—
r
ČESKOSLOVENSKÁ VĚDECKÁ SPOLEČNOST PRO M Y K O L O G I I
I
I
|
ACADEMIA/PRAHA
|
LISTOPAD 1985
■
Č ES K Á
M Y K O L O G I E
Časopis Cs. vědecké společnosti pro mykologii k šíření znalosti hub po stránce vědecké i praktické Ročník
39
Číslo
Vedoucí
redaktor:
4
Listopad
1985
prof. R N D r. Zdeněk U rban, DrSc.
Redakční rada: R N D r. Dorota Brillová, CSc.; R N D r. Petr F ragn er; M U D r. Josef H erink; R N D r. V ěra Holubová, CSc.; R N D r. František Kotlaba, CSc.; R NDr. V ladim ír M usílek, DrSc.; doc. R N D r. Jan Nečásek, CSc.; ing. C yprián Paulech, CSc.; prof. R N D r. V ladim ír Rypáček, DrSc., člen korespondent Č S A V ; R N D r. Miloslav Staněk, CSc. Výkonný
redaktor:
R N D r. M irko Svrček, CSc.
Příspěvky zasílejte na adresu výkonného redaktora: 115 79 P rah a 1, Václavské nám. (ití. N árod ní muzeum, telefon 296451-59.
3.
sešit vyšel 13. srpna 1985
OBSAH F. M. Z. Z. P. Z. S.
K o t l a b a : Pozoruhodný pevník Stereum subpileatum (A phyllophorales), jeho ekologie a rozšíření se zvláštním zřetelem k Československu . . . 193 Svrček: Poznám ky o rodu Hyaloscypha (I ie l o t i a le s ) ...................................... 205 P o u z a r : Další poznámky ke jm énům čeledí hub (bazidiomycetů) . . 220 U r b a n a J. M a r k o v á : Ekologie rzi pýrové, Puccinia persistens var. persistens, v Č e c h á c h ........................................................................................... 225 F r a g n e r : Klíče k určování kvasinek z lidského materiálu podle nových h l e d i s e k ............................................................................................... 234 P o u z a r a Z. U r b a n : R N D r. M irko Svrček, CSc., šedesátníkem . . . 243 Š e b e k : Význam ná životní jubilea členů Čs. vědecké společnosti pro m y kologii v roce 1985 250
Referáty o l i t e r a t u ř e : F. Kotlaba, Zem ěpisné rozšíření a ekologie chorošů (Polyporales s. 1.) v Československu (J. Herink, str. 254): M. S v r ček, J. a M. Erhartovi, Holubinky (J. Herink, str. 255); B. J. Deverall, Fungal parasitism (J. Rod, str. 233). Přílohy: Černobílé
tabule:
X X II. — X X IV . Stereum subpileatum Berk, et Curt. X X V . R N D r. M irko Svrček, CSc.
ČESKÁ MYKOLOGIE Č A S O P IS Č E S K O S L O V E N S K É V É D E C K É S P O L E Č N O S T I PR O M Y K O L O G II
Fozoruhodný pevník Stereum subpileatum (A ph yllop h orales), jeho ekologie a rozšíření se zvláštním zřetelem k Československu A rem arkable Stereum : S subpileatum (A phyllophorales), its ecology and distribution w ith special regard to Czechoslovakia
5
František Kotlaba Je pojednáno o ekologii a zeměpisném rozšíření S te re u m su b p ilea tu m , a tri podrobněji v Evropě a zejména v Československu. Tento pozoruhodný pevník je u nás znám z 20 lokalit, a to výhradně na mrtvém dřevu tří druhů dubu, hlavně dubu ceru. Chybí v Čechách, na M oravě je znám z jedné a na Slovensku z 19 lokalit, z nichž leží většina ve Štiavnických vrších a přilehlých oblastech. Rovněž v ostatních evropských státech není pevník polokloboukatý hojný a dosud je znám z Itálie, Jugoslávie, R a kouska. Československa. M aď arska (?), Bulharska a evropské části SSSR. M im o Evropu jc uváděn z Asie, A frik y a ze Severní a Jižní Am eriky.
S
\
The ecology and geographical distribution of S te re u m s u b p ile a tu m is treated, with special reference to Europe, and Czechoslovakia in parti cular. This rem arkable S te re u m is known in this country from 20 localities, all on dead w ood of three species of oak, and prim arily from Q u ercu s cerris. It does not occur in Bohemia, being known from only one locality in M oravia and from 19 localities in Slovakia, most of which are situated in the area of Stiavnické vrchy Mts. In other European countries it is also rare and is currently only known from Italy. Jugoslavia. Austria, Czecho slovakia, H ungary (?), B u lgaria and the Soviet Union. A p a rt from Europe it is reported from Asia, A frica and North and South America.
K pozoruhodným dřevním houbám patří bezpochyby p e v n í k p o l o k l ob o u k a t ý — Stereum subpileatum Berk, et Curt., za jehož synonymum se většinou považuje 3. insigne Bres. Podobnost jm en S. insigne a S. insignitum Quél. (což je rozdílný druh — viz Kotlaba 1985a) byla v nékterých případech zřejm ě příčinou záměn těchto odlišných druhů a tím i nesprávných určení. Oba tyto druhy však si nejsou přes velice podobná jm éna ani podobné, ani pří buzně. N a víc pevník polokloboukatý (S. subpileatum ) je jak u nás, tak i v ostat ních evropských zemích znám z podstatně menšího počtu lokalit než pevník význačný (S. in sig n itu m ): přitom pevník polokloboukatý má mnohem větší čol kové zeměpisné rozšíření, neboť je znám ý i ze subtropů a tropu. K rom ě P i lá tovy m onografie, staré přes 50 let (Pilát 1930a, b), jsem o něm nalezl v naší m ykologické literatu ře pouze d vě zm ínky (C e m ý et A ntonín 1982, P ilá t 1969); to rovněž svědčí o velk é vzácnosti tohoto druhu, který v Čechách vůbec neros te a na M oravě je znám ý pouze z jedin é lokality. M ycelium tohoto saprofytického (výjim ečn ě i saproparazitického) pevníku vy v o lá v á typ ick y voštinovitou hnilobu dřeva stejně jako blízce příbuzný (nikdy však kloboučky n etvořící) pevník rozpraskaný — S tereum frustulosum Fr. = X y lob olu s frustotulosus (Fr.) P. Karst.
193
j
rš
m
Česká m y k o lo g ie
Stručný
popis
30 (4) ísss plodnic
Pevn ík polokloboukatý tvo ří víceleté tvrd ě kožovité, až dřevnaté p l o d n í c e, které mohou být kloboukaté, širokou nebo zúženou částí bokem k substrá tu přirostlé, 6— 12 cm široké, nebo zcela rozlité, bez kloboučků, popř. jen s náběhy na ně; nej častěji však jsou polorozlité, s 1— 6 cm širokým i kloboučky, splývajícím i až v několik decimetrů dlouhé plodnice; k l o b o u k y jsou polo kruhovité, vějířk o vité nebo ledvinité, 0,5— 2 mm tlusté, na povrchu koncen tricky zónované, 0,2— 12 cm široké a 2— 10 cm dlouhé, hustě sam etově chlu paté, šedohnědavé, skořicové až tm avě hnědé, na ok ra ji tenké, s růstovou zónou žlutavě nebo bledě okrovou; h y m é n i u m je krém ové nebo bledé žlutookrové, u starších exem plářů až zašedlé a nepravidelně hluboce rozpraskané, na řezu vrstevnaté. H y f o v ý s y s t é m je dim itický se s k e l e t o v ý m i , 3— 6 mm tlustým i hyfam i, které jsou žlutohnědavé, dlouhé, více méně rovné, tlustostěnné, nevět vené a bez přehrádek; g e n e r a t i v n í h y f y jsou 1,2— 3 ^m tlusté, bez barvé, tenkostěnné, rozvětvené, s přehrádkam i, ale bez přezek; někdy velm i hojné,, jin d y jen řídké a k a n t o h y f i d i e ( = pseudoakantofýzy) jsou bez barvé, lehce tlustostěnné, úzce k y jo v ité až tém ěř válcovité, 15— 40 x 2,5— 6 /um velké, v nejhořejší části s m nožstvím drobných ostnitých výrůstků nebo hrotů; nehojné nebo tém ěř chybějící (u am erického m ateriálu však vžd y hojné) p s e u d o c y s t i d y jsou tlustostěnné, jen na vrcholku tenkostěnné, bezbarvé nebo nažloutlé, někdy lehce, jin dy silně inkrustované, 20— 60 x 5— 7 ¿¿m veliké, často vyčn ívající poněkud nad hym enium ; b a z i d i e jsou k yjovité. bezbarvé, tenkostěnné, tetrasterigm atické, 10— 30 x 4— 6 ¿¡m velik é; v ý t r u s y jsou elipsoidní, tenkostěnné, bezbarvé, lehce am yloidní, 3,5— 5 x 2,5— 3,5 ^m veliké. Taxonomie
a nomenklatura « Jak jsem poznamenal již úvodem, pevník polokloboukatý byl někdy zamě ňován za jin é druhy, zejm éna za pevník význačný — S tereum insignitum . Svědčí o tom např. Pilátem publikovaný sběr S. subpileatum z Jugoslávie (P i lát 1937), ačkoli to je podle revize herbářového m ateriálu S. in s ig n itu m : ,,Fagus sylvatica, m. A va la (Beograd), ca 300 m, Serbia, 20. X. 1935, leg. V Lindtner, det. A . P ilá t“ , rev. 7. 8. 1961 et 23. 1. 1963 Z. Pouzar et 30. 1. 1985 F. Kotlaba (P R M 485731; T ortié 1975). Podobně tomu bylo' i se S. tra plian um Velen, u Reida (1957), který tuto houbu považoval n ejp rve rovněž za S. sub pileatum a teprve později (Reid 1969) ji synonym izoval se S1. insignitum . T a ké publikovaný nález S. subpileatum z Kanárských ostrovů (R yvarden 1972) není tento druh, nýbrž zcela nepodobné a velm i rozdílné S. re fle x u lu m Reid (R yvarden 1974) s m editeránním charakterem rozšíření. Podle revize herbá řovéh o dokladu nepatří ke S. subpileatum ani sběr z ostrova sv. Tom áše (Bresadola et Roum eguěre 1890) v Guinejském zálivu v A fric e [St. Thomé, (leg.) A . M oller, (det.) G. Bresadola. FH, rev. 5. 5. 1985 F. Kotlaba et Z. Pouzar]. Naše revize prokázala, že jd e o druh pevníku ze sekce Cruentata, a nikoli o S. subpileatum. Avšak ani skutečná synonymika pevníku polokloboukatého není příliš bo hatá, přestože po stránce taxonom ické a tím i nom enklatorické není s tím to druhem zdaleka vše jasné. Tak např. Burt (1920), ačkoliv uznával, že habituálně nejsou rozlišitelné, rozeznával 3 blízké druhy pevníků, a to na základě těchto m ikroznaků: S. subpileatum má v hymeniu pouze inkrustované pseudo194
K O T L A B A : STEREU M S U B P IL E A T U M
cystidy, S. insigne jenom kartáčovité akantofýzy a S. sepiurn pak má obojí orgány. Většina současných autorů je však toho názoru, že u všech tří „druh ů “ jsou přítom ny jak akantohyfidie, tak i pseudocystidy, avšak různě hojně (popř. některé chybějí), a považují je za totožné. :K synonymům prověřen ým studiem typového' m ateriálu (Boidin 1958) patří dvě (popř. tři), která také většinou uvádí i nejnovější literatura — S. scytale B erkeley 1845, S. insigne Bresadola 1891 a snad i S. sepiurn Burt 1920 (to však je dnes některým i autory považováno za dobrý druh). N ení ovšem vyloučeno, že i evropský pevník je specificky rozdíln ý a pak by pro něj bylo správné jm én o S. insigne Bres. Dokázat to však není jednoduché; vyžadovalo by to rozsáhlé a detailní studium srovnávacího m ateriálu (včetně živých exem plářů za účelem prověření reakcí hymenia po poranění) evropských a m im oevrop ských, hlavně am erických pevníků zahrnovaných pod jm énem S. subpileatum s. 1. V tom to širším pojetí o něm dále pojednávám. Pevn ík polokloboukatý nebyl řazen ani do mnoha rodů. K rom ě rodu S te rů m S. F. Gray, ve kterém byl popsán, jej r. 1907 přeřadili pouze Hohnel a Litschauer do rodu Lloydella Bres. in L loyd 1901 (což je mladší synonymum Lopharia Kalchbr. et M cO w an 1881, kam ovšem nepatří) a r. 1959 Boidin do rodu X y lob olu s P. Karst. 1881, s čímž se ztotožňuje většina současných autorů v rámci nynějšího rozeznávání tzv. malých druhů a rodů. D om nívám se však, že pevník polokloboukatý a rozpraskaný do samostatného rodu asi sotva patří a přikláním se k názoru D avyd kin ové (1980), která považuje X y lob olu s za podrod rodu Stereu m S. F. G ray subg. X ylobolu s (P. Karst). D avydk. N ěkteří autoři řadí pevník kloboukatý v rodu S tereum jenom do sekce P h ellina (Endl.) Reid a n ejn o věji považuje W elden (1971) tento druh dokonce za kloboukatou varietu S. frustulatum , což je z taxonom iekého hlediska jistě neudr žitelný názor. Dnešní synonym ika pevníku polokloboukatého je tedy tato : Stereum subpileatum Berk. et Curt. 1849 Lloydella subpileata (Berk. et Curt.) Hóhn. et Litsch. 1907 Stereum scytale Berk. 1854 Stereum insigne Bres. 1891 Hymenochaete tjibodensis Hennings in W a rb u rg 1899 ? Stereum sepium B urt 1920 ? Stereum hiugense 1939 Stereum frustulatum (Pers. ex Fr.) Fuckel var. subpileatum (Berk. et Curt.) W eld en 1971.
Hostitelské
aj
H
dřeviny
a vertikální
rozšíření
Na většině svého areálu je pevník polokloboukatý vázán skoro výhradně na různé druhy d u b u (Q uercus), a to především na ležící m rtvé (zcela v ý ji mečné i živé) kmeny, padlé nebo poražené, méně často na ležící silné větve nebo na pařezy. V E vropě to je hlavně Q. cerris, dále pak Q. petraea a Q. robu r (oba velm i vzácně), v sev. A fric e Q. m irbeckii, v A sii Q. dilaíata a Q. incana a v Sev. A m erice am erické druhy dubů (většinou nejsou v literatu ře ani na herbářových etiketách jm enovitě uvedeny). Z ostatních listnatých dře vin je udáván na Castanea, Fagus (?), H orm a liu m a ln ifo liu m (Sierra Leone), L iquid am bar (U S A ), P a rro tia (Írán), Rhododendron arboreum (N epál) a U lm u s, přičemž v některých případech může jít o chybné určení buďto dřeviny, anebo druhu pevníku (tak např. buk je nejčastějším hostitelem S. in sig n itu m ]). Z jehličnanů udává D avydkina (1980) jako hostitele pevníku poloklobouka-
195
■
9| ¡¡i H
Č e s k á m y k o l o g i e 39 (4) i<j85
¡9
tého cedr, avšak s odvoláním na Rattana (1977), který tuto dřevinu ve své práci ale neuvádí u S. subpileatum , nýbrž 11 S. fru s tu la tu m ; u D avyd kin ové se tedy zřejm ě jedná o om yl a lze konstatovat, že pevník polokloboukatý n e n í z n á m ze žádné konifery. V Československu neznáme ani jed in ý nález na jin é dřevin ě než na dubu. Z 29 v ČSSR znám ých sběrů S. subpileatum s uvedeným substrátem (7 nálezů nemá udáno hostitelskou dřevinu) j e jich na Quěrcus sp. 15, na Q cerris 9 (tj. 60 % z těch dubů, které b yly určeny do druhu), na Q. petraea 4 a na Q. rob u r 2. Od nás známe pouze jed in ý nález pevníku polokloboukatého na m rtvé větvi a žádný na kořenu: tém ěř všechny jsou na ležících (padlých nebo poražených) kmenech a jenom u čtyř sběrů je uváděn nález na pařezu. Pokud jde o vertikální rozšíření, Stereum subpileatum je zřejm ě rozšířeno tém ěř od hladiny moře v mírném pásmu až do velehor v tropech. V e většině publikací a na herbářových etiketách je nadmořská výška uváděna jen málokdy, takže nejníže a n ejvýše položenou lokalitu u celkového rozšíření může me spíše jen odhadnout. Zdá se, že nejnižší lokalitou pevníku polokloboukatého je v Evropě Rím (ca 20— 30 m n.m.) a nej vyšší snad v H im álaji v A sii (ca 3000 m n.m.) — soudě podle hostitelských dřevin a jejich výškového roz šíření, které udává Rattan (1977). V Československu je pevník polokloboukatý rozšířen výškově jen od nížiny do podhůří, tj. od planárního do submontánního stupně, přičem ž nejníže po ložená lokalita leží ve 185 m n.m. („R en dezvou s“ v Bořím lese u V altic na jižní M oravě) a n ejvýše ležící je snad v 750— 800 m n.m., popř. i poněkud výše (,,Sitno" u Banské Štiavnice na středním Slovensku). Pozoruhodné je rozložení lokalit v jedn otlivých výškových stupních, jak ukazuje tato tabulka:
■
■
m
9 ■ g |a I 9 n
III III ¡¡¡§
Hj
Stupeň:
submontánní
Počet lokalit:
H ■ ■ III V* ' mk
Celkové
||p H j
H j! j
kolinní
13
6
Z uvedené tabulky je zřejm é, že přes polovina lokalit (65 % ) leží v teplé pahorkatině (zaokrouhlujem e-li podle charakteru lokalit hraniční čísla mezi stupni). Zařadím e-li lokality podle stoupající nadmořské výšky do skupin po stovce metrů (počínaje 101— 200 m), pak n ejvíce lokalit (5. tj. 25 11,,) se nachází ve stovce mezi 401— 500 m n.m.: je to celá čtvrtina u nás známých lokalit pevníku polokloboukatého'.
■ ■
1
planární
z e m ě p i s n é r o /. š í ř e n í
Shrnem e-li naše dosavadní znalosti o zeměpisném rozšíření Stereum subpi leatum , můžeme konstatovat, že toto rozšíření je tém ěř kosmopolitní, neboť krom ě Austrálie se vyskytu je na všech ostatních kontinentech (nikoli však ve všech pásmech a výškových stupních!), tj. v Evropě, Asii, A fric e a A m e rice (Severní i Jižní); přitom jak v jedn otlivých světadílech, tak v různých zemích těchto světadílů je značně rozdílně hojný (resp. vzácný) a v celých rozsáhlých územích zcela chybí, Pokud se můžeme spolehnout na správnost určení, pak n ejh ojn ěji se S. sub pileatum vysk ytu je v A sii (Pákistán a Indie) a v Sev. A m erice (zejm éna jih o východ U S A ), zatím co nejvzácnější je v Jižní Am erice. N a jít zdůvodnění, proč má tento pevník areál tak ohrom ný a zároveň značně disjunktivní, je velice obtížné. Příčin y snad tk ví již příliš hluboko v minulosti, než abychom
196
v ;
/
/
1 '
W '-
r ■ " ■ -
■•
/ r% £ p ? *r i / ^
X:
j t '' X
*5- * — '
• /
i ?- -
■«< }
;< ; : ^ v
/
r 5 - ' *7 . . - t í-< - - ■ ..,
/
^ ?',J’ T \; ř# í ‘ '- ■/"£ '/
-
i
h V
«•
.... 1 ¿l. \ ->' ' >
' v
^ •_
<
*
C ^ '- - 1
-
- ^ -...i
S
W -
. ■ "\
y t .
\
-
_
*
"'
.•
'
'
V tt
"'
’■'“ /
^
^
' "
" T
-
"
•
f
--
'
>
q
'
c ; ¡ y
• ~____ 1.
' #
,V U
$P
^-4 ^
" •N- ' 4 ’ ^
--
A
,: :
X
-V-l
' ’■ '•'
: :
S
^
m
.
< ?
. \
I
' ■ * - .
'' cx
C ^ -\
\J
V
:
r “íT
"
ÍW. ^
r ^
,
<
' ■ ' >-
';■ ..
w
■Q
g ®
;.
•
^
'
-■ -• li
N '
V
r
' _ >
-
.-
. ^
g V"\
\ •
'
-
^
, #
x
J
v ? ' /Cl
'
•
/
^ -
X
-
<
’
: 1 \
•-
<& ' "'
■,'V
: -
p .
/ ''T
T V ” ^ ‘
-J~
'■' T / ' ' í . ;v _ , : - .
v
i s i
1. M ap a rozšíření p e v n í k u p o l o k l o b o u k a t é h o v Evropě a přilehlých částech severní A frik y a západní Asie. — M ap of distribution of S te re u m s u b p ile a tu m Berk, et Curt, in Europe and the adjacent parts of northhern A f rica and w estern Asia.
|S|;
MÉ
Č e s k á m y k o l o g i e 39 (4) ígss
«
je dnes mohli s dostatečnou přesvědčivostí vystopovat (nelze však vylou čit ani existenci více blízkých druhů, zatím neprávem spojovaných, jak bylo nazna čeno výše). Lze předpokládat, že centrem rozšíření S. subpileatuvi je Asie (jižní H im álaj), popř. i Sev. A m erika (jih ových od U S A ). V Evropě chybí pevník polokloboukatý kupodivu v celé oceánické západní a severní části kontinentu (V elká Británie, Iberský poloostrov, Francie, Belgie, Holandsko, NSR, ND R, Dánsko, Polsko, Skandinávie a severní oblasti SSSR) a je znám většinou jen z nemnoha lokalit v Itálii, Jugoslávii, Rakousku, Čes koslovensku, Maďarsku (?), Bulharsku a evroské části Sovětského svazu (V erchnevolžskij rajón, Volžsko-Donskoj rajón), Íránu, Pákistánu, Indie (severo západní H im álaj), Nepálu, Indonésie (?), Sibiře (?), Cíny a Japonska, v A fric e z M aroka (mys Spartel u Tandžy = Cape Espartel, Tangier), A lžírská (D jebel Gourrah, Babors), Tuniska (A ín-D raham ) a překvapivě i ze Sierra Leone (K a sew e Hills, K o ri), v Severní A m erice pak z celé řady států zejm éna z jih o v ý chodní části U S A (Pennsylvánie, Ohio, Missouri, Kentucky, V irginie, Jižní a Severní Karolína, Georgie, Alabam a, Arkansas, Texas, Louisiana, Florida), z M exika a K u b y a v Jižní A m erice z Venezuely a B razílie (Sáo Paulo). Toto rozšíření dosvědčují sběry v herbářích, které b yly studovány (B, B R A , FH, PR M , W — v iz dále) a m ykologická literatura (Ahm ad 1972, Bresadola 1891, 1897, Bresadola et Cavara 1900, Burt 1920, D avydkina 1980, H öhnel et Litschauer 1908, Jahn 1971, Lentz 1955, Malenpon 1952, Marmolejo-, Castillo et Guzmán 1981, P ilá t 1930 a, b, Rattan 1977, Reid 1957, Tortič 1957). M ykogeografický charakter S tereum subpileatum lze dosti obtížně vystih nout. Ten to druh má bipolární výsk yt a je rozšířen na severní polokouli pře vážně v teplých oblastech m eridionálního a subm eridionálního pásma — kde je zřejm ě centrum jeho evropské arely — z něhož vyb íh a jí jed n o tlivé lokality jednak do některých teplých oblastí pásma tem perátního (mírného), jednak do hor subtropů a tropů, kde se však vyskytu je spíše výjim ečně. V Evropě má pevník polokloboukatý těžiště výskytu ve střední a východní s u b m e d i t e r á n n í oblasti, nikoli však v M editeránu. N elze tedy o něm říci, že reprezentuje mediteránní elem ent a že je h ojn ěji rozšířen v jižn í E vro pě (P ilá t 1969, Tortič 1975). N e jvíce lokalit v Evropě je totiž známo ze Slo venska v CSSR (19), zatím co z Portugalska, Španělska, Francie a Řecka ne známe žádné lokality a z Itá lie a Jugoslávie jen po dvou lokalitách. N ejzápadněji položená dosud známá lokalita S. subpileatum v Evropě — Florencie v Itá lii (park Boboli) — leží na 11° 15' v.d. P řek va p ivé je, že ačkoli tento pevník v evropském západním M editeránu zcela chybí (nebo nebyl dosud zjištěn?), v africkém je naopak přítom en (viz mapu rozšíření)! Studované
položky
Stereum
subpileatum
z
ciziny
(L ok a lity a ostatní údaje jsou uváděny přesně podle etiket sběrů) Itálie
(Italia)
Roma. A d truncos Q uercus, 1900, leg. M arian i [det. G. Bresadola, ut S. in s ig n e ] (P R M 799161). — Florentiae, ad Q u ercu s, (leg.) M artelli, [det. G. Bresadola, ut S. in s ig n e ] (FH ). * Jülich (1984) jej mylně z Francie udává, ale n e n í o d t u d z n á m ; to mi také potvrdil v dopise z 5. 2. 1985 znalec francouzských nelupenatých hub prof. J. B oi din z Lyonu, jemuž děkuji za toto sdělení.
198
K O T L A B A : STEREU M S U B P IL E A T U M Jugoslávie
(Jugoslavia)
In valle rivi B regana in momtibus Sam oborska gora pr. Z agre b; ad truncum iac. Q u ercu s sp., 1. IV. 1973, leg. S. et M. Tortič, det. M. Tortic (P R M 771280). R a k o u s k o (A ustria) Klosterneuburg, Nied. Österr., an Q u ercu s, 1929, leg'. H. Loh w ag, det. V. Litschauer (W 19676). — Q u e rcu s — H. Pu rk ersdorf [W urzbachtal gestrichen], W ien er W ald, 6. IX. 1903, leg. [et det.] v. Höhnel (FH ). — M auer, W ien er W ald, 8. IX. 1905, [leg. et det.] v. Höhnel (FH ). — W ien, Schönbrunn, au f Stum pf von Q. ce rris , 23. V. 1974, leg. et det M. Tortic (W , sine nr.). Maďarsko
(H ungaria)
Tatabán.ya. In fodina carbon.*, IV. 1930, leg. Tiles, det. A . Pilát (B P 10962, P R M 799150). Bulharsko
(B ulgaria)
Eminska planina, in valle “K o zlu k a “ inter “ Lovno chanče“ in magistrala et ‘T a lja n a “ ap. V las pr. N esebar; ad truncum putr. Q u ercu s cf. c e rris , 31. V III. 1984, leg. et det. F. K otlaba (P R M 836139). Irán
(Persia)
Golestan forest, G u rgan (G organ), P a rro tia , 20. IV . 1974, leg. Ershad et Riedl, det. F. K otlaba et Z. Pouzar (P R M 776883). USA On old logs, West. Chester, Pa., V II. 1883, leg. [et det.] Everhart et Haines (FH, W 19675). — On Q u ercu s sp.? N ear Fairfax, Va., 28. V III. 1934, leg. et det. R. W . Davidson (P R M 799152). — On an oak log in woods near Chapel Hill, N. C., 23 IX. 1917, leg. [et d e t] W . C. Coker (FH, P R M 487641). — A d truncos, Aiken, S. C., H. W . Ravenel — Fungi Arner. Exsicc. 219 (W 4486). — O n rotten prostrate hardwood chunk, probably oak, sw am p along Santee River, Gourdin, S. C., 11. V. 1914, leg. et det. C. J. H um phrey (P R M 799157). — Q u ercu s, Ferriday, Louisiana, 22.V II.1931, leg. [et det.] L. O. Overholts et F. K au fert (W 11250). — On old stump in swamp, Auburn, Lee Co., 23. I. 1897, leg [et det.] F. S. Earle et C. F. B aker (P R M 799160, W 3647, 19673). - On old logs, Florida, I. 1887, leg. [et det.] W . W . Calkins (W 19680). — Florida, II. 1899, [leg. et det.?] (F H ). — Florida, leg. W . W . Calkins, det. E. A. B urt (F H ). — On dead log, W e k iw a Springs, O range Co., Fla., 8. III. 1958, leg. [et det.] P. O. Schallert (W 15353). — Seminola Co., Altam onte Springs, Florida, on dead log, 8. V III. 1956 (B P 28188); ib., on dead stump, 18. II. 1959 (B P 22007), leg. et det. P. O. Schallert. Kuba
(Cuba)
Underside of logs. M ountain top Filantropia — Fung. Cub.. W/right No. 405, S/ere u m scy ta le , a part (P R M 799162, W 19674).
Brazílie
ÉH
(Brasilia)
Sao Paulo, in monte Jaragua pr. Taipas, V (P R M 799159, W 19630).
Studované
československé
1901, leg. v. Höhnel, det. V. Litschauer
sběry
JH
Stereum subpileatum
Všechny níže uvedené položky pevníku polokloboukatého (určené do r. 1983) jsem revidoval, a to většinou m ikroskopicky: sběry v herbářích Národního muzea v Praze (P R M ) 9. 12. 1981 (některé i později), z herbářů Slovenského národného múzea v Bratislavě (B R A ) 11. 10. 1982 a v herbářích V ysoké školy zem ědělské v Brně (herb. V S Z Brno) 26. 3. 1984; některé položky v P R M revid ova l několik let přede mnou prom. biol. Z. Pouzar, CSc. — Nadm ořské výšk y lokalit jsou vypočteny většinou podle podrobných map. V ýra z např. * Protože jde o sběr z dolů na dřevu, o němž není známo, odkud pochází, nelze výskyt lokalizovat (krom ě toho dřevo nemuselo pocházet třeba ani z M aďarska, kde ve volné přírodě nebyl tento pevník dosud nalezen — i když tam zřejmě roste!).
199
m jjjj$£
[J|| '^jjfe
2. M ap a rozšíření p e v n í k u p o l o k l o b o u k a t é h o na jihovýchodní M oravě a jižním Slovensku. — M ap of distribution of S te re u m s u b p ile a tu m Berk, et Curt in south-western M o ravia and southern Slovakia (Czechoslo vakia).
K O T L A B A : STEREU M S U B P IL E A T U M
,,K otlab a 36/81 : 21“ značí záznam z mého terénního zápisníku (pořadové číslo zápisníku lom eno rokem ku stránce). S vé jm éno zkracuji na iniciálky F. K. M o r a v a (M oravia) “Boří le s “ (pars “ Rendezvous“) ap. Valtice pr. Břeclav, 185 m, ad codicem Quer cus cerris, 28. V III. 1981, leg. et det. A. Černý (P R M 825661; K otlaba 36/81 : 21). Slovensko
(Slovacia)
Topolčianky ap. Zlaté M oravce, prope viam ad Partizánske, ca 3 km sept. versus Topolčianky, 250 m. 12. IX . 1981, leg. S. Holec, det. F. K. (P R M 837771). — “C e lá r“ ("V č e lá r“ ) ap. O byce pr. Zlaté Moravce, 400 m, ad codicem Q. petraeae, 17. X. 1962. leg. F. K. et Z. Pouzar, det. Z. Pouzar (P R M 798107, 798110, 798111). — Orientem versus Tlstý Vrch (domus venat.) ap. Ladzany pr. Levice, 350 m, Quercus sp. emort., 19. IX . 1984, leg. J. Sutara, det. F. K. (P R M 836629). — “Horné n iv y “ ap. Ladzany, 400 m, Q. cerris, 20. IX . 1984, leg. J. Baier, det. F. K. (P R M 837764); ib., ad codicem Quercus sp., 20. IX . 1984, leg. S. Holec, det. F. K. (P R M 837749). — “Cierne bláto “, ap. B adaň pr. Prenčov, 580 m, in trunco Quercus sp., 28. IV . 1896, leg. [et det.?] A. Km et ( B R A ) ; ib., ad ram um emort. Quercus sp., 18. IX . 1984, leg. J. Kuthan et al., det. F. K. (P R M 837477). — “ B uková h o ra“ ( “B uk ovec“) ap. Počúvadlo pr. Ban. Štiavnica, 730 m, in trunco putr. Quercus sp., 29. V II. 1892, leg. [et det.?] A. Kmeť (B R A ). — “B ardín ová “ ap. Prenčov pr. Ban. Štiavnica, 650 m, Q. robur, 14. X. 1902, leg. A. Km eť, det. G. B resadola (B P 10964, B R A , FH, P R M 799154, 799156). - “Vlčí trh “ ap. Prenčov, 630 m, in Iigno emort. Quercus sp., 20. V. 1889, leg. [et det.?] A. Kmeť, ut S. repandum, S. insigne f. resupinata (B R A ). — “B aništia" ("B a ñ is ta “) ap. Prenčov, 500 m, in trunco Quercus sp., 7. V II. 1892 et 23. IX . 1894, leg. [et det.?] A. K m et (B R A , 4 x ); ib.. in Quercus, 7. V II. 1897 (W 19629) et 23. IX . 1897 (B P 10963); ib„ in Q. roboris, 14. X. 1902 (B P 10960, 10964), om nia leg. [et det.?] A. K m eť; ib., ad truincum Quercus sp., 7. V II, 1897, leg. A. Kmeť, det. A. Pilát (P R M 799155). — “Sitn o “ ap. Prenčov, 750— 800 m, in Quercus sp., 9. V I. 1899, leg. A . Kmeť, det. F. K., 1982 (B R A ). — Prenčov ap. Ban. Štiavnica*, ad truncos queremos, X I. 1891, leg. A. Kmeť, det. A. P ilát (P R M 799153); ib., 1902, leg. A. Kmeť, det. Z. Pouzar (B R A , 6 x ); ib., in Quercus sp., 10. X I. 1896, leg. [et det,?] A. Kmeť (B R A ). — “M esiac kam eň “, 400 m, in trunco Quercus sp., 5. X I. 1891, leg. [et det.?] A . Kmeť, in P R M ut S. spadiceum, rev A. Pilát (B R A , P R M 799158). — “ Ú h eln ice“ gp. Prenčov. 600 m, in Quercus sp., 10. X I. 1896 (B R A ) et 25. V II. 1899 (B P 10965) leg. [et det.?] A. Km eť; ib., auf Q. robur, 25. V II. 1899, leg. A. Kmeť, det G. Bresadola (W 19677). — "D ia n iš“ ap. Hont. Nem ce pr. Sahy, 300 m, ad truncum sectum Q. petraeae, 8. V III. 1975, leg. et det. F. K. (P R M 774455). — “B učan“ (area tuta “B o k y “) ap. Hron. D úbrava pr. Zvolen, 500 m, Q. cerris, 8. X II. 1958, leg. et det, A. Černý (herb. V S Z B rno); ib., ad truncum iac. Q. cerris, 23. X. 1972, leg. et det. Z. Pouzar (P R M 798298); ib., ad truncum emort. Q. cerris, 7. V III. 1973, leg. et det. F. K., Z. Pouzar et T. N iemelá (K otlaba 25/73 : 21); ib., ad truncum sectum Quercus sp., 20. V II. 1981, leg. et det. F. K. (P R M 825694). — “B u k ov in a“ ap. Budča pr. Zvolen, 450 m, ad truncum putr. Q. cerris, 8. X II. 1958, leg. et det. A. Černý (P R M 518976); ib., ad truncum iac. et in codice Q. cerris, 5. VI. 1965, leg. et det. Z. Pou zar (P R M 798044, 798051, 798057, 798061-4, 798066, 798190). — “L án ič k a“ ap. B abin á pr. Krupina, 450 m, ad truncum iac. Quercus sp., 13. X. 1956 (P R M 798115) et ad truncum iac. Q. cerris, 7. V II. 1965 (P R M 798046), leg, et det. Z. Pouzar. — “ Slatink a“ ap. Opatová pr. Lučenec, 200 m, ad codicem Q. cerris, 30. IV. 1954, leg. F. K., det. Z. Pouzar (P R M 798109). — Silvestria “Teplý V r c h “ ap. Rim. Sobota, 500 m, Q. petraea, 15. X. 1959, leg. et det. A. Černý (herb. V S Z Brno).
