ČESKOSLOVENSKA VĚDECKÁ SPOLEČNOST PRO M Y K O L O G I I
I
2
i |
5
2 A C A D B M I A/ PRAH A
DUBEN
I
;
Č E S K Á M Y K O LO G I E Časopis Č s. vědecké společnosti pro m ykologii pro šíření znalosti hub po stránce vědecké i praktické Ročník
25
V yd ává C s.
Číslo
vědecká
2
Duben
společnost pro m ykologii v N ak ladatelství
1971
Československé akadem ie věd
Ř ídí člen korespondent Č SA V Albert P ilát, doklor biologických věd s redakční radou. !
i
Příspěvky zasílejte na adresu výkonného redaktora: P rah a 1, V áclavské nám . 68 , N árodní m uzeum , telefon 2 6 1 4 4 1 — 5, linka 87.
‘
1. sešit vyšel 2 8 . ledna 1971
OBSAH C.
Blattný,
B.
Kasala,
m e r d ž i e v a: A.
tm avá, '•
(S
Československé
v O. R.
a Z. P o u z a r :
S an tilliová-S vob odová
působená
pravděpodobně
virem
.
a .
M. S e .
.
66
rodu
Scutellinia (C ooke)
Lam b. emend.
Le Gal
G anoderm a adspersum
a J. K u b i č k a :
Fassatiová: K r e j z o v á:
—
(S . Sch ulz.)
G. applanatum
(P ers.
Donk ex
S.
— lesklokorka F.
G ray )
P at.
tabulí č. 8 0 ) .................................................................................................................................8 8
N ovohradských
D ruhý příspěvek k poznání m ykoflory Žofínského pralesa
h o r á c h .............................................................................................................................. 103 Některé nové nálezy hyfom ycetů v Č e s k o s lo v e n s k u ......................................... 112
Subm ersní kultivace
Entom ophthora
th axterian a
(P etch )
H all
et Bell
a Entom ophthora destruens W eiser et Batko pathogenních pro h m y z ..................................118 In m e m o r i a m
;
druhy
dvojník lesklokorky ploské
barevnou
M. S v r č e k ;
i
J.
(P e z iz a le s). 1 .................................................................................................................................................................... 77 F. K o t l a b a
f
Pilát, václavky
P i 1 á t: Nový druh ěirůvky z Cech- T richolom a vaccinoides P i l á t .................................................... 75
M . S v r č e k: i
A.
Proliferace
-
Julius
Peter
(A
P i l á t ) ............................................................................... 124
Referáty o literatuře: K . B alab án a F . K otlaba, Atlas dřevokazných hub (M . Svrček, str. 1 2 5 ) ; G. B ruchet, Contribution a l'étude du genre Hebelom a ( F r .) K u m m er; p artie spéciale (M . Svrček, str. 1 2 5 ) ; G. M alençon a R . B ertault, Flore des cham pignons supérieurs du M aroc. Tom e I. (Z . Pouzar, str. 1 2 6 ) ; D. M . Henderson, P . D. O rton et R . W a tlin g ; B ritish Fu ngu s F lo ra. A garics and B oleti. P a rt 1. R . W atlin g , Boletaceae, G om phidiaceae, P axillaceae (A . P ilát, str. 1 2 7 ) ; W m . Bridge Cooke a kol., O ur m ouldy earth, a study in the fungi of our environm ent with em phasis on w ater (A . P ilât, str. 1 2 8 ) ; M ichael-H ennig, H andbuch für Pilzfreunde. Bd. V. (A . P ilát, str. 1 1 7 ) ; H. H aas a H. Schrem pp, Pilze im W ald und F lu r (A . P ilá t, str. 1 1 7 ) ; E. J. H. C orner, Supplém ent to “A m onograph of C lavaria and allied généra“ (A . P ilát, str. 1 0 2 ). Přílohy:
černobílé
barevná
tabule:
tabule
č.
80
—
G anoderm a
adspersum
(S . Sch ulz.) Donk (B . V an ču ra p in x.)
V. — V I. k článku C . B lattn ý a kol., Proliferace sobená pravděpodobně virem . V II. G anoderm a adspersum (S . Sch ulz.) Donk V III. T richolom a vaccinoides P ilát
václavky pů
Tab. 80
v :" *;'%^».’'r®':';' ■
;i' * ' ’ "
•—c*^__
'
'r
■
!^í?*í^ y
^JspgfW w
|
" L‘‘
G an o d erm a
a d sp ersum
(S .
Schulz.)
Donk B.
^
—_
V an ču ra
pinx.
j ■
BLATTNÝ
E T C O L L .:
1 a
PRO LIFERATIO N
O F A R M IL L A R I E L L A
Tab. V.
B L A T T N Ý E T C O L L .: P R O L I F E R A T I O N
O F A R M IL L A R IE L L A
d
Tab. VI.
:
PP*^^
t8Bm
•
T richo lom a voccinoides P ilát. — C arposom a adultum láteře superioři in feriorique visum. In piceto prope Loučky, haud proeul K onstantinovy Lázně, Bohem iae occidentalis, 9. Ví l í . 1 9 7 0 Albert Pilát legit. — Č i r ů v k a nečervenajíeí. Dospělá plodnice se svrchní a spodní strany, nalezená ve sm rčině u Louček nedaleko K onstantinových Lázní v západních Čechách 9. V I I I .
19 7 0 .
^
Photo A. P ilát.
<
KOTLABA
ET
POUZAR:
GANODERMA
,!.><*
..
ADSPERSUM
‘'i
^ ■¿as ,v t v * Sí # F * * 7 l X$ ť "
' V-i '
Sí
Tab. V I I I
*vUĚdr* \ *»& •■
>( Í -
^
.,; ■
V '*%+" A ^i ,-V‘ ' ' .Tf; L'
1. G anoderm a adspersum (S . Sch ulz.) Donk — L e s k l o k o r k a t m a v á . Řez plodnicí, ukazující mohutně vyvinutou dužninu a krátké, ne vrstevnaté rourky. — Section of the carpophore showing thick contex and short, unstratified tubes. Bennekom near W ageningen, 20. II. 1 9 5 5 leg. J. Gremm en. C ca l X . Foto F . K otlaba
fT
* ..
.^Hpi
11 111
/• ® !2? xtzÉĚĚŘMí
I
| ’' .
.....li111hii11i f 1 ffffffl i i
i .....1 Vi i 11 iSfaSM^.
L H>l>ŽHWů--ť¿Tk/ASákV á ^ R ^ ^ K v-V^«*¿ ® k : v-*-', v *i k % ' * ^ T ý tfz \
*fe
_
'
’
' ' ’’ * ..> ’.'/ ’
■' ’V'O: '
:
" ' ’■
*
2. G anoderm a adsp ersum (S . Sch ulz.) Donk — L e s k l o k o r k a t m a v á . Řez plodnicí, uka zující tenkou dužninu a mohutně vyvinuté, vrstevnaté rourky (s tenkým i vrstvščk“aflíí dužniny mezi některým i vrstvam i rourek.) — Section of the carpophore showing thin context and long stratified tubes (w ith thin layers of context between some layers of tu b es). S árv ár. 29 . VI I . 1 9 6 7 leg. Z. Igm ándy et V arga. Cca 0 , 6 X Foto F . Kotlaba
ČESKÁ
MYKOLOGIE
ČASOPIS Č ESK O SL O V EN S K É V Ě D E C K É SPO LE Č N O S T I PRO M Y K O L O G II R O Č N ÍK 25
1971
S E Š IT 2
Č E S K Á
M Y K O L O G I E
25
(2)
1971
I
Proliferation of Armillariella mellea (Vahl in FI. Dan. ex F r.) P. Karst, probably caused by a virus
I I
Proliferace václavky působená pravděpodobně virem
I
C.
B lattný1) , B. K asala2) , A . Pilát3) , J. Santilliová-Svobodová4) , M . S em erd žiev a 5)
I
of A rm illariella m ellea a proliferation of the gills has been alw ays in the sam e locality, in the valley of B ílý potok B rno, Č S S R . This proliferation occurred usu ally in the on other places or on its m argin.
I B I H
These diseased fruiting bodies were used for cultivation of the m ycelium on a g a rnutrient m edia. T he m ycelium was homogenized together with the ag ar diluted with water a t a ra tio of 1 : 1 0 . In Ju n e 1 9 7 0 4 stum ps were inoculated w ith this hom ogenate in Z ahrádky (cou n ty Č eská L íp a ). In 1 9 6 9 on two of those stum ps the fruiting bodies of both Pholiota m utabilis (S ch aeff. ex F r .) K um m . and Laccaria am ethystina (B olt, ex H ooker) M urr. were found. O n the other two stum ps fruiting bodies of A rm illariella in 1 9 6 9 developed. In 1 9 7 0 no fruiting bodies of A rm illariella were observed on those stum ps. Am ong the fruiting bodies of Pholiota m utabilis growing in 1 9 7 0 on these stum ps 4 fruiting bodies had slight proliferations on the upper surface of the caps and on their m argins; with one fruiting body proliferating gills occurred on the upper surface of its cap. In one fruiting body of L a ccaria am ethystina developed on these stum ps in 1 9 7 0 , a side and m argin proliferation of gills was observed. T he untreated fruiting bodies of the sam e species which developed in the neighbourhood were norm al. This abnorm ity is considered to be caused by a virus and is called proliferation. H
H H I H H H H H H H H H H
Sim ilar proliferation — form erly u su ally called m orchelloidities or m orchelloid forms — were found with C an th arellus cib arius F r. and C lito cy be neb ula ris (B atsch ex F r .) K um m . var. alba Lan ge. T hey are probably of the sam e origin.
H
W ith the fruiting bodies observed for several years, at Veveří B itýška, county centre of the cap , but also
O n the locality a t Brno, where the A rm illariella with proliferations on the caps grew in abundance we found T ram etes gibbosa (P e rs .) F r . T heir fruiting bodies had pores on the turned up m argins. It is possible to include also this phenomenon in this group of diseases. In the locality in H olany, county Č eská L ípa, where we found the mentioned C litocybe neb ula ris var. alba with the proliferation on the cap, we found also several groups of the sam e m ushrooom species. T he caps of their fruiting bodies were overgrown by their own m ycelium . This abnorm al phenomenon was observed with larger groups of fruiting bodies including also the young ones. It is probably th at this phenomenon m ight be caused by a virus too. A lso the abnorm al seam of the cap m argins observed with Laccaria am ethystina m ight belong to this group of diseases.
J) 2) 3) 4)
B lattn ý C ., Ú stav experim entální botaniky Č SA V , N a K arlovce 1, P rah a 6-D ejvice. K a sa la B ., O pletalova 4, Brno. P ilá t A ., N árodní m uzeum , V áclavské n ám ., P rah a 2. San tilliová-Svobodová J., Ú stav experim entální botaniky Č S A V , N a K arlovce 1, P rah a 6 , Dejvice. 5) Sem erdžieva M ., M ikrobiologický ústav Č SA V , Budějovická 1 0 8 3 , P ra h a -K rč.
■
B L A T T N Ý E T C O L L .: P R O L I F E R A T I O N
OF A R M ILLA RIELLA
P roliferace lupenů na líci klobouků uprostřed klobouku nebo mimo střed nebo i na okraji, byla u václavky pozorována po řadu let na témže místě (údolí Bílého potoka u Veveří B itýšky, okr. B rno, Č S S R ). Z plodnic takto ochuravělých bylo vypěstováno m ycelium . T oto m ycelium bylo i s agarem — živnou půdou — homogenizováno a zředěno vodou v poměru 1 : 10. T outo em ulzí byly 1. V I. 1 9 7 0 očkovány v katastru obce Z ahrádky (okr. Č eská L íp a) 4 pařezy. N a dvou z nich vyrostly v r. 1 9 6 9 plodnice opeňky (P holiota m u tab ilis) a lakovky am etystové (L acca ria a m eth y stin a ), na dalších dvou pařezech byly v r. 1 9 6 9 nalezeny plodnice václavky. V r. 1 9 7 0 na po kusných pařezech žádné plodnice václavky nevyrostly. Z plodnic openěk v r. 1 9 7 0 na těchto pařezech vyrostlých měly 4 plodnice lehké proliferace na okraji a uvnitř plochy líce klobouku a jedna plodnice lupenový výrůstek na líci klobouku. Jedna plodnice lakovky fialové z plodnic na těchto pařezech v r. 1 9 7 0 vyrostlých m ěla boční lupenovou a okrajovou proliferaci. V okolí rostoucí plodnice obou těchto druhů hub byly nor m ální. Abnorm itu považujem e za podezřelou z virového onem ocnění a nazývám e ji proliferaci. Podobné proliferace, dříve často nazývané m erchelloiditam i nebo morchelloidními form am i — jsme nalézali u lišky obecné — C a n th arellus cibarius a strm ělky mlženky bílé (C litocyb e neb ula ris var. a lb a ). Jsou pravděpodobně téhož původu. N a lokalitě u B rn a, kde hrom adně rostly václavky s proliferacem i na kloboucích, jsme zjistili u chorošovité houby outkovky hrbaté (T ra m etes gib b o sa ) plodnice s n a horu ohrnutým i okraji rubu plodnice se sporonosným i póry. I tento zjev ochuravění bylo by m ožno zařadit do téže skupiny. N a lokalitě, kde u zmíněné strm ělky mlženky bílé — H olany, okr. Č eská L ípa — jsme zjistili proliferaci lupenů na klobouku, jsme u některých skupin téhož druhu houby konstatovali silné porůstání líce klobouku vlastním m yceliem této houby. Celé skupiny, i mladé plodnice, m ěly tento abnorm ální zjev. N ení vyloučeno, že jde o pří buzný zjev, rovněž virového původu. Také abnorm ální hluboká záhybovitost okrajů klobouků, am etystové, by m ohla p atřit do této skupiny chorob.
pozorovaná
u
lakovky
For many years mycologists have been observing different abnormities with the fruiting bodies of higher mushrooms which have not been explained as yet. (Penzig 1922, Ulbricht 1926, Blattný et P ilát 1957, Blattný 1 9 6 9 ). Long lasting observations of the second author of this paper in the valley of the B ílý potok at Veveří Bitýška (county B rno) stimulated our experiments directed to the aim to explain this phenomenon. Material
and
methods
The fruiting bodies of A rm illa riella had outgrows on the upper surface of their caps, which after a more detailed exam ination, proved to be dislocated proliferations of the gills. These gills were usually deformed, distorted, so that it was difficult to recognize the original shape of the gills. (T h is was observed with both fresh and dried fruiting bodies.) Proliferations on the margins of the caps were less usual. More ofter breakings and proliferations of the gills on the upper surface of the cap were found. The proliferations in the centre of the cap were the most usual. The central proliferation takes place above the insertion of the stipe; it is a desoriented proliferation of the gills and, to some extend, also their hypertrophy. In one case, after the removal of the stipe rudiments of undeveloped gills were found in the lower part of the cap at the site of stipe insertions. R arely in other places of the upper part of the cap gill outgrows was observed. Under it, on the lower part of the cap, the gills were lacking as if the gills had developed on the upper surface on the cap instead of developing on its lower part. R arely was observed only one elevated (convex) centre of the cap, on which, however, no proliferating gills developed. Proliferated gills occur on young fruiting bodies already. 67
Č E S K Á M Y K O L O G IE 25
(2)
1971
In October 1970 only the last fruiting bodies developed this year were found in the mentioned locality. There were 50 of them. 8 0 % out of them showed proliferation of the gills, 2 0 % of the fruiting bodies were normal. The proli feration of the gills on the margin of the caps was relatively rare. Proliferation of distorted gills resulting in “outgrows” , was most common especially in the centre, sometimes also off the centre of +he caps. Fruiting bodies, with an elevated (convex) centre of the cap and without proliferation of the gills were found only
t>. C l i t o c y b e n e b u l a r i s (B atsch. ex F r . ) K u m m e r with proliferating gills in the centre; the margin Lípa. O : : ober 197 0, leg C. B la t tn ý jr. On e half l ifer ovanými lupeny v í středu a s okrajem lupenu X . 1970, leg. C. B l a t tn ý jr. Polovina přirozené
var. a l b a Lange. The; upper su rfaře of the cap of the gills turned up. Holany, county Česká of the natural size. — P o . r c h klobouku s prona líc p řih rn utým i. Holany, okres Česká Lípa. velikosti. Foto A P ilá t.
7. C l i t o c y b e n e b u l a r i s (B ats c h . ex F r . ) K u m m e r var. a l b a Lange. T h e fruiting body with its own mycelium proliferating especially in the centre of the cap. H ola ny. county Česká Lípa. October 1970, leg. C. B la ttn ý jr. O n e half of the n atu ral size. — Plo dnice s vlastním myceliem proliferujícím zejména ve středu klobouku. Holany, okr. Čes ká Lípa. X . 19 7 0 , leg. C. B la t tn ý jr. P olov ina přirozená velikosti. F o i o A. Pilát.
occasionally. The total area of the proliferating gills in the middle of the cap was seldcm larger than the rest of the surface of the cap. W ith those A rm illa riella fruiting bodies both the abnormal ones and those without proliferation, no symptoms of growth disorders were found. In 1969 the second author of this paper providedthe material for these experiments. It originated from the mentioned locality. One of the authors of this paper M. Semerdžieva cultivated the mycelium on agar using the usualmethod. (According to her opinion the rhizomorphes of this mycelium were slightly thinner than it is usual with the mycelium of normal A rm illa riella fruiting bodies. An exact measurement was not accomplished.) She multiplied this mycelium by several subcultures and delivered it for further experiments. At the beginning of June 1970 this mycelium was homogenized together with the agar 68
BLATTNÝ
E T C O L L .: P R O L I F E R A T I O N
OF A RM ILLA RIELLA
nutrient media and diluted with water at 1 : 10. This homogenate was used for inoculation in two experiments: 1. In thL forest at Zahrádky (county Česká L ípa) we chosed three localities in which many normal fruiting bodies of A rm illariella were found in 1969 on soil abcve the roots of oaks and poplars. The plot covered an area of 3 m2. In its close neighbourhood only 2 normal fruiting bodies of A rm illariella were
.V;
■- ■'."••• . ..
J
8. C litocybe nebula ris (B atsch . ex F r .) Kum m er var. alba Lange. The fruiting body own abundant m ycelium on the surface of the cap. T he two fruiting bodies are attached H olany, county Č eská Lípa, O ctober 1 9 7 0 , leg. C . B lattn ý sr. One half of the n atu ral Plodnice s vlastním velmi bohatým m yceliem na povrchu klobouku. Jde o srostlé dvojče. okr. Č eská L ípa, X . 1 9 7 0 , leg. C. B lattn ý jr. Polovina přirozené velikosti.
with its together. size. — H olany,
F o to A. P ilát.
found. On the inoculated space no fruiting bodies occurred. T h is is not surprising and is not supposed to be the result of the inoculation; it is known that, sometimes, fruiting bodies of this mushroom species are absent for several subsequent years even in places where they had been most abundant in previous years. 2. The other experiment was localized in the wood Vřísek at Zahrádky, county Česká Lípa. The inoculation took place on the same day as the first one. 3 0 m i nutes after the homogenization, one half of the homogenate was poured on two old oak stumps on which, in 1969, fruiting bodies of P h o lio ta m u ta b ilis had been found. The other half of the homogenate was poured on two old oak stumps on which, in 1969, fruiting bodies of A rm illa riella had occurred. All the experimental places were watered in the periods of dry weather. 69
Č E S K Á M Y K O L O G IE 2 5
(2 )
1971
Results The first experiment in the wood at Zahrádky did not bring any results. The results of the second one performed in the wood. V řísek at Zahrádky were positive. September 20th, 1970, the following was there observed: 11 norm al fruiting bodies of P h o lio ta m u ta b ilis approximately 1 month old occurred on the first stump on which P h o lio ta had grown in 1969. Besides that on the same stump there were 7 young fruiting bodies of L a c c a r ia am eth y stin a. One of them had on one side a folding of gills turned up to the upper surface of the cap, on the other side a “swelling” of proliferated gills extended from the m argin up to the centre of the cap. O n the other oak stump there were only norm al P h o lio ta fruting bodies, approximately 1 month old. One of the two further oak stumps (which both had been overgrown with A rm illa riella in 1 9 6 9 ), had one normal fruiting body of P h oliota, the other one had no fruiting bodies. At that time normal P h o lio ta fruiting bodies were found in the neighbourhood. September 26th, 1970, the following progress was observed: O n one of the stump were P h o lio ta had been growing in 1969, we found young fruiting bodies of P h o lio ta and L a cca ria . Tw o P h o lio ta fruiting bodies had breaches on their caps with proliferating gills. O n the other stump there were normal fruiting bodies of L a cca ria . There were two further fruiting bodies of P h o lio ta , one of which had its cap a deep fold extending up to the centre; the gills in the fold were inverted to the upper surface of the cap. O ne fruiting body of P h o lio ta had two gill enations one of which was on the margin, the other one was close to it. O n the other two beech stumps, on which in 1969 'grew A rm illa riella no fruiting bodies developed. In the following weeks no more P h o lio ta or L a c c a r ia developed neither did fruiting bodies of A rm illa riella occurred on the inoculated stumps. (W e emphasize that the absence of A rm illa riella on the inoculated stumps is not supposed to be the result of the inoculation.) It is suggested that the proliferation observed with A rm illa riella is a symptom of a disease transmissible to other fungi species. Because no other pathogenic factor was ascertained we assume that the disease is caused by a virus. Discussion In Moravia the occurrence of proliferated A rm illa riella was observed at one locality in the valley of the B ílý potok which empties into the dam at Veveří Bitýška. It is on the north-east oriented slope in a tenously deciduous forest, where most of the trees are beech, about 60 years old. A rm illa riella grew here on stumps of oak, beech and hornbeam and on the roots between the stumps as well. It is a relatively warm locality, about 0 ,5 ha in size where E u p h o rb ia a m y g d a lo id es L. and C y clam en eu rop a eu m L. grow in abundance. In this locality the second of the authors observed the described fruiting bodies in 1953 for the first time. They occurred almost every year; the total number of them correlated with the general frequency of their occurrence. The same author stated that having touched those A rm illariella , his fingers became greenish in colour, while touching the normal ones, they became slightly yellow. No signs of any kind of damage were observed with the beech trees in this locality. W e stated that the proliferation does not occur with all fruiting bodies of A rm illariella . This statement is in contradiction with the hypothesis that the origin of the pheno menon might be genetical or caused by an unknown disorder in the nutrition. 70
B L A T T N Ý E T C O L L .: P R O L I F E R A T I O N
OF A RM ILLA RIELLA
In both mentioned cases it is very probable that the described symptoms would occur with all fruiting bodies originating from the same mycelial clone, and not only with several of them. O n the locality with an abundant growth of proliferated A rm illariella , also T ra m etes g ib b o s a was found. The margin of its cap was turned up so that the pores developed on the upper surface of the cap. T his fruiting bodies developed on a decayed fruiting body originating from the last year. T his is an unusual phenomenon and it cannot be excluded that it might be a symptom of a disease of the same group. In the following years a detailed investigation of the fruiting bodies of all fungi species growing on this locality and in its surrounding will take place. The abnormity mentioned by B lattný and K rálík (1 9 6 8 ) observed with C a n th arellu s cib a riu s belongs probably in the same group. T he symptoms were also deformed gills, covering a considerable part of the upper surface of the cap. W e called them “enations” ; in fact they were also proliferating deformed gills. Blattný jr. found ¡(October 3rd, 1 9 7 0 ) in a spruce forest at Holany, county Česká Lípa, one fruiting body of C lito cy b e n eb u la ris var. a lb a with typicaly proliferating gills at the margin of the cap, between the margin and the centre, and mostly in the centre of the cap. There the desoriented, diminuated and distorted gills formed a bulge. No other sim ilar fruiting body has been found there since that time. On October 10th, 1970, more than 100 groups of C lito cy b e were examined in this forest. Three groups of fruiting bodies were found, two of them were close to each other, the third one was located further away. All these three fruiting body groups, including the young ones, were over grown with their own mycelium. The mycelium overgrew also a spruce needle lying on the cap. In the centre of the cap the mycelium grew usually most rigorously. The fruiting bodies did not show any pathological symptoms. They grew under the same environmental conditions as the other C lito cy b e groups in which this abnormal mycelium growth was lacking. W e suspect this phenomenon to be caused by a virus. It should not be confused with the fine coating formed by hyphae at the margin of the cap which occur during the humid periods. During our observation dry weather periods were prevalent. The abnormal shape of the caps of L a c c a r ia la cca ta (Scop, ex F r .) Berk, et Br. and L a c c a r ia a m eth y stin a was mentioned already (B lattn ý et P ilát 1 9 5 7 ). The fruiting bodies have usualy one, exceptionaly two, deep seams, on the m argin of which sometimes parts of gills appears proliferating on the upper surface of the cap. These deformities appeared only in certain groups of L a cca ria , but with all fruiting bodies of these groups. Closely groups of L a cca ria , although growing under the same conditions developed quite normal fruiting bodies. W e considered this phenomenon to be genetic and we called it abnormaly seam. The deep seam occurs not only with L a c c a ria la cca ta , but also with L. am eth y stin a (leg. Svobodová 1 9 6 1 ). Sometimes this seam is connected also with a convex bulge located in the middle of the cap. It is probable that this phenomenon also belongs to the same group. It is difficult to find a correct name for the new types of disease avoiding a metaphor, as this is usual in pathology (not only in plant pathology). A metaphorical name could be “protrusion” or “hernia” . The term “proliferation” seem to be more correct because it refers to the morphogenesis of this pheno menon. The proliferation of A rm illa riella is rather rare, although with some other gill fungi the proliferations were observed more often. They were called 71
Č E S K Á M Y K O L O G IE 25
(2)
1971
morchelloidities, because the distorted and deformed gills on the upper surface of the cap reminded the fungus fam ily M orch ellaceae. An important paper about morchelloid abnormities was published by Neuwirth ( 1 9 5 0 ). He observed an abundant growth of “m orchelloid” fruiting bodies of A rm illariella in the Ždánický wood in M oravia. Almost the whole stump was overgrown by “morchelloid” fruiting bodies, only two of them were normal. Neuwirth (1 9 6 3 ) published another interesting report. He found together with
•, .
_
^
9a. Laccaria am ethystina (B olt, ex F r .) Berk, et B r. Deep seam in the cap. M alý Bor 1 9 6 1 , leg. J. Svobodová. M agnified 2 X . — Hluboká záhybovitost klobouku lakovky am etystové. M alý Bor 1 9 6 1 , leg. J. Svobodová. 2 X zvětšeno. Fo to V. H ervert. 9b. Laccaria am ethystina (B o lt, ex F r .) the seam is an elongated convex bulge. Hluboká záhybovost klobouku lakovky konvexní vypnulina. M alý Bor 1 9 6 1 , leg.
Berk, et B r. Deep seam in the cap. On the inside of M alý Bor, 1 9 6 1 , leg. J. Svobodová. M agnified 2 X . — am etystové. N a vnitřním závěru záhybu je protáhlá J. Svobodová. 2 X zvětšeno. F o to V. H ervert.
J. Čech two fruiting bodies of P sa th y rella sp. at Jindřichův Hradec. One of them was normal, the other one had a morchelloid outgrow covering about one fifth of the whole cap surface. The author gives a very detailed description of this outgrow: “It had a circular periphery, and formed a sharp seam, running up to the lower margin of the cap and joining the normal gills. The morchelloid had very few spores, identical with the spores of the g ills” . Both these fruiting bodies developed from the same part of mycelium, they attached grew together and in spite of that the outgrow developed on one fruiting body only. Neuwirth writes at the end of its paper the following: “The cause of the abnormities has not been ascertained as yet. It is very probably that it might be a mutation, although other causes (infection) cannot be excluded” . Both observations suggest that the infection as a cause is more probable than genetical origin. According to the presented experiment it is probably that a virus disease is responsible for the proliferation found in A rm illa riella as well as in other fungi 72
BLATTNÝ
E T C O L L .:
PRO LIFERA TIO N
OF ARM ILLA RIELLA
species. It is suggested according to the following facts: The absence of other pathological factors; the fact that the symptoms were transmitted by watering with the homogenized mycelium diluted with water also to fungi of other species; the abnormity occurs with groups of fruiting bodies developer1 from the same m ycelial clone. For the complete proof the electron optical ascertaining of the particles is necessary. Also the transm issibility by spores should be examined. W ith somes species of higher fungi the transm issibility by spores was ascertained. The objection against the presented experiments, i. e. that the inoculation with the extract of normal mycelium is lacking, is according to our opinion meaningless. Such experiments were accomplished elsewhere without ever inducing the development of abnormal fruiting bodies. Our opinion that the abnormity of A rm illariella and probably also of other fungi of related groups is a proliferation is supported also by our finding of spores in the “morchelloids” , proliferated gills of A rm illariella . The second author informed Ing. Lazebníček, Doc. Ing. Příhoda and Ing. Kříž of this abnormity and they showed serious interest in this problem. In a letter addressed to the first author the second author of our paper formulated the hypothesis “that the agens responsible for the deformation could be a virus” . R E F E R E N C E S P e n z i g O. ( 1 9 2 2 ) : Pflanzen-T eratologie. I I. A us., Bd. 3. Berlin. U l b r i c h E. ( 1 9 2 6 ) : Bildungsabweichungen bei H utpilzen. Verh. bot. Ver. Provinz B ran denburg 6 8 : 1 — 104. Neuwirth F . ( 1 9 5 0 ) : Případ hrom adné m orchelloidní abnorm ity u václavky (A rm illaria m ellea V a h l.). Čes. M ykol. 4 (3 — 5 ) : 5 4 — 56. Neuwirth F . ( 1 9 6 3 ) : V zácný m orchelloid na plodnici křehutky — P sath yrella sp. Čes. Mykol. 1 7 ( 4 ) : 1 8 6 - 1 8 7 . B l a t t n ý C . ( 1 9 6 9 ) : Virózy vyšších hub a virózy houbami přenášené. Mykol. Zpravodaj Brno. 13 ( 3 ) : 8 2 - 8 4 . Blattný C. et K r á l í k O. ( 1 9 6 8 ) : A virus disease of L accaria laccata (S cop. ex F r .) Cooke and some other fungi. Čes. Mykol. 2 2 ( 3 ) : 161 — 166. B l a t t n ý C. et P i l á t A. ( 1 9 5 7 ) : M ožnost existence viróz u vyšších hub. Čes. Mykol. 11 (4 ) : 2 5 0 - 2 6 5 . E xp lications Text
to
black
and
k černobílé
white
křídové
photographs tabuli
V. — >
V.
la . A rm illariella m ellea (V ah l in F l. D an. ex F r .) P. K arst, with gills proliferating on the upper surface of the cap. Veverská B itýška, walley of the B ílý potok, in the neighbourhood of L ažan y m ill (Javů reck ý fo re st). Fo und at the roots and stum ps of deciduous trees, especially of hornbeam (C a rp in u s b e tu lu s ). 6. X . 1 9 7 0 leg. B. K asala. 2/3rd of the n atu ral size. — Plodnice sproliferovaným i lupeny na povrchu klobouku. Veverská B itýška, údolí Bílého potoka, v okolí Lažanského m lýna (Javů recké p o lesí), u kořenů a na pařezech Listnáčů, hlavně habrů. lll přirozené velikosti. Fo to L . B rázdilová. lb . A rm illariella m ellea (V ah l in F l. D an. ex F r .) P . K arst, from the sam e locality. The fruiting body to the left has proliferating gills in the centre of the upper surface of the cap. The second fruiting body from the right has a slight proliferation out of the centre of the cap. The first fruiting body to the right has a slight eccentrically located proliferation and a strong proliferation in the centre of the cap. 2/3rd of the n atu ral size. — Plodnice vlevo s proliferova nými lupeny uprostřed líce klobouku. D ruhá plodnice zprava s m im ostředovou lehkou proliferaci na líci klobouku. P rvn í plodnice zprava s m im ořádnou lehkou proliferaci a silnou proliferaci ve středu líce klobouku. Lh přirozené velikosti. Foto L . B rázdilová. 2. Pholiota m utabilis (Schaeff ex F r .) Kum m er. P roliferating gills on the surface and at the m argin of the cap (a t the se a m ). A bnorm al seam in the cap. From the experim ent on infectivity, forest Vřísek et Zahrádky, county Č eská L íp a. September 1 9 7 0 on a beech stum p leg. C . B lattný
73
■ a—
—
^
—
Č E S K Á M Y K O L O G IE 2 5
(2 )
m
1971
jr. M agnified 3 X . — Proliferující lupeny n a povrchu a na okraji klobouku (u záh y b u ). A bnor m ální záhybovitost klobouku. Z infekčního pokusu, obora Vřísek u Zahrádek, okr. Č eská Lípa. IX . 1 9 7 0 na pařezu bukovém leg. B latn ý jr. 3 X zvětšeno. F o to A . P ilát. Explications Text
to
black
andwhite
k černobílé
křídové
p h o t o g r a p h s VI. tabuli
—
V.
3. Pholiota m utabilis (S ch aeff. ex F r .) K um m er. P roliferating gills on the surface and on the m argin of the cap and the “outgrow ” on the surface of the fruiting body. F ro m the experim ent on infectivity, forest Vřísek a t Zahrádky, county Č eská Lípa. September 1 9 7 0 on a beech stump leg. C . B lattný jr. M agnified 2 X - — Proliferující lupeny na povrchu a na okraji klobouku a „výrů stek“ na povrchu podnice. Z infekčního pokusu, obora Vřísek u Zahrádek, okr. Č eská Lípa. I X . 1 9 7 0 , na pařezu bukovém leg. C . B lattn ý jr. 2 X zvětšeno. Fo to A. P ilát. 4. Laccaria am ethystina (B olt, ex H ooker) M urr. Strong proliferation of the gills on the cap surface. From the experim ent on infectivity, Vřísek at Zahrádky, county Č eská Lípa. September 1 9 7 0 , on a beech stum p, leg. C. B lattn ý jr. M agnified 1 , 5 X . — Silná proliferace lupenů na povrchu klobouku. Z infekčního pokusu. Vřísek u Zahrádek, okr. Č eská Lípa. I X . 1 9 7 0 , na pařezu bukovém, leg. C . B lattn ý jr. 1,5 X zvětšeno. Fo to A. P ilát. 5. T ram etes gibbosa (P e rs. ex F r .) F r . The fruiting body with the turned cap growing on an old fruiting body developed last year. T he inside m argin of the cap with pores turned up is located between two newly developing caps. T he upper surface of the cap. Veveří B itýška, valley of the Bílý potok a t Lažan ský m lýn (Javů reck ý fo rest). Septem ber 1 9 7 0 , leg. C . B lattn ý jr. M agnified 1 . 5 X . — Plodnice s přehrnutým okrajem klobouku, vyrů stající na staré plodnici z m inulého roku. Přehrnu tý okraj sporonosného rubu je mezi dvěm a nově se tvořícím i klobouky. Pohled na líc klobouku. Veverská B itýška, údolí Bílého potoka v okolí Lažanského m lýna ( J a vůrecké p o le s í). I X . 1 9 7 0 , leg. C . B latn ý sr., 1 , 5 X zvětšeno. Foto A. P ilát.
74
b
■
Species nova b ohemica generis Tricholom a: T. vaccinoides Pilát
H
Nový druh čirůvky z Čech: Tricholoma vaccinoides Pilát A lbert Pilát In piceto alto prope Loučky haud procul K onstantinovy Lázně, Bohem iae occid. auctor unum carposom a adultum speciei generis T richo lom a ( F r .) Q uél. legit., quod cum nulla specie nota identificare potuit. Q ua de causa id nom ine novo T ric h o lom a vaccinoides P ilá t designat. A T richolom ate vaccino (P ers. ex F r . ) Q uél. colore carposom atum , stipite solido, haud cavo, et sporis p arvis, perfecte globosis discrepat.
H H
I
Ve vysoké sm rčině u Louček nedaleko K onstantinových L ázn í v západních Čechách au tor nalezl jednu dospělou plodnici čirůvky, kterou nemohl ztotožnit se žádným dosud znám ým druhem a proto jipopisuje jako nový druh T richo lom a vaccinoides P ilát. Od čirůvky kravské — T richo lom a va ccin um (P e rs. ex F r .) Q uél. se liší barvou plodnice, lupeny a dužninou nečervenajícím i, plným třeněm a m alým i, dokonale kulatým i výtrusy.
