Právnická fakulta Masarykovy univerzity obor Trestní právo Katedra trestního práva
Česko-rakouské srovnání právní úpravy trestního soudnictví ve věcech mládeže
Kateřina Horká 2011/2012
1
Své novorozené dceři Aničce.
2
Prohlašuji, ţe jsem disertační práci na téma „Česko-rakouské srovnání právní úpravy trestního soudnictví ve věcech mládeţe“ zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury. Brno, 26.10.2011
.............................................. 3
Děkuji školiteli prof. JUDr. Vladimíru Kratochvílovi, CSc. za odborné vedení v průběhu celého doktorského studia, zejména pak za podnětné a cenné rady při tvorbě disertační práce. Poděkování náleţí také mým kolegům z Nejvyššího státního zastupitelství za podporu při doktorském studiu a tvorbě této práce. 4
Osnova: Seznam pouţívaných zkratek Úvod 1. Historické prameny trestního práva na území Rakouska, Čech, Moravy a Slezska 1.1 Trestní zákonodárství v rakouském mocnářství 1.2 Historický vývoj trestního práva mládeţe – linie rakouská 1.2.1 Zákon o soudnictví nad mládeţí z roku 1928 („Jugendgerichtsgesetz“ BGBl 234/1928) 1.2.2 Říšský zákon o soudnictví nad mládeţí („Reichsjugendgerichtsgesetz“ RGBl I, 637“) 1.2.3 Zákon o soudnictví nad mládeţí z roku 1961 („Jugendgerichtsgesetz“ BGBl 278/1961) 1.2.4 Velká trestněprávní reforma v roce 1974 1.2.5 Stručný přehled vývoje trestního práva nad mládeţí v Rakousku do roku 1988 1.2.6 Zákon o soudnictví nad mládeţí („Jugendgerichtsgesetz“ BGBl 599/1988) 1.3 Historický vývoj trestního práva mládeţe – linie česká 1.3.1 Trestní zákoník z roku 1852 a mladiství 1.3.2 K přípravám a osnově zákona o trestním soudnictví nad mládeţí 1.3.3 Zákon o trestním soudnictví nad mládeţí č. 48/1931 Sb. z. a n. 1.3.3.1 Vybrané základní pojmy 1.3.3.2 Opatření trestní 1.3.3.3 Opatření správní 1.3.3.4 Trestní soudy pro mládeţ 1.3.3.5 Úřadovny pro péči o mládeţ 1.3.4 Trestní právo mladistvých od roku 1950 1.3.5 Komparativní shrnutí 2. Rakouský zákon o soudnictví ve věcech mládeţe 1988 2.1 Základní pojmy 2.2 Účel trestního práva mládeţe a výchovné myšlenky JGG 2.3 Mladí dospělí 2.4 Beztrestnost nedospělců a mladistvých 2.5 Rakouský sankční systém 2.5.1 Trestněprávní reakce ve vztahu k mladistvým pachatelům 2.5.2 Odklony 2.5.2.1 Upuštění od stíhání (§ 6 JGG) – („nichtintervenierende Diversion“ či „schlichte Diversion“) 2.5.2.2 Odstoupení od stíhání (odklony) - § 7 a § 8 JGG („intervenierende Diversion“) 2.5.2.3 Úhrada peněţité částky („Zahlung eines Geldbetrages“) - § 200 StPO 2.5.2.4 Výkon obecně prospěšných prací („Erbringung gemeinnütziger Leistungen“)- § 201 StPO
9 11 15 16 18 19 19 20 21 22 22 24 24 26 27 27 29 31 32 34 36 38 42 42 42 43 47 51 52 54 56 60 66 68 5
2.5.2.4.1 NEUSTART a obecně prospěšné práce 74 2.5.2.4.2 Studie problematiky obecně prospěšných prací 75 2.5.2.4.2.1 Shrnutí prezentovaného výzkumu 81 2.5.2.4.3 Obecně prospěšné práce místo náhradního trestu odnětí svobody u nedobytných peněţitých trestů 82 2.5.2.5 Odstoupení (zastavení) trestního stíhání po uplynutí zkušební doby („Probezeit“)-§ 203 StPO 84 2.5.2.6 Narovnání („Tatsausgleich“)-§ 204 StPO 86 2.5.2.7 Odklony a zákon o návykových látkách („Suchtmittelgesetz“) 91 2.5.2.8 Statistické údaje – odklony 93 2.5.3 Odsuzující rozsudek bez uloţení trestu-§12 JGG 95 2.5.4 Odsuzující rozsudek s pohrůţkou trestu-§ 13 JGG 96 2.5.5 Peněţitý trest („Geldstrafe“) 97 2.5.6 Trest odnětí svobody 99 2.5.7 Podmíněný trest odnětí svobody („bedingte Strafnachsicht“) - § 43 StGB 100 2.5.8 Částečně podmíněný trest odnětí svobody („bedingte Nachsicht eines Teiles der Strafe“) - § 43a StGB 100 2.5.9 Předčasné ukončení zkušební doby 101 2.5.10 Předběţná opatření („vorbeugende Massnahmen“) - § 21 a § 22 StGB 101 2.5.11 Statistické údaje-tresty 102 2.5.12 Domácí vězení 105 2.5.12.1 Modelový projekt – první fáze 106 2.5.12.2 Modelový projekt – druhá fáze 108 2.5.12.3 Elektronicky sledované domácí vězení („elektronisch überwachter Hausarrest“) jako vězení jiného druhu 112 2.6 Komparativní shrnutí a porovnání se sankčním systémem v České republice 117 2.6.1 Osoby, na něţ dopadá právní úprava českého a rakouského zákona o soudnictví ve věcech mládeţe a problematika spojená s věkovou hranicí trestní odpovědnosti 118 2.6.2 Nedospělci a dolní věková hranice trestní odpovědnosti 121 2.6.3 Mladí dospělí 133 2.6.4 Právní následky trestného jednání mladistvých 137 2.6.5 Nové trendy v rámci trestání mladistvých 154 2.6.5.1 Domácí vězení 154 2.6.5.2 Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce 165 3. Rakouské orgány a instituce realizující v praxi zákon o soudnictví ve věcech mládeţe 172 3.1 Rakouská soustava státního zastupitelství 172 3.1.1 Ústavněprávní postavení státního zastupitelství 173 3.1.2 Působnost a soustava státního zastupitelství 174 3.1.3 Státní zastupitelství („Staatsanwaltschaften“) 176 6
3.1.4 Právo udělovat pokyny („Weisungsrecht“) 177 3.1.5 Problematika rakouského přípravného řízení 178 3.1.5.1 Přípravné řízení před reformou trestního práva procesního 179 3.1.5.2 Přípravné řízení dle nového rakouského trestního řádu 181 3.1.5.2.1 Spolupráce kriminální policie, státního zastupitelství a soudu 182 3.1.5.2.2 Právní ochrana v rámci přípravného řízení 184 3.1.5.2.3 Ukončení přípravného řízení 184 3.1.5.2.4 Zastavení řízení (§ 190 StPO) 185 3.1.5.2.5 Zastavení řízení z důvodu nepatrnosti(§ 191 StPO) 185 3.1.5.2.6 Ţádost obviněného o zastavení řízení(§ 108 StPO) 186 3.1.5.2.7 Zastavení řízení při více činech (§ 192 StPO) 186 3.1.5.2.8 Přerušení řízení z důvodu nepřítomnosti nebo proti neznámému pachateli (§ 197 StPO) 187 3.1.5.2.9 Odstoupení od stíhání (odklony - § 198 a násl. StPO) 187 3.1.5.2.10 Podání obţaloby (§ 210 StPO) 188 3.1.5.2.11 Přípravné řízení a mladiství pachatelé – odchylky od obecných trestních předpisů upravené zákonem o soudnictví nad mladistvými 188 3.1.5.2.11.1 Ohlašovací povinnost 188 3.1.5.2.11.2 Zvláštní šetření ve věcech mladistvých (§ 43 JGG) 190 3.1.5.2.11.3 Upuštění od stíhání (§ 6 JGG) – („nichtintervenierende Diversion či „schlichte Diversion“) 190 3.1.5.2.11.4 Zatčení („Festnahme“) 191 3.1.5.2.11.5 Vyšetřovací vazba („Untersuchungshaft“) 193 3.1.6 Komparativní shrnutí a porovnání se soustavou státního zastupitelství v České republice 196 3.2 Rakouská soudní soustava v trestních věcech a mladiství, vězeňská soustava 212 3.2.1 Rakouská soudní soustava v trestních věcech 212 3.2.2 Věcná příslušnost soudů 214 3.2.2.1 Okresní soud 215 3.2.2.2 Zemský soud 215 3.2.2.2.1 Zemský soud jako samosoudce 216 3.2.2.2.2 Zemský soud jako porotní soud 216 3.2.2.2.3 Zemský soud jako senátní soud 217 3.2.3 Místní příslušnost 218 3.2.3.1 Místní příslušnost a přípravné řízení 218 3.2.3.2 Místní příslušnost a hlavní líčení 219 3.2.4 Samostatné soudy ve věcech mládeţe 222 3.2.4.1 Soud ve věcech mládeţe ve Vídni 223 3.2.4.2 Soud ve věcech mládeţe v Grazu a Linzi 224 7
3.2.4.3 K problematice samostatných soudů ve věcech mládeţe 3.2.4.4 Podrobněji k problematice zrušeného soudu ve věcech mládeţe ve Vídni („Jugendgerichtshof Wien) a věznice Wien Josefstadt 3.2.5 Dotazníkové šetření ve věznici Wien Josefstadt 3.2.6 Změny ve výkonu trestu odnětí svobody v Rakousku de lege ferenda inspirované švýcarskou právní úpravou 3.2.7. Orgán pomoci soudu pro mladistvé „Jugendgerichtshilfe“ 3.2.8 Instituce NEUSTART a Probační a mediační sluţba České republiky 3.2.9 Komparativní shrnutí a porovnání se soudní a vězeňskou soustavou České republiky 3.2.9.1 Český zákon o soudnictví ve věcech mládeţe a jeho praktické uplatňování 4. Závěry a doporučení de lege ferenda 5. Resümme Přílohy Seznam pouţité literatury
224 225 230 234 237 239 243 248 253 265 296
8
Seznam používaných zkratek: ABGB
Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch, JGS 946/1811 – všeobecný občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
BAO
Bundesabgabeordnung, BGBl. Nr. 194/1961 – spolkový daňový řád, ve znění pozdějších předpisů
BVG
Bundes-Verfassungsgesetz, BGBl. Nr. 1/1930 – Spolková ústava, ve znění pozdějších předpisů
BewHG
Bewährungshilfegesetz, BGBl 1969/146 – zákon o probační sluţbě, ve znění pozdějších předpisů
BGBl.
Bundesgesetzblatt - spolková sbírka zákonů
EvBl
Evidenzblatt der Rechtsmittelentscheidungen der Österreichische Juristenzeitung
JGG
Jugendgerichtsgesetz, BGBl 1961/278 – zákon o soudnictví ve věcech mládeţe, ve znění pozdějších předpisů
JGH
Jugendgerichtshof – soud ve věcech mládeţe
JWG
Jugendwohlfahrtsgesetz, BGBl 1989/161 – zákon o zajištění péče o dítě, ve znění pozdějších předpisů
GOG
Gerichtsorganisationsgesetz, BGBl I 114/1997 o organizaci soudů, ve znění pozdějších předpisů
HausarrestV
Verordnung der Bundesministerin für Justiz über den Vollzug von Strafen und der Untersuchungshaft durch elektronech überwachten Hausarrest, BGBl II 279/2010 - vyhláška spolkové ministryně spravedlnosti o výkonu trestu a vyšetřovací vazby prostřednictvím elektronicky sledovaného domácího vězení
OLG
Oberlandesgericht – Vrchní zemský soud
OGH
Oberster Gerichtshof – Nejvyšší soud
OSŘ
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
schJStG
schweizerisches Jugendstrafgesetz vom 20.6.2003, SR 311.1, ve znění pozdějších předpisů
–
zákon
9
SGM
Suchmittelgesetz BGBl 112/1997, ve znění pozdějších předpisů
SPG
Sicherheitspolizeigesetz, BGBl 566/1991, ve znění pozdějších předpisů
StAG
Staatsanwaltschaftsgesetz, BGBl 164/1986, ve znění pozdějších předpisů
StGB
Strafgesetzbuch, BGBl 1974/60 – trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů
StPO
Strafprozessordnung, BGBl 1975/631 – trestní řád, ve znění pozdějších předpisů
StPRefG
Strafprozessreformgesetz, BGBl I 2004/19 – zákon o reformě trestního práva procesního, ve znění pozdějších předpisů
StVG
Strafvollzugsgesetz, BGBl 1969/144 – zákon o výkonu trestů, ve znění pozdějších předpisů
TOS
trest odnětí svobody
ZTSM
zákon č. 48/1931, Sb. z. a n., o trestním soudnictví nad mládeţí, ve znění pozdějších předpisů
ZSM
zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeţe), ve znění pozdějších předpisů
10
Úvod Českou republiku s Rakouskem pojí společná historie, a to se týká i soudnictví ve věcech mládeţe. V rakouském trestním zákoníku z roku 1852, který platil také na českém území, byla ustanovení, která se vázala k mladistvým. Výkon trestu nezletilých upravovalo nařízení ze dne 30.9.1905 a trestní řízení vedené proti mládeţi upravovalo nařízení ze dne 21.10.1908.1 Jiţ roku 1907 byl ministrem spravedlnosti, Franzem Kleinem, předloţen návrh zákona o soudnictví ve věcech mládeţe.2 Tento návrh byl několikrát přepracován a předloţen říšské radě ke schválení, avšak zákonem se nestal. Jak uvádí Miřička3: „O naléhavosti svědčí nejlépe, ţe i za světové války, kdy bylo jistě nejméně času na řešení těchto sociálních a trestně právních problémů, rozhodla se vláda předloţiti ještě v roce 1917 říšské radě osnovu tohoto zákona… Leč veškeré úsilí, které státní správa vyvinula, aby zjednala nápravu, namnoze ztroskotalo a musilo ztroskotati na nedostatcích zákona samého.“ V Rakousku následovala řada návrhů, které vyústily ve vyhlášení spolkového zákona o zacházení s mladými pachateli (zákon o soudnictví ve věcech mládeţe) – Bundesgesetzt, BGBl 234, über die Behandlung junger Rechtsbrecher
(Jugendgerichtsgesetz) ze dne 13.9.1928. Účinnosti nabyl tento první rakouský zákon o soudnictví ve věcech mládeţe ke dni 1.1.1929.4 Na českém území po rozpadu Rakouska-Uherska pokračovaly také přípravné práce na vytvoření samostatného zákona ve věcech mládeţe. Osnova vytvořená v roce 1922 se však stala pouze předmětem jednání. Poslanecké sněmovně byla předloţena aţ druhá osnova, a to v roce 1930, jejímţ podkladem sice byla verze z roku 1922, ale inspirací pro naše zákonodárce byl také německý a rakouský zákon ve věcech mládeţe.5 Český zákon o trestním soudnictví nad mládeţí byl přijat dne 11.
1
JESIONEK, U. Das österreichische Jugendgerichtsgesetz. Komentář. 3. vydání. Wien : Juridica Verlag, 2001, s. 25-26. 2 BOGENSBERGER, W. Jugendstrafrecht und Rechtspolitik. Wien : Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 1992, s. 20. 3 MIŘIČKA, A., SCHOLZ, O. O trestním soudnictví nad mládeží. Komentář. 1. vydání. Praha : Československý Kompas, 1932, s. 2-3. 4 BOGENSBERGER, W. Jugendstrafrecht und Rechtspolitik. Wien : Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 1992, s. 24. 5 MIŘIČKA, A., SCHOLZ, O. O trestním soudnictví nad mládeží. Komentář. 1. vydání. Praha : Československý Kompas, 1932, s. 4-5.
11
března 1931, č. 48 Sb. z. a n. Dle těchto zákonů nebyly soudy ve věcech mládeţe ani v Rakousku ani v tehdejším Československu zřízeny jako zvláštní instituce, ale pouze jako oddělení běţných soudů. Výjimku představoval pouze soud ve věcech mládeţe ve Vídni, následně v Grazu a Linzi. Vzhledem ke zmíněným historickým souvislostem budou úvodní pasáţe disertační práce věnovány právě historickému vývoji trestního soudnictví ve věcech mládeţe na českém a rakouském území aţ do přijetí současných právních úprav ve věcech mládeţe. Český zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o soudnictví ve věcech mládeţe“ nebo jen zkratka „ZSM“, účinný od 1.1.2004, s sebou přinesl nové a výrazné změny do trestního práva mládeţe. Tyto změny se týkaly i oblasti sankcionování mladistvých pachatelů. Byly zavedeny nové druhy sankcí, které byly trestnímu právu mladistvých doposud neznámé. Smyslem těchto nových sankcí bylo zejména posílení jejich výchovného účelu. Můţeme říci, ţe český zákon o soudnictví ve věcech mládeţe je tedy stále ještě poměrně novou právní úpravou, kdy se její tvůrci nechali inspirovat zahraničními právními úpravami, mezi které také patřila rakouská právní úprava. Cílem disertační práce bude seznámení s rakouskou právní úpravou v trestních věcech mládeţe, poukázání na historické souvislosti, zvláštní pozornost bude věnována sankčnímu systému mladistvých, zejména pak vybraným odklonům v trestním právu. Podrobněji se budu věnovat rozdílům u obecně prospěšných prací a domácího vězení, které je novinkou jak v České republice, tak také v Rakousku. Stručně nahlédnu do rakouského soudního systému a zmíním se o velmi aktuálnímu tématu, kterým je zrušení Vídeňského soudu pro mládeţ („Jugendgerichtshof Wien“) a dalších speciálních soudů pro mládeţ v Grazu a Linzi. Ačkoli je tomu jiţ 8 let, co došlo ke zrušení těchto soudů, stále se mezi odborníky vedou diskuze nad tímto „nesystémovým krokem“. Zmíněna bude také soustava státního zastupitelství a oprávnění státních zástupců v Rakousku, neboť většina odklonů, které jsou ve vztahu k mladistvým pachatelům vyuţity, se děje právě na základě rozhodnutí státního zástupce. Krátce poukáţi také na změny, které s sebou přinesly důleţité reformy trestního řádu (BGBl I 2004/19 a doprovodné zákony StPRefBG I a StPRefBG II), jeţ podstatným způsobem změnily přípravné řízení. Část práce bude zaměřena na 12
porovnání sankcí v rakouském a českém trestním právu. Z tohoto důvodu se budu věnovat také institucím, které napomáhají odsouzeným při výkonu těchto sankcí, zejména pak instituci NEUSTART a české Probační a mediační sluţbě. Stěţejní metodou práce bude metoda monografická, spočívající ve zpracování tuzemské a zahraniční literatury, dále metoda historická, analytická a srovnávací. Budu se snaţit zejména o porovnání vybraných sankcí, a to zejména obecně prospěšných prací a domácího vězení. Snahou bude najít shodné, resp. odlišné rysy podob jednotlivých sankcí, ale také poukázání na jejich fungování v procesním slova smyslu. Zaměřím se také na spolupůsobení institucí, které provádějí kontrolu výkonu vybraných sankcí, tj. Probační a mediační sluţby a instituce NEUSTART. Půjde o tzv. horizontální komparatistiku, tedy srovnání různých právních trestních norem a institucí v určité době. Pro tvorbu disertační práce jsem za dobu studia nashromáţdila potřebnou jak zahraniční, tak také domácí odbornou literaturu, tedy skripta a učebnice, časopisecké články, monografie, sborníky, výzkumy a dostupné statistické údaje. Základem bude práce s rakouskou a českou právní úpravou, tedy zejména se zákony o soudnictví ve věcech mládeţe, trestními zákoníky a trestními řády. Budou také zmíněny vedlejší normy, a to v souvislosti s kapitolami, kdy se budu věnovat soudnímu systému, státnímu zastupitelství či probační a mediační sluţbě. V práci bude ve vhodných případech poukázáno také na jiné zahraniční právní úpravy, zejména pak švýcarskou. Cílem práce však není kompletní srovnání české a rakouské právní úpravy, nýbrţ seznámení zejména s rakouskou právní úpravou a komparace některých vybraných aspektů. Vzhledem ke zvolené metodě práce a rozsahu témat (historické souvislosti, sankční systém, soustava soudů a státního zastupitelství, probační instituce) se zřejmě nevyhnu větší popisnosti. Vybraná témata spolu úzce souvisí a domnívám se, ţe i pro čtenáře bude soubor zvolených souvisejících témat představovat jistý komfort, který mu umoţní učinit si ucelenější představu o zkoumané problematice. Větší míru popisnosti se pokusím zmírnit zejména vstupy, které budou vycházet z dostupných výzkumů či pilotních projektů při zavádění nových institutů. Zmíním zejména výsledky výzkumu „Věková hranice trestní odpovědnosti a kriminalita mládeţe“, který provedla v průběhu roku 2010 (1.1.31.12.2010) katedra trestního práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity, pod vedením doc. JUDr. Josefa Kuchty, CSc. Na tomto výzkumu jsem se podílela od jeho 13
počátku, tj. od vytváření otázek, aţ po vyhodnocování výsledků a jejich prezentaci odborné právnické veřejnosti. Podrobněji v práci zmíním zejména otázky, které jsem zpracovávala. Součástí práce jsou také příspěvky, které jsem publikovala v průběhu doktorského studia pod svým rodným příjmením Krejčiříková. Závěr práce bude obsahovat návrhy de lege ferenda, které budou vycházet z komparativních shrnutí a výsledků provedeného výzkumu. Věřím, ţe zvolené téma se mi podaří vyčerpat a mnou vytčené cíle práce naplnit. V neposlední řadě pak doufám, ţe svou prací přispěji k dalšímu rozvoji poznání na poli soudnictví ve věcech mládeţe.
14
1.
Historické prameny trestního práva na území Rakouska, Čech, Moravy a Slezska V rakouských zemích došlo ke sjednocení trestního práva trestním řádem
vydaným císařovnou Marií Terezií v r. 1768. Do té doby platil: -
v Tyrolsku malefiční řád Maximiliána I. z r. 1499,
-
v Dolních Rakousích řád soudní Maximiliana I. z r. 1514, Ferdinanda I. z r. 1540 a trestní řád soudní Ferdinanda III. z r. 1656,
-
v Horních Rakousích řád soudní Ferdinanda I. z r. 1559 a Leopolda I. z r. 1675,
-
ve Štýrsku řád soudní arcivévody Karla z r. 1574,
-
v Korutanech řád soudní arcivévody Karla z r. 1577.6
V Čechách, na Moravě a ve Slezsku neplatila dlouhou dobu jednotná kodifikace trestního práva. Platilo zde právo obyčejové, církevní jednotné zemské právo obyčejové. V pozdější době pak platilo vedle domácího práva zemského také právo církevní, manské a dvorské, právo městské a vesnické.7 Nedospělost a dospělost, to byly dva věkové stupně, které znalo středověké právo. Tato hranice se v českém zemském právu do 16. století určovala podle tělesné vyspělosti, a to úředním ohledáním. Na Moravě jiţ v 15. století nastávala dospělost dosaţením určitého počtu let, který byl různý, a to dle pohlaví a stavu.8 Vzhledem k neexistenci jednotného trestního kodexu na území Čech, Moravy a Slezska, vznikají nejdříve soukromé sbírky, později zřízení zemská (Vladislavovo 1500, Ferdinanda I. 1549, 1564, Ferdinanda II. Obnovené zřízení zemské pro Čechy 1627 a pro Moravu 1628), které obsahují taktéţ ustanovení trestního práva,9 avšak neobsahují ustanovení o trestním postihu nedospělců. Obnovená zřízení zemská stanovují jako subsidiární pramen moravského zřízení Koldínova městská práva, která
6
PRUŠÁK, J. Rakouské právo trestní. Díl všeobecný. Praha : Všehrd, 1912, s. 11. Tamtéţ, s. 11. 8 publikace VÁLKOVÁ, H., DÜNKEL, F. Trestní zákonodárství nad mládeží v historické a srovnávací perspektivě. Praha : 1992, s. 15. odkazuje na VESELÝ, J.: O trestní odpovědnosti mládeţe ve starém českém právu, Věstník Československé společnosti pro právo trestní, ročník IX., č. 4, s. 97-103. 9 PRUŠÁK, J. Rakouské právo trestní. Díl všeobecný. Praha : Všehrd, 1912, s. 11. 7
15
upřednostňovala uloţení pokuty nedospělci před obvyklým trestem.10 Koldínova městská práva zvýhodňovala nedospělce - „u nedospělce, byť i jiného úmyslně zabil nebo jiné nešlechetnosti se dopustil“, doporučovalo se potrestání nedospělce pokutou.11
1.1 Trestní zákonodárství v rakouském mocnářství Trestní zákonodárství se vyvíjelo v rámci rakouského mocnářství samostatně. Na našem území platilo zřízení zemské a městská práva, v jednotlivých rakouských zemích platily zvláštní zemské řády soudní („Landgerichtsordnungen“). Nejdůleţitější pro další vývoj rakouského trestního práva byl zemský řád soudní Ferdinanda III. pro Dolní Rakousy z r. 1656 (tzv. „Ferdinandea“).12 Na rakouském území tedy dlouhou dobu neexistovalo ţádné kodifikované trestní právo. Soudci se řídili obyčejovým právem. První písemné zmínky o trestních zákonech
nacházíme
v jiţ
zmíněných
zemských
soudních
řádech
(„Landgerichtsordnungen“). Na říšské úrovni platil od r. 1532 hrdelní řád císaře Karla V. („Constitutio Criminalis Carolina“, dále také jako „Carolina“)13, který měl přednost před zemskými zákony, které tak platily pouze subsidiárně.14 V hrdelním řádu z r. 1532 („Carolina“) se setkáváme s počátky zvláštního přístupu k mládeţi, kdy nedospělci se trestali mírněji neţ dospělí pachatelé. Dle čl. 179 nedospělci nemohli být potrestáni trestem smrti, ale „pouze“ tělesným trestem. Další ustanovení, které zohledňovalo věk, byl čl. 164, který zmírňoval potrestání nedospělce, který spáchal krádeţ ve věku niţším 14-ti let.15 Takový nedospělec nemá být trestán smrtí, pokud
10
VÁLKOVÁ, H., DÜNKEL, F. Trestní zákonodárství nad mládeží v historické a srovnávací perspektivě. Praha : 1992, s. 16. 11 publikace VÁLKOVÁ, H., DÜNKEL, F. Trestní zákonodárství nad mládeží v historické a srovnávací perspektivě. Praha : 1992, s. 15. odkazuje na Knihy devatery: Všehrd, vyd. Jiřičkovo, cit. z práce VESELÝ, J. O trestní odpovědnosti mládeţe ve starém českém právu, Věstník Československé společnosti pro právo trestní, ročník IX, č. 4, s. 97-103. 12 MIŘIČKA, A. Trestní právo hmotné. Část obecná i zvláštní. Praha : TYPUS, 1934, s. 7. 13 základem Caroliny byl bambenberský hrdelní řád z r. 1507, jehoţ původcem byl svob. pán Schwarzenberg (Bambergensis, zvaná matkou Caroliny) uvádí MIŘIČKA, A. Trestní právo hmotné. Část obecná i zvláštní. Praha : TYPUS, 1934, s. 7. 14 BOGENSBERGER, W.: Jugendstrafrecht und Rechtspolitik. Wien : Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 1992, s. 3. 15 Tamtéţ, s. 12.
16
by se však jednalo o velkou krádeţ nebo by byly zjištěny jiné závaţné okolnosti a věk provinilce by se blíţil věku 14 let, mohl mu být trest smrti uloţen.16 Pro Čechy, Moravu a Slezsko je vydán r. 1707 hrdelní řád soudní císařem Josefem I. („Josephina“), kterým došlo ke sjednocení trestního práva na našem území. Mládí pachatele bylo Josephinou chápáno jako polehčující okolnost - pachatel je mladý, a proto rozumu nedostatečného, kdyţ chlapec ještě nedosáhl věku 18 a dívka 15 let.17 Jednotný trestní zákoník, platící pro všechny dědičné německé země rakouské, tedy i české země, byl vydán císařovnou Marií Terezií r. 1768 (Criminalis constitutio Theresiana).18 Základem „Theresiany“ je hrdelní řád císaře Josefa I., ale také řád soudní pro Dolní Rakousy císaře Ferdinanda III. z r. 1656.19 Hrdelním řádem císařovny Marie Terezie z roku 1768 byly zrušeny všechny dosavadní trestní zákony a obyčeje.20 Prušák ve svém díle upozorňuje na nepokrokovost Theresiany, neboť připouští trestání čarodějnictví a kruté tresty. K zákonu bylo připojeno také grafické znázornění tortury. Jiţ v době vydání byl tento zákoník hodnocen jako zastaralý.21 Ustanovení čl. 11 § 6 Theresiany je věnováno nedospělým pachatelům. V Theresianě se provádí kategorizace pachatele podle věku: -
děti – do věku 7 let nejsou trestně odpovědné,
-
nedospělci – do 14 let platí sníţená trestní odpovědnost,
-
mladiství – od 16 let platí plná trestní odpovědnost.22
Následuje obecný trestní zákon o zločinech vydaný císařem Josefem II. v r. 1787, který je zcela přepracován, vyniká technickou dokonalostí, stručností a úplností. Avšak stále přetrvává krutost v trestání.23 Tento zákon obsahuje pouze trestní právo
16
publikace VÁLKOVÁ, H., DÜNKEL, F. Trestní zákonodárství nad mládeží v historické a srovnávací perspektivě. Praha : 1992, s. 15-16. cituje z práce VESELÝ, J. O trestní odpovědnosti mládeže ve starém českém právu, Věstník Československé společnosti pro právo trestní, ročník IX, č. 4, s. 97-103. 17 publikace VÁLKOVÁ, H., DÜNKEL, F. Trestní zákonodárství nad mládeží v historické a srovnávací perspektivě. Praha : 1992, s. 16. cituje z Josephi I., Neue peinliche Halsgerichtsordnung, tisk 1708. 18 MIŘIČKA, A. Trestní právo hmotné. Část obecná i zvláštní. Praha : TYPUS, 1934, s. 7. 19 PRUŠÁK, J. Rakouské právo trestní. Díl všeobecný. Praha : Všehrd, 1912, s. 12. 20 MIŘIČKA, A. Trestní právo hmotné. Část obecná i zvláštní. Praha : TYPUS, 1934, s. 7. 21 PRUŠÁK, J. Rakouské právo trestní. Díl všeobecný. Praha : Všehrd, 1912, s. 12. 22 VÁLKOVÁ, H., DÜNKEL, F. Trestní zákonodárství nad mládeží v historické a srovnávací perspektivě. Praha : 1992, s. 16. 23 PRUŠÁK, J. Rakouské právo trestní. Díl všeobecný. Praha : Všehrd, 1912, s. 12.
17
hmotné24, ve vztahu k mladistvým vylučuje trestní odpovědnost v dětském věku, tj. před dovršením 12 let.25 Následuje příprava osnovy nového trestního zákona, který je nejprve zaveden v Západní Haliči jako trestní zákon západohaličský r. 179626, který vylučuje trestní odpovědnost osob mladších 14 let27. Po opětovném přepracování je osnova vydána jako nový obecný zákon trestní r. 1803.28 V trestním zákoně z r. 1803 je poprvé jako polehčující okolnost uvedeno mládí pachatele ve věku do 20 let.29 Prušák uvádí, ţe trestní zákoník z r. 1803 byl na svoji dobu dílem skutečně mistrovským.30 Později byl trestní zákon z r. 1803 přepracován a vyhlášen jako trestní zákoník z r. 1852, šlo však o pouhou revizi trestního zákona z r. 1803.31
1.2 Historický vývoj trestního práva mládeže – linie rakouská V rakouském trestním zákoníku z roku 1852 nacházíme zvláštní úpravu pro mládeţ ve věku 10-14 let, která dle § 270 trestního zákoníku mohla být potrestána uvězněním v délce od jednoho dne aţ do šesti měsíců. Dopustilo-li se dítě, které nedovršilo 10. rok svého věku, trestného jednání, bylo v souladu s ustanovením § 237 trestního zákoníku předáno pouze k domácímu tělesnému trestu. Roku 1909 byly zřízeny soudy pro mládeţ. Jiţ roku 1907 vznikl první návrh samostatného zákona o soudnictví nad mládeţí. Bogensberger cituje ve své knize32 ze zprávy trestněprávního výboru: „Ochrana mladých provinilců je v Rakousku jednoznačně
nejzaostalejší v celém civilizovaném světě. Ano, máme u nás soudy pro mládeţ a soudce pro mládeţ, ale nemáme ţádnou právní úpravu pro mládeţ. Hlavní pramen našeho trestního práva pro mládeţ tvoří ještě stále trestní zákon z roku 1852.
24
MIŘIČKA, A. Trestní právo hmotné. Část obecná i zvláštní. Praha : TYPUS, 1934, s. 7. publikace VÁLKOVÁ, H., DÜNKEL, F. Trestní zákonodárství nad mládeží v historické a srovnávací perspektivě. Praha : 1992, s. 15-16, cituje § 5 písm. d) Allgemeines Gesetz über Verbrechen und der selben Bestrafung, Wien, 1787. 26 MIŘIČKA, A. Trestní právo hmotné. Část obecná i zvláštní. Praha : TYPUS, 1934, s. 8. 27 publikace VÁLKOVÁ, H., DÜNKEL, F. Trestní zákonodárství nad mládeží v historické a srovnávací perspektivě. Praha : 1992, s. 15-16, cituje Strafgesetubch für Westgalizien, Wien, 1796. 28 MIŘIČKA, A. Trestní právo hmotné. Část obecná i zvláštní. Praha : TYPUS, 1934, s. 8. 29 publikace VÁLKOVÁ, H., DÜNKEL, F. Trestní zákonodárství nad mládeží v historické a srovnávací perspektivě. Praha : 1992, s. 15-16, cituje § 39 písm. a) Gesetzbuch über Verbrechen, Wien, 1803. 30 PRUŠÁK, J. Rakouské právo trestní. Díl všeobecný. Praha : Všehrd, 1912, s. 13. 31 MIŘIČKA, A. Trestní právo hmotné. Část obecná i zvláštní. Praha : TYPUS, 1934, s. 8. 32 BOGENSBERGER, W.: Jugendstrafrecht und Rechtspolitik. Wien : Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 1992, s. 25. 25
18
Představy o trestněprávní odpovědnosti nedospělců a mládeţe vzniklé a panující více jak před 100 lety – začátkem 19. století, jsou v dnešní době zastaralé. Nedospělci, kteří spáchali zločin, a mladiství, kteří se dopustili trestného jednání, musí být odsouzeni k trestu a sice v podstatě ke stejným trestům jako dospělý." Zákon byl po mnohaleté diskusi vyhlášen ve spolkové sbírce zákonů pod. č. 234, o zacházení s mladými delikventy („Bundesgesetz über die Behandlung junger Rechtsbrecher“, zkráceně „Jugendgerichtsgesetz“ BGBl 234/1928), aţ roku 1928 a účinnosti nabyl ke dni 1.1.1929. 1.2.1
Zákon o soudnictví nad mládeží („Jugendgerichtsgesetz“ BGBl 234/1928)
z roku
1928
Podstatným novem, které s sebou zákon o soudnictví nad mládeţí z roku 1928 přinesl, bylo zakotvení pravidla, ţe horní hranice všech trestů odnětí svobody platných pro dospělé se pro mladistvé sniţuje na polovinu. Místo doţivotního trestu odnětí svobody směl být mladistvému uloţen trest odnětí svobody aţ na 10 let. Ustanovení § 13 JGG upravovalo podmíněné odsouzení se stanovením zkušební doby od 1 roku aţ do 5 let. Dle odst. 2 bylo moţné taktéţ stanovit pokyny. Zákon o soudnictví nad mládeţí z roku 1928 byl zaloţen na myšlenkách výchovných („výchova místo trestu“-„Erziehung statt Strafe“). Byla zavedena výchovná opatření („Erziehungsmaßregeln“), mezi něţ patřilo umístění do rodiny či domu pro mládeţ, výchovný dohled, umístění do výchovného ústavu. Výchovná opatření mohla být uloţena vedle či namísto trestu nebo také aţ po vykonání uloţeného trestu. 1.2.2
Říšský zákon o soudnictví nad („Reichsjugendgerichtsgesetz“ RGBl I, 637/1944)
mládeží
Rakouský zákon o soudnictví nad mládeţí z roku 1928 zůstal sice účinný aţ do roku 1944, kdy byl nahrazen říšským zákonem o soudnictví nad mládeţí, avšak v době nacismu byl zákon z roku 1928 velmi oslaben, a to jednak díky „Nařízení o přizpůsobení trestů“ („Strafenanpassungsverordnung“) z července 1938, kterým se stanovilo uţití trestních předpisů Německé říše v Rakousku. Dále byl modifikován 19
dalšími četnými nařízeními např. „Nařízení k ochraně mladistvých těţkých provinilců“ z roku 1939 nebo „Nařízení k doplnění trestního práva mládeţe“ z roku 1940, kterým bylo zavedeno vězení pro mládeţ jakoţto forma „výchovného opatření“. Dne 1.1.1944 došlo tedy ke zrušení rakouského zákona o soudnictví nad mládeţí z roku 1928 a na rakouském území nabyl účinnosti německý říšský zákon o soudnictví nad mládeţí („Reichsjugendgerichtsgesetz“). Se zavedením tohoto zákona došlo ke sníţení dolní věkové hranice trestní odpovědnosti na 12 let. 1.2.3
Zákon o soudnictví nad mládeží („Jugendgerichtsgesetz“ BGBl 278/1961)
z roku
1961
Po skončení druhé světové války byly reaktivovány mnohé rakouské zákony, mezi kterými byl také zákon o soudnictví nad mládeţí z roku 1928. Roku 1949 došlo k opětovnému uveřejnění zákona o soudnictví nad mládeţí z roku 1928 ve spolkové sbírce zákonů BGBl 272/1949. V poválečných letech byla zahájena aktivní diskuse nad reformami týkajícími se trestního práva mládeţe. Jedním z podnětů byl nárůst kriminality mládeţe v tomto období. Diskuse vyvrcholila přijetím spolkového zákona ze dne 26. října 1961 o zacházení s mladými provinilci („Bundesgesetz über die Behandlung
junger
Rechtsbrecher“
zkráceně
„Jugendgerichtsgesetz
BGBl
278/1961“), který nabyl účinnosti dne 1.1.1962. Ačkoliv v rámci diskuse bylo navrhováno sníţení dolní věkové hranice trestní odpovědnosti na 12 či dokonce 10 let, byla zachována hranice 14 let. Nově byla v ust. § 11 JGG zakotvena zásada subsidiarity obecných předpisů, která sice do té doby nebyla uzákoněna, avšak byla všeobecně uznávána. Na základě ustanovení § 16 JGG mohl soudce - pokud přicházel v úvahu delší trest odnětí svobody a nebylo ještě moţné odhadnout, jaká výše trestu by byla potřebná, aby u viníka došlo k překonání jeho škodlivých sklonů a byl vychován k řádnému způsobu ţivota, rozhodnout, ţe trest bude v rozmezí dolní a horní hranice trvat tak dlouho, dokud
nebude
dosaţeno
účelu
trestu.
Jednalo
se
o
tzv.
rámcový
trest
(„Rahmenstrafe“), který byl označován jako „neurčité odsouzení“. Právě vzhledem
20
k jeho neurčitosti znamenal pro odsouzené velmi silnou nejistotu.33 Ani ti, kteří měli toto
ustanovení
aplikovat,
tedy
soudci,
se
s touto
konstrukcí
neztotoţnili.
Nepřekvapilo tedy, ţe rámcový trest byl soudci stále řidčeji uţíván, aţ se časem stal „mrtvým právem“.34 K dalším důleţitým změnám, které přinesl zákon o soudnictví nad mládeţí z roku 1961, patří zakotvení probační sluţby jako samostatné instituce vykonávající probační činnosti ve prospěch mládeţe. Jednalo se např. o dohled nad dodrţováním nařízených povinností. Dále měli být probační pracovníci nápomocni mladistvým radou a činy, které by jim pomohly k vedení ţivota, v němţ by se zdrţeli trestného jednání. 1.2.4 Velká trestněprávní reforma v roce 1974 Roku 1974 proběhla v Rakousku „velká trestněprávní reforma“, jejímţ cílem byla snaha o právně-systematické sjednocení trestního práva. V rámci této reformy byl
vydán
„zákon
o
přizpůsobení
(„Jugendstrafrechtsanpassungsgesetz“
BGBl
trestního 425/1974),
práva který
mládeţe“
změnil
zákon
o soudnictví nad mládeţí z roku 1961 v takovém rozsahu, ţe z něj zbylo pouze torzo. Ve skutečnosti došlo k začlenění většiny speciálních ustanovení týkajících se mládeţe do trestního zákoníku.35 Tendence navrátit se k úpravě trestního práva nad mládeţí v samostatném zákoně nastaly počátkem 80-tých let36, a vyústily v přijetí nového zákona o soudnictví nad mládeţí roku 198837 („Jugendgerichtsgesetz“ BGBl 599/1988), který vstoupil v účinnost k 1.1.1989 a je v Rakousku stále účinný. Základním cílem nově vytvořeného systému sankcionování mladistvých bylo vyvarovat se v co moţná největší míře stigmatizace mladistvých38, a to vytvořením
33
TRIFFTERER, O.: Strafrecht, Allgemeiner Teil. Wien : Springer-Verlag, 1985, s. 511-512. BOGENSBERGER, W.: Jugendstrafrecht und Rechtspolitik. Wien : Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 1992, s. 83. 35 Tamtéţ, s. 109. 36 ZWINGER, G.: Der Aussergerichtliche Tatausgleich in Österreich. DOKU, 2002, číslo 2, s. 9. 37 Bundesgesetz vom 20.10.1988 über die Rechtspflege bei Jugendstraftaten, BGBl 1988/599 38 BURGSTALLER, M. Die Sanktionierung von Jugendstraftaten in Österreich. Juristische Ausbildung und Praxisvorbereitung, 1993, č. 1, s. 12. 34
21
palety nových forem reakcí na trestnou činnost mladistvých, které by je spíše odradily od trestného jednání, neţ tradiční tresty.39 1.2.5 Stručný přehled vývoje trestního práva nad mládeží v Rakousku do roku 1988 zvláštní ustanovení pro mládeţ (10-14 let) v trestním zákoníku z r. 1852 návrh zákona o soudnictví nad mládeţí r. 1907 r. 1919 byly zřízeny soudy pro mládeţ první rakouský zákon o soudnictví nad mládeţí z r. 1928 v době nacismu nabyl účinnosti r. 1944 říšský zákon o soudnictví nad mládeţí r. 1949 byl opět vyhlášen zákon o soudnictví nad mládeţí ve znění z r. 1928 od r. 1949 byla vedena velmi intenzivní diskuse o smyslu a účelu trestního práva nad mládeţí zákon o soudnictví nad mládeţí z roku 1961 r. 1974 byla převzeta ustanovení ze zákona o soudnictví nad mládeţí do trestního zákoníku od r. 1982 vedena s vysokou intenzitou diskuse o novém samostatném zákonu o soudnictví nad mládeţí r. 1985 odstartoval modelový projekt řešení konfliktů prostřednictvím mediace r. 1988 samostatný zákon o soudnictví nad mládeţí 1.2.6 Zákon o soudnictví nad mládeží („Jugendgerichtsgesetz“ BGBl 599/1988) Spolkový zákon ze dne 20. října 1988 o právní péči nad trestními věcmi mládeţe („Bundesgesetz über die Rechtspflege bei Jugendstrafsachen“ (dále jen jako „zákon o soudnictví nad mládeţí“ nebo „zákon o soudnictví ve věcech mládeţe“, či
39
BOGENSBERGER, W. Das Jugendgerichtsgesetz – Anspruch und Wirklichkeit. Österreichischer juristen Zeitung. 1991, č. 46, s. 268.
22
pouze zkratka JGG) nabyl
účinnosti k 1.1.1989, a to pod číslem spolkové sbírky
zákonů 599/1988. Tento zákon je v Rakouku stále účinný. Od roku 1988 prodělal pouze 15 novel40, z nichţ nejdůleţitějšími byly novely: BGBl 526/1993, která změnila §§ 35, 37, 38 a 39, zejména v souvislosti s novým vazebním řízením, dále novela BGBl I 55/1999, která s účinností k 1.1.2000 přenesla ustanovení o odklonech s určitými úpravami do trestního práva dospělých. V souvislosti se změnou zákona o
právech
dítěte
(„Kindschaftsrechtsänderungsgesetz“)
v roce
200141,
došlo
s účinností k 1.7.2001 ke sníţení věku plnoletosti z 19 na 18 let. Na tuto skutečnost reagoval také zákon o soudnictví ve věcech mládeţe, kdy novela BGBl I 19/2001, taktéţ s účinností k 1.7.2001, sníţila horní hranici trestní odpovědnosti z 19 na 18 let a dále došlo k vytvoření speciálních ustanovení pro věkovou skupinu 18-20letých mladých dospělých („junge Erwachsene“). Další podstatná změna zákona o soudnictví ve věcech mládeţe je spojena s novelou BGBl I 30/2003, kterou došlo s účinností k 1.7.2003 ke zrušení soudu pro mladistvé ve Vídni a přenesní jeho agendy na 14 vídeňských soudů. Následovaly novely BGBl I 116/2003 a I 60/2004, díky nimţ došlo k přenesení speciální působnosti soudů ve věcech mladistvých v Linzi a Grazu na obecné soudy. Novela BGBl I 107/2007 zapracovala změny související s reformou trestního práva procesního. Další novely od roku 1993, které nebyly zmíněny, byly nepatrného charakteru. V neposlední řadě je nutno zmínit důleţitou změnu zákona o výkonu trestů („Strafvollzugsgesetz“, BGBl 144/1969), která na základě § 156b StPO (Strafprozessordnung, BGBl 1975/631 – trestní řád, ve znění pozdějších předpisů; dále jen zkratka „StPO“) ve spojení s § 2 zákona o výkonu trestů s účinností od 1.9.2010 zavádí elektronicky hlídané domácí vězení („überwachten Hausarrest“).42 Zákon o soudnictví ve věcech mládeţe byl přijat v roce 1988. Můţeme říci, ţe úzký počet důleţitých novel tohoto zákona svědčí o stálosti systému trestního práva v Rakousku.
40
BGBl 1993/526, 1993/799, 1994/522, I 1999/55, I 2001/19, I 2003/30, I 2003/116, I 2004/60, I 2004/164, I 2006/102, I 2007/93, I 2007/109, I 2009/52, I 2009/142, I 2010/111. 41 Kindschaftsrechtsänderungsgesetz BGBl I 2001/35 42 BGBl I 2010/64
23
1.3. Historický vývoj trestního práva mládeže – linie česká 1.3.1 Trestní zákoník z roku 1852 a mladiství Do nabytí účinnosti zákona o trestním soudnictví nad mládeţí (zákon č. 48/1931 Sb. z. a n.) platil na našem území trestní zákoník č. 117 z roku 1852. Tento trestní zákoník taktéţ obsahoval zvláštní ustanovení o trestní odpovědnosti mladistvých. Jak uvádí Prušák43, vnější okolnosti mají ve věku mladistvého často větší význam, neţ vlastní povaha jednajícího. Napravit a poučit mladistvého je ve většině případů důleţitější a prospěšnější, neţ trestat. Trestní odpovědnost dle trestního zákoníku z roku 1852 byla stanovena na 12 let. Za mladistvého lze tedy povaţovat člověka do 12 let, neboť do té doby není jeho tělesný i duševní vývoj zcela ještě ukončen a nedostává se mu zralé úvahy, podmíněné dostatečnou inteligencí a ţivotní zkušeností. Tehdejší učebnice trestního práva hmotného uvádí, ţe mládí lze rozdělit na následující období: 1. Období naprosté neodpovědnosti – předpokládá se nepříčetnost pachatele – jde o tzv. dětský věk. 2. Období pochybné odpovědnosti (pochybné příčetnosti) – soudce musí rozhodovat o otázce příčetnosti mladistvého, neboť jde o období, ve kterém není jasné, zda je pachatel duševně vyspělý natolik, aby mohl za své činy odpovídat. 3. Období mírnějšího trestání – v tomto období se příčetnost pachatele předpokládá, mládí pachatele se zohledňuje při volbě a výměře trestu. Trestní zákoník z roku 1852 dělí věk mladistvých na tři období: 1. období naprosté neodpovědnosti (věk dětský – „Kindheit“) – jde o věk do dovršení 10 let 2. období zmenšené odpovědnosti (nedospělost – „Unmündigkeit“) – věk od 10 do dovršení 14 let
43
následující text vychází z textu skript: PRUŠÁK, J. Rakouské právo trestní. Díl všeobecný. Praha : Všehrd, 1912, s. 76 – 81.
24
3. období mírnějšího trestu (věk mladistvý – „jugendliches Alter“) – věk od 14 do dovršení 20 let. ad 1. Spáchala-li čin osoba, která nedovršila 10 let, není trestně odpovědná. Pachatel je dle trestního zákoníku nepříčetným. § 237 trestního zákoníku stanoví: „Činy
trestné, jichţ se dopustí děti do dokonaného desátého roku, zůstavují se toliko kázni domácí.“ ad 2. Období mezi 10. a 14. rokem věku je povaţováno za období zmenšené příčetnosti. Nedospělý se nemůţe dopustit zločinu, neboť jeho věk vylučuje úmysl. Přesto se nedospělému přičítá čin, který by jinak byl zločinem, a to jako zvláštní přestupek nedospělých (§ 237 a § 269 tr. zákoníku č. 117/1852 ř.z.). Přestupky a přečiny dle trestního zákoníku se nedospělému vůbec nepřičítají, neboť zákonodárce předpokládá, ţe jejich trestnost a škodlivost nemůţe mladistvý rozpoznat (§ 237 a 273 tr. zákoníku č. 117/1852 ř.z.). Trestné
činy,
které
se
přičítají
nedospělým
jako
zvláštní
přestupek
nedospělých, přičítají nedospělým jako zvláštní přestupek nedospělých, se trestají „uzavřením
na odděleném místě“ po dobu od 1 dne do 6 měsíců
(§ 270 tr. zákoníku č. 117/1852 ř.z.). Při výměře trestu se přihlíţí k: a) velikosti a povaze trestného činu, b) stáří viníka, c) povaze mysli nedospělého (§ 271 tr. zákoník č. 117/1852 ř.z.). Uzavření na odděleném místě je povaţováno za zvláštní druh trestu, nejedná se o vězení. Nedospělý nesmí být umístěn společně s dospělými odsouzenými. Trest si mladistvý odpyká ve zvláštním oddělení věznice, které je oddělené od ostatních částí vězení. Prušák zdůrazňuje, ţe tento text zákona je pouhou mrtvou literou, a podotýká, ţe trest uzavření na odděleném místě, zpravidla několikadenní, přispívá většinou pouze ke zkáze osob mladistvých. Prušák však vyzdvihuje úpravu, kterou přinesly zákony č. 89 a 90 z roku 1885 o donucovacích pracovnách a polepšovnách. Nedospělí, kteří byli odsouzeni a uznáni vinným přestupkem nedospělých, mohou být po vykonaném trestu odevzdáni do polepšovny (§ 8 zákona č. 89/1885 ř.z.). 25
V polepšovně mohou nedospělí, pokud u nich nenastane dříve polepšení, zůstat aţ do dvacátého roku (§ 14 zákona č. 90/1885 ř.z.). Tato ustanovení hodnotí Prušák jako pokroková, avšak dle jeho názoru mělo nařízení pobytu v polepšovně zcela nahradit vězení v těch případech, v nichţ nelze očekávat opatření v rodině (myšleno pomoc v rodině). Změnu přinesla ministerská nařízení44, která stanovila, ţe trest uzavření na odděleném místě můţe být vykonán také v polepšovně. ad 3. Věk do 20 let je polehčující okolností. Pachatel, který v době spáchání činu nedovršil 20 let, nemůţe být odsouzen k trestu smrti a doţivotí. Namísto těchto trestů lze však mladistvému uloţit trest těţkého ţaláře o výměře 10 - 20 let. 1.3.2
K přípravám mládeží
a
osnově
zákona
o
trestním
soudnictví
nad
„Proč vlastně chceme s mladistvými zacházet v trestním právu jinak neţ s lidmi staršími?“, tuto otázku si klade Dr. Jaroslav Kallab ve své stati ohledně přípravy k novému zákonu o trestním soudnictví nad mládeţí a uvádí: „Věk mezi dětstvím a dospělostí je kritickým stádiem lidského vývoje. Vstup ze školy do skutečného ţivota, který v tomto věku obvykle nastává, jsou zřejmě hlavní příčiny, které jsou s to, aby zvlášť bytosti tělesně a duševně méně dobře zdatné vyvedly z rovnováhy. Čímţ intensivnější jsou rozpory, do nichţ mladistvý přichází, a čím hůře je vlivem nedostatečné výţivy v dětství, špatných bytových poměrů apod. pro „boj o ţivot“ vybaven, tím snáze přichází do kolize s právním řádem. Stává se zločincem. Trest dle zásad klasické školy upravený, mu není očistným utrpením, nýbrţ dobou odpočinku, zahálky, styku se zkaţenými individui, „vysokou školou“ zločinnosti.“45 Tehdejší trestněprávní úpravu, vztahující se k mladistvým, hodnotí jako nedostatečnou, ale uvědomuje si také, ţe velmi důleţitou úlohu je třeba věnovat především prevenci. Uvádí, ţe připravovaný zákon o trestní odpovědnosti nad mládeţí je pouze částí reformy, ţe je třeba změnit i systém péče o zanedbanou a opuštěnou mládeţ, 44
ministerská nařízení ze dne 23. ledna 1899 č. 30.430, ze 7. května 1903 č. 14, z 30. září 1905 č. 15 KALLAB, J. Přípravy ke zvláštnímu trestnímu právu osob mladistvých. Zvláštní otisk z „Pedagogických rozhledů. Ročník XXIV. 45
26
k čemuţ by měla slouţit ochranná výchova, která by byla ukládána nejen dětem zločinným, ale také i dětem ke zločinnosti náchylným.46 1.3.3 Zákon o trestním soudnictví nad mládeží č. 48/1931 Sb. z. a n. Dne 11. března 1931 nabyl účinnosti zákon o trestním soudnictví nad mládeţí. Šlo o přelomový a velmi moderní právní předpis, který nahradil zastaralé normy trestního práva hmotného i procesního ve vztahu k nedospělým a mladistvým pachatelům. Přijetím tohoto zákona byly završeny dlouholeté snahy o změnu tehdejšího nevyhovujícího stavu. Reformní snahy je moţno vysledovat jiţ na počátku dvacátého století. Roku 1907 byla předloţena říšské radě první (Kleinova) osnova zákona o trestním právu mládeţe. Osnova byla několikrát přepracována a znovu předloţena, zákonem se však nestala. Další přepracovaná osnova byla předloţena říšské radě v roce 1917. Veškeré úsilí o uzákonění těchto osnov však selhalo. Přesto se vláda snaţila přijmout alespoň řadu nařízení a administrativních opatření, které by akcentovaly jinou úpravu ve prospěch mládeţe.47 1.3.3.1 Vybrané základní pojmy Trestný čin, který spáchal mladistvý, se nazýval proviněním, bez ohledu na to,
zda šlo dle trestního zákona o zločin, přečin či přestupek. Zákon o trestním soudnictví nad mládeţí tedy zaváděl pro označení trestných činů mladistvých jednotný název provinění. Z odůvodnění vládního návrhu zákona o trestním soudnictví nad mládeţí:
„Osnova povaţovala za vhodné jiţ v úvodních paragrafech vyzvednouti odchylné ideové pojetí trestního práva mládeţe a jeho kriminálně politických účelů. ….. Z nového názvu provinění bude hned patrné, ţe jde o čin, který z kriminalistického stanoviska třeba posuzovati zcela jinak neţ jiné delikty.“48 Nedospělým se dle zákona o trestním soudnictví nad mládeţí rozuměla osoba, která v době spáchaného činu nedovršila čtrnáctý rok. Nedospělí nebyli trestně
46
KALLAB, J. Zvláštní otisk z „Právnických rozhledů“. MIŘIČKA, A. Trestní právo hmotné. Část obecná i zvláštní. Praha : TYPUS, 1934, s. 2-3. 48 MIŘIČKA, A., SCHOLZ, O. O trestním soudnictví nad mládeží. Praha : Československý kompas, 1932, s. 19. 47
27
odpovědní (§ 1 odst. 1 ZTSM). Pokud nedospělý spáchal čin jinak trestný, nařídil nedospělému poručenský soud výchovná nebo léčebná opatření. Před rozhodnutím si mohl poručenský soud vyţádat odborný posudek, zejména z hlediska pedagogického nebo lékařského. Poručenský soud mohl nedospělého dále (§ 1 odst. 2 ZTSM)49: -
pokárat, ne však tělesně, nebo mohl přenechat jeho potrestání rodině50 nebo škole51,
-
nařídit, aby nedospělý byl umístěn v jiné rodině nebo aby byl dán do léčebného nebo jiného vhodného ústavu,
-
nařídit ochranný dozor (§ 11 ZTSM) nebo ochrannou výchovu (§ 12 ZTSM), pokud se jejich uloţení jevilo jako nezbytné k zamezení hrozícího zpustnutí nebo k nápravě nedospělého (§1 odst. 2 ZTSM).
Dopustil-li se nedospělý starší neţ dvanáct let činu, na který zákon stanovil trest smrti nebo doţivotí, nařídil poručenský soud jeho ochrannou výchovu ve výchovně nebo jeho umístění v léčebném ústavu (§ 1 odst. 3 ZTSM). Poručenskému soudu dával zákon o trestním soudnictví nad mládeţí moţnost udělit také napomenutí osobám, které měly pečovat o nedospělého (§ 1 odst. 4 ZTSM), nebo navrhnout potrestání těchto osob pro přestupek zanedbání péče52. Mladistvým zákon o trestním soudnictví ve věcech mládeţe rozuměl osobu, která v době spáchání činu dovršila čtrnáctý, ale nedokonala osmnáctý rok svého věku (§ 2 odst. 1 ZTSM). Mladistvý nebude trestně odpovědný, pokud nemohl pro značnou zaostalost v době činu rozpoznat jeho bezprávnost nebo nemohl ovládat své jednání podle správného rozpoznání (§ 2 odst. 2 ZTSM). Dle tehdejšího komentáře k zákonu o trestním soudnictví nad mládeţí byla příčinou neschopnosti ovládat své jednání zaostalost. Zaostalým se rozuměl mladistvý, který nedosáhl takového stupně vývoje po stránce intelektuální (schopnost rozpoznávací) nebo po stránce mravní (schopnost určovací), jakého zpravidla dosahují jeho normální vrstevníci. Tato zaostalost musela být značná. Shrneme-li uvedené, pak značně zaostalý je mladistvý,
49
§ 1 odst. 2 ZTSM viz § 52 vládního nařízení č. 195/1931 Sb. z. a n., kterým se provádí zákon o trestním soudnictví nad mládeţí 51 viz § 28 vládního nařízení č. 195/1931 Sb. z. a n., kterým se provádí zákon o trestním soudnictví nad mládeţí 52 vládního nařízení č. 195/1931 Sb. z. a n., kterým se provádí zákon o trestním soudnictví nad mládeţí, s. 11. 50
28
který přes svůj věk nedosáhl takového stupně intelektuálního nebo mravního vývoje, jakého zpravidla dosahuje mládeţ, která dovršila 14. rok svého věku.53 V případech, kde vzniknou pochybnosti o úplném duševním nebo tělesném zdraví mladistvého nebo o jeho normálním vývoji, byl mladistvý „ohledán“ jedním nebo dvěma lékaři, odborníky pro duševní nemoci mládeţe.54 Z odůvodnění vládního návrhu zákona o trestním soudnictví nad mládeţí: „Vyšetření stupně vývoje
mladistvého má tu význam nejenom pro posouzení otázky příčetnosti podle § 2, nýbrţ i pro volbu vhodného opatření a způsobu jeho výkonu.“55 Nutno je také zmínit, ţe zákon o trestním soudnictví nad mládeţí byl zákonem speciálním ve vztahu k obecnému trestnímu právu. Oblast zákonem o trestním soudnictví nad mládeţí neupravená, se řídila obecným trestním právem.56 Zákon o trestním soudnictví nad mládeţí upravoval nejen otázky práva trestního, ale také doplňoval i soustavu práva rodinného (poručenského) a správního (sociální
péči).57
Mezi
právní
následky
jednání
v oboru
práva
rodinného
(poručenského) je moţno zařadit např. výchovná či léčebná opatření, napomenutí osobám, kterým náleţí pečovat o nedospělého (příp. mladistvého). Šlo o reakce poručenského soudu zejména na spáchaný čin jinak trestný nedospělým pachatelem. Správněprávní reakcí v rámci trestání mladistvých či nedospělců bylo uloţení ochranného opatření, ochranné výchovy či výchovných opatření, ke kterým byla povolána např. škola.58 1.3.3.2 Opatření trestní Jak bylo výše konstatováno, trestný čin spáchaný ve věku mladistvém se dle zákona o trestním soudnictví nad mládeţí nazývá proviněním. Soud, uzná-li mladistvého vinným, mohl (§ 5 odst. 1 ZTSM): -
upustit od potrestání,
53
MIŘIČKA, A., SCHOLZ, O. O trestním soudnictví nad mládeží. Praha : Československý kompas, 1932, s. 12. Tamtéţ, s. 113. 55 Tamtéţ, s. 113. 56 tak uvádí § 2, 7, 19, 28 ZTSM 57 KALLAB, J. Stručný výklad zákona z 11. března 1931, č. 48 Sb. z. a n. o trestním soudnictví nad mládeží. Brno : Josef Šimek, 1931, s. 15. 58 viz např. ZEZULOVÁ, J. Trestní zákonodárství nad mládeží. Brno : Masarykova univerzita, 1997, s. 41 – 51. 54
29
-
odsoudit mladistvého k podmíněnému trestu,
-
odsoudit mladistvého k nepodmíněnému trestu. Vedle výše uvedených trestněprávních reakcí na provinění mladistvého soud
mohl nařídit mladistvému ochranný dozor nebo ochrannou výchovu (§ 5 odst. 2 ZTSM). Ochranné opatření a ochrannou výchovu mohl soud uloţit tehdy, pokud byly splněny podmínky pro jejich uloţení (§ 11 nebo 12 ZTSM) a jevilo-li se ochranné opatření účelným ve smyslu § 5 odst. 3 ZTSM. Ustanovení § 5 odst. 3 ZTSM uvádělo, ţe soud si z uvedených moţností zvolí to opatření, které uzná za nejúčelnější pro mravní vývoj mladistvého. Při tom zváţí zejména povahu činu, okolnosti za kterých byl čin spáchán, pohnutku, poměry, ve kterých mladistvý vyrostl a byl vychován, dosavadní způsob jeho ţivota, ale také povahu, věk i stupeň jeho rozumové vyspělosti a mravní zkaţenosti. Nad výše uvedené zákon o trestním soudnictví nad mládeţí umoţňoval v ust. § 5 odst. 4, aby soud udělil osobám, které pečovaly o mladistvého, napomenutí. Z odůvodnění vládního návrhu zákona o trestním soudnictví nad mládeţí povaţuji i dnes za aktuální následující pasáţ: „V § 5 leţí těţisko programu osnovy.
Osnova musila si tu nejprve vyřešiti některé otázky základní. Především zda trest je vůbec vhodným prostředkem k polepšení mladistvého, účelu, k němuţ, jak o tom nemůţe býti sporu, sluší u mladistvých především pracovati, či zda snad podle vzoru některých cizích prací zákonodárných má býti trest u mladistvých provinilců vůbec vyloučen a plně nahrazen opatřeními výchovnými (tak osnova polská), či má-li býti vyloučen aspoň tam, kde podle mínění soudce výchovné opatření se jeví dostatečným (tak § 6 něm. zák.). Osnova nepřiklonila se po zralé úvaze ke stanovisku těchto cizích zákonodárných prací. Má za to, ţe téhoţ praktického výsledku dosáhne vhodnou úpravou ukládání a výkonu trestu a opatření výchovných vedle sebe, aniţ bude potřebí dotknouti se v lidu hluboce zakořeněného ethického cítění, vyţadujícího, aby tam, kde váţnost provinění toho vyţaduje, byl trest, kdyţ uţ ne vykonán, aspoň vysloven. Ţe nebude skutečně trestáno zbytečně, také zárukou jsou různá ustanovení osnovy. Tak umoţňuje § 42, aby bylo upuštěno od trestního řízení, je-li čin nepatrného významu a odsouzení neb i samo konání trestního řízení se nejeví účelným. Dále umoţňuje § 6 soudci, aby se omezil pouze na odsouzení 30
mladistvého a upustil od potrestání vůbec a doplnil je podle okolností potrestáním kárným. Konečně § 7 přiznává dalekosáhlé úlevy při uţití zákona o podmíněném odsouzení a zabezpečuje, ţe ke skutečnému výkonu trestu dojde jen v případech, kdy tohoto bude nezbytně potřebí. Avšak i tehdy, kdyţ dojde ke skutečnému výkonu trestu, upravuje osnova výkon ten tak, ţe nebude se podstatně lišiti od výkonu ochranné výchovy ústavní. Osnova domnívá se proto právem, ţe účelu, k němuţ směřují cizí zákonodárství, dosáhla rovněţ, aniţ váţně narazila na právní cítění lidu.59 1.3.3.3 Opatření správní Debaty o přijetí nové úpravy, kterou by tehdejší Rakousko-Uhersko upravilo soustavu sociální péče o mládeţ lze zaznamenat jiţ před rokem 1911. Tehdy účinné zákony, které upravovaly veřejnou péči o mládeţ mravně zpustlou, zákon č. 89 a 90 z r. 1885, byly povaţovány za zastaralé a nevyhovující.60 Zákon o trestním soudnictví nad mládeţí z roku 1931 tuto problematiku upravoval zejména v ustanoveních § 11 a 12. Ochranný dozor a ochranná výchova jsou výchovnými opatřeními, která dle § 5 odst. 2 ZTSM mohl trestní soudce spojit s kaţdým odsouzením. Jak uvádí Kallab61, nejde o opatření trestní, ale o opatření správní, která míří proti zpustlosti mládeţe. Vzhledem k tomu, ţe zasahují výrazně nejen do individuální svobody mladistvého, ale i do výchovných práv rodičů, mohl je nařídit pouze soudce. Tato opatření mohl nařídit i poručenský soudce (§ 1 odst. 2, 4 a § 4 ZTSM), pokud šlo o nedospělého, ale také mladistvému, nad kterým byl vynesen osvobozující rozsudek nebo pokud k tomu byl dán podnět poručenskému soudci. Ochranný dozor a ochranná výchova mohla být nařízena také trestním soudem zejména v následujících případech: -
při zatímním nařízení § 4 odst. 2 ZTSM,
59
MIŘIČKA, A., SCHOLZ, O. O trestním soudnictví nad mládeží. Praha : Československý kompas, 1932, s. 2223. 60 KALLAB, J. O chystané zákonné úpravě ochranné výchovy se zřetelem na součinnost úřadů autonomních a státních. Zvláštní otisk z protokolu o jednání sjezdovém. Praha : Politika, 1911, s. 3. 61 KALLAB, J. Stručný výklad zákona z 11. března 1931, č. 48 Sb. z. a n. o trestním soudnictví nad mládeží. Brno : Josef Šimek, 1931, s. 15.
31
-
při odsouzení dle § 5 ZTSM – tj. při upuštění od potrestání, podmíněném odsouzení, nepodmíněném odsouzení,
-
při podmíněném odsouzení dle § 7 ZTSM,
-
při podmíněném propuštění z trestu dle § 19 ZTSM.
1.3.3.4 Trestní soudy pro mládež Stejně jako je tomu v současné platné právní úpravě, zákon o trestním soudnictví nad mládeţí z r. 1931 neustanovoval soudy pro mládeţ jako zvláštní soudy, ale pouze jako oddělení jiţ existujících soudů. U okresních soudů náleţelo trestní řízení pro trestné činy spáchané osobami mladistvými jednomu ze soudců, a to jako soudci mládeţe (§ 32 odst. 1 ZTSM). Podle potřeby mohlo být u téhoţ okresního soudu ustanoveno i několik soudců mládeţe. Agenda byla soudci přidělena při ročním rozvrhu prací.62 Soudce mládeţe neměl být bez naléhavé potřeby měněn. Pokud okresní soud vykonával také pravomoc ve věcech poručenských, měl soudce pro mládeţ vykonávat taktéţ agendu soudce poručenského (§ 32 odst. 3 ZTSM). Z odůvodnění vládního návrhu zákona o trestním soudnictví nad mládeţí: „Aplikace těchto právních norem byla vloţena do
rukou soudců k tomu zvláště způsobilých, jak svým odborným vzděláním, tak i svými vlastnostmi, zejména pak svým pochopením významu sociální práce s tímto úřadem spojené. Prakticky to znamená specialisaci tohoto oboru trestního soudnictví. Osnova snaţí se zaručiti správný výběr soudců mládeţe také tím, ţe předsedu a členy senátu mládeţe i jejich náhradníky má totiţ ustanovovati president vrchního soudu, ţalobce mládeţe vrchní prokurátor.“63 U krajských soudů v trestním řízení pro trestné činy spáchané osobami mladistvými rozhodoval zvláštní senát, který se nazýval senát mládeţe (§ 30 odst. 1 ZTSM). Senát mládeţe byl činný také jako odvolací senát (§ 30 odst. 2 ZTSM). Senát mládeţe u krajského soudu se skládal ze dvou soudců z povolání, kteří byli nazýváni jako soudci mládeţe, přičemţ jeden z nich byl předsedou a jeden přísedícím.
62 63
MIŘIČKA, A., SCHOLZ, O. O trestním soudnictví nad mládeží. Praha : Československý kompas, 1932, s. 97. Tamtéţ, s. 101-102.
32
V případě věcí, které by náleţely k příslušnosti porotního soudu, konalo se hlavní líčení před senátem mládeţe, ve kterém zasedali dva soudcové mládeţe a dva přísedící (§ 30 odst. 3 ZTSM). Předseda a členové senátu mládeţe byli ustanovování ministrem spravedlnosti, resp. presidenty vrchních soudů, neboť § 70 zákona o trestním soudnictví nad mládeţí přenáší tuto působnost z ministra spravedlnosti právě na presidenty vrchních soudů. Přísedící byli ustanovování na dobu čtyř let a i po uplynutí této doby mohli být znovu ustanoveni. Při ustanovování přísedících měl ministr spravedlnosti přihlíţet i k návrhům příslušných ústředních organizací pro péči o mládeţ (§ 31 odst. 1 ZTSM). Soudci mládeţe musí být vhodní pro řízení ve věcech mládeţe, přihlíţí se k jejich vlastnostem a povaze, ale také k jejich odbornému vzdělání, zejména pedagogickému, a k jejich dosavadní praxi (§ 33 odst. 1 ZTSM). Tyto podmínky se vztahují také na přísedící, kteří museli kromě toho být způsobilí k úřadu porotce a znalí sociální péče o mládeţ (§ 33 odst. 2 ZTSM). Ustanovení § 33 odst. 3 zákona o trestním soudnictví nad mládeţí uvádí, ţe bylo občanskou povinností převzít úřad přísedícího. Dále se v tomto ustanovení dokonce uvádí, ţe profesoři středních škol a učitelé nemohli z důvodu svého povolání odmítnout úřad přísedícího. Zbavit této funkce je mohl pouze ministr spravedlnosti, a to ze závaţného důvodu, nebo pro hrubé porušení povinnosti (§ 34 odst. 4 ZTSM). Nedostavení se přísedícího k zasedání soudu bez dostatečné omluvy či porušení mlčenlivosti znamenalo moţnost potrestání přísedícího pořádkovou pokutou do 5.000,-- Kč nebo vězením do osmi dnů (§ 34 odst. 2 ZTSM). Přísedící skládali slib do rukou prezidenta soudu.64 Přísedícím náleţela náhrada za čas strávený u soudu, přičemţ podrobnosti upravovalo vládní nařízení č. 195/1931 Sb. z. a n. Z odůvodnění vládního návrhu zákona o trestním soudnictví nad mládeţí je rovněţ dodnes nadmíru aktuální následující myšlenka:
„Soudcové z povolání jsou náchylni k šablonovitému rozhodování, kdeţto právě tento zákon vyţaduje co největší individualisace. Na mladistvého provinilce sluší hleděti nejen jako na osobu, která má býti souzena a trestána, nýbrţ jako a to především jako na individuum potřebné pomoci a často i ochrany. To vše vyţaduje u soudce bohatých ţivotních zkušeností, dobrého srdce, způsobilosti najíti přístup k nitru mladistvého a získati jeho důvěru, předpokládá schopnosti a znalosti pedagogické,
64
§ 34 odst. 1 ZTSM
33
znalost organisace sociální péče, jejích pramenů i praktického provádění. Úkol, který se tu na soudce klade, ani ne tak jako na právníka, jako spíše na člověka, je tak velký, ţe osnova právem povaţuje za vhodné, aby aspoň u krajských soudů, kde je to moţné a zvláště ţádoucí, byli v senátu mládeţe zastoupeni také přísedící, kteří nejsou soudci z povolání. Osnova však vyţaduje na nich – samozřejmě vedle občanské bezúhonnosti, neboť musí býti způsobilými také k úřadu porotce – i zvláštní způsobilost odbornou, totiţ znalost sociální péče. Přísedícím můţe býti ovšem i ţena.“ Tak jako na soudech působili specializovaní soudci ve věcech mládeţe, taktéţ na státním zastupitelství působili specialisté ve věcech mládeţe, tzv. ţalobci mládeţe. Vrchní prokurátor ustanovoval zvláštního státního zástupce pro trestné činy spáchané osobami mladistvými (§ 31 odst. 2 ZTSM). Ze zprávy ústavně právního výboru poslanecké sněmovny lze jako zajímavost uvést následující závěr: „s názorem dosti běţným v naší veřejnosti, ţe by se pro úřad
soudců mládeţe hodily mimořádně dobře ţeny, lze souhlasit. Má se za to, ţe by to byl obor, v němţ by vstup ţen do soudcovské sluţby byl nejsnadnější. Výbor soudí, ţe sotva bude lze souhlasiti s tímto názorem jako zásadou. … Proto nelze podporovati názor, ţe by soudnictví mládeţe mělo býti vyhrazeno do jisté míry ţenám. Velmi vítána bude ovšem součinnost ţen v senátech mládeţe či v dozorčích radách65.“66 1.3.3.5 Úřadovny pro péči o mládež Důleţitou úlohu sehrávala tzv. pomocná zařízení pro soudní péči o mládeţ, (úřadovny pro péči o mládeţ).67 Těmito pomocnými zařízeními se rozuměla speciální zařízení pro soudní péči o mládeţ, okresní péče o mládeţ a jiné podobné organizace.68 Jejich úkolem bylo zjišťovat poměry mladistvého (§ 45 ZTSM), tj. jeho osobní, rodinné a majetkové poměry, jakoţ i další okolnosti důleţité pro posouzení, jakého opatření dle zákona o trestním soudnictví nad mládeţí se má pouţít (§ 38
65
dozorčí rada = orgán, který dohlíţel na výkon trestu zavření v polepšovně a v oddělení věznice krajského soudu (§ 13, § 16 ZTSM) 66 MIŘIČKA, A., SCHOLZ, O. O trestním soudnictví nad mládeží. Praha : Československý kompas, 1932, s. 106-107. 67 § 58 ZTSM 68 MIŘIČKA, A., SCHOLZ, O. O trestním soudnictví nad mládeží. Praha : Československý kompas, 1932, s. 163.
34
odst. 2 ZTSM). Tyto instituce existovaly dříve neţ nabyl účinnosti zákon o trestním soudnictví nad mládeţí z roku 1931. Zákonem z roku 1931 byla jejich dosavadní činnost postavena na zákonný podklad.69 Součinnost pomocných zařízení pro soudní péči o mládeţ rozvádělo vládní nařízení ze dne 11. prosince 1931, č. 195 Sb. z. a n., kterým se provádí zákon o trestním soudnictví nad mládeţí, a to v § 29 a násl. Pomocným zařízením byly bezplatně poskytnuty kancelářské místnosti v budově soudu70, byla jim podávána zpráva o zahájení a výsledku trestního řízení, pokud skončilo řízení rozsudkem, zasílal se jí opis rozsudku. Zástupci pomocného zařízení bylo umoţněno nahlíţet do trestních spisů. V řízení před okresními soudy mohl být zástupce pomocného zařízení ustanoven obhájcem mladistvého. Veškerá rozhodnutí a opatření, proti kterým mohl podat obviněný opravný prostředek, byla taktéţ doručována
pomocnému
zařízení.
V případě
propuštění
nedospělého
nebo
mladistvého z vazby nebo trestu, mohl být odevzdán právě pomocnému zařízení, případně pokud byl propuštěný předán někomu jinému, oznamovalo se to taktéţ pomocnému zařízení.71 Zvláštní úřadovny pro péči o mládeţ působily u soudu mládeţe v Praze a v Brně72, prováděly výkon ochranného dozoru. Sociální pracovníci vykonávali ochranný dozor návštěvami u mladistvých, dotazem u zaměstnavatele, rodičů apod. Podle amerického vzoru zavedla Úřadovna v Praze tzv. hlášení („reporting“), kdy se mladistvý musel hlásit úřadovně v určitých lhůtách a v určitou dobu.73 Úřadovny podávají podrobné zprávy o mladistvém a jeho sociálních poměrech soudu ještě před hlavním líčením. Sociální pracovník můţe být přivolán k výslechu mladistvého jiţ v přípravném řízení, je-li toho třeba. Vţdy je však zástupce úřadovny přizván k hlavnímu líčení (např. v roce 1931 byl sociální pracovník takto přizván v 744 případech). V hlavním líčení se zástupce úřadovny mohl kdykoliv ujmout slova a
69
KUČEROVÁ, A. Praktické zkušenosti v péči o provinilou mládež v rámci nové úpravy soudnictví nad mládeží. Soudcovské listy, Praha, 1932, ročník 13, s. 147. 70 § 30 odst. 1 vládního nařízení ze dne 11. prosince 1931, č. 195 Sb. z. a n., kterým se provádí zákon o trestním soudnictví nad mládeţí 71 § 31 odst. 1 vládního nařízení ze dne 11. prosince 1931, č. 195 Sb. z. a n., kterým se provádí zákon o trestním soudnictví nad mládeţí 72 MIŘIČKA, A., SCHOLZ, O. O trestním soudnictví nad mládeží. Praha : Československý kompas, 1932, s. 162. 73 KUČEROVÁ, A. Praktické zkušenosti v péči o provinilou mládež v rámci nové úpravy soudnictví nad mládeží. Soudcovské listy, Praha, 1932, ročník 13, s. 148.
35
přednést vše, co je pro věc významné, a to nejen informaci o osobních poměrech mladistvého, ale mohl přednést vše, co bylo důleţité pro posouzení viny obţalovaného.74 Hoši byli umísťováni zejména ve vlastním ústavu úřadovny „Dobrý Pastýř“ a dívek se ujímal spolek „Záchrana“.75
1.3.4. Trestní právo mladistvých od roku 1950 Zákon o trestním soudnictví nad mládeţí z roku 1931 byl bez náhrady zrušen trestním zákonem č. 86 z roku 1950. Ustanovení týkající se mladistvých pachatelů byla vtělena do obecných trestněprávních předpisů. Tato změna s sebou přinesla také zrušení soudů mládeţe a úřadoven pro péči o mládeţ. V roce 1961 jsou vydány nové trestní kodexy, a to trestní zákon (č. 140/1961 Sb.) a trestní řád (č. 141/1961 Sb.). Počátkem 80. let započaly přípravné práce na rekodifikaci trestních zákonů a v rámci ní i snahy o rozšíření výchovných opatření pro mladistvé, které však nebyly úspěšné. V 90. letech byly přijaty novely trestních kodexů, avšak do těchto novel se nepodařilo prosadit návrhy z osmdesátých let. V této době důleţitou úlohu plní pracovní skupina Ústavu státu a práva Československé akademie věd, která se podílela
na
návrzích
novelizací
trestněprávních
ustanovení
v oblasti
práva
mladistvých.76 Jako „přelomové“ můţeme v této souvislosti hodnotit usnesení vlády č. 687/1999, které uloţilo ministru spravedlnosti připravit návrh nového zákona, jenţ by samostatně upravoval trestní právo mládeţe. V roce 2000 byla vypracována první neoficiální osnova nového zákona o trestním soudnictví nad mládeţí.77 V červenci 2001 bylo schváleno paragrafové znění a 10.8.2001 byl vládní návrh zákona
74
KUČEROVÁ, A. Praktické zkušenosti v péči o provinilou mládež v rámci nové úpravy soudnictví nad mládeží. Soudcovské listy, Praha, 1932, ročník 13, s. 148. 75 KUČEROVÁ, A. Praktické zkušenosti v péči o provinilou mládež v rámci nové úpravy soudnictví nad mládeží. Soudcovské listy, Praha, 1932, ročník 13, s. 148. Úřadovna v roce 1931 dodala do veřejných vychovávacích ústavů celkem 20 mladistvých. V cizích soukromých ústavech bylo úřadovnou umístěno 29 mladistvých a ve vlastních 397 mladistvých. Šlo zejména o přechodné umístění hochů a děvčat propuštěných z vazby soudu mládeţe a předaných úřadovně. 76 ZEZULOVÁ, J. Trestní zákonodárství nad mládeží. Brno : Masarykova univerzita, 1997, s. 78 – 80. 77 ŠÁMAL, P., VÁLKOVÁ, H., SOTOLÁŘ, A., HRUŠÁKOVÁ, M. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, s. 8.
36
o soudnictví ve věcech mládeţe předloţen k projednání Parlamentu.78 Vládní návrh projednal pouze petiční výbor, který 6.3.2002 návrh zákona doporučil poslancům schválit, avšak návrh zákona zůstal neprojednán Ústavně právním výborem a Výborem pro vědu, vzdělání, kulturu, mládeţ a tělovýchovu.79 Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládeţ a tělovýchovu přerušil jeho projednávání, s tím, ţe vyčká stanoviska Ústavně právního výboru. Ten však 10.4.2002 konstatoval, ţe se mu pro zodpovědné projednání nedostává času, vzhledem k blíţícímu se konci volebního období (červen 2002) a rozsáhlosti reformy. Z téhoţ důvodu 23.4.2002 vyřadila Poslanecká sněmovna návrh zákona ze svého programu.80 Nově vytvořená vláda vládní návrh zákona nezavrhla, došlo však k jeho úpravám, např. vynětí věkové kategorie mladých dospělých, s tím, ţe pozměněný návrh zákona byl schválen Poslaneckou sněmovnou 21.5.2003 a Senátem 25.6.2003.81 Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů nabyl účinnosti 1.1.2004. Nedostatky, které vykazovala dosavadní obecná úprava (trestní zákon z r. 1961 a trestní řád z roku 1961) byly charakterizovány důvodovou zprávou:82 - nebylo dostatečně upraveno zacházení s osobami mladšími patnácti let, které se dopustily činu jinak trestného, - tehdejší škála zákonných opatření ve vztahu k mladistvým pachatelům a pachatelům ve věku blízkém věku mladistvých byla hodnocena jako příliš úzká, - zastaralá právní úprava vazby mladistvého, - nedostatečné zákonné vymezení a ochrana postavení mladistvého, jeho osobnosti a soukromí, - nedostatečná spolupráce s institucemi, které se věnují práci s mládeţí, zejména je třeba rozvinout součinnost s Probační a mediační sluţbou,
78
sněmovní tisk 1017/2001 [cit. 2011-08-05] Dostupný z: http://www.psp.cz/sqw/tisky.sqw?F=H&PT=U&dx=1&o=3&na=&T=1017&ZA=&f_N=on&f_I=on&f_U=on&f _S=on&f_Z=on&f_P=on&f_R=on&f_V=on&f_O=on&ra=20 79 sněmovní tisk 1017/2001 [cit. 2011-08-05] Dostupný z: http://www.psp.cz/sqw/tisky.sqw?F=H&PT=U&dx=1&o=3&na=&T=1017&ZA=&f_N=on&f_I=on&f_U=on&f _S=on&f_Z=on&f_P=on&f_R=on&f_V=on&f_O=on&ra=20 80 ŠÁMAL, P., VÁLKOVÁ, H., SOTOLÁŘ, A., HRUŠÁKOVÁ, M. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, s. XV. 81 Tamtéţ, s. XVI. 82 Důvodová zpráva k zákonu č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe. ASPI
37
- jako zásadní nedostatek právní úpravy trestního postihu mladistvých pachatelů byla povaţována nedostatečná diferenciace jejich trestní odpovědnosti. Předchozí vládní návrh zákona o soudnictví ve věcech mládeţe k negativům právní úpravy trestání mladistvých řadil ještě také nedostatečné vymezení kategorie mladých dospělých. Prosazoval i vůči této skupině pachatelů zvláštní přístupy, a to zejména z hlediska ukládání vhodných sankcí, jakoţ i vedení trestního řízení.83 1.3.5 Komparativní shrnutí V důsledku společné historie, kdy naše území patřilo k rakouským zemím, pojednává část kapitoly o nazírání na mladistvé pachatele a trestněprávních reakcích na jimi spáchané protiprávní činy z historického pohledu. Cílem této kapitoly bylo stručně zmapovat historický vývoj trestního práva mladistvých, a to na našem území do přijetí zákona o trestním soudnictví nad mládeţí (zákona č. 218/2003 Sb.) a s ohledem na téma disertační práce také na území Rakouska. Část kapitoly jsem rozdělila na „linie“. Jedna linie se zabývá samostatnou rakouskou právní úpravou a druhá českou právní úpravou. V případě „rakouské linie“ mapuji trestněprávní úpravu aţ do devadesátých let minulého století. U „české linie“ je historický výklad zaměřen zejména na právní úpravu zákona č. 48/1931 Sb. z. a n., o trestním soudnictví nad mládeţí. Důvod je nasnadě. Prvorepublikový zákon č. 48/1931 Sb., byl jednou z inspirací pro zákonodárce při tvorbě současného zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe. V této kapitole jsem se snaţila zdůraznit výchovné myšlenky, na nichţ prvorepublikový zákon stavěl, a další ideje, které zaznívaly zejména v odůvodnění tohoto zákona. Domnívám se, ţe zmíněné myšlenky jsou zcela stále aktuální i v dnešní době. Ačkoli v dobovém tisku zaznívaly hlasy, ţe tento zákon byl oproti jiným úpravám západoevropským méně radikální, přesto se jednalo reakci
na
novodobé
poţadavky
v rámci
trestního
práva.
Základy
českého
prvorepublikového zákona byly ovlivněny taktéţ úvahami a návrhy, které byly vedeny
83
sněmovní tisk 1017/2001 [cit. 2011-08-05] Dostupný z: http://www.psp.cz/sqw/tisky.sqw?F=H&PT=U&dx=1&o=3&na=&T=1017&ZA=&f_N=on&f_I=on&f_U=on&f _S=on&f_Z=on&f_P=on&f_R=on&f_V=on&f_O=on&ra=20. Důvodová zpráva k zákonu č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe. ASPI
38
v rámci
Rakousko-Uherské
monarchie
od
r.
1907.
Historický
vývoj
vedl
k osamostatnění zemí rakouských a českých, a tím také ke vzniku dvou samostatných zákonů. V Rakousku byl první zákon o soudnictví nad mládeţí přijat v roce 1928, tedy 3 roky před českým zákonem. Zásady, na nichţ český zákon o soudnictví nad mládeţí (1931) stavěl, byly promítnuty právě při tvorbě současného zákona č. 218/2003. Převzaty byly také některé pojmy, např. provinění, opatření. Obdobně jako dnes, znal zákon o soudnictví nad mládeţí soudy pro mládeţ, a to jako oddělení jiţ existujících soudů. Nebyly tedy zřízeny speciální soudy pro mládeţ, jako tomu bylo např. v případě Vídně. Výklad byl zaměřen taktéţ na stručné shrnutí právní úpravy do roku 1950 na našem území do opětovného přijetí samostatného zákona o soudnictví ve věcech mládeţe v roce 2003. Po více neţ padesáti letech obsahuje náš právní řád opět samostatný zákon o trestním soudnictví nad mládeţí. Právní úprava, která byla pracně po dlouhá léta budována na přelomu 19. a 20. století, byla v padesátých letech velmi rychle zrušena a ke znovuobnovení zákona o soudnictví ve věcech mládeţe a s ním i soudů ve věcech mládeţe musela být hledána opět dlouhá a nelehká cesta. Za zmínku také stojí, ţe v tutéţ dobu jako v České republice, probíhala reforma trestního práva mladistvých taktéţ v jiném evropském státě, a to ve Švýcarsku. Ve Švýcarsku došlo teprve v nedávné době k vytvoření samostatného zákona ve věcech mládeţe („Jugendstrafgesetz vom 20.6.2003“), neboť tento nově vytvořený zákon nabyl účinnosti teprve v roce 2007. Tento zákon upravuje hmotné trestní právo mladistvých.84 Do té doby byla právní úprava obsaţena v obecných trestních předpisech jednotlivých kantonů. Ačkoliv oba zákony byly přijaty v roce 2003, podstatně se liší jejich vstup v účinnost. Zatímco v České republice nabyl nový zákon o soudnictví ve věcech mládeţe účinnosti ani ne rok po jeho přijetí, ve Švýcarsku šlo téměř o čtyři roky. Oba zákony však mají jedno společné, inspirovaly se rakouským zákonem o soudnictví ve věcech mládeţe z roku 1988. Zejména jde o zakotvení prvků restorativní justice, diferenciace odpovědnosti dětí a mladistvých, odstupňovaný systém sankcí, neformálnost řízení, úzkou spolupráci justičních orgánů s institucemi sociální péče a probační sluţby.85
84
AEBERSOLD, P. Schweizerisches Jugendstrafrecht. Bern : Stämpfli Verlag, 2007. s. 91. VÁLKOVÁ, H. Odpovědnost za mládeţ – zajištění kvality a perspektiv soudnictví ve věcech mládeţe. Trestněprávní revue. 2004, č. 12, s. 339-340. 85
39
V kapitolách zaměřených na historii jsem se snaţila stručně nastínit vývoj trestního práva mládeţe na našem a rakouském území. Zmínila jsem typické či zajímavé instituty, které se objevovaly v tehdejších úpravách a týkaly se mladistvých (např. v rakouské prání úpravě - výchovná opatření v rakouském zákoně o soudnictí nad mládeţí z roku 1928; rámcový trest v rakouském zákoně o soudnictví nad mládeţí z roku 1961). Z provedeného exkursu do kodifikovaného trestního práva vyplývá, ţe děti a mladiství vţdy poţívali výsad oproti dospělým pachatelům. Zohledňován byl zejména věk pachatele (např. jiţ Carolina z roku 1532 zmírňovala potrestání krádeţe osobou mladší 14-ti let; Josephina z roku 1707 mládí pachatele chápala jako polehčující okolnost). Z dostupných materiálů vyplývá, ţe dolní věková hranice trestní odpovědnosti se na obou územích pohybovala zpravidla na 14 letech. Porovnáme-li tyto hranice dnes, pak můţeme konstatovat, ţe v Rakousku zůstala zachována, v České republice je stanovena na 15 let. Výše dolní věkové hranice trestní odpovědnosti je a byla i v minulosti, zejména při vzniku nových kodifikací, věčným tématem. Tak tomu bylo i v souvislosti s novým českým trestním zákoníkem, kdy bylo navrhováno její sníţení na 14 let. (viz kapitola 2.6.2 Nedospělci a dolní věková hranice trestní odpovědnosti). Dolní věková hranice 14 let byla zakotvena také v českém prvorepublikovém zákoně o soudnictví ve věcech mládeţe z roku 1931. Z tohoto pohledu bychom mohli hodnotit dolní věkovou hranici 14 let jako více odpovídající tradici, neţ věkovou hranici 15 let. Je tedy třeba soudit, ţe tvrzení respondentů uváděné ve výzkumu „Věková hranice trestní odpovědnosti a kriminalita mládeţe“, ţe dolní věková hranice 15 let je dána historicky a není ji z tohoto důvodu třeba měnit, je dáno spíše obdobím od 60. let 20. století, kdy byly přijaty trestní kodexy, a které předcházelo platnému samostatnému zákonu o soudnictví ve věcech mládeţe (2003). Citace, které v této části práce zmiňuji, zejména pak z vládního návrhu zákona o trestním soudnictví nad mládeţí, povaţuji za velmi výstiţné. Úvahy v návrhu uváděné jsou stále aktuální i v současné době, zejména pak zamyšlení nad otázkou, zda je nepodmíněný trest odnětí svobody vhodným prostředkem k polepšení mladistvého. Rovněţ uvědomění si, ţe na mladistvého pachatele se má hledět především jako na osobu, které je třeba nabídnout spíše pomoc neţli ji trestat. 40
V sociálních pracovnících prvorepublikových úřadoven pro péči o mládeţ lze spatřovat paralelu dnešních zaměstnanců orgánu sociálně právní ochrany dítěte a pracovníků Probační a mediační sluţby. Zástupce úřadoven pro péči o mládeţ mohl být v řízení před okresním soudem ustanoven jako obhájce mladistvého. Takovou moţnost by uvítali i někteří státní zástupci a soudci, kteří se zúčastnili dotazníkového šetření „Věková hranice trestní odpovědnosti a kriminalita mládeţe“. V rámci volných odpovědí zazněly návrhy, aby úředníci orgánu sociálně-právní ochrany dětí či úředníci Probační a mediační sluţby mohli nahradit obhájce. Osobně však povaţuji za vhodnější, aby osobou obhájce mladistvého byl advokát, tedy osoba s právnickým vzděláním, nikoli pouze osoba, jeţ dosáhla vzdělání v rámci humanitních oborů na vysoké škole. Lze spekulovat o důvodech, proč by někteří státní zástupci a soudci tuto změnu uvítali. Respondenti k uvedenému návrhu neuvedli odůvodnění. Domnívám se, ţe jedním z důvodů můţe být bezkonfliktnější komunikace se stranou obhajoby a tedy pouze ryze účelový návrh ze strany obţaloby či soudu.
