Čtení pro lidi Z ČESTIC, DOUBRAVICE, DOBRŠE, DRÁŽOVA, DŘEŠÍNA, DŘEŠÍNKA, HOŘEJŠIC, CHVALŠOVIC, KOBYLKY, KONOPICE, KRUŠLOVA, NAHOŘAN, NĚMČIC, NUZÍNA, PRKOŠÍNA, POČÁTEK, RADEŠOVA, STŘÍDKY A VACOVIC
Dvouměsíčník Kulturního spolku v Česticích září - říjen 2011
Cena 15,- Kč
I když letošnímu táboru Střelky moc počasí nepřálo, přesto si děti užily plno zábavy Navštivte pásmo „Vyzdvihování posvícení“, které si pro vás na neděli 11.9.2011 připravila na nádvoří zámku od 10,00 a 14,00 hodin čestická a nahořanská mládež ve spolupráci s Pošumavskou dudáckou muzikou, Kulturním spolkem Čestice a Krajským úřadem Jihočeského kraje.
Co je v Čtení, jinde není: Občasníček, Slovo starosty, Kterak Nahořany ke kapli přišly, Otava v Sušici, Slovo ředitelky ZŠ, Z Hoslovického mlýna, Tábor Střelky, Čestický brambor – práce dětí, Boží Velký kámen, Inzerát, Blahopřání, Vyhlášení dalšího ročníku soutěže, Setkání s osobností, Obyčejný chlap, O pěti nezbedných větřících, Předříkávač, Výsledky noční hasičské soutěže, Dějiny rodů Listování v občasníčku: 1.7. Začaly letní prázdniny. KOS Čkyně sehrál v sále Lidového domů krásné představení „Postel pro anděla“ 4.7. Členové SDH Čestice vyráželi do Zakup k popadaným stromům po bouřce. Členky ČSŽ Čestice pekly večer vuřty. 5.7. Státní svátek – Den slavných věrozvěstů Cyrila a Metoděje 6.7. Státní svátek – Den upálení mistra Jana Husa 9.7. Členky ČSŽ Čestice zajišťovaly ve mlýně v Hoslovicích dětský den 14.7. V noci ze středy na čtvrtek vyjížděli opět naši hasiči k popadaným stromům, tentokrát do Vísky a Strašic. 16.7. Na zámeckém nádvoří se konal koncert skupiny The Beatles Revival. Jako předkapela vystupovala skupina G-rock. 22.7. Disco v sále Lidového domu Čestice 29.7. Čestická a nahořanská mládež se sešla na první zkoušce na nácvik „Vyzdvihování posvícení“. Toto vystoupení předvedou v rámci čestické pouti. 5.8. 6.8. 11.8. 12.8. 15.8. 19.8. 21.8. 26.8. 27.8. 28.8. 31.8.
Schůze ČSV Čestice Kvůli zateplení stropu nad sálem Lidového domu se musely z půdy vyklidit všechny kulisy, které tam má složeny divadelní soubor Kulturního spolku Čestice. Tradiční noční soutěž hasičů na hřišti Čestice Výborová schůze členek ČSŽ Čestice v salonku Lidového domu Čestice DS Čelakovský uvedl komedii „Amant“ na zámeckém nádvoří. Tento den v roce 1881 vyhořelo Národní divadlo. Se zpožděním začalo konečně opravdové léto. Spolek ochotník z Kladrub uvedl hru „Holky ze Storeyville“, tentokrát v zasedací místnosti úřadu městyse. Schůze ČSCH Čestice Členky ČSŽ Čestice pekly vuřty Tradiční Halo halo ples v sále Lidového domu Čestice Malá pouť v Česticích – letos poprvé bez kolotočů a prodejních stánků. Skončily letní prázdniny
Občasníček před sto lety 3.7. Ve Francii vstoupil v platnost zákon o zabezpečení ve stáří. 16.7. Západní a střední Evropu postihla nebývalá vedra 23.7. V deseti městských čtvrtích Istanbulu vyhořelo při obrovském požáru na 7.000 domů. 10.8. V britské Dolní sněmovně bylo zavedeno vyplácení diet poslancům ve výši 400 liber ročně. 15.8. V Bruselu demonstrovalo na 200.000 Belgičanů za udělení všeobecného volebního práva. Stávky železničářů ve Velké Británii se zúčastnilo 200.000 zaměstnanců drah. 22.8. Z pařížského muzea v Louvru byl ukraden slavný obraz Mona Lisa od Leonadra da Vinci. Obrovská vedra, jež zachvátila celou Evropu, jen v Londýně zahubila na 2.500 lidí, převážně dětí. V Čechách způsobila zastavení lodní dopravy na Labi.