Tricholoma vaccinoides P ilát spec. nov. — Č i r ů v k a
nečervenající
■ ■ ■ I ■ ■ I I
P i 1 e u s 90 mm diam., rotundatus, subundulatus, adultus fere planus, umbone parum prominenti, obtuso centro instructus, superficie siccus, haud viscidus et haud tomentosus, brunneus (sed non rubrobrunneus), squamulis obscurioribus, fere in circulis dispositis, adpressis, margine pilei subfibrillosis instructus, cacumine areolatus. L a m e l l a e subliberae usque a stipite fere remotae, subalbae, pallide griseolae, fragiles, acie haud dentatae, vulneratae haud rubescentes, exsiccatae pallide brunneae.
■ ■ I ■
S t i p e s brevis, ca 50 mm Iongus et2 0 mm crassus, cylindraceus, basi rotundatus et fere non incrassatus, sordide albidus, dimidio inferiori subgriseolus, firmus, solidus, dimidio superiori squamulis paucis, adpressis, luteobrunneis instructus.
I I
T rich o lo m a vaccinoides P ilá t — Č i r ů v k a Plodnice na průřezu a výtru sy.
nečervenající.
Carposom a sectum et sporae. A. P ilát del.
Č ES K Á M Y K O L O G IE 25
(2)
1971
C a r o alba, in pileo usque 10 mm crassa, vulnerata im m utabilis, exsiccata alba, viva odore haud amoeno, exsiccata odorem condimenti ,,M aggi“ in mentem revocans, sapore haud conspecto, potius subamaro. S p o r a e in cumulo pure albae. Sporae haud amyloideae, globosae, basi apiculatae, 3,5 — 4 [um diam., una gutta oleosa hyalina, sed valde lucem fran gente, qua de causa sub microscopio certo situ conspecte caerulea, instructae. H a b . in piceto alto prope Loučky, haud procul Konstantinovy Lázně, Bohemiae occidentalis, unum carposoma adultum 9. V I I I . 1970 Albert P ilát legit et vivum arte photographica depinxit (Typus P R 703 7 4 6 ) . Fungus descriptus T rich o lo m ati vaccin o affinis est, sed certe diversus. A d n o t a t i o n e s . Lamellae et caro fungi nostri non rubescit, qua de causa a T rich o lo m a te in od erm eo (F r .) G ill., specie adhuc male nota, discrepat. Etiam sporae e descriptione aliae sunt. T rich o lo m a v accin u m (Pers. ex F r.) Quél. quidem sporas sat similes habet, sed aliquid majores (4 — 5,5 X 4 fim ) et non tarn regulariter globosas. Colore carposomatum vivorum exsiccatumque discrepat. T rich o lo m a im bricatu m (F r .) Quél. squamulis in superficie pilei minoribus, forma sporarum coloreque carposomatum a specie nostra nova differt. J. Velenovský (1 9 2 0 , p. 2 2 9 ) duae species novae ex huius affinitate descripsit: T rich o lo m a su b im b ricatu m Velen, pileum laevem, rubrobrunneum, serius in squamulas parvas adpressas rubrobrunneas ad fundamentum luteum solutum habet. Stipes brevis, crasse tuberosus, 3 0 — 4 0 mm crassus est et sporae 4 — 5 jum diam. Species secunda commemorata Velenovskýi, T ric h o lo m a p reslii Velen, e descriptione auctoris fungus magnus est, cum pileo 80 — 160 mm lato, subtiliter et conferte obscure squamuloso, centro griseobrunneo, dein ochraceo, margine albido. Lamellae ex albido griseae, vuineratae rubescentes. Inscrip tio auctoris: Albert Pil át D S c , Národní muzeum, P ra h a 1, V áclavsk é n. 17 0 0.
76
Tschechoslowakische Arten der Diskomyzetengattung Scutellinia (Cooke) Lamb. emend. Le Gal (Pezizales) 1. Československé druhy rodu Scutellinia (Cooke) (P ezizales). 1. M irko
Lamb. emend. Le Gal
Svrček
I n diesem ersten T e i l der ta xon om ischen Studien über die Ga ttu n g Scutellinia (C o o k e ) L am b . emend. Le G a l werden publiziert: 1. Sch lüssel zur Be st im m un g der ts chechoslowakischen Arten. 2. D ie syst ematische Gliederung der Arten, die bisher in der Tschechoslowake i festgestellt wurden. 3. D ie Au fzählung solcher Arten der Ga ttun g L a ch n ea ( F r . ) Gill, und Sp haero sp ora Sacc. die zu Scutellinia gehören, welche aber unter dem G attu n gsn am en L a ch n ea aus unserem Gebiet beschrieben und publiziert worden sind. (J , Velenov sk ý 19 2 2 , 1 9 3 4 , 19 4 0 , 1^47; M, Svrček 1 9 4 9 . ) Die Arbeit ist ein R esu lt at der R ev isio n von T yp en - und B elege -M at er ial ha up tsächlich aus dem Her bar ium des N atio nal m us eu ms zu Prag ( P R ) . Als neue Arien werden Scutellinia s u b h i r t e l l a , S . s u b c e r v n r u m und S. im m er s a beschrieben, weiter werden 7 neue K o m b i nationen durchgeführt.
V první části studie o rodu S c u t e l l i n i a (Cooke) Lamb. einend Le Gal autor uve řejňuje ¡ 10 úvodní části, ob sa h ují cí některé všeobecné poznatky, jednak klíč k určení a system atický přehled druhů, dosud zjištěn ých v Československu, jednak abecední seznam druhů rodů ¡ . a c h n e a ( I r . i Gill, a S p h a e r o s p o r a Sacc., pod jejichž jménem byla většina druhů rodu S c u t e l l i n i a z našeho území popsána a publikov ána (J . V ele novský 19 2 2 . 1934. I ' 1-!'.). 19 47 ; M. Svrček 1 9 4 9 ) . P rác e je výsledkem revize typov ho a zpracování osl atn ího m at er iá lu z herbáře mykologického oddělení Národ ního muzea v P ra ze ( P R ) . Jsou popsány 3 nové druhy (ScutellinU i s u b h ir t e lla , S. s u b c erv o r ů m a S. im m e r s u l a provedeno 7 nových přeřazeni.
Die Gattung S cu tcllin ia (C ooke) Lamb. emend. Le Gal ist als die schwierigste unter operculaten Diskom yzcten zu betrachten. Ähnlich, wie bei manchen anderen Pilzgattungen, welche verhältnismässig gut zu erkennen und zugleich aber auch artenreich sind, ist das Erkennen der einzelnen Arten oft nicht leicht. Die Unterschiede sind durch wenig auffällige Merkmale bedingt, deren laxonomischer W ert gewöhnlich nur schwer auszuwerten ist. Ebenso schwierig ist es die V ariabi litätsgrenze der einzelnen Merkmale festzulegen, deren W ert mit der Menge des untersuchten M aterials zusammenhängt. Merkmale, die sich am Anfang des Stu dium als konstant erwiesen und für die Arterkennung wichtig zeigten, konnten bei weiter Untersuchung eines grösseren M aterials manchmal unverlässlich sein. W ährend meines langjährigen Studiums der Diskomyzeten widmete ich der Gattung S cu tellin ia besondere Aufmerksamkeit, und das auch nach der V er öffentlichung meiner Arbeit über die oben genannte und andere verwandte Gattungen ( 1 9 4 9 ). Vor allem in den letzten Jahren, im Zusammenhang mit einer monographischen Bearbeitung der tschechoslowakischen Diskomyzeten, musste ich mich wieder mit S cu tellin ia-Arten gründlich beschäftigen. Es erwies sich als unumgänglich, diese Gattung nach den gegenwärtigen Ansichten zu revidieren und neu zubearbeiten. D abei ging ich teils aus der Revision des Typenm aterials (besonders der V elenovský-Species), teils aus der fortlaufenden Bearbeitung des umfangreichen M aterials, das sich nach dem Jah r 1 9 4 9 vor wiegend durch mein eigenes Sammeln angehäuft hat, aus. Eine R eihe inte ressanter Funde bekam ich auch von meinen mykologischen Freunden, denen hier mein herzlicher D ank ausgesprochen sei. Insgesamt werden jetzt im Her barium der mykologischen Abteilung des Nationalmuseums zu Prag ( P R ) über 700 S cu tellin ia Exsiccate aufbewahrt. D ie älteren Belege sind mit dem ungültigen 77
Č E S K Á M Y K O L O G IE 25
(2)
1971
Namen ,,L a c h n e a “ bezeichnet, wie es bis vor kurzem bei mitteleuropäischen M ykologen üblich war, welche mit diesem Namen nicht nur S cu tellin ia-Arten, sondern auch andere, näher oder weiter verwandte Gattungen (C h eily m en ia , T rich o p h a ea , M y cola ch n ea, T rich a rin a, M e la stiz a ) bezeichneten. Nach meiner Erfahrungen sind die S cu tellin ia-Arten durch folgende Merkmale charakterisiert: 1. Ornamentik der Sporenwand; W arzen (und andere O rnam ente) scheinen in ihrer Höhe (wenn man die Sporen in optischen Schnitten beobachtet) ziemlich konstant zu sein, während ihre Breite veränderlich ist. 2. Sporenform und Sporengrösse, vor allem das Verhältnis zwischen Länge und Breite (besonders die letztere halte ich für manche Arten als w ichtig). 3. Länge und Farbe der Haare. Hingegen Merkmale, wie Apotheziumgrösse und Farbe der Fruchtscheibe (bei allen Scutellinien in verschiedenen roten oder orangefarbenen Nuancen) scheinen unverlässlich und sehr veränderlich zu sein. Dies betrifft vor allem grössere Sektionen, wie H irtu lae, P ilo sa e, S cu tellin ia. Auch an das Substrat scheinen manche Arten nicht streng gebunden zu sein und das Vorkommen auf Holz oder Erde kann nicht als Kriterium zur Bewertung ihrer Selbständigkeit gelten. Ausführlichere Angaben über die Morphologie und Beziehungen zu anderen Gattungen (besonders zur C h eily m en ia , die mit S cu tellin ia sehr eng verwandt ist), werden in einem der nächsten Beitrage diskutiert. In den letzten Jahrzehnten widmeten sich einige Mykologen dem Studium dieser interessanten Gattung und eine R eihe wertvoller Beiträge wurde publiziert. Vor allem sind es die Arbeiten von M. L e G a l (1 9 5 3 , 1 9 6 2 , 1 964, 1 966a, 1966b, 1966c, 1967, 1 9 6 8 ) welche eine monographische Bearbeitung aller bisher bekannten Arten vorbereitet. D ie argentinischen Arten wurden von I. J. G a m u n d i bearbeitet (1 9 5 6 , 1960, 1 9 6 4 ), die nordamerikanischen von W . C. D e n i s o n ( 1 9 6 1 ), die australischen und neuseeländischen von M. A. R i f a i ( 1 9 6 8 ), die niederländischen von R . A. M a a s G e e s t e r a n u s ( 1 9 6 9 ). Auch in der Arbeit von F .-E . E c k b l a d (1 9 6 8 ) wird diese Gattung kurz allgemein behandelt und die zur Zeit in Norwegen festgestellten Arten werden nur mit Namen angeführt. B ei uns publizierten einige Beiträge M. S v r č e k und J. K u b i č k a (1 9 6 1 , 1 9 6 3 ) und J . M o r a v e c (1 9 6 8 , 1 9 6 9 ), m it dem ich drei neue Arten beschrieben habe (Svrček und Moravec 1 9 6 9 ). In diesem Beitrag werden aus der Tschechoslowakei insgesamt 25 Arten, die ich alle selbst untersuchte, angeführt. M einer Ansicht nach wird diese Zahl in Zukunft sich ändern, weil noch manche kritische Belege zu klären sind. Gewiss werden auch weitere Untersuchungen an noch zahlreicherem M aterial den taxonomischen W ert einiger Arten anders beurteilen. Technische Bemerkungen. Säm tliches M aterial wurde m it H ilfe der üblichen Methodik studiert, die ähnlich wie bei der U ntersuchung aller op erculaten D iskom yzeten ist. Die A pothezium -Schnitte bringt m an in etwa 1 0 % ig e A m m oniaklösung (ein kleiner T ropfen auf dem O b jek tträger). N ach einigen M inuten saugt m an m it einem Stückchen Filterp ap ier die A m moniaklösung ab und färbt m it Baum w ollblau („C o tto n b leu“ , „A nilinblau w asserlöslich 123 G eigy“ , C B ) in M ilchsäure (L ösun g nach L e G al m it M odifikationen von K orf: 0 ,0 5 g Baum wollblau werden in 3 0 g M ilchsäure gelöst, m ehrere T age stehen gelassen und dann a b filtriert). D as Deckgläschen lege ich erst nach 1 0 — 2 0 M inuten auf und das P rä p a ra t w ärm e ich nicht über der Flam m e. M an kann auch m it M ilchsäure das P rä p a ra t spülen. D ie Sporen ornam entik ist sehr gut sichtbar, besonders nach einigen Tagen. Solche P rä p a ra te haben den V orteil, dass sie verhältnism ässig lange aufbew ahrt werden können (einige W ochen bis M o n ate), man kann sie jederzeit studieren und m iteinander vergleichen. Ich habe keine wesentlichen Veränderungen der Sporenornam entik beobachtet, auch nicht nach längerer Zeit; nur selten komm t
78
SVRCEK: SCUTELLIN IA es zu D eform ationen oder zum Zerreissen der Sporenm em bran. Zum Studium der Sporenwand benütze ich Objektive 4 5 X , 6 0 X und die Ö lim m ersion 1 00 X (1 ,2 5 M eop ta), die letztere ist besonders bei U ntersuchungen von A rten m it fast glatten Sporen (m it sehr feiner O rnam entik) unentbehrlich. W enn nicht anders angeführt, werden die Sporen inclusive Ornam entik gemessen.
Schlüssel zur Bestimmung der tschechoslowakischen Arten der Gattung Scutellinia (Cooke) Lamb. emend. Le Gal la . b.
2a. b. 3a.
b. 4a.
b. 5a.
b.
6a.
b.
7a.
b. 8a.
Sporen regelmässig kugelig rund oder fast kugelig (V erhältnis Länge: Breite 1 : 1 bis 1 : 0 , 8 ) ................................................................................................... 2 Sporen ellipsoid (ausnahmsweise können bei ein und demselben Apothezium auch fast kugelige Sporen Vorkommen, aber die ellipsoiden ü b e r w i e g e n ) ............................................................................................................ 6 Sporenform überwiegend regelmässig kugelig rund . . . . 3 Sporenform überwiegend fast kugelig bis kugelig-ellipsoid . . 5 Ornam entik der Sporenwand besteht aus mehr oder weniger kegel förmigen, oben zugespitzten oder abgestumpften bis ausgebuchteten, bis 3 /um langen W arzen oder S t a c h e l n ..................................................... S. d ia b o li (V elen .) Le Gal O rnam entik der Sporenwand besteht vorwiegend aus halbkugeligen oder wenigstens stumpfen W a r z e n .........................................................................4 W arzen bis 3,5 ¡um hoch, halbkugelig oder abgerundet. Sporen .................................... 27 — 32 /um gross (incl. O rnam entik) . S. p a lu d ic o la (B ou d .) Le Gal W arzen bis 1 ¡um hoch, niedrig, stumpf. Sporen 19 — 24 ^m gross (incl. O rnam entik) . . . S. trech isp ora (Berk, et B r .) Lamb. O rnam entik der Sporenwand im optischen Schnitt gut unterscheidbar auch bei schwacher Vergrösserung (O bjektiv 4 5 x ) . W arzen halb kugelig oder niedrig und breit stumpf zylindrisch, bis 1,5 ¡um hoch. Sporen 17,5 — 21 X 16,5 — 19,5 ^m (incl. O rnam entik). S. m in or (V elen .) Svrcek Ornam entik der Sporenwand im optischen Schnitt undeutlich, auch m ittels eines stark vergrössernden O bjektivs ( 6 0 X ) nicht oder nur schwer erkennbar. W arzen sehr niedrig (bis 0,5 ¡um h och), ungleich gross, von unregelmässiger Form („am oeboid“). Sporen 2 0 — 25 X X 15 — 20 ,5 ^m (incl. O r n a m e n t i k ) .............................................................. S. kerg u elen s is (B e rk .) O. Kuntze Sporenwand ganz glatt, auch bei starker Vergrösserung (Ö lim m er sion) und nach der Färbung mit Baum w ollblau-CB. Sporen stumpf ellipsoid bis zylindrisch-ellipsoid. Apothezien 1 — 3 mm breit, die Fruchtscheibe blass, am R and mit langen, steifen, fast schwarz ge färbten Borsten besetzt, welche beim Eintrocknen die Fruchtscheibe völlig verschliessen. Auf modrigem H o l z ..................................................... S. erin a ceu s (Sch w .) O. Kuntze Sporenwand mit einer Ornam entik, die wenigstens nach der F ä r bung mit C B und unter einem stark vergrössernden O bjektiv mit Ölim m ersion erkennbar i s t .......................................................................................... 7 O rnam entik der Sporenwand besteht aus hohen, unregelmässigen Leisten oder kammartigen Ornamenten, die ein unvollständiges oder ein vollkommen geschlossenes Netz b i l d e n ....................................................... 8 Ornam entik der Sporenwand hat eine andere Form . . . . 9 H aare 1,5 — 2 mm lang. D ie Sporenornamentik besteht aus verbo79
C E S K Ä M Y K O L O G I E 2 r> ( 2 )
1971
genen, miteinander in ein unvollständiges, aber stellenweise sogar geschlossenes Netz verbundenen Leisten und Käm m chen (oder groben W arzen ), die bis 2,7 jum hoch und bis 3,5 ,/um breit sind. Auf faulem H o l z ............................................................................................................................ S. b a d io 'b erb is (Berk, ex Cooke) O. Kuntze b. Haare bis 3 50 ,um lang. D ie Sporenornamentik besteht aus einem typisch entwickelten, geschlossenen, grossaugigen Netz. Auf Erde S. p seu d o trech isp o ra (Schroeter) Le Gal 9a. b. 10a. b.
11a.
b. 12a.
b. 13a.
b. 14a. b.
15a.
b. 16a. b. 17a.
b. 80
Haare auch am Rand der Fruchtscheibe kürzer als 1 mm . . . 10 W enigstens ein T eil von Haaren am Rand der Fruchtscheibe mehr als 1 mm l a n g ...................................................................................................................26 Sporenornamentik im optischen Schnitt schon unter einem schwach vergrössernden Objektiv ( 4 5 X ) deutlich erkennbar . . . . 11 Sporenornamentik im optischen Schnitt undeutlich oder sehr fein, nur mit einem stark vergrössernden Objektiv mit Ölimmersion und nach der Färbung mit C B u n t e r s c h e i d b a r ........................................................19 Sporen 13 — 16 X 7 — 8 ¡um, auffällig klein, verlängert-bis zylindrisch ellipsoid, sehr fein oder dünn warzig. Haare kurz, höchstens 180 X X 10 — 20 um. Aul E r d e ................................................................................ S. m in u teilü Svrcek et j . Moravec Sporen grösser als 16 X 8,5 um. Haare länger als 180 ¡um . . 12 Haare hell braungelb, blass gelblich bis fast farblos, kurz, höchstens 2 50 um lang, oft gebogen. Die Sporenornamentik warzig, das P e rispor oft runzelig und a b z i e h b a r .............................................................. S. su p erb a (Velen.) Le Gal Haare dunkler gefärbt, meistens länger. Das Perispor nicht abziehbar und kaum r u n z e l i g .......................................................................................................... 13 Sporen (Länge 1,8 ¡um Sporen Sporen
auffällig verlängert-ellipsoid bis spindelförmig-ellipsoid, zur Breite 1 : 0,4 —0 ,6 ) ziemlich grob warzig (W arzen bis h o c h ) ................................................................................................................... 14 stumpf oder breit ellipsoid(Länge zur Breite 1 : 0,7 —0 ,8 ) 15 länglich ellipsoid, 22 — 28 X 11 — 14 jura (incl. Ornamentik) 5. cejp ii (V elen.) Svrcek Sporen fast spindelförmig, an beiden Polen deutlich verjüngt, 26 — 32 X 10 — 14 jum (incl. O r n a m e n t i k ) ............................................. S. m a cro sp o ra (Sv rcek) Le G al W arzen im optischen Schnitt der Sporen sehr fein, höchstens bis 0,5 (um hoch. Haare auffällig schmal, nur 15 — 20 /um breit. Beson ders auf nassem H o l z ......................................................................................... S. h y d ro g eto n Gamundi W arzen im optischen Schnitt der Sporen grösser, 0 ,8 — 1,8 um hoch. Haare breiter als 20 u m ........................................................................................ 16 Sporen breit ellipsoid bis kugelig-ellipsoid (1 5 — 18 ,um breit incl. O r n a m e n t i k ) ................................................................................................................... 17 Sporen ellipsoid, aber nicht sehr breit (höchstens bis 15,5 /um) . 18 Haare bis 8 00 ¿im lang, dunkelbraun, unten wurzelförmig reich ver zweigt, gerade, dickwandig (3 — 6 ¿¿m). Auf Holz . . . . siehe 18a (S . u m braru m ) Haare bis 3 5 0 fim lang, ziemlich hell gelbbraun, oft gebogen und
SVRČEK: SCU TELLIN IA
18a.
b.
19a.
b. 20a.
b. 21a. b. 22a. b. 23a. b. 24a.
b. 25a.
b.
26a.
b. c. 27a.
eingeschnürt, unten nicht verzweigt, verhältnismässig dünnwandig (2 — 3 ¿im ). Auf E r d e ................................................................................ S. a r en o sa (V elen .) Le G al Sporenornamentik besteht aus grösseren W arzen die 1,3 — 1,8 ¿um hoch und bis 2,6 ¡um breit s i n d ....................................................................... S. u m braru m ( F r .) Lamb. Sporenornamentik besteht aus kleineren W arzen, die nur 0 ,8 bis 1,2 ¿¿m hoch und meistens nur 0,2 — 1 ¿im breit sind . . . . S. su b h irtella Svrcek Sporen breit-bis kugelig-ellipsoid, 2 0 — 25 X 15 — 20 ,5 ¿im (Länge zur Breite 1 : 0,7 —0 , 8 ) ......................................................................................... siehe 5b. (S . kerg u elen sis) Sporen länglich-oder breit-ellipsoid, nicht aber kugelig-ellipsoid (Länge zur Breite 1 : 0,5 —0 , 6 ) ............................................................................... 2 0 H aare nur im unteren D rittel oder bis zur H älfte dunkel braunrot, sonst blassgelb bis farblos, kurz und dick (bis 2 8 0 X 4 2 ¿im ), stumpf zylindrisch oder zugespitzt. Auf Holz im W asser S. p ilati (V elen .) Svrček H aare gänzlich gleichmässig gefärbt, vorwiegend spitz . . . 21 H aare höchstens 1 8 0 X 2 0 ¿im, hell gelbbraun oder hellgelb . . 22 Haare länger als 2 0 0 ¿im (aber nicht über 1 0 0 0 ¿im ), dunkler gefärbt..........................................................................................................................................23 Sporen 14,5 — 19,5 X 10 — 12 ¿ i m ............................................................. S. co n v ex a (V elen .) Svrček Sporen 13 — 16 X 7 — 8 ¿ i m ............................................................................... siehe 11a. (S . m in u tella) Sporen klein, 16 — 2 0 X 10 — 12 ¿ i m ............................................................. 5 . su bcerv oru m Svrček Sporen grösser als 2 0 X 12 ¿ i m ...............................................................................24 Haare schmal, bis 4 0 0 X 17 — 2 0 ¿¿m. Sporen stumpf ellipsoid, 1 8 , 5 - 2 3 ( - 2 5 ) X ( 1 2 - ) 1 3 - 1 5 ¿ i m ..................................................... S. h y d ro g eto n Gamundi (siehe auch 1 5 a ) Haare breit, bis 5 00 X 2 1 — 35 ¿ i m ..................................................................... 25 Sporen auffällig länglich-ellipsoid, 23 — 27 X 13 — 14,5 ¿im. Auf Holz im W a s s e r .......................................................................................................... S. im m ersa Svrček Sporen meistens breit-ellipsoid, beiderseits mehr oder weniger verengt ( 2 1 - ) 2 4 - 2 8 X ( 1 3 - ) 1 4 , 5 - 1 7 ¿ i m ..................................................... S. a m p u lla ce a (Lim m . in Cooke) O. Kuntze Sporenornamentik im optischen Schnitt deutlich erkennbar schon unter einem schwach vergrössernden O bjektiv ( 4 5 X ) , W arzen fein und dicht, bis 0 ,8 ¿im hoch, oft in gekrümmte, verbogene und unter brochene, ungleich breite Streifen kettenförmig verbunden. Sporen ( 1 6 - ) 1 8 , 5 - 2 1 , 5 X ( 1 0 - ) 1 1 , 5 - 1 2 ( - 1 3 , 5 ) ¿im . . . S. scu tella ta (L . ex St-A m ans) Lamb. Sporenornamentik hoch, unvollkommen n e t z a r t i g ................................... siehe 8a. (S . b a d io -b e r b is ) Sporenornamentik im optischen Schnitt undeutlich, auch unter einem stärker vergrössernden O bjektiv ( 6 0 X ) nicht unterscheidbar . . 27 Sporen 17 — 20 ,5 ( —2 2 ) X 1 0 ,5 — 13 ¿im, länglich ellipsoid S. cerv oru m (V elen .) Svrček 81
ČESK Á M YKO LO G IE 25
(2)
1971
Spořen 19 — 27 X 11 — 17 /um, meistens breit ellipsoid . . . Sporen 19 — 21 X 11,5 — 13,5 ¿im, W arzen sehr fein und niedrig, von unregelmässiger Form („amoeboid“ ), manche bis 1,4 /xm im D u rch m esser.................................................................................................................... S. g in tlii (Velen.) Svrček b. Sporen 2 2 — 27 X 14 — 17 ¡xm, W arzen sehr fein, „amoeboid“, bis 0 ,5 iim im Durchmesser, manchmal kettenförmig in kurze, gekrümmte Streifen v e r b u n d e n .................................................................................................. S. rig id u la (V elen.) Svrček
b. 28a.
28
Conspectus systematicus specierum generis Scutellinia (Cooke) Lamb. emend. Le Gal in Bohemoslovakia hucusque detectarum Sectio 1. G l o b i s p o r a e Svrček — Sporis perfecte globosis vel subglobosis. Typus: S. d ia b o li (Velen.) Le Gal. Series O r n a t a e : sporis in sectione optica verrucis conspectis. Species: S. d ia b o li (V elen.) Le Gal, S. p a lu d ic o la (B oud .) Le Gal, S. trech isp o ra (Berk, et B r.) Lamb., S. m in or (V elen.) Svrček. Series S u b l a e v i s p o r a e : sporis in sectione optica laevibus vel sublaevibus. Species: S. k erg u elen sis (B erk .) O. Kuntze. Sectio 2. L a e v i s p o r a e Svrček — Sporis ellipsoideis, membrana perfecte laevia. Typus et species unica: S. erin a ceu s (Schw .) O. Kuntze. Sectio 3. P s e u d o t r e c h i s p o r a e Svrček — Pilis brevibus (usque ad 3 50 /mi longis), sporis ellipsoideis, ornamentis perfecte reticulatis. Typus et species unica: S. p seu d otrech isp ora (Schroet.) Le Gal Sectio 4. P s e u d o c h e i l y m e n i a e Svrček — Pilis pallide coloratis, sporis ellipsoideis, episporio verrucosa plicatoque, caduco. Typus et species unica: 5. su p erb a (Velen.) Le Gal Sectio 5. M i n u t a e Svrček — Pilis brevibus (usque ad 2 0 0 ¿imlongis), pallide coloratis, sporis ellipsoideis, parvis (usque ad 2 0 ¡xm longis), subtiliter verrucosis. Typus: S. m in u tella Svrček et J. Moravec. Species cetera: S. co n v ex a (Velen.) Svrček. Sectio 6. H i r t u l a e Svrček — Pilis usque ad 8 0 0 um longis (m axim a e parte brevioribus), sporis ellipsoideis, membrana in sectione optica distincte verrucosa. Typus: S. u m braru m ( F r .) Gill. Species ceterae: S. cejp i (Velen.) Svrček, S. m a cro sp ora (Svrček) Le Gal, S. a ren o sa (V elen.) Le Gal, S. su b h irtella Svrček. Sectio 7. P i l o s a e Svrček — Pilis usque ad 1 0 0 0 ¿im longis(m axim a e parte brevioribus), sporis ellipsoideis, membrana in sectione optica sublaevi. Typus: S. a m p u lla cea (Limm. in Cooke) O. Kuntze. Species ceterae: 5. p ila ti (Velen.) Svrček, S. h y d ro g eto n Gamundi, S. im m ersa Svrček, S. su bcerv oru m Svrček. Sectio 8. S c u t e l l i n i a — Pilis 1000 ,um longioribus (usque ad 2 m m ), sporis ellipsoideis, membrana in sectione optica sublaevi vel distincte verru cosa usque imperfecte reticulata. Typus: S. scu tella ta (L . ex St-Amans) Lamb. 82
SVRČEK:
SCUTELLIN IA
Species ceterae: 5. cervoru m (Velen.) Svrček, S. g in tlii (Velen.) Svrček, S. rig id u la (Velen.) Svrček, S. b a d io -b e r b is (Berk. ex Cooke) O. Kuntze. Scutelliniae ut species generis ,,L a c h n e a “ in operibus J. Velenovskyi (1 9 2 2 , 1934, 1 940, 19 4 7 ) descriptae Lachnea acerina Velen. Mon D isc. Boh. p. 3 0 6 , 1 9 3 4 .
— Lectotypus P R 1 5 0 9 6 0 .
=
S cu tellin ia cervoru m (V elen .) Svrček [ probabiliter S. scu tella ta var. ce r vorum forma b aln ei (S ta rb .) sensu Le Gal] Lachnea arenosa Velen. Mon. Disc. Boh. p. 3 0 6 et 4 1 2 , tab. 6, fig. 12, 1 9 3 4 . — Lectotypus P R 1 5 1 4 2 7 .
= S cu tellin ia a r en o sa (V elen .) Le G al Lachnea cejpi Velen. Mon. D isc. Boh. p. 3 0 5 , tab. 7, fig. 15, 1 9 3 4 . — Lectotypus P R 1 4 7 2 8 0 .
=
S cu tellin ia cejp ii (V elen .) Svrček comb. nov. (S y n .: S cu tellin ia hirta sensu Le G al 1 9 6 7 ) Lachnea cervorum Velen. Mon. D isc. Boh. p. 3 0 8 , 1 9 3 4 . — Lectotypus P R 1 5 0 9 9 4 .
= S cu tellin ia cervoru m (V elen .) Svrček comb. nov. Lachnea chateri (W . G. Sm ith) Rehm sensu Velen. Čes. H ouby p. 8 7 6 , 1 9 2 2
=
S cu tellin ia sp. [non M elastiza ch ateri (W . G. Sm ith) Boud.]
Mon. D isc. Boh. p. 3 0 5 , tab. 6.
Lachnea chateri (W . G. Sm ith) Rehm sensu V elen., Mon. Disc. Boh. 1934. = S cu tellin ia u m braru m ( F r .) Lamb. (p. p. m ax.) Lachnea convexa Velen. Mon. D isc. Boh. p. 3 0 9 , tab. 6, fig. 3, 1 9 3 4 . — H olotypus P R 1 4 7 2 8 4 .
= S cu tellin ia co n v ex a (V elen .) Svrček comb. nov. Lachnea flavo-brunnea (R ich o n ) Sacc. sensu Velen. Mon. D isc. Boh. p. 3 0 7 , tab. 7, fig. 2 7 , 1 9 3 4 .
= S cu tellin ia cervoru m (V elen .) Svrček (p. p. m ax.) Lachnea gintlii Velen. Čes. Houby p. 8 7 5 , 1 9 2 2 Lectotypus P R 1 5 0 9 9 5 .
(b asio n y m ).
—
Mon. D isc. Boh. p. 3 0 4 , tab. 7, fig. 14,
1934.
= S cu tellin ia gin tlii (V elen .) Svrček comb. nov. Lachnea gintlii var. rigidula Velen. M on. D isc. Boh. p. 3 0 5 , 1 9 3 4 . — Lectotypus P R 1 4 7 2 7 8 .
= S cu tellin ia rig id u la (V elen .) Svrček comb. nov. Lachnea hirta (Schum , ex F r.) G illet sensu Velen. Mon. Disc. Boh. p. 3 0 3 , tab. 7, fig. 13, 1 9 3 4 .
= S cu tellin ia scu tella ta (L . ex S t-Am ans) Lamb. (p. p. m ax.) Lachnea hirta var. alnea (V elen.) Velen. Mon. Disc. Boh. p. 3 0 3 , 1 9 3 4 .
cf. L a c h n ea scu tella ta var. a ln ea Velen. Lachnea hirta var. populnea Velen. M on. D isc. Boh. p. 3 0 3 , 1 9 3 4 . — Holotypus P R .
= S cu tellin ia cervoru m (V elen .) Svrček Lachnea hrabanovi Velen. Mon. D isc. Boh. p. 3 0 4 , 1 9 3 4 .
— Lectotypus P R 1 4 7 2 6 5 .
= S cu tellin ia a ren o sa (V elen .) Le G al Lachnea hystrix (Sau ter) Rehm sensu Velen. Mon. D isc. Boh. p. 3 0 6 , tab. 7, fig. 2 6 , 1 9 3 4 .
8 3,
'........................................
'.......................................
T
Č E S K Á M Y K O L O G IE 25 ( 2 )
1971
=
S cu tellin ia erin a ceu s (Sch w .) O. Kuntze (S y n .: 5. setosa sensu Le G a l) et S. cervoru m (V elen .) Svrček Lachnea hystrix var. carpathica Velen. Mon. Disc. Boh. p. 3 0 6 , 1 9 3 4 . — Holotypus P R 1 5 0 9 6 6 .
= S cu tellin ia a m p u lla ce a (Lim m . in Cooke) O. Kuntze Lachnea hystrix var. prunicola Velen. M on. Disc. Boh. p. 3 0 6 , 1 9 3 4 . -
Lectotypus P R
151388.
= S cu tellin ia cervoru m (V elen .) Svrček Lachnea limosa (V elen.) Velen. Mon. D isc. Boh. p. 4 1 2 , 1 9 3 4 . Syn.: L a ch nea P R 147279.
u m brorum
var.
lim osa
Velen.,
Mon.
D isc.
Boh.
p.
305,
1934.
Lectotypus
= S cu tellin ia u m braru m (F r .) Lamb. Lachnea lusatiae (Cooke) Sacc. sensu Velen. Mon. D isc. Boh. p. 3 0 4 , tab. 7, fig. 16, 1 9 3 4 .
= S cu tellin ia cejp ii (V elen .) Svrček et S. m acro sp ora (Sv rček) Le Gal Lachnea nympharum Velen. M on. Disc. Boh. p. 3 0 7 , tab. 7, fig. 19, 1 9 3 4 . — Lectotypus P R 1 4 7 2 6 8 .
= S cu tellin ia kerg u elen sis (B e rk .) O. Kuntze Lachnea pilati Velen. M on Disc. Boh. p. 3 0 8 , tab. 6, fig. 5, 1 9 3 4 . — Holotypus P R 1 4 7 2 9 5 .
= S cu tellin ia pilati (V elen .) Svrček comb. nov. Lachnea pseudotrechispora (Schroeter) Rehm sensu Velen.: 1. Čes. Houby p. 8 7 6 , 1 9 2 2 = L a ch nea hrabanoui Velen., q. e. Scutellin ia arenosa (V elen .) Le Gal 2. Mon. D isc. Boh. p. 3 0 4 , tab. 7. fig. 17, 1 9 3 4 = Scutellin ia sui)erba (V elen .) Le G al
Lachnea scutellata (L. ex St-A m ans) Lamb. sensu Velen. Č es. Houby p. 8 7 5 , 1 9 2 2
=
S cu tellin ia scu tella ta (L . ex St-A m ans) Lamb. et S. cerv oru m Svrček Lachnea scutellata var. alnea Velen.
(V elen .)
Čes. Houby p. 8 7 5 , 19 2 2 .
= S cu tellin ia u m braru m (F r .) Lamb. Lachnea superba Velen. M on. D isc. Boh. p. 3 0 5 , tab. 6 , fig. 11, 1 9 3 4 .
— Lectotypus P R 1 5 0 9 6 4 .
= S cu tellin ia su p erb a (V elen .) Le G al [non sensu Svrček 1949, n or (V elen .) Svr.] Lachnea umbrorum (F r.) G illet sensu Velen. Mon. D isc. Boh.
q. e.S. m i-
p. 3 0 5 , tab. 6, fig. 10, 1 9 3 4 .
