Editorial. Obsah. Listárna Oslava podzimu ve Sluníčku

Editorial Ivo Jupa

Editorial

Obsah 4

Listárna Oslava podzimu ve Sluníčku

5

Projekty Individuální vzdělávací projekt O projektech a projektové výuce Projekt Oživené hroby Projekty a projektová výuka Projekt divadla ve výchově

10

Jan Mühlfeit je nejvýše postaveným českým manažerem a ke vzdělávání se vyjadřuje už řadu let. Za naprosto klíčové považuje, aby škola rozvíjela ve svých žácích jejich nadání a tvořivost – jen tak budou mít šanci se v dnešním světě kvalitně uplatnit. A platí, že čím více lidí s nápady budeme u nás mít, tím lépe se nám bude dařit. Nenechte si ujít podrobnosti v rozhovoru uvnitř tohoto čísla. Nakolik je hlas Jana Muhlfeita slyšet a nakolik se jím ti, kterým je určen skutečně inspirují? Nejsou tvořivost, samostatnost, řešení problémů v ohrožení? Na první pohled to vypadá dobře – vzdělávací dokumenty a pedagogická rétorika těmito pojmy překypují. Na druhý pohled ale můžeme nabýt dojmu, že se tato často používaná slova obsahově vyprázdňují. Pak se může snadno stát, že o „tom“ budou všichni vědět a mluvit, ale nikdo nebude nic dělat.

Zahraniční reportáž Se sombrérem na hlavě

12

Zcela nesoustavný kurz ...a potřebuji to rychle načíst!

13

Učitel v kruhu 4. část

15

Najděte si svého marťana

www.modernivyucovani.cz

Vážení čtenáři, říká se, že škola je základ života. Jako taková by nám měla dát to, co v životě budeme potřebovat. Jak ale zjistit, co to je? Co vlastně budeme potřebovat? Máme se ptát rodičů, kamarádů, učitelů a mistrů? Nebo lidí, kteří jsou na nějaké pedagogické fakultě či pedagogickém ústavu? Můžou se k tomu vyjádřit i jiní – třeba lidé, kteří jednou absolventy škol zaměstnají? Měl by nás zajímat i názor lidí, kteří se ve svých profesích vypracovali až na absolutní vrchol? Koho se vlastně vzdělání a vzdělávání týká?

4. část

16

E-learning E-content není e-learnin

18

Strip Strip

19

Poradna Lhaní

20

Recenze Škola? V pohodě!

Česká republika se navzdory tomu co denně můžeme číst v novinách a vidět v televizi stále rozvíjí. K tomu potřebuje spoustu kvalitních lidí – tedy pohledem předchozích řádků lidí tvůrčích, samostatných, iniciativních. Vzdělání v jejich formování může sehrát důležitou roli. A jestliže vzdělání, tak i školy. Jen povinnou školní docházkou strávíme skoro 7000 hodin a během nich se toho dá určitě získat dost. Snažme se, aby těch 7000 hodin co nejvíce přispělo ke tvořivosti lidí u nás. Nespoléhejme na to, že tvořivost přijde jen tak, jako nějaký vedlejší produkt výkladů o obratlovcích a husitských válkách. Nepřijde. Namlouvat si to můžeme dokola. Vykazovat to můžeme stokrát. Nepřijde ani jednou. Prostě nepřijde. Platí-li opravdu teze, že škola je základ života, pak vzdělání a vzdělávání musí být jedním ze základních společenských témat, o kterém je třeba přemýšlet a diskutovat. I proto se budeme snažit posouvat náš společný časopis – od měsíčníku zaměřeného na výuku a vyučování směrem k časopisu, který bude chtít oslovit všechny, jichž se vzdělání a vzdělávání týká. Chceme ukazovat cesty, které vidíme mezi světem školy a světem práce, chceme vás inspirovat, ponoukat k zamyšlení, chceme nabídnout pohled na vzdělávání jako na fenomén, který se týká nás všech. Přeji Vám příjemné začtení se... Ivo Jupa

22

Tep ředitele Tep ředitele

24

Ministerské impulzy Ministerské impulzy

26

Horákovy metody Inzert

27

Tip na výlet Kouzel nezbavený Boubín

29

Čtení na listopad Čtení na listopad

Fejeton Projektuji, tedy jsem...

moderní vzdělávání

3

Anketa | Tatana le Moigne

Tatana le Moigne Country Director Google ČR

připravila Julie Růžičková šéfredaktorka

chů i Francouzů děti z přibližně 40 dalších zemí, je rovněž důležitým prvkem výchovy, vedoucí k lepšímu pochopení jiných kultur a toleranci k odlišnostem. Umí francouzské školy odhalit u žáků silné stránky a ty podporovat? Zaznamenala jsem, že učitel si často rozdělí děti do menších skupin, právě podle jejich schopností v daném předmětu, a na základě tohoto rozdělení přizpůsobují praktická cvičení. Tento přístup nebrzdí děti, které jsou rychlejší a zároveň nehandicapuje děti pomalejší. Hodnocení dětí se děje poměrně detailně třikrát do roka, týká se přibližně 40 rozdílných parametrů a je verbální.

Aktuální novinky Aktuální novinky v oblasti titulů pro pedagogy a pracovníky škol vybral Jaroslav Hervert, šéfredaktor nakladatelství Fraus. Doporučuji tři tituly, které vydalo naše nakladatelství v druhé polovině roku 2009. Kniha Jak se učí učitelé nabízí učitelům praktické rady a doporučení, které mohou přispět k usnadnění jejich pracovního života. Jsou zde uvedeny i poznatky z výzkumu mozku a psychologie učení, které přispějí k zefektivnění jejich práce. Další titul Násilí není řešení se zabývá fenoménem agrese – analyzuje pojem násilí, hledá jeho příčiny a podmínky, za kterých vzniká a šíří se. Zaměřuje se také na problematiku šikany a mobbingu, zkoumá jeho formy a průběh a nabízí učitelům možnosti, jak mu předcházet a čelit. Učíme děti učit se je publikace, která učitelům pomůže organizovat aktivní komunikaci žáků, rozvíjet jejich tvořivý potenciál, naučit je pracovat s informacemi a využívat různá média.

Využívají francouzské školy dostupných „soft skills“ nástrojů a dovedností? Toto nedokáži dost dobře posoudit, nicméně zdá se mi, děje se tak přirozeně. Uvedu tři důvody: Za prvé, kulturní rozdílnost, kterou jsem zmínila, sama o sobě nutí děti k větší míře tolerance a vnímavosti vůči odlišnostem. Hezké na tom je, že výsledkem často bývá, že děti tyto odlišnosti v podstatě považují za samozřejmé. Učí se na francouzských školách děti dostatečné kreativitě? Nemám současnou zkušenost s českými základními školami, nicméně mám nedávnou zkušenost s českými školkami, konkrétně s MŠ Na Děkance na Praze 2. Můj syn navštěvoval tuto školku 2.5 roku a byli jsme neskutečně spokojeni. Kvalita přístupu k dětem, jejich všestranný rozvoj, pestrost aktivit snesou srovnání s tím nejlepším, co jsem měla možnost poznat v Německu či v Anglii. Navíc za nesrovnatelně nižší cenu. Na francouzské škole v Praze, kterou můj syn dnes navštěvuje, se mi velice líbí komplexní přístup ke vzdělávání, kdy se věci učí v souvislostech. Děti jsou ve třídách v menších počtech, v průměru tuším kolem dvaceti, což samozřejmě zlepšuje kvalitu výuky. Národnostní pestrost, pramenící ze skutečnosti, že školu navštěvují kromě Če-

4


Za druhé, děti mají každý rok nového učitele či učitelku, a z poloviny nové spolužáky. Je to dáno jednak větší mírou fluktuace (řada rodin sem přijede na dočasný pobyt), nicméně je to rovněž děláno záměrně, aby se děti naučily pěstovat vztahy mimo svoji třídu a pochopily, že změna je součástí života. Zpočátku jsem s tím měla trochu problém, dnes to však vidím velmi pozitivně. V dnešním světě je třeba se změnami počítat a umět s nimi pracovat. Což neznamená, že je nutně musíme vyhledávat, nicméně je dobré si vědět rady, když nastanou. No a za třetí, již od první třídy jsou děti angažované v charitativní činnosti. Konkrétně jde o běh na 10 kilometrů pro podporu výstavby školy v Africe. Můj syn tak loni poprvé uběhl tuto vzdálenost. Byl nejen pyšný na výsledek, ale i na důvod, proč běžel.

Listárna Rozhodně bych v novém časopise uvítala prostor s nápady na zajímavé projekty, nové metody vyučování v praxi, tipy na odbornou literaturu, ze které čerpat, tipy na vzdělávací kurzy pro učitele, recenze učebnic-některé mají nevalnou úroveň, přestože mají akreditaci MŠMT, „výchovné“ koncerty, programy, divadelní představení apod., které stojí za návštěvu se školou, www odkazy zaměřující se na zásobování tipy do výuky. Kontakty na odborníky v případě, že si učitel neví rady (šikana, mizerné sociální klima ve třídě apod.) třeba alespoň formou odkazů na www nebo na literaturu Kristýna Jeřábková


5

Naše téma | Kreativita ve vzdělávání


10

Ken Robinson: Školství zabíjí kreativitu

otázek pro Kena Robinsona

Je fascinující, jak práce a tvorba Kenna Robinsona přesahuje hranice států a jeho názory na nutnou změnu vzdělávacího systému jsou zcela globální. Diskuse o zastaralosti školství a nutné obměně probíhá i v České republice a proto věříme, že materiál, který jsme pro vás připravili, shledáte zajímavým stejně jako my. Pro někoho mohou být Robinsonovy názory méně či více provokativní, přijatelné, inspirující, je však těžké je ignorovat.

V listopadu roku 2009 na konferenci TED odpovídal Ken Robinson na 10 otázek, které zaslali jeho příznivci a které vybrali čtenáři, jako nejzajímavější. Všechny otázky a odpovědi najdete na www.modernivyucovani.cz, v českém znění. Jednu otázku s odpovědí za všechny pro vás otiskujeme:

Všechny vzdělávací systémy na světě mají stejnou hiearchii předmětů. Nahoře matematika a jazyky, následují humanitní předměty a na konec umění. Stejná hiearchie je v uměleckých předmětech, nejprve výtvarné umění a hudba, pod nimi drama a tanec. Neexistuje vzdělávací systém, který by děti učil tanci stejně intenzivně jako matematice. Matematika je důležitá, tanec ale přece také. Vždyť děti tancují v jednom kuse. Jakmile děti vyrostou, začneme je vzdělávat jen od pasu nahoru. Zaměříme se jen na jejich hlavu a jednu půlku mozku. Kdo je produktem vzdělávacího systému? Vypadá to, že cílem je vychovávat universitní profesory. Náš vzdělávací systém je predominantně zaměřen na akademické znalosti. Před začátkem 19. století neexistoval žádný vzdělávací systém, systémy byly zavedeny, aby naplňovaly potřeby nastupujícího industrialismu a hiearűű je založena na dvou principech: za prvé, předměty, které využijete pro budoucí práci jsou upřednostňovány, od ostatních věcí, které jste měli rádi, vás ve škole zrazovali, stejně by jste se tím neuživili. Za druhé, akademické schopnosti, které dominují představám o inteligenci, jak je přizpůsobují univerzity k obrazu svému. Celý vzdělávací systém je jen dlouhým přijímacím řízením na univerzitu. V důsledku toho mnozí talentovaní a inteligentní lidé nikdy nepoznali svůj talent. Protože oblast jejich nadání byla ve škole stigmatizována. Podle studie UNESCO projde během příštích třiceti let více lidí vzdělávacím systémem, než kolik jich prošlo od začátku historie. Vliv mají technologie, demografické změny, populační exploze. Když jsem já studoval, platilo, že

Jsem učitelem matematiky a absolutně se ztotožňuji s vašimi názory na téma kreativita ve vyučování. Které tři hlavní věci podle vás mohu okamžitě změnit, udělat jinak, abych během jedné vyučovací hodiny zprostředkoval dětem zážitky z výuky nově?

Napište nám do diskuse na www.modernivyucovani.cz - vaše názory a podněty nezůstanou bez odezvy Školství zabíjí kreativitu....Kultovní video Kena Robinsona z roku 2006 můžete shlédnout na našem webu www.modernivyucovani.cz. Video je opatřené českými titulky, část záznamu otiskujeme.

6


www.sirkenrobinson.cz titul znamenal práci. Dnes mladí lidé zjišťují, že na místo, na které stačilo být bakalářem dnes musíte být magistrem, za chvíli bude potřeba mít doktorát. Jsme svědky devalvace vzdělání. Je nutné přehodnotit naše vnímání inteligence. Inteligence je různorodá, dynamická (interaktivní) a rozpoznatelná. Já definuji kreativitu jako interakci různých náhledů na věc. V návaznosti na přednášku Al Gora k ekologii, použiji příměr, kdy věřím, že naší nadějí je osvojit si novou ekologii lidských bytostí, kdy přehodnotíme naši koncepci lidského potenciálu. Náš vzdělávací systém vytěžuje naši mysl stejně, jako vytěžujeme naši planetu. V honbě za jedním produktem a pro společnost nevhodným. Přehodnoťme principy, na nichž stojí vzdělávání našich dětí.

Sir Ken Robinson, PhD je mezinárodně uznávanou osobností v oblasti rozvoje tvořivosti, inovací a lidských zdrojů. Spolupracuje s vládami v Evropě, Asii a USA, s mezinárodními agenturami. V roce 1998 vedl národní komise pro kreativitu, vzdělávání a hospodářství pro britskou vládu. Dvanáct let, byl profesor výchovy na University of Warwick ve Velké Británii a nyní je emeritním profesorem. Získal mnohá čestná ocenění. V roce 2003 získal rytířský titul z Queen Elizabeth II za své služby v oblasti umění. Mluví k divákům na celém světě na téma tvůrčí činnosti a vzdělávání v nové globální ekonomice.

Sir Ken: Pro mě je srdcem a duší vzdělávání právě pedagogika. Jsou tři hlavní pilíře vzdělávání, jak jsem již dřívě publikoval. Jsou to učební osnovy – co se mají studenti učit. Je to pedagogika – samotné vyučování. A hodnocení – proces, při kterém hodnotíme a komentujeme pokroky studentů. Ale srdcem všeho je stále pedagogika. Neznám žádnou školu, nikde na světě, která je lepší než její učitelé. Škola může mít ty nejlepší osnovy na světě, nejcitlivější a nejvíc šik, ale pokud jsou špatní učitelé, bude špatná i škola. A naproti tomu, pokud má škola výborné učitele, i s horšími osnovami může dosáhnout skvělých výsledků. Když lidé zpětně vzpomínají na své období ve škole, vždy si pamatují učitele. Lidé si většinou nevzpomenou na podobu školy, ale na učitele si vzpomenou pokaždé. Lidé si nevybaví jak vypadala laboratoř fyziky, ale na učitele fyziky si vzpomenou. Jsou to právě lidé, kteří inspirují nebo potlačují žáky a studenty a kteří jim později vytanou na mysli. Toto je důležitá otázka, a protože neznám onoho učitele a nevím, jak konkrétně pracuje, odpovím na otázku v obecné rovině. Existují platné charakteristiky dobré a kvalitní výuky, která zohledňuje kreativní postup. Jednou z nich je zapojení dětské zvídavosti, abychom podnítili dětskou představivost. Základem obsahu je představivost. Chci tím říct, že nemůžete být kreativní, pokud nezapojíte představivost. Jinými slovy, pokud chce být někdo skvělým atletem, ale nechce cvičit a trénovat, nedosáhne výsledků. Pokud chcete docílit kreativity, musíte nejprve motivovat dětskou mysl hádankami a rébusy, dát dětem otázky, které je vyprovokují. Většinou je přínosnější předestřít dětem problém k vyřešení, než jim rovnou nabídnout řešení. Často ve třídách děti jen pasivně sedí a snaží se naučit látku, která již obsahuje výsledek, což pro ně nebývá příliš zajímavé. Nejlepší učitelé matematiky, které znám, pokaždé dávají dětem hádanky a kvízy. Děti

dostávají úkoly, které musí vyřešit s použitím početních znalostí, ale které nemusí vždy souviset s matematikou. A děti musí problém vyřešit. Nebo děti zapojují do starých matematických úloh. Například, právě nás zajímá otázka zeměpisné šířky. Jak změříte celou planetu? Profesionální matematici mají celou sbírku úžasných rébusů a hádanek. Dobrý učitel matematiky umí využít příležitosti, jak stimulovat dětskou mysl a jak děti zapojit do výuky pomocí otázek, o kterých nikdy nepřemýšleli. Je to lepší, než jen dětem vysvětlit samotnou techniku. Je to podobné jako při výuce hudební výchovy. Děti se většinou jen zabývají technikou hraní, ale pokud dětem ukážeme, jak je úžasné a zábavné muziku tvořit a vnímat jí, budou se chtít následně učit její hraní pořádně. Již dříve jsem publikoval dvě tematické práce, jednou z nich je „Výuka kreativně“. Je o učitelích,

?

Na začátku listopadu 2009 proběhla konference TED - Technology, Entertainment, Designs v Indickém Mysore.. Zajímavé přednášky z konference TED budeme otiskovat v každém novém vydání. Více informací najdete na www.modernivyucovani.cz kteří hledají a zpracovávají zajímavé způsoby pro presentaci učiva, využívají nových postupů, hledají nové perspektivy a samotný proces této přípravy si užívají. A to je opravdu důležité. Samotní učitelé by měli využívat svou kreativitu co nejvíce a užívat si svoji práci. Standardizace výuky a testování některým učitelům vzala požitek z práce. A druhou prací je „Výuka kreativity“. Jde o postup, jak vytvořit podmínky ve třídě, aby děti byli motivováni přemýšlet kreativně a mohli zapojit svou představivost. Je třeba je chytře stimulovat a motivovat ke spolupráci. Najít úko-

„Neznám žádnou školu, nikde na světě, která je lepší než její učitelé“


7


galerie TED ly a nápady, které jim otevřou mysl, informace, které předtím nikdy nehledali a hádanky, které je vyprovokují. Také můžeme říct, že předložíme li dětem problém, vzbudíme jejich představivost. Je důležité klást dětem otevřené otázky, minimálně tolik otázek kolik jim pokládáme otázek vyřešených. Je lepší dávat otázky, na které neznají odpověď než ty, na které už odpovědi známe z učebnic. To je, podle mého názoru, základ celého procesu kreativity. Mít prostor pro bádání a zkoumání. Proces kreativity je podle mého názoru jako DNA vlákno, kterým se prolíná několik dalších prvků. Důležitou a jednou z hlavních dovedností kreativity je schopnost vytvářet hypotézy, hledat alternativy a řešení z různých úhlů pohledu – spekulovat. Ale stejně důležité pro kreativní práci je schopnost hodnocení a kritic-


kého úsudku všech alternativních nápadů, které jsme vytvořili. Proto definuji proces kreativity jako proces originálních nápadů s hodnotou. Musíte umět zhodnotit, které nápady jsou dobré a špatné. Která řešení jsou funkční a která nikoliv. Samozřejmě pak následuje otázka, podle jakých kritérií a hodnot postupovat a to je součástí debaty. Být kreativní neznamená, že jen budu chrlit nápady. Být kreativní také vyžaduje schopnost kritického úsudku. Jelikož na konci, stejně jako v matematice, jsou některé otázky správně a některé ne. Dám vám příklad z doby, kdy jsem nedávno byl na jedné universitě. A oni řešili problém na katedře techniky právě v oblasti kreativního procesu. Poslali jsme jim hádanky a jedna skupina studentů měla za úkol navrhnout způsob, jak zjistit počet čerpacích stanic ve státě Illinois. Jistěže to nikdo neví, nikdo je nespočítal, v tom státě operuje několik společností. Ideální by bylo letět vrtulníkem a stanice spočítat. Takže studenti měli zjistit jak se počtu stanic dobrat. A jejich nápady byly různorodé. Někteří se pídili, jaká je populace v Illinois, jaké je věkové rozpětí a podle toho se snažili odhadnout kolik aut ve státě je. Jaký je průměrný plat a jaká auta tito lidé řídí. Jaká je vzdálenost mezi hlavními městy a jaká je průměrná trasa. Chápete kam tím mířím? U takového úkolu neexistuje jen jedno řešení. Studenti museli přijít na nejoptimálnější způsob a v tom je druhý prvek kreativity, kladení otevřených otázek, otázek bez jasných odpovědí.

Třetím prvkem procesu je týmová práce. Ohromné množství originálních nápadů a kreativní práce vzniklo při skupinové práci. Lidé se navzájem ovlivňují, skupina je hnacím motorem pro kreativní myšlení. Práce ve skupině je rozmanitá, různorodá, dynamická. Takže je nutné vědět jak pracovat ve skupině, jak skupinu sestavit, jak dlouhou dobu může skupina pracovat, to je důležitá znalost dobrého učitele. Proto volím tyto tři oblasti: Stimulace představivosti, otevřené otázky, práce se skupinou. A to je dopověď na otázku, co můžeme všichni hned zítra dělat jinak. Převzato z webových stránek Kena Robinsona, http://www.sirkenrobinson.com/, redakčně zkráceno Myslím, že je zcela zřejmé, že schopnost pružně a lehce reagovat na každodenní situace současného světa, který je tak proměnlivý má větší hodnotu než zvládnout pokaždé školní test na 100%. A že větší hodnotu má schopnost vymýšlet nové kreativní způsoby. Podle mého osobního přesvědčení bychom ani neměli děti učit známkované předměty, do té doby než je naučíme rozvinout své kreativní schopnosti, než je naučíme se jasně projevovat. Gever Tulley zakladatel Tinkerey Shool Montara

Literaturu k hlavnímu tématu vybral Jaroslav Hervert, šéfredaktor nakladatelství Fraus

Fórum pro kreativní Evropu V březnu roku 2009 se uskutečnilo Fórum pro kreativní Evropu v Praze, na kterém zaznělo mnoho zajímavých příspěvků a bylo prezentováno mnoho překvapivých myšlenek. Zde je několik z nich:

Pat Cochrane ředitelka Cape UK Nabízíme vlastní literaturu zaměřenou na moderní pojetí pedagogiky. Vedle teoretického úvodu k dané problematice obsahuje především rady a návody pro využití v praxi. Nabídka témat je poměrně široká a pokrývá řadu situací běžně se vyskytujících v oblasti vzdělávání dětí i dospělých. Jedná se o tituly Jak se učí učitelé, Násilí není řešení, Učíme děti učit se, Didaktika profesního vzdělávání dospělých, Řízení školy při zavádění školního vzdělávacího programu a Počítače ve vyučování přírodovědných předmětů. Dále doporučuji dvě knihy, které vhodně doplňují výuku českého jazyka a přináší řadu tipů na její obohacení. Jsou jimi Výběr z jazykových koutků a Tvořivá hra jako cesta k pochopení literárního díla.

