ČESKOSLOVENSKÁ VEDECKÁ SPOLEČNOST PRO M Y K O L O G I I
17
i
l i
i
l N A K LA D A T E L ST V Í Č E S K O S L O V E N S K É AKADEMIE VÉD
L E DE N
Č E S K Á
M Y K O L O G I E
Č asopis Čs, vědecké společnosti pro mykologii pro šíření znalosti hub po stránce vědecké i praktické R o č r tířlř >17
■* č í s l o
1
V ydává Č s. vědecká společnost pro m ykologii v
Leden
N ak ladatelství
1963
Československé akadem ie
věd
„■ —*
Vedoucí
red ak tor:
Redakční
člen k orespond ent
Č SA V
A lb ert
P ilát
doktor
biologických
věd
r a d a : akadem ik C tib o r B la ttn ý doktor zem ědělských věd, univ. prof. K a re l Cejp
doktor biologických věd, d r. P e tr F rá g n e r, M U D r. Josef H erink, d r. F ran tišek K otlab a
kan
didát biologických věd, inž. K a re l K ř íž , K a re l P o n er, prom . biolog Zdeněk P o u zar, d r. Fra n tišek Šm ard a Výkonný Příspěvky
zasílejte na
adresu
red ak tor:
výkonného
redaktora:
d r.
M irk o
P rah a
1,
Svrček V áclavské nám .
6 8 , N árodní
m useum , telefon 2 3 3 5 4 1 , linka 87 .
Sešit 4. 16. ročníku vyšel 15. října 19 6 2 .
O BSAH A. Č e r n ý : R ezavec A ndersonův — Inonotus andersonii (E llis et E v erh art) Č erný comb. nov. — nový choroš pro Č S S R .......................................................................................................................... 1 F.
Šmarda: H ypholom a coprinifacies (R o li.) H erink — třepenitka m odrající, z hle diska e k o l o g i c k é h o ...................................................................................."• * • ...................................................... 9
V.
J e c h o v á : Nové druhy rodu N igrospora a jimi působené hniloby na dováženém . . jižním ovoci ~.> • ».-,...........................................................................................................................
Z.
Urban:
F.
Kotlaba a Z. P o u z a r : N ový kytospora gen. nov...................................
J.
rod chorošovitých
hub,
.
dubovnice
—P ach y27
—
M ýcena
S.
F.
G ray
—
v
B elanských 35 .
.
.
43
tabulí č . 4 8 ) .
Podivná hlenka ve zplesnivělém herbáři
.
Drobné
(J. Schiitzner)
Přílohy:
zprávy
.
.
.
.
M ykologické dny na M oravě v r. 1 9 6 2 ...............................................
a F. Š m a r d a : .
45
. 4 7
T re tia pracovn á konferencia československých m ykológov
Literatura
12
p u b e s c e n s 21
W yn n ella atrofusca (B e c k j Svrček comb. nov. (s barevnou
A. N o v a c k ý : Kříž
nová rez na Avenochloa
K uřátko něžné — R a m a ria gracilis ( F r .) Q uél. nalezeno n a M oravě
Svrček:
K. C e j p :
K.
avenochloae —
K u b i č k a : V ýsledky studia helmovek T a trá ch na Slovensku (1 . pokračování)
K. K ř í ž : M
Uredo
49 52
........................................................................................................................................ 54
barevn á tabule č. 4 8 — W yn n ella atrofusca (B eck ) 3 černobílé tabule
11 Svrček (R . V eselý piruc.)
Tab. 48.
A
& l
^w W y n n e lla a t r o fu s c a ( B e c k ) ■r
jr
^jpPL Svrček R . V eselý, pinx.
Tab. NOVACKÝ: TR E T I A
Akademk
Cl.
Bkť.tný s dr.
P il á t e m
V
KONFERENCE A 1962
pred v s t u p e m do Do bro čského pr;: ks: t inž. A. Č j r n v a inž. K. Po ko rný ).
(v pozadí
inž.
If.
Oorv‘nková.
Foto
A. N.wacký
Úča stn íci I I I . ko nf ere nc e čs. myko lóg ov na exkurzii v Do bročském pr alese 6. IX. 1952. Z 1'ava do prava, dolný rad: R. Leo nt ovy č, J. Heško, I. Fábrv- Z. U rba n. F. Š m a rd a , J. Š eb e s ta , J. Missúth, Z. Pouzar, V. J a n č a ř í k , A. Pilát ov á, V. Jee hov á, \1. Svrček, I. U jevič, K. S im ko , I). N ov ack á, R. Veselý, K. Pokorný, C:. Bln ttný, A. T a d ja n o v á , J. Čerm ák, T. J av or s k á , A. Ja n it o r, A. Pilát, S. Na vrátil, H. Červink ov á, P. Bartoš, B. Uroševič, J. B e n r d i , A. Če rný. J. Peíer. Horný rad z l'ava: V. š a š e k . A. Pekní kov á, K. Škul a, E. K ot ý n k o v á , M. H an u ov á, C. Puleeh, V. B o j ň a n s k ý , L. Ma rv a no vá , V. S k a li c k ý , O. Fa ssa ti ov á. Foto A. Novacký
T a b . V I.
z K ŘÍ Ž ET ŠMARDA: MYK O I.O G IC K É
'
DNY
1962
.
1. Manželé Benedixovi při fo tograťování ho n da rc cv ky horské v pralese . .M i o n š í " u J a b lu n k o v a . — Dr. E. H. Bcnedix mil seiner Frau h e m Pho tographieren von B o n d a r z e w ia m v n ta n a im Beskiden-Urwalcl ,,M io n š í “ bei J a b lu n k o v , 21. VI I I. 1962. Potn k . Ko tl ab a
2. Výstava hu b Pilzau sst el lun g
v Brne in Brünn
’
v r. 1962: pohled na část vý st avn í cho dby a do je d n é z vý st avn ích síní. — im J. 1962: An blick aut ei nen Teil des Ausste llu ngs gan ge s und in e ine n der Ausst ellun gs sä le. Fotoar chiv Moravského muzea
\:x
|
Tab. KOTLABA
LI
POll/.AR:
PA CH YKY TO SPO R A GKN.
I.
NOV.
1. P a c h y k y t o a p o r a t u b e r c u l o s a (DC. ex l'r.) Koll. el Pouz. — D u b o v n i c e s I ř e v o v i t á. Staré plodnice (délka cca 1 in!) na suché větvi du hu letního v ..Čern ic ké o b o ř e “ u Bechy ně v již . Čechách. — Old fruitbodies •length cca 1 m! ) on dead b ran ch of Q u o r e u s r o b u r in „ Č e rn ic ká o b o r a “ n e a r Bechyně, Southe rn Bohemia, 4. V J I I . 1962. Photo dr. F. K o t l a b a
2. P a c h y k y t o s p o r a t u b e r c u l o s a
á. Na suché dead branch 1956. F. K ot la b a
Tah.
K O I I.A B A
!•'. 1P O U / .A R :
I*AC H V K V I ( » S P O R A
GKN.
II
NOV.
3. P a c k y k y to s/n iru t u b e r c u lo s a (P U . ox I'r.) Kotl. et l’on/.. t> u I) o v n i c e s t ř e v o v i l á. Na suché vètvi duhu zimn íh o v G e pň ár ov c dolině .1 By striěan ve Vtáéniku na S lo ve nsk u. On dead hraneli <>t Q u e rc u s ft et ra e a in the G ep ňár valley ne ar By s tr ič a ny , Vtáčnik Ra n ge , Sl ov a ki a , 1°. VII. 1^%. Photo dr. F. Koi la ba
4. P a ch y k y to sfu > ra t u b e r c u l o s a (DC. ex Fr. i Kotl. et Pouz. — D u b o v n i c e s t ř e v o v i t á. Hluboká n. \'lt.. na suché větvi duh u letního v zá m e c ké m par ku. 8. VI I I. 196Li. l , r> orig. — Hl uboká u. Vit. Southern Bohemia, on the lower side of a dry b ra nc h «>1 Q í u t c u s r o b u r in the cast le park, <S.VI I I. 1962. Photo dr. 1-. Ko tl ab a
Tab. KI-RICKA
'/ ^ K■
f JfJlSr *k *.
^
H ft
Mýcena 2.
v
fl o s-n iv iu m IV.
19-n
'i&fr HHfc
j p f . y jilkf c jm
y " ^ K /MiW £*» *x• * l i t ékh |pp |
«|
.:■ •-:-M T
B &
I I
* V T í ** % :,„ * í'
I
•t y
K iihn. leg. dr. J i ř í
III
VÝSLEDKY SIU DIA R. MÝCENA
^1 ■
-;. ,1 v
1,1
H
.
— H e l m o v k a s něhová. Ceřenice — osada Poříčko. K u b í č k a . H e r b . m y co l . H e r i n k N o. 2 0 / 4 5 . S k u t e č n á v el i k o s t. F o to dr. J . H e r i n k .
Tab.
IV.
K U B ÍČ K A : V Ý S L E D K Y STU D IA R . MÝCENA
\ ^
m
;
■’j’W X r.:' í,. ■■y-?:
r
J sU H
''*^:';
V^"'',--,:^t; "■
í1-'V': ^ ■' ¿v-' '3*'^"*'-:
l
,w
:. r s - ¡ 1 7 * 1
k ^ á j| | k
~ g g É
?
'•< í
V " ”*
t
^ s
■ |
fl^ k
JU m š M U jjM E
:,^-f.
M ýcen a e r u b e s c e n s H ohn. — H e l m o v k a červenající. Č eřen ice — osada P oříčko, 15. X . 1 9 4 4 leg. dr. J i ř í K u b íčka. Herfc. m ycol. H erink No. 1368/ 44. Sk u tečn á velikost. Foto dr J . H erink.
ČESKÁ MYKOLOGIE Č A S O P I S Č E S K O S L O V E N S K É V Ě D E C K É S P O L E Č N O S T I PRO M Y K O L O G I I R O Č N ÍK 17
1963
SE ŠIT 1
Rezavec Andersonův — Inonotus andersonii (Ellis et Everhart) Černý comb. nov. — nový choroš pro CSSR Inonotus andersonii (Ellis et Everhart) Černý comb. nov. — A New Polypore for Czechoslovakia A lois Černý A utor sb íral v letech 1 9 6 0 — 61 na již n í M oravě na větvích živých strom ů dubu ceru ( Q u e r c u s c e r r i s L .) plodnice rezavce A ndersonova, znám ého dosud pouze ze S e vern í A m eriky a pod jm énem rezavec K ravcev ů v z východní A sie; zabývá se synonym ikou, biolo gií a m orfologií tohoto druhu. In 1 9 6 0 — 6 1 , the author collected sporophores of I n o n o t u s a n d e r s o n i i , previously know n only from N orth A m erica and, as I n o n o t u s k r a w t z e w i i , eastern A sia, on the bran ches of livin g o aks ( Q u e r c u s c e r r i s L .) in Sou th M o rav ia; he describes the b iology and m orphology of this species and deals w ith the synonym y.
V Č S S R jsem našel poprvé r e z a v e c A n d e r s o n ů v 20. V I I I . 1960 na dvou asi 2001etých živých kmenech dubu ceru (Q u ercu s cerris L .) n a j i ž n í M o r a v ě v polesí H áje, lesního závodu Břeclav. Podruhé jsem jej znovu sbí ral na stejné lokalitě 18. X . 1961 na dalších dvou asi 1501etých živých kmenech dubu ceru. Podrobným studiem jsem zjistil, že plodnice rezavce Andersonova, které jsem sbíral na jižní Moravě, j s o u s h o d n é s houbou popsanou P ilá tem jako In o n o tu s kraw tzew ii. Při srovnání exikátových položek rezavce Kravcevova z východní Asie, uložených v herbáři P R s plodnicemi houby, kterou jsem sbíral na jižní Moravě, bylo na první pohled zřejmé, že jde o stejný druh, a to poznatelný již makroskopicky podle zlatožlutého zbarvení plodnic. Při studiu severoamerické literatury jsem zjistil, že morfologické znaky rezavce Kravcevova jsou totožné s houbou popisovanou Neumanem (1 9 1 4 ) pod jménem P oria and erson ii (E llis et Everhart) Neuman. Po získání položky této houby z U SA od prof. J. L. Loweho [P o ria an d erso n ii (E llis et Everhart) Neuman, leg. A. J. Sharp, 24. X I . 1956, No. 2 0 7 8 9 ] jsem dospěl srovnávacím studiem k závěru, že plodnice sbírané Kravcevem a Licentem ve východní Asii a popsané Pilátem jako In o n o tu s kraw tzew ii jsou totožné s houbou sbíranou již koncem minulého' století americkými mykology v Severní Americe na několika listnatých dře vinách. Inonotus andersonii (E llis et Everhart) Černý comb. nov. Bason ym : M u c r o n o p o r u s a n d e r s o n ii E llis et E v erh art,
J , M ycol. 6 : 79 ,
18 9 0 .
Sy no n ym a: P o ly p o r u s ( P o r ia ) x a n th o s p o r u s U nderw ood, Proc. In d . A cad. S c i. 6 1 , 1 8 9 3 . — X a n th o p o r ia a n d e r s o n ii (E llis et E v erh a rt) M u rrill, M ycologia 8 : 5 6 — 57, 1 9 1 6 . — P o r ia a n d e r s o n ii (E llis et E v erh a rt) N eum an, P olyp. W isco n sin 57 — 58, 1 9 1 4 . — C am p b ell et D a vidson M yco l 3 1 :1 6 1 — 1 6 8 , 1 9 3 9 . — G ilb ertso n , L lo y d ia 1 9 :6 7 , 1 9 5 6 . — Lowe, L loy d ia 2 1 :1 0 9 ,
1
ČESKÁ
M Y K O LO G IE
17
(1)
1 96 3
i 9 5 8 . — P o r ia le e i (M u rr.) Lowc, Lloydia 21 : 109, 19 5 8 . — X a n t h o c h r o u s o b liq u u s sensu B ourd ot, B u ll. Soc. m ycol. F ra n ce 4 8 : 2 2 9 — 2 3 0 , 1 9 3 2 (n on o rig .) — P o ly p o r u š h is p id u s (B u ll.) F r. resupinate B u rt, Ann. M iss. bot. G ard. 1 8 : 4 7 2 , 1 9 3 1 . — X a n th o c h r o u s k ra w tz ew ii P ilá t, B u ll. Soc. m ycol. F ra n ce 4 8 : 3 1 . 1 9 3 2 ; 4 9 : 2 7 3 — 2 7 5 , 1 9 3 3 . — In o n o t u s k ra w tz ew ii
1. I n o n o t u s a n d e r s o n ii (E llis et E v erh a rt.) Č erný — R e z a v e c A n d e r s o n ů v . P lod nice na m rtvé větvi dubu ceru (Q u er c u s c e r r is ) . P rům ěr větve 12 cm. V rstv a dřeva s kůrou, která byla pod plodnici, je siln ě poprášena olivově žlutým výtrusným prachem houby. Foto J. Ř íčn ý ( P il.) P ilá t, Ann. m ycol. 3 8 : 8 1 , 1 9 4 0 ; P oly p oraceae — H ou by chorošovité I. — I I . p. 571, obr. 3 7 2 , 1 9 3 6 — 4 2 . — Bondarcev, T ru t. griby jevrop. čá sti S S S R i K av kaza, p. 3 2 0 , 1953. Poprvé pop isu jí tuto houbu am eričtí m ykologové E l l i s a E v e r h a r t (1 8 9 0 ) pod jm énem M u c r o n o p o r u s a n d e r s o n ii na základ e plodnice nalezené F. W . A n d e r s o n e m na d u bové kládě pod kůrou v dubnu 1 8 9 0 v N ew field (N ew Je r s e y ). Underw ood (1 8 9 3 ) n alezl náš druh na spodní stran ě topolové klády v Ind iáne a popsal je j jak o P o ly p o r u s ( P o r ia ) x a n th o s p o r u s . M u rrill (1 9 1 6 ) popsal nový rod X a n t h o p o r ia s jed in ým druhem X a n t h o p o r ia a n d e r s o n ii (E llis et E v e rh a rt). Neuman, (1 9 1 4 ) uvádí naši houbu' pod jm énem P o r ia a n d e r s o n ii (E llis et E v erh a rt) N eum an. P lod nice této houby sb íral poprvé v A s i i L i c e n t na územ í dnešního M ongolská, pravdě podobně na dubu ( Q u e r c u s s p .), I X . 1 9 1 7 . Podruhé b yla naše houba v A sii nalezena v S S S R v A m urské o b lasti K r a v c e v c m na dubu m ongolském ( Q u e r c u s m o n g o lic a F is c h .), X . 1928. B u rt (1 9 3 1 ) popsal získanou plodnici od K rav cev a jak o resu p in átn í form u rezavce štětin atéh o — I n o n o t u s h is p id u s (B u ll .ex F r .) K a rst. pod jm énem P o ly p o r u s h is p id u s (B u ll.) F r. resupinate. P ilá t (1 9 3 2 , 1 9 3 3 ) popsal tuto houbu, kterou mu zaslal K ravcev , jak o nový druh X a n t h o c h r o u s k r a w tz e w ii P ilá t a r. 1 9 4 0 ji zařad il do rodu rezavec pod názvem In o n o t u s k r a w tz e w ii ( P ilá t) P ilá t. Bou rd ot (1 9 3 2 ) zařad il m ylně tuto houbu, získanou od K rav cev a, ke X a n th o c h r o u s o b liq u u s (P ers. ex F r .) Bourd,. et G alz. = In on otu is o b liq u u s (P c rs ex, F r .) P ilá t. N ik o laje vová (1 9 5 5 ) popisu je pod názvem I n o n o t u s a n d e r s o n ii (E llis et E v erh a rt) N ikol. plodnice houby nalezené 19. V I I I . 1 9 5 6 na m rtvé o lši v L enin grad ské ob lasti v S S S R . P lo d n ici s rou r kam i a plodnici im perfektního stadia, určenou N ikolajevovou jak o I n o n o t u s a n d e r s o n ii, jsem
2
"
^
Če r n ý : i n o n o t u s a n d e r s o n i i
od ní obdržel. V e sku tečnosti však jde o rezavec šikm ý — I n o n o t u s o b l i q u u s (P ers. ex F r .; P ilá t, a n ik o liv o rezavec A ndersonův. N iko lajevo vá sice p ři této příležitosti provedla novou kom b inaci, avšak ta není n om enklatoricky p latn á, neboť autorka neuvedla basonym s cita cí literatury.
&
'/
^
o
2. B asid io sp o ry r e z a v c e A n d e r s o n o v a ( I n o n o t u s a n d e r s o n i i ) . 8 0 0 X zvětš. Foto L. Kuda
Rozšíření
rezavce
r
3. Ř ez hym eniem rezavce A ndersonova ( I n o n o tu s a n d e r s o n i i ) . O rig . A. Černý
Andersonova
V U SA byl rezavec Andersonův sbírán na Q u ercu s b orea lis M ichx. f. = Q. ru bra, Q. ca m b elli NutL, Q. lo b a ta Neé, Q. m a rila n d ica Muench., Q. g ary an a Doug., S alix n igra M arshall, P op u lu s sp., C a ry a sp. Lokality jsou uváděny z K a lifornie, Indiány, Ohia, Texasu, Arizony, Iowy, Oregonu, W isconsinu a Arkan sasu (Campbell et Davidson, 1 9 3 9 ). Je pravděpodobné, že v budoucnu budou zjištěny další lokality v celém mírném pásu severní polokoule. M ikroskopoval jsem n á sled u jící položky rezavce A ndersonova, centem a K ravcevem , které jsou uloženy v h erbáři P R :
sbírané ve východní A sii
L i-
C o llectio E m ile L icent, S. J .: Fu r.gi C h inenses, No. 7 3 0 a 740, uloženo v h erbáři P R pod číslem 5 0 0 7 5 0 a 5 0 0 7 4 9 , M ongolia cen tra lis., leg. L icen t I X . 1 9 1 7 , det. A. P ilá t (ut I n o notu s k r a w t z e w i i P ilá t ). Phyto p ath o lo gical lab o rato ry Sib eria n A g ricu ltu ra l Academ y. U. S. S. R . (R u s s ia ) Om sk. Q u e r c u s m o n g o l i c a — A sia o rien ta lis, distr. A m ur, leg. K raw tzew , 2. X . 1 9 2 8 , det. A. P ilát (ut X a n t h o c h r o u s k r a w t z e w i i P ilá t ) . Z jištěn é lo k a lity rezavce A ndersonova v Č S S R : Q u c r c u s c e r r is L. - - jižn í M orava, p o lesí H áje, odd. 20c, lesní závod B řeclav , Č erný, 2 0 . V I I I . 1 9 6 0 a 1 8 .' X . 1961 (herb. B R N / .; P R ) . ,
leg.
a det.
Na všech 4 infikovaných kmenech dubu ceru na jižní Moravě rozkládá reza vec Andersonův dřevo s i l n ý c h o d u m ř e l ý c h v ě t v í ve spodní části koruny. Plodnice v délce 3 0 — 150 cm jsem vždy našel na konci odumřelých větví na spodní straně. Jsou jednoleté, vytvořené na spodní straně větve, a za bírají asi jednu polovinu obliny. Hniloba postupně proniká větví směrem ke kmeni a během září a října pak vyrůstá plodnice. Na části větve, kde se vytvořila plodnice, nevyrůstá již nikdy další plodnice; dřevo této části větve je značně zetlelé a po částech odpadává k zemi. H niloba postupně proniká do zdravé části větve směrem ke kmeni a po určité době se znovu vytváří; plodnice. Je možné, že hniloba potom pronikne odumřelou větví i do hlavního kmene. !!
ČESKA
M YK O LO G IE
17
(li
1963
Podobně jako plodnice rezavce šikmého — In o n o tu s o b liq u u s (Pers. ex F r.) Pilát — vyrůstá i plodnice rezavce Andersonova p o d v r s t v o u d ř e v a a k ů r y na obvodu hniloby. Růstem plodnice praskne na spodní straně pahýlu
55 y ,
^
4. H ym en iáln í sety r e z a v c e
i
H \ ) /,^
Andersonova
(Inonotus anderson ii).
t^rig. A. Č erný
větve kůra a slabá vrstva dřeva, které jsou postupně odhrnovány do stran. Po celém obvodu plodnice jsou vzpěrné okraje, které nadzvedávají vrstvu dřeva a kůry a umožňují tak růst rourek. Vzpěrné okraje jsou též často vytvořené i upro střed plodnice, zejména v místech, kde je zbytek suku po větvi nebo v místech, kde kůra a slabá vrstva dřeva nebyla nadzvednuta vzpěrnými okraji při obvodu plodnice. Na první pohled se zdají vzpěrné okraje uprostřed plodnice jako n á běhy ke kloboučkům. Na plodnicích vytvořených na větvích sm ěřujících podél kmene nahoru jsou na vzpěrných okrajích uprostřed hymenoforu ve směru dolů rourky. Vzpěrné okraje jsou 0,5 — 3 cm vysoké a 0,5 — 2 cm široké, hněděrezavé, plavě lesklé, místy silně zprohýbané a svraštělé. Povrch, který tlačí při růstu plodnice na bělové dřevo a kůru, je širší než spodní část, je světle rezavohnědý a jsou na něm často otisky dřeňových paprsků dřeva. Pletivo vzpěrných okrajů je vždy orientované kolmo na osu infikované větve a je složeno z rovnoběžných žlutěrezavých kanálků o tloušťce 4 — 8 /u, které jsou ve vzdálenostech 30 — 6 0 u přerušované. Stěny kanálků jsou 0,3 — 0 ,3 5 ¡u. tlusté a po rozdrcení se mění v amorfní úlomky. Normální hyfy v pletivu vzpěrných okrajů chybí a jsou jen ve spodní části u subikula a na straně ve směru k rourkám. Popis
plodnice
P l o d n i c e je tvořena je n rou rkam i a je 5 — 10 mm tlu stá. R o u r k y n a m írně sklon ě ných nebo vodorovných větvích jsou 12 — 15 mm dlouhé a na více vzp řím ených větvích šikm é
4
..
ČERNÝ:
INONOTUS
ANDERSONII
a 10 — 2 5 mm dlouhé. P ó r y rourek Sm ěřu jících kolm o na podélnou osu větve, jsou ku laté, 1 5 0 — 3 5 0 fj. široké, a póry rourek plodnic vy rostlý ch na vztyčených větv ích a na boku ob lin y u větví vod orovných jsou široce otevřené, zoubkaté, 0 ,3 — 1,5 mm široké. Stěn y rourek jsou 9 0 — 1 4 0 u tlu sté a jsou složené z rezavožlutých až rezavohnědých 2,5 — 4 ,5 ¡x tlu stých hyf. B a s i d i e jsou bezbarvé, ky jovité, 15 — 2 0 krát 4 — 1 ¡x. S terig m a ta jsou bezbarvá, 3 — 4 fi dlouhá, ................................ půl |U tlu stá ; jsou vždy čty ři. V ý t r u s y jsou v ejčitě elip so id n í, na bázi p řišp ičatělé, žlutě rezavé, 6 — 8 X 4 ,5 — 6 ¡j . velké, hlad ké, s m álo znatelným apiku lem . U v n itř v plasm atickém obsahu je bu d jedna nebo více drobných o lejfflĚtfĚĚÉĚĚĚ Ě ných kapek. V ýtru sn ý prach je olivově žlutý. Illo f Sety jsou velm i četné, vřetenovitě břichaté, tlu stostěn né, hnědě rezavé, 15 — 4 0 x 6 — 10 ju. T ram a chy bí. S u b i k u l u m je 2 5 0 — 3 5 0 u jjp íl K m B i tlu sté, složené ze vzájem n ě propletených, 2 ,5 až 3 ,5 u tlu stých hyf a přechází za vzpěrným i o kraji do dřeva ve sm ěru letokruhů jak o hněděrezavý mUĚĚ K Ě ^ B r m yccliov ý povlak o tloušťce 0 ,3 — 0 ,5 m m ; ten se bud ve dřevě ztrácí, an ebo ve velm i po'i p p 1™ •; kročilém stádiu hniloby pokrývá celý povrch vyhn iléh o dřeva pod 0 ,5 — 2cm vrstvou dřeva a kůry. N a příčném řezu se tento povlak jeví jak o hnědě rezavá, 0 ,5 — 1 mm tlu stá zóna. „ , , . ,. * ^ i . i. , , 5. Vzperne okraje plodnice r e z a v c e A n V nekterych m ístech ie na m yceliovem povlaku , /T , , .., . J j, ^ . i~ ic d e r s o n o v a (I n o n o tu s a n d e r s o n ii). vidět po odlou pnu ti vrstvy dřeva a kury síto F o to T K řístek vitý re lie f v z n ik a jících rourek, o b sa h u jících sety a zakrnělé basid ie. R o sto u cí plodnice jsou okro vě hnědé, vyzrálé jsou zlatožluté a později hnědě rezavé. R ok nebo dva roky staré plod nice siln ě p ro sv íta jí živě rezavožlutě od značného m nožství basidiospor, které zůstaly v rou r kách, na povrchu pórů, na vzpěrných o k ra jích i na dřevě a kůře větve. P řib liž n é m nožství p lodn ici vyprodukovaných b asidiospor bylo zjištěn o na základě počtu b a si diospor uchycených na kůře pod plodnici po skončení fru k tifik ace. N a vodorovné větvi o tloušťce 10 cm se v y tv o řila plodnice zdéli 1 2 0 cm. Z části odtržená kůra, vzdálená od povrchu rourek 1 — 1 ,5 cm, byla pokryta 0 ,3 — 0 ,5 mm vrstvou olivověžlutého výtrusného prachu. V ýpočet byl proveden za předpokladu, že asi jedna po lo vin a výtru sů se zach y tila na kůře a druhá polovina un ikla do ovzduší. B a sid io sp o ry z 1 cm 2 b yly odebrány do m isky, zředěny ve 2 0 cm 3 vody a po řádném rozm ích ání byl proveden výpočet výtru sů sčítací B ú rkerovou kom ůrkou. N a kůře 1 em 2 bylo usazeno 3 4 4 8 0 0 0 0 0 0 b asidiospor. P ov rch plodnice m ěřil 1 8 8 4 cm 2 X 3 4 4 8 0 0 0 0 0 0 X X 2 (polov in a výtru sů se dostala do ovzduší) — 12 9 9 2 0 6 4 0 0 0 0 0 0 . P lod nice vyprodukovala za celé období fru k tifik a ce p řib ližn ě 12 b ilio n ů 9 9 2 m iliard a 6 4 m ilio n y b asidiospor. Je pravdě podobné, že ve sku tečn o sti je toto číslo větší, protože do ovzduší un iklo více výtru sů, než m nožství, jež se zachytilo na kůře.
Analýza
infikovaných
větví
Na 2 stromech dubu ceru byly odřezány 3 větve, infikované rezavcem Andersonovým, o průměru u kmene 20, 25 a 12 cm, a byly rozřezány na 1 m dlouhé kusy a podélně rozštípnuty. Ve dvou případech byly na konci větví na spodní straně vytvořené plodnice o délce 80 a 120 cm a dřevo nad plodnici bylo celé vyhnilé. Ve směru ke kmeni byla hniloba méně intensivní, postupně se zužovala na střední část a nejdále sahala podél dřeně, která byla vyplněna rezavohnědým podhoubím. Hniloba zaujím ala na obou rozřezaných větvích 2 — 2,5 m a v žádném případě nezasahovala do hlavního kmene. V třetím p ří padě byla na konci pahýlu větve plodnice 1,5 m dlouhá a ve směru ke kmeni pronikla hniloba 80 cm od okraje plodnice a 1 m dlouhý zbytek větve byl zdravý. Na zemi ještě před odřezáním napadené větve jsem našel odlomenou část, která odpadla od větve s vytvořenou plodnici rezavce Andersonova. Dřevo této části větve bylo zcela zdravé. Po složení celé větve na zemi bylo zřejmé, že 5
!
ČESKÁ
M Y K O LO G IE
17
(1)
1963
k infekci došlo odumřelým sukem uprostřed větve a hniloba pronikala jednak směrem k okraji větve, jednak směrem ke kmeni. Hniloba k okraji větve je při vytvoření plodnice ohraničena od zdravého dřeva černou, 0 , 5 — 1 mm tlustou -
i
. ..
6. a. H n iloba dřeva způsobená r e z a v c e m A n d e r s o n o v ý m ( I n o n o t u s a n d e r s o n i i ) na větvi dubu ceru ( Q u e r c u s c e r r i s ) ve směre) od plodnice k o k ra ji větve. b. T otéž ve sm ěru od plodnice ke kmenu strom u. Foto A. Č erný
zónou a ve směru ke kmeni proniká hniloba do zdravého dřeva podél dřeňových paprsků; černá hraniční zóna hniloby zde chybí. Hniloba
dřeva
V počátečním stádiu rozkladu dřevo dubu sv ětlá, později se stává velm i lehkým a na p říč ném řezu jsou výrazně znát dřeňové paprsky. V e stádiu tvorby plodnice je dřevo tm avě krém ové a v konečném stá d iu sm etanově b ílé a lístkovitě se rozpadá podél dřeňových paprsků. Střed pahýlů větví s plodnicem i je vyplněn^ hněděrezavým , 0 ,5 — 1 cm tlu stým syrociem , které je slo ženo z tenkostěnných, světle žlutorezavých, 1 ,5 f/. tlu stých hyf.
Čistá
kultura
C am p bell et D avid so n (1 9 3 9 ) p o p isu jí čisté ku ltu ry rezavce A ndersonova. Z jis tili optim áln í teplotu pro růst 35 ° C , a v ku ltu rách n ach ázeli dlouze m ečovité, 8 X 2 5 0 ¿i velké sety.
(j
CERNY.
