MUDr. Teodor Rosinský, CSc.
ENERGOINFORMAČNÍ SYSTÉM ČLOVĚKA VE ZDRAVÍ A V NEMOCI CHOROBY Z NENÁVISTI (uřknutí, očarování, prokletí)
české vydání ISBN 978-80-88969-33-4 PC: 199 Kč / Sk 180 stran / formát A5, brož. Copyright © MUDr. Teodor Rosinský, 2007 Czech Edition © RI-EL / CAD Press, Bratislava 2008 Vydání první
Vydalo nakladatelství
C A D PRESS tel: (02) 6436 9928 / (00421) 903 159 404
E-mail:
[email protected] *
[email protected] Web: http://www.cadpress.sk *** Slovenské vydání právě vychází Podrobnosti jsou k dispozici na strance: http://www.cadpress.sk/psychotronika_sk.htm
OBSAH O autorovi 8 1. PŘEDMLUVA AUTORA A ÚVOD 9 PŘEDMLUVA AUTORA 9 PSYCHOTRONIKA 10
ENERGOINFORMAČNÍ MEDICÍNA 12 2. ENERGOINFORMAČNÍ SYSTÉM ČLOVĚKA 14 ZÁKLADNÍ ÚDAJE 14 STRUKTURA EIS 19 FUNKCE EIS 22 3. PATOLOGIE EIS 27 VŠEOBECNÉ ÚDAJE 27 KVANTITATIVNÍ PATOLOGIE E I S 31 KVALITATIVNÍ PATOLOGIE E I S 36 4. ZÁKLADNÍ DIAGNOSTIKA A POSTUPY ÚPRAVY 39 ZÁKLADNÍ DIAGNOSTIKA EIS 39 ZÁKLADNÍ POSTUPY ÚPRAVY 47 5. VNĚJŠÍ VLIVY 52 VNĚJŠÍ ENERGOINFORMAČNÍ VLIVY 55 Uřknutí 56 Zaklínání 57 Očarování 62 Vyrobené očarování 63 Předělané očarování 75 Kletba 91 Zanechaná kletba 91 Vyslovená kletba 97 VNĚJŠÍ INFORMAČNÍ VLIVY 102 Prokletí 103 Přímé prokletí 104 Rodové prokletí 108 VNĚJŠÍ VLIVY SMÍŠENÉHO PŮVODU 113 Napojení 113 Vodorovné napojení 114 Šikmé napojení 119 6. KOMPLEXNÍ DESTABILIZACE EIS 124 7. VNITŘNÍ VLIVY 138 Autopunitivní program 139 Autodestruktivní program 144 8. VNITŘNÍ PROGRAMOVÁNÍ 150 9. SYNTÉZA A OČEKÁVÁNÍ 158 10. KRITIKA A ANTIKRITIKA 173
Úvodní slovo / recenze V současné době se neustále zvyšuje zájem o problematiku, kterou studuje psychotronika, jakož i o problematiku léčitelství a jiných způsobů diagnostiky a léčby, než nabízí současná školská medicína. Zájem o toto téma se pohybuje ve velmi širokém spektru od hledání senzací na jedné straně, přes prostou snahu být informovaný, až po odborný zájem na straně druhé. Vzrůstající poptávka stimuluje nabídku, a ta – bohužel – příliš neoplývá kvalitou a seriózností. Jen malý zlomek publikací s touto tematikou je skutečně smysluplných a tak odborně fundovaných, aby poučily a nezkreslovaly. O to více je tudíž třeba přivítat publikaci předního slovenského
lékaře, jednoho z nestorů akupunktury, psychotroniky a naturální medicíny, primáře MUDr. Teodora Rosinského, CSc. Když jsme v roce 1984 založili první Sekci psychotroniky při tehdejší Gerontologické společnosti SLS, byl MUDr. Rosinský členem jejího výboru. A když se v r. 1985 konalo v Bratislavě první sympózium Psychotronika a zdraví, které odstartovalo od té doby každoroční odborné akce o psychotronice a naturální medicíně, jež měly tehdy federální a později mezinárodní rozsah, byl autor této knížky jedním z klíčových přednášejících. Přestože tyto akce už dávno změnily název i obsah, zůstává MUDr. Rosinský nadále jedním z nejžádanějších lektorů kurzů a tematických seminářů. V předkládané publikaci autor zúročuje svoje mnohaleté osobní poznatky a zkušenosti z této oblasti, jakož i své autorské zkušenosti z jeho předchozích publikací. Obrací pozornost čtenářů a též široké veřejnosti k málo známým, ale velmi závažným skutečnostem. Především upozorňuje na úskalí práce s těmito energo-informačními procesy, jejichž prostřednictvím lze i škodit a ubližovat. A to jednak druhým lidem a jednak i sobě, a to bez ohledu na primární úmysl. To je snad jedno z nejdůležitějších poučení z této knížky, neboť právě toto nebezpečí je poměrně málo známo běžným zájemcům, ale i těm, kdož jakýmkoliv způsobem bez náležitého vzdělání a morálního zakotveni pracují s těmito technikami, a to nejen z komerčních důvodů. Velmi fundovaný pohled zkušeného odborníka je proto nanejvýš cenný a poučný. Publikace je prezentována jako souhrn aktuálních poznatků o problematice, které se autor věnuje celá desetiletí a která není ani ve světové literatuře uceleným způsobem rozpracovaná. V úvodní části obeznamuje autor čtenáře se základními pojmy, aby se postupně propracoval ke speciálním postupům především u škodlivých vnějších vlivů, které jsou nosným tématem této publikace. Tato problematika –
navzdory své závažnosti a frekventovanosti – nebyla totiž dosud odpovídajícím způsobem rozpracována a nutno tudíž vysoce ocenit, že se o ní dozvídáme od toho nejkompetentnějšího odborníka, jenž je skutečným průkopníkem systematického studia škodlivých vnějších vlivů, které jsou i prioritním předmětem zájmu psychotroniky. Zde se mohou naplnit i jeho terminologické a normotvorné ambice. Autor podrobně vysvětluje jednotlivé druhy těchto škodlivých vnějších vlivů, jejich diagnostiku i – jak to sám nazývá − postupy úpravy. Současně se na základě svých dlouholetých zkušeností pokouší postulovat i základní teoretická paradigmata. Kniha obsahuje mnohé velmi cenné, originální a poučné postřehy , návody a hodnocení pro laiky i odborníky, a věcným a kritickým způsobem hodnotí úskalí a rizika různých léčitelských aktivit. Závěrečná část je velmi fundovanou apologetikou energoinformačních procesů. Samozřejmě, že tato problematika představuje jen část energoinformační medicíny a tudíž uvedená publikace zdaleka nepokrývá, a ani nemůže pokrýt, celý okruh energoinformační medicíny, jež zahrnuje i jiné medicínské okruhy diagnostiky, terapie, prevence a výzkumu a má jednoznačně interdisciplinární charakter. Zřejmě v zájmu přiblížení tématu širšímu okruhu
čtenářů
je
zde
pojem
energoinformační
medicína
zjednodušeně interpretován a poněkud zúžen, a ze stejných důvodů se – pro odborníky − poněkud volněji zachází s fyzikálními pojmy i se samotnou
interpretací
energoinformačních
systémů
organizmu.