8


...V Evropě stále ještě většinou pracujeme se zastaralým vzdělávacím systémem, systémem, který například v Anglii kritizoval Ken Robinson již před deseti lety jako systém založený na starém modelu industriálních dovedností, to jest dovedností a schopností, které byly zapotřebí k fungování starého typu společnosti, společnosti industriální. V řadě evropských zemí nyní ministerstva školství zásadně přehodnocují formu vzdělávání mladých lidí, snaží se najít nové přístupy k jejich formování. Jaký je vlastně účel vzdělávání? Co chceme, aby se děti učily? Chceme do nich stále nalévat znalosti? Chceme, aby nadále znaly například literární kánon? Nebo je důležitější, abychom u nich vyvinuli schopnosti, chování a postoje, které budou v budoucnu zapotřebí? Stěžejní otázkou tedy je, jak se děti učí, co se učí a kde se učí.

...my všichni máme, nebo bychom měli mít, velký zájem na tom, aby příští generace byly generacemi výrazně kreativních lidí. Domnívám se, že je třeba, aby se za účelem docílení tohoto stavu kulturní sektor intenzivně angažoval. Je třeba, aby kulturní sektor a vzdělávací sektor intenzivně spolupracovaly. Vím, že se to na řadě míst světa a Evropy děje, ale myslím, že je třeba, abychom v této oblasti byli mnohem aktivnější, mnohé v tomto ohledu ještě zbývá změnit.

Roel van de Ven Norský ministr školství Pro EU není kultura stěžejní otázkou, členské státy potom naopak chtějí v kulturní oblasti udržet pravomoci ve svých rukou. My všichni pracujeme na základě řady studií, které dokazují, jak velkou mírou přispívá kreativita ke konkurenceschopnosti – najednou tedy máme fakticky podloženo, že kultura hraje

ekonomickou roli. To samo o sobě je velkou příležitostí, rozhodně například pro ministry školství.

Tomáš Sedláček ekonom Další rovinou vývoje, kterou lze snadno pozorovat, je posun od automatizované výroby k většímu důrazu na lidskou invenci a kreativitu... Dnes je v centru dění především třepotání, rychlé vyhasínání. Pokud dnes něco vymyslíte, musíte se zase hned rychle posunout dál, nesmíte u toho zůstat. Musíte rychle vymyslet něco dalšího, například nový design, a počítat s tím, že během tří čtyř dnů jej někdo zkopíruje a dál nově použije, to jest někdo na něj aplikuje copy-paste princip. Jsme na cestě od vlastnictví k akceleraci. A to všechno nás vede k jedinému a tím jsou tyto tři stupně: věci; myšlenky; emoce, design a kreativita...


9

Rozhovor | Jan Muhlfeit

Rozhovor | Jan Muhlfeit

„Odborníci ve svých výzkumech zjistili, že jen asi 20 % všech lidí využije svého nadání. Můžeme tedy říci, že svět jede jen na pětinu své kapacity…“ se podíváte na dnešní úspěšné podnikatele, tak řada z nich měla ve škole problémy nebo ji ani nedodělala. Potřebu změnit vzdělávací systém jsem vysvětloval asi 15 ministrům školství, ale zatím mám pocit, že se s tím nic nedělá. A běží nám čas. Inflaci možná zafixujete za 12 měsíců, zdravotní systém změníte za pět let, ale vzdělávací systém změníte za 10 a více let. Měnit ho je hodně těžké.

Děti by ve škole měly dělat to, co je baví Když vytvoříte systém, ve kterém budou děti ve škole dělat to, co je baví, tak jakmile se budou rozhodovat o svém povolání nebo se rozhodnou založit vlastní firmu, budou daleko víc schopni riskovat, protože budou dělat něco, co je baví a v čem jsou silní. Microsoft si většina lidí spojí s produkty, o jejichž významu pro vzdělávání není pochyb. Co ale vzdělávání jako určitý fenomén znamená pro vás osobně? Školství nebo vzdělávání mě zajímá ze dvou hlavních důvodů. Tím prvním je celoživotní učení – moje vlastní, našich zaměstnanců, našich klientů i například mojí dcery. Druhým důvodem je to, že se již řadu let věnuji otázkám globalizace a konkurenceschopnosti států a národů. Pro Microsoft jsme vytvářeli strategii pro nové trhy a dospěli jsem k tomu, že globalizace pro nás všechny kromě jiného znamená, že se ekonomické zdroje a bohatství přesouvají z rozvinutých trhů jako Evropa a Amerika do trhů rozvíjejících se – zejména do Asie. Můžeme však najít, jakkoli se situace zdá nepřehledná, jednoduchá pravidla a zákonitosti. Jednoduchá poučka například říká, že ekonomická síla dané země nebo regionu je násobkem dvou základních vstupů. Jedná se o míru bohatství (zdrojů) a o velikost. Tady opravdu platí, že na velikosti záleží. Z pohledu Evropy je tedy jasné, že chceme-li něčím konkurovat, není to velikost a nebudou to ani nerostné zdroje. Bohužel to ale nebudou ani informace, ani schopnost řešit složité logické

operace. Technologie už v dnes poráží v logice šachové velmistry. Logika je tedy pouze podmínka nutná nikoliv však postačující. Bohatství se bude kumulovat pomocí kreativity a inovací. Z technologií se stane komodita. Firmy, regiony, ale i státy budou úspěšné podle toho, jak budou schopné otevřít lidský potenciál. Jak bych si mohl tento posun představit na něčem, s čím se denně setkáváme? Představte si například auto. Dříve klasický „strojírenský“ výrobek se pomalu stává výrobkem „softwarovým“. Software, který je v řadě dnešních aut stojí víc než to, čemu na autě můžeme říkat hardware. Naše země je zároveň velká montovna, která by se na podobné posuny měla připravit. Musíme být brzo schopni vyvíjet a inovovat software pro řídící systémy, ale na to, abychom mohli v této znalostní ekonomice konkurovat je našich dnešních 11 % vysokoškoláků málo. Pokud se něco rychle nestane, do pěti let automobilový průmysl odejde do Asie. Jak si v této oblasti vede Evropa obecně? Po pravdě ne moc dobře. Když se podíváme na dnešní školní model, který máme v Evropě ale i v České republice, tak ve vztahu ke

kreativitě a inovaci, jde diametrálně odlišným směrem. Tento školní model se podle mě podstatně nezměnil za posledních 250 let a je stále založený na memorování. Zdůrazňuje levou hemisféru – děti se něco naučí, pak to odříkají a zapomenou. A v tom vidím problém. Technologie je v logice lepší než lidi a my musíme začít podporovat právě kreativitu a inovace. Jen jednou věcí, se může Evropa zachránit – a tou je změna vzdělávacího systému. To pro nás není úplně pozitivní zpráva. Co s tím můžeme udělat? Abychom se z této situace dostali, je nutné tento školní model zcela předělat tak, aby se mohl maximálně odemknout potenciál každého člověka. K tomu by mělo dojít už když je v mateřské škole. V té době bychom měli zjistit, v čem je kdo dobrý, na co má talent. Dnes se bohužel školní systém chová ke všem stejně – to je první špatná věc, protože tak z lidí nevymáčkne, co v nich skutečně je. Druhá špatná věc se týká vztahu k chybám. Já jsem chairman a viceprezident společnosti Microsoft, protože jsem udělal spoustu chyb, ze kterých jsem se něco naučil. Škola ale za chyby trestá, takže se lidi bojí riskovat. A když

Jak by měl ten správný model z vašeho pohledu vypadat? Já vám popíšu svou strategickou vizi. Každé dítě je génius, jen musíme zjistit v čem. Už velice brzy v pěti šesti letech je třeba přijít na to, v čem jsou děti talentované a tento talent pak rozvíjet. 30 až 40% obsahu vzdělávání bude stejných pro všechny. Fakta a znalosti z této části se budete učit pomocí e-learningu a dalších moderních metod. Zbytek bude individuální a bude zaměřen na talent a silné stránky. Učitel se stane koučem a mentorem pro těch zbývajících 60 % kurikula. Dlouho jsem sportoval a dlouhou dobu dělám business. V obou těchto oblastech existuje tzv. zóna komfortu, kde vše zvládáte levou zadní. Ale jakýkoli pokrok nebo učení se novým věcem se děje mimo tuto zónu. A já tvrdím, že se tam nedostanete prostřednictvím svých slabých stránek ale přes ty silné. Pokud někdo dělá celý život něco v čem je slabý nebo mu to nejde, tak se nikam neposune. Takže by děti ve škole měly dělat to, co je baví? Ano, když vytvoříte systém, ve kterém budou děti ve škole dělat jen to, co je baví, tak jakmile se budou rozhodovat o svém povolání nebo se rozhodnou založit vlastní firmu, tak budou daleko víc schopni riskovat, protože budou dělat něco, co je baví a v čem jsou silní. Pracuje s tímto přístupem ve společnosti Microsoft? Hledali jsme způsob, jak zjistit, v čem jsou lidé dobří a dostali jsme se k nástroji Strength Finder (vyhledávač silných stránek) od společnosti Gallup, který vám odhalí, v čem je kdo dobrý. Začali jsme ho používat a na základě výsledků sestavujeme komplementární týmy podle vzájemně se doplňujících silných stránek. Ty silné stránky jsou definovány velmi obecně a co s nimi budete dělat, je vaše věc. Myslíte, že toto business testování je použitelné i pro školy? Já jsem například s nástroji vyhledávání silných stránek dětí seznámil jednu výbornou učitelku své dcery z Mezinárodní školy v Mnichově. Tato dáma se snažila hledat individuální talent každého dítěte, ale neměla k tomu žádný nástroj. Potřebovala nějaký rámec, v rámci

kterého by se mohla bezpečně pohybovat. No a ona díky těmto nástrojům už otevřela tři mezinárodní školy. Takže je to „klinicky“ testované. Jak by se projevilo v běžném životě, když by se všichni snažili dělat to, co je baví? Já tvrdím, že když lidé dělají to, co je baví, tak to má nejen ekonomický přínos, ale ovlivňuje to i kvalitu života. Už delší dobu se sleduje tzv. happiness index /index štěstí pozn. redakce/ a ukazuje se v souladu s Maslowem a jeho teorií lidských potřeb, že pokud nemáte, co jíst, kde bydlet a nemáte auto, tak se hodně toho „štěstí“ dá koupit za peníze. Ve vyšších patrech Maslowovy pyramidy vás ale uspokojují už jen věci jako seberealizace. Tady už si pocit štěstí za peníze nekoupíte. To potvrzují i čísla, podle nichž se příjmy na západní polokouli za posledních několik desítek let zněkolikanásobily, ale index štěstí zůstává stejný nebo klesá. Už zmíněná společnost Gallup oslovila dva miliony lidi ve své databázi a zeptala se, kolik z nich využívá v zaměstnání své silné stránky – kladně odpovědělo jen 20 %. Takže 80 % lidí zřejmě dělá něco, co je nebaví. Myslím si, že jakmile lidé začnou dělat co je baví, tak se výrazně zvedne úroveň a kvalita jejich života, což bude mít i vliv na celkové zlepšení zdravotního stavu. A pokud se shodneme na tom, že konkurenční výhodou bude schopnost otevírat lidský potenciál, pak to, jak budete umět lidi inspirovat, nabude na velké důležitosti. Za peníze si koupíte ruce a mozky, ale nekoupíte si srdce – v tom je i rozdíl mezi motivací a inspirací. Co je potřeba udělat, aby došlo k nějaké změně? Ze vzdělání se musí stát mantra a musí existovat politická vůle na něj alokovat dost prostředků. Musí také existovat politická odvaha – někdo musí jasně říct: Buď se bude vzdělávání a ekonomika reformovat, nebo naše děti budou platit 80 % daně. Možná to, že jsme si v té krizi pořádně nevymáchali ústa, je paradoxně škoda. K opravdu účinným ekonomickým reformám se dříve odhodlali státy jako Finsko a dnes např. Lotyšsko a Slovensko když jim bylo opravdu zle. Naše velká výhoda je v tom, že nemusíme nic nového vymýšlet, stačí se inspirovat třeba právě ve Finsku. Jenže jsou tady i nevýhody – u nás je často diametrální rozdíl mezi tím, co se ví a co se dělá. Tlak shora tedy má své limity. Jaké jsou možnosti pro tlak zdola? Podporu by měly získat tzv. ostrůvky pozitivní deviace. Věřím, že je tady řada škol, které se snaží pojmout celý proces lépe. Nevím, jestli mají nějakou jasnou motivaci to dělat. Jsme

opět u otázky alokací finančních prostředků – tady navrhuji rozdělovat je disproporčně – dávat je tam, kde je to opravu potřeba. Jaké má Microsoft zkušenosti se zaměstnáváním českých absolventů? Myslím, že Microsoft dostává i přes špatný systém tu absolutní špičku. A zároveň když k nám přijdou lidé po škole, tak pracují půl roku ve firmě a půl roku se dovzdělávají. Je otázka, jestli by to bylo potřeba s jiným vzdělávacím systémem. Globální značky i velké české firmy kvalitu vzdělávacího necítí jako zásadní problém. Nejlepší absolventy a pracovníky dostanou vždy a svoje lidi dovzdělají podle svých požadavků. Problém mají malé a střední firmy – ty s tím bojují. To co dělají velcí hráči dělat nemohou. Nemají na to peníze a často ani know-how. Ikdyž budeme respektovat požadavky malých a středních firem, nevyřeší nám to otázku jak a kde začít. A kdo s tím začne. Pokud všichni říkají „mělo by se“, tak to nemá úplně optimální průběh. Realizovat tyto změny lze jen systémovými kroky. Zdroje budou vždy limitované – vždycky jich bude málo. Management a ekonomika je ale přece o tom, že se tyto zdroje nerovnoměrně alokují podle priorit a cílů. Většina zemí začíná s reformou vysokých škol – to samo o sobě ale nestačí. Podle průzkumů chtějí být děti v mateřských školách podnikateli a inovátory, s dalšími stupni vzdělání ale toto nadšení rapidně klesá, což je dáno tím že jejich potenciál nikdo nerozvíjí. Zaměřme se na všechny stupně vzdělávání a začněme u základních škol. A co začít už od mateřinek? To není legrace – možná začněme už u mateřských škol. připravili Ivo Jupa a Peter Sokol

Jan Mühlfeit Do Microsoftu nastoupil v roce 1993. Od roku 2000 je členem nejvyššího vedení společnosti. Jako viceprezident EMEA vedl do roku 2005 dvacet osm zemí v regionu střední a východní Evropy. V letech 2005 až 2006 zastával funkci viceprezidenta zodpovědného za řízení vztahů s veřejnou správou v Evropě, na Středním východě a v afrických zemích. V roce 2006 byl jmenován viceprezidentem pro strategii ve stejném regionu. V letech 2004 až 2005 se zásadně podílel na formulaci celosvětové strategie Microsoftu pro nové trhy (Emerging Markets). Předloni byl jmenován do funkce Chairman Europe, Microsoft Corporation. Reprezentuje Microsoft ve vztahu k vládám jednotlivých evropských zemí, klíčovým evropským institucím, největším firemním zákazníkům a obchodním partnerům.


11

Kreativní technika | Myšlenkové mapy

Kreativní technika | Myšlenkové mapy

Jaký význam má ilustrace, obrázek nebo grafika, která vystihuje význam a obsah nápadu či myšlenky?

Myšlenkové mapy příklad z praxe S myšlenkovými mapami jsem se poprvé setkal v Londýně na mezinárodním veletrhu moderních technologií ve vzděláváni – BETT. Už dříve jsem o nich slyšel, ale až teprve tam jsem viděl obrovské množství SW na tvorbu map, ale hlavně velké množství metodik a dalších didaktických materiálů na jejich tvorbu a využití. Dlužno dodat, že v anglicky mluvící části Světa je tato metoda mnohem rozšířenější a používanější než u nás. Je to dáno trochu odlišným způsobem výuky. V těchto zemích je kladen stejně velký důraz na znalosti jako na jejich prezentaci, tedy umění prodat co umíme. Výstup studenta potom může mít formu referátu, eseje nebo právě myšlenkové mapy. K čemu jsou Myšlenkové mapy jsou tedy možnost nebo forma jak prezentovat vědomosti, informace, myšlenky. Tím ale jejich možnost využití nekončí. Můžeme je využít jako formu výkladu i zápisu učiva. Jako formu „učení se“ nové látky, nebo jako formu plánování, orientace v problému, plánování řízení. Jejich využití je nekonečné a záleží jen na jejich tvůrci k čemu

a kdy a jak je použije. Metoda myšlenkových a mentálních map vychází jednak z principu propojení pravé a levé hemisféry mozku a tím výkonnějšího a hlavně efektivnějšího myšlení a vůbec využití mozku. Propojením levé hemisféry (nositelka logického a exaktního myšlení, plánování, zabývá se slovy, čísly, analýzou …) a pravé hemisféry (ta dominuje představivosti, snění, umění a zabývá se takovými pojmy, jako

Ukázka myšlenkové mapy

12


připravil Mgr. Miloslav Hubatka ředitel Základní školy, Znojmo www.evokace.cz, www.talenty.eu jsou barvy, rytmus, prostorové vědomí aj…) můžeme lépe využít možnosti a schopnosti našeho mozku a myšlení. Levá hemisféra je tedy logická, akademická nebo chcete-li, podnikatelská. Pravá je naopak tvůrčí, umělecká a intuitivní. Úspěšní lidé a především lidé, kteří vytváří a hledají nová řešení, nápady a přicházejí na netradiční řešení problémů dokáží používat obě poloviny mozku rovnocenně. Druhý základní princip vychází z poznatků, že náš mozek „nemyslí“ jednoduše a lineárně, ale expanzivně a synergicky. Jsme schopni vymyslet nekonečné množství řešení problémů nebo úvah. Potom ovšem zůstává otázka jak toto množství myšlenek, nápadů či vizí uvést do praxe? Jak je znázornit, zachytit a utřídit? A jak potom s nimi

dále pracovat? Znáte všichni ten problém, kdy jste měli plno nápadů a myšlenek, ale když jste si sedli, abyste je třeba sepsali nebo jim dali konkrétní podobu, tak vaše mysl jen těkala a nebyli jste schopni vytvořit nic konkrétního a hlavně smysluplného. Něco co mělo hlavu a patu! Takový ten pocit, kdy „pro stromy nevidíte les“. Bylo vám vše jasné, jen ta forma jaksi nebyla ono. Pak by vám jistě pomohla myšlenková mapa. Jak je tvořit Výhodou je, že k tvorbě mapy nepotřebujeme vůbec nic, stačí tužka-papír. Přínosem také jsou počítačové programy pro tvorbu map. Samotná tvorba se provádí v několika postupných krocích. Nejprve si ujasněte problém, téma nebo mapovanou oblast. U map týkajících se například řešení problémů nebo vašich postojů je potřeba se jaksi „naladit“ – uklidnit se, udělat si pohodlí, koncentrovat se na danou oblast. Stanovit si výchozí problém a k němu základní – klíčové oblasti. Je možné ještě určit prioritu, závažnost, vzájemnou vazbu… Poté začneme klíčové oblasti rozvíjet, členit a budujeme druhou a třetí úroveň Poté přidáme obrázky, ikony, piktogramy a znovu procházíme druhou a třetí úroveň a uvědomujeme si vzájemné vazby a charaktery jednotlivých větví. Pokud je třeba a objevily se nám další oblasti, tak je možné, že se vám objeví další úrovně a některý problém se začne více větvit a prohlubovat. Často se ukáže, že i zdánlivě triviální problém je daleko složitější nebo je provázaný (je závislý) na dalších oblastech. V tomto okamžiku můžeme přidat tzv. „oblaka“ – určité větve nebo jejich části se označí v barevné – odlišené bublině. Také v této fázi

sledujeme pojmy, které se objevily ve více větvích nebo úrovních. Objeví-li se stejný pojem dvakrát, je dobré se podívat, jakou roli hraje a proč. Objeví-li se dokonce ve vaší mapě na různých místech třikrát i více, tak 100% je třeba se na daný pojem – oblast zaměřit. Často to bývá zdánlivě samozřejmá věc, ale její podcenění je nebezpečné. Jde o klíčový pojem. Také zde může být otázka, zda to není záležitost, která by si zasloužila vlastní větev od úrovně 2. Mapa je hotová, ale práce s ní nekončí. Doporučuji si udělat přestávku a znovu se k ní vrátit. Klidně i s větším časovým odstupem a znovu projít jednotlivé oblasti. Možná si na něco vzpomenete nebo naopak něco ještě změníte. Mapy jsou ryze individuální záležitost. Co člověk, to originál. Každá mapa je nejen jiná, ale i jinak vytvořená – někdy více, jindy méně obrázků. Někdy je složitější a jindy je prostá. Mění se barevné provedení, složitost a propracovanost. Vše určujete vy a váš mozek, vaše myšlení. Myšlenkové mapy ve škole Domnívám se, že myšlenkové mapy právě ve školství mají své velké opodstatnění. Lze je bez obav využívat od mateřských škol (ve formě obrázků) až po vysokoškolské studenty. Sám jsem myšlenkové mapy začal využívat ve škole nejprve jako metodu pro práci s nadanými žáky ve výuce – pro rozšíření a prohloubení učiva. Zde se jejich využití setkalo s okamžitým ohlasem. Paradoxně stejně dobrý, ba i lepší výsledek mělo efektivní využití map při práci s žáky s poruchami učení. V těchto případech byly výsledky a pozitivní dopady ještě markantnější. Samozřejmě nejde o samospásnou metodu, ale další nástroj v repertoáru učitele. Pozor, ale nedívejme se na myšlenkovou mapu

