j
Č ESK OSLO VENSKÁ VĚDECKÁ SPOLEČNOST PRO M Y K O L O G II
n a k la d a telstv í
Č e s k o s l o v e n s k é a k a d e m ie v é d
ČESKÁ MYKOLOGIE Časopis Č s. vědecké společnosti pro m ykologii pro šířeni znalosti hu b po strán ce vědecké i praktické R očn íkX II
Číslo
4
Ř. í j e n 1 9 5 8
Vydává Č s. vědecká společnost pro m ykologii v N akladatelství Č eskoslovenské akadem ie věd V e d o u c í r e d a k t o r : D r. Albert P ilát doktor biologických věd, s r e d a k č n í m k r u h e m : Ctibor Blattný doktor zem ědělských věd, člen korespondent Č S A V , prof. K arel Cejp doktor věd biologických, dr. P e tr F rág n er, M U D r . Josef Herink, dr. František Kotlaba kandidát biologických věd, inž. K arel Kříž, Zdeněk P ouzar, dr. Mirko Svrček a dr. František Š m ard a. V ý k o n n ý r e d a k t o r : Ivan C harvát. Příspěvky zasílejte na adresu výkonného redaktora Praha I I , K rakovská 1, telefo n 2 3 - 1 1 - 3 1 . Česká m ykologie vychází čtyřikrát ročně. P ředp latné na rok 1958 22 K č s , jed n otlivé číslo 5 ,5 0 K č s .
OBSAH
-
CONTENTUS
Dr.
A. P i l á t : K osmdesátinám Václava Melzera — Ad octogesimum diem natalem Venceslai M e l z e r i i .............................................................................................................................................. 193 Doc. mgr. inž. H. O r l o š , W arszaw a: Studie o výsypu výtrusů z plodnic hub chorošovitých — De Polyporacearum s p o r i f ic a t i o n e ...........................................................................................2 0 0 Inž. Z. S c h a e f e r : Méně známé, vzácné a nové ryzce Č S R V. — Lactarii Čechoslováci rariores vel noví V ............................................................................................................................................... 205 Dr. Fr. Š m a r d a : Holubínka sluneční — R u ssu la so la ris Ferd. et W inge . . . . 2 12 Dr. A. P i l á t : Nový druh rodu C era tello p sis Konr. et Maubl. v Čechách: C e ra tello p sis k u b ič k a e sp. n. — Species nova generis C era tello p sis Konr. et Maubl. in Bohem ia: C eratello p sis k u b ičk a e sp. n............................................................................................................................... 215 Dr. E. W i c h a n s k ý : Hlenka dvoukožka nasetá v Praze — Myxomyces D id erm a spu m ario id es Fr. in P r a g u e ..................................................................................................................................... 218 Dr. M. S v r č e k : Nové druhy diskomycetů z Belanských Tater — Species novae Discomycetum e montibus Belanské T atry (Slovakia s e p t e n t r io n a l i s ) ................................................ 219 Dr. M. F e l k l o v á : Příspěvek k pěstování C la v ic ep s p u rpu rea Tul. na umělých půdách — Ein Beitrag zur K ultivation von C lav icep s p u rp u rea Tul. auf den künstlichen Nährböden 232 Dr. J . K u b i c k á : Houby okolí Třeboně I. — Fungi Trebonenses 1..............................................240 Dr. E . W i c h a n s k ý : K ritické poznámky k druhům G eog lossu m thy m ip h ilu m Vel. a G eoglossu m hirsu tu m Pers. sensu Vel. — Revisio critica specierum G eoglossu m thym iphilu m Vel. et G eoglossu m hirsutum Pers. sensu V el......................................................................................... 243 M UDr. J. H e r i n k : Výskyt otrav houbami v Československu a jeho statistické sledo vání — Das Vorkommen von Pilzvergiftungen in der Tschechoslowakei und dessen statistische V e r f o l g u n g ..................................................................................................................................... 246 Dr. A. P i l á t : P s i l o c y b i n — opojná látka, která byla isolována z lysohlávky mexické — P silocy b e m ex ican a Heim.......................................................................................................... 254 L i t e r a t u r a : ....................................................................................................................... 2 5 4 , 2 5 5 , 256 Příloha:
1 barevná tabule - H o l u b i n k a s l u n e č n í (R u ssu la so la ris Ferd. et W inge). 1 oboustranná černá tabule • — D iderm a sp u m arioid es Fr. — A rcyria cin erea (B u ll.) Pers. — A rcyria nu tan s Grev.
V yd ává Čs. vědecká sp o lečn o st pro m ykologii v N a k la d atelstv í Cs. akadem ie věd, P rah a I I , V od ičkova 40, telefo n 24-62-41. T isk n e K n ih tisk n. p., závod 4, P ra h a X I I I , Sám ova 12. R ed a k ce: P ra h a I I , V áclav ské n ám ěstí čp. 1700, N árodní m useum , telefon 233-541. A d m in istrace: P oštovn í novinový úřad, P ra h a 3, Jin d řišsk á 14. O bjednávky p řijím á ta k é každý poštovní úřad nebo doručovatel. V ychází č ty ř ik rá t ročn ě. Cena čísla 5,50 K č s. R o čn í předplatné 22 K č s. T o to číslo vyšlo v říjn u 1958. A - 22429
T a b . 32
\v \ / f ,j7 ^ ‘
* ‘
f
»hi i -
-
s e . v% # *-
% Ě Ě Ř j*\ * “ •*
j* * »
t
'
i
i
f
^
^
”
A f I
'* * 1
)
f P ® P l^ á j W
*
A
I v
llolubinka sluneční - Russula solaris Ferd. et Winge A. P roch ázk a pinx.
D r. E . W ich an sk ý : H len k a dvoukožka n asetá v P raze
h#
t W gÉĚfc*^^ '/^ypPtot # , ▼
V
■■* _JPf... VIi "! b u T^^Hr ■H^^iflMr
”"'\i tó' - *j^HL - J* ' WBHjĚm
’
^fck,
I ,.$, * *1 _
Jtv ou k ožka nasetá — D id er m a s p u m a r io id es F r. K olon ie d ozrávajících plodnic na listu na zemi ležícím v listn atém lese n a úp atí V elké hory u K a rlšte jn a , 29. V. 1958. F o to A. P ilá t. — Carposo m ata su bm atu ra, succosa, ad folium em ortuum ad terram iacentem in silva frondosa in pede collis ,,V elk á hora“ prope K a rlšte jn , Bohem iae, 29. V . 1958, leg. e t photo A. P ilá t.
a
.# 1ĚSBBĚĚĚě^ L ,.w'..^^MBKsM¡lk^ífcgg
■,.
láfflBflKť y-, ■¡.i
■ ■ ■ K X n H i H H K l f c u JmLtt ^ liv ou k o žk a nasetá — D id erm a s p u m a r io id es F r . K olon ie zralých plodnic n a listu na zem i leží cím v listn a tém lese na úp atí V elké hory u K a rlšte jn a , 29. V. 1958, foto A. P ilá t. — Carposom ata m atu ra, sicca, ad folium em ortuum ad terram iacentem in silva frondosa in pede collis ,,V elká h o ra“ prope K a rlšte jn , B ohem iae, 29. V . 1958, leg. e t photo A. P ilá t.
; |
D r. E . W ich an sk ý : D v a druhy vlněn ek v K in sk éh o sadech
. B r
pw *
' JiE" SmĚt -J S H R
■ B íO I
■
■
■PSa^,*
n
i
JL
m
j l
wbPc
™ ^^^^Wn^^^fKŘĚBĚnĚnlnWWmf^nSml^m
-
^ ^ Ě .y *
.
A r c y r ia c in e r e a ( B u l l . ) P e r s . P rah a-K in sk éh o sady, V I I . 1958, leg. D r. E . W ichan sk ý . F o to P ilá t.
8BB||p983^^^^F
B
f
m.
V
K
’
iř
IP W I^ H H h H I ^ ;
^■■B
BBf
' iNN^
viifciiL-
h k
.. j i !
§sÉ% „^äJP^Ä,
^ h HHHh h k ' ;i
^ .■éĚ0*- * ..JĚ^^^RI& ^fBM Bl '
^ iHÉji, JjBygĚt
JjKIlL'; i® . tá*&±x.
WjKBSgfB^^
_
a F ^
•|M g| | .Jíi
^1
‘«%; 1% ^ Jfc
«•£
•
ar W1* JV
?■
^* ji
t-
J
;
'^P^pF^-^4, . .
A r c y r ia n u ta n s G r e v . P rah a-K in sk éh o sady, V I I . 1958, leg. D r. E . W ich an sk ý . F o to P ilá t.
•. , • v
:
;
/
■
.
1
■
j . -,
.
.
IV. i n t e r n í k l i n i k a l é k a ř s k é f a k u l t y K a r l o v y u n i v e r s i t y v P r a a e (přednosta prof. Dr. Boh. Prusí\)
Č esko slo v enský m y k o lo g ick ý klub v P r a » e
H
( V yplňují osoby, \teré byly otravou postiženy, jejich příbuzní, ošetřující lé-
D
o t a z n
í k
o
o t r a v
ě
h
o u
b a m
i
Ě m
■iaři nebo jiné osoby, \teré vyšetřují odolnosti otravy.)
k
I
Osobní data otrávené osoby: ;1 .
v
v
1.
V ' ? v, V
Jméno a příjm ení:— ....
.'.......................................
3. Přesná adresa trvalého bydliště:............
2.Zaměstnání:
.................,.j..............
....................................................... ............ ................................................................ .
4. Adresa v místě, kde se otrava přihodila: ...................................................................... ................................................................. ................... 5. Datum otravy: ......................................... ........................................ •^ V •' 1
•
'
*
v-
'' I
Zevní okolnosti otravy: ,. |• •’- •I \ s \V ■
• • /; I "- \ ' !. ■ , ■ 6. Jakým způsobem byly získány houby, které způsobily otravu?................. ,........................................................................................ —
í
■'*' -
1
■'
7. Jednalo se o houby čerstvě sbírané, nebo o houby konservované ( ja\?) .................................................................. ................................. 8. Za který jedlý druh byly považovány houby, jež způsobily otravu (jednalo se snad o více druhů h u b ) ? .....................................
*
*
*
.............
.
"**
9. Kde a kdy byly sbírány čerstyé houby, které způsobily otravu? .... 10. Jaký byl stav hub v době jejich použití k přípravě pokrmu?
.................... ..................................................... .............................. .......................................................................................................
11. Jakého množství hub bylo použito k přípravě pokrmu?..................................................
1......................
12. Jestliže se jednalo o více druhů hub, v jakém poměru byly zastoupeny jednotlivé druhy?................................................................
13. Jaký pokrm byl z hub upraven? ....................................................
.,.
14. Byl upravený pokrm s houbami nebo z hub požit ihned po úpravě nebo až později (k d y )?............................................................ 15. Jaké množství houbového pokrmu otrávená osoba požila? ........................... .................... ........................................ ................................. Vnitřní okolnosti otravy: 16. Stáří otrávené osoby?
............. ..................... 17. Prodělala osoba, postižená otravou, dříve nějaké vážnější onemocnění?
Byla v době otravy zdráva nebo nějak nemocna?
...........................
....
18. Projevily se u otrávené osoby již někdy dříve po požití hub nějaké obtíže a jaké?................................................................................. X ; Y -
, ; .. V
.
V
\ r* ’
^
. -> \’•
...............
•<
: '
-
>
'
I
“ « . . . . . . . . ............... ................
\. '
■■
.....
—
■' ,
19. Byl pokrm s houbami nebo z hub požit s nedůvěrou nebo s nechutí?....................................... ........................................................... 20. Jaké pokrmy požila otrávená osoba během 24 „hod. před objevením se prvních příznaků otravy?....................................................
21. Jaké jiné pokrmy (příkrmy) a nápoje požila otrávená osoba současně s houbovým pokrmem?
22. Byly po současném požití téhož houbového pokrmu otráveny také jiné osoby?
............................................
...... .................................. ............................
"
^
; ;
; ¿V
^
'
< ■
C }
■‘
-
' ........
.
'
.
' '*
.
V
;» v.
<
Příznaky otravy: 23. V kolik hodin byl požit houbový pokrm, který způsobil otravu?............................................................................... ............................. i
1
i ■
24. Za jak dlouho po požití houbového pokrmu sě objevily první příznaky otravy?.................................................................................. 25. Jaké byly tyto první příznaky otravy? Jaké další obtíže pociťovala otrávená osoba, kdy se objevily a které'z nich převládaly?
- 1
Pachuť v ústech - pocit sucha v ústech - žízeň - zvýšené slinění - pálení žáhy •>říhání ■>nevolnost od žaludku - bolesti žalud\u * nucení \e zvracení - zvracení ( \oli\rát?, ja\ ý byl vzhled zvratků?) - bolesti v břiše (\de?, ja\ého rázu?) ? průjmy (kolikrát?, ja\ ý byl vzhled a barva stolice na počátku průjmů a p ozději?, v \oli\áté stolici se objevily požité houby, cáry střevní sliznice nebo \rev1). Bušení srdce - zrychlení nebo zpomalení činnosti srdeční. Bolesti hlavy fk.de?) - hučení v uších ' vzrušení - halucinace - závratě - křeče ve svalech (kterých?) - ospalost. Dušnost - sípavý dech. Slzotok■ M lhavé vidění ' vidění zvětšených předm ětů. C elková nevolnost, zemdlenost a ocháblost - pocit zimy nebo horkä (horečka?). Pocení. (Z uvedených příznaků podškrtněte hodící se a doplňte ostatní.) : _ , h J, •• ■;• ; ■ v 4
1
26. Jaké příznaky pozorovaly u otrávené osoby jiné osoby v jejím okolí? Z vracení (kolikrát?, jaký byl vzhled zvratků?, byly v nich také požité houby, přím ěs krve nebo žluči?) - průjmy. Zrychlení n e b o ,zpomalení tepu - změna barvy pokožky (zrudnutí,. zfialovění, zblednutí, zmodrání, žloutenka). Zrychlení nebo zpom a lení dechu - sípavý dech. Vzrušení - zuření halucinace - desorientace * závratě - mdloby - bezvědom í * svalové křeče » apatie. Pocení.
27. V jaké době od počátku otravy nastalo uzdravení (vymizení obtíží) nebo smrt?
............................................................ „...............
28. Zůstaly u otrávené osoby po otravě nějaké následky ( jaké a jak dlouho?) ....................................................................... ...................
Léčení otravy: 29. Byla btrava léčena domácími prostředky ( ja k ) ?
.....
-....... - ........ «...................................
30. Byl povolán lékař (za ja k dlouho po objevení se příznaků otravy)? pj
'■
•'
,
■:
"
■' ■ ' ■ '
’
.................................................................................................
'
'' v
1 ■ ' J
31. Jméno a adresa ošetřujícího lékaře?...................................................................................................................................................................... 32. Prohlásil ošetřující lékař onemocnění za otravu houbami nebo za onemocnění jiné povahy?................................. ............................ "
/
»
r
' '’ ,
33. Způsob lékařského ošetření?...............................................................
|
!.........................................v.....................................
34. Byla otrávená osoba ošetřována po dobu onemocnění doma anebo byla dopravena do ošetřování ústavního (kam ?) .............
35. Způsob ústavního ošetřování otrávené osoby? i
.
...........................................................................
|
. ' \ ■'. ■
Průkaz otravy:
; 1
■
■■. i
f ,
! "
36. Byla v případě úmrtí otrávené osoby provedena pitva (policejně'zdravotní, soudní nebo jiného druhu)?.................................... V. , ' . 37. Kdo a kde provedl tuto pitvu? ....................................................i............ ................................... ........ ........... .................... ......... ........... 38. Jaké chorobné změny byly při pitvě zjištěny?........................................................ .............................................................. ............................ ,í
' -
r\,
V
,)..
•
.
i
.
■ < iJ
39. Byla pitvou jako příčina smrti zjištěna otrava houbami anebo bylo zjištěno, že otrava houbami jen zhoršila jiné stávající onemocnění a způsobila tak sm rt?................................................................................................................... ...................................................... 40. Byl odebrán materiál k vyšetření původce otravy, jaký a kam byl odeslán?................................................................................................ 41. Bylo zavedeno policejní Vyšetřování případu této otravy?
D atum :........................ ....' t
.
............................
I
’
'i
'
'
Jméno a adresa osoby, která vyplnila dotazník:..............................................................
,
-
j' '
............... ........!.... ................ ..................... ....... ............................................
' '
"
" : :
C sZ P , n. p ., M ü lle r a s p o l., Turn ov
*
"" -
.
•
■,
I
r
:
i '
í
■ '■ ? ' ; * ■ .
,
'
" ;
; -i
i":
■ ; '+ " .
ýj
\j.
IV. i n t e r n í k l i n i k a l é k a ř s k é f a k u l t y K a r l o v y u n i v e r s i t y v P r a x e ( přednosta prof. Dr. Boh. Prusík)
Č eskoslovenský m ykologický klub v Praze 1 ■' . ■i
j
• .
.
'
■1
1 • ,
;
'
B
'
■ "A
' \
(V yplňují zejména ošetřující lékaři anebo jiné osoby které vyšetřují o\oV
nosti otravy houbami.)
1. Jméno a příjmení otrávené osoby:.................................v..,.'.............
... 3.Stáří (datum narození):
*.... ........................... ..v
.
2. Zaměstnání: ...................... .............i....................................
4. Přesná adresa trvalého bydliště:..................,.............. ........................ ........ ............................................................................. .......................... 5. „Adresa v místě, kde se otrava přihodila:.......................................... I...................................................................... r.......................................... ,
'
V\
f
6. a) Jméno, příjmení a adresa ošetřujícího lékaře:.................... ............................................................................................... ..........................
/
b) Název ústavu (nemocnice) a jeho sídlo:................................. ř.............................................................................. ................................... 7. Datum a hodina převzetí osoby otrávené houbami do ošetřování:..................................................................... v....................................... 8. Co bylo lékaři sděleno o příčině onemocnění (který druh hub a v jaké úpravě byl požit)?...........................................................
9. Jaké množství hub bylo požito?............................
■.........................................................................................................................
•
10. Den a hodina požití hub, které způsobily otravu?................. ..................................................... ....,.............. i.................... .......................... 11. Den a hodina, kdy se objevily prvé příznaky otravy houbami? ,
V
........................................................................................................
.S
,
y
1
■
12. Jaké byly tyto a další příznaky otravy?.............................................................................................................. ................,............................... T
•/
;
.................................................
13.
Jaké obtíže udávala otrávená osoba v době,
kdy ji lékař převzal do ošetřování?
<..........................................................
14.
Které objektivní známky otravy pozoroval a zjistil ošetřující lékař? (zaškrtněte hodící se příznaky) ; ................................ - Stav vědom í: vědomí zachováno, ospalost, spánek, bezvědomí, koma - desorien
C elkový stav
tace, podráždění, delirium, bludy, přeludy -.T ep lota...............*C - Zbarvení pokožky: bledé, zarudlé (kd e?................................. ), zsinalé, žloutenka - Zbarvení rtů................................. - Zbarvení skier................................- Z vracení (frekv en ce.......................... . vzhled zvratků: příměs požitých hub, příměs krve’ žluči) - Průjmy (frek v en ce................................., vzhled stolic: barva......... ................................... , konsistence....................................., příměs hub
......
, příměs k rye, hlenů) - Palpační bolestivost
,\
břicha (kde?..,..........................
u....................
L.............) - Zvětšení a bolestivost jater........................
,chroptivý dech - J\[ález na s r d c i.................................
dechů.............. za min., poruchy dýchacího rytm u.............................
• , „ '‘ poruchy rytmu srdeční činnosti..............
-Počet
, .......... za min. - Krevní tlak
v , počet perif. tepů
/
mm H g
- Svalové křeče (k d e a jakého d ru h u )? ..................................................................... .'...................................................................................) V ýbavnost reflex ů ........................ - 1
* ........................................- Zornice ( velikost: ve střed, postavení, miosa, mydriasa;
■
■
'■ 7
i
rea k ce............................................................................... * .... ) - Poruchy vidění (m lhavé vidění, makropsie, chrom opsie) - Stav se\rece potu—............................. .
, slin......... .............., slz................ > jiné příznaky:............................................................................. .......
'
■
7 ' ''
■' .
>
i i’
.'
i
'
;
’
■
••• 0 '
! '
A--'
.
* ':
r
' ' ' '
'
'
) i r
1
'
\ ‘
:
'
,
'
' '\
:
15. Jaké byly výsledky laboratorního vyšetřování? Moč: bílkovina................. , \rev................. žlučová barviva................i urobilinogen................. jin é:.......................................................... sedim ent
...................................................................................................................................... ...................................................................
Sedimentace erytrocytů....................................... Krevní obraz:............................................................ ..............................................................
Funkční z\ouš\y ja tern í............... ......................................................................................i........................................:...........i....... v................... A zotem ie....... .............................. A zoturie..-
B iliru bin em ie................................... Glu\emie.......................... J i n é .........................................................................
.....................
;.................................................................
£.
16. Výsledek róntgenologického vyšetření zažívacího ústrojí.........................................................................................
?■......................
.....
17. Elektrokardíografícké vyšetření.......................................................................................... .................... ............................................... ............ f ‘
'
V .*
;' ' . '
,
■
■ ‘1
/
’• $ '
,
■'
:
18. Byla diagnosa »otrava houbami« opřena také o vyšetření zbytků hub ve zvratcích nebo stolici, zbytků pokrmu nebo neupra vených hub?..............
X............................................................................................... ............... ............... s'
*
-
19. Jaký byl další klinický průběh otravy až do skončení lékařského ošetřování? .................
—-
.................................................................................. 1......
v......................................... .................................
•
20. Byla v případě úmrtí provedena pitva?...........................
;............................. ........................ .......
............................
21. Kdo a kde prováděl tuto pitvu?
;....
....i ............................................................ .......... ...................
22. Jaký byl při pitvě nález na důležitých orgánech (zejména: sliznice zažívacího ústrojí, játra, žlučník, ledviny, mozek a jeho obaly, plíce, srdce, známky krvácí'vosti)?.......................................................................................................................................... ...............
\5
........................
y ” -"-.-"“ “ --“ “" “" " " - " “" - .........
.
......
................................................‘...........................................r .......................................... .............................................................................................................................................
.. 1 ' ^ •- v ' "■ ' ' t - ■; " v * 23. Byla pitvou zjištěna otrava houbami jako příčina smrti anebo otrava houbami jen zhoršila jiné stávající onemocnění a přivodila tak sm rt?..............................................
.............................
i.......................................................... ...........
24. Došlo u ošetřované osoby k nějakým pozdním komplikacím nebo následkům otravy houbami?....................................... ...............
25. Byl tento případ otravy houbami podkladem pro vědecké sdělení?...........................................
D atum :.........
-
*.........................
Jméno a adresa lékaře, který vyplňoval dotazník:............................................. ............
1
1
/ I
;
'
■
ČESKÁ MYKOLOGIE
I
Č A S O P IS Č E S K O S L O V E N S K É V Ě D E C K É S P O L E Č N O S T I P R O M Y K O L O G II
I
R O Č N ÍK
X I I
1958
S E Š I T
I
K osmdesátinám Václava Melzera
■
Ad octogesimum diem natalem Venceslai Melzerii
■
A lbert P ilát
■ H
■ I I I I I I I I I I I I
4
2 6 . srp n a 1 9 5 8 se dožil osm d esátých n arozen in zasloužilý
: .y & te. ■ ■ I r ¡¡S V *
• tfc«/
• l
B lB B ifc iĚ ;*' ’* W SB Ě Ě ř*
‘
‘W
L jW * ! ’ ■
I ' * -I
I -*«*. •
P K m '**£' %*<$iĚĚŠfe ■ v l i -
■ I ■ ■ Bj I I I I
B
, Z T
... ?
SBT v í'1. W f ' R' i MS B - * s HB
\
£,,«.*•,
-nv^jr-
i
' V
' « v •i
I
H
H
H
H
S H JH H H M l
český mykolog V á c l a v M e Iz e r, jed en z nejlepších znalců holubinek, který v tomto oboru požívá světové pověsti. N arodil se 2 6 . srpna 1878 ve Vlkýši v okresu stříbrském , kde jeho otec byl učitelem na něm ect é tovární škole v Heřmanově huti. Záhy se však přestěhoval do Lštění u D om ažlic, kde jeho synek V á c l a v navštěvoval obecnou školu. Nižší gymnasium absolvoval v D om ažlicích, odkud přešel na učitelský ústav do P lzn ě. U čitelskou d ráhu nastoupil v r. 1 9 0 1 , kdy se stal podučitelem v O uboči u K d ýn é a později v Z a h o řa n e ch u D om ažlic. P očínaje rokem 1911 působil na m ěšťanských školách v D om ažlicích a ruku 1 9 3 4 byl jm enován ředitelem měšťanské -^kuly ve K dýni, kde působil tři léta. V listopadu 1 9 3 8 odešel n a odpočinek a odstěhoval se do
E I
j j H
I I I I I I I
D om ažlic, kde žije dodnes. Zájem o přírodu mu byl vrozen. U sm ěrnil jej znam enitý p řírodovědec C y r i l P u r k y n ě , který byl jeho učitelem na učitelském ústavu v Plzni. Jeho zájem podporoval také nadšený plzeňský botanik, odborný učitel F r a n t i š e k M a l o c h , autor ,.Květeny P lzeň ska“. Ten jej podnítil ke studiu botaniky, z níž později se sám přeorientoval na mykologii. Václav Melzer
193
.
L
j ’ . . .
Již na svém prvním působišti v O ubočí, malé, zapadlé podhorské vísce, vzdá lené komunikací, počal pilně botanisovat. Když naplnil svůj h erb á ř květe nou jevnosnubnou, počal si všímati také hub1 a lišejníků. Záhy jej však zvábila barevná krása hub a počal se jim i zabývat podrobněji. Venkovský učitel v zapadlé vesničce nem á sice nouzi o mykologický m ateriál, ale pokud literatury se týče, je na tom hůře. V e všem si musí poradit sám. N i kdo zkušenější mu nem ůže pomoci překonat obtížné počátky. O p atřit si vědec kou literaturu m ykologickou je velmi nesnadné, je jednak drahá, jednak těžko dostupná, protože většina starších děl je rozebrán a a je n občas se některá kniha objeví v antikvariátech. V ětšina vědeckých knih je psána v cizích jazycích, takže mladý adept této vědy musí ovládat několik cizích řečí, chce-li to někam přivést. M ladý M e 1 z e r měl n ejen houževnatost a zájem , ale i jazykové znalosti. Znal německy, francouzský, na gymnasiu se naučil trochu latin ě a později i anglič tině, takže světová literatu ra m ykologická mu byla otevřena. M elzer měl však ještě další velmi užitečné nadání pro tento obor. Dovedl dobře kreslit a ma lovat, čehož bohatě využíval při svých mykologických studiích. B arvam i zachytil věrný obraz studované houby, jehož použil pak ke srovnávání p ři dalším studiu, ale mohl jej také upotřebit jak o knižní ilustraci. Zprvu se zabýval sice všemi vyššími houbami, ale záhy usm ěrnil svůj zájem na holubinky (R u ssu la), které tehdy byly velm i špatně znám é a pro veliké dru hové bohatství a neobyčejnou prom ěnlivost byly považovány za „cru x mycológorum “. Četné druhy holubinek jsou však výtečným i jedlým i houbami, takže o tento rod se zajím ají n ejširší kruhy houbařů. Na výzkumu československých druhů tohoto rodu pracoval společně s J a r o s l a v e m Z v á r o u , m agistrát ním ředitelem v Praze, který byl také nadšeným specialistou ve studiu tohoto rodu. Společně s ním vydal práci „Č eské holubinky“ (R u ssu lae B ohem iae), která vyšla r. 1927 v A rchivu pro přírodovědecký výzkum Č ech. Toto dílo, ač bylo tištěno česky a opatřené je n francouzským souhrnem v podobě dichotomického klíče, mělo velký úspěch i v zahraničí. Autoři v něm zhodnotili většinu starších taxonů, ohraničili a ujasnili příbuzenské vztahy jednotlivých druhů a upozornili na význam některých reagencií, které velmi pom áhají při určování. To však nebyla M elzerova první práce. Publicistickou činnost započal již r. 1910 sérií článků otiskovaných v nedělní p říloze „N árodního ob zoru “ . — V příštích letech napsal řadu populárních článků i vážnějších pojednání do různých našich přírodovědeckých časopisů, hlavně do M ykologie, Časopisu čsl. houbařů, Živy a j. Záhy také počal zasílat svoje vědecká pojednání do zahra ničních časopisů odborných, a sice do časopisu Francouzské m ykologické spo lečnosti (Bu lletin de la Société M ycologique de F ra n c e ) v P a říž i a do L A m a teur des Champignons tam že. V posledně jmenovaném časopisu uveřejn il poprvé r. 1923 svoje zkušenosti o barevných ^reakcích houbových plodnic na některé běžnější chemické látky. T ento referá t m ěl živou odezvu u francouz ských mykologů a znam enal pro M elzera živou korespondenci. O rok později (1 9 2 4 ) rozvedl metodu barevných reakcí podrobněji v Č aso pisu čsl. houbařů. Tyto články založily M elzerovu popularitu. N ejvýznačnější M elzerův objev vůbec je sestavení speciálního činidla, které barví v jódu m odra jící blány bu něčné hub (hyf, výtrusů) m nohem intensivněji než všechny dosud známé reagencie. Podstata účinnosti nové reagencie záleží v přidání chloralhydrátu k jodjodkali, což má za následek neobyčejné zvýraznění amyloidní re akce, tj. zm odrání blan buněčných těch hub, které je m ají am yloidní. T o umož
194
ň uje studovat i takové případy slabé amyloidity, které nelze jiným i činidly zjistit. V m oderní system atice, hlavně v systému Singerově, K úhnerově aj., doznala tato reagencie, nazvaná na M elzerovu počest M e l z e r o v a reagens, velikého použití. Slouží k determ inaci mnoha skupin hub, celých rodů i druhů. T ato M elzerova reagencie, která je dnes všude používána p ři studiu hub, zalo žila proslulost M elzerovu v celém světě. D osud byl znám jakoi autor „Praktického h o u b aře“, kterého vydalo r. 1919 Zem ědělské knihkupectví A. N euberta v P raze. D ruhé vydání vyšlo roku 1940 pod titulem „Jed lá nebo jed ovatá? . N ejvětší vědecký význam však’ m ají M elzerovy studie o holubinkách. Po m onografické práci „České holubinky“, kterou vydal společně s J. Zvárou, o níž jsm e se již zmínili, u veřejnil celou řadu vědeckých pojednání dílčích o tomto rodu, hlavně v časopisu Bulletin de la, Société M ycologique de F ran ce V P aříži v letech 1924 — 51, některé společně s Ja r. Zvárou, většinou však sám. T ý kají se ornam entiky holubinek (1 9 2 4 ) a také ryzců (1 9 5 1 ), a pak hlavně vym ezení n ě kterých kritických druhů a jejich příbuzenského okruhu (R u ss u la s u b fo e te n s Smith, R . v e n o s a V el., R. x e r a m p e lin a Sch., R . s a r d o n ia F r., R . a d u sta Pers. a R . a lb o n ig ra K r b h .). V tomto francouzském časopisu popsal také nový druh holubinky, kterou nazval R u ssu la h e lo d e s M elzer, jež byla nalezena na So bě slavských blatech R . Veselým. V ětšina M elzerových pojednání byla ilustrována krásným i barevným i ta bulemi z jeho sbírky obrazů holubinek, na níž pracoval několik desetiletí, a z níž jen některé obrazy byly vydány tiskem. O statní čekají dosud na reprodukci. Roku 1944 vyšla jeho publikace „H olubinky“ (Návod k určení n ejd ů ležitěj ších evropských holubinek), kterou vydali K vasnička a Hampl v Praze. Příštího roku spatřil světlo světa dlouho očekávaný barevný „Atlas holubinek“ (1 9 4 5 ), který vydali K rop áč a Kuchařský. Svými soustavnými výzkumy holubinek stal se V. M elzer velmi známým za hranicem i, neboť i tam byl o tentoi rod veliký zájem . D obré jeho práce byly vysoce ceněny. R oku 1946 za jeho zásluhy o mykologii jej jm enovala čestným členem Société M ycologique de F ra n ce v P aříži. Je to nejstarší a největší vě decká mykologická společnost vůbec, která má dnes přes 1000 členů z celého světa. V současné době (1 9 5 7 ) má pouze 7 členů čestn ý ch .*) U dělení čestného členství V á c l a v u i M e l z e r o v i lze proto považovat za vysokou poctu, které se dostalo je n několika, vědcům. Československý mykologický klub zvolil M elzera čestným členem na valné hromadě konané dne 22. května 1950 a 18. listopadu 1953 byl jm enován čestným členem Společnosti pro vědu, umění a práci v Plzni a byl mu zároveň udělen čestný diplom. V áclav M elzer je! n ejen vědcem, ale také zasloužilým popularisátorem a u či telem m ykologie. Během svého plodného1 života u v eřejn il veliký počet článků a drobných zpráv, v nichž seznam oval nejširší veřejn ost s našim i jedlými a jedovatým i houbami, s pokroky v této vědě a s novými význačným i pracem i *) Z nich jsou 2 z Francie (G. B e r t r a n d , francouzský akademik a profesor na Pasteurově ústavu v Paříži, a M. R a d a i s, čestný děkan Fakulty farmacie v P aříži), 1 ze Švý carska (J. F a v r e, přednosta oddělení Přírodovědeckého musea v Ženevě), 1 z Brasilie (O. da F o n s e c a, ředitel ústavu Oswaldo Cruz v R io de Jan eiro ), 1 z Anglie (J. R a m s b o 11 o m, přednosta botanického oddělení Britského musea v Londýně) a 2 z Československa (V. M e l z e r a A. P i l á t ) .
195
mykologickými, které byly uveřejněny u nás i v zahraničí. K rom ě práce popularisační, kterou prováděl tiskem, šířil znalost hub také slovem n a četných přednáškách, které na různých místech V Československu proslovil. U spořádal také stálé výstavy hub po celou houbařskou sezónu v letech 1 9 1 4 — 1 920, v po sledních letech pak krátkodobé výstavy za účasti O kresního musea v D om ažli cích v jeho přednáškové síni. V letech 1 9 5 6 a 1 9 5 7 vedl v eřejn é společné exkurse do lesů v okolí D om ažlic, na nichž podával výklad o nalezených houbách. Krom ě toho uspořádal řadu dvoudenních houbařských kursů pro učitelstvo, a sice: V září 1917 dvoudenní houbařský kurs v Domažlicích pro učitelstvo domažlického okresu. V září 1918 dvoudenní kurs v Domažlicích pro učitelstvo domažlického okresu. V září 1918 dvoudenní kurs ve Kdyni pro učitelstvo kdyňského okresu. V srpnu 1920 dvoudenní kurs v Čechticích (Sázava) pro učitelstvo. V září 1948 dvoudenní kurs v Domažlicích pro učitelstvo domažlického okresu.
Během své dlouholeté činnosti nam aloval a nakreslil V áclav M elzer veliký počet obrazů hub a kreseb, n a nichž zachytil dílem celé plodnice, ale hlavně m ikroskopické podrobnosti zkoumaných druhů. Ř ad a jeho obrazů a kreseb byla publikována v jeho pracích tištěných u nás nebo v zahraničí. P řevážná většina jich však dosud uveřejněna nebyla, jak je patrno z následujícího soupisu: 1. 33 olejom aleb nejdůležitějších druhů Domažlického okresu. Jsou majetkem Okresního musea v Domažlicích. 2. 60 tabulí holubinek, jež jsou připraveny k tisku. Z těchto bylo 5 tabulí reprodukováno v Bulletin de la Société Mycologique de France v Paříži a 6 tabulí v České mykologii V
Praze.