ČTENÍ vás zve převelice na pouťové veselice Vážení spoluobčané, dovolte, abych Vás informoval o dění uplynulém a budoucím. Během prázdnin byl instalován v Česticích a ve všech místních částech nový bezdrátový rozhlas a v současné době probíhá jeho zkušební provoz, proto bych Vás rád požádal o Vaše připomínky k slyšitelnosti rozhlasu, aby bylo možno provést případné vyladění a natočení hlásičů. Dále jste si mohli povšimnout, že nová okna a kabát dostala i hospoda v Česticích, její opravu zařídil městys Čestice z vlastních prostředků. Stejně na tom v brzké době bude i hasičská zbrojnice v Nahořanech. Byl opraven návesní rybníček v Nuzíně, kterému byl zhotoven nový nátok a odtok a odstraněn nános bahna. Na tyto dvě akce jsme získali část prostředků z grantových programů Jihočeského kraje stejně jako i na další dokončenou akci, kterou je částečná rekonstrukce oplocení sportovního hřiště v Česticích. V neděli 27.8. byl termín malé čestické pouti. Bohužel v několika minulých letech byla málo navštěvovaná, tak se ani majitelům pouťových atrakcí k nám nevyplatí jezdit. Velká pouť se letos koná 11.září a ta by měla proběhnout se vším všudy. Tradičně je již připraven doprovodný kulturní program: - V zámku bude po celý den otevřena výstava fotografií - Na zámeckém nádvoří zahraje od 10 do 18 hodin duo „TÁTA A JÁ“ a od 18 do 21 hodin bude hrát country kapela SEŠLOST z Katovic. Čestická mládež ve spolupráci s Pošumavskou dudáckou muzikou a Kulturním spolkem si připravili vystoupení nazvané Vyzdvihování posvícení, které předvedou poprvé v 10 hodin a podruhé ve čtrnáct hodin. - V kostele Stětí sv. Jana Křtitele proběhne od 15 hodin varhanní koncert u příležitosti 200 let existence zdejších varhan v podání Jakuba Komrsky. - V půl dvanácté bude zahájena Mše svatá u kaple Povýšení sv. kříže na Kalvárii. Celebrovat bude P. Jan Mikeš. Po celý den bude v areálu zámeckého nádvoří zajištěno občerstvení a posezení. Srdečně všechny zveme. Od 1.9.2011 je částečně uzavřena křižovatka Na špicu a to z důvodu vybudování kruhové křižovatky. Nejvíce omezen bude provoz směrem na Němčice a Radkovice. Hlavní silnice II/170 bude průjezdná v jednom pruhu a provoz řízen světelnou signalizací. Rekonstrukce křižovatky by měla být dokončena do 12.12. 2011. Setkání rodáků 30. července setkání přátel a příznivců, rodáků obce Němčice opravdu nepřálo. Hodně bylo pozvaných, slíbili a pak se omluvili pro špatné počasí nebo ze zdravotních důvodů. Kdo chtěl a mohl přijít, ani špatné počasí ho neodradilo. Bylo dost místa pod zastřešením, dost pití na žízeň a pohoštění. Dík Elčovické dudácké kapele si mohl, kdo chtěl a cítil se, i zazpívat. Ne v každé vsi je tolik hezkých a šikovných dívek a žen jako v Kraselově. Když v předvečer vystoupily ve slušivých stejných oblečeních, s citem pro rytmický pohyb a tanec, z pohledů přítomných byl cítit údiv. Žádný z přítomných by už něco takového nedokázal. Jen se všichni dívali a divili. Všichni se usmívali, zvláště muži. V každé vesnici se něco děje. To záleží na lidech. Za každým děním a přípravou je práce a starost a dík všem, kdo je pro obec a lidi něco schopen udělat. Zvláštní díky patří hasičům. M. Staňková, Němčice
Lidé ve vsi zamkli nahořanskou kapli. Vše o jejím vysvěcení dozvíš se teď v dnešním ČTENÍ Kterak Nahořany ke kapli přišly
Josef Křešnička
„Už nevěřím naší kronice, směje se mi celá vesnice…“ povídal jeden chlápek z Nahořan, jistý Cyril Filipář – a je to už dávno, nějakých sto padesát let. Byl písmák a zbožný křesťan, ale četl i noviny tu a tam, což bylo, pravda, tak trochu bezbožné – a je dodnes, jenže – odolejte písmenům, když je znáte! Ten Filipář tak věděl, že v Praze někteří pánové umějí psát česky, a to i všelijaké kusy historické, o dávné slávě národa českého. Velice ho ta historie chytila a touha po širším vzdělání dohnala ho až k rychtářovi a k otázce: „Jakpak to bylo u nás s tou slávou, rychtáři?“ Ten nevěděl. Prosím vás, kdo má na vsi čas na takové nicotnosti, které vám seno nesklidí a s hnojem nepomohou? Rychtář měl ale doma kroniku po pradědech, absolventech školy obecné, a tak ji Filipářovi půjčil. A ten si tedy doma po večerech v kronice říkal u stolu slabiku za slabikou a tak za necelý půlrok došel k poznání, které ho velice vyděsilo: „Jeden z Filipářových pradědečků byl – ta ostuda! – popraven v Praze za hanebný čin, nebo spíš činy spáchané loupežnickou bandou v Doubravici. Dobrotivá nebesa! A teď co, jen málo Filipáře Cyrila těšilo vědomí, že ve vsi stejně nikdo neumí číst a když umí, tak nečte, a že je tedy víc než pravděpodobné, že ta dávná kaňka na cti rodu Filipářů zůstane nerozmazána. K dovršení chmur Filipářových nemálo přispělo i opakující se zjevování zločinného předka. Ten se Filipářovi zjevoval ve snu a teď: „Cyrile, zbav mě toho očistce, nech postavit na návsi kapli, ale pozor! – za peníze ušetřený na hříšnejch choutkách!“ Snový loupežník byl dotěrný až běda, Filipáře div to neutrápilo a tak se jednou po noci s příšerným sněním loupežnickým rozhodl, že skončí s pivem, pryč fajfko s tabákem slibně a vonně znící značky „knastr“ a s docházkami za jednou hříšnou vdovou z Čestic ten Filipář skoncoval také. Škudlil, škudlil – a tak potom opravdu mohl dát kapli postavit. Udělal to tedy a takhle počátkem července přijel v bryčce čestický pan farář k slavnostnímu vysvěcení, ale teď komu? Kterému světci? – a vtom se kaplí rozlehl strašidelný hlas: „Děkuji ti, Cyrile!“ A věřící hned, že je to zázrak, ať je ta kaple zasvěcená svatému Cyrilovi! Je to patron Filipářův, který na stavbu vynaložil hříšné peníze. „A co svatý Metoděj?“ ptal se pan farář, který si svatého Cyrila bez svatého Metoděje nedovedl představit. „I – tak ho přiberte, velebný pane!