To je důležitá otázka, abychom pochopili, jak mozek zpracovává a vytváří obsah, jak je schopen obsah pochopit a vnímat. A jak můžeme podle toho přizpůsobit společnou komunikaci se žáky. Jak mozek zpracovává informace? Psychoterapeuti tvrdí, že mozek nevnímá svět takový, jaký ve skutečnosti je, namísto toho si mozek vytváří sérii mentálních obrazů, v průběhu rozpoznávání rozmanitých vstupů a vjemů. Proces v mozku je nastartován očima, když světlo pronikne na zadní část sítnice, kde obíhá, až zasáhne úplně vzadu mozkovou kůru. Mozková kůra vnímá jen jednoduchou základní geometrii, jen věci ve svém jednoduchém základním tvaru. Ale také funguje jako opěrná stanice, která třídí informace a posílá je do dalších částí mozku. Každá jednotlivá část mozku z dalších 30 má svůj význam, ale pro ilustraci, jak mozek zpracovává význam pomocí nakreslené, vizualizované myšlenky, popíšeme jen tři části. První je Ventrální proud (hranice kůry temenních a týlních laloků na vnitřní ploše hemisfér). Tato část mozku rozeznává, co je co. Rozpoznává: je to ruka, jsou to klíče, je to židle. Tahle část mozku se zaktivuje, když něco pojmenujeme. Druhá část mozku se nazývá Dorzální proud, který lokalizuje objekt. Když sedí žák ve třídě a zavře oči, vytvoří si mentální mapu třídy a bude schopen mentální navigace. V takové situaci se Dorzální proud zaktivuje. Třetí částí je Lymbický systém. Je velice hluboko v mozku a vytváří pocity, kdy například při pohledu na obraz si uvědomíme silné emoce, které v nás obraz vzbudil. Kombinace těchto tří procesových center nám pomáhá vytvořit a zprostředkovat význam zprávy zcela jiným způsobem. Oko vizuálně zjišťuje, na co se díváme. Mozek to paralelně zpracovává a klade si mnoho otázek. Aby si vytvořil jednotný, mentální model. Tak když se například podívá žák na obrázek, který ilustračně vystihuje nápad a myšlenku, oči sledují šipky a čáry a vytváří si logický vjem. Když použijeme interaktivních obrazů (ilustrací), zásadně to napomůže tomu, aby byl mozek schopen lépe pochopit význam a podstatu sdělení. JR


13

Kreativní technika | Na začátku projektu byla tužka, papír … a myšlenková mapa

Kreativní technika | Na začátku projektu byla tužka, papír … a myšlenková mapa

jen jako na barevně a hezky vyvedené schéma. Ve výuce nám nejde o samotnou mapu jako nákres, který si žák pasivně přepíše do sešitu. To nemá žádný význam. Jde především o tu aktivní složku- tedy samotnou tvorbu mapy. Tím, že ji žák sám tvoří, tím se učí, třídí, chápe, souvislostí, přemýšlí a ….., zkrátka sám aktivně na sobě pracuje a to jej posouvá dále. Prostě i cesta je cíl a tak se nám může stát, že samotná tvorba mapy je důležitější než její konečná podoba. Možností využití ve škole je mnoho. Zde uvádím několik z nich: Nasazení ve výuce • jako podklad k zápisům do sešitu – poznámky žáků • jako forma samostatné nebo skupinové práce – žáci tvoří mapu = mapa je výsledek jejich snažení. • jako podklad k diskuzi- zaznamenání a následné využití např. v brainstormingu • jako metoda výuky porozumění textu a studijním dovednostem – v mapě zaznamená žák, o čem text byl = pochopení obsahu • jako výstup pro referát, prezentaci, vyprávění – osnova, na které běží jeho prezentace • jako plán projektu, činnosti, úkolu, hodiny – tvorba a následná realizace plánu • jako forma zápisu do sešitu – v některých předmětech je dokonce vhodnější než

knihy, Sbírky prostonárodních písní a říkadel. Prostonárodní dopsal jsem si pod text kniha … a slovo prostý zadunělo jako beranidlo na vrata obléhané pevnosti zvané unavená hlava. Prosté – neboli jednoduché – a u toho „filmové“ zpracování? Co kdyby žáci zkusili kreslit storyboardy! A bylo to. Během několika minut se mi na papíře vyloupl nápad na celý projekt. Na rozdíl od klasických řádků totiž myšlenková mapa umožňuje přidávat další a další informace tak, jak se v hlavě objevují – aniž by nějak nutila člověka, aby během myšlení postupoval posloupnými kroky.

běžné poznámky • a další ….. Pro učitele a jejich práci a přípravu mají mapy také svůj význam. A také je počet možností a využití neomezený. Rozhodně najdou myšlenkové mapy své uplatnění v těchto oblastech: Pro didaktickou přípravu • plán projektu nebo akce

• • • •

příprava na hodinu plán nebo vize do budoucnosti systematizace úkolů a priorit a další…

Spektrum potenciálu a využití myšlenkových map je veliké. Nelze je vměstnat do jednoho článku, proto jsem některé zkušenosti nebo další informace uvedl na webu www.mindmaps.cz Zde si zájemci mohou najít další články.

Na začátku projektu byla tužka, papír … a myšlenková mapa

připravil Lukáš Bajer www.workaholic.bloguje.cz

Každá hodina nemůže být úžasná, na tom se asi shodneme všichni. Někdy není čas na přípravu, jindy jsou utahaní žáci (a jindy zase pan učitel). Často do „kvality“ hodiny zasáhne také samo probírané téma. Někdy přijde nápad na zajímavou hodinu sám od sebe, stačí jen prolistovat učebnici. Jindy se člověk podívá na látku, která jeho žáky čeká – a z tématu se vyloupne výborná hodina, u níž se baví jak žáci, tak učitel. Jsou ale okamžiky, kdy se nápad ne a ne objevit. Tak tomu bylo v mém případě i s panem Erbenem a jeho Kyticí, kterou učívám v 7. ročníku. Nebylo to poprvé, co jsem toto téma učil, a z výsledků v předchozích letech mi bylo jasné, že ani jeden ze způsobů, které jsem tehdy vyzkoušel, na žáky nezabral. Jak to změnit? Jak zkusit zlomit nešťastnou šňůru oním „do třetice všeho dobrého…“? V okamžicích, jako je tento, kdy ani látka, ani nálada nevytvoří smysluplný (a „odučitelný“, tedy v praxi použitelný) nápad, ze zásady sahám po papíru, abych zjistil, zda je možné

14


s problémem pohnout. Uprostřed mapy se objevila jednoduchá kytka pojmenovaná Erben-Kytice. Dětská črta kytice nastartovala proces, který se vědecky označuje pojmem „distribuovaná kognice“, tedy postup, kdy člověk převádí nehmotné „myšlenky“ do fyzického světa a dává jim konkrétní, uchopitelnou podobu. (Pro nás běžné lidi dovysvětluji: když prostě své myšlenky zapíše.) Do jedné větve myšlenkové mapy jsem si tedy začal črtat to, co o Erbenovi a Kytici žáci vědí. Všichni už o něm slyšeli. V páté třídě

se balady řeší a od kolegyní vím, že některé z nich viděli v skvělém Brabcově zpracování Kytice. Jak propojit to, co žáci vědí, s novým učivem o sběratelství lidové slovesnosti nějakým pro život „použitelným“ způsobem? V další větvi přišla na řadu samotná sbírka Kytice. Které balady Brabec do filmu zapojil? Proč asi? A jak jednotlivé balady „zobrazil“?, snažil jsem se vzpomenout na filmové minipříběhy a doplnit jejich názvy do předchozí větve. Kytice z národních pověstí… V hlavě se mi někde vynořil název další Erbenovy

A tak se v jednu chvíli přidávaly informace o tom, co všechno by si mohli žáci vyzkoušet – spolupráce ve skupinách (každá dostane jednu baladu), hledání důležitých myšlenek v baladách (a jejich seznam k úplně jiné větvi), a následné překreslení do storyboardů. Jak ale zajistit, aby pracovali všichni? Stačilo vidět dvě storyboardová okénka vedle sebe – a bylo mi to jasné. Pod každé nakreslené okénko napíší žáci dvojverší, které obrázek znázorňuje. Za dvojverší potom napíší ty verše, které propojují výjev s okénkem následujícím – a tak budou postupovat až do konce balady. A když dostatečně omezím čas na práci, donutím je, aby si baladu v rámci skupiny rozdělili na části a každý člen skupiny zpracoval její část. Co s výslednými papíry? Co kdybychom nakreslili veliký plakát a nalepili ho do některé třídy či do chodby v našem patře? Tak se budou moci o Kytici (a technice) dozvědět i další žáci. Ruku v ruce s novými nápady přicházely také konkrétní věci, které budu na realizaci projektu potřebovat. Ty si standardně zapisuji do samostatné větve, abych měl o nich přehled. A tak se vedle sebe objevily body jako „lístečky –skupiny“, papír se storyboardy a stříhatelné „kopie balad“.

V průběhu rozkreslování jednotlivých kroků jsem si uvědomil, že vlastně žáci tuto techniku neznají a budu jim ji muset nějak ukázat. A tak se objevila myšlenka, že celé téma začnu krátkým výkladem formou powerpointové prezentace, kdy žáci v jednom okamžiku sami – pomocí balady Vodník, protože tu si nejlépe z 5. ročníku pamatují (hádejte proč?) – vytvoří definici pojmu balada, a já jim na oplátku povím něco o Erbenovi a storyboardech. Jenže k tomu budu potřebovat pracovní list, pomocí kterého je svou prezentací provedu. A tak se úkol sestavit pracovní list stěhoval mezi další úkoly. A hned vedle skončila prezentace. Nebudu dále pokračovat, myslím, že už si sami domyslíte, jak příprava projektu pokračovala. Než jsem se pustil do konkrétních kroků, měl jsem před sebou kompletní přehled toho, co chci se žáky dělat – a co k tomu budu potřebovat. (Fixy a papír mám k dispozici standardně, ty jsem pořizovat nemusel.) My učitelé máme hodně práce, o tom se se mnou asi nikdo přít nebude. Jedna vyučovací hodina střídá druhou a odpoledne se člověk často cítí, jako by mu celý den vedle hlavy duněl buchar. A navíc, připravovat se na hodiny není také nic lehkého. Člověk musí vzít v úvahu kopec různých faktorů, které by mohly v další hodině pracovat pro něj a konečně i proti němu. Právě myšlenkové mapy mi pomáhají vidět téma v širších souvislostech. Filozofie map, která člověka vyzývá, aby se snažil nejen psát, ale i kreslit jednoduché obrázky a konečně i točit papírem, nutí člověka, aby

i z utahaného mozku co nejhravějším způsobem „vyždímal“ další a další nápady. A nemusí se jednat jen o nápady do hodin. Pomocí myšlenkových map organizuji své další školní i mimoškolní projekty, např. školní akce jako výlety či exkurze, pomáhám si při promýšlení problémů při dalších změnách učebních plánů, při řešení úkolů spojených s koordinací školního vzdělávacího programu – prostě všude tam, kde je potřeba dívat se na věci z ptačí perspektivy a vidět vše v širších souvislostech. A ano, nemýlíte se, myšlenkovou mapu jsem použil i při přípravě tohoto krátkého textu. A jaký poslední nápad-úkol mi na ní ještě zbývá? Ukázat čtenářům, jak vypadá výsledný projekt mých žáků: na zdi nalepené storyboardy z téměř celé Kytice. Pro ty z vás, kteří jste se s technikou storyboardingu ještě nesetkali: storyboard je ve zkratce grafické znázornění „osnovy“ příběhu, jakýsi „kreslený scénář“, který zachycuje příběh do jednoduchých obrázků a krátkými texty tyto obrázky doplňuje a vysvětluje. V praxi se dnes storyboardy používají třeba v reklamních agenturách jako mezistupeň mezi nápadem a výsledným produktem – třeba příběhem reklamy. Tak, aby zákazník viděl, jak bude reklama vypadat před tím, než investuje do finálního, finančně velmi náročného produktu. A filmoví režiséři je používají k tomu, aby si ujasnili, jak bude vypadat záběr scény okem kamery.


15

Kreativní technika | Příklad z praxe

Kreativní technika | Příklad z praxe

Rozhovor – základní škola Judr. J. Mareše

připravila Julie Růžičková šéfredaktorka

Pane Magistře, vnímám Vás jako velikého stoupence inovativních metod a jelikož naše lednové číslo jsme zasvětili metodice Mozkových map, můžete s námi prosím sdílet vaše zkušenosti s touto metodou? Myšlenkové mapy mě od samého počátku oslovily a tak je aktivně používám ve své práci. Jednak ve výuce na mnoho způsobů, ale také je používám v práci ředitele školy při vytváření systému a řízení školy. Mám v myšlenkových mapách zpracovanou strategii školy i dílčí plány nebo projekty. Snažím se myšlenkové mapy dále propagovat mezi učiteli i mezi žáky. Myslím, že je to dobrá metoda, která by neměla chybět v repertoáru moderního učitele ani moderního studenta. Samozřejmě nejde o zázračnou metodu, dokonce někomu může zcela nevyhovovat, ale určitě stojí za pozornost a za to ji vyzkoušet. Moje zkušenosti z praxe jsou pozitivní. Vy se také zabýváte výukou dětí s poruchou učení. Je i zde uplatnění pro techniku MInd Mapping? A jaké další metody znáte nebo s jakými máte zkušenosti?

Základní škola JUDr. J. Mareše Znojmo Základní filozofie školy vychází z teze, která se opírá o současné moderní výzkumy světových specializovaných institutů v oblasti výuky nadaných žáků. V současnosti se v ideálních podmínkách ve školách projevuje 2–5% talentovaných žáků. Zmíněné výzkumy však ukazují na školách existenci až 15% nadaných dětí. Plný rozsah možností jednotlivých talentů je u 30–40% žáků. Z toho je zřejmé, že jsou v populaci obrovské nevyužité rezervy, které je třeba změnou přístupu a cílenou orientací školy a jejím výchovněvyučovacím působením probudit a nasměrovat požadovaným směrem.

16


Dětí s nějakými speciálními potřebami učení stále přibývá a najdeme je v každé škole a každé třídě. Mně se osobně metoda myšlenkových map velmi osvědčila ve výuce dětí s poruchami učení, ale pozitivní dopady měla i u žáků cizinců, kde byla jazyková bariéra. Myšlenková mapa jako forma prezentace práce studenta byla konkrétních případů jistým řešením.

běžné škole s běžnými finančními prostředky. Je to také proces dlouhodobý a nikdy nekončící. My jej nyní realizujeme několik let a nejsme ani v polovině cesty. To je právě další z problémů – výsledky jsou vidět za velmi dlouhou dobu a stojí za nimi mnoho a mnoho práce. Pro ilustraci předkládám právě myšlenkovou mapu, kde je zachycena členitost a rozsah našeho programu.

Sám jsem si pro svoji potřebu před časem udělal šetření o dopadu myšlenkové mapy jako metody na úspěšnost ve výuce. Stejnou třídu jsem podobnou látku učil a následně zkoušel klasickým způsobem, tj frontální výuku ukončenou testem. Stejnou skupinu jsem potom jinou, ale podobně náročnou, látku učil metodou myšlenkové mapy jako samostatné práce, ale také byla ukončena podobně náročným vědomostním testem. U žáků nadaných a šikovných byly výsledky obou metod téměř stejné, ale významný posun směrem k vyšší úspěšnosti byl právě u žáků s poruchou učení nebo jinými obtížemi. U látky probrané a zapsané pomocí myšlenkové mapy měli lepší známky, tedy menší chybovost v testu a také si látku déle pamatovali. Bylo to však jen malé šetření v jedné třídě a rozhodně nechci říci, že se jedná o spásnou metodu. Jen chci upozornit na její možný potenciál, když bude přiměřena a správně použita v praxi.

Páteří vaší koncepce jsou cizí jazyky, moderní technologie a práce s informacemi. Můžete nám tuto koncepci blíže popsat? Jestliže jsme si jako škola dali jako cíl rozvíjet nadání dětí, pak je to proto, že hlavním cílem je vychovávat úspěšné děti. Úspěch žáků ale není dán jen jejich IQ, ale především morálně-volními vlastnostmi, ale také řadou dovedností potřebných v dalším životě. Mezi ně jednoznačně patří i aktivní znalost cizích jazyků a informační gramotnost a schopnost jejich aplikace v praxi. Důraz na cizí jazyky a jejich kvalitní výuku, stejně tak aplikace moderních technologií do výuky jsou jenom nezbytným předpokladem budoucí úspěšnosti. Ale znovu připomínám, i tyto dva pilíře jsou součástí celkového systému a nelze je izolovat ani naopak brát jako samospádné.

Často se dnes, pane magistře, diskutuje potřeba odhalit a posílit silné stránky dítěte, podporovat jeho talent a dovednost. Znamená to ale změnit celkově přístup při výuce. Zní to jednoduše, ale stále jsou školy, které takto nově děti vedou, spíše světlými výjimkami. Jak se vám podařilo uvést tuto myšlenku do praxe, s jakými výsledky a zkušenostmi nás můžete seznámit? Jak už to bývá, nejjednodušší věci bývají nejúčinnější, ale také bývá nejtěžší je uvést do praxe. Naše škola si před čtyřmi lety po delší přípravě vypracovala a spustila svoji vlastní strategii a systém podpory a rozvoje nadaných dětí. Nejde o vytváření výběrových tříd anebo skupin, ale o integrativní model zaměřený na všechny žáky, který se snaží odhalit jaký typ a rozsah talentu žák má a potom jej pozitivně v daném směru rozvíjet. Je to tedy systém obrácený směrem dovnitř na vlastní a vnitřní potenciál školy. Je těžké to stručně popsat, protože to je, systém obsáhly, náročný a neustále se měnící. Co však považuji za klíčové – je to systém realizovatelný na každé

přípravám, dalšímu sebevzdělávání, k pestřejší paletě metod a forem výuky, k vyšší kreativitě ve výuce. Moderní technologie mohou školu stejně dobře vytáhnout nahoru jako poslat ke dnu. A kde je, pane magistře, „zakopaný pes“? Když škola např. tvrdí, že na pořízení technologií nemá peníze, platí zde rčení „že když se chce, tak to jde“? Myslím, že je řada technologických firem, které v rámci podpory vzdělávání dokážou vyjít školám vstříc. Máte pro ostatní nějaká doporučení? Bohužel opravdu jakékoliv moderní technologie jsou finančně i časově velmi náročné. Kde na to berete? To je otázka kterou nečastěji dostávám od učitelů nebo ředitelů na konferencích, školení nebo třeba jen přátelských setkáních škol. Já s úsměvem odpovídám: Po všech čertech. A bohužel nejsem daleko pravdy. Pokud chce ředitel školy pořídit takovéto nadstandardní vybavení v řádově desítkách tisíc korun, tak musí

diverzifikovat zdroje. Zvláště když se jedná o malou školu s omezenými možnostmi a finančními prostředky. Musí si na to našetřit na úkor jiných věcí (bohužel nemůže mít všechno, ale musí si ujasnit priority), musí případně vtáhnout zřizovatele, musí také vtáhnout rodiče a v neposlední řadě projekty, granty apod. Vím, to se lehce řekne, ale hůře udělá, ale skutečně jsem někdy třeba sestavu interaktivní tabule + příslušenství kupoval částečně ze svých pomůcek, přispěl zřizovatel, tedy město Znojmo, přispělo výrazně sdružení rodičů školy a také sponzoři. Protože jsem napsal grant na pomůcky a učebnice cizích jazyků, mohl jsem si dovolit méně utratit na učebnice a tím prostředky přesunout směrem k moderním technologiím. Jako jiný příklad bych uvedl jednu paní ředitelku malotřídky, která mě prosila o radu a pomoc. Při podrobném rozboru situace jsme zjistili, že ze svého rozpočtu může uvolnit maximálně necelých deset tisíc korun. Sdružení rodičů cca 5000,Kč. Dále cca 7000,-Kč ji dalo Sdružení myslivců

jako sponzorský dar. Nakonec se paní ředitelka přiznala, že jí starosta obce dává za obec každý rok mimořádně asi 30000,-Kč pro potřeby školy na rozvoj, ale paní ředitelka je používá na nákup pastelek, výkresů a výtvarného materiálu pro školu, aby šetřila kapsu rodičů. Pokud by je však použila pro svůj záměr společně se svými prostředky, tak by dala dohromady asi tak 40–50 tisíc korun a to už má velmi dobrou interaktivní tabuli nebo jedno velmi dobře vybavené digitální hnízdo s asi 6 notebooky. Navíc tím školu posune podstatně dále místo toho, aby peníze od starosty byly spotřebovány méně významným způsobem. Netvrdím, že je to snadné, ale také to není neřešitelné. Znám školy, které na svoji první tabuli šetřily skoro tři roky, ale potom si jí také náležitě považovali a plně ji využívali. Jsou však i opačné zkušenosti. Technika by byla, ale jaksi není, kdo by ji účelně používal. Pane magistře,děkuji vám za rozhovor.

Tady vznikne díra, co takhle fotku školy? Nebo nějaké vyučování ve Znojmě.