3. 56 menších tabulí holubinek, jež byly reprodukovány v1 knize „Atlas holubinek“ 1945, 4. 126 listů (akvarelů) holubinek. 5. 613 listů (akvarelů) různých druhů hub, sbíraných na Domažlicku. 6. 21 pérokreseb reprodukovaných v knize „Jedlá či jedovatá?“ 1940. 7. 10 pérokreseb reprodukovaných v různých časopisech (Živa, Vesmír, „Česká M ykologie“ časopis čs. houbařů). 8. 920 listů náčrtů tužkou, které zobrazují mikroskopické podrobnosti holubinek.
V tomto krátkém náčrtu vědeckého profilu V áclava M elzera mnoho po drobností chybí. Nutno také uvážit, že všecku tuto práci vykonal ve svém volném čase při vyčerpávajícím učitelském zam ěstnání a že to, co vykonal, konal jen z lásky k vědě, neboť finanční užitek nem ěl z toho skoro žádný. Sv oji nezištnou prací se zasloužil o českou vědu a je jí dobré jm éno proslavil iv cizině. D okázal také, že v našem učitelstvu dřím e mnoho talentů, které bohužel nebývají vždy dostatečně využity. Václav Melzer je jedním z m ála našich učitelů, k teří měli odvahu uveřejňovat výsledky své vědecké p ráce i n a zahraničním fóru a je také je diným učitelem, jem už dostalo se čestného členství Société M ycologique de F ran ce v P aříži. Českoslovenští mykologové p ře jí mu ze srdce zdraví a duševní svěžest, aby dlouhá léta mohl pokračovat ve svých studiích!
196
SEZN A M V Ě D E C K Ý C H M Y K O L O G IC K Ý C H P R A C Í VÁCLAVA M ELZ ER A (Články populární nejsou uvedeny) 1913 Nový druh či zrůda? Příroda a škola č. 5, 1913. 1914 Vzácnější houby na Domažlicku. Živa 24: 81 — 82, 1914. 1919 Praktický houbař. Zemědělské nakladatelství Neubert, Praha 1919. 1920 O původu síťky na tření některých hřibů. Čas. čsl. Houbařů 1 : 10, 1920. Ještě Hygrophorus marzuolus. Čs. čsl. Houbařů 1 : 33 — 34, 1920. O rnam entika na třeni hřibu Boudierova. Čas. čsl. Houbařů 1 : 73 — 74. Příspěvek k teratologii hub. Čs. čsl. Houbařů 1 : 1 4 2 — 144. Bohatství výtrusů. Čas. čsl. Houbařů 1 : 1 5 6 — 158. Proč dužnina některých hub mění barvu. Čas. čsl. Houbařů 1 : 322 — 324. (et Jar. Z v ára): Podrobný popis Russula viscida Kudr. Čas. čsl. Houbařů 1 : 151 — 152. (et Ja r. Z v ára): Holubinka březová (R u ssu la caeruleá C ke). Čas. čsl. Houbařů 1 : 261 — 262. 1921 Pokožka hubné plodnice podi drobnohledem. Příroda a škola 14 : no. 7 — 8, 1921. Výtrusy holubinek. Věda přírodní 1921. Hříčka, která může i přísné vědě prospěti. Čas. čsl. Houbařů 2 : 8 — 11. (et Ja r. Z vára): Holubinka namodralá (Russula cyanoxantha S ch f.). Čas. čsl. Houbařů 2 : 17 až 18, 1921. Kritické, poznámky k mým mikroskopickým rozborům. Čas. čsl. Houbařů 2 : 1 3 0 — 131. Ještě několik slov o holubince vybledající. Čas. čsl. Houbařů 2 : 1 7 7 — 179. 1922 Une Russule intéressante (R . laurocerasi M iz.) Amateur de Champignons 8 (91 — 9 4 ), 1922. Z ajím avá zrůda (morchelloidní C ortinarius). Věda přírodní 3: 1 8 3 — 184, 1922. 1923 Réactions colorées chez les Champignons. Amateur de Champignons 9 : 3 3 — 38, 1923. Z houbařových poznámek. Čas. čsl. Houbařů 3 : 9 0 —94, 1923. V liv půdy na vzrůst houbové plodnice. Čas. čsl. Houbařů 3 : 1 0 5 — 106. 1924 L ’ornamentation des spores des Russules. B ull. Soc. mycol. France 40 : 78 — 81, 1924. Un trio de Russules (R . sanguinea, R . Quéletii, R . sardonia). Amateur de Champignons 10 : 1 0 - 1 6 , 1924. Barevná reakce houbových plodnic. Čas. čsl. Houbařů 4 : 1 — 2, 21 — 22, 2 5 — 26, 37 — 38, 51 — 53, 7 0 -7 3 . Zkuste sázeti houby. Čas. čsl. Houbařů 4 : 89 — 92. 1925 A propos de Ia note sur la Russula paludosa. Bull. Soc. mycol. France 41 : 313 — 315, 1925. Muchomůrka-Amanita (A nalytický přehled). Čas. čsl. Houbařů 5 : 9, 1925. Houbařův herbář. Čas. čsl. Houbařů 5 61 — 64, 1925. 1926 Houby a chemie. Mykologia 3 : 1 2 9 — 131, 1926. Zrůdná muchomůrka; (Am anita rubescens, F r.) Čas. čsl. Houbařů 6 : 3 — 4, 1926. Houževnatec šupinatý. Čas. čsl. Houbařů 6 : 5 3 — 55, 1926. Podivná čirůvka. Čas. čsl. Houbařů 6 : 1 0 5 — 106, 1926.
197
1927 (et Ja r. Z vára): České holubinky. Archiv pro přírod. Výzkum Čech 17 : no. 4, pp. 1 — 126, 1927. (et Ja r. Z vára): Russula xerampelina Sch. Bull. Soc. mycol. France 43 : 275 — 279, 1927. Nové cesty při určování hub. Věda přírodní 8 1 5 0 — 157, 1927. (et Ja r. Zvára): Russula xerampelina Sch. Čas. čsl. Houbařů 7 : 33 — 35, 1927. O preparaci hub. Čas. čsl. Houbařů 7 : 51 — 56, 1927. Glossy k hořkým holubinkám. Čas. čsl. Houbařů 7 : 81 — 83, 1 1 5 — 119, 1927. Velký omyl (Russula paludosa — R . rubicunda Q uél.) Čas. čsl. Houbařů 7 : 1 3 8 — 140, 1927. Basidie na třeni hřibovitých hub. Čas. čsl. Houbařů 7 : 155, 1927. 1928 Note sur Amanitopsis crocea Quél. Bull. Soc. mycol. France 44 : 341 — 342, 1928. (et Ja r. Zvára): Russula sardonia Fr. B ull. Soc. mycol. France 44 : 1 9 0 — 193, 1928. Nová reagence. Čas. čsl. Houbařů 8 : 2 — 4, 1928. Ještě nová reagence. Čas. čsl. Houbařů, 8 : 36^ 1928. Záhada holubinky hořké (R . amara K uč.) rozluštěna. Čas. čsl. Houbařů 8 :67 — 69, 1928. Reagence vhodné ke zkoumání hub. Čas. čsl. Houbařů 8 : 109, 1928. Chlamydospory. Čas. čsl. Houbařů 2 : 1 2 9 — 132, 1928. 1929 Russula helodes sp. n. Bull. Soc. mycol. France 4 5 : 284, 1929. (et Ja r. Z v ára): Á propos de Russula adusta Pers. et de R ussula albonigra. Krbh. Bull. Soc. mycol. France 45 : 287 — 289, 1929. Ke sporu o Russula xerampelina. Čas. čsl. Houbařů 9 : 18 — 20, 1929. Dodatek k hádance (Russula olivacea). Čas. čsl. Houbařů 9 : 38 — 40, 1929. Ještě příspěvek k hádance. Čas. čsl. Houbařů 9 : 72 — 76, 1929. Má chemická reakce v houbařství budoucnost? Čas. čsl. Houbařů 9 : 1 0 3 — 105, 1929. Opět jedna hořká holubinka (R . lilacea Quél.) Čas. čsl. Houbařů 9 : 138, 1929. Dodatek z r. 1929 k mému článku o chem. reakci. Čas. čsl. Houbařů 9 : 139, 1929. 1930 Houževnatec přivázlý (Lentinus adharens Schw.) Čas. čsl. Houbařů 10 : 3 — 6, 1930. Čechratka černohuňatá. Čas. čsl. Houbařů 10 : 1 3 3 — 137, 1930. 1931 Které houby zaviňují otravy? Čas. čsl. Houbařů 11 : 23 — 25, 1931. Světélkující houby. Čas. čsl. Houbařů 11 : 33 — 35, 1931. Russula helodes — R . vanilina Kuč. Čas. čsl. Houbařů 11 : 74 — 75, 1931. Zmizí Russula laurocerasi Miz. a Russula Zvarae Velen? Čas. čsl. Houbařů 11 : 1 0 9 — 111, 1931. Barevná reakce u Russula integra. Čas. čsl. Houbařů 11 : 1 3 2 — 133, 1931. 1932 Russula subfoetens Smith. B ull. Soc. mycol. France 48 : 196, 1932. (et R . Beneš): Příspěvek k poznání druhu Cordyceps parasitica W illd. 12 : 1 4 7 - 1 5 2 , 1932.
Čas.
čsl.
Houbařů
1933 Á propos de Russula subfoetens. Bull. Soc. mycol. France 49 : 166, 1933. Hřib, který roste v kůlně (Bol. versicolor R ostk.). Čas. čsl. Houbařů 13 : 1 — 3, 1933. 1934 Russula venosa Vel. B ull. Soc. mycol. France 5 0 : 6 4 — 66, 1934. Contribution á 1’étude microscopique des Russules. Bul.. Soc. mycol. France 50 : 218 — 225, 1934. Dvojí výtrusy. Čas. čsl. Houbařů 14 : 68 — 70, 1934. 1935 Houby na Domažlicku (Dodatek v Malochově práci „R ostlinné útvary a společenstva v domaž lickém okresu*, str. 5 5 — 59, 1935. Hotovení mikroskopických řezů. Čas. čsl. Houbařů 15 : 7 —9, 1 4 5 — 147, 1935.
198
1936 Volvaria temperata v Čechách. Čas. čsl. Houbařů 16 : 2 — 4, 1936. 1938 R ussula helodes Miz. Čas. čsl. Houbařů 18 : 4 4 —48, 1938. Po třiceti letech (Russula porolam ellata M iz.). Čas. čsl. Houbařů 18 :8 3 — 87, 1938. 1939 Muchomůrka s maskou (Amanitopsis vaginata). Čas. čsl. Houbařů 1 9 : 2 — 4, 1939. Můj nejvzácnějšl sběr (Trem ella mycetophila Peck). Čas. čsl. Houbařů 1 9 : 9 7 — 99, 1939. 1940 Jedlá či jedovatá? Praha 1940. O zrůdách hym eniá některých hub bedlovitých. Čas. čsl. Houbařů 20 :1 4 — 16, 1940. Co je Russula depallens F r.? Čas. čsl. Houbařů 20 : 86 — 89, 1940. 1941 K teré holubinky lze reagenciemi snadno určiti? Čas. čsl. Houbařů 21 : 26, 1941. Za Josefem Maškem. Čas. čsl. Houbařů 21 : 1 4 6 — 147, 1941. 1942 Dvě nejnebezpečnější muchomůrky. Čas. čsl. Houbařů 2 2 : 7 — 8, 1942. 1944 Holubinky (Russulae). Praha 1944. Barevné reakce několika muchomůrek. Čas. čsl. Houbařů 23 : 36 — 38, 1944. Jsou výtrusy jedovatých hub také jedovaté? Čas. čsl. Houbařů 23 : 1 2 9 — 130, 1944. 1945 Atlas holubinek. Praha 1945. 1947 Holubinka Lundellova v Čechách (R . Lundelii Sin g .). Česká Mykologie 1 : 1 5 — 19, 1947. Medovka tlustá (Meliderma crassum [Fr.] V el.). Česká Mykologie 1 : 48 — 50, 1947. Divoká fylogenese. Česká Mykologie 1 : 55 — 57, 1947. 1948 Něco pro houbařské genealogy. Česká Mykologie 2 .: 94 — 95, 1948. 1951 Contribution ä letu d e des spores dans les genres Russula et Lactarius. Bull. Soc. mycol. France 67 : 9 9 - 1 0 0 , 1951. Holubinka lepkavá (Russula viscida K u d .). Česká Mykologie 5 : 6 — 9, 1951. Holubinka rudonohá (Russula rhodopoda Zv.). Česká Mykologie 5 : 1 0 8 — 111, 1951. 1952 Holubinka olivová (Russula olivacea [Sch.] F r .). Česká Mykologie 6 : 46 — 49, 1952. 1953 Holubinka Velenovského (R u ssu la Velenovskýi Miz. — Z v.). Česká Mykologie 7 : 1 6 8 — 172. Příspěvek k ekologii hub I. Čas. Čsl. Houbařů 30 : 69 — 70, 1953. — II. tamtéž 30 : 1 1 2 — 114, 1954. 1954 Černolupen ježatý (M elanophyllum echinatum [Roth] Sin g ). Česká Mykologie 8 :8 2 — 87, 1954. Vliv měsíce na růst hub. Česká Mykologie 8 : 1 8 3 — 184, 1954. 1957 Holubinka Lundellova — Russula Lundelii Sing. Česká Mykologie 11 : 170 — 172, 1957.
199
-
-
-
-
-
-
Studie o výsypu výtrusů z plodnic hub chorošovitých De Polyporacearum sporificatione H en ryk O rlos, W arsza w a Autor této práce studuje v Bialowiežském národním parku již řadu let ekologii hub chorošovitých, které se vyskytují v různých lesních typech, a hlavně jejich sporifikaci. V rámci zmíněných studií se zabývá především výsypem výtrusů chorošovitých hub. O výsledcích podává v tomto příspěvku krátkou zprávu. Auctor multos per annos in silva virginea Bialowiežensi (Poloniae orientalis) Poly poracearum ecologiam, quae in typis diversis silvarum occurunt, explorat et praesertim sporificationem earum studiis operám dat. De resultatis in tractatu hodierno breviter exposit.
Materiál
a metoda
Během čtyřletého studia (1 9 5 4 — 1 9 5 8 ) jsem zjistil v Bialow iežském pralese celkem 45 druhů chorošovitých hub, p očítaje v to některé význačnější formy a o d rů d y .*) N ěkteré ze zjištěných druhů jsou zajím avé a vzácné, jako na př. L e p to p o r u a b r e d e c e le n s is P ilát, dosud známý jen z jednoho naleziště v Z a karpatské U krajině (S S S R ). Nutno ovšem přizn at, že v Bialow iežském pralese roste více druhů, než jsem dosud zjistil, a že jejich počet při dalších sběrech se jistě rozm noží nejm éně na 50. Připom ínám na tom to místě, že známý polský mykolog z druhé poloviny 19. stol. F r . B l o n s k i , který prozkoum al největší m ateriál a popsal bialowiežské houby ve svých pracích z let 1888 a 1889, připom íná v nich 50 druhů chorošovitých hub, k teré byly nalezeny ve zmíněné oblasti a které jím byly určeny. Avšak B 1 o n s k i z oněch 50 druhů 11 označil chybně jako druhy samostatné. Ve skutečnosti jsou to jen synonym a nebo nanejvýš je n trochu význačnější formy druhů, k teré popisuje pod jiným i jm ény. O dečtem e-li tyto, zbývá je n 39 druhů, k teré B l o n s k i v Bialow iežském pralese skutečně zjistil. R ozsev výtrusů u chorošovitých hub nebyl dosud soustavně studován a proto v této otázce je dosud mnoho nejasností. O bvykle se popisují pouze rozměry a tvar výtrusů, je jic h barva a barva výtrusného prachu. N ebyl však dosud stu dován je jic h rozsev po celou dobu vegetace plodnic a vliv činitelů atm osférických na jeho intensitu. Tato otázka byla hlavním předm ětem mých bialow iežských m ykologických studií z posledních let. U každé nalezené plodnice snažil jsem se především získat alespoň jeden výsyp výtrusů během vegetační doby. U druhů nejškodlivějších, které m ají největší ekologický a hospodářský význam, lapal jsem výtrusy v obdobích čtrnáctidenních po celý rok. R ovněž v období 5 dnů před položením lapačů na plodnice zaznam enával jsem kolísání teploty a vlhkost vzduchu, aby bylo možno zjistit vliv těchto činitelů na množství vypadaných výtrusů. Tím to způsobem ze 4 5 nalezených druhů chorošovitých hub podařilo se mi u 36 druhů získat více nebo méně bohaté výsypy výtrusů, tedy celkem u 80 % . U devíti zbývajících druhů to nebylo možné, neboť n alezl jsem jejich plodnice v nevhodnou dobu, kdy byly již odum řelé. Krom ě toho u 5 druhů s vytrvalými víceletým i plodnicem i studoval jsem výsyp výtrusů po celý rok, a sice během let 1956 a 1957. Ve třetím roce těchto studií ( 1 9 5 8 ) tato pozorování pokračují. *) Za pomoc při určování některých kritických druhů vzdávám upřímný dík dru. A l b e r t u P i l á t o v i z Národního musea v Praze.
200
■ H H ■ ■ H ■ ■
■
H H H H ■ ■ ■ ■
Podobná pozorování jsem konal také v horách v okolí K ryn íce poblíž polskoslovenské hranice. ’ V tomto článku podávám zprávu o výsledcích svojí práce v Bialow iežském pralese, a sice toliko z prvých dvou let, protože studia, která konám v letošním roce, nejsou dosud zakončena. Po stránce technické jsem prováděl pokusy tak, že na dolní, výtrusorodou část plodnice čtyřm i špendlíky jsem připevnil n a dobu kratší nebo delší dvou dnů pásky černého papíru. N ejlépe se osvědčila černá strana krycího papíru ze svitkových filmů 6 cm širokých, z něhož jsem n ařezal pásky 1 0 — 12 cm dlouhé. B yly kladeny po celou dobu pozorování n a tutéž plodnici, p ři čemž jsem dbal, aby vybraná plodnice byla zcela zralá, zdravá a dostatečně veliká, aby dobře produkovala výtrusy. Ovšem takové plodnice bylo1 někdy dosti nesnadné nalézt, nebof nesm ěly být také příliš vysoko na strom ě, aby lapače bylo možné bez větších obtíží připevnit a také nesm ěly být příliš daleko v pralese, aby časově bylo možné práci spojenou s připevněním a odebráním lapačů provést. Po sejm utí pásky bylo zaznam enáno množství vypadaných výtrusů podle stupnice: S 0 = žádný výsyp, 1 = velice slabý, 2 = slabý, 3 = ' střední, 4 = bohatý, 5 = velice bohatý výsyp. Po této stráncei byly studovány1 následující druhy hub: 1. F o m e s fo m en ta riu s (L. ex1 F r . ) K i c k x na kmeni mrtvé ležící břízy. 2. F o m e s a n n o su s ( F r . ) C o o k e na mrtvém ležícím velkém smrku. 3. F o m e s m a rg in atu s ( F r . ) G i 11. na mrtvém zlomeném smrku. 4. P h ellin u s ig n iariu s (L. ex F r .) Q u é l . na živém starém habru. 5. G a n o d e r m a a p p la n a tu m ( P e r s . ex, F r . ) P a t . na mrtvé ležící lípě. K rom ě toho po pom ěrně krátkou dobu jsem studoval ještě tři jin é druhy, a sice P h ellin u s p in i ( T h o r e ex F r. ) P i l á t na živé borovici lesní a T r a m e te s q u e r c in a (L. ex; F r . ) P i 1 á t na mrtvém ležícím dubu, V následující tabulce jsou podány v přehledu výsledky dvouletých studií na
|
í |
| J $ 1 1 1 1 g 3 J 1 *
M M .§j jtS m ffi j|í II
Ji
Jj *
T a b u lk a odhadů výsypů výtrusů H H H H ■ ■ H ■ H
M čsíre Mpnqpti
M
I ■ ■ ■ ■ ■ ■ I ■ ■ ■ ■
L eden Ú no r B řez en D u ben K v ě te n Červen Červenec Srpen Září Ř íje n L isto p ad P rosin ec
-jTj £ om es , jom en tam u s ^ ' n a m rtv é i x' / i,v/ lezici brize
F om es an n osu s , , n a m rtvém , ležícím , sm rku
F om es .. m a r q m a tu s , , na m rtvém . zlom eném , sm rku
1956
1956
1956
0 0 0 0 5/5 0 0 0 0 0 0 0
1957 0 0 0 5/4 0/5 5/0 0 0 0 0 0 0
0 0 0 0/2 3/4 4/3 3/2 3/4 4/2 3/3 2/0 0 *
1957 0 0 0 0 0/4 4/2 1/2 2/3 3/2 2/2 2/1 0
0 0 0 0/4 5/5 1/3 1/2 2/2 2/1 1/1 1/1 1/0
1957 0
1956 0
0 0 4/2 5/5 0 1/0 0/2 1/0 0 0 0
~ 7 G an oderm a 1 . a p p la n a tu m , , n a m rtv é , , ,, „ ležící lípě
P h ellin u s . . . iq m a n u s , na živém , , starém , , hab ru
^
1957 0
0 0 0 0 4/3 3/3 4/4 4/4 4/4 0 3/0
0 0/1 0/3 4/4 5/5 5/4 1/0 0/1 1/2 2/3 3/2 0
rflfl «1
TM ým .'M
1956
1957
0 0 0 0 0/3 5/5 5/5 5/5 5/4 4/4 0 0
0 0 0 0 3/5 5/5 5/5 5/4 4/0 0 0
201
\M |g .« 3jg já S iS -lij lj| 9 JH $9
9
plodnicích v předu na prvním místě uvedených pěti druhů. Jsou do ní zařazen y odhady výsypů výtrusů, získané v letech 1 9 5 6 a 1957 na základě stupnice v předcházejících řádcích uvedené. Získané výsledky skýtají zajím avý obraz sporifikace chorošovitých hub. Bylo zjištěno především, že každý druh produkuje výtrusy zcela individuálně, takže jed en od druhého se i v tomto ohledu alespoň poněkud liší. T ak např. jeden druh vysypává svoje výtrusy velmi krátkou dobu, např. během jednoho nebo dvou měsíců v době jarn í nebo časně letní (např. F o m e s fo m e n ta r iu s ), i když jeho plodnice jsou víceleté. V následujících m ěsících však póry se vyplní hyfami a produkce výtrusů ustává; na dlouhou dobu. Jin é druhy naopak produkují výtrusy po celou dlouhou dobu vegetace a poskytují veliké množství výtrusů, které vypadávají počínaje např. květnem a konče říjnem (n a p ř. G a n o d e r m a a p p la n a tu m ), nikdy však sporifikace nesahá až do zimních měsíců. A opět jin é druhy produkují výtrusy dost skoupě a s přestávkam i, ale zato skoro po celý rok, ba dokonce i v zim ních měsících (např. P h ellin u s ig n iariu s nebo P h ellin u s p in i). Tyto druhy jsou m éně citlivé na nízké teploty, zato však hodně na kolísání vlhkosti vzduchu. V zim ních m ěsících (prosinec, led en ) vysypávají svoje výtrusy spíše druhy cizopasné, rostoucí na živých kmenech. Rovněž byly zjištěny velice zajím avé skutečnosti o vlivu teploty a vlhkosti vzduchu na bohatost výsypu výtrusů, když tyto atm osférické změny nastaly bezprostředně před položením lapacích pásek. U kázalo se, že existují výrazné obapolné vztahy a korelace. K oncem zimy m etabolické děje v každé houbě této skupiny dosáhly oné fáze, p ři níž po dosažení potřebného minima teploty a vlhkosti vzdušné může organismus houby počíti s tvorbou výtrusů. Teoreticky by pak mohla sporifikace trvat až do konce podzimu, kdy opět teplota poklesne pod toto minimum. Po celou dobu je však sporifikace ovlivňována stavem vlhkosti ovzduší, na nějž každý druh reaguje trochu odlišně. Všeobecně platí, že čím větší vlhkost, tím bohatší výsyp výtrusů, který v době sucha může zcela ustat i na dobu několika týdnů. Každý druh je jinak citlivý, některé jsou citlivé málo (n ap ř. G a n o d e r m a a p p la n a tu m ), jin é naopak velmi značně (např. P h ellin u s p in i). O statní vysypávají svoje výtrusy s přestávkam i. Na připojených diagram ech je patrný celoroční průběh sporifikace roku 1956 u druhů F o m e s fo m en ta riu s, P h ellin u s ig n iariu s a G a n o d er m a a p p la n a tu m . Na úsečce jsou naneseny měsíce a na souřadnici bohatost výsypu výtrusů. K řivka pak charakterisuje průběh sporifikace jm enovaného druhu. Vlivy působené kolísáním teploty a vlhkostí vzduchu nejsou zaneseny, aby diagram nebyl příliš zkomplikován. Zam řížkované plochy diagram u podávají celkový obraz mo hutnosti sporifikace daného druhu. R ozlišujem e tu tři charakteristiky k jejím u ocenění: dobu sporifikace, vrchol produkce výtrusů a velikost produkce vý trusů, vyjádřenou jistým poměrným číslem, neboť skutečně spočítat všecky vý trusy není možno. T ři druhy chorošovitých hub na diagram ech zastoupené co do m ohutnosti produkce výtrusů následují po sobě takto: F o m e s fo m en ta riu s, doba sporifikace od počátku do konce května, vrchol je jí v tutéž dobu, pom ěrná velikost je jí 7,5 ; P h ellin u s ig n iariu s, doba sporifikace od počátku června s přestávkam i až do počátku prosince, vrchol je jí v červnu, srpnu, září a říjn u (v červenci bylo sucho), pom ěrná velikost 3 0 ,7 ; G a n o d e r m a a p p la n a tu m , doba sporifikace Od poloviny května do konce říjn a, vrchol je jí od června do poloviny září, pom ěrná velikost 39 0.
Diskuse P ři oceňování sporifikace nutno zdůraznit, že pom ěrná velikost produkce výtrusů je n a našich diagram ech znázorněna zakreslenou plochou. Jestliže ji zm ěřím e, např. planim etrem nebo pomocí milim etrové síťky, vyčíslíme plochu v mm2 nebo v cm 2. T o to číslo podává obraz produkce výtrusů určitého druhu v určitém roce. Vidím e n apř., že sporifikace F o m e s fo m en ta riu s v roce 1956 byla čtyřikrát menší, než sporifikace P h ellin u s ig n iariu s a více než pětkrát O
o
^
!^jj
s
~ F ig . 1. D iagram výsypu vý tru sů trou d n atcc troudového — F o m e s fo m en ta riu s (L . ex F r .) K ic k x roku 1956. — D iagram m a sporificationis F o m itis fo m en ta r ii (L . ex F r.) K ic k x anno 1956. H . Orloá del.
I
^
1
’'es^a'
Mense3
F ig . 2. D iagram výsypu vý tru sů ohiiovce olm ového — P h e llin u s ig n ia riu s (L. ex F r.) Quél. roku 1956. — D iagram m a sporificationis P h e llin i ig n ia r ii (L . ex F r.) Quél. anno 1956. H . Orlós del.
2
menší, než sporifikace G a n o d e r m a a p p lan atu m . Posledně jm enovaný druh podržel rekord i v roce následujícím. Planim etrické znázornění sporifikace je dobrou názornou pomůckou i když tato metoda není přesná. }Studium prováděné tímto způsobem obrátilo naši pozornost na ohromnou sporifikační mohutnost houby G a n o d e r t. m a ap p lan atu m . Pokusili jsme se spočítat množství výtrusů, které tato houba ■g-— i --v;a m imi, _izi a n mprodukuje a . í Mběhem ia Menses'celého roku. V ýpočet byl proveden na základě m ěření přístroF ig . 3.D iag ram výsypu v ý tru sů leskioporky j e m Thom a-Zeissovým , s nímž pra- ° anodž rma aVVlanatum (Pers.) P a t. j mgr. J. K i n i e 1 S k á tímto způ-
| S ^
roku 195b. — D iag ram m a sporificationis Gan od erm atis a p p la n a t i (Pers.) P a t. anno 1956. H . Orlóš del.
w
v
r
sobem: Z pásku přiloženého na plodnici houby G a n o d e r m a ap p lan atu m , který byl upevněn po dobu 2 4 hod. v pe riodě produkce výtrusů, byl velice pozorně vyříznut 1 cm2. Všecky výtrusy, které se nalézaly na této plošce, byly vpraveny do skleněné kádinky s 50 cm3 desti lované vody a důkladně rozm íchány. K ap ka tekutiny s výtrusy byla dána do p řístro je Thom a-Zeissova a získán tak přesně objem 0,1 mm3. V tomto množství tekutiny mikroskopicky bylo zjištěn o z pěti pozorování, že je v něm obsaženo asi 70 výtrusů. Z toho lze snadno vypočítat, že v 1 cm3 se nalézalo 7 0 0 .0 0 0 vý trusů a v 50 cm3 tedy 3 5 ,0 0 0 .0 0 0 . Na plošku 1 cm 2 podloženého papíru vypadalo
tedy během 2 4 hodin udané množství výtrusů. Protože hym enofor m ěřené plodnice m ěřil asi 100 cm2 a protože produkce výtrusů trvá asi 120 dnů, vytvoří jed na plodnice za tuto dobu asi 4 20 m iliard výtrusů. Předpokládám e-li, že na 1 ha lesa vyroste jen jedna taková plodnice, zam oří každý jeho 1 m2 42 miliony výtrusů, takže ještě na každý 1 mm2 připadá 42 výtrusů. Protože každá houba se podobným způsobem stará o potomstvo, je přirozené, že v době vegetacé je lesní ovzduší přesyceno výtrusy n ejrů zn ějších druhů hub. Proto každý kousek dřeva v lesé může být celý pokryt výtrusy dřevokazných hub, i když tyto aktivně si svého hostitele vyhledat nemohou a jsou je n p ře nášeny vzdušnými proudy nebo kapkam i mlhy, rosy nebo deštěm. Závěry
z
provedených
výzkumů
1. Výzkum výsypu výtrusů chorošovitých hub vrhá zajím avé světlo na jejich rozvoj a zároveň škodlivost, a tím i jejich ekologickou funkci v různých lesních typech. Je proto nutné tento výzkum ro zšířit a dále provádět. 2. K aždý druh chorošovité houby vysévá své výtrusy trochu odlišně, a to buď po krátkou dobu nebo až po^ dobu velm i dlouhou, v množstvích malých nebo až obrovských, s přestávkam i nebo neustále atd. N ěkteré druhy vypouštějí výtrusy i v zim ních měsících. 3. E xistuje velmi výrazný vztah mezi kolísáním teploty a vlhkostí vzduchu vzhledem k mohutnosti sporifikace, p ři čemž některé druhy jsou velmi citlivé na tyto činitele, jiné méně. O ptim ální teplota pro tvoření a rozsev výtrusů kolísá v rozm ezí odl + 1 0 ° doí + 2 0 °C, optim ální vlhkost vzduchu se pohybuje mezi 85 — 95 % . 4. Sporifikaci každé houby charakterisují tyto tři veličiny: doba produkce výtrusů, vrchol intensity této produkce a je jí velikost čili hojnost. Č ím číslo výše uvedené je větší, tím je zřejm ě také vyšší ekologická funkce daného druhu. 5. K rom ě výzkumu sporifikace1 pomocí lapačů výsypu výtrusů bylo by také zapotřebí studovat schopnost jejich klíčení, n ejlépe použitím kapkových kultur. Mohou nastat ovšem značné obtíže v tom, ja k přím ěti ké klíčen í výtrusy n ě kterých druhů. Bylo by to téma ke studiím sice pracným a obtížným, ale zá roveň velice zajímavým. Z polského rukopisu přeložil A l b e r t
Pilát
IínaTiíoe coftcpjKiiiiHO B H a c T O H in e M T p y n e a B T o p n p e f lC T a B J íH e T p e 3 y jib T a T h i c b o h x H C C J ie n o B a im íl o n o p o H o n ie H H ít r p H Ď o B H 3 c e M e ttC T B a T p y T O B H K O B . M c c n e n o B a n H H n p o H S B o p iH J iH C b b " B e jiO B e m c K O H n y m e . B T e n e H n ii 4 jie T H a iíf le H O 4 5 b h r o b T p y T O B H x r p n 6 o B , n p a T O M ¡¡ j i h 3 6 b h ^ o b c o f ip a H o c n o p o H o m e m iH . 5 b h ^ o b , o c o 6 e ir a o c h jib h m x p a 3 p y u iH T e n e íi a p e B e c H H b í ( F o m e s f o m e n t a r iu s , F o m e s a n n o s u s , F o m e s m a r g in a t u s , P h e ll in u s i g n i a r i u s , G a n o d e r m a a p p la n a t u m ) , iic c jie f lO B a H O c n o p o H o m e H H H k T e ^ e H H H B c e r o r o ,n a , b A B y H e a e jib H b ix n p o M e -
jKyTKax BpeMeHM. H c c jie jiO B a H H H
n o K a 3 a jiH ,
h to
K a JK ^ b iH
b h jx
coBepm aeT
C B oe c n o p o H o m e m ie
H e c K O Jib K O
0 6 p a 3 0 M; « .jiH T e jib H o e h j i h K o p o T K o e B p e M H , c n e p e p b iB a M H h j i h 6 e c n p e p b iB H O , B OrpO M H O M M H O JK eC TB e H JIH H e C o jIb U IO M K O JIH H eC T B e H T . BblH CH eHO Taume, MTO O q e H b 6 o jib iu o e B im H H H e H a B e jiH H H H y c n o p o H o m e H H H 0 K a 3 b iB a r o T K O J ie S a H H H T e M n e p a T y p b i
A p y rH M
H BJIOJKH O CTH
B03«yxa.
H a n p n n o iK e H b ix q e p T e w a x n o K a 3 a H n p o ije c c c n o p o H o m e H H H 3 b h « o b P o l y p o r a c e a e , r io n y í e H H b ií t b T e n e H H H 1 9 5 6 r o ^ a . 3 a m T p n x o B a H H a H n a c T b K a w f lo r o q e p T e w a n p e ^ C T a B n n e T T p n BeJiHiHHbí, K O T o p b ie xapaK T epasyioT cnopoiiom eiiH e R a H H o r o BHfla, a HMeimo; e r o n p O f lO J B K H T e jIb H O C T b , B p e M H C aM O Ít 6 0 J Ib U I0 Í Í H HTeHCHBHOCTH H OĎHJIHe B T e H eiIH H B c e r o r o ^ a .
Adresa autora: mgr. inž. Henryk O r 1 o š, Polska, W arszawa 22, Nowoopaczewska 3. Institut Badawczy Lešnictwa.
204
Méně známé, vzácné a nové ryzce
Č SR
V
L actarii Čechoslováci rariores vel novi V Z d en ěk S c h a efe r
1. Lactarius russuloides nom. n. Syn.: L a c ta riu s m u steu s ]. Favre in Konrád et M aublanc, Icon. Sel. t 331 — Kühner et Romagnesi, F l. analyt. p. 477, 1953 — W . Neuhoff, Milchlinge p. 130, 1956 — L actariu s pu b escen s Bres., Icon. Myc. t. 360, 1928. Icon.: Konrád et Maublanc, Icon. sel. t. 331 — W . Neuhoff, Milchlinge t. V II, f. 25, 1956.