INON OTUS
ANDERSONII
Z á v ě r
Biologie a morfologie rezavce Andersonova je z n a č n ě b l í z k á biologii a morfologii r e z a v c e š i k m é h o . U obou druhů se vytvářejí plodnice ve
7. a. P ok ro čilá h nilo b a dřeva způsobená r e z a v c e m A n d e r s o n o v ý m ( I n o n o t u s a n d e r s o n i i ) . Pod élný řez větví dubu ceru ( Q u e r c u s c e r r i s ) . Prům ěr větve 15 cm. b. Totéž na příčném řezu větví. Foto A. Č erný
formě velkých povlaků rourek na mrtvých nebo odumírajících kmenech nebo větvích pod vrstvou dřeva a kůry. Zvlášť jsou tyto plodnice charakteristické vzpěrnými okraji a tím, že se tvoří na infikovaném dřevě pouze jedenkrát. R e zavec šikmý je obligátní parazit a vytváří po dobu parazitace na infikovaných kmenech plodnice imperfektního stádia. Analogicky lze předpokládat, že i re zavec Andersonův je parazit a vytváří též plodnice imperfektního stádia. Z hlediska lesního hospodářství rezavec Andersonův pro svůj vzácný výskyt je v Č S S R bezvýznamný. Podle dosavadního pozorování působí hnilobu silných větví živých kmenů dubu ceru a není vyloučena možnost postupného pronikání hniloby z větví do kmene. Neumann (1 9 1 4 ) uvádí, že r. 1889 byly sbírány v U SA značně veliké plodnice na části kmene dubu, ulomeného ve výši 60 stop od země. V tomto případě nepochybně způsobil rezavec Andersonův hnilobi;* hlavního kmene. Výřezy větví dubu ceru s plodnicemi i hnilobou rezavce Andersonova jsou uloženy v herbáři katedry ochrany lesů lesnické fakulty V Š Z v Brně (B R N Z ) a v herbáři Národního musea v Praze (P R ).
ČESKÁ
M Y K O LO G IE
17
(1 )
1963
L I T E R A T U R A B o n d a r c e v A. S. ( 1 9 5 3 ) : T ru to v y je griby jev rop ejsk oj ča sti S S S R i K av k aza. P. 1 — 320. M oskv a-L enin grad . B o u r d o t A. H. ( 1 9 3 2 ) : H ym énom ycětes n ouveaux ou peu connus. B u ll. Soc. m ycol. Fran ce 48 : 2 0 4 - 2 3 2 . B u r t E. A. ( 1 9 3 1 ) : H ym enom ycetous fungi of S ib e ria and E a stern A sia -m c stly of wooddestroying species. A nn. M iss. bot. G ard. 18 : 4 6 9 — 4 8 7 . C a m p b e l l W. A. et D a v i d s o n R . W . ( 1 9 3 9 ) : P oria A n derson ii an d P olyporus glom eratu s, two d istinct h eart-ro ttin g fungi. M ycologia 31 : 161 — 168. E l l i s J. B. et E v e r h a r t B. M . ( 1 8 9 0 ) : M ucronoporu s A ndersoni. J . M ycol. 6 : 79. G i l b e r t s o n R . L. ( 1 9 5 6 ) : T h e genus P o ria in the C en tral R ock y M ou n tain s and P a cific N orthw est. L lo y d ia 1 9 : 6 5 — 8 5 . L o w e J . L. ( 1 9 5 8 ) : T h e genus P o ria in N orth A m erica. L loy d ia 21 : 1 00 — 114. M u r r i l l W . A. ( 1 9 1 6 ) : A new genus of resupin ate polypores. M ycologia 8 : 5 6 — 57. N e u m a n n J . J . ( 1 9 1 4 ) : T h e P oly p o raceae of W isco n sin . B u ll. W ise. geol. n atu r. H ist. Surv. 33 : 1 - 2 0 6 . N i k o l a j e v a T . L. ( 1 9 5 5 ) : K r a tk ije so o b ščen ija k voprosu o v o zb u d itěljach „ č a g i“ . Bot. Ž. 4 0 : 2 3 3 - 2 3 7 . P i l á t A. ( 1 9 3 3 ) : A dditam enta and floram S ib iria e A siaequ e o rien ta lis m ycologicam . P ars secunda. B u ll. Soc. m ycol. F ra n ce 4 9 : 2 5 6 — 339. P i l á t A. (1 9 3 6 — 4 2 ) : P olyporaceae — H ouby chorošovité. A tlas hub evrop. 3 : 1 — 6 2 4 . P i l á t A. ( 1 9 4 0 ) : B asid io m y cetes chin en ses. A nn. m ycol. 3 8 : 6 1 — 82. U n d e r w o o d L. M . ( 1 8 9 3 ) : P olyporus (P o ria ) xan th osporu s n. sp. Proc. In d . A cad. S ci. 3 :6 1 . Adresa au to ra: inž. A lois Č erný, B rno , Z em ědělská 3.
8
Hypholoma coprinifacies (Roll.) Herink — třepenitka modrající z hlediska ekologického Hypholoma coprinifacies (R oli.)
Herink — von dem Ökologischen Standpunkt aus F r a n t iš e k Š m a r d a
A utor sh rn u je dosavadní lokality H y p h o lo m a c o p r in ifa c ie s ( R o li.) H erink a podává je jic h ekologickou ch a ra k teristik u . Z ávěrem zjišťu je, že H y p h o lo m a c o p r in ifa c ie s je druhem chlad nom ilným .
D er A utor fasst die b ish erigen L o k a litä ten der H y p h o lo m a c o p r in ifa c ie s (R o ll.) H erink in M äh ren zusam m en und führt deren ökologischen C h arakter an. A bschliessend stellt er fest, dass H y p h o lo m a c o p r in ifa c ie s ein e kü hllieben de A rt darstellt.
H y p h o lo m a co p rin ifa cies (R o ll.) Herink [v novější kombinaci Pouzarově P silo cy b e co p rin ifa c ies (R o ll.) P o u z a r*)], vzbudila pozornost československých mykologů před 12 roky, kdy byl publikován Herinkem (1 9 5 0 ) první Kubičkův sběr tohoto druhu u nás. Třepenitka modrající byla popsána z Korsiky, a proto byla nadhozena otázka, zda není druhem teplomilným a mediteránním. Od roku 1942, kdy byla poprvé sbírána na Moravě (v témže roce, kdy ji objevil J. Kubická v Čechách) a určena tehdy jako P silo cy b e sem ila n cea ta Fr. var. c o eru lescen s C o o k e ? **), byla zjištěna do roku 1961 v širším okolí Brna na řadě lokalit. Na základě toho lze stanovit bližší ráz stanovištních podmínek tohoto vzácného druhu, který byl dosud zjištěn v Evropě kromě středomořské oblasti p o u z e v Č S S R . Lokality v širším okolí B rna se nacházejí v pahorkatinném stupni Českomo ravské vrchoviny a v Moravském krasu, které spadají do subhercynské fyto geografické oblasti Č S S R v území styčném se subpannonskou oblastí na Moravě. Lokality
H y p h o lo m a
c o p r in ifa c ie s
na
Moravě:
Les R o vin y u B ra n išk o v a jih ozáp. T išn o v a , 4 5 0 m. N a lesn í cestě od d ělu jící bučin u od k u ltu r ního jedlového porostu B y lin n é patro ch a ra k te risu jí druhy: A sa r u m e u r o p a e u m , A s p e r u la o d o r a ta , D e n ta r ia b u l b ife r a , D. e n n e a p h y llo s , E u p h o r b ia a m y g d a lo id e s , H e p a t ic a nob ilis , S a n ic u la eu rop aea, 18., X ., 28. X I. 1960; 18. X I. t 1961. — V everská B ítýška, les B ab k a při siln ici do Lažán ek , 3 5 0 m, v sm rkojedlovém lese ( A b ie to -P ic e e tu m ) s vtroušeným dubem na přirozeném stan o v išti habrových doubrav (Q u e r c e t o - C a r p in e tu m c a r ic e to s u m p i l o s a e ) , 19. X . 1 9 5 8 , leg. K říž . — T išn o v , v údolí říčky L ou čky bl. D rah on ín a, 4 0 0 m, ve sm rkovém lese na zem i prosycené koňským trusem , 9 . X I . 1 9 4 2 . — N edvědice, v údolí Býšovskéh o potoka, P ic e z tu m s R u b u s sp., 3 5 0 m, 16 . X . 1 9 4 3 ; 3. X . 1 9 5 4 leg. K říž (herb. H erin k ). — L ipů vka, severozáp. B rn a , kopec D ubová hora, 5 7 0 m ; bu čin a v b y lin ném patře s M e lic a n u ta n s, A s p e r u la o d o r a t a , M e r c u r ia lis p e r e n n is , D e n ta r ia b u lb ife r a , 2 8 . X ., 13. X I . 1 9 6 0 . — V ran o v u B rn a , kopec B a b í lom , 4 0 0 m. R o ste zde ve sm íšených porostech s dubem , bukem , habrem a sm rkem ; též v ku ltu rn ím porostu sm rkovém nebo sm rkojedlovém . Podle zbytků b ylin n é vegetace lze usuzovat na přirozené lesy dubohabrové. 10. X I . 1 9 4 2 ; 2 5 . X I ., 2. X I I . , 8. X I I . 1 9 5 1 ; 7. X I . 1 9 5 2 ; 2 9 . X . 1 9 6 1 . O b řan y, 2 5 0 m, 23. X I . 1 9 5 2 , leg K říž . — Ú těchov u B rn a , sm íšený les borodubový, 4 7 0 m, 9 . X . 1 9 5 2 , leg. Je lín e k . —
* ) Sp ráv n é jm én o studium . P ro to je tato **)
C ooke, Illu str.
tohoto druhu je kom plikovaná otázk a, je jíž řešení sivyžádá podrobné houba uváděna pod tradičním jm énem H y p h o lo m a c o p r in ifa c ie s . of B ritish
F u n g i, T a b .
563/1V.
9
ČESKÁ
■
■
■
17
(1)
1963
Ř ečko v ice u B rn a , lesn í údolí k So b ěšicím , 3 3 0 m, 19. X I . 19 6 1 , leg.H udeček, K on cerová. — B ílo v ice nad Sv itavou , 14. X I . 1 9 5 4 , leg. K rb u škov á. — B ab ice nad Sv itav ou , u potůčku za nádražím ve sm íšeném lese, 2 8 0 m, 19. X I . 19 6 1 , leg. K říž . — Adam ov, v údolí K řtin skéh o potoka na lesn í cestě, 2 8 0 m, 19. X I . 1 9 6 1 , leg. K říž. — B rn o : L íšeň , v údolí říčk y pod K la jdovkou na o k ra ji sm íšeného lesa, 2 5 . X I . 1 9 5 1 , leg. K říž a F . Šm ard a; tam též ve sm rčině na vápenci 14. X I . a 8. X I I . 1 9 5 1 , leg. K říž . —Jin a čo v ice u B rn a , v lese B ab a v dubohabrovém porostu s přim íšenou borovicí, 3 8 0 m, 17. X I . 1 9 6 1 , leg. K on cerov á. — O m iceT etčice, 3 5 0 m, 18. X I . 1 9 5 6 , leg. V alkou n . L ok ality bez uvedení sběratele jsou sběry F r. Šm ard y, v jehož h erb áři jsou doklady provisorně uloženy. Během tisk u z jištěn y lo k ality H y p h o lo m a c o p r in ifa c ie s m im o souvislý a re á l je jíh o rozšířen í v okolí B rn a. U N yk lov ic jih ových odn ě P oličky, 6 5 0 m n. m ., ve sm rkové ku ltu ře na stan ov išti přirozen ých kv ětn atý ch b u čin , 6. X I . 1 9 6 2 ji sb íra li n a společné exk u rsi F . V alkou n a K . K on cerov á. O kam žitá půdní teplota 6 °, m in im áln í teplota za u p lynu lých 1 4 dní 3 ° , m ax im áln í teplota 1 1 ,4 °. Z a an alo g ick ý ch ek o lo gických pom ěrů ji sb íra l 2 2 . X . 1 9 6 2 nedaleko této lo k ality v lese B ald a u D o ln í je d lo v é F . V alkou n . V rám ci m yko flo ristické akce ji za sla l B. Ř ih o šek z O lom oucká, kde ji sb íral 2 8 . X I . 1 9 6 2 u N ám ěště n a H ané v jeh ličn atém lese na staré lesn í cestě, 2 5 0 m n. m. E kologické pom ěry na třech lo kalitách :
H
M Y K O LO G IE
!
v y stih u jí
Lokalita
i
Lokalität
| |
i
zčásti
teploty
a
půdní
vlhkosti,
v
době
Teplota v hloubce 5 cm maxim. min. okamžitá (v období od — do)
Půdní vlhkost
Počet plodnic
Temperatur in der Tiefe von 5 cm niax. min. momental (in der Zeit von — bis)
Bodenfeuchtigkeit
Anzahl der Fruchtkörper
fru k tifik ace
Fruktifik. j období Datum mčřerú Fruktifika- j tionsperiode Datum der Messungen j
I____________ ________
1 Vranov, B abí lom
zjištěn é
13° 7° 10° (od 7. X . do 29. X .)
i
25%
4
I 2t). X . 1961 í 18. X I. 1961
Braniškov
10,6° 5,2° 6° (od 26. X . do 18. X I.)
26%
82
Braniškov
10,4° 6,1° 8,2° (od 28. I X . do 18. X .)
21%
12
18. X . do 1.5. X I . 1960 j
9,9° 6,2° 5,8° (od 12. X . do 28. X .)
30%
35
28. X .
9,4° 6,0° 6,5° (od 28. X . do 13. X I.)
33%
22
13. X I . 1960
■
Lipůvka, Dubová hora | Lipůvka, Dubová hora
I
1960 |
Z předchozích cenologicky a ekologicky charakterisovaných lokalit H y p h o lo m a c o p rin ifa cies je patrno, že tato houba provází b u č i n y a h a b r o v é d o u b r a v y s přechody do bučin, často s přimíšenou jedlí, anebo se vyskytuje v je jich náhradních jehličnatých porostech. Roste ve skupinách, které jsou nejpo četnější na místech pro tento druh ekologicky nej výhodnějších, kde substrát tvoří m o c n ě j š í v r s t v a h r u b é d r t ě l e s n í o p a d a n k y s v y š š í l o k á l n í v l h k o s t í , na málo používaných lesních cestách nebo na dně žlíbků s potůčkem. Skupiny plodnic jso u ' nej častěji rozloženy na jediném místě zkoumané plochy. H y p h o lo m a co p rin ifa cie s je u nás součástí p o z d n ě p o d z i m n í h o a s p e k t u h u b na stanovištích mírně teplých a mírně vlhkých. Je d r u h e m c h l a d n o m i l n ý m .
^
ŠMARDA: HYPHOLOMA CO P RI N IF A C IE S
« L I T E R A T U R A H e r i n k J . ( 1 9 5 0 ) : T řep en itka m o d rající [H ypholom a co p rin ifacies (R o li.) H erink l středom ořský typ lupenatých hub v Č eskoslovensku . Čes. M ykol. 4 : 1 6 —20 .
— nový
P o u z a r Z. ( 1 9 5 3 ) : 7 : 1 3 9 -1 4 0 .
P oznám ky k m ykofloře Studeného vrchu u S tříb rn é S k alice. Č es. M ykol.
Šebek
E x lra z o n á ln í prvky v m ykofloře Č S S R .
S v.
(1 9 6 1 ):
Č as. čs. H oubařů
3 8 : 9 7 — 101.
Zus a m m en fa ssu ng H y p h o lo m a c o p r in ifa c ie s (R o li.) H erink ist ein e seltene P ilzart, bish er nur aus dem M ittel m eergebiet und Böh m en b ekan n t, von wo sie auch pu bliziert wurde. In M äh ren ist sie aus m ehreren Fu nd orten in b reiterer U m gebung von B rü n n b ekan n t. Aus eingehendem Studium einiger dieser L o k a litä ten ist ersich tlich , dass H y p h o lo m a c o p r in ifa c ie s B u c h e n w ä l d e r u n d Wei ssb uchen-Eichenwälder .begleitet, oder in deren E rsatz-N ad elb estän d en v or kommt. Sie w ächst in G ruppen, welche am h äu figsten au f fü r diese A rt ökologisch günstigen S tellen Vorkom m en, n äm lich dort, wo die U n terlag e ein e m ächtige grobe V erm od erungsschicht der W a ld streu m it höherer lokaler Fe uch ti gke it bildet, auf wenig be nützten W ald w egen und am G ru n d der M ulden. D ie Fruchtkörp ergrupp en b reiten sich m eistens nur a u f ein er ein zigen Stelle der U n tersu ch u n gsfiäch e aus. H y p h o lo m a c o p r in ifa c ie s gehört in M äh ren zum H erbstaspekt der P ilz e a u f m assig w arm en und m ässig feuchten S tan d orten ; s i e is t e i n e k ü h l l i e b e n d e Ar t .
Austrálie — mykologicky hádanka T errae
A ustralis
aspectus
m ycologicus
V širý ch ko n čin ách států A u strá lie n ejso u m ykologické pom ěry totožné vzhledem k veliké o d lišn o sti květeny i zvířen y n ija k nepřekvapuje.
s evropským i,
což
T a k jed in o u houbou v A u strá lii běžně používanou ke kuchyňským účelům je p e č á r k a p o l n í — A g a r ic a s c a m p e s tr is (the com m on m ush ro o m ). P ro svůj dom ácí trh sice pěstují A u stra la n é žam piony se zn ačn ým i úspěchy, ale n ik terak v rozm ěrech prům yslově význam ných. A u stra lští m ykologové se an i n ezm iň u jí o h řibech kteréhokoli druhu. Z n a jí však dobře h n o j ník o b e c n ý — C o p r in u s c o m a t u s (th e sh a g g y -ca p ), avšak n ep ou žívají ho k jíd lu , neboť m u n ed ů věřu jí. Jin d e vysoko ceněné laný že ( T u b e r ) v A u strálii nerostou. M yk oflora A u strálie je však p řízniv á v jedné věci: n ejv ra ž ed n ější houba m u c h o m ů r k a zelená č ili hlízovitá — A m a n ita p h a llo id e s se tam vůbec n evy skytu je! B a i m éně zlá m u c h o m ů r k a čer v e n á — A m a n ita m u s c a r ia (červen á i hnědá) není v A u strálii původní, ale pouze zavlečená s cizo k ra jn ý m i listn a tý m i strom y, a to je ště pouze na několika m álo lo k alitách ve státě V icto ria a na T a sm á n ii. Z v lá štn í pozornost b ud í v A u strá lii h o jn á h o u s e n i c e Taylor o v a — C o r d y c e p s ta y lo r ii. W illis o n í píše, že roste ve dvou obvodech státu V icto ria, které n etrpí suchem (O tw ay a Strzeleck i ra n g e ). J e to n ej větší druh na světě rodu C o r d y c e p s , p arasitu jíc í na housenkách a na hm yzu. P od houbí z těla napaden ých obřích housenek vy h án í parožnatě rozvětvený sporofor, který do sah u je výšky až 3 0 cm! N ejn o v ěji píše o au stra lsk ý ch h oubách J . H. W i l l i s . Jso u to práce „N otes on classificatio n of the P oly p oraceae ( 1 9 4 7 ) , (kde a n ticip o v al některé K otlab ov y a P ou zarovy studie o ch o ro ších ), dále ,,V icto ria n T oad sto ols and M ush room s“ (1 9 5 0 ) a v d esetid íln é „ A u stra lia n en cyclop edia“ 0 9 6 0 ) píše naposled o au stralský ch houbách ve 4. díle na str. 2 3 1 — 2 3 4 . S ta rší poznatky o houbách A u strá lie nacházím e h lav n ě ve čtyřech kn ih ách (u nás však m álo d o stu p n ý ch ): D. M c A lp i n e : S y stem a tic A rrangem en t of A u stra lia n Fu n g i ( 1 8 9 5 ) , M. C. C o o k e : H andbook o f A u stra lia n F u n g i ( 1 8 9 2 ) , J . B . C l e l a n d : T oad sto ols and m ushroom s and other larger fungi of Sou th A u stra lia (1 9 3 4 — 5 ) a G . H . C u n n i n g h a m : G asterom ycetes of A u stra lia and New Z ealan d ( 1 9 4 4 ) . J o s e f S c h iitz n er
11
'
^
^
Nové druhy rodu Nigrospora a jimi působené hniloby na dováženém jižním ovoci New Species of the Genus Nigrospora causing Rots of Southern Fruits [Nigrospora maydis (Garov.) Jechová and N. vietnamensis Jechová] V ěra Je c h o v á A u torka proved la po diskusi a zhodnocení dosavadních zkušeností revisi druhů rodu. N ig r o s p o r a Zim m . ( D e m a t i a c e a e ) . Iso lo v ala nový druh ze. z ah n ív ajících plodů C itru s s in e n s is (L .) O sbeck, dovezených k nám z V ietn am u a Šp an ělsk a a p ojm eno v ala je j N ig r o s p o r a v ie tn a m e n s is Jech o v á. N ový druh se liší od všech dosud popsa ných druhů m alým i rozm ěry kon idií. N a ban ánech , dovezených do Č S S R z G u in eje, se často o b je v u je choroba zvaná ,,sq u irte r“ , působená houbou N ig r o s p o r a m a y d is (G a ro v .) Jech o vá. H ouba je patogenní ban ánů m a k infekci dochází během sběru v m ístě, kde celý trs byl odříznut. H n ilo b a postupu'je středem plodů a je ob yčejn ě zjištěn a až spotřebitelem . A fter discussion and co nsid eration of the existin g knowledge, the species of the genus N ig r o s p o r a Zim m . (D e m a t ia c e a e ) have been revised. N ig r o s p o r a v ie tn a m e n s is Jech o v á was isolated from decaying oran ges im ported into C zech oslovakia from V ietn a m and Sp a in ; is described, together w ith the n ecessary la tin diag nosis. T h e new species d iffers from the rem ain der o f the genus by the sm aller conid ia. B an an as im ported in to C zech oslovakia from G u in ea are often found to be infected by the disease known as “ S q u irte r” caused by the fungus N ig r o s p o r a m a y d is (G a ro v .) Jech o vá. T h e fungus is pathogenic to b an an as and the in fectio n occu rs at the point w here the stem is severed during h arvestin g in the field . T he decay spreads through the m iddle o f the fru it and it is u su ally first discovered by the consum er.
Po tři léta zabývala jsem se studiem hub, které působí h n i l o b y k n á m dováženého subtropického a tropického ovoce. Ze zahnívajících pomerančů a ba nánů jsem několikráte isolovala druhy rodu N igrospora Zimm.
fr 110
100 Q0 ^
A I \ I \ / \
í l\ I \
\
70
60 5o
b
\
I \ I \ I \/ )[
/ I I
30 20
I \ al
\ V \ \ \
10
\ *
/ , 3
\
<
5
______ 6 7
1 V a ria č n í křiv ka délky konidií druhu N i g r o s p o r a
8
_____ 0 P
(a ) a šířky v ie t n a m e n s is .
(b> —
Curve showing the range of length (a) and breadth (b) of the conidia inN i g r o s p o r a vietnam ensis. Del. V. Jechová.
R od N ig r o s p o r a Zim m . b yl popsán roku 1 9 0 2 Z im m erm annem , který u vádí jed in ý druh N ig r o s p o r a p a n ic i Z im m .; tento druh je tudíž jedn označn ě typem rodu N ig r o s p o r a . R odovým znakem jsou tm avé až čern é konidie čočkovitého tvaru a h y a lin n í nebo hnědě zabarv en é m yceliu m ; proto p atří rod N ig r o s p o r a čeledi D e m a tia c e a e . V tém že roce popsal M o lliard na m rtvých larv ách L ip a r a lu c e n tis ( v h álk ách n a P h r a g m ite s c o m m u n is ) shodnou houbu jak o B a s is p o r iu m g u lla r u m M oll. R ody B a s is p o r iu m M oll. a N ig r o s p o r a Z im m . jsou zřejm ě totožné. I když rod N ig r o s p o r a m á prioritu (b y l popsán v únoru 1 9 0 2 a rod B a s is p o r iu m až v květnu 1 9 0 2 ) , C lem en ts a Sh ear (1 9 3 1 ) a podle n ich i n ěkteří autoři, ch Vbně P ° '’ažu jí rod B a s , s p o r , u m za jm éno a rod N i g r o s p o r a za synonym um .
platné
Pro přehled uvádím v tabulce dosud popsané druhy rodu N i g r o s p o r a Zimm. s velikostí konidií a hostitelem.
Popsané druhy rodu N ig rosp ora Zimm., jak vyplývá z popisů, které jsem z velké většiny měla v rukou, jsou morfologicky stejné a liší se pouze velikostí konidií. Někteří autoři vidí také rozdílné a rozhodující znaky mezi jednotlivými 12
JEC H O V Á :
Druh
N igrospora p a n ici Zim m . 1902 .N . sp h aerica {Sace.) Mas. 1927
N . sacchari (Speg.) Mas. 1927 N . oryzae auet.
N . gossypii Ja cz . 1929 N. canescens McLen. et Iloět. 1933 N. m usae McLen. et Hoét. 1933 N. aru n din acea (Cke. et Mass.) Potlajčuk 1952 N. gallarum (Moll.) Potlajčuk 1952 ?N . ja v a n ica Palm . 1918
NOVÉ
I
DRUHY
RODU
N IGROSPORA
Velikost konidií
Hostitel
25— 30 X 22— 25// 10 5 — 17,8//
P an iců m cimphibium Im p era la cylindrica M usa sapientum P anicům didactylum P asp álu m dilatatum Pannisetum cladestinuw Sorghum halapense Sorghum saccharatum Z ea m ays 20— 22 x 15— 18// M iscanthus saccharatum 12,7— 15,24 // Cocos nucifera M iscanthus saccharat um M usa sapientum Oryza sativa Zea m ays 12— 13,6// Gossypium hirsutum
19 x 17 // < 18 x 15// 30// 11— 14// 1 3 —15 x 9— 12//
M usa sapientum M usa sapientum Pkragm ites comm unis A rundo conspicua na mrtvých larvách L ip ara lucentis v hálkách na Phragmites com m unis; v půdě Triticum vulgare Cocos nucifera
druhy v barvě a vzhledu mycelia, ve zbarvení spodní strany misek při kulti vaci a v množství tvořících se konidií. Jak jsem odpozorovala, při kultivacích dvou druhů rodu N ig rosp o ra, jsou uvedené znaky velmi variabilní, závislé na různých kultivačních podmínkách, půdách a na hostiteli. Uváděné rozdíly v růstu mycelia a také ve velikosti kolonií při různě velkých teplotách není možno také považovat za znaky, které by mohly být význačné pro jednotlivé druhy rodu N ig rosp ora. Tyto rozdíly charakterisují pouze jednotlivé klimatypy. Také rozdíly v patogcnitě je nutno spíše chápat jako různě virulentní kmeny jednoho a téhož druhu a ne jako rozdílné druhy. Stan d en (1 9 4 3 ) zjišťoval v a ria b ilitu velik osti kon idií druhů rodu N ig r o s p o r a , které se v y sk y tu jí na ku ku řici. V elik o st kon idií k o lísa la m ezi ud ávaným i rozm ěry druhů N ig r o s p o r a o r y z a e au ct. a N . s p h a e r ic a (S a c c .) M ason a extrém n í velik osti u obou druhů by ly stejné. Stan d en (1 9 4 3 ) došel k závěru, že M aso n ( 1 9 2 7 ) , který typy s m enším i konidiem i shrnul do druhu N ig r o s p o r a o r y z a e auct. a typy s větším i konidiem i do druhu N ig r o s p o r a s p h a e r ic a (S a c c .) M ason, nepřesně tyto druhy vym ezil, a že jde pouze o jed in ý druh: N ig r o s p o r a o ry z a e auct.
Z popisu druhu Berkeleye a Broomeho (1 8 7 3 ) M on otosp ora ory zae Berk. et Br. není však vůbec jasné, zda jde o rod N ig rosp ora. Barva mycelia, barva ko nidií a tvar konidioforů nejsou uvedeny. Pouze ze zařazení rodu M on otosp ora Corda je možno soudit, že konidie byly tmavé. Tm avé konidie má však celá řada jiných rodů. Velikost konidií, které jsou uváděny v různých pracích, neodpovídají rozměrům v originálním popisu, kde po přepočtení m ají měřit v prů měru 12,7 — 15,24 iu. Stručný jednovětý popis se může vztahovat na různé
—
H H
ČESKA
M YK O LO G IE
17
(lj
1963
houby. Nebyla mi dostupná práce Petchova (1 9 2 4 ), a není mi proto jasné, zda Petch viděl doklady k druhu popsanému Berkeleyem a Broomem. Druh M o n o to sp o ra ory zae Berk, et Br. s jeho kombinací N ig rosp ora ory zae (Berk, et B r.)
2. N i g r o s p o r a m a y d i s (G a ro v .) Jech o v á. K on id iofory s kon idiem i (a ) a k líčící konidie (b ). - C onidiophores w ith conid ia (a ) and g erm inan tin g con id ia ( b ) . D el. V . Jech ov á
Í
Petch nemohu proto považovat za správné jméno. Podle pravidel je nejstarším plalným jménem S p orotrich u m m a y d is Garovaglio 1873, které Saccardo pro věřil a zkombinoval na T rich o sp o riu m m a y d is (G arov.) Sac. 1886, a které plně odpovídá rodové diagnose N ig rosp ora Zimm. Je proto nutné utvořit novou kom binaci, a to N ig rosp o ra m a y d is (G arov.) comb. n. l . Nigrospora maydis (Garovaglio) Jechová comb. n. B ason ym : S p o r o t r i c h u m
m aydis
G aro vaglio, A rch. C ritt.
Ser.
I,
p.
39,
18 7 3 .
■
JECHOVÁ:
NCJVÉ DR UH Y RO DU
N IG R OS P OR A
S
G le n o s p o r a s a c c h a r i Speg., R ev. A gr. y V eter. La P la ta , p. 2 4 8 , 1896. (S p e g .)
N ig r o s p o r a s a c c h a r i
M ason, T ra n s. brit. m ycol. Soc. 12 : 1 52 — 1 5 6 , 1 9 2 7 .
B a s is p o r iu m g a lla r u m M oll., B u ll. Soc. M ycol. F ra n ce 18 : 1 7 0 , 19 0 2 . N ig r o s p o r a ■ H ■
g a lla r u m
N ig r o s p o r a o r y z a e 1924.
(M o ll.)
(B erk ,
P o tla jču k ,
et B r .)
M ik ro b io lo g ija 21 : 2 2 4 ,
P etch sensu P etch , J .
In d ian
1952. bot.
Soc.
4 : 2 1 — 22 ,
N ig r o s p o r a g o s s y p ii Ja c z ., M ikro b io l. J . 9, 1, 1 9 2 9 . N ig r o s p o r a m u s a e 7 5 : 1 5 , 1933.
M cLen .
et
H oět., et
H oět.,
B u ll. B u ll.
A u stralian
H ■
N ig r o s p o r a c a n e s c e n s 7 5 : 18, 1 9 3 3 .
M cLen .
■
? M on otosp o ra o ry z a e
B erk , et B r ., J . L in n . Soc. Bot. 14 : 9 9 ,
■
? N ig r o s p o r a ja v a n ic a
P alm . 1 9 1 8 (n on v id i).
I
A u stralian
In st.
Sei.
In st.
and
Sei.
and
Indus. Ind us.
R es.. R es.
1873. W jjĚ
^
^
^^
■
3. N ig r o s p o r a m a y d is (G a ro v .) Jech o v á. (A p prox. X
I I I
N ig rosp o ra m ay d is, kterou jsem isolovala z banánů, vytváří zpočátku hyalinní, později tmavnoucí, přehrádkované mycelium, 2,5 — 6 /.i tlusté. Konidie jsou černé, 16,5 — 21 X 13,5 — 16,5 u. velké, s nejčastěji se vyskytujícím i rozměry 18 krát
I ■ I I
K líčení výtrusů se děje jednou nebo více hyfami, které vyrůstají ze světlé rýhy a záhy se větví. M cLennan a Hoětte (1 9 3 3 ) zjistili, že konidie houby, kterou vyisolovali z banánů, klíčí dobře ve sterilisované banánové šťávě, ale téměř vůbec neklící v destilované vodě. Teplota 19 °C — 22 °C odpovídá největ-
I
2 5 0 ).
^^
V
M icrophoto V . Jech ová
M
H fl
I
Č esk á
H ■
m y k o lo g ie
17
(d
1963
Šímu procentu klíčivosti spór v banánové šťávě za 24 hodin. D ále uvádějí, že optimální teplota pro růst této houby (kterou nazývají N ig rosp o ra m u sae) je 19 °C, m inim ální 5 °C a m axim ální 3 2 ,5 °C ; u jiného klimatypu této houby je optimální teplota 28 ,6 °C (podle autorů druh N ig rosp o ra c a n e s c e n s ).
