vývojovou fází obilí. V r. 1958 se nevyskytly silně virulentní bio'typy a proto epidemie nebyla tak silná. Převládal biotyp 21. Velm i zajímavá je mapka znázorňující šíření rzi od jihu k severu a tabulky, z kterých je vidět, že určitá, i když kusá, pozorování ekologická jsou konána od r. 1944. M a l e n ç o n G .: Données prélim inaires sur l ’épidémiologie de la rouille noire des céréales au M aroc, p. 1 — 11. Možno rozlišit tři pásma, která m ají odchylný vliv na průběh rzivosti: horské pásmo Atlasu .náhorní planina a přím ořská oblast. V horském pásmu bylinná vegetace dlouho vytrvává svěží, proto P u ccin ia gra m in is tvoří živá uredia až do konce léta, což umožňuje pří padně, aby se nákaza dostala během podzimních dešťů na planinu. K rom ě toho v horách, ve 2 0 0 0 m n. m., existují četná ohniska nákazy tvořená por'osty B erb e ris h isp a n ica a přiro zeně infikovanými okolními travam i. Naopak náhorní planiny jsou v létě velmi horké a suché s periodam i suchého a horkého větru (siro cco ), což brzdí rozvoj rzivosti. Zde také jsou velké plochy oseté pšenicí. N ejpříznivější pro vývoj epidemií je přím oří (m enší letní teploty, m írná zima, dostatečná relat. vlhkost vzduchu). Je třeba, aby byla prováděna další pozorování, která by objasnila hlouběji příčinu vzniku a opakování epidemií. O g i l v i e L., 1 ’ h o r p e I. J.: The distribution of the epidemie of black rust of wheat in Great B ritain 1958. p. 1 — 5. Vážné napadení pšenic objevuje se především na jihu Anglie (v r. 1958, vše biotyp 2 1 ). Vysoce zajímavé však je, že všechny sběry P u ccin ia g ram in is na dřištalu ukázaly, že se převážně jedná o f. sp. av en a e a též o f. sp. secalis. Proto autoři soudí, že epidemie na pšenici m ají svůj původ ve výtrusech zanášených sem ze severního Španělska a Portugalska společně se vzdušnými proudy vznikajícím i v důsledku častých tlakových depresí v Biskajském zálivu. O v e r l a e t J .: Contribution à la connaissance de l ’épidémiologie de la rouille noire sur blé (Puccinia graminis tritici Erikss. & H enn.) et moyens de lutte dans les conditions culturales de Belgique, p 1 — 9. V Belgii je velmi příhodné klima pro infekci. Prvotní úlohu hraje přítom nost či absenče spor v ovzduší, neboť se ukázalo, že rez nemůže přezim ovat ani ve stavu uredií ani pomocí plného cyklu (dřišťál vyhuben). Je zřejm é, že každoroční nákaza je přinášena větrem z jihu nebo jihozápadu. V r. 1958 časné objevení rzi způsobilo vážnou nákazu, která se však ne odrazila na výnosu z hektaru. B oj nutno vésti po cestách selekce. I když většina odrůd pše nice v zemi pěstovaných je náchylná, škody nejsou velké díky rychlému průběhu prvních fází vývoje hostitele a pozdnímu příchodu infekce. S a n t i a g o J. C.: Eur.opean collaboration about black stem rust epidemiological research. p. 1 — 2. P ři studování tohoto problému je nutno jiti po 3 liniích: ( 1 ) pozorování a studium vý voje rzi na obilninách a divoce rostoucích hostitelích, ( 2 ) určování množství spor rzí ve vzdušných vrstvách a ( 3 ) kvalitativní a kvantitativní určování biotypů rzi v různých k ra jinách. Přitom všem je velmi vítané použití jednotných metod v celé Evropě. Rzivé epidemie
190
♦
L IT ER A TU R A
nejsou lokálním problém em výzkumu je správná.