K l o b o u k napřed tuhý a pružný, brzo křehký až měkký, masitý až tlustě masitý, 3 — 9 cm široký; sklenutý, často široce podvinutý, brzo sklenuté rozlo žený, vmáčklý, nakonec miskovitý až mělce nálevkovitý, často nepravidelný, zprohýbaný, laločnatý i excentrický; na o k raji tupý a přes poměrnou masitost za vlhka prosvítavý, dobře slupitelný; hladce vrásčitý, lysý, na okraji v mládí bíle plstnatý, s chloupkami až 0 ,3 mm dlouhými, slizký, někdy dlouho vlhký a lepkavý, lesklý, za sucha třpytivě pololesklý; bělavě krémový, špinavě n a žloutlý až nečistě žlutý do oranžova, ve stáří na středu světle žemlový, barevně nečistý, červenavě neb vodově hnědavě skvrnitý, nekruhatý, poraněním bez nápadné reakce, jindy ale zvolna neb i samovolně v celých partiích plavě reza vějící. L u p e n y husté, málo kratším i prohozené (zjev v rodě méně obvyklý), užší dužniny klobouku, 3 —6 mm široké, p řirostlé až nep atrně sbíhavé; bělavé, brzo světle okrové do oranžova, poraněním zvolna světle rezavě žloutnou, ve stáří rezavě skvrnité, někdy v celých partiích plavě rezavějící. T ř e ň tuhý, brzo křehký, krátký a tlustý, 3 — 6 x 1 — 2 cm, válcovitý, kyjovitý, řid čeji i roubíkovitý, plný, ve stáří dutý; hrubě vrásčitý, napřed bíle o jí něný, n a vráskách se jín í stírá a proniká vodově nažloutlý povrch, což činí n ě kdy dojem síťky, za vlhka lepkavý, brzo suchý, matný, ve stáří světle krémově okrový, v ústí lupenů od mládí oranžový, na basi rezavě skvrnitý, poraněním světle rezaví neb se skoro nemění. D u ž n i n a tuhá a pružná, brzo měkce a jem ně zrnitě křehká až měkká; bílá, za několik m inut nabíhá pleťově krémově až světle pleťově oranžové, n ě kdy (zvi. za sucha) z části sytě plavě rezaví, zpravidla od lupenů při okraji klobouku, proniká k povrchu klobouku a vzácně až ke třen i; chuti m írné, po chvíli poněkud zatrpklé až štiplavé, ale nepalčivé; vůně silné houbové, v u rči tém stadiu vývoje někdy sladce pryskyřičné, podobné L. glyciosmus F r. M léko od mládí sporé, v dospělosti a ve stáří často zcela chybí, bílé, vodnatě bílé, neměnlivé. V ý t r u s n ý p r a c h krémově žlutavý. Výtrusy 7 —9 x 6 —7,5 [x, výjim ečně až 10x8,5 ft, sítnato hřebínkaté, s četným větvením, tvořícím uzavřená oka, s ojedinělým i volnými bradavkam i a krátkým větvením, končícím bradav kou. Basidie tetrasporické. C ystidy četné, zejm éna na ostří, kopinaté až válco vité a na konci zahrocené, 6 —1 0 x 4 0 —80 vynikající 10—35 ¡x nad hladinou rouška. Pokožka klobouku z hyf 2 — 4/u. širokých, řídce spletených, z části usm ěrně ných ve volné a nenápadné svazky, se zrnitým, zažloutlým obsahem, často přehrádkovaných a větvených, s konci zúženými a m írně vynikajícím i. K hypo-
205
dermu spleť hyf houstne, hyfy se rozšiřu jí na 3 — 6 a bezbarvým i, větvení a přehrádkování jest spořejší.
stávají se průhledným i
R o s t e výhradně v borových lesích n a písčitých neb písčitě jílovitých kyse lých až n eu trálních podkladech, ve vlhkých obdobích, ojediněle, tedy ne ve skupinách, jednotlivě (ne v trsech ), v polohách středních a vyšších, v srpnu a září. Na lokalitách roste jen některá léta, relativně méně teplá, ale hodně vlhká. L o k a l i t y v Č S R : T elč, borový les „H ulišťata“ (Schaefer Z., 23. 8. 1 9 5 7 ), Spolí u Třeboně, borový les (J. Kubíčka, 31. 8. 195 7 ), Domanín u Třeboně, borový les (J. K ubíčka, 1. 9. 1 9 5 7 ). Exsikáty z lokality Hulišťata u Telče jsou uloženy ve sbírce „Fungi M oravici“ čs. Akad. Sc. Brno.
L a c ta r iu s lu teu s B ly t t. — C ystidy a výtru sy.
Nepokládám za zcela oprávněné ztotožňovati popsaný druh s L. m u steu s F r., poněvadž se popisy ve více údajích dobře neshodují. Jsou to údaje o slizem sle pených vláknech na povrchu matné pokožky klobouku, lysý a hladký nebo jam katý povrch třen ě a především šednutí velmi hustých a úzkých lupenů po raněním , které si odporují s vlastnostmi hub sbíraných v Č S R a hub popiso vaných v K onrád M aublancově díle a Neuhoffem. Jest možné, že Friesův L. m u steu s představuje kumulativní druh, v němž jsou zahrnuty prvky L. ru ssu lo id e s a g lu tin o p a llen s M oell. et Lge. D ru h jest výstižně popsán pod jm énem L . m u steu s Neuhoffem v m onografii die M ilchlinge z r. 1956 na str. 130. Bresadolův popis L . p u b e s c e n s ukazuje zřetelně na náš druh, ale vyobrazení jest barevně málo odpovídající. L. ru ssu lo id e s se vzhledem, zbarvením a jakostí dužniny podobá holubince hlínožluté — R u ssu la o c h r o le u c a (P e rs). F r. Jakýsi bližší vztah k rodu R ussula. vytvářejí dobře diferencovaná pokožka klobouku, lehce slupitelná, lupeny většinou stejně dlouhé, jen málo kratším i prohozené a konečně i velm i sporé mléko, ve stáří zcela chybějící.
206
2.
L actariu s luteus Blytt, N orges Hym enom yceter 1S05 p. 93.
S tímto jm énem Neuhoff ve své m onografii z r. 1956 ztotožnil K ůhnerův L a c ta riu s A lp ig en es. T ento počin nebyl zrovna šťastným, neboť L. A lp ig en es jest houba ze sekce „ F lo cco si“ K ühner, zahrnu jící druhy s kloboukem plstna tým až šupinatě rozpukaným , suchým a matným. O riginální popis Blyttův však popisuje houbu poněkud jin ak: ,,K lobouk asi 3 cm široký, ploše sklenutý, bez hrbolu, pravidelný, lesklý, hlad ký, se slupitelnou pokožkou, světle žlutý. Lupeny střídavé, asi jako dužnina klobouku široké ( 2 — 3 m m ), přirostlé, bez sbíhavého zoubku, u okraje vidlené, světle žluté. T ře ň 2 x 0 , 6 cm, plný, hladký, bílý. D užnina má příjem nou ko-
(®
|
©
^
X
l/
1/
1 /
7
^
©
L a c ta r iu s alb ocrem eu s sp. n. — C ystidy a vý tru sy .
řennou vůni. M léko sporé, bílé, ostré. Roste v suchých pahorcích v březovém horizontů pohoří D ovře v Norsku. Jest vzhledem podobný poněkud Russula lutea H uds.“ (P řek lad kontroloval dr. E. H ad ač.) B lytt zařad il svůj L . lu teu s mezi L . a s p id e u s F r. a z o n a riu s (B u ll.) F r., tedy mezi druhy Friesovy sekce P ip e r ite s a mezi druhy za vlhka slizké, za sucha pololesklé až lesklé a lysé. N ení tedy Neuhoffův výklad dosti logický. Popis hub z Č S R zní: K l o b o u k tuhý, usýcháním měkce pružný, masitý, 2 — 5,5 cm široký, v mládí polokulovité až vyhrble sklenutý, úzce podvinutý, pak sklenuté rozlo žený, často s malým a nenápadným , m izejícím hrbolkem , nakonec rozložený, zprohýbaný, někdy excentrický, slupitelný; hladký, lysý, na okraji v mládí bíle plstnatý, slizký, brzo suchý, pololesklý až lesklý; v m ládí světle žlutý, na středu citronový, později světle žemlový a na okraji slámově žlutý, nekruhatý, bez nápadné reakce poraněním . L u p e n y středně husté, tenké, asi jako dužnina klobouku široké (3 až 5 m m ), na obou koncích tupě zúžené, bez zoubku přirostlé, ve stáří m írně sbí havé, u třen ě sem tam vidlené; žlutavé, brzo pleťově okrové, bez reakce pora něním, ve stáří na o stří rezavě skvrnité. T ř e ň kolem délky prům ěru klobouku, pom ěrně tlustý, válcovitý, soudeč207
...
....
kovitý i kyjovitý, plný, ve stáří dutý; podélně vrásčitý až brázditý, lysý, slizký, dříve než klobouk suchý, m atný až pololesklý; bílý, ve stáří krémově nažloutlý, nahoře krémový, p ři basi citronově nažloutlý až žlutý, bez reakce poraněním . D u ž n i n a tuhá, křehká, ve stáří jem nější, suchá, lehká; bílá, nem ěnlivá; vůně kysele houbové, p ři rozříznutí trochu po p elargon ii; chuti m írné až tro chu ostré, v lupenech snesitelně palčivé, s mentolovou příchutí. M léko bílé, neměnlivé, n a lupenech však zanechává zaschlé, světle okrové hrudky. V ý t r u s n ý p r a c h krémově nažloutlý. Výtrusy 8,5—1 1 x 8 —9 f i, o jed i něle až 1 2 x 1 0 ^, neúplně sítnaté, s četným i volným i bradavkam i neb čárkam i a ojedinělým i přímými liniem i hřebínkatého charakteru. Basidie štíhle kyjovité, tetrasporické. Cystidy kopinaté, četné na ploše i ostří, 9 —11 X 6 0 —100 ¡x, vynikají 20 —50 ¡x nad hladinou rouška. P o k o ž k a k l o b o u k u z hyf volně a hustě spletených, 3 — 5 fx širokých, často přehrádkovaných, občas větvených, p řech ázejících k povrchu v řídkou spleť hyf zúžených na 1 ,5 — 3 /x, zažloutlých a vztyčených. L o k a l i t y v Č S R : Belanské Tatry, východní svah B ujačí, na vápencovém podkladě, ve výši 1800 až 1940 m. n. m., při S alix reticu lata a fa c q u in ii, P in u s m u ghu s, D ryas 1o cto p eta la a C arex tatrorum . Dne 14. 8. 1957 sbírali dr. J. Kubička a inž. K . K říž. Exsikáty jsou uloženy ve sbírce „Fungi M oravici“ v Čsl. Akad. Sc. Brno.
L a cta riu s lu teu s meo sensu patří do sekce druhů se zřeteln ě odstálými konci hyf v pokožce klobouku. Na jedné straně se blíží ke skupince, stirps L . g lu tin op a lle n s M oell. et Lge., na druhé ke stirps L . p a llid u s (P e rs.) F r. a tvoří tak mezi oběma skupinkami spojovací článek. N ení zcela bez výhrad jisté, zda jest to tožný s d ru hem ,'který sbíral B lytt v pohoří Dovře. N eshoduje se zcela s ním ve vzhledu a masitosti třeně, neboť Blyttův druh má m íti třeň tenší a plný, dále kloboukem bez hrbolu a ani ekologické údaje nejsou zcela totožné. Za to však popis lupenů, barva plodnic, údaj o vůni, ale co je nejvýznam nější, popis po vrchu klobouku, velmi dobře odpovídají. I když tedy se náš popis s originálním popisem Blyttovým neshoduje do všech podrobností, přece jest totožnost mnohem pravděpodobnější než výklad Neuhoffův. Svým vzhledem se houby z T a ter opravdu dosti podobají některým fo r mám R u ssu la lu te a Huds. 3. Lactarius albocremeus sp. n. K l o b o u k tuhý, pružný, relativně tlustě masitý, 2 — 4 cm široký; napřed polokulovité až vyhrble sklenutý, dlouho podvinutý, pak sklenuté rozložený, na středu s malým, ostrým hrbolkem , nakonec m írně prohloubený a m izejícím hrbolkem , pravidelný, s pokožkou špatně slupitelnou; hladký, suchý, neslizký, matný, plstnatý, na středu s plstí přilehlou, takže povrch činí dojem lysý, na okraji chloupkatý, s chloupkami až 1 mm dlouhými; bílý, brzo do krémová, místy světle okrově skvrnitý, někdy kolem zahnědlého středu bývají skvrny uspořádány do neurčitého kruhu, poraněním bez nápadné reakce, sušením světle žloutne. L u p e n y husté, tenké, pružné, střídavé, užší dužniny klobouku, k oběm a koncům ostře zúžené, na třeň bez zoubku m írně sbíhavé; světle krémově okrové, rezavě skvrnité, poraněním kolem krémových hrudek zaschlého mléka zahnědlé. T ř e ň tuhý, pružný, kolem délky prům ěru klobouku neb i o něco delší, 2 až 4 ,5 x 0 ,4 —0,6 cm, válcovitý, plný; podélně vrásčitý, suchý, matný, lysý, k ré mově nažloutlý, často rezavě až hnědavě skvrnitý. D u ž n i n a tuhá a pružná, později křeh ká; bílá, zvolna krém ově nažloutle
208
nabíhá, místy rezavě skvrnitá; zvolna palčivá, houbově vonná. M léko sporé, bílé, nem ěnlivé, na lupenech zasychá krémově nažloutle. V ý t r u s y 6 — 7 x 4 , 5 — 6 ! (i, volně a řídce bradavkaté, s krátkým i spojkam i až neúplně sítnaté. O rnam entika je prořídlá, ale dosti výrazná. Basidie tetrasporické. Cystidy tenkostěnné, průhledné, kopinaté, vřetenovité, lahvicovité i šiškovité, četné na ploše i ostří, kopinaté a vřetenovité 4 —6 X 30—50 /u. vy n ik ají 10 —20 ,6i, ostatní 5 — 9 X 30 —40 u vynikají 5 — 10 fi. P o k o ž k a k l o b o u k u se vatovitě trhá, jako filtračn í papír i na zdánlivě lysém povrchu; mikroskopicky je složena ze svazků několika hyf 4 — 6 ¡i širo-
L a c ta r iu s tatroru m sp. n. — C ystidy, basidie a v ý tru sy .
kých, tlustostěnných, kom paktně spojených ve svazek silného nezkrouceného provazce; svazky se vzájem ně řídce proplétají, tvoříce tak dutiny při povrchu až 100x 60 fí, do hloubky se zm enšující a sem tam vyplněné ojedinělým i vol nými hyfami, různým i směry probíhajícím i, někdy větvenými nebo se k řižu jí cími. Zajím avým zjevem jest srůstání volných hyf v dutinách sítě svazků hyf v m ístech jejich křižování a značná délka svazků, které pravděpodobně končí chloupky u o kraje klobouku; v p rep arátech nelze n ajiti totiž konce hyf. L o k a l i t a : Mezi Spišskou Belou a Lendakem, na lokalitě zvané Blomwiesen, ve slatinné louce při břízách a vrbách, ve výši asi 800 m n. m., dne 11. 8. 1957 sbíral inž. K . K říž. Exsikáty uloženy ve sbírce ,,Fungi M oravici“ v Čsl. Akad. Sc. Brno.
D ruh patří zřetelně do sekce L a n a ti B ataille, resp, T r ic h o lo m o id e i K uhner et Rom agnesi. Svým drobným vzrůstem, hrbolkem na středu klobouku a pro m ikroskopické znaky nemohu ho ztotožniti sé žádným druhem této sekce. A na tomie pokožky klobouku jest poněkud odlišná od anatom ie stirps L. resim u s F r., scr o b icu la tu s F r. ex Scop., a torm in o su s F r. ex Schff. Tvoří tedy jakýsi sa mostatný stirps v sekci. 4. Lactarius tatrorum sp. n. K l o b o u k tuhý, usýcháním pružný, středně masitý, 3 — 7 cm široký; od m ládí sklenutý, na o k raji sehnutý, na středu m írně prohloubený, bez hrbolu,
209
ve stáří sklenuté rozložený až mělce miskovitý, často zprohýbaný, někdy excen trický, na okraji tupý, s pokožkou více méně slupitelnou; hladký, někdy m ě!ce jam katý, skrytě plstnatý, zdánlivě lysý, suchý, pololesklý, suchem ve stá ří rozpukává; světle šedohnědý do fialova, na středu tem něji šedohnědý, stářím po někud tmavne, usýcháním od okraje klobouku černá, nekruhatý, poraněním více méně tmavne. L u p e n y husté až středně husté, tenké, pravidelně střídavé, křehké, asi jako dužnina klobouku široké neb širší (2 — 5 m m ), k oběm a koncům tupě zúže né, na dně žebernaté, ale nespojované! a sotva vidlené, přirostlé' až m írně sbí havé; světle okrové, pak sytě okrové, Ve stáří b íle poprášené, p ři čemž dostá vají pleťový až nafialovělý odstín, poraněním bez nápadné reakce. T ř e ň tuhý, krátký, délky někdy jen pouhé poloviny prům ěru klobouku, kyjovitý neb válcovitý, na basi často s kořenem , 4 — 15 mm tlustý, plný, pak houbo vitě vycpaný, ve stáří někdy i úzce dutý; povrch podélně jem ně vrásčitý až skoro hladký, ojíněný, v dospělosti lysý, m atný neb i pololesklý, suchý; světle hnědý, nafialověle ojíněný, světlejší klobouku, pod lupeny bledší, na basi bíle plstnatý, poraněním bez nápadné reakce. D u ž n i n a tuhá a pružná, ve stáří měkká a suchá; bledá do pleťově k ré mová, stářím dostává odstín barvy lupenů, pod pokožkou klobouku šedavě n a fialovělá; slabé houbové vůně; chuti m írné, po chvíli štiplavě ostré. M léko sporé, bílé, neměnlivé, na lupenech však zanechává často krém ově nafialovělé, zaschlé kuličky nebo hrudky. V ý t r u s n ý p r a c h křídově bílý. Výtrusy 7 — 9 x 6 — 7 ojediněle jen 6 , 5 x 5 , 5 ¡u, nebo až 1 0 , 5 x 8 fi, hustě sítnaté, se sítí více méně přetrhanou, tvořící zčásti uzavřená oka, s ojedinělým i volnými bradavkam i; oka často u zavírají volnou bradavku. O rnam entika většinou značně hustá a dosti výrazná. Basidie tetrasporické. Cystidy sporé až velmi sporé, na ostří většinou válcovitě kyjovité, často s přívěskem, 7 — 9 X 3 5 — 45 u, vynikající 5 — 10 ¡u. nad hladinou rouška, na ploše též sporé, kopinaté neb vřetenovité, 6 — 1 0 x 5 0 — 9 0 ¡u, vyni k ající až 35 /x. P o k o ž k a k l o b o u k u z hyf 3 — 7 ¡i širokých, v hypodermu 8 — 10 /x ši rokých, volně spletených, přehrádkovaných, s barevným pigmentem sraženým v zrna na povrchu hyf; k povrchu pokožky hustoty hyf ubývá, konce nevynikají a nejsou ztluštělé, spíše zúžené. L o k a l i t a : Belanské Tatry, na temeni východního svahu B ujačí, pod S alix reticu lata, Pinus m ughus, D ryas oc to p eta la a C arex tatroru m , na vápenatém podkladě, ve výši 1800 až 1940 m n. m., dne 14. 8. 1957, sbírali dr. J . K ubíčka a inž. K . K říž. Exsikáty uloženy ve sbírce „Fungi M oravici“ v Čsl. Akad. Sc. Brno.
Jistou podobnost vykazuje L a c ta riu s ta troru m s popisem L. la te r itio r o s e u s K arsten, za který jsem ho zpočátku pokládal, avšak řada údajů Karstenova dru hu se přece je n s našim i neshodují a především neodpovídá náš druh vyobra zení v Icon. sel. Hym. Fenn. I I I , 1 8 8 9 f. 61. Za n ejbližší druh nutno označiti L a c ta riu s g riseu s Peck, s nímž patří do společné skupinky — stirps. N elze ho však s ním ztotožniti pro podstatně rozdílné rozm ěry plodnic, klobouk bez hrbolu, na povrchu dlouho hladký a lysý, teprve ve stáří drobně rozpukaný, tem n ěji vybarvený se sklonem k černání, výtrusy s hustší a stínatější ornamentikou a růst mimo olši. L a c ta riu s g riseu s Peck byl na tatranské exkursi mykologů inž. K . K říž e a dr. J. K ubicky nalezen v olšině při potůčku u Lendeku (okres P op rad ), ve výši 8 00 m n. m. a v T atran ské kotlině u chaty Hvězdoň dne 10. srpna 1957, a 11. srpna 1957, takže srovnání s L. ta troru m bylo možno provést.
210
4
Summa Lactarius luteus B l y t t (non N e u h o f f ) . Parvus firmus, dein fragilis, carnosus, solitarius. Pileus umbone evanescenti ornatus vel exumbonatus, laevis, glaber, viscidus, mox siccus, lucidus, citrinus, aetate praecipue centro pallide ochraceus, azonus. Lam ellae m ediocriter confertae, carni pilei aequilatae, adnexae vel subdecurrentes, pallide subochraceae, vulneratae non colore reagentes. Stipes pilei diam etri aequilongus, plerumque clavatus, cavus, albus usque — praecipue basi — crem eo-lutescens. C aro alba, im m utabilis, odore acide fungineo, sapore subacri. L ac album immutabile. Sporae in cumulo crem eo-luteolae, 8 ,5 — 11 ( — 1 2 ) X 8 — 9 ( — 1 0 ) , in com plete reticulatae, verrucis liberis munitae. C ystidia copiosa lanceolata in hym enio adsunt. Pileocutis ex hyphis conferte intricatis, apicibus angustatis et em ergentibus constat. H ab.: T atra Belaěnsis C arpatorum C entralium in declivitate montis B u jačí sub S a lic e reticu la ta , P in o m u g h o, D ry a d e o c to p e ta la et C a ric e tatroru m solo calcareo ca 1 9 0 0 m s. m. Ing. K . K říž et D r. J. K ubíčka 14. V I I I . 1957 legerunt. Lactarius albocremeus Z. S c h a e f e r
sp. n.
Parvus, firmus, elasticus, carnosus, solitarius. Pileus umbonatus, m argine pilosulus, centro laevis glaberque, siccus, non lucidus, albus, cremeus, pallide ochraceo-m aculatus, azonus. Lam ellae confertae, angustatae, crem eo-ochraceae, vulneratae circum crem eoluteola residua lactis exsiccati brunnescentes. Stipes longus, cylindraceus, albus usque crem eo-lutescens. Caro alba, leniter in colorem crem eo-luteum mutans, acris, odore fungineo. Lac exiguum, album, im m utabile, sed residua eius in lam ellis lutescentia. Sporae 6 — 7 x 4 , 5 — 6 ¡x, remote verrucosae, verrucis connexis ornatae. Cystidia in hym enio copiosa, fusoidea vel cylindracea. Pileocutis e hypharum fasciculis compactis, laxe intricatis, cavernas form antibus constat. H ab.: Prope urbem Spišská B elá in montibus C arpaticis C entralibus in prato turfoso sub betulis salicibusque ca 8 0 0 m s. m are 11. V III . 1957 Ing. K . K říž legit. Species sectionis T r ic h o lo m o id e i K ü h n e r et R o m a g n e s i inter L a c ta r io s m argine pilei pilosulos anatom iaque pileocutis insignes pertinens. L a cta riu s rem isu s F r., L. sc ro b icu la tu s Scop. ex F r. et L. torm in osu s Schaeff. ex F r. pileocute diversa discrepant. Lactarius tatroru m Z. S c h a e f e r
sp. n.
Parvus vel m ediocris, firmus elasticusque, carnosus, solitarius. Pileus exumbonatus, laevis usque scrobiculatus, glaber, aetate subrimosus, non lucidus vel sublucidus, siccus, cute secernibili, brunneo-griseus tinctu debili violáceo, azonus. Lam ellae confertae, carni pilei ca aequilatae, adnexae vel subdecurrentes, ochraceae, aetate albo-pruinosae, qua de causa tinctu subviolaceo, vulneratae im m utabiles. Stipes brevis, clavatus, solidus, pruinosus, dein glaber, ochraceo-brunneus, pruinosus tinctu violáceo, pilei pallidior, novus basi albo-tomentosus.
211
C aro pallida tinctu. brunneo, odore debili fungineo, sapore miti, dein subacri. Lac album, im mutabile, sed residua eius exsiccata crem eo-violacea in lam ellis rem anent. Sporae in cumulo cretaceo-albae, 7 — 9 ( — 1 0 ,5 ) X 6 — 7 ( — 8 ) /x, conferte reticulatae. Cystidia in hymenio haud copiosa, cylindracea vel clavata, saepe appendice instructa, parum em ergentia, rarius lanceolata magis basidia superantia. Pileocutis ex hyphis laxe intricatis, pigmento colorato granuloso superficie instructis, apicibus decum bentibus et haud incrassatis constat. H ab.: In montibus T atra Belaěnsis Carpatorum C entralium in declivitate o rientali montis B u jačí solo calcareo sub S a lic e reticu la ta , P in o m u g h o, D ry a d e o c to p e ta la et C a rice ta troru m ca 1900 m s. m are 14. V I I I . 1 9 5 7 D r. J. K u bická et Ing. K. K říž legerunt. Species L a c t a r io g ris eo P e c k peraffinis, sed pileo exum bonato, superficie laevi glabraque, aetate rimosula, colore obscuriori, subnigricanti, sporis magis confertiusque reticulatis, dimensionibus m ajoribus et occurentia sub arboribus aliis (non sub aln is) discrepans.
Holubinka sluneční - Russula solaris Ferd. et Winge Über die Verbreitung der Russula solaris F . et W . in der Tschechoslowakei (S barevnou tabuli č. 32) F ran tišek Š m ard a (Z geobotanické laboratoře ČSA V, pobočka v Brně) Vzácně se vyskytující holubinka sluneční — R u ssu la so la ris Ferd. et W inge byla v Čechách nalezena pouze čtyřikrát. Poprvé byla také sbírána na Moravě v roce 1957 v bučině (Fagetum nudum) na území „Ždánického lesa“ u Bučovic. Moravské exem pláře souhlasí v podstatných znacích zcela s popisem Singerovým (Monographia der Gattung R ussula). Okraj klobouku je již u mladých plodnic zrnitě rýhovaný, pokožka dosti mazlavá, dobře slupitelná, na středu chromově oranžová, base třeně bledě chro mově oranžově skvrnitá. Dužnina pozvolna chuti zřetelně ostré, vůně nevýrazná nebo slabě mýdlová. Mimo popisu udáváme také fytocenologickou a mykofloristickou charak teristiku. Die seltene R u ssu la so laris Ferd. et W inge wurde in Böhmen nur viermal vorgefun den. Zum erstenmale wurde sie auch in Mähren im Jahre 1957 in einem Fagetum nu dum im Gebiete ,,Ždánický les“ bei Bučovice festgestellt. Diese mährischen Exemplare stimmen in wesentlichen Merkmalen mit der Beschreibung Singer’s (Monographie der Gattung Russula, 1932) überein. Der Hutrand ist schon bei jungen Exemplaren körnig gerieft, die Hutepidermis ziem lich schmierig, gut abziehbar, die Hutmitte ist chrom-orange, die Stielbasis blass chromorange fleckig. Das Fleisch schmeckt langsam deutlich scharf, der Geruch ist undeut lich oder schwach seifig. Nebst der Beschreibung ist auch die phytozönologische und mycofloristische Charakteristik angeführt.
Na barevné příloze č. 32 je vyobrazen vzácný druh h o l u b i n k y s l u n e č n í , který byl v Č S R sbírán na čtyřech lokalitách, ale nebyl u nás dosud podrobněji popsán a vyobrazen. Pod le čerstvých exem plářů ji na barevné re produkované tabulí namaloval Alois Procházka. H olubinka sluneční — R u ssu la so laris Ferd . et W inge — náleží do podsekce F e lle in a e M e l z e r a Z v á r a ,
212
kam jsou zařazovány holubinky s palčivou chutí dužniny, lupeny při okraji klo bouku zaobleně tupými, s pokožkou klobouku barvy žluté nebo zelené, s výtrusy krémovými, zřídka bílým i. Ze znám ějších holubinek n áležejí do této podsekce h o l u b i n k a ž l u č o v á — Ruvsula', fe l le a F r., h o 1l u b i n k a h l í n o ž l u t á — R u ssu la o c h r o le u c a (P e rs.) F r. H olubinka sluneční — R u ssu la so la r is F e r d . et W i n g e. Ferdinandsen et W inge, Meddelelser fra For til Svampek. Fremme 1924. — Lange J . E., Dansk. bot. Ark. 4 : 48, 1 9 2 6; 9 : 103, 1938. - Singer R ., Beih. bot. Cbl. 59 : 315, 1930. - Melzer V., Atlas holubinek, p. 191, 1945. — Kühner P.. et Romagnesi H., Flore analytique des champ. super, p. 46 5 , 1953.
K l o b o u k 3 ,5 — 5 cm v prům ěru, křehký, tence masitý, na okraji blanitý, tupý, uzlinatě rýhovaný, proti světlu průsvitný. B arv a pokožky klobouku při o k raji světle citronová, na středu zářivě, chromově žlutá, uprostřed až chro mově oranžová. V mládí má klobouk tvar vejčitý, při dalším vývoji ploše skle nutý, u zcela vyvinutých plodnic je temeno klobouku mírně, ploše prohloubené, zřídka s malým hrbolkem na dně prohlubeniny. P o k o ž k a klobouku již od útlého mládí na okraji zřetelně uzlinatě rýho vaná, značně lepkavá, dobře ke středu slupitelná. L u p e n y nejprve bílé, světle krémové až posléze krémové, n ejširší ve vnější třetin ě 6 mm široké, u třen ě anastom osující a přichycené, u mladých exem plářů husté, později dosti oddálené. T ř e ň stejně tlustý (válcovitý) neb u base rozšířený, ± zdéli prům ěru klo bouku, 6 — 13 mm silný, slabě vrásčitý, trochu pom oučený, bílý, na basi slabě chrom ově-oranžově skvrnitý, v části do substrátu (listí) ponořené kořenovitě prodloužený, plný až pórovitý, na zduřelé části dutý. D u ž n i n a bílá, i pod pokožkou klobouku, neměnlivá, chuti po chvíli znač ně, ale krátce palčivé. V ů n ě bezvýrazná neb slabě mýdlová. V ý t r u s n ý p r a c h světle krémový. V ý t r u s y kulaté neb široce oválné, 8 — 9 , 8 x 7 — 8 ,4 (x, hustě ostnité, ostny isolované až 1 ¡x dlouhé. R o z š í ř e n í . Jest známa z bukových lesů Dánska, středního Německa a Fran cie. V Č echách nej starší sběr pochází od J. H erinka z r. 1937 od Protivína, je uložen v h erb áři N árodního musea v Praze. V rokli „M očidlo“ u M šena, pod buky sbíral 5. V II. 1949 Ing. VI. Landkam m er. D alší sběr F . K otlaby z bučiny na Studeném vrchu u S tříb rn é Skalice v Posázaví, 4. 10. 1955, publikoval M. Svrček v České mykologii X : 28, 1956. Na M oravě byla poprvé zjištěna holubinka sluneční 2. srpna 1957, kdy ji sbírali na společné exkursi autor to hoto článku a K . K říž v bučině ..Prostřední vrch “ Ždánického lesa u Bučovic. E k o l o g i e . R u ssu la so la ris Ferd. et W inge spolu s R u ssu la M a irei Sing, je vázána výhradně na buky. Je vzácný a ekologicky vyhraněný druh, patří k druhům charakterisujícím m ykofloristicky nahé bučiny (F a g etu m n udum , F. p a u p e r ) . Stanoviště holubinky sluneční (R u ssu la s o la r is Ferd. et W in g e) v Zdánickém lese se nalézá v lesním odd. 24 a i trati Prostřední vrch pěstebního střediska v Nevojicích, kde jsou nejlépe zachovány zbytky bučin v Ždánickém lese. N alézá se zde mohutný km en buku m ající v prům ěru 170 cm, v r. 1957 byla část jeho koruny vichřicí rozštípena. B učina zaujím á dno a mírné svahy závěru údolí Svaté, plochý, široký žleb s jedním z pram enů potoka Svaté. Sou těžní schopnost buku je taková, že stromové patro tvoří převážně buk, jen o je diněle přistupuje klen s kmenem 70 cm v průměru, lípa velkolistá (prům ěr kmene 100 cm ), babyka s kmenem 35 cm silným. Bylinné patro dosahuje ne
213
p atrn é pokryvnosti asi 2 % . N ejvětší p očetn osti dosahuje m a řin k a v o n n á, z bu kových druhů se dále vyskytují ojediněle kýčelnice cibulkatá, sam orostlík klasn atý, chybí p ry šec m andloňovitý. P ro n ik án í teplom ilných druhů babyky a hřibu královského (sb íral n a spol. exk. J. D v o řá če k ), k terý rostl m imo sním ek na ok raji slunné cesty v bučině, lze si vysvětliti bohatou přím ěsí sloučenin vápníku ve flyši, k terý tvoří h orn in ový podklad, a styčným územ ím bučiny s habrovým i a teplom ilným i doubravam i. F y to c e n o lo g i c k á
ch arak teristik a
lokality:
N evojtile, P ro střed n í v rch v Ž d én ick ém lese, odd. 2 4 a i, nadm . v. 3 5 0 m, 2. 8 . 1 9 5 7 . V bukové laťovině cca1 2 5 let staré v ý stav k y buků s km eny 1 2 0 cm v p rů m ěru . P lo ch a 9 0 0 m 2, zápoj 1 ,0 , půdní v e g e ta ce 2 % , zbytek listn atá, dobře hum ifikující h rab an k a, půdní a cid ita Á i h orizon tu pH 6 ,7 (z á sa d itá půdní re a k c e ). F a g etu m nudum . F ag u s silv atica . . . . . . . 5 T ilia p la ty p h y lla ................................................ + A cer cam p estre . ................................................ — A cer p s e u d o p l a t a n u s ................................................ — D alp h e m e z e r e u m ........................................................ — A speru la o d o r a t a ...........................................................4 D en taria b u l b i f e r a ...................................................1 A sarum e u r o p a e u m ................................................ + A eg op od iu m p o d a g r a r i a ........................................+ A ctaea s p i c a t a .........................................................+ A juga r e p t a n s .........................................................+ A lliaria o f f i c i n a l i s ................................................ + C ircaea l u t e t i a n a .........................................................+ G eran iu m r o b e r t i a n u m ........................................ + L am iu m m a c u l a t u m .................................................+
Mykofloristická
M ajan them u m b ifo liu m . . . . . + O robu s v e r n u s ...........................................................+ O xalis a c e t o s e l l a ........................................................... + A stran tia m a j o r ...........................................................— L ap sa n a c o m m u n i s .................................................. — M ycelis m u r a l i s ........................................................... — P aris q u a d r i f o l i a ...........................................................— E p ilob iu m m ontanum , . . . . . — N eottia n i d u s - a v i s ...................................................— (S tach y s alp in a) C arex s i l v a t i c a ..............................................................1 F estu ca g i g a n t e a ........................................................... + M élica u n i f l o r a ............................................................+ B rachypodiu m s ilv a t ic u m ..........................................—
charakteristika:
2. 8. a 8. 8 . 1 9 5 7 rostly n a zem i v h rab an ce a na p a ře z e ch listn atých strom ů následující druhy, které sbírali inž. K a re l K říž nebo a u to r článku. A garicus ru siop h y llu s Lasch. A m an ita ru b escen s (Pers.) Gray B olb itiu s vitellin u s (Pers.) Fr. var. titu ban s Bull. ex Fr. C litocy b e od o ra (Bull.) Fr. C o lly b ia con flu en s (Pers.) Quél. C raterellu s corn u co p io id es (L.) Fr. G loeop oru s adu stu s (Willd.) Pil. L actariu s p y ro g alu s (Bull.) Fr. L actariu s su b d u lcis Pers. L ep io ta crista ta (A. et S.) Quél. L y cop erd on echin atu m Pers. L y cop erd on m am m aeform e Pers. L y cop erd on m olle Pers. M u cid u la m u cid a (Schrad.) Bours. M u cidu la ra d icata (Relh. ex Fr.) Bours. M arasm iu s a llia ceu s (Jacq.) Fr.