41
2. Rakouský zákon o soudnictví ve věcech mládeže 1988 2.1 Základní pojmy Rakouský zákon o soudnictví ve věcech mládeţe BGBl 599/198886 v § 1 podává výklad jednotlivých pojmů: -
nezletilým („Unmündiger“) se rozumí osoba, která ještě nedovršila 14 let87,
-
mladistvým („Jugendlicher“) je ten, kdo dovršil 14 let, ale ještě nedovršil 18 let,
-
trestným činem mladistvého („Jugendstraftat“) se rozumí jednání, za které hrozí soudní trest, a které bylo spácháno mladistvým,
-
trestní věcí mladistvého („Jugendstrafsache“) rozumíme trestní řízení, které se vede kvůli trestnému činu, který spáchal mladistvý. V § 1 JGG, který podává výklad základních pojmů však nenalezneme pojem, který by označoval skupinu mladých dospělých („Heranwachsende“). Dolní věková hranice trestní odpovědnosti činí v Rakousku 14 let. Horní
věková hranice trestní odpovědnosti, která je spojena s dovršením 18. let platí v Rakousku od roku 2001, kdy byla přijata novela JGG. Do té doby činila horní věková hranice 19 let. Dolní věková hranice zůstala od přijetí JGG v roce 1988 neměnná. 2.2 Účel trestního práva mládeže a výchovné myšlenky JGG Účelem trestního práva mládeţe není jejich potrestání, ale zejména působení na mladistvé, kteří se dopustili trestného činu, aby se v budoucnu takového jednání zdrţeli. Výslovně je tento účel zakotven v JGG v § 5 bodu 1 JGG. Jedná se o zakotvení zásady speciální prevence v JGG. Trestní právo mládeţe má mít především výchovný efekt, a to zejména z toho důvodu, ţe vývoj mladistvých
86
Bundesgesetz über die Rechtspflege bei Jugendstraftaten („Jugendgerichtsgesetz“) Dopustí-li se nezletilý činu jinak trestného, je mu moţno uloţit v civilním řízení opatření dle rodinného práva nebo dle zákona o zajištění péče o dítě. 87
42
pachatelů doposud není ukončen. Tomu mají také odpovídat moţnosti jak reagovat na trestné činy mladistvých, aby se tito do budoucna takového jednání zdrţeli. Zákon o soudnictví ve věcech mládeţe upravuje jak problematiku hmotně právní (zejména §§ 1 – 18 JGG), tak také procesně právní (zejména §§ 24 – 46a JGG). Nestanovuje-li zákon o soudnictví ve věcech mládeţe jinak, platí obecné předpisy pro trestní řízení (§ 31 JGG). 2.3 Mladí dospělí88 Snahy o zakotvení zvláštní právní úpravy pro věkové skupiny 18 aţ 20letých, popř. 21letých probíhaly v Rakousku několik desetiletí.89 Zákon o soudnictví ve věcech mládeţe z roku 1928 neupravoval zvláštní skupinu mladých dospělých. Byla stanovena pouze horní hranice trestní odpovědnosti, která činila 18 let. Avšak jiţ roku 1929 se objevují první kritiky zákona o soudnictví ve věcech mladistvých z roku 1928. Philip Hotter, první prezident soudu mladistvých ve Vídni, označil na valném shromáţdění Vídeňského soudu pro mladistvé dne 24.6.1929 horní věkovou hranici trestní odpovědnosti za velmi nízkou. Domníval se, ţe také u mladých osob ve věku mezi 18. a 21. rokem mohou mít výchovná opatření velký význam.90 Tímto zahájil Hotter diskusi na téma zakotvení ustanovení o mladých dospělých do zákona o soudnictví ve věcech mládeţe. Přesto se váţnější debaty datují aţ do 60. let minulého století. V roce 1954 byla vytvořena expertní komise, která se zabývala reformou trestního práva. Jejím úkolem bylo také vytvořit zvláštní ustanovení pro věkovou skupinu 18 – 21 letých.91
Přesto ani v zákoně o soudnictví ve věcech
mládeţe z roku 1961 nebyla zakotvena speciální ustanovení o mladých dospělých. 88
Mladí dospělí – v Rakousku byl dříve více uţíván pojem „junge Erwachsene“, coţ pouţívá také JGG, v Německu se uţívá spíše pojem „Heranwachsende“. V současné době se v Rakousku uţívají oba pojmy, s tím, ţe i aktuální komentář k JGG více uţívá pojmu „Heranwachsende“. 89 BOGENSBERGER, W. Jugendstrafrecht und Rechtspolitik. Wien : Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 1992, s. 36 odkazuje na vystoupení Hottera na „Hauptversammlung der Wiener Jugendgerichtshilfe“ dne 24.6.1929, nebo ACKERMANN, L. Die Aletersgrenzen der Strafbarkeit in Deutschland, Österreich und der Schweiz. Frankfurt am Main : Peter Lang GmbH, Internationaler Verlag der Wissenschaften, 2009, s. 179, odkazuje na vystoupení Kadecky na „Festrede zum österreichischen Jugendrichtertag im Oktober“ v roce 1956. 90 BOGENSBERGER, W. Jugendstrafrecht und Rechtspolitik. Wien : Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 1992, s. 36. 91 ACKERMANN, L. Die Aletrsgrenzen der Strafbarkeit in Deutschland, Österreich und der Schweiz. Frankfurt am Main : Peter Lang GmbH, Internationaler Verlag der Wissenschaften, 2009, s. 180.
43
Poţadavky na začlenění mladých dospělých do zákona o soudnictví ve věcech mládeţe se stávají aktuálními opět v 70., ale zejména v 80. letech, kdy se začíná diskutovat nad novou vládní předlohou zákona o soudnictví ve věcech mládeţe.92 Zákon o soudnictví ve věcech mládeţe z roku 1988 tedy obsahoval pouze určitá zmírnění ve vztahu k této skupině pachatelů, oproti trestnímu právu dospělých: § 34 odst. 1 bod 1 JGG – spáchání trestného činu po dovršení 18. let, ale ne před dovršením 21. roku znamenalo polehčující okolnost. Podle §§ 55 odst. 3 aţ 6 JGG mohly osoby, které dovršily 19. rok věku, avšak ne ještě 21 let, podléhat výkonu trestu podle ustanovení, která se vztahovala na mladistvé. § 36 StGB předpokládal, ţe osobám, které v době spáchání skutku dovršily 19. rok, ale neukončily 21. rok, nesměl být uloţen trest odnětí svobody na doţivotí. Zákonodárce tedy ani v zákoně o soudnictví ve věcech mládeţe z roku 1988 nevytvořil trestní právo mladých dospělých, avšak zvýšil horní věkovou hranici pro uţití trestního soudnictví ve věcech mládeţe z 18 na 19. let (nesníţil však dolní hranici, jak původně zamýšlel93), čímţ došlo k harmonizaci mezi plnou trestní odpovědností a civilněprávní plnoletostí. Hranice plnoletosti však byla v roce 2001 novelou občanského zákoníku (ABGB) sníţena na 18 let zákonem o právech dítěte („Kindschaftsrechtsänderungsgesetz“).94 V souvislosti s touto změnou došlo také k podstatné novele zákona o soudnictví ve věcech mládeţe, a to novelou BGBl. I 19/2001, která s účinností od 1.7.2001 sníţila horní hranici trestní odpovědnosti z 19 na 18 let a dále došlo k vytvoření speciálních ustanovení pro věkovou skupinu 18-20letých mladých dospělých „junge Erwachsene“. Komentář k zákonu o soudnictví ve věcech mládeţe uvádí, ţe důvodem pro vytvoření vlastních trestních ustanovení pro mladé dospělé jsou nové poznatky z vývojové psychologie o zvláštní situaci věkové skupiny do 24 roku věku (hovoří se o „krizi adolescentů“) tak, aby
92
ACKERMANN, L. Die Aletrsgrenzen der Strafbarkeit in Deutschland, Österreich und der Schweiz. Frankfurt am Main : Peter Lang GmbH, Internationaler Verlag der Wissenschaften, 2009, s. 182 odkazuje zejména na diskusi z r. 1983 vedenou v Rakouské společnosti pro trestní právo a kriminologii, na které se podílel zejména Miklau, Jesionek, Csaszar, Kodek. 93 PILGRAM, A. Österreich. In: Kriminalität, Kriminalpolitik, strafrechtliche Sanktionspraxis und Gefangenenraten im europäischen Vergleich. Mönchengladbach : Forum Verlag Godesberg, 2010, s. 704. 94 BGBl I 35/2000; v posledních dvaceti letech došlo v Rakousku ke sníţení plnoletosti a volebního práva, kdy tato hranice byla dlouhodobě spojena s dovršením 21 let
44
trestněprávní ustanovení účinně reagovala na tuto skupinu osob.95 Fuchs poukazuje správně na to, ţe občanské a trestní právo mají zcela odlišné základy a sledují rozdílné cíle, kdy trestní právo sleduje především princip viny a účel trestu, kdeţto soukromé právo sleduje primárně rovnost zájmů.96 Podle § 46a JGG nazvaného „Procesní ustanovení o trestních věcech mladých dospělých“ v odst. 1 JGG stanovuje, ţe trestní řízení vedené pro čin, který byl spáchán osobou před dovršením 21 let, náleţí soudu, který vykonává soudnictví ve věcech mládeţe. Jde tedy o soudy, jeţ rozhodují o trestní odpovědnosti 14-17letých. O trestných činech mladých dospělých rozhodují soudci, kteří jsou v důsledku své praxe a kvalifikace schopni zohlednit zvláštnosti podmíněné jejich vývojem.97 Mladým dospělým je tedy osoba, která dovršila 18 let, avšak ještě nepřekročila 21. rok svého věku. Velkou kritiku sníţení horní hranice trestní odpovědnosti uveřejnil Fuchs98. Poukazuje na to, ţe sníţení horní hranice trestní odpovědnosti z 19 na 18 let se setkalo s nesouhlasem jak u zástupců univerzitních pedagogů, tak také u praktiků.99 Někteří odborníci uvaţovali namísto sníţení, o zvýšení horní hranice trestní odpovědnosti na 24 nebo dokonce 25 let100, coţ je hranice, která vychází z psychologie, kde uvádí, ţe v tomto rozmezí nastupuje dospělost (viz výše zmíněná „krize adolescentů“).
Fuchs však v této
souvislosti poznamenává, ţe právě tato věková skupina je velmi silně zatíţena kriminalitou. Dle jeho názoru, nejsou osoby, které dovršily 18 let dostatečně zralé, čemuţ odpovídá právě vysoká kriminalita této věkové skupiny. Kriminalita je tedy u této věkové skupiny znakem nedostatečné zralosti („mangelnde Reife“) a dle jeho názoru lze hovořit o poněkud stabilní osobnosti snad nejdříve s dosaţením 24 či 25 let.101
95
JESIONEK, U., EDWARDS, CH. Das österreichische Jugendgerichtsgesetz. Wien : MANZ, 4. kompletně nově přepracované vydání, 2010, s. 12. 96 FUCHS, H. Reif mit 18? In: Moos, R. Festschrift für Udo Jesionek zum 65. Geburtstag. Wien : Neuer Wissenschaftlicher Velag, 2002, s. 69. 97 § 30 JGG a Jesionek, U., Edwards, CH. Das österreichische Jugendgerichtsgesetz. Wien : MANZ, 4. kompletně nově přepracované vydání, 2010, s. 253. 98 FUCHS, H. Reif mit 18? In: Moos, R. Festschrift für Udo Jesionek zum 65. Geburtstag. Wien : Neuer Wissenschaftlicher Velag, 2002, s. 67 – 87. 99 Odkazuje na poradní komisi, uskutečněnou 12. prosince 2000, v rámci níţ bylo slyšeno 19 odborníků, při níţ se pro sníţení horní hranice trestní odpovědnosti vyslovili pouze 3 odborníci (zejména Burgstaller). 100 např. BERTEL v Salzburger Nachrichten ze dne 22.9.2000, s. 7. 101 FUCHS, H. Reif mit 18? In: Moos, R. Festschrift für Udo Jesionek zum 65. Geburtstag. Wien : Neuer Wissenschaftlicher Velag, 2002, s. 77.
45
Fuchs uvádí následující kritiku ustanovení, která se vztahují k mladým dospělým102: -
pro mladé dospělé není výslovně stanovena přednost speciální prevence (§§ 5 bod 1, 14 JGG),
-
pro mladé dospělé neplatí §§ 6 a 7 JGG - ustanovení o odklonech103,
-
vyloučení moţnosti vyslovení viny pod pohrůţkou trestu (§ 13 JGG), především z toho
důvodu,
ţe
na
mladé
dospělé
nelze
uţít
ustanovení
o odklonech dle zákona o soudnictví ve věcech mladistvých, -
pro všechny trestné činy, které byly spáchány po 18. roku platí dlouhé lhůty pro zahlazení platné pro dospělé pachatele, namísto kratších lhůt pro mladistvé,
-
omezení oznamovací povinnosti (§ 33 JGG). Ustanovení § 46a odst. 2 JGG podává výčet ustanovení, která se pouţijí
přiměřeně v případech, kdy byl spáchán čin před dovršením 21 let, popřípadě kdyţ obviněný nedovršil v době procesního úkonu 21 let. Jak poznamenává Maleczky, zatímco v hmotném právu nalezneme jen nepatrné odchylky od obecných ustanovení, v procesním právu se podle § 46a JGG pouţije velká část ustanovení upravujících procesní postupy také na mladé dospělé.104 Pro mladé dospělé platí tedy v oblasti hmotného práva principiálně obecné trestní právo, v oblasti procesního práva se vychází z JGG.
102
FUCHS, H. Reif mit 18? In: Moos, R. Festschrift für Udo Jesionek zum 65. Geburtstag. Wien : Neuer Wissenschaftlicher Velag, 2002, s. 84-85. 103 FUCHS, H. Reif mit 18? In: Moos, R. Festschrift für Udo Jesionek zum 65. Geburtstag. Wien : Neuer Wissenschaftlicher Velag, 2002, na s. 86 odkazuje na případy uváděné Jesionkem – kdy Jesionek v této souvislosti vícekrát poukazoval na případy, u nichţ by bylo velmi vhodné vyuţít odklonů dle JGG u mladých dospělých: Dva chlapci zpívali z hlouposti při oslavě maturity zakázanou píseň (Horst-Wessel-Lied) dle § 3g zákona o zákazu určitého jednání (Verbots-G). Museli být opravdu postaveni před porotní soud, aby pak byli podmíněně odsouzeni k třem nebo čtyřem týdnům? Vyřízení odklonem je také vyloučeno u dvou 18letých učňů, kteří odňali kolegovi mocí balíček se svačinou. 104 MALECZKY, O. Die Änderungen des Jugendgerichtsgesetzes und des Strafgesetzbuches durch BGBl I 2001/19. Juristische Ausbildung und Praxisvorbereitung, č. 1, 2001, s. 65.
46
2.4 Beztrestnost nedospělců a mladistvých Jak trestní zákon tak také zákon o soudnictví ve věcech mládeţe vychází z předpokladu, ţe mladiství a dospělí pachatelé jsou trestně odpovědní. Trestní odpovědnost odpadá pouze z určitých, v zákoně vyjádřených důvodů:105
nedospělci (do 14 let) kvůli nedostatečné zralosti § 4 JGG Trestní neodpovědnost
mladiství (14-18 let), avšak jen při zpozdilé zralosti
duševní nemoc („Geisteskrankheit“) kvůli duševním poruchám § 11 StGB
slabomyslnost („Schwachsinn“) hluboká porucha vědomí („tiefgreifende Bewussteinsstörung“) rovnocenné duševní poruchy (těţké neurózy, psychopatie)
Ustanovení § 4 JGG upravuje důvody beztrestnosti pro nedospělce a mladistvé. § 4 JGG neplatí pro mladé dospělé. Nedospělci, pokud spáchají čin, za který hrozí trest, nejsou trestně odpovědní (§ 4 odst. 1 JGG). Pokud nastane podezření, ţe nedospělec spáchal trestný čin („strafbare Handlung“), informuje kriminální policie státní zastupitelství.106
105
KIENAPFEL,D., HÖPFEL, F. Grundriss des Strafrechts, Allgemeiner Teil. Wien : Mansche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 2007, 88-89. 106 JGG odkazuje přímo v ustanovení § 32 odst. 3 na § 100 StPO – upravující zprávovou povinnost kriminální policie
47
Ustanovení § 4 odst. 2 JGG stanovuje dva hmotněprávní důvody pro beztrestnost mladistvých: 1. Mladistvý, který spáchal čin, za který mu hrozí trest, není trestně odpovědný, pokud není ještě z určitých důvodů dostatečně zralý, aby pochopil protiprávnost činu nebo podle tohoto úsudku jednal (§ 4 odst. 2 bod 1 JGG; „zpozdilá zralost“). Hovoří se o tzv. diskreční nebo dispoziční schopnosti. Naplnění předpokladů § 4 odst. 2 bodu 1 JGG budou jakoţto skutkové otázky objasněny díky znaleckému posudku, posouzení pak zůstává na soudci, jakoţto otázka právní. Vyhotovením znaleckého posudku bude pověřen znalec specializující se na psychiatrii mladistvých.107 Nezralost můţe být dána psychickou či tělesnou poruchou, nemocí, zanedbaností, sociálními nedostatky apod. Tyto předpoklady je vţdy třeba zkoumat v návaznosti na konkrétní čin.108 Nejedná-li se o nezralost podmíněnou vývojem, ale o duševní nemoc, duševní postiţení, o hlubokou poruchu vědomí nebo jiné duševní poruchy rovnocenného druhu, nepouţije se § 4 odst. 2 bod 1 JGG, ale § 11 StGB109. Pokud přichází v úvahu § 4 odst. 2 bod 1 JGG, pak mladistvý nesmí být umístěn do zařízení pro duševně abnormální pachatele (§ 21 odst. 1 StGB). Důvod pro vyloučení trestnosti podle § 4 odst. 2 bodu 1 vyţaduje zpoţdění vývoje výjimečného stupně110. Trestní odpovědnost pak můţe být posunuta z těchto důvodů dalece po dosaţení 14. roku věku mladistvého.111 Samozřejmě schopnost pochopit bezpráví je nutno zkoumat v souvislosti s konkrétním trestným činem. Dle judikatury posouzení zralosti psychiatrem specializujícím se na mladistvé dokonce není nutné, pokud si soud na základě výsledků dokazování, zvláště na základě protokolů o výsleších a osobního dojmu v hlavním líčení, vytvoří spolehlivý obraz, ţe jsou dány důvody § 4 odst. 2 bod 1 JGG. Toto bylo judikováno rozhodnutím Nejvyššího soudu112 v případu chlapce, který se dopustil trestných činů krádeţe
107
BOHÉ, H. Nebenstrafrecht. Wien : Verlag Österreich, 2010, s. 56. JESIONEK, U., EDWARDS, CH. Das österreichische Jugendgerichtsgesetz. Wien : MANZ, 4. kompletně nově přepracované vydání, 2010, s. 23. 109 Rozhodnutí Nejvyššího soudu 9 Os 184/74; 12 Os 61/81 110 Rozhodnutí Nejvyššího soudu 13 Os 188/93 111 KIENAPFEL,D., HÖPFEL, F. Grundriss des Strafrechts, Allgemeiner Teil. Wien : Mansche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 2007, s. 89. 112 Rozhodnutí Nejvyššího soudu13 Os 129/87 108
48
krátce po dovršení 14 let, kdy bylo zohledněno sloţité společné souţití s jeho otcem, který mu nebyl dobrým příkladem, neboť při společných nákupech s mladistvým se často dopouštěl krádeţí v obchodech před zraky svého syna. Porotní soud („Schöffensenat“) dospěl k názoru, ţe se obţalovaný dopustil krádeţí, protoţe měl špatný příklad ve svém otci, ačkoliv věděl, ţe krádeţ je trestná.113 2. Dalším důvodem pro beztrestnost mladistvého (§ 4 odst. 2 bod 2 JGG) je skutečnost, ţe mladistvý spáchal přečin („Vergehen“114): - před dovršením 16 let, - přičemţ zavinění není kvalifikováno jako těţké a - není nutno ze zvláštních důvodů uţití JGG, aby se mladistvý zdrţel trestného jednání („specielněpreventivní důvody“). Bylo dokonce judikováno, ţe § 4 odst. 2 bod 2 JGG je moţno pouţít také při činu, u něhoţ došlo ke smrtelnému následku (Rozhodnutí OLG Linz Bl 24/99 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu 12 Os 114/05i115), a to v důsledku toho, ţe § 4 odst. 2 bod 2 nepředpokládá ţádné omezení uţití zákona s ohledem na nastalý účinek (na rozdíl např. § 6 JGG). Vzhledem k tomu, ţe podle § 17 odst. 2 StGB se přečinem („Vergehen“) rozumí kaţdé trestné jednání, za které hrozí maximálně tři roky trestu odnětí svobody, spadá sem např. trestný čin krádeţe („Diebstahl“), podvodu („Betrug“), ublíţení na zdraví („Körperverletzungsdelikte“), nebezpečné vyhroţování („gefährliche Drohung“). Z uvedeného vyplývá, ţe § 4 odst. 2 bod 2 JGG velmi široce rozšiřuje beztrestnost 14-15letých mladistvých. Mezi další výjimky do 1.1.2008 patřilo i splnění podmínek uvedených v ustanovení § 42 StGB116, který upravoval nedostatečnou trestnost činu, která
113
Obdobně v dalším rozhodnutí Nejvyššího soudu 9 0s 180/79 Zločinem („Verbrechen“) se rozumí úmyslné trestné činy, za které hrozí pachateli doţivotní trest nebo trest odnětí svobody s více jak třemi lety. Všechna ostatní trestná jednání jsou přečiny („Vergehen“). 115 12 Os 114/05i – šlo o přečin nedbalostního usmrcení podle § 80 StGB – 15letý mladík přehlédl jako řidič malého vozidla před ním se pohybující cyklistku, kterou srazil a usmrtil. 116 § 42 StGB – Pokud za čin, stíhatelný z úřední povinnosti, je moţno uloţit pouze peněţitý trest, trest odnětí svobody nepřevyšující tři léta, není činem trestným, jestliţe: - vina pachatele je nepatrná, - čin nemá ţádné následky nebo má jen bezvýznamné následky nebo pokud se pachatel alespoň váţně snaţil o to, aby následky činu byly odstraněny, napraveny nebo jinak narovnány, - potrestání není nutné, aby se pachatel zdrţel trestných jednání, nebo aby se působilo proti páchání trestných jednání jinými. 114
49
s sebou přinášela beztrestnost i pro mladistvé pachatele. Ustanovení § 42 StGB však bylo zrušeno s účinností k 1.1.2008 zákonem č. 93/2007. Jako „náhrada“ nyní slouţí ustanovení § 191 StPO, které umoţňuje zastavení řízení z důvodu nepatrnosti („minima non curat praetor“). Od stíhání trestného činu, za který je moţno uloţit pouze peněţitý trest, trest odnětí svobody, jehoţ maximální výše by nepřekročila tři roky, můţe státní zastupitelství upustit a zastavit přípravné řízení, pokud: -
při zváţení viny, následků činu a chování obviněného po činu, zejména s ohledem na případnou náhradu škody, stejně tak jako okolností, které by měly vliv na výměru trestu, lze pohlíţet na čin jako na nepatrný,
-
potrestání nebo postup dle hlavy 11. StPO se nejeví jako vhodný k tomu, aby se obviněný odradil od páchání dalších trestných činů nebo aby se působilo proti páchání trestných činů jinými osobami.
Předpoklady obsahově odpovídají s malými odchylkami zrušenému ustanovení § 42 StGB. V poslední době lze zaznamenat diskuse, které se zaměřují na otázku, jak do budoucna zacházet s nedospělci, kteří spáchají těţký trestný čin. Poţadavek na sníţení dolní věkové hranice trestní odpovědnosti je některými povaţován za kontraproduktivní. Jako moţné řešení se jeví účelnější rozšíření odklonů právě na tuto skupinu pachatelů.117 Ze strany rakouského ministerstva spravedlnosti zaznívá, ţe současná právní úprava není co se týká nedospělých pachatelů dostatečná. Avšak spíše neţ právní úprava v rámci trestního práva by mělo dojít k rozšíření a úpravě institutů v oblasti péče o mladistvé („Jugendwohlfahrt“).118 Inspirací v tomto směru můţe být trestní soudnictví ve věcech mladistvých ve Švýcarsku. Švýcarské trestní právo mladistvých patří v evropském srovnání k nejmírnějším, ačkoliv v roce 2007 došlo k reformě trestního práva mladistvých.119
117
JESIONEK, U. Eingansstatement. In „Jugendliche im Gefängnis?“ – Modelle im Umgang mit straffälligen Jugendlichen. Wien : Neuer Wissenschaftlicher Verlag, 2009, s. 15. 118 ZEDER, F. Begrüssung. In „Jugendliche im Gefängnis?“ – Modelle im Umgang mit straffälligen Jugendlichen. Wien : Neuer Wissenschaftlicher Verlag, 2009, s. 18. 118 Tamtéţ, s. 18. 119 AEBERSOLD, P. Best Practices aus der Schweiz. In „Jugendliche im Gefängnis?“ – Modelle im Umgang mit straffälligen Jugendlichen. Wien : Neuer Wissenschaftlicher Verlag, 2009, s. 18.
50
Ze statistik vyplývá, ţe v roce 2009 zastavilo státní zastupitelství trestní stíhání v 6.654 případech z důvodu § 4 odst. 1 JGG a v 3.670 případech z důvodu § 4 odst. 2 JGG.120 Můţeme tedy říci, ţe jde o ustanovení často vyuţívaná. 2.5 Rakouský sankční systém Rakouský
sankční
systém
je
tvořen
tresty
(„Strafen“)
a
opatřeními
(„Maßnahmen“). Trestní zákon rozlišuje dva druhy hlavních sankcí – trest odnětí svobody (§ 18 StGB) a peněţitý trest (§ 19 StGB). Trestné činy se v Rakousku dělí na zločiny („Verbrechen“) a přečiny („Vergehen“). Zločinem jsou úmyslné trestné činy, za které hrozí pachateli doţivotní trest nebo trest odnětí svobody o výměře více neţ 3 roky. Všechna ostatní trestná jednání jsou přečiny121. Trestněprávní reakce na čin spáchaný mladistvým122 pachatelem jsou v rakouském zákonu o soudnictví nad mládeţí odstupňovány.123 Zákon o soudnictví nad mládeţí je ve vztahu k obecným trestním předpisům speciálním zákonem. Obecná úprava se tedy uţije tehdy, pokud zákon o soudnictví nad mládeţí nestanoví jinak (§ 5 a § 31 JGG). V zákoně o soudnictví nad mládeţí nacházíme zejména odchylky od obecných trestních předpisů. Nejprve jsou v zákoně uvedeny pro pachatele nejméně stigmatizující reakce na spáchaný trestný čin, jako je upuštění od stíhání (§ 6 JGG), odstoupení od stíhání (§§ 7-8 JGG), odsuzující rozsudek bez uloţení trestu (§ 12 JGG) a odsuzující rozsudek s pohrůţkou trestu (§ 13 JGG), poté následují tresty (viz níţe provedené dělení). Tyto „sankce“ lze uloţit pouze mladistvým pachatelům, nikoliv mladým dospělým. Trestněprávní reakce ve vztahu k mladistvým pachatelům jsou následující: 1. Alternativní řešení trestních věcí - upuštění od stíhání (§ 6 JGG),
120
Sicherheitsbericht 2009, Bericht über die Tätigkeit der Strafjustiz, Bundesministerium für Justiz [citováno 2. dubna 2011]. Dostupný z: http://www.parlament.gv.at, s. 7. 121 § 17 StGB 122 osoba, která dovršila čtrnáctý, ale ještě nepřekročila osmnáctý rok svého věku (§ 1 JGG). 123 V § 5 JGG nacházíme pouze odchylky od obecných předpisů trestního práva.
51
- odstoupení od stíhání (§§ 7-8 JGG), - podmíněné odstoupení od stíhání státním zastupitelstvím (§ 35 SMG), - podmíněné zastavení soudem (§ 37 SMG). 2. Výroky o vině bez formálního výroku o trestu - odsuzující rozsudek bez uloţení trestu (§ 12 JGG), - odsuzující rozsudek s pohrůţkou trestu (§ 13 JGG). 3. Tresty - peněţitý trest
- nepodmíněný, - podmíněný, - částečně podmíněný.
- domácí vězení - trest odnětí svobody
- nepodmíněný, - podmíněný, - částečně podmíněný.
4. Opatření - umístění v zařízení pro duševně nemocné pachatele (§ 21 StGB), - umístění v zařízení pro závislé pachatele na návykových látkách (§ 22 StGB).
2.5.1 Trestněprávní reakce ve vztahu k mladistvým pachatelům
Účelem trestního práva mladistvých je především to, aby se pachatel trestného činu do budoucna zdrţel trestného jednání.124 Stejně jako v české právní úpravě se klade důraz na individuálně preventivní účel trestního práva. Generální prevence se v rakouském trestním právu mládeţe zohledňuje pouze výjimečně.125
Ustanovení
§ 14 JGG však výslovně odkazuje na ustanovení §§ 6, 12 a 13 JGG, kdy při pouţití
124 125
§ 5 odst. 1 JGG MALECZKY, O. Strafrecht – Allgeminer Teil II. Wien : WUV, 11. přepracované vydání, 2006, s. 13.
52
institutů upuštění od stíhání (§ 6 JGG), odsuzujícího rozsudku bez uloţení trestu (§ 12 JGG) a odsuzujícího rozsudku s pohrůţkou trestu (§ 13 JGG) je třeba zohlednit i případný dopad na potenciální pachatele tak, aby se do budoucna zabránilo jejich trestnému jednání. Při pouţití zmiňovaných institutů je tedy vţdy třeba myslet i na generální prevenci. Při řešení konkrétního případu by státní zástupci, příp. soudci, měli dodrţovat následující postup: a) Nejprve by státní zástupce měl zjistit, zda není dána právní nebo skutková překáţka řízení (např. důvod k vyloučení nebo důvod ke zrušení) (§ 190 StPO). b) Poté ověří, zda čin není kvůli nedostatečné zralosti mladistvého (§ 4 odst. 2 bod 1 JGG) beztrestný nebo zda není dán důvod vyloučení podle § 4 odst. 2 bod 2 JGG. c) Nejsou-li dány důvody § 4 JGG, zkoumá státní zástupce, zda není důvod pro zastavení řízení kvůli nedostatečnosti (§ 191 StPO). d) Poté ověří, zda neupustit od stíhání podle § 6 JGG („nichtintervenierende Diversion“ či „schlichte Diversion“). e) Dále
případně
ověří
předpoklady
odstoupení
od
stíhání
v rámci
„intervenierende Diversion“ podle §§ 7, 8 JGG. f) Pokud státní zástupce dospěje k názoru, ţe není přípustné ţádné z výše uvedených moţností zastavení trestního řízení, vznese obţalobu, příp. návrh na potrestání. g) Pokud je soudce názoru, ţe státní zástupce neprávem nevyuţil §§ 6 nebo 7, 8 JGG, ačkoliv byly pro jejich aplikaci dány předpoklady, bude postupovat v souladu s těmito ustanoveními. h) Nejsou-li dány předpoklady pro vyřízení věci odklonem, můţe soudce vyslovit vinu bez uloţení testu podle § 12 JGG nebo -
vynést vyslovení viny pod pohrůţkou trestu podle § 13 JGG, a pokud je názoru, ţe toto by bylo nedostatečné z důvodu speciální prevence (výjimečně z důvodů generálněpreventivních),
-
můţe uloţit podmíněný nebo částečně podmíněný peněţitý trest nebo trest odnětí svobody (pod zohledněním zvláštností výměry trestu § 5 JGG) nebo 53
-
uloţit opatření podle §§ 21 nebo 22 StGB.126
2.5.2 Odklony
Pod pojmem odklon („Diversion“) se rozumí vyřízení trestní věci méně a středně závaţné kriminality bez vyslovení viny a bez formálního potrestání obviněného. První kroky k zavedení odklonů v Rakousku byly omezeny pouze na trestní právo mladistvých. V roce 1985 byl zahájen první pilotní projekt nazvaný „Řešení konfliktů u mladistvých“ („Konfliktregelung bei Jugendlichen“), který umoţňoval poprvé pouţití mimosoudního narovnání („auβergerichtliche Tatausgleich“ – zkratka ATA). Tento pilotní projekt byl omezen pouze na jeden soudní obvod, a to Vídeň.127 Dobré zkušenosti s tímto projektem vyústily však v to, ţe se o tři roky později (1988) pilotní projekt rozšířil
128
i na jiné soudní obvody, a to Salzburg, Linz a
Hallain. V roce 1988 zpracovaly místa, v nichţ se prováděly pilotní projekty, téměř 1000 případů. Vzhledem k velké úspěšnosti (90 % úspěšnost realizace narovnání, 80 % obětí obdrţelo plnou náhradu škody) došlo k zakotvení tohoto institutu do nového zákona o soudnictví ve věcech mládeţe, a to k 1.1.1989. Od roku 1992 následovaly pilotní projekty pro zavedení narovnání i pro dospělé pachatele ve Vídni (u okresních soudů Donaustadt a Döbling), dále v Eisenstadtu, Salzburgu a Innsbrucku.129 V důsledku chybějící speciální zákonné úpravy se narovnání u dospělých vykonávalo na základě § 42 StGB. Při nepatrné vině pachatele (§ 42 bod 1 StGB), při příznivé speciálně a generálně preventivní prognóze (§ 42 bod 3 StGB), mohl státní zástupce odstoupit od stíhání bagatelního deliktu (delikt s trestní sazbou nejvýše tři roky odnětí svobody) podle § 90 StPO, pokud pachatel v průběhu narovnání nahradil škodu, kterou činem způsobil (§ 42 bod 2 StGB). § 42 StPO byl však jako základ pro narovnání nevhodný, neboť toto ustanovení je hmotněprávní. Jeho uţití vede 126
JESIONEK, U., EDWARDS, CH. Das österreichische Jugendgerichtsgesetz. Wien : JURIDICA, 4. kompletně nové přepracované vydání, 2010, s. 10-11. 127 HINTERHOFER, H. Diversion statt Straffe. Wien : WUV Universitätsverlag, 2000, s. 1. 128 V odborné literatuře se můţeme setkat s kritickými názory, ţe trestní právo mladistvých velmi často plní fukci pilotních projektů pro trestní právo dospělých, ţe trestní právo mladistvých by nemělo být polem pro experimenty pro trestní právo dospělých. viz TRIFFTERER, O. Dogmatische und kriminalpolitische Überlegungen zur Reform des Jugendstraferechtes. Juristische Blätter.1988, sešit 6, s. 342. 129 Neustart report Österreich 2010. [citováno 15. května 2011]. Dostupný z: http://www.neustart.at, s. 10.
54
k dekrimininalizaci. Narovnání však systematicky patří do práva procesního. V roce 1999 byla tudíţ provedena novela trestního řádu BGBl I 55/1999, kterou byla do rakouského trestního řádu zavedena hlava IXa, upravující odklony.130 Pojem „diversion“ pochází z angličtiny a vyjadřuje „odklonění“. Lehčí (výjiměčně i střednětěţké) trestné činy by neměly vést k provedení klasického trestního řízení, ale k alternativnímu, neformálnímu, vyřízení věci. Rakouské trestní právo rozlišuje tzv. neintervenovaný odklon či prostý odklon („nicht intervenierender Diversion“ či „schlichte Diversion“) a intervenovaný odklon („intervenierende Diversion“). Pokud je trestní řízení ukončeno zastavením trestního řízení bez další reakce nebo potřebného spolupůsobení obviněného, hovoří se o prostém či o neintervenovaném odklonu. Bude-li však zastavení trestního řízení záviset na tom, zda obviněný dobrovolně akceptuje určité postupy, pak hovoříme o intervenovaném odklonu.131 Pojem odklon („Diversion“) však zákonodárce pouţívá výslovně pouze u intervenovaného odklonu, jenţ je upraven v obecném trestním právu (§§ 198 – 209 StPO)132. V trestním právu mladistvých nalezneme úpravu odklonů v §§ 6-8 JGG. Komentář k zákonu o soudnictví ve věcech mládeţe uvádí, ţe odklony nepřináší ţádnou dekriminalizaci.133 Seiler k tomu konstatuje, ţe veřejností však můţe být na odklony takto pohlíţeno, neboť odpadá soudní řízení a trestní rozsudek, ve kterém by byla vina pachatele jednoznačně stanovena. Ti, kteří aplikují odklony, musí působit tak, aby bylo zamezeno dojmu dekriminalizace a odklony obyvatelstvo akceptovalo jako vyřízení trestní věci.134 Odklony nejsou v zákoně hierarchicky tříděny, přesto mezi nimi existují rozdíly ve stupni intenzity, s jakou zasáhnou obviněného. Na vrchol pomyslné pyramidy
130
HINTERHOFER, H. Diversion statt Straffe. Wien : WUV Universitätsverlag, 2000, s. 1- 2 JESIONEK, U., EDWARDS, CH. Das österreichische Jugendgerichtsgesetz. Wien : MANZ, 4. kompletně nově přepracované vydání, 2010, s. 12. 132 Prostým odklonem („nicht interveniereende Diversion“) se v obecném trestním právu označuje vzdání se stíhání kvůli nepatrnosti podle § 191 odst. 1 StPO („Verfolgungsverzicht wegen Geringsfügigkeit“) a upuštění od stíhání v důsledku nepatrnosti činu zatčeného podle § 118 StVG („Absehen von der Verfolgung geringfügiger Tate Strafgefangener“). 133 JESIONEK, U., EDWARDS, CH. Das österreichische Jugendgerichtsgesetz. Wien : MANZ, 4. kompletně nově přepracované vydání, 2010, s. 60. 134 SEILER, S. Diversion. Eine Vision und ihre Umsetzung. Anwaltsblatt, 2001, 9, s. 445. 131
55
můţeme umístit obecně prospěšné práce, do základů pak uloţení zkušební doby bez stanovených povinností: 135 obecně prospěšné práce (§ 201 StPO)
narovnání (§ 204 StPO)
zkušební doba s povinnostmi (§ 203 odst. 2 StPO)
úhrada peněţité částky (§ 200 StPO)
zkušební doba bez povinností (§ 203 odst. 1 StPO)
2.5.2.1 Upuštění od stíhání (§ 6 JGG) – („nichtintervenierende Diversion“ či „schlichte Diversion“) Rakouský zákon o soudnictví nad mládeţí stanovuje povinnost státního zastupitelství, jsou-li naplněny zákonné podmínky, upustit od stíhání mladistvého. 136
135
LÖSCHNIG-GSPANDL, M. Der auβergerichtliche Tatsauschleich im allgemeinen Strafrecht. In MIKLAU, R., SCHROLL, V. Diversion. Ein anderer Umgang mit Straftaten. Analysen zur Strafprozeβnovelle 1999. Wien : Verlag Österreich, 1999, s. 92. HINTERHOFER, H. Diversion statt Strafe. Wien : WUV Universitätsverlag, 2000, s. 45-46. 136 JESIONEK, U., EDWARDS, CH. Das österreichische Jugendgerichtsgesetz. Wien : MANZ, 4. kompletně nově přepracované vydání, 2010, s. 52. BOHÉ, H. Nebenstrafrecht. Wien : Verlag Österreich, 2010, s. 53.
56
Státní zastupitelství musí řízení zastavit dle § 190 bod 1 StPO z důvodu uvedeného v § 6 odst. 1 JGG. Pokud by státní zástupce podal ve věci obţalobu, ačkoliv měl upustit od stíhání, soud zastaví řízení usnesením z moci úřední (§ 6 odst. 3 JGG). Neučinil-li by tak ani soud, byl by rozsudek nicotný podle § 281 odst. 1 bod 9 písm. b) StPO. V souvislosti s upuštěním od stíhání se hovoří o tzv. prostém odklonu („schlichte Diversion“, „nicht intervenierender Diversion“). Pro jeho uţití musí být splněny následující podmínky: -
jde o trestný čin, který spáchal mladistvý,
-
mladistvému hrozí za jeho trestný čin peněţitý trest nebo mu hrozí trest odnětí svobody, jehoţ horní hranice nepřevyšuje 5 let
(přičemţ se vychází
z upravených trestních sazeb137 dle § 5 JGG, tj. coţ podle § 5 bodu 4 JGG odpovídá nesníţené trestní sazbě trestu odnětí svobody aţ do výše 10ti let138), -
nepřichází v úvahu postup podle §§ 190 aţ 192 StPO („zastavení trestního stíhání“) či
-
není potřebné uloţit z důvodů speciálně preventivních některý z odklonů dle 11. hlavy StPO ve spojení s § 7 JGG, aby se obviněný zdrţel páchání dalšího trestného činu,
-
nejsou dány generálně preventivní důvody, které by odůvodňovaly pokračovat v trestním řízení (§ 14 JGG),
-
čin neměl za následek smrt člověka. Zakotvením institutu upuštění od stíhání je patrná vůdčí myšlenka JGG, tj.
snaha, aby řízení vedené proti mladistvému pachateli skončilo pokud moţno bez uloţení trestu.139 Upuštění od stíhání podle § 6 JGG je projevem principu ultima ratio. Je třeba učinit pouze taková opatření, která jsou nutná k tomu, aby bylo reagováno
137
BOHÉ, H. Nebenstrafrecht. Wien : Verlag Österreich, 2010, s. 53. SCHWAIGHOFER, K. Zum Anwendungsbereich der Diversion bei Jugendstraftaten. Österreichische Richterzeitung, 2001, s. 60. JESIONEK, U., EDWARDS, CH. Das österreichische Jugendgerichtsgesetz. Wien : MANZ, 4. kompletně nově přepracované vydání, 2010, s. 53. JESIONEK, U. Verwahrlosung und Jugendkriminalität. Der österreichische Amtsvormund, 1997, sešit 6, s. 186. 139 PRESL, B. Der Verfolgungsverzicht der Staatsanwaltschaft und die Belehrung des Jugendlichen durch den Pflegschafts- oder Vormundschaftsrichter nad § 6 JGG 1988. Der österreichische Amtsvormund, 1994, sešit 2, s. 49. 138
57
na trestné činy. Mladistvému je signalizováno, ţe jeho čin je státním orgánům dobře znám a mohl by vést k trestnímu stíhání.140 Tento institut sehrává v Rakousku důleţitou úlohu, neboť téměř polovina trestních oznámení se u mladistvých vyřizuje právě upuštěním od stíhání.141 Velkého vyuţití pak nachází zejména u „zpustlých“ mladistvých, a to v kombinaci s opatřeními zaměřenými na sociální péči s mladistvými nebo opatrovnickými opatřeními.142 Pokud státní zástupce upouští od stíhání dle § 6 JGG, informuje o tom poručenský nebo opatrovnický soud (§ 33 JGG). Pokud je to ţádoucí, opatrovnický soud („Pflegschaftsgericht“), na ţádost státního zástupce, poučí obviněného o protiprávnosti činu a jeho moţných následcích. Za účelem poučení soud mladistvého předvolá.143 Pokud není poučení nutné, obviněný se uvědomí o tom, ţe od jeho stíhání bylo upuštěno, přičemţ mu jsou sděleny důvody upuštění od stíhání (§ 6 odst. 2 JGG).144 Maleczky uvádí, ţe aby mohlo dojít k upuštění od stíhání, musí být skutkový stav dostatečně objasněn, protoţe v opačném případě by muselo být řízení zastaveno podle § 190 StPO.145 Jesionek k tomu však poukazuje na to, ţe § 6 JGG nepředpokládá dostatečně objasněný skutkový stav, tak jak je uvedeno v § 198 odst.
140
MALECZKY, O. Österreichisches Jugendstrafrecht. Wien : Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 4. vydání, 2008, s. 20. 141 RIES, M. Jugendstrafrechtliche Sanktionen in der Bundesrepublik Deutschland, Österreich, Schweiz und den USA. Frankfurt am Main : Peter Lang Europäischer Verlag der Wissenschaften, 2005. 142 JESIONEK, U. Verwahrlosung und Jugendkriminalität. Der österreichische Amtsvormund, 1997, sešit 6, s. 186. 143 Maleczky udáví, ţe poučení prostřednictvím telefonánu by nebylo vyhovující (RV 231 BlgNR 23. GP 27) viz MALECZKY, O. Österreichisches Jugendstrafrecht. Wien : Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 4. vydání, 2008, s. 21. 144 přiměřeně se pouţije § 194 StPO § 194 (1) O zastavení a pokračování řízení je státní zastupitelství povinno poučit vedle obviněného a kriminální policii také všechny osoby, které jsou oprávněny k podání ţádosti o pokračování řízení (§ 175 odst. 1). Soud se vyrozumívá, pokud byl v řízení činný; doručení se nevyţaduje. (2) V poučení o zastavení přípravného řízení je uvedeno, z jakých důvodů (§§ 190 aţ 192) se řízení zastavuje; rovněţ je upozorněno na moţnost pozdějšího stíhání (§ 192 odst. 2). Osoby, které jsou oprávněny k podání ţádosti o pokračování (§ 195 odst. 1), jsou upozorněny na moţnost podat ţádost o pokračování a o jejích podmínkách, stejně tak jsou informováni, ţe je poţadováno do 14 dnů její odůvodnění, v němţ budou uvedeny skutečnosti a důvody, které zastavení odmítají. (3) …… 145 MALECZKY, O. Österreichisches Jugendstrafrecht. Wien : Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 4. vydání, 2008, s. 20.
58
1 StPO146. Zároveň ovšem odkazuje na Maleczkeho, ţe z výslovného odkazu na ustanovení §§ 190-192 StPO vyplývá, ţe musí být dostatečně ověřeno podezření, ţe trestný čin byl mladistvým spáchán.147 Jak jsem se jiţ výše zmínila, v případě splnění podmínek pro upuštění od stíhání je třeba v souladu s ustanovením § 14 JGG zohlednit, zda není z důvodu generální prevence třeba provést trestní řízení nebo alespoň vyuţít odklonů upravených v § 7 JGG („intervenierende Diversion“). Nutno zdůraznit, ţe postup podle § 6 JGG nepřichází v úvahu, pokud trestný čin má za následek usmrcení člověka, a to i tehdy, pokud by šlo o čin z nedbalosti, a u těch trestných činů, za které podle § 5 JGG hrozí trest odnětí svobody vyšší jak 5 let. Maleczky uvádí, ţe postup podle § 6 JGG je vyloučen tehdy, pokud je na vinu obviněného pohlíţeno jako na těţkou.148 Na druhou stranu však bylo judikováno, ţe výskyt těţkého zavinění není v případě upuštění od stíhání překáţkou.149 Upuštění od stíhání není evidováno v rejstříku trestů. Statistické údaje za rok 2009 uvádějí, ţe státní zastupitelství upustilo od stíhání dle § 6 JGG v 6.268 případech. Soud vyuţil tohoto ustanovení ve 27 případech.150
146
§ 198 StPO je obecným ustanovením stanovující podmínky pro odstoupení od stíhání „Rücktritt von der Verfolgung (Diversion)“ § 198 (1) Státní zastupitelství je povinno postupovat podle této hlavy a odstoupit od stíhání trestného činu, pokud je na základě dostatečně objasněnéo skutkového stavu jisté, ţe zastavení řízení podle §§ 190 – 192 nepřichází v úvahu, potrestání se však s ohledem na 1. zaplacení peněţité částky (§ 200) nebo 2. poskytnuní obecně prospěšných prací (§ 201) nebo 3. stanovení zkušební doby, ve spojení s probační pomocí nebo plněním povinností (§ 203) nebo 4. narovnání (§ 204) nejeví vhodným k tomu, aby se obviněný odradil od páchání trestných činů nebo aby se působilo proti páchání trestných činů jinými osobami. (2) Postup podle této hlavy je však přípustný jen tehdy, pokud 1. trestný čin nespadá do působnosti zemského soudu jako senátního nebo porotního soudu, 2. na vinu obviněného není třeba pohlíţet jako na těţkou (§ 32 StGB) a 3. čin neměl za následek smrt jiného člověka. 147 JESIONEK, U., EDWARDS, CH. Das österreichische Jugendgerichtsgesetz. Wien : MANZ, 4. kompletně nově přepracované vydání, 2010, s. 54. 148 MALECZKY, O. Österreichisches Jugendstrafrecht. Wien : Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 4. vydání, 2008, s. 20. 149 OLG Innsbruck 7 Bs 59/90 150 Sicherheitsbericht 2009, Bericht über die Tätigkeit der Strafjustiz, Bundesministerium für Justiz [citováno 2. dubna 2011]. Dostupný z: http://www.parlament.gv.at, s. 18, 23.
59
2.5.2.2 Odstoupení od stíhání (odklony) - § 7 a § 8 JGG („intervenierende Diversion“) Obecné podmínky pro pouţití odklonů jsou obsaţeny v trestním řádu, v hlavě 11. StPO, nazvané „odstoupení od stíhání (odklony)“, v ustanoveních §§ 198151 – 208 StPO. Mezi odklony řadí rakouská právní úprava následující instituty: -
úhrada peněţité částky (§ 200 StPO) nebo
-
vykonání obecně prospěšných prací (§ 201 StPO) nebo
-
stanovení zkušební doby ve spojení s probační pomocí nebo splněním povinností (§ 203 StPO) nebo
-
narovnání (§ 204 StPO). Vzájemná kombinace těchto variant odklonů není přípustná.152 Zákon
o soudnictví nad mládeţí upravuje určité odchylky od obecných pravidel uvedených v rakouském trestním řádu. Vychází se tedy z právní úpravy pro dospělé, přičemţ ustanovení v zákoně o soudnictví ve věcech mládeţe obsahují jistá zmírnění v porovnání s obecnou úpravou odstoupení od stíhání v trestním řádu. Odstoupení od stíhání u mladistvých upravuje, jak jiţ bylo zmíněno, ustanovení § 7 JGG. Toto ustanovení odkazuje na postup dle hlavy 11. StPO, přičemţ státní zastupitelství nebo soud podle hlavy 11. StPO bude postupovat tehdy, pokud skutkový stav bude dostatečně objasněn a pokud tomu nebrání důvody speciálně preventivní, tj. mladistvému není nutno uloţit trest odnětí svobody, aby se zdrţel do budoucna trestného jednání. Na důvody generálně preventivní u mladistvých, jako je tomu u dospělých pachatelů, není odkazováno. Postup podle § 7 JGG je tedy přípustný tedy pouze tehdy, pokud: -
je skutkový stav dostatečně objasněn,
-
s ohledem na konkrétní opatření odklonu nejsou dány ţádné speciálně preventivní potřeby,
-
nepřichází v úvahu postup podle §§ 190 – 192 StPO (zastavení řízení),
151
překlad § 198 StPO – podmínky pro odstoupení od stíhání – viz poznámka pod čarou č. 148 SEILER, S.: Strafprozessreform 2004 – Ergänzungsband zum Lehrbuch Strafprozessrecht. Wien : WUV Universitätsverlag, 2006, s. 166.; EvBl 2004/154; SEILER, S. Strafprozessrecht. 11. přepracované vydání. Wien : Fakultas Verlags- und Buchhandels AG. 2010, s 185. 152
60
-
na vinu obviněného není nahlíţeno jako na těţkou,
-
čin neměl za následek smrt člověka, ledaţe (zde došlo novelou č. 93/2007 k výrazné změně oproti dřívější úpravě) by se jednalo o nedbalostní usmrcení rodinného příslušníka a mladistvý by byl činem velmi psychicky zatíţen, a proto se potrestání nejeví jako vhodné.153
Odklony – obecné předpoklady u dospělých pachatelů154:
ţádné speciálněpreventivní důvody
ţádná těţká vina
ţádné generálněpreventivní důvody
dostatečně objasněný skutkový stav
není dána příslušnost porotního nebo senátního soudu
ochrana zájmů oběti dobrovolnost
153
ţádné smrtelné následky
MALECZKY, O. Österreichisches Jugendstrafrecht. Wien : Manzsche VerlagsUniversitätsbuchhandlung, 4. vydání, 2008, s. 17. 154 SCHROLL, H., V. Die aktuelle Diversionsregelung. Österreichische juristen Zeitung. 2009, č. 4, s. 21.
und
61
Odklony – obecné předpoklady u mladistvých pachatelů155: ţádné speciálněpreventivní důvody ochrana zájmů oběti
ţádná těţká vina
dobrovolnost
dostatečně objasněný skutkový stav
ţádné smrtelné následky, ledaţe by šlo o nedbalostní usmrcení rodinného příslušníka spojené s těţkým psychickým zatíţením mladistvého
Aby mohl být uloţen některý z odklonů, zákonná úprava stanovuje, ţe skutkový stav musí být dostatečně objasněn („hinreichend geklärten Sachverhalts“; § 198 odst. 1 StPO), tj. ţe by podaná obţaloba vedla s největší pravděpodobností k vyslovení viny. Doznání se však bezpodmínečně nepředpokládá, dostačuje pouze, pokud je obviněný připraven převzít odpovědnost za čin, který je mu kladen za vinu. Při nevyjasněné důkazní situaci je vyuţití odklonů vyloučeno.156 Zpravidla se však předpokládá doznání obviněného. Doznání však není podmínkou k uţití § 7 JGG. Je nutno také připomenout, ţe pro obviněného nadále platí domněnka neviny (§ 8 StPO157, čl. 6 odst. 2 Evropské úmluvy o lidských právech). Postup dle § 7 JGG je moţný tedy i v případě chybějícího doznání, a to za předpokladu vyjasněného skutkového stavu věci a souhlasu mladistvého s takovým postupem, příp. s převzetím určitých povinností.158 Uvedené souvisí také s principem dobrovolnosti, který je obecným předpokladem pro uţití odklonů. Obviněný vyslovuje připravenost
155
SCHROLL, H., V. Die aktuelle Diversionsregelung. Österreichische juristen Zeitung. 2009, č. 4, s. 21. Důvodová zpráva k novele trestního řádu 1999 (Strafprozessnovelle 1999), 1581 BlgNR XX. GP bod 12. 157 Presumpce neviny upravená v § 8 StPO, přijatá novelou BGBl. I Nr. 19/2004, vstup v účinnost k 1.1.2008 158 srov. JESIONEK, U., EDWARDS, CH. Das österreichische Jugendgerichtsgesetz. Wien : MANZ, 4. kompletně nově přepracované vydání, 2010, s. 70-71; Rozhodnutí OLG Linz 7 Bs 30/91 156
62
akceptovat navrţený postup. Některé druhy odklonů, jako vykonání obecně prospěšných prací, zkušební doba s povinnostmi, vyţadují výslovný souhlas obviněného (§ 201 odst. 1; § 203 odst. 2 StPO) příp. jeho připravenost ke spolupráci (§ 204 odst. 1 StPO). Souhlas zákonného zástupce k vyuţití odklonů (kromě § 35 odst. 6 a 7 SMG) není poţadován. Zákonnému zástupci, jehoţ pobyt je znám, se dává na vědomí, tj. doručuje se mu, nabídka k vyuţití odklonů podle § 200 odst. 4 StPO (zaplacení peněţité částky), § 201 odst. 4 StPO (obecně prospěšné práce), §
203
odst.
3
StPO
(zkušební
doba),
a
také
podle
§ 35 SMG.159 Překáţkou pro uţití odklonů dle § 7 JGG není výskyt vícero předchozích potrestání (rozhodnutí OLG Innsbruck 6 Bs 101/96), ani nezdařilé narování (rozhodnutí OLG Linz 7 Bs 166, 167/89), ani vícero předchozích zastavení podle § 4 odst. 2 bod 2 JGG (rozhodnutí OLG Innsbruck 6 Bs 286/98).160 Podmínkou pro uţití odklonů je, aby vina obviněného nebyla povaţována za těţkou („schwere Schuld“). Pro zváţení, zda jde o těţkou vinu, se vychází z § 32 StGB161, přičemţ odklon jako přiměřená reakce na čin je nedostačující. Přitom se nevychází z výše trestu, který hrozí, ale především z toho, zda je čin a motiv k němu pro mladistvého určitého věku typický, nebo pro takové mladistvé vykazuje neobvyklou brutalitu a bezohlednost.162 Těţkou vinu je moţno definovat jako takovou, která v konkrétním případě za komplexního uváţení všech protiprávních skutkových okolností váţně překračuje protiprávnost. Rakouské trestní právo rozlišuje trojí dělení závaţnosti viny: „lehká“, „normální-typická pro konkrétní delikt“, „těţká“
159
JESIONEK, U., EDWARDS, CH. Das österreichische Jugendgerichtsgesetz. Wien : MANZ, 4. kompletně nově přepracované vydání, 2010, s. 73 a 208. § 35 SMG („Suchtmittelgesetz“) – podmíněné odstoupení od podání obţaloby státním zastupitelstvím 160 JESIONEK, U., EDWARDS, CH. Das österreichische Jugendgerichtsgesetz. Wien : MANZ, 4. kompletně nově přepracované vydání, 2010, s. 74. 161 Na § 32 StGB odkazuje přímo § 198 odst. 2 dále viz např. rozhodnutí OGH 15 Os 105/90, 15 OS 148/90, 15 Os 13/92, 14 Os 116/92, 13 Os 188/93, 14 Os 19/94, 15 Os 3/97 Znění § 32 StGB: (1) Základem pro výměru trestu je vina pachatele. (2) Při výměře trestu posoudí soud přitěţující a polehčující okolnosti, jestliţe nejsou jiţ určeny ve výměře trestu a vezme v úvahu také účinky trestu a jiné očekávané následky činu na budoucí ţivot pachatele ve společnosti. … (3) Obecně je trest zpřísněn tím více, čím větší je poškození nebo ohroţení, které zavinil pachatel nebo které sice nezpůsobil, ale na které se jeho zavinění vztahuje, čím více povinností svým jednáním porušil, čím důkladněji čin promyslel, čím pečlivěji se připravoval anebo čím bezohledněji si vedl a čím měně byl opatrný. 162 BERTEL, CH., VENIER, A. Strafprozessrecht. Wien: Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 4. vydání, 2010, s. 177.
63
vina.163 Jako těţkou vinu judikatura označuje např. vícečetný pohlavní styk 16-ti letého s nedospělou osobou164, účast mladistvého na závaţné loupeţi165, brutální počínání se závaţnými poraněními a dřívějším potrestáním166, útisk způsobený opakovaným násilím a nebezpečným vyhroţováním167. Aby mohlo být uţito odklonu, klade rakouská právní úprava podmínku, ţe čin neměl za následek smrt člověka, ledaţe by se jednalo o nedbalostní usmrcení rodinného příslušníka. Zde došlo novelou JGG BGBl Nr. 93/2007 k podstatné změně oproti podmínkám stanoveným pro dospělé pachatele, u nichţ je uţití odklonou v případě činu, kterým byla způsobena smrt, vyloučena (§ 198 odst. 2 bod 3 StPO). Další novelou BGBl Nr. 93/2007 JGG došlo k významnému rozšíření podmínek, za kterých je moţno odklonit řízení u mladistvých, neboť do účinnosti této novely k 1.1.2008 bylo v ustanovení § 7 odst. 1 JGG stanoveno, ţe státní zastupitelství od trestního stíhání odstoupí pouze tehdy, pokud by mladistvému hrozil peněţitý trest nebo trest odnětí svobody nepřevyšující 5 let. Poslední věta tohoto odstavce stanovila, ţe soud můţe zastavit řízení také u jiných trestných činů spáchaných mladistvým. Současné znění jiţ tyto omezující podmínky pro státní zástupce neobsahuje.168 S účinností této novely tedy není státní zastupitelství tedy vázáno výší horní hranice trestní sazby, coţ představuje rozšíření moţností uţití odklonů. Uţití odklonů tedy přichází v úvahu i u těch trestných činů, které spadají před zemský soud
jako
porotní
nebo
senátní
(„Landesgericht
als
Geschworenen-
oder
Schöffengericht“), tedy u všech trestných činů spáchaných mladistvými pachateli.169 V případě dospělých pachatelů příslušnost k zemskému soudu jako porotnímu nebo senátnímu („Landesgericht als Geschworenen- oder Schöffengericht“) vylučuje pouţití odklonů.
163
JESIONEK, U., EDWARDS, CH. Das österreichische Jugendgerichtsgesetz. Wien : MANZ, 4. kompletně nově přepracované vydání, 2010, s. 79. 164 Rozhodnutí OGH 15 Os 105/90 165 Rozhodnutí OGH 12 Os 8/91 166 Rozhodnutí JGH Wien 21 Bl 8/93 167 Rozhodnutí OGH 13 188/93 168 BOHÉ, H. Nebenstrafrecht. Wien : Verlag Österreich, 2010, s. 54. 169 MALECZKY, O. Österreichisches Jugendstrafrecht. Wien : Manzsche Verlagsund Universitätsbuchhandlung, 4. vydání, 2008, s. 17.
64
Úprava odklonů v JGG v porovnání k obecnému trestnímu právu spočívá v následujícím: 170 -
odstoupení od trestního stíhání státním zastupitelstvím nebo soudem je přípustné u všech trestných činů spáchaných mladistvým,
-
generálně preventivní důvody nejsou důvodem pro vyloučení odklonů v trestním řízení mladistvých171; důvodem k vyloučení by však byly důvody speciálně preventivní,
-
výjimečně jsou odklony přípustné také při smrtelných následcích,
-
výměra obecně prospěšných prací (§ 201 StPO) je redukována,
-
provedení narovnání (§ 204 StPO) nezávisí na souhlasu oběti (§ 7 odst. 4 JGG),
-
v případě náhrady škody je nutno brát v úvahu schopnosti a příjmy mladistvého,
-
podle § 45 odst. 2 JGG bude v případě narovnání upuštěno od paušálních nákladů podle § 388 StPO, pokud by platba této částky zatíţila ţivobytí mladistvého,
-
úhrada peněţité částky (§ 200 StPO) – můţe být však navrţena jen tehdy, pokud bude peněţitá částka uhrazena z prostředků, s nimiţ mladistvý sám disponuje nebo můţe disponovat, aniţ by to ohrozilo jeho ţivobytí.172 Při náhradě škody a jiném narovnání činu (§ 200 odst. 3, § 201 odst. 3, § 202
odst. 2 a § 204 odst. 1 StPO) je třeba dbát na moţnosti mladistvého a na to, aby nedošlo k jeho nepřiměřenému finančnímu zatíţení. V Rakousku se setkáváme také s náhradou nákladů řízení za odstoupení od trestního stíhání. Státní zastupitelství neodstoupí od trestního stíhání nebo soud nezastaví trestní řízení, dokud obviněný neuhradí paušální náklady trestního řízení, které mohou dosáhnout aţ 250 EURO (§ 388 StPO)173. V případě, ţe by úhrada
170
JESIONEK, U., EDWARDS, CH. Das österreichische Jugendgerichtsgesetz. Wien : MANZ, 4. kompletně nově přepracované vydání, 2010, s. 64. 171 viz § 14 JJG – odkazuje pouze na §§ 6, 12 a 13 JGG 172 BOHÉ, H. Nebenstrafrecht. Wien : Verlag Österreich, 2010, s. 55. 173 Důvodová zpráva k novele trestního řádu 1999 (Strafprozessnovelle 1999), 1581 BlgNR XX. GP bod 2.1
65
paušálních nákladů ztíţila ţivobytí mladistvého, můţe se dle § 45 odst. 2 JGG upustit od jejich úhrady. 2.5.2.3 Úhrada peněžité částky („Zahlung eines Geldbetrages“) - § 200 StPO Tato forma odklonu můţe být pouţita ve vztahu k mladistvému pouze tehdy, pokud se dá očekávat, ţe peněţitá částka bude uhrazena z prostředků mladistvého, se kterými smí sám disponovat a bez ohroţení jeho dalšího „ţivobytí“. Za splnění podmínek uvedených v § 198 StPO můţe státní zastupitelství odstoupit od stíhání trestného činu, pokud obviněný uhradí peněţitou částku ve prospěch spolku (míněno Rakouské republiky). Rozhoduje-li soud, budou platit stejné podmínky. Peněţitá částka nesmí překračovat částku, která odpovídá peněţitému trestu ve výši 180 denních sazeb, a náklady trestního řízení, které budou uhrazeny v případě odsouzení. Při stanovení výše peněţité částky se přihlíţí k závaţnosti trestného činu, který byl spáchán, a dále také samozřejmě k majetkové situaci podezřelého. Dbá se o to, aby mladistvý nepřenesl úhradu peněţité částky na rodiče nebo jinou dospělou osobu.174 Dle důvodové zprávy byl tento druh odklonu zaveden zejména pro trestný čin krádeţe v obchodě „Ladensdiebstahl“, tehdy velmi častý, vyznačující se nízkou hodnotou odcizeného zboţí.175 Peněţitá částka musí být uhrazena ve lhůtě 14 dnů po obdrţení sdělení státního zastupitelství („nach Zustellung der Mitteilung der Staatsanwaltschaft“). Povolen je také odklad platby, a to aţ na šest měsíců, pokud by se úhrada peněţité částky jevila vůči podezřelému nepřiměřeně tvrdá. Můţe být také povolena platba po částech, přičemţ celková peněţitá částka musí být uhrazena nejpozději do půl roku. Obecná úprava, i
kdyţ
také
připouští
odklad platby
či
splátkový
kalendář,
upřednostňuje
jednorázovou platbu.176 Na ţádost můţe být proveden však nový výměr stanovené peněţité částky (§ 208 odst. 2 StPO). Pokud podezřelý nemůţe v celé části či včas 174
JESIONEK, U., EDWARDS, CH. Das österreichische Jugendgerichtsgesetz. Wien : MANZ, 4. kompletně nově přepracované vydání, 2010, s. 86. 175 Důvodová zpráva k novele trestního řádu 1999 (Strafprozessnovelle 1999), 1581 BlgNR XX. GP bod 2.1.2. 176 Moţnost podmíněného prominutí úhrady peněţité částky se v případě dospělých pachatelů nepředpokládá (§ 43 StGB)
66
uhradit peněţitou částku a jsou dány okolnosti, ţe by výše peněţité částky byla pro podezřelého nepřiměřeně tvrdá, můţe státní zastupitelství či soud přiměřeně změnit výši peněţité částky (§ 205 odst. 4 StPO). Obviněnému bude také v určitých případech stanoveno, ţe během stanovené lhůty, která můţe činit maximálně šest měsíců, musí napravit škodu, která byla zapříčiněna trestným činem. Odstoupení od stíhání po zaplacení peněţité částky se uplatňuje jak u mladistvých, tak také u dospělých, u lehčích přečinů („Vergehen“), např. u krádeţí v obchodech („Ladendiebstählen“), dopravních nehod („Verkehrsunfällen“), zejména při nedbalostním ublíţení na zdraví v silničním provozu.177 Výhoda pro oběti trestných činů při této formě odklonu spočívá v tom, ţe obviněný se snaţí o včasnou náhradu škody, neboť odstoupení od stíhání je závislé na náhradě škody (§ 200 odst. 3 StPO)178. Poté, co obviněný sloţí peněţitou částku a případně nahradí škodu, je státní zastupitelství povinno odstoupit od stíhání. V opačném případě státní zastupitelství bude v řízení pokračovat dle § 205 StPO a podá obţalobu, od níţ předtím upustilo. Úhrada peněţité částky představuje velmi rychlou cestu vyřízení trestní věci za současného „potrestání“ obviněného.179 V porovnání s ostatními druhy odklonů jde o nejjednodušší a nejrychlejší typ odklonu.
177
HINTERHOFER, H. Diversion statt Strafe. Wien : WUV Universitätsverlag, 2000, s. 28. JESIONEK, U., EDWARDS, CH. Das österreichische Jugendgerichtsgesetz. Wien : MANZ, 4. kompletně nově přepracované vydání, 2010, s. 88. 178 § 200 (1)… (2)… (3)Pokud nedojde ze zvláštních důvodů k upuštění od platby peněţité částky, pak je třeba odstoupení od stíhání po zaplacení peněţité částky učinit závislým na tom, ţe obviněný během stanovené lhůty maximálně šesti měsíců napraví škodu vzniklou z činu a neprodleně to prokáţe. 179 SEILER, S. Strafprozessrecht. Wien : Facultas Verlags- und Buchhandels, 11. přepracované vydání, 2010, s. 189. SEILER na s. 189 uvádí, ţe téměř polovina návrhů na odklon je právě odstoupení od stíhání po zaplacení peněţité částky.
67
2.5.2.4
Výkon obecně prospěšných prací gemeinnütziger Leistungen") - § 201 StPO
("Erbringung
Problematika obecně prospěšných prací byla v Rakousku zakotvena nejdříve pro mladistvé pachatele. Obecně prospěšné práce byly součástí zákona o soudnictví ve věcech mládeţe z roku 1988. Pro dospělé pachatele byly obecně prospěšné práce zakotveny do trestního řádu s účinností k 1. ledna 2000. Myšlenka obecně prospěšných prací jako náhrada trestu, zejména pak nedobytných peněţitých trestů, se v německy mluvících zemích však objevila jiţ na zasedání 23. Německých právních dnů v roce 1895.180 Předmětem diskuse bylo téma obecně prospěšných prací také na mezinárodních kongresech v Londýně jiţ v roce 1872 a v Římě roku 1885. Mezinárodní diskuse vyústila v to, ţe v řadě evropských zemí došlo k prvním pokusům o zakotvení moţnosti obecně prospěšných prací do trestních zákoníků, popřípadě do zákonů o výkonu trestu: Itálie (1889), Norsko (1902), Německo (1924), v Portugalsku od roku 1929 jako náhrada za nedobytný peněţitý trest a ve Švýcarsku od roku 1942. Avšak za první zemi, kde byly obecně prospěšné práce přijaty do katalogu trestních sankcí v podobě, kterou známe dnes, je povaţována Anglie a Wales. Pilotní projetky byly v Anglii zkoušeny od roku 1972 a celoplošně byly obecně prospěšné práce zavedeny v Anglii a Walesu roku 1975.181
K zakotvení obecně
prospěšných prací do trestního řádu hledalo Rakousko dlouho cestu. Začátkem sedmdesátých let 20. století bylo zavedení obecně prospěšných prací zamítnuto ještě v průběhu diskuse nad novým trestním zákoníkem, a to z důvodu nároků, které jsou spojeny s jejich výkonem.182 Zákonodárci zvolili zákonný pojem „gemeinnützige Leistungen“, ačkoliv je obecně uţíván pojem „gemeinnützige Arbeit“. Pojem „Leistungen“ lze do češtiny přeloţit jako výkon či plnění (přesto se v překladu drţíme obvyklého pojmu obecně prospěšné
180
BIRKLBAUER, A. Arbeit statt (als) Strafe. Gemeinnützige Leistungen als Sanktionsalternativen. Juridikum, 2000, 4, s. 141 a zde provedený odkaz na zdroj SCHALL. Die Sanktionsalternative der gemeinnützigen Arbeit als Surrogat der Geldstrafe. Neue Zeitschrift für Strafrecht, 1985, s. 104. 181 KRELL, W. Gemeinnützige Arbeit als Alternative zur Strafe in Europa – Geschichte und Überblick. In Schwitzen statt Sitzen. Gemeinnützige Arbeit als Alternative zur Strafe in Europa. Weimar : Verlag Rita Dadder. 2003, s. 12-14. 182 BIRKLBAUER, A. Arbeit statt (als) Strafe. Gemeinnützige Leistungen als Sanktionsalternativen. Juridikum, 2000, 4, s. 141 a zde provedený odkaz na zdroj NOWAKOWSKI. Die Zurückdrängung der kurzen Freiheitsstrafe in der RV 1971 (§§ 36, 45 RV). Österreichische Juristen Zeitung, 1973, 1, s. 1 a násl.
68
práce namísto obecně prospěšné plnění). Birklbauer se zamýšlí nad uţitím právě pojmu „Leistungen“ a zdůvodňuje to tím, ţe s pojmem „Leistungen“ je více spojena nutnost vynaloţení nějakého úsilí.183 Pojem „gemeinnützige Leistungen“ zákon výslovně nedefinuje. Rozumí se jimi však takové plnění, které slouţí obecnému blahu.184 Obecně prospěšné práce představují účinnou formu odklonu, jakoţto náhradu trestu, neboť výrazně zasahují do způsobu ţivota obviněného. Obviněný musí ve svém volnu bezplatně pracovat pro vhodné zařízení. Pachatel se nemůţe za svůj čin „vykoupit“ penězi, jako například u peněţitého trestu, ale místo toho musí vykonat osobně poţadované práce.185 Mladistvý se velmi často dostává poprvé do kontaktu s pracovním světem, s nímţ se díky obecně prospěšným činnostem seznamuje. Zejména se učí poţadavkům jako je např. dochvilnost, pečlivost, spolupráce v kolektivu apod.186 Díky tomu je moţno právě u mladistvých pachatelů dosáhnout pozitivních speciálně preventivních účinků. Obecná ustanovení jsou opět upravena v trestním řádu (§ 198 StPO) a zákon o soudnictví nad mládeţí stanovuje pouze určitá zmírnění oproti trestnímu řádu. Dle § 201 odst. 1 StPO můţe státní zastupitelství odstoupit od stíhání, pokud obviněný výslovně prohlásí („ausdrücklich bereit erklärt“), ţe je připraven vykonat bezplatně obecně prospěšné práce. Zmírnění upravená v JGG spočívají ve sníţení počtu hodin, které mohou být mladistvému obviněnému uloţeny. Denně nemohou obecně prospěšné práce stanovené mladistvému činit více jak 6 hodin, týdně ne více jak 20 hodin a celková výměra nesmí být více jak 120 hodin. Při tvorbě harmonogramu obecně prospěšných prací je třeba zohlednit případné vzdělávání mladistvého nebo zaměstnání. Nepřijatelný je výkon takových prací, které by nepřiměřeně zasahovaly do osobnostních práv obviněného nebo do jeho způsobu vedení ţivota. Překročení
183
BIRKLBAUER, A. Arbeit statt (als) Strafe. Gemeinnützige Leistungen als Sanktionsalternativen. Juridikum. 2000, č. 4, s. 142. 184 SMUTNY, P. Die Bewährung. In MIKLAU, R. SCHROLL, H.V. Diversion. Ein anderer Umgang mit Straftaten. Analysen zur Strafproseβnovelle 1999. Wien : Verlag Österreich, 1999, s. 112. 185 BIRKLBAUER, A. Arbeit statt (als) Strafe. Gemeinnützige Leistungen als Sanktionsalternativen. Juridikum. 2000, č. 4, s. 141. 186 SMUTNY, P. Die Bewährung. In MIKLAU, R. SCHROLL, H.V. Diversion. Ein anderer Umgang mit Straftaten. Analysen zur Strafproseβnovelle 1999. Wien : Verlag Österreich, 1999, s. 113.
69
denní nebo týdenní maximální hranice je přípustné pouze v těch případech, kdy se jedná o obviněného, který není v pracovním poměru nebo nestuduje.187 Obecně prospěšné práce lze uloţit jak v přípravném řízení, ve kterém rozhoduje státní zastupitelství188, tak i v řízení před soudem.189 Obecně prospěšné práce musí být vykonány ve lhůtě nejvýše 6 měsíců, a to ve volném čase mladistvého a u vhodné instituce. Vedoucí státních zastupitelství disponují seznamy institucí, ve kterých je moţno vykonat obecně prospěšné práce. Tyto seznamy jsou k dispozici samozřejmě také předsedům soudů („Präsidenten der Gerichtshöfe der Bezirksgerichte“). Výčet zařízení, ve kterých je moţno vykonávat obecně prospěšné práce, není taxativní. Seznam je moţné doplňovat o další zařízení, přičemţ podnět k rozšíření o novou instituci můţe dát kaţdý.190 Záleţí na státním zastupitelství, zda-li takové zařízení do tohoto seznamu zařadí. Hlavním kritériem pro zápis instituce do seznamu je „obecná prospěšnost“ („Gemeinnützigkeit“) takového zařízení. Tento pojem není blíţe definován v trestním řádu, avšak jeho definici lze nalézt v jiném právním předpisu, a to v § 35 BAO. Podle této definice se obecnou prospěšností rozumí taková činnost, která slouţí obecnému blahu zejména v oblasti duševní, kulturní, mravní a materiální.191 Na listině se tedy nachází např. veřejná či soukromá sociální zařízení, jako jsou nemocnice, pečovatelské sluţby pro starší spoluobčany, domovy pro bezdomovce, charitativní organizace, školy pro postiţené děti, útulky pro zvířata. Ale mohou to být také např. prádelny, Červený kříţ, městské úřady. Z institucí192, které spolupracují při výkonu obecně prospěšných prací, jsou nejvíce zastoupeny práce v domovech důchodců, pečovatelských domech, charitách, výjimkou však není ani práce zaměřená na pomoc s dětmi. Zastoupeny jsou také restaurační zařízení, kdy obvinění mohou obecně prospěšné práce vykonat např. v kuchyních těchto restaurací či při výpomoci s cateringem. Za zajímavou práci můţe být také hodnocena práce pro „Verein für AusländerInnen in Österreich“ („Spolek pro
187
Důvodová zpráva k novele trestního řádu 1999 (Strafprozessnovelle 1999), 1581 BlgNR XX. GP bod 2.2.5 StPO i JGG nehovoří o státním zástupci, ale o státním zastupitelství. Státní zastupitelství dle § 3 StAG vykonávají zákonem stanovenou činnost prostřednictvím státních zástupců. Proto právní předpisy odkazují na státní zastupitelství či soud. 189 § 199 StPO 190 Důvodová zpráva k novele trestního řádu 1999 (Strafprozessnovelle 1999), 1581 BlgNR XX. GP bod 2.2.7 191 zkratka BAO - Bundesabgabeordnung, BGBl Nr. 194/1961 – Spolkový daňový řád. BIRKLBAUER, A. Arbeit statt (als) Strafe. Gemeinnützige Leistungen als Sanktionsalternativen. Juridikum, 2000, 4, s. 142. 192 viz příloha č. 2 k této práci 188
70
cizince v Rakousku“), kdy se obvinění mohou podílet na výuce němčiny či na konverzačních hodinách pro cizince, kteří pobývají v Rakousku. Další nevšední činností můţe být také výpomoc při „Blutspendezentrale“ („Centrále pro darování krve“), která vyuţívá obviněné při výjezdech autobusů, kdy se obvinění starají např. o výdej občerstvení dárcům krve. Obecně prospěšné práce je vhodné ukládat zejména tam, kde trestným činem nebyla poškozena konkrétní osoba (např. poškození věci na veřejném vybavení – graffiti, poškození vybavení parku)193, u násilných trestných činů z rodinného prostředí194, u nichţ kvůli dominantní roli násilníka není moţné provedení mimosoudního narovnání195, v případech opakovaného delikventního agresivního chování (např. v případech hostinských rvaček), u nedbalostního ublíţení na zdraví, kde je minimální zranění při poţití alkoholu, pokud není třeba uloţení protialkoholního kursu, dále u trestných činů týrání zvířat, proti ţivotnímu prostředí.196 Pokud však obviněný svým činem způsobil škodu, je povinen ji ve lhůtě stanovené pro odpracování obecně prospěšných prací odčinit nebo se jinak přičinit o odstranění následků činu. V případě mladistvých se dbá o to, aby náhrada škody či jiné odčinění následků činu nebyly nepřiměřeně zatěţující. Náhrada škody či jiné odčinění následků činu musí být státnímu zastupitelství či soudu prokázána. O zprostředkování obecně prospěšných prací státní zastupitelství poţádá instituci NEUSTART (obdoba české Probační a mediační sluţby). Vedle obecně prospěšných prací nemůţe být mladistvému uloţena zkušební doba spojená s podporou probačního pracovníka, nemohou mu být uloţeny například ani povinnosti. Souvisí to s nemoţností kombinace odklonů. Avšak za účelem zprostředkování obecně
193
SEILER, S. Strafprozessrecht. Wien : Facultas Verlags- und Buchhandels, 11. přepracované vydání, 2010, s. 189. 194 SMUTNY, P. Die Bewährung. In MIKLAU, R., SCHROLL, H.V. Diversion. Ein anderer Umgang mit Straftaten. Analysen zur Strafprozessnovelle 1999. Wien : Verlag Österreich. 1999, s. 115. K tomu se však staví kriticky HÖPFEL, F., KERT, R. Gewalt in der Familie und Diversionslösungen. In MIKLAU, R., SCHROLL, H.V. Diversion. Ein anderer Umgang mit Straftaten. Analysen zur Strafprozessnovelle 1999. Wien : Verlag Österreich. 1999, s. 135. Doporučují spíše mimosoudní narovnání – viz str. 135-136. MIKLAU, R. Der österreichische Weg zur Diversion im Strafrecht. In Festchrift Nikolaus Michalek zum 65. Geburtstag. Wien : Manzsche Verlags- und Univeritätsbuchhandlung. 2005, s. 304 zmiňuje, ţe tehdejší spolek Verein für Bewährungshilfe und soziale Arbeit pro případy rodinného násilí uţívaly zvláštní ATA-model s dvěma mediátory odlišného pohlaví (tzv. „gemischtes Doppel“). 195 SCHROLL, V. 28. Lieferung: §§ 90a-90m. In FUCHS, H., RATZ, E. Wiener Kommentar zur Strafprozessordnung. Wien : Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung. 2004. s. 42. 196 Tamtéţ, s. 42.
71
prospěšných prací, poučení obviněného a vůbec podpory při výkonu obecně prospěšných prací, zejména tam, kde je obviněný povinen k náhradě škody, je účelné pověřit těmito činnostmi sociální pracovníky. Těmito pracovníky se myslí sociální pracovníci instituce NEUSTART.197 Po vykonání obecně prospěšných prací (tj. včasném a v celkové výměře), a případně po nahrazení škody či odčinění následků trestného činu, státní zastupitelství s konečnou platností odstoupí od trestního stíhání. Sociální pracovník vyhotoví konečnou zprávu, kterou zasílá státnímu zastupitelství, případně soudu. V opačném případě státní zastupitelství bude na základě ustanovení § 205 StPO pokračovat v trestním řízení. Po úspěšném vykonání této formy odklonu nehrozí obviněnému zápis v rejstříku trestů, avšak po dobu 5 let jsou vedeny záznamy v interním justičním registru. Seiler poukazuje na to, ţe ačkoliv jsou obecně prospěšné práce smysluplnou sankční alternativou, v praxi se ve velkém měřítku neukládají.198 Toto tvrzení bohuţel platí jak u dospělých pachatelů, tak také u mladistvých. Rok po zavedení odklonů do trestního řádu se nejvíce vyuţívalo odklonu – úhrady peněţité částky, kdeţto nejméně vyuţívaným odklonem byly právě obecně prospěšné práce. V roce 2000 obecně prospěšné práce představovaly pouze 1 % ze všech podnětů k vyuţití odklonů ze strany okresních státních zástupců, státních zástupců a okresních soudců. Důvody tak nízkého procenta jsem však nenalezla ani v odborné literatuře ani v komentářích ke statistikám. Ohledně příčin zřídkavého vyuţití obecně prospěšných prací lze tedy pouze spekulovat. Důvodem mohla být neochota orgánů ukládajících tento druh odklonu, ale také nezájem institucí, u nichţ by obecně prospěšné práce mohly být vykonávány. Nahlédneme-li do statistických údajů, pak je patrný pozvolný nárůst vyuţívání tohoto institutu od doby jeho zavedení do rakouského právního řádu v roce 2000, a to jak v případě mladistvých, tak také dospělých pachatelů. Ke „skokovému“ nárůstu došlo v roce 2007 u mladistvých, avšak v roce 2009 oproti roku 2008 lze u mladistvých zaznamenat mírný pokles. Naopak tomu bylo v případě
197
§ 29b BewHG; Důvodová zpráva k novele trestního řádu 1999 (Strafprozessnovelle 1999), 1581 BlgNR XX. GP bod 2.2.4 198 SEILER, S. Strafprozessrecht. Wien : Facultas Verlags- und Buchhandels, 11. přepracované vydání, 2010, s. 189.
72
dospělých obviněných. Z dalších níţe uvedených statistických dat lze dovodit, ţe obecně prospěšné práce jsou ukládány za méně závaţnou trestnou činnost, nejvíce jsou zastoupeny krádeţe a poškozování cizí věci. Statistické údaje k obecně prospěšným pracím v České republice jsou však dohledatelné u jednotlivých trestných činů, bohuţel z nich nelze vysledovat, zda obecně prospěšné práce byly uloţeny dospělému či mladistvému. Pro srovnání, v roce 2009 byly obecně prospěšné práce v České republice uloţeny za trestný čin krádeţe (§ 247 trestního zákona) v 2.889 případech, poškozování cizí věci (§ 257b trestního zákona) ve 107 případech, ublíţení na zdraví dle § 221 trestního zákona ve 182 případech, podvod (§ 250) ve 217 případech, ţádnému obviněnému nebyly uloţeny obecně prospěšné práce za trestný čin ublíţení na zdraví dle § 222 trestního zákona. Obecně prospěšné práce: Roční nárůst obviněných v letech 2000-2009:199 Rok
OPP/mladiství
OPP/dospělí
Celkem
2000
399
206
605
2001
534
407
941
2002
684
641
1.325
2003
801
971
1.772
2004
878
1.254
2.132
2005
1.062
1.382
2.444
2006
1.044
1.441
2.485
2007
1.512
1.459
2.971
2008
1.702
1.317
3.019
2009
1.571
1.617
3.188
199
Sicherheitsbericht 2009, Bericht über die Tätigkeit der Strafjustiz, Bundesministerium für Justiz [cit. 201104-02]. Dostupný z: http://www.parlament.gv.at, s. 67.
73
Počty obecně prospěšných prací dle trestných činů v roce 2009:200 Trestný čin
Počet
Podíl osob
Krádeţ § 127 StGB
965
30,3 %
Poškozování cizí věci § 125 StGB
654
20,5 %
Ublíţení na zdraví § 83 StGB
394
12,4 %
Krádeţ vloupáním nebo se zbraní
328
10,3 %
285
8,9 %
163
5,1 %
Těţké ublíţení na zdraví § 84 StGB
104
3,3 %
Podvod § 146 StGB
102
3,2 %
Nedovolené uţití vozidla § 136 StGB
102
3,2 %
Ţivnostenská krádeţ a krádeţ ve
101
3,2 %
1.217
38,2 %
§ 129 StGB Těţké poškozování cizí věci § 126 StGB Nedbalostní ublíţení na zdraví § 88 StGB
skupině § 130 StGB Jiné delikty
2.5.2.4.1 NEUSTART a obecně prospěšné práce
Z metodických pokynů instituce NEUSTART vyplývá, ţe sociální pracovník v průběhu 4 týdnů od přidělení věci kontaktuje obviněného za účelem dohodnutí se na termínu první schůzky. Na první schůzce je obviněný poučen o významu a účelu obecně prospěšných prací, je seznámen s informacemi právního charakteru. Předpokladem pro tuto formu odklonu je souhlas obviněného. V případě, ţe obviněný nevysloví souhlas s dobrovolným vykonáním obecně prospěšných prací, vrátí pracovník instituce NEUSTART spis zpět státnímu zástupci či soudci.
200
Sicherheitsbericht 2009, Bericht über die Tätigkeit der Strafjustiz, Bundesministerium für Justiz [cit. 201104-02]. Dostupný z: http://www.parlament.gv.at, s. 67.
74
V případě připravenosti obviněného k vykonání obecně prospěšných prací, pracovník instituce NEUSTART nabídne obviněnému vhodné zařízení. Při výběru se pracovník řídí především povoláním obviněného. Pracovník instituce NEUSTART telefonicky kontaktuje zařízení a dohodne den nástupu. Se sociálním pracovníkem instituce NEUSTART je taktéţ konzultována případná náhrada škody, jeţ byla trestným činem způsobena. Sociální pracovník kontaktuje poškozeného a o jeho poţadavcích informuje obviněného. Po provedení obecně prospěšných prací se koná závěrečný rozhovor obviněného s pracovníkem instituce NEUSTART a ten zasílá státnímu zastupitelství či soudu závěrečnou zprávu o provedení obecně prospěšných prací. Závěrečnou zprávu sociální pracovník zasílá taktéţ v případě neprovedení obecně prospěšných prací.
2.5.2.4.2 Studie problematiky obecně prospěšných prací
V období 1.1.2003 – 31.12.2003 provedl Christian Grafl a Judith StummerKolonovits z Institutu trestního práva a kriminologie Univerzity ve Vídni zajímavý výzkum týkající se obecně prospěšných prací201. Studie byla provedena v obvodech zemských soudů ve Vídni, Grazu, Linzi a Innsbrucku. Výběr těchto obvodů měl dle řešitelů význam pro moţné rozdíly západu a východu („Oste-West-Gefälle“), rozdílnost hospodářskou, geografickou, ale také společenskou. Do výzkumu byla také zapojena instituce NEUSTART. Studie se vztahovala na 1.003 obviněných. Následující kapitola vychází z tohoto výzkumu a prezentuje jeho vybrané výsledky s případným komentářem autorky této práce202.
201
GRAFL, CH., STUMMER-KOLONOVITS, J. Reichweitenstudie - gemeinnützige Leistungen. Wien : Neuer wissenschaftlicher Verlag, 2006, s. 7. 202 GRAFL, CH., STUMMER-KOLONOVITS, J. Reichweitenstudie - gemeinnützige Leistungen. Wien : Neuer wissenschaftlicher Verlag, 2006, s. 5-111. Údaje v tabulkách jsou převzaty bez jakýchkoliv úprav.
75
Tabulka č. 2: Přehled počtu uložených OPP v uvedených obvodech zemských soudů
OPP Wien
491
Graz
197
Linz
166
Innsbruck
149
Celkem
1.003
Následující tabulka č. 3 vyjadřuje procentní zastoupení jednotlivých věkových skupin v rámci daného obvodu zemského soudu. Z tabulky jsou patrné podstatné rozdíly ve věkovém sloţení. V Innsbrucku a Grazu byly ve sledovaném období uloţeny obecně prospěšné práce zejména mladistvým, kdeţto ve Vídni ve stejném období dominují dospělí. Studie však nerozvádí důvody tohoto nepoměru. V celkovém srovnání podíl mladistvých činil 36 %, 22 % připadlo na mladé dospělé a 42 % na dospělé pachatele.
Tabulka č. 3: Procentní zastoupení dle věku Wien
Graz
Linz
Innsbruck
mladiství
11 %
62 %
49 %
70 %
mladí
21 %
27 %
18 %
19 %
dospělí
68 %
11 %
33 %
11 %
celkem
491
197
166
149
dospělí
Zajímavý byl také výsledek týkající se informace, zda-li osoba, které byly uloţeny obecně prospěšné práce byla v pracovním poměru či nikoliv. Největší skupinu tvořily osoby nezaměstnané (47 %) a studující (34 %). Tyto výsledky ve spojení s trestnými činy, za které se nejčastěji ukládají v Rakousku obecně prospěšné práce, vypovídají 76
o tom, ţe obecně prospěšné práce jsou ukládány za méně závaţnou trestnou činnost. Jsou velmi často ukládány za krádeţe v obchodech (viz graf č. 2), coţ můţe mít i souvislost se strukturou osob zastoupených v grafu č. 1, tj. nezaměstnanými, kteří si krádeţí mohou obstarávat obţivu. Stejně jako u dalších dílčích výzkumů byly zjištěny rozdíly mezi jednotlivými zkoumanými obvody zemských soudů. Ve Vídni na rozdíl od ostatních sledovaných míst bylo zjištěno velké procentní zastoupení nezaměstnaných pachatelů, kterým byly uloţeny obecně prospěšné práce. Jednalo se o následující procentní zastoupení: 76 % nezaměstnaných ve Vídni, 26 % v Grazu, v Linzi 25 % a v Innsbrucku pouze 20 %. Graf č. 1: Rozdělení osob ve vztahu k pracovnímu poměru 1% v důchodu 18% zaměstnaní
47% nezaměstnaní
34% studenti
Graf č. 2: Podíl jednotlivých trestných činů, za které byly uloženy obecně prospěšné práce 3% nedbalostní ublíţení na zdraví v dopravě 3% TČ spojené s návykovou látkou
2 % falšování úředních listin 9% zbývající
33% krádeţ v obchodě
3 % podvod
7% jiná krádeţ 8% krádeţ vloupáním
17% TČ konfliktové 15% poškozování cizí věci
77
Sledované obvody však vykazovaly i rozdíly týkající se podílu trestných činů, za něţ byly obecně prospěšné práce ukládány (viz tabulka č. 4). Ve Vídni dominovaly v protikladu s jinými sledovanými obvody docela zřetelně krádeţe v obchodech (krádeţe zboţí). V 70 % nepřesahovala hodnota kradeného zboţí 70,-- EUR, coţ je hodnota dle převládající judikatury, pro věc nízké hodnoty podle § 141 StGB. Ve Vídni bylo 84 % podezřelých dospělých ze spáchání trestného činu krádeţe v obchodě. Téměř 80 % bylo nezaměstnaných nebo ještě studovalo. Podíl cizinců činil 57 %. V Linzi byla velmi často podnětem ke zprostředkování obecně prospěšných prací krádeţ vloupáním. V tomto obvodu, na rozdíl od ostatních třech sledovaných obvodů, byly výrazně nabízeny obecně prospěšné práce pachatelům, kteří porušili zákon o návykových látkách. Výměra obecně prospěšných prací, která v těchto případech byla ukládána a byla povaţována za dostačující, činila průměrně 30 hodin. V Innsbrucku na rozdíl od ostatních sledovaných obvodů převládalo poškozování cizí věci, přičemţ podezřelými byli převáţně mladiství (82 %). Jednalo se především o poškozování zařízení veřejné dopravy a graffiti. Průměrná výměra obecně prospěšných prací, která byla povaţována za dostačující, činila 31 hodin. Tabulka č. 4: Podíl jednotlivých trestných činů dle obvodů zemských soudů Krádeţ v obchodě TČ konfliktové Poškozování cizí věci Krádeţ vloupáním Jiná krádeţ TČ spojené s návykovou látkou Zbývající Pachatelé
Wien 54% 16% 4% 2% 6% 0,4% 17% 491
Graz 15% 24% 25% 12% 7% 3% 14% 197
Linz 12% 14% 9% 19% 13% 13% 21% 166
Innsbruck 9% 15% 44% 9% 6% 0% 18% 149
Velmi zajímavý je také přehled, který ukazuje (viz tabulka č. 5), jaké výměry obecně prospěšných prací jsou v jednotlivých sledovaných obvodech zemských soudů nejčastěji ukládány. Průměrná hodnota hodinové výměry ve všech sledovaných místech činila kolem 44 hodin. Nejvyšší průměrnou hodnotu vykázali s 50 hodinami ve Vídni, v Grazu 46 hodin, v Linzi a Innsbrucku byla průměrná hodnota pouze kolem 35 hodin. V obvodu zemského soudu v Innsbrucku byly ukládány nejčastěji obecně prospěšné práce do výše pouze 20 hodin, coţ v České republice není ani spodní 78
hranice výměry obecně prospěšných prací. V ostatních třech sledovaných obvodech zemských soudů byly velmi často ukládány obecně prospěšné práce do výše 40 hodin. Výměra nad 100 hodin byla ve všech obvodech vyuţívána pouze minimálně či vůbec, například v Linzi. Ukládání obecně prospěšných prací ve vyšší výměře ve Vídni, v porovnání s ostatními obvody, je odůvodnitelné tím, ţe ve Vídni byly obecně prospěšné práce v roce 2003 uloţeny ve větší míře dospělým pachatelům neţ mladistvým. Naopak v Innsbrucku byly obecně prospěšné práce ukládány zejména mladistvým pachatelům, coţ vysvětluje nízkou výměru počtu uloţených hodin (43 %). Tabulka č. 5: Přehled hodinových výměr uložených obecně prospěšných prací
do 20 hod. 24-40 hod. 42-90 hod. 100-240 hod. Celkem
všechny sledované obvody 160 16% 485 49% 307 31% 41 4% 993
Wien
Graz
Linz
Innsbruck
10% 50% 34% 6% 485
11% 48% 36% 4% 194
16% 58% 25% 0% 165
43% 35% 20% 2% 149
Při studiu rakouských podkladů mne samozřejmě zajímalo, jaká je úspěšnost uloţených obecně prospěšných prací, zejména s ohledem na skutečnost, ţe v Rakousku je po pachateli vyţadován souhlas před uloţením tohoto odklonu. Následující graf č. 3 a tabulka č. 6 tuto problematiku znázorňují. Z celkového pohledu, který zahrnuje všechny sledované obvody, 30% uloţených prací nebylo vykonáno vůbec, 6% pouze částečně a úspěšně vykonáno bylo 64% uloţených obecně prospěšných prací. Opět jsou zde velké rozdíly, porovnáme-li situaci v jednotlivých obvodech zemských soudů. Obvod zemského soudu ve Vídni zapříčiňuje z celkového pohledu vysoký počet nevykonaných obecně prospěšných prací (aţ 51%). Ostatní obvody evidují neúspěšně vykonané práce pouze mezi 715%. Zpracovatelé výzkumu spatřují ve vysokém počtu nevykonaných obecně prospěšných pracích jako relevantní důvod velké zastoupení cizinců, neboť více jak polovina (55%) pachatelů, kteří nevykonali obecně prospěšné práce, nepocházela 79
z Rakouska. Těmto osobám byly obecně prospěšné práce uloţeny zpravidla za krádeţe v obchodech. Jako další důvod byla uváděna další trestná činnost, případně se autoři zamýšleli, zda-li věk pachatelů hraje roli. Dle mého soudu můţe hrát důleţitou úlohu i výše počtu hodin, které byly pachatelům uloţeny, kdy právě ve Vídni byly ukládány obecně prospěšné práce ve vyšších výměrách. Další příčinou můţe být i jazyková bariéra, jsou-li obecně prospěšné práce ukládány cizincům, a to jak při nepochopení právního významu této formy odklonu, tak i při samotném výkonu v určitém zařízení.
