ČESKOSLOVENSKÁ VĚDECKÁ SPO LE Č N O S T PRO M YKOLOG II
N A K L A D A T E L S T V Í Č E S K O S L O V E N S K É A K A D E M IE V Ě D
. " • i • ' . .‘i ‘ ‘ v,
\
:;, )
ČESKÁ M YK O LO G IE Časopis Čs. vědecké společnosti pro mykologii pro šířeni znalosti hub po stránce vědecké i praktické R o č n í k 13
Číslo 4
Říjen 1959
Vydává Čs. vědecká společnost pro mykologii v Nakladatelství Československé akademie věd V e d o u c í r e d a k t o r : Dr. A lb ert P ilá t doktor biologických věd, s r e d a k č n í m k r u h e m : C tib o r B la ttn ý doktor zemědělských věd, člen korespondent ČSAV, prof. K a re l Cejp doktor biologických věd, dr. P e t r F r á g n e r, M U D r. Jo s e f H erin k , dr. F ra n tiš e k K o tlab a kandidát biologických věd, inž. K a re l K řiž, Zdeněk P o u z a r, dr. M irk o S v rček a dr. F ra n tiš e k Š m a rd a . V ý k o n n ý r e d a i k t o r : Ivan C h a rv á t.
Ç-:
í
Příspěvky zasílejte na adresu výkonného redaktora Praha II , Krakovská 1, telefon 2 3 - 1 1 - 3 1 . Česká mykologie vychází čtyřikrát ročně. Předplatné na rok 1959 22 K čs, jednotlivé číslo 5,50 Kčs.
Ji OBSAH
V -
k...
CONTENTUS
J. M a c u r a : K padesátinám akademika Ivana Málka. — Academiae sodali I. Málek quinquagenario ad s a l u t e m ! ..............................................................................................................193 A. P i l á t : Podaxis pistillaris (L. ex Pers.) Morse — nožník plaličkovitý V Tadžické SSR. — Podaxis pistillaris (L. ex Pers.) Morse in R. S. S. Tádžikistán (Asia c e n t r a l i s ) ...................................................................................................................................................... 195 F. K o t l a b a a Z. P o u z a r : Nový nález vzácné houby špičatičky stepní — Galeropsis desertorum Velen, et Dvoř. v Československu a poznámky k rodu Galeropsis Velen. — A new find of a rare steppe fungus, Galeropsis desertorum Velen, et Dvoř. in Czechoslovakia with notes on the genus Galeropsis Velen........................................................................... 200 M. S v r č e k : Výsledky mykclogického výzkumu Čech za rok 1958. II. Kritické poznámky k některým diskomycetům zimního a j'arniho aspektu mykoflory středních Čech. — Resultate der mykologischen Durchforschung Böhmens für das Jahr 1958. II. Kri tische Bemerkungen zu einigen Discomyceten der Winter- und Frühjahraspekt der mittelböhmischen M y k o f l o r a ..............................................................................................................211 B. H o f m a n : Příspěvek k poznání dřevokazných hub Pekelského údolí. — The con tribution to the knowledge of the lignicolous mycoflora of the valley „Peklo“ near Nové Město nad Metují, B o h e m i a ..............................................................................................217 F.. W i c h a n s i k ý : Přehled českých druhů rodu Lycogala — vlčí mléko. — De speciebus generis Lycogala in B o h e m i a ..............................................................................................223 P. F r á g n e r : K mykofloře lahvového piva. — Zur Mykoflora des Flaschenbiers . 227 Z. S c h a e f e r : Méně známé, vzácné a nové druhy ryzců ČSR VI. — Lactarii Čecho slováci rariores vel novi V I..................................................................................................................... 233 M. S t a n ě k : Klíčení basidiospor pěstovaného žampionu Agaricus hortensis (Cooke) Pilát. — II. Plynný stimulátor klíčení, produkovaný myceliem Agaricus hortensis. — The germination of the basidiospores of cultivated mushroom — Agaricus hortensis (Cooke) Pilát. — II. The volatile stimulant of germination, produced by mycélium of A. h o r t e n s i s ......................................................................................................................................241 Literatura 251 S e z n a m druhových a rodových jmen 13; ročníku (1959). — I n d e x specierum atque generum vol. 13 (1959) : . \e ..............................................................................254 P ř í l o h y : 1. barevná tabule — Nožník p'ahčkovitý — P odaxis pistillaris (L. ex Pers.) Morse. 1. černá tabule — Akademik Ivan Málek.
Vydává č s . vědecká společnost pro mykologii v Nakladatelství čs. akademie věd, Praha II , Vodičkova 40, telefon 24-62-41. Tiskne K nihtisk n. p., závod 4, Praha X I I I , Sámova 12. Redakce: Praha I I , Václavské náměstí čp. 1700, Národní museum, telefon 233-541. Administrace: Poštovní novinový úřad, Praha 3f Jindřišská 14. Objednávky přijím á také každý poštovní úřad nebo doručovatel. Vychází čtyřikrát ročně. Cena čísla 5,50 K čs. Roční předplatné 22 K čs. Toto číslo vyšlo v říjnu 1959. . A - 18020
,
»
iÆÊÊ i fli /
/1
J hÉ-
r
-
sík :/'
JÉ'r "'" v:' l^ & S ^ '’>r
Akademik Ivan Málek
Foto J . K u bec
T ab . 36
.f
■
,’
(4^
'i
i^’ j ’jr.Y^C*if
M ik jJ & f
v**,^_-»^pX1
1
<•' »»¿gfPfe
¿fj
‘»I* 1^f
*
f
'
’ *•
•-■'^¡ij&Qm
Ik . V* -* »
.
.
ff^aMřiO| *
J **ťtL;^"•%w^É&wk
- ««*•■<
'I t
t? 1
®
■ .■ <#
:\ v
^qbBBSOJ^Íc-■v*.■ — (-
*•&*
. ■
'> •. * v vjp- '■ ,.->- 1^. •
N ožník p aličk o vitý — P o d a x is p is t illa r is (L. e x F r .) M orse Na stan o v išti v jižn í čá sti Tadžické S SR v polopustině nedaleko státn í reservace ,,Tigrov a ja b alk a“ , asi 30 km severně od hranice A fganistanu. — In situ parte australi R S S T ád žikistán, in sem ideserto prope reservationem natu rae „ T ig ro v a ja b alk a“ d ieto, ca 30 km a finibus A fganistani, 27. V. 1959 photo A. P ilá t.
ČESKÁ MYKOLOGIE Č A S O P I S Č E S K O S L O V E N S K É V Ě D E C K É S P O L E Č N O S T I P R O M Y K O L O G II ROČNÍK
13
1959
S E Š IT
4
K padesátinám akademika Ivana Málka Academiae sodali I. Málek quinquagenario ad salutem! J iř í M acu ra Dne 28. září 1959 se dožil padesáti let akadem ik I v a n M á l e k . N ejsou -li padesátiny v životě vědeckého pracovníka p říležitostí ke konečnému hodnocení jeho díla, platí to tím více o Ivanu M álkovi, kterého toto jubileum zastihuje uprostřed činorodé práce a v plném rozm achu tvůrčích sil. P řeh lížím e-li dnes jen stručně jeho čin n o st1v uplynulých letech, vidíme příklad toho, ja k lze život naplnit usilovnou prací, prospěšnou pro vědu i pro společnost. I v a n M á l e k se narod il v roce 1909 v Zábřehu na M oravě, kde jeho otec působil na gymnasiu jako profesor klasické filologie. Po středoškolských studiích v Z ábřehu a v P raze se stal posluchačem lékařské fakulty K arlovy university. Již během vysokoškolských studií začíná vědecky pracovat v B akteriologicko-serologickém ústavu K arlovy university a po prom oci v roce 1932 se stává v tomto ústavu asistentem . P racu je zde stále, i během okupace, kdy byl ústav form álně převeden do Státního zdravotního ústavu. Po osvobození Československa se v roce 1945 habilitu je prcj obor lékařské m ikrobiologie a v roce 1948 je jm enován profesorem . O dchází do H radce K rálové, kde se ujím á vedení Ústavu pro lékařskou m ikrobiologii a im unologii na nově budo vané pobočce lékařské fakulty K arlovy university. N eom ezuje se zde jenom na práci na fakultě, nýbrž se iniciativně účastní zdravotnického života v k raji a zřizu je zde mimo jin é pobočku Státního zdravotního ústavu a transfusní stanici. V roce 1950 je pověřen úkolem vybudovat Ú střední ústav biologický, který se později jako Biologický ústav stal součástí Československé akademie věd a je dnes centrem základního biologického výzkumu v Akademii. Po zalo žení Č eskoslovenské akadem ie věd v roce 1952 byl jm!enován akademikem a zvolen předsedou biologické sekce. O rozsahu vědecké činnosti Ivan a M álka svědčí více než sto vědeckých publikací. Zabývá se v nich různými problém y obecné a lékařské m ikrobio logie, avšak všechny jeho práce m ají jed en společný rys: úsilí o hlubší studium vlastností m ikroorganism ů ve vztahu k jejich činnosti a k zevnímu prostředí, zvláště s ohledem na jejich praktický význam. Zajím á se o dynam ické projevy buňky nebo m ikrobního společenstva a zvolené pracovní postupy i in terp re tace výsledků jsou vždy m oderní. Svědčí o tom soubor prací, jež se týkají otázek prom ěnlivosti m ikroorga nismů a bak terijn í disociace. Sem je nutno zařad it studium mikroorganismu B a c teriu m fla v u m ve vztahu k prom ěnlivosti S a lm o n e lla ty p h i; je to studium biologických a serologických vlastností i výskytu přirozených variant a epi dem iologického významu tohoto m ikroorganism u. Podobného charakteru jsou i práce o prom ěnlivosti a významu jednotlivých antigenních složek bakterie
193
i
Č E S K A M Y K O L O G IE 13 (4) 1959
I
■
S a lm o n e lla ty p h i ve vztahu k je jí virulenci. Prom ěnlivost je předm ětem jeho studia i u jiných druhů či skupin m ikroorganism ů (n a př. E s c h e r ic h ia co li, F u so b a c teriu m , M y c o b a c teriu m , P én icilliu m , a td .). Své poznatky a názory o těchto problém ech shrnul do dvou m onografií, týk ajících se prom ěnlivosti mikroorganismů. Intensivně se věnuje též diagnostice, sérologii a epidem iologii pathogennich m ikroorganism ů. Výsledkem jsou práce p řin ášející zlepšení diagnostiky tuberkulosního bacila, gonokokových infekcí a nová klasifikace vaginální mikrobní cenosy (spolu s O. J í r o v c e m a R. P e t e r e m ) . D o této skupiny patří i práce o zjišťování fenolového koeficientu a účinnosti antiseptik a o léčbě autovakcinou. K aždodenní diagnostická praxe jej přivádí k objevu dvou n o vých m ikroorganism ů: M o ra x ella c a ta r r h a lis (spolu s D . B l a š k o v i č e m ) a P seu d o m o n a s a d o r a n s ( s V . K a z d o v o u - K o ž í š k o v o u ) . Své diagnos tické zkušenosti shrnuje v knize „M ikrobiologické vyšetřovací metody a stručná diagnostika v p ra x i“, sepsané spolu s V . W a g n e r e m . P ři své vědecké práci nezapom íná ani na výchovu zdravotnického perso nálu a mladých lékařů, jim ž jsou věnovány dvě u čebnice: „M ikrobiologie a epidemiologie pro ošetřovatelky“ (spolu s V. W a g n e r e m) a „O becná m ikro biologie lékařská“, napsaná ve spolupráci s jiným i odborníky. Jako lékařský m ikrobiolog věnoval pochopitelně pozornost i studiu chemotherapeutik a antibiotik. Podílí se na přípravě prvního československého antibiotického preparátu M ykoinu BF/510 a spolu s J. Š k o l o u a M. H e r o l d e m byl za zásluhy o zavedení výroby penicilinu v Č S R vyznam enán Státní cenou. Studium m nožení a pěstování m ikroorganism ů je druhým hlavním předm ě tem zájmů I v a n a M á l k a . Své práce o dělení bakterií, o sporulaci bacilů a m nožení m ikroorganism ů vůbec shrnul v m onografii „O m nožení a pěsto vání m ikroorganism ů, zvláště b a k terií“. Ze souboru prací, zabývajících se touto problem atikou, je třeb a zvláště zděraznit ty, jež se týkají kontinuální kultivace m ikroorganism ů. Touto otázkou se zabýval již v době před druhou světovou válkou, a v roce 1943 popisuje nový p řístroj a první pokusy s kul tivací bakterií v tzv. proudícím prostředí (t. j. za podmínek kontinuální prů tokové kultivace). V ychází z předpokladu, že klasické jednorázové kultivační techniky neodpovídají schopnostem; m ikroorganism ů intensivně se m nožit. Hledá proto cesty, jak upravit podmínky prostředí, aby tyto plně vyhovovaly množícím schopnostem m ikroorganism ů. Velm i správně oceňuje význam tohoto nového způsobu kultivace jako nové metody pro studium m ikroorganism ů. Po druhé světové válce se svými spolupracovníky tuto novou metodu dále rozvíjí. Za soubor prací o kontinuální kultivaci m ikroorganism ů byla kolektivu vědeckých pracovníků ústavu, vedenému akadem ikem Ivanem M álkem , udě lena v roce 1959 Státní i cena K lem enta G ottw alda. P ráce na tomto poli staví jej mezi přední odborníky v tomto oboru ve světové m ikrobiologii. Vědeckou prací se však jeho činnost zdaleka nevyčerpává. Ú častní se velmi činně veřejného života a p atří rovněž k těm vědeckým pracovníkům , k teří pokládají za svůj velký a odpovědný úkol sdělovat výsledky vědeckého bádání co nejširší veřejn osti a tak prohlubovat vzdělání svých spoluobčanů a bojovat proti starým přežitkům . Jeho popularisační činnost v rozhlase, denním či od borném tisku je velmi rozsáhlá a dotýká se n ejen m ikrobiologie, nýbrž i čet ných biologických oborů. Jako příklad úspěšné popularisace uvádíme alespoň jeho knihu „B oj m oderní vědy proti m ikrobům “ a „V znik života na zem i“ .
194
MACURA: K
P A D E S Á T IN Á M
A K A D E M IK A
IV A N A
M ÁLKA
Iv an M álek je hluboce zakořeněn v našem socialistickém dnešku a veške rou svou činnost dává do služeb společnosti. Odtud pram ení jeho nezlom ná energie a optimismus, jim iž je jeho práce prodchnuta. M á široký přehled a hluboké znalosti n ejen o m ikrobiologii, nýbrž i o základních biologických oborech. Rovněž filosofickým i a ideologickými otázkam i se velmi intensivně zabývá. M noho úsilí věnuje i otázkám plánování a organisace vědecké práce. Již za okupace pracoval v ilegální lékařské skupině na otázkách reorganisace našeho zdravotnictví a reform y lékařského studia. Jeh o přínos k rozvoji b io logických věd u nás lze již dnes ocenit. Jeho široce p ojatá koncepce B io log ic kého ústavu jako pracoviště pro řešení základních problém ů v biologických oborech um ožnila po zřízení Československé akadem ie věd rozvoj odvětvi, dříve u nás bud vůbec nerozvinutých anebo zcela nedostatečně zastoupených. V krátkém článku nelze plně vystihnout charakter a činnost Ivana M álka. Je bohatý rozsah jeho zájm ů a bohatá je i jeho činnost. P řejem e mu mnoho pevného zdraví, svěžesti fysické i duševní a klidu k p ráci v druhé padesátce, která bude jistě nem éně úspěšná jako první.
Podaxis pistillaris (L. ex Pers.) Morse - nožník paličkovitý v Tadžické SSR Podaxis pistillaris (L. ex P ers.) M orse in R . S. S. Tádžikistán (Asia cen tralis). (S barevnou tabulí č. 36. — Cum tabula coloribus impressa no. 36.)
A lb e r t P ilát Autor referuje o nálezu Podaxis pistillaris (L. ex Pers.) Morse v jižní části Tad žické SSR na hranicích Afganistanu nedaleko reservace „Tigrovaja balka“ při sou toku řek Vakš a Pjandž dne 27. V. 1959. Celkem nalezl 17 plodnic této houby, jež všecky byly stejné. Toliko barva gleby mladších plodnic měla odstín olivový, kdežto dospělá gleba byla nápadně červenohnědá. Nalezené plodnice jsou podrobně popsány a na připojené tabuli vyobrazeny podle barevných fotografií autora, pořízených in situj Houby vyrostly v písčité polopustině ve společnosti M ontagnea arenaria (DC) Zeller a Schižostom a laceratum (Ehrenb,) Lév. Zřejmě tyto tři druhy mají podobnou bio logii. Podhoubí P odaxis roste patrně hluboko v půdě, a to pravděpodobně na odumře lých kořenech některých poušťových keřů, hlavně z rodu Calligonum L. (Polygonaceae) a H aloxylon Bge. (C hen opodiaceae). Jsou připojeny poznámky o anatomických podrobnostech a o fylogenetických vztazích monotypického rodu Podaxis k ostatním houbám z tříd G asterom ycetes a Agaricales. Autor předpokládá, že Podaxis vznikl v dávných dobách geologických z hub lupenatých, a to z nějakého pratypu širokého okruhu ochrosporických rodů Oonocybe a G aleropsis. U tohoto ¡pustinného typu se přestal klobouk rozevírat, lupeny ostřím přirostly ke třeni a uzavřené hymenium se rozpadlo v drobné, zrníčkovité shluky basidií. Kapiliciová vlákna u Podaxis vycházejí z nepravidelných hřebínků na třeni, které pravděpodobně představují mediostrat při rostlých lupenů. Auctor de collecto P odaxidis pistillaris (L. ex Pers.) Morse parte meridionali Rei Publicae Sovieticae Socialisticae Tádžikistán ad fines Afganistani prope reservationem naturalem „Tigrovaja balka“ dictum, haud procul a confluente rivorum Vaksch et Pjandzsch (rivus a hoc loco Amu Darja = Oxus appelatur), informat. In summit ca 17 carposomata huius fungi loco commemorato collecta sunt, quorum decem specimina in herbario Musei Nationalis Pragae asservantur. Auctor carposomata collecta accurate describit et in tabula No. 36 coloribus impressa ;et ex iconibus arte photo-
195
Č E S K A M Y K O L O G IE 13 (4) 1959
graphica in coloribus in situ exponatis reproducía, illustrat. Omnia specimina collecta similia sunt, solum gleba submatura tinctu oliváceo a gleba matura, quae conspecte rubro-brunnea est, differt. Fungus in semidesserto arenoso calidissimo in societate fungorum M ontagnea arenairia (DC) Zeller et Schizostom a laceratum (Ehrenb.) Lév. vivit. Qua de causa fungi commemorati modo oecologico similes sunt. Mycelium Podaxidis probabiliter profunde in terra ad radices emortuos fruticum deserticum, ¡praecipue e generibus CalUgonum L. (Polygonaceae) et H aloxylon Bge. (Chenop o d ia cea e), vivit. Auctor etiam adnotationes de anotomia et relationibus phyllogeneticis huius fungi monotypici adjungit. Existimat Podoxidem temporibus antiquis geologicis e Agaricalibus ochrosporis ex lata affinitate generum Conocybe, G alero psis etc. evolutum esse. In hoc typo antiquo desertico lamellae in pileo clauso ad stipitem accretae sunt et hymenium clausum in granula parva basidiorum dilapsum est. Hyphae capillitii Podaxidis e Cristis irregularibus, quae probabiliter mediostrata lamellarum sunt, in stipite (columella) oriuntur.
Jed na ze zajím avých a význačných pustinných hub je vyobrazena na p řip o jen é barevné tabuli, zhotovené podle barevných snímků, které jsem expo noval na původní lokalitě in situ. Je to P o d a x is p istilla ris (L . ex P e rs.) M orse, význačná poušťová houba, rozšířen á skoro po celém světě, a to jak v tro pech a subtropech, tak i místy zasahu jící do teplejších částí m írného pásma. G. H. C u n n i n g h a m ( 1 9 4 2 ) udává je jí celkové rozšířen í následovně: Indie, A frika, Severní i Jižn í A m erika, Austrálie. O střední Asii se nezm i ňuje, je však odtud také znám a. Uvádí ji odtud B. P. V a s i l k o v v p ře hledné p ráci o rozšíření vyšších hub v S S S R (O čerk geografičeskogo rasprostran en ija 1šlapočnycji gribov v S S S R 1955, p. 51, 5 6 ). Protože v této práci bližší lokality nejsou udány, nevím zda byla zjištěna v T á d ž ik istá n u *). V yobrazené plodnice jsem nalezl 27. května 1 9 5 9 v jižn í části Tad žické S S R , a to asi 30 km severovýchodně od soutoku řek V akš a Pjandž, tedy asi zhruba na 37° sev. šířky a 69° vých. délky. Ř ek a vzniklá soutokem jm enovaných řek se dále nazývá Amu D a rja (Oxus starověkých n árod ů ), teče zprvu západně a pak severozápadním směrem a vlévá se do A ralského m oře. T v o ří zároveň státní hranici mezi Tadžickou S S R a Afganistanem . Tuto polopustinu s písečním i barchány nutno p řekro čit asi v šíři 30 km na cestě od severu do státní p řírod ní reservace „T igro v aja b a lk a “ . * * ) Na zmíněné polopoušti v těsné blízkosti reservace „T igro v aja b a lk a “, se vyskytoval P o d a x is p istillaris pom ěrně hojně. Navštívil jsem toto místo s vý pravou československých přírodovědců. P ro nedostatek času pobyli jsm e tam pouze hodinu a prohledali plochu jen několik ha velikou. P řes to bylo n ale zeno celkem asi 17 plodnic, z nichž 10 jsem p řivezl do P rah y a uložil v h er b á ři N árodního musea. R ostly většinou jednotlivě nebo 2 — 3 blízko sebe, nikdy však těsně u sebe — nejm enší vzdálenost dvou plodnic byla asi 2 0 cm. *) Jak mi sdělil dodatečně v dopisu sovětský mykolog P. E. Sossin, jsou údaje o P o d a x is p is tilla r is •obsaženy v n ásledující sovětské literatuře- Kalim betov: Mykoflora jugo-zapadnoj Turkm enii, u P. G. Evstiguejeva: M aterialy k mykoflore Turkmenii i soprikasajuščegosia s nim Chorasana, Otčet o dejateln osti SZR’a za 1924—25, i 1925—26 op. goda 1927, str. 135. Exem pláře tohoto druhu jsou v herbáři Oddělení Sporophytů. Bot. Inst. i. V. L. Komárová Ak. Nauk SSSR. Jsou to sběry A. Regela (1886) v Buchaře, Ándrusova (1924) v Turkmenské RSR (Repetek), V. A. Tranšela (ves Uč-adži v Turkmenské R S R j, A. I. Michelsona (1914) v Uzbecké RSR, Sam arkandská oblast, blízko studny T išta-b aj (jižn í část písků Kizyl-Kum u). V herbáři m á Sossin také exem pláře tohoto druhu z Kara-Kum u. Uvádí jej také Zaprometov: M aterialy k mykoflore Srednej Azii, sešit 2, 1928, str. 42. * * ) Tato n ejjižn ější reservace SSSR v úhlu řek Vakš a Pjandž je nej severnějším zbytkem džungle indic kého typu s vysokými travam i, mezi nimiž převládá až 5 m vysoký E rian th u s r a v en n a e Beauv. Z dřevin zde roste hojně podivný křovitý až nízce strom ovitý P o p u lu s p r u in o sa Schrenk (T u ran g a p r u in o sa Kimura, B a ls a m iflu a p r u in o sa Kimura) a z křovin se zde v množství vyskytují druhy tam aryšků (T a m a rix). N ejvýznačnějším velkým obratlovcem tohoto biotypu je tygr, který se zde občas objeví, a z velkých jedovatých hadů, kteří zde ž ijí, je pozoruhodná kobra a giursa. Toto území je zaplavováno v červenci, srpnu, a září vodou, neboť obě jm enované řeky, napájené ledovci Pam iru, m ají v tu dobu největší stav vody.
196
P I L Á T : P O D A X IS P IS T IL L A R IS V T A D 2 IC K É SSR
K rom ě P o d a x is p istilla ris rostly na tomto místě ještě dosti hojně plodnice M o n ta g n ea a r e n a r ia (D C ) Z eller a byly nalezeny také dva exem pláře Schi-' z o s to m a la c era tu m (E h re n b .) Lév. K rom ě uvedených b řich atek jin é houby n a tomto místě nalezeny nebyly. Ze sporé vegetace rostly zde hlavně nízké křoviny, mezi nim iž převládal saxaul a pak druhy rodu C allig on u m . Plodnice P o d a x is p istilla ris byly vesměs dobře vyvinuté, některé však dosud ne zcela zralé, ale všecky ještě živé a šťavnaté. Vyvinuly se tedy krátce před naším příchodem . Jejich třen ě byly m ělce ponořeny v jem ném písku, který místy tvořil barchány. Sluncem byl tak vyhřát, že pálil nepříjem ně i do dobře obutých nohou. Je proto tím podivuhodnější, že mohou v tomto roz žhaveném prostředí (vejce zahrabané mělce do písku se uvaří na tvrdo) vy růst veliké a pom ěrně šťavnaté houby. D eštěm jejich růst nebyl ovlivněn, pro tože zde pršelo posledně asi v březnu. K de tato a jin é houby béřou potřebnou vodu ke svému vývinu? T ře ň je sice ponořen v písku jen mělce, ale podhoubí roste patrně ze značné hloubky, kde je spojeno snad s kořeny jm enovaných keřů nebo bylin, a to snad živých, či spíše mrtvých. Jin é organické látky v této písčité půdě asi nejsou. Spodní voda je pravděpodobně dosti hluboko, snad 10 m nebo i více. V posledním stadiu vývoje výtrusů v d ozrávající plodnici se udržuje vlh kost p atrně hlavně deliquescencí některých hyf a basidií, z nichž se také pravděpodobně při tomto pochodu stěhují nahrom aděné výživné látky do vý trusů. Z ralé výtrusy jsou nápadně tlustoblanné (m ají dvě zřeteln é blány) a m ají význačný klíční poruš, který mladé hyfě při klíčení usnadňuje pronik nout z vnitřku výtrusu ven. D eliquescencí se vyznačuje většina gasterom ycetů, které převážně rostou na suchých až velm i suchých místech. Je to vlastnost patrně velmi důležitá, která těmto organism ům um ožňuje tvořit plodnice zá tak extrém ně nepříznivých podmínek. U hub lupenatých se s ní setkáváme v typické podobě u rodu C o p rin u s. M o n ta g n ea je s rodem C o p rin u s asi blízce příbuzná, o sta tn í‘gasterom ycety však většinou nikoliv. Ale deliquescencí, nebo alespoň náběhy k ní, nalézám e i u jiných hub, hlavně lupenatých. Podaxis pistillaris (L. ex P ers.) M orse Synonymika podle Bottomleyové 1948: Scleroderm a pistillare (L.) Pers. 1801, S. carcinom ale (L.) Pers. 1801, Podaxis senegalensis Desv. 1809, Podaxon indicus Spreng. 1828, P. carcinom alis (L. ex Pers.) Fr. 1829, P. calyptratus Fr. 1829, P. pistillaris (L. ex Pers.) Fr. 1888, P. aegypticus Mont. 1843, P. loandensis Welw. et Curr. 1850, P. elatus Welw. et Curr. 1850, P. m ossam adensis Welw. et Curr. 1850, P. arabicus Pat. 1887, Podaxis axatá (Bose.) Mass. 1890, P. farlow ii Mass. 1890, P. em erici Berk. et Mass. 1890, Chainoderm a drumm ondii Mass. et Cooke 1890, Podaxon schw einfurthii Pat. 1890, P. deflersii Pat. 1890, P. squamiosus Pat. 1891, P. mexicanum Ellis 1893, P. perraldieri Pat. 1897, P. glaziovii P. Henn. 1897, P. ghattasensis P. Henn. 1898, P. gollanii P. Henn. 1901, P. algericus Pat. 1904, P. muelleri P. Henn. 1904, P. macrosporus Speg. 1906, P. term itophilus Jun. et Perr. 1907, P .,an om alu m Lloyd 1920, Podaxis carcinom alis (L. ex Pers.) Dodge 1928j
Popis tadžikistanských plodnic: P l o d n i c e jsou 1 3 — 16 cm vysoké, upom ínající zjevem nápadně na C op n n us co m a tu s (M ü ller ex F r . ) S. F . G ray, zprvu podzem ní, brzo se však vyvi n u jící nad zemí, rozlišené v dospělosti ve zřetelný třeň a kloboukovitou okrovku. (Bottom leyová udává m axim ální rozm ěr 32 cm, Cunningham jen 1 5 .) O k r o v k a je asi jako polovinu třen ě dlouhá nebo trochu kratší 6 — 8 x 3 až 4 cm veliká (Bottom leyová udává m axim ální rozm ěr 15 X 8,5 cm a m ini m ální 2 X 1,3 cm ), podlouhle vejčitá, na tem eni zaoblená nebo trochu přišpičatělá.
197
Č E S K A M Y K O L O G IE 13 (4) 1959
E x o p e r i d i e je vytvořena v podobě těsně přitisklých šupin, jež v do spělosti obyčejně opadávají. E n d o p e r i d i e zprvu šedobílá, pak bledě šedě okrová až nahnědlá, po sléze v dospělosti umbrová, zprvu více nebo méně hladká, kom paktní a křehká, norm álně se rozpad ající od spodu, kde je připojen a ke třeni. Odtud se n ep ra videlně trhá podélnými trhlinam i směrem vzhůru. Někdy odpadne exoperidie celá, takže zůstane jen třeň , obalený n a h o řejší části (kolum ele) vatovitou glebou. T ř e ň (spolu s částí v glebě ukrytou = kolum elou) je 1 2 — 15 cm dlouhý a 0 ,6 — 1 cm tlustý, rovný a přímý, podélně hrubě vláknitý až brázditý, často rozpraskaný v nepravidelné šupiny, sahající až k tem eni okrovky, válcovitý, pod okrovkou p řibližně všude stejně tlustý, jen dole ztluštělý v kulovitou hlízu až 2 cm tlustou a olepenou pískem. Jeh o kolumelová část v glebě se nahoru zvolna kuželovité ztenčuje a končí skoro hrotem, na který nasedá peridie. G leba je kompaktní, zprvu suše šťavnatá, pak provlhlá od deliquescence, posléze suchá, práškovitě vatovitá, v dospívání hnědá s odstínem olivovým, dospělá tmavě červenohnědá až černohnědá. V lákna kapilicia s odstínem oli vovým nebo hnědoolivovým, 3,5 — 15 ¡x tlustá, se stěnam i tenkými až dosti tlustými, nerovná, vatovitá, spoře rozvětvená a velice spoře přehrádkovaná. Výtrusy jsou dvoublanné, nápadně tlustostěnné, kulovitě vejčité až skoro kulaté, někdy trochu hruškovité až i nepravidelné, 8 — 14 X 7 — 1 2 ^ , v době zralosti význačně červenohnědé, nedozrálé hnědé s odstínem olivovým, hladké, s episporem 2 — 3 fx tlustým (n a h o ře někdy až 4 fx), na basi s hrbolkovitým zbytkem sterigmatu, na tem eni někdy trochu uťaté a opatřené nápadným k líč ním pórem, p řised ající na basidie skoro bezstopečně nebo krátkým sterigm atem. Basidie tvoří s h l u k y více m éně kulovitého tvaru. N a naší lokalitě v Tádžikistánu rostla tato houba na písčité polopoušti s jem ným pískem, který místy tvořil přesypy. V literatu ře se však uvádí, že roste také na půdách hlinitých, často i na term itích stavbách, v tropech, hlavně však v subtropech a zasahuje někde i do teplejší části m írného pásu. Na te r m itích stavbách bývají plodnice větší než na zemi. N a severní polokouli se objevu jí je jí plodnice asi hlavně n a ja ře a snad i na podzim, na jižn í (hlavně v jižn í A frice) byla nalezena většina plodnic od listopadu do dubna a podle Bottom leyové největší počet plodnic vůbec v jižní A frice byl nalezen v dubnu. V e střední Asii patrně hlavní vývin plodnic spadá do poloviny května. Ja k je patrno z bohaté synonymiky, je to druh velice prom ěnlivý. N a naší lokalitě však všecky plodnice byly v e l m i p o d o b n é , pouze mladší se lišily barvou výtrusného prachu. Jak píše Cunningham (1 9 4 2 ) plodnice jsou značně prom ěnlivé velikosti (od 3 do 15 cm, jih o africké plodnice podle B o t tomleyové dosahují však až 32 cm výšky). Povrch plodnic bývá hladký nebo je pokryt různě uspořádaným i šupinami, což vzniká však p atrně vlivem sucha, insolace apod. během vývoje plodnice. T ře ň je jednou dlouhý, jindy krátký, vzpřím ený a rovný nebo zkroucený doleva nebo doprava, na dolejšku s kulo vitou basí nebo i plochý. K apiliciová vlákna jsou jednou vyvinuta v množství a tlustá, jindy jsou sporá a pavučinatá, zbarvená olivově až červenohnědě nebo černě. Rovněž velikost výtrusů se podle údajů v literatu ře značně mění, od 10 do 20 ¡x, a také je jic h tvar od kulatého až do vejčitého.