a
již
po
prvním
roce
spolupráce
se
ukazuje,
že
tato
cesta
S a n t i a g o J. C., S a l a z a r J .: L ’épidemie de la rouille noire du blé au Portugal et en Espagne en 1958. p. 1 — 5. A utoři zjistili první infekce koncem března (biotyp 2 1 ). Průzkum vzdušných vrstev ukázal, že jsou přinášeny spousty výtrusů zmíněné rzi z jihovýchodu a východu. V severozápadní části poloostrova byla objevena velká oblast, kde jsou pšenice ještě v září silně napadeny rzí ve stadiu urediospor. Urries M. J . : A prcpos de quelques récoltes en Espagne ďurédinées a 1’état Uredo sur graminées pendant les mois ď h iver. p. 1. Sběry urediospor v době zimních měsíců prakticky nebyly učiněny (n ejv íc jich je v říjnu a pak až v březn u ). Jed en k rát byla rez pozorována v lednu jako uredia na pšenici. Velmi hojné nálezy v zimním období (jajko ured ia) týkají se však jiných travních rzí. Autor soudí, že z toho však nelze činiti závěry pro P u ccin ia g ram in is, neboť ekologické požadavky této rzi mohou být odlišné. Další soubor 4 příspěvků je věnován úloze dřišťálu a divoce rostoucích trav. B a s i l e R .: Razze fisiologiche di Puccinia graminis var. tritici isolate da Berberis vulga ris L. e B. aetnensis P resl in Italia negli anni 1 9 5 6 — 1957 e 1958. p. 1 — 5. Autorka vypočítává, které biotypy byly stanoveny (1 6 biotypů), jejich geografické rozšíření v Itálii a z nich 3 považuje za nové, dosud nikde jinde nezjištěné. G u y o t I..: Role des graminées spontanées dans céréales en Europe et Afrique septentrionale p. 1 + Z přehledů poznáme, které biotypy rzi P u ccin ia travách zjištěny, které trávy vůbec bývají travní rzí různé biotypy vytvářet uredia. N ejrozsáhlejší tabule travách zjištěny.
1’épidémiologie de la rouille noire des 8 tabulí. gra m in is var. tritici byly na různých napadeny, na kterých travách mohou uvádí, které speciální formy byly na
G u y o t L., M a l e n g o n G. , M a s s e n o t M .: Role des B erberis dans 1’épidémiologie de la rouille noire des céréales en Fran ce, Espagne et M aroc. p. 1 + tabule. V pařížském kraii (dřišťál vzácný) nebyla zjištěna, pomocí infekcí aeciosporami, spe ciální forma tritici. Podobně ve francouzských Alpách f. sp. tritici nebyla prokázána, zato však řada jiných gram inikolních forem ( 6 0 % ) . Podobné poměry jsou v Sierra Nevada (1 5 0 0 — 1700 m n. m .) a v marockém Atlasu. U r r i e s M. J .: Intervention des B erberis dans répidém iologie de la rouille noire (Puccinia gram inis) en Espagne. Na jihu a JZ poloostrova jsou přím ořské nížiny, kde se pěstuje pšenice. N ejbližší porosty dřišťálu jsou ve vápencových pohořích rovnoběžných s pobřežím. Uredia na pšenici se však objevují několik dnů před tím, než jsou vytvářena aecia na dřišťálech. Proto původ této infekce pšenic musí být jiný. Další oddíl pojednává krátce o biotypech travní rzi. M a c e r R . C. F .: Physiojogic specialization of Puccinia gram inis tritici (P e rs.) in the United Kingdom. p. 1 — 3. Biotyp 21 byl v letech 1 9 5 5 — 58 nejhojnější, ojediněle stanoveny typy 17 a 