enzin pro příznivce regionu
šíření vítáno
číslo 1 ročník I.
56802.cz
strana 1
Chvála hravosti Nepřestávám žasnout nad tím, co všechno dokáže někdo vymyslet a vytvořit. Jenom tak. Ne kvůli zisku nebo slávě, ale pro tu radost z tvoření samotnou anebo pro radost, kterou tím někomu udělá. Stačí se podívat kolem sebe. Poslechnout si v parku kapelu, která nebojuje o první místo v hitparádě. Cestou z náměstí, se zvukem piána za zády, se zmrzlinou v ruce očima olíznout obrazy v galerii pod širým nebem. V podzimním pohádkovém lese splnit všechny úkoly a vybojovat si svůj podíl na pirátském pokladu. Vidět malou mažoretku, která si vymyslí, nacvičí a bezchybně předvede vlastní choreografii. Anebo třeba chvíli hledat na internetu. Narazíte tam na tisíce obrazů, fotografií, povídek, básní, videí... nebo svobodně zdarma šířených, komunitami nadšenců vytvářených programů. (V jednom takovém právě dvěma prsty datluji tuhle skromnou chválu hravosti.) Mnohokrát jsem byl členem poroty různých žákovských a studentských soutěží, a mohl tak upřímně zatleskat skvělým projektům, které vznikaly ve volném čase, anebo nečekaným řešením, která nás ani při zadávání úkolů nenapadla. A jsem samozřejmě rád, když vidím některé z povyrostlých účastníků, jak vedou vlastní firmy, anebo vyvíjí novátorská řešení. Žasnu nad nápady, chutí a schopností najít si volný čas u lidí, kteří vedou různé kroužky, skauty, tomíky, pionýry... Věnují se dětem každý týden, na víkendových akcích, anebo celý rok připravují a realizují programy letních táborů, na kterých se potom poperou se suchem a s bouřkami, s vosami a s odřenými koleny, s leností dětí, s večerkou a s budíčkem... O sportu ani nemluvím. Tam radost přináší sám pohyb, podařená akce nebo vítězství. A fanoušci jistě ocení, že Svitavy dlouhodobě rozvíjejí systém podpory trenérů, budují nová sportoviště a opravují ta stávající. Ale zpátky k vašemu monitoru. Snad se vám bude líbit i tenhle elektronický občasník, který vzniká právě díky hravosti autorů, vytrvalosti redaktorů a tvrdohlavosti původce myšlenky samotné. Nabízí bílý papír pro někoho s ořezanou tužkou, černou tabuli pro někoho s barevnými křídami, prázdnou zeď pro pověšení obrazu, prostor pro vzpomínky, které by neměly odletět s babím létem, či pro zveřejnění práce (téměř) vědecké. Nenechte se otrávit žádnými zprávami o všemožných katastrofách, hordách běženců, zkorumpovaných politicích, dopravních nehodách a rozvodech celebrit. Pojďte si hrát !
Obsah Strana 2
Andrea Manca tři básně od začínající autorky
Strana 3
Urban Legendy - Svitavské podzemí z alternativní historie města
Strana 4
Petra Makovská - Pes jako popelnice o psím zdraví
Strana 5
Vision Days - punková skupina Punk's Not Dead
Strana 6
PhDr. Pavel Petr - Báječní muži na létajících strojích Historie letectví ve Svitavském regionu – díl druhý
Strana 7
Lea G. Sehnalová práce mladé výtvarnice
Strana 8
Jiří Krátký - Na moři je krásně, ale pravda, někdy také ne tak úplně… druhé pokračování
Strana 9
Žijí mezi námi a co o nich víme ? pohled do známého neznámého světa
Luboš Branda
Vyzobáno z Twitteru Volala mi brzo ráno kamarádka, která byla zoufalá, že nemůže z počítače dostat virus. Nerad vstávám. Tak jsem ji doporučil spolehlivý antivir : format c: /Q Google prý ví všechno. Zadal jsem : " Kdo mi teda vlastně leze za starou ? " 75 480 odkazů. Sakra, já myslel, že jen ten Pepa. Je sedm smrtelných hříchů. Minimálně u dvou bych se ale přimlouval za to, zavést s Bohem smírčí řízení. Zastavil mne na ulici úhledný mladík. Pane, mám pro vás skvělou nabídku. Říkám: Jste malej, hubenej a navíc chlap. To pochybuju. Přítel se mi svěřil, že mu syn vyřezal dřevěné talíře a láká ho na procházku do hlubokého lesa. Mám o něj obavy.
56802.cz - netermínovaný volný sborník samostatných autorských prací . Vydává sdružení neprofesionálních vydavatelů. Šéfredaktor : mnoho vyvolených, nikdo povolaný . Redakční rada : Ing.Luboš Branda, Jiří Fadrný, Jan Kyncl, Mgr.Lucie Odehnalová. Redakce : Jana Bártová, Jaromír Mičánek, Petra Makovská. Grafik : Adam Sodomka. Foto : Pavel Šágr, Jindřich Vodehnal. Kontakt :
[email protected] , web: www. 56802.cz. Na těchto stránkách je i možnost registrace k pravidelnému odběru.
56802.cz
strana 2
Andrea Manca ( 39 let ) Vše souvisí se vším.
Hospodská rýmovačka
Šedo-modrý svět
Ulice
V hospodě čumím, jako Hrabal a splašky cucám z půllitru. Mistryně různých převleků, pozorujíce chlapské hlavy. Jak Gellner zkraje, potichu.
Lidé ozářeně pláčí. Kapky kyseliny stékají po oknech a tváře se pomalu rozpouštějí v temeni, sžírají se spolu a v jednu hmotu smáčí.
Naše ulice smrdí. Když v ní bydlíte, nic necítíte. Zato zdálky... Vidíte lidi. Hlavy, jak rozsekané špalky a mozek bez kůry...
Pálí nás déšť, ale prší dál. Svět, jakoby na bolesti stál.. Život je prostý, šedo-modrý klam.
Jsou jak mouchy, hmyz, bezpáteřní stvůry, které závidí a radost mají, z neštěstí druhého...