Nutno vzít v potaz, že mnohá teoretická východiska energoinformační medicíny nejsou jednoznačně akceptovaná ani odborníky z kruhů energoinformační medicíny ani interdisciplinárně. Tato problematika vyžaduje dlouholetý a systematický výzkum, který se na Slovensku pomalu rozbíhá na odborných pracovištích, a seriózní odborná výměna informací a koordinace výzkumných aktivit v oblasti energoinformační medicíny se jen postupně iniciuje. O to více je třeba
ocenit jednak faktografickou hodnotu této publikace a jednak osobní přínos autora do této problematiky. Významným je i přínos této práce pro normotvorbu energoinformační medicíny. Autor disponuje – kromě svých bohatých praktických zkušeností − i mimořádně bohatou a rozsáhlou databází kasuistik (jednotlivých klinických případů), což mu umožňuje aspoň z určitých aspektů seriózně hodnotit a zevšeobecňovat. Knížka zapadá do celého spektra úctyhodné a nesmírně záslužné práce prim. MUDr. Rosinského v této oblasti, za kterou mu patří naše poděkování a obdiv. MUDr. G u s t á v S o l á r
MUDr. Rosinský je známá medicínská osobnost s níž jsme měl tu čest se seznámit v souvislosti s akupunkturou a velice si vážím jeho přínosu pro tento znovu objevovaný obor orientální medicíny. S potěšením zjišťuji, že nás spojuje i další zájem o některé dosud nevysvětlené jevy. Sám jsem jako student lékařské fakulty v Praze koncem šedesátých let participoval na výzkumu, který organizoval profesor František Kahuda (někdejší ministr školství a kultury), jenž tehdy stál v čele psychotronických výzkumů. Soudím tudíž, že věci nejasné a (doposud) nevysvětlitelné nelze jen mávnutím ruky odbývat a říkat, že neexistují a zavírat před nimi oči. Ve stejné době vydal významný psychiatr a přednosta psychiatrické kliniky v Praze profesor Vladimír Vondráček svou knihu Fantastické a magické z hlediska psychiatrie, která se záhy stala bestsellerem. Zabývala se totiž právě mnoha doposud opomíjenými, tak zvaně okrajovými jevy, které se nepochybně staly, byly popsány, ale zůstaly nevysvětleny. Snažil se díky svým encyklopedickým znalostem proniknout pod povrch věcí a střízlivě hodnotit. Vzpomínám si, že krátce po promoci mne a kolegu Maršálka požádala redakce Mladého světa, abychom se vydali po místech, kde v
poslední době zaznamenali podivné jevy, které popisovali jako řádění upíra. Značně skeptičtí jsme se vydali na neuvěřitelně zajímavou cestu po jižní i severní Moravě a šli po stopách jedné rodiny. Cesta nás zavedla až do obce Ivanka na Slovensku, kde jsme celé záležitosti přišli „na kloub“, jednalo se totiž o rodinu, kde matka byla postižená parafrenií, při níž dochází k množství tělových halucinací, které sugestivně vysvětlovala okolí a vznikala tak „folie a plusieur“… sdílené počitky ostatních byly vždy limitovány společností matky. Právě tato událost mne utvrdila v tom, že je třeba všem podobným případům věnovat zájem a snažit se jít za podstatou, i když se to v mnoha případech nepovede. Akupunkturou se zabývám již dvacet let a fascinuje mne, jak právě tato dávná metoda, ověřena na stovkách generací, funguje i u složitých případů moderní psychiatrie. Jde totiž o harmonizační, stimulující a regulující systém, který je zcela neodvislý na víře či nevíře pacienta. Obvykle i skeptik bývá překvapen, jak jeho tělo odpoví – a to má právě v té „hře na pravdu“, kdy mu přesně označí jeho energetické předpoklady, příležitost si sám na sobě ověřit, jaký je skutečný stav energetických zásob v jeho organismu. Někdo si připadá, jako by po sezení z něho všechno „spadlo“ a cítí se jako předtím, v období zdraví, jiný má pocit, jako by si dodal energii alkoholem, a další je unavený nebo se mu chce spát… spektrum je široké a odpovídá přesně stavu energetické regulace v organismu. V poslední době tyto poznatky významně podporuje výzkum stresového selhávání, kde se již mluví o několika systémech energie, přičemž energie A je základní vitální energie, nutná pro základní přežití (trávení, srdeční činnost atd.) a tato energie má vždy přednost před jinými, energie B je energie důležitá pro psychické vědomí vlastní osoby, a energie C a D jsou energie studijní a poznávací, pracovní a rekreační… a konečně ještě existuje zvláštní energie E, která je v organismu zakódována a deliberuje se pouze v okamžicích ohrožení života. S tím souvisí neustálý výzkum mozku a jeho řídící funkce, kde je
překvapující i zjištění, že nám vládne nikoliv mozková kůra, ale staré etáže mozku, který máme společný i s mnohem méně „důstojnými“ živočichy. Ty rozhodují o našich reakcích! A stejně jako před desítkami tisíc let. Moderní medicína se snaží oprostit od úzce specializovaného pohledu na člověka a nemoc, a v mnoha případech se už snaží nahradit jej pohledem celostním. Vytěsnit přístrojovou přetechnizovanost a doplnit ji přirozeným kontaktem s nemocným. Právě v tom je psychiatrie ve výjimečném postavení, protože musí s pacientem hovořit. Vzpomínám si na internistu, kardiologa, profesora Herlese, který nám po státnici z interny prozradil „tajemství medicíny“, říkal: „pacient není v nemocnici, protože by z toho měl nějaký obzvláštní plezír, ale bojí se, nechce doktora naštvat tím, že se nelepší jeho stav, a tak mu raději neřekne pravdu. Jestli chcete slyšet, co skutečně cítí, nehledejte v chorobopisu, ale vezměte ho za ruku, jako byste chtěli měřit plus. A pak tu ruku ‘zapomeňte pustit’“... Vrtěli jsme hlavami, připadalo nám to velice jednouché, snad i primitivní… Ale všichni jsme si to vzápětí v praxi vyzkoušeli! A ono to fungovalo! Jde totiž nejen o skvělé laboratoře a fungující magnetické rezonance a komputerové tomografie – ale i o komunikaci. V knize MUDr. Rosinského se tak dotýkáme obou důležitých oblastí, nevysvětlených jevů, označovaných za magické či sugestivní, a na druhé straně i celkových či „celostních“ reakcí člověka. Domnívám se, že je to nejen knížka, která si zasluhuje přečíst, ale která by měla čtenáře i podnítit k zamyšlení nad problémy, které jsou mu předloženy. Široký záběr zájmu i o věci, jež třeba nechápeme a kterým nerozumíme, neumíme je dostatečně vysvětlit, vede k dalšímu zájmu a to posunuje odedávna lidské poznání kupředu. MUDr. J a n C i m i c k ý , CSc.
O autorovi Autor této knihy, MUDr. Teodor Rosinský, CSc. (*26. 2. 1937), je známý slovenský lékař-psychiatr (dlouholetý primář Psychiatrické nemocnice ve Velkém Záluží, 1963-1997), filozof, polyglot a psychotronik, zakladatel energoinformační medicíny a průkopník akupunktury na Slovensku. Kromě vlastní práce lékaře se věnoval i pedagogické činnosti – až do r. 2005 vyučoval na Univerzitě Konstantína Filozofa v Nitře neurofyziologii a psychiatrii pro psychology a sociální pracovníky, a organizoval (a nadále organizuje) kurzy energoinformační medicíny pro lékaře v SR a v ČR, o které přednášel i v Německu a Rakousku. Je stálým lektorem kurzů akupunktury, biodiagnostiky a bioterapie pro lékaře,
především homeopaty, a zastává různé funkce ve
výborech Společnosti akupunktury Slovenské lékařské společnosti a Lékařské společnosti naturální medicíny. Autor je i znalcem asijských léčebných metod, které měl možnost zkoumat v zahraničí pod záštitou Slovenské lékařské společnosti (především při studijních pobytech ve Vietnamu a Číně). V r. 1962 navázal kontakt s tehdy už emeritním nestorem české akupunktury dr. Karským a s dr. Umlaufem, působícím ve Vojenské nemocnici v Ružomberku, jenž byl v té době jediným slovenským akupunkturistou, a v r. 1965 společně založili československou Společnost akupunktury. Od té doby až dosud je nepřetržitě členem všech výborů Společnosti akupunktury. Rovněž je lektorem všech dosavadních kurzů akupunktury a pravidelně se aktivně zúčastňuje psychiatrických vědecko-odborných akcí. Známe ho taktéž z mnohých diskusí o této problematice v médiích, kde vždy věcně a fundovaně argumentoval v dialozích s odpůrci této časti medicíny. Zúčastnil se aktivně všech kongresů slovenské Lékařské společnosti naturální medicíny, kterou pomáhal zakládat a jejímž je viceprezidentem. V této souvislosti nutno zmínit i jeho geniální jazykové schopnosti, umožňující mu přístup i k běžně nedostupným pramenům. Jeho vztah k jazykům, jichž aktivně ovládá 16 a pasivně dalších několik desítek – včetně čínštiny, se projevil i v zaměření jeho kandidátské práce z psychopatolingvistiky, kterou obhájil na Fakultě všeobecného lékařství KU v Praze v r. 1968.