214
M ý cen a p elia n th in a Fr. M ýcen a pu ra (Pers.) Quél. P licaria a ln ico la Vel. P lu teolu s aleu riatu s (Fr.) Karst. P lu teu s cervin u s Schaeff. P lu teu s ep h e b eu s Fr. P lu teu s lu tescen s Fr. P lu teu s m u rin u s Bres. . P lu teu s sa licin u s (Pers.) Quél. P lu teu s p h leb o p h o r u s (Ditm.) Gill. R u ssu la alu ta cea Fr. R u ssu la fa r in ip e s Rom. ap. Britz. R u ssu la o liv a c e a Schff. R u ssu la so la ris Ferd. et Winge T rich o lo m o p sis p la ty p h y lla (Pers.) Sing. V olv aria fu sc id u la Bres. X erocom u s su b tom en tosu s (L.) Quél.
Nový druh rodu Ceratellopsis Konr. et Maubl. v Čechách: Ceratellopsis kubičkae sp. n. Species nova generis Ceratellopsis K onr. et Maubl. in Bohemia: Ceratellopsis kubičkae sp. n. A lbert P ilát
Po dokončení korektur m ojí práce „P řehled hub kyjankovitých — C la v a r ia c e a e se zvláštním zřetelem k československým druhům — Ü bersicht der euro päischen C lavariaceen unter besonderer Berücksichtigung der tschechoslow a kischen A rten “, která vyšla ve Sborníku N árodního musea v P raze — Acta M usei N ationalis Pragae (1 4 -B 2 - 4 : 1 2 9 - 2 5 5 , tab. X V I I - X L V I I I , 1 9 5 8 ) daroval mi dr, Jiř í K ubíčka jeden trouchnivý list vrby ušaté — S alix au rita, který nalezl 15. května 1958 na vlhkém místě na zemi u T řebon ě. R ostlo na něm asi 50 drobných plodnic kyjankovité houby, která náleží do rodu r oh o v n i č k a — C e r a te llo p s is K o n r . et M a u b l . P a tří do něho vesměs houbičky velmi malých rozměrů, které jsou kromě toho velice vzácné, takže není divu, že jsou známé dosud jen velmi nedokonale. Popisy většiny druhů jsou zatím velmi kusé a vzájem ný pom ěr jednotlivých druhů není rovněž většinou zcela jasný. Ve své práci podle literatury uvádím 14 druhů dosud z Evropy známých, z nichž však žádný dosud nebyl v Československu nalezen. K u bič’kova houba je tedy prvním nálezem zástupce tohoto rodu u nás. Proto o ní podávám zprávu. Rod C e r a te llo p s is K o n r . et M a u b l . je blízký rodu P istilla ria F r . p a l i č n a t k a , v ohraničení, které podal C o r n e r (1 9 5 0 ). Liší se od něho hlavně tím, že hyfy dodatečně nenafukují, třeň není vyvinut, neboť plodničky jsou plodné až k basi, a proto také nenalézám e slepené povrchové hyfy, které bý vají přítom né na třeňové části plodnic paličnatek. Plodnice rohovniček jsou nitkovité nebo jehlicovité, a ani v dospělosti dodatečně netloustnou. B ývají za končené sterilní špičkou na vrcholu. Subhym eniální hyfy nem ají vyvinuté. Protože Kubíčkovu houbu nemohu ztotožnit podle stávající literatury se žád ným popsaným druhem, popisuji třeboňskou houbu jako nový druh: Ceratellopsis kubičkae sp. n. Plodnice 0 ,5 — 1,5 ( 2 ) mm vysoké, bílé až skoro bezbarvé, vzhůru rostoucí, negativně geotropické či spíše fototropické, na konci špičaté, rovné nebo trochu pokřivené či prohnuté, tence válcovité, rostoucí jednotlivě, ale v řídkých hou fech na odum řelém listu, 8 0 — 100 ¡x tlusté v plodné části, na konci posléze prodloužené ve sterilní špičatý hrot, který bývá různě dlouhý, někdy jen n e patrný, jindy zau jím ající polovinu plodnice, a jen 1 0 — 1!$ ^ tlustý. Base plodnice, kterou přisedá na list, je stejně tlustá a jednoduchá, bez1 povrchového mycelia. Na mladé plodnici nalézám e na1tem eni malý hrot jako vegetační vrchol, složený z několika válcovitých hyf, které se nahoru prodlužují a nazad vytvářejí mladé basidie, jež tvoří rouško na povrchu plodnice. N ejh o řejší basidie jsou nejm ladší. Tram a plodné1 části je asi 5(J .¡x tlustá a složená z hyf 3 — 4 ,5 ¡x tlustých, jež v m ládí jsou zcela bezbarvé, později n ep atrn ě špinavě nažloutlé, rovnoběžně hustě spletené, takže jsou málo zřetelné, se sporými a oddálenými přehrádkam i a bez přezek. Povrchové; hyfy jsou trochu tenčí, a také jejich stěny jsou tenčí. Cystidy žádné. Basidie a basidioly (kterých je většina, neboť houba je celkem
215
málo plodná) asi 15 X 8 ¡j. veliké, bezbarvé, se zrnitou plasmou. Plodné basidie se dvěma sterigmaty. Výtrusy elipsoidní, se zřetelným apikulem, tenkostěnné, hladké, se zrnitým obsahem, ale bez olejových kapek, 9 — 11 X 4 — 5 ¡j, veliké. Hab. Na mrtvém na zemi na vlhkém m iste ležícím listu vrby ušaté — S a lix au rita nedaleko Třeboně 15. V. 1958 nalezl M U D r. J iř í K u b í č k a . Je to druh velmi blízký C e r a te llo p s is a c u le a ta (P a t.) C orner 1950, od něhož se liší většími výtrusy. Jm enovaný druh má podle C orn era ( 1 9 5 0 ) výtrusy
j
j
p
^
K ohovniěka K u b íčk ov a — C eratello p sis k u b ič k a e P ilá t. 1. Šp ičk a m ladé plodnice. - 2. S teriln í špička dospělé plodnice. - 3. Šp ička m ladé plodnice silně zvětšená. - 4— 8. P ě t plodnic různě starý ch a různého tv a ru . - 9. B a sá ln í čá st plodnice. - 10. B a s i die s v ý tru sy . - 11. V ý tru sy . — 1. Carposom atis subnovi pars apicalis. - 2. P a rs apicalis carposom atis ad ulti. - 3. Aculeus apicalis novus. - 4— 8. Q uinque carp oso m ata diversa. - 9. Carposo m atis pars basalis. - 10. B asid ium cum sporis. - 11. Sporae. A. P ilá t ad n átu rám del.
4 — 6 X 2 — 3 ¡j. veliké. Velikostí a tvarem plodnic, i jejich anatom ií je našemu druhu jinak velm i podobný, až na to, že má hyfy přezkaté. Velikostí výtrusů se našemu druhuj blíží C e r a te llo p s is ric k ii (O u d .) C o r n e r 1950 [M u cro n ella ric k ii O u d. 1902, C n a z o n a r ia ric k ii ( O u d . ) D o n k 1933], který byl nalezen v Holandsku na odum řelých lodyhách chřestu — A sp arag u s o ffic in a lis a na jiných rostlinných odpadcích. M á výtrusy 9 ,5 — 10( — 12) X 4 ,5 — 5,5 n veliké. Liší se od našeho1 druhu větším i plodnicemi (1 — 3 X
216
0 ,0 7 mra velikým i) a přítom ností cystidiol v hymeniu, které vyčnívají až 12 ¡x. Plodnice rostou jednotlivě nebo v trsech po 2 — 6. Podobná je také P te ru la g r a c ilis (B . et D e s m . ) C o r n e r 1950 [C e r a te lla a c u lin a (Q u é l.) P at.], která se objevuje na zbytcích jednoděložných rostlin, a kterou i u nás u H lásné T řeb án ě v Č echách 5. V II. 1945 na sítině — Ju n cu s n alezl M . S v r č e k (herb. P R . No. 1 6 8 5 1 1 ). Liší se hyfam i dimitickými, z nichž skeletové jsou tlustostěnné, dále cystidam i v hymeniu, jež jsou 25 — 40 X 5 — 8 ^ veliké a většími výtrusy ( 9 — 16 X 4 — 7 ¡x). Diagnosis C eratellopsis kubičkae P i l á t
sp. n.
C arposom ata 0 ,5 — 1 ,5 (2 ) mm alta, alba vel subhyalina, acicularia, cylindrica, apice acuta, recta vel subcurvulata, modo negativo geotropica, respective potius phototropica, solitaria, sed modo disperse gregario ad folium emortuum ad terram loco humido iacentem S a licis a u rita e insidentia (ca 50 exem plaria ad folium unum ), estipitata, usque ad basiiň fertilia, sed adulta apice in aculeum sterilem , diverse longum, solum 1 0 — 15 fx crassum, attenuata, parte fertili 8 0 — 100 ¡x crassa, basi non incrassata, absque mycelio superficiali ad substratum insidentia. Hyphae m onom iticae, efibulatae, primům hyalinae, dein pallidissim e sordide lutescentes, conferte p aralelliter intricatae, parum distinctae, valde rem ote septatae, 3 — 4 ,5 ¡x crassae, parte fertili carposom atis tram am ca 50 ¡x crassam componentes. Hyphae superficiales similes, solum paulum tenuiuores et tenuius tunicatae. Cystidia nulla. Basidia et basidiola ovoidea, bisterigm atica, ca 15 X 8 [x magna, sparse fertilia. Sporae ellipsoideae, distincte apiculatae, tenuiter tunicatae, laeves, eguttulatae, sed plasm a subtiliter granulosa instructae, 9 — 11 X 4 — 5 ¡x magnae. H a b. Ad. folium unum emortuum loco humido ad terram iacentem prope Třeboň, Bohem iae m eridionalis, 15. V. 1958 cel. D r. Georgius K u b í č k a , balnearum illarum director, cui speciem dedicavimus, legit. Species e proxim a affinitate C e r a te llo p s id is a c u le a ta e ( P a t . ) C o r n e r 1950 (P istilla ria a c u lle a ta P a t . 1 8 8 3 ), a qua praecipue sporis m aioribus discrepat. Species com m em orata, teste C orner ( 1 9 5 0 ), sporas 4 — 6 X 2 — 3 ¡x magnas et hyphas fibulatas habet, alias forma, dimensionibus, anatom iaque speciei nostrae valde similis est. Dim ensionibus sporarum species nostra C e r a te llo p s id i ric k ii ( O u d . ) C o r n e r 1950 [M u cro n ella ric k ii O u d e m a n s 1902, C n a z o n a r ia r ic k ii (O u d .) D o n k 1 9 3 3 ], in Hollandia ad caules emortuos A sp ar ag i o ffic in a lis detritumque diversum lectae, similis est. Species commem orata hollandica sporas 9,5 — 10 ( — 1 2 ) X 4 ,5 — 5,5 teste D onk habet. A speciei nostrae carposom atibus m aioribus (1 — 3 X 0,0 7 mm m agnis), praesentia cystidiorum in hymenio (quae usque ad 12 ^ prom inent), carposom atibus saepe connatis (2 — 6 ) discrepat. E tiam P te r u la g ra c ilis (B . et D e s m . ) ' C o r n e r [C e r a te lla ac u lin a (Q u é l.) P a t.], quae ad folia culmosque plantarum monocotyledonarum invenitur, comparanda. Species com m em orata hyphas dimiticas, quarum prim ariae crasse tunicatae, praesentia cystidiorum ( 2 5 — 40 X 5 — 8 ¡x) in hym enio et sporis m aioribus ( 9 — 16 X 4 — 7 /x) dignoscitur.
217
Hlenka dvoukožka nasetá v Praze M yxomyces D id e rm a sp u m a r io id e s F r . in Prague E vžen W ich a n sk ý Hlenka dvoukožka nasetá se objevila letos v ohromném množství v Kinského sadech v Praze. The Myxomyces D iderm a sp u m arioid es F r. appeared in very large quantities in the month of may in the Kinský-garden, in Prague.
Po vydatných květnových deštích se objevila letošního roku na mnoha m ístech v Kinského sadech i jinde v Č echách hlenka, která pokrývala suché i zelené listí, obzvláště břečťanu (H e d e r a h e lix ), různé jin é rostliny a větvičky a dokonce i odhozené provazy, na plochách i několika čtverečních decim etrů. Je to D id e rm a s p u m a r io id e s F r. (Syn .: D id y m iu m s p u m a r io id e s F r. — R e tic u la r ia s p h a e r o id a lis B u ll.? — S p u m a ria p h y s a r o id e s P ers.? — P h y sa ru m s p h a e r o id a le Chev. P h y saru m stro m a teu m Link — C a r c e r in a s p u m a r io id e s F r. — C h o n d r io d e r m a sp u m a r io id e s R ost. — C h o n d r io d e r m a strom ateu m Rost. — C h o n d r io d e r m a virg in eu m M ass. — D id e rm a c in ereu m M org. — D id e rm a strom ateu m M o rg .) Podávám je jí popis, sestavený podle sběrů v K inského sadech a podle m a teriálu, který jsem obdržel od dr. P iláta z K arlštejn ská, kde byla rovněž místy hojná. Plasmodium bílé, neprůhledné. Sporangia zprvu šedá, pak bílá, přisedlá, hladká nebo slabě rugosní, kulatá nebo slabě zploštělá, 0 ,5 — 1 mm v průměru, v ohromných koloniích, složených z několika tisíc kusů, p řised ajících na bílý hypothallus. Sporangiální stěna je složena ze dvou těsně spojených vrstev, z nichž vnější je vápenatá, křehká, složená z vápenatých, kulatých, velmi hustých, bezbarvých a průsvitných zrníček, 1 — 3 ¡x velkých, podobajících se drobným výtrusům, vnitřní stěna je! blanitá, bělavá. K olum ella mladých plod nic je těžce zjistitelná; podle údajů L istera je vyklenutá až polokulovitá, bílá, někdy bledě masová. K ap ilicium je složeno z jem ných, neztluštělých, většinou rovných, vzácněji slabě zprohýbaných, nahnědlých, ohebných, nehojn ě v ostrých úhlech větvených a vzácně anastom osujících nitek. Bývá často velmi skoupě vyvinuto. Výtrusy fialově hnědé, kulaté, osténkaté, 8 — 11 ¡x v prům ěru; ve sběrech z Kinského sadů pouze 9 — 10 ¡x velké. T ato hlenka p atří do řádu A m a u r o s p o r a le s (hlenky s fialově hnědými vý trusy), do podřádu C a lc a r in e a e (hlenky, jejichž sporangiální stěny obsahují uhličitan vápenatý) a do čeledi P h y s a r a c e a e . Je blízce příbuzná hlence D id e rm a g lo b o su m od níž se liší těsným spojením sporangiálních vrstev, menšími a hladším i výtrusy. U D id e rm a g lo b o s u m se obě sporangiální stěny v dospělosti od sebe oddělují. Hypothallus a v n ější sporan giální stěna jsou často barvy krémové. Výtrusy této hlenky m ají prům ěr 1 0 - 1 4 ¡x. M akroskopicky mohli bychom D id e rm a sp u m a r io id e s F r. považovat za Muc ila g o sp o n g io s a M organ (Syn .: S p u m a ria M u cilag o P e rs.), jež obaluje rovněž větvičky kol dokola, avšak vápenatá sporangiální vrstva je složena ze zrníček tvaru hvězdičkovitého. D id e rm a s p u m a r io id e s F r. se vyskytuje na zastíněných místech, kde porůstá detrit i části živých rostlin, obzvláště listy a větvičky ve velkých plochých
218
koloniích, nebo obaluje větvičky kol dokola do výše 5 — 10 cm. Sb íra l jsem ji na více m ístech v době od 2. V. do 16. V I. 1958 v K inského sadech v Praze, dr. P ilát na K arlštejnsku 30. V. 1958. D id e r m a sp u m a r io id e s F r. p atří k hlenkám s kosmopolitickým rozšířením . L . Č e l a k o v s k ý syn ji ve své p ráci o českých m yxom ycetech neuvádí. Adresa autora: Dr. Evžen W ichanský, Praha 16. Kirovova 40.
Nové druhy diskomycetů z Belanských Tater Species novae Discom ycetum e m ontibus Belanské T a try (Slovakia septentrionalis) M irko S vrček Autor popisuje 9 nových druhů a 1 novou varietu diskomycetů, sbíraných v B elan ských Tatrách na Slovensku. Novem species novae et varietas una nova Discomycetum e montibus Belanské Tatry (Carpathorum centralium) describuntur.
Podrobný mykologický výzkum Holubyho doliny (nazývané také dolinou „Sedm i p ram e n ů ") v B elanských Tatrách, který prováděl v rám ci komplexního přírodovědeckého výzkumu tohoto území Tatranského národního parku v po sledních 4 letech jednak p řítel M U D r. J i ř í K u b í č k a , jednak autor, p ři nesl již nyní řadu vzácných a někdy překvapujících nálezů druhů hub n ejen nových pro Československo, avšak i taxonů dosud nepopsaných, přestože n a sbíraný bohatý m ateriál je dosud jen zčásti zpracován. V tomto příspěvku uvá dím výběr nových druhů diskomycetů, které převážně jsme nalezli s dr. J. K u bickou během ja rn ích exkursí, je ž jsm e podnikli ve jm enované oblasti v týdnu od 18. do 25. května 1958. Za tuto pom ěrně krátkou dobu a při počasí značně suchém jsm e za intensivního výzkumu zaznam enali celkem přes 2 0 0 druhů hub, z toho více než 100 druhů diskomycetů. Počet uvedených novinek lze do jisté míry vysvětliti také skutečností, že ja rn í aspekt terčoplodých hub našich vysokohor nebyl dosud soustavně studován. Typy jsou uloženy v h erb á ři N árodního musea v Praze. C ib o ria blanda S v r č e k ,
sp. n.
A pothecia 4 — 8 mm v průměru, mělce miskovitá, s okrajem dosti ostrým, ve spod stažená v stopku kratší prům ěru thecia, s theciem b l e d ě m e r u ň k o v ě t e p l e ž l u t ý m (Séguy C U C No. 2 5 0 „cham ois“ ), na zevní ploše a na povrchu stopky podobně avšak světleji zbarvená a bělavě dosti souvisle přitiskle nebo trochu odstále p l s t n a t á . Stopka dolů zvolna stažená, na basi nen í tm avěji zbarvená, přirůstá k povrchu substrátu (b ez sklerocia). Apothecia bez barevných změn po doteku, jednotlivá. Plstnaté odění zevní plochy excipula tvoří válcovité, 1 0 — 14 fi tlusté hyfy, které jsou tenkoblanné nebo m írně tlustoblanné, bezbarvé nebo nahnědlé, lysé, oddáleně přehrádkované, rozm anitě zprohýbané a rozvětvené, na konci stejně tlusté nebo až 2 4 ¡x kyjovitě ztluštělé. V řeck a 175 —2 0 0 x 9 —15 ¡jl, podlouhle válcovitá nebo válcovitá, nahoře zúže ná až široce zaoblená, dolů zvolna stopkatě stažená, s 8 výtrusy jed nořad é šik
219
mo uloženými. Poruš v M elzerově reagens nemodrá. Parafysy vláknité, oddá lené článkované, 4 — 6 ¡x tlusté, n a konci neztluštělé, skoro bezbarvé. Výtrusy 1 6 —2 0 X 6 — 7 ¡x, podlouhle elipsoidní, většinou nestejnostranné, často více či m éně prohnuté, na pólech zaoblené, vždy se dvěma kapkam i cca 2 — 3 /x velký mi, někdy krom ě toho ještě s drobným i kapičkam i, hladké, bezbarvé. Na pólech se neodškrcují konidie. Starší výtrusy jsou 2 buněčné, s tenkou přehrádkou uprostřed, bez kapek. Po obarvení M elzerovým reagens kapky ve výtrusech zm izejí a objeví se zřetelná tenká septa uprostřed výtrusu. Lokalita typu. Belanské Tatry, Holubyho dolina, bočné prameniště nad soutokem Hlbokého a Viničného potoka, na odumřelé pochvě listové na basi živé lodyhy ostřice sivé kyjovité (C arex g la u ca subsp. cla v ifo rm is [Hoppe] D om .), ve 3 exemplářích, 19. V. 1958, cca 1100 m n. m. (M. Svrček).
Neshoduje se s žádným druhem, uváděným z rostlin šáchorovitých nebo sítinovitých. V ýznačná jsou poměrně velká apothecia se zvláštním žlutým zb ar vením a plstnatým zevním oděním excipula. E riopezia roseolo-tincta S v r č e k ,
sp. n.
Apothecia 0,1 — 0 ,3 mm v průměru, široce přisedlá na hustě pavučinovitý, čistě bílý hypothallus (subikulum ), rozrů stající se v nejbližším okolí plodnic, mělce miskovitá, pak ploše rozložená, za sucha nepravidelně zprohýbaná, po spolitá až nahloučená, někdy i ve větším počtu splývající, zevně bíle pavučinovitě chlupatá, porostlá vlákny, které neznatelně p řech ázejí v podobné hyfy subikula. Thecium je z a ž i v a z b a r v e n o n a r ů ž o v ě l é n e b o p l e ť o v ě , na exsikátu je světle žluté. Pletivo excipula za sucha nezřetelné struktury, je složeno z bezbarvých nebo nažloutlých tenkých hyf. Hyfy subikula a zevní plochy apothecia 1,5 až 2 ,5 [x tlusté, bezbarvé, tenkoblanné, lysé nebo nepatrně inkrustované, řídce přehrádkované, nepravidelně větvené. V řecka 35 —4 5 x 4 —6 ¡x, podlouhle kyjovitá, nahoře zaoblená, dolů stopkatě zúžená, s 8 dvouřadé uloženým i výtrusy. P arafysy nezjištěny. Výtrusy 7,5 až 9 X l — 1,5 /x, jehlicovité, nestejnostranné, k pólům zúžené, přím é, v mládí až se 4 kapkami, vyzrálé bez kapek nebo též s tenkou přehrádkou uprostřed, b ez barvé. L o k a l i t a t y ' p u . Belanské Tatry, Holubyho dolina, lesní louka zvaná „Jelenia lúka“ , na odumřelých lodyhách a listech biky bělavé (L u zu la a lb id a [Hoffm.] DC. = L. n em orosa [Poli.] S. M ey), na jediném místě, avšak hojně, 3. V III . 1956, cca 1500 m n. m. (]. Kubická a M. Svrček).
Podle K o r f a (p. 167, 1 9 5 1 ) je tento druh příbu zný s A r a c h n o p e z ia e r io b a sis ( B e r k .) K orf, rostoucí na dřevinách. Jed in ý druh, uváděný v literatu ře z této skupiny také na jednoděložných rostlinách, je E r io p e z ia p a lu d o s a V el., kterou jsem již rovněž sbíral a jež je naprosto rozdílná. Helotium tatrae S v r č e k ,
sp. n.
Apothecia 0 ,3 —0 ,5 mm v prům ěru, zprvu m ě!ce pohárkovitě — miskovitá, pak ploše rozložená, pravidelně okrouhlá, vespod ve stopku kratší až o málo delší než prům ěr thecia zúžená, celá j a s n ě c i t r o n o v ě ž l u t á , měkce masitá, na o k raji a zevně dokonale lysá, hladká, jednotlivě nebo je n v několika málo exem plářích pospolitě rostoucí, od počátku na povrchu' substrátu. Bez b arev ných změn po dotyku. Pletivo excipula složeno z bezbarvých, v silnější vrstvě žlutavých tenkoblan-
220
ných buněk, které v basální části excipula jsou okrouhlé, až 16 ju v průměru, sm ěrem k okraji jsou podlouhlé až kyjovité, na okraji p řech ázejí v úzké, na konci zaoblené válcovité hyfy. V řeck a 8 0 — 8 5 x 8 — 9 ¡x, válcovitá, nahoře zúžená, dole stopkatě stažená, s 8 výtrusy jednořadým i nebo částečně dvouřadými. Poruš v M elzerově reagens nem odrá. Parafysy velmi hojné, válcovité, 3,5 — 5,5 ¡x tlusté, skoro celé v y p l n ě n é s i l ně s v ě t l o l o mn o u , c i t r o n o v ě žlutou, o l e j o v i t o u p l a s m o u , v dolní části parafys vícekrát přerušovanou (nebo zaškrcovanou). V ýtrusy 8 — 1 1 , 5 x 3 — 4 /x, válcovité nebo podlouhle válcovité, na pólech dosti zaoblené, přím é, bez kapek, jednobuněčné, bezbarvé. L o k a l i t a t y p u . Belanské Tatry, Holubyho dolina, pravý břeh Hlbokého potoka nad soutokem s potokem Viničným , na ležícím jehličí modřínovém (L a rix d ecid u a subsp. p o lo n ica R acib.) ve vlhkém rašelinném lese, 19. V. 1958, cca 1100 m. n. m. (J. Kubička) a na tomže substrátu v pram eništi „Sedm pram eňov“ , na silně prom áčené půdě ležícím, kde toto Helotium přecházelo (1 apothecium) též na zetlelý list ostřice sivé kyjovité (C arex g lau ca subsp. clavifo r m is [Hoppe] D om .), 22. V. 1958, cca 1250 m n. m. (M . Svrček). — Všude vzácně, v jednot livých exemplářích.
N eobyčejně charakteristický a snadno poznatelný druh jasn ě citronově žlu tým nebo zelenavým zbarvením apothecií a nápadným i zbarveným i parafysam i i válcovitým i výtrusy, dosti isolovaného postavení. Helotium pallide-subolivaceum S v r č e k ,
sp. n.
Apothecia 0 ,5 —0 ,9 mm v průměru, mělce miskovitá, vespod krátce stopkatě sta žená, c e l á b l e d ě n a z e l e n a l á , usycháním bledě nažloutlá až bělavá, zevně stejně zbarvená nebo bělavá, měkce masitá, na okraji úzce obroubená, podobně jako zevně lysá a hladká, od počátku na povrchu substrátu jednotlivě rostoucí. Excipulum složeno v basální části apothecia z podlouhlých až obdélníkových buněk, bezbarvých, se stěnam i m írně ztluštělými, až 1 8 x 7 ¡x velkých, které se směrem k okraji zm enšují a p řech ázejí v dlouhé hyfy. O krajové hyfy excipula jsou válcovité, bezbarvé, lysé, tenkoblanné, na konci zaoblené nebo tupé, cca 12 — 20 /x dlouhé a 3 — 4 ¡x tlusté. V řecka 55 — 6 0 x 6 , 5 — 8,5 /x, kyjovité válcovitá, nahoru zúžená a zaoblená, dole dosti krátce stopkatá, s 8 výtrusy. Parafysy úzce válcovité, nahoře 2 ,5 až 3 f.x tlusté, neztluštělé, s olejovitou plasmou, skoro bezbarvé. Výtrusy 10 — 12 X 2 ,5 — 3 /x, úzce vřetenovité, často nestejnostranné a m írně prohnuté, většinou na jednom pólu zobánkovitě stranou zakřivené, bez kapek, jednobuněčné, b ez barvé. L o k a l i t a t y p u . Belanské T atry, Holubyho dolina, pravý břeh Hlbokého potoka nad soutokem s potokem Viničným, na ležícím zetlelém jehličí jedlovém a smrkovém, na smrkové větévce, na listech borůvky a brusinky, tlejících v humusu vlhkého rašelinného lesa (P icea, A b ie s ) , vzácně a ojediněle, 19. V. 1958, cca 1100 m n. m. (J. Kubička a M. Svrček).
C elkem nenápadný druh, který se obtížně hledá. Pravděpodobně není vázán na určitého hostitele, dává však zřejm ě přednost kyselejším u prostředí. V ytče nými znaky se liší od všech druhů rodu Helotium. Lachnum belanense S v r č e k ,
sp. n.
Apothecia 0 ,7 — 1 mm v průměru, zprvu pohárkovitě uzavřená, pak misko vitá. vespod krátce, avšak z ř e t e l n ě s t o p k a t ě s t a ž e n á , s theciem vy dutým, š p i n a v ě b ě l a v ý m zevně umbrově h n ě d ě p l s t n a t á a
221
drobnými zrnéčky olepená, na okraji krátce hnědě chlupatá, s chlupy u m la dých apothecií slepenými a zakrývajícím i thecium, které po doteku nem ění zbarvení. Apothecia jsou dosti masitá, rostou pospolitě, často až nahloučené trvale na povrchu substrátu. Excipulum složeno z okrouhlých až elipsoidních, 9 — 14 fx velkých buněk. Chlupy na okraji excipula 150 — 2 0 0 /x dlouhé, 3,5 — 5 ¡x tlusté, dlouze válco vité, přím é, na konci tupé až přišpičatělé, světle červenohnědé nebo žlutohnědé', tenkoblanné, oddálené septované, s blanou hladkou nebo (zvláště v horní části) drobně zdrsnělou. Chlupy na zevní ploše excipula jsou kratší a tenčí (2 ,5 — 4 ^ ) , někdy prohnuté, na konci zaoblené, ojediněle kyjovité ztluštělé (až 5,5 /x), s koncovou částí světleji zbarvenou až bezbarvou. V 1 0 % roztoku K O H se zbarvení chlupů nemění. V řecka 95—120x6,5 — 8 /x, válcovitá, nahoře zúžená, dole krátce stopkatá, s 8 výtrusy. M elzerovo reagens zbarvuje poruš zřeteln ě m odře. Parafysy 3 až 4 ¡x tlusté, nahoře otupělé, zúžené až kopinaté zašpičatělé, buď stejně jako vřecka dlouhé nebo až 20 /x p řečnívající, bezbarvé. V ýtrusy 23—34,5x2,5 až 3,5 ( —4) ¡x, dlouze a úzce vřetenovité, k pólům zvolna zúžené, zprvu bez kapek a jednobuněčné, v y z r á l é 2 — 4b u n ě č n é , s 1 až 3 tenkým i a z ře tel nými přehrádkam i, bezbarvé. Výtrusy jsou většinou nestejnostranné, přím é až m írně prohnuté. L o k a l i t a t y p u . Belanské Tatry, Holubyho dolina, prameniště „Sedm prameňov“ na bezkorých větvích a kmenech klenu (A cer p se u d o p la ta n u s ), ležících přímo ve vodě potoka na prameništi, 22. V. 1958, cca 1250 m n. m. (M . Svrček).
L ach n u m b e la n e n s e je popsáno ve V e l e n o v s k é h o M onographia D isco mycetum pod jménem E r in e lla a e r u g in o s a Henn. (1. c. p. 2 6 3 , 19 3 4 ) podle kar patského sběru dr. Alb. Piláta. Popis velmi dobře odpovídá, leč Henningsův druh je jin á houba, jak je možno se přesvědčit srovnáním s původním popisem. Náš druh, který je charakteristický zejm éna dlouhými, v dospělosti přehrádkovanými výtrusy, a p atří tudíž do sekce E r in e lla ("dříve považované za samo statný rod ), rostl na uvedené lokalitě ve společnosti jiného, zdánlivě velmi popodobného druhu rodu L a ch n u m , který v následujícím popisuji jako: Lachnum pseudocorticale S v r č e k ,
sp. n.
Apothecia 0 ,7 — 1,5 mm v průměru, široce miskovitá, později skoro ploše roz ložená, bud široce b e z s t o p e č n ě p ř i s e d l á nebo s bází je n z c e l a k r á t c e s t o p k a t ě s t a ž e n o u , d o s t i t l u s t ě m a s i t á , s theciem bělavým a ž č i s t ě b í l ý m , po dotyku neměnlivým, zevně dosti světle hnědavě až slabě narůžovělé či pleťově hnědavě chloupkatě plstnatá, za sucha zrnéčky olepená, pospolitě až nahloučené trvale na povrchu substrátu rostoucí. Excipulum složeno z kulovitých nebo elipsoidních, až 13 ¡x velkých, b ezb ar vých nebo nažloutlých buněk. Chlupy 9 0 — 110 ¡x dlouhé, n ah o ře 4 — 6 ¡x tlusté, zaoblené až lehce podlouhle kyjovité ztluštělé, světle žlutavé až světle hnědožluté, nahoře bezbarvé s blanou většinou drobně inkrustovanou, řid čeji skoro lysou, tenkoblanné, oddálené septované, rovné nebo dole trochu prohnuté. Ve spodní části jsou mezi chlupy volně místy hojně roztroušeny am orfní, více méně kulovité krystalové druzy (nikdy však na vrcholku chlupů). V řeck a 8 0 — 1 1 0 x 6 ,5 — 7,5 /x, válcovitá, nahoře zúžená, s 8 výtrusy. Parafysy 2 — 2,5 ¡jl tlusté, nahoře tupé nebo přišpičatělé, n ep řečn ív ající nebo je n krátce, bezbarvé. Výtrusy 1 3 — 1 9 ( — 2 0 ) X 3 — 3,5 ¡x, podlouhle vřetenovité, nestejno-
222
stranně, přím é nebo lehce prohnuté, bez kapek, jednobuněčné, ojediněle s 1 až 3 tenkými septami. L o k a l i t a t y p u . Belanské T atry, Holubyho dolina, prameniště „Sedm prameňov“, na bezkorých větvích (tvrdém dřevě) smrkových (P ice a e x c e ls a ) , ležících jednak přímo ve vodě po toka, jednak na velmi vlhkých místech, velmi hojně, 22. V. 1958, cca 1250 m n. m. (M . Svrček) a též na jiném místě v údolí Hlbokého potoka pod chatou Protěž, V. 1958 (Z. Borovanská a J . K ubička).
L a c h n u m p s e u d o c o rtic a le je zřejm ě u některých autorů zahrnováno pod druh, označovaný jako L a ch n u m c o r tic a le (Pers. ex F r .) Nannf. (S y n .: L a c h n e lla c o r tic a lis [Pers. ex F r .] F r., D a sy scy p h a co rtic a lis [Pers. ex F r.] M ass.). Typické L . c o r tic a le s theciem masově načervenalým a na okraji vroubkovaným i, za su cha dovnitř svinutými apotheciem i se vyskytuje hojně a význačně na m echatých a rozpukaných basích živých osik (P o p u lu s tr e m u la ) nebo na kůře osiko vých pařezů. Zda skutečně tato typická forma p řich ází též na jiných listnatých dřevinách, jak se v literatu ře udává, nemohu potvrdit. L . p s e u d o c o r tic a le , jak je výše popsáno, se od něj liší n ejen bílým theciem , ale i jiným celkovým z je vem, zvláště tím, že apothecia se za sucha nesvinují, takže thecium zůstává z větší části obnažené. To je také rozdíl oproti L . b e la n en se , které za sucha má apothecia s uzavřeným theciem, zevně podstatně tmavší (tm avě až n ačernale h n ěd á) a zřeteln ě krátce stopkatá, čímž se oba druhy liší již makroskopicky. L. p s e u d o c o r tic a le sbíral jsem před lety také na M oravě (na řezné ploše ja sa nového pařezu ¡F ra x in u s e x c e lsio r] na vlhkém místě v lesích blíže Ždánic, 9. V I I I . 1 9 4 7 ) a v Č echách (na dřevě vrbového nebo jasanového pařezu u potoka v údolí pod Zadní K opaninou u Prahy, 14. I I I . 1 9 4 8 ). Výtrusy, podobně jako u L. b ela n e n s e , snadno klíčí (viz ob rázek ). L am prospora georgii S v r č e k ,
sp. n.