Hospodská statná, kyprá žena, pleská po tlustých zátylcích. Ta rázná, pěkná, obnažená, růžová prsa...mlsná fena, na klín jim sedá, roztoužená, pivem jim hlavy polévá. Dělníci, umělci, obejdové měšťáci upnutí, co hrají karty, pivo jí z dlaně, zpěněné, hltají jak diví psi, trhající párky. " Sodoma, Gomora" řekli by moralisti a káceli se nazad do hrobu. Já to mám ráda, kvičící harmoniky, herrgotty, štulce a slavíčky odspodu. Náš čas, i v hospodě, neúprosně tiká, hlásí se půlnoční hodina. Smrdím a páchnu jak uzená štika, co kouří, však kouř sama proklíná. Tak sudˇ a hodˇ kamenem, Moralisto. Já sedím mezi rovnýma. I Tobě, lásko, můžou nastat roky, kde Přímka se nejednou protíná. / schovaná, chlastající, morální většina / Jen poslední slova, Boží Synu, co líbit se Ti nebudou a pak...už půjdu spát. ...INU... Nejhorší, co světem hýbá, je naleštěná, arogantní Bída... / morální, pokrytecká menšina/ A mám chuť se pekelně začít smát...
Svět, je asi jako voda z řek. Tak čistý a průzračný ? Jen mi plakat nezačni... V přesolených myšlenkách.
Z úsměvu našeho, si vybírají jen to nejhorší. Naše ulice páchne. A není to rybina, ani žebrota či chudina. Smrdí to tu nenávistí a výkaly, závistí, nadutostí, penězi, špinavými. Korozí šroubů v jejich tělech. Naše ulice... Už zdálky svítí a tleje. A všichni chtějí bydlet, jak můry u lampy, právě v ní...?
56802.cz
strana 3
Urban Legendy děje z alternativní historie města
SVITAVSKÉ PODZEMÍ Igor Munstein
56802.cz
strana 4
PSÍČKAŘI PES JAKO POPELNICE Petra Makovská Každý z nás nerad slyší, že je tlustý a o to více neradi slyšíme, že náš pes je tlustý jako prase. A co je horší, majitelé těch úžasných chlupatých stvoření si neuvědomují, jaké následky může mít nadváha jejich mazlíka. Dopřávají jim plnou miskou žrádla a to po celý den, kdyby náhodou měl hlad, tak aby se napapal. Dávají mu zbytky lidského kořeněného jídla, sladkosti, sušenky atd. Prostě vše, co je pro psa nezdravé. Vždyť to tak dělali i jejich rodiče, prarodiče a praprapra… Prostě se to dědí z generace na generaci, jakož i to, že pes se uvazuje na řetěz. Téměř všichni víme, že nejrychlejším zvířetem na světě je gepard. No a proč asi? Prvně je to stavbou těla, osvalením a výživou. Myslíte si, že by se tlustý gepard, který se ani nezvedne, mohl uživit a přežít v Africe? No možná kdyby ho někdo krmil, ale to by ho asi ulovili jiní masožravci, když by se nemohl ani hnout. Je mi jasné, že nejsme v Africe, ani že Váš pes si nemusí lovit potravu, aby přežil. Ale pokud nemáte přecpaného psa, naučíte ho mnoha věcem a to nejen poslušnosti, ale i ostatním sportům (krmení je odměnou) a hlavně myslíte na jeho zdraví, růst a budoucnost. Ze zkušenosti vím, že s nažraným psem nic neudělám a to opravdu nic. Jak pro geparda kořist tak pro psa jídlo je motivace a tu můžete obrátit ve Váš prospěch. Nejčastější odpovědi majitelů psů, kteří opravdu sotva chodí a funí jak „sentinel“ : „Když on tak rád papá.“ „Nemůžu mu nedát, když se ne mě tak kouká.“ „Musí mít pořád plnou misku, jinak by umřel hlady chudák.“ „Chci mu dát všechno, co mám já, aby náhodou nestrádal.“ Bohužel si nikdo z nich už neuvědomuje, jak moc svému miláčkovi ubližují. Chtějí jim dopřát, ale v podstatě jim ztěžují život. Je to skoro, jako když dětem stále dáváte sladkosti - to ony přeci táák milují a mohly by je pořád. No a následky jsou zkažené a bolavé zuby, obézní děti, které jsou středem posměchu. Zde je jen pár příkladů jak nadváha psa působí na jeho zdravotní stav, ale i jak může ovlivnit výcvik. OBECNĚ Obezita u psů je v dnešní době skutečný problém a podle posledních poznatků trpí nadváhou nebo obezitou více než polovina všech psů. Obezita a nadváha je spojena se závažnými zdravotními komplikacemi. To znamená postižení pohybového aparátu, například rozvoj osteoartritidy (onemocnění kostí a kloubů), kardiorespirační problémy (dušnost, nemoci srdce...), často vede ke vzniku kožních onemocnění (zejména kvasinkové infekce), zvyšuje riziko vzniku cukrovky, ovlivňuje funkci štítné žlázy, přispívá ke vzniku chorob urogenitálního traktu…. Obezita zvyšuje dále riziko při anestézii a přináší s sebou komplikace při chirurgickém zákroku. Z tohoto komplexu problémů a zdravotních rizik plyne nevyhnutelně zkrácení délky života (dle některých zdrojů o 2 roky) a snížení jeho kvality. ŠTĚNĚ Štěňátko pro svůj růst a správný vývoj potřebuje pestrou stravu, složenou ze správných ingrediencí. Někdo krmí masem a zeleninou, jiný granulemi. Každé toto krmení má něco v sobě. Hlavní je ale pro růst štěněte podíl vápníku a výživa kloubu. Štěněti se vyvíjí kostra do cca 18 měsíců. Pokud překrmujete štěňátko už v ranném věku, tak nejen že s ním nemůžete cvičit (štěně utáhnete i na vařenou nudli), ale zaděláváte mu na problém, který může přetrvávat až do stáří. Tím je DISPLAZIE – která je daná geneticky, ale i špatnou stravou, překrmováním a přepínáním psa.