Naše n ejsevern ěji a zároveň nejzápadněji položená dosud známá lokalita pevníku polokloboukatého v „B o řím lese“ („Ren*dezvous“ ) u V altic na jižní M oravě leží zhruba na 48° 45' s. š.; představuje zároveň i nejsevernější zná mou lokalitu v Evropě — v y jím a je evropskou část SSSR, kde podle údajů u D avyd kin ové (1980) zasahují lo k a lity až do oblasti horní V o lh y (tj. přibližně až na 58° s. š .; přitom z mnohem jižnějších oblastí tento druh n eu vá d í!). Tato * Položky označené na etiketě pouze Prenčov pocházejí zřejm ě z okolí obce, a proto je na m apě spojuji s nejbližší přesně uvedenou lokalitou, kterou je “M esiac kam eň“.
201
_
_
-
-
_______________________
Č e s k á m y k o l o g i e 39 (4) 1985
moravská lokalita leží poněkud izolovaně od lokalit slovenských, jejich ž největší koncentrace je ve Štiavnických vrších. Naše zatím nejvýchodnéjší zná má lokalita se nachází v polesí T ep lý V rch sv. od Rim avské Soboty na jižním Slovensku. S tereu vi subpileatum patří ke vzácným a pam ětihodným druhům naší m ykoflóry, přičem ž z m ykogeografického' hlediska je jeh o výsk yt u nás jakožto nejsevernější ve střední Evropě nejvýznam nější. Proto byl také zahrnut v předběžném výběru hub do plánované Červené knihy ČSSR (K otlab a 1985 b). Poděkování M é upřím né díky za spolupráci při sestavování této studie patří kurátorům herbářů, z nichž jsem měl vypů jčen ý m ateriál (BP, B R A , FH, PR M , W ), dr. M. T o r t i č o v é (Zagreb) za sdělení svých sběrů včetně jedné nepublikované lokality, a zejména prom. biol. Z. P o u /, a r o v i, CSc., který mi byl nápomo cen v mnoha ohledech. Dr. D. A . R e i d o v i (K e w ) děkuji za laskavou revizi anglického textu. Summary S te re u m su b p ilea tu m Berk, et Curt. ( = S. scytale Berk., S. in s ign e Bres.) is a saprophytic or saproparasitic perennial fungus occurring on various broad-leaved trees, mainly oaks. It prefers fallen trunks (rarely it grow s on stumps or thick bran ches but never on roots) of Q u ercu s ce rris but it is known also on Q. d ilatata, Q. in ca n a (in Asia), Q. m irb e c k ii (in A frica), Q. petra ea and Q. ro b u r. It has been collected on Castanea. Fag us (?), H o rm a liu m a ln ifo liu m (in Africa, Sierra Leone), L iq u id a m b a r (U.S.A.), P a rro tia , R h o d o d e n d ro n (in Asia) and U lm u s. D avydkina (1980) incorrectly mentioned C edrus as a host of S. s u b p ilea tu m citing Rattan (1977) who, however, listed this host w ith S. fru s tu la tu rn ; S. s u b p ilea tu m does not occur on co nifers. Geographical distribution of S. s u b p ile a tu m — in contrast to its rarity in most countries — is very w ide and involves all continents with the exception of A u stra lia. It is most abundant in A sia (Pakistan, India) and North A m erica (south-eastern states of U.S.A.). Taking into account the reliable data from the literature and studied m aterial from some herbaria (citation of literature as w ell as herbarium material studied see in Czech text), S. s u b p ilea tu m occurs in meridional and w arm parts of the temperate zone from low land to the submontane or even montane belt but in tropics and subtropics mostly in higher altitudes, i. e. in mountains. I n E u r o p e it has a clearly s u b m e d i t e r r a n e a n (not m editerranean!) distribution. It is missing in northern and westernmost oceanic countries (Scandinavia, G reat Britain, Portugal, Spain, Frace, Belgium , the Netherlands, Germ any, Poland) and is known only in Italy, Jugoslavia, Austria, Czechoslovakia (the highest num ber of localities: none in Bohemia, one in M oravia, which represents the northernmost locality in Central Europe, but 19 in southern Slovakia), H ungary (?), B ulgaria, and the E uro pean part of the U.S.S.R. (in most of these countries it is known from only one or few localities). I n A s i a it is reported from the A sian part o f the U.S.S.R. (Caucasus territory), Iran, Pakistan, India (north-western H im alayas), Nepal, Indonesia (?), Siberia (?), China and Japan; i n A f r i c a it is know n solely from isolated collections in Morocco, Algeria, Tunisia but 'also from Sierra Leone in N o r t h A m e r i c a (in cluding W est Indies) from the south-eastern part of U.S.A., from M exico and C u ba, and i n S o u t h A m e r i c a from Venezuela and Brasil. S. su b p ilea tu m has been published from Canary Islands (Ryvarden 1972) but this appeared to be S. r e fle x u lu m Reid (see R yvarden 1974). Sim ilarly the collection made by V. Lindtner on the mountain A v a la near B elgrad in 1935 in Jugoslavia and published by Pilát (1937) as S. s u b p ilea tu m is in fact S. in s ig n itu m (Tortič 1975) and that of Stanislav T rapl from Banská Bystrica in Central Slovakia (Czechoslo vakia), published by J. Velenovský as S. tra p lia n u m Velen, and by Reid (1957) as S. s u b p ilea tu m , represents S. in s ig n itu m , too (see Reid 1969). The fungus published
202
K O T L A B A : STEREU M S U B P IL E A T U M by B resadola and Roum eguěre (1890) from A fric a /St. Thomé, (leg.) A. M öller, (det.) G. Bresadola, FH, rev. 5. 5. 1985 F. K otlaba and Z. Pouzar/ is, in fact, some species of the section C ru e n ta ta , but not S. su b p ilea tu m . From the taxonomical point of view it is fa r from certain that all Sterea p ublis hed as S. s u b p ile a tu m really do represent this species, especially those from tro pical and subtropical areas. Some these S terea are n o w recognized as good, inde pendent species (e. g. S. a h m a d ii, S. m a cro cy s tid ia tu m , S. p rin ce p s ), and some authors are of the opinion that S. sepiu m also represents a taxon of its own. Most of the authors do not agree as to whether X y lo b o lu s P. Karts, represents an independent genus or m erely a subgenus or even a section of S te re u m S. F. Gray. A ll these prob lems should be thoroughly studied on rich m aterial from all parts of the w o rld as differences in opinion are often diam etrally opposed. Literatura A H M A D S. (1972): Basidiomycetes o f W est Pakistan. — 141 p., 9. tab., ed. Biol. Soc. Pakistan, Lahore. B O ID IN J. (1958): Hetérobasidiomycětes saprophytes et Homobasidiomycětes résupinés: V. — Essai sur le genre Stereum Pers. ex S. F. Gray. — Rev. Mycol., Paris, 23 : 318— 346. B R E S A D O L A G. (1891): Di due nuove specie di Imenomiceti. — Nuovo Giorn. Bot. Ital., Firenze, 23 : 158— 159. B R E S A D O L A G. (1897): Fungi H ungarici Kmetiani. — Atti I. R. Acoad. Agiati, Rovereto, ser. 3, 3 : 65— 117. B R E S A D O L A G. et C A V A R A F. (1900): M anipolo di funghi di Terracina. — Nuovo Giorn. Bot. Ital., Firenze, 7 : 310—315, tab. 11. B U R T E. A. (1920): The Thelephoraceae of North A m erica. X II. Stereum. — Ann. Missouri Bot. Gard., St. Louis. 7 : 81— 249. Č E R N Ý A. et A N T O N Í N V. (1982): Třetí mvkologické dny na M oravě v r. 1981. — Ces. Mykol., Praha, 36 : 184— 187. D A V Y D K I N A T. A. (1980): Stereumovye griby Sovetskogo sojuza. — 143 p., 39 fig., ed. Nauka, Leningrad. H Ö H N E L F. et L IT S C H A U E R V. (1908): Österreichische Corticieen. — W eisner-Festschrift, W ien, p. 56— 80. J A H N H. (1971): Stereoide Pilze in Europa (Stereaceae Pil. emend. Parm. u. a., Hymenochaetaceae). — W estfäl. Pilzbr., Detm old-Heiligenkirchen, 8 : 69— 176. J Ü L IC H W . (1984): Die Nichtblätterpilze, G allertpilze und Bauchpilze. — In: Kleine K ryptogam enflora IIb/1, 1 : (1— 9) 1— 626, Stuttgart — N e w York. K O T L A B A F. (1985a): Ekologie a rozšíření pevníku význačného — Stereum insigni tum se zvláštním zřetelem k Československu. — Čes. Mykol., Praha, 39 : 1—14,
tab. 1—4. K O T L A B A F. (1985b): Předběžný výběr hub pro Červenou knihu ČSSR — Heterobasidiomycetes a Hom obasidiom ycetes-Aphyllophoralies. — In: Šebek S. (red.). P ře d běžný v ý b ěr hub pro Červenou knihu ČSSR, p. 18— 25, Praha. L E N T Z P. L. (1955): Stereum and allied genera o f fungi in the U p p er Mississippi Va.ley. — 74 p., 16 tab., Washington, D. C. M A L E N C O N G. (1952): Contribution ä l ’etude des champignons de la Kroumirie. — Bull. Soc. Bot. Fr., Paris, 99 : 33— 52. M A R M O L E J O J. G„ C A S T IL L O J. et G U Z M Á N G. (1981): Description de la especies de Teleforáceos poco conocidas en México. — Bol. Soc. Micol., México, 15 :
9—66. P I L Á T A. (1930a): M onographie der europäischen Stereaceen. —■ H edw igia, Dresden, 70 : 10— 132, tab. 1— 3. P I L Á T A. (1930b): Československé dřevní houby. I. Stereum Pers. — Sborn. Čs. Akad. Zeměd., Praha, 5 : 361— 421, tab. 16— 18. P I L Á T A. (1937): Contribution ä la connaissance des Basidiomycetes de la péninsule des Balkans. — Bull. Soc. Mycol. Fr., Paris, 53 : 81— 104, tab. 1— 5. P I L Á T A. (1969): H ouby Československa ve svém životním prostředí. — 268 p., 90 tab., ed. Academ ia, Praha. R A T T A N S. S. (1977): The resupinate Aphyllophorales of the North W estern H im a layas. — Bibl. Mycol., Vaduz, 60 : 1— 427. R E ID D. A. (1957): The taxonomy o f Stereum traplianum Velenovský. — Trans. Brit. Mycol. Soc., Worchester, 40 : 200— 202.
203
§
w m K m rm m
um
...........
Č e s k á m y k o l o g i e 39 (4) 1 985 R E ID D. A. (1969): Spring fungi in Corsica. — Rev. Mycol., Paris, 33 : 3 — 27 et 232— 368. R Y V A R D E N L. (1972): Studies on the Aphyllophorales of the C anary Islands with a note on the genus Perenniporia M urr. — N orw . Journ. But., Oslo, 19 : 139— 144. R Y V A R D E N L. (1974): Studies in the Aphyllophorales o f the Canary Islands. 2. Some species new to the islands. — Cuad. Bot. Canar., Las Palm as, 20 : 3— 8. T O R T IČ M. (1975): T w o interesting sterea new for Jugoslavia: X ylobolus subpileatus (Berk, et Curt.) Boid. and Stereum reflexulum Reid — Acta Bot. Croat., Z a greb, 34 : 139— 142, tab. 1— 2. W E L D E N A. L. (1971): A n essay on Stereum. — Mycologia, Lancaster. 68 : 790— 799. A d resa autora: R N D r. František K o t l a b a , 252 43 Průhonice u Prahy, ČSSR.
CSc., Botanický ústav Č S A V ,
Poznámka. Během tisku této práce byla zjištěna v Lindavském lese pod M alým i K arpatam i na Slovensku nová, 21. lokalita S te re u m s u b p ile a tu m u nás, která je nyní nejzápad něji ležícím slovanským nalezištěm tohoto pevníku. N ové objevená lokalita nemohla být z technických důvodů už zanesena do m apy (ta bylo v té době vytištěna), je však význam ná proto, že představuje spojku mezi hlavním shlukem slovenských lokalit v oblasti Štiavnických vrchů s jedinou lokalitou pevníku polokloboukatého na M oravě. „Lindavský le s “ ap. Budm erice (pars silvae ad D u bová vergens) pr. Trnava, 220 m, ad codicem Q u ercu s petra eae, 19. X. 1985, leg. et det. F. K. (P R M 837947).
204
—
~
I
-
.......
Notes on the genus H yaloscypha (Helotiales) Poznám ky o rodu Hyaloscypha (Helotiales) M irko Svrček The species described by J. Velenovský under the generic name H ya los cy p h a Boud. are treated with results of the revision of types and other m aterial preserved in PR M , supplemented by taxonomic notes.
Jo pojednáno o taxonech popsaných J. Velenuvským pod rodovým jm é nem Hyaloscypha Boud., s výsledky revize typů a dalšího materiálu ulo ženého v m ykologickém herbáři Národního muzea v Praze (P R M ) a taxonomickými poznámkami.
In this paper I present a revision o f all taxa o f the genus Hyaloscypha Boudier (1885) emend. N an nfeldt (1932) described by J. V elen ovský in his works (1934, 1940, 1947) under this generic name. It was altogether 70 species and 10 varieties, but on ly 7 species belong to this genus in the- Nannfeldt's emen dation. 16 species belong to other genera (A lb o tric h a , Calycellina, Cistella, Clavidisculum , Dendrotrichoscypha, Dennisiodiscus, Discocistella, H am atocanthoscypha, Hyalopeziza, Incrup ila, M erostictis, M icroscypha, M ollisia, Psilachn u m , U n g u icu la ria , Unguiculella), 29 species w ere synonymized. and the re maining are doubtful or the material is missing. The results o f my exam ination and critical evaluation not only of the types but also some other m aterial are b rie fly summarized herein. Note. Th ere are tw o types o f am yloidity in Hyaloscypha: 1. The distinctly blue one confined to the apical pore in asci. — 2. Th e m ore or less violet or greyish vio let or sometimes greenish, confined to the excipulum or hairs. The am yloid reaction should be distinguished from the dextrinoid ( = pseudoamy loid) one which is basically rusty brow n w ith a slight reddish tint, bu;t may be also yellow ish, golden -yellow , reddish brow n or vio let brown. Hyaloscypha acerina Vol. 1934 : 277, tab. 14, fig. 18. Holotvpus P R M 148463 : Bohemia, Radotin, on fallen leaves of Acer cam pestre and Carpinus betulus, V III. 1924 (V el.) N o apothecia agreeing w ith the protologue o f H. acerina w ere found. The fungus on A c e r campe str e is a Ham atocanthoscypha sp. (probably a n ew spe cies), apothecia on Carpinus are conspecific w ith Hyaloscypha carpinacea Vel. Hyaloscypha acerina Vel. 1947 : 138. Ilolotvp u s P R M 151107 : Bohemia, M nichovice, the hill ..Plecháč", on small fragm ents o f frondose w ood (? A cer pseudoplatanus). 19. X I. 1940 (V e!.) = Hyaloscypha perpusilla Vel. [S yn .: H. hyalina (Pers. ex Fr.) Boud. sensu Dennis 1949] Hyaloscypha acuum (A lb. et Schw. ex Fr.) Vel. 1934 : 278, tab. 15, fig. 51. = C lavidisculum acuum (A lb. et Schw. ex Fr.) Kirschstein Hyaloscypha albolutea (Pers.) Vel. sensu Vel. 1934 : 272, tab. 14, fig. 22; 1947 ; 136. The m aterial is a m ixtu re o f several species, m ainly o f Hyaloscypha stevensonii (Berk, et Br.) Nannf., H. hyalina (Pers. ex Fr.) Boud. sensu Dennis (1949) and Hyaloscypha spp.
205
- I
i
J g g ...........
Č E S K Á M Y K O L O G IE 39 (4) 1985
Hyaloscypha albolutea var. obscura Vel. 1934 : 272. Holotypus P R M 824924 : Bohemia, M nichovice, on wood o f Populus trem ula, 24. V III. 1925 (Vel.) Only one poorly preserved apothecium cannot be determ ined w ith certainty. Hyaloscypha alniseda Vel. 1934 : 283, tab. 15, fig. 47. Holotypus P R M 150831 : Bohemia, Stránčice, Set. Anna, on w ood o f fron dose tree (probably Quercus, not A inus), V. 1928 (V el.) = Hyaloscypha hyalina (Pers. ex Fr.) Boud. sensu Dennis (1949) = H. p erpu silla Vel. Apothecia 300— 400 urn diam., hairs 30— 40 x 2— 4 ^m, 0.8— 1 ^m thick at their apices, smooth, thin-w alled (0.2 am), am yloid, excipular cells up to 12 x 5 tum, distinctly am yloid (particularly at the base o f the excipulum vio let in M elzer’s reagent), asci 25— 30 x 5 ¿¿m, ascospores 8— 9.5 x 2 «m , m ostly slightly curved. Hyaloscypha betulina Vel. 1934 : 276, tab. 14, fig. 29. Lectotypus P R M 147639 : Bohemia, M nichovice, on w ood o f Betula sp., 23. IV . 1928 (V el.) = Cistella dentata (Pers. ex Fr.) Boud. sensu Dennis (1949) A lso the specimens P R M 149950 (Jirny, “ V id rh o lec“ , Betula sp., 1. X I. 1922. V el.) 148374 (K arlštejn, “ Boubová“ , B etula sp., 2. V. 1925, V el.) and 149302, 149312, 150615, 150607 M nichovice. all on Betula sp.. 23. V I. 1928, 26. V I. 1926, 25. X I. 1928 and X I. 1928, Vel., are'the same species. Hyaloscypha capreolaria Vel. 1934 : 411. Holotypus P R M 151246 : Bohemia, Třem blaty near M nichovice, on w ood o f Carpinus betulus, 28. V. 1934 (V el.) This is a distinct species related to Hyaloscypha leuconica (Cooke) Nannf., but d ifferen t by very small, often curved asci 22— 26 x 3.5— 4 um, and ascos pores only 4— 5 (— 5.5) x 1.3— 1.5 urn. Hyaloscypha caricicola (Sacc.) Vel. sensu Vel. 1934 : 280, tab. 14, fig. 9. The specimen P R M 151159 (Bohemia, M nichovice, “ Jidášky“ , on dead leaves o f Carex hirta, 8. V. 1931 V el.) is conspecific w ith Psilachnum lateritioa lb u m (Karst.) Hoehnel. Hyaloscypha carnosula Vel. 1934 : 281, tab. 14,
fig. 43.
Lectotypus P R M 149665 : Bohemia, K osoř near Praha, Carex sp., V I. 1927 (Vel.) = Discocistella carnosula (V el.) comb. nov.
on dead leaves
of
Basionym : H ya loscyph a ca rn osu la Velenovský, Monogr. Discom. Bohem iae p. 281, 193-1.
This species differs from Discocistella fugiens (Bucknall) Svr. by larger, more fleshy apothecia frin ged w ith longer hairs, larger asci and w id er paraphyses. The same discomycete was collected by me in S lovakia: Belanské T a try Mountains, on Carex flacca subsp. cla vijorm is ( = C. cla viform is), 19. V. 1958. Hyaloscypha carpinacea Vel. 1934 : 273, tab. 14, fig. 2. Lectotypus P R M 151167 : Bohemia, M irošovice near M nichovice, on fallen leaves of Carpinus betulus, 16. IX . 1929 (V el.) This is a good species characterized by m inutely granulate hairs which are
20fi
SVRCEK: H YALO SCYPH A
som ewhat flexuous and attenuated at their apices as w ell as by large ascospo res 10— 13 x 2— 2.5 urn, uniseptate when mature. The same species is specimen PR M 151193 (Bohemia, M nichovice, on rotten leaves of Carpinus betulus, V III. 1924, leg. A lb. Pilát, det. Vel.). Hyaloscypha salicina Vel. is a synonym. The species was also collected recently by me in Bohemia. Hyaloscypha cejpii V el. 1934 : 277, tab. 14, fig. 16. Lectotypus P R M 148693 : Bohemia, Lysá n. Lab., on fallen leaves of S a lix cinerea, 24. V. 1924 (V el.) = Microscypha cejp ii (V el.) comb. nov. B asio n y m : H ya loscyph a c e jp ii Velenovský, Monogr. Discam. Bohem iae p. 277, 1934
Rem ark. This is rather a M icroscypha than Psilocistella as stated b y me in 1978. Hyaloscypha cerberi Vel. 1934 : 411. Holotypus P R M 151262 : Bohemia, M n ic h o v ic e -B o ž k o v , “ Jezérko“ , on dead culms o f Phragm ites australis, 7. V I. 1934 (Vel.) = Dennisiodiscus cerb eri (V el.) Svr., Ces. M ykol. 32 : 204, 1978 Hyaloscypha contorta Vel. 1934 : 285, tab. 14, fig. 19. Holotypus P R M 151186 : Bohemia, Menčice near M nichovice, on w ood of fallen trunk o f Sarotham nus scoparius, 2. V III. 1926 (V el.) = U nguiculella fa lcip ila Hoehn. [ = U. ham ulata (F eltg.) Hoehn.] Hyaloscypha cretacea Vel. 1934 : 278, tab. 14, fig. 32 Lectotypus P R M 149289 : Bohemia, Vyšehořovice, on a dead lea f o f A rte misia vu lg a ris, 17. V I. 1923 (V el.) = Dendrotrichoscypha cretacea (V el.) comb. nov. Basionym : H y a loscyph a cretacea 1934.
Velenovský, Monogr. Discom. Bohem iae p. 278,
Hyaloscypha cretacea var. lupuli Vel. 1934 : 279, tab. 14, fig. 31. Lectotypus P R M 148834 : Bohemia, Radotin, on dead stems o f H um ulus lu pulus, V. 1924 (Vel.) = Cistella lupuli (V el.) comb. nov. Basionym : H ya loscyph a creta cea var. lu p u li Velenovský, Monogr. Discom. Bohe miae p. 279.
Rem ark. This is Cistella g re v ille i (Berk.) R a itviir in Y a rva (1978) w ith am y loid excipulum. Hyaloscypha cuneata Vel. 1934 : 274, tab. 15, fig. 57. Lectotypus P R M 149328 : Bohemia, M nichovice, “ P otočin y“ on fallen cones o f Picea abies gnaw ed o ff by squirrels, 25. IX . 1925 (V el.) = Hamatocanthoscypha cuneata (V el.) comb. nov. Basionym : H y a loscyph a cuneata Velenovský, Monogr. Discom. Bohem iae p. 274, 1934
Hyaloscypha cylindrospora Vel. 1934 : 276, tab. 14, fig. 17. Lectotypus P R M 150873 : Bohemia, K ostelec n. C. Lesv, on a dead lea f o f Betula sp , 3. V. 1927 (V el.) = Merostictis betulicola (Fuckel) comb. nov. Basionym : P y re n o p e ziza b e tu lic o la Fuckel, Symb. mycol. p. 294, 1869— 1870.
207
Č E SK A M Y K O L O G IE 39 (4) 1985
Hyaloscypha cylindrospora var. alba Vel. 1934 : 276. The m aterial does not exist in PRM . Hyaloscypha daedaleae Vel. 1934 : 285, tab. 15, fig. 56. Holotypus P R M 151201 : Bohemia, M nichovice. “ H ubáčkov", on fragm ents o f an old fru itbody of Daedcilea quercina, 14. IX . 1931 (V el.) N o apothecia found. Hyaloscypha degenerans Vel. 1934 : 274. Lectotypus P R M 151202 : Bohemia, Struhařov near M nichovice, on cones o f Pinus silvestris, V II. 1933 (Vel.) = Hyaloscypha leuconica (Cooke) Nannf. Hyaloscypha epilobii Vel. 1934 : 275, tab. 14, fig. 11. Holotypus P R M 151076 : Bohemia, Kunice near Mnichovice, on dead stems o f C ham erion angustifolium ( = E p ilob iu m a n g u stifolium ), 15. X . 1928 (Vel.). = Dendrotrichoscypha epilobii (V el.) comb. nov. Basionym : H ya loscyph a e p ilo b ii Velenovský, M onogr. Discom. Bohem iae p. 275, 1931
The species was collected also' on the same host in South Bohemia (Cim elice, “ Chlum “ , 17. V III. 1964) (Svrček 1978). Hyaloscypha eriophori (Quél.) Vel. sensu V e l, 1934 : 279, tab. 14, fig. 4. [non E rinella erio p h ori Quélet = Dasyscypha e rio p h ori (Quél.) Sacc, Lachnum erio p h ori (Quél.) Rehm ; see Dennis 1949 : 18] Discocistella glycerine (V el.) Svr. Specimen exam ined P R M 150171 (Bohemia, Hrusice near M nichovice, on dead leaves of Carex sp, 1. V. 1928, Vel.) Hyaloscypha falcata Vel. 1934 : 278, tab. 14, fig. 8. Holotypus P R M 151125 : Hrusice near M nichovice, Bohemia, on dead w o o d of Juniperus com m unis, X. 1928 (V el.) O nly three im m ature and poorly developed apothecia found. A doubtful Hyaloscypha sp. Hyaloscypha glyceriae Vel. 1934 : 279. Lectotypus P R M 149513 : Bohemia, Chocerady, at the base of dead leaves of G lycerin m axim a ( = G. spectabilis), 13. V I. 1925 (V el.) = Discocistella glyceriae (V el.) comb. nov. Basionym : H ya loscyph a g ly ce ria e Velenovský, Monogr. Discom. Bohem iae p. 279, 1934.
The species is ve ry close to D iscocistella albidolutea (Feltg.) Svr. from which it differs particularly by longer and often curved as cos pores as w ell as w ider hairs. Hyaloscypha gram inum Vel. 1934 : 280. tab. 14, fig. 6. • Lectotypus P R M 150257 : Bohemia, M yšlín near M nichovice, on dead culms o f grasses (H olcus lanatus, G lyceria plicata), 20. V II. 1927 (V el.) = Psilachnum gram inum (V el.) comb. nov. Basionym : H yaloscypha g ra m in u m Velenovský, Monogr. Discom 1934.
208
Bohem iae p. 280,
S V R C E K :H Y A L O S C Y P H A
Hyaloscypha hederae Vel. 1934 : 272, tab. 14, fig. 24. Lectotypus P R M 151058 : Bohemia, M nichovice, on dead tw igs o f Hedera helix, X. 1927 (Vel.) = Hyaloscypha perpusilla Vel. [Syn.: H. hyalina (Pers. ex Fr.) Boud. sensu Dennis 1949] 11 Hyaloscypha hellebori Vel. 1934 : 275, tab. 14, fig. 12. N o specimen found in PRM . Hyaloscypha herbarum Vel. 1934 : 284, tab. 14, fig. 20, 21. Lectotypus P R M 150018 : Bohemia, M yšlín near M nichovice, on dead stem of Verbascum lychnitis, 3. IX . 1924 (V el.) It is a herbicolous analogue o f Hyaloscypha hyalina (Pers. ex Fr.) Boud. sensu Dennis (1949), w ith hairs 25— 35 x 2— 2.5 ¿¿m, tapering and somewhat flexuous above, asci 35— 40 x 6— 7 (um, pore distinctly am yloid, ascospores 10 x 1.8— 2 ^m, straight or slig h tly curved, excipulum 25— 30 .^m, o f thin-w alled angular cells 3— 9 ,um d ia m , am yloid up to' dextrinoid. Apothecia, when fresh, w ere pure w hite. Th e second specimen exam ined (P R M 149571, Bohemia, PrahaM odřany, on dead stems o f R u m ex acetosa, 8. X I. 1925, V el.) w ith hairs and excipulum distinctly am yloid (violaceous-brownish in M elzer’s reagent), hairs up to 45 x 3 ^m , paraphyses 1.5 urn thick and ascospores 7.5— 10 x 1.8— 2 is the same species. It seems to be better to regard Hyaloscypha herbarum Vel. as a distinct species. Hyaloscypha hungarica (Rehm ) V el. sensu Vel. 1934 : 274, tab. 14, fig. 10 [non Pezizella hungarica Rehm 1872 = C lavidisculum hungaricum (Rehm ) R a itviir 1970] = A lb o trich a sp. Th e specimen P R M 147314 (Bohemia, Stránčice, on dead stems o f Lupinus polyphyllus, 4. V I. 1926, V el.) has sharply pointed hyaline hairs 15— 30 x 2— 2.5 tum, and n a rro w ly lanceolate above pointed paraphyses 2.5— 3 ^m thick, up to 10 « m exceeding the asci, ascospores are 11— 12.5 x 1.5— 2 tum, multiguttulate inside. Th ere are several collections o f this species from Bohemia (M. Svrček, V. V acek et al.) almost all on Lupinus polyphyllus, occurring as a w ild plant in Bohem ian woodlands. Sessile apothecia up to 0.5 mm diam. have a pale orange disc w hen fresh. Hyaloscypha hyalina (Pers. ex Fr.) Boud. sensu Velenovský, 1934 : 284, tab. 15, fig. 49. = Hyaloscypha stevensonii (Berk, et Br.) Nannf. According to the Dennis’s a revision (1956) o f type collections o f Peziza v itreola Karst, (type o f the genus Hyaloscypha), this species is ve ry close to Hyaloscypha hyalina sensu Dennis (1949) and form s together w ith several other related species a com plex o f hitherto not su fficiently known taxa. Hya loscypha v itreola (Karst.) Boud. represents a large-spored taxon, H. hyalina (Pers. ex Fr.) Boud. (non sensu Boud.!) and H. lectissima (Karst.) R a itviir sm all-spored ones. Th ere are also differences in shape and size o f hairs. In stead o f Hyaloscypha hyalina sensu Dennis I propose to use Hyaloscypha per pusilla Vel. because H. hyalina is based on the v e r y dubious Peziza hyalina Pers. N an nfeldt (1932) was awiare o f this fact and th erefore created a new
209
I»
Ill |l111)111
Ill ...........
«■■IIW lW IMM iďW IJIlIW aiiMlilM IiiMiU
C E S K Ä M Y K O L O G IE 39 (4) 1985
name fo r it, Hyaloscypha quercus N a n n f, unfortunately a confused name. Hyaloscypha perpusilla Vel. is one o f several species closely related to H. hya lina (sensu Dennis) described by V elen ovský in 1934 (and later), and mostly eonspecific with it: Hyaloscypha acerina. Vol. 1947 mm 1934, H. alniseda, H. hederae, H. perpusilla, H. protonem atosa, H. senilis, H. spinosae, H. tiliae, C hry sothallus spiralis, Ch. pezizellaeform is. Hyaloscypha hyalina sensu Boudier (1905— 1910, tab. 525) seems to be identical w ith Hyaloscypha quercina V el. = Psilocistella quercina (V el.) Svr. j
Hyaloscypha hyalina var. laricina Vel. 1934 : 284.