Graf č. 3: Přehled úspěšnosti výkonu uložených obecně prospěšných prací v% 30% nevykonali
64% úspěšně vykonali 6% nevykonalo částečně
Tabulka č. 6: Podrobný přehled úspěšnosti výkonu obecně prospěšných prací
úspěšné částečné nevykonané celkem
všechny sledované obvody 606 63% 62 6% 288 30% 956
Wien
Graz
Linz
Innsbruck
43% 6% 51% 458
82% 11% 7% 194
84% 4% 13% 164
81% 4% 14% 140
80
2.5.2.4.2.1 Shrnutí prezentovaného výzkumu Z prezentovaných dílčích závěrů výzkumu vyplývá, ţe obecně prospěšné práce jsou v Rakousku ukládány za méně závaţné trestné činy (za krádeţe v obchodech, poškozování cizí věci) a nepatří k nejčastěji vyuţívaným formám odklonů. Oproti ostatním zkoumaným obvodům vykazuje obvod zemského soudu ve Vídni jistá specifika. Obecně prospěšné práce jsou ve Vídni ukládány více dospělým pachatelům, kdeţto v Grazu, Linzi i Innsbrucku je tato forma odklonu hojně vyuţívána ve vztahu k mladistvým pachatelům či mladým dospělým. S tím také souvisí rozdíly ve výměře počtu hodin, které jsou obviněným ukládány. Povaţuji za vhodné poukázat na hodinové výměry ukládaných obecně prospěšných prací. V porovnání s Českou republikou jsou odlišné, a to v tom smyslu, ţe v České republice jsou ukládány spíše při horní hranici maximálně moţné výměry. Je nutno zdůraznit, ţe v Rakousku patří obecně prospěšné práce k odklonům. Nejedná se o alternativní trest, tak jako je tomu v České republice, kde jsou obecně prospěšné práce v katalogu trestů řazeny za odnětí svobody a domácí vězení. Obecně prospěšné práce povaţujeme po nepodmíněném trestu odnětí svobody a domácím vězení k nejvíce citelným trestům. Rakouské zařazení obecně prospěšných prací lze povaţovat za více liberálnější. Pachateli je dána moţnost, ţe se v dalším trestním stíhání či řízení nebude pokračovat, pokud nahradí škodu, kterou trestným činem způsobil, a ve svém volném čase bezplatně vykoná obecně prospěšné práce. Obecně prospěšné práce, které budou stanoveny v rozumné výši a u vhodné instituce mohou být zárukou, ţe budou úspěšně vykonány (viz tabulka č. 5 a 6), ale zároveň budou pro pachatele výstrahou, ţe příště mu tato šance nemusí být dána. Zařazení obecně prospěšných prací jako odklonu v sobě zahrnuje jak prvky restorativní, tak také represivní. Domnívám se však, ţe jak v rakouské, tak také v české právní úpravě je klíčová podstata obecně prospěšných prací, tj., vykonání určité pracovní povinnosti pachatelem v jeho volném čase a bezplatně, nikoliv právní povaha obecně prospěšných prací. Rakouskou právní úpravu však můţeme povaţovat za „mírnější“ a pro pachatele příznivější, neboť tolik nestigmatizuje pachatele.
81
2.5.2.4.3 Obecně prospěšné práce místo náhradního trestu odnětí svobody u nedobytných peněžitých trestů Od zavedení obecně prospěšných prací do trestního řádu v roce 2000 se začalo diskutovat o tom, ţe obecně prospěšné práce by mohly slouţit jako náhradní trest k peněţitému trestu, stejně jako je tomu ve Spolkové republice Německo nebo ve skandinávských zemích.203 Ten, kdo nemůţe uhradit peněţitý trest, putuje do vězení, coţ se týká zejména sociálně slabých spoluobčanů. Ve Spolkové republice Německo bylo kolem roku 2000 vykonáno zhruba 7 % peněţitých trestů díky náhradnímu trestu.204 Pod záštitou rakouského spolkového ministerstva spravedlnosti probíhal v období od 1.3.2006 do 29.2.2008 modelový projekt205, kdy u nedobytných peněţitých trestů byly odsouzeným ukládány místo náhradního trestu odnětí svobody jako alternativa obecně prospěšné práce. Tento projekt se uskutečnil ve spolupráci s institucí NEUSTART, a to v obvodech zemských soudů Wien, Graz, Linz, Wels a Innsbruck206. Při této formě ukládání obecně prospěšných prací se setkáváme s přepočítávací zásadou, kdy jeden den trestu odnětí svobody představuje čtyři hodiny obecně prospěšných prací. Byla stanovena maximální výměra obecně prospěšných prací ve výši 240 hodin (odsouzení k 120 denním sazbám=60 dnů náhradního trestu odnětí svobody). Také mladistvým lze uloţit obecně prospěšné práce místo náhradního trestu odnětí svobody u nedobytných peněţitých trestů. Maximální výměra peněţitého trestu stanovená v obecných trestních předpisech se u mladistvých sniţuje na polovinu (§ 5 bod. 5 JGG)207. Novelou BGBl. Nr. 109/2007
203
BIRKLBAUER, A. Arbeit statt (als) Strafe. Gemeinnützige Leistungen als Sanktionsalternativen. Juridikum, 2000, č. 3, s. 141. 204 BIRKLBAUER, A. Arbeit statt (als) Strafe. Gemeinnützige Leistungen als Sanktionsalternativen. Juridikum, 2000, č. 3, s. 141 a zde uvedený odkaz na DÜNKEL, GROSSER. Vermeidung von Ersatzfreiheitsstrafen durch gemeinnützige Arbeit, NKP, 1999, č. 1, s. 28. 205 Pracovní skupina připravující tento modelový projekt vznikla jiţ v dubnu 2005. [cit. 2008-02-28]. Dostupný z: http://justiz.gv.at/vorhaben/index.php?nav=12&st=1&th=1&sth=1&set=show&pj=325 206 Projektu se zúčastnily následující věznice – Wien-Josefstadt a Wien-Simmering, Graz-Jakomini a GrazKarlau, Linz, Wels a Innsbruck. 206 STUMMER-KOLONOVITS, J. Modellversuch „Gemeinnützige Leistungen statt Ersatzfreiheitsstrafe“ Resümee einer Evaluationsstudie. Journal für Strafrecht. 2008, č. 4, s. 128. 207 § 5 bod 5 JGG stanovuje, ţe stanovená maximální výměra peněţitého trestu v obecných trestních předpisech se sniţuje na polovinu. GRAFL, CH., STUMMER-KOLONOVITS, J. Modelversuch „Gemeinnützige Leistungen statt Ersatzfreiheitsstrafe“ – erste Ergebnisse. Österreichchische Juristen Zeitung. 2007, č. 9, s. 356.
82
došlo k zakotvení této moţnosti (§ 3 a § 3a StVG). Výkon obecně prospěšných prací místo náhradního trestu odnětí svobody není přípustný, pokud by trval déle neţ 9 měsíců (§ 3a odst. 1 StVG). V době, kdy probíhal modelový projekt, byla téměř jedna třetina všech odsouzených osob odsouzena k částečně nepodmíněnému peněţitému trestu (v roce 2007 bylo v Rakousku kolem 13.200 odsouzených minimálně k částečně
nepodmíněnému
trestu
odnětí
svobody,
přičemţ
celkový
počet
odsouzených činil 43.158 osob). Důvodem zakotvení tohoto institutu je snaha o sníţení počtu vězňů v rakouských věznicích. Průměrná doba náhradního trestu odnětí svobody za nedobytný peněţitý trest v letech 2003-2006 činila 23 a 26 dnů. Nepodmíněný výkon těchto krátkodobých trestů odnětí svobody je povaţován za kontraproduktivní208, s čímţ lze s ohledem na průměrnou délku náhradního trestu odnětí svobody souhlasit. De lege ferenda bych povaţovala za vhodné zavedení této moţnosti také do české trestněprávní úpravy. Do účinnosti zákona č. 41/2009 Sb., zakotvoval český trestní řád v § 341 odst. 1 nařízení náhradního trestu odnětí svobody v případě neuhrazení peněţitého trestu ve stanovené lhůtě. Od 1. ledna 2009 jsou neuhrazené peněţité tresty nejprve vymáhány namísto okamţitého uloţení náhradního trestu trestu odnětí svobody. Výkon náhradního trestu odnětí svobody nastupuje aţ za podmínek upravených v § 344 odst. 2 trestního řádu. Za účelnější a v mnoha případech i hospodárnější povaţuji jakoţto náhradní trest v případě neuhrazení peněţitého trestu vykonání obecně prospěšných prací neţ trest odnětí svobody nebo jejich vymáhání, které bude často i bezúspěšné. Postup, který upravuje § 343 odst. 1 trestního řádu povaţuji za nadbytečný, neboť zbytečně vede ke zvýšení nákladů a k zatíţení soudů, zejména v současné době, kdy jsou soudy přetíţené. Tato úprava je výhodná pouze pro ty, kteří tyto tresty budou vymáhat. Z veřejně dostupných statistických údajů se mi nepodařilo zjistit, v kolika případech dochází v České republice k nařízení náhradního trestu odnětí svobody. I bez těchto údajů se však domnívám, ţe obecně prospěšné práce jakoţto náhradní trest se zdá být dobrou cestou jak i v minimálním počtu ulehčit přeplněným věznicím.
208
STUMMER-KOLONOVITS, J. Modellversuch „Gemeinnützige Leistungen statt Ersatzfreiheitsstrafe“ Resümee einer Evaluationsstudie. Journal für Strafrecht. 2008, č. 4, s. 127.
83
2.5.2.5
Odstoupení od trestního stíhání zkušební doby („Probezeit“) - § 203 StPO
po
uplynutí
V rakouském zákoně o soudnictví nad mládeţí nenacházíme ţádné odchylky od obecné právní úpravy při pouţití institutu zkušební doby („Probezeit“) ve vztahu k mladistvým pachatelům (§ 8 JGG), tudíţ se plně řídíme příslušnými ustanoveními trestního řádu a trestního zákoníku. Je však nutno zmínit, ţe znění § 203 StPO vychází zejména z dřívějších ustanovení § 9 a násl., § 19 a násl. JGG.209 Státní zastupitelství můţe za splnění podmínek v § 198 StPO předběţně odstoupit od stíhání trestného činu, pokud stanoví podezřelému zkušební dobu (případně tak můţe samozřejmě učinit soud). Státní zastupitelství je povinno sdělit obviněnému, ţe proti němu nebude po zkušební dobu podána obţaloba. Současně je obviněný informován, ţe státní zastupitelství předběţně odstoupí od stíhání, pokud obviněný výslovně projeví ochotu splnit určité povinnosti, spolupracovat s probačním pracovníkem a také nahradit škodu, kterou trestným činem způsobil. Zkušební doba dle § 203 odst. 1 StPO můţe činit jeden aţ dva roky. Uloţené povinnosti jsou udělovány jako pokyny („Weisungen“) dle § 51 StGB. Pokyny rozumíme příkazy a zákazy, které jsou ukládány tak, aby se podezřelý zdrţel páchání další trestné činnosti. Pokyny, které by nepřiměřeně zasahovaly do osobnostních práv nebo vedení ţivota podezřelého, jsou nepřípustné. Mezi pokyny, které zákon umoţňuje uloţit (§ 51 StGB), řadíme zejména: -
bydlet na určité adrese, u určité rodiny nebo v určité domácnosti,
-
vyvarovat se určitého obydlí, určitých míst nebo určitých společenských styků,
-
zdrţet se pití alkoholických nápojů,
-
vyučit
se
vhodnému
povolání,
které
bude
pokud
moţno
odpovídat
pachatelovým znalostem a schopnostem, nebo vykonávat takové povolání, -
hlásit kaţdou změnu místa pobytu nebo zaměstnání,
-
hlásit se ve stanovených termínech u soudu nebo jiném místě,
-
nahradit škodu, která vznikla v důsledku trestného činu, pokud by taková náhrada měla mít preventivní vliv.
209
§§ 9-11 a §§ 19-21 JGG byly zrušeny BGBl I 1999/55
84
Podezřelému můţe být s jeho souhlasem také uloţena odvykací (u trestných činů podle SMG), psychoterapeutická léčba (u sexuálních deliktů) nebo lékařské ošetření. Lékařské ošetření, které by odůvodňovalo operativní zásah, je moţné uloţit i bez souhlasu podezřelého. Dále se můţe jednat o kurzy zaměřené na dopravní výchovu. Ve Vídni se mladiství mohli účastnit terapeutických skupin, které byly vedeny při „Wiener Jugendgerichtshilfe“. Jedná se např. o terapeutické skupiny, které jsou zaměřeny na pachatele krádeţí v obchodech („Ladendiebstahlsgruppe“) nebo skupiny určené pro anti-agresivní kursy („Anti-Aggressions-Training“).210 Seiler uvádí, ţe náklady za účast v kurzech např. zaměřených na odstranění agresivního chování u pachatelů násilné činnosti si obvinění hradí sami.211 Během zkušební doby můţe soud pokyny uloţit dodatečně nebo naopak, jiţ uloţené pokyny můţe zrušit nebo změnit (§ 205 odst. 4 StPO). Zkušební doba začíná běţet doručením sdělení o předběţném odstoupení od stíhání. Po dobu zkušební doby poskytuje podezřelému podporu probační pracovník. Pokud by se podpora probačního pracovníka nejevila v průběhu zkušební doby jako nutná, je moţno ji zrušit (§ 50 odst. 3 StGB). Zkušební doba a podpora probačního pracovníka je vyuţívána zejména v těch případech, kdy se obviněný nachází v krizové situaci. Je nezaměstnaný, předluţený, v rozvodovém řízení nebo prochází krizí adolescentů.212 Na rozdíl od návrhů na postup podle §§ 200 (úhrada peněţité částky), § 201 StPO (výkon obecně prospěšných prací), se dle § 203 odst. 2 StPO pokládá za dostatečné, pokud obviněný škodu nahradí pouze podle svých moţností.213 To můţe být nevýhodné pro oběť, pokud obviněný nedisponuje dostatkem finančních prostředků. Pokud mladistvý stanovené podmínky dodrţí, státní zastupitelství po uplynutí zkušební doby s konečnou platností odstoupí od stíhání. V opačném případě pokračuje v řízení dle § 205 StPO.
210
JESIONEK, U., EDWARDS, CH. Das österreichische Jugendgerichtsgesetz. Wien : JURIDICA, 4. kompletně nové přepracované vydání, 2010, s. 96. 211 SEILER, S. Strafprozessrecht. Wien : Facultas Verlags- und Buchhandels, 11. přepracované vydání, 2010, s. 190. 212 JESIONEK, U., EDWARDS, CH. Das österreichische Jugendgerichtsgesetz. Wien : JURIDICA, 4. kompletně nové přepracované vydání, 2010, s. 98. 213 SEILER, S. Strafprozessrecht. Wien : Facultas Verlags- und Buchhandels, 11. přepracované vydání, 2010, s. 190.
85
Odstoupení od trestního stíhání po uplynutí zkušební doby patří k nejméně zatěţující formě odklonu pro obviněného.214 V praxi se této formy odklonu vyuţívá především u trestných činů, které překračují hranici bagatelních trestných činů, ale uloţení peněţitého trestu se nejeví jako vhodné, zvláště pak tehdy, pokud je ţádoucí uloţení doprovodných opatření, jako je například spolupráce s probační sluţbou.215 Zkušební doba spojená se spoluprací s probační sluţbou se ukládá nejčastněji tam, kde je u obviněného patrný nějaký sociální deficit. Zkušební doba spojená s povinnostmi se ukládá tam, kde je třeba zařadit obviněného do nějakého kurzu či školení. Pouze zkušební doba se ukládá tam, kde je zajištěn pozitivní vliv např. rodičů na mladistvého. Spadají sem také trestné činy, u nichţ jiţ byla nahrazena škoda způsobená trestným činem, nebo v případě trestných činů v dopravě, u nichţ byla škoda uhrazena pojišťovnou.216 Pokud by v průběhu zkušební doby nastaly okolnosti, které jsou v rozporu s předpoklady vyuţití odklonů, např. nedbalostně zraněná oběť trestného činu zemře na následky zranění, pak bude ve věci zahájeno trestní řízení. Samozřejmě nebude-li se jednat o případy upravené § 7 odst. 2 bod 2 JGG217.
2.5.2.6 Narovnání („Tatsausgleich“) - § 204 StPO
V roce 2010 „slavil“ institut narovnání 25 leté výročí. V září roku 1985 byl totiţ veden první pohovor o narovnání mezi obviněným mladistvým a poškozeným. Tento rozhovor se uskutečnil v rámci pilotních projektů v pobočce Probační sluţby („Bewährungshilfe“) v Salzburgu. Jednalo se o případ 16-letého mladistvého, který přivodil lehké zranění poškozenému při rvačce v místní restauraci. Pilotní projekty se uskutečnily, jak bylo jiţ výše zmíněno, dále ve Vídni a Linzi a Halleinu.
214
Důvodová zpráva k novele trestního řádu 1999 (Strafprozessnovelle 1999), 1581 BlgNR XX. GP bod 2.3.1. NEUMAIR, M. Strafrecht – Allgemeiner Teil II. LexisNexis, ARD Orac, 5. aktualizované vydání, 2008, s. 60. 216 SCHROLL, V. 28. Lieferung: §§ 90a-90m. In FUCHS, H., RATZ, E. Wiener Kommentar zur Strafprozessordnung. Wien : Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung. 2004. s. 51-52. 217 §7 … (2) … 2. čin neměl za následek smrt člověka, ledaţe došlo k nedbalostnímu usmrcení rodinného příslušníka a potrestání obviněného se vzhledem k jeho těţké psychické újmě nejeví jako vhodné. 215
86
Dříve uţívaný pojem mimosoudní narovnání („auβergerichtlicher Tatsausgleich“), pouţivaný velmi často pouze jako zkratka „ATA“, byl nahrazen v rámci reformy trestního práva procesního218 pouze pojmem „Tatsausgleich“, bez podrobnějšího zdůvodnění. Za předpokladu splnění obecných podmínek § 198 StPO státní zastupitelství odstoupí od stíhání trestného činu po narovnání (§ 204 odst. 1 StPO). Zákon o soudnictví nad mládeţí uvádí odchylku od obecných pravidel při vyuţití institutu narovnání. Tato spočívá v tom, ţe není vyţadován souhlas oběti trestného činu s tím, aby došlo k realizaci narovnání (§ 8 odst. 3 JGG)219. Jde o výrazné zmírnění podmínek pro vyuţití tohoto institutu u mladistvých. Avšak ani u dospělých není tento poţadavek absolutní. Např. v případě neudělení souhlasu ze zištných důvodů nebo z naschválu.220 V trestním
právu
mladistvých
platí
pro
odstoupení
od
trestního
stíhání
prostřednictvím narovnání následující podmínky: 1) Nejsou dány předpoklady pro zastavení řízení dle §§ 190 – 192 StPO. 2) Narovnání je moţné u všech trestných činů spáchaných mladistvým. Omezení obsaţené v trestním právu dospělých se zde neuplatní. 3) Skutkový stav je dostatečně objasněn. 4) Není třeba potrestání mladistvého z důvodů speciálně preventivních. 5) Čin nesmí mít za následek smrt člověka, ledaţe budou splněny podmínky uvedené v § 7 odst. 2 bod 2 JGG. 6) Podezřelý musí být připraven nést odpovědnost za čin jím spáchaný, vypořádat se s jeho příčinou, narovnat následky činu, zejména tím, ţe nahradí škodu, která činem vznikla, nebo přijme případně povinnosti, které osvědčí jeho připravenost zdrţet se v budoucnu způsobu chování, které jej vedlo ke spáchání činu. 7) Oběť trestného činu se podílí na snahách o narovnání, avšak její souhlas s narovnáním není vyţadován (§ 8 odst. 3 JGG).
218
das Strafprozessreformgesetz BGBl I 2004/19 srov. § 204 odst. 2 StPO …. Realizace narovnání je závislé na souhlasu oběti, ledaţe ho neudělí z důvodů, které v trestním řízení nejsou hodné zohlednění….. 220 Důvodová zpráva k novele trestního řádu 1999 (Strafprozessnovelle 1999), 1581 BlgNR XX. GP 219
87
8) Na rozdíl od trestního práva dospělých je moţné odhlédnout od paušální náhrady nákladů, pokud by jejich úhrada ztíţila ţivobytí mladistvého (§ 45 odst. 2 JGG). 9) Rozhodnutí o tom, zda bude narovnání provedeno, rovněţ rozhodnutí o něm náleţí výlučně státnímu zastupitelství nebo soudci. Provedení narovnání však náleţí příslušné pobočce NEUSTARTu nebo dle § 48 bod 2 JGG také Jugendgerichtshilfe.221 Státní zastupitelství222 zpravidla pověří provedením narovnání probačního pracovníka223. Probační pracovník zasílá státnímu zastupitelství závěrečnou zprávu, ve které uvádí, zda-li podezřelý dostál povinnostem, které mu byly stanoveny. Statistické údaje – narovnání:224 Rok
Narovnání-
Narovnání - dospělí
Celkem
mladiství 2000
2.164
6.985
9.149
2001
2.050
6.896
8.946
2002
1.536
7.264
8.800
2003
1.388
7.008
8.396
2004
1.610
7.352
8.962
2005
1.591
7.382
8.973
2006
1.474
7.028
8.502
2007
1.498
6.898
8.396
2008
1.448
6.650
8.098
2009
1.395
6.444
7.839
V případě mladistvých lze u narovnání vysledovat od roku 2000 postupnou klesající tendenci. Od roku 2006 se ustálil počet vyřízení věci narovnáním na 1.500
221
JESIONEK, U., EDWARDS, Ch. Das österreichische Jugendgerichtsgesetz. Wien : MANZ, 4. kompletně nově přepracované vydání, 2010, s. 101-102. 222 či soud 223 nebo dle § 48 bod 2 JGG také Jugendgerichtshilfe 224 Sicherheitsbericht 2009, Bericht über die Tätigkeit der Strafjustiz, Bundesministerium für Justiz [cit. 201104-17]. Dostupný z: http://www.parlament.gv.at, s. 65.
88
případů, přičemţ v roce 2009 lze zaznamenat ještě niţší počet takto vyřízených věcí. Příčiny tohoto trendu jsem však nenalezla ani v komentářích k tomuto institutu ani v odborné literatuře. Klesající tendence nejsou patrné pouze v případě mladistvých pachatelů, ale také u dospělých. V případě mladistvých bylo v roce 2009 v 85,4 % vyuţito narovnání státním zastupitelstvím, ve zbylých 14,6 % bylo v řízení dále pokračováno.225 Literatura uvádí, ţe narovnání je vhodné zejména v těch případech, kdy byly osobní vztahy mezi podezřelým a obětí důvodem pro spáchání trestného činu (např. mezi rodinnými příslušníky, sousedy226, příbuznými či v kruhu přátel, kolegů nebo známých227, u mladistvých zejména ve školním kolektivu či vztahy párů, ale jsou to také velmi často také situační konfliky např. v dopravě228. Z tabulky uvedené níţe je patrné, ţe nejčastějšími trestnými činy, u nichţ se narovnání vyuţívá, jsou trestné činy spojené s fyzickým násilím, poškozením věcí. Narovnání se však vyuţívá také u trestných činů, které jsou spojeny s násilím psychickým, jako je např. nebezpečné pronásledování. Narovnání podle trestných činů v r. 2009:229 Trestný čin (§ StGB)
Počet
Podíl v %
Ublíţení na zdraví § 83
5.864
74,8 %
Nebezpečné vyhroţování § 107
708
9,0 %
Poškození věci § 125
698
8,9 %
Rvačka § 91
366
4,7 %
Těţké ublíţení na zdraví § 84
303
3,9 %
Útisk § 105
246
3,1 %
Krádeţ § 127
131
1,7 %
225
Sicherheitsbericht 2009, Bericht über die Tätigkeit der Strafjustiz, Bundesministerium für Justiz [cit. 201104-17]. Dostupný z: http://www.parlament.gv.at, s. 66. 226 Důvodová zpráva k novele trestního řádu 1999 (Strafprozessnovelle 1999), 1581 BlgNR XX. GP bod 2.4.3 227 LÖSCHNIG-GSPANDL, M. Der auβergerichtliche Tatsauschleich im allgemeinen Strafrecht. In MIKLAU, R., SCHROLL, V. Diversion. Ein anderer Umgang mit Straftaten. Analysen zur Strafprozeβnovelle 1999. Wien : Verlag Österreich, 1999, s. 96. 228 SCHROLL, V. 28. Lieferung: §§ 90a-90m. In FUCHS, H., RATZ, E. Wiener Kommentar zur Strafprozessordnung. Wien : Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung. 2004. s. 65. 229 Sicherheitsbericht 2009, Bericht über die Tätigkeit der Strafjustiz, Bundesministerium für Justiz [cit. 201104-17]. Dostupný z: http://www.parlament.gv.at, s. 66.
89
Nebezpečné pronásledování – stalking § 107a
124
1,6 %
Nedbalostní ublíţení na zdraví § 88
125
1,6 %
Podvod § 146
42
0,5 %
Jiné delikty
435
5,5 %
Na tomto místě povaţuji za vhodné zmínit zrušení soudu ve věcech mládeţe ve Vídni (srov. podkapitolu 3.2.4.4 Podrobněji k problematice zrušeného soudu ve věcech mládeţe ve Vídni („Jugendgerichtshof Wien“) a věznice Wien Josefstadt). Mezi udávané důvody zrušení tohoto soudu patřila mj. kritika tehdejšího ministra spravedlnosti Böhmdorfera ohledně nedostatečného vyuţívání institutu narovnání („Tatausgleich“) tímto soudem oproti jiným částem Rakouska. Nízké vyuţívání narovnání ve Vídni, na rozdíl od ostatních spolkových zemí odůvodňoval tehdejší prezident soudu ve věcech mládeţe ve Vídni, Udo Jesionek tím, ţe se zde vyuţívají více jiné formy odklonů, a ţe se řízení o bagatelních trestných činech velmi často zastavují.230 Handl, soudce ve věcech mladistvých bývalého soudu ve věcech mládeţe ve Vídni, k nízkému počtu odklonů u mladistvých ve Vídni uvádí, ţe jde jednak o problém „východ-západ“, kdy na východě se ukládají spíše tvrdší tresty, a dále, ţe v důsledku pracovního vytíţení soudců v algomeraci Vídně se odklony vyuţívají méně, neboť znamenají vţdy práci navíc.231 Toto tvrzení, navíc od odborníka na problematiku mladistvých, povaţuji za nepřijatelné. Odklony byly do trestního práva zaváděny mj. také z důvodu zrychlení a zjednodušení trestního řízení. Shodně však argumentují i čeští odborníci na trestněprávní problematiku, narovnání povaţují za administrativně náročné a z tohoto důvodu v praxi nevyuţívané. Je-li však tento poznatek zjištěn, měli by na něj reagovat legislativci a odstranit příčiny nevyuţívání tohoto, v jiných zemích poměrně často vyuţívaného, institutu. V případě rakouském, se mi však zdá, ţe šlo pouze o hledání důvodů ke zrušení soudu ve věcech mládeţe ve Vídni.
230
BOLIUS, U., LORENZ, I. ...wenigstens ein mal in der Woche Fussballspielen. In: Der Jugendgerichtshof Wien. Die Geschichte eines Verschwindens. Wien : Neuer wissenschaftlicher Verlag, 2011, s. 185-186. 231 BOLIUS, U., LORENZ, I. Gespräch mit Dr. Gerhard Handl, Jugendrichter am JGH Wien, in seinem Haus in Parndorf am 16. Dezember 2009. In: Der Jugendgerichtshof Wien. Die Geschichte eines Verschwindens. Wien : Neuer wissenschaftlicher Verlag, 2011, s. 201.
90
2.5.2.7 Odklony a zákon o návykových látkách („Suchtmittelgesetz“) Podmíněné odstoupení od stíhání státním zastupitelstvím (§ 35 SMG; „vorläufiger Rücktritt von der Verfolgung232 durch die Staatsanwalschaft“) a podmíněné zastavení soudem (§ 37 SMG; „vorläufige Einstellung durch das Gericht“), jsou odklony obsaţené v zákoně o návykových látkách („Suchtmitelgesetz BGBl 112/1997, ve znění pozdějších předpisů“). Právní úprava odklonů ve vedlejších zákonech („Nebengesetze“) je pojímána jako lex specialis ve vztahu k odstoupení od stíhání po uplynutí zkušební doby (§ 203 StPO), avšak ne jiţ ve vztahu k ostatním odklonům upraveným v StPO.233 Jak uvádí důvodová zpráva k novele zákona o návykových látkách z roku 2007234, odklony v SMG nemají ţádnou přednost před odklony obsaţenými v rakouském trestním řádu, takţe mohou být pouţity obě úpravy.235 U trestných činů souvisejícíh se zneuţíváním návykových látek je tak moţno vyuţít vedle odklonů upravených v §§ 35 a 37 SMG úhradu peněţité částky (§ 200 StPO) a vykonání obecně prospěšných prací (§ 201 StPO). Narovnání však ani v těchto případech nepřipadá v úvahu, neboť zde chybí zpravidla konkrétní oběť.236 Judikatura k tomu uvádí, ţe je vţdy třeba volit opatření, která jsou příznivější pro obviněného.237 Novela BGBl. I Nr. 110/2007, účinná od 1. ledna 2008 je zaloţena na hesle „terapie místo trestu“ („Therapie statt Strafe“). Státní zastupitelství podmíněně odstoupí238 od trestního stíhání podle § 35 odst. 1 SMG v případě trestných činů nedovoleného zacházení s návykovými látkami uvedenými v § 27 odst. 1 a 2 nebo § 30 SMG, které byly spáchány výlučně pro osobní spotřebu obviněného nebo osobní spotřebu jiných, aniţ by z toho měl obviněný prospěch. Zkušební doba se pohybuje v rozmezí 1 aţ 2 let. Zkušební doba
232
Novelou BGBl. I Nr. 110/2007 došlo k terminologickému sjednocení s StPO, kdy namísto „odloţení obţaloby“ („Zurücklegung der Anzeige“) je pouţíván pojem „odstoupení od stíhání“ („Rücktritt von der Verfolgung“). 233 HINTERHOFER, H. Diversion statt Straffe. Wien : WUV Universitätsverlag, 2000, s. 44. 234 BGBl. I Nr. 110/2007 235 Důvodová zpráva k BGBl. I Nr. 110/2007. Obdobně odkazuje na zásadu „lex specialit derogat legi generali“, avšak zároveň uvádí zásadu „lex posterior derogat legi priori“, neboť obecná norma, resp. příslušná ustanovení upravující odklony v StPO je normou novější. VENIER, A. Die neuen Diversionsbestimmungen und das SuchtmittelG. Juristische Blätter. 2000, č. 4, s. 225. 236 HINTERHOFER, H. Diversion statt Straffe. Wien : WUV Universitätsverlag, 2000, s. 44. 237 Rozhodnutí OGH 11 Os 82/02 238 z dikce „…hat …. zurücklegen ….“ vyvozuji povinnost takto učinit
91
ve stejném rozmezí bude uloţena státním zastupitelstvím také tehdy, pokud je obviněný stíhán pro jiný trestný čin dle § 27 nebo §§ 30 aţ 31a SMG, trestný čin dle § 28 a 28a SMG, nebo pokud je obviněný závislý na návykové látce anebo v souvislosti s obstaráním návykové látky spáchal trestný čin (§ 35 odst. 2 SMG) a: -
trestný čin nespadá do příslušnosti porotního či senátního soudu,
-
vina obviněného není těţká a
-
nejeví se nutné odsouzení obviněného, aby se do budoucna zdrţel páchání takových trestných činů.
Podmíněné zastavení trestního stíhání musí být také podloţeno zprávou Spolkového ministersta pro zdraví, rodinu a mládeţ jakoţto dohledového místa, které vede registr osob, proti nimţ byla vedena obţaloba kvůli přečinu podle zákona o návykových látkách, dále musí být doloţeno stanovisko okresního správního orgánu jako úřadu pro zdraví o tom, zda je třeba uloţit opatření dle § 11 SMG, která se vztahují ke zdraví obviněného („gesundheitsbezogene Maβnahmen“): -
lékařská kontrola zdravotního stavu,
-
lékařské ošetření včetně odvykací a substituční léčby,
-
klinicko-psychologická poradna,
-
psychoterapie,
-
psychosociální poradna.
Je-li obviněným mladistvý, pak podmíněné zastavení trestního stíhání můţe být podmíněno také souhlasem mladistvého a jeho zákonného zástupce (§ 35 odst. 7 SMG). Za podmínek platných pro státní zastupitelství můţe po podání obţaloby podmíněně zastavit trestní řízení také soud (§ 37 SMG). Podmíněné odstoupení od stíhání dle § 35 SMG je u madistvých a mladých dospělých velmi často uţívaným institutem (u mladistvých představuje aţ 31 %, u mladých dospělých 36 % v porovnání s jinými druhy odklonů).
92
2.5.2.8 Statistické údaje - odklony Tabulka č. 1: Vyřízení věci státním zastupitelstvím, rok 2009 – dle kategorií: mladiství, mladí dospělí, dospělí:239
100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%
21%
30%
38% 17%
14%
0bţaloba Odklony
26%
Zastavení
61%
57% 37%
Mladiství
Mladí dospělí
Dospělí
Tabulka č. 2: Forma vyřízení věci odklonem prostřednitvím státního zastupitelství v roce 2009 – podle skupin:240 § 198 odst. 1 bod 4 narovnání
100% 90% 80% 70% 60% 50% 40%
13 2
4 28
20% 21
23 5
23 31
13 2
17
5
30%
10%
20
31 2
21 38
4 31
12 2
36
§ 198 odst. 1 bod 3 zkušební doba bez povinností § 198 odst. 1 bod 1 úhrada peněţité částky § 198 odst. 1 bod 3 probační doba s povinnostmi § 198 odst. 1 bod 1,2 obecně prospěšné práce § 35 SMG
16
0% Celkem
Mladiství
Mladí dospělí
dospělí
239
Tabulky převzaty ze Sicherheitsbericht 2009, Bericht über die Tätigkeit der Strafjustiz, Bundesministerium für Justiz [cit. 2011-04-17]. Dostupný z: http://www.parlament.gv.at, s. 70, a to s daty v tomto zdroji uvedenými. 240 Sicherheitsbericht 2009, Bericht über die Tätigkeit der Strafjustiz, Bundesministerium für Justiz [cit. 201104-17]. Dostupný z: http://www.parlament.gv.at, s. 21. Odkazy v tabulce na §§ se týkají StPO.
93
Tabulka č. 3: Forma vyřízení věci odklonem prostřednictvím soudu v roce 2009 – podle skupin:241 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40%
11 6 16
7 9
10 7
12
12 8
6
30
34
12 6 18 2
23 40
9
30% 20% 10%
§ 198 odst. 1 bod 3 zkušební doba bez povinností § 198 odst. 1 bod 1 úhrada peněţité částky § 198 odst. 1 bod 3 zkušební doba s povinnostmi § 198 odst. 1 bod 2 obecněprospěšné práce
40
33
26
§ 198 odst. 1 bod 4 narovnání
22
§ 37 SMG včetně
0% Celkem
Mladiství
Mladí dospělí
Dospělí
Z první tabulky je patrné, ţe v kategorii mladých dospělých, oproti kategorii mladistvých (21 %) a dospělých (30 %), končí věc častěji obţalobou (38 %). Tyto údaje povaţuji za překvapivé, neboť bych předpokládala, ţe obţalobou bude spíše končit věc u dospělých pachatelů.
Trestní stíhání je tedy státním zastupitelstvím
častěji zastavováno u mladistvých a dospělých, neţli u mladých dospělých. Opačně je tomu u odklonů. Odklony jsou více vyuţívány v případě kategorie mladých dospělých (26 %) neţli u mladistvých (17 %) a dospělých (14 %). V celkovém porovnání pak státní zastupitelství ve velké míře (61 % mladiství, 37 % mladí dospělí, 57 % dospělí) trestní stíhání zastavuje. Porovnáme-li statistické údaje dokumentující vyřízení věci odklonem na úrovni státního zastupitelství a soudu, pak můţeme říci, ţe jednotlivé instituty jsou vyuţívány „téměř“ shodně. Určitě rozdíly však lze pozorovat, např. soudy častěji vyuţívají institutu dle § 198 odst. 1 bod 1 StPO úhrady peněţité částky, a to u všech kategorií, zejména pak u dospělých pachatelů a u mladistvých vyuţívají více narovnání.
241
Sicherheitsbericht 2009, Bericht über die Tätigkeit der Strafjustiz, Bundesministerium für Justiz [2011-0417]. Dostupný z: http://www.parlament.gv.at, s. 25. Odkazy v tabulce na §§ se týkají StPO.
94
2.5.3 Odsuzující rozsudek bez uložení trestu (§ 12 JGG)
Zákon o soudnictví ve věcech mládeţe dává soudu moţnost mladistvého odsoudit, aniţ by mu musel uloţit sankci. Soud totiţ můţe upustit od výroku o trestu, pokud by byl uloţen pouze nízký trest („geringe Strafe“) a lze očekávat, ţe samotný výrok o vině je dostačující, aby se pachatel zdrţel dalšího trestného jednání. Praxe pod pojmem nízký trest spatřuje trest o výměře do 3 měsíců.242 Upuštění od výroku o trestu je třeba v rozsudku odůvodnit a tento výrok zastupuje výrok o trestu (§ 260 odst. 1 bod 3 StPO). Opomenutí soudu by znamenalo důvod i pro podání zmateční stíţnosti (§ 281 odst. 1 bod 3 StPO).
Odsuzující
rozsudek, ve kterém nebude vysloven trest, by měl být dostačující z důvodů speciálněpreventivních a nemá představovat ţádný generálněpreventivní důvod potrestání. Upuštění od potrestání dle ustanovení § 12 JGG je konečné a nemůţe být spojeno s jakýmikoliv podmínkami, např. stanovením zkušební doby. Příklad: Dosud netrestaný 17ti letý mladík XY doznává při hlavním líčení, ţe 10.5.2008 ve Vídni dal osobě XX ránu pěstí do obličeje, čímţ jí způsobil zlomeninu nosní kůstky s jejím posunutím. Z důvodů speciálněpreventivních vyslovil soudce rozsudek „XY je vinen, ţe dne 10.5.2008 ve Vídni úmyslně ublíţil na těle osobě XX, kdyţ jí dal ránu do obličeje, coţ vedlo ke zlomení nosní kůstky s jejím posunutím. XY tím spáchal přečin těţkého ublíţení na zdraví („das Vergehen der schweren Körperverletzung“) dle §§ 83, 84 odst. 1 StGB. Podle § 12 odst. 1 se upouští od výroku od trestu“.243 Obdobně např. v OGH 13 Os 119/02 – úmyslné ublíţení na těle ranou do hlavy, čímţ mladistvý zranil horní ret osobě XY. Neumair uvádí, ţe praktický význam této sankce je nízký244, avšak z dostupných statistických údajů vyplývá, ţe se nejedná o „mrtvý“ institut (viz statistické údaje). V roce 2009 bylo vyuţito tohoto ustanovení v 59 případech, coţ jak dokládá níţe 242
BURGSTALLER, M. Die Sanktionierung von Jugendstrafteten in Österreich. Juristische Ausbildung und Praxisvorbereitung, 1993, č. 1, s. 16. 243 BOHÉ, H. Nebenstrafrecht. Wien : Verlag Österreich, 2010, s. 56. 244 NEUMAIR, M. Strafrecht – Allgemeiner Teil II. LexisNexis, ARD Orac, 5. aktualizované vydání, 2008, s. 65. Na tuto skutečnost upozorňoval jiţ Burgstaller v roce 1993, ţe nejdříve bude vyuţito mírnějších forem, především moţnosti upravené v § 6 JGG. viz BURGSTALLER, M. Die Sanktionierung von Jugendstrafteten in Österreich. Juristische Ausbildung und Praxisvorbereitung, 1993, č. 1, s. 16.
95
uvedená tabulka, je stejný počet jako v předchozím roce, v porovnání s rokem 2000 jde však téměř o poloviční pokles. Statistické údaje – odsuzující rozsudek bez uložení trestu:245 JGG
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
§ 12 JGG
109
102
77
72
51
66
77
66
59
59
2.5.4 Odsuzující rozsudek s pohrůžkou trestu (§ 13 JGG)
K další trestněprávní reakci ve vztahu k mladistvým pachatelům řadíme tzv. pravé podmíněné odsouzení246, tj. rozsudek, ve kterém bude trest podmíněně odloţen. Soud trest podmíněně odloţí, pokud se domnívá, ţe výrok o vině a pohrůţka výrokem o trestu samotná či ve spojení s jiným opatřením je dostatečná pro to, aby se pachatel zdrţel dalšího trestného jednání. Mladistvému mohou být také uloţeny povinnosti nebo mu můţe být nařízena probační pomoc. Povinnosti či péči sociálního pracovníka soud uloţí, má-li za to, ţe jde o vhodná opatření z důvodů sociálněpreventivních (§ 50 odst. 1 StGB). Zkušební doba je stanovena v rozmezí jednoho aţ tří let a běţí od nabytí právní moci odsuzujícího rozsudku. Prodlouţení zkušební doby na 5 let tak, jak to umoţňuje u dospělých pachatelů § 53 odst. 3 StGB není u mladistvých moţné.247 Soud poučí odsouzeného o smyslu tohoto trestu. Odsouzený je poučen o uloţených povinnostech a důvodech, kvůli kterým můţe být trest uloţen. Pohrůţka potrestáním musí být odůvodněna a nahrazuje výrok o trestu (§ 260 odst. 1 bod 3 StPO). Po uplynutí stanovené zkušební doby, kdy mladistvý nespáchal ţádný další trestný čin, soud vydá usnesení, ve kterém uvede, ţe s konečnou platností upouští od
245
Sicherheitsbericht 2009, Bericht über die Tätigkeit der Strafjustiz, Bundesministerium für Justiz [citováno 2. dubna 2011]. Dostupný z: http://www.parlament.gv.at, s. 70. 246 NEUMAIR, M. Strafrecht – Allgemeiner Teil II. LexisNexis, ARD Orac, 5. aktualizované vydání, 2008, s. 31. 247 MALECZKY, O. Österreichisches Jugendstraferecht. Wien : Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 2008, s. 23. Bericht der Bundesregierung über die innere Sicherheit in Österreich [cit. 2008-12-23]. Dostupný z: http://www.parlament.gv.at.
96
uloţení trestu. V opačném případě vysloví soud dodatečně trest. Dodatečné vyslovení trestu (§ 15 JGG) je moţné pouze na základě podnětu státního zástupce, pokud: -
odsouzený byl opětovně odsouzen pro trestný čin, který spáchal v průběhu zkušební doby,
-
odsouzený se vyhýbá vlivu probačního pracovníka,
-
nedodrţuje stanovené povinnosti.
Podmíněný výrok o trestu musí být vysloven nejpozději v průběhu šesti měsíců po uplynutí zkušební doby nebo po ukončení zahájeného trestního řízení proti obviněnému. Příklad: Rozsudkem zemského soudu ve věcech trestních ve Vídni byl dne 10.1.2004 proti 16letému XY vynesen odsuzující rozsudek pro trestný čin uvedený v § 107 odst. 1 StGB (nebezpečné vyhroţování), přičemţ dle § 13 JGG byl tento trest podmíněně odloţen na zkušební dobu 3 let. Dne 30.3.2004 nutil XY osobu AA za pouţití noţe, aby opustila hostinec. Soudce vzhledem k rychlé recidivě XY a vzhledem k opětovnému spáchání obdobného jednání vyslovil následující rozsudek: „XY je vinen, ţe dne 30.3.2004 v hostinci XXX osobu AA nutil za pouţití noţe k opuštění hostince XXX, čímţ se dopustil přečinu útisku podle § 105 odst. 1 StGB. Podle § 15 JGG za současného stanovení trestu k rozsudku zemského soudu ve věcech trestních ve Vídni z 10.1.2004 se odsuzuje k trestu odnětí svobody ve výši xx, zároveň podle § 389 odst. 1 StPO k náhradě nákladů řízení.“248 Odsuzující rozsudek s pohrůţkou trestu se v praxi vyskytuje, stejně jako odsuzující rozsudek bez uloţení trestu, méně často, neboť v praxi převaţuje vyřízení věcí odklonem.249 Avšak v porovnání s odsuzujícím rozsudkem bez uloţení trestu dle § 12 JGG jde o nepoměrně více vyuţívaný institut, i kdyţ od roku 2000 lze sledovat sestupnou tendenci v jeho vyuţívání. Příčiny tohoto trendu však nejsou prezentovány a nebylo moţno je dohledat.
248
BOHÉ, H. Nebenstrafrecht. Wien : Verlag Österreich, 2010, s. 60. RIES, M. Jugendstrafrechtliche Sanktionen in der Bundesrepublik Deutschland, Österreich, Schweiz und den USA. Frankfurt am Main : Peter Lang-Europäischer Verlag der Wissenschaften, 2005, s. 66. 249
97
Statistické údaje – odsuzující rozsudek s pohrůžkou trestu250 JGG
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
§ 13 JGG
834
740
531
416
408
433
396
437
370
344
2.5.5 Peněžitý trest („Geldstrafe“)
Peněţitý trest se ukládá vedle nebo namísto trestu odnětí svobody (kumulativně nebo alternativně). Tento trest můţe být mladistvému uloţen pouze tehdy, pokud nebude ohroţeno jeho „ţivobytí“ (§ 5 bod 6 JGG). Základem pro výměru výše denní sazby jsou osobní a majetkové poměry v okamţiku rozsudku soudu I. instance.251 Denní sazba stanovené maximální výměry peněţitého trestu se v případě mladistvých sniţuje, stejně jako u trestních sazeb, na polovinu, coţ u mladistvých činí nejvýše 250,-- Euro. Výše denní sazby činí totiţ u dospělých pachatelů minimálně 2,-- Eur a maximálně 500,-- Eur. Minimální výměra peněţitého trestu můţe představovat 2 denní sazby. Pro případ neuhrazení peněţité částky, je v rozsudku stanoven náhradní trest, přičemţ je stanovena přepočítací zásada, kdy dvě denní sazby peněţitého trestu odpovídají jednomu dnu trestu odnětí svobody (§ 19 odst. 3 StGB). Peněţitý trest se v Rakousku ukládá mladistvým zřídka, a to pouze mladistvým, kteří disponují vlastním příjmem. Rakouské trestní právo upravuje i systém tzv. částečně podmíněných trestů.252 Jedná se o případy upravené v § 43 a § 43a StGB. Na tato dvě ustanovení odkazuje § 5 bod 9 JGG. Mohou být pouţita i ve věcech mladistvých, pokud by mladistvý byl odsouzen k trestu odnětí svobody ve výši od 2 do 3 let. Zkušební doba můţe být v rozmezí od 1 aţ do 3 let. Ustanovení § 43a StGB umoţňuje rozdělení peněţitého
250
Sicherheitsbericht 2009, Bericht über die Tätigkeit der Strafjustiz, Bundesministerium für Justiz [cit. 201104-02]. Dostupný z: http://www.parlament.gv.at, s. 70. 251 MALECZKY, O. Strafrecht – Allgeminer Teil II. Wien : WUV, 11. přepracované vydání, 2006, s. 31. 252 RIES, M. Jugendstrafrechtliche Sanktionen in der Bundesrepublik Deutschland, Österreich, Schweiz und den USA. Frankfurt am Main : Peter Lang-Europäischer Verlag der Wissenschaften, 2005, s. 66.
98
trestu na „podmíněnou“ a „nepodmíněnou část“, rovněţ uloţení nepodmíněného peněţitého trestu vedle podmíněného prominutí trestu odnětí svobody.253 Místo náhradního trestu odnětí svobody u nedobytných peněţitých trestů lze s účinností od 1.1.2008 vykonat obecně prospěšné práce. Tato nová úprava se vztahuje také na mladistvé pachatele. Obecně prospěšné práce mohou být vykonány u vhodné instituce, přičemţ čtyři nevykonané hodiny odpovídají jednomu dni trestu odnětí svobody. Pro dospělé pachatele byla stanovena maximální výměra obecně prospěšných prací ve výši 240 hodin. U mladistvých je třeba dbát v případě výměry ustanovení § 5 bodu 5 JGG.254
2.5.6 Trest odnětí svobody
Rakouský zákon o soudnictví nad mládeţí je speciálním zákonem. Není-li v zákoně o soudnictví nad mládeţí stanoveno něco jiného, platí obecné trestní předpisy. Hranice trestních sazeb trestu odnětí svobody jsou zákonem o soudnictví ve věcech mládeţe upraveny následovně: -
namísto doţivotního trestu či trestu odnětí svobody v rozmezí 10 – 20 let nastupuje u mladistvých: -trestní sazba 1 – 15 let, pokud byl čin spáchán po dovršení 16-ti let, -trestní sazba 1 – 10 let, pokud byl čin spáchán před dovršením 16-ti let.
-
namísto trestní sazby v rozmezí 10 – 20 let trestu odnětí svobody nastupuje trestní sazba od 6 měsíců do 10 let.
Trest na doţivotí nelze tedy mladistvým uloţit. Ve všech ostatních případech se horní hranice trestní sazby sniţuje na polovinu, přičemţ se nepřihlíţí ke spodní hranici trestní sazby. Při mimořádném sníţení trestu podle § 41 StGB činí minimální výměra trestu odnětí svobody buď jeden měsíc (při nejniţší trestní sazbě ve výši jednoho roku) nebo jeden den (při nejniţší trestní sazbě ve výši šesti měsíců)255. Toto sníţení trestu,
253
JESIONEK, U. Österreich. In Entwicklungstendenzen und Reformstrategien im Jugendstrafrecht im europäischen Vergleich. Mönchengladbach : Forum Verlag Godesberg, 1997, s. 280 – 281. 254 § 5 bod 5 JGG - maximální výměra peněţitého trestu, stanovená denní sazbou, se sniţuje na polovinu. 255 MALECZKY, O. Strafrecht – Allgemeiner Teil II. Wien : WUV, 11. přepracované vydání, 2006, s. 15.
99
na rozdíl od obecného trestního práva, přichází také v úvahu, pokud čin měl za následek smrt člověka (§ 5 bod 8 JGG). Trestnost se promlčuje dle § 57 StGB pro trestné činy mladistvých nejpozději za 20 let. A to i tehdy, pokud se trestný čin obecně nepromlčuje.256 Promlčecí lhůty jsou při nesníţených následujících trestních sazbách: 20 let – v případě doţivotí (čin spáchal pachatel po dosaţení 16 let), 10 let – v případě doţivotí (čin spáchal pachatel před dosaţením 16 let), 5 let – v případě aţ do 10 let a aţ do 5 let, 2 let – aţ do 3 let 1 rok – aţ do 1 roku trestní sazby a méně. 2.5.7
Podmíněné prominutí trestu Strafnachsicht“) - § 43 StGB
odnětí
svobody
(„bedingte
Zákon o soudnictví ve věcech mládeţe připouští také podmíněné prominutí trestu odnětí svobody, kdy v ustanovení § 5 bodu 9 JGG odkazuje na pouţití §§ 43 a 43a StGB, která upravují tento institut. Podmíněné prominutí trestu odnětí svobody je moţné, pokud byl mladistvý odsouzen k trestu odnětí svobody, který nepřevyšuje více jak dva roky, a soud se domnívá, ţe pouhá pohrůţka výkonu trestu nebo ve spojení s jiným opatřením je dostatečná, aby mladistvého pachatele odradila od dalšího
trestného
jednání.
Není
také
potřeba
výkonu
trestu
z důvodu
generálněpreventivních. Soud můţe trest odnětí svobody podmíněně prominout, a to na zkušební dobu, která můţe činit minimálně jeden rok a nejvýše tři léta. Samozřejmě je zohledněn druh činu, osoba pachatele, stupeň jeho viny, jeho dosavadní ţivot a jeho chování po činu. Není-li prominutí trestu odvoláno, pak je trest s konečnou platností prominut.
2.5.8 Částečné podmíněné prominutí trestu odnětí svobody („bedingte Nachsicht eines Teiles der Strafe“) - § 43a StGB U trestných činů mladistvých můţe být aplikováno také ustanovení § 43a StGB. Umoţňuje to ustanovení § 5 bod 9 JGG. Pachateli, kterému hrozí trest odnětí 256
MALECZKY, O. Strafrecht – Allgemeiner Teil II. Wien : WUV, 11. přepracované vydání, 2006, s. 15.
100
svobody vyšší jak šest měsíců, ale ne více jak dva roky, můţe soud část trestu podmíněně prominout. Toto částečné podmíněně prominutá část trestu musí přitom činit minimálně jeden měsíc a nesmí činit více jak jednu třetinu trestu. Ustanovení odstavce 4 § 43a StGB rozšiřuje moţnost částečného podmíněného prominutí trestu odnětí svobody, a to tehdy, pokud se za splnění podmínek § 43 StGB jedná o pachatele, kterému hrozí trest odnětí svobody vyšší jak dva roky, ale ne více jak tři roky, za předpokladu, ţe u pachatele se s velkou pravděpodobností počítá s tím, ţe v budoucnu nebude páchat ţádnou trestnou činnost. Soud můţe vyuţít ustanovení § 43a StGB také v případě, pokud pachateli hrozí peněţitý trest a podmínky § 43 StGB dopadají na část trestu, nejvýše však na jejich polovinu.
2.5.9 Předčasné ukončení zkušební doby
Soud můţe zkušební dobu předčasně ukončit v případě odsuzujícího rozsudku s pohrůţkou trestu, podmíněného trestu odnětí svobody nebo podmíněného propuštění. Musí být splněny následující podmínky: -
uplynul jeden rok zkušební doby a
-
vyšly najevo takové skutečnosti, které odůvodňují, ţe obviněný v budoucnu nespáchá další trestný čin. Takové okolnosti mohou spočívat např. v sociálním ustálení po ukončení vzdělání, získání pracovního místa nebo narovnání dosud zpřetrhaných osobních nebo rodinných poměrů.257 Před tím, neţ soud vynese usnesení, je slyšen příslušný probační pracovník, který dohlíţel na plnění povinností a chování obviněného.
2.5.10
Předběžná opatření - § 21 a § 22 StGB
(„vorbeugende
Maßnahmen“)
Mezi další reakce soudu ve vztahu k mladistvým pachatelům řadíme předběţná opatření upravená v ustanovení § 21 a násl. StGB. Výkon těchto opatření je prováděn ve speciálních zařízeních přizpůsobených mladistvým.
257
JESIONEK, U. Das österreichische Jugendgerichtsgesetz. Komentář. 3. vydání. Wien : Juridica Verlag, 2001, s. 184-185.
101
K předběţným opatřením řadíme: -
umístění v zařízení pro duševně nemocné pachatele (§ 21 StGB),
-
umístění v zařízení pro závislé pachatele na návykových látkách (§ 22 StGB).
Pokud mladistvý spáchá čin, za který mu hrozí trest odnětí svobody, který přesahuje jeden rok, a nemůţe být potrestán, protoţe v době spáchání trestného činu nebyl příčetný a tato nepříčetnost spočívá v psychické poruše, můţe soud tuto osobu umístit do zařízení pro duševně nemocné pachatele, pokud stav této osoby a druh činu, který spáchala, je důvodem k obavě, ţe jinak bude páchat další trestnou činnost. Toto opatření spočívá v umístění pachatele do zařízení pro duševně nemocné na dobu neurčitou. Tomu, kdo se oddává zneuţívání narkotických nebo návykových látek a byl odsouzen kvůli trestnému činu, který spáchal v opilosti nebo ve stavu opojení, je nařízen pobyt v zařízení pro pachatele závislé na návykových látkách. Pachatel bude umístěn do tohoto zařízení, pokud jeho osobnost a druh činu zavdávají obavu, ţe bude pokračovat v trestném jednání, které můţe mít těţké následky. Opatření můţe být uloţeno nejvýše na dobu dvou let.
2.5.11 Statistické údaje - tresty
Četnost nepodmíněného, částečně podmíněného a podmíněného trestu peněţitého trestu a trestu odnětí svobody a jiných trestů a opatření v trestním právu mladistvých zachycuje následující tabulka:258
258
Statistické údaje pro rok 2004-2006 vycházejí z: Bericht der Bundesregierung über die innere Sicherheit in Österreich [cit. 2008-12-23]. Dostupný z: http://www.parlament.gv.at. Sicherheitsbericht 2009, Bericht über die Tätigkeit der Strafjustiz, Bundesministerium für Justiz [cit. 2011-04-02]. Dostupný z: http://www.parlament.gv.at, s. 75. Údaje uvedené v této tabulce v případě odstuzujícího rozsudku s pohrůţkou trestu a odsuzujícího rozsudku bez uloţení trestu se mírně odlišují, v jednotkách případů, od údajů prezentovaných v kapitolách věnujících se těmto institutům. Údaje však vycházejí z jednoho materiálu: Sicherheitsbericht 2009, Bericht über die Tätigkeit der Strafjustiz, Bundesministerium für Justiz [cit. 2011-0402]. Dostupný z: http://www.parlament.gv.at
102
2004
2005
2006
2007
2008
2009
3.336
2.953
2.889
3.084
2.988
3.155
Nepodmíněné tresty
776
692
630
711
711
823
Nepodmíněný peněţitý trest
471
422
421
496
523
598
Nepodmíněný TOS259
305
270
209
215
188
225
Částečně podmíněné tresty
485
352
302
313
250
310
Částečně podmíněný peněţitý trest
77
96
77
107
82
76
Částečně podmíněný TOS
388
244
209
182
168
212
Částečně podmíněný TOS, částečně
20
12
16
24
22
22
Podmíněné tresty
1.593
1.390
1.461
1.527
1.535
1.577
Podmíněný peněţitý trest
326
326
368
390
375
368
Podmíněný TOS
1.267
1.064
1.093
1.137
1.160
1.209
392
426
386
427
358
330
49
57
72
63
54
51
41
36
38
43
58
64
Celkem z toho:
nepodmíněný peněţitý trest
Odsuzující
rozsudek
s pohrůžkou trestu Odsuzující
rozsudek
bez
uložení trestu Jiná opatření
Ze zprávy Ministerstva spravedlnosti o vnitřní bezpečnosti za rok 2009 („Sicherheitsbericht 2009“) vyplývá, ţe v roce 2009 lze sledovat mírný nárůst počtu mladistvých, kteří byli pravomocně odsouzeni, oproti předchozímu roku 2008. Tento nárůst
(o
167
mladistvých)
však
není
drastický,
a
to
ani
v porovnání
s předcházejícími léty, přestoţe od r. 2005 jde o nejvyšší počet. V roce 2004 však byl počet pravomocně odsouzených ještě vyšší neţ v r. 2009 (3.336 mladistvých). Porovnáme-li četnost jednotlivých trestů, pak se zvýšení počtu odsouzených rovnoměrně rozloţilo mezi jednotlivé druhy trestů. Pouze u odsuzujícího rozsudku s pohrůţkou trestu a odsuzujícího rozsudku bez uloţení trestu je patrný pokles, a to od roku 2007, kdy nejvyšší počty u těchto institutů byly zaznamenány v roce 2006. Jakých trestných činů se mladiství nejčastěji dopouštěli, je uvedeno v přehledu níţe. Pro
porovnání
předkládám
rovněţ
tabulku
odkazující
na
tabulku
nejfrekventovanějších trestných činů mladých dospělých. Stejně jako mladiství, tak
259
zkratka TOS - trest odnětí svobody
103
také mladí dospělí se nejvíce dopouštějí trestného jednání proti cizímu majetku. V případě mladistvých je přímo vyčíslen trestný čin krádeţe a poškozování cizího majetku. Dalším trestným činem, který zvyšuje statistická data, a to jak u mladistvých, tak také u mladých dospělých, je trestný čin proti ţivotu a zdraví. Od roku 2004 lze zaznamenat pokles odsouzených mladistvých a u mladých dospělých od roku 2006 za přečin nedovoleného zacházení s omamnou látkou dle § 27 a obchodování
s omamnou
látkou
dle
§
28
zákona
o
omamných
látkách
(„Suchtmittelgestz BGBl 112/1997“). Přehled vybraných trestných činů - odsouzení mladiství 2004-2009:260 Odsouzení mladiství
2004
2005
2006
2007
2008
2009
Celkem
3.336
2.953
2.889
3.084
2.988
3.155
Tělo a ţivot §§ 75-95 StGB
624
541
644
765
743
871
Ublíţení na zdraví § 83 StGB
314
296
367
453
467
537
Nedbalostní ublíţení na zdraví
70
53
54
63
29
43
1.489
1.331
1.334
1.455
1.532
1.668
152
141
162
208
257
251
Krádeţ §§ 127-131 StGB
983
821
760
806
836
892
Nedovolené uţití vozidla § 136 StB
62
70
60
71
74
49
Sexuální integrita
36
46
37
56
31
45
Zákon o omamných látkách
809
656
458
331
230
211
Jiné
378
379
416
477
452
460
§ 88 StGB Trestný čin proti cizímu majetku §§ 125-168b StGB Poškozování cizí věci §§ 125, 126 StGB
§§ 201-220a StGB
260
Sicherheitsbericht 2009, Bericht über die Tätigkeit der Strafjustiz, Bundesministerium für Justiz [cit. 201104-02]. Dostupný z: http://www.parlament.gv.at, s. 47.
104
Přehled vybraných trestných činů – odsouzení mladí dospělí 2004-2009:261 Odsouzení mladí dospělí
2004
2005
2006
2007
2008
2009
Celkem
5.500
5.999
5.594
5.915
5.259
5.257
Tělo a ţivot §§ 75-95 StGB
1.397
1.496
1.428
1.605
1.644
1.562
Trestný čin proti cizímu majetku
1.856
1.938
1.428
1.605
1.644
1.562
35
39
37
48
24
39
1.472
1.621
1.380
1.330
902
819
740
905
892
949
845
835
§§ 125-168b StGB Sexuální integrita §§ 201-220a StGB Zákon o omamných látkách Jiné
2.5.12 Domácí vězení Podnětem k zavedení domácího vězení v Rakousku byly, dle tamějšího tisku, ale také dle tehdejších politických představitelů, alarmující počty vězňů. Rakouské titulky v roce 2006 v novinách upozorňovaly na rekordní počty uvězněných. K 1.3.2006 bylo ve věznicích 9.004 osob, z toho 6.073 se nacházelo ve výkonu trestu a 2.931 osob ve vyšetřovací vazbě. Spolkové ministerstvo spravedlnosti hledalo novou cestu, jak sníţit vězeňskou populaci. Nejprve vyhláška262 umoţnila ve vybraných obvodech zemských soudů, aniţ by došlo ke změně zákona, zavedení elektronického sledování při podmíněném propuštění za současného nařízení probační pomoci a povinností.263 Po provedených pilotních projektech došlo zákonem BGBl I 64/2010 k novelizaci trestního řádu a zejména zákona o výkonu trestů a zákona o probační sluţbě. S účinností k 1.9.2010 tak bylo zavedeno elektronické sledování domácího vězení jako forma výkonu trestu a jako právní institut náhrady vazebního vězení. Porovnáme-li poměr vězněných osob na 100.000 obyvatel v České republice a Rakousku, pak v České republice jde o 185 osob a v Rakousku 105 osob. V České
261
Tamtéţ, s. 47. BMJ-L 100.004/0019 II-1/2005 263 KOSS, CH. Sozialarbeit im Rahmen der elektronischen Aufsicht. Journal für Strafrecht, 2007, č. 3, s. 84. 262
105
republice činil v roce 2006 počet odsouzených ve výkonu trestu odnětí svobody 16.179 osob a v roce 2007 to bylo ještě o 468 odsouzených více.264 V roce 2007 činil v Rakousku počet vězněných činil 8.600 osob, tedy oproti roku 2006 došlo na rozdíl od ČR k poklesu. Z tohoto statistického exkursu bychom mohli hodnotit jako alarmující spíše situaci v České republice neţ v Rakousku. Ke dni 1.5.2010 se v rakouských věznicích nacházelo 8.671 osob, z toho připadalo na vyšetřovací vazbu (2.015 osob). Průměrný stav odsouzených ve výkonu trestu v roce 2010 činil dokonce 19.449 osob. Náklady na jednu osobu ve vězení za jeden den činí v Rakousku aktuálně 100,- EUR. Při prezentaci modelových projektů činily udávané náklady elektronického monitoringu na jeden den pro jednu osobu 42,- EUR. V Rakousku byly prováděny pilotní projekty za účelem zavedení elektronického sledování u podmíněného propuštění z trestu odnětí svobody a krátkodobých trestů (kde odsouzenému hrozil trest odnětí svobody aţ 6 měsíců). Kontrola dodrţování uloţených podmínek byla prováděna jednak prostřednictvím elektronických náramků, ale také probačními pracovníky. Tyto pilotní projekty byly zaměřeny na dospělé pachatele, ţádný z nich neudával, ţe by se vztahoval také na mladistvé pachatele. I kdyţ tyto projekty byly vázány na dospělé pachatele, povaţuji je za velmi důleţité (a proto je uvádím), zejména z toho důvodu, ţe v České republice existenci takových pilotních projektů, v nichţ by došlo nejprve k podrobnému odzkoušení a rozboru moţných úskalí, které s sebou přináší aplikační praxe, postrádám. V pilotních projektech spatřuji způsob, jak se vyvarovat budoucích chyb. Tuto skutečnost lze demnostrovat
na
první
fázi
modelového
projektu
za
účelem
vyzkoušení
elektronického monitoringu, který v Rakousku selhal. 2.5.12.1 Modelový projekt – první fáze Pilotní projet probíhal v Rakousku ve dvou fázích. První fáze byla zahájena v roce 2006. Elektronický monitoring probíhal na principu satelitní navigace
264
Statistická ročenka Vězeňské sluţby za rok 2007. [cit. 2010-10-28]. Dostupný z: http://www.vscr.cz.
106
v dopravě.265 Sledovaný byl vybaven vysílačem v podobě náramku, který mu byl umístěn na nohu. Náramek byl spojen se satelitem a díky tomu šlo sledovat pohyb odsouzeného. Osoby zúčastněné na projektu musely splňovat následující kritéria: -
jednalo se o podmíněně propuštěné osoby (tyto osoby by nebyly bez elektronického monitoringu z důvodu negativní sociální prognózy podmíněně propuštěny),
-
vlastní ubytování,
-
osoby byly zaměstnané či docházely do školy či vykázaly jakýkoliv jiný obdobný denní program v rozsahu minimálně 20 hodin týdně,
-
souhlas podmíněně propuštěného s elektronickým monitorováním,
-
pokud v obydlí s podmíněně propuštěným ţila plnoletá osoba, pak tato musela souhlasit s elektronickým sledováním odsouzeného. Ačkoli se přepokládalo, ţe se pilotního projektu zúčastní aţ 100 osob, vybráno
bylo pouze do 20 osob.266 Maximální délka stanovená vyhláškou pro elektronické sledování při podmíněném propuštění činila 6 měsíců. V praxi činila uloţená délka elektronického sledování nejčastěji 3-4 měsíce.267 Podmíněně propuštění, kteří se projektu v roce 2006 zúčastnili, byli odsouzeni za více spáchaných deliktů, zejména majetkovou a násilnou trestnou činnost (ublíţení na zdraví, podvod, vloupání ….). Probační pracovníci instituce NEUSTART268 byli jiţ tehdy pověřeni prováděním prvotních kroků za účelem ověření moţnosti vyuţití elektronického monitoringu: -
zjištění bydliště a souhlasu osob, které by s odsouzeným měly sdílet po propuštění stejné bydliště,
-
ověření pracovního místa, případně kontaktování úřadu práce nebo věznice za účelem umoţnění vycházek pro sjednání práce.
265
Mobile elektronische Fußfessel in Österreich gescheitert. [cit. 2007-02-15]. Dostupný z: http://heise.de/newsticker/meldung/83856. 266 Mobile elektronische Fußfessel in Österreich gescheitert. [cit. 2007-02-15]. Dostupný z: http://heise.de/newsticker/meldung/83856. 267 KOSS, CH.: Sozialarbeit im Rahmen der elektronischen Aufsicht. Journal für Strafrecht. 2007, č. 3, s. 86. 268 Obdoba Probační a mediační sluţby České republiky.
107
Nejdůleţitější činnost probačních pracovníků však spočívala ve zpracování a v kontrole týdenního plánu podmíněně propuštěného. V plánu jsou určeny konkrétní hodiny, ve kterých bude klient doma, v zaměstnání nebo na terapii.269 Elektronické náramky pronajímala společnost G4S Security Systems270, hlášení přijímala příslušná věznice zapojená do projektu. V Rakousku se však v rámci tohoto projektu vyskytly problémy technického rázu, zejména silné sněţení přerušilo spojení a následovaly chybné poplachy.271 Tyto technické nedostatky byly vyřešeny a v roce 2008 byla spuštěna druhá fáze tohoto modelového projektu. 2.5.12.2 Modelový projekt – druhá fáze 15. ledna 2008 byla zahájena druhá fáze pilotního projektu. Ukončena byla 15. září 2008. V rámci tohoto druhého projektu došlo ke změně technického zařízení. Namísto satelitní techniky byl klient sledován prostřednictvím telefonní linky.272 Odsouzení opět nosili náramek na noze, tento byl však napojen na telefon. Snímače pohybu byly nainstalovány v bytě a na pracovišti. Signály jsou dostatečně silné, aby se odsouzený mohl volně pohybovat v rodinném domě, v kanceláři nebo v dílně, aniţ by spustil alarm. Podstatou domácího vězení je omezení jeho pohybu v určitých stanovených intervalech. Pro cestu do práce a z ní nebo za účelem nákupu bylo stanoveno časové rozpětí, které odsouzený nemohl překročit.273 Domácí vězení je trestem, který má být dostatečně citelný, a tudíţ odsouzený musí dodrţovat stanovená pravidla, která vedou k omezení jeho osobní svobody. Tato druhá fáze byla umoţněna díky reformě trestního práva, tzv. „balíček pro odlehčení věznicím“ („Haftentlastungspaket“). Nově bylo elektronického sledování pouţito i ke krátkodobým trestům odnětí svobody – u těch, kde hrozil pachateli trest odnětí svobody aţ 6 měsíců („front-door systém“). Pokud by se jednalo o prvopachatele, pak u něj byla hranice aţ 9 měsíců.
269
KOSS, CH.: Sozialarbeit im Rahmen der elektronischen Aufsicht. Journal für Strafrecht. 2007, č. 3, s. 87. ORF. Elektoronische Fußfessel bleibt vorerst. [cit. 2008-12-16]. Dostupný z: http://wien.orf.at. 271 Fußfessel: Keine Sympathie. [cit. 2008-12-16]. Dostupný z: http://salzburg.com. 272 ORF. Neuer Versuch mit elektronischer Fußfessel. [cit. 2009-02-10]. Dostupný z: http://futurezone.orf.at/stories/249574/ 273 ORF. Neuer Versuch mit elektronischer Fußfessel. [cit. 2009-02-10]. Dostupný z: http://futurezone.orf.at/stories/249574/ 270
108
Druhé fáze projektu se zúčastnilo 36 odsouzených, z toho 11 odsouzených ke krátkodobému trestu odnětí svobody a 25 podmíněně propuštěných. Na projektu se podílela věznice Wien-Simmering (19 odsouzených) a věznice v Grazu-Jakomini (17 odsouzených). Jak jsem výše zmínila, kontrolu dodrţování podmínek uloţeného trestu prováděli probační pracovníci instituce NEUSTART. Odsouzení, kteří se zúčastnili této druhé fáze projektu, museli splňovat následující podmínky: -
zajištěné ubytování (byt, dům),
-
museli mít zaměstnání či docházet do školy či jiný obdobný denní program, který představoval minimálně 30 hodin týdne,
-
souhlas sledovaného odsouzeného s elektronickým monitorováním,
-
souhlas plnoleté osoby, která s odsouzeným bydlí. Zaměstnavatel
odsouzeného
je
informován
o
elektronickém
dohledu.
Odsouzení se po dobu sledování museli zříci také konzumace alkoholu či drog. Případné nedodrţení sjednaného týdenního plánu či jiné porušení dohody o sledování bylo kvalifikováno buď jako lehké či těţké porušení stanovených podmínek. Lehkým porušením bylo například překročení časového harmonogramu o jednu hodinu, nepřesnost v dohodnutém hlášení, poţití alkoholu do 0,8 promile v dechu. Při prvním lehkém porušení následovalo předvolání do věznice a slovní výstraha. Při druhém lehkém porušení podmínek byl odsouzený opět předvolán do věznice a obdrţel písemnou výstrahu, přičemţ odsouzenému mohl být zredukován počet volného času minimálně po dobu jednoho týdne. V případě třetího lehkého porušení podmínek následovalo jiţ rozhodnutí o porušení elektronického dohledu, které vydával ředitel věznice, a odsouzený byl přijat do výkonu trestu odnětí svobody.274 Těţkým porušením podmínek se rozumělo zejména překročení časového harmonogramu o více jak jednu hodinu, podvádění, zneuţití důvěry, manipulace s technickým zařízením, zneuţívání návykových látek, konzumace alkoholu více jak 0,8 promile v dechu, spáchání trestného činu, ale také vícero lehkých porušení. Těţké
274
KOSS, CH. Erfolgreicher Abschluss des zweiten Modellversuchs elektronische Aufsicht. [cit. 2009-04-26]. Dostupný z: http://www.neustart.at
109
porušení mělo za následek rozhodnutí ředitele věznice o porušení elektronického dohledu a rozhodnutí o přijetí do výkonu trestu odnětí svobody.275 Velmi zajímavé jsou výsledky druhé fáze modelového projektu. Jak jsem jiţ výše uvedla, druhé fáze projektu se zúčastnilo celkem 36 odsouzených. Z toho 25 podmíněně propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody a 11 odsouzených ke krátkodobému trestu. Jako velmi pozitivní hodnotím to, ţe pouze 4 osoby z 36 odsouzených zavdaly příčinu k ukončení elektronického dohledu, přičemţ pouze v jednom případě šlo o nedodrţení týdenního časového harmonogramu, v dalších dvou případech odsouzený porušil povinnost nedovolené konzumace alkoholu a drog. Jeden odsouzený elektronický dohled dobrovolně ukončil. Ve zbývajících 32 případech došlo k regulérnímu ukončení modelového projektu, tj. odsouzení dodrţeli stanovené podmínky a povinnosti v rámci elektronického dohledu. Proti ţádnému odsouzenému nebyla během elektronického sledování vznesena obţaloba. Autor v hodnotícím materiálu uvádí, ţe v době jeho tvorby nebyla zaznamenána recidiva odsouzených. Přehled – ukončení elektronického dohledu:276 Backdoor-odsouzení (podmíněně propuštění z výkonu trestu odnětí
25
svobody) Frontdoor- odsouzení (odsouzení ke krátkodobému trestu)
11
Celkem:
36
Důvody ukončení: Regulérní ukončení – podmíněné propuštění s probační pomocí
11
Regulérní ukončení – podmíněné propuštění bez probační pomoci
12
Regulérní ukončení – nepodmíněné propuštění
7
Regulérní ukončení – z důvodu ukončení pilotního projektu
2
Ukončení el. dohledu – z důvodu konzumace alkoholu
1
Ukončení el. dohledu – z důvodu konzumace drog
1
275
KOSS, CH. Erfolgreicher Abschluss des zweiten Modellversuchs elektronische Aufsicht. [cit. 2009-04-26]. Dostupný z: http://www.neustart.at 276 KOSS, CH. Erfolgreicher Abschluss des zweiten Modellversuchs elektronische Aufsicht. [cit. 2009-04-26]. Dostupný z: http://www.neustart.at
110
Ukončení el. dohledu – nedodrţení týdenního plánu
1
Dobrovolné ukončení
1
Celkem
36
Výše uvedené výsledky potvrzují vysokou motivaci odsouzených k regulérnímu ukončení elektronického dohledu. Odsouzení ke krátkodobému trestu uváděli, ţe tento druh trestu chápali jako šanci, neboť hrozba výkonu trestu, ztráta zaměstnání, rodiny a sociálního prostředí by byla „velmi vysoká cena, kterou by museli zaplatit“. Po ukončení elektronického sledování, ve kterém odsouzení dodrţeli všechny stanovené podmínky a povinnosti, následovalo rozhodnutí soudu o zastavení trestního stíhání. Velmi důleţitou úlohu v průběhu pilotního projektu elektronického sledování zaujímali probační pracovníci, kteří vykonávali jednak prvotní kroky (viz podkapitola 2.5.12.1 Modelový projekt – první fáze) při vyhledávání vhodných klientů, ale také sociální práci a poradenství. Poskytovali odsouzeným morální podporu při výkonu tohoto alternativního trestu. A samozřejmě vytvářeli s odsouzeným harmonogram týdenního plánu a následně kontrolovali jeho dodrţování. Probační pracovníci při ukončení elektronického dohledu mohou také ve své zprávě dát doporučení, týkající se návrhu dalších opatření vůči odsouzenému, který sice pozitivně ukončil elektronické sledování, ale dle probačního pracovníka by bylo vhodné v pozitivním vedení pokračovat, např. v dobrovolné podpoře v oddělení péče po propuštění z výkonu trestu („Haftentlassenenhilfe“) instituce NEUSTART. Z předchozího tedy vyplývá, ţe se jedná o časově náročnou práci, kdy probační pracovník musí aktivně přistupovat k výkonu svého povolání. Vyplývá také, ţe se v Rakousku předpokládá, ţe ukončením elektronického sledování práce s odsouzeným nekončí, ale nabízejí se mu další moţnosti tak, aby v dalším ţivotě ţil bez konfliktu se zákonem a v případě potřeby mohl navštívit probačního pracovníka instituce NEUSTART. Takto široké rozpětí činností Probační a mediační sluţby České republiky postrádám. Z přístupných výsledků druhého modelového projektu je třeba ještě zmínit vliv elektronického sledování na sociální okolí odsouzeného. Partnery odsouzených bylo
111
totiţ elektronické sledování hodnoceno velmi kladně. V hodnotící zprávě277 je konstatováno překvapující zjištění, ţe partneři odsouzených ve velké míře zcela dobrovolně doprovázeli odsouzeného na pohovory s probačním pracovníkem. Partneři zejména kladně hodnotili zvýšenou přítomnost odsouzeného v obydlí, ale také zlepšení spolehlivosti partnera a partnerského souţití. Pouze v ojedinělých případech byl konstatován napjatý partnerský vztah. Za velmi důleţité povaţuji, ţe se nepotvrdily obavy ze zesíleného domácího násilí. Stejný pozitivní přístup partnerů odsouzených byl zaznamenán i v případě švýcarského a německého projektu.278 Hořák uvádí, ţe v případě mladistvých odsouzených lze naopak spekulovat o zvýšeném napětí mezi dětmi a rodiči, kteří se je pokoušejí disciplinovat. Zmiňuje také negativní dopad domácího vězení na širší sociální síť přátel odsouzeného, kdy většina odsouzených povinnost podřizovat se domácímu vězení tají.279 Takové poznatky nebyly v rakouském výzkumu prezentovány. 2.5.12.3
Elektornicky sledované domácí vězení („elektronisch überwachter Hausarrest“) jako vězení jiného druhu280
Vzhledem k dobrým výsledkům pilotních projektů bylo s účinností k 1.9.2010 zavedeno elektronicky sledované domácí vězení (dále také jako „domácí vězení“) novelou BGBl I 64/2010, která změnila trestní řád (StPO), zákon o výkonu trestů (StVG) a zákon o probační sluţbě (BewHG). Datum účinnosti novely bylo stanoveno v okamţiku, kdy bylo jasné, ţe věznice budou v dané datum vybaveny vhodnými prostředky pro elektronický monitoring. Podmínky pro výkon tohoto trestu jsou stanoveny zejména v § 156b StPO. Podrobněji jsou však rozvedeny ve vyhlášce spolkové ministryně spravedlnosti o výkonu trestu a vyšetřovací vazby prostřednictvím elektronicky sledovaného domácího vězení („Verordnung der Bundesministerin für Justiz über den Vollzug von
277
KOSS, CH. Erfolgreicher Abschluss des zweiten Modellversuchs elektronische Aufsicht. [cit. 2009-04-26]. Dostupný z: http://www.neustart.at 278 HOŘÁK, J. Domácí vězení a elektronická kontrola odsouzených. Trestní právo. 2005, č. 12, s. 10. 279 Tamtéţ, s. 10. 280 Elektronicky sledované domácí vězení jako „vězení jiného druhu“ („Haft anderer Art“) nazývá důvodová zpráva BGBl I 64/2010, kterou se domácí vězení zavádí do rakouského právního řádu.
112
Strafen und der Untersuchungshaft durch elektronisch überwachten Hausarrest“ – „HausarrestV“), BGBl II 279/2010 (dále také jako „vyhláška BGBl II 279/2010“). Domácí vězení můţe být uloţeno také mladistvým pachatelům, a to díky § 2 zákonu o výkonu trestu (StVG), který stanovuje, ţe pro výkon trestu mladistvých platí zákon o výkonu trestu, pokud zákon o soudnictví nad mladistvými nestanoví něco jiného. Domácí vězení můţe nahradit výkon trestu odnětí svobody ve výměře aţ 12 měsíců nebo pobyt ve vyšetřovací vazbě.281 Je určeno sociálně dostatečně integrovaným osobám, kterým můţe být výkon trestu odnětí svobody změněn v celé výši (tzv. „Frontdoor-Variante“)
nebo částěčně
(tzv. „Backdoor-Variante“).282
V případě frontdoor-varianty podává ţádost odsouzený před nástupem k výkonu trestu odnětí svobody, přičemţ výměra trestu nepřesahuje 12 měsíců a odsouzený splňuje další předpoklady (např. zaměstnání, nemocenské a úrazové pojištění). U backdoor-varianty mohou podat ţádost odsouzení ve výkonu trestu, jejichţ trest odnětí svobody, který mají ještě vykonat, nepřesahuje 12 měsíců (viz Příloha č. 5 – Ţádost o schválení elektronicky sledovaného domácího vězení „Antrag auf Bewilligung des elekronisch überwachten Hausarrests“). Výkon trestu ve formě elektronicky sledovaného domácího vězení znamená, ţe odsouzený či vězněný („dále uváděno pouze odsouzený“) se musí zdrţovat ve svém obydlí, musí mít vhodné zaměstnání (čímţ se rozumí vykonávání např. ţivnosti, vzdělávání, péče o děti, vykonává obecně prospěšné práce nebo srovnatelnou činnost)283 a musí u něj existovat přiměřené podmínky pro vedení ţivota. Odsouzeným je zakázáno opustit obydlí, ledaţe by se jednalo o výkon zaměstnání, opatření si nutných ţivotních potřeb, návštěvy lékařské péče nebo z jiných důvodů, které budou uvedeny v podmínkách výkonu domácího vězení. Odsouzený je také povinen k náhradě nákladů spojených s elektronickým sledováním. Výše jsem uváděla, ţe se v době pilotních projektů počítalo s náklady ve výši 44,- EUR za den.
281
§ 6 odst. 1 Verordnung der Bundesministerin für Justiz über den Vollzug von Strafen und der Untersuchungshaft durch elektronisch überwachten Hausarrest“, BGBl II 279/2010 uvádí, ţe se ustanovení §§ 1 a 2 odst. 1-5 se uţijí také na výkon vyšetřovací vazby prostřednictvím elektronicky sledovaného domácího vězení. § 6 odst. 2 Pokud existuje odůvodněné podezření, ţe se osoba elektronickcy sledovaná pokusí vyhýbat výkonu vyšetřovací vazby nebo se jiţ vyhýbá, nebo jsou dány jiné důvody, pro které je moţno odvolat elektronicky sledované domácí vězení (§ 173 odst. 4 StPO), je třeba obratem informovat státní zastupitelství. 282 Elektronisch überwachter Hausarrest. [cit. 2011-05-15]. Dostupný z: http://www.neustart.at 283 Podmínka určitého počtu hodin, tak jak tomu bylo v případě pilotních projektů (I. pilotní projekt: minimálně 20 hodin týdně, II. pilotní projekt: minimálně 30 hodin týdně)
113
Vyhláška spolkové ministryně spravedlnosti o výkonu trestu a vyšetřovací vazby prostřednictvím elektronicky sledovaného domácího vězení v § 5 stanovuje výši nákladů elektronického sledování domácího vězení, které činí 22,- EUR za jeden kalendářní den, který je sledovaný povinen hradit (§ 156b odst. 3 StVG). Tato povinnost můţe odpadnout, pokud by úhradou této částky byly ohroţeny základní ţivotní potřeby odsouzeného nebo osoby, k jejíţ výţivě je odsouzený povinen. Domácí vězení bude tedy schváleno za splnění následujících podmínek (§ 156c odst. 1 StVG): -
odsouzený má podstoupit trest ve výměře ne více jak 12 měsíců,
-
odsouzený má v tuzemsku: - vhodné ubytování, - vykonává vhodné zaměstnání, - pobírá příjem, díky němuţ můţe financovat své ţivotní náklady, - poţívá ochrany nemocenského pojištění a pojištění pro případ úrazu,
-
písemný souhlas osob, které s odsouzeným ţijí ve společné domácnosti,
-
zváţení, zda odsouzený nebude zneuţívat tuto formu výkonu.
Jako kritické faktory proti uloţení domácího vězení se udávají: chybějící sociální vazby na Rakousko (nevyjasněná cizinecká či azylová situace); těţké psychické postiţení; závislost na návykových látkách; domácí násilí (zvláště, pokud má být vyuţito společného obydlí) nebo v případech, kdy byly spáchány sexuální trestné činy (v těchto případech musí být vypracován znalecký posudek).284 V souvislosti se zavedením domácího vězení do rakouského právního řádu došlo také k novelizaci zákona o probační sluţbě, kdy byla do tohoto zákona včleněna nová ustanovení § 29c a § 29d. Dle § 29c BewHG tohoto ustanovení se sociální pracovníci podílejí na péči o odsouzeného během výkonu trestu domácího vězení, a to na ţádost věznice. Sociální pracovník poučí odsouzeného o podstatě výkonu trestu domácího vězení a podporuje jej při dorţování jemu udělených povinností v souladu s § 156b odst. 2 StVG. Šetření za účelem zjištění splnění podmínek v případě vazebního řízení konají sociální pracovníci instituce NEUSTART. Půjde-li o šetření
284
Elektronisch überwachter Hausarrest. [cit. 2011-05-15]. Dostupný z: http://www.neustart.at
114
v rámci front- nebo backdoor-klientů, pak NEUSTART oslovuje s ţádostí o vykonání příslušného šetření příslušná věznice. U osoby, jeţ ţádá o domácí vězení jakoţto náhradu za vyšetřovací vazbu, ţádá instituci NEUSTART o provedení šetření příslušný soudce.285 Jakmile je však schválen výkon trestu ve formě domácího vězení, je odsouzenému poskytnuta péče sociálního pracovníka (§ 29c BewHG). Pokud by se jednalo o osobu, která by byla odsouzena za trestné činy vyjmenované v § 52a odst. StGB (tj. trestný čin proti sexuální integritě nebo trestný čin proti ţivotu a zdraví či svobodě, kdy čin byl spáchán z důvodu pohlavního vzrušení či uspokojení), pak v těchto případech se vyhotovuje znalecký posudek, a to ještě před rozhodnutím o předpokladech dle § 156c odst. 1 bod 4 (zkoumání bytových podmínek, sociálních poměrů a eventuálních rizikových faktorů). V průběhu dvou týdnů po dojití ţádosti o provedení šetření předkládá sociální pracovník instituce NEUSTART zprávu věznici, v případě vězně ve vyšetřovací vazbě je zpráva předkládána příslušnému soudci nejpozději do jednoho týdne od obdrţení ţádosti o provedení šetření. Sociální pracovník poučí kaţdého klienta o podmínkách domácího vězení, zjistí bytové podmínky a v případě front- a backdoor-klientů vede sociální pracovník také rozhovory se všemi obyvateli obydlí, staršími 14-ti let. Zkoumá, zda je reálné souţití, a vyţádá si jejich souhlas. Tyto podmínky jsou zjišťovány opětovně dva měsíce po zahájení domácího vězení. Sociální pracovník taktéţ kontaktuje zaměstnavatle, dále zkoumá pracovní a finanční situaci na základě předloţených podkladů. Kontroluje také platby nemocenského a úrazového pojištění. Za stěţejní činnost sociálních pracovníků však při dohlíţení nad osobou, jíţ bylo uloţeno domácí vězení, povaţuji vytváření týdenního nebo čtrnáctidenního tzv. „dohlíţecího profilu“ („Aufsichtsprofil“). Jde o vytvoření plánu dne v rámci daného týdne, kdy je podrobně určeno, kdy se bude odsouzený nacházet v obydlí, v práci, nákupech, případně kdy se bude nacházet např. u lékaře apod. Dohlíţecí profil předává sociální pracovník k dispozici věznici ke schválení. Sociální pracovník taktéţ vede rozhovor s kaţdým odsouzeným o jím spáchaném deliktu a jeho odpovědnosti
285
Elektronisch überwachter Hausarrest. [cit. 2011-05-15]. Dostupný z: http://www.neustart.at
115
za něj. Opět na ţádost věznice nebo soudu zpracovává sociální pracovník závěrečnou zprávu.286 Domácí vězení můţe být odvoláno, pokud (§ 156c odst. 2 StVG): -
odpadnou nutné předpoklady pro jeho svolení,
-
odsouzený nedodrţuje podmínky, aniţ by byly dány váţné důvody či nedodrţuje podmínky ani po formálním napomenutí,
-
odsouzený je déle neţ jeden měsíc v prodlení se zaplacením nákladů na domácí vězení,
-
odsouzený spáchal úmyslný trestný čin během elektronicky sledovaného domácícho vězení nebo se vyhýbá výkonu trestu.
Rozhodnutí o trvání domácího vězní a odvolání náleţí příslušnému vedoucímu věznice. Důvodová zpráva seznamuje s technickými informacemi: V obydlí se nainstaluje stacionární zařízení, které je stále napojeno na server prostřednictvím GSM, příp. pevné sítě (pokud neexistuje moţnost GSM sítě).
Tento přístroj („Basisgerät“)
komunikuje prostřednictvím radiových vln s náramkem umístěným na noze odsouzeného. Přístroj je nastaven na určitou vzdálenost, v níţ se odsouzený můţe pohybovat. Jakmile by bylo s náramkem jakkoli manipulováno, např. při pokusu jej odstranit, spustí přístroj alarm. Náramky jsou voděodolné. Mohou být dodatečně doplněny o kontrolu hlasu, obličeje či kontrolu na alkohol. Spustí-li přístroj alarm, je informována příslušná věznice a justiční stráţ provede prohlídku u odsouzeného nebo bude spuštěno policejní pátrání. Zneuţití domácího vězení by mělo mít za následek, ţe odsouzený stráví zbytek trestu ve věznici.287 Dohlíţecí centrále, která kontroluje výkon domácího vězení, jsou dána k dispozici data, která udávají dobu, kdy má být odsouzený přítomen či nepřítomen v bydlišti.
Tato
data
jsou
vytvářena
v rámci
tzv.
dohledového
profilu
(„Aufsichtsprofil“, § 4 vyhlášky spolkové ministryně spravedlnosti o výkonu trestu a vyšetřovací vazby prostřednictvím elektronicky sledovaného domácího vězení288) konkrétního odsouzeného, a to dle podmínek pro vedení ţivota mimo věznici. Tyto
286
Elektronisch überwachter Hausarrest. [cit. 2011-05-15]. Dostupný z: http://www.neustart.at Důvodová zpráva k zákonu BGBl I 64/2010. [cit. 2011-05-15]. Dostupný z: http://www.parlament.gv.at 288 BGBl II 279/2010 287
116
podmínky jsou specifikovány v § 3 zmiňované vyhlášky. Jde např. o dodrţování doby povinné přítomnosti v bydlišti, informační povinnost v případě změny poměrů odsouzeným; dodrţování opatření spojených s péčí o odsouzeného; zaručení dosaţitelnosti na mobilním telefonu, který je provozován kontrolovanou osobou, a to kdykoliv; dodrţování nařízených zákazů – např. zákaz navštěvovat určitá místa či se setkávat s určitými osobami. Vzhledem k tomu, ţe trest domácího vězení je v Rakousku novým institutem a statistické údaje jsou zpracovávány zpětně, nepodařilo se mi bohuţel získat data vypovídající o četnosti, s níţ byl trest ukládán. Tyto údaje je však problematické získat i v rámci České republiky.
2.6. Komparativní shrnutí a porovnání se sankčním systémem v České republice Zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe s sebou přinesl ode dne jeho účinnosti 1.1.2004 nejen samostatnou zákonnou úpravu, novou koncepci zaloţenou na výchovných prvcích, ale také nové druhy sankcí. Jak pro právní úpravu v České republice, tak také v Rakousku, platí vztah speciality, tj. pokud tyto zákony nestanoví jinak, uţije se obecných právních předpisů (trestního zákona či trestního řádu). Vzhledem k tomu, ţe ZSM upravuje nejenom hmotněprávní, ale také procesněprávní materii, můţeme říci, ţe jde o komplexní úpravu. Stejně tomu je také v případě rakouského zákona o soudnictví nad mládeţí (§ 1-18 JGG hmotněprávní ustanovení, od § 24 JGG procesněprávní ustanovení289). ZSM se vztahuje na dvě věkové skupiny mládeţe: děti mladší patnácti let (osoby trestně neodpovědné, které v době spáchání činu jinak trestného nedovršily patnáctý rok věku) a mladistvé (osoby trestně odpovědné, které v době spáchání provinění dovršily patnáctý rok a nepřekročily osmnáctý rok svého věku). Protiprávní činy, jichţ se dopustily děti mladší patnácti let, se nazývají činy jinak trestné, v případě mladistvých hovoříme o provinění. Rakouský JGG hovoří pouze o trestném činu mladistvého, další odlišnou terminologii výslovně nestanovuje.
289
§§ 19-23 byly různými novelami zrušeny
117
2.6.1 Osoby, na něž dopadá právní úprava českého a rakouského zákona o soudnictví ve věcech mládeže a problematika spojená s věkovou hranicí trestní odpovědnosti Oblast úpravy JGG je dána zejména §§ 1 a 4 JGG. V § 1 JGG jsou rozlišeny dvě věkové skupiny: nedospělci („Unmündige“ – ti, kteří nedovršili 14 let) a mladiství („Jugendlicher“ – ti, kteří dosáhli věku 14 let, avšak nedovršili ještě 18 let). JGG se vztahuje ještě na jednu věkovou skupinu, a to na mladé dospělé („junge Erwachsene“ – ti, kteří dosáhli věku 18 let, avšak nedovršili ještě 21 let). Český zákon o soudnictví ve věcech mládeţe vymezuje pouze dvě věkové skupiny. Děti mladší 15 let (ten, kdo v době spáchání činu jinak trestného nedovršil patnáctý rok věku) a mladistvé (ten, kdo v době spáchání provinění dovršil 15 rok a nepřekročil 18 rok svého věku), přičemţ obě tyto skupiny jsou nazývány souhrnným pojmem mládeţ. Trestní odpovědnost mladistvého se jak v českém, tak v rakouském právním řádu předpokládá a odpadá pouze ze zákonem stanovených důvodů. Tyto důvody jsou upraveny v § 4 odst. 2 JGG a § 5 ZSM. Od počátku přijetí české právní úpravy zákona o soudnictví ve věcech mládeţe setkáváme na její problematické nahlíţení. Na jedné straně je na dosaţení určitého stupně rozumové a mravní vyspělosti upravené v § 5 odst. 1 ZSM pohlíţeno jako na zvláštní druh příčetnosti290, na druhé straně je chápána jakoţto samostatná podmínka vylučující trestní odpovědnost, vedle věku a příčetnosti.291 V rámci odborného semináře „Trestná činnost mládeţe“ pořádaném Justiční akademií ve dnech 20.-21. června 2011 v Kroměříţi byla tato problematika také zmíněna v rámci přednášky „Aktuální rozhodovací praxe NS ČR v otázkách souvisejících se zákonem o soudnictví ve věcech mládeţe, judikatura obecných
290
např. ŠÁMAL, P. K podmíněné či relativní trestní odpovědnosti mladistvého. Právní rozhlededy. č. 2, 2004, s. 47-52. ZEZULOVÁ, J., RÜŢIČKA, M. Aktuální problémy zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe. Státní zastupitelství. 2005, č. 7-8, s. 6-14. ŘÍHA, J. Ještě k nepříčetnosti podle zákona o soudnictví ve věcech mládeţe (zejména ke vztahu § 5 odst. 1, 2 ZSM a § 12 TrZ). Trestněprávní revue. 2006, č. 10, s. 293299. 291 např. SOTOLÁŘ, A., AUGUSTINOVÁ, P. K trestní odpovědnosti mladistvých a k moţnostem reakce na činy jinak trestné spáchané trestně neodpovědnými mladistvými. Trestněprávní revue. 2007, č. 7, s. 197- 198. JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. I. vydání. Praha : Leges, 2009, s. 182. VÁLKOVÁ, H. In KRATOCHVÍL, V. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. I. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 423-425. K problematice dále např. VÁLKOVÁ, H., HULMÁKOVÁ, J. (Ne)Odpovědnost mladistvého podle zákona o soudnictví ve věcech mládeţe de lege lata i de lege ferenda. Státní zastupitelství. 2007, č. 5, s. 39-45.
118
soudů, podněty ke sjednocení soudní práce, otázky věkové hranice trestní odpovědnosti“ lektorkami Zezulovou z Nejvyššího státního zastupitelství a Kůrkovou z Nejvyššího soudu ČR. Vzhledem k rozporné rozhodovací praxi soudů (případy zproštění obţaloby dle § 226 písm. b) tresního řádu a případy dle § 226 písm. d) trestního řádu) byl nejvyšší státní zástupkyní podán podnět k zaujetí stanoviska za účelem sjednocení rozhodovací praxe soudů. Nejvyšší soud dospěl k závěru, ţe věc není nutno řešit stanoviskem, ale postačí vyřízení věci publikací rozhodnutí ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Nejvyšším soudem byl v červnu 2010 vydán návrh rozhodnutí č. 8, jehoţ právní věta zněla: „Rozumovou a mravní vyspělost mladistvého
ve smyslu § 5 odst. 1 z. s. m. je třeba z hmotně právního hlediska chápat jako zvláštní druh (relativní či podmíněné) příčetnosti. Z hlediska procesního je proto třeba v případě, ţe mladistvý v době spáchání činu nedosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat jeho protiprávnost pro společnost nebo ovládat své jednání, postupovat podle § 172 odst. 1 písm. e) tr. ř., event. podle § 226 písm. d) tr. ř. (per analogiam ve spojení s § 5 odst. 1 z. s. m.).“ Trestním kolegiem však toto rozhodnutí nebylo přijato. Připomínková místa k návrhu právní věty prezentovaného rozhodnutí zaujala vesměs negativní stanoviska. Zástupkyně Nejvyššího soudu ČR zdůvodnila nepřijetí tohoto rozhodnutí tím, ţe jde pouze o otázku akademickou a v procesních důvodech nepodstatnou. Tento teoretický problém mají řešit teoretikové působící na právnických fakultách, nikoliv Nejvyšší soud ČR, který se zaměřuje na aplikační praxi. Z těchto důvodů Nejvyšší soud ČR upozadil tuto otázku a v nejbliţší době nepředpokládá ani její otevření. Problematika tedy zůstává nedořešena a ani snaha Nejvyššího státního zastupitelství nevedla bohuţel k jednoznačnému závěru. Domnívám se, ţe výklad českého pojmu rozumová a mravní vyspělost by měla být postavena na stejných předpokladech jako je tomu v Rakousku u ustanovení § 4 odst. 2 bod 1 JGG. Toto ustanovení upravuje beztrestnost mladistvého z důvodu jeho nezralosti, která je podmíněna vývojem mladistvého. Tento vývoj však není dán duševní poruchou mladistvého, ale pouze jeho zaostalým sociálním vývojem, který můţe být dán např. vyrůstáním v nepodnětném prostředí, zanedbáním péče ze strany rodičů. Nedostatečná zralost způsobuje, ţe mladistvý by takový čin např. za půl roku či za rok nespáchal. Zjištění „zpozdilé zralosti“ v Rakousku je svěřeno znalci specializujícímu
se
na
psychiatrii
mladistvých.
Posouzení
znalcem
se
však 119
nepředpokládá ve všech případech, neboť i sám soudce můţe, aniţ by nechal posoudit zralost mladistvého odborníkem, rozhodnout dle § 4 odst. 2 bod 1 JGG (viz judikáty OGH 13 Os 129/87; 9 Os 180/79). Pokud vyvstanou pochybnoti o schopnostech mladistvého uvedených § 5 odst. 1 ZSM, nastupuje vyšetření mladistvého dvěma znalci (§ 58 odst. 1 ZSM), a to jednak znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se specializací na dětskou psychiatrii a znalcem z oboru zdravotnictví nebo pedagogiky, odvětví psychologie se specializací na dětskou psychologii. Sociální nezralost jedince můţe být dána zanedbaností, sociálními nedostatky ve výchově, tělesnou poruchou, nemocí apod. Můţe být tedy poměrně v krátké době mladistvým nabyta. Mám za to, ţe ustanovení § 5 odst. 1 ZSM by mělo být reakcí na činy, které jsou vyvolané opoţděným sociálním vývojem mladistvého. Pojem rozumové a mravní vyspělosti by neměl být zaměnitelný s pojmem
příčetnost
(resp.
nepříčetnost),
který
je
spojován
s duševní poruchou. Procesní reakcí při nedostatku příčetnosti pachatele je pak důvodem pro zastavení trestního stíhání dle § 172 odst. 1 písm. e) či zproštění obţaloby dle § 226 písm. d) trestního řádu. V případě nedostatku rozumové a mravní vyspělosti by mělo být procesní reakcí zastavení trestního stíhání dle § 172 odst. 1 písm. b) trestního řádu, popřípadě zproštění obţaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu. Dalším ustanovením, které v Rakousku zakotvuje beztrestnost mladistvých při méně závaţné kriminalitě, je § 4 odst. 2 bod 2 JGG. Toto ustanovení dává velmi širokou volnost soudu, který díky němu můţe rozšířit beztrestnost na věkovou skupinu 14-15 letých. Do dovršení 16. roku věku mladistvého můţe soud při spáchání přečinu mladistvého vyloučit jeho trestní odpovědnost. Tato dekriminalizace osob ve věku 14-15 let by mohla být také de lege ferenda vhodnou k zakotvení v naší právní úpravě, a to právě za situace, kdy od 1.1.2010 neexistují konkrétní kritéria pro rozlišení mezi typovou společenskou škodlivostí provinění a trestného činu. Po zrušení § 6 odst. 2 ZSM v souvislosti s přijetím nového trestního zákoníku mělo dojít k nahrazení
materiálního
pojetí
(formálně-materiálního
pojetí)
pojetím
čistě
formálním. V zákoně o soudnictví ve věcech mládeţe však výslovně nenalezneme, tak jako je tomu u dospělých pachatelů v § 12 odst. 2 trestního zákoníku, materiální korektiv. Obdobné ustanovení jako je § 12 odst. 2 trestního zákoníku v zákoně o 120
soudnictví ve věcech mládeţe postrádám. Nicméně, s odvoláním na § 1 odst. 3 ZSM se lze o § 12 odst 2 trestního zákoníku opřít i při posuzování materiální stránky provinění. 2.6.2 Nedospělci a dolní věková hranice trestní odpovědnosti Dolní věková hranice trestní odpovědnosti je ve srovnávaných zemích odlišná. Stejně jako u nás, tak také v Rakousku je však otázka dolní věkové hranice trestní odpovědnosti otázkou aktuální, vyvolávající stále diskuse jak v kruzích odborných, tak také laických. Pozornost této problematice je věnována zejména tehdy, pokud dojde ke spáchání např. brutální vraţdy osobou, která nedovršila dolní věkovou hranici trestní odpovědnosti. Tyto případy jsou jak u nás, tak v Rakousku médii vyhledávané, často rozbouří hladinu veřejného mínění a důsledkem je volání po řešení problému dětské a juvenilní kriminality např. sníţením dolní věkové hranice trestní odpovědnosti. Zákonem o soudnictví nad mládeţí z roku 1931 byla na našem území stanovena hranice počátku trestní odpovědnosti na 14 let. S účinností trestního zákona č. 86/1950 Sb., k 1. srpnu 1950, byla zvýšena dolní hranice trestní odpovědnosti na 15 let, přičemţ tato hranice zůstala doposud nezměněna. Jiţ řadu let jsou však patrné snahy o sníţení dolní věkové hranice trestní odpovědnosti z 15 na 14 let. Mezi zastánce sníţení věkové hranice patřil například místopředseda tehdejší strany US-DEU, Václav Krása, který se jiţ v roce 1998 při debatách o připravované změně trestního zákonodárství zasazoval o sníţení hranice trestní odpovědnosti.292 Dalším zastáncem byl také například poslanec Radim Chytka, který za tímto účelem spolu s dalšími poslanci dne 23. října 2002, tedy ještě před nabytím účinnosti zákona o soudnictví ve věcech mládeţe, předloţil novelu trestního zákona Poslanecké
292
Dostupný z: http://ceskenoviny.cz. [cit. 2007-12-29] Pro sníţení hranice trestní odpovědnosti například: MAREŠOVÁ, A. K diskusi o sníţení hranice trestní odpovědnosti v ČR a uplatňování alternativních trestů a opatření u delikventních dětí a mladistvých. Trestní právo. 1997, č. 1, s. 12. NĚMEC, J. Anachronismus: Věková hranice 15 let. Právní rádce. 2004, č. 10, s. 75. Proti sníţení hranice trestní odpovědnosti například: WILDT, P. K otázce sníţení hranice trestní odpovědnosti. Trestní právo. 1997, č. 11, s. 13. ZEZULOVÁ, J. Rozhovor s profesorkou Milanou Hrušákovou. Státní zastupitelství. 2007, č. 5, s. 3. KACAFÍRKOVÁ, M. Několik poznámek k diskusi o sníţení minimální věkové hranice trestní odpovědnosti v českém trestním právu. Trestní právo. 2002, č. 3, s. 22. NOVOTNÝ, O. Znovu k návrhu nového trestního kodexu. Trestní právo. 2005, č. 3, s. 3.
121
sněmovně Parlamentu ČR. Tento krok odůvodnil tím, ţe počet trestných činů páchaných dětmi se neustále zvyšuje. Dle jeho názoru mělo sníţení trestní odpovědnosti postihnout především drobné krádeţe. Na obhajobu svého návrhu uváděl, ţe děti si jsou dobře vědomy své beztrestnosti a mnohdy se přiznávají i k trestným činům svých starších, trestně odpovědných kamarádů.293 Návrh této novely byl zamítnut.294 O sníţení věkové hranice trestní odpovědnosti usiloval také bývalý ministr spravedlnosti Pavel Němec. Za jeho působení byl předloţen Parlamentu ČR k přijetí návrh nového trestního zákona, ve kterém byla stanovena dolní věková hranice trestní odpovědnosti 14 let. Pavel Němec ve svém vystoupení před senátory 8. února 2006295 odůvodnil návrh na sníţení věkové hranice trestní odpovědnosti zvyšujícím se počtem závaţných brutálních trestných činů páchaných dětmi, které ještě nedovršily 15 let věku. Sníţení dolní věkové hranice trestní odpovědnosti samo o sobě problém dětské kriminality nevyřeší, je však adekvátní reakcí společnosti na zrychlení fyzického i mentálního vývoje dětí a potřebu ochrany společnosti před jejich nebezpečnými agresivními projevy. Dále uvedl, ţe poukazovat při dnešní vyspělosti a rychlejšímu dospívání dětí na to, ţe 14leté dítě je ještě nezralé a plně si neuvědomuje následky svého chování, je nepřesvědčivým argumentem. Zmínil, ţe dnešní děti dospívají dříve, neţ tomu bylo před desítkami let, jsou vyspělejší a jsou si schopny tudíţ uvědomit, ţe dělají něco špatného a jaké následky takové jednání přináší. Dle Pavla Němce by v tomto případě bylo více neţ legitimní reagovat na volání veřejnosti a sníţit hranici trestní odpovědnosti na 14 let, jak odpovídá vývoji společnosti a jejím potřebám a je nepochybně i v souladu s evropskými zvyklostmi. Tento návrh trestního zákoníku nebyl Poslaneckou sněmovnou ČR přijat.296 V dalším návrhu trestního zákona, předloţeném ministrem spravedlnosti Jiřím Pospíšilem, bylo opět navrhováno sníţení dolní hranice trestní odpovědnosti na 14
293
[cit. 2007-12-29]. Dostupný z: http://www.ipravnik.cz. Poslanecký návrh novely trestního zákona. Tisk 98 Poslanecké sněmovny ČR, 4. volební období. 295 Sněmovní tisk 98/0 Návrh zamítnut v prvním čtení.[cit. 2011-10-18]. Dostupný z: http://www.psp.cz. 296 Vládní návrh trestního zákona - EU. Tisk 744 Poslanecké sněmovny ČR, 4. volební období. Dostupný z: http://psp.cz; FENYK, J. Návrh trestního zákona České republiky, příčiny a důsledky jeho nepřijetí (Odlišný vývoj a osud projektů trestních zákoníků od vzniku samostatného Československa). Trestní právo. 2006, č. 6. s. 15. 294
122
let. Vláda předloţila sněmovně návrh zákona 25.2.2008.297 Návrh zákona byl ve třetím čtení 11.11.2008 schválen. O pět dnů později tehdejší ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil uvádí, ţe vzhledem k udávané nepřijatelnosti sníţení dolní hranice trestní odpovědnosti a legálního sexuálního ţivota na čtrnáct let je zejména problémem pro část senátorů z řad lidovců – „Já jsem v tomto směru připraven, pokud bude
schválen trestní zákoník v té podobě, jak byl připraven, navrhnout novelu uţ schváleného trestního zákoníku a zvýšit věkovou hranici na patnáct let“.298 Podle Pospíšila byla minimální věková hranice trestní odpovědnosti jediným sporným bodem nového trestního zákoníku.299 12.12.2008 byl návrh předloţen Poslaneckou sněmovnou Senátu, který návrh schválil 8.1.2009 a zákon byl vyhlášen 9.2.2009 ve Sbírce zákonů pod číslem 40/2009 Sb. Jiţ 18.2.2009 předloţila skupina poslanců v čele s Zuzkou Bebarovou-Rujbrovou a Kateřinou Konečnou (obě poslankyně KSČM) návrh zákona300, kterým se vrací trestní odpovědnost ze zamýšlených 14 na 15 let. Pozměňovací zákon byl přijat oběma komorami Parlamentu a byl vyhlášen 4.9.2009 ve Sbírce zákonů pod č. 306/2009 Sb. Tedy po půl roce od vyhlášení trestního zákoníku ve Sbírce zákonů došlo k novele trestního zákoníku, která vrátila dolní hranici trestní odpovědnosti opět na patnáct let.301 To vše ještě před tím, neţ nový trestní zákoník nabyl účinnosti, coţ potěšilo jistě kritiky navrhovaného sníţení např. z řad sexuologů Petra Weisse či havlíčkobrodskou sexuoloţku Ţelmíru Herrovou.302 Podíváme-li se však do historie, kdy vznikaly návrhy na rekodifikaci trestního práva hmotného, pak v r. 1995 se objevila úprava, která uvaţovala o rozdílném sníţení věkové hranice trestní odpovědnosti na 14 let (alternativně 13 let) u zvlášť závaţných úmyslných zločinů a u ostatních trestných činů zachování hranice 15 let.303 Takové návrhy však také zaznívaly i při změně současného trestního zákona, ačkoli
297
Sněmovní tisk č. 410/2008, Dostupný z: http://psp.cz Pospíšil: Vrátím odpovědnost na 15 let, hlavně když zákoník projde. Dostupný z: http://www.zpravy.idnes.cz/tiskni.asp?r=domaci&c=A081116_145820_domaci_zra [cit. 2011-04-24]. 299 O věku trestní odpovědnosti musíme diskutovat, řekl ministr Pospíšil [online]. Dostupný z: http://www.zpravy.idnes.cz/tiskni.asp?r=domaci&c=A081114_1811602_domaci_zra [cit. 2011-04-24]. 300 Sněmovní tisk č. 748/2009 301 Slovenský trestní zákon č. 300/2005 Sb., sníţil hranici trestní odpovědnosti na čtrnáct let. Hranice pro trestný čin sexuálního zneuţívání byla však ponechána na patnácti letech. 302 Sex od čtrnácti? Lékaři protestují [online]. 14.11.2008. Dostupný z: http://www.zpravy.idnes.cz/tiskni.asp?r=domaci&c=A081113_215500_domaci_abr [cit. 2011-04-24]. 303 ZEZULOVÁ, J. Několik poznámek k dolní věkové hranici trestní odpovědnosti v České republice. ASPI. 298
123
samotnými tvůrci trestního zákona byly označovány jako nesystematické.304 I kdyţ taková právní úprava přijata nebyla, stále se můţeme setkat s obdobnými úvahami. V lednu 2010 tehdejší ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová uvedla „Ráda bych podnítila otevření debaty o tom, zda neprolomit hranici trestní odpovědnosti ne o tom, jestli čtrnáct nebo patnáct let, ale zda by u nejzávaţnějších trestných činů, myslím
zejména
vraţdu,
vůbec
nějaká
spodní
věková
hranice
byla.“305
Diferencovanou dolní hranici trestní odpovědnosti nezavrhují ani někteří praktici z řad trestních soudců či státních zástupců, a to jak u nejzávaţnější trestné činnosti, u taxativně vyjmenovaných trestných činů proti ţivotu a zdraví (nejčastěji 14 let). Niţší dolní hranice trestní odpovědnosti by dle jejich názoru mohla být také např. u trestného činu krádeţe, např. 12 let.306 Zastánci sníţení minimální věkové hranice trestní odpovědnosti často poukazují na nárůst kriminality, která je páchána dětmi do 15 let, ale také na větší brutalitu, se kterou jsou činy jinak trestné páchány. Zpravidla je poukázáno na konkrétní příklad, který vyvolá lavinu reakce veřejnosti po jeho medializaci. Je tomu opravdu tak? Narůstá kriminalita dětí? Páchají děti mladší 15 let stále častěji skutky, které lze podřadit pod slovo brutální? A které trestné činy sem můţeme zařadit? Dle statistických údajů prezentovaných ve zprávě o činnosti Nejvyššího státního zastupitelství za rok 2010307, kdy dle tabulkové části je moţno provést srovnání od roku 1989, je patrné, ţe v případě dětí (v závěrečné zprávě nazýváni jako nedospělci, tj. osoby do 15 let věku) byl zaznamenán vůbec nejniţší počet případů od roku 1989. Konkrétně bylo vykázáno spáchání činu jinak trestného u 1.822 dětí za rok 2010, coţ představuje ve srovnání s rokem předchozím výrazný pokles, a to o 608 případů. Oproti roku 2008 jde dokonce o pokles o 1300 případů. Od roku 1996, kdy byl
304
Viz např. V novém zákoně by mohly být různé hranice trestní odpovědnosti.. Dostupný z: http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&id_category=16id_category%16id_arhttp://www.profipravoc z/index.php?page=article&id_category=16&id_article=21575 [cit. 2011-04-24]. 305 Za vraždu by soudy mohly trestat i děti, uvažuje ministryně Kovářová. Dostupný z: http://www.zpravy.idnes.cz/tiskni.asp?r=domaci&c=100131_144326_domaci_cen [cit. 2011-05-01]. 306 KUCHTA, J., KALVODOVÁ, V., HORKÁ, K, CHROMÝ, J., ŠTEFÁNIK, O. Věková hranice trestní odpovědnosti a kriminalita mládeže – Závěrečná zpráva. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2011, s. 41-62. Text také zveřejněn KUCHTA, J., KALVODOVÁ, V., HORKÁ, K, CHROMÝ, J., ŠTEFÁNIK, O. Z praktické části výzkumu Věková hranice trestní odpovědnosti a kriminalita mládeţe. Státní zastupitelství. 2011, č. 1-2, s. 3-50. 307 Zpráva o činnosti za rok 2010 - tabulková část, tabulka II/4a. Dostupný z: http://www.justice.cz/nsz [cit. 2011-08-29].
124
zaznamenán nejvyšší počet skutků (10.899) spáchaných dětmi, sledujeme aţ do roku 2002 pozvolný pokles kriminality dětí. Výrazné poklesy kriminality jsou spojeny s rokem 2002 a 2004. V roce 2001 byla přijata velká novela trestního zákona č. 265/2001 Sb., která změnila výši škody, která byla rozhodná pro majetkové delikty z 2.000,-- na 5.000,-- korun. Vzhledem k tomu, ţe v případě dětí představují právě majetkové činy výrazný podíl na jejich kriminalitě, byl pokles skokový (v roce 2001 šlo o 10.270 činů a v roce 2002 o 6.232 činů). Jak jsem výše zmínila, podstatný pokles v případě dětské kriminality je patrný i v roce 2004 (5.724 činů v roce 2003 a 3.503 v roce 2004), kdy nabyl účinnosti nový zákon o soudnictví ve věcech mládeţe. V odborné literatuře však tento pokles není spojován s přijetím nové právní úpravy, spíše je odůvodňován postupným dlouhodobým poklesem kriminality této věkové skupiny. Zmiňována je samozřejmě také otázka demografického vývoje, který má tendenci klesající. Jak uvádí Válková a Hulmáková, dlouhodobý a poměrně výrazný pokles kriminality dětí nelze odůvodnit dost dobře ani demografickým vývojem, neboť koeficienty kriminality, tj. přepočty na 100.000 obyvatel příslušné věkové kategorie zůstávají zachovány.308 Totéţ konstatuje také Policie ČR.309 V případě dětí převaţuje majetková trestná činnost, zejména jde o trestné činy krádeţe. Zpráva o činnosti Nejvyššího státního zastupitelství pro rok 2009 uvádí, ţe v roce 2009 bylo dětmi spácháno 970 trestných činů krádeţe dle § 247 trestního zákona, vraţda byla evidována v případě dětí pouze v 1 případě (§ 219 trestního zákona), avšak jako významný byl hodnocen počet loupeţí (§ 234 trestního zákona) a podíl na trestném činu neoprávněné drţení platební karty (§ 249b trestního zákona).310 Dle policejních statistik nezletilí páchají nejčastěji krádeţe kapesní a krádeţe vloupáním do bytů, rodinných domů, chatových a ostatních objektů.311 Z výše zmíněných údajů a z dostupné literatury312, je moţné konstatovat, ţe tvrzení o stále větší brutalitě a nárůstu násilné dětské kriminality, resp. dětské kriminality
308
VÁLKOVÁ, H., HULMÁKOVÁ, J. Odborníci: Hranici trestní odpovědnosti není nutné snižovat. Dostupný z: http://zpravy.idnes.cz/tiskni.asp?r=kavarna&c=A081003_114748_kavarna_bos [cit. 2011-05-01]. 309 Statistický vývoj kriminality v roce 2009. Dostupný z: http://www.policie.cz/clanek/statisticky-vyvojkriminality-v-roce-2009.aspx [cit. 2011-05-01]. 310 Zpráva o činnosti za rok 2009 - textová část. http://www.justice.cz/nsz [cit. 2011-05-01], s. 14. 311 Statistický výkaz č. 1 – kriminalita za období od 1.1.2009 do 31.12.2009. http://wwwpolicie.cz/policiecr.web-informacni-servis-statistiky.aspx [cit. 2011-05-01]. 312 např. MATIAŠKO, M. K otázce věkové hranice trestní odpovědnosti. Realita a mystifikace. Trestněprávní revue. 2008, č. 7, s. 214-221.
125
vůbec, není pravdivé. Z dostupných statistik je naopak patrná klesající tendence spáchaných skutků dětmi mladšími 15 let. Naopak pesimisticky se k tomuto tématu, zejména otázce klesající kriminality mládeţe vyjadřuje Marešová. 313 V rámci diskuse na téma sníţení dolní věkové hranice, je správně zmiňováno, ţe podněty cizích právních úprav nelze vytrhnout z celkového kontextu cizího právního řádu, je třeba vycházet i z obecné úpravy trestní odpovědnosti pachatelů, forem zacházení s mladistvými pachateli.314 Jak zdůrazňuje H. Válková315, taktéţ je nutno obezřetně přistupovat k údajům, které předkládají přehled o věkových hranicích trestní odpovědnosti v jednotlivých zemích, neboť z těchto tabulek zpravidla nevyčteme informaci, kdy jde např. o absolutní či relativní trestní odpovědnost. Přesto se domnívám, ţe tyto informativní tabulky mohou slouţit k získání základního přehledu ohledně počátku trestní odpovědnosti. Samozřejmě je vţdy nutno brát v úvahu odlišné historické, sociální a kulturní tradice a z tohoto důvodu tato práce také obsahuje poměrně rozsáhlý historický úvod do problematiky. V různých státech je moţno vysledovat příklon k určitému modelu zacházení s mládeţí –
sociálnímu modelu („Wohlfahrtsmodell“, „social welfare model“) či
justičnímu modelu („Justizmodell“, „justice model“). Sociální model je zaměřen na blaho mládeţe. Řízení probíhá neformálně, důleţitou roli v něm zastávají sociální pracovníci a psychologové. Teze, na nichţ je tento model vypracován, spočívají především v tvrzení, ţe trestný čin souvisí se sociálními, ekonomickými a psychickými nedostatky, přičemţ tyto nedostatky neodstraní zásah ze strany státu v podobě uloţení trestu delikventovi. Vychází se z „lékařského“ modelu působení.316 Justiční model pohlíţí na trestnou činnost pachatele jako na záleţitost jeho individuální volby, kdy trestná činnost je „racionální“ reakcí na určitou situaci. V rámci justičního modelu začíná trestní odpovědnost zpravidla dříve.317 S těmito modely zacházení s mládeţí se v ţádné zemi nesetkáme zpravidla v čisté podobě, dochází k jejich prolínání a
313
MAREŠOVÁ, A. Současný stav kriminality mládeţe. České vězeňství. 2008, č. 2, s. 22. Můţe jít o např. o nezachycení latentní kriminality, změny ve výkaznictví a statistikách. 314 CÍSAŘOVÁ, D. Několik poznámek k článku o sníţení hranice trestní odpovědnosti v ČR PhDr. Aleny Marešové. Trestní právo. 1997, č. 1, s. 17. 315 VÁLKOVÁ, H. Věk a jeho význam pro stanovení dolní hranice trestní odpovědnosti. Právní rozhledy. 1997, č. 6, s. 293. 316 ZEZULOVÁ, J. Trestní zákonodárství nad mládeží. Brno : Právnická fakulta Masarykovy univerzity, 1997, s. 109. 317 Tamtéţ, s. 108.
126
kombinaci. K systému, který je orientován více k sociálnímu modelu řadíme např. Švýcarsko, Polsko, Belgii, Portugalsko.318 K evropským státům, u nichţ spíše převaţují prvky justičního modelu, řadíme např. Českou republiku, Rakousko, Německo, Itálii, Slovinsko, Slovensko, Španělsko, Francii, Řecko, Holandsko, Dánsko, Finsko, Švédsko, Turecko, Anglii a Wales.319 Přehled věkových hranic trestní odpovědnosti v evropském srovnání:320 Země
Minimální
trestní
odpovědnost
Věk,
od
nějž
může/musí být užito trestního
Věkové skupiny ve výkonu trestu
práva
dospělých
Belgie
16***/****/18
16/18
-
18 (pouze
výchovné domovy) Bulharsko
14
18
14-21
Dánsko*
15
15/18/21
15-23
Německo
14
18/21
14-24
10/12/15**
18
10/15-21
Estonsko
14
18
14-21
Finsko*
15
15/18
15-21
Francie
10******/13
18
13-14 + 6 měs./23
Řecko
8******/13
18/21
13-21/25
Irsko
12/16**
18
10/12/16-18/21
Itálie
14
18/21
14-21
14/16**
18/21
14-21
14
18
14-21
14****/16
18/21
14-21
14/16**
18/21
14-23
Anglie/Wales
Chorvatsko Lotyšsko Litva Černá Hora
318
HEITLINGER, C. Die Altersgrenze der Strafmündigkeit. Hamburg : Verlag Dr. Kovač, 2004, s. 165-167. KREJČIŘÍKOVÁ, K. Hranice trestní odpovědnosti mladistvých ve vybraných evropských zemích. Státní zastupitelství. 2008, č. 5, s. 36-44. 320 DÜNKEL, F., BAECHTOLD, A., VAN ZYL SMIT, D. Neue Europäischen Grundsätze über Sanktionen an jugendlichen Straftätern verabschiedet. In: „Jugendliche im Gefängnis? – Modelle im Umgang mit straffälligen Jugendlichen. Wien : Neuer wissenschaftlicher Verlag, 2009, s. 157. 319
127
Nizozemí
12
16/18/21
12-21
Severní Irsko
10
17/18/21
10-16/17-21
Norsko*
15
18
15-21
Rakousko
14
18/21
14-27
13*****
15/17/18
13-18/15-21
Portugalsko
12*****/16
16/21
12/16-21
Rumunsko
14/16
18(20)
16-21
14****/16
18/21
14-21
Švédsko*
15
15/18/21
15-25
Švýcarsko
10
18********
10/15-22
Skotsko
8*****/16
16/21
16-21
Srbsko
14/16**
18/21
14-23
Slovensko
14/15
18/21
14-18
Slovinsko
14****/16
18/21
14-23
Španělsko
14
18
14-21
Česká republika
15
18/18 +
15-19
Turecko
12
15/18
12-18/21
Ukrajina
14****/16
18/21
14-21
Maďarsko
14
18
14-24
Kypr
14
16/18/21
14-21
Polsko
Rusko
*
Pouze zmírnění trestu oproti obecnému trestnímu právu.
**
Zralost k potrestání – výkon trestu mladistvým.
***
Pouze pro trestné činy v dopravě.
****
Pouze pro některé zvlášť těţké delikty.
*****
Uţití trestního práva mládeţe, ţádná trestněprávní odpovědnost.
****** Pouze výchovné tresty. ******* Švýcarské trestní právo dospělých předpokládá jako speciální (výchovné) opatření umístění v zařízení pro mladé dospělé ve věku od 18-25 let (dříve: pracovní výchovné zařízení), ve kterém odsouzení mohli zůstat aţ do dovršení 30. roku věku. 128
Tématu dolní věkové hranice trestní odpovědnosti se věnovalo nejen v odborných příspěvcích mnoho autorů.321 Toto téma zajímá také laickou veřejnost. V roce 2010 byla iniciována starostou obce Kmětiněves, tzv. Kmětiněvská výzva, určená poslancům Parlamentu České republiky. Její snahou bylo zpřísnění podmínek, které stanovuje zákon o soudnictví ve věcech mládeţe pro děti, které se dopustily činu jinak trestného. Cílem rovněţ bylo sníţení dolní věkové hranice trestní odpovědnosti. Byla podepsána téměř půl milionem občanů.322 Důvodem pro sepsání petice, bylo propuštění R.P., který v lednu 2004 zavraţdil a poté sexuálně zneuţil u středočeské obce Kmětiněves svoji tehdy 13letou spoluţačku, z výchovného ústavu po dovršení 19 let.323 Ačkoli výzva ohledně sníţení dolní věkové hranice u poslanců nepřinesla očekávaný efekt, vyvolala reakci ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, kdy vláda předloţila 2.3.2011 sněmovně návrh na změnu zákona o soudnictví ve věcech mládeţe, který umoţňuje, aby soud pro mládeţ mohl uloţit dítěti mladšímu patnácti let, které se dopustí činu jinak trestného, ochranné léčení. Dle důvodové zprávy má tato změna zákona za cíl vyloučit moţnost, aby se osoba, která představuje nebezpečí pro své okolí, mohla vyhýbat další pro ni potřebné léčbě. Ochranná léčba se bude totiţ vztahovat na děti, které trpí duševní poruchou a čin spáchaly ve stavu vyvolaném takovou poruchou nebo pod vlivem návykové látky nebo v souvislosti s jejím zneuţíváním. Doposud byly tyto případy řešeny léčbou v rámci ochranné výchovy, avšak na základě dobrovolnosti, kdy léčba často končila
321
např. MAREŠOVÁ, A. Proč souhlasíme se sníţením hranice trestní odpovědnosti. Kriminalistický sborník. 1996, s. 440-447. MAREŠOVÁ, A. Proč usilujeme o sníţení hranice trestní odpovědnosti. České vězeňství. 1996, č. 5-6, s. 42-46. MAREŠOVÁ, A. K diskusi o sníţení hranice trestní odpovědnosti v ČR a uplatňování alternativních trestů a opatření u delikventních dětí a mladistvých. Trestní právo. 1997, č. 1, s. 12-17. CÍSAŘOVÁ, D. Několik poznámek k článku o sníţení. Trestní právo. 1997, č. 1, s. 17-19. VÁLKOVÁ, H. Věk a jeho význam pro stanovení dolní hranice trestní odpovědnosti. Právní rozhledy. 1997, č. 6, s. 289-294. ZEZULOVÁ, J. Několik poznámek k dolní věkové hranici trestní odpovědnosti v České republice. ASPI. KACAFÍRKOVÁ, M. Několik poznámek k diskusi o sníţení minimální věkové hranice trestní odpovědnosti v českém trestním právu. Trestní právo. 2002, č. 3, s. 21-22. HRUŠÁKOVÁ, M., ŢATECKÁ, E. Hranice trestní odpovědnosti. Časopis pro právní vědu a praxi. 2005, č. 1, s. 76-87. MATIAŠKO, M. K otázce věkové hranice trestní odpovědnosti. Realita a mystifikace. Trestněprávní revue. 2008, č. 7, s. 214-221. KREJČIŘÍKOVÁ, K. Hranice trestní odpovědnosti mladistvých ve vybraných evropských zemích. Státní zastupitelství. 2008, č. 5, s. 36-44. KUČERA, P., PTÁČEK, M. Znovu ke staronové hranici trestní odpovědnosti. Trestní právo. 2009, č. 11, s. 3-4. 322 KVAPIL L. Kmětiněvskou výzvou se poslanci budou muset zabývat. Dostupný z: http://www.kmetineves. [cit- 2011-04-24]. Mladé vrahy-psychopaty si stát lépe ohlídá, čeká je ústavní léčba. Dostupný z: http://www.zpravy.idnes.cz/tiskni.asp?r=domaci&c=A1011230_101919_domaci_kop [cit. 2011-04-24]. 323 Vrah z Kmetiněvsi pohnul politiky. Ministr Pospíšil chce zpřísnit zákon. 19.7.2010. Dostupný z: http://www.zpravy.idnes.cz/tiskni.asp?r=domaci&c=A100719_185807_domaci_hv [cit. 2011-04-24].
129
s ukončením ochranné výchovy a pacient přestal být pod lékařským dozorem a léčbou,324 coţ bylo kritizováno také zmíněnou Kmětiněvskou výzvou a bylo také jedním z podnětů pro navrţení této novely. Novela byla přijata pod č. 301/2011.325 Ze strany odborníků, kteří se problematice věnují, zaznívají názory k zachování současné dolní věkové hranice trestní odpovědnosti na 15 letech.326 Zajímavé jsou také názory státních zástupců a soudců specializujících se na problematiku mládeţe. V rámci výzkumu „Věková hranice trestní odpovědnosti a kriminalita mládeţe“ (dále i jako „výzkum“), který byl proveden v průběhu roku 2010 katedrou trestního práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity, pod vedením Josefa Kuchty, na jehoţ realizaci (tvorbě otázek, vyhodnocování a prezentaci) se atutorka této práce taktéţ významně podílela, byly zjišťovány názory na vybrané otázky praktiků na trestní právo mládeţe. Osobním dopisem, jehoţ součástí byl dotazník, byli osloveneni všichni předsedové
okresních
soudů
a
vedoucí
státní
zástupci
okresních
státních
zastupitelství v České republice, a tito byli poţádáni o předání dotazníku specialistům na trestnou činnost mládeţe činných v rámci jejich působnosti. Osloveno bylo tedy celkem 187 osob. Respondentům byla zaručena anonymita. Dotazník obsahoval celkem 24 otázek, přičemţ některé se dále členily na konkrétní podotázky. Otázky byly koncipovány jako uzavřené, otevřené i polootevřené. Respondenti měli u kaţdé otázky zvolit odpověď, která odpovídala nejvíce jejich názoru. Návratnost dotazníků činila 65,6 %. V termínu k odevzdání jsme obdrţeli celkem 121 vyplněných dotazníků. V případě otázky, zda by státní zástupci či soudci sníţili/zvýšili dolní věkovou hranici trestní odpovědnosti, odpovědělo nejvíce respondentů, ţe by současnou dolní věkovou hranici zachovalo na 15 letech (65 %). Ohledně sníţení či zvýšení dolní hranice trestní odpovědnosti měli respondenti moţnost zvolit její výši. Pro sníţení dolní věkové hranice na 14 let by bylo téměř 25 % respondentů, 5 % dotázaných by
324
Důvodová zpráva k novele zákona o soudnictví ve věcech mládeže. Dostupný z:. http://www.psp.cz/sqw/text/tisk.sqw?O=6&CT=275&CT1=0 [cit. 2011-04-24]. 325 Informace ke sněmovnímu tisku 275. Dostupný z: http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o%6&T=275 [cit. 2011-04-24]. 326 např. VÁLKOVÁ, H., HULMÁKOVÁ, J. Odborníci: Hranici trestní odpovědnosti není nutné snižovat. Dostupný z: http://zpravy.idnes.cz/tiskni.asp?r=kavarna&c=A081003_114748_kavarna_bos [cit. 2011-04-24]. ZEZULOVÁ, J. Rozhovor s profesorkou Milanou Hrušákovou. Státní zastupitelství. 2007, č. 5, s. 3.
130
dolní věkovou hranici sníţilo na 13 let. Na 12 let by volilo sníţení 2,5 % dotázaných. Naposledy uvedenou moţnost volili pouze státní zástupci, ţádný ze soudců by nesniţoval dolní věkovou hranici pod 13 let. Variantu, ţe by dolní věková hranice trestní odpovědnsoti měla být zvýšena, nezaškrtl ţádný z respondentů. Nejvíce dotázaných by tedy zachovalo dolní věkovou hranici trestní odpovědnosti na 15 letech. Názory pro její zachování byly odůvodňovány tím, ţe současná dolní věková hranice trestní odpovědnosti je dána: -
historickými souvislostmi,
-
tradicí a ustálenou praxí,
-
odpovídá rozumovému a mravnímu vývoji mládeţe, přičemţ není třeba rozšiřovat trestní represi na niţší věkové skupiny,
-
hrozba trestní sankce mládeţ od páchání trestné činnosti neodrazuje.
Napříč kategoriemi respondentů, kteří by zachovali současnou dolní věkovou hranici trestní odpovědnosti zaznívalo, ţe pokud by mělo přece jen dojít ke sníţení dolní věkové hranice trestní odpovědnosti, pak pouze u nejzávaţnějších činů. Nad to však bylo často zmiňováno, ţe sníţení dolní věkové hranice trestní odpovědnosti by bylo pouze líbivým krokem pro veřejnost, který by znamenal nutnost provázání s celou řadou dalších právních předpisů, jako minimální důsledek. Zásadní konsekvence by byly spojeny s výkonem opatření, zejména trestních. Téměř 25 % dotázaných by souhlasilo se sníţením dolní věkové hranice trestní odpovědnosti na 14 let. Mezi nejčastěji uváděnými důvody zaznívalo, ţe: -
tato věková kategorie se významně podílí na páchání protiprávní činnosti,
-
mládeţ je fyzicky, mentálně i sociálně vyspělejší neţ před půl stoletím, kdy byl koncipován zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších změn, a ţe v tomto věku jiţ děti dovedou rozeznat protiprávnost svého jednání a nést za něj odpovědnost.
Pokud by nedošlo k plošnému sníţení dolní věkové hranice trestní odpovědnosti, tak pak by mělo dle této skupiny respondentů dojít alespoň ke sníţení u vybraných trestných činů násilných a u krádeţe (respondentka soudkyně by sníţila v případě trestného činu krádeţe hranici na 12 let). Sníţení na 13 let by volilo 5 % dotázaných, avšak pouze u nejzávaţnější trestné činnosti. Dolní věkovou hranici na 12 let by sníţilo 2,5 % respondentů, 131
přičemţ
takové
sníţení
by
volili
pouze
dotázaní
z řad
státních
zástupců.
V odůvodněních zaznívalo, ţe toto radikální sníţení zastávají proto, ţe mládeţ nepáchá sloţitou trestnou činnost (krádeţe, výtrţnictví, sprejerství) a plně si uvědomuje následky svého jednání.327 V rámci výzkumu jsme se respondentů taktéţ dotázali, zda-li se domnívají, ţe by se sníţením dolní věkové hranice trestní odpovědnosti dosáhlo sníţení dětské delikvence a zda by mohlo také vést k pozitivním výsledkům ve smyslu generální prevence. Šlo o dvě otázky (v dotazníku otz. č. 7 a č. 8). Téměř 70 % volilo „zápornou variantu“ (odpovědi „spíše nesouhlasím“ a „nesouhlasím“), nedomnívají se tedy, ţe by se sníţením dolní hranice trestní odpovědnosti dosáhlo sníţení dětské delikvence. 28,1 % dotázaných by se klonilo ke „kladné variantě“ (odpovědi „souhlasím“ a „spíše souhlasím“). 42,2 % respondentů se domnívá, ţe sníţení dolní hranice věkové trestní odpovědnosti by spíše nevedlo k pozitivním výsledkům ve smyslu generální prevence. Zhruba 30 % dotázaných odpovědělo kategorickým ne a téměř 15 % souhlasilo s tím, ţe sníţení dolní věkové hranice trestní odpovědnosti by mohlo vést k pozitivním výsledkům ve smyslu generální prevence a 13,2 % odpovědělo, ţe spíše ano. Z vyhodnocení odpovědí na tuto otázku vyplývá, ţe obě skupiny odborníků z řad státních zástupců a soudců mají negativní náhled na ovlivnění generální prevence díky sníţení dolní věkové hranice trestní odpovědnosti.328 Vycházím-li z výše uvedeného, pak se názory odborníků zdají oproti tendencím, které prezentují média, spíše jednoznačné. Zákonodárci by se při řešení této problematiky měli řídit spíše názory odborné, nikoli laické veřejnosti. Měli by dát přednost odborným názorům před honbou za získáním většího počtu hlasů při
327
Uvedené výsledky a text jsem prezentovala na koferenci Dny práva 2010 pořádané Právnickou fakultou MU. Text uveřejněn taktéţ KUCHTA, J., KALVODOVÁ, V., HORKÁ, K., CHROMÝ, J., ŠTEFÁNIK, O. Z praktické části výzkumu „Věková hranice trestní odpovědnosti a kriminalita mládeţe. Státní zastupitelství. 2011 č. 1-2, s. 3-50. KUCHTA, J., KALVODOVÁ, V., HORKÁ, K, CHROMÝ, J., ŠTEFÁNIK, O. Věková hranice trestní odpovědnosti a kriminalita mládeže – Závěrečná zpráva. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2011, s. 43-107. 328 Uvedené výsledky a text jsem prezentovala na koferenci Dny práva 2010 pořádané Právnickou fakultou MU. Text uveřejněn taktéţ KUCHTA, J., KALVODOVÁ, V., HORKÁ, K., CHROMÝ, J., ŠTEFÁNIK, O. Z praktické části výzkumu „Věková hranice trestní odpovědnosti a kriminalita mládeţe. Státní zastupitelství. 2011 č. 1-2, s. 3-50. KUCHTA, J., KALVODOVÁ, V., HORKÁ, K, CHROMÝ, J., ŠTEFÁNIK, O. Věková hranice trestní odpovědnosti a kriminalita mládeže – Závěrečná zpráva. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2011, s. 43-107.
132
volebních kláních. Osobně zastávám názor směrem k zachování současné dolní věkové hranice trestní odpovědnosti. Domnívám se, ţe laické veřejnosti by měly být více prezentovány statistické údaje o trestné činnosti dětí. Sníţením dolní hranice trestní odpovědnosti u určitých trestných činů např. proti ţivotu a zdraví, ať uţ na 14 či méně let, bychom dosáhli toho, ţe těmto pachatelům bude nejčastěji ukládáno trestní opatření odnětí svobody nepodmíněné. S tím je však také neodmyslitelně spjato i to, ţe těmto osobám by se mělo dostat odpovídající péče, která bude akceptovat jejich věk. Došlo by např. ke zvýšení nákladů na odborné pracovníky, vězeňský personál, který by měl poskytovat péči této specifické skupině pachatelů. Domnívám se, ţe současný vězeňský systém by nebyl na takové změny připraven, a ani tento směr není v souladu s restorativními tendencemi, které jsou dominantní trestnímu právu mládeţe. Závěrem k této podkapitole je třeba uvést, ţe jde o problematiku, která bude aktuální i v budoucnu na poli evropského práva, coţ dokládá také příspěvek V. Kratochvíla, který se zamýšlí nad problematikou nejednotné minimální věkové hranice trestní odpovědnosti v rámci členských států Evropské unie ve vztahu k aplikaci evropského zatýkacího rozkazu. Jak uvádí, jednotná věková hranice trestní odpovědnosti členských států Evropské unie by vedla k větší „průchodnosti“ evropského zatýkacího rozkazu, coţ jak sám uvádí, zůstane vţdy jen utopií a lze tím stěţí argumentovat ve prospěch sníţení či zvýšení věkové hranice trestní odpovědnosti v jednotlivých zemích.329 2.6.3 Mladí dospělí Rakouský JGG upravuje vedle nedospělců a mladistvých i skupinu mladých dospělých. Dopustí-li se mladý dospělý trestného činu, přichází v úvahu pouţití zvláštních ustanovení (§ 36 StGB), která modifikují ustanovení trestního zákona, zejména v oblasti sankcí, přičemţ dle § 46a JGG se uţijí ustanovení upravující trestní řízení dle JGG. Mladí dospělí jsou tedy z hlediska hmotněprávního posuzováni jako
329
KRATOCHVÍL, V. Minimální věková hranice trestní odpovědnosti v Evropské unii a Evropský zatýkací rozkaz. Trestněprávní revue. 2010, č. 2, s. 50.
133
dospělí pachatelé, avšak s určitými zmírněními a z hlediska procesněprávního jsou vůči nim vyuţívána ustanovení zákona o soudnictví nad mládeţí. Trestní věci mladých dospělých v Rakousku tedy projednávají soudy mládeţe (§ 46a a § 28 JGG). Začlenění této věkové skupiny do JGG však v Rakousku neexistovalo od počátku účinnosti tohoto zákona, ale souvisí se změnou v oblasti civilní, kdy zákonem BGBl I 19/2001 došlo ke sníţení hranice zletilosti z 19 na 18 let. Tyto změny nabyly účinnosti k 1.7.2001. Důvodem pro začlenění této skupiny osob do JGG byla udávaná zkušenost z trestní praxe, ţe skupina 18-20letých osob se podílí vysokou měrou na kriminalitě, avšak jde o osoby, na které lze ještě v tomto věku působit výchovně a taktéţ je vůči nim vhodný specifický přístup. Skupinu mladých dospělých nalezneme v právních úpravách také např. ve Spolkové republice Německo, Holandsku, Švédsku, Řecku, Litvě, Slovinsku. Vládní návrh zákona o soudnictví ve věcech mládeţe z roku 2001 předpokládal zavedení kategorie mladých dospělých do českého právního řádu.330 V důvodové zprávě se k tomu uvádí, ţe dosavadní právní úprava vykazovala nedostatky, které je vhodné napravit. Mezi jinými bylo mj. konstatováno, ţe není dostatečně upravena kategorie mladých dospělých, jeţ vyţaduje některé zvláštní přístupy, zejména z hlediska ukládání vhodných sankcí, jejich výkonu, vedení trestního řízení. Vládní návrh v § 2 rozuměl mladým dospělým toho, kdo v době spáchání trestného činu dovršil osmnáctý rok a nepřekročil dvacátý prvý rok svého věku. Hlava III. vládního návrhu (§ 95 – 98) se věnovala právní úpravě trestní odpovědnosti mladých dospělých a řízení v trestních věcech mladých dospělých. Obsahovala některé odchylky od obecného způsobu úpravy řízení proti mladistvým. Předpokládalo se, ţe pro mladé dospělé se nebude uţívat označení trestných činů jako provinění, ani označení trestních opatření pro označení trestů. Trestní sazby trestu odnětí svobody se u méně závaţných trestných činů měly sniţovat o jednu čtvrtinu. Řízení v trestních věcech mladých dospělých se mělo řídit stejnými pravidly jako řízení v trestních věcech mladistvých.331
330
Vládní návrh zákona o soudnictví ve věcech mládeţe, sněmovní tisk 1017/2001. Dostupný z: http://www.psp.cz/docs/status.html [cit. 2011-04-24]. 331 Vládní návrh zákona o soudnictví ve věcech mládeţe, sněmovní tisk 1017/2001. Dostupný z: http://www.psp.cz/docs/status.html [cit. 2011-04-24].
134
Kategorie mladých dospělých se však nakonec v zákoně o soudnictví ve věcech mládeţe neobjevila. Šlo zejména o vyhovění připomínkám uplatněným ze strany resortu školství a národní obrany, kdy z působnosti zákona byla tato věková kategorie vyňata.332 Taktéţ nový trestní zákoník z roku 2009 tuto kategorii nezavedl. Komentář k zákonu o soudnictví ve věcech mládeţe uvádí, ţe místo skupiny mladých dospělých je v trestním zákoně vymezena skupina pachatelů ve věku blízkém věku mladistvých.333 Naše právní úprava tedy zná pouze jistá zmírnění v oblasti ukládání sankcí, která se vztahují k pachatelům ve věku blízkém věku mladistvých. Pojem „blízký věku mladistvých“ však taktéţ není v trestním zákoníku, ani v zákoně o soudnictví ve věcech mládeţe vymezen. Úvah ohledně zavedení kategorie mladých dospělých v naší odborné literatuře není příliš mnoho.334 Domnívám se však, ţe vynětí mladých dospělých z vládního návrhu zákona v roce 2002 bylo spíše ke škodě věci. Zakotvením kategorie mladých dospělých bylo dobrou snahou o vytvoření komplexní právní úpravy ve vztahu k osobám, u nichţ není ještě ukončeno dospívání. Mladí dospělí se nacházejí v počáteční fázi ranné dospělosti.335 Statistické ročenky kriminality Ministerstva vnitra nerozlišují bohuţel přímo skupinu osob 18-21 let, osoby ve věku 20 a 21 let uvádí ve skupině 20-24 let. Přesto lze vysledovat, ţe tyto skupiny se na kriminalitě podílí nemalou měrou, např. v případě trestného činu poškozování cizí věci lze konstatovat, ţe jde o trestný čin, kterého se dopouští právě pouze tato skupina osob. Taktéţ ze statistických údajů rakouského Ministerstva spravedlnosti – zpráv o bezpečnosti – vyplývá, ţe mladí dospělí se dopouštějí nejčastěji obdobných trestných činů jako mladiství, tj. trestných činů proti cizímu majetku a ţivotu a zdraví. Domnívám se, ţe u této skupiny je ještě moţné vhodnými opatřeními a specifickým přístupem, např. i projednáním trestných činů mladých dospělých před soudy pro mládeţ, předcházet recidivě trestné činnosti. Taktéţ případný výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody by měl být oddělen jednak od dospělých
332
ŠÁMAL, P., VÁLKOVÁ, H., SOTOLÁŘ, A., HRUŠÁKOVÁ, M. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, s. XVI. 333 Tamtéţ, s. 8. 334 pro zavedení této kategorie např. HULMÁKOVÁ, J. Mladí dospělí de lege lata a lege ferenda. Pocta Otovi Novotnému k 80. narozeninám. Praha : ASPI, 2008, s. 65 – 76. 335 VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie, dětství, dospělost, stáří. Praha : Portál, 2000, s. 253. MACEK, P. Adolescence. Praha : Portál, 2003, s. 9.
135
pachatelů, ale také od pachatelů mladších 18 let, a to vzhledem k odlišnému stupni vývoje. Statistické údaje Česká republika – známí pachatelé:336 2007
2008
2009
Odsouzeno celkem
75.728
75.761
73.685
Věk 15-17
2.939
2.906
2.728
Věk 18-19
6.459
6.091
5.573
Věk 20-24
15.372
15.220
14.147
Věk 25-29
12.987
12.873
12.201
Věk 30-39
19.956
20.522
20.791
Věk 40-49
11.792
6.415
6.414
Věk 50 a více
6.223
6.415
6.414
Statistické údaje Česká republika – vybrané trestné činy (§ 247-krádež, § 257b-poškozování cizí věci, § 221-ublížení na zdraví):337 2007
2008
2009
§ 247
§ 257b
§ 221
§ 247
§ 257b
§ 221
§ 247
§ 257b
§ 221
13637
259
1970
13377
68
1.760
12999
323
1504
Věk 15-17
948
67
134
916
0
143
834
75
102
Věk 18-19
1735
79
183
1588
0
161
1633
105
145
Věk 20-24
3707
95
394
3579
6
324
3399
113
328
Věk 25-29
2538
12
386
2567
6
327
2453
19
225
Věk 30-39
2724
4
451
2725
17
437
2725
5
399
Věk 40-49
1330
1
248
690
14
149
690
2
98
655
1
174
690
14
149
690
2
98
Odsouzeno celkem
Věk
50
a
více
336 337
Statistická ročenka za rok 2009. [cit. 2011-10-20]. Dostupný z: http://www.justice.cz Statistická ročenka za rok 2009. [cit. 2011-07-28]. Dostupný z: http://www.justice.cz
136
2.6.4 Právní následky trestného jednání mladistvých ZSM s sebou přinesl také novou terminologii. Trestný čin spáchaný mladistvým se nazývá „proviněním“.
Právní následky provinění mladistvých se neoznačují
výrazem trest, ale jsou nazývána „opatřeními“ (výchovná, ochranná a trestní opatření). Rakouský zákon o soudnictví nad mladistvými takové odlišení od trestního práva dospělých nezná. JGG hovoří v rámci vymezení pojmů v § 1 bod 3 o trestném činu mladistvého („Jugendstraftat“). Rakouský systém sankcionování mladistvých je veden snahou o napravení mladistvých pachatelů tak, aby si uvědomili, ţe jednání, kterého se dopustili, je pro společnost neţádoucí. Cílem trestněprávních reakcí je, aby se mladiství zdrţeli do budoucna neţádoucího jednání. Stejně jako v české trestněprávní úpravě pro mladistvé, spatřujeme v sankcionování mladistvých v Rakousku zejména výchovný účel. V rámci výzkumu „Věková hranice trestní odpovědnosti a kriminalita mládeţe“ jsme státním zástupcům a soudcům, specialistům na trestnou činnost mladistvých, poloţili otázku, zda povaţují škálu opatření, kterou nabízí platný zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe za dostatečnou. V rámci dotazníku se jednalo o otázku č. 10. Kladně odpovědělo 91 % dotázaných, tedy, ţe škálu nabízených opatření povaţují za dostatečnou. 6,6 % respondentů zvolilo negativní odpověď. Z jednotlivých opovědí spíše vyznívala nespokojenost s některými opatřeními, neţ-li s tím, ţe by povaţovali současnou škálu opatření za nedostatečnou. Respondenti tedy spíše uváděli kritiku současných opatření, např. byla namítána nízká vyuţitelnost probačních programů, z důvodu jejich nedostatku; uvítali by větší zapojení zákonných zástupců do výkonu opatření. Na poloţenou otázku vůbec neodpovědělo 2,4 % respondentů. V rámci otázky týkající se škály opatření jsme uvedli ještě podotázky, které se vztahovaly k efektivitě opatření (neefektivní a nejvíce efektivní opatření). Jako neefektivní opatření bylo respondenty uváděno především napomenutí s výstrahou, ale také peněţité opatření, u kterého byla kritizována jeho malá vyuţitelnost, vzhledem ke špatným majetkovým poměrům mladistvých pachatelů a dále jeho nízká efektivita. Určitá opatření byla však respondenty zařazena jak mezi neefektivní, tak 137
i mezi nejvíce efektivní. Tak tomu bylo například v případě probačních programů. Ti, co povaţovali probační program za nejvíce efektivní, uváděli, ţe poskytuje pachatelům profesionální pomoc. Pozitivně byl výslovně hodnocen probační program „Právo pro kaţdý den“. Pouze kladně byla hodnocena opatření, která spočívala ve výkonu pracovní činnosti, tedy obecně prospěšné práce či výchovné povinnosti vykonat bezplatně ve volném čase společensky prospěšnou činnost. Tato opatření umoţňují pachateli, aby si osvojil pracovní návyky a naučil se odpovědnosti k plnění svěřených úkolů.338 Obecně prospěšné práce byly hodnoceny nejlépe taktéţ v případě otázky č. 13. V případě této otázky jsme respondentům dali moţnost ohodnotit námi vybraná opatření známkou, tak jako ve škole (1-5). Průměrné známky činily: 1,92 u obecně prospěšných prací; 2,25 u ochranné výchovy; 2,06 u dohledu probačního úředníka; 2,48 u zákazu vstupu na kulturní a jiné společenské akce; 3,58 u peněţitého opatření a 3,84 u napomenutí s výstrahou. Vyuţili jsme moţnosti a v rámci této otázky jsme poloţili ještě podotázku, z níţ by vyplynuly návrhy na změnu právní úpravy. Reagovala však pouze malá část respondentů. Jako inspirativní hodnotím zejména návrh na sníţení dolní sazby trestního opatření obecně prospěšných prací na 20, příp. 25 hodin. Ve vztahu k trestnímu opatření obecně prospěšných prací však také zazněl návrh na zvýšení sazby u tohoto opatření o dvě třetiny, coţ naopak povaţuji za neefektivní. K dalším zajímavým návrhům patřilo zavedení u podmíněného trestního opatření odnětí svobody ukázku výkonu trestu ve věznici. Odsouzení by získali bezprostřední zkušenost s podmínkami výkonu trestu ve věznici, přičemţ u mladistvých by se takto mohla zvýšit jejich motivace vést řádný ţivot v rámci zkušební doby. U výchovných opatření jedna státní zástupkyně navrhovala zakotvení moţnosti odvolat souhlas s jejich výkonem v přípravném řízení aţ po uplynutí určité minimální doby. Navrhováno bylo také intenzivnější vyuţívání jiných neţ v zákoně výslovně uvedených výchovných omezení, avšak respondentkou jiţ nebylo zmíněno, která konkrétně by měla na mysli. Souhlasit lze také s návrhem na zavedení právního postihu za neplnění dohledu a výchovných povinností a
338
KUCHTA, J., KALVODOVÁ, V., HORKÁ, K., CHROMÝ, J., ŠTEFÁNIK, O. Z praktické části výzkumu „Věková hranice trestní odpovědnosti a kriminalita mládeţe. Státní zastupitelství. 2011 č. 1-2, s. 3-50. KUCHTA, J., KALVODOVÁ, V., HORKÁ, K, CHROMÝ, J., ŠTEFÁNIK, O. Věková hranice trestní odpovědnosti a kriminalita mládeže – Závěrečná zpráva. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2011, s. 41-62.
138
omezení. S návrhem na zrušení peněţitého opatření pro jeho obsolentnost však nelze souhlasit. Za situace kdy mladistvý disponuje finančními prostředky, byď by to bylo spíše výjimečně, i toto opatření dovede plnit svoji funkci a můţe být efektivní sankcí. Návrhy na změnu právní úpravy se týkaly dále ochranné výchovy a je z nich patrná nespokojenost se současnou právní úpravou, zejména snaha o zpřísnění reţimu výkonu ochranné výchovy. Dle respondentů by mělo dojít k přehodnocení podmínek výkonu tohoto opatření, měl by být zejména zaveden účinnější kontrolní mechanismus, neboť dle prezentovaného názoru chovanci povaţují zařízení pro výkon ochranné výchovy za „hotel“, který mohou neomezeně opouštět a znovu se do něj navracet. Umístění delikventů do ochranné výchovy by mělo být co nejvíce minimalizováno, neboť působí jako kriminogenní faktor. Mezi návrhy byl také podnět nahrazení ochranné výchovy institutem profesní rodiny, resp. uskutečňovat takovou výchovu v rodinném prostředí. Posledně jmenovaný návrh by byl jistě v určitých případech
vhodný,
avšak
za
současných
ekonomických
podmínek
jde
o
nerealizovatelné přání. Patrné bylo kladné hodnocení opatření zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu ve středisku výchovné péče. Jak soudci,tak státní zástupci však uváděli, ţe v obvodu ne kaţdého okresního soudu jsou tyto výchovné a terapeutické programy k dispozici. Negativně pak bylo hodnoceno, ţe mladistvý musí dojíţdět za těmito programy do jiného okresu, coţ je finančně i časově velmi náročné. Dále k tomuto opatření zazněl návrh,
aby
ze
zákonného
vymezení
opatření
zařazení
do
terapeutického,
psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu byla vypuštěna slova „ve středisku výchovné péče“, čímţ by se rozšířila moţnost realizovat takové programy i u jiných organizací, které se věnují dětem a mladistvým.339 Trestněprávní reakce ve vztahu k mladistvým dle českého zákona o soudnictví ve věcech mládeţe lze schematicky shrnout takto: Hmotněprávní opatření:
339
KUCHTA, J., KALVODOVÁ, V., HORKÁ, K, CHROMÝ, J., ŠTEFÁNIK, O. Věková hranice trestní odpovědnosti a kriminalita mládeže – Závěrečná zpráva. 2010, s. 41-62. Taktéţ viz KUCHTA, J., KALVODOVÁ, V., HORKÁ, K, CHROMÝ, J., ŠTEFÁNIK, O. Z praktické části výzkumu „Věková hranice trestní odpovědnosti a kriminalita mládeţe. Státní zastupitelství. 2011, č. 1-2, s. 2425.
139
-
výchovná opatření (§ 15 odst. 2)
-
ochranná opatření (§ 21 odst. 1 ZSM)
-
trestněprávní opatření: (§ 24 odst. 1 ZSM)
Alternativy k potrestání mladistvého: -
upuštění od uloţení trestního opatření (§ 11 ZSM)
-
upuštění od uloţení trestního opatření z důvodu duševní poruchy nebo uloţení jiného opatření (§ 12 ZSM)
-
podmíněné upuštění od uloţení trestního opatření (§ 14 ZSM)
Alternativní tresty: -
obecně prospěšné práce(§ 62 tr. zákoníku)
-
podmíněné odsouzení (§ 81 tr. zákoníku)
-
podmíněné odsouzení s dohledem (§ 84 tr. zákoníku)
-
peněţitý trest (§ 67 tr. zákoníku)
-
domácí vězení (§ 60 tr. zákoníku)
-
zákaz vstupu na sportovní, kulturní nebo jiné společenské akce (§ 76 tr. zákoníku)
-
zákaz činnosti (§ 73 tr. zákoníku).
Procesněprávní alternativy: -
podmíněné zastavení trestního stíhání (§ 307 trestního řádu a § 69 písm. b) ZSM)
-
schválení narovnání (§ 309 trestního řádu a § 69 písm. b) ZSM)
-
odstoupení od trestního stíhání (§ 69 písm. c ZSM).
-
podmíněné odloţení podání návrhu na potrestání (§ 179a a 179h tr. řádu).
Trestněprávní reakce ve vztahu k mladistvým pachatelům upravené JGG lze pak shrnout následovně: Alternativní řešení trestních věcí - upuštění od stíhání (§ 6 JGG) 140
- odstoupení od stíhání – „odklony“ (§§ 7-8 JGG): - úhrada peněţité částky - vykonání obecně prospěšných prací - stanovení zkušební doby ve spojení s probační pomocí nebo splněním povinností - narovnání
-
podmíněné odstoupení od stíhání státním zastupitelstvím (§ 35 SMG)
-
podmíněné zastavení soudem (§ 37 SMG)
Výroky o vině bez formálního výroku o trestu - odsuzující rozsudek bez uloţení trestu (§ 12 JGG) - odsuzující rozsudek s pohrůţkou trestu (§ 13 JGG) Tresty - peněţitý trest - nepodmíněný - podmíněný - částečně podmíněný - domácí vězení - odnětí svobody
- nepodmíněné - podmíněné - částečně podmíněné
Opatření - umístění v zařízení pro duševně nemocné pachatele (§ 21 StGB) - umístění v zařízení pro závislé pachatele na návykových látkách (§ 22 StGB). Pod pojmem sankce si dle české trestněprávní úpravy pro mladistvé představíme především tři hmotněprávní reakce na protiprávní činy mladistvých - tři druhy opatření: výchovná, ochranná a trestní opatření. Rakouský sankční systém upravuje tresty a opatření. Trestní sankce (peněţitý trest, domácí vězení, trest odnětí svobody) 141
se za pouţití zvláštních pravidel pro výměru trestu uvedených v ustanovení § 5 JGG uţijí pouze tehdy, pokud není vhodnější pouţít postupů dle ustanovení § 4 (beztrestnost), § 6 (upuštění od stíhání), § 7 (odstoupení od stíhání), § 12 (odsuzující rozsudek bez uloţení trestu) a § 13 (odsuzující rozsudek s pohrůţkou trestu). Rakouský zákon o soudnictví nad mládeţí tedy upřednostňuje vyuţívání alternativních řešení trestních věcí před ukládáním trestněprávních sankcí, coţ je shodné s trestní politikou vůči mladistvým v České republice. Obdobné rysy upuštění od potrestání upravené v § 6 JGG můţeme nalézt zejména v § 70 ZSM, tedy v odstoupení od trestního stíhání mladistvého. V případě rakouském hovoříme o tzv. prostém odklonu, kdy ukončení stíhání není spojeno se sankcí. Stejně tak odstoupení od trestního stíhání řadíme k odklonům, pouze sazba horní hranice trestu odnětí svobody, pro něţ se vede řízení, nesmí převyšovat tři léta. V Rakousku je tato hranice nastavena na pět let. Rakouská právní úprava, na rozdíl od české, nepodmiňuje pouţití tohoto institutu náhradou škody poškozenému. Připravednost mladistvého k nápravě škodlivých následků jím spáchaného činu je v české úpravě obecným předpokladem odstoupení od trestního stíhání.340 Český zákon o soudnictví ve věcech mládeţe rovněţ upravuje institut nazvaný upuštění od uloţení trestního opatření, a to jako alternativu k potrestání (§ 11 – 12 ZSM). Tento institut představuje vícero moţností upuštění od potrestání, neboť zákon připouští – prosté upuštění od uloţení trestního opatření (§ 11 odst. 1 ZSM), upuštění od uloţení trestního opatření po vyslovení napomenutí či přenecháhní postiţení mladistvého zákonnému zástupci, škole nebo výchovnému zařízení (§ 11 odst. 2 ZSM), při současném uloţení zabezpečovací detence nebo ochranného léčení (§ 12 písm. a) ZSM), při současném uloţení ochranného nebo výchovného opatření (§ 12 písm. b) ZSM). K těmto dílčím formám upuštění od trestního opatření přistupuje ještě moţnost podmíněného upuštění od potrestání upravené v § 14 ZSM. Jde o hmotněprávní alternativy, které na rozdíl o procesních alternativ k potrestání (odklonů) lze vyuţít pouze při rozhodování ve standardním soudním řízení po provedení řádného dokazování a za předpokladu, ţe soud uzná vinu mladistvého.341
340
ŠÁMAL, P., VÁLKOVÁ, H., SOTOLÁŘ, A., HRUŠÁKOVÁ, M. Zákon o soudnictví ve věcech mládeţe. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, s. 707. 341 Tamtéţ, s. 115.
142
Jak v Rakousku, tak v České republice tedy lze vysledovat odstupňovaný systém z hlediska citelnosti právních následků za spáchaný čin, kdy k uloţení trestů či trestních opatření se přistupuje pouze jako ultima ratio. Rakouská trestní politika vůči mladistvým pachatelům vyuţívá především sankce, které nejsou spojeny s trestem odnětí svobody nebo jsou spojeny s podmíněným odsouzením (podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody, podmíněné peněţité tresty). Rakouská trestní politika je zaměřena převáţně na sankce, které mají mladistvé pachatele odradit od budoucí kariéry trestance, především nemají mladistvého stigmatizovat pobytem ve vězení. Posloupnost reakce na trestnou činnost mladistvých v České republice spočívá taktéţ nejprve ve vyuţívání odklonů od trestního stíhání, následují výchovná a ochranná opatření, poté alternativní trestní opatření a aţ na samém konci stojí trestní opatření spojená s nepodmíněným odnětím svobody. V systému sankcí má primární význam zájem na ochraně mladistvých před škodlivými vlivy, na obnovení jejich sociálního zázemí, na vytvoření podmínek pro jejich zdravý rozvoj a na omezení recidivy jejich trestné činnosti. Hrozba trestního opatření má sice systému reakce na trestnou činnost mladistvých nezastupitelné místo, avšak nikoliv klíčové.342 Tyto principy platí i při „prostém odklonu“ dle § 6 JGG, který je nejmírnějším postupem vůči mladistvému pachateli a je taktéţ nejmírnějším odkonem od standardního trestního řízní. Upuštění od stíhání dle § 6 JGG představuje ukončení stíhání, aniţ by došlo k uloţení sankce. Zajímavé je porovnání české a rakouské právní úpravy odklonů. Rozdíl nacházíme v tom, co vůbec rozumíme pod pojmem odklon. V české trestněprávní úpravě pro mladistvé odklonem chápeme podmíněné zastavení trestního stíhání, narovnání a odstoupení od trestního stíhání mladistvého a podmíněné odloţení podání návrhu na potrestání. V Rakousku lze odstoupit od stíhání po úhradě peněţité částky, vykonání obecně prospěšných prací, stanovení zkušební doby či narovnání. Nejpodstatnější rozdíl spatřuji v moţnosti odstoupit v Rakousku od trestního stíhání v případě všech trestných činů spáchaných mladistvým. Ještě do 1. ledna 2008 však v Rakousku taktéţ platilo omezení, a to pro státní zastupitelství, které mohlo vyuţít odstoupení od trestního stíhání v případech, kdy mladistvému hrozil peněţitý trest
342
SOTOLÁŘ, A., VÁLKOVÁ, H. Trestní opatření v trestních věcech mladistvých. Trestněprávní revue. 2005, č. 2, s. 29.
143
nebo trest odnětí svobody, který nepřevyšoval 5 let. Pro soud takové omezení před 1. lednem 2008 neplatilo. S účinností novely BGBl. 93/2007 JGG není státní zastupitelství vázáno výší horní hranice trestní sazby, coţ ve svém důsledku znamená rozšíření moţnosti uţití odklonů mladistvým pachatelům. V porovnání s českou právní úpravou odklonů je v Rakousku dostačující, pokud je obviněný připraven převzít odpovědnost za svůj čin. Česká právní úprava výslovně vyţaduje, aby se obviněný k činu doznal (§ 307 tr. řádu) či prohlásil, ţe spáchal skutek, pro který je stíhán (§ 309 tr. řádu). Dikce výkladu podmínky upravené v § 307 odst. 1 písm. a) trestního řádu „obviněný se k činu doznal“ činí v praxi nejčastější problémy a nemoţnost vyuţít tohoto typu odlonu.343 Doznání se musí týkat všech skutkových okolností, musí zahrnovat i zavinění (úmysl, nedbalost) a protiprávnost.344 Jedním z řešení by byla změna konstrukce doznání, která by podobně jako u narovnání dle § 309 trestního řádu umoţnila odklonit věc při doznání skutku.345 Problematická aplikace podmíněného zastavení trestního stíhání je velmi často v případech nedbalostních trestných činů v dopravě, kdy obviněný zpravidla vznese pochybnosti o míře své odpovědnosti.346 Někteří autoři347 kritizují nesprávné uplatňování podmíněného zastavení trestního stíhání v praxi, kdy zkušební dobu v mnoha případech nedoprovází uloţení přiměřených povinností a omezení (§ 307 odst. 4 trestního řádu). Jako další podmínku pro uplatnění odklonů stanovuje rakouský zákon o soudnictví ve věcech mládeţe absenci speciálněpreventivních důvodů pro potrestání mladistvého. Tento poţadavek se shoduje s podmínkou stanovenou v českém zákoně
343
ŠTEFLOVÁ, J. Na co si dát pozor při rozhodování o podmíněném zastavení trestního stíhání. Státní zastupitelství. 2011, č. 9, s. 30-34. COUFAL, P. K očekávané rekodifikaci trestního řádu. Trestní právo. 2010, č. 10, s. 15-16. 344 ŠÁMAL, P., a kol. Trestní řád. Komentář. Díl II. 6. vydání. Praha : C. H. Beck, 2004, s. 2330. 345 COUFAL, P. K očekávané rekodifikaci trestního řádu. Trestní právo. 2010, č. 10, s. 15-16. 346 viz příklady vycházející z dohledové činnosti Krajského státního zastupitelství v Brně a z provedené dohledové prověrky k realizaci podmíněného zastavení trestního stíhání, která se uskutečnila v roce 2010. Krajské státní zastupitelství v Brně patří dlouhodobě ke státním zastupitelstvím, v jehoţ obvodu je vyuţíváno právě nejvíce institutu podmíněného zastavení trestního stíhání. příklad 1) Obviněný byl stíhán pro trestný čin ublíţení na zdraví dle § 224 odst. 1, 2 tr. zákona. Tohoto se měl dopustit jako řidič osobního motorového vozidla tím, ţe na vyznačeném přechodu pro chodce srazil chodkyni. Ta přecházela směrem zleva doprava. Obviněný jí nedal přednost přesto, ţe v levém souběţném jízdním pruhu zastavilo jiné vozidlo. Obviněný doznal sraţení chodkyně. Uvedl však, ţe tato vyběhla náhle z levé strany. Tedy, ţe nehodu spoluzavinila. To bylo vyvráceno jak poškozenou, tak i řidičem vedlejšího vozidla, který jí přednost dal. (Obviněný tak vznesl pochybnosti o míře své odpovědnosti.) 347 ŠABATA, K. Pohled na uplatnění odklonů v trestním řízení. Státní zastupitelství. 2010, č. 4, s. 5-7.
144
o soudnictví ve věcech mládeţe v případě odstoupení od trestního stíhání § 70 odst. 1 písm. b) ZSM. V posledně zmíněném ustanovení je zakotvena podmínka, ţe potrestání není nutné k odvrácení mladistvého od páchání dalšího provinění. Česká právní úprava odklonů, na rozdíl od rakouské právní úpravy, však jiţ nepočítá s generálně preventivními důvody, tedy odrazením širší veřejnosti od páchání další trestné činnosti. V Rakousku
často
vyuţívaný
institut
narovnání
-
viz
statistické
údaje
v podkapitole 2.5.2.4 Narovnání („Tatsausgleich“) - § 204 StPO, se bohuţel v České republice nedaří vyuţívat, a to ani u dospělých pachatelů. Narovnání bylo do českého právního řádu zakotveno jiţ novelou trestního řádu zákonem č. 152/1995 Sb., která nabyla účinnosti dne 1.9.1995. V Rakousku bylo narovnání zakotveno nejdříve v zákoně o soudnictví ve věcech mládeţe s účinností k 1.1.1989, následně novelou provedenou v roce 1999 bylo narovnání zakotveno i v trestním právu dospělých. V České republice byl institut narovnání do trestního práva dospělých zahrnut dokonce ještě dříve neţ v Rakousku. Narovnání však je po celou dobu své existence v České republice velmi málo vyuţívano, a to i přes provedené novelizace, např. novela trestního řádu provedená zákonem č. 265/2001 Sb., kdy oprávnění rozhodovat o schválení narovnání získal také státní zástupce, či novelou č. 41/2009 Sb., která rošířila pouţití institutu narovnání i na nedbalostní trestné činy (přečiny). V přípravném řízení bylo v roce 2010348 vyřízeno narovnáním pouze 148 případů, coţ
348
Narovnání-rozhodnutí státními zástupci v přípr. řízení 1996 64 1997 51 1998 8 1999 14 2000 25 2001 31 2002 45 2003 49 2004 39 2005 53 2006 38 2007 78 2008 135 2009 174 2010 148
Narovnání-rozhodnutí soudy 1996 105 1997 242 1998 140 1999 212 2000 248 2001 242 2002 342 2003 249 2004 198 2005 166 2006 168 2007 121 2008 90 2009 87 2010 nebylo zveřejněno
prozatím
145
je o 26 méně neţ v roce 2009. Nejvíce je vyuţíváno narovnání v Severomoravském (u 89 osob) a Jihomoravském kraji (32 osob), přičemţ tyto kraje se podílely na narovnání z 87,8 %. V některých krajích nebylo narovnání vyuţito vůbec např. v hl. městě Praze či Středočeském kraji. Ve zkráceném přípravném řízení bylo narovnáním vyřízeno 29 případů, opět převáţně v moravských krajích. Jak konstatuje Zvláštní zpráva Nejvyššího státního zastupitelství za rok 2010 – v existující podobě se narovnání vyuţívá sporadicky a nezmění-li se jeho úprava, zřejmě tomu tak zůstane i do budoucna.349
Bohuţel statistické údaje nerozlišují konkrétní data ve vztahu
k mladistvým a dospělým pachatelům. Jak uvádí Hulmáková, v letech 2000-2007 šlo maximálně o 3 případy ročně v přípravném řízení a v letech 2004-2007 maximálně o 8 případů ročně v řízení před soudy.350 Statistické údaje ve vztahu k Rakousku uvádím v pododdíle 2.5.4 „Narovnání („Tatsausgleich“) - § 204 StPO“. I kdyţ i v Rakousku lze sledovat od roku 2000 u mladistvých a od roku 2005 u dospělých pachatelů pozvolné niţší vyuţívání narovnání, přesto jde o stále nepoměrně častější uţívání. Například v roce 2009 bylo uţito narovnání u mladistvých v 1.395 případech a u dospělých v 6.444 případech. Nízká frekvence vyuţívání toho institutu v České republice je spjata s administrativní náročností, ale zejména s povinností obviněného sloţit přiměřenou peněţitou částku k obecně prospěšným účelům (§ 309 odst. 1 písm. c) tr. řádu). Právě na posledně uvedenou zákonnou povinnost odkazuje odborná literatura jako na největší příčinu nevyuţívání tohoto druhu odklonu. Například: Kocina by tuto podmínku úplně vypustil.351 Hulmáková uvádí, ţe u mladistvých pachatelů by mohlo přispět k častějšímu vyuţívání narovnání zakotvení moţnosti prominutí sloţení částky k obecně prospěšným účelům za podmínky, ţe
Zvláštní zpráva Nejvyššího státního zastupitelství za rok 2010. [cit. 2011-07-28]. Dostupný z: http://www.justice.cz/nsz.cz, s. 12. Statistická ročenka za rok 2009. [cit. 2011-07-28]. Dostupný z: http://www.justice.cz 349 Zvláštní zpráva Nejvyššího státního zastupitelství za rok 2010. [cit. 2011-07-28]. Dostupný z: http://www.justice.cz/nsz.cz , s. 12. 350 HULMÁKOVÁ, J. Odklony v trestním řízení ve věcech mladistvých z pohledu rektifikace trestního práva procesního. In Sborník z Mezinárodní vědecké konference „Rekodifikace trestního práva procesního“. Praha : Univerzita Karlova v Praze. 2008, s. 42. 351 KOCINA, J. Narovnání v trestním řízení. In Dny práva – 2010 – Days of Law. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita. 2010, s. 59.
146
mladistvý např. v přípravném řízení úspěšně vykonal uloţené výchovné povinnosti.352 Shodně navrhují Ščerba a Šabata, aby místo zmíněné zákonné povinnosti bylo moţné obviněnému uloţit (s jeho souhlasem) povinnost odpracovat určitý počet hodin obecně prospěšných prací.353 Jako další negativa tohoto institutu jsou uváděny následující důvody: -
procesní a administrativní sloţitost – existence mnoha formálních podmínek, které je třeba naplnit pro schválení narovnání, a to jak na straně obviněného, tak také na straně orgánů činných v trestním řízení,
-
neochota orgánů činných v trestním řízení schvalovat narovnání z důvodů neschopnosti orientovat se v základních právních předpokladech, které vyhodnocují
občanskoprávní
aspekty
nároků
poškozených,
které
jsou
předmětem dohody s poškozeným o náhradě škody a jiné újmy, -
představa, ţe si pachatelé „vykupují spravedlnost“.354
Podmínky pro uţití narovnání jsou v Rakousku stanoveny volněji. Jednak narovnání je moţné vyuţít u všech trestných činů spáchaných mladistvým. Neplatí tedy omezení jako v České republice uvedené v § 309 odst. 1 trestního řádu. Další odlišností je, ţe v Rakousku není dokonce vyţadována ani zákonná podmínka stanovená v našem trestním řádu opět v § 309 odst. 1, tedy souhlas poškozeného. Tato zmírnění odůvodňují v Rakousku moţnost častějšícho vyuţívání narovnání. V současné době se připravují změny právní úpravy odklonů. Blíţe se problematice navrhované právní úpravy odklonů ve věcném záměru nového trestního řádu věnuji v podkapitole 3.1.6 této práce. Obecně prospěšné práce byly do českého právního řádu zakotveny zákonem č. 152/1995 Sb. s účinností od 1.1.1996. Trest obecně prospěšných prací je obsaţen v taxativním výčtu druhů trestů § 52 trestního zákoníku, a to hned za trestem odnětí svobody, nejpřísnějším druhem sankce. Uloţit tento trest bylo moţno nejen dospělým, ale i mladistvým pachatelům (tehdejší § 78 tr. zák.). S účinností zákona č.
352
HULMÁKOVÁ, J. Odklony v trestním řízení ve věcech mladistvých z pohledu rektifikace trestního práva procesního. In Sborník z Mezinárodní vědecké konference „Rekodifikace trestního práva procesního“. Praha : Univerzita Karlova v Praze. 2008, s. 42. 353 ŠČERBA, F. Odklon jako sankční opatření. Trestněprávní revue. 2009, č. 2, s. 35. ŠABATA, K. Pohled na uplatnění odklonů v trestním řízení. Státní zastupitelství. 2005, č. 4, s. 6. 354 KOCINA, J. Narovnání v trestním řízení. In Dny práva – 2010 – Days of Law. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita. 2010, s. 59.
147
218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe nahlíţíme dle terminologie tohoto zákona na obecně prospěšné práce jako na trestní opatření, o kterém rozhoduje výlučně soud, resp. soud pro mládeţ. Soud po pachateli nevyţaduje vyslovení souhlasu s tímto trestním opatřením, pouze přihlédne k jeho stanovisku k moţnosti jejich uloţení. Toto stanovisko pachatele však soud není povinen respektovat. Tuto právní úpravu nepovaţuji za nejšťastnější, neboť souhlas pachatele, kterým pachatel dává najevo kladný postoj, by mohl sníţit riziko nevykonání obecně prospěšných prací. Vyjadřuje pozitivní motivaci pachatele vykonat případně uloţenou sankci. Souhlas je tedy v české právní úpravě nahrazován stanoviskem odsouzeného, které je-li záporné, mělo by znamenat, ţe soud obecně prospěšné práce neuloţí, byť mu to právní úprava výslovně nezakazuje.355 Podstatný rozdíl spočívá také v tom, ţe státní zastupitelství ani soudy nejsou v Rakousku vázány při vyřízení věci touto formou odklonu ţádnou výší horní hranice trestní sazby bez ohledu na kategorizaci trestných činů. Naopak v České republice můţe soud uloţit trestní opatření obecně prospěšných prací jen za přečiny. Co je dále odlišné od rakouské právní úpravy, je moţnost uloţit mladistvému pachateli v České republice přiměřená omezení a přiměřené povinnosti, které směřují k tomu, aby vedl řádný ţivot a dále můţe uloţit vhodná výchovná opatření. Výkon obecně prospěšných prací je v Rakousku stanoven obecně, právní úprava neuvádí, v jaké práci mohou obecně prospěšné práce spočívat. Výčet typů prací byl v předchozí české právní úpravě kritizován, zejména pak vyjádření „… nebo jiných obdobných činostech…“ uvedené v § 43 odst. 3 tr. zákona. Nový český trestní zákoník odstranil slova obdobných, čímţ byl odstraněn dojem,
ţe
obecně
prospěšné
práce
mohou
spočívat
pouze
v činnostech
nekvalifikovaných. Stejně tak zákonodárci vyslyšeli názory odborníků zabývajících se problematikou obecně prospěšných prací a s účinností nového trestního zákoníku došlo ke sníţení horní hodinové výměry obecně prospěšných prací. Nově horní hranice činí 300 hodin u dospělých pachatelů a u mladistvých 150 hodin. Dolní hranice jak u dospělých, tak mladistvých pachatelů však zůstala nezměněna (tj. 50 hodin). Lhůta stanovená pro výkon trestu obecně prospěšných prací činí 1 rok.
355
KALVODOVÁ, V. Tresty. In KRATOCHVÍL, V. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 500. VANDUCHOVÁ, M. K novému trestu obecně prospěšných prací. Právní praxe. 1996, č. 7, s. 397.
148
V Rakousku je navíc stanovena denní, týdenní výměra, která nesmí být překročena. Zakotvení týdenní výměry povaţuji za velmi vhodné, neboť by se jejím stanovením zamezilo případnému „dohánění“ prozatím nevykonaných obecně prospěšných prací na konci lhůty stanovené pro její výkon. V Rakousku je maximální hranice (240 hodin u dospělých, 120 hodin u mladistvých) ukládána pouze výjimečně, naopak jsou obecně prospěšné práce velmi často ukládány do výše max. 90 hodin. Ve srovnání s praxí českých soudů, které u dospělých pachatelů tento trest ukládají často ve výměře okolo 300 hodin356, se jedná velmi mírnou výměru. Samozřejmě je nutno ale také zohlednit, ţe v Rakousku je lhůta k vykonání obecně prospěšných prací kratší. Domnívám se, ţe se sníţením horní hranice výměry obecně prospěšných prací mělo dojít i ke sníţení lhůty k jejich vykonání. Lhůta jednoho roku můţe být některými pachateli vnímána jako příliš dlouhá, zejména pro ty, kteří nemají pracovní návyky. S vysokou výměrou je pak velmi často spojeno nevykonání obecně prospěšných prací a jejich přeměna.357 Ovšem vše souvisí s výší, která bude v jednotlivých případech ukládána. Pokud by soudy v České republice šly cestou rakouskou, tj. ukládaly obecně prospěšné práce v niţší výměře, pak by i lhůta pro jejich vykonání měla být kratší. Pokud naopak setrvají při dosavadní praxi a budou obecně prospěšné práce ukládat v maximální výměře, pak je třeba tomu zachovat i odpovídající lhůtu k vykonání tohoto trestu. Návrh novely trestního zákoníku – sněmovní tisk č. 297/2011 prodluţuje lhůtu k vykonání obecně prospěšných prací z jednoho na dva roky. Obdobný podrobný a rozsáhlý výzkum na jaký poukazuji v rakouské části vztahující se k obecně prospěšným pracem, jsem v posledních letech v České republice nezaznamenala.358 V námi provedeném výzkumu „Věková hranice trestní
356
např. BARBOŘÍK, M. Trest obecně prospěšných prací – aktuální problémy a jejich řešení. Trestní právo. 2006, č. 5, s. 7. 357 BARBOŘÍK, M. Trest obecně prospěšných prací – aktuální problémy a jejich řešení. Trestní právo. 2006, č. 5, s. 7. ŢATECKÁ, E. Trest obecně prospěšných prací z pohledu nového trestního zákoníku a případných změn dalších souvisejících předpisů. Trestní právo. 2007, č. 9, s. 6. ŢATECKÁ, E. Poznatky z praxe probačních pracovníků (moţné náměty de lege ferenda). Trestněprávní revue. 2007, č. 6, s. 183. 358 Problematice obecně prospěšných prací se podrobněji zabýval v publikaci např. Vůjtěch, J. a kol. Výzkum institutu obecně prospěšných prací. Praha, IKSP, 1998. Dále BARBOŘÍK, M. Trest obecně prospěšných prací – aktuální problémy a jejich řešení. Trestní právo, 2006, č. 5, s. 4-12, který v tomto příspěvku provedl prezentaci studia soudních spisů u Okresního soudu v Kroměříţi. V roce 2007 prezentovala Ţatecká Eva v Trestněprávní revue č. 6 dílčí závěry z jí provedeného výzkumu z praxe probačních pracovníků v případě trestu obecně
149
odpovědnosti a kriminalita mládeţe“ jsme poloţili respondentům také otázku vztahující se k výměře obecně prospěšných prací. Z odpovědí vyplývají souhlasné názory respondentů na stanovenou současnou maximální hranici výměry trestního opatření obecně prospěšných prací (v dotazníku otázka č. 11). 61,9 % respondentů povaţuje maximální výměru ve výši 150 hodin za dostačující. S nastavenou hranicí ve výši 150 hodin není spokojeno 20,7 % dotázaných, kteří by ji zvýšili na 200 hodin. Na 250 hodin by ji zvýšilo 5,8 % a 9,9 % na 300 hodin. 1,7 % respondentů se nevyjádřilo. Respondenti měli moţnost v nabízených odpovědích zvolit odpověď, ţe maximální hranici 150 hodin povaţují za dostatečnou, nebo ţe by souhlasili s jejím navýšením na určitou výši hodin (zvolit výši mohli dle jejich volby) a v poslední variantě měla následovat moţná odpověď, ţe by souhlasili s jejím sníţením na určitou výši hodin dle jejich úvahy. Bohuţel se při tvorbě dotazníku vyskytla písařská chyba, kdy jsme namísto „souhlasil/la bych s jejím sníţením například na ……. hodin“ uvedli opět otevřenou odpověď jako v bodě druhém, tj. „souhlasil/la bych s jejím navýšením například na ….. hodin“. Pozornému respondentu tato písařská chyba vyplynula jistě z kontextu, navíc dotázaní nad předloţené odpovědi měli moţnost svůj názor odůvodnit a vyjádřit se tedy i k případnému sníţení stanovené výměry. Dostatečnou maximální hranici povaţovalo téměř 62 % respondentů, coţ odpovídá právní úpravě ohledně ukládání trestních opatření (§ 31 odst. 1 ZSM). Toto trestní opatření je dle respondentů pro mladistvé pachatele velmi citelným opatřením, proto povaţují stanovenou hranici za dostatečnou, naopak demotivující můţe být příliš dlouhý výkon trestního opatření, coţ by se mohlo odrazit na výchovném efektu tohoto opatření. Ti respondenti, kteří by současnou hranici výměry trestního opatření obecně prospěšných prací navýšili na 200 hodin, uváděli, ţe toto trestní opatření by mělo být pro pachatele citelné, neboť jeho výkon má velký výchovný vliv na mladistvé pachatele. Mladiství jsou prostřednictvím výkonu tohoto trestu vedeni k odpovědnosti za splnění uloţeného úkolu ve stanoveném rozsahu a termínu, coţ je ţádoucí pro osvojení si pracovních návyků. Dotázaní, kteří by navýšili současnou výměru na 250 či 300 hodin povaţují současnou hranici za nedostatečnou a příliš
prospěšných prací, dohledu probačního pracovníka, probačních programů. ŢATECKÁ, E. Poznatky z praxe probačních pracovníků (moţné náměty de lege ferenda). Trestněprávní revue. 2007, č. 6, s. 180-184.
150
mírnou. Obě skupiny těchto respondentů však současně se zvýšením maximální výměry poukázali na nutnost zvýšit i dobu k výkonu tohoto trestního opatření.359 Výše jsem se vyjádřila, ţe tendence českých soudů ukládat obecně prospěšné práce při horní hranici výměry povaţuji za negativní. Výsledky výzkumu však tuto tendenci spíše potvrzují. Dokládají (a to i přes uvedené písařské pochybení v rámci dotazníku), ţe ti, kdo rozhodují o výši tohoto opatření, spíše souhlasí s vyšší výměrou obecně prospěšných prací. Nebyla tedy zaznamenána tendence k mírnějšímu postupu. V pododíle 2.5.2.2.2 „Studie problematiky obecně prospěšných prací“ jsem prezentovala rakouský výzkum, který potvrdil opačnou tendenci rakouských soudů. Průměrná hodinová výměra obecně prospěšných prací ve všech sledovaných obvodech činila 44 hodin. V Innsbrucku, kde ve sledovaném období byly ukládány obecně prospěšné práce více mladistvým, byly ukládány obecně prospěšné práce do výše pouze 20 hodin. K větší spolupráci obcí a jiných institucí při výkonu obecně prospěšných prací by mohlo přispět ješt zakotvení povinnosti odsouzeného být pojištěn pro případ odpovědnosti za škodu, tak jako je tomu v rakouské právní úpravě. Obce, ale i jiné instituce, se často brání spolupráci, neboť se obávají následků, které mohou ze vzniklé škody vzejít. Jako inspirativní hodnotím také zavedení obecně prospěšných prací místo náhradního trestu odnětí svobody u nedobytných peněţitých trestů. Obdobnou moţnost jiţ zakládá český zákon o soudnictví ve věcech mládeţe (§ 27 ZSM). Nově se v české právní úpravě uvaţuje360 o moţnosti rozšíření moţnosti přeměny obecně prospěšných prací v trest domácího vězení (§ 65 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku). Náhradní trest, pro případ, ţe by výkon i tohoto trestu byl zmařen, by
359
Uvedené výsledky a text jsem prezentovala na koferenci Dny práva 2010 pořádané Právnickou fakultou MU. Text uveřejněn taktéţ KUCHTA, J., KALVODOVÁ, V., HORKÁ, K., CHROMÝ, J., ŠTEFÁNIK, O. Z praktické části výzkumu „Věková hranice trestní odpovědnosti a kriminalita mládeţe. Státní zastupitelství. 2011 č. 1-2, s. 3-50. KUCHTA, J., KALVODOVÁ, V., HORKÁ, K, CHROMÝ, J., ŠTEFÁNIK, O. Věková hranice trestní odpovědnosti a kriminalita mládeže – Závěrečná zpráva. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2011, s. 43-107. 360 Dne 24.3.2011 předloţila vláda Poslanecké sněmovně ČR návrh zákona, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb., a zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Návrh zákona byl dne 6.9.2011 Poslaneckou sněmovnou ČR ve 3. čtení schválen a dne 19.9.2011 postoupen Senátu ČR. Sněmovní tisk 297/2011. Senátem byl tisk schválen dne 7.10.2011 [citováno 24.10.2011]. Dostupný z: http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=6&T=297
151
nesměl být přísnější neţli trest, který by pachateli hrozil v případě přeměny trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody. Přitom přepočítací zásada by byla stejná jako je tomu u přeměny trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody (§ 65 odst. 2 trestního zákoníku). Důvodová zpráva k návrhu tohoto ustanovení neuvádí bliţší odůvodnění této navrhované změně. Lze se však domnívat, ţe hlavním důvodem je ekonomické hledisko, kdy výkon trestu odnětí svobody je draţší variantou, neţ-li výkon trestu domácího vězení. K navrhované úpavě však vyjadřuji jisté pochybnosti, zejména pak obavy, aby odsouzení k trestu (trestnímu opatření) obecně prospěšných prací nekalkulovali jiţ v počátcích při zjišťování stanoviska odsouzeného k tomuto trestu (trestnímu opatření) s tím, ţe sice vyjádří kladné stanovisko, avšak obecně prospěšné práce nevykonají a raději „zůstanou doma“. Navrhovanou právní úpravu bych nedoporučovala k přijetí, případnou „odstrašující“ přeměnu pouze v trest odnětí svobody povaţuji za vhodnější a účinnější. Peněţitá opatření jsou v obou zemích téměř totoţná. Stejně jako v Rakousku, tak také v České republice je peněţité opatření (peněţitý trest) stanovováno formou denních sazeb, kdy do počtu denních sazeb se promítá závaţnost činu a do výše denní sazby se promítají majetkové poměry mladistvého pachatele. V případě neuhrazení peněţité částky se v rozsudku stanovuje náhradní trest, kdy v Rakousku je stanovena přepočítací zásada, ţe dvě denní sazby nevykonaného peněţitého trestu odpovídají jednomu dni trestu odnětí svobody. V České republice je stanoveno, ţe náhradní trestní opatření svobody můţe činit aţ jeden rok, v případě nedobytnosti je moţné od výkonu peněţitého opatření upustit. V Rakousku lze u nedobytných peněţitých trestů uloţit náhradní trest obecně prospěšných prací. Jak v Rakousku, tak také u nás, se setkáváme s podmíněnou formou peněţitého opatření, zkušební doba se shoduje, činí aţ 3 léta V porovnání s českou právní úpravou však rakouská nezná při podmíněné variantě peněţité sankce moţnost přijetí záruky za nápravu mladistvého. Peněţitý trest můţe být v Rakousku rozdělen na podmíněnou a nepodmíněnou část. Rakouský JGG umoţňuje namísto náhradního trestu odnětí svobody u nedobytných peněţních trestů vykonat obecně prospěšné práce. Česká právní úprava umoţňuje nahradit zaplacení či nevykonaný zbytek peněţitého trestu vykonáním 152
obecně prospěšné činnosti v rámci probačního programu nebo společensky prospěšnou činnost v rámci výchovné povinnosti. Tyto sankce jsou povaţovány za alternativu ke krátkodobým nepodmíněným trestům odnětí svobody, jeţ umoţňují vyhnout se negativním jevům, které jsou spojeny s nepodmíněným trestem odnětí svobody. Ani v Rakousku, ani v České republice však tyto sankce nepatří k nejčastěji ukládaným. V roce 2000 byl proveden výzkum Institutem pro kriminologii a sociální prevenci, v rámci kterého dotázaní soudci uváděli, ţe příčinou nízké aplikace peněţitého trestu v České republice jsou zejména špatné majetkové poměry pachatelů. Pachatelé jsou často bez práce či z jiného důvodu jsou sociálně slabí.361 V rámci výzkumu „Věková hranice trestní odpovědnosti a kriminalita mládeţe“ provedeného v roce 2010 jsme v rámci otázky č. 13 peněţité opatření zařadili mezi dalších pět opatření (dohled probačního úředníka, napomenutí s výstrahou, ochranná výchova, obecně prospěšné práce, zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce), která lze mladistvému uloţit. Respondenti měli kaţdé vybrané opatření ohodnotit známkou jako ve škole, tj. na stupnici 1 aţ 5. Z výsledků jsme zjistili, ţe soudci a státní zástupci se specializací na mládeţ povaţují toto opatření za málo efektivní. Peněţité opatření získalo průměrnou známku 3,58. Hůře se umístilo pouze napomenutí s výstrahou, které respondenti ohodnotili průměrnou známkou 3,84. Dokonce ze strany soudce zazněl návrh na změnu právní úpravy, kdy peněţité opatření povaţuje za obsoletní, neboť nevyvolává ţádoucí změnu v chování pachatele. Soudci hodnotili toto opatření kritičtěji neţ státní zástupci. V případě dílčích výsledků vycházela průměrná známka u peněţitého opatření u muţů soudců dokonce 3,92.362
361
VANDUCHOVÁ, M. Peněţitý trest – praxí nedoceněná alternativa trestu odnětí svobody? In: Pocta Otovi Novotnému k 80. narozeninám. Praha : ASPI (Wolters Kluwer). 2008. Výzkum IKSP v rámci projektu Účinky transformace trestního zákonodárství na stav kriminality a zvyšování efektivnosti justice ve vztahu k bezpečnosti občanů ČR v horizontu roku 2000 (odpovědný řešitel Vůjtěch, J.). 362 KUCHTA, J., KALVODOVÁ, V., HORKÁ, K, CHROMÝ, J., ŠTEFÁNIK, O. Věková hranice trestní odpovědnosti a kriminalita mládeže – Závěrečná zpráva. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2011, s. 41-62. Text zveřejněn také KUCHTA, J., KALVODOVÁ, V., HORKÁ, K, CHROMÝ, J., ŠTEFÁNIK, O. Z praktické části výzkumu „Věková hranice trestní odpovědnosti a kriminalita mládeţe. Státní zastupitelství. 2011, č. 1-2, s. 23-24.
153
2.6.5 Nové trendy v rámci trestání mladistvých 2.6.5.1 Domácí vězení Jak ukazuje vývoj v trestním právu, je třeba reagovat na nové společenské jevy či vyuţívání nových technologií (i kdyţ ve světě jiţ třeba déle fungujících), a to i zaváděním nových trestněprávních reakcí na trestné činy spáchané mladistvými. Děje se tak v České republice, ale i v Rakousku. V obou zemích došlo v nedávné době k rošíření škály trestněprávních reakcí na činy spáchané mladistvými. Takovou reakcí je např. zavední domácího vězení, či v České republice zavednení dalšího nového trestního opatření zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Jak domácí vězení, tak také zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce představují sankce vykonávané ve společenství, za aktivního působení blízkého sociálního okolí mladistvého a sankce spojené se specifickou péčí probačních úředníků.363 V případě domácího vězení ani česká, ani rakouská právní úprava nemodifikují podmínky pro její uloţení ve vztahu k mladistvým. Bude tedy platit obecná právní úprava obsaţená v trestním zákoníku. Nedochází tedy ani k úpravě horní hranice této sankce. Odlišná je však délka, po kterou můţe být tato sankce vykonávána. V České republice můţe být domácí vězení uloţeno aţ na dvě léta, kteţto v Rakousku to můţe být maximálně rok. Navíc dle rakouské právní úpravy domácí vězení můţe nahrazovat jak trest odnětí svobody, tak také vyšetřovací vazbu. V případě české právní úpravy lze domácí vězení uloţit pachateli přečinu, v Rakousku lze uloţit domácí vězení tam, kde trest nepřesahuje 12 měsíců. Mezi podmínky, které musí odsouzený splňovat, aby mu mohla být tato sankce uloţena, patří na rozdíl od naší právní úpravy: výkon zaměstnání či studium; je u něj zajištěno finanční zázemí, které zaručuje úhradu ţivotních nákladů; hradí si nemocenské pojištění a pojištění proti úrazu; písemný souhlas osob, které s odsouzeným ţijí ve společné domácnosti. Zejména posledně zmíněnou podmínku souhlasu spoluţijících osob s odsouzeným,
363
SOTOLÁŘ, A., VÁLKOVÁ, H. In KRATOCHVÍL, V. a kol.: Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. I. vydání Praha : C.H.Beck, 2009, s. 568-569.
154
u kterého je zvaţováno uloţení domácího vězení, povaţuji za vhodné k zavedení i do naší právní úpravy. Jde jednak o vyjádření kladného přístupu nejbliţších osob odsouzeného k této sankci, ale vyjadřují tím také souhlas se vstupem probačního pracovníka, jakoţ i případně osoby, která zabezpečuje bezproblémový chod elektronického zařízení, do obydlí.364 Taktéţ podmínka výkonu zaměstnání, podnikání či docházky do školského zařízení není zanedbatelná. Samozřejmě i v těchto případech je třeba vţdy postupovat individuálně, zejména pokud osoba, jeţ ţila doposud řádným ţivotem, bez svého přičinění přišla o zaměstnání. V těchto případech je třeba brát na tuto skutečnost ohled. Při studiu materiálů jsem zjistila, ţe podmínku zaměstnání obsahují i další zahraniční úpravy, např. švédská či švýcarská. V Rakousku nenalezneme časové vymezení, kdy je odsouzený povinen zdrţovat se v obydlí, tak jako je tomu výslovně v české právní úpravě a odsouzený v České republice má za povinnost zdrţovat se ve dnech pracovního klidu a pracovního volna po celý den a v ostatních dnech v době od 20:00 hod do 05:00 hod v určeném obydlí. I kdyţ i toto určení je moţné s ohledem např. na studium či zaměstnání odsouzeného přizpůsobit (třeba v případech, kdy je odsouzený zaměstnán v rámci nočních směn), souhlasím s vládním návrhem na změnu trestního zákoníku365, který toto rozmezí vypouští. Domnívám se, ţe stanovené rozpětí je nadbytečné. Jak se správně uvádí v důvodové zprávě ke zmíněnému návrhu na změnu trestního zákoníku, ponechává se na rozhodnutí soudu, aby podle konkrétních podmínek u kaţdého odsouzeného vymezil dobu výkonu trestu. Na druhé straně musí být tento trest dostatečně důrazný, neboť nahrazuje trest odnětí svobody.366 V Rakousku jsou vytvářeny časové plány, které spočívají ve vytváření týdenního či čtrnáctidenního tzv. „dohlíţecího profilu“ („Aufsichtsprofil“). I kdyţ tvorba těchto plánů za součinnosti probačního pracovníka můţe být náročná, povaţuji je za vhodné k přenesení do naší právní úpravy, neboť mohou pruţněji reagovat na změny, se kterými se v běţném
364
KREJČIŘÍKOVÁ, K. Nový trest (trestní opatření) domácího vězení. Státní zastupitelství, 2010, č. 10, s. 20. Dne 24.3.2011 předloţila vláda Poslanecké sněmovně ČR návrh zákona, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb., a zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Návrh zákona byl dne 6.9.2011 Poslaneckou sněmovnou ČR ve 3. čtení schválen a dne 19.9.2011 postoupen Senátu ČR. Sněmovní tisk 297/2011. Senátem byl tisk schválen dne 7.10.2011 [citováno 24.10.2011]. Dostupný z: http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=6&T=297 366 Sněmovní tisk 297/2011 [citováno 24.10.2011]. Dostupný z: http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=6&T=297 365
155
ţivotě setkáváme – např. nemoc odsouzeného, změnu pracovní doby. V Rakousku mohou pachatelé podat ţádost o tuto sankci, pokud splňují základní podmínky pro uloţení tohoto trestu (viz Příloha č. 5 – Ţádost o schválení elektronicky sledovaného domácího vězení „Antrag auf Bewilligung des elekronisch überwachten Hausarrests“). Obě země však odlišuje přístup k zavedení domácího vězení do právních řádů. Zatímco v Rakousku před jeho zavedením probíhaly od roku 2006 pilotní projekty, u nás se trest/trestní opatření domácího vězení zavedlo, aniţ by byla zajištěna elektronická kontrola tohoto trestu, natoţ pilotní projekty. V Rakousku došlo dokonce k dvěma fázím modelového projektu, neboť v rámci první fáze byly zaznamenány technické nedostatky, které znamenaly neefektivní sledování, a tak byla spuštěna fáze druhá. Aţ po čtyřech letech došlo k zákonnému zakotvení domácího vězení v rakouském právním řádu. V České republice bohuţel pilotní projekty nemají tradici, coţ pokládám za velkou chybu, neboť pilotní projekty slouţí právě ke zjištění moţných nedostatků, čímţ se předchází mnoha problémům, které se následně musí řešit novelizacemi či judikaturními rozhodnutími. Tyto projekty povaţuji tedy za velmi smysluplné, neboť ve svém důsledku vedou ke stabilitě právního řádu a právní jistotě. Kontrolu výkonu domácího vězení má dle § 334b trestního řádu zajišťovat Probační a mediační sluţba, a to ve spolupráci s provozovatelem elektronického kontrolního systému, který by umoţňoval detekci pohybu odsouzeného, a nebo se má provádět namátková kontrola prováděná probačním úředníkem. Trestní řád tedy počítá s případným zavedením elektronického kontrolního systému. Česká republika se však vydává oproti Rakousku opačnou cestou. Nejprve tuto moţnost sice zakotvíme v právním řádu, ale neuvedeme ji v praxi. I kdyţ se ze strany probačních pracovníků nesetkáváme s větší kritikou tohoto postupu367, osobně se domnívám, ţe jde o špatně zvolenou taktiku. Vzhledem k tomu, ţe na pořízení elektronického monitorovacího systému nebyly v době přijetí právní úpravy této sankce ve státním rozpočtu, resp. rozpočtu Ministerstva spravedlnosti, finanční prostředky, nepodařilo se elektornické sledování
367
Ani na školení pořádaných Probační a mediační sluţbou či v odborném tisku jsem větší kritiku nezaznamenala.
156
zavést spolu s účinností trestu (trestního opatření) domácího vězení. V červenci 2009 uvaţovalo Ministerstvo spravedlnosti dokonce o odsunutí projektu domácího vězení aţ na rok 2011.368 Nakonec k odloţení účinnosti trestu domácího vězení nedošlo. Ministerstvo spravedlnosti představilo v roce 2009, tedy před účinností nového trestního zákoníku, „plán realizace trestu domácího vězení“, který se skládal ze tří fází:369 I. fáze - Namátková kontrola: Tato fáze měla trvat od nabytí účinnosti trestního zákoníku (1.1.2010) aţ do zavedení elektronického kontrolního systému (předpokladem byl rok 2011), přičemţ Probační a mediační sluţba v tomto období měla zajišťovat podmínky pro uloţení trestu domácího vězení, provádět namátkové kontroly a realizovat kontinuální reintegrační činnost s odsouzenými. II. fáze - Elektronický monitoring odsouzených: Ministerstvo spravedlnosti vyhlásilo v březnu 2010 otevřené zadávací řízení na provozovatele elektronického monitoringu odsouzených, který by měl spolupracovat s Probační a mediační sluţbou při kontrole výkonu trestu domácího vězení. III. fáze - byla plánována na období 2011-2013, kdy by mělo dojít k úplnému propojení aplikace trestu (trestního opatření) domácího vězení a elektronického monitorovacího systému s novými legislativními úpravami. Tento plán byl vytvořen za tehdejší ministryně spravedlnosti Daniely Kovářové. Na postu ministra spravedlnosti došlo však ke změně a její nástupce Jiří Pospíšil v srpnu 2010 výběrové řízení, tj. II. fázi plánu, zastavil a to z důvodu podezření na protizákonný postup tohoto výběrového řízení. Věc prošetřoval Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe. V lednu 2011 informoval náměstek ministra spravedlnosti, poslance kontrolního výboru Poslanecké sněmovny ČR o tom, ţe ministerstvo
368
Domácí vězení se o rok odsunulo, stát nemá peníze na náramky [citováno 20.8.2009]. Dostupný z: http://zpravy.idnes.cz, http://hn.ihned.cz. 369 Vláda ČR schválila přelomový projekt ministerstva spravedlnosti - Trest domácího vězení. [citováno 16.10.2009]. Dostupný z: http://portal.justice.cz. a Domácí vězení. Zadávací řízení na elektronický monitoring. citováno 19.04.2010]. Dostupný z: http://portal.justice.cz
157
spravedlnosti
nepočítá
s urychleným
zavedením
elektronického
hlídání
odsouzených.370 Do případného zavedení elektronického systému budou tedy kontrolu výkonu trestu domácího vězení provádět pouze pracovníci Probační a mediační sluţby, a to formou namátkových kontrol. Za tímto účelem došlo k navýšení počtu probačních pracovníků o 90 osob. Bez tohoto navýšení by některá střediska, která byla pouze o 2 pracovnících, nebyla schopna tuto činnost vedle dalších oprávnění vykonávat.371 I kdyţ ředitel Probační a mediační sluţby, tvrdí, ţe probační úředníci by zvládli hlídat aţ pět set domácích vězňů372, domnívám se, ţe takovýto výkon kontroly pouze probačními pracovníky je nedostatečný, a to zejména z následujících důvodů. Namátkové kontroly, které se provádí pouze formou návštěv odsouzených v obydlí, ve kterém trest domácího vězení vykonává, nemohou dostatečně vypovídat o dodrţování tohoto trestu. Počet namátkových kontrol bude probační úředník stanovovat u kaţdého odsouzeného individuálně. Minimální doporučený počet namátkových kontrol v měsíci u odsouzeného je interními normami Probační a mediační sluţby stanoven na tři návštěvy. Měl by však být kontrolován několikrát do týdne, a to jak v denní dobu, tak také ve večerních hodinách.373 Dle zjištěných informací, probační úředníci ze střediska Brno vykovávají tyto kontroly aţ 7x v měsíci. Přesto se domnívám, ţe kontrola výkonu trestu domácího vězení vykonávaná pouze probačními úředníky s sebou přináší určité moţnosti pro odsouzeného. Čas bezprostředně po provedené namátkové kontrole, za situace, kdy nemáme zaveden elektronický kontrolní systém, povaţuji za období, kdy se odsouzený bude cítit "nehlídán". Dle návrhu vyhlášky o kontrole výkonu trestu domácího vězení se za formu namátkové kontroly měla povaţovat i kontrola telefonickými prostředky, avšak trestní zákoník neřadí mezi podmínky k uloţení tohoto trestu, aby odsouzený byl uţivatelem pevné telefonní linky. Tato podmínka se v účinné vyhlášce č. 456/2009 Sb., o kontrole výkonu trestu domácího vězení nevyskytuje. Při konzultaci
370
PATÁK, TOMÁŠ. Domácí vězení si v ČR odpykává 132 vězňů, hlídá je 90 úředníků. [citováno 21. května 2011]. Dostupný z: http://www.mediafax.cz/domaci/3159015 371 viz současný stav https://www.pmscr.cz/download/ADRESAR_PMS__110607.pdf 372 Domácí vězni uţ ušetřili dvacet milionů korun. [citováno 28. června 2011]. Dostupný z: http://www.pmscr.az/aktuality/domaci-vezni-uz-usetrili-statu-dvacet-milionu-korun. 373 FOLTÝNOVÁ, L., FOLTÝN, L. Trest domácího vězení z pohledu Probační a mediační sluţby ČR. Státní zastupitelství. 2010, č. 6, s. 23.
158
s probačními úředníky ve středisku Brno jsme se shodly na tom, ţe aby i tato kontrola mohla být efektivní, musela by pak být spojena s detekcí lidského hlasu, jinak si probační úředník nebude moci být jist, ţe hovoří s odsouzeným. Mám za to, ţe namátkové kontroly mají plnit spíše úlohu "sociální", "pomocnou", kdy se probační pracovníci při návštěvě odsouzeného snaţí pomoci mu s nelehkou ţivotní situací, případně se snaţí o řešení nastalých problémů odsouzeného tak, aby jej nasměrovali k vedení řádného ţivota.374 Je nutno si také uvědomit, ţe ne vţdy jde o návštětu bezpečné lokality, avšak doprovod policisty na místo výkonu domácího vězení je spíše výjimkou.375 Trestní řád uvádí, ţe za účelem namátkové kontroly je odsouzený povinen probačnímu úředníkovi umoţnit vstup do místa výkonu trestu/trestního opatření. Jak poznamenává H. Válková, problematickým se můţe jevit vstup do obydlí mladistvého, pokud s uloţeným domácím vězením nesouhlasí jeho rodiče, čímţ by bez jeho zavinění mohl být zmařen účel, pro který bylo předmětné trestní opatření uloţeno.376 V případě mladistvých odsouzených bude nutno velmi pečlivě zvaţovat vhodnost uloţení tohoto trestního opatření konkrétnímu mladistvému pachateli. Bude nutno velmi důkladně zkoumat, zda v určitém případě bude uloţení tohoto trestního opatření efektivní. Velkou úlohu zde hrají sociální pracovníci, kteří musí zkoumat podrobně rodinné zázemí mladistvého. Probační
pracovníci
provádějí
tzv.
předběţná
šetření
v místě
výkonu
trestu/trestního opatření domácího vězení. Jedná se prakticky o speciální formu zprávy před rozhodnutím soudu, která slouţí soudu při rozhodování o případném uloţení konkrétního trestního opatření. Zjišťován je postoj obviněného k následkům jím spáchaného trestného činu, zájem obviněného o odčinění způsobené škody. Probační úředník zjišťuje skutečnou adresu obviněného, na které se zdrţuje, v jakém právním reţimu se ve vztahu k obviněnému nachází předmětná nemovitost (vlastník nemovitosti, nájemce, podnájemce apod.), zda nejde o osobu zneuţívající omamné a
374
KREJČIŘÍKOVÁ, K. Aktuální problematika trestu domácího vězení. In Dny práva – 2009 – Days of Law. Brno : Masarykova univerzita, 2009, s. 947. 375 FOLTÝNOVÁ, L., FOLTÝN, L. Trest domácího vězení z pohledu Probační a mediační sluţby ČR. Státní zastupitelství. 2010, č. 6, s. 23. 376 KREJČIŘÍKOVÁ, K. Nová alternativní trestní opatření. In Sborník z konference Býkov 2010, k datu odevzdání práce nebyl tento sborník autorům rozeslán.
159
psychotropní látky či zda nejde o násilnou osobu.377
Neúčelné můţe být ukládat
trestní opatření domácího vězení tam, kde je velmi konfliktní vztah rodičů s mladistvým, kdy např. mladistvý utíká opětovně z rodiny. Nebo v případech, kdy rodiče nebudou schopni poskytnout mladistvému podporu, kterou jistě při výkonu tohoto trestního opatření bude potřebovat.378 V počátcích při ukládání domácího vězení byla často zohledňována tíţivá finanční situace obviněného, a to zejména jako handicap při navrhovaném trestním opatření domácího vězení u mladistvých pachatelů. Objevovala se stanoviska probačních pracovníků, která uloţení domácího vězení v těchto případech nedoporučovala, a to s ohledem na neadekvátní finanční zatíţení obviněného a jeho rodiny do budoucnosti. Časem však došlo ke zmírnění tohoto názoru, zejména s ohledem na to, ţe obviněný má moţnost poţádat příslušný soud o splátkový kalendář, sníţení či prominutí nákladů spojených s touto sankcí.379 V dobách příprav (listopad 2009) na zavedení domácího vězení byla diskutována varianta, ţe by existoval propojený elektronický systém minimálně na úrovni Probační a mediační sluţby a Policie ČR, který by evidoval osoby, kterým bylo nařízeno domácí vězení. Tento „seznam“ by byl vyuţitelný policisty například při kontrolách mladistvých na diskotékách. S vedením takového seznamu se počítalo i u trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce.380 Dotazem na středisku Probační a mediační sluţby v Brně, jsem zjistila, ţe tato moţnost se v praxi nerealizuje. V rámci výzkumu „Věková hranice trestní odpovědnosti a kriminalita mládeţe“ nás zajímal taktéţ názor odborníků na otázku „Domníváte se, ţe kontrola uloţeného trestního opatření domácího vězení mladistvému pachateli můţe být efektivní pouze prostřednictvím namátkových kontrol probačních pracovníků, aniţ by byl zaveden elektronický monitoring mladistvých pachatelů?“ (v dotazníku otázka č. 19). V rámci ústní prezentace tohoto výzkumu na konferenci Dny práva 2010, pořádané
377
FOLTÝNOVÁ, L., FOLTÝN, L. Trest domácího vězení z pohledu Probační a mediační sluţby ČR. Státní zastupitelství. 2011, č. 6, s. 22. 378 KREJČIŘÍKOVÁ, K. Nový trest (trestní opatření) domácího vězení. Státní zastupitelství. 2010, č. 10, s. 20. 379 FOLTÝNOVÁ, L., FOLTÝN, L. Trest domácího vězení z pohledu Probační a mediační sluţby ČR. Státní zastupitelství. 2011, č. 6, s. 22. 380 KREJČIŘÍKOVÁ, K. Aktuální problematika trestu domácího vězení. In Dny práva – 2009 – Days of Law. Brno : Masarykova univerzita, 2009, s. 947.
160
Právnickou fakultou Masarykovy univerzity jsem prezentovala následující vyhodnocení této otázky:381 Nejvíce respondentů (76,9 %) se klonilo k názoru, ţe kontrola uloţeného trestního opatření domácího vězení mladistvému pachateli nemůţe být efektivní pouze prostřednictvím namátkových kontrol. Nejjednoznačněji se k negativní odpovědi klonily soudkyně s 90 %, poté s 83, 3 % soudci, státní zástupkyně s 68,9 % a s 62,5 % státní zástupci. Státní zástupci – muţi povaţují kontrolu trestního opatření domácího vězení pouze prostřednictvím namátkových kontrol probačními pracovníky za dostačující ve 31,25 %, státní zástupkyně ve 28,9 % a muţi soudci v 10 % a soudkyně
v 6,7
%.
Zbývající
respondenti
nezaškrtli
ţádnou
odpověď.
U respondentů, kteří se přiklonili ke kladné variantě, tj. ţe kontrola uloţeného trestního opatření domácího vězení můţe být efektivní i pouze prostřednictvím namátkových kontrol probačních pracovníků, aniţ by byl zaveden elektronický monitoring, pak v odůvodněních nejčastěji zaznívalo, ţe: - namátkové kontroly bez elektronického monitoringu mohou být efektivní pokud by kontroly byly časté a personální a materiální moţnosti Probační a mediační sluţby by to umoţnily, - záleţí na konkrétním postoji mladistvého pachatele, jeho rodinném zázemí, které by jej mělo podporovat a motivovat k dodrţování trestního opatření, - bude záleţet také na spolupráci rodičů, školy, orgánu sociálněprávní ochrany dětí. V rámci kategorie státních zástupců zazněla zajímavá poznámka, ţe u mladistvých pachatelů je větší obava z návštěv probačního pracovníka neţ u dospělého pachatele, proto budou opatření více respektovat. Obava z výkonu náhradního trestního opatření odnětí svobody nepodmíněně můţe na mladistvého působit dostatečně preventivně i při tomto druhu trestního opatření. Trestní opatření domácího vězení jakoţto další alternativu k trestnímu opatření odnětí svobody vítají státní zástupci - muţi, neboť v případě mladistvých nevedou ke
381
Uvedené výsledky a text jsem prezentovala na koferenci Dny práva 2010 pořádaný Právnickou fakultou MU. Text uveřejněn taktéţ KUCHTA, J., KALVODOVÁ, V., HORKÁ, K, CHROMÝ, J., ŠTEFÁNIK, O. Věková hranice trestní odpovědnosti a kriminalita mládeže – Závěrečná zpráva. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2011, s. 41-62. KUCHTA, J., KALVODOVÁ, V., HORKÁ, K., CHROMÝ, J., ŠTEFÁNIK, O. Z praktické části výzkumu „Věková hranice trestní odpovědnosti a kriminalita mládeţe. Státní zastupitelství. 2011 č. 1-2, s. 40-45.
161
zbytečné kriminalizaci. Trestní opatření domácího vězení by dle státních zástupců muţů i ţen mohlo mít výchovný efekt na mladistvé pachatele. Jak vyplývá z posouzení odpovědí, volba kladné varianty byla některými respondenty zvolena z toho důvodu, ţe toto opatření je ukládáno minimálně, tedy četnost ukládání je prozatím malá, a proto kontrola pracovníky Probační a mediační sluţby můţe být dostatečná. Mezi názory dokonce zaznělo, ţe je zbytečné na elektronický monitoring vynakládat finanční náklady. Většina dotázaných (z celkového počtu šlo o 90%) se klonila k negativní variantě.
Namátkové
kontroly
prováděné
pouze
prostřednictvím
probačních
pracovníků, aniţ by byl zaveden elektronický monitoring, nepovaţují převáţně zástupci soudcovského povolání za efektivní. Důvody, které uváděli, se vztahovaly především k personální a materiální nedostatečnosti Probační a mediační sluţby (a to i přes navýšení personálního stavu o 90 probačních pracovníků k počátku roku 2010), nevybavenost vozovým parkem, velké dojezdové vzdálenosti v rámci okresu. S ohledem na moţnosti Probační a mediační sluţby by četnost namátkových kontrol byla nízká a tudíţ neúčinná. Zaznívalo, ţe při kontrolách prováděných probačními pracovníky jde v podstatě pouze o zjištění, zda se odsouzený zdrţuje v danou chvíli ve stanoveném obydlí. Pokud mladistvý nebude dodrţovat podmínky - tj. zejména zdrţovat se v obydlí a nebude přistiţen při porušování podmínek tohoto trestního opatření, nepůsobí to na něj výchovně. Elektronický náramek signalizuje okamţitě porušení stanovených podmínek. Zástupci obou kategorií povolání uváděli potřebu neustálého monitoringu mladistvého pachatele, tzv. kontinuální kontrolu. Taktéţ v kaţdé kategorii respondentů bylo poukázáno na moţné potíţe se vstupem do obydlí, kdy při zjištění porušení podmínek tohoto trestního opatření lze nalézt snadnou výmluvu např. na tvrdé spaní, nefungující zvonek, apod. Pouze důsledné sledování technickými prostředky by dle státních zástupců i soudců bylo efektivní. Několikráte dokonce zaznělo, ţe domácí vězení nepovaţují respondenti za vhodný trest ani u dospělých pachatelů. Mezi argumenty, které zapříčiňují nevhodnost tohoto opatření pro mladistvé, byla uváděna zejména publicita, kterou s sebou přináší uloţení tohoto trestního opatření - kontroly v bydlišti, nošení elektronického náramku. Převáţil by negativní efekt, kdy mladistvý by byl trestán v několika rovinách. 162
S výsledky výzkumu jsou shodné i názory prezentované na stránkách Probační a mediační sluţby, kde se uvádí, ţe „Soudci tvrdí, ţe kdyby měli k dispozici
náramky na hlídání, trest domácího vězení by vyuţívali mnohem více. Zakopaný pes je v tom, ţe se říkalo, ţe domácí vězení má efektivně nahradit krátkodobé nepodmíněné tresty, které jsou pro stát nejvíc nákladné. Ale aby to nahrazovalo vězení, musí ho odsouzený subjektivně pociťovat jako neustálé omezení. A tomu skvěle odpovídá elektronika. Vězni uţ nestojí za to riskovat, ţe ve tři ráno asi probační sluţba nepřijde. Kontrola je kontinuální“, popsal trestní soudce Libor Vávra názor soudcovské veřejnosti.382 Statistické údaje k trestu/trestnímu opatření domácího vězení:383 Dospělí Středisko PMS
Mladiství
Stanovisko
Trest
Stanovisko
Trestní opatření
k uloţení trestu
domácího
k uloţení
domácího vězení –
domácího
vězení -
trestu
kontrola
vězení
kontrola
domácího vězení
Praha
6
4
0
0
Praha-východ
29
7
0
0
České Budějovice
19
18
0
2
Plzeň
25
9
2
0
Ústí nad Labem
16
10
0
0
Hradec Králové
52
22
2
1
Brno
37
18
5
1
Ostrava
49
24
3
0
Celkem
233
112
12
4
Ze statististických údajů Probační a mediační sluţby je patrné, ţe soudy se na střediska Probační a mediační sluţby obrátily za účelem vyhotovení stanoviska
382
Domácí vězni uţ ušetřili dvacet milionů korun. [cit. 2011-06-28]. http://www.pmscr.az/aktuality/domaci-vezni-uz-usetrili-statu-dvacet-milionu-korun. 383 Statistika PMS ČR 2010 [cit. 2011-10-17]. Dostupný z: https://www.pmscr.cz/download/010110_311210__Statistika_PMS_CR_pro_www.pdf
Dostupný
z:
163
k uloţení trestu domácího vězení u dospělých pachatelů v 233 případech a u mladistvých ve 12 případech. Kontrola výkonu trestu domácího vězení však byla nařízena Probační a mediační sluţbě pouze ve 112 případech u dospělých a v případě mladistvých pouze ve 4 případech. Lze vysledovat i rozdílné postoje k této sankci v rámci krajů. Pozitivněji oproti jiným krajům na tento trest či trestní opatření nahlíţejí ve střediscích Krávéhradeckého kraje a Moravskoslezského kraje a u mladistvých i v Jihomoravském kraji. V případě mladistvých pachatelů však jde o minimální počet případů. Na středisku Probační a mediační sluţby v Brně jsem zjišťovala nejčastější důvody pro negativní stanovisko k uloţení trestu/trestního opatření domácího vězení. Nejčastěji jde o „neuspořádaný ţivot“ obviněného, nestálé bydliště, zaměstnání, zneuţívání návykových a omamných látek a samozřejmě jeho záporné stanovisko. Jak jsem se jiţ v minulosti vyjádřila384, zavední tohoto trestu do našeho právního řádu vítám, obávám se však, ţe pro jeho výkon nejsou nastaveny podmínky. Ze statistických údajů vyplývá, ţe soudy se k tomuto trestu a trestnímu opatření nestaví negativně, avšak zpravidla po vyhodnocení stanoviska k uloţení této sankce uloţí spíše jinou sankci neţ domácí vězení. Jedním z důvodů můţe být právě obava, ţe odsouzený by nebyl schopen při permanentním monitoringu dodrţovat podmínky domácího vězení. Do budoucna bych navíc podporovala rozšířit domácí vězení i na podmíněně propuštěné. Pro jeho zavedení by mohly svědčit zejména ekonomické důvody. Zanedbatelné by samozřejmě nebyly ani důvody sociální, kdy podmíněně propuštěný by se po dobu domácího vězení pomalu adaptoval opět na reţim v domácnosti. Současná právní úprava umoţňuje sice uloţit podmíněně propuštěnému podle § 88 odst. 2 trestního zákoníku, aby se zdrţoval v určené době zejména v nočních hodinách a ve dnech pracovního volna ve svém obydlí, coţ podstatou odpovídá domácímu vězení, avšak platí zde omezení § 88 odst. 3 trestního zákoníku. Vládní návrh novely trestního zákoníku, předloţený Poslanecké sněmovně dne 24.3.2011385,
384
KREJČIŘÍKOVÁ, Kateřina. Aktuální problematika trestu domácího vězení. In Dny práva – 2009 – Days of Law. Brno : Masarykova univerzita, 2009, s. 947. 385 Dne 24.3.2011 předloţila vláda Poslanecké sněmovně ČR návrh zákona, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb., a zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Návrh zákona byl dne 6.9.2011 Poslaneckou sněmovnou ČR ve 3. čtení
164
předpokládá, ţe by rozšířil moţnost takového rozhodnutí i na ostatní případy podmíněného propuštění. Uloţené domácí vězení podmíněně propuštěnému by bylo přísnější variantou neţli podmíněné propuštění s dohledem, neboť celková doba trvání pobytu podmíněně propuštěného v obydlí nesmí přesáhnout jeden rok, a to i tehdy, pokud by zkušební doba byla delší. 2.6.5.2 Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce Jde o nové trestní opatření přijaté do českého zákona o soudnictví ve věcech mládeţe, jehoţ zavedení si vyţádala společenská situace v posledních letech, kdy v souvislosti zejména se sportovními akcemi dochází k nárůstu výtrţnictví, příp. násilných trestných činů páchaných na sportovních stadionech či cestou na tato utkání, zejména fotbalová. Jde o jednání takzvaných rowdies nebo hooligans. Násilné chování sportovních fanoušků zejména na stadionech, má podobu verbální či fyzické agrese. Verbální agrese je představována nadávkami, uráţkami na stranu fanoušků a hráčů soupeře, rozhodčích. Agrese fyzická je namířena jednak proti majetku, kdy fanoušci ničí vybavení stadionů, ale také proti osobám, zejména proti fanouškům soupeře, či proti pořadatelům. Za změnou v chování účastníků na hromadných akcích a vznikem tendencí k agresivním projevům stojí dle psychologů tzv. deindividuace, přenesení odpovědnosti na dav. Deindividuace je definována jako proces, který mění, utlumuje či dokonce aţ ničí jedincův proţitek vědomí sebe sama ve skupinových podmínkách. Stav deindividuace je podporován zejména: -
anonymitou,
-
příslušností ke skupině a jednotností skupiny,
-
nedostatečně strukturovanou situací,
-
změněným stavem vědomí, který je navozen drogami, alkoholem.
Deindividuace se projevuje především ve: -
sníţení zábran vůči impulzivnímu chování,
schválen a dne 19.9.2011 postoupen Senátu ČR. Sněmovní tisk 297/2011. Senátem byl tisk schválen dne 7.10.2011 [citováno 24.10.2011]. Dostupný z: http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=6&T=297
165
-
zvýšené citlivosti k bezprostředním podnětům a momentálním emočním stavům.386
Trestní opatření zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce spočívá v tom, ţe se odsouzenému po dobu výkonu tohoto trestního opatření zakazuje účast na stanovených sportovních, kulturních a jiných společenských akcích. Jak uvádí důvodová zpráva387 k trestnímu zákoníku, tento trest dopadá v první řadě na pachatele diváckého násilí, ale měl by najít uplatnění i v jiných oblastech, např. v boji proti různým projevům extremizmu. U mladistvých půjde zejména o účast na koncertech, diskotékách, fotbalových utkáních apod. Zákon o soudnictví ve věcech mládeţe neobsahuje samostatnou úpravu388 tohoto trestního opatření, obsahuje pouze jisté modifikace ve vztahu k mladistvým pachatelům. Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce se tedy bude ukládat za podmínek stanovených v trestním zákoníku. Toto trestní opatření lze uloţit mladistvému, který se dopustil úmyslného provinění, a to v souvislosti s návštěvou sportovní, kulturní či jiné společenské akce. Horní hranice trestní sazby stanovené u provinění zákazu vstupu na takové akce nesmí převyšovat pět let. Jde o polovinu sazby, kterou lze uloţit dospělému pachateli. V rámci výzkumu „Věková hranice trestní odpovědnosti a kriminalita mládeţe“ jsme se respondentů dotázali na jejich názor, zda horní hranici sazby ve výši pěti let povaţují za přiměřenou. U poloţené otázky měli respondenti moţnost zaškrtnout odpověď
„ano,
povaţuji“,
„ne,
nepovaţuji“.
Odpovědi
dotázaných
vyzněly
jednoznačně. Většina (90,9 %) povaţuje horní hranici sazby ve výši pěti let u této sankce za přiměřenou. Pouze 6,6 % respondentů odpovědělo negativně a 2,5 % dotázaných nezaškrtlo ţádnou odpověď a ani své rozhodnutí neodůvodnilo. U dotázaných, kteří odpověděli kladně, bylo v rámci volných odpovědí moţné vysledovat, ţe na ně poloţená otázka působila tak, ţe se jich dotazujeme, zda tuto hranici ještě nezvýšit. Respondenti ve volných odpovědích uváděli, ţe vyšší trestní
386
PTÁČEK, R., SPURNÝ, J., KAMÍN, T., ŢUKOV, I. Agresivní chování fotbalových fanoušků – psychologické souvislosti. Kriminalistika. 2009, č. 3, s. 172 – 177. 387 Důvodová zpráva k zákonu č. 40/2009 Sb., trestnímu zákoníku. ASPI 388 § 26 odst. 3 ZSM
166
sazby nic neřeší, ţe pouze zhoršují moţnost resocializace mladého člověka, ţe by se vyšší trestní sazba u mladistvých míjela účinkem, ţe vyšší hranice by méně motivovala. Pouze v některých volných odpovědích bylo zmíněno, ţe by postačila u tohoto trestního opatření velmi krátká doba výkonu, a to 1 aţ 2 roky, neboť pro mladistvého je doba pěti let velmi přísná. Ojediněle se však také v této skupině objevil názor ke zvýšení pětileté hranice, a to za předpokladu, ţe by se zvýšila hranice i u dospělých pachatelů. Respondenty, kteří zvolili negativní odpověď, lze rozdělit do dvou skupin. Jedna skupina povaţuje stanovenou výši horní hranice u této sankce za nepřiměřeně přísnou a neefektivní a navrhovala by její sníţení na 2 aţ 3 roky, neboť doba pěti let je pro mladistvého demotivující a míjí se účinkem. Druhá skupina naopak povaţovala pětiletou hranici za nízkou a navrhovala by její navýšení, shodně jako je tomu v případě dospělých pachatelů, tj. na 10 let.389 Osobně se domnívám, ţe maximální výměra pět let u mladistvých pachatelů a deset let u dospělých jsou nepřiměřeně vysoké. Jsou to však maximální moţné hranice a je na soudcích, aby v rámci soudní individualizace zvolili přiměřenou výměru. Vycházím-li však z výsledků výzkumu a tendencí ukládat tresty (trestní opatření) spíše při horní hranici (tedy opačně neţ je tomu v zahraničí - viz např. u obecně prospěšných prací v Rakousku), pak bude jistě zajímavé po delší době, co toto trestní opatření bude uţíváno v praxi, zhodnotit jeho účinnost. U mladistvých bude zajímavé zhodnotit toto opatření právě po uplynutí pěti let od jeho zavedení do našeho právního řádu. Samostatně lze trestní opatření zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce uloţit, pokud vzhledem k povaze a závaţnosti spáchaného přečinu, osobě a poměrům pachatele není třeba uloţení jiného trestního opatření. Soud pro mládeţ můţe navíc vedle tohoto trestního opatření uloţit i mladistvému vhodná výchovná opatření. Mezi taková opatření bych řadila zejména výchovná omezení jako je například omezení neuţívat návykové látky, nestýkat se s určitými osobami,
389
Uvedené závěry a text jsem prezentovala na koferenci Dny práva 2010 pořádané Právnickou fakultou MU. Text uveřejněn taktéţ KUCHTA, J., KALVODOVÁ, V., HORKÁ, K., CHROMÝ, J., ŠTEFÁNIK, O. Z praktické části výzkumu „Věková hranice trestní odpovědnosti a kriminalita mládeţe. Státní zastupitelství. 2011 č. 1-2, s. 3-50. KUCHTA, J., KALVODOVÁ, V., HORKÁ, K, CHROMÝ, J., ŠTEFÁNIK, O. Věková hranice trestní odpovědnosti a kriminalita mládeže – Závěrečná zpráva. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2011, s. 43-107.
167
popřípadě výchovné povinnosti jako je například povinnost bydlet s rodičem nebo jiným dospělým, který je odpovědný za výchovu mladistvého, povinnost podrobit se léčení závislosti na návykových látkách, které není ochranným léčením podle trestního zákona. Je však nutno odlišovat výchovné omezení upravené v ustanovení § 19 odst. 1 písm. a) ZSM, omezení, kterým se mladistvému stanoví, aby nenavštěvoval určité akce, zařízení nebo jiné pro mladistvé nevhodné prostředí od trestního opatření zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné akce je trestním opatřením, tudíţ přísnějším opatřením. Výchovné omezení lze mladistvému uloţit maximálně na dobu tří let, kdeţto porovnávané trestní opatření lze uloţit mladistvému aţ na dobu pěti let. Dalším rozdílem je i to, ţe výchovné omezení lze uloţit mladistvému jak v rozhodnutí ve věci samé, tak i v průběhu řízení, které předchází rozhodnutí ve věci. Naproti tomu uvedené trestní opatření lze uloţit výhradně, jen byla-li prokázána vina mladistvého. Zatímco výchovné omezení lze průběţně podle potřeby měnit, u trestního opatření tato moţnost dána není s výjimkou podmíněného upuštění od výkonu jeho zbytku, od kterého můţe soud pro mládeţ upustit nejdříve po výkonu jeho poloviny.390 Ščerba391 upozorňuje na moţný problém výkladu základní podmínky pro uloţení trestu (trestního opatření) zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, a to, zda byl úmyslný trestný čin (provinění) spáchán v souvislosti s návštěvou takové akce. Zmiňuje časté incidenty a klade si následující otázky: Je trestný čin spáchán v souvislosti s návštěvou např. prvoligového fotbalového utkání, jestliţe byl spáchán v průběhu cesty na toto utkání nebo cestou z něj, ve vlaku či na trase z nádraţí na stadion? Je podmínka souvislosti s návštěvou akce splněna, pokud skupina „fanoušků“ zaútočí po zápase kameny na vlak? Je v souvislosti s návštěvou fotbalového utkání, jestliţe se „fanoušci“ obou klubů domluví a po zápase na určitém místě proběhne organizovaná rvačka? Na poloţené otázky si autor následně odpovídá. Zákonná podmínka je dle něj splněna jednoznačně v prvém případě, neboť
390
KALVODOVÁ, V. Tresty. In KRATOCHVÍL, V. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 643. 391 Ščerba, F. Právní úprava nových alternativních trestů. Bulletin advokacie, 2009, č. 10, s. 87.
168
uloţení tohoto trestu není moţno omezovat pouze na případy, kdy je čin spáchán přímo na místě konání takové akce. Je nutno s ním souhlasit, a to i s odkazem na důvodovou zprávu k trestnímu zákoníku vztahující se k této problematice, která uvádí, ţe tento trest je formulován šířeji neţ jako pouhý zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. U dalších dvou poloţených otázek, jak sám autor uvádí, je patrná jen určitá souvislost s konáním sportovní akce, poněkud vzdálenější neţ v prvním případě (první otázka), nicméně by měly soudy zákonnou podmínku, spočívající v souvislosti trestného činu s návštěvou určité akce vykládat šířeji a sledovat účel tohoto trestu. I v tomto případě je nutno mu dát za pravdu. Z trestního zákoníku vyplývá, ţe výkon tohoto trestního opatření budou zajišťovat probační úředníci. Odsouzený je totiţ dle trestního zákoníku povinen při výkonu trestního opatření zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce spolupracovat s probačním úředníkem způsobem, který mu stanoví dle probačního plánu. Dále bude povinen vykonávat stanovené programy sociálního výcviku a převýchovy, programy psychologického poradenství. Trestní zákoník stanovuje velmi významnou pravomoc probačního úředníka, a to moţnost nařídit odsouzenému, aby se dostavil v období bezprostředně souvisejícím s konáním zakázané akce k určenému útvaru Policie České republiky. Trestní řád uvádí, ţe při stanovení a kontrole podmínek výkonu tohoto trestu postupuje probační úředník v součinnosti s příslušným útvarem Policie České republiky, k němuţ se má odsouzený v určené době dostavovat. Přidělením této pravomoci probačním úředníkům, dochází k podstatnému rozšíření činnosti nejen Probační a mediační sluţby, ale také Policie České republiky. Kontrola výkonu tohoto trestu si vyţádá uţší spolupráci Probační a mediační sluţby s Policií České republiky, nejen ohledně podmínky dostavení se určitého data na příslušný policejní orgán, ale zřejmě ze strany Policie České republiky bude nutno informovat o rizikových akcích. Trestní zákoník v ustanovení § 90 odst. 1 umoţňuje, aby soud pro mladistvé po výkonu poloviny trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce podmíněně upustil od výkonu jeho zbytku, pokud odsouzený v době výkonu trestního opatření způsobem svého ţivota prokázal, ţe dalšího výkonu tohoto trestního opatření není třeba, anebo jestliţe přijme soud pro mladistvé záruku za 169
dovršení nápravy odsouzeného. Při podmíněném upuštění od výkonu tohoto trestního opatření soud pro mládeţ stanoví zkušební dobu aţ na pět let. Zkušební doba však nesmí být kratší neţ zbytek trestu a počíná právní mocí rozhodnutí o tomto upuštění. Pokud podmíněně odsouzený mladistvý povede ve zkušební době řádný ţivot a vyhoví uloţeným podmínkám, vysloví soud pro mládeţ, ţe se osvědčil. Jinak rozhodne, a to případně i během zkušební doby, ţe se zbytek trestu vykonává. Pokud soud pro mládeţ vyslovil osvědčení u mladistvého, u něhoţ došlo k podmíněnému upuštění od výkonu zbytku trestního opatření zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, má se za to, ţe trestní opatření bylo vykonáno dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí, ţe se podmíněně upouští od výkonu zbytku trestního opatření zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. V případě dospělých pachatelů stanoví trestní zákoník dobu nejméně jednoho roku pro zahlazení odsouzení. Zákon o soudnictví nad mládeţí však upravuje v § 35 odst. 6 fikci neodsouzení. Na mladistvého, kterému bylo uloţeno trestní opatření zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce se hledí, jako by nebyl odsouzen, jakmile bylo takové trestní opatření vykonáno nebo bylo od výkonu trestního opatření nebo jeho zbytku pravomocně upuštěno. Pokud byla dána záruka za dovršení nápravy odsouzeného mladistvého a tato byla následně odvolána tím, kdo ji poskytl, přezkoumá soud pro mládeţ chování mladistvého během zkušební doby. Shledá-li soud, ţe podmíněné upuštění od zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce neplní své poslání, rozhodne, ţe se zbytek trestu vykoná, jinak se podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestního opatření zákazu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce ponechá v platnosti. Pokud je mladistvému uloţeno trestní opatření nepodmíněného odnětí svobody, pak se doba jeho výkonu nezapočítává do doby výkonu trestního opatření zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Specialisté na mládeţ z řad státních zástupců a soudců tuto sankci hodnotili v rámci výzkumu „Věková hranice trestní odpovědnosti a kriminalita mládeţe“ průměrnou známkou 2,48, a to z moţné škály 1-5 (škála hodnocení jako ve škole). Jednalo se o otázku č. 13, kdy jsme u vybraných opatření ţádali respondenty o jejich ohodnocení z hlediska dosaţení ţádoucí kontroly kriminality mládeţe. Muţi hodnotili 170
uvedené opatření kritičtěji neţ ţeny. Nebyly však zjištěny relevantní rozdíly mezi hodnocením soudců a státních zástupců.392 Statistické údaje k trestu/trestnímu opatření zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce:393 Středisko PMS
Dospělí
Mladiství
Praha
2
0
Praha-východ
0
0
České Budějovice
1
0
Plzeň
0
0
Ústí nad Labem
1
0
Hradec Králové
0
0
Brno
2
0
Ostrava
2
0
Celkem
8
0
Trestní opatření zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce je novou sankcí, tudíţ teprve čas ukáţe její efektivitu. Statistické údaje za rok 2010 ukazují, ţe prozatím nejde o frekventovaný institut. U mladistvých pachatelů nebyla Probační a mediační sluţba České republiky pověřena kontrolou výkonu tohoto trestního opatření ani v jednom případě. V rakouské právní úpravě jsem takovou formu sankce nenalezla. Návštěvu určitých akcí však lze omezit prostřednictvím pokynů.
392
KUCHTA, J., KALVODOVÁ, V., HORKÁ, K, CHROMÝ, J., ŠTEFÁNIK, O. Věková hranice trestní odpovědnosti a kriminalita mládeže – Závěrečná zpráva. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2011, s. 41-62. Text zveřejněn také KUCHTA, J., KALVODOVÁ, V., HORKÁ, K, CHROMÝ, J., ŠTEFÁNIK, O. Z praktické části výzkumu „Věková hranice trestní odpovědnosti a kriminalita mládeţe. Státní zastupitelství. 2011, č. 1-2, s. 23-24. 393 Statistika PMS ČR 2010 [cit. 2011-10-17]. Dostupný z: https://www.pmscr.cz/download/010110_311210__Statistika_PMS_CR_pro_www.pdf
171
3. Rakouské orgány a instituce realizující v praxi zákon o soudnictví ve věcech mládeže Oba zákony o soudnictví ve věcech mládeţe, jak český, tak i rakouský, upravují jak hmotněprávní, tak také procesněprávní otázky. Z tohoto důvodu povaţuji za vhodné se zmínit v základních rysech také o rakouských orgánech či institucích, které realizují hmotné právo v praxi, tj. o státním zastupitelství, soudech pro mládeţ, instituci NEUSTART, orgánu pomoci soudu pro mladistvé „Jugendgerichtshilfe“. 3.1 Rakouská soustava státního zastupitelství Organizaci
a
chod
státního
zastupitelství
upravuje
zákon
o
státním
zastupitelství „Staatsanwaltschaftsgesetz“, BGBl 164/1986, ve znění pozdějších předpisů (dále také jako zkratka StAG) a vyhláška spolkového ministerstva spravedlnosti
k provedení
zákona
o
státním
zastupitelství
„Verordnung
des
Bundesministers für Justiz zur Durchführung des Staatsanwaltschaftsgesetzes“, BGBl 338/1986, ve znění pozdějších předpisů (dále také jako zkratka DV-StAG). Do vydání zákona o státním zastupitelství byla problematika vztahující se k fungování státního zastupitelství upravena pouze ve formě vyhlášky.394 Dále je to také zákon o sluţebním
poměru
soudců
a
státních
zástupců
„Richter-
und
Staatsanwaltschaftsdienstgesetz“, BGBl 305/1961 (dále také jako zkratka RStDG). Důleţitou
právní
normou
upravující
působnost
a
pravomoc
státního
zastupitelství je samozřejmě také rakouský trestní řád „Strafprozessordnung“, BGBl 631/1975, ve znění pozdějších předpisů. Při zmínce o trestním řádu je nutné zdůraznit změny, které se uskutečnily v Rakousku v poměrně nedávné době. Dlouholeté diskuse (cca od r. 1998)395 o reformě trestního procesu byly uvedeny v ţivot zákonem o reformě trestního práva procesního „Strafprozessreformgesetz“, BGBl I 19/2004, ve znění pozdějších předpisů (dále také jako zkratka StPO-Reform).
394
Vyhláška ministerstva spravedlnosti z 19. listopadu 1873 (RGBl. 152) a z 5. května 1897 (RGBl. 114), vyhláška spolkového ministerstva spravedlnosti z 22. října 1951 o vnitřním uspořádání a jednacím řádu vrchních státních zastupitelství a státních zastupitelství a o zajištění zastupitelské sluţby při okresních soudech (StaGeo, BGBl 267/1951). 395 KÜHNE, H. Strafprozessrecht – Eine systematische Darstellung des deutschen und europäischen Strafverfahrensrechts. 6 vydání. Heidelberg : C.F.Müller Verlag, 2003, s. 635.
172
Tato novela trestního řádu vstoupila v účinnost 1. ledna 2008 a ve velké míře se dotýká i státního zastupitelství. Poměrně dlouhá legisvakanční lhůta (4 roky) zaručila odborné i laické veřejnosti moţnost seznámit se a vstřebat novinky a změny, které s sebou tato reforma přinesla. 3.1.1 Ústavněprávní postavení státního zastupitelství Rakouská ústava donedávna nezakotvovala ("ignorovala") státní zastupitelství. Tato situace byla hodnocena rakouskými trestními specialisty jako dále neudrţitelná. S účinností k 1.1.2008 došlo k institucionálnímu zakotvení státního zastupitelství do rakouské ústavy. Postavení a úkoly státního zastupitelství upravovaly do účinnosti zákona BGBl I 2/2008, kterým se mění spolková ústava „Bundesverfassungsgesetz“ BGBl 1/1930, ve znění pozdějších předpisů (dále také jako zkratka B-VG), přímo či nepřímo ústavní zásady. Prvořadý význam měla obţalovací zásada obsaţená v čl. 90 odst. 2 B-VG. Dále přicházela v úvahu zásada týkající se organizace soudů, zásada systému dělby moci, zásada legality a ustanovení o základních právech, které představují základní prameny ústavněprávních norem, jenţ byly a jsou směrodatné při zřízení a fungování státních zastupitelství.396 Do té doby nejednoznačné postavení státního zastupitelství vyřešil s účinností od 1. ledna 2008 nový článek 90a B-VG397, který výslovně uvádí, ţe státní zástupci patří k orgánům soudnictví („Organe der Gerichstbarkeit“), zastávají v trestním řízení vyšetřovací a obţalovací funkci. V České republice se setkáváme v poslední době s kritikou
zakotvení
státního
zastupitelství
v Ústavě.
Obdobná
úprava
jako
v Rakousku by mohla vést k řešení.
396
FUNK, B. Ch., LACHMAYER, K. Der Staatsanwalt im Verfassungsgefüge. In Staatsanwaltschaft im 21. Jahrhundert, Aufgaben – Positionen – Perspektiven, Wien : Verlag Österreich, 2001, s. 31. 397 Čl. 90 B-VG Státní zástupci přestavují orgány soudnictví. V řízení o trestném činu, za něţ hrozí soudní trest, zastávají vyšetřovací a obţalovací funkci. Spolkový zákon blíţe definuje pravidla o jejich vazbě na pokyny jemu nadřízeného orgánu.
173
3.1.2 Působnost a soustava státního zastupitelství Státní zastupitelství jsou povinna plnit zákonem stanovené úkoly, a to za účelem ochrany zájmů státu v rámci výkonu soudní pravomoci, a to především v trestněprávním soudnictví. Při výkonu svých úkolů jsou nezávislá na soudech (§ 1 StAG).
V souvislosti
s reformou
trestního
práva
procesního
(„Strafprozessreformgesetz“, BGBl I 19/2004) byl dosud uţívaný pojem „úřady státního zastupitelství“ ("staatsanwaltschaftliche Behörden") nahrazen pojmem „státní zastupitelství“ ("Staatsanwaltschaften"). Důvodem je snaha o odlišení charakteru státního zastupitelství jako nositele obţalovací zásady od charakteru správních úřadů.398 Státní zastupitelství jsou v Rakousku vybudována na monokratickém principu a jsou hierarchicky členěna. Jde o generální prokuraturu ("Generalprokuratur"), následují vrchní státní zastupitelství („Oberstaatsanwaltschaft“) a konečně státní zastupitelství ("Staatsanwaltschaft") v sídlech zemských soudů. Na úrovni okresních soudů působí zastupitelské úřady státu („Staatsanwaltschaftliche Organe bei den Bezirksgerichten“), tyto úřady však nebývají uváděny ve výčtu státních zastupitelství jako součást soustavy. Pouze pro názornost je však uvádím v následujícím přehledu.
398
Rakouské spolkové ministerstvo spravedlnosti. Strafprozessreformbegleitgesetz II. – Erläuterungen [cit. 2008-09-08]. Dostupný z: http://www.bmj.gv.at.
174
Soustava soudů a státních zastupitelství:399
Generalprokuratur (generální prokuratura)
Nejvyšší soudní dvůr („Oberster Gerichtshof“)
Oberstaatsanwaltschaft (vrchní státní zastupitelství)*
Vrchní zemský soud („Oberlandesgericht“)
odvolání do výroku odvolání do výroku zmateční o vině a/nebo trestu o trestu stíţnost
Zemský soud („Landesgericht“) tříčlenný senát II. instance
Zemský soud („Landesgericht“) samosoudce soud/porotní soud I. instance
Zemský soud („Landesgericht“) senátní
Staatsanwaltschaft (státní zastupitelství)
I. instance
II odvolání do výroku o vině a/nebo trestu Okresní soud („Bezirksgericht“) I. instance
přečiny a zločiny, za které hrozí trest odnětí svobody aţ 5 let
těţké zločiny s trestem odnětí svobody aţ na doţivotí Staatsanwaltschaftliche Organe bei den Bezirksgerichten (zastupitelské úřady státu při okresních soudech)
přečiny, za které hrozí peněţitá pokuta nebo trest odnětí svobody, jehoţ výměra nepřesahuje 1 rok
399
Spolkové rakouské ministerstvo spravedlnosti. Die österreichische Justiz Institutionen-Organe-Leistungen [cit. 2008-09-08]. Dostupný z: http://www.bmj.gv.at. Spolkové rakouské ministerstvo spravedlnosti. JustizRechtStaat. [cit. 2008-09-08]. Dostupný z: http://www.bmj.gv.at. Spolkové rakouské ministerstvo spravedlnosti. Die österreichische Justiz. Institutionen-Organe-Leistungen. Wien, im Jänner 2009. [cit. 2011- 07-01] Dostupný z: http://www.bmj.gv.at. * S účinností k 1.1.2009 byla zřízena specializovaná státní zastupitelství proti korupci a hospodářské kriminalitě („Sonder-Staatsanwaltschaft gegen Koruption und Wirtschaftskriminalität“, zkratka „KStA“). Jde o státní zastupitelství, která jsou činná po celém Rakousku, přičemţ pobočky se nacházejí v Linzi, Grazu a Innsbrucku. Formálně jsou KStA podřízena vrchnímu státnímu zastupitelství ve Vídni.
175
V sídle zemských soudů činných v trestních věcech působí státní zastupitelství (celkem 17), v sídle kaţdého vrchního soudu působí vrchní zemského státní zastupitelství (celkem 4) a při nejvyšším soudním dvoru působí generální prokuratura.400 Zastupitelských úřadů státu působících v sídle kaţdého okresního soudu je v Rakousku celkem 141. Státní zastupitelství jsou podřízena vrchním státním zastupitelstvím a tato jsou, stejně jako generální prokuratura, bezprostředně podřízena spolkovému ministru spravedlnosti (§ 2 odst. 1 StAG). Generální prokuratura a vrchní státní zastupitelství jsou si tedy postaveny na roveň a neexistuje mezi nimi právo dohledu či právo udělovat pokyny. Státním zástupcům, kteří působí u zemských soudů, náleţí právo vznést obţalobu a zastupovat obţalobu nejen u zemského soudu, ale také před okresními soudy, které patří do obvodu příslušného zemského soudu. Podstatným rozdílem v porovnání
s českou
právní
úpravou
je
existence
okresních
ţalobců
(„Bezirksanwälte“). Jedná se o odborně, ne však akademicky vzdělané pracovníky.401 Okresní ţalobci působí a vystupují před okresním soudem. Podléhají dozoru a vedení státních zástupců působících u zemských soudů (§ 4 odst. 1 StAG). Ustanovení § 4 odst. 2 StAG uvádí, ţe okresní ţalobci jsou odborní úředníci nebo ve srovnatelném postavení stojící smluvní zaměstnanci. 3.1.3 Státní zastupitelství („Staatsanwaltschaften“) Státní zastupitelství402 řídí přípravné řízení a rozhoduje o dalším postupu ve věci. Rozhoduje o tom, zda bude proti určité osobě vznesena obţaloba, zda bude od stíhání odstoupeno či upuštěno, případně zda bude řízení zastaveno (§ 20 odst. 1 StPO). V řízení o trestném činu, pro který by byl příslušný okresní soud, mohou být
400
Pro úplnost je nutno ještě zmínit, ţe s účinností k 1.1.2009 působí v Rakousku také speciální státní zastupitelství pro stíhání korupce („Korruptionsstaatsanwaltschaft“) – viz předchozí citace. 401 Rakouské spolkové ministerstvo spravedlnosti. Die österreichische Justiz Institutionen-Organe-Leistungen 2009. Wien, im Jänner 2009. [cit. 2011-08-09]. Dostupný z: http://www.bmj.gv.at. 402 Rakouský trestní řád uţívá pojmu státní zastupitelství, na rozdíl od českého trestního řádu, který uţívá pojmu státní zástupce. Jiţ výše bylo zmíněno, ţe StPO i JGG nehovoří o státním zástupci, ale o státním zastupitelství. Státní zastupitelství dle § 3 StAG vykonávají zákonem stanovenou činnost prostřednictvím státních zástupců. Proto právní předpisy odkazují na státní zastupitelství či soud, jeţ rozhoduje např. o odstoupení od stíhání.
176
činní okresní ţalobci, kteří podléhají dozoru a vedení státních zástupců.403 Pro přípravné řízení je příslušné státní zastupitelství, v jehoţ obvodu byl trestný čin spáchán nebo měl být spáchán, subsidiárně místo kde došlo k následkům trestného činu, bydliště nebo obvyklý pobyt nebo místo dopadení obviněného (§ 25 odst. 1 a 2 StPO). Státní zastupitelství mohou také v oblasti lehké a středně těţké kriminality – coţ činí více jak dvě třetiny všech trestných činů – vydat rozhodnutí o vyřízení věci odklonem („Diversion“).404 Státní zastupitelství učiní návrh na vyřízení věci formou odklonu („Diversionsvorschlag“). Pokud podezřelý akceptuje návrh státního zástupce, je věc vyřízena, aniţ by věc byla předkládána soudu. Před návrhem na vyřízení věci odklonem však státní zastupitelství musí zkoumat405, zda nejsou dány důvody pro zastavení stíhání např. dle § 191 StPO. Z ustanovení § 198-199 StPO lze dovodit právní nárok na odklon.406 Pokud jsou dány zákonné podmínky, je třeba postupovat podle ustanovení upravující odklony, v opačném případě by šlo o porušení zákona, coţ by byl důvod zmatečnosti (§ 281 odst. 1 bod 10a StPO). Při splnění zákonných podmínek jsou tedy státní zastupitelství či soud povinni předloţit obviněnému návrh na odklon.407 3.1.4 Právo udělovat pokyny („Weisungsrecht“) Státní zastupitelství jsou podřízena vrchním státním zastupitelstvím (§ 2 odst. 1 StAG), jsou jimi kontrolována. Musí je buď sama od sebe nebo na poţádání informovat o trestním řízení, ve kterém spočívá zájem veřejnosti z důvodu významu objasňovaného trestného činu nebo v nichţ nejsou doposud vyjasněny právní otázky zásadního charakteru (§ 8 StAG) a dále musí dodrţovat pokyny vydané vrchním státním zastupitelstvím (§ 29 StAG). Pokyny vrchního státního zastupitelství k vyřízení
403
SCHOBER, K. Sachliche, örtliche und funktionelle Zuständigkeit in der neuen StPO. Österreichische Juristen-Zeitung. 2008, č. 11, s. 441. 404 SEILER, S. Strafprozessrecht. 11. přepracované vydání. Wien : Fakultas Verlags- und Buchhandels AG. 2010, s. 81. 405 BERTEL, CH., VENIER, A. Strafprozessrecht. Wien: Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 4. vydání, 2010, s. 118. 406 viz poznámka pod čarou č. 146 407 Důvodová zpráva k novele trestního řádu 1999 (Strafprozessnovelle 1999), 1581 BlgNR XX. GP bod 3.5
177
věci v konkrétním řízení jsou udělovány státnímu zastupitelství písemně a jsou odůvodněny. Ministru spravedlnosti náleţí dle ustanovení § 29a StGB taktéţ ukládat pokyny, a to vrchnímu státnímu zastupitelství. Pokyny ministra spravedlnosti k vyřízení věci v konkrétním řízení jsou udělovány písemně a jsou odůvodněny. Ministr spravedlnosti kaţdoročně informuje národní radu a spolkovou radu o pokynech, které udělil vrchnímu státnímu zastupitelství, a to poté, co bylo řízení, ve kterém byl udělen pokyn, ukončeno. Právo udělovat pokyny však neplatí neomezeně. Státní zástupce nemusí pokynu dbát, pokud by jej povaţoval za protiprávní.408 O tom je však povinen informovat nadřízeného. Oprávnění rakouského ministra spravedlnosti udělovat pokyny k vyřízení věci v konkrétní kauze se v České republice můţe jevit jako lehce zneuţitelné politickou mocí, a to v důsledku kauz, v nichţ bylo či je státní zastupitelství mediálně napadáno z nestandardních postupů, které jsou údajně ovlivňovány politiky. Po změně na postu nejvyššího státního zástupce byl vypracován návrh na novelu zákona o státním zastupitelství, která měla přinést větší nezávislost státních zástupců na politických vlivech. Novela měla předcházet připravovanému zcela novému zákonu o státním zastupitelství. V průběhu srpna letošního roku však premiér odloţil novelu zákona o státním zastupitelství s argumentací, ţe preferuje komplexní úpravu, nikoli dílčí zákony.409 Je překvapivé, ţe po období, kdy bylo velmi intenzivně voláno po změnách, které by zamezily politickým vlivům na postupy státního zastupitelství, nejsou navrţené změny akceptovány. 3.1.5 Problematika rakouského přípravného řízení Novela rakouského trestního řádu, která podstatným způsobem změnila přípravné řízení, vstoupila v Rakousku v účinnost k 1.1.2008. Přijetí tohoto zákona
408
čl. 20 odst. 1 B-VG, § 30 StAG
409
BARTÁK, P. Personální změny na státním zastupitelství údajně vyvolaly krizi mezi premiérem Nečasem a ministrem Pospíšilem. [cit. 2011-08-09]. Dostupný z:http://zpravy.profi.cz/32901-personalni-zmeny-na-statnimzastupitelstvi-udajne-vyvolaly-krizi-mezi-premierem-necasem-a-ministrem-pospisilem.html
178
však předcházely dlouholeté přípravy (od roku 1998)410 a diskuze, které v březnu 2003 vyústily v předloţení vládního návrhu zákona o reformě trestního práva procesního. Tato předloha prodělala mnoho změn. Po přijetí rozhodnutí Národní radou a projednání ve Spolkové radě, byl 11. března 2004 přijat zákon o reformě trestního práva procesního (dále také jako StPRefG), který byl zveřejněn ve spolkové sbírce zákonů BGBl I 19/2004. Následovaly však další dva doprovodné zákony StPRefBG I a StPRefBG II. Doprovodný zákon StPRefBG I. byl vyhlášen 4.12.2007 ve sbírce BGBl I 93/2007 a přinesl s sebou změny StPRefG a úpravu trestního řádu, zákona o soudnictví nad mládeţí a finančního zákona. Vládní předloha druhého doprovodného zákona StPRefBG II, který je také nazýván jako „balíček pro odlehčení věznicím“ („Haftentlastungspaket“) byla ve spolkové sbírce zákonů BGBl I 109/2007 vyhlášena 28.12.2007. 3.1.5.1
Přípravné procesního
řízení
před
reformou
trestního
práva
Od 1. ledna 2008 jsou v Rakousku účinná nová ustanovení trestního řádu. Šlo o rozsáhlou reformu trestního řádu, kdy bylo zhruba 200 paragrafů nahrazeno novými ustanoveními. Je to především přípravné řízení, které doznalo změn. Rakouský
trestní
proces
opouští
systém
vyšetřujícího
soudce
(„Untersuchungsrichter“) a nahrazuje jej jednotným přípravným řízením pod vedením státního zastupitelství. Přípravné řízení bylo dříve členěno na přípravné vyhledávání ("Vorerhebung") a přípravné vyšetřování ("Voruntersuchung"). Vedení přípravného vyhledávání náleţelo státnímu zastupitelství. V rámci přípravného vyhledávání státní zastupitelství mohlo411: -
odloţit trestní oznámení (§ 90 odst. 1 před reformou StPO),
-
vyuţít moţnosti odklonů (§ 90a před reformou StPO),
410
Určité návrhy však byly představovány jiţ od roku 1989, např. MIKLAU, R., SZYMANSKI, W. Strafverfahrensreform und Sicherheitsbehörden – eine Nahtstelle zwischen Justiz- und Verwaltungsrecht. In Festschrift für Franz Pallin. Wien : Strafrecht, Strafprozeßrecht und Kriminologie, 1989, s. 249 – 283. 411 BERTEL, Ch., VENIER, A.: Grundriss des österreichischen Strafprozessrecht. Wien : Manzsche Verlagsund Unversitätsbuchhandlung, 2004, s. 3.
179
-
podat podnět (ţádost) soudci k zahájení přípravného vyšetřování (§ 91 před reformou StPO),
-
vznést obţalobu (§ 207 před reformou StPO).
Pokud soudce zahájil z podnětu státního zastupitelství předběţné vyšetřování („Voruntersuchung“),
přešlo
vedení
řízení
na
vyšetřujícího
soudce
(„Untersuchungsrichter“) (§ 92 odst. 1 a 3 StPO). V praxi však docházelo k tomu, ţe vyšetřující soudce vyšetřování z většího rozsahu nechal provést kriminální policií. Přípravné vyšetřování mohl soudce ukončit následovně412: -
vyuţitím odklonů a zastavením přípravného vyšetřování (§ 90a, § 90b před reformou StPO),
-
zastavením přípravného vyšetřování, pokud byl názoru, ţe obviněnému nelze přičítat trestné činy a nejsou pro něj důkazy (§ 109 odst. 1 před reformou StPO),
-
pokud státní zástupce upusil od trestního stíhání obviněného (§ 109 odst. 1 před reformou StPO),
-
ukončil přípravné řízení, pokud podezření vůči obviněnému bylo dostatečné pro písemnou obţalobu (§ 111 před reformou StPO).
Dle současné platné právní úpravy nastupuje namísto dosavadního předběţného vyhledávání a předběţného vyšetřování jednotné přípravné řízení, které se nově nazývá „Ermittlungsverfahren“ nebo „Vorverfahren“.413 Tato část řízení spočívá v úzké spolupráci kriminální policie a státního zastupitelství. Státní zastupitelství nově v přípravném řízení přebírá hlavní roli, neboť jak stanovuje § 20 odst. 1 StPO414, je to státní zastupitelství, kdo toto stadium řízení řídí. Státní zastupitelství rozhoduje o
412
Tamtéţ, 3. V některých pramenech, zejména „dřívější“ literatuře (např. PILNACEK, Ch., PLEISCHL, W. Das neue Vorverfahren. Wien : Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 2005. PLEISCHL, W. Zur Reform des strafprozessualen Vorverfahrens. In Festschrift für Udo Jesionek zum 65. Geburtstag. Wien : Neuer wissenschaftlicher Verlag, 2002, s. 447 – 454.) je uváděn pojem „Vorverfahren“, coţ v doslovném překladu znamená přípravné řízení. V současné literatuře i v trestním řádu se objevuje pojem „Ermittlungsverfahren“, v překladu tedy vyšetřovací řízení. V textu uţívám zejména termínu přípravné řízení. Ţe se však jedná o zaměnitelné termíny, resp. rakouský výraz pro přípravné řízení je „Vorverfahren“ a německý výraz zní „Ermittlungsverfahren“ - viz např. KOENIG, A., PILNACEK, Ch. Das neue Strafverfahren – Überblick und Begriffe. Österreichische Juristen Zeitung, č. 2, 2008, s. 56. nebo výslovně MOOS, R. Die Reform des Vorverfahrens im österreichischen Strafverfahren. In Festschrift für Heike Jung. Baden-Baden : Nomos, 2007, s. 581. 414 § 20 odst. 1 StPO Státní zastupitelství vede přípravné řízení; přísluší mu podání veřejné ţaloby. Rozhoduje, zda bude na určitou osobu podána oţaloba, zda bude od stíhání odstoupeno nebo bude řízení zastaveno. 413
180
jednotlivých krocích v rámci přípravného řízení a rozhoduje také o ukončení přípravného řízení. Můţeme říci, ţe státní zastupitelství se stalo „pánem přípravného řízení“. 3.1.5.2 Přípravné řízení dle nového rakouského trestního řádu Pokud zákon o soudnictví nad mládeţí nestanoví něco jiného, pak platí pro trestní věci mladistvých obecné předpisy pro trestní řízení. Z tohoto důvodu podávám velmi stručný výklad týkající se přípravného řízení upraveného dle rakouského trestního řádu, kdy závěrem této kapitoly budou zmíněny právě odchylky, které obsahuje zákon o soudnictví ve věcech mládeţe. Přípravné řízení slouţí k tomu, aby byl skutkový stav a podezření z trestného činu díky vyšetřování dostatečně objasněn, aby státní zastupitelství mohlo podat obţalobu nebo rozhodnout o vyřízení věci odklonem nebo řízení zastavit. Vyšetřování („Ermittlung“)415 je kaţdá činnost kriminální policie, státního zastupitelství nebo soudu, která slouţí k získání, zajištění, vyhodnocení nebo zpracování informace pro objasnění podezření ze spáchání trestného činu. Vyšetřování se provádí v souladu s trestním řádem, a to jako šetření nebo jako dokazování (§ 91 odst. 1, 2 StPO). Trestní řízení je zahájeno, jakmile kriminální policie nebo státní zastupitelství k objasnění podezření z trestného činu začnou shromaţďovat důkazy proti známé nebo neznámé osobě anebo pouţijí donucovací prostředky (§ 1 odst. 2 StPO). Dle starého trestního řádu byla role státního zástupce omezena na navrhovatele. Pouze stadium předběţného vyhledávání bylo pod jeho vedením.416 Hlavní úlohou vyšetřujícího soudce podle starého trestního řádu bylo vedení přípravného vyšetřování. Vyšetřující soudce určil, které důkazy přijme, a které donucovací prostředky pouţije. Na návrhy nebo vysvětlení ţalobce nebyl nucen vyčkat (§ 96 starého StPO).
415
Ermittlungsverfahren – doslovný překlad vyšetřovací řízení – viz vysvětlení pojmů v citaci č. 412 KOENIG, A., PILNACEK, Ch. Das neue Strafverfahren – Überblick und Begriffe. Österreichische Juristen Zeitung. č. 1, 2008, s. 12. 416
181
3.1.5.2.1
Spolupráce soudu
kriminální
policie,
státního
zastupitelství
a
Spolupráce kriminální policie, státního zastupitelství a soudu doznala reformou trestního práva procesního dalekosáhlých změn. Soudu náleţí v přípravném řízení všeobecná právní kontrola vyšetřovacích činností kriminální policie a státního zastupitelství.417 Kriminální policie se musí řídit nařízeními státního zastupitelství a soudu (§ 99 odst. 1 StPO). O vyšetřování musí kriminální policie informovat státní zastupitelství – hovoříme o „zprávové povinnosti“ („Berichtspflicht“ - § 100 odst. 2 aţ 4 StPO). Jedná se o následující zprávy: -
zprávy
o nápadu věci („Anfallsberichte“ - § 100 odst. 2 bod 1 StPO) –
u závaţných trestných činů (tj. deliktů u nichţ hrozí trest odnětí svobody nad 5 let) nebo trestných činů zvláštního veřejného významu. Seiler418 uvádí, ţe půjde např. o případy, v nichţ bude podezřelým nebo poškozeným osoba veřejně činná, například politik nebo trestný čin bude spáchán na věci veřejné, uvádí např. umělecké dílo. -
zprávy o podnětu („Anlassberichte“ - § 100 odst. 2 bod 2 StPO) – tato zpráva je vyţadována v případech, kdy určitý vyšetřující úkon vyţaduje nařízení nebo schválení státním zastupitelstvím, příp. soudem nebo státní zastupitelství poţaduje zprávu.
-
průběţné zprávy („Zwischenberichte“ - § 100 odst. 2 bod 3 StPO) – tyto zprávy se vyţadují u déle trvajících vyšetřování, zpravidla u těch, které trvají více jak 3 měsíce.
-
závěrečné zprávy („Abschlussberichte“ - § 100 odst. 2 bod 4 StPO) – vypracuje kriminální policie po ukončení vyšetřování. Na jejich základě pak státní zastupitelství můţe vznést obţalobu nebo odstoupit od stíhání, případně zastavit nebo upustit od stíhání.
417 418
SEILER, S. Strafprozessrecht. Wien : Facultas.WUV, 9. úplné přepracované vydání, 2008, s. 167-168. Tamtéţ, s. 170-171.
182
Dle Vogela419 nestojí státní zastupitelství ve vztahu ke kriminální policii v jakémkoliv hierarchickém vztahu nadřízenosti či podřízenosti, neboť přípravné řízení má být vedeno ve shodě těchto orgánů. Trestní řád však stanovuje, ţe státnímu zastupitelství náleţí oprávnění k vedení přípravného řízení (§ 20 odst. 1 StPO), rozhoduje o jeho pokračování či ukončení. Proti jeho vůli nesmí být přípravné řízení ani zastaveno, ani se v něm nemůţe pokračovat. Státní zastupitelství v kaţdé věci, v níţ by opatření vyţadovalo nařízení státního zastupitelství, můţe: -
nechat provést vyšetřování kriminální policií,
-
zúčastnit se na všech vyšetřovacích úkonech prováděných kriminální policií a udělovat pokyny,
-
samo provést vyšetřování.420
Soud rozhoduje o: -
přípustnosti donucovacích opatření, která znamenají odnětí svobody, a o jiných zásazích do ústavou chráněných subjektivních práv,
-
zabavení věci (§ 115 odst. 2 StPO),
-
uvalení a pokračování vyšetřovací vazby (§§ 174 a násl. StPO).
Následující donucovací prostředky můţe nařídit státní zastupitelství pouze na základě povolení soudu: -
informace o bankovním kontu nebo bankovních operacích (§ 116 odst. 2 StPO),
-
prohlídka osoby nebo obydlí (§ 120 odst. 1 StPO),
-
tělesná prohlídka (§ 123 odst. 3 StPO),
-
genetické vyšetření (§ 124 odst. 2 StPO),
-
pozorování a odposlech (§ 136 odst. 1 StPO),
-
elektronické srovnání dat (§ 141 odst. 1 StPO),
-
zatčení (§ 171 odst. 1 StPO).421
419
VOGEL, M. Staatsanwaltschaft und StPO-Reform. Journal für Rechtspolitik. 2008, č. 16, s. 124 WESSELY, W. Strafprozessrecht. Wien : LexisNexis, 4. aktualizované vydání, 2008, s. 56. 421 KOENIG, A., PILNACEK, Ch. Das neue Strafverfahren – Überblick und Begriffe. Österreichische Juristen Zeitung, č. 2, 2008, s. 17. 420
183
3.1.5.2.2 Právní ochrana v rámci přípravného řízení Soudu připadá v přípravném řízení důleţitá úloha, která spočívá v ochraně práv. Kaţdý můţe v přípravném řízení podat k soudu námitku („Einspruch“), pokud se domnívá, ţe státním zastupitelstvím nebo kriminální policií byla porušena jeho subjektivní práva, protoţe: -
mu byl odepřen výkon práv, která přiznává trestní řád (§ 106 odst. 1 bod 1 StPO, např. právo nahlédnout do spisu, právo navrhnout důkazy),
-
byla nařízena nebo provedena vyšetřovací nebo donucovací opatření v rozporu se zákonem (§ 106 odst. 1 bod 2 StPO).
Námitka je doručena státnímu zastupitelství, jemuţ náleţí přednostní právo jejího přezkoumání. Státní zastupitelství můţe námitku shledat jako důvodnou a můţe podateli vyhovět např. tím, ţe mu umoţní nahlédnout do spisu.422 I v tomto případě náleţí podateli moţnost poţadovat po soudu rozhodnutí, je-li názoru, ţe námitce nebylo plně vyhověno (§ 106 odst. 4 StPO). Pokud státní zastupitelství má za to, ţe námitka není oprávněná nebo pokud podatel
poţaduje
rozhodnutí
soudu,
postoupí
státní
zastupitelství
námitku
s případným stanoviskem soudu (§ 106 odst. 5 StPO). Námitku lze vznést aţ do skončení přípravného řízení. O námitce rozhoduje zemský soud samosoudcem (§ 31 odst. 1 bod 3 StPO). Nepřípustná námitka, např. podaná po skončení přípravného řízení nebo námitka, která nesplňuje formální náleţitosti, bude usnesením soudu zamítnuta. Proti rozhodnutí soudu lze podat stíţnost k vrchnímu zemskému soudu (§ 107 odst. 3 StPO). Námitku nelze podat proti nařízení nebo provedení vyšetřovacích úkonů, pro které je vyţadován souhlas soudu – např. domovní prohlídka. V těchto případech lze však podat stíţnost k vrchnímu zemskému soudu. 3.1.5.2.3 Ukončení přípravného řízení Na základě zpráv, které státnímu zastupitelství podává kriminální policie, rozhoduje státní zastupitelství o dalším postupu řízení. Přípravné řízení můţe být ukončeno: 422
SEILER, S. Strafprozessrecht. Wien : Facultas.WUV, 9. úplné přepracované vydání, 2008, s. 174.
184
-
zastavením řízení (§ 190 StPO),
-
zastavením řízení z důvodu nepatrnosti (§ 191 StPO),
-
zastavením řízení při více trestných činech (§ 192 StPO),
-
přerušením řízení z důvodů nepřítomnosti nebo proti neznámému pachateli (§ 197 StPO),
-
odstoupením od stíhání (odklony - § 198 a násl. StPO),
-
podáním obţaloby (§ 210 StPO).
3.1.5.2.4 Zastavení řízení (§ 190 StPO) Státní zastupitelství upustí od stíhání trestného činu a zastaví přípravné řízení, pokud za spáchaný čin nehrozí soudní trest, nebo by další stíhání bylo nepřípustné anebo neexistuje skutečný důvod pro další stíhání obviněného. 3.1.5.2.5 Zastavení řízení z důvodu nepatrnosti (§ 191 StPO) Tento institut nalézá vyuţití u bagatelní kriminality. Pokud pachateli hrozí pouze uloţení peněţitého trestu či trestu odnětí svobody, jehoţ maximální výše by nepřekročila tři roky423, státní zastupitelství od stíhání upustí a zastaví přípravné řízení, pokud: -
při zváţení viny, následků činu a chování obviněného po činu, zejména s ohledem na případnou náhradu škody, stejně tak jako okolností, které by měly vliv na výměru trestu, lze nahlíţet na čin jako na nepatrný,
-
potrestání nebo postup dle hlavy 11. StPO (odklony) se nejeví jako vhodný, aby se obviněný odradil od páchání dalších trestných činů, nebo aby se působilo proti páchání trestných činů jinými osobami.
Toto
procesní
ustanovení
nahradilo
s účinností
od
1.1.2008
dosavadní
hmotněprávní ustanovení § 42 StGB424, které upravovalo nedostatečnou trestnost činu, která s sebou přinášela, a to i pro mladistvé pachatele, beztrestnost.
423
V případě mladistvých by se nevycházelo ze sníţených trestních sazeb – viz § 5 bod 7 JGG. § 42 StGB Pokud za čin, stíhatelný z úřední povinnosti, je moţno uloţit pouze peněţitý trest, trest odnětí svobody nepřevyšující tři léta, není činem trestným, jestliţe: - vina pachatele je nepatrná, 424
185
3.1.5.2.6 Žádost obviněného o zastavení řízení (§ 108 StPO) Soud je povinen přípravné řízení na ţádost obviněného zastavit, pokud je patrné, ţe za čin nelze uloţit soudní trest či další stíhání obviněného je nepřípustné; nebo podezření ze spáchání trestného činu s ohledem na dosavadní dobu přípravného řízení a jeho rozsah neospravedlňuje pokračování přípravného řízení a z dalšího objasnění skutkového stavu nelze očekávat, ţe dojde k prohloubení podezření. Tuto ţádost podává obviněný u příslušného státního zastupitelství, a to nejdříve tři měsíce od zahájení trestního řízení (§ 108 bod 1, 2 StPO). V případě, ţe jde o zločin425, můţe být ţádost podána nejdříve za šest měsíců od zahájení trestního řízení. Státní zastupitelství ţádost přezkoumá, řízení musí zastavit z důvodů uvedených v § 190 (zastavení řízení) či § 191 (zastavení řízení z důvodu nepatrnosti) StPO nebo ţádost s případným stanoviskem postoupí soudu (§ 108 odst. 2 StPO). 3.1.5.2.7 Zastavení řízení při více trestných činech (§ 192 StPO) Spáchal-li obviněný více trestných činů, můţe státní zastupitelství od stíhání jednotlivých trestných činů s konečnou platností nebo s výhradou pozdějšího stíhání upustit a přípravné řízení zastavit, pokud by jednotlivé činy neměly vliv na sankcionování nebo obviněný byl za trestný čin, který je mu kladen za vinu, potrestán jiţ v zahraničí či v zahraničí byla věc vyřízena odklonem a nepředpokládá se, ţe by tuzemský soud uloţil přísnější trest; nebo obviněný bude kvůli spáchání jiných činů vydán jinému státu a tuzemské sankce, k nimţ bude pravděpodobně v zahraniční odsouzen, nepřipadají v úvahu. Pokud státní zastupitelství zastaví přípravné řízení dle odst. 1 § 192 StPO (případy uvedené v předchozím odstavci), ale s výhradou pozdějšího stíhání, pak toto pozdější stíhání můţe zahájit do tří měsíců po pravomocném skončení tuzemského
-
čin nemá ţádné následky nebo má jen bezvýznamné následky nebo pokud se pachatel alespoň váţně snaţil o to, aby následky činu byly odstraněny, napraveny nebo jinak narovnány, - potrestání není nutné, aby se pachatel zdrţel páchání trestných činů, nebo aby se působilo proti páchání trestných činů jinými. 425 Zločinem („Verbrechen“) se rozumí úmyslné trestné činy, za které hrozí pachateli doţivotní trest nebo trest odnětí svobody s více jak třemi lety. Všechna ostatní trestná jednání jsou přečiny („Vergehen“).
186
nebo do jednoho roku po pravomocném skončení trestního řízení, které bylo vedeno v zahraničí. Jedná se v podstatě o převzetí staré právní úpravy § 34 odst. 2 StPO. 3.1.5.2.8
Přerušení řízení z důvodu nepřítomnosti neznámému pachateli (§ 197 StPO)
nebo
proti
Je-li pachatel neznámý, na útěku nebo neznámého pobytu, bude přípravné řízení pokračovat pouze za účelem zajištění stop a důkazů. Z důvodu zjištění pobytu obviněného nebo jeho zatčení můţe být vyhlášeno veřejné pátrání. Poté můţe státní zastupitelství přerušit řízení a po vypátrání obviněného pokračovat v řízení. O přerušení řízení proti neznámému pachateli, o pokračování nebo zahájení řízení po vypátrání obviněného, je třeba vyrozumět kriminální policii a oběť. 3.1.5.2.9 Odstoupení od stíhání (odklony - § 198 a násl. StPO) Odklonům se podrobně věnuji v kapitole 2.5.2 nazvané Odklony. Reforma trestního práva procesního převzala v podstatě426 ustanovení dřívějšího trestního řádu, která upravovala odstoupení od stíhání. Následující tabulka podává přehled změn v trestním právu mladistvých oproti právní úpravě před reformou:427 Novinky v trestním právu mladistvých StPO/JGG starý
StPO/JGG nový
Státní zastupitelství bylo omezeno ve Ţádné vyuţití
odklonů
horní
hranicí
omezení
soudu
či
státního
trestní zastupitelství horní hranicí trestní sazby
sazby.
či příslušností soudu.
Soudy nebyly omezeny příslušností nebo horní hranicí trestní sazby. Generálněpreventivní důvody pro vyuţití Ţádné omezení generálněpreventivními odklonů.
důvody.
Následek smrti jako vyloučení odklonů.
Následek smrti jako vyloučení odklonů, ledaţe by šlo o nedbalostní usmrcení
426 427
BGBl 93/2007 – novela § 7 JGG SCHROLL, H. V. Die aktuelle Diversionsregelung. Österreichische juristische Zeitung. 2009, č. 4, s. 22.
187
rodinného
příslušníka,
zapříčinilo u
pokud
mladistvého
by
to
obviněného
těţké psychické následky.
3.1.5.2.10 Podání obžaloby (§ 210 StPO) Povaţuje-li státní zastupitelství skutkový stav za objasněný natolik, ţe se předpokládá odsouzení obviněného a zastavení řízení nebo odstoupení od stíhání nepřipadá v úvahu, podá státní zastupitelství k příslušnému soudu obţalobu. Podáním obţaloby začíná hlavní líčení. Státní zastupitelství se stává účastníkem řízení. 3.1.5.2.11
Přípravné řízení a mladiství pachatelé – odchylky od obecných trestních předpisů upravené zákonem o soudnictví nad mládeží
Pokud zákon o soudnictví nad mládeţí nestanoví něco jiného, pak platí pro trestní věci mladistvých obecné předpisy pro trestní řízení. V následujícím výkladu se pokusím nastínit právě tyto odchylky od obecných trestních předpisů, vztahující se k přípravnému řízení. Pro trestní věci mladistvých je místně příslušné státní zastupitelství, v jehoţ obvodu má nebo měl obviněný v době zahájení trestního řízení obvyklý pobyt (§ 29 JGG). Státní zástupci, stejně jako soudci, kteří mají na starost agendu trestních věcí mladistvých, musí mít dostatečné pedagogické schopnosti a prokazovat zvláštní znalosti v oblasti psychologie a sociální práce (§ 30 JGG). 3.1.5.2.11.1 Ohlašovací povinnost Státnímu zastupitelství je zákonem o soudnictví ve věcech mládeţe stanovena tzv. ohlašovací povinnost („Verständigungspflicht“). Tato povinnost spočívá v tom, ţe státní zastupitelství vyrozumí sociálního pracovníka („Jugendwohlfahrtsträger“) a opatrovnický soud („Pflegschaftsgericht“) o tom, ţe došlo k zahájení řízení proti mladistvému (§ 33 JGG). Sociální pracovníci - „Jugendwohlfahrtsträger“ jsou určeni 188
dle § 4 JWG zákonem kaţdé spolkové země, např. ve Vídni to jsou pracovníci Úřadu pro mladistvé a rodinu.428 Stejně tak i po skončení trestního řízení, které bylo vedeno proti mladistvému, je státní zástupce povinen v následujících případech vyrozumět opatrovnický soud a sociálního pracovníka – „Jugendwohlfahrtsträger“ (§ 33 odst. 2 JGG, § 194 a § 208 odst. 3 StPO): -
při zastavení přípravného řízení a
-
při odstoupení od stíhání (vyuţití odklonů).
Opatrovnický soud funguje také jako centrální informační místo pro všechna (také trestním rejstříkem nezaznamenaná) vyřízení trestních řízení proti mladistvým.429 Vyrozumívány musí být také správní úřady v případě řízení o dopravních nehodách. V případě deliktů zneuţívání návykových látek je dále nutno vyrozumívat Spolkové ministerstvo zdraví, rodiny a mládeţe (§ 24 odst. 1 bod 5 SMG). Školské úřady první instance budou také vyrozumívány, a to v případech, kdy ţák veřejné školy nebo školy dle veřejného práva zřízené, bude odsouzen k více jak šestiměsíčnímu trestu odnětí svobody nebo mu bude uloţeno předběţné opatření spojené s umístěním v zařízení pro odnětí svobody (§ 33 odst. 4 JGG). Státní zastupitelství smí vyrozumět jiná místa o zastavení přípravného řízení pouze pokud: -
je to zákonem stanoveno,
-
slouţí-li to účelu trestněprávní péče nebo
-
tato místa mají povědomí o trestním řízení.430
428
Těmto sociálním pracovníkům vyplývá z ustanovení občanského zákoníku § 215 ABGB povinnost podávat u opatrovnického soudu návrhy, které by byly ve prospěch nezletilých. § 215 ABGB Sociální pracovník můţe k ochraně nezletilého navrhnout soudní opatření v oblasti péče o mladistvé. Při nebezpečí prodlení můţe potřebná opatření zajišťující péči a výchovu sám předběţně učinit s účinností do soudního rozhodnutí; sociální pracovník musí o toto rozhodnutí poţádat bezodkladně, nejpozději do osmi dnů. V rozsahu opatření je sociálních pracovník je pověřen dočasně péčí. 429 MALECZKY, O. Österreichisches Jugendstrafrecht. Wien : Manzsche Verlag- und Universitätsbuchhandlung, 4. vydání, 2008, s. 43. 430 § 33 odst. 5 JGG, blíţe MALECZKY, O. Österreichisches Jugendstrafrecht. Wien : Manzsche Verlag- und Universitätsbuchhandlung. 4. vydání, 2008, s. 43.
189
3.1.5.2.11.2 Zvláštní šetření ve věcech mladistvých (§ 43 JGG) Za účelem zjištění sociálních a rodinných poměrů obviněného, ale také okolností, které se týkají osobnosti mladistvého – jeho tělesného a duševního vývoje – mohou být nařízena vyšetření mladistvého. Toto vyšetření provádí orgán pomoci soudu pro mladistvé („Jugendgerichtshilfe“). Soud však můţe pověřit i jinou instituci, například probačního
pracovníka.
Prohlídka
obviněného
lékařem,
psychologem
nebo
psychoterapeutem se provádí pouze v pochybnostech a týká-li se duševního či tělesného vývoje. 3.1.5.2.11.3
Upuštění od stíhání (§ – („nichtintervenierende Diversion“ Diversion“)
6 či
JGG) „schlichte
Rakouský zákon o soudnictví nad mládeţí upravuje v ustanovení § 6 institut upuštění od stíhání, který je také nazýván jako prostý odklon („schlichte Diversion“). Tento institut je specialitou trestního práva pro mladistvé, obdobný institut v trestním právu pro dospělé pachatele nenalezneme.431 Státní zástupce můţe v přípravném řízení upustit od stíhání mladistvého, pokud jsou splněny následující podmínky: -
jde o trestný čin, který spáchal mladistvý,
-
mladistvému hrozí za jeho trestný čin peněţitý trest nebo mu hrozí trest odnětí svobody, jehoţ horní hranice nepřevyšuje 5 let (coţ podle § 5 bodu 4 JGG odpovídá nesníţené trestní sazbě trestu odnětí svobody aţ do výše 10ti let432),
-
nepřichází v úvahu postup podle §§ 190 aţ 192 StPO („zastavení trestního stíhání“) či
-
není potřebné uloţit některý z odklonů dle 11. hlavy StPO ve spojení s § 7, aby se obviněný zdrţel dalšího páchání tresných činů,
-
čin neměl za následek smrt člověka.
431
LÖSCHNIG-GSPANDL, M. Österreich. In Jugendstrafrecht in Europa. Freiburg, 2002, s. 280. SCHWAIGHOFER, K. Zum Anwendungsbereich der Diversion bei Jugendstraftaten. Österreichische Richterzeitung, 2001, s. 60. 432
190
Podrobněji se upuštění od stíhání věnuji v podkapitole 2.5.2.1 nazvané Upuštění od stíhání (§ 6 JGG) – („nichtintervenierende Diversion“ či „schlichte Diversion“). 3.1.5.2.11.4 Zatčení („Festnahme“) Při pouţití tohoto institutu platí pro mladistvé obecná úprava v §§ 170 a násl. StPO, není-li v zákoně o soudnictví nad mládeţí stanoveno něco jiného.433 Jakmile můţe být účelu zatčení (§ 170 aţ 172 StPO)434 nebo vyšetřovací vazby
433
srov. § 36 odst. 1 JGG Pro snaţší orientaci a pohodlí čtenáře uvádím následující překlad: § 170 StPO (1) Zatčení osoby podezřelé ze spáchání trestného činu je přípustné: 1. jestliţe byla přistiţena při činu nebo bezprostředně poté buď věrohodně obviněna ze spáchání trestného činu, nebo přistiţena s předměty, které nasvědčují její účast na činu, 2. jestliţe je na útěku nebo se skrývá nebo, jestliţe na základě určitých skutečností existuje nebezpečí, ţe buď uprchne, nebo se bude skrývat, 3. jestliţe se pokusila ovlivňovat svědky, znalce nebo spoluobviněné, zahladit stopy činu nebo jinak ztíţit zjišťování pravdy nebo na základě určitých skutečností existuje nebezpečí, ţe se o to pokusí, 4. jestliţe je osoba podezřelá z činu ohroţené odnětím svobody na více neţ šest měsíců a na základě určitých skutečností se lze domnívat, ţe provede čin namířený proti stejnému objektu trestného činu nebo čin, který její kladen za vinu, o který se pokusila nebo kterým vyhroţovala (§ 74 odst. 1 bod 5 StGB). (2) Pokud se jedná o zločin, u něhoţ hrozí minimálně 10 let odnětí svobody, musí být zatčení nařízeno, ledaţe se lze na základě určitých skutečností domnívat, ţe lze vyloučit existenci všech důvodů vazby uvedených v odst. 1 bod 2 aţ 4. (3) Zatčení a zadţení nejsou přípustné, pokud jsou mimo vztah k věci (§ 5 StPO). § 171 StPO Zatčení nařizuje státní zastupitelství na základě soudního povolení a je provedeno kriminální policií. (1) Kriminální policie je oprávně, zadrţet obviněného: 1. v případech uvedených v § 170 odst. 1 bod 1 a 2. v případech uvedených v § 170 odst. 1 bod 2 a 4, pokud nelze kvůli nebezpečí z prodlení nařízení státního zastupitelství včas opatřit. (2) V případě odst. 1 je třeba obviněnému doručit soudní povolení k zatčení ihned nebo do 24 hodin po jeho zatčení; v případě odst. 2 písemné odůvodnění kriminální policie o podezření ze spáchání činu a důvodech vazby. Kromě toho je obviněného ihned nebo bezprostředně po jeho zatčení informovat o tom, ţe má právo, 1. vyrozumět nebo nechat vyrozumět o svém zatčení rodinného příslušníka nebo jinou důvěryhodnou osobu a obhájce (čl. 4 odst. 7 Spolkové ústavy o ochraně osobní svobody), 2. rovněţ poţádat o přidělení obháje pro procesní pomoc, 3. podat stíţnost, popř. námitku proti svému zatčení a jinak kdykoliv poţádat o své propuštění. 434
§ 172 StPO (1) O výkonu nařízení zatčení je povinna kriminální policie neprodleně informovat státní zastupitelství a to zase soud. Obviněný bude bez zbytečného odkladu dopraven do věznice příslušného soudu, nejpozději však do 48 hodin od zatčení. Pokud to nebude, zvláště z důvodu vzdálenosti místa zatčení moţné nebo kvůli onemocnění obviněného či jeho zranění, bude umístěn ve vězení nepříslušného soudu nebo nemocnici. V těchto případech můţe soud obviněného vyslýchat za pouţití technického zařízení, které přenáší zvuk či obraz a stejnou cestou jej můţe obeznámit s usnesením o vyšetřovací vazbě (§ 174 StPO). (2) Pokud kriminální policie zatkne obviněného sama od sebe, je povinna jej neprodleně vyslechnout k věci, k podezření ze spáchání činu a k důvodu vazby. Je povinna jej propustit, jakmile vyplyne, ţe
191
(§ 173 StPO) dosaţeno opatřeními, které vycházejí z rodinného práva, eventuálně ve spojení s mírnějšími prostředky (§§ 172 odst. 2 a 173 odst. 5 bod 1-9 StPO), je nutno mladistvého propustit na svobodu.435 Mírnějšími prostředky trestní řád rozumí např. slib obviněného, ţe neuprchne, ţe se nebude skrývat, ţe se bez povolení státního zastupitelství nevzdálí z místa svého pobytu; slib obviněného, ţe se nepokusí ztíţit vyšetřování; pokyn zdrţovat se na určitém místě, u určité rodiny, pokyn vyhnout se určitému bytu, určitých míst či styku s určitými osobami, zdrţet se poţívání alkoholických nápojů či jiných návykových látek; sloţení kauce. Opatření dle rodinného práva můţe vykonat příslušný opatrovnický soud, případně sociální pracovník - „Jugendwohlfahrtsträger“, a to dle § 215 odst. 1 ABGB436. O zatčení mladistvého, který nemůţe být ihned propuštěn na svobodu, jsou bez zbytečného odkladu informováni zákonní zástupci nebo osoba, která s mladistvým ţije ve společné domácnosti, eventuálně jiţ ustanovený probační pracovník a sociální pracovník „Jugendwohlfahrtsträger“. Od vyrozumění můţe být odhlédnuto, pokud jej mladistvý ze závaţného důvodu odmítá. Přitom jsou zohledňovány zájmy mladistvého a kaţdého vyrozuměného. K vyrozumění nedojde např. tehdy, pokud se věk mladistvého blíţí zletilosti.437
není ţádného důvodu k dalšímu zadrţení. Pokud lze účel dalšího zadrţení dosáhnout mírnějšími prostředky dle § 173 odst. 5 bod 1 aţ 7, udělí kriminální policie obviněnému na základě nařízení státního zastupitelství neprodleně podtřebné pokyny, přijme od něj sliby nebo mu odebere klíče a dokumenty uvedené v § 173 odst. 5 bod 3 a 6 a propustí jej. Výsledky vyšetřování včetně protokolů o udělených pokynech a učiněných slibech, jako i o odebraných klíčích a dokumentech budou státnímu zastupitelství doručeny do 48 hodin po zatčení. O zachování těchto mírnějších prostředků rozhodne soud. (3) Pokud nebude moţné obviněného propustit podle odst. 2, je kriminální policie povinna jej bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 48 hodin po zatčení, dopravit do vězení příslušného soudu nebo v případě odnemocnění (odst. 1), umístit do nemocnice. Před dodáním však včas vyrozumí státní zastupitelství. Pokud toto prohlásí, ţe nepodáná návrh na uvalení vyšetřovací vazby, pak je kriminální policie povinna obviněného ihned propustit. 435 srov. § 35 JGG 436 § 215 ABGB viz citace č. 428 437 MALECZKY, O. Österreichisches Jugendstrafrecht. Wien : Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 2008, s. 45.
192
3.1.5.2.11.5 Vyšetřovací vazba438 („Untersuchungshaft“)
438
Není-li stanoveno v zákoně o soudnictví ve věcech mládeţe jinak, vychází se z obecných ustanovení v trestním řádu - §§ 173 a násl. StPO Pro snaţší orientaci a pohodlí čtenáře uvádím následující překlad: § 173 StPO (1) Uvalení a pokračování vyšetřovací vazby je přípustné pouze na návrh státního zastupitelství a jen v případě, pokud je obviněný váţně podezřelý ze spáchání určitého trestného činu, byl soudem vyslechnut k věci a předpokladům vyšetřovací vazby a je dán některý z důvodů vazby uvedný v odst. 2. Vyšetřovací vazba nesmí být nařízena nebo se v ní nesmí pokračovat, pokud neexistuje vztah k významu věci nebo k očekávanému trestu nebo její účel lze dosáhnout uţitím mírnějších prostředků (odst. 5). (2) Důvod vazby je dán tehdy, pokud na základě určitých skutečností existuje nebezpečí, ţe obviněný na svobodě 1. uprchne nebo se bude skrývat kvůli druhu a výměře trestu, který mu pravděpodobně hrozí, 2. bude ovlivňovat svědky, znalce nebo spoluobviněné, zahlazovat stopy činu nebo se jinak pokusí ztíţit zjištění pravdy, 3. nehledě na trestní řízení, které je proti němu vedeno kvůli trestnému činu, za který mu hrozí více jak šest měsíců trestu odnětí svobody a. se dopustí trestného činu s těţkými následky, který je namířen proti stejnému objektu trestného činu jako trestný čin s těţkými následky, který je mu kladen za vinu, b. se dopustí trestného činu s následky, které nebudou jen lehké, namířeného proti stejnému objektu trestného činu, který mu je kladen za vinu, pokud byl buď kvůli takovému trestnému činu jiţ odsouzen nebo jestliţe jsou mu nyní kladeny za vinu opakované nebo pokračující trestné činy, c. se dopustí trestného činu, za který mu hrozí trest odnětí svobody na více neţ šest měsíců, který je namířen rovněţ proti stejnému objektu trestného činu, jako trestný čin, kvůli němuţ byl jiţ dvakrát odsouzen, nebo d. vykoná čin, který mu je kladen za vinu, o který se pokusi nebo kterým vyhroţoval (§ 74 odst. 1 bod 5 StGB). (3) Nebezpečí útěku není nutno předpokládat v kaţdem případě, pokud je obviněný podezřelý z trestného činu, za který nehrozí více jak pět let odnětí svobody, jeho ţivotní poměry jsou řádně uspořádány a má trvalé bydliště v tuzemsku, ledaţe jiţ učinil přípravy k útěku. ……. (4) ….. (5) Jako mírnější prostředky je moţné pouţít zvláště: 1. slib, ţe do pravomocného ukončení trestního řízení ani neuprchne, ani se nebude skrývat, ani se bez svolení státního zastupitelství nevzdálí z místa svého pobytu, 2. slib, ţe se nepokusí ztíţit vyšetřování, 3. v případech násilí v obydlí (§ 38a SPG), slib, ţe se zdrţí kaţdého kontaktu s obětí a pokyn nevstoupit do určitého bytu a jeho bezprostředního okolí nebo dříve udělený zákaz vstupu dle § 38a odst. 2 SPG, včetně odebrání všech klíčů od bytu 4. pokyn bydlet na určitém místě, u určité rodiny, vyhnout se určitému bytu, určitému místu nebo určitých styků, zdrţet se konzumace alkoholických nápojů nebo jiných návykových látek nebo vykonávat určitou práci, 5. pokyn oznámit změnu pobytu nebo se v určitých intervalech hlástit kriminální policii nebo jinému místu, 6. přechodné odebrání dokumentů totoţnosti, řidičského průkazu nebo jiných dokumentů, 7. podmíněná probační pomoc podle § 179, 8. sloţení kauce dle §§ 180 a 181, 9. se souhlasem obviněného pokyn podrobit se odvykací léčbě, lékařskému ošetření nebo psychoterapii (§ 51 odst. 3 StGB) nebo zdravotních opatření (§ 11 odst. 2 SMG). (6) Pokud se jedná o zločin, u něho umoţňuje zákon uloţit minimálně desetiletý trest odnětí svobody, musí být uvalena vyšetřovací vazba, ledaţe na základě určitých skutečností se lze domnívat, ţe existence všech vazebních důvodů uvedených v odst. 2 můţe být vyloučena. § 174 StPO (1) Kaţdý obviněný bude po dodání do vězení vyslechnut soudem k důvodům vyšetřovací vazby. ….Soud je povinen rozhodnout nejpozději do 48 hodin po dodání obviněného, o tom, zda pouţije mírnějších
193
Mladistvý musí být umístěn ve zvláštním oddělení věznice a oddělen od dospělých. Výjimky mohou být připuštěny pouze v případě, který je odůvodněn tělesným nebo duševním stavem mladistvého. Mladistvý musí být také oddělen od takových vězňů, kteří by na něj mohli mít škodlivý vliv. Nesmí být umístěn do samovazby, ledaţe by mu to bylo ku prospěchu, nebo byl nebezpečný pro spoluvězně. Dle ustanovení § 36 odst. 4 JGG je stanoveno, ţe mladiství vězni jsou zaměstnáváni, a pokud je to moţné, tak také navštěvují vyučování. Přezkoumání důvodů vazby se řídí § 176 StPO, tedy obecnými ustanoveními v trestním řádu. V řízení před okresním soudem či v řízení před samosoudcem při soudu I. instance musí být mladistvý propuštěn po 3 měsících a v případě řízení před porotním soudem či senátním soudem musí být propuštěn po 1 roce, aniţ by začalo hlavní líčení („Hauptverhandlung“). Prodlouţení vyšetřovací vazby o 6 měsíců můţe být v případě řízení před porotním soudem či senátním soudem, a to v případech, kdy se vyskytnou obtíţnosti.439 Pro názornost uvádím maximální délky vyšetřovací vazby v tabulce440: Maximální délka vyšetřovací vazby u dospělých a mladých dospělých (§ 178 odst. 1 bod 2 StPO) v
případě
přečinů v
případě
zločinů v
(„Verbrechen“),
(§ 17 StGB)
hrozí trest odnětí svobody aţ hrozí trest odnětí svobody
nejvýše
6
měsíců
nichţ („Verbrechen“),
zločinů
(„Vergehen“)
na 5 let
u
případě
u
nichţ
více jak 5 let
do nejvýše 1 rok do začátku nejvýše 2 roky do začátku
začátku hlavního líčení
hlavního líčení
hlavního líčení
Maximální délka vyšetřovací vazby mladistvých (§ 35 odst. 2 JGG) v
řízení
před
okresním
soudem
a
v řízení před senátním a porotním soudem
samosoudcem nejvýše 3 měsíce do zahájení hlavního líčení
nejvýše 1 rok do zahájení hlavního líčení
prostředků (§ 173 odst. 5 StPO), zda bude obviněný propuštěn nebo zda na něj bude uvalena vyšetřovací vazba. (2) ….. 439
BOHÉ, H. Nebenstrafrecht. Wien : Verlag Österreich, 2010, s. 76-77. NIMMERVOLL, R. Haftrecht. Freiheitsentzug im Strafverfahren. Wien : LexisNexis Verlag ARD Orac GmbH & Co KG. 2009, s. 76. 440
194
Příslušnost k rozhodování o vazbě441: aţ do vznesení obţaloby
vyšetřující soudce (§ 31 odst. 1 bod 2, §105 odst. 1 StPO)
po vznesení obţaloby
předsedající příp. samosoudce (§ 32 odst. 3,
vyjma hlavního líčení
§ 210 odst. 3 a 4 StPO)
v hlavním líčení
senátní soud (§ 238 odst. 1 a 2 StPO) porotní soud (§ 302 odst. 1 StPO) samosoudce (§ 488 odst. 1 StPO)
v řízení před okresním soudem
samosoudce (§ 30 odst. 2, § 447 StPO)
Novelou BGBl I 64/2010 účinnou k 1.9.2010 bylo do trestního řádu zakotveno ustanovení § 173a, a tím uzákoněna moţnost nahradit vyšetřovací vazbu domácím vězením („Hausarrest“). O nahrazení rozhoduje soud na ţádost státního zastupitelství nebo obviněného. Podmínkou je, aby obviněný disponoval ubytováním. Nařízení domácího vězení je přípustné, pokud není vyšetřovací vazba nahrazena mírnějšími prostředky (§ 173 odst. 5 StPO) a účelu zadrţení (§ 182 odst. 1 StPO) můţe být dosaţeno také tímto druhem výkonu vyšetřovací vazby, neboť obviněný vede řádný ţivot a souhlasí, ţe bude sledován elektronickými prostředky (§ 156b odst. 1 a 2 StVG). Další podmínky, jako pokračování, nejvyšší výměra atd. se řídí obecnými ustanoveními o vyšetřovací vazbě. Důleţitou úlohu sehrává při nahrazení vyšetřovací vazby domácím vězením probační sluţba (§ 173a odst. 2 StPO), neboť jakmile soud obdrţí ţádost obviněného o takové nahrazení, nařídí soud dle § 179 StPO předběţnou probační pomoc. Probační sluţbu, resp. instituci NEUSTART, poţádá soud, a to nejpozději do rozhodnutí o vazbě, o sdělení ţivotních poměrů obviněného, o jeho sociálních vazbách a konečně o jeho zaměstnání nebo vzdělávání. Probační sluţba je povinna informovat obviněného o podstatě domácího vězení a dohodnout s obviněným podmínky pro výkon domácího vězení, o nichţ následně informuje soud.
441
NIMMERVOLL, R. Haftrecht. Freiheitsentzug im Strafverfahren. Wien : LexisNexis Verlag ARD Orac GmbH & Co KG. 2009, s. 21.
195
Obviněný po dobu domácího vězení nemůţe opustit domov (§ 173a ost. 2 StPO). Výjimkou je však docházka do práce či do školy, obstarání si nejnutnějších ţivotních potřeb a návštěva lékaře. Vyhoví-li soud nahrazení vyšetřovací vazby domácím vězením, pak státní zastupitelství informuje kriminální policii v místě, kde má být domácí vězení vykonáváno, a dále poţádá příslušnou věznici o instalaci technického zařízení k elektronickému sledování do domova obviněného (§ 173a odst. 3 StPO). Udělený souhlas můţe obviněný odvolat (§ 173a odst. 4 StPO). V takovém případě soud nařídí výkon vyšetřovací vazby v příslušné věznici. Soud můţe takto postupovat i na návrh státního zastupitelství, pokud obviněný nedodrţuje podmínky a pokud nemůţe být dosaţeno účelu vazby.
3.1.6
Komparativní shrnutí a porovnání zastupitelství v České republice
se
soustavou
státního
Postavení státního zastupitelství v rakouské spolkové ústavě nebylo aţ do roku 2008 upraveno. V České republice se v poslední době objevuje kritika zařazení státního zastupitelství jakoţto součásti moci výkonné (čl. 80 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR, ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomuto zařazení je někdy upozorňováno na závislost státního zastupitelství na politické moci, zejména pak vládě. Tyto kritiky jsou vedeny i přesto, ţe kaţdý státní zástupce musí vykonávat svoji funkci nestranně, musí se vyvarovat jakéhokoliv vnějšího zásahu či jiného vlivu, který by mohl mít za důsledek porušení povinností, které mu ukládá zákon o státním zastupitelství (§ 24 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů). Ústavní působností státního zastupitelství je zastupování veřejné ţaloby v trestním řízení. Státní zastupitelství působí nejen jako orgán veřejné ţaloby před trestním soudem, ale vykonává i dozor v přípravném řízení trestním. Náleţí mu také některé netrestní působnosti v civilním soudním řízení, správním soudním řízení i mimo soudní řízení (dozor nad místy, kde je omezena osobní svoboda).442
442
KOUDELKA, Z., RŮŢIČKA, M., VONDRUŠKA, F. Zákon o státním zastupitelství s komentářem a judikaturou. Praha : Leges, 2010, s. 10.
196
Rakouská soustava státního zastupitelství je tvořena generální prokuraturou, vrchními státními zastupitelstvími, státními zastupitelstvími, která působí v sídlech zemských soudů a nejniţším stupněm jsou zastupitelské úřady státu při okresních soudech („Staatsanwaltschaftliche Organe bei den Bezirksgerichten“), které však nebývají přímo uváděny ve výčtu státních zastupitelství jakoţto jejich součást. Porovnáme-li rakouskou soustavu státních zastupitelství s českou, pak v České republice působí čtyřstupňová soustava, kdeţto v Rakousku třístupňová. V Rakousku se setkáváme se zvláštností, kdy státní zastupitelství zastupují u okresních soudů okresní ţalobci („Bezirksanwalt“), kteří většinou nejsou právníky, avšak mají odbornou průpravu (§ 4 odst. 1 StAG; § 20 odst. 2 StPO). Jsou to slovy zákona o státním zastupitelství „odborní úředníci“ (§ 4 odst. 2 StAG). Rámec činnosti okresních ţalobců u okresních soudů je dána jednak věcnou působností okresních soudů, které rozhodují o přečinech, za které hrozí peněţitá pokuta nebo o trestech odnětí svobody, jejichţ výměra nepřesahuje 1 rok, ale také tím, ţe státní zástupci zemských soudů vykonávají dozor a vedení nad okresními ţalobci a mají moţnost podávat k příslušným okresním soudům obţalobu a případně ji i v rámci řízení zastupovat. Obě soustavy jsou tedy monokraticky a hierarchicky členěny. Díky přenesení rozhodování o „bagatelní kriminalitě“ na okresní úředníky, mohou se státní zástupci soustředit na závaţnější kauzy. V České republice můţeme také sledovat snahy o přenesení působnosti v bagatelních věcech na justiční pracovníky, např. zákon o státním zastupitelství umoţňuje, aby státní zástupce pověřil právního čekatele nebo asistenta státního zástupce, aby jej zastupoval při jednotlivém úkonu tresního řízení (§ 33 odst. 7 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů). V soudnictví a na státním zastupitelství byly zavedeny „asistenční modely“, kdy na soudech a státních zastupitelstvích působí vedle justičních a právních čekatelů asistenti soudců a státních zástupců. Tyto kroky povaţuji za správné, zejména proto, ţe vedou k odbřemenění soudců a státních zástupců od lehkých kauz, které jsou schopni tito pracovníci odborně vyřešit. Navíc předpokladem pro výkon těchto funkcí je právnické vzdělání. Odbornost těchto pracovníků je dokonce na vyšší úrovni, neţ-li je tomu v Rakousku u okresních ţalobců. 197
Reforma trestního práva procesního v Rakousku výrazně změnila přípravné řízení. Orgány, které jsou v rámci tohoto řízení činné, dostaly nové pravomoci nebo jim tyto byly odebrány, jako například soudům. Státní zastupitelství reformou získalo silnější postavení. Pod jeho vedením se nyní ocitá celé přípravné řízení, které se jiţ nečlení na dvě části, na přípravné vyhledávání a přípravné vyšetřování. Státní zastupitelství („Staatsanwaltschaften“) jsou obdobně jako v České republice „pány přípravného řízení“ („dominus litis“). Soudům, které před reformou zastávaly významné postavení ve fázi přípravného vyšetřování, v němţ důleţitou roli hrál vyšetřující soudce, náleţí nyní v přípravném řízení „pouze“, avšak nikoli nepatrná, role kontrolora vyšetřovacích činností kriminální policie a státního zastupitelství. Smyslem reformy bylo přenést úkoly přípravného řízení na kriminální policii a státní zastupitelství a soudům ponechat v přípravném řízení pouze úlohu ochránce práv. Činnost soudů v přípravném řízení se tak soustřeďuje zejména na rozhodování o námitkách, které byly podány z důvodu údajného porušení práv v přípravném řízení, rozhodují o ţádostech o zastavení přípravného řízení, na ţádost státního zastupitelství povolují uţití donucovacích prostředků, provádí určité důkazy, jejichţ provedení je vyhrazeno pouze soudům. Nepruţný systém v podobě vyšetřujícího soudce, jehoţ základy vycházejí z trestního řádu z roku 1873, byl zrušen reformou z roku 2004. Nejdůleţitější změny, které s sebou tato reforma v rámci přípravného řízení přinesla, jsem se snaţila nastínit, resp. jsem zmínila instituty, kterých se změny týkaly. Nejedná se samozřejmě o podrobný rozbor změn, pro něţ je důleţitá důkladná znalost nejen současné, ale také předchozí právní úpravy, ale o poukázání na oblasti, v nichţ došlo k zásadním změnám. Zdůraznění některých novinek, např. zakotvení povinnosti poučení obviněného o jeho právech v řízení jiţ v rámci přípravného řízení, které s sebou reforma také přinesla, se nám mohou jevit jako běţná, avšak například poučení o moţnosti právního zastoupení obviněného bylo do trestního řádu zakotveno aţ roku 1993. Přičemţ toto poučení se obviněnému dostalo nejprve při sdělení obţaloby.443
443
V literatuře se uvádí, ţe obdobně tomu bylo v Tereziánském soudním hrdelním řádu z roku 1768, kde teprve po ukončení zvláštního vyšetřování bylo přípustné předloţení „ochranného písma“ pro řízení o rozsudku. viz MOOS, R. Die Reform des Vorverfahrens im österreichischen Strafverfahren. In Festschrift für Heike Jung. Baden-Baden : Nomos, 2007, s. 583.
198
V případě odklonů s sebou reforma rakouského trestního práva procesního přinesla pro trestní právo mladistvých podstatný rozdíl oproti dřívější právní úpravě, čímţ se velmi odlišuje od české právní úpravy, neboť při uţití odklonů neplatí nyní v Rakousku ani pro státní zastupitelství ţádné omezení horní hranicí trestní sazby. Tímto krokem došlo tedy k velmi širokému rozšíření moţnosti vyuţití odklonů i v přípravném řízení, neboť před nabytím účinnosti reformy takové oprávnění náleţelo pouze soudu. Domnívám se, ţe do budoucna lze tedy očekávat, ţe nepodmíněné tresty budou v Rakousku ukládány pouze ojediněle a opravdu jen u těch nejzávaţnějších trestných činů. Přijetí obdobné právní úpravy si v České republice nedovedu představit, zejména proto, ţe v dnešní době jsou často zpochybňovány některé postupy soudců a státních zástupců pro nedodrţení zásady nezávislosti. Takto široce koncipované oprávnění by v České republice vedlo k mediálním aférám, kdy mnoho rozhodnutí by bylo mediálně propíráno a zpochybňováno. Podobně jako je tomu v Rakousku, spolupracuje v České republice se státním zastupitelstvím Probační a mediační sluţba a pracovníci orgánu sociálně právní ochrany dítěte, a to zejména při zjišťování sociálních poměrů mladistvého. Českou obdobou orgánu sociálně právní ochrany dítěte jsou v Rakousku pracovníci orgánu pomoci
soudu
pro
mladistvé
„Jugendgerichtshilfe“
a
sociální
pracovníci
„Jugendwohlfahrtsträger“. Za velmi inspirativní povaţuji de lege ferenda zakotvit nahrazení vazby domácím vězením. Tím by došlo k rozšíření nabídky uvedené v § 73 trestního řádu, přičemţ nahrazení vazby zárukou, slibem nebo dohledem by představovaly mírnější varianty neţ-li nahrazení vazby domácím vězením. Mohlo by jít o variantu velmi často vyuţívanou, a to zejména nejen pro její efektivitu, ale také hospodárnost. Tato varianta by mohla být jiţ součástí nové reformy trestního práva procesního, neboť po přijetí nového trestního zákoníku v roce 2009 začalo opět Ministerstvo spravedlnosti pracovat na návrhu věcného záměru trestního řádu. Další změnou v rámci reformy trestního práva procesního by mohla být také úprava vazebního řízení. Z výzkumu „Věková hranice trestní odpovědnosti a kriminalita mládeţe“ vyplynula kritika české právní úpravy vazebního řízení. Takovou kritiku lze však také velmi často slyšet v rámci odborných školení pořádaných Justiční akademií. Zákonná dvouměsíční 199
vazební lhůta je povaţována respondenty, zejména státními zástupci, kteří se vyjádřili kriticky k vazebnímu řízení, za nereálnou k jejímu dodrţení, neboť je velmi krátká. Navrhováno bylo její prodlouţení např. na 4 měsíce či aţ na 6 měsíců a také celkové zjednodušení vazebního řízení. Za nadbytečné povaţovali respondenti převedení rozhodování o prodlouţení vazby na nadřízené soudy.444 V Rakousku jsou vazební lhůty delší. S přenesením rozhodnutí o prodlouţení vazby v řízení před soudem na nadřízený soud jsem se nesetkala. Navrţená novela trestního řádu – sněmovní tisk č. 335/2011 - nově upravuje vazební řízení, avšak zmíněné problematické instituty v zákoně o soudnictví ve věcech mládeţe nereflektují. V Rakousku prodělalo trestní právo procesní změny poměrně nedávno.445 V České republice se reforma trestního práva procesního připravuje, měla by navazovat na reformu trestního práva hmotného.446 I kdyţ se na tvorbě nového kodexu pracuje jiţ poměrně dlouho, prozatím nebyl přijat. V období let 2004-2010 bylo zpracováno několik verzí věcného záměru trestního řádu.447 Ke konci roku 2009 byla vypracována část paragrafového znění trestního řádu k II. verzi věcného záměru, přičemţ se předpokládá, ţe v průběhu roku 2011 bude paragrafové znění dokončeno.448 Z tohoto důvodu tedy vycházím z textu II. verze věcného záměru trestního řádu z roku 2008.449 Předkládací zpráva Ministerstva spravedlnosti uvádí, ţe věcný záměr trestního řádu by měl reagovat na celosvětové moderní trendy trestního práva procesního a zakotvit do něj nové instituty umoţňující zrychlení a zefektivní
444
KUCHTA, J., KALVODOVÁ, V., HORKÁ, K, CHROMÝ, J., ŠTEFÁNIK, O. Věková hranice trestní odpovědnosti a kriminalita mládeže – Závěrečná zpráva. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2011, s. 99. 445 BGBl I 19/2004 Strafprozessreformgesetz, ve znění pozdějších změn. Účinnost k 1. lednu 2008 446 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník ve znění pozdějších změn. Účinnost k 1.lednu 2010 447
I. verze věcného záměru (2004-2005) – zpracovaná prof. JUDr. Pavlem Šámalem, Ph.D. – 30. března 2005 došlo ke schválení věcného záměru (snesením vlády č. 362). II. verze věcného záměru (2007-2008) – zpracovaná JUDr. Miroslavem Růţičkou, Ph.D. – byla schválena 20. srpna 2008 (usnesení vlády č. 996) III. verze věcného záměru (2010) – zpracovná JUDr. Vladimírem Králem – nedošlo k jejímu schválení, nebyla ani rozeslána do připomínkového řízení. Uvedené převzato z prezentací prof. JUDr. Vladimíra Kratochvíla, CSc. a prof. JUDr. Jaroslava Fenyka, Ph.D. přednesených na konferenci Dny práva na Právnické fakultě Masarykovy univerzity konané dne 4.11.2010. V současné době se pracuj na IV. verzi věcného záměru (2011) – zpravovává JUDr. Miroslavem Růţičkou, Ph.D. – tato verze nebyla prozatím veřejně prezentována. 448 HORKÁ, K. Věcný záměr nového trestního řádu – odklony a dohadovací řízení. Státní zastupitelství. 2011, č. , s. 5. 449 Věcný záměr trestního řádu z roku 2008. [cit. 2010-12-08]. Dostupný z: http://portal.justice.cz/Justice2/ms/ms.aspx?o=23&j=33&k=4980&d=281460
200
trestního řízení, aniţ by k tomu došlo na úkor práv obviněného nebo poškozeného. Současně zaznívá kritika, ţe stávající trestní řízení nelze povaţovat za rychlé a efektivní. Protoţe české trestní řízení je tradičně spojeno s inkvizičním procesem rakousko-germánského systému, hledají se nástroje, které by vedly ke zrychlení a zefektivnění trestního řízení, vycházející z institutů systému common law. Věcný záměr trestního řádu z tohoto důvodu přejímá např. dohodu o vině a trestu.450 Vzhledem k tomu, ţe se v práci poměrně podrobně věnuji problematice odklonů, zajímá mě, zda-li nový trestní řád počítá u právní úpravy odklonů s provedením změn, zejména pak v případě institutu narovnání, který je odbornou veřejností podrobován kritice. Předkládací zpráva k věcnému záměru uvádí, ţe navrţené změny u odklonů mají vést k zefektivnění a zrychlení trestního řízení. Řízení o odklonech jiţ nebude upraveno v rámci zvláštních způsobů řízení, tak jak je tomu nyní (hlava dvacátá trestního řádu – zvláštní způsoby řízení, oddíl třetí – podmíněné zastavení trestního stíhání, oddíl čtvrtý – narovnání), ale bude upraveno v samostatné hlavě páté trestního řádu, která se bude nazývat odklony. Věcný záměr počítá s těmito typy odklonů: -
řízení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
-
řízení o podmíněném zastavení trestního stíhání s dohledem,
-
řízení o narovnání.451
Řízení o odstoupení od trestního stíhání mladistvého bude i nadále součástí úpravy zákona o soudnictví ve věcech mládeţe. Podmíněné zastavení trestního stíhání zůstane v zásadě beze změny. Mezi odklony se zavádí podmíněné zastavení trestního stíhání s dohledem probačního úředníka. Tento institut bude kombinací současného podmíněného zastavení trestního stíhání a dohledu probačního úředníka. Délka zkušební doby bude činit aţ 3 roky. Narovnání by se mělo vztahovat na konkrétně vymezené trestné činy. Tím by došlo k zúţení moţnosti pouţití tohoto odklonu pouze ve vztahu k trestným činům, které budou obsaţeny ve výčtu příslušného ustanovení. Narovnání by se mělo týkat pouze trestných činů, které mají povahu konfliktu mezi
450
Předkládací zpráva k věcnému záměru Ministerstva spravedlnosti. [cit. 2010-12-08]. Dostupný z: http://portal.justice.cz/Justice2/ms/ms.aspx?o=23&j=33&k=4980&d=281460 451 Věcný záměr trestního řádu z roku 2010 k uvedeným odklonům řadil i dohodu o vině a trestu.
201
obviněným a poškozeným. Jako pozitivní452 je hodnoceno, ţe budou vyloučeny případy, kdy poškozeným by byl stát nebo územně samosprávný celek. Věcný záměr 2008 předpokládá, ţe výroky o schválení narovnání a zastavení trestního stíhání budou odděleny tak, aby obviněný mohl v mezidobí splnit vše, k čemu se zavázal. Tento nový způsob rozhodování je veden snahou o rozšíření škály opatření, které bude moci obviněný pouţít k odčinění újmy poškozeného a k zajištění obecně prospěšných účelů. Závazky směřující k obecně prospěšným účelům budou moci mít různorodou povahu. Můţe jít o zaplacení peněţité částky určené konkrétnímu adresátovi k obecně prospěšným účelům nebo na peněţitou pomoc obětem trestné činnosti, provedení různých prací ve prospěch obcí, státních nebo jiných obecně prospěšných institucí. Můţe jít však také o jiné podstatné omezení odpovídající povaze spáchaného trestného činu, např. vzdání se řidičského oprávnění nebo zbrojního průkazu na určitou dobu. Cílem rozšíření této škály opatření k odčinění újmy poškozenému a k zajištění obecně prospěšných účelů je umoţnění širšího vyuţívání tohoto druhu odklonu v praxi. V navrţené novele trestního řádu – sněmovní tisk 510/2011 se předpokládá, ţe finanční prostředky budou určeny výhradně sátu na peněţitou pomoc obětem trestné činnosti, a ne jiţ i konkrétnímu adresátovi, jako tomu je doposud.453 Domnívám se, ţe institut narovnání by rozhodně neměl upadnout v zapomnění, zejména pro jeho restorativní funkci. Při sjednávání dohody se vyuţívá mediace a jejích technik. V rámci mediačních jednání, které vedou probační pracovníci je dán prostor obviněnému a poškozenému k vyjádření svých pocitů, omluvě či případnému odpuštění. Otevírá se zde prostor k individuálnímu řešení trestní věci, coţ ostatní formy odklonu neumoţňují. V důsledku individuálního přístupu je však tento proces zdlouhavější a časově náročnější neţ u jiných druhů odklonů. To by však nemělo být
452
viz např. NEZKUSIL, J. Narovnání jako forma odklonu. Právník. 2007, č. 10, s. 1098. KOCINA, J. Narovnání v trestním řízení. In Dny práva – 2010 – Days of Law. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita. 2010, s. 60. 453 Důvodová zpráva ke sněmovnímu tisku č. 510/2011. [cit. 2011-10-25]. Dostupný z: http://www.psp.cz/ Tato novela trestního řádu rozšiřuje moţnosti vyuţití odklonů v trestním řízení – podmíněného zastavení trestního stíhání a podmíněného odloţení podání návrhu na potrestání, a to tak, ţe jejich aplikaci bude moţné podmínit i dobrovolným slibem pachatele, ţe se po stanovenou zkušební dobu zdrţí určité činnosti, v jejíţ souvislosti se dopustil trestného činu nebo sloţením peněţité částky určené státu na pomoc obětem trestné činnosti.
202
na újmu tohoto institutu.454 Důvodová zpráva k návrhu novely rakouského trestního řádu, kterým se v roce 1999 zaváděly odklony pro dospělé pachatele, zdůrazňovala, ţe zejména mediace, ale také činnost probačního pracovníka při zajišťování obecně prospěšných prací, je časově a administrativně náročná, neboť překračuje klasickou probační pomoc.455 Věcný záměr trestního řádu z roku 2008456 uvádí, ţe po vzoru zahraničních úprav se předpokládá rozšíření škály přiměřených omezení a povinností. Poukazuje zejména na rakouskou úpravu provedenou zákonem č. 55 BGBl z 9. dubna 1999 a odkazuje čtenáře na § 90a a § 90b rakouského trestního řádu (dále jako StPO). Jde však o jiţ neexistující ustanovení. Správně by mělo být odkazováno na aktuální ustanovení §§ 198 – 208 StPO, které nově od 1. ledna 2008 upravují problematiku odklonů. Úpravu přiměřených omezení a povinností však nenalezneme v rakouském trestním řádu, ale v trestním zákoně (dále jako StGB). Jde o ustanovení § 51 StGB nazvaném pokyny („Weisungen“). Pokyny mohou být příkazy a zákazy, které jsou ukládány tak, aby se podezřelý zdrţel páchání další trestné činnosti. Zakázány jsou takové pokyny, které by znamenaly nepřiměřený zásah do osobnostních práv nebo vedení ţivota pachatele. Ustanovení § 51 odst. 2 StGB nabízí demonstrativní výčet pokynů, které mohou být uloţeny. Zejména – zdrţovat se na určitém místě, u určité rodiny nebo v určitém domě, vyvarovat se určitým obydlím, místům či stykům, zdrţet se konzumace alkoholických nápojů, vyučit se nebo vykonávat určité vhodné povolání, které odpovídá znalostem, schopnostem a zájmům pachatele, hlásit kaţdou změnu místa pobytu nebo pracovního místa a hlásit se v určitých časových odstupech soudu nebo jinému místu. Se souhlasem pachatele mohou být uloţeny také pokyny podrobit se odvykací kúře, psychoterapeutickému nebo lékařskému ošetření. Pokud porovnám výše citovanou rakouskou právní úpravu s českou, obsaţenou v ustanovení § 26 odst. 4 TŘ, pak demonstrativní výčet rakouský a český je velmi podobný. Pokud by mělo dojít k rozšíření přiměřených omezení a povinností, pak by mělo jít v podstatě o rozšíření o povinnosti pachatele, které je povinen dle § 26b TŘ dodrţovat, a to
454
HORKÁ, K. Věcný záměr nového trestního řádu – odklony a dohadovací řízení. Státní zastupitelství. 2011, č. 3, s. 7. 455 Důvodová zpráva k novele trestního řádu 1999 (Strafprozessnovelle 1999), 1581 BlgNR XX. GP bod 11.11. 456 Věcný záměr trestního řádu 2010 tuto problematiku blíţe nerozvádí, pouze konstatuje, ţe bude dále rozšířena škála přiměřených omezení a povinností, jeţ bude moţné v rámci odklonů uloţit.
203
v případech, kdy mu byl uloţen dohled. Věcný záměr 2008 mezi moţnosti, které by rozšířily škálu přiměřených omezení a povinností řadí např. absolvování probačního programu, nepřechovávat předměty, které by mohly slouţit k páchání trestné činnosti, opustit obydlí, kde došlo ke spáchání trestné činnosti, neměnit bez předchozího oznámení bezdůvodně své zaměstnání, neměnit bez předchozího oznámení své bydliště apod. Předpokládá se, ţe plnění těchto přiměřených omezení a povinností bude moţné vzhledem k novému způsobu rozhodování kontrolovat i u narovnání.457 Jak ve znění věcného záměru z roku 2008, z něhoţ vycházím, tak také v předcházejících podobách nacházíme snahu o zavedení řízení o dohodě o vině a trestu.458 Některá znění řadí dohodu o vině a trestu k odklonům, věcný záměr 2008 zařadil dohodovací řízení do zvláštních způsobů řízení (hlava čtvrtá)459. Dohoda o prohlášení viny a přijetí trestu (legislativní zkratka „dohoda o vině a trestu“) měla dle legislativního návrhu – tisk 574/2010, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád a zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe, předcházet přijetí nového trestního řádu, k čemuţ však nedošlo. Snahám o zavedení dohody o vině a trestu ještě před účinností nového trestního řádu svědčí i další kroky, v průběhu května 2011 byla do připomínkového řízení zaslána novela trestního řádu a dalších souvisejících zákonů, kdy její součástní byla opět úprava dohody o vině a trestu.460
457
HORKÁ, K. Věcný záměr nového trestního řádu – odklony a dohadovací řízení. Státní zastupitelství. 2011, č. 3, s. 7. 458 text týkající se problematiky zavedení dohodovacího řízení je v rozšířené verzi uveřejněn v HORKÁ, K. Věcný záměr nového trestního řádu – odklony a dohadovací řízení. Státní zastupitelství. 2011, č. 3, 5-13 a dále KUCHTA, J., KALVODOVÁ, V., HORKÁ, K, CHROMÝ, J., ŠTEFÁNIK, O. Věková hranice trestní odpovědnosti a kriminalita mládeže – Závěrečná zpráva. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2011, s. 41-62. 459 Zvláštními způsoby řízení rozumí věcný záměr trestního řádu z roku 2008: - řízení proti mladistvým, - řízení o dohodě o vině a trestu, - řízení o soukromé ţalobě, - řízení o subsidiární ţalobě, - řízení proti uprchlému, - řízení po zrušení rozhodnutí nálezem Ústavního soudu. 460 Dne 13.10.2011 předloţila vláda Poslanecké sněmovně návrh zákona – sněmovní tisk . Organizační výbor doporučil 26.10.2011 k projednání Ústavně právnímu výboru.
204
Dohodovací řízení461 spočívá ve sjednání dohody o vině a trestu mezi státním zástupcem v rámci přípravného řízení s obviněným, která následně bude schválena soudem. Dohodu o vině a trestu bude moţné sjednat u všech trestných činů, na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehoţ horní hranice nepřevyšuje pět let. Jednání o dohodě o vině a trestu můţe státní zástupce zahájit jak na návrh obviněného, tak i bez takového návrhu, pokud výsledky vyšetřování dostatečně prokazují závěr, ţe se skutek stal, je trestným činem a spáchal jej obviněný. Pokud by státní zástupce neshledal důvody pro sjednání dohody o vině a trestu na návrh obviněného, vyrozumí o tom obviněného a jeho obhájce. Podmínkou sjednání dohody o vině a trestu je prohlášení obviněného, ţe spáchal skutek, pro který je stíhán, a na základě dosud opatřených důkazů a dalších výsledků přípravného řízení nejsou důvodné pochybnosti o pravdivosti jeho prohlášení. Poškozený můţe být přítomen sjednávání dohody o vině a trestu. Můţe se vyjádřit k rozsahu a způsobu náhrady škody či nemajetkové újmy či vydání bezdůvodného obohacení. Dohodu o vině a trestu lze však sjednat i bez přítomnosti poškozeného, pokud by se poškozený nedostavil k jednání, ačkoliv o něm byl řádně vyrozuměn. Pokud došlo ke sjednání dohody o vině a trestu, podá státní zástupce soudu návrh na schválení dohody o vině a trestu. V tomto případě jde o institut plně nahrazující obţalobu (či návrh na potrestání, protoţe nově navrhované znění § 179b
461
V tomto textu uvádím pojem dohodovací řízení – viz Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR, v.v.i. [cit. 2011-09-28]. Dostupný z: http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=dohadovac%C3%AD namísto pojmu dohadovací řízení, neboť podstatou tohoto řízení je uzavření dohody. Dohodovací řízení je v literatuře anglosaských zemí nazýváno (viz. MUSIL, J. Dohody o vině a trestu. In Sborník z Mezinárodní vědecké konference „Rekodifikace trstního práva procesního“. Praha : Univerzita Karlova v Praze. 2008, s. 76.) jako deal (dohoda, obchod), v judikatuře jako „plea bargaining“ (dohadování sporu); s tímto úzce souvisí také institut „guilty plea“ (doznání viny). V německé literatuře se pouţívají termíny „Absprache“ (dohoda, domluva, ujednání), „strafprozessueler Vergleich“ (trestněprocesní urovnání, smír), „Verständigung“ (dorozumění, dohoda), „Vereinbarung“ (úmluva, ujednání), „konsensuales Strafverfahren“ (konsenzuální trestní řízení). Protivínský a Kratochvíl (PROTIVÍNSKÝ, M, KRATOCHVÍL, V. Jsou dohody v trestním řízení přípustné a nutné? Kriminalistika. 2004, č. 3, s. 241.) poukazují na článek německého autora, který ve svém příspěvku uvádí, ţe v Kalifornii soudy řeší aţ 97 % případů způsobem „plea bargaining“. Také v evropských zemích se dohodovací řízení („plea bargaining“) postupně uplatňuje a objevuje v zákonech. V roce 1981 se dohodovací řízení stalo součástí italského trestního řádu. Od roku 1987 upravuje dohodovací řízení portugalský trestní řád, od roku 1988 ve Španělsku a podobné instituty zná i francouzský trestní řád. Výbor ministrů Evropské rady vyslovil v roce 1987 doporučení ke zjednodušení trestní praxe a vyzval členské státy, aby stanovili „procedure of guilty pleas“ v jednotlivých trestních řádech, pokud to dovoluje ústava a právní tradice. (viz. ORLANDI, R. Plea bargaining in den kontinentaleuropäischen Ländern. Österreichische Juristischen Zeitschrift. 2009, č. 9, s. 404.) K dalším státům, které mají dohodovací řízení zakotveno ve svém právním řádu, patří Polsko a Slovensko. V Německu se dohodovací praxe vyuţívá posledních dvacet let, aniţ by byla právně upravena.
205
odst. 5 tr. řádu předpokládá, ţe státní zástupce můţe ve zkráceném přípravném řízení s podezřelým sjednat dohodu o vině a trestu; na podmínky a postup při jejím sjednávání se pouţije obdobně ustanovení § 175a tr. řádu).462 Doručením návrhu na schválení dohody o vině a trestu soudu se zahajuje trestní stíhání. Soud není návrhem na schválení dohody o vině a trestu vázán, můţe jej odmítnout ze závaţných procesních důvodů nebo můţe dohodu neschválit pro její zřejmou nepřiměřenost (právní kvalifikace, trest) nebo nesprávnost (náhrada škody) a vrátit věc usnesením do přípravného řízení. Pokud soud dohodu o vině a trestu rozsudkem schválí, uvede v něm výrok o schválení dohody o vině a trestu, dále uvede výrok o vině, trestu či ochranném opatření a náhradě škody v souladu s dohodou. Obviněný se sjednáním dohody vzdává práva na projednání věci v hlavním líčení a práva napadnout rozsudek odvoláním.463 V rámci různých verzí věcného záměru se v průběhu jeho zpracování můţeme setkat s odlišným postojem k zavedení tohoto institutu u mladistvých pachatelů. Verze z prosince 2007 počítala s moţností uplatnit dohodu o vině a trestu i v řízení ve věcech mladistvých. Počítalo se s určitou modifikací oproti trestnímu právu dospělých, kdy dohodu o vině a trestu by nešlo uzavřít, pokud by s ní nesouhlasil zákonný zástupce či obhájce mladistvého. Taktéţ rozsah dohody v řízení ve věcech mladistvých by byl upraven. Dohodou se měla rozumět i dohoda o upuštění od uloţení trestního opatření, o podmíněném upuštění od uloţení trestního opatření včetně moţnosti uloţit mladistvému výchovná a ochranná opatření, pokud jsou pro jejich uloţení důvody.464 V návrhu věcného záměru trestního řádu 2008 se o moţnosti aplikace tohoto institutu vůči mladistvým nehovoří. Návrh novely zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu a zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe – sněmovní tisk 574, k této otázce uváděl, ţe vzhledem k tomu, ţe u mladistvých pachatelů je zapotřebí upřednostnit výchovný vliv řízení na mladistvého a uváţlivý výběr vhodného opatření specializovaným soudcem nad
462
RŮŢIČKA, M., ŠABATA, K. Dohoda o vině a trestu de lege ferenda v České republice a moţnosti vyuţití slovenské právní úpravy. Státní zastupitelství. 2009, č. 6, s. 6. 463 Důvodová zpráva – sněmovní tisk 547 [cit. 2009-05-17]. Dostupný z: http://www.justice.cz, www.psp.cz. 464 HULMÁKOVÁ, J. Odklony v trestním řízení ve věcech mladistvých z pohledu rektifikace trestního práva procesního. In Sborník z Mezinárodní vědecké konference „Rekodifikace trestního práva procesního“. Praha : Univerzita Karlova v Praze. 2008, s. 44.
206
rychlostí řízení, je nutno vyloučit moţnost sjednání dohody o vině a trestu v řízení ve věcech mladistvých. Ve zmíněném návrhu novely trestního řádu a dalších předpisů (sněmovní tisk 335/0) se navrhovalo ustanovení, které by vylučovalo uţití dohody o vině a trestu v řízení ve věcech mladistvých.465 Do dotazníkového šetření „Věková hranice trestní odpovědnosti a kriminalita mládeţe“ provedeného Právnickou fakultou Masarykovy univerzity v roce 2010 jsme zařadili taktéţ otázku, zda respondenti povaţují z hlediska individuální prevence za vhodné vyuţívání dohod o vině a trestu u mladistvých pachatelů (otázka č. 18). Výsledky vyzněly spíše ve prospěch vyuţívání těchto dohod. Se zavedením by souhlasilo 53,7 % respondentů, proti zavedení se vyjádřilo 40,5 % osob. Ani jednu z moţných variant nezaškrtlo a ani neodůvodnilo 1,7 % dotázaných (coţ představovalo v absolutních číslech pouze 1 dotázaného). Zbývajících 4,1 % dotázaných nezaškrtlo ani jednu z navrţených variant, avšak odůvodnili tuto volbu tím, ţe nedisponují dostatečnými informacemi ohledně dohodovacího řízení. Jednotlivé
kategorie
zastoupených
povolání
(soudci
a
státní
zástupci)
se
k dohodovacímu řízení však stavějí odlišně. Zatímco zástupci soudcovského povolání vyuţívání dohod o vině a trestu povaţují za vhodné i u mladistvých pachatelů (60 % zaškrtlo ano; 33,4 % zaškrtlo ne; 3,3 % neodpovědělo a neodůvodnilo), odpovědi státních zástupců vyzněly zcela nejednoznačně. 47,5 % státních zástupců se vyjádřilo pro, avšak stejné procento (47,5 %) zaškrtlo odpověď ne. 5 % státních zástupců nezaškrto ţádnou odpověď s odůvodněním nedostatku informací.466 Celkově však výsledky vyznívají ve prospěch vyuţívání dohod o vině a trestu v řízení pro mladistvé. Ti, kteří se vyjádřili kladně, uváděli ve svých odůvodněních, ţe dodody o vině a trestu by mohly přinést větší odpovědnost na straně mladistvého pachatele, a to za dodrţení „jím vyjednaných podmínek“. Napříč všemi kategoriemi respondentů zazníval názor, ţe pokud se mladistvý pachatel podílí na trestním opatření, přijme jej
465
Navrhována byla novelizace § 63 ZSM následujícího znění: „§ 63 Nepřípustnost trestního příkazu a dohody o vině a trestu V řízení ve věci mladistvého nelze vydat trestní příkaz ani sjednat dohodu o vině a trestu.“ 466 Ačkliv např. v roce 2009 vyšel v časopise Státní zastupitelství příspěvek věnující se právě dohodovacímu řízení. Nutno podotkout, ţe tento časopis byl v roce 2009 dostupný všem státním zástupcům, ať uţ tím, ţe kaţdý státní zástupce dostával kaţdý měsíc výtisk tohoto časopisu, příp. kaţdé státní zastupitelství jej odebíralo v rámci svého obvodu. Šlo o příspěvek RŮŢIČKA, M., ŠABATA, K. Dohoda o vině a trestu de lege ferenda v České republice a moţnosti vyuţití slovenské právní úpravy. Státní zastupitelství. 2009, č. 6.
207
snadněji, coţ ve svém důsledku často znamená i úspěšnější realizaci výkonu takového opatření. Zdůrazňováno bylo, ţe vţdy je nutno zvaţovat charakter trestné činnosti a osobu pachatele. Doporučení respondentů vyznělo pro vyuţívání dohod o vině a trestu pouze u méně závaţné trestné činnosti. Z řad soudkyň zaznělo, ţe by dohody o vině a trestu měly být uzavírány pouze v případě prvotrestaných pachatelů, nikoliv u recidivistů. Mnohá odůvodnění však dohodu o vině a trestu preferovala z důvodu urychlení trestního řízení. V některých případech byl tento odkaz pouze jediným odůvodněním. Z řad soudců byla vyjádřena obava právě ve vztahu k rychlosti řízení. Pokud by převáţila snaha o co nejrychlejší řízení nad výchovným efektem, pak by z hlediska individuální prevence vyuţívání dohod o vině a trestu nepovaţoval za vhodné u mladistvých pachatelů. Důvodem negativních odpovědí respondentů byl právě nedostatek výchovného efektu, který nespatřují u tohoto institutu pro mladistvé pachatele.467 Snad ve všech příspěvcích, a to jak tuzemských tak zahraničních, se objevuje poukázání na to, ţe dohody o vině rozdělují odbornou veřejnost do dvou táborů. Jeden tábor tvoří zastánci tohoto institutu a druhý odpůrci. Zastánci se rekrutují především z řad advokátů. Schválená dohoda o vině a trestu a předcházející řízení bude totiţ obviněným hodnocena zpravidla více pozitivně, neţ řízení před soudem ukončené rozsudkem. Obvinění mohou činnost obhájce vnímat jako aktivnější. Avšak také soudci a státní zástupci se pozitivně vyjadřují k dohodovacímu řízení, neboť díky tomuto institutu dochází ke zjednodušení a zrychlení trestního řízení. Z příspěvků vyplývá, ţe skupinu odpůrců tvoří především právní teoretici, kteří v dohodovacím řízení spatřují porušování základních zásad trestního řízení (např. zásadu legality, zásadu oficiality, zásadu akuzační, zásadu všestranného shromáţdění důkazů, zásadu veřejnosti hlavního líčení, zásadu bezprostřednosti a ústnosti468).
467
Uvedené výsledky a text jsem prezentovala na koferenci Dny práva 2010 pořádané Právnickou fakultou MU. Text uveřejněn taktéţ KUCHTA, J., KALVODOVÁ, V., HORKÁ, K, CHROMÝ, J., ŠTEFÁNIK, O. Věková hranice trestní odpovědnosti a kriminalita mládeže – Závěrečná zpráva. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2011, s. 41-62. KUCHTA, J., KALVODOVÁ, V., HORKÁ, K., CHROMÝ, J., ŠTEFÁNIK, O. Z praktické části výzkumu „Věková hranice trestní odpovědnosti a kriminalita mládeţe. Státní zastupitelství. 2011 č. 1-2, s. 28-32. 468 PROTIVÍNSKÝ, M., KRATOCHVÍL, V. Jsou dohody v trestním řízení přípustné a nutné? Kriminalistika. 2004, č. 3, s. 240, zejména MUSIL, J. Dohody o vině a trestu. In Sborník z Mezinárodní vědecké konference „Rekodifikace trstního práva procesního“. Praha : Univerzita Karlova v Praze. 2008, s. 76.
208
Literatura zmiňuje následující nejčastější argumenty pro a proti zavedení dohod o vině a trestu. Protivínský a Kratochvíl469 poukazují ve svém příspěvku na negativní důsledky praktikování dohod u trestních soudů, zejména na podkopávání trestně procesních zásad, jako je zásada bezprostřednosti, ústnosti, veřejnosti a tvorby přesvědčení na základě projednání, které vedou k ukládání neadekvátně mírných trestů. Pozitivem dohod o vině a trestu je zefektivnění, zhospodárnění přetíţeného justičního systému a dále posílení aktivní role procesních stran. Zvýšená aktivita při opatřování usvědčujících či vyviňujících důkazů můţe posílit jejich pozici při dohodovacím řízení. Mezi hlavní „zisky“, zejména pro státního zástupce a soudce je usnadnění důkazní situace v podobě doznání obviněného. Jak jsem jiţ výše uvedla, odpůrci dohod o vině a trestu nejčastěji argumentují tím, ţe tento institut narušuje zásadu materiální pravdy (§ 2 odst. 5 TŘ – zjištění skutkového stavu věci bez důvodných pochybností). Vzhledem k tomu, ţe doznání obviněného je přiznána větší důkazní váha neţ jiným důkazům, pak je v tomto odpůrci spatřováno porušení zásady volného hodnocení důkazů. Protoţe podstatná část dohod probíhá v přípravném řízení, tj. mezi státním zástupcem a obviněným, příp. jeho obhájcem, pak v tomto je spatřováno porušení zásady veřejnosti, ústnosti a bezprostřednosti (§ 2 odst. 10, 11, 12 TŘ). Odpůrci argumentují také problémem věrohodnosti doznání, protoţe při uzavírání dohod se obviněný ocitá v psychickém tlaku moţnosti vyuţití menšího zla, coţ můţe vyústit aţ v nepravdivá doznání, která mohou vést k justičním omylům. Odpůrci dohod označují dohody o vině a trestu jako „obchod se spravedlností“, „souzení na chodbách“ apod., coţ vyjadřuje jakýsi kupecký přístup v podobě spočítání si zisku a ztrát. Od nabytí účinnosti novely slovenského trestního řádu k 1.1.2006 se na Slovensku můţeme setkat s institutem „konanie o dohode o vine a treste“.470 Slovenská právní úprava umoţňuje uzavírat dohody o vině a trestu také v případě
469
PROTIVÍNSKÝ, M., KRATOCHVÍL, V. Jsou dohody v trestním řízení přípustné a nutné? Kriminalistika. 2004, č. 3, s. 240. 470 §§ 232-233 a §§ 331-335 slovenského testního řádu. Podmínky a postup prokurátorů při sjednávání dohody o vině a trestu upravuje vyhláška ministerstva spravedlnosti č. 619/2005 Z.z.
209
mladistvých obviněných. Statistické údaje uvádí, ţe v roce 2007471 byla dohoda o vině a trestu mladistvých schválena soudem v 487 případech a v roce 2008472 šlo o nárůst na 616 případů. V roce 2009 předloţil prokurátor dohodu o vině a trestu soudu v 691 případech.473 Statistické údaje, které jsou představovány vysokými čísly, a to nejen u dospělých pachatelů, ale také u mladistvých, vypovídají o tom, ţe se tento institut ve slovenském právním řádu velmi rychle ujal. Z probíhající diskuse ve slovenském a českém odborném tisku na téma dohodovacího řízení na Slovensku jsem zaznamenala kladné reakce.474 Můţeme říci, ţe tyto se také objevují v doporučeních vedených snahou o častější vyuţívání tohoto institutu.475 Konstatována však byla neochota slovenských prokurátorů uzavírat dohody o vině a trestu. Důvodem této neochoty je udávané vysoké pracovní vytíţení prokurátorů a náročnost sjednávání dohod o vině a trestu. Pro prokurátory je jednodušší podat obţalobu (bez odůvodnění při zkráceném vyšetřování) a na hlavním líčení přednést obţalobu a navrhnout trest, pokud se obţalovaný ke spáchání trestného činu doznává. Je to jednodušší, neţ svolávat řízení o dohodě o vině a trestu, sepsat protokol a předloţit věc ke schválení soudu, kam se prokurátor musí opět dostavit.476 Filičko upozorňuje na to, ţe mimosoudní vyřízení věci sice odlehčují soudům, ale na prokuraturách se můţe vytvořit napjatá situace, neboť prokurátoři se nebudou moci naplno věnovat všem trestným věcem, čímţ se řízení můţe
471
Statistická ročenka o činnosti prokuratury Slovenské republiky za rok 2007. [cit. 2009-05-17]. Dostupný z: http://www.genpro.gov.sk/statisticky-prehlad-trestnej-a-netrestnej-cinnosti-za-rok-2007-4841/43481s V případě dospělých pachatelů bylo v obvodech působnosti krajských prokuratur v roce 2007 pouţit institut schválení dohody o vině a trestu u 5.328 osob, přičemţ schválených dohod o vině a trestu soudem bylo 4.642, a to dle evidence prokuratur k 15.1.2008. Odsouzených osob bylo na Slovensku v roce 2007 celkem 28.621 osob. 472 Statistická ročenka o činnosti prokuratury Slovenské republiky za rok 2008. [cit. 2009-05-17]. Dostupný z: http://www.genpro.gov.sk/statisticky-prehlad-trestnej-a-netrestnej-cinnosti-za-rok-2008/49691s V případě dospělých pachatelů bylo v obvodech působnosti krajských prokuratur v roce 2008 pouţit institut schválení dohody o vině a trestu u 6.039 obviněných. K 16.1.2009 došlo v 5.455 případech ke schválení dohody o vině a trestu soudem, přičemţ v roce 2008 bylo odsouzených 30.359. 473 Správa o činnosti prokuratury Slovenskej republiky za rok 2009 [cit. 2011-10-17]. Dostupný z: http://www.genpro.gov.sk/vdok_simple-sprava-2009-cast-2/53101s53141c#kriminalita-mladistvych 474 PROKEINOVÁ, M. Mimoriadne zníţenie trestu v konaní o dohode o vine a treste. Justičná revue. 2009, č. 4, s. 552-554. 475 SYROVÝ, I. Nárok na dohodu o vine a treste. Justičná revue. 2008, č. 8, s. 1712-1715. ČENTÉŠ, J., MAGVAŠIOVÁ, A. K aplikácii institutu konania o dohode o vine a treste. Trestněprávní revue. 2008, č. 1, s. 15-18. 476 SYROVÝ, I. Nárok na dohodu o vine a treste. Justičná revue. 2008, č. 8, s. 1713.
210
nepřiměřeně protáhnout.477 To by znamenalo pravý opak účelu, s nímţ se tento institut zavádí, tj. zrychlení a zefektivnění trestního řízení. V Rakousku se k zavedení dohodovacího řízení vyslovil Nejvyšší soud, a to odmítavě.478 V reálu se však dohody o vině a trestu v Rakousku vyskytují. Stejně jako v jiných zemích, existují v Rakousku dva tábory. Jeden, který se k dohodám staví odmítavě, je představován především Nejvyšším soudem. Nejvyšší soud povaţuje dohodovací řízení za neslučitelné s rakouským trestním řádem a tudíţ nepřípustný. Druhý tábor představují jeho zastánci. Doposud však v Rakousku nebyl proveden ţádný empirický výzkum týkající se dohodovací praxe. Empirický výzkum byl však proveden v roce 1989 v Německu, přičemţ pro institut „Absprachen“ se vyslovilo 96 % soudců, 95 % státních zástupců a 88 % advokátů.479 Větší diskuzi za zavední či proti zavedení dohod o vině a trestu jsem v rakouském odborném tisku nezaznamenala. Osobně pozitivně hodnotím zavedení dohodovacího řízení u dospělých pachatelů, a to za předpokladu, ţe skutečně bude znamenat zhospodárnění a zefektivnění
trestního
řízení,
nikoli
nepřiměřené
zatíţení
státních
zástupců
v přípravném řízení, tak jak se jej někteří státní zástupci obávají. V případě mladistvých pachatelů je namítáno, ţe zavedením dohodovacího řízení by nebyl naplněn účel zákona o soudnictví ve věcech mládeţ (§ 1 odst. 2), zejména pak naplnění výchovného vlivu dohodovacího řízení. Tyto obavy potvrdil i náš výzkum. Domnívám se však, ţe v případě mladistvých pachatelů můţe mít rychlá reakce na spáchaný čin větší výchovný efekt neţ zdlouhavé soudní řízení. Na Slovensku dohodu o vině a trestu umoţnili i v případě mladistvých pachatelů. Statistiky ukazují, ţe tento institut se těší oblibě. Pokud, tak jako je tomu v případě Slovenska, by bylo moţné dohodu uzavírat pouze v případech, kdy s ní souhlasí zákonný zástupce, mladistvý a obhájce
mladistvého,
souhlasila
bych
se
zavedením
dohodovacího
řízení
i u mladistvých.
477
FILIČKO, M. Dohoda o vine a treste. Justičná revue. 2006, č. 8-9, s. 1120. ORLANDI, R. Plea bargaining in den kontinentaleuropäischen Ländern. Österreichische Juristischen Zeitschrift. 2009, č. 9, s. 404. 479 SCHÜNEMANN, B. Die Verständigung im Strafprozess – Wunderwaffe oder Bankrotterklärung der Verteidigung? Neue Juristische Wochenschrift. 1989, s. 1895-1903. 478
211
3.2 Rakouská soudní soustava v trestních věcech a mladiství, vězeňská soustava
Mezi základní prameny upravující problematiku soudnictví řadíme trestní zákoník ("Strafgesetzbuch" BGBl 60/1974, ve znění pozdějších předpisů; dále také jako zkratka StGB), trestní řád ("Strafprozessordnung" BGBl 631/1974, ve znění pozdějších předpisů, dále také jako zkratka StPO), spolkovou ústavu ("BundesVerfassungsgesetz" BGBl 1/1930, ve znění pozdějších předpisů) a také zákon o organizaci soudů ("Gerichtsorganisationsgesetz" BGBl I
114/1997, ve znění
pozdějších předpisů; dále také jako GOG). Samozřejmě také zákon o soudnictví ve věcech mládeţe („Jugendgerichtsgesetz BGBl 599/1988“; dále také jako zkratka JGG). 3.2.1 Rakouská soudní soustava v trestních věcech Rakouský zákon o soudnictví ve věcech mládeţe obsahuje jak hmotně právní, tak také procesně právní ustanovení. Vůči rakouskému trestnímu zákonu a trestnímu řádu je zákonem speciálním, tj. ustanovení obecných trestních zákonů se uţijí jen tehdy, pokud zákon o soudnictví ve věcech mládeţe danou problematiku neupravuje. V rakouském zákoně o soudnictví ve věcech mládeţe se popisované problematice věnuje čtvrtý oddíl, nazvaný „Příslušnost a rozdělení působnosti“. Jedná se o ustanovení §§ 23 – 30 JGG. V trestním řízení jsou činné v Rakousku následující soudy (§ 29 odst. 1 StPO) : -
okresní soudy („Bezirksgerichte“, uţívaná zkratka BG) - pro hlavní líčení
-
zemské soudy („Landesgerichte“, uţívaná zkratka LG) - pro vyšetřování, hlavní líčení a řízení o opravném prostředku
-
vrchní zemské soudy („Oberlandesgerichte, uţívaná zkratka OLG) - pro řízení o opravném prostředku
-
nejvyšší soudní dvůr („Oberster Gerichtshof“, uţívaná zkratka OGH) - pro řízení o opravném prostředku.
212
Přehled soudní soustavy v trestních věcech:480 Nejvyšší soudní dvůr („Oberster Gerichtshof“)
Vrchní zemský soud („Oberlandesgericht“) II. instance
odvolání do výroku o vině a/nebo trestu Zemský soud („Landesgericht“) tříčlenný senát II. instance
odvolání do výroku o vině a/nebo trestu
Zemský soud („Landesgericht“) samosoudce I. instance
odvolání do výroku o trestu
zmateční stíţnost
Zemský soud („Landesgericht“) senátní soud/porotní soud I. instance
přečiny a zločiny, těţké zločiny s trestem za které hrozí trest svobody aţ na doţivotí odnětí svobody (např. loupeţ, vraţda, aţ 5 let (např. křivé znásilnění, zneuţití úředního svědectví před soudem) postavení, velezrada)
Okresní soud („Bezirksgericht“) I. instance
přečiny, za které hrozí peněţitá pokuta nebo trest odnětí svobody, jehoţ výměra nepřesahuje 1 rok (např. nedbalostní ublíţení na zdraví)
480
viz taktéţ citace 399 Spolkové rakouské ministerstvo spravedlnosti. Die österreichische Justiz Institutionen-Organe-Leistungen [cit. 2008-09-08]. Dostupný z: http://www.bmj.gv.at. Spolkové rakouské ministerstvo spravedlnosti. JustizRechtStaat. [cit. 2008-07-31]. Dostupný z: http://www.bmj.gv.at. Spolkové rakouské ministerstvo spravedlnosti. Die österreichische Justiz. Institutionen-Organe-Leistungen. Wien, im Jänner 2009. [cit. 2011- 0701] Dostupný z: http://www.bmj.gv.at.
213
3.2.2 Věcná příslušnost soudů
O trestních věcech mladistvých, ale také mladých dospělých,481 jsou příslušné rozhodovat okresní soudy (§ 27 odst. 2 JGG, § 30 odst. 2 StPO) a zemské soudy482, které rozhodují jednak jako porotní soud („Geschworenengericht“; § 27 odst. 1 JGG, § 31 odst. 2 StPO), jako senátní soud („Schöffengericht“; § 27 odst. 2 JGG, § 31 odst. 2 StPO) či jako samosoudce („Einzelrichter“; § 27 ost. 2 JGG, § 31 odst. 2 StPO). V trestním řízení proti mladým dospělým uplatňují soudci mládeţe obecné hmotné trestní právo.483 V současné době se v Rakousku nesetkáme se samostatnými soudy pro mládeţ. Do roku 2002 však takové soudy existovaly ve vybraných obvodech. Dnes na soudech působí příslušné oddělení, kterému náleţí trestní věci mládeţe. Soudem pro mládeţ rozumíme soudy se zvláštní příslušností pro trestní věci mladistvých, věci ochrany mládeţe, poručenské a opatrovnické věci nedospělců, u nichţ hrozí obava z ohroţení jejich osobního vývoje. Co se rozumí věcí ochrany mládeţe rozvádí ustanovení § 25 JGG, kdy soudům vykonávajícím jurisdikci v trestních věcech mládeţe náleţí také soudní pravomoc nad dospělými pachateli z důvodů uvedených v § 198 StGB (porušení vyţivovací povinnosti) a § 199 StGB (zanedbání péče, výchovy a dohledu), a to tehdy, pokud byl činem výlučně nebo převáţně poškozen či ohroţen nedospělý484. Dopustí-li se nedospělý nebo mladistvý jednání, za které mu hrozí trest, a pokud je z tohoto důvodu obava, ţe bude ohroţen vývoj jeho osobnosti, zkoumá se, zda-li jsou ţádoucí opatření podle rodinného práva nebo práva péče o mládeţ.485 O těchto opatřeních rozhoduje jinak poručenský nebo opatrovnický soud, během trestního řízení zahájeného proti mladistvému však rozhoduje trestní soud.
481
Mladistvým se rozumí ten, kdo dovršil čtrnáctý, ale nepřekročil osmnáctý rok svého věku; mladým dospělým rozumíme osobu ve věku mezi devatenácti aţ jednadvaceti lety. 482 Terminologií zákona o organizaci soudů („GOG“) řadíme zemské soudy k soudním dvorům I. instance. V některých rakouských publikacích se neuvádí pojem zemský soud, ale pouze soudní dvůr I. instance. Dle § 30 odst. 1 GOG patří k soudům I. instance patří obchodní soud ve Vídni, soud pro věci pracovní a sociální ve Vídni. Do svého zrušení sem patřil taktéţ soud pro mládeţ ve Vídni. 483 LÖSCHNIG-GSPANDL, M. Österreich. In Jugendstrafrecht in Europa, Freiburg : 2002, BARTH medienhaus GmbH, s. 274. 484 Nedospělým je dle § 1 bod 1 JGG ten, kdo nedovršil čtrnáctý rok svého věku. 485 V práci se autorka bude věnovat pouze reakcím na protiprávní jednání mladistvých z pohledu trestního práva.
214
3.2.2.1 Okresní soud
Okresní soud je příslušný k řízení o trestných jednáních486, za která pachateli hrozí peněţitý trest nebo trest odnětí svobody nepřevyšující 1 rok.487 Co se týká trestních věcí mladistvých, při stanovení věcné příslušnosti se nevychází ze sníţených trestních sazeb dle § 5 bod 4 JGG488, ale z trestních sazeb, které jsou stanoveny u jednotlivých deliktů v trestním zákoně. Řízení před okresním soudem je vedeno samosoudcem.489 3.2.2.2 Zemský soud
Jiţ výše bylo zmíněno, ţe zemský soud rozhoduje buď jako samosoudce, porotní nebo senátní soud. Samosouci zemského soudu přiznává zákon určité úkony v rámci vyšetřování (§ 31 odst. 1 StPO). Ve fázi vyšetřování mu náleţí především kontrolní kompetence vůči vyšetřovací činnosti státního zástupce a kriminální policie. Např. pořízení důkazů dle § 104 StPO; řízení o ţádosti o uloţení nebo prodlouţení vyšetřovací vazby či o ţádosti o schválení jiných donucujících prostředků (§ 105 StPO); rozhodnutí o nárocích v případě tvrzeného porušení subjektivních práv státním zastupitelstvím nebo kriminální policií (§§ 106 a 107 StPO); rozhodnutí o ţádosti o zastavení vyšetřování (§ 108 StPO). Trestní řád vyjmenovává trestné činy, o nichţ náleţí rozhodovat zemskému soudu v obsazení samosoudce (§ 31 odst. 4 StPO)490, porotního (§ 31 odst. 2
486
Rakouský trestní zákoník rozlišuje trestné činy na zločiny ("Verbrechen") a přečiny ("Vergehen"). § 17 odst. 1 StGB uvádí, ţe zločinem se rozumí úmyslné jednání, za které hrozí doţivotní trest odnětí svobody nebo trest odnětí svobody na více jak 3 léta. Druhý odstavec § 17 StGB uvádí, ţe všechna ostatní trestná jednání jsou přečinem. 487 § 30 odst. 1 StPO 488 § 5 bod 4 JGG stanovuje: Horní výměra všech trestních sazeb se sniţuje na polovinu; k dolní výměře se nepřihlíţí. 489 § 30 odst. 2 StPO 490 § 30 odst. 4 StGB - tresné činy za které hrozí trest odnětí svobody překračující jeden rok, - přečiny uvedené v § 30 odst. 1 bod 1 aţ 9, - trestné činy, pro něţ je příslušný samosoudce zemského soudu na základě zvláštních ustanovení.
215
StPO)491 či senátního soudu (§ 31 odst. 3 StPO)492. Působnost zemského soudu však spočívá zejména v řízení o opravných prostředcích. 3.2.2.2.1 Zemský soud jako samosoudce
Samosoudci, který působí u zemských soudů, náleţí rozhodovat o deliktech, jejichţ výměra překračuje 1 rok a které nepřísluší porotnímu ani senátnímu soudu. V případě mladistvých se nevychází ze sníţených trestních sazeb dle § 5 bod 4 JGG, ale opět z trestních sazeb, které jsou stanoveny u jednotlivých deliktů v trestním zákoně. Do příslušnosti samosoudce spadají také přečiny, které jsou dle ustanovení § 30 odst. 1 bod 1 – 5 StPO493 jsou výslovně vyjmuty z příslušnosti okresního soudu. 3.2.2.2.2 Zemský soud jako porotní soud
Rozhoduje-li porotní soud ve věci dospělého obviněného, skládá se ze 3 soudců z povolání a 8 porotců („soudců z lidu“).494 V případě, ţe je zemský soud příslušný rozhodovat jako porotní soud ve věcech mladistvých, pak dle § 28 JGG musí být v porotním soudu zastoupeni čtyři tzv. porotci mladistvých. Jedná se o osoby, které jsou či byly činné jako učitelé, vychovatelé nebo působí či působily ve veřejném či soukromém zařízení sociální péče nebo poradenské sluţbě pro mládeţ. Další odlišností od obecného trestního práva je, ţe porotní soud musí být obsazen minimálně 2 porotci stejného pohlaví jako obţalovaný. Předsedou porotního soudu je vţdy jeden ze soudců z povolání. O vině obţalovaného rozhodují porotci. Pokud je porotci vyslovena vina obţalovaného, pak následuje rozhodování o trestu, o němţ rozhodují porotci spolu se soudci z povolání.
491
§ 30 odst. 2 StGB např. zločin velezrady (§ 242 StGB) a přípravy velezrady (§ 244 StGB), přečin zlehčování státu a jeho symbolů (§ 248 StGB), zločn zlehčování sátu a jeho symbolů (§ 249 aţ § 251 StGB), přečin ozbrojeného spolčování (§ 279 StGB) 492 § 30 odst. 3 StGB např. zločin zabití na poţádání (§ 77 StGB), spoluúčast na sebevraţdě (§ 78 StGB), zabití dítěte před narozením (§ 79 StGB), zločin loupeţné krádeţe (§ 131 StGB), zločin nucení k pohlavnímu styku (§ 202 StGB), sexuálního zneuţívání bezbranné osoby (§ 205 StGB) a sexuálního zneuţívání nezletilých osob (§ 207 StGB) 493 např. přečin nebezpečného vyhroţování (§ 107 StGB), přečin neustálého sledování (107a StGB) 494 § 32 odst. 1 StPO
216
Porotní soud je příslušný pro trestní věci mladistvých a trestné činy, které spáchaly osoby před dovršením 21 let, pokud se jedná o politické delikty uvedené v ustanovení § 31 odst. 2 bod 2 – 12 StPO (např. velezrada dle § 242 StGB, příprava velezrady § 244 StGB, vlastizrada §§ 252-258 StGB) a dále v případech, uvedených v § 5 bod 2 JGG a § 36 větě druhé StGB, tj. v případech kdy pachatel dovršil 14 rok věku, ale nepřekročil 21. rok věku a spáchal takový trestný čin, za který mu hrozí doţivotí, popř. trest odnětí svobody na 10 aţ 20 let. V průběhu své stáţe u instituce NEUSTART (obdoba české Probační a mediační sluţby) v Innsbrucku v roce 2003 jsem měla moţnost účastnit se také několika soudních jednání ve věcech mladistvých, která se konala jak u okresního, tak i u zemského soudu v Innsbrucku. U zemského soudu jsem měla moţnost účastnit se jednání, ve kterém zasedal v trestní věci mladistvého porotní soud, tj. 3 soudci z povolání a 8 porotců. Co bylo na první pohled odlišné od českých soudních síní, byla u porotního soudnu samozřejmě porotní lavice. U zemského, ale i okresního soudu to byl v roce 2004 dále talár, který oblékal i advokát, ale zejména to byly obrovské svíce, které se při počátku hlavního líčení zapalovaly, kříţ a dále přísaha obţalovaného na bibli. I v kladení velkého důrazu na formální stránku soudního jednání, pro nás moţná v některých případech aţ přehnanou, můţeme spatřovat odlišnost od českého trestního procesu. Taktéţ na jednáních, kterých jsem byla účastna, přišli k mému překvapení mladiství vţdy formálně oblečeni, tj. v obleku či alespoň ve společenské košili a kalhotách. Na těchto drobnostech bylo znatelné, ţe mladiství, kteří takto přistoupili před soud, chtěli alespoň v rámci soudního jednání demonstrovat svůj přístup k soudu, ţe si uvědomují, ţe jde o něco výjimečného a jsou si vědomi závaţnosti okamţiku. 3.2.2.2.3 Zemský soud jako senátní soud
Senátní soud se skládá ve věcech dospělých ze 2 soudců z povolání a 2 porotců. Jeden ze soudců z povolání je předsedou. V případě trestní věci mladistvých je stanovena odlišnost pouze v tom, ţe senátní soud musí být obsazen minimálně jedním soudcem z lidu, který bude stejného pohlaví jako obţalovaný. Senátnímu soudu náleţí rozhodovat v hlavním řízení o: 217
-
Všech trestných činech, za které hrozí obţalovanému trest odnětí svobody, jehoţ výměra přesahuje 5 let. Výjimkou jsou delikty uvedené v ustanovení § 31 odst. 2 StPO (politické delikty), o nichţ přísluší rozhodovat porotnímu soudu.
-
Deliktech, které výslovně náleţí do příslušnosti senátního soudu (§ 31 odst. 3 bod 2 – 7 StPO). Jedná se o delikty, které dle výše trestní sazby nespadají do kompetence porotního soudu (např. § 131 StGB loupeţná krádeţ, § 207 StGB sexuální zneuţití nezletilého, § 302 zneuţití úředního postavení).
Při stanovení věcné příslušnosti u trestní věci mladistvého opět platí ustanovení § 5 bod 4 JGG.495 3.2.3 Místní příslušnost 3.2.3.1 Místní příslušnost a přípravné řízení V trestních věcech mládeţe se uplatňuje speciální místní příslušnost. Vychází se z obvodu, ve kterém má obviněný v době zahájení trestního řízení obvyklý pobyt (§ 29 JGG). Místní příslušnost v přípravném řízení pro dospělé je upravena v ustanovení § 25 odst. 1 StPO a vychází se z místa činu, tj. přípravné řízení vede státní zastupitelství, v jehoţ obvodu byl trestný čin spáchán nebo měl být spáchán. Pokud nelze pouţít kritéria stanovená v ustanovení § 25 odst. 1 StPO, vychází se z místa, kde měl obviněný poslední pobyt nebo případně, kde byl dopaden (§ 25 odst. 2 StPO). Vyjde-li však najevo místo činu, postupuje se věc příslušnému státnímu zastupitelství dle § 25 odst. 1 StPO. Důvodem jiné úpravy u mladistvých je moţnost snaţšího získání informací o osobních poměrech mladistvého, které mají velký význam pro další řízení, zvláště pokud jde o vyřízení věci odklonem.496 Pokud takové místo nelze zjistit nebo toto místo je mimo území Rakouska, pak platí ustanovení trestního řádu, kdy se primárně vychází z místa činu, subsidiárně pak z místa, kde byl obviněný dopaden. V případě konfliktu příslušnosti více státních zastupitelství,
rozhodne
nadřízené
státní
zastupitelství.
Rozhoduje-li
soud
495
Nevychází ze sníţených sazeb, nýbrţ z trestních sazeb, které jsou stanoveny u jednotlivých deliktů. SEILER, S. Strafprozessreform 2004 – Ergänzungsband zum Lehrbuch Strafprozessrecht, 2. nově přepracované vydání. Wien : WUV Universtätsverlag, 2006, s. 28. 496
218
v přípravném řízení, pak místní příslušnost vychází ze stejných ustanovení, která platí pro státní zastupitelství. 3.2.3.2 Místní příslušnost a hlavní líčení
Na rozdíl od obecných ustanovení obsaţených v trestním řádu, platí pro mladistvé, stejně jako pro přípravné řízení, zvláštní ustanovení zakládající místní příslušnost soudu k řízení ve věci mladistvého. Místně příslušný bude soud, v jehoţ obvodu má obviněný v době zahájení trestního řízení obvyklý pobyt. Pozdější změna obvyklého pobytu neznamená změnu místní příslušnosti (perpetuatio fori).497 Můţe však dojít k delegování příslušnosti (§ 28 a 29 StPO), např. z důvodů ekonomických. Obvyklým pobytem je kaţdé místo, na němţ se osoba během delší doby, i kdyţ ne nepřetrţitě, ale převáţně, zdrţuje. Vychází se z toho, zda na tomto místě má osoba centrum svého ţití, své hospodářské existence a svých sociálních vazeb.498 Kritéria pro stanovení, zda se jedná o obvyklý pobyt určité osoby, vychází tedy především z jeho stálosti, délky pobytu, ale také z dalších okolností, které jsou osobního nebo pracovního charakteru a jeţ ukazují na dlouhodobý vztah mezi osobou a jejím pobytem.499 Například: Rodiče osoby A ţijí v Horním Rakousku, A přijede 2 dny před zahájením řízení do Kitzbühlu, kde hodlá pracovat jako číšník. Ubytoval se v pokoji pro zaměstnance. Pracovní poměr uzavřel na dobu neurčitou. Po 14 dnech dal ve zkušební době výpověď a A se odstěhoval opět ke svým rodičům. Vzhledem k tomu, ţe v době zahájení řízení měl A obvyklý pobyt v Kitzbühlu, byl by příslušný tyrolský soud, a to i přesto, ţe ex post posuzovaný pobyt byl velmi krátký (OGH 20.6.2000, 14 Nds 24/00).500 Stejně jako v přípravném řízení, pokud takové místo nelze zjistit nebo toto místo je mimo území Rakouska, pak platí ustanovení trestního řádu, kdy se primárně vychází z místa činu, subsidiárně pak z místa, kde byl obviněný dopaden.
497
JESIONEK, U. Das österreichische Jugendgerichtsgesetz. Komentář. 3. vydání. Wien : Juridica Verlag, 2001, s. 205. 498 EvBl 1957/379 (Evidenzblatt der Rechtsmittelentscheidungen der Österreichische Juristenzeitung) 499 Tamtéţ, s. 202-203. 500 MALECZKY, O. Österreichisches Jugendstrafrecht. 3. vydání. Wien : Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 2001, s. 37.
219
Problematika určení místně příslušného soudu ve věcech mladistvých501 je v České republice otázkou akturální. Pojem bydliště chápeme jako místo, kde má osoba trvalý pobyt ve smyslu zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (o evidenci obyvatel), a to za předpokladu, ţe tam skutečně bydlí (pravidelně tam pobývá, má tam rodinu, své věci apod.).502 Za bydliště ve smyslu § 37 odst. 1 ZSM však nelze vţdy automaticky povaţovat místo trvalého pobytu mladistvého. Podle § 10 odst. 1 zákona o evidenci obyvatel se místem trvalého pobytu rozumí adresa pobytu občana v České republice, kterou si zvolí. Místo trvalého pobytu můţe být pouze jedno a zpravidla půjde o místo, kde má občan rodinu, rodiče, byt či zaměstnání. Pojem, z něhoţ vychází § 37 odst. 1 ZSM přesahuje definici trvalého pobytu, neboť jde o pojem širší. Předpokládá totiţ, ţe mladistvý se v takovém místě fakticky zdrţuje, přebývá v něm, má tam umístěny své věci, vykonává v něm činnosti spojené s bydlením (přespává zde, stravuje se zde, apod.). Na toto místo se opakovaně vrací, protoţe má k tomuto místu a osobám zde ţijícím určitý osobní vztah.503 Stálé bydliště je místem, k němuţ je mladistvý vázán, zde má sociální vazby a zpravidla i zázemí, přičemţ toto místo je vhodné ke zjištění a ověření poměrů mladistvého Probační a mediační sluţbou či orgánem sociálně právní ochrany dítěte. Nemá-li mladistvý stálé bydliště, pouţije se místo, kde se mladistvý zdrţuje nebo kde pracuje (§ 37 odst. 1 ZSM). Tato kritéria jsou si navzájem rovná. Místem kde se zdrţuje, je místem, kde mladistvý přebývá, a to nikoliv nahodile. Mladistvý zde bydlí po určitou dobu. Můţe jít např. o bydliště prarodičů, přítelkyně či přítele, tj. z důvodu osobních vztahů či v důsledku studijního (např. internátní škola) nebo proto, ţe přechodně zde řeší dočasnou nemoţnost najít trvalé bydliště (bydlí v ubytovách, azylovém domě, apod.). Přitom však nejde o místa, kde přebývá jen po krátkou dobu za určitým konkrétním přechodným účelem (např. pobyt v hotelu na dovolené, krátkodobá návštěva
501
V případě řízení ve věcech dětí mladších patnácti let zákon o soudnictví ve věcech mládeţe neobsahuje speciální ustanovení. Místní příslušnost vzhledem k tomu, ţe tato řízení upravuje občanský soudní řád, se řídí § 88 písm. c) OSŘ, tj. místní příslušnost je určena prvním úkonem soudu. 502 ŠÁMAL, P., VÁLKOVÁ, H., SOTOLÁŘ, A., HRUŠÁKOVÁ, M. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2004, s. 440. 503 ŠÁMALOVÁ, M. Místní příslušnost v řízení v trestních věcech mladistvých. Trestněprávní revue. 2010, č. 11, s. 349-350. ISSN 1213-5313.
220
u známého, apod.).504 Vzhledem k tomu, ţe v Rakousku pojem trvalý pobyt tak jak jej chápeme v České republice, neznají, vychází přímo z místa, kde se osoba zdrţuje. Např. jiţ zmínění vysokoškolští studenti při nástupu na vysokou školu se musí hlásit na příslušném městském úřadě a po dobu studia jsou chápáni jako obyvatelé daného města. Jak poukazuje Šámalová ve svém příspěvku, v praxi dochází poměrně často ke sporům o příslušnost, kdy je více soudů, které by podle hledisek uvedených v § 37 ZSM mohly být místně příslušným soudem. Problematické jsou zejména případy, kdy mladistvý má sice trvalé bydliště, avšak na tomto místě se nezdrţuje a pobývá jinde. Nejčastější problémovou situací je, kdyţ mladistvému byla nařízena ústavní či ochranná výchova, avšak mladistvý ji nevykonává, resp. nevykonává ji trvale. Nutné je tedy zkoumat, zda se mladistvý řádně podrobuje výkonu ústavní či ochranné výchovy. Setrvává-li v takovém zařízení dlouhodobě, pak je takové místo moţno povaţovat za místo stálého pobytu ve smyslu § 37 odst. 1 ZSM. Problematické je určení místní příslušnosti soudu za situace, kdy se mladistvý nezdrţuje v místě svého trvalého bydliště, ale nenechází se dlouhodobě ani v ţádném ze zařízení pro výkon ochranné či ústavní výchovy, byť by měl některou z nich nařízenu, a pobývá na různých místech. Pak v těchto případech je nutno vycházet z kritéria stanoveného v § 37 odst. 2 ZSM, a to místa, kde bylo provinění spácháno. Šámalová uvedený závěr prezentuje na následujícím případu ze soudní praxe (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.11.2009, sp. zn. 8 Td 61/2009): Mladistvá I.Ř. trvale bytem na okrese Jindřichův Hradec se provinění dopustila v Českých Budějovicích, kde byla také podána obţaloba. Okresní soud pro mládeţ v Českých Budějovicích předloţil Krajskému soudu pro mládeţ v Českých Budějovicích tuto věc k rozhodnutí o příslušnosti, neboť dle jeho názoru nebyl soudem místně příslušným, protoţe za takový příslušný soud povaţoval Okresní soud pro mládeţ v Jindřichově Hradci, kde měla mladistvá trvalé bydliště. Nejvyšší soud v této věci zjistil, ţe mladistvá za velmi krátkou dobu vystřídala několik míst pobytu a místo trvalého bydliště bylo jen formální adresou, na níţ mladistvá od rozvodu rodičů nebydlela a k tomuto místu jiţ
504
ŠÁMALOVÁ, M. Místní příslušnost v řízení v trestních věcech mladistvých. Trestněprávní revue. 2010, č. 11, s. 350. ISSN 1213-5313.
221
nebyla ani nijak vázána. Místo trvalého bydliště proto nebylo moţné povaţovat za místo, které by splňovalo hlediska vymezená pro určení místní příslušnosti soudu pro mládeţ ve smyslu § 37 odst. 1 ZSM. Mladistvá si poté, co se s matkou odstěhovala, jiţ nevytvořila ţádné takové bydliště, které by bylo moţné povaţovat za místo, kde mladistvá bydlí, ale nebylo zjištěno ani místo, kde by pracovala nebo se zdrţovala, protoţe k jejímu pobytu u přítele na okrese Karviná, kde se zdrţovala jen přechodně a po velmi krátkou dobu, navíc bez vazby ke konkrétnímu zaměstnání, nebylo moţné přihlíţet, a to i proto, ţe o pevnějším vztahu k příteli se dalo pochybovat pro častou změnu partnerů. Vzhledem k tomu, ţe mladistvá za poslední dobu jednoho roku vystřídala několik míst pobytu, v kaţdém setrvala jen krátkou dobu a k ţádnému z nich si nevytvořila pevnější vazby, aby bylo moţné usuzovat na její fixaci ke konkrétnímu místu, které by bylo garantem trvalosti a stability pobytu, přičemţ u ţádného z těchto míst nebylo moţné náleţitě zjistit a ověřit její poměry ani zaručit moţnost zajištění koordinace a spolupráce s Probační a mediační sluţbou, s příslušným orgánem sociálně právní ochrany dětí, event. s její rodinou či blízkými osobami (§ 1 ZSM), Nejvyšší soud s ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti učinil závěr, ţe v případě mladistvé I.Ř. nelze ţádné takové místo, které by odpovídalo podmínkám § 37 odst. 1 ZSM, tj. místa bydliště, popř. místa, kde se zdrţuje nebo pracuje, zjistit. Nejvyšší soud volil tedy hledisko podle místa, kde bylo provinění spácháno (§ 37 odst. 2 ZSM).505 V České republice je pro určení místní příslušnosti rozhodující okamţik podání obţaloby, k tomuto okamţiku soud zkoumá svou příslušnost. V Rakousku se vychází z místa obvyklého pobytu v době zahájení trestního řízení, přičemţ trestní řízení je zahájeno jakýmkoliv úkonem vydaným soudem. 3.2.4 Samostatné soudy ve věcech mládeže
Tak
jako
v České
republice,
neexistují
ani
v Rakousku
samostatné
specializované soudy pro mládeţ. Na jednotlivých soudech působí v současné době pouze příslušná oddělení pro trestní věci mládeţe. Aavšak do konce roku 2002
505
ŠÁMALOVÁ, M. Místní příslušnost v řízení v trestních věcech mladistvých. Trestněprávní revue. 2010, č. 11, s. 352. ISSN 1213-5313.
222
existovaly v Rakousku i samostatné soudy pro mládeţ. Jednalo se o soud ve věcech mládeţe ve Vídni, Grazu a Linzi. 3.2.4.1 Soud ve věcech mládeže ve Vídni
Historické počátky zřízení samostatného soudu pro mládeţ ve Vídni sahají do roku 1920.506 Jiţ roku 1907 však bylo vydáno nařízení, ţe v kaţdém velkém městě monarchie by se mělo usilovat o to, aby soudní pravomoc ve věcech mládeţe a s tím související zařízení sociálního charakteru byly soustředěny „pod jednu střechu“.507 Tak tomu bylo právě u soudu pro mládeţ ve Vídni, kdy v jedné budově byly umístěny mj. pobočka Úřadu péče o mládeţ města Vídeň („Jugendamt“), probační sluţba („Bewährungshilfe“) a policejní ředitelství („Polizeidirektion“). Dále byla na budovu napojená věznice se štábem – speciální justiční stráţ, pedagogové, lékaři a soudní psychiatři.508 Zákonnému zakotvení se soudu ve věcech mládeţe ve Vídni dostalo přijetím zákona o soudnictví ve věcech mládeţe v roce 1928, který vstoupil v účinnost k 1. lednu 1929.509 Jesionek510 hovoří o atypickém postavení soudu ve věcech mládeţe ve Vídni jako o instituci, která se nachází někde mezi okresním a zemským soudem, a dále mezi opatrovnickým a trestním soudem.511 Dle § 30 GOG (ve znění účinném před zrušením tohoto soudu) byl soud ve věcech mládeţe ve Vídni, řazen k tzv. soudům I. instance, mezi které patřily jednak zemské soudy a dále obchodní soud ve Vídni, soud pro věci pracovní a sociální ve Vídni. Dle § 23 odst. 1 JGG (ve znění účinném
506
JESIONEK, U. Warum brauchen wir einen eigenen Jugendgerichtshof in der Großstadt Wien. [cit. 2008-0507]. Dostupný z: http://www.repclub.at/open/bull29.htm 507 Rozhovor Christine Dobretsberger s Udo Jesionkem. Wir brauchen erfahrene Jugendrichter. [cit. 2008_0507]. Dostupný z: http:/www.wienerzeitung.at/ viz. dále v textu podrobný výčet institucí působících ve stejně budově jako soud pro mládeţ ve Vídni. 508 JESIONEK, U. Warum brauchen wir einen eigenen Jugendgerichtshof in der Großstadt Wien. [cit. 2008-0507]. Dostupný z: http://www.repclub.at/open/bull29.htm 509 LORENZ, I. Herr Minister, geben Sie der Jugend eine Chance! In: Der Jugendgerichtshof Wien. Die Geschichte eines Verschwindens. Wien : Neuer wissenschaftlicher Verlag, 2011, s. 47. 510 Jesionek Udo, nar. 1937, uznávaný teoretik i praktik v oblasti trestního práva mládeţe, v letech 1982 – 2002 prezident soudu pro mládeţ („Jugendgericht“) ve Vídni. Taktéţ univerzitní profesor, který v současné době působí jako prezident organizace „Bílý kruh“ („Weisser Ring“), která se zabývá pomoci obětem násilí. 511 JESIONEK, U. Warum brauchen wir einen eigenen Jugendgerichtshof in der Großstadt Wien. [citováno 7. května 2008]. Dostupný z: http://www.repclub.at/open/bull29.htm
223
před zrušením tohoto soudu) byl tento soud příslušný pro obvod okresních soudů na území Vídně pro: -
výkon poručenské a opatrovnické péče nad nedospělými, u nichţ byla obava o ohroţení jejich osobního vývoje,
-
výkon soudní pravomoci příslušející okresním soudům v trestních věcech mládeţe. Proti
rozhodnutím
přijatých
soudem
ve
věcech
mládeţe
ve
Vídni
v prvoinstančním řízení, působil tento soud také jako druhá instance. Tento soud byl tudíţ pro svá rozhodnutí v první instanci taktéţ odvolacím soudem. V obvodu zemského soudu působil soud ve věcech mládeţe ve Vídni také ve věcech občanskoprávních (zrušený § 23 bod 2 JGG)512. Při soudu ve věcech mládeţe ve Vídni působila také věznice, přičemţ soudu příslušela kontrola výkonu jeho rozhodnutí právě v této věznici (zrušený § 23 bod 3 JGG). 3.2.4.2 Soud ve věcech mládeže v Grazu a Linzi
Další samostatné soudy pro mládeţ se v Rakousku nacházely v obvodu okresního soudu ve věcech občanskoprávních v Grazu a Linzi. Do jejich pravomoci náleţel také výkon soudní pravomoci příslušný okresním soudům v trestních věcech. Povolány byly k výkonu poručenské a opatrovnické soudní pravomoci nad nedospělými, u nichţ bylo třeba se obávat ohroţení jejich osobního vývoje. Tyto soudy byly stejně jako soud ve věcech mládeţe ve Vídni zrušeny roku 2002. Odvolacím soudem pro tyto soudy byl zemský soud pro občanskoprávní věci v Grazu (zrušený § 24 odst. 2 JGG). 3.2.4.3 K problematice samostatných soudů ve věcech mládeže
V týmové práci soudců pro mládeţ, státních zástupců, sociálních pracovníků, psychologů a pedagogů, kteří se v kaţdém jednotlivém případě pokoušeli
512
Soud působil jako druhá instance v případě výkonu poručenské a opatrovnícké péče nad nedospělými (§ 23 bod 2 JGG).
224
o konstruktivní řešení, vidí pozitiva Jesionek. Poukazuje na úzkou spolupráci v předchozí větě vyjmenovaných profesí, které byly do zrušení soudu pro mládeţ ve Vídni koncentrovány v jedné budově. Všichni se tak mohli společně zamýšlet nad konkrétními moţnostmi a variantami v určitých situacích.513 Speciální soudy ve Vídni, Grazu a Linzi byly zrušeny z rozhodnutí ministra spravedlnosti Dietera Böhmdorfera, coţ bylo odbornou veřejností velice kritizováno. Nástupkyně ministra spravedlnosti Böhmdorfera, Maria Berger, za svého působení prezentovala, ţe do konce roku 2010514 dojde opět k zavedení těchto speciálních soudů, zejména pak opět ve Vídni a nově také v Innsbrucku515. Tyto plány však nebyly realizovány, navíc došlo ke změně na postu ministra spravedlnosti, kdy Maria Berger byla nahrazena Mag. Bandion-Ortner. Oficiálním důvodem pro zrušení těchto speciálních soudů byly, jak jinak, finanční důvody. Jesionek přirovnává tento krok ke zrušení dětských klinik, kdy děti budou rozděleny do „normálních“ nemocnic a jednotlivých oddělení s dospělými. Nebudou jiţ speciální oddělení pouze pro děti, ačkoliv smyslem dětských klinik je to, ţe dětským pacientům je věnována speciální péče.516 Soudci, kteří do zrušení soudu ve věcech mládeţe ve Vídni působili, byli přeřazeni k zemskému soudu nebo k okresním soudům v rámci Vídně, doufejme, ţe na jejich oddělení pro trestní věci mládeţe. 3.2.4.4 Podrobněji k problematice zrušeného soudu ve věcech mládeže („Jugendgerichtshof Wien“) ve Vídni a věznice Wien Josefstadt Soud ve věcech mládeţe ve Vídni se skládal ze 16 soudkyň a soudců, justičních pracovníků a dalších pracovníků zajišťujících chod soudu. K soudu patřil také vlastní orgán pomoci soudu pro mladistvé „Jugendgerichtshilfe“ s 10 sociálními pracovníky a čtyřmi psychology. Ve stejné budově jako soud byla umístěna pobočka
513
Rozhovor Christine Dobretsberger s Udo Jesionkem. Wir brauchen erfahrene Jubendrichter. [cit. 2008-0507]. Dostupný z: http:/www.wienerzeitung.at/ 514 MARITS, M. Jugendgerichtshof neu: „Design-Gefängnis“ für Wien. [cit. 2008-05-07]. Dostupný z: http://dieprese.com/home/panorama/oesterreich/378492/print.do 515 Rozhovor Rainera Nowaka a Manfreda Seeha s ministryní spravedlnosti Maria Berger. Der Jugendgerichtshof kehrt zurück. [cit. 2008-05-07]. Dostupný z: http://diepresse.com/home/panorama/oesterreich/113951/print.do 516 Rozhovor Christine Dobretsberger s Udo Jesionkem. Wir brauchen erfahrene Jubendrichter. [cit. 2008-0507]. Dostupný z: http:/www.wienerzeitung.at/
225
probační sluţby („Bewährungshilfe“), policejní ředitelství („Polizeidirektion“), úřad péče o mládeţ města Vídně („Jugendamt“). Dále k budově soudu ve věcech mládeţe náleţelo také vězení se svým zázemím, tedy justičními stráţí, třemi učiteli speciálně vyškolenými v oblasti pedagogiky chování, lékaři a poradní sbor soudních psychiatrů. Kromě toho zde působila poradna pro osoby závislé na návykových látkách.517 Uvádí se, ţe tato provázaná síť institucí se zaslouţila o to, ţe v posledních 70 letech došlo k potlačení kriminality mládeţe v rozsáhlém prostoru hlavního města Vídně.518 Velmi problematické období pro soud ve věcech mládeţe ve Vídni je spojeno s převzetím agendy mladých dospělých (18-21letých). Tehdejší prezident soudu Udo Jesionek prosazoval změnu zákona, aby mladí dospělí příslušeli před tento soud, coţ se podařilo. Nápad věcí však narostl, aniţ by došlo k navýšení personálních stavů. Taktéţ kapacitní moţnosti vězení při soudu ve věcech mládeţe ve Vídni se ukázalo být jako nedostatečné.519 Poté, co byl zrušen soud ve věcech mládeţe ve Vídni a s ním i celá síť navazujících institucí, byla zrušena také věznice při tomto zrušeném soudě. Mladiství a mladí dospělí vězni byli přemístěni do věznice Wien Josefstadt (dále také jen jako „věznice Josefstadt“)
520
. Jde o vězení, které bylo zaměřené na výkon trestu
dospělých odsouzených. Hovorově je věznice Wien Josefstadt nazývána jako „šedý dům“ („Graues Haus“).521 Mladiství a mladí dospělí do 21 let, kteří jsou ve výkonu trestu odnětí svobody pod šest měsíců, jsou zařazeni do samostatného oddělení. Kapacita tohoto oddělení činí cca 168 míst (stavy mladistvých činí průměrně kolem 60-90 a mladých dospělých průměrně 100-120522). Maximální kapacita v tomto
517
BOLIUS, U. Wir bemühen uns wirklich um die Jugendlichen. In: Der Jugendgerichtshof Wien. Die Geschichte eines Verschwindens. Wien : Neuer wissenschaftlicher Verlag, 2011, s. 32-33. 518 BOLIUS, U. Wir bemühen uns wirklich um die Jugendlichen. In: Der Jugendgerichtshof Wien. Die Geschichte eines Verschwindens. Wien : Neuer wissenschaftlicher Verlag, 2011, s. 20. 519 BOLIUS, U., LORENZ, I. Gespräch mit Herrn XY dne 7. ledna 2010. In: Der Jugendgerichtshof Wien. Die Geschichte eines Verschwindens. Wien : Neuer wissenschaftlicher Verlag, 2011, s. 202 - 205. - pan XY, který nechtěl být v rozhovoru jmenován, působil od roku 1970 ve vězení při JGH a v době rozhovoru pracoval ve věznici Josefstadt. 520 Historie vězení v Josefstadtu sahá do r. 1832, kdy začalo být budováno císařem Franzem Josefem I. a dokončeno císařem Franzem Ferdinanem I. v roce 1839. 521 Důvodem pro toto pojmenování byla tradiční barva tehdejšího vězeňského oděvu. 522 LORENZ, I. ...eine massiv verbesserte jugendgerichtsbarkeit. In: Der Jugendgerichtshof Wien. Die Geschichte eines Verschwindens. Wien : Neuer wissenschaftlicher Verlag, 2011, s. 112.
226
vězení činí 921 vězňů523, přičemţ se uvádí, ţe současný stav je naplněn ze 118 %524, tedy ţe věznice je přeplněná a kapacity jsou nedostatečné. Některé prameny uvádějí přetíţenost věznice Wien Josefstadt aţ na 130 %, přičemţ mezinárodní zkušenosti ukazují, ţe věznice jsou povaţovány za „přeplněné“ jiţ při 85-90 %.525 Věznice Wien Josefstadt patří k největším věznicím v Rakousku, působí také jako centrála pro transporty vězněných do všech rakouských věznic. K 1. březnu 2009 se v celém Rakousku nacházelo 179 mladistvých muţů ve vězení, z toho 87 ve věznici Josefstadt.526 Mladistvých ţen se k témuţ datu v rakouských věznicích nacházelo 23, z toho 11 ve věznici Josefstadt.527 V případě mladých dospělých528, se počty v celém Rakousku pohybovaly ke sledovanému datu na čísle 533, z toho se 113 mladých dospělých nachází ve věznici Josefstadt.529 Ke dni 31. lednu 2010 se ve věznici Wien Josefstadt nacházelo 63 mladistvých muţů, 103 mladých dospělých muţů, 5 mladistvých ţen a 18 mladých dospělých ţen.530 Zhruba 80 % z této věkové kategorie (mladistvý a mladí dospělí) představují zahraniční státní příslušníci ze 70 různých zemí, zvláště ze zemí východní Evropy.531 Ve věznici Wien Josefstadt se nachází 54 pracovních míst a 15 vzdělávacích míst, které jsou zaměřeny na mladistvé muţe - pekař (2), automechanik (2), stolař (5), zámečník (6). Ţeny mladistvé a mladé dospělé mají rezerováno 10 pracovních
523
http://strafvollzug.justiz.gv.at/einrichtungen/justizanstallten/ BOLIUS, U., LORENZ, I. Gespräch mit dem Bundesrat der Grünen, Stefan Schennach, in der „Milchbar“ der Parlaments am 23. November 2009. In: Der Jugendgerichtshof Wien. Die Geschichte eines Verschwindens. Wien : Neuer wissenschaftlicher Verlag, 2011, s. 193. 525 STUMMER, J. Zur Situation jugendlicher Häftlinge in der Justizanstalt Wien Josefstadt. 1. část. Journal für Strafrecht. 2004, 5, s. 155. GRAFL, Ch. Kriminalpolitische Initiative: Mehr Sicherheit durch weniger haft! Journal für Rechtspolitik. 2004, č. 2, s. 61. 526 3 Justizanstalt (dále jen JA) Feldkirch, 28 JA Gerasdorf, 18 JA Innsbruck, 4 JA Graz-Jakomini, 87 JA Wien Josefstadt, 9 JA Klagenfurt, 1 JA Korneuburg, 1 JA Krems, 3, JA Loeben, 6 JA Linz, 3 JA Ried, 3 JA Salzburg, 3 JA St. Pölten, 1 JA Steyr, 1 JA Wels, 8 JA Wr. Neustadt. 527 2 JA Feldkirch, 2 JA Innsbruck, 11 JA Wien Josefstadt, 1 JA Klagenfurt, 1 JA Loeben, 6 JA Schwarzau. 528 6 JA Eisenstadt, 1 JA Wien -Favoriten, 12 JA Feldkirch, 5 JA Garsten, 50 JA Gerasdorf, 1 JA Göllersdorf, 10 JA Hirtenberg, 47 JA Innsbruck, 35 JA Graz-Jakomini, 113 JA Win Josefstadt, 12 JA Graz-Karlau, 45 JA Klagenfurt, 12 JA Korneuburg, 5 JA Krems, 15 JA Loeben, 34 JA Liinz, 5 JA Wien-Mittersteig, 14 JA Ried, 14 JA Salzburg, 23 JA Wien Simmering, 12 JA Sonnberg, 14 JA St. Pölten, 3 JA Stein, 6 JA Steyr, 6 JA Suben, 17 JA Wels, 16 JA Wr. Neustadt. 529 V rámci odpovědí ministryně spravedlnosti Mag. Bandion-Ortner v Parlamentu - 1953/AB/XXIV.GP. LORENZ, I. ...eine massiv verbesserte jugendgerichtsbarkeit. In: Der Jugendgerichtshof Wien. Die Geschichte eines Verschwindens. Wien : Neuer wissenschaftlicher Verlag, 2011, s.130-131. 530 V rámci odpovědí ministryně spravedlnosti Mag. Bandion-Ortner v dubnu 2010 v Parlamentu 4489/ABXXIV.GP. Dostupný z: http://parlinkom.gv.at/PAKT/VHG/XXEV/AB/AB_04489/fnameorig_184017.html [cit. 2011-02-17] 531 LORENZ, I. ...eine massiv verbesserte jugendgerichtsbarkeit. In: Der Jugendgerichtshof Wien. Die Geschichte eines Verschwindens. Wien : Neuer wissenschaftlicher Verlag, 2011, s. 146. 524
227
míst.532 Při výše uvedených počtech vězněných mladistvých a mladých dospělých však pracovní a vzdělávací moţnosti jsou z kapacitních důvodů nedostatečné. Přemístění zejména mladistvých do věznice Josefstadt je stále odborníky kritizováno. Tyto kritiky se shodují s nedostatky, které byly také konstatovány CPTKomisí („CPT-Kommission“).533
Komise navštívila rakouské věznice v roce 2004 a
konstatovala ve své závěrečné zprávě ve vztahu k věznice Josefstadt: -
přeplněnost tohoto vězení,
-
nedostatek personálu - z tohoto důvodu jsou mladiství a mladí dospělí jiţ v časných odpoledních hodinách (od 15 hodin) umísťováni do cel, kde zůstávají ponecháni bez jakékoliv náplně do druhého dne,
-
s předchozími body souvisí také omezené moţnosti trávení volného času a moţnosti zaměstnání,
-
neţádoucí kontakt mladistvých a mladých dospělých s dospělými vězni. Budova bývalého JGH Wien je v současné době (v době tvorby této disertační
práce-pozn. autorky) prázdná. Za vlády jednotlivých ministrů vznikaly plány pro nové zařízení pro výkon trestu, které by bylo spojeno také s vězením pro mladistvé. Ministr spravedlnosti Böhmdorfer, za kterého došlo ke zrušení soudů ve věcech mládeţe ve Vídni, Linzi a Grazu, plánoval zřízení takového zařízení jiţ do roku 2007. Vzhledem k nedostatečné kapacitě vězení Josefstadt vznikly v roce 2008 nové plány na vybudování justičního centra nazývaného „Justizzentrum Baumgasse“. Jiţ v létě roku 2009 mělo stát ve Vídni na Landstrasse vězení pro mladistvé a ţeny. Kapacita vězení byla naplánována na 450 vězňů. Realizace výstavby však byla pozastavena z finančních důvodů. Plánovaný rozpočet činil 77 milionů EUR.534 Ministryně spravedlnosti Maria Berger, která nastoupila na ministerský post po Böhmdorferovi hovořila o justičním centru Baumgasse jako o novém soudu ve věcech mládeţe.535 A
532
V rámci odpovědí ministryně spravedlnosti Mag. Bandion-Ortner v dubnu 2010 v Parlamentu 4489/ABXXIV.GP. Dostupný z: http://parlinkom.gv.at/PAKT/VHG/XXEV/AB/AB_04489/fnameorig_184017.html [cit. 2011-02-17] 533 CPT – Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidského nebo poniţujícího zacházení nebo trestů 534 ORF. Weiter warten auf Justizzentrum Baumgasse, 15.2.2010, http://wien.orf.at/stories/423022/ [cit. 201102-17] 535 ORF. Pläne für Jugendgerichtshof auf Eis, 30.07.2008. http://oesterreich.orf.at/wien/stories/296669/ [cit. 2011-02-17]
228
jiţ rok po zrušení vídeňského soudu ve věcech mládeţe oznámila, jak jsem se výše zmínila, ţe plánuje jeho znovuobnovení, a to minimálně do konce roku 2010.536 V rámci interpelací se poslanc Albert Steinhauser obrátilna současnou ministryni spravedlnosti Mag. Bandion-Ortner s dotazem na opětovné zřízení soudu ve věcech mládeţe. K této interpelaci ministryně spravedlnosti odpověděla, ţe na základě rozpočtové situace se v současné době (duben 2010) jeví realizace samostatného soudu ve věcech mládeţe jako nereálná. Z tohoto důvodu se bude snaţit o zlepšení materiálního a personálního stavu v rámci věznice Wien Josefstadt.537 Autoři publikace „Soud ve věcech mládeţe“ („Der Jugendgerichtshof Wien“)538 uvádějí, ţe ani po napsání knihy nenašli ţádný přesvědčivý motiv, který by odůvodňoval zrušení tohoto soudu. Ani ekonomické, společenské či ideologické důvody zrušení se dle jejich názoru se nejeví jako nezbytné. Mimo obvod Vídně vykonávají mladiství odsouzení muţi a ţeny nepodmíněný trest odnětí svobody, zpravidla pokud nepřesahuje 6 měsíců u muţů a 3 měsíce u ţen ve věznicích při zemských soudech v příslušných obvodech. Pokud by nepodmíněný trest odnětí svobody přesahoval 6 měsíců, pak mladiství odsouzení muţi ve věku 14-19 let a mladí dospělí muţi aţ do věku 27 let budou umístěni ve speciální Věznici Gerasdorf, jehoţ kapacita je 122 odsouzených. V rámci programu zacházení nabízí věznice Gerasdorf mnohé vzdělávací aktivity, kdy odsouzení si mohou dokončit základní školní docházku či maturitu. Odsouzení mohou navštěvovat také učební obory jako např. zahradník, opravář automobilů, malíř a natěrač, pekař, holič, kuchař, číšník, stolař, zedník. Cizincům jsou nabízeny např. kurzy němčiny.539
536
Marits, M. Jugendgerichtshof neu: „Design-Gefängnis“ für Wien. [cit. 2008-05-07]. Dostupný z: http://dieprese.com/home/panorama/oesterreich/378492/print.do http://diepresse.com/home/panorama/oesterreich/378492/print.do [cit. 2011-02-17] 537 V rámci odpovědí ministryně spravedlnosti Mag. Bandion-Ortner v dubnu 2010 v Parlamentu 4489/ABXXIV.GP. Dostupný z: http://parlinkom.gv.at/PAKT/VHG/XXEV/AB/AB_04489/fnameorig_184017.html [cit. 2011-02-17] 538 BOLIUS, U., LORENZ, I. Der Jugendgerichtshof Wien. Die Geschichte eines Verschwindens. Wien : Neuer Wissenschaftlicher Verlag, 2011. 539 Justizanstalt Gerasdorf. [cit. 2011-07-01]. Dostupný z: http://strafvollzug.justiz.gv.at/einrichtungen/justizanstalten/justizanstalt.php?id=5.
229
Mladistvým
odsouzeným
ţenám
je
určena
Věznice
Schwarzau
pro
výkon
nepodmíněného trestu odnětí svobdy, který zpravidla přesahuje 3 měsíce.540 V roce 2008 se v rakouských věznicích nacházelo zhruba 152 mladistvých, coţ odpovídalo méně jak polovině mladistvých, kteří byli ve vězení v roce 1980, kdy počet vězněných mladistvých činil 314 osob. Pro dokreslení situace, dospělých odsouzených se ve věznicích v Rakousku v roce 2008 nacházelo 8214. Počet mladistvých v rakouských věznicích se od roku 1988 sniţuje, narůstá však opět koncem 80tých let. Od roku 2004 sledujeme sestupný vývoj mladistvé vězeňské populace.541 3.2.5 Dotazníkové šetření ve věznici Wien Josefstadt V
březnu
2004
(17.-24.3.2004)
provedla
Mag.
Stummer542
zajímavé
dotazníkové šetření právě ve věznici Wien Josefstadt. Bohuţel se tyto údaje týkají pouze věznice Wien Josefstadt, netýkají se tedy všech rakouských věznic, v nichţ by byli umístěni mladiství a mladí dospělí. Na druhou stranu se jedná o jednu z největších věznic v Rakousku a věznici, na niţ je po zrušení soudu pro mládeţ ve Vídni upřena pozornost. Výsledky sice dle mého názoru nemohou slouţit k zobecnění, a to s ohledem na to, ţe se týkají pouze jedné věznice, navíc jde o hlavní město Rakouska, které se můţe vyznačovat (a jistě i vyznačuje) odlišnou skladbou kriminality od ostatních měst, kdy trestné činy mohou být vzhledem k velké aglomeraci Vídně specifické (např. drogová kriminalita, loupeţná přepadení). Přesto výsledky provedeného výzkumu povaţuji za zajímavé a vhodné k prezentaci, neboť seznamují s údaji, ať uţ jde o odkazy na trestné činy, za něţ byli mladiství odsouzeni, či o národnostním sloţení vězeňské populace v daném vězeškém zařízení, ale také se samotným fungováním tohoto vězení.
540
JESIONEK, U., EDWARDS, Ch. Das österreichische Jugendgerichtsgesetz. Wien : MANZ, 4. kompletně nově přepracované vydání, 2010, s. 281-281. 541 HOFINGER, V., NEUMANN, A., PILGRAM, A., STANGL, W. Pilotbericht über den Strafvollzug 2008. [cit. 2011-07-0]. Dostupný z: http://www.justiz.gv.at, s. 11. LORENZ, I. ...eine massiv verbesserte jugendgerichtsbarkeit. In: Der Jugendgerichtshof Wien. Die Geschichte eines Verschwindens. Wien : Neuer wissenschaftlicher Verlag, 2011, s. 115. 542 V současné době působí Dr. Judith Stummer-Kolonovitsch jako univerzitní asistentka na Institutu pro trestní právo a kriminologii.
230
Následující text tedy bude vycházet ze zmíněného dotazníkového šetření.543 Počet respondentů, kteří vyplnili dotazníkové šetření, činil 94. Polovina dotázaných, většinou muţů (v podkladech nebyl prezentován přesný podíl „muţů“ a „ţen“), měla v době rozhovoru 17 let, čtvrtina 16 let. 16 % bylo 15letých a zbývající 3 % bylo 14tetých. 4 dotázaní spadali do kategorie mladých dospělých. Podíl cizinců činil téměř 70 %. Pouze 1/3 představovali rakouští státní občané, další třetinu tvořili občané Nigérie, dalších 5 % dotázaných pocházelo z jiných afrických zemí (5 Gambie, 2 Guinea, 2 Libérie, 2 Mauretánie, 1 Kamerun,
1 Sierra Leone, 1 Zimbabwe).
Zbývajících 20 % pocházelo z východoevropských zemí (8 Turecko, 4 Rumunsko, 2 Bosna, 2 Makedonie, 2 Gruzie, 1 bývalá Jugoslávie, 1 Moldávie). Trestnou činnost, pro niţ byli mladiství ve vězení, představovaly zejména trestné činy spojené s návykovou látkou, zhruba 42 %, přičemţ pachateli těchto trestných činů byli převáţně mladiství z centrálních afrických zemí. Rakouští občané byli podezřelí nebo odsouzeni především kvůli loupeţím. Loupeţe přestavovaly zhruba 30 %. Doménou (téměř 60 %) mladistvých z Turecka a Rumunska jsou krádeţe. Z výzkumu vyplynulo, ţe existují rozdíly mezi etnickými skupinami a provedenými delikty. Mladiství afrického původu nebyli ve vězení pro násilné trestné činy a rakouští státní občané se zpravidla neprovinili proti zákonu o návykových látkách. Dotazníkové šetření bylo zaměřeno také na sociální zázemí věznice. Otázky týkající se vězeňských prostor, hygienických moţností, dílen, sociálních prostor, dvoru k procházkám byly respondenty hodnoceny nejvíce známkou 3 (při škále 1-5, 1 =výborná, 5=nedostatečná). Známkou 3 byla také nejčastěji hodnocena velikost cel. Dotázaní byli v celách po dvou, po čtyřech příp. po pěti na cele. Rakouští mladiství udávali, ţe obývají 2 lůţkové cely, Afričtí občané obývali zpravidla 5místné cely. Toto odlišné rozloţení bylo dle autorky výzkumu dáno přáním mladistvých na zařazení do cely s mladistvým stejného původu, ale také tím, ţe aţ 46 % dotázaných mělo právě africký původ.
543
STUMMER, J. Zur Situation jugendlicher Häftlinge in der Justizanstalt Wien Josefstadt. 1. část. Journal für Strafrecht. 2004, 5, s. 155.
231
Průměrná doba výkonu vazby činila kolem 8 měsíců. Oproti roku 2002, kdy mladiství strávili ve vězení zhruba 4,7 měsíce, jde tedy o navýšení.544 47 % dotázaných uvedlo, ţe ve věznici nevykonávají ţádnou činnost. 13 osob pomáhalo při úklidových pracích ve věznici. 15, převáţně mladších dotázaných, navštěvovalo školu, 9 navštěvovalo kurzy němčiny. Mladiství a mladí dospělí se prakticky stále, kromě procházek, sportu a sprchování, nacházejí v celách. Pro ty, kteří vykonávají nějakou práci či docházejí do školy či kurzů, jsou cely otevřeny v rozmezí od 7:00 – 14:30 hod. O víkendech jsou cely i pro tyto osoby zavřené, kromě moţnosti procházky. V případě sportovních aktivit dotázaní uvedli, ţe pouze 2-3 v měsíci mají moţnost si zahrát volejbal, fotbal či basketbal. Coţ je odůvodněno tím, ţe jediný sportovní sál ve věznici je určen pro 1000 vězňů. Častěji měli mladiství moţnost navštěvovat stolní tenis či stolní fotbal, příp. fitnescentrum. Nezapojení do pravidelné činnosti, ať uţ pracovního charakteru či výuky je právě terčem kritiky. Výsledky provedeného výzkumu se tak shodují s nedostatky, na které upozorňují kritici přemístění věznice, která byla součástí komplexu u zrušeného soudu ve věcech mládeţe ve Vídni, ale také s výsledky CTP komise. Obdobný výzkum v České republice prezentován nebyl. Zajímá mne však, jaké podmínky mají mladiství odsouzení v České republice. Zda mají moţnosti studia či pracovních činností. Mladiství odsouzení muţi jsou nejčastěji umísťováni ve Věznici Všehrdy a mladistvé odsouzené ţeny ve Věznici Světlá nad Sázavou. V obou těchto věznicích mají mladiství moţnost dalšího vzdělávání. V případě Věznice Všehrdy zajištuje věznice vzdělávání díky Střednímu odbornému učilišti Vězeňské sluţby. Mladiství zde mají moţnost studovat následující dvouleté obory: 545
544 545
-
stavební výroba,
-
květinářské a zelinářské práce,
-
provoz společného stravování,
-
strojírenská výroba,
-
zpracování dřeva,
-
elektrotechnická výroba,
PILGRAM, A. Anhang zum Sicherheitsbericht 2003, tabulka 14, s. 25. Charakteristika věznice Všehrdy. [cit. 2011-07-30]. Dostupný z: http://www.vscr.cz/veznice-vsehrdy.cz.
232
-
malířské a natěračské práce.
Kromě výše uvedených oborů mají odsouzení moţnost účasti v akreditovaných pětiměsíčních kurzech či sedmi neakreditovaných pětiměsíčních kurzech (např. kurz výroby rozvaděčů, malíř-natěrač, práce na PC). V případě Věznice Světlá
nad
Sázavou bylo ministerstvem spravedlnosti
k 1.1.2003 zřízeno Školské vzdělávací středisko Věznice Světlá nad Sázavou, které nabízí odsouzeným ţenám vzdělávání ve všeobecně vzdělávacích, tak i v praktických kurzech.546 Věznice Všehrdy je profilována jako věznice pro mladistvé odsouzené muţe, ale také pro dospělé odsouzené muţe v typu věznice s dohledem a dozorem. Kapacita věznice činí 582 míst, a to při zachování zákonné normy 4 m2 na osobu. Přičemţ dle statistických dat je průměrný stav vyuţití kapacity v této věznici 581 osob, tj. 99,87 % naplněnost. V případě Věznice Světlá nad Sázavou je ubytovací kapacita 555 odsouzených, avšak průměrný stav vyuţití ubytovacích kapacit činí 642 odsouzených ţen, coţ představuje 116,05 % naplněnost, resp. přeplněnost.547 K 10.6.2011 vyplývá celková naplněnost všech věznic v České republice na 116,46 %, coţ jistě není dobrým signálem. Průměrná zaměstnanost v českých věznicích v roce 2009 činila 57,99 %, 2010 celkem 62,35 %. Dle prezentovaných údajů činí zaměstnanost odsouzených ve Věznici Všehry dlouhodobě 70 %, přičemţ odsouzení jsou zaměstnáni jak v reţii věznice, tak také u soukromých subjektů v rámci areálu věznice či mimo něj. Přímo v areálu má pronajaté prostory soukromý subjekt, který se věnuje balení drobného potravinářského, drogistického a průmyslového zboţí. Odsouzení pracující mimo objekt věznice se podílejí na nakládce a vykládce zboţí, zednických prací, třídění odpadu pro recyklaci. V období sezónních zemědělských prací vypomáhají při sběru chmele, jahod a malin. Odsouzenému, který není pracovně zařazen, je na kaţdý týden vypracováván časový rozvrh aktivit v rozsahu 21 hodin týdně.548 Informace o moţnostech ve Věznici Světlá nad Sázavou nejsou tak podrobné. Odsouzené mají
546
Stručná charakteristika věznice Světlá nad Sázavou. [cit. 2011-07-30]. Dostupný z: http://www.vscr.cz/veznice-svetla-nad-sazavou. 547 Statistická ročenka Vězeňské sluţby za rok 2010. [cit. 2011-06-28]. Dostupný z: http://www.vscr.cz, s. 27. Bliţší konkretizace těchto kurzů však není zveřejněna. 548 Charakteristika věznice Všehrdy. [cit. 2011-07-30]. Dostupný z: http://www.vscr.cz/veznice-vsehrdy.cz.
233
moţnost pracovat v reţii věznice v kuchyni, intendantním skladu, dále jako pomocná zdravotnice, uklízečka či školnice. Mohou působit také u dvou soukromých subjektů, z nichţ jeden má pracoviště přímo v areálu věznice.549 Dlouhodobě průměrná zaměstnanost v této věznici je přes 60 %.550 3.2.6 Změny ve výkonu trestu odnětí svobody v Rakousku de lege ferenda inspirované švýcarskou právní úpravou Přeplněnost rakouských věznic s sebou přinesla diskusi na téma změny ve výkonu trestu odnětí svobody ve vztahu k mladistvým odsouzeným. Jako moţný vzor je zmiňován např. švýcarský model „domovů“. Jde o tzv. otevřený vězeňský model. Neţ jej však představím, povaţuji za vhodné se v krátkosti zmínit o základních rysech švýcarského trestního práva mladistvých. Jiţ výše jsem se v práci zmínila, ţe ve Švýcarsku došlo teprve v nedávné době k vytvoření samostatného zákona ve věcech mládeţe („Jugendstrafgesetz vom 20.6.2003; dále také jen jako schJStG“), a navíc byl stejně jako český inspirován právě rakouským JGG a přijat ve shodném období jako český ZSM. Účinnosti však švýcarský zákon ve věcech mládeţe nabyl teprve v roce 2007. Tento zákon upravuje hmotné trestní právo mladistvých.551 Do té doby byla právní úprava obsaţena v obecných trestních předpisech jednotlivých kantonů. Zajímavostí jistě je, ţe ve Švýcarsku
se
můţeme
setkat
s nejniţší
dolní
hranicí
trestní
odpovědnosti
v evropském srovnání. Zákon ve věcech mládeţe dolní hranici stanovil na 10 let, avšak do nabytí účinnosti samostatného zákona ve věcech mládeţe, činila dolní hranice trestní odpovědnosti 7 let. Horní hranice trestní odpovědnosti mladistvých je přitom stanovena na dovršených 18 let. Peněţitý trest a trest odnětí svobody je moţné uloţit aţ od 15 let (čl. 21 schJStG). Švýcarský zákon ve věcech mládeţe předpokládá, ţe kaţdý mladistvý, který dovršil 10 rok věku, je plně trestně odpovědný. Tato neomezená moţnost uţít švýcarský zákon ve věcech mládeţe na osoby, které dovršily 10. rok, však předpokládá pro uloţení trestu podle schJStG
549
Stručná charakteristika věznice Světlá nad Sázavou. [cit. 2011-07-30]. Dostupný z: http://www.vscr.cz/veznice-svetla-nad-sazavou. 550 Statistická ročenka Vězeňské sluţby za rok 2010. [cit. 2011-06-28]. Dostupný z: http://www.vscr.cz, s. 80. 551 AEBERSOLD, P. Schweizerisches Jugendstrafrecht. Bern : Stämpfli Verlag, 2007. s. 91.
234
poţadované zavinění (čl. 11 bodu 2 schJStG), tj. mladistvý musí být schopen pochopit protiprávnost svého činu a podle tohoto také jednat. Je zde tedy patrná kombinace poţadavku protiprávnosti a sebeovládání. Naproti tomu v Rakousku či Německu existuje omezení, které poţaduje pro trestní odpovědnost mladistvého, aby tento vykazoval dostatečnou rozumovou a duševní zralost.552 Mladiství, kteří v době spáchání činu nedovršili 10. rok věku nejsou trestně odpovědní. Dřívější trestní právo mladistvých rozlišovalo dvě věkové skupiny. Děti (7 – 14 let) a mladistvé (15-18 let). Dnešní trestní právo mládeţe rozlišuje ve Švýcarsku pouze jednu věkovou skupinu, a to mladistvé (10 – 18 let).553 Švýcarský
sankční
systém
rozlišuje
„ochranná
opatření“
(„Schutzmassnahmen“) a tresty („Strafen“). Zákon ve věcech mládeţe připouští kombinaci ochranných opatření a trestů, přičemţ upřednostňováno je ukládání ochranných opatření. Mezi opatření se řadí: dohled („Aufsicht“ – čl. 12 schJStG), osobní podpora („persönliche Betreuung“ – čl. 13 schJStG), ambulantní léčení („ambulance Behandlung“ – čl. 14 schJStG), ubytování u soukromé osoby nebo ve výchovném či léčebném zařízení („Unterbringung bei einer Privatperson oder in einer Erziezungs- oder Behandlungseinrichtung“ – čl. 15 schJStG). K trestům, které lze uloţit mladistvým, patří: napomenutí („Verweis“ – čl. 22 schJStG), osobní práce („persönliche Leistung“ – čl. 23 schJStG), pokuta („Busse“ – 24 schJStG) a trest odnětí svobody („Freiheitsentzug“ – čl. 25 schJStG).554 Nejvyšší výměra trestu odnětí svobody můţe být mladistvému pachateli ve Švýcarsku uloţena na jeden rok, v případě, ţe by se jednalo o nejtěţší zločiny, pak by bylo moţné mladistvému uloţit trest odnětí svobody nepodmíněně v rozmezí od 1 roku do 4 let. Za dobu účinnosti zákona ve věcech mládeţe však doposud takto přísné tresty nebyly uloţeny.555 Ve Švýcarsku jsou upřednostňována ochranná opatření namísto ukládání trestu odnětí svobody. Ochranná opatření mohou být vykonávána ambulantně nebo v určitých zařízeních. Do těchto zařízení jsou umísťováni mladiství, kteří spáchali
552
ACKERMANN, L. Die Altersgrenzen der Strafbarkeit in Deutschland, Österrecih und der Schweiz. Frankfurt am Main : Peter Lang, 2009. s. 121 – 122. 553 AEBERSOLD, P. Schweizerisches Jugendstrafrecht. Bern : Stämpfli Verlag, 2007. s. 49. 554 ACKERMANN, L. Die Altersgrenzen der Strafbarkeit in Deutschland, Österrecih und der Schweiz. Frankfurt am Main : Peter Lang, 2009. s. 124 – 125. 555 AEBERSOLD, P. Schweizerisches Jugendstrafrecht. Bern : Stämpfli Verlag, 2007. s. 27.
235
těţký trestný čin a na které je nutno působit výchovně. Ve Švýcarsku se v současné době můţeme setkat se třemi modely: dohlíţecí (či pozorovací) stanice („domovy“) („Beobachtungsstationen“), výchovné domovy („Erziehungsheimen“) a programem Beo-Sirius. Poslední model je prozatím ve fázi pilotního projektu. „Dohlíţecí stanice“ („Beobachtungstationen“) představují otevřené malé domovy, většinou zhruba o 10 místech, v nichţ je zajištěn dohled pedagogů, psychologů, lékařů, učitelů. Tyto domovy zajišťují dohled na denní výuku chovanců ve škole či na učilišti. Uvádí se, ţe 4-6měsíční pobyt v pozorovací stanici v mnoha případech má na mladistvého takové terapeutické účinky, ţe je moţno přejít na ambulantní program. Další moţností jsou „výchovné domovy“ („Erziehungsheime“), a to pro mladistvé, kteří nemohou být ošetřování ambulantní formou. Opět se však jedná o síť malých ústavů, které nemají charakter vězení. Jejich snahou je zajistit mladistvým intenzivní výchovnou „pomoc“. Tyto ústavy opět disponují psychologicky, pedagogicky nebo sociálně pedagogicky vzdělaným personálem. Nabízí široké moţnosti školních, terapeutických programů a dále programů zaměřených na získání určitého vzdělání. Výchovný ústav je tvořen komplexem domů, kdy kapacita je aţ 60 osob. Jednotlivé domy jsou rozčleněny na 610 pokojů pro jednotlivce a na společně obývaný prostor. Vzhledem k velmi těţkému přechodu z chráněného světa ústavu do rodin či k samostatnému ţivotu, usilují odborníci, aby tyto ústavy byly více otevřeny většímu zapojení rodičů. Tuto myšlenku chce prohloubit třetí model, který je ve fázi pilotního projektu. Jde o projekt nazvaný „Beo-Sirius“, který spočívá v kombinaci ambulantní a stacionární péče.556 Mladiství navštěvují přes den „dohlíţecí stanici“ („Beobachtungsstation“), jinak ţijí ve své rodině, která je intenzivně podporována právě pracovníky dohlíţecí stanice.557 Co se týká výkonu trestu odnětí svobody, je nutno uvést, ţe Švýcarsko nedisponuje samostatnými věznicemi pro mladistvé. Mladiství jsou umísťováni do stejných věznic jako dospělí odsouzení, zpravidla do částí prostorově oddělných od dospělých. Jako problém je odborníky vnímána skutečnost, ţe o mladistvé se ve výkonu trestu stará stejný personál jako o dospělé odsouzené. Nejde tedy o personál vyškolený pro
556
AEBERSOLD, P. Abschie vom Jegendstrafrecht? Umgang mit Jugenddelinquenz in Geschichte und Gegenwart. In : Junge Menschen und Kriminalität. Bern : Stämpfli Verlag, 2010, s. 39. 557 AEBERSOLD, P. Best Practices aus der Schweiz. In Jugendliche im Gefängnis? – Modelle im Umgang mit straffälligen Jugendlichen. Wien : Neuer wissenschaftlicher Verlag, 2009, s. 27 – 29.
236
mladistvé. Na druhou stranu je nutno zdůraznit, ţe švýcarský trestní zákoník (čl. 95) stanovuje, ţe trest odnětí svobody delší jak jeden měsíc musí mladistvý vykonat ve výchovném ústavu.558 Výše uvedenené instituty jsou v rámci literatury rakouskými odborníky zmiňovány jako moţné řešení v nakládání s mladistvými, coţ můţe být inspirací pro přenesení určitých prvků i do našeho právního řádu. Jako zajímavý se jeví pilotní projekt „Beo Sirius“, který kombinuje ambulantní a ústavní péči se zapojením rodičů mladistvého. Samozřejmě tento institut bude moţno pouţít ve vhodných případech, a to tam, kde je zájem a ochota rodičů pomoci mladistvému. 3.2.7 Orgán pomoci soudu pro mladistvé „Jugendgerichtshilfe“ Jugendgerichtshilfe559 spolupracuje se soudy a státními zastupitelstvími. V současné době nalezneme tuto organizaci jako pracoviště justice pouze ve Vídni. V jiných obvodech spolupracují zemské soudy s úřady, spolky a jinými institucemi, které se věnují v jejich obvodu péči o děti a jsou zapsány na k tomu určeném seznamu (§ 49 odst. 2 JGG). V odborném tisku zaznělo, ţe se rakouské ministerstvo spravedlnosti zabývalo otázkou rozšíření Jugendgerichtshilfe na celé Rakousko a také rozšířením obecné soudní pomoci, která by se soustředila nejen na trestní věci mladistvých, ale také na věci poručenské („Pflegschaftssache“).560 Ve
Vídni
má
instituce
orgánu
pomoci
soudu
pro
mladistvé
(„Jugendgerichtshilfe“) dlouholetou tradici. Před nabytím účinnosti zákona o soudnictví ve věcech mládeţe z roku 1928, působil ve Vídni jiţ od roku 1911 „Výbor pro pomoc soudu pro mladistvé“ („Komitee für Jugendgerichtshilfe“). Byl to tedy předchůdce dnešní vídeňské Jugendgerichtshilfe, která byla zakotvena zákonem JGG z roku 1928. Hlavní úloha Jugendgeirchtshilfe je definována § 43 odst. 1 JGG (resp. § 48 bod. 1 JGG), tedy Jugendgerichtshilfe zjišťuje ţivotní a rodinné poměry obviněného, jeho vývoj a všechny další skutečnosti, které mohou slouţit k posouzení
558 558
AEBERSOLD, P. Schweizerisches Jugendstrafrecht. Bern : Stämpfli Verlag, 2007. s. 27. Vzhledem k poměrně sloţitě znějícímu názvu v českém překladu slova Jugendgerichtshilfe, pouţívám v textu zejména názvu Jugendgerichtshilfe. 560 ZEDER, F. Begrüssung. In „Jugendliche im Gefängnis?“ – Modelle im Umgang mit straffälligen Jugendlichen. Wien : Neuer Wissenschaftlicher Verlag, 2009, s. 18. 559
237
jeho tělesného, duševního a psychického vývoje. V pochybnostech je nařízeno vyšetření obviněného lékařem, psychologem nebo psychoterapeutem. Takové vyšetření se bude konat v pochybnostech ohledně zralosti a rozumových schopností (§ 4 odst. 2 bod 1) nebo při poukázání na zaostávání ve vývoji nebo při výchovných deficitech (§ 34 odst. 1 bod 1 StGB561). Další úkoly Jugendgerichtshilfe jsou upraveny v § 48 bod 2-5 JGG. Velmi významné oprávnění dává Jugendgerichtshilfe § 48 bod 2 JGG.
Dle
tohoto
ustanovení
mohou
soudy
a
státní
zastupitelství
pověřit
Jugendgrichtshilfe, aby spolupůsobila při narovnání („Tatsausgleich“) nebo při zprostředkování a výkonu obecně prospěšných prací, školeních a kursech. Soudy či státní zastupitelství mohou takto pověřit i instituci NEUSTART. Zda-li v konkrétním případě bude pověřena instituce NEUSTART nebo Jugendgerichtshilfe (dle §§ 29a či 29b BewHG), záleţí na uváţení toho kterého soudce nebo státního zástupce.562 Jugendgerichtshilfe spolupůsobí také při odstraňování vzniklých škod nebo nebezpečí pro výchovu nebo zdraví nedospělých („Unmündigen“) nebo mladistvých (§ 48 bod 3 JGG), dále při rozhodování o propuštění obviněného podle § 35 odst. 1 JGG a ve věcech, které náleţí před okresní soud, můţe obviněnému poskytovat díky převzetí obhajoby právní pomoc (§ 48 bod 5 JGG). Díky novele trestního řádu v roce 2001 se pravomoci uvedené v § 48 bod 1 a bod 4 JGG Jugendgerichtshilfe rozšířily také na mladé dospělé, tj. vyhotovení informace o jeho poměrech (§ 48 bod 1 JGG) a spolupůsobení při propuštění obviněného podle § 34 odst. 1 JGG (§ 48 bod 4 JGG). Informace, které pracovníci Jugendgerichtshilfe šetřením získají, sdělují písemně nebo ústně soudu či státnímu zastupitelství. V případě podání ústní zprávy v rámci trestního řízení se na tyto pracovníky vztahují ustanovení o svědcích dle StPO. V postavení pracovníka Jugendgerichtshilfe a pracovníka instituce NEUSTART je tedy patrný rozdíl. Zatímco pracovníci Jugendgerichtshilfe podávají ústní informaci v postavení svědka, náleţí pracovníkům instituce NEUSTART, kteří byli pověřeni ve vztahu k obviněnému probační činností, „právo slyšení“ (§ 40 JGG) v rámci trestního řízení.
561
§ 34 odst. 1 bod 1 StGB: Polehčující okolnost je dána, pokud pachatel spáchal čin po dovršení 18 let, avšak před dovršením 21 let nebo pokud spáchal čin z důvodu abnormlního duševního stavu, pokud je slabomyslný nebo pokud byla jeho výchova zanedbána. 562 JESIONEK, U., EDWARDS, CH. Das österreichische Jugendgerichtsgesetz. Wien : MANZ, 4. kompletně nově přepracované vydání, 2010, s. 258-259.
238
Jugendgerichtshilfe působí také jako jakési „krizové intervenční centrum“, a to zejména v těch případech, kdy se mladiství nacházejí v krizi a potřebují vhodnou reakci ze strany psychologů či sociálních pracovníků.563 Obdobnou institucí v České republice, která vykonává činnosti shodné s Jugendgerichtshilfe a Jugendwohlfahrt, jsou orgány sociálně-právní ochrany dětí564. Tyto orgány se zaměřují mj. na mladistvé a děti mladší patnácti let, které spáchaly trestný čin nebo čin jinak trestný (§ 6 odst. 1 písm. c) zákona o sociálně právní ochraně dětí). Orgány sociálně-právní ochrany dětí jsou povinny dle zákona o sociálně právní ochraně dětí spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení (§ 11 odst. 1 písm. e; § 51 odst. 5 písm. a) bod 2 zákona o sociálně právní ochraně dětí), s Probační a mediační sluţbou (§ 51 odst. 5 písm. c zákona o sociálně právní ochraně dětí). Zákon ukládá povinnost těmto orgánům, na jejich ţádost poskytnout informace v rozsahu potřebném pro trestní řízení. De lege ferenda se nabízí moţnost, která byla taktéţ zmiňována respondenty v dotazníkovém šetření „Věková hranice trestní odpovědnosti a kriminalita mládeţe“, ţe právě kvalifikovaná účast úředníků orgánu sociálně-právní ochrany dětí či úředníků Probační a mediační sluţby by mohla postačovat namísto zastoupení mladistvého ustanoveného obhájcem. V Rakousku tomu tak je. Český zákon o soudnictví ve věcech mládeţe z roku 1931 umoţňoval, aby zástupci úřadoven pro péči o mládeţ mohli být ustanovováni v řízení před okresními soudy. Jak jsem jiţ zmínila v podkapitole 1.3.5, tuto variantu nepovaţuji za nejvhodnější, a to z důvodů kvalifikačních předpokladů pro řádnou obhajobu v trestních věcech. 3.2.8
Instituce republiky
NEUSTART
a
Probační
a
mediační
služba
České
Počátky dnešní instituce NEUSTART sahají do roku 1956. V tomto roce se ve Vídni konalo 1. rakouské zasedání soudců ve věcech mladistvých. Zde zazněl
563
JESIONEK, U., EDWARDS, CH. Das österreichische Jugendgerichtsgesetz. Wien : MANZ, 4. kompletně nově přepracované vydání, 2010, s. 261. 564 § 4 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálněprávní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů
239
poţadavek na zřízení probační sluţby („Bewährungshilfe“).565 Dne 4. října 1957 byla zaloţena
„Pracovní
skupina
probační
sluţby“
(„Arbeitsgemeinschaft
Bewährungshilfe“) pod vedením dr. Seppa Schindlera. Pracovní skupina probační sluţby působila jako předběţný modelový projekt pro podporu mladistvých pachatelů, přičemţ finanční podporu jí zajišťovala aţ do roku 1961566 společnost „Rettet das Kind“.567 Jako další spolupracující organizace vedle společnosti „Rettet das Kind“ fungoval spolek „Verein für soziale Jugendarbeit“568, který se stal základem budoucí organizace nesoucí od roku 1963 název „Spolek pro probační sluţbu a sociální práci s mladistvými“ („Verein für Bewährungshilfe und soziale Jugendarbeit“, zkratka VBSJA).569 Jiţ v těchto letech bylo mottem tohoto spolku „Pomáhat místo trestat“ („Helfen statt strafen“). Dalším milníkem byl rok 1969, kdy 27.3.1969570 byl Národní radou přijat zákon o probační sluţbě, s účinností od 1.7.1969.571 V roce 1975 došlo v důsledku novely StGB k širšímu umoţnění probační pomoci pro dospělé. Roku 1983 mění spolek VBSJA název na „Spolek pro probační pomoc a sociální práci“ („Verein für Bewährungshilfe und Soziale Arbeit“ zkratka VBSA). Dochází k rozšiřování činnosti tohoto spolku – např. v roce 1980 v souvislosti se zákonem o návykových látkách, v roce 1985 provádí mimosoudní narovnání u mladistvých (ATA-J) , od roku 1992 probíhaly ve vybraných pobočkách modelové projekty mimosoudního narovnání u dospělých (ATA-E), které byly zakotveny do StPO v roce 2000. S účinností od 1.1.2002 došlo k přejmenování spolku VBSA na NEUSTART. V roce 2010 pracovalo ve spolku NEUSTART celkem 1.507 probačních úředníků, z toho 557 probačních pracovníků z povolání („hauptamtlich“) a 950 doprovolných pracovníků („erhamtlich“).
565
SCHIESTL, R. Geschichte des Vereins für Bewährungshilfe und Soziale Arbeit 1957-1989. Wien : Verein für Bewährungshife und Soziale Arbeit. 1997, s. 6. 566 SCHIESTL, R. Geschichte des Vereins für Bewährungshilfe und Soziale Arbeit 1957-1989. Wien : Verein für Bewährungshife und Soziale Arbeit. 1997, s. 19. 567 PÖLZL, V. Bewährungshilfe in Österreich. Eine aktuelle Bestandsaufnahme. Wien : Facultas Verlags- und Buchhandels AG. 2007, s. 30. 568 SCHIESTL, R. Geschichte des Vereins für Bewährungshilfe und Soziale Arbeit 1957-1989. Wien : Verein für Bewährungshife und Soziale Arbeit. 1997, s. 18. 569 Ausstellung 50 Jahre NEUSTART. [cit. 2011-08-05] Dostupný z: www.neustart.at/Media/booklet_ausstellung_50_jahre 570 BGBl. Nr 146/1969 über die Bewährungshilfe 571 Návrh zákona byl předloţen Národní radě jiţ v průběhu roku 1966.
240
Jednotlivá regionální střediska se člení na oddělení. V průběhu roku 2003 jsem se v rámci projektu LEONARDO DA VINCI zúčastnila tříměsíční odborné stáţe ve středisku NEUSTART v Innsbrucku. Z tohoto důvodu uvedu určité údaje týkající se tohoto střediska či informace získané v rámci této odborné stáţe. Středisko NEUSTART v Innsbrucku se členilo na tři oddělení: -
oddělení pro probaci,
-
oddělení pro narovnání,
-
oddělení péče o propuštěné.
Probační pracovníci jsou drţiteli diplomu, který jim uděluje „Akademie pro vzdělávání sociálních pracovníků“. Absolventi studia na této akademii mohou uţívat před jménem titul diplomovaný sociální pracovník (zkratka DSA). V Rakousku nemusí sociální pracovníci splňovat jako podmínku pro výkon činnosti probačního pracovníka vysokoškolské
vzdělání
v oblasti
společenskovědní
získané
ukončením
studia
v magisterském studijním programu, tak jako je tomu v České republice u probačních úředníků (§ 6 odst. 2 zákona č. 257/2000 Sb., o Probační na mediační sluţbě, ve znění pozdějších zákonů). Po nástupu do pracovního poměru u instituce NEUSTART jsou pracovníci po dobu dvou let zaškolováni. Na počátku absolvují „úvodní školení“, které se zaměřuje především na prohloubení právních znalostí dle příslušného oddělní, ve kterém budou působit. Další školení jsou zaměřena na metody správného vedení rozhovorů a rozšiřování komunikačních technik. Kaţdý rok se musí sociální pracovníci účastnit povinných seminářů a 2 seminářů dle vlastního výběru, které jsou hrazeny zaměstnavatelem. Součástí dalšího vzdělávání jsou i tzv. „supervizní semináře“, které se věnují rozvoji praktických dovedností mediace a probace. Tyto supervizní semináře jsou zaměřené na reflexi konkrétních případů z praxe. Pracovníci jednotlivých oddělení se kaţdý týden scházejí ke zpravidla čtyřhodinovým týmovým poradám. Jednou měsíčně se koná celodenní porada daného oddělení. V rámci stáţe jsem se pravidelně zúčastňovala porad oddělení pro narovnání, nepravidelně z důvodu časové náročnosti v dalších odděleních.572
572
KREJČIŘÍKOVÁ, K. K problematice probace, mediace a institucí zabývajících se jejich prováděním v České republice a Rakousku. 2004, 60-61. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Věra Kalvodová.
241
Počátky vzniku české Pobační a mediační sluţby jsou spjaty se „Sdruţením pro rozvoj sociální práce v trestní justici“. Toto sdruţení bylo zaloţeno roku 1994 skupinou studentů a přednášejících z katedry sociální práce Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V rámci experimentu „Uplatnění sociální práce v trestním řízení“ vytvořilo toto sdruţení tři projekty: -
„Soudní pomoc“ – informační servis pro soudce a státní zástupce o osobě, proti níţ se vede trestní stíhání,
-
„Mimosoudní vyjednávání – narovnání“ – moţnost řešení kofliktu mezi poškozeným a obviněným,
-
„Probační sluţba“ – snaha o zefektivnění výkonu podmíněných trestů odnětí svobody. Cílem tohoto sdruţení bylo také vytvoření specializovaných pracovišť sociální práce v trestní justici a legislativní zakotvení postavení a činnosti sociálních pracovníků.
První dva projekty byly předloţeny jiţ v roce 1994 ministerstvu spravedlnosti a staly se významou inspirací pro obsah činností později vytvořených míst probačních úředníků.573 V roce 1994 přijala vláda program prevence kriminality „Současný stav a východiska do roku 2000“, který souvisel s výše zmíněnými reformními snahami. Usnesením vlády č. 341/1994 zavázala vláda ministra spravedlnosti úkolem ověřit moţnost zavední systému Probační sluţby v České republice. Toto usnesení bylo realizováno s účinností od 1.1.1996, kdy dochází k tvorbě sítě probačních pracovníků na většině okresních a několika krajských soudech. Úkoly probačních úředníků plnili pracovníci odborného aparátu soudů na základě zákona č. 189/1994 Sb., o vyšších soudních úřednících, ve znění pozdějších předpisů. Od 1.7.2000 byla na okresních soudech v Praze, Ostravě a Ústí nad Labem zřízena modelová pracoviště Probační a mediační sluţby, která byla obsazena pracovníky z oblasti sociální práce. První pozitivní zkušenosti s prováděním mediace a probace vedly ministerstvo spravedlnosti k rozhodnutí upravit zákonným způsobem organizační i personální strukturu výkonu probačních a mediačních činností. Bylo nezbytné připravit pro novou instituci
573
ZEZULOVÁ, J. Zamyšlení nad postavením a činností probačního pracovníka u okresních a krajských soudů v České republice. Časopis pro právní vědu a praxi. 1997, č. 2, s. 260-261.
242
kvalifikované pracovníky. V průběhu roku 2000 proběhlo kvalifikační vzdělávání budoucích úředníků a asistentů sluţby. V tomtéţ roce došlo i ke schválení zákona č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační sluţbě. Dnem 1.1.2001 zahájila Probační a mediační sluţba České republiky svoji činnost.574 Rozsah činností obou institucí je v podstatě shodný, rozdíl mezi Probační a mediační sluţbou České republiky a rakouskou institucí NEUSTART spatřuji zejména v personálním obsazení. Téměř polovinu sociálních pracovníků Neustartu tvoří dobrovolní spolupracovníci. Účast pracovníků, kteří v této instituci pracují na bázi dobrovolnosti, povaţuji za velmi cennou pro „klienty“ této instituce, neboť tito dobrovolní pracovníci pracují většinou s větším elánem a nasazením. Domnívám se, ţe v naší společnosti, kdy kaţdý se zajímá spíše o svoji osobu a svůj osud, je taková forma spolupráce dobrovolníků nerealizovatelná. Ve výzkumu 59,5 % specialistů ve věcech mládeţe hodnotilo spolupráci s Probační a mediační sluţbou České republiky jako pozitivní, 38 % jako spíše pozitivní a jako spíše negativní pouze 2,5 %. Ţádný z respondentů nezhodnotil spolupráci jako negativní. Kladně byla vnímána vstřícnost a operativnost probačních pracovníků, jejich ochota ke spolupráci a odborné vzdělání. Pravidelná setkání multitýmů, zejména Týmu pro mládeţ, byla vnímána jako prospěšná. K negativům pak patří personální poddimenzování Probační a mediační sluţby České republiky, nedostatečné materiální vybavení, nekvalitní metodické pokyny, zejména přílišný formalismus těchto pokynů.
3.2.9
Komparativní shrnutí a soustavou České republiky
porovnání
se
soudní
a
vězeňskou
Stejně jako v České republice se setkáváme v Rakousku s organizační čtyřstupňovou soudní soustavou. Soudní pravomoc v trestních věcech mladistvých v Rakousku vykonávají specializované referáty mládeţe. Samostatné soudy ve věcech mládeţe byly soustředěny v největších městech Rakouska a důvodem k jejich zřízení
574
KREJČIŘÍKOVÁ, K. K problematice probace, mediace a institucí zabývajících se jejich prováděním v České republice a Rakousku. 2004, s. 25-27. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Věra Kalvodová.
243
v těchto městech byla větší koncentrace kriminality mládeţe. Bogensberger uvádí k zaloţení soudu ve věcech mládeţe ve Vídni: „Právě ve Vídni byl tělesný a duševní vývoj mládeţe, s jejich často zvláštními a znepokojivými symptomy, jiţ roky středem veřejné diskuse“.575 V České republice působí také soudy pro mládeţ, nejedná se však o samostatné soudy, jako byly soudy pro mládeţ ve Vídni, Linzi či Grazu, ale jedná se o zvláštní senáty na všech okresních, krajských a vrchních soudech. Na Nejvyšším soudu je tato působnost vykonávána v rámci trestního kolegia téţ zvláštním senátem. Pod pojem soudnictví ve věcech mládeţe, který je svěřen soudům pro mládeţ, spadá dle § 4 ZSM jak výkon soudnictví ve věcech mladistvých, tak také ve věcech posuzování činů jinak trestných spáchaných dětmi mladšími patnácti let. Stejně jako je tomu v Rakousku, musí orgány činné podle zákona o soudnictví ve věcech mládeţe - tj. soudci, státní zástupci, příslušníci policejních orgánů a úředníci Probační a mediační sluţby, kteří působí v trestních věcech mládeţe – mít zvláštní průpravu pro zacházení s mládeţí. Tato průprava by měla být garancí pro individuální přístup odborných pracovníků, zejména tak, aby bylo dosaţeno účelu uvedeného v § 1 ZSM, tj. aby se podařilo toho, kdo se dopustil protiprávního činu, správnou volbou opatření přimět k tomu, aby se takový mladistvý či dítě mladší patnácti let do budoucna zdrţelo páchání protiprávních činů a aby si taková osoba našla společenské uplatnění odpovídající jejím schopnostem a rozumovému vývoji a podle svých sil a schopností také přispěla k odčinění újmy, která vznikla jejím protiprávním činem. Řízení musí být vedeno tedy tak, aby přispívalo k předcházení a zamezování páchání protiprávních činů. Jiţ prvorepublikový zákon o trestním soudnictví nad mládeţí č. 48/1931 Sb. z. a n. v § 33 odst. 2 kladl důraz na výběr soudců pro mládeţ, kdy tito museli být vhodní pro řízení ve věcech mládeţe, přičemţ se přihlíţelo
k jejich vlastnostem a povaze, odbornému vzdělání, zejména
pedagogickému a k jejich dosavadní praxi. Nejen tedy soudci, ale také státní zástupci, policisté a úředníci Probační a mediační sluţby musí disponovat znalostmi, které nevycházejí z trestního práva, ale souvisejí s vývojem mládeţe, příp. jejich
575
BOGENSBERGER, W. Jugendstrafrecht und Rechtspolitik. Wien : Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 1992, s. 22.
244
výchovou. Speciální vzdělávání těchto osob zajišťuje v České republice Ministerstvo spravedlnosti prostřednictvím Justiční akademie v Kroměříţi. Základy tohoto vzdělání mohou získat právní a justiční čekatelé v rámci přípravy na své povolání. Justiční akademie organizuje i další školení pro pracovníky justice, zejména pak pro soudce a státní zástupce. Na těchto seminářích vystupují odborníci z praxe, ať uţ se jedná o samotné soudce či státní zástupce, psychology a psychiatry, kteří se zaměřují na práci s mládeţí. Lektory jsou však také i praktici např. státní zástupci, soudci, probační úředníci, či zástupci teoretické obce, např. z Institutu kriminologie a sociální prevence či právnických fakult. Semináře jsou speciálně zaměřeny na okruhy otázek, které v praxi mohou činit či činí obtíţe. Účastníci mají moţnost ovlivnit témata budoucích seminářů svými náměty v rámci dotazníků na kvalitu jednotlivých seminářů, jichţ se zúčastnili. V Rakousku je samozřejmě taktéţ kladen důraz na další vzdělávání osob, které pracují s mládeţí. Pořadatelem školení je spolkové ministerstvo spravedlnosti. Pokoušela jsem se najít, zda-li v Rakousku mají instituci obdobnou naší Justiční akademii. Takovou instituci jsem nenalezla. Kurzy s tématikou trestního práva mládeţe vţdy pořádalo spolkové ministerstvo spravedlnosti a místem konání bylo vţdy jiné město.576 Poţadavky na personální obsazení soudů v Rakousku jsou tedy obdobné. Co se týká porovnání věcné příslušnosti soudů v Rakousku a České republice, pak nastavení podmínek je v Rakousku odlišné. Okresní soudy v Rakousku rozhodují pouze v řízeních, za které pachatelům hrozí peněţitý trest nebo trest odnětí svobody nepřesahující 1 rok. Rakouské okresní soudy vyřizují tedy bagatelní věci, důleţitou roli pak sehrává samosoudce zemských soudů, který přebírá agendu deliktů, jejichţ výměra překračuje 1 rok, a těch, které nepřísluší porotnímu ani senátnímu soudu. Při určení místní příslušnosti v Rakousku se vychází z tzv. obvyklého pobytu, čímţ je chápáno místo, kde se pachatel převáţně zdrţuje. V české právní úpravě odpovídá spíše druhé podmínce uvedené v § 37 odst. 1 ZSM, tj. místu, kde se zdrţuje. Takovým místem můţe být v Rakousku například dům, ve kterém mladistvý bydlí s rodiči, nebo u studentů vysokých škol by se vycházelo z adresy bytu, ve kterém
576
http://www.bmj.gv.at/_cms_upload/_docs/fortbildungsprogramm_2006-2007.pdf
245
pobývají většinu času, neboť do domu rodičů jezdí zpravidla zřídka. V české právní úpravě se u mladistvých při stanovení místní příslušnosti vychází nejprve z místa, kde bydlí, a nemá-li stálé bydliště, pak se vychází z místa, kde se zdrţuje či pracuje. Pokud ţádné takové místo stanovit nelze nebo se takové místo nachází mimo území České republiky, pak se vychází z místa, kde bylo provinění spácháno a pokud nelze ani toto místo zjistit, pak koná řízení soud pro mládeţ, v jehoţ obvodu vyel čin najevo. V rámci výzkumu respondenti označili místní příslušnost jako problémové ustanovení. Domnívám se, ţe pokud bychom vycházeli jako v Rakousku při určení místní příslušnosti ihned z obvyklého pobytu, tedy místa, kde se obviněný převáţně zdrţuje, předešli bychom komplikovanému zjišťování v místě trvalého bydliště. Při zjišťování sociálních podmínek v českých věznicích, moţnostech dalšího vzdělávání, pracovních aktivit mladistvých jsem získala následující informace: Stav odsouzených mladistvých v České republice v letech 2000-2010:577 K 31.12.
Stav –
%
mladiství
Celkem (včetně dospělých odsouzených)
odsouzení
577
2000
110
0,7
15.571
2001
87
0,6
14.737
2002
81
0,6
12.829
2003
94
0,7
13.868
2004
102
0,7
15.074
2005
124
0,8
16.077
2006
111
0,7
16.179
2007
134
0,8
16.647
2008
152
0,8
18.100
2009
174
0,9
19.371
2010
151
0,8
19.449
Statistická ročenka Vězeňské sluţby za rok 2010. [cit. 2011-06-28]. Dostupný z: http://www.vscr.cz.
246
Celkem bylo v roce 2010 mezi odsouzenými 151 mladistvých. Ve srovnání s posledními třemi lety jde v podstatě o srovnatelné počty, avšak jiţ v porování s rokem 2007, jde o nepatrné navýšení, avšak ve srovnání s lety 2001-2003 jde téměř o poloviční navýšení. Z dostupných materiálů vyplývá, ţe podíl odsouzených mladistvých ţen je v porování s mladistvými odsouzenými muţi minimální. V roce 2008 při celkovém počtu mladistvých 152 odsouzených šlo o 148 mladistvých muţů a pouze 4 mladistvé ţeny, v roce 2009 při celkovém počtu mladistvých 174 šlo o 166 mladistvých muţů a 8 ţen. V roce 2010 bylo 151 odsouzených mladistvých, přitom z toho činilo 142 mladistvých muţů a 9 mladistvých ţen. Toto rozloţení potvrzuje, ţe na kriminalitě se podstatně více podílejí muţi neţli ţeny. Odsouzení, a to jak dospělí, tak mladiství, mají v rámci výkonu trestu odnětí svobody moţnost dalšího vzdělávání, coţ je jistě prospěšné a ţádoucí jednak pro jejich resocializaci v rámci výkonu trestu odnětí svobody, ale také do budoucna pro jejich snadnější pracovní uplatnění po opuštění věznice. Z níţe uvedené tabulky je patrný zájem dospělých a mladistvých o další vzdělávání. Porovnáme-li stavy odsouzených mladistvých a mladistvých, kteří se dále vzdělávají, pak se domnívám, ţe počet odsouzených mladistvých, kteří dobu strávenou ve výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody věnují studiu, je poměrně vysoký a je třeba jej kladně hodnotit. Zvyšování kvalifikace odsouzených:578 Druh kvalifikace
2008
2009
2010
dospělí
mladiství
dospělí
mladiství
dospělí
mladiství
87
9
83
10
95
9
studující*
355
24
295
47
261
51
zvýšili si kvalifikaci v
700
71
609
83
571
38
1.142
104
987
140
927
98
získali vzdělání
střední s výučním
listem
kurzech Celkem
578
Statistická ročenka Vězeňské sluţby za rok 2010. [cit. 2011-06-28]. Dostupný z: http://www.vscr.cz., 74.
247
* studující – jde o odsouzené, kteří studují v učebních oborech Středního odborného učiliště Vězeňské sluţby
Zajímavé je také zmínit počty odsouzených cizinců mladistvých nacházejících se v českých věznicích. Z prezentovaného dotazníkové šetření ve věznici Wien Josefstadt činil podíl mladistvých a mladých dospělých cizinců téměř 70 %. V České republice však taková koncentrace cizinců ve věznicích není patrná. Dle statistických údajů se v roce 2010 nacházelo v českých věznicích pouze 2 mladiství cizinci, 3 v roce 2009 a 4 v roce 2008. Vţdy šlo pouze o mladistvé muţe cizince, ţádnou mladistvou ţenu. Z uvedeného vyplývá, ţe v případě České republiky je kriminalita cizinců tedy spojována spíše s dospělými pachateli.579 3.2.9.1 Český zákon o soudnictví ve věcech mládeže a jeho praktické uplatňování
V rámci výzkumu „Věková hranice trestní odpovědnosti a kriminalita mládeţe“ jsme se zaměřili také na zjištní názoru na kvalitu tohoto zákona ze strany odborníků, kteří s tímto právním předpisem pracují denně, tj. soudců a státních zástupců se specializací na mládeţ. Poloţili jsme otázku „Povaţujete zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe, za kvalitně zpracovaný právní předpis?“ (otázka č. 22 v dotazníku). Respondenti měli na výběr odpověď „ano“ či „ne“, s dostatečným prostorem pro odůvodnění svého názoru. Respondenti v rámci svého odůvodnění variantu, k níţ se přiklonili, spíše tlumili tak, ţe z jejich odůvodnění často vyznívalo „spíše ano, avšak s určitými výhradami“. Zpravidla se respondenti přiklonili k jedné či druhé variantě, a pokud měli výhrady, tak je zmínili. Při vyhodnocení této otázky jsme sledovali také délku praxe jednotlivých respondentů. Ti co se nemohli rozhodnout pro ţádnou z navrţených variant, buď nezaškrtli ţádnou, a to bez jakéhokoliv odůvodnění, či nezaškrtli ani jednu variantu, avšak odůvodnili svoje rozhohodnutí. Státní zástupci např. své rozhodnutí nezaškrtnout ţádnou z nabízených variat odůvodnili tím, ţe se nelze jednoznačně vydářit, zda jde o předpis kvalitně
579
Statistická ročenka Vězeňské sluţby za rok 2010. [cit. 2011-06-28]. Dostupný z: http://www.vscr.cz, s. 86.
248
zpracovaný či nikoli, protoţe některé části jsou kvalitní a některé nikoli – např. část týkající se řízení ve věcech mladších patnácti let. Celkově však bylo více těch, kteří se přiklonili k variantě „ne“. Jednalo se o 48,8 % respondentů. 43,8 % dotázaných zvolilo variantu „ano“. V případě kategorie muţů státních zástupců dopadly výsledky zcela nejednoznačně, neboť polovina se přiklonila k variantě „ano“ (v absolutních číslech 8 státních zástupců) a druhá polovina zaškrtla „ne“ (v absolutních číslech 8 státních zástupců). Obdobně tomu bylo i v kategorii ţen státních zástupkyň, kdy 48,9 % se klonilo k odpovědi „ano“ a ve 46,7 % k odpovědi „ne“. Zástupci soudcovského povolání se klonili více k negativní odpovědi. V rámci kategorie soudců se 50 % soudců (jak ţen, tak muţů) rozhodlo pro odpověď „ne“, 38,3 % zaškrtlo odpověď „ano“. Poměrně velké procento (6,7 %) nezaškrtlo ţádnou z navrţených variant a bohuţel ani svoje rozhodnutí neodůvodnilo.
5 % respondentů z řad soudců
nezaškrtlo ţádnou z variant, avšak své rozhodnutí odůvodnili např. tím, ţe se „nedá vyslovit jednoznačné stanovisko, spíše se domnívám, ţe postačovala speciální úprava v rámci trestního zákoníku a trestního řádu“ (soudkyně, 12 let praxe); „ve většině ano, avšak některá ustanovení přinášejí v praxi problémy, i kdyţ některé s ohledem na účinnost judikatura jiţ vyřešila“ (soudkyně, 9 let praxe). Respondenti, a to všech kategorií, kteří odpověděli kladně (43,8 %) ve vyjádřeních uváděli, ţe zákon o soudnictví ve věcech mládeţe lze jako celek povaţovat, přes počáteční obavy při jeho zavedení, za kvalitní právní předpis s jistými výhradami. Výhrady poukazovaly na nutnost dopracování ustanovení týkajících se nezletilých pachatelů, a to i přes provedené novelizace např. § 93 ZSM či nesníţení dolní hranice trestního opatření obecně prospěšných prací na polovinu. Taktéţ vazební řízení bylo podrobeno kritice, kdy bylo navrhováno prodlouţení doby vazby všech mladistvých na 6 měsíců a celkové zjednodušení vazebního řízení. Za nadbytečné povaţují někteří respondenti převedení rozhodování o prodlouţení vazby na nadřízené soudy. Odstoupení od stíhání a opatření napomenutí s výstrahou byly hodnoceny jako instituty, které byly převzaty z jiných evropských právních úprav a jsou velmi těţce aplikovatelné na naše právní podmínky. Podle 43,8 % dotázaných však zákon o soudnictví ve věcech mládeţe nepřináší zásadnější aplikační problémy. Je dostačujícím právním předpisem a v případě nejednoznačného výkladu některých ustanovení je třeba vyuţít sjednocující judikaturní praxi. V odpovědích však také 249
zaznívalo (zejména v kategorii soudců muţů), coţ by jistě potěšilo tvůrce předmětného zákona, ţe se v jejich dosavadní praxi nesetkali se závaţnějším problémem, který by nebylo moţné vyřešit. Ojedinělé, avšak o to více překvapující, vzhledem k odstupu od data nabytí účinnosti zákona (tj. 7 let), bylo vyjádření několika respondentů, kteří poukazovali na to, ţe čas ukáţe klady a zápory tohoto zákona. Kriticky na zákon o soudnictví ve věcech mládeţe pohlíţelo téměř 49 % dotázaných (volili odpověď „ne“). Několikráte zaznělo, ţe nebylo nutné vydávat ţádný speciální zákon, ţe úprava v obecných trestních předpisech byla dostatečná. Byla také dle některých respondentů přehlednější. Zákon o soudnictví ve věcech mládeţe je zbytečně rozsáhlý a úprava sloţitá. Kritice bylo podrobeno vazební řízení, zejména sloţitá a dlouhá procedura prodluţování vazby, nereálné dodrţení 2 měsíční lhůty. Široce koncipovaná nutná obhajoba, která je zbytečně rozšířena i na část přípravného řízení před zahájením trestního stíhání. Za problematickou a nevyhovující byla povaţována hlava III., řízení by mělo dle názoru některých respondentů probíhat podle zákona o soudnictví ve věcech mládeţe, nikoli podle občanského soudního řádu. Jako neúčelný byl zmiňován obligatorní návrh státního zástupce na uloţení opatření dle § 90 odst. 1 ZSM, s argumentací, ţe většina nezletilých, kteří se poprvé dopustí protiprávního jednání, si vezme poučení jiţ z policejního šetření a z projednání věci s orgánem sociálně právní ochrany dětí. V řadě případů jsou návrhy soudu podávány jiţ s vědomím, ţe od uloţení opatření bude upuštěno.580 Další otázka (č. 23) směřovala na praktické uplatňování zákona o soudnictví ve věcech mládeţe. Otázka č. 23 obsahovala ještě podotázku, resp. výzvu k tomu, aby respondenti označili, co povaţují za „největší“ problém při aplikaci zákona o soudnictví ve věcech mládeţe. Navzdory kritickému pohledu na kvalitu samotného zákona o soudnictví ve věcech mládeţe, který vyplývá z výsledků u otázky č. 22, udávala většina dotazovaných, ţe celkově hodnotí jeho praktické uplatňování „spíše
580
Uvedené závěry a text jsem prezentovala na koferenci Dny práva 2010 pořádaný Právnickou fakultou MU. Text uveřejněn taktéţ KUCHTA, J., KALVODOVÁ, V., HORKÁ, K, CHROMÝ, J., ŠTEFÁNIK, O. Věková hranice trestní odpovědnosti a kriminalita mládeže – Závěrečná zpráva. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2011, s. 41-62. KUCHTA, J., KALVODOVÁ, V., HORKÁ, K., CHROMÝ, J., ŠTEFÁNIK, O. Z praktické části výzkumu „Věková hranice trestní odpovědnosti a kriminalita mládeţe. Státní zastupitelství. 2011 č. 1-2, s. 40-45.
250
pozitivně“. Tento rozpor je však vysvětlitelný škálou nabízených variant odpovědí, kdy v případě otázky č. 22 (kvalita zákona) jsme nabídli respondentům variantu „ano“, „ne“, u otázky č. 23 (praktické uplatňování ZSM) měli dotázaní moţnost širšího výběru odpovědí „pozitivně“, „spíše pozitivně“, „spíše negativně“, „negativně“. Odpověď „spíše pozitivně“ byla i nejčastější odpovědí v rámci jednotlivých kategorií respondentů. Ve prospěch se tedy vyslovilo celkem 79,2 % (15,7 % „pozitivně“ a 62,8 % „spíše pozitivně“). Nejčastější odpověď zněla „spíše pozitivně“ (62,8 %), následovala odpověď „spíše negativně“ (19,0 %), „pozitivně“ (15,7 %), „negativně“ (1,65 %) a ţádnou z variant nezvolilo 0,85 %. Za největší problém při výkonu právní praxe v souvislosti s uplatňováním zákona o soudnictví ve věcech mládeţe se zdá neexistence kvalitních a dostupných probačních, terapeutických a výchovných programů; nadbytečnost zastoupení mladistvého obhájcem, kdy by mohla postačovat kvalifikovaná účast pracovníků Probační a mediační sluţby či orgánu sociálně-právní ochrany dětí; řízení dle hlavy III. by mělo být vedeno dle zákona o soudnictví ve věcech mládeţe, nikoli dle občanského soudního řádu; vyrozumívání zákonných zástupců mladistvých, zejména těch mladistvých, kteří jsou umístěni v ústavní či ochranné výchově. Zazněly také názory na celkovou zbytečnost zvláštního právního předpisu, tedy zákona o soudnictví ve věcech mládeţe, ale také postesk nad nedostatečným časovým prostorem orgánů činných v trestním řízení pro ţádoucí naplňování účelu zákona o soudnictví ve věcech mládeţe.581 V Rakousku jsem se s obdobným výzkumem, který by se zaměřil na kvalitu a praktické uplatňování zákona o soudnictví nad mládeţí nesetkala. Na základě získaných poznatků však lze konstatovat, ţe je normou, která v praxi nečiní potíţe, tyto byly případně řešeny judikatorně. Podstatné novely rakouského zákona o soudnictví nad mládeţí jsem zmínila v kapitole 1.2.6 nazvané Zákon o soudnictví nad mládeţí („Jugendgerichtsgesetz BGBl 599/1988). Novely (bylo jich celkem 15 od 1.1.1989, tj. účinnosti zákona) označované v odborné literatuře za klíčové, zpravidla
581
KUCHTA, J., KALVODOVÁ, V., HORKÁ, K, CHROMÝ, J., ŠTEFÁNIK, O. Věková hranice trestní odpovědnosti a kriminalita mládeže – Závěrečná zpráva. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2011, s. 41-62. KUCHTA, J., KALVODOVÁ, V., HORKÁ, K., CHROMÝ, J., ŠTEFÁNIK, O. Z praktické části výzkumu „Věková hranice trestní odpovědnosti a kriminalita mládeţe. Státní zastupitelství. 2011 č. 1-2, s. 45-46.
251
reagovaly na změnu jiných právních předpisů a závádění nových institutů do trestního práva (odklony, sníţení věku plnoletosti, nová ustanovení pro věkovou skupinu mladých dospělých, zrušení soudu pro mladistvé). Nešlo tedy o novely, které by napravovaly předchozí chyby zákonodárce.
252
4
Závěry a doporučení de lege ferenda Z dílčích komparativních shrnutí a závěrů uvedených v práci za kaţdou
kapitolou a získaných poznatků z výzkumu „Věková hranice trestní odpovědnosti a kriminalita mládeţe“ předkládám následující závěry a legislativní doporučení de lege ferenda: -
Delší legisvakanční lhůty pro nové právní úpravy. Nedostatkem českého legislativního procesu se zdá být snaha o příliš rychlé přijetí zákonů, aniţ by byla dána odborné i laické veřejnosti dostatečná doba k seznámení se a vstřebání nové právní úpravy. Např. český zákon o sounictví ve věcech mládeţe nabyl účinnosti ani ne rok po jeho přijetí, švýcarský zákon ve věcech mládeţe z roku 2003 nabyl účinnosti teprve v roce 2007; dalším příkladem můţe být legisvakanční lhůta u českého trestního zákoníku z roku 2009, která byla zhruba jednoletá. V případě velké novely rakouského trestního řádu (BGBl I 19/ 2004; změna zhruba 200 paragrafů) šlo o čtyřletou legisvakanční lhůtu.
-
Začít v širší míře vyuţívat „pilotní projekty“ („modelové projekty“), tj. před zavedením nových institutů do právní praxe provést projekty, které povedou ke zjištění jejich případných nedostatků, a neponechávat řešení těchto nedostatků aţ novelizacím či judikatuře. Tyto projekty tak mohou ve svém důsledku přispět ke stabilitě právního řádu a právní jistotě. Příkladem mohou být pilotní projekty provedené v Rakousku, kdy před celoplošným zavedením elektronicky sledovaného domácího vězení proběhly 2 fáze pilotních projektů. Po první neúspěšné fázi, kdy se vyskytly technické nedostatky, byl proveden druhý modelový projekt, který je odstranil a aţ poté bylo domácí vězení zavedeno celoplošně.
-
Vyvarovat se u budoucích novel zákona o soudnictví ve věcech mládeţe sloţité a zbytečně rozsáhlé právní úpravě. Výzkum ukázal, ţe český zákon o soudnictví ve věcech mládeţe povaţovali respondenti ve 48,8 % za „nekvalitní právní předpis“. Ve 43,8 % za „kvalitně zpracovaný právní předpis“. 6,7 % dotázaných nezaškrtlo ţádnou z navrţených variant a své rozhodnutí ani neodůvodnilo. 253
Obdobný výzkum hodnotící rakouský zákon o soudnictví ve věcech mládeţe jsem nedohledala. Při studiu odborné literaty jsem nenalezla mnoho příspěvků, které by se v posledních deseti letech podrobněji věnovaly tématu trestního
práva
mládeţe.
Není
tedy
upozorňováno
na
problematická
ustanovení a problematické uplatňování rakouského zákona o soudnictví ve věcech mládeţe. Vlnu diskuse však vyvolaly některé „velké“ novely tohoto zákona. Rakouský zákon o soudnictví ve věcech mládeţe od nabytí účinnosti (k 1.1.1989) prodělal celkem 15 novel, přičemţ klíčové novely byly zpravidla z důvodu změny jiných právních předpisů nebo zavádění nových institutů do trestního práva (např. zavedení odklonů do trestního práva dospělých znamenalo přenesení ustanovení o odklonech ze zákona o soudnictví ve věcech mládeţe do trestního řádu; se sníţením věku plnoletosti z 19 na 18 došlo i ke sníţení horní věkové hranice tresní odpovědnosti z 19 na 18 let) Nešlo tedy o novely, které by přepracovávaly či měnily ustanovení rakouského zákona nad mládeţí např. z důvodu jejich neurčitosti či nesrozumitelnosti, které by napravovaly předchozí chyby zákonodárce. Uvedené svědčí o kvalitě této právní normy. Rakouský zákon o soudnictví nad mládeţí z roku 1988 byl často také vzorem pro jiné právní úpravy (např. pro českou či švýcarskou). -
Ačkoliv dotázaní spíše nepovaţovali zákon o soudnictví ve věcech mládeţe za kvalitně zpracovaný právní předpis, praktické uplatňování tohoto zákona vnímali pozitivně (15,7 % pozitivně, 62,8 % spíše pozitivně). 19 % respondentů hodnotilo zákon č. 218/2003 Sb. spíše negativně a 1,65 % negativně. 0,85 % dotázaných neodpovědělo. Jako problematické byly hodnoceny zejména instituty, které představují odchylky od obecné právní úpravy – např. místní příslušnost, široce koncipovanou nutnou obhajobu, vyloučení mladistvých ze společného řízení, zformalizované řízení.
-
Zachovat dolní věkovou hranici trestní odpovědnosti na 15 letech. Pro ponechání této hranice svědčí zejména statistické údaje. V roce 2010 byl zaznamenán od roku 1989 nejniţší počet dětí, které spáchaly čin jinak trestný. Od roku 2002 lze sledovat pozvolný pokles kriminality. Nelze dát za pravdu ani tvrzením o nárůstu dětské kriminality a brutality, neboť u této kategorie osob převaţuje majetková kriminalita. Zejména krádeţe, např. trestný čin vraţdy 254
byl v roce 2010 evidován pouze v jednom případě. Zastávám názor na zachování současné dolní věkové hranice trestní odpovědnosti. S větším důrazem by měly být laické veřejnosti prezentovány statistické údaje o trestné činnosti dětí, které nepotvrzují nárůst dětské kriminality, ani nárůst jejich brutality, tedy nejčastější argumenty udávané pro tento krok. Pro zachování dolní věkové hranice trestní odpovědnosti na 15 letech vyznívají hlasy odborníků, ale také výsledky z výzkumu (65 % pro zachování současné hranice). Dolní věkovou hranici na 14 by sníţilo téměř 25 % státních zástupců a soudců, na 13 let by ji sníţilo 5 %, na 12 let 2,5 %. Z odůvodnění jednotlivých skupin: - Respondenti, kteří by zachovali dolní věkovou hranici trestní odpovědnosti na 15 letech, své rozhodnutí odůvodnili: - historickými souvislostmi, - tradicí a ustálenou praxí, - odpovídá rozumovému a mravnímu vývoji mládeţe, - hrozba trestní sankce mládeţ od páchání trestné činnosti neodrazuje, - pokud by mělo přece jen dojít ke sníţení dolní věkové hranice trestní odpovědnosti, pak pouze u nejzávaţnějších činů. - Respondenti, kteří by zachovali dolní věkovou hranici trestní odpovědnosti na 14 letech, své rozhodnutí odůvodnili: - tato věková kategorie se významně podílí na páchání protiprávní činnosti, - mládeţ je fyzicky, mentálně i sociálně vyspělejší neţ před půl stoletím, kdy byl koncipován zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, - v tomto věku jiţ děti dovedou rozeznat protiprávnost svého jednání a nést za něj odpovědnost, - pokud by nedošlo k plošnému sníţení dolní věkové hranice trestní odpovědnosti, pak by mělo dojít alespoň ke sníţení u vybraných trestných činů násilných a u krádeţí. 255
- Respondenti, kteří by zachovali dolní věkovou hranici trestní odpovědnosti na 13 a 12 letech, ke svému rozhodnutí uvedli, ţe: - dolní věkovou hranici trestní odpovědnosti by sníţili pouze u nejzávaţnější
trestné
činnosti.
Mládeţ
nepáchá
sloţitou
trestnou činnost (krádeţe, výtrţnictví, sprejerství) a plně si uvědomuje následky svého jednání. V Rakousku je dolní věková hranice trestní odpovědnosti stanovena na 14 letech. K diskusím ohledně dolní věkové hranice trestní odpovědnosti v takové míře jako je tomu v České republice, nedochází. V rakouské literatuře jsem se setkala s názory, které povaţují sníţení dolní věkové hranice trestní odpovědnosti za kontraproduktivní. Spíše, neţ sníţení této hranice, by odborníci na problematiku trestního práva mládeţe uvítali kvalitnější úpravu v oblasti péče o nedospělé. Prvorepublikový zákon o trestním soudnictví nad mládeţí z roku 1931 zakotvoval také 14 let pro dolní věkovou hranici trestní odpovědnosti. Do zrušení tohoto zákona v padesátých letech tedy na našem území platila dolní věková hranice trestní odpovědnosti 14 let. Tvrzení respondentů ve výzkumu, ţe dolní věková hranice 15 let je dána historicky a není ji z tohoto důvodu třeba měnit, je dána spíše obodobím od 60. let 20. století, kdy nabyl účinnosti trestní zákon (zákon č. 140/1961 Sb.). Za zmínku stojí uvést, ţe do roku 2001 v Rakousku platila „horní“ věková hranice trestní odpovědnosti 19 let. Sníţením hranice zletilosti z 19 na 18 leţ zákonem BGBl I 2001/19 došlo i ke sníţení „horní“ hranice trestní odpovědnosti. -
Sníţením dolní věkové hranice trestní odpovědnosti by se nedosáhlo sníţení dětské delikvence (uvedlo téměř 70 % dotázaných). Zbývající respondenti (téměř 30 %) volili kladné varianty (v dotazníku odpovědi „souhlasím“, „spíše souhlasím“). 42 % respondentů se domnívá, ţe sníţení dolní věkové hranice
trestní odpovědnosti by spíše nevedlo k pozitivním výsledkům ve smyslu generální prevence. Zhruba 30 % dotázaných zaškrtlo odpověď „ne“ a téměř 15 % souhlasilo s tím, ţe sníţení dolní věkové hranice trestní odpovědnosti by mohlo vést k pozitivním výsledkům ve smyslu generální prevence. 13,2 % dotázaných odpovědělo, ţe spíše ano. 256
-
83,9 % respondentů výzkumu nespatřuje souvislost mezi sníţením dolní věkové hranice trestní odpovědnosti a počátkem sexuálního ţivota. Pouze 3,4 %, coţ představovalo 4 osoby, by tuto souvislost dovozovaly. Z výsledků nevyplynuly jednoznačné závěry pro odlišení dolní věkové hranice trestní odpovědnosti a hranice počátku sexuálního ţivota.
-
Zavést skupinu mladých dospělých (osob, které dosáhly věku 18 let, avšak nedovršily 21 let). S touto kategorií počítal vládní návrh českého zákona o soudnictví ve věcech mládeţ z roku 2001, avšak v konečném znění zákona o soudnictví ve věcech mládeţe se tato skupina neobjevila. Zakotvení této kategorie odůvodňuje jednak poměrně vysoká míra kriminality této skupiny pachatelů, ale zejména jde o osoby, u nichţ je vhodný specifický přístup z hlediska vedení trestního řízení, ukládání vhodných sankcí, ale také jejich výkonu. U této skupiny pachatelů ještě není ukončeno dospívání a vhodným přístupem jde ovlivnit jejich postoje a nasměrovat je tak, aby do budoucna vedli řádný ţivot. Rakouská právní úprava obsahuje v zákoně o soudnictví ve věcech mládeţe od 1.7.2001 speciální ustanovení pro tuto věkovou skupinu („junge Erwachsene“), zejména pak v oblasti práva procesního.
-
Škála opatření v českém zákoně o soudnictví ve věcech mládeţe je dostatečná. Výzkum taktéţ prokázal spokojenost respondentů se škálou opatření. Respondenti výzkumu povaţují škálu opatření v českém zákoně o soudnictví ve věcech mládeţe za dostatečnou (91 %; jako nedostatečnou ji hodnotilo 6,6 %; 2,4 % respondentů neodpovědělo. - Za nejméně efektivní opatření povaţovali napomenutí s výstrahou a peněţité opatření. Naopak za nejvíce efektivní opatření byly označeny obecně prospěšné práce a výchovná povinnost vykonat bezplatně ve volném čase společensky prospěšnou činnost, neboť tato opatření umoţňují, dle názorů respondentů, pachatelům osvojit si pracovní návyky a naučit se odpovědnosti k plnění svěřených úkolů.
- Ohodnocení vybraných opatření (známkou 1-5 – stupnice jako ve škole) průměrné známky: 1,92 obecně prospěšné práce 2,06 dohled probačního úředníka 257
2,25 ochranná výchova 2,48 zákaz vstupu na kulturní a jiné společenské akce 3,84 napomenutí s výstranou. -
Rozšíření nabídky probačních, terapeutických a výchovných programů. Tyto programy nejsou bohuţel k dispozici v obvodu kaţdého okresního soudu. Mladistvý musí často za těmito programy dojíţdět do jiného okresu, coţ je spojeno s vyššími finančními výdaji. Špatná dostupnost můţe vést k neúčasti na těchto programech.
-
Celkové zjednodušení vazebního řízení, zejména odstranit rozhodování o prodlouţení vazby na nadřízené soudy, které je povaţováno za nadbytečné a tudíţ časově náročnější.
-
Prodlouţení vazební lhůty ze 2 alespoň na 4 měsíce. Lhůta 2 měsíců je státními zástupci povaţována za nepřiměřeně krátkou.
-
V rámci výzkumu respondenti označili místní příslušnost jako problémové ustanovení. Domnívám se, ţe pokud bychom vycházeli jako v Rakousku při určení místní příslušnosti ihned z obvyklého pobytu, tedy místa, kde se obviněný převáţně zdrţuje, pak bychom předešli komplikovanému postupu naší právní úpravy.
-
V případě narovnání nahradit zákonnou povinnost sloţit přiměřenou peněţní částku k obecně prospěšným účelům nově povinností odpracovat určitý počet hodin obecně prospěšných prací. V České republice jde o zřídka vyuţívaný institut u mladistvých i dospělých pachatelů, navrhovaná změna by mohla přispět k častější frekvenci jeho aplikace.
-
Sníţení maximální výměru obecně prospěšných prací na 100 hodin v případě mladistvých pachatelů. Ačkoliv s účinností nového trestního zákoníku došlo ke sníţení horní hodinové výměry obecně prospěšných prací, přesto povaţuji tuto hranici pro mladistvé za stále vysokou. S vysokou výměrou je často spojeno jejich nevykonání. Uloţení obecně prospěšných prací v niţší výměře povaţuji za efektivnější a účelnější. Mladiství zpravidla nemají osvojeny pracovní návyky, nedokáţí dodrţovat určitý pravidelný reţim. Inspirací můţe být právě rakouská právní praxe, která ukládá obecně prospěšné práce mladistvým při dolní polovině maximální výměry. Názor na sníţení maximální výměry obecně 258
prospěšných prací však nebyl zjištěn v prezentovaném výzkumu, přesto zastávám názor na sníţení maximální výměry ze 150 hodin na 100 hodin. České soudy zpravidla ukládájí obecně prospěšné práce při maximální hranici výměry obecně prospěšných prací. Ve výzkumu 61,9 % dotázaných povaţovalo maximální výměru ve výši 150 hodin za dostačující. 20,7 % respondentů by hranici navýšilo na 200 hodin a na 250 hodin by ji zvýšilo 5,8 % a téměř 10 % dokonce na 300 hodin. Respondenti, kteří by současnou maximální hranici navýšili, by zvýšili i dobu nutnou k výkonu tohoto trestního opatření. -
Po vzoru rakouské právní úpravy stanovit výši denní a týdenní maximální hodinové výměry. V Rakousku je stanovena maximální denní výměra na 6 hodin a týdenní na 20 hodin. V České republice takové hranice nastaveny nejsou. Domnívám se, ţe jejich zakotvení by mohlo zamezit „dohánění“ výkonu tohoto trestního opatření/trestu ke konci lhůty k jejich výkonu.
-
V případě sníţení maximální výměry obecně prospěšných prací sníţit také přiměřeně lhůtu k jejímu vykonání.
-
Nesouhlasím s prodlouţením lhůty k vykonání obecně prospěšných prací z jednoho na dva roky, který je součástí vládního návrhu na novelu trestního zákoníku - sněmovní tisk č. 297/2011. Povinnost vykonat obecně prospěšné práce v příliš dlouhé době se jeví jako demotivující, coţ bylo potvrzeno i respondenty ve výzkumu. Tuto změnu povaţuji za zcela kontraproduktivní.
-
Zavést zákonné pojištění osob, které vykonávají obecně prospěšné práce pro případ odpovědnosti za škodu. Tímto krokem by se mohl zvýšit počet institucí, u nichţ by mohly být obecně prospěšné práce vykonávány.
-
U nedobytných peněţitých trestů umoţnit náhradní trest obecně prospěšných prací. V případě neuhrazení peněţitého trestu povaţuji za účelnější uloţení náhradního trestu vykonání obecně prospěšných prací jakoţto náhradního trestu, neţ-li nařízení výkonu trestu odnětí svobody. V Rakousku se s touto moţností setkáváme od 1.1.2008, přičemţ se tato nová právní úprava vztahuje také na mladistvé pachatele.
-
Nedoporučuji rozšíření moţnosti přeměny obecně prospěšných prací v trest domácího vězení, který je součástní vládního návrhu na novelu trestního 259
zákoníku - sněmovní tisk 297/2011. K navrhované úpavě vyjadřuji jisté pochybnosti, zejména pak obavy, aby odsouzení k trestu/trestnímu opatření obecně prospěšných prací nekalkulovali jiţ v počátcích při zjišťování stanoviska odsouzeného k tomuto trestu/trestnímu opatření s tím, ţe sice vyjádří kladné stanovisko, avšak obecně prospěšné práce nevykonají a raději „zůstanou doma“.
