České Švýcarsko 2009
1. 5. 2009 – pátek
(zapisuje Travex)
I v důkladně zaplněném Larryho bytě se spalo dobře. Nocležiště v předsíni, kde jsem sám spal odpoután od zbytku bandy, se nakonec ukázalo výhodné i navzdory tomu, že to byla pozice spíše pro prašivého psa (jak poznamenal Pavel). Za prvé, spal jsem mezi botami a to je možná příčina, proč se mi usínalo snadno a rychle. Za druhé tam na rozdíl od pokoje, kde spal zbytek bandy, nesvítilo světlo z ulice a nešel slyšet zvuk projíždějících šalin…pardon, zde jezdí tramvaje…spánek byl tedy nerušený. Takže dohromady to byly dvě výhody v jednom balení. Ráno byl standard, snídaně, WC a zdrhat na tramvaj. Já jsem se teda kousl v koupelně u čištění zubů, Larryho povzbuzování, abychom utíkali na tramvaj, jsem pochopil totiž jako prdel. Proto jsme opravdu zdrhat museli…a i když jsme doběhli na čas, tramvaj jsme nakonec paradoxně nestihli a nebo nejela, to nevíme. Naštěstí to nevadilo, vlak i se Zimičem bez problémů stíháme. Na hlaváku trochu chaos, hledali jsme marně volný kupéčko, abysme si mohli sednout všichni dohromady, tak jsme po peróně lítali sem a tam, než jsme nastoupili do původního vagónu, který jsme viděli jako první. Ve vlaku jsme se rozdělili do dvou skupinek. Ta první, řečená Valdštejnská, kalila škopek Valdštejn z PETky. Ta druhá, řečená Bránická, laškovala s pivky Bráník. V Ústí nad Labem musíme přesednout na courák do Děčína a odtud autobusem (11:57) do Hřenska, zastávka Pravčická brána. Zde jsme cca v 12:24. Odtud dále pokračujeme po červeně značené stezce směrem k bráně. Hned od začátku to ovšem ale začíná houstnout. Což jsme vcelku čekali. Tlačenice se zvětšuje, čím víc se přibližujeme k Pravčické bráně. Mimo Čechů je to zde samý Sasík, Polák, ale
1
České Švýcarsko 2009 i občas Slováci. Vcelku slušný Babylon. Po cestě si všímám i paniček s vysokými podpatky…do lesa v rytmu poslední módy, akorát nevím, kdo by ji tahal dolů, když by si podvrkla kotník.
U Pravčické brány nás čekalo nemilé překvapení v podobě placení vstupného. Uhráli jsme to na studenty. Po studentech chtěli 25 Kč a po dospělcích 75 Kč. Ale výhled i navzdory velkému přetlaku lidí stál za to. Když jsme se vykochali do sytosti, pokračovali jsme dále po červené. Čas pokročil a lidí začalo ubývat, což jsme samozřejmě vítali. Po cestě nás čeká ještě Mezní Louka s pivkem a další přírodní úkaz – Malá Pravčická brána… no, a ta je opravdu malá. Když se ale na ní vyleze, je odtud neméně hezký výhled do okolí… možná i hezčí, protože tentokrát zde bylo na rozdíl od té velké liduprázdno. Další velmi zajímavá záležitost byl hrad Šaunštejn, opět parádní výhled do okolí a trochu adrenalinový výstup po schodech. Hrad Šaunštejn byl co do rozlohy velmi malý, nic po něm nezbylo. Unikátní byl tím, že byl postaven na osamocené pískovcové skále, něco jako řecké Meteory. Na vrcholu byla vytesána do pískovce obilná jáma, vcelku dobré čundroviště pro dva trampy, ale museli by být vybaveni lanem a slaňovací osmou, jinak by to nešlo. Hned za Šaunštejnem je dědina Vysoká Lípa. Už se stmívalo a první co nás v dědině potkalo, byly ne jedna, ale dvě hospody vedle sebe. Jednu si vybíráme, že si dáme polívec. Jídlo už nemají, Larry prosazuje pivko, já a Honza neodoláme. Zbytek bandy odchází hledat nocležiště. Jak zapadlo slunko, tak už byla vážně kosa. Proto, co jsme dopili, jsme rychle zaplatili a šli hledat zbytek bandy. Našli nocležiště v malém lesíku, zhruba 500 m od Vysoké Lípy ve směru na Šaunštejn. Velká kosa byla vcelku dobrá motivace rychle vybalit a vklouznout do spacáku. Poté nám Ivča s Pavlem suše oznamují, že tam smrdí hovno. Fakt tam smrdělo, nemohli jsme ho najít…ani ve 2
České Švýcarsko 2009 spacáku nebylo. Zimič upravuje fekální náladu tím, že vytahuje vínko, to sjedeme za chvíli. Povzbuzeni otevíráme i PETku Zlatopramene, zde si ale necháváme i něco na ráno…tak dobrou noc.
2. 5. 2009 – sobota
(zapisuje Honza Šléza)
V sobotu mě probudila strašná zima. Naším údolíčkem totiž foukal studený vítr, který nezastavil ani můj spacák, a tak jsem byl intenzivně ochlazován. V 7 jsem to už nevydržel a když jsem viděl, že protější louku už ohřívá slunko, tak jsem se tam přesunul. Prohlížel jsem si krajinu a užíval si prvních slunečních paprsků a odněkud z dálky jsem slyšel hlasy. Nakonec jsem i na vzdáleném Šaunštejně zahlédl pár postav. Vypadalo to, že tam spali. Ale to se po chvíli z lesa vypotácel i Travex, kterého také vyhnala zima a taky asi to, že je stálým ranním ptáčetem. Donesli jsme si na sluníčko karimatky a snídaně a dali se do jídla. Postupně jsme se na slunko přesunuli úplně všichni a někteří dokonce znovu usnuli. To už ale byli všichni nasnídaní a začal se blížit čas odchodu. Někteří ale ještě chtěli do obchodu, který prý údajně byl na druhém konci vesnice, a tak jedna část (Travex a Zimič) hlídala batohy a druhá (Pavel, Ivča, Honza a já) vyrazila na nákupy. Po cestě jsme potkali pumpu, takže se konala zastávka na hygienu. Místo obchodu nás ale čekal jen polovykoupený kiosek, ve kterém po pečivu nebylo ani památky. Navíc to kolem strašně smrdělo. Tentokrát to však byl Romadur, který se hezky zahříval ve "skleníku" na sluníčku. Asi z něj bude přímo labužnická pochoutka. Abychom se ale nevraceli s prázdnou, tak jsme si aspoň koupili pití a nanuk na cestu a rychle jsme se vrátili ke klukům. Ale teď už jsme doopravdy vyrazili. Na obranu svého bratra, notorického spáče, který zde nebyl, musím říct, že jsme vycházeli až okolo 11. A to se jinak pozdní odchody většinou svádějí na něj.
3
České Švýcarsko 2009
Vrátili jsme se kousek po žluté až na rozcestí Pod Loupežnickým hradem, kde jsme se opět připojili na červenou a pokračovali po ní dál směrem k Rudolfovu kameni. Od včerejška znatelně ubylo turistů, je vidět, že Pravčická brána je opravdu místním největším lákadlem a o ostatní krásy zdejšího kraje už tak obrovský zájem není. Padl zde návrh, že abysme dohnali zpoždění, které jsme ráno nabrali, poběžíme alespoň půl hodiny. Vražedné pohledy však Honzovi daly najevo, co si o jeho návrhu všichni myslíme, a proto se dál pokračovalo stejně pohodovým tempem jako předešlý den. Pod Rudolfovým kamenem, což je vysoká skalní stěna s dřevěným přístřeškem na vrcholu jsme se opět rozdělili na poloviny a první skupina (Travex, Zimič a já) se vydala na vršek. Těsně pod vrcholem jsme narazili na pár německých turistů, paní měla problém slézt dolů a tak Travex hbitě přiskočil na pomoc a svojí čistou němčinou začal řídit záchrannou akci. Nakonec se podařilo paní dostat dolů a nám se tak uvolnila cesta nahoru. Nebýt všudypřítomného oparu, který nás vlastně pronásledoval po celou dobu vandru, tak bysme viděli do velké dálky, takto jsme se museli spokojit pouze s nejbližším okolím. Po vystřídání obou skupin se pokračovalo dále směrem k Vilemínině vyhlídce. Tato je ze všech vyhlídek z okolí největší a pro mě byla také nejzajímavější a nejhezčí. Výhled z ní byl asi nejlepší, v dálce jsme viděli Mariinu skálu a také Jetřichovice, důležitý mezník dnešní cesty. Zde byla naplánovaná přestávka na oběd, nákup potravin a očista v potoce. Předtím nás ale ještě čekala zastávka právě na Mariině vyhlídce. Tato je významná v poslední době hlavně velkým požárem, který trval po celý týden a vypálil téměř 17 ha lesa pod ní. Ochranáři na informačních cedulích píší, že nechávají les přirozené obnově, pouze kácí nebezpečné stromy okolo cest a také Borovici vejmutovku, protože prý není původní. Nahoře na vyhlídce jsme zaslechli od nějakých dvou borců, že prý požár vznikl tak, že někdo spal nahoře v přístřešku a hodil dolů nedopalek od cigarety a tím celý les zapálil.
4
České Švýcarsko 2009
V Jetřichovicích jsme si vybrali místní penzion, sedli na zahrádku, dali si kofolu a vytoužený smažák. Z vedlejší zahrady nám k jídlu hrála skupina místních hudebníků. Jejich repertoár byl vcelku široký, jen jednu písničku začínali asi na deset pokusů. Následovala další písnička, do níž se vložil Honza a hned bylo o zábavu postaráno. To však byla také poslední jejich písnička a pak si asi dali chvilku oddych. Byl už čas odejít, což se nám po menším nedorozumění s placením přece jen podařilo. Navíc jsme si zjistili, kde si nabrat vodu a vyrazili jsme dál. Pokus o návštěvu obchodu opět selhal, tentokrát nás od úspěchu dělilo jen 20 minut, před kterými ho zavřeli. Co se dá dělat, ani nákupy nám nejsou přány. Nyní jsme zamířili do Pavlina údolí a skrze něj po červené dál směrem do Studeného. Původně jsme se chtěli v Chřibské kamenici vykoupat, ale tak dlouho jsme hledali místo se sluníčkem, až nám zašlo a koupání se změnilo jen v opláchnutí nohou. Ve Studeném jsme svorně zamířili k hotelu Kamzík, kde jsme se usadili na terase. Objednali jsme si večerní pivo a k němu se nám konečně dostalo i polévky, kterou jsme si chtěli už od pátku dát. Po večeři jsme se rozhodli, že si půjdeme najít místo na spaní, protože už se stmívalo a nám se nechtělo hledat něco úplně po tmě. Někteří se ještě chtěli koupit pivo na cestu, ale když jim bylo řečeno, kolik za něj, tak si to rychle rozmysleli. Naštěstí nám chápavý číšník poradil nějaký místní penzion, kde mají Zlatopramen mnohem levnější, a tak bylo rozhodnuto, že se nejdříve najde místo na spaní a pak až budeme hledat penzion. S hledáním místa jsme se moc dlouho nezdržovali, štěstí nám vcelku přálo a tak jsme se utábořili malý kousek za Studeným poblíž červené. Rozložili jsme si zavazadla, Travex a Zimič se dokonce uložili ke spánku, protože se jim už zpět do vesnice nechtělo a zbytek se vrátil hledat penzion. Dalo nám to vcelku hodně práce, nikde po něm nebylo stopy, ani žádný z domů okolo cesty nevypadal jako dům, který jsme hledali. Nakonec jsem si ho všiml, byl na druhém břehu potoka, a proto jsme se kousek vrátili. Skrz okna to však vypadalo na uzavřenou společnost, která nás mezi sebe nevezme ani náhodou. Honza se ujal vyjednávání, chvíli se uvnitř na něčem domlouval, a pak pro nás došel. 5
České Švýcarsko 2009 V předsíni jsme potkali paní domácí, která nás hned překvapila tím, když nám řekla, že se máme vyzout, že prý jsme doma. Vešli jsme dál, usadili se ke stolu, objednali si něco k pití a dali se do rozhovoru. Asi po půl hodině za námi přišla paní a nabízela nám utopence. Prý je nakládala ten den ráno, což se Pavlovi zdálo málo, a tak jsme si pro začátek dali jen jeden. Utopenec byl ale překvapivě dobrý, hezky změklý stejně jako cibule. Na otázku čím to nám paní vysvětlila, že jí nějaká kuchařka z Moravy poradila tajný recept (pro zachování tajemství nezveřejňuji:)). Uzemnila nás však slovy: "ti moraváci, jak tak hrozně chlastají, jsou hrozně chytří". Ještěže paní netušila, odkud jsme přijeli my. Jelikož už byla Ivča unavená, tak se s Pavlem rozhodli, že už půjdou spát. My jsme s Honzem ještě chvíli zůstali sedět, ale když nás přišli zkasírovat, tak nám bylo jasné, že už bychom měli jít. Paní nám teda ještě nabídla, že kdyby nám byla zima, tak můžem přespat v předsíni, ale to jsme odmítli a radši rychle spěchali do svých spacáků.
3. 5. 2009 – neděle Ráno nad vesnicí Studený
Myslím, že to bylo kolem šesté ranní, když jsme na sebe s bráchem ráno mrkli a smáli se, protože Iva řezala jak dřevorubec. No jo, asi se jí spalo dobře... Ještě jsem si chvíli poležel ve spacáku, nechtělo se mi do té kosy ven. Myslím ale, že zima nebyla tak veliká jako minulou noc. Dneska jsme měli v plánu (na naše poměry) vyjít dřív, abysme stihli kolem půl čtvrté rychlík z Rybniště. Kolem osmé jsme se všichni přesunuli z lesa ven na sluníčko a tam posnídali. S Ivou konečně první vaření. Vlastně sme k tomu byli donuceni, protože jsme s sebou už k jídlu skoro nic neměli. Takže hrachová ze sáčku. Chlup po deváté jsme vyšli a po červené vystoupali na vrchol Studenec (736,5). V současnosti je na vrcholu kovová rozhledna, kterou právě natírali, takže asi nebude starší více než rok. Dříve se zde nacházela velká kamenná rozhledna. Ta po druhé světové válce chátrala, tak musela být stržena. Výhled pěkný na všechny strany. Prý byl v dáli vidět i Bezděz, ale na dálku jsem slepý, takže nevím. Byl hlad. Pokus o snězení vakuované šunky dopadl fiaskem letěla do křa, vypadalo to spíš na vaječnou 6
(zapisuje Pavel)
České Švýcarsko 2009 šunku. Jsme sice největší tvrďáci, ale na tohle jsme neměli. Takže jsme se opět vrátili k nenáviděné klasice – paštika. Už se mi z ní zvedá kufr, nevím co budu příští dva měsíce snídat, ale bezpečně vím, co to nebude. Pokračovali jsme dále po modré přes les. Cesta byla pěkná, mírně z kopce až do vesnice Chřibská. Pokus o jedno rychle občerstvovací pivo nedopadl – otevřeno až od 14:00. Tak teda aspoň leďnák v samošce. Šli jsme dál do Rybniště přes kopec po zelené. Cestou jsem si nechal odstranit jedno zapité klíště. Hajzl. Kousek od nádraží v Rybništi byla hospoda, bohužel po víkendu vyjezená. Občerstvili sme se každá po svým - kafe, pivo, limo. Ve vlaku jsme naštěstí ukořistili místo k sezení, další zastávky by to nebylo už možný. Totálně přervanej vlak (rychlík do Kolína). Lidi se vraceli z prodloužených víkendů, nádražáci opět neschopni zareagovat na tak jednoduše předvídatelnou skutečnost a přidat aspoň dva vagóny. Docela zajímavá jízdenka – cestu zpět jsem platil já, 900,- za lístek s názvem ČD Net platí pro 5 lidí kamkoliv po ČR. Takže cesta zpět dopadla velmi levně. Předpokládám, že tato výhodná sleva bude v dohledné době zrušena, stejně tak jako ostatní výhodný věci týkající se Českých drah. Cestou v Mladé Boleslavi se Honza odpoutal a pokračoval dále. V Kolíně překvapivě zpoždění, ale rychlík na Brno jsme stihli. Travex v kupéčku sundal boty – byl okamžitě vykázán na chodbu, smrad ještě horší jak dnešní zkažená šunka. V České Třebové jsme zanechali Travexa a mladýho Šlézu svýmu osudu a přestoupili na IC do Ostravy, kam jsme také (se zpožděním 10 minut) bez problémů dorazili.
Autoři: Travex, Honza Šléza, Pavel, Fotografie: Zimič, Honza Šléza, Pavel, Grafická úprava: Uďo Hofman, Typografie: Uďo Hofman, Odpovědný redaktor: Uďo Hofman, Vydání: jako svou 30. publikaci vydalo nakladatelství The Turkey Cocks © pro děti, mládež, dospělé, důchodce a starce, v Praze 14.6.2009, Počet výtisků: asi 0, Pro čtenáře od 5 do 90 roků, NEPRODEJNÉ
7