Na Vaší škole opravdu využíváte technologie při výuce hojně, řekla bych, že nad rámec republikového standardu českých ZŠ a SŠ. Souhlasíte, nebo z vašeho pohledu není situace na jiných školách o tolik jiná? Ano, neskromně musíme říci, že patříme k nejlépe vybaveným školám v České republice. To je důsledek více jak šestileté snahy a tvrdé práce celého týmu. Není to ovšem jen o vybavení, ale i účelném využívání v praxi. Na moderní technologie, ať už jsou to interaktivní tabule, vizualizéry, další digitální přístroje, jazykové laboratoře a nyní třeba digitální hnízda a netbooky, se díváme jen jako na nositele učiva. S oblibou říkávám, že počítač či další technika není ani dobrá ani špatná. S těmito černobílými odsudky se bohužel dnešní media jen hemží, ale tato technika je jen taková jaký je učitel, který ji používá ve výuce. Dobrého učitele mohou posunout ještě dále a špatnému nepomůže stejně nic. Naopak, právě moderní technologie nám pomáhají v praxi realizovat důslednou diferenciaci podle nadání nebo podle dispozic žáka. Moderní technologie nám do jisté míry suplují chybějícího asistenta ve výuce. Moderní technologie také působí jako katalyzátor celého procesu změn a reformy ve škole. Nutí učitele k důslednějším


17

Tipy pro výuku | Vytvořte dotazník pro své žáky

Tipy pro výuku | Mendelovy zákony dědičnosti

Vytvořte dotazník pro své žáky

Judi Fenton for New Teachers

Mnoho učitelů souhlasí, že poznají-li své žáky lépe, positivně to ovlivní výuku. Ale jak urychlit poznání svých žáků? Pomocí zajímavě sestrojeného dotazníku můžete získat o žácích velké množství podnětných informací, které vám pomůžou v přístupu k nim v průběhu celého roku. Pokud do dotazníku přidáte otázky týkající se i rodiny, šikovně tak přitáhnete i její pozornost. Podle věku žáka může dotazník vyplnit on sám, nebo za pomoci svých rodičů. Obsah dotazníku by měl být přizpůsobený věku dítěte a informace, které tak získáte vám mohu posloužit pro přizpůsobení výuky. Je velice důležité, aby získané informace byly využité. Získaná data od žáků musí být použitelná pro zlepšení, přizpůsobení výuky. Data se dají využít několika různými způsoby. Rozvržení výuky podle zájmů žáku: jakmile máte ucelenější obrázek o tom, co žáci mají nejraději nebo co by je nejvíce zajímalo, můžete sestavit třídní aktivity a témata tak, aby soustředili svou pozornost na oblíbená témata a zároveň aby tak dostali prostor vyniknout. Můžete volit obsah a plánovat výuku s přihlédnutím na jejich oblast zájmu. Například vám to pomůže lépe plánovat tematické výlety, volit doplňující četbu, vybírat témata pro slohová cvičení, tak aby žáci psali o tom, co je skutečně baví a s větším nadšením a ochotou spolupracovali. Rozvržení výuky podle formy, v jaké žáci rádi pracují: pokud žáci raději pracují samostatně nebo ve skupinách, brát na to ohled a dát žákům, kteří rádi pracují samostatně prostor i v momentě, kdy část třídy pracuje v týmech. Nebo víme-li od žáka, že je zvyklý učit se s rodičem, který ho otázkami navádí, lze stejný model postavit ve třídě a žáka dát do dvojice s někým, kdo mu bude v roli navigátora pomáhat. Zapojení členů rodiny: Poproste žáky, aby dotazník vyplnili za asistence rodičů, což zapříčiní, že rodiče se žáky o tématech diskutují a sami se o dítěti dozvědí mnoho zajímavého. Zároveň rodiče získají pocit užšího kontaktu se školou. Například můžete zadat žákům, aby sepsali svoje školní cíle pro daný rok a rodiče aby jim jejich cíle ohodnotili a sami znovu napsali. Rodiče tak získají pocit spoluúčasti na práci svých dětí ve škole.

18


Mendelovy zákony dědičnosti Cvičení ve třídě (2. stupeň ZŠ)

Žáci budou mít možnost popsat a ověřit si Mendelovy zákony dědičnosti, postavené na přenosu vrozených vlastností rodičů na potomky. Studenti budou demonstrovat, jak se geny dvou rodičů podílejí na podobě vzhledu potomků. Slovník, klíčová slova Gen, soubory genetických informací, fonotyp, genotyp, chromozom, dominantní a recesivní gen Postup (5 minut) Položte žákům následující a podobné otázky: Máte mezírku mezi předními zuby? Dovede srolovat jazyk? Máte odstáté uši?

Pomoc žákům lépe se poznat na základě svého hodnocení: Žáci při práci na dotazníku jsou nuceni přemýšlet o svém učení, hodnotí své zájmy a oblasti potencionálního Jako u zájmu. Dotazník může (pro mimoško malé být velmi nápomocný lní ak šk b av í , t když olák y : čí ivitu pro pro nastavení vzájemvozu m se není je v ve š k ného očekávání mezi ole) aše mlad te nejrad Co tě ší dít ě nejv žákem a učitelem ě nej ji? í Měl j radě si mo ce baví? a pro žáka v opaji žnost seo t kovaném modelu o Pova m uč it ve ž může být dobrou škole Proč uješ se za ? A kd a dobr no/P pomůckou pro y? roč n ého č e t ? e náře vlastní sebereJaké ? k flexi. Uveď nihy nejr a tvé n ejobl ději čteš? íbeně Judi Fenton jší tit Jaký uly. p for New A pro ředmět b č? yl v m Teachers inulo sti tv Jak s ůj ne e ti v jmén eš (ve sk ě obl íben upině kole nej ý? lépe ?, v p prac áru?, uje? v t ým Pore fe u?) P roč? Chce roval bys š něc r á d o uká o něč (Pro r zat o odiče statn em ve ško ) ím? P roč? le?

Příkl a

d otá

zek:

?

Chloe Prentouli for New Teachers

Zopakujte si Mendelovy zákony dědičnosti: Žáci musí chápat princip dominantních a recesivních genů a fonotypů, princip přenosu vrozených vlastností rodičů na děti. Celé shrnutí Mendelových zákonů by mělo zabrat ne víc než 10 minut, než se třída bude věnovat samotnému cvičení. Shrnutí a závěr: (5 minut) Klíčové body a definice by měla být napsána na tabuli pro použití při samotném cvičení

Třídní cvičení: (25 minut): Studenti si vyberou své vlastní chromozomy a pak pracují ve spolupráci s druhými studenty (práce ve dvojicích). Každá dvojice určí jeden chromozom, který má 5 společných znaků. Podobu potomků žáci namalují a popíšou. Shrnutí a závěr: (5 minut) Po té, co se každý student spojil s dalším studentem ve třídě, by všechny jejich namalované obrázky s podobou potomstva měli být pro názornost pověšeny na zdi třídy na viditelné místo. Třída se hodně pobaví nad vytvořenými obrázky a může srovnávat přesnost fonotypů založené na kombinaci dominantních a recesivních genů. Učitel může pro zhodnocení práce vybrat libovolných 5 a okomentovat je. Aktivita: Ideální je posadit žáky ve dvojici do lavice ale i jiné rozsazení bude funkční. Každý student dostane přidělené číslo 1 nebo 2. Každý žák dostane pracovní kartičku, která představuje chromozom. Každý chromozom má několik prvků na kartičce předtištěných. (nebo si to žák přepíše z tabule) následovně: 1 = gen pro barvu očí 2 = gen pro barvu vlasů 3 = gen vlasového typu 4 = gen pro výšku Podle instrukcí učitele si každý student sám zvolí, který gen bude dominantní, konkrétní pro každý z uvedených znaků. Například žák vybere: 1 = gen pro barvu očí = modrá 2 = gen pro barvu vlasů = hnědá 3 = gen vlasového typu = kudrnatý atd. Učitel by měl na tabuli vypsat konkrétní geny, které jsou dominantní nad ostatními. Např. hnědé oči jsou dominantní vůči modrým. Následně dá učitel povel a každý žák s číslem 2 vstane, přejde k sousednímu stolu a porovná si chromozomy s žákem číslo 1. Žáci

Modely autíček jako pomůcka v matematice (1. Stupeň ZŠ) Už jste zkusili dát dětem do ruky autíčka, když mají provést výpočet rychlosti? Zkuste to. Opatřete si zásobu malých autíček, pokud možno velmi různorodých, aby si vybral i ten největší třídní „vybíravec“a přineste je s sebou na hodinu matematiky, kdy je na pořadu dne výpočet rychlosti a vzdálenost. Nabídněte skupinkám žáků, aby si vybrali tři libovolná autíčka. Skupiny si sami určí, jakou vzdálenost každé autíčko ujede a čas změří stopkami. Na zemi děti lepicí páskou označí vzdálenost dojezdu autíček. Nechte žáky, aby ujeli a změřili tři okruhy. Všechny údaje, za každý okruh zvlášť si žáci zapíšou. Později žáci spočítají průměrnou rychlost aut. Při tomto cvičení bylo pro žáky velice snadné spočítat údaje, když měli k dispozici názornou možnost srovnání. Tato jednoduchá pomůcka se vyplatí i při dalším počítání, např. metrů, pak převodu jednotek, atd. s číslem 1 zůstávají na místech. Žáci porovnávají chromozomy a popisují, jak potencionální potomek bude vypadat s použitím vybraných dominantních genů. Setkali se 2 dominantní geny, 2 recesivní, nebo od každého jeden? Studenti postupují od jednoho stolu ke druhému, tak aby se každý student s číslem 2 spojil s každým studentem 1. (bude provázeno velikým hlukem). Další využití: Výsledky cvičení můžete uschovat pro příští hodiny s výukou Mendelových principů. Domácí úkol: Žák může popsat každého člena rodiny. U každého člena rodiny může analyzovat, jaký gen zřejmě zdědil po svých rodičích. Jaké geny prarodičů byly recesivní a dominantní. Pošlete nám své nápady a inspiraci do výuky, rádi je zpracujeme a otiskneme. www.modernivyucovani.cz


19

Technologie ve výuce | Interaktivní učebnice plzeňského Nakladatelství Fraus

Technologie ve výuce | E-books

E-books elektronické čtečky knih 1. Nahradí e-books učebnice a knihy? 2. Můžou elektronické čtečky knih motivovat děti k většímu čtení?

Interaktivní učebnice plzeňského nakladatelství Fraus Interaktivní učebnice plzeňského Nakladatelství Fraus, které se snaží o rozvoj interaktivní výuky v České republice, jsou od letošního roku obohaceny o online produkty společnosti Google. I-učebnice Nakladatelství Fraus využívají internetový vyhledávač Google, který umožňuje rychlou a efektivní práci nejen s lokálními informacemi, a dvě geo-aplikace: Mapy Google a Google Earth, tj. virtuální 3D atlas světa. Nejaktuálnější novinkou je možnost propojení i-učebnice s video portálem YouTube. Učitelům se tak otevírají nové možnosti rozšíření stávajícího obsahu i-učebnic. V praxi to znamená, že učitelé, kteří pracují s i-učebnicemi Nakladatelství Fraus, budou nyní moci přímo při výuce využívat různé aplikace Google, aniž by museli i-učebnici zavřít. Například Google Earth jim v rámci výuky umožní zobrazit ve 3D formátu libovolné místo na Zemi, zkoumat mořské dno, povrch Marsu nebo starověký Řím. Díky aplikaci Mapy Google může vyučující využívat různé formáty map např. Letecké mapy, ale i speciální vrstvy, a probírané učivo tak snadno a rychle lokalizovat na mapě (jeden ze základních požadavků Rámcového vzdělávacího programu MŠ) Největší a nejnavštěvovanější video portál na světě YouTube vyučujícímu umožní, aby konkrétní probíranou látku obohatil studentům o audiovizuální ukázku, tj. o související videa

20


různorodého zaměření (geografie, kultura, historie, trendy atd.). Interaktivní učebnice je ucelený soubor výukových dat v elektronické podobě, který spolu s interaktivní tabulí slouží učiteli k výkladu látky. Je vhodné, když obsah i-učebnice vychází z učebnic tištěných. Jde o to, aby si žáci mohli látku, kterou jim učitel za pomocí i-učebnice ukazuje na interaktivní tabuli, najít ve své tištěné učebnici. I-učebnice mimo jiné obsahuje nejrůznější ilustrace, videosekvence, 3D animace a zvukové nahrávky. V případě i-učebnic z Nakladatelství Fraus v ní budou zakomponovány produkty Google. Praktickou ukázku toho, jaké možnosti interaktivní tabule nabízí i toho, jak se s tabulemi pracuje, najdete ve videu na portálu YouTube http://www.youtube.com/watch?v=Gv5PFEfw5Xs

1. E-books vnímám jako zpestření nabídky čtenářům, nikoliv jako náhradu za tištěné knihy nebo jiné publikace. Osobně bych byla velmi nerada, kdybychom přišli o možnost vzít si do ruky klasickou knihu a vnímat kromě obsahu její vůni, papír na kterém je tištěna, vazbu. Považuji to za jakýsi rituál, který je podle mého názoru nenahraditelný elektronickou publikací. 2. V jistém smyslu asi ano, protože dětská zvídavost a chuť objevovat nové věci, především nové technologie určitě vedou k tomu, že se čtení nebo alespoň seznamování se s textem věnují děti stále mladší. V dnešní době je běžné, že děti, které jdou do školy již číst umí, což je i výsledkem toho, že se od svých cca 4 let setkávaly s počítačovými hrami, mobilními telefony aj, přičemž tyto vyžadují alespoň orientaci v psaném projevu. Je to otázka trendu, moderního životního stylu a rozhodně bychom dětem neměly bránit v tom, aby se takto rozvíjely dále. Z praktického pohledu je e-book mnohem

snazší, mobilnější variantou knihy a i proto si určitě brzy získá rozsáhlou síť příznivců a mohl by tak pozitivně přispět k jejich zájmu o čtení jako takové. Markéta Mead 1. E-books knihu, časopis ani noviny nenahradí – alespoň výhled na dalších 50 let, doufám: -) 2. Těžko říct, ale může je přinutit víc číst knihy obecně... v e-booku použít ukázky a krátké články – nechat viset otevřený konec nebo tajemství či kvíz na závěr – děti upoutat tak, aby aktivně vyhledaly jejich fyzickou papírovou podobu. Knihu budu vždy preferovat. Karla Procházková Jaký je váš názor? Zašlete nám své zkušenosti z výuky, vaše příspěvky zveřejníme na webu a nejzajímavější zpracujeme v některém z příštích vydání. www.modernivyucovani.cz

Technologie dnes musí být zastoupená na školách. Studenti mají používat počítače, interaktivní tabule a další technologické standardy. Vývoj technologií je však velice rychlý a e-books, neboli elektronické čtečky knih jsou dalším technickým zařízením, který dříve či později najde své uplatnění i při výuce. Mohou čtečky knih nahradit klasické učebnice? Samozřejmě že ano. Dokonce to může být z dlouhodobého hlediska i ekonomicky výhodné. Některé školy a instituce už své knihovny rozšiřují i o tituly elektronických knih, ale s ohledem na jejich minimální lokalizaci nelze čekat masivní rozšíření v brzké době. Pro školy to také znamená do budoucna další zvážení investic. Avšak postupem času, kdy na trh bude uváděna levnější a širší nabídka těchto čtecích zařízení dojde i k rozšiřování nabídky lokalizovaných titulů. Myslím, že už dnes někteří lidé čtou díky čtečkám víc. Mám kamaráda, který má časově velice náročné zaměstnání a většinu času tráví u počítače. Čtečku knih využívá a je velice nadšený. Je pro něho velmi pohodlné stáhnout si vybraný titul a za půl hodiny na cestě na letiště číst dle libosti, neboť čtečka mu umožňuje i komfort výběru. Je hodně lidí, pro které je čtečka řešením s ohledem na životní styl. A můžou čtečky positivně ovlivnit klesající zájem o čtení u dnešních dětí? Pro současnou generaci dětí je používání technologií věcí automatickou a intuitivní. A klesající zájem o čtení je statistický fakt. Pomůžou–li čtečky dětem objevit chuť ke čtení, zvolejme hurá. Osobně bych se nevzdala své knihovny, do které si neustále dokupuji nové knihy a i půjčenou knihu musím koupit a „mít“. Přesto považuji e-books za zařízení, která jsou vhodným doplňkem pro osobní využití i pro využití při výuce a usnadňuje přístup ke knize, který je dnes díky časové pracovní vytíženosti mnohých lidí značně omezený. JR

Motivuje děti ke čtení Podle posledních výzkumů je to právě rodinné prostředí, které zásadně ovlivní motivaci dítěte ke čtení. I samotné čtení knih rodičů v přítomnosti dětí je důležité, samozřejmě samotné předčítání malým dětem jakož má vliv i obdarovávání dětí knihami. Rodinu si však dítě nevybírá a školy a knihovny se snaží různými způsoby reagovat na skutečnost, že české děti čtou postupem času méně. Některé statistiky uvádějí, že 49% dětí čte pravidelně a 29% nečte vůbec ve věku 10 – 15 let. Ostatní jsou příležitostnými čtenáři.

u chlapců knihy o technice. Škola však velice zásadně ovlivňuje přístup dětí ke čtení. To vyplývá z průzkumu provedeného společností Gabal, analysis & Consulting. Nejen čtenářské zázemí v rodině, ale i motivace a práce ve škole ovlivňuje čtenářskou aktivitu dětí. Veřejné knihovny na to reagují i tak, že organizují noční čtení pohádek, základní a střední školy zatraktivňují svoji knihovnu o nabídku elektronických knih, učitelé přizpůsobují výběr knih v rámci povinné četby a stále větší oblíbenost mají také audiovizuální nahrávky.

Děvčata čtou ve srovnání s chlapci mnohem víc. Je ověřené, že najdou-li děti zalíbení v knize, která je osloví, čtení jako aktivitu si osvojí. U dívek jsou jasným favoritem knihy o lásce,

Napište nám vaše zkušenosti, jak motivujete žáky ke čtení, rádi vaše vyzkoušené postupy otiskneme.

TIP redakce Je třeba, aby si každý žák přinesl s sebou jednu svou knihu do třídy na hodinu určenou čtení. Knihu je nutné donést zabalenou tak, aby nebylo vidět, jak se jmenuje, kdo jí napsal....způsob zabalení musí umožnit, aby se z ní dalo číst. Taky je potřeba stanovit pravidlo, aby si žáci před hodinou vzájemně neříkali, kdo jakou knihu má.... Dopředu si žáci rozmyslí: 1. jakou část knihy by ostatním přečetli 2. jak by knihu představovali ostatním 3. nápovědu, pomocí které by mohli ostatním napovídat o jakou knihu jde


21

Mateřské školky | Matřská školka Pohádka

Mateřské školky | Matřská školka Pohádka

doby, který musíme akceptovat. V naší školce máme počítače a podle mého názoru jsou optimální 3 počítače na učebnu, tak aby se děti mohli prostřídat a učitel zvládal udržet kontrolu nad jejich prací. Umím si představit i využití interaktivní tabule při výkladu různých témat, ale je to věc dost finančně náročná a ředitel musí hodně zvažovat své možnosti. Nicméně technologické pomůcky jsou jen doplněním, děti musí mít v tomto věku stále čas a prostor na hraní, pohybové aktivity a výchovné činnosti. Každopádně s využitím technologií probíhá i naše komunikace s rodiči, máme pravidelně aktualizovaný web, kde rodiče najdou jídelníček, nabídku kulturních programů, najdou zde fotodokumentaci z akcí.

Mateřská školka Pohádka Praha 13, Klausova 2187, Praha 5 O současné generaci dětí, předškolní výchově a vzdělávání jsme si povídali s paní Zdeňkou Stáncovou, ředitelkou Mateřské školky Pohádka Paní ředitelko, už dlouhou dobu se vede na různých úrovních společenská diskuse o potřebě změny vzdělávacího systému, s důrazem na podporu kreativity dětí a schopnost odhalit jejich silný potenciál a ten dále rozvíjet. A protože vzdělávání dětí začíná právě na mateřské škole, ráda bych znala váš názor a případně jak se nový přístup ke vzdělávání projevuje už v MŠ? Ano, já tu diskusi vnímám a sleduji. V současnosti je celá řada škol, státních i soukromých, které výuku přizpůsobují nové koncepci a někde se to daří, někde ne. Víte, je důležité, aby tento nový přístup byl plně v rukou zkušených pedagogických pracovníků. Ono to s sebou nese zcela jiné nároky na učitele, především na základních a středních školách. Mě v souvislosti s tím trápí otázka, proč zhruba od roku 1995 výsledky českých žáků ve srovnávacích znalostních testech s ostatními zeměmi klesají a v oblastech, ve kterých jsme dříve dominovali, nyní zaostáváme. Účastnila jsem se několika besed na toto téma

22


a nikdo není schopen odhalit pravý důvod. A já se ptám, je to důsledek právě tolik kritizovaného vzdělávacího systému nebo naopak důsledek nové vzdělávací koncepce? Naše školka má sportovní zaměření a kromě kroužku plavání, rytmiky a cvičení nabízíme kroužek keramiky, výtvarný, hru na flétnu, výuku angličtiny a logopedickou poradnu. V tomto ohledu pro rozvoj dítěte adekvátně potřebám jeho věku naše nabídka vyhovuje a právě i s ohledem na odhalení větších dispozic pro konkrétní činnost. Jsem přesvědčena, že systém předškolní výchovy je vysoce kvalitní a děti jsou na přechod na vyšší stupeň školy dobře připraveny. Zároveň i základní školy z mé zkušenosti dobře a nově přizpůsobili podmínky pro prvňáčky, aby přivykání zcela novému modelu byl pro ně co nejsnazší. Nicméně dnes, kdy školy fungují jako samostatné právní subjekty a vyšší stupně škol si sami stanovují osnovy, mají rodiče veliký prostor pro výběr školy podle typy výuky.

Jakou podporu máte pro vzdělávání vašich učitelů a jak náročné je aplikovat nové metodiky? Nabídka školení a odborných kursů pro pedagogy MŠ je poměrně veliká, ale kvantita neodpovídá kvalitě. Podle vlastních zkušeností se pokaždé cena kursu nepromítne v přínosu pro učitele. Optimální cena je podle mého názoru v průměru 500 korun a ideální jsou kursy jednodenní, protože vyšlete li učitele na školení, musíte vyřešit jeho zástup. Jistě, nová metodika s sebou přináší nutnost proškolení pedagoga, ale každé nové, přínosné metodě jsme otevření. Vnímám jako plus, že naši vlastní učitelé jsou lektory angličtiny a také s ohledem na sportovní zaměření naší školky máme učitele s tělovýchovnou průpravou. Dněšní generaci dětí nazýváme Digitální. Mají mít prostor informační technologické pomůcky v MŠ? To určitě ano. Dnes jsou děti v předškolním věku počítačově gramotné a je to projev

Prý dnes děti málo sportují a obecně přibývá dětí obézních. Jak tomuto jevu čelit, měly by se víc školy angažovat? Téma zdravé výživy je dnes silně podporováno i iniciativami z EU. Školy i školky by se měli více zapojit, naše školka je například zapojena v projektu „Zdravá mateřská školka“, v rámci kterého podporujeme zdraví dětí, klademe důraz na kvalitní a pestrou stravu a především už jsem zmínila, jsme sportovně založená školka. Každý rok pro oblast celého jihozápadního města organizujeme sportovní klání školek s názvem Butovický zajíček. Děti soutěží v disciplínách adekvátních jejich věku. Naše školka se umisťuje pravidelně na 1.a 2, místě, vítězné školky se následně účastní sportovní olympiády, kterou pořádá město. Také každý rok jezdíme na lyžařské kursy, to s dětmi 3. a 4. tříd, školky v přírodě jsou standardem a pravidelně pořádáme turistické výlety. Tohle je velice přínosné, děti dnes nemají možnost jezdit k babičkám na vesnici, jako tomu bylo dřív, přibývají aqvaparky a další halové aktivity, ale také přibývá dětí, které jsou prostě líné chodit. Myslím, že tohle je správná cesta, jak motivovat děti k pohybu, skrze soutěže, které děti milují. A poskytnout jim příklad, tady se vytěží role učitele, který je pro děti autoritou. A zapojíme li děti do sportovních aktivit už v předškolním věku, je veliká pravděpodobnost, že se sportu budou věnovat i na ZŠ. Jaká je dnes role ředitele MŠ? Především manažerská. V první řadě si musí ředitel vybrat kvalitní spolupracovníky. Já mám na naší školce výborné učitele a to je klíčové. Můžete mít tu nejhezčí školku, ale bez dobrých učitelů je to k ničemu. A je na zvážení priorit a finančních možností ředitele, jaké má školka vybavení, jaký kulturní a doplňkový, vzdělávací program dětem nabídne. Ve školství a na postu ředitelky pracujete už přes třicet let, máte tedy veliké srovnání mezi generacemi dětí, jaká je ta dnešní a v čem je jiná?