Přeměnu
pouze
v trest
odnětí
svobody
povaţuji
u
tohoto
trestu/trestního opatření za vhodnější a účinnější. V Rakousku takovou úpravu nenalézáme a ani jsem nezaznamenala obdobné návrhy na její přijetí. -
Zavést elektronický monitoring u domácího vězení. Namátkové kontroly pracovníky Probační a mediační sluţby povaţuji za zcela nedostatečné. Elektronické náramky monitorují odsouzeného při kaţném pohybu a signalizují okamţité porušení stanovených podmínek. Stejně jako v České republice, i v Rakousku se probační pracovníci podílí na kontrolách domácího vězení. Názory, ţe by postačovaly pouze namátkové kontroly probačními pracovníky, jsem nezaznamenala. Účinnost novely trestního řádu, která zavádí domácí vězení do rakouského právního řádu byla podmíněna okamţikem vybavení věznic fungujícími zařízeními pro elektronický monitoring. Rakousko šlo ihned cestou elektronického monitoringu, coţ povaţuji za správné. Shodný názor ukázaly také výsledky výzkumu, kdy 76,9 % respondentů povaţuje kontrolu uloţeného trestního opatření domácího vězení mladistvému prostřednictvím namátkových kontrol jako neefektivní.
-
Zrušit výslovné zákonné časové rozpětí v § 60 odst. 3 trestního zákoníku, kdy se odsouzený musí zdrţovat v určeném obydlí. Takovou úpravu v rakouské právní úpravě také nanalézáme, stanovnení časového rozpětí je ponecháno na rozhodnutí soudu, čímţ je dán větší prostor pro individualizaci tohoto trestu/trestního opatření. Toto doporučení je v souladu s vládním návrhem na novelu trestního zákoníku - sněmovní tisk č. 297/2011.
-
Nutnost písemného souhlasu osob, které s odsouzeným ţijí ve společné domácnosti s uloţením trestu/trestního opatření domácího vězení, tak jako je tomu v Rakousku. Osoby spoluţijící s odsouzeným souhlasem vyjadřují jednak kladný přístup k výkonu tohoto opatření/trestu nejbliţších osob odsouzeného, 260
ale také souhlas se vstupem do obydlí probačnímu pracovníkovi nebo osobám, které obhospodařují chod elektronického zařízení. -
Rozšířit podmínky pro uloţení domácího vězení o podmínku, ţe odsouzený bude v pracovním poměru, studovat či vykonávat jinou pravidelnou pracovní činnost. Obdobnou podmínku nalezneme např. v rakouské, švýcarské a německé právní úpravě.
-
Tvorba „časových plánů“ probačním pracovníkem s odsouzeným k domácímu vězení. Jde o týdenní či čtrnáctidenní plány. V Rakousku jsou tyto časové plány předávány dohlíţecí centrále, která kontroluje výkon domácího vězení. I kdyţ v České republice prozatím není zavedeno elektronické sledování, doporučovala bych je, neboť pruţněji reagují na změny, které mohou u odsouzeného nastat – např. nemoc odsouzeného, změnu pracovní doby.
-
Zavedení „seznamu“, který eviduje odsouzené k trestnímu opatření/trestu domácího vězení a zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Jednalo by se o propojený elektronický systém na úrovni justičních sloţek, vyuţitelný Policií ČR např. při kontrolách mladistvých na kulturních zábavách či sportovních akcích. S existencí takového seznamu jsem se v Rakousku v souvislosti s domácím vězením nesetkala. Je třeba také uvést, ţe rakouská právní úprava nezná obdobný trest, který by odpovídal zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, tak jak jej zná česká právní úprava.
-
Uzákonit moţnost uloţit domácí vězení i podmíněně propuštěnému, a to i v případě přijetí vládního návrhu novely trestního zákoníku - sněmovní tisk 297/2011. Vládní návrh změny trestního zákoníku předpokládá, ţe by rozšířil moţnost takového rozhodnutí i na ostatní případy podmíněného propuštění. Uloţené domácí vězení podmíněně propuštěnému by bylo přísnější variantou neţli podmíněné propuštění s dohledem, neboť celková doba trvání pobytu podmíněně propuštěného v obydlí nesmí přesáhnout jeden rok, a to i tehdy, pokud by zkušební doba byla delší. V Rakousku se s takovou variantou taktéţ setkáváme.
-
Po vzoru rakouské právní úpravy rozšířit moţnost nahrazení vazby dle § 73 trestního řádu domácím vězením. Nahrazení vazby zárukou, slibem nebo 261
dohledem by představovalo mírnější varianty, neţ nahrazení vazby domácím vězením. Důvody pro zavedení této moţnosti jsou hospodárnost a efektivita. -
Ačkoliv výsledky výzkumu ukázaly, ţe 90,9 % respondentů povaţuje horní hranici sazby ve výši pěti let u sankce zákazu vstupu na sportovní, kulturní, společenské akce za přiměřenou (pro úplnost 6,6 % tuto hranici nepovaţuje za dostatečnou, 2,5 % nezaškrtlo ţádnou odpověď), doporučovala bych horní
hranici trestní sazby u trestního opatření/trestu zákazu vstupu na kulturní, sportovní a jiné společenské akce sníţit na 3 léta u mladistvých a na 5 let u dospělých pachatelů. Současné výměry (5 let u mladistvých a 10 let u dospělých pachatelů) povaţuji za nepřiměřeně vysoké. Domnívám se, ţe uloţení trestního opatření při takto nastavené maximální hranici se míjí účinkem. Porovnání s rakouskou právní úpravou nelze provést, rakouská právní úprava takovou sankci nezná. -
Zavést dohodovací řízení o vině a trestu i u mladistvých pachatelů. Domnívám se, ţe v případě mladistvých pachatelů můţe mít rychlá reakce na spáchaný čin větší výchovný efekt neţ zdlouhavé soudní řízení. V dotazníkovém šetření vyzněly výsledky výzkumu spíše ve prospěch vyuţívání dohod o vině a trestu i u mladistvých pachatelů. 53,7 % respondentů by dohodu o vině a trestu zavedlo i u mladistvých, 40,5 % se vyjádřilo proti jejímu zavedení. 1,7 % dotázaných nezaškrtlo ani jednu z navrţených variant. 4,1 % respondentů nezaškrtlo ani jednu z navrţených variant s odůvodněním, ţe nedisponují dostatečným mnoţstvím informací o dohodovacím řízení. Pro zavedení dohodovacího řízení se vyjádřili spíše soudci (60 % volilo variantu „ano“, 33,4 % variantu „ne“, 3,3 % neodpovědělo a neodůvodnilo) neţli státní zástupci. V kategorii státních zástupců vyzněly výsledky zcela nejednoznačně, neboť 47,5 % státních zástupců se vyjádřilo pro zavední dohod o vině a trestu i pro mladistvé pachatele a 47,5 % se zavedením nesouhlasilo. Rakouský Nejvyšší soud se k zavedení dohodovacího řízení vyslovil negativně. Dohodovací řízení povaţuje za neslučitelné s rakouským trestním řádem.
-
De lege ferenda nesouhlasím s moţností kvalifikované účasti úředníků orgánu sociálně-právní ochrany dětí či úředníků Probační a mediační sluţby namísto ustanoveného obhájce mladistvého. S takovou moţností se setkáváme 262
i v Rakousku. Prvorepubliková právní úprava trestního soudnictví ve věcech mládeţe (zákon č. 48/1931, Sb. z. a n.) umoţňovala, aby zástupci úřadoven pro péči o mládeţ mohli být ustanovování v řízení před okresními soudy. Tuto variantu nepovaţuji za nejvhodnější, a to z důvodů kvalifikačních předpokladů pro řádnou obhajobu. -
Zachovat stabilní soustavu soudnictví nad mládeţí. Vyvarovat se neuváţených kroků jako tomu bylo v případě zrušení rakouských soudů ve věcech mládeţe ve Vídni, Grazu a Linzi. Rakouští odborníci nejen na problematiku trestního soudnictví ve věcech mládeţe povaţují zrušení soudů ve věcech mládeţe za zcela nesystémový krok. Po změně na postu ministra spravedlnosti, za nehoţ došlo ke zrušení těchto soudů, začaly opět snahy o znovuobnovení těchto soudů. Prozatím se však zdá, ţe jde bohuţel o nevratný krok.
-
Prohlubovat spolupráci soudců a státních zástupců s Probační a mediační sluţbou, jakoţto jeden ze základů pro úspěšně fungující soudnictví ve věcech mládeţe. Výzkum ukázal spokojenost respondentů s činností probačních pracovníků. Pozitivně spolupráci hodnotilo 59,5 % respondentů. Ve 38 % jako spíše pozitivní a jako spíše negativní, ve 2,5 %. Negativně nevnímal spolupráci ani jeden z respondentů. Jako pozitiva respondenti uvedli: operativnost, vstřícnost, ochotu ke spolupráci a odborné vzdělání probačních pracovníků. Dále pak pravidelná setkání multitýmů (zejména Týmu pro mládeţ). Jako negativa
uvedli:
personální
poddimenzování,
nedostatečné
materiální
vybavení, nekvalitně zpracované metodické pokyny.
Po analýze problematiky rakouského a českého trestního soudnictví ve věcech mládeţe lze shrnout, ţe je opodstatněné, aby problematika trestního práva mladistvých byla obsaţena v samostatných zákonech, které obsahují speciální úpravu pro mladistvé. Právní úprava tak odpovídajícím způsobem reaguje na skupinu pachatelů, kteří vzhledem ke svému vývoji vyţadují zvláštní přístup. Porovnáme-li zkoumanou českou a rakouskou právní úpravu, můţeme konstatovat, ţe český zákon o soudnictví ve věcech mládeţe je normou velmi podrobnou. Snahou zákonodárce bylo zpracování dokonalé normy. Otázkou je, zda tento přílišný formalismus, 263
neoklešťuje přespříliš orgány činné v trestním řízení co do moţnosti uváţení intra legem, zda by nebyl ku prospěchu volnější systém. Aplikační obtíţe, které se po nabytí účinnosti českého zákona vyskytly, byly napravovány judikatorně a postupnou novelizací. To je samozřejmě obvyklá praxe. Přesto se domnívám, ţe pro zpracování důleţitých právních předpisů či novel by měl být dán větší časový prostor pro oponenturu a širší odbornou diskusi. Stejně tak nelze neţ doporučit vyuţívání modelových projektů, které v praxi ověří jejich kvalitu. Rakouský zákon o soudnictví nad mládeţí povaţuji za méně formální, přesto účinnou právní normu. Nelze jednoznačně konstatovat, ţe český či rakouský zákon o soudnictví ve věcech mládeţe či systém trestního soudnictví je lepší či horší. V Rakouku se setkáváme s dlouholetou nepřerušenou tradicí trestního práva mládeţe, stejně tak i tradiční sociální péčí o mládeţ, vykonávanou sociálními pracovníky. Právě spolupráce soudců a státních zástupců zejména s probačními pracovníky je v Rakousku na velmi dobré úrovni a zdá se být základem pro úspěšně fungující soudnictví ve věcech mládeţe. Pozitivně je třeba hodnotit, ţe výsledky výzkumu „Věková hranice trestní odpovědnosti a kriminalita mládeţe“ ukázaly, ţe i v České republice je spolupráce těchto institucí na velmi dobré úrovni. V Rakousku je zapojení sociálních pracovníků hojně vyuţíváno při dohledových činnostech, zejména při vyuţívání odklonů. Uvedené je pak třeba zdůraznit i v souvislosti s rozšířením oprávnění ukládat odklony i na státní zástupce, aniţ by tito byli vázáni rozpětím trestní sazby. Lze tedy očekávat, ţe odklony budou rakouskému trestnímu soudnictví mládeţe do budoucna dominovat. Rakouské trestní právo nad mládeţí nezná tak širokou škálu opatření, kterou nabízí český zákon o soudnictví nad mládeţí. Do budoucna bychom se měli snaţit vyuţívat všech moţností, které nám náš zákon dává. Pokud praxe pozitivně hodnotí zákonné zakotvení určitých institutů (např. probačních, terapeutických programů), ale v reálu se jich nedostává, pak nelze hovořit neţ o nevyuţitém potenciálu zákona. Na podobné připomínky by měly příslušné orgány reagovat a snaţit se vyslyšet ty, kteří zákon aplikují v praxi. Pouze při dobré spolupráci všech orgánů, které se mají podílet na realizaci trestního soudnictví nad mládeţí, lze očekávat plně funkční systém trestního práva mládeţe.
264
5. Resümee Die
vorliegende
österreichischen
Dissertation
Vergleichung
befasst
der
sich
mit
Rechtsregelung
einer im
tschechischBereich
der
Jugendgerichtsbarkeit. Die Doktorarbeit besteht aus drei Schwerpunktkapiteln, die weiter in Unterkapitel und Unterabschnitte gegliedert sind. Jedes der Kapitel ist mit vergleichenden Teilzusammenfassungen und Teilschlussfolgerungen abgeschlossen. Das erste Kapitel enthält eine kurze Abhandlung über die historische Entwicklung des Jugendstrafrechtes im Gebiet Tschechiens und Österreichs. Die Unterkapitel sind der Strafgesetzgebung in der österreichischen Monarchie und der historischen Entwicklung des Jugendstrafrechtes in den böhmischen Ländern und in Österreich
gewidmet.
Die
gemeinsame
Geschichte
des
tschechischen
und
österreichischen Staates spiegelt sich auch in der Jugendgerichtsbarkeit wider. Die grundlegenden
Bestimmungen
des
tschechischen
Gesetzes
über
die
Jugendstrafgerichtsbarkeit aus dem Jahr 1931, d.h. aus der Zeit der Ersten Republik, beruhen auf den Vorentwürfen aus dem Jahr 1907, d.h. aus einer Zeit, zu der die böhmischen Länder noch ein Bestandteil der österreichisch-ungarischen Monarchie waren. Als Vorlage für das geltende tschechische Gesetz Nr. 218/2003 Sb. [Sbírka
zákonů – die tschechische Gesetzessammlung] über die Jugendgerichtsbarkeit in der Fassung
der
späteren
Vorschriften
diente
sowohl
das
tschechische
Jugendgerichtsgesetz aus der Zeit der Ersten Republik als auch das österreichische Jugendgerichtsgesetz aus dem Jahr 1988. Beiden Gesetzen sind insbesondere die Verankerung von Elementen der restorativen Justiz, das abgestufte Sanktionssystem, die Bemühung, Jugendliche durch einen Aufenthalt in Justizanstalten nicht zu stigmatisieren, sowie auch die enge Zusammenarbeit zwischen den Justizbehörden und den die Bewährungshilfe und Sozialarbeit leistenden Stellen gemeinsam. Das zweite Kapitel ist dem österreichischen Jugendgerichtsgesetz aus dem Jahr 1988 gewidmet. Sowohl das österreichische als auch das tschechische Jugendgerichtsgesetz regeln die materiell- sowie auch die prozessrechtliche Problematik. Beide Gesetze unterscheiden die Altersgruppen von Unmündigen und Jugendlichen. Das österreichische Jugendgerichtsgesetz legt im Gegensatz zur tschechischen Regelung neben den Unmündigen und Jugendlichen noch eine weitere 265
Altersgruppe fest, und zwar die jungen Erwachsenen. Die untere Altersgrenze der Strafmündigkeit ist in den beiden Ländern unterschiedlich (in Österreich 14 Jahre, in der Tschechischen Republik 15 Jahre) geregelt. Im Vergleich zum österreichischen Jugendgerichtsgesetz schreibt das tschechische Gesetz eine breitere Skala von Reaktionen auf die von Jugendlichen verübten Straftaten vor, was dem Gericht und im strafrechtlichen Vorverfahren dem Staatsanwalt ermöglicht, konsequent das Prinzip
der
Individualisierung
der
Strafe
zu
erfüllen.
Das
österreichische
Jugendgerichtsgesetz ist seit 1989 in Kraft, wogegen das tschechische erst seit dem 1. 1. 2004. Die tschechische Regelung ist im Vergleich zur österreichischen sehr jung und ausführlich. Die österreichische Rechtsnorm halte ich für weniger formell, trotzdem jedoch effizient, was wahrscheinlich auf die ununterbrochene langjährige Tradition des Jugendstrafrechtes582 sowie auch auf die historisch entwickelte, von den Sozialarbeitern zu leistende Betreuung von Jugendlichen zurückzuführen ist. Österreich hat ein gut abgestuftes Sanktionssystem, in dem eine sehr wichtige Aufgabe dem vorläufigen Rücktritt von der Verfolgung und der vorläufigen Einstellung der Verfolgung zukommt. Im Gegensatz dazu beschränkt sich in der Tschechischen Republik das Spektrum der Straftaten, bei denen über eine vorläufige Einstellung bzw. einen vorläufigen Rücktritt von der Verfolgung entschieden werden kann, auf solche, die mit einer Freiheitsstrafe von höchstens fünf Jahren bedroht sind. Im dritten Kapitel widmet sich die Verfasserin den österreichischen Behörden und Einrichtungen, die das Jugendgerichtsgesetz in der Praxis umsetzen. Sie behandelt kurz das österreichische System der für Jugendstraftaten zuständigen Staatsanwaltschaften und der Jugendgerichtsbarkeit allgemein sowie auch das österreichische System von Jugendgerichten. Sie macht den Leser mit der „Jugendgerichtshilfe“, der österreichischen Entsprechung der tschechischen Behörde für sozialrechtlichen Kinderschutz, und des Weiteren auch mit der Organisation NEUSTART, der österreichischen Entsprechung des tschechischen Dienstes für Bewährungshilfe und Mediation (Probační a mediační sluţba ČR), vertraut.
582
Das erste österreichische Jugendgerichtsgesetz stammt aus dem Jahr 1928.
266
Einen Bestandteil des zweiten und dritten Kapitels bilden Ergebnisse der Forschung „Altersgrenze der Strafmündigkeit und die Jugendkriminalität“, die im Laufe des Jahres 2010 durch den Lehrstuhl für Strafrecht der Juristischen Fakultät der Masaryk-Universität durchgeführt wurde und an der sich die Verfasserin wesentlich beteiligte. Der Schwerpunkt der Forschung lag in der Beurteilung der geltenden Rechtsregelung und Rechtspraxis im Bereich des Umgangs mit straffälligen Jugendlichen. 24 Fragen richteten sich insbesondere auf die Feststellung, was für eine Einstellung die Befragten zur unteren Altersgrenze der Strafmündigkeit, zur Effizienz ausgewählter den jugendlichen Straftätern auferlegter Sanktionen sowie zur Zusammenarbeit mit ausgewählten Einrichtungen haben. Die Befragten erhielten die Möglichkeit, zur Rechtsregelung der Jugendstrafgerichtsbarkeit und insbesondere dann zum Gesetz Nr. 218/2003 Sb. über die Verantwortung der Jugendlichen für rechtswidrige Taten und über die Jugendgerichtsbarkeit sowie über die Änderung einiger Gesetze in der Fassung von späteren Vorschriften Stellung zu nehmen. Es wurden Spezialisten für Jugendkriminalität in der Tschechischen Republik befragt. Im Rahmen der Forschung wurden alle Bezirksstaatsanwaltschaften und alle Amts- bzw. Bezirksgerichte in der Tschechischen Republik angesprochen, d.h. insgesamt 187 Richter
an
Amts-
bzw.
Bezirksgerichten
und
Staatsanwälte
an
Bezirksstaatsanwaltschaften. Bis zum festgelegten Termin wurden insgesamt 121 ausgefüllte Fragebögen retourniert. Die Forschung erfreute sich somit einer nicht gerade kleinen Unterstützung, da der Rücklauf an ausgefüllten Fragebögen 65,6 % betrug. Im Fazit der Arbeit hob die Verfasserin abschließend die wichtigsten Erkenntnisse und legislativen Empfehlungen de lege ferenda nicht nur für das Jugendstrafrecht in der Tschechischen Republik von den hinter jedem Kapitel präsentierten vergleichenden Teilzusammenfassungen und Teilschlussfolgerungen hervor.
267
Přílohy: Příloha č. 1 – Dotazník a výsledky dotazníkového šetření (tabulková část) „Věková hranice trestní odpovědnosti a kriminalita mládeţe“ Příloha č. 2 - Seznam institucí spolupracujících při výkonu obecně prospěšných prací ve Vídni: Příloha č. 3 - Seznam institucí spolupracujících při výkonu obecně prospěšných prací v Brně: Příloha č. 4 - Dotazníkníkové šetření – STUMMER, J. Zur Situation jugendlicher Häftlinge in der Justizanstalt Wien Josefstadt. Ergebnisse einer mündlichen Befragung Příloha č. 5 – Ţádost o schválení elektronicky sledovaného domácího vězení („Antrag auf Bewilligung des elektronisch überwachten Hausarrests“)
268
Příloha č. 1 – Dotazník a výsledky dotazníkového šetření (tabulková část) „Věková hranice trestní odpovědnosti a kriminalita mládeže“: Poznámka autorky: Součástí zde prezentovaného dotazníku je u každé z otázek uvedena pro přehlednost i tabulková část se zpracovanými výsledky. Pokyny pro vyplnění dotazníku: U kaţdé otázky zvolte odpověď, která nejvíce odpovídá Vašemu stanovisku. Vybranou odpověď označte kříţkem (x) do čtverečku. U těch otázek, kde se předpokládá Vaše volné vyjádření, napište jej prosím čitelně na řádek. Pokud Vám nebude postačovat stanovený počet řádků, vyuţijte druhou stranu listu, přičemţ k takové odpovědi připojte také číslo otázky. 1. Pohlaví - zaškrtněte, prosím, zda-li jste žena či muž: ţena
muţ
2. Jakou profesi v současnosti vykonáváte? soudce/soudkyně 3.
státní zástupce/státní zástupkyně
Jaká je celková délka Vaší praxe státního zástupce/státní zástupkyně nebo soudce/soudkyně? .................................................................................................................................. ..................................................................................................................................
Výsledné odpovědi na otázky č. 1 – 3: Respondenti podle pohlaví a profese ţeny muţi soudci státní zástupci ţeny soudkyně muţi soudci ţeny státní zástupkyně muţi státní zástupce
75 46 60 61 30 30 45 16
Délka praxe respondentů – podrobné údaje počet respondentů 1 2 3 4 5
ţeny soudkyně
muţi soudci
36 27 9 18 1
21 28 34 39 8
ţeny státní zástupkyně 16 11 20 30 26
muţi zástupci 23 20 měs. 6 3 2
státní
269
6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45
18 24 8 21 14 21 35 13 12 7 17 7 33 14 13 30 11 10 4 8 měs. 20 13 16 24 33 4 roky a 10 měs.
7 5 9 10 17 35 25 17 6 7 11 25 17 7 18 12 15 12 7 měs. 25 5 30 15 6 12
14,5 3 7 5 27 25 8 21 1,5 14 20 20 10 17 5 27 44 16 27 8 10 20 15 24 16 2 24 30 36 15 16 11 4 6 17 30 3 20 17 neuvedla
5 4 7 27 3,5 8 6,5 14 3,5 39 2
Délka praxe respondentů II. – dle zvoleného rozpětí délky praxe délka praxe 0-10 let 11-20 let 21-30 let 31-36 let 37-44 let Neuvedl/la celkem
ţeny soudkyně 9 12 5 3 1 0 30
muţi soudci 11 10 6 2 1 0 30
celkem soudci 20 22 11 5 2 0 30
ţeny státní zástupkyně
muţi státní zástupci
13 18 11 1 1 1 45
12 1 2 0 1 0 16
celkem státní zástupci 25 19 13 1 2 1 61
270
4. Seřaďte sedm uvedených faktorů ovlivňujících kriminalitu mládeže, a to podle toho, jakou mají podle Vašeho názoru relevanci. Využijte číselnou řadu 1 až 7. alkohol a drogy rodina škola vrstevnické skupiny televize, počítačové hry a internet trávení volného času vrozené osobnostní dispozice Odpovědi respondentů: pořadí
ţeny soudkyně
muţi soudci
1. 2.
rodina vrstevnické skupiny
rodina vrstevnické skupiny
3.
alkohol a drogy
alkohol a drogy
4.
vrozené osobnostní dispozice trávení volného času televize, počítačové hry a internet škola
vrozené osobnostní dispozice trávení volného času škola
vrstevnické skupiny
vrozené osobnostní dispozice trávení volného času
škola alkohol a drogy
alkohol a drogy škola
televize, počítačové hry a internet
televize, počítačové hry a internet
televize, počítačové hry a internet
5. 6. 7.
ţeny státní zástupkyně rodina vrozené osobnostní dispozice trávení volného času
muţi státní zástupci rodina vrstevnické skupiny
5. Domníváte se, že by zákonodárce měl přistoupit k regulaci i dalších sociálně patologických jevů mládeže? Pokud souhlasíte, uveďte, o jaké sociálně patologické jevy se jedná: ano ................................................................................................................................ ne ................................................................................................................................ Odpovědi respondentů:
ano ne neodpověděl/la celkem
státní zástupci muţ ţena % 3 4 11,5 % 12 41 86,9 % 1 0 1,6 % 16 45 100 %
muţ 2 27 1 30
soudci ţena 1 28 1 30
celkem % 5,0 % 91,6 % 3,4 % 100 %
10 108 3 121
% 8,3 % 89,3 % 2,4 % 100 %
271
6. Podle Vašeho názoru by dolní věková hranice trestní odpovědnosti měla být: zachována na 15 letech
sníţena, a to na ....... let
zvýšena, a to na ....... let
Uveďte, jaké argumenty Vás vedou k uvedenému závěru: .................................................................................................................................. .................................................................................................................................. .................................................................................................................................. .................................................................................................................................. Odpovědi respondentů: státní zástupci muţ ţena % 8 34 68,9 % 5 8 21,3 % 1 1 3,3 % 2 1 4,9 % 0 0 0% 0 1 1,6 % 0 0 0%
zachována na 15 let sníţena na 14 let sníţena na 13 let sníţena na 12 let zvýšena na xxx let neodpověděl/la vůbec/ nezaškrtl/la odpověď, ale odůvodnil/la zaškrtl/la sníţení, ale neuvedla na kolik let celkem
muţ 16 12 1 0 0 0 1
soudci ţena 20 5 3 0 0 0 1
% 60 % 28,3 % 6,7 % 0% 0% 0% 3,3 %
celkem 78 30 6 3 0 1 2
% 64,5 % 24,8 % 5% 2,5 % 0% 0,8 % 1,6 %
0
0
0%
0
1
1,7 %
1
0,8 %
16
45
100 %
30
30
100 %
121
100 %
7. Máte za to, že snížení dolní věkové hranice trestní odpovědnosti by vedlo k pozitivním výsledkům ve smyslu generální prevence? ano spíše ano spíše ne ne Odpovědi respondentů:
ano spíše ano spíše ne ne nezaškrtl/la ţádnou z nabízených variant, ani neodůvodnil/la nezaškrtl/la ţádnou
muţ 2 3 6 5 0
0
státní zástupci ţena % 5 11.5 % 5 13,1 % 21 44,3 % 14 31,1 % 0 0%
0
0%
muţ 6 6 12 5 0
soudci ţena 5 2 12 11 0
% 18,3 % 13,3 % 40 % 26,7 % 0%
Celkem 18 16 51 35 0
% 14,9 % 13,2 % 42,2 % 28,9 % 0%
1
0
1,7 %
1
0,8 %
272
z nabízených variant a odůvodnil/la celkem
16
45
100 %
30
30
100 %
121
100 %
8. Domníváte se, že by se snížením dolní věkové hranice trestní odpovědnosti dosáhlo snížení dětské delikvence? souhlasím spíše souhlasím spíše nesouhlasím nesouhlasím Odpovědi respondentů:
souhlasím spíše souhlasím spíše nesouhlasím nesouhlasím nezaškrtl/la ţádnou z nabízených variant, ani neodůvodnil/la nezaškrtl/la ţádnou z nabízených variant a odůvodnil/la celkem
muţ 2 3 4
státní zástupci ţena % 2 6,6 % 8 18 % 17 34,4 %
muţ 3 10 13
soudci ţena 3 3 14
% 10 % 21,7 % 45 %
celkem 10 24 48
% 8,3 % 19,8 % 39,7 %
7 0
16 2
37,7 % 3,3 %
3 0
10 0
21,7 % 0%
36 2
29,8 % 1,6 %
0
0
0%
1
0
1,6 %
1
0,8 %
16
45
100 %
30
30
100 %
121
100 %
9. Považujete, v případě snížení dolní věkové hranice trestní odpovědnosti pod 15 let, škálu opatření, kterou nabízí zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže, za dostatečnou (dále jen „zákon o soudnictví ve věcech mládeže)? ano, škála opatření by byla i v případě sníţení dolní věkové hranice trestní odpovědnosti pod 15 let dostatečná ne, škála opatření by nebyla v případě sníţení dolní věkové hranice trestní odpovědnosti pod 15 let dostatečná
Pokud škálu opatření, za předpokladu snížení dolní věkové hranice trestní odpovědnosti pod 15 let, považujete za nedostatečnou, pak o jaká opatření byste ji rozšířili?
273
.................................................................................................................................. .................................................................................................................................. .................................................................................................................................. .................................................................................................................................. Odpovědi respondentů:
ano, škála opatření je dostatečná ne, škála opatření není dostatečná neodpověděl/la celkem
státní zástupci muţ ţena % 15 40 90,1 %
muţ 23
soudci ţena 27
celkem
1
4
8,2 %
6
3
% 83,33 % 15,0 %
0 16
1 45
1,7 % 100 %
1 30
0 30
1,67 % 100 %
105
% 86,7 %
14
11,6 %
2 121
1,7 % 100 %
10. Považujete škálu opatření, kterou nabízí platný zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, za dostatečnou? ano, škála opatření je dostatečná
ne, škála opatření není dostatečná
Pokud současnou škálu opatření považujete za nedostatečnou, pak o jaká opatření byste ji rozšířili? .................................................................................................................................. .................................................................................................................................. .................................................................................................................................. .................................................................................................................................. Která výchovná, trestní a ochranná opatření dle zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, považujete za „neefektivní“? Případně uveďte z jakých důvodů. .................................................................................................................................. .................................................................................................................................. .................................................................................................................................. .................................................................................................................................. Která výchovná, trestní a ochranná opatření dle zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, považujete za „nejvíce efektivní“? Případně uveďte z jakých důvodů. .................................................................................................................................. .................................................................................................................................. ..................................................................................................................................
274
Odpovědi respondentů:
ano, škála opatření je dostatečná ne, škála opatření není dostatečná neodpověděl/la celkem
11.
státní zástupci muţ ţena % 15 41 91,8 %
muţ 26
soudci ţena 28
% 90,0 %
celkem 110
% 91,0 %
1
4
8,2 %
2
1
5,0 %
8
6,6 %
0 16
0 45
0% 100 %
2 30
1 30
5,0 % 100 %
3 121
2,4 % 100 %
Maximální hranici výměry trestního opatření obecně ve výši 150 hodin u mladistvých pachatelů vnímáte jako:
prospěšných
prací
dostatečnou souhlasil/la bych s jejím navýšením např. na ................ hodin souhlasil/la bych s jejím navýšením např. na ................ hodin Odůvodněte, prosím, svůj názor: .................................................................................................................................. .................................................................................................................................. .................................................................................................................................. .................................................................................................................................. Odpovědi respondentů:
dostatečná zvýšení na 200 hodin zvýšení na 250 hodin zvýšení na 300 hodin nezaškrtl ţádnou z moţných variant celkem
muţ 11 3
státní zástupci ţena % 28 63,9 % 10 21,3%
muţ 18 8
soudci ţena 18 4
% 60 % 20 %
celkem 75 25
% 61,9 % 20,7 %
1
3
6,6 %
2
1
5%
7
5,8 %
1
3
6,6 %
1
7
13,3 %
12
9,9 %
0
1
1,6 %
1
0
1,7 %
2
1,7 %
16
45
100 %
30
30
100 %
121
100 %
12. Považujete horní hranici sazby ve výši pěti let u trestního opatření zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce za přiměřenou? ano, povaţuji Odůvodněte, prosím, svůj názor:
ne, nepovaţuji
275
.................................................................................................................................. .................................................................................................................................. .................................................................................................................................. .................................................................................................................................. Odpovědi respondentů:
ano, povaţuji ne, nepovaţuji nezaškrtl/la ţádnou z moţných variant a ani neodůvodnil/la celkem
muţ 15 1 0
státní zástupci ţena % 40 90,2 % 5 9,8 % 0 0%
16
45
100 %
soudci ţena % 29 91,7 % 0 3,3 % 1 5%
muţ 26 2 2 30
30
100 %
celkem % 110 90,9 % 8 6,6 % 3 2,5 % 121
100 %
13. Z hlediska dosažení žádoucí kontroly kriminality mládeže ohodnoťte níže uvedená opatření, která lze na základě zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, uložit mladistvému, který se dopustil provinění. Oznámkujte opatření jako ve škole stupnicí 1 až 5. 1 2 3 4 5 dohled probačního úředníka 1
2
3
4
5
1
2
3
4
5
1
2
3
4
5
1
2
3
4
5
1
2
3
4
5
napomenutí s výstrahou
ochranná výchova
obecně prospěšné práce
zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce peněžité opatření
Jakou zákonnou úpravu byste doporučovali přijmout? .................................................................................................................................. .................................................................................................................................. .................................................................................................................................. ..................................................................................................................................
-
výsledky jsou pouze součástí textu práce (tabulková část nebyla provedena)
276
14. Z hlediska dosažení žádoucí kontroly kriminality mládeže ohodnoťte níže uvedená opatření, která lze na základě zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, uložit mladistvému, který se dopustil činu jinak trestného. Oznámkujte opatření jako ve škole stupnicí 1 až 5. zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu ve středisku výchovné péče dohled probačního úředníka
1
2
3
4
5
1
2
3
4
5
1
2
3
4
5
ochrannou výchovu Jakou zákonnou úpravu byste doporučovali přijmout? .................................................................................................................................. .................................................................................................................................. .................................................................................................................................. ..................................................................................................................................
-
výsledky jsou pouze součástí textu práce (tabulková část nebyla provedena)
15. Z hlediska dosažení žádoucí kontroly kriminality mládeže ohodnoťte níže uvedená opatření, která lze na základě zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, uložit dítěti mladšímu patnácti let, které se dopustilo činu jinak trestného. Oznámkujte opatření jako ve škole stupnicí 1 až 5. zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu ve středisku výchovné péče dohled probačního úředníka ochrannou výchovu
1
2
3
4
5
1
2
3
4
5
1
2
3
4
5
Jakou zákonnou úpravu byste doporučovali přijmout? .................................................................................................................................. .................................................................................................................................. ..................................................................................................................................
277
..................................................................................................................................
-
výsledky jsou pouze součástí textu práce (tabulková část nebyla provedena)
16. Se zákazem zveřejňování informací z řízení vedeném proti dítěti jako pachateli činu jinak trestného: souhlasím spíše souhlasím spíše nesouhlasím nesouhlasím Jakou zákonnou úpravu byste doporučovali přijmout? .................................................................................................................................. .................................................................................................................................. .................................................................................................................................. .................................................................................................................................. Odpovědi respondentů:
souhlasím spíše souhlasím spíše nesouhlasím nesouhlasím neodpověděl/la celkem
státní zástupci muţ ţena % 2 15 27,9 % 7 21 45,9 % 4 6 16,4 % 3 3 9,8 % 0 0 0% 16 45 100 %
muţ 12 7 6 5 0 30
soudci ţena 11 6 9 4 0 30
celkem % 38,3 % 21,7 % 25,0 % 15,0 % 0% 100 %
40 41 25 15 0 121
% 33,0 % 33,8 % 20,8 % 12,4 % 0% 100 %
17. Se zákazem zveřejňování informací z řízení vedeném proti mladistvému jako pachateli trestného činu: souhlasím spíše souhlasím spíše nesouhlasím nesouhlasím Jakou zákonnou úpravu byste doporučovali přijmout? .................................................................................................................................. .................................................................................................................................. .................................................................................................................................. Odpovědi respondentů:
278
státní zástupci muţ ţena % 2 13 24,6 % 7 12 31,1 % 2 13 24,6 % 5 7 19,7 % 0 0 0% 16 45 100 %
souhlasím spíše souhlasím spíše nesouhlasím nesouhlasím neodpověděl/la celkem
muţ 9 6 7 8 0 30
soudci ţena 10 2 10 8 0 30
celkem % 31,7 % 13,3 % 28,3 % 26,7 % 0% 100 %
34 27 32 28 0 121
% 28,1 % 22,3 % 26,4 % 23,2 % 0% 100 %
18. Považujete z hlediska individuální prevence za vhodné využívání tzv. dohod o vině a trestu (plea bargaining) u mladistvých pachatelů? ano
ne
Odůvodněte, prosím, svůj názor: .................................................................................................................................. .................................................................................................................................. .................................................................................................................................. .................................................................................................................................. Odpovědi respondentů:
ano ne nezaškrtl/la ani jednu z moţných variant, ani neodůvodnil/la
státní zástupci muţ ţena % 10 19 47,5 % 6 23 47,5 % 0 0 0%
muţ 18 9 1
soudci ţena 18 11 1
celkem % 60 % 33,4 % 3,3 %
65 49 2
% 53,7 % 40,5 % 1,7 %
nezaškrtl/la ani jednu z moţných variant, avšak odůvodnil/la
0
3
5%
2
0
3,3 %
5
4,1 %
celkem
16
45
100 %
30
30
100 %
121
100 %
19. Domníváte se, že kontrola uloženého trestního opatření domácího vězení mladistvému pachateli může být efektivní pouze prostřednictvím namátkových kontrol probačních pracovníků, aniž by byl zaveden elektronický monitoring mladistvých pachatelů? ano
ne
Odůvodněte, prosím, svůj názor:
279
.................................................................................................................................. .................................................................................................................................. .................................................................................................................................. .................................................................................................................................. Odpovědi respondentů:
Ano Ne Nezaškrtl/la žádnou odpověď Celkem
muž 5 10 1
státní zástupci žena % 13 29,5 % 31 67,2 % 1 3,3 %
16
45
muž 3 25 2
soudci žena 2 27 1
% 8,3 % 86,70 % 5%
30
30
100 %
100 %
Celkem % 23 19 % 93 76,9 % 5 4,1 % 121
100 %
20. V laické i odborné diskusi ohledně snižování dolní věkové hranice trestní odpovědnosti se objevil názor, že snížení dolní věkové hranice trestní odpovědnosti uspíší zájem mladistvých o sexuální život. Domníváte se, že existuje souvislost mezi snížením dolní věkové hranice trestní odpovědnosti a počátkem sexuálního života? souhlasím spíše souhlasím spíše nesouhlasím nesouhlasím .................................................................................................................................. .................................................................................................................................. Odpovědi respondentů: státní zástupci muţ ţena % 0 1 1,6 % 1 6 11,5 % 2 13 24,6 % 11 24 57,4 % 2 1 4,9 % 16 45 100 %
souhlasím spíše souhlasím spíše nesouhlasím nesouhlasím neodpověděl/la celkem
muţ 3 1 11 15 0 30
soudci ţena 0 7 10 13 0 30
celkem % 5,0 % 13,3 % 35,0 % 46,7 % 0% 100 %
4 15 36 63 3 121
% 3,3 % 12,4 % 29,7 % 52,1 % 2,5 % 100 %
21. Znáte z Vaší praxe, že by pachatele z řad mládeže výrazně ovlivnila tzv. virtuální realita (televize, počítačové hry, internet)? ano
ne
Pokud ano, pak popište v jakém směru a o jaký případ se jednalo, příp. odkažte na sp. zn.:
280
.................................................................................................................................. .................................................................................................................................. .................................................................................................................................. .................................................................................................................................. Odpovědi respondentů: státní zástupci ţena % 10 23 % 35 77 % 45 100 %
muţ 4 12 16
ano ne celkem
soudci ţena 11 19 30
muţ 7 23 30
celkem % 30 % 70 % 100 %
% 26,5 % 73,5 % 100 %
32 89 121
22. Považujete zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, za kvalitně zpracovaný právní předpis? ano
ne
Odůvodněte, prosím, svůj názor: .................................................................................................................................. .................................................................................................................................. .................................................................................................................................. .................................................................................................................................. Odpovědi respondentů:
ano ne nezaškrtl/la ţádnou z variant a ani neodůvodnila nezaškrtl/la ţádnou z variant a odůvodnila celkem
muţ 8 8 0
státní zástupci ţena % 22 49,2 % 21 47,6 % 1 1,6 %
muţ 13 15 1
soudci ţena 10 15 3
celkem % 38,3 % 50 % 6,7 %
53 59 5
% 43,8 % 48,8 % 4.1 %
0
1
1,6 %
1
2
5%
4
3,3 %
16
45
100 %
30
30
100 %
121
100 %
23. Jak celkově hodnotíte praktické uplatňování zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže?
281
pozitivně spíše pozitivně spíše negativně negativně S jakým největším problémem se potýkáte při výkonu právní praxe v souvislosti s uplatňováním zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže? .................................................................................................................................. .................................................................................................................................. .................................................................................................................................. .................................................................................................................................. Odpovědi respondentů:
pozitivně spíše pozitivně spíše negativně negativně neodpověděl/la celkem
státní zástupci muţ ţena % 2 10 19,7 % 9 30 63,9 % 5 4 14,8 % 0 1 1,6 % 0 0 0% 16 45 100 %
muţ 6 18 5 1 0 30
soudci ţena 1 19 9 0 1 30
celkem % 11,7 % 61,7 % 23,3 % 1,65 % 1,65 % 100 %
19 76 23 2 1 121
% 15,7 % 62,8 % 19,0 % 1,65 % 0,85 % 100 %
24. Jak hodnotíte spolupráci Vaší instituce s Probační a mediační službou? pozitivně spíše pozitivně spíše negativně negativně Jaká pozitiva hodnotíte na spolupráci? .................................................................................................................................. .................................................................................................................................. .................................................................................................................................. Jaké problémy spatřujete ve spolupráci? .................................................................................................................................. .................................................................................................................................. ..................................................................................................................................
282
Odpovědi respondentů:
pozitivně spíše pozitivně spíše negativně negativně celkem
muţ 7 7
státní zástupci ţena % 32 63,9 % 13 32,8 %
muţ 18 12
soudci ţena 15 14
% 55 % 43,3 %
celkem 72 46
% 59,5 % 38 %
2
0
3,3 %
0
1
1,7 %
3
2,5 %
0 16
0 45
0% 100 %
0 30
0 30
0% 100 %
0 121
0% 100 %
283
Příloha č. 2 - Seznam institucí spolupracujících při výkonu obecně prospěšných prací ve Vídni:583 Instituce
Druh činnosti (pokud je znám)
ARGE Seniorenheim (domov důchodců)
Různé pomocné činnosti,
Pensionistenheim Obdachlose
für
(Penzion
ehemalige pomoc s obyvateli těchto domovů pro
bývalé
bezdomovce) ARGE Nichtsesshaftenhilfe
Různé
pomocné
činnosti,
pomoc
s obyvateli těchto domovů, práce ve skladu, práce na zahradě Restaurant Max
Práce v kuchyni, pomoc při cateringu
Pro-mete-Beschätfigungsprojekt
(Pro-
mete-projekt) Rotes Kreuz (Červený kříţ) Club
International,
Práce ve skladu, výpomoc při akcích Verein
für Výpomoc při výuce němčiny, v kavárně
AusländerInnen in Österrech (Spolek pro spolku a při pracích na obnově spolku cizince v Rakousku) Caritas (Charita)
Práce ve skladu
Verein Wobes (Spolek Wobes)
Doprava, výpomoc při opravách bytů
Arbeiter-Samariterbund
Čištění sanitek a různé doplňkové sluţby
Wiener Jegendzentren (Vídeňská centra Podpora při aktivitách centra mládeţe) Seniorenwohnheim (Pečovatelský dům)
Odpolední péče o seniory
Restaurant Inigo
Práce v kuchyni
Behindertenschule (Škola pro postiţené Výpomoc s péčí o dětské klienty, pomoc děti)
při
výuce
ve
třídě,
administrativní
činnost. Sonderpädagogisches Zentrum
Výpomoc s péčí o dětské klienty, pomoc
(Speciální pedagogické centrum)
při
výuce
ve
třídě,
administrativní
583
GRAFL, CH., STUMMER-KOLONOVITS, J. Reichweitenstudie – gemeinnützige Leistungen. Wien : Neuer wissenschaftlicher Verlag, 2006, s. 97.
284
činnost. Blutspendezentrale
(Zentrála
pro Pomoc v autobusech při darování krve
darování krve)
(např. starání se o občerstvení – vaření párků, apod.)
Pflegeheim St. Katharina (Pečovatelský Různé pečovatelské sluţby a úklid dům Sv. Katharina) Barmherzige Schwestern Drogentherapie
Schweizer
Haus Různé pečovatelské sluţby
Hadersdorf (Dům pro drogově závislé) MUMOK
Musem
für
Moderne
Kunst Úklid
(Muzeum moderního umění) Canisibus Caritas
Výpomoc při vaření polévek a večerní rozváţka
a
rozdávání
polévek
bezdomovcům Rupert-Mayer-Haus
Obdachlosenheim Různá
výpomoc
v domě
der Caritas (Dům pro bezdomovce)
bezdomovce
Caritas Lager Mittersteig, Textilabteilung
Práce ve skladu a dílně
pro
bývalé
(Sklad charity, textilní oddělení) Jugend
am
Werk
(Behinderte Pomoc v dílně a účast při výletech
Jugendliche und Erwachsene) Mladiství v dílně (postiţení mladiství a dospělí) Verein für Sachwalterschaft
Pomocné administrativní práce
(Spolek pro správce v konkursním řízení) Institut Keil
Terapeutická činnost s postiţenými dětmi
Haus Sankt Josef Caritas
Pomocné práce v domě pro bezdomovce
Ausländer-
und
Sozialberatugstelle Pomocné administrativní práce (telefon)
(Poradny pro cizince) Verein JIM (Spolek JIM)
Péče o děti
Männerheim der Heilsarmee (Muţský Různá výpomoc v tomto domě Armády dům Armády spásy)
spásy
Gruft Caritas
Spolupůsobení při pomoci bezdomovcům 285
Wiener Tafel, Sozial projet (Sociální Pomoc při sbírkách potravin, jejich balení projekt „Wiener Tafel“) Islamische Akademie
a rozdělování sociálním zařízením
religionspädagogische Různá výpomoc (Islámská
regionální
pedagogická akademie) Verein Estrellas (Spolek Estrellas)
Podpora zabývajícího
při se
aktivitách
spolku
vzděláváním
dětí
a
mladistvých Zentrum für soziale Innovation (Centrum Administrativní pro sociální rozvoj)
činnost,
kopírování,
výpomoc při přednáškách
286
Příloha č. 3 - Seznam institucí spolupracujících při výkonu obecně prospěšných prací uložených mladistvým v Brně:
Instituce
Sídlo
Podané ruce PASÁŢ – pracovní a sociální Brno - město agentura Ratolest
Brno – město
YMCA
Brno – město
DDM
Brno – město
Oddělení soc rehabilitace
Brno - město
SK Sečkovice
Brno - město
FC Slovan Brno
Brno - město
FC Sparta
Brno - město
TJ Moravan
Brno - město
ÚMČ Brno - Ţebětín
Brno - Ţebětín
ÚMČ Brno - Bosonohy
Brno - Bosonohy
MÚ Kuřim, odbor ţivotního prostředí
Kuřim
ZŠ Bosonoţská 9
Brno – Starý Lískovec
ÚMČ Brno - Řečkovice
Brno - Řečkovice
ÚMČ Brno - Ivanovice
Brno - Ivanovice
287
Příloha č. 4 Dotazníkníkové šetření – STUMMER, J. Zur Situation jugendlicher Häftlinge in der Justizanstalt Wien Josefstadt. Ergebnisse einer mündlichen Befragung. Journal für Strafrecht. 2004, č. 5, s. 159-160. Dotazník pro mladistvé vězně 1) Datum narození: 2) Státní občanství, jazyk rozhovoru 3) Vazební vězení:
Výkon trestu odnětí svobody:
4) Doba vězení: Jak dlouho jste jiţ ve vazbě? (dny) Jak dlouho budete ještě ve vazbě? (dny) Vazební řízení? 1*
2
3
4
5
5) Stav vězení z hlediska stavebního. 6) Velikost cel. 6a) Cca. m2, kolik osob na cele? 7) Vztahy mezi vězněmi. 8) Světelné poměry (denní světlo). 9) Lékařské ošetření, péče. 10) Chování vězeňského personálu. 11) Ochrana před napadením druhými vězni? 12) Moţnost návštěv. 13) Moţnost procházek. 13a) Jak často a jak dlouho? 14) Moţnost sportování. 14a) Jak často za týden? Který sport? 15) Moţnosti sprchování. 15a) Jak často za týden? 16) Moţnosti výkonu náboţenství? 288
17) Moţnosti nákupu? 18) Výkon trestu odnětí svobody-příprava. 19) Denní klima, atmosféra ve věznici 20) Kdy jsou cely otevřené a kdy zavřené? 21) Jste ve vězení zaměstnáni (škola, jazykové kurzy či jiná činnost?) Ano/ne? Jak? 22) Máte zkušenosti s disciplinárním opatřením? (tresty v případě porušení pořádku?) 23) Jiné (přání, jídlo, …. ) * 1=velmi spokojen, 2=spokojen, 3=jde to, 4=nespokojen, 5=velmi nespokojen
289
Příloha č. 5 – Žádost o schválení elektronicky sledovaného domácího vězení („Antrag auf Bewillingung des elektronisch überwachten Hausarrests“)
290
291
292
293
294
295
Seznam použité literatury: Monografie, sborníky a časopisecká literatura: ACKERMANN, L. Die Altersgrenzen der Strafbarkeit in Deutschland, Österreich und der Schweiz. Frankfurt am Main : Peter Lang GmbH, Internationaler Verlag der Wissenschaften, 2009. AEBERSOLD, P. Schweizerisches Jugendstrafrecht. Bern : Stämpfli Verlag, 2007. ALEŠ, M. Německo-český právnický slovník. Praha : LINDE, 1998. BARBOŘÍK, M. Trest obecně prospěšných prací – aktuální problémy a jejich řešení. Trestní právo. 2006, č. 5. BERTEL, Ch., VENIER, A. Grundriss des österreichischen Strafprozessrechts. Osmé, nově přepracované vydání. Wien : Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 2004. BERTEL, Ch. VENIER, A. Strafprozessrecht. 4. vydání. Wien : Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 2010. A. Arbeit statt (als) Strafe. Sanktionsalternativen. Juridikum, 2000, 4. BIRKLBAUER,
Gemeinnützige
Leistungen
als
BOGENSBERGER, W. Das Jugendgerichtsgesetz – Anspruch und Wirklichkeit. Österreichische juristen Zeitung. 1991, sešit 46. BOGENSBERGER, W. Jugendstrafrecht und Rechtspolitik. Wien : Manzsche Verlagsund Universitätsbuchhandlung, 1992. BOHÉ, H. Nebenstraferecht. Wien : Verlag Österreich, 2010. U. Wir behmühen uns wirklich um die Jugendlichen. In Der Jugendgerichtshof Wien. Die Geschichte eines Verschwindens. Wien : Neuer BOLIUS,
Wissenschaftlicher Verlag, 2011.
BOLIUS, U., LORENZ, I. Gespräch mit Herrn XY dne 7. ledna 2010. In Der Jugendgerichtshof Wien. Die Geschichte eines Verschwindens. Wien : Neuer Wissenschaftlicher Verlag, 2011. BOLIUS, U., LORENZ, I. Gespräch mit Bundesrat der Gründen, Stefan Schennach, in der „Milchbar“ der Parlaments am 23. November 2009. In Der Jugendgerichtshof Wien. Die Geschichte eines Verschwindens. Wien : Neuer Wissenschaftlicher Verlag, 2011.
296
BOLIUS, U., LORENZ, I. Gespräch mit Dr. Gerhard Handl, Jugendrichter am JGH Wien, in seinem Haus in Parndort am 16. Dezember 2009. In Der Jugendgerichtshof Wien. Die Geschichte eines Verschwindens. Wien : Neuer Wissenschaftlicher Verlag, 2011. BOLIUS, U., LORENZ, I. … wenigstens ein mal in der Woche Fussballspielen. In Der Jugendgerichtshof Wien. Die Geschichte eines Verschwindens. Wien : Neuer Wissenschaftlicher Verlag, 2011. BURGSTALLER, M. Die Sankrionierung von Jugendstraftaten in Österreich. Juristische Ausbildung und Praxisvorbereitung, 1993, č. 1. COUFAL, P. K očekávané rekodifikaci trestního řádu. Trestní právo. 2010, č. 10. ČENTÉŠ, J., MAGVAŠIOVÁ, A. K aplikácii institutu konania o dohode o vine a treste. Trestněprávní revue. 2008, č. 1. CÍSAŘOVÁ, D. Několik poznámek k článku o sníţení hranice trestní odpovědnosti v ČR PhDr. Aleny Marešové. Trestní právo. 1997, č. 1. DOTTER-SCHILLER, K. Zur Situation des österreichischen Jugendstrafvollzugs. In
„Jugendliche im Gefängnis? – Modelle im Umgang mit straffällingen Jugendlichen. Wien : Neuer Wissenschaftlicher Verlag, 2009.
Dr. V.S. K zákonu o mladistvých č. 48/1931 Sb. z. a nař. Soudcovské listy. 1932, ročník 13. DÜNKEL, F., KALMTHOUT, van A. Entwicklungstendenzen und Reformstrategien im Jugendstrafrecht im europäischen Vergleich. Mönchengladbach : Forum Verlag Godesberg. 1997. DÜNKEL, F., BAECHTOLD, A., VAN ZYL SMIT, D. Neue Europäischen Grundsätze über Sanktionen an jugendlichen Straftätern verabschiedet. In: „Jugendliche im Gefängnis? – Modelle im Umgang mit straffälligen Jugendlichen. Wien : Neuer wissenschaftlicher Verlag, 2009. EČER, R. Hlavní intence zákona o mladistvých. Soudcovské listy. 1932, ročník 13. FENYK, J. Vademecum státního zástupce. 1. vydání. Praha : ASPI Publishing, 2003. FENYK, J. Veřejná ţaloba. Díl první, Historie, současnost a moţný vývoj veřejné ţaloby. Praha : Institut Ministerstva spravedlnosti České republiky pro další vzdělávání soudců a státních zástupců, 2001. FENYK, J. Návrh trestního zákona České republiky, příčiny a důsledky jeho nepřijetí (Odlišný vývoj a osud projektů trestních zákoníků od vzniku samostatného Československa). Trestní právo. 2006, č. 6. 297
FILIČKO, M. Dohoda o vine a treste. Justičná revue. 2006, č. 8-9. FUCHS, H. Reif mit 18? In: MOOS, R. Festschrift für Udo Jesionek zum 65. Geburtstag. Wien: Neuer Wissenschaftlicher Verlag, 2002. FUNK, B., CH., LACHMAYER, K. Der Staatsanwalt im Verfassungsgefüge. In Staatsanwaltschaft im 21. Jahrhundert, Aufgaben – Perspektiven. Wien : Verlag Österreich, 2001. GRAFL, CH., Kriminalpolitische Iniciative: Mehr Sicherheit durch weniger haft! Journal für Rechtspolitik. 2004, č. 2. CH., STUMMER-KOLONOVITS, J. Reichweitenstudie-gemeinnützige Leistungen. Wien: Neuer wissenschaftlicher Verlag, 2006. GRAFL,
GRAFL, CH., STUMMER-KOLONOVITS, J. Modelversuch „Gemainnützige Leistungen statt Ersatzfreiheitstrafe“ – erste Ergebnisse. Österreichische Juristen Zeitung. 2007, č. 9. GUTSCHNER, D., VÖLKL-KERNSTOCK, S., BLOCHER, E., LAVATER, B., FRIEDRICH, M. H. Forensische Sachverständigentätigkeit im Jugendstrafrecht – Ein Vergleich zwischen Österreich und Schweiz. Richterzeitung. 2006. JESIONEK, U. Besondere Möglichkeiten der Verfahrenseinstellung Jugendstrafverfahren. Österreichischer Anwaltsblatt. 1993, sešit 1. JESIONEK,
U. Verwahrlosung Amtsvormund. 1997, sešit 6.
und
Jugendkriminalität.
Der
im
österreichische
JESIONEK, U. Das österreichische Jugendgerichtsgesetz. Komentář. 3. vydání. Wien : Juridica Verlag, 2001. JESIONEK, U., EDWARDS, Ch. Das österreichische Jugendgerichtsgesetz. Komentář. Wien : MANZ, 4. kompletně nově přepracované vydání, 2010. HINTERHOFER, H. Diversion statt Strafe. Untersuchungen zur Strafprozessnovelle 1999. Wien : Universitätsverlag, 2000. HEITLINGER, C. Die Altersgrenze der Strafmündigkeit. Hamburg : Verlag Dr. Kovač, 2004. HORKÁ, K., CHROMÝ, J., ŠTEFÁNIK, O. Kriminalita mládeţe – poznatky z výzkumného šetření. In Dny práva – 2010 – Days of Law. Brno : Masarykova univerzita, 2010.
298
HRUŠÁKOVÁ, M., MATIAŠKO, M. Dopad nového trestního zákoníku na zákon o soudnictví ve věcech mládeţe. In Dny práva – 2009 – Days of Law. Brno : Masarykova univerzita, 2009. HRUŠÁKOVÁ, M., ŢATECKÁ, E. Hranice trestní odpovědnosti. Časopis pro právní vědu a praxi. 2005, č. 1, s. 76-87. MATIAŠKO, M. K otázce věkové hranice trstní odpovědnosti. Realita a mystifikace. Trestněprávní revue. 2008, č. 7. HULMÁKOVÁ, J. Odklony v trestním řízení ve věcech mladistvých z pohledu rektifikace trestního práva procesního. In Sborník z Mezinárodní vědecké konference „Rekodifikace trestního práva procesního“. Praha : Univerzita Karlova v Praze. 2008. HULMÁKOVÁ, J. Mladí dospělí de lege lata a lege ferenda. Pocta Otovi Novotnému k 80. narozeninám. Praha : ASPI, 2008. HULMÁKOVÁ, J., VÁLKOVÁ, H. Trestněprávní ochrana dětí podle nového trestního zákoníku. Trestněprávní revue. 2010, č. 10. JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. 1. vydání. Praha : Leges, 2009. JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo procesní. 1. vydání. Praha : Leges, 2010. KACAFÍRKOVÁ, M. Několik poznámek k diskusi o sníţení minimální věkové hranice trestní odpovědnosti v českém trestním právu. Trestní právo, 2002, č. 3. KALLAB, J. O chystané zákonné úpravě ochranné výchovy se zřetelem na součinnost úřadů autonomních a státních. Zvláštní otisk z protokolu o jednání sjezdovém. Praha : Politika, 1911. KALLAB, J. Stručný výklad zákona z 11. března 1931, č. 48 Sb. z. a n. o trestním soudnictví nad mládeţí. Brno : Josef Šimek, 1931. KALLAB, J. O osnově zákona o trestání a trestní ochraně osob mladistvých. Zvláštní otisk z „Právnických Rozhledů“. KALLAB, J. Přípravy ke zvláštnímu trestnímu právu osob mladistvých. Zvláštní otisk z „Pedagogických rozhledů“. Ročník XXIV. KELL, W. Gemeinnützige Arbeit als Alternative zur Strafe in Europa – Geschichte und Überblich. In: Schwitzen statt Sitzen. Weimar: Verlag Rita Dadder, 2003. KIENAPFEL, D., HÖPFEL, F. Grundriss des Strafrechts, Allgemeiner Teil. Wien : Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 2007. KOCINA, J. Narovnání v trestním řízení. In Dny práva – 2010 – Days of Law. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita. 2010, s. 56-62. 299
KÖCK, E. Der Erziehungsgedanke im Jugendgerichtsgesetz. Journal für Rechtspolitik, 1999. KOENIG, A., PILNACEK, CH. Das neue Strafverfahren – Überblick und Begriffe. Österreichische Juristen Zeitung. 2008, č. 2. KOSS, CH. Sozialarbeit im Rahmen der elektronischen Aufsicht. Journal für Strafrecht. 2007, č. 3. KOUDELKA, Z., RŮŢIČKA, M., VONDRUŠKA, F. Zákon o státním zastupitelství s komentářem a judikaturou. Praha : Leges, 2010. KRATOCHVÍL, V. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009. KRATOCHVÍL, V. Minimální věková hranice trestní odpovědnosti v Evropské unii a Evropský zatýkací rozkaz. Trestněprávní revue. 2010, č. 2. KREBS, M. Die Weisungsgebundenheit des Staatsanwalts unter besonderer Berücksichtigung des rechtstatsächlichen Aspekts. Frankfurt am Main : Peter Lang Europäishcer Verlag der Wissenschaften, 2002. KRELL, W. Schwitzen statt Sitzen. Gemeinnützige Arbeit als Alternative zur Strafe in Europa. Weimar : Verlag Rita Dadder. 2003. KUCERA, B. Die Anwendung der §§ 6 und 7 JGG 1988 in der Praxis. Österreichische Juristen-Zeitung, 1990, sešit 18. KUČEROVÁ, A. Praktické zkušenosti v péči o provinilou mládeţ v rámci nové úpravy soudnictví nad mládeţí. Soudcovské listy, Praha, 1932, ročník 13. KUČERA, P., PTÁČEK, M. Znovu ke staronové hranici trestní odpovědnosti. Trestní právo. 2009, č. 11. KÜHNE, H. H. Strafprozessrecht – Eine systematische Darstellung des deutschen und europäischen Strafverfahrensrechts. 6 vydání. Heidelberg : C.F.Müller Verlag, 2003. KUCHTA, J. Trest obecně prospěšných prací – přítomnost a budoucnost. In Dny práva – 2007 – Days of Law. Brno : Masarykova univerzita, 2007. KUCHTA, J., KALVODOVÁ, V., HORKÁ, K., CHROMÝ, J., ŠTEFÁNIK, O. Věková hranice trestní odpovědnosti a kriminalita mládeţe – Závěrečná zpráva. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2011. KUCHTA, J., KALVODOVÁ, V., HORKÁ, K., CHROMÝ, J., ŠTEFÁNIK, O. Z praktické části výzkumu „Věková hranice trestní odpovědnosti a kriminalita mládeţe. Státní zastupitelství. 2011, č. 1-2. 300
LAMBAUER, H. Der Staatsanwalt Bundesministerium fürJustiz, 1997.
im
modernen
Rechtsstaat.
Wien
:
I. Herr Minister, eben Sie der Jugend eine Chance! In Der Jugendgerichtshof Wien. Die Geschichte eines Verschwindens. Wien : Neuer LORENZ,
wissenschaftlicher Verlag, 2011.
Jugendgerichtsbarkeit. In Der Jugendgerichtshof Wien. Die Geschichte eines Verschwindens. Wien : Neuer wissenschaftlicher Verlag, 2011. LORENZ,
I.
…eine
massiv
verbesserte
LÖSCHNIG-GSPANDL, M. Österreich. In Jugendstrafrecht in Europa. Freiburg : 2002, BARTH medien-haus GmbH. MACEK, P. Adolescence. Praha : Portál, 2003, s. 9. MALECZKY, O. Die Änderungen Strafgesetzbuches durch BGBl I Praxisvorbereitung. 2001, č. 1.
des Jugendgerichtsgesetzes und 2001/19. Juristische Ausbildung
des
und
MALECZKY, O. Strafrecht – Allgeminer Teil II. Wien : WUV, 11. přepracované vydání, 2006. MALECZKY, O. Österreichisches Jugendstrafrecht. 3. vydání. Wien : Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 2001. MALECZKY, O. Österreichisches Jugendstraferecht. Wien : Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 2008. MAREŠOVÁ, A. Proč souhlasíme se sníţením hranice trestní odpovědnosti. Kriminalistický sborník. 1996. MAREŠOVÁ, A. Proč usilujeme o sníţení hranice trestní odpovědnosti. České vězeňství. 1996, č. 5-6. MAREŠOVÁ, A. K diskusi o sníţení hranice trestní odpovědnosti v ČR a uplatňování alternativních trestů a opatření u delikventních dětí a mladistvých. Trestní právo. 1997, č. 1. MAREŠOVÁ, A. Současný stav kriminality mládeţe. České vězeňství. 2008, č. 2. MATIAŠKO, M. K otázce věkové hranice trestní odpovědnosti. Realita a mystifikace. Trestněprávní revue. 2008, č. 7. MEDIGOVIC, U. Absprachen im Strafverfahren. In Voralberger Tage 2007. Neuer wissenschaftlicher Verlag. Wien – Graz, 2008. 301
MIKLAU, R., SZYMANSKI, W. Strafverfahrensreform und Sicherheitsbehörden – eine Nahtstelle zwischen Justiz- und Verwaltungsrecht. In Festschrift für Franz Pallin. Wien : Strafrecht, Strafprozeßrecht und Kriminologie, 1989. MIKLAU, R., SCHROLL, H. V. Diversion. Ein anderer Umgang mit Straftaten. Analysen zur Strafprozessnovelle 1999. Wien: Verlag Österreich, 1999. MIKLAU, R. Der österreichische Weg zur Diversion im Strafrecht. In Festchrift Nikolaus Michalek zum 65. Geburtstag. Wien : Manzsche Verlags- und Univeritätsbuchhandlung. 2005. MIŘIČKA, A., SCHOLZ, O. O trestním soudnictví nad mládeţí. Praha : Československý kompas, 1932. MIŘIČKA, A. Trestní právo hmotné. Část obecná i zvláštní. Praha : TYPUS, 1934. MOOS, R. Festchrift für Udo Jesionek zum 65. Geburtstag. Wien: Neuer wissenschaftlicher Verlag, 2002. MOOS, R. Die Reform des Vorverfahrens im österreichischen Strafverfahren. In Festschrift für Heike Jung. Baden-Baden : Nomos, 2007. MUNKOVÁ, J., GIESE, E., LIŠKA, S. Odborné německo-české právnické názvosloví. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 1998. MUSIL, J. Dohody o vině a trestu. In Sborník z Mezinárodní vědecké konference „Rekodifikace trestního práva procesního“. Praha : Univerzita Karlova v Praze. 2008. NECHVATAL, F. Jugendstrafrecht und Jugendgerichtsgesetz. Wien : Pädagogisches Institut des Bundes in Wien, 1992. NĚMEC, J. Anachronismus: Věková hranice 15 let. Právní rádce. 2004, č. 10. NEZKUSIL, J. Narovnání jako forma odklonu. Právník. 2007, č. 10. NEUMAIR, M. Strafrecht – Allgemeiner Teil II. LexisNexis, ARD Orac, 5. aktualizované vydání, 2008. NIMMERVOLL, R. Haftrecht. Freiheitsentzug im Strafverfahren. Wien : LexisNexis Verlag ARD Orac GmbH & Co KG. 2009. NOVOTNÝ, O. Znovu k návrhu nového trestního kodexu. Trestní právo. 2005, č. 3. ORLANDI, R. Plea bargaining in den kontinentaleuropäischen Österreichische Juristischen Zeitschrift. 2009, č. 9.
Ländern.
302
PIGERMAIR, W. Staatsanwaltschaft im 21. Jahrhundert, Aufgaben – Positionen – Perspektiven. Wien : Verlag Österreich, 2001. PILGRAM, A. Österreich. Kriminalität, Kriminalpolitik, strafrechtliche Sanktionspraxis und Gefangenenreaten im europäischen Vergleich. Mönchengladbach : Forum Verlag Godesberg, 2010. PILNACEK, Ch., PLEISCHL, W. Das neue Vorverfahren. Wien : Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 2005. PINTERA, R. K zákonu o mladistvých č. 48 (1931 Sb. z. a n.). Soudcovské listy. 1932, ročník 13. PLEISCHL, W. Zur Reform des strafprozessualen Vorverfahrens. In Festschrift für Udo Jesionek zum 65. Geburtstag. Wien : Neuer wissenschaftlicher Verlag, 2002. PROKEINOVÁ, M. Mimoriadne zniţenie trestu v konaní o dohode o vine a treste. Justičná revue. 2009, č. 4. POKORNÝ, L. Úvod do trestněprávní komparatistiky. Praha: Auditorium, 2010. PÖLL, F., Schindler, F. Staatsanwaltschaftsrecht. Komentář. 2. vydání. Wien : Manzsche Verlag- und Universitätsbuchhandlung, 2000. PÖLZL, V. Bewährungshilfe in Österreich. Eine aktuelle Bestandsaufnahme. Wien : Facultas Verlags- und Buchhandels AG. 2007. PRESL, B. Der Verfolgungsverzicht der Staatsanwaltschaft und die Belehrung des Jugendlichen durch den Pflegschafts- oder Vormundschaftsrichter nad § 6 JGG 1988. Der österreichische Amtsvormund. 1994, sešit 2. PROTIVÍNSKÝ, M., KRATOCHVÍL, V. Jsou dohody v trestním řízení přípustné a nutné? Kriminalistika. 2004, č. 3. PRUŠÁK, J. Rakouské právo trestní. Díl všeobecný. Praha : Všehrd, 1912. RIES, M. Jugendstrafrechtliche Sanktionen in der Bundesrepublik Deutschland, Österreich, Schweiz und den USA. Frankfurt am Main : Peter Lang-Europäischer Verlag der Wissenschaften, 2005. ROZUM, J. Právní úprava trestního soudnictví nad mládeţí v Československu z roku 1931. Praha : Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 1996. RŮŢIČKA, M., ŠABATA, K. Dohoda o vině a trestu de lege ferenda v České republice a moţnosti vuţití slovenské právní úpravy. Státní zastupitelství. 2009, č. 6.
303
ŘÍHA, J. Ještě k nepříčetnosti podle zákona o soudnictví ve věcech mládeţe (zejména ke vztahu § 5 odst. 1, 2 ZSM a § 12 TrZ). Trestněprávní revue. 2006, č. 10. SCHIESTL, R. Geschichte des Vereins für Bewährungshilfe und Soziale Arbeit 19571989. Wien : Verein für Bewährungshilfe und Soziale Arbeit, 1997. SCHOBER, K. Sachliche, örtliche und funktionelle Zuständigkeit in der neuen StPO. Österreichische Juristen Zeitung. 2008, č. 11. SCHROLL, V. 28. Lieferung: §§ 90a-90m. In FUCHS, H., RATZ, E. Wiener Kommentar zur Strafprozessordnung. Wien : Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung. 2004. SCHROLL, H. V. Die aktuelle Diversionsregelung. Österreichische juristen Zeitung. 2009, č. 4. SCHÜNEMANN, B. Die Verständigung im Strafprozess – Wunderwaffe oder Bankrotterklärung der Vereidigung? Neue Juristische Wochenschrift. 1989. SCHWAIGHOFER, K. Zum Anwendugsbereich der Diversion bei Jugendstraftaten. Richterzeitung. 2001. SCHWAIGHOFER, K. Die neue Strafprozessordnung. Wien: facultas.wuv, 2008. SEILER, S. Diversion. Eine Vision und ihre Umsetzung. Anwaltsblatt. 2001, č. 9. SEILER, S. Strafprozessrecht. Wien : Facultas Verlags- und Buchhandels, 9. úplné přepracované vydání, 2008. SEILER, S. Strafprozessrecht. Wien : Facultas Verlags- und Buchhandels, 11. přepracované vydání, 2010.
Strafprozessreform 2004 – Ergänzungsband zum Lehrbuch Strafprozessreform. 2. nově přepracované vydání. Wien : WUV Universtätsverlag, SEILER,
S.
2006.
SMRČKA, J. Zákon o mladistvých provinilcích v praksi. Soudcovské listy. 1932, ročník 13. SMUTNY, P. Die Bewährung. In Miklau, R., Schroll, H.V. Diversion. Ein anderer Umgang mit Straftaten. Analysen zur Strafprosessnovelle 1999. Wien : Verlag Österreich, 1999. SOTOLÁŘ, A., AUGUSTINOVÁ, P. K trestní odpovědnosti mladistvých a k moţnostem reakce na činy jinak trestné špáchané trestně neodpovědnými mladistvými. Trestněprávní revue. 2006, č. 10. 304
SOTOLÁŘ, A., DOUBRAVOVÁ, D. K nové rakouské právní úpravě odklonů od standardního trestního řízení a k rakouskému modelu uplatnění mediace v trestních věcech. Právní rozhledy. 2000, č. 3. SOLNAŘ, V., FENYK, J., CÍSAŘOVÁ, D., VANDUCHOVÁ, M. Systém českého trestního práva. Praha: NOVATRIX, s.r.o., 2009. SOTOLÁŘ, A., VÁLKOVÁ, H. trestní opatření v trestních věcech mladistvých.
Trestněprávní revue. 2005, č. 2.
SOTOLÁŘ, A., VÁLKOVÁ, H. trestní opatření v trestních věcech mladistvých (2. část).
Trestněprávní revue. 2005, č. 3.
SOYER, R. Strafverteidigung – Realität und Vision. Wien : Neuer wissenschaftlicher Verlag, 2003. SUCHÝ, O. Rakouský spolkový zákon. Praha : Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 1995. STUMMER, J. Zur Situation jugendlicher Häftlinge in der Justizanstalt Wien Josefstadt. 1. část. Journal für Strafrecht. 2004, č. 5. STUMMER, J. Zur Situation jugendlicher Häftlinge in der Justizanstalt Wien Josefstadt. 1. část. Journal für Strafrecht. 2004, č. 6. STUMMER-KOLONOVITS, J. Modellversuch „Gemeinnützige Leistungen statt Ersatzfreiheitsstrafe“ Resümee einer Evaluationsstudie. Journal für Strafrecht. 2008, č. 4. SYROVÝ, I. Nárok na dohodu o vine a treste. Justičná revue. 2008, č. 8. ŠABATA, K. Pohled na uplatnění odklonů v trestním řízení. Státní zastupitelství. 2010, č. 4. ŠÁMAL, P., VÁLKOVÁ, H., SOTOLÁŘ, A., HRUŠÁKOVÁ, M. Zákon o soudnictví ve věcech mládeţe. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2004. ŠÁMAL, P. K podmíněné či relativní trestní odpovědnosti mladistvého. Právní
rozhledy. 2004, č. 2.
ŠÁMAL, P., a kol. Trestní řád. Komentář. Díl II. 6. vydání. Praha : C. H. Beck. 2004. ŠÁMALOVÁ,
M.
Místní
příslušnost
Trestněprávní revue. 2010, č. 11.
v řízení
v trestních
věcech
mladistvých.
ŠČERBA, F. K právní úpravě odklonů uplatňovaných v řízení proti mladistvým. Trestní právo. 2005, č. 5. 305
ŠČERBA, F. Sankcionování mladistvých. Kriminalistika. 2005, č. 2. ŠČERBA, F. Odklon jako sankční opatření. Trestněprávní revue. 2009, č. 2. ŠČERBA, F. Rakouská právní úprava odklonů v trestním řízení. Trestní právo. 2010, č. 12. ŠČERBA, F. Trest povinné práce a domácího vězení: srovnání české a slovenské právní úpravy. Justičná revue. 2010, č. 8-9. ŠTEFLOVÁ, J. Na co si dát pozor při rozhodování o podmíněném zastavení trestního stíhání. Státní zastupitelství. 2011, č. 9. TRIFFTERER, O. Dogmatische und kriminalpolitische Überlegungen zur Reform des Jugendstrafrechtes. Juristische Blätter, 1988, sešit 6. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie, dětství, dospělost, stáří. Praha : Portál, 2000. VALOVÁ, V., NOVOTNÁ, J. Rakouská trestní justice a prokuratura. Praha : Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 1991. VÁLKOVÁ, H., DÜNKEL, F. Trestní zákonodárství nad mládeţí v historické a srovnávací perspektivě. Praha : 1992 VÁLKOVÁ, H. Trestní postih mladistvých v ČR ve srovnání s mezinárodními trendy. Právní rozhledy. 1995, č. 12. VÁLKOVÁ, H. Věk a jeho význam pro stanovení dolní hranice trestní odpovědnosti. Právní rozhledy. 1997, č. 6. VÁLKOVÁ, H. Odpovědnost za mládeţ – zjištění kvality a perspektiv soudnictví ve věcech mládeţe. Trestněprávní revue. 2004, č. 12. VÁLKOVÁ, H., HULMÁKOVÁ, J. (Ne)Odpovědnost mladistvého podle zákona o soudnictví ve věcech mládeţe de lege lata i de lege ferenda. Státní zastupitelství. 2007, č. 5. VANDUCHOVÁ, M. K novému trestu obecně prospěšných prací. Právní praxe. 1996, č. 7. VANDUCHOVÁ, M. Peněţitý trest – praxí nedočeněná alternativa trestu odnětí svobody? In Pocta Otovi Novotnému k 80. narozeninám. Praha : ASPI (Wolters Kluwer), 2008. VENIER, A. Die neuen Diversionsbestimmungen und das SuchtmittelG. Juristische Blätter. 2000, č. 4. 306
VOGEL, M. Staatsanwaltschaft und StPO-Reform. Journal für Rechtspolitik. 2008, č. 2. WESSELY, W. Strafprozessrecht. Wien : LexisNexis, 4. aktualizované vydání, 2008. WILDT, P. K otázce sníţení hranice trestní odpovědnosti. Trestní právo. 1997, č. 11. ZEDER, F. Begrüssung. In „Jugendliche im Gefängnis?“ – Modelle im umgang mit straffäligen Jugendlichen. Wien : Neuer Wissenschaftlicher Verlag, 2009. ZEZULOVÁ, J. Trestní zákonodárství nad mládeţí. Brno : Masarykova univerzita, 1997. ZEZULOVÁ, J. Několik poznámek k dolní věkové hranici trestní odpovědnosti v České republice. ASPI. ZEZULOVÁ, J. Zamyšlení nad postavením a činností probačního pracovníka u okresních a krajských soudů v České republice. Časopis pro právní vědu a praxi. 1997, č. 2. ZEZULOVÁ, J. K obecné charakteristice úpravy v zákoně č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe. Zdravotnictví a právo. 2005, č. 9. ZEZULOVÁ, J. Judikatura Nejvyššího soudu k řízení ve věcech dětí mladších patnácti let. Státní zastupitelství. 2007, č. 5. ZEZULOVÁ, J., RŮŢIČKA, M. Aktuální problémy zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe I. Státní zastupitelství. 2005, č. 7-8. ZEZULOVÁ, J., RŮŢIČKA, M. Soudnictví ve věcech mládeţe z pohledu rozhodovací činnosti obecných soudů a Ústavního soudu. Státní zastupitelství. 2007, č. 5. ZEZULOVÁ, J. Rozhovor s profesorkou Milanou Hrušákovou. Státní zastupitelství. 2007, č. 5. ŢATECKÁ, E. Poznatky z praxe probačních pracovníků (moţné náměty de lege ferenda). Trestněprávní revue. 2007, č. 6. ŢATECKÁ, E. Trest obecně prospěšných prací z pohledu nového trestního zákoníku a případných změn dalších souvisejících předpisů. Trestní právo. 2007, č. 9. Publikační činnost autorky využitá v disertační práci: HORKÁ, K. Věcný záměr nového trestního řádu – odklony a dohadovací řízení. Státní zastupitelství. 2011, č. 3, s. 5-13. 307
KREJČIŘÍKOVÁ, K. Trestní právo nad mládeţí v Rakousku. Státní zastupitelství. 2007, č. 5, s. 47-52. KREJČIŘÍKOVÁ, K. Rakouská soustava státního zastupitelství. In Veřejná ţaloba v ústavním systému. Praha : LexisNexis CZ s.r.o., 2008, č. 9, s. 37-44. KREJČIŘÍKOVÁ, K. Rakouská soudní soustava v trestních věcech a mladiství. Státní zastupitelství. 2008, s. 34-40. KREJČIŘÍKOVÁ, K. Problematika obecně prospěšných prací v Rakousku s přihlédnutím k jejich ukládání mladistvým. Státní zastupitelství. 2008, č. 7-8, s. 6471. KREJČIŘÍKOVÁ, K. Hranice trestní odpovědnosti mladistvých evropských zemích. Státní zastupitelství. 2008, č. 5, s. 36-45. KREJČIŘÍKOVÁ, K. Zaměstnanci zastupitelství. 2008, č. 4, s. 30-34.
státního
zastupitelství
ve
vybraných
v Rakousku.
Státní
KREJČIŘÍKOVÁ, K. Obecně prospěšné práce v Rakousku s přihlédnutím k jejich ukládání mladivým. In Milníky práva v stredoeurópskom prostore 2008, 1. vyd. Bratislava : Univerzita Komenského v Bratislave, Právnická fakulta, 2009, s. 833-838. KREJČIŘÍKOVÁ, K. Sankcionování mladistvých v Rakousku. Trestněprávní revue. 2009, č. 9, s. 284-309. KREJČIŘÍKOVÁ, K. Nový trest (trestní opatření) domácí vězení. Státní zastupitelství. 2009, č. 10, s. 13-20. KREJČIŘÍKOVÁ, K. Sankce a zákon o trestním soudnictví nad mládeţí (č. 48/1931 Sb. z. a n.). In COFOLA 2010 – Sborník příspěvků z konference, Právnická fakulta Masarykovy univerzity. 2010, 9 s. KREJČIŘÍKOVÁ, K. Domácí vězení a elektronický monitoring. In Milníky práva v stredoeurópskom prostore 2009, 1. vyd. Bratislava : Univerzita Komenského v Bratislave, Právnická fakulta, 2010, s. 855-863. KREJČIŘÍKOVÁ, K. Aktuální problematika trestu domácího vězení. In Dny práva2009-Days of Law. 1. vydání. Brno : Masarykovy univerzity. 2010, 5 s. KREJČIŘÍKOVÁ, K. K problematice probace, mediace a institucí zabývajících se jejich prováděním v České republice a Rakousku. 2004, 179. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Věra Kalvodová. 308
Rakouské právní předpisy a další prameny: Bundesverfassungsgesetz, BGBl 1/1930, ve znění pozdějších předpisů (spolková ústava) Bewährungshilfegesetz BGBl 146/1969, ve znění pozdějších předpisů (zákon o probační sluţbě) Důvodová zpráva k zákonu č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe. Důvodová zpráva k novele trestního řádu 1999 (Strafprozessnovelle 1999), 1581 BlgNR XX. GP. Důvodová zpráva k novele trestního řádu, zákonu o výkonu trestu a zákonu probační a mediační sluţbě, která zavádí elektronicky sledované domácí vězení BGBl I 64/2010 Jugendgerichtsgesetz BGBl 599/1988, ve znění pozdějších předpisů (rakouský zákon o soudnictví ve věcech mládeţe) Jugendwohlfahrtsgesetz BGBl 161/1989, ve znění pozdějších předpisů (zákon o zajištění péče o dítě) Kindschaftsrechtsänderungsgesetz BGBl I 35/2001, ve znění pozdějších předpisů (zákon o právech dítěte) Gerichtsorganisationsgesetz BGBl I 114/1997, ve znění pozdějších přepisů (zákon o organizaci soudů) Geschworenen- und Schöffengesetz BGBl 256/1990, ve znění pozdějších předpisů (zákon o porotcích a soudcích z lidu) Richterdienstgesetz“, BGBl 305/1961, ve znění pozdějších předpisů (zákon o soudní sluţbě) Staatsanwaltschaftsgesetz, BGBl 164/1986, ve znění pozdějších předpisů (zákon státním zastupitelství) Strafgesetzbuch BGBl 60/1974, ve znění pozdějších předpisů (trestní zákon) Strafprozessordnung BGBl 631/1975, ve znění pozdějších předpisů (trestní řád) Strafprozessreformgsetz, BGBl I 19/2004, ve znění pozdějších předpisů (zákon o trestně procesní reformě) Strafvollzugsgesetz BGBl 144/1969, ve znění pozdějších předpisů (zákon o výkonu trestů) 309
Suchtmittelgesetz BGBl 112/1997, ve znění pozdějších předpisů (zákon o návykových látkách) Vládní nařízení č. 195/1931 Sb. z. a n., kterým se provádí zákon o trestním soudnictví nad mládeţí Verordnung des Bundesministers für Justiz zur Durchführung des Staatsanwaltschaftsgesetzes, BGBl 338/1986, ve znění pozdějších předpisů (vyhláška spolkového ministerstva spravedlnosti k provedení zákona o státním zastupitelství) Verordnung der Bundesministerin für Justiz über den Vollzug von Strafen und der Untersuchungshaft durch elektronech überwachten Hausarrest. BGBl II 279/2010 (vyhláška spolkové ministryně spravedlnosti o výkonu trestů a vyšetřovací vazby prostřednictvím elektronicky sledovaného domácího vězení) České právní a další prameny: Zákon č. 48/1931 Sb. z. a n., o trestním soudnictví nad mládeţí, ve znění pozdějších předpisů Zákony č. 89 a 90 z roku 1885 o donucovacích pracovnách a polepšovnách, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava ČR, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační sluţbě a o změně zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jinýmch ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálněprávní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 456/2009 Sb., o kontrole výkonu trestu domácího vězení 310
Vyhláška č. 458/2009 Sb., kterou se stanoví denní sazba připadající na náklady spojené s výkonem trestu domácího vězení a způsob úhrady Důvodová zpráva k zákonu č. 40/2009 Sb., trestnímu zákoníku. ASPI Důvodová zpráva k zákonu č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe. ASPI Vládní nařízení č. 195/1931 Sb. z. a n., kterým se provádí zákon o trestním soudnictví nad mládeţí Věcný záměr trestního řádu z roku 2008 Věcný záměr trestního řádu z roku 2010 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.11.2009, sp. zn. 8 Td 61/2009 Elektronické prameny: BARTÁK, P. Personální změny na státním zastupitelství údajně vyvolaly krizi mezi premiérem Nečasem a ministrem Pospíšilem. [cit. 2011-08-09]. Dostupný z:http://zpravy.profi.cz/32901-personalni-zmeny-na-statnim-zastupitelstvi-udajnevyvolaly-krizi-mezi-premierem-necasem-a-ministrem-pospisilem.html
Bericht der Bundesregierung über die innere Sicherheit in Österreich. Statistické údaje pro rok 2004-2006. Dostupný z: http://parlament.gv.at. Charakteristika věznice Všehrdy. [cit. 2011-06-30]. Dostupný z: http://www.vscr.cz/veznice-vsehrdy.cz.
Důvodová zpráva – sněmovní tisk 547 [cit. 2009-05-17]. Dostupný z: http://www.justice.cz, www.psp.cz.
Důvodová zpráva k novele zákona o soudnictví ve věcech mládeţe. Dostupný z: http://www.psp.cz/sqw/text/tisk.sqw?O=6&CT=275&CT1=0 [cit. 2011-04-24].
Elektronisch
überwachter
http://www.neustart.at
Hausarrest.
[cit.
2011-05-15].
Dostupný
z:
FUNK, B., CH., ÖHLINGER, T. Verfassungsrechtliche Beurteilung des Entwurfes eines Strafprozessreformgesetzes (Neugestaltung des Vorverfahrens). Dostupný z: http://www.bmj.gv.at.
Fuβfessel: Keine Sympathie. [cit. 2008-12-16]. Dostupný z: http://salzburg.com.
311
Informace ke sněmovnímu tisku 275. Dostupný http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o%6&T=275 [cit. 2011-04-24].
z:
JESIONEK, U. Warum brauchen wir einen eigenen Jugendgerichtshof in der Großstadt Wien. [cit. 2008-05-07]. Dostupný z: http://www.repclub.at/open/bull29.htm.
Justizanstalt
Gerasdorf. [cit. 2011-07-01]. Dostupný z: http://strafvollzug.justiz.gv.at/einrichtungen/justizanstalten/justizanstalt.php?id=5. KOSS, CH. Erfolgreicher Abschluss des zweiten Modellversuchs elektronische Aufsicht. [cit. 2009-04-26]. Dostupný z: http://www.neustart.at. KVAPIL L. Kmětiněvskou výzvou se poslanci budou muset zabývat. Dostupný z: http://www.kmetineves. [cit- 2011-04-24]. HOFINGER, V., NEUMANN, A., PILGRAM, A., STANGL, W. Pilotbericht über den Strafvollzug 2008. [cit. 2011-07-01]. Dostupný z: http://www.justiz.gv.at. MARITS, M. Jugendgerichtshof neu: „Design-Gefängnis“ für Wien. [cit. 2008-05-07]. Dostupný z: http://dieprese.com/home/panorama/oesterreich/378492/print.do.
Mobile elektronische Fuβessel in Österreich gescheitert. [cit. 2007-02-15]. Dostupný z: http://heise.de/nexsticker/meldung/83856.
Mladé vrahy-psychopaty si stát lépe ohlídá, čeká je ústavní léčba. Dostupný z: http://www.zpravy.idnes.cz/tiskni.asp?r=domaci&c=A1011230_101919_domaci_kop [cit. 2011-04-24].
Neustart
report
Österreich
http://www.neustart.at
2010.
[cit.
2011-05-15].
Dostupný
z:
O věku trestní odpovědnosti musíme diskutovat, řekl ministr Pospíšil. Dostupný z: http://www.zpravy.idnes.cz/tiskni.asp?r=domaci&c=A081114_1811602_domaci_zra [cit. 2011-04-24].
Odpovědi ministryně spravedlnosti Mag. Bandion-Ortner v dubnu 2010 v Parlamentu – 4489/ABXXIV.GP. http://parlinkom.gv.at/PAKT/VHG/XXEV/AB/AB_04489/Fnameorig_184017.html. [cit. 2011-07-01].
ORF. Elektronische Fuβfessel bleibt vorerst. [cit. 2008-12-16]. Dostupný z: http://wien.orf.at.
ORF. Neuer Vesuch mit elektronischer Fuβfessel. [cit. 2009-02-10]. Dostupný z: http://futurezone.orf.at/stories/249574/.
312
ORF. Weiter warten auf Justizzentrum Baumgasse. [cit. 2011-02-17]. Dostupný z: http://wien.orf.at/stories/423022/.
ORF. Pläne für Jugendgerichtshof auf Eis, 30.07.2008. [cit. 2011-02-17]. Dostupný z: http://oesterreich.orf.at/wien/stories/296669/.
POSPÍŠIL, J. Vrátím odpovědnost na 15 let, hlavně kdyţ zákoník projde. Dostupný z: http://www.zpravy.idnes.cz/tiskni.asp?r=domaci&c=A081116_145820_domaci_zra [cit. 2011-04-24]. Předklávací zpráva k věcnému záměru Ministerstva spravedlnosti. [cit. 2010-12-08]. Dostupný z: http://portal.justice.cz/Justice2/ms/ms.aspx?o=23&j=33&k=4980&d=281460 SCHERSCHNEVA-KOLLER, E. Fussfessel statt Haft. [cit. 2011-10-10]. Dostupný z: http://ww.diekriminalisten.at/krb/show_art.asp?id=1509
Sex
od
čtrnácti?
Lékaři
protestují.
Dostupný z: http://www.zpravy.idnes.cz/tiskni.asp?r=domaci&c=A081113_215500_domaci_abr [cit. 2011-04-24].
Sicherheitsbericht 2009, Bericht über die Tätigkeit der Strafjustiz, Bundesministerium für Justiz [cit. 2011-04-02]. Dostupný z: http://www.parlament.gv.at. s. 47. Sněmovní tisk č. 410/2008. Dostupný z: http://psp.cz Sněmovní tisk č. 748/2009. Dostupný z: http://psp.cz Spolkové rakouské ministerstvo spravedlnosti. Strafprozessreformbegleitgesetz II. – Erläuterungen [cit. 2008-09-08]. Dostupný z: http://www.bmj.gv.at. Spolkové rakouské ministerstvo spravedlnosti. Die österreichische Institutionen-Organe-Leistungen. Dostupný z: http://www.bmj.gv.at.
Justiz
Spolkové rakouské ministerstvo spravedlnosti. Neues Strafprozessreformgesetz als Kompromis. Dostupný z: http://www.bmj.gv.at. Spolkové rakouské ministerstvo spravednosti. Fortbildungsprogramm. Dostupný z: http://www.bmj.gv.at/_cms_upload/_docs/fortbildungsprogramm_2006-2007.pdf
Spolkové rakouské ministerstvo spravedlnosti. Die österreichische Justiz Institutionen-Organe-Leistungen. Wien, im Juli 2007. [cit. 2008-05-07]. Dostupný z: http://www.bmj.gv.at.
Spolkové rakouské ministerstvo spravedlnosti. Die österreichische Justiz. Institutionen-Organe-Leistungen. Wien, im Jänner 2009. [cit. 2011-07-01]. Dostupný z: http://www.bmj.gv.at.
313
Spolkové rakouské ministerstvo spravedlnosti. JustizRechtStaat. [cit. 2008-05-07]. Dostupný z: http://www.bmj.gv.at.
Statistická ročenka Vězeňské sluţby za rok 2007. [cit. 2010-10-28]. Dostupný z: http://www.vscr.cz.
Statistická ročenka Vězeňské sluţby za rok 2010. [cit. 2011-06-28]. Dostupný z: http://www.vscr.cz.
Statistická ročenka o činnosti prokuratury Slovenské republiky za rok 2007. [cit. 2009-05-17]. Dostupný z: http://www.genpro.gov.sk/statisticky-prehlad-trestnej-anetrestnej-cinnosti-za-rok-2007-4841/43481s Statistická ročenka o činnosti prokuratury Slovenské republiky za rok 2008. [cit. 2009-05-17]. Dostupný z: http://www.genpro.gov.sk/statisticky-prehlad-trestnej-anetrestnej-cinnosti-za-rok-2008/49691s Stručká charakteristika věznice Světlá nad Sázavou. [cit. 2011-06-30]. Dostupný z: http://www.vscr.cz/veznice-svetla-nad-sazavou.
Statistický
vývoj
kriminality
v roce
2009.
Dostupný z: http://www.policie.cz/clanek/statisticky-vyvoj-kriminality-v-roce-2009.aspx [cit. 201105-01].
Statistický
výkaz č. 1 – kriminalita za období od 1.1.2009 do 31.12.2009.
http://wwwpolicie.cz/policie-cr.web-informacni-servis-statistiky.aspx Dostupný z: [cit. 2011-05-01].
Rozhovor Christine Dobretsberger s Udo Jesionkem. Wir brauchen erfahrene Jugendrichter. [cit. 2008-05-07]. Dostupný z: http://www.wienerzeitung.at/. Rozhovor Reinera Nowaka a Manfreda Seeha s ministryní spravedlnosti Maria Berger. Der Jugendgerichtshof kehrt zurück. [cit. 2008-05-07]. Dostupný z: http://diepresse.com(home/panorama/oesterreich/113951/print.do.
V novém zákoně by mohly být různé hranice trestní odpovědnosti. Dostupný z: http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&id_category=16id_category%16id _arhttp://www.profipravocz/index.php?page=article&id_category=16&id_article=215 75 [cit. 2011-04-24].
VÁLKOVÁ, H., HULMÁKOVÁ, J. Odborníci: Hranici trestní odpovědnosti není nutné sniţovat. Dostupný z: http://zpravy.idnes.cz/tiskni.asp?r=kavarna&c=A081003_114748_kavarna_bos [cit. 2011-05-01]. Věcný záměr trestního řádu z roku 2008. [cit. 2010-12-08]. Dostupný z: http://portal.justice.cz/Justice2/ms/ms.aspx?o=23&j=33&k=4980&d=281460 314
Vládní návrh trestního zákona – EU. Tisk 744 Poslanecké sněmovny ČR, 4. volební období. Dostupný z: http://psp.cz
Vládní návrh zákona o soudnictví ve věcech mládeţe, sněmovní tisk 1017/2001. Dostupný z: http://www.psp.cz/docs/status.html [cit. 2011-04-24].
V rámci odpovědí ministryně spravedlnosti Mag. Bandion-Ortner v dubnu 2010 v Parlamentu 4489/ABXXIV.GP. Dostupný z: http://parlinkom.gv.at/PAKT/VHG/XXEV/AB/AB_04489/fnameorig_184017.html [cit. 2011-02-17]
Vrah z Kmetiněvsi pohnul politiky. Ministr Pospíšil chce zpřísnit zákon. 19.7.2010. Dostupný z: http://www.zpravy.idnes.cz/tiskni.asp?r=domaci&c=A100719_185807_domaci_hv [cit. 2011-04-24].
Za vraţdu by soudy mohly trestat i děti, uvaţuje ministryně Kovářová. Dostupný z: http://www.zpravy.idnes.cz/tiskni.asp?r=domaci&c=100131_144326_domaci_cen [cit. 2011-05-01].
Zpráva o činnosti za rok 2010 - tabulková část, tabulka II/4a. Dostupný z: http://www.justice.cz/nsz [cit. 2011-08-29]. Zvláštní zpráva Nejvyššího státního zastupitelství za rok 2010. [cit. 2011-07-28]. Dostupný z: http://www.justice.cz/nsz.cz
315