Větší plemena na ni trpí více, ale objevuje se i u malých psů. Jak pro štěňata, tak pro seniory jsou různé veterinární preparáty - pro prevenci či pro zmírnění následků displazie. DOSPĚLÝ PES Pes by měl mít vždy nahmatatelná žebra a znatelný pas, břicho nesmí být z profilu plné. Někdy však obezita není způsobena nadměrným krmením ani nedostatkem pohybu, ale špatnou funkcí štítné žlázy. V tom případě spoléhejte na radu a pomoc svého zvěrolékaře. KASTROVANÉ FENY A PSY Kastrace je výrazným mezníkem v životě psů. Důsledkem kastrace je změna metabolizmu. Pohlavní hormony se z těla kastrovaného psa vytrácejí pomalu, takže změna v aktivitě a apetitu psa je pozvolná. Majitelé psů zaznamenají u svých svěřenců menší pohybovou aktivitu, zvýšenou chuť k jídlu třeba až po několika měsících. K poklesu potřeby energie však dochází již bezprostředně po kastraci. Pokud je pes po kastraci krmen stejným krmivem a ve stejné dávce jako před ní, začne přibývat na váze. SENIOR Stejným problémem je i tloustnutí starých psů, kterým se mění metabolismus, a tak přibývají na váze. Řešením mohou být speciální krmiva pro seniory, která obsahují vyvážený obsah látek nezbytných pro starší jedince. Pokud krmíte masem, poraďte se se specialistou! RADY PRO SNÍŽENÍ VÁHY VAŠEHO PSÍHO MILÁČKA Jak při sezení pro závislé a tou je „PŘIZNÁNÍ SI“, že máte psa s nadváhou! Omezit přísun jídla a rozdělit krmení na 2-3 denní dávky. Zmenšit objem krmení až o 25 % Zvýšit (hlavně postupně) pohyb svého mazlíka. Omezit skákání (než se váha sníží), prodloužit procházky, v létě je skvělá regenerace na posílení svalstva chůze ve vodě a plavání (v zimě to nezkoušejte, leda že byste měli svůj vyhřívaný bazén J ). Obezitu rozhodně nesmíme přehlížet, našemu psu totiž přináší mnohá zdravotní rizika a komplikace. V první řadě riskujeme problémy s klouby, jejich nadměrné opotřebení a následnou artrózu. Tělo zkrátka není uzpůsobeno na takovou váhu a nezvládá ji. Oslabuje se funkce krevního oběhu, vznikají komplikace se srdcem, pes se i při malé fyzické námaze rychle unaví. Pro feny znamená obezita problémy s březostí a samotným porodem, u psa s nadváhou pozorujeme zvýšené riziko při jakémkoli chirurgickém zákroku. Pokud se rozhodneme pomoci svému psu snížit váhu, musíme se pevně řídit několika pravidly. Nedejte na smutné psí oči a stále si připomínejte, čeho chcete dosáhnout. Pamlsky se snažte omezit na nejmenší možnou míru, nezapomeňte, že vše děláte především pro dobro a zdraví vašeho psa, možná i pro jeho delší život. Nedopusťte, aby měl celý den k dispozici plnou misku, potravu podávejte v menších dávkách několikrát za den. Co pes nesní do 30 minut, odstraňte z misky. A vůbec nemějte strach, že jste v tom sami. Já v tom doma vyrůstala. Moje maminka je přesný příklad těch, kteří si myslí, že pes je popelnice, musí papat celý den a je to pro jeho dobro a růst. U nás všichni čtyřnozí miláčci dostávali všechno, tím myslím úplně všechno a hlavně se tak po hodině ptala, zda chlupáči nemají hlad. Mě se na to nikdo neptá do dneška, ale když jsem přicházela domů, tak pes už měl večeři skoro i se snídaní nachystanou! No - a co myslíte já? Mně někdy snědli i to, co jsem si ukuchtila. :-)
56802.cz
strana 5
Vision Days Na samém kraji svitavského okresu v obci Brněnec a přilehlých guberniích žijí a působí kluci z VISION DAYS. Když sem přijedete začátkem července, stává se, že tu potkáte víc pankáčů, než obyvatel Brněnce. Pod komínem je totiž Brněnecfest, který mají na svědomí právě Vision Days a to v první řadě lídr IAn . Aktualní sestava je: IAn - kytara, zpěv TOMÍK - zpěv CHAOS - kytara, akordeon KRYŠTOF - bicí, zpěv MÍRA - basa Basák PETRPUNK kvůli pracovní vytíženosti v současnosti vystupuje málo. Kapela vznikla v roce 1990 a jediným zakládajícím členem hrajícím dodnes je Ian. V dubnu příštího roku vyjde jejich osmé autorské CD v řadě, takže doufám, že už se všichni těšíte, až si ho poslechnete. A jestli se vám třeba zalíbí, tak se v létě potkáme, společně s dalšími tisíci pankáči a příznivci punkové muziky, v Brněnci pod komínem. (jb)
Cesta do hlubin punkáčovy duše Po ulici jdeš lidi na tebe čumí Vyvalujou oči jako péra z gumy Mávni nad tím rukou Vystrč prostředníček Na cestu jim zamávej čepičkou jako večerníček Na hlavě máme barevný číra A naše heslo je punk neumírá Nebudem nikdy součást tý řady Na to že jsme punkáči, jsme hrdý Nejsme manekýni, patku si nečešem A nenosíme trička s Leošem Marešem Politiku neřešíme u piva se neperem A na koncertech dáme pogo A potom se ožerem Na hlavě máme barevný číra A naše heslo je punk neumírá Nebudem nikdy součást tý řady Na to že jsme punkáči, jsme hrdý slova: IAn květen 2012 hudba: IAn květen 2012 léto 2011 harmonika
Počátky Vision Days sahají až do roku 1990. Nejprve pod názvem WA:D, od roku 1993 již pod názvem Vision Days hrají gothic rock. V této éře spatřilo světlo světa několik demo a live nahrávek (Významy, Noisferatu, 1914, What was-Will be, Look at us, New cult). V roce 2000 vydává kapela gothic CD Before everything. V roce 2001 však Vision Days mění styl na punk rock a o rok později vydávají své první punk rockové CD Řetěz od boudy. V dalších letech Vision Days definitivně potvrzují směr svého hudebního vývoje a nahrávají čistě punková CD Na Háku (2006),Proti Srsti (2008) a Viva la ironie (2010). V roce 2009 vzdávají Vision Days hold legendární punk rockové kapele N. V. Ú. a k jejímu 20letému výročí na CD Tribut N. V. Ú. nahrávají cover písně „Jiney člověk“. V roce 2013 vychází nejlepší album jejich dosavadní tvorby s návzvem Don´t worry be punk, (full klip) obsahující 15 nadupaných songů. Kapela je od roku 2000 pořadatelem punkrockového festivalu Brněnecfest aneb Punkovey klystýr.