= S cu tellin ia u m braru m ( F r .) Lamb. (p. p. m ax.) Lachnea umbrorum var. limosa Velen. Mon. D isc. Boh. p. 3 0 5 , 1 9 3 4 . = L a ch nea lim osa (V elen.) Scutellinia um bra ru m ( F r .) Lam b.
V elen. 1. c. p. 4 1 2 , 1 9 3 4 , q. e.
Lachnea umbrorum var. pratensis Velen. Mon. Disc. Boh.
=
p. 4 1 2 , 1 9 3 4 . -
Lectotypus
PR
147282.
S cu tellin ia u m braru m ( F r .) Lamb.
Scutelliniae ut species generis S p h a ero sp o r a Sacc. in operibus J. Velenovskyi descriptae Sphaerospora diaboli Velen. Mon. Disc. Boh. p. 3 0 1 , tab. 2 3 , fig. 3 2 , 3 3 , 38, 1 9 3 4 . — Lectotypus P R 1 4 7 2 9 8 .
= 84
S cu tellin ia d ia b o li (V elen .) Le G al
SVRCEK:
SCUTELLINIA
Sphaerospora minor Velen. Mon. Disc. Boh. p. 3 0 0 , tab. 2 3 , fig. 3 6 , 3 7 , 1 9 3 4 . — Lectotypus P R 6 1 4 8 0 6 .
= S cu tellin ia m in or (V elen .) Svrček comb. nov. Sphaerospora trechispora (Berk, et B r.) Sacc. sensu Velen. Mon. Disc. Boh. p. 3 0 0 , tab. 2 3 , fig. 3 8 , 19 3 4 .
=
S cu tellin ia d ia b o li (V elen .) Le Gal (p. p.m ax.)
Species ceterae generis S cu tellin ia ab auctoribus aliis e Bohemia descriptae Lachnea lusatiae var. macrospora Svrček Sborn. nár. M us. P rah a IV .B
(1 9 4 8 )
No. 6 : 5 8 ,
1 9 4 9 . — Holotypus P R 1 5 0 9 6 3 .
= S cu tellin ia m a cro sp ora (Sv rček ) Le G al Lachnea scutellata var. subaurantiaca Svrček Sborn. nár. Mus. P rah a IV .B
(194,S)
No. 6 : 5 4 ,
1949. -
Holotypus P R 7 1 0 0 6 7 .
= S cu tellin ia h y d rog eton Gamundí Lachnea setosa (Nees ex F r.) G ill, sensu Svrček Sborn. nár. Mus. Praze IV .B
(1 9 4 8 ) No. 6 : 4 6 , tab. 4, fig. 4 — 6, 19 4 9 .
= S cu tellin ia cervoru m (V elen .) Svrček Lachnea setosa var. nigrohirtula Svrček Sborn. nár. M us. P ra h a IV .B — Lectotypus P R 7 1 0 0 6 8 .
(1 9 4 8 )
: 4 8 , 19 4 9 . —
[Syn.: S. nigrohirtula (S vrček ) Le G al]
= S cu tellin ia h y drogeton Gamundi Scutellinia fimicola J. Moravec Čes. Mykol. 2 2 : 3 9 , fig. 3, p. 3 5 , 1 9 6 8 . -
Typus P R 6 2 8 9 7 8 .
= S cu tellin ia scu tella ta (L . ex St-A m ans) Lamb. Scutelinia insignispora Svrček et J. Moravec Čes. Mykol. 2 3 : 15 6 , fig. 1, p. 1 5 7 , 1 9 6 9 .
— Typus P R
668617.
= S cu tellin ia su p erb a (V elen .) Le Gal Scutellinia minutella Svrček et J. Moravec Čes. Mykol. 2 3 : 1 5 6 , fig. 1, p. 1 5 7 ,
1969. -
Typus P R 6 6 8 6 1 8 .
Scutellinia subglobispora Svrček et J. Moravec Ces. Mykol. 2 3
=
: 15 8 , fig. 3, p. 157,
19 6 9 .
-
Typus P R 6 6 8 6 1 9 .
S cu tellin ia m in or (V elen .) Svrček Species
novae
Scutellinia subhirtella spec. nov. Apothecia 2 — 5 mm diam., plerumque sparsa, patellaria dein disciformia, late sessilia, extus margineque breviter haud dense brunneo-pilosa, pilis nitidis, disco aurantiaco-rubro vel rubro. Excipulum cellulis globosis vel subglobosis, hyalinis, 30 — 4 0 ¿¿m diam. P ili 150 — 6 0 0 ,um longi, 15 — 3 0 ,um crassi, recti, basi angustati radiciformiter ramosi, sursum sensim acuti, luteofusci, crasse tunicati (4 — 6 /im), crebre septati. Asci 2 50 — 2 8 0 X 17 — 21 jum, cylindracei, basi attenuati, octospori, sporis monostichis. Paraphyses filiform es, 3 — 4 jum crassae, apice clavatae (7 — 10 ¿im ), pigmento aurantiaco impletae. Sporae 18 —2 2 X 1 2 — 14 ( — 1 5 ) pim, hyalinae, eguttulatae, oblongo-vel late ellipsoideae, polis plerumque obtusis sed etiam angustatis, dense verrucosae; verrucae 0 ,3 — 1 ( — 1 ,2 ) (um altae, usque ad 1,5 /jm diam. (plerumque m inores), punctiformes, orbiculares, irregulariter angulares usque sinuatae, haud con fluentes; in sectione optica distinctae (obj. 6 0 X M eopta). 85
Č E S K Á M Y K O L O G IE 25
(2)
197 1
H a b . ad terram nudám vel muscosam, ad ligna putrida, praesertim locis udis vel in paludibus. B o h e m i a . Montes Šum ava (G a b re ta ), Horská K vilda, ad terram argillaceam cum detritu, in fossa silvatica apud viam 3 0 . I X . 1961 leg. L . K ubíčková (P R 6 1 6 8 4 2 , ty p u s). A d n o t a t i o . Species ex affin itate S cu tellin ia e u m b ra ru m ( F r .) Lam b., sporis dense m inute verrucosis, verrucis m ulto minoribus diversa. E tiam alibi in C echoslovakia.
Scutellinia subcervorum spec. nov. Apothecia 2 — 4 mm diam., sparsa, disciformia, late sessilia, extus margineque dense erecteque obscure brunneo-pilosa, pilis nitidis, disco piano, vivo sordide lateritio-rubro. Excipulum e cellulis globosis, vel subglobosis, hyalinis, 4 0 — 50 ¿im diam. P ili 300 — 6 00 fi m longi, 27 — 43 ¿tm crassi, recti, basi angustati crebre radiciform iter ramosi, sursum sensim acuti, obscure rubrofusci, crasse tunicati (4 — 7 ¿im ), septati. Asci 160 — 2 00 X 12 — 16 ¿¿m, cylindracei, basi attenuati, octospori, sporis monostichis. Paraphyses filiformes, 3 — 4 ¿im crassae, apice clavatae (8 — 10 ¿im ), pigmento pallide aurantiaco impletae. Sporae 17 — 20 X 11 — 12,5 um, hyalinae, guttulis numerosis impletae, obtuse ellipsoideae, in sectione optica (obj. 60 X M eopta) laeves, verrucis solum sub immersione oleacea ( 1 0 0 x + C B „Cotton b leu “ ) visibilibus, subdensis, minutissimis, irregulariter sinuatis („am oeboideis“ ) usque ad 0 ,7 /xm diam. H a b. ad lignum emortuum locis udis vel in paludibus. B o h e m i a . Bohem ia m eridionalis, Č im elice prope Písek, in silva „B o rk y “ ad lignum durum ram orum deiectorum in aqu a fossae silvaticae im mersos 2 0 . V I I. 1 9 6 5 leg. M. Svrcek (P R 6 1 0 1 2 6 , ty p u s). A d n o t a t i o . Species Scutellin iae cerv o ru m (V elen .) Svr. sim ilis, sed pilis m ulto brevioribus sporisque parvis diversa. Etiam alibi in Cechoslovakia.
Scutellinia immersa spec. nov. Apothecia 2 — 5 mm diam., sparsa, patellaria, dein disciformia, late sessilia, extus margineque dense breviterque obscure brunneo-pilosa, disco rubro vel aurantiaco-rubro. Excipulum e cellulis globosis vel subglobosis, hyalinis, 30 — 50 um diam. P ili 20 0 — 500 ¿¿m longi, 17 — 30 um crassi, recti, parte basali parum dilatati, basi simplices vel solum parce radiciform iter ramosi, sursum longe angustati et acuti, obscure rubrofusci, crasse tunicati (4 — 7 ¿im ), remote septati. Asci 2 50 — 2 80 X 18 — 21 /xm, cylindracei, basi attenuati, octospori, sporis monostichis. Paraphyses filiformes, 3 — 4 ¡xm crassae, apice clavatae (8 — 10 /tm), pigmento aurantiaco impletae. Sporae 23 — 27 X ( 1 2 — ) 13 — 14,5 ¿im, hyalinae, eguttulatae, conspecte oblongo-ellipsoideae usque cylindraceo-ellipsoideae, polis plerumque subobtusis, in sectione optica (obj. 6 0 X M eopta) laeves vel sublaeves, sub immersione oleacea (1 0 0 X + „Cotton bleu “ ) verrucis distinctis, sparsis, punctiformibus, orbicularibus vel irregulariter sinuatis, usque ad 1,3 ¿im diam., inaequaliter tectis. H a b. ad lignum putridum in aqua immersum. S l o v a k i a . Montes Slovenské Rudohorie („S lovenský rá j“ ), in fauce „ K y se l“, ad trabes P iceae abietis ( = P. ex celsa e) usque ad 10 cm in aqua rivuli immersos et C a C 0 3 incrustatos, 2 4 . V I I. 1 9 4 7 leg. M. Svrček (P R 7 1 0 0 6 9 , ty p u s).
86
SVRČEK: SCU TELLIN IA
O.
Adnotatio. Species e proxim a affin itate Scutellin iae am pullaceae K untze, sed sporis m axim a e p arte conspecte elongatis diversa.
(L im m .
in
C ooke)
Danksagung Meinem Freunde prom. biol. Z d e n ě k P o u z a r herzlichen Dank für seine wertvollen Ratschläge zu dieser Arbeit und Frau Dr. M a r t a S e m e r d ž i e v a für sprachliche Berichtigung des deutschen Textes. L I T E R A T U R D e n i s o n W . C. ( 1 9 6 1 ) : Some species of the genus Scutellinia. M ycologia 51 : 6 0 5 — 6 3 5 . E c k b l a d F .-E . ( 1 9 6 8 ) : T he genera of the op erculate D iscom ycetes. N ytt M agas. B ot. 15 ( 1 - 2 ) : 1 -1 9 1 . G a m u n d i I. J. ( 1 9 5 6 ) : El genero Scutellinia en la A rgentina. C ontr. cient. F a c . C i. exact, fis. nat. U n iv. B. Aires (B o t.) 1 : 6 9 — 8 8 . Gamundi I. J. ( 1 9 6 0 ) : D iscom ycetes operculados de la A rgentina, fam ilias Pezizaceae y H um ariaceae. Lilloa 3 0 : 2 5 7 — 3 3 8 . G a m u n d i I. J. ( 1 9 6 4 ) : „D iscom ycetes“ operculados del Parque N acional Nahuel H uapi, A rgentina, D arw iniana 12 : 5 6 8 — 6 0 6 . Le G a l M. ( 1 9 5 3 ) : Les D iscom ycètes de M adagascar. Paris. Le G a l M. ( 1 9 6 2 ) : C om binations nouvelles concernant les genres G alactinia (C ooke) Boud. emend. Le G ai, Scutellinia (C ooke) Lam b. emend. Le G ai et Sarcosom a C asp. B ull. Soc. m ycol. F r . 7 8 : 2 0 4 — 2 1 6 . L e G a l M. ( 1 9 6 4 ) : C om binaisons nouvelles concernant le genre Scutellinia (C ooke) Lam b. emend. Le Gal. B ull. Soc. mycol. Fr.. 8 0 : 1 2 3 — 124. Le G a l M. ( 1 9 6 6 a ) : Une petite Pézize rouge fréquente au x Kerguelen: le Scutellinia kerguelensis (B e rk .) Kuntze. C .N .F .R .A . 15 (2 ) : 9 — 16. Le G al M. (1 9 6 6 b ): C ontribution à la connaissance du genre Scutellinia (C ooke) Lam b. emend. Le G ai ( l re é tu d e ). Bull. Soc. m ycol. F r. 8 2 : 3 0 1 — 3 3 4 . Le G a l M.( 1 9 6 6 c ) : U n Scutellinia peu com m un: Scutellinia arenosa (V e l.) Le G al nov. comb. Bull. Soc. m ycol. F r . 8 2 : 6 2 3 — 6 2 6 . Le G a l M. ( 1 9 6 7 ) : V alidation de plusieurs ta x a . Bull. Soc. m ycol. F r. 8 3 : 3 5 6 — 3 5 8 . Le G al M. ( 1 9 6 8 ) : C ontribution à la conn aissance du genre Scutellinia (C ooke) Lam b. emend. le G ai ( 2 e étu d e ). B ull. Soc. mycol. F r . 8 4 : 3 7 5 — 3 80. M a a s G e e s t e r a n u s R . A. ( 1 9 6 9 ) : De fungi van N ederland. 2b. Pezizales I I. W e tenschap. Mededel. konink. nederl. nat. Ver. No. 8 0 : 1 — 84. M o r a v e c J. ( 1 9 6 8 ) : Příspěvek k poznání operkulátních diskom ycetů rodu C heilym enia Boud. Ces. Mykol. 2 2 : 3 2 - 4 1 . M o r a v e c J. ( 1 9 6 9 ) : Několik operkulátních diskom ycetů z Vysokých T ater, Belanských T ater a Spišské M agu ry na Slovensku. Čes. Mykol. 2 3 : 2 4 — 34. R i f a i M. A. ( 1 9 6 8 ) : The au stralasian Pezizales in the herbarium of the R oyal B otanic Gardens Kew. V erhand. konink. nederl. Akad. W eten sch ap., N at. 57 ( 3 ) : 1 — 2 9 5 . S v r č e k M. ( 1 9 4 9 ) : Bohem ian species of Pezizaceae subf. Lachneoideae. A cta M us. nat. P ragae IV .B (1 9 4 8 ) No. 6 : 1 - 9 5 , tab. 1 - 1 2 . S v r č e k M. et K u b í č k a J. ( 1 9 6 1 ) : O perkulátní diskom ycety od rybníka D vořiště v jižních Čechách. Čes. Mykol. 15 : 61 — 77. S v r č e k M. et K u b í č k a J. ( 1 9 6 3 ) : D ruhý příspěvek k operkulátním diskom ycetům z okolí rybníka Dvořiště v jižních Č echách. Č es. M ykol. 17 : 6 1 — 70 . S v r č e k M. et M o r a v e c J. ( 1 9 6 9 ) : Species novae D iscom ycetum (P ezizales) e Bohem ia. Č es. Mykol. 2 3 : 1 5 6 - 1 5 9 . V e l e n o v s k ý J. ( 1 9 2 0 — 1 9 2 2 ) : České houby. P rah a. V e l e n o v s k ý J. ( 1 9 3 4 ) : M onographia Discom ycetum B o h em ae. Pragae. V e l e n o v s k ý J. ( 1 9 4 0 ) : N ovitates m ycologicae. P ragae 1 9 3 9 . V e l e n o v s k ý J. ( 1 9 4 7 ) : N ovitates m ycologicae novissim ae. P ragae. Anschrift des A utors: R N D r. M irko Svrček C S c., Václavské nám . 6 8 , P rah a 2.
Sectio m ycologlca Musei N ationalis P ragae,
87
Ganoderma adspersum (S. Schulz.) Donk-lesklokorka tmavá, dvojník lesklokorky ploské - G. applanatum (Pers. ex S. F. Gray) Pat. Ganoderma adspersum (S. Schulz.) Donk — a species resembling G. applanatum (Pers. ex S. F. G ray) Pat. F ra n tišek K otlaba a Z d en ěk P o u z a r* ) Studiem variab ility bohatého m ateriálu G anoderm a ad sp ersum (S . Sch ulz.) Donk ( = G . europaeum Steyaert) bylo zjištěno, že jediným spolehlivým znakem při rozlišení od blízce příbuzné G. applanatw n (P e rs. ex S. F . G ra y ) P at. je velikost výtrusů, zatím co všechny ostatní různým i au tory dříve uváděné znaky jsou pouze pomocné nebo skoro bezcenné, neboť nejsou dostatečně stálé. Je podán výčet lokalit studovaného m ateriálu podle herbářových dokladů nejen z Československa, kde bylo zjištěno celkem 18 lokalit, ale i z jiných států v Evropě, především pokud je m ateriál uložen v česko slovenských herbářích. Z poznatků autorů i literárních údajů je zřejmé, že G anoderm a adsp ersum roste skoro výhradně mimo přirozená lesní společenstva, jako v zahradách, parcích, alejích apod.
W hilst studying the variab ility of rich m aterial of G anoderm a a d sp ersum (S. Sch ulz.) Donk ( = G. eu ropaeum S teyaert) it was established that the only reliable feature distinguishing it from the closely related G. applanatum (P ers. ex S. F . G ray ) P a t. is the size of the spores, whereas all other characters treated by various earlier authors are only of a secondary (su b sid iary) value because they are not sufficiently constant. The list of the localities for the m aterial studied (herbarium specim ens) is given not only for C zechoslovakia, where 18 localities were found, but also for other European countries, predom inantly based upon specimens deposited in Czechoslovak herbaria. A ccording to the au th o rs’ knowledge, as well as inform ation from the litera ture, it is evident that G anoderm a a d sp ersum grows alm ost exclusively outside natu ral forest com m unities, viz. in parks, gardens, avenues of trees etc.
Před 10 léty (Steyaert 1 9 6 1 ) byl popsán z Evropy nový druh lesklokorky, G an od erm a eu rop a eu m Steyaert; nebyl to však skutečně nový, doposud neznámý druh vůbec, nýbrž vlastně nové jméno pro choroš, který byl v Evropě mylně ztotožňován s G an od erm a au strale ( F r .) Pat. Popsání G. eu rop a eu m bylo impul sem ke studiu tohoto druhu zejména v Německu, kde bylo této houbě brzy po popsání věnováno několik prací (K reisel 1 963, Jah n 1 9 6 4 ); již před jejím po psáním publikovali však nálezy tohoto druhu K reisel (1 9 6 0 ) a Jah n ( 1 9 6 0 ), směšujíce ho tehdy s podobnou G a n o d erm a p fe iffe r i Bres. in Pat. V poslední době věnoval pozornost n o m e n k l a t u ř e uvedeného choroše jednak Z. Igmándy ( 1 9 6 8 ), který navrhl jako starší jméno pro tuto lesklokorku G an od erm a lin hartii (K alchbr. in Linhart) Igmándy (založené na P oly p oru s lin hartii Kalchbrenner in Linhart 1 8 8 4 ), jednak M. A. Donk ( 1 9 6 9 ) , který považuje za správné jméno uvedeného druhu G a n o d erm a a d sp ersu m (S . Schulz.) Donk (založené na jménu P o ly p o ru s ad sp ersu s S. Schulzer 1 8 7 8 ). Podle našeho názoru však ani posledně uvedené jm éno n e n í pravděpodobně správným jm é nem — přesto však ho prozatím používáme — neboť nepochybně existují ještě starší jm éna (např. P oly p oru s stev en ii L év .), která však musí být podrobena zkoumání a k nimž by bylo zapotřebí nalézt i dokladový m ateriál. D ále je třeba zjistit ještě přesné vztahy G an od erm a ad sp ersu m k t r o p i c k ý m druhům lesklokorek z okruhu G. ap p lan atu m , není-li některý z nich totožný s naším * ) Botanický ústav Č SA V , Průhonice u P rah y , zámek.
88
KOTLABA ET POUZAR: GANODERMA ADSPERSUM
evropským druhem a nebyl-li popsán dříve než G. ad sp ersu m . Je totiž málo pravděpodobné, že by lesklokorka tmavá byla svým výskytem omezena pouze na Evropu a jen na mírné pásmo. T ak například podle popisu a fotografií u Overholtse ( 1 9 5 3 ) se zdá být tém ěř jisté, že jsou s ní totožné druhy, uváděné O verholtsem aj. am erickým i m ykology pod jménem F o m es an nula ris F r . a F o m es brow nii (M u rrill) Sacc. et T rott. I když se oba jm enované choroše m akroskopic kými znaky diam etrálně liší, evropský m ateriál G anoderm a a d sp ersum je natolik variabilní (viz d á le !), že nám um ožňuje považovat tyto am erické houby za krajní příp ady variab ility jednoho a téhož druhu: F o m es an nula ris představuje totiž exem pláře s velice tenkou dužninou klobouku a neobyčejně dlouhým i, vrstevn atým i rourkam i, zatím co F o m es brow nii reprezentuje jedince s dužninou klobouku velm i mohutně vyvinutou a rourkam i nízkým i, jednovrstevným i! N a značený okruh taxonom ických a nom enklatorických otázek kolem diskutovaného druhu je velmi složitý a kromě podrobného studia četné literatury vyžaduje hlavně vyhledání a r e v i z i originálního m ateriálu různých druhů chorošů; pro nedostatek času i m ožností se těmto otázkám nemůžeme blíže věnovat.
Hlavním účelem naší práce je z p ř e s n ě n í d i a k r i t i c k ý c h z n a k ů G an od erm a ad sp ersu m a uveřejnění dosud zjištěných lokalit tohoto zajímavého
1. G anoderm a ad sp ersum (S . S c h u lz ) Donk — L e s k l o k o r k a t m a v á . Plodnice rostoucí na bázi živého kmene dubu bahenního. — Fruitbody growing on the lower part of living trunk of Q u ercu s palustris. P rah a, K rálovská obora. 2. I X . 1 9 6 7 foto F . Kotlaba
a celkem vzácného choroše v Československu i v některých jiných evropských zemích, pokud je materiál uložen v našich h erb á řích *). Rozlišovacím i znaky se v poslední době zabývali hlavně Kreisel (1 9 6 3 ) a Jahn ( 1 9 6 4 ), z nichž posledně *)
Přitom je zajím avé, že G anoderm a ad sp ersum byla zjištěna pouze v herbáři P R .
89
Č E S K Á M Y K O L O G IE 25
(2)
197 1
jmenovaný uveřejnil ve své práci i tabulku diakritických znaků mezi G a n o d erm a eu rop aeu m ( = G. ad sp ersu m ) a G. ap p lan atu m . M ajíce k dispozici velmi bohatý materiál z různých našich i zahraničních lokalit, mohli jsme zhodnotit podrobně stálost a variabilitu všech uvažovaných znaků. Výsledkem našeho studia bylo překvapující zjištění, že totiž p o u z e j e d i n ý z řady uvažovaných znaků je skutečně stálý a lze ho vždy bezpečně
2. G anoderm a ad sp ersum (S . Sch ulz.) Donk — L e s k l o k o r k a t m a v á . Tenká, vějířovitá plodnice s pásovaným povrchem klobouku; na spodu živého kmene hrušně. — T h in , dim idiate fruitbody with zonate surface of the pileus; on the base of living trunk of P yrus com m unis. Poděbrady, 3 0 . V I I I . 1 9 7 0 leg. M. H ofm an. C ca 1 , 2 X Fo to F . K oilaba.
použít k rozlišení lesklokorky tmavé od lesklokorky ploské: tímto znakem je v e l i k o s t v ý t r u s ů , zejména jejich délka. Prom ěřili jsme rozsáhlý materiál výtrusů G an od erm a ad sp ersu m i G. ap p lan atu m a zjistili jsme, že rozdíl ve velikosti výtrusů udávaný jak Steyaertem, tak Kreiselem a Jahnem je správný; sami jsme naměřili následující hodnoty velikosti výtrusů: G an od erm a ad sp ersu m : ( 8 ,4 — ) 9,4 — 11,3 ( — 1 2 ,5 ) X ( 5 ,8 — ) 6 ,3 — 7,5 ( — 8 ,2 ) jum. G an od erm a ap p lan atu m : ( 6 ,5 — ) 7,5 — 8 ,8 ( — 9 ,4 ) X ( 5 ,0 — ) 5,6 — 6,6 ( — 7 ,5 ) ¡um. Z uvedených měření vyplývá, že výtrusy G. ad sp ersu m jsou pod statně v ě t š í (hlavně delší) než u G. ap p lan atu m a pouze nejmenší zjištěné rozměry spor G. ad sp ersu m se kryjí s největšími rozměry výtrusů G. a p p lan atu m ; průměrně veliké výtrusy obou druhů se však velikostí, konkrétně délkou, zcela v y l u č u j í . Kromě toho výtrusy G. ad sp ersu m jsou oproti sporám G. a p p la natum tm avěji zbarvené a hruběji ornamentované. K tomu podotýkáme, že pro účely měření velikosti výtrusů jsme brali v úvahu pouze nekolabované (nepoško 90
KOTLABA ET PO UZAR: GANODERM A ADSPERSUM
zené), normálně dobře vyvinuté výtrusy s uťatým vrcholem (výtrusy s vykle nutým vrcholem jsme nem ěřili) a do uváděných rozměrů jsme zahrnovali i hyalinní perispor. Všechny ostatní uváděné rozlišovací znaky mohou být podle našeho zjištění pokládány bud za d r u h o ř a d é (protože jsou přítomné třeba jen u plodnic určitého stadia vývoje či jsou variabilní do takové míry, že se jeví charakte risticky pouze u části m ateriálu ), anebo jsou vůbec b e z c e n n é . Jsou to níže uvedené znaky, které jsme sestavili sestupně podle jejich významu: 1. Nerovnoměrný ž l u t a v ý p r u h za okrajovou bílou růstovou zónou na povrchu plodnice, který je vyvinut zejména u živých plodnic v plném růstu v létě a také na podzim, a to mezi různě širokým bílým růstovým okrajem a vlastní starší, více méně tmavohnědou pokožkou klobouku. Tento znak však není bohužel použitelný u jinak typických, avšak pozdě na podzim, v zimě a brzy na jaře sbíraných exemplářů G a n o d erm a ad sp ersu m , kdy plodnice v podstatě ne rostou a žlutavý pruh u nich proto chybí. Na exsikátech je tento znak též použi telný, avšak někdy se nedokonale zachovává; na plodnicích G. a p p lan atu m však vždy z c e l a chybí. Nicméně zmíněný znak je u G. ad sp ersu m za uvedených podmínek zcela s t á l ý a lze ho považovat za cenný druhový znak tohoto choroše. 2. T m a v ě č e r v e n o h n ě d á (kaštanová) b a r v a dužniny klo bouku, která je skoro stejnoměrná na celém průřezu plodnice a jen málo kolísá; pouze velmi stará plodnice a mladé kusy v okrajovém valu m ívají poněkud světlejší barvu dužniny. Naproti tomu barva dužniny G an od erm a ap p lan atu m je tmavší jen těsně nad rourkami, kdežto výše nad rourkami a zejména při po vrchu plodnice je zpravidla mnohem světlejší (světle oříškově hnědá s okrovým odstínem ). Z toho je patrné, že znak barvy dužniny podléhá též určité variabilitě, avšak jeho stálost je u průměrně starého materiálu z n a č n ě v y s o k á ; zcela nepoužitelný je u příliš starých nebo příliš mladých exemplářů. 3. R o u r k y n a r ů s t a j í většinou k o n t i n u á l n ě a nevytvářejí se tedy mezi jednotlivými vrstvami rourek tenké vrstvičky dužniny, jak tomu běžně bývá u typických plodnic G a n o d erm a ap p lan atu m . Při použití tohoto znaku je třeba brát v úvahu jen v í c e l e t é plodnice, a nikoliv exempláře pouze jednoleté, kde je pochopitelně pouze jediná vrstva rourek. Tento znak lze skutečně dobře použít u velké většiny m ateriálu, avšak s tou výhradou, že i na některých po m aleji rostoucích plodnicích G. ad sp ersu m lze n ajít výjimečně mezi některými přírůstky rourek tenkou vrstvičku tramy, stejně jako u G. ap p lan atu m ; zjistili jsme ve studovaném m ateriálu několik málo takovýchto případů, kde jsme n a měřili tloušťku vrstviček tramy mezi rourkami 0,3 — 3 ,0 mm (P R 6 2 2 3 7 7 , P R 6 7 2 8 4 5 ). 4. N e p ř í t o m n o s t b í l ý c h s k v r n (nebo celých bílých p artií) v dužnině houby. U lesklokorky ploské jsou velice charakteristické větší či menší bílé skvrny nebo celé bílé partie na řezu mnoha starších plodnic, zatímco u plodnic G. ad sp ersu m tyto bílé skvrny nacházíme jen zcela výjimečně; na rozdíl od prvně jmenovaného druhu však jsou jen drobné (někdy pouze čárkovité) a velmi ome zeného rozsahu. Nedomníváme se, že by bylo možno použít tohoto znaku při běžném určování; lze ho použít pouze při určování starších exemplářů. 5. Přítomnost relativně t l u s t š í k r u s t y na povrchu klobouku, zejména u vyspělých a starších (víceletých) plodnic G an od erm a ad sp ersu m . U mladých exemplářů je krusta na povrchu klobouku přibližně stejně tlustá jako u G. app/anatum (u té jsme nam ěřili tloušťku 0 ,4 — 1,0 m m ), avšak u starých, několika91
m
M
M
M
m
i W
M
i M
m
u i M
L i i
u m u m
ii
Č E S K Á M Y K O L O G IE 2 5
(2 )
i n
1971
letých plodnic dosahuje krusta tloušťky většinou přes 1 mm, nejčastěji 1 ,0 — 1,6 mm, u velmi starých plodnic i více (u jednoho kusu jsme nam ěřili m axim ální tloušťku krusty 3,6 m m !). Tloušťka krusty nemůže být tedy pova žována za diakritický znak u mladých a mladších plodnic; lze ji použít jen u starších, víceletých exemplářů. 6. K o n z o l o v i t ý (kopytovitý) t v a r p l o d n i c e G. ad sp ersu m je velmi nestálým znakem. Vyskytuje se sice u mnoha exemplářů, ale nalezne se i dosti jedinců, které jsou ploché, tenké, vějířovitého tvaru (k tomuto závěru dospěla i Tortičová 1 9 7 1 ). Na druhé straně však i u G. a p p lan atu m se nezřídka n a leznou plodnice typicky konzolovitého tvaru (přestože typicky vyvinuté plodnice lesklokorky ploské jsou vějířovité, značně tenké a ploché). Znak tvaru plodnice tedy nelze použít jako diakritický pro rozlišení G. ad sp ersu m a G. a p p lan atu m . 7. H r u b ě h r b o l a t ý p o v r c h p l o d n i c G a n o d erm a ad sp ersu m je dosti nápadným znakem, avšak vyskytuje se jen asi u poloviny studovaného materiálu a na ostatních exemplářích není výrazný. Na povrchu plodnic lesklo korky ploské bývají hrboly většinou nižší a často drobnější (jem n ější) a některé exempláře jsou téměř hladké. Tento znak má proto velmi malý význam pro rozlišování G. ad sp ersu m od G. ap p lan atu m . 8. N e z ó n o v a n o s t p o v r c h u k l o b o u k u u plodnic G a n o d erm a adspersu m proti obvykle výrazné úzké zónovanosti G. a p p la n a tu m je znak, který nelze často použít ani jako pomocný, protože lze nalézt nezřídka i zřetelně zónované klobouky u lesklokorky tmavé (viz foto č. 2 !) . 9. N e p ř í t o m n o s t h á l e k (cecid ií) larev mouchy A g a th o m y ia w a n k o w iczi Schnabl na hymenoforu plodnic u G a n o d erm a ad sp ersu m není vůbec po užitelným znakem, neboť v celých geograficky rozsáhlých oblastech tyto hálky chybějí i u G. ap p lan atu m . Nicméně pokud se hálky u plodnic lesklokorky vy skytnou, nemůže se jednat o lesklokorku tmavou, nýbrž pouze o lesklokorku ploskou.*) Z výše probraných znaků vyplývá, že skutečně z á k l a d n í v ý z n a m pro rozlišování G an od erm a ad sp ersu m a G. a p p lan atu m má v e l i k o s t v ý t r u s ů, a dále pak u rostoucího materiálu ž l u t a v ý p á s (výjim ečně skoro celý povrch) za okrajovou růstovou zónou k lo b o u k u **); ostatní znaky m ají dost ome zenou platnost (2 — 5 ) nebo jsou více méně bezcenné (6 — 9 ) . Znaky v anatomické stavbě pokožky klobouku pro rozlišování výše uvedených druhů lesklokorek neuvažujeme, neboť jsm e se přesvědčili, že jsou značně pro měnlivé v závislosti na jejím stáří. I když některé nahoře uvedené pomocné znaky při rozlišování m ateriálu G an od erm a ad sp ersu m od G. a p p lan atu m občas selžou, lze jich přesto v zásadě * ) Není bez zajím avosti, že ačkoliv hálky na rourkách G an oderm a applanatum jsou přírod o vědcům znám é již velice dlouho, jejich původce — larvy dvoukřídlého hm yzu (m o u ch y ) A gathom yia wankowiczi Schnabl — byl určen po vypěstování dospělého hm yzu až teprve n e dávno, a to r. 1 9 6 0 berlínským entom ologem W . Hennigem [viz M ichael/H ennig: H andbuch für Pilzfreunde 2 : 3 2 8 , 1 9 6 0 . H aase: D er E rreger der G allen des A bgeflachten Porlings G an o derm a applanatum (P e rs .) P a t. Mykol. M itteilungsblatt, H alle, 5 : 18, 1 9 6 1 ; W eid ner H . et Schrem mer F .: Zur Erforschungsgeschichte, zur M orphologie und Biologie der L arve von A gathom yia wankowiczi Schnabl, einer an Baum pilzen gallenerzeugenden D ipterenlarve. E n tom . M itteilg. zool. Staatsinst. u. zool. Mus. H am burg 2 : 40 , 1 9 6 2 ; Eisfelder I. et H erschel K .: A gathom yia wankowiczi Schnabl, die „Zitzengallenfliege“ aus G anoderm a applanatum . W e s t fälische Pilzbriefe, Heiligenkirchen, 6 : 5 — 10, 1 9 6 6 ] . P rvn í inform ace o původci hálek v n aší literatuře a fotografie napadené plodnice je uveřejněna v práci Lazebníčkově ( 1 9 6 2 ) . * * ) Tohoto důležitého znaku si povšim l již před léty M U D r. J. H erink, neboť jeden svů^ sběr (P R 6 1 5 6 2 7 ) označil jako form u lesklokorky ploské se zlatožlutou pokožkou.
92
KOTLABA ET PO UZAR: GANODERM A ADSPERSUM
využít úspěšně; určování obou druhů může pak usnadnit několik těchto zásad: 1. M a jí-li plodnice na povrchu klobouku u okraje žlutou zónu, nebo přesa^ huje-li tloušťka krusty na povrchu klobouku 1 mm, anebo chybějí-li úplně mezi jednotlivými vrstvami rourek u víceletých exemplářů vrstvičky dužniny, pak se jedná zcela jistě o G a n o d erm a adsp ersu m . 2. Jsou -li na rourkách přítomné hálky larev, nebo jsou-li všechny vrstvy rourek starších plodnic prokládány vrstvičkami dužniny, anebo jsou-li v dužnině
n
W
vy ^
5‘y i . »
W
' ,
••
v.'.
’
.•<*.' ť ' " '
.