Apothecia 12 mm v p r ů m ě r u , m ělce miskovitá, pak ploše rozložená, dosti křehká, bezstopečně přisedlá, jednotlivá, za živa celá b ě l a v á s e s v ě t l e f i a l o v ý m n á d e c h e m , na o k raji a zevně lysá a hladká. Na lomu neroní tekutinu. Suchá plodnice m ěří jen 5 mm v prům ěru a je zbarvena světle hnědožlutě. V řeck a 95 — 1 2 5 x 1 1 — 13 (i, válcovitá, n ahoře tupě zaoblená až uťatá, s 8 výtrusy jed nořad é uloženými. Parafysy jsem nezjistil, nebyly vyvinuty. Výtrusy dokonale kulovité, 8 ,5 — 11 ¡j. v prům ěru, zprvu hladké, vyzrálé zřetelně d r o b n ě i s o l o v a n ě b r a d a v č i t é a ž o s t é n k a t ě b r a d a v č i t é , s vel kou kapkou, tenkoblanné, bezbarvé. L o k a l i t a t y p u . Belanské T atry, Holubyho dolina, údolí Hlbokého potoka, na vlhké zemi v porostu devětsilu (P e ta s ite s ), 1. V III . 1956, jedinou plodnici nalezl J . Kubička, cca 1200 m nad mořem.
S e a v e r (1 9 2 8 ) popisuje dva podobné druhy: L . a m eth y stin a (Q u é l.) Seav., k terá se liší drobnými, jen nejvýše 2 mm velkými apotheciem i terčovitého tvaru a L. p la n c h o n is (D u n ). Seav. s plodnicemi tmavě purpurovými až skoro čer nými. Náš druh nep atří do rodu P lic a r ie lla , neboť vřecka m ají negativní reakci na jod, v M e l z e r o v ě r e a g e n s b l á n a v ř e c e k n e m o d r á , pouze obsah žloutne. V yprázdněná vřeck a jsou podstatně větší, širší a delší, než v ře c ka s výtrusy. L . g e o r g ii připom íná zbarvením apothecia P lic a ria a d a e , jinak naprosto rozdílnou.
223
Pezizella chamaeleontina S v r č e k ,
:
'
:
1
\
Apothecia 0,2 — 0,5 mm v prům ěru, opak kuželovitá nebo pohárkovitá, ve spod krátce stopkatě stažená, s theciem m ělce vyhloubeným až skoro plochým, na okraji a zevně p ři silnějším zvětšení třpytivě kratičce pýřitá, nejprve celá s v ě t l e k r é m o v ě ž l u t á , za živa již na lokalitě při styku s proudícím vzduchem nebo po doteku velice r y c h l e a i n t e n s i v n ě c i t r o n o v ě ž l o u t n o u c í , po chvíli (několika m inutách) m e r u ň k o v ě a pak č e r v á n k o v ě r ů ž o v ě j í c í , posléze, po dalších několika minutách, k r v a v ě č e r v e n a j í c í . Po několika hodinách, n ejpozd ěji do druhého dne, a rovněž po zaschnutí plodnic se objeví opět původní, krémově žlutá barva. Apothecia jsou měkce voskovité konsistence, přised ají od počátku na povrchu substrátu, rostou obvykle dosti hustě vedle sebe ve skupinách o větším počtu exem plářů. Excipulum složeno z podlouhlých, cca 5 ¡x širokých buněk, pom ěrně úzkých a dlouhých, m írně tlustoblanných, bezbarvých, vláknitě vybíhajících. V řecka 60—70x8,5 — 13,5 tlustě válcovitá až podlouhle kyj ovitá, nahoře zúžená, dole k rátce a tlustě stopkatá, s 8 výtrusy. Parafysy vláknité, tenké, řídce vyvinuté. Výtrusy 13—21 X 3,5—4,5 u, p o d l o u h l e v ř e t e n o v i t é , k jednomu pólu dlouze a o střeji zúžené, často nestejnostranné, přím é nebo lehce prohnuté, bez kapek, zprvu jednobuněčné, později většinou se zřetelnou tenkou septou uprostřed, bezbarvé. L o k a l i t a t y p u . Belanské Tatry, Holubyho dolina, pravý břeh Hlbokého potoka, na bázích odumřelých loňských listů biky lesní (L u zu la silv atica Huds. = L. m ax im a D C .) v živých trsech této rostliny, hojně, 20. V. 1958, cca 1200 m n. m. (J. Kubička a M. Svrček). Za podob ných podmínek na východním úbočí hory B ujačí, v blízkosti kleče, 21. V. 1958, cca 1800 m n. m. (J. Kubička, Z. Borovanská a M. Svrček).
N eobyčejně význačný a pozoruhodný druh barevným i reakcem i patrně en zymatické povahy, které lze však pozorovat jen na zcela čerstvých apotheciích těsně po nálezu. Plodnice, uchovávané v čerstvém stavu (v plechovce apod.) zůstávají většinou již jen krémově žluté a zbarvení se nem ění. Zbarvování čerstvých apothecií souvisí patrně též s je jic h citlivostí vůči mikroklimatu, neboť vyrůstají vždy je n na nejspodnějších částech odum řelých listů ve v nitřní části mohutných trsů biky lesní, zakryty obalem vnějších listů. P h ia le a lu zu lin a M out., popsaná z Belgie na listech L u z u la a lb id a se liší bělavými, tence stopkatými plodničkam i a většími, širšími výtrusy. V diagnose (S a c c a r d o, Syll. fung. 16 : 728, 1902) se také nic neříká o barevných zm ěnách. Pezizella indeprehensa S v r č e k ,
í
sp. n.
sp. n.
Apothecia 50—100 f i v p r ů m ě r u , v e l i c e d r o b n á a nenápadná, řídce roztroušená, vzhledu malých zrnéček, hrbolků či hrudek dosti nepravidelného obrysu, k basi stažená (někdy skoro čihovitě), n ahoře skoro polokulovité vyklenutá nebo zploštělá, jindy skoro válcovitě protažená, celá p r ů s v i t n á , b ě l a v á , na povrchu substrátu od počátku a trvale p řised lá, poměrně volně přirostlá, měkce masitá, na okraji a zevně zcela lysá. Excipulum je složeno z bezbarvých, velmi tenkoblanných, podlouhlých až prismatických, obdélníkových buněk až 1 8 x 8 ju velkých. V řecka 55 —6 5 x 1 0 —16,5 /x, široce kyjovitá, nahoru zúžená s vrcholem za obleným, dole krátce a tlustě stopkatě stažená, s 8 výtrusy. Parafysy nezřetelné. V ýtrusy 11 — 16( — 2 0 ) X 3 —5,5 ju, značně prom ěnlivého tvaru i velikosti, vál covité až nestejnostranné široce vřetenovité válcovité, na pólech zaoblené,
224
v ě t š i n o u 2 b u n ě č n é , se zřetelnou přehrádkou uprostřed a někdy i slabě zaškrcené, vzácněji 3buněčné, bez kapek, bezbarvé.
I
L o k a l i t a t y p u . B elanské T atry, Holubyho dolina, prameniště „Sedm prameňov“ na tlejicím , ve vlhku ležícím listu pravděpodobně blatouchu bahenního sličného (C a lth a palu stris subsp. la e t a ) , 22. V. 1958, cca 1300 m n. m., velmi vzácně (M. Svrček).
|
V systému R e h m o v ě a V e l e n o v s k é h o patří do rodu B elo n iu m . — Správné pojetí tohoto rodu, vystaveného S a c c a r d e m 1884, jak ukázal již H o e h n e 1 (1 9 1 7 ) a později znovu N a n n f e l d t ( 1 9 3 4 ), je však zcela roz dílné. Typem rodu je B . h y strix (de N ot.) Hoehn. = B . g ra m in is (Ó esm .) Rehm, což je B e lo n ie lla g ra m in is (D esm .) Rehm , tedy typický příslušník podčeledi M o llis io id e a e , zatím co R ehm a podle něj také Velenovský emendovali B elo n iu m jako paralelní rod s dvou až vícebuněčnými výtrusy k r. P e z iz e lla . Přitom je to skupina velm i heterogenní, kam patří n ejen druhy r. P e z iz e lla , ale i zástupci rodů jiných. P roto výše popsaný nový druh je nutno alespoň předběžně pova žovat za P ezizellu , i když se tvarem apothecia dosti odchyluje. P a tří jistě mezi naše nejm enší diskomycety. T h e rry a pini var. mughicola S v r č e k ,
var. n.
\
A pothecia 0 ,5 —0,8 mm v průměru, více méně okrouhlá, ponořená a kůrou p ro rá ž e jící, zevně matně černá, s theciem špinavě hnědavým, masitě voskovitým, s nepravidelně cípkovitě roztrhaným okrajem . V řecka 95 — 1 2 0 x 7 ,5 — 9 ft, dlouze kyjovitá, nahoře zvolna zúžená, dolů dlouze stopkatě stažená, s 8 vý trusy. Poruš vřecek v M elzerově reagens nemodrá, obsah žloutne. Parafysy hojné, 1 — 2 ¡X tlusté, nahoře zakroucené, někdy nepravidelně krátce rozvětvené, sotva ztluštělé, celé bezbarvé nebo na konci zahnědlé. Výtrusy 38 — 4 0 x 0 , 8 až 1,5 ¡x, dlouze vláknité, bezbarvé, někdy se zrnitým obsahem. L o k a l i t a t y p u . Belanské Tatry, Holubyho dolina, les nad „Studeným prameňom“ , na odumřelé větévce kleče (P in u s m u g o), 4. V III . 1956 cca 1500 m n. m. (M. Svrček).
Od typické formy T h e r r y a p in i (Alb. et Schw. ex F r .) Hoehn. = C o c c o p h a c idiu m pin i (A lb. et Schw. ex F r .) Rehm , rozšířené v nižších polohách na větvích borovice lesní (P in u s silv estris), se liší podstatně menšími výtrusy, vřecky i apo theciem i. Výtrusy byly dokonale vyzrálé a ležely mimo vřecka. Že však nelze ji považovat za samostatný druh, dokládají další nálezy z T ater, u nichž jsem zjistil výtrusy poněkud delší a tlustší, i když nedosahují rozm ěrů typické formy. Je to zřejm ě jen horská odrůda, která se vyvinula růstem na kleči. Je zajím avé, že T h e r r y a p in i ani jiný příbuzný druh není v literatu ře, pokud jsem mohl zjistit (n a př. O u d e m a n s ) uváděn z kleče, ačkoliv je dosti pravděpodobné, že bude daleko častější. D alší lokality z T ater jsou: Holubyho dolina, vrchol „Jelen ia sk ala“ , 3. V I I I . 1956, cca 1600 m n. m. J. K ubička a M. Sv rček ) s výtrusy až 68 X 2 ,5 — 3 ¡j. velkými, a Vysoké T atry, T ro jh ran n é pleso u K ežm arské chaty, na bezkoré větvi kleče, 11. V I I I . 1956, cca 1400 m n. m. (J. K ubička a M. Svrček), apothecia ponořená v začernalém dřevě, výtrusy až 62 X 2 ¡j.. Diagnoses C iboria blanda S v r č e k ,
sp. n.
Apothecia 4 — 8 mm d i a m . , late patellaria, m argine subacuto, stipite diam etri thecii breviore, thecio p a l l i d e a r m e n i a c o - f l a v o (S é g u y 'C U C No. 2 5 0 „cham ois“ ), extus concolora sed pallidiora, a l b i d o - t o m e n t o s a .
225
i
Stipes deorsum sensim angustatus, basi concolor. Apothecia im m utabilia, solitaria.absque sclerotio. Stratům externum excipuli tom entosum e hyphis cylindraceis, 10—14 ¡x crassis, tenuiter tunicatis, hyalinis vel pallide brunneis, nudis, rem ote septatis, irreg u lariter flexuosis ram osisque, apicibus obtusis vel usque ad 24 jx clavato-incrassatis instructum . Asci 175 — 2 0 0 x 9 —15 p., oblongo-cylindracei vel cylindracei, apice angustati vel late obtusi, deorsum sensim stipitiform iter an 3ustati, 8 spori, sporis oblique monostichis. Poruš vi jodi non caerulescit. Paraphysia filiform ia, remote articulata, 4 — 6 ¡x crassa, apice non incrassata, subhyalina. Sporae 16 — 2 0 x 6 — 7 ¡x, oblongo-ellipsoideae, m axim a e parte inaequilaterales, saepe subcurvatae, poliš obtusis, semper biguttulatae (guttulis cca 2 — 3 / x diam .), laeves, hyalinae. Conidia nulla. Sporae bene maturae bicellulares, eguttulatae. L o c a l i t a s t y p i. Slovakia septentr., montes Belanské Tatry, in convalle „Holubyho do lin a “ dieta, ad vaginam folii putridi ad basem caulis Caricis glaucae subsp. claviform is (Hoppe) Dom., in palude silvatico, carposomata tria 19. V. 1958 cca 1100 m s. m. (M . Svrček leg.) — Colore atque indumento excipuli insignis.
E riopezia roseolo-tincta S v r č e k ,
sp. n.
Ap. 0,1 — 0,3 mm diam., late sessilia, p atellaria, dein explanata, sicca irregu lariter contracta, gregaria usque confluentia, extus albo-arachnoideo-pilosa, hypothallo dense arachnoideo, candido, conspecto insidentia. Thecium v i v u m s u b r o s e u m , in exsiccato pallide flavum. Excipulum hyphis hyalinis vel subluteolis tenuibus indistinctis instructum. Hyphae hypothalli atque strati externi excipuli 1,5 — 2,5 jx crassae, hyalinae, tenuiter tunicatae, nudae vel subnudae, sparse septatae, irreg u lariter ramosae. As. 35 —4 5 x 4 —6 ¡x, oblongo-clavati, apice obtusi, deorsum stipitiform iter angustati, 8spori, sporis distichis. Par. indistincta. Sp. 7,5 — 9 x 1 — 1,5 /x, aciculares, inaequilaterales, rectae, poliš angustatis, primo usque 4guttulatae, m aturae eguttulatae vel bicellulares, hyalinae. L o c a l i t a s t y p i. Slovakia septentr., montes Belanské Tatry, in convalle ,,Holubyho do lin a “ dieta, in caulibus et foliis emortuis L u zu lae a lb id a e = L . n em orosa e, loco unico frequens,
1. C ib oria b la n d a Svrček — apothecia, výtrusy, horni část vřecka a parafysy, hyfy povrchové vrstvy excipula. Apothecia, sporae, pars asci et paraphysis, hyphae strati externi excipuli. — 2. E rio p ez ia ro seolo-tin cta Svrček — apothecia se subikulem (hypothallem ), výtrusy, vřecko, hyfy hypothallu. Apothecia hypothallo insidentia, sporae, ascus, hyphae hypothalli. —' 3. H elotiu m tatrae Svrček — apothecia, výtrusy, horni část vřecka s výtrusy, pletivo excipula s m arginálními hyfam i, dvě parafysy. Apothecia, sporae, pars asci et excipuli cum hyphis marginalibus, para physia duo. — 4. H elotiu m p allid e* su b oliv aceu m Svrček! —1 apothecia, výtrusy, vřecko s parafysami, část pletiva excipula a okrajové hyfy excipula. Apothecia, sporae, ascus cum paraphysibus, pars excipuli, hyphae m arginales excipuli. —1 5. L ach n u m b ela n en se Svrček — apothecia, výtrusy (z toho jeden k líčící), vřecko s parafysami, dva okrajové chlupy, dva chlupy se zevní plochy apothecia. Apothecia, sporae (spora una germ in.), pili duo marginales, pili duo e strato externo excipuli. — 6. L ach n u m p seu d ocorticale Svrček — apothecium, výtrusy, tři chlupy. Apothecium, sporae, pili. — 7. L am p ro sp ora g eorg ii Svrček — horní část dvou vřecek, výtrusy. Pars super, ascorum, sporae. — 8. P ezizella ch am aeleon tin a Svrček — apothecia, jednak silně zvětšená, jednak v přirozené velikosti na bázi listů L u zu la silv atica, výtrusy, vřecka. Apothecia (etiam ad basim foliorum Luzulae silvaticae), sporae, asci. — 9. P ez iz e lla in d ep reh en sa Svrček — apothecia» část pletiva excipula, výtrusy, vřecko. Apothecia, pars excipuli, sporae, ascus. — 10. T h erry a pini var. m u g h icola Svrček — parafysy, vřecko, výtrusy, apothecium. Paraphysia, ascus, sporae, apothecium. M. Svrček delineavit.
226
lilii lil« 227
3. V I I I . 1956, cca 1500 m s. m. ( J. Kubička et M. Svrček leg.). (Berk.) K orf, lignicola, affinis est.
Helotium tat rae S v r č e k ,
— A rach n op ezia er io b a sis
sp. n.
Ap. 0 ,3 —0,5 mm diam., primo cyatheo-patellaria, dein explanata, regu lariter orbicularia, subtus cum stipite breviore usque paulo quam diam etrum thecii longiore, t o t a l a e t e c i t r i n a , molliter carnosa, m argine extusque nuda, glabra, colore immutabile. Ap. sparsa, solitaria, perm anenter superficialia. Cellulae excipuli hyalinae usque flavidae, tenuiter tunicatae, parte b asali globosae, usque ad 16 /x diam., m arginem versus oblongae vel clavatae. M argo excipuli hyphis tenuiter cylindraceis obtusis instructum . As. 80 — 85 X 8 — 9 ,5 fx, cylindracei, apice angustati, basi stipitiform iter angustati, cum 8 sporis, mono-vel pro parte distichis. Porus vi jodi non caerulescit. Par. copiosa, cylindracea, 3.5 — 5,5 ¡x crassa, f e r e 1 t o t a succo oleoso, nitido, fulgidé c i t r i n o i m p l e t a . Sp. 8 — 11,5 X 3 — 4 ft, cylindracei vel oblongo-cylind racei, polis obtusis, rectae, eguttulatae, unicellulares, hyalinae. Localitas typi. Slovakia septentr., montes Belanské Tatry, in convalle „Holubyho . dolina“ dicta, ad acus putr. L aricio d ecid u a e subsp. p o lo n ic a e et rare etiam (ap. unicum) ad folium putr. udum C a riéis g lau cae subsp. clav iform is, 19. et 22. V. 1958, cca 1250 m* s. m. (J. Kubička et M. Svrček leg.) Colore, paraphysibus sporisque valde insignis.
Helotium pallide-subolivaceum S v r č e k , sp. n. Ap. 0 ,5 —0,9 mm diam., patellaria, subtus brevissim e stipitata vel solum angustata, t o t a p a l l i d e - s u b o l i v a c e a , sicca pallide flavidula usque albida, extus concoloria velalbida, m olliter carnosa, m argine extusque nuda, superficialia, solitaria. C ellulae basales excipuli oblongae, hyalinae, usque ad 18 X 7; ¡x magnae, m em branis leniter incrassatis. Hyphae m arginales cylindraceae, hyalinae, nudae, tenuiter tunicatae, obtusae, cca 12 — 20 X 3 — 4 jx. As.' 55 — 60 X 6,5 — 8,5 ¡x, clavato-cylindracei, apice angustati, basi breviter stipitati, 8spori. Par. 2 ,5 — 3 ¡x er., haud incrassata, oleosa, subhyalina. Sp. 1 0 — 12 X 2,5 — 3 ¡x, anguste fusoideae, saepe inaequilaterales, subcurvatae, plerum que cum polo uno in apiculum brevem curvatum attenuatae, eguttulatae, unicellulares, hyalinae. Localitas t y p i . Slovakia septentr., montes Belanské T atry, in convalle ,,Holubyho do lin a“ dicta, ad acus putr. A bietis a lb a e, P icea e ex celsa e, ad ramulum putr. P icea e exc., ad folia putr. V accin ii m yrtilli et v itis-id a eae, in silva húmida, sphagnetosa, sparse raroque, 19. V. 1958, cca 1100 m s. m., (J. Kubička et M. Svrček leg.).
Lachnum belanense S v r č e k , s p .n . Ap. 0 ,7 — 1 mm diam., primo cyatheo-inclusa, dein patellaria, subtus b r e viter sed d i s t i n c t e stipitata, thecio concavo, s o r d i d e a 1b i d o, immutabile, extus umbrino-tomentosa, granulis minutis conspersa, m argine breviter brunneo-pilosa, pilis in specim inibus iuvenilibus subfasciculatis. Ap. subcarnosa, saepe gregaria, consociata. C ellulae excipuli globosae vel ellipsoideae, 9 — 14 ¡x diam. Pili m arginales 150 — 2 0 0 ¡x longi, 3.5 — 5 y cr., longe cylindracei, recti, obtusi usque subacuti, pallide rubrobrunnei vel luteo-brunnei, tenuiter tunicati, rem ote septati, nudi vel parte superiore minute granulosi. P ili ceteri breviores tenuioresque (2 ,5 — 4 u ), obtusi, rare clavati (usque ad 5,5 ¡x), apice subhyalini. K O H ops nulla. As. 95 — 120 X 6,5 — 8 fx, cylindracei, apice angustati, basi b reviter stipitati, Sspori.
228
Poruš jodo caerulescit. Par. 3 — 4 ¡x cr., apice obtusa, angustata usque lanceolata, ascis aequilonga vel usque ad 20 ¡x superantia, hyalina. Sp. 2 3 — 34 X 2 ,5 — 3 ,5 ( — 4 ) ¡x, l o n g e angusteque fusoideae, polis sensim angustatis, primo eguttulatae, unicellulares, m a t u r a e 2 — 4 c e l l u l a r e s , hyalinae. Sp. plerumque inaequilaterales, rectae vel subcurvatae. Localitas typi. Slovakia septentr., montes Belanské Tatry, in convalle „Holubyho dolina“ dicta, ad truncos et ramos decorticatos in rivulo iacentes A ceris p seu d op latan i, 22. V. 1958, cca 1250 m s. m. (M. Svrček leg.) Species nostra cum E rin ella aeru g in osa Henn. sensu V e 1 en o v s k ý, Monogr. Disc. Boh. p. 263, 1934 idéntica est, sed fungus Henningsii prorsus diversus est.
Lachnum pseudocorticale S v r č e k , sp. n. Ap. 0 ,7 — 1,5 mm diam., patellaria, dein explanata, l a t e s e s s i l i a vel solum brevissim e angustato-sessilia, subcrasse carnosa, extus subpallide brunneola usque subrosello-brunneo-pilosa vel tomentosa, sicca cum granulis conspersis, thecio albido usque candido, im m utabili, consociata vel gregaria, superficialia. C ellulae excipuli globosae vel ellipsoideae, hyalinae vel luteolae, usque ad 13 ¡x diam. P ili 9 0 — 110 X 4 — 6 ¡x, obtusi usque oblongo-clavati, pallide luteoli vel pallide brunneo-lutei, sursum hyalini, tenuiter tunicati, re mote septati, recti, m em brana apice plerum que minute granulosa. In parte inferiore crystalla plus minusve globosa laxe deposita sunt. As. 8 0 — 110 X 6,5 — 7,5 ¡x, cylindracei, apice angustati, 8spori. P ar. 2 — 2 ,5 ¡x cr., apice obtusa vel subacuta, haud superantia (vel solum b rev iter). Sp. 1 3 — 1 9 ( —2 0 ) X 3 — 3,5 ¡x, oblongo-fusoideae, inaequ ilaterales, rectae vel subcurvatae, eguttula tae, unicellulares, rare 2 — 4 cellulares. Localitas typi. Slovakia septentr., montes Belanské Tatry, in convalle „Holubyho dolina“ dicta, ad ramos1 decorticatos (in ligno duro) P ic e a e ex celsa e, in aqua rivuli immersos, sed etiam extra aquam locis humidis, frequens, 22. V. 1958, cca 1250 m s. m. (Z. Borovanská, J . K ubička et M. Svrček leg.).
H aec species cum L a c h n o co rticali (Pers. ex F r .) Nannf. (S y n .: L a c h n e lla c o r tic a lis [Pers. ex F r .] F r .) probabiliter confusa erat, quae ad pedes praesertim muscosos truncorum P opu li trem u la e insigne copioseque occurrit. L. p seu d o c o rtica le non solum thecio albido, sed etiam apotheciis státu exsiccato haud clausis aliterque coloratis discrepat. Hoc etiam in M oravia atque Bohem ia legi. Lam prospora georgii S v r č e k ,
sp. n.
A p. 12 mm d i a m., late p atellaria, dein explanata, fragilia, senssilia, estipitata, solitaria, viva t o t a a l b i d a t i n c t u p a l l i d e v i o l á c e o , m argine extusque nuda, laevia. L atex nullus. Ap. exsiccata solum 5 mm diam., pallide brunneo-lutea. As. 9 5 — 125 X 11 — 13 ¡x, cylindracei, apice obtusi usque truncati, 8spori, sporis monostichis. As. jodo non caerulescunt. Par. nulla inveni. Sp. perfecte globosae, 8 ,5 — 11 ¡x diam., primo laeves, m aturae distincte m i nute verrucosa e usque spinuloso-verrucosae, tenuiter tunicatae, hyalinae, guttula m agna instructae. Localitas t y p1i. Slovakia septentr., montes Belanské T atry, ad terram humidam nudam in P etasiteto, 1. V III. 1956, cca 1200 m s. m. (J. K ubička leg.) L. a m eth y stin a (Quél.) Seav. et L. p la n c h o n is (Dun.) Seav., quae'sim iles videntur, apotheciis diversis aliterque coloratis discrepant. L. georg ii quod amico meo, M U D r. G e o r g i o K u b i č k a dedico, colore P licariam a d a e in mentem revocat, sed modo microscopico prorsus diversa est.
229
Pezizella cham aeleontina S v r č e k ,
sp. n.
Ap. 0,2 —0 ,5 mm diam., obconica vel cyathea, subtus breviter stipitiform iter angustata, extus m argineque subtiliter m icaceo-puberula, thecio late concavo usque subpiano, viva tota p r i m o p a l l i d e c r e m e a, sed iam in loco cito consp'ecteque citrino-lutescentia, dein armen i a c o - r u b e s c e n t i a denique s a n g u i n e s c e n t i a . Post nonnullas horas apothecia plerumque iterum decolorant. Etiam statu exsiccato apothe cia crem eo-colorata perm anent. Ap. m olliter ceracea, superficialia, plerum que dense gregaria. C ellulae excipuli oblongae, cca 5 ¡x latae, sat longae, subcrasse tunicatae, hyalinae. As. 60 — 70 X 8 ,5 — 1 3,5 /u, crasse cylindracei usque oblongo-clavati, sursum angustati, basi b reviter crasseque stipitati, 8spori. Par. filiform ia, sparsa. Sp. 13 — 21 X 3,5 — 4 ,5 /x, oblongo-fusoideae, angustatae, saepe inaequilaterales, rectae vel subcurvatae, eguttulatae, m aturae m axim a e parte bicellulares, hyalinae. Localitas typi. Slovakia septentr., montes dolina“ dicta, ad basem foliorum ex anno praecedenti D C ., inter caespitibus vivis, frequens, 20. V. 1958, cca Iterum in monte B ujačí 21. V. 1958, cca 1800 m s. m.
Belanské T atry, in convalle „Holubyho L u zu lae silv aticae Huds. = L. m ax im ae 1200 m s. m. (J. K ubička et M. Svrček). (J. Kubička, Z. Borovanská, M. Svrček).
Species eximia, cum nulla mihi nota com paranda. P h ia le a lu zu lin a Hout. (Saccardo, Syll. fung. 1 6 : 7 2 8 , 1 9 0 2 ) apotheciis tenuiter stipitatis, albidis, sporis latioribus, discrepat. Pezizella indeprehensa S v r č e k ,
sp. n.
A p. 5 0 — 100 /x d i a m., m i n u t i s s i m a , inconspicua, sparsa, g r a n u1 i f o r m i a, basi attenuata, nonnumquam subturbinata, thecio applanato usque tota p e l l u c i d a, albida, semigloboso, vel subcylindraceo-elongata, perm anenter sessilia, superficialia, m olliter carnosa, nuda. Excipulum textura prism ática, cellulis hyalinis vel tenuiter tunicatis, oblongis vel angulatis, usque ad 18 X 8 ¡x magnis instructum . As. 55 — 65 X 1 0 — 16,5 ¡x, late clavati, apice angustati et obtusi, deorsum breviter crasseque stipitati, 8spori. Par. indistincta. Sp. 11 — 1 6 ( — 2 0 ) X 3 — 5,5 f i , m agnitudine form aque valde variabiles, anguste cylindraceae usque inaequ aliter late fusoideo-cylindraceae, polis obtusis, plerumque bicellulares, rare etiam 3 cellulares, nonnum quam substrangulatae, eguttulatae, hyalinae. Localitas typi. Slovakia septentr., montes Belanské Tatry, in convalle „Holubyho dolina“ dicta, ad folium putridum probabiliter C a lth a e p alu stris subsp. la e ta e loco uliginoso iacentem, 22. V. 1958, cca 1300 m s. m., rarissim e (M. Svrček leg.) — Secundum R e h m et V elenovský haec species in genus B elon iu m pertinet sed interpretatio vera huius generis diversa est (cf. H o e h n e 1 1917, N a n n f e l d t 1 934).
T h errya pini var. mughicola S v r č e k ,
var. n.
Ap. 0 ,5 —0,8 mm diam., plus minusve orbicularia, immersa, erum pentia, extus nigra, thecio sordide fuscidulo, carn oso-ceraceo, m argine irregu lariter laciniato. As. 9 5 — 120 X 7,5 — 9 ¡x, longe clavati, apice angustati, deorsum longe stipitati, 8spori. Porus jodo non caerulescit. P ar. copiosa, 1 — 2 (x cr., apice curvata, nonnumquam ramosa, haud incrassata, hyalina vel subfusca. Sp. 38 — 40 X 0 ,8 — 1,5 /x, longe filiform es, hyalinae, saepe granulosae. Localitas typi. Slovakia septentr., montes Belanské Tatry, in convalle „Holubyho dolina“ dicta, ad ramos emortuos P in i m ugo, 3 . - 4 . V III . 1956, cca 1 5 0 0 — 1600 m s. m.
230
(J. Kubička et M. Svrček leg .). — Montes Vysoké Tatry, lacus „Trojhranné pleso“ prope Kežmarská chata, ad ramum decorticatum Pin i m ugo, 11. V III. 1956, cca 1400 m s. m. (J. K u bička et M. Svrček).
M eo sensu tantum varietas montana, sporis ascisque m inoribus, angustioribus a T h e r r y a pin i (A lb. et Schw. ex F r . ) Hoehn. = C o c c o p h a c id iu m p in i (Alb. et Schw. ex F r .) Rehm , quae ad ramos P in i silv estris frequenter cccu rrit, discrepans. Zusammenfassung In diesem B eitrage sind 9 neue A rten und eine neue V arietät der Discomyzeten beschrieben, die von D r. J i ř í K u b i č k a und Dr. M i r k o S v r č e k in den letzten 4 Jah ren während der eingehenden D urchforschung des HolubyT ales in dem H ochgebirge Belanské T atry (Slow akei), eines kleinen Teiles des N aturschutzgebietes von der T atra, gefunden wurden. D iese neue A rten wurden hauptsächlich in der W oche von 18. bis 25. M ai 1958 gefunden, wo wir über 2 0 0 P ilzarten , davon mehr als 100 D iscom yzetenarten festgestellt haben. Aus dem gesammelten, bisher nur teilw eise bestim m ten M aterial geht heraus, dass noch m ehrere interessante A rten für die tschechoslowakische M ykoflora fest gestellt werden, weil besonders der Frühlingsaspekt der Ascom yzeten in unse ren H ochgebirgen planm ässig kaum studiert wurde. D ie Holotypen sind im H erbarium des Nationalm useum s zui Prag aufbewahrt. L IT E R A T U R A D e n n i s , R . W . G. (1 9 4 9 ): A revision of the B ritish Hyaloscyphaceae with notes on related european species. — The Commonwealth Mycological Institute Kew, Surrey. Mycol. Pap. No. 32. D e n n i s , R . W . G. (1 9 5 6 ): A revision of the British Helotiaceae in the herbarium of the R oyal Botanic-Gardens, Kew, with notes on related european species. — The Commonwealth Mycological Institute Kew, Surrey. Mycol. Pap. No. 62. H ö h n e l , F . (1 9 1 7 ): Mycologische Fragm ente. C X X — C X C . — Annales mycol. vol. 15. K o r f, R . P. (1 9 5 1 ): A monograph of the Arachnopezizeae. — Lloydia vol. 14. N a n n f e 1 d t, J . A. (1 9 3 2 ): Studien über die Morphologie und Systematik der inoperkulaten Diskomyzeten. O u d e m a n s, C. A. J. A. (1 9 2 4 ): Enumeratio systematica fungorum I —V. — 1 9 1 9 — 1924. R e h m , H. (1 8 9 6 ): Ascomyceten: Hysteriaceen und Discomyceten. — Rabenhorst’s Krypto gamenflora, Pilze II. — 1886 — 96. S a c c a r d o, P . A. (1 8 8 9 ): Sylloge fungorum omnium hucusque cognitorum V III. (et suppl.) S e a v e r, F. J. (1 9 2 8 ): The North American Cup-fungi (O perculates). V e l e n o v s k ý , J. (1 9 3 4 ): Monographia Discomycetum Bohemiae. Adresa autora: Dr. Mirko náměstí 1700.
Svrček,
Národní museum, sectio botanica, Praha II, Václavské
231
Příspěvek k pěstování Claviceps purpurea Tul. na umělých půdách Ein Beitrag zur Kultivation von Claviceps purpurea Tul. auf den künstlichen Nährböden M elan ie F elk lo v á Práce z oddělení pro farmaceutickou botaniku farmaceutické fakulty v Brně. V této práci byla věnována pozornost růstu C lav icep s p u rp u rea Tul., paličkovice na chové, v umělé saprofytické kultuře. K valitativním i testy na námelové alkaloidy bylo zjištěno, že jak ergotoxinový, tak ergotaminový typ C lav icep s p u rp u rea je schopen produko vat určité množství alkaloidů na substrátech získaných z naklíčených, usušených (při 60 °C ) a rozemletých obilek žita v Knopově živném roztoku, nebo přímo na směsi z naklí čených obilek s Knopovým živným roztokem. Substrát tekutý, tj. roztok sladu nebo sladu a medu v Knopově živném roztoku umožňuje růst, avšak produkce alkaloidů do prostředí je slabá a alkaloidy se do týdne ztrácejí. In dieser Arbeit wurde die Aufmerksamkeit dem W achstum der C lav icep s p u rp u rea Tul., dem Mutterkorn, in kiinslicher Saprophytkultur gewidmet. Durch qualitative T es tierung der Mutterkornalkaloide wurde festgestellt, dass sowohl der ergotoxische, als auch der ergotaminische Typus der C lav icep s pu rp u rea fähig ist ein gewisses Quantum von Alkaloiden an den Substraten zu produzieren, welche aus aufgekeimten (bei 60 °C ) getrockneten und zermahlenen Roggenkörnern in Knop'schem Nährboden oder direkt auf aufgekeimten Roggenkörnern mit K nop’scher Nährlösung gewonnen wurden. Das flüssige Substrat, dh. eine Lösung von Malz oder Malz und Honig in K nop’scher Nährlösung ermöglicht ein Wachstum, aber die Produktion von Alkaloiden in den Nährboden ist nur gering und die Alkaloide zerlegen sich binnen einer Woche.