198
P I L Á T : P O D A X IS P I S T I L L A R I S V T A D Z I C K É S S R
P o d a x is p istilla ris (L . ex P e rs.) M orse je jistě isolovaným rodem a možno říci, že obsahuje jen jeden monotypický druh. Od ostatních rodů čeledi Pod a x a c e a e se značně liší. Je to typ gasterom ycetový, i když lze s velikou pravdě podobností předpokládat, že se v pradávných dobách vyvinul z hub lupena tých, podobně jako ostatní zástupci řádu P o d a x a le s. I když tvarem plodnic upomíná na některé druhy hnojníku (C o p rin u s), n elze předpokládat, že by musel být přímým předkem tohoto rodu. B arva výtrusů není sice u jednotlivých druhů rodu C o p rin u s konstantní, a také ne je jic h tvar, p řece však výtrusy rodu P o d a x is svou červenohnědou barvou se liší tak značně, že upom ínají na výtrusy rodu C o n o c y b e , k němuž má blízké vztahy rod G a le r o p s is V elen, in V elen, et Dvoř. B arva výtrusů posledně jm e novaného rodu je velmi podobná, ale podstatně bledší. Č ervenohnědý odstín je v ša k ‘ skoro totožný. V ýtrusy rodu P o d a x is jsou proto m nohem tmavší, pro tože je jic h blána je m nohem tlustší. T aké klíční poruš m ají mnohem znatel něji vyvinut, protože jsou nápadně tlustostěnné. To však nejsou znaky, kterým by bylo možno přisuzovat velký fylogenetický význam. R od G a le r o p s is nemá kapiliciová vlákna a má celkem norm álně vytvořené lupeny i klobouk, takže má bližší vztahy k rodu C o n o c y b e , než ke gasterom ycetam čeledi S e c o t ia c e a e , a tím méně k čeledi P o d a x a c e a e . U rodu P o d a x is nejsou lupeny vůbec vytvořeny, zato však nalézám e u něho kapiliciová vlákna. V yrů stají ze třen ě po celé délce kolumely, na níž nalézám e jakési podélné, nepravidelné lišty, z nichž vyrůstají zbarvená vatovitá kapiliciová vlákna kolmo na kolumelu směrem k peridii, s níž však nesouvisí. Tyto lišty na kolumele jsou pravděpodobně m ediostratem lupenů, které ke kolumele (či spíše k h o řejší části tře n ě ) přirostly. Protože je to houba, u níž před dozráním výtrusů dochází k deliquescencí tenčích hyf a basidií, zůstávají v době zralosti v glebě v podstatě jen výtrusy a základní trámové hyfy, k nimž nutno kapi liciová vlákna p řiřad it. N eztekucují se také hyfy peridie a hyfy třeně, které chem icky n áležejí asi ke stejném u hyfovému systému. Tím , že lupeny přirostly ke třen i, došlo také k desorganisaci lupenů, a hlavně hym enia na jejich povrchu. To se rozpadlo, takže se z něho vyvinuly n ep ra videlné, více méně kulovité, malé shluky basidií. V zniklá gleba má drobně (m ik roskop ick y) zrnitou strukturu. Peridie nesouvisí v dospělosti nijak s kapiliciem , odpadá od gleby snadno a je na spodní straně, jíž se gleby dotýká, zcela hladká. T ře ň p řech ázející směrem nahoru souvisle v kolumelu je na konci zašpičatělý a pouze tímto hrotem souvisí — a to nepevně — s peridii. M yslím proto, že možno odvozovat rod P o d a x is z hub lupenatých, ale jen velmi vzdáleně, a že jeho předky možno hledat v některých pratypech, z nichž se pravděpodobně vyvinovaly také houby galeroidního typu ze širokého okruhu rodu C o n o c y b e . P atrn ě vznikl již v dávných dobách geologických — snad již v době perm o-karbonské, kdy počaly se d iferencovat z vlhkomilných typů hub typy suchom ilné a dokonce pustinné. Protože na pustinných místech se životní podmínky celkem nem ěnily, mohl se zachovat v původní podobě až do současné doby. O jeho starém původu svědčí mezi jiným i jeho dnešní kosm opolitické rozšíření, s nímž se setkáváme také u většiny pustinných gasterom ycetů.
199
Nový nález vzácné houby špičatičky stepní Galeropsis desertorum Velen, et Dvoř. v Československu a poznámky k rodu Galeropsis Velen. A new find of a rare steppe fungus, Galeropsis desertorum Velen, et D voř., in Czechoslovakia with notes on the genus Galeropsis Velen. (Věnováno památce R u d o l f a
Dvořáka)
F r a n tiš e k K o t la b a a Z d e n ě k P o u z a r Pojednáni o druhém nálezu neobyčejně vzácné stepní houby G aleropsis desertorum Velen et Dvoř. z vátých písků jihozápadního Slovenska od Vel. Levárů. Je uveden podrobný popis houby podle osmi nalezených plodnic, diskutován příbuzenský vztah ke Gasteromycetes a A garicales a jsou uváděny poznámky k některým druhům rodu G aleropsis Velen., hlavně ke G aleropsis bispora Vasťkov a G aleropsis plantaginiformis (Lebed.) Sing., které autoři sdělení podrobně studovali. The second find of an extremely rare steppe fungus, G aleropsis desertorum Velen, et Dvoř. on fixed dunes of south-western Slovakia (Vel. Leváre) iš reported and a detailed description is given based on the eight carpophores collected. The phylogenetical relationship to the Gasteromycetes and the A garicales in discussed and there are some notes concerning some of the species of the genus G aleropsis Velen., chiefly G aleropsis bispora Vasil’kov and G. planiaginiform is (Lebed.) Sing., which the authors have studied in detail.
„T ak loňského roku (1 9 3 0 ) za krásného říjnového dne p átraje na krátko(ravnaté pastvinné stepi po žaludicích (D is c is e d a ) před rokem zde objevených a některých zajím avých pýchavkách ( L y c o p e r d o n ) a prášivkách (B o v is ta ), spatřil jsem pojednou v trávě prazvláštní houbičku. — V yhlížela zrovna tak jako suchý lusk na stopce štírovníku obecného . . .“ Těm ito výstižnými slovy nám R u d o l f D v o ř á k (1 9 3 1 ) vylíčil okolnosti prvého nálezu neobyčejn ě památné mohelenské houby š p i č a t i č k y s t e p n í — G a le r o p s is d e s e r t o rum V elen, et D voř. N alezenou „prazvláštní houbičku“ zaslal D vořák V elenovskému, který ji pak popsal (Velenovský 1 9 3 0 ) jako G a le r o p s is d eser to ru m V elen, et D voř. v článku, kde zároveň pro tento druh vystavil nový rod G a le r o p s is V elen. 1930. Když V elenovský popisoval svůj nový rod, jistě netušil, že se G a le r o p s is brzy stane středem pozornosti mykologů z různých končin světa. Avšak záhy nato, již r. 1936, napsal R . S i n g e r studii o tomto rodu, kde do rodu G a le r o p s is V elen, zařad il asijskou houbu P sa m m o m y ces p la n ta g in ifo r m is L eb e deva 1932 a diskutoval fylogenetickou příbuznost tohoto rodu k ostatním hou bám, hlavně k třídě G a stero m y c etes. Singer (1 9 3 6 ) byl tak prvním ze svě tových mykologů, kdo p l n ě a k c e p t o v a l r o d G a le r o p s is a vymezil blíže jeho druhovou náplň. Pak následovaly studie dalších autorů, a to Z e 1l e r a (1 9 4 3 ), P i l á t a (1 9 4 8 ), H e i m a (1 9 5 0 ), S i n g e r a (1 9 5 1 a , 1951b, 1956, 1 9 5 9 ) a V a s i l k o v a (1 9 5 4 ), kteří se tímto rodem podrobně zabývali a n ěk teří z nich po revizi herbářových položek a na základě původních po pisů p ř e ř a d i l i d o r o d u G a le r o p s is V elen, další druhy, popsané v ro dech B o lb itiu s F r. a G a lé r a ( F r .) Kumm. Tak r. 1956 uvádí Singer již 12 d r u h ů rodu G a le ro p sis, nep očítaje v to G. b is p o r a V asilkov, kterou nezná, Hlavním problém em při studiu druhů rodu G a le r o p s is bylo (a je ) f y 1 og e n e t i c k é z a ř a z e n í tohoto rodu v přirozeném systému hub a p ř í-/ ' b u z e n s k é v z t a h y k jiným rodů, čeledím a řádům. Velenovský (1 9 3 0 )
200
K O TLA BA A PO U ZA R: NOVÝ N ÁLEZ
G A L E R O P S IS D E S E R T O R U M V C SR
považoval rod G a le r o p s is j e d n o z n a č n ě z a p ř í s l u š n í k a l u p e n a t ý c h h u b — A g a rica les. Avšak všichni pozdější autoři, počín aje L e b e d e v o u ( 1 9 3 2 ) a S i n g e r e m (1 9 3 6 ), soudili podle konzistence houby za sucha, podivného tvaru klobouku a dosti zakulacených basidií, ž e n á l e ž í s p í š e k b ř i c h a t k á m — G a stero m y c etes. T ento názor zastávají dodnes. Studovali jsm e podrobné e x s i k á t y několika druhů rodu G a le r o p s is [G . b is p o r a Vasilkov, G. d eser to ru m V elen, et D voř., G. lib e r a t a (Kalchbr.V Heim a G. p la n ta g in ifo rm is (L ebed .) Sin g.l a prvý z nás i č e r s t v é p l o d n i c e G. d eser to ru m . Na základě získaných poznatků se domníváme, že rod G a le r o p s is V elen, pravděpodobně n e p a t ř í do t ř í d y G a stero m y c e tes , a l e ž e s e s p í š e j e d n á o l u p e n a t o u h o u b u ř á d u A g a rica les. T am ji také řadí z našich autorů ve svém K líči P i l á t (1 9 5 1 ), zatím co Š e b e k ( 1 9 5 8 ) ji p řiřazu je k břichatkám . A t však p atří k A g a ric a les nebo G a stero m y c etes, v k a ž d é m p ř í p a d ě r o d G a le r o p s is V elen, p ř e d stavuje zřetelně přechod mezi břichatkami a lupenatými houbami. P ro zařazení rodu G a le r o p s is k lupenatým houbám svědčí zejm éna tyto sku tečnosti: 1. L u p e n y jsou u některých druhů z c e l a t y p i c k y v y v i nuté, prokládané lupénky (lam elulam i), bez žilkovitého spojování mezi sebou (G a le r o p s is d e s e r to r u m V elen, et D v o ř.); je n u některých druhů jsou žilkovitě spojené [ G a le r o p s is b e s s e y i (P e c k ) P ilát], někdy až skoro kom ůrkaté IG a le r o p s is p a r a d o x u (M a tt.) P ilát]. 2. U některých druhů jsou n a o s t ř i lupenů vyvinuty cheilocystidy /G a le r o p s is a n g u sticep s (P e c k ) Sing., G. cu cu lla ta (Shope et Seaver) Sing.]. 3. Výtrusy m ají p o s t r a n n í a p i k u l u s , i když ne tak typicky postranně položený jako u druhů řádu A g a ric a les. Pro příslušnost do třídy G a s te r o m y c e te s by mluvily poněkud za kulacené basidie, tužší konzistence dužniny, takže houby se nesesychají jako druhy rodu C o n o c y b e Fayod nebo P s ilo c y b e ( F r .) Kumm ., a dále, že k l o bouk je dole kol em třeně zúžen, takže lupeny jsou t r v a l e v e v e r t i k á l n í p o l o z e . Podle Singera a Sm itha (1 9 5 8 ) je však rozhodující v této otázce z p ů s o b rozšiřování výtrusů: u lupenatých hub jsou výtrusy o d m r š ť o v á n y s b a s i d i í a k t i v n ě , kdežto u břich atek nikoliv, takže tam n e d o c h á z í k samovolnému v y p a d á v á n í v ý t r u s n é h o p r a c h u při dozrávání spór. T ato okol nost však nebyla nikdy u žádného druhu rodu G a le r o p s is V elen, zjišťována a ani my jsm e ji nestudovali. Dom nívám e se, že o definitivním zařazen í rodu G a le r o p s is V elen, do G a s te r o m y c e s nebo A g a r ic a le s rozhodne s t u d i u m čerstvých plodnic z hlediska možnosti tvorby výtrus n é h o p r a c h u , což by měl být první úkol pro každého šťastlivce, který čerstvé plodnice nalezne. B a r v a v ý t r u s ů druhů rodu G a le r o p s is V elen, se liší druh od druhu. N ěkteré druhy, jako G a le r o p s is lib e r a t a (K a lch b r.) Heim, m ají s v ě t l é v ý t r u s y , jejich ž barva je velmi podobná barvě výtrusů druhů rodu A g r o c y b e Fayod, kdežto jiné, jako G a le r o p s is d es e r to r u m V elen, et D voř. a G. p la n ta g in ifo rm is (L eb ed .) Sing., m ají t m a v é v ý t r u s y (pozorováno ve vodě, v K O H všechny tm avnou ); barva první je podobná barvě výtrusů druhů rodu D e c o n ic a (W . G. Sm ith) P. K arst. Světlejší nebo tmavší odstín je způsoben, jak se zdá, t e n č í n e b o s i l n ě j š í b l a n o u v ý t r u s u . Podle barvy výtrusů vykazuje skupina druhů kolem G a le r o p s is d eser to ru m V elen, et D voř. příbuzenské vztahy s p í š e k r o d u D e c o n ic a (W . G. Sm ith ) P. K arst. než
201
Č E S K A M Y K O L O G IE 13 (4) 1959
k rodu C o n o c y b e Fayod, se kterým srovnával rod G a le r o p s is V elen, zejm éna Singer a Heim. Na jedné z pozdně podzim ních exkursí, kdy padal sníh s deštěm, nalezl první z nás dne 17. X I . 1955, podivuhodnou G a le r o p s is d e s e r to r u m V elen.
Špičatička stepní — G aleropsis desertorum Velen, et Dvoř. 1. Mladá rozříznutá plodnice. 2. Tatáž neporušená. 3. Podivné otevírání suché plodnice na vrcholu klobouku. „Pasienok“ u Vel. Levárů na jz. Slovensku, 17. X I . 1955 sbíral d r .F .K o t laba. — 1. Carposoma novum sectum. 2. Idem integrum. 3. Pileus siccus apice m irabiliter aperitur. Loco arenoso „Pasienok“ dieto prope vicum Vel. Leváre, Slovakiae merid.-occid., 17. X I . 1955 leg. F . K otlaba. 6/1 orig. Foto A. Novacký a dr. F . K otlaba.
et D voř. na lokalitě „ P a s i e n o k “ u V e l . L e v á r ů na jihozápadním S lo vensku na duně vátého písku. Na prvý pohled bylo zřejm é, že jde o druh rodu G a le r o p s is V elen., a to nejspíše o G. d eserto ru m , avšak p ř e s n é u r č e n í nám bylo dosti dlouho nejasné. Poněvadž po předběžném studiu poukazovaly něk teré znaky na G. b isp o ra , korespondovali jsm e delší dobu se sovětským
202
KO TLABA
A PO U ZA R : NOVÝ N A LEZ
G A L E R O P S IS D E S E R T O R U M
V CSR
mykologem B . P. V a s i I k o v e m z botanického ústavu Akadem ie věd S S S R v Leningradě, který nám nakonec laskavě daroval po jednom kusu G. b is p o ra a G. p la n ta g in ifo rm is, za což mu srdečně děkujeme. D ále jsme pak měli mož nost studovat veškerý m ateriál G. d eser to ru m z h erbářů botanického oddělení N árodního musea v P raze. Potom jsm e tedy mohli přistoupit k detailním u srovnávacím u studiu naší houby, jehož konečným výsledkem bylo zjištění, že jd e o G a le r o p s is d eser to ru m V elen, et Dvoř. L o k a l i t a špičatičky stepní u Vel. Levárů na Slovensku j e p í s e č n ý p ř e s y p s neuzavřeným bylinným porostem a b o h a t o u b ř i c h a t k o v i t o u m y k o f 1 o r o u, jak byla již dříve prvým z autorů tohoto sdělení popsána a fotograficky zachycena (K o tla b a 1 9 5 5 ). Ze vzácných břichatek připom ínám e např. E n d o p ty c h u m a g a r ic o id e s Č erň., M y cen a stru m co riu m (G u ers. in D C .) Desv., G eastru m p s eu d o lim b a tu m Holi., G. c a m p estre M org., G. flo r ifo r m e V itt. aj. Lokalita špičatičky stepní na Slovensku je tedy d r u h á v Č e s k o s l o v e n s k u a vůbec na světě, neboť tento druh nebyl jinak nikde jinde zjištěn. Levárská lokalita je od mohelenské stepi vzdálena asi 95 km vzdušnou čarou na jihovýchod. Ekologicky jsou obě naše lokality G a le r o p s is d eser to ru m shodné v tom, že j s o u v e l m i s u c h é a t e p l é , avšak geologickým podkladem se velice liší. Podklad mohelenské stepi tvoří hadec (serp entin ), vyvřelá přem ěněná alkalická hornina s extrém ně vy sokým obsahem hořčíku, kdežto geologickým podkladem slovenské lokality jsou písčité usazeniny m ladotřetihorního (tortónského a sarm atského) moře, tzv. v a t é p í s k y , s m írně kyselou reakcí. V důsledku rozdílného geologic kého podkladu a pH půdy se také bylinná společenstva obou lokalit špičatičky stepní značně liší a jen několik málo druhů je společných (srovnej D vořák 1931 a K o tlab a 1 9 5 5 ). U Vel. Levarů na Slovensku bylo nalezeno celkem jen 8 p l o d n i c šp i čatičky stepní, a to vesměs čerstvé a některé zcela mladé (viz fotografie,!). V yrůstaly jednak z písčité půdy, jednak z rozvlaženého suchého k r a v í h o e x k r e m e n t u . R ů st jakéhokoliv druhu rodu G a le r o p s is V elen, na exkre m entu n e b y l d o s u d n i k d e p o z o r o v á n : všechny dosavadní nálezy jso u udávány jen z půdy. Galeropsis desertorum V elen, et D voř. in V elen. 1930. — Š p i č a t i č k a stepní. Popis podle 8 plodnic ze Slovenska od Vel. Levárů: Plodnice vyrůstají jednotlivě nebo (v jednom případě) trsnatě (3 kusy), jsou drobné, štíhlé a křehké, v časném mládí poněkud šťavnaté, ale t u h é , za sucha dosti křehce pevné, velmi n e p a t r n ě se sesychající. K l o b o u k je podlouhle v á l c o v i t ý , 1,2 —1,8 cm dlouhý a 1,7 —3 mm široký, k vrcholu se znenáhla zužující, na vrcholu za živa tupě zaoblený, za sucha zúženě tupě špičatý, n a s p o d u s o k r a j e m šikmo staženě a zaobleně podehnuttým, t ě s n ě p ř i t i s k n u t ý m , jen s úzkou volnou prostorou, s naznačenými 1 — 2 laloky, a to za živa i za sucha; povrch klobouku je za živa nerýhovaný, h l a d k ý , avšak podélně jemně hedvábitě vláknitý, neslizký, suchý, hedvábitě mdle lesklý, p ř i z a s y c h á n í n a v r c h o l u s v r a s k a l e ž i l k a t ý . za sucha jemně podélně naznačené rýhovaný nebo brázditý a trochu příčně svraskalý; b a r v a klobouku je v mládí světlejší, pak tmavě smutně h n ě d a v á , se slabým nafialověle purpurovým , nádechem ve spodu. L u p e n y jsou velmi husté, nízké, úzké. p o c e l é d é l c e k l o b o u k u s k o r o s t e j n ě š i r o k é , ke třeni nepřipojené, za živa 0,50—0,75 mm široké, sesycháním se kroutící, s lamelulami; plocha lupenů je hladká, bez náznaků žilek nebo spojování, a ostří lupenů je svět lejší než jejich plocha, D u ž n i n a v klobouku je neobyčejně t e n k á , prosvítavá, světle vodnatě zahnědlá.
203
Č E S K A M Y K O L O G IE 13 (4) 1959
T ř e ň je za živa 1,7 —3 cm dlouhý a 0 ,75— 1,5 mm tlustý, na spodu jenom mírně zahnutý, p r a v i d e l n ě v á l c o v i t ý , úzce dutý, na povrchu jemně nezřetelně rýhovaný, s t ř í b ř i t ě l e s k l ý se spodními hnědavými tóny, nad bází nepatrně tmavší, bez myceliálních výrůstků a chlupů, vždycky b e z e s t o p y po p o p r a š k u v ý t r u s ů ; po zaschnutí je třeň silně a hrubě rýhovaný. V ů n ě a c h u ť nebyly zkoumány. V ý t r u s y jsou neobyčejně ho;né, neamyloidní, velice slabě pigmentované, pozorovány ve vodě s v ě t l e h n ě d é , někdy až skoro hyalinní [jako u D econica inquilina (Fr.) Romag.], nikdy s rezavými nebo žlutými tóny, nejčastěji 11 —14 X 7 —8 p veliké, méně často obrovské (z bisporických basidií?) až 18 X 10 ^ nebo naopak drobné, 9 X 7 ^ veliké, většinou p r a -
Špičatička stepní — G aleropsis desertorum Velen et Dvoř. Všechny nalezené plodnice. „Pasienok“ u Vel. Levárů na jz. Slovensku, 17. X I . 1955 sbíral dr. F . K otlaba. — Carposomata omnia collecta. Loco arenoso „P asien o k“ dieto prope vieum Vel. Leváre, Slovakiae merid.-oecid„ 17. X I . 1955 leg. F . K otlaba. 2/1 orig. Foto A. Novacký a dr. F . K otlaba. v i d e i n ě e l i p t i c k é , s poměrně tenkou a hladkou blánou, která je dvojitá, se zřetelným a p i k u l e m m í r n ě v ý s t ř e d n ý m , s málo zřetelným a m a l ý m k l í č n í m p ó r e m a se zrnitou plasmou, bez velkých tukových kapek. B a s i d i e jsou e l i p s o v i t ě v á l c o v i t é a ž o p a k v e j č i t é , na bázi náhle sta žené, v mládí vyplněné slabě žlutavou zrnitou plazmou, 18—19 X 9 —12 fi veliké. S t e r i gm a t a jsou 4, vzácně 2 či 1, jsou válcovitá, nahoře n á h l e z a š p i č a t ě l á , 5 — 7(12) X 2 /m velká.
Od té doby, kdy Velenovský (1 9 3 0 ) popsal rod G a le r o p s is V elen., bylo poznáno celkem 1 3 dr u h ů, které zatím do tohoto rodu p atří. Špičatičce stepní jsou n ejpříbu znější G. b is p o r a a G. p la n ta g in ifo rm is, o kterých proto pojednám e blíže. Galeropsis bispora V asilkov 1954. — Š p i č a t i č k a d v u v ý t r u s á . T ento druh je nesporně ze všech špičatiček n e j p ř í b u z n ě j š í naší
204
K O T L A B A A P O U Z A R : N O V Ý N A L E Z G A L E R O P S IS D ES E R T O R U M
V CSR
G a le r o p s is d es e r to r u m V elen, et D voř. Studovali jsm e část t y p o v é h o m a t e r i á l u G. b is p o r a z leningradského h erbáře (Localitas: S S S R , U zbekistan ia, prope oppidum Fergan a, in desertis ad terram humidam, argillaceam , in ter reliqua herbarum leg. 16. I I I . 1 9 5 0 N. G. S a fejev ). V asilkov odlišuje svůj nový druh od G. d e s e r to r u m na základě nižšího vzrůstu, větších výtrusů a převážně bisporických basidií s tmavě zbarveným i sterigmaty. Podle našich pozorování je G a le r o p s is b is p o r a barvou plodnice nejpodob n ější G. d eser to ru m , avšak má poněkud širší klobouk. N aproti tomu výtrusy je zase bližší G. p la n ta g in ifo rm is (barva, klíční póru s). Špičatička dvouvýtrusá se liší od špičatičky stepní: 1: V ě t š í m i v ý t r u s y , podle našich m ěření n ejčastěji 1 4 — 16 X 1 0 — 11 ¡x velikými, s mnohem tlustší, silněji pigm ento vanou blánou. 2. B a r v o u v ý t r u s ů , která je tmavší a jiného odstínu, a to hnědá se žlutým tónem. 3. K l í č n í m p ó r e m , který je mnohem výraz n ější a širší. 4. K l o b o u k e m značně š i r š í m , až 5 mm, a poněkud kratším . V asilkov považoval za významný znak svého nového druhu b a r v u s t e r i g m a t, které popisuje a kreslí jako nahnědlé, tm avé. Podle našich pozo rován í se však zdá, že tento znak není důležitý, neboť zbarvení sterigm at je způsobeno přechodným vyplněním sterigmat tmavěji z b a r v e n o u p l a z m o u , která po vyzrání výtrusů mizí. T aké menší ve likost plodnice G. b is p o r a oproti G. d eser to ru m neodpovídá skutečnosti. V a sil kov se totiž p řid ržel Pilátova ztotožnění G. p la n ta g in ifo rm is s G. d eserto ru m , a protože v leningradském h erb áři měl k dispozici jen G. p la n ta g in ifo rm is, srovnával velikost G. b is p o r a nikoliv s naší G. d eser to ru m , ale s dříve uvedenou, která jjBaju . je skutečně podstatně větší.
1. Špifatiřku slepni —- G aleropsis desertorum, Velen. e t Dvoř. Č SR, Slovensko: „Pasienok“ u Vel. Levárů, 17. X I . 1955 sbíral dr. F . K otlaba. — Čechoslovakia. Slovakia: Loco arenoso „Pasienok“ dieto prope vicum Vel. Leváre, 17. X I . 1955 leg. F . K otlaba.
J Mg M
2. Č SR, Morava: na hadcové stepi u Mohelna sbíral X . 1930 R . Dvořák. — Čechoslovakia, Moravia: Loco stepposo serpe ntinico prope Mohelno, X . 1930 leg. R . Dvořák.
W B j 1
3. Špičatička dvouvýtrusá — G aleropsis bispora Vasiťkov. S S S R , U zbekistan: u města Fergany mezi zbytky rostlinstva v poušti na vlhké, jílovité půdě sbíral 16. I I I . 1950 N. G. Safejev. — TJRoS, Uzbekistania: Prope oppidum Fergana in desertis ad terram humidam, argillaceam, inter rehqua herbarum leg. 16. I I I . 1950 N. G. Safejev. 4. Špičatička jitrocelovitá — G aleropsis plan taginiform is (Lebed.) Sing. S S S R , Turkestan: v předhoří Alexandrovského hřbetu sbiral 1925 Fetissov. — U R S S , Turkestania: In promontorio jugi Alexandrovskij leg. 1925 Fetissov. Všechny plodnice zvětšeny 1,5 X . —- Carposomata omnia 1,5 magnif. Foto 5. V II. 1959 dr. F . K otlaba.
JB jBB Jtf HI tĚS!
j ftt , w l ilíií J S jl*
§| 8r
*
V \.
| * | m
)) . I || M ^ Jr
flj BW BT* Jř M B S
/ 1
/
o ^
S jr
2
f
A
m K M W Ě f #
205
Č E S K Á M Y K O L O G IE 13 (4) 1959
G aleropsis plantaginiform is (Lebed .) Sing. 1936. — Š p i č a t i č k a rocelovitá.
jit-
Syn.: Psamm omyces plantaginiform is Lebedeva 1932: R addetes turkestanicus sensu Lcbik 1927 (teste Vasil’kov 1954). non orig. R addetes turkestanicus P. Karst. quod est (fide Zerova 1958) Dacrvfomitra turkestanica (P. Karst.) Zerova 1958; G aleropsis desertorum Velen, et Dvoř. sensu Vasil’kov 1954, non orig.
Singer (1 9 3 6 ), který znal sice G a le r o p s is p la n ta g in ifo rm is z autopsie, avšak G. d eser to ru m jenom z V elenovského popisu, rozlišoval v době své prvé studie o G a le r o p s is V elen, oba uvedené druhy na základě rozdílné velikosti výtrusů, dutého a plného třen ě a jeho rozdílné délky. P i l á t (1 9 4 8 ) po studiu ty pového m ateriálu druhu G a le r o p s is d eser to ru m V elen, et D voř. dospěl k ná-
^
I - ''
'
*
,'
. ;]!
.
.'"'.../.V
iiij
£■nNhf'tf—
J
1—
--------r
Celkový pohled na hadcovou step u Mohelna na Moravě, klasickou lokalitu špičatičky stepní. — Desertům serpentinicum prope Mohelno, Moraviae, Čechoslovakia, locus classicus G aleropsidis desertorum Velen, et Dvoř. Foto 31. V. 1959 dr. F . K o tla b a .
zoru, že houba nebyla Velenovským popsána v p l n é š í ř i v a r i a b i l i t y , neboť velikost výtrusů byla udána p ř í l i š v e l i k á a t ř e ň b y l u e x s i k á t ů d u t ý , nikoliv plný, tedy stejně jako u G a le r o p s is p la n ta g in ifo rm is (L ebed .) Sing.. Rovněž d é l k a t ř e n ě byla u exsikátů větší, než jak ho n akieslil Velenovský (1 9 3 0 ). Z uvedených důvodů proto P ilát ( 1 9 4 8 ) oba druhy ztotožnil a k jeho závěru se později přip ojil i Vasil'kov (1 9 5 4 ). Avšak po několika letech prostudoval Singer (1 9 5 6 ) typový m ateriál G a le r o p s is d e serto ru m V elen, et D voř. a další m ateriál G. p la n ta g in ifo rm is (L eb ed .) Sing. Na základě tohoto nového srovnávacího studia potvrdil o p r á v n ě n o s t rozlišování obou druhů a podotýká, že G a le r o p s is p la n ta g in ifo rm is (Lebed .) Sing. se liší od G. d es er to ru m V elen, et D voř. n ejen prů m ěrně m e n š í m i v ý t r u s y , ale též m nohem t m a v š í a j a s n ě j š í b a r v o u z r a l ý c h s p ó r v K O H . R ovněž Heim (1 9 5 0 ) ve své m ono-
206
K O T L A B A A P O U Z A R : N O V Ý N A L E Z G A L E R O P S IS
D ESERTO RU M
V CSR
I
grafii rodu G a le r o p s is V elen, neztotožnil oba druhy. M ěl k dispozici z m a teriálu jen G a le r o p s is d e s e r to r u m V elen, et D voř.
!
M ěli jsm e m ožnost prostudovat část p a r a t y p u G a le r o p s is p la n ta g in ifo r m is ("Lebed.) Sing. z leningradského herbáře. (Localitas: In prom ontorio jugi Alexandrovskij in Turkestano, leg. Fetissov 1 9 2 5 .) Po důkladném prostudování špičatičky jitrocelovité isme dospěli ke stejném u závěru jako Singer a Heim, že totiž o b a d r u h y j s o u s k u t e č n ě rozdílné a nelze je z t o t o ž ň o v a t . Všimněme si hlavních rozdílů: 1. V ý t r u s y G a le r o p sis p la n ta g in ifo rm is (L e b e d .) Sing. j s o u t r o c h u m e n š í než u G. d e s e r toru m V elen, et D voř., a to podle našich m ěření n ejčastěji 10,8 X 7 ¡j. ( 9 — 12, 5 X 5, 5 — 7,2 u ) , s postranním apikulem. Jsou však hlavně tm a v ě j i z b a r vené, m a j í tl ust ší b l á n u a m n o h e m š i r š í a z ř e t e l n ě j š í k l í č n í p ó r u s , takže jsou na konci z ř e t e l n ě u ť a t é . 2. C elá houba je m n o h e m v ě t š í než G a le r o p s is d eser to ru m V elen, et D voř. K lobouk je podle našich zjištění za sucha 5 mm široký a 2 ,5 cm dlouhý. B arva klo bouku je slámově ž l u t o h n ě d á a klobouk je z n a č n ě s e s y c h a v ý . T ře ň je bledě s l á m o v ě n a ž l o u t l ý , ztuha vláknité konsistence. D élka třeně a jeho dutost není podle našich názorů důležitým diakritickým znakem. G a le r o p s is p la n ta g in ifo rm is (L eb ed .) Sing, a G. d es er to ru m V elen, et Dvoř. jsou si jistě blízce příbuzné, avšak taxonom icky jsou dobře rozlišné. Jejich spojování není tedy oprávněné. O statní známé druhy rodu G a le r o p s is V elen, nep atří do blízkého okruhu G a le r o p s is d e s e r to r u m V elen, et D voř., a proto je blíže nediskutujem e. Avšak vzhledem k tomu, že práce o špičatičkách vycházely někdy časově blízko za sebou a jednotliví au toři někdy neznali výsledky práce druhých, nejsou v mnoha případech u některých druhů správně používány a u t o r s k é z k r a t k y . Proto v dalším uvádíme přehled dosud známých druhů rodu G a le r o p s is V elen, se správnými autorským i zkratkam i, jak se nám jejich p r i o r i t u podařilo zjistit v n ejrů zn ější literatu ře. K rom ě toho uvádíme stručně i r o z š í ř e n í jednotlivých druhů. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13.
G aleropsis G aleropsis G aleropsis G aleropsis G aleropsis G aleropsis G aleropsis G aleropsis G aleropsis G aleropsis G aleropsis G aleropsis G aleropsis
allosperm a Sing. 1951. Patagonie. angusticeps (Peck) Sing. 1956 (comb, invalida). Kalifornie, Dakota. besseyi (Peck) Pilát 1948. Nové Mexiko, Kolorado. bispora Vasilkov 1954. Uzbekistan. cucullata (Shope et Seaver) Sing. 1936. Wyoming, Kalifornie. desertorum Velen, et Dvoř. in Velen. 1930. Morava, Slovensko. liberata (Kalchbr.) Heim. 1950. Kapsko., m adagascariensis (Pat.) Sing. 1956 (comb., invalida). Madagaskar. m itraeform is (Berk.) Heim. 1950. Kapsko. paradoxa (Matt.) Pilát 1948. Habeš. plantaginiform is (Lebed.) Sing. 1936. Afganistan, Turkmenistan, Kavkaz. polytrichoides (Zeller) Zeller 1943. Kalifornie. spec. Peru (Singer 1956).
Z uvedeného přehledu je patrné, že až na A ustrálii jsou různé druhy rodu G a le r o p s is V elen, známy z e v š e c h s v ě t a d í l ů , avšak vesměs jen z jed noho nebo několika málo nálezů, takže lze celkově říci, že r o d š p i ' č a t i č k a j e n e o b y č e j n ě v z á c n ý . D alší výzkumy snad přinesou více poznatků o tomto pam átném rodu. Závěrem chcem e upozornit všechny naše mykology, a zvláště mykology m o ravské, aby p ři každé příležitosti p o d r o b n ě s l e d o v a l i n a š e d v ě l o k a l i t y G a le r o p s is d eser to ru m V elen, et D voř. Původní D vořákův ma-
207
j
i
i í ! ’
! \ J | I |
j í i |
' i
Č E S K Á M Y K O L O G IE 13 (4) 1959
Špičatička stepní — G aleropsis desertorum V e le n , e t D voř. Trs tří plodnic z obou stran , takže je dobře v id ět stažen í k ra je klobouku kolem třeně. ,, P asien o k “ u V el. L evárů n a jz. Slovensku, 17. X I . 1955, sbíral F . K o tla b a . — Carposo m a ta tria caespitosa. Margo pilei stip item apte am p lectat. Loco arenoso, ,,P asien o k “ d ieto, prope vicum V el. L ev áre, Slovakiae m erid .-occid ., 17. X I . 1955, leg. F . K o tla b a . 5/1 orig. F o to A . N ovacký a dr. F . K o tla b a .