Jako řemen – tři akordy stačí
Moderní a veselá
Tři akordy stačí Víc nemusíš znát Podstatný je aby jsi Měl punkrock rád Nedělej s tím vědu Nebuď pitomec Tři akordy stačí A máš hotovou věc Punk jako řemen, punk jako řemen Žádný velký sraní, hoblujem a jedem Je to jako dobře namazanej stroj Pankáči a skíni, oi oi oi
Moderně se tváří, moderně vypadá Moderně se páří, no prostě zapadá Je šťastná generace, co má ksichtovník Co cestuje s Googlem třeba na rovník
Neumím a nechci Dělat umění Chci se jenom bavit A to se nemění Zařveme si OI OI Punk´s not dead Punks and skins United Tohle je náš svět Punk jako řemen, punk jako řemen Žádný velký sraní, hoblujem a jedem Je to jako dobře namazanej stroj Pankáči a skíni, oi oi oi
Stal se králem chatu, je malý šampion Svoje videa má na ty trubko tečka kom, jako já Od komplu nevstává, šetří pohyby Svět warcraftu je skutečnější než les u dědy A když přijde konflikt prostě se odpojí V anonymní diskusi si ego zahojí Je jak akční hrdinové z oblíbených her Žije život na hraně svých virtuálních sfér Tohle není kritika, je to pouze holý fakt Lhal bych kdybych tvrdil, že to taky nemám rád Doba si to žádá, tak netrhejme nit Nebýt toho všeho nemohl by sis vyhonit Ani já ani ty ani oni ani my Nechci ani domyslet jak těžce by to nesli číňani Moderní číňani Moderní a veselí číňani
slova: IAn 19-30.10.2011 + 7.12.2012 + 23.8.2012 hudba: IAn 19-30.10.2011 + 7.12.2012 + 23.8.2012
zde videoklip
zde videoklip
Zdroje : skupina VD, wikipedie, www skupiny a fcb skupiny. (klik na foto = full rozlišení)
text: IAn 28.6. a 16.12.2011 hudba: IAn léto 2012
zde videoklip
56802.cz
strana 6
Historie letectví ve Svitavském regionu – díl druhý
Na nebi Velké války Dvojice kulek, které vypálil mladý srbský student Gavrilo Princip v neděli 28. června 1914 před obchodem s potravinami na sarajevském nábřeží, ukončila nejen život rakousko-uherského následníka trůnu, Františka Ferdinanda d´Este a jeho manželky Žofie Chotkové, ale znamenala také konec jedné historické epochy. V rychlém sledu událostí došlo k zažehnutí válečného požáru, který do několika týdnů zachvátil celou Evropu. K příčinám nebývalé intenzity i rozsahu tohoto válečného konfliktu pak přispělo i využití převratných zbraní a vynálezů, které přinesl technický pokrok druhé poloviny 19. století. Kromě mnoha jiných změn tak válka získala třetí rozměr, když se v ní objevila letadla.
Pilotní odznak k. und k Luftfahrtruppe s rakouskou císařskou a maďarskou (svatoštěpánskou) královskou korunou. Dole iniciála císaře Karla. I přes značnou míru zastaralosti a konzervativismu, který tradičně, a možná i někdy neoprávněně připisujeme někdejší podunajské monarchii, byly základy existence ra-
kousko – uherského vojenského letectva položeny už v dubnu roku 1911, kdy byl na letišti ve Wiener-Neustadtu zahájen první vojenský letecký kurs. V průběhu první světové války pak v řadách k. und k. Luftfahrttruppe sloužilo na 2800 letců, z nichž cca 34% pocházelo z Českých zemí. V dobovém pojetí se však, jak by se mohlo zdát, ne ve všech případech jednalo o muže české národnosti. Významné místo v řadách vojenského letectva mocnářství tak měli čeští Němci. Příčin tohoto stavu bylo samozřejmě povícero, lze přitom uvést např. obecnou preferenci příslušníků tohoto národa vládnoucími vrstvami monarchie, příslušnost k monarchii loajálním, vojenským a důstojnickým rodinám, ale také solidní vzdělání z oblasti techniky či jemné mechaniky, které si lidé pocházející z průmyslových oblastí českého pohraničí nesli do života a také vazbu na celkový kontext vývoje aviatiky v sousedním Německu. Do dnešních dnů je tak známo a zmapováno také několik jmen a příběhů rakouskouherských vojenských letců německé národnosti, kteří se narodili na území někdejšího Hřebečska. Přední místo mezi nimi zaujímá Josef Siegel, který se narodil 18. března 1883 v Horní Rudné. Mládí prožil v Baníně a jako vyučený tkadlec absolvoval prezenční vojenskou službu u pěšího pluku č. 98 ve Vysokém Mýtě. Tak, jako mnoha jiným mladým mužům oné doby mu však učarovala letadla. Na počátku roku 1914 byl po úspěšném složení pilotních zkoušek zapsán do rejstříku rakousko-uherského Aeroklubu. K „vzduchoplaveckému oddílu“, dislokovanému ve Wiener-Neustadt, byl zařazen 8. května 1914. Počátkem listopadu 1914 pak byl, již jako příslušník Fliegerkompagnie 15, odeslán na ruskou frontu. Po třech měsících služby byl za svou odvahu, prokázanou při 31 letech přes linii fronty, vyznamenán „Zlatou medailí za udatnost“. V červnu 1915 se Josef Siegel se svou jednotkou přesunul na srbskou frontu. Odtud však byl po kázeňském přestupku přeložen k letecké škole ve Wiener-
Josef Siegel u svého letounu Hansa-Brandenburg D. I „KD“ 28.58 ze stavu Fliegerkompanie 16 D na polním letišti Seebach u Villachu. Fotografie byla pořízena 14. srpna 1918.