“ volali lidé a pan farář tedy rád jejich přání vyhověl. Zatím se duch zvěčnělého, kdysi zločinného Filipáře, vznášel k nebesům, kam ho postrčilo ono vyslovené poděkování i kaple vysvěcení. A Filipář pozemský se radoval, že cena dlouholetého, nepříjemného škudlení a noci plných škaredých snů je tou kaplí beze zbytku zaplacena a těšil se, jak vyrazí večer do Čestic za vdovou. Netrvalo ale dlouho jeho štěstí, z Prahy se v ten čas valila do zbytku Čech česká vzdělanost, lidé se učili číst, v Nahořanech však jiné čtení, než kronika nebylo, tak se po ní sápali všichni – a Filipářovo rodinné tajemství vyšlo najevo. I smáli se lidé té loupežnické historii a marně Filipář vykřikoval, že ta kronika je obyčejný blábol, výplod jakéhosi pologramotného čeledína… Nevěřil mu nikdo, ona vzdělanost nemusí být ku prospěchu, milý Filipáři, někdy je to hotový jed… Ale prosím: v pošumavských Nahořanech mají krásnou kapli, která díky zasvěcení slovanským věrozvěstům způsobuje, že o jejich svátku bývá v té vsi slavná pouť. A možná, že v kronice se o té kapli píše něco úplně jiného. Věřit, nevěřit…
Pronajmu byt 1+1 v Česticích čp. 168 od 1.10.2011. Více informací na tel 724 291 550
Otavu v Sušici znají i vodníci a jezů šumění zaslechneš ve ČTENÍ Otava v Sušici Jiří Kolář Ještě ne klidný a obřadný tok nížinou s meandrujícími oblouky a serpentinami, které dávají vyniknout majestátu řeky. Ještě je tu plno vzruchu a pohybu vln, jakoby se jen nerady loučily s rozpustilou nevázaností a vířením kaskád nahoře v horách. Nespoutanost mladé bystřiny, fanfaronsky kličkující mezi balvany a staletými kmeny, se tu jen znenáhla zklidňuje a nabírá k dospělosti. Odtud začíná řeka, zkonejšená šuměním jezů a obrazem města, kterému se kdysi dávno zachtělo nahlížet do její hladiny. Zelenou kulisu břehů na okamžik vystřídá kamenná hráz s navigací, aby o něco nížeji se opět rozběhla mezi travnatou zeleň a porosty. Kolika proměnami musí projít, aby odplavila všechno, co nastřádal čas! Sotva odšplouchají jarní vody a odezní křik racků, už je tu žár letních dnů a po něm zářivý podzimek s křišťálovou průhledností vody. Horký dech léta ubere jen málo ze studenosti horského pramene. S podzimní mlhou a plujícími ostrůvky spadaného listí na hladině se plaví náš stesk a melancholie. Pod ledovým krunýřem je ztajenou Punkvou s příslibem příštích probuzení. Kruh se uzavřel, aby pokračoval v nekonečném cyklu. Město a řeka. Nikdo nezruší to spojení živlu a lidských rukou v držbě času. Odtud vyplouvaly vory za vidinou dále a řeka jim byla životodárnou tepnou. V jejím povodí stoupal dým sklářských hutí, zatímco řeka šuměla své zkazky o divoženkách a tajemných zjeveních za svitu luny. V čase mýtů a bájí byly tyto břehy poslední obydlenou výspou na cestě za západem slunce do sousední říše. Spíše než cesta to bylo klopotné putování křivolakými stezkami přes hory a neproniknutelný prales, jež s pevností nedobytného hradu střežily zemi. Vnímáš-li její řeč, naslouchej co vypravuje. Uslyšíš prastaré příběhy, které posbírala řeka na své cestě a uchovala v paměti. Je to poselství dávné minulosti, které odnáší na svých vodách. Dodnes však hučí v peřejích, kudy kdysi táhli lososi, zmáhajíce její divokost tajemným hlasem divočiny. Její tvář je většinou mírná a klidná. Dovede se ale i pořádně zachmuřit. To když s hukotem valících se vod opustí své koryto a stane se zkázonosným živlem, ničícím vše, co jí stojí v cestě. Tehdy je lépe vyhnout se jí a počkat, až hněv pomine. V naší mateřštině byla řeka vždy ženského rodu. Tu, o níž je řeč, perzonifikoval národní klasik jako dívčí postavu plnoštíhlého půvabu. A její největší tajemství? Odvěků stále táž a přece vždy jiná ve svých ustavičných proměnách. Nikdy nevstoupíš dvakrát do stejné Otavy… Zahájení nového školního roku v MŠ Čestice Prázdniny utekly jako voda a máme tady opět nový školní rok. Naší MŠ bude letos navštěvovat celkem 56 dětí, což je opravdu velký počet. Děti jsou podle věku rozděleny do dvou tříd, kde se o jejich výchovu a bezpečnost budou starat celkem čtyři učitelky a dvě provozní zaměstnankyně. Jednotlivé třídy byly přizpůsobeny dětem tak, aby se v nich cítily spokojené. Čeká je zde spousta zajímavostí, řada překvapení a tak věříme, že zde budou spokojené . Od září opustí naši MŠ naše školnice paní Zdeňková, která odchází do důchodu. Chtěly bychom jí touto cestou poděkovat za její práci v MŠ, za obětavost, kterou věnovala dětem a popřát jí hodně zdraví a pevných sil do dalších let. Zdeni, moc děkujeme. Kolektiv MŠ Čestice Vzpomínka Šla jsem před měsícem z Čestic pěšky přes „Štípka“ a tak jsem si vzpomněla, co jsme se nachodili tudy pěšky do Čestic do kostela každou neděli. Na poutě každý rok, ke zpovědi a k přijímání. Tenkrát jsme chodili ve škole na náboženství. Pan děkan Brůžek nás chodil učit jeden den v týdnu do školy Němčicích. Také chodil do Jetišova a Hoslovic. A samozřejmě učil v Česticích. Bude to 30. října 70 roků co zemřel. Za čestickou školu se s ním loučila Máňa Kašparů a za Němčinkou školu já. Náš pan řídící, jeho synovec Václav Brůžek, mě tehdy napsal rozloučení a musela jsem se ho naučit. Bylo to v roce 1941 a byla válka. M. Stańková, Němčice
V některých třídách máme nové vybavení. Bude se nám krásně psát do příštího ČTENÍ