Jeho bohatá a plodná práce v medicíně byla oceněna i několika oficiálními poctami. Je nositelem Guothovy medaile Ministerstva zdravotnictví SR, jakož i bronzové, stříbrné i zlaté medaile Slovenské lékařské společnosti, a je čestným členem České lékařské akupunkturistické společnosti. Přes 50 let se věnuje bádání na poli psychotroniky. V r. 1967 stál u zrodu Československé společnosti pro psychotronický výzkum. Je jedním ze zakladatelů Světové asociace psychotronického výzkumu, která vznikla v Praze v r. 1973, a spoluzakladatelem Slovenské psychotronické společnosti, která na Slovensku působí už přes 20 let (od jejího vzniku byl jejím viceprezidentem, od r. 1996 zástavá funkci prezidenta SPS). Uvedená společnost pořádá od roku 1991 teoretické semináře pro zájemce o bioterapii, kde autor přednáší a obeznamuje frekventanty s postupy energoinformační medicíny, jako součásti naturální medicíny, která má ambici stát se doplňkem běžné medicíny. MUDr. Teodor Rosinský se aktivně podílel na organizování všech odborných seminářů o psychotronice, které se pravidelně konaly od r. 1985 pod názvem Psychotronika a zdraví v Bratislavě a měly federální charakter, později kongresů Psychotronica Slovaca. Byl členem výboru Sekce psychotroniky Gerontologické společnosti SLS, jež vznikla v r. 1984, a od r. 1987 i členem výboru Sekce psychotroniky SR ČSVTS. V rámci své velmi bohaté publikační činnosti doma i v zahraničí je MUDr. Teodor Rosinský též spoluautorem dvou slovenských učebnic akupunktury, publikačně je aktivní i ve svém základním oboru – v psychiatrii, jakož i v přidružených disciplínách. Kromě odborných publikací je i autorem titulů Bioterapie, příručka pro léčitele (1991) a Člověk, bytí a umění (1993), jež se populární formou zaobíraly tematikou, které je věnovaná tato kniha, prezentující nejnovější poznatky o energoinformační medicíně a shrnující jeho celoživotní zkušenosti z praxe léčitele. 1. PŘEDMLUVA AUTORA A ÚVOD PŘEDMLUVA Laskavé pozornosti čtenářů předkládám aktuální poznatky o problematice, které se věnuji přes 50 let. Vycházím z vlastních pokusů, zkušeností a teoretických zevšeobecnění, jen v minimálním rozsahu využívám poznatky z druhé ruky, vždy však prověřené, a získané jen od osobně známých důvěryhodných odborníků. Ve
světové odborné literatuře jsem nenašel relevantní díla, která bych mohl použít jako seriozní primární anebo sekundární zdroje poznatků, proto nemohu k detailům základního tématu citovat žádné autory, jak je zvykem v odborném pojednání. Tato kniha není učebnicí pro postgraduální studium medicíny, je však jako informační text využitelná pro frekventanty lékařských kurzů energoinformační medicíny. Není ani příručkou pro léčitele anebo zájemce o praktické používání zde uveřejněných poznatků; je však − jako informační text − využitelná pro frekventanty teoretických seminářů o energoinformačních systémech. Tato kniha má být souhrnem aktuálních poznatků o problematice, která se v poslední době rychle vyvíjí v teorii i díky novým poznatkům kvantové fyziky. Poznatky, které jsem prezentoval populárněji v knihách Bioterapie (1991) a Člověk, bytie a umění (1993), jsou už zastarané a protože v posledních deseti letech se musela změnit paradigma přístupu k problematice pod tlakem faktů, které předcházející stoletá teorie už nedokázala vysvětlit, bylo potřebné novelizovanou teorii i její praktické důsledky nově zpracovat. Nové pojetí teorie vedlo k nutnosti vzdát se používání mnohých vžitých, ale teoreticky nepodložených pojmů, a k nutnosti vytvoření souboru definovaných termínů, které v této knize používám. Jejich použití kombinuji s nejnutnějšími odkazy na staré termíny jen tam, kde by mohlo dojít k nedorozumění. Kromě informačních má tedy tento text i terminologické, možná normotvorné ambice. Množství literatury, časté reedice starších děl i bez uvedení skutečné doby vzniku a především polobulvární časopisecké články a rozhovory, které se okrajově dotýkají naší problematiky, jsou tak terminologicky i faktograficky překroucené, že nemají kromě vzbuzování oprávněné kritiky žádnou poznávací hodnotu. Neskromnou ambicí této knihy je vnést v intencích tematiky do věci jasno a dát tak mediálním zprostředkovatelům informací o tomto tématu souhrn a vysvětlení základních pojmů. Fakt i pojem energoinformačního systému člověka existuje v užších i širších souvislostech, v praktických vazbách i teoretických korelacích, je tedy vhodné hned v úvodu o těch nejvýraznějších souvislostech a vazbách pohovořit. CO JE TO PSYCHOTRONIKA Pojem psychotronika jako označení pro novokonstituovaný odbor zkoumání
zavedl Francouz Fernand Clerc v r. 1955. Šlo mu o odlišení nového odboru od parapsychologie − už tehdy zastaralé a kritizované, protože nový odbor aspiroval při rozšíření předmětu zkoumání na modernější pojetí jevů každodenního života, kterým se nevěnoval žádný z etablovaných vědních odborů. Název není šťastně zvolený, ale tehdy se předpokládalo, že tyto jevy mají souvislosti s psychikou i technikou, proto vymysleli název psychotronika. Zpočátku psychotroniku definovali jako odbor zkoumání distančních jevů a korelací člověka a prostředí. S rozšiřováním
poznatků
se
definice
odboru
rozšiřovala
a
modifikovala.
Psychotronická výzkumná sdružení a společnosti, jakož i odborná pracoviště, především ve vazbě na vysoké školy, se začaly zakládat stejně tak v USA jako v SSSR. V tehdejší ČSSR jsme založili oficiální psychotronickou pracovní skupinu v r. 1967 a v r. 1973 jsme uspořádali první světový kongres psychotroniky s více než tisícovkou účastníků v Praze. Tam byla založena Mezinárodní asociace pro psychotronický výzkum (IAPR) a ta uspořádala další světové kongresy postupně v Paříži, Tokiu a Monte Carlu. U nás se vedle dvou psychotronických výzkumných pracovišť v Praze, fungujících při vysokých školách jako samostatné laboratoře,
organizační
a
informační
činnost
etablovala
na
Slovensku.
Vědeckotechnická společnost (VTS) zřídila Komisi psychotroniky, která pořádala konference a semináře a v r. 1983 uspořádala i 5. světový kongres psychotroniky v Bratislavě za účasti téměř tří tisíc odborníků. Jednání probíhala celý týden v mnohých sekcích v budově dnešního Istropolisu a přilehlého Domu techniky, sborník referátů vyšel ve třech svazcích o více než 600 stranách. Od r. 1986 začala VTS organizovat pokračující semináře pro zájemce o hlubší poznání výsledků zkoumání. V r. 1990, po zániku VTS, vznikla Slovenská psychotronická společnost s členy i z ČR, kde taková společnost ani předtím nebyla, a na Slovensku jsme organizovali zájemce z celé tehdejší republiky. SPS pořádá pravidelně konference a seminářové běhy pro členy, vydává sborníky. Současná definice psychotroniky hovoří, že je to odbor výzkumu energoinformačních jevů spojených s energoinformačním systémem člověka v širších souvislostech. Psychotronika je tedy odbor zkoumání speciálně definovaných jevů a teoretického zobecnění výsledků zkoumání. Nemá žádné praktické výstupy. Samotné zkoumané jevy jsou hmotné, energetické a informační podstaty, nezaobírá se tedy přímo ani psychickými ani mimomateriálními oblastmi. Toto se snažíme opakovaně zdůrazňovat, ale ani média ani kritici z řad odborníků v jiných odborech to nechápou a buď psychotroniku prezentují jako nějakou
léčebnou metodu (k čemuž přispívají i rozliční amatérští léčitelé, kteří se sami neoprávněně nazývají psychotroniky) anebo ji spojují s ezoterikou, okultizmem či duchovními vědami, což všechno je zcela v rozporu s působností psychotroniky. Vzhledem na zaměření zkoumání na energoinformační procesy a především na energoinformační systém člověka je logické, že psychotronika kromě jiných objektů a jevů zkoumá i děje, kterými se prakticky zaobírá energoinformační medicína a to hlavně ve svojí lékařské formě, ale i tomu odpovídající praktiky tradičních a lidových forem medicíny v různých kulturách v minulosti i současnosti na celé planetě. Psychotronika tedy nezkoumá celou škálu oficiálních ani tradičních či lidových léčitelských metodik, ale pouze ty, které se kryjí s náplní energoinformační medicíny a k ní přidružené morfoenergetické medicíny, avšak výlučně z teoretického hlediska. Nezkoumá tedy například psychoterapeutické postupy, včetně hypnózy, což jí bývá také médii z neinformovanosti připisováno. CO JE TO ENERGOINFORMAČNÍ MEDICÍNA Oficiální západní, akademická, školská, běžná a jinak různě nazývaná medicína se postupně vyvinula od začátku novověku. Na východní polokouli naší planety existovaly vysoce rozvinuté systémy tradiční medicíny, zachovaly se jednotlivé lidové metody i na západní polokouli, historici odhalili existenci ucelených tradičních medicínských systémů i u vyhynulých etnik. Poznávání těchto rozličných přístupů k poznání, rozlišení a především léčení onemocnění ukázalo určité základní principy a až překvapivou jednotnost v základním chápání zdraví a choroby a jejich zákonitostí. Celistvost vnímání člověka a chápání choroby vždy jako narušení organizmu vcelku a příčin onemocnění jako komplexu jevů, v nichž hrají úlohu nejen případná aktuální příčina, ale i celkový stav organizmu, jeho psychika (emoce, zaměření myšlení, osobnost, postoje), životospráva, pracovní, hygienické i stravovací návyky, soulad s prostředím a jeho změnami a to nejen prostředím přírodním, ale i společenským, vzájemnými vztahy s jinými lidmi – to všechno tyto tradiční a lidové medicínské představy zohledňovaly a zapracovaly do svých diagnostických a léčebných postupů. Naproti tomu oficiální západní medicína se sice vyvíjela poměrně rychle, osvojovala si výsledky přírodních a technických věd, především chemie, a stále více se specializovala, současně však ztrácela celistvost pohledu na chorého, koncentrovala se na chorobu a nikoliv na chorého člověka. I když je integrační propojení obou medicínských
postojů možné a bylo by žádoucí v zájmu trpícího člověka, není o to zájem, ba právě u vzdělaných pracovníků v medicíně lze sledovat sklon k pohrdání vším, co nevzniklo v západní Evropě a v Americe, a aktivní nezájem poznat cokoliv jiného, co překračuje horizont medicíny podle jeho ohraničení z 19. století. Jako reakce na tento stav se v průběhu druhé polovice 19. století začali izolované pokusy jednotlivců, kteří se seznámili i s jinými postoji k člověku a nemoci, upozorňovat na nebezpečí ztráty kontaktu mezi lékařem a pacientem a varovat před zaváděním postupů, které nejsou pro člověka tak šetrné jako přírodní postupy tradičních medicín. Tyto snahy se v 20. století zesilnili a přerostly
v
koncepce
holistické,
alternativní,
komplementární
a
jiných
medicínských variant. Nedostatečné vymezení a roztříštěnost skupinek jejich reprezentantů však vedly k snížení přesvědčivosti informací o správnosti zvolených postupů. Reakcí na biomedicínský redukcionistický přístup, který prakticky opanoval celý medicínský výzkum a pronikl i do praktické medicíny bylo iniciování biopsychosociálního přístupu protagonisty především mezi psychiatry. Logické odůvodnění tohoto přístupu (např. G. L. Engelem) našlo odezvu mezi lékaři a takto nazvaný přístup k pojetí zdraví a choroby i vztahu mezi lékařem a pacientem se proklamuje v současné medicíně, ale více proklamuje než opravdu uskutečňuje.