40. Žádná z pěstovaných odrůd pšenic není odolná proti travní rzi. Rozsáhlejší šlechtitelské práce nebyly dosud konány proto, že rzové epidemie bývaly řídké a prostorově omezené. Tato skutečnost zatím odrazuje plánování šlechtitelských prací v žádoucím směru. M a s s e n o t M ,: Les races physiologiques de Puccinia gram inis tritici en Europe et dans les pays du basin m éditerranéen. p. 1 —7 + 6 tab. Autor si právem stěžuje, že studium biotypů a vůbec travní rzi v Evropě je nedostatečné a nedá se přirovnat k dílu vykonanému v téže věci v Severní Am erice. Nejvýznamnější (z 97 hlavnějších typů) v Evropě jsou biotypy 14 a 21. Silně virulentní jsou: 15, 34 a 40, jejich výskyt je však řídký. Skutečnost, že biotypy 14 a 21 h rají hlavní úlohu ve všech zkoumaných evropských zemích ještě více podporuje nutnost těsné m ezinárodní spolupráce. Sibilia C .: Fluttuazione delle piú im portanti razze fisiologiche di Puccinia graminis var. tritici in Italia e comportemento di alcune razze di grani. p. 1 — 4. Autor* uvádí odrůdy pšenice odolné proti různým biotypům rzi. V posledním oddílu publikace jsou ťůzné příspěvky, např. instrukce ke stanovení délky trvání rosy (R . B ouchet), popis metody pro zachycování urediospor v ovzduší (J. M. Hirst) a o cestách šlechtění odrůd odolných vůči P u ccin ia g ra m in is f. sp. tritici (A. V incent).
119
Č ESK A
M Y K O L O G IE
13
(3 )
1959
V závěru konference bylo p řijato pro léta 1 9 5 9 - -6 0 usnesení, které ukládá určitá studia v otázce úlohy dřišťálu a divoce rostoucích trav pro vznik epidemií, dále vlastní regionální výzkum biotypů v každé zemi a současně zasílání životaschopných vzorků rzi do Elvas ve Španělsku (stanice je specialisována pro registraci a určování biotypů). Naposledy je stano veno, že příští konference bude v r. 1960 v Londýně nebo v Madridu. M ateriály prvé konference o rzi travní jsou pro nás velmi poučné. Ani ne tak samotnými, v referátech uvedenými fakty jafco poznáním, jakým způsobem, zprvu bez konferencí, je třeba přistupovat k výzkumu v zemědělství. I nezasvěcený celkem snadno pochopí, že daný problém je řešen na straně paťasita od základu, že poslední fázi, totiž praktickým způsobům boje, předchází základní, teoretický Výzkum biologických zákonitostí rzi a vůbec základní vý zkum pathogena po všech stránkách. Tato zásada se netýká jen rzí, ale všech chorob způ sobovaných houbami a teoretického studia všech hub, které by se mohly stát fytopatologicky významnými. Uskutečňování těchto cest v našem, především zemědělském fytopatologickém výzkumu je zatím ve valné většině zanedbáváno. Z d en ěk U rban
Zprávy spolkové Valná hromada Čs. vědecké společnosti pro mykologii v Praze
! |
j
[