Zdravím všechny čtenáře Čtení na sklonku letních prázdnin, i když letní počasí jsme si u nás užili až v samotném závěru srpna. Školní rok 2010/2011 je u konce. Ráda bych se zmínila o posledních měsících školní docházky, co se u nás ve škole událo. Celý školní rok probíhala celorepubliková soutěž Recyklohraní. Umístili jsme se mezi 100 nejaktivnějších škol v republice. Sbírali jsme nejen elektroodpad, baterie, ale i papír a karton. Celý rok se nesl v duchu sběrových akcí, ve kterých budeme i nadále pokračovat. Začátkem školního roku jsme podali žádost do projektu EU Peníze školám, z kterého jsme vybavili počítačovou učebnu novými počítači, pořídili jsme interaktivní tabuli, dataprojektor, vizualizér a 3 notebooky. Jako pilotní škola společnosti Scio jsme ověřovali ve výuce ekologickou hru Ekopolis, stali jsme se partnerskou školou CPIV - Centrum podpory inkluzivního vzdělávání, zapojili jsme se do projektu M.R.K.E.V. a pořádali jsme Soutěžní den s Ochranou fauny Tábor. Všichni žáci naší školy se zapojili do soutěže - Pětiboj Martiny Sáblíkové. V závěrečném týdnu proběhl Branný den za pomoci členů Hasičského záchranného sboru Strakonice a ČČK Strakonice. Celoroční školní soutěž O nejoriginálnější výzdobu třídy vyhrála 5. třída z 1. stupně a 8. třída z 2. stupně. Tyto dvě třídy a nejaktivnější sběrači se zúčastní výletu, který byl odložen v červnu vzhledem ke špatné předpovědi počasí. Vzhledem k rekonstrukci elektroinstalace v hlavní budově školy byl školní rok ukončen o 4 dny dříve. O hlavních prázdninách byly v mateřské škole vyměněny hlavice u radiátoru, ve školní kuchyni vymalováno a v základní škole byla dokončena oprava elektroinstalace v hlavní budově školy, tj. schodiště 2. stupně, respirium školy, chodba až k hlavnímu vchodu, kabinet 1. stupně a přírodopisu. Bylo vyměněno 5 rozvaděčů, všechna svítidla v těchto prostorách a vymalováno. Děkuji za bezproblémový průběh oprav všem pracovníkům firem (p. Novák, Elektro Tesárek, p. Lácha, p. Brabec) a zaměstnancům školy, kteří se podíleli na zvelebování naší školy. S novým školním rokem 2011/2012 přichází do naší školy nové děti. Vývoj každého dítěte je individuální. Některé dítě je schopné zvládnout zařazení do třídního kolektivu již po druhém roce, jiné může mít problémy i ve čtyřech letech. Pro dobrou adaptaci je důležitá zralost dítěte zejména v samoobsluze (jen s menší dopomocí se oblékat, najíst, dodržovat hygienická pravidla), mělo by být schopné dodržovat stanovená pravidla a mělo by mít dostatečné komunikační dovednosti, srozumitelně vyslovovat a mít určitou slovní zásobu. Nejdůležitější je však zralost emoční a sociální. Dítě by mělo samo aktivně vyhledávat kontakt s vrstevníky, zapojovat se do společných her, zvládat odloučení od rodičů a dokázat spolupracovat s paní učitelkou. Úspěšná adaptace dítěte na mateřskou školu velmi často vyžaduje spolupráci rodičů a učitelek, základem je vzájemná důvěra, otevřenost v komunikaci a oboustranné přátelské naladění. O to se snaží všechny známé učitelky v naší mateřské škole. Odchodem dlouholeté pracovnice paní Zdeňky Zdeňkové do starobního důchodu přichází do mateřské školy paní Jaroslava Nováková, která bude zajišťovat s paní Jitkou Zámečníkovou hladký průběh chodu mateřské školy. K personálním změnám dochází i v pedagogickém sboru základní školy. Mgr. Jan Pašek (Čj SV) zastupuje paní učitelku Mgr. Barboru Tomanovou a nastupuje paní učitelka Mgr. Anna Uhlířová (Čj - VV). Žáci 2. stupně se mohou těšit na hudební výchovou s Mgr. Irenou Hartlovou. Ve školní družině se žáci 1. stupně budou potkávat s paní Alenou Vlkovou. Paní Evu Žejdlovou najdete v mateřské škole. Změna je život! Přeji všem hezké babí léto a těm, kteří navštěvují školu mateřskou, základní, střední či vysokou hodně štěstí nejen při učení. Již Marcus Aurelius řekl: „Štěstí tvého života závisí na kvalitě tvých myšlenek.“ Mgr. Martina Kalová ředitelka ZŠ a MŠ Čestice
V mlýně bude třeba zpracování dřeva. Dostane se do ČTENÍ také chleba pečení. Z HOSLOVICKÉHO MLÝNA Rád bych do časopisu Čtení pro lidi přispěl troškou ze mlýna, zmínil se o akcích minulých a pozval čtenáře na akce, které nás letos ještě čekají. Letošní sezónu jsme zahájili 9.4.2011 akcí nazvanou MÍŠEŇSKÉ JABLÍČKO.Vedle již tradičního pečení chleba bylo hlavním programem akce vysazování původních odrůd jabloní. Pokračovali jsme 16.-17.4.2011 akcí VELIKONOCE. Návštěvníci mohli vidět pletení košíků a pomlázek, zdobení vajíček různými technikami, výrobu vrbových píšťalek a mohli ochutnat staročeskou pučálku (upečený předem naklíčený hrách). 21.5.2011 jsme se sešli na akci PLNÝ KRAJÁČ MLÉKA. Už podle názvu akce je zřejmé, že se vše točilo okolo mléka a výrobků z něj. Předvádělo se odstřeďování mléka, výroba másla, návštěvníci soutěžili v poznávání různých druhů mléka (od kupovaného odstředěného přes kravské mléko až po kozí syrovátku). Všichni jsme ochutnali a pochutnali si na mléčných výrobcích „z dílny“ Jany Rychtářové z Nahořan. 18.6.2011 proběhla již tradiční soutěž KLEPAČ PODLESÍ. Na programu bylo stříhání ovcí, ukázka zpracování vlny a již zmíněná soutěž o nejlépe naklepanou kosu, kde se sešlo 8 klepačů z blízkého okolí. 9.7.2011 patřil hoslovický mlýn dětem. Konal se zde DĚTSKÝ DEN. V tento den si do Hoslovic přišlo zasoutěžit a pobavit se 199 dětí. Dětský den se vydařil i zásluhou členek Českého svazu žen z Čestic, které se stejně jako loni proměnily v pohádkové bytosti, které děti provedly soutěžemi po celém mlýně. 20.8.2011 proběhly ve mlýně ŽNĚ. Předváděli jsme mlácení obilí cepy, děti si za pomoci Anny Hartlové vyrobily ozdoby a panenky ze slámy, návštěvníci mohli vidět vázání povřísel a došků na střechy, které předváděl pan František Rezek z Předmíře a v kuchyni mohli ochutnat několik druhů bramboraček, které připravily opět členky Českého svazu žen z Čestic. Tímto bych jim rád ještě jednou poděkoval. A doufám, že se můžu těšit na další spolupráci s nimi v příští sezóně. Na závěr bych rád všechny pozval na zbývající akce v letošním roce: 23.-25.9.2011 – DOMÁCNOST PANÍ MLYNÁŘKY – víkend věnovaný životu ve mlýně, kuchyně, její suroviny, recepty, pečení chleba, praní prádla apod. 14.-15.10.2011 – ZPRACOVÁNÍ DŘEVA – ukázky starých technik zpracování dřeva, výroba dřeváků, šindelů, koryt, dřevořezby, soustružení, tesání trámů, pletení z proutí atd. 30.10.2011 UKONČENÍ SEZÓNY A PEČENÍ CHLEBA. Přijďte se pobavit a zavzpomínat.