208
KO TLABA
A P O U Z A R : N O V Ý N A L E Z G A L E R O P S IS
D ESERTO RU M
V CSR
j
teriá l totiž již značně utrpěl léty (letos tomu bylo 30 let od objev ení), n e vhodným uložením ve V elenovského h erb áři ve vlhku, a také několikaná sobným studiem různých autorů. M ateriál špičatičky stepní ze Suzova h erb áře a z muzea v B rn ě jsm e n ev id ěli*). Vzhledem k tomu, že Československo je j e d i n ý m s t á t e m v Evropě, kde je znám rod špičatička, o b racejí se občas zah raniční mykologové na naše h erbáře se žádostí o poskytnutí m ateriálu G ale r o p s is d e s e r to r u m V elen, et D v oř.; zatím jim mohl být zapůjčen j e n t y p o v ý m a t e r i á l , který není příliš dobře zachovaný a na druhé straně je zase pro zasílání poštou do ciziny příliš vzácný. Podle dosavadních nálezů se zdá, že špičatička stepní u nás vyrůstá v době p o z d n í h o d e š t i v é ho p o d z i m u , a to v říjn u a listopadu, kdy už jen málokdo m ykologizuje. P ř e s n é m í s t o m o h e l e n s k é h o n á l e z u G a le r o p s is V elen, et D voř. nám při exkursi Čs. botanické společnosti na ja ře roku 1959 laskavě ukázal konzervátor ochrany přírody P. N o h a z M oh e 1 n a, který jistě vážné zájem ce z řad mykologů na dotyčné místo na po žádání dovede. j D ěkujem e srdečně mykologů J. T . Pa 1 m e r o v i z Liverpoolu za laskavou revizi anglického resumé našeho článku.
j i j i
LITERATURA
i
D v o ř á k R. (1931): Nová houba, obyvatel stepních plání mohelenských na Morávě. Příroda, Brno, 24 : 1 6 1 - 1 6 3 . f H e i m R. (1950): Le genre Galeropsis Velenovský ( = Cyttarophyllum Heim), trait ďunion entre Agarics et Gastérales. Rev. Mycol., Paris, 15 : 1 — 28, tab. 1. K o t l a b a F. (1955): Lokalita vzácných teplomilných břichatek (Gasteromycetes) „Pasienok u Vel. Levár. Čes. Mykol. 9 : 189—192. L e b e d e v a L. A. (1932): O nachoždenii novogo gribnovo organizma iz sem. Secotiaceae Ed. Fisch. Tr. Zašč. Rast., ser. 2, 5 : 111 —118, tab. 13. P i l á t A, (1948): On the genus Galeropsis Velenovský. Stud. bot. čechosl., Praha, 9 : 1 7 7 — 185. P i l á t A. (1951): Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. 719 p., Praha. S i n g e r R. (1936): Studien zur Systematik der Basidiomyceten. I. 2. Galeropsis, ein Gasteromycet! Beih. bot. Cbl., sect. B, 61 (1937) : 147 — 150. S i n g e r R. (1951a): Naucoria Fries i blizkije rody v SSSR . 3. Filogenetičeskije svjazi Naucoria i značeni e roda Galeropsis. Spor. Rast. 6 ( = T r . bot. Inst. Komarova Akad. Nauk. SSSR , ser. 2, 1950) : 4 0 6 - 4 1 0 . S i n g e r R. (1951b): The Agaricales (Mushrooms) in modern taxonomy. Lilloa, Tucumán, 2 2 : 1 - 8 3 2 , 1949. S i n g e r R. (1956): Type studies on Basidiomycetes. V III. Sydowia (Ann. mycol. ser. 2), Horn, 9 : 3 6 7 - 4 3 1 , 1955. S i n g e r R. (1959): The meaning of the affinity of the Secotiaceae with the Agaricales. Sydowia (Ann. mycol. ser. 2), Horn, 12 : 1 —43, 1958. S i n g e r R. et S m i t h A. H. (1958): Studies on secotiaceous fungi — I. A monograph of the genus Thaxterogaster. Brittonia, New York, 1 0 : 2 0 1 — 216. Š e b e k S. (1958): Podaxales. Flora ČSR, ser. B, 1 : 234 —252. V a s i l k o v B. P. (1954): O nekotorych interesnych i nových vidach gasteromycetov v SSSR. Spor. Rast. 9 ( = Tr. bot. Inst. Komarova Akad., Nauk SSSR , ser. 2, 1954) : 447 —464. V e l e n o v s k ý J. (1930): Galeropsis gen. nov. Mykologia, Praha, 7 : 1 0 5 —106. Z e l l e r S. M. (1943): North american species of Galeropsis, Gyrophragmium, Longia, and Montagnea. Mycologia, Lancaster, 3 5 :4 0 9 —421. Z e r o v a M. J a . (1958): Systematyčne položennja hryba Raddetes turkestanicus Karsten [Stylobates? turkestanicus (Karst.) Sacc.], vyjavlenoho v zapovidnomu cilynnomu stepu na Ukrajini. Ukr. bot. Ž., Kyjiv, 15/1 : 9 5 —100. Z i n g e r R. (1951a): viz Singer R. (1951a).
•
*) Během tisku tohoto článku měl prvý z nás možnost prostudovat položku Galeropsis desertorum v herbáři M o r a v s k é h o m u z e a v B r n ě . Je to 10 nalepených kusů (No. 06694/39) v dobrém stavu, ze 14. X . a 6. X I. 1930, leg. R. Dvořák.
209
I i j i \ i j i ' \
Č E S K A M Y K O L O G IE 13 (4) 1959
S UMMARY
| •
|
\ I Í
i
Í
I
G aleropsis desertorum Velen, et Dvoř. is a very rare steppe fungus which was previously known for Czechoslovakia only from a single locality on the serpentine steppe near Mohelno in Moravia. The present authors report a second find of this fungus in Slovakia, 95 km distant as the crow flies from the original locality, on fixed dune formed of drifted sand, partly on the sandy soil and partly on dried up cow dung, Velké Leváre, south-western Slovakia, 17. X I. 1955, leg. F. Kotlaba. In this locality grows a series of outstanding thermo philic Gasteromycetes: Endoptychum agaricoides Čerň., M ycenastrum corium (Guers. in DC.) Desv., Geastrum floriform e Vitt., G. pseudolim batum Holi., G. cam pestre Morg., G. nanum Pers. and D isciseda calva (Z. Morav.) Z. Morav. etc. The following is a short description of the collection based on both fresh and dried material: Cap 12—18 X 1,7 — 3 mm, cylindrical, with base contracted round the stipe, surface of living specimens smooth, non-rimose, longitudinally finely andsilky fibrous, non-viscous, slightly silky shiny; colour dark brown with a slight violetshade. Lamellae very dense and narrow, in living specimens 0,5 —0,75 mm wide, with lamellulae, without veins and with the edge of a lighter colour than the remainder. Stipe 17 — 30 X 0,75— 1,5 mm, cylindrical, narrowly hollow, finely obscurely rimcse, brown, silvery shiny. Spores of a ± regularly elliptical shape, 11 — 14 X 7 —8 n (very large spores of 18 X 10 n and very small spores of 9 X 7 fi are very rare), slightly pigmented, brown, without rusty or yellow tones (similar to the colour of the spores of Deconica inquilina), with a comparatively thin, double and smooth membrane, a slightly excentrical apiculus and a slightly discernible germ-pore. Basidia 18—19 X 9 — 12 ¡x, ellipto-cylindrical or shortly obconical, constricted at the base, filled in young sporophores with granular, pale yellow plasmatic contents. Sterigmata 5,5 —7(12) X 2 /x, regularly four, rarely two or one per basidium, cylindrical and acuminate at the apex. G aleropsis desertorum Velen, et Dvoř. is a species very closely related to the two asiatic species, G aleropsis bispora Vasil’kov and G. plantaginiform is (Lebed.) Sing. Through the kindness of B. P. Vasil’kov, who has presented the authors with parts of the original in the Leningrad herbarium, it has been possible to study the types of the two species. G aleropsis bispora Vasil'kov 1954 is most closely related to G. desertorum and its pileus is of the same colour. The spores, however, resemble more strongly those of G. plantaginiformis. It differs from G. desertorum by (1) the larger spores, 14—16 X 10—11 ¡x, with a thick, strongly pigmented membrane, (2) the colour of the spores, which is darker and of a different shade, i. e. brown with a yellow tint, (3) the much wider and more pro nounced germ-pore and (4) the broader (up to 5 mm) pileus. G aleropsis plantaginiform is (Le bed.) Singer 1936 is a very good and distinctive species differing from G. desertorum by (1) the spores, which are somewhat smaller, most frequently 10,8 X 7 (x (9 — 1 2 , 5 X 5 , 5 —7,2 fx), darker, with a thicker membrane, (2) the wider and more discernible germ-pore, so that the spores are predominantly truncated, (3) the whole fungus being much larger (according to the specimen studied, the pileus is 2,5 X 0,5 cm) and (4) the pileus being of a strawyellow-brown colour and changing its shape during drying more than does G. desertorum. Our view that G. desertorum and G. plantaginiform is are two good species is in accordance with the opinion of Singer (1936, 1951a and 1956) and Heim (1950), but Pilát (1948) and Vasil'kov (1954) consider the two species to be identical. The position of the genus G aleropsis Velen, in the system of fungi is still not quite clear. Velenovský included it in the order Agaricales, Lebedeva (1932, as P sam m om yces), Singer (1936, 1951a, 1951b, 1956 and 1959), Zeller (1943) and Šebek (1958) are of the opinion that it belongs to the class G asterom ycetes. We, ourselves, think that it rather belongs to the order A garicales for the following reasons: (1) in some of the species, both lamellae and lamellulae are of a quite typical development, without veinous connections (G aleropsis deserto rum) and only in some species connected by veins (G. besseyi) or even lacunose (G. pa ra d ox a ); (2) in some species cheilocystidia are developed at the edge of the gills (G. angusticeps) and (3) the spores have a lateral apiculus. According to Singer et Smith (1958), the ability of expelling spores from a basidium, characteristic of the A garicales, is important for their separation from the Gasteromycetes. This fact, however, has not yet been investigated for the genus G aleropsis and we, ourselves, have not observed any spore powder on the stipes of our carpophores. As some works on G aleropsis were published almost simultaneously, author abbreviations for some species of this genus are often given incorrectly. A list of the known species of the genus G aleropsis with their correct author abbreviations therefore appears on p. 207 of the Czech text.
210
KOTLABA
A PO U ZA R : NOVÝ N A LEZ
G A L E R O P S IS D E S E R T O R U M
V CSR
All the collections studied, including the parts of the types of G aleropsis bispora and G. plantaginiform is so kindly donated by B. P. Vasil’kov, have been deposited in the herbarium of the National Museum in Pťague. Adresy autorů: Dr. F. Kotlaba, Na Petřinách 276/12, Praha 5-Břevnov. Z. Pouzar, Švecova 3, Praha X IX .
Výsledky mykologického výzkumu Cech za rok 1958 I I . Kritické poznámky k některým diskomycetům zimního a jarního aspektu mykoflory středních Čech. Resultate der mykologischen Durchforschung Böhmens für das ja h r 1958 I I.
K ritische Bemerkungen zu einigen Discomyceten der Winter- und Frühjahrsaspekt der m ittelböhmischen M ykoflora.
M irk o S v rček V této druhé části Výsledků uvádím výběr některých diskomycetů, které jsem sbí ral v zimním a časně jarním období roku 1958 ve středních Čechách a jež jsou buď novými taxony (P hialea brunneofibrillosa sp. n., Velutaria m egaspora sp. n., Ascobolus albidus f. m acrosporus f. n.) nebo jsou přeřazeny do jiných rodů (C istella acuum [Alb. et Schw. ex Fr.] c. n.) nebo jsou nové pro naše území (pro ČSR: M onilinia johnsonii [EH. et Ev.] Honey, Cistella aphanes [Rehm in Strasser] Nannf., Pezizella vulgaris [Fr.] Höhn., pro Čechy: Rutstroem ia elalina [Alb. et Schw. ex Fr.] Rehm.) Dále připojuji poznámky k několika dalším, vesměs vzácnějším nebo méně známým druhům. In diesem zweiten Teile der Resultate wird eine Auswahl einiger Discomyceten angeführt, die der Autor im Winter und Frühjahr des Jahres 1958 im Mittelböhmen gesammelt habe und die entweder neue Taxone sind (P hialea brunneofibrillosa sp. n., Velutaria m egaspora sp. n„ Ascobolus albidus £. m acrosporus i. n.) oder für unseres Gebiet neue sind (für die Tschechoslowakei: M onilinia johnsonii [EIL et Ev.] Honey, Cistella aphanes [Rehm in Strasser] Nannf., Pezizella vulgaris [Fr.] Höhn., für das Böhmen: Rutstroem ia elatina [Alb. et Schw. ex Fr.] Rehm) oder in andere Gattungen übergereiht wurden (C istella acuum [Alb. et Schw. ex Fr.] c. n.). Zu den einigen weiteren, vielfach selteneren oder weniger bekannten Arten werden Bemerkungen angeknüpft.
Ascobolus albidus C rou an f. m acrosporus f. n. Sporis 26 — 30 X 1 2 — 13 /.i discrepat. Hab. ad excrem enta equina. Bohem ia cen tr.: R adotín, silva „M alý h á j“ dieta, 19. 1 1958 (in lab oratorío cu lta 19. IV . 1 9 5 8 ). Ciboria subvillosula (R ehm ) Svrček Srbsko, v údolí Bubovického potoka, na spadaném jeh ličí P ic e a e x c e ls a ve svahové sm rčině (P ic etu m n u d u m ) na vápenci, 2 2 0 —2 5 0 m n. m., 30. I I I . 1 9 5 8 — Brdské h řebeny: Ř evnice, na severním úbočí Strážného vrchu cca 3 00 m. n. m., na spadaném jeh ličí P ic e a e x c e ls a ve sm rčině (P icetu m n u d u m ) na křem encích, 13. IV . 1958. Vždy pospolitě. Bližší o tomto druhu viz Svrček ( 9 ) a P on er (4 ). Cistella acuum (Alb. et Schw. ex F r .) c. n. Basonym: Peziza acuum Alb. et Schw. ex Fr., Syst. myc. 2 :9 5 , 1822 Syn.: P h ia h a acuum (Alb. et Schw. ex Fr.) Rehm, — D asyscypha acuum (Alb. et Schw. ex Fr„) Sacc. — H yaloscypha acuum (Alb. et Schw. ex Fr.) Vel.
211
Č E S K A M Y K O L O G IE 13 (4) 1959
:
!
Tento velmi hojný druh z jeh ličí P ic e a ex ce lsa , řid čeji i jiných jehličnanů , se m orfologicky, zejm éna tvarem chlupů, velmi blíží typickým představitelům rodu C istella Q uél. emend. Nannf. Proto D ennis (1 ) řadí jej spolu s dalšími šesti druhy do sekce C iste lla e rodu D a sy scy p h a . I když apothecia jsou zře telně stopkatá, je podle mého názoru lépe tento gracilní, již zjevem od ostat ních druhů rodu D a sy scy p h a Fuck. (L a ch n u m K a rs t.) se lišící druh zařad it přím o do r. C istella, s nímž má všechny podstatné znaky společné. Vyskytuje se od ja ra až do podzimu, a to zvláště n a jeh ličí větví, které byly v živém stavu odřezány a pohozeny na vlhčích m ístech v lesích. Někdy se ve spoustách objeví v hrom adách tlejícího chvojí. Na jeh ličí A b ie s a lb a , dosud tkvícím na odřezaných a ležících větvích, jsem C iste lla acu u m sbíral např. na úpatí V ran í skály u Zdic, 6. IV . 1958. Cistella aphanes (R eh m in Strasser) N anní.
i
Pezizella aphanes Rehm in Strasser, Verh. zool. bot. Ges. Wien 69 : 368, 1919. — Cistella aphanes (Rehm in Strasser) Nannfeldt, Studien etc. p. 269, 1932.
Apothecia 0,2 —0,5 mm v prům ěru, dlouho polokulovité uzavřená, pak hlu boce miskovitá, posléze m ělce miskovitá, okrouhlá, bezstopečně na povrchu substrátu přisedlá, pospolitá. Thecium světle medově nažloutlé, trochu prů svitné. Zevní plocha apothecia i s bělavým okrajem útle poprášená. :
i ! 1
i
' i ! i |
Excipulum složeno z buněk p ři okraji skoro kvadratických, hranatých, směrem k bázi více okrouhlých a větších, až nepravidelně široce přih ran atěle elipsoidních, tenkoblanných nebo se stěnami m írně ztloustlými, bezbarvých a jen na bázi slabě nahnědlých, až 18 velkých. Chlupy 2 5 — 35 ,u dlouhé, v ál covitě kyjovité až palicovitě kyjovité, na konci 5 — 6 ,5 ¡x široké, hrubě zrnité, tenkoblanné, bezbarvé, tvoří ucelenou souvislou řadu na okraji apothecia. O krajové buňky excipula (zevní plochy) tvoří více méně zřetelné, ve v erti kálním směru protažené řady. V řecka 60 — 65 X 7 — 8 fi, podlouhle kyjovitá, nahoře zúženě zaoblená, dolů zvolna krátce stopkatě stažená, s osmi výtrusy jed n ořad é uloženými. Parafysy n ahoře 2 ,5 — 3,5 u tlusté, tupé, někdy slabě kopinaté a m írně ztloustlé, lehce přečn ív ající, bezbarvé, bez kapek. Výtrusy 6 ,5 — 10 X 2 ,5 — 3,2 /u, podlouhle elipsoidní až nestejnostranně široce elipsoidně vejčité, často s drobným i zrnéčky v pólech, jednobuněčné, bezbarvé. Brdské H řebeny: „K am en n á“ (4 7 1 m n. m .) u Ř evnic, na zetlelém dřevě značně prom áčeném tajícím sněhem v dutině m echatého pařezu P o p u lu s t r e m u la, 13. IV . 1 958; na zevní ploše kůry tohoto pařezu fruktifikovalo L a ch n u m c o r tic a le (Pers. ex F r .) N annf. ( = D a sy scy p h a c o r tic a lis [Pers. ex F r .] M assee). Poznámky. Náš nález dobře souhlasí s původním popisem Rehma u Strassera (1. c.). Stručně :se o něm zmiňuje také Dennis (1), ačkoliv v Anglii dosud tato Cistella nebyla nalezena. Jako substrát je udáváno dřevo listnáčů. Z dřeva ''Populus se popisuje Cistella xylita (Karst.) Nannf., která má apothecia červenavá, 0 ,4 — 1,2 mm veliká, menší vřecka a užší výtrusy. Zcela rozdílné pojetí tohoto Karstenova druhu má Velenovský (11), který pod jménem O lla xylita (Karst.) Vel. popisuje diskomycét, jehož správné označení je Unguicularia scrupulosa (Karst.) Hohn. Z dutin Populus tremula popsaná H yaloscypha (Cistella) m ollisiaeform is Vel. (11, p. 276) zdá se být našemu druhu velmi podobná, i pokud jde o stavbu excipula, nesouhlasí však údaje o tenčích a olejovitých chlupech, jakož i úzkých výstrusech.
Dasyscypha pulveracea (Alb. et Schw. ex F r .) Hohn. Syn.: D asyscypha jevanensis Vel. Mon. Disc. p. 237, 1934 (p. p. max.).
Les „V id rh o lec-“ u K lánovic, na spodní straně kůry pařezu B etu la p en d u la , ve společnosti O rb ilia b o tu lis p o r a Hohn. a H y steriu m an g u statu m (A lb. et
!
212
S V R C E K : V Ý S L E D K Y M Y K O L . V Ý Z K U M U C E C H Z A R . 1958
Schw. ex F r .) F r., 9. II . 1958. — „V elká h o ra “ u Srbska, na dřevě suché trčící větve C r a ta eg u s sp., 30. I I I . 1958. — Naše sběry dobře odpovídají po pisu v D ennisově práci ( 1 ) . Pozoruhodné jsou m ikrochem ické reakce: excipulum a chlupy u obou nálezů v 10% roztoku K O H intensivně zfialověly, v M elzerově reagens u sběrů z V elké hory se zbarvilo excipulum i s chlupy sytě zlatožlutě, z K lánovic žlutě a v silnější vrstvě trávozeleně. I jiným i znaky se tento druh, který D ennis (1 ) zařazu je do sekce A n o m a la e značně liší od ostatních příslušníků rodu D a sy scy p h a Fuck. (L a ch n u m K a r s t ) a pravděpo dobně spolu s příbuznou D . tr ic o lo r (Sow . ex F r .) M ass. představuje samo statný rod. D esm azierella acicola Lib. Od roku 1948, kdy jsem tento druh zpracoval v rám ci podčeledi L a c h n e o id e a e ( Svrček 8, p .7 0 — 7 1 ), zjistil jsem jej na řadě dalších lokalit v Č echách, K vývinu plodnic potřebu je vlhké jaro . V roce 1958 sbíral jsem obzvláště velká apothecia na jeh ličí P in u s silvestris, dosud tkvícím na tlející pohozené větvi v lese „P olíčk o “ u H lásné T řeb án ě, 20. IV . 1958, ve společnosti P s e u d o h elo tiu m p in eti (B atsch ex F r .) Fuck. a Z y th ia p in astri K arst. D urella atrocyan ea (F r .) Hohn. Syn.: Patellaria proxim a Berk. et Br. — P atellaria densa (Fuck.) Rehm sensu Velenovský, Mon. Disc. p. 78, 1934 (non Fuckel).
K lánovice, les „V id rh o lec“, na suché trčící bezkoré větévce C a rp in u s betu lus, 9. I I . 58, výtrusy 18 — 2 3 X 6 — 6 ,5 fi, vřecka 8 5 — 110 X 1 3 ,u. — „V elká h o ra“ u Srbska, na bezkoré trčící větvi C o rn u s m as, 30. I I I . 58, výtr. 2 0 až 26 X 5 — 6 /j . vřecka 85 X 1 4 — 15 ,u. — Brdské H řebeny: „K am en n á“ u Ř ev nic, na trčících bezkorých větvích C a rp in u s b etu lu s a F ra n g u la aln u s, 13. IV . . 1958, výtrusy exem plářů z C a rp in u s 22 — 2 3 X 6 ,5 — 7 ,5 ¡¿. — Les „P olíčk o “ u H lásné T řeb án ě, na bezkorých trčících větvích T ilia, 20. IV . 58, výtrusy 2 1 —2 4 X 5,5 ¡¿. — C harakteristický druh suchých bezkorých trčících větví se schopností apothecií obživovat a dlouho vytrvávat. R oste na nejrůznějších listnáčích. Parafysy nahoře tvoří olivově zelené epithecium, které se v 10 % roztoku K O H odbarvuje a jednotlivé, bohatě rozvětvené parafysy zřetelné vyniknou. M ollisia cin erea f. canella K arst. M ollisia cinerea
(Batsch ex Fr,') Karst. (Syn.: M. benesuada [Tul.]
P hill.).
Jed en z našich n ejběžnějších diskomycetů; je to druh n eobyčejně proměnlivý ve většině znaků, zvláště však pokud jde o zbarvení thecia. B yla proto popsána řad a forem (viz na př. Saccard o, 6 p. 336 — 7 ). M ateriál, který jsem sbíral na holém, tvrdém, šedě zbarveném dřevě dosud trčící bezkoré větve T ilia v ssuťovém háji na Tobolském vrchu za Kodou 27. IV . 1958 je možno dobře zto tožnit s výše uvedenou formou. Od typické formy, která roste na tlejících vět vích nebo dřevě za m ikroklim atických podmínek podstatně vlhčích, liší se theciem zprvu sice světle nam odrale šedým, záhy však bělavým a výtrusy vět šími, 1 0 — 15 X 2 — 2 ,5 ¡u.. Za sucha jsou apothecia dosti masitá, m ělce misko vitá, s theciem bělavým až lehce smetanovým, se zevní plochou hnědočernou až černou, na okraji trochu pýřitou a světlejší. M ladá apothecia jsou kulovitě uzavřená a skoro zevně černá až na úzkou světlou obrubu, přirů stají k sub strátu řídkým i bezbarvým i hyfami. D ospělá apothecia dosahují velikosti 0 ,5 až 1 mm v prům ěru. Poruš vřecek v M elzerově reagens zřeteln ě modrá. Podle
213
*
Č E S K A M Y K O L O G IE 13 (4) 1959
R ehm a ( 5 ) je tato f c a n e lla sotva odlišná od Saccardovy f. m a c ro sp er m a , kterou R ehm ztotožňuje s M. c a e s ia (F u ck .) Sacc. Mollisia rabenhorstii (A uersw .) Rehm Syn.: H yaloscypha um brina Vel., Mon. Disc. Bbh. p. 277, 1934 — non M ollisia raben horstii sensu Vel., 1. |c. p. 123, 1934.
Ja rn í druh, rostoucí převážně na suchých loňských listech Q u ercu s, s th e ciem za vlhka zprvu tmavě olivově zelenavým, pak žlutě olivovým, s okrajem krátce pýřitým od tupých, septovaných hnědých m arginálních hyf chlupovitého charakteru. Za sucha se apothecia, která jednotlivě nebo po několika p řised ají na bledších skvrnách spodní strany listové, kulovitě svinují a jsou pak skoro černá se zrnitým povrchem. V řeck a i výtrusy jsou pom ěrně malé. R ehm ( 5 ) uvádí ji z jižn ích Tyrol, z Č ech byla popsána Velenovským (1. c .) jako H y a lo s c y p h a (C istella ) u m b rin a V el. z listů A lnus. Stavba excipula však naprosto odporuje zařazen í tohoto druhu do uvedeného rodu. V e středních Č echách není M . r a b e n h o r s tii druhem vzácným . V roce 1958 sbíral jsem ji na př, na Tobolském vrchu za K odou 2 7. IV . a letošního roku v bohatém m ateriálu v karlštejnských lesích m ezi hradem K arlštejn em a M o řinou, 26. IV . 1959. O rbilia berberidis Vel. Zdice, na úpatí V ran í skály (údolí zvané ,,V p otocích “ ), na trouchnivém dřevě padlého kmenu S o rb u s a u c u p a ria , ve společnosti myxomycetu L ic e a c a s ta n e a Lister, 6. IV . 1958. — Apothecia 0 ,3 — 0 ,5 mm v průměru, skoro bez barvá nebo světle žlutavá, za sucha světle žlutá, velmi tenká, ploše rozložená, v mládí na bázi s bílými myceliovými hyfam i, jednotlivě roztroušená. Na exsikátu jsou jen velmi obtížně k nalezení. Buňky excipula na bázi více méně okrouhle, dosti tenkoblanné, 6 — 9 /x v prům ěru, skoro bezbarvé až nažloutlé, směrem k o k raji seřazené v dosti pravidelné řady, více m éně kvadratické, na okraji excipula am orfní nebo nepravidelně krystalická hmota, tvořící ob rubu. Parafysy nahoře kyjovitě ztloustlé, slepené v mohutné souvislé epithecium. Výtrusy 9 — 12 X 0 ,5 — 1 [i, význačně obloukovitě prohnuté, k bázi zvolna dlouze zašpičatělé. — Je zřejm é, že O. b e r b e r id is V el. je dobrý druh, naprosto odlišný od O c u r v a tisp o ra Boud., což je v souhlasu s revisí typového m ateriálu (Svrček 10, p. 11). Pezizella vulgaris (F r .) Hohn. Syn.: Pezizella sordida (Fr.) Fuck. — Allophylaria vulgaris (Fr.) Nannf.
Zdice, na úpatí V ran í skály, v trhlinách kůry a pod kůrou suchých větví P ru n u s sp in o s a (suché, výslunné stanoviště na o k raji lesa ), 6. IV . 1958. T ato P e z iz e lla nebyla dosud od nás uváděna. A pothecia p ro rá ž ejí jednotlivě nebo ve svazečcích ve štěrbinách kůry (patrn ě po pyrenom ycetech). Pletivo excipula je složeno ze štíhlých a dlouhých buněk, jejich ž stěny jsou až chru pavčité ztloustlé, pevně vzájem ně spojené, bezbarvé a světlolomné, s obsa hem žlutavým nebo žlutohnědavým, 2,5 — 4 fi široké. V řeck a 4 0 — 45 X 5,5 až_ 6 ,5 u, výtrusy 6 ,5 — 10,5 X 1,5 —2 ,5 fi, většinou m írně ale zřeteln ě prohnuté, často se dvěmi kapičkam i v pólech. Náš nález dobře souhlasí s popisem v D ennisově práci (2, p. 5 2 ) i s popisy P. v u lg aris a s o r d id a u R ehm a (5, p. 708 — 9 ). Phialea brunneofibrillosa Svrček, sp. n. Apothecia 0 ,8 — 1,5 mm diam., profunde cyathea, stipitata, pedicello rádio th ecii aequanti vel superanti, thecio albido dein pallide brunneolo, extus dis-
214
H
sv r č ek
:
v ý sled k y
m y k o l
.
v ýzk u m u
Ce c
h
za
r
. 1958
■ ■ ■ H ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ H
tincte brunneofibrillosa, solitaria. Excipulum e hyphis obscure luteobrunneis, crasse tunicatis, m argine obtusis, extus m argine excipuli cum corpusculis numerosis crystallinis hyalinis (irreg u lariter angu latis) intricatum . Hyphae excipuli 4 — 6 n crassae. A sci 5 0 — 75 X 4 ,5 — 5 ¡á, oblongo chavati, apice angustati, deorsum sensim sublonge attenuati, octospori; poruš vi jodi caerulescit. P araphysia 2 — 2,5 ¡j . crassa, filiform ia, apice parum angustata, hyalina. Sporae 6 ,5 — 11 X 2 — 2 ,5 ^ , anguste fusiform es, rectae, eguttulatae, hyalinae. Hab. ad caules herbarum em ortuarum . — Bohem ia centralis: Hlásná T ře báň, V e r b a s c u m sp., in colle insolato, 20. IV . 1958 (Typus in herb. P R ). — In colle „Tobolský vrch “ prope K oda, G aliu m sp., in cacum ine, loco arido, 2 7 . IV . 1958. Adnot. A P h ia le a c y a th o id e a (Bu ll. ex F r .) G ill. hyphis excipuli brunneis, apothecius extus brunneofibrillosis, thecio plus minusve brunneolo discrepat. F . c a c a lia e (Pers. ex F r .) G ill. similis est, sed cellae apicales hypharum excipuli tenuiter tunicatae absque corpusculis crystallinis.
H H H ■
P o z n á m k y . Výše popsaný druh vyvrací názor Dennisův (2 p. 20), jenž tvrdí, že žádný z druhů rodu Phialea, který má hnědě pigmentované terminální buňky excipula, nemá vyvinutou zonu povrchových krystalů, jež jsou naopak charakteristické pro druhy s hyfami nepigmentovanými, bezbarvými.
I ■ ■ I I I ■ I
R utstroem ia elatina (Alb. et Schw. ex F r .) R ehm Zdice, lesní údolí ,,V p otocích“ pod V ran í skálou, na větvích A b ie s a lb a , dosud s přirostlým jehličím , ležících na hrom adě v lese, 6. IV . 1958. — V ětve byly uřezány v živém stavu p atrně loňského roku. Vzhledem k nenápádnému zbarvení se tato R u tstro em ia jen velm i obtížně hledá. Fruktifiku je n a ja ře . Z Č ech nebyla dosud uváděna, známe ji však z M oravy a ze Slovenska (n ejnov ěji na př. z údolí Hlbokého potoka z Holubyho doliny v B elánských Tatrách, 23. V, 1958 sbírali M. Svrček a J. K u b íčk a).
I ■ I
M o n ilin ia jo h n so n ii (E li. et Ev.) Honey Syn.,: Sclerotinia crataegi Magnus — S. johnsonii (Eli. et Ev.) Rehm Eli. et Ev. (cf. Whetzel 12, p. 672).
I ■ fl I I I ■ I I I I I I I I I I I I I
B ohatě a krásně vyvinutá apothecia léto nové hlízenky pro Č S R jsem sbíral na spadaných loňských m alvicích hlohu (C ra ta eg u s o x y a c a n th a ) pod šta rým i hlohovými k eři na výslunném, k jihu obráceném pahorku v lese ,,Políčk o “ u H lásné T řeb án ě 20. IV . 1958. Podmínky pro fruktifikaci byly tehdy neobvykle příznivé, především dostatek vlhkosti na stanovišti jin ak slunci silně exponovaném . O rok později (v dubnu 19 5 9 ) nebylo po této houbě na uvedené lokalitě ani památky. Strom a tohoto druhu je, jako u ostatních příslušníků rodu M o n ilin ia, kulovitého dutého typu, jež vyplňuje napadené plody tlustoblanným i hyíam i a na jejich povrchu vytváří zvláštní konidiové stadium (ta k zv konididium ) s jednobuněčným i citronovitým i konidiem i ,spojených disju n k to ry v řetízky. A pothecia u našeho nálezu byla stopkatá, zprvu baňkovitě uzavřená, pak hluboce polokulovité pohárkovitá, posléze s okrajem zpět přehrnutým a roztrhaným , s theciem ve stáří až vyklenutým , 4 — 9 mm v průiněrú. D élka stopky 2 — 2 3 mm je závislá na tom, jak hluboko je napadený plod ponořen v půdě. Tloušťka stopky 0 ,6 — 1,2 mm. C elá plodnice je zbarv en a světle až tm avěji kaštanově hnědě, a to přib ližn ě stejně jak na theciu tak i na zevní ploše, kde je je n o málo bledší, i n a stopce. Zevní plocha apoth ecia je zcela lysá a hladká. K onsistence je dosti pružná, tence kožovitá. Stopka bývá na spodu většinou obalena zrnéčky písku a vyrůstá ze zhnědlé až zčern alé malvice hlohu, která je na řezu tmavě hnědá, měkká a více méně
—Ciboria johnsonii
Č E S K A M Y K O L O G IE 13 (4) 1959
uvnitř rozpadlá. Z jednoho plodu vyrůstá většinou jed iné apothecium, někdy však i 2, vzácně 3 apothecia. V řeck a 1 7 0 — 180 X 1 0 — 14 ,u, dlouze válcovitá, nahoře zaoblená, s 8 výtrusy jed n ořad é uloženým i. Parafysy 4 — 5 /x tlusté, neztloustlé, bezbarvé. V ýtrusy 1 2 - - 16! X 6 ,5 — 8i(lu, nestejnosťranně široce elipsoidní až široce vejčité, bez kapek, bezbarvé, hladké. V elutaria m egaspora Svrček, sp. n. A pothecia 1 — 1,5 ( — 2 ) mm diam., erum pentia, solitaria vel usque 4 caespitosa, crasse disciform ia, sicca cornacea, uda rigide carnosa, subtus breviter crasseque attenuata, crasse obtuse m arginata, extus m argineque dense ferrugineo- usque aurantiaco-pulveracea, fhecio piano, dein convexo usque pulvinato, obscure olivaceo dein um brino-olivaceo, dense floccoso vel pulveraceo. Apothecia plerum que gregaria, sat regu lariter dispersa, saepe transverse corticem rum pentia. Excipulum textura globosa, obscure lutea vel brunneolutea. Asci 1 4 0 — 170 X 20 —25 cylindracei, basi breviter stipitati, apice obtusi, crasse tunicati (2 — 2 ,5 ,« ), octospori; jodi ops nulla. P araphysia copiosa, dense intricata, ram osa, hyalina, clavata ( 2 ,5 — 4 ,u), epithecio valido brunneo-colorato cohaerente tecta. Sporae 2 3 — 30 ( — 4 0 ) X 1 0 — 14 ( — 2 0 ) fx, form a magnitudineque valde variabiles, diu oblongo-ellipsoideae, subcurvatae, dein late ellipsoideae, diu hyalinae, denique ílavobrunneae usque obscure bru n neae, eguttulatae vel m aturae colorataeque guttulis magnis binis vel tribus inaequaliter im pletae (pseudoseptatae), laeves. Hab. ad ramos em ortuos in aěre prominulos C r a ta e g i sp. — Bohem ia centralis: silva „V id rh o lec“' prope K lánovice, 9. II . 1 9 5 8 (Typus in herb. P R ). Adnot. Sporis magnis a V elu ta ria r u fo - o liv a c e a (Alb> et Schw. ex F r .) Fuck. ( = V elu ta rin a r u fo - o liv a c e a [Alb. et Schw. ex F r .] K o rf) praesertim discrepat, etiam a V. r u fo -o liv a c e a var. c ra ta e g i Henn. (V erh. bot. V er. B rand . p. 11, 1 8 9 9 ). P o z n á m k y . Podivný druh, rostoucí na dosud poměrně čerstvých a teprve nedávno odumřelých silnějších i slabších větvích dosud trčících na velkém starém keři hlohu v hustém nižším lesním porostu. Není vyloučeno, že jde o parasita. Tvar i velikost výtrusů jsou značně proměnlivé, daleko však přesahují hranice variability těchto znaků u Velutaria rufo-olivacea. Rovněž chybí positivní reakce na jod (použito Melzerovy reagens), kterou se vyznačují druhy rodu D erm atea Fr. (Typus: D. cerasi [Pers. ex Fr.J de Not.), s nimiž by rovněž mohl být náš druh srovnáván. Ze severoamerických druhů zďají se být podle .popisů (Seaver 7 p. 339) po dobné dva druhy, Pezicula cralaegicola (Durand) Groves a P. olivascens (Rehm) Seaver, které však nemají vyvinuto epithecium a výtrusy zůstávají trvale bezbarvé. LITERATURA 1. D e n n i s R. W. G. (1949): A revision of the British Hyaloscyphaceae with notes on related European species. — Mycol. Papers No. 32. 2. D e n n i s R. W. G. (1956): A revision of the British Helotiaceae in the herbarium ot the Royal Botanic Gardens, Kew, with notes on related European species. — Mycol. Papers No. 62. 3. N a n n f e 1 d t J. A. (1932): Studien uber die Morphologie und Systematik der .nichtlichenisierten inoperculaten Discomyceten. — Nova Acta Soc. Sci. Upsal., Ser. 4, V III, No. 2. 4. P o n e r K. (1959): Další nálezy Ciboria subvillosula (Rehm) Svrček v Čechách. — Česká Mykologie 1 3 : 1 8 1 — 182. 5. R e h m H. (1886 —96 ): Ascomyceten: Hysteriaceen und Discomyceten. — Rabenhorsťs Kryptogamenflora, 2. Aufl., I. (Pilze), III. Abt. 6. S a c c a r d o P. A. (1889): Sylloge fungorum vol. V III. 7. S e a v e r F. J. (1952): The North American Cup-fungi (Inoperculates). 8. S v r č e k M. (1948): České druhy podčeledi Lachneoideae (čel. Pezizaceae) — Bohemian species of Pezizaceae subf. Lachneoideae. — Acta Musei Nat. Pragae vol. IV B, No. 6.