3. G an oderm a ad sp ersum (S . Sch ulz.) Donk — L e s k l o k o r k a t m a v á . K opytovitá plodnice s hladkým povrchem na položivém kmenu dubu celokrajného. — U ngulate fruitbody with smooth surface; on a halfdead trunk of Q u ercu s im bricaria. H ořín near Mělník, 7. X I . 1 9 6 7 leg. F . K otlaba. C ca l , 3 x . Foto F . K otlaba
na řezu větší (více než 72 cm v průměru) bílé skvrny nebo celé bílé partie, pak se zcela jistě jedná o G a n o d erm a ap p lan atu m . Selže-li určování materiálu podle těchto pravidel (založených na makromorfologických znacích), nutno proměřit délku výtrusů, které bývají u lesklokorek přítomné prakticky u všech položek (i u velmi starých exem plářů). Barvu dužniny je nejlépe posoudit srovnáním materiálu s přesně určenými položkami obou druhů. G a n o d erm a ad sp ersu m není podobná jen obyčejné G. ap p lan atu m , s níž byla nejčastěji zaměňována, ale do jisté míry i velmi vzácné G. p fe iffe r i Bres. in Pat., a to zejména tmavě červenohnědou barvou dužniny. Dospělé exempláře tohoto druhu však lze vždycky bezpečně rozlišit tím, že posledně jmenovaný druh má na povrchu klobouku červenohnědou kůru, krytou svrchu žlutavou 93
Č E S K Á M Y K O L O G IE 25
(2)
1971
průhlednou vrstvou pryskyřičnaté hmoty, která je význačně zvrásnělá, jakoby kalafunovité povahy. Velikost a ornamentika výtrusů však jsou skoro stejné jako u G a n o d erm a ad sp ersu m , a rovněž ekologie je značně podobná. Ganoderma adspersum (S . Schulz.) Donk — L e s k l o k o r k a
tmavá
Polyporus adspersus S. Schulzer, F lo ra , Jena, 61 : 11 , 18 7 8 . G anoderm a ad sp ersum (S . S ch ulz.) Donk, K oninkl. nederl. Akad. W eten sch ap P roč ser C 72 : 2 7 3 , 1 9 6 9 . P olyporus linhartii K alchbrenner in Lin h art, F u n g i hungarici no. 2 5 2 , 1 8 8 4 . G anoderm a linhartii (K alch b r. in L in h a rt) Igm ándy, A cta phytopathol., Budapest, 3 : 2 3 7 , G anoderm a europaeum Steyaert, Bull. Jard . bot. Bruxelles 31 : 7 0 , 1961. ? F o m es undatus L á z a ro é Ibiza R evista reále A cad. Cienc. M adrid 1 4 : 6 6 1 , 1 9 1 6 — 17 (cf. Donk 1 9 6 9 ). ? F o m es an nula ris ( F r .) Lloyd sensu O verholts, P olyp oraceae of the United States, Alaska and C anad a p. 1 0 3 , 1 9 5 3 . ? E lfv in g ia brownii M urrill, W estern polypores p. 2 9 , 1 9 1 5 . F o m es (G a n o d erm a ) australis sensu au ct. europ. pro parte; non orig. et non G anoderm a applanatum f. australe ( F r . ) P ilát, A tlas hub evrop. 3 /2 : fig. 3 1 3 a , 1 9 4 2 , q. e. G anoderm a applanatum (ty p icu m ).
P l o d n i c e jsou většinou jednotlivé (jen vzácně srůstá více exemplářů do hrom ady), bokem k substrátu přirostlé (vyrů stají-li na řezné ploše pařezů, jsou přirostlé spodní částí a nahoru se rozšiřují v klobouk více méně okrouhlého jsou většinou tlustě kopytovité (konzolovité), vzácněji tv aru ); k l o b o u k y i vějířovité, tlusté, méně často i tenké, 5 — 26 cm široké, 5 — 3 9 cm dlouhé a 1,5 — 15 cm vysoké, s povrchem často hrbolatým a většinou i více méně sou středně zónovaným (ploché plodnice nebývají zónované), hladkým, někdy (zejm éna ve stáří) políčkovitě rozpraskaným, pokrytým v mládí tenkou, ve stáří značně tlustou černohnědou krustou 0 ,4 — 3 ,6 mm vysokou, na řezu smolně lesklou; barva povrchu klobouku je za čerstva v okrajové růstové zóně čistě bílá, pak následuje obvykle nerovnoměrný, většinou dosti úzký žlutavý pás (výjim ečně pokrývá žlutavá až zelenožlutá barva skoro celý povrch klobouku), který pře chází do čokoládově hnědé až černohnědé barvy (n a starých plodnicích); okraj klobouku bývá u mladších plodnic většinou tlustě valovitý, vzácněji je i tenký. D u ž n i n a klobouku bývá většinou velmi tlustá (zejm éna u mladých plod nic) a vyplňuje větší část plodnice; u starých, mnoholetých kopytovitých plodnic tvoří dužnina naopak často jen úzký pruh pod povrchem klobouku a většinu plodnice vyplňují rourky; barva dužniny je na celém průřezu většinou stejno měrně tmavě červenohnědá, avšak u velmi starých exemplářů a v okrajovém valu mladých plodnic bývá světlejší; u starých plodnic jsou v dužnině zřídka přítomné bílé, úzce čárkovité nebo i širší skvrny (ne však celé p artie); dužnina je na řezu zónovaná, jemně vláknitá, u mladších plodnic matně lesklá, korkovité až velmi tuhé konzistence. R o u r k y jsou u starších plodnic málo zřetelně vrstevnaté, obvykle neprokládané vrstvičkou tramy, 0,5 — 12 cm vysoké, bledě čokoládově zbarvené, svět lejší než dužnina; póry jsou celistvé, okrouhlé, v mládí trochu polygonální, za čerstva barvy čistě bílé, při zasychání někdy žloutnoucí, u velmi starých plodnic světle hnědé, 3 — 4 na 1 mm (měřeno na exsikátech). V ý t r u s y jsou elipsoidní až soudkovité, většinou s výrazným postranním apikulem, na vrcholu většinou uťaté, s endosporem hrubě bradavčitým, tmavě hnědé, obdané hyalinním episporem ( 8 ,4 — ), 9 ,4 — 11,3 ( — 1 2 ,5 ) X ( 5 ,8 — ) 6,3 —7,5 ( — 8 ,2 ) ¿tm veliké.
KOTLABA ET PO UZAR: GAN ODERM A ADSPERSUM
i
R o z š í ř e n í G anoderm a adspersum p o d l e a č s. h e r b á ř ů
literatury
Lesklokorka tmavá je udávána doposud pouze z Evropy. Jak jsme se však zmínili již vpředu, domníváme se, že ze Severní Ameriky udávaný F om es annu laris a F. brownii jsou totožné s G anoderm a adspersum ; prokáže-li se jejich totožnost, bude možno říci, že roste jak v Evropě, tak v Sev. Americe (K a li fo rn ii); výskyt lesklokorky tmavé v Asii je též velmi pravděpodobný. Nej větší počet lokalit G anoderm a adspersum je dnes znám v Evropě zatím z Pannonské (V elké uherské) nížiny s přilehlými oblastmi, a dále ze Severoněmecké nížiny a přilehlých částí na západ od ní. Ve střední Evropě se zdá být
4. M apka rozšíření l e s k l o k o r k y t m a v é v Československu. of G anoderm a a d sp ersum (S . S ch ulz.) Donk in C^echoslovakia.
— M ap of the distribution
tento choroš celkem vzácnější a v severní Evropě (Skan d in avii) není dosud vůbec znám. Z Evropy byl tento druh pod různými jmény v posledních létech publikován nebo je doložen materiálem v herbářích u nás z A n g l i e (P R ; Jah n 1 9 6 4 ), F r a n c i e (Bourdot et G alzin 1928 — pouze část materiálu, zaměňovali tento druh s G. applanatum ; Steyaert 1 9 6 1 ), B e l g i e (P R ; Steyaert 1961, 1 9 6 7 ), H o l a n d s k a (P R ; Jahn 1 9 6 4 ), N ě m e c k é s p o l k o v é r e p u b l i k y a N ě m e c k é d e m o k r a t i c k é r e p u b l i k y (P R ; Jah n 1960, 1964; K reisel 1960, 1963, 1 9 6 4 ), P o l s k a (Ja h n 1964; Domaňski 1 967; Domaňski, Orloš et Skirgiello 1 9 6 7 ), Č e s k o s l o v e n s k a (P R ; Lazebníček 1966; K otlaba 1 9 6 9 ), M a ď a r s k a (P R ; Igmándy 1 9 6 8 ), R a k o u s k a ( P R ) , Š v ý c a r s k a (Ja h n 1 9 6 4 ), J u g o s l á v i e (P R ; Tortič 1 9 7 1 ) a I t á l i e ( P R ) . Nikterak nepochybujeme, že při dalším průzkumu lokalit i starších herbářových sběrů bude lesklokorka tmavá zjištěna i ve většině zbý vajících evropských států — snad jen s výjimkou nejsevernější a nej východnější Evropy. V Č e s k o s l o v e n s k u je známo nejvíce lokalit G anoderm a adspersum v Č e c h á c h , kde nejbohatší na výskyt tohoto choroše jsou některé p r a ž s k é p a r k y , zejména pak Královská obora (Strom ovka); velmi málo lokalit lesklo-
1
Č ESK Á M Y K O LO G IE 25
(2)
1971
korky tmavé známe z M o r a v y a nejméně pak ze S l o v e n s k a (což sou visí do určité míry i s mnohem menší prozkoumaností slovenské m ykoflóry): ze Slovenska dnes známe pouze 2 lokality, z Moravy 5, kdežto z Čech 11 (z nich 8 je v Praze; odtud známe ještě další lokality, avšak neuvádíme je, neboť jsme na nich nesebrali dokladový m ateriál). V Čechách je zapotřebí pátrat po tomto zajímavém choroši hlavně m i m o p r a ž s k o u o b l a s t , protože z Prahy je v herbáři P R již množství položek (celkem 2 4 !) .
5. M apka rozšíření l e s k l o k o r k y tmavé v G anoderm a ad sp ersum (S . Sch u lz.) Donk in Europe.
Evropě.
—
M ap
of
the
distribution
of
Lokality G an oderm a ad sp ersum p o d l e d o k l a d ů v čs. h e r b á ř í c h . Česko s l o v e n s k o (C e ch o slo v a k ia ): Z atec, distr. Louny, in horto publico pr. castra, ad truncum vivum A ceris dasycarpi ( = A . sa c ch a rin i), 2 0 . X . 1 9 6 7 leg. F . K otlaba ( P F 7 0 9 9 0 6 ) . — P rah a, Štvanice (H e tz in se l), 3 0 . X I . 1 8 5 1 leg. F . M. Opiz ( P R 6 1 5 6 3 1 ) . — Prah a-H olešo vice, in horto publico „K rálovsk á ob ora“ dieto (S tro m o v k a), X . 1 9 3 3 leg. J. H erink (P R 7 0 4 8 2 9 ) ; ibid., ad codicem arboris frond., 1 2 . X I I . 1 9 6 5 leg. F . K otlaba et Z. Po u zar (P R 6 1 3 7 9 5 , 6 2 0 6 8 2 ) , 12. V I. 1 9 6 6 leg. Z. Po u zar (P R 6 2 0 6 8 1 ) , 14. V I I I . 1 9 6 6 leg. K . K otlaba (P R 7 0 9 9 0 7 ) , 9. X . 1 9 6 6 leg. Z . P o u zar (P R 6 2 4 1 8 2 ) ; ibid. ad codicem Q u ercu s sp., 2 3 , X . 1 9 6 5 leg. R . Skvrně (P R 7 0 9 9 0 8 ) , ad trun cu m vivum stantem Q u ercu s roboris, 9 . X . 1 9 6 6 leg. Z. Po u zar (P R 7 0 9 9 0 9 ) , ad basím trun ci vivi Q u ercu s ru b ra e, 2. I X . 1 9 6 7 leg. F . K otlaba et Z. Po u zar (P R 7 0 9 9 1 0 ) , ad basim trunci vivi Q u ercu s palustris, 2. V I I I . 1 9 6 7 leg. Z. Pouzar (P R 7 0 9 9 1 1 ) ; ibid., B etula sp., I X . 1 9 3 5 leg. ] . H erink (P R 6 1 5 6 3 0 ) ; ibid., ad codicem Tilia e cordatae, 8. I X . 1 9 6 8 leg. Z. Po u zar (P R 7 0 9 9 1 2 ) , ad codicem T ilia e tom entosae, 10 . X . 1 9 7 0 leg. F . K otlaba et Z. Po u zar (P R , coll. spec. no. 1 5 8 5 ) . — P raha-D ejvice, ap. coemeterium Sv. M atěj, ad codicem A esculi hippocastani ap. viam , 5. IV . 1 9 6 9 leg. F . K otlab a et Z. Po u zar (P R 7 0 9 9 1 3 ) , 1 0 . X . 1 9 7 0 leg. F . K otlaba et Z. P o u zar (P R , coll. spec. no. 1 5 8 7 ) . — P raha-Střešovice, via „O b rán ců m íru “ (su p ra locum „Střešovická vozovn a“ ) , ad basim trun ci vivi F ra x in i excelsioris, 2 9 . I X . 1 9 6 7 , leg. F . K otlaba (P R 7 0 9 9 1 4 ) ; ibid., 2 1 . I X . 1 9 7 0
96
I
KOTLABA ET PO UZAR: GANODERM A ADSPERSUM leg. F . K otlaba et Z. Po u zar (P R 7 0 9 9 1 5 ) . — P ra h a , Petřínské sady, ad codicem arboris frond., 18. I X . 1 9 6 7 leg. J. R ill (P R 7 0 9 9 1 6 ) . — P rah a, in horto publico „K inského sa d y “ dicto. ad codicem A ceris sp., 5. V I I I . 1 9 6 8 leg. E. W ichanský (P R 7 0 9 9 1 8 ) ; ibid., ad truncum vivum F ra x in i excelsio ris, 18 ., I X . 1 9 6 7 leg. E . W ichan ský (P R 7 0 9 9 1 7 ) ; ibid., in codice T ilia e cordatae, 2 3 . I X . 1 9 6 9 leg. E. W ichan ský (P R 7 0 9 9 1 9 ) . — P raha-Sm ichov, n colle „M raven čák“ infra coem eterium antiquum Judorum (con tra collem „ P a v á k “ ), 28. V I I I . 1 9 6 6 leg. R. Skvrně (P R 7 0 9 9 2 0 ) . — Praha-H odkovičky, ad trunc. putr. arboris frond., 4. X I . 1 9 4 3 leg. J. H erink (P R 6 1 5 6 2 7 ) . — H ořín ap. Mělník, in horto publico castelli, ad truncum sem ivivum Q u ercu s im bricariae, 7. X I . 1 9 6 7 leg. F . K otlaba (P R 7 0 9 9 2 1 ) . — Poděbrady, ad basim trunci vivi P yri com m unis in pom ario ap. domum no. 9 8 7 , 30 . V I I I . 1 9 7 0 leg. M. H of m an (P R 7 0 9 9 2 2 ) . — O lom ouc, Čech. sady, Jánská alej (Jo h an n allee), 1 9 2 7 leg. G. Japp (P R 6 1 5 6 3 2 ) . — Teplice nad Bečvou pr. H ranice na M or., ad basim trunci vivi T iliae cordatae ap. viam , 10. X . 1 9 6 9 leg. F . K otlaba (P R 7 0 9 9 2 3 ) . — Hodonín, ad truncum Gleditschiae triacanthos, V I I I . 1 9 5 2 leg. M. D eyl (P R 6 1 5 6 2 8 ) . — Pohansko pr. B řeclav, ad basim trunci vivi A rm en iacae vulgaris ( = P ru ni arm en ia ca e) ap. castellum , 14. V I I I . 1 9 6 7 leg. Z. Pouzar et F . K otlaba (P R 7 0 9 9 2 4 ) . — Lanžhot pr. B řeclav, in vico ad basim trunci vivi P ru n i av iu m , 16. V I I I . 1 9 6 7 leg. F . K otlaba et Z. Pouzar (P R 7 0 9 9 2 5 ) . — Prope lacum „ L io n “ pr. Č íčov (Č a lo v o ), ad codicem F ra x in i excelsio ris, 4. V I. 1 9 6 5 leg. J . Lazebníček (P R 7 0 9 9 2 6 ) . — T atran sk á K otlin a (H öh len h ein ), ad codicem arboris, 5. V I I I . 1 9 2 7 leg. B. H ennig (P R 6 1 5 6 2 9 , ut P lacodes australis F r ., det. Bresadola 1 9 2 8 ) . A n g l i e (A n g lia ): Alder Fo rest, W orsley, Lan cash ire, ad codicem ? F a g i sylvaticae, 15. II. 1 9 6 4 leg. J. T. P alm er (P R 6 0 5 8 6 9 ) ; ibid., ap. Bridgew ater C anal, 15. I I. 1 9 6 4 leg. J. T. Palm er (P R 6 0 5 7 7 8 ) . — C hadkirk W ood, Rom iley, C heshire, ad basim trunci vivi C arpini betuli, 2 9 . I X . 1 9 6 3 leg. J. T . Palm ei (P R 6 0 2 3 0 8 ) ; ibid., in cavitate codicis F a g i sylvaticae, 2. I I . 1 9 6 4 leg. J. T . P alm er (P R 6 0 5 8 1 8 ) . 24 .
B e l g i e (B e lg ic a ): Ferm e de la M arlagne, prov. N am ur, ad truncum em ortuum I I I . 1 9 6 5 leg. V. D em oulin (P R 6 2 2 3 7 7 ) .
stantem ,
H o l a n d s k o (H o lla n d ia ): Bennekom (L agesteeg) ap. W ageningen, ad truncum T ilia e sp., 20 . I I. 1 9 5 5 leg. J . Gremm en (P R 7 0 9 9 2 7 ) . N ě m e c k o (G e rm a n ia ): Hiddesen pr. Detmold, T eutoburger W ald , area custodiata ,,D onoper T e ich “, ad basim F a g i sylvaticae em ortuum , X I I . 1961 leg. H . Jah n , det. R . L. Steyaert (P R 5 7 6 5 8 6 ) . — Paetzow pr. Potsdam , Brandenburg, ad trun cu m vivum A esculi hippocastani, V I I I . 1 9 6 1 leg. D. Benkert (P R 5 3 8 7 3 8 ). R a k o u s k o (A u s tria ): W ien er N eustadt, in horto Academ iae m ilitari pristinae, ad codicem A esculi hippocastani, 18. V I I I . 1 9 2 4 leg. H . H uber (P R 4 8 2 6 9 2 , 6 1 5 6 3 4 ) ; ibid., 2 8 . X I I . 1 9 2 9 leg. H. H uber (P R 6 1 5 6 3 3 , ut G anoderm a australe var. ad sp ersum Schulz., det. B resad o la). M a d a r s k o (H u n g a ria ): P r. urbem S árvár, distr. V as, in viridario, ad truncum vivum Q u ercu s rub ra e ( = Q. b o rea lis), 2 9 . V I I. 1 9 6 7 leg. Z. Igm ándy et V arga (P R 6 7 2 8 4 5 ) . J u g o s l á v i e (Ju g o s la v ia ): Beograd, in horto publico ap. „H otel M oskva“ (T e ra z ije ), ad truncum vivum B roussonetiae papyriferae, 1 8 . V I I. 1 9 6 8 leg. F . K otlaba (P R 7 0 9 9 2 8 ) . — Ap. vicum K om olac pr. D ubrovnik, ad truncum iacentem Q u ercu s cf. petraeae, 14. V I I . 1 9 6 8 leg. F . K otlaba (P R 7 0 9 9 2 8 ) . — F ilip -Jak ov pr. Zadar, ad codicem L a uri nobilis in horto, 26 . V I I. 1 9 6 6 leg. F . K otlaba (P R 7 0 9 9 3 0 ) . — Vinkovci pr. V ukovar, ad basim trun ci vivi B etulae verrucosae in coem eterio ap. sepulcrum S. Schulzeri, 4. V I I I . 1 9 6 6 leg. F . K otlaba (P R 7 0 9 9 3 4 ) ; ibid., ad truncum vivum M ori nigrae (ap. coem eterium ), 4. V I I I . 1 9 6 6 leg. F . K otlaba (P R , coll. spec. no. 5 2 0 ) . — Lipik pr. D aru v ar, in codice arboris putridi in horto publico, 3. V I I I . 1 9 6 6 leg. F . K otlaba (P R 7 0 9 9 3 2 ) . — Stubičke Toplice pr. Zagreb, ad codicem Piceae abietis ( = P. e x c e ls a e ), 2 4 . X I . 1 9 6 8 leg. M. T ortič (P R 7 0 9 9 3 3 ) . — Zagreb, ad truncum vivum A esculi hippocastani, 4. X I I . 1 9 6 6 leg. M. T ortič (P R 7 0 9 9 3 1 ) . — Velenje pr. Celje, ad lignum in m inis carboneis, IV . 1 9 5 7 leg. A . Šarič (P R 6 4 7 0 1 7 ) . — Ljubljana, in horto publico „ T iv o li“ , ad truncum vivum A esculi hippocastani, 21 . V I I. 1 9 6 7 leg. M. T ortič (P R 6 4 7 1 6 ) . — Ivan Sedlo (inter Sarajevo et K o n jic ), F a g u s , in F a geto , 21. V I I I . 1 9 7 0 leg. M. T ortič (P R 7 0 9 9 4 9 ) . — P eru čica, D ragoš Sedlo, 1 3 0 0 m s. m ., F a gu s, in A bieto-Fageto, I X . 1 9 7 0 leg. M. U sčuplič (P R 7 0 9 9 5 0 ) . I t á l i e (I t a l i a ) : Torino, L a Loggia, Q u ercu s, 2 7 . V I I . 1 9 6 2 leg.? (P R 6 2 4 7 7 1 ) ; ibid., G iardini R eali, ad P ru n u s pissardii, 15. V I I I . 1 9 6 2 leg.? (P R 6 2 4 7 7 2 ) ; ibid., V ia M aresciallo G iardino, ad A esculus hippocastanum , 14. I. 1 9 6 3 (P R 6 2 4 7 7 3 ) . — Viali Torino, ad A cerem , X I . 1 9 6 3 leg.? (P R 6 2 4 7 7 4 ) . — V alen tia (G iard in o T o rin o ), ad A esculum hippocastanum , 6. X I I . 1 9 6 2 leg.? (P R 6 7 1 1 0 9 ) .
97
Č ESK Á M Y K O LO G IE 25 Studovaný
materiál
ze
(2)
1971
zahraničních
herbářů
Specim ina e herbariis externis visa M a d a r s k o (H u n g a ria ): Ap. U ng.-A ltenburg (M .-Ó v á r) [ = M oson M agy aróv ár pr. G y o r], ad P opu lum nigram , X . 1 8 8 3 leg. G . L in h art (L in h art, Fu n gi hungarici no. 2 5 2 , ut Polyporus linhartii K alch br. nov. spec., B P 1 3 6 3 5 ) . I t á l i e (I t a l i a ) : In aps T ridentino in M oro alba, leg. G. B resadola, det. I. 1 9 6 4 R . L . Steyaert (P A D ).
Ještě dříve, než u nás byla lesklokorka tmavá bezpečně prokázána, uvedl znaky tohoto druhu (pod jménem G anoderm a europaeum ) do naší literatury Lazebníček ( 1 9 6 2 ), a to při příležitosti nálezu obří plodnice a hálek na hymenoforu G. applanatum z pralesa „M ionší“ v Beskydech. Ani v našem článku není lesklokorka tmavá uváděna jako nová pro Československo, neboť byla publiko vána (pod jménem G. europaeum ) Lazebníčkem (1 9 6 6 ) od jezera „L io n “ u Číčova z jižního Slovenska a později (pod jménem G. linhartii) Kotlabou (1 9 6 9 ) obecně z Č S S R . V naší literatuře byla doposud publikována jediná fotografie, a to z Královské obory (Strom ovky) od F . K otlaby (Ž iv a 17 : 2 13, 1 9 6 9 ). G anoderm a a d sp ersum však u nás byla sbírána — i když nikoliv správně rozpoznána — mnohem dříve, dokonce již v polovině m inulého století. V herbářích mykol. oddělení N árodního muzea v P raze ( P R ) se nalézá více starších sběrů, určených původně jako G . ap planatum . N ejstarší nám i zjištěný nález lesklokorky tm avé z Československa vůbec je z P ra h y ze Š t v a n i c e (H e tz in se l), a to od F . M. O pize z r o k u 1 8 5 1 ! P ak následují z P ra h y nálezy J . H erinka ze Strom ovky (1 9 3 3 , 1 9 3 5 etc.) a z Hodkoviček ( 1 9 4 3 ) . Z dalších starších nálezů stojí za zmínku především Jappů v sběr tohoto choroše z O lom ouce ( 1 9 2 7 ) a H ennigův z T atranské K otlin y ( 1 9 2 8 ) . Zm íněné sběry zahrnul A . P ilá t ( 1 9 3 6 — 4 2 ) do seznam u lokalit G anoderm a ap planatum . V této souvislosti poznam enávám e, že P ilát (1 9 3 6 — 4 2 ) naši houbu ani pod jménem G. ap planatum n ev y o b razu je*) a fotografie č. 3 1 3 a označená jako G. ap plan a tum f. australe (uvedená takto pouze v popisku fotografie na tabuli, nikoliv v textu kn ih y) je zcela typická G. applanatum kopytovitého tvaru a s vrstvičkam i dužniny mezi vrstvam i rourek.
Poznámky
k e k o l o g i i G anoderm a adspersum
Je zajímavé, že skoro všechny lokality lesklokorky tmavé u nás jsou m i m o p ř i r o z e n á l e s n í s p o l e č e n s t v a , a to v parcích, zahradách, alejích apod., což pro jiné země konstatoval již Jah n ( 1 9 6 4 ). Pouze jediná naše lokalita G anoderm a adspersum leží v přirozeném lesním společenstvu — u jezera „ L io n “ na Žitném ostrově. Zdá se, že v jižní Evropě vstupuje tento druh častěji do přirozených lesních společenstev, a to i ve značných nadmořských výškách; vyplývá to z práce Tortičové ( 1 9 7 1 ), která uvádí G anoderm a adspersum z Ju goslávie např. i z j e d l o b u č i n a b u č i n ve výši 8 0 0 a 1 3 0 0 m n. m. (pouze však tyto dva nálezy). Lesklokorka tmavá roste často na ž i v ý c h s t r o m e c h jako parazit, ačkoliv se běžně vyskytuje i na mrtvých kmenech a tlejících pařezech jako saprofyt; je však značně pravděpodobné, že byla pří činou uhynutí stromu. Č astější je také výskyt na c i z í c h , vysázených dře vinách.
G anoderm a adspersum roste skoro výhradně na l i s t n a t ý c h dřevinách a jen Torticová (1 9 7 1 ) ji uvádí z Jugoslávie v jednom případě se s m r k u (P icea abies = P. excelsa) a s c e d r u (C edrus sp .); substrát podle dřeva v obou případech revidoval na naši žádost na základě anatomických znaků dr. E. O pravil z Opavy a potvrdil, že jde skutečně o uvedené druhy! Podle herbá * ) O br. 3 1 1 b by mohl představovat G. a d sp ersum , avšak dokladový m ateriál neexistuje a současné hledání na lokalitě (M níšek) vyznělo naprázdno.
KOTLABA ET POUZAR: GANODERM A ADSPERSUM
řových dokladů, které jsme viděli, a podle Tortičové (1 9 7 1 ) je lesklokorka tmavá dále známa z celé bohaté palety listnáčů, jmenovitě s A cer d asy carp u m ( — A. sa c c h a r in u m ), A escu lu s h ip p o casta n u m , A rm en ia ca v u lgaris f = P ru nu s a r m e n ia c a ) , B etu la sp., B etu la v erru cosa, G led itsch ia triacan th os, L au ru s n ob ilis, M orus a lb a , M. n igra, P latan u s sp., P op u lu s n igra, P ru nu s av iu m , P. p issard ii, P y ru s com m u n is, Q u ercu s sp., Q. im b ricaria, Q. p alu stris, Q. p etraea, Q . robu r, Q. ru bra ( = Q. b o r e a lis ), T ilia sp., T . cord ata, T . tom en tosa ( — T . arg en tea ) a U lm us sp. Z toho je zřejmé, že lesklokorka tmavá n e n í s p e c i a l i z o v a n á na žádný druh ani rod listnatých či jehličnatých dřevin a je jí spektrum hostitelů je velice široké. U nás se jeví G a n o d erm a ad sp ersu m spíše jako druh teplomilný, neboť většina lokalit tohoto druhu se nalézá v t e p l ý c h n í ž i n á c h a p a h o r k a t i n á c h , většinou od 110 do 3 00 m n. m. Teplota však zřejmě není rozhodujícím faktorem pro možnost výskytu G an od erm a ad sp ersu m , neboť naší nejvýše po loženou a zároveň zřejmě nejchladnější lokalitou je T a t r a n s k á K o t l i n a ve výši cca 7 60 m n. m. Lze tedy říci, že tento choroš roste u nás od nížin až do podhůří, avšak těžištěm jeho výskytu jsou teplejší nížiny a pahorkatiny. Po ekologické stránce je dále zajímavé, že lesklokorka tmavá roste převážně v místech s v y s o k o u h l a d i n o u s p o d n í v o d y , jak o tom také svědčí přehled námi uvedených lokalit (u nás to je zejména Královská obora v Praze, Hořín, Olomouc, Pohansko, Lanžhot, Lion u Číčova a j.) . Pokud jde o charakter rozšíření, zdá se, že G an od erm a ad sp ersu m je druh se s u b a t l a n t s k o - s u b m e r i d i o n á l n í m r o z š í ř e n í m , neboť výskyt této houby směrem od západu na východ a od jihu na sever rapidně klesá. Pokud však nebude dostatečně podrobně známo rozšíření lesklokorky tmavé v celé Evropě, nelze s určitostí říci, jakého fytogeografického charakteru je (nejsou nám známy údaje z nejzápadnější a nejjižnější Evropy, avšak tento druh tam zřejmě běžně roste a není rozpoznáván; proto připojená mapka neodpovídá výše uvedenému předpokládanému charakteru rozšíření G an od erm a a d s p e rsu m ). B arev n á tabule, uveřejněná v tom to čísle České mykologie, byla nam alována akad. m alířem Bohumilem V an ču rou podle m ateriálu z P rah y -S třešov ic (n ad střešovickou vozovn ou), kde jej autoři sbírali dne 2 1 . září 1 9 7 0 na bázi živého jasanu ztepilého (F ra x in u s e x ce ls io r), a který byl pak uložen do herbářů N árodního muzea v P raze (P R 7 0 9 9 1 5 ) . S U M M A R Y Steyaert (1 9 6 1 ) described a new species of polypore — G anoderm a europaeum Steyaert — a species known form erly in Europe as G anoderm a australe auct. europ. T his species attracted the attention of various m ycologists (K reisel 1 9 6 3 , 1 9 6 4 ; Jah n 1 9 6 4 ; Igm ándy 1 9 6 8 ; Donk 1 9 6 9 , T ortič 1 9 7 1 e tc .) . Igm án dy (1 9 6 8 ) proposed for this polypore the nam e G anoderm a linhartii (K a lch b r. in L in h a rt) Igm án dy as the correct nam e (based on P olyporus linhartii K alchbrenner in L in h art 1 8 8 4 ) whilst Donk ( 1 9 6 9 ) suggested G an oderm a ad sp ersum (S . Sch ulz.) Donk (based on P olyporus ad sp ersus S. Schulzer 1 8 7 8 ) . W e have used the last-m entioned nam e in spite of the fact th at we suppose th at an even older nam e will be found at some future date. T he possibly oldest nam e from Eu rope could be Polyporus stevenii Lév. in Demidoff 1 8 4 2 , the type of which, however, was sought for by us in vain in some European herbaria. It is improbable th at this species occurs only in Europe, as indicated in the extan t literature. F o r instance, tw o species described from N orth A m erica — F o m es an nula ris F r . sensu O verholts and F o m es brow nii (M u rrill) Sacc. et T ro tt. — according to the description of Overholts ( 1 9 5 3 ) , seem to be identical with the European G anoderm a a d sp ersum . Although both m entioned species appear to be very different as regards their m acroscopical characters, the European m aterial of G anoderm a a d sp ersum is variab le to such a degree that it could enable us to consider these tw o A m erican species as e x t r e m e f o r m s of a single species: F o m es an nula ris with extrem ely thin context of the pileus and unusually long, stratified tubes, whereas F o m es brownii represents the opposite extrem e with very short, non-stratified tubes and a very thick, strongly developed context. T he size of the spores also agrees well with the European m aterial. It cannot be also
99
ČESKÁ M Y K O LO G IE 25
(2)
1971
excluded, however, that this species grows in tropical or subtropical countries and should therefore be searched for am ongst the G anoderm as described from the tropics.