Jaroslav Janout
Letos na táboře jsme cestovali světem. ČTENÍ vždycky fandí všem podnikavým dětem. Letní tábor Kolčava 2011 – Obraceč času ( tábor bouří) Jako každý rok i letos jsme se vydali s PS Čestice Podlesáci a oddílem Střelka na letní tábor, tentokrát zpět na naší základnu Kolčava – do Strašic. Nutno dodat, že oproti letům minulým někteří vedoucí a instruktoři nezaháleli a snažili se opět naši milovanou Kolčavu něčím obohatit. Letos několik víkendů tzv. „padlo“ na stavbu nového štábu, tedy místnosti pro vedoucí, kde ale za nepříznivého počasí několikrát získali azyl i naši mladší parťáci. Před příjezdem v sobotu vedoucí s rutinou sobě vlastní během pár hodin na zelené louce postavili základnu, která splňuje potřeby i nejnáročnějších oddílů ☺. Zkouška „ohněm“ proběhla druhý týden, kdy se nad krajinou prohnala bouře, která po sobě zanechala značnou spoušť. Až na jeden ulétlý hangár a jednu promočenou tašku přežila Kolčava relativně ve zdraví. Příjezd na letošní tábor nebyl až tak dvakrát typický. Vzhledem k nižšímu počtu účastníků, než na který jsme byli do letoška zvyklí, se děti dostávaly na základnu po vlastní ose – tedy s rodiči či kamarády. Letos jsme kapacitu táboru využili jen polovičně, což je určitě hrozná škoda, ale nutí nás to k zamyšlení, jak dál. Rozhodně by byla škoda teď Kolčavu jen pronajímat... Snad bude příští rok příznivější. Tento tábor proti sobě sváděly boje tři družiny – Večernice, Amazonky a Tuláci. I kvůli nižšímu počtu dětí, ale i jejich věku, bylo lehce náročné skloubit náročný herní program s povinnostmi, které družiny na každý den mají. Myslím ale, že mladí se s tím porvali velmi statečně a i přes občasnou nepřízeň počasí všichni všechno zvládli tak, jak měli. Sotva jsme se tedy první červencovou sobotu zabydleli a začali si zvykat na táborový režim, naskytl se obrovský problém. Nešťastná matka k nám přiběhla a pověřila nás nelehkým úkolem hned první večer. Její syn byl neprávem odsouzen ke smrti a jen my mu můžeme pomoci. Podle jedné pověsti byl prý kdysi stvořen několika mocnými mágy Obraceč času. Právě díky němu bychom mohli vrátit čas a pomoci chlapci najít ztracené důkazy. Tento obraceč byl však rozbit a jeho části různě putovaly po světě. Naštěstí s sebou vždy nesly různé zvěsti, pověsti i pohádky. To nám celých čtrnáct dní sloužilo jako obrovská nápověda a díky lektvaru od dobré vědmy nebyl žádný problém s cestováním. Přes noc jsme vždy byli tam, kde jsme být chtěli. Během prvních prázdninových dnů jsme společně procestovali „Svět“. Navštívili jsme Rusko, Ameriku, Jamajku, Egypt, Itálii, Japonsko i Nový Zéland. Při cestě za objevením Obraceče času jsme poznali i mnoho nových zvyků, her, jídel a osobností. Nakonec přece jen přes nepřízeň osudu i počasí se nám podařilo splnit úkol a nevinnému chlapci jsme pomohli. Vyjma této táborové hry na děti během 14 dní čekaly i různé výlety (krokodýlí farma) pochody, bojovky, turnaje a spousta zábavy. Jak už bylo popsáno výše, nižší věk nebyl problémem, ale naopak se dá říct, že s o to větší vervou tito mladí ve hrách bojovali a občas byli příkladem i těm starším. Důkazem může být i první místo Štěpánky Náhlíkové v táborovém bodování, která všem ukázala, že pílí a vytrvalostí mohou nejlepších výsledků dosáhnout i nejmenší. Všechno krásné jednou končí, a tak se i náš oddíl po 14 dnech her, zážitků vypravil z domů užít si zbytek prázdnin. Denisa Bergerová, vedoucí oddílu Střelka
Jeden starší kouzelník naučil mě pěkný trik. Poté, když vykouzlil ducha, vytáhl mi ČTENÍ z ucha. Příběh o čarodějnici
Já si čarodějnici představuji vždy na koštěti a s velkou bradavicí. Má velký špičatý klobouk, sukni z pytle a vysoké špičaté boty. Když jsem byla malá, babička mi o takové jedné čarodějnici vyprávěla před spaním. Létala vždy kolem babiččiny vesnice a strašila malé děti, jež zlobily. Ten příběh si naprosto skvěle pamatuji: Jednoho dne bylo ve vesnici pálení čarodějnic a všechny čarodějnice, co našli lidé z vesnice v lese, byly ve velké kleci u ohně, kde jedna po druhé chodily na řadu k pálení. Když měla přijít na řadu ve vesnici velice známá čarodějnice Berta, z neznámého důvodu oheň zhasl a už nešel znovu zapálit. A tak Berta a dalších pět čarodějnic uteklo upálení a vrátily se zpět do lesů, kde je lidé našli. Když se jednoho krásného pátečního večera na návsi opékalo prase, létala Berta na koštěti, neznámo proč, nad ohništěm a volala“ „Já si tě najdu!“ Ale lidé v té dobré náladě a radosti tomu nějak nevěnovali pozornost. Když všichni začali odcházet, Berta přiletěla k ohni a začala do něj házet něco zeleného. Všichni se lekli, rychle běželi domů a zamkli se na dva západy. Ráno byl na návsi nějaký hluk. Když se všichni dozvěděli, že se ve vesnici ztratily dvě děti, běželi do lesa hledat Bertu, protože si vzpomněli, že předešlý večer volala nad ohněm něco jako: „Já si tě najdu!