I
Lectotypus P R M 151187 : Bohemia, Hrusice near M nichovice, on rotten wood o f L a rix decidua, 19. V II. 1926 (V el.) = Hyaloscypha leuconica (Cooke) Nannf. Hairs 35— 80 x (3— ) 5— 7.5 um, firm -w alled. 0.5— 0.8 urn thick at their api ces. together w ith excipular cells distinctly am yloid, asci 35 um long, pore strongly amyloid, ascospores 6— 7.5 x 2 ^m, slightly curved. Hyaloscypha hyalina var. setosa Vel. 1934 : 284. Holotypus P R M 150877 : Bohemia. Senohraby, on conifer wood (probably of Pinus silvestris), 30. V III. 1926 (V el.) = Hyaloscypha leuconica (Cooke) Nannf. Hairs up to 70 x 3.5— 6 um. firm -w alled (w alls up to 0.8 urn thick), together w ith excipulum am yloid, ascospores 6.5— 8 x 1.8— 2 ^m. Hyaloscypha hyperici Vel. 1940 (1939) : 193. Lectotypus PR M 151096 : Bohemia, M nichovice, hill "B u d ik o v“ , on a dead stem o f H ypericum p e rfo ra tu m , žil. X. 1938(Vel.) = M ollis ie lla ch lorinella (Ces.) Svr. 1977 (or a close species). Hyaloscypha incrustata Vol. 1934 : 273. tab. 14, fig. 1. N o specimen found in PRM . Hyaloscypha iridina Vel. 1934 : 275, tab. 14, fig. 26. Lectotypus P R M 149478 : Bohemia, M nichovice-Božkov, "J ezórk o“ , E riop h orum angustifolium , 12. V III. 1929 (V ol.); the host may be C a re r sp. The species seems to be close to Hyaloscypha leuconica, but differs in the form o f hairs which also arc sometimes 1— 2 septate, 40— 60 x 3— 7 um, am y loid sim ilarly as the excipulum, excipular cells 8— 14 X 3— 7 «m , sligh tly thickwalled, asci 35— 40 x 6— 7 um, ascospores 6— 10 x 1.5— 1.8 «m . pore inam yloid. Dried apothecia are 0.3— 0.8 mm d ia m , broadly sessile, pale yellow ish or dull orange, densely w hite pilose, in dense swarms or gregarious, rela tively fleshy. — The second specimen (P R M 150876, Bohemia, V y žlo vk a near Jevanv, on a rhizom e of Iris pseudacorus, 12. V II. 1929, Vel.) bears no apothecia. Hyaloscypha iridina var. nivea Vel. 1934 : 275. H olotypus P R M 151221 : Bohemia, M nichovice, on a dead lea f o f H olcus sp, 30. V. 1933 (Vel.) = Psilachnum gram in um (V el.) Svr. (Svn.: Hyaloscypha gram inum Vel.) The specimen agrees w ith Hyaloscypha gram inum , w ith the exception o f filifo rm (1.5 urn) paraphyses not exceeding the asci. Hyaloscypha lachnoides Vel. 1934 : 281, tab. 14, fig. 42. Holotypus P R M
210
147795 ; Bohemia, O ndřejov, on dead inflorescence and
......
S V R C E K :H Y A L O S C Y P H A
fruits o f Juncus effusus ( = J. com m unis), 1. V III. 1927 (V el.) = Discocistella fugiens (Buciknall) Svr. Hyaloscypha lacustris Vel. 1947 : 138. Holotypus P R M 151160 : Bohemia, M nichovice-Božkov, “ Je/.érko“ , on rotten leaves o f Carex vesicaria, 2. V II. 1942 (V el.) ■= M ollisia sp. [probably a new species, but the specific name cannot be used since there exists M ollisia lacustris (Fuckel) Sacc.] Hyaloscypha lignatilis Vel. 1934 : 278, tab. 15, fig. 53. Holotypus P R M 151135 : Bohemia, M nichovice, “ Jidášky“ , on rotten wood of Pinus silvestris, 6. V II. 1929 (V el.) = Psilocistella ligna tilis (V el.) Svr. (1977) Hyaloscypha lonchitidis Vel. 1934 : 286, tab. 15, fig. 54. Lectotypus P R M 150902 : Slovacia, mountain Choc, on dead leaves of P o ly stichum lonchitis, V III. 1925 leg. Alb. Pilát. det. V el. (A lso syntype P R M 150899). = : In cru p ila aspidii (Libert) R a itviir V elen ovský (1934) proposed fo r this rem arkable discomycete a new subgenus Fteroscypha Vel. (1. c.) Hyaloscypha longevestita Vel. 1934 : 274. tab. 15, fig. 58. Lectotypus P R M 151136 : Bohemia, Mnichovice, “ H u báčkov“ , on rotten cones of L t n i x d e c id u a lyin g among leaves and debris, 11. V I I . 1929 (Vel.) Hyaloscypha leuconica (Cooke) Nannf. Hairs up to 80 x 3— 6.5 «m , 0.5— 0.8 « m ot their apices, firm ly and slightly thick-w alled, distinctly am yloid, asci 25 x 4.5 «m , pore amyloid, ascospores (in asci only) ii— 7 x 1.5 «m , paraphyses 1.5 ¿¡m thin. The second specimen (P R M 731204 : Bohemia. Meneice near Mnichovice, on v. cone <>r Pinus silvestris, 2. V III. 1926, Vol.) bears no apothecia, Hyaloscypha lunispora Vel. 1934 : 277. lab. 14. fig. 14. Holotypus P R M 151126 : Bohemia, M nichovice, “ '“H ubáčkov", on the upper side of fallen leaves o f Populus tre m u la , 23. IX . 1929 (V el.) = Calycellina sp. Hyaloscypha luzulae Vel. 1934 : 281, tab. 14. fig. 41. Holotypus P R M 150170 : Bohemia, M yši in near M nichovice. on a dead lea f o f Luzula campestris, 26. V III. 1924 (V el.) = Calycellina luzulae (V el.) comb. nov. Basionym :
H y a loscyph a
lu zu la e Velenovský, Monogr.
Discom.
Bohemiae p. 2(11,
1934.
Hyaloscypha lycopodii Vel. 1934 : 282, tab. 15. fig. 55. Holotypus P R M 151162 : Bohemia, M nichovice, on dead stems of Lycopodium clavatum , 14. X I. 1929 (V el.) = Calycellina lycopodii (V el.) comb. nov. Basionym : H y a loscyph a ly co p o d ii i 934
Velenovský, M onogr. Discom. Bohemiae p. 282.
According to L. and K. Holm (198.1), Hyaloscypha lycopodii may be conspecific w ith Ham atocanthoscypha laricionis (V el.) S v r , but this cannot be so w ith regard to the d ifferen t shape of the hairs o f both fungi. The m arginal hair-
211
j—
.......
1......M il H ill..i l l!.i l l « .......i ll .... ........ . ......
Č E S K A M Y K O L O G IE 39 (4) 1985
like hyphae o f H. lycopodii are obtusely cylindrical, 0— 2 septate, 16— 40 x 2.5— 3 thin-w alled, straight or slightly curved, smooth, sometimes w ith yellow ish or brownish content, often w ith irregu larly flexuous walls. Hyaloscypha m ali Vel. 1940 (1939) : 193 Holotypus P R M 151117 : Bohemia, M nichovice, on very rotten w ood o f M alus domestica in a garden, V II. 1939 (V el.) Hairs 23— 40 ¡xm long, strongly sw ollen below (3.5— 9 ^m ), suddenly con tracted to a fin e bristle-like apical portion (0.5— 0.7 tum above), thin-walled, unicellular. Excipular cells rela tively small (3— 7 x 3— 5 «m ), distinctly pseu doam yloid, hairs slightly am yloid, asci 35— 40 x 5.5— 7 8-spored, paraphyses 1.5 ti« m thin, ascospores 5— 7 x 2 _um, eguttulate. Perphaps identical w ith Hyaloscypha hyalina “ form 2. Dennis 1949“ . In the protologue o f H. m ali the colour o f fresh apothecia was described as “ buttery e llo w “ . Hyaloscypha m artialis Vel. 1934 : 272. Holotypus P R M 151250 : Bohemia, M nichovice, “ H u báčkov“ , on vegetable debris (in the protologue assigned as „cupula quercina“ ), 6. III. 1934 (V el.) = Psilachnum m artiale (V el.) comb. nov. Basionym : Hyaloscypha martialis Velenovský, Monogr. Discom. Bohem iae p. 272, 1934.
Hyaloscypha m artii Vel. 1934 : 281. Holotypus P R M 151261 : Bohemia, M nichovice, “ H u báčkov“ , on dead leaves at the base o f stems o f Luzula luzuloides ( = L. albida), 15. III. 1934 (V el.) Im m ature apothecia found only. The structure o f the excipulum is very characteristic and excludes the relationship to the genus Hyaloscypha. Hyaloscypha microscopica Vel. 1934 : 280, tab. 14, fig. 5; 1947 : 137. Lectotypus P R M 150830 : Bohemia, Krkonoše-mountaiins, Labská louka, on dead leaves o f E riop h o ru m vaginatum , V III. 1927 leg. K. Cejp, det. V el. = Discocistella microscopica (V el.) comb. nov. Basionym: Hyaloscypha m ic ro s co p ica Velenovský, Monogr. Discom Bohemiae p. 280, 1934.
Hyaloscypha microspis (Karst.) Vel. sensu V el. 1934 : 280, tab. 14, fig. 40. = D iscocistella fugiens (Bucknall) Svr. (1962) Hyaloscypha m illiaria Vel. 1934 : 276. Lectotypus P R M 148709 : Bohemia, K arlštejn, on ratiten w ood o f Ulm us sp., X . 1926 (Vel.) = Cistella dentata (Pers. ex Fr.) Quél. (sensu Nannf. 1932) Hyaloscypha minima Vel. 1934 : 278, tab. 15, fig. 52. Holotypus P R M 151184 : Bohemia, M nichovice, “ U B rožka“ , on the inner side o f a decaying needle o f Pinus silvestris, V I. 1928 (V el.) = Ham atocanthoscypha laricionis (V el.) Svr. (1977) V elen ovsky’s original description is ¡not quite correct, the m arginal excipular cells w ere considered by him fo r hairs. True hairs have a differen t shape and cover only sparsely the exterior part o f the excipulum and its margin.
212
—
-
-
- -
I
SVRCEK: H Y A LO SC YPH A
Hyaloscypha m irabilis Vel. 1934 : 283, tab. 14, fig. 37. Holotypus P R M 150890 : Bohemia, Karlštejn, osn fallen leaves of A cer pseudoplatanus, 16. X. 1926 (V el.) N o apothecia found, but the iden tity w ith Hyalopeziza ciliata Fuckel accor ding to the protologue is beyond all question. Hyaloscypha m ollisiaeform is Vel. 1934 : 276. Holotypus P R M 151239 : Bohemia, M nichovice. the hill bark c f a decaying trunk o f Populus trem ula, IX . 1933 (V el.) = M ollisia sublividula (N yl.) Karst, sensu Sacc. (1889)
“ Plecháč-“, on
Hyaloscypha nympharum Vel. 1934 : 281, tab. 14, fig. 44. Lectotypus P R M 149817 : Bohemia, V yžlo vk a near Jevany, on a dead leaf o f Iris pseudacorus, 28. V. 1927 (V el.) = Psilocistella nympharum (V el.) comb. nov. Basionym : p. 281, 1934.
H y a loscyph a
n y m p h a ru m
Velenovský,
Monogr.
Discom.
Bohemiae
I found ¡the hairs smooth, not “ punctate“ as described in the protologue, oblong-clavate, thin-w alled, 1— septate, 10— 25 x 3.5— 6 ^m, asci 45— 60 x 10 ^m, pore strongly am yloid, 1.5— 2 «m wide, 1 high, paraphyses obtuse, not enlarged nor exceeding the asci, 2— 2.5 ^m , ascospores 12— 15 x 2.5— 3.5 tu m, m inutely guttulate at both ends, excipular cells up to 10 ^m d iam , hyaline, thin-walled. Apothecia attenuated below. Th e second specimen (P R M 147713 : Bohemia, Třem blaty near M nichovice, on a ve ry rotten lea f o f Iris pseudacorus, 30. IX . 1924, V el.) contains no apo thecia. Hyaloscypha ochracea Vel. 1934 : 279. Holotypus P R M 148800 : Slovacia, V ysoké T a try mountains, Tatranská Lom nica, 1800 m a.s.. on a dead stem of Adenostyles alliariae, V II. 1924 leg. A lb. Pilát, det. Vel. Th e taxonom ic position o f ¡this interesting disoomycete is obscure, 'but cer tainly it does not belong to Hyaloscypha. Hyaloscypha oenotherae Vel. 1934 : 279, tab. 15, fig. 48. H olotypus P R M 147655 : Bohemia, M nichovice, on a dead capsule of O eno thera sp. in a garden, 24. V III. 1924 (Vel.) = Dendrotrichoscypha sp. Hyaloscypha oligospora Vel. 1934 : 283, tab. 14, fig. 38. Lectotypus P R M 151172 : Bohemia, M nichovice, ““H ubáčkov“ , on fallen lea ves o f Quercus sp. lyin g in a swamp, 30. IX . 1929 (V el.) N o apothecia found, but the identity — according to the protologue — w ith Hyaloscypha lachnobrachya (Desm.) Nannf. (1932) = P hialina lachnobrachya (Desm.) R a itv iir (1970) seems to be very probable. The typical H. lachnobra chya which perhaps belongs to H am atocanthoscypha, was described also under the name Setoscypha clavispora Vel. (1934 : 271; holotypus P R M 153018, Bo hemia, M nichovice, “ H u báčkov“ , on dead leaves o f Quercus sp , 31. X. 1930, Vel.) Hyaloscypha olivacea Vel. 1934 : 282, tab. 14, fig. 28. Holotypus P R M 154061 : Bohemia, Jirny, “ V id rh olec“ , on the underside o f fallen bark o f Quercus sp , 30. V. 1925 (V el.)
213
Č e s k á m y k o l o g i e 39 (4) 1985
= Dem atioscypha dem atiicola (Berk. et Br.) Svr. (1977) Hyaloscypha pani Vel. 1934 : 285.
fl H
Holotypus P R M 149707 : Bohemia. Jevany, on dead leaves o f Ly coy od iw n clavatum , 10. X. 1925 (V el.) = Hyalopeziza pani (V el.) L. et K. Holm L. and K. H olm (1981) w ho thansferred Hyaloscypha pani in Hyalopeziza, collected it also on Lycopodium clavatum several times in Sweden and Finland. Hyaloscypha parenchymatosa Vel. 1934 : 277, tab. 14, fig. 13.
if
B
Lectotypus P R M 151144 : Bohemia, M nichovice, “ H ubáčkov“ , on a dead lea f o f Quercus sp, 27. X. 1931 (V el.) Syntypus P R M 151210 : Bohemia, Všesim y near M nichovice, on very decay ing fragm ents of a leaf (hardly an oak), IX . 1930 (V el.) N o apothecia found. The th ird specimen (P R M 151144 : Bohemia, M nicho vice, “ H u báčkov“ , on a dead lea f o f Quercus sp , 27. X. 1931, V el.) contains apothecia o f Calycellina p u n ctiform is (G rev.) Hoehn. [ = Ph ia lin a puberula (Lasch) H oeh n , Dasyscypha pulchella Schroet.] as w e ll as, Lachnum capitatum (Peck) comb. nov. (basionym : Peziza capitata Peck, Ann. Rep. N e w Y o rk State Mus. 30 : 60, 1878). According to the origin al description, Hyaloscypha parenchym atosa does not belong to Hyaloscypha. It was transfered to Phialina by Graddon (1979). Hyaloscypha parenchymatosa Vel. 1947 : 137 (non 1934) Holotypus P R M 151093 : Bohemia, M nichovice-Božkov, on dead culms o f G lyceria sp. and leaves o f Scirpus silvaticus in a boggy m eadow, 10.V II. 1941 (Vel.) = Psilachnum acutum (V el.) Svr. Hyaloscypha pellucida Vel. 1934 : 283, tab. 14, fig. 39.
■j S H
Holotypus P R M 151220 : Bohemia, Všesim y near M nichovice, on a fallen lea f of Fagus silvatica, 3. X. 1931 (V el.) = ? Hyalopeziza ciliata Fuckel N o apothecia agreeing w ith the fungus described in the protologue w ere found, but the original description o f H. pellucida does not exclude the possibility that Hyalopeziza ciliata could be conspecific. On the upper side o f the lea f (at its m argin) there are several apothecia o f a minute d ifferen t discom ycete, possibly Psilocistella sp , which cannot be identified w ith any known species. Hyaloscypha perpusilla Vel. 1934 : 282, tab. 15, fig. 46. Lectotypus P R M 151248 : Bohemia, M nichovice, on dead w ood o f Carpinus betulus, V. 1934 (V el.) I p refer to use this name fo r Hyaloscypha hyalina (Pers. ex Fr.) Boud. sensu Dennis 1949 — see also notes under H. hyalina sensu V el.! Dried apothecia yellow ish, at the m argin white-pilose, 0.2— 0.3 mm d iam , closed, hairs 20— 50 jum long, 2— 3 w ide below, 0.8— 1.5 .um thin above, non-septate, thin-w alled (0.1— 0.2 ,um), hyaline, smooth, obtuse or almost acute at their apices, distinctly am yloid, excipular cells 5— 9 x 2.5— 4 «m , am yloid (violet-grey-brow n ish in M elzer’s reagent), asci 35— 40 x 5— 7 urn, 8-spored, paraphyses 1.5— 2 thick, not enlarged above, ascospores 6— 8
214
S V R C E K :H Y A L O S C Y P H A
x 1.5— 2 ^m , n arrow ly cylindrical, slightly asymetrical, m inutely guttulate in side, almost straight. Hyaloscypha priapi Vel. 1934 : 272, tab. 14, fig. 23. Lectotypus P R M 148814 : Bohemia, Jevany, on rotten wood o f Fagus s ilva tica, IX . 1924 (Vel.) = Psilocistella priapi (V el.) comb. nov. Basionym: Hyaloscypha priapi V elenovský, Monogr. Discom. Bohem. p. 272. 1934. Hyaloscypha priapi var. obsoleta Vel. 1934 : 272. Holotypus P R M 150906 : Bohemia, Jevany, on rotten wood o f Fagus silvatica, 10. X. 1925 (V el.) = Psilocistella obsoleta (V el.) Svr. (1977) Hyaloscypha priapi var. vernalis Vel. 1947 : 137. Lectotypus P R M : 151115 : Bohemia, M nichovice “ H ru šov“ , on rotten wood o f Alnus glutinosa, 19. V. 1941 (V el.) = Psilocistella vernalis (V el.) comb. nov. Basionym : H ya loscyph a p ria p i var. v e rn a lis Velenovský, Novit. mycol. novis. p. 137, 1947'
This discom ycete m ostly corresponds w ith Psilocistella quercina (V el.) Svr., but d iffers in distinctly pseudoamyloid excipular cells and hairs, as w ell as am yloid asous-pore. I found the haiirs obtusely cylindrical, 35— 40 X 2.5— 3.5 ;|am , 2-septate, smooth, thin-w alled, sometimes slightly strangulate, excipular cells at the base o f the excipulum only 3— 5 tum diam., subglobose, w alls 0.3— 0.8 urn. thick, elongated towards the m argin (10— 14 x 3.5— 5 ^m ), asci 60— 70 x 7.5— 9 um > 8-spored, paraphyses 1.5— 2 thick above, obtuse, ascospores 7— 9 x 2.5— 3 ¿¿m, usually slightly curved, eguttulate. Apothecia when dried are yellow ish, 0.4 mm diam. T w o other specimens (P R M 151101 and 150891) collected also by V elen ovský near M nichovice and Stránčice on oak w ood are w ithout apothecia. Hyaloscypha protonematosa Vel. 1947 : 138. Holotypus P R M 151097 : Bohemia, M nichovice, on rotten wood of Carpinus betulus covered w ith moss-protonemata, X. 1940 (V el.) = Hyaloscypha perpusilla V el. [S yn .: H. hyalina (Pers. ex Fr.) Boud. sensu Dennis 1949, “ typical fo rm “ ] Hyaloscypha pteridina Vel. 1934 : 282. Lectotypus P R M 151075 : Bohemia, Hrusice near M nichovice, on the under side o f dead leaves o f P te rid iu m aquilin um , 12. V III. 1927 (V el.) = M icropod ia chrysostigm a (Fr.) Boud. Hyaloscypha quercina Vel. 1934 : 275, tab. 14, fig. 30. Lectotypus P R M 149148 : Bohemia, Jevany, on rotten stumps o f Fagus silvatica, 14. X. 1922 (V el.) = Psilocistella quercina (V el.) Svr. (1977) Remark. Hyaloscypha hyalina (Pers. ex Fr.) Boud. sensu Boudier (leones Mycol. 3 : tab. 525, 4 : 308, 1905— 1910) is conspecific w ith Psilocistella q u e r cina (V el.) Svr.
215
Č e s k á m y w o l o g i e 39 (4) 1985
Hyaloscypha quercina var. barbata Vel. 1934 : 276. Lectotypus P R M 149740 :Bohemia, Jevany, on dead w ood o f Fagus silvatica. X I. 1923 (Vel.) = Hyaloscypha barbata (V el.) comb. nov. Basionym : H yaloscypha q u e rcin a var. barbata Velenovský, Monogr. Discom. B o hemiae p. 276, 1934
This rem arkable species is rather sim ilar to Hyaloscypha leuconica from which it d iffers by shape o f hairs which have their apices strongly amyloid. T h ey are up to 100 jj.m long, 3— 4 .¡j.m w id e below , n arrow ly cylindrical with firm (0.5— 0.8 ¿¿m thick) walls, 0— 1 septate, attenuated or subacute above (1.5 — 2 /¿m). Th e excipulum is pseudoamyloid, asci w ith distinctly am yloid pore, ascospores 6— 10 x 2— 2.5 tum, fusiform , biguttulate. Hyaloscypha salicina Vel. 1934 : 284. Lectotypus P R M 150903 : Bohemia, Radotin, on and along the m idrib and veins o f dead lea f o f Carpinus betulus, IX . 1925 (V el.) This is the specimen on which the protologue o f H. salicina was based. = Hyaloscypha carpinacea Vel. The second specimen recorded in the protologue, P R M 151056 [Bohemia, M nichovice, on fallen w ood o f branch o f S a lix sp , V II. 1925 (V el.) is a typical M ollisia sp.] Hyaloscypha sarothamni Vel. 1934 : 274. Holotypus P R M 151263 : Bohemia, Menčice near M nichovice, on bark of tw igs o f Sarotham nus scoparius, X . 1933 (V el.) Probably a distinct species distinguished by apricot (orange) coloured apo thecia when dried, rather fleshy, and long, curved ascospores. I have not seen septate hairs. Hyaloscypha secalina Vel. 1934 : 285, tab. 14, fig. 34. Lectotypus P R M 150133 : Bohemia, H abr near M nichovice, on dead culms of Secale cereale, 3. V III. 1925 (V el.) M orphologically it is hardly d ifferen t from Hyaloscypha perpusilla Vel. = H. hyalina (Pers. ex Fr.) Boud. sensu Dennis ( = H. quercus Nannf.), a species occurring perhaps only on w oody substrata. A s an independent species H ya loscypha secalina is recorded also b y M. C. Clark (1980) from Great Britain on grass stems. Hyaloscypha senilis Vel. 1934 : 282, tab. 14, fig. 27. Holotypus P R M 148384 : Bohemia, Liblice near Všetaty, on dead w ood (pro bably o f a stump) o f Quercus sp , V II. 1925, leg. F. Fechtner, det. Vel. = Hyaloscypha perpusilla V el. [S yn .: H. hyalina (Pers. ex Fr.) Boud. sensu Dennis 1949] Hyaloscypha sesleriae Vel. 1934 : 280, tab. 14, fig. 7. Holotypus P R M 149239 : Bohemia, Radotin, on a dead lea f o f Sesleria coerulea, V III. 1924 (V el.) O nly im m ature apothecia w ere found. Th e taxonom ic position o f this discomycete remains obscure, probably it is a m em ber o f Derm ateaceae (accor ding to the m ollisioid structure o f the excipulum).
216
I
SVRCEK: H YALO SCYPH A
Hyaloscypha spinosae Vel. 1934 : 411; 1947 : 137. H olotypus P R M 151260 : Bohemia, Hrusice near M nichovice, on dead bark o f Prunus spinosa, V. 1934 (V el.) = Hyaloscypha perpusilla Vel. [S yn .: H. hyalina (Pers. ex Fr.) Boud. sensu Dennis 1949] This is a form (or microspecies) w ith small ascospores (6— 8 x 1.8— 2 ^m ), asci 32— 40 X 4— 5 « m airad conspicuously m inute excipular cells ¡(3— 5 ^m diam. at the base). Th e excipulum and hairs are amyloid. Hyaloscypha substipitata Vel. 1947 : 137. H olotypus P R M 151103 : Bohemia, M yslin near M nichovice, on a dead culm and lea f of Phalaris arundinacea, 30. V II. 1941 (Vel.) = Psilachnum acutum (V el.) Svr. Hyaloscypha subtilis Vel. 1934 : 273, tab. 14, fig. 33. Holotypus P R M 151222 : Bohemia, M nichovice, on dead leaves o f Pyrus com m unis, 7. X. 1931 (V el.) N o apothecia found, but according to the origin al description and illustra tions the species is doubtless ooinspecific w ith Hyalopeziza ciliata Fuckel. Hyaloscypha subtilis var. drupacea Vel. 1934 : 273. Holotypus P R M 151262 : Bohemia, Mencice near M nichovice. on the under side o f fallen leaves o f P runu s spinosa, IX . 1933 (V el.) = Unguicularia pygm aea (M outon) comb. nov. Basionym : T ric h o p e z iz a pygm aea Mouton, Bull. Soc. 1897. Syn.: H yaloscypha pygm aea (Mouton) Boud.
Royal Bot. Belg.
36
: 19,
This interesting discom ycete represents a transition betw een the genera Hya loscypha, U n guicularia aind Hyalopeziza. Th e conspicuously firm , unicellular hyaline hairs have the upper portion solid, glassy, not dextrinoid nor amyloid, m inutely and densely incrustate (in upper part only), rarely almost smooth, attenuated and m ore or less flexuous above, obtuse or slightly pointed at the tip. Hairs are 15— 75 ^ m long, 3— 5 « m w ide below, 1.5— 2 um above, excipular cells up to 15 am d ia m , subglobose, thin-w alled, hyaline, not dextrinoid nor am yloid, asci 23— 30 x 3.5— 5 ¡j.'cci, ve ry shortly stipitate or sessile, 8-spored, pore am yloid, paraphyses 1 ^ m thick, filifo rm , sparse, ascospores biserdaite, 5— 7 ; 1.5— 1.8 (— 2) um, obtuse, asym etrical, egu'titulate. Apothecia 0.1— 0.2 mm d ia m , pure w hite, frin ged w ith w h ite erect hairs. It is probably a rare species recorded from Great Britain by M. C. Clark (1980) on dead leaves o f Quercus (W arw ickshire and South H erefordshire, leg. W . D. Graddon). It was collected by m e in South Bohemia on decaying leaves o f Prunus spinosa (Cim elice, 17. V III. 1966, P R M 625990). Hyaloscypha sulphurea V el. 1934 : 273, tab. 14, fig. 3. Syntypus P R M 149960 : Bohemia, K ostelec n. C. Lesy, on fallen leaves o f Carpinus betulus, 3. V. 1927 (V el.) No apothecia found in this specimen nor in a second one, P R M 150883 (Bohemia, Jevany, on fallen lea f o f Fagus silvatica, 2. X I. 1926, V el.) on which the origin al description predom inantly was compiled (the other tw o specimens represent a d ifferen t discom ycete). I have no doubt about the existence o f Hyaloscypha sulphurea collected by me in Central Bohemia on ve ry decaying leaves of Carpinus betulus and agreeing in all respects w ith the V elen ovsky’s
217
ig
H
■
■
■
Č e s k á m y k o l o g i e 39 (4) 1985
protologue. The species is distinguished by Sulphur-coloured up to yellow ish green hairs, roughly incrustate by irregu lar crystals. This featu re is ve ry con spicuous and the relationship w ith the genus In cru p ila R a itv iir seems to be close. I selected n ew collection as neotype o f Hyaloscypha sulphurea and propose a new combination: Incrupila sulphurea (V el.) comb. nov. Basionym : H yaloscypha sulphu rea Velenovský, M onogr. Discom. Bohemiae p. 273. 1934. — Neotypus P R M : Bohem ia centralis. V ran é n. V lt , ad folium putridissimum C a rp in i b e tu li in strato alto foliorum deiectorum in fauce silvatica uda, rarissime 31. V. 1953 (M. Svrček).
Hyaloscypha tenuispora Vel. 1934 : 285, tab. 14, fig. 35. Holotypus P R M 149481 : Bohemia, M nichovice, at the base o f Carex b rizoides, 18. X I. 1925 (V el.) = Calycellina luzulae (V el.) Svr. Hyaloscypha tcrrestris Vel. 1934 : 275,
tab. 12, fig. 14.
Holotypus P R M 151214 : Bohemia, M nichovice, “ Boukalova stráň“ , onloam y ground w ith a thin covering o f moss, 11. V III. 1931 (V el.) N o apothecia found. Hyaloscypha iiliae Vel. 1934 : 272, tab. 14, fig. 24. Lectotypus P R M 150875 : Bohemia, O ndřejov, on w ood o f T ilia e sp, 27. V. 1925 (Vel.) = Hyaloscypha perpusilla Vel. [Syn.: H. hyalina (Pers. ex Fr.) Boud. sensu Dennis 1949] Hyaloscypha typhacea Vel. 1934 : 285,
tab. 14, fig. 36.
Holotypus P R M 149120 : Bohemia, zome o f Typha sp , 15. IX . 1926 (V el.) No apothecia found.
Neratovice, “ Č ernínovsko“ , on dead rh i
Hyaloscypha ulmacea Vel. 1934 : 277.
IBB
Holotypus P R M 150911 : Bohemia, Karlštejn, on dead leaves o f Ulm us sp, 16. X. 1926 (Vel.) No apothecia found. A ccording to the protologue this is nol a Hyaloscypha, but probably a Microscypha.
■
Hyaloscypha umbrina Vel. 1934 : 277. tab. 14, fig. 15.
HI
Holotypus P R M 150874 : Bohemia, Praha-Slivenec, on fallen leaves o f A lnus glutinosa, V I. 1925 (V el.) = Mollisia rabenhorstii (A u ersw .) Rehm
Hh
References
Hg|
B O U D IE R E. (1885): N ouvelle classification naturelle desdiscomycetes charnus connus généralement sous le nom de Pezizes. — Bull. Soc. Mycol. F r , Paris, 1 : 91
H
Ppi
—
120.
B O U D IE R E. (1905—1910): leones mycologicae. 1—4. — Paris. C L A R K M. C. (1980a): A fungus flora of W arw ickshire. — 272 p., Brit. M ycol. Soc, London. C L A R K M. C. (1980b): Non-lichenized Discomycetes recorded inB ritain inrecent years. — Bull. Brit. Mycol. S oc, Cam bridge, 14 : 24— 56. D E N N IS R. W . G. (1949): A revision of the British Hyialoscyphaceae with notes on related European species. — Mycol. P a p , K ew , 32 : 1— 97.
218
S V R C E K :H Y A L O S C Y P H A D E N N IS R. W . G. (1956): A revision of the British Helotiaceae in the H erbarium of the Royal Botanic Gardens, K ew , with notes on related European species. — Mycol. P a p , K ew , 62 : 1— 216. G R A D D O N W . D. (1979): Discomycete notes and records 2. — Trans. Brit. Mycol. H O L M L. et K. (1981): Ascomycetes on nordic Lycopods. — Karstenia, Helsinki, Soc.. 73 (1) : 180-188. fl 21 (2) : 57— 72. 3 N A N N F E L D T J. A. (1932): Studien über die M orphologie und Systematik der nichtlichenisierten Inoperculaten Diseomyceten. — N ova Acta Reg. Soc. Sei. U p s a l, ser. 4, Upsala. 8 (2) : 1— 368. R A I T V I I R A. (1970): Synopsis of the Hyaloscyphaceae. — 115 p , Tartu. S V R C E K 1VI (1977): N e w or less known Discomvcetes. I V — Cos. M yc ol, Praha. 31 (1) : 8-14. fl S V R C E K M. (1978): Diskomycety jižních Cech I. — Sborn. Jihočes. Muz. České B u dějovice — Přír. Vědy 18 : 71— 93. V E L E N O V S K Ý ,1. (1934): M onographia Discomycetum Bohemiae. 1— 2. — Pragae. V E L E N O V S K Ý J. (1940): Novitates mycologicae. — Pragae (1939). V E L E N O V S K Ý J. (1947): Novitates mycologicae novissimac. — Pragae. Address of the author: Dr. M irko Svrček, C S c , Národní muzeum, Sectio mycologica, Václavské nám. 68, 115 79 P rah a 1, Czechoslovakia.
219
m
9 9
■
fl
§1
H| Bj
M o re notes on fam ily names of F u n gi (Basidiom ycetes)
I
Další poznámky ke jménům čeledí hub (bazidiom ycetů)
H
Zdeněk P o u z a r The nomenclatural status of 17 fam ily names of Fungi is analysed. M ain attention is focussed on the problem from which date starts the valid status of main fam ily names adopted to larger fungi (B a sid io m y ce te s ). Some general problems of nomenclature of fam ily names in the light of the new Sydney Code of botanical nomenclature 1983 are discussed.
||1 jy H
Jsou probrány nomenklatorické aspekty sedmnácti jmen čeledí hub (B a s id iom y cetes ). H lavní pozornost je věnována otázce, od kterého data je možno pokládat za platně publikovaná jm éna hlavních čeledí používaných v systému těchto hub. Jsou diskutovány některé otázky nom enklatury čeledí ve světle nového sydneyského kódu botanické nomenklatury (1983).