Jednou z nejznám ějších a také nejpoužívanějších drog jsou sklerocia p a l i č k o v i c e n a c h o v é — C la v ic ep s p u rp u r e a T u l . Tato vřeckatá houba vyrůstá a vyživuje se parasiticky na žité, avšak jsou známé i kmeny, rostoucí na jiných travách, např. L oliu m p e r e m e L., M o lin ia c o e r u le a M oench. a M olin ia aru n d in a c e a Schrank., P h ra g m ites com m u n is T rin ., B a ld in g e r a a r u n d in a c e a (L .) Dumorit. aj. Sklerocia této houby, která se vy tvářejí v klásku, považujeme za určitý druh přezim ujícího zásobního orgánu. Široké použití námelových sklerocií ve farm acii záleží v obsahu alkaloidů, tvo řících therapeuticky nejú činnější složku, a m ajících hojné použití v m edicíně hu mánní i veterinární. Námel se stal pro svoje význačné léčivé vlastnosti středem pozornosti v celém světě. Nedostatek v přírodě sbírané drogy na světovém trhu vyvolal značný zájem nejen o pěstování a umělou infekci C la v ic ep s p u rp u r e a na žitných polích, ale také o převedení tohoto parasita do umělé saprofytické kultury. Um ělá infekce námele na žitných polích se provádí i u nás. V tomto směru, ja kož i v základním farm aceutickém výzkumu nám ele bylo dosaženo již značných úspěchů. V četných údajích literárních , které řeší základní námelovou problem a tiku, zaujím ají význačné místo práce B l a ž k o v y , B ö s w a r t o v y , K y b a 1 o v y aj. vedle prací cizích autorů. Neméně nesnadný úkol však připadl výzkumu při pěstování této parasitické houby-v kultuře in vitro. Tém ěř všechny pokusy o umělé pěstování C la v ic ep s p u rp u rea se opíraly o běžné mykologické methody. Zájem autorů se v počátku výzkumu soustřeďoval hlavně na otázky výživy, řešilo se složení umělé živné
232
půdy a zkoumaly se nároky tohoto parasita n a výživu, které se zdály být úzce specifické. Bylo zjištěno, že houba roste na nejrů znějších cukerných substrátech, ať již bez dalších živin nebo ve směsi cukrů s ostatním i anorganickým i a organic kými látkam i. Všechny vývojové formy této houby, ať jsou to askospory, části sklerocia, sfaceliové hyfy nebo konidie se ve vhodném prostředí rozrůstají ve sfaceliová vlákna a tvoří hojnost konidií. Této vlastnosti bylo také využito k přípravě dostatečného množství očkovacího m ateriálu pro umělou infekci na polích. N ěkteří autoři se snažili převést houbu na substráty, které by se svým složením blížily přirozeném u živnému prostředí. T ak např. něm ecký mykolog B r e f e l d (1 8 8 1 ) přenášel ascospory nám ele na sterilisované kousky chleba, nam očené v živném roztoku. M e y e r (1 8 8 8 ) používal «půdu, je jíž chem ické složení napodobovalo přírodní výživu na žité. Živné prostředí obsahovalo škrob, glukosu, album in, pepton, asparagin, síran hořečnatý a síran amonný. E n g e 1 k e (1 9 0 2 ) zjistil, že glukosa a sacharosa byly pro C la v ic ep s p u rp u re a význačným i zdroji uhlíku, laktosa se uká zala jako méně vhodná. Podrobným studiem výživy nám ele „uhlíkem “ a „dusí kem “ v umělých půdách se zabýval K i r c h h o f f (1 9 2 9 ) a označil glukosu, fruktosu, galaktosu, sacharosu, glykogen a mannitol (v koncentraci od 0,1 —0 ,5 % ) za dobré zdroje uhlíku pro C la v ic ep s p u rp u re a , jako zdroje dusíku používal asparagin. Tentýž autor u veřejnil též údaje zahrnující cenná anatomická i morfologická pozorování. Všim l si změn v reakci (pH ) prostředí v době přechodu sfacelia v sklerocium , nerozřešil však tvorbu dokonalých sklerocií v kultuře in vitro, podobně jako autoři předchozí. M c C r e a (1 9 3 1 ) používala při svých pokusech Leonianovu agarovou půdu s přísadou sladového extraktu, dvojnásobnou kon cen trací živin a 6 % agaru. Pouze v práci S c h w e i z e r o v ě ( 1 9 4 1 ), který zvolil za kultivační prostředí žitnou kaši z naklíčeného obilí sterilisovanou za studená, kde bylo umožněno postupné uvolňování živin, se hovoří o tom, že byla získána dokonalá sklerocia. Schweizerovu methodu se však nepodařilo repro dukovat. Ve Schweizerově práci, i v některých pozdějších pracích poukazují autoři na jednostrannost bádání, na př. M i c h e n e r a S n e l l (1 9 5 0 ) K y b a 1, D yk y j - S a j f e r t o v á , nejnověji R a s s b a c h (1 9 5 7 ). Z ačín ají se objevovat názory, že tvorba sklerocií není podmíněna pouze speciální výživou. R assbach získal v poslední době v krystalické formě alkaloidy ergotam in a ergokristin ze saprofytické kultury paličkovice nachové. Autor se domnívá, že s největší pravdě podobností jsou v prvé řadě za produkci alkaloidů odpovědny určité dědičné vlast nosti a doporučuje proto v největší m íře provozovat selekci a získat tak vhodné odrůdy pro pěstování v saprofytické kultuře. Přitom však nesmí být zanedbán vliv okolních faktorů. Zdá se, že pro výživu jsou nutné určité stopové prvky. Tuto domněnku, že výživa není samojedinou složkou, která by způsobovala positivní nebo negativní výsledky, potvrzují do jisté m íry i nálezy nám ele na jiných tra vách i pokusy s nám elem na jílku ozimém. K r e b s (1 9 3 6 ) u veřejnil základní studie optim álních podmínek pro růst pa ličkovice nachové. Používal tekuté živné půdy, která mimo jin é obsahovala asparagin, pepton a maltosu. Stanovil optimální teplotu růstu (21 — 2 4 °C ), poukázal na to, že během 30denního růstu pH živné půdy kolísalo v závislosti na kultivač ním stavu nám ele. Počáteční hodnoty byly stanoveny kolem pH 5,6. K rebs ne našel žádné stopy alkaloidů ve svých kulturách. P ři pěstování na umělém prostřed í jde však nejen o vypěstování houby či skle rocia, ale hlavně o získání kultury produkující alkaloidy. Proto se v pozdější době
233
upustilo při pěstování paličkovice nachové in vitro od tradičních mykologických půd a method a bylo použito půd nejrů znějšího chemického složení. A utoři však došli většinou k negativním výsledkům. Pouze v pracích několika autorů n alezn e me údaje, že se jim podařilo určit v umělých námelových kulturách alkaloidy. Jsou to práce již zmíněných autorů Schw eizera, M cC rea a i práce K r e i m a i r a a spolupracovníků (1 9 3 1 ), J a r e t z k y h o (1 9 3 5 ) a D e T e m p e h o ( 1 9 4 5 ). Zvláště Jaretzky a D e Tempe se však, na rozdíl od ostatních, domnívali, že tvorba alkaloidů není přísně vázána na sklerociové stadium. Avšak ani v jednom případě nebyly důkazy alkaloidů dosti průkazné. Někde bylo použito nesprávných nespe cifických analytických method (Jaretzk y , D e Tem pe, Sch w eizer) v ostatních pak nespecifická biozkouška. Stopy alkaloidů byly získány v novějších pracích S i m a Youngkena (1 9 5 1 ) a T y l e r a S c h w a r t i n g o v ý c h (1 9 5 2 ), kteří použili submersní kultury. Zajím avé jsou v oboru pěstování C la v ic ep s p u rp u re a novější práce japonských autorů, zvláštně komplexní práce Abeova a jeho spolupracovníků. V Abeových publikacích (1 9 5 2 ) byly oznám eny kladné výsledky. Z umělé kultury in vitro byl získán krystalický alkaloid jednoduché chem ické stavby. Pozoruhodná je iden tifikace nového typu alkaloidu agroclavinu v nám eli japonské provenience. Až dosud byly získány i jiné alkaloidy tohoto druhu jako penniclavin, secaclavin, festuclavin, m olliclavin, triseclavin aj. Ergotam in se podařilo podle údajů G rogerových isolovat ze saprofytické kultury R assbachovi (1 9 5 7 ). Z positivních výsledků p ři pěstování C la v ic ep s p u rp u re a Tul. na umělých pů dách, kdy byly získány alkaloidy různého typu je zřejm é, že tvorba alkaloidů zá leží nejen na výživě, ale i na druhu nám ele a jeho původu. Zajím alo nás proto, zda běžně používaný námel naší provenience je schopen za určitých podmínek v kultuře in vitro produkovat alespoň malé množství alkaloidů. Materiál
a metoda
K pokusům o pěstování C lav icep s pu rpu rea Tul. v kultuře in vitro byl použit námel ergotoxinového i ergotaminového typu. Sklerocia byla dodána nár. podnikem Léčivé rostliny, ze sklizně 1955 a 1956. Námelová sklerocia byla urovnána do Petriho misek bez víček a uložena 15. 11. 1955 a 7. 1. 1957 do půdy v hloubce asi 15 cm a zasypána hlínou. V době květu žita, tj. koncem května nebo za čátkem června (28. 5. 1956 a 12. 6. 1957) byly misky vyňaty ze země. Sklerocia byla hustě obalena četnými plodnicemi. Po očištění od zbytků hlíny byla sklerocia i s plodnicemi uchovávána ve vlhkém prostředí pod zvonem. Z plodnic i ze spor byla provedena isolace na pevnou agarsladovou půdu (5 % sladu, 2,5 % agaru, vodovodní voda). Převedení obou typů námele do čisté saprofytické kultury si vyžádalo asi 1 0 — 14 dní postupné isolace. Teprve těchto čistých kultur bylo použito k dal ším pokusům. Poměrně brzy se objevily v čistých kulturách na agarových plotnách konidie. U ergotoxinového typu byly nalezeny dříve, u ergotaminového průměrně asi o 4 dny později. V pokusné sérii 1 byla námelová sfacelie s konidiemi naočkována na tekuté půdy (5 0 ccm) do širokohrdlých baněk s výpustí, které byly napojeny k zásobním lahvím. Aby se mycelium při pohybu baněk nesmočilo na svrchní straně roztokem a nepotápělo se, byla na dno baněk nasypána vrstva skle něných kuliček. Jako živného prostředí bylo použito roztoku sladového výtažku, sladového výtažku a medu (pravý včelí med) ve stejném poměru, a roztoku medu, vše v Knopově živném roztoku v odstupňovaných koncentracích 5 % , 1 0 % , 15% a 2 0 % . Jakm ile houba vytvořila souvislý myceliový povlak, byly roztoky po dvou dnech vyměňovány (aby byl zaručen dostatečný přísun živin), po 3 týdnech byla výměna živného substrátu prováděna v třídenním intervalu. Koncentrace roztoku byla stupňována vždy po 12 dnech s výjimkou prvých 14 dnů, kdy se houba na tekutém prostředí rozrůstala. Po ukončení pokusu byl roztok vypuštěn a houba na skleněných kuličkách rychle vyschla. V pokusné sérii 2 bylo k výživě námelové houby použito rozemletých, naklíčených obilek žita. Naklíčené žito bylo usušeno při 60 °C, 25 g rozemletých, naklíčených a usušených obilek v Erlenmeyerových baňkách (200 ml) navlhčeno Knopovým živným roztokem tak, aby vznikla hutná kaše,
234
H H
H ■
■ ■
H
která byla 2krát vysterilisována (s 24hodinovým intervalem) v proudící páře. pH této kaše bylo naměřeno 4,9. Vysterilisovaná kaše byla naočkována a po 8 dnech již houba porostla povrch. Totéž bylo opakováno na naklíčených obilkách, které nebyly předem sušeny a rozemílány. Do Erlenmeyerových baněk (200 ml) bylo nasypáno 25 g obilek, které byly přelity Knopovým živným roztokem tak, aby tvořily dobře provlhčenou směs. Sterilisace proběhla stejným způsobem, jako serie předchozí. Délka koleoptile u obilek dosahovala 1 — 2,5 cm, obilky byly znatelně sladké. Pokusná serie 3 se po methodické stránce neliší podstatně od pokusné serie 2. Naklíčené, usušené a rozemleté obilky byly provlhčeny jednak Knopovým živným roztokem, jednak destilovanou vodou. Roztoky pro prvou etapu pokusu měly pH 4,9. Houba byla postupně přeočkována do dalších baněk, kde acidita obilné kaše byla upravena na pH 6,1 a 7,0. Pokusy proběhly u obou typů námele při teplotě místnosti, která kolísala od 2 0 — 26 °C . Baňky byly uchovány ve tmě s výjimkou prvé pokusné serie. K valitativní stanovení alkaloidů bylo provedeno podle ČsL. 2, článek pro Extractum Secalis cornutí fluidum (6 2 ).
Výsledky
pokusů
a jejich
hodnocení
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ I ■ ■ ■ ■ ■ I I
Často byl ve vědecké literatu ře zastáván názor, že tvorba alkaloidů u paličkovice nachové úzce souvisí se sklerociovým stadiem houby. Pokusy v prvé sérii jsou orientačního rázu a byly provedeny ve snaze, vyspětovat sklerocium C la v ic e p s p u rp u re a v umělé kultuře. Pokus byl proveden v červnu, červenci a srpnu, za přístupu denního světla, aby zůstala zachována délka dne, roční doba i střídání dne a noci, podobně jak tomu je v přírodě. N ejintensivnější růst houbového mycelia byl zaznam enán v kom binaci slad-med. Na tomto substrátu vytvořila houba do týdne souvislý povlak a nejpozd ěji do 10 dnů četné konidie. Tvorba konidií byla pom alejší v roztoku se sladovým výtažkem. Zvláště ergotaminový kmen se vyznačoval slabší tvorbou konidií. Po několika dnech ( 3 — 4 ) došlo i zde k obdobným zjevům jako v prvém případe. Houbová vrstva je fragilní, mírně tvarohovitá, na jejím povrchu dochází stále k tvorbě nových konidií, třebaže spodní partie houbové vrstvy jsou nažloutlé. Posléze hnědne a fialoví i horní vrstva a stává se kompaktní. Zdá se, že konidová fáze vývoje trvá za podmínek v této kultuře nepřirozeně dlouho, což není v souladu s procesem v přírodě.
I ■ ■ I I I
N ejm éně vhodný pro pěstování paličkovice nachové se jevil roztok medu. Pom ěrně brzy se ukázalo, že v roztoku chybí určité složky živin. Houba vytvořila asi za 14 dní souvislý tenký povlak na tekutém substrátu, v dalších dnech se objevily konidie, a houba začala pronikat subm ersně substrátem, ale byla neschopna dalšího vývoje. Houba vytvořila křehký povlak, jen zvolna a nedokonale měnící barvu.
I I I ■ ■ I
Zkoušky na alkaloidy nebyly provedeny, poněvadž již sama délka pokusu (16 týdnů na tekutém substrátu) mohla nepříznivě působit na obsah alkaloidů. Dále poměrně dlouhotrvající fáze tvorby konidií svědčila o určitém nedostatku hlavně ve výživě houby. Autoři Č a p k o v á , D y k y j - S a j f e r t o v á , K y b a l a spol. se zabývali rovněž pěstováním paličkovice nachové na sladovém výtažku o různé koncentraci a při stanovení alkaloidů získali negativní výsledky, přestože houba vytvořila určitý druh sklerocií.
I I I I I I I I I
V druhé pokusné sérii byla věnována pozornost růstu nám ele na sladové kaši a na celých naklíčených obilkách s Knopovým živným roztokem, který zásoboval vyvíjející se mycelium dostatečným množstvím m inerálních látek (i stopových prvků) podobně, jak to vyžaduje autotrofní hostitel. Sladová žitná kaše nebo naklíčené obilky obsahují dosti zdrojů uhlíku a částečně i dusíku, i když musíme počítat s jiným i sloučeninam i než jsou v živé žitné rostlině a s určitým i strukturálním i změnam i během klíčení a sušení. Po naočkování se houba rozrostla nejd říve na povrchu, posléze prorostla dovnitř žitné vrstvy. Tím dochází k postupnému stravování živin a kouskovitá
H
struktura umožňuje lepší provzdušnění kultury. Prvé vzorky byly odebírány u kultur starých 1 4dní. Zároveň bylo započato s kvalitativním stanovením alka loidů (sum árně podle ČsL. 2 .). Výsledky jsou shrnuty v tab. 1. Inokula se po dobu pokusu dobře rozrůstala a po 14 dnech byly již povrchové partie u obou souběžných pokusů porostlé. Prvé stanovení alkaloidů vyznělo slabě positivně. Již při odebírání třetího vzorku bylo patrno, že proces prorůstání houby a tvorby měkkého rohovitého povlaku probíhá u obou pokusů nestejně. R y ch leji prorůstala houba na substrátu z rozem letých obilek. Pozvolnější proces pronikání se odehrával v sérii s naklíčeným i celým i obilkami, což je způsobeno poněkud odlišným charakterem živného prostředí, které neum ožňuje tak snadné pronikání hyf. P ři kvalitativním stanovení alkaloidů bylo zjištěno, že modré zabarvení, které se (podle ČsL. 2 .) má objevit do půl hodiny se objevuje v nestejném časovém in tervalu, někdy dříve, za 2 0 — 25 min., někdy až za 3 0 — 35 min. Také intensita modrého zabarvení není stejná. V prvých a posledních vzorcích je intensita za barvení podstatně slabší, nebo se vzorky nebarví. N ejsytějšího modrého zab ar vení a nejrychlejšího průběhu reakce bylo dosaženo na substrátu z rozem letých obilek po 24 — 28 dnech od naočkování kultury. Je možno se domnívat, že až do této doby stoupá koncentrace alkaloidů. V dalších vzorcích se projevuje již po zvolný pokles jak v intensitě zabarvení, tak v rychlosti reakce. P ři kvalitativních analysách, na substrátu z celých naklíčených obilek, byly zaznam enány nejlepší výsledky o šest dní později, tj. po 30. dnech růstu kultury. D alší vzorky pak vy kazují zeslabení intensity zabarvení a po dalších 4 týdnech se došlo k negativ ním výsledkům. Můžeme se domnívat, že změna intensity zabarvení a doba, potřebná k tomu, aby se objevilo (rychlost, jakou se při reakci zbarvení objevi), souvisí v našem případě pravděpodobně s kvanti tativními změnami v obsahu alkaloidů. Je-li tento předpoklad správný, pak m axima v obsahu al kaloidů bylo v prvém případě (naklíčené, usušené a rozemleté obilky) dosaženo po 24 — 26 dnech růstu paličkovice nachové v baňce a v druhém případě po 30 dnech růstu. K pokusům byly odebírány vzorky celé, vzhledem k tomu, že alkaloidy mohou být produkovány hyfami do okolního prostředí. Aby bylo možno zjistit, zda skutečně dochází i v našich kulturách k vylučování alkaloidů do živného prostředí, jak se o tom zmiňuje ve své práci A b e (1 9 5 2 ), nebo zda jsou alkaloidy obsaženy výlučně v houbovém myceliu bylo stanovení alkaloidů provedeno zvlášť u houbového povlaku a zvláště v živném prostředí. Výsledky jsou shrnuty v tab. č. 2.
V tekuté živné půdě (5 % sladového výtažku v Knopově živném roztoku) se rozrůstala houba daleko rychleji, takže po týdnu bylo již provedeno prvé stano vení námelových alkaloidů. M ycelium tvořilo dvě vrstvy: na povrchu bílou, pod povrchovými hyfami se utvořila žlutavě zabarvená, poněkud fragilní tvarohovitá hmota. Živný substrát se zabarvil zlatožlutě. Test na alkaloidy byl v tomto případě positivní, a to převážně v roztocích. Test u houbového m ycelia byl slabě positivní pouze v jednom případě. Po dalším týdnu růstu se však v obou případech objevil negativní výsledek. Alkaloidy vylučované v tomto případě do živného prostředí se buď v nepříznivých podmínkách rozložily, a organismus přestal další nám elové alkaloidy produkovat nebo došlo k jejich zpětnému spotřebování houbou. P ři stu diu stálosti námelových alkaloidů v saprofytické kultuře zjistil Abe, že tyto alk a loidy byly postupně houbou spotřebovány tak rychle, jak se organismus dostával do hladového stavu. Pokusy, konané na tekutém sladovém prostředí, které se zdá být pro tohoto parasita chudé, svědčí o tom, že se vytvořené nám elové alkaloidy z roztoku brzy ztrácejí.
236
9»
T ab u lk a 1. Sled ování obsahu alkaloidů u C la v icep s p u r p u r e a na žitné půdě. D atu m K a še z n ak líčen ý ch obilek D oba N aklíčené ob ilk y D o ba __________________________________________________________________________ p o t ř e b n á ________________________________________________ p o třeb n á naočkováno 12 7 1957
I. II. III. IV . V. V I. V II. V III.
ty p ergotam inový
26. 7. 1957 30. 7. 1957 2 .8 .1 9 5 7 6. 8. 19o7 1 2 .8 .1 9 5 7 4 .9 .1 9 5 7 12. 9. 1957 1 9 .9 . 1957
+ + + + -|— | — f+ + + 0
0 + + + +— |+ + 0 0
ty p ergotoxinový + + + + —| — |+ + + 0
k zabarvení roztoku
+ + + + -|— + + + 0 0
ty p ergotam inový
45 m in. 45 m in. 30 m in. 25 m in. 25 m in. 35 m in. velm i slabé neobjevilo se
0 + + -j— [+ + + 0 0
0 + + + + + + + + + 0 0
ty p ergotoxinový 0 + + -)— |+ + + 0 + 0
k zabarv ení roztok u
0 + 4 + -|— |+ + + 0 0
5
45 m in. m in. 45 m in. 35 m in. 25 m in. 35 m in. 45— 60 m in. n eobjev ilo se
T ab u lk a 3. Sledování obsah u nám elových alkaloidů při přeočkován í k u ltu ry a rozdílném p H su b strá tu . T y p ergotam inový p H 4,9 očkování
°d eb írán í vzorku
vo(j a
30. X . 14. X I . 14. X I . + 22. X I . 22. X I . 29. XI . 29. X I . 14. X I I . 14. X I I . 19. X I I . 19. X I I . 3 . 1.
í>0
+
pH 6,1
K no p . živ> ro zt.
+
T y p ergotoxinový pH 7
Knop. živ. ro zt.
voda
p H 4,9 K nop. živ. roz.
voda
voda
+
pH 6,1
K nop. živ. rozt.
vod a
pH 7 K nop. živ. ro zt.
vod a
K nop. živ. ro zt.
+ + 0 + 0
+
+ + 0 0
+ 0 ■+ 0
+
+ + + 0
+ 0
+ 0
0
V y sv ětliv k y : + zabarvení roztoku světle m odré — slabě p ositivn í test + + zabarven í roztoku ja sn ě m odré — p ositivn í te st + + + zabarvení ro zto k u sy tě m odré —- silně p ositivn í te s t
+ +
0
+
+ 0 0
'
+ + + + + + + + ■ + + + + + + + + + . + + 0 0 0 0 0
+ ■ o + + + 0 + + 0 0 0 0 .
T ab u lk a 2. T v o rb a alkaloidů u C la v icep s p u rp u r ea na tek u tém prostředí.
očkován 15. 9. vzorek , odeb rá n
22. 9. 29. 9.
Typ ergotam inový
sladový x ! roztok
+ 0
+ 0
m ycet lium
+ 0
+ 0
Typ ergotoxinový
sladový x i roztok
0 0
0 0
m yceilium
0 0
+ 0
Nv á n o ° . ,« vzorek odebrán a vym ěť nena živná půda 7. X . 10. X . 14. X . 20. X . 30. X .
Typ ergotam inový
, , roztok
+ 0 0 0 0
+ 0 0 0 0
m ycelium
0 0 0 0 0
0 0 0 0 0
T yP ergotoxinový
, , roztok
+ 0 0 0 0
+ 0 0 0 0
m ycelium
0 0 0 0 0
0 0 0 0 0
Komplexní práce Abeho a kolektivu přinesla hodně nových poznatků na poli výzkumu o náme lové saprofytické kultuře. Zajím avé jsou výsledky prací, kde je zastáván názor, že se alkaloidy v sa profytické námelové kultuře tvoří během vývoje ze sfaceliového do sklerociového stavu, kdy aktivní látky jsou produkovány a buňkami vylučovány do prostředí. V této práci bylo provedeno stanovení alkaloidů v kratších intervalech za sebou, a to v celém živném prostředí, kde houba rostla, a ne pouze v houbových útvarech, jak to činili někteří autoři snad pod vlivem předpokladu až do nedávné doby tradovaného, že tvorba alkaloidů je vázána i v umělé saprofytické kultuře výlučně na sklerociové stadium houby. Výsledky, které byly získány v našich pokusech jsou v souladu se zjištěním japonských autorů. Na tyto pokusy navazují další, kde bylo živné prostředí vyměňováno. Tyto pokusy byly založeny jednak v tekutém živném prostředí (tab. 2 ), jednak na kaši a rozemletých, naklíčených a vysu šených obilkách žita, provlhčených Knopovým roztokem o různém pH 4,9, 6, 7,1 nebo destilovanou vodou, která byla nastavena na totéž pH. Výsledky jsou uspořádány v tab. č. 3.
Po 14 dnech růstu byl test na nám elové alkaloidy positivní jak u ergotoxinového, tak u ergotaminového typu. Po přeočkování na kaši o pH 6 jsou výsledky rovněž positivní a po dalším přeočkování na substrát o téže aciditě se udržují. Teprve po 7 týdnech jsou testy negativní, přesto, že bylo provedeno přeočkování. Pom ěrně slabé positivní výsledky byly zaznam enány po přeočkování kultury do živného prostředí o pH 7. Po třítýdenním růstu nebyly zjištěny žádné alkaloidy. N ejlepší výsledky byly tedy získány na substrátu, kde se pH pohybovalo v rozm ezí hodnot kolem pH 5 — 6. Zvláštní rozdíly m ezi vzorky, kde bylo jako tekutého media použito vody nebo Knopova živného roztoku se neprojevují. Žitné obilky obsahují samy o sobě zřejm ě dosti m inerálních látek pro vývoj paličkovice n a chové. Pouze při pH 7, se objevují positivní testy po 14 dnech jen tam, kde bylo použito Knopova živného roztoku. O becně možno říci, že roztok sladu v Knopově živném roztoku nebo ve vodě je jako živné prostředí m éně vhodný, neboť ani při vyměňování substrátu nedošlo ke zvýšení tvorbě alkaloidů, a jejich slabě posi tivní reakce byla zjištěna opět pouze v prvém týdnu kultivace. N ejrych leji jsou živiny odčerpávány z tekutého prostředí, obilné substráty skýtají naproti tomu delší dobu možnost postupného uvolňování živin. Úlomkovitá struktura umožňuje lepší zásobení kultury kyslíkem a výživa je sama o sobě bohatší. Vým ěnou sub strátu a přeočkováním se umožní delší vegetace houby, je zjištěna dostatečná vý živa a zabrání se zároveň hrom adění nevhodných m etabolických zplodin, které
238
by další vývoj nepříznivě ovlivňovaly. Zvláštní účinek n a obsah alkaloidů však nebyl zjištěn, přeočkováním lze však dosáhnout stabilnější produkce a je možno zabránit ztrátám po 2 4 — 26 dnech, což souvisí zřejm ě s částečným prodloužením životnosti kultury. j
j
!
LITER A TU R A A b e, M .: Ergot fungus V I I I . 3. Formation of active substances of ergot. J. Agr. Chem. Soc. Japan 21 : 29, 1946, ref. C. A. 46 : 3218b, 1952. A b e , M., Mikami, M .: Ergot fungus X IV . Inner factors of sphacelia. J. Agr. Chem. Soc. Japan 22 : 86, 1948, ref. C. A. 4 6 : 3219c, 1952. A b e , M .: Ergot fungus X V . The layer formation of sphacelia J. Agr. Soc. Japan, 22 : 86, 1948, ref. C. A. 46 : 3219c, 1952. A b e , M .: Ergot fungus X V I. Formation of ergot alkaloids. J . Agr. Chem. Soc. Japan, 22 : 87, 1948, ref. C. A. 46 : 3219d , 1952. ! A b e , M .: Ergot fungus X V II. Increase and decrease of ergot alkaloids in and out of cells during culture 1 - 4 . J. Agr. Chem. Soc. Japan, 2 2 : 9 9 , 1948; 2 2 : 1 0 2 , 1948; 2 3 : 1 3 5 , 1949; 2 3 : 2 1 2 , 1949, ref. C. A. 3219e, 1952. A b e , M ., Yam ano, T ., Kozu, J., Kusumoto, M .: Ergot fungus X V I II. Production of ergot alkaloids in submerged cultures. J. Agr. Chem. Soc. Japan, 24 : 416, 1951, ref. C. A. 46 : 3219e, 1952. Í B e r m a n , M. L., Y o u n g k e n , H. W .: The use od certain rye homogenates for supporting growth of Claviceps purpurea. J. Am. Pharm. Assoc. 43 : 200, 1954. B r e f e 1 d, O .: Untersuchungen aus dem Gesamtgebiete der Mykologie 10 : 192, 1881. Münster. M c. C r e a, A.: The reactions of Claviceps purpurea to variation of environment. Am. J. Bo tany 18 : 50, 1931. j Č a p k o v á , J., D ykyj-Sajfertová, D., Krechtová, J., K ybal, J., Toman, M .: Nový názor na pěstování námelu Claviceps purpurea Tul. v kultuře in vitro. Čs. farmacie 1 : 145, 1952. Č e s k o s l o v e n s k ý l é k o p i s , 2. vydání 1954. E n g e 1 k e, C .: Beiblatt zur Hedwigia 51 : 221, 1902 cit. podle Gjerstad G .: The present Status of the cultivation of Claviceps Purpurea (Fries) Tulasne in A rtifical Substrates. Medd. norsk. farm, selsk. 17 :2 1 , 1955. ! G j e s t a d , G.: The present status of the Cultivation of Claviceps Purpurea (Fries) Tulasne in A rtificial Substrates. Medd. norsk farm, selsk. 17 : 21, 1955. J a r e t z k y , R .: Alkaloidgehalt und W irksam keit saprophytischer Mutterkornkulturen, Arch. Pharm. 273 : 348, 1935. K i r c h h o f f, H .: Beiträge zur Biologie u. Physiologie des Mutterkornpilzes. Centralbl. Bakt. Parasitenk. u. Infectionskrankheiten. Abt. II. 77 : 310, 1929. K r e b s , J .: Untersuchungen über den Pilz des Mutterkorns Claviceps purpurea T ul. Zürich, 1936, cit. podle Medd. norsk farm, selsk., 17 : 21, 1955. K r e i t m a i r, H., K ü s s n e r, W .: Über den Alkaloidgehalt vonClaviceps purpurea bei K u lti vierung auf künstlichem Nährboden. Bioch. Zeitschr. 239 : 189, 1931. M e y e r , B .: Landw. Jahrb. 17 : 915, 1888, cit. podle Krebs, J .: Untersuchungen über den Pilz des Mutterkorns, Claviceps purpurea Tul. Diss. Zürich 1936. M i c h e n e r, H. D., S n e 11, N .: Studies on cultural requirements of Claviceps purpurea and inactivation of ergotamine. Am. J. Botany 37 : 52, 1950. O g i n, K ., S h i m a in o t o, K ., M a t s u b a r a, T .: Chemical and pharmacological studies on the in vitro cultivated ergot. II. Fol. Pharmacol. Japan, 50 : 361, 1954. ref. C. A. 49 : 12777 a 1955. i R a s s b a c h , cit. podle G r ö g e r, D .: Probleme der sarprophytischen Mutterkornkultur. Pharm. Zentralhalle, 9 6 : 302, 1957. j R y b á ř , D. J., Š m í d , M., Ü 1 e h 1 a, B., B ö s w a r t, J .: Fotometrické mikrostanovení a identifikace alkaloidů v námeli z jílku ozimého. Čs. farmacie, 2 : 5, 1953. S c h w e i z e r , G .: Über die K ultur von Claviceps purpurea (T u l.) auf kaltsterilisierten Nährböden. Phytopatol. Zeitschr. 13 : 357, 1941.
239
I j j \ Í j
j i j ■ .
i \ !
! ! ! i j !
' j j j I ! \ í j
j
j
S i m, S. K ., Y o u n g k e n, H. W . J .: The effects Certain Organic and Inorganic Nitrogen Feedings on Growth and Alkaloid Biosynthesis in Claviceps (Ergot) Mycelium. J. Am. Pharm. Assoc. 40 : 434, 1951. D e T e m p e , J .: Alkaloidvorming dooř Claviceps purpurea (F r.) Tulasne in saprofytische Cultur. Thesis, Amsterodam 1945. T y l e r , V. E. , S c h w a r t i n g , A. E .: The culture of Claviceps purpurea. I. Growth and Nutrition in submerged culture. J. Am. Pharm. Assoc. 41 : 590, 1952.