216
S V R C E K : V Ý S L E D K Y M Y K O L . V Ý Z K U M U C E C H Z A R . 1958
9. S v r č e k M. (1951): Ciboria subvillosula (Rehm) Svrček c. n. — Česká Mykologie 5 :4 5 — 6. 10. S v r č e k M. (1954): Revise Velenovského druhů rodu Orbilia (Discomycetes) — Revisio critica J. Velenovskýi specierum generis Orbilia. — Acta Musei Nat. Pragae vol. X B, No. 1. 11. V e l e n o v s k ý J. (1934): Monographia Discomycetum Bohemiae I —II. 12. W h e t z e l H. H. (1945): A synopsis of the genera and species of the Sclerotiniaceae, a family of stromatic inoperculate Discomycetes. — Mycologia 37 : 648—714.
Příspěvek k poznání dřevokazných hub Pekelského údolí The contribution to the knowledge of the lignicolous m ycoflora of the valley „Peklo“ near Nové Město nad Metují, Bohemia. Břetislav H ofm an Üdoli Metuje od osady Peklo k Novému Městu nad Metují, tzv. Pekelské údolí, je jedním ze známých míst podhůří Orlických hor., Jsou v něm zachována poměrně neporušená rostlinná společenstva, vyskytují se zde i vzácnější a chráněné rostliny a mnoho druhů dřevních hub. Autor se zabýval v letech 1955—1957 jejich studiem a výsledky své práce uveřejňuje v tomto příspěvku.*) The valley of the river Metuje from the víllage Peklo to Nové Město (Bohemia), known by the name of Pekelské údolí is one of the well-known places in the promontory of the Orlické hory. In this valley there are preserved rather unspoilt plant associations, there occur evsn rarer and protected plants and many species of lignocolous fungi. The author dealt with their study in the years 1955—1957 and presents the results of his work in this contribution.
B u k . (F a g u s sy lv a tica L .). B ěžným chorošem na bucích je F o m e s fo m e n ta r iu s (L. ex F r . ) K ickx. H ojně jsem ho nalézal v čisté bučině nedaleko osady Peklo a všude tam, kde rostl buk. N apadené stromy byly větrem zlom eny a na zlomech vyrostly plodnice choroše a plodnice hub T r a m e tc s z o n a ta (Nees ex F r .) Pilát, T r a m e te s h irsu ta (W u lf, ex F r .) Pilát, G lo e o p o r u s ad u stu s (W ild, ex F r .) Pilát, P leu ro tu s stip ticu s (B u ll. ex F r .) Pilát. Buky na břehu M etuje byly poškozeny od ledo vých ker a na obnažených místech vyrostly plodnice G a n o d e r m a a p p la n a tu m (Pers. ex W a llr.) Pat. a strom ata U stulina v u lg aris Tul. P rvotní nákazu ten kých větvi a letorostů ve spodní části koruny buků, nebo uschnutí tenkých kmínků rostoucích v podúrovni způsobují: V a lsa p u stu la ta Auersw., M a ssa ria e b u r n e a Sacc., A stero sp o riu m H o ffm a n ii K ze., přirozeném u čištění větví n a pom áhají Q u a tern a ria q u a te r n a ta Tul. a L ib e r te lla fa g in e a Desm. Příhoda (1 9 5 5 ) uvádí škodlivost těchto hub v bučinách v nižších a sušších polohách. V pekelském údolí, kde je buk původní, nejsou škodlivé. Na suchých větvích na zemi, nebo ve spodní části koruny jsem zaznam enal D ia try p e d is c ifo r m is (H o ffm .) F r., H y p o x y lo n c ó c c in e u m Bull., V u illem in ia c o m e d e n s (N ees) R . M aire, C orticum . la e v e F r. Na starých plodnicích I n o n otu s n o d u lo su s (F r .) K arst. vyrostla perithecia D ia lo n ec tria c o s m a r io s p o r a (Ces. et de N o t.) M oravec, která je obligátním saprofytem na tomto choroši. T aké P h le b ia a u ra n tia c a Sow. našla hostitele v choroši In o n o tu s n od u losu s. *) Za cenné dr. M. Svrčkovi.
rady,
připomínky
a
pomoc
při
určování
děkuji
inž.
A.
Příhodovi
a
217
Č E S K A M Y K O L O G IE 13 (4) 1959
Na vlhkých, částečně již rozložených větvích jsem n alezl: S o le n ia a n o m a la Pers., M e la n o m m a pu lv is p y riu s (P e rs.), P e n io p h o r a c in e r e a ( F r .) Cooke na ležící bukové kulatině P e n io p h o r a in c a r n a ta (P e r s .) K arst., H y p o x y lo n sp. H a b r . (C a rp in u s b etu lu s L .) Jako cizopasník na habru bylo zjištěno S tereu m ru g osu m (P e rs. ex F r .) F r. H ilitzer uvádí tuto houbu jako parasita buku, Příhoda na dubech. K m eny habrů jsou na svazích poškozovány od pohyblivé kam enné ssutě, odtud se šíří nákaza a vzniká rakovina kmene. Na větvích ve spodní části koruny se
‘ ' 'j& tfm -E
: W
■W
* *
1. D ialonectria cosm ariospora (Ces. et de Not.) Moravec. Vřecka s výtrusy. — Ascies with ascospores. — 2. F u sariu m cirrosum Hohnel. Konidie. — Conidies. — 3. Steganosporium p iriform e (Hoffm.) Corda. Konidie. — Conidies. Foto B . Hofman.
hojně vyskytovala D e r m a te a c a r p in e a Pers. Jako cizopasník se vyskytovala na slabých km íncích v podúrovni a na strom ech s poškozeným i ¡korunami. Neger uvádí, že nákaza vniká poškozeným kmenem nebo větvemi, u zdra vých stromů pupeny. Houba je h ojná v konidiovém stadiu C r y p to s p o r io p s is ja sc ic u la ta (F r.) Petrák, apothecia jsou většinou v řadách rovnoběžně s osou kmene nebo větve. To souhlasí s tvrzením N egera, který uvádí, že podhoubí roste rychleji v podélném směru než kolem kmene, nebo do středu kmene. Pekelské údolí je mrazovou kotlinou. H abr rostoucí na dně údolí je často po škozován m razem a tím má velkou výrnladnost. Zelené nezd řevnatělé výrnladky jsou poškozovány časnými a pozdními m razíky a pak napadány hou bami. Na vým ladcích byly nalezeny: D e r m a te a c a r p in e a P ers., D ia p o r th e ■sordida Nitschke, D ia p o r th e d e c ip ie n s Sacc., M y x o sp o riu m d ep la n a tu m Sacc., C r y p to s p o r e lla a u r e a (F u ck .) Sacc. N ejvíce byly výmladky napadeny oběm a druhy rodu D ia p o r th e . Z hub způsobujících odum írání větví ve spodní části koruny byly zaznam enány: D ia try p e stig m a (H offm .) F r., D ia try p e d is c ifo r m is (H offm .) F r., C en a n g iu m fu r fu r a c e u m R oth, M e la n c o n is s p a d ic e a Tul., D ia try p ella v e r r u c a e fo r m is (E h rh .), M e la n co n iu m ra m u lo ru m C orda, na sil ných větvích a km enech společně s D e r m a te a c a r p in e a : S t ilb o s p o r a an g u sta ta Pers. N a suchých větvích a km íncích rostly: C o ry n eu m u m b o n a tu m Nees., P seu d o v a lsa m a c r o s p e r m a (T u l.) Sacc., T h irsid iu m h e d e r ic o lu m var. ca rp in i Sacc., E x id ia g ia n d u lo s a Bull., T r e m e lla lu te scen s F r., na suchém zlom eném kmenu, společně s D e r m a te a c a r p in e a : N u m m u laria d is c r eta (Sch w ein itz).
218
H O FM A N :
P Ř ÍS P Ě V E K
K
PO ZN A N I
D ftE V O K A Z N Ý C H
HUB
J e d l e . ( A b ie s a lb a M íli.) U sýchání stromů v podúrovni způsobila václavka A rm illa ria m e lle a (Vahl ex F r .) K arst., na suchých km enech vyrostly plodničky T r a m e te s a b ie tin a (D icks. ex F r .) Pilát. Zlom ené jed le měly dřevo rozloženo bílou hnilobou a na zlomech a pahýlech jsem n alezl plodnice choroše P h ellin u s ro b u stu s f. h a rtig ii (All. et S c h n .) B. et G. U sýchání větví v korunách jedlí způsobovaly houby A leu ro d isc u s a m o r p h u s (P e rs.), H y m e n o c h a e te m o u g eo ti ( F r .) Cooke. H y m e n o c h a e te m o u g eo ti je ekologicky vázaná na rod A bies. N ákaza vniká
4.
j I
Stilbospora angustata Pers. Konidie. — Conidies. — 5. Coryneum sp. Konidie. — Conidies. — 6. M assaria pu pu la (Fr.) Mladé askospory. — Young ascospores. Foto B . Hofman.
do větví od zaschlých pahýlů, ulomených větví a kolem nich se většinou tvoří plodnice. Tyto jsou v mládí jako hnědé sametové výrůstky na kůře. Později se rozrů stají, spojují, mění barvu na karm ínově červenou. Na suchých spadlých jedlových větvích roste H y m e n o c h a e te m o u g eo ti jen krátce, plodnice brzy šednou a větve rozklád ají S tereu m sa n g u in o len tu m (Alb. et Schw. ex F r .) F r., T r a m e te s a b ie tin a a D a ery o m y c es a b ie tin u s (P e rs.) Schroet. Na pařezech jsem nalezl plodnice F o m e s an n osu s ( F r .) Cooke, F o m e s m a rg in atu s ( F r .) G illet, na starých zlom ených kmenech L e p to p o r u s c a esiu s (Schrad . ex F r .) Q uél. a B e r t ia m o r ifo r m is Tode. K l e n . ( A c e r p s e u d o p la ta n u s L .)
i j
!
\
P rvotní nákazu větví způsobuje S teg a n o sp o r iu m p ir ifo r m e (H offm .) Corda. N ákaza proniká n ejčastě ji poškozenou větví, ta usýchá a na větvi vyrostou černá ložiska d o zrávající koncem léta a na podzim1. N a ja ře již byla většina ložisek prázdných. K rom ě toho jsem nalezl: P seu d o v a lsa p la ta n o id e s . (P e rs.), P h o m a p la ta n o id is Cooke, M a ssa ria p u p u la (F r .), T u b e r c u la r ia v u lg aris Tode, D ia p o r th e p u stu la ta D esm ., S ep to m y x a n eg u n d in is Allesch., E u v a lsa p seu d o p la ta n i (F rie s .) W in ter, C y to s p o r a p s e u d o p la ta n i Sacc. Suché větve na zemi rozklád aly: P e n io p h o r a c in e r e a ( F r .) , Cke., P e n io p h o r a in ca r n a ta (P e rs.) K arst. starou kulatinu T r a m e te s m o llis (So m m .) F r. Zajím avé je cizopasnictví houby F u sa riu m c irro su m H ohnel na P y ren o m y c ete c h a D eu tero m y c ete c h . V Pekle jsem zjistil tuto houbu v ložiscích S teg a n o sp o r iu m p ir ifo r m e a strom atech P s eu d o v a lsa p la ta n o id e s , ze kterých pronikaly oranžové pentlice konidií.
219
;
C E S K Ä M Y K O L O G IE IS (4) 1959
Ml é č .
(A c er p la ta n o id e s L .)
N a větvích ve spodní části koruny jsem n alezl: D is c e la p s e u d o p la ta n i Oudem., P s eu d o v a lsa p la ta n o id es, S teg a n o sp o r iu m p ir ifo r m e , M a ssa ria p u p u la , P h o m a sp. V ýznam těchto hub spočívá, podobně jako u klenu, v čištění kmenu od větví. Na vyvráceném kmenu od vichřice rostla D e r m a te a a c e r ic o la P eck. N ápadné je rozm ístění plodniček v řadách. P lodnice rostly na km eni, tenkých i silných větvích a byly zralé na podzim a v zimě. Podle R ehm a je D e r m a te a a c e r ic o la nebezpečným parasitem na javorech v Sev. Am erice.
' lr ^
ií/h - j r *•' 'i
ii f f
$m
7. D erm atea carpin ea Pers. Apothecia na vétvi habru (C arpinus betulus L .). — Apothecies on the bough of C arpinus betulus L. — 8. D erm atea acericola Peck. Apothecia na kůře mléče (A cer platanoides L.) — Apothecies on the bark of Acer platanoides L. — 9. F om es fom entarius (L. ex Fr.) K ickx. Plodnice na kmenu buku (F agu s sylvatica L.) — Apothe- cies on the trunk of F a g u s sylvatica L. Foto B . Hofman.
Olše.
(A inu s g lu tin o sa [L .l G aertn .)
V ětšina olší rostoucích na břehu M etuje byla napadena chorošem In o n o tu s ra d ia tu s (Sow . ex F r .) K arst, společně se vyskytovalo S tere u m ru g osu m (Pers. ex F r .) F r. Takto houbam i napadené olše reagovaly na nákazu velkou vým ladností. Výmladky byly většinou uschlé a rostla na nich ložiska M ela n co n iu m s p h a e r o id e u m Link. Na odum řelých olších vyrostly plodnice S te re u m p u r p u reu m (Pers. ex F r .) F r. Sledoval jsem houby způsobující prvotní nákazu větví. N ejvíce se vyskytovaly D ito p e lla fu sisp o ra D e Not. a C en a n g iu m fu r fu r a ceu m R oth. Na suchých větvích v koruně se vyskytovaly: C r y p to s p o r a su ffu sa (F rie s.) W in ter, C r y p to sp o riu m N e e s ii Cda., T y m p a n is a ln e a Pers., D ia tr y p e lla t o c c ia e a n a D e Not., M e la n c o n is a ln i Tul., M e la n c o n is t h e le b o la F ries, M elan co n is au cta (B e rk , et B r .) W ehm ., P le o m a s s a r ia s ip a r ia (B erk , et B r .), P e n io p h o r a in ca rn a ta (P e r s .) K arst. Na částečně již rozložených větvích v hrabance vyrostly plodničky C o r o n o p h o r a an g u sta ta Fuck. Líska.
(C o ry lu s a v e lla n a L .)
Většinu lískových keřů napadlo S tere u m ru g osu m (Pers. ex F r .) F r. N ákaza
220
H O FM A N :
p ř ís p ě v e k
k
po zn a n í
D REVO K A ZN ÝCH
h u b
vzniká poškozením keřů od kam enné ssutě a podhoubí prorůstá z napadených výmladků do zdravých. P rosýchání tenkých výmladků způsobily: V a lsa a m b ie n s F r., T u b e r c u la r ia v u lgaris Tode, D ia try p e d isc ifo r m is (H offm .) F r., P h o m o p sis r e v e lle n s Höhn., M y x o sp o riu m a lb u m (Preuss.) Sacc., M y x o fu sic c o c u m c o ry li D ied., M y x o sp o riu m su lp h u reu m Sacc., D ia p o r th e su lp h u rea F u ck . Č ástečně rozložené lískové větve v hrabance osadily: C o r o n o p h o r a a n g u sta ta Fuck., M e la n o m m a p u lv is-p y riu s (P e rs.), M a ssa ria e b u r n e a Sacc., P e n io p h o r a c in e r e a (F r.) Cooke.
l
^
H :
10. C ryptosporiopsis fascicu lata (F r .) P e trá k . K on id iové stad iu m D erm atea carpin ea n a v ětv i h ab ru ( C arpinus betulus L .). — T h e conidial stage o f D erm atea carpin ea on th e bough o f C ar p in u s betulus L . — 11. D iatrype disciform is (H offm .) F r . S tro m a ta na v ětv i buku (F agu s sylva tica L .). — S tro m a tes on th e bough o f F ag u s sylvatica L . — 12. M elanconium betulinum i Schm . e t K z e. K on id ie. — Conidies. F o to B . H ofm an.
B ř í z a . ( B e tu la v e rru c o sa E h rh .) Na pravém svahu údolí bylo několik bříz zlomeno a na pahýlech vyrostly plodnice P ip to p o r u s betu lin u s (Bu ll. elx F r .) K arst. a na zlom ech F o m e s m a rg in atu s ( F r .) G illet. N a suchých a polosuchých větvích jsem nalezl: M e la n co n iu m b etu lin u m Schm. et K ze. M e la n c o n is stilb o s to m a (F r ie s ) W in ter, P s e u d o v a ls a la n c ifo r m is (F r .), C r y p to sp o riu m b etu lin u m (S a c c .) Jaap ., M a s s a r ia arg u s (B erk , et B r .), S tere u m hirsu tu m (W illd . ex F r .) S. F . G ray. L í p a . ( T ilia c o r d a t a M ill.) N a suchých km íncích jsem zaznam enal: T u b e r c u la r ia v u lg aris Tode, D ia p o r th e v ela ta (P e rs.), na poškozených větvích od ssutě P h o m o p s is v ela ta Sacc., M y x o fu sicc o ru m tilia e D ied., R a b e n h o r s t ia tilia e Fries, H e r c o s p o r a tilia e Pers. Jeřáb.
(S o rb u s a u c u p a ria L . )
Sledoval jsem houby na vyvráceném kmenu od vichřice. Na tenkých vět vích vyrostly plodničky C o r o n o p h o r a an g u sta ta Fuck. R h a b d o s p o r a in a eq u a lis
221
Č E S K A M Y K O L O G IE 13 (4) 1959
Sacc., D ia p o r th e im p u lsa (C k e. et P k.) Sacc. P h o m a a u c u p a r ia e B res., S p h a e r o n e m a s o r b i Sacc., na silných větvích V a ls a s o r b i ' (Alb. et Schw .) F r. Dub.
(Q u e rcu s ro b u r L .)
Na zlomu po vichřici jsem nalezl B u lg a r ia p o ly m o r p h a , T r e m e lla fo lia c e a Pers., C lith ris q u er c in a (P e rs .) D ia p o r th e le ip h a e m ia (F rie s), D ia try p ella q u er c in a Pers. J i l m.
(U lm u s c a r p in ifo lia G led .)
Prosýchání větví v korunách a usýchání podúrovňových stromů způsobily E u ty p ella stellu la ta Sacc., P h o m a o b lo n g a Desm. a C o ry n eu m sp. Závěr Pekelské údolí je bohatou lokalitou dřevní m ykoflory. N ěkteré vzácn ější druhy jako H y m e n o c h a e te m o u g eo ti (F r .) Cooke, D e r m a te a a c e r ic o la Peck. T ra m e te s m o llis (Som m .) F r., M e la n c o n is a u cta (B erk . et B r .) W ehm ., C r y p to s p e r e lla a u r e a (F u ck .) Sacc., jsou známé jen z nečetných lokalit v Č S R . F u sa riu m cirrosu m Hohnel, S ep to m y x a n eg u n d in is Allesch., D is c e la p s e u d o p la ta n i Oudem. nejsou v h erb áři Nár. musea a jsou pravděpodobně prvními nálezy v Č SR . Z ochranářského hlediska by měly být zbytky bučin na svazích údolí vyjmuty z norm álního lesního hospodaření a určeny jako les ochranný nebo reservace. R ovněž i plochu ochranného lesa na ssutích by bylo nutno zvětšit o porosty s pom ěrně přirozenou druhovou skladbou. D osavadní vý sledky výzkumu dřevní m ykoflory Pekelského údolí jsou jen dílčí, dalším studiem je bude nutno v budoucnu rozšířit. Literatura A l l e s c h e r A. (1901, 1903): Fungi imperfecti in Rabenhorsťs Kryptogamen-Flora. Die Pilze VI —V II, Leipzig. H i l i t z e r A. (1930): Stereum rugosum Pers., přehlížený parasit buku. Lesnická práce 9, str. 8 —13. H o f m a n B.- Vzácnější mikromycety z Pekelského údolí. Rukopis. L i n d a u G. (1907, 1910): Fungi imperfecti in Rabenhorsťs ICryptogamen-FIora. Die Pilze V I I I - I X , Leipzig. N e g e r F. W. (1919): Die Krankheiten unserer Waldbáume und wichtigsten Gartengeholze, Stuttgart, P i l á t A. (193G— 1942): Polyporaceae. — Houby chorošovité. Atlas hub evropských III. Praha. P ř í h o d a A. (1953): Houby a bakterie poškozující dřevo. Praha — Lesnická fytopathologie I. Skripta. 1953. R e h m H. (1896): Hysteriaceen und Discomyceten in Rabenhorsťs Kryptogamen-Flora. Die Pilze III. Leipzig. V e s e l ý R. (1938 —39): Choroš březový. Naší přírodou str. 904—905. W i n t e r G. (1887): Gymnoasceen und Pyrenomyceten in Rabenhorsťs Kryptogamen-Flora. Die Pilze II. Leipzig: W o l l e n w e b e r H. W. , R e i n k i n g O. A. (1935): Die Fusarien, Berlin. Adresa autora: Ing. Břetislav Hofman, Černčice 48, p. Bohuslavice n. Met.
Summa r y Author describes the tim ber m ycoflora in the valley of Peklo, not far off Nové M ěsto above M etuje. He proceedes according the trees and adduces
222
H O FM A N :
P Ř ÍS P Ě V E K
K
PO ZN A N I D R EV O K A ZN ÝC H
HUB
!
phytopathological im portance of some dry, rot species. F rom the preciously dry, rots he takés the range of H y m e n o c h a e te m o u g eo ti ( F r .) Cooke, T r a m e te s m ollis (S o m m .) F r., C r y p to s p o r e lla a u r e a (F u ck .) Sacc. M e la n co n is a u c ta (B erk . et B r .) W ehm ., D e r m a te a a c e r ic o la Peck., T he valley of Peklo is probably a first habitat of F u sa riu m cirrosu m Hohnel, S ep to m y x a n eg u n d in is Allesch., and D is c ela p s e u d o p la ta n i Oudem. Author determ ines F u sa riu m cirro su m as a p arasite into S teg a n o sp o r iu m p ir ifo r m e (H o ffm .) Corda, and P s eu d o v a lsa p la ta n o id e s Pers.
:
Přehled českých druhů rodu Lycogala - vlčí mléko De speciebus generis Lycogala in Bohemia Evžen W ichanský Autor popisuje druhy a odrůdy rodu Lycogala, které nalezeny.
dosud v Čechách
byly
Auctor de speciebus et varietatibus generis Lycogala in Bohemia informat.
Přehled českých druhů rodu Lycogala: l a Povrch aethalia tém ěř hladký nebo vynikle žilkovitě políčkovaný; aethalia obvykle větší než 1 cm v p r ů m ě r u ............................................1. L. fla v o-fu scu m . 1b Povrch jiný a aethalia menší než 1 cm v p r ů m ě r u ........................................... 2 2a Aethalia s povrchem bradavčitým , kulatá . . . 2. L . ep id e n d ru m . 2b Aethelia s povrchem cípatě skvrnitým, žilkovitě linkovaným až částečně síťnatým, většinou k u ž e l o v i t á .........................................................3. L . con icu m . 1.
Lycogala flavo-fuscum (E h ren b.) R ost. — V l č í
mléko
Syn. Diphterium flavo-fuscum Ehrenberg, R eticularia flavo-fu sca Fr., W allr.,? Lycogala repletum Morg.,? Lycogala rostafinskii Siemaszko.
obrovské
?Reticularia
testacea
T ato nápadná houba se vyskytuje v Č echách roztroušeně a byla vícekráte nalezena, jak svědčí doklady v h erbáři N árodního musea v Praze. O někte rých nálezech referoval K . C ejp (Č esk á mykologie 6 : 1 5 8 — 159, 1 9 5 2 ). Sám jsem tento druh nalezl v K inského sadech v P raze 2. V II. 1956 a 28. V II. 1958 v dutině živého topolu. D r R o h rb ach er jej sbíral 26. V III . 1 9 5 7 a 22. X . 1958 v dutině skáceného topolu u zbraslavské silnice před mostem. 3. V I I I . 1958 jsem nalezl tuto hlenku v dutině smrkového pařezu ve Světicích u Ř íčan . Dr. F . K otlaba zaznam enal L y c o g a la fla v o -fu scu m vícekráte na mrtvém dřevu mrazových plátů, n a řezných plochách a sucích hlavně ovocných stromů, p ředevším na ořešáku a jab lo n i: V aleč, o. Podbořany, P ru n u s av iu m , M alu s pu m ila, 26. X I . 1 953; M lýnce, o. Podbořany, M alus, velmi hojně, 28. X I . 1 953; M ichnovka, o. N. Bydžov, fu g la n s reg ia, 20. I I I . 1 9 5 4 ; V inné, o. M ichalovce, M alu s pu m ila, 5. V I. 1 9 5 4 ; B erann í dvůr, o. S tříb ro , M alu s p u m ila, 23. V I. 1 954; B ojn ice, o. P rievidza, Ju g la n s reg ia, 30. V I. 1 9 5 4 ; Lochkov u Prahy, Ju g la n s reg ia , 4. X I . 1 9 5 4 ; V táčnik, F a g u s silv atica, 19. V II. 1956. V a r i e t y :
\
j j ; ! i | i j j i
i
V ar. arm eniacum W ich . var. n. — v l č í m l é k o o b r o v s k é m e r u ň k o v é . Liší se od typické form y barvou plasmodia, jež jest barvy meruňkové.
223
i
Č E S K A M Y K O L O G IE 13 (4) 1959
Aethalia m ají zprvu barvu meruňkovou, jež teprve po další době se m ění na světle okrovou. Světice u Ř íčan 3. V I I I . 1958 sbíral E. W ichanský, v parku „G réb o v k a“ v P raze sbíral ing. K unc dne 2. IX . 1958. V a r. albidum W ich. var. n. — v l č í m l é k o o b r o v s k é b ě l a v é , L iší se od typické formy barvou plasm odia, jež je barvy meruňkově okrové,
■.
i ' ■-■- .;■ ; ‘ .
■ * v. . v* :
.. .*
. „,
-
v* .
r-' ^
■' :l & v
v " ;;.v '*• *ťs<■■ '
c:J
v
' : - - v *■■:
■*
' -*> -Z áĚ M
M
ě l
*
Vlčí mléko obrovské bělavé — Lycogala flavo-fuscum (Ehrenb.) Rost. var. albidum W ichanský. Plodnice, je ž nahoře nese meruňkový plasm atický sekret. — Carposoma apice cum excretione plasmatica armeniaca. V Kinského sadech v Praze sbíral 8. V I II . 1958 E . W ichanský. — In horto publico „Kinského sady“ , Praga, 8. V I II . 1958, E . Wichanský legit. Foto A. Pilát.
a barvou plodnic. A ethalia jsou bílá a m ají povrch ozdobně vynikle žilkovaný a políčkované síťnatý: V ýtrusný prach meruňkově okrový. Na aeth aliích se objevují výrony plasm atické hmoty barvy m eruňkově okrové. Na povrchu zetlelé kůry javoru jasanolistého (A c er n e g u n d o ) 8. V III . 1958 v Kinského sadech v P raze sbíral E. W ichanský. Exsikáty jsou uloženy v h er b áři Národního musea v Praze. 2.
Lycogala epidendrum (L .) F r . — V l č í
mléko
oranžové
S y n . : Lycoperdon Epidendrum Linné, L. pisiform e Jacq., L. variolosum Huds., L. chálybeum Batsch, ? L. pineum Batsch, L. verrucnsum Batsch, Mucor lycogaia Scop., M. fragiform is Schaff, Galoperdim epidendrum Wiggers, Lycogala miniatum Pers., ? L. punctata Pers., L. ferruginea Schum., ? L. cinerea Schum., ? L. plum bea Schum., L. affine Berk. et Br., ? L. platense Speg., Reticularia rosea DC., R. miniata Poiret.
i
V Č echách je tento druh všeobecně rozšířený a hojný.
224
W IC H A N S K Ý : P Ř E H L E D
3. Lycogala conicum P ers. — V l č í Syn. : Rost.
DRUHŮ RODU LYC O G A LA
mléko
kuželovité
Lycogala nitidum Berk. et Br., L. atropurpureum Berk. et Br., Dermidium conicum
Píasm odium růžově červené anebo šarlatové. A ethalia přisedlá, obvykle tvaru kuželovitého, přím á anebo poléhavá 1,5 až 3 mmj vysoká a 0 ,8 až 1,5 mm široká, někdy tém ěř čihovitá inebo i kulatá, 2 až 5 mm v prům ěru,
Víří mléko obrovské bělavé — Lycogala flavo-fuscum (Ehrenb.) Rost. var. albidum Wichanský. Jem ně síťkovaný povrch aethalia. Superficies aethalii subtiliter reticulata. V Kinského sadech v Praze sbíral 8. V I II . 1958 E . Wichanský. — In horto publico „Kinského sady“ , Praga, E . W i chanský legit. Foto A. Pilát.
nahloučená nebo roztroušená, žlutavě hnědá, s ornam entikou n a povrchu kůry ve tvaru čárkovitých, k ratších neb delších, porůznu ztlustlých větvených i anastom osujících žilek, jež tvoří občas síťovinu anebo polygonální až cípaté skvrny. K ů ra se skládá ze 2 těsně spojených vrstev, z nichž vrchní jest pro stoupena sploštělým i rourkam i, 6 až 10 ¡j. širokými, jež p ronikají také spodní vrstvou a pokračují pak jako tenčí nitky uvnitř aethalia. Nitky uvnitř aethalia m ají barvu olivově šedou, jsou někdy pravidelně stužkovité, 2 až 3 ¡x široké nebo sem tam ztloustlé, p robíh ají aethaliem tém ěř rovnoběžně, bez anastom os, a jsou jen vzácně větvené, m ají četné kyjovité nebo zaoblené volné konce a jejich povrch je jem ně příčně vrásčitý. Výtrusný prach je světle růžově smeta nový. Výtrusy jsou kulaté 4 až 5 u v prům., žlutavě šedé neb světle okrové, s roztroušeným i bradavkam i, spojenými někdy v jem nou neúplnou síťovinu. Typické plodnice tvaru kuželovitého sbíral dr. M . Svrček 8. V II. 1958 v Č eském Střed o h o ří na úbočí hory „ T á h lin a “ u M ilešova, na trouchnivém
I
225
Č E S K A M Y K O L O G IE 13 (4) 1959
pařezu dubu ( Q u ercu s). M éně typické plodnice tvaru poněkud čihovitého nalezl jsem dne 17. V I I I . 1958 u K arlštejn a na zcela zetlelém pařezu listn a tého stromu (d u b ?). Na základě dosud nalezených plodnic se domnívám, že ani velikost plodnic, ani je jic h tvar nebo snad i velikost výtrusů nejsou docela spolehlivými znaky, jež by bezpečně rozlišovaly tuto hlenku od L y c o g a la ep id e n d ru m . Je to spíše ornam entika povrchu a odlišné pseudokapilicium . S umma A uctor species et varietates sequentes generis L y c o g a la in Bohem ia legit: L y c o g a la fla v o -fu sc u m (E h ren b .) R ost., L y c o g a la e p id e n d r u m ( L .) F r , eť L y c o g a la co n icu m Pers. Novas varietates L y c o g a lis fla v o -fu s c i describit: V ar. a r m en ia c u m W ichanský. A typo colore plasm odii et aethalii arm eniaco discrepat. Hab. In cavitate trunci putridi P ic e a e e x c e ls a e , 3. V I I I . 1 9 5 8 prope Světice, haud procul Ř íčan y (Bohem ia cen tralis), E. W ich an ský legit. In horto publico „G rébovk a“, Praga, 2. IX . 1958 K . K unc legit. V ar. a lk id u m W ichanský. A typo colore plasm odii arm eniaco et colore aethalii albido discrepat. A ethalia secretis plasm odicis arm eniacis apice vel lateratim ornata sunt. Hab. Ad corticem A c eris n eg u n d in is vivi in horto publico „K inského sady“, P raga, aethalia solitaria 8. et 2 0. V I I I . 1 9 5 8 E. W i chanský legit. Unum carposom a, quod A. P ilát arte photographica depinxit, in iconibus nostris illustratum est. E xsiccata in h erb ario M usei N ationalis Pragae asservantur. Adresa autora: Dr. Evžen Wichanský, Praha 16, Kirovova 40.