Dnešní děti jsou absolutním odrazem své doby a stavu společnosti. Děti jsou mnohem většími osobnostmi, jsou více asertivní a mají velikou potřebu být středem pozornosti. Co jim ve srovnání s minulosti chybí je úroveň sociálních návyků. Změnil se i přístup rodičů, někteří kladou větší důraz na materiální vybavení dětí než na čas strávený s nimi. Role prarodičů není stejná, mnozí prarodiče dnes sami chodí do zaměstnání. Rodiče mají časové náročnou práci a to vše se projevuje na chování a úrovni zralosti dětí v předškolním věku. Já dokonce pozoruji, že děti si už uvědomují své sociální poměry, což přirozeně mnohem více kulminuje na základní a střední škole. My s dětmi hodně diskutujeme, aby chápali kamarádství, slušné chování, respekt k druhým. V nutných případech pedagog zapojí rodiče. I s ohledem na stav společnosti a vývojový trend MŠ přizpůsobují výchovu dětí s důrazem na oblast multikulturní, environmentální a na oblast jazykové vybavenosti a schopnosti řešit patologické jevy. Včera jsem slyšela stesk jednoho učitele ZŠ nad nezájmem rodičů. Podle mé zkušenosti však jsou rodiče předškoláků velice aktivní, kdy a proč dojde k tomu rozmělnění rodičovského zájmu? V předškolním věku jsou děti ještě zcela závislé na péči rodičů a nejsou samostatní. S příchodem na ZŠ už však děti tráví mnohem více času ve vzdělávacích institucích a někteří rodiče začnou příliš spoléhat na jejich samostatnost. Informace o škole mají jen zprostředkovaně od dětí, kterým důvěřují. Ale vzhledem k tomu, jak jsou rodiče časově vytížení svým zaměstnáním a pomoc prarodičů je ve srovnání s minulostí mnohem menší, jim ani nic jiného nezbývá. Svůj podíl jistě má i současný úpadek rodinného modelu a celý problém je velice komplexní. Na naší školce úspěšně zapojujeme rodiče do společných aktivit, pořádáme besídky, zahradní slavnosti a další setkání, kam zveme rodiče, maminky přinesou vlastní napečené dobroty a mají možnost komunikovat mezi sebou a s učiteli. Paní ředitelko, tuším, jak mi odpovíte, přesto se chci zeptat, je podle vás role učitele ve společnosti doceněna? Ne, to není. Role učitele není doceněna ani finančně, ani společensky. Je to asi dáno i tím, že o vzdělávání se hodně mluví a diskutuje, ale společnost jej nevnímá jako prioritu. Přitom co jiného můžeme svým dětem dát, než dobré a kvalitní vzdělání. Když vidíte, jak se vyvíjí demografie, migrace a celá společnost, kdy zřejmě nemáme poslední ekonomickou krizi a jaký je výhled na trhu práce, pro konkurence schopnost našich dětí a naší země je kvalitní vzdělání jediným řešením.

Stalo se Dne 10.12. 2009 se uskutečnil Kulatý stůl ke vzdělávací politice na téma Integrace dětí s mentálním postižením v organizaci SKAV – Stálá konference asociací ve vzdělávání. Rádi bychom na toto téma zpracovali článek a budeme rádi za vaše příspěvky a zkušenosti o které se s námi podělíte. Napište nám na náš web www.modernivyucovani.cz Jak se daří integrovat děti se speciálními potřebami? Co je klíčem k jejich úspěšné integraci? Integrace dětí jako relativně nová povinnost školy a celého vzdělávacího systému i jako jeden ze základních principů učení se ve stále různorodější společnosti a celoevropský trend…

Žebříček nejvyhledávanějších slov za rok 2009 na Google.cz potvrzuje tři základní vlastnosti českého národa: zájem o využití technologií ve všech oblastech života, velká vynalézavost a obliba filmu a videa. Technologie: V českém „duchu doby“ 2009 vyhrává zájem o různorodé technologie pro komunikaci, sdílení, práci nebo zábavu: YouTube, Facebook, Windows 7, mapy, překladač, sms, Aukro, jak psát web nebo jak na počítač. Vynalézavost: Češi často hledají způsob, jak něco využít zdarma nebo za výhodnějších podmínek, což potvrzuje druhé nejhledanější slovo za rok 2009 – free nebo také jeden ze skokanů – sms zdarma. Film a video: Češi jsou věrní své tradici milovníků filmu (videa), což potvrzují dotazy jako video, TV, YouTube, ČSFD a iVysílání. Jaký byl rok 2009 ve vyhledávání Google? Největším skokanům letos vládly Windows 7, které tak „odsunuly“ výrazy ze světa zábavy na další pozice. Tam se umístil stále oblíbenější Facebook. V žebříčku nejvyhledávanějších slov se znova po roce na první pozici dostaly mp3 a další příčky potvrdily zájem Čechů o technologie (video, tv, YouTube).


23

Projekty pro školy | Chceme školu bez šikany

Projekty pro školy | Chceme školu bez šikany

jim pomáhá při zavádění změn do školní praxe. Toto období považujeme za klíčové pro budoucí fungování programu Minimalizace šikany na jednotlivých školách. Po skončení programu bude škola mít komplexní plán prevence šikanování (povinnost mít takový plán nařizuje školám aktualizovaný Metodický pokyn k řešení a prevenci šikanování MŠMT platný od 1. ledna 2009) a bude mít tým pedagogů, který bude schopen provádět systémovou

„Šikana je téma, o kterém se v poslední době ve společnosti stále častěji hovoří – a my to, ač to může znít divně, vítáme. Je to proto, že se už pět let snažíme s tímto poměrně skrytým jevem něco dělat: školíme učitele, vydáváme letáky s informacemi, děláme osvětové kampaně pro veřejnost a mnoho dalších věcí.. Byli bychom rádi, kdyby se šikanování přestalo zlehčovat a zametat pod koberec. Chceme, aby

O PROGRAMU Minimalizace šikany, je první program v České republice, který nabízí systémové a celostátně použitelné řešení problematiky šikanování na školách. Cílem programu je ukázat cestu, jak účinně snížit výskyt šikany na škole a nabídnout program k širokému použití na základních a středních školách v celé ČR. Program byl ověřen na vzorku 17 pilotních škol. Vznikl z podnětu Nadace O2, která ho po celou dobu pilotní části finančně podporovala. Realizuje ho

občanské sdružení Aisis. V současnosti se Minimalizace šikany dostává, díky podpoře z Evropských sociálních fondů a také díky vzrůstajícímu zájmu zřizovatelů, na stále více škol. Podpora Nadace O2 však pokračuje a toto spojení sil představuje možnost, jak zvýšit počet škol, kde se děti i učitelé budou cítit dobře a bezpečně. Klíčovými prvky programu jsou: 1. Vzdělávací semináře – čtyři dvoudenní semináře, kterých se účastní výrazná část pedagogického sboru. Lektorský tým tvoří 24 zkušených lektorů. 2. Konzultace ve škole – probíhají po absolvování vzdělávacích seminářů, trvají minimálně 4 měsíce. Po celou tuto dobu je školám k dispozici zkušený lektor, který

Řešit šikanu neznamená potrestat viníky, šikaně se můžeme bránit tím, že na škole vytvoříme bezpečné klima.

24


Další informace na www.minimalizacesikany.cz

hodnoty osobního zdraví u předškolních dětí. AISIS funguje jako laboratoř, která inovace vymýšlí, testuje, a když se zadaří, tak i uvádí do života – do praxe vzdělávání.

Taková slova by jistě podepsal každý rodič i učitel. Není to však tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Šikana může vzniknout v podstatě na každé škole. Dobrá škola však není ta, která tvrdí, že se jí šikana netýká, ale ta, která ji umí řešit. Bohužel pedagogové nejsou z vysokých škol dostatečně vybaveni znalostmi a dovednostmi, potřebnými při řešení šikany a ke zvládání skupinové dynamiky třídy. Již pátý rok ukazuje učitelům cestu program Minimalizace šikany. V Moderním vyučování o něm neslyšíte poprvé a ani naposledy. V tomto roce pro vás chystáme několik článků, kde se budeme zabývat jak problémem šikany obecně, tak tím, co se děje v projektu. dítě, které se šikanou svěří neslyšelo:,To nic není, to on tě jen tak škádlí.‘, nebo,něco přece vydržíš, nebuď bábovka….‘, chceme, aby děti věděly, že jim nikdo nemá právo ubližovat,“ říká Jana Udatná, manažerka projektu.

Příště vás seznámíme se školami, kde již program probíhá i těmi, kde začátkem února začne. Navštívíme jeden ze seminářů a ukážeme vám, jak pracují lektoři.

Měníme se a Moderní vyučování s námi

Chceme školu bez šikany

O ŠIKANĚ Alarmující informace • podle průzkumů z posledních let až 40% dětí základních škol se setkalo se šikanou • přes 44%žáků bylo svědkem šikany • přes 71% pedagogů by neumělo vyřešit šikanování ve své třídě

efektivní prevenci a správně řešit již vzniklé případy šikanování.

Aisis, občanské sdružení, které vydává toto odborné periodikum, funguje na scéně postgraduálního vzdělávání učitelů už 10 let. Vždy jsme usilovali o přinášení inovativních pohledů na proces vzdělávání, vyhledáváme (a někdy i spoluvytváříme) nosné trendy, šíříme postupy dobré praxe. Např. Osobnostní a sociální výchova, která je dnes pevně usazená ve vzdělávacím kurikulu ZŠ i všeobecných SŠ, byla v roce 2000 na hranici inovace a disentu (radili jsme upřednostnit posilování osobnosti a sociálních kompetencí dítěte před probráním 100% vzdělávacích obsahů). Troufám si tvrdit, že k jejímu uvedení (OSV) do hlavního vzdělávacího proudu podstatně přispěl projekt „Dokážu to?“. Dnes máme v AISISu další témata, o jejichž aktuálnosti a potřebnosti jsme více než přesvědčeni. Snižujeme šikanu ve školách, posilujeme finanční gramotnost a právní vědomí dětí, vyvíjíme podporu role leadera ve škole, testujeme efektivitu individuálních forem podpory a vzdělávání pedagogů, iniciujeme ve školách studentské projekty jako efektivní model učení, pracujeme na zvědomování

Když se v roce 2002 naskytla příležitost koupit dobře zavedený titul Moderní Vyučování, měli jsme jasno, že to udělat musíme. Osvěta a informování o inovativních přístupech ve vzdělávání výborně zapadají do našeho poslání. Měli jsme velké plány, které se někdy větší a jindy menší měrou dařilo naplňovat – hlavně díky Janě Strakové, která časopis 7 let vedla svým srdcem. Vloni jsme se pokusili časopis posunout dále, inovovat, osvěžit novým pohledem, ale změna nenaplnila naše a hlavně vaše očekávání. Proto inovujeme opět. S vědomím, že dobrý časopis sice přináší nové pohledy, ale pevně stojí na tradici. Dobrý časopis zná své lidi – kde mají svá oblíbená místa – pravidelné rubriky, ví, kde začínají a kde končí čtení, jaká témata je zajímají, jaká stanoviska zastávají,… Máme opět velké plány. Nemění zásadně směr – stojíme na straně proreformní, která vychází z progresivistických filosofických základů – tj. klademe důraz na výchovu a vzdělávání mladých lidí v univerzálních klíčových kompetencích před učením specifických obsahů. Na druhou stranu zastáváme i konzervativní hodnoty – věříme, že dobrá škola stojí především na kvalitních učitelích a otevřené, učící se organizační kultuře. Školám a učitelům, kteří o to usilují, vždy budeme dávat prostor. To, že loď Moderního Vyučování nabírá nový čerstvý vítr je vidět na první pohled. Budeme jí popohánět dál z moře školního vyučování na oceán celoživotního vzdělávání. Škola čím dále více musí respektovat fakt, že není zdaleka jediným zdrojem vzdělání, že je součástí vzdělanostní společnosti a jako taková

Mgr. Milan Kotík výkonný ředitel AISIS

se může vzájemně inspirovat se světem vzdělávání dospělých obecně, firemního vzdělávání, neformálního a informálního vzdělávání,... Kupříkladu kaučink a mentorink není zatím v našich školách téměř vůbec využíván, přestože jde o metody, které prokázaly svojí užitečnost a vysokou efektivitu tam, kde je třeba specifické podpory práce (nejen) pedagoga přímo v praxi, jsou výbornou prevencí proti syndromu vyhoření. Přesto ve školství se v systému DVPP stále realizují desítky jednodenních seminářů na toto téma, které mají proti podpoře přímo „na place“ mizivou účinnost. Abychom naplňovali význam slova moderní, určitě nemůžeme obcházet posun a využívání technologií. Proto především naší webovou stránku www.modernivyucovani.cz posuneme funkcionalitou na komunitní web 2.0. Budeme vás sem lákat na obsah, který se nevejde do tištěného čísla a bude rozšířením témat, k polemikám a diskusím nad tématy. Prozkoumáme možnosti e-learninku, budeme informovat o zajímavých zdrojích podporujících učení, jak využít techniku ve prospěch učení namísto jeho narušování (typicky mobilní telefony). Nenecháme se ale technickými možnostmi zahltit a převálcovat. Například řada lidí objevila kouzlo myšlenkových map (o kterých je pojednáno v tomto čísle) s příchodem šikovných software, které myšlenkové mapování podporují. Na druhou stranu metoda myšlenkového mapování je s úspěchem využívána s vybavením tužka – papír (nebo fixa, balicí papír a samolepící lístečky při skupinové práci) Za Aisis Vám přeji po celý rok inspirativní a také často příjemné čtení budeme rádi když nám sdělíte, co Vás v Moderním Vyučování – Vzdělávání oslovuje a co ne zůstaňte s námi a my se Vám odvděčíme.


25

Na trhu práce | úvod

Na trhu práce | Michal Šaštinský

Na trhu práce Když jsem já chodila do školy, (patřím do generace Husákových dětí), o kreativních technikách, které mohou pomoci studentům při učení, jsme nikdo neměl ani tušení. Klasicky jsme se všichni šprtali nárazově na písemku nebo na zkoušku, což vedlo k modelu „v krátké době se naučit ohromné množství informací, ideálně v noci a následně značnou část učiva zase zapomenout“, především u předmětů, které nás nebavily. Když jsem nastoupila do korporátní společnosti, byla jsem jak Alenka v říši divů, doslova. Téměř denně jsem byla v kontaktu se zahraničními kolegy z východních i západních poboček v Evropě na telefonu a jednou za dva týdny jsem měla možnost se s kolegy setkávat osobně na konferencích a školeních. Co bylo zřejmé od první chvíle, že zaměstnanci firmy z východních poboček jako Polsko, Rumunsko, Česká republika, Slovensko, Maďarsko a další měli ohromný „handicap“ při veřejném projevu, ve schopnosti rychle a srozumitelně obhájit svoje postupy a vymýšlet strategie. Ve srovnání s kolegy západních zemí jsme neměli startovací podmínky stejné a to zjevně díky jinému stylu výuky na školách. My z „ východu“ jsme

se mnohem více styděli, nebyli jsme zvyklí diskutovat v rámci skupiny, sami si brát asertivně slovo, aktivně vstupovat do presentačních bloků. Díky tomu, že korporátní společnosti mají prostředky a možnosti školit své zaměstnance, jsme tuto „zaostalost“ rychle překonali a denní práce v nadnárodní společnosti nás rychle vyučila. Přesto mi přišlo mnohdy líto, že výsledky své práce nedokážou někteří tak dobře prodat, jako jiní, jejichž práce stejných kvalit nedosahovala. A taky bylo zřejmé, že ač byli mnozí velikými dříči, rozmělnili často práci na detailech a relativně nedůležitých věcech a podstata a cíl zanikl. Dnes mají školy možnost učit všem dovednostem, jako jsou presentační schopnosti, kreativní techniky a další už děti od útlého věku a pomoci jim mnohem lépe přistupovat jednak k samotnému učení, tak jim však pomoci i v budoucím uplatnění v pracovním prostředí. Dnes, kdy máme jednotnou Evropu a lidé z různých zemí mohou lehce najít práci v jiné části Evropy, to klade zcela nové nároky na zaměstnance a mladé lidi po škole. Ne každá firma má prostředky a možnosti kvalitně školit své zaměstnance a tak ten

Michal Šaštinský Mind Mapping Michal Šaštinský je příkladem mladého člověka, který s ohledem na svůj věk dosáhl velikého pracovního úspěchu díky své tvořivosti a ochotě tvrdě pracovat. Je zastáncem řady zajímavých „soft skills“ technik, které sám používá. Kdy jste se poprvé s metodou Mind Mapping setkal? Začnu trošku zeširoka – moje první setkání s Mind Mapping bylo ve 2. ročníku vysoké školy, když jsem začal pracovat v AIESECu. AIESEC je nezisková studentská organizace studentů vysokých škol ekonomických a obchodních. Pro někoho, komu studium nestačí je to ideální příležitost se něco naučit, cestovat a získat zkušenosti, které by potom velmi těžko získával v praxi. Nic za to nemusí platit, ale může se naučit opravdu hodně. Dělali jsme různé projekty pro firmy, studenty, organizovali jsme semináře, školení, výstavy a na to všechno jsme si museli shánět peníze, materiál a museli jsme řídit lidi. A mohli jsme dělat chyby, protože jsme byli studenti a akceptovalo se to. To je ta krása toho celého konceptu, že jsme si vyzkoušeli reálný

26


business, ale stále jsme se učili a měli možnost dělat i chyby (které jsme také dělali). Představte si něco takového v reálné firmě. Při tom všem jsme se dostali do významných firem a hovořili jsme většinou se členy top managementu, kteří také byli bývalí AIESECaři a nebo nám fandili a pokud se jim daný projekt líbil a chtěli ho podpořit, tak výsledky byli i pro ně zajímavé. Většině firem se líbil i celosvětový výměnný program, když jste si například mohli na 6 měsíců najít studenta z Mexika, protože vaše firma tam chtěla vstoupit na trh. Ten student měl výbornou praxi v zahraničí a firma měla někoho z lokálního prostředí, kdo tamní trh poznal. Pro obě strany to byla výhra, protože ty peníze byli opravdu směšné pro firmu, ale úžasné pro studenta a hlavně možnost být v reálném businesse.

a nemusím škrtat v papíru. Pravdou je, že si ty mind mapky často tisknu na papír – přeci jen je to praktičtější na rozmýšlení a můžu si to vzít například na oběd a při čekání na jídlo si o tom v klidu přemýšlím. Také se člověku pokaždé nechce zapínat počítač hned po návratu domů. Nedávno jsme se s manželkou přestěhovali do domu a na mně bylo zabezpečit, aby všechno papírování ohledně přestěhování bylo zařízené – i tady jsem mind mapky využil.

připravila Julie Růžičková šéfredaktorka člověk, který si osvojí všechny dovednosti už na škole jakéhokoliv stupně, získá ohromnou výhodu. Nemluvě o nutnosti průpravy jazykové a využívání informačních technologií. A také tím dostanou možnost větší šance uplatnit se v zajímavé práci i ti studenti, kteří z jakéhokoliv důvodu nedokončí vysokou školu. Rubriku Na trhu práce jsme zařadili proto, abychom Vám formou zajímavých rozhovorů a informací zprostředkovali reálný svět, který na mladé, vystudované lidi čeká. Příběhy úspěšných, učenlivých a pracovitých lidí mohou snad některé vaše žáky i motivovat. Chceme v budoucnu přinášet vstupy i z oblasti současné personalistiky, zkušenosti nejen od zaměstnavatelů, ale i firem, kteří mladé zaměstnance pro firmy vybírají. Budeme vás informovat o studijních programech nejen při korporátních firmách pro vaše studenty. Věříme, že tento vhled do pracovního světa, příběhy a zkušenosti jiných lidí Vám v mnohém napomůže v komunikaci se žáky, kteří pochopitelně mají často představy velice zkreslené. Protože alfou a omegou každého úspěchu je tvrdá práce a ochota celoživotně se vzdělávat.

připravila Julie Růžičková šéfredaktorka Aby se to všechno dalo nějakým způsobem řídit a stíhat studium na vysoké škole, ale pracovat i v AIESECu, AIESECaři používali velmi mnoho zajímavých vynálezů a metod, které jim neskutečně ulehčovali život, ale především, posouvalo je to dál. Fungovalo to tak, že tyto komerční firmy velmi často školili AIESECáře například Prezentační schopnosti, Vyjednávání ve firmách, Mind Mapping a různé další věci, které ty firmy interně používali, takže AIESECář to získal úplně zadarmo a hned z první ruky. Později služebně starší AIESECáři školili interně ty mladší anebo nováčky. Velmi rychle jsem si všiml, že si AIESECáři na papír malují nějaké obrázky, které vypadají jako chobotnice, má to ramena, jsou tam slova a vypadalo to dost divně. Tak jsem začal pátrat, co to je a hned na prvním interním AIESEC “školení” nám ukázali Mind Mapping. Nevypadalo to, jako raketová věda, bylo to přímo úžasně jednoduché. No a od té doby jsem začal Mind Mapping používat ve škole, v soukromém životě a později i v práci. Zajímavé bylo, když jsem přišel na ústní zkoušku na vysoké škole a vytáhl si otázky