“ Po asi hodinovém hledání Beru našli a ptali se jí: „Co jsi udělala s těma dvěma dětma?“ A Berta jen v klidu říká: „Jsou u mě doma, klidně si pro ně dojděte.“ Lidé se tam rozběhli a po chvíli se s dětmi v náručích vraceli. „Berto, proč jsi je vzala? Co ti udělaly?“ ptali se lidé. „No, já vám jenom chtěla ukázat, co se může stát, když se mě ještě někdy budete snažit pálit!“ Lidé se rozešli do svých domů a přemýšleli, jak mohla Berta děti lehce ukradnout. Po dlouhé době se zjistilo, že Berta už z vesnice zmizela a už ji tam nikdo nikdy neviděl. Babička mi vždy po tomto příběhu říkala přísloví: „Nedělej jiným to, co nechceš, aby oni dělali tobě!“ Babičce jsem vždy kývla, ale pořád jsem o tom přísloví přemýšlela, jak to babička myslela. Na to, co to znamená, jsem přišla, když jsem vyrostla a říkám si, že ta babička měla pravdu. Dana Maršíková, 8. A třída, ZŠ a MŠ Povážská Kouzelné narozeniny Janu čekala oslava 10. narozenin. Maminka jí celý týden dopředu tajně chystala narozeninovou párty. Nakoupila spoustu dobrot, jídla, pití, různé narozeninové čepečky, kloboučky, píšťalky a dovolila Janě, aby si pozvala na oslavu kamarádky ze třídy a okolí. Program Janiných narozenin byl velmi pestrý. Párty začínala v jednu hodinu odpoledne tím, že se osmnáct dívek dostavilo do domu, kde Jana bydlela se svými rodiči a o devět let starší sestrou Romanou. Ta se však z domu raději včas vypařila a tatínek odešel raději dobrovolně do práce, protože holky dělaly velký hluk, který se rozléhal po celém domě. Maminka se pokoušela udržet pořádek a klid. To se jí dlouhou dobu nedařilo, dokonce ani když měl přijít na řadu dort s deseti svíčkami, veliký a krásně nazdobený. Po snědení dortu se všichni shromáždili v obýváku a Jana si začala postupně rozbalovat dárky. Dostala jich opravdu hodně, takže jejich rozbalování zabralo více než hodinu. Po dlouhém rozbalování a hraní si s některými dárky se dostalo konečně na překvapení, které maminka pro Janu připravila. Dívky seděly v obýváku na gauči a napjatě čekaly. A najednou... Chodbou jsou slyšet kroky. Už jde! Za sebou veze vozík, ve kterém má pomůcky. Kouzelník. To on je tím slíbeným maminčiným překvapením.
Kouzelnice kdybych byla - co bych si tak vykouzlila? V ČTENÍ pustím uzdu snům – vykouzlila bych si dům. Holky byly šťastné a konečně se zklidnily. Kouzelník se jmenoval Magic Artur. „Zdravím vás, děti. Koukám, že jsou tu samé holčičky,‘‘ řekl na úvod. Předváděl spoustu kouzel, iluzí a tvaroval různá zvířátka z balónků, která pak rozdal mezi děvčata. S sebou si přivezl spoustu pomůcek: šátky, karty, kroužky, balónky, provázky, míčky a ještě spoustu dalších drobností nezbytných pro kouzelnické triky. Měl černé vlasy, modré oči a na hlavě fialový klobouk se žlutými hvězdičkami. Na sobě tmavé kalhoty, dlouhý plášť ve stejné barvě a se stejnými hvězdičkami, jaké byly na klobouku, a špičaté černé boty. Vypadal tajemně, ale jeho vystoupení bylo plné legrace a humoru. A na závěr celé párty byla diskotéka do sedmi hodin večer. Pak si pro unavené holky přijeli rodiče a odvezli je domů. Po oslavě zůstal v domě pěkný nepořádek, a tak maminka s Janou musely uklízet až dlouho do večera. Zanedlouho poté se vrátil domů tatínek z práce a chvíli po něm její sestra Romana. Narozeninová oslava se Janě líbila, a když se jí maminka zeptala, co se jí líbilo nejvíc, tak jí samozřejmě odpověděla, že kouzelník. Eliška Zdeňková, 7. A, ZŠ Strakonice, Dukelská 166 Kdybych byla kouzelnice… Kdybych byla kouzelnice, vykouzlím mojí mamce dům, abychom měli kde bydlet. Pak by si nás vzala zpátky z děcáku – mě, bratry i sestru Renatu. Byli bychom normální šťastná a spokojená rodina. Co bychom dělali? Jezdili na výlety, třeba na návštěvu k rodině, nebo jen tak nakupovat. Také bychom se podívali na Rožmberk, nebo na jiný hrad nebo zámek. Určitě bychom vyrazili i někam na dovolenou – třeba do Itálie. Doma bychom si občas zahráli nějakou hru, psali společně úkoly, nebo si jen tak povídali, třeba o klukách a mamka by nám mohla i trošku poradit. Také bychom mohli jezdit na kolech, nebo na bruslích…. Tak si představuji, že tohle všechno skvělé mámy se svými dětmi dělají. Takhle to vypadá ve správných rodinách a o to se budu snažit, aby to tak vypadalo v mé rodině, až budu nějakou mít. Dám svým dětem hodně lásky, které jsem moc nepoznala, mám do budoucna velké poučení. Anna Červeňáková, DD A ZŠ Volyně, 9. třída Pan Podzim Když se pan kouzelník na podzim vzbudí, čeká ho plno práce. Nejprve musí mávnout hůlkou a očarovat stromy, aby konečně dozrála jablka nebo hrušky a musí zařídit stromům nové fraky. Přičaruje jim hnědé, červené a žluté kabátky. Pak se jde podívat na rybník. Vezme si s sebou hůlku. Nejdříve zažene ryby dolů, na dno krásného a třpytivého rybníka. Zamumlá zaříkadlo a všichni tvorové na dně usnou. ,,Musím si pospíšit, než Paní Zima začne pokrývat louky a pole bílou peřinou,“ zamumlá si pro sebe. Za chvilku začnou mrazy a lesní zvířátka musí mít dost potravy, proto kouzelník rychle přičaruje poslední hřejivé sluneční paprsky. Kouzelník Podzim znovu mávne hůlkou a trnky zmodrají, šípky se červeně rozzáří. Z mechu vylezou poslední holubinky, aby veverky naplnily spíže v dutinách stromů. Ořechům prasknou slupky a zrzky mají napilno. Ale kouzelník už je celý unavený. Vrátí se do své jeskyně. Musí si zdřímnout, aby zítra mohl zase čarovat. Lehne si na mechové lůžko a před usnutím plánuje, co všechno musí zítra udělat. Veronika Rajtmajerová, 7.C, ZŠ Dukelská Strakonice