Čs. vědecká společnost pro mykologii při biologické sekci Č SA V konala dne 4. května 1959 v botanickém ústavu K U v Praze 2, Benátská 2, svoji IV. řádnou valnou hromadu. Valnou hromadu zahájil předseda společnosti dr. A. Pilát, který uvítal všechny přítomné členy, včetně zástupců brněnské odbočky dr. J. Š p a č k a a dr. J. B e n a d y , a vzpomenul těch členů společnosti, kteří v minulém období zesnuli (dr. Veselý a J .; Veselý z Jihlavv, inž. Folta, L. Jiřík a dr. G. Šindelka z Prahy.) Pak informoval členstvo o činnosti společnosti, hlavně pokud jde o časopis ,,Č e s k á m y k o l o g i e“ , který dochází stále větší obliby, zejména v zahraničí. Jiným dílem, které bylo příznivě přijato naší i zahraniční vědeckou veřej ností, byl první svazek „ F l o r y Č S R “ , řada B , G a s t e r o m y c e t e s . Na tomto díle spolupracovalo 8 našich předních mykologů. Druhý svazek řady B (C e j p : Oomycetes I.) je již v korekturách a vyjde pravděpodobně do konce roku. Jednatelskou zprávu přednesl sekretář společnosti I. C h a r v á t . Přečetl pozdrav R . Vese lého ze Soběslavi a poděkování za přání k jeho 75. narozeninám, které mu společnost zaslala, a dále poděkování presidenta Holandské mykologické společnosti, které jsme blahopřáli k 50. výročí trvání. Během r. 1958 bylo uspořádáno 42 odborných přednášek a 28 mykologických exkursí do pražského okolí. Knihovna společnosti vlastní k dnešnímu datu 198 svazků. Poradna hub v Krakovské ul. č. 1, fungovala po celý rok, rovněž houbařská skřínka byla stále zásobena čerstvým materiálem M ykofloristický výzkum dotovaný Č SA V byl prováděn našimi mykology v těchto oblastech: České středohoří (dr. M. Svrček), Boubínský prales (dr. J . He rink a K . Poner) Český les a Šumava (dr. M. Svrček, dr. F . Hřebík a I. C harvát), Třeboňsko (dr. J. K ubička), Pavlovské vrchy (inž. K . K říž), Ždánský les (prof. dť. J. Macků a V. Skal n ík ), Belanské Tatry (dr. M. Svrček, B'. Hřebíková, B. Vytouš a dr. J. K ubička), Sitno na Slovensku (dr. F . K otlaba). Pokladní zprávu přečetl hospodář dr. M., S v r ' č e k a zprávu revizorů účtů prof. J. B u bn í k. Protože činnost výboru a hospodaření společnosti bylo shledáno v pořádku, bylo odstu pujícímu výboru uděleno absolutorium. Valná hromada pak zvolila jednomyslně na další tříleté funkční období do nového výboru společnosti tyto funkcionáře: P ř e d s e d a : dr. A. Pilát I. m í s t o p ř e d s e d a : akademik B. Němec II. m í s t o p ř e d s e d a : člen korespondent Č SA V C. B lattný H o s p o d á ř : dr. M. Svrček S e k r e t á ř : I. Charvát Č l e n o v é v ý b o r u : prof. dr. K . Cejp, dr. J . Herink, K . Poner, dr. F. K otlaba, Z. Pou zar N á h r a d n í c i : dr. J. Kubička, K . K ult, inž. A. Příhoda, dr. V. Staněk, dr. F. H ře bík, dr. Z. Urban R e v i z o ř i ú č t ů : J. Bubník, V. Cipra. — N á h r a d n í k : Z. Moravec. Závěrem vyzval předseda dr. A. P ilát všechny přítomné členy, aby se aktivně podíleli na přípravě II. sjezdu evropských mykologů, který se bude konat v Praze r. 1960. O započaté práci na přípravě sjezdu informoval členstvo dr. M. Svrček a k tomuto bodu se rozvinula delší diskuse. V této souvislosti bylo rovněž hovořeno o naléhavé potřebě filmů s mykologickou tema tikou a se záběry z druhého sjezdu evropských mykologů v Československu. I. C harvát
192
Z biologické literatury Nakladatelství ČSAV: Novák Vladim ír J . A.