Offizierstellvertreter Josef Siegel Neustadt. Toužil však po návratu, což se mu podařilo v březnu 1916. Na italské frontě pak Siegel dosáhl svých prvních vzdušných vítězství, která získal na dvoumístných pozorovacích letounech Hansa – Brandenburg C. I. Na jaře 1917 byl zařazen do stíhacího výcviku. Po jeho skončení byl zařazen k elitní Flegerkompagnii 16 v Korutanech. V listopadu 1917, těsně před zahájením 12. bitvy na Soči, byl Josef Siegel převelen k nově zformované FliK 56J. Při bojových letech pak dosáhl dalších sestřelů a jeho celkové válečné skóre se pravděpodobně zastavilo na šesti zničených nepřátelských letounech. Pro svůj původ však nebyl nikdy povýšen do důstojnické hodnosti. Od 1. června 1918 pak předával své bojové zkušenosti mladším pilotům v letecké škole v Campoformido, kde jej také zastihl konec války. Jako sudetský Němec nebyl sice po roce 1918 přijat do řad československého vojenského letectva, pravidelným čtenářům magazínu však mohu prozradit, že se s jeho jménem v této rubrice ještě setkáme. Až v průběhu války absolvoval výcvik vojenského pilota Ferdinand Knötig z Údánek, dnes části Moravské Třebové. Jeho pilotní diplom nese datum 15. 10. 1914. Knötig pak sloužil jako pilot dvoumístných průzkumných letadel u Fliku 11 na ruské frontě a byl dvakrát vyznamenán velkou zlatou medailí za statečnost (Goldene Tapferkeitmedaille). Ironií osudu došlo k oběma udělením posmrtně, neboť 23. května 1915 padl ve vzdušném boji. Toho dne byl průzkumný letoun Hansa – Brandenburg C. I, s osádkou pilot Stabsfeldwebel Knötig a pozorovatel Oberleutnant Franz von Fasching napaden ruským stíhačem. I když se pozorovateli Faschingovi podařilo dovést těžce poškozený stroj k nouzovému přistání za vlastními liniemi, podlehl Ferdinand Knötig vážným zraněním, které utrpěl v průběhu boje. Dalším rakousko – uherským vojenským pilotem byl Augustin Korkisch z Boršova. PhDr. Pavel Petr
Fotografie: sbírka Jana Zahálky / Letectví a kosmonautika č. 3/1995 / Internet
56802.cz
strana 7
56802.cz
strana 8a
Na moři je krásně, ale pravda, někdy také ne tak úplně… II.část Jiří Krátký
Večer se převlékl za noc, za tu příjemnou teplou letní
V kokpitu vedlejší lodi je celá posádka a jeden muž je hod-
noc, kdy se nechce jít spát.
ně, ale hodně naštvanej.
A není kam spěchat, vše na
Ostatní se tváří tak nějak ne-
vyplutí už je připraveno, tak
utrálně, asi ho nechtějí ještě
proč si nedat ještě jednu
víc naštvat, jedna dáma má
skleničku? Jistě, ale bacha,
sklopenou hlavu. Že by ji za-
nepřežeňte to. Pokud to zítra
ujalo něco na podlaze kokpi-
dopoledne bude vaše první
tu? Jediný, kdo tam není, je
vyplutí, proč si ho pokazit
jejich kapitán. Nenápadně
kocovinou! Navíc, ještě vče-
navazuji oční kontakt a ký-
ra jste měli obavu z mořské
vám hlavou: „Co se to jako
nemoci a tohle je docela za-
děje?“ Odnaproti mi zase ně-
ručený způsob, jak si ji opat-
kdo nenápadně kývá: „Tady
řit. Samozřejmě, vyplutí se
ta“, jasně, ta, co se stále
dá o jeden den odložit, myslím, že jsem to jednou nebo
kouká na podlahu a „Ten, co je ještě dole v lodi, asi něco
dvakrát udělal, ale ne kvůli špatnému žaludku, ale špat-
mezi sebou měli.“ Aha, není to zase tak složité, nekontro-
nému počasí. Slyšel jsem o jedné posádce, české posád-
lovaná konzumace alkoholu zrušila sociální zábrany a ne-
ce, která se rozhodla vyplutí o den odložit, právě proto,
chala volný průběh emocím u dvojice různého pohlaví, při-
že jim nebylo dvakrát. To se není co divit, důležité je dát
čemž minimálně jeden z nich má jiného legitimního part-
se „dokupy“, a pak teprve vyrazit. Všichni dobře známe
nera, který to ovšem zaregistroval. To jsem myslím, doce-
tu lidovou moudrost: „Čím jsi se pokazil, tím se i spra-
la kulantně opsal pokus o sex pod vlivem chlastu, že?
víš!“ Ono to funguje, ale, ale musí se včas skončit, jinak . . však víte. Tak si přidali další den na spravení, a pak ještě jeden, a pak ještě. Nevypluli vůbec. Celý týden „propařili“ v maríně. Jak se říká: „Každýho věc“. Na můj vkus to ale byl zbytečně drahý hausbót. Nebo : Chorvatsko, marina Sukošan, sobotní noc. Na sousední loď přijela za kapitánem posádka slo-
Jasně, takové věci se občas dějí, to teď nechci soudit, ale začít plavbu s tím, že vyhodíte kapitána, není asi úplně ideální. Posádka byla na lodi poprvé a vyplout bez jediného člověka, který o tom něco ví, no to si koleduje o nějaký malér. Nakonec to dopadlo dobře, vypluli všichni, jenom kapitán musel slíbit, že už to víckrát opravdu, ale opravdu neudělá. Tak to je jenom takové malé varování. Že se nic nemá přehánět, všichni víme, ale někdy se to holt vymkne.
žená z bývalých kolegů z práce, což byl nějaký hotýlek. Samozřejmě následovala obrovská oslava. Já jsem se zúčastnil jenom okrajově, ne, že by mě nepozvali, ale naštěstí jsem měl na lodi v posádce, tehdy ještě nezletilou dceru, a pochopitelně jsem nechtěl v jejich očích vypadat jako kapitán-opilec. V neděli ráno, ledva oči otevřu, slyším od sousedů diskuzi. Nerozumím každému slovu, ale nezní to jako přátelské ranní pokecání, spíše naopak. Nedá mi to, vylezu na palubu a slyším, teď již zcela zřetelně: „Buď pojede on nebo já!“
My jsme ale v pohodě dopili, šli rozumně spát, a tak se ráno vzbudíme a je nám hej. Někdo ještě možná dokoupí nějaké čerstvé potraviny, někdo udělá snídani a můžeme vyplout. Ještě k té snídani, vlastně k vaření vůbec. Je dobré se na začátku dohodnout, jak se bude vařit, teda kdo a kdy, a také jak to bude s nádobím, ať pak z toho není „zlá krev“. Ostatně, kdo nechce vařit, může poznávat místní kuchyni. To já rád. Dříve, tím myslím po revoluci, se víc vařilo. Dnes je běžné střídání, jeden den se uvaří na lodi, nejlépe někde v zátoce trochu dál od civilizace a druhý den ochutnávání místních specialit. A takto to plyne až do konce dovolené. Pak už jen zbývá předat v pořádku jachtu, abyste nepřišli o kauci, a vyrazit domů.
56802.cz
strana 8b
Samozřejmě, občas se něco za ten týden přihodí, ale jak
Tak teď tu teorii musím převést do praxe, otočím loď a
říkám: „Když se nic nestane, není vlastně na co vzpomí-
vracím se pro toho nešťastníka. „Proč tam, sakra, skočil za
nat!“
plavby a proč se nechytnul lana co táhneme za sebou?“
Tak třeba:
Jenom na vysvětlenou, když se koupeme na volném moři, tak si pro jistotu vždycky hodím lano, co plave, do vody, to
Chorvatsko, někde mezi ostrovy Mulo a Žije. Sedím dole
kdyby nám chtěl nějaký náhlý poryv větru loď odfouknout.
v lodi a povídám si, nahoře si část posádky užívá kormi-
„No víš, když jsme v sobotu nakládali zásoby a někdo říkal, hlavně bacha na pivo, ať nám tam (do vody) nespadne, tak ty jsi řekl, to by nevadilo, protože v mořský vodě pivo plave.“ „No a?“ „No a my jsme to tady řešili, a pak někdo řekl, tak to zkusíme, a hodil tam pivo.“ „A pak?“ „Pak jsme čekali, plechovka se za lodí vynořila, Pavel řekl, že je toho piva škoda a skočil pro něj, ale než ho chytnul, tak mu uplavalo lano a bylo to.“ Pavla jsme vytáhli i s pivem. To víte, že jsem ho nepochválil, ale poznal jsem, že jeho to samotného dost vyděsilo. „A když jsi byl ve vodě, loď se rychle zmenšovala, co?“ „No, to vůbec nebyl příjemnej pocit, jak jste se rychle vzdalovali, to byl fofr. “ Byl šťastnej i přesto, že jsem ho trochu sprdnul. Měl to své vylovené
dlování bez mých připomínek. To je stejné jako v autě,
pivo a hlavně byl rád, že je zase s námi na lodi.
když na sedadle spolujezdce sedí řidič: „Prosím tě, jak to jedeš, teď už přeřaď, proč ho nepředjedeš, nepředjížděj ho, . . .“ Bohužel, mám to na lodi podobně, a tak raději, když je dobré počasí, v blízkosti žádná loď nebo nějaký šutr ve vodě, jdu si sednout dolů do kajuty a nechám posádku, ať si to řídí sama. A tak si tam tak povídám, někdo vleze dolů, nechá mě domluvit, a pak se klidně zeptá: „Jirko, jak se zpomaluje nebo zastavuje taková plachetnice?“ !“ A já začnu vysvětlovat, jak se co dá udělat, že záleží na větru a na tom či onom, když v tom mě něco zarazí: „A proč se vlastně ptáš?“ „No víš, on Pavel
Tak to byl takový malý průvodce dovolené na plachetnici,
skočil do vody. .“ Vylítnu na palubu a kus za lodí vidím
a pokud vás inspiroval, příští léto: „Ahoj na palubě!“
ve vodě hlavu. klikem na fotografii se dostanete na její plnou velikost
56802.cz
strana 9a
Žijí mezi námi a co o nich víme ? Protože se už víc než deset let věnuji vietnamským žákům, kterým pomáhám zvládnout češtinu, chtěla bych se podělit o poznatky získané v tomto prostředí. Nejprve trochu zeměpisu a historie. Vietnam - Vietnamská socialistická republika se nachází v jihovýchodní Asii, tvar této země připomíná písmeno S. Celé východní území tvoří mořské pobřeží. Je to subtropická oblast, což se výrazně projevuje na podnebí a vegetaci. Vietnamci si velmi pochvalují naše podnebí, víc jim vyhovuje střídání čtyř ročních období, než stálé teplo a dusno u nich doma. Let do Vietnamu trvá asi 12 hodin, časový rozdíl je 6 hodin. Létá se z Prahy do Moskvy, po přestupu se většinou pokračuje do Hanoje nebo do jiných větších měst. Hlavním městem, po spojení severního a jižního Vietnamu, je bývalý Saigon, nyní Hočiminovo město.Ve Vietnamu žije kolem 90 milionů obyvatel.Tato země byla francouzskou kolonií. Památkou na kolonizaci je vietnamské písmo. Nepoužívají znakové, jejich písmo se velmi podobá latince. Zemi poznamenala válka s Američany, která skončila v roce 1975. Ta přinesla rozdělení na severní a jižní část, dnes už existuje jednotný stát. První Vietnamci ze severu přišli do tehdejšího Československa v 80. letech minulého století. V rámci dohod mezi tehdejším severním Vietnamem a ČSSR je mladým lidem poskytnuta možnost u nás studovat nebo se vyučit v některé továrně. Opouštějí chudou, válkou zničenou zemi a přicházejí do nového prostředí. Samozřejmě mají problémy s jazykem, podnebím, jídlem, steskem po domově. Jejich houževnatá povaha jim pomáhá všechny těžkosti překonat. Dodnes vzpomínají, jakým darem pro ně byl např. příspěvek na zimní oblečení, protože přijeli nalehko a českou zimu si vůbec nedovedli představit. Dnes žije v naší republice asi 60 - 70 tisíc občanů vietnamské národnosti, přímo ve Svitavách je to kolem 50 lidí. Po změnách politických poměrů v obou zemích se někteří vrátili domů, jiní tu zůstali. Dnes se setkáváme už se třetí generací. My je vidíme hlavně jako obchodníky, když procházíme svitavským náměstím, jsou ale mezi nimi vysokoškolsky vzdělaní lidé, lékaři, právníci, tlumočníci, inženýři, architekti, novináři a úspěšní podnikatelé.