Boží Velký kámen to je místo energetického působení. Když chcete vědět jak se tam dostat, musíte si koupit ČTENÍ. Boží Velký kámen na vrchu Chrastice u Hořejšic, části obce Dřešín V nedalekém okolí severně od Hořejšic v zalesněných kopcích se nacházejí zajímavá seskupení balvanů a skalisek. Na vršku Babina vyniká skalnatý útvar zvaný Boží Velký kámen. Na jeho vrchní ploše jsou dolíky ve tvaru šlépěje a kopyta. Legenda praví, že stopy patří Ježíši Kristu, Panně Marii a jejich pekelnému pronásledovateli. Podle zjištění psychotronika je místem silného energetického působení. Mezerou ve skále se dostaneme do místa vyznačeného křížem, kde virgule zaznamenala největší sílu. Dvacet minut pobytu spolu s pevnou vírou v účinek by mělo stačit na „nabití“. O kousek výše je další skalka s jeskyňkou, kde se v r. 1944 ukrývala skupinka partyzánů – tři parašutisté. Zde přečkali s pomocí lidí z okolí asi měsíc, než se spojili s dalším výsadkem parašutistů, jedním Čechem a dvěma cizinci. Ti byli vysazeni v prostoru u Kraselova. Po spojení pokračovali v odboji, bližší zprávy jejich činnosti však nejsou. Asi 300 m východně od Božího Velkého kamene najdeme seskupení balvanů zvané „Malý kámen“ a směrem západním cca 400 m ještě další – „U dvou lodí“. Od něj jižním směrem 300 m je vrch Škavlík (712 m n.m.), nejvyšší bod kolem Hořejšic. Na vrchu Chrasnice se na počátku 20. století těžila kvalitní žula na dlažební kostky pro hlavní město. A tak i Pražané mají něco z Pošumaví. Popis cesty k Božímu Velkému kameni: Z Hořejšic se od zvoničky na malé návsi vydáme vzhůru po místní komunikaci. Na rozcestí jdeme přímo, zpevněná cesta ze vsi se pak stáčí doprava a stoupá s nádherným výhledem na Vacovický vrch a vzdálenější Boubín k lesu. V něm obchází zprava vrchol Chrasnice (711 m n.m.) a stáčí se doleva. Po chvíli klesá asi 0,5 km (zhruba 1 km od návsi v Hořejšicích) k lesní točně (rozcestí), kde odbočíme doprava a po cca 50 m budeme skalky s převisem, které se říká Boží Velký kámen , u ní je jeskyňka s bílou šipkou ukazující na místo vyzařující energii. Cesta byla budována v padesátých letech minulého století jako strategická od Hořejšic na Drážov, v lese se k ní připojovala cesta od Radešova na Hoslovice. Kolem ní je asi 6 vojenských úkrytů (nejsou klasickými betonovými bunkry), dnes sotva poznatelných. Jsou vyvýšeninami v terénu s lesním porostem. Karel Novák, Hořejšice
Inzerce Inzerce Inzerce Inzerce Inzerce Inzerce Inzerce Inzerce Inzerce
Prodej zelí: Krouhanka 9,- Kč/kg Hlavičky 5,- Kč/kg Cibule na uskladnění 9,- Kč/kg Kysané zelí 15,- Kč/kg Objednávky p. Kubeš tel 383 396 221 mobil 602 199 111 Prodej se uskuteční 8.10.2011 v 8,00 hodin Inzerce Inzerce Inzerce Inzerce Inzerce Inzerce Inzerce Inzerce Inzerce
Za ranního kuropění pročítám si články v ČTENÍ
Blahopřejeme všem, kteří se v září a říjnu dožívají významného životního jubilea a přejeme do dalších let jen to nejlepší, zdraví, štěstí a spokojenost. paní Marie Profesová z Čestic pan František Trojan z Čestic paní Marie Hrušková z Doubravice pan Jiří Hradecký z Čestic paní Marie Pahorecká z Čestic pan Ladislav Lejsek z Čestic pan Jaroslav Ducháč z Němčic pan Václav Mráz z Nahořan paní Anna Koldová z Čestic paní Františka Uhlířová z Nahořan pan Jan Vojta z Nahořan pan Jiří Lenc z Čestic paní Anna Čtveráková z Krušlova pan Václav Voldřich z Chvalšovic paní Vlasta Jelínková z Prkošína
82 let 50 let 87 let 60 let 60 let 65 let 60 let 60 let 80 let 50 let 80 let 84 let 87 let 90 let 81 let
pan Miroslav Naake z Krušlova paní Jaroslava Samcová z Čestic pan František Had z Chvalšovic pan Jan Brůha z Nuzína paní Amalie Harantová z Dřešínka pan Josef Michvot z Dřešínka paní Božena Vlková z Počátek paní Růžena Hrušková z Němčic pan Josef Petrlík z Němčic pan Josef Lávička z Čestic pan František Náhlík z Čestic paní Miloslava Staňková z Němčic pan Karel Myslík z Nahořan pan Karel Matějka z Dřešína
55 let 65 let 70 let 81 let 85 let 60 let 70 let 86 let 70 let 55 let 65 let 83 let 75 let 82 let
Čestický brambor už je tu ČTENÍ poradí dietu
Čestický brambor 2011 Dětská literární a výtvarná soutěž Ředitelství ZŠ a MŠ Čestice, Kulturní spolek Čestice vyhlašují XVII. ročník literární a výtvarné soutěže pro děti
Čestický brambor 2011. Na rok 2011 vyhlašujeme téma: Vodní
říše.