Michal Šaštinský a měl jsem se připravit, tak namísto seznamu poznámek jsem vytáhl “mind mapku” a z ní jsem odpovídal na danou otázku. Profesoři velmi rychle zjistili, že je to “zajímavé” a potom jsme se několikrát bavili spíše o Mind Mappingu než o dané zkoušce. Pro mě to však znamenalo to, že jsem věděl souvislosti a i vědomosti reálně použít a odprezentovat. Jak metodu využíváte v každodenním životě? Mind maping používám všude – v práci i doma. Ne vždy, protože někdy to nejde a nemá to význam, ale často. Kdykoliv potřebujeme něco koncepčního udělat, zařídit, naplánovat anebo promyslet, tak se snažím vytvořit si mind mapku. Ono to strašně pomáhá, protože velmi rychle dokážete dát dohromady všechny souvislosti a napojení. Často to používám při rozběhnutí nějaké nové kampaně na určitý zákaznický segment anebo produkty. Před rokem jsem rozbíhal svojí novou firmu a to stojí námahu a čas a je nutné zařídit velké množství věci. Rozbíhali jsme prodej jednoho specializovaného software v Čechách a na Slovensku. Nedávno jsme založili s dalšími partnery další firmu a uvádíme na trh nové produkty, takže opět pomáhá mind mapka. Přemýšlíme o zavedení dalších nových produktů a na mně je vymyslet nový název, umístit ho na trh, správně ho odkomunikovat a pozicovat. Pro ty produkty už mam nakoupené knížky, tak se nejdříve trochu dovzdělám a potom to naplánujeme, jak to provést. Dalším firmám poskytujeme různé konzultace. A na to už potřebujete systém, jak pracovat. Způsobů použití mind mapek je opravdu hodně. Naštěstí nyní už existuje software na mind mapping, který vám s tím pomůže, takže člověk může kdykoliv v průběhu dne “plánovat” dál anebo aktualizovat existující mind mapky. Pomocí softwaru se to úžasně zjednoduší

Je to podle vás vhodný nástroj i pro studenty a učitele? Vstupní náklady na mind mapping jsou téměř nulové – pero a papír a potom jen vědět jak na to. Není to nic složitého, stačí si koupit knížku anebo poznat někoho, kdo vás do toho zasvětí a půjde to. Základní princip se dá vysvětlit za pár minut, naučit se mind mapping může trvat hodinku. Pokud to člověk chce zvládnout opravdu dobře, tak je to možné za den-dva. Když člověk studuje několik roků – základní, střední a možná vysokou školu, tak je to určitě investice, která se vyplatí. No a zkušenosti zúročí samozřejmě potom ještě v práci. Bohužel na školách se učí, ale neučí se jak se učit. A to je velká škoda, protože škola by měla studentům ukázat možnosti v oblasti “jak se učit”, aby si každý vybral ten postup, který mu vyhovuje. Studentům a učitelům by to určitě pomohlo. Učit, učit se a odpovědět na zkoušce je pomocí mind mapky o mnoho jednodušší než pomocí klasických poznámek, které si studenti píší. Klasické poznámky jen popisují dané učivo, ale mind mapka vám k tomu ukáže i souvislosti, které při klasických poznámkách můžou chybět. Představte si učebnici anebo skripta, které si potřebujete nastudovat. Většinou si z toho studenti vytvoří poznámky, aby se z nich učili dál. Zkuste si ze skript raději vytvořit mind mapku. Budete překvapení, jak vám to půjde do hlavy. Já jsem to sám takto používal. Na psaní poznámek (hlavně, když máte velké množství různých rozdělení) a učení se je to ten nejlepší způsob, co znám. Jednu kapitolu můžete mít například na 10 stranách a nevíte, co s čím souvisí. Při mind mapce to může být 1 strana a máte přehled a víte všechny souvislosti. Nedávno jste dokončil studia MBA, pomohl vám Mind Mapping i při tomto studiu, které jste musel skloubit se zaměstnáním? MBA bylo velmi náročné, přes týden práce, velké množství služebních cest po Čechách, Slovensku, Evropě a k tomu od pátku odpoledne do neděle večerní škola. A tak tomu bylo téměř 2 roky. Snažil jsem se společně se spolužáky používat všechny dostupné elektronické a komunikační prostředky – ICQ, Microsoft Messenger, Skype, email a mobil, abychom to zvládli, protože jsme mnohokrát měli skupinové zadání a každý používal něco jiného, jeden ICQ, další Messenger atd. Představte si skupinu 3 lidí, z které se v týdnu, když má dané zadání vypracovat, každý se nachází na jiném místě

světa a máte na to 5 dní, vypracovat úkol. Bez mind mapek by to nešlo. Mnohokrát jsem si je ani nekreslil, ale mentálně jsem je měl v hlavě a postupoval jsem podle nich. Už při samotném rozmýšlení jsem postupoval podle mind mapingu a rovnou jsem psal emaily anebo telefonoval nebo dělal tu činnost, která byla potřeba. To byl však problém, protože mě to rychlo naučilo, že nemůže být na 100% soustředěný, pokud všechno držím v hlavě. Proto, jakmile mě něco napadlo, tak jsem si to buď nahrál do diktafonu (teď už do mobilu) anebo jsem to napsal na barevné post-in nálepky, kde jsem si všechno zaznamenal, abych to nezapomněl. Člověk se učí na vlastních chybách nejlépe. Z vašeho pohledu je tato metoda málo nebo hodně rozšířená/doceněná? Mind maping je velmi jednoduchý, protože kopíruje způsob rozmýšlení naší mysli – v návaznostech a souvislostech, takže je člověku přirozený. Přiznám se, že si někdy připadám jako endemit, protože v mém okolí je velmi málo lidí, kteří mind mapping používají. Když na takového člověka natrefíte, tak máte v momentě pocit, že jste našli spřízněnou duši. Lidé, kteří se chtějí pohnout dále, něčeho dosáhnout a pracují na sobě, vzdělávají se, tak v určitém bodě k mind mapingu cestu najdou a často při něm i zůstanou. Myslím si, že je to nedoceněná metoda hlavně kvůli tomu, že se o ní až tak velmi neví. I když už mind maping nějaký ten pátek používám, přečetl jsem několik knih, byl jsem na profesionálním školení v Londýně, tak přes to všechno někdy na mind maping zpomenu. Přece jen školský systém nám úspěšně do hlavy vtloukal způsob učení se a psaní poznámek a mind maping je “relativně novinka”. Zvyk je železná košile. Ale i zvyky se mění a tuto změnu velmi doporučuju.

Mentální mapování Kniha Tonyho Buzana osloví zájemce o vlastní osobnostní rozvoj, o rozvoj kreativity, o trénink a zlepšení paměti, o zkvalitnění života.


27

Na trhu práce | Martina Kovářová

Na trhu práce | Vzdělání po škole

Martina Kovářová: disciplína, tvrdá práce... Řekněte mi prosím, na úvod, co obnáší pracovat s panem Muhlfeitem? Pracovat s panem Muehlfeitem je pro mě pracovní obrovská výzva, pracovala jsem s mnoha vysoce postavenými evropskými manažery, ale mé poslední pracovní zkušenosti byly spíše v oblasti PR ve velkých nadnárodních firmách, ta poslední byla ve farmaceutické firmě, kde jsem měla pocit, že má práce konečně nabyla smyslu. Pak přišla nabídka, pracovat přímo pro pana Muehlfeita. Do Té doby jsem o panu Muehlfeitovi četla jenom v tisku a médiích a o společnosti Microsoft jsem měla povědomí průměrného uživatele výpočetní techniky. Po první schůzce s ním, jsem měla jasno:„ Pro tohoto člověka bych ráda pracovala!“. Jeho neutuchající optimismus, obrovské charisma a dar lidi pozitivně motivovat a „nastartovat“ je opravdu nepopsatelný, pokud to nezažijete na vlastní kůži. Je to člověk, který se neustále vzdělává a pilně připravuje, velmi tvrdě pracuje na sobě a očekává pracovitost a připravenost i od svého okolí. Pracovat pro něho znamená pracovat! Být pracovitý, samostatný, hbitý, pečlivý,…“prostě být vždy připraven!“ Mnoho jsem se od něho naučila a motta, která on sám převzal a jimi se také řídí přímo od pana Gatese, si s sebou ponesu celý život „ Špatná zpráva musí putovat rychle“ nebo „ Úspěch je špatný učitel!“ Pana Muehlfeita si nesmírně vážím nejenom jako nejvýše postaveného českého manažera, který má za sebou mnoho pracovních úspěchů, ale zejména jako člověka, kterému spravedlivost a morální lidské hodnoty nejsou cizí. Je pro mě velikým vzorem, kterých tolik v naší společnosti postrádáme, ale tolik k životu potřebujeme. Máte náročné a prestižní zaměstnání a rozhodla jste se studovat VŠ. Jaký byl důvod? Důvodů bylo hned několik, ale asi jako ten nejhlavnější byla právě motivace a filosofie pana Muehlfeita a jeho apel na důležitost celoživotního vzdělávání. Fakt, že celoživotní vzdělávání je pro naši společnost potažmo pro lidské jedince velmi důležité a ve 21. století téměř nezbytné nesou v duchu jeho přednášky na VŠE, kde pravidelně působí na studenty. Tak jsem znovu téměř po 20 letech zasedla do školních lavic i já spolu s maturanty, studenty, kteří již na několika vysokých školách působili a kolegy a kolegyněmi z praxe. Jsem ráda, že mám tu možnost srovnat školství před a nyní a mohu říci, že se sice pár věcí výrazně změnilo k lepšímu, ale v mnoha případech musím dát bohužel za pravdu tomu, že školství je potřeba reformovat, a to co nejrychleji. Jsem přesvěd-

28


čena, že vzdělání, kterého člověk dosáhne v mladém věku, je třeba rozvíjet a již pomalu není a zcela jistě nebude postačující na celý život. Vybrala jsem si VŠ mezinárodních vztahů a veřejné správy s profilací PR a komunikace. Velmi mě studium baví, na zkouškách se snažím s profesory vést dialog, čerpám mnoho z praxe, ale hlavně se dostanu k literatuře a informacím, na které bych za normálních okolností nenarazila. Mám obrovskou podporu a dobré chápající zázemí jak v práci tak doma. Snažím se nás všechny odměnit svou pílí a dobrými známkami v indexu. Jak zvládáte skloubit studium, zaměstnání a péči o rodinu? …je to tvrdá práce, disciplína, tvrdá práce, disciplína, tvrdá práce…(smích)…ale teď vážně, více než 11 let jsem pracovala ve velké výrobní německo-japonské firmě, tak mi slovo disciplína a tvrdá práce v mezinárodním interkulturním prostředí opravdu není cizí. V mládí jsem se také intenzivně věnovala sportu, závodně jsem hrála basketbal, který mě naučil, že bez disciplíny a tvrdé práce nemáte šanci na úspěch. V osobním a pracovním životě je to většinou otázka priorit, dobrého time -managementu a bezesporu nalezeni rovnováhy mezi osobním a pracovním životem, v mém případě nyní mezi rodinou, práci a školou. Výhoda je, že nemám malé děti, to bych asi všechno opravdu jako „ super-žena“ nezvládla. Synovi bylo 16 let, a protože jsme taková kosmopolitní rodina, tak se vidíme pohromadě méně ve srovnání se standardní českou rodinou. Žijeme trošku v jiném režimu a to nás nutí si věci plánovat dopředu a pak si společných okamžiků intenzivněji užívat. Já se o to pokouším, někdy to jde lépe, jindy mám pocit, že se mi to moc nedaří. Je to tvrdá práce, ráno vstávám velmi brzy, abych stihla všechno, co ten den stihnout mám nebo chci, ale taková jsem já, jinak si to ani nedovedu představit. Podle průzkumu jsou Češi v dospělém věku na další vzdělávání líní, přesto v evropském srovnání jsou nad průměrem. Jak vnímá veřejnost hodnotu vzdělání? Jedna věc jsou průzkumy, které ukazují, že Češi se moc vysokoškolsky nevzdělávají, alarmující jsou nízká roční procentuální čísla vystudovaných vysokoškoláků v ČR (17%), které nás řadí ve světě na ne moc dobrou pozici. Nedokážu posoudit, jestli je to otázka věku nebo spíše otázka něčeho naprosto jiného, typicky českého. Myslím si, že v našem případě je to mix několika fenoménů, jednak jak jsem se již

zmiňovala, je potřeba zatraktivnit školství, tak aby studenti měli zájem studovat, vzdělávat se a rekvalifikovat se celoživotně. Dále je to skutečnost zlepšení se spolupráce a propojení praxe s VŠ, aby měli studenti uplatnění v praxi po ukončení studia a aby byli pro zaměstnavatele přidanou hodnotou. A v neposlední řadě je to morální pohled na hodnotu vzdělávání a „chybějících vzorů v naší společnosti“. Veřejnost vnímá vzdělávání také a někdy zejména jenom prostřednictví medii, které se bohužel většinou ucházejí pouze o pozornost posluchače a snaží se zapůsobit na emoce čtenářů většinou spíše negativní formou než by tomu mělo být. Bohužel v poslední době jsou se školstvím a vzděláváním spojené spíše negativa a aféry, které samozřejmě také ovlivňují vnímání hodnoty vzdělávání veřejnosti. Ve srovnání se světem je naše vzdělání stále pro všechny přístupné, možná platí rovnice, co je zdarma, toho si nevážím? Ano, souhlasím, ale jenom částečně. Nemyslím si, že by si Češi nevážili studia, které si nemusí hradit, ba naopak. Je to spíše o tom, co jsem zmiňovala výše a také to dozajista souvisí s nedostatkem času při zaměstnání, nedostatkem financí a s naší „ českou leností“. Mnoho z nás odchází studovat raději na soukromé VŠ, kde nemusí skládat složité přijímací zkoušky a školné jim ve větším případě hradí rodiče, je to velmi jednoduché, pohodlné a hlavně bez námahy a práce. Studenti zde mají pocit, že se nebudou studiu muset tolik věnovat, jako na státních VŠ, neboť se mylně domnívají, že VŠ jde zejména jenom a jenom o jejich školné, ale to je naprostý omyl. Proto mnoho studentů na soukromých VŠ po půl roce pobytu školy opouštějí, ne kvůli financím, ale kvůli vlastnímu studijnímu přístupu. To je samozřejmě můj soukromý názor a nabitá zkušenost. Řídím se slovy pana Jana. Amose Komenského „Se učit, se učit, se učit! A u mě to zatím funguje.

Dospělí si dalšího vzdělávání sice váží, bývají ale líní

Převzato z ČTK: 27.11.2009

Dospělí Češi si v době současné hospodářské krize stále více uvědomují význam dalšího vzdělávání pro své budoucí vyhlídky na trhu práce. Systematicky se jich však vzdělává pouze minimum; jako důvod udávají velkou finanční náročnost a nedostatek času. Podle některých odborníků jsou také na další vzdělávání líní. „Vzdělávací instituce musejí přicházet s novými nápady, musejí vymýšlet méně finančně náročné formy a metody,“ uvedl prezident AIVD Zdeněk Palán. Potřebu dalšího vzdělávání si podle průzkumu uvědomují zejména starší lidé, kteří si chtějí doplnit své mezery ve znalostech informačních technologií a cizích jazyků. Větší význam vzdělání přikládají také obyvatelé větších měst a lidé orientovaní více na zaměstnání než na rodinu. Trend zájmu o studium jazyků, management, počítačovou gramotnost a tzv. soft skills je v České republice dlouhodobě stabilní. V sou-

časnosti lze vysledovat nárůst zájmu o oblast zájmového vzdělávání dospělých a osobnostní rozvoj. Průzkum ale prokázal značné regionální rozdíly, které část odborníků vysvětluje rozložením firem v ČR. V regionech se uplatňují spíše kurzy běžného zaměření, jako jazykové, počítačové nebo kurzy pro aktivní odpočinek. Velká města jsou zaměřena na lukrativnější obory, které jsou cenově dostupné pro majetné nebo velké podniky s nastaveným vzděláváním zaměstnanců. V Praze a velkých velkých městech se také koncentruje zájem o andragogiku a další HR obory.

5,6 procenta,“ uvedl Langer. Evropská komise podle Langra Česku uložila, aby se v příštím roce dále vzdělávalo dokonce 12,5 procenta obyvatel v produktivním věku. Langer neočekává, že by ČR tento úkol dokázala splnit; žádné sankce za nesplnění však nehrozí. „Lidé přikládají vzdělání v dospělosti velký význam, vnímají ho jako nutnost dnešní doby... Přes důležitost, kterou vzdělávání v dospělosti většina občanů přisuzuje, se jich systematicky vzdělává pouze minimum. Lidem nejčastěji chybí čas a peníze nebo otevřeně připouštějí, že jsou líní“, uvedl Jan Herzmann, ředitel společnosti Factum Invenio.

„V Česku působí kolem 3000 institucí pro další vzdělávání, naše asociace jich sdružuje asi 130,“ řekl ČTK Tomáš Langer z AIVD. Procento lidí v produktivním věku, kteří se dále vzdělávají, podle Langra v posledních letech stoupá. „Loni se u nás dále vzdělávalo 7,8 procenta takových lidí, předloni to bylo jen

Mezi členskými státy EU si Česko ve vzdělávání dospělých nevede špatně. V mezinárodním srovnání z roku 2007 se umístilo nad průměrem evropské sedmadvacítky. Tehdy sice zaostávalo za vedoucími skandinávskými zeměmi, nechalo však za sebou státy jako Francie, Itálie a Španělsko.

Situace absolventů škol na trhu práce se zhoršuje 8. prosince 2009 zveřejnilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy analýzu věnovanou absolventům škol. Na konci září 2009 bylo na úřadech práce evidováno 19 128 nezaměstnaných absolventů středních škol, tedy o cca 5 000 více než v září 2008. Umět reagovat na potřeby trhu práce V souvislosti s nárůstem nezaměstnanosti je často kladena otázka, jak by měli být absolventi připraveni, aby se co nejlépe dokázali vyrovnat se změněnou situací na trhu práce. „Důležité je, aby školy neprodukovaly úzce specializované lidi, kteří neumějí nic jiného než svůj obor. Naopak, měly by své žáky připravit na to, že se bude stále měnit perspektivnost jednotlivých oborů i používané technologie. Absolventi by proto měli být na

tuto situaci připraveni, měli by být flexibilní a přitom samostatní, umět komunikovat, pracovat s informacemi, s výpočetní technikou, měli by mít také jazykové znalosti a hlavně by měli být ochotni dále se učit,“ odpovídá náměstek ministryně školství Jindřich Kitzberger. Mezi obory jsou velké rozdíly Nezaměstnaností jsou nejhůře postiženi absolventi učebních oborů, u nichž nárůst oproti situaci před rokem představuje 43 %. Hůře než vyučení jsou na tom v tuto chvíli ti, kteří ukončili maturitní obor s odborným výcvikem (nárůst o 51 %). Nezaměstnanost absolventů maturitních oborů se zvýšila o 27 %, u vyšších odborných škol to je 17 %.