H H H H
Several fa m ily names w ere va lid ly published in the first contribution (Pouzar 1983) — names, fo r fam ilies which have not been .legitim ately named earlier. T w o of these names are simultaneously (Pouzar 1985) proposed fo r nomenclatural conservation. In the present contribution there are analysed some names from the view poin t o f p riority and some bibliographical corrections are added. I G en eraln otes
itei
H
1. Corda (1828) proposed tw en ty new fa m ily names fo r fungi, but none has been va lid ly published because of lack of any diagnosis — all being typical nomina nuda. In W . B. Cooke et H aw ksw orth (1970) there is quoted from this Corda’s w ork the fa m ily name Aecidiaceae Corda 1828 (published orgin ally as “ A ecid ia “ Corda), but this name should rather be treated as va lid ly published as fa r as in Corda, leones Fungorum 3 : 15, 1839 (w ith correct term ination) — hence Aecidiaceae Corda 1839. 2. In 1838 Fries published several fa m ily names, which he designated as “o rd o “ ; these are the fo llo w in g: A gariein i Fr. (p. 2), P olyp orei Fr. (p. 408), Hydnei Fr. (p. 504), Auricu larini Fr. (p. 530). Clavariei Fr. (p. 570), T rem ellineae Fr. (p. 587). N one o f these names can be considered as va lid ly published on this place, despite its rank can eventually be corrected according to A rt. 18.2, but according to A rt. 33.4 all these names must be considered as not va lid ly published as the taxonom ic category ordo has been misplaced — ordo being here subordinated to fa m ily ( “ fam. H ym enom ycetes“). It is interesting that Donk (1964) evid ently came exactly to the same conslusion as he refused to quote Fries 1838 as the place o f valid publication o f one fa m ily name (see Polyporaceae Corda 1839 instead o f Polyporaceae Fr. 1838). It should be noted that Clavariaceae, Hydnaceae, Agaricaceae w ere va lid ly published earlier by Chevallier, FI. Env. Paris, vol. 1, 1826. 3. Singer (1951, 1975) quotes in some fa m ily names van O vereem (1927a) as the place o f valid publication o f several fa m ily names. N o r here nor in van O vereem (1927b) or in van O vereem et Weese, leones Fungorum Malesianum are these fa m ily names va lid ly published. These names are typical nomina nuda, w ithou t any diagnostic material. Th ere is also- no direct or indirect connection w ith the diagnoses o f fam ilies given earlier (e.g. Roze 1876b), the necessary condition fo r valid publication o f names lacking diagnoses. 4. Some authors ascribed certain fa m ily names to Roze, even he him self
220
H H H H H
I
H I H I I I I H I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I
P O U Z A R : F A M IL Y N A M E S OF F U N G I
never used latin form o f names o f families. I f I understand w ell the spirit o f the Code, w e are not allow ed to quote the name o f this author by any fa m ily name. For exam ple Quélet (1888) quoted Roze by Schizophyllaceae, but as the Roze's fa m ily name was not latin one but really a French one — “ Schizophyllacées“ — he could not figu re by the latin name Schizophyllaceae even not in the form “ Roze ex Q uél.“ and only Quélet should be quoted. This was exactly the opinion of Domk (1964), when he treated this particular case in his conspectus o f fam ilies o f Aphyllophorales. 5. It is im portant to comprehend the A rt. 18.3 of the Code “ A name of a fa m ily based on the stem of an illegitim ate generic name is illegitim ate un less conserved. C ontrary to A rt. 32.1(b) such a name is va lid ly published if it complies w ith the other requirements fo r valid publication.“ It appears clearly from this A rticle o f the Code that such name could not be made legitim ate by some sim ple procedure, but that the only w'ay how to make it available is the conservation. 6. Fam ily names which are superfluous when published are notillegitim ate if other conditions o f legitim ate status are fu lfilled (see A rt. 63.3 o f the Sydney Code — Voss et al. 1983). 7. Th ere arised some suspection that Cohn (1872) have some nom enclatural importance fo r fa m ily names o f Fungi (see e.g. K reisel 1975). In the cited w ork o f Cohn (I.e.) there is no fa m ily name published va lid ly because there are no diagnoses or some indirect indications o f earlier published diagnostic data (there are no quotations o f authors a fter the fa m ily names). Notes
on
some
family
names
Coprinaceae Gäum ann, Vergleich. M orphologic Pilze p. 530, 1926. The fam ily name C oprin a cea e is attributed by W . B. Cooke et H aw ksw orth (1970) and by Jülich (1982) to Roze (1876a, 1876b), who consistently used the French name "C op rinid ées“, an inadm issible name according to Art. 18.4 of the Code 1983 (Voss et al. 1983). Recently Pouzar (1983) published validly the H eim ’s (1934) name C o p r i naceae Heim ex Pouz., but as pointed out kindly to me by Dr. T. K uyper (in litt. 12. IX. 1983) this fam ily name has already been validly published by Gäum ann (1926). This is certainly correct because G äum ann (I.e.) supplied ihe fam ily diag nosis and definitely accepted the name. H e has not attributed this name to> some other author (he quoted no authors abbreviation after the name). Hence the name C op rin a ce a e Heim ex Pouz. 1983 is a superfluous name for C op rin a ce a e Gäum ann Cyphellaceae Lotsy, V orträge bot. Stammesgeschichte 1 : 696, 1907. A validly published fam ily name, provided with a diagnosis and proposed in gram m atically correct latin way. The name cannot be attributed to R. M aire (1902) as suggested by Jülich (1982) because R. M aire published only the French fa m ily nam e “ Cypheltacées“. This fam ily can be accepted in two possible circum scriptions: the artificial one for all “cyphelloid“ fungi, or in a very narrow restriced sense for fe w genera closely allied to C y p h ella Fr. sensu stricto — a genus restric ted to the only species C y p h ella d ig ita lis (A lb. et Schw.) Fr. But it is better to reduce C y p h ella cea e io the synonymy of C o rticia ce a e Herter. Dictyolaceae Gäum ann, Vergleich. M orphologie Pilze p. 511. 1926. This fam ily name is published with a diagnosis and definitely accepted by its author. Its status is, however, dependent on the legitimate vs. illegitimate status of the generic name D ic ty o lu s Quél. The generic name D icty o lu s Quélet, Enchirid. Fung. p. 139, 1886 is a typically illegitimate name being superfluous w hen published (Art. 63.1 of the Code 1983). W hen Quélet proposed this name he included in this genus both the original species of L e p to g lo s s u m P. Karst. 1879, viz. L e p to g los su m g la u cu m (Batsch) P. Karst. = D icty o lu s glaucus (Batsch) Quél. and Le p to glos su m m u s cig e n u m (Bull.) P. Karst. = D ic ty o lu s m u scigen u s (Bull.) Quél. O f these two L e p to g lo s s u m m u s cig e n u m (Bull.) P. Karst, is now generally accepted as the type
Č e s k á m y k o l o g i e 39 (4) 1985 of both L e p to g lo s s u m P. Karst, and D ic ty o lu s Quél. Therefore the fam ily name D icty ola ce a e Gäum. 1926 is illegitimate according to Art. 18.3 of the Code 1983 (Voss et al. 1983) and not available for fungal nomenclature. Gom phidiaceae Singer, Sydowia, Horn, 15 : 82, 1962. This fam ily name has been validly published by Singer (19(12) prior to its p u bli cation by Jülich (1982, p. 369). Both Singer and Jülich are ascribing the name G o m p h id ia cca e to R. M aire (1902) w ho published, however, the French fam ily name Gomphidiees, hence R. M aire should not be quoted as the author of this fam ily na me. Hygrophoraceae Lotsy, V orträge Bot. Stammesgeschichte 1 : 706, 705, 1907. This fam ily name cannot be attributed to Roze (1876a, 1876b) as he used consis tently the French name "H ygrophorees“ for this taxon. The first author to use the Latin name together with the diagnosis is Lotsy (1907) and to him the name should be ascribed. Lactariaceae Gäum ann, Vergleich. M orphologie Pilze p. 529, 1926. This fam ily name is published valid ly on this place, being provided with a diag nosis and definitely accepted by the author. Gäum ann (I.e.) included both L a cta riu s S. F. G ray and Russula Pers. in this fam ily, giving to it in his w o rk the circum scription identical with Russulaceae Lotsy. Hence L a cta ria ce a e Gäum . 1926 are suprefluous over Russulaceae Lotsy 1907, but according to the present Code 1983 (Voss et al. 1983) the fam ily names could no longer be considered illegitimate if super fluous w hen published (Art. 63.3). The fam ily name L a cta ria cea e Gäum. 1926 is legitimate and at disposal to those w ho w ould like to separate L a cta riu s to another fam ily than Russula. Nevertheless I am not, however, able to support such a taxono mic disposition. Lepiotaceae Overeem in Heyne, De nuttige planten N ederl. Indie, 2 ed., 1 : 73, 1927 (nomen nudum). This fam ily name has never been validly published even if it has recently (Smith 1973) been taxonom icallv precisely circumscribed. I am not publishing its latin d iag nosis as I consider it rather the subfam ily of A g a rie a ce a e Chev. It is important that ycung. still hyaline spores of A g a ric us L. em. P. Karst, are exhibiting the same dextrinoidity and cyanophily as the ripened spores of L e p io ta and therefore the distanct between L e p io ta Pers. and A g a ň c as L. em. P. Karst, is not so wide. N e vertheless those mycologists, who feel that L e p io ta ce a e in the sense of A. 11. S m ;'b (I.e.) are worthy of separation as a fam ily ol its own have at the disposal the validly published fam ily name L e u co c o p rin a ce a e (Sing.) Jülich 1982. M arasm iaceae Kühner, Bull. Soc. Linnéenne Lyon 49 : 76, 1980. The fam ily name has been atributted to Roze (1876b) but as the later author p u blished only a French fam ily name “M arasm iées" the family name M a ra sm ia ceae could be attributed solely to the validating author (K ühner) w ho supplied a latin diagnosis and a type genus. Hence M a rasm iaceae Kühner 1980. Paxillaccac Lotsy. Vortage Bot. Stammesgesehichte 1 : 706, 1907. The fam ily name is attributed by Jülich (1982) to R. M aire (1902). In the last w ork there is. however, no such validly published name, because the author used only ■- name with the vernacular termination “Paxillaeees“ . The first to validly publish this fam ily name appears to be Lotsy (1907), who provided Germ an diag nosis, used the latin form of the name, indicated undoubtedly the fam ily rank and accepted the name for the taxon in question. Peniophoraeeae Lotsy. V orträge Bot. Stammesgeschichte 1 : 687. 1907. The fam ily name Peniophoraeeae is attributed to R. M aire by W . B. Cooke and H aw ksw orth (1970) and by Jülich (1982). R. M aire (1902), however, published only a French name “Peniophoracées“ which could not be corrected to a Latin form (see Art. 18.4, last exam ple). On the other hand the Lotsy's name Pe n iop h o ra e e a e is perfectly latin in form, provided with a diagnosis, designated unequivocally as fa mily anti accepted by its author. It appears that Lotsy has a priority in publishing P e n iop h o ra e e a e in 1907. Pleurotaceae Kühner, Bull. Soc. Linnéenne Lyon 49 : 184, 1980. This place seems to be the first one of the valid publication of the fam ily P le u rotaceae. The Latin diagnosis and the type genus are given and fam ily rank definitely accepted. It is not quite certain whether w e should quote this fam ily name as P le u ro ta ce a e Kühn, et Romag. in Kühn. 1980 or simply as P le u ro ta ce a e Kühn. 1980. On the quoted place, w h ere the valid publication appeared for the first time K ühner et Romagnesi 1953 are quoted as authors o f this fam ily name, but in
222
......................
P O U Z A R : F A M IL Y N A M E S OF F U N G I 1953 (K ühner et Romagnesi, Flore anal, champ, supér. p. 63, 1953) only the French name Pleurotacées is given. Hence I w ould rather prefer to quote simply Kühner as the sole author of this fam ily name. Pluteaceae K atlaba et Pouzar, Česká Mykol. 26 : 218, 1972. W . B. Cooke et H aw ksw o rth (1970) as w ell as Jülich 1982 are attributing the fam ily name to Roze (1876a, 1876b) who, however, published only a French name Pluteinées, not the latin one and therefore his name cannot be corrected according to Art. 18.4 of the Code (Voss et al. 1983). The first valid publication of the Latin nam e seems to be P lu tea ce a e Kotl. et Pouz. 1972, w hich is accompanied by Latin diagnosis and citation of the type genus, not being connected with the Roze's French name Pluteinées. Polyporaceae Corda, leones Fungorum 3 : 49, 1839. C orda failed to explain in vols. I.— IV. o f his leones w hich rank should be attri buted to numerous suprageneric taxa he proposed in this work. Fortunately in the last volume, w ritten by Corda him self the vol. V. (1842) there is a conspectus of a system of Fungi (pp. 1— 44), w here the taxonomic rank is specifically indicated for every suprageneric taxon, including the taxa proposed in vols. I.— IV. In this w ay, w e can, as I believe, safely attribute the fam ily rank to his “P o ly po rei“ of 1839 (see Art. 35.4). A m inor problem arises w ith the ascribing by C orda of this taxon to Fries: „Polyporei. Fries. Epicrisis fung. pag. 408.“ W e cannot interpret Corda's publication of this fam ily name as an elevation of Fries’ taxon to the rank of fam ily. Fries has not valid ly published his Polyporei — “O rdo II. Polyporei. (S. [ystema] O. [rbis] V. [ege tabilis]" — . because here Fries subordinated orders to families, an inadm issible hierarchy of taxonomic categories (Art. 33.4 of the Code 1983). Hence the fam ily name P o ly p o ra ce a e should be in the corrected form attri buted clely to Corda (as suggested already by Donk 1964). Russulaceae Lotsv, Vortrüge Bot. Stammesgeschichte 1 : 706. 708, 1907. This is the first valid publication of the fam ily name Russulaceae. The previous publications by Roze (1876a , 1876b) and by R. M aire (1902) do not constitute the valid publication of this name (vernacular termination — Art. 18.4). but the Lotsy‘s publication contains the necessary diagnostic material, the Latin form of the name and is at finitely accepted by its author. Schizophyllaceae Quélet, Flore M vcologique France p. 365, 1888. Quélel published this fam ily name as "Fain. IV. Schizophyllei, R oze“ with a short diagnosis. The nam e cannot, however, be attributed to Roze (1876a, 1876b) as he used i nl.v a French name “ Schizophyllacées“ (Art. 18.4 — vernacular termination). The Latin name S c h iz o p h y lle i. validly published by Quélet, can be corrected to S ch izop h y lla ce a e (Art. 18.4). Strobilomycetaceae Gilbert, Les Bolets, p. 105, 1931 (as “ Strobilomyceteae“ ). The fam ily name S tro b ilo m y ce ta ce a e Gilbert 1931 is validly published on this place with definitely indicated fam ily rank, being provided with a French diagno sis and Latin form of name, with the inproper termination, which can be corrected according to Art. 18.4 of the Code (Voss et al. 1983) because the original termination •.vas definitely Latin. Strophariaeeae Singer <>i A. H. Smith, Mycologia, Lancaster, 38 : 503, 1946. T h ’s fam ily name has been validly published on this place with a Latin diagnosis, not being attributed to van Overeem as suggested later by e.g. Pegler (1977. p. 460). The fam ily name should be attributed solely to the authors quoted here. A c k n o w l e d g m e n t s . The author is indebted to Dr. T. K uyper (Leiden) for turning his attention to some important sources of fam ily names. Dr. D. H. Nicolson (W ashington) has made some very valuable critical notes to the original m anu script submitted to Taxon. R eferences C O H N I7. (1871): Conspectus fam iliarum cr.vptogamarum secundum methodum na turalem dispositarum. — H edw igia, Dresden, 11 : 17— 20. C O C K E W. B. et H A W K S W O R T H D. L. (1970): A prelim inary list of the families proposed for Fungi (including the Lichens). — Mycol. Papers, K ew , 121 : 1— 86. C O R D A A. C. J. (1828): Versuch einer analytischen Naturkunde. — Beiträge zur N a turgeschichte als Fortsetzung des Naturalientausches, ed. P. M. Opiz, Praha, 12 : 625— 638. C O P D A A. C. J. (1839): Icones Fungorum hucusque cognitorum 3 : 1— 55, tab. 1— 9, Praha.
223
Č e s k á m y k o l o g i e 39 (4) 1985 C O R D A A. C. J. (1842) : Icones Fungorum hucusque cognitorum 5 : 1— 92, tab. 1— 10, Piaha. D O N K tví. A. (1964) : A conspectus of fam ilies of Aphyllophorales. — Persoonia, L e i den, 3 : 199— 324. FRIES E. M. (1838) : Epicrisis systematis mycologici, seu synopsis Hymenomycetum, pp. (12;. 610, Upsala. G Ä U M A N N E. (1926): Vergleichende M orphologie der Pilze, pp. (10), 626, Jena. H E IM R. (1934): Fungi Iberici I. Observations sur la flore m yeologique catalane. — T reballs Mus. Ciènc. Nat. Barcelona 15/3 : 1— 146. J Ü L IC H W 1 . (1982): H igher taxa of Basidiomycetes. — Bibi. M ycol., Vaduz, 85 : 1— 845, 1931. K R E IS E L H (.1975): Die Gattungen der Grosspilze Europas. In: Michael, Hennig, K reisel: Handbuch für Pilzfreunde 6 : 11— 196, Jena. L O T S Y J. P. (1907): V orträge über botanische Stammesgeschichte I. — (4), 828 p., Jena. M A IR E R. (1902) : Recherches cytologiques et taxonom iques sur les Basidiomycètes. — Bull. Soc. Mycol. France, Paris, 18 : suppl. 1— 211, tab. 1— 8. O V E R E E M C. van (1927a): Fragm ente aus: Die Nutzpilze Niederländisch Indiens. — Bull. Jard. Bot. Buitenzorg 9 : 8—22. O V E R E E M C. van (1927b): Zwam m en. In : K. H eyne: De nuttige planten van N ed e rlandsch Ind'ië, ed. 2, 1 : 62—85. P E G L E R D. N. (1977) : A prelim inary agaric flo ra of East A frica. — K e w Bull. Addit. Ser. 6 : 1-615. F O U Z A R Z. (1983): Taxonom ic and nom enclatural notes on some fam ilies of larger fungi. — Česká Mykol., Praha, 37 : 172— 176. P O U Z A R Z. (1985): Proposals for the conservation of five fam ily names of fungi. — Taxon, Utrecht, 34 (in print). R O Z E E. (1876a) : Essai d ’une nouvelle classification des Agaricinées. — Bull. Soc. Bot. France, Paris, 23 : 45— 52. R O Z E E. (1876b) : Catalogue des A garicinées observées aux environs de Paris. — Bull. Soc. Bot. France, Paris, 23 : 108— 115. Q U É L E T L. (1888): Flore myeologique de la France et des pays limitrophes. — 492 p., Paris. S IN G E R R. (1951): The “A garicales“ (M ushroom s) in modern taxonomy. — Lilloa, Tucuman, 22 : 1— 832. S IN G E R R. (1962) : Diagnoses fungorum novorum A garicaliu m II. — Sydowia, Horn, 15 : 51— 83, 1961. S IN G E R R. (1975): The A garicales in modern taxonomy. — (6), 912 p., Vaduz. S M IT H A. H. (1973): Agaricales and related secotioid Gasteromycetes. — In: G. C. Ainsw orth et al. : The Fungi 4B : 421— 450, N e w Y o rk et London. V O S S E. G. et al. (1983): International code of botanical nomenclature. — Regnum Vegetabile, Utrecht, 111 : (1)—(15), 1—472. A ddress o f author: Z. Pouzar, National Museum, tř. Vítězného února 74, 115 79 Praha 1. Czechoslovakia.
224
Ekologie rzi pýrové, Puccinia persistens var. persistens, v Čechách Ecology o f brow n rust o f couch grass, Puccinia persistens var. persistens, in Bohemia Z d e n ě k U rb a n a Jaroslava M a rk o v á Uredia. hnědé rzi pýru (P u c c in ia persistens P low , subsp. persistens var. p ersisten s) v Cechách přezim ují na pravidelně kosených polích s pícnina mi, kde se pýr plazivý obnovuje m ladým i listy. U red ia byla na jedné ze sled jvaných lokalit sbírána od února do prosince. Z ohnisek se za pří?nivých povětrnostních podm ínek (za vyšších teplot a srážek) masově šíří. N a základě rozdílů v tloušťce barevné stěny urediospor a výsledku in fekčního pokusu byl potvrzen přenos rzi pýrové na hexaploidní pšenici ( T r i t i c u m a e s tiv u m cv. M ironovská 808 a cv. Little Club).
iff
The b ro w n rust of couch grass (P u c c in ia persistens P low , subsp. p e rsis tcvs var. p ersisten s) in Bohem ia (Czechoslovakia) hibernates on A g ro p y ro n rep en s (L.) P. B. grow ing in regularly cut fodder plantations (red clover, lucerne). In such places the couch grass is rapidly recovered by n ew young leaves which are object of m assive urediospore infections. On one of exam ined localities the uredia w ere collected from February to Decem ber. U n d e r optimal climatic conditions (m ild temperatures and higher precipitation) the inoculum spreads massively from such foci. There are differences in the coloured spore w a ll thickness of urediospores of the leaf rust on w heat (ca 2 n m ) and' couch grass (1—-1.5 ,um); by this d ifferen ce as w e ll by inoculation experim ents the transfer o( P . persistens var. persistens on hexaploid w heals (T r it ic u m a es tivu m cv. M ironovská 808 and Little C lub) w as proved.
g||
§55 ||1
Taxon om ii rzi p ý ro vé a některých příbuzných druhů v Čechách a na M ora vě jsm e věn ovali již několik prací (viz M arková 1976, M arková et U rban 1977). V nich jsm e načrtli jejich evoluci. P o tv rd ili jsm e představu některých d ří vějších autorů, že rez p ýro vá je blízce příbuzná rzi pšeničné. Z tohoto faktu potom vyp lyn u lo naše pojetí obou rzí: Puccinia persistens Plow , subsp persistens var. persistens, rez pýrová a P. persistens subsp. persistens var. triticin a (Eriks.) Urban et M arková, rez pšeničná. V uvedených, jakož i v dalších pracích (U rban et M arková 1978, 1979. 1980) jsm e pu blikovali též ekologická pozorování o rzi pýrové. Tato rez parazituje v CSSR především na A g ro p y ro n repens (L.) P. B. většinou nemá m ezihostitele.J) Přezim u je na pýru plazivém , především však na těch místech, kde je pravidelně sekán, např. v lánech vojtěšky, jetele a jetélotravn í směsi. Ohniska nacházíme jak uprostřed lánů, tak na okrajích. Způsob přezim ování rzi p ýrové na A g ro p y ro n repens pozoruje Urban od roku 1977 v e Střevači u Jičína. T ráva na okraji pozemku JZD Bystřice nad č. p. 77 je v rohu nad úvozovou cestou každoročně od jara dO' pozdního podzi mu vyu žíván a; přitom i A g ro p y ro n repens, který roste dosti h ojn ě v poli a na rozhraní pole-trávník. Následkem vyžínání se z oddénkových pupenů periodic ky obnovu jí mladé listy, které jsou přístupné infekci. Na uvedené lokalitě byla uredia dosud každoročně sbírána od února (1977), během celého roku až do prosince (1982). Z toho je zřejm é, že rez na uvedené lokalitě, a jistě i na jiných místech s podobným režim em, přezimuje. Obdobná, i když ne tak hojná a pravidelná pozorován r shromáždil Urban ve 1) Dr. V la d im ír a A n n a Skalických, CSc. však sbírali v P raze — Hrnčířský rybník, 9. V I. 1981 aecia na T h a lic tr u m lu c id u m L. Pod napadeným i rostlinami a v těsné blízkosti by la nalezena uredia (14. V I.) a uredia a telia (24. V I. 1981) na A g ro p y ro n repens, leg. M ark ová a U rban.
225
§Hj H
*
Č e s k á m y k o l o g i e 39 (4) 1985
H
stejných letech z okolí Prah y (D olní a Horní Počernice, Třeboradice, M iškovice). N a jm enovaných místech byla sledována pole vojtěšk y a jetele. Pozem ky b ý va jí v různé m íře zapleveleny pýrem plazivým , který je vžd y velm i hojný na okrajích polí. Je kosen spolu s pícninou, ale i na okrajích polí. Tím jsou vy tvořen y přízn ivé podm ínky pro přezim ování rzi pýrové. Na popsaných ekotopech se vyskytu je p ýr spíše ohniskovitě, přičem ž je za příznivých okolností masově napaden rzí. V Třeboradicích pozorujem e výskyt uredií od října 1982. Sekaný p ý r na ok ra ji vojtěšk y tu byl napaden v roce 1982 a 1983. P. persistens (1 čerstvé uredium ) se opět objevila 24. III. 1984 přes to, že v říjn u 1983 byl pozemek zorán a zaset ozim em a že březen 1984 byl m im ořádně suchý. H K aždoroční v ý v o j ohnisek rzi závisí na průběhu zim y a na všech podmínkách prostředí, včetně napadení jin ým i parazity. Tak v zim ě 1979 byla ve Střevači úvozová cesta a s ní okraj pole hluboko (až 50 cm) pod sněhem. Sníh pozdě odtál a kolem 20. V. 1979 se začalo postupně mohutně ro zv íje t padlí travn í E ry siphe graminis. Podobný nástup padlí jsm e pozorovali i v D olních Počernicích. Toho roku jsm e poprvé nalezli rez pýrovou na nekoseném pýru dne 14. V II. 1979 u M iškovic, 29. V II. 1979 v N o vé Vsi u Branžeže (okr. M ladá B oleslav) a 30. V II. 1979 ve Střevači, te d y velm i pozdě .V jin ých letech jsm e P. persistens nacházeli na nekoseném pýru již od konce května (S třevač 1983) a pak v dalších měsících stále častěji a s vyšší intenzitou napadení. N ení přesně známo, kde m ají původ tyto do konce říjn a (D olní Počernice 1979, Střevač 1980) a začátku listopadu (Třeboradice 1982, 1983) vy trv á v a jíc í infekce. D om nívám e se, že zdrojem jsou jednak ohniska rzi na místech je jíh o přezim ování, jednak urediospory zanesené ze vzdálených krajů.
•
Rok 1980, zvláště podle pozorování ve Střevači, průběhem počasí asi též nebyl p řízn ivý ranému ro zvo ji rzivosti pýru. A ž do června 1980 nebyla rez p ýrová nalezena. T ep rve 14. V I. 1980 byla sebrána ve S třevači ojedinělá uredia na vyžínaném i -nesekaném pýru (ve stadiu začínajícího sloupkování). Již v květnu 1980 se v Dolních Počernicích, jakož i ve Střevači, začalo silně rozmáhat padlí travní. K e konci června (25. V I. 1980) ve S třevači pýr m etal a byl silně napaden padlím. Rez tvořila ojedinělá uredia a podstatně se n erozvíjela. Zato u Dolních Počernic (N ová Dubeč) bylo nalezeno 28. V I. 1980 dosti silné ohnisko na nesekaném pýru. Současně též během července 1980 rez pýrová pokročila jen nepatrně ve své frekvenci. Tep rve začátkem (1 .V III. 1980) a v polovině srpna (16. V III. 1980, N ová Dubeč) byla nalezena silná napadení nesekaného pýru. D om nívám e se, že dočasnou stagnaci ro zvo je rzi podm ín ily douhotrvající nízké teploty. Zim a 1980— 1981 byla asi přízn ivá pro přezim ování na místech, kde je p ýr sekán (Střevač, Horní Počernice). Podle A grom eteorologickéh o zpravodaje 1, č. 1— 8, 1981 byla první polovina dubna suchá a teplá. Pak nastalo ochlazení, ale již od 8. V. nastoupily teploty (s málo vý jim k a m i) s denním m axim em 20 — 26 °C a s vydatn ým i srážkami jen na začátku období. T o možná přízn ivě o v livn ilo (ve Střevači od začátku června, v Horních Počernicích v červnu) velký rozvoj rzi právě ve vojtěškách a přechod na nesekaný p ý r během celého června (Horní Počernice). V roce 1982 b yly první 4 měsíce velm i chladné (A grom eteorologick ý zpravodaj 2, č. 1— 11, 1982). Od 7. dubna panovalo chladné počasí s teplotam i pod dlouholetým průměrem. Jediný tep lý den byl 3. V., pak teploty opět poklesly. V ý v o j vegetace byl zpožděn předchozím i dlouhotrvajícím i chladny a nedostat-
226
H
H H H H H H I H H H H H H H
«
H H I I I I I H I ■ I I I I I I I I I I I I I I I
I
I
U R B A N A M A R K O V Á : P U C C IN IA PERSISTENS
■ ■ H ■ ■
kem srážek o 2— 3 týdny. Je možné, že počasí se nepříznivě uplatnilo v přezim ování a ro zvo ji rzi v Horních a Dolních Počernicích, kde ve vojtěškách, jež m ěly v roce 1981 masově napadená ohniska, nebyla P. persistens nalezena až do konce června 1982. Naopak ve Střevači na sekaném trávníku byla rez sbírána od 11. IV . do p o lovin y prosince 1982.
H H ■ I I ■ ■ H ■ I ■ I ■ I I ■ ■ ■ I I I I
Na ja ře 1983 byla v e Střevači P. persistens sledována od 1. V. V tom to roce až do poloviny května panovaly, s výjim k ou února a první poloviny dubna, teploty, které byly hodnoceny jako nadnormální (A grom eteorologický zpravodaj 3, 1983). A le v e stanici Slatin y-M ilíčeves dosahovaly m axim ální týdenní teploty i v dubnu pom ěrně vysokých hodnot 15— 23 °C. V květnu se tyto hodnoty pohybují m ezi 18— 28 °C. V téže době, kromě března, byly též zaznamenány nadnormální srážky, které koncem dubna m ísty dosáhly 200 % normálu. T y to klim atické podm ínky zřejm ě přispěly k tomu, že již 14. V. 1983 byla vytvořen a m inim álně 3 masově napadená ohniska. V dalších dnech byla část trávníku posekána. Rez se však dále udržela a uvedená ohniska, kde nebylo koseno, se zachovala a napadení nabylo na intenzitě (28. V. 1983). Během dalších 14 dnů se rez pýrová rozmohla po celém sledovaném okraji pšeničného pole na koseném pýru (11. V I. 1983). V té době ještě nepřešla na hořejší listy ojedinělých stébel pýru v pšenici. Pole bylo oseto pšenicí cv. M ironovská 808, která byla v té době v růstové fázi počátek kvetení. Za další týden (18. V I. 1983) zůstalo stejně intenzívní masové napadení koseného pýru především na hraně meze. Rez se udržela na těch listech, které n ebyly posečeny a přecházela na nejspodnější zelené listy stébel pýru v okraji pole. P ý r byl v té době ve v ý v o jo v é m období konec sloupkování až počátek metání. K u ltiva r M iron ovská 808 kvetl a byl ojediněle napaden rzí pšeničnou. Na koseném trávníku pak byla rez pýrová sledována v pravidelných intervalech do 12. 11. 1983, kdy byla na pýru m ísty velm i hojná uredia.
I I I I I I I I I
Představa, že by Puccinia persistens var. persistens mohla p řejít z A g rop y ron repens na pšenici, žito- nebo jin é plané trávy, je založena na starších pokusech a pozorováních: Eriksson (1899 p. 176 a 198) ze Švédská, Trebou x (1912 p. 558) z Novočerkasska na Donu, M ayor (1924 p. 377) ze Švýcarska a V a siljeva (1951 p. 16) z Dálného východu SSSR. Podrobn ěji viz Urban (1966). Suchorukov a Sm irnova (1945) u vádějí přechod P. persistens z A g rop y ron repens na ozim ou pšenici (T. vulgare v. lutescens 0329). Jednak přechod rzi pozorovali v okolí Tomska na jihu západní Sibiře, jednak pokusně prokázali. Zvlášť ze SSSR najdem e řadu prací, které uvádějí, že rez pšeničná má přirozené rezervoáry
I
Tab. 1. Charakteristika urediospor P . persistens var. persistens z infekčního pokusu
I I I
Hostitel
Označení položky
Datum sběru
Průměrná Poměr délka x délky/ X šířka (fi.m) /šířce
Tloušťka barev, stěny (^m)
Počet klíč. pórů
I I
Agropyron repens (výchozí infekční materiál)
4512
25.VI.1983
26,09x23,40
1,11
1— 1,25 (1,5)
(7) 9 (11)
I
Agropyron repens
3488
1. V III. 1983 24,35 x 21,83
1,12
1— 1,25 (1,5)
7— 9
I I
Triticu m aestivum cv. Little Club
3483
1. V III. 1983 24,54 x 23,29
1,05
1— 1,25(1,5) 5— 6 (7)
I
227
I
I
H
u, ta
00 Tab. 2. Charakteristika urediospor rzí ze Střevače P . persistens var. persistens: Hostitel
Agropyron repens Agropyron repens Agropyron repens Agropyron repens Agropyron repens T riticu m aestivum cv. Mironovská 808 T riticu m aestivum cv. Mironovská 808
Označení položky
Datum sběru
3479 3465 3467 3480 4505 3466 3471
30. IV . 1983 11. V I. 1983 18. V I. 1983 25. V I. 1983 7. V III. 1980 18. V I. 1983 18. V I. 1983
Průměrná délka X šířka (fxm)
Poměr délky/ /šířce
28,31 x23,70 27,51x 25,33 27,35x23,71
1,19 1,09 1,15
27,70x24,70 28,45x24,30
1,12 1,17
Tlouštka barev. stěny (¡xm)
Počet klíč. pórů
1,25— 1,5 (1) 1,25— 1,5 1,25 (1,5) (1) 1,25— 1,5 1— 1,25 (1,5) 1— 1,5 1— 1,25 (1,5)
(7) 8(10) 8 (9) 8— 9
8 (9) 8— 9
pj M C §
k!
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
*
m
P . persistens var. triticin a :
°
H
^
I
------------------------------------------ --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
O
I I I P-J I I I I I I I
Triticu m aestivum cv. Mironovská 808 cv. Mironovská 808 cv. Mironovská 808 cv. Mironovská 808 cv. Mironovská 808 cv. Mironovská 808 cv. Mironovská 808 ev. Mironovská 808 cv. Mironovská 808 cv. Mironovská 808 cv. Mironovská 808 T riticu m aestivum cv. Jubilejní T riticu m aestivum T riticu m aestivum
^ g — “ 2 g
3464 3470 3472 3473 3477 3478 3469 3474 3475 3476 3468 3481 3493 3482
•
11. V I. 1983 18. V I. 1983 18. V I. 1983 18. V I. 1983 18. V I. 1983 18. V I. 1983 18. VI . 1983 2. V II. 1983 2.V II. 1983 2. V II. 1983 2. V II. 1983 17. V II. 1983 30. V II. 1979 18. V II. 1983
29,05x25,39 26,61 x23.48 26,48x24,39 27,68x23,71 26,83x 24,19 27,76x 24,78 28.85 <25,23 26,16x23,63 27,03x22,70 25,26x21,92 25,78 x 21,96
1,14 1,13 1,09 1,17 1,11 1,12 1.14 1,11 1.19 1,15 1,17
1,5— 1,75 1,5— 1,75 (2) 1,75— 2 1,75— 2 1,75— 2 1,75— 2 (1,5) 1,75— 2 1,75— 2 1,5— 2 (1,5) 1,75— 2 2 1,5— 1,75 1,75— 2
8— 10 8 -10 8 -9 8— 10 (8) 9(10) 8 (9 ) 8— 9 ( 10 ) (7) 8— 9 (7) 8 (9) ( 7) 8( 9) (7) 8((10)
Ufei
U R B A N A M A R K O V Á : P U C C IN IA PERSISTENS
v planých trávách z rodů A egilops, A g rop y ron , Brom us, Festuca, Poa (Cym bal et Filip pova 1969, Lesovoj et Těreščenko 1972, M ich ajlova et B erljan d -K oževn ik o v 1972, Škoděnko, Lesovoj et P a n tělejev 1974, Lesovoj, Škoděnko et P a n tělejev 1976). Zdá se, že v pšeničných oblastech SSSR by bylo* třeba hně dou rez podrobit novému, zvláštním u studiu ekologickém u a taxonomickému. Jiné zp rá vy jsm e nenašli a zřejm ě jsou velm i vzácné. V CSSR v sedmdesátých letech jsm e se věn ovali otázce, zda Puccinia persis tens z A g ro p y ro n repens může in fik o va t žito a některé diploidní a tetraploidní pšenice (Ondráčková et Urban 1972, M arková 1976, M arková et Urban 1977, nepublikované výsledky). Podrobné studie pu blikovali dříve Hiratsuka a Sueoka (1953), Hiratsuka, Sato a Iw ata (1966), Hiratsuka, Sato a Eguchi (1968) z Japonska. V posledně zmíněné práci u vádějí autoři 15 druhů pšenice všech ploidií, které se p ro je v ily jako odolné vůči hnědé rzi izolované z A g ro p y ro n kam oi Ohwi. V ycházím e z předpokladu, že 1. Secale cereale, některé diploidní a tetra ploidní pšenice a různé druhy rodů A egilops, A grop y ron , aj. b yly a stále jsou používány jako zdroje genů specifické i nespecifické odolnosti vůči rzi pšeničné (P. persistens var. tritic in a ; viz Bartoš et Bareš 1971, C ariello et al. 1976); 2. není vyloučena možnost, že zm íněné geny odolnosti podlehnou určitým biotypům nebo fyziologick ým rasám rzi p ý ro vé nebo i jin ých druhů hnědých rzí. V našich citovaných pracích týkajících se různých kultivarů druhu Secale cereale L. (a Secale segetale Zhuk.) je prokázáno, že v ČSR Se vysk ytu jí rasy a biotypy rzi, které s vý jim k o u 12 kultivarů vy v o lá v a jí na všech ostatních zkoušených žitech typ napadení středně odoln ý až vysoce náchylný, tj. s tv o r bou uredií a možností šíření pomocí sekundárních infekcí. Další dosud nepubli kované výsledky pokusů s různým i druhy pšenice (infekční m ateriál v letech 1977 až 1980 z okolí Prahy, Branžeže, D vora K rá lo vé a B ratislavy z A g ro pyron repens) ukazují, že rez pýrová snadno napadne některé populace T ritic u m dicoccoides (2n = 28); typ reakce se pohybuje od náchylné ke středně odolné. Podobně i další tetraploidní druhy T. carth licum , T. dicoccon, T. durum , T. kam yschewii, T. polonium , T. tim opheevi, T. tu ranicum a T. tu rgid u m je v ily v pokusech typ reakce od středně odolné ke středně náchylné. M ezi zkoušenými diploidním i druhy p ro jev ila T. boeoticum typ reakce středně odolný až středně náchylný, kdežto T. ura rtu a T. m onococcum reagovaly typem odolným , při kterém se tvo ří drobná uredia na nekrózách. Inokulem z různých lokalit byla nejčastěji napadána T. dicoccoides (D olní Počernice 1978, 1980; N o vá Dubeč 1980; K u ran dov 1980; Zireč 1980 a B rati slava 1979) a T. tu rgid u m (Dolní Počernice 1978, 1980; N o vá Dubeč 1980). T y to tetraploidní pšenice (jejich geografické ekoform y, fo rm y) jsou uváděny jako zdroje genů odolnosti mj. proti rzi pšeničné (Jakubciněr 1969, K rivčen k o 1972). Zvlášť jsou doporučováni i další tetraploidi: T. tim opheevi, T. carth licum , T. dicoccon. Šlechtiteli jsou však n ejvíce oceňovány zakavkazské populace diploidních druhů, jako je T. m onococcum a populace pěstované pšenice „zan du ri“ , které jsou směsí T. m onococcum a T. tim op h eevi (C velev 1976). Pokud nebudou u nově vyšlechtěných a rozšiřovaných kultivarů hexaploidní pšenice vypracovány genové m apy a odhaleny vzájem né vazby v působnosti genů odolnosti, pak existuje nebezpečí, že vzniknou a nabudou na význam u takové rasy rzi pýrové, které budou přecházet na pšenici. Od 30. IV . 1983 sledoval U rban ve Střevači u Jičína v ý v o j rzi p ýrové a sou časně se snažil zachytit nástup rzi pšeničné (P. persistens var. triticin a ). Eko-
229
!
^
to co o
Tab. 3. Charakteristika urediospor rzí z různých lokalit ČSSR P . persistens var. persistens: Hostitel
Lokalita
Označení položky
Datum sběru
Tloušťka barevné stěny ([xm)
4504 4507 4509 4510 4501 4503 4500 4508 4502
28. V II. 1979 24. V III. 1980 l . X. 1980 1. X I. 1980 10. V. 1981 6. V I. 1981 23. IV . 1983 6 . IX . 1983 3. V I. 1983
(1) 1,25 (1,5) 1— 1,25 (1) 1,25— 1,5 1,25— 1,5 1— 1,25 (1,5) (1) 1,25 (1,5) 1 (1,25) 1— 1,25 (1) 1,25 (1,5)
O Agropyron repens Agropyron repens Agropyron repens Agropyron repens Agropyron repens Agropyron repens Agropyron repens Agropyron repens Agropyron repens
Branžež-Nová Ves Branžež-Kurando v Přerov: Stará Ves Přerov: Domaželice -> Čechy Praha-Horní Počernice Zeleneč u Prahy Praha-Třeboradice Hrádek n. Nisou: Grabštejn Velký Křtíš: Luboreč
W
g ^ R O
q Q
HH
______________________________________________________________________________________ H P . persistens var. triticin a: T riticu m T riticu m Triticu m T riticu m Triticu m T riticu m Triticum
aestivum aestivum aestivum aestivum aestivum aestivum aestivum
co co
^
^
Branžež-Nová Ves Praha-Běchovice Praha-Běchovice, Tábor Praha-Běchovice, nad Litošníkem Ružomberok Velký Křtíš: Luboreč Velký Křtíš: Luboreč
3492 3495 3496 3497 3494 3498 3499
28. V II. 1979 30. V II. 1981 30. V II. 1981 30. V II. 1981 18. IX . 1980 3. V I. 1983 3. V I. 1983
(1,75) 2 (1>5) 1,75— 2 1,75— 2 (1>5) 1,75— 2 1,5— 2 1,75— 2 (1,5)1,75 (2)
t— * g 01
■
U R B A N A M A R K O V Á : P U C C I N I A P E R S IS T E N S
■ H H H H H ■ ■ H H ■ ■
logie klíčení urediospor a infekcí u rzi p ýrové není známa. Ekologické údaje o blízce příbuzné rzi pšeničné jsou pouze nedostatečnou inform ací. Podle Straiba (1940; citovaného dle Hassebrauka 1962) pro rychlost růstu klíční h y fy i pro vznik in fekce je optim um 15— 20 °C. P r o vyk líčen í urediospor uvádí Sávulescu (1938) optim um 10— 22 °C. Světlo není potřebné pro vyklíčen í a infekce probíhá jak na světle, tak v tem notě (v iz však zprávu o inhibičním účinku světla na vzn ik in fekce; Zadoks 1967). P roto podle průběhu m inim álnich a m axim álních teplot na stanici H ydrom eteorologické služby ve Slatinách -M ilíčevsi (254 m n.m.) nastaly přízn ivé teplotní podm ínky 15.— 24. května 1983. V dalších dnech nastoupily studené noci a více přízn ivých dnů se objevu je tep rve od 1. do 14. června 1983. Ze k ro zvo ji rzi p ýrové i pšeničné v té době došlo, dokazují nálezy obou rzí z p olovin y června. Dne 25. V I. 1983 jsm e ve Střevači odebrali vzo rk y urediospor z A g rop y ron repens a z pšenice cv. M ironovská 808 na několika místech z okraje pole nadč. p. 77. Ing. P. Bartoš, DrSc., z V Ú R V Praha-Ruzyně s nimi provedl infekční pokus:
■ ■ ■
Rzí pšeničnou z cv. M ironovská 808 byl uměle in fikován cv. L ittle Club, ale na p ýr p la zivý se přenos nezdařil. P o zd ěji byl vzorek rzi iden tifikován jako fyziologická rasa U N 3-61.
■ ■ I ■
Rzí pýrovou byl uměle in fikován nejen A g ro p y ro n repens (typ reakce středně až vysoce náchylný), ale jeden ze zkoumaných vzorků přešel také na pšenici (cv. L ittle Club) a způsobil reakci typu odolná (se sporulací). M orfologická charakteristika urediospor z tohoto pokusu je patrná z tabulky č. 1.
■ I ■ ■ ■ I
M ezi teliosporam i rzi p ýrové z A g ro p y ro n repens a rzi pšeničné jsou kvantitativně m orfologick é rozd íly (M arková 1976, p. 100). Puccinia persistens var. persistens je spíše brachysporická, kdežto P. persistens var. triticin a je dolichosporická. Porovn án ím různých sběrů urediospor (v iz tabulky č. 2 a 3) jsm e navíc zjistili při zvětšení lOOOx rozdíly v tloušťce barevné vrstvy buněčné stěn y:
■ I
var. persistens: 1— 1,25, řid čeji až 1,5 /¿m var. tritic in a : (1,5) 1,75— 2 ^m
I I I
M éně nápadné jsou rozd íly v barvě stěny; je žlu tavě hnědavá, avšak u var. persistens je zabarvení méně intenzívní (v originální diagnóze P lo w righ tově je stěna bezbarvá).
I I I I I I I I I I
M ikroskopická analýza urediospor získaných ve výše uvedeném infekčním pokusu potvrdila přechod rzi p ýrové na pšenici. Na základě výsledků mikroskopické analýzy dalších přírodních sběrů na cv. M ironovská 808 ze Střevače z období 11. V I. — 18. V II. 1983 se domníváme, že rez pýrová přešla na pšenici ve dvou dalších případech (sběry 3466 a 3471). Ostatních 13 sběrů je P. persistens var. triticin a , která byla v roce 1983 hlášena od 9. V I. do 22. V I. z okresů Uherské Hradiště, G ottw aldov a K rom ěříž na ozim é pšenici. Její vý sk yt byl označen ja k o místní, střední a někde až silný (Zp ráva Ú K Z U Z o výskytu chorob a škůdců č. 12, 13, 1983, Brno). T ep rve od 7. V II. uvádí “ Z p rá va “ silný výsk yt v okrese Ústí nad O rlicí (č. 16).
I I I I
Z uvedeného vyp lývá , že rez pýrová po úspěšném přezim ování je schopná za přízn ivých povětrnostních a kultivačních podmínek působit velk é lokální epifytocie na pýru plazivém a přecházet v om ezené m íře na pěstované hexaploidní pšenice.
I
231
I
Č E S K Á M Y K O L O G IE 39 (4) 1935
I
Literatura
H
B A R T O Š P. et B A R E S I. (1971): L e a f and stem rust resistance of hexaploid w heat cultivars Salzm ünder Bartw eizen and W eique. — Euphytica, 20 : 435— 440. C A R IE L L O G. et al. (1976): Efficiency oť certain resistance genes and reaction of some w heat varieties to “leaf rust“ in Italy. — Proc. Europ. M editerr. Cereal Rusts Conf. Interlaken 1976 : 117— 119. C V E L E V N. N. (1976): Zlaki SSSR. — 788 p., Leningrad. C Y M B A L M. M. et F I L I P P O V A N. I. (1969): Biologičeskije osobennosti i mesta rezervacij Puccinia triticina Eriks, v stepi USSR. — M ikol. Fitopatol. 3 : 346— 349. E R IK S S Ó N J. (1899): N y a studier öfver sädes-och gräsarternas brunrost. — Kgl. Lan d tbru ks-A k ad . Handl. Tidskr. 38 : 172—206. H A S S E B R A U K K. (1962): Uredinales. — In : Handbuch der Pflanzenkrankheiten 3 : 2— 275, Berlin. ■ H I R A T S U K A N. et S U E O K A M. (1953): Studies on the rust resistance of cereals. (1.) Susceptibility of various species of Triticum and its related genera to the leaf rust of wheat, Puccinia triticina Eriks, and its related species. — Jap. J. Breeding 3 : 1— 48. ■ H I R A T S U K A N., S A T O S. et E G U C H I Y. (1968): Susceptibility o f various species of Triticum to cereal rusts and their related species. — Jap. J. Breeding 18 : 315— 326. ■ H I R A T S U K A N., S A T O S. et I W A T A Y. (1966): Susceptibility of various species of Aegilops to cereal rusls and their related species. — Trans. Mycol. Soc. Japan. 7 : 221— 233. ■ J A K U B C IN Ě R M. M. (1969): M iro v aja kotlekcija pšenic — cennyj ischodnyj m atěrial d lja selekcii. — in: Brežněv D. D. et al. red.: N. I. V avilo v i selskochozjajstvěnnaja nauka, p. 229— 251, Moislwa. K R IV C E N K O V. I. (1972): V ariacii ustojčivosti pšenicy k vidam ržavčiny v svjazi s proischožděnijem — Proc. Europ. Mediterr. Cereal Rusts Conf. Praha, 2 : 157 — 161. ■ L E S O V O J M. P., Š K O D É N K O V. I. et P A N T Ě L E J E V V. K. (1976): The loss of rezistance to leaf rust in the w heat varieties A v ro ra and Kavkaz. — Proc. Europ. Mediterr. C ereal Rusts Conf. Interlaken 1976 : 32— 34. L E S O V O J M. P. et T É R E S C E N K O B. A. (1972): Specializaci ja griba Puccinia triticina Eriks, i jego ras na dikorastuščich zlakovych travach. — Proc. Europ. M ed iterr. Cereal Rusts Conf. P rah a 1972, 1 : 171—174. M A R K O V Á J. (1976): K poznáni hnědé rzi pýru v CSR. 1. — Ces. Mykol. 30 : 90 — 105. ■ M A R K O V Á J. et U R B A N Z. (1977): K poznání hnědé rzi pýru v CSR. 2. — Ces. Mykol. 31 : 72— 80. ■ M I C H A J L O V A L. A. et B E R L J A N D -K O Ž E V N IK O V V. M. (1972): O predělenije genotipov ras ržavčiny pšenicy, preobladajuščich v Derbentskoj populjacii pri pomošči izogennych linij s raznými genami ustojčivosti. — Proc. Europ. Mediterr. Cereal Rusts Conf. Praha 1972, 2 : 171— 175. M A Y O R E. (1924): Notes mycologiques. — Bull. Soc. Neuchâtel. Sei. Nat. 48 : 367 — 396. ■ O N D R Á Č K O V Á J. et U R B A N Z. (1972): K poznání hnědé rzi pýrové, Puccinia p erplexans P lo w var. triticina (Eriks.) U rb an f. sp. persistens v Cechách. — Ces. M y kol. 26 : 9— 22. ■ S Á V U L E S C U T. (1938): Biologische Studien über den W eizenbraunrost in R u m änien. — V olum Jubil. G. A ntipa: 463— 527. S U C H O R U K O V K. T. et S M IR N O V A O. (1945): Povyšenije ustojčivosti zlakov protiv ržavčiny (Puccinia). — Dokl. Akad. N au k SSSR 47 : 307— 309. S K O D E N K O V. I., L E S O V O J M. P. et P A N T Ě L E J E V V. K. (1974): Pričiny potěri ustojčivosti protiv listovoj ržavčiny u sortov ozimoj pšenicy. — Selskochozj. Biol. 9 : 548— 553. I T R E B O U X O. (1912): Infektionsversuche mit parasitischen Pilzen (1— 3). — Ann. Mycol. 10 : 73— 76; 303— 306; 557— 563. U R B A N Z. (1966): Československé travní rzi.— (Rukopis habil, práce, K nihovna kat. bot. P řF U K , P rah a) I U R B A N Z. et M A R K O V Á J. (1978): Rez pýrová, Puccinia persistens Plow . var. persistens, potenciální patogen pšenice? — Sb. Věd. Prací V II. Konf. Ochr. Rost. N itra 1978 : 118. I
H H H H H ■ H H H H H
I
|||
p®
i/--
H
Egg jSsfc
232
H H H H H ■ H H I I ■ H ■ I I I I I I I ■ I I ■ I I I I ■ I I I I I I I I I
I
U R B A N A M A R K O V Á : P U C C IN IA PERSISTENS U R B A N Z. et M A R K O V Á J. (1979): Rol’ ržavčinnych gribov v rastitěínych soobščestvach i ekosistemach. — Tezisy Dokl. X IV . Tichookean. Nauč. Kongr. Chabarovsk 1979, Komit. H — Bot.: 49— 50. U R B A N Z. et M A R K O V Á J. (1980): Člověk mění rostlinu i jejího parazita. — V es m ír 59 : 228— 230. V A S I L J E V A L. N. (1951): O biologii ržavčiny zernovych ku ltur v Prim orskom kraje. — Soobšč. Dalněvost. Fil. Akad. N au k SSSR 2 : 15— 19. Z A D O K S J. C. (1967): A n inhibitory effect of light on the infection by b ro w n leaf rust of wheat. — Neth. J. Pl. Path. 73 : 52— 54. Adresa autorů: Prof. R N D r. Zdeněk U rban, DrSc. a R N D r. Jaroslava M arková, K atedra botaniky nižších rostlin P řF U K . Benátská 2, 128 01 P rah a 2.
B. J. D e v e r a l l : Fungal parasitism. E d w a rd A rnold (Publishers) Ltd., London, 1981 (druhé vydání). Pp. 1— 66, 34 fig. Cena 170 Kčs. Tato útlá knížečka vyšla jako 17. číslo populární serie “ Studies in b io lo gy “. Je věnována ekonomicky závazném u parazitismu hub na rostlinách, jako jednomu ze způsobů interakce obou organismů. Oproti prvním u vydání, které vyšlo v r. 1969, je toto vydání doplněno o nové poznatky z biochemie a fyziologie parazitických hub a rezistence rostlin. Obsah knížky je rozdělen do šesti kapitol. Úvodní kapitola se zabývá ekologií a výživou parazitických hub (fakultativní a obligátní parazitismus, biotrofie, nekrotrofie). D ruhá kapitola je věnována základním ťytopatologickým metodám (příprava živných médií, izolace hub, inokulace rostlin). Další kapitola ve stručnosti pojedná vá o nejdůležitějších fytopatogenních houbách podle taxonomického členění. Čtvrtá kapitola se zabývá způsoby šíření parazitických hub z jednoho hostitele na další. N a tuto kapitolu navazuje pojednání o kolonizaci hostitelských rostlin (penetrace, růst a reprodukce uvnitř hostitele). Závěrečná kapitola je věnována vysvětlení pojm u rezistence rostlin k patogenům a na příkladech jsou uvedeny základní typy rezisten ce. K nížka je ukončena předmětovým indexem a seznamem literatury, která je do poručena k prohloubení znalostí v dané tématice. Svou stručností, přehledností a srozumitelností je tato knížka určena nejširším u okruhu čtenářů.
Jaroslav! Rod 233
j
i
,9 eJ
¿1 1
I
K líče k určování kvasinek z lidského m ateriálu podle nových hledisek K eys fo r identification o f yeasts from human m aterial according to new points o f view P e tr F ra g n e r U vedeny klíče k určování 46 druhů kvasinek, nalézaných v lidském infekčním materiálu v naší oblasti. K líče jsou založeny na vlastních k u l turách a zkušenostech a uspořádány v souladu s moderní taxonomickou m onografií K re ger-van R ijové et al. Upozorněno na některé nové trendy a problémy. Identification keys w ere presented fo r 46 yeasts from hum an material in this country. B ased on author’s own cultures and experience they con curred w ith a modern taxonom ical m onograph by K re ger-v an R ij et al. Some new trends and problem s w ere shown.
Úvod V současné době je známo 500 druhů kvasinek, zařazovaných do 60 rodů. M álokterá z proslulých laboratoří může ty to druhy rozlišit a určit. Laboratoře lékařské m ykologie v západních zemích u žívají často jednoduchých systémů, om ezujících počet učovaných druhů na 7 nebo 14, zato však u žívají velice rychlých a autom atizovaných m etodik, někdy s počítačem a tiskárnou.Podle našeho názoru diagnostika tak redukovaná se dopouští příliš mnoha omylů. V yp racovali jsm e m etodiku a určovací klíče (Fragn er 1978, 1979), zahrnující 54 druhů a 2 va riety kvasinek a později zjednodušenou form u (Fragn er 1984). M etodika byla založena pouze na asi 15 tisících kulturách, vypěstovaných z lid ského infekčního m ateriálu za 20 let v naší oblasti. Během posledních pěti let si provoz laboratoře vyžádal v těchto klíčích několika změn, ale tep rve uve řejnění n ové kvasinkové m onografie (K reger-va n R ij et al. 1984) přineslo tak značný zásah do celkového pojetí, že klíče musely být přepracovány. N o vé určovací klíče uvádějí celkem 46 druhů, s plným vědom ím , že v ně kolika případech je určení problem atické. Podrobnější vysvětlen í nalezne čte nář v kom entáři připojeném za určovacím i klíči. Postup Z e všech primokultur, které vzhledem připom ínají Candida a lbicans, očkujeme m ikrokultury na žlučovém agaru a druhý den m ikroskopicky hledám e typické chlamydospory. Prim okultury nemusejí být přečišfovány. Přítom nost chlamydospor zcela jednoznačně diagnostikuje C. albicans. Jestliže chlam ydospory nebyly proká zány, kulturu přečistíme očkováním do izolovaných kolonií, z jedné typické kolonie vyočkujem e a pomnožíme na šikmém Sabouraudově agaru. S touto čistou kulturou provádím e další zkoušky. Je to zkouška asimilace kalium nitrátu ( K N 0 3) a zkouška asim ilace různých cukrů či jiných zdrojů uhlíku. Cukrové au xanogram y jsou někdy “jednom iskové“ , jindy “dvoum iskové“. P rvn í den naočkujem e čistou, zkoušenou kulturou jednu Petriho misku s příslušným agarem, nasypeme na ni cukry (galaktóza, sacharóza, maltóza, laktóza a xylóza) a po inkubaci při 24 °C druhý den růst odečteme. Podle výsledku asim ilace těchto prvních pěti cukrů určíme v prvním klíči skupinu (označenou velkým písmenem) a postu pujem e podle klíče skupiny. V některých případech je tento výsledek (spolu s v ý sledkem asimilace kalium nitrátu) konečný, v jiných případech naočkujem e podle klíče ještě druhou Petriho misku se stejným agarem a nasypeme další zdroje uhlíku. Tento druhý výsledek spolu s prvním a asim ilací K N 0 3, někdy doplněný morfologií, představuje obvykle úplnou diagnózu. Metodika, včetně složení a p řípravy živných půd b yla podrobně uvedena na jiných místech (Fragn er 1978, 1984).
234
FRAGNER: K L ÍC K U RČO VÁNÍ K V A S IN E K Klíče Klíč
k
určování
nápadněji
nezbarvených
kvasinek
I. Asim ilace galaktózy, sacharózy, m altózy, laktózy a xyló zy ........................................................................................................ skupina A II. A sim ilace galaktózy, sacharózy, m altózy a x yló zy ; laktóza není asim i lována ......................................................................................... skupina B III. Asim ilace galaktózy, sacharózy, m altózy a laktózy; xylóza není asimi lována ......................................................................................... skupina C IV . A sim ilace galaktózy, sacharózy a m altózy; laktóza a xylóza nejsou asi m ilován y .................................................................................... skupina D V. A sim ilace galaktózy, sacharózy, laktózy a x yló zy ; m altóza není asimi lována .................................'....................................................... skupina E V I. A sim ilace galaktózy, sacharózy a laktózy; maltóza a xylóza nejsou asi m ilován y .................................................................................... skupina F V II. A sim ilace galaktózy a sacharózy; maltóza, laktóza a xylóza nejsou asi m ilován y .................................................................................... skupina G V III. A sim ilace galaktózy, m altózy a x y ló zy ; sacharóza a laktóza nejsou asi m ilován y .................................................................................... skupina H IX . A sim ilace galaktózy a x y ló z y ; sacharóza, maltóza a laktóza nejsou asi m ilován y ......................................................................................... skupina I X . A sim ilace galaktózy; sacharóza, maltóza, laktóza a xylóza nejsou asi m ilován y ......................................................................................... skupina J X I. A sim ilace sacharózy, m altózy, laktózy a x yló zy ; galaktóza není asim i lována .................. ...................................................................... skupina K X II. Asim ilace sacharózy, m altózy a x y ló zy ; galaktóza a laktóza nejsou asim ilovány ...... ............................................................................. skupina L X III. A sim ilace sacharózy a m altózy; galaktóza, laktóza a xylóza nejsou asim ilovány .................................................. -.......................... skupina M X IV . Asim ilace sacharózy a x y ló zy ; galaktóza, m altóza a laktóza nejsou asi m ilován y ....................................... ................................................. skupina N X V . A sim ilace sacharózy; galaktóza, maltóza, laktóza a x yló za nejsou asi m ilován y ......................................................................................... skupina O X V I. A sim ilace x y ló zy ; galaktóza, sacharóza, maltóza a laktóza nejsou asim i lován y .............................................................................................. skupina P X V II. Galaktóza, sacharóza, maltóza, laktóza a xylóza nejsou asim ilován y.... ........................................................................................................ skupina R Skupina A 1 a. K aliu m n itrát je asim ilován; inositol je asim ilován: Cryptococcus albidus (Saito) Skinner var. albidus (basidiosp. st.: Filobasidium flo rifo rm e O livě) b. K aliu m n itrát není asim ilován ..................................................................... 2 2 a. Inositol je asim ilován ................................................................................... 3 b. Inositol není asim ilován ............................................................................... 4 3 a. K olon ie vžd y vláknitého charakteru, alespoň na okrajích ; vlákna se roz padají v artrospory, o b vyk le cik-cak uspořádané: T rich os p oron cutaneum (de Beurm., G ougerot et Vaucher) Ota b. K olon ie o b vyk le nejsou vláknitého charakteru; vlákna, pokud se vůbec vy tv á řejí, se nerozpadají v artrospory:
235
I
Č e s k á m y k o l o g i e .39 (4) 1985 Cryptococcus la u ren tii (K u ffe ra th ) Skinner 4 a. L-arabinóza je asim ilována: Candida famata (Harrison) M eyer et Y a rro w [askosp. st.: Debaryom yces hansenii (Z o p f) Lodder et K regervan R ij] b. L-arabinóza není asim ilována: Candida sphaerica (H am m er et Cordes) M eyer et Y a rro w [askosp. st.: K luyverom yces m arxianus (Hansen) van der W alt var. lactis (D om brow ski) Johannsen et van der W alt]
Skupina B 1 a. K aliu m nitrát je asim ilován .......................................................................... 2 b. K aliu m n itrát není asim ilován ..................................................................... 3 2 a. Inositol je asim ilován: Cryptococcus albidus (Saito) Skinner var. albidus (basidiosp. st.: F ilobasidium flo rifo rm e O livě) b. Inositol není asim ilován: Candida pelliculosa Redaelli [askosp. st.: Hansenula anomala (Hansen) H. et P.S ydow ] 3 a. Inositol je asim ilován .................................................................................... 4 b. Inositol není asim ilován ............................................................................... 5 4 a. K olon ie vžd y vláknitého charakteru, alespoň na okrajích; vlákna se roz padají v artrospory, o b vyk le cik-cak uspořádané: Trichosp oron cutaneum (de Beurm., G ougerot et Vaucher) Ota b. K olon ie nejsou vláknitého charakteru anebo vlákna se nerozpadají v ar trospory: Cryptococcus neoform ans (Sanf.) V u illem in var. neoform ans (basidiosp. st.: Fílobasidiella neoform ans Kw on-C hung var. neoform ans) Cryptococcus neoform ans (Sanf.) V u illem in var. g a ttii Vanbreuseghem et Takashio (basidiosp. st.: Filobasidiella n e ofo rmans K w on-C hu ng var. bacillispora Kw on-C hung) 5 a. Rafinóza je asim ilována: Candida famata (H arrison) M eyer et Y a rro w [askosp. st.: Debaryom yces hansenii (Z o p f) Lodder et K regervan R ij] Candida g u illie rm o n d ii (Castellani) Langeron et Guerra (askosp. st.: P ich ia g u illie rm o n d ii W ickerham ) — viz po známka 6 b. Rafinóza není asimilována ........................... 6 a. Rhamnóza je asim ilován a: Candida lusitaniae van Uden et do Carmo-Sousa (askosp. st.: Clavispora lusitaniae Rodrigues de M iranda) . b. Rhamnóza není asim ilována ......................................................................... 7 7 a. M elezitóza je asimilována .................. -....................................... 8 b. M elezitóza není asim ilována: Candida albicans (R obin) Berkhout 8 a. Škrob e asim ilován: Candida tropicalis (Castellani) Berkhout b. Škrob ení asim ilován .................................................................................. 9
236
,
I I
I
I I I I
F R A G N E R : K L ÍC K U R Č O V Á N Í K V A S IN E K
9 a. Rust při 37 °C velm i dobrý; slabě ovocná vůně; výskyt velm i častý: Candida parapsilosis (A sh ford) Langeron et Talice b. Růst při 37 °C žádný; ostrá esterová vůně; výskyt vzácný; Candida sake (Saito et Ota) van Uden et Buckley
'.V^j
I
Skupina C
I I I I I I I
1 a. K aliu m n itrát je asim ilován: Cryptococcus albidus (Saito) Skinner var. albidus (basidiosp. st.: Filobasidium flo rifo rm e O live) b. K aliu m n itrát není asim ilován: Candida sphaerica (H am m er et Cordes) M eyer et Y a rro w [askosp. st.: K luy verom y ces m arxianus (Hansen) van der W alt var. lactis (D om brow ski) Johannsen et van der W alt]
I
Skupina D
I I I I ■ I I I I
1 a. K aliu m n itrát je asim ilován: Candida pelliculosa Redaelli [askosp. st.: Hansenula anomala (Hansen) H. et P. Sydow ] b. K aliu m n itrát není asim ilován ...................................................................... 2 2 a. Asim ilace rafin ózy pozitivn í: Saccharomyces cerevisiae M eyen ex Hansen b. Asim ilace ra fin ózy n eg a tivn í: Candida m og ii V id a l-L eiria [askosp. st.: Zygosaccharom yces ro u x ii (Boutroux) Y a rro w ]
I
Skupina E
■ ■ ■ I ■
K aliu m nitrát není asim ilován: Candida k e fy r (B eijerin ck) van Uden et Buckley = C. pseudotropicalis (Cast.) Basgal [askosp. st:. K lu y verom y ces m arxianus (Hansen) van der W alt var. m arxianus]
■
Skupina F
■ ■ ■ ■
Kaliu m nitrát není asim ilován: Candida sphaerica (H am m er et Cordes) M eyer et Y a rro w [askosp. st.: K luy verom y ces m arxianus (Hansen) van der W alt var. la c tis (D om brow ski) Johannsen et van der W alt]
■
Skupina G
■ H ■ H
1 a. K aliu m n itrát je asim ilován: Candida m agnoliae (Lodder et K reger-va n R ij) M eyer et Y a rro w b. K aliu m n itrát není asim ilován ...................................................................... 2 2 a. R afinóza je asim ilována: Candida h o lm ii (Jorgensen) M eyer et Y a rro w (askosp. st.: Saccharomyces exiguus Rees ex Hansen) b. Rafinóza není asim ilována: Candida m og ii V id a l-L eiria [askosp. st.: Zygosaccharom yces r o u x ii (Boutroux) Y a rro w ]
H H
I
3M
237
||§
I
*
Č e s k á m y k o l o g i e 39 (4) 1985
I
Skupina H
I
K aliu m nitrát není asimilován. 1 a. Trehalóza je asimilována. N ěkteré km eny v y tv á ře jí chlam ydospory na žlučovém agaru: Candida albicans (Robin) Berkhout [ = C. stellatoidea (Jones et M artin) Langeron et Guerra] b. Trehalóza není asim ilována: Candida catenulata Diddens et Lodder ( = C. b ru m p tii nom. nud. Langeron et Guerra)
I I I I I I I I
Skupina I
I
K aliu m nitrát je asim ilován: Candida b oid in ii Ram irez b. K aliu m nitrát není asimilován ................................................................. 2 2 a. K olon ie rych leji rostoucí (po 2 dnech více než 5 mm v průměru), vžd y vláknitého charakteru (alespoň na okrajích). V lákn a se rozpadají v artro sp o ry: I G eotrich u m candidum L in k ex Persoon b. K olon ie pom aleji rostoucí (po 7 dnech 2— 7 mm v prům ěru), n ik oliv vlá k nitého charakteru. Vlákna, pokud se vůbec v y tv á řejí, se nerozpadají v artrospory: I Candida rugosa (Anderson) Diddens et Lodder
I I I I I
I
Skupina J
I
Kaliu m nitrát není asimilován. 1 a. E rytritol je asim ilován: Candida lip oly tica (Harrison) Diddens et Lodder [askosp. st.: Saccharom ycopsis lip oly tica (W ickerham . K u rtzman et Herm an) Y a rro w ] b. E rytritol není asim ilován ................................................................................ 2 2 a. K olon ie m ají vlá k n itý charakter, alespoň na okrajích. V lákna se rozpadají v artrospory: H T richosp oron capitatum Diddens et Lodder b. K olon ie nem ají vlá k n itý charakter. Vlákna, pokud se vůbec v y tv á řejí, se nerozpadají v artrospory .......................................................................... 3 3 a. M anitol je asim ilován .................................................................................... 4 b. M anitol není asim ilován ........................................................................ 5 4 a. Trehalóza je asim ilována: Candida zeylanoides (Castellani) Langeron et Guerra b. Trehalóza není asim ilována: Candida rugosa (Anderson) Diddens et Lodder 5 a. Buňky ku lovité a krátce oválné, 2,5— 4,5 x 3— 6 um; pseudomycelium se n e v y tv á ř í: H Saccharomyces unisporus Jörgensen b. Buňky kulovité, oválné až válcovité, 5— 10 x 5— 21 um; často různě v y v inuté pseudom ycelium : Saccharomyces cerevisiae M eyen ex Hansen
I I I I I I I
1 a.
238
I I I
H H H I I H I H H I H H H H
I
F R A G N E R : K L ÍC K U R Č O V Á N I K V A S IN E K
Skupina K Kaliu m nitrát je asim ilován, inositol je asim ilován: C ryptococcus albidus (Saito) Skinner var. albidus (basidiosp. st.: Filobasidium flo rifo rm e O live) Skupina L 1 a. K aliu m n itrát je asim ilován ......................................................................... 2 b. K aliu m n itrát není asim ilován ................................................................... - 4 2 a. Inositol je asim ilován: Cryptococcus albidus (Saito) Skinner var. albidus (basidiosp. st.: Filobasidium flo rifo rm e O live) 3 b. Inositol není asim ilován ......................... 3 a. E rytritol a škrob jsou asim ilovány: Candida pelliculosa Redaelli [askosp. st.: Hansenula anomala (Hansen) H. et P. Sydow ] b. E rytritol a škrob nejsou asim ilovány : Candida utilis (H enneberg) Lodder etK reger-va n Rij [askosp. st.: Hansenula ja d in ii (A . etR. Sartory, W eil et M e yer) W ickerham ] 4 a. M elezitóza je asim ilována: Candida freyschussii Buckley et van Uden b. M elezitóza není asim ilována; na agaru se žlučíse v y tv á ře jí chlam ydo spory: Candida albicans (R obin) Berkhout (vzácná form a) Skupina M 1 a. K aliu m nitrát je asim ilován: Candida pelliculosa Redaelli [askosp. st.: Hansenula anomala (Hansen) H. et P. Sydow ] b. K aliu m n itrát není asim ilován .................................................................... 2 2 a. E rytritol je asim ilován: Candida m esenterica (G eiger) Diddens et Lodder b. E rytritol není asim ilován .............................................................................. 3 3 a. Rafinóza je asim ilována: Saccharomyces cerevisiae M eyen ex Hansen b. Rafinóza není asim ilována: Candida m ogii V idal-L eiria [askosp. st.: Zygosaccharom yces ro u x ii (Boutroux) Y a rro w ] Skupina N K aliu m nitrát je asim ilován: Hansenula saturnus (K locker) H. et P. S ydow var. saturnus Skupina O 1 a. K aliu m n itrát je asim ilován: Candida m agnoliae (Lodder et K reger van R ij) M eyer et Y a r row b. K aliu m nitrát není asim ilován .................................................................... 2
239
|H
Č e s k á m y k o l o g i e 39 (4) 1985
2 a. Rafinóza je asimilována, manitol a ribitol nikdy: Candida stellata (K roem er et Krum bholz) M eyer et Y a rro w b. Rafinóza většinou není asimilována, m anitol a rib itol většinou ano: Zygosaccharom yces bailii (Lin dner) G uillierm ond
Skupina P 1 a. Kaliu m nitrát je asim ilován: Candida norvegica (Reirsol) M eyer et Y a rro w b. K aliu m nitrát není asim ilován ..................................................................... 2 2 a. K u ltu ry hladké a lesklé, méně často zvrásněné a matné: Candida lam bica (Lin dner et Genoud) van Uden et Buckley (askosp. st.: Pich ia jerm entans Lodder) b. K u ltu ry zvrásněné a matné, někdy prachovité: Candida valida (Leberle) van Uden et Buckley (askosp. st.: P ichia m em branaefaciens Hansen)
Skupina R K aliu m nitrát není asimilován. 1 a. Celobióza je asimilována ................................................................................ 2 b. Celobióza není asimilována ........................................................................... 3 2 a. Trehalóza je asim ilován a: Candida zeylanoides (Castellani) Langeron et Guerra b. Trehalóza není asim ilována: K loeckera apiculata (Rees emend. K locker) Janke [askosp. st.: Hanseniaspora uvarum (Niehaus) Shehata, M rak et P h a ff] 3 a. M anitol je asim ilován .................................................................................... 4 b. M anitol není asim ilován ................................................................................ 5 4 a. E rytritol je asimilován, trehalóza n ikoliv: Candida lip oly tica (H arrison) Diddens et Lodder [askosp. st.: Saccharom ycopsis lip oly tica (W ickerham , K u rtzman et H erm an) Y a rro w ] b. Trehalóza je asimilována, erytrito l n ikoliv: Candida zeylanoides (Castellani) Langeron et Guerra 5 a. Trehalóza je asim ilována: Candida glabrata (Anderson) M eyer et Y a rro w b. Trehalóza není asimilována ..................................................... 6 6 a. Pseudom ycelium často bohaté, z válcovitých buněk .............................. 7 b. Pseudom ycelium se n evytvá ří anebo je prim itivn í, složené jen z řetízků buněk: Candida inconspicua (Lodder et K reger-va n R ij) M eyer et Y a rro w 7 a. Růst při 37 °C vžd y velm i d o b rý : Candida krusei (Castellani) Berkhout (askosp. st.: Issatchenkia orientalis K u d riavzev) b. Růst při 37 °C žádný nebo s la b ý : Candida valida (Leberle) van Uden et Buckley (askosp. st.: P ichia m em branaefaciens Hansen)
240
F R A G N E R : K L lC K U R Č O V Á N Í K V A S IN E K
Klíč 1 a. b. 2 a. b. 3 a. b.
4 a. b. 5 a.
b. 6 a. b. 7 a.
b.
8 a. b.
k
určování
červeně
zbarvených
kvasinek
K aliu m n itrát je asim ilován ........................................................................ 2 K aliu m nitrát není asim ilován ................................................................... 6 Na víčku Petriho m isky stínový obraz zvystřelených balistospor ............ 3 Na víčku Petriho m isky není stínový obraz zvystřelených balistospor ... 5 M elezitóza je asim ilována ........................................................................ 4 M elezitóza není asim ilována: Sporobolom yces salm onicolor (Fischer et Brebeck) K lu y v e r et van N iel (basidiosp. st.: Sporidiobolus salm onicolor F ell et Tallm an) M ycelium se n e v y tv á ř í: Sporobolom yces roseus K lu y v e r et van N iel M ycelium se v y t v á ř í: Sporobolom yces holsaticus Windisch ex Y a rro w et Fell M elezitóza je asim ilována: R hodotorula glu tinis (Fresenius) Harrison (basidiosp. st.: Rhodosporidum diobova tum N ew ell et Hunter, R hodosporidium sphaerocarpum N e w e ll et Fell, R hodosporidium toruloides Bano) M elezitóza není asim ilována: R hodotorula gram inis Di Menna Ž ivná půda je (později) zbarvena difundujícím , červenohnědým barvivém (pulcherim inem ) .............................................................................................. 7 Živn á půda není (ani později) zbarvena difundujícím b arvivém ; světle červené b arvivo (karotenoidní povahy) je vázáno jen na buňky 8 Laktóza je asim ilována: Candida sphaerica (H am m er et Cordes) M eyer et Y a rro w [askosp. st.: K luyverom yces m arxianus (Hansen) van der W alt var. lactis (D om brow ski) Johannsen et van der W alt] — viz též předchozí klíč nezbarvených kvasinek, Laktóza není asim ilován a: Candida pulcherrim a (Lindner) Windisch (askosp. st.: M etschnikow ia p ulcherrim a P itt et M iller) R afinóza je asim ilována: R hodotorula rubra (Dem m e) Lodder R afinóza není asim ilována: Rhodotorula m inuta (Saito) Harrison Poznámky
C ry p to co ccu s albid u s má dnes dvě variety: var. albidus a var. aerius. D řívější Cr. d ifflu e n s (později var. difíluens) byl ztotožněn s var. albidus. Spojeny byly také dvě variety Cr. la u re n tii (var. la u re n tii a var. fla vescen s). T o ru lo p s is candida ( = fa m a ta ) by la převedena k rodu Candida a jejím perfekt ním stadiem je pouze D eb a ry om y ces h a nsenii (nikoliv také D. m a ra m a ). T o ru lo p s is sp ha erica byla také převedena do rodu Candida a její dřívější askosporové stadium K lu y v e ro m y ce s la ctis bylo jako var. la ctis přiřazeno ke K . m a rxia nu s. C ry p to co ccu s n e o fo rm a n s (perf. st. F ilo b a s id ie lla n e o form a n s ) se rozlišuje na var. n eo form a n s a var. g a ttii (perf. var. b a cillis p o ra ). Jestliže var. n eo form a n s zahrnuje sérotypy A D a vyskytuje se v infekčním m ateriálu a v kulturách ve známém, pře vážně kulovitém tvaru, var. g a ttii (var. b a cillis p o ra ) zahrnuje sérotypy BC, v infek čním m ateriálu tvoří buňky současně kulovité, oválné, dlouze oválné až tyčinkovité a v kulturách při 25 °C oválné až citronovité, při 37 °C protáhlé. Obě variety lze prý
241
I
u m
■ u n ii
Č e s k á m y k o l o g i e 39 (4) 1985 rozlišit na agarové půdě C G B (canavanine — glycine — bromthymol b lu e ): var. g a t t ii mění b arvu půdy na modrozelenou. Epidemiologicky je pozoruhodné, ze všechny kmeny var. g a ttii pocházejí z lidských onemocnění v Africe, jen jeden z Cíny. P o dobný nález jsm e učinili také u nás (Fragner a M iřejovský 1983); kultura však tvořila vláknité mutanty; chemikálie k přípravě C G B média se nepodařilo obstarat. C andida g u illie rm o n d ii nebyla v našem m ateriálu prokázána. Některé starší k u l tury byly zaměněny se S. ce rev is ia e a dom nívám e se, že také na jiných pracovištích býval S. cerevisia e omylem určován jako C. g u illie rm o n d ii. Rozlišení je snadné podle asimilace xylózy. N aproti tomu není snadné rozlišit C. g u illie rm o n d ii od C. fam ata. U C. g u illie r m o n d ii je asimilace laktózy, škrobu a erytritolu vždy negativní, m elibiózy vždy pozitivní. U C. fa m a ta je asimilace těchto látek variabilní. Asim ilace melezitózy u našich kmenů C. a lbicans je vždy negativní (podle L od derové et al. i podle K re ger-van R ijové et al. variabilní), C. tro p ic a lis vždy pozitivní (podle Lodderové et al. pozitivní, podle K re ger-v an R ijové variabilní), C. pa ra p silosis u nás vždy pozitivní (podle Lodderové et al. ve II. vyd. rovněž pozitivní, podle K re ger-v an R ijové ve III. vyd. negativní — je to snad tisková chyba?). Většina laboratoří ve světě určuje C. albica n s rychlou metodou “ klíčících vlákének“ (“ germ tubes“). Výhodou je výsledek za 3 hodiny, nevýhodou inkubace při 37 °C, značná citlivost na výkyvy teploty směrem dolů a požadavek relativně čistých výchozích kultur. Z těchto důvodů metodu nepoužíváme, ačkoliv jsme ji propraco vali. Zcela jsme ji nahradili tvorbou chlamydospor na žlučovém agaru. Tím isme ovšem došli k poněkud odlišným výsledkům se širší rozlišovací schopností. “ G erm tubes“ vytvářejí téměř všechny km eny C. albicans, C. cla u ssen ii a C. s tella toid ea. N aproti tomu chlamydospory vytvářejí podle naší dřívější koncepce jen C. a lbicans a některé kmeny C. stella toid ea . K ultu ry C. albicans (podle auxanogram ů ze skupi ny B ) netvořící chlamydospory jsm e označovali C. claussenii. C. ste lla toid e a jsme určovali podle auxanogram ů skupiny H. Dnes oba druhy jsou synonymy k C. albicans a proto širší rozlišovací schopnost chlamydosporové metody vlastně není žádoucí. Jak se již dlouho očekávalo, celá řada druhů rodu S a cch a rom yces byla přiřazena (jako rasy) k S. cerevisia e. Je to naprosto správné, ale charakteristika S .cere v isia e se tím značně rozšířila, takže jeho auxanografické určení může činit potíže. K po dobné situaci došlo u rodu K lu y v e ro m y ce s . Lékařsky význam ná C. p s e u d o tro p ica lis přestala existovat a stala se synonymem ke C. kefyr, což je im perfektní form a od K lu y v e ro m y ce s m a rx ia n u s var. m a rxia n u s. Její rozlišení od var. la ctis a var. b u lga ricus většinou není možné. A h earn a Schlitzer (in K re ger-v an R ij et al.) v dosti složitém a technicky náročném klíči 25ti lékařsky významných kvasinek uvedli jen C. k e fy r (syn. C. p s e u d o tro p ica lis ). Z řejm ě nezbývá nic jiného než se smířit s podob ným zjednodušováním. C. b r u m p tii nom. nud. se stala synonymem C. ca ten u la ta a C. lip o ly tic a dostala askosporové stadium S a cch a rom ycopsis lip o ly tic a . T o ru lo p s is g la b ra ta a T. in c o n spicua byly převedeny do rodu Candida. R h o d o to ru la p ilim a n a e H edrick et B urke se stala synonymem k R. ru b ra a R. p a llid a Lodder k R. m in u ta . Literatura F R A G N E R P. (1978, 1979): Kvasinky v lidském materiálu u nás a jejich rozlišení. — Ces. Mykol., Praha, 32 : 3 2 -4 2 ; 32 : 129-143; 32 : 144-156; 32 : 235-245; 33 : 106-117. F R A G N E R P. (1984): M a lá lékařská mykologie. — Pp. 190, Praha. F R A G N E R P. et M IřtE J O V S K Ý P. (1983): N eobvyk lé tvary kryptokoků v lidské tká ni a v kultuře. Popis generalizovaného onemocnění a přehled výskytu kryptokokóz v CSSR. - Ces. Mykol., Praha, 37 : 35-41. K R E G E R — van RIJ N. J. W . et al. (1984): The yeasts. A taxonomie study. Third revised and enlarged edition. — Pp. 1082, Amsterdam . L O D D E R J. et al. (1970, 1971): The yeasts. A taxonomie study. Second revised and enlarged edition. — Pp. 1385, A m sterdam — London. A dresa autora: R N D r. P. Fragner, I. kožní klinika, Vyšehradská 49, 128 21 P rah a 2
242
m n i
R N D r . M irk o Svrček, CSc., šedesátníkem To the 60th birthday o f R N D r. M irko Svrček, CSc. Z d e n ě k P o u z a r a Z d e n ě k U rb a n
M yk ologie se v posledních desítiletích rozrostla do přím o obřích rozm ěrů a proto je tém ěř nemožné obsáhnout ji v celku. Dnes je jen několik m ykologů na světě, kteří dovedou pracovat v taxonom ii většiny skupin. V edle klasika současné m ykologie, prof. J. A . Nannfeldta, můžeme směle řadit k těm ně kolika světově znám ým osobnostem, které ovládají m ykologii v celé šíři, i le tošního jubilanta R N D r. M i r k o S v r č k a , CSc. Jeho znalosti i aktivní vědecká práce se totiž tý k a jí jak mikrom ycetů, tak i velkých hub, a to i lupenatých. To je šíře, kterou si může dovolit jen několik skutečných znalců m ykologie. V tom to krátkém zastavení u příležitosti ju bilantových šedesátin nechceme zde opakovat všechno výstižné, oo o jeho životě a díle uvedl již při příležitosti padesátin dr. J. Kubíčka (1975). Chceme zde vzpom enout některých form u jí cích vlivů a především pak práce posledních deseti let. M irko Svrček se narodil 11. 10. 1925 v Praze, kde také absolvoval všechny školy a byl po všechna léta zaměstnán. M iln ík y jeho odborné a vědecké pří pravy jsou m aturita v roce 1944 na gym náziu, studium na přírodovědecké fakultě U n iverzity K a rlo v y v letech 1945— 1948, doktorát v roce 1949 a kandi datura biologických věd v roce 1964. Dr. Svrček začínal v m ykologii za 2. světové vá lk y v kruhu výborných znal ců hub, sdružených v Poradním výboru České m ykologické společnosti, jako byli Ing. Stanislav H avlena, M U D r. Josef H erink a zejm éna m im ořádně aktivní V áclav Vacek; ten zasvětil mladého adepta, tehdy gymnazistu, do studia diskomycetů, kterým pak dr. Svrček zůstal věren po více jak čtyřicet let další práce. Na gym náziu vzbu dili jeho zájem O' přírodní věd y později známí praž ští profesoři jako byl algolog dr. K a rel Rosa a zoolog dr. Jarom ír Lang. Sám jubilant tvrdí, že jeho láska k přírodninám by je j p řivedla k některém u syste matickému oboru: kdyby to n ebyly houby, b yl by se jistě stal m alakozoologem, entom ologem nebo bryologem . Je štěstím, pro m ykologii, že tehdejší pražští m ykologové orien tovali jeho zájem k houbám. Již za vá lk y se dr. Svrček sbližuje s botanickým oddělením Národního' muzea v Praze, a to s dr. A . Pilátem , dr. M. D eylem a dr. I. Klášterským . B rzy po válce nachází v N árodním muzeu pracovní místo, zde vypracovává svou dizertační práci o terčoplodých houbách z okruhu rodu Lachnea a konečně v roce 1948 nastupuje jako stálý zaměstnanec Národního muzea; jím je nepře tržitě dodnes, kdy pracuje jako' vedoucí vědecký pracovník na tématech, k nimž získal vztah před čtyřiceti lety a jim ž zůstal věrný. V m ykologii jsou dva okruhy, které dr. Svrčka n ejvíce zau jaly: taxonom ie a floristika. V obou vid í dů ležitý pramen, podklad k dalšímu zhodnocení v ý z namu m y k o flóry ať již ve fy to geog ra fii, ekologii nebo k širším úvahám o vzta hu krajin y a organizmů. V taxonom ii je vůdčím cílem zjištění, kolik ve sku tečnosti existuje druhů a ja k é jsou mezi nimi rozlišovací hranice; ostatní úkoly taxonom ie pokládá za spíše okrajové, což platí na příklad o jeh o poněkud skep tickém postoji k fylogen etické systematice, která skutečně nemá v m ykologii tak velk é možnosti (vzhledem k našim fragm entárním znalostem), aby mohla být prvořadou. Tak jako celá generace padesátých let byl ovlivn ěn v taxonom ickém m yšlení dr. M ilošem Deylem , jeho kolegou na pracovišti a blízkým přítelem . Zejm éna snaha dr. D eyla po- pochopení i mikrospecií nalezla v díle
243
v fl
Č e s k á m y k o l o g i e 39 (4) 1935
dr. Svrčka, například v jeh o revizi rodu Scutellinia, kladný ohlas. Dr. Svrček vychází při svých taxonom ických studiích z přirozeného chápání druhu, to znamená jak z m orfologické diskontinuity znaků, tak i ze zapojení druhu do přírodních podmínek. Dr. Svrček o v livn il řadu m ykologů u nás především důrazem, k terý klade na studium živéh o m ateriálu z přírod y a na sledování va ria b ility na početných kolekcích. Toto hledisko uplatnil do^ velk é m íry i na revizi Velenovského sbírky diskomycetú, kdy srovnával své bohaté sběry s jed n o tlivým i druhy popsanými V elenovským a tak získal ucelenější představu o povaze jedn otlivých druhů. H lavn í osou S vrčk ovy vědecké práce jsou diskom ycety: jim věnu je n ejvětší d íl svého úsilí ja k sběratelského, tak i při studiu jejich m ikrostruktur a při výsledných taxonom ických úvahách. V posledních letech většinu nej dů ležitěj ších zjištění publikuje v sérii prací s anglickým titulem ‘'N e w or less known Discom ycetes“ (N o vé nebo méně známé diskom ycety — 13 příspěvků v letech 1969— 1984). Zde najde znalec těchto hub celou řadu nových rodů, druhů, vzá jem ných identifikací a popisy nových struktur. N elze zde vypočítat všechny nové objevy, z nichž některé představují druhy a rody taxonom icky neobyčejné důležité, protože to jsou zástupci izolovaných skupin, které nem ají přím ých blízkých příbuzných a ve skupinách, kam je klademe, jsou představiteli o jed i nělých principů. Za všechny je možno jako příklad jm enovat n ový rod a druh D endrotrichoscypha acanthopila Svr. 1977, který je izolovan ým typem v čeledi Hyaloscyphaceae s chlupy napodobujícím i akantofýzy, známé u některých rodů Aphyllophorales. Pro houby je charakteristické, že větší část druhů patří k vzácným až velm i vzácným zjevů m a nalézáme je jen při dlouhodobém prů zkumu. P rá vě to se podařilo dr. Svrčkovi, kdy během přes čtyřicet let trva jící intenzívní terénní práce se mu dostaly do rukou druhy, které jin é m ykology m íjely. T o mu pak umožňuje vidět soustavu těchto většinou velm i m álo zná mých terčoplodých hub z úplně jiného úhlu, než ja k ý získá ten, kdo studuje tyto houby jen několik let. Jubilant stačil ze svého obsáhlého herbářového materiálu, který za dlouhá léta nashromáždil, publikovat jen část. Jsou to hlavně ty floristicky nebo ta xo nom icky nejdůležitější nálezy, které vyb ra l buď pro lokální fló ry rezervací nebo chráněných území anebo pro zmíněnou sérii třinácti prací o taxonom ii diskomycetů. Nicm éně obsáhlý, ještě nezpracovaný m ateriál skrývá m nohý závažný nález nebo význačný druh a dr. Svrček jistě doplní naši m ykoflóru o> další druhy. Poslední léta jeho vědecké a k tivity jsou naplněna intenzívní prací na revizi diskom ycetú publikovaných prof. dr. J. V elen ovským v jeh o čtyřech knihách, z nichž nejdůležitější je “ M onographia Disoomycetum Bohem iae“ z roku 1934. V elen ovský v těchto' dílech u veřejn il desítky nových rodů a stovky nových druhů terčoplodých hub, které s m alým i výjim k a m i byly pozdějším badate lům nejasné, vzhledem k dosti fragm entárním popisům m ikroskopických struktur tak, jak to bylo pro V elenovského typické. V elenovského nové druhy b y ly balvanem na cestě za získáním realistického pohledu na středoevropskou m ykoflóru . Bez jejich detailní revize n ebylo zde možné nic seriózního podnikat. Dr. Svrček se ujal této velm i kom plikované práce s pečlivostí jem u vlastní. V herbářích nejsou často Velenovského druhy označeny těmi jm ény, pod nimiž jsou publikovány. Rozluštit byť i jen příslušnost typových položek k jed n o tli vý m jm énům byla práce skoro detektivní, kdy význam nou pomocí byl V ele novského rukopis jeho původních poznámek. Pak následovala ovšem detailní
244
P O U Z A R A U R B A N : R N D r. M IR K O S V R C E K , CSc.
histologická a často i cytologická práce na rozboru mikrostruktur, je jíž zhodno cení pro taxonom ické posouzení jedn otlivých druhů umožnila ju bilantovi jeh o dlouholetá práce s vlastním materiálem, sebraným velm i často právě v oblas tech, kde V elen ovský sám pracoval. Práce na revizi operkulátních diskomycetú popsaných Velenovským , která probíhala především na konci šedesátých a na začátku sedmdesátých let, přinesla důležitý výsledek, pu blikovaný v řadě pra cí, v přehledu pak ve Sborníku Národního muzea v Praze (řada B, vol. 32, 1979). V elen ovský popsal v této skupině celkem 9 nových rodů, 219 nových druhů a 53 nových variet. Z toho zůstaly po kritické revizi pouze 2 rody (P in dara Velen, a Fim a ria Velen.) a 56 druhů a variet. Z těchto hub je asi nejza jím avější a také nejvzácnější H um aria luteola Velen., kterou Svrček zařadil do jím nově vystaveného rodu Buubovia Svr., a která nebyla od původního nálezu znovu nalezena. P ři revizi rodu Scutellinia vypracoval pak autor nejenom nové členění rodu do sekcí, ale i klíč k určování všech našich druhů na základě moderních kritérií. Práce na inoperkulátních diskomycetech (řád H elotiales), které se autor intenzívně věn oval hlavně v posledních pěti letech, přinesla ne obyčejně zajím avé a pro světovou m ykologii nesmírně přínosné výsledky. Cel kově lze říci, že tady měl V elen ovský poněkud šťastnější ruku a mnoho jím nově popsaných druhů skutečně existuje, i když jsou to v mnoha případech druhy m im ořádně vzácné. Je to zejm éna b ý va lý rod H elotium , který se dnes člení na Hym enoscyphus, P haeohelotium a některé menší rody, o nichž dr. S vr ček napsal objemnou studii, která právě vychází ve Sborníku Národního' muzea v Praze, řada B. Nicm éně obraz této skupiny se výrazně liší od Velenovského p ojetí: druhy jsou založeny na objektivn ějších kritériích a podle toho jsou vedeny hranice mezi nimi. Počet druhů se zredukoval. Mnohem výraznější je však redukce u rodů Tapesia a M ollisia. Tato skupina je pokládána vžd y za mim ořádně obtížnou pro nedostatek rozlišovacích kritérií, avšak dr. Svrčkovi se zde podařilo o b jevit některé znaky, které stavějí řadu druhů do poněkud jiného světla. Jsou to zejm éna am yloidní zrnka, která se osvědčila jako dobré rozlišovací kritérium . Význam né je i rehabilitování tém ěř zapomenutého rodu M ollisiella Boud., který nově charakterizoval a zařadil do něho řadu druhů. D ůležité poznatky získal zejm éna v okruhu rodu Hyaloscypha, kde z 80 taxonů popsaných V elen ovským 29 iden tifikoval s již d říve popsanými, ale na druhé straně zjistil 10 nových druhů pro vědu a 4 nové pro naše území. U čeledi Hyaloscyphaceae, je jíž systém podrobili intenzivní přestavbě již Dennis, R a it v iir a jiní, byl dr. Svrček nucen zasáhnout ještě jednou. Z 18 rodů navržených Velenovským ja k o nové mohl uznat pouze jeden, ale na druhé straně byl nucen popsat 10 nových rodů. I to svědčí, jak hlubokého zásahu bylo třeba, aby system atika této skupiny se zbavila dnes již nepochybně subjektivních hodnocení Velenovského. Ze S vrěkových revizí inoperkulátních diskomycetú je snad n ej zajím avější tém ěř neznámá houba M uscicola dubia Velen., kterou znovu nalezl a o b je v il u ní charakteristickou ornam entiku výtrusů, zjev mim ořádně říd k ý v této skupině. P rá v ě dokončená revize Velenovského diskomycetú představuje m im ořádně význ am n ý krok naší m ykologie i ve světovém měřítku, neboť V e lenovského druhy byly pro většinu znalců naprostou hádankou, s výjim kou několika málo druhů, které revidovali angličtí specialisté. V diskom ycetech je dnes dr. Svrček uznávanou světovou autoritou a jsou mu svěřovány k určení některé kritické nálezy nebo kolekce z různých míst na světě a je žádán o> recenze doktorských prací, předkládaných na zahraničních univerzitách.
245
I
Č e s k á m y k o l o g i e 39 (4) 1985.
V posledních letech se jubilant mimo jin é intenzívně věnu je výzkum u m ykofló r y města Prah y a nej bližšího okolí s cílem vysledovat případné zm ěny způ sobené zhoršováním podm ínek prostředí ve velkých městech. D okončil již práci o skupině Agaricales na území Prahy, která přinesla překvapu jící data o počtu druhů, které b y ly až dosud v Praze zjištěny. Podobnou práci o terčoplodých houbách Prah y má rozpracovanou a v nej bližší době můžeme očekávat je jí dokončení. Obě práce m ají značný význam pro posouzení prom ěn m yk o flóry v průběhu delších časových úseků. Sběratelská aktivita dr. Svrčka se po většině jeho dlouholeté činnosti sou střeďovala hlavně na výzkum chráněných oblastí, zejm éna přírodních rezervací a národních parků. V posledních deseti letech to byly především jižn í a západní Cechy, na Slovensku pak Muráňská planina a Strážovská vrchovina. N ěkterým z nich věn oval zvláštní studii, jako například rezervaci jalovců u N em íže na Vlašimsku (1982). M ezi význam né a hlavně v zahraničí známé jsou jeho cizojazyčné barevné atlasy hub pro nejširší veřejnost. Dosud byly vydány čtyři atlasy v řadě ja zykových mutací, doprovázené výstižn ým i barevným i obrazy akad. m alíře Bohumila Vančury, s kterým dr. Svrček n ejvíce spolupracuje. Patří k velm i solidním příručkám vyhledávaným zejm éna začátečníky. Podobně je zaměřen jeho K líč k určování bezcévných rostlin (1977), jím redigovan ý a určený pře devším studentům, jehož podstatnou m ykologickou část zpracoval. Pro naše m ykology vy d a l dr. Svrček m oderní určovací příručku “ H olu b in ky“ s fotografiem i J. a M. Erhartových (1984). Tato malá knížka z akadem ické edice “ Ž ivou přírodou “ přináší klíče, popisy a vyobrazení ja k plodnic, tak i m ikroznaků většiny našich holubinek. Z vědeckého hlediska je zajím avá tím, že uvádí do naší literatu ry i některé druhy pro naše území nové (např. Russula gigasperma Romagn.) a dále, že rehabilituje některá jména, která dal holubinkám V elen ovský v e svých Českých houbách, jako jsou např. Russula rigid a Velen., R. colum baria Velen., R. nobilis Velen., a R. undulata Velen. Zpracování ho lubinek v této podobě je velm i aktuální vzhledem k tomu, že jsou z nejčastěj ších zjevů v našich lesích a zároveň patří k nej důležitějším m ykorrhitickým houbám. V tom to krátkém zam yšlení nad tvůrčím profilem jubilanta nelze zachytit všechnu jeho mnohostrannou aktivitu. Nicm éně nemůžeme nevzpom enout jeho dlouholeté práce v e výboru Československé vědecké společnosti pro m ykologii při Č S A V , přednáškové činnosti na půdě této společnosti a zejm éna jeh o práce jako výkonného redaktora našeho časopisu Česká m ykologie, kterou vykon ává již hodně přes čtvrt století. V mezinárodních stycích je dr. Svrček velm i činný především ja k o spolupra covník a poradce prakticky všech specialistů v oboru diskomycetú. M im o to se účastnil čtyř Kongresů evropských m ykologů, a to v Praze (1960), kde stál v popředí organizace tohoto setkání, dále v A vign on u (1974), v Budapešti (1978) a v Oslo (1985). V letech 1962 až 1981 byl členem komise pro houby a lišejn íky M ezinárodní asociace pro rostlinnou taxonom ii. V Národním muzeu v Praze, kde působí od r. 1946 dodnes, je jeho činnost v m ykologickém oddělení zaměřena jak na práci vědeckou, tak sbírkotvornou. C ílevědom ě zam ěřeným výzkum em na celé území našeho státu podstatně obo hatil sbírkové fond y Nár. muzea o rozlehlé kolekce položek různých systema tických skupin, s cílem dokladovat studijní m ateriál v to n ejvětší šíři. Snaha kom pletizovat sbírky m ykologického oddělení jej vedla k vydání první centurie
246
I
P O U Z A R A U R B A N : RNDr. M IR K O SVR C E K , CS c.
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ I ■ ■ I ■ I
m ykologických exsikátů “ Fungi selecti exsiccati“ , zahrnující duplikáty především vzácných nebo taxonom icky pozoruhodných druhů, určených pro vým ěnu se zahraničním i ústavy. Tímto' způsobem se daří získat jin ak nedostupný a cenný m ateriál do fondů Národního muzea. Dr. Svrček je rovněž velm i aktivní v osvětové činnosti ve form ě přednášek, účastí na výstavách hub a vedením terénních instruktážních exkurzí. N a dr. Svrčka vzpom něli někteří m ykologové při pojm enovávání hub a tak jsou po něm nazvány rody Svrcekia Kubíčka, Svrcekom yces J. M oravec a druhy Solenia svrcek ii P ilá t a Rhodophyllus svrcek ii Pilát. V nej bližších letech se jubilant hodlá věn ovat přípravě klíče k určování diskomycetú, díla, jím ž by vy vrch o lilo jeh o celoživotní úsilí a do něhož by uložil ja k své obsáhlé zkušenosti ze studia těchto hub, tak shrnul i bohaté poznatky světové m ykologie. K tomu všemu má jedinečné předpoklady ve svých po více jak čtyřicet let shrom ažďovaných poznámkách o každém svém nálezu, který m ikroskopoval, a v bohaté literatuře, kterou soustavně shromažď u je a b ib lio gra fick y podchycuje. P řejem e mu všichni úspěšné zakončení tohoto díla a jako budoucí čtenáři je dychtivě očekáváme. A d multos annos!
■
Práce
věnované
životu
a
dílu
RNDr.
Mirko
Svrčka,
K o t l a b a F. (1985): K šedesátinám R N D r. M irko Svrčka, CSc. — Sborn. Jihočes. Muz. České Budějovice — Přír. V ěd y (v tisku). K u b í č k a J. (1975): Padesátiny R N D r. M irk o Svrčka, CSc. — Ces. Mykol.. Praha. 29 : 219— 228 (portr.). K u b i c k á J. (1985): Dr. M irko Svrček — 60 Jahre. — Agarica, Frederikstad, 6 (12) : (12) - (15). Š e b e k J. (1985): Dr. M irk o Svrček, CSc., šedesátníkem. — Preslia, P rah a (v tisku).
I I
P u b l i k a c e R N D r . M. S v r č k a , C S c ., z a l é t a 1 9 7 6 — 1 9 8 5 (Do roku 1975 viz Ces. Mykol. 29 : 222— 228, 1975)
I I I I I
Doplněk k r. 1975: ^9 M etody studia diskomycetú. — In : M etody studia taxonom ie hub. — U V T I, Praha, p. 66— 81. HaB A colour guide to fam iliar mushrooms. — Octopus Books Ltd., London etc. 183 p. (64 fig. color. B. V ančura)
I I ■ I ■ I I I I I I I I
I
¡Ut
m
1976 A
revision of species of the Peziza Dill. ex St.—Amans, described by J. V e lenovský I. — Ces. Mykol., Praha, 30 : 129— 134; dtto II. — Ces. Mykol., Praha
30 : 135— 142. N e w or less know n Discomycetes. III. — Ces. Mykol., Praha, 30 : 8— 16. Dr. A lb e rt Pilát, N ovem ber 2, 1903 — M ay 29, 1974. — Friesia, Kobenhavn, 11 : 75— 76. IV. kongres evropských m ykologů — A vign on 19.—27. X. 1974. — Ces. Mykol., P ra ha, 30 : 227-229. Vědecké sem ináře o metodách studia taxonomie hub v roce 1975 a 1976. — Ces. M y kol., Praha, 30 : 236. Metody studia hlenek. — In: Druhý vědecký seminář o metodách studia taxonomie hub. — U V T IZ , Praha, p. 129— 141. Les champignons. — 191 p.. M arabout S. A., V erviers (64 lig. color. B. V ančura)
I I I I I I
y.:-
CSc.
■ ■ H I ■ ■ ■
I
-js
¿A
1977 N e w or less know n N e w or less know n N e w or less know n N e w combinations Mykol., Praha, 31
Discomycetes. IV . — Ces. M ykol., Praha, 31 : 8—14. Discomycetes. V. — Ces. Mykol., Praha, 31 : 132—138. Discomycetes. IV. — Ces. Mykol., Praha, 31 : 193—200. and n ew taxa in operculate Discomycetes (Pezizales). : 69— 81.
jg|i| —
Ces.
247
Č e s k á m y k o l o g i e 39 (4) 1985 Klíč k určování bezcévných rostlin. — 579 p., Státní pedagogické nakladatelství, P r a ha (M. Svrček et al.), 1976. Svam pe — en vejledning fo r svampejaegere. — Fremad, Copenhagen (fig. color. B. Vančura)
1978
H
N e w or less known Discomycetes. V II. — Ces. Mykol., Praha, 32 :11—18. N e w or less know n Discomycetes. V III. — Ces. Mykol., Praha, 32 : 157—160. N e w or less known Discomycetes. IX. — Ces. Mykol., Praha, 32 : 202—204. Diskomycety jižních Cech. I. (I. část). — Sborn. Jihočes. Muz. České Budějovice, Přír. Vědy, 18 : 71— 80, 81— 93. D rob n é houby z Podblanicka. (Mikrom ycety z Podblanicka). — Sborn. Vlastivěd. Prací Podblanicka, Benešov, 19 : 53— 67. A lb e rt Pilát a m ykologie v N árodním muzeu. — Cas. N ár. Muz. Praha, Odd. Přír., 144 : 105— 107 (Z. Pouzar et M. Svrček). Sbírám e houby. — Knižnice Z, Panoram a, Praha (fig. color. B. Vančura, skládačka, nestránkováno). 1979
■
A
taxonomie revision of V elenovský^ types of operculate Discomycetes (Pezizales) preserved in National Museum, Prague. — Sborn. N ár. Muz. Praha, B, 32 : 115 — 194, tab. 1— 7, 1976 (editum 11. 1. 1979). Fungi in H ungaria mense Septem bri 1978 lecti. — Ces. Mykol., Praha, 33 : 150— 158. N e w or les:s know n Discomycetes. X. — Ces. Mykol., Praha, 33 : 193— 206. Ü b e r einen schweizerischen Fund von Helotium longisporum Schweers und seiner Identität mit Phaeohelotium geogenum (Cooke) comb. nov. — Ces. Mykol., Praha, 33 : 225— 228, tab. 13— 14. (M. Svrček et W . Matheis). Význam fytogeograficky pozoruhodných hub pro chráněné lokality. — In : Sebek S. (red.): O chrana hub a jejich životního prostředí (1) : 23— 26. V II. kongres evropských mykologů, Budapest 17.— 24. IX . 1978. — Ces. Mykol.. Praha, 33 : 118— 120. (M. Svrček et J. K ubická). Význam ná výročí světových mykologii. — Ces. Mykol., Praha, 33 : 237— 244. Pilzführer. — 296 p., 448 fig. color., A rtia, P rah a (M. Svrček, J. Kubíčka, J. et M. tová et J. Erhart). H Mushroom s and other fungi. — Octopus, London (M . Svrček, J. Kubická, J. et M. Erhartovi). H Thiem e’s Paddestoelengids. — 296 p., 448 fig. color., B. V. W . J. Thiem e et Cie, Z u tphen (M. Svrček, J. Kubíčka, J. et M. Erhartovi).
H ■
H H H H H H ■ H H I M I
1980
I
K m ykoflóře P rahy a nejbližšího1 okolí.— In: Sebek S. (red.): Ochrana hub a jejich životního prostředí, Praha, 2 : 18— 21. Drei neue M ikromyzeten aus Iran. — Ces. Mykol., Praha, 34 : 177—182. Zem řel Bedřich Vytouš. — Ces. Mykol., Praha, 34 : 230. (Z. P ou zar et M. Svrček). Věnujm e pozornost houbám některých mimolesních ekotopů! — M ykol. Listy, P r a ha, 1 : 8-9. ■ Mykologisches W örterbuch. — 432 p., V E B Gustav Fischer Verlag, Jena. (K. B e rger red.) (P ars m ajor equivalentum latinorum et bohemicorum). A field guide in colour to mushrooms and other fungi. — 286 p., 448 fig. color., Octopus Books Ltd., London etc. (M. Svrček et J. K ubička). L e m ultiguide nature des champignons d ’Europe. — Elsevier Séquoia, P a ris -B ru x e lles, p. 295, fig. color. 448 (M Svrček et J. K ubička). Cham pignons d ’Europe. — Elsevier, Bruxelles. (M . Svrček, J. Kubička, M. et J. Erhartovi). ■
I H H I I I I M I m
1981
I
Katalog operkulátních diskomycetú (Pezizales) Československa. I. (A — N ). — Ces. Mykol., Praha, 35 : 1— 15; dtto II. 35 : 64— 89 (O — W ) ; dtto III. 35 : 134— 151. Je možno určovat exsikáty lupenatých hub bez znalosti jejich m akroznaků v živém stavu? — Mykol. Listy, P rah a ,2 : 8— 9. V liv technických zásahů v přírodním prostředí na m ykoflóru a m izející druhy hub. — In : J. H olub (red.): M izející flóra a ochrana fytogenofondu v CSSR. Studie Č S A V , Praha, 20 : 151— 153.
I ■ I
248
BBH
H I
I
•
I
I I ■
I
P O U Z A R A U R B A N : R N D r. M IR K O S V R C E K , CSc. N ov á exsikátová sbírka hub. — Ces. Mykol., Praha, 35 : 239— 240. Něco o hlenkách. — A B C mladých přírodovědců 25 (9) : 7 (atlas 3— 4, fig. color. M. Suchardová). D er Kosmos Pilzführer. D ie Pilze M itteleuropas in 448 Farbfotos. — Kosmos, Stutt gart. (M. Svrček, J. Kubička, J. et M. Erhartovi) Tidens Svam pguide. — Tidens Förlag, Stockholm. (M. Svrček, J. Kubička, J. a M. Erhartovi). Im pariam o a conoscere i funghi. — 296 p., 448 fig. color.. Institute geografico de Agostini S. p. A. — N ovara. (M. Svrček, J. Kubička, J. et M. Erhartovi). 1982 N e w or less know n Discomycetes. X I. — Ces. Mykol., Praha, 36 : 147— 153. Nástin historie mykofloristických a mykocenologických výzkum ů v CSSR. — In: Se bek S. (re d .): Ú koly mykofloristiky a mykoeenologie v ohrožených ekosystémech přírody CSSR, p. 6— 10, Praha. M yk oflóra chráněného naleziště “N a O strově“ u Nemíže. — Sborn. Vlastivěd. Prací Podblanicka, Benešov, 23 : 75— 98. 1983 Doc. R N D r. Zdeněk U rban, DrSc. — 60 let. — Preslia, Praha, 55 : 377— 378. Pilzneufunde in N ordw estoberfranken und seinen angrenzenden Gebieten 1982. II. Teil (Ascomycetes, vornehm lich Discomycetes). — In : Die P ilzflora N ordw estober frankens 7 : 34—60. (M. Svrček et H. Engel). N e w or less kn ow n Discomycetes. X II. — Ces. Mykol., Praha, 37 : 65— 71. K sedmdesátinám M U D r. Jiřího Kubicky. — Ces. Mykol., Praha 37 : 101— 105. N ové a vzácnější A garicales z Cech. — Ces. Mykol., Praha, 37 : 212— 236. Das grosse Pilzbuch. — 313 p., Artia, Praha. (M. Svrček et B. Vančura). D va málo známé m ikrokavernikolní diskomycety. — Mykol. Listy, Praha, 10 : 4— 7. M ykologický výzkum M okrých L u k u Třeboně. — In: Jeník J. et Květ J. (red.): Studie zaplavovaných ekosystémů u Třeboně. Stufl. Č S A V , Praha, 4 : 57—62. (J. K ubička et M. Svrček). 1984 Holubinky. — 165 p., 80 fig. color., Academ ia, Praha, (M. Svrček, J. Erhart et M. Erhartová). Další nález m uchom ůrky olšové — Am anita friabilis (P. Karst.) Bas ve středních Cechách. — Mykol. Listy, Praha, 13 : 15— 16, 1983. N e w or less know n Discomycetes. X III. — Ces. Mykol., Praha, 38 : 197— 202. The H am lyn book of mushrooms and fungi. — 311 p., Hamlyn, London. 1985 N ov é nálezy hub v Československu 22.— 24. M yxariu m grilletii (Boud.) Reid, Sebacina dim itica O berw . a Sebacina m icrobasidia Christ, et H auerslev in Christ. — Ces. Mykol., Praha, 39 : 52— 55. A taxonomic revision of inoperculate Discomycetes described by J. Velenovský in the genus Helotium, preserved in National Museum, Prague. — Sborn. N ár. Muz. Praha. B, 40 : 129-215. Historie a výsledky studia askomycetů v našich zemích. — In : Sebek S. (red.): D o savadní vývoj, současný stav a perspektivy studia mikromycetů v CSSR, p. 24— 29, Praha. Parascutellinia fuckelii sp. nov. (Pezizales) — Ces. Mykol., Praha, 39 : 135—137, (M . Svrček et J. C. Donadini). Notes on the genus H yaloscypha (Helotiales). — Ces. Mykol., Praha, 39 : 205—218. K výskytu hub v Praze. — Staletá Praha. Přírodovědný význam Prahy. — Panoram a, Praha, p. 109—120. M yk o fló ra Prah y a nejbližšího okolí. Agaricales. — N atu ra Pragensis. Studie o pří rodě Prahy, 4 (v tisku). Ascomycetes a Russulaceae. — In: Šebek S. (red.): Předběžný výběr hub pro Č erve nou knihu CSSR, Praha. H ouby — poznáváme, sbíráme, upravujem e. — Lidové nakladatelství Praha (L. V. Garibovová, M. Svrček, J. Baier) (v tisku). Četné referáty o literatuře zde nejsou uvedeny.
249
I
V ýzn am n á životní ju b ilea členů Čs. vědecké společnosti pro m ykologii v roce 1985 Bedeutsame Gedenkstage unserer V ereinsm itglieder im Jahre 1985 N ásledující řádky jsou věnovány připom ínkám letošních významných životních jubileí některých aktivních členů Čs. vědecké společnosti pro mykologii při Č S A V . K některým životopisům bylo použito podrobnějšího m ateriálu z archivu Č SV SM , kde je v řadě případů uložen i úplný soupis publikovaných prací jubilantů.
li
Ing. J o s e f D r b a l , CSc., vědecký pracovník Výzkum ného a šlechtitelského ústa vu pícninářského v Troubsku, se narodil 13. 3. 1925 v Brně. Klasické gym názium absolvoval ve svém rodišti v r. 1944. P o skončení válk y studoval na Vysoké škole zemědělské v B rn ě (1945— 1949), kde současně působil jako pomocná vědecká síla na katedře fytopatologie, vedené prof. dr. E. Baudyšem. V r. 1951 nastoupil do fytopatologického oddělení Výzkum ného a šlechtitelského ústavu polních plodin v K ro měříži, odkud v r. 1953 přešel do nově ustaveného Výzkum ného ústavu krm ivářského v B rně a v rámci postupných organizačních přem ěn až do nynějšího podniku Oseva, Výzkum ný a šlechtitelský ústav pícninářský v Troubsku — Výzkum ná pícninářská stanice Troubsko. V r. 1976 získal vědeckou hodnost kandidáta věd. Členem naší Společnosti je od r. 1957. Po celou dobu svého působení na uvedených pracovištích se zabýval výzkumem chorob pícnin. Svou prací přispěl podstatné zejm éna k řešení problém u rakoviny červeného jetele a k výzkum u některých houbových chorob na pícninách, především k poznání bianom ie houby C o lle to tric h u m t r if o lii a. možnostem ochrany semenných vojtěškových porostů proti ní, jakož i výzkum u metod um ělé infekce vojtěšky touto houbou se zaměřením na využití při jejím šlechtění, dále pak studiu výskytu a vý znamu mykóz v semenných porostech vojtěšky a jejich ošetření fungicidy. Pro kom pendium E. Baudyše, J. Benady a J. Špačka (red.) Zem ědělská fytopatologie II (1958) zpracoval choroby pícních trav, doplněné později (Zem ědělská fytopatologie IV . 1962) klíčem k určování nejdůležitějších chorob trav. M U D r. F e r d i n a n d H ř e b í k se narodil 11. 2. 1915 v Praze. Již jako žák obecné školy by l pokládán za dobrého znalce přírody; později jako student gym názia byl seznámen s vládním radou v. v. V áclavem Stejskalem — erudovaným mykologem v Hostomicích pod Brdy, který ho už před 50 lety zasvěcoval do mykologie. N a roz díl od V. Stejskala, který se věnoval spíše studiu hřib ovitých hub, obrátil dr. H řebík brzy svůj zájem k houbám lupenatým a vypracoval se na jejich solidního znalce. Již před válkou spolupracoval s dr. F. Smotlachou (během války se věnoval studiu hub hlavně na Dobříšsku), s nímž opět navázal spolupráci po válce, když po' do končení studia medicíny na lékařské fakultě U K v Praze začal pracovat na chirur gickém oddělení nemocnice v Rum burku. Později po svém návratu do Prah y se stal členem Čs. mykologického klubu (v r. 1952) a prostřednictvím svého přítele, tehdejšího tajem níka Č M K Ivana Charváta, který ho zasvětil mj. i do studia holubinek (R u ssu la ), navázal konktakty a spolupráci se známými m ykology z Čech i M o ravy. T o přispělo ke zvýšení jeho mykologických znalostí, které uplatnil i při studiu hub během svého pobytu na Dálném Východě (K orejská lid. dem. republika, Čínská lid. dem, republika), kde působil jako lékař. M ykologický materiál, který zde sebral, a který měl v úmyslu po návratu domů předat do herbářů N árodního muzea, byl však bohužel většinou zničen požárem v nemocnici, kde tehdy pracoval. M U D r. F. H řebík, který byl v r. 1982 jm enován zasloužilým členem Č SV SM , je častým posluchačem každodenních přednášek pořádaných naší Společností a jejich pilným zásobovatelem zajím avým demonstračním materiálem. V ě r a K a c h y ň o v á (nar. 23. 2. 1925 v Brně) m ěla již od mládí, které prožila na Vysočině, blízký vztah k přírodě, zvláště k rostlinám a houbám. Obecnou a m ěš ťanskou školu vychodila v Brně, během okupace studovala nejdříve na obchodní škole, později na obchodní akadem ii v Brně, kde v r. 1945 m aturovala. Zkoušku učitelské způsobilosti složila po předchozím studiu na pedagogickém ústavu v r. 1947; jako učitelka působila zprvu v pohraničí (Česká Lípa, Liberec), v r. 1953 přešla do O pavy a posléze do Brna. Mezitím studovala dálkově pedagogickou fakultu U K v Praze (odbor přírodopis — chemie — zeměpis). V e všech svých působištích se snažila vzbuzovat u žáků i studentů zájem o přírodu, mykologii a botaniku a s ob libou vodila mykologické a botanické exkurze. Je členkou obou našich mykologických společností; od r. 1946 je členkou Č S V S M
250
.
.
S E B E K : J U B IL E A Č L E N Ů Č sV S M a intenzívně pracuje v její brněnské pobočce. V ed la řadu exkurzí převážně na Čes kom oravskou vrchovinu, věnovala se m ytofloristickém u výzkum u (připomeňme si jen řadu jejích nálezů vzácných druhů hub, z nichž mnohé jsou uloženy v herbáři M oravského muzea v Brně), spolupracovala na m apování jedovatých hub zejména svými nálezy z Vysočiny a přispívala sběrem hub k různým jiným akcím. Obsáhlá je i její přednášková a výstavnická činnost: o houbách přednášela zejm éna pro školy i ostatní zájem ce o mykologii, pro pacienty státních lázní Luhačovice v r. 1965 a 1966, v Bohdanči (1974), Kundraticích, M ariánských Lázních, Topolčiankách a pro rekreanty na Sýkovci a M edlově (1973), vše spojeno s výstavkam i hub; výstavy hub pak pořádala např. v brněnské zoo (1960), v Ústavu krevní transfúze a hematologie (1971), v Onkologickém ústavu v B rně (1975) aj. S oblibou se věnuje kulinární stránce houbařeni a s tím spojené práci na vlastních recepturách jíd el z hub: tak např. pro knihu A. Přírody „H oubařův ro k “ (1971) zp ra covala recepturovou část, v r. 1973 a 1974 vycházely její recepty v M ytologickém sborníku a od r. 1964 dodnes pilně přispívá popularizačním i mykologickými články do denního tisku. Zvláštní zájem projevuje také o m ytologickou toxikologii; v tomto směru spolupracuje především s katedrou soudního lékařství lékařské fakulty U n i verzity Jana Evangelisty Purkyně v B rně i s řadou nemocnic ja to ! odborný konzul tant pro Jihom oravský kraj. Řada lidí vděčí právě její preventivní péči za záchranu svého života. Ing. R u d o l f K u ž e l k a se narodil 16. 4. 1935 v Praze. P o maturitě na gym ná ziu 1953) studoval na mechanizační fakultě Vysoké školy zemědělské v Praze, kde absolvoval v r. 1958. V letech 1960—1963 pracoval ve strojírenství na řešení úkolů z oblasti nekonvenční techniky a m anipulace; v následujících dvou letech (1964— 1965) působil v technicko-metodickém útvaru Zem ědělské investorské správy m ini sterstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství v Praze, kde byl mj. i členem resortní komise pro vynálezy a zlepšovací návrhy a autorem strojní části „M eto dické příručky pro pracovníky O S P Z I “. P o svém návratu do Výzkum ného ústavu strojírenské technologie a ekonomiky v Praze se věnoval řešení úkolů z oblasti ne konvenční techniky, vývoje umělé inteligence a robotiky. O d r. 1973 se podílel na vývoji prvních československých robotů pro strojírenství. R ad a jeho původních ře šení je chráněna československými patenty. V současné době pracu je na vývoji a u tomatizovaných výrobních systémů. Snad právě proto', že byl celý svůj život obklopen technikou, našel její protipól v poznávání přírody, o kterou měl zájem už od děstsví. B rzy začal chodit na m y to logické přednášky obou našich mykologických společností a zajím at se především o m ykofloristiku, zejm éna pražského okolí. O d r. 1952 je členem Čs. m ytologické spo lečnosti a členem jejího předsednictva ve funkci hospodáře; do r. 1956 prováděl mikroskopické rozbory hub pro dr. F. Smotlachu. Od poloviny 60. let byl členem kontrolní skupiny při Ústřední komisi pro pěstování žam pionů v ČSSR, která koor dinuje rozvoj pěstování v resortech ministerstva hornictví, ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství, v resortu Ústředního svazu spotřebních družstev a v Kom unálních podnicích. Od r. 1962 je také členem naší Společnosti. V letech 1955 —1984 publikoval 15 drobnějších článků, referátů a recenzí. F r a n t i š e k M i k a se narodil 21. říjn a 1925 ve Vřeškovicích (okr. Klatovy). V bývalých Škodových závodech v Plzni se vyučil soustružníkem kovů, po válce vy studoval vyšší prům yslovou školu strojnickou a nastoupil v k. p. Škoda v Plzni jako konstruktér; v tomto oboru pracuje dosud. Již od m ládí se zajím al o botaniku, později i o mykologii, s jejím ž hlubším syste m atickým studiem začal v 70. letech po vstupu do přírodovědeckého' kroužku při zá vodním klubu R O H Škoda. Se svými plzeňskými přáteli založil později samostatný m ytologický kroužek a stal se jeho předsedou; v něm se věnuje především populari zaci mykologie. Od r. 1980 je členem naší Společnosti; pracuje v komisi pro myko floristiku a mykocenologii. Zajím á se hlavně o řád A g a rica le s a především o čeled T rich o lo m a ta ce a e . Spolu se skupinou plzeňských mykofloristů spolupracuje na evi denci nálezů vzácnějších druhů hub rostoucích v Západočeském kraji, jejichž exsikáty ukládá v herbářích Západočeského muzea v Plzni. V r. 1984 se podílel i na sestavení červeného seznamu ohrožených druhů hub v Západočeském kraji. R N D r. J i ř í M u l l e r , pracovník odboru karantény a ochrany rostlin Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského v Brně, se narodil 22. dubna 1925 v B lansku a tam také vychodil obecno uškolu; od r. 1936 studoval na reálném gym ná-
251
f i
- ____
I
Č e s k á m y k o l o g i e 39 (4) 1985 ziu v Brně, kde v r. 1944 maturoval. V r. 1945 vstoupil na přírodovědeckou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v B rně a vystudoval tam přírodopis a zeměpis, doktorát přírodních věd ze systematické botaniky získal v r. 1948 u prof. J. Podpěry na základě obhajoby své disertační práce “ Studie o teplobytné vegetaci v P o svitaví“. V letech 1947— 1949 pracoval u prof. J. Podpěry jako vědecká pomocná síla, pře chodně pracoval také v botanickém oddělení M oravského muzea v Brně. Během univerzitních studií se věnoval mechům, později (na radu doc. J. Šm ardy) lišejní kům. V r. 1949 nastoupil v tehdejších Výzkum ných ústavech zemědělských v B rně; po jejich reorganizaci v r. 1951 se stal zaměstnancem Ústředního kontrolního a zku šebního ústavu zemědělského, kde pracoval až do svého penzionování, a to zpočátku v oboru bakteriologie a později m ykologie a v biologickém zkoušení fungicidů a herbicidů. Botanizovat začal už ve svých 14 letech v M oravském krasu (svůj nejstrarší her bář z r. 1939 věnoval po válce Botanickém u ústavu brněnské univerzity), po přestě hování do B rn a v r. 1940 pokračoval ve floristickém výzkum u v okolí B rn a a na jižní M oravě. Od r. 1949 se věnuje převážně sběru a studiu rzí (XJredinales), snětí (Ustilaginales) a plísní (Peronosporales) na celém území ČSSR. Zvláštní pozornost věnoval našim horám ; o dovolené v letech 1949— 1983 tam prováděl mykofloristický výzkum. Z bohatého sebraného materiálu dosud publikoval v r. 1974 pouze výsledky výzkumu ve Vysokých Tatrách. V současné době se věnuje výzkum u rzí, snětí a plísní v C H K O M oravský kras. Také při příležitosti služebních cest do Polska, N D R , R a kouska, Maďarska, Bulharska, Itálie a A n g lie sebral ve většině zemí menší množ ství uvedených mikromycetů. Jeho soukromý herbář rzí, snětí a plísní, dosud zcela nezpracovaný, obsahuje dnes několik tisíc položek. Od r. 1971 organizoval a zpra coval také celostátní průzkum výskytu a rozšíření plevelů v polních kulturách. Členem naší Společnosti je od r. 1979. B ibliografie jeho prací z let 1948— 1984, uložená v archivu Č SV SM , obsahuje na 70 titulů, týkajících se floristiky, lichenologie, mykologie (zejm éna rzí, snětí a plísní) a herbologie. V r. 1958 zpracoval také např. rzi a sněti pícních trav v Zemědělské fytopatologii 2. Baudyše E., Benady J. et Špačka J. (red.). R N D r. I v a n P i š ú t , CSc., přední československý lichenolog, se narodil 13. března 1935 v Bratislavě. Tam navštěvoval obecnou i střední školu a začal studovat botani ku na přírodovědecké fakultě Komenského univerzity. N a přírodovědecké fakultě U niverzity K arlo vy v Praze pak pokračoval u prof. dr. Z. Černohorského, DrSc., ve studiu systematiky nižších rostlin (diplom ová práce “Lišejníky rodu Cladonia na Slovensku“). P o svém návratu do Bratislavy v r. 1958 pracoval nejprve ve Slovenskom ústave pamiatkovej starostlivosti a ochrany přírody a v r. 1961 se stal p ra covníkem botanického oddělení Slovenkého národného' múzea, nejprve jako kustod sbírek nižších rostlin (do r. 1968 včetně hub), v letech 1964— 1970 jako vedoucí oddě lení. V r. 1967 úspěšně obhájil kandidátskou disertační práci “Druhy lišejníkového rodu Collema na Slovensku“ a v r. 1970 získal titul R N D r. H lavní náplní vědecké činnosti dr. Pišúta je především taxonom ie a chorologie li šejníků (zejm éna rodů Collema, Cladonia, Haematomma, Lecanora, Lobaria a Squamarina), jejich floristika a ekologie. Jeho práce představuje význam ný příspěvek k poznání lišejníků nejen na Slovensku, v Čechách a na M oravě, ale i k poznání lichenoflóry na Balkáně, Kavkazu, v západní a střední A sii a v Grónsku. Popsal (sám nebo ve spolupráci s dr. A. Vězdou) čtyři nové druhy lišejníků pro vědu. B yl jedním z prvních badatelů (od r. 1962), kteří věnovali pozornost současným škodli vým vlivům průmyslových imisí na životí prostředí lišejníků; sledoval jejich ústup v im isně zatížených oblastech, jejich využití jako bioindikátorů znečištění ovzduší a zam ěřil svůj zájem na jejich ochranu. S tím souvisí i jeho iniciativní práce na projektu m apování epifytických lišejníků na Slovensku (1978, 1981), na sestavení seznamu vyhynulých a ohrožených lišejníků Slovenska (1981), na elaborátu “Péče o fytogenofond — lišejn ík y “ (1982) a na studii o vzácných a ohrožených lišejnících Tater (1982). Pro “M alý kiúč výtrusných rastlín“ (1965) a “K lúč na určovanie vý trusných rastlín“ (1976) zpracoval část týkající se lišejníků. K rom ě lišejníků se dr. Pišút věnoval také studiu vyšších rostlin, mechorostů a slovenskému botanickému názvosloví, jeho zájem se dotkl i biografie botaniků a historie botaniky na Slovensku. Podrobná biografie jeho vědeckých prací je uveřej něna ve Zborníku S N M , Bratislava, 31 : 199—208 (1985). N a úseku popularizační čin nosti je autorem více než 100 informačních, diskusních a vědeckopopularizačních článků a recenzí. K rom ě vědecké činnosti je třeba připomenout i jeho pedagogickou
252
S E B E K : J U B IL E A Č L E N Ů C sV S M práci zejm éna na přírodovědecké fakultě Univerzity Komenského, kde vedl lichenologické praktikum a školil diplomanty, doktoranty a vědecké aspiranty. Vysoce význam ná je i jeho činnost m uzejní: za 25 let intenzívní sbírkotvorné čin nosti se mu v Slovenském národnétn muzeu podařilo vybudovat herbář, který obsahuje 64.000 položek lišejníků, a který je druhým největším herbářem svého druhu v CSSR. V letech 1964— 1980 vydával v S N M exsikátovou sbírku “Lichenes Slovakiae exsiccati1', která obsahuje 300 taxonů ve 12 svazcích. Dr. Ivan Pišút. CSc., je členem naší Společnosti od r. 1979; kromě toho je členem Čs. botanické společnosti při Č S A V , Slovenské společnosti pre dějiny vied a tech niky při S A V a od r. 1960 členem British Lichen Society. Prof. R N D r. et P h M r. V l a d i m í r R y p á č e k , DrSc., člen korespondent Č S A V , (nar. 10. 10. 1910 v Okrouhlé Radouni) se letos v dobrém zdraví a pohodě dožívá svých pětasedmdesátin. Vzpom ínku na tohoto význačného fyziologa, čestného člena (od r. 1982) a předsedu naší Společnosti (od r. 1976) a především milého člověka přinesl náš časopis (spolu s bibliografií jeho prací, publikovaných v letech 1974— 1978) z pera Zdeň ka L ašfůvk y u příležitosti jeho sedmdesátin [Čes. Mykol., Praha, 34 (4) : 222— 223, 1980], Dnes si připomínáme, že už je zase o pět roků starší — aniž při tom zestárl — a spolu se zástupy jeho žáků, spolupracovníků a přátel proto pře jem e: A d multos annos! Ing. R N D r. V l a d i m í r Z a c h a, CSc., se narodil 7. 5. 1925 v Brně. Základní životopisné údaje o tomto významném fytopatologickém mykologovi, dlouholetém vědeckém pracovníku Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského v Brně a v B ratislavě a jeho bibliografii z let 1946— 1974 jsm e přinesli v jubilejním článku J. Špačka, publikovaném u příležitosti jeho1 padesátin [Čes. Mykol., Praha 29 (4) : 237—240, 1975], Členem naší Společnosti je od založení čs. mykologického klubu; v r. 1982 byl jm enován zasloužilým členem. B ibliografie jeho prací s mykologickou tématikou byla v šestém desítiletí jeho života obohacena o řadu nových přínosných příspěvků, v nichž se zabýval celou řadou problém ů mykologické fytopatologie. Tak např. ho zajím ala zejména biologie sněti T ille tia co n tro v e rs a Kůhn. na A g ro p y ro n repens (1975, spolu s j . Novákovou), poškození rychlených tulipánů (1975, spolu s J. Terenem ), výskyt druhu X a n th ro m o nas v es ica toria na rajčatech a T h ie la v io p s is basicola na C y cla m e n p e rs ic u m v ČSSR (1976, spolu s M. Krásnohorskou), dále výskyt askochytózy chryzantém (1979) a výskyt druhu P h o m a ch rysan th em icola. v ČSSR” (1980, spolu s J. P liv o u a M. K rá s nohorskou). dále výskyt padlí L é v e illu lla sola n a cearu m na paprice v ČSSR (1981, spolu s J. Novákovou), C halaropsis thielavioid.es jako průvodce povrchových nekróz mrkve (1981, spolu s J. M atlákem ). Radu dalších vědeckopopularizačních článků (ze jm éna např. o listových chorobách třešní a višní, chorobám malin, kadeřavosti brosk ví. listové spály meruněk, o škodlivosti rzí v ovocnářství, o plísňovém onemocnění růží, fuzariózách klíčních rostlin, hnilobě skleníkového salátu aj.) publikoval v ča sopisech Zahradnické listy, Zahradnictvo a Póda a úroda. Všem jubilujícím členům za jejich práci a přínos naší mykologické védě i praxi děkujem e a přejem e jim dobrou životní i pracovní pohodu do dalších let. S v a to p lu k
Sebek
253
L IT E R A T U R A F. K o t l a b a : Zeměpisné rozšíření a ekologie chorošů (Polyporales s. 1.) v Česko slovensku. 1984. P rah a (A cadem ia — nakl. Č S A V ). 194 stran, 70 černobílých fotogra fií na 28 tabulích a 16 barevných fotografií na 8 tabulích, 123 map (na nečísl, stránkách). Cena váz. výtisku 70.— Kčs. Českoslovenští mykologové (a s nimi také fytopatologové, lesníci, sadaři a ovocnáři) dostávají v této knize výsledky třicetileté perné práce jejího autora. P ři získávání a zejm éna při prověřování nálezů v herbářích prošly autorovi postupně rukam a tisíce herbářových položek a neméně tolik literárních údajů. Také zpracování získaných údajů do sevřeného a hutného textu i do map představuje nesčetné hodiny technické práce. A utor vyzdvihuje, že podklady pro zpracování se opírají o přesné určení hub dokladovaných v ústavních i soukromých herbářích, i když — podle okolností — přihlížel také ke sběrům jen publikovaným a nedokladovaným. P ři revizích herbářo.vých položek, zejm éna uložených v mykologickém odd. N árodního muzea — přírodo vědného muzea, došel autor k mnohým, někdy i překvapujícím zjištěním. Obecná část knihy je krátká. Její hlavní částí je metodika použitá při zpracování dat, získaných u každého druhu určováním a studiem sběrů autora samého i jiných sběratelů. Statě o ekologii a o geografickém rozšíření chorošů jsou stručnější, ale dostatečně inform ativní pro porozumění zám ěrů díla. V závěru obecné části rozvádí autor škodlivou činnost chorošů, na kterou upozornil již v předm luvě. Rozkladné působení parazitických i saprofytických chorošů ve dřevě žijících nebo odumřelých dřevin, ale i v řezivu a ve zpracovaném dřevě, představuje obrovské ztráty v lesním i zahradním hospodářství. Přitom člověk při své hospodářské činnosti v těchto oblastech ovlivnil rozšíření chorošů a z mnohých druhů vytvořil (sit venia verbo) vyslovené synantropní druhy. Tento negativně praktický význam chorošů pro člověka byl nepochybně jedním z důvodů, proč celá práce byla na půdě Botanického ústavu Č S A V započata a přes mnohé obtíže zdárně dokončena. H lavn í náplní knihy je ekologie a zeměpisné rozšíření chorošů v Československu, v případě chorologie s přihlédnutím k rozšíření v Evropě, popř. i na Zemi. A utor zařadil do knihy 212 druhů, dosud zjištěných na území ČSSR. V průběhu třiceti let, v nichž autor na knize pracoval, došlo k různým pokrokům a změnám v taxonomii chorošů oproti době, kdy autor s prací započal. Kdysi zdán livě homogenní skupina chorošů, hub s porioidním hymenoforem, shrnovaná do řá du P o ly p ora le s , se rozčlenila do dnešního většího počtu čeledí. Z nich např. čeleď P o ly p ora ce a e s. str. dnes mnozí taxonomové řadí do řádu A ga rica les . K dalším změnám ve vymezení a pojetí vyšších taxonů (od čeledí výše) došlo i v posledních létech, tedy v době zadání knihy do polygrafické výrob}'. A utor pochopitelně nemohl již postihnout tyto poslední změny ve vymezení a zejm éna v nomenklatuře, ačkoli se o to snažil ještě při korektuře (jak vyplývá ze závěrečné poznámky na str. 179). Zpracování každého druhu je podřízeno jednotnému uspořádání. Z a typograficky zvýrazněným českým jménem následuje fenologický rozbor studovaných sběrů (u druhů s jednoletými plodnicemi), autekologická charakteristika taxonu (s uvedením hostitelských dřevin). Chorologické údaje jsou seskupeny následovně: vertikální rozšíření (s uvedením nejvýše a nejníže zjištěných lokalit z území Č S S R ); publiko vané mapy rozšíření; celkové rozšíření taxonu na Zem i a chorologická charakteristi ka druh. V závěru pak jsou nejdůležitější data o rozšíření v Č SSR (s odkazem na příslušející m apu), počet lokalit z regiónů Čech, M oravy a Slovenska, přičemž u počtu lokalit do 10 jsou uvedeny všechny lokality. Podle vztahů k evropském u geo grafickém u rozšíření taxonu jsou ještě připojeny nejzazší lokality ve směru světových stran (např. nejsevernější lokalita apod.). Razení lokalit není (záměrně) podle fyto geografických celků, nýbrž od západu k východu a od severu k jihu. N a 123 m a pách je graficky zachyceno rozšíření všech 212 druhů, a to u 29 nejhojnějších síťo vým způsobem, u 94 vzácnějších druhů bodovým způsobem (při čemž na bodových m apách jsou většinou dva taxony, rozlišené rozdílnými bodovým i značkami). V y b ran á literatura zahrnuje vzhledem k zaměření knihy m inim um prací s taxonomickou náplní (knižních i časopiseckých), zato snad všechny práce důležité z hle diska chorologie a ekologie chorošů. Rejstřík je druhový i rodový zároveň. Souhrn anglický. N a 36 tabulích je zařazeno 70 černobílých (na 28 tabulích) a 16 barevných fotogra fií (na 8 tabulích), které jsou všechní pořízeny autorem. O brazový doprovod je dob rým doplňkem, neboť nahrazuje do určité m íry popisy nebo alespoň charakteristiky asi třetiny druhů, které kniha zahrnuje. Většina fotografií (zejm éna černobílých) i je jich reprodukce jsou vynikající. Z “E rra t“, které mohl dát autor dodatečně jen do-
2-54
—
......
L IT E R A T U R A těch exem plářů knihy, které sám nebo prostřednictvím svého pracoviště expedoval., uvádím : str. 10, 22. řádek shora: místo N árodné múzeum má být správně Slovenské národně m úzeum ; popisky fotografií obr. 8 na tab. 3 a obr. 56 na tab. 23 jsou přehozené, stejně jako u obr. 82 na tab. 34 a obr. 85 na tab. 36; n,a mapě 33 má být místo O n n ia tr iq u e te r správně O. tr iq u e tr a , na mapě 100 má být místo P e r e n n ip o ria p u lc h e lla P . ten u is a na mapé 48 a 115 má být místo C e rip o rio p s is správně C eriporici. V knize dr. K otlaby dostali všichni její uživatelé — ať již z řad mykologických eko logů, íloristů nebo taxonom ů anebo z řad pracovníků některých praktických oborů, zejm éna fytopatologů — bohatý zdroj inform ací pro svoji práci. K vydání p u bli kace tohoto zam ěření i provedení je třeba jak autorovi, tak vydavatelství jen a jen blahopřát! Josef H e rin k
M. S v r č e k , J. E r h a r t a M. E r h a r t o v á : H olubinky. 1984. P rah a (A cad e mia — nakl. Č S A V , edice “ Živou p říro do u"). 168 stran, 15 tabulí perokreseb v textu. 24 barevných tabulí s 81 vyobrazeními. Cena váz. 38.— Kčs. M ykologové, kteří studují vyšší houby, se zájm em očekávali ohlášený ediční záměr, nový příspěvek k poznání holubinek (R ussula) naší mykoflóry. Tím spíše, že stu dium holubinek mělo u nás ve 20. až 30. létech světově uznávané představitele v J. Z v áro v i a V. M elzerovi (kteří společně uveřejnili v r. 1927 první m onografii rodu Russula z našich zemí), k nimž se družil agilní J. Kučera. K poznání čs. holubinek přispěli od 40. let drobným i příspěvky někteří autoři. Z a celou dobu od r. 1920 došlo v evropském (i světovém) m ěřítku ke značnému pokroku ve studiu holubinek, zejm éna v taxonomii a v souvislosti s tím i v nomenklatuře. D r. S v r č e k sám označuje svoji práci jako úvod do studia holubinek. Je to plně v souladu se zařazením knihy do edice “Živou p řírodou“, která je míněna jako po můcka pro začínající, zejm éna m ladé přírodovědce. Tuto devizu naplňuje především textová část knihy, v níž autor shrnul vše podstatné a základní o holubinkách. P o dává charakteristiku rodu, jeho taxonomické zařazení v systémech vyšších stopkovýtrusných hub a návod ke studiu m akro- i mikromorfologických vlastností plodnic holubinek (včetně postupu při popisu materiálu). Stať o mikromorfologických vlast nostech je doplněna 15 tabulem i perokreseb, které zachycují 86 taxonů (z toho 4 odrůdy), resp. jejich výtrusy, cheilocystidy, pileocystidy, pokožkové brvy a další pokožkové elementy. Chemické vlastnosti holubinek jsou představeny ve stati o m akrochemických reakcích. Kratší kapitoly podávají podstatné inform ace o ekologii a zeměpisném rozšíření holubinek, dále o praktickém významu těchto hub. V e stati o historii výzkum u holubinek autor přihlíží zejména k výzkumu holubinek v Če chách. Systematický přehled rodu Russula je podán podle Romagnesiho monografie holubinek z r. 1967. Klíč k určování evropských druhů holubinek je sestaven podle makroskopických znaků (mezi nimiž zvláštní důležitost přisoudil autor barvě výtrusného prachu). Ve speciální části popisuje dr. Svrček 67 druhů holubinek (ze 117 druhů dosud zjištěných — podle autora — v Československu, resp. z asi 200 druhů severního m írného pásm a Evropy a severní A frik y ), V ý b ěr zařazených taxonů (zhruba dvě třetiny z druhů zjištěných v ČSSR ) byl podřízen obrazovému materiálu, který p ři pravili manželé Erhartovi; lze k němu poznamenat zejm éna to, že poměrně méně jsou zastoupeny druhy listnatých lesů, zejm éna ty, které provázejí term ofilní flóru. Přínosem je publikování prvého nálezu Russula giga spora Romag. z ČSSR (a patr ně také první mimo zemi typu, kterou je F ra n c ie ); škoda, že nejsou k nálezu z již. Čech uvedeny bližší úd aje a poznámka o uložení materiálu. Také u jiných nověji popsaných druhů, které jsou v knize poprvé uvedeny z našeho území, by floristické údaje byly účelné a podnětné. K aždý popis sestává z m akrom orfologických znaků (k nimž jsou přiřaděny pach a chuť i makrochem ické reakce dužiny), mikrom orfologických znaků, z charakteristi ky ekologie a zeměpisného rozšíření. U každého druhu jsou připojeny poznámky několikerého druhu (rozlišování od příbuzných nebo jen podobných druhů, o synonymice — jejíž větší část je traktována v rejstříku, o nomenklatuře, o praktickém význam u aj.). Znám á variabilita mnohých holubinek, která je zdrojem obtížnosti makroskopického studia těchto hub, .je autorem pojednána velm i uměřeně (většinou v kontextu popisu), což je zřejm ý a chvályhodný záměr udržet “hlavní proud“ ve
255-
L IT E R A T U R A složité vnitrodruhové taxonomii m noh;ch holubinek. Z vlášť citlivé se dr. Svrček vypořádal se skupinou R. x e ra m p e lin a , u níž zvolil (podle vzoru H. Romagnesiho) tzv. malé druhy. Pokud se týče nomenklatury, odráží mnohé změny v interpretaci řady '“klasic k ý ch “ druhů holubinek, k nimž došlo zejm éna v posledních dvaceti létech. N a mnohých místech je použitá nomenklatura svědkem zpřesněného rozlišování taxonů, které byly dříve směšovány. Dr. Svrček použil (z větší části poprvé) celkem sedmi jm en Velenovského (ze 41 druhů, které Velenovský popsal jako n o v é ): R. co lu m b a ria , R. n o b ilis , R. rig id a a R. undulata, a tři druhy z kom plexu R. x e ra m p e lin a : R. a trosanguinea, R. cla v ip e s a R. pruinosa. Také jiní autoři z českých zemí jsou v nomenklatuře zastoupení, ve shodě s názory jiných evropských russulologů [anebo také proti názorům těchto mykologů, jako v případě R. ch lo ro id e s (Krhz.) Bres. oproti R. b revipes Peck], Jsou to Krom bholz (3 druhy), po jednom druhu Kudrna, Melzer, Zvára, M elzer a Z v ára a Kučera. Rejstřík československých (ale také evropských) druhů holubinek obsahuje důle žitá (i když vybran á) synonyma. Mezi nimi je i pokus o zhodnocení všech 41 “no v ý ch “ druhů Velenovského, což je velm i nesnadný a v některých případech i neře šitelný úkol. Z literatury je výběrově citována nejvýznam nější knižní literatura. Pokud se týče obrazové stránky knihy, patří k ní perokresby mikroskopických znaků autora textu na 15 tabulích, které jsou kresleny z optického m ikroskopu a jsou velmi výstižné. B arevné fotografie zhotovili zkušení m anželé Erhartovi, všechny v terénu. N a 80 obrazech (z nichž pět je celostránkových, ostatní po čtyřech na stránce) přibližují čtenáři celkem 66 druhů. Reprodukce předloh je ve většině případů dobrá (u R. ch lo roid e s dobře vyšel modrozelený nádech lupenů a vrcholu třeně, avšak u R. x e ra m p e lin a jsou lupeny příliš světlé). A utor textu i autoři barevných vyobrazení odvedli při jistě složitých podmínkách vzájem né spolupráce dobrý výsledek. Záslužným edičním činem nakladatelství A c a demia dostali naši mykologové do rukou pomůcku, která je na současné evropské úrovni. Josef H e rin k
Č E S K Á M Y K O L O G IE — V y d ává Cs. vědecká společnost pro mykologii v Academii, nakladatelství Č S A V , Vodičkova 40, 112 29 P rah a 1. — Redakce: Václavské nám. 68, 115 79 P rah a 1, tel.: 26 94 51—59. Tiskne: Tiskařské závody, n. p., závod 5, Sám ova 12, 101 46 P rah a 10. — Rozšiřuje P N S . Inform ace o předplatném podá a objednávky p ři jím á každá administrace P N S , pošta, doručovatel a P N S -Ü E D Praha. O bjedn ávky do zahraničí vyřizuje P N S — ústřední expedice a dovoz tisku Praha, závod 01, adm ini strace vývozu tisku, K afk o va 19, 160 00 P rah a 6. Cena jednoho čísla 8,— Kčs, roční předplatné (4 sešity) Kčs 32,—. (Tyto ceny jsou platné pouze pro Československo.) — Distribution right in the western countries: K ubon & Sagner, P. O. B o x 34 01 08 D-8000 M ünchen 34, GFR . A n n u al subscrip-tion: Vol. 39, 1985 (4 issues) D M 97, — . Toto číslo vyšlo v listopadu 1985. © Academ ia, Praha 1985.
256
—
im
i
i
.
K O T L A B A : STEREUM S U B P IL E A T U M
WÉĚĚĚgmSmwQ
k &
.^BÉt ■ |y j||'i; ' ^ ■ H iÉ K *
^ S K
J w
Äv i*P
BMfiHjjj^v .Jffefe
|fe$* ř
X X II.
a ^IfeA* * T il> J » y iB
Jpv. \ % ^
*¡J;
s H H H R IB fl^ V J H f ^ V r ~r-I Ě
■w ^SBBm Li^^ĚĚĚ^^^ť
TmMĚř
*~y I*,^ H g r f
1. S te re u m s u b p ilea tu m Berk, et Curt. — P e v n í k p o l o k l o b o u k a t ý . “Bukov in a ‘‘ u Budči, na padlém kmenu dubu ceru, 30. 9. 1965. — '‘B u k o v in a“ near Budča, Central Slovakia, on fallen trunk o f Q u ercu s cerris, 30. 9. 1965. l,5x Foto F. Kotlaba
_
,
:
.
..
„
-
,.
.
I
r
...........................
w FJk J B ^ ^ W M y m
|k
^
J lÉ tÉ
.
~” '<’^ ^ 1 'J Ě
2. S te re u m subpilea tu m Berk, et Curt. — P e v n í k p o l o k l o b o u k a t ý . “B u ča n u Hronské D úbravy. na poraženém kmenu asi dubu ceru, 30. 7. 1981. — ':B u é a n '; near Hronská Dúbrava, on felled trunk of Q uercus cl', cerris. .'íil. 7. 1981. l,2x Folo F. Kotlaba
Ji 1
3jH*ijj_ " "**>r~- 1'^"W l ,„^W PW
8 5 | | S Í^ t 4~
****vi'
^
'" 'í
,T.
< * '«
:'^'rj^ *VT'flQIj^^^K^L
-«g p p ^ ^ y
^ ^ fcllk .
^
m Ě K r* ^M B |b|H BÍjM M M
f - : "V '
-,í,'^p
;-
^r
I
^ • ■ S é É
B
*' * s K f ÍI^IiI íiii^ im ^PH M f
» M SI||^ d Ě Ě tÉ m
S
- 'P"^i
,
ťW P fe ,^ ;j,^ C ť';;J ^ ^ .\ m *B r
i
■
^ ^
-
•*♦ -
~: u~
,|nl|
#
1. S te re u m s u b p ile a tu m Berk. et Curt. — P e v n í k p o l o k l o b o u k a t ý . V údolí „K ozlu ka“ u V lasu v Em inské p la nině ve východním Bulharsku, na padlém kmenu asi d ubtr certr," 31. 8. 1984. — The valley “K o zlu k a“ near V las in Foto F. K otlaba Eminska plan ina Mts., eastern Bulgaria, on fallen trunk of Q u ercu s cf. cerris, 31. 8. 1984. l,2x
*4 ^ <
mmmimmsmmmmtsmmmmimgmmmmmsMMimsmffiMmmmmmmmKsmMMMmmmmmmmmMMmmmmm§mmi
P O U Z A R A U R B A N : R N D r. M IR K O S V R C E K , CSc.
^ÉllwŽigSjH'V-~ ¿M •
^ y^"
'* *' j / 1ť 1ÉL
\ifflMÉlilJir 'SH Pfc'
p%žďjgjp^
? «#*
‘ B f^
R N D r.
Mirko
Š'--ý ^á JĚ
Svrček,
CSc.
;i É
XXV.
'*£■;$«;
JrJĚBEr j Sbf
j ĚE fii^ ^ ¿tiž”
(31.8.1980) Foto dr. F. K otlaba
P o k y n y
p ř i s p ě v a t e l ů m
Č e s k é
m y k o l o g i e
R e d a k c e č a s o p is u p ř ijím á je n r u k o p is y v y h o v u jíc í po strá n c e o d b o r n é i fo r m á ln í. P řis p ě v a t e lé n ech t se říd i p ř i p ř íp r a v ě r u k o p is ů těm ito p o k y n y . 1. Č e s k y n e b o s lo v e n s k ý p s a n ý č lá n e k z a č ín á č e sk ý m se u v e d e
p ř e k la d
(p o p ř . s o u h r n ra
(a u to r ů )
n a d p is u
na
v
n ě k te ré m
k o n c i č lá n k u ). P o d
ze s v ě to v ý c h n a d p is e m
n e b o s lo v e n s k ý m
ja z y k ů ,
a to v e
b e z a k a d e m ic k ý c h titu lů a b e z m ísta p ra c o v iš tě . Č lá n k y
ja z y c íc h ,
stru č n ě
a
jo p isu 3. U
a
to
v ý s tiž n ě
(v k a ž d é m d ů le ž itý c h
n ě jší s o u h rn
na
p r v n ím
m ístě
c h a r a k t e r iz u je
j a z y k u ). a význ am n ých
na
konci
p rá c e ,
v
ja z y k u ,
v ý s le d k y č lá n k ů
a
to
v
a
v
p ř ín o s
d o p o r u č u je
je
p rá c e ,
se
térnže ja z y c e ,
s 5 o p r a v e n ý m i p ř e k le p y , š k rty n e b o v p isy
na
m á ln ím
ty p e m
každým
tečk ou ,
č á rk o u ,
toh oto v z o r u : z k r a tk o u
„ p e r lič k o u “) ; za
S tře d n ík e m )
se d ě lá
m e z e ra .
( 3 - ) 10,5-12(-13,5) x 4 -5 um
a a u to rsk ý ch
c e lý c h
red akce
vět
v
sa m a .
drobn ým
te x tu
A u to r
p ís m e m
5. L it e r a t u r a o d je d n o h o
jm e n
la tin sk o u
n e sm í
k te rém
je
v y d á n í. vol.
U
'=
na
c ito v á n o e t;
u
p ř íjm e n ím
konei
v íce
po
p rá c e ,
p ra c í,
p r a c í se
stra n ě
a
je h o
(k ro n ič
po
v lc e d íln ý c h p.
je ště p o d r o b
a b s t ra k t
(a
v o d liš n é m
60
ú h o ze c h
na
řádku ,
psán
č e rn o u
a
n e jv ý š e
p á sk o u
znam énkem
a n or
(te čk o u ,
m ik r o z n a k ů
se
než
d v o j
p ř id r ž u jt e
p ísm e n , p o d t rh á v á n í n a d p is ů ,
ú prav u
r u k o p is u
r u k o p is u
to
(b e z
(>=
k n iž n íc h
pokud
p a g i n a ).
je d n o s lo v n ý c h
tečce
se
za
a
v íce
č á rk y )
části,
U
číslo
c ito v á n í
p ro
tisk á rn u
slo v
p rovádí
k te r é d o p o r u č u je
u ž ív á
z k r a t e k ),
se
z
v y sa d it
pouze jm é n a
d v o jt e č k a
p o m lč k a , p řed
a
p ř íp o ji
za n í n á z e v č lá n k u číslo
po
(b e z
autor
po če t stra n S tr á n k y
ro č n ík u
ja k o
a u t o r ů s p o ju je m e
p rvn í
k n ih y .
n á s le d u je
J e -li
ste jn ě
(p r v n í p ísm e n o s teč
p o m lč k o u
titulu
číslo
a
c e lk o v ý
řád ku .
v y p is u je ,
Jm éna dvou
c itu je
č a so p isů
d á le
sa m o sta tn é m celé
k ře stn íh o
z á v o rk o u je
na
znovu
„ i b i d e m " ).
so u č á stí
p ra c í
vždy
au tory
u v á d ím e
d ílu
z áz n a m
se
z k r a tk a
názvem
p u b lik a c í
n en í
každý
jm é n o
(n e p o u ž ív á m e
tře m i
n á s le d u je
p o d t it u l);
v o lu m e n ),
z k ra tk o u
s t ro
m ísto d e se tin n ý c h č á r e k ). N e p ř ip o u š t í se p san í
t y p o g r a fic k o u
m ů ž e o z n ač it tu ž k o u
c ito v á n a
z k r a tk o u
(n ik o li
15 ř á d e k
a b s t ra k tu
ve
k te r ý
je
m akro-
p rostrk áv án í
p a k v z á v o rc e le to p o č e t v y jit í p rá c e , za
k n ih y
A bstrak t,
p řesah ovat
in t e rp u n k č n ím
uváděni
a b s t ra k te m
č lá n e k .
p ř ip o jit k ro m ě
v
m u sí
(p e tite m ) n e b o p o d t rh n o u t p ř e r u š o v a n o u č a ro u části vět, k te ré ch ce z d ů ra zn it.
au to ra
se et al. Z a
a b s t ra k t
(m e z e r y js o u p o u z e p ře d a za z n a m é n k e m „ x “ a pře d
V e š k e ro u
citace z k r a tk y o p a k u jíc íh o se č a so p isu
k o u ),
P ři
v e lk ý m i p ísm e n y ,
apod.
je
c izím ja z y c e
k rá tk ý m
psaný
s t r á n k u ), m u sí b ý t
m í r y ; je n v a n g lič tin ě se d ě la jí te č k y
n a d p is ů čl
(n e
psané v
(a u to r ů )
ja k é m
je č lá n e k ); ro z s a h s o u h rn u je o m e z e n n a 2 s t ra n y stro jo p isu . 4. V la s tn í r u k o p is , tj. s t ro jo p is (30 ř á d e k na s trá n k u po s t ro je
p o d n ím ž
ja k o
n á s le d u je p ln é k ře s t n í jm é n o a p ř íjm e n í a u to
m ít č e s k ý n e b o s lo v e n s k ý p o d titu l a a b s t ra k t (p o p ř . s o u h r n ). 2. P ů v o d n í p r á c e m u sí b ý t o p a t ř e n y p o d jm é n e m a u to ra dvou
n a d p is e m ,
ste jn é m
d ílu
k n ih y
a
pom ocí
k n ih y
p o m lč c e
z k ra tk y
c itu je m e
n á ze v
v y p is o v á n í
nebo m ísto
roč.,
se
č a so p isu
v o l.,
Band
a p o d .), p a k n á s le d u je d v o jt e č k a a citace strá n e k c e lk o v é h o ro z s a h u p rá c e . 6. P r a v i d la h rn u ty -
v
c ito v á n í lit e r a tu r y , ja k o ž
p u b lik a c íc h ,
Z p r . C s . B o t.
k te ré
v y š ly
i se z n a m
ja k o
v ybran ý ch
p ř ílo h y
Z p rá v
p e r io d ik
Cs.
a
je jic h
b o t a n ic k é
z k ra te k js o u
sp o le č n o sti
p ři
S p o le č ., P r a h a , 13 (1973), a p p e n d . 1: 1-85, et 14 (1979), a p p e n d . 1; 1-121.
p u b lik a c e lze z a k o u p it v s e k re t a r iá t u
za
ČSAV (T y to
C s . b o t a n ic k é sp o le č n o sti, B e n á t s k á 2 , 128 01 P r a h a 2.)
7. P ř i c ito v á n í r o č n ík u č a s o p is u n e b o d ílu k n ih y p o u ž ív á m e je n a r a b s k é číslice. 8.
D ru h o v é
n ě k te ré m
la t in s k é
b a d a t e li,
n ázvy
p ř ič e m ž
se
p íší
háčky
s
m a lý m
a č á rk y
se
p ísm e n e m , v y p o u š tě jí
i
když
(n a p ř .
je
dru h
p o jm e n o v á n
po
Sclerotlnia veselý i, aeastrum
smardae). 9. P ř i u v á d ě n i d a t s b ě r ů p íš e m e m ě síc e v ý h r a d n ě ř ím s k ý m i č íslice m i (2. V I. 1982). 10. P ř i In d e x
c ito v á n í
h e rb á řo v ý c h
h e r b a r io r u m
ta n ic k é e d d . M o r a v s k é h o B rn o;
PRM
-
d o k la d ů
1981), n a p ř .
-
u v á d ě jí
odd.
N á r o d n ih o
S o u k ro m é h e rb á ře
se
S lo v e n s k é
m uzea, B r n o ; B R N U
m y k o lo g ic k é
fa k u lt y U K , P r a h a ).
BRA
-
zásad ně
m e z in á ro d n i z k r a t k y
n á ro d n é
m úzeum ,
k a t e d r a b io lo g ie ro stlin
m u ze a ,
P ra h a ;
PRC
c itu je m e n e z k rá c e n ý m
-
h e rb á řů
B r a t is la v a ;
bo
UJEP,
b o t a n ik y
m a jite le
(v iz
-
p říro d , f a k u lt y
katedra
p ř íjm e n ím
BRNM
p říro d ,
(n a p ř . h e rb .
H e r in k ) a ste jn ě n e z k r a c u je m e h e r b á ř e ú sta v ů b e z m e z in á ro d n í z k ra tk y . 11.
P ři
p o p is o v á n í
p o s le d n íh o
vydání
nových
tax o n ů
m e z in á ro d n íc h
nebo
nových
k o m b in a c í
n o m e n k la t o r ic k ý c h
a u to ři se
p r a v id e l
M e z in á r o d n í k ó d b o t a n ic k é n o m e n k la t u r y 1966 a 1972. -
— v iz
m u sí
H o lu b
p ř id r ž o v a t J.
(1968 et
zásad 1973) :
Z p r . C s. B ot. S p o leč ., P r a h a , 3, a p p e n d .
1, et 8, a p p e n d . l ; t ý k á se to p ř e v á ž n ě u v á d ě n í t y p ů a s p r á v n é citace b a sio n y n u t. 12. A d r e s a a u t o r a n e b o je h o p ra c o v iš tě se u v e d e až n a k o n ci č lá n k u p o d c ito v a n o u lite ra tu ro u . 13. Ilu s t ra č n í m a te r iá l
(k r e s b y ,
fo t o g r a f ie )
z v lá š í, a to a r a b s k ý m i č ís lic e m i (b e z z k r a te k u v e ř e jn ě n .
F o t o g r a fie
m u sí
být
d o sta te čn ě
k č lá n k ů m
se č ís lu je
o b r., fig ., a p o d .) k o n tra stn í
a
p rů běžn ě
u k a ž d é h o č lá n k u
v tom p o řa d í, v ja k é m
o stré,
p e ro k re sb y
(tu š í)
m á b ýt
n e sm í
být
p říliš je m n é ; v š u d e je t ře b a u v á d ě t zvětše n í. T e x t k ilu stra c ím se p íše n a s a m o sta tn ý list. 14. S e p a rá t y p r a c í se tisk n o u na účet a u t o r a ; n a slo u p c o v o u ž á d á -li se p a r á ty a ja k ý počet (70 k u sů , v ý jim e č n ě i v íc e ).
k o re k tu r u
autor
p o zn a m e n á ,
R e d a k c e č a so p isu Č e s k á m y k o lo g ie
Cena
Kčs
46 238 Č
9
e s k á
m y k o l o g i e
The journal of the Czechoslovak Scientific Society for Mycology, form ed for the advancement of scientific and practical knowledge of the fungi V o l . 39
Part 4 Chief
Editor:
N o v e m b e r 1985
Prof. R N D r. Zdeněk U rban, DrSc.
Editorial Committee: R N D r. Dorota B rillová, CSc.; R N D r. Petr Fragner; M U D r. Josef H erin k ; R N D r. V ěra Holubová, CSc.; R N D r. František Kotlaba, CSc.; R N D r. V ladim ir M usilek, D rS c.; Doc. R N D r. Jan Nečásek, CSc.; Ing. C yprián Paulech, CSc.; Prof. R N D r. V ladim ír Rypáček, DrSc., Corresponding M em ber of the Academ y; R N D r. M iloslav Staněk, CSc. Editorial
■
Secretary:
R N D r. M irk o Svrček, CSc.
A ll contributions should be sent to the address of the Editorial Secretary: The National Museum, Václavské nám. 68, 115 79 Pragu e 1, telephone 269451— 59. A ddress for exchange: Československá vědecká společnost pro mykologii, 111 21 P rah a 1 P. O. B ox 106.
Part 3 w as published on the 13th August 1985
H
III
C O N T E N T S F, K o t l a b a : A rem arkable Stereum : S. subpileatum (A phyllophorales), its ecology and distribution with special regard lo Czechoslovakia . . . . 193 M. S v r č e k : Notes on the genus Hyaloscypha (H e lo t ia le s )......................................205 Z. P o u z a r : M ore notes on fam ily names of Fungi (Basidiomycetes) . . . 220 Z. U r b a n et J. M a r k o v á : Ecology of b ro w n rust of couch grass, Puccinia persistens, in B o h e m i a ..................................................................................... . 225 P. F r a g n e r : Keys for identification of yeasts from human m aterial accor ding to new points of view .................................................. 234 Z. P o u z a r e t Z . U r b a n : To the 60th birthday of R N D r. M irko Svrček, CSc. 243 S. S e b e k : Bedeutsame Gedenkstage unserer V ereinsm itglieder im Jahre 1985 250 References
Bl
With
black
. and
. white
photographs:
X X II. — X X IV . Stereum subpileatum Berk, et Curt. X X V . R N D r. M irko Svrček, CSc.
233,
254