a
name
B ased on the studies of rich m aterial (both living and d ried ), we have revised in detail the d iacritical characters of G anoderm a adspersum in relation to the closely related species in Europe, i. e. G anoderm a ap planatum (P ers. ex S. F . G ray ) P at. T he result of this study is rather surprising because t h e o n l y r e l i a b l e c h a r a c t e r o f G . ad sp ersu m — from a number of characters given in the literature (S teyaert 1 9 6 1 ; Kreisel 1 9 6 3 , 1 9 6 4 ; Jah n 1 9 6 4 ) appears to be t h e s i z e o f t h e spores, which is a really constant, little variable character. The spores, according to our measurem ents (m easured with hyaline perispore and only the trun cate ones) are in G anoderm a ad sp ersum ( 8 , 4 — ) 9 ,4 — 1 1 ,3 ( — 1 2 ,5 ) X ( 5 , 8 — ) 6 ,3 — 7 ,5 ( — 8 ,2 ) ^m and in G anoderm a applanatum (6 ,5 — ) 7 ,5 — 8 ,8 ( — 9 ,4 ) X ( 5 , 0 — ) 5,6 — 6 ,6 ( — 7 ,5 ) fim. T he other characters have either only a limited, a u x i l i a r y v a l u e (as they are present in the carpophores only in some stage of development or are variab le to such a degree th at the relevant character is missing in part of the m aterial) or are wholly u s e l e s s . These characters of G anoderm a adsp ersum are as follows, arranged descendingly according to their value: 1. T h e y e l l o w i s h zone behind the m argin of the pileus developed in living, still growing carpophores is a precious and im portant feature characterizing G an oderm a adsp ersum . This yellowish zone is totally missing in G anoderm a applanatum in all cases. 2. T h e d a r k r e d d i s h - b r o w n c o l o u r o f t h e c o n t e x t of the pileus which is ± uniform over the whole section. However, very old as well as very young carpophores sometimes have a somewhat lighter coloured context. In G anoderm a applanatum , the thin layer over the tubes is dark whilst the rem ainder of the context is distinctly lighter. 3. T h e t u b e s g r o w m o s t l y continually and u o thin layers of context are form ed between the individual strata as are typically found in G an oderm a applanatum . In an n u al carpophores, of course, this feature is useless. In only a few specimens (P R 6 2 2 3 7 7 , P R 6 7 2 8 4 5 ) , which were very old carpophores of G anoderm a a d sp ersum , we also found thin stra ta of context 0 ,3 — 3 ,0 mm thick between some layers of tubes. 4. T h e white spots in t he c o n t e x t , so ch aracteristic for old carpophores of G anoderm a applanatum , a r e u s u a l l y m i s s i n g in G anoderm a ad sp ersum but have been found in a few old carpophores; they were of limited extent, rather sm all and linear in shape. 5. T h e r e l a t i v e l y thick crust on the surface of the pileus, especially of old, fully m ature carpophores, is 1 ,0 — 3 ,6 mm thick. It is usu ally thinner, 0 ,4 — 1,0 mm, in G a no derm a applanatum . This ch aracter cannot, however, be used for young (only a few years o ld ) carpophores. 6. T h e ungulate shape of the fruitbody is a very unstable ch aracter of G anoderm a ad sp ersum because we found, not infrequently, also thin, flattened, dim idiate fruitbodies. On the other hand, we also found ungulate carpophores in G an oderm a ap planatum in spite of the fact that typically developed specimens of this species have thin, dim idiate fruitbodies. 7. T h e r o u g h l y t u b e r c u l a t e s u r f a c e of the specimens of G an oderm a ad sp ersum is a rather striking feature but it has been found only in about one half of the specimens studied. T he tubercles on the surface of the carpophores of G an oderm a applanatum are usually lower and often also sm aller whilst m any specimens are alm ost smooth. 8. T h e n o n - z o n a t e surface of the carpophores of G anoderm a adsp ersum is an alm ost useless feature because m any specimens (especially old on es) were found to have zoned pilei. T he surface of the pileus of G anoderm a ap planatum is usually strikingly zonate. 9 . T h e a b s e n c e o f g a l l s on the hymenophore [caused by larvae of the d ip te ra n (fly ) A gathom yia wankowiczi Schnabl] in G an oderm a ad sp ersum cannot be used as a diacritical feature because these galls are also missing from G an oderm a applanatum for rather large geographical areas. Nevertheless, they are totally absent from G anoderm a adsp ersum . C haracters 2 to 5 have, however, some subsidiary value for distinguishing between G anoderm a a d sp ersu m and G . applanatum but characters 6 to 9 are alm ost worthless. According to the literature and the herbarium specimens seen (m ostly from Czechoslovak herbaria — see the Czech text p. 9 6 — 9 8 ) of G an oderm a a d sp ersum , this species occurs in A u s t r i a (herb. P R ) , B e l g i u m (herb. P R ; Steyaert 19 6 1 , 1 9 6 7 ) , C z e c h o s l o v a k i a (herb. P R ; Lazebníček 1 9 6 6 ; K otlaba 1 9 6 9 ) , E n g l a n d (herb. P R ; Jah n 1 9 6 4 ), F r a n c e B ourdot et G alzin 1 9 2 8 — partly; Steyaert 1 9 6 7 ) , D o m o c r a t i c and Federal R e publics o f G e r m a n y (herb. P R ; K reisel 1 9 6 0 , 1 9 6 3 , 1 9 6 4 ; Jah n 1 9 6 0 , 1 9 6 4 ) , H u n -
100
I
KOTLABA ET
POUZAR: GANODERMA ADSPERSUM
g a r y (herb. P R , B P ; Igm ándy 1 9 6 8 ), I t a l y (herb. P R , P A D ), J u g o s l a v i a (herb. P R ; Tortič 1 9 7 1 ) , N e t h e r l a n d s (herb. P R ; Jah n 1 9 6 4 ) , P o l a n d (Ja h n 1 9 6 4 ; Dom aňski 1 9 6 7 ; Dom aňski, O rloš et Skirgiello 1 9 6 7 ) and S w i t z e r l a n d (Ja h n 1 9 6 4 ) . W e do not hesitate to suppose that G anoderm a ad sp ersum will also be found in other European countries, excluding the northernm ost part of Europe. As regards the phytogeographical ch aracteristic, G anoderm a ad sp ersum seems to be of s u b a t l a n t i c - s u b m e d i t e r r a n e a n di stri bution in Europe. T he m ajority of the Czechoslovak localities lies in w arm lowland and hilly country (m ost are situated a t altitudes up to 3 0 0 m ); the highest is in the foothills of the High T a tra s at about 7 6 0 m. The overwhelm ing m ajority of collections of G anoderm a ad sp ersum cam e from parks, gardens, avenues of trees, isolated trees etc. and o n l y very few from natural forest c o m m u n i t i e s . In C zechoslovakia, there is only one locality of G anoderm a a d sp ersum in natural forest, viz. in a riverside forest of the D anube on the bank of Lake “Lion ’ near Č íčov, Southern Slovakia (P R 7 0 9 9 2 6 ) . As regards the host trees, we now know th at G anoderm a adspersum grows, according to herbarium and living specim ens, as well as the m anuscript of T ortič ( 1 9 7 1 ) , on the following trees, predom inantly broad-leaved species: A cer dasycarpum ( = A . sa c ch a rin u m ), A escu lu s hippocastanum , A rm en iaca vulgaris ( = P ru n u s a rm e n ia ca ), Betula sp., Betula verrucosa, C ed ru s sp., G leditschia triacanthos, L a u ru s nobilis, M orus alba, M . nigra, Picea abies ( — P. e x c e ls a ), Platanus sp., P opulus nigra, P ru n u s avium , P. padus, P. pissardii, P yrus com m unis, Q u ercu s sp .f Q. im bricaria, Q . palustris, Q. cf. petraea, Q. robur, Q. rubra ( = Q. b orea lis), T ilia G p ., T. cordata, T . tom entosa ( = T . a rg en tea ) and U lm us sp. Acknowledgments: W e are deeply indebted to D r. M i l i c a T o r t i č (Z ag reb ) for kindly making available to us the m anuscript of her work on G anoderm a ad sp ersum (in the press) and to Mr. J. T . P a l m e r (W o od ley) for linguistic assistance. Poznámka. Během tisku tohoto článku byly zjištěny d v ě m i m o e v r o p s k é l o k a l i t y G anoderm a a d sp ersu m : z M a r o k a udává tento druh (pod jménem G. eu ro p a eu m ) na Poncirus triíoliata H. Chapot et V. L. Delucchi (M aladies, troubles et ravageurs des agrum es au Maroc., p. 61 — 6 2 , R abat 1 9 6 4 ) a z I r á n u jsme obdrželi m ateriál tohoto druhu, který rostl na Gleditschia caspica (S h ah sav ar = Šahsavar, 1. I I I . 1 9 7 0 leg. M ostof.poor — P R 7 0 9 9 3 5 ) . Not e . D uring the printing of this paper, t w o e x t r a - E u r o p e a n l o c a l i t i e s of G anoderm a adsp ersum were found: from M o r o c c o it has been reported (as G. eu ro p a eu m ) on P oncirus trifoliata by H. C hapot et V. L .D elucchi (M aladies, troubles et ravageurs des agrum es au M aroc, p. 6 1 — 6 2 , R ab at 1 9 6 4 ) , and, further, we found this species in m aterial sent us from I r a n (S h ah sav ar, 1. I I I . 1 9 7 0 leg. M ostofipoor — P R 7 0 9 9 3 5 ) ; host plant: G leditschia caspica. L I T E R A T U R A B o u r d o t H. et G a l z i n A. ( 1 9 2 8 ) : H ym énom ycětes de Fran ce, p. (1 — 4 ) 1 — 7 6 1 , Sceaux 1927. D o m a ň s k i S. ( 1 9 6 7 ) : Specyfika mikoflory nadrzewnej Bialowieskiego Parku N arodowego ze szczególnym uw zglfdnieniem grzybów rz^du A phyllophorales. Sylwan, W arszaw a, 1 9 6 7 : 1 7 - 2 7 (s e p .). D o m a ň s k i S., O r l o š H. et S k i r g i e l l o A. ( 1 9 6 7 ) : G rzyby (M y co ta ), tom 3 : 1 — 3 9 8 , tab. 1 — 2 9 . D o n k M,. A. ( 1 9 6 9 ) : Notes on European polypores — IV . Proc. koninkl. nederl. A kad. W eten sch ., A m sterdam , ser. C , 7 2 : 2 7 3 — 2 8 2 . I g m á n d y Z. ( 1 9 6 8 ) : D ie Porlinge U ngarns und ihre phytopathologische Bedeutung (P o ly pori H u n gariae) II. Teil. A cta phytopathol. A cad. Sei. H u ng., Budapest, 3 : 2 2 1 — 2 3 9 . J a h n H. ( 1 9 6 0 ) : Zur Fu nd des Kupferroten Lackporlings (G anoderm a pfeifferi B re s.) bei Detmold. W estf. Pilzbriefe, Recklinghausen, 2 : 9 0 — 91 . J a h n H. ( 1 9 6 4 ) : M itteleuropäische Porlinge (P oly p oraceae s. lato) und ihr Vorkommen in W estfalen. W estf. Pilzbriefe, Heiligenkirchen/D etm old, 4 : 1 — 143, 1 9 6 3 . K o t l a b a F . ( 1 9 6 9 ) : K několika zajím avým druhům chorošů. Ž iva, P rah a, 17 (nov. s e r . ) : 1 7 9 -1 8 0 . K r e i s e l H. ( 1 9 6 0 ) : G anoderm a pfeifferi Bres., ein wenig bekannter Lackporling. W e st. Pilzbriefe, Recklinghausen, 2 : 8 5 — 8 9 .
101
^ ..
-
Č E S K Á M Y K O L O G IE 25
(2)
1971
K r e i s e l H. ( 1 9 6 3 ) : Die G attung G anoderm a in Deutschland. H olzzerstorung durch Pilze, Intern. Symposium Ebersw alde 1 9 6 2 , B erlin, p. 51 — 54. K r e i s e l H. ( 1 9 6 4 ) : Bemerkenswerte Pilzfunde in Mecklenburg ( I I ) . Mykol. Mitleilungsbl. H alle, 8 : 7 7 - 8 6 . L a z e b n í č e k J. ( 1 9 6 2 ) : D va pozoruhodné nálezy lesklokorky ploské — Elfvingia applanata (P ers. ex W a llr.) K a rst. A cta M us. Silesiae, O pava, ser. A , 1 1 : 4 1 — 4 6 . L a z e b n í č e k J . ( 1 9 6 6 ) : Některé vzácné druhy m akrom ycetů, nalezené v Č S S R roku 1 9 6 5 . M ykol. Z pravodaj, Brno, 1 0 : 2 1 — 26. O v e r h o l t s L . O . ( 1 9 5 3 ) : T he P olyp oraceae o£ the United States, A laska and C an ad a. ( 1 4 ) 4 6 6 pp., tab. 1 — 1 3 2 , Ann Arbor. P i l á t A. (1 9 3 6 — 4 2 ) : Polyporaceae — H ouby chorošovité. A tlas hub evrop. 3 : 1 — 6 2 4 , tab. 1 - 3 7 4 . S t e y a e r t R . L . ( 1 9 6 1 ) : Genus G anoderm a (P o ly p o raceae). T a x a nova — I. Bull. ja rd . bot. É ta t B ruxelles 31 : 6 9 — 83. S t e y a e r t R . L. ( 1 9 6 7 ) : Considérations générales sur le genre G anoderm a et plus spécialem ent sur les espèces européennes. Bull. Soc. royale bot. belgique 1 0 0 : 1 8 9 — 2 1 1 , tab. 1 — 4. Tortič M. ( 1 9 7 1 ) : G anoderm a adspersum (S . Sch ulz.) Donk (G anod erm a europaeum Steyaert) and its distribution in Jugoslavia. A cta bot. cro at., Zagreb (v tisku — in p re s s). A dresy autorů: R N D r. František K otlaba, N a P etřinách 10, P rah a 6. Prom . biol. Zdeněk Pouzar, Srbská 2, P rah a 6.
M ich a el-H en n ig : H andbuch fiir Pilzfreunde. B d. ¡V ., M ilchlinge (L a c ta r ii), Taublinge (R u s s u la e ). Z pracoval B ru no H ennig. V E B G ustav Fisch er V erlag, Jena 1 9 7 0 . S tran 3 91 a 1 1 2 bar. tab. C ena 4 2 ,5 0 M. V pátém a posledním svazku svého díla zpracoval B ru no H ennig ryzce a holubinky. V knize je vyobrazeno 6 6 druhů ryzců a 9 8 druhů holubinek. K rom ě toho na 5 tabulích, které nam alovala dr. Irm gard Eisfelderová, jsou vyobrazeny některé hm yzy, které napadají plodnice hub. Z pracování holubinek je provedeno převážně na základě H enri Rom agnesiho, z jehož díla „Les R ussules d’E u rope et d ’A frique du N o rd “ je přeložen klíč na určován í druhů tohoto rodu (s tr. 1 2 5 — 1 4 3 ) . Podkladem pro zpracování ryzců byly hlavně p ráce W . Neuhoffa. V yobrazení provedl K . H . S aalm an n. K rom ě popisů vyobrazených druhů a klíčů k jejich u rčován í obsahuje kniha ještě úvodní kapitoly, z nichž první se týká abnorm it plodnic vyšších hub (s tr. 11 — 4 9 ) a druhá chrom atografie jako pomocného prostředku ke zjišťování obsa hových látek u hub. Sam ostatnou kapitolu o hm yzech a plžích, kteří se živí houbam i, n ap sala dr. Irm gard Eisfelderová (str. 5 4 — 6 6 ) . K ní patří i vzpom enutých pět tabulí na str. 1 4 7 — 151. Připojeny jsou rovněž životopisy W . Neuhoffa a J. Schaffera (str. 1 17 — 1 2 4 ) . Pokud jde o počet barevně vyobrazených druhů vyšších hub, je pětisvazkové dílo H ennigovo jedním z nejobsáhlejších, jež o vyšších houbách byly uveřejněny. A lbert Pilát
102
■ ■
Druhý příspěvek k poznání mykoflory Žofínského pralesa v Novohradských horách
H H
Zweiter Beitrag zur Kenntnis der Mykoflora des Urwaldes „Žofínský prales“ im Gebirge Novohradské hory (Südböhmen)
■
M irko Sv rček a ¡i fi K u b íčk a
H H
H H H H H H H ■ ■ ■ H H
■ I I I I I I ■ I I I I I I I I I I I I I I I
A utoři uveřejňuji další výsledky m ykologického průzkum u Žofínského pralesa v N ovohradských horách v jižních Č echách, v kterém pokračovali po publikování prvního příspěvku ( 1 9 6 4 ) . N a 11 exkurzích, podniknutých v letech 1 9 6 6 — 1 9 6 9 , byl zjištěn výskyt dalších 2 2 5 druhů basidiom ycetů, askom ycetů i druhů z některých jiných skupin hub, které jsou nové pro sledovanou rezervaci. V tom to příspěvku zaznam enávám e výhradně druhy nově pro prales zjištěné. Z řádu A phyllophorales je to 5 8 druhů (v závorce je uveden celkový počet dosud v Žofínském pralese nalezených druhů: 1 2 3 ) , A garicales 1 1 2 ( 2 4 3 ) , Gasterom ycetes 1 ( 3 ) , D iscom ycetes 35 ( 5 2 ) , Pyrenom ycetes 9 ( 2 1 ) , H yphom ycetes 3, M yxom ycetes 7 ( 1 7 ) . Celkem bylo až dosud zjištěno 4 6 2 druhů. Z bývající menší část dosud neurčeného m ateriálu bude zahrnuta do dalšího příspěvku společně se sběry z roku 1 9 7 0 .
W eitere Ergebnisse der mykologischen Durchforschung des Urwaldes „Žofínský p ra le s“ im Gebirge Novohradské hory (Südböhm en) werden veröffentlicht. In den Jahren 1 9 6 6 — 1 9 6 9 wurden 11 Exk ursionen unternom m en, an denen sich teils auch andere unsere Mykologen beteiligten. Das Vorkomm en weiterer 2 2 5 A rten von Basidiom ycetes, A scom ycetes wie au ch A rten anderer Pilzgruppen wurde festgestellt, die neu für dieses N aturschutzgebiet sind. Aus der O rdnung A phyllophorales wurden 58 A rten gefunden (G esam tzah l der bisher im U rw ald festgestellten A phyllophorales-A rten 1 2 3 ) , A garicales 1 1 2 ( 2 4 3 ) , Gasterom ycetes 1 ( 3 ) , D iscom ycetes 3 5 ( 5 2 ) , P yren om ycetes 9 ( 2 1 ) , H yp hom ycetes 3, M yxom ycetes 7 ( 1 7 ) . Insgesam t wurden bisher in diesem U rw ald 4 6 2 P ilzarten gesam melt. D as übrig gebliebene M aterial wird zusam m en mit Funden aus dem Jah r 1 9 7 0 in einem der nächsten B eiträge publiziert werden.
Pojednání o houbách Žofínského pralesa, které jsme uveřejnili v roce 1964, bylo jednou z prvních přírodovědeckých studií o této nejstarší české pralesní rezervaci. Již v následujícím roce (1 9 6 5 ) publikovali pracovníci Jihočeského muzea v Českých Budějovicích, M. R ivola a S. Kučera, dva další příspěvky, které se tematicky vztahují i k Žofínskému pralesu. Rivolova práce se zabývá vegetačními poměry Novohradských hor, Kučerova historií jejich botanického výzkumu. Žofínského pralesa se rovněž dotýká další Rivolova práce o jatrovkách Novohradských hor ( 1 9 6 6 ). Přesto se nemůžeme ubránit dojmu, že přírodovědecké poznávání této rezervace nepostupuje tak, jak by si toho tato jedinečná lokalita zasloužila. Věci by zřejmě prospěl cílevědomě sladěný a časově vhodně rozvržený program komplexního výzkumu, asi v takové podobě, jakou měl např. botanický výzkum doliny Siedmich prameňov v Belanských Tatrách, na kterém jsme se jako mykologové podíleli v letech 1956 — 1961. Protože dosud chybí co možno nejúplnější floristický seznam cévnatých rostlin i kryptogamů Žofínského pralesa, zaměřili jsme exkurse v minulých letech k získání m ateriálu především z různých skupin vyšších hub. Úzkou specializaci při sběru v terénu nepovažujeme za rentabilní vzhledem k časově omezené možnosti délky exkurze a pobytu v pralese, kdy je nutno stanovenou dobu m aximálně využít. V prvém příspěvku jsme uveřejnili výsledky z let 1 9 5 9 a 1963. Od roku 1966 do konce roku 1969 se uskutečnilo celkem 11 exkurzí do Žofínského pralesa, některých se zúčastnili i jiní naši mykologové, jak je patrno z následujícího přehledu: 103
Č ESKÁ M YK O LO G IE 25
(2)
1971
13. V. 1 9 6 6 — J. Kubická a M. Svrček (v doprovodu voj. zákl. sl. B. K o s a ). Počet sebra ných druhů: 62. 22. V. 1 9 6 6 — J. Kubíčka a L. K ubíčková (instruktážní exkurze se skupinou m ladých pohraničníků a s u čite li): 3 3 druhů. 27. V. 1 9 6 7 — J. Kubíčka a M. Svrček: 9 0 druhů. 19. V I I I . 1 9 6 7 — J. Kubíčka a L. K ubíčková: 1 27 druhů. 17. X . 1 9 6 7 — J. Kubíčka a J. Lazebníček (nezávisle na sob ě): 17 4 druhů. 18. X . 1 9 6 7 — Z. Pouzar a J. Lazebníček: 7 9 druhů. 9. X . 1 9 6 8 — Z. Pouzar, F . K otlaba a J. K ubíčka: 1 90 druhů. 2. V I I. 1 9 6 9 — J. Kubíčka a L. Kubíčková: 9 5 druhů. 9. V I I I . 1 9 6 9 — J. Kubíčka a L. Kubíčková: 81 druhů. 29. I X . 1 9 6 9 — J. Kubíčka a L. K ubíčková: 1 1 3 druhů. 22. X I . 1 9 6 9 — J. Kubíčka a L. K ubíčková: 8 9 druhů.
Během prvních dvou exkurzí (7. V II. 1959 a 5. X . 1 9 6 3 ) bylo nalezeno celkem 227 druhů vyšších hub z různých skupin (včetně 10 druhů hlenek), o kterých jsme pojednali v prvém příspěvku ( 1 9 6 4 ). Na dalších 11 exkurzích jsme zaznamenali dalších 225 druhů. Větší část zpracovaného materiálu uveřej ňujeme nyní. Uvádíme však výhradně nově nalezené druhy, i když mnohé z těch, které jsme nalezli již dříve, jsme opětovně na dalších exkurzích sbírali. N ejčastěji byl prales navštíven v měsíci říjnu (4 exkurze), v květnu ( 3 ) , červenci a srpnu ( 2 x ) , v září a listopadu se uskutečnila jen jedna exkurze. V budoucnu bude nutno sledovat fruktifikaci — zejména askomycetů — v zim ním, časně a pozdně jarním období. Hlavní pozornost byla věnována především vůdčím dřevinám pralesa, buku, smrku a jedli, jejichž padlé kmeny i stojící souše hostí největší počet hub, jak je obvyklé v horských pralesích. Některé druhy jsou vázány na jediného hostitele, jiné rostou na obou koniferách, malý počet je těch, které se vyskytují na všech třech dřevinách. Např. G an od erm a applanatum roste takřka výhradně v Žofínském pralese na buku, výjimečně byla však zaznamenána i na smrku. Každou takovou výjimku se snažíme ověřit přesným určením substrátu. V následujícím přehledu je uveden počet určených druhů z exkurzí do konce r. 1969 spolu se substráty, na nichž byly jednotlivé druhy zjištěny:
A garicales A phyllophorales Discom ycetes P yrenom ycetes M yxom ycetes
F a g u s silvatica 142 76 36 12 8
Picea abies 104 53 7 1 6
A bies alba 36 33 4 1 5
Během dalšího průzkumu bude třeba zaměřit pozornost jak na ostatní dřeviny, tak i na byliny a mechorosty, podobně jako na sledování koprofilních hub na exkrementech jelenů aj. Pokud není v přehledu nalezených druhů uvedeno jm éno determinátora, od povídá v tomto příspěvku za určení A g aricales druhý ze spoluautorů ( J. K .) , za určení ostatních skupin prvý spoluautor (M . S .). Po d ě k o v á n í R N D r. F r a n t i š k u K o 1 1 a b o v i C Sc. a prom. biol. Z d e ň k u P o u z a r o v i děkujeme za svolení k publikování některých jejich nálezů A p h y llo p h o ra les (zvi. P o ly p o r a c e a e ) ze Žofínského pralesa a za určení, případně pře určení většiny hub chorošovitých. 104
SVRČEK
Přehled
E T KUBÍČK A:
nalezených
M YK O FLO R A ŽO FÍN SK ÉH O
druhů
—
PRALESA
Conspectus
specierum
Aphyllophorales (s. 1.) A porpium caryae (S ch w .) T eix. et Rog. (S y n .: Poria canescens P. K a rst.) — ad truncum iacentem A bietis albae 18. X . 1 9 6 7 (leg. et det. Z. P o u zar) Asterostrom a m edium Bres. — ad truncum iacentem A bietis albae 18. X . 1 9 6 7 (leg. et det. Z. P o u zar) Bondarzew ia m ontana (Q u é l.) Sing. — ad basim trunci A bietis albae 18. X . 1967 Botryobasidium a u reu m P arm asto — ad truncum iacentem F a g i 9. X . 1963 (leg. et det. Z. P o u z a r) B otryohypochnus isabellinus ( F r .) J. Eriks. — ad truncum P iceae 9. X . 1 9 6 8 (leg. et det. F . K otlaba et Z. P o u z a r) C antharellus cibarius F r. — sub Piceis 19. V I I I . 1 9 6 7 , 2. V II. 19 6 9 , 9. V I I I . 1 9 6 9 , semper raro. C lavulina cristata ( F r . ) Schroet. — ad terram in Piceto 9. X . 1 9 6 8 Clim acocystis borealis ( F r . ) K oti. et Pouz. — ad truncos P iceae 17. X . 1 9 6 7 (triginta duo pilei ad truncum un um ) et 9. V I I I . 1 9 6 9 C lim acodon septentrionalis ( F r . ) P. K arst. — ad truncum F a g i 17. et 18. V. 1 9 6 7 C orticium tubercula tum P. K arst. — ad ram um F a g i 17. X . 1 9 6 7 (leg. J. Lazebníček, det. Z. P o u zar) Calyptella capula (H olm skj. ex P e r s .). Quél. [S yn .: C yp hella capula (H olm skj. ex P e rs .) F r .] — ad caules U rticae dioicae 2 7 . V. 1 9 6 7 D aedalea confrago sa (B olt, ex F r .) Pers. ex F r. [S yn.: T ram etes confragosa (B olt, ex F r . ) Jó rsta d ] — ad truncum F a g i 17. X . 1 9 6 7 Exidia glandulosa (B ull. ex F r .) sensu Neuhoff — ad ram os F a g i 27 . V. 1967 G loeophyllum trabeum (P ers. ex F r . ) M urr. — ad truncos Piceae 13. V. 1 9 6 6 et 2 2 . V. 1966 H ericium ram osum (B u ll. ex M érat) Letell. (S y n .: H. coralloides au ct. boh.) ad truncum Fa gi 17. et 18. X . 1 9 6 7 H ym en ochaete fu ligin osa (P e rs .) Bres. — ad truncum iacentem Abietis 18. X . 1 9 6 7 (leg. et det. Z. P o u zar) H y p hod erm a radula (F r . ex F r .) Donk [S yn.: B asidioradulum radula (F r . ex F r .) Nobles, R a d u lu m orbiculare F r .l — ad ram os F a g i 17. X . 1 9 6 7 , 2 2 . X I . 1 9 6 9 Inono tu s po lym o rp hus ÍR o stk .) P. K a rst sensu Bourd. et G alz. — ad truncum F a g i 17. X . 1 9 6 7 (det. Z. P o u z a r) Ischn oderm a benzoin um (W a h le n b .) P. K arst. — ad truncos abietinos 19. V I I I . 19 6 7 , 17. et 18. X . 1 9 6 7 , 9. X . 1 9 6 8 , 2 2 . X I . 1 9 6 9 ; etiam ad truncum Piceae abietis 9. X . 1 9 6 9 (leg. F . K otlab a) Lenzitss betulina (L . ex F r .) F r. — ad truncum F a g i 9. X . 1 9 6 8 et 9 . V I I I . 1 9 6 9 M erulius trem ellosus Schrad. ex F r . — ad truncum F a g i 17. X . 1967 O sm oporus odoratus (W u lf. ex F r .) Sing. — ad truncos P iceae 2. V I L , 9. V I I I . et 2 9 . I X . 1969 O xyporuš po p u lin u s (S ch um . ex F r .) Donk — ad truncum A ceris pseudoplatani et F a g i 18. X . 1 9 6 7 (leg. J. Lazebníček, det. Z. Pouzar^; ad truncum vivum F a g i 9. X . 1 9 6 8 (leg. F. K otlaba et Z. P o u z a r) O xy porus rauidus ( F r .) Bond et Sing. — ad truncum em ortuum stantem F a g i 17 X . 1967 (leg. J. K u bička) et 9. X . 1 9 6 8 (leg. et det. Z. P o u zar) Peniophora candida Lym an (S y n .: P. aegerita v. Hóhn. et L itsch .) — ad ramos udos íagineos ad ripam rivuli 2 7 . V. 1 9 6 7 P eniophora longispora (P a t.) Bourd. et G alz. — ad ram um deiectum F a g i 27 . V. 1967 P haeolus rutilans (P ers. ex F r .) P a t. — ad truncum ? A bietis 2. V I I. 1 9 6 9 P h ellin u s abietis (P . K a r s t.) Pil. — ad truncum P iceae 9. X . 1 9 6 8 (leg. Z. P ouzar) P h ellin u s ferru g in o su s (S ch rad . ex F r .) Bourd. et G alz. — apud domos Žofínské sruby extra silvam virgineam ad truncum F a g i 9. X . 1 9 6 8 (leg. et det. F . Kotlaba et Z. P o u zar) P hellinus hartigii (A llescher et Schnabl) Imazeki — ad truncos abietinos 18. X . 1 9 6 7 (leg. J. L azeb n íček ), 9. X . 1 9 6 8 P hellinus ign iarius (L . ex F r .) Quél. — ad truncum F a g i 9. X . 1 9 6 8 P hellinus isabellinus ( F r . ) Bourd. et G alz. — ad truncum iacentem Piceae 9. X . 1 9 6 8 (leg. et det. Z. P o u zar) P hellinus nigrolim itatus (R o m e ll) Bourd. et G alz. — ad truncum P iceae 17. et 18. X . 19 6 7 , 9. X . 1 9 6 8 (leg. J. Kubička, J. Lazebníček et Z. P o u zar) P olyporus ciliatus F r. ex F r. — ad ram os F a g i 13. V. 1966 et 2. V I I. 1 9 6 9 ; ad ramum Sorbi au cupariae 2 2 . V. 1 9 6 6 (pileo usque ad 10 cm diam .)
105
Č E S K Á M Y K O L O G IE 25
(2)
1971
Poria cinerascens Bres. — ad truncum P iceae 18 . X . 1 9 6 7 (leg. Z. P o u z a r) et 9 . X . 1 9 6 8 (leg. F . K otlaba et Z. P o u z a r) Poria lenis P . K a rst. — ad truncum P iceae 1 8 . X . 1 9 6 7 (leg. Z. P o u zar) Poria m ollusca (P e rs. ex F r .) M. C . Cooke sensu B res. — ad truncum P iceae 9 . X . 1 9 6 8 (leg. F . K otlab a) Poria nigrescens Bres. — ad truncum A bietis 18. X . 1 9 6 7 (leg. Z. P o u z a r), et 9 . X . 1 9 6 8 Poria reticulata (P e rs. ex F r .) M. C . Cooke — ad truncum F a g i 13. V . 1 9 6 6 et 2 7 . V . 1 9 6 7 Poria sinuosa ( F r .) Sacc. — ad truncum P iceae 9 . X . 1 9 6 8 Poria stellae Pil. ex Pil. — ad truncum iacentem Piceae 18. X . 1 9 6 7 (leg. Z.P o u z a r), 9. X. 1 9 6 8 (leg. F . K otlaba et Z. Po u zar) Poria tschulym ica Pil. — ad truncum P iceae 1 8 . X . 1 9 6 7 (leg. Z. P o u z a r) et 9. X . 1 9 6 8 Poria viridans (B erk, et B r .) Sacc. — ad lignum putridum 17. X . 1 9 6 7 (leg. J. K ubička, det. Z. P o u zar) Schizophyllum co m m u n e F r. — ad truncos F a g i, So rb i au cu pariae, P icea e: 19. V I I I . et 17. X . 1 9 6 7 , 9. X . 1 9 6 8 , 2 2 . X I . 1 9 6 9 Schizopora paradoxa (S ch rad . ex F r .) Donk [Syn.: Poria versipora (P e rs .) B a x te r] — ad truncum P iceae 17. X . 1 9 6 7 , 9. X . 1 9 6 8 S ebacina calcea (P e rs. ex S t-A m an s) Bres. — ad ram os P iceae 27 . V. 1 9 6 7 S erp u la him antioides (F r . ex F r .) P. K arst. — ad truncos P iceae 17. X . 1 9 6 7 (leg. J. K u bička, det. Z. P o u z a r), 1 8 . X . 1 9 6 7 (leg. Z. P o u z a r), 9. X . 1 9 6 8 Stereum rugosum (P e rs. ex F r . ) F r . — ad truncos fagineos, frequens T h elep hora m ollissim a P ers. ex F r . sensu Bourd. et G alz. — in detritu F a g i 18 . X . 1 9 6 7 (leg. et det. Z. P o u zar) T h elep hora terrestris Ehrh. ex F r. — ad terram viae 2. V I I. 1 9 6 9 T ram etes cervina (S ch w .) Bres. — ad truncum iacentem F a g i 9. X . 1 9 6 8 (leg. Z. P o u zar) T ram etes gibbosa (P e rs. ex F r .) F r . — ad truncum F a g i 2. V I I . 1 9 6 9 T ram etes hohnelii (B res. in H o h n .) P il. — ad truncum F a g i 9 . X . 1 9 6 8 (leg. F . K otlaba et Z. P o u z a r) T y ro m y ces pa nnocin ctus (R o m ell) K oti. et Pouz. — ad truncum P iceae 17. X . 1 9 6 7 et ad truncum F a g i 9. X . 1 9 6 8 Ty ro m yces ptychogaster (L u d w ig) Donk — ad truncum P iceae 17 . X . 1 9 6 7 (leg. J . L azeb n íček ); status imperfeetus T y ro m yces stipticus (P e rs. ex F r .) K oti. et Pouz. — ad truncos P iceae 18 . X . 1 9 6 7 (leg. J. Lazebníček) et 9. X . 1 9 6 8 (etiam ad truncum F a g i, leg. F . K otlaba et Z. P o u zar) T y ro m yces tep hro leucus ( F r . ex F r .) Donk — ad truncum ? P iceae 17. X . 1 9 6 7 (leg. J. Kubička, det. Z. P o u zar) V u illem in ia com edens (N ees ex F r .) R . M aire — ad ram os fagineos 27 . V. 1 9 6 7 .
Gasteromycetes Scleroderm a citrin um Pers. ex Pers. 1 7 . - 1 8 . X . 1 9 6 7 , 9. X . 1 9 6 8
—
ad terram
et ad truncos valde pútridos fagineos
(!)
Agaricales A gro cy b e praecox (P e rs. ex F r .) F a y o d — inter gram ina ad m arginem silvae 2. X . 1 9 6 9 A m anita fu lv a (S ch a e ff.) ex Pers. — in detritu F a g i et P iceae 9. V I I I . 1 9 6 9 A m anita lividopallens G ill. — sub. F a g o 9. X . 1 9 6 8 , sub P icea 17 . X . 1 9 6 7 A m anita pa ntherina (D C . ex F r .) K rom bh. — sub F icéis 19 . V I I I . 1 9 6 7 , carp osom ata duo A m anita po rph yria (A lb. et Schw. ex F r .) Schum m el — sub Piceis 9 . X . 1 9 6 8 , carposom ata duo A m anita ru b escen s (P e rs. ex F r .) S. F . G ray — in P iceto 19. V I I I . 1 9 6 7 , carp osom ata tria A m anita věrna (B ull, ex F r .) Roques [ = A . virosa ( F r .) B ertillon] — sub P iceis duobus locis 19. V I I I . 1 9 6 7 (1 4 carp osom ata) B aeospora m yriadophylla (P e ck ) Sing. — ad lignum putridum trunci iacenti acerosi, gregaria (c c a 4 0 ca rp o so m a ta ), 2 9 . I X . 1 9 6 9 (leg. L . K u bíčková) Boletus edulis Bull, ex F r . — in Piceto 1 9 . V I I I . 1 9 6 7 , carposom a unicum C litocybula lacerata (S cop. ex L a s c h ) M étrod — ad truncos iacentes Piceae et A bietis 19. V I I I . 1 9 6 7 , 9. X . 1 9 6 8 , 2 2 . X I . 1 9 6 9 C ollybia butyracea (B u ll. ex F r .) Quél. —sub A bietis in form a typica 29 . X I . 1 9 6 9 C ollybia dryophila (B u ll, ex F r .) K um m er — in detritu F a g i 2. V I I. 1 9 6 9 et 9. V I I I . 1 9 6 9 , semper in exem plaria unica C ollybia exsculpta ( F r . ) G ill, sensu M oser — sub F a go 22 . V. 1 9 6 6
106
SV RČEK
E T K UBÍČK A:
M YKOFLORA
ŽO FÍN SK ÉH O PRALESA
Con ocybe p u bescen s (G ill.) Kiihner — ad truncum iacentem F a g i 13. V. 1966 C o n o cy b e togularis (B u ll. ex F r .) Kiihner — ad terram 19. V I I I . 1 9 6 7 carposom ata tria C o p rin u s lagopus F r . — ad detritum F a g i 2 . V I I. 1 9 6 9 carposom a unicum C ortinariu s (D e rm o c y b e ) cinn am om eu s (L . ex F r .) F r . — in S p h a gn o sub Piceis 9 . X . 1968 C ortinarius (D e rm o c y b e ) cinn am om eo -luteu s P . D. O rton — in Piceto 9. X . 1 9 6 8 C ortinarius (D e rm o c y b e ) s a n g u in eu s (W u lf. ex F r .) F r. — in Piceto sphagnetoso 9. X . 1 9 6 8 et 2 9 . I X . 1 9 6 9 C ortinarius (M y x a ciu m ) collinitus F r. — in Piceto 9. X . 1 9 6 8 C ystoderm a g ra n u lo su m (B a tsch ex F r .) F a y o d — ad detritum F a g i 17. — 18. X . 1 9 6 7 Fla m m u lin a velutipes (C u rt, ex F r .) Sing. — ad truncum F a g i 22. X I . 1 9 6 9 Flo ccu lin a rhom bispora (A tk .) P. D. O rton (sensus O rto n ) — ad lignum putridum F a gi G alerina hy p n o ru m (S ch ran k ex F r . ) Kiihner — ad truncos muscosos iacentes F a g i, A bietis et P iceae 13. V. 1 9 6 6 , 2 2 . V. et 1 7 . X . 1 9 6 7 , 2. V I I. et 29 . I X . 1 9 6 9 G alerina m arginata ( F r .) Kiihner — ad truncos iacentes F a g i et P iceae 9. X . 1 9 6 7 , 2. V I I ., 9. V I I I ., 2 9 . I X . et 2 2 . X I . 1 9 6 9 G alerina paludosa ( F r .) Kiihner — in Piceto sphagnetoso 2. V I I. 1 9 6 9 G ym nop ilus bellulus (P e ck ) M urr. — ad truncos iacentes P iceae 19. V I I I . et 17. X . 1 9 6 7 , 9. X . 1 9 6 8 ; ad truncum A bietis 2. V I I. 1 9 6 9 G ym nop ilus picreu s (P e rs. ex F r .) P. K arst. — ad truncum Piceae 9. V I I I . 1 9 6 9 G ym nop ilus sapineus ( F r . ) M aire — ad truncum Piceae 9. X . 1 9 6 8 G yroporus cyan escen s (B ull. ex F r .) Q uél. — sub F a gis 19. V I I I . 1 9 6 7 in copia, qua de causa etiam ad usum culinarium lectus erat. H yd ro pus m a rgin ellu s (P e rs. ex F r .) Sing. var. rugosidiscus (P e ck ) — ad lignum putridum F a g i ( ! ) 19. V i l i . 1 9 6 7 , lam ellis acie ecoloratis H ygro p h o ru s (L im a c iu m ) agathosm um F r . — in Piceto 29 . I X . 1 9 6 9 , carposom a unum Ino cy b e acuta Boud. — ad ripam rivi in Piceto sub Petasites hy brid us 9. V I I I . 1 9 6 9 ; in detritu P iceae 2 9 . I X . 1 9 6 9 , carposom a unum Ino cy b e argillacea (P e rs. ex P e rs.) Sing. — sub F a g is 2 9 . I X . 1 9 6 9 In o cy b e asterospora Quél. — sub F a go 1 9 . V I I I . 1 9 6 7 Ino cy b e fastigiata (S ch aeff. ex F r .) Q uél. — ad m arginem viae in F ag eto 19 . V I I I . 1 % 7 ; ad basim trunci F a g i 2. V II. 1 9 6 9 Ino cy b e geoph ylla (Sow . ex F r .) K um m . ( = I . geoph ylla var. violacea P a t .) — sub F a gis 29. I X . 1969 Ino cy b e napipes J. Lan ge — in Piceto 19. V I I I . 1 9 6 7 Ino cy b e ovatocystis Kiihner — ad truncum putridissim um P iceae 19 . V I I I . 1 9 6 7 In o cy b e petiginosa ( F r .) G ill. — in detritu ad truncos valde pútridos duobus locis 19. V I I I . 1967 Laccaria laccata (S co p . ex F r .) Cooke — in detritu P iceae 19. V I I I . 1 9 6 7 et 2 9 . X I . 1 9 6 9 , in detritu F a g i 9 . X . 1 9 6 8 Laccaria próxim a (B o u d .) P a t. — sub Piceis 2 9 . I X . et 2 2 . X I . 1 9 6 9 Laccaria tortilis (B o lt, ex S. F . G ra y ) Cooke — ad terram udam in Petasiteto 9. V I I I . 1 9 6 9 Lactarius m itissim us F r. — in Piceto 2 9 . I X . 1 9 6 9 , carposom a unum Lactarius piperatus (Scop, ex F r .) S. F . G ray sensu Neuhoff — sub F a gis et A bietis 19 . V I I I . 1 9 6 7 , carp osom ata tria L entin us adhaerens (Alb. et Schw. ex F r .) P a t. — ad lignum putridum 2 2 . X I . 1 9 6 9 Lepiota sem in u d a (L a s c h ) K um m . — in detritu F a g i ad m arginem silvae 29 . I X . 1 9 6 9 L eptoglossum acerosum ( F r . ) Kiihn. et R om agn. — ad terram viae silvaticae 9 . X . 1 9 6 8 , carposom a unum (leg. Z. P o u zar) M arasm ius androsaceus (L . ex F r .) F r . — ad corticem trun ci iacentis P iceae 9 . V I I I . 1 9 6 9 M ýcen a capillaris (S ch um . ex F r .) K um m . — ad folia deiecta F a g i 9 . X . 1 9 6 8 M ýcen a cinerella P. K arst. — ad trun cu m putridum A bietis 9 . X . 1 9 6 8 M ýcen a eru bescen s v. H ohnel — ad basim trunci vivi A ceris pseudoplatani 29 . I X . 1 9 6 9 , carposom ata octo M ýcen a fa getorum ( F r . ) G ill. — in foliis deiectis F a g i 9. X . 1 9 6 8 , 2 9 . I X . et 22 . X I . 1 9 6 9 M ýcen a jlavoalba ( F r .) Q uél. — ad truncum iacentem F a g i 2 9 . I X . 1 9 6 9 , carposom a unum M ýcena flos-nivium Kiihner — ad truncum iacentem P iceae 9 . X . 1 9 6 8 (leg. Z. P ouzar) M ýcena hiem alis (O sbeck ex F r .) Q uél. — ad truncos muscosos F a gi 22 . X I . 1 9 6 9 M ýcen a pearsoniana Dennis ex Sing. — ad truncos F a g i 2 9 . I X . 1 9 6 9 tribus locis M ýcen a ph yllo gen a (P e rs .) Sing. — ad truncum iacentem F a g i 29 . I X . 1969 M ýcena polyad ep ha (L a sc h ) Kiihn — ad folia deiecta F a g i copiose 2 2 . X I . 1 9 6 9 M ýcena p u rp u reo fu sca Peck — ad truncos deiectos A bietis et P iceae copiose 2 7 . V. 1 9 6 7 ; ibidem 9. X . 1 9 6 8 haud raro; 2. V I I. 1 9 6 9 solum in uno exem plario ad truncum P iceae; 22. X I . 1 9 6 9 ibidem, raro.