Začátky pro ně byly velmi těžké. Někteří museli nechat malé děti u rodičů ve Vietnamu, několik let je neviděli. Až získali jistotu a zázemí, teprve si je mohli vzít k sobě. První žáci, které jsem učila, měli i více, než deset let. Přišli do školy a neuměli ani slovo česky. Intenzivní prací se po několika měsících dokázali s tímto problémem vyrovnat a postupně se z nich stávali nejlepší žáci. V posledních ročnících základní školy už často napovídali svým českým spolužákům.
Jak probíhá výuka češtiny, když učitel neumí vietnamsky? Vyžaduje to oboustranné úsilí a trpělivost. Jejich jazýček je nastavený na úplně jinou výslovnost, a proto nejdříve nastává boj s českými hláskami. Hláska ř je ten nejmenší problém. Slovní zásoba se učí názorně, obrázky, běžné předměty v domácnosti, ve škole, v přírodě, prostě ve světě kolem. Každá domácnost je vybavena slovníky, a to jsou taky užiteční pomocníci. Vietnamští žáci musí také zvládnout písemnou podobu jazyka. To si potom člověk uvědomí, jak je čeština obtížná. Svoje zku-
šenosti bych shrnula takto: co se vietnamský žák naučí, to si pamatuje, snáz se Vietnamec naučí česky, než Čech vietnamsky. Žáci nejsou v českých školách klasifikováni v prvním pololetí. Potom ano, i když s úlevami. Ve Vietnamu je desetistupňová klasifikace. Nejlepší známka je 10, nižší než 5 se obvykle nepoužívá. Většina žáků míří po 5. ročníku na víceletá gymnázia . To je totiž sen všech vietnamských rodičů. Možná bude pro vás zajímavé, že v obchodech pracují i vysokoškolsky vzdělaní lidé. Ve Svitavách vás může obsluhovat zubní lékařka, učitelka nebo inženýr. Proč lidé s tímto vzděláním přišli do Česka ? Zásadní důvod - chtějí zajistit lepší budoucnost svým dětem. Jejich vzdělání je pro rodiny prioritou, nelitují finančních nákladů, platí různé jazykové kurzy a jiné aktivity. Děti jsou si toho vědomy a učení je pro ně základní povinností. Něco o vietnamských rodinách. Hlavním znakem je pracovitost a soudržnost. Velkou úctu chovají děti k rodičům.
Rodiny jsou často rozdělené, část zůstala ve Vietnamu, část žije v Česku. Na svoje vzdálené blízké nezapomínají, podporují je finančně a obětavě pomáhají i přes velkou vzdálenost. Rodiče bývají už docela staří, často kolem osmdesátky. V případě jejich
nemoci není problémem okamžitě odletět do Vietnamu a pečovat o ně. Vietnamské zdravotnictví totiž funguje jinak než naše. Lékaři a sestřičky poskytnou odbornou péči a o zbytek se musí postarat rodina. Ta má neomezený přístup do nemocnice, zajišťuje jídlo, hygienu a další potřeby.Dříve míval v rodině důležité postavení nejstarší syn, dnes už se tato tradice tak přísně nedodržuje. Děti žijící v Česku mají podobné podmínky jako děti naše. Rodiče, kteří vesměs vyšli ze skromných poměrů, jim dopřávají to, co sami neměli. Vyžadují však co nejlepší prospěch, trojku přijímají velice neradi. O prázdninách a víkendech musí pomáhat v obchodech, takže i vysokoškoláci tráví své prázdniny v tomto prostředí. Pro Vietnamce je typická úcta k zemřelým. Nevzpomínají na ně jen o Dušičkách jako většina Čechů. V každé domácnosti má své místo takový malý oltářík. Je to vlastně polička, na ní stojí fotografie obklopené květinami, ovocem, vonnými tyčinkami. Ty se zapalují, když je nějaký svátek, výročí nebo jen pro vzpomínku. Vietnamská kuchyně
Když přijde česká kuchařka do vietnamské kuchyně, neví si rady. Pokud chce uvařit české jídlo, musí zaběhnout do nejbližšího obchodu a nakoupit většinu potravin. Pochopitelně základní potravinou je rýže. Ta se jí denně. Pro Vietnamce je hlavním jídlem večeře. To se po práci sejde celá rodina a mají čas si spolu popovídat. Nikdy s jídlem nespěchají. K rýži se podávají různé druhy masa, omáčky na dochucení a spousta zeleniny. Vaří se také velice výživné polévky s masem, zeleninou a rýžovými nudlemi. Kromě běžných druhů masa najdeme na stole i nejrůznější ryby, od českého kapra po ty mořské. Zelenina se příliš dlouho nevaří, nám se zdá skoro syrová.
56802.cz
Liší se i způsob stolování. Nepřidělují se porce na talíře, všechno jídlo se postaví na stůl a každý se obslouží sám. K talířům se pokládají lžíce a bambusové tyčinky. Těmi se nabírají nudle z polévky, rýže i kousky masa a zeleniny. Děti se takto učí jíst odmala, s příbory se setkávají až v jídelnách ve školce nebo ve škole. My známe vietnamské jídlo z bister, ale v domácím prostředí chutná mnohem lépe. Ve vietnamské kuchyni se nepeče. Žádné koláče, bábovky, záviny a podobné pochoutky. Chuť na sladké naplní spousta ovoce. Přesto si vietnamské děti na česká jídla zvykly a chutná jim. I pro dospělé je naše svíčková lahůdkou. Jídlo se zapíjí obvykle vietnamským zeleným čajem. Ten bývá k dispozici po celý den. Uchovává se ve zvláštních nádobách. Je to vlastně taková termoska uložená v proutěném košíku. Vietnamským mužům chutná české pivo, to nechybí v žádné domácnosti. Ženy díky skladbě potravy a dostatku pohybu nemají problémy s váhou. U mužů je to horší, tam se projevuje někdy záliba v pivě. Ale tentýž problém mají i někteří Češi. Svátky Pro Vietnamce je největším svátkem nový rok. Ale pozor, není to 1. ledna. Podle lunárního kalendáře je to svátek pohyblivý, asi o měsíc později oproti našemu. Každý rok je ve znamení nějakého zvířete - kůň, opice, pes, had a podobně. Podle vlastností daného zvířete se usuzuje, co nový rok přinese. Často bývá uprostřed týdne, takže se v poledne zavřou obchody a celá rodina připravuje slavnostní večeři. Na stole nesmí chybět uvařený kohout a zvláštní rýžový koláč zabalený v zelených listech. Při večeři se volá vietnamským příbuzným, protože tam mají tento svátek o šest hodin dříve. Rodiny se scházejí a oslavují společně. Vyvrcholením bývá ohňostroj, ale s tím se musí opatrně kvůli sousedům. Děti dostávají dárky, ale jiné než o vánocích. Do zvláštních červených obálek jim rodiče a přátelé dávají peníze. Jinak vietnamské rodiny hlavně kvůli dětem slaví i české vánoce. Proto mají ozdobené stromečky, pochopitelně umělé, blikající žárovičky a dárky. Vietnamci jsou budhisté, hinduisté i křesťané. Doma zdobí různé citrusové stromy. Dalším významným svátkem jsou narozeniny. To je zase příležitost setkat se s přáteli u dobrého jídla. Vietnamská jména Ta jsou pro Čechy docela rébusem. Pro snazší komunikaci s naším prostředím používají česká křestní jména. Mezi ženami vede jednoznačně Anička, potom Dana, Hana a další. U mužů je nejčastější David, Filip, Petr, Tomáš, Honza. Můžete se setkat i se Standou a Tondou. Takhle vypadá vietnamské jméno: NGUYEN THI LAN - jde o ženu NGUYEN VAN HUNG - jde o muže
strana 9b
Po sňatku nepřebírají ženy jména mužů, to se týká pouze dětí. Pro Vietnamce je důležitější po úřední stránce jméno křestní než příjmení. Těch mají omezený počet. Jejich NGUYEN se dá přirovnat k našemu Novotnému nebo Novákovi. Vietnamská svatba Bývá významnou událostí pro celou komunitu. Málokdy uzavírají mladí lidé sňatek s
Čechem nebo Češkou. Úřední akt musí proběhnout na velvyslanectví nebo přímo ve Vietnamu. Často mladí lidé odletí do Vietnamu, tam uzavřou sňatek a svatební hostinu uspořádají v Česku. Pokud my považujeme svatbu se stovkou hostů za velkou, u jejich hostin musíme počet několikanásobně zvětšit. Od skromné, tak okolo 500 lidí, až po 1000. Hostiny se pořádají hlavně v Praze. Tržnice Sapa pojme i tisícovku hostů. Ti dávají novomanželům jako svatební dar peníze, a tím pomohou uhradit vysoké náklady. Vietnamskou svatbu můžete klidně potkat na Staroměstském náměstí, na Hradě i na jiných zajímavých místech. Je obklopena fotografy, rodinou, přáteli a spoustou turistů, protože podívaná je to opravdu pěkná. Bydlení Způsob bydlení se liší podle toho, jak se rodině daří. Od vlastních domů, bytů až po bydlení v nájmu. I zařízení bytu je závislé od solventnosti majitele. Nikde však nechybí koutek pro děti, kde se učí a připravují do školy. Vedle českých učebnic tam leží i slabikáře a písanky vietnamské. V rodinách se mluví vietnamsky a rodiče velice dbají na to, aby děti uměly mateřský jazyk. Sami ovšem mají problémy s češtinou, tu se málokdo z nich pořádně naučil. Co mají všechny rodiny společného je láska ke květinám. Všude jich mají plno, asi jim připomínají vzdálený domov. Orchideje, bambusy, palmy, citrusy. Zřejmě o ně pečují s láskou, protože se jim i v našich studených podmínkách daří. Je to k neuvěření, ale na schodišti jednoho starého domu na náměstí dozrávají citrony. Ne ve skleníku, ale v zimě a průvanu. Tržnice Sapa Je takovým hlavním městem Vietnamců žijících v Česku. V bývalých drůbežářských
závodech v Praze - Libuši vyrostly největší sklady vietnamského zboží. Sami Vietnamci tomuto místu říkají Malý Vietnam. I kvůli nepořádku a chaosu. Kromě skladů, z nichž se zásobuje většina obchodů v celé republice, tu najdeme úplně všechno. Kadeřnictví, lékárny, školky, kulturní a vzdělávací střediska, směnárny, restaurace... Nač si jenom vzpomenete. Je tu celé dny živo. Potkáte tu nejen Vietnamce, ale i spoustu Čechů. Ti sem míří za dobrým a levným jídlem v tamějších restauracích. Exotickou podívanou jsou obchody s potravinami. Hned u vchodu vás zaujmou vaničky s nejrůznějšími mořskými potvorami. Všechno se to hýbe, zdá se, že chtějí utéct. Na pultech se kupí hromady něčeho, co
neumíte pojmenovat. Různé zelené natě, plody růžové, oranžové, kulaté, podlouhlé, chlupaté, s bodlinami a šupinami. Tady se bez odborné pomoci opravdu nedá nakoupit. Vysvětlí vám, k čemu to je, ale české jméno to nemá. Na policích různé lahvičky, krabičky, sáčky - to je koření. Exotika jak se patří. Návštěvu tržnice rodiny končívají v některé z četných restaurací. Potkávají tam známé, řeší obchodní záležitosti nebo jen tak povídají. Stůl se naplní jídlem, popíjí se čaj a čas příjemně ubíhá. Závěr Chtěla jsem se podělit o zážitky a postřehy z prostředí vietnamské komunity, ukázat ji jinak, než ji vnímá většina Čechů. Nejsou to pouze obchodníci, kteří čekají na zákazníky. Prostě už do naší společnosti patří. Jsou to lidé jako my, mají svoje starosti, problémy i radosti jako každý z nás. Mnohým našincům by mohli být příkladem v pracovitosti, houževnatosti a úctě ke vzdělání. Úplně na závěr Probíhá mistrovství světa v hokeji. Učím se s vietnamským studentem. Je to nadšený sportovec a fanoušek. Průběh mistrovství hodnotí slovy: „Naši jsou dobří, naši určitě vyhrají“. Podotýkám, že hokej se ve Vietnamu nehraje!
Tyto postřehy jsem zpracovala s pomocí vietnamských kamarádů. Pro 56802.cz Jana Štůlová