Na konci září 2009 bylo na úřadech práce evidováno 19 128 nezaměstnaných absolventů středních škol, tedy o cca 5 000 více než v září 2008. moderní vzdělávání

29

Knihy – odkazy – kultura | Nápady na ubrousku

Knihy – odkazy – kultura | Recenze knihy Nápady na ubrouskuk

Recenze knihy:

ZAJÍMAVÉ WEBY

Nápady na ubrousku „Pane učiteli, to nejde. Když si stoupnu před třídu, mám strašnou trému,“ obhajovala svůj nevydařený referát jedna z mých šesťaček, která má tu smůlu, že u nich ve třídě učím češtinu. „To je pravda. To se nedá! Když se všichni dívají…“ přidali se další žáci, kteří už svoji oblíbenou knihu v naší „čítárně“ představovali. Něco podobného jsem, pravda, čekal už před nějakou dobou. Tréma u veřejných vystoupení je problém, který se jen těžko odstraňuje. Co, odstraňuje. Ona vlastně odstranit nejde, jde ji jen minimalizovat. Tím, že se člověk perfektně připraví. Jak to ale žákům dokázat, aby mě uvěřili? Jak je přesvědčit? „Dobře,“ odpověděl jsem. „Pojďme to zkusit z jiné strany. Olgo, zkus mi shrnout v pěti větách, o čem je příběh pohádky Modré světlo.“ Olga se nadechla: „O vojákovi, kterého král vyhodí ze služby…“ vychrlí naprosto bez problémů celou odpověď. Je to ten stejný člověk, který nedokázal říct během referátu souvislou větu? bleskne mi hlavou. „A co se ti na pohádce líbilo?“ otočím se na dalšího křiklouna-trémistu. Bez zaváhání odpoví – celou větou a bez zadrhnutí. „Co bys napsala jinak?“ oslovím „trémistku“ sedící vedle. „Určitě víc o tom, jak našel to světlo.“ „Hej, a taky to, jak ten mužík zmaloval záda těm soudcům a královi,“ skočí jí do řeči třídní bavič Honza. „A co víc bys chtěl vědět ty?“ obracím se na Karla, který na téma tréma u referátu celou dobu jen souhlasně přikyvoval. „Kde se vzalo to světlo… a co dělalo před tím, než ho voják našel.“ Ani zadrhnutí, ani slovíčkem nezaváhal. „Jak se vám odpovídalo na mé otázky teď?“ Nechápavě se na mě podívali. „Byli jste nervózní?“ „Ne,“ zavrtěla hlavou více jak polovina třídy, která se „mini-experimentu“ svými odpověďmi účastnila. „A víte, proč jste vůbec nebyli nervózní?“ „Nevíme,“ za všechny uzavřela Tereza. „Chcete vědět, proč jste nebyli nervózní?“ Ticho. „A chtěli byste vidět, co dělat, abyste už příště nebyli nervózní?“ lákal jsem další otázkou. Ticho zhoustlo. A měl jsem je na háčku. Na tabuli jsem fixou nakreslil čtverec. „Toto je naše pohádka Modré světlo. Už si s ní hrajeme nějaký ten týden a každý jste se s ní pořádně seznámili – a každý z vás si k ní vytvořil nějaký vztah.“ O hlavy doplněný obrázek začal zabírat celou střední část tabule. „Co všechno jsme s Modrým světlem dělali?“ ptám se třídy, která hledí na tabuli. Skoro všichni vypadají, že chtějí vidět, co ještě se na tabuli objeví. „No, to o čem to je, to shrnutí.“ „A taky ty postavy, jako která je hlavní, která vedlejší, a jaký k sobě mají vztah.“ „A pak to s těmi přídavnými jmény, jak se voják

30


změnil v příběhu.“ „A ještě ty hlavní události, jak tu byli ti Slováci,“ vzpomene si kdosi na hodinu, ve které byli na náslechu slovenští kolegové. Všechny odpovědi poslušně kreslím na tabuli. Místo aktivity o hlavních a vedlejších postavách trojúhelník z krále, vojáka a princezny, ke kterému jsme v závěru oné hodiny došli. Místo shrnutí Fishbone diagram, který jsem použil k tomu, abych žákům ukázal, jak by se mohli naučit shrnout jakékoliv učivo do pěti vět, (a kterým jsem je začal tuto dovednost zcela nenápadně učit). Dva obdélníky se šipkou místo naznačení vývoje postavy a časová osa jako 5 hlavních bodů-událostí příběhu. Obrázky, ke kterým jsme dospěli v průběhu necelých 4 vyučovacích hodin, kdy jsme s Andersenovou pohádkou pracovali. „Pamatujete si to všichni?“ „Jasně,“ smete moji otázku ze stolu Ester. „Kolik stránek měla tahle pohádka?“ „Tři,“ odpoví kdosi. „A vidíte, co všechno jsme s ní dělali? Několik přikývnutí. „Víte, kde je problém u vašich referátů?“ začal jsem jim nemilosrdně tesat svědomí. „Každá knížka, o které tady každý z vás mluvil, měla víc jak sto stránek. Tak schválně, Tomáši, jak dlouho sis připravoval své vystoupení ty?“ „Asi deset minut.“ „Byls nervózní?“ „Hrozně.“ „A co ty, Terko? Jak dlouho?“ „Asi dvacet minut,“ odpověděla slečna, která až do tohoto okamžiku věřila v to, že během 20 minut shrne téměř 300 stran Posledního mohykána do vystoupení o délce 5 minut – a ještě se svůj referát perfektně naučí. „Deset

Lukáš Bajer učitel, ZŠ a MŠ Husova, Brno šéfredaktor www.mitvsehotovo.cz

nebo dvacet minut na 100 stránek. A jak jste si svůj referát chystali?...“ Chvíli jsme probírali, jak při přípravě referátu postupují. Chtěl jsem, aby si každý uvědomil, co přesně je přivedlo (u všech bez výjimky) k nepříjemnosti zvané nervozita během výkladu. „Tak vidíte, tady jsme si hráli s jednou pohádkou celkem asi 90 minut – a každý z vás jste dokázali bez zaváhání a nervozity odpovědět. Jako by se nechumelilo. A víte proč?“ „Protože jsme věděli, o čem mluvíme,“ probral se ze zimního spánku David. Přišel čas na poslední zásek. „A o tom to přesně je. Když si chystáte referát, nebo jakékoliv vystoupení, musíte perfektně vědět, nejen to, co chcete říkat – ale také alespoň dobře rozumět tomu, o čem mluvíte. Jinými slovy …,“ doplnil jsem obrázek o poslední dílek …

www.workaholic.bloguje.cz – osobní blog učitele Lukáše Bauera. Najdete zde mnoho zajímavých kreativních nápadů a tipů pro výuku. Lukáš Bauer je také autorem několika e-booků. www.mindmaps.cz – osobní stránka pana ředitele Mgr. Hubatky. Veliký zdroj informací pro používání techniky Mozkových map. Více informací najdete také na stránce www.evokace.cz „… to, co jsme tady dělali všichni společně, musíte během přípravy na referát udělat každý sám. Musíte se zamyslet, o čem vlastně chcete mluvit, ujasnit si, co hlavního o knížce chcete říct a především, musíte vědět, proč právě toto říkáte.“ Ticho. „Kolik z vás jste se před tím, než jste začali dávat dohromady to, co budete říkat, zamysleli nad tím, o čem přesně ta knížka je? A kdo jste řešili, jak se chová hlavní posta-

Mít Vše hotovo Kniha Getting Things Done vyšla v roce 2001. Stala se bestsellerem, David Allen se stal celebritou a získal označení „jeden z nejvlivnějších myslitelů v oblasti produktivity“, „Henry Ford digitálního věku“; o metodě psaly prestižní časopisy, např. Time, Wired, The Guardian, BusinessWeek, CNN Money apod. Allen svůj systém organizace práce vypracoval v průběhu 20 let koučování v prestižních firmách a dodnes jej učí ve společnostech jako Sony, Lockheed Martin, Microsoft, US NAVY, Světová banka, Oracle a dalších. Kniha Getting Things Done vyšla či právě vychází již ve 30 jazycích světa v nákladu překračujícím 650 000 výtisků. České vydání z roku 2008, Jan Melvil Publishing, www.melvil.cz.

va? A proč dělá to, co dělá?“, chrlil jsem jednu otázku za druhou. Nikdo neodpověděl – a já viděl, že jsem trefil do černého. Viděli, kde je problém. Zdálo se mi, že si při pohledu na pokreslenou tabuli uvědomili, kde ve své přípravě udělali chybu. A já si mohl opět udělat čárku na pomyslné pažbě, která sleduje, kolikrát mi jednoduchý obrázek při vysvětlování problému neskutečně pomohl. Problému, který najednou nebyl problémem – ale naprosto jasnou věcí. Tak tomu ale nebývalo vždy … Jako téměř každý začínající učitel jsem na začátku své praxe zjistil nemilou pravdu: ve škole pro učitele jsem se víceméně vůbec nenaučil vysvětlovat problémy. Namítnete: „Na tom se není co učit. To buď člověk umí, nebo neumí. A žádná škola tady nepomůže.“ Není to úplně pravda, zlepšovat či zdokonalovat se dá ledasco. Kdyby člověk uvěřil, že se nedá něco naučit, asi by nemohl učit, nemyslíte? I učil se náš učitel tím, že hledal různé nápady v prezentacích kvalitních řečníků, piloval triky použitelné, odmítal tipy nefungující a především stále studoval další a další materiály, které by mu s přednášením pomohly. I stali se jeho žáci pokusnými králíky, měl bych dodat, ale to by „serióznosti“ textu ani osobě našeho učitele moc nepřidalo, a proto raději tuto větu škrtám: I stali se jeho žáci pokusnými králíky… A tu mi osud do cesty postavil přednášku Dana Roama, už ani nevím, která z nich to byla. A Roam změnil můj vysvětlovací-přednášecí přístup od základů. Nápady na ubrousku nejsou totiž knihou ledajakou. Jejich autor, spolupracovník mnoha firem jako jsou Google, e-Bay, WallMart či v poslední době třeba Microsoft, se živí jako „profesionální“ vysvětlovač problémů.

donutit posluchače používat nejen „běžné“ myšlení, ale jednoduchými obrázky donutit k činnosti i posluchačovu představivost. Na praktických příkladech vysvětluje, proč se hodí použít místo abstraktních, často nesnadno „uchopitelných“ problémů obrázky – a využít jejich jednoduché hravosti k přesvědčení posluchačů. Praktický příklad jste viděli: ač se jedná o koncept naprosto... neběžný, vypadalo to, že po nějakých pěti minutách moji žáci vysvětlování pochopili. Nemluvil jsem do prázdna – ukazoval jsem konkrétní „příklady“, a protože jsme řešili jejich problém, s nímž se budou muset minimálně v češtině v dalším pololetí znovu vypořádat, chtěli vědět (a vidět) víc. (Navíc jsem si jejich pozornost zajistil tím, že jsem se na odpovědi ptal. Co bych jim ale prozrazoval triky z učitelské kuchařky, že?) Vidět znamená uvěřit – a pokud člověk vidí postupně, znamená to, že problém pochopí. A přesně toto Roam ve své knize ukazuje: jak uchopit abstraktní, místy těžko uchopitelné problémy – a vysvětlit je posluchačům tak, aby je pochopili.

Kdybych měl jeho práci shrnout do pochopitelného příkladu: pokud máte obrovské množství dat – a nedaří se vám v nich najít jasnou, přehlednou a především pochopitelnou strukturu, Dan Roam je tím, koho potřebujete. A protože Roam nemůže být všude, zkuste jeho bytost nahradit jeho knihou.

Text knihy nepřináší jen informace o efektivním způsobu myšlení. Jakmile se člověk do knihy začte (což díky skvělé historce hned v první kapitole nebude trvat dlouho), zjistí, že Roamova kniha je současně i učebnicí, která ukazuje, jak efektivním způsobem problémy řešit. A jinak než jako bonus nemohu označit poslední věc: Vzhledem k tomu, že ji napsal člověk s obrovskými zkušenostmi z korporátního světa, stávají se Nápady na ubrousku i případovou studií jedné „komplikovanější“ firmy. Jinými slovy, na vlastní oči uvidíte, jak můžete takové vysvětlování použít v praxi. A proto mohu s naprosto čistým svědomím prohlásit: „Když začnu během vysvětlování nějakého problému skicovat jednoduché obrázky, posluchači najednou na vlastní oči vidí, z čeho se problém skládá, kdy vznikl a jak vypadá řešení, které jim navrhuji.“ A to je podle mě věc, která se může hodit každému, kdo musí někdy někomu vysvětlit nějaký problém. Nemyslíte?

Každý umí myslet vizuálně! Roam přichází k vysvětlování problémů „revolučním“ přístupem – během vysvětlování se snaží

Nápady na ubrousku, Dan Roam Překlad David Krásenský. Brno, Jan Melvil Publishing, s.r.o. 288 s. ISBN: 978–80–903912–9–1


31

Mimoškolní vzdělávací aktivity | Bílá síť

Mimoškolní vzdělávací aktivity | Bílá síť

Již 40 let funguje pedagogická knihovna v Hodoníně Pedagogická knihovna při SSŠ a Zařízení pro DVPP Hodonín již 40 let pomáhá pedagogům, studentům, ale i ostatním zájemcům z široké odborné veřejnosti v jejich vzdělávání. Mezi více než desetitisíci svazky si zájemci mohou vybrat literaturu z oblasti pedagogiky, psychologie, filozofie, sociologie, práva, lékařství, historie, jazykovědy, managementu, literární vědy, umění, ale také výpočetní techniky nebo účetnictví. Součástí knihovny jsou i odborné pedagogické časopisy, videonahrávky nebo CD. Všichni naši přihlášení čtenáři mají již několik let internet zdarma. Informace týkající se provozu knihovny, knihovnického fondu nebo vzdělávacích seminářů najdete na www.ssshodonin.cz. Samozřejmostí je také využívání on-line katalogu. Zeměpisná poloha města umožňuje půjčování odborné literatury i kolegům ze Slovenska, kteří naše služby hojně využívají.

zájmem je svoboda“, dodává paní Fuchs. „Nejsem sama, kdo ví, že umění ztělesňuje ideál. Poskytuje příklad rovnováhy mezi mravním a materiálním principem. Umění svojí samotnou existencí dokazuje, že taková ROVNOVÁHA není mýtus, ale určitá skutečnost, která může existovat na naší úrovni. Proto se pokouším uvádět děti a jejich rodiče v soulad. Člověk je v podstatě závislý na činnostech, které vykonává – tak se činíme“. Děti, dospívající mládež i dospělí se pravidelně scházejí ke společné práci ve studiu Dobeška na Praze 4. Výsledkem jejich činnosti jsou nastudovaná divadelní představení, literární pořady, setkání s umělci, spolupráce při natáčení filmů a mnoho dalších aktivit. Jedním z posledních projektů bylo například Oživování Valdštejnské zahrady v Praze, který probíhal za podpory Národního památkového ústavu v říjnu a listopadu 2009.

Pedagogická knihovna se nachází v Hodoníně na Dobrovolského ulici č. 4. Otevřena je mimo pondělí denně od 12.30 do 16.00 hodin. Příjemné prostředí dotvářejí i výstavní prostory

Galerie G3S, které využívají školy k prezentaci škol, pedagogové vystavující své vlastní práce, regionální umělci a studenti z umělecky zaměřených škol.

Mimoškolní vzdělávací aktivity Vzdělávat uměním s umělci

všechno svázáno se vším“. I odtud název Bílá síť, který evokuje vytváření souvislostí a jakýchsi jemných nitek, vazeb mezi lidmi.

V současné společnosti se klade velký důraz na neustálý osobnostní růst, zlepšení komunikačních schopností, umění reprezentovat se, přesvědčit a kreativně myslet. Vzdělání moderního člověka již dávno není o dovednostech a praktických znalostech, které mají sloužit jako příprava pro budoucí povolání. Je to celoživotní proces, zahrnující různé úrovně mravní a materiální existence. Vazba osobnosti a společnosti v současném světě je natolik poškozena, že je neobyčejně důležité hledat způsob, jak obnovit roli člověka v jeho osudu. „Žijeme ve velmi komplikovaném světě. Tento fakt nás nevede k rezignaci, ale povzbuzuje snahu hledat východiska z hromadících se problémů“, říká Mgr.Ljuba Fuchs, nezávislá lektorka komunikačních dovedností a zakladatelka sdružení BÍLÁ SÍŤ, které se zaměřuje na rozvoj osobnosti dětí i dospělých. „Učím přijmout prostý fakt, že na tomto světě je

32


J. Čejka

www.bilasit.cz

Bílá siť BÍLÁ SÍŤ vznikla v roce 1996 jako otevřené společenství lidí jejichž hlavním posláním je „vzdělávat uměním a s umělci“. Svými „nitkami“ propojila stovky umělců, výtvarníků, architektů, herců, zpěváků, hudebníků, ale i například lékaře, zubaře, módní návrháře a další „umění milující“. Výsledkem společného snažení lidí sdružených kolem Bílé sítě jsou divadelní představení, vystoupení pro dětskou i dospělou veřejnost, projektové dny nebo literární pořady a setkání s předními českými umělci. Pod pojmem mimoškolní nebo volnočasové aktivity dětí a mládeže si většina z nás představí umělecky nebo sportovně zaměřený „kroužek“ organizovaný školou nebo jinou institucí, navíc omezený určitou věkovou kategorií. Zajímavým příkladem vzdělávací činnosti Bílé sítě jsou zážitkové dílny určené pro děti a jejich rodiče nebo přátele, bez rozdílu věku. Podle Ljuby Fuchs, pod jejímž vedením dílny probíhají, je hlavním cílem pomoci lidem vidět věci ve správných souvislostech. „Pracuji s dětmi a rodiči, jejichž základním

Spolupráci s Národním památkovým ústavem zahájila Bílá síť již v roce 2008 v rámci projektu Průsečíky evropských inspirací – otisky antiky v českých a moravských památkách UNESCO. Při této příležitosti proběhly společné workshopy dětských didaktických programů pro pedagogy literárně-dramatické výchovy. Spolupráce probíhá s dětmi a studenty škol z UNESCO chráněných měst: Praha, Český Krumlov, Litomyšl, Telč, Kroměříž a Valtice, přičemž skupiny z těchto měst se navštěvovaly i vzájemně. Cílem projektu bylo podpořit u mladé generace zájem o cenné

historické objekty památkového fondu České republiky aktivní formou. Prostřednictvím umělecky ztvárněných mytologických výjevů se děti současně seznámily s antickými bájemi a jejich interpretací v uměleckých dílech. Soubory z měst zapojených do projektu uvedly tématická představení, v nichž antická kultura a tradice navazují na moderní svět kolem nás a současnou společnost. Skupinka dětí z pražské Dobešky představila při setkání v Nosticově paláci (sídlo ministerstva kultury ČR) své netradiční nastudování známé pohádky O šípkové Růžence, přenesené do antického období. Jedním z důležitých aspektů tvorby dílen Bílé sítě je improvizace, Zajímavou formou těchto improvizací je účast divadelního souboru při příležitosti různých uměleckých nebo zvláštních kulturních událostí, jako například vernisáže, módní přehlídky, literární pořady apod. Účastníci dílen jsou současně vedeni k tomu, aby uměli prezentovat sebe a svoji tvorbu v jakémkoliv prostředí, i bez účasti publika, neboli diváka. Dozvídáme se, a hrajeme o životě jako takovém a přesvědčujeme, že možnost obnovení harmonie života spočívá v osobní odpovědnosti.

Projekty Bílé sítě plánované na rok 2010 Únor Zpívající princezny, v rámci Bohemian Carnevale Poetický večer, České centrum Březen Zahrady UNESCO Vyšehradský monument Duben Tajemství Branických skal Život na Kampě Květen Vrtbovská zahrada Zrození města Prahy

Aktivity Bílé sítě získaly také podporu Českého centra, které umožnilo na půdě své pražské pobočky organizovat tvůrčí dílny a tématické pořady. Pravidelně zde probíhají setkání pod názvem „Já jsem Lev Salonů“, která přinášejí možnost seznámit se s předními postavami českého kulturního života. Tato komorní setkání jsou vždy jedinečným zážitkem a to i díky propojení mluveného slova, hudby, tance, výtvarného umění, filmu i vlastní tvořivosti. Host, neboli „Lev“ každého salonu je dárkem pro diváky, ale je i sám obdarován dalšími hosty z řad svých přátel nebo zajímavých osobností, které by sám rád někdy potkal. V salónů se představili například Petr Nikl, Bořek Šípek, Soňa Červená a další.

Více informací na www.balasit.cz

www.bilasit.cz


33

Glosa | Vassili le Moigne

Anketa | Šikana

Anketa 1. Setkali jste se se šikanou na škole svých dětí? 2. Umí podle vás školy dostatečně čelit šikaně? 3. Jaké postupy by podle vás měly školy používat v rámci prevence?

Glosa: Vassili le Moigne

Po příjezdu do Prahy jsem se ocitl v absolutní závislosti na své ženě. Česky jsem nemluvil, a když náš syn byl ve věku, kdy měl nastoupit do mateřské školky, byla to moje žena, která školku pro syna vybrala. Arsene tak nastoupil do školky Na Děkance 2 v Praze, blízko našeho domova. Z pohledu Francouze jsem byl od prvního dne Arsenova nástupu do školky nadšený. Učitelé a jejich pomocníci byli velice ochotní a přátelští, Arsene okamžitě zapadl do kolektivu, ačkoliv mluvil převážně francouzsky a vůči mně učitelé projevili velkou trpělivost, když

34


mi pomocí gest vysvětlovali, jaké dělá Arsene pokroky a co nového vytvořil. V porovnání s Francií bylo patrné, že školka hospodaří s omezeným rozpočtem, ale to vůbec nebylo podstatné. Já jsem byl unešený pozorností a péčí, jakou učitelé dětem věnovali, jak přátelská paní ředitelka znala všechny děti jménem, jaké kreativity a tvořivosti učitelé s dětmi dosahovali za použití jednoduchých pomůcek. Rozdíl mezi touto školkou a Francouzskou byl patrný hned při vstupu do budovy. V české školce jsem byl požádán se zout nebo si alespoň nasadit návleky, abych nezašpinil prostory školky. A byl jsem za to rád, vždyť ve školce si hrají děti. S něčím podobným se ve Francii nesetkáte. Zkuste také ve Francii najít školku, do které můžete odvést dítě v 7 hodin ráno a vyzvednout v pět odpoledne. To je téměř nemožné, nebo za takovou službu zaplatíte horentní sumu. Nejvíc ze všeho jsem byl vděčný za pracovní nasazení učitelů a ředitelky školky. Nikdy vás v české školce nezaskočí stávka učitelů, jako se vám to stane Francii i ve Fracouzském Lyceu v Praze. Vždycky jsou v české školce učitelky nápomocné i v situaci, kdy se zpozdíte v práci a dítě vyzvednete na poslední chvíli. Také

navzájem doplňovat a podporovat, škola sama na účinné řešení šikany nebo jakékoliv formy diskriminace nemůže stačit.

2. Nemohu mluvit obecně, ale v případě naší školy je snaha šikaně nebo například diskriminaci dětí předcházet prostřednictvím otevřené komunikace o těchto problémech s dětmi i rodiči. Už to je podle mého názoru pozitivní přístup školy v rámci prevence takových situací. Pokud jednotliví učitelé v rámci možností diskusi nad takovými tématy s dětmi otevřou a vysvětlí jim problematiku a hlavně zdůrazní svůj negativní postoj k šikaně nebo ubližování si mezi dětmi, je to velmi přínosné. Každopádně by měla dobře fungovat jakási spolupráce v komunikaci ohledně těchto problematických oblastí mezi školou a rodiči, měli by se

3. Již zmiňovaná komunikace od školy k dětem, ideálně ve spolupráci s rodiči by měla být samozřejmostí. Určitě by se k danému tématu dala připravit i nějaká beseda, do které by přispěli odborníci, kteří se v praxi se šikanou setkávají a mohou dětem zpřístupnit konkrétní případy a zejména zdůraznit možné následky takových případů. Rozhodně si myslím, že by se šikana neměla podceňovat, i přesto, že s ní konkrétní škola nemá doposud zkušenost. Preventivní aktivity by se měly připravovat s obdobným důrazem, jako například prevence užívání drog, kouření apod. Markéta Mead, 2 děti

1. S šikanou v pravém slova smyslu ne 2. Mám pro srovnání jen jeden vzorek školy a myslím, že umí. Jiná věc je, jak vypuštěné informace začnou žít vlastním životem v ústech rodičů. To je vlastní zkušenost 3. Prevence -?...můžu mluvit o skupině do 11 let: – zdravý rozum a vzpomínka na vlastní školní roky – při komunikaci s rodiči apelovat na nadhled rodičů, zejména těch, kteří mají děti v pozdějším věku,- nenechávat děti samotné a bez komentáře sledovat filmy s prvky násilí,- mluvit s děmi a vysvětlovat morální hodnoty... a to donekonečna:-) Karla Procházková, 2 děti

Mýty ve vzdělávání

Jedním z mých nejtěžších rozhodnutí v životě, když jsem se oženil s cizinkou, v mém případě úžasnou, českou ženou, bylo, v jaké zemi budeme žít. Zda ve Francii, nebo v České republice. Několik let, vlivem okolností, jsme otázku nemuseli řešit, neboť jsme pobývali pracovně postupně v Německu a v Anglii. Ale když se nám při pobytu v Anglii narodil syn Arsene, začala být otázka výběru země aktuální, neboť jsme se ženou chtěli, aby Arsene vyrůstal v rodné zemi jednoho z rodičů. Po letech váhání moje žena jednoho večera prohlásila, „jedeme do Prahy“. Příští den jsem v zaměstnání oznámil, že se stěhuji, se svým nadřízeným jsem v rámci dohody souhlasil vykonávat práci z Prahy a za dva měsíce jsme se stěhovali.