226
'
K mykofloře lahvového piva Zur M ykoflora des Flaschenbiers (P řed b ěžn é sdělení) Petr Frágner (Z Krajské hygenicko-epidemiologické stanice KNV Praha, ředitel MUDr. L. Hofta) V nepasteurisovaném lahvovém pivu byly prokázány tyto houby: Saccharom yces cerevisiae, Saccharom yces steineri, Saccharom yces rosei, Saccharom yces heterogenicus, Candida krusei. Candida interm edia, Pichia ferm entans, Pichia m em branaefaciens, T orulopsis glabrata, T orulopsis dattila, Geotrichum candidum, Torulopsis sp., Péni cillium sp. Poněvadž některé z těchto hub znehodnocují lahvové pivo a mohou být pro člověka za zvláštních podmínek i pathogenní, byla doporučena k úvaze některá opatření ve výrobě a distribuci. In dem nicht pasteurisierten Flaschenbier wurden folgende Pilze nachgewiesen: Saccharom yces cerevisiae, Saccharom yces steineri, Saccharom yces rosei, Saccharom yces heterogenicus, Candida hrusei, Candida intermedia, Pichia ferm entans, Pichia mem branaefaciens, T orulopsis glabrata, T orulopsis dattila, Geotrichum candidum, T orulopsis sp. Pénicillium sp. Da einige von diesen Pilzen das Flaschenbier entwerten und unter besonderen Umständen für Menschen sogar pathogen werden können, wurden einige Massnahmen in der Bierproduktion und Distribution zur Erwägung empfohlen.
V současné době se vyrábí a prodává na území Č S R lahvové pivo, které lze podle kvality, m ikrobiologické čistoty a v důsledku toho také trvanlivosti rozdělit do dvou skupin. První tvoří piva pasteurisovaná v lahvích, n ap ř. Plzeň 12°, S m í c h o v 12°, B u d v a r , černé ležáky apod., na která dávají pivovary záruční lhůtu 28 dní od expedice z pivovaru. P rokázali jsm e, že tato kvalitní piva jsou skutečně sterilní, a často po době ještě delší, než je doba záruční, nelze p rokázat žádné plísňové znečištění. D ruhá skupina piva, kterou tvoří ostatní výrobky nepasteurisované, má záruční dobu 6 dní (do vy tvoření prvního zák alu ) a bývá pravidelně kontam inována různou m ykoflorou, vedle S a c c h a r o m y c e s c e r e v is ia e . T ato nepasteurisovaná piva byla před m ětem našeho šetření a jich tý k ají se výsledky a doporučení dále uvedená. Jak ukazují připojené tabulky, byly v nepasteurisovaných pivech námi pro kázány tyto houby: S a c c h a r o m y c e s c e r e v is ia e Hansen, S a c c h a r o m y c e s ste in e r i Lodder et K reg er-V an R ij, S a c c h a r o m y c e s ro sei (G u ill.) Lodder et K re g e rV an R ij, S a c c h a r o m y c e s h e te r o g e n ic u s O sterw alder, C a n d id a k r u sei (C a s t.) Berkhout, C a n d id a in te r m e d ia (C if. et Ashf. ) L angeron et G uerra, P ichia. fe r m e n ta n s Lodder, P ic h ia m e m b r a n a e fa c ie n s Hansen, T o r u lo p s is g la b r a t a (A nd erson) Lodder et de Vries, T o r u lo p s is d a ttila (K lu y v er) Lodder, T o ru lo p sis sp. G eo tric h u m ca n d id u m Link a různé druhy rodu P én icilliu m . N ejenom , že některé z nich podstatně snižují kvalitu piva a případně je činí p ři větším pom nožení zcela nepoživatelným , ale některé (C. k ru sei, C. in te rm ed ia , T. g la b r a ta , G. c a n d id u m ) jsou znám y také z lidského in fekč ního m ateriálu a podle dnešního stavu vědění má se za to, že za zvláštních podmínek mohou být pro člověka pathogenní. Uvedené nálezy a občasné n á lezy vzdušné m ikrobiální flory (především m ikrobi sporu lu jící) nám ukazují, že nepasteurisované pivo by mohlo být náhodně kontam inováno i jiným i rody a druhy m ikroorganism ů, pro člověka podstatně nebezpečnějším i.
227
v.
' $i £0
ÎNÔ Oo
Tabulka
---------------- — Výrobce
1 — Pivo
světlé
7°
— --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------z^vovani
Prodejna
kuUivaee
Makroskopický nález
Kultivační nález
1. Brandýs n. L .
?
Brandýs n. L .
23. 9. 58
drobný, vločkovitý sediment
Saccharom yces cerevisiae Geotrichum candidum P ic h ia ferm entans
2. Jin ce
?
vráceno z prodejen
7. 10. 58
silný zákal a sediment
Saccharom yces cerevisiae Geotrichum candidum T orulopsis sp. P én icilliu m sp.
r
3. Krušovické pivovary n. p. Krušovice
?
4. Krušovické pivovary n. p. Krušovice
?
Pram en 48, stánek nemocnice, Slaný
Pramen 48, stánek nemocnice, Slaný
14. 10. 58
14. 10. 58
silný zákal a sediment
silný zákal a sediment
Saccharom yces cerevisiae C andida krusei P én icilliu m sp.
Saccharom yces cerevisiae C andida krusei
fy H
w W > ^ ^ O
r o o
^ G
____________________________________________________________________________________________________________ 4*. 5. K u tn á Hora
6. Staropramen Smíchov
7. Krušovické pivovary n. p. Krušovice
26.
9. 58
?
19. 11. 58
?
Saccharom yces cerevisiae
22. 10. 58
silný zákal a sediment
Pramen 70, Švermov
20. 11. 58
silný zákal a značný, krupičkovitý sediment
Saccharom yces cerevisiae C an dida krusei
Pramen 9, Slaný
20. 11. 58
vzhled normální
Saccharom yces cerevisiae Geotrichum candidum C andida krusei T orulopsis glabrata P én icilliu m sp.
g
Tabulka Výrobce *
8. Velké Popovice
Cx^* z pivovaru ?
2 — Pivo
Prodejna J Pramen F N I, P raha
světlé
. kultivace 3. 9. 58
10° Makroskopický nález r
*
sediment
Kultivační nález
Saccharom yces cerevisiae C andida krusei P ic h ia m em bran aefaciens P en icilliu m sp.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- ttí 9. Jin ce
?
vráceno z prodejen
?
Pramen 48, stánek nemocnice, Slaný
7. 10. 58
>
silný zákal a sediment
Saccharom yces cerevisiae P ic h ia m em branaefaciens P en icilliu m sp.
O ^
silný zákal a sediment
Saccharom yces cerevisiae ^
^
* 10. Krušovické pivovary n.p. Krušovice
1 4 .1 0 .5 8
__________________________________________________________________________________________
11. K utn á Hora
15. 9. 58
?
22. 10. 58
silný zákal a sediment
• •
Saccharom yces cerevisiae P en icilliu m sp.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------12. K utn á Hora
?
22. 10. 58
silný zákal a sediment
Saccharom yces cerevisiae
7. 10. 58
?
22. 10. 58
zákál a hrudkovitý sediment
Saccharom yces cerevisiae C an dida kru sei
-----------------13. K u tn á Hora
..
6. 10. 58
..
------------------------------------------------------------------------------------------14. K utn á Hora
ÍND <íO
9. 10. 58
O ^ t-1 q
&
t-* >
jrj
O <
® g
?
22. 10. 58
mírný zákal a krupičkovitý sediment
Saccharom yces cerevisiae C andida krusei
15. Krušovické pivovary n. p. Rakovník
?
R A J 122, Dělnický dům, Rakovník
8. 11. 58
silný zákal a sediment
Saccharom yces cerevisiae C andida krusei
16. Krušovické pivovary n.p. Rakovník
?
R A J 122, Dělnický dům, Rakovník
8 . 1 1 .5 8
silný zákal a sediment
S a c c h a r o m y c es c erev isiae C andida, k r u s e i
----------------------------------------------------------—------------- ------------------------------------------ 1----------------------------------------------—----------------------- -
<
to
P o k račo v án í
Co
J
—
ta b u lk y
—
Výrobce
z^jSvovaru
Prodejna
kultivace
17. Krušovické pivovary n. p. Rakovník
?
R A J 122, Dělnický dům, Rakovník
8. 11 . 5 8
18. Krušovické pivovary n. p. Buštěhrad
19. 11. 58
Pram en 61, Kladno
20. 11. 58
.........................................................................................................................................................................................................................................
19. Krušovické pivovary n. p. Buštěhrad
19. 11. 58
Pramen 61, Kladno
2
Makroskopický nález
-------------------------------
Kultivační nález
silný zákal a sediment
Saccharom yces cerevisiae C andida krusei
jem ná opalescence a krupičkovitý sediment
Saccharom yces cerevisiae Geotrichum candidum C an dida krusei P en icilliu m sp.
-
— ------ --------- —
— — -----------------------------------------
20. 11. 58 jem ná opalescence a krupičkovitý sediment
Saccharom yces cerevisiae Geotrichum candidum P en icilliu m sp.
^
M Xfi W ** g ^
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- fO 20. Krušovické pivovary n. p. Buštěhrad
19. 11. 58
Pramen 61, Kladno
20. 11. 58 jem ná opalescence a k r u pičkovitý sediment
Saccharom yces cerevisiae Geotrichum candidum C an dida krusei P ic h ia m em branaefaciens P en icilliu m sp.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- — — ---------
21. Krušovické pivovary n. p. Buštěhrad
19. 11. 58
Pramen 61, Kladno
20. 11. 58 jem ná opalescence a krupičkovitý sediment
Saccharom yces cerevisiae C an dida krusei Penicillium . sp.
22. Krušovické pivovary n. p. Krušovice
19. 11. 58
Pramen 9, Slaný
20. 11. 58
Saccharom yces cerevisiae Geotrichum candidum C an dida krusei C an dida interm edia T orulopsis sp. Sporulující mikrobi
vzhled normální
O
Q M w ~ (O cn to
Tabulka Výrobce
z ^ v o varii
3 — Světlý
Prodejna
23. Velké Popovice
?
Pramen F N I, P raha
24. Holešovice
?
Brandýs n. L .
ležák
12°
kultivace
Makroskopický nález
2. 7. 58
tm avá usazenina na stěně
Saccharom yces steineri Sporulující mikrobi
silný zákal a vločkovitý sediment
Saccharom yces steineri P ic h ia ferm entans
23. 9. 58
Kultivační nález
2! H
— 25. Velké Popovice
?
Pram en F N I, P raha
25. 9. 58
zákal
. 26. Velké Popovice
?
Pram en F N I, Praha
29. 9. 58
§ ►
zákal
Saccharom yces cerevisiae P ic h ia m em bran aefaciens
--------------------------------------------Saccharom yces cerevisiae T orulopsis glabrata T orulopsis dattila
9)
?!
s *
O f1 O
H F > < o < & a o U M <S >
Co K*
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------—-----------------------------------------------
«
0
Tabulka
Oo
4 —■ P i v o
černé
7°
Í O -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Výrobce *
exp* z pivovaru
Prodejna J
. kultivace
Makroskopický nález r J
Kultivační nález
27. Brandýs
n. L .
?
Brandýs n. L .
23.
9. 58
zákal
Saccharom yces rosei Saccharom yces cerevisiae
28. Brandýs
n. L .
?
Stará Boleslav
23.
9. 58
zákal
Saccharom yces rosei P ich ia ferm entans
29. Brandýs
n. L .
?
Stará Boleslav
23.
9. 58
zákal
Saccharom yces cerevisiae C andida krusei Geotrichum candidum
O
^ W ^
g 30. Brandýs
n. L .
?
Stará Boleslav
~
-
-
23.
-
9. 58
•
;
zákal a drobný sediment
_
$
Saccharom yces cerevisiae P ic h ia ferm entans Geotrichum candidum
O O 2
3 _ g
H co
31. Krušovické pivovary n. Krušovice
p.
19. 11. 58
Pram en 9, Slaný
20.
11. 58
vzhled normální
Saccharom yces cerevisiae C an dida kru sei P en icilliu m sp.
32. Krušovické pivovary n. Krušovice
p.
19. 11. 58
Pramen 48, Slaný
20.
11. 58
slabý sediment
Saccharom yces cerevisiae C andida krusei Sporulující mikrobi
33. Krušovické pivovary n. Krušovice
p.
19. 11. 58
Pramen 48, Slaný
20.
11. 58
slabý sediment
C an dida krusei Saccharom yces hetero genicus Sporulující mikrobi
F R A G N E R : K M Y K O F L O R E LA H V O V É H O P IV A
Podle dosavadních našich zkušeností a na základě uvedených výsledků do poručujem e k uváženi některá navrhovaná opatření ve výrobě a distribuci lahvového piva: 1. V eškeré lahvové pivo by mělo být pasteurisováno v lahvích. Naše vý ro b a by m ěla ve svých výhledových plánech počítat s postupným zaváděním p asteurisačních zařízení. 2. Propracovat metodu tzv. ostré filtrace s následným aseptickým plněním do předem vysterilisovaných lahví a zavádět ji v těch výrobnách, kde pasteurisační zařízen í nedostačuje nebo chybí. 3. Zvýšit péči a kontrolu p ři mytí a sterilisování lahví. 4. Zavést všude označení výrobku jm énem výrobce a datem výroby, vidi telným i pro spotřebitele. 5. P řidělovat lahvové pivo pouze těm prodejnám , kde jsou splněny poža davky pro jeho odborné ošetření a uskladnění a kde je pravděpodobnost, že budou dodržovány „záru ční lhůty“ dávané pivovarem. V rám ci K rajsk é hygienicko-epidem iologické stanice máme v úmyslu po d robn ěji se zabývat problem atikou nepasteurisovaného lahvového piva jak po stránce mykologické, tak i bakteriologické a chem ické. Proto chceme tento článek považovat jen za před běžné sdělení, které má upozornit na jed en z dosud nevyřešených problém ů v potravinářství. , " r “’
Méně známé, vzácné a nové druhy ryzců ČSR VI. tU-/
L actarii Čechoslováci rariores vel novi VI. Zdeněk Schaefer Autor na základě Britzelmayerova popisu L. curtus a především Britzelmayerem zdůrazněných odchylek od L. trivialis Fr., pokládá L. curtus za dobrý, samostatný druh ze skupiny L. hysginus Fr. Dále uvádí popis L. fascinans Fr. sensu Neuhoff, jehož popis doplňuje mikroskopickými záznamy a některými chemickými reakcemi. Auf Grund der durch Britzelmayer bestimmten Diagnose der L. curtus und be sonders der durch Britzelmayer betonten Abweichungen von L. trivialis Fr., veranlasste den Autor den L. curtus Britz, als eine selbständige, gute Art aus dem Stirps L. hysginus Fr. anzusehen. Ausserdem zitiert der Autor die Diagnose des L. fascinans Fr. sensu Neuhoff, dessen Beschreibung er durch mikroskopische und einige chemische Angaben ergänzt.
1. Lactarius curtus B r i t z e l m a y e r jest často označován za totožný nebo za formu L a c ta r iu s triv ia lis F r. Tak činí např. K illerm ann v P ilze aus B ayern V . 1 9 3 3 p. 75 a N euhoff v D ie M ilchlinge z r. 1956 na str. 136. B ritzelm ayer dal do jisté m íry sám podnět k tomuto pojetí, neboť v H ym enom ycetes aus Südbayern IV , 1885 uvedl na str. 137 svůj nový druh na zá kladě poznám ky Friesovy k popisu L . triv ia lis z Hymenomycetes E uropaei z r. 1874. p. 4 2 6 : — „stipes — locis siccis cu rtu s“ . Jak však B ritzelm ayer popisuje svůj nový druh není pochyb o tom, že jde o odchylný druh od L . triv ia lis F r. T ak podle „M aterialen zur Beschreibung d er H ym enom yceten I I I “ 1897 na str. 7 u L. fr iv ia ls F r. udává výtrusný prach bílý, bez masového odstínu, u L . cu rtu s bělavý, bělavě žlutavý, tedy žlutší než u L . triv ia lis (ten však nem á výtrusný prach bílý, nýbrž krémově
233
Č E S K A M Y K O L O G IE 13 (4) 1959
žlutý), a výtrusy kulatější. Podle R evision der D iagnosen zu den von B ritz el m ayer aufgestellte H ym enom ycetenarten IV , z r. 1 8 9 9 na str. 15 udává klo bouk lepkavý, s neurčitým i pásy. třeň plný, je n sklípkatě dutý (ted y méně n á padně dutý než mívá L. triv ia lis F r .) , dolů se zúžující. T o jsou však většinou znaky odlišné od typických znaků L. triv ia lis F r. Ú d aje o pom ěrně kulatých výtrusech, krátkém, dolů se zužujícím třen i a lepkavém klobouku ukazují, že
L a c t a r iu s cu rtu s B r i t z . — D o ln í P o lu b n ý , 4. V I I I . 1953 v e sm rk ovém lese sb ira l in ž. Z . S c h a e fe r. K r e s lil Z . S c h a e fe r.
nový druh Britzelm ayerův bude třeb a spíše hledati b líže u L . h y sg in u s F r., n ežli L . triv ia lis F r. N álezy houby, dobře odpovídající popisu L . cu rtu s B ritz., z Polubného v Jizerských horách, tedy z horských jehličnatých lesů, potvrdily tyto předpoklady. Podávám tedy L . cu rtu s B ritz ., jako další druh okruhu L . h ysgin u s F r. (viz Česká m ykologie X I , 1957, p. 50, kde uvádím jako nový druh L a c ta riu s c h ry s o p h y llu s Z. Schaefer. Lactarius curtus Britzelmayer Hym. Siidb. IV, 1885 p. 137 — Materialien. III, 1897 p. 7 — Revision IV. 1899, p. 15. .1 c o n : Britzelmayer Hymen. Súdb. f. 12 et 77.
K l o b o u k napřed tuhý a pružný, ve stáří křehký, tlustě masitý, 5 až 12 cm široký, napřed polokulovité sklenutý, úzce podvinutý, pak sklenuté rozložený, více méně prohloubený, ve stáří nepravidelně nálevkovitý se se hnutým okrajem ; většinou zprohýbaný, excentrický, na obvodě laločnatý a zvlněný; s pokožkou slupitelnou. Povrch jem ně až hrubě hladce vrásčitý, m astně lesklý, slizký, někdy dlouho i za sucha lepkavý a pololesklý, lysý, n a okraji v mládí jem ně bělavě plstnatý; v m ládí sytě kalně hnědě vínový, míasově fialově hnědý až tem ně granátově vínový, barevně nepravidelný, při o k raji světlejší a často do rezava, na vráskách tem nější, p ři o k raji s radiálním i podélnými tem nějším i pruhy, ve stáří vyblédá do rezava, p ři čemž zůstává stále v barvě červenavý odstín, nakonec až okrově hnědý s masovým odstínem, někdy v dospělosti se původní barva z mládí trhá ve zřeteln é úzké, p řetrhané pásky, častěji je však nepásovaný, na požercích od hmyzu se sytě rezavou dužninou, poraněním bez nápadné reakce.
234
SC H A EFER :
M EN E
ZNÁM É. V ZA CN E A
NOVÉ
DRUHY
R Y Z C tJ C S R
VI
L u p e n y středně husté až husté, střídavé, tenké, měkké až křehké, o něco užší dužniny klobouku, u o kraje klobouku ostře, u třen ě tupě zúžené a n e patrně sbíhavé; napřed světle okrové, pak sytě okrové, na poraněných mís tech více méně zahnědlé, často s bílými, zaschlým i vločkam i mléka. T ř e ň tuhý, krátký a dosti tlustý, 2 — 3 X 0 ,8 — 1,5 cm, válcovitý až roubíkovitý, dlouho plný, ve stáří úzce dutý, u některých plodnic ve stáří i široce
]
j
j
L actariu s curtus Britz.-basidie, cystidy a výtrusy. Kreslil inž. Zd. Schaefer.
dutý; hladký až podélně vrásčitý, pod lupeny krátce rýhovaný, v mládí na ojíněném povrchu s kapkam i čiré tekutiny, která později na lysém povrchu zanechává více m éně velké, podélně oválné, rezavé jamky, řid čeji bez jam ek, matný, p ři basi bíle plstnatý, někdy ve stáři za sucha vlhký, ale neslizký; napřed masově nafialověle ojíněný, šedavě hnědavý, později světle okrově hnědavý, rezavě skvrnitý, na jam kách rezavý. D u ž n i n a bílá, pod pokožkou klobouku zahnědle nafialovělá, někdy již v mládí místy rezavá, stářím rezaví, nakonec je celá houba sytě rezavá; vůně ostré, nep říjem né, kysele pryskyřičné; chuť po chvíli ostře palčivá s kysele pryskyřičnou příchutí. M léko bílé neb krémově bílé, nem ěnlivé, dosti hojné v mládí, ve stáři sporé. V ý t r u s n ý p r a c h okrový (špinavější a hnědší než D podle C raw shaye). Výtrusy skoro kulaté, 5 — 8 X 5 — 7,5 hrubě hřebín katě sítnaté, s četným větvením, nespojovaným , netvořícím uzavřená oka, s ojedinělým i volnými b ra davkam i neb volným i krátkým i liniem i, někdy žebrovitého ch arakteru ; ornam entika hrubá, výrazná a proříd lá, vynikající asi 1 ¡u. B a s i d i e válcovitě kyjovité, tetrasporické. C y s t i d y na ploše sporé, na ostří četnější, vřete-
235
i
Č E S K A M Y K O L O G IE 13 (4) 1959
novité, 6 — 9 X 6 0 — 8 0 vynikající 25 - 3 0 y. nad hladinou rouška. M léčnice často končí válcovitě kyjovitým i útvary velikosti a tvaru basidií, nep atrně vy čnívajícím i, P o k o ž k a k l o b o u k u z hyf 1,5 — 4 \x širokých, zažloutlých, přehrádkovaných, volně spletených, s konci značně vyčnívajícím i, neztluštělými neb je n na 4 — 5 bez zrn barevného pigm entu na povrchu hyf.
L actariu s fascin an s F r . — P rach ovice v Železných horách, smíšený les, 23. V I I I . 1942 sbíral inž. Z. Schaefer. K reslil Z. Schaefer. L o k a l i t y v Č SR : Dolní Polubný (Děsná I I I ) , papírny pří Černé Děsné, ve smrkovém lese, při cestě lemované několika javory, břízou a vzdáleným bukem, v mechu a řídké trávě, asi 600 m n. m. dne 4. V III. 1953, tamtéž 13. V III. 1953 a 26. V III. 1957, sbíral inž. Z. Schaefer. Horní Polubný, Niěovy domky, ve vlhkém okraji smrkového lesa, při potůčku, poblíže břízy u buku, v mechu, asi 800 m n. m. 20. IX . 1956, sbírala Anna Schaeferová.
L a cta riu s cu rtu s B ritz. jest postavou velmi podobný L a c ta r iu s c h ry s o p h y llu s Z. Schaefer ( = L . c ir c ella tu s N euhoff p. p .), liší se však žlutší barvou výtrusného prachu, lupeny méně živě žlutými, spíše sytě okrovými, barvou klo bouku zpočátku tem ně vínově červenohnědou neb masově fialově hnědou, vyblédající do rezavě masově hnědé a růstem v horských smrkových lecích,
236
I
■
■ ■ ■ ■ I ■ ■
I
S C H A E FE R : M ÉN E ZN ÁM É, V ZÁ CN É A
NOVÉ DRUHY RYZCÜ
CSR
VI
pom íšených ojedinělým i listnatým i stromy, nikoliv pod duby a habry. L . hys~ g in u s F r. má s L. cu rtu s B ritz. skoro shodnou barvu výtrusného prachu, velikost a ornam entiku výtrusů, ale bývá méně masitý, s bledším třeněm spíše válcovitým, bez masově fialového ojínění, barvu klobouku v mládí asi stejně sytou jako ve stáří, odpovídající asi starším, vybledlým odstínům L . cu rtus a růstem n a podkladech písčitých nebo písčtiě jílových, v borových lesích, při cestách lem ovaných listnatým i stromy, zejm éna břízam i.
Lactariu s fascin an s F r. — cystidy, basidie a výtrusy. Kreslil inž. Zd. Schaefer.
I I I I I I ■ I I I I I I I I I I I I
L . triv ia lis F r. se liší od L . cu rtu s B ritz. především vyšší postavou, méně zavalitou, třeněm delším, válcovitým, často nadmutým a brzo nápadně dutým, kloboukem v mládí sytě šedě šeříkově hnědým až olověně šedým, vyblédajícím do špinavě kožova, vůní, výtrusným prachem bledším, krémově žlutým, výtrusy elipsoidnějším i, se středně výraznou, síťnatou ornam entikou a růstem v horských smrkových lesích, v hlubších partiích lesa, sotva p ři cestách v trávě pod ojedinělým i listnatým i stromy. 2. L actariu s fascinans F r . je druh, který oživil po F riesovi opět Neuhoff ve svém klíči něm eckých ryzců v D eutsche B lä tter für Pilzkunde, 1 9 4 2 na str. 2 0 a podrobnějším popisem v m onografii D ie M ilchlinge z r. 1 9 5 6 na str. 137. D ruh jsem sbíral v Železných horách a již prvý nález z r. 1942 jsem podle F riese a N euhoffa určil jako L. fa sc in a n s F r. P ozd ěji jsem ho obdržel několikráte od prof. K. K u lta a dr. Šindelky z blízkého a vzdálenějšího okolí Prahy. S určením nalezených a obdržených plodnic jsem si zpočátku nebyl zcela jist, teprve po druhém nálezu v Železných horách a hlavně po uveřejn en í Neuhoffova popisu v jeho m onografii z r. 1956 jsem došel k přesvědčení, že české i Neuhoffovy houby jsou totožné, a odpovídají dobře Friesovým originálním popisům. Používám hlavně příležitosti, abych doplnil Neuhoffův popis m ikroskopickým i údaji a z části i chemickými reakcem i.
I
237
i
\
Č E S K A M Y K O L O G IE 13 (4) 1959
Lactarius fascinans Fries Epicrisis 1838, p. 336 — Mon. Hym. Suecc. II, 1863, p. 157 — Hym. Eur. 1874, p. 424 - (Quélet Ench. 1886, p. 127 - Fl. Myc. 1888, p. 355 - Bataille Fl. Ast. 1908, p. 27 — Bigeard et Guillemln FL 1909, p. 172 — Migula Krypt. 1912, p. 347 — Ricken BI. 1915, p. 28 — Vademecum 1920, p. 180 — představují zřetelně pře vzaté popisy od Friese, nepodložené novými nálezy) — Neuhoff D. Bl. f. P. 1942, p. 20 — Sydowia 1949, p. 170 — Moser Gams Krypt. 1953, p. 228 — Neuhoff Milchl. 1956, p. 137. Agaricus fascinans Fries Syst. myc. I. 1821, p. 64. I c o n : Neuhoff Milchl. 1956 T. IX f. 36.
K l o b o u k tuhý a pružný, v dospělosti měkký a pružný, ve stáří křehký, středně masitý, 4 — 9 cm široký; napřed bochníkovitě až polokulovité sklenutý,, podvinutý, pak sklenuté rozložený, prohloubený, na středu často s jamkou: v prohloubení, ve stáří miskovitý, až ne hluboce nálevkovitý, na obvodu se hnutý, tupý, často nepravidelný, zprohýbaný, někdy i excen trický; s pokožkou slupitelnou. Povrch jem ně až hrubě hladce vrásčitý, lysý, na o k raji v m ládí ojíněný až plstnatý, brzo lysý, slizký, lesklý, někdy do stáří vlhký a lepkavý, i za sucha pololesklý; v mládí tem ně hnědý až šedohnědý, v dospělosti živě žlutohnědý, někdy se slabým pleťovým neb nafialovělým odstínem p ři o kraji, ve stáří světle žlutohnědý, žemlový, isabelový, barevně dosti nečistý, místy tem něji hnědě rozm ytě skvrnitý, p ři dospívání se často barva z mládí ztrácí především asi uprostřed polom ěru, takže je na o k raji a na středu b a rv a tem nější, což často v méně výrazné form ě vytrvává až do stáří, zpravidla n ekruhatý, poraněním bez nápadné reakce. L u p e n y středně husté, ve stáří sporé, poněkud tlusté, ale přitom n e křehké, nýbrž měkké, střídavé, kolem šířky dužniny klobouku, v m ládí spíše užší, k oběm a koncům dosti tupě zúžené, na třeň vykrojeně p řirostlé a m írně sbíhavé, nežebernaté; napřed krémově nažloutlé, pak světle krémově okrové až světle okrové, často rezavě skvrnité, poraněním nem ěnlivé, jindy zvolna m írně rezavějí, někdy kolem zbytků zažloutlého uschlého mléka světle šedavé. T ř e ň tuhý, pak měkce křehký, kolem délky prům ěru klobouku, častěji spíše delší, dosti tlustý, 5 — 10 X 1 —2 cm, někdy až na 2 ,5 cm p ři spodu nadmutý, válcovitý až mírně kyjovitý, p ři basi opět zúžený a někdy s kořenem , brzo dutý, s dutinou v nadmutých partiích mnohem širší než polovina šířky třen ě; povrch jem ně podélně vrásčitý, často s mělkými podélnými brázdam i, lysý, slizký, lesklý, i za sucha pololesklý, na otlačených místech často lesklý, někdy do stáří vlhký a lepkavý; krémově okrový, světle rezavý, slámový, místy rezavě až hnědě vodnatě skvrnitý nebo s podélnými rezavě hnědavým i skvr nami, zvi. při basi, poraněním bez reakce, jindy slabě rezaví. D u ž n i n a zpočátku tuhá, brzo m ěkká až křehká, někdy za vlhka provlhlá; za sucha bílá až krémová, v provlhlém stavu rezavě nažloutlá, m írně rezavějící; po chvíli neb ihned hořce značně palčivá; vůně kysele houbové až silné chorošovité s kyselým aromatem, zahnívající houba voní nápadně po sla nečcích. M léko hojné, lepkavé, bílé do krémová, nem ěnlivé, na lupenech však zasýchá v krémově nažloutlé vločky. Výtrusný prach krémově nažloutlý. Výtrusy široce elipsoidní, 5 — 7 X 5 — 6 fí, u některých exem plářů až 8 X 7 ix, bradavkovitě neúplně sítnaté a ojedinělým i spojkam i v síti přímými, charakteru hřebínků, často vidlené, ale netvořící uzavřená oka, resp. jen ojediněle, často s větvením k rá t kým, končícím bradavkou, se sporými volným i bradavkam i, spíše častěji s k rá t kými čárkam i; ornam entika středně výrazná (v ýrazn ější p roříd lá, m éně vý razná hustší), asi 0 ,5 u vyniklá. B a s i d i e kyjovité, tetrasporické, 7 — 10 X.
238
SC H A E FE R : M ÉN É ZNÁM É,
VZÁCNĚ
A
NOVÉ D RUH Y
RYZCU
CSR
VI
X 30 — 40 jU, vynikají 5 — 15 X nad kyjovitým i basidiolam i, 7 — 9 X 20 — 2 5 u. C y s t i d y četné na ploše i ostří, široce vřetenovité, šiškovité až válcovité, často vytažené v přívěsek, 6 — 10 X 50 — 60 ,u, vynikají 20 — 30 ¡u nad basi diolam i, často přilehlé, v M elzerově roztoku se barví sytěji než ostatní ele menty rouška a m ají zrnitý obsah a dutiny. O stří lupenů sterilní, prostoupené basidiolam i a cystidami. P o k o ž k a k l o b o u k u z hyf 2 — 4 u širokých, v hypodermu volně sple tených, průhledných, často přehrádkovaných, bezbarvých, vystupujících v epikutis pokrouceně vzhůru do výše 5 0 — 60 ,u, s konci zažloutlým i, neztluštělými, naopak zúženým i na 1,5 jit; na povrchu hyf nejsou zrna barevného pigmentu. C h e m i c k é r e a k c e : D užnina s louhem nereaguje neb nepatrně žlout ne, obvod skvrny má často šedavou konturu, pokožka klobouku přes červenavou barvu tem ně hnědne. D užnina s kyselinou sírovou nereaguje, pokožka klobouku zesvětlí; s kyselinou dusičnou dužnina žloutne, pokožka klobouku nereaguje. D užnina se skalicí zelenou špinavě žloutne. R oste v humusem bohatých půdách, v trávě a mechu, p ři cestách a mýtinách, při okrajích lesů neb ve světlejších partiích lesů smíšených, na podkladech zásaditých, jílovitých neb vápencových, vzácně, od července do říjn a. L o k a l i t y v Č S R : Prachovice v Železných horách, smíšený les, lesní pěšina (Schaefer, 23. V III. 1942), Zbiroh (Šindelka, září 1949), okolí Prahy (výstava hub Č. myk. klubu, září 1949), Hustopeče les Kurdějov dubina (Fr. Šmarda, 30. Vil. 1954), Kostelec u Heřmanova Městce, okraj smíšeného lesa (Schaefer, 8. IX . 1954, tamtéž K. Kult), Čejkovice, les Kapansko (Fr. Šmarda, 29. V II. 1954), Nesvačily (K. Kult, září 1958). (Pravděpodobně též podle exsikátu Dolní Věstonice — Děvičky, jilm, javor, jasan, Kříž, 28. V III. 1954.)
L a c ta riu s fa s c in a n s F r. jest druhem blízkým stirps L a c ta riu s hy sg in u s F r. pro značně slizký, hladce vrásčitý a barevně nečistý povrch klobouku a ky selou vůni. N elze ho však do této skupiny zahrnouti, poněvadž se pom ěrně štíhlou postavou blíží spíše druhům stirps L . triv ia lis F r. a pro oválnější vý trusy s méně výraznou ornam entikou. Za sucha se některé starší a vybledlé exem pláře mohou lehce zam ěniti za L . p a llid u s (P e rs.) F r. a naproti tomu mladé pro tm,avé odstíny klobouku snad i za L . triv ia lis F r. Liší se tedy L. fa s c in a n s F r. od L . hy sg in u s F r., L . ch ry s o p h y llu s 'Z . Sch aefer, L. cu rtus Britz. a L. c ir c ella tu s F r. ( = stirps H ysgin u s F r .) krom ě uvedených vlastností nekruhatým kloboukem, bez fialového, červeného neb zeleného odstínu, tř e něm dlouhým, často nadmutým, v mládí neojíněným , bez kapek čiré tekutiny, kterjáj by zan echávala na něm později rezavé jam ky. ¡Od L. triv ia lis se liší značnou slizkostí povrchu plodnic, kyselou vůní, do jisté m íry i zbarvením v mládí sytě hnědým, ne šedě šeříkově hnědým až olovovým, ve stáří jasn ěji žlutým a růstem na zásaditých podkladech nižších a teplejších poloh. Od L. p a llid u s (P e r s .) F r. se liší zbarvením v mládí ¡temně hnědým, značnou sliz kostí celého povrchu, kyselou vůní a růstem sotva důsledně sledujícím buk. Za nejbližší druh L. fa s c in a n s F r. lze označiti L. g lu tin o p a llen s M oeller et Lange, s nímž má velmi podobnou anatom ii pokožky klobouku, se značně vztyčenými konci hyf, rovněž značně slizký povrch klobouku, nekruhatý a v m ládí rovněž tem něji zbarvený. L. g lu tin o p a llen s M oell. et Lange se však liší šednutím povrchu plodnic poraněním , většími výtrusy, zřetelně h řeb ín k atými až žebrovitým i, m éně palčivou chutí, slabší vůní a barevným pigmentem z části sraženým na povrchu hyf v pokožce klobouku.
239
C E S K A M Y K O L O G IE 13 (4) 1959
Zusammenfassung L. curtus Britzelm ayer Hym. Südb. IV . 1885 p. 137 — M a terialien I I I . 1 8 9 7 p. 7 — R evision IV . 1899 p. 15. Ico n : B ritzelm ayer f. 12 et 77. H u t 5 — 12 cm breit, gewölbt, kurz eingerollt, im A lter ausgebreitet, v er tieft bis trichterfö rm ig, unregelm ässig, oft exzen trisch , m it en tfern b a rer H ut haut; O berfläche runzelig, schleim ig und glänzend, trocken halbm att, kahl; in Jugend dunkel trüb w einrotbraun, fleischrot violetbraun, am R an d e ro st brau n, in fleisch rot ockerbraun ausblassend, oft beim A usblassen gezont, in Jugend und A lter ungezont. L a m e l l e n fast gedrängt, schm aler als das H utfleisch, blass ocker bis satt ockergelb. S t i e l kurz und dick, zylindrisch oder zur Basis kegelig verschm älert, voll, später hohl, bereift, m it T ro p fen farb loser Flüssigkeit, die später anf kahler O berfläche oft grubige rostfarbige F lecken hinterlässt, anfangs schm ut zig violett fleischrot bereift, später blass ockerbraun. F l e i s c h derb, weiss, langsam leicht rostig werdend, beim W elken satt rostgelb; riecht unangenehm sauerharzig; langsam stark brennend. M ilch weiss bis cremeweiss, unveränderlich. S p o r e n s t a u b ockergelb (dunkler als D ). Sporen fast kugelig, 5 — 8 X 5 — 7,5 fi, mit grobgratier bis rippiger O rnam entik; Zystiden spindelförm ig. Huthaut aus 1,5 — 4 ¡u. breiten, leicht gelben, septierten Hyphen, mit kaum verdickten, stark hervorragenden Endzeilen. L. cu rtus Britz, wächst in G ebirgsnadelw äldern, unterm ischt mit einigen Laubbäum en, bei W aldw egen, im G ras oder M oos, gesellig. Isergebirge, bei Polaun. Silikatboden, in der Höhe 6 0 0 — 8 0 0 M . u. M. L. cu rtu s B ritz, wurde oft als L . triv ia lis erklärt. N ach den Bem erkungen des Autors, nach denen der Sporenstaub gelber und die Sporen rundlicher, die Huthaut schleimiger, m it undeutlichen Zonen, Stiel voller und auch etw as grubig hohler, nach unten verdünnter als b ei L . triv ia lis F r. sein soll, lässt sich voraussz,elizen, dass m an L . cu rtu s nicht mit L. triv ia lis F r . als identisch halten kann, sondern als eine gute selbständige A rt zu betrach ten hat. Alle genannten Eigenschaften führen diese A rt näher zu den L. h y sg in u s F r., als zu den L. triv ia lis F r. L. fascinans F r . 1838 p. 336, 1863 p. 157, 1874 p. 4 2 4 p. 20 — Sydowia 1949 p. 170 — N euhoff 1 9 5 6 p. 137. Ico n : N euhoff T . IX . f. 36.
N euhoff 1942
H u t 4 — 9 cm, runzelig, in Jugend ausser dem R an d kahl, schleimig, glänzend, anfangs satt braun, dann gelbbraun bis sem melgelb. L a m e l l e n mässig dicht, weich, blassgelb, dann crem eockergelb. S t i e l zylindrisch oder leicht keulig, bald hohl, schleimig, hell ockergelb, oft rostfleckig. F l e i s c h scharf brennend, mit bitterem Nachgeschm ack, mit sauer obstigem, schwam migem Duft. S p o r e n s t a u b gelblich (C ). S p o r e n 5 — 8 X 5 — 7 ,u, w arzig, unvoll ständig netzig verbunden, mit G raten oft verzweigt die aber kaum geschlossene M aschen ausweisen, sondern öfter mit einer W a rz e enden; O rnam entik m ittel stark und mitteldicht, am Um fang 0,5 ¡x überragend. B a s i d i e n k e u l i g ,
240
SC H A E FE R : M ÉN E ZN ÁM É,
VZÁCNÍ
A NOVE D RUHY
RYZCÜ
CSR
VI
tetrasporig, 7 — 10 X 3 0 — 40 fi, 5 — 15 fi über keulige Basidiolen 7 — 9 X 2 0 — 2 5 fi hervorragend. Z y s t i d e n auf F läch e und Schneide zahlreich, b reit spindelig bis zylindrisch, zum Ende zugespitzt, 6 — 10 x 50 — 60 ¡x, 2 0 — 30 ß über Basid iolen hervorrangend. Schneide von Basidiolen und Zysti den steril. H u t h a u t aus 2 — 4 fi breiten, im Hypoderm locker geflochtenen, durch sichtigen, oft septierten, farblosen Hyphen, die in Epikutis ungerade in die Höhe bis 6 0 fi herausstehen, mit gelblich gefärbten, auf 1 ,5 — 3 fi verschm ähen Endzeilen. F l e i s c h reagiert mit K O H negativ oder leicht gelblich, mit H2SO4 n e gativ, mit HNO 3 gelb, mit F e S 0 4 ins schmutzig gelbliche übergehend. Huthaut mit K O H über rotbraune F a rb e dunkel bräunend, mit H2SO4 sich verheilt, mit H N O 3 nicht reagiert. D er Autor führt 7 Fundorte des L. fa sc in a n s F r. an, aus der P rager Um ge bung, aus dem Eisengebirge (O stböhm en) und aus Südmähren.
Klíčeni basidiospor pěstovaného žampionu Agaricus hortensis (Cooke) Pilát II.
Plynný
stimulátor klíčení produkovaný Agaricus hortensis.
Myceliem
T he g erm ination of the basidiospores of cultivated mushroom — Agaricus hortensis (C ooke) P ilát. I I . T he volatile stim ulant of germ ination, produced by mycelium of A. hortensis. M iloslav Staněk (Z Výzkumného ústavu rostlinné výroby ČSAZV v Ruzyni.) Produkty metabolismu mycelia pěstovaného žampionu — Agaricus hortensis (Cooke) Pilát stimulují klíčení basidiospor tohoto druhu hub. Stimulátor klíčení je těkavá látka, která difunduje z mycelia do živného substrátu a uniká ve formě plynu do atmosféry. Při teplotě 25 °C vyklíčily všechny klíčivé spory na agarové živné půdě obsahující uhlohydráty a sole za 12 djnů. V přítomnosti stimulátoru vyklíčily již za 6 —7 dnů. Při nižší teplotě (16 °C) byl počátek klíčení spor urychlen působením stimulátoru o 8 dnů. Stimulace klíčení spor byla pozorována i tehdy, když spory byly vystaveny účinkům stimulujících plynů pouze 24 hodin (nejlépe v době 3 . - 4 . dne po uložení spor na živný agar). Působením plynů unikajících z rostoucího mycelia žampionu se podařilo přimět ke klíčení špatně klíčivé spory, které byly získány z plodnic nalezených v přírodě. Plyny unikající z mycelia některých jiných druhů hub nestimulovaly klíčení spor .4. hortensis. The metabolic products of the mycelium of the cultivated mushroom — Agaricus hortensis (Cooke) Pilát stimulate the germination of the basidiospores of this fungus. The stimulant of the germination is a volatile substance, which diffuses in the nutritive medium and evaporates in the atmosphere. All the spores capable of germination germinated after 12 days on the nutritive agar—medium containing carbohydrates and mineral salts at the temperature 25° C. In the presence of the stimulant they germinated already after 7 days. At lower temperature (16° C) the beginning of the germination was 8 days earlier. The germination — stimulating effect was observed even if the basidiospores were placed only for 24 hours in the atmosphere containing the volatile metabolic products of mushroom—mycelium. The volatile stimulant was succefully applied in the experiments testing the
241
Č E S K A M Y K O L O G IE 13 (4) 1959
germination of the basidiospores from the fruit bodies of mushroom found in the nature. The results of the experiments indicate that the volatile metabolic products of other fungi were ineffective with regard to germination of basidiospores of cultivated mushroom.
Jed en z nej zajím avějších zjevů, který byl pozorován při klíčení basidiospor houby A g a ricu s h o r ten sis (C o o ke) Pilát, je působení rostoucího m ycelia této
|
'
. í ' - ■
-■
SsK Ě B Sr
l \
\
’
í*
-W"
fcu
\
■
'
\
i
1
' ‘
O br. 1. P etrih o m iska upravená pro studium účinků plynn ých produktů m etabolism u hub na klíčení spor. F o to N ovák.
houby na rychlost klíčení vlastních spor. V okolí vyklíčeného m ycelia klíčí basídiospory mnohem rychleji a pravidelněji než na sterilní živné půdě. T ento zjev popsala poprvé F e r g u s o n o v á 1902 a je velm i nápadný p ři pro vádění pokusů s klíčením spor při nižší teplotě ( S t a n ě k 1 9 5 8 ). F a l e k 1924 <se domníval, že stim ulující látkou klíčení je kyselina jan tarov á. Jeho domněnka však nebyla potvrzena. Zm ěna v rychlost klíčení basidiospor A. h o r ten sis způsobená přítom ností kyseliny jan tarové v živném prostředí není zdaleka tak zřejm á jako je přím ý účinek rostoucího m ycelia a souvisí pravděpodobně pouze se změnou aktuální acidity prostředí. V popsaných pokusech se podařilo dokázat, že stim ulátor klíčení je těkavá látka, která z m ycelia proniká n ejen do živného substrátu, nýbrž uniká i do atm osféry a stimuluje klíčení basidiospor bez přím ého jejich kontaktu s živným sub strátem , na kterém roste mycélium. Materiál
a
metoda
Ve většině pokusů bylo pracováno s basidiosporami pěstovaného žampionu čs. odrůdy Gottwaldovský bílý, které byly získány ze zdravé plodnice za aseptických podmínek. Ve srovná-
242
/
STA N EK :
K L ÍČ E N I
B A S ID I O S P O R
A G A R IC U S
H O R T E N S IS
vacích pokusech bylo zkoušeno klíčení basidiospor z krémově zbarvených plodnic pěstovaných odrůd (madarského původu) a z bílých plodnic náležejících ke druhu A. hortensis, které byly nalezeny na zahradě v Ruzyni. Všechny kolekce spor byly získány přibližně ve stejné době a byly chovány před založením pokusů 10—16 měsíců při pokojové teplotě a při vzdušné vlhkosti 40 —45 % . V jednom z pokusů byl zkoušen účinek rostoucího mycelia A. hortensis na klíčení spor, které byly skladovány 11 let ve sterilní skleněné misce při pokojové teplotě a vlhkosti. Bezprostředně před založením pokusů byly basidiospory suspendovány ve sterilované desti lované vodě tak, aby v 1 ml suspense bylo 300.000 spor. Pomocí ohnuté skleněné tyčky bylo rozetřeno 0,2 ml této suspense po povrchu živné agarové půdy, která obsahovala v 1000 ml destilované vody: 0,5 g MgSOí . 7 H2 O, 1 g KH 2 PO 4 , 1 g maltosy, 1 g glukosy, 3 g sacharosy a 15 g dobře propraného agaru. Plotny živného agaru byly rozlity do Petrihomisek o průměru 7 cm, výška ploten nepřesahovala 2 mm. Naočkované plotny byly uzavřeny vždy po čtyřech kusech do skleněných krabic se zabroušeným víkem a inkubovány při 25 °C. Mikroskopickým stanovením počtu basidiospor vyklíčených na těchto plotnách byly získány údaje, které slou žily jako kontrola pro srovnání s výsledky dalších pokusných variant. Vlastní pokusné varianty byly upraveny různým způsobem a každá z nich byla nejméně čtyřikrát opakována. V prvních pokusech byly pokládány na povrch agarové plotny s roze třenou suspensí spor kulaté, 0,5 cm velké bloky mycelia žampionu pěstovaného na sladinkovém agaru nebo mycelium čerstvě vyklíčené na synthetické živné půdě. V době inkubace se mycelium z bloků rozrůstalo po povrchu ploten. Čtvrtého až sedmého dne inkubace bylo mikro skopicky zjišťováno množství naklíčených spor v bezprostřední blízkosti mycelia i ve větší vzdálenosti od bloku.Kolem okraje rozrostlého mycelia byly vytýčeny na skle spodní strany misky tuží kružnice o poloměru vždy o 2 mm větším a v každém mezikruží byl zjišťován počet vyklíčených spor. Účinek rostoucího mycelia byl stanovován stejným způsobem i na jiných živných půdách: na synthetické živné půdě (stejného složení jak bylo uvedeno výše) 3 1 % peptonu, na sladinkovém agaru a na prostém vodním agaru. Obdobně bylo postupováno i při studiu účinků filtrátu z tekuté kultury mycelia houby A. hortensis na klíčení spor. Po nanesení suspense spor na povrch ploten synthetického agaru byly vyhloubeny do středu ploten kruhové jamky oprůměru 6 mm a do nich bylo vpraveno 0,05 ml filtrátu z kultury mycelia pěstovaného při teplotě 25 °C 24 dnů v živném roztoku s 0,5 g MgSC>4 . 7 H2 O, 1 g KH 2 PO 4 20 g glukosy a s 2 g asparaginu v 1000 ml destilo vané vody (živný roztok obsahoval též stopy Mn, Fe a Co). V kontrolní variantě pokusu byl nakapán do jamek sterilní živný asparagino-glukosový roztok. Současně byl zkoušen i účinek 2% roztoku kyseliny jantarové. Klíčení spor na agarových plotnách bylo sledováno v zónách odstupňovaných po 2 mm od okraje jamek.
Obr. 2. Schematické znázornění úpravy Petriho misek pro pokusy s působením plynných pro duktů metabolismu mycelia na klíčení spor. Působení plynů produkovaných rostoucím myceliem se podařilo stanovit metodou, která je vyobrazena na obrázcích č. 1 — 2. Na víčko Petriho misky bylo přilepeno parafinem hodinové sklíčko, na kterém byla rozlita kapka synthetického živného agaru. Na živný agar v hodinovém sklíčku byl položen blok mycelia a na plotnu synthetického agaru ve spodní misce byla roze třena suspense spor. Mycelium bylo exponováno bud nad plotnou, nebo miska byla obrácena a mycelium se nacházelo pod klíčícími sporami (obrázek č. 2 ). V době inkubace se konce rostoucích hyf přiblížily k povrchu plotny se sporami do vzdálenosti 2 —4 mm. Z pokusu byly vyřazeny misky, ve kterých mycelium přerostlo v době pokusu z hodinového sklíčka na agarovou plotnu. Při větších pokusných sériích byla uložena agarová podložka pro mycelium přímo na víčko misky a misky byly uloženy do thermostatu v obrácené poloze (víčkem dolů). Tímto způsobem byl zkoušen účinek plynů unikajících při různé teplotě (25 °C a 16 °C) z mycelia na spory různého původu a stáří. V dalším z pokusů byla zkrácena doba účinků stimulujících plynů na 1 —2 dny. V jednotli vých variantách tohoto pokusu byly spory vystaveny účinkům v prvním, druhém a třetím dnu klíčení a 1. —2. a 3 . - 4 . den. Po uplynutí doby exposice byla z pokusných misek sejmuta
243
Č E S K A M Y K O L O G IE 13 (4) 1959
víčka, na kterých se nacházelo mycelium a byla nahrazena sterilními víčky. Plotny byly cho vány v době vystavení spor účinkům stimulujících plynů odděleně ve zvláštních skleněných pouzdrech a po ukončení doby exposice byly přeloženy do pouzdra, ve kterém se nenalézalo žádné rostoucí mycelium. Stimulaci klíčení basidiospor žampionu plynnými látkami, které unikají z rostoucího mycelia, podařilo se dokázat i pomocí jiné metody. P lo tn y. synthetického agaru se sporami byly uzavřeny společně s čistou kulturou houby v hermeticky utěsněných skleněných pouzdrech. Pokus byl čtyřikrát opakován. V každém ze čtyř pouzder byla uložena jedna miska se spo rami klíčícími na synthetickém agaru a dvě misky s kulturami mycelia na sladinkovém agaru (průměr kolonie 5 —6 cm). V kontrolní variantě pokusu byly misky se sporami uloženy spo lečně se sterilními plotnami sladinkového agaru. V doplňujících pokusech bylo zkoušeno stejnou metodou působení plynů unikajících z mycelia hub Ustilago zeae (Beck.) Unger. Alternaria tenuis Nees a Fusarium oxysporum Schlechtenaahl Kultury těchto hub jsou chovány ve sbírkách Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Ruzyni.
Výsledky První basídiospory bílé odrůdy pěstovaného žampionu vyklíčily na povrchu kontrolních ploten živného synthetického agaru až 5 . - 6 . den. V n ásled ují cích třech dnech se je jic h počet zvýšil jen nep atrně a teprve 12. den vyklíčila většina klíčivých spor. Poněkud jinak probíhalo klíčení na plotnách, na kterých byl položen blok rostoucího m ycelia houby. V bezprostřední blízkosti bloku bylo zjištěno první klíčení již 90 hodin po založení pokusu a po dalších 6 hodinách vyklíčilo tam více než 18 % z celkového po\čtu spor. V e větší vzdálenosti od bloku byla stimulace klíčení menší (tabulka 1 ). Počet vyklíčených basidiospor se v n ásle dujících dnech v celé misce rychle zvětšoval a 6. den po založení pokusu — tedy v době, kdy se vyskytlo na kontrolních plotnách první klíčení — vyklí čily v okruhu 1 cm od okraje m ycelia všechny klíčivé spory. Stejn ě bylo stimu lováno klíčení i na sladinkovém agaru a na živné půdě s peptonem (graf 1 ). Pouze na vodním agaru vyklíčilo v okolí bloku m ycelia je n menší m nožství spor (7 % ) a dále od bloku klíčení nenastalo. Výsledky pokusů s filtrátem, z tekuté kultury m ycelia žam pionu prokázaly, že stim ulující látka difunduje p ři růstu m ycelia do živného prostředí. K olem jam ek, které byly*f vyhloubeny v agarových plotnách a vyplněny filtrátém z tekuté kultury m ycelia, bylo klíčení spor stimulováno obdobně .jako v b líz kosti. rostoucího m ycelia. První spory tu vyklíčily již 4. den, počét vyklíčených spor se rychle zvětšoval a stimulaúní zóna se na plotně ro zšiřovala (taT abu lk a
1. K líčen í basidiospor A . h orten sis v okolí m ycelia té to houby, ro zrů stajícíh o se n a povrchu sy n th etick é živné půdy
V zdálenost od o k raje ro zrů stajícíh o se m ycelia 2 4 6 8 10 12 14 16 18
244
mm mm mm mm mm mm mm mm mm
P ro cen to v y k líčen ý ch basidiospor 4. den inku bace 18,6 16,1 13,5 12,2 8,8 7,6 4,8 2,0 0 ,0
STA N EK:
K L ÍČ E N Í
B A S ID I O S P O R
A G A R IC U S
H O R T E N S IS
T a b u l k a 2. Působení filtrátu z kultury myceliS, A . hortensis ná klíčení basidiospor této houby (F iltrát z kultury houby, pěstované 24 d nůn a synthetické tekuté živné půdě, byl vnesen do jam ky ve středu plotny synthetického živného agaru, na které klíčily basidiospory A . hortensis) _ . , . . Doba . . inkubace spor
Klíčení spor v okolí jam ky s filtrátem j- i i od j okraje i • jam • iky v mm Vzdálenost J J J ' 7,5 10 15 20
5
4. den
12,5
6,0
5. den
44
38
10
0
7.
67
67
67
67
67
67
den
9. den
ojed.
0
0
• KUoeni , , , na kontrolní plotně
> 20 0
0
0
0
0
32
10
2
ojed.
67
67
67
4,5
bulka 2 ) . V okolí jam ek naplněných sterilním živným roztokem a kyselinou jantarovou byl průběh klíčení spor stejný jako na kontrolních plotnách. N eznám ý stim ulátor klíčení není tedy kyselina jan tarová. Je to těkavá látka, která proniká z rostoucího m ycelia do živného prostřed í a uniká i ve formě plynu do atm osféry. Poprvé se podařilo dokázat tuto vlastnost stim ulátoru, když blok m ycelia rostoucího na agarové plotně byl p řekryt hodinovým sklíč kem. Ze spor, které byly rozetřeny pravidelně po celém povrchu plotny, k lí čily s urychlením pouze ty, které se nacházely pod hodinovým sklíčkem (obrázek 3 ). D alší důkazy o plynné povaze stim ulátoru byly získány v po kusech, ve kterých byly bloky rostoucího m ycelia podkládány 2 — 5 m in pod nebo nad agarové plotny (obrázek 4 ) . B ezprostřed ně nad myceliem byl za-
>
f
«
% V
*
®
ť
^
>
*
"
v
"
C *
^
*
J
Obr. 3. K líčení basidiospor A . hortensis na plotnách živného agaru, které byly vystaveny účin kům plynů unikajících z mycelia (vpravo) a dosud neklíčící spory na kontrolních plotnách (vlevo).
čátek klíčen í spor urychlen p ři teplotě 2 5 °C o 2 ,5 dne a p ři nižší teplotě (1 6 °C ) o osm dnů (vzhledem k začátku klíčení spor na kontrolních plotnách, inkubovaných p ři stejné teplotě — tabulky 3 — 4 ). V dalším pokusu byla zkrácena délka doby exposice spor nad myceliem. U kázalo se, že k urychlení průběhu klíčení basidiospor postačí vystavit je účinkům plynů u nikajících z m ycelia pouze jeden den (tabulka 5 ). Stim ulace klíčení i množství vyklíčených spor závisí však n ejen na délce doby exposice,
24S
Č E S K A M Y K O L O G IE 13 (4) 1959
T a b u l k a 3. Působení plynů unikajících z rostoucího mycelia žampionu na klíčení basidiospor při teplotě 25° C. (Klíčení basidiospor A . hortensis na plotnách synthetického živného agaru, uložených bezprostředně nad rozrůstajícím se myceliem) .,
Doba . , , inkubace spor
P ro ce n to vy k líčen ý ch spor nad m yceliem
,,,,,
„ i j i • ,■ Vzdálenost od okraje mýcena v mm J J
Klíčem , . , , na kontrolní plotně
5
10
20
> 20
4. den
11,2
3,2
1,1
0
0
5. den
52,0
28,0
12,6
7,0
0
6. den
69,0
67,0
54,3
30,0
ojed.
Tabulka
4. Klíčení basidiospor A . hortensis vystavených plynům unikajícím z rostoucího mycelia této houby při teplotě 16° C Dny inkubace 6
8
10
12
14
18
Procento vyklíčených spor nad myceliem
0
8,8
12,0
25,3
45,4
55,6
Procento vyklíčených spor bez přítomnosti mycelia
0
0
0
0
0
ojed.
nýbrž i na údobí, ve kterém počnou plyny na spory působit. Vystavíme-lii spory účinkům plynů již v prvních dvou dnech po jejich nanesení na agarovou plotnu, vyklíčí velmi záhy (po 90 hodinách od založení pokusu) pom ěrně malé množství spor a jejich počet se postupně zvyšuje je n nepatrně. Účinkuje -li na spory plyn 3 — 4. den po založení pokusu (v druhé polovině doby inkubace před vyklíčením prvních spor), klíčí spory o něco později — až T ab u lk a
t-.,,,
5. K líčen í basidiospor A . h orten sis, k teré b y ly 1— 2 dny v y stav en y účinkům plynů u n ik a jících z rostoucího m ycelia té to houby
, ,
D élk a doby * exposice c
t-v . t v iA ' Den inkubace,vekterem
% vyklíčených spor nad rozrůstajícím se /u 17
, , , m yceliem byly spory v y s ta v e n y . J J __________________________________________________________ ucinkum plynu 5. den inku bace 7. den inku bace
24 hodin
1. den
7 ,5 *)
I
24 hodin
2. den
10,2*)
10,5
|
24 hodin
3. den
38,0
62,0
|
48 hodin
1.— 2. den
11,0*)
18,0
j
48 hodin
3.— 4. den
43,0
67,0
*) P rv n í spory k líčily již 90 hodin po založení pokusu.
246
7,5
STA N ÉK:
K L ÍČ E N I
B A S ID I O S P O R
A G A R IC U S
H O R T E N S IS
po 96 hodinách, avšak počet vyklíčených výtrusů je mnohem větší a 7. den vyklíčí tém ěř všechny klíčivé spory. V druhé polovině doby inkubace jsou tedy spory mnohem citlivější a snadněji reagují na přítom nost stim ulujících plynů v atm osféře. K líčen í basidiospor bylo stimulováno i tehdy, když plotny s klíčícím i spo ram i byly herm eticky uzavřeny společně s agarovým i kulturam i žam piono-
l « \
•.
BžSMk»:
■
.
;'-W,v
-
J H
•J E k
.-¿m :
Obr. 4. K líčení basidiospor A. hortensis v okolí rostoucího mycelia houby. K líčení bylo stimulo váno v okolí mycelia houby na ploše Petriho misky, která byla překryta hodinovým sklíčkem. Foto Novák.
vého m ycelia ve skleněném pouzdře (tabu lk a 6 a graf 2 ) . V zhled misek z po kusné i kontrolní varianty po 9 dnech inkubace je znázorněn na obrázku 5. K líčen í se podařilo urychlit ve všech pokusech, ve kterých bylo použito jako zdroje stim ulující látky rostoucí mycelium. K e stim ulaci nedošlo, když mycelium bylo usm rceno therm ickv nebo chemicky. Z odum řelého m ycelia se stim ulující látky neuvolňují. Plyny u nikající z rostoucího m ycelia působily příznivě na průběh klíčení spor všech zkoum aných kolekcí. Pouze 11 let staré spory se nepodařilo p ři mět ke klíčení. P rakticky důležitým úspěchem bylo vyvolání klíčení po čty ř denní inkubaci u spor z plodnic A. hortensis nalezených v přírodě. Na n o r m álních živných půdách klíčily tyto spory velm i nesnadno. U rychlením jejich klíčení byly získány čisté kultury nových kmenů houby, kterých lze využít pro pěstování.
247
f
Č E S K A M Y K O L O G IE 13 (4) 1059
Jed n a z kolekcí spor, jež byla získána z plodnice A. h o r te n sis nalezených na zahradě v Ruzyni, byla značně kontam inována bakteriem i. Po rozetřen í suspense vyrůstaly na plotnách živného agaru drobné bakteriové kolonie, které znem ožňovaly klíčení spor houby. R ozvoj bak terií byl však značně in hibován nad rostoucím m yceliem žampionu v m ístech, kde bylo klíčení spor na plotně nejvíce stimulováno. Je velm i pravděpodobné, že plyn)- unikající z rostoucího m ycelia působí i antagonisticky na jin é mikroby.
HT
'-iw m '
M H ft
H aw
B l .•
•' H
I
W
; '
É k e
^BB
^
"
jĚ
B Í
^ ¿ě B Ě
j B
l
'
’
___
Obr. 5. Klíčení basidiospor na agarových plotnách, které byly uzavřeny společně s kulturou houby v herm eticky utěsněném pouzdře (vlevo) a n a kontrolních plotnách (v p rav o). Foto Novák
Z výsledků pokusů s působením látek u nikajících z m ycelia některých jiných druhů hub (U stilag o z e a e , A ltern a ría ten u is, F u sa riu m e x y s p o r u m ) a z pozo rování účinku hub, které nahodile kontam inovaly pokusné agarové plotny (hou by rodů P en icilliu m a A sp erg illu s ), vyplývá, že klíčení basidiospor A. h o r ten sis je stimulováno specificky účinným i plyny unikajícím i z m ycelia žam pionu. N ěkteré druhy rodu P en icilliu m a A sp erg illu s klíčen í spor naopak inhibovaly. Diskuse Z literárn ích údajů je známo, že klíčení spor některých druhů hub je sti mulováno specificky účinným i látkam i. R o b b i n s a spol. 1942 zjistili např. značnou stim ulaci klíčení spor hub rodu P h y c o m y c e s způsobenou látkam i, které byly označeny jako faktory Zi a Z 2. K líčen í spor fytopathogenních hub je často stimulováno v přítom nosti exkretů vylučovaných hostitelskou rostlinou ( S t a n ě k , U j e v i č 1 9 5 8 ). T ento zjev popsal u B o try tis c in e r e a B r o w n již r. 1922. V některých případech bylo dokázáno, že stim ulující látky, které jsou produkovány vyššími rostlinam i, jsou plyny. P 1 a t z a spol.
248
STA N EK :
K L ÍČ E N I
B A S ID I O S P O R
A G A R IC U S
H O R T E N S IS
T a b u l k a 6. Stimulace klíčení basidiospor A . hortensis na agarových plotnách, hermeticky uzavřených společně s kulturou mycelia této houby Procento vyklíčených spor Doba inkubace
na miskách uzavřených
,
. . . .. společně s m yceliem
,
, , ,
. , , ,
n a kontrolních m iskách
4. den
1,2 ± 3 . 0,21
0
5. den
7,4 ± 3 . 0,85
0
6. den
22,5 i 3 . 2,55
ojediněle
7. den
43,2 ± 3 . 2,76
0,6 ± 3 . 0,14
9.
57,0 ± 3 . 3,42
den
'
1,9 ± 3 . 0,76
1 9 2 7 se domnívali, že stim ulace klíčení basidiospor U stilago z e a e (B e c k .) U nger je způsobena kysličníkem uhličitým . V e většině případů jsou však sti m ulující plyny zřejm ě složitější látky, které m ají specifický účinek. K líčen í spor některých hub je stimulováno produkty metabolism u jiných druhů mikrobů. F r i e s o v i se r. 1943 podařilo vyvolat klíčení basidiospor 7 druhů rodu B o letu s, 10 druhů rodu T r ic h o lo m a a 2 druhů A m an ita na sla dinkovém agaru, n a kterém byly současně kultivovány kvasinky T o r u lo p sis sa n g u in ea . Stim ulace klíčení spor působením produktů m etabolism u m ycelia téhož druhu hub není běžně známým zjevem a byla dokázána jen v ojedinělých p ří padech. S m a r t 1937 zjistil, že spory některých myxomycetů klíčí mnohem
% ~
\
50-
%
.
\
L
.
,
,
50 -
\ 10
_ 20 mm
/
r - i ------- J
L 5
, — 10 dny
G raf 1 (vlevo). K líčení basidiospor A . hortensis v okolí rostoucího mycelia. (Osa x — vzdálenost od okraje mycelia, osa y — procento vyklíčených spor. Přerušované vytažená čára: Procento vyklíčených spor 4. den. Plně vytažená čára: Klíčení 6. den.) ■Graf 2 (vpravo). K líčení basidiospor A . hortensis na agarových plotnách, které byly uzavřeny společně s kulturou houby v herm eticky utěsněných pouzdrech. (Osa x — dny inkubace, osa y — procento vyklíčených spor na plotnách. Plně vytažená čára: Pokus. Přerušovaná čára: Kontrola.)
249
j
Č E S K A M Y K O L O G IE 13 (4) 1959
rychleji na živném substrátu, na kterém před tím klíčily spory téhož druhu. F r i e s 19 43 použil pro stim ulaci klíčení basidiospor některých druhů rodu B o le tu s s úspěchem extrakty z m ycelia. V obou případech difundovaly stimu lu jící látky od živného substrátu, na kterém probíhalo klíčení. V našich po kusech se poprvé podařilo dokázat existenci plynných stimulátorů, které uni k ají z rostoucího m ycelia a stim ulují klíčení spor téhož druhu hub. Z áp orné výsledky pokusů s vyvoláním stimulace klíčení žam pionových spor pom ocí plynů produkovaných myceliem jiných druhů hub dokazují, že účinnou látkou není kysličník uhličitý nebo jiný běžný produkt m etabolism u hub, nýbrž speci ficky působící, pravděpodobně složitější látka. Chem ické složení i fysikální vlastnosti stim ulátoru klíčení žam pionových spor nejsou prozkoum ány. R ovněž i mechanismus jeh o účinků na klíčící spory není dosud objasněn. Jelikož stimulace klíčení je pronikavější, když jsou spory vystaveny účinkům stim ulujících plynů v druhé polovině doby jejich inkubace (před vyklíčením prvních spor) je pravděpodobné, že stim ulátor neusnadňuje pronikání vody do n itra spor, nýbrž zasahuje přím o do biochem ických p ro cesů uvnitř klíčící spory. P ro život mikrobů m ají těkavé látky velký význam. C h o 1 o d n y j (1 9 4 3 , 1 9 5 1 ) dokázal, že některé druhy m ikrobů mohou využívat plyny p ři p řijím án í živin jako zdroje dusíku i uhlohydrátů a určité plyny mohou působit i jako růstové látky. M ycelium mnoha druhů hub produkují naopak neobyčejn ě fysiologicky působivé těkavé látky, jejich ž účinek může býti rozm anitý. B i 1 a j o v á 1 9 5 6 — 1958 např. zjistila, že mycelium některých zástupců rodu T ri' c h o d e r m a produkuje plyny, které působí na jin é m ikroby jako antibiotikum . Těkavé produkty m etabolism u žampionu náleží do této skupiny fysiologicky účinných látek, p ři čemž jejich stim ulační účinek na klíčení spor téhož druhu je jedním ze zajím avých příkladů vnitrodruhových vztahů, o kterých bylo v nedávné době živě diskutováno (L y s e n k o 1952, S u k a č e v 1 9 5 4 a j.) . LITERATURA S i l a j V. I. (1956): Letučije antibiotik; u gribov roda Trichoderma Pers. Mikrobiologija 25, 4, 4 5 8 - 4 6 5 B i 1 a j V. I. (1958): O prirodě antagonističeskich svojstv Trichodermy ispolzovanije jejo v borbje s zabolevanijami s. ch. rastěnij. Thes. dokl. sov. po prim. antibiot. v zašč. rast., 3 7 -3 8 . B r o w n W. (1922): Studies in the physiology of parasitism. 9. The effect on the germination of fungal spores of volatile substances arising from plant tissues. Ann. Botany, 36, 2 8 5 -3 0 0 . F a l c k R. u. O. (1924): Uber die Sporenkeimung des Champignons. Neue Untersuchungen zu ihrer Morphologie, Physiologie u. Oekologie. Mycol. Unters. u. Bter. v. R. Falck, Beiheft 1. F e r g u s o n M. C. (1902): A preliminary study of the germination of the spores of Agaricus campestris and other basidiomycetous fungi. U- S. Dept. Agr. Bur. Plant Ind. Bull., 16, 1 -4 0 . F r i e s N. (1943) ■ Untersuchungen iiher Sporenkeimung und Mycelentwicklung bodenbewohnender Hymenomyceten. Symbolae Botan. Uppsaliensis, 6, 1 —81. C h o l o d n y j N. G. (1943): O vyděleniji letučich organičeskich sojediněnijživými organismami i ob usvojeniji ich mikrobami počvy. DAN SSSR , 12, 9, 416. C h o l o d n y j N. G. (1951): O letučich organičeskich vydělenijach počvy. DAN SSSR , 53, 433. L i l l y V., B a r n e t t H. (1951)- Physiology of the fungi. L y s e n k o T. D. (1952): Agrobiologija.
250
STA N EK:
K L ÍČ E N I
B A S ID I O S P O R
A G A R IC U S
H O R T E N S IS
P l a t z G. A.i, D u r r e 11 L. W., H o w e M. E. (1927): Effect of carbon dioxide upon the germination of chlamydospores oí Ustilago zeae (Beckm.) Unger. Jour. Agr. Research, 34, 1 3 7 -1 4 7 . R o b b i n s W. J., K a v a n a g h V. W., K a v a n a g h F. (1942): Growth substances and dormancy of spores of Phycomyces. Botan. Gaz., 104, 2 2 4 —242. S m a r t R. F. (1937): Influence of certain external factors on spore germination in the Myxomycetes. Am. Jour. Botany, 35, 497 — 503. S t a n ě k M. (1958): Klíčení basidiospor pěstovaného žampionu — Agaricus hortensis (Cooke) Pilát. I. Vliv teploty. Česká mykologie 12 (3) : 173—179. S t a n ě k M., U j e v i č I. (1958)- Klíčení chlamydospor houby Ustilago zeae (Beckmann) Unger v půdě a na povrchu semen kukuřice. Sborník ČSAZV, Rostl, výroba 4, 1, 9 1 — 100. S u k a č e v V. N.. I v a n o v N. D. (1954): K voprosam vzaimootnošenij organizmov i teorii jesštěstvennogo otbora. Žurn. obščej biologii, 15, 303 — 317.
L IT E R A T U R A G ä u m a n n E.: Die Rostpilze Mitteleuropas, mit besonderer Berücksichtigung der Schweiz. B'eiträge zur Kryptogamenfl. der Schweiz 1 2 : 1 — 1407, Tab. 90, fig. 1075, Bern, 1959. Toto monumentální dílo není objemné jen počtem stran, nýbrž i svou náplní. V lúvodu autor naznačuje svůj názor na fylogenesi rzí. Čeledi Pucciniac/eae a Pucciniastraceae považuje za hlavni vývojové proudy, od nichž jako slepé větve se odštěpují další čeledě: Cronartiaceac, Chrysom yxaceae, C oleosporiaceae a M elam psoraceae. Pojetí druhů je úzké, ve smyslu Jordana. Jednotlivé druhy a tzv. malé druhy (tj. v podstatě ty taxony, které lze morfologicky jen těžko odlišit) shrnuje Gäumann do skupin (Formenkreise) geneticky příbuzných. Tyto skupiny však nelze chápat, jak autor správně zdůrazňuje, jako široké druhy pojetí Linnéova. Velký přínos Gäumannova díla není tedy v řešení pojetí druhu, nýbrž v tom, že zřejmě jako první se pokusil seskupit ty taxony, které podle jeho, nebo názorů jiných, vzájemně vývojově souvisí, ať už jde o taxony makrocyklické (jedno nebo dvoubytné) nebo odvozené jednotky (mikro-, hemi-, opsisformy). Tak např. do jedné vývojové skupiny se dostávají: Puccinia polygoni-am phibii. P. polygoni (na Polygonům, convolvulus), P. morthieri (na Geranium) a P. pedunculata (na R um ex). Nebo jiný příklad: viz skupinu kolem druhu Puccinia punctata (obsahuje eu-, hemi-, brachy-, opsis-, lepto-, a mikroformy) nebo kruh kolem druhu P. calthicola (obsahuje eu-, opsis- a mikroformy). Toto pojetí činí dílo pro začátečníka poněkud méně přehledným, neboť druhy na stejných hostitelích mohou být zařazeny do odlehlých vývojových skupin a tím od sebe odděleny. Přes to však je nutno se postavit za tento použitý systém tím spíše, že dílo je opatřeno podrobným rejstříkem druhů a hostitelů. Při pojmenování druhů zastává Gäumann vědomě nesprávný způsob Klebahnův, kdy ternární jména jsou označována krátkou spojovací čarou jen tehdy, když to označuje vývojový cyklus heteroecické rzi (např. Puccinia caricis-m ontanae vytváří teliospory na druzích r. Carex, aecia na Centaurea m on tan a). Naopak ve jméně Tranzschelia pm ni spinosae je spojovací čárka vy nechána, poněvadž epitheton není vyjadřovací zkratkou pro životní cyklus této dvoubytné rzi. Gäumann navrhuje, aby Klebahnův způsob byl uznán za platný na botanickém kongresu. V tomto případě nelze s autorem souhlasit, neboť jedině správný názor na jména taxonů je ten, že to jsou pouhé symboly a velmi mnohá jsou svým významem v naprostém rozporu s vlast nostmi organismu, ke kterému patří. Že vymýšlení vlastních pravidel a uplatňování individuál ních názorů vede ke zmatkům, to dokazuje další naprosto nevhodná zásada Gäumannem po užitá. Epitheta, která jsou genitivem rodových jmen, píše s malým písmenem, kdežto epitheta odvozená od druhových epithet hostitelů, která jsou psána velikou písmenou, píše též velikou písmenou (Puccinia O reoselini, odvozeno od Peucedanum O reoselinum ). Sám dále upozorňuje na to, že věc je složitá, o čemž svědčí jméno Puccinia silai (odvozeno od Silaus flavescens Bernh.) nebo P. Silai [odvozeno od Silaum Silaus (L.) Sch. & Th.]. K tomu možno jen dodat, že jedině správným je doporučení „Pravidel“, aby všechna druhová epitheta byla psána malými písmeny. Vůči „Pravidlům" má Gäumann ještě další námiku. Na příkladu rzi Puccinia violae (Schum.) DC. ukazuje, že autorem prvni diagnosy byl Schumacher [(1803) jako Aecidium violaeI.
251
Č E S K A M Y K O L O G IE 13 (4) 1959
„Pravidla" však v článku 59 (omylem psáno 691, určují, že jméno autora, který podal popi? imperfektního stadia, nemá být uváděno, nýbrž jen ten autor, který popsal perfektní stadium jako první. Tedy v našem případě Puccinia violae DC. Ani v tomto případě nelze s Gáumannem souhlasit. Dílo je opatřeno obrovským množstvím obrázků, téměř každý druh je vyobrazen. Obrazy nejsou originální, nýbrž převzaty od nejrůznějších autorů (bez překreslení), především ze star šího díla Fischerova o rzích Švýcarska, dále z rumunské monografie Sávulescovy a z prací Viennot-Bourgina, Guyota a j. Svůj počin vysvětluje Gáumann zvláštními city, které se ho zmocňují při pohledu na obrazy a jejichž působení se přibližuje účinků jiných projevů, které jsou s to obrážet osobnost toho či onoho autora (např. písmo). Toto, podle našeho názoru značně konstruované vysvětlení, obstojí jen v některých případech, neboť je známo, že obrazy - ve velkých monografiích bývají kresleny více méně neznámým kreslířem. Ve speciální části spočívá těžiště a velká cena díla. Každý druh je popsán (na základě ori ginálních popisů nebo byly popisy kompilovány), je uveden vývojový cyklus, hostitelé, oblast jeho rozšíření, biologie a různé poznámky. Určitým nedostatkem přece jen je, že nejsou uváděna synonyma. V popisech autor, jak se při letmém přehlížení zdá, neuvedl vše, co ve vzorovém popisu nebo v literatuře bylo obsaženo (viz např. popis Uromyces silphii nebo Puccinia scarlensis) a co mnohdy obsahuje velmi cenné podrobnosti. Rozšíření je zpravidla psáno velmi stručně, což se zvlášť nevhodně projevuje u druhů s omezeným rozšířením (např. Puccinia gigantea, P. rossiana a j.). Velmi cenné jsou údaje o biologii, na mnoha místech doplněné přehlednými tabulemi o hostitelském spektru jednotlivých druhů. V poznámkách jsou odkazy na druhy příbuzné, v území se však nevyskytující, dále na druhy, které se vyskytují na témže hostiteli. Jsou uvedeny rozlišující znaky proti jiným druhům rzí na stejných sub strátech a místy jsou sestaveny velmi potřebné klíče k určení různých druhů rzí na zástup cích téhož rodu hostitelů (např. klíč na určení rzí pomocí uredií, které parasitují na zástup cích rodu L oliu m ). Seznam literatury je, velmi obsáhlý, naplňuje 80 stran a obsahuje nejdůležitější literaturu. Je potěšitelné, že jsou zařazeny citace prací našich uredinologů, jejichž mnohé ohrázky jsou v díle přetištěny a jejichž výzkumy respektovány (např. Puccinia tatrensis, P. sardonensis, P. epilobii ssp. palustris aj.). „Die Rostpilze Mitteleuropas“ je skvělé, důkladné, současnému stavu vědění odpovídající dílo, právem věnované nestoru švýcarských uredinologů Eugěnu Mayorovi z Neuchátelu, který ;se zařadil mezi pracovníky, jež velkou měrou přispěli především k poznání biologie švýcar ských heteroecických rzí. Z. Urban Rokuya I m a z e k i and T s u g u o H o n g o : Coloured Illustrations of Fungi of Japan. Hoikusha, Osaka, Japan 1957. Stran 182, 68 barevných a 8 tabulí černých. Cena 7,50 ?. Velmi krásné a bohatě ilustrované dílo o nejvýznamnějších druzích japonských vyšších hub. Nejsou v něm však zastoupeny jen druhy běžné. Na 68 barevných tabulích je totiž vyobra zeno 405 druhů, a to 342 podle akvarelů a 64 podle barevných fotografií. Houby lupenaté jsou zastoupeny 236 druhy, hřibovité 21 druhy a ostatek připadá na houby kyjankovité, chorošovité, břichatky, houby terčoplodé (větší druhy) a jiné. Veliký počet perokreseb, na nichž jsou nakresleny hlavně mikroskopické podrobnosti, doplňuje text, který je celkem stručný a je psán japonsky. Latinská jména jsou však všude uvedena a rozměry plodnic a výtrusů jsou tištěny arabskými čísly, takže i textová část knihy je částečně srozumitelná pro toho, kdo japonsky nezná. Kniha je velmi pěkně vypravena a krásně vytištěna. Je to dílo velmi záslužné, protože podává přehled nejvýznačnějších japonských vyšších hub. Podstatná část druhů je stejná jako u nás, četné jsou však rozdílné od našich. Tak např. z uvedených 21 druhů břibovitých hub roste u nás 15 druhů, z ostatních šesti rostou tři pouze v Japonsku a tři také v Severní Americe, nikoliv vš’ak v Evropě. Albert Pilát B. P. V a s i l ’ k o v : 1959.
Griby.
IzdateFstvo ministerstva sel’skovo chozjajstva SSSR, Moskva
Známý sovětský mykolog B. P. V a s i 1’ k o v z Leningradu připravil ve spolupráci s malí řem G. A r k a ď e v e m pro širokou veřejnost knížku, ve které je popsáno a barevně vyobra zeno 6 1 d r u h ů jedlých a jedovatých hub, nejčastěji se vyskytujících. Formát knížky, kterou V asil’kov nazývá albem, je 21 X 14,2 cm, použitý na ležato. Vlastní popisné a obrazové části předcházejí tři krátké kapitolky: všeobecné znalosti o houbách, sběr a příprava hub a houbové pokrmy (10 receptů houbových jídel).
.252
L IT E R A T U R A
Popisná a obrazová část je řešena tak, že na pravé straně je barevné vyobrazení jednoho nebo dvou druhů hub a na levé straně je uvedeno ruské a latinské jméno s hlavní synonymikou, místo růstu a celkové rozšíření houby,, makro- 'a mikroskopický popis, údaje o kuchyňské hod notě a diakritické znaky podobných druhů. Vše je vysazeno ve dvou sloupcích, což je dobře čitelné a přehledné. Tabule jsou tištěny ofsetem, celkem pěkně, i když zdaleka ne všechny reprodukce můžeme považovat za dobré. Barevně i tvarově jsou snad nejlépe provedeny h o u b y h ř i b o v i t é , mezi nimiž je nejlepší vyobrazení klouzku Suillus luteus, který je mistrovským kouskem. Mnohem slabší jsou ostatní, zejména lupenaté houby. Nejméně snad se podařil jak malíři, tak asi i reprodukci, Cantharellus cibarius, P axillus invollitus, Arm illaria m ellea aj. Některá vy obrazení však jsou dobrá a hnojník Coprinus comatus je dokonce výborný. Muchomůrky nejsou většinou kvalitně provedené, a zvláště Am anita virosa a A. m appa se málo podobají skutečnosti. Z břichatek jsou popsány a vyobrazeny jen Lycoperdon perlatum a Scleroderm a aurantium a z vřeckatých M orchella conica, V er pa bohem ica (velmi dobrá!) a Gyromitra esculenta. Knížka, byť nevelká, je zakončena ruským a latinským incfěxem hub. Ve srovnání s obrazy našeho vynikajíciho, předčasně zemřelého malíře O. U š á k a , nedo sahují recenzované „Houby'' jeho kvality, avšak ne vším je asi vinen malíř: lecos pokazila patrně i reprodukce. A tak knížka ve sličném, atraktivním a umělecky velmi pěkně provede ném přebalu připraví odborníkovi uvnitř sem tam mnohá zklamání v kvalitě barevného pro vedení hub, avšak pro n e j š i r š í v e ř e j n o s t vykoná jistě velmi dobré služby (vyšla za pouhých 5 rublů v nákladu 100.000 exemplářů!). Autor odborného textu B. P. V a s i l ’ k o v se u latinských jmen drží většinou moderní nomenklatury, avšak z neplatných rodových jmen používá např. Krom bholzia P. Karst. a Ixocom us Quél. proti platným Leccinum S. F. Gray a Suillus S. F. Gray. To však nesnižuje nijak hodnotu recenzované knížky, neboť ta je určena především milovníkům hub, kteří o no menklaturu nemají většinou žádný zájem. František K'otlaba Omagiu Lui Traian Sávulescu cu prilejul implinirii a 70 de ani. Populäre Romine 1959.
— Academia
Republicii
U příležitosti 70. narozenin akademika T. Savulesca, významného rumunského mykologa, který je znám v mykologickém světě řadou prací o mikroskopických parasitických houbách, vydala Rumunská akademie věd soubor 114 pojednání z nejrůznůjších vědních oborů, přede vším však fytopathologie. Do objemného svazku většího formátu, který čítá přes 1000 stran, přispěli vědečtí pracovnici z evropských i mimoevropských zemí. Z československých mykologů a fytopathologů se na tomto sborníku podílejí: C. B l a t t n ý (Beitrag zur Kenntnis der Koexistenz von Stämmen des VTM in P hysalis franchettii und der Reisolation dieser Stämme), V. B o j ň a n s k ý (Die Bewertung des Kartoffelkrebsvorkommens in der Rumänischen Volks republik vom Standpunkte der Umweltbedingtheit des Parasiten Synchytrium endobioticum [Schilb.] Pere.), K . C e j p (Contribution to the knowledge of the keratinophilic P hycom ycetes), A. P i l á t (Cantharellus cibarius Fr. und C. pallens sp. n.) a Z. U r b a n (Ein Kleiner Bei trag zu den Kleinpilzen der Rumänischen Volksrepublik). V Cejpově příspěvku, jenž pojednává o zajímavé skupině keratinofilních plísní (fykomycety, rostoucí na vlasech, chlupech, nehtech apod.) je popsána nová odrůda Phlyctidium keratinophilum Ookubo et Kobayasi var. savulescui Cejp a provedeno nové přeřazení (Entophlyctis variabilis [Karling] Ce p ). Pilát popisuje a fotografiemi doprovází nový druh z blízkého příbuzenstva Cantharellus cibarius, který nazývá C. pallens Pilát. Urban zpracoval ve svém pojednání materiál mikromycetů (tvrdohub, rzí a deuteromycetů), který nasbíral na své nedávné návštěvě Rumunska. Jako nový druh vysta vuje Botryodiplodia savulescui Urban z Quercus robur. Z dalšího velmi bohatého obsahu bude zajímat naše mykology řada článků, z nichž uveďme alespoň příspěvky E. Miillera (o rodil W aw elia Namyslowsky, pozoruhodném stromatickém typu tvrdohub z příbuzenstva rodu M elanospora; Müller na tomto místě hodnotí typový materiál), F. Petraka (vystaven nový rod Sávulescua Petr., z čeledi M elanconidaceae, z Porto Rico), T. Rayssové (o podzemních houbách T erfezia leonis a T irm ania a/ricana z izraelských pouští), mykocoenologická studie G. Ubriszyho, Lindtnerovo pojednání o rzích Jugoslávie, tři příspěvky R. Ciferriho o vodních hyphomycetech a některých snětích, studie Moreauových o vývoji perithecia a taxonomii askomycetů, a řada dalších, které jsou hodnotnými dary k jubilantovu výročí. M. Svrček
253
Seznam druhových a rodových jmen 13. ročníku (1 9 5 9 ) Index specierum atque generum vol. 13 (1 9 5 9 ) A. — abietina (Columnocystis, Ster., T heleph.i 12, 15— 17, 144, 150 — abietina (Trametes)' 219 — abietinus (D acryom yces) 219 — Abortiporus 143, 145, 150 — acericola (D erm atea)’ 220, 222, 223 — acerinum (Phragm otrichum } 154 — A cetabula 2 0 —25 — acicola (D esm az.) 157, 213 — acremonium (Cephalosp.) 121, 122 — acuta (Clav.) 79, 85 — acuta (Leptosph.) 157, 158 — acutus (Plenodom us) 158 — acutesquam osa (Lepiota) 57 — acuum (Cistella,. Dasysc., H yalosc., Pez., Phial.) 155, 211, 212 — adustus (G loeop.) 217 — agaricoides (En dopt.) 203, 210 - Agaricus 60, 61, 1 0 8 -1 1 6 , 117, 167, 168, 2 4 1 - 2 5 1 - Agrocybe 201 ajelloi (Keratin.) 103— 107, 185 — alba (Comatr.) 51 — albicans (C andida) 121— 123, 160— 162, 185 — albida (Arcyria) 51 — albidus f. m acrosporus (Ascob.) 154, 211 — albidu s (Cryptoc.) 120 — albidus (Tyrom.) 28 — album (M yxosp.) 221 — Aleurodiscus 219 — Allophylaria 214 — allosperm a (G alerop.) 207 — alnca (Tym panis) 220 — alni (M elanconis) 220 — alpinus (Cortinar.) 169, 170 — Alternaría 244, 248 — alutacea (Arcyria) 50 — Amanita 4, 5, 7 —9, 40, 45, 48, 170, 249 — am arellus (Boletus, Ixoc.) 87 —92 — am biens (Valsa) 156, 157, 221 — am biens (Cytospora) 156 — am bigua (Column., Ster.) 17 — am entácea (Cibor.) 156 — am ericana (Lepiota) 117 — am ericanus (Ascob.) 94, 100 — am oena (Stemon.) 50 — am orphus (Aleurod.) 219 — am stelodam i (Asperg.) 121, 122 — Amylocorticium 10— 12 — angustata (Coronoph.) 220, 221 — (Stilbosp.) 154, 218, 219 — angustatum (Hyster.) 154, 212 — angusticeps (G alerop.) 201, 207, 210 — annosus (Fom es) 219 — anóm ala (Hansen.) 37, 46, 48. 60 — (Solenia) 218 — anom ia (M assaria) 157, 158 — Antharus 85, 86 — antipus (Conc.) 92, 98, 101, 102, 154 — aphan es (Cist., Peziz.) 156, 211, 212 — Aphelaria 83, 84, 85 — apiculata (K loeckera) 37, 44, 48, 49 — (Pterula) 75, 84 — applanata (Elfving., Ganod.) 148, 217 — archeri (Anthur.) 86 — arctii (D iap.) 158 — arcyrella (Lachnob.) 51 — Arcyria 50—52, 155 — arenaria (M ontag.) 195, 196 — areolata (Lloydel., Ster., Theleph.) 12, 16 — argillacea (Clav.) 79, 85 — argus (M assaria) 221 — Armillariella 40, 41, 47, 48, 219 — aquila var. glabra (R osel.) 157 — Asópbolus 94, 95, 100, 154, 211 — Ascophanus 94, 95, 100, 155 — Aspergillus 121— 123, 248 — Asterosporium 156, 217 — Athelia 11 — atrata (Dipl.) 154 — (Patellaria) 155 — atrocyanea (DureUa) 154— 157, 213 — acuta (M elanconis) 156, 220, 222, 223 — aucupariae (Phom a) 222 — aurantiaca (Penioph.) 141— 143, 150 — (Phíebia) 217 — (R hodotor.) 162 — aurantium (Sclerod.) 46 — aurea (Cryptosp.) 218, 222, 223 — auricula (Lent.) 40, 47 — auricula-judae (Hirn.) 150 — Auricularia 149 — austriaca (Lachnea) 3. B. — Bo.cillus 184 — Bacterium 193 — badham ii (Lepiota, Lepiotoph., Leucoag., Leucocopr.) 117— 119 — benesuada (M oll.) 213 — berberidis (O rbil.) 156, 214 — berkeleyi (Phom atosp.) 157 — berlesiana (R ickia) 251 — 253 — Bertia 219 — besseyi (G alerops.) 201, 207, 210 — betulinum (M elanc.) 156, 221 — betulinus (Piptop.) 221 — bicolor (Laxitext., Ster.) 12 — biennis (Abortip., H eterop.) 143, 145, 150 — f. lindtneri 145 — bispora (G alerops.) 200—205r 207, 209 — 211 — bolaris (Rutstr.) 155, 156, 158 — Bolbitius 200 — Boletus 27—31, 36, 87—92, 250 — bam bardioides (Sord.) 94, 100, 157 — borealis (Clim acocyst.) 27, 28, 36 — Botrytis 248 — botulispora (O rbilia) 154, 212 — boudieri (Lepiota) 108, 109, 114 — Bovista 149, 158, 200 — brachytrichus (Lasiob.) 97, 102 — bresadolae (L ep io ta ) 117 — brevicaulis var. hominis (Scopul.) 120 — brunneofibrillosa (P hialea) 211, 214, 215 — brunnescens (Ascoph.) 94, 95, 100 — branneus (Ascob.) 94, 100, 154 — Bulgaria 222. C. — cacaliae (Phial.) 215 — caccabus (Rhodnph.) 130— 139 — caesia (M oll.) 214 — caesius (Leptop.) 219 — caliphornica (H ansen.) 45 — caliphornicus (Zygowill.) 37, 44, 4 5 r 48, 49 — Calloria 157 — catiorioides (Peziz.,) H elot.) 124 — Cal'oporus 41, 42, 46, 48 — Calosphaeria 156 — calva (Discis.) 210 — calycina (Trichosc.) 155 — cam pestre (G eastr.) 203 ,2 1 0 — Camarosporium 158 — canali (M elanoph.) 57 t— Candida 37, 44, 46, 47, 49. 1 2 0 -1 2 3 , 1 6 0 -1 6 2 , 1 8 5 -1 8 8 , 227 - 230, 232 - candida '(T oru l) 37, 44, 47, 49, 162 candidum (Goetrich.) 184. 227, 228, 230, 232 — Cantharellus 41, 46 — capreoli (Lasiob.) 96,. 101 — capsularis (Endomyc.) 161 — carneo-albus (O om yces) 124 — carneo-rosea (Nectria) 125 — caroli (Agar.) 60, 61 — carougeani (Sporotr.) 121, 122, 123, 161 — carpatica (Coium nocystis, Ster.) 12, 17 — carpinea (D erm atea) 218, 280, 221 — carpini (D iap.) 154, 155, 157 — (Pleom ass.) 154, 157, 158 — castanea (Lepiota) 57 — (Licea) 156, 214 — catarrhalis (M oraxella) 194 — catenulata (Candida) 161, 162 — caudospora 156 — cavipes (G raphium , Stilbum) 92, 98, 99, 102 — cebennense (Cort., Amylocort.) 10, 11, 12 — Cenangium 218,
2 2 0 — cepaestipes (Lepiota) 58, 110, 114 — Cephalosporium 121, 122 — cerasi (D erm atea) 216 — cerastis (Gnom .) 154 — Ceratostom ella 158 — cerevisiae (Saccharom .) 161, 162, 2 2 7 — 232 — Chaetocarpus 17 — chailletii (Lloydel., Ster.) 12, 15— 17 — chevalieři (Asperg.) 121, 123 — Chondrostereum 12, 17, 18 — chrysenteron (Bol.) 92 — chrysophyllus (Lact.) 234, 236, 239 — chrysostrom a (M elanconis) 154, 158 — cibarius (Canth.J 41, 46 — Ciboria 155, 156, 159, 181, 182, 215 — cinerascens (L opharia. Ster.) 12, 15, 16, 17 — cinerea '(Botrytis) 248 — cinerea f. canella (M oll.) 158, 213, 214 — /. m acrosperm a (M oll.) 214 — cinerea (Penioph.) 156, 218, 219, 221 — (Trichia, Slem cn., Arcyr.) 50, 51 — cinnam om ca ( Pezic.) 154, 156 — circelDatus (Lact.) 236. 239 — cirrosum (Fusarium) 218, 219, 222, 223 — Cistella 155, 156, 211, 212 — citrinella (Lepiota) 110, 114 — C lavaria 76, 79, 85, 25 — C lavariadelphus 76, 77, 84 — Clavulina 84 — Clavulinopsis 78, 80—83, 85 — Clim acocystis 27, 28, 36 — Clithris 222 — C litocybe 135, 154, 182 — clypeoíaria var. m etulaespora (Lepiota) 57 — coccínea (Plectania) 1— 3, 155, 159 — coccineum (H ypoxyl.) 217 — r.oemansii (Ascob.) 95 — coli (Escher.) 194 — colliculosa (Torulops.) 37, 48, 49 — colliculosus (C oriolel.) 34 — collinitus (Cortin., M yxac.) 168— 171 — CoUybia 40 — Colpom a 154 — Columnocystis 12, 15— 17, 144 — Comatricha 51 — com atrichoides (Graphium ) 99 — com atus (Copr.) 197 — čom edens (Vuillem .) 21/ — commune (Schizoph.) 148 — compressum ( Platyst.) 157 — confluens (Cort.) 157 — conglutinata (Torula) 154 — conicum (Lycogala) 223, 225, 226 — C oniochaeta 158 — Coniothecium 155 — connatas (Fom es, Coriolus) 147, 151 - C onocybe 92, 98', 101, 102, 154, 195, 196, 199, 201, 202 - conorum (Peziz.) 156, 157 — cookei (Arcyr.) 51 — Coprinus 92, 97, 102, 154, 197, 199 — coprophila (Psilotf.) 159— var. subcoprophila 98, 102, 154 — cordisporus (Copr.) 154 — Coriolellus 33—35, 27, 37 — Coriolus 151 — corium (M ycenastrum) 203 , 210 — corniculata (Clavul.) 82, 85 — f. bispora 83 — C oronophora 220, 221 — corticale (Lachnum, Dasysc.) 156, 212 — Corticium 10— 13, 153, 156, 157, 217 — Cortinarius 7, 9, 52 —57, 168— 171 — coryli (M yxofusic.) 221 — Coryneum 154, 218, 219, 222 — cosm ariospora (D íalonectr.) 217, 218 — crataegi (Scierot.) 157, 215 — crataegicola (Pezic.) 216 — crenaíum (Lophiotr.) 157— 158 — Creonectria 125 — cristata (Clavul.) 84 — var. sericea (L ep io ta ) 57 — crouani (R hyparob.) 97, 102 — Cryptococcus 120, 160— 162 — Cryptodiaporlhe 154 — Cryptospora 157, 220 — Cryptosporella 218, 222, 223 — Cryptosporiopsis 218, 221 — Cryptosporium 220 — cucullata (G alerop.) 201, 207 — Cucurbitaria 158 — cuniculi (Lasiob.) 96, 102 — cupreus (Agar.) 117 — curtus (Lact.) 233—237, 239, 240 — curvatispora (O rbil.) 214 — curvula (Pleurage, Sord.) 93, 99, 154 — eutaneum (Trichosp.) 160, 162 — cyathiform is (Clitoc\.) 135 — cyathoidea (Phial.) 215 — cygneoaffinis (Lepiota) 57 — C ylíndrocolla 158 — Cystostereum 13, 18 — Cytidia 141— 143, 150 — cytisina (Fom itopsis, Fom es) 146, 147 — Cytospora 154— 156, 219. D. D acryom yces 155, 158, 219 — daigrem ontiana (Cavul.) 83, 85 — D asyobolus 154 — D asyscypha 154, 155, 211 —213 — dattila (Torulops.) 227, 231 — decedens (Diap.) 157 — decipiens (D iap.) 218 — (Pleur.) 93, 99 — Deconica 201, 204 — delbrueckii (Sacchar.) 161 — delibutus (Cortin.) 169 — deliquescens (Dacryom.) 155 — Dematium 48 — D endrophom a 158 — densa (Patell.) 213 — denudata (Lepiota, Leudocopr.) 58, 108— 116 — deplanatum (M yxosp.) 218 — depressa (Leptosph.) 158 — Dermatea 216, 218, 220—223 — desertorum (G alerops.) 200—210 — D esm azierella 157, 213 — D ialonectria 217, 218 — D ia porthe 1 5 3 - 1 5 5 ,1 5 7 ,1 5 8 ,2 1 8 ,2 1 9 ,2 2 1 ,2 2 2 — D iatrype 1 5 6 ,1 5 7 ,2 1 7 ,2 1 8 ,2 2 1 - D iatrypella 154, 155, 157, 158, 218, 220, 222 — D idym ella 157, 158 — D idym osphaeria 154 — difform e (G eoglos.) 253 — digitata var. subglobosa (Arcyr.) 52 — D inemasporium 154 — D iplodia 154, 158 — D iscella 220, 222, 223 — disciform e (Coryn.) 154 — (D iatrype) 217, 218, 221 — D isciseda 200, 210 — discreta (Nummul.) 218 — ditopa (Ditop.) 156, 157 — D itopella 156, 157, 220 — dryadeus (Inon.) 29 — dudleyi (Pez.) 3 — duplex (Lophiotr.) 156 — Duportella 13 - Durelia 1 5 4 - 1 5 7 , 213. E. — ebúrnea (M ass.) 217, 221 — echinacea (Lepiota) 57 — echinata (Lepiota) 57 — echinulatus. (Asperg.) 121 — effusum (Coniothec.) 155 — elatina (Rutstr.) 155, 159, 211, 215 — elatior (Cortin.) 169— 171 — Elfvingia 148 — elongata (Cucurb.) 158 — (Trichia) 50 — Elvella 3 — Endom yces 160— 162 — Endoptychum 203, 210 — Entolom a 157, 158 — Eocronartium 25, 26 — epidendrum (Lycog.) 223, 224, 226 — Epiderm ophyton 185— 188 — equestre (Trichol.) 125 — equina (Onyg.) 104 — equinus (Lasiob.) 93, 96, 99, 102 — var. rupicaprarum 96, 101 — eres (D iap.) 153 — erikssonii (Penioph.) 143 — erminea (L e piota) 57 — erubescens (Tyrom.) 27 — 29, 36 — E scherichia 194 — esculenta (G yrom .) 7, 9 — Eutypa 154, 155, 157 — EutypeMa 156, 222 — Euvalsa 219 — evolvens (Cortic.) 156 — excoriata (Lepiota) 57 — (Leucoagar.) 148 — E xidia 218 — Exosporium 158.
255
F-. ■— faginea (Libert.) 217 — falcatispora (Clav.) 25 — fam ata (Torul.) 121, 123 — fasciatutn (Ster.) 12 — fasciculare (N aem atol.) 40, 45 — fasciculáta (Cryptospor.) 218r 221 — fascinans (Lact.) 233, 236— 240, — favrei (Cortin.). 169 — Fenestella 157 — fe r mentans (Pichia) 227, 228, 231, 232 — (Trichosp.) 162 — ferrnentati (Zygosacchar.) 37, 44, 48 — ferruginea (Sillín) 155, 158 — ferrugineum (Trichoph.) 186 — fibrosa (D iap.) 155 — Fim aria 95, 96, 100 — fim etarius (Stysanus) 92, 99, 102 — fim icola (Nectria) 92, 93, 99 — flava (Arcyr.) 50 — flavescenš (Coriol.) 27, 3 3 —35, 37 — flavofuscum (Lycog.) 223 — var., albidum et var. arm eniacum 223 —226 — flavovirens (Eutypa) 155 — flavum (Bacter.) 193 — fločcosum (Epiderm .) 185 — flocculenta (Cutid.) 143 —florentinus (Zygosacchar.) 37, 44,. 48 — floriform e (Geastr.) 203, 210 — foliacea (Trem .) 222 — fom entarius (Polyp., Fom es) 32, 217, 220 - F om es 29, 32, 146— 148, 151, 2 1 7 - 2 2 1 — Fom itopsis 29, 32, 36, 146, 147 — fragilis (Sacchar.) 160, 162 — (Tyrom.) 27, 28, 36 — friesii (Arcyr.) 51 — (Cytosp.) 155 — fructuUm (Sacchar.) 162 — frustulatus (X ylob., Ster.) 12 — fuckelii f. rubi (Lophiosph.) 153 — fulva (Duport., Ster.) 13 — furfuraceum (Cenang.) 218, 220 — fusarioideS (Callor.) 157 — Fusarium 218, 219 , 222, 223, 244, 248 — fusca (Tap.) 157, 158 — fuscum (H ypox.) 158 — fusipes (CoUyb.) 40 — fusispora (D itop.) 220 — Fusobacterium 194. G. — G alera 200 — G aleropsis 195, 196, 199—211 — G anoderm a 148, 217 — gausapatum (H aematoster. Ster.) 12, 13 — Geastrum 141, 149, 150, 152, 157 , 203 — gemmatum (Lycop.) 41, 42, 46 — geoglossoides (Clavul.) 81 — G eoglossum 253—257 — G eopyxis 3 — G eo trichum 184, 227, 228, 230, 232 — gibbosa (Tram.) 184, 185 — glaber (Ascob.) 94, 100 — glabräta (Torul.) 227, 228, 231 — glabrum (Geogloss.) 253, 256 — glandulosa (Exid.) 218 — glauca (Stemon.) 51 — G loeocystidiellum 11 — Gloeoporus 217 — glutinis (R hodotor.) 120, 162 — glutinopallens (Lact.) 239 — Gnom onia 154 — gougerotii (Sporotr.) 120— 123 — gracilis (Ram ar.) 76, 84 — grangei f. brunneoolivacea (Lepiota) 57 — granulosum (Trichoph.) 171 — Graphium 92, 98, 99, 102 — G rifóla 40, 41, 46, 48 — guéguenii (Lepiota, Leucocopr.) 108, 109, 114 — guillierm ondii (Cand.) 121, 123, 160— 162 — gypseum (M icrosp.) 103— 107, 185, 187 — var. nanum 103— 107, 184, 185 — (Trichophyton) 171— 181 — var. asteroides 172, 186 — var. kauffm ann-w olfii 186 — Gyromitra 7, 9. H. — haem atosperm a (Lepiota) 57, 117 — H aem ätostereum 12— 14, 144 —H ansenula 37, 45, 46, 48, 49, 160 — hartigi (Phell.) 145 — hedericnlum var. carpini (Thyrs.) 218 — H elotium 124 — helveola (Lepiota) 7 , 9 — helveola (Clavul.) 80. 81, 85 — var. (f.) geoglos soides 78, 81, 85 — H endersonia 155 — herbarum (Helot.) 124 — herbarum (Phom a) 158 — H ercospora 155. 158, 221 — heterogenicus (Sacchar.) 227, 232 — H eteroporus 143, 145, 150 — heterosetulosus (Copr.) 92, 97, 102, 154 — H iatula 58 — hiem alis (Plect.) 1 — H irneola 150 — H irschioporus 17 — hirsuta (Tram ., Polyp.) 147, 217 — hirsutum (Ster.) 11, 12, 143, 221 — (T ričkogloss.) 256 — hispidulum var. herbarum (D inem asp.) 154 — hoffm an ii (Asterosp.) 156, 217 — Horrrtiscivm 155, 15ú — Hormodendrum 184, 185, 187 — hortensis (Agar.) 2 4 1-*251 — H um aría 3 — hum icola (Asperg.) 121, 123 — Hyaloscypha. 158, 211, 212, 214 — Hydnum 41, 47 — H ym enochaete 144, 151, 219, 222, 223 — Hymenula 157 — H ypholom a 39, 48 — H ypocrca 125 — H ypocreopsis 125 — hypopithys (Volv.) 167, 168 — hypothejum (Lim ac.) 41, 48 — H ypoxylon 154, 158, 217, 218 — hysginus (Lact.) 233, 234, 237, 239—241 — Hysterium 154, 212. I. — igniarius (Phell.) 144 — ssp. pom aceus 144 — illibatus (Cortin.) 169 — immersus (D asyob.) 154 — im perialis (Humar.) 3 — impulsa (D iap.) 222 — inaequalis (R habdosp.) 221 — incarnata (Penioph.) 143, 218—220 — incrustans (Cam arosp.) 158 — innesii (Prosth.) 154 — In ocybe 39, 48 —inonotus 29, 217, 220 — inquilina (Decon.) 204 — insidiosum (Lophiost.) 155, 157 — interm edia (Cand.) 160, 161, 227, 230 — (Spororm ia) 94, 100, 154 — isabellinus (Phell.) 142, 145, 150 — Ischnoderm a 29 — italicus (Sacch.) 162. ]. — javanicus (Anthurus) 85 — jevanensis (Dasysc.) 212 — johnsonii (M onil., Sclerot., Cib.) 211, 215 — juglandina (D ipl.) 158 — juglandinum (M elanc.) 158. K. — K eratinom yces 103. 104— 107, 185, 187, 188 — K loeckera 37, 44, 48, 49 — K rom bholzia 42, 46 - krusei (Cand.) 37, 44, 46, 49, 1 6 0 - 1 6 2 , 2 2 7 - 2 3 0 , 232 křížit (Volv.) 163— 168 — kunzei (Leucost.) 155 — (Ram ar.) 76, 80, 85. L. — laceratum (Schizost.) 195, 196 — Lachnea 3 — Lachn obolus 51 — Lachnum 156, 212, 213 ■ — L actarius 233 — 241 — lacteus (Ascophl.) 95,, 100 — lactis (Endom yc.) 160— 162 — laeve (Cortic.) 217 — lageniform e (Geastr.) 141, 149, 150, 152 — lanciform is
256
(Pseudov.) 156, 221 — Laricifom es 141, 145, 146, 149— 151 — larsenii (D idym osph,) 154 — Lasiobolus 93, 96, 97, 99, 101, 102 — lata (Eutypa) 155, 157 — IVmfentii (Cryptoc.) 161, 162 — Laurilia 12, 14, 15 — Laxitextum 12 — leiphaem ia (Diap.) 155, 158, 222 — Lentaria 76 — Lentinus 40, 47 -*■ lepida (Russ.) 41, 48 — Lepiota 39, 46, 48, 57—60, 108— 119, 148 — Lepiotophyllum 117— 119, — Lepiotula 7, 9 leporinus (Lasiob.) 96 — leporum (Fim ar.j 95, 96, 100 — Leptoporus 27, 30, 219 — Leptosphaeria 157, 158 — Leptospora 154 — Leucoagaricus 117— 119, 148 — Leucobolbitius 58 — Leucocoprinus 108— 119, — Leucofom es 147 — leucom elas (A cetab.) var. sem ihypogaea 2 0 —25 — leucosperm a (Cytosp.) 154 — Leucostom a 155— 157 — leveillei (Ascob.) 94, 100 — liberata (G alerops.) 201, 207 — Libertella 217 — Licea 156, 214 — lígula (Clavar.) 76, 77, 84 — Lim acium 41, 48 — lividus (R hodoph.) 7 , 9 — L loydella 15, 16, 144 — Lloydellopsis 12, 15— 17 — Lopharia 12, 15— 17 — Lophvosphaera 153 — Lophiostom a 155, 157, 158 — Lophiotrem a 156— 158 — lucidum (Ganod., P'olyp.) 148 — lutea, luteus (Lepiota, Lcucocopr., Agar.) 58, 109, 110, 114 — luteo-alba var. latispora (Clavul.) 81 — 83, 85 — lutescens (Dacryom.) 155, 158 — (Trem.) 218 — lycii (Penioph.) 157 — Lycogala 223—226 — Lycoperdon 41, 42, 46, 155, 200. M. — m acrocapsa (Phom a) 157 — M acroscyphus 3 — m acrosperm a (Pseudov.) 218 — m adagascariensis (G alerops.) 207 — m agnusianus (Leucocopr.) 109 — m airei (Ram ar.) 76, 84 — M arasm ius 39, 41, 42, 4 4 , 4 6 —48 — marginatus (Fom es) 29, 219, 221 — M assaria 157, 158, 217, 219—221 — M assarina 157 ■— m astoidea (Lepiota) 57 — (M elomast.) 157 — m edia (Volv.) 163— 168 — m edulla pañis (Bol., Poria) 31 — 33, 36 — var. multistratosa 33 — m edullaris (Por.) 27, 31 — 33, 36, 37 — m egaspora (Velut.) 211, 216 — m elaleuca (M oll.) 157 - MelanOonis 154, 156, 158, 218, 220, 223 - M elanconium 156, 158, 218, 220, 221 M elanom m a 218, 221 — M elanophyllum 57 — m elinii (Cand.) 37, 47, 49 — m ellea (Armillar.) 40, 41, 47, 48, 219 — M elom astia 157 — m em branaefaciens (Pichia) 227, 229—231 — m entagrophytes (Trichoph.) 103 — m ercurialis (M oll.) 157 — M erulius 17 — m esenterica (A uricul) 149 — m etrodii (Cortin.) 169, 170 — m icheneri (Lentaria) 76 — M icrococcus 184 — M icrodiphdia 154, 157 — m icrospis (H yal.) 158 — M ícrosporon 103— 107, 184, 185, 187, 188 — m icrosporus (Ascob.) 95 — minimum (geastr.) 157 — minuta (Pleur.) 95 — f. tetraspora 93 — (R hodotor.) 120 — m itraeform is (Galerops.) 207 — m oílis (Penioph.) 11, 12 - (Tram.) 219, 222, 223 - (Tyrom .) 2 7 - 3 1 , 36 - M ollisia 157, 158, 213, 214 — m ollisiaeform is (H yal.) 212 — M onilinia 211, 215 — M ontagnea 195— 197 — m ontevidensis (Asperg.) 121, 123 — M oraxella 194 — m oriform is (Bertia) 219 — mougeotii (H ymenoch.) 144, 151, 219, 222, 223 — m ucifluoides (Cortin.) 170 — m ucifluus (Cortin.) 168, 170, 171 — m ucilaginosa (R hodotor.) 120, 160— 162 — mucosus (Cortin.) 168,, 170, 171 — var. caeruliipes 170 — m ultifida (Pter.) 74, 75, 84 — m uralis (Pez. 182 — murraii (Cyctoster., Ster.) 13, 18 — m uscaria (Aman.) 40, 45, 48 — muscicola (E ocron.) 25, 26 — m utabilis (Phol.) 39, 40, 45, 46, 48 — M ýcena 40, 48 — Mycenastrum 203, 210 — M ycobacferium 194 — M ycoleptodon 155 — M yxacium 171 — M yxofusicoccum 221 — M yxosporium 218, 221. N. — N adsonia 37, 44, 45, 4 7 —49 — N adsoniom yces 45 — N aem atolom a 40, 41, 45, 46 — nanum (G eastr.) 210 — naucina (L epiota) 57, 59, 60 — N ectria 92, 93, 99, 125 — neesii (Crypt.) 220 — negundinis (Septom .) 219, 222, 223 — nidorosus (R hodoph.) 136 — niger (Asperg.) 121, 123 — nigrescens (Bov.) 149 — nigritum (G eoglos.) 253 —257 — nivea (Leucost.) 156 — nodulosus (Inon.) 217 — nucula (Lophiost.) 158 — N ummularia 155, 218 — nutans (Trichia) 50. O. — oblonga (Phom a) 222 — ochraceum (M ycolept.) 155 — ochroleucus (P'olyp., Por., Trunc.) 32, 33, 36 — ochroleuca (Vararia) 157 — odorans (Pseudom .) 194 — officinalis (Fom es, Laricif.) 141, 145, 146, 149— 151 — ohiensis (Por., Tram.) 32, 33 — Olla 212 — olgae (Lepiota) 59, 60 — olivacea (Russ.) 42, 46 — olivascens (Pezic.) 216 — Onygená 104 — Oom yces 124 — ophioglossoides iG eoglos.) 256 — orbiculare (Radul.) 156 — Orbilia 154, 156, 212, 214 — oreades (M aras.) 39, 41, 42, 44, 46 — 48 — orellanus (Cortin.) 7, 9 — ostrea (Ster.) 12 — oviform is (Sacchar.) 37, 43, 48 — ovinus (Calop.) 41, 42, 46, 48 — Oxyporus 147, 148, 151 — oxysporum (Fusar.) 244, 248. P. — Pallida (R am ar.) 76 — pallidus (Lact.) 239 — pantherina (Aman.) 7 , 9 — paradoxa (G alerops.) 201, 207, 210 — parapsilosis (Cand.) 160— 162, 121, 122 — Patellaria 155, 213 — pelliculosa (Cand.) 160— 162 — Penicillium 194, 227—230, 232, 248 — Peniophora 1 0 - 1 2 , 1 4 1 -1 4 3 , 150, 1 5 5 - 1 5 7 , 2 1 8 - 2 2 1 Perenniporia 32 perplexa (Volv.) 167, 168 — persoonii (Leucost.) 157 — pertusa (T rem at.) 156 — pessundatum (Trichol.) 7 , 9 —
257
’
petiolorum (Pleosp.) 153 — Pezicuha 154, 156, 216 — Peziza 3, 2 0 —25, 182, 211 — P ezizella 124, 156, 157, 211, 212, 214 — phacorrhiza (Typh.) 77, 85 — P haeophlebia 13 — phalloides (Aman.) 4, 5, 7 - 9 , 170 - Phellinus 142, 144, 145, 150, 219 - P hialea 124, 157, 158, 211, 214, 215 - P hlebia 17, 217 - P holiota 39, 40, 45, 46, 48 - Phom a 154, 157, 158, 219, 220, 222 — Phom atospora 157 — Phom opsis 221 — Phragmotrichum 154 — Phycom yces 248 — Pichia 227—232 — pierhuguesii (Bolet.) 88, 89 — pilosus (T heleb.) 92, 97, 102 — pinastri (Zythia) 157, 213 — pineti (Pseudohelot.) 157, 213 — pini (Ster.) 13 — var. abietis (Phell.) 145 — pinícola (Fom it.) 29, 36 — (Thyronectr.) 157 — pinophilum (Hormisc.) 156 — piperatus (Bolet., Suill.) 88—90 — Piptoporus 29, 221 — piriform e (Stegan.) 218—220, 223 — pistillaris (Clav.) 76 — (Podaxis) 195— 197, 199 — pithyophila (Scleroph.) 154 — pitya (Penioph.) 155 — plantaginiform is (G alerops., Psam.) 200, 201, 203—207, 209—211 — platanoides (Pseudoval.) 219, 220, 223 — (Phom a) 219 — Platystomum 157 — P lectania 1, 3, 155, 159 — Plenodom us 158 — Pleom assaria 154, 155, 157, 158, 220 — Pleospora 153 — Pleurage 93, 95, 99, 100. 154 — Pleurotus 217 — plúm bea (Bov.) 158 — plum ulosa (Volv.) 167, 168 — Podaxis (Podaxon) 195— 197, 199 — pollinea (Lepiota) 117 — polym orpha (Bulg.) 222 — Polyporus 27 — 33, 36, 147, 148 — polytrichoides (G alerops.) 207 — pom aceus (Phell.) 144 — pom iform is (Arcyr.) 155 — (Teichosp.) 156 — populinus (Oxyp., Fom es) 147, 148, 151 — P'oria 31 —33, 36, 37, 27 — Poronia 142 — praecox (Mijcrosp.) 184, 185 — procera (Lepiota) 39, 46, 48, 57 — Propolis 156, 158 — Prosthecium 154 — protracta (Sarcosc.) 1 — próxim a (Patell.) 213 — pruinosa (Clitoc.) 154, 182 — prunastri (Eutyp.) 156 — Psamm omyces 200, 210 — pseudacaciae (Cam arosp.) 158 — Pseudohelotium 157, 213 — pseudohelveola (Lepiota) 57 — pseudolim batum (Geastr..) 203, 210 — Pseudom onas 194 — pseudoplatani (Cytosp.) 154, 219 — (D iscella) 220, 222, 223 — (Euvalsa) 219 — pseudosalor (Cortin.) 169, 170 — pseudosulphureus (Bolet.) 87, 89, 91, 92 — pseudotropicalis (Cand.) 160— 162 — Pseudovalsa 156, 218—221, 223 — P silocybe 98, 102, 154, 159, 201 — Pterula 74, 75, 84 — pubescentipes (Agar.) 167, 168 — pubipes (Agar.) 167, 168 — pulcherrim a (Cand.) 37, 44, 46, 49 — pulchra (Clavul.) 81 — pullulans (Trichosp.) 161, 162 — (Dematium) 48 — pulveracea (Conioch.) 158 — (D asysc.) 154, 155, 212 — pulvinata (Diatr.) 154, 155 — pulvis pyrius (M elanom .! 218, 221 — pumilus (Cortin.) 169 — punctatus (Poron.) 142 — pupula (M assar.) 219, 220 — pura (Myc.) 40, 48 — purpureum (Chondrost., Ster.) 12, 17, 18, 220 — (Trichoph.) 186 — pusilla (Volv.) 163, 167, 168 — pustulata (D iap.) 154, 212 - (Valsa) 217. Q. — Quaternaria 217 — quaternata (Quater.) 217 — quercina (Diatryp.) cinum (Colp., Clithr.) 154, 222 — (Radul.) 184, 185.
222 — quer-
R. — R abenhorstia 158, 221 — rabenhorstii (M oll.) 214 — radiatum (Ster.) 13 — radiatus (ínon.) 220 — Radulum 156, 184, 185 — R am aria 76, 80, 84, 85 — ramulorum (M elanc.) 218 — repanda (Nummul.) 155 — repandum (H ydn.) 41, 47 — resinae (Hormodendr.) 184, 185 — resinosum (Ischnod.) 29 — reukaufii (Cand.) 37, 44, 46, 49 — revellens (Phom op.) 221 — R habdospora 157, 221 — rhacodes (Lepiota) 57 — rhodoleuca (Phial.) 124 — rhodoleucum (Cortic.) 11, 12 — Rhodophyllus 7, 9, 130— 139 — R hodotorula 120, 160— 162 — R hyparobius 92, 95, 97, 100, 102 — R ickia 251 — 253 — rosaceum (Trichoph.) 186 — rosae (Tap.) 156 — robusta (Cand.) 37, 44, 46, 49 — robustus f. hartigii (Phell.) 145, 219 — rosei (Sacchar.) 227, 232 — R osellinia 157 — rostellata (D iap.) 153 — rubinus (Bolet.) 87 — 92 — rubra (Rhodotor.) 120 — rubrum (Trichoph.) 103 — rufo-olivacea (Velut.) 153, 216 — var. crataegi 216 — rufovelutina (Lepiota) 57 — rufum (Ster.) 13 — rugosum (H aematost., Ster.) 12— 14, 218, 220 — Russula 4 0 —42, 45, 46, 48 — rutilans (Cyt.) 143 — Rutstroemia 155, 156, 158, 159, 211, 215. S. — Saccharom yces 37, 43, 44, 48, 160— 162, 227 —232 — salicella (Cryptodiap.) 154 — salicina (Cytid.) 141— 143, 150 — f. m acrom nidia (Valsa) 158 — Salm onella 193, 194 — sanguínea (Torul.) 249 — sanguinoletum (Haematoster., Ster.) 12, 13, 144, 219 — Sarcina 184 — Sarcoscypha 1, 3 — sarotham ni (D iap.) 157 — scabrosa (Eutypa) 154 — Schizophyllum 148 — Schizostom a 195, 196 — schoenleinii (Trichoph.) 172, 186 — var. album. 186 — Scleroderm a 42, 46 — Sclerophom a 154 — Sclerotinia 157, 215 — Sclerotium 78 — Scopulariopsis 120 — scrupulosa ( Unguic.) 212 — scutellalum (Sclerot.) 78 — Scypharia 3 — sejuncitum (Tichol.) 7, 9, 125 — seminudus (Agar.) 114 — Septom yxa 219, 222, 223 — serena (Lepiota) 5 7 —59 — sericata (Lepiota) 57 — sericea (Lepiota) 57 — sericellus (Cortin.) 52, 56 — sericeoides (R hodoph.) 136 — sericeus (R hodoph.) 136 — setigera (Penioph.) 155 — Sillia 155, 158 — siparia (Pleom ass.) 155, 220 — sistratus (Agar.) 114 — Skeletocutis 17 — slovaca (N adsonia) 37, 44, 45, 4 7 —49 — sm allii (Tyrom .) 27, 30 — Solenia
258
218 — soloniensis (Piptop.) 29 — sorbi (Sphaeron.) 222 — (Valsa) 222 — f. macrospora (Eutypella) 156 — Sordaria 93, 94, 99, 100, 154, 157 — sordida (D iap.) 218 — (Peziz.) 214 — spadiceum (Lycop.) 155 — Ster.) 13, 144 — speciosa (Volv.) 163, 164, 166— 168 — sphaeroideum (M elancon.) 220 — Sphaeronem a 222 — sperm oides (Leptosp.) 154 — spodiaea (M elanc.) 218 — Spororm ia 94, 100, 154 — Sporotrichum 120— 123, 161 — squamuliferus '•Agar.) 60 — Steganosporium 218—220, 223 — steineri (Sacchar.) 227, 231 — stellata (Torul.) 37, 48, 49 — stellulata (Eutyp.) 222 — stenvonites var. fim etarius (Stysanus) 99 — Stemonitis 50, 51 — stercorarium (Graphium ) 99 — Sterellkim 13 — Stereum 10— 18, 143, 144, 150, 2 1 8 - 2 2 1 - stigma (Diatr.) 156, 157. 218 - Stilbospora 154, 218, 219 - stilbosporum (Hormisc.) 155 — Stilbum 99 — stilbostom a (M elanc.) 156, 221 — stillatitius (Cortin.) 169, 171 — stipae-capillatae (H enders.) 155 — stipticus (Pleur.) 217 — (Tyromyc.) 28 — stram inea (Arcyr.) 51 — stram inellus (Agar., Lepiota) 110 — stricta (Arcyr.) 51 — •¡trigoso-zonata (P haeophleb., Ster.) 13 — stromat{\pum (M elanc.) 158 — strumelta (Diap.) 158 — Stysanus 92, 99, 102 — suaveolens (Tram., Polyp.) 147 — subcarnea (Phial.) 124 — subglutinosus (Cortin.) 169, 17 1 — subincarnatum (Amylocort., Oortic., Penioph.) 11, 12 — sublateritium (Naemat.) 40, 41, 45, 46 — subpil'catum (Ster.) 13 — subsulphurea (Penioph.) 10. 11 — sub sulphureum (Amylocort., Cortic.) 11, 12 — subtecta (M icrodipl.) 154 — subtomentosus (Bolet., Xeroc.) 148 — subvillosula (Cibor.) 155, 156, 159, 181, 182, 211 — suffusa (Crystop.) 157, 220 — Suillus 89 — sulcata (Lauril., Ster.) 12, 14, 15 — sulphuratum (Ster.) 12 — sulphurea (D iap.) 221 — sulphureum (M yxosp.) 221 — superflua (Didym.) 157, 158. T. — ta h o la (Caudosp.) 156 — T apesia 156— 158 — Teichospora 156 — tenacellus (Rhy par.) 97 — tenuis ÍA ltem .) 244, 248 — (Arcyr.) 51 — tesselata (Krom bh.) 42, 46 — tctraspora (Pleur.) 93, 100, 154 —- thelebola (M elanc.) 220 — T helebolus 92, 97, 102 — T helephora 12— 18 — Thyronectria 157 — Thyrsidium 218 — tiliae (Exospor.) 158 — (Hercosp.) 155, 158, 221 — (M yxofusicoccum) 221 — (Rabenhorst.) 158, 221 — tocciaeana (Diatryp.) 157, 220 — tonsurans (Trichoph.) 103 — var. sulphureum 186 — Torula 154 — Torulopsis 37, 44, 4 7 - 4 9 , 1 2 1 - 1 2 3 , 161, 162,227, 228, 230, 231, 249 - Tram etes 32, 33, 147, 184— 186, 217, 219, 222, 223 — T rem atosphaeria 156 — T rem ella 218, 222 — trem eliosus (M erul.) 17 — T richia 50, 51, 154, 156 — Trichocarpus 17 — Trichoderm a 250 — Trichoglossum 256 — trichoides (Arcyr.) 51 — T richolom a 7, 9, 125, 249 — Trichophyton 103, 171— 181, 186— 188 — T richoscyphella 155 — Trichosporon 160— 162 — tricolor (Dasysc.) 213 — tristUcula (Cortic., Duport.) 13 — trivialis (Cortin.) var. pumilus 170, vir. squam osipeo 170, var. subolivascens 169, 171, var. trivialis 170 — trivialis (Lact.) 233, 234, 237, 239, 240 - tropicalis (Cand.) 37, 46, 49, 120, 121, 123, 1 6 0 -1 6 2 , 185 - truncatus (Clavar.) 76, 84 — Truncospora 32, 36 —Tubercularia 219, 221 —tuberculariform is (Creonectr.) 125 — tuberosa (Aphel.) 83, 84, 85 — tulasnei (D iap.) 157 — turmale (Cortin.) 52—57 — Tym panis 220 — typhi (Salm on.) 193, 194 — Typhula 25, 77, 85 — Tyromyces 2 7 - 3 1 , 36. U. — udum (H ypox.) 154 — ulmarius (Leucof.) 147 — um bellata (Grif.) 40, 41, 46, 48 — umbonatum (Coryn.) 218 — um brina (H yalosc., M oll.) 158, 214 — umbrinum (Ster.) 13 — Unguicularia 212 — Ungulina 32 — unitus (Polyp., Por.) 31, 32, 36 — urticae (Cylindroc.) 158 — Ustilago 244, 248, 249 — Ustulina 217 — ustus (Asperg.) 121, 122 — utilis (Cand.) 162. V. — Valsa 156— 158, 217, 221, 222 — V araria 157 — varia (Trichia) 154, 156 — varius (Cortin.) 169, 171 — velata (D iap.) 221 — (Phom op.) 221 — velenovskýi (Ascoph.) 95, 100, 155 — Velutaria (Velutarina) 153, 154, 212, 216 — velutipes (Collyb.) 40, 45 — vernum (Entol.) 157, 158 — vernus (R hodoph.) 135 — verrucaeform is (Diatryp.) 155, 157, 158, 218 — verrucosus (Stysanus) 99, 1G2 — versicolor (Propolis) 156, 158 — (Tram.) 184, ¡86 — versiform e (Ster.) 13 — vesca (Russ.) 40, 45, 48 — vestita (Fenest.) 157 — vini (Sacchar.) 37, 43, 44, 48 — vinosa (O rbil.) 154 — vinosum (Ster.) 13 — viofíaceum (T ri choph.) 171, 172, 174, 178— 180, 186 — viridiflava (Hymen.) 157 — viridulus (Ascoh.) 94, 100 — Volvaria (V olvariella) 163— 168 — Vuillem inia 217 — vulgare (Sclerod.) 42 — vulgaris (Acetab.) 21 — (A lh p h y l., Peziz.) 156, 211, 214 — (Tubercul.) 219, 221, — (Ustul.) 217. W.
weinmannii (Polyp.) 29 — wichanskyi (Lepiota) 57.
X. — xeram pelina (Russ.) 41, 48 — Xerocom us 148 — xylita (Cist., Olla) 212.
259
Z. — zeae (Ustil.) 244, 248, 249 — zonata (Tram .) 217 — Zygosaopharomyces 48 - Zygowilliopsis 44, 45, 48, 49 - Zythia 154, 157, 213.
37, 44,
Nové rody — Genera nova: Amylocorticium Pouzar 11 — Chondrostereum Pouzar 17 — Columnocystis Pouzar 17 — Cystostereum Pouzar 18 — H aemato stereum Pouzar 13 — Laurilia Pouzar 14 — Lloydellbpsis Pouzar 15 Nové druhy — Species novae: Ascophanus velenovskýi Svrček 95 — P hialea brunneofibrillosa Svrček 214—215 — Velutaria m egaspora Svrček 216 — V olvariella križii Pilát 167— 168 Nové odrůdy a formy — Varietates et formae novae: Acetabula leucom elas var. sem ihypopagea Wfchanský 24 — Ascobolus albidus f. macrosporus Svrček 211 — Clavulinopsis corniculata f. bispora Pilát 83 — Lycogala flavo-fuscum var. armeniacum Wichanský 226 — var. albidum Wichanský 226 — sectio Denudati Herink (gen. Leucocoprinus Pat.) 115 Nová přeřazení — Combinationes novae: Amylocorticium cebennense (Bourd.) Pouzar 11 — subincarnatum (Peck) Pouzar 11 — su bsulphureum (P. Karst.) Pouzar 11 — Chondrostereum purpureum (Pers. ex Fr.) Pouzar — 18 — Cistella acuum (Alb. et Schw. ex Fr.) Svrček 211 — Cohim nocystis abietina (Pers. ex Fr.) Pouzar 17 — am bigua (Peck) Pouzar 17 — carpatica (Pil.) Pouzar 17 — Cystostereum murraii (Beck, et Curt.) Pouzar 18 — H aematostereum gausapatum (Fr.) Pouzar 13 — rugosum (Pers. ex Fr.) Pouz. 13 — sanguinolentum (Alb. et Schw. ex Fr.) Pouzar 13 — Laurilia sul cata (Burt in Peck) Pouzar 15 — L loydellopsis areolata (Chaill. in Fr.) Pouzar 16 — chailletii (Pers. ex Fr.) Pouzar 16 — P
260
N O VÉ O B Z O R Y V Ě D Y Nová populárně vědecká knižnice Československé akademie věd Vedoucí redaktor akademik Jan Filip Redakční rada akademik R. Brdička či. koresp. L. Čepek čl. kcresp. J. Kožešník čl. koresp. J. Květ akademik V Laufberger akademik I. Málek akademik J. Novák akademik VI. Procházka a t a r lp m ilí-
T
Nový typ populárně vědecké knižnice předkládá nejširší veřejnosti přístupným způsobem výsledky vědecké činnosti pracovníků ústavu Akademie. Pokud se vyskytnou v n£kterých svazcích odbornější termíny, jsou bud , „ , D v tex*u ne°° samostatné vysvetieny. Pro snazsi pochopení a názornost jsou knihy i obrazově bohatě vybaveny. Postupem doby vytvoří tato knižnice moderní kompendium pro nejrůznější obory, o nichž by měl
P r i 'i š f > k
akademik J. Smetana akademik Fr. Šorm
být každý informován' z oboru lékařství.
Zatím
vyšly
dvě
Publikace
František Burian
Plastická chirurgie Autor seznamuje zajímavým a přístupným způsobem s historií a vývojem plastické chirurgie, která právě jeho zásluhou dosahuje vysoké úrovně a ukazuje nové možnosti do budoucnosti. Osvětluje prostředky plastické chirurgie, transplantaci jednotlivých tkání vlastního těla a slovem i obrazem líčí vlastní operační úkony i postup plastických operací. Každého čtenáře, odborníka i laika, zaujme poučení o operacích čerstvých ran, způsobených úrazy, jako poranění obličeje, rukou a prstů, popálení, opaření, poleptání nebo popálení rentgenovými paprsky a radiovým zářením. Stejnou pozornost vzbudí i popis jednotlivých druhů plastik a důležité plastické operace vrozených vad, neboť stále ještě na 500 porodů připadá jedno dítě s vrozenou vadou. Jedná se zejména o rozštěpy rtu a patra i vrozené vady horních a dolních končetin. Zájem čtenáře upoutá i provádění plastických operací kosmetických vad. Text doplňují názorná a působivá vyobrazení jednotlivých vad před a po operaci, většinou na křídových přílohách. Stran 104, obr. 15, na kříd. pííl. 74, brož. 8,30 Kčs Arnold Jirásek
Chirurgie bolesti Akademik A. Jirásek spojuje v knize nejnovější poznatky světové literatury ,s vlastní bohatou činností a s výsledky vlastní operační praxe. Hodnotí v ní oprávněnost, účelnost, vhodnost i přednosti různých druhů operací. Přibližuje tak laikovi jejich podstatu a vede ho k správnému názoru. Nemalý je i výchovný smysl knihy. Hovoří o chorobné zálibě ve stonání, o povyšování bolesti nad smysl života, o přivyknutí bolestí.. Již samy problémy v knize řešené, jako bolesti hlavy nejasného původu, migréna, poúrazová a pooperační neuralgie, podrobná analýza neu ralgie trojklaného nervu, křečovité bolesti apod. ukazují, že se kniha dotkne zájmu široké veřejnosti. Autor však nezastírá, že zůstává v tomto oboru i nadále řada nejasných a nejistých míst. Při všech výkladech má na mysli především člověka stiženého bolestí a otevřeně ukazuje, co opravdu může chirurg pro něho udělat. Str. 156, obr. 34, obr. na kříd. příl. X V III, brož. 11,10 Kčs Knihy obdržíte ve všech prodejnách Kniha, n. p., nebo přímo v knihkupectví NAKLADATELSTVÍ ČESKOSLOVENSKÉ AKADEMIE VĚD Václavské náměstí 34, Praha 2
i
F L
O R A
Č S R
široce založená sbírka monografií o úplné květeně Československa. Knižnice Flora Č SR je protějškem knižnice Fauna ČSR, ve které dosud vyšlo čtrnáct svazků.. Celá edice Floťa bude rozdělena do čtyř řad: A B C D
— — — —
algologická mykologicko-lichenologická bryologická rostlin cévnatých
Účelem mykologicko-lichenologické řady je podat přehled dosavadního výzkumu mykoflory našeho státu, doplnit jej novými poznatky a vytvořit tak ucelený obraz, který by byl podkladem pro další vědecké práce z různých oborů a sloužil jako určovací dílo nejširším vrstvám našeho lidu. Protože mykoflora ČSR je dosud známa jen nedostatečně, podobně jako je tomu v jiných evropských stá tech, neomezuje ;se zpracování na druhy v ČSR dosud skutečně zjištěné, ale jsou zahrnuty všechny evropské druhy. jako první svazek této knižnice vyšla pod redakcí Alberta Piláta publikace
Gasterom ycetes — Houby břichatky Jde o původní badatelské práce osmi autorů, vypracované především na herbářo vém a čerstvém materiálu. Autoři podávají přehled systému a řádů třídy břichatek, po které následuje rozbor jednotlivých tříd: Hadovkotvaré, Loupavkotvaré, Hlízotvaré, Smržovcotvaré, Prašnatkotvaré, Nožníkotvaré, Pýchavkotvaré, Černouškotvaré, Pestřecotvaré a Hnízdovkotvaré. Kromě odborného popisu uvádějí zejména ekologii, rozšíření, metodiku sběru, praktický význam a zhodnocení po stránce zdravotnické. Text doplňují četné perokresby a fotografie, skoro vesměs původní a zhotovené podle živého nebo herbářového československého materiálu. Dílo budí zájem i v zahraničí, neboť žádná podobná kniha o evropských Gastero mycetes neexistuje. 1958, 864 s., 256 obr., 40 obr. na kř. příl., váz. 87,50 Kčs
«
Druhý svazek Flora ČSR od prof. dir. K. Cejpa
Oomycetes I. zpracovává tzv. vodní plísně třídy Oomycetes. Obsahuje velké všeobecné kapi toly o morfologii (nutné pro diagnostiku rodů a druhů, aby bylo možné klíčů dobře používat), sexuologii, fyziologii, ekologii, o praktickém významu těchto sku pin nižších hub. žijících převážnou měrou saprofyticky, zčásti i parasiticky ve vo dách nebo vlhkém prostředí, na drobných vodních organismech, např. na řa sách, rostlinných pletivech, hmyzu i na větších vodních živočiších (rybách, racích apod.). Je to prvé souborné zpracování toho druhu v československé literatuře a od roku 1912 (Minden) nevyšlo v Evropě podobné souborné zpracování. Kniha obsahuje též určovací klíče k jednotlivým taxonům a seznam příslušné literatury. 1959, str. 480, obr. 169, váz. 52,50 Kčs Objednávky vyřizuje NAKLADATELSTVÍ ČESKOSLOVENSKÉ AKADEMIE VĚD, Praha 2, Vodičkova 40 \