4. Průřez ban ánem n akaženým houbou N ig r o s p o r a m a y d is . — A section of a b an an a attacked by N ig r o s p o r a m a y d is . Photo V. Jech ová.
Jo ly (1 9 6 1 ) z jistil, že N ig r o s p o r a m u s a e M cL en . et H oět. je m orfologicky totožná s N ig r o s p o r a s p h a e r ic a (S a c c .) M ason a uvažoval, že N ig r o s p o r a m u s a e je pouze v iru len tn ější fo r mou, rostoucí na ban ánových plodech a je endem item pro A u strálii. D om n ív ám se, že jde pouze o o dlišn é biotyp y, snad pouze klim atyp y, podobně jak o u N ig r o s p o r a c a n e s c e n s M cLen. et H oět. a druhých. S tejn ě i N ig r o s p o r a g o s s y p ii Ja c z . je pouze biotypem druhu N ig r o s p o r a m a y d is . N ení možno ji považovat za od lišn ý druh pouze proto, že byla isolován a z bavln íku , ro stlin y dvouděložné, na rozdíl od o sta tn ích , v y sk y tu jících se převážně na ro stlin ách jednoděložných. D ru h N ig r o s p o r a m a y d is m á velikou biologickou p la sticitu , m nohdy ovlivněnou klim atem . P rů m ěr konidií kolísá v rozm ezí 1 1 — 2 2 {u. V y sk y tu je se v půdě a m nohým rostlin ám je silně patogenní.
■ K ■
Hr
B
Na dovážených guinejských banánech setkávala jsem se často s hnilobou působenou houbou N ig rosp o ra m ay d is. V literatuře je tato hniloba uváděna jako „squirter disease“ a za jejího původce označována N ig rosp o ra m u sae M cLen. et Hoět. Působí velké ztráty na banánových plodech v A ustrálii (M cLennan a Hoětte 1933, Magee 1934) a na ostrově Rodriguezu u M adagaskaru (Deslandes 1937). P říč in y zkázy ban án ů b y ly dlouho h led án y v nevhodných podm ínkách p ři dopravě a skladování. D r. H erbert, z queenslandské u n iv ersity , prv n í v roce 1 9 3 1 n alezl přehrádkované hou-
16
JEC H O V Á :
NOVÉ
DRUHY
RODU
N IGROSPORA
bové h yfy v ban án ech postižených squirterem , a le svůj objev n ezveřejnil. T eprve M cLen n an a H oětte (1 9 3 3 ) poprvé z ban án ů iso lo vali houbu a pojm enov ali ji N ig r o s p o r a m u s a e M cLen. et H oét. O nem ocnění nelze z jistit na zelených ban án ech . T eprv e při dopravě nebo až po um ís tění ban ánů v d ozrávacích kom orách se prozradí jed n otlivé n akažené plody rychlým zežloutnutím v trsu je ště zelených ban ánů . N akažené b an án y n ejeví na povrchu slupky žádné h n ilobné zm ěny, a tak se lehce dostanou až do prodeje, takže choroba bývá odhalena až spotře bitelem . C h a ra k teristick á pro tuto chorobu je jed in ě tvorba zahnědlých zón pod stopkou ovoce na zdánlivě zdravém plodu. N ěkdy se zóny n a slupce vůbec n eprojeví, ale pouze na dužnině pod
5. N ig r o s p o r a v ie tn a m e n s is Jech o v á. R ozvětvené kon id iofory s kon idiem i (a ) a jed n otlivé ko nidie ( b ) . — B ranch ed conid :oph ores w ith co nid ia (a ) and loose conid ia ( b ) . D el. V . Jech ová.
slupkou. H n ilo b a proniká stopkou, šíří se středem plodu a později se celý vn itřek zm ění v říd kou, hnědou, h nilobn ou m asu. D u žn ina po stisku plodu lehce vyhřezává ven. S tím souvisí právě ozn ačení choroby ,,sq u irte r“ (s tř ik ). C elá tato zkáza ovoce proběhne během 4 — 12 dnů v dozrávacích kom orách při teplotě 21 ° C — 2 5 ° C . K in fek ci ban án ů houbou dochází n ejen v m ístě, kde se odřezává osa celého plodenství, nýbrž i poraněnou stopkou plodu. M cL en n a n a H oětte (1 9 3 3 ) zjišťov ali přítom nost a větvení hyf v n akažených plodech. V p o čátečn ím stadiu choroby n alezli vždy jednu nebo dvě h yfy, které p ro rů staly středem pletiva plodu. O voce při sběru in fik u je výtru s, který dopadne na řeznou plochu, n a níž vy k líčí ve šťávě v z lín a jíc í n a povrch. H yfa potom prorůstá podél cévních svazků až do jed n otlivý ch plodů. M cL en n an a H oětte (1 9 3 3 ) z jistili, že N ig r o s p o r a m u s a e M cLen . et H oět. je patogenní zeleným ban ánů m , ačko liv zralým patogenní n en í, na ro zd íl od N ig r o s p o r a c a n e s c e n s M cLen . et H oět., k terá bývá také p říčin ou squirteru, ale n ejev í patogenitu k zeleným plodům . Sam a jsem z jistila um ělou in fekcí plodů, že m nou vyisolovan é km eny byly
17
'
„t
||
I
ČESKA
M YK O LO G IE
v jednom případě patogenní zeleným plodům 2 3 ° C vzn ikla h niloba podobná squirteru. banánů m .
17
il)
1963
a ve dvou n ikoliv. Během 14 dnů p ři teplotě V ždy b y ly však isolovan é km eny p atogen ní zralým
Na banánech se kromě druhu N ig rosp ora m u sae McLen. et Hoět. uvádějí pro -
:
v
•
v -
m
: .•
■
:
\
I • -,
■
;
m
« ,
í
:í: ;
d
,
-
• ;a 6.
N igrospora
^ vietnam ensis
Á . Jech o v á.
(A pprox.
¡s t X
400)
M icrophoto
m V.
’ ' Jech ová.
severní polokouli N ig rosp ora oryzae auct. (M ason 1927, Tomkins 1931, M cLen nan a Hoětte 1933, Castellani 1 9 5 6 ), N ig rosp o ra sp h a erica (S a c.) Mas. (Mason 1927, M cLennan a Hoětte 1933, Roger 1953, Morwood 1 9 5 6 ), pro Austrálii druh N ig rosp o ra ca n escen s M cLen. et Hoět., což jsou však pouze synonyma druhu N ig rosp o ra m a y d is (G arov.) Jechová. 2. Nigrospora vietnamensis sp. n. Mycelium je bílé, přehrádkované, 1,5 — 4 ,0 ¡.i tlusté. Konidie jsou zpočátku světlé, později tmavě hnědé až černé, hladké, jednobuněčné, čočkovité, z povrchu kruhové, ze strany zploštělé, eliptické, se střední podélnou rýhou. Velikost ko nidií kolísá v rozmezí 4,3 —8,6 X 3,6 — 5,5 tu. Délka konidií měří 5 ,9 ¡j. — 3 . 0 ,0 5 8 ju, šířka 4,3 6 p. ± 3 . 0 ,0 0 2 7 j j . Konidie vyrůstají na konci postranních hyfových větví nebo na krátkých, rozvětvených, 4,5 — 7,5 ¡u tlustých konidioforech. Konce konidioforů bývají naduřelé. Konidie klíčí střední rýhou jedním nebo dvěma klíčními vlákny. Konidie tvoří velké nebo malé shluky, které na myceliu se makroskopicky podobají černým sklerociovým útvarům. Optim ální teplota pro růst houby je kolem 2 0 °C a maximum nad 30 °C. 18
I
JE C H O V Á :
NOVÉ
DRUHY
RODU
N IG RO SPO RA
I I
H abitat.: plody C itru s sin en sis (L .) Osbeck dovezené z Vietnamu v únoru 1959 (Typus v herb. P R ) a ze Španělska v březnu 1960.
I I I I I I I I I I
V únoru 1 9 5 9 jsem ji iso lo vala ze z a h n ív a jící tkáně celkem tří pom erančů dovezených z V ietn am u a později v březnu 1 9 6 0 ze špan ělských pom erančů. H ouba vy tv áří okolo stopky plodu světlé, okrově hnědé hnilobn é skvrny, které jsou zřetelně oh ran ičen é, m ěkké, ale nevodn atí. N a průřezu m á plod n o rm áln í vzhled, ale n akažené čá sti c h u tn a jí h nilobně. H ouba vytv áří na um ělých m ediích (slad in kov ém ag a ru ) bílé, huň até m ycelium a během 6 — 10 dnů konidie, zpočátku světlé, později tm avě hnědé až černé. Čočkovité, tm avé konidie se světlou podélnou rýhou se tvoří na krátkých n aduřelých konidioforech. Iso lo v an ý patogen se však od všech dosud popsaných, druhů o d lišu je m alým i rozm ěry kon idií. V a ria b ilitu délky a šířky kon idií uvádím v d iagram u. Na základě svých pozorování a srovnání s literaturou popisu ji vyisolovanou houbu jak o nový druh. |g|
I
I I
3. Nigrospora arundinacea (Cooke et M ass.)
Potlajčuk, M ikrobiologija 21 :
S y n .: H a d r o t r i c h u n i a r u n d i n a c c u m Cooke et M assee, G re v illca 1 6 : 1 ] , N i g r o s p o r a p a n ic i Z im in ., C bl. B a k t., A bt. I I ., 8 : 2 2 0 , 1902.
18 8 7 . ií-tí
I I I I I I I
Do rodu N ig rosp ora aru n d in a cea řadím typy s konidiemi v průměru kolem 30 u. M orfologicky se jinak podobá předcházejícím.Zimmermann isoloval houbu z velkého množství odumřelých listů P an iců m a m p h ib iu m a domníval se, že houba způsobila jejich odumření. Nezískal však kulturu této houby, protože konidie mu neklíčily. Nelze zatím rozhodnout, zda houba je parasit nebo saproíyt, protože Cooke a Massee isolovali ji také z odumřelých listů uA r undo con sp icu a. ¡3
I I
Prof. dr. K arlu Cejpovi, D Sc., a prom. biol. Vladimíru Skalickému děkuji za cenné rady a pomoc při vyhledávání potřebné literatury.
I
SU M M A R Y
■ H ■ ■ ■
1. A brow n, in tern a lly liqu id rot called ,,S q u ir te r“ , caused by N i g r o s p o r a m a y d i s (G a ro v .) Jech o v á, occurs on b an an as im ported from G u in ea . T he conid ia are len ticu lar, circu lar, brow n, averagin g 18 X 1 5 ,^ in diam eter. N i g r o s p o r a m u s a e M cLen . et H oět. o ften reported on ban anas, is a synonym o f this species. O ther species w ith conid ia w ithin the ran ge of 11 — 1 9 X 9 — 18 u are placed under N i g r o s p o r a m a y d i s .
■ ■ ■
2. A new species N i g r o s p o r a v i e t n a m e n s i s Je ch o v á h as been isolated on several occasions from brow n spots o f decay on oran ges from V ietn am and Sp ain . T h e conid ia are len ticu lar, brow n, 4 ,3 — 8 ,6 X 3 ,6 — 5 , 5 rju in d iam eter.
■ ■
3. T hose species w ith conid ia about 3 0 u in diam eter are placed under N i g r o s p o r a n a c e a (C ooke et M assee) P otla jču k .
■
■ H H H H H H H ■
Dia gnosis
;í||
!;S§ H
aru n di-
•
|> H H 0$,
latina:
N i g r o s p o r a v i e t n a m e n s i s Jech o vá sp. n. H yp his h y a lin is, sep tatis, 1,5 — 4 ,0 u diam . C o n id iis prim o h y alin is, m atu ris u m brinis usque n ig ris, laev ib u s, u n icellu la rib u s, len tifo rm ib u s, supra rotu n d atis, e latere com pressis, ellipsoideis, sulco lucido, lo n g itu d in ali m edia parte in stru ctis. C on id iis 4 ,3 — 8 ,6 X 3,6 — 5,5 l(u m etientibus, 5 ,9 u — 3 . 0 ,0 5 8 fi longis, 4 ,3 6 fj. ± 3 . 0 ,0 0 2 7 ¡u la tis, ad apices h ypharu m lateraliu m vel ad conidiophores breves, 4 ,5 — 7 ,5 (x diam ., ram osos o rien tib u s. C ellu lis u ltim is conidiophorum inf latis. C o n id iis u n ica vel duobus hyphis in sulco germ inan tib u s. C on id iis ± aggregatis, oculo nudo corp u scu lis n ig ris sclerotioid eis in su biculo m yceliali (in cu ltu ris) sedentibus sim ilib u s. T em p eratu ra ev o lu tio n is o p tim alis c irc a 2 0 ° C (tem p eratu ra m axim alis plus quam 30 ° o . ¡ j H a b ita t.: In fru ctib u s C it r i s i n e n s i s (L .) P R ; et e H isp a n ia m arcio 1 9 6 0 im portatis.
O sbeck e V ietn am o
febru ario
1959
(typus herb.
.
ČESKA
MY K O LO G IE
17
(1)
1963
L I T E R A T UR A B e r k e l e y M. J. et B r o o m e C. E. ( 1 8 7 5 ) : En u m eration of the fungi of C eylon, f. Linn. Soc. Bot. 14 : 99. C a s t e l l a n i E. ( 1 9 5 5 ) : Problem i fitop atolo gici della b an an ico ltu ra som ala. R elaz. M onogr. a gric. subtrop. trop. (R e f. in R ev. appl. M ycol. 3 5 : 9 0 5 , 1 9 5 ( 0 C l e m e n t s F. E. ct S h e a r C. L. ( 1 9 3 1 ) : T h e genera of fu ng i. New Y ork. D e s l a n d e s J . ( 1 9 3 7 ) : D oencas da B a n a n eira . R od rig u esia 2 (1 9 3 6 ) : 1 99 — 2 0 6 . (R e f. in R ev . appl. M ycol. 17 : 50, 1 9 3 8 .) J e c h o v á V . ( 1 9 6 0 ) : H n ilo b y a plísn ě dováženého jižn íh o ovoce a ochrana ban án ů proti h nilobám . I., I I . D iplom , práce přírod, fak. K U . J o l v P. ( 1 9 6 1 ) : Espéces nouvelles ou intéressan tes de la floře des b an anes. R ev. M ycol. 2 6 : 8 9 — 99. M c L e n n a n E. I. et H o ě t t e S. ( 1 9 3 3 ) : N igrospora m usae n. sp. and its connection with “ sq u irter” disease in b an an as. B u ll. A u stralian In st. Sei. and Indus. R es. 75 , 36 p. M a g e e C. J . ( 1 9 3 4 ) : S q u irle r disease in b an an as. A gric. G az. N . S. W ., 4 5 : 2 6 2 — 2 6 4 . (R e f. in Rev. appl. M ycol. 1 3 : 6 4 3 , 1 9 3 4 .) M a s o n E. W . ( 1 9 2 7 ) : O n the species of the genus N igrospora Zim in, on M onocotyledons T ra n s, brit. m ycol. Soc. 1 2 : 1 5 2 — 165. M o l l i a r d M . ( 1 9 0 2 ) : B asisp o riu m gallaru m n. g. et n. sp. B u ll. Soc. m ycol. F ran ce 18 : 1 6 7 - 1 7 0 . M o r w o o d R . B . ( 1 9 5 6 ) : N otes on p lan t diseases listed for F iji. A gric. j . F iji 2 7 : 3 — 4. (R e f. in Rev. appl. M ycol. 3 7 : 2 0 4 , 1 9 5 8 .) P e t c h T . (1 9 2 4 ) : M onotospora oryzae B erk, et B r. J . In d ian hot. Soc. 4 : 2 1 — 2 2 (non vidi) P o t l a j č u k V . I. ( 1 9 5 2 ) : Rod N igrospora Z im m ., ego vidovoj sostav i sistěm atičeskoe položenie. M ik ro b io lo g ija, M oskva, 2 1 : 2 1 9 — 2 2 5 . R o g e r L. (1 9 5 1 — 1 9 5 4 ) : Phytopathologie des pays chauds. I . — I I I . 3 1 5 4 p., P aris. S t a n d e n J . IT. ( 1 9 4 3 ) : V a ria b ility of N igrospora on M aize. Iow a S tate C ollege J . Sei. 17 : 2 6 3 - 2 7 5 . T o m k i n s R . G. ( 1 9 3 1 ) : W astag e in the refrigerated transport of C an ary B a n a n a s from So u th A m erica to Europe. T rop. A gric. 8 : 2 5 5 — 2 6 4 . (R e f. in R ev. appl. M ycol. 1 1 : 1 8 9 - 1 9 0 , 1 9 3 2 .) Z i m m e r m a n n A. (1 9 0 2 ) : Ü ber ein ige an tropischen K u ltu rp lan zen beobachtete P ilze I I . C en tralb l. f. B a k t., A bt. I I ., 8 : 2 1 6 - 2 2 1 . Adresa autorky: V ěra Jech o vá, P rah a 1, O p atovická 7.
2 0
Uredo avenochloae — nová rez na Avenochloa pubescens Uredo avenochloae, ein neuer Rostpilz auf Avenochloa pubescens Z deněk
U rban*)
N a zástupcích rodu A v e n o c h l o a jsou znám y dosud tyto vzájem ně blízce příbuzné rzi. které m a jí brad avčité teliosp ory: P u c c i n i a p r a t e n s i s , P. v e r s i c o l o r i s a P. b r o m o i d i s . D o stejn éh o okruhu p atří asi U r e d o a v e n o c h l o a e sp. n. z východních Č ech, které však je odlišeno zřetelným m orfologickým hiátem .
A uf V ertretern der G attu n g A v e n o c h l o a wurden bis heute folgende R o stp ilze m'.t w arziger T eleu tosp orensk u lp tu r besch rieben : P u c c i n i a p r a t e n s is , P. v e r s ic o lo r is und P. b r o m o i d i s . D iese 3 Arten gehören zu einem einzigen V erw an d schaftsform en kreise und sind un terein an d er sehr nahe verw andt. Zum gleichen Forrnenkreise, aber durch einen m orphologischen H iatu s abgetrenn t, dürfte eine neue R o stp ilz-A rt aus O stböhm en, und zwar U r e d o a v e n o c h l o a e sp. n. gehören.
Do dnešního dne byly popsány na některých zástupcích rodu A v en och loa Holub (1 9 6 2 ), subg. A v en o ch lo a Holub, následující rzi, které m ají bradavčité teliospory: P u ccin ia p raten sis Blytt (C hristiania vid. selsk. Forh. 1896, No 6, p. 52, 1896) na A v en o ch lo a praten sis (L. em. Holub) Holub. P u ccin ia versicoloris Semadeni (Cbl. Bakter., 2. Abt., 46 : 4 68, 19 1 6 ) na A v en o ch lo a v ersicolor ("Vili.) Holub. P u ccin ia b rom oid is Guyot (Uredineana 3 : 67, 1951) na A v en o ch lo a b rom oid es (Gouan) Holub. Ve východních (H uds.) Pilger = k jiném u podrodu spět k správnému
Čechách bylo objeveno U redo na H elictotrich on p u bescen s A v en o ch lo a p u bescen s (H uds.) Holub. Tento hostitel patří [subg. P u b av en astru m (V ierh.) Holub.]. Tato studie má při taxonomickému ocenění zmíněného n á le z u .**) MA T E R 1AL
A
M E T O D A
P ro studium druhu P u c c in ia p r a t e n s is b yly použity dále uvedené sběry. M ate riá l P u c c in ia v e r s ic o lo r is pochází z h erbáře In stitu t fü r spezielle B o ta n ik E. T . H ., Z ürich. -D íky laskavosti prof. A. L. G u yo ta mohl být prostud ován typ druhu P. b r o m o id is . V ý tru sy jsem m ěřil v preparátech v k y selin ě m léčné zah řáté do varu. V elik o st spor a po lohu pórů jsem stanov il vždy jen u těch výtru sů, u kterých podélná osa b y la rovnoběžná s optickou rovinou. K líčn í póry urediospor lze pom ěrně snadno počítat. P řesto jsem použil m etodu b arv en í, kterou mi doporučil dr. Sv rček, jež však patrn ě n eb yla v uredologii ještě nikdy použita: a ) preparát v 1 0 % K O H , b ) zah řát, ale n ev ařit, c) ihned b arv it 1 % vodným rotokem K ongo červeně, d) n echat b a rv it 2 4 hod. v P etrih o m isce, kde je udržována vzdušná vlh kost, e) pozorovat a diferen covat přik ap áván ím 1 0 % K O H . V ýšku ostnů jsem m ěřil v preparátu, ve kterém b y ly spory barv en y J J K a preparát pone chán k vyschnutí. V ý s l e d k y P u c c in ia p r a t e n s is B ly tt E x sik áty : Sydow ,
*)
M yc.
germ.
2848:
A v en a
p r a te n s is ,
B ay ern ,
G u nd elsh ausen ,
Bez.
K elh eim ,
P ráce z katedry b otan iky U n iv ersity K arlo v y v Praze.
* * ) Jo se fu H olubovi, důležité připom ínky.
S c.C .
(B o ta n ick ý
ústav
Č SA V )
vděčím
za
přehlédnutí
rukopisu
a
21
ČESKA
M YK O LO G IE
17
(1)
1963
10. 9. 1 9 3 4 , E. Eich horn & E. Sch neid er; I I , 2 9 , 3 — 36, 2 5 X 2 5 — 30 „u, pórů.
11
-1 3
klíc.
Sydow, M yc. germ. 2 8 4 9 : A v e n a p r a t e n s is , B ay ern , Zauppenberg, B e i. Pegnitz, 3. 1. 19315, E. E ich h o rn ; I I . 3 0 - 3 6 , 2 5 ( 4 2 ) X 2 7 - 3 0 ,u, 1 0 - 1 3 klíč. pórů; ( I I I 3 4 , 3 - 4 7 , 5 X 2 3 , 7 5 - 2 8 , 7 5 a. Sydow, M yc. germ. 2 8 5 0 : A v e n a p r a t e n s is , B ay ern , W u tzeih ofen , Bez. 2 3 . 1. 19 3 5 , E. E ich h o rn ; I I : 3 0 - 3 8 , 7 5 < 2 5 - 3 0 l(u, 1 0 - 1 5 kl. pórů. Sydow.
a
M yc.
germ.
2851:
A vena
p r a t e n s is ,
B ay ern
Bez.
K elh eim ,
^ b
e
G u nd elsh au sen ,
R egensbu rg,
c
d
' ^
f
8
'
o
2 . a-h , P u c c in ia br o i n id is , F ra n cie: Col. de V en ce; i p, U r e d o a v e n o c h l o a e U rban , Čechy: vorsko: W u tzelsh o fen a G u n d elsh au sen ; f-g: M orava, M ohelno, 28 . 8. 1926 ,i 8. 1 9 2 0 ; h-i: Slovensko: P ezin o k ; j-1: P u c c in ia v e r s ic o lo r is , Šv ýcarsko, Bern inah osp iz.
2 2
URBAN:
UREDO
AVENOCHLOAE
7. 12. 19 3 4 , E. E ich h o rn ; I I : 3 2 5 - 3 6 , 2 5 ( 4 0 ) X 2 6 , 2 3 - 3 2 , 5 u, 1 0 - 1 3 kl. pórů; I I I : 3 5 - 5 6 , 2 5 X 2 8 , 7 5 - 3 8 , 7 5 ( 4 4 ) fi. F'ungi csto n ici exs. * * 1 3 5 : A v e n a p r a t e n s is L., T artu m aa (E m e d ). o. 9. 1934, E. L ep ik; I I : 3 0 , 6 - 3 7 , 5 X 2 7 . 5 - 3 3 u, klič. pórů 1 0 - 1 1 . L u nd ell et N an nfeld t, F . exs. suecici, 6 1 9 : A v e n a p r a t e n s i s , T u n äsen (n ear U p sa la ), 2 2 . 9. 1 9 2 9 , N. H ylan d er & J. A. N an n feld t; II : 3 1 ,2 5 — 4 1 ,2 5 X 2 6 ,5 — 3 2 ,5 n, klíč. pórů 9 — 11. Shůry: A v e n a p r a t e n s is . M orava, M ohelno, 8. 1 9 2 0 , R . P icb au e r; 1 1 : 2 9 — 3 5 ,6 X 2 6 ,2 5 — 3 3 a, klíč. pórů 9 — 1 2 (1 6 ) . A v e n a p r a t e n s is , M orava, M ohelno, 2 5 . 8. 19 2 6, R . P ic b a u e r; I I : 2 8 ,7 5 — 3 7 ,5 ( 4 0 ) X 2 5 až 3 1 ,2 5 u. klíč. pórů 8 — 10. v A v e n a p r a t e n s i s L .. Slovensko, P ezinok, D ubový vršek, 2 9 5. 19 1 4 , I., H oluby (ex H erb. In st. Bot. U niv. C a r o !.); I I : 3 2 ,5 — 41 X 30 — 36 u, klíč. pórů 11 — 13. Švédsko: A v e n a p r a t e n s is , D ju rsh olm , 24. 8. 1 9 2 4 , G . Lagerheim (ex H erb. R . P ic b a u e r); I I : 3 0 ,6 — 3 7 ,5 X 2 8 ,7 5 — 3 2 ,5 u, klíč. pórů 9 - 1 3 . P u c c in ia v e r s i c o l o r i s Sem adeni Šv ýcarsko : A v e n a v e r s i c o l o r , K t. G rau b ü n d en, un terh alb Bern inah o sp iz, 14. 7. 1 9 3 8 , E. G äu m ann; I I : 2 8 — 3 3 ,7 5 X 2 6 , 2 5 —2 8 ,7 5 u, klíč. pórů 10 — 12; I I I . P u c c i n i a b r o m o i d i s Guyot F ra n cie: A v e n a b r o m o i d i s G ou an, penles m érid ion ales du Col de V ence (A lpes m aritim es), 7 5 0 in n. m., 2 0 . 8. 1 9 4 7 , II + I I I (trés r a r e ;) . T yp u s. K líčn íc h pórů ( 3 ) 6 — 7 ( 1 0 ) roztrou šených nebo js o u -li 4 — 5, pak p řib ližn ě ek v ato rn iáln i. G u yot, M assenot, M ontégut a Saccas ( l r)"il) uvádějí n á sled u jící m ěření pro urediospory: 2 5 — 2 8 (2 3 — 3 2 ) X 2 3 — 2 5 ( 2 0 — 2 7 ) u, M 2 o ,4 X 2 3 ,7 p , L/l = 1, 11.
Uredo avenochloae sp. n. Soris epiph yllis rare h ypoph yllis, sparsis, 0 ,5 — 3 mm longis, 0 ,2 5 — 0 ,5 mm latis vel 5 — 6 mm longis so lita riis vel in m acu las ovales aggregatis, p u lv eru len tis, ferru gineis (Saccard o, C h ro m o taxia No 3 1 ) . U redosporis subglobosis vel late ovoideis, 2 5 — 3 2 ,5 X 2 1 , 0 —2 5 ,5 a L (m ed. = 2 8 ,1 X 2 3 , 6 f i ; ~ j _ -■= 1 ,2 ), m em brana flav o -b ru n ea, 3 — 4 ¡x crassa, sparse ech in u lata spatium sp in ularu m ( 2 ,5 ) 3 — 3 ,5 ( 4 ) a eq u a to ria lis p ertu sa.
iu,
sp in ulis
1,5 — 1,75
u
altis,
4 — 5 (6 )
poris
germ inativis
In fo liis vivis A v e n o c h l o a e p u b e s c e n t i s (H u d s.) H olub in Boh em ia orien tali 5. I X . 19 4 3 , E H ad ač et LIrban legerunt. H olotypus in H erb. In st. Bot. U n iv. C arol. P ragen sis (P R C ) asservatur.
U r e d i a rezavá, většinou epifylní, též hypofylní, roztroušená, 0 ,5 až 3 mm dlouhá, 0,2 5 — 0,5 mm široká, jindy 5 — 6 mm dlouhá nebo několik dlouhých uredií tvoří osamocenou oválnou skupinu, nahá, epidermis praská po straně. U r e d i o-
s po ry
2 5 - 3 2 ,5 X 2 1 - 2 5 ,5
[M = 28,1 X 23,6 ^ - -= 1,2; n = 501 skoro
kulovité nebo vejěité; stěna žlutavě hnědá, 3 — 4 ju tlustá, ostnitá, vzdál, ostnů (2 ,5 ) 3 — 3,5 (4 ) ¡a , výška ostnů 1,5 — 1,75 ,u; K líčn í póry v počtu 4 — 5 (6 ), ekvatoriální, s nápadnými hyalinním i papilami. A v en o ch lo a p u bescen s (Huds.) Holub: Čechy, Pardubice, Hrádek, 5. IX . 1943, E. Hadač et Z. U rb a n *); tamtéž, E. Hadač. Diskuse Souborněji o rzích na rodu H elictotrich o n pojednávají Guyot, Massenot, Moníégut a Saccas (1 9 5 1 ). Popisují další nový druh P u ccin ia a v en a stri Guyot, Uredineana 3 : 67, 1951. V tomto případě však byl špatně určen hostitel, neboť * ) T en to sběr (č. 8 7 6 ) je uveden chybně (U rb a n 1 9 5 2 ) jako P u c c in ia c o r o n ife r a K leb , na L o liu m p e r e n n e L. P ři důkladné rev isi (d ěk u ji zde soudruhu J . H olubovi, S c .C . z Botanického ústavu Č S A V ) h ostitele se ukázalo, že krom ě stébla a květenství (k teré n ejsou napadeny) všechny čepele n esou cí u redia p atří k A v e n o c h lo a p u b e s c e n s .
23
ČESKA
M YK O LO G IE
1?
(1)
1963
se jedná o P u ccin ia sesleria e Reich, (viz Guyot A. L., Uredineana 4 : 527, 1953). Podobně tomu je v případě P u ccin ia a v en a e-p u b escen tis Bubák, Ann. mycol. 4 : 107, 1906, neboť hostitel je A n th ox an th u m od oratu m L. se rzí P. a n thoxan thi Fuck. (Bubák 1908). Podle literatu ry i prověřeného m ateriálu jsou si všechny tři druhy ( P u c c i n i a p r a t e n s is , P . v e r s i c o l o r a P. b r o m o i d i s ) m orfologickv velm i podobné. Je jic h odlišen í podle urediospor jak
2. a-h, P u c c i n i a Hrádek.
24
brom oidis,
F ra n cie:
C ol
de
V en ce;
i-p,
U redo
aven ochloae
U rban ,
Čechy:
U RBAN :
UREDO
AVEN O CH LO AE
uvádějí G á u m a n n (1 9 5 9 ) a G u yo t, M assen ot, M ontégut a Saccas (1 9 5 1 ) není sam ozřejm é. P odle n a šich pozorování velik o sti urediospor se p o h ybují ve stejném v ariačn ím rozpětí. Stěn a je ( 2 ) 3 ( 3 ,5 ) (j, tlu stá , vzdálenost ostnů se poh ybuje m ezi 2 — 4 ( 6 ) u. Počet k líčn ích pórů je též v a ria b iln í, u dvou druhů však přib ližn ě stejn ý : Puccinia pratensis ( 8 ) 9 — 1 3 (1 6 ) a Puccinia versicoloris 10 — 12 [též Sem ad eni a F isch er (1 9 1 6 ) uv ádějí: ,,bis ca 1 2 “ ]. T yto ú d aje se n ejv íce p řib liž u jí sku tečn osti, kdežto d řív ější jsou n esprávné. B ly tt pozoroval pro P. pratensis 6 — 9 k líčn ích pórů, kdežto G u y o t, M assen ot, M ontégut a Saccas (1 9 5 1 ) n ap o čítali je n 5 — 7 pórů (Sydow : U red in eae exs. 1 0 7 7 ) . S te jn ý počet p u bliko v ali W ilso n a H enderson ( 1 9 5 4 ) . E ich horn (1 9 3 6 ) na obrázcích urediospor zak reslil 8 — 9 k líčn ích pórů.
Puccinia brom oidis se liší od předchozích jedině tím, že počet klíčních pórů (počítáno na 33 sporách) je značně variabilní: (3 ) 6 — 7 (1 0 ). Póry jsou roz troušeny a jsou-li v počtu 4 — 5, bývají uspořádány přibližně ekvatoriálně. Toto mé pozorování se liší od originální diagnosy (4 — 5 klíčních pórů), která sama je v rozporu s vyobrazením urediospor na obr. 2, 3 a 4 (Guyot, Massenot, M on tégut a Saccas, 1. c .), kde je zakresleno 5 — 7 klíčních pórů. «»Biologii rzí nelze zatím s konečnou p latn o stí posoudit. Puccinia pratensis byla sb írán a vět vinou v srpnu až říjn u (ale již v květnu na Slo ven sku ) jak o uredia. T elio sp o ry b yly n alézány již v srpnu (N orsko blíže O slo a ostrov Ó la n d ve Š v éd sk u ), č a stě ji však až v září, říjn u , prosin ci a lednu. Z p rav id la js o u vždy m ohutně vyvin uta uredia a v n ich se popřípadě vytvá ře jí i teliosp ory. R ez asi přezim u je bez účasti teliosp or (E ich h o rn , 1 9 3 6 ). Puccinia versicoloris ie vysokohorský druh (cca 2 3 0 0 m n. m .). Proto nepřekvap uje, že již v červenci p řevlád ají teliosp ory. Puccinia brom oidis v y tv á ří již v srpnu teliospory. T axo n o m icko -ch o ro lo gick ý
rozbor
h ostitelů
(H o lu b
1957,
1962)
ukazuje,
že
h ostitelé
rzí
Puccinia pratensis, P. versicoloris a P. brom oidis patří do podrodu Avenochloa H olub, kdežto Uredo avenochloae p a ra situ je na m onotypickém podrodu Pubavenastrum (V ierh ap p er) H olub. Z H olubovy studie (1 9 5 7 ) je zřejm á přib ližn á (v Ev ropě) te rito riá ln í, jakož i plošn á shoda areálů druhů Avenochloa pratensis a A venochloa pubescens. P řesto, ja k vyplývá z ekologickofytocenologické ch a ra k te ristik y (H o lu b 1. c .) , se tyto druhy na svých stan ov ištích pravděpodobně stý k a jí je n v ý jim ečně. A venochloa pubescens je druhem význačně h em erofiln ím , kdežto Ave nochloa pratensis zpravidla neroste na m ístech ovliv něn ých zem ědělskou kulturou (hem erofobie) a syn an th ropn í ch a ra k ter má je n v P o b a ltí a již n í Sk a n d in áv ii. P roto je velm i pravděpodobné, že v současné době n ejso u příznivé podm ínky proto, aby Uredo avenochloae někdy mohlo obecně přecházet a parasito vat na A. pratensis. Z vlášť široké (i když zatím m ezerovitě zn ám é) ro zšířen í druhu Puccinia pratensis ¡(jižn í A nglie, D ánsko, Bad en sko, B av orsk o, M o rav a, Slovensko, Lotyšsko, Eston sko, již n í N orsko a Švédsko) v n u cu je názor, že vznik tohoto druhu a příbuzných Puccinia versicoloris a P. bro m oidis je sp jat s h isto rií h ostitelů . Ze studie H olubovy vyplývá, že podle vzniku n ejstarším (m iocén) v podrodě Avenochloa je druh A venochloa versicolor, velm i brzy adaptovaný jako oreofyt. Z nám é ro z šířen i jeho rzi je m a lé .* ) J e obtížné z těchto faktů vyvozovat definitivn í soudy. Z dá se, že původní rez p arasito v ala na společném předku v době, kdy se vytvářel A. versicolor i A. pratensis (popřípadě později A. brom oides) . M orfologická shoda je nesporná a podm íněná pravděpodobně d řív ější p o lyfagií. I když je Uredo avenochloae z okruhu zm íněných rzí, zdá se být od nich odděleno m orfologickým h iátem . T a to skutečnost b y svědčila o velm i raném a dlouhodobém vývoji rzi a p ří padně i h ostitele odděleném od vývoje rzí typu Puccinia pratensis. Z á v ě r
Puccinia pratensis a P. versicoloris jsou rzi morfologicky totožné. Vzhledem k malému dosud známému areálu rzi P . versicoloris a také proto, že A venochloa pratensis vystupuje právě v Graubůndenu do výšky 2 1 3 0 m n. m., je možno i pochybovat o je jí existenci jakožto samostatného druhu. Puccinia brom oidis je pravděpodobně odlišná a objektivně existující druh. Uredo avenochloae přesto, * ) V h erb ářích E. T . H. (Z iirich ) je celkem 10 sběrů, z nichž 7 je z blízkého okolí klasické lo k ality v průsm yku B e rn in a , 2 jsou z W a llis k ý c h A lp (n ad Z erm attem ) a jeden z R átsk ých Alp (V a l T u o rz ). Za toto sdělení d ěkuji dr. E. M úllerovi.
25
Č ESK Á
M Y K O L O G IE
17
(1 )
1963
B
že asi patří do okruhu rzi Puccinia pratensis, je odděleno morfologickým hiátem. To by svědčilo o raném a dlouhodobě samostatném vývoji. Za půjčení m ateriálu děkuji prof. dr. E. Gäumannovi (Z ürich), prof. dr. A. L. Guyotovi (G rignon), Národnímu museu v Praze a Moravskému museu v Brně.
B
Z U S A M M E N F A S S U N G
^B
^B ■ ^B R ^B
^B
A u f V ertretern der G attu n g Avenochloa sind 3 R o stp ilze m it w arzigen T eleu tosp oren bekan n t: Puccinia pratensis, P. versicoloris und P. brom oidis. D ie W irtsp fla n z e n a lle r dieser A rten gehören in die U n tergattun g Avenochloa (sieh e H olub 1 9 6 2 ) . In O stböhm en wurde eine neue Art Uredo avenochloae sp. n. auf Avenochloa pubescens gefunden. U m die Z a h l und L o k alisieru n g der U red osp oren -K eim p oren genau festzu stellen , wurde eine, in der U redologie noch n ich t benutzte Färbun gsm eth od e verw endet (1 0 % K O H + 1 % K on goR o t ) . D ie A rten Puccinia pratensis und die h och alpine P. versicoloris sind m orphologisch gleich und dem entsprechend au ch genetisch sehr nahe verw andt (m öglicherw eise sogar id e n tis ch ). Ihre Uredosporen zeichnen sich durch 8 — 12 (1 5 ) zerstreute K eim poren (in diesem S in n e sind auch die älteren A ngaben zu v e rb esse rn ). Seh r nahe steht auch die d ritte A rt Puccinia brom oidis. Ih re U redosporen besitzen (3 ) 6 — 7 ( 1 0 ) zerstreute K eim p oren (d iesb ezü g lich w äre auch d ie O rig in ald iag n o se zu ä n d e r n ). D ie U redosporengrössen der erstgenan n ten zwei A rten haben folgende G renzw erte: 2 8 — 41 X 2 5 — 3 3 (3 6 ) fi. Etw as klein ere W erte w urden von G u y ot (1 9 5 1 ) fü r Puccinia brom oidis festgestellt. D ie U redosporenw ände sind fast regelm ässig (2 ) 3 ( 3 ,5 ) ju dick. Zu dem selben Form enk reise, aber durch ein en m orphologischen H iatu s ab getrenn t, gehört w ah rsch ein lich au ch Uredo avenochloae. D ie U redosporen sin d m it 4 — 5 äq u ato rial liegenden K eim poren versehen, ihre W a n d ist 3 ,5 bis 4 fj. dick. D ie M axim alb reite der Sp oren beträgt 2 5 ,5 fi, sie sind also schm äler. D er R o stp ilz Puccinia pratensis wurde fast in allen T e ile n des heu tigen A reals seiner W irtsp fla n z e (Avenochloa pratensis) gesam m elt. M it R ü ck sich t au f H olubs (1 9 5 7 ) A nschauung über die Entw icklungstend enzen im In n ern der U n tergattu n g Avenochloa ist die A nnahm e m öglich, dass die E n tsteh un g von Puccinia pratensis m it der En tsteh u n g der W irtsp flan zen A venochloa versicolor und A. pratensis zeitlich zu sam m en fällt (etw a im M io z ä n ). In derselben Periode (od er noch frü h er) en tstan den gem einsam Uredo avenochloae mit seiner W irtsp fla n z e. D ie w eitere E n tw icklun g erfolgte aber w ah rsch ein lich von A nfang an genetisch und räu m lich abgetrenn t von der E n tw icklun g der A rt Puccinia pratensis.
H
E
^B,
L I T E R A T U R A Bubák F . ( 1 9 0 8 ) : D ie P ilz e B öhm ens. R ostp ilze. A rchiv n atu rw iss. Land esd u rchforsch. Böh men 13 (5 ) : 1 — 2 3 4 . E i c h h o r n E. ( 1 9 3 6 ) : P u ccin ia praten sis B ly tt in Sü ddeutsch land . D en kschr. B ay er, bot G es. R egensbu rg 2 0 : 1 1 1 — 112. G äu m a n n Guyot
E . ( 1 9 5 9 ) : D ie R o stp ilze M itteleuropas.
A. L. ( 1 9 5 1 ) : D e quelqu es urédinées n ouvelles. U red in ean a 3 : 6 1 — 68 .
G u y o t A. L. , M a s s e n o t M. , M o n t é g u t J. et S a c c a s A. ( 1 9 5 1 ) : S u r deux espèces nouvelles d’urédinées, p arasites d ’A v ena brom oides G o u an dans les A lpes m érid ion ales fran çaises. U red in ean a 3 : 1 4 1 — 15 0 . Hagen
A.
(1 9 4 1 ):
N otes on norw egian uredineae.
N ytt
M ag.
N atu rv id en sk.
H o l u b J . ( 1 9 5 7 ) : T axo no m icko -ch o ro lo gick á studie českosloven ských ovsířů . sert. práce katedry bo tan iky U n iv. K a rlo v y P rah a.
■ ■
H o l u b J . ( 1 9 6 2 ) : E in B e itra g zur A bgrenzung der G attu n gen in der T rib u s G attu n g A venochloa H olub. A cta H o rt. bot. P rag en sis 1 9 6 2 : 7 5 — 86.
A venae:
die
L e p i k E. (1 9 3 6 ): : 4 3 5 -4 4 1 .
m ycol.
34:
E in ige
bem erkensw erte
U redin een fu nd e
S e m a d e n i O . et F i s c h e r E . ( 1 9 1 6 ) : B eiträg e U redineen. C b l. B ak ter. A bt. 2 , 4 6 : 4 5 1 — 4 6 8 . Urban
m
8 2 : 1 2 3 — 140.
K an d id átsk á d i
Z. ( 1 9 5 2 ) :
Příspěvek ke rzím východních Č ech.
W i l s o n M. et H e n d e r s o n m ycol. Soc. 3 7 : 2 4 8 — 2 5 5 .
26
zur
D.
M.
(1 9 5 4 ):
N otes
aus
E stlan d .
B io logie
und
A nn.
M orphologie
ein iger
P reslia 2 4 : 4 5 — 54. on
b ritish
U red in ales.
T ra n s.
brit.
I
Nový rod chorošovitých hub, dubovnice — Pachykytospora gen. nov.
R ■
A new Genus of the Polypores — Pachykytospora gen. nov.
9
František K otlaba a Zdeněk P ouzar*) A utoři tvoří pro Tram etes colliculosa (P e rs .) Lund. et N an n f. nový rod P achy kytospora, založený h lav n ě na m ikroskopických znacích. V zhledem k tom u, že z jistili p rio ritn í jm én o pro tento druh, n a v rh u jí novou nom enklatorickou kom binaci P achy kytospora tuberculosa (D C . ex F r .) K o ti. et Pouz. J e uvedena podrobná synonym ika druhu, rozšířen í podle dokladového m a teriá lu v československých h erb ářích , jsou disku tov ány příbuzen ské vztah y k ostatn ím houbám a je doplněn popis.
B
T he authors esta b lish a new genus, Pachykytospora, for Trametes colliculosa (P e rs .) Lund, et N an n f., ch iefly on the b a sis of m icroscop ic ch aracters and, as T . colliculosa is antedated by Polyporus tuberculosus (D C .) ex F r . (w hich is the nam e not cu rren tly u s e d ), they have tran sferred it to the new genus and propose the new co m bin ation Pachykytospora tuberculosa (D C . ex F r .) K o tl. et Pouz. A detailed synonym y and d istrib u tio n according to the exsicca ti in C zechoslovak h erb aria are given, the re latio n sh ip w ith other fungi is discussed and the descriptions of earlie r authors are supplem ented.
J
Při podrobném studiu chorošovité houby, známé u nás nejčastěji pod jménem T ram etes colliculosa (P ers.) Lund. et Nannf. — o u t k o v k a s t ř e v o v i t á , jsme zjistili, že je to druh jak v rodě T ram etes, tak i v rodě C o rio lellu s zcela cizorodý a marně jsme pro něj hledali v současných systémech odpovídající rodové zařazení. Proto považujeme za nezbytné vytvořit pro tuto houbu nový rod, který s přihlédnutím k charakteristické tlusté bláně výtrusů nazýváme P a c h y k y t o sp o ra a vzhledem ke skoro výlučnému růstu na dubech česky d u b o v n i c e .
J
Pachykytospora gen. nov. — D u b o v n i c e
Houby dřevní, s plodnicemi rozlitými, vytrvalými, často vrstevnatými a hymenoforcm poroidním; konzistence dužniny je za živa ztuha elasticky masilá, za sucha dosti křehce korkovitá, tvrdá, barvy světle dřevově hnědé, nikdy bílé; hyfový systém trim ilický, hyfy bezbarvé, skeletové hyfy slabě okrově nadechlé, generativní hyfy s řídkými přezkam i*); basidie široce válcovité, tetrasterigmatické; výtrusy válcovitě elipsoidní, tlustostěnné, obdané hyalinním perisporem, v němž jsou zanořeny bradavky, které se barví bavlnovou modří výrazně modře. Typ rodu: P oly p oru s tuberculosus (D C .) ex Fr. F u n g i lig n ico li, corposom atibu s resu p in atis, p eren nan tibu s, seape stratosis, hym enophoro poroideo; co n sisten tia tram ae in vivo firm ě elastice carn o sa, in sicco frag iliu s suberosa, dura, colore pallide ligneo, num quam alb o ; system a hypharum trim iticu m , hyphis h y alin is, skeleticis solum leviter ochraceo — tin c tis; hyphis generaticis fib u la tis ; b asid ia la te cy lin d rica, tetrasterig m atica; sporae cy lin d ra ceo -e llip tica e, cra sse tu n icatae, cum perisporio h yalino, in quo im m ersae verrucae solution e „cotton b lu e “ cyan eo -caeru leo fortiter co lo rab iles sunt. T yp u s generis: Polyporus tuberculosus (D C .) *)
ex Fr.
B o ta n ick ý ústav Č S A V , P rů h o n ice u P rahy.
* ) Studiu m hyfového systém u je u n aší houby velm i obtížné, neboť h yfy jsou pevně sp le tené a při rozplétán í se lám ou, takže je možno získ at je n krátké ¡fragm en ty. A však podle T e ix e iry (1 9 6 2 ) je hyfový systém Tram etes colliculosa t r i m i t i c k ý a podle G ilb ertson a (1 9 6 1 ) i n a šich z jištěn í m a jí generativ ní h yfy p ř e z k y .
\
27
V
:■ '
HI
Č ESK Á
. ■ ■
d l
■
■t K Hr V
M Y K O L O G IE
17
(1 )
1% 3
Nejpozoruhodnějším znakem našeho nového rodu jsou v ý t r u s y , které jsou velké, válcovité a m ají t l u s t o u , j e m n ě b r a d a v ě i t o u s t ě n u . V bavlnové m o d ři**) sc bradavky barví po 3 — 4denním působení barviva při normální teplotě nebo po 2 — 3vteřínovém zahřátí preparátu do varu ihned v ý r a z n ě m o d ř e . Všechny výše uvedené vlastnosti stěny výtrusů jsou velmi význačné a mezi ostatními chorošovitými houbami zcela výjimečné. V ýtru sy podobného typu n acházím e u velm i dobře ch arakterizovan é čeledi Gom phaceae D onk 1 9 6 1 , z a h rn u jící 4 rod y s m akroskopicky velm i rozličným i typy plodnic od h lad kých kornatcovitých povlaků (Ramaricium J . E rik ss. — k o r o k u ř e c ) , přes plodnice v podobě ostnů n ase d a jících na steriln í subikulum (K avinia P il. — k a v i n o v k a ) , až k typům s m asitou, bohatě keříčkovitě větvenou plodnici (R am aria S. F . G ray em. D onk — k u ř á t k o ) a plodnici, p řip o m ín ající tlu sté lišk y (Gom phus S. F . G ra y — s t r o č k o v e c ) . P řes uvedené m orfologické rozd íly je čeleď G om phaceae fy logen eticky jed n otn á, sesk u p u jící přirozeně rody, které sp o ju jí vlastn o sti an atom ické, především c h a r a k t e r i s t i c k é výtrusy. T y se značné pod obají výtrusům rodu Pachykytospora, liš í se však ab sen cí h yalin n íh o p erisporu a svým tvarem (jso u na bázi protažené ve výrazný a p ik u lu s). N ep řiřazu jem e však prozatím rod Pachy kytospora do čeledi G om phaceae a ponechávám e ho v čeledi P oriaceae (Polyporaceae excl. P oly porus). V čeledi G om phaceae nebyl dosud nalezen typ plodnice s poroidním hym enoforem , avšak v současné době se nedom nívám e, že by rod P achykytospora byl oním hledaným typem .
V čeledi P o ria ce a e se rod P a c h y k y to sp o ra liší mimo charakteristické výtrusy od rodů o u t k o v k a — T ram etes Fr. em. Koti. et Pouz. a c h o r oš e c — C o rio lellu s Murr. také makroskopickými znaky: dužnina je zbarvena s v ě t l e d ř e v o v ě h n ě d ě (podobně jako u síťkovce dubového — D a e d a le a quercin a) a plodnice jsou většinou vrstevnaté, vytrvalé, rozlité, n i k d y ne t v o ř í c í k l o b o u č k y ani náběhy na ně (K otlaba 1961a, 1961b, fig. 10, ut Coriolellus c o llic u lo s u s ) . Do rodu P ach y k y to sp o ra — d u b o v n i c e patří zatím jediný druh nasí mykoflóry: Pachykytospora tuberculosa (D C . ex F r.)
M.
Dubovnice
Kotlaba et Pouzar comb. nov.
střevovitá
Boletus tuberculosus D e C an dolle, F lo re F ra n ça ise 6 : 4 0 , 1815 Polyporus tuberculosus (D C .) ex F rie s, Sy stem a m ycol. 1 : 3 8 0 , 1821 (b aso n ym ) Polyporus colliculosus Persoon , M ycologia E u rop aea 2 : 103, 1825 Trametes colliculosa (P e rs .) L u n d ell et N an nfeld t, Fu ngi exsicc. Su ecici 9 — 1 0 : 19 (no. 4 5 0 ), 19 3 7 . N on Tram etes colliculosus B erk . 1 8 5 6 Coriolellus colliculosus (P e rs .) Bon darcev, T ru to v y je griby jevrop. časti S S S R i K av kaza F- 5 1 6 - 5 1 8 , 1 9 5 3 .
Polyporus albo-carneo-gilvidus R o m ell, Bot. N otiser 1 8 9 0 : 1 5 1 Trametes albo-carneo-gilvida (R o m e ll) L u nd ell in L u nd ell et N an nfeld t. Fu n g i exsicc. Su ecici
g ;. ■
H f
H i
2 7 -2 8 :
(no. 1 3 3 1 ) ,
1946
Trametes micans (E hren b . ex F r .) B res. sensu B resad o la, A tti 1. R . A ccad. S c i Lett, ed A rti A giati 3 : 9 3 , 1 8 9 7 . Non Poria micans Eh renberg, S ilv a m ycol. B e ro lin . p. 30, 1 8 1 8 , nec Polyporus micans (E h re n b .) ex F rie s, Sy st. m ycol. 1 : 3 8 3 , 1821 Trametes micans var. saliciseda P ilá t, B u ll. Soc. m ycol. F ra n ce 51 : 3 6 3 , 1 9 3 5 Polyporus weinzettlii V elenovský, České houby 4 — 5 . 6 7 3 , 1922 Ja k o d alší synonym a našeho druhu b ý v ají někdy uváděny je ště Physisporus (m yln ě Physi sporinus) incarnatus s. G ill, a Tram etes morganii Lloyd, avšak v obou p řípadech se jedná o jin é houby. Physisporus incarnatus (P ers. ex F r .) G ill, u G illeta (L es H ym énom ycětes p. 6 9 9 , 1 8 7 4 a C ham pignons F ra n ç a ise tab . 4 7 1 , fig. 2, 1 8 7 8 ) je zřejm ě n ějak ý druh rodu Poria s. 1.. resp. Tyromyces. Ja k z vyobrazen í, tak i z popisu a ekologie ( , , . . . sur les vieu x troncs des p in s“ ) ja sn ě vyplývá, že se n ejedn á o Pachykytospora tuberculosa. Pokud se týká Tra* * ) Používám e roztok b avln ové m odři („cotton b lu e“ ) v koncentr. k y selin ě m léčné, a to 0 ,0 5 g m odři na 3 0 g ky seliny m léčné. R oztok zraje asi 2 4 hodin, občas se protřepe, pak přefiltru je a může se používat (L e G a l 1 9 4 7 ).
28
K O T I.A B A
H ■
El
PO UZAR:
PA C H YK YTO SPO RA
GEN .
NOV.
H ■
m ete š m o r g a n ii, ani tento drali není s n aší houbou totožný, ja k také svědčí O verh olts (1 9 5 3 , p. 1 4 3 ) ; co však je T r a m e te s m o r g a n ii, není jasn é. T r a m e t e s m ic a n s var. s a lic is e d a P ilá t l<)3r> je podle našeho zjištěn í m ikroskopicky zcela totožná s typickou P a c h y k y t o s p o r a tu b e r c u lo s a , avšak m akroskopicky se liší drobným i póry a jinou h ostitelskou dřevinou ( S a li x ) .
■ ■ H ■ H
1. P a c h y k y to s p o r a tu b e r c u lo s a (DL\ ex F r .) K o ti. et Pouz. — D u b o v n i c e s t ř e v o v i t á. N a spodní stran ě suché větve dubu letního v Č ernické oboře u Bech yn ě (stará, ch arakteristicky rozpraskan á p lo d n ic e), 4. V l i l . 1 9 6 2 . — O n the lower side of a dry bran ch in the crow n oí Q u e r c u s r o b u r in the ,,Č ern ick á o b o ra " n ear Bech yn ě, Southern B oh em ia (the old, chara c te ristic a lly cracked fru itb o d y ), 4, Vl i l . 19 6 2 . Photo dr. F. K otlab a
I I I I I I I I I ■ I I I I I
Popis druhu neuvádíme a odkazujeme na práci Pilátovu (1 9 3 6 — 42, p. 3 0 9 ); jen doplňujeme a zpřesňujeme některé údaje: Konzistence plodnice je z a čerstva ztuha masitě gumovitá, v e l m i p r u ž n á a teprve při sušení kožovitě až korkovitě tvrdne a křehne. Chuť je za čerstva h o ř k á . B l á n a výt r us ů je d v o j i t á : vnitřní vrstva je pevná, vnější vrstva, která obdává celý výtrus, je hyalinní, rosolovitá, dosti tlustá, a není barvitelná v bavlnové modři. V této rosolovité vrstvě, která je dokonale vyvinutá pouze u dospělých čerstvých výtrusů, jsou zanořeny tupě kuželovité, slupkovitě protazené bradavky, s i l n ě b a r v i t e l n é v b a v l n o v é m o d ř i . Bradavky vytvářejí na výtrusu význačnou ornamentiku a někdj? jsou seřazeny v podélné pruhy, zatímco jindy nikoliv. Tyto bradavky jsou nej zřetelnější na obou pólech výtrusů. Na starých výtrusech (výtrusy vytrvávají v plodnicích zřejmě dlouho, po řadu let) rosolovitá vrstva sesychá, přičemž se asi smršťují i bradavky (nebo isou stářím abradovány), takže na starých výtrusech pozorujeme jen jemné tečkování povrchu a nejstarší výtrusy jsou dokonce zcela hladké.
■ I ■
P rv n í zm ínku o orn am en tice výtrusů (i když trochu n ejisto u ) nalézám e u C h ristian sen a ( 1 9 6 0 ) , který píše: sm ooih o r e c h in u la te ?“ . T eprve G ilbertson (1 9 6 1 ) popisuje pod robněji — i když neúplně — výtru sy: ,,Spores . . . appearing . . . m inu tely spiny because of pitted exo-
!
,
,
1
■
K
B
■ ■ H K
B
■
■
■ R.
■ ■ H
H H
■
Č ESK A
M Y K O L O G IE
17
(1 )
1963
spore . . Na obr. 12, sir. 11 sice vyobrazuje velmi pěkné výtrusy v optickém řezu se zře telně zanořenými bradavkami, ale neznázorňuje jejich povrch. Nezmiňuje se ani o občasném uspořádání bradavek v linie a o jejich barvitelnosti v bavlnové modři. Barvitelnost stěny nebo ornamentiky výtrusů v bavlnové modři je podle našich dosavad ních pozorování u chorošů z c e l a v ý j i m e č n á . Z evropských druhů, u nichž tuto vlastnost sledujeme, jsme zjistili zatím pouze asi tucet druhů s barvitelnými výtrusy. Barvitelnost stěny nebo ornamentiky výtrusů v bavlnové modři je znak v e l i c e s t á l ý a patří k těm znakům, které mají vysokou hodnotu při stanovení přirozené příbuznosti hymenomycetů, neboť jsou geneticky mnohem stálejší než např. mnohé Biakroznaky, na nichž jsou založeny některé dosavadní rody chorošů. Na jiných místech systému hymenomycetů, kde je tato reakce již delší dobu dobře známa, je barvitelnost stěny nebo ornamentiky výtrusů v bavlnové modři oceňována minimálně jako znak rodový. Tak např. Nannfeldt a J. Eriksson (1953) charakterizují pomocí tohoto znaku čeled C o n io p h o r a c e a e a J. Eriksson (1954) používá této reakce k ohrani čení skupiny hub kolem rodu R a m a r ia , kterou později Donk (1961) popisuje jako čeled G o m p h a c e a e . Podle našich dosavadních zkušeností u chorošů se domníváme, že tato barvitelnost výtrusů má velký význam při ohraničení jednotlivých rodů chorošovitých hub. Barvení výtrusů v bavlnové modři probíhá při normální teplotě velmi pomalu (často i několik dní). Je však možno barveni urychlit velmi jednoduše z a h ř á t í m p r e p a r á t u na několik málo vteřin nad plamenem, přičemž se výtrusy zbarví ve dvou až třech vteřinách. Při pozorování výtrusů hub obarvených v bavlnové modři je nutno dobře rozlišovat b a r v e n í s t ě n y v ý t r u s ů nebo ornamentiky od barveni plazmy. Zbarví-li se pouze plazma a nikoliv stěna výtrusu, pozorujeme, íje okraj výtrusu je světlejší anebo stejně zbarvený jako střed. V těch místech, kde jsou velké nezbarvené kapky tuku, jeví se výtrus jako nezbarvený. Při bar vení stěny výtrusu pozorujeme naopak výrazný tmavý okraj výtrusu. Nejlépe je možno barvení stěny nebo ornamentiky bavlnovou modří pozorovat na poškozených (přelomených) vý;trusech, kde již není žádná plazma.
Pro naši houbu se nejčastěji v literatuře užívá jméno T ram etes colliculosa (Pers.) Lund. et N annf., které se zakládá na Persoonově druhu P olyporus colliculosus z M ycologia Europaea 1 8 2 5 . Používáme však jiného druhového jména, založeného na P olyporus tuberculosus D C . ex Fr. 1 8 2 1 . Toto jméno bylo neprávem opomenuto ve všech novějších mykologických pracech, a to nejen jako jméno správné, ale i jako synonymum.
Nejstarším druhovým epitetem pro naši houbu je totiž B o le t u s tu b e r c u lo s u s De Candolle 1815. Tento Candollův druh převzal Fries do svých Systema mycologicum 1821, čímž ho podle dnešních nomenklatorických pravidel platně publikoval a zároveň přeřadil do rodu P o ly p o r u s . Persoon r. 1825 nepoužil jména P o ly p o r u s tu b e r c u lo s u s , neboť si byl vědom existence jiného, mnohem staršího druhu P o r ia tu b e r c u lo s a , kterýsám popsal již r. 1796 z rudných dolů v Harcu (Persoon 1796, p. 14). Tuto houbu také uvádí vesvém díle Mycologia Europaea pod jménem P o ly p o r u s tu b e r c u lo s u s (Pers.) ex Pers., a proto pro druh P o ly p o r u s tu b e r c u lo s u s (DC.) ex Fr. (který v témže díle uvádí), vytvořil nové jméno P o ly p o r u s c o llic u lo s u s Pers. Nutno poznamenat, že tato změna byla v Persoonově době správná, avšak dnes, kdy vycházíme z Friesových Systema mycologicum (1821) jako základu mykologické nomenklatury, musíme v našem případě dát přednost jménu P o ly p o r u s tu b e r c u lo s u s před P . c o llic u lo s u s . To, že De Candollova houba, kterou převzal Fries do Systema mycol. beze změny, je skutečně identická s druhem známým dnes pod jménem T r a m e t e s c o llic u lo s a , vysvítá jasně z popisu De Candollova (1815, p. 4 0 ): „Cette espèce forme une croûte charnue, assez épaisse, ovale . . . toute la superficie est d’un blanc tirantun peusurl’incarnat, cette superficie est criblée de pores nombreux, de grandeur médiocre. . .“ a dále také podle údajů o ekologii houby: „M. Chaillet a trouvé cette plante dans le Jura, sur l’écorce des vieux chênes parmi les mousses . . .“. Popis u Friese (1821) je převzatý a zestručněný popis De Candollův, do plněný některými detaily: „ P . tu b e r c u lo s u s , effusus, carnosus, tuberculosus, glaber, albidus subincarnatus, poris mediis. Bol. D e c . fr . 6. p . 4 0 . Crusta sat crassa, ovalis, usque 4 —5 une. longa, adnata, in ambitu inaequalis subsinuosa, glabra. Superficies hinc inde tuberculosa, poris in tuberculorum apicibus nullis, ad latera eorum obliquis. — P o r ia tu b e r c u lo s a Pers. Obs. 1. p. 14, in fodinis lecta, dubia. Cf. Daed. latissima. — A d tr u n c o s Q u e r c u s in te r m u s c o s in J u r a “ (Fries 1821, p. 380) Lundell a Nannfeldt použili pro naši houbu později (1946) jména T r a m e t e s a lb o - c a r n e o neboť si uvědomili, že v rodě T r a m e t e s nelze použít jména T. c o llic u lo s a , jelikož v tomto rodě již existuje jiný druh pod stejným jménem, a to T r a m e t e s c o llic u lo s a Berk. 1856. g ilv id a ,
K O TLABA
ET
PO UZAR:
PA CH YK YTO SPO RA
GEN .
NOV.