V
našich
podmínkách
se
etablovaly
názory
na
potřebu
sjednoceného souboru diagnostických a léčebných postupů, založených na využití přírodních a tedy člověkem jen v minimálním rozsahu modifikovaných prostředků a postupů bez zbytečného chemického a fyzikálního zasahování do organizmu. Proto se vytvořil pojem a náplň naturální medicíny. Do jejího rámce by měly patřit i tradičně zakotvené postupy, jako je například akupunktura, tradiční fytoterapie a dietoterapie, svou informační nealopatickou podstatou charakterizovaná homeopatie, ale hlavně ty složky, které nejsou samostatně etablované,
jako
právě
zmíněné,
a
to
energoinformační
medicína,
morfoenergetická medicína a další. Energoinformační medicína je vlastně praktickou aplikací teoretických poznatků psychotroniky o energoinformačním systému a současně jej praktické zkušenosti se širokým spektrem konkrétních případů narušení energoinformačního systému člověka jsou Objektem zkoumání a teoretického zevšeobecnění psychotroniky. Nejde však o úplné prolínání předmětu zkoumání psychotroniky a předmětu kompetence energoinformační medicíny. Objekty zkoumání psychotroniky jsou i
jiné jevy nepatřící k medicíně a kompetence energoinformační medicíny zasahuje i mimo samotné energoinformační systémy. Tato kniha je však zaměřena jen na energoinformační systémy, proto z obou zmíněných odborů, teoretického i praktického, budu informovat jen k tématu, i když samozřejmě i v potřebném rozsahu o dalších souvislostech. výňatek / ukázky
z
knihy:
/... ... / Pro ilustraci uvádím netypický případ: Manželé-intelektuálové udržovali dlouholeté přátelské kontakty s jiným podobným manželským párem, i jejich děti školního věku si spolu hrávaly a navštěvovaly se. Tito druzí manželé měli chatu na venkově, kde se obě rodiny často scházely. Jednou je opět pozvali k návštěvě chaty, s tím, že jejich další přítel, kterého znali zběžně i pozvaní manželé, by měl předvést něco mimořádného. Ukázalo se, že šlo o rozezvučení sady tibetských mís s nějakými mantrami. Nic netušící manželé se najednou stali svědky jakéhosi zasvěcovacího rituálu a až dodatečně pochopili, že jejich přátelé i ten další známý byli členy nějakého společenství, které nebylo přímo buddhistické, ale nějakou synkretickou sektou, a bez jejich souhlasu chtěli do toho zapojit i je. Manžel se vzepřel a zůstal jen nezúčastněným pozorovatelem, paní se však podřídila rituálu ze zvědavosti, včetně nějakých manipulací typu masáží od toho známého, dýchacích a jiných rituálů. Hned potom u ní nastaly jisté vegetativní těžkosti, ale nepřipisovala tomu význam. Po několika dnech se však všechno vystupňovalo, začaly stavy úzkosti, nespavosti a prohlubovala se deprese, objevily se sebevražedné myšlenky a jednou skoro vyskočila z okna, v poslední chvíli ji zachránil manžel. Psychofarmaka nezabrala, prošetření skončilo jasným nálezem vodorovného napojení. Jelikož ona sama neměla zájem v kontaktu s tou skupinou pokračovat, bylo možné učinit zákrok na zrušení napojení, což se i stalo. Dostala velmi jasné a přísně instrukce ohledně zákazu jakékoliv i minimální snahy o kontakt s kýmkoliv z té společnosti a odmítnutí jakékoliv jejich snahy o kontakt s ní. Dodržovala to několik týdnů, oni se neozývali, věděli o jejím stavu a možná cítili spoluzodpovědnost. Ona si však po čase vzpomenula, že jejich děti měly nějaké problémy a tak celkem bez uvažování vytočila telefonní číslo té druhé paní a informovala se ohledně jejích dětí, rozhovor samozřejmě pokračoval, zmínily i toho známého s tibetskými mísami, dokonce se dohodly na střetnutí jejich dětí. Ještě v ten den se obnovily problémy, nabraly akutní ráz a následujícího dne se opět objevilo sebevražedné nutkání, které jakž-takž překonala, ale žádala zase pomoc, protože cítila, že by další nutkání už nezvládla. Nález byl obnovený, jakoby pevnější, ale jelikož její postoj byl opět vůči oné
společnosti odmítavý, byl možný druhý zákrok. Po něm konečně pochopila, co je to absolutní moratorium na kontakty, a stav zůstává normální už pár let. /...../ Specifické varianty zaklínání v jiných kulturách: Sem lze zařadit mnohokrát popsanou, i když mnohdy nekorektně, trestnou praktiku některých původních kmenů Austrálie, tzv. ukázání kostí, což je vlastně kolektivní zaklínání vykonané po rozhodnutí soudního tribunálu jako trest za závažný zločin dle jejich zvykového práva. V seriozní literatuře není tento právně-trestní institut, prý vykonávaný občas i v současnosti, podrobněji rozebrán a nebudu se jím blíže zaobírat, protože jsme se s konkrétním případem poškození nesetkali (jelikož je prý na 100 % smrtelný, asi by se to ani nedalo). V mnohých náboženstvích v Asii, Africe, Karibské oblasti i Oceánii jsou chrámy a obdobné rituální posvátné místa chráněna před nevhodným chováním návštěvníků, především cizinců, neboť domácí se tak svatokrádežně nechovají, a to tak, že strážci ví, jak výtržníka potrestat právě použitím zaklínání. Podobně je nebezpečné z nevědomosti a evropanské povýšenosti narušit lidové rituály a zvyky. O neblahých až smrtelných následcích takového počínání Evropanů a Severoameričanů (typických svým zcela neodůvodněným povýšenectvím vůči jiným kulturám) jsou k dispozici podrobné referáty poškozených i terapeutů. Shodné případy jako je následující příklad hlásili i terapeuti ze zahraničí, i se stejným výsledkem. Příklad na ilustraci: Manželský pár z Německa byl na turistické cestě po jižní Asii, kromě jiného navštívili i Malajsii. Tam v rámci potulek jen oni dva navštívili nějaký chrám na venkově, kde vešli i do místnosti, kam neměli přístup kromě kněze ani místní. Strážce chrámu je vyháněl a oni se tvářili, že tomu nerozumí, protože obsah té svatyně byl zajímavý; strážce tedy zavolal kněze, asi kahunu, který se je snažil vypoklonkovat, ale oni místo opuštění chrámu dokonce vzali do rukou nějaké sošky, což vyvolalo hněv kahuny a ten prý vyslovil nějakou formuli a přitom ukazoval na ně. Potom odešli a považovali to za žertovné zpestření namáhavé cesty. Po návratu domů, asi pět dní po té příhodě propukly u obou bolesti v celém zažívacím traktu, se zvracením, průjmy a teplotami. Přirozenou reakcí byla obava z nějaké infekce, vyšetření to však neprokázala a běžná léčba infuzemi nepomáhala. V takovém stavu požádala ta paní o pomoc. Výsledek diagnostiky byl jednoznačný, šlo o zaklínání zhoubnějšího typu než je běžné v Evropě. Proto jsem kromě úpravného zákroku doporučil paní, která pochopila, co vyvedli, i olitování činu. Její manžel však požádat