Insektenhorm one (H orm ony hmyzu) K niha seznamuje zajímavým a poučným způsobem s otázkou vnitřní sekrece u hmyzu, která je v současné době jedním z problémů, jimž je věnována největší pozornost v oboru fyziologie hmyzu a entomologie vůbec. Shrnuje hlavní poznatky světové literatury o všech dosud - známých hormonech i vlastní poznatky autorovy. Autor na základě své dlouholeté práce podává soustavné a kritické zhodnocení hmyzí endokrinologie v celém rozsahu. Zabývá se postupně hormony metamorfózními, hormony působícími na srdeční činnost, pohyb zažívací roury, malpighických žláz i hormony barvoměny. O bjasňuje vliv hormonů na pohlavní orgány, účinek elektrohormonů a tzv. genhoirmonů. K niha je cennou příručkou pro pra covníky v oboru fyziologie hmyzu a uvítají ji jistě i zájemci z řad 'různých odvětví obecné biologie, fyziologie a entomologie vůbec. Stran 284, obr. v textu 51, kříd. příl. 8, tab. 3, váz. 3 7 ,— Kčs
Frankenberger Zdeněk
Stejn o n ožci suchozemští — O niscoidea D alší svazek knižnice Fauna Č S R se zabývá studiem stejnonožců — suchozemských berušek vyskytujících se na území našeho státu. Autor po uvedení systematického přehledu druhů popisuje v obecné části po drobně vnější i vnitřní stavbu berušek, jejich vývoj a zeměpisné rozšíření. O bsáhlou stať věnuje technice sbírání, konzervaci a úpravě pro sbírku. Druhá část obsahuje klíč k určování čeledí podřádu O n iscoidea. T ext doplňují souhrny v jazyce ruském a německém. K niha je určena pro zoology, pracovníky výzkum ných ústavů a sběťatele-amatéry. Stran 216, obr. v textu 222, kříd. příl. 2 strany, váz. 26,50 Kčs
Kratochvíl Josef a spolupracovníci
H raboš polní Práce o jednom ze zdravotnicky i ekonomicky nej význačnějších hlodavců ve střední Evropě. Podává výsledky všestranného výzkumu pracovníků Laboratoře pro výzkum obratlovců v Brně s přihlédnutím k současnému stavu znalostí o tomto hlodavci ve světovém měřítku. Autoři řeší otázku vývoje hraboša ve volné přírodě i v zajetí, podmínky jeho životního prostředí a stanoviště na našem území. Osvětlují činitele řídící jeho rozmnožování, škody způsobené h-abošem v zemědělství a lesnictví i různé způ soby boje proti nim. K nihu doplňuje obsáhlý souhrn v jazyce německém. Publi kaci uvítají nejen odborníci z výzkumných ústavů, parasitologové a epidemio logové, ale i zájemci z řad pracovníků JZ D , státních statků a národních výborů. Stran 360, obr. v textu 58, tab. 52, kříd. příl. 16 stran, váz. 3 1 ,— Kčs
K nihy obdržíte v každé p"odejně n. p. K N IH A nebo přímo v Nakladatelství Čes koslovenské akademie věd, Praha 2, Vodičkova 40
A cta virologica Mezinárodní časopis věnovaný problémům virologie. Uveřejňuje původní experi m entální ipráce z oboru všeobecné a humánní virologie, jakož i virologie veteri nární, pokud m ají vztah k ochraně lidského zdraví. Obsahuje též zprávy z virologických pracovišť, recenze a oznámení o různých virologických shromážděních. Časopis řídí mezinárodní redakční rada, složená z předních odborníků ve virologii ze všech zemí socialistického tábora, kteří zabezpečují. zasílání hodnotných příspěvků od pracovníků ze svých států. Časopis je vydáván v ruské a anglické versi. Stran 6 4 + 8
stran příl., formát B 5, 4krát ročně,
roční předplatné jedné verse 3 0 ,— Kčs
JI
Suplement Acta Virologica
Problem s in pathogenesis and immunology of virus infections Suplement obsahuje práce Madarska,
Rum unska,
přednesené virology
Sovětského
svazu
a
z Anglie,
Belgie,
Československa
na
č in y , II.
Itálie,
celostátní
virologické konferenci ve Smolenicích u Bratislavy v říjnu 1958. Bude vydán ve dvou vydáních v jazyce ruském a anglickém. Stran 96, 1 5 ,— Kčs
Objednávky vyřizuje Nakladatelství ČSA V, Praha 2, Vodičkova 40