Po ekologické stránce je P achykytospora tuberculosa pozoruhodná tím, že roste téměř výhradně n a d u b e c h (především na Q uercus robur a Q. p etra ea ), a to hlavně n a m r t v ý c h v ě t v í c h v korunách s t r o m ů a vzácněji i na kmenech. Plodnice se vytvářejí skoro výhradně n a k ů ř e a jen zcela výjim ečně na holém, odkorněném dřevu. N álezy Pachykytospora tuberculosa na jiných dřevinách než dubech jsou zcela mimořádné; jsou to Castanea, Crataegus, Fagus, M alus a S alix (viz. u výčtu lokalit). M y však jsme tento druh zjistili v přírodě vžd y pouze na dubech (s jedinou výjim kou). S fytopatologického hlediska nepatří P achykytospora tuberculosa ke škodlivým houbám, neboť roste výhradně na starém mrtvém d ř e v u a kromě toho je celkově vzácná. Její mycelium vyvo lává bělavé trouchnivění napadeného dřeva, které se vláknitě rozpadá. M Podle literatury a dokladových exemplářů v našich herbářích je P a c h y k y t o s p o r a t u b e r c u lo s a známa v E v r o p ě ze Švédská, Dánska, Německa, Československa, Rakouska, Švýcarska, Rumunska a Sovětského svazu, v A s i i ze Sibiře a v S e v e r n í A m e r i c e z Arizony, kde byla objevena teprve nedávno (Gilbertson 1961). Všude však je celkem vzácná, s výjimkou již. Čech a hlavně západních Karpat, kde je hojnější. Celkovým rozšířením této houby u nás se zabýval první z nás (Kotlaba 1961b). K jejímu rozšíření je nutno ještě poznamenat, že tato houba bude patrně poněkud h o j n ě j š í , než je dnes známo. Je to proto, že růstem na mrtvých větvích nejčastěji v k o r u n á c h m o h u t n ý c h d u b ů (na ležících větvích neroste!) jednak uniká pozornosti mykologů, jednak je často nemožné získat exsikáty vzhledem k její těžké dostupnosti. Při dalším sledování P a c h y k y t o s p o r a t u b e r c u lo s a je třeba zaměřit po zornost v českých zemích na staré obory a hráze rybníků, příp. i na parky, kde rostou mohutné staré duby, a na Slovensku kromě toho na dubové porosty v lesích, kde roste i na mladších odumřelých stromech, a to místy (např. Štiavnické pohoří) velmi hojně. Podle dokladů v československých herbářích známe dnes P a c h y k y t o s p o r a tu b e r c u lo s a z 45 lokalit v Č SSR a z 10 nalezišť v zahraničí. Č e s k o s l o v e n s k o : Čechy: Nové Hrady, Q u e r c u s r o b u r , 21. X. 1954 leg. F. Kotlaba (PR, ut T r a m e t e s c o llic u lo s a ) . — Hráz Byňovského rybníka u N. Hradů, Q. ro b u r, 21. X . 1954 leg. F. Kotlaba (PRC, ut T . c o l l i c u l o s a ) . — Hráz rybníka Jakule u N. Hradů, Q . r o b u r , 21. X . 1954 leg. F. Kotlaba (PRC, ut T . c o llic u lo s a ) a 3. V I. 1962 leg. F. Kotlaba a Z. Pouzar (P R ). — Třeboň, Q u e r c u s , I. 1916 leg. Weinzettel (PR, PRC, ut P o ly p o r u s w e i n z e t t lii) ; 1920 leg. J. Nešpor (PR, PRC, ut T r a m e t e s m ic a n s ) . — Hluboká n. Vit., Q u e r cu s, X . 1961 leg. Andreska ( P R ) ; v zámeckém parku, Q . r o b u r , 8. V III. 1962 leg. F. Kotlaba (P R ). — Černická obora u Bechyně (Sudoměřická branka), Q . r o b u r , 19. IV. 1957 leg. F. Kotlaba (PRC, ut T . c o l l i c u l o s a ) ; na hrázi Paní Annina rybníka a v oddělení Marouška, 4. V III. 1962 leg. F. Kotlaba (P R ). — Tábor, Q . r o b u r , X I. 1910 leg. J. Nešpor (PR, ut T . m ic a n s ) . — Blatná, v zámeckém parku, Q, / o b u r , 16. IX . 1954 leg. F. Kotlaba (PRC, ut T . c o l l i c u l o s a ) . — Kabečnice u Žloukovic, Q p e t r a e a , 24. V II. 1962 leg. Z. Pouzar (P R ). — U Křivoklátu, C r a ta e g u s sp., 24. IV. 1935 leg. A. Kalandra (PR, ut T . m ic a n s ) . — PrahaPetřín, Seminářská zahrada, Q. p e t r a e a , 2. V III. 1962 leg. F. Kotlaba (P R ). — Vrch Ostrý u Milešova, Q u e r c u s s p ., 12. V II. 1949 leg. M. Svrček (PR, ut T . a lb o - c a r n e o - g ilv id a ) . — Sedmihorky u Turnova, Q . r o b u r , 25. V III. 1956 leg. J. Herink (PRC, ut T . c o llic u lo s a ) a 8. V III. 1962 (P R ). Morava: Vranov u Brna, Q . r o b u r , 25. IX . 1959 leg. A. Černý (BRNZ, ut T . c o llic u lo s a ) . — Mor. Knínice u Kuřimi, myslivna Podhájí, 28. V II. 1961 leg. F. Šmarda (herb. Šmarda). — Vrch Křižák u Mor. Krumlova, Q. r o b u r , V. 1961 leg. L. Fiala (PR, BRN M ). Slovensko: Děvín u Bratislavy, Q u e r c u s , V II. 1938 leg. R. Veselý (PR, ut T r a m e t e s c o l l i c u lo s a ) . — Havran u Piešťan v Pováž. Inovci, Q u e r c u s p e tr a e a , 24. X . 1962 leg. F. Kotlaba a Z. Pouzar (P R ). — Marhát v Inovci u Topolčan (Piešťan), Q u e r c u s, V III. 1926 leg. J. Hrubý (PR, ut T . m ic a n s ) . — Zlavy u Topolčan, Q u e r c u s, V III.' 1926 leg. J. Hrulfý (PR, ut T . m ic a n s ). — U Tematína v Tematínských kopcích u Piešťan, Q u e r c u s p u b e s c e n s , Q - p e t r a e a , 23. X . 1962 leg. F. Kotlaba a Z. Pouzar (P R ). — Biela Bukovina u Topolčan, Q u e r c u s, V III. 1926 leg. J. Hrubý (PR, ut T . m ic a n s ) . — Biela Bukovina a Panská Javorina u Topolčan, Q u e r c u s, V III. 1926 leg. J. Hrubý (PR, ut T. m ic a n s ) . — Javorie již. Trenčína v Pováž. Inovci, Q u e r c u s p e t r a e a , 22. X . 1962 leg. F. Kotlaba a Z. Pouzar (P R ). — Gýmeš CJelenec) u Kostolan p., Trib. v Tribči, C a s t a n e a vescQ , Q u e r c u s p e t r a e a , 20. X . 1962 leg. F. Kotlaba a Z. Pouzar (P R ). — Včelár u Obyc sev. Zlatých Moravců, Q . p e tr a e a , 17. X. 1962 leg. F. Kotlaba a Z. Pouzar (P R ). — Nad Čertovou loukou pod Křivou sev. Čaradic 31
k fl
íH
fl nH lfl
f l
■ m
I !
[
'
j
1 í
C ESK A M Y K O LO G IE
17
(1 )
1963
u Zl. Moravců v Pohron. Inovci, Q. p e t r a e a , 19. X. 1962 leg. F. Kotlaba a Z. Pouzar (P R ). — Na skále u Hrušová sev. Topolčianek, Q. p e t r a e a , 21. X. 1962 leg. F. Kotlaba a Z. Pouzar ( P R ) . — Jerichová dolina u Bystričan ve Vtáčniku, Q . p e t r a e a , 2. V II. 1955 leg. F. Kotlaba (PR, ut T r a m e t e s c o llic u lo s a ) . — Gepňárova dolina u Bystričan ve Vtáčniku, Q . p e tr a e a , 19. V II. 1956 leg. F. Kotlaba (PR, ut T . c o l l i c u l o s a ) . — Polesí Bohunice u Levic, 1. V II. 1960 leg. A. Černý (BRNZ, ut T . c o llic u lo s a ) . — Pukanec, Charvatská dolina, P iru s m a lu s , V II. 1897 leg. S. Kupčok (PR, ut P o ly p o r u s m ic a n s ) . — Sitno u Banské Štiavnice (Prenčova), Q u e r c u s 28. IX . 1897 leg. A. Kmeť (PR, ut T r a m e t e s m ic a n s ); Q . p e t r a e a , 12. a 14. V III. 1958 leg. F. Kotlaba (PR, ut C o r io le llu s c o llic u lo s u s ) ; Q . p e t r a e a , •6. V II. 1960 leg. A. Černý (BRNZ, ut T r a m e t e s c o llic u lo s a ) ; Q . p e tr a e a , 7. IX . 1962 leg. F. Kotlaba a Z. Pouzar (P R ). — Malé Sitno u Prenčova, 27. VI. 1889, 29. V. 1899, Q u e r c u s , 13. V I II . 1901 leg. A. Kmeť (BRA, ut P o ly p o r u s m ic a n s ) . — Prenčov, leg. A. Kmeť (PR, ut T r a m e t e s m ic a n s ). — Baništia, Q u e r c u s, 2. IX . 1887 (P R ) a 2. IX . 1893 A. Kmeť (BRA, ut P o ly p o r u s m ic a n s ). — Bardinová, Q u e r c u s, 25. V. 1892 leg. A. Kmeť. (BRA, ut P . m ic a n s ) . — Beluj, Q u e r c u s, 2. IX . 1894 leg. A. Kmeť (BRA, ut P. m ic a n s ; PR, ut P . a lb o - c a r n e o - g ilv id u s ) . — Lahotská Bukovina, Q u e r c u s, 29. IX . 1891 (PR, ut P . flo c c o s u s ) a 29. X . 1891 leg. A. Kmeť (BRA, ut P . m ic a n s ) . — Úhelnice, Q u e r c u s , 15. 1. 1888 (BRA, ut P . m ic a n s ) , 13. X . 1891 (BRA, ut P. flo c c o s u s ) a F a g u s , 5. X I I . 1893 leg. A. Kmeť (BRA, ut P. m ic a n s ) . — Lipovo u Dekýše ( = Čertova zahrádka u Počuvadla), Q u e r c u s p e t r a e a , 5. IX . 1962 leg. F. Kotlaba a Z. Pouzar (P R ). — Polesí Budča u Zvolena, Q . p e t r a e a , 8. X I I. 1958 leg. A. Černý (BRNZ, ut T r a m e t e s c o l l i c u l o s a ) . — Pustý hrad u Zvolena, Q . p e t r a e a , Q . ce r r is , 12. a 14. X . 1956 leg. Z. Pouzar (P R ); Q. c e r r is , 12. V. 1961 leg. F. Kotlaba (PR, ut C o r io le llu s c o llic u lo s u s ) . — Babiná u Krupiny, Q . r o b u r , 20. V. 1961 leg. F. Kotlaba (PR, ut C . c o llic u lo s u s ) . — Lučenecký kúpel u Lučence, Q . p e tr a e a , 20. V I. 1962 leg. F. Kotlaba a Z. Pouzar (P R ). Š v é d s k o : Upland, Funbo parish, Hofgârden, Q. r o b u r , VI. 1943—X I. 1944 leg. E. Âberg (PR, ut T r a m e t e s a l b o - c a r n e o - g ilv id a ) . D á n s k o : Jylland, Hald, Q . r o b u r , 1. V III. 1932 leg. N. F. Buchwald (PR, ut P o ly p o ru s a lb o - c a r n e o - g ilv id u s ) .
R a k o u s k o : Gelber Berg pr. Purkersdorf, Q u e r c u s , leg. F. de Hôhnel (PR, ut P o r ia Lainzer Tiergarten bei Wien, Q u e r c u s s p ., 12. V II. 1929 leg. V. Litschauer et H. Lohwag (PR, ut T r a m e t e s m ic a n s ) . R u m u n s k o : Cozia-Stînisoara, Q u e r c u s sp., 9. V II. 1952 leg. V. Tutunaru (PR, ut m ic a n s ) ;
t
P o r ia m ic a n s ) .
S S S R : Kuzy supra Vel. Bočkov, Q u e r c u s, V II. 1933 leg. A. Pilát (PR, ut T r a m e t e s m ic a n s ) ; Báňský pr. Vel. Bočkov, Q u e r c u s s p ., V III. 1930 leg. A. Pilát (PR, ut T . m ic a n s ) ; U Mukačeva, Q . p e t r a e a , 6. V. 1935 leg. A. Kalandra (PR, ut T . m ic a n s ) ; Sibiria: Wasjuganje, S a lix sp . 30. IX . 1934 leg. Krawtzew (PR, ut T . m ic a n s var. s a l i c i s e d a ) . U. S. A.: Arizona, Rucker Canyon, Colorado National Forest, Q u e r c u s , 7. IX . 1958 leg. J. L. Lowe et R. L. Gilbertson (PR, ut T . c o l l i c u l o s a ) . SUMMARY T r a m e t e s c o llic u lo s a (Pers.) Lund. et Nannf. [ = T . a lb o - c a r n e o - g ilv id a (Romell) Lund, in Lund. et Nannf.] is a strange element both in the genus T r a m e t e s and C o r io le llu s where it appears in recent systems. We have therefore placed it in a new genus, P a c h y k y t o s p o r a Kotlaba et Pouzar. The most important characters of P a c h y k y t o s p o r a are the large, c y l i n d r i c a l s p o r e s which have a stout, h y a l i n e p e r i s p o r e w i t h i m m e r s e d p a p i l l a e s t a i n i n g s t r o n g l y i n c o t t o n b l u e . The affinity of the spore ornamentation for cotton blue is quite an exception in the P o ly p o r a c e a e . Spores with a similar character occur in the family G o m p h a c e a e Donk (1961) which, on gross morphology, comprises more diverse forms though the genera are grouped v e r y n a t u r a l l y a s regards phylogeny using basic anatomical characters, primarily of the spore. The spores of the G o m p h a c e a e have a remarkable resemblance to those of P a c h y k y t o s p o r a , distinguished, however, by the absence of a hyaline perispore and the shape: they are always elongated into a conspicuous apiculus at one end. However, a fruitbody with a poroid hymenium has not so far been reported in the G o m p h a c e a e and we do not consider that P a c h y k y t o s p o r a represents this missing form. We, therefore, have no intention of placing P a c h y k y t o s p o r a in the G o m p h a c e a e but propose leaving it temporarily in the family P o r ia c e a e ( P o ly p o r a c e a e excl. P o ly p o r u s ) . Besides the spore characters already described, P a c h y k y t o s p o r a differs from C o r io le llu s and T r a m e t e s also by the l i g h t b r o w n c o l o u r o f t h e t r a m a (which is also found in D a e d a le a q u e r c in a ) whereas these two genera consistently have a white trama when fresh. The description óf the species (see Pilát 1936—42, p. 309) is, therefore, complemented as
32
K O TLABA
ET
PO U ZA R:
PA CH YK YTO SPO RA
GEN .
NOV.
follows; t h e c o n s i s t e n c e o f t h e f r e s h f r u i t b o d y is f l es hy- r ubbe r y, v e r y e l a s t i c and only becomes leathery to corky and stiff on drying. The taste is bitter. T h e s p o r e s h a v e a d o u b l e w a l l comprising an endospore and a perispore. The perispore is clearly defined only on fresh spores and is hyaline, of a gelatinous nature and does not stain in cotton blue. Prominent p a p i l l a e (well developed at the poles) of material w h i c h s t a i n v e r y s t r o n g l y i n c o t t o n b l u e can be observed embedded in the hyaline gelatinous perispore. In older spores, the hyaline perispore is indistinct (probably dried up) and only the papillae are readily seen though of a lower height than on fresh spores. However, their staining is unaffected. The papillae on some spores form orderlyrows whilst they are quite irregular on others. Very old spores are smooth. From our observations, the staining of the spore wall or ornamentation in cotton blue is exceptional for the P o ly p o r a c e a e and we know only about a dozen European species with staining spores. The staining of the spores by cotton blue is a v e r y c o n s t a n t c h a r a c t e r and belongs to those which are h i g h l y important for determining the n a t u r a l l y r e l a t e d H y m e n o m y c e t e s . Genetically, it is much more constant than most of the macro-characters on which polyporoid genera have been established in the past. In other sections of the H y m e n o m y c e t e s , where the reaction has been known for a longer period, the staining of spores in cotton blue is considered to be a g e n e r i c c h a r a c t e r at the very least. Nannfeldt et J. Eriksson (1953) used this character in the erection of the family C o n io p h o r a c e a e whilst J. Eriksson (1954) also used it to segregate groups related to the genus R a m a r ia S. F. Gray which Donk (1961) later separated as the family G o m p h a c e a e . We consider, from our experience with the polypores, that t h e s t a i n i n g o f t h e s p o r e w a l l i n c o t t o n b l u e i s h i g h l y s i g n i f i c a n t f o r d e l i m i t a t i o n of g e n e r a of t h e P o ly p o r a c e a e s. 1. The spores are stained with a solution of cotton blue after Le Gal (1947). The staining proceeds very slowly at normal temperatures (often taking several days) but it can be a c c e l e r a t e d to a matter of seconds b y w a r m i n g . However, it is very important to distinguish between the colouring of the spore wall and the protoplastic contents. When only the protoplasm stains, the wall is lighter or of the same colour as the interior and, in instances where there are large colourless oil globules, -the spore appears to be unstained. However, when theispore wall has an affinity for cotton blue, the dark staining of the membrane is, on the contrary, clearly defined. The staining by cotton blue is more readily observed o n b r o k e n o r f r a g m e n t s o f s p o r e s from which the protoplasm has been dispersed. Whilst T r a m e t e s c o llic u lo s a (Pers.) Lund, et Nannf. is the most commonly used name for the species under discussion, there exists t h e o l d e r e p i t h e t , P o ly p o r u s tu b e r c u lo s u s (DC.) ex Fr., w h i c h h a « b e e n n e g l e c t e d b y r e c e n t w o r k e r s , both as the valid name and as a synonym. The oldest specific name for this species is B o le t u s tu b e r c u lo s u s De Candolle (1815) which, according to the current nomenclatural rules, w a s v a l i d l y p u b l i s h e d b y F r i e s (1821), who transferred it to P o ly p o r u s . Persoon (1825), whilst aware of the much older name of P o ly p o r u s tu b e r c u lo s u s , called the fungus P . c o llic u lo s u s as he had used P . tu b e r c u lo s u s (Pers.) Pers. for P o r ia t u b e r c u lo s a Pers. 1796, which is quite another species and was disposed of by Persoon (1825) in the same publication where he described P o ly p o r u s c o llic u lo s u s . However, it must be pointed out that such actions were a current practice in Persoon's time and, therefore, cannot be considered to have been incorrect but, as the nomenclatural starling point for this group of fungi is the Systema mycologicum of Fries (1821), priority must be given to P o ly p o r u s tu b e r c u lo s u s (DC.) ex Fr. The identity of T r a m e t e s c o llic u lo s a with B o le t u s tu b e r c u lo s u s DC., which Fries trans ferred to P o ly p o r u s in his Systema, is quite clear from both the description by De Candolle (1815, p. 40): „Cette espèce forme une croûte charnue .assez épaisses, ovale . . . toute la super ficie est d’un blanc tirant un peu sur l’incarnat; cette superficie ets criblée de pores nombreux, de grandeur médiocre. . .‘ ‘and the following ecological data: ,,M. Chaillet a trouvé cette plante dans le Jura, sur l’écorce des vieux chênes parmi les mosses . . .“ The diagnosis of Fries (1821) is abridged from De Candolle with some additions: ,,P . tu b e r c u lo s u s , effusus, carnosus.tuberculosus, glaber, albidus subincarnatus, poris mediis. Bol. D e c . fr . 6. p. 40. Crusta sat crassa, ovalis, usque 4 —5 une. longa, adnata, in ambitu inaequalis subsinuosa, glabra. Superficies hinc inde tuberculosa, poris in tuberculorum apicibus nullis, ad latera eorum obliquis. — P o r ia tu b e r c u lo s a Pers. Obs. 1. p. 14, in fodinis lecta, dubia. Cf. Daed. latissima. — A d tru n c u s Q u e r c u s in ter m u s c o s in J u r a “ (Fries 1821, p. 380). P a c h y k y t o s p o r a t u b e r c u lo s a is remarkable in growing almost exclusively on stout, d e a d b r a n c h e s in the crowns and, less frequently, on the trunks o f o a k s (chiefly Q u e r c u s r o b u r and Q . p e t r a e a ) though the fungus is rarely recorded from other trees or shrubs: C a s ta n e a v e s c a , C r a ta e g u s sp., F a g u s s ilv a tic a , P iru s m a lu s and S a lix sp.). However, all the specimens (except one) which we have collected were from Q u e r c u s. The species is recorded from E u r o p e
33
Č ESK A
M Y K O L O G IE
17
(1 )
1963
(Austria, Czechoslovakia, Denmark, Germany, Roumania, Sweden, Switzerland and the U SSR ), and very rarely from A s i a (Siberia) and the U. S . A. (Arizona). A list of localities for the voucher speciemens in Czechoslovak herbaria is given in the Czech text, pp. 31 —32. Rich collections of Pachykytospora tuberculosa are present in the Czechoslovak herbaria, where the fungus is known from altogether forty-five localities, chiefly in Bohemia and Slo vakia. It is interesting to observe that the Bohemian collections were always on venerable oaks, particularly on the banks of fish-ponds in enclosures or old parks (especially in Southern Bohemia), whereas i n t h e Slovakian C a r p a t h i a n s it o c c u r s on n a t u r a l l y g r o w i n g o a k s (Quercus petraea), particularly in Central Slovakia (Štiavnica mountains), ond also o n t h e y o u n g e r d e a d t r u n k s . P. tuberculosa i s i n n o w a y p a r a s i t i c , as the substrata bearing the fruitbodies are always perfectly dead, old branches or trunks. LITERATURA D e C a n d o l l e M. (1815): Flore Française 6 : ( 1 —10), 1 —662. D o n k M. A. (1916): Four new families of Hymenomycetes. Persoonia 1 : 405 —407. E r i k s s o n J. (1945): Ramaricium n. gen., a corticioid member of the Ramaria group. Svensk bot. Tidskr. 48 : 188 —198. F r i e s E. (1821): Systema mycologicum 1 : (1 —57) 1 —520. G i l b e r t s o n R. L. (1961): Polyporaceae of the Western United States and Canada. I. Trametes Fries. Northwest Sci. 35 : 1 —20. H o r a F. B. (1960): New check list of british agarics and boleti, part IV. Trans, brit. mycol. Soc. 43 : 4 4 0 -4 5 9 . C h r i s t i a n s e n M. P. (1960): Danish resupinate fungi II. Dansk bot. Ark. 19 (2 ): 6 0 -3 8 8 . K o t l a b a F. (1961a): Poznámky k morfologii plodnic chorošovitých hub (Polyporales). Čes. Mykol. 15 : 1 8 0 -1 9 0 . K o t l a b a F. (1961b): K mykofloře vrcholových částí rezervace „Sitno“ na Slovensku. Ochr. Přír., Praha, 16 : 1 3 9 -1 4 7 . L e G a l M. (1947): Recherches sur les ornementations sporales des Discomycètes operculés. Ann. Sci. natur., Bot., 11 ser., 8 : 7 3 —297. N a n n f e l d t J. A. et E r i k s s o n J. (1953): On the hymenomycetous genus Jaapia Bres. and its taxonomical position. Svensk bot. Tidskr. 47 : 177 —180. O v e r h o l t s L. O, (1953): The Polyporaceae of the United States, Alaska and Canada. 1 —466 p. P e r s o o n C. H. (1796): Observationes mycologicae 1 : 1 —115, tab. 1 —6. P e r s o o n C. H. (1825): Mycologia Europaea 2 : 1 —214, tab. 13—22. P i l á t A. (1935) : Additamenta ad floram Sibirae Asiaeque orientalis mycologicam. Bull. Soc. mycol. France 51 : 351—426, tab. 6 —11. P i l á t . A. (1936—42 ): Polyporaceae — Houby chorošovité. Atlas hub evrop. 3 : 1 —624, tab. 1 - 3 7 4 . T e i x e i r a A. R. (1962): The taxonomy of the Polyporaceae. Biol. Rev. 3 7 : 5 1 —81. Jsme zavázáni upřímnými díky panu J. T. P a l m e r o v i (Liverpool) za laskavý překlad anglického resumé, jakož i všem československým mykologům, kteří nám poskytli materiál ke stadiu a přispěli tak k ucelení této práce. Adresy autorů: Dr. F. Kotlaba, Petřiny 276/12, Praha 6 — Břevnov, d. ú. 69. Z. Pouzar, Jaselská 3, Praha 6.
34
Výsledky studia helmovek — Mýcena S .F . Gray — v Belanských Tatrách na Slovensku (Pokračování 1.) *) Les résulíats des recherches sur le genre M ýcena S. F . G ray dans les inontagnes Belanské T a try en T chécoslovaquie (A suivre) *) J i ř í K u b íč k a
M ýcena corticola (Pers. ex F r.) S. F . G ra y sensu Pat. S : 3, A M x : 16 0 0 m, A M n : 12 9 0 m, C P : 2 7 . V I I . 1 9 5 7 , C T :
10 . X . 1 9 5 7 ,
E k o l o g i e : V žd y na kůře živých kmenů Acer pseudoplatanus, jednou mezi mechem L esk ea polycarpa. Bližší rozšíření u nás není známo. C ejp popisuje v R evisi jako M. corticola kumulativní druh, který později Kühner rozdělil na dva druhy: M ýcena corticola s pigmenty hnědočervenými až šeříkově fialovým i a na M. pseudocorticola Kühn, s pigm enty modrými. Vcelku jde o druh dobře poznatelný, fruktifikující na kůře různých stromů. Z Č S S R mám doklady z těchto stromů: Acer pseudo
platanus, A. cam pestre, Alnus glutinosa, Quercus robur, Salix fragilis, Carpinus betulus, Ulmus montana, Fraxinus excelsior. Plodničky se vyskytují nejníže 1 m na kmeni a domníval, že Později jsem místech, kde
dosahují směrem ke koruně až do výše 3 metrů. D říve jsem se existuje vztah mezi M ýcena corticola a některými epifytickým i mechy. se však přesvědčil, že plodničky vyrůstají přímo z kůry i na těch se žádné mechy nevyskytují.
M ýcen a crispula (Q uél.) Kühner. S : 8, A M x : 19 5 5.
1 7 3 0 m, A M n :
15 0 0 m, C P :
30. V I I . 19 5 6 , C T :
1 1 . V III.
E k o l o g i e : N a odumřelých kmíncích H elianthem um grandiflorum v luč ních společenstvech, celkem 7 X - N a bázi C alam agrostis arundinacea, 1 X V dolině Siedmich prameňov bylo vždy možno při pozorném sběru, zejména při pátrání po drobných diskomycetech, nalézt pod trávou v lučních společen stvech poměrně dosti často drobné, čistě bílé helmovky nebo žebernatky, zpra vidla však jen v 1 nebo 2 exemplářích, takže jejich určování bylo velmi ztíženo. N a odumřelých kmíncích a větvičkách H elianthem um grandiflorum bylo možno častěji nalézt větší množství plodniček druhu, který ztotožňuji s Kůhnerovým pojetím M ýcena crispula. Jde o drobný bílý druh s kloboučkem blanitým, do 5 mm v průměru, s lupeny nevyvinutým i nebo jen slabě naznačenými v po době nízkých lišt a žeber, nedosahujícími k okraji klobouku. V ýtru sy jsou neamyloidní, 6 ,5 — 8 ,5 X 3 — 4 ,5 ¡j, velké, basidie tetrasporické. H y fy pokožky klo bouku drobně tupě pilovité, na pokožce klobouku i třeně jsou přítomny špičaté chlupy až 1 5 0 ¡j. dlouhé. Je pravděpodobné, že časem bude možno rozlišit ještě další druhy rodu M ýcena nebo D elicatula z tohoto příbuzenstva. Ojediněle jsme některé velm i droboučké exempláře nalézali až v nejvyšších polohách kolem vrcholu Bujačího vrchu; jejich přesné určení však nebylo možné. *) cf. Čes. Mykol. 1 6 : 1 9 2 - 1 9 7 , 1962 35
Č eska
m y k o lo g ie
17
(i)
1963
M ýcena cyanorhiza Quél. sensu Kühn. S : 2 7 , A M x : 1 7 2 5 m, A M n : 1 1 2 0 m, C P : 5. V . 1 9 6 1 (juven ), C T : 1 1 . V I I I . 19 5 7 . E k o l o g i e : Saprofyt na odumřelých větvičkách, řidčeji i na opadalé kůře konifer. V dolině Siedmich prameňov bylo z 2 5 sběrů celkem 2 0 na větvičkách, kůře a vzácně i na šišce P icea excelsa, 4 sběry na větvičkách, jehličí a šišce Pinus m ugho a 3 sběry na větvičkách Larix decidua ssp. polonica. N ik d y však nebyl zjištěn výskyt v holé smrčině. Plodničky se objevovaly jen tam, kde b yly ukryty před přím ým i slunečními paprsky. První nález byl na smrkové větvičce ukryté pod kamenem u chaty, další nálezy vžd y na zastíněných místech. N apř. na větvičkách smrků sražených lavinou do asociace Urticetum dioicae, v po rostech D oronicum austriacum a M ulgedium alpinum , na zbytcích kleče snesených lavinou do lučních společenstev svazu A lchem illetum , as. Calam agrostidetum ¡ariae apod. Nejhojnější nález byl dne 3 1 . V I I . 1 9 5 7 , kdy bylo možno na smrkových větvičkách na pasece v Rubetum idaei nalézt stovky exemplářů. N ejvyšší místo nálezu bylo na malé ¡mýtince mezi klečí v porostu Doronicum
austriacum. Z Francie udává Kühner častý výskyt tohoto druhu rovněž v horách, a to v Savojsku; Josserand uvádí z m asivu G rand Chartreuse hojný výskyt na Picea excelsa a A bies pectinata. Z A nglie a Severní Am eriky není M. cyanorhiza známá. Protože jde o první nález v Č S S R zaznamenávám zde popis sestavený ze dvou hojných sběrů: K l o b o u k 0 ,3 — 0 ,7 cm v průměru a až 0,4 cm vysoký, v m ládí s okrajem ke třeni přihnutým, později paraboloidní, v dospělosti kuželovitý až široce roz loženě kuželovitý, hladký, za sucha jemně podél lupenů brázditý (zvláště u okraje), s okrajem ostrým, krátce třásnitým. Pokožka klobouku je za vlhka hladká, lesklá, gelatinosní, slupitelná v podobě blanky, v m ládí barvy olivové, později bílá, šedobílá až světle šedohnědá na okraji světlejší. Z a vlhka lupeny prosvítají až k vrcholu. Z a sucha je pokožka matná, pod lupou hustě jemně vrostle pýřitá. Lupeny 1 3 — 1 5 , lam eluly 1 — 3, u m ladých exemplářů čárkovité a větší ploškou k třeni připojené, u starších rozloženějších exemplářů jsou lupeny u tře né lehce vykrojené, bílé, na ostří jemně brvité. Třeň 1 — 3 cm X 0 ,1 cm, přím ý nebo obloukovitě vystoupavý, lehce sto čený, válcovitý, na bázi jen někdy mírně napuchlý, slabě lesklý, celý hustě přisedle chloupkatý, pod kloboukem čistě bílý, dolů světle našedlý, na bázi vždy krásně kobaltově nebo blankytně modrý. U velmi m ladých exemplářů je kratičký třeň celý modrý. Pach silně po kyselině dusičné, zvláště po rozmačkání plodničky. Basidie tetrasporické, 2 0 — 30 x 7 — 8 tu. S p ó r y eliptické, amyloidní, ( 7 , 9 ) — 9 ,0 — (9 ,3) X ( 4 , 4 ) — 4 , 6 — ( 5 ,1 ) ¡n. C y s t i d y směrem k vrcholu se rozšiřují až na 2 3 pí, typu ,,osekané v rb y “ : z kulovitého vrcholu vynikají četné válcovité výběžky 1 5 — 1 7 /u dlouhé a 2 ¡j. široké. Pigment hyf báze třeně je uložen v podobě modrých zrnéček až hrudek. C h lup y třeně bezbarvé, zpravidla ve svazcích, stočené, na vrcholu zašpičatělé, tenké a dlouhé, až 5 0 X 6 ¡u. Joserand (Bull. Soc. mycol. France 5 3 : 19 0 , 1 9 2 7 ) udává přívěsky na cheilocystidách jen jednoduše větvené, Kühner (1. c.) má četnější krátké i delší v ý běžky; v našem materiálu b yly vždy přívěsky ¡»m ěrně dlouhé. 36
K U B ÍČ K A :
■ H ■
V Ý SLED K Y
S T U D IA
R.
M ÝCEN A
První nález v Č S S R zaznamenal 2 7 . V I I . 1 9 5 6 brněnský mykolog K. Kříž. Od té doby byl druh pravidelně zjišťován na všech letních exkurzích. Z jiné lokality než z Belanských Tater zatím v Československu není znám.
■
M ýcena delectabilis (Peck) Sacc.
■
S:
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■
3, A M x :
1 7 8 0 m, T M n :
1 5 8 0 m, C P : 30. V I I . 1 9 5 7 , C T :
5. X . 19 5 8 .
E k o l o g i e : na silně rozložených zbytcích rostlin blíže neurčitelných. Jednou ve společenstvu D elphinium -A denostyles, podruhé v as. Calam agrostidetum villosae a konečně v detritu na skalce pod Salix caprea. Tato drobná bílá helmovka okamžitě poznatelná po silném pachu po kyselině dusičné (synonym um je O m phalia nitrosa K auffm an ), s dobře vyvinutým i, lehce sbíhavými lupeny, se občas u nás vyskytne, nikdy však není příliš hojná. Kiihner udává tento druh jako běžný v okolí Paříže na zbytcích rostlin, na dřevech, ostřicích a někdy i přímo na zemi.
I
M ýcena epipterygia (Scop. ex
I
S:
■ ■ ■ I ■ I I I
22, A M x:
F r.)
1 8 5 0 m, A M n :
S. F. G ray.
1 1 2 0 m, C P :
8. V I . 19 5 9 , C T : 10 . X . 19 5 8 .
Tento v Č S S R obecně rozšířený druh byl ve zkoumané dolině sbírán na těchto substrátech: 1. — na jehličí P icea excelsa ve svazu Piceion. 2. — na odumřelých bázích různých trav (Carex tatrorum, Calam agrostis arundinacea, Sesleria tatrae, D actylis slovenica) v různých lučních společenstvech. 3. — v pasečním společenstvu C ham aenerietum angustifolii jednak na bázi vrbovky, jednak na bázi kapradiny Aspidium filix-fem ina. Druh velmi hojný v Evropě i v Americe. U nás obecná i v listnatých lesích.
■
M ýcena epipterygia (Scop. ex F r .)
I
S : 25, A M x:
16 9 0 m, A M n :
S. F . G ray var. lignicola A . H. Smith.
1 1 5 0 m, C P : 6. V . 1 9 6 1 , C T : 8. V I I I . 1 9 5 5 .
Z 2 5 sběrů bylo 2 3 na mechatých padlých kmenech Picea excelsa, 2 nálezy na kmíncích Pinus mugho. Tato drobnější varieta, která se liší od typu růstem na mechatých kmenech je o něco menší než typické exempláře a má zpravidla, ne však vždy, bisporické basidie a tím i o něco větší výtrusy.
I I I I
■
M ýcena epipterygioides Pearson.
■ I I
S : 2 : 2. V I I I . 1 9 5 7 na hřbítku Rakúského chrbátu v porostu Sphagnum acutifolium ve výši 18 0 0 m. Podruhé ve smrčině nad prameništěm Sedmi pra-
I I I ■ I I
Kühner zařadil tento druh jako varietu k M. epipterygia, A. H. Sm ith ji však považuje za dobrý druh. Liší se již makroskopicky tmavě olivově šedou pokožkou klobouku a zelenožlutým třeněm. Podobné exempláře jsem sbíral již na Magurce v Nízkých Tatrách. Protože všechny nálezy tvoří jeden nebo maximálně 2 exempláře, nemohl jsem je definitivně zhodnotit a zařazuji je zatím pod tímto jménem.
menů, 26. V I I . 19 6 0 ve výši cca 1 2 5 0 m n. m.
I
M ýcena erubescens v. Höhnel.
I
S:
I I
1:
4. V I I I . 1 9 5 5 na kůře Acer pseudoplatanus ve v ý ši 1 3 2 0 m n. m.
Jde o druh v Československu dosti vzácný a dovoluji si na něj upozornit následujícím popisem a poznámkami:
I
I
'
Klobouk
0 ,5 — 3 cm v průměru, 0,4 — 1
cm vysoký,
kuželovitý, někdy 37
—
r—
—
----------------------------------------------------------------------- —
-----------
Č ESK A
M Y K O L O G IE
17
(1 )
1963
s m alým hrbolkem na vrcholu, u drobných forem je klobouk až do stáří hladký, u velkých forem jemně, ale zřetelně podle lupenů mělce brázditý a lupeny pro* svítají až k vrcholu. Pokožka klobouku je neslupitelná, suchá, za vlhka slabě lesklá, v mládí dosti dlouho bělavě ojíněná, pod lupou jemně radiálně vzrostle vlásenitá, b arvy šedohnědé až tmavě červenohnědé, jindy sienově hnědé až načervenale hnědé, u okraje vždy o něco světlejší. Poškozená místa na pokožce jsou červenohnědá. Dužnina klobouku je dosti tenká, bělavá až tmavě vodnatě šedá. páchne lehce ředkvičkou, na řezu roní ihned hojné vodnaté nebo bílé mléko, které po chvíli na vzduchu růžoví a je citelně hořké chuti. U velmi malých exemplářů je mléko někdy skoro neznatelné, ale chuť na lomu je intensivně hořká (Lange a Smith ji srovnávají s chininem ). Zasýcháním se rychlost ronu mléka zpomaluje a hořkost se mírní. Lupeny 1 3 — 30 , lam eluly 1 — 5 — ( 7 ) , čárkovité, někdy až i břichaté do výšky 6 mm, lehce připojené nebo i m alým zoubkem připojené, na ostří pod lupou jemně třásnité, v mládí čistě bílé, v dospělosti šedobílé někdy i celé narůžovělé. U některých forem jsou lupeny hladké beze spojek, jin dy hojně zprohýbané, s četnými spojkami až skoro vidlené. Rovněž způsob ukončení u třeně je značně prom ěnlivý: jednou nalezneme pravidelné ukončení všech lupenů ve stejné výši, takže vzniká až dojem pseudokolaria, jindy jsou ukončeny v různé výši a některé pak i lehce sbíhají po třeni. Lupínky sledují tuto variabilitu: jed nou jsou ukončeny protaženě, jindy strmě a někdy dokonce jsou zahnuty vzad. Lupeny rovněž roní vodnaté nebo bílé mléko. T ř e ň 2 — 1 1 cm X 0 ,1 — 5 cm, válcovitý, podle růstu přím ý nebo vystoupavý (u stromových forem ), hladký nebo jemně rýhovaný, u velikých forem dutý s centrální stříbřitě lesklou dutinou, hedvábně lesklý od jemných kratič kých vlásků, po jejich setření lysý, lesklý, klouzající mezi prsty. N a bázi p ři pojený bílým i vlákénky k substrátu, u velkých forem trsnatých jsou třeně navzájem spojeny, na bázi vysoko porostlé bílým i rhizoidy. V ústech chřupe, na lomu roní bílé mléko růžovějící na vzduchu. Pokožka třeně pod kloboukem bílá nebo bělavě našedlá, dolů světlejší. B a s i d i e bisporické, se sterigmaty až 6 ,5 ¡j. dlouhými. Spóry amyloidní 10 ,5 — 1 1 , 8 X 6 ,5 — 7 ,8 fi. Ostří lupenů s hojnými cystidam i; jsou buď baňaté a k mírně zaoblenému vrcholu pozvolna ztenčené, nebo břichaté s několika až s četnými drobnými prstíčkovitými výrůstky, rozměrů 70 — 90 X 1 5 — 2 0 zcela vyplněné kulatým i olejovitými kapénkami. Při mikroskopování nativních prepa rátů ve vodě je někdy celý preparát přeplněn plovoucími kapénkami. Buňky tram y lupenů jsou válcovité 5 0 — 10 0 X 1 3 — 1 5 /x. Blíže ostří jsou v ní uloženy mléčnice, asi 90 X 10 ¡j . velké. E k o l o g i e : Saprofyt na kůře živých listnatých stromů (od nás mám do klady z Acer pseudoplatanus, Acer platanoides, Fagus silv a tica ), dále na pad lých mechatých kmenech těchto stromů, méně i na pařezech. N a stojících kme nech se vyskytují plodničky zpravidla jednotlivě nebo v m alých tlupách, na padlých kmenech jednotlivě, na pařezech i trsnatě. Fruktifikace je vázána stejně jako u podobných druhů rostoucích na kůře živých listnatých stromů na optimální mikroklimatické i makroklimatické pod mínky. K ů ra stromů musí být dosti vlhká, rovněž musí být i vysoká vlhkost ovzduší, a kmen nesmí být ozářen sluncem. Proto se někdy po dlouhý čas ne najde žádný epifytický druh rodu M ýcena. Tak např. v Boubínském pralese jsme měli možnost spolu s J. Herinkem nalézt 4. X . 1 9 5 2 desítky plodnic 38
K U B IC K Á :
V Ý SLED K Y
S T U D IA
R.
M ÝCEN A
M. erubescens mezi mechy na živých kmenech obrovitých buků. N a jiných ex kursích někdy jen několik plodnic a velmi často ani jednu. Poměrně vysoká ná ročnost na specifické klimatické podmínky vytváří též značnou morfologickou variabilitu, jak uvedeno v popise. I když společným znakem všech forem je in tenzívní hořká chuť mléka, není divu, že druh byl několikrát popsán pod růz ným i jmény: M. fellea Lange, M. cholea Smith. Pro přehlednost udávám ta bulku forem : (f . fellea Lange?) velká forma
malá forma Klobouk
9,5 —1 cm, hladký
1,5 —3 cm, rýhovaný
Lupeny
13 —18, lameluly beze spojek
Mléko
vodnaté až nezřetelné
1 —(3)
20 —30, lameluly 1 —5 — (7) četné spojky až vidlenx bílé
V herbáři mám z C S S R tyto doklady: Poříčko n. Sázavou, Boubínský prales, Bechyně, Sklenné Teplice a Beianské Tatry. M ýcena fibula (Bull. ex F r.) Kühner. S : 4. Tento ubikvist nížin a podhůří se vyskytl v dolině Siedmi prameňov jen velmi vzácně, a to ještě na velmi různorodých stanovištích: 1. — Racom itriová formace na suché křemencové skalce, 1 2 5 0 m, 9. V I I I . 19 5 5. 2. — Cratoneuretum com m utati, 1 1 2 5 m, 9. V I I I . 19 5 5 . 3. — P iceetum m niosum , 1 5 5 0 m, 2. V I I I . 19 5 7 . 4. — C ham aenerietum angustifolii, 12 0 0 m, 2 5 . I X . 19 5 9 . Zejm éna je velmi podivný růst v alkalickém prostředí Cratoneureta, protože na jihočeských blatech je tento druh hojný na velmi kyselých lokalitách. I když Kühner a Rom agnesi přeřadili tento druh ve Flore analytique opět mezi kalichovky (O m p h alin a), ponechávám ho zatím mezi helmovkami. M ýcen a filopes (Bull. ex F r.) Kum m er s. J . Lange (non Ricken = M. vitilis var. v itilis ).
M ýcena
vitilis, non Kühner = S : 2.
E k o l o g i e : 1. — na větvičce listnáče (Sorbus?) v A lchem illetu, 1 1 8 5 m, 29. V I I . 19 5 9 . — 2. — na pařízku R ubus idaeus na pasece, 12 4 0 m, 2 5 . V I . 19 5 9 . Velm i řídký nález tohoto celkem obecného druhu ve výši kolem 300 — 400 m n. m. Z a jím a vý je nález na pařízku R ubus id aeu s: klobouk 1 , 7 cm v průměru, lupeny 20, lupínky 3 — ( 7 ) , třeň 10 X 0 ,2 cm. Spory 7 ,5 — 9 X 4 — 4 ,2 ¡x. C y stidy hladké, válcovité, nahoře široce zaoblené, 40 — 5 0 X 1 1 — 1 5 ¡x. V dubovém pásmu je tento druh u nás hojný na větvičkách různých listnáčů ležících na zemi; fruktifikuje na jaře, v časném létě a někdy přetrvává až do pozdního podzimu. M ýcena flavoalba (F r.) Quél. S : 3 2 , A M x : 1 7 9 5 m, A M n : 1 1 5 0 m, C P : 2 3 . V I I . 19 6 0 , C T : 10 . X . 19 5 8 . Ekologie:
1. — lesní společenstva svazu Piceion, celkem 2 1 sběrů. 39
—
— -
;
--
Č ESK A
M Y K O L O G IE
17
(1 )
1963
2. — lesní společenstvo Pinetum mughi, 1 X 3. — luční společenstva, a to : Festucetum carpaticae — 3 sbě ry, C alam agrostidetum ariíndinaceae — 2 sběry, Seslerietum tatrae — 2 sběry, G eran io-A lchem illetum — 2 sběry, C alam agrostidetum villosae — 1 sběr.
I
Druh u nás značně rozšířený s širokou variační amplitudou. V yskytuje se, jak je ostatně vidět ze sběrů z doliny, ve dvou různých biotopech: jednak na hrubém humusu konifer, jednak na odumřelých zbytcích trav v lučních spole čenstvech. A to jak v horách, tak např. v okolí Prahy. Některé horské sběry se mikroskopicky poněkud odlišovaly od popisů v lite ratuře. T ak sběr z 2 3 . V I I . 1 9 5 8 měl tyto mikroskopidké znaky: Basidiel tetrasporické 2 5 — 3 0 X 7 — 8 /.i. Cheilocystidy šídlovité, pleurocystidy až lahvicovité, 30 — 50 X 9 — 10 fí. Spory ( 8 , 8 ) - 1 0 , 2 - ( 1 1 , 6 ) X ( 4 , 2 ) - 5 , l - (6 ,5 ) p , tedy o něco delší i širší, než je udáváno v literatuře. Dom nívám se však, že tyto rozdíly ještě spadají do variability tohoto druhu. M ýcena flos-nivium Kühner. S:
4, A M x :
15 0 0 m,
AM n:
1 1 5 0 m, C P :
8. V . 1 9 6 1 , C T :
24. V . 19 5 8 .
E k o l o g i e : hrubý humus, větvičky, šišky, rozpadající se dřevo Picea ex
celsa, Larix decidua a Pinus mughus. Druh dosud z naší republiky neznámý, resp. nepublikovaný. P rvní nálezy od nás b y ly z Poříčka n. Sázavou, kde jsem od 30. I I I . do 2. IV . 1 9 4 5 nalezl řadu exemplářů na větvičkách smrku. D oklady jsem zaslal příteli J. Herinkovi s nímž jsem si vym ěnil korespondencia kde jsme shodně nezávisle jeden na druhém došli k názoru, že jde o nový druh (M ýcena georgii Herink in litt., M ýcena herinkii Kubíčka in litt.). Nález jsme však nepublikovali, i když jsem 1 5 . II. 19 4 8 nalezl na stejném místě opět větší množství plodnic, které vytrvaly na místě až do 18 . IV . 19 4 8 . D alší stanoviště jsem zjistil na rozpadlém dřevě smrku v boubínském pralese a u Lukenské silnice směrem na Včelnou, 4. V . 19 5 5 .
I
V Evropě byla helmovka sněžná poprvé publikována v roce 1 9 3 8 Kühnerem v monografii pod jménem M ýcena occidentalis M urril podle nálezu a popisu M. Josseranda. V dubnu 1 9 5 0 upozornil mykolog V . Pianě R . Kühnera na hojný výskyt jisté helmovky v Juře, časně z jara kolem tajících ostrůvků sněhu. K ü h ner revidoval tento druh, zjistil rozdíly jak od M. occidentalis, tak i od M. maculata a v roce 1 9 5 2 publikoval ví Bull. Soc. Natur. O yonnax jako nový druh, M. flos-nivium . Protože tato práce není našim mykologům obecně dostupná, podáván popis podle našich sběrů. Jm éno helmovka „sněžný květ“ dostal druh proto, že plodnice vyrůstají velmi časně zjara mezi tajícím sněhem („prim o vere, circum loca ubi nix liquescit“ ). K l o b o u k 2 — 3 cm v průměru, v mládí polokulovitý, později kuželovitý se zaobleným vrcholem, v dospělosti značně široce kuželovitý s m alým oblým hrbo lem nebo naopak lehce vm áčklý, ve stáří na okrajích přehrnutý s vyhloubeným středem. Okraj je v mládí podvinutý (leh ce), tenký, ostrý, rovný; jen při zasýchá ní je okrajová hrana lehce zvlněná. Pokožka klob. slupitelná až k vrcholu, dosti tuhá a značně hygrofání. Z a vlhka lupeny daleko prosvítají, barva je v mládí tmavě hnědá až skoro černohnědá, v dospělosti kávově hnědá, tm avší na vrcho lu, k okraji světlejší, někdy i se žlutavým tónem. Z a sucha je pokožka Šedo-
K U B IC K Á :
V Ý SLED K Y
S T U D IA
R.
M ÝCEN A
hnědá. Dužnina klobouku je šedobílá, tenká a měkká, bez vůně, chuti lehce ředkvičkovité, na poškozených místech se objevují rezavé skvrny. L u p e n y 2 8 — 30 , lupínky 3, tvaru čepele kosy s m alým zoubkem sbíha jícím na třeň, poměrně nízké, někdy je plocha zvlněná, vždy na spodině hojně spojek. B arva lupenů je v m ládí tmavě šedá s bílým ostřím, v dospělosti světle šedá, šedobílá. U starých a dospělých exemplářů, uchovávaných několik dní v krabičce, se objevuje někdy růžovění lupenů, po poškození malé rezavé skvrnky. T ř e ň 7 — 10 X 0,4 cm, válcovitý, často dolů se mírně zužující; někdy přímý, jindy lehce zprohýbaný, chrupavčitý z podélných nebo spirálních vláken, podle nichž někdy ve stáří praská, dutý, plynule přecházející v dužninu klobouku. Barva pokožky třeně je pod kloboukem bílá, směrem dolů kouřově šedá, ve stáří hnědnoucí. R hizoidy na bázi bělavé. B a s i d i e tetrasporické. Spory ( 6 , 5 ) — 7 , 5 — (8 ,5 ) X ( 3 , 0 ) — 4 ,0 — (5 ,2 ) ,u. C ystid y na ostří kyjovité 30 — 40 X 8 — 10 /u, na vrcholu s jemnými krátkými a oblými prstíčkovitými výrůstky. Někdy se objevují výrůstky delší, a to i po jedné straně se větvící. Pokožka klobouku je tvořena hyfam i s četnými kratičkými kartáčkovitými výrůstky. Dužnina třeně, klobouku i lupenů je silně ámyloidní. U tohoto druhu jsem nikdy nepozoroval modrofialové třeně jaké se vyskytují u M. m aculata. Rozšíření druhu v Evropě není zatím zcela známo. Lze předpo kládat, že bude rozšířen v horských polohách všech míst v Evropě. V e střední Evropě se pravděpodobně vyskytuje hojněji nad hranicí 10 0 0 m n. m. ve smrko vém pásmu. Prosím československé mykology, aby věnovali tomuto druhu pozor nost a nálezy hlásili. M ýcena galericu lata (Scop. ex F r.)
S. F. G ray.
S : 1 : na kůře Acer pseudoplatanus ve výši 15 0 0 m, 2 7 . V I I . 1 9 5 7 , jediný exemplář bisporické rasy. V zácn ý nález tohoto nejobyčejnějšího druhu vysvětlit značnou výškou lokality. Jde nejspíš mám z Č S S R jen málo dokladů (M agurka v vrch Salatín, kolem 10 0 0 m, Boubín asi 10 0 0 poměrně častý výskyt na bříze v Juře. M ýcen a galopus (Pers. ex F r.) S : 5 1, A M x:
rodu helmovka u nás lze snad o druh dubového pásma. Z hor N ízkých Tatrách, cca 1 1 0 0 m, m ). Naproti tomu udává Favre
Kummer.
1 8 5 0 m, A M n : 1 1 2 0 m, C P : 20. V I . 19 5 9 , C T : 10 . X . 19 5 8 .
E k o l o g i e : v pásmu smrku byl zjištěn v těchto společenstvech: svaz Piceion, 2 8 X , A denostyletum , 1 X , Doronicetum austriaci, 1 X , Rubetum idaei, 4 x , Salicetum capreae, 1 X , Fagetum (fragm ent), 1 X , Calam agrostidetum arun dinaceae, 2 X ■ V pásmu kleče: Pinetum mughi, 10 X , D oronicetum austriaci, 1 X , EmpetretoVaccinietum ulig., 1 X , Caricetum tatrorum, 1 X Skoro ve všech společenstvech byl přítomen materiál z konifer buď spadaný, splavený nebo snesený lavinam i. Zejména zbytky kleče se častěji vyskytují i v polohách kolem 13 0 0 m ve žlebech a komínech, kam jsou dopravovány čet nými lavinami. V Č S S R jeden z nejhojnějších druhů rodu helmovka v létě a na podzim. M ýcena gracilis (Quél.) Kühner sensu Sacc. S: 2 1, A M x:
16 4 0 m, A M n :
1 1 7 5 m, C P :
18 . V I . 19 5 9 , C T :
6. X . 19 5 8 .
Ekologie:
vždy na spadaném, na vlhké zemi ležícím jehličí Picea excelsa. 41
Č ESK Á
M Y K O L O G IE
17
(1 )
1963
V dolině bylo nalezeno několik čistě bílých druhů na různých substrátech. Tak M. lactea, která podobně jako příbuzná M. pseudolactea patří do skupiny T ypicae s lupeny vystoupavým i a nikoliv sbíhavým i. M. gracilis někdy roste pohromadě v porostech devětsilu spolu s M. pseudocrispula, která však vždy v y růstá jen ze zbytků této byliny a navíc, má jen naznačené žebrovité lupeny, kdež to helmovka štíhlá má dokonale sbíhavé lupeny. Nejsnáze b y mohla nastat zá měna s M. pseudogracilis Kühner et M aire, která roste rovněž na jehličí a kde jsou rozdíly prakticky jen v mikroznacích. Helmovka štíhlá má výtru sy význačně úzké, jehličkovité (jejím synonymem je též O m phalia tenuispora Velen.). Je urči tou závadou této práce, že nemohly být všechny položky M. gracilis revidovány mikroskopicky. Pokud však revidovány byly, vždy bylo možno nalézt charakte ristické tenké výtrusy a proto jsem všechny nálezy přiřadil k tomuto druhu i s vědomím možné chyby. V Č S S R dosti častá v horách i podhůří na vlhkých místech, např. kolem les ních potůčků na jehličí smrku. M ýcena lactea (Pers. ex F r.) S : 7, A M x : 19 5 6 . Ekologie:
1 6 2 0 m, A M n :
Kummer. 1 1 3 0 m, C P : 30. V I I . 1 9 5 7 , C T :
14 . V I I I .
na spadaném jehličí smrku v různých společenstvech svazu
Piceion. Tento druh není u nás v horách a podhůří nijak vzácný. Jeho makroskopické určení není někdy snadné a může dojít dokonce k záměně s bledými formami M. flav oalba! Kühner se ve svém popisu M. lactea odvolává na Langeho obrá zek ve Flora agaricina D anica, t. 5 3 f. F. V e všech popisech udává barvu všech částí plodnice jako bílou, zatímco uvedené vyobrazení Langeho ukazuje druh žlutý. Kühner rovněž nezaujal žádné stanovisko k Langeho obrázku t. 5 3 f. C, kde je vyobrazena M. lactea var. pithya, bílá forma z holého jehličí. U nás se vyskytuje bílý druh odpovídající i mikroskopicky Kühnerovu popisu M. lactea, který má lehce nahořklou chuť a podobně jako M. flav o alb a usuše ním žloutne. Tento kritický druh byl z doliny označován jako M. lactea. N a problém upozornil již Huijsm an (Bull. Soc. nátur O yonnax, No. 7, 1 9 5 3 ) , který rozeznává jednak M. lactea s úzkými (2 — 4 ¡j. širokými) výtrusy a M. rickenii A. H. Smith s výtrusy širokými 5 — 6 /u. (Pokračování)
42
Kuřátko něžné - Ram aria gracilis (Fr.) Quél. nalezeno na Moravě R a m a ria gracilis ( F r .)
Q uél. in M oravia
K arel Křiž
K u ř á t k o n ě ž n é — R am aria gracilis (F r.) Quél. patří k těm málo dru hům kyjankovitých hub (C la v a ria cea e), které lze již na exkurzi snadno určit, pokud ovšem bylo sbíráno za podmínek, kdy se plně uplatní jeho velmi ná padný znak: i n t e n z í v n í a n ý z o v á v ů n ě . Je však velmi vzácným dru hem naší houbové květeny, neboť bylo sbíráno do r. 1 9 5 9 jen na 3 lokalitách: v Čechách poblíž Černošic u P rahy (r. 1 9 5 7 E. W ic h a n sk ý ), na Slovensku v Holubyho dolině v Belanských Tatrách (r. 1 9 5 8 M . Svrček, r. 19 6 0 opět M. Svrček, jakož i J. Kubička a K . K říž) a u Sliače (r. 1 9 5 8 K . K říž ). K těmto známým nalezištím přibyla v r. 1 9 5 9 jako nová první lokalita moravská, a to v Rychlebských horách, kde jsem tuto houbu sbíral ve Vápenné (dříve Zighartice) ve smrčině na vápencovém podkladu ve v ýši asi 50 0 m 2 7 . V I I . 1 9 5 9 (doklady v herbářích P R , B R N M ) . Makroskopické znaky kuřátka něžného jsou dosti proměnlivé a zejména jeho charakteristická anýzová vůně je u m ladých plodnic a u plodnic, sbíraných za chladného počasí pozdního podzimu, málo znatelná nebo vůbec chybí. Protože jde o druh, který b y mohl být u nás při pozorném výzkum u nalezen na dalších příhodných místech, připojuji jeho podrobnější popis, sestavený na základě vlast ního materiálu a doplněný některými údaji podle literatury, neboť takový popis v česky psané mykologické literatuře dosud chybí. P l o d n i c e jsou štíhlé a keříčkovitě větvené, dosti chabé, 3 — 6 X 2 — 4 cm veliké, vyrůstající z tence vláknitého bílého podhoubí, s třeni 1 ,5 — 2 ,5 cm dlou hými a 2 — 3 mm tlustými, zprvu bělavým i až posléze s nádechem do masova či žlutohnědá nebo někdy jen bledě okrové, s 0 ,5 — 1 cm tlustými, křivolace zprohýbanými větvičkam i na konci dvojitě až zubatě větvenými, řidčeji jen za-
¿¿ía
»-i ■ :
^ " **'
jáfciÉsiS?”'
i
'1 ^ -VV v 11* j
44^-'""v
~
j
i
l
í
l
l
-v i í
M
*
?* ■
Ram aria gracilis (Fr.) Quél. — K u l ř á t k o n ě ž n é . Vápenná v Rychlebských horách, ve smrčině cca 500 m n. m., 27. V II. 1959, leg. K. Kříž. — Vápenná in montibus Rychlebské hory (Moravia septentr.), in Piceeto cca 500 m s. m., 27. V II. 1959 leg. K. Kříž. Foto Jan Vacek 43
Č ESK Á
M Y K O L O G IE
17
(1 )
1963
špičatělými, masově nadechlými až oříškově hnědými, s ostře vytaženým i bělavým i konečky. Dospělé plodnice se dosti liší od plodnic mladých. D u ž n i n a je bělavá, vůně celé plodnice anýzová, někdy však neznatelná; plodnice sbírané v Rychlebských horách si uchovaly silnou anýzovou vůni ještě i druhý den, plodnice ze Sliače, nalezené 1 . X I I . 1 9 5 8 již po prvních mrazech, nevoněly vůbec. Chuť je slabě nahořklá nebo nenápadná. V ý t r u s y moravského materiálu jsou elipsoidní, 4 ,8 — 5 , 6 — (7) X 3 — 4 ¡x veliké, řídce hrubě bradavčité se světlým okrovým nádechem, s 1 — 2 nebo i více tukovými kapkami a zrnitým obsahem. V ýtru sn ý prach je krémově nažloutlý. Plodnice vyrůstají na opadaném smrkovém jehličí i na úlomcích suchých vět viček, které oplétají svým podhoubím. Toto kuřátko je známé z Francie, Švédská, Polska, K anady, U S A a jižní Austrálie. Roste roztroušeně od nízkých poloh, m ísty až po hranici lesa; v Belanských Tatrách bylo sbíráno ve výši od 1 3 0 0 do 16 0 0 m. n. m. Pokud plodnice postrádají anýzovou vůni, mohly by být bez mikroskopického ohledání snadno zaměněny za jiné druhy kyjankovitých hub. Pro svůj vzácnější výskyt a malou masitost nemá kuřátko něžné praktický význam , a proto nebyla ani zkoušena jeho kuchyňská upotřebitelnost. M oravská mykoflóra b yla však tímto nálezem obohacena o nový význ ačný druh. L I T E R A T U R A
P i l á t A. (1958): Přehled hub kyjankovitých (Clavariaceae) se zvláštním zřetelem k česko slovenským druhům. — Übersicht der europäischen Clavariaceen unter besonderer Berück sichtigung der tschechoslowakischen Arten. — Sborn. nár. Mus. Praha (B, no. 4) 13 : 1 2 9 -2 2 5 , tab. 1 7 - 4 8 . P i l á t A. (1959): Vzácnější kyjankovité houby nalezené v Čechách r. 1958. — Čes. Mykol. 1 3 : 7 3 - 8 5 , íig. 1, tab. 2.
44
Wynnella atrofusca (Beck) Svrček, comb. nov. (S barevnou tabulí č. 48) M ir k o S v r č e k
Autor doprovází popisem a některými poznámkami přiloženou
barevnou tabuli
W y n n e lla a tr o fu s c a , jejíž novou kombinaci utvořil. Poukazuje na dosud známý výskyt
tohoto diskomycetu v Československu. Auctor P e z iz a m (O t id e a m ) a t r o fu s c a m Beck redescribit et in genus W y n n e lla Boudier eam insert. Etiam distributionem geographicam huius speciei in Čechoslovakia explicat, ubi frequentius solum in montibus Carpaticis solis calcareis occurit. Solum una localitas extracarpatica in Čechoslovakia nota est, et id vallis Bilichoviensis (districtus Slaný, Bohemia centralis), ubi 2. V II. 1962 haec species lecta est.
W yn n ella Boudier je dosud monotypickým rodem operkulátních diskomyceíů (P ezizales), vystaveným pro druh původně označovaný jako Peziza auricula (Schaeff.) Cooke = O tidea auricula (Schaeff.) Rehm. Velm i podrobně o této zajím avé houbě pojednal R . Heim ve Fun gi brigantiani 1 (Bull. Soc. mycol. France 4 1 : 4 4 2 — 4 5 1 , 1 9 2 5 ) . Podle tohoto autora je platným jménem Peziza (O tidea) atrofusca Beck (Verh. zool. bot. Ges. W ien 3 5 : 3 7 1 , 1 8 8 5 ) , neboť Schaefferova E lvela auricula je s hlediska taxonomického mixtum compositum a druhové epitheton ,,auricula“ bylo pozdějšími mykology nesprávně vykládáno. Heim v citované práci se však domnívá, že Boudierův rod W ynnella nelze od dělit od rodu W yn n ea Berk. et Curt. (který b y měl v tomto případě prioritu), slučuje jej s ním a P. atrofusca popisuje pod jménem W ynnea atrofusca (Beck) Heim. Ja k však doložila Le G alová (Ornement. sporales des Discomycětes operculés, Ann. Sci. nat. Bot., ser. 1 1 , 8 : 2 3 4 , 1 9 4 7 ) nutno považovat oba rody, W yn n ea Berk. et Curt. a W yn nella Boud., za s a m o s t a t n é a dostatečně rozdílné; neprovedla však přeřazení P. atrofusca do rodu W ynnella, kam jedině tento druh patří. W yn n ea je charakterisována rozvětvenými plodnicemi, u nichž jednotlivé větve m ají tvar ucha nebo lžičky a na spodu se spojují ve společnou stopku. U jednoho druhu (W . am ericana T h a x.) je vyvinuto podzemní stroma v podobě sklerocia. Také výtru sy jsou rozdílné a poukazují na příbuznost s ro dem P hillipsia Berk. Rod W y n n e lla byl původně Boudierem považován za spojovací článek mezi skupinou ,,A c é ta b u lé e s " , resp. ,,H e lv e l lé e s ‘‘ a rodem O tid e a Fuck. = S c o d e llin a S. F. Gray. S prvními sou hlasí chrupavčitá konsistence dužniny a zejména tvar výtrusů a parafys, rodu O tid e a (S c o d e llin a ) pak odpovídá tvar apothecia. Le Galová (1947) řadí tento rod do samostatného tribu W y n n e lle a e v čeledi H e lv e l la c e a e , a to uprostřed mezi obě zbývající skupiny, tribus H e lv e l le a e a P h y s o m itr e a e , vycházejíc z přesvědčení o skutečné příbuznosti W . a tr o fu s c a s vlastními hou bami chřapáčo vitými.
W y n n ella atrofu sca (Beck) Svrček, comb. nov. Basonym: P e z iz a a tr o fu s c a Beck, Flora von Hernstein in Niederdsterreich, p. 131, tab. 2, fig. 1, 1884. Syn.: W y n n e a a t r o fu s c a (Beck) Heim, Bull. Soc. mycol. France 41 : 442 —451, 1925. P e z iz a a u r ic u la , Cooke, Mycographia 1 : 124, tab. 54, fig. 213, 1879; non: E lv e la a u r ic u la Schaeffer, J. Ch.; Fung. Bavaria circa Ratisbonam icones vol. 2, tab. 156, 1763 et vol. 4, p. 1 0 3 -1 0 4 , 1774. O tid e a a u r ic u la (Cooke) Rehm, Hedwigia 22 : 34, 1883. — Bresadola, Iconographia mycol. tab. 1224. W y n n e lla a u r ic u la (Cooke) Boudier, Icones mycologicae 4 : 1 3 4 , 1905 — 1910. ? G e o g lo s s u m a tr o p u r p u r e u m (Batsch) ex Fr. sensu Secretan, Myc. suisse 3 : 258 —259, 1833 (cf. Heim, 1. c. p. 451). 45
■
B 9 I
■ H B ■
I
■
I I
ČESK A M Y K O LO G IE
17
(1 )
1963
A p o t h e c i a většinou pospolitě vyrůstající, jednotlivá nebo po 2 —3 srostlá, vzpřímená, podlouhlá až dlouze uchovitě protažená, zprvu se svinutými okraji a skoro uzavřená, později v horní části rozevřená, posléze jen mělce vydutá, s vrcholem zaobleným nebo zúženým, dole stopkatě zúžená, se stopkou uvnitř někdy lakunosní, 5 —10 cm vysoká a 2 —5 cm široká, dosti ztuha masitě chrupavčitá; zevní plocha je nažloutlá, na stopce až bělavá, světlejší, lysá, hladká, thecium sytě kaštanově hnědé, purpurově hnědé až černohnědé, jemně poprášené. Exsikáty voní silně sladce medově. V ř e c k á 300 —400 X 1 5 —20 ^, válcovitá, dosti dlouze stopkatá, otevírající se na vrcholu postranním víčkem, s osmi výtrusy jednořadé uloženými. P a r a f y s y vláknité, septované, nahoře zvolna kyjovitě ztluštělé (až 8 u) , přímé, hnědým pigmentem vyplněné. V ý t r u s y 2 0 —26 X 13 —16 fí, elipsoidní, na pólech zaoblené, s velkou centrální kapkou a někdy navíc ještě s několika drobnými kapkami, bezbarvé, hladké. E k o l o g i e . Na holé nebo mechaté půdě, mezi jehličím, též v trávě, na lesních světlinách a při okraji lesních cest nebo přímo na nich, pod jehličnatými stromy (s oblibou poblíž jedlí), snad výhradně na vápencovém podkladu, převážně ve vyšších polohách. R o z š í ř e n í . V Československu je W. atrofusca hojněji rozšířena s největší pravděpodob ností jen v Karpatech, a to v jejich vápencových obvodech. Tak je častá např. v Belanských Tatrách, odkud byl publikován Vilhelmův nález již Velenovským [České houby p. 872, 1922: ,,pod Železnou branou (1000 m) v| srpnu 1919“]; jde o lokalitu dnes známou pod běžnějším názvem „Skalná vrata“ . V Belanských Tatrách jsme tento druh sbírali vícekrát v letech 1956 — —1961 s J. Kubickou při mykologickém průzkumu v Dolině sedmi pramenů ( = Holubyho dolina) nad Tatranskou Kotlinou ve výši vesměs kolem 1000 m n. m., vždy v blízkosti jedlí a smrků. Ve Velké Fatře máme sběr z Gederské doliny, 29. VI. 1954 (leg. Kotlaba, Pouzar a Svrček). Plodnice, zobrazené na barevné tabulce, sbíral R. Veselý 26. VI. a 29. V II. 1949 mezi Važcem a Štrbou, na rozhraní Vysokých a Nízkých Tater, patrně na půdě rovněž vá pencové. Překvapující je dosud jediný výskyt W ynnella atrofusca mimo karpatskou oblast u nás, a to ve středních Čechách na Slánsku, v horní části B i l i c h o v s k é h o ú d o l í , kde jsme ji na lezli na společné exkurzi Čs. botanické společnosti (E. Šťastný, J. Herink a M. Svrček), 2. V II. 1962, v dosti četných plodnicích. Vyrůstaly na vlhčí holé půdě na opuce při okraji smrčiny, v nadmořské výšce jen asi 400 m, nedaleko známého stanoviště kýchavice černé (Veratrum nigrům). Tato lokalita je zřejmě ovlivněna příznivým mikroklimatem a vhodnými půdními poměry. Exsikáty jsou uloženy ve sbírkách botanického oddělení Národního muzea v Praze a v mykologickém herbáři dr. J. Herinka (č. 80/62).
Přestože W . atrofusca je houba nápadná a snadno poznatelná, nebyla dosud nalezena ve středočeské vápencové oblasti. Také z M oravy není známa. Celkové světové rozšíření W . atrofusca je podle dosavadních znalostí omezeno výhradně na střední Evropu, kde vystupuje jako výrazn ý subalpinský druh ve většině vápencových pohoří.
Podivná hlenka ve zplesnivělém herbáři
i
A peculiar M yxom ycete on m oudly herbarium m aterial K arel Cejp Mezi vlhkými sušícími herbářovými papíry a na rostlinách byla nalezena hlenka Licea castanea G. Lister 1911, která se obyčejně objevuje na vnitřní straně kůry živých stromů (jeřáb, buk). Je uveden popis této pozoruhodné hlenky i její rozšíření. The myxomycete, L icea castanea G. Lister 1911, usually found on the inner side of the bark of living frees (sorb and beech) is reported on moist drying papers and pressed plants in a herbarium. A description of this attractive myxomycete and its distribution are given.
V listopadu 1 9 6 1 jsem doma nalezl zapomenutý herbářový balík s rostlinami nasbíraným i a usušenými před 5 léty. Tam , kde b yly rostliny při sušení zatí ženy, zplesnivěly ¡Penicillium sp. div., A spergillus flavus Link, Eurotium herbariorum (W ig g .) Link]. N a těchto místech vyrostla také h l e n k a Licea castanea G . Lister, která m ísty pokryla jak sušící papír, tak i zčásti povrch rostlin. Protože je to druh vzácný, jenž se objevuje ve vlhkém mechu a na korách živých stromů, nález mne velmi překvapil. Podávám proto v dalších řád cích popis této houby, nalezené za tak mimořádných okolností. L icea castan ea G. Lister, J. No-t. e —g, 1925. — Martin, North Ameí. 1960.
49 : 61, 1911. — The Mycetozoa p. 182, tab. 219, lig. Flora 1 / 1:15, 1949. —Krzemieniewská,'Šluzowce p. 24],
1. Licea castanea G. Lister. Skupina sporangií na vlhkém herbářovém papíru a na listu. — A group of the sporangia on moist herbarium páper and on the Ieaf. Photo V. Jechová. Plasmodium není známo. Sporangia jsou roztroušená nebo seskupená těsně vedle sebe, při sedlá k substrátu, skoro kulovitá nebo jen mírně protáhlá, poduškovitá, mírně sklenutá, nej častěji hranatá, 0 ,2 —0,5 mm široká, 0,2 —1 mm dlouhá, kaštanově zbarvená nebo bledě hnědá, hladká nebo svraštělá, se stěnami někdy chrupavčitými, skoro bezbarvými nebo bledě hně dými; jsou potažena víceméně souvislou vrstvou hnědých zrníček. Při praskání se tvoří destičky nebo laloky, na jejichž okrajích jsou patrné drobné, asi 1 ¡x veliké bradavky. Kapilicium není vyvinuto. Výtrusy jsou olivově žluté, v množství, při procházejícím světle skoro bezbarvé, hladké, se stěnami na jedné straně tenčími, 8 —10 ¡x veliké. 47
Č ESK Á
Ff K
M Y K O L O G IE
17
(1 )
1963
Tato nepatrná hlenka byla nalezena W. Cranem v Lesmoir, Aberdeenshire ve Skotsku ve vlhkém mechu a na vnitřní straně kůry jeřábu a pak ještě několikrát byla sbírána v této krajině. (Lister 1919, 1925). Rovněž i Meylan ji zjistil dosti vysoko v pohoří Jura ve Švý carsku.Byla nalezena i na vnitřní straně bukové kůry pocházející z Podkarpatska v Polsku (Krzemieniewska 1960). Martin (1949) ji uvádí ze Sev. Ameriky (New York). Z Československa ji zaznamenal M. Svrček (1959), a to z rozpadlého kmene jeřábu (Sorbus aucuparia) v okolí Zdic.
H H
L icea castanea je drobná hlenka, podobající se druhu L. m inim a F r., ale liší se od něho bledšími sporangiemi, obyčejně v políčka rozpukanými, s jasným i čarami odchlípení, a pak hladkým i a bledými sporami. Usazeninam i ve stěnách nebo jasně zahnědlými zrníčky se podobá některým druhům rodu P erichaena (např. P. corticalis). Rod L icea Schrad. má asi 1 1 druhů, z toho bylo v Evropě nalezeno 9, vesměs drobných; nejhojnější je L. variabilis Schrad., která byla u nás nalezena na starém dříví jehličnatých stromů a na lodyhách bylin.
■
LITERATURA
■
I
L i s t e r A. (1919): Guide to the british Mycetozoa. 4th ed. London. L i s t e r A. (1925): A monograph of the Mycetozoa. 3rd ed. London. L i s t e r G. (1911): Two new species of Mycetozoa. J. Bot. 4 9 : 6 1 —62. M a r t i n G. W. (1949): Myxomycetes. North American Flora, vol. 1. K r z e m i e n i e w s k a H. (1960): Šluzowce polski na tle flory šluzowców evropejskich. Flora polská, Warszawa. S v r č e k M. (1959): Výsledky mykologického průzkumu Čech za rok 1958. I. Zimní a jarní aspekt mykoflory středních Čech. Čes. Mykol. 13 : 153 — 159.
Tretia pracovná konferencia československých mykológov Conferencia tertia mycologorum Čechoslovakiae, Banská Štiavn ica 4 .-7 . IX . 19 6 2 Anton N ovacký Po niekolkoročnej prestávke sa opáť uskutočnilo stretnutie československých mykológov, a to v dňoch 4 . - 7 . IX . 1962 na I I I konferencii v Banskej Štiavnici. V skromných dějinách slovenskej mykologie má toto miesto zvláštně postavenie. V neďalekom Prenčove žil a dlhé roky popři inej vlastivednej činnosti usilovné botanizoval A n d r e j K m e ť (1841 —1908). Hoci sám huby neštudoval, predsa sa zapísal do mykologickej vedy, lebo ním nazbieraný mykologický ma teriál slúžil talianskému mykológovi G. Bresadolovi ako podklad taxonomickej fixácie mnohých stopkovýtrusných druhov (vyšlo v práci „Fungi Hungarici Kmetiani“ r. 1897) čím vlastně — okrem nových húb — velký počet druhov znova opísal na základe slovenského materiálu. Preto v čase ked je snaha zintenzívniť mykologický výskům na Slovensku, bola vybraná Ban ská Štiavnica ako miesto prvého stretnutia na Slovensku. Počúvadlo pod Sitnom zdálo sa zas nejvhodnejšie pre možnosť zaistenia bezprostředného styku s okolitými mykologicky zaujímavými lokalitami aj pre mestom nerušený kontakt účastníkov konferencie. Prípravný výbor (inž. J. Čer mák, inž. V. Jančařík C.Sc., inž. R. Leontovyč, prom. biol. Z. Pouzar, dr. Z. Urban C.Sc. so sekretárom prom. biol. A Novackým) urobil všetko potřebné pre zaistenie a zdar konferencie. Program bol rozdelený do v š e o b e c n e j s e k c i e s hlavnou témou „Problematika saprofytizmu a parazitizmu vo fytopatológii“ a do š p e c i á l n e j s e k c i e s dvoma témami aplikovanej mykologie: „Problematika hynutia topolov“ a „Peronospóra tabáková“. Konferenciu zahájil za přítomnosti 50 účastníkov 4. IX . o 9. hod. v mene prípravného výboru A. Novacký. Do čestného předsednictva konferencie boli jednomyselne zvolení akademik Ct. Blattný, prof. dr. O. Farský, dr. A. Kratochvílová, člen korešp. ČSAV A. Pilát, doc. inž. A. Příhoda a riad. R. Veselý. Úvodný přejav mal předseda ČSVM A. Pilát. Spomenul ponajprv predošlé pracovně kon ferencie čs. mykológov (prvá konferencia*) v Prahe 2 8 .- 2 9 . V. 1956 za účasti 52 mykológov, druhá konferencia**) v Brne 8. —12. V I. 1957 za účasti 200 pracovníkov s programem zahrnujúcim celú šířku mykologických disciplín), ich náplň i plnenie úloh, ktoré si vytýčili účastníci na nich. Ďalej velké podujatie čs. mykológov — organizovanie II. kongresu európskych my kológov r. 1960. V druhej časti prejavu v historickom prehlade sa zaoberal najma osobnosťou Andreja Kmeťa. Jeho meno je dnes v mnohých popredných herbároch světa (Štokholm, Lon dýn, Viedeň, Budapešť, Praha) na položkách zberov z okolia Banskej Štiavnice (Prenčov, Sitno a td .). Riadenia prvej časti všeobecnej sekcie sa ujal prof. Farský. Účastníci si vypočuli zaujímavé referáty: dr. F. Šmardu o vyšších hubách ako indikátoroch v smrekových lesoch, inž. O. Majerníka a inž. A. Janitora o otázkách prispósobivosti fytopatogénnych húb z hladiska výživy. Prom. biol. J. Šebesta oboznámil přítomných s výsledkami spoločnej práce s inž. J. Bartošom o hyperparazitickej hube Darluca filum Cast. na hrdzi Puccinia recondita Rob. ex Desm. a boli prečítané referáty dr. M. Staněka o saprofytizme sneti kukuričnej v rizosfére kukuřice a prom. biol. V. Čatskej o vzťahoch húb k rizosférnému efektu. Po dopoludňajšej prestávke sa ujal předsednictva akademik Ct. Blattný a predniesol podnětný referát k otázkám saprofytizmu a parazitismu vo fytopatológii. K tomu istému problému referovali inž. R. Leontovyč o sapro fytizme a parazitizme niektorých húb na topoloch a inž. B. Uroševič o vplyve saprofytickej a poloparazitickej mikroflóry na klíčivosť lesných semien. Záverom zasedania všeobecnej sekcie bola diskusia zdórazňujúca nutnosť váčšej pozornosti možným premenám saprofytov na nebez pečných patogénov. Popoludní boli na programe problémy súvisiace s výskytom peronospóry tabakovej u nás. Zasadanie viedol inž. K. Škula, ktorý v úvode oboznámil přítomných s výskytom tohto patogéna v Európe. V ďalšom příspěvku rozoberal problémy so šlachtenim odolných odrod tabáku. Dr. E. Valášková informovala přítomných o výsledkoch pokusov s antibiotikami voči peronospóre tabakovej. Epi demiologickými otázkami peronospóry tabakovej na území Č SSR sa zaoberal inž. J. Čermák. Dr. J. Balcar v dvoch príspevkoch uviedol výsledky agrotechnických opatření a poznatky z eko logie tohto parazita. Prom. biol. V. Skalický sa zaoberal taxonomickými problémami peronospóry a rozobral v tejto súvislosti postavenie a hodnoty nižších taxonomických kategorií vo fytopato lógii. Hlavně k poslednému referátu bola bohatá diskusia, kde sa ukázalo, že je velmi dóležité *) Cf. Čes. Mykol. 1 0 :1 2 9 - 1 3 5 , 1956. * * ) Čes. Mykol. 1 1 : 1 9 3 - 2 0 2 , 1957. 49
■'
■■■■
'
'
■
'
'
'
'
■
Č esk á
m y k o lo g ie
17
(i)
-
1963
venovať pozornosť špecifikácii fyziologických rás, biotypov a i., pretože ide o dóležité pojmy vo fytopatologickej práci. Po večeři bol účastníkom premietnutý výskumný film dr. J. Nováka Peronospora tabacina Adam, ku ktorému mal autor filmu úvodné slovo. Přítomní ocenili v diskusii vedeckú hodnotu filmu a vyslovili sa za použitie filmu pri štúdiu húb, kde je určité vela možností použiť úspěšně túto výskumnú metodu. Druhý deň konferencie bolo zasadnutie špeciálnej sekcie o problematike hynutia topoíov pod předsedníctvom prof. O. Farského. Po prečítaní úvodného ref. dr. A. Kalandru sa přítomní obozná-
1. Dr. A. Pilát, dr. M. Svrček a prom. biol. Z. Pouzar nad sběry húb na Počúvadle pod Sitnom r). IX . 1962. Foto dr. F. Kotlaba mili š celkovou situáciou v topolových mykózach z referátu inž. R. Leontovyča a o škodách na topoloch južného Slovenska z referátu prof. Farského. Ďalší referát dr. A. Kalandru sa týkal huby Cytospora chrysosperma a podrobný referát inž. A. Černého novej chorošovitej huby na topoloch v ČSSR, Phellinus everhartii (Ellis et Gall.) Pilát. Prof. O. Farský informoval ešte přítomných o novej nebezpečnej parazitickej hube na vrbách u nás, G lom erella m iyabeana (Fukushi) von Arx. K problematike hynutia topolov bola bohatá diskusia, z ktorej vyplynuli niektoré body rezolúcie. Po kratšej popoludňajšej mykologickej vychádzke bola na programe diskusia o fytopatologickom názvosloví. Diskusiu viedol doc. V. Bojňanský, ktorý v úvode rozobral súčasnú nie potešitelnú situáciu v národnom (českom aj slovenskom) fytopatologickom názvosloví. Fytopatologická nomenklatura je skomplikovaná viacerými špecifickými momentami: najma sú to dva pojmy — choroba-hostitel, ktoré sa často prelínajú, dalej používanie rovnakých názvov pre zástupcov mnohých systematických skupin (pleseíí, čerň), viacslovné názvy chorob, bohatá synonymika a i. Okolo celej otázky sa rozprúdila živá diskusia, z ktorej vyplynula jednoznačne 50
NOVACKÝ:
T R E T IA
K O N F E R E N C IA
1962
úloh a zrevidovat a ustáliť názvy ako a j utvoriť nové názvy v širšej kom isii za spolupráce d a l ších o d b o rn ík o v .*) K oord in ován ím tejto k o m isio n áln ej práce bol poverený A. N ovacký. 6. I X . b ola celo d en n á exk u rzia do D obročského pralesa, kam sa ú častn íci p rep rav ili dvoma autóbusm i. T en to b uk ovo-jed lov ý p rales p atří k n ašim n ajzach o v alejším a dlho zákonom ch rá něným pralesom . E x k u rz iu viedol dr. F . K o tla b a a prom . biol. Z. P ou zar. I keď bo li velm i ne vhodné podm ienky pre ra st húb, predsa bolo m ožné dem onštrovat niekolko vzácných druhov ako
Amylocystis lapponica, Fom itopsis rosea, Pycnoporellus fibrillosus, Phellinus nigrolimitatus, Poria rixosa, Stereum murraii atd . M oh utn ý prales s prirodzeným charakterom zan ech al v účastn íkoch h lb ok ý dojem . N a z ako n čen ie exk urzie si ú ča stn íci n a o k ra ji pralesa p ochu tn ali n a živánskej pečeni a večer v dobrej n álad ě sa v rá tili zpáť na Počúvadlo. V posled ný kon ferečný deň (7 . I X . ) b ola dopoludnia exk u rzia po stopách n a jč a ste jšíc h vychádzok A n d reje K m eťa na Sitn o , ktorá b ola rovnako ako predch ádzajú ca exk u rzia poznam enaná velkým suchom . Zo z a u jím a v ý ch húb b o li n a jd e n é n ap r. Trametes colliculosa, H ym enochaete subfuliginosa, Inonotus obliquus, Pycnoporellus fibrillosus atd . P op olu dní bola na program e p rehliad ka h isto rick ý ch p am iatok B a n sk e j Štia v n ice a n ávštěva O d d elen ia ochrany lesov V ýskum ného ústavu lesného h ospodárstva v B a n sk e j Štia v n ici. P ri záverečnej večeři pred isku tov ali a jedn om yseln e sch v álili rezolú ciu tretej kon feren cie. D r. P ilá t sa potom p od akoval organizátorom ko n feren cie za je j príp rav u a účastn íkom za p ří tomnost:, čím kon feren ciu form áln ě ukončil. Spoločenské posedenie v srdečnom ovzduší pokračo valo do neskorých hodin. P ríro d n é prostredie pod Sitn o m a dobré p očasie bolo vhodným rám com tohto stretn u tia a priazn ivo sa odrazilo na priebehu sam otnej práce kon feren cie. V šetky kon ferečné jed n an ia boli plodné a podnětné a iste budú m ať dobrý vp lyv n a d a lšiu prácu n ašich m ykológov. Rezol úci a
účastníkov
III.
konferencie
čes kos lovenských
mykológov.
Ú častn íci I I I . ko n feren cie čs. m ykológov doporučujú: I. a ) V dobré zariad en ých la b o ra tó riá ch exp erim en táln e študovať možnosť zm ien saprofytických húb na parazitick é, aby b o li zistené m ožnosti takýchto zm ien v prírode. b ) P reh íb iť štúdium chorošovitých a iných drevokazných húb so zvláštnym zretelom na ich ekológiu, p arazitizm u s a škodlivosť n a lesných, ovocných a okrasný ch dřevinách. c ) P ri sem enách lesn ých d řevin venovať zvýšenú pozornost' odolnosti n iektorých jedincov voči h ubám sp ósobu júcim poruchy pri k líčen í a zap ríčiň u jú cim pad anie sem enáčkov s cielo m pestovan ia odolných jedin cov. V yšetrovať úlohu h úb p ri klíčen í sem ien s tvrd ýml o b alm i (ro zru šenie o balov h u b a m i). d) N ezaklad ať p říliš rozsiah le m onokultú ry topoíov, snažit' sa zistiť a šlachtiť odolné to poly (am erick é aj eu roam erické) ako aj dom áce topoly čiern e (tieto m nožiť zo se m e n a ). V enovať pozornost' b ielym a šedým topolom a připadne vybrat’ a vypestovať klon y dom áceho póvodu odolné voči chorobám a škodcom v danej o b lasti a n a d aných stanovištiach . I I . a ) V y p raco v at u rčo v acie p ríru čk y n a jm a tých skupin hub, pre ktoré sú dosial k dispozícii len nedostatočné kíú če alebo tieto celkom chý b ajú . b ) Z jed notiť a uzákoniť fytópatologické názvoslovie (české aj slovenské) prácou širšej názvoslovnej kom isie a v sp olup ráci s d a lším i pracovníkm i utvoriť nové názvy pre choroby a póvodcov, ktoré ich d o sia l n em ajú . K o o rd in o ván ím te jto kom isie poveriť prom . b io l. A. N ovackého. Z právu o postupe prác předložit na n a jb liž šej kon feren cii. c ) Ú ča stn íci ko n feren cie doporučujú čs. m ykológom vy užit m ožnosti p ou žitia film u pri štúdiu húb v sp o lu p ráci s L ab oratóriom pre štúdium životných dejov film om pri Č S A V . d) U tvoriť pri Č S A V sam ostatnú fytopatologickú spoločnosť s vlastný m vedeckým časopisom . e) U sporiadať IV . kon feren ciu r. 1 9 6 4 v Sliezsk u . T ém atick y zam erať program prvého dňa n a vyššie h uby a druhého dňa na n ižšie huby dóležité pre člověka, a v etfkurziách oboznám iť účastníko v s m ykologicky zau jím avý m i lo k alitam i Sliezsk a.
*
* ) Z loženie kom isie ako a j pracovný program bude uvedený na inom m ieste. O krem ter m inologických otázok d ostali sa n a pretras a j problém y so sam otnou org anizáciou českosloven ských m ykológov. D isk u tu jú ci p o u kázali n a to, že hoci fytopatológovia sú org anizov aní v Čs. botan ick ej spoločnosti vo fy topatologickej sek cii, predsa sa schád zajú na ko n feren cii m ykológov, a doporučovali utvorenie sam ostatnej fytopatologickej spoločnosti.
51
-
-
------
Mykologické dny na Moravě v r. 1962 M ykologische T age in M ähren im Jah re 1 9 6 2 K arel Kříž a František Šmarda A u toři p o d ávají zprávu o 1. m ykologických dnech n a M orav ě, uskutečněných 2 0 . — 2 5 . srp na 1 9 6 2 , a o výstav ě hub, k terá se k o n ala v je jic h rám ci v téže době v B rn ě . N a této výstavě b y la též expozice „ 1 0 0 m apovaných druhů h u b “ , je jich ž zem ěpisné ro zšířen i v Evropě je sledováno v letech 1 9 6 2 — 1 9 6 6 .
D ie V erfa sser b erich ten über die 1. M yk olog isch en T ag e, die in der Z eit vom 2 0 . b is 2 5 . A ugust 1 9 6 2 in M äh ren stattfan d en , und über die P ilzau sstellu n g , die in derselben Z eit in B rü n n o rg an isiert w urde. A u f dieser A u sstellu n g w ar auch ein e E x p o sitio n von „ 1 0 0 k a rtierten P ilz -A rte n “ , deren geographische V erbreitu n g in E u ro p a in den Ja h re n 1 9 6 2 — 1 9 6 6 verfo lgt wird. P ři výstavě h ub v B rn ě v r. 1 9 6 0 , která doslova to n u la v záplavě hub, zů stala zn ačn á část nej zajím av ějšíh o m a teriá lu nezpracována, neboť tém ěř v šich n i n aši od borníci se te n k rát ú častn ili exk u rzí 2. sjezdu evropských m ykologů; n ávštěvě vý stav y b y l vy h razen je n jeden pů ld en a pro u rčováni hub z exk urzí, h lav n ě však sběrů, které věnov ali výstav ě m orav ští p řátelé hub, zbýval jed in ý večer či noc. T a to zkušenost b y la pracov níkům brn ěn ské pobočky Č S V S M v čele s p is a te li této zprávy východiskem p ři o rg an izaci 1. m ykologických dnů n a M oravě, jež se kon aly v době od 2 0 . do 2 5 . srpna 1 9 6 2 .
¥
M ykologické
exkurze
P od statnou čá stí m ykologických dnů b y ly exkurze, které m ěly slo u žit též jak o záloha p ři zásobování výstavy čerstvým i p lodnicem i hub. H lav n ím úkolem těchto exk u rzí bylo v šak p ři spět k výzkum u některý ch o b la stí M o rav y za spolup ráce českosloven ských sp ecialistů . O silí pořa datelů se v tom to sm ěru setkalo se zdarem ; na exk u rzích se sešli tém ěř v šich n i n a ši agarik ologové, polyporologové, askom ycetologové i jin í sp ecialisté. M ykologických dnů i některých exk u rzí se zú ča stn ili i dva něm ečtí m ykologové z N D R : dr. E. H . B e n e d ix a Ch. B en ed ixová. V ýběru a volbě tras exk u rzí předcházely rozbory současné vegetace hub v rů zných typech lesních porostů a srov n ání in ten zity fru k tifik ace m akrom ycetů v r. 1 9 6 2 s lety předchozím i. T a to p říp rav a b yla nutn á, neboť rok 1 9 6 2 b yl rokem p ov ětrn ostn ích extrém ů , ve kterém se doplňovaly h lav n í m akro k lim atické fak to ry v n epřízniv ých vzájem n ých v ztazích tak dalece, že tento rok p a třil k létům h oubařsky nejm én ě p říznivým . B y lo -li např. období s dostatečným m nožstvím vláh y, bylo současně chlad né p o ča sí; v převážném počtu případů nedošlo k optim áln ě příznivém u pom ěru vlh kosti a teploty, a tu díž an i k m asovém u rů stu hub. N ej p řízn iv ější vy hlíd ky n a úspěšné výsledky exk u rzí b y ly n a již n í M orav ě ve slu n n ých tep lo m iln ých d ou bravách ; tém ěř bez h u b b y ly však stin n é habrové d ou bravy a b u čin y. N a Č eskom o ravské vrchovině b y ly v r. 1 9 6 2 druhově n ejb o h a tší přirozené sm rkové lesy v terén n ích pokleslin ách s vysokou h lad inou spodní vody a pak ky selé sm rkové lesy ; kv ětn até sm rkové lesy a b u čin y b y ly většin ou tém ěř bez pozem ních hub. P ro exkurze bylo k dispozici n ěko lik osobních vozů včetně au ta dodávkového. Je d n a exkurzn í sku pina n a v štív ila za vedení dr. V . P o sp íšila ve dvou dvoudenních zájezdech jed n ak B eskyd y (p ralesy R a z u la u V . K a rlo v ic, S a la jk a u B ílé a M io n ší u Ja b lu n k o v a ), jed n ak V setín sk é a H ostýn ské vrch y a B ílé K a rp a ty (p ra lesy C áb , Č erň av a a V el. Ja v o řin a ) a v p ů ld en ní exkurzi znojem skou čá st již n í M orav y. D ru h á sku p ina, vedená dr. F . Šm ard ou, p ro jela ve třech jed n od en n ích exk u rzích již n í M orav ou (P av lo v sk é kopce, les K a p an sk o u Č e jk o v ic ), n a v štív ila bory a teplom iln é d o u bravy n a přesypových p íscích u R o h atce a u Š a štín a (n a Slo v e n sk u ), Ž dán ický les, a n akonec věnov ala pozornost o k o l í. N ového M ěsta na M or., Ž d á ru n. Sáz. (včetně p ralesa na Žákově h oře) i oko lí P oličky. V ýsled ky exk u rzí b y ly přes předchozí nep řízniv ý vývoj rů stu h ub nad o ček áv án í dobré. Pod at výčet všech n a sb íra n ý ch z ajím av ý ch druhů h ub n en í úkolem této zprávy. V h erb ářích M o rav ského m uzea v B rn ě a N árod ního m uzea v P raze jak ož i v několika soukrom ých m ykologických h erb ářích n a šich sp ecialistů zůstanou však stovky exsik átů , které po úplném zpracov áni budou cenným i doklady z úspěšných m ykologických dnů.
52
K ftIŽ
ET
Š M A R D A : M Y K O L O G IC K É
Výstava
hub
DNY
1962
v Brně
V rám ci m ykologických dnů se v téže době kon ala vý stav a hub v B rn ě . H la v n í p ořád ající složkou vý stav y (k terá v y u ž ila opět p oh ostin stv í střed ních ekonom ických škol n a P ion ýrské u lic i) bylo b o tan ick é odd ěleni M oravského m uzea v úzké spolup ráci s b rn ěn ským i pobočkam i Č S V S M a Bo tan ickéh o ú stav u Č S A V . V ý sta v a b y la u m ístěn a ve dvou u čebn ách i n a p řileh lé chodbě, a bylo při n í plně využito i vý stav n ích p an elů a četn ých vý stav n ích rám ů. P o slá n í vý stav y bylo v prvé řadě p o p u larizačn í. Je jím jád rem b y l proto přehled n ašich n e j d ů ležitějších druhů hub v system atickém u sp ořádán í s p ou žitím V alko u n ovy sb írky h ub v kon zervační teku tin ě — v ítan é b y ly zvláště druhy hub, které v době vý stav y n ero stly — a s vy u žitím všech zku šen ostí p o sled n ích b rn ěn ský ch vý stav hub, o nich ž b y lo již v tom to časopise referován o (Č es. M yk ol. 1 5 : 1 7 — 1 8 , 1 9 6 1 ) . N a tuto čá st vý stav y n avazov ala expozice houbo vých dvojn íků. C enným doplňkem b yla výstavka houbařské kuchyně. V této čá sti vý stav y vedle ukázek n ěko lika houbových jíd el s přip o jen ým i popisy technologického postupu u je d n o tli vých ú p rav (h o u b y s vejcem v kokotce, lečo s houbam i, houbový gu láš ze sluk, h ouby na lastu rá ch a oku rky p lněné h o u b a m i), které p řip ra v ila M ilad a K ou bková, tě šil se pozornosti n ávštěvn ík ů též přehled výrobků M ykoprodu kty n. p. v P raze s produkty je jíc h provozoven v P raz e a v T ře b íči, doplněný kolekcí ukázek houbových sm ěsí konzervovaných v dom ácnosti Bedřich em O liv o u ze Sv itav . D a lš ím úkolem vý stav y bylo upozornit n aše am atérské m ykology i širší okruh p řátel hub n a akci m apován í hub v E vropě a seznám it je s vy bran ým i druhy, zařazeným i do prvního p ě tile tí této akce. B y la proto význam nou sou částí vý stav y patrn ě vůbec p rv n í expozice „100 map ova ný ch druhů h u b “ , doložených čerstvým i plodnicem i, e x sik á ty a plodn icem i v k o n zervační teku tině, u většin y druhů pak též barevn ým vyobrazen ím nebo alespoň k resb o u ; na druhy, které u nás n eb yly doposud sb írán y , up ozorňoval je jic h popis. N ejd elší cestu na tu to exp ozici ab so lvo v al pěkný vý stav n í exem p lář škárky hvězdicovité — M y c en a s tr u m c o riu rn z kolekce, kterou z a sla l G len n S . B u lm e r z O klah om y v U S A . Úvodem k této čá sti v ý stavy b y la m apa ro z šířen í dvou m apovaných druhů v Č S S R : outkovnice rum ělkové — P y c n o p o r u s c in n a b a r in u s a suchohřibu příživného — X e r o c o m u s p a r a s itic u s , zpracovaná na základě d osav adn ích n álezů u nás h la v n ím i o rg an izátory výstavy a p isa te li této zprávy. N a o rg a n iz a ci vý stav y se význam ně p o d íleli též d a lší b rn ěn ští m ykologové, zejm éna K v . K o n cerová, F . V a lk o u n a dr. V I. V acek . P o tech n ick é strán ce b y la velm i cen ná pom oc aran žérské složky M oravského m uzea a dobrovolná spolupráce četn ých p řátel hub na in sta la ci i hladké lik v id a ci vý stav y, zvláště pom oc L . N ovotného z K u řim i. Z ostatn ích spolupracovníků budtež uvedeni alesp oň F . B láh o v á , F . T esa řo v á a K . K rau ch er. N a výstav ě bylo za šest dní je jíh o trv á n í postupně vystaveno na 3 5 0 druhů hub. V edle obvyklé již dom in anty brn ěn ský ch v ý stav — početného souboru tep lom iln ých h u b h řib ovitý ch — sou p eřily ten to krát o n ejv ětší zá jem (zv láště n á v štěvn ík ů -od b orn íků ) exp on áty, přivážené z e x ku rzí m ykologických dnů, zejm éna z beskydských pralesů i z p ralesové rezerv ace na Žákově h oře; m ít n apř. n a jedné výstavě h ub nádherné čerstvé plodnice bondarcevky horské — B o n d a r z e v ia m o n ta n a (Q u é l.) Sin g . — ze tř i lo k a lit n en í jistě všedním jevem ! V ý stav u zhlédlo celkem a s i 2 .0 0 0 n ávštěvn ík ů , m ezi n im iž b y l i dr. H. K re ise l z G reifsw ald u, spolu s dalším i h osty z N D R . T i, kdo p řišli o vý stav n ích dnech do okoln ích lesů, jež byly p rak tick y bez hub, b y lí velm i u d iven i druhovým b oh atstvím , které n a výstavě ke své n e j v ě tší rad osti n a šli: bylo to um ožněno díky tom u, že p řátelé hub z celé M orav y, s n im iž b rn ěn ská pobočka Č S V S M u d ržu je úzký styk, opět n ezklam ali a p řiv áželi n a vý stav u či za sí la li n a n i všechno, co se v, le sích , v po lích a n a lukách dalo v době vý stav y n a jít. N epochybně k je jic h sběratelsk é h o rliv o sti p řisp ěla i vy p san á soutěž, dotovaná 3 0 pěkným i kn ižním i odm ě n a m i s m ykologickou tem atikou. O je jic h význam né spolup ráci bude podávat svědectví m noho u chovaných sběrů v h erb á řích , m im o jin é i druhý československý n ález plošn atky h lízovité — A p h e l a r ia t u b e r o s a (G re v .) C o rn er (P od krkon oší: D ach o va u H ořic, 2 0 . V I I I . 1 9 6 2 sb íral L. R y c h te ra z O lom ouce, u rčil M . S v rček ). D op oled n í i odpolední n á v štěv n íci m ěli n a výstavě z a jištěn odborný vý k lad b rn ěn ským i m ykology. V e večern ích hodin ách m ěli pak zájem ci p ětkrát p říležitost vyslechn out přednášky n a rů zn á m ykologická tém ata, p ři nichž se v ro li p ře d n ášejících v y stříd a li prof. dr. J . M acků, dr. J . H erink , dr. St. Č erm ák, F . V a lk o u n a inž. K . K říž . P ři všech p ředn áškách b y ly p ro m ítán y barevn é diapozitivy či v y ob razen í hub. U stolů s ukázkovým i čísly obou n ašich m yko logických časopisů b y ly během vý stav y přím o ve vý stav ní sín i im provizovány četné houbařské besedy s n ávštěvn íky.
Závěr V šich n i ú ča stn íci m ykologických dnů se p ři je jic h závěru shodli v n ázoru, že se m oravským m ykologům p od ařilo o b o h atit dosavadní org an izačn í život o prvek, který b y se m ěl v p říštích
53
%
Č ESK A
M Y K O L O G IE
17
(1 )
1963
letech dále ro zv íjet a vy tv ářet novou tra d ici v n ašem m ykologickém ruchu. T éž s ohledem na příprav u d alších svazků F lo ry Č S S R i n a ak ci m ap ován í v y b ran ých druhů hub je potřebí o rganizovat podobné schůzky m ykologů bez referátů , zato však s m ožností po celou dobu setkán í sb íra t m ateriál, určovat je j, d isk u tov at o něm , a v n eposled ní řadě pak je j též dobře uchovat. Je stliž e tentokrát nebylo všem i ú ča stn ík y m ykologických dnů plně využito připravené m yko logické pracovny s pěti m ikroskopy, určov ací literatu rou se sp eciáln ím zam ěřením i d alším i u rčov acím i pom ůckam i, jak o ž i sušárn ou pro konzervování dokladového m ateriálu (a to pro lákavost každodenních e x k u rz í), bude m ožno již o p říštích m ykologických dnech snadno od stra n it tento nedostatek zařazováním celodenní exk u rzn í přestáv ky. D isk u se sp ecialistů o sb íra ném m ateriálu v terénu i v m ístech u b y tován í, p ři závěrečném je d n á n í p ak též diskuse o pro b lem atice flo ristick é p ráce v m ykologii vůbec, p řin esly m noho u žitečný ch poznatků i podnětů pro d a lší práci. Ú spěch těchto p rvních m ykologických dnů b y l v prvé řadě zabezpečen též pln ým porozum ěním obou sp o lu p racu jících brn ěn ský ch vědeckých ústavů , které pro ně d aly k dispozici n e je n svá vozidla, a le i dva pracovníky, k teří provedli se zdarem p rv otn í dokum en tačn í p ráci k ucho vaným sběrům . P a tří proto srdečný dík oběm a dokum entaristům m ykologických dnů i je jic h pracov ištím : M . Součkové z botan ickéh o oddělení M oravského m uzea a prom . b io l. A. Konětopském u z brněnské pobočky Bo tanického ústavu Č S A V . Jed n o m y slně bylo doporučeno, aby 2. m ykologické dny b y ly usp ořádány opět m oravským i m ykology již v p říštím roce, a to tak , aby přisp ěly k poznání houbové květeny H rubého Je s e níku, o níž je m álo zpráv a je ště m éně dokladů. Je d n á n í bylo zakončeno p řátelskou besedou ve sborovně h ostitelské školy. A ni zde n eu staly skupinové diskuse o n ěkterých problém ech n a ší m ykologie. U tužení vzájem n ých p řátelský ch vztahů československých m ykologů i je jic h hostů zůstane jis tě n ik o liv posledním kladem této akce. L I T E R A T U R A R I C K I A , S é rie C riptogám ioa dos „A rqu ivos de B o ta n ic a do E stad o de Sáo P a u lo “ ; vol. 1. pp. 1 - 2 6 1 , 1 9 6 2 . V současné době jsou v B r a z ílii dvě cen tra m ykologického výzkum u. Jed n ím je In stitu to de M ico lo g ia un iversity v R ecife, P ern am bu co, jehož ředitelem a n ejp iln ějším pracovníkem je prof. A. C haves B a tista , a druhým střediskem je In stitu to de B o ta n ic a , m in isterstv a zem ědělství státu S á o P au lo . Z prvně jm en o v aných ústavů v y ch ází každ oročně velik ý počet p rací, jež jsou věno vány h lav n ě system atice m ikrom ycetů. K ry p to g am olog ick é odd ělení b otan ick éh o ústavu v Sáo P au lo je zam ěřeno h lav n ě na m akrom ycety, především však n a b razilsk é choro šovité h ouby, které v lesích i p lan tážích působí velik é škody. Č ty ři z pěti m ykologů zam ěstnan ých v b o ta n ic kém ústavu v Sá o P au lo se v ě n u jí system atice čel. P o ly p o r a c e a e . L o n i p očal vy d áv at tento ústav i pěkně vyprav en ý časopis. Jm e n u je se „ R i c k i a " , k poctě zasloužiléh o brazilského m ykologa Jo h a n n a R ick a . Je h o odpovědným vydavatelem je znám ý b razilsk ý m ykolog A lcid es R ib eiro T e ix e ira a řídí je j W ilso n H oehne, M a ria E n ey d a P . K . F id alg o , O sw aldo F id a lg o a C lé lia de M ello e O liv eira . P rv n í ročn ík, jenž vychází v jednom svazku ob sah u je krom ě krátkého úvodu životopis p átera Jo h a n n a R ick a S. J . (n ar. 19. I. 1 8 6 9 v D o rn b irn , V o rarlb erg , R akou sko , zem řel 6. V . 1 9 4 6 v Sáo Leopoldo, R io G rand e do S u l, B r a z ílie ), doplněný seznam em jeho m ykologických prací. M ikro stru ktu ře plodnic druhů rodu Fom es (F r .) K ic k x a je jím u význam u pro system atiku je věnována o b sáh lá studie A. R . T e ix e iry (pp. 13 — 9 4 ) . O rodu O s m o p o r u s Sin g . podrobně p ojedn ává M a ria En ey d a P . K a u ffm a n n F id alg o (pp. 9 5 — 1 3 8 ) . C horošům jsou věnov ány i tyto d alší p ráce: O sw aldo F id alg o : A n ato m ical observation s on the genus B o rn e tin a M an g in & V ia la (pp. 1 3 9 — 1 4 3 ), O sw aldo F id a lg o : T yp e studies and rev ision o f the genus D iacan th oid es Sin g. (pp. 1 4 5 — 1 8 0 ) , O sw aldo F id alg o & M aria En ey d a P . K a u ffm a n n F id a lg o : E stud os an atóm icos em P oly p o raceae (pp. 1 9 5 — 2 0 5 ) , Jo á o Salv ad o r F u rtad o : S tru ctu re of the spores of the G anoderm oid eae D onk (pp. 2 2 7 — 2 4 3 ) . V odním p lísn ím jsou věnovány dvě p ráce, a to E. S. Beneke & A. L. R o g ers: A q u atic Phycom ycetes isolated in the states M in as G erais, Sáo P au lo and P a ra n á , B r a s il (pp. 1 8 1 — 1 9 3 ) a A. L. R o gers & E. S. B en eke: T w o new species of A ch ly a in B r a s il (pp. 2 4 3 — 2 4 9 ). Je d n a práce se tý ká řa s ( D e s m i d í a c e a e ) . Sv azek je zakončen osobním i zprávam i a seznam em literatu ry o b razilský ch kryptogam ech. A lb e r t P ilá t R o l f S in g e r : K eys fo r the d eterm in ation of the A garieales. J . C ram er, W ein h e im 1 9 6 2 ; pp. 1 — 6 4 ; cena brož. v. D M 10. — . R . Sitig era m ožno ozn ačit jak o tvůrce nového systém u vy šších hub. V y tv o řil nebo nově o h ran ičil velik ý počet rodů, jež jsou ch arakterisován y fy log en eticky, což v m noha případech
54
L IT E R A T U R A
ztěžuje je jic h m akroskopické určován í ve sro v n án í s rody starších autorů . Je jic h m orfologická znaková n áplň je často m alá nebo i dosti různorodá, alespoň pokud jd e o zn aky nápadné. U rčov án í těchto nově vy tyčen ých rodů je proto nesnadné. C h yb ěl k nim také dosud podrobný určov ací k líč. Proto jistě každý m ykologický taxon om s rad ostí u v ítá toto dílko, n eveliké roz sahem , a le o bsáh lé n áp ln í. N a str. 5 — 8 je uveden přehled rodů, takže je p atrn ý je jic h vzájem n ý pom ěr i je jic h zařa zení do čeledí a taxo n ů n ižších než čeled . N a str. 9 — 14 p okraču je k líč k u rčen í čeledí a na str. 1 4 — 5 2 jso u určov ací klíče k rodům . D ílk o je zakončeno odkazy na e x istu jíc í díla, podle nichž m ožno u rčit jed n o tliv é druhy (str. 5 2 — 6 4 ) , pokud ovšem taková d íla ex istu jí. T a to p u blik ace je nezm ěněným otiskem čeledových a druhových k líčů , jež jsou uvedeny ve druhém vydán í Sin gero v y znám é k n ih y ,,T h e A garicales in M odern T ax o n o m y “ , jež vyšlo r. 1 9 6 2 u J . C ram era ve W ein h eim u (D . B . R .) . T o to druhé přehlédnuté a rozšířen é vydání čítá celkem 9 1 5 stran a 7 3 ta b u lí, z toho jednu barevnou. C en a D M 1 2 0 .— = 3 0 . — $. P rv n í vy d án í tohoto díla, jež vy šlo ja k o ročn ík 1 9 4 9 časopisu L illo a (ve sku tečnosti však bylo vydáno v druhé polovině r. 1 9 5 1 ), o b sah u je 1.66 rodů skupiny Agaricales, zatím co druhé vydání 1 97 rodů této sku piny hub, jež jsou rozd ěleny do 1 6 čeledí. A u tor nově zařazu je do Agaricales rod P olyporus M ich eli ex F r. ( = P olyporellus K a r s te n ), d ále rody P seudofavolus P at. a M ycobonia P a t., které je v í příbuzen ské vztahy k rodu Lentinus a příbuzným . V novém vydán í jsou také p od rob něji rozpracován y některé velké rody, n apř. Cortinarius, Agaricus a j.
Albert Pilát Hans Zogg: D ie H ysteriaceae und L op hiaceae. B e iträg e zur K ryp togam en flora der Schw eiz 11 ( 3 ) : 1 - 1 9 0 , W a b e r n -B e m 1 9 6 2 . N a základ ě sběrů živého m a teriálu , h lav n ě ve šv ýcarský ch a francouzských A lpách, a na pod kladě obsáh lého herbářového m a teriá lu vypůjčeného z 15 velkých evropských sbírek (m ezi nim i také z h erb áře botan ickéh o oddělení N árod ního m usea v P r a z e ), řeší autor system atiku vřeckatých h ub z čeled í H ysteriaceae a L ophiaceae. Je h o m onografické zpracování m á m nohem širší a h lu b ší význam , než lo káln ě švýcarský. P rovedl soustavnou revizi druhů těchto dvou čeledí! a došel k n ázoru, že an i druhy čeledi H ysteriaceae v užším sm yslu nelze považovat za houby specializovan é na u rčité h ostitelské ro stlin y . Je n v některých p řípadech m ožno rozeznávat druhy rostoucí jen o m n a listn á čích nebo na jeh ličn a n ech . D ru h y těchto čeled í lze proto rozlišovat jen n a základ ě m orfologických znaků a n ik o liv podle toho, na kterých ro stlin ách rostou. T o pak m á za n ásledek pod statnou redukci počtu dosud popsaných druhů. D o čeledi H ysteriaceae v užším sm yslu řad í Zogg rody Hysterium T ode em. F r ., Farlow iella S acc., Glonium M iihlenb. ex F r ., G loniella S a cc., H ysterographium C ord a em. de N ot. Gloniopsis de N ot. a Hysterocarina Zogg. D o čeledi L ophiaceae sp a d a jí rody Lophium F r ., Glyphium N itsch . e x Lehm ., M ytilidion D uby a Actidium F r. V šecky druhy js o u podrobně popsány, je uvedena synonym ika (která je u n ěkterých o b sá h lá ) jsou vy jm en ován y su b stráty, na nichž houba b y la dosud n alezena, i uvedeno ro zšířen í. M noho druhů m á rozšířen í kosm opolitické. P řeh led n é rodové i druhové klíče u sn ad ň u jí d eterm in aci. V prv n ím dodatku (str. 1 3 9 — 1 4 4 ) je p řip ojen seznam rodů n ejistých a těch, jež nutno z uvedených dvou čeledí v y řa d it; dodatek druhý ob sah u je totéž o druzích. P ráce je zakončena sezn im em litera tu ry , indexem rodů, h lav n ích i ved lejších plodních forem druhů a posléze seznam em h o stitelských rostlin . Zoggova práce p ředstavu je ve výzkum u h ysteriaceí v širším slova sm yslu velik ý krok kupředu.
Albert Pilát K arel H übschmann a Petr Frágner: D erm ato fy ta a kožn í choroby jim i vyvolan é. Č esk oslo venská akad em ie věd, sekce b io lo g ick o -lék a řsk á , stran 195, obr. 1 0 0 ; 4 bar. přílohy, P rah a 1 9 6 2 . C en a 3 2 K čs. V tom to svazku Lékařsk é edice se sp o jil derm atolog a m ykolog; výsledkem je dílo, před sta v u jíc í zpracování p a ra sitick ý ch h ub na kůži a je jíc h adnexech, jim iž b ý v a jí postiženi člověk a zvířata. T y to houby v y v o lá v a jí derm atom ykozy, které n e jč a stě ji b ý v a jí velm i úporné: často za v iň u jí vleklé choroby a někdy i p raco v ní neschopnost u člověka. V knize jsou uloženy dlouho leté zkušenosti obou au to rů , ja k k lin ick é, tak i la b o rato rn í a exp erim en táln í. K lad em v n aší d erm atologii je sku tečnost, že správné je system atické zařazení těchto p arasitick ý ch h ub na základ ě n ejn o v ě jších n álezů a je jic h perfek tn ích stadií. P řip o jen y jsou i klíče jed n o tlivý ch pom oc ných rodů k rozeznáv ání druhů. V čá sti všeobecné jsou p robrány otázky prevence (k terá n ebyla důsledně p ro v á d ě n a ), terap ie, im unologie, prom ěn livost a m orfologie derm atofyt, v čá sti spe c iá ln í pak je d n o tliv í zástupci, k teří se u nás v y skytli, provázené n ázorn ým i fotografiem i. R uské a něm ecké resum é a velm i o b sáh lý seznam litera tu ry knihu zakon čují. Z a jím a v é je z jištěn í do budoucna, že osv ěd čí-li se léčen í griseo fu lv in em (an tib iotik em získ a ným z rů zných druhů p e n ic illií), m ohla by se časem zcela vy hlad it derm atofytoza u lidí a u d om ácích zvířat. K arel Cejp
55
Č ESK A
M Y K O L O G IE
17
(1 )
1963
P etr F r á g n e r : R o d C a n d id a B erkh o u t 1 9 2 3 a jeho perfektn í stad ia. R ozp rav y Č eskoslovenské akadem ie věd 7 2 (8 ) : 1 — 7 3 , 5 2 obr., 1 9 6 2 . C en a 1 1 ,6 0 K č s. A u tor podává v této studii popisy. 3 5 taxon om ick ých jed n o tek z v ětší čá sti podle v lastn ích km enů, v m enší m íře podle km enů cizích. V e všeobecné čá sti se zabývá ch arak te ristik ou rodu C a n d id a , k u ltiv a čn í m etodikou těchto kv asinek, způsobem odběru z živého m ateriálu , ch arak te rem onem ocnění, která způ sobují, im un ologií, te rap ií a patogen itou. Sp e ciá ln í část rozd ělil o rig in áln ím způsobem na dva celky, z nichž prvý o b sah u je popisy druhů a v ariet „im p erfek t ních sta d ií“ a druhý „p erfek tn ích sta d ií“ . P ro b lem atik a systém u im p erfek tn ích h u b je v c elo světovém m ěřítku stále otevřená a autorů v n ám ět je i v tom to sm ěru cen ným p řínosem . P ro m ykologii kv asinek je vzorným příklad em ke zpracování d alších h ub této sku p iny a pro lék ař skou veřejn o st je cennou pom ůckou p ři u rčov án í jed n otliv ý ch druhů r. C a n d id a , které jsou značně rozšířen é a některé zp ů sobují v ážn á on em ocnění u člov ěk a. K líč k u rčov án í n ašich druhů je původní a je založen n a bioch em ických vlastn ostech těchto organizm ů. V zorn é fotografie ku ltu r a m ikro foto grafie tuto zdařilou práci vhodně d op lň ují. O lg a F a s s a t io v á
Č E S K Á M Y K O L O G IE — V yd ává č s . vědecká sp olečn ost pro m ykologii v N ak lad atelstv í Č SA V , V od ič kova 40, P ra h a 1 - N ové M ěsto - dod. p. ú. 1— . R ed a k ce: P ra h a 1 - N ové M ěsto, V áclav sk é nám . 68, dod. p. ú. 1— , te l. 233-541. T isk n e K n ih tisk n. p., závod 4, P ra h a 10 - V ršovice, Sám ova 12. dod. p. ú. 101. R o zšiřu je P ošto vn í novinová služba, o b jed n ávky a předplatné p řijím á P ošto v n í n ovinový úřad Ú střed ní ad m in istrace P N S , Jin d řišs k á 14, P ra h a - N ové M ěsto. Lze ta k é o b jed n at u každého poštov ního úřadu nebo doručovatele. O bjednávky do zah ran ičí v y řiz u je P ošto v n í n ovin ový úřad - vývoz tisk u , Jin d řišsk á 14, P ra h a 1. - Cena jednoho čísla 5,50 K č s. - R očn í předplatné K č s 22,— , U S $ 4.— ( L 1, 8, 8. T o to číslo vyšlo v lednu 1963. A - 2 3 *2 1 5 8 4 ©
5(5
by N aklad atelství česk o slo v en sk é akadem ie věd 1963
Upozornění přispěvatelům České mykologie V zhledem k tom u, že většin a autorů zasílá redakci rukopisy form áln ě n e v y h o v u j í c í , uv eřejň ujem e některé n ejd ů lež itě jší zásady pro úpravu ru kopisů (jin a k odkazujem e na podrob n ě jší sm ěrnice u v eřejn ěn é v 1. čísle České m ykologie, roč. 16 , 1 9 6 2 ). 1. Č lá n ek za čín á českým nadpisem , pod n ím ž je p ř e k l a d n á z v u n a d p i s u v někte rém ze světových jazy k ů , a to v tém že, jím ž je psán a b strak t a případně souhrn n a konci článku . P od n ím n á sled u je pln é k ř e s t n í j m é n o a příjm en í autora (a u to rů ), bez akad e m ických titu lů . 2 . V šech ny původní práce m usí být doplněny krátkým úvodním souhrnem — a b s t r a k t e m v č e s k é a n ě k t e r é s v ě t o v é ř e č i . R ozsah ab straktu , ve kterém m a jí b ý t výstižn ě a stručně ch arak teriso v án y výsledky a přínos p o jed n á n í, nesm í přesahovat 1 5 řádek strojopisu. 3. U d ů ležitějších a význam ných studií doporučujem e p řip o jit (k ro m ě ab strak tu , který je pouze in fo rm a tiv n í) p od robnější cizojazy čn ý souh rn ; jeho rozsah n en í om ezen. 4. V la stn í ru kopis, tj. stro jo p is (3 0 řádek po 6 0 úhozech na strán ku a nejv ýše s n ebo škrty a vpisy n a strán ku ) m usí b ý t psán o b y č e j n ý m z p ů s o b e m . Z ásadn ě n ení přípustné p san í autorsk ých jm en k a p itálk am i, p rok lád án í nebo pod trh ován í slov či celých vět atd . T o , co chce a u to r zdů razn it, sm í provést v rukopise p o u z e t u ž k o u (podtrhne p řeru šovanou č a ro u ). V eškerou ty p ografick ou úpravu provádí výhradně redakce. T u žk ou m ůže autor po stran ě rukopisu o z n ačit, co m á b ýt vysázeno petitem . 5. C ita ce litera tu ry : každý a u to r s J e -li od jednoho au to ra uváděno více i s c ita c í zkratky časo p isu , k terá se (bez č á rk y ) zkratka k řestn íh o jm én a , ní ú p ln á (n ezk rácen á) citace n ázvu kn iha vyšla, n eb o zkrácená citace s p o j k o u „ e t“ .
úplnou literá rn í cita cí je n a s a m o s t a t n é m ř á d k u . citovan ých p rací, jeho jm én o se vždy znovu celé vypisuje op ak u je (nepou žívám e „ ib id em “ ) . Z a p říjm en ím n ásledu je pak v závorce letopočet p ráce, za závorkou dvojtečka a za p o jed n án í nebo knihy. P o tečce za názvem m ísto, kde časopisu. Jm é n a dvou au torů spojujem e latinskou
6. N ázvy časo p isů pou žívám e v m e z i n á r o d n ě smluvených z k r a t k á c h . Je jic h seznam u n ás dosud souborně n evyšel, jak o vzor lze však pou žívat zkratek periodik z 1. svazku F lo ry Č S R — G asterom ycetes, z p osled ních ro čn íků Č eské m ykologie, z Lom ského Sou pisu cizo zem ských period ik ( 1 9 5 5 — 1 9 5 8 ) n eb o z b o tan ick é b ib lio g ra fie F u tá k -D o m in : B ib lio g ra fia k fló re Č S R ( 1 9 6 0 ) , kde je i stru čn ý výklad o zkratkách časopisů a o b ib lio g ra fii vůbec. 7. P o zkratce časopisu n eb o po c ita c i kn ihy n ásled u je ro čn ík n eb o d íl kn ih y vždy jen arab ský mi č í s l i c e m i a bez vy pisován í zkratek (r o č ., tom ., B an d , vol. etc.) a přesná citace strán ek. Č íslo ro čn ík u n eb o svazku je od citace strán ek odděleno d vojtečkou. U jed n od íl n ých kn ih píšem e m ísto č íslice 1; pouze p. ( = pagin a, strá n k a ). 8. P ři uváděni dat sběrů apod. píšem e m ě s í c e 9 . V šech ny veselýi) .
druhové
názvy z a č ín a jí zásadně
zásadně ř í m s k ý m i malým
číslicemi.
písmenem
(n a p ř. Sclero tin ia
10. U pozorňu jem e au tory, aby se ve svých příspěvcích p řid ržo v ali posledního v y d á n í. N om en kl at or ic ký ch p r a v i d e l (v iz . J . D o stá l: B o ta n ick á n om en k latu ra, P rah a 1 9 5 7 ). Jd e především o uv ád ění typů u nově popisovaných taxon ů , o p řesnou c ita c i basonym u u nově pu bliko v aný ch k o m b in a cí apod. 11 Ilu stra č n í m a teriá l (k resb y , fo to g ra fie) k článků m č íslu jte průběžně u každého článku zvlášť a ra b sk ý m i číslice m i (bez zkratek o br., A bb ild apod .) v tom pořad í, v jakém m á být uveřejn ěn . R u k o p isy n eod p ov íd ající výše uvedeným zásadám budou vráceny výkonným redaktorem autorům k přepracován í, an iž budou projed nán y redakčn í radou
zpět
R edakce časopisu Česká m ykologie
5 překlepy
Č E S K Á
M Y K O L O G I E
I
T he jo u rn a l of the C zechoslovak S c ie n tific So ciety for M ycology, form ed for the advancem ent o f scien tific and p ractical know ledge o f the Fu n g i Vo l .
17
P a r t i
Ed i to r- in -C hi ef :
Editorial D . Sc.,
I J a n u a r y
1963
I
R N D r. A lb ert P ilá t, D . Sc. C orrespon din g M em ber of th e
I
Czechoslovak A cadem y of Scien ces
I K a re l C ejp,
I
R N D r. P etr F rá g n er, M U D r. Jo se f H erink, R N D r. F ra n tiše k K o tla b a , C . Sc., Ing . K arel
Committee:
A cadem ician
I
K ř íž , K a r e l P o n er, P ro m . B io l. Z d en ěk P o u z a r an d R N D r .
I
Edi tor ia l A ll
I
co n trib u tio n s
should
be
sent
C tib o r
S e c r e ta r y : to
the
adress
M useum , V áclav ské nám . 6 8 , P ragu e
B la ttn ý ,
D.
S c.,
F r a n tiš e k Š m ard a.
R N D r.
M irk o
of
E d ito ria l
the
1, telephone No.
P a rt 4 of the 16th volum e was p u blish ed on the 15th
P rofessor
S v rč ek .
I
Secretary : 233541
I he
N ation al
ext. 8 7 .
I I
O ctob er 1 9 6 2 .
I
C O N T E N T U S
I
A. Č e r n ý : Ino n o tu s an d erso nii (E llis et E v e rh a rt) Č ern ý com b. nov. — A N ew P oly pore for C z e c h o s l o v a k i a ............................................................................................................................................. 1
I I
F. Š m a r d a : H ypholom a co p rin ifa cies (R o ll.) H erin k — von dem ökologisch en S tan d punkt a u s .................................................................................................................................................................................. 9
I I
V . J e c h o v á : N ew Species o f the G enu s N igrospora cau sin g R o ts of S o u th ern F ru its — N igrospora m aydis (G a ro v .) Je ch o v á and N . vietn am ensis J e c h o v á .............................................. 12
I I
Z. U r b a n :
21
I
F.
K o t l a b a et Z. P o u z a r : A new G enus o f th e P oly p o res — P ach y k y tosp o ra gen. n o v..........................................................................................................................................................................................27
I I
J.
K u b i c k á : Les résu ltats des recherches su r le genre M ýcen a S. F . G r a y dans les m ontagnes B ela n sk é T a try en T ch écoslo vaq u ie (A s u i v r e ) ................................................................ 35
I I
K. K ř í ž : M.
U redo avenoch loae, ein n euer R o stp ilz a u f A venoch loa pubescens
.
.
.
R a m a ria g ra cilis (F r .) Q u él. in M o r a v i a ............................................................................................ 43
I
Svrček: W y n n ella atro fu sca (B e c k ) Sv rček com b. nov. (cum ta b u la no. 4 8 color, i m p r e s s a ) ...................................................................................................................................................................... 4 5
I I
K. C e j p :
A p ecu liar M yxom ycete on m oudly h erb ariu m m a t e r i a l ....................................................... 47
I
A. N o v a c k ý : C o n feren cia te rtia m ycologorum Č ech oslovakiae, B an sk á Š tia v n ic a 4. — 7. I X . 1 9 6 2 ....................................................................................................................................................................
49
K. K ř í ž e t
52
I
F.
Šmarda:
M ykologisch e T ag e in M äh ren im Ja h re
1962
.
.
.
.
I
L i t e r a t u r a ............................................................................................................................................................................... 5 4
I
V a r i a ............................................................................................................................................................................................................... 11
I
Cum tabu la no 4 8 color, im pressa: W y n n ella Cum ta b u lis alb o n ig ris 1 — 3.
I I
atro fu sca
(B e c k )
Sv rček
( R V e se lý p in x .)