Houby okolí Třeboně I i
Fungi Trebonenses I Jiří K ubička Autor popisuje několik druhů hub z okoli Třeboně dosud z Č S R neznámých nebo jen málo známých.
i
Auctor nonullas fungorum species e regione paludoso Trebonensi (Bohem ia meridionalis) describit.
i
I
1. Delicatula epichloé (K u h n.) K ii h n. et R o m a g. — Žebernatka trávomilná. K l o b o u k 0 ,4 —0,8 cm v průměru, široce rozložený" se středem vyvýšeným a m írně prohloubeným , s okrajem často nadzdviženým až přehrnutým , n ep ra videlně zvlněným. Pokožka klobouku je hygrofánní, za vlhka je vodnatě bílá, nelesklá, za sucha mírně lesklá a čistě bílá. D užnina klobouku je blanitá, velmi tenká. L u p e n y ; v počtu 8 — 10 (bez lupínků), nedosahují okraje klobouku, pod kloboukem jsou velmi nízké, ale sbíhají hákovitě daleko na třeň, kde jsou po měrně značně vysoké, čistě bílé. T ř e ň je 1 — 2 cm dlouhý, nitkovitý, vystoupavý, čistě bílý, pod lupou jem ně bíle zrnéčkatý, na bázi m írně napuchlý s tlustými krátkým i bílými rhizoidy. Spory loďkovité, k jednom u pólu do špičky stažené, zřídka válcovité, 7,6 —9,7 X 3,6 —4,6 /x. (V šechny plodničky byly velmi málo plod né). Basidie bisporické, 2 3 X 5 u. Chlupy třené na bázi hákovitě zahnuté, jin ak přím é, válcovité, shora dolů pom alu se rozšiřující, 50 X 5 ¡x. Buňky povrchu klo bouku jsou válcovité s krátkým i četnými výběžky. R hizoidy jsou tvořeny para lelním i úzkými buňkam i vybíhajícím i do zašpičatělého vrcholu. E k o l o g i e : Plodničky byly nalezeny na odum řelých travinách stojících ve vodě na okraji rybníka, na druhé lokalitě na basích živé skřípiny S cirp u s lacu stris. N a 1 e z i š t ě: 1. T řebo ň , jižn í okraj rybníka Stupský, 2 2 . V I. 1957, celkem 6 exem plářů, sbíral J. K ubička. 2. Třeboň, okraj! ry b n íka Světa za „O sten d e“ na S cirp u s lacu stris, 24. V I. 1957, celkem 15 exem plářů, sbíral J. K ubička. Exsikáty jsou uloženy v H erb. mykol. K u bička (u t M ý c en a ). 2. Coprinus tigrinellus B o u d. — Hnojník tygrovaný. K l o b o u k v dospělosti zpravidla m ěří 0 ,5 cm, největší exem pláře dosahují až 1 cm v průměru. V nejútlejším mládí jsou plodničky po několik dní přitisklé k substrátu, tvaru kulovitého/ nebo vejčitého, bez třen ě. Později se třeň
240
počne vytahovat do délky a klobouk se odtrhává od báze, která v podobě terče přisedá dále na substrát. V elům n a klobouku je v mládí plsťovité, lehce nahnědlé (dle F . K uneše je světle perlově pleťové), později růstem a vysýcháním se vlákénka trh ají, takže prosvítají nahnědlé ostrůvky pokožky klobouku, na níž zbývají lesklá hyalinní vlákna vela v podobě pavučinky. V dospělosti pokožka úplně olysává a je rýhovaná od prosvítajících lupenů, světle hnědá. O kraj klobouku je ve stáří přeh rnutý a nakonec se celý klobouk rozplývá. L u p e n y husté, v m ládí bělavé, ve stáří lehce fialově našedlé, pod lupou n a ostří a v nej bližším okolí plochy lupenů hnědočerně jem ně tečkované. V ýtrusný prach je šedohnědý. Třeň je až 1,5 cm dlouhý, nitkovitý, bílý, hyalinní, v mládí hustě po prášený, na bázi ro zšířen ý v disk, který je nejprve hustě odstále štětinkatý od roztrhaných vlákének vela, později lysý, s m arginální hranou, hladký, hnědý. Nezralé výtrusy jsou kulovité, bezbarvé, se síťovitou strukturou, dospělé hladké, kulovité nebo1 vejčité, někdy před apikulem vyhrbené, v m i kroskopu sienově hnědé, snadno klíčící mezi lupeny, rozm ěrů ( 1 0 ,5 — ) 11,9 ( — 1 5 ,0) X ( 7 ,9 — ) 9,1 ( — 9 ,5 ) /x. O jed iněle byly zjištěny veliké spory, dosahu jící až 2 0 ¡x. Pokožka klobouku je tvořena kulovitými až vejčitým i buňkam i, dosa hujícím i prům ěru 18 ¡x. Velům na klobouku je tvořeno válcovitým i buňkam i 5 — 9 /x, na povrchu zrnitými, bezbarvým i, V silnější vrstvě nebo p ři menším zvětšení jest však patrno hnědé zbarvení. M ísty jsou přítom ny hyalinní chlupy, silně světlolomné, 9 0 — 100 X 2 fi. E k o l o g i e : V době nej větších letních veder, kdy teplota vody dosahovala až 30 °C, byly nalezeny stovky exem plářů na hn ijících listech G ly ce r ia m axim a, ležících na bahně p ři okraji rybníka nebo i plovoucích na vodě. Plodničky v uzavřeném, stavu snášely velm i dobře teploty substrátu do 40 °C a teprve v noci docházelo k jejich dozrávání. R ovněž v krabičce ve tmě rychle dozrávaly. N a l e z i š t ě : T řeb o ň , okraj rybníka Světa u „O sten de“ v době od 22. V I. do 5. V II. 1957 denně stovky exem plářů sbírali Jiř í, Hana, Ivana a Libuše K ubíčkovi a F r. K uneš. E xsikáty jsou uloženy v h erbáři N árodního musea v Praze.
■
!
i
i
i
Poznámky: Je to druh z příbuzenstva nedostatečně známého C o p rin u s F r ie s ii. K ü hner a R o m a g n esi*) rozlišují v této skupině tyto druhy: A Spory relativně veliké, 8 — 10 X 5 ,5 — 7,5 ¡x. 1. Velům klobouku z hýf úzkých, do 4,2 ¡ x ......................... C. F r ie s ii Q uél. 2. Velům klobouku z hyf širších. a) Buňky pokožky klobouku jsou úzké a často kartáčkovité (pod. n ě kterým druhům rodu M ýcen a) . .C. p h a e o s p o r u s f. so lita riu s Lange b) Buňky pokožky širší a h la d k é ................................... C. tigrin.ellus Boud. B Spory relativně malé dosahující nejvýše 8 X 5 fí . . C. b r a s s ic a e Peck.
i
N a Třeboňsku jsem nalezl nejm éně tři druhy z tohoto okruhu. M imo popisovaný měl jsem však od ostatních druhů dosud jen velmi sporý m ateriál, takže další závěry bude možno činit až po hojnějších sběrech. Popisovaný druh se poněkud liší od popisů K ü h n e r a a R o m a g n e s i h o , na př. širšími vý trusy a předkládám proto popis k diskusi a ke vzbuzení zájm u mykologů p ra cujících na blatech. *) R . K ü h n e r p. 1 - 5 5 6 , 1953.
et
H. R o m a g n e s i :
;
Flore analytique des champignons supérieures, I
241
i
3. Hygrophorus laetus (P ers. ex F r .) F r. s. M a l e n g o n — Šťavnatka veselá.
i
i
i
K l o b o u k je celkem pravidelný, až 4 cm široký, v m ládí polokulovitý, s okrajem mírně podvinutým, v dospělosti rozložený se středem poněkud vmáčklým, na okraji zaoblený. Pokožka je neslupitelná a silně hygrofánní, za vlhka je velice slizká, V mládí tem ně hnědá, v dospělosti na vrcholu červenohnědá až cihlová, n a okrajích světlejší nebo až nam odralá, lupeny prosvítají do Ví klobouku. Za sucha je pokožka lesklá, růžová, na okraji bělavá až nam odralá. D užnina klobouku je velmi pružná, tenká, za vlhka vodnatě šedá, na vrcholu červenohnědá. Chuť je nevýrazná, pach poněkud n ep říjem ný, který osýcháním se mění v intensivní nepříjem ný zápach po spálené gumě, vytrvávající při pobytu houby v krabici po několid dní. L u p e n y 1 7 — 18, lupínky 3 — ( 7 ) . Lupeny jsou až 1 cm vysoké, daleko na třeň obloukovitě sbíhající, velmi pevné a pružné, v mládí šedomodré, později plavé až světle hnědé, často m o d ré," modrozelené, šeříkově fialové, někdy u okraje okrově žluté. Lupínky jsou protaženě připojeny, T ř e ň 8 — 11 X 0 ,5 —0,7 cm, válcovitý, přím ý nebo m írně stočený, k bázi m írně se rozšiřující, pružný, ale dole velm i křehký a snadno se ulam ující, dutý, lesklý, slizký a lepkavý, podélně vodnatě příčně pruhovaný, pod lupou podélně jem ně rýhovaný. Pokožka je na vrcholu často nam odralá, doleji světle šedá až žlutě hnědá, na bázi vždy jasn ě žlutá. S p o r y elipsoidní, 7,8x4,2 — 5,2 ¡x. Basidie! tetrasporické, 2 3 x 7 /x, sterigm ata kolem 3 ¡x dlouhá. O stří lupenů je sterilní a je pokryto až 150 ¡x silnou vrstvou slizu. G elatinosní hyfy ostří jsou zaoblené otočením nazad, 55 až 6 0 x 1 —1,5 ¡x. Tram a lupenů je pravidelná, z buněk 7 5 x 1 5 ¡x. E k o l o g i e : Na zemi mezi trsy trávy bezkolence modrého ( M o lin ia c o e r u le a ) s ojedinělým i keříky borůvky (V a ccin iu m m y rtillu s), v okolí jednotlivě smrky. Substrát tvoří značná vrstva slatiny. N a l e z i š t ě : T řeb o ň , okraj Zlaté stoky u restau race „ P rá tr“, 10. IX . 1952 a 9. IX . 1956, sbíral J. K u b i č k a . Exsikáty v h erb á ři N árodního musea v P raze a v h erb áři K ultově. V literatu ře jsou místy zaznam enány zprávy o nepříjem ném pachu. Tento intensivní pach po spálené gumě se objevuje je n p ři zasýchání. 4. D acryom yces chrysocomus ( B u l l .
■i !| i: |
ex F r.) T u l . — Slznatec zlatovlasý.
P i 1 á t * ) ve svém přehledu prakyjankovitých neuvádí u tohoto druhu žádné lokality z Č S R i když píše, žei jde o; dosti rozšířen ý druh na dřevech jehličňanů, hlavně na borových dřevech a že doprovází borovici lesní až doLaponska. — V uvedené práci nejsou rovněž připojeny mikroskopické detaily a dovoluji si proto o tomto druhu referovat podle našich nálezů: Plodničky v mládí jsou přisedlé a kulovité, později se oplošťují a m ají tvar čočky, 1 mm v průměru, kolonie jsou dobře vidět pod lupou. N a některých vět vích jsou kolonie až o několika desítkách jedinců. Plodničky jsou na svrchní straně hladké a lysé, na zevní straně pod lupou jem ně p ýřité, sluncem n e osvětlené jsou bezbarvé a hyalinní, osvětlené žlutozelené, zaschlé oranžové. P robasidie jsou válcovité, shora dolů se zužující se zrnitým žlutým obsahem, na vrcholu často bezbarvé. Z horních rohů pučí do stran 2 epibasidie, nejprve hladké, později zrnité. Tělo probasidie se přitom prodlužuje a tenčí. Epiba*) A. Pilát: Přehled evropských druhů řádu prakyjankotvarých — Protoclavariales Heim, Čes ká mykologie 11 : 66 — 95, 1957.
242
sidie jsou buď stejně dlouhé nebo je některá delší. V této fázi m ěří tělo proba sidie 4 0 — 60 ¡U, epibasidie 30 — 4 0 x 6 — 7 ¡a . Na konci epibasidií se poté odskrču jí výtrusy zprvu jako kyjovitá rozšířen í epibasidií na kratičkých sterigmatech a výtrusy se pom alu zvětšují. N ejprve jsou značně prohnuté, nejtenčí v místě úponu, na opačné straně nejširší a zaoblené. P ozd ěji se rozšiřuje i část kolem knoflíkovitého apikulu a objevuje se zrnění plasmy. Staré dospělé vý trusy ztrácejí zrnění a objevují sé p říčné přepážky v počtu 7, které rozdělí v ý trus na 8 dílů. V elikost dospělých spor je (1 8 ,3 ) 2 4 ,3 ( — 2 8 ,8 ) X ( 6 ,5 — ) 8,6 ( — 1 0 ,5 ) 1u. Chlupy na bocích plodnic jsou hladké, tenkostěnné, někdy septo v a n é 's přezkam i, 1 3 0 — 1 8 0 x 5 /x. E k o l o g i e : Na starších větvích borovice lesní ( P in u s s ilv estris) na zem i le žících a zbavených kůry hlavně na spodních a postranních stranách. O byčejně jsou větve též porostlé řasou z rodu P leu ro c o cc u s. N a l e z i š t ě : T řeboň, okraj rybníka Smíchov, 19. I. 1958. Od tohoto ná-1 lezu jsem druh sbíral na řadě dalších lokalit a bude asi u nás na uvedených substrátech velmi hojný. Jest však pro nepatrnost přehlížen. Zdá se, že vyvo lává značnou hnilobu větví, které jsou velmi křehké a snadno se lámou.
Kritické poznámky k druhům Geoglossum thymiphilum Vel. a Geoglossum hirsutum Pers. sensu Vel. Revisio critica specierum Geoglossum thymiphilum Vel. et Geoglossum hirsutum P ers. sensu Vel. E vžen W ich a n sk ý Po prostudování holotypu jazourku mateřídouškomilného — G eoglossum thym iphi lum Vel. z herbáře Národního musea v Praze (č. 147649) zjistil jsem, že nejde o nový druh nýbrž pouze o typickou formu Trichoglossum hirsutum (Pers. ex. F r.) Boud. Auctor holotypum speciei Geoglossum thym iphilum Vel. qui sub No. 147649 in herbario Musei nationalis Pragae asservatur, perlustravit et eum cum forma typica speciei Trichoglossum hirsutum (Pers. ex F r.) Boud. identicum esse exploravit.
V e svém díle „M onographia D iscom ycetum B oh em iae“ popsal J. V e 1 en o v s k ý v čeledi G e o g lo s s a c e a e a v sekci H irsu tae nový druh jazourku G e o g lossu m th y m ip h iliu m V e l . — j a z o u r e k m a t e ř í d o u š k o m i l n ý . Na podzim r. 1957 objevil jsem na stráni v Kinského sadech v P raze druh chlupa tého jazourku, který jsem podle m onografie Velenovského; u rčil jako j a z o u rek mat eřídouškom ilný G eo g lo ssu m th y m ip h ilu m V el. Byl jsem tímto nálezem p říjem n ě překvapen, ježto od dob Velenovského nikdo tento nový druh nenalezl. Laskavostí D ra S v r č k a obdržel jsem z Průhonického h erbáře původní sběr V elenovského k prozkoumání a ke srovnání s mými exem pláři. Po prozkoumání holotypu a po prohlédnutí literatury jsem zjistil, že G e o -’ glossu m th y m ip h ilu m Vel. je pouze typickou formou jazourku chlupatého — G eo g lo ssu m h irsu tu m (P e rs. ex F r .) Boud. T ento svůj názor dokládám níže uvedenými důvody.
243
w
#
i n
<
Ja z o u re k chlupatý — Trichoglossum hirsutum (Pers. ex F r .) B oud . P ra h a , K in sk éh o sady, n a zem i v trá v ě 28. X . 1957 sbíral dr. E . W ichan ský. — P rag a, hortus publicus „K in sk éh o s a d y ", ad terram in gram ine, 28. X . 1957, D r. E . W ich an sk ý leg it. P h o to A . P ilá t
V e l e n o v s k ý udává pro G eog lossu m th y m ip h ilu m 1. c. tři ch arakteristické znaky, jak se domnívá, jež odlišují tento druh od jazourku chlupatého: 1. 2. 3. patý
Část plodná nemá term inální bradavku. Sety (chlupy) nového druhu m ají přehrádky. Nový druh se liší výskytem na výslunných stráních, kdežto jazourek chlu roste na bažinatých místech.
Ad. 1. Ve svém díle „České houby“ , díl V ., str. 8 82, P rah a 1920 udává V elenovský jako charakteristický znak jazourku chlupatého to, že plodní část má na konci bledou bradavku a taktéž ve své m onografii diskomycetů zdůrazňuje tentýž znak „ascom atis verruca albida term in atis“, Autor jazourku chlupa tého Persoon (respective F rie s) neuvádí term inální bradavku jako charakte ristický znak jazourku chlupatého. Taktéž jin í mykologové, jako n ap ř. B o ud i e r , R e h m , I m a i se o bradavce u jazourku chlupatého nezm iňují. Tento znak traduje se pouze v naší literatu ře. K lik a: bradavka bez udání barvy, Velenovský a C ejp: bradavka bělavá. V ycházeje z tohoto nepřesného popisu
244
typické formy jazourku chlupatého, Velenovský neshledával u svého nálezu charakteristickou term inální bradavku a popsal jej jako nový druh. Ve svých četných sběrech jazourku chlupatého v Kinského sadech jsem ani černou ani bělavou bradavku nezjistil. Ad 2. Velenovský udává jako další charakteristický znak pro svůj nový druh přehrádkované, sety. Zjistil jsem, že nejde o skutečné přehrádky, nýbrž pouze o „pseudosepty“ v setách. U nevyspělých set, dokud vnitřní kanálek jest ještě dosti široký, nacházím e jakési kulaté aneb podlouhlé sekreční útvary, které kanálek n a některých místech vyplňují. Růstem set se kanálek zúžuje a také sekreční útvary se scvrkávají, čímž povstávají domnělé přehrádky. Poněvadž tedy nejde o pravé přehrádky utvořené blánou buněčnou, také tento znak je bezpředm ětný. Tyto nepravé přehrádky vyskytují se i v mých sběrech z K in ského sadů a zjistil jsem je také v exsikátech N árodního musea v P raze číslo 4 9 6 4 9 7 — sb ěr z 18. 8. 1937 B ea r Island, O ntario, jež jsem dostal zároveň s exsikáty Velenovského k porovnání. Ad 3. Velenovský uvádí jako třetí charakteristický znak pro svůj nový druh výskyt na suché, slunečné stráni, tedy stanovišti odlišném od míst, na nichž se vyskytuje jazou rek chlupatý „in paludibus muscosis praesertim in montanis regionibus“ — vl mechatých bažinách obzvláště v horských krajinách. Také tento znak jest bezpředm ětný, což dosvědčují mé četné sběry jazourku chlupa tého na slunečné, nebažinaté stráni uprostřed trsů trav v Kinského sadech. Jin é méně důležité odchylky od typické formy, jež V elenovský považuje za závažné, jako jem nější a kratší sety, odlišný tvar plodnic, než u jazourku chlu patého, lze vysvětliti jednak velikou variabilitou tvarů plodnic jazourku chlu patého, jednak tím, že Velenovský měl k disposici mladé, nevyspělé exem pláře, jak je zřejm é z dokladového m ateriálu. Je to celkem 13 plodnic, z nichž však jen několik má vřecka s vyzrálým i výtrusy. Pokud se týče výtrusů, popisuje je V elenovský pro nový druh stejně jako u G eo g lo ssu m hirsutum , tedy se 14 až 16 přehrádkam i. Výtrusy s 16 přehrádkami jsem v exsikátech jazourku m ateřídouškom ilného nenalezl, jen výtrusy s 15 přehrádkam i. Typické a dospělé výtrusy jazourku chlupatého m ají pouze 15 přehrádek, jen u nevyspělých aneb špatně vyvinutých výtrusů nacházím e menší počet. 16 přehrádek, tedy výtrusy 17-buněčné, považuji za počet dosti pochybný a po dalším zkoumání podám o tom podrobnou zprávu. Shrnem e-li výše uvedené důvody, je nutno považovat G eo g lo ssu m th y m ip h i lum Vel. za typickou formu jazourku chlupatého — T rich o g lo ssu m hirsutum (P ers. ex F r .) Boud., kdežto G eo g lo ssu m h irsu tu m Pers. s e n s u V e l . Mon. D isc. p. 377, 193 4 je, jak se domnívám, forma v erru co su m m (A scom atibus apice verruca albida d iscrép antibus.) S umma E xsiccatis holotypi speciei G eog lossu m th y m ip h ilu m Vel. perlustratis hanc speciem sicut formám typicam speciei T rich o g lo ssu m hirsutum (Pers. ex F r .) Boud. consideram us. G eo g lo ssu m h irsu tu m Pers. s e n s u V e l . „ascom atibus verruca albida term inatis“ sicut T rich o g lo ssu m hirsu tu m (Pers. ex F r .) Boud. forma v erru cosu m m. praenotam us. L IT E R A T U R A B o u d i e r E., B ull. Soc. Myc. Fr. I, 110, 1885. F r i e s E., Systema Mycologicum I, 488, 1821.
245
I m a i S., Geoglossaceae Japoniae, J. Fac. Agric. Hokkaido imp. Univ. 45 (4) : 155 — 264, t. 6 — 10, (p. 219) 1941. K l i k a J., Věda přírodní 5 : 1 7 8 — 180 et 211 — 213, 1924. P e r s o o n C. H., Synopsis Fungorum 608, 1801. R e h m n H., Pilze Deutschlands in R abenhorsťs Krypt., Zweite Auflage, 1896. S c h r o e t e r J., Pilze Schlesiens 2 : 19, 1893. V e l e n o v s k ý J., České houby p. 882, 1920. Velenovský
J.,
Monographia Discomycetum Bohemiae Pars I., 1934. Adresa autora: Dr. Evžen W ichanský, Praha 16, Kirovova 40.
Výskyt otrav houbami v Československu a jeho statistické sledování Das Vorkommen von Pilzvergiřtungen in der Tschechoslowakei und dessen statistisehe Verfolgung J o s e f H erin k
O travy houbami se vyskytují ve všech zem ích, v nichž plodnice vyšších hub jsou využívány pro lidskou výživu. V největším počtu případů jde o otravy jedovatým i houbami, které byly zam ěněny za houby jed lé buď z naprosté n e znalosti a náhodně anebo z neopatrnosti p ři sběru a určování hub. M enší počet otrav houbami vzniká po požití jedlých hub, které byly bud nevhodně k poží vání upraveny anebo porušeny (jednak v době přípravy, jednak při uchovávání pokrm u). Výskyt otrav houbami a jeho příčiny K ažd ý případ otravy houbam i vzniká souběhem několika okolností, z nichž mnohé m ají povahu náhody. Přesto však lze postihnout alespoň některé z činitelů, k teří m ají vliv na výskyt otrav houbami v populaci určitého státního celku. 1, Na prvém místě z nich stojí r ů s t h u b . Je obecně známo, jak je závislý na ekologických a zejm éna klim atických podmínkách. R ozd íln é ekologické po m ěry mohou být příčinou, že v některých ( i v ětších) územ ních celcích chybí některé jedovaté druhy hub. Vývoj srážek a teploty půdy i ovzduší, příznivý růstu hub, vytváří někdy i m im ořádně bohatou houbařskou sezónu. Ú m ěrně s tím stoupá i počet otrav houbami. Naopak, otravy houbam i se vyskytují méně v létech špatných houbařských sezón. U kázaly to např. zkušenosti z roku 1947, v němž nebývalé sucho> postihlo tém ěř celou Evropu. V e špatných houbařských sezónách ovšem stoupá zájem 1 o sběr hub, a to i méně známých druhů, takže tím do jisté m íry také stoupá nebezpečí záměn jedlých hub za jedovaté. 2. Druhým významným činitelem je s i t u a c e ve v ý ž i v ě obyva t e l s t v a . Je obecně známo, že houby mohou být jak lahůdkou, tak i doplňko vou potravinou. Význam u doplňkové potraviny nabývají vždy v obdobích, kdy ztížené hospodářské pom ěry anebo ztížená produkce základních potravin a jejich racionovaný příděl spotřebitelům nutí alespoň některé vrstvy obyvatelstva k využití všech dostupných doplňkových potravin. M ezi nim i zau jím ají houby nesporně jedno' z předních míst, neboť splňují všechny požadavky, kladené na doplňkové potraviny (P. F o u r n i e r ) : 1. m ají určitou výživnou hodnotu,
246
2. mohou být opatřeny volně a v příznivé sezóně v libovolném množství a 3. jsou cenově přístupné, po případě mohou; být opatřeny vlastním sběrem. O ceňování hub pro lidskou výživu názorně ukazuje vývoj výsběru hub pro vlastní spotřebu i pro obchod např. v posledních 30 létech. P řed druhou svě tovou válkou značně stoupal zájem o houby v důsledku světové hospodářské krize. T ento vzestup zájm u o houby pokračoval zvýšenou měrou v období druhé světové války, kdy bylo s výsběrem hub započato i v zem ích, v nichž houby byly do té doby málo využívány pro lidskou výživu. Stoupal také zájem o druhy hub dosud zříd ka sbírané. T ento vzestup zájm u o houby trval ještě několik let po skončení druhé světové války. P ak s postupující hospodářskou konsoli dací došlo opět k určitém u poklesu zájm u o houby (p ři čemž je opět dávána přednost hodnotným druhům hub). Souběžně s tímto vývojem zájm u o! houby se pohybovala i frekvence otrav houbami. Vzestup počtu otrav houbam i v Československu v létech 1 9 3 3 až 1936 vysvětloval F . S m o t l a c h a hlavně důsledky hospodářské krize. Zvýšený výskyt otrav houbami v létech druhé světové války byl pozorován v celé Evropě, jak např. názorně ukazuje švýcarská statistika otrav houbam i. Ilustrací pová lečné situace V incidenci otrav houbami je zpráva A. S t r a u s e o počtu otrav houbami v B erlín ě a jeho nejbližším! okolí v prvním poválečném roce 1946. Snaha obyvatelstva opatřit doplňkové potraviny a příznivá sezóna růstu hub od počátku léta způsobily velký nával otrav houbami. A., S t r a u s zjistil, že tém ěř 1500 otrávených houbam i bylo* ošetřováno ústavně (s úm rtností asi 3 % ); kromě toho mnozí postižení byli ošetřeni am bulantně anebo ošetření nevy hledali. 3. D alším činitelem , který se uplatňuje p ři vzniku otrav houbami, je s t u p e ň znalosti j edl ých hub i znalost i n e b e z p e č í z jedova tých hub; v nejširších vrstvách obyvatelstva. Tato znalost je výslednicí dlouhodobého vývoje, do něhož zasáhla celá řada vlivů, a který se projevuje vý raznou houbařskou tradicí každého národa. Ještě do nedávné doby existovaly i v Evropě země, v nichž celá řada jedlých hub anebo houby vůbec byly opo m íjeny. V novější době lze pozorovat postupné vyrovnávání rozdílných hou bařských tradic mezi jednotlivým i evropskými zeměmi. V liv školního vzdělání a osvětové m ykologické činnosti je stále význam nější. V Československu bylo před druhou světovou) válkou daleko více otrav na Slovensku, přestože bylo o nich nejméně zpráv.
O vlivňování vžité tradice výsběru hub propagací málo sbíraných hub a za váděním nových druhů hub ke sběru se může projevit vzestupem otrav hou bami, jestliže jsoul neuváženě doporučovány houby, které m ají šálivě podobné jedovaté druhy. V Československu se to týká např. bílých druhů divoce rostou cích pečárek (A g a ricu s), muchomůrky růžové (A m a n ita r u b e s c e n s ) a zejm éna muchomůrky šedé' ( A m a n ita sp issa ; na tento případ zvláště poukázali v r. 1951 J. H e r i n k a j . K u b i č k a ) . Úroveň znalosti všeobecných zásad hygieny výživy; je rozhodujícím činitelem p ři vzniku převážné většiny případů otrav jedlým i houbam i. Zásady správné m anipulace s potravinam i platí pro houby ve zvýšené m íře. Správný způsob uchovávání hub předi použitím, vyloučení zřejmě porušených plodnic (pře stárlých, nadměrně vodou prosáklých, zahnívajících, spařených, plesnivějících, nadměrně červi vých apod.) při čištění hub, správná úprava houbových pokrmů a jejich; správné uchovávání k pozdějšímu požívání jsoui hlavní zásady účinné zábrany otrav jedlými houbami. K nim je možno ještě připojit zásadu nepožívat houby syrové, ani při ochutnávání.
247
4. Na neposledním místě je výskyt otrav houbami, ovlivněn d r u ž n o s t í o t r a v h o u b a m i . T ato družnost vyplývá z toho, že jde o otravy potravinami. Ve většině případů otrava houbam i postihuje celé rodiny i další osoby a jsou také známy mnohotné otravy při hrom adném stravování. Incidence otrav houbam i v populaci určitého státního celku je tedy vždy funkcí několika činitelů, z nichž jen některé jsou známy. T ito činitelé se uplatňují komplexně. Statistika otrav houbam i Stanovení přesného počtu otrav houbam i v určitém státním celku a v určitém časovém období — tedy statistika nem ocnosti na otravy houbam i — je těžko řešitelným úkolem. V ětšina u veřejněných sestav případů otrav houbami představuje je n malé výseky z celkového počtu otrav, které se skutečně přihodily. Tyto sestavy se vztahují většinou k jediném u pracovišti a nesou pečeť jeho pracovního zam ěření. T ak sestavy pathologických anatom ů a soudních lékařů zachycují je n sm rtelně zakončené případy otrav houbami, takže inform ují je n o smrtnosti těchto otrav. Sestavy kliniků zachycují již větší počet těchto1 otrav. Příkladem klinických sestav je práce M. N e š p ů r k o v é o výskytu otrav v období let 1 9 4 9 — 1955 u dětí, ústavně ošetřovaných na vnitřním oddělení K rajské nemocnice v B rn ě— Čer ných Polích. V uvedeném' období bylo ošetřováno celkem 23.9 1 4 dětí, z toho 24 4 (tj. 1 ,0 2 % ) pro různé otravy. Alim entárních otrav bylo 85 (s pěti úm rtím i), z; toho 1 8 * ) otrav houbami (tj. 16,4 % z alim entárních otrav) se čtyřmi úmrtími ná hepatotoxický] syndrom otrav houbami. Jin á práce téhož druhu, uveřejněná O. R i e d l e m , se týká _pacientů ambulantně ošetřených v pětiletí 1 9 4 5 — 1950. Ambulancí IV . interní kliniky v Praze prošlo v tomto období 16.649 pa cientů, z toho 398 (tj. 2,4 % )' pro otravu. V tomto počtu bylo 94 otrav potravinami (tj. 0 ,5 6 % z celkového počtu ošetřených a 24 %i z celkového počtu otrav). Houby jako příčina těchto otrav byly prokázány ve 25| případech (tj. asi ve 26 % alim entárních otrav).
D alší nevýhodou dílčích sestav případů otrav houbam i je okolnost, že se vztahují ke kratšímu období, někdy i k mimořádným; situacím (jako např. cito vaná práce A. S t r a u s e ) . Všechny sm rtelné případy otrav houbam i jsou sice podchyceny ve statistikách příčin úm rtí, avšak odtud je nelze n ijak vyčlenit. V celosvětovém m ěřítku se od r. 1950 (v Československu od r. 1 9 4 9 ) používá „M ezin árod n í statistické k la sifikace nemocí, úrazů a p říčin smrti ( 1 9 4 8 ) “ . O travy houbam i jsou v této klasifikaci kodovány buď znakem E 8 7 9 („náhodná otrava škodlivými potra vinam i“ ) anebo znakem N 9 60 („otrav a závadnými, resp. škodlivými, p otra vinam i“ ). O ba klasifikační znaky (E podle vnější příčiny, N podle povahy poškození) zahrnují veškeré otravy škodlivými potravinam i, které tvoří zvláštní skupinu ekonomických otrav. B ezpečně prokázané bak teriáln í toxikosy houbo vými pokrmy by bylo možno zařadit pod znaky 041 (p a ra ty f), 0 4 2 (ostatní salm onellosy) anebo 0 4 9 (botulism us, stafylokoková enterotoxikosa). Ani u veřejněné dílčí statistiky nem ocnosti a úmrtí na otravu houbami, ani úřední statistiky p říčin úmrtí nemohou tedy podat úplný obraz frekvence otrav houbami. Z tohoto zjištění vznikly v některých zájm ových kruzích (jm enovitě lékařských a m ykologických) snahy o sestavení zvláštních statistik otrav houbam i, které by se co nejvíce přiblížily úplnému statistickém u podchycení těchto otrav. *) V citované práci je sice uvedeno jen 15 otrav houbami, avšak součet případů rozvedených na str. 579 dosahuje počtu osmnácti!
248
Příkladem hodným následování je š v ý c a r s k á statistika otrav h o u b a m i , která se datuje od r.. 1919. Byla založena F . T h e l l u n g e m , lékařem ve( W in terthu ru a jím vedena do r. 1943, kdy další vedení převzal lékař A. E. A 1 d e r ze St. Gallenu. Dosud byly zveřejněny případy otrav z let 19 19 až 1955, které v období 36 let zahrnují 2 0 2 4 nemocných, z nichž 86 zem řelo (79 na otravu muchomůrkou zelenou, A m an ita p h a llo id e s , z 255 otrá vených touto houbou). T a to statistika, která zaznam enává jen jisté, tj. pro šetřené případy otrav houbami, má nesporně světový primát. V našich zemích se myšlenkou úplného zachycení otrav houbam i poprvé za býval profesor farm akologie O. R y b á k. V r. 1 9 1 3 se obrátil v Časopisu lékařů českých na lékaře s „D otazníkem o otravách houbam i do r. 1 9 1 2 “, kterým chtěl vytěžit případy otrav nejm éně v prvém desítiletí současného sto letí. T ato akce pravděpodobně nedoznala větší odezvy. Od r. 1919 se zajím al o otravu houbami mykolog F. S m o t l a c h a i z hlediska jejich podchycení. Zaznamenával v houbařském tisku jednak otravy houbami hlášené jeho spolupra covníky, jednak otravy uveřejněné v denním tisku. Jen ve velmi ojedinělých případech si ověřoval údaje dotazy v nemocnicích a na klinikách. Touto metodikou dospěl v r. 1936 a 1937 k před stavě, že každými rokem onemocní v Československu průměrně 200 lidí na otravu houbami (z nichž 20 zemře). Podle F . Sm otlachy v létech příznivých růstu hub stoupá počet otrávených houbami až na 500; za rok (si 30 úm rtím i). Proti metodice použité F. Smotlachou nutno namítnout, že používá neověřených zpráv, z nichž zejména novinářské byly velmi nepřesné. Také hodnocení získaných zpráv1 nebylo prováděno. „Správná statistika otrav houbami“ F. Sm otlachy je tedy nikoli statistikou, nýbrž jen odhadem. ;
Nový podnět ke statistickém u zachycování otrav houbami dal K . K a v i n a jakó vedoucí chem icko-lékařského odboru P oradního výboru České mykologické společnosti v r. 1943. Z jeho pověření vypracoval J. H e r i n k (s použitím nám ětů K . K aviny a St. H avleny) dotazník, který měl být rozesílán především nem ocnicím . T ento dotazník byl v r. 1945 vydán tiskem Akčním výborem Československé m ykologické společnosti, avšak jeho použití znem ožnily organisační zmatky v tomto5 spolku. J. H erink pak pokračoval v přípravách na sta tistické zachycování otrav houbam i na půdě Československého mykologického klubu, kde v r. 1949 vydal dvoudílný dotazník o otravách houbami. Tento dotazník slouží ke! zjišťování otrav houbam i za pomocí spolupracovníků v kru zích mykologů a lékařů, k teří krom ě zpravodajské činnosti provádějí před b ěžn á nebo konečná šetření přím o u osob postižených otravou a jejich rodin ných příslušníků. Podnětem k vyšetřování případu otravy houbami jsou kromě hlášení ze sítě spolupracovníků zprávy v denním tisku a houbařském i lékařském písem nictví. Do statistického souhrnu se dostanou pouze ověřené a zhodnocené, tedy jisté případy otrav houbami. Na připojené tabulce č. 1 jsou shrnuty výsledky, statistického sledování otrav houbam i v Československu v desítiletí 1948 až 1 9 5 7 . K rom ě vlastního m ateriálu, získaného dotazníkovou akcí (který tvoří více než polovinu veškerého statistic kého m ateriálu ) jsem' k sestavě použil zprávy o otravách houbam i v lékařském a m ykologickém písem nictví. Zprávy z m ykologického písem nictví byly použity teprve po náležitém zhodnocení. 471 otrávených houbam i a z toho 76 zem řelých (tj. 16 \%) v době posledních deseti let představuje číslo výmluvné. Jeho velikost dokazuje, že nebezpečí otrav houbam i je v Československu skutečným zdravot nickým problém em . Tabu lka č. 2 ukazuje, jak se podílejí na otravách houbami jednotlivé druhy jedovatých hub, i houby jedlé. N eodstranitelnou částí takto pojaté statistiky jsou
249
T a b u l k a 1. Výskyt otrav houbami v Československu v desítiletí 1 9 4 8 — 1958 T a b e l l e 1. Vorkommen der Pilzvergiftungen in der Tschechoslowakei im Jahrzehnte 1 9 4 8 — 1957.
Rok sta tistick éh o sledování
Příp ad y zachycené dotazníkovou a^°*
______________________ 1* 1948 1949 1950 1951 1952 1953 1954 1955 1956 1957 Celkem v d esíti le tí 1948— 1957
27 19 4 3 4 3 _ 2 3 24
89
2* 50 36 10 50 10 21
P říp ad y uveřejněné v lék ařsk ém písem n ictví
P říp ad y uveřejněn é v m ykologickém písem n ictví
3*
1
2
3
1
2
2 1 — — 2 1
5 — 8 3 6 3
16 — 22 4 6 4
— — 3 3 6 4
14 26 7 6 20 23 27 6 6 2
137
5 7 70
1 4 15
13 — —
20 — —
4 — —
6 6 5 3 4 10 g 3 2 1
262
26
38
72
20
48
_
_
_
_
_
3
Veškeré zjištěn é jis té případy otrav houbam i I
2
3
5 2 — — 1 5 16 1 — —
38 25 17 9 14 16 8 18 5 25
80 62 39 60 36 51 27 31 13 12
7 3 3 3 9 10 16 6 4 15
30
175
471
76
* 1 = počet případů otrav houbami, 2 = počet osob postižených otravou, 3 = počet zemře lých (z počtu otravou postižených). P o z n á m k y : Duplicitní zprávy o otravách houbami byly eliminovány tak, že byla vždy dána přednost nejvyššímu stupni ve stupnici hodnověrnosti statistického zachycení. Bylo po užito této stupnice (od nejnižšího stupně k nejvyšším u): 1. novinářská zprává, 2. zpráva v myko logickém písemnictví, 3. zpráva v lékařském písemnictví, 4. výsledek dotazníkové akce prová děné autorem. — P ři nepřesném nebo chybějícím datování přihodivší se otravy bylo je jí zařadění provedeno podle individuálně odlišného principu. Erklärungen: Erste R u b r i k : Das Ja h r der statistischen Verfolgung. Zweite R u b r i k (mit drei U nterrubriken): Vorfälle der Pilzvergiftungen, die durch die Fragebogenaktion des Autors ergriffen wurden. Unterrubrik „ 1 “ : Anzahl der V orfälle von Pilz vergiftungen. Unterrubrik „2“ : Anzahl der mit Vergiftung behafteten Personen. Unterrubrik „3“ : Anzahl der gestorbenen Personen (von der Anzahl der mit Vergiftung behafteten). Dritte R u b r i k : Vorfälle der Pilzvergiftungen, die in der M edizinliteratui veröffentlicht wurden. Unterrubriken: wie in der zweiten Rubrik. V i e r t e R u b r i k : Vorfälle, die in der mykologischen Literatur veröffentlicht wurden. U nter rubriken: wie in der zweiten Rubrik. F ü n f t e R u b r i k : Alle sichergestellten Vorfälle von Pilzvergiftungen. U nterrubriken: wie in der zweiten Rubrik. Letzte Z e i l e : Summe von Pilzvergiftungen im Jahrzehnte 1 9 4 8 — 1957. Anmerkungen: Im F a lle der Duplizität der Berichte von Pilzvergiftungen wurden dieselbe so eliminiert, dass immer die höchste Stufe in der Abstufung der Glaubwürdigkeit vom statistischen Ergreifen be vorzugt wurde. (Es wurde folgende Abstufung — von der niedrigsten Stufe bis zur höchsten — benützt: 1. Zeitungsnachricht, 2. Bericht in der mykologischen Literatur, 3. B ericht in der ärzt lichen Literatur, 4. Ergebnis der vom Autor durchgeführten Fragebogenaktion). Im F alle eines ungenauen oder fehlenden Datierens der vorgekommenen Pilzvergiftung wurde ihr Einreihen nach dem individuell verschiedenen Prinzip durchgeführt.
250
T a b u l k a 2. Přehled původců oírav houbami v Československu v desítiletí 1 9 4 8 — 1957
T a b e l l e 2. Übersicht der U rheber von Pilzvergiftungen in der Tschechoslowakei im Jahrzenhte 1 9 4 8 — 1957. D r u h h o u b y
M uchom ůrka zelená — A m an ib a p h a llo id e s M uchom ůrka p an th ero v á — A m a n ita p a n th er in a M uchom ůrka červ en á — A m a n ita m u sc a r ia M uchom ůrka žonkylová — A m a n ita gem m ata V lák n ice — In o c y b e s p . H n ík ink ou stový — C o p rin u s a tra m en ta riu s H řib sa ta n — B oletu s s a ta n a s H řib nach o v ý — B oletu s p u rp u r eu s P ečá rk a zápasná — A g a r ic u s x an th od erm u s P estřec — S clero d erm a s p . Z á v o jen k a olovová — E n to lo m a liv id u m červ en o lu p en ja rn í — R h o d o p h y llu s vern u s R y z ec hněd ý — L a c t a r iu s helvu s č irů v k a m a sitá — T rich o lo m a p essu n d atu m a ff. C irůvka odlišná — T rich o lo m a seju n ctu m a ß . čirů v k a plavohnědá — T rich o lo m a fla v o b ru n n eu m J edlé houby — species edules diversae N ezjištěn ý druh hu b — species in d eterm in atae
Celkem
1*
2*
3*
44 48 1 3 2 1 6 1 1 8 6 1 2 2 2 1 17 29
108 128 1 3 2 1 14 1 4 28 10 I 13 20 5 1 54 71
71 2
175
471
— — — —
1 — — — 2
76
* Sloupce 1 — 2 — 3 m ají stejný význam jako na tabulce 1. Erklärungen: E r s t e R u b r i k : Pilzart, Zweite Rubrik, (m it die im Jahrzehnte 1 9 4 8 — 1957 Bedeutung wie auf der Tabelle
welche die Vergiftung verursacht hat. drei U nterrubriken): Summe der Vorfälle von Pilzvergiftungen vorgekommen sind. Unterrubriken „ 1 “, „ 2 “ , „3“ haben dieselbe 1.
otravy nezjištěným i druhy hub, v nichž se s určitostí skrývají otravy některým i známými druhy jedovatých hub, ale také otravy houbami, které jako jedovaté dosud známy nejsou. Jedním z úkolů statistiky otrav houbam i bude odstranit tuto skupinu otrav ze souhrnu. Je jisto, že ani takto prováděná statistika otrav houbam i není ještě úplná. U akce, prováděné pouze n a zájm ovém poli, není to ani jin ak možné. Proto převedení akce alespoň zčásti n a pole úřední by znam enalo značné je jí posílení a umožnilo by je jí výsledky přiblížit zamýšlenému cíli: úplnému statistickému zachycení otrav houbam i v Československu. Lékařsko-toxikologická sekce Č esko slovenské vědecké společnosti pro mykologii hodlá proto' navrhnout M inisterstvu zdravotnictví, aby nařídilo povinné hlášení otrav houbami, prozatím pokusně ve velkých m ěstech se zvláštním statutem a v některých krajích, kde jsou pro toto opatření důvody anebo podmínky. Závěr Zvláštní statistika jistých (tj. p rošetřen ých ) otrav houbam i je potřebná ke studiu různých otázek,- které! se těchto! otrav* týkají. U m ožňuje zejm éna rozbor
251
příčin a okolností, jejich ž souběhem případy otrav houbam i vznikají. Proto se také stává ukazatelem cest, kterým i se musí b rá t prevence otrav houbami, aby se stala opravdu účinnou. Správná a úplná statistika otrav houbam i nepochybně prokáže, že je důle^ žitým výsekem skupiny nem ocí a úm rtí z' vnějších příčin ve statistice nem oc nosti a p říčin úmrtí (na důležitost této skupiny v rám ci dem ografických sta tistik upozornil nedávno J. S t ř í t e s k ý ) . O travy houbami stojí na prvém místě mezi otravam i rostlinam i a na druhém místě mezi otravam i potravinam i. Význam ný podíl otrav houbam i ve skupině alim entárních otrav ukazuje, že nebezpečí těchto otrav je větší, než se obecně soudí. Zusammenfassung D as Vorkom m en von Pilzvergiftungen in der Population eines bestim mten Staatsbereiches und in einem bestim m ten Zeiträum e ist die R esu ltante von der W irkung einer R eih e von Faktoren, von denen nur einige näher bekannt sind. E s sind: 1' D as W achsen von Pilzen, das einen ausgesprochenen Saisoncharakter hat. 2. D ie aktuelle Lage in der V olksernährung. 3. D as Niveau der K e n n t nis von essbaren P ilzen in den breitesten Volksschichten. 4. D ie Tatsache, dass fast jed er V orfall der Pilzvergiftung mit der Erkrankung m ehrerer Personen verknüpft ist. Die Teilstatistiken der Pilzvergiftugen. von K lin ikern , patholog. A natom en und G erichtsärzten verfasst, erstatten nur unvollständige In form ation en über die Anzahl dieser V ergiftungen. D er tatsächlichen A nzahl der Pilzvergiftungen können sich nur spezielle Statistiken der Pilzvergiftungen nach dem Schweizer M uster nähern, die nur unzw eifelhafte, d. h. untersuchte V o rfälle von P ilz vergiftungen umfassen. E ine solche spezielle Statistik der Pilzvergiftungen ist zum Studium von v er schiedenen F ragen, die sich auf diese V ergiftungen beziehen, notwendig. Sie erm öglicht erstens die Analyse aller U rsachen und U m stände, durch deren Zu sam m entreffen die V orfälle der Pilzvergiftungen entstehen. Sie weist weiter auf die G rösse der G efahr hin, die diese V ergiftungen darstellen. D ie Statistik der Pilzvergiftungen zeigt schliesslich die W ege, welche die Prävention der Pilzvergiftungen einschlagen muss, um w ahrhaftig wirksam zu werden. In der Tschechoslowakei organisiert die statistische V erfolgung von den eingetretenen Pilzvergiftungen seit dem Ja h re 1949 der V erfasser dieser A b handlung, als M itglied der ärztlich-toxikologischen Sektion der Tschechoslow a kischen w issenschatlichen G esellschaft für die M ykologie in P rag . E r benützt dazu spezielle und ausführliche Frageb ögen (der Fragebogen ,,A “ wird von den erkran kten Personen selbst oder von ih ren Fam ilienangehörigen erfü llt; der Fragebogen ,,B “ ist für die behandelnden Ä rzte bestim m t). D en Anlass zu der Benützung dieser Fragebögen geben die N achrichten über P ilzvergiftu n gen in der Tagespresse, in den m ykologischen Zeitschriften und mündliche oder briefliche B erichte der mykologischen und ärztlichen M itarbeiter. D ie Ergebnisse der statistischen V erfolgung von Pilzvergiftungen in dem Jah rzeh nte 1948 bis 1957 sind in der beigefügten Tabelle 1 zusam m engestellt. D ie Tabelle 2 gibt die Ü bersicht der Pilze, die in dem selben Z eiträum e diese Pilzvergiftungen veru rsacht haben. D er Autor schlägt die A nzeigepflicht der Pilzvergiftungen seitens der behandelden Ä rzte vor, um eine gründlichere Erfassung der Pilzvergiftungsfälle zu erreich en . Diese A nzeigepflicht sollte versuchsweise in den G roßstäd ten und in den K reisen eingeführt werden, wo dazu bestim mte G ründe vorliegen.
252
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LITE R A T U R A A I d e r, A. E. (1 9 4 3 ): Feststellung und Beurteilung von Pilzvergiftungen. — Schweizer. Zeitschr. f. Pilzk., 21 : 1 5 2 - 1 5 7 . A 1 d e r, A. E . (1 9 4 4 ): Die Pilzvergiftungen, des Jahres 1943. — Ibid., 2 2 : 1 7 3 — 183. A 1 d e r, A. E. (1 9 4 5 ): Die Pilzvergiftungen des Jahres 1944. — Ibid., 2 3 : 1 5 7 — 163 und 1 6 5 -1 7 1 . A 1 d e r, A. E. (1 9 4 6 ): Die Pilzvergiftungen in der Schweiz im Jahre 1945. — Ibid., 2 4 : 1 5 8 -1 6 9 . A 1 d e r, A. E. (1 9 4 8 ): D ie Pilzvergiftungen in der Schweiz in den Jahren 1946 und 1947. — Ibid., 26(: 8 5 - 9 2 . A 1 d e r, A. E. (1 9 5 0 ): D ie Pilzvergiftungen in der Schweiz im Jahre 1948. — Ibid, 2 8 : 1 2 2 -1 3 1 . Ai 1 d e r, A. E . (1 9 5 2 ): Die) Pilzvergiftungen in der Schweiz im, Jahre 1949. — Ibid., 3 0 : 1 0 5 -1 0 9 . A 1 d e r, A. E. (1 9 5 3 ): Die Pilzvergiftungen in der Schweiz in den Jahren 1950 und 1951. Ibid. 31 : 1 1 1 - 1 1 9 . A 1 d e r, A. E. (1 9 5 6 ): D ie Pilzvergiftungen iii derSchweiz in den Jahren 1952 und 1953 und im Ausland. — Ibid., 34 : 4 — 11. A 1 d e r, A. E. (1 9 5 7 ): D ie Pilzvergiftungen, in der Schweiz in den Jahren 1954 und 1955. — Ibid., 35 : 1 3 3 - 1 3 6 & 1 4 9 - 1 5 4 . F o u r n i e r , P. (1 9 4 5 ): Le Champignon, excellent alim ent d’automne, précieuse réserve pour l ’hiver. — Bull. Soc. scientif. d’hyg. alim ent. etc., 33 : 1 5 9 — 167. H e r i n k, J. (1 9 4 8 ): Je nutno zlepšiti organisaci boje proti otravám houbami vČeskosloven sku! — Česká mykologie, 2 : 1 0 2 — 110. H e r i n k , J . (1 9 4 9 ): Evidence otrav houbami v Československu. Dotazník o otravě houbami A -B . H e r i n k , J. (1 9 5 8 ): Otravy houbami. — In : V o n d r á č e k V. , R i e d l O. et al. K li nická toxikologie, p. 5 4 3 — 647. Praha, ed. Státní zdravotnické nakladatelství. H e r i n k , J. et K u b i č k a , J . (1 9 5 1 ): Varujeme před masovou propagací sběru mucho můrky šedé, A m an ita sp issa (F r.) Q .! — Česká mykologie, 5 : 52 — 60. L o h w a g , K urt (1 9 4 7 ): Die Problematik der Giftigkeit und physiologische W irkung der heimischen Pilze. — W iener K lin . W ochenschr., 59 : sep. p. 1 — 14. N e š p ů r k o v á , M. (1 9 5 7 ): Výskyt otrav u dětí, hospitalisovaných v letech 1 9 4 9 — 1955 na vnitřním odděleni K rajské dětské nemocnice v Brně-Černých Polích. — Prakt. Lék., 37 :5 7 7 až 580. R i e d l , O. (1 9 5 1 ): Otrava potravinami. — Gastroenterol. bohéma 5 : 1 7 3 — 175. R y b á k, O. (1 9 1 3 ): Zasláno a dotazník o otravách houbami do r. 1912. — Čas. lék. čes., 52 : 1 3 8 - 1 3 9 . S m o t l a c h a , F . (1 9 3 6 ): Otravy houbami se stále opakují. — Čas. čsl. houbařů, 1 6 : 1 0 1 až 106 a 1 4 7 - 1 5 1 . S m o t l a c h a , F . (1 9 3 7 ): Správná statistika otrav houbami. — Ibid., 17 : 64. S t r a u s , A. (1 9 4 9 ): Pilzvergiftungen in B erlin und Brandenburg. — Zeitschr. f. Pilzk. 21 * 2 : 3 7 - 4 1 . S t ř í t e s k ý , J. 1 9 5 8 ): Demografický a zdravotní vývoj obyvatelstva Československé repu bliky v dlouhodobém pohledu. — Časop. lék. čes., 97 :7 0 6 — 725. T h e l l u n g , F . (1 9 4 6 ): 25 Jah re Pilzvergiftungen. — Schweiz. Zeitschr. f. Pilzk., 24 :7 7 —88 & 9 3 -1 0 6 Adresa autora: M UD r. Josef Herink, Mnichovo Hradiště 717.
Výzva k čtenářům „České mykologie“ . Lékařsko-toxikologická sekce Československé vědecké společnosti pro mykologii v Praze při kládá ke 4. číslu „České mykologie“ tiskopis „Dotazníku o otravách houbami A —B “ se žádostí, aby čtenáři jej použili k zaznamenání otrav1 houbami, které se v jejich okolí přihodily v r. 1958. Vyplněné dotazníky zasílejte na adresu M U D r. Josef Herink, odborný lékař chorob vnitřních, Mnichovo Hradiště, /Rudé armády čp. 717.
253
— Psilocybin — opojná látka, která byla isolována z lysohlávky mexické — Psilo c y b e m ex ica n a Heim. V časopisu „Ž iv a“ (5 [5 ]: 1 9 9 — 200, 1 9 5 7 ) jsem referoval o práci R . H e i m a o houbách jež působí halucinace, hlavně barevné. Používali jich, hlavně k rituálním účelům, již staří Aztekové v M exiku. R . H e i m na své cestě do M exika kterou vykonal r. 1956 spolu s m anželi W assonovým i, zjistil, že podobné účinky má několik druhů tam ějších hub. Je to nejm éně 6 různých lysohlávek — P silo cy b e, jedna lím covka — S tr o p h a ria a 1 druh z rodu C o n o cy b e. Z některých se podařilo založit čisté kultury v labo ratoři. Jed en z nich, pojmenovaný Heimem P s ilo c y b e m ex ica n a , je pro účely kultivační zvlášť vhodný, neboť v umělých kulturách tvoří sklerotia, která jsou stejně účinná jako plodnice. — Podařilo se vypěstovat potřebné množství k analyse, celkem 9 2 4 g sušeného podhoubí a sklerotií. * ) Chem ickou isolaci účinné látky provedli A. H o f m a n n, R . H e i m, A. B r a c k a H. K o b e l v m ikroanalytické lab oratoři SA N D O Z v B a sileji a po dávají o tom zprávu v časopisu E xperientia 14 ( 3 ): 107, 1 9 5 8 : Psilocybin, ein psychotroper W irkstoff aus dem m exikanischen R auschpilz Psilocybe m exicana Heim. Ze jm enované houby byly isolovány dvě účinné látky, p s i l o c y b i n a p s i 1 o c i n. Prvně jm enovaná je obsažena v sušené houbě v množství 0 ,4 % , druhá nazvaná psilocin, je přítom na v mnohem menším množství a velice snadno se rozkládá, takže je jí analysu nebylo dosud možno provést. Zato psilocybin byl analysován a zjištěno, že jeho složení odpovídá bruttovzo'rci C 13 H J8(2o) O 3 N 2 P 2. Ja k bylo dalším i zkouškami zjištěno, je to pravděpodobně derivát indolu, který obsahuje fosfor. V čistém stavu má podobu prism atických bezbarvých krystalků, jež jsou sice prakticky nerozpustné v běžných organických rozpusJ tidlech (ethanolu, chloroform u a ben zo lu ), zato však velmi snadno ve zředě ných kyselinách a zásadách. Tato látka p ři perorální aplikaci má stejné účinky jako houba. Po požití 4 až 8 mg psilocybinu asi po 3A hodiny se dostaví opojení, které trvá několik hodin. Následky nezanechává. Symptomy jsou individuálně prom ěnlivé a po dobají se těm, které působí na př. meskalin. Stejn é účinky m ají sušená sklerotia houby, požitá v množství 0,5 g. A lb ert P ilát
LITE R A T U R A Tadeusz Dominik: Huby. W arszaw a 1957. — Paňstwowe zaklady wydawnictw szkolnych. Stran 160, obr. 107, cena zl. 8,10. Pěkně vypravená knížka podává přehled biologie, fysiologie, morfologie a hlavně systematiky hub chorošovitých. Je opatřena klíčem k určeni rodů a nejvýznam nějších druhů, které se v Pol sku vyskytují. Je doplněna četnými, velmi zdařilými fotografiemi čerstvých plodnic i zvětšených podrobností. V textu je pojednáno celkem o 60 druzích, které jsou stručně popsány. Publikace je zakončena seznamem polských a latinských jm en a připojen seznam použité literatury. A lb ert P ilát *) R . H e i m , A. B r a c k , H. K o b e 1, A. H o f m a n n et R . C a i 11 e u x : Déterminisme de la formation des carpophores et des sclérotes dans la culture du Psilocybe m exicana Heim, Agaric hallucinogène du Mexique, et mise en évidence de la psilocybine et de la psilocine, C. R . Acad. Sci. 2 4 6 :1 3 4 6 — 1351, 3. I I I . 1958. Předběžné zprávy o kultivaci uveřejnil R . Heim et R . Cailleux v C. R . Acad. Sci. 244 : 3109, 1957; 245 : 597, 1761, 1957.
254
■
G. L i n il a u et P, S y d o w : Theasurus L iteraturae M ycologicae — R . C i f e r r i: Supplementum 1911 — 1930. Vol. II — E — K . Papia Cortina 1958. Cena 10.000 it. lir. V právě vyšlém druhém svazku tohoto obsáhlého díla, o- němž jsme již referovali v České mykologii (12 : 127, 1 9 5 8 ), je obsaženo dalších 8128 bibliografických záznamů ze všech oborů mykologie. Druhý svazek obsahuje práce autorů, jejichž jména začínají písmeny E —K . Těšíme se, že další dva svazky vyjdou v krátké době, takže toto velmi potřebné dílo bude ukončeno. A lbert P ilát
■ H
A l e x a n d e r H. S m i t h : The Mushroom H unter’s Field Guide. The University of Michigan Press, Ann A rbor 1958. Cena 4,95 ?. Velmi krásně vypravená knížka známého amerického mykologa je určena nejširším kruhům praktických houbařů. Má nápadně podlouhlý; formát, aby ji bylo možno nosit v kapse. Kromě všeobecného úvodu (str. 1 — 22) obsahuje popisy a vyobrazení 124 nej rozšířenějších velikých a masitých severoamerických druhů hub, a to jak jedlých, tak i jedovatých. Vyobrazení jsou pouze fotografická, černobílá, avšak velmi krásná a reprodukovaná hlubotiskem, takže jednotlivé druhy jsou dobře rozeznatelné a pro houbaře s většími vědomostmi skoro lepší, než průměrná vyobrazení barevná. Většina vyobrazených druhů roste také u nás, ale celá řada je jiných. Jsou to bud druhy našim značně podobné, nebo až i velmi odchylné. Velmi zajímavé i pro evropského mykologa je prolistovat tuto knihu a v duchu srovnávat americké exempláře s našimi, zda jsou skutečně totožné nebo zda druhy dosud známé jen z Ameriky nerostou vzácně i u nás, odkud jsou snad popsané pod jiným jménem. A lbert P ilát
■ ■ ■ ■ ■ ■ H I ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ I
A p e t a u r o v á , M. & V e s e l s k ý , J .: O antialergickém účinku pečárky druhu Agaricus hortensis Cooke —Pilát. Čs. dermatologie 32 ( 6 ) : 383 —377, 1957. Francouzský lékař D a g u i n (1 9 4 4 ) dosáhl pozoruhodných výsledků použitím extraktu obyčejného pěstovaného žampionu při léčení rozmanitých alergických chorob, zejména kožních. Autoři se zabývali tímto novým způsobem léčen! a potvrzují výrazný antianafylaktický účinek žampionu u kožních alergos, a to jak akutních, tak i chronických. Používali rozpráškované dužniny sušených žampionů a vyzkoušeli ji celkem v 15 případech. N ejpozoruhodnější byly dva případy dětské alergie. U jednoho dítěte (stá ří 6 le t) to byla bulosní urtikarie a chronický ekzém rukou, trvající 4 roky. Po podání 192 prášků ze žampionu během jednoho měsíce nastalo úplné vyhojení ekzému a již po dobu tří měsíců nedošlo k recidivě kořpivky, ač výsevy u dítěte byly dříve velmi časté. Druhé dítě (stáří 4 roky) trpělo od 6. týdne života alergickým ekzémem, který vzdoroval jakékoliv dosavadní léčbě. Během měsíce po podání rozpráškovaných žampionů nastalo nejenom nápadné zlepšení kožní afekce, ale dítě přibylo i 2 kg na váze, což je p ři původní váze 12 kg značný úspěch. T ato droga se také dobře osvědčila při léčení sérové nemoci po antitetanovém seru. Účinný princip obsažený v žampionech zatím není znám. Autoři doporučují sledovat tuto otázku, protože další a podrobnější výzkumy mohou vnést nové světlo do problému terapie a patogenese alergických chorob. A lbert P ilát
■ ■ H I ■ I I ■ I
A r g e n t i n o M a r t i n e z : Nueva especie del género Agaricus. Revista de Investigationes Agricolas 11 (3) : 299 — 303. Buenos Aires 1957. Autor popisuje nový druh pečárky z Argentiny pod jménem A g aň cu s volv atu s Martinez, který byl nalezen na pozemku opuštěné drůbežárny ve Vicente López, Florida. Autor jej řadí do sekce R u b escen tes ss. Moeller do blízkosti A garicus augustus. Má basidie tetrasporické a výtrusy 5 — 7,5 (8,5) X 4 ,5 — 5,5 (6) p veliké. Zevnějškem se více podobá A garicus v illaticu s Brond. a je mu také příbuznější, jak se domnívám. Tento druh roste na podobných místech a má výtrusy stejného tvaru i velikosti. Argentinský druh se liší hlavně jen mohutněji vyvinutým universálním velem, které zanechává na dolejšku třeně zřetelnější pochvu, asi takovou, jako mívá A g aricu s ed u lis (V itt.) M. et S. A lbert P ilát
I I I I I I
A. L. G u y o t e t G . M a l e n ç o n : Urédinées du M aroc. I., Travaux de l ’Institut Scientifique Chérifien, ser. botan. No. 11, pp. 1 — 184, pl. 1 — 4. R abat 1957. Je to obsažný přehled rzí Maroka na základě bohatého materiálu, který nasbírali oba jmenovaní autoři na četných cestách po této zemi, která se honosí velice bohatou květenou, na níž cizopasí mnoho druhů hub, hlavně rzí. Není to květena marockých rzí, nýbrž přípravná práce, která obsahuje veliké množství originálních pozorování. Rody a druhy jsou uspořádány abecedně. Autoři popisují 6 nových druhů. 30 originálních
H
H H
!
i . <
j
I !
kreseb a 4 tabule fotografické, reprodukované světlotiskem je doplňují. Je to důležitá práce i pro studium našich rzí, hlavně z nejteplejších oblastí jižního Slovenska. A lbert P ilát
I 1
I j
li
li
| |
i |
j j
! :j
I
|
M i c h a e l — H e n n i g : Handbuch fůr Pilzfreunde I. V E B G. Fischer, Jena 1958. Pp. 260, 120 bar. tab. Váz. v. DM 36,50, Kčs 75,50. Nové vydání (4 3 — 52 tisíc) známé M ichaelovy houbařské příručky vychází po stránce obsahové i obrazové do základu přepracované B. Hennigem, takže z vydání původního zbyla vlastně jen část vyobrazení, která byla převzata z posledního lidového vydání, neboť štočky ostatních svazků byly za války zničeny. Dílo je doplněno velikým počtem nových vyobrazení. Celkem je v tomto svazku na 120 tabulích vyobrazeno 200 druhů masitých jedlých i jedovatých hub. Některé jsou malovány v přirozené velikosti, jiné jsou v různém poměru zmenšené. Velikost je udána pod kaž dým obrazem . O brazy převzaté z původního vydání Michaelova, které maloval A lbín Schmalfuss, jsou skoro vesměs zdařilé, protože méně zdařilé byly vyloučeny. Nová vyobrazení pocházejí celkem od 10 dalších malířů, takže nejsou malována jednotně. Některá jsou velmi zdařilá, jin á méně. Skoro všechna jsou však z mykologického stanoviska dobrá a instruktivní. Vesměs to jsou orig i nály, malované podle živých plodnic. K niha se skládá ze dvou částí, úvodní a obrazové. V úvodní části, doplněné 17 perokresbam i a dvěma tabulem i s 50 vzorky barev, jsou probrány v krátkosti některé kapitoly ze všeobecné my kologie a jsou doplněny statěmi z mykologie aplikované. O brazová část se skládá ze 120 barevných tabulí a textu, který obsahuje podrobné popisy vyobrazených druhů hub s poznámkami o jejich užitkovosti či škodlivosti. V srovnání s vydáními předcházejícím i je vyobrazeno větší množství jedovatých hub, což odpovídá současnému poznání, neboť v posledních desetiletích se zjistilo, že existuje mnohem více druhů jedovatých, než se dříve mělo za to. Autor správně poznamenává, že rovněž údaje ve starší literatuře obsažené, pokud se počtu jedlých hub týče, jsou značně p ře mrštěné. Počet skutečně jedlých hub, tj. dobrých a alespoň tak hojných, aby se je vyplatilo sbírat, není víc než 150 druhů. O mnohých rodech se předpokládalo, že obsahují vesměs jedlé nebo alespoň neškodné druhy (C ortin ariu s, P sath y ra a řadu rodů, jejichž druhy tvoří malé plodnice). Tento názor nutno opravit, neboť o mnohých bylo zjištěno, že nejsou nevinné. Dokud nebude každý druh seriosně vyzkoušen jako jedlý, nelze o něm tvrdit, že jedlý je. Je to velmi dobrá kniha, která jistě získá mykologii mnoho dalších zájemců, neboť je přehledná, praktická a po stránce grafické dobře vypravená. V dalších letech má být tento svazek doplněn třemi dalšími, z nichž 11. bude obsahovat houby nelupenaté, I I I . lupenaté s výtrusy bezbarvými, počítaje v to ryzce a holubinky, a IV . houby lupenaté s výtrusy černými nebo hnědými. K niha je k dostání i na našem knihkupeckém trhu. A lb ert P ilát P i l á t A .: C orticiram a P etrakii gen. et sp. n. Clavariacearum jugoslavica. Sydowia (A nnales M ycologici), Beiheft 1, Festschrift fůr F ranz Petrák: 1 2 8 — 131, fig. 1, tab. 5, 1957. A. P ilát přispěl do sborníku k uctění 70. narozenin mykologa F. Petraka sdělením o zcela novém typu stopkovýtrusných hub, který byl sbírán v Jugoslávii V. Lindtnerem. Plodnice houby C orticiram a P etrakii sestává ze subikula (resp. tence blanitého útvaru, přiléha jícího pevně k substrátu), z něhož vyrůstají klavarioidní útvary, nepravidelně rozvětvené (některé skoro keříčkovitě). Plodným hymeniem jsou pokryty nejen tyto klavarioidní útvary, ale i korticioidní subikulum. Mikroskopicky se houba vyznačuje monomitickým hyfovým systémem bez přezek, elipsoidními, neamyloidními a hyalinním i výtrusy. Po ekologické stránce houba patří k herbomykofytům (substrát typické houby se nepodařilo přesně u rčit). Podivuhodnou houbu není snadné zařadit do stávajícího systému. Autor se rozhodl (po výměně názorů s E. J . H. Cornerem) pro zařadění ďo čeledi C lav a riaceae, v níž se rovněž vyskytují typy s korticioidním subikulem, bud fertilním (P teru liciu m Corner) nebo sterilním (L en ta ria Corner). Autor to zdůvodňuje tím, že klavarioidní část plodnice je orientována převážně negativně fototropicky, kdežto u hydnoidních typů ostny a jim podobné útvary směřují dolů k zemi. Nakonec však poznamenává, že rod C orticiram a po morfologické i anatomické stránce je bližší rodu C orticiu m a představuje přechod mezi tímto rodem a některými typy čeledi C la v a ria cea e (L en ta ria Corner, ně které druhy rodu A p h ela ria C orner). Podle názoru referenta představuje rod C orticiram a zvláštní typ z čeledi C o rticia ceae, u něhož došlo k další diferenciaci plodnice ve smyslu zvětšení hym eniální plochy. Je možné, že formativním podnětem jsou drobné prominence substrátu, takže by bylo nutno uvážit i případný pathomorfologický moment. Referent soudí, že také rod R adu lu m F r. patří k morfologickým typům vývoje korticioidních hub. Rody R adu lu m F r. a C orticiram a P ilát by tedy patřily do čeledi C o rticia ceae iako vývojově vyšší typy. /• H erin k.
256
Z biologické literatury doporučujeme: Jan Evangelista Purkyně. O pera omnia VII V tomto svazku Purkyňových sebraných spisů, redigovaných prof. dr. VI. Krutou a doc. dr. Zd. Hornofem, jsou shrnuty jeho české práce morfologické a fysiologické z období vratislavského i pražského. Jsou komentovány našim i předními odborníky. D alší svazky přinesou úvahy a práce přírodovědecké, úvahy o kultuře a technice a ko nečně básně, epigramy a básnické překlady. Str. 472, 6 příl., 24 obr., váz. K čs 36,50
Komárek Jiří, Ettl Hanuš
A lgologische Studien Německy psaná publikace je rozdělena na tři samostatné a spolu souvisíc! části. První část J. Kom árka pojednává o planktonních sinicích našeho území, druhé dvě práce H. Ettla se zabývají studiem zelených řas. K niha podává taxonomické hodnocení jednotlivých druhů podle nových taxonomických znaků. Studie jsou doloženy řadou originálních kreseb a fotografií. Podobné téma nebylo dosud publikováno ani u nás ani v cizině a protože sinice a řasy m ají celosvětové rozšíření, má kniha velký význam i pro odborníky v zahraničí. Str. 358, 46 obr., X I I obr. příl. na křídě, X X X obr. tab., váz. Kčs 4 1,50
P ilát Albert, Ušák Otto
Naše houby II. K ritick é druhy našich hub Druhý svazek obrazové publikace, která je pokračováním knihy týchž autorů, vydané v roce 1953 pod názvem N AŠE H O U B Y . Monografie obsahuje popisy a vyobrazení vzácnějších a kritických druhů československých hub. B yla zpracována na základě nového původního materiálu získaného v letech 1 9 4 4 — 1945. Obsahuje 160 barevných tabulí, tištěných ofsetem podle originálů akad. malíře Otto Ušáka. Str. 352, 160 bar. obr. na křídě,
Objednávky vyřizuje: Nakladatelství ČSA V, Praha 2, Vodičkova 40
Hh
Sborník pro dějiny p ř í r o d n í c h věd a t e c h n i k y
Málokterý biologický problém stojí v posledních létech v popředí takové pozornosti odborníků i širší veřejnosti, jako otázky genetiky. K orientaci v složitých otázkách je vždy s prospěchem ohlédnout se po historii problémů i okolnostech vzniku. Citelnou mezeru v historickém zpracování naší genetiky částečně zaplňuje studie M. R ýdla „Prof. M UDr. Vlastislav Růžička, mechanický m aterialista v biologii“ . V úvodu podává autor Růžičkův životopis, zabývá se jeho školením v cytologii, morfologii a teorii stárnutí přechází k problematice genetické. Nejprve vysvětluje Růžičkovy názory na vývoj genetiky a pak hodnotí jeho teorii dědičnosti a názory na eugeniku. Stať je doplněna obsáhlým seznamem literatury.
Rýdlova metoda historické práce, jeho hodnocení Růžičkova významu nemusí být možná obecně přijata. To však nikterak neubírá dobře fundované studii na podnětnosti a zajímavosti nejen pro biology, ale i filosofy a vůbec širší okruh čtenářů, zají m ajících se o ideologické otázky vědy.
Vedle toho přináší čtvrtý ročník Sborníku řadu článků z dějin matem aticko-fysikálních věd (zvláště první vědecké hodnocení astronomických prací A. Seydlera od J. Širokého); další příspěvky se zabývají dějinami geologických věd a dějinami tech niky.
Sborník je doplněn řadou recensí a zpráv a obsáhlou bibliografií dějin přírodních věd a techniky za rok 1955.
Stran 295, obr. 22, brož. Kčs 3 6 ,—
K nihu obdržíte v každé prodejně n. p. KN IH A aneb přímo v Nakladatelství ČSA V, Praha 2, Vodičkova 40
'
v