107
immill in will iiiiiiiiniiimi
.......
Č E S K Á M Y K O L O G IE 2 5
(2 )
« in ........ mu....
1971
M ýcena stylobates (P e rs. ex F r . ) K um m . — semper in foliis deiectis F a g i: 9. V I I I . 1 9 6 9 (exem pl. u n u m ), 2 9 . I X . 1 9 6 9 (exem pl. tr e s ), 22 . X I . 1 9 6 9 (exem pl. quinqué) O m phalina epichysium (P e rs. ex F r .) Quél. — ad truncos iacentes A bietis et P iceae I X . — X I . (quinqué excursiones) O m phalina ericetorum ( F r .) M. Lan ge — ad lignum putridissim um 13. V. 1 9 6 6 O m phalina rustica ( F r . ) Q uél. — ad terram viae silvaticae 2. V I I. 1 9 6 9 O udem ansiella radicata (R elh an ex F r .) Sing. — ad truncos pútridos F a g i 9. X . 1 9 6 8 , 2. V I I. et 9. V I I I . 1 9 6 9 (sem per in carposom ate u n o ); 19. V I I I . 1 9 6 7 (exem pl. tres) Panellus stipticus (B ull, ex F r .) P. K arst. — ad truncos pútridos F a g i ( 6 X ) P axillus involutus (B atsch ex F r .) F r. — ad truncum putridum Abietis 9. X , 1 9 6 8 ; ad terram in Piceto 9. V I I I . 1 9 6 9 P axillus panuoides F r . — in Piceto 9. X . 1 9 6 8 Pholiota astragalina ( F r .) Sing. — ad lignum putridum A bietis 19. V I I. 1 9 6 7 (carposom ata tria ) Pholiota aurivella (B atsch ex F r .) K um m . — ad truncum F a g i 9 . X . 1 9 6 8 (leg. J. Kubička, F . K otlaba, Z. P ouzar) Pholiota flam m ans ( F r . ) Kum m . — ad truncum Abietis 17. X . 1 9 6 7 ; ad truncum P iceae 9. V I I I . 1 9 6 7 et 9. X . 1 9 6 8 Pholiota lenta (P e rs. ex F r . ) Sing. — ad truncos F a g i 17. X . 1 9 6 7 et 2 9 . I X . 1 9 6 9 ; ad truncum Piceae 9. X . 1 9 6 8 Pholiota scam ba ( F r .) M oser — ad truncum Piceae 17. X . 1 9 6 7 (carposom a unum ) Pholiota squarrosa (M iill. ex F r .) K um m . — ad truncum P iceae 19. VI I I . 19 6 7 ; ad basim trunci Abietis 17. X . 1 9 6 7 Phyllotopsis nidulans (P e rs. ex F r .) Sing. - - ad truncum P iceae 18. X . 1 9 6 7 (leg. J . L azeb n íček ); ad truncum F a g i 2 9 . I X . 1 9 6 9 P leurotus ostreatus (Ja cq . ex F r .) K um m . f. p u lm on arius ( F r . ) Pil. — ad truncos Fa gi 1 7 . - 1 8 . X . 1967 Pluteolus aleuriatus ( F r .) P. K arst. — ad truncos iacentes F a g i 17 . X . 1 9 6 7 et 2. V I I. 1 9 6 9 P luteus atrom arginatus (K o n r.) Kiihn. — ad truncum P iceae \ 7. X . 1967 P luteus curtisii (B erk, et B r.) Sacc. — ad truncum putridum 17. X . 1967 P luteus luteovirens Rea — ad truncos iacentes F a gi 19. V I I I . 1 9 6 8 , 17. X . 19 6 7 , 2. V I I. 1 9 6 9 (pileo usque ad 5 cm d ia m .), 2 9 . X . 1 9 6 9 . — Liter.: K ubička 1 9 6 9 . P luteus m inutissim us M aire f. m aior Kiihn. — ad truncos F a g i 19. V I I I . 1 9 6 7 P luteus pellitus (P ers. ex F r .) Kum m . — ad truncos F a g i 2 7 . V. et 17. X . 1 9 6 7 , 2. V I I. 1 9 6 9 Pluteus poliocnem is Kiihn. — ad truncum F a g i 19. V I I I . 1 9 6 7 Pluteus plautus (W e in m .) Gill. — ad truncum A bietis 13. V. 1 9 6 6 ; ad truncos Piceae 17. X . 1 9 6 7 et 9. X . 1 9 6 8 P luteus pseudoroberti M oser et Stangl — ad truncum F a g i 19. V I I I . 1967 Psathyrella candolleana ( F r . ) M aire — in detritu F a gi inter L u zula m 17. X . 1967 P sathyrella gossypina (B u ll, ex F r .) Pears, et Dennis — ad truncum F a gi 9. X . 1 9 6 8 et 29. IX . 1969 Psathyrella hydrophila (B ull, ex F r . ) M aire — in detritu F a g i 22 . V. 1 9 6 6 et 17. X . 1 9 6 7 Psathyrella sarcocephala ( F r . ) Sing. — ad truncum F a g i 2 9 . I X ., 2. X . et 22. X I . 1 9 6 9 R hod oph yllus (E n to lo m a ) nidorosus ( F r .) Quél. — ad terram sub F a gis 9. X . 1 9 6 8 et 29 . I X . 1969 R hodophyllus (L ep to n ia ) placidus ( F r .) Q uél. — ad truncos iacentes Piceae duobus locis 19. V I I I . 1 9 6 7 R hodophyllus (E n to lo m a ) rhodopolius ( F r .) Q uél. — sub F a gis ad terram 9. X . 1 9 6 8 R hodophyllus staurosporus (B re s .) J. Lange — ad truncum putridissim um P iceae 12. V.1 9 6 6 R ussula badia Quél. — in Abietis 19. V I I I . 1 9 6 7 R ussula cyanoxantha (Schaeff. ex S eer.) F r. — sub F a g is 19. V I I I . et 18. X . 1 9 6 7 , 9. X . 1 9 6 8 R ussula cyanoxantha var. peltereaui M aire — sub Fa gis 9 . V I I I . et 29 . I X . 1 9 6 9 (det. F . K u n eš) R ussula densifolia (S e e r.) Gill. — sub F a g is et A bietibu s 19. V I I I . 1967 R ussula em etica F r . — in Piceto sphagnetoso 2 9 . I X . 1 9 6 9 R ussula foetens (P e rs. ex F r .) F r . — sub F a g is et A bietibus 19. V I I I . 1967 R ussula fragilis F r . — in Piceto 9. X . 1 9 6 8 R ussula integra (L . ex F r .) F r. — sub F a g is 19. V I I I . 1 9 6 7 , 2 9 . I X . 1 9 6 9 R ussula ionochlora Rom agn. — sub Fa go 2 9 . I X . 1 9 6 9 (det. F . K u neš) R u ssu la laurocerasi Melzer — sub F a g is et A b ietibu s 19 . V I I I . 1 9 6 7 R ussula sep erin a Dup. — sub F a g o 2 9 . I X . 1 9 6 9 (det. F . K uneš) R ussula vesca F r. — sub F a g o et Picea 19. V I I I . 1 9 6 7 , 9 . V I I I . 1 9 6 9 Stro bilurus esculentus (W u lf. ex F r .) Sing. — ad conos deiectos P iceae 2 5 . V. 1 9 6 7 et 2 9 . I X . 1969
108
SV RČEK
E T KUBÍČK A:
M YK O FLO R A ŽO FÍN SK ÉH O
PRALESA
Stropharia albocyanea (D e sm .) Q uél. — ad truncos m uscosos iacentes F a g i 17. X . 1 9 6 7 et 29. IX . 1969 Sim o cy b e sum ptuosa (O rto n ) Sing. — ad truncos F a g i 19. V I I I . et 17. X . 1 9 6 7 T ep h ro cy b e palustre (P e ck ) Donk — in S p h a g n o vivo in Piceto 2. V I I. 1 9 6 9 Tricholom opsis decora ( F r . ) Sing. — ad truncos P iceae 19. V I I I . 1 9 6 7 , et 9 . V I I I . 1 9 6 9 Tylop ilus felleu s (B ull, ex F r . ) P. K a rst — sub P icea 19. V I I I . 1 9 6 7 (carposom a unum ) X erocom us badius ( F r . ) K ühn. et Gilb. — in Picetis 17. X . 1 9 6 7 et 2 9 . I X . 1 9 6 9 (sem per caposom a unum )
Discomycetes A leuria aurantia (P e rs. ex H ook.) Fu ck el — ad terram nudam viae silvaticae 9. X . 19 6 8 , 22. X I . 1969 A postem idium gu ern isa ci (C ro u a n ) Boud. — ad ramos decorticatos fagineos in aqua pura frigidaque rivuli silvatici im mersos 2 7 . V. 1 9 6 7 A scobolus albidus P. C rouan et H. C rouan — ad excrem enta cervina 2 7 . V. 1 9 6 7 A scophanus ochraceus (P . C rouan et H. C ro u an ) Boud. — ad excrem enta cervina 2. V I I I . 1 9 6 9 B ulgaria inqu ina ns Fries — ad truncum iacentem F a g i 9. X . 1 9 6 8 D asyscyphus bicolor (B u ll, ex M érat) Fu ck el — ad ram ulos F a g i 13. V. 1 9 6 6 D asyscyphus ju scescen s (P e rs. ex F r .) S. F . G ray — ad folia F a g i 13. V. 1 9 6 6 D asyscyphus virgin eu s (B a tsch ex F r .) S. F . G ray — ad cupula F a g i 13. V. 1 9 5 6 , 2 7 . V. 1967 D iscina perlata ( F r .) F r . — ad lignum putridum A bietis 13. V. 1966 D iscinella m argarita Buckley — ad detritum fagineum 19. V I I I . 1967 H elotium destructor Peck — ad m useum em ortuum (H y p n u m c u p ressifo rm e) ad truncum iacentem putridum 2. V I I . 1 9 6 9 . — L iter.: Svrcek 1 9 5 9 H elotium im berbe (B u ll, ex F r .) F r . — ad ram um udum Fa gi ad ripam rivuli silvatici 27 . V. 1967 H elotium pro ceru m P . K arst, sensu Velen. — ad museum vivum ( R hytidiadelphus triq u etru s) ad m arginem paludinis 2 7 . V. 1 9 6 7 H elotium taborense Svrček — ad conum udum Piceae in rivulo silvático 9 . V I I I . 1 9 6 9 H yaloscypha stevensonii (Berk, et B r. ) N annf. — ad lignum Abietis 27 . V. 1967 C hlorospleniu m aerugina scens (N y l.) K arst. — ad ram os fagineos 17. X . 1967 Lam prospora m iniata de N ot. — ad terram nudam arenoso-argillaceam viae silvaticae 2 . V I I. 1969 Lasiobolus ciliatus (S ch m id t ex P e rs .) Boud. — ad excrem enta cervina 13. V. 1 9 6 6 , 2 . V II. 1969 M ollisia cinerea (B a tsch ex M é ra t) P . K arst. — ad ligna faginea 13 . V . 1 9 6 6 , 27 . V. 1 9 6 7 , 2. V I I. et 9 . V I I I . 1 9 6 9 M ollisia uda (P e rs. ex F r .) Gill. — ad lignum udum fagineum in rivulo silvático 22 . X I . 1 9 6 9 N eob ulgaria p u ra ( F r .) P etrak — ad ram os fagineos 9 . X . 1 9 6 8 , 9. V I I I . 1969 N eogyrom itra gigas (K ro m b h .) Im ai — ad truncos ram osque pútridos iacentes F a g i 13. V . et 22 . V . 1 9 6 6 O m brophila carnosa Velen. — ad ram um F a g i in rivulo silvático 2 7 . V. 1967 O m brophila ianthina (P . K a r s t.) Rehm — ad conos Piceae in rivulo silvático immersos 22 . V. 1 9 6 6 , 2 7 . V. 1 9 6 7 , 19. V I I I . 1 9 6 7 , 2. V I I. et 9. V I I I . 1 9 6 9 Peziza m icropus Pers. ex Pers. — ad truncos iacentes F a g i 27 . V.et17 . X . 1 9 6 7 , 9. X . 1 9 6 8 , 2. V I I., 2 9 . I X . et 2 2 . X I . 1 9 6 9 Pezizella aspidiicola (B erk, et B r.) Rehm — ad folia P hegopteridis polypodioidis 2 7 . V. 1967 Pseudoplectania m ela en a ( F r . ) Sacc. — ad truncos iacentes m uscosos Piceae et A bietis 13. V. 1 9 6 6 et 2 7 . V. 1 9 6 7 Psilopezia babingtonii (B e rk .) Berk. — ad ram um udum fagineum in rivulo silvático iacentem 2 7 . V. et 19. V I I I . 1 9 6 7 P ustularia catinus (H olm skj. ex F r .) Fuckel — ad terram sub F a g is 19. V I I I . 1 9 6 7 Rutstroem ia m acrospora (P e ck ) K anouse in W ehm eyer — ad lignum putridum F a g i 29 . V I I I . 1969 Saccobolus d epa upera tu s (B erk, et B r.) E. C. H ansen (S y n .: S . neglectus B ou d .) — ad excre m enta cervina 2 7 . V. 1 9 6 7 Scutellinia cervo rum
(V elen .)
Strossm ayeria basitricha
Svr. —
(S a c c .)
ad lignum putridum P iceae
Dennis
—
7 . V I I. 1 9 5 9
ad lignum putridum F a gi 9.
V III. 1969
Tapesia fu sca (P e rs. ex M érat) Fu ck el — ad ram os fagineos 2. V I I. et 9 . V I I I . 1 9 6 9 Trichophaea grega ria et 2 9 . I X . 1 9 6 9
(R e h m )
Boud.
— ad terram
m uscosam viae silvaticae 2. V I L , 9. V I I I .
109
Č E S K Á M Y K O L O G IE 2 5
(2 )
1971
Pyrenomycetes Bertia m oriform is (T ode ex F r .) de N ot. — ad ram ulos fagineos 13. V . 1 9 6 6 B olinia lu bu lin a (A lb. et Schw. ex F r . ) Sacc. — ad truncum iacentem P icea e 18. X . 1 9 6 7 (leg. et det. Z. P o u z a r); ad truncos iacentes P icea e et A bietis 9 . X . 1 9 6 8 (leg. P o u zar, K otlaba et K u b ičk a). — L iter.: Svrček 1 9 6 9 C ordy ceps m ilitaris (L . ex St-A m an s) Link — ad pupas Lepidopterum loco udo 19 . V I I I . 1 9 6 7 et 9. X . 1 9 6 8 , duobus locis (leg. J . et L . K ubíčkovi) D ialonectria peziza (T od e ex F r .) Cooke — ad lignum putridum F a g i 19. V I I I . 1 9 6 7 (leg. L. K ubíčková) D ialonectria sa n gu ín ea (B olton ex F r .) Cooke — ad lignum fagineum 2 7 . V. 1 9 6 7 E laph om yces granulatus F r . — in terra sub Piceis et F a g is 13 . V. 1 9 6 6 et 2 2 . X I . 1 9 6 9 (leg. L. K ubíčková) E utypa flavovirens (P ers. ex F r .) T u l. — ad lignum fagineum 13 . V. 1 9 6 6 N ectria cosm ariospora Ces. et de Not. — ad carposom ata Inonoti polym orphi 18 . X . 1 9 6 7 (leg. et det. J. Lazebníček) U stulina deusta ( F r .) P etrak — ad truncos codicesque F a g i 13. V. 1 9 6 6 , 1 7 . X . 1 9 6 7 , 2 2 . X I . 1969
Hyphomycetes C ostantinella m ich en eri (B erk, et C u rt.) Hughes — ad truncum iacentem A bietis 9. X . 1 9 6 8 (leg. et det. Z. P o u z a r) O idium a u reum Link ex F r . — ad truncum iacentem F a g i 9 . X . 1 9 6 8 (leg. et det. Z. P o u zar) O idium conspersu m (L ink ex P e rs .) Linder — ad truncum iacentem A bietis 17. X . 1 9 6 7 (leg. J . K ubička, det. Z. P o u z a r)
Myxomycetes A rcyria oerstedtii Rost. — ad truncum iacentem F a g i 27. V. 1 9 6 7 C era tiom yxa fruticulo sa (M ü ll.) M acbr. — ad truncos iacentes A bietis et P icea e 19 . V I I I . 1 9 6 7 , 9. X . 1 9 6 8 , 2 . V I I. et 9. V I I I . 1 9 6 9 H em itrichia vesparium (B a tsch ) M acbr. — ad truncum putridum frondosum (? F a g u s ) , 9 . V I I I . 1969 Stem onitis a x ifera (B u ll.) M acbr. (S y n .: S . ferru g in ea E h ren b .) — ad m useum (P la giothecium s p .) ad truncum iacentem F a g i 9 . V I I I . 1 9 6 9 T rich ia lutescens Lister — ad truncum iacentem F a g i 9. V I I I . 1 9 6 9 T rich ia persim ilis P. K arst. — ad corticem F a g i 2 7 . V. 1 9 6 7 T rich ia varia Pers. — ad m useum ad truncum F a g i 2 9 . I X . 1 9 6 9 A d n o t a t i o . Species ut T rich ia decipien s (P e rs .) M acbr. in contributione prim a ( 1 9 6 4 ) notata recte T rich ia scabra R ost. est.
Výsledky Počet druhů ve většině sledovaných skupin se od doby uveřejnění našeho prvního příspěvku (1 9 6 4 ) zvýšil více než dvojnásobně:
A phyllophorales
A garicales
G asterom ycetes
D iscom ycetes
1964: 65 131 2 17 1971:_________________58_______________112_________________ 1______________ 35 celkem:
123
Pyrenom ycetes
243
H yphom ycetes
3
52
M yxom ycetes
1964: 12 10 1971:_________________ 9_________________ 3________________ 7_______________________ celkem:
21
3
17
Ze skupiny A phyllophorales jsou početněji zastoupeny zvláště některé rody chorošovitých, jako P oria (incl. Schizopora — celkem 10 druhů), T yrom yces (7 druhů) a P hellinus (6 druhů). Jako zvlášť pozoruhodné nálezy uvádíme: 110
SVRČEK
E T KUBÍČK A:
M YKOFLORA ŽO FÍN SKÉH O
PRALESA
A p orp iu m ca ry ae, A sterostrom a m ediu m , C lim a co d o n sep ten trion alis, H y m en o ch a ete fu lig in o sa , P o ria stella e, P. tsch u ly m ica, T y ro m y ces p an n ocin ctu s, B otry ob asid iu m au reu m , z ostatních pak B o n d a rz ew ia m on tan a, C lim a cocy stis b orea lis, O x y poru s ravidu s, P h ellin u s ferru gin osu s, P. isa b ellin u s, P. n ig rolim itatu s, P oria cin erascen s, P. n igrescen s, P. v ap o ra ria, P. viridan s, T h e le p h o r a m o llissim a , T r a m eteš cerv in a, T . h o eh n elii, T y ro m y ces tep h roleu cu s. Některé z těchto druhů patří v Čechách k vzácnostem a jejich častější výskyt je znám např. také z Boubín ského pralesa na Šumavě. Z řádu A g a rica les největší počet druhů vykazuje rod M ý cen a (celkem 36 dru h ů ), dále některé převážně lignikolní rody jako P lu teu s (celkem 15 druhů) a P h o lio ta (včetně G y m n op ilu s celkem 11 druhů), zatímco terrestrické rody jsou zastoupeny podstatně menším počtem druhů (tak např. R u ssu la 19 sp., A m an ita 9 sp., In o c y b e 8 sp .), což je ostatně společné všem pralesovým porostům. Jako zvlášť zajímavé nebo pro Žofínský prales význačné nálezy lupenatých hub vy zdvihujeme: A m an ita věrn a, B a eo sp o ra m y riá d o p h y lla , C lito cy b u la la cera ta , F lo cc u lin a rh o m b isp o ra , G ym riopilu s bellu lu s, H y d ro p u s m a rg in ellu s var. ru g osid iscu s, In o c y b e acu ta, I. n ap ip es, I. ov atocy stis, L ep to g lo ssu m acerosu m , M ý cen a eru b escen s, M. fa g etoru m , M. flo s-n iv iu m , M. h iem a lis, M. p ea rson ian a, M. p u rp u reofu sca , O m p h a lin a ep ich y siu m , P h o lio ta astra g alin a , P. sca m b a , P h y llo to p sis n idu lan s, P lu teu s lu teov iren s, P. m in u tissim u s, P. p oliocn em is, P. p seu d oro b erti, R h o d o p h y llu s (L e p to n ia ) p lacid u s, R u ssu la cy a n o x an th a var. p eltereau i, R . io n o ch lo ra, R . sep erin a , S im o c y b e su m p tu osa, T rich o lo m o p sis d ecora. K památným nálezům z d i s k o m y c e t ů třeba počítat výskyt parasitického bryofilního druhu H elotiu m destru ctor, známého z Československa až dosud jen z K arpat [Svrček 1959, pod synonymem P h ia le a su b carn ea (Cooke et Peck) S a c c .], podobně jako horského dřevního druhu P seu d o p lecta n ia m elaen a, pro který je Žofínský prales teprve třetí známou lokalitou v Čechách. Zmínky si zaslouží také nálezy fagikolní N eo b u lg a ria p u ra a R u tstro em ia m a crosp ora, z ostatních pak O m b ro p h ila carn osa, H elotiu m tab oren se, S tro ssm a y eria b a sitrich a a D iscin ella m argarita. O B o lin ia tu bu lin a, velmi vzácném evropském pyrenomycetu, který byl rovněž sbírán v Žofínském pralese v nedávné době, bylo pojednáno v samostatném článku (Svrček 1 9 6 9 ). Poznámky k některým, zvláště pozoruhodnějším druhům na podkladě mate riálu sebraného v Žofínském pralese, uveřejníme v dalším příspěvku. L I T E R A T U R A K u b i č k a J. ( 1 9 6 9 ) : Pluteu s luteovirens R e a (S barevnou tabulí č. 7 2 .) Čes. Mykol. 2 3 : 1 1 0 -1 1 4 . g K u č e r a S. ( 1 9 6 5 ) : Dějiny botanického výzkum u N ovohradských hor a přilehlých území. Sborn, jihočes. M uz. v Čes. Budějovicích (P řír. V ědy) 5 : 2 0 — 34. R i v o l a M. ( 1 9 6 5 ) : Stru čn ý nástin vegetačních pom ěrů N ovohradských hor. Sborn, jihočes. M uz. v Čes. B udějovicích (P řír. V ěd y) 5 : 2 5 — 3 0 . R i v o l a M. ( 1 9 6 6 ) : Játro v k y N ovohradských hor. Sborn, jihočes. M uz. v Čes. Budějovicích (P řír. V ěd y) 6 : 9 - 1 7 . S v r č e k M. ( 1 9 5 9 ) : Nové askom ycety pro Československo. Č es. Mykol. 1 3 : 1 2 4 — 125. S v r č e k M . ( 1 9 6 9 ) : B olinia tubulina (A lb. et Schw. ex F r .) Sacc. v Československu. Čes. M ykol. 2 3 : 1 1 8 - 1 2 2 . S v r č e k M. et K u b i č k a ] . ( 1 9 6 4 ) : Houby Žofínského pralesa v N ovohradských horách. Čes. M ykol. 1 8 : 1 5 7 - 1 7 9 . A dresy autorů:
R N D r. M irko Svrček C S c., Sectio m ycologica M usei N ationalis P ragae, V áclavské nám . 6 8 , P ra h a 2. M U D r. Jiří Kubička, T řeboň-lázně.
111
Některé nové nálezy hyfomycetů v Československu Some new records of Hyphomycetes from Czechoslovakia O lga Fassatiová V uranových dolech v Příb ram i byly nalezeny v letech 1 9 6 7 — 6 9 d v a vzácnější druhy nové pro Československo, a to G eotrich um m icrosporum G . Sm ith a S cop ulariopsis acrem oniu m (D e l.) Vuill, které jsou stručně popsány. Současně je popisována nová varieta T ritirachiu m heim ii (S a cc a s ) Langeron var. griseu m var. nov.
Two rare im perfect species were found newly for C zechoslovakia in uranium mineš in Příb ram in the years 1 9 6 7 — 6 9 i. e. G eotrich um m icrosporum G. Sm ith and S c o p u lariopsis acrem oniu m (D e l.) Vuill. New variety Tritirachiu m heim ii (S a c c a s ) L an geron var. griseu m var. nov. is here described.
Při výzkumu hyfomycetů ( M o n ilia les) příbramských dolů byla izolována řada běžných druhů, které byly získány s povrchu skalních stěn, na výdřevách šachet i z různého jiného zařízení a i z krčních výtěrů horníků (Fassatiová, 1 9 7 0 ). Mezi nim i byly zjištěny některé vzácnější druhy, o nichž tato studie pojednává. Scopulariopsis acremonium (D el.) V uill. 1911 Syn.: M onilia acrem oniu m D el., Scop ularip sis com m unis Bainier, O ospora gla bra H anzaw a, Scopulariopsis acrem oniu m Loubiěre, Scopularipsis brevicaulis var. gla bra (T h o m ) Thom (podle M ortona a Sm itha, 1 9 6 3 ).
Na sladinovém agaru vytváří tato houba pomalu rostoucí, nízké, světle bé žové nebo krémové vrásčité kolonie, uprostřed hrbolatě zvýšené, zpočátku slabě lesklé. V době sporulace se stává povrch matným, zbarvení zůstává buď světle béžové nebo přechází ve světle skořicově hnědý tón. Později vyrůstají na po vrchu kolonie řídce provazovité vláknité útvary světle krémové nebo bílé a ko nečně někdy bílé vatovité sterilní mycelium. Spodní strana porostu zůstává nezbarvena. Kolonie dosahují průměru 8 — 15 mm. (O br. 3 .) R ů st na agaru z ovesných vloček, na švestkovém a bramboro-dextrosovém agaru je poněkud slabší a kolonie jsou menší. Mycelium je hyalinní a tvořeno 1,5 —2,5 m a širokými vlákny. Ponořené hyfy často nepravidelně naduřují, vzdušné hyfy m ají tendenci tvořit jemné provazce. Konidiofory jsou tvořeny bud jednotlivým i fialidam i nebo skupinou fialid na spoře větvených vláknech. Fialidy jsou obvykle válcovité 2 ,8 — 3 ,6 X 10 — 12 mu, typu aneloforů, t. zn. že oddělují basipetálně řetězce konidií, při čemž po každé nově vytvořené konidii zůstává na apikálním konci fialidy část stěny buněčné jako límeček. Na substrátovém myceliu se tvoří aleuriospory, stejného tvaru i velikosti jako jsou konidie, na krátkých většinou kyjovitých fialidách. A leu riospory vznikají jednotlivě nebo v krátkých řetězcích (obr. 4 ) . Velikost ko nidií i aleuriospor je 7,5 — 8,4 X 9,6 — 12 mp.. Tv ar je zhruba vejčitý, basální část je krčkovitá, apikální někdy sešpičatělá. Jsou hladké a hyalinní. Tvarem i tvorbou aleuriospor se podobá tento druh rodu C h ry sosp o riu m Corda zvláště varietě C h. keratin op h ilu m var. d en ticolu m Moreau, která tvoří kolonie podobné ho vzhledu (M oreau, 1 9 6 9 ). Chrysosporia však nem ají nikdy aneloforní fialidy s řetízkovitě se oddělujícími konidiemi. S co p u la rio p sis acrem on iu m kmen 7c byl izolován z krčního výtěru horníka pracujícího v příbramských dolech. V monografii rodu S co p u la rio p sis Bainier, M icroascu s Zukal a D o ratom y ces Corda uvádějí Morton a Sm ith ( 1 9 6 3 ) u dru hu S. acrem on iu m rozměry konidií 5 — 6 X 8 — 14 m,u s pravidelně zašpiča tělým apikálním koncem. Konidie našeho kmene jsou tedy o něco širší. Morton
F A S S A T IO V Á :
!^V
^
r% . \ ^ ^
NOVÉ
N ÁLEZY
- :-.v
% \,
^
H Y F O M Y C F .T Ú
■
*
V
%* #
^
4
*P
*V
jp
* : «
*jA
i
# ^
j|^
^
j[
*'
1. G eotrich um m icrosporum , ku ltu ra na sladinovém agaru — culture on m alt agar. '— 2. Geo~ trichu m m icrosporum , vznik arthrospor — form ation of arthrospores. A pproxim ately X 1 0 0 0 . — 3. Scopulariopsis a crem oniu m , kultura na sladinovém agaru — culture on m alt agar. — 4. S co pulariopsis a crem oniu m , konidiofor s konidiemi; barveno kotonovou m odří — conidiophore with conidia;; stained with cotton-blue. A pproxim ately X 1 0 0 0 . — 5. T ritira ch iu m heim ii var. g riseu m , ku ltu ra na sladinovém agaru — culture on m alt gar. — 6. T ritirachiu m heim ii var. g riseu m , konidiofor a konidie — conidiophore and conidia. A p proxim ately X 1 0 0 0 . Fo to O. F assatio vá
113
I
Č ESK Á M Y K O LO G IE 25
(2)
1971
a Smith měli k dispozici izoláty půdní, z rostlinných zbytků, vzdušné infekce, slepičího žloutku a vaginálního hlenu. Geotrichum microsporum G. Smith 1962 Na sladinovém agaru vyrůstají poměrně rychle kolonie zpočátku tvořené bílým řídkým myceliem. V době sporulace se na myceliu vytvářejí asi 1 mm velké chomáčky krémové nebo žluté, později i světle růžové. Substrátové mycelium tvoří někdy zvláště ve starší kultuře velmi intensivní modrofialové zbarvení, které často přechází až do černého (obr. 1 ). Vzdušné mycelium je z hyalinních vláken 1,5 — 2,2 m^ širokých. Z něho se na postranních větvích oddělují arthrospory čtvercovité 2 — 2 ,4 m¡x nebo obdélníkovité 1,8 — 2 X 2,2 — 2 ,4 m/x. Substrátové hyfy bývají o něco širší (obr. 2 ) . Smith popsal tento druh podle kmene, který pocházel z výzkumného ústavu dřevařského v Johannesburgu v již Africe. B yl izolován ze dřeva vdolech. Smith uvádí červenohnědé zbarvení substrátového mycelia na sladinovém agaru. O modrofialovém až černém zbarvení agarové půdy se nezmiňuje. Km en 4 9 izolovaný z krčního výtěru horníka pracujícího v příbramských do lech je druhým nálezem zmíněného druhu. G eotrich u m m icrosporu m G. Sm ith náleží ke skupině druhů r. G eotrich u m Link ex Pers, které vytvářejí volné vzdušné mycelium. D ruhá skupina, jejíž druhy jsou známější, tvoří slizké povlaky podobné kvasinkám. Sem náleží běžný druh G eotrich u m ca n d id u m Link ex Pers. Tritirachium heimii (Saccas) Langeron var. griseum var. nov. Na sladinovém agaru vytváří kolonie zpočátku plstnaté bílé, po týdnu světle šedé, řídce vlnité, později tmavě šedohnědé až 6 cm v průměru a vysoké 0 ,5 cm. Spodní strana světle až tmavě hnědošedá (obr. 5 ) . Sterilní hyfy jsou hyalinní a 1 —3,6 m(u široké, hustě článkované. K onidiofory vyrůstají jako přímé přeslenitě větvené útvary typu V erticilliu m Nees. H lavní osa i postranní větve konidioforu jsou zpočátku hyalinní, později hnědé, žlutohnědé nebo šedohnědé, 2 ,4 — 3,2 mjjL široké. Tvoří několik přeslenů fialid, které jsou hyalinní, protáhle lahvicovitého tvaru 1,5 — 2,5 X 7 — 15 m¡x na konci s několikanásobně „cik-cak “ lomeným krčkem 1,5 m/x širokým a až 20 mjx dlouhým; na konci se bočně (sym podiálně) odlučují hyalinní vejčité konidie s jedním koncem zašpičatělým (2 ,4 — 4 ,5 X 1,8 — 3 vc\[x) (obr. 6 ) . Na švestkovém agaru se tvoří kolonie zpočátku rovněž bílé, později béžové až šedohnědé, řídce vlnaté v průměru až 7 cm, se spodní stranou šedohnědou. Na Czapkově agaru se tvoří po týdnu šedobéžové práškovité kolonie v průměru 1,5 — 2 cm, na bramborovém agaru s glukosou olivově šedé kolonie řídce plst naté, 3 cm v průměru. Km en 107a byl vyizolován z výdřevy v šachtě příbramských dolů v r. 1969. Rod T ritira ch iu m byl popsán Lim berem v r. 1 9 4 0 na dvou druzích: T . a lbu m Lim ber a T . d ep en d en s Lim ber. K nim přiřadil tento au tor ještě v nové kom binaci T . spicatum (F e rra ris ) Lim ber. Jde vesměs o saprofytické organism y. Lim ber oddělil tento rod od r. B ea uveria V uill., jež rovněž tvoří fialidy s ,,cik -cak “ větveným kučkem, na základě stavby konidioforu typu V erticillium . Druhy r. B ea uveria ttfoří na hyfách pouze shlu ky fialid. V r. 1 9 4 2 přeřadil Beym a do tohoto nového rodu další 2 druhy a dva nové popsal — všechny druhy saprofytické. V r. 1 9 4 9 Langeron zařadil v nových kom binacích do rodu T ritira ch iu m nejen svůj původní druh B ea uveria brum pti Langeron popsaný z oční m ykosy, ale i další 4 druhy o nichž uvádí, že jsou více či méně pathogenní na člověku. M imo to provedl novou kom binaci Saccasova druhu B ea uveria heim ii Saccas jako T ritirachiu m heim ii (S a c c a s ) L an geron, ačkoli Saccas se při po pisu tohoto druhu rozhodně stavěl za zařazení do rodu B eauveria. D om nívám se, že názor Langeronův (1 9 4 9 ) je správný a rod T ritira ch iu m stavbou konidioforu zcela opodstatněný.
114
T rit ir a c h iu m d e p e n d en s
B a r v a kolon ie C olo u r o f colo n ies V zh led kolon ie A p p e a re n ce o f colo n ies
v ín o v ě h n ě d á a ž k a š ta n o v á v in a c e o u s fa w n to m a ro o n p řileh lý n íz k ý p o ro s t s c a n t a n d clo sely a p p re sse d
T ritira c h iu m h e im ii
T ritira c h iu m h e im ii v . g riseu m
b ílá, p o zd ěji s v ě tle b é ž o v á w h ite t o p ale beg e
s v ě tle h n ě d á a ž tm a v ě šed o h n ěd á pale b ro w n to d u ll g re y -b ro w n
s a m e to v á n íz k á v e lv e ty
říd c e v ln itá , a ž 4 m m v y s o k á w o oly, 4 m m h ig h
1 —2 m m
4 —6 cm
^ ^ >• H
V e lik o st kolon ie Size o f colo n ies
2 —5 mm
Z b a rv e n í k o n id ioforu C olo u r o f C on id iop h ore
h y a lin n í s v ě tle ž lu té h y a lin e to p a le -y e ll o w ish
h y a lin n í a ž žlu to h n ěd é h y alin e to y ello w -b ro w n
h y alin n í a ž ž lu to h n ěd é h y alin e t o yellow -b row n
B a r v a m y c e lia C olour o f M yceliu m
s v é tle žlu té a ž h n ě d o ž lu té p a le-yellow ish , b ro w n -y ello w ish
h y alin n í, s ta r š í s v ě tle h n ěd é h y a lin e , p ale b ro w n
h y a lin n í a ž s v ě tle h n ěd é h y alin e to pale b ro w n
q
1 — 4 ¡i
T lo u šťk a h y f B r e a d th o f h y p h a e
< 2
°
^ ^
1,8 — 3 ,6 [x
r* k;
V e lik o st k o n id ioforu Size o f co n id io p h o res
7 — 10 X 4 0 0 — 1 0 0 0 \i
2 ,5 — 4 ,8 X 6 0 0 — 9 9 0 (x
V e lik o st fialid Size o f ph ialid es
t—• H-* ZJI
3 — 4 X 2 0 — 3 0 fx *-<
T v a r ko n id ií S h ap e o f co n id ia
k u lo v ité n eb o o v á ln é glob o se o r o v a te
v ej č ité a ž c itr o n o v ité o v a te to lem o n s h ap ed
V e lik o st k onid ií Size o f co n id ia
2 ,1 — 3 ,3 X 2 ,8 — 3 ,6
S u b s tr á t S u b s tr a te
k o ře n y Y u c c a trecu lea n a d e a d ro o ts o f Y u c c a trecu lea n a
jx
2 — 3 X 2 ,5 — 5 fx
p a p ír paper
2 ,4 — 3 ,2 X 1 20 — 2 5 0
^
1,5 — 2 ,5 X 7 - 1 5 [ i
TJ O g
v e jč ité o v a te 1,8 — 3
;
H H x
2 ,4 — 4 ,5 (x
d ře v o v dolech w o od in m ines
.
Č E S K Á M Y K O L O G IE 25 ( 2 )
1971
V r. 1 9 5 4 zpracoval M acLeod m onograficky rod B ea uveria V uill. a T ritira ch iu m Lim ber a po nechal je vedle sebe s plným opodstatněním . Tento au tor však ze zm íněných druhů rodu T ritira ch iu m u zn ává pouze 10. U nás byl doposud nalezen pouze druh T . d e p en d en s Lim ber (F a ssa tio v á 1 9 6 0 ) . Celkem bylo popsáno 14 druhů r. T ritira ch iu m . K m en 1 0 7 a nalezený v příbram ských dolech se m ikroskopicky nejvíce podobá druhu T . heim ii a T . d ep en d en s. Liší se však od nich především konsistencí a zbarvením porostu, velikostí kolonií a dále i menšími rozm ěry konidioforu. Srovnání znaků obou km enů je uvedeno v následující tabulce. K m en 107a považuji za varietu druhu T . heim ii a popisuji ji jako novou.
Tritirachium heimii (Saccas) Langeron var. griseum var. nov. Kolonie na sladinovém agaru zpočátku světle hnědé, později tmavě šedohně dé, v průměru až 6 cm. Porost řídce vlnitý až 4 mm vysoký. Spodní strana tmavě šedohnědá. Hyfy 1,8 —3,6 m/^ široké, hyalinní až žlutohnědé. Konidiofory přeslenité, přímé typu verticiliového, s několika přesleny větví, někdy dále se větvících a nesoucích přesleny fialid obvykle po třech. Konidiofor v dolní části žlutohnědý. Rozm ěry konidioforu 2 ,4 — 3 ,2 X 120 — 150 mu. Fialid y jsou úzké, přímé, ke konci postupně zúžené, o rozměrech 1,5 — 2 ,5 X 7 — 15 m fi. Na konci vyúsťují v několikanásobně „cik-cak “ lomený krček až 2 0 jj, dlouhý. K onidie jsou hyalinní, vejčité, na jednom konci přišpičatělé, 1,8 — 3 X 2 ,4 až 4 ,5 mfi . Nalezen na dřevu v uranových dolech. Colonies on m alt agar growing rapidly, a t first light brown, finally dull grey-brow n, up to 6 cm in diam eter and 4 m m high. S u rface loosely w ooly. R everse of the colonies dull grey-brown. H yphae 1,8 — 3 ,2 X 1 2 0 — 2 5 0 ft, with hyaline to yellow-brown walls. Conidiophores erect, verticillate, with secondary sometimes with tertiary branches. Phialides alw ays in verticils in number of three. Conidiophores 2 ,4 — 3 ,2 X 1 2 0 — 2 5 0 m/j at the base yellow-brown co loured. Phialides are thin, grad u ally tapering to the apex, 1,5 — 2 ,5 X 7 — 15 mft. At the end of the phialide there is a ,,zig -zag“ beck up to 2 0 m^i long with conidia. C onidia with hyaline, sm ooth thin walls, ovate, 1 ,8 — 3 X 2 ,4 — 4 ,5 m(a with one end som ewhat pointed. T he new variety differs from type variety in the structure and the colour of the colonies and sm aller dimensions of the conidiophores. On wood in uranium mines in Příb ram (B o h em ia). T ritirach iu m heim ii
(S a cc a s )
Langeron var. griseum var. nov.
C oloniae in agaro m altoso cultae prim o lucido-bruneae, dein obscure cano-bruneae, 6 cm in diam etro. C aespituli Ianiform es, ra ri, usque ad 4 mm alti, in parte inferiori item obscure cano-brunei. H yphae 1 ,8 — 3 ,6 m,fi latae, hyalinae, usque luteo-bruneae. C onidiophora verticillata, recta, ut V erticillium typo, cum verticillis ram ulorum paucis, nonnum quam denuo ram osorum , verticillisque phialidarum plerum que ternarum in stru ctaru m . Conidiophora in parte basali luteo-brunea, dimensionibus 2 ,4 — 3 ,2 X 1 2 0 — 1 5 0 mft. P h ialidae angustae, rectae, ad verticem paulatim angustatae, dimensionibus 1 ,5 — 2 ,5 X 7 — 15 m^i, apice cum aliquoties flexuoso, usque ad 2 0 m,u longo collo parvo instructae. C onidia hyalin a, obovoidea, dimensionibus 1 ,8 — 3 X 2 ,4 — 4 ,5 m^u. N B o h e m i a : Příb ram , in m unim ine ligneo com pacto cuniculos uranitis m etallorum cinctoque inventum . C ultura sub N r. 1 1 6 9 in collectione fungorum C ated rae botanicae U n iversitatis C arolinae. Holotypus exsiccatum in herb. P R C depositum est. A C K N O W L E D G E M E N T
I would like to express my sincere gratitude to D r G. L. H e n n e b e r t from the U niversity of Louvain, Belgium, for his kind help in the identification of the strain Geotrichum m icrosporum and Scopulariopsis acrem onium . L I T E R A T U R A B e y m a T h o e K i n g m a F . H. van (1 9 4 2 ) :Beschreibung einiger neuer Pilzarten aus dem C entraalb ureau voor Schim m elcultures, B aarn , H olland. Antonie van Leeuwenhoek Ned. Tijdschr. Hyg. 8 : 1 1 6 - 1 2 0 .
116
^
m
F A S S A T IO V Á :
NOVÉ
N Á LEZY
H YFO M YCETŮ
F a s s a t i o v á O . ( 1 9 6 0 ) : Několik poznám ek k novým nálezům některých imperfektních druhů ze skupiny H yphom ycetes. Č eská M ykologie 14 : 1 9 3 — 197. F a s s a t i o v á O. ( 1 9 7 0 ) : M icrom ycetes from mineš in Příb ram . Č eská Mykologie 2 4 : 1 6 2 -1 6 5 . L a n g e r o n M. ( 1 9 4 7 ) : T ritirach iu m brum pti (L an geron et Lich aa 1 9 3 4 ) Lan geron 1 9 4 7 et le genre T ritirach iu m Lim ber 1 9 4 0 . A nn. p arasit. hum aine com parée 2 2 : 9 4 — 9 9 . L a n g e r o n M. ( 1 9 4 9 ) : R em arques sur les genres B eauveria et T ritirach iu m . R ev. M ycol. 14 : 1 3 3 - 1 3 6 . L i m b e r D. P. ( 1 9 4 0 ) : A new formgenous of the M oniliaceae. M ycologia 3 2 : 2 3 — 30. M a c L e o d D. M. ( 1 9 5 4 ) : Investigations on the genera Beauveria Vuill. and T ritirachium Lim ber. C anad. J. Bot. 3 2 : 8 1 8 — 8 9 0 . M o r t o n F. J. et S m i t h G. ( 1 9 6 3 ) : T he genera Scopulariopsis B ainier, M icroascus Zukal and D oratom yces C orda. M ycol. P ap ers No. 8 6 , 9 6 pp. M o r e a u C . ( 1 9 6 9 ) : Un Chrysosporium nouveau isolé de dentine: C. keratinophilum (F r e y ) C arm ichael var. denticolum nov. var. M ycopathologia M ycologia app licata 3 7 : 3 3 — 3 8 . O t č e n á š e k M. et D v o ř á k J. ( 1 9 6 4 ) : T he isolation of Chrysosporium keratinophilum (F r e y ) C arm ichael 1 9 6 2 and sim ilar fungi from C zechoslovakia soil. M ycopathologia M y cologia app licata 2 3 : 121 — 1 2 4 . S a c c a s A. ( 1 9 4 8 ) : Études m orphologique et biologique ď u n nouveau cham pignon ipapyricole, la (B eauveria heim ii) sp. nov. R ev. M ycol. 13 : 6 1 — 81 . S m i t h G. ( 1 9 6 2 ) : Some new and interesting species of m icro-fungi. I I I . T ran s. B rit. m ycol. Soc. 4 5 : 3 8 7 - 3 9 4 . V u i l l e m i n P. ( 1 9 1 1 ) : D ifférence entre le genre M onilia et les genres Scopulariopsis, A cm osporium et C aten ularia. B ull. Soc. m ycol. F ra n ce 2 7 : 1 4 8 —
H an s H aas et H e in z S ch re m p p : Pilze im W a ld und Flu r. B unte Kosm os T aschenfůhrer. K osm os G esellschaft der N aturfreunde. F ra n c k ’sche V erlaghandlung, S tu ttgart 1 9 7 0 ; 1 12 barev ných fotografií, 6 0 perokreseb, 7 2 stran. M alá kapesní knížka o houbách, pozoruhodná především krásným i barevným i fotografiem i, které jsou věrně reprodukovány a velice pečlivě vytištěn y (tisk provedl závod Eu rographik v T ren to v I tá lii). N a jedné straně jsou vždy 4 fotografie a na protilehlé straně stručné popisy vyobrazených druhů, které doprovázejí vždy dvě perokresby jako m arginalie. Velice praktická publikace! A lbert Pilát E . / . H . C o rn e r: Supplem ent to “A m onograph of C lav aria and allied genera” . Beihefte zur Nova H edw igia, H eft 3 3 . V erlag von J . C ram er 1 9 7 0 , 3 3 0 1 Lehre. S tran 2 9 9 ; 4 fotogr. tabule a 6 3 perokreseb v textu. Roku 1 9 5 0 vydal C orner svoji znám ou m onografii. P o 2 0 letech vydává k ní doplňky, obsahující jednak nové objevy učiněné ve dvou m inulých deceniích, jednak opravy některých údajů, které vznikly hlavně z nedostatku m ateriálu nebo nem ožností ohledat v některých případech typy. Doplňky jsou velmi obsažné a podrobné, takže rozšiřují jeho původní m ono grafii skoro o polovinu. V ýtečná kniha, která je nepostradatelná i pro studium našich hub kyjankovitých. A lbert Pilát
117
Submerse Kultivation der insektenpathogenen Pilzarten Entomophthora thaxteriana (Petch) Hall et Bell und Entomophthora destruens Weiser et Batko Submersní kultivace Entomophthora thaxteriana (Petch) Hall et Bell a Entomophthora destruens W eiser et Batko pathogenních pro hmyz R ůžena K re jz o v á * ) Entom ophthora thaxteriana (P e tc h ) H all et Bell und E ntom ophthora d estruens W eiser et Batko wurden in den Subm erskulturen in den am inosäurenreichen N äh r lösungen gezüchtet. D ie erworbenen m axim alen W erte der vegetativen M asse sowie der Dauersporen im Zusam m enhang mit dem pH -Schw anken und im Vergleich m it den Ergebnissen der submersen K ultivation von Ento m oph th ora virulenta H all et Dunn erlaubten ein m orphologisches sowie physiologisches W ach stu m s- und E n t wicklungsbild ’dieser V ertreter der Entom ophthora — G attung zu gewinnen.
Entom ophthora thaxteriana ( P e tch ) H all et Bell a E ntom ophthora destru en s W eiser et Batko byly kultivovány v hloubkové kultuře na m ediích bohatých am inokyselinam i. Zjištěné hodnoty m axim álního výtěžku vegetativní hm oty a trvalý ch spor v závislosti na zm ěnách pH ve srovnání s výsledky subm ersní ku ltivace Entom ophthora virulenta H all et Dunn um ožnily získat základní m orfologický a fysiologický obraz růstu a vývoje těchto zástupců rodu E ntom ophthora v hloubkové kultuře.
Einleitungsbemerkungen W as die Schwierigkeiten der Kultivierung der E n tam op h tora -A rten überhaupt, ihre Ursachen und die in dieser H insicht bisher gewonnenen Ergebnisse anbe langt, wurde ihnen im vorigen Aufsatz (K rejzová 1 9 7 0 ) genügende Aufmerksam keit gewidmet. Dort wurden auch die Gründe und Zeite des Bestrebens nach einer erfolgreichen Methode zur Kultivierung von Vertretern dieser Gattung gründli cher beschrieben. M it Hinweis auf diesen Beitrag wird hier auf weiteres K la rle gen dieser Umstände verzichtet. Material a)
und
Methoden
Zusammenfassung der bisherigen Kenntnisse thaxteriana (P e tc h ) H all et Bell und E ntom ophthora d estruens
über Entom ophthora W eiser et Batko.
E . thaxteriana wurde von T h axter 1 8 8 8 beschrieben und irrtüm lich als E n tom ophthora p la n choniana Cornu (1 8 7 3 ) identifiziert. A uch bei Lakon ( 1 9 1 9 ) wird sie unter derselben Benennung angeführt. Petch ( 1 9 3 7 ) unterschied sie auf G rund der Beschreibung von T h axter als eine selbstständige und nach T h axter benannte A rt, wobei er die ursprüngliche Beschreibung T haxters beibehielt. H all und Bell ( 1 9 6 3 ) sind zu dem Schluss gekommen, dass die A rt, die vorher H all und D unn (1 9 5 7 ) als Entom ophthora ignobilis beschrieben haben, m it E . thaxteriana identisch ist. Sie haben festgestellt, das E . thaxteriana kurze m ehr oder wenig verästelte M yzelsegmente bildet, die nicht den von T h axter beschriebenen kugelförmigen Hyphenkörperchen entsprechen. H all und Bell (1 9 6 0 , 1 9 6 1 ) sind der M einung, dass T h axters Hyphenkörperchen eher unreife Dauersporen sein könnten. E . thaxteriana wurde von H all und Bell (1 9 6 0 , 1 9 6 1 ) zu T em p eratur versuchen benützt. Ihre optim ale W ach stu m s- und Entw icklungstem peratur beträgt 2 4 °C . A usserdem wurde diese Entom ophthora-A rt eine von denen, die G ustafsson (1 9 6 5 ) und T y rrell (1 9 6 6 , 1 9 6 7 ) zu ihren physiologischen V ersuchen verwendet haben. W eiser und N ovák ( 1 9 6 2 ) und N ovák ( 1 9 6 5 ) haben in der U m gebung von H odonín eine M ycose festgestellt, die eine 1 0 0 % M ortalität von C u le x pipiens verursachte. Der P ilz wurde von denselben Autoren zuerst als Entom ophthora conglom erata Sorokin bestim m t, doch später * ) A bteilung der Insektenpathologie, Entom ologisches Institut der Tschechoslow akischen A ka demie der W issenschaften, P rah a 6, Flem ingovo nám . 2, Tschechoslow akai.
118
I
KREJZOVÁ:
SU BM ER SE K U L TIV A T IO N
DER
ENTOM OPHTHORA
besch rieben W e ise r und B a lk o (1 9 6 6 ) diese A rt als E . d estruens W eiser et Batko. In einer ökologischen A rb eit bew ertet N ovák (1 9 6 7 ) die E p izootie desselben P ilzes an M ücken von den Fu n d o rten aus der U m gebung von T erez ín und H odonín. b)
Methoden
D ie beiden oben a n gefü h rten A rten wurden schon seit läng erer Zeit in der Sam m lung unseres L ab o rato riu m s gezüchtet. E . thaxteriana stam m t aus der Sam m lun g des A llverband In stitu ts für P flan zen sch u tz in Lenin grad . E . d estruens wurde von W eiser isoliert und in die P ilzsam m lu n g des In stitu ts für Insektenp ath ologie der T sch ech oslovakisch en A kadem ie der W issen sch a ften eingereiht. M it R ü ck sich t au f die hohen A nsprüche auf ein e reiche und passende S tick sto ffq u elle, die ein e rasche und m äch tige Sp o ru latio n g aran tieren würde, wurden zu K u ltivation sv ersu ch en von E . thaxteriana und E . destru en s zwei N ährlösungen ( a ) und b ) ) gew ählt, die einen ziem lich hohen A m in o säu ren geh alt besitzen, und die sich schon bei der K u ltiv atio n von E. virulenta (K re jz o v á 1 9 7 0 ) bew ährt haben. a ) B a cto -P ep to n G lu k o se M altose Sach a ro se C asiton
0 ,8 % 2 ,0 % 2 ,0 % 0 ,4 % 0 ,0 1 %
b ) B acto-P ep ton G lu k ose M altose Sach arose C a sam in o-S äu ren
0 ,8 % 2 ,0 % 2 ,0 % 0 ,4 % 0 ,0 1 %
V or der Sterilisieru n g wurde das pH des N äh rsu bstrats au f 5,8 norm iert. D as Inokulum wurde a u f dem koagulierten H ü h n erei-D otter gewonnen. D ie N ährlösung von 1 25 ccm in 50 0 ccm K olb en wurde durch 3 — 5 T a g e altes Im p fm aterial inokuliert und au f der Sch ü ttel m aschine bei 105 W in k en in einer M inu te .und bei einer T em p eratu r von 28 ° C ku ltiviert. D er E rtrag, der so du rchgefü hrten Su b m ersku ltivatio n , wurde nach dem Trockengew icht der gew onnenen M asse und der gew onnenen Sporenm enge ausgew ertet. B e i der V orbereitu ng der K u ltu r fü r die F eststellu n g der D auersporen zah l wurde zum V erfasern der M yzelklum pen der M S E -H o m o g cn isa to r angew endet. D ie Sporen wurden dann in Bü rkers K äm m erch en gezählt. Zu V ergleichszw ecken der gew onnenen Fo rsch u n gsergeb nisse m it E . virulenta, E . thaxte riana und E . d estruens und der sich daraus ergebenen Sch lu ssfolgeru n gen über das m orpho logische B ild und den ph ysiologischen E n tw icklun gsrh ytm u s der subm ersen K u ltu ren dieser V ertreter der Entom ophthora — G attu n g w ar unbed ingt das B eib eh alten identischer K u ltiv ieru n g s bedingungen als auch derselben A u sw ertungsw eise nötig.
Forschungsergebnisse E. th ax teria n a bildet — in ähnlicher W eise wie E. v iru len ta — bei der Subm erskultivation während der ersten zwei Tage kurze, dicke, verästelte M y zelkörperchen, die später zu längeren M yzelfäden heranwachsen. Zwischen dem vierten und achten, beziehungsweise elften Tage, kann m an in der K ultur nur eine kleine Menge von ausgereiften Dauersporen feststellen; ihre Anzahl nimmt zu dieser Zeit langsam zu. Eine grössere Menge der Dauersporen er scheint erst drei bis sechs Tage später als bei E . viru len ta. Eine geringe K o nidienanzahl, die sich in der Randzone der Nährlösung entwickelt, kann, wie bei der Kultivierung von E . viru len ta, unberücksichtig bleiben. Der Zuwachs der Myzelmasse ging bei der Kultivierung E. th ax teria n a in der a ) Nährflüssigkeit bis zum zweiten Tage ein wenig rascher vor sich als bei E . v iru len ta ; das Maximum wurde erst am vierten Tage erreicht, es war jedoch niedriger als bei E. v iru len ta in demselben Nährboden. D ie Gewichts verminderung der Trockenm asse war während der folgenden T ags langsamer als bei E . viru len ta (Abb. 1 ). W ie der V erlauf der Sporulationskurve von E. th ax terian a zeigt (Abb. 3 ) , steigt die Dauersporenbildung vom vierten, wo, wie oben angeführt, die ersten reifen Dauersporen erscheinen, bis zum elften Tage minimal. Zwischen dem elften und zwanzigsten Tage, wo die Sporulation ihren Höhepunkt erreicht, steigt 119
Č ESKÁ M YK O LO G IE 25
(2)
1971
die Kurve fast vertikal, wobei sie das Sporulations- maximum von E. viru len ta zweimal übersteigt. W ährend der K ultivation der E . th ax teria n a in der a ) Lösung sinkt das pH im Zeitraum vom zweiten bis zum sechsten T age vom ursprünglichen pH 5 ,8 auf das pH 4,2. Am vierzehnten T age bewegt es sich wieder um 5,8 und
J ?oo
aoo
9°
j j I
i
L . ...
o
'
too
/
;■
jj¡
'
// /
_
T
_
2l ... o
\
y ¡ Y
«00
.
s
x
y
J- - - - " ' J i
4
I
K “ -------- n---------- ts—•—•
Zeitabhängigkeit des Gewichts der Trockenm asse von E . virulenta, E . thaxteriana und E . d estruens in der N ährlösung a: x T agesanzahl, y mg der Trockenm asse; E . virulenta volle Linie, E . thaxteriana gestrichelte Linie, E . d estruens strichpunktierte Linie. 2. Zeitabhängigkeit des Gewichts der T rockenm asse von E . virulenta, E . thaxteriana und E . destruens in der N ährlösung b: x T agesanzah l, y mg der Trockenm asse; E . virulenta volle Linie, E . thaxteriana gestrichelte Linie, E . d estruens strichpunktierte Linie. 3. Zeitabhängigkeit der Anzahl der Dauersporen von E . virulenta, E . thaxteriana und E . destruens in der N ährlösung a: x T agesanzahl, y A nzahl der D auersporen; E . virulenta volle Linie, E. thaxteriana gestrichelte Linie, E . d estruens strichpunktierte Linie. 4. Zeitabhängigkeit der A nzahl der D auersporen von E . virulenta, E . thaxteriana und E . d es truens in der N ährlösung b: x T agesanzahl, y Anzahl der D auersporen; E . virulenta volle Linie, E . thaxteriana gestrichelte Linie, E . destru en s strichpunktierte Linie. 1.
steigt dann am achtzehnten Tage schroff zum pH 6,9, wo es sein Maximum erreicht (Abb. 5 ) . D as totale pH — Schwanken ist bei E . th ax teria n a breiter als bei E. virulenta. Noch vorteilhafter erwies sich für den Zuwachs der Myzelmasse und be sonders für den hohen Dauersporenertrag — ähnlich wie bei E. v iru len ta — die b ) Nährlösung. D ie M yzelmasse nim m t in diesem Boden während der ersten zwei Tage rascher als bei E. viru len ta ab. Am dritten Tage erreicht der Zuwachs seinen Höhepunkt, der jedoch niedriger ist als bei E. viru len ta. Seit dieser Zeit nimmt das Gewicht der Trockenm asse schnell ab, doch die Ab nahme geht immer langsamer und langsammer vor sich (Abb. 2 ) . Zwischen dem vierten und siebenten Tage steigt die Sporenanzahl — gleich sam wie bei E. viru len ta — nur langsam. Zwischen dem elften und siebzehn ten Tage erreicht die Dauersporenbildung den Höhepunkt. In diesem Zeit raum vergrössert sich die Sporenzahl vierfach gegen die Sporenmenge des zehnten Tages. Das Sporulationsmaximum bei E. th ax teria n a am siebzehnten Tage kommt gegen den Sporulationshöhepunkt bei E. v iru len ta am elften Tage um sechs Tage später zustande, doch ist es fast um eine H älfte höher (Abb. 4 ). D as pH-Schw anken bei der K ultivation in a ) und b ) Nährböden weicht nur wenig ab. In beiden F ällen nimmt es vom M inim um 4 ,2 ziemlich rasch 120
KREJZOVÁ:
SU BM ER SE K U L TIV A T IO N
DER
ENTOM OPHTHORA
zu. D en zwölften oder dreizehnten Tag erreicht es schon 5,8. Im Zeitabschnitt zwischen1 dem dreizehnten bis siebzehnten beziehungsweise achtzehnten Tage, wo die Sporulationsbildung am raschesten vor sich geht, verläuft die pH — Zunahme in der a ) Lösung ein wenig rascher (Abb. 5, 6 ) . E . destru en s unterscheidet sich in den Submerskulturen von E . viru len ta sowie von E. th ax teria n a dadurch, dass sie seit dem ersten bis zum zweiten Tage eine ziemlich grosse Konidienmenge bildet. D ie K onidien entwickeln 8
/ /
6
/
«
/
/
I /
6.0
>■
/
\
5.0
fi
. .
/
'
/
\\ / \\/ / ''V i ■'
u,
/
2
5
’ - r - --------------------------- U - ---------- / ------------------
\
50
/
• •
\
9
II
13
15
n
/
\\ iÍ
6 2L ___ 7
‘/
\ /
V- / / X^ / /
^
•5 2 \_________ V I
Í
b'°
- I - / - -------- i -------------
».
6 4
/
H
2
8
1
3
v 5
_____ 7
3
II
13
15
n
5. Zeitabhängigkeit der pH -Schw ankung in der K u ltu r von E . virulenta, E . thaxteriana und E. d estruens in der N äh rlösung a: x T agesanzahl, y pH ; E . virulenta volle Linie, E . thaxte riana gestrichelte Linie, E . d estruens strichpunktierte Linie. 6. Zeitabhängigkeit der pH -Schw ankung in der K u ltu r von E . virulenta, E . thaxteriana und E. destru en s in der N ährlösung b: x T agesanzah l, y pH ; E . virulenta volle Linie, E . thaxte riana gestrichelte Linie, E . d estruens strichpunktierte Linie.
sich in den folgenden Tagen zu den sogennanten Lorikokonidien mit einer einfachen Hülle (W eiser und Batko 1 9 6 6 ). Als ein vorläufiges Entw icklungs stadium könnte man diese Lorikokonidien den unreifen Dauersporen der übri gen zwei E n to m o p h th o ra -Arten gleichsetzen. Vom vierten T age an erscheint in der Kultur eine ziemlich grosse Menge der reifen Dauersporen. B ei einigen von ihnen ist ein Höckerchen zu beo bachten, ein R est der ursprünglichen Papille der Lorikokonidie (Abb. 7 ) . In den Submerskulturen von E . d estru en s kommen gleichzeitig während der gan zen Kultivierungszeit seit dem ersten oder zweiten Tage Konidien, Lorikoko nidien und vom vierten Tage an auch Dauersporen vor (Abb. 8 ) . D ie Bildung der Trockenm asse ist bei E . destru en s in den beiden benützten Nährlösungen fast dieselbe; in dem a ) Nährboden gibt es ein ein wenig hö121
Č E S K Á M Y K O L O G IE 25
(2)
1971
heres M aximum und die Trockenm assenabnahm e ist während der folgenden Tage erheblicher. Ihren Höhepunkt erreicht die Trockenmassebildung in der b ) Nährlösung den dritten Tag und er ist niedriger als bei E. th ax teria n a und E. viru len ta (Abb. 1, 2 ) . Die Sporulation beginnt bei E. destru en s — gleich den übrigen zwei E n to m op h th ora'A rten — vom vierten Tage an. In der a ) Nährlösung übersteigt sie den zehnten Tag ein wenig das Sporulationsm axim um von E . v iru len ta in derselben Bodenart. W ährend jedoch die Sporenentwicklung bei E. viru len ta sich von dieser Zeit an verlangsamt, steigt bei E. destru en s die Sporulationskurve allm ählich bis zum siebzehnten Tage, wo sie ihren Höhepunkt erreicht (Abb. 3, 4 ) . Die Spannweite zwischen dem Beginn und dem Höhepunkt der Sporen bildung spiegelt sich im pH — Schwanken wider (Abb. 5, 6 ) . Anfangs der Sporulation ist das pH: bei der Kultur von E. d estru en s zwar höher als bei E . th ax teria n a , das pH — Minimum bei E. destru en s beträgt den fünften Tag 4,5, doch ist es niedriger als bei E. viru len ta, wo es den siebenten Tag 4 ,9 erlangt. Den neunten Tag erreicht es bei E . destru en s 5,8, also beinahe in der selben Zeit wie bei E. viru len ta, doch wesentlich früher als bei E. th a x ’erian a, wo dieser pH — W ert erst den zwölften bis vierzehnten Tag erreicht wird.
7. Subm erskultur von E . d estru en s: H yphen-K örper, K onidien, D auerspore m it dem R est nach der Papille von der Konidie (6 0 0 x vergrössert; C olley). 8. Subm erskultur von E . d estru en s: H yphen-K örper, D auersporen ( 3 5 0 x vergrössert, C o lley ).
Starke pH — Erhöhung auf 6,5 in der Kultur von E. destru en s den zwölften Tag stimmt mit dem Sporulationsmaximum zu derselben Zeit überein. D as pH — Emporsteigen in der b ) Nährlösung ist bei E. d estru en s annähernd dasselbe wie bei E. th ax teria n a in derselben Bodenart, es stellt sich jedoch 122
KREJZOVÁ:
SUBM ERSE
K U LTIV A T IO N
DER
ENTOM OPHTHORA
um b Tage früher ein. D as pH — Schwenken ist in der Kultur von E. d e stru en s breiter als bei E . viru len ta. D ie pH Schwankungsverhältnisse der K u l turen in den a ) und b ) Nährböden sind fast dieselben (Abb. 5, 6 ) . Diskussion E. d estru en s unterscheidet sich durch den Entwicklungsgang der Sporen bildung von E. viru len ta und E. th ax teria n a . B ei der erstgenannten kommt eine interessante massenhafte Konidienumbildung über die Lorikokonidien zu den Dauersporen vor, d. h. die Umwandlung eines Entwicklungsstadiums ins andere, das durch seine Bedeutung und Morphologie verschieden ist. In den Sub merskulturen von E. th ax teria n a und E. v iru len ta ercheinen nur vereinzelte K onidien, oder sie fehlen zur Zeit der Dauersporenbildung ganz. Aus dem pH — Schwanken während der Kultivation in a ) und b ) N ähr lösungen, d.h. in den Substratarten, die an Aminosäuren reich sind (C asiton, C asam inosäuren) und M altose erhalten, kann man folgenden Schluss ziehen. B is zum fünften beziehungsweise siebenten Tage nimmt der pH — W ert be deutend ab, offensichtlich infolge der Myzel — Autolyse. Es ist bekannt, dass es während der Subm erskultivation verschiedener Pilzarten — z.B. von A sp er g illu s fla v u s (Lahoz, Reyes, Beltra 1 9 6 6 ) —- zu einer solchen Autolyse kommt und zugleich zur Verminderung des Trockengewichts — wodurch Zucker und eine bedeutende Aminosäurenmenge frei werden. Demzufolge kommt es zu einer starken Nährlösungsversäurung. Zur Zeit, als in unseren Kulturen das pH sein M inimum erreicht hat, begann die Dauersporenbildung. M it der fortschrei tenden Sporulation steigt das pH rasch. Die grösste Aminosäurenmenge wurde offensichtlich zum Sporenbau verbraucht. D afü r spricht auch der Umstand, dass es zum höchsten pH — Schwanken bei der Subm erskultivation von E . th ax teria n a kommt und dieser Piltz das höchste Sporulationsmaxim um ausweist. Schlussfolgerungen E. th ax teria n a und E . d estru en s gedeihen gut in den Submerskulturen. Für ein gut geratenes W achstum beider Pilze ist — gleich wie bei der Submerskultivierung von E. v iru len ta — die ausschlaggebende Bedingung eine reiche Stickstoffquelle und zwar in Form von Aminosäuren, unabhängig von der Zuckerauswahl und ohne jegliche Vitaminzugabe. Bei der K ultivation von E. th ax teria n a bildet sich ausserhalb der M yzel körperchen und Dauersporen am Rande der O berflächenschicht des Nährbodens eine nicht zu berücksichtigende Konidienmenge. In den Submerskulturen von E. destru en s erscheint seit dem ersten Tag eine m erkbare K onidienanzahl. D ie Konidien reifen später über das Lorikokonidienstadium mit einer einfachen Hülle zu den Dauersporen mit dreifacher M embran heran. Fast die ganze Kultivationsperiode hindurch kommen M yzel körperchen, K onidien und Dauersporen nebeneinander vor. In derselben Nährlösung und unter den gleichen Kultivationsbedingungen unterscheiden sich die untersuchten drei E n to m o p h th o ra — Arten durch ihre Entwicklungsgeschwindigkeit sowie durch Sporulationsm ächtigkeit und das pH — Schwanken, das von der M yzelbildung und dem Sporulationsverlauf ab hängt. Aus dem obengesagten folgt, dass man verhältnismässig leicht durch A n wendung der Subm erskultivation die Dauersporen im M assenausmass gewinnen kann. 123
ČESKÁ M YKO LO G IE 25
(2)
1971
L I T E R A T U R V E R Z E I C H N I S G u s t a f s s o n M. ( 1 9 6 5 ) : O n species of the genus Entom ophthora F res. in Sweden I I . C ultivation and Physiology. Lantbrukshögskolans A n naler 31 : 4 0 5 — 4 5 7 . H a l l I. M. et B e l l J. V. ( 1 9 6 0 ) : T h e effect oftem perature on some entom ophthoraceous fungi. J. Insect. Pathol. 2 : 2 4 7 — 2 5 3 . H a l l I. M. et B e l l J. V. ( 1 9 6 1 ) : Fu rth e r studies on the effect of tem peratu re on the growth of some entom ophthoraceous fungi. J. Insect Pathol. 3 : 2 8 9 — 2 9 6 . H a l l I. M. et B e l l J . V. ( 1 9 6 3 ) : T he synonym y of Em pusa th axterian a P etch and E n to m ophthora ignobilis H all and Dunn. J . Insect Pathol. 5 : 1 8 2 — 186. H a l l I. M. et D u n n P . H . ( 1 9 5 7 ) : Entom ophthorous fungiparasitic on the spotted alfalfa aphid. H ilgardia 2 7 : 1 5 9 — 16 6 . Krejzová R . ( 1 9 7 0 ) : Submerged cultivation of Entom ophthora virulenta H all et Bell, 1 9 5 7 . Čes. Mykol. 2 4 : 8 7 - 9 4 . L a h o z R. et R e y e s F . ( 1 9 6 6 ) : Some chem ical changes in the m ycelium of Aspergillus flavus during autolysis. ] . Gen. M icrobiol. 4 5 : 41 — 49. L a k o n G. ( 1 9 1 9 ) : D ie Insektenfeinde aus der Fam ilie der En tom ophthoraceae. Z. angew. Entom ol. 5 : 161 — 2 1 6 . N o v á k D . ( 1 9 6 5 ) : Zum A uftreten der M ykosen bei Stechmücken in M ähren. B eitr. En tom . 15 : 1 3 5 - 1 3 7 . N o v á k D. ( 1 9 6 7 ) : Beobachtung zur V erbreitung von Mykosen bei Stechmücken. Z. T ropenmed. u. P arasito l., 18 : (S ep aratu m sine p a g .). P e t c h T . ( 1 9 3 7 ) : Notes on entom ogenous fungi. T ran s brit. m ycol. Soc. 21 : 3 4 — 67 . T h a x t e r R . ( 1 8 8 8 ) : V I. The Entom ophthoreae of the United States. Mem. B oston Soc. n at. H ist. 4 : 1 3 3 - 2 0 1 . T y r r e l l D. ( 1 9 6 ) : F a tty acids of the Entom ophthoraceae with reference to their taxonom ic classification . B i-M onthly Progress R eport (D epartm ent of forestry — C an ad a) 2 0 : 3. T y r r e l l D. ( 1 9 6 7 ) : T he fatty acid com positions of 1 7 Entom ophthora isolates. C anad. J. M icrobiol. 13 : 7 5 5 - 7 6 0 . W e i s e r J. et B a t k o A. ( 1 9 6 6 ) : A new parasite of C ulex pipiens L ., Entom ophthora destruens sp. nov. (Phycom ycetes, E n tom op hth oraceae). Fo l. p aras., P rah a, 13 : 1 4 4 — 1 4 9 . W e i s e r J. et N o v á k D. ( 1 9 6 2 ) : A uftreten von Mykosen bei Stechmücken. Coll. Inst. Pathol. Insectes, 1 4 9 — 1 5 0 , (P a ris ).
2. prosince 1970 po krátké, těžké nemoci zemřel v Churu ve věku 71 let J U L IU S
PETER,
dlouholetý redaktor (1 9 6 2 — 1 9 7 0 ) časopisu Schweizerische Zeitschrift für Pilzkunde a v letech 1955 — 1961 předseda Svazu švýcarských mykologických spolků. Zesnulý se zúčastnil skoro všech mykologických sjezdů, které byly uspořádány v Evropě v posledních 15 letech, takže se seznámil osobně s většinou evropských mykologů. Nechyběl ani v Praze na sjezdu evrop ských mykologů v roce 1960, kde také přednášel. Zabýval se nejen systematikou vyšších hub, ale i jejich sociologií, kterou studoval v údolí H or ního R ýna. Vydal pěknou knihu „K leine Pilzkunde M itteleuropas“, která se dočkala dvou vydání. Pro jeho milou povahu a obětavost měli jej rádi nejen mykologové švýcarští, ale i zahraniční. Čest jeho památce! A lbert P ilát
124
L I T E R A T U R A K a rel B alabán a Fra n tišek K otlaba: A tlas dřevokazných hub. Ilustroval Bohum il V ančura. S tátní zemědělské nak lad atelství. (S bírka Lesn ictví a m yslivost. Lesnická knihovna, M alé les nické atla sy č. '0 ). Pp. 1 — 1 3 3 , 4 0 barevných tabulí. P rah a 1 9 7 0 . K čs 1 6 ,5 0 . D řevokazné houby byly vždy v popředí zájm u lesníků. V naší m ykologické literatuře dosud chyběla moderní obrazová příručka pojednávající o hlavních druzích hub, které jsou z tohoto hlediska lesnicky význam né. T u to m ezeru se snaží nyní vyplnit B alabán ův a K otlabů v A tlas. Úvodní textová část vysvětluje význam dřevokazných hub, a to nejen jako činnost negativní (rozk lad d ře v a ), ale i pozitivní v lesním hospodářství. To se týká tzv. užitečných dřevo kazných hub, které pom áhají jednak v „čištěn í“ strom ů, jednak napom áhají přirozeném u roz kladu pařezů a tím k obnově přirozené struktury lesní půdy (h u m ifik aci). V lastn í část této vkusně vybavené knížky kapesního form átu je věnována houbám lesnicky škodlivým, přede vším chorošovitým , i když v kapitole o výskytu dřevokazných hub naleznem e inform ace např. také o houbách škodících v budovách a skladech (podrobněji je pojednáno též o dřevomorce d o m á c í). A u toři věnují pozornost také ochraně před dřevokazným i houbami a vysvětlují zásady účin né obrany živých strom ů, v dřevěných stavb ách apod. Stručně jsou vysvětleny základy system atiky a nom enklatury hub. Podstatn ou část příručky tvoří speciální část, v níž jsou vyobrazeny lesnicky význam né druhy dřevokazných hub (celkem 4 0 d ru h ů ). N a protilehlé straně každé obrazové tabule je popis dotyčného druhu s uvedením českého, slovenského a latinského jm éna, jakož i pojm e nování v něm čině a franštině, rovněž nejdůležitější synonym a. Podstatnou část textu autoři věnovali ekologii a biologii druhu, jeho výskytu u nás, způsobu šíření infekce, charakteru hniloby a rovněž upozorňují na příbuzné nebo podobné druhy. Příjem ným překvapením jsou barevné tabule akad. m alíře B. V an ču ry, svědčící o citlivém přístupu a realistick y věrném pojetí um ělce, který pod odborným vedením vytvořil — podle mého názoru — dosud nejzdařilejší barevné obrazy chorošovitých aj. hub, publikovaných v naší literatuře. T u to skutečnost nutno zvláště vyzdvihnout, protože chorošovité (a resupinátní basidiom ycety vů bec) p atří m alířsky k velm i obtížně zvládnutelným objektům. I když repro dukce skvělých V an ču rových originálů v některých případech zůstávají za svým i předloham i, přesto je lze vcelku považovat za zdařilé. R ušivě působí přítom nost zelenavých odstínů tam , kde ve skutečnosti nejsou (n ap ř. v dužnině na řezu plodnicí václavky, str. 1 1 9 , nebo u šupinovky kostrbaté, str. 1 1 5 ) . K nížku uzavírají term inologický slovníček, seznam použité lite ratu ry a rejstříky. N epochybuji, že příručka bude dobrým inform átorem o dřevokazných houbách nejen pro lesníky, kterým především je určena, ale že po ní rádi sáhnou i všichni m ilovníci hub, a to nejen jedlých. M irko Sv rček
G . B ru ch et: C ontribution a l ’étude du genre Hebelom a ( F r .) K um m er: partie spéciale. Bulletin m ensuel de la Société Linn éenne de Lyon. 3 9 e année, Ju in 1 9 7 0 . Supplém ent au no. 6. Pp. 1 - 1 3 2 . R od H eb elo m a je odedávna — a právem — považován taxonom icky za jeden z nejobtížněj ších rodů lupenatých hub. Z n ačn á jednotvárnost znaků a m alé m ezidruhové rozdíly, často obtížně vyjádřitelné v popisu i vyobrazením , nelákaly m ykology k tomu, aby slzivkám věnovali m im ořádný dlouhodobý zájem a sam ostatné m onografické zpracování. Tohoto svízelného úkolu se konečně ujal m ladý francouzský m ykolog G. B ruchet, který na podnět lyonského profe sora R . K iihnera začal v r. 1 9 6 3 tento rod studovat. Výsledkem jeho snahy je alespoň dílčí zpracování, neboť, jak sám v předm luvě říká, nejde o skutečnou revizi rodu, ale o publiko vání m ateriálu, nashrom ážděného během šesti let. Jd e takřka výhradně o vlastní autorovy sběry z několika oblastí, převážně jižní a jihovýchodní F ra n cie a ze švýcarské přírodní rezer vace P a rc nation al des G risons. V rám ci svého studia navštívil v srpnu 1 9 6 7 také Vysoké a Belanské T a try , z této cesty však publikuje pouze jediný druh, H eb elo m a m a rgin atulu m (F a v r e ) B ruchet. Celkem je popsáno 3 6 druhů a variet, z nichž 4 druhy jsou nové pro F ra n c ii a 1 2 je popsáno jako nové druhy. T o je počet jistě značný, uvážím e-li, že až dosud se v literatuře uvádí kolem 7 0 druhů. Z dá se však, že vystavení nových druhů, založených na podrobném popisu m akro- a především m ikroznaků, bude patrně jedinou cestou, jak nově nalézaný m a teriál hodnotit, když identifikace podle neúplných popisů starších autorů, nedoložených typo vým m ateriálem , vnáší spíše další zm atek do stejně již komplikované situace v tom to rodu.
125
.
............................................
Č E S K A M Y K O L O G IE 2 5
(2 )
1971
O slzivkách se rovněž tradovalo, že ani m ikroznaky nem ají valný význam pro rozlišování druhů. Z B ruchetovy práce je ale zřejm ý p ravý opak; m orfologie výtru sů a cheilocystid se význam ně uplatňují při určován í a v některých případech jsou rozhodujícím i diferenčním i znaky. N a tuto skutečnost ostatně poukázal již dříve H. Gröger (N D R ), který před několika lety rovněž začal rod H eb elom a studovat. Bruchetova práce obsahuje nejprve klíč druhů, poté následují jejich popisy, doplněné pé rovkami plodnic a mikroznaků. Synonym ika prakticky chybí, zato popisy jsou velmi podrobné a jejich předností je to, že jsou založeny výhradně na vlastním a v čerstvém stavu stud o vaném m ateriálu. A utor věnuje značnou pozornost též ekologii, jejíž znalost u slzivek, které většinou tvoří m ykorrhizu s dřevinam i, je důležitá. V ětšina druhů, Bruchetem popisovaných, pochází z alpinských poloh, kde se vyskytují na podm áčených, bažinatých půdách, často na rašelinách a pod různým i druhy vrb (S a lix ) . Velm i cenné jsou taxonom ické poznám ky, pře pojené ke každému popisu a zvláště stručná charakteristika druhu (označená jako „S ig n a lem ent“) . Studie je důležitým příspěvkem k poznání rodu H ebelom a , nezbytným československé mykoflory.
i při určování druhů M irko Sv rček
G. M alengon et R . B ertault: Flore des cham pignons supeňeurs du M aroc. T om e I. T rav. Inst. sei. chérifien facult. sei R ab at, sér. bot. biol. véget. no. 3 2 , pp. 6 0 4 , tab. color. 3 3 , fig. 133, cart geogr. 1, R ab at 1 9 7 0 . C ena neuvedena. Mykologická veřejnost dostala k loňským vánocům krásný dárek v podobě vydání práce, která představuje první díl dlouho očekávané flóry vyšších hub M aroka z pera francouzských mykologů, pracujících v této zemi po řadu let. Prvn í au tor Dr. G e o r g e s Malenkou, zasvětil větší část své dlouholeté profesionální dráhy — v poválečné době jako pracovník „In stitu t scientifique chérifien“ vědeckého ústavu v R ab atu — vyšším houbám M aroka. N yní žije v důchodu ve F ra n cii. Jeho práce sm ěřovala ke dvěm a cílům : především detailní studium histologie, ontogenese a hlavně sporologie vyšších hub. a dále houbové flóry severní Afriky, převážně M aroka, ale i T uniska a A lžírská. V prvém oboru dosáhl au tor význačných výsledků a m nožství nových poznatků, které publikoval, se později stalo základem pro taxonom ii ně kterých skupin hub, především lupenatých a břichatkovitých. V úsilí o poznání houbové flóry M aroka, a zejména Středního A tlasu , bylo provázeno intensivním publikačním úsilím , hlavně v časopisu Bulletin de la Societé M ycologique de F ran ce, kde zejm éna jeho barevné tabule lupenatých hub představovaly vždy vrcholnou m ykologickou i výtvarnou úroveň. Lze říci, že grafická stránka (ak varely a perokresby) M alen^onových publikací patří od dob Boudierových k tom u nejlepším u, co bylo ve F ra n cii z oboru vyšších hub publikováno. Ve světovém měřítku se staví po bok vynikajícím m albám a kresbám prof. E. J. H. C ornera. D ruhý z autorů D r. R. B e r t a u l t je m ladší pracovník, který se věnuje výzkum u zejména severní části M aroka (pohoří E l-R if ). P rávě vydaný první díl Flo ry je věnován lupenatým houbám a zahrnuje jich asi polovinu tj. od muchom ůrek (A m a n ita ) po růžovovýtrusné (R h o d o p h y llu s ). Pouze několik stran úvodu charakterisuje prostředí, v němž byly houby sbírány, a přináší velmi cennou novinku v tom to druhu literatu ry, totiž podrobný seznam lokalit s geografickou charakteristikou a též m apu M aroka v m ěřítku 1 : 4 ,0 0 0 0 0 0 . Soustředění na konkrétní údaje o lokalitách a ekologii je sym patickým rysem celého díla, které není nikterak m íněno jako analytick á určovací příručka, ale pravá flóra v klasickém smyslu tohoto slova. U mnoha druhů je připojen podrobný popis podle vlastních poznám ek, obvykle velm i detailní v mikroskopické charakteristice, což je dů ležitý rys francouzské m ykologické školy (R . M aire, R . Kiihner, G. Malengon a d a lš í), která mikrom orfologický sm ěr prosadila do světové m ykologie lupenatých hub. Po popisu následují poznám ky o variab ilitě a zejm éna srovnání jednotlivých nálezů z M aroka a rozbor vztahů k příbuzným druhům . U rčo vací klíče jsou vynechány. M inim ální pozornost je věnována no menklatuře; jsou vynechány citace původních popisů, což je někdy na škodu věci (s výjim kou druhů popsaných R . M airem z A lžírská, které jsou citovány p ln ě). A u toři uvádějí u nových druhů latinskou diagnosu a zpravidla též citují typovou položku, takže jm éna nových druhů jsou z větší části platně publikována. Nové kom binace, zde uvedené, jsou však m nohdy ne platné, protože autoři ve většině případů necitují původní synonym um (b asio n y m ). C o do rodové soustavy, autoři se vcelku přidrželi, a to podle mého soudu ke škodě věci, systém u Kiihnera a Rom agnesiho ( 1 9 5 3 ) , kteří jednak nepříliš šťastně spojili celou řadu menších rodů do velkých a hlavně opustili některá tradiční jm éna rodů a nahradili je m ladším i jmény Quéletovým i, dnes již m álo používaným i, jako je např. D rosophila Q u cl. [ = Psathyrella ( F r .) Q u é l.], D ryophila Q uél. [ = Pholiota ( F r . ) K u m m .], G eophila Q uél. 1 = Stropharia ( F r .) Q uél. + H ypolom a ( F r . ) K um m . + P silocybe ( F r . ) K u m m .] a jiné. Používání zm í
126
L I T E R A T U R A něných jmen je v rozporu s předpisy M ezinárodního kodu botanické nom enklatury. Později následovali K íihnera a R om agnesiho pouze Jules F a v re ve svých pozdějších pracích a fran couzští m ykologové; jinak dnes nejsou používána. V práci je popsána řada druhů, které u nás jakožto význační zástupci středom ořského květenného elem entu (spíše geoelementu s hlediska W a lterov y term inologie) nerostou. Nicm éně naleznem e zde m nožství druhů, rostoucích i u nás, a popisy a poznám ky o jejich ekologii, jež jsou pro naší m ykologii velm i důležité. Z m íním se jen o několika druzích, které mne při čteni práce zaujaly: A m anita caesarea. A u toři konstatují, že tento druh je v některých oblastech M aroka velmi hojný a uvádějí konkrétní lokality. Sam ozřejm ě to není překvapující, ale je to údaj velmi důležitý, neboť jen na základě takto seriózně zjištěných, konkrétních údajů můžeme uvažovat o fytogeografické charakteristice druhu. P rávě středom ořská m ykoflóra je bohužel velm i za nedbaná, což značně vadí při úvahách o rozšíření těchto hub v Evropě. Ve střední Evropě často uvažujem e o m editerraním nebo subm editerraním charakteru některého druhu spíše na základě frekvence jeho rozšíření v našich teplom ilných společenstvech, což však nedostačuje. Pouze seriosní údaje z m editerraní oblasti, takové jaké přináší ,recensovaná flóra, mohou sloužit za podklad pro teoretické úvahy. T o se ovšem netýká jen uvedeného druhu, ale celé řady dalších. A m anita m airei Foley je blízce příbuzný druh i u nás nedávno zjištěné A m anita argentea Huijsm. (skupina A . va gin a ta ). Není vyloučeno, že oba druhy jsou totožné. V rodě bedla — Lepiota je popsáno několik význačných druhů jako např. Lepiota pyrochroa Maleng. s bradavčitým i výtru sy nebo Lepiota am ylospora Maleng. s am yloidním i výtru sy (zde recensent postrádá srovnání s L . am yloidea Sing., která m á též am yloidní sp ó ry ). Psalliota an nae (P il.) ( = A ga ricu s an nae P il.) popsaná z K arlštejnská je poprvé uváděna ze Severní Afriky, podobně jako Psalliota benešii Pil. Z ajím avý druh Psalliota robustissim a (P a n iz z i) není bohužel doprovozen odkazem na původní popis, aby čten ář mohl srovnat nový nález s původní houbou. Zde se projevuje jistý nedostatek ve vynechání některých odkazů na díla, z nichž autoři čerpali. D rosophila langei M aleng. je zajím avý druh rodu Psathyrella (v u nás používaném systém u ), totožný podle autorů se Stropharia spin trigera var. sem ivestita J. Lan ge, druh který je možno očekávat i u nás. D . langei je druh charakterisovaný význačným prstenem . Z popisů Pholiota adiposa ( F r . ) K um m . (jako D rosophila a .) a P. aurivella (B atsch ex F r . ) K um m . (jako D rosophila a .) se dom nívám , že se jim podařilo najít spolehlivé znaky pro rozlišení obou druhů: P. adiposa m á výtru sy se sotva znatelným klíčním pórem (im erse!) rozm ěrů 5 — 6 ,5 X 3 — 4 .^m, naproti tom u P. aurivella m á výtru sy se zřetelným klíčním pórem 8 ,8 — 1 0 ,6 X 5 ,8 — 6 ,2 fim ; bylo by jistě zajím avé sledovat uvedené rozdíly i na našem m ateriálu. G eophila cyan escen s (R . M a ire ) Kiihn. et R om ag. ( = H ypholom a cyan escen s R . M aire) je druh i od nás dobře znám ý. Poznám ky autorů o tom to druhu a diskuse příbuzenských vztahů a rovněž i původní popis jsou cenným příspěvkem k jeho poznání, který by nem ěl být přehlédnut těm i, kdo budou tu to houbu studovat (au toři srovnávají G. cyan escen s se Stropharia coprinifacies R oll., P silocybe collybioides Sing, et A. H . Sm ith a P silocybe cy a nescens W a k e f.). N ový druh In o c y b e dolichospora Maleng. je neobyčejně zajím avý a důležitý, neboť představuje prvý znám ý spojovací článek mezi skupinou druhů vlákníc s ornam entovaným i výtru sy a sku pinou s výtru sy hladkými. V rodech In o cy b e a C ortinariu s je mnoho zajím avých údajů a také popsán velký počet nových druhů. N a závěr nutno konstatovat, že kniha je vzorně polygraficky vybavena, reprodukce barev ných tabulí je velm i pečlivá a kvalitní je i papír, na kterém je kniha vytištěna (je to pozo ruhodný papír s lehkým fialovým reflexem , který m á zřejmě zabraňovat žlo u tn u tí). K n iha byla podle údajů na poslední straně vytištěna v m arockém T angeru a je tedy nutno této rozvojové zemi gratu lovat k tak vynikající úrovni polygrafického prům yslu. Z d en ěk P ouzar D. M . H en d erso n , P. D . O rton et R . W atlin g: B ritish Fungus F lo ra, A garics and Boleti. P art 1. R . W a tlin g : B oletaceae, G om phidiaceae, Paxillaceae. Pp. 1 2 5 , 1 0 8 fig. R o y a l Botanic G arden Edinburgh. V yd ává H er M ajesty’s S tationery O ffice 19 7 0 . C ena brož. výt. Jb 2 10s. V roce 1 9 6 9 vyšel první sešit tohoto velice potřebného díla, který obsahoval úvodní kapitoly a určovací klíče na rody. R eferovali jsme o něm v České mykologii 2 4 ( 2 ) 1 2 0 , 19 7 0 . Koncem roku 1 9 7 0 vyšel 2 . sešit, který nap sal R . W atlin g . O bsahuje system atické zpracování uvedených tří čeledí. Ř ad í do nich následující rody (s uvedením počtu d ru h ů ): B oletaceae: A ureo b oletu s Po u zar ( 1 ) , B oletinus K alb r. ( 1 ) , Boletus F r . (3 6 ; do tohoto rodu řadí i X e ro c o m u s ), G yroporus Q uél. ( 2 ) , L e c c in u m S. F . G ray ( 1 3 ) , P orphyrellu s Gilbert
127
I
Č eská
m y k o lo g ie
25
(2)
19 71
( 1 ) , Stro bilom yces Berk. ( 1) , S u illu s S. F . G ray ( 1 0 ) , T y lo p ilu s K arst. ( 1 ) , U loporus (1 = G yrodon liv id u s). G om phidiaceae: C hro o go m p h u s (S in g .) O. K . M iller ( 2 ) , G om phidius F r. ( 3 ) . P axillaceae: P axillus F r. ( 4 ) , P hyllopo ru s Q uél. ( 1 ) . A u tor řad í druhy v rodech abecedně. System atické rozdělení na taxo n y nižší než rod je uvedeno na str. 9 9 — 10 1 . Z čeledi Boletaceae uvádí pro B ritan ii 6 7 druhů, z čeledi G o m p h idiaceae 5 druhů a z čeledi P axillaceae 5 druhů. Popisy jsou podrobné, nikoli však m noho mluvné, takže při určování netřeba rozlišovací znaky dlouho hledat. Lokality jsou uvedeny jen u nej vzácnějších druhů. G rafick á úprava je velm i dobrá a přehledná. Je to dílo velm i potřebné i pro studium středoevropských druhů, i když střední E vropa je druhově poněkud bohatší než B ritanie. A lbert Pilát W m . B rid g e C ooke a n d collaborators: O ur M ouldy E arth , a study in the fungi of our environm ent with em phasis on w ater. U . S. D epartm ent o f Interior. F ed eral W a te r Pollution C ontrol A dm inistration. R ob ert A . T a ft W a te r R esearch C enter, C in cin n ati, Ohio. Advanced W aste T reatm en t R esearch L ab oratory, C in cin n ati, O hio 4 5 2 2 6 . Ú čelová publikace O ffice of Inform ation, R obert A . T aft S a n ita ry En gineering C enter 4 6 7 6 C olum bia Parkw ay, C in cinnati, O hio 4 5 2 2 6 , R otap rin t pp. 5 3 3 . R ozesílá zdarm a posledně jm enovaná organ izace. Náklad pouze 5 0 0 výtisků. i 1 M ohutný svazek obsahuje 3 3 p rací D r. W m . Bridge Cooka a jeho spolupracovníků, které byly uveřejněny od roku 1 9 5 4 . Některé z nich jsou otištěny v původním znění, jiné jsou přepracovány tak, aby byla vyloučena duplicita. Publikace podává také přehled profesionální celoživotní práce autora, neboť byla vydána při jeho odchodu do důchodu. K rom ě studia hub znečištěných vod věnoval také au tor pozornost jiným houbám , hlavně po stránce system atické. Krom ě četných jiných uveřejnil roku 1 9 6 1 m onografii ,,T he Cyphellaceous F u n g i“ která vyšla v Beihefte zur Sydowia IV . V recensované publikaci je také uveřejněn velm i cenný seznam literatu ry, týkající se zne čištěných vod, který je zařazen na konci knihy (str. 4 8 9 — 5 3 3 ) . V úvodní kapitole pojednává o literatuře vztahující se na houby v kanalisaci a znečištěných tocích, jež byla uveřejněna v A m erice a v Evropě (pp. 5 — 2 4 ) a v Japonsku (pp. 2 5 — 3 4 ) . D ruh á kapitola je věnována technické stránce tohoto studia, hlavně otázkám , jak odebírám e vzorky a jak je isolujeme a pěstujem e houby v nich obsažené a jak je pak určujem e. N a str. 5 5 — 61 jsou uvedeny kva sinky a kvasinkovité organism y, vyskytující se ve znečištěných vodách. D alší část díla po jednává o vodních houbách a následující je věnováno houbám půdním , které se dostávají do vodních toků, po případě takovým , které naleznem e v tocích, do nichž ústí kyselé vody z důlních odvodňovacích stok. V další kapitole je podrobně pojednáno o houbách kan alisačních systém ů a o těch, jež se vyskytují v nádržích ke stabilisaci odpadních vod, v kalových čističích a j. I X . kapitola si vším á vztahu hub k ligninu a papírenským odpadním vodám a další kapitola patogenních druhů, způsobujících onemocnění člověka a rostlin. O použití hub jako biologických ukazatelů znečištění pojednává kapitola X I . D alší si vším ají fysiologických vlastností hub, které čistí vody. Poslední kapitoly jsou věnovány houbám v půdě, ve vzduchu a jinde, nap ř. v m lékárenských produktech. K n iha končí úvaham i o význam u hub pro ozdravění prostředí, v němž žijeme. K n iha ,,N aše plesnivá Z em ě“ je velm i užitečnou publikací, která poskytuje m nožství vše obecných i detailních inform ací o houbách v odpadních vodách a znečištěných tocích. V ýznam těchto studií, sm ěřujících k ozdravění prostředí v němž žijeme, vzrůstá úm ěrně s rapidně se zvětšujícím jeho znečišťováním , jež většinou působí bezohledně p racující prům ysl. A lb ert Pilát
Č E S K Á M Y K O L O G IE — V yd ává Č s. vědecká společnost pro mykologii v A cadem ii, nak lad a telství Č SA V , Vodičkova 4 0 , P ra h a 1 — Nové M ěsto — dod. p. ú. 1. — Redakce: P rah a 1 — Nové M ěsto, V áclavské nám . 6 8 , dod. p. ú. 1, tel. 2 6 1 4 4 1 — 5. — Tiskne S tátní tisk árn a, n. p., závod 4, P rah a 10-V ršovice, Sám ova 12, dod. p. ú. 1 0 1 . R ozšiřuje Poštovní novinová služba. Objednávky a předplatné přijím á P N S — Ú střední expedice tisku, adm inistrace odborného tisku, Jind řišská 14, P ra h a 1. Lze také objednat u každého poštovního úřadu nebo doručovatele. Objed návky do zahraničí vyřizuje P N S — Ú střední expedice tisku, odd. vývoz tisku, Jindřišská 14, P rah a 1. — C ena jednoho čísla 8 , — K čs. — R oční předplatné K čs 32 . — . U S $ 4 ,8 0 . £ 2 , — . T oto číslo vyšlo v dubnu 19 7 1 . ©
128
A cadem ia, nakladatelství Československé akadem ie věd 1 9 7 1 .
Upozornění přispěvatelům České mykologie Vzhledem k tomu, že většina autorů zasílá redakci rukopisy form álně n e v y h o v u j í c í , uveřejňujem e některé nejdůležitější zásady pro úpravu rukopisů (jinak odkazujeme na podrob nější sm ěrnice uveřejněné v 1. čísle České m ykologie, roč. 16, 1 9 6 2 ) .
■
1. Č lánek začíná českým nadpisem , pod nímž je p ř e k l a d n á z v u n a d p i s u v některém ze světových jazyků, a to v témže, jímž je psán abstrakt a případně souhrn na konci článku. Pod ním následuje plné k ř e s t n í j m é n o a p ř í j m e n í autora (a u to r ů ), bez akadem ických titulů.
¡
2 . Všechny původní práce musí být doplněny krátkým úvodním souhrnem — a b s t r a k t e m v české a n ě k t e r é s v ě t o v é ř e č i . R ozsah abstraktu, ve kterém m ají být výstižně a stručně charakterizovány výsledky a přínos pojednání, nesm í přesahovat 15 řádek strojopisu.
-j
3 . U důležitých a význam ných studií doporučujem e připojit (krom ě abstraktu, který je pouze in form ativní) podrobnější cizojazyčný souhrn; jeho rozsah není omezen. K rom ě toho se přijím ají články psané celé cizojazyčně, doplněné českým abstraktem a popřipadě i souhrnem .
;
j í
4. V lastn í rukopis, tj. strojopis (3 0 řádek po 6 0 úhozech n a stránku a nejvýše s 5 překlepy nebo škrty a vpisy na stránku ) m usí být psán o b y č e j n ý m z p ů s o b e m . Z ásad ně není přípustné psaní autorských jmen vel. písm eny, prokládání nebo podtrhování slov či celých vět atd. T o, co chce autor zdůraznit, smí provést v rukopise p o u z e t u ž k o u (podtrhne přerušovanou č a ro u ). Veškerou typografickou úp ravu provádí výhradně redakce. Tužkou může autor po straně rukopisu označit, co m á být vysázeno petitem .
j |
5. C itace literatu ry: každý autor s úplnou literární citací je na s a m o s t a t n é m ř á d k u . Je-li od jednoho autora uváděno více citovaných p rací, jeho jméno se vždy znovu celé vypisuje i s citaci zkratky časopisu, která se opakuje (nepoužívám e ,,ibidem “) . Z a příjm ením následuje (bez čárk y) zkratka křestního jm éna, pak v závorce letopočet práce, za závorkou dvojtečka a za ní úplná (n ezkrácen á) citace názvu pojednání nebo knihy. Po tečce za názvem m ísto, kde kniha vyšla, nebo zkrácená citace časopisu. Jm éna dvou autorů spojujeme l a t i n s k o u spojkou „ e t“.
‘ í
6. N ázvy časopisů používám e v m e z i n á r o d n ě smluvených z k r a t k á c h . Jejich seznam u nás dosud souborně nevyšel, jako vzor lze však používat zkratek periodik z 1. svazku F lo ry Č S R — G asterom ycetes, z posledních ročníků České m ykologie, z Lomského Soupisu cizo zemských periodik ( 1 9 5 5 — 1 9 5 8 ) nebo z botanické bibliografie Fu ták -D om in : Bibliografía k flóře Č S R ( 1 9 6 0 ) , kde je i stručný výklad o zkratkách časopisů a bibliografii vůbec. 7. P o zkrátce časopisu nebo po cita ci knihy následuje ročník nebo díl knihy vždy jen arabskými číslicemi a bez vypisování zkratek (ro č. tom ., B and. vol. e tc .) a přesná citace stránek. Č íslo ročníku nebo svazku je od citace stránek odděleno dvojtečkou. U jednodílných knih píšem e m ísto číslice 1: pouze p. ( = pagina, strá n k a ). 8. P ři uvádění d a t sběru apod. píšeme m ě s í c e 9 . Všechny v e s e lý i).
druhové
zásadně ř í m s k ý m i
názvy začínají zásadně m a l ý m
číslicemi
písmenem
>
;.
j
'
č j
(2 . V I .) .
(n ap ř. Sclerotinia í
10. U pozorňujem e autory, aby se ve svých příspěvcích přidržovali posledního vydání N omenklatorických pravidel (v iz J. D ostál: B otan ická nom enklatura, P rah a 1 9 5 7 ). Jde především o uvádění typů u nově popisovaných taxo n ů , o přesnou citaci basionym u u nově publikovaných kom binací apod. <
j
1 1 . Ilu stračn í m ateriál (kresby, fotografie) k článkům číslujte průběžně u každého článku zvlášť arabským i číslicem i (bez zkratek obr., Abbild. apod.) v tom pořadí, v jakém m á být uveřejněn. 1 ;]
í ¿
P ři cita ci herbářových dokladů uvádějte zásadně m ezinárodní zkratky všech herbářů herbarium 1 9 5 6 ) :
¡
B R A — Slovenské národně m úzeum , B ratislava B R N M — B ot. odd. M oravského m uzea, B rno B R N S — Ú střední fytokaranténní lab oratoř při Ú stř. kontr. a zkuš. úst. B R N U — K ated ra botaniky přírod, fak. J . E. Purkyně, B rn o O P — B ot. odd. Slezského m uzea, O pava P R — N árodní m uzeum , P ra h a P R C — K a te d ra botaniky přírod, fak. K arlov y univ., P rah a
(In d ex
í
§ zeměd.,Brno i
i
Soukrom é herbáře necitujem e nikdy zkratkou, nýbrž příjm ením m ajitele, nap ř. herb. J. H erink, herb. F . Šm arda apod. Podobně u herbářů ústavů, které nem ají m ezinárodní zkratku. R ukopisy neodpovídající výše uvedeným zásadám budou vráceny výkonným redaktorem zpět autorům k přepracován í, aniž budou projednány redakční radou. R edakce časopisu Č esk á m ykologie
•
ČESKÁ
I
T he journal of the C zechoslovak Scientific Society for M ycology, form ed for the advancem ent of scientific and p ractical knowledge of the F u n g i
I I
Vol .
I
25
Part
Chief
■
M Y K O L O G I E
2
A p r i l l 9 7 1
E d i t o r R N D r. Albert P ilát, D .S c. Corresponding M em ber of the C zechoslovak A cadem y of Sciences
I H
A ll contributions should be sent to the address of the E d itorial S ecretary: T he N ation al M useum , V áclavské nám . 6 8 , P rag u e 1, telephone No. 2 6 1 4 4 1 — 5 ext. 8 7
I I
Address for exchange: Československá vědecká společnost pro m ykologii, P rah a 1, P O . box 1 0 6 . _______________ '
I M
P a rt
1 was published on the 28th Ja n u a ry
1971
I
C O N T E N T S C.
Blattný,
B. K a s a l a ,
merdžieva:
A. P i l á t ,
Proliferation
of
I
J. S a n t i l l i o v á - S v o b o d o v á
A rm illariella
m ellea
(V ah l
in
F l.
et
D an .
M. S e -
I
F r .)
■
ex
P . K a rst, probably caused by a v i r u s ............................................................................................................... 6 6 A.
Pilát:
M.
Svrcek: Lam b,
F.
Species
nova
bohem ica
Tschechoslow akische
emend.
Kotlaba
Le G al
et Z.
Svrček Urw aldes
Pouzar:
et
O. F a s s a t i o v á : R.
Krejzová: th axterian a
In
J.
„Žofínský
A rten
(P e z iz a le s).
resem bling G.applanatum M.
generis
T richolom a:
I
1 .................................................................................................................... 7 7
I
Diskom yzetengattung
G anoderm a adspersum
(P e rs. ex S. F .
Kubička: p ra le s“ im
vaccinoides
G ray )
Zw eiter
B eitrag
zur
Gebirge Novohradské
Donk
(P e tch )
memoriam
H all
et
—Julius
K enntnis hory
Bell
und
Entom ophthora
(A .
der
■
— a
species
M ykoflora
destruens
.
I 88
I
1 03
I
des .
.
I
. .
I
112
I
Entom ophthora
W eiser
et
B atko
I 1 18
I
P i l á t ) .................................................................................. 1 2 4
R e f e r e n c e s ...................................................................................................................................
H
.
(C ooke)
(Südböhm en)
der insektenpathogenen Pilzarten
Peter
.
(T ab . 8 0 ) ......................................
Some new records of Hyphom ycetes from C zechoslovakia . Subm erse K u ltivation
.
Scu tellinia
(S . S ch ulz.)
Pat,.
P ilát
I
75
der
T.
I
102, 117, 1 2 5 - 1 2 8
I
W i t h c o l o r e d p l a t e N o . 8 0 : G anoderm a adspersum (S . S ch u lz.) Donk (B . V an ču ra p in x .)
I I
With
I I I I
black
and
white
photographs:
(S .
V. — V I., C . B lattn ý and coll., Proliferation of A rm illariella m ellea (V ah l in F l. D an . ex F r .) P . K a rst V II. G anoderm a adspersum S ch ulz.) Donk V III. T richolom a vaccinoides P ilát
I I