1. Zatím naštěstí ne osobně, ale ze svého okolí vím o případech, kdy bylo dítě ve škole šikanováno staršími spolužáky.

mimoškolní aktivity pro děti byly velice pestré, každý týden měli kulturní program nebo výlet, opravdu skvělé. Jistěže ne všechno je dokonalé. Z mého pohledu v porovnání s Francouzskou školkou jsou české třídy velice uniformní a nejsou zde zastoupeny děti více národností. Ve Francouzské školce jsou děti různých kultur, ras i různého vyznání spolu v jedné třídě. Afričani, Asiati, protestanti i muslimové, navzájem se zcela přirozeně ovlivňují a přijímají své odlišnosti. Nicméně v průběhu času je vidět velký rozvoj školek, kdy jsou rekonstruována hřiště i celé budovy. Jsem rád, že mohu na základě svých zkušeností potvrdit, že čeští rodiče mohou být hrdí a vděční za službu, kterou české mateřské školky jejich dětem poskytují s omezenými rozpočty ve srovnání s evropskými zeměmi jako Francie. A za cenu naprosto štědrou. Nyní, kdy Arsene nastoupil na Francouzské Lyceum v Praze, mohu porovnat, jak fantastické přípravy na přechod do školy se mu v mateřince dostalo a jsem za něj velice vděčný. Vassili le Moigne Pyšný otec Arsena, 7 let.

Už jste měli v ruce publikaci MÝTY ve vzdělávání? Tento soubor článků popisuje a pojmenovává škodlivost některých zaběhaných představ o učení, škole, výchově a cestách, zároveň poskytuje doporučení, jak je překonat. Podle autorky Jany Nováčkové jsou Nejrozšířenější mýty týkající se školy tyto: • Děti nemohou dělat ve škole jen to, co je baví • Známka je pro dítě odměnou, jako je mzda odměnou za práci dospělého • Všechny děti se musí učit totéž • Hlavní je, aby učitel uměl dobře vyložit látku a udržel si ve třídě disciplínu • Cílem vzdělávání je osvojení znalostí a dovedností • Učebnice jsou základem výuky • Dítě se musí naučit poslouchat • Odpovědnosti dítě naučíme tím, že jsme důslední a neustále je kontrolujeme • Odměny a tresty jsou důležitými prostředky výchovy a vzdělávání • Škola musí představovat pro dítě určitý stres: připravuje je tak nejlépe na život, kde také bude muset čelit stresu • Život je samá soutěž, proto se ve škole děti také musí učit obstát v soutěži • Ve škole by šlo ledacos změnit, kdyby bylo méně dětí ve třídách

a na jednotlivé mýty poskytuje autorka doporučený postup a alternativní přístup v kapitolách: • Tvrzení, že by se děti neučily bez donucení, je většinou mylné • I nezáživná látka se dá zvládnout, pokud mají žáci vliv na způsob učení • Známky jsou pro kvalitu učení a vytváření zájmu o vzdělání škodlivé • Je rozumné, aby se všechny děti stejného věku učily ve škole úplně totéž? • Dobrý učitel by měl být ve třídě spíše režisérem, nikoliv hlavním hercem • Vědomosti či rozvoj osobnosti není dilema – chce to však jinou školu • Učebnice nejsou pro kvalitní vzdělávání nepostradatelné • Doporučení učitelům, když nevíte, zeptejte se dětí • Kontrola k pěstování odpovědnosti nestačí • Výuka založená na odměnách a trestech nestačí • Bezpečné klima ve třídě je nutnou podmínkou kvalitního učení • Známky a časná selekce dětí jsou velkou bolestí naší školy • Děti se učí zejména tím, čím žijí – doma i ve škole • Spolupráce znamená daleko víc než soutěžení • Počet dětí ve třídě není tak velkou překážkou

• Spolupráce rodiny a školy by se neměla omezovat jen na doučování • Odpor proti změně lze pochopit, ale i překonat Autorka PhDr.Jana Nováčková, CSc. je členkou Společnosti pro mozkově kompatibilní vzdělávání. Je členkou NEMES (Nezávislá mezioborová skupina pro transformaci školství), autorkou řady dalších publikací a prací. Pošlete nám vaše příspěvky a polemiky, www.modernivyucovani.cz


35

Praktické cvičení | Architektura kolem nás

Kalendář | leden 2010

Architektura kolem nás Praktické cvičení Architektura kolem nás je projekt, který pomáhá žákům lépe pochopit a vnímat architekturu a okolní prostředí, jejich většímu zapojení do Sociální oblasti stejně jako podpoří jejich kulturní cítění. Ve třídě je architektura, slohy a celkový vývoj přednášen v rámci látky doplněné procházkami po okolí. Žáci jsou v rámci cvičení aktivně zapojeni, aby tak lépe pochopili jednotlivé postupy návrhu staveb. Žáci se za asistence učitele seznámí s historickými stavbami jako například Velká čínská zeď, Tádž Mahál, Stonehenge a další. Po tom si žáci vyberou jednu stavbu ve svém městě a pomocí dostupných materiálů na internetu budovu prozkoumávají. Žáci dodají vlastní fotografie, které nafotili v budově a všech architektonických prvků, kterých si všimli. Tyto fotografie společně se závěry a analýzou žáků poslouží pro vytvoření třídního videa. V závěru cvičení je zpracovaný materiál kreativně využitý a žáci díky získaným a ověřeným znalostem mohou navrhnout libovolnou stavbu budoucnosti.

Cvičení je vhodné pro skupiny ale i jako individuální zadání. Cvičení je vhodné rozdělit na několik samostatných bloků. Učitel může žákům poskyt-

Barva

Obecná asociace

Červená

aktivní, veselá, živá, vládnoucí

akční, veselá, odvážná, dráždivá

Oranžová

zářivá, přátelská, jasná, veselá

pozitivní, optimistická, hřejivá

Žlutá

světlá, jasná, teplá, volná

teplá, pozitivní, radostná

Modrá

jistá, pokojná, pasivní, zdrženlivá, jistá

seriózní, chladivá, klidná

Zelená

uklidňující, osvěžující, svěží, klidná

čerstvá, uklidňující, stabilní

Bez psaní projektů, jen podle šablon

PENÍZE PŘÍMO ŠKOLÁM, NE PORADENSKÝM AGENTURÁM Jedním ze základních problémů využívání evropských finančních prostředků v minulosti byl z hlediska škol poměrně složitý systém psaní projektů a s tím spojené administrativy, vyžadující specifické know-how. Významnou část peněz tak školy spotřebovaly na platby poradenským agenturám, které jim s přípra-

36


nout vybrané, ofocené materiály historických budov pro cvičení. Co potřebujete: zajištěný přístup na počítač a internet, digitální fotoaparát a video kameru.

Barvy Hledáte-li vhodné barvy pro interiér vaší třídy a školy, inspirujte se naší barevnou tabulkou

Miliardy pro školy 15. prosince 2009 oznámilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, že během následujících tří let budou moci základní školy zažádat o 4,5 miliardy korun z prostředků strukturálních fondů. Díky předem připraveným šablonám dosáhne na evropské peníze opravdu každá škola. Jednoduchý a přístupný způsob čerpání je jednou z priorit ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Miroslavy Kopicové. „Státní rozpočet je díky nezbytným úsporným opatřením napjatý. Nedávná změna pravidel pro čerpání prostředků z Evropského sociálního fondu přitom v souvislosti s hospodářskou krizí výrazně zjednodušuje způsoby, jak se i ty nejmenší školy mohou dostat k evropským penězům. Resort školství bude první, kdo tuto možnost využije,“ zdůrazňuje ministryně Kopicová.

Pamela Gillman-Levit

vou projektů pomáhaly. Pro menší základní školy byly peníze z Evropského sociálního fondu (ESF) prakticky nedostupné. Princip projektu EU peníze školám spočívá v tom, že školy místo přípravy složitých projektových návrhů jednoduše využijí jednu z předpřipravených šablon. I ta nejmenší škola tak bude moci sama získat evropskou dotaci z Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost (OP VK), aniž by musela řešit složité problémy kolem přípravy a administrace projektu. „Jsme přesvědčeni, že každá škola zvládne projektovou žádost vyplnit sama a nebude muset využívat služeb různých poradenských a zprostředkovatelských agentur či najímat specialisty na psaní projektů ESF,“ zdůrazňuje ministryně Miroslava Kopicová 7 OBLASTÍ PODPORY, 22 ŠABLON Šablony připravilo MŠMT, je jich celkem 22 a týkají se sedmi různých oblastí od informační gramotnosti a výuky cizích jazyků až po finanční gramotnost (viz přílohu). „Tématicky jsou pokryty všechny okruhy, které se při vzdělávání dlouhodobě ukazují jako stěžejní,“ vysvětluje výběr ministryně školství Kopicová. Každá mimopražská základní škola si může vybrat jednu, dvě nebo i více šablon z růz-

ných oblastí podpory. Součástí každé šablony je přehledný návod, jak s ní pracovat. „Naše školství má v příštích pěti letech výbornou možnost získat významný vedlejší zdroj příjmů. Ministerstvo připravilo mimopražským základním školám maximálně komfortní možnost, jak získat evropskou dotaci. Je teď jen na nich samotných, jak této možnosti využijí,“ dodává ministryně Kopicová. Pražských škol se EU peníze školám v důsledku unijních pravidel netýká, hlavní město má vlastní operační program. MŠMT jim proto v minulých týdnech alespoň připravilo určitou kompenzaci – 140 milionů na nákup učebnic a učebních pomůcek, které už mají školy v tuto chvíli k dispozici. MŠMT BYLO PŘIPRAVENO ZAČÍT V LEDNU Zjednodušení procedury čerpání prostředků ESF musí být zároveň zakotveno i v národní legislativě. To se zatím nepodařilo – příslušný návrh změny zákona o rozpočtových pravidlech je stále projednáván Parlamentem ČR. Start projektu EU peníze školám, který ministerstvo původně plánovalo na leden 2010, se tak bude muset nepatrně posunout. Ministryně školství Miroslava Kopicová věří, že nejpozději do března. „Jsme první resort, který se chopil možnosti snadnějšího čerpání a připravil vše potřebné. Zbytek teď závisí na přijetí změny zákona. Jsme připraveni spustit projekt EU peníze školám nejpozději do konce prvního čtvrtletí příštího roku,“ uzavírá ministryně. Veškeré informace naleznete na webových stránkách www.eupenizeskolam.cz

Kalendář Významné dny v ČR 27. leden - Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti Státní svátek: 1. leden 2009 - Den obnovy samostatného českého státu (1993)

Z příštího vydání vybíráme Evaluace škol Jak změříte klima ve třídě NetBooky ve výuce Zajímavé rozhovory Začlenění dětí se speciálními potřebami IQ a EQ

Mezinárodní a světové dny (203) 1. leden Světový den míru (1968; papež Pavel VI.) 27. leden Den holocaustu (osvobození KT Osvětim 1945; OSN) 28. leden Mezinárodní den mobilizace proti jaderné válce (od 1986) 28. leden Den širokopásmových služeb 28. leden Den ochrany osobních údajů (od 2007; vyhlásila Rada Evropy) 31. leden Světový den pomoci malomocným

Redakční výběr 1. 1. 1920

zemř. Růžena Svobodová, spisovatelka (nar.10. 7.1868)

1. 1. 1930

bylo zestátněno Národní divadlo

2. 1. 1945

zemř. Vít Nejedlý, skladatel (nar. 22. 6. 1912)

6. 1. 1830

nar. Adolf Kosárek, malíř (zemř. 29. 10. 1859)

6. 1. 1850

nar. Ladislav Stroupežnický, dramatik (zemř. 11. 8. 1892)

9. 1. 1890

nar. Karel Čapek, spisovatel a novinář (zemř. 25.12.1938)

MODERNÍ VYUČOVÁNÍ

2010 2 únor

měsíčník na podporu rozvoje vzdělání a školství

?

cena 49 Kč / 2€

1/2010

9. 1. 1995

zemř. Jan Bauch, malíř, sochař a ilustrátor (nar. 16. 11. 1898)

10. 1. 1055

zemř. Břetislav I., nemanželský syn knížete Oldřicha a Boženy (nar. 1002 nebo 1005)

10. 1. 1950

zemř. Jaroslav Kvapil, básník, dramatik a režisér (nar. 25. 9. 1868)

12. 1. 1870

nar. Karel Burian, operní pěvec (zemř. 25. 9. 1924)

12. 1. 1970

zemř. Jaroslav Benda, malíř (nar. 27. 4. 1882)

12. 1. 1940

zemř. Joža Uprka, malíř a grafik, představitel pozdní secese (nar. 25. 10. 1861)

13. 1. 1845

14 českých knížat se svými družinami přijalo v Řezně křest‘anství 165

15. 1. 1865

založil Vojta Náprstek v domě U Halánků osvětově zaměřený soukromý salon Americký klub dam

15. 1. 1940

zemř. Zdeněk Rykr, malíř, grafik, sochař, reklamní návrhář - např. obaly na výrobky továrny Orion (nar. 26. 10. 1900)

15. 1. 1995

zemř. Josef Kemr, divadelní a filmový herec (nar. 20. 6. 1922)

17. 1. 1775

knihkupec W. Ch. Gerle založil první půjčovnu knih v Praze v Karlově ulici

20. 1. 1785

uvedeno první české představení - veselohra Odběhlec z lásky synovské - v Nosticově (dnes Stavovském) divadle

20. 1. 1895

nar. Jan Böhm, vědec v oboru fyzikální chemie (zemř. 27. 11. 1952)

20. 1. 1930

nar. Egon Bondy (vlast. jm. Zbyněk Fišer), básník, filozof (zemř. 9. 4. 2007)

22. 1. 1900

nar. Jan Slavíček, malíř (zemř. 5. 4. 1970)

23. 1. 1890

založena České akademie věd a umění

24. 1. 1925

v Praze bylo zrušeno vybírání mostného

27. 1. 1895

nar. generál Karel Kutlvašr, aktivní v odboji za nacistické okupace, vrchní velitel pražského povstání (zemř. 2. 9. 1961)

28. 1. 1900

založen Klub za starou Prahu jako sdružení milovníků staré Prahy

28. 1. 1930

zemř. Ema Destinnová, vlast. jm. Emilie Pavlína Kittlová, operní pěvkyně - sopranistka (nar. 26. 2. 1878)

28. 1. 1975

zemř. Antonín Novotný, bývalý prezident ČSSR (nar. 10. 12. 1904)

30. 1. 1460

zemř. Petr Chelčický, spisovatel, myslitel (nar. 1390)

31. 1. 1785

nar. Magdalena Dobromila Rettigová, národní buditelka, spisovatelka (zemř. 5. 8. 1845)


37

Poradna | Mgr. Jiří Šimonek

Poradna: Můj syn právě dospěl do kritického pubertálního věku. Téměř ze dne na den se změnilo jeho chování, a ač poučena knihami a okolím, nevím jak na něj. Navíc vím, že se u něj ve třídě kouří marihuana. Jak mám postupovat, abych ho zákazy přílišnou kontrolou neodpudila od sebe ale zároveň mu i sobě pomohla toto období překonat? Změna chování je vždy důsledkem nějaké příčiny, která může i nemusí souviset s braním drog. Každý člověk má v sobě určitou míru iniciativnosti, která mu umožňuje více či méně aktivně během svého života se pro něco nadchnout, riskovat pro to a užít si pocitu uvolnění či nabuzení z celého průběhu této cesty za svým cílem. Tato iniciativnost ale také může být za určitých okolností ohrožující a sociálně nepřijatelná, může se tedy projevit například braním drog. Braním drog jsou ohroženi především lidé velmi vášniví. Jinými slovy jsou to lidé, kteří dokážou něčemu totálně propadnout, až je to začne zcela ovládat. Pokud Váš syn vykazuje známky vášnivosti a je schopen něčemu propadnout, zkuste jeho směr otočit na sociálně přijatelný typ závislosti, jako jsou sport, umění nebo jiné zájmové činnosti. V pubertálním věku je vždy problémem komunikace, proto netlačte

Objednejte si Moderní Vyučování v tištěné podobě: AKTUÁLNOST Tištěné Moderní vyučování reaguje na události bezprostředně. Na internetu se totéž číslo objeví až po ukončení distribuce tištěného časopisu. UCHOVÁNÍ PLNÉ VERZE KAŽDÉHO ČÍSLA Tištěný časopis máte v graficky úplné podobě, máte jej k dispozici jednou provždy, můžete ho přenášet, půjčovat, archivovat. Elektronická podoba starších ročníků naproti tomu nemusí být už přístupná všem uživatelům. Tištěnou verzi časopisu Moderní vyučování je možno objednat: - zavoláním na bezplatnou infolinku České pošty 800 300 302 - na internetové stránce www.periodik.cz - písemně na adrese: Postservis, oddělení předplatného Poděbradská 39 190 00 Praha 9 fax: 284 011 847 - e-mailem na adrese postabo.prstc@

38


Na vaše dotazy odpověděl Mgr. Jiří Šimonek a nekontrolujte přespříliš, spíše důvěřujte a buďte mu dobrým kamarádem, dozvíte se pak daleko více. Být dobrým kamarádem je ovšem funkční pouze v tu chvíli, kdy jsou v pořádku vztahy Vás a Vašeho manžela či partnera a jeho vztah s Vaším synem. Pokud se vyskytují neshody i jinde, pak je navázání kamarádského vztahu velmi problematické. Ve škole vždy fungují preventisté nebo školní psychologové, kteří Vám mohou také podat pomocnou ruku a nabídnout zpětnou vazbu na chování Vašeho syna z druhé strany. Příští rok ukončím základní školu a rodiče automaticky očekávají, že půjdu na gymnázium, já si ale pořád nejsem jistý. Vlastně mám dost chaos, v tom co chci dál dělat a bojím se, že podlehnu tlaku, ale v budoucnu nebudu školu zvládat. Nic si z toho nedělejte, nejste sám. V období, kdy končí základní školní docházka, jsou mladí lidé často ještě nevyhranění a nerozhodní. Zvolit v tomto období správný typ studia pro třetí vzdělávací stupeň je obtížné. Jedná se však o klíčové rozhodnutí, které Vás může profesně orientovat a studijně vymodelovat velmi přesně a na dlouhou dobu. Proto doporučujeme použít veškeré dostupné objektivní techniky k tomu, aby rozhod-

cpost.cz Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript. Dále pak na telefonním čísle AISIS o.s.: 312 245 818 či elektronicky na adrese [email protected] Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript. Předplatné na jeden kalendářní rok (deset čísel) činí 440 Kč.

nutí nebylo ovlivněno pouze kamarády, rodiči, nereálnými sny a či učiteli. Rozhodnutí by mělo být především o Vás. Existuje diagnostická pomůcka, která umožní zájemcům o výběr střední školy získat důležité informace o tom, co sami preferují uvnitř svého mozku a o jaké střední škole uvažují (někdy také skrytě). Stačí si na 20 minut sednout k internetu a formou hry reagovat na vybrané slova pomocí barev (https://shop.dap-services.com/ stredniskola). Následně je možno si okamžitě vyzvednout výsledek a nahlédnout tak na své preference, které nejsou příliš ovlivněny okolím. Dozvíte se, jak se stavíte k pravidlům (důležité např. při preferování školy se striktními pravidly). Ověříte si, jakou máte kapacitu k učení a jaké role v kolektivu preferuje. Klíčovou informací který typ školy je pro Vás vhodný dostanete na konci výsledku. Moderní vyučování Časopis na podporu rozvoje škol IX. ročník , číslo vydání 1/2010 vyšlo dne: 10. 1. 2010 Vydává AISIS Kladno Občanské sdružení, IČ 67 79 88 53 Reg-MV ČR VS1/1–1/38514/98-R Náklad: 4000 ks Adresa redakce: Kladno, Gorkého 499, PSČ 272 01 tel./fax: +420 312 245 818, e-mail: [email protected] Šéfredaktorka: Julie Růžičková e-mail: [email protected] Grafický design, zpracování, sazba, tisk: ARTAX, Žabovřeská 16, 616 00 Brno, www.artax.cz Inzerce: Kateřina Vágnerová, tel: +420 731 452 982 e-mail: [email protected] Distribuce: v prodejní síti PNS, ve vybraných knihkupectvích Knihkupectví CENTRUM, Ostrovní 30, Praha 1 • Carolinum, Celetná 18, Praha 1 • ALBRA, Havlíčkova 92, Úvaly • Knihkupectví Academia, Václavské náměstí 34, Praha 1 • Lector Benevolus, Kounicova 65a, Brno • Podještědské knihkupectví, Moskevská 28, Liberec • Portál, Jindřišská 30, Praha 1 • Knihkupectví Svatava Nováčková, Štefánikova 2462, Zlín • Knihkupectví Litera, Divadelní 6, Brno • SVI literatury, Ped. fak. UK, M.D.Rettigové 4, Praha • S-Centrum, s.r.o., Studentská 15, Menza JU, České Budějovice • Prodejna literatury, Ped. fak. MU, Poříčí 9, Brno • Knihkupectví Fišer, Kaprova ulice, Praha 1 • FF UK, nám. J.Palacha 2, Praha 1 Předplatné zajišťuje: Česká pošta,bezplatná linka 800 104 410 nebo na www.periodik.cz, písemně na adrese: Postservis, odd. předplatného, Poděbradská 39, 190 00 Praha 9, fax: 284 011 847, e-mail: postabo, [email protected] Registrace: MK ČR E 7091, ISSN 1211 – 6858 Cena: 49 Kč/2 EUR Předplatné: 440 Kč (10 čísel) www.modernivyucovani.cz

Editorial. Obsah. Listárna Oslava podzimu ve Sluníčku

Recommend Documents