o pomoc odmítl s tím, že nevěří ani na zaklínání ani na jinou léčbu než v nemocnici. Po dalších deseti dnech byla paní zdravá jen po zavodňovaní a vitamínech, její manžel po 12 dnech od prvních příznaků zemřel na rozvrat metabolizmu. Oba byli ve středních letech a předtím celkem zdraví. Rozmanitost nálezů co do místa a složení zdrojů, situací a okolností, i s kuriózními detaily demonstruji zde na vícero případech: Jeden léčitel si všiml, že jeho blízcí příbuzní, manželé středního věku, začali trpět rozličnými nakupenými chorobami. Ostatní členové rodiny, jejich děti ve školním věku a s nimi žijící babička, však byli zdraví. Léčitel měl podezření na nějaké vnější vlivy, jako příbuzným se jim však nesnažil pomoci i když ho o to žádali, a odkázal je na nás. V té době právě probíhal pokračující kurz naturální medicíny pro lékaře a tak jsem případ vybral na praktickou demonstraci diagnostiky před posluchači. Prošetření zjistilo vliv z místa a lokalizace odhalila tři zdroje v zahradě u domu, v letní kuchyni a v dřevníku. Překvapivě se přihlásil jeden z posluchačů, šlo o obvodního lékaře z oné vesnice, který případ znal a nevěděl si s ním rady. Po dohodě potom šli spolu s tím léčitelem prověřit na místo přítomnost určených lokalit nálezů. Bez problémů našli na určeném místě v zahradě pod jednou větší okrasnou rostlinou zakopaný sáček s typickým obsahem kostí a hřebíků, v dřevníku byl zdroj signalizován na úrovni povrchu země, což je nezvyklé, ale našel se tam skutečně, položený pod velkým špalkem na štípání dřeva. Třetí zdroj se signalizoval v letní kuchyni v souřadnicích odpovídajících spodní skříňce starého příborníku. Tam však tito dva hledači nic nenašli. Oba však znali metodiku lokalizační diagnostiky a na místě identifikovali jiné místo zdroje − na zadní straně příborníku. Poté, co ho odsunuli od stěny, našli tam zavěšený pytlík se sušenými rostlinami, nitkami a kůstkami. Když šli všechno spálit, ozvala se babička, že ničí štěstí rodiny, protože ona dostala tyto věci, aby je poukrývala, že jim přinesou štěstí a proto, když viděla co hledají, chtěla zachránit aspoň jeden zdroj a přemístila ho v tom příborníku. Někdo tedy využil naivitu staré paní k šikovnému a bezpracnému deponování zdrojů do blízkosti domu. Zlikvidovaly se dříve než se jejich účinek projevil u dětí i samotné staré paní. Rodina s dětmi se po nastěhovaní do čerstvě dostavěného, ale ještě nedokončeného domu začala po pár měsících cítit špatně, nejprve onemocněli rodiče a potom i děti. Při diagnostice byl zdroj s typickými následky a nálezy lokalizován na jednom místě
na dvoře. Domácí zjistili, že je tam ještě stále nezabetonovaná šachta vedoucí k přívodovému a odpadovému vodnému potrubí. Vzhledem k přesné lokalizaci se do ní podívali a našli zespodu mezi dvěma rourami, tedy shora nepostřehnutelně uloženou, kouli toaletního papíru (nepoužitého), v níž byl v hadříku zabalený asi tucet nových velkých hřebíků, namířených hroty na dům. Po likvidaci nálezu se zdravotní stav všech upravil. Stavební podnikatel se nastěhoval s rodinou do novostavby, kterou stavěla jeho firma. Po třech měsících začaly u něj i manželky chorobné příznaky. Po neúspěšné běžné léčbě hledal pomoc a zjistilo se očarování s lokalizací ve vnějším betonovém schodišti. Dal ho hned rozbourat a našli tam zabetonovanou kovovou rourku, vyplněnou známou směsou typických materiálů. Šlo tedy o zcela nový zdroj ukrytý moderně. Muž a jeho děti ve školním věku měli zdravotní problémy, manželka tvrdila, že je zdravá. Prošetření zjistilo zdroj v příčné zdi mezi místnostmi. Po rozbourání určené části zdi, asi metr nad podlahou, našli pod omítkou ve zdi v místě odstraněné půlcihly tmavou směs cementu a zeminy s nasekanými kostmi a malými hřebíčky. Po zlikvidovaní zdroje se stav postižených začal upravovat, přičemž manželka tehdy už byla ve velmi špatném stavu, diagnostikovali jí zatajovanou a tedy neléčenou gynekologickou formu rakoviny v infaustním stavu. Těsně před smrtí vyznala manželovi, že o očarování věděla, udělal to její otec při stavbě domu s tím, že to mělo podle něho působit jen na zetě, kterého nenáviděl i s celou jeho rodinou. Svoje onemocnění brala jako trest za spolupachatelství. Na jejím pohřbu otec před všemi přiznal co učinil a vzal na sebe vinu za smrt dcery. Její onkologické onemocnění však zřejmě nezapříčinil jen samotný vliv z místa, mohl ho nanejvýš zkomplikovat. Rodina v činžáku měla pro vnější vliv typické zdravotní problémy. Dodatečně si vzpomněli, že tyto problémy začaly asi tři měsíce poté, co přistihli jejich uklizečku při krádeži a propustili ji. Klíče od bytu jim však vrátila o něco později. Zdroj byl lokalizován na úrovni podlahy v obýváku, předpoklad tedy byl, že je připevněn zespodu koberce. Tam však nebyl nalezen ani při kompletním prozkoumání. Objevili však, že je cosi nacpáno v milimetrových škvírách mezi parketami. Po vytrhání parket v ploše asi půl metru čtvercového, podle lokalizačního signálu, našli mezi parkety vtlačenou vazelínu s nadrobno posekanými kostmi. Po likvidaci parket i seškrabané
horní vrstvy podkladového betonu se jejich zdravotní stav upravil. Manželé-lékaři v Německu s 12letou dcerou měli asi rok zdravotní problémy bez jasné diagnózy navzdory množství vyšetření a konzultací s kolegy. Diagnostika zjistila typický nález. Lokalizace zdroje na stěně v ložnici přesně odpovídala místu, kde měli jako suvenýr zavěšený první pár bačkůrek své dcerky. Zpočátku matka odmítla pro ni absurdní představu, že by tyto papučky mohly být nosičem zdroje. Když papučky přece jen pozorněji prohlédli, našli v přední části jedné z nich, tedy na místě při letmém pohledu nepostřehnutelném, zalepený papír s jejich příjmením a pod ním kousek drátu omotaný nitkou. Šlo tedy o tradiční materiál na profesionální artefakt s dosahem asi 4 metry, což odpovídalo místu postelí. To příjmení rodiny bylo asi regionální zvyklostí. Po spálení oné papučky, neboť druhou si chtěla matka za každou cenu ponechat, se v průběhu měsíce zdravotní stav všech tří upravil. Na spálení dětské koženkové papučky prý spotřebovali asi 10 l petroleje, tak problematicky hořela. Tím se dokázala správnost záměru likvidace celé papučky, i když matka zpočátku souhlasila jen s likvidací toho nalepeného papírku a vlastního zdroje. Bylo však nanejvýš pravděpodobné, že určité strukturální změny hmoty nastaly i v té papučce a tudíž by se sice v případě jejího ponechání účinek působení asi zmenšil, ale úplně neodstranil, což se potvrdilo právě těmi příznaky extrémně snížené hořlavosti, uvedenému materiálu celkem neodpovídajícími. Tato řada příkladů měla ukázat nejen šířku sortimentu nálezů zdrojů, ale i nutnost individuální variability samotného diagnostikování a občas i úpravy zabezpečujícího postupu. Ještě bych uvedl dva případy onoho vnějšího vlivu, kde si shoda okolností zahrála ještě složitější hru: V rodině, tedy v jednom domě, měla zdravotní problémy jen jedna osoba – mladá dcera majitele. Projevovaly se jako onemocnění štítné žlázy bez možnosti stanovit přesnou diagnózu. Vzhledem k zmíněnému údaji jsme mohli předpokládat jiný poddruh očarování, ale nález neadresnosti vlivu to vylučoval. Při práci s plánem se však jev vysvětlil. Nenašel se žádný zdroj na dvoře, zjistil se jen dosah vlivu, jehož zdroj byl vzdálen přes 20 metrů a zasahoval v oblouku přes malou předzahrádku do jediné místnosti domu na vzdálenost maximálně jeden a půl metru. Přesně v tomto místě dosahu měla poškozená postel. Zdroj ležel zřejmě přes ulici, asi v předzahrádce
protějších sousedů. Vzhledem k nedobrým sousedským vztahům – ani se nezdravili – nebylo možné nějaké dorozumění o likvidaci zdroje, a samozřejmě ani prošetření někoho z onoho protějšího domu, takže zůstalo jen jedno řešení – přestěhovat postel na opačnou stranu místnosti spod předního okna, a zakázat domácím vstup na to místo. Štítná žláza se upravila i laboratorně za pár týdnů. V dalším případě šlo 16letého chlapce, který byl také postižen jako jediný z rodiny v domě. Měl zjištěné nenormální hodnoty hypofyzárních hormonů bez vzájemných souvislostí a vypadávání vlasů. Endokrinologové ani dermatologové nemohli pomoci. Nález byl shodný jako při předcházejícím případě, ložisko však bylo asi velmi staré, neboť mělo malý dosah – jen asi 5 metrů, a jelikož se nacházelo asi 4 metry od domu, zasahovalo jen právě tu část domu, kde chlapec spával. Vyšetření se provádělo v zimě, dvůr byl pod sněhem a na místě zdroje byl navíc betonový chodník. Chlapec tedy zatím, než bylo možné zdroj vykopat, změnil aspoň umístění postele a jeho stav se už upravoval. Sehnali si sbíječku, aby mohli odstranit z určeného místa beton, ale ke všeobecnému překvapení byl beton, hrubý asi 15 cm, přesně nad místem zdroje tak narušený, že ho rozbili několika ranami krumpáčem, ačkoliv hned vedle byl tak pevný, že by i pneumatická sbíječka měla co dělat. Tento fenomén si nedokážeme vysvětlit. Samotný zdroj ležící půl metru pod betonem byl už jen zbytkový, asi 80letý; železo téměř jen ve formě rzi, vše ostatní kromě kostí zetlelé, kosti byly evidentně lidské. Po likvidaci nálezu v ohni se chlapec rychle uzdravil, vlasy mu dorostly.
Avizované samostatné pojednání o tomto poddruhu vnějšího vlivu s odchylkami a zvláštnostmi v jednotlivých importovaných případech lze ještě rozdělit na několik podskupin, k nimž uvedu vždy po jednom příkladu. Nejméně odlišný je vlastně profesionálně předělaný zdroj neodlišující se od našich zvyklostí, ale jednak jednoznačně motivovaný konkurenčním bojem a jednak zahraniční provenience. Případ pro ilustraci: Muž středního věku, vedoucí pracovník slovenské pobočky nadnárodní obchodní společnosti měl díky výborným manažerským výsledkům postoupit na vyšší funkci v zahraničním ústředí společnosti po odchodu aktuálního šéfa do důchodu. O toto místo měl však zájem i zástupce odcházejícího šéfa, jenž se prý opakovaně vyjádřil, že nedopustí, aby ho přeskočil nějaký přivandrovalec z Východu. Osobně se znali, nebyli však v nějakých bližších vztazích, proto byl náš
pacient překvapen, když mu dotyčný konkurent přišel osobně poblahopřát k jeho neokrouhlým narozeninám a přinesl mu láhev nějakého drahého koňaku. Láhev si pacient vzal domů, neotevřel ji, měl ji však odloženou s jinými lihovinami v pokoji. Asi po třech měsících u něho začaly − z plného zdraví − typické a v jiných případech zmíněné kombinované tělesné problémy s nejistými, odchylnými laboratorními nálezy, hematologickými i biochemickými, a navíc rozkolísaným krevním tlakem. Běžná symptomatika nezabírala. Identifikace poddruhu vlivu i té láhve jako zdroje měla běžný průběh – nebývá zvykem, aby někdo předem, i navzdory informovanosti o podstatě tohoto poddruhu očarování, identifikoval či aspoň podezříval nějaký předmět, a pokud ano, pak obyčejně podezřívá něco, co se jako zdroj neukáže, avšak po identifikaci skutečného zdroje se mu ihned vynoří celý zapomenutý děj a souvislosti spjaté s daným předmětem. To se odehrálo i v tomto případě, dotyčný si hned dal dohromady konkurenční situaci atd. Spálil se i koňak – nechtěl hořet sám, museli ho smíchat s benzínem; opálila se i láhev, kterou oheň úplně zdeformoval. Všechno se upravilo. On však nakonec, poučen metodami pánů z ústředí, tu vysokou funkci nepřijal, takže to konkurentovi to vyšlo. S hrůzou si však představil, co by se asi stalo, kdyby byl z toho koňaku pil. To nevíme, ale než by ho byl zmetabolizoval, asi by to bylo velmi nebezpečné. Následuje varianta, při které je aspoň hned známý pachatel i čas, byť jeho schopnost rychlého předělání hmoty zůstává skrytou, je specifická, i když není už také ojedinělá. Případ pro ilustraci: Mladá vysokoškolačka byla jeden rok na zahraničním studiu v Moskvě. Tam měli studenti přímo v areálu univerzity jednu kavárničku, kde se scházeli s mladšími učiteli. Ona tam chodívala zřídka, ale krátce před ukončením pobytu v Moskvě se tam dala zlákat na takovou rozlučkovou party. Občas tam navzdory akademické půdě chodívala jedna místní Rómka a za rubl hádala z dlaně. Právě když tam bylo toto děvče, přišla a kromě jiných vyzvala i naši dívku, aby si dala hádat. Spolužáci ji hecovali, aby tak udělala, že se aspoň dozví, co ji čeká po návratu domů. Brala to jako recesi, a dala si tedy na ruku rublovou bankovku, ta hadačka ji z její dlaně stáhla, chytila její ruku a vykládala běžné fráze o štěstí a rodině. Bezprostředně potom si však děvče všimlo, že mu chybí na ruce zlatý prsten s rubínovým očkem, který tam určitě předtím měla. Vykřikla a ta hadačka se v mžiku snažila utéci, ale všiml si toho jeden asistent a zastavil ji. Přinutili ji, aby prsten vrátila. Udělala to s nějakým nenávistným zamumláním tak, že prsten vytáhla z kapsy
v některé spodní sukni a hodila ho na zem. Než ho někdo v tom zmatku zdvihl, utekla. Při pádu na zem se z očka odštípl malý kousek, proto ho děvče více nenosilo. Na toto všechno si však studentka vzpomenula až po odhalení zdroje problémů, které se u ní objevily asi dva měsíce po návratu z Moskvy, a to jako stav podobný začínající leukémii s podezřelým krevním obrazem a typickými příznaky slabosti atd. Jako zdroj byl lokalizován ten prsten odložený doma ve skříňce. Po jeho přepálení se během pár týdnů krevní obraz i příznaky upravily a bralo se to oficiálně medicínsky jako imunitní reakce na změnu místa s neurotickou reakcí. Případy, které jsme po opakovaném výskytu nazvali nepřímou adresností, se odlišovaly i profesionalitou
respektive
neprofesionalitou
původu
a
dalšími
specifiky.
V
konkurenčním boji a s ním spojených podnikatelských machinacích je pro zadavatele zřejmě výhodné, když si dá předělat (upravit) nenápadné drobné užitkové předměty, které může darovat v rámci přátelsky podbarvených obchodních styků, aniž by musel předem určovat adresáta. To je jedna varianta, která se u nás objevuje od začátku století. Případ pro ilustraci: Manželka podnikatele požádala o pomoc poté, co měla už několik týdnů zdravotní problémy dýchací i trávicí s typickými zmíněnými charakteristikami. Při diagnostice a lokalizaci zdroje se ještě nedalo tušit, že jde o takovýto, tehdy ještě nezvyklý případ. Jako zdroj byla identifikována malá šperkovnice ze dřeva, ozdobená a uvnitř vystlaná sametem. Nedostala ji však jako dárek ona, nýbrž její manžel a to od obchodního partnera z Ukrajiny při uzavření smlouvy. Dárce prý zvlášť poznamenal, že je na odložení manžetových knoflíků. Jelikož manžel té paní žádné manžetové knoflíky nepoužíval a neměl, dal šperkovnici manželce. Ta ji zpočátku odložila prázdnou. Po několika týdnech se zjistilo, že onen partner z Ukrajiny je podvodník, který okradl zdejší firmu o značnou částku, jeho firma neexistuje a on sám používal falešné doklady. Jediné, co po něm zůstalo, byla ta šperkovnice. Někdy v době, kdy se na ten podvod přišlo, si do ní paní odložila náušnice. Asi po dvou měsících začaly její problémy. Po spálení šperkovnice se stav upravil. Podstatu případu i po konfrontaci s pozdějšími podobnými případy chápeme tak, že tyto věcičky, profesionálně předělané zřejmě šikovnějšími mistry než jsou u nás, se aktivují vůči konkrétní osobě až tehdy, začne-li je používat, tedy jako v tomto případě, dá tam něco, co nosí na těle. Z tohoto aspektu bylo srozumitelné, proč onen dárce zmínil právě manžetové knoflíčky, což znamená skryté nabádání na použití dárku tím mužem. Kdyby dotyčný začal dárek používat − podle očekávání dárce − hned po jeho obdržení, v době, kdy se přišlo na
podvod, byl by měl tehdy takové zdravotní problémy, že by mu dlouhodobě nedovolily zaobírat se tím podvodem. Pravděpodobně shodná motivace byla v pozadí případu, který byl v naší praxi ojedinělý a svou bizarností skutečně výjimečný. Ukazuje na rozmanitost přesahující i bujnou fantasii spisovatele, a i když z jednoho případu nelze dělat žádné zevšeobecnění, uvádím ho jako příklad: Manželé v diplomatických službách byli 8 let v jedné jihoamerické republice. Během toho pobytu v 80. letech se manželka věnovala sbírání původního indiánského umění, především malých sošek, figurek lidí i starých božstev z rozličných materiálů, starožitných i současné ruční výroby. Nasbírala jich asi 200 kusů a naplnili jimi celý velký kufr, a tak si je i dovezli po ukončení pobytu na Slovensko. Jako diplomati bydleli předtím ve služebním bytě ministerstva a takový zařízený byt jim dali zase k dispozici i po návratu. Kufr se soškami zůstal zavřený, nebylo je kde rozestavět. Jen několik měsíců po návratu začaly nejprve u manželky, později i u manžela rozličné tělesné problémy. Ona byla i předtím neurotická, takže svoje příznaky zpočátku brala jako adaptační problémy spojené s chladnějším klimatem, ale když se problémy objektivizovaly na štítné žláze i jinak endokrinologicky, a když potíže začaly i u manžela, hledali pomoc a tak se dostali k dobrému známému, jenž se zaobíral touto problematikou i prakticky vedle své řídící funkce, a ten na jejich žádost zjistil, že jsou oba pod vlivem nějakého zdroje, který však neuměl určit, neboť nešlo o nic obvyklého. Prošetření zjistilo vlivy na obou (což bývá při adresných vlivech samozřejmě jen zřídka a každý má tehdy ten „svůj“ zdroj nezávisle na druhém), přičemž adresnost anebo neadresnost nevycházela jednoznačně. Lokalizace přinesla další překvapení. Zdroje se signalizovaly dva a šlo o obyčejné masově vyrobené reprodukce Panny Marie a Ježíše, které si paní koupila hned po návratu, protože na ambasádě nemohli mít nic podobného v bytě a chybělo jí to. Nález byl naprosto absurdní, takže jsme hledali dále. Při zcela jiných uspořádáních případů a jiných druzích vnějších či jiných vlivů jsme občas narazili na fenomén odrazu, kdy se nějaký lokalizovatelný vliv úplně mechanicky odrážel od zrcadel anebo jiných podobných ploch či zvláštních tvarů, samozřejmě tam vždy šlo o jevy fyzikální a nikoli o očarování. Metodika sledování zdroje takového signálu před jeho odražením se tedy zkusila také zde a ukázalo se, že tyto obrázky – nezasklené, takže nešlo o žádný opticky vysvětlitelný odraz – skutečně jakoby zesilovaly a odrážely přicházející signál směrem na manželské postele, oproti
nimž byly na stěně zavěšené, přičemž odražený signál přicházel spod postele. Až potom jsme se dozvěděli, že ten kufr se soškami mají odložený pod postelí a tedy vlastní vliv vychází z kufru. Sošky měli už dávno na ambasádě, kde nic nevyvolaly, identifikovat tu jednu či více problematických sošek mezi dvěma stovkami by bylo distančně obtížné, takže jsme to nechali jako poslední možnost a uvažovalo se, proč se tu spustil ten odraz a co je takového na těch obrazech, aby mohly být zprostředkovatelem odrazu anebo vzbuzovatelem probuzené aktivity některé sošky. Konečný verdikt zněl: jelikož kufr není kam dát a nechtějí se jeho obsahu zbavit ani za cenu choroby, třeba přesunout ty obrázky do druhé místnosti. Zjistili jsme, že dosah působení sošek je okolo 5 metrů, takže se obrázky přenesly do druhé místnosti nad tuto vzdálenost. Experiment vyšel, problémy pominuly. Bylo tedy jasné, že některá soška je tvůrcem tak předělaná, aby se aktivovala křesťanskou symbolikou. Byla to samozřejmě hypotéza, ale protože problémy pominuly, více jsme nemohli experimentovat. Asi po dvou letech se však tito manželé ozvali znovu, problémy se vrátily. Mezitím se přestěhovali do jiného bytu, ale kufr se soškami zůstal i tam pod postelí, žádné křesťanské symboly však v ložnici neměli. Nová diagnostika, nová lokalizace, stejný nález – v kufru se zase něco aktivovalo, místo odrazu však bylo jiným směrem a ve výšce okolo 60-70 cm nad podlahou přes 4 metry od kufru. Na určeném místě měli ve vedlejší místnosti na stolku položený bronzový křížek v podstavci, koupený a tam umístěný asi dva měsíce před začátkem nové vlny problémů. Hypotéza se potvrdila, přesun křížku na druhou stranu místnosti, do vzdálenosti nad 6 metrů od kufru, znamenal zase úpravu problémů. Tady by bylo na místě říci pro odbornou knížku nevhodné heslo „Kdo to nezažil, neuvěří“. KRITIKA A ANTIKRITIKA V průběhu mnohých let jsme při publikovaní částečných teoretických poznatků anebo faktů z problematiky EIS zakusili přímo či nepřímo více kritických postojů, z nichž byly některé, především ze strany fyziků, oprávněné – a v dalším jsme takovéto podněty využili na změnu paradigmatu teoretických východisek – ale bylo dost i takových kritických vyjádření, která se ukázala jako pouhý produkt nedostatečných vědomostí o problematice, a to jednak z pozic materialistické vědy a redukcionistické medicíny, jednak ze strany rozličných ideologických seskupení. Považuji proto za vhodné ve formě kritických poznámek a odpovědí na ně předejít zbytečným nedorozuměním, která vlastně už v různých situacích odzněla a bylo by záhodno, aby se neopakovala znovu a znovu kvůli nedostatku informací.
Kritika: Celá teorie je vyspekulovaná a nemá oporu v současné fyzice. Antikritika: I když při postupném vytváření teoretického zevšeobecnění
jevů, které jsou v praxi dávno známé, ale jejich interpretace osciluje mezi fantazií a popíráním, jsou nutné i některé myšlenkové experimenty, nejde o spekulace, nýbrž o tvořivé racionální postupy. Fyzika se rychle vyvíjí a přichází stále s novými poznatky, jež mnohdy předcházející koncepce doplňují anebo dokonce vyvracejí. Hovořit o současné fyzice při takové její dynamice je nepřesné. Mnohé naše hypotézy (zdůrazňuji, že nikdy nešlo o tvrzení na úrovni fyzikálních faktů) však velmi dobře zapadají do některých nových poznatků kvantové fyziky. Posouzení je však věcí fyziky, což je v budoucnosti možné. Je však možné i to, že budoucí poznání zkoriguje současné naše hypotézy i fyzikální poznatky. Korektní je však to, že pokud fyzika (navzdory přáním některých redukcionistických fyziků) nezůstává stát na dosud získaných poznatcích, nemůže ani psychotronika jako teoretický obor dogmaticky uplívat na dosavadních poznatcích. Ty vycházejí z faktů, jimiž bohatě oplývá energoinformační medicína, a které je nutné vysvětlit. Kritika:
Z hlediska medicíny všechny alternativní metody odporují
modernímu principu medicíny založené na důkazech a nemají v seriozní lékařské praxi místo. Antikritika: Takovéto rigorózní tvrzení bývá časté a proto je třeba odpovídat postupně na všechny jeho prvky. Neznámo z čího podnětu pojem alternativní medicíny či alternativních metod vznikl, prostě je nějaké roky zde. Možná to první použivatel bral doslovně a předpokládal, že nějaké jím vyvinuté metody jsou alternativou –ve smyslu: buď běžná medicína anebo jeho postupy, žádná spolupráce – a tedy něčím jiným, podobně jako se nyní používá pojem alternativní zdroje energie. Mnohé postupy, zastřešované názvem
naturální
medicína
podle
slovenského
konceptu,
včetně
energoinformační medicíny, nemohou a nemíní být nějakou alternativou. Jednak plně respektují všechny principy a výsledky běžné akademické medicíny, jednak svoje postupy používají tam, kde běžná medicína nemá
úspěchy; kde nedokáže kvůli specificitě svých metodik diagnosticky zachytit ta fakta, jež v podstatě znemožňují efekt léčby běžnými postupy anebo tyto postupy běžné medicíny mají takové riziko nežádoucích účinků, že je nutné použít postupy bez takového rizika a se stejným potenciálním efektem. Konkrétně problematika EIS v prezentovaných širokých souvislostech je připravená na úplnou integraci do jediné medicíny, ne jako alternativa, nýbrž jako její součást, což už někteří lékaři bez zbytečné publicity i v praxi aplikují pro dobro pacientů. Idea medicíny založené na důkazech (z USA jako evidence based medicine) vycházela z nutnosti odborně podloženého prověřování účinnosti a bezpečnosti léků, chrlených mnohými farmaceutickými firmami a nevhodně zkoušených a prezentovaných. Proto se klade důraz na dvojité slepé, placebem kontrolované zkoušení, rozsáhlé metaanalýzy a široké statistické vyhodnocení. Zakrátko po rozběhnutí takových projektů se však ozvali i kritici, jednak proto, že tak se nedají vyhodnocovat mnohé jiné léčebné postupy, kde nelze použít placebo ani dvojité slepé postupy, například psychoterapie, chirurgické zákroky anebo i energoinformační zákroky, jednak proto, že tyto novouznávané přístupy neberou vůbec do úvahy výchozí individuální situaci osobnosti a anamnézy pacienta, a tak jsou soubory pacientů zcela nesourodé a proto i celkové výsledky vlastně nedostatečně podložené. Energoinformační medicína, shodně jako zmíněné jiné léčebné postupy, celkem logicky nemůže být prověřovaná dvojitými slepými zkouškami ani z hlediska metodiky, ani etiky, je však neustále prověřovaná praktickými zkouškami. Lékaři, kteří se zúčastnili kurzů a seminářů o této tematice, i když se tam někteří přihlásili jen ze zvědavosti, po absolvování pochopili souvislosti, mnozí si to začali prakticky zkoušet a někteří tyto postupy integrovali do svojí praxe v různých oborech klinické medicíny. Ti, kteří se ještě neodvážili sami v tom prakticky něco dělat, si osvojili aspoň diagnostiku a zjištěné případy posouvají kolegům, praktikujícím i léčebné postupy.
Výsledky utvrzují všechny v potřebě pokračovat. Zprávy o tom se mezi lékaři šíří a o školící akce je stále dost zájemců, i když je školení relativně dlouhodobé a namáhavé kvůli nutnosti naladit se na jiný způsob medicínského myšlení. Slovensko, a přes nás i Česko, tak má podle vyjádření odborníků z EU prvenství v obohacení medicíny o další potřebný rozměr. Kritika je zřejmě založena na bázi psychologických zábran přijetí něčeho, co nezodpovídá hrubě materialistickým tradicím staré západní medicíny a novějším transatlantickým redukcionistickým snahám trhově pojímaného zdravotnictví. Dostatečným motivem snah o znemožnění energoinformační medicíny může být také možná redukce objemu používaných léků jako důsledku jejího rozšíření. V zásadě se však při všech konkrétních projevech kritiky ze strany představitelů medicíny ukázalo, že neměli osobně dostatečné vědomosti o problematice a vycházeli jen z povrchních podkladů médií, jež skutečně bývají mnohdy na úrovni, která neodborností vyjadřování a často nesmyslnými tvrzeními takovou kritiku musí vyvolat. Někteří serioznější kritici po svém obeznámení se skutečně odborně podanými informacemi o problematice svoje kritická vyjádření korigovali.
Kritika: Efekty všech zásahů na EIS jsou jen autosugestivní. Antikritika: Pokud pacient ví, že je jakkoli léčen, dokonce nejen pokud tuto léčbu chce a věří-li jí anebo lékaři, nýbrž i pokud zůstává pasivní anebo vyjadřuje své pochybnosti o výsledku, podléhá v určité variabilní míře autosugesci. Týká se to i takových postupů, jako jsou operace, které se po rozřezaní kůže nakonec nemohly realizovat, ale pacient se zlepšil tak, jakoby byla operace úspěšně proběhla. Je tedy logické, že i postupy energoinformační medicíny mají schopnost podnítit autosugesci. V případech, kdy pacient ví, kdy se distanční výkon provádí a hned poté pocítí
subjektivní úlevu, hodnotíme situaci jako čistou autosugesci, protože skutečný efekt se dostaví až po delším čase, potřebném na změny v těle po úpravném zásahu přes EIS a EIP, anebo prostřednictvím programu v informačním subsystému. Efekty u dětí v raném věku či u lidí v bezvědomí a efekty u zvířat, zaznamenané veterináři, však vyvracejí absolutizaci autosugesce jako jediného účinného faktoru a staví objektivní efekty energoinformační léčby na úroveň jakékoliv jiné léčby. Jako objektivizační fakta máme i materiální nálezy při lokalizaci očarování, pozitivní historická fakta při vnějších vlivech spuštěných v dávnější minulosti a objektivní fenomény
vyskytující
se
často
při
likvidaci
materiálních
zdrojů
nepříznivých vlivů.
Kritika: Léčitelé manipulují psychikou lidí jen pro zisk. Antikritika: Jistě, i takových lidí, kteří se nechávají titulovat psychotroniky anebo léčiteli a ve skutečnosti buď svoje jakés-takés vědomosti zneužívají anebo jsou to šarlatáni, je dost a vyjádření kritiky je pravdivé. Nelze to však tvrdit o všech a už vůbec ne o lékařích, kteří využívají všechny svoje vědomosti a možnosti na pomoc pacientům, včetně postupů, které je na fakultě neučili. Pro zisk se dá zneužít všechno možné, pro příklady dnes není třeba chodit daleko. Pokud se tak děje na úkor zdraví či dokonce života trpících, je to třeba odsoudit a potrestat; nelze však přenášet zodpovědnost za chování jednotlivců na všechny a na celý jeden široký obor.
Kritika: Jakákoliv činnost v této oblasti poškozuje duši pacienta a brání jejímu spasení. Antikritika: Energoinformační medicína, jakož i celá naturální medicína, shodně s běžnou medicínou, zasahují výlučně do hmotno-energoinformačních dějů v organismu a nijako nezasahují a ani svými postupy nemohou zasahovat do oblasti duchovna. I z teologického pohledu nelze
duchovní podstatu člověka ovlivnit hmotnými prostředky. Za svou duchovní budoucnost je zodpovědný každý člověk a svou svobodnou vůli může uplatnit pro ten účel jen na duchovní rovině, tedy rozhodnout se pozitivně anebo negativně. Naštěstí není v lidské moci toto u jiného člověka zvrátit. Pokud se dá člověk svést na zlou cestu, je to jeho rozhodnutí a případný původce z duchovní sféry k tomu přece nepotřebuje žádné hmotnoenergetické prostředky, nástroje. Takovýto, uvedený názor vlastně staví hmotu nad ducha a je tedy materialistickým postojem. Kritika: Všechno je to okultizmus a tedy pochází od zlého ducha. Antikritika: Pod označením okultizmus se rozumělo a rozumí všelico, závisí to od úhlu pohledu. V principu tam patří všechny praktiky, které mají za účel získat nějaké výhody, jež by člověk nezískal normálním úsilím a poctivým snažením. Lze to považovat za zneužívání možností využívání přírody a schopností člověka k nevhodnému získávání něčeho, co si nezasloužil ani na světské, ani na duchovní rovině. Kdo si však přečetl tuto knihu, nemůže nevidět, že je o něčem naprosto jiném a že nemá žádné souvislosti s okultizmem, ezoterikou atd. Producenti takovýchto kritických postojů však nemají ve zvyku přidržovat se odporučení náboženství, filozofie a zdravého úsudku: Nejprve poznej, potom pochop a až potom suď, pokud máš právo soudit.