Zúčastnit se mohou všechny děti ve věku povinné školní docházky, které mají chuť na dané téma něco napsat, namalovat nebo vytvořit. Děti budou soutěžit v literárním i výtvarném okruhu ve třech kategoriích: I. kategorie: 1. - 3. třídy II. kategorie: 4. - 6. třídy III. kategorie: 7. - 9. třídy Každá práce, literární i výtvarná, musí obsahovat jméno a příjmení žáka, třídu a název školy, kam žák chodí. Výtvarné práce posílejte na adresu:
Mgr. Anna Uhlířová ZŠ a MŠ Čestice 148 387 19 Literární práce posílejte na adresu:
[email protected]
Uzávěrka soutěže bude 31. října 2011. Vyhodnocení soutěžních prací proběhne 10. listopadu 2011 v sále Lidového domu v Česticích. Podrobnější informace k tomuto dni zašleme později.
Bez meškání bez prodlení pospíchám pro čerstvé ČTENÍ Setkání s osobností
Když jsem v minulém Čtení pro lidi psal o vzpomínce na Jaroslava Skálu, tentokrát píši o jiné, pro mne velmi důležité osobě, naštěstí nejen žijící, ale i přes svůj vyšší věk stále kypící zdravím, veselostí a optimizmem, prof. Stanislavu Kratochvílovi. Známe se dlouhá léta, kdysi dávno jsem u něj absolvoval sebezkušenostní víceletý terapeutický výcvik. Prof. Kratochvíl je „zakotven“ v psychiatrické léčebně Kroměříž, přednáší i na brněnské Masarykově univerzitě, známý ve světě, autor mnoha publikací – Manželské terapie, Klinická hypnóza, Jak žít s neurózou, aj.- jsou jich desítky. Potkali jsme se opět na červencové odborné konferenci v Psychiatrické léčebně Bílá Voda, pár dní jsme bydleli vedle sebe a tak byl čas se bavit i o „neodborných věcech“. Jak žije, sportuje – již cestou do Bílé Vody si zajistil silvestrovský pobyt na běžky na Červenohorské sedle v Jeseníkách. Vzpomínám také, jak byl v devadesátých letech na dovolené na Nových Hutích na Šumavě a jak nás přepadl v komunitě v Němčicích. Ale k Bílé Vodě má osobní vztah. V létě přijede vždy na měsíc a vždy napíše novou knihu. Již se, Stando, těším na Tvoji listopadovou terapeutickou konferenci v Luhačovicích a zvláště na Tvůj program – Konstruktivní Kroměřížská hádka. Vždy je v ní spousty legrace, ale i pravdy, sebepoznání a terapie. Miroslav Zachariáš Obyčejný chlap (rozhovor s exklientem TK Sananim Němčice uveřejněný v časopisu „Kolo pro život“- KPŽ vedl Robert Bakalář) Honza je docela obyčejný chlap. Stejně jako stovky dalších si na některém ze závodů oblékne dres a připevní startovní číslo. Naposledy třeba na Orlíku nebo na Pražských schodech. Jeho životní cesta ale obyčejná rozhodně není. Naopak – je velmi zvláštní a poučná. Musel si totiž projít životním peklem, které ho málem přivedlo až na dno společnosti. Jeho jméno známe. Ale protože někteří lidé dokáží být zlí a dovedou ublížit, budeme mu říkat pouze Jan V. Tady je jeho příběh. Jak se člověk dostane k drogám? Co ho k tomu vede? Mě třeba v životě ani jednou nenapadlo si zapálit. Asi jak koho. Někdo to zkusí jen tak pro zábavu, někdo se snaží řešit třeba složitou životní situaci, někdo vyrostl v prostředí, kde si „něco“ dát je úplně normální. Já osobně jsem to zkusil pro zábavu, a také asi ze zvědavosti. Nic mi nescházelo, měl jsem dobrou práci, přítelkyni, byt, sportoval jsem. Co se s člověkem postupně děje? Zkusíte to – já zkusil pervitin – zažijete poprvé dobrou zábavu, jste schopen normálně fungovat, připadá vám, že všechno máte pod kontrolou. To je ale jen zdání a člověk se velice snadno a rychle stane závislým. Pak už to jde ráz na ráz. Pokud máte dostatek finančních prostředků,
zůstanete u konzumace. Pokud ne, začnete si na svou dávku shánět peníze všelijak. Každý si snadno domyslí jak. Já byl první případ. Kolik vám bylo roků a co jste dělal? Devětadvacet. A společně se svou matkou jsem vedl malou rodinnou firmu.
Na čtení každého ČTENÍ používám světlo denní Kdy si člověk uvědomí, že takhle už dál žít nemůže. Co rozhodlo a jak to probíhalo? Pervitin je droga, která postupem času v člověku způsobí stav, kdy se začnete částečně pohybovat mimo realitu – říká se tomu toxická psychóza. Můžete vidět věci, které nejsou, slyšíte zvuky, které neexistují, neustále máte pocit, že vás někdo pronásleduje. Žijete sice v reálném světě, ale ovlivňuje vás svět neexistující, vymyšlené věci, a vy se podle toho chováte. Okolí to jen těžko pochopí. To taky rozhodlo, že musím svůj život změnit. Asi se dá říci, že ve vaší cestě zpátky sehrál roli sport, konkrétně cyklistika. Vždyť partu kolem SANANIMU už na závodech vídáme roky. Určitě. Sportoval jsem od mládí, takže bylo logické, že jsem se ke sportu opět vrátil. Cyklistika se mi vždy líbila. Pamatuji se, jak jsem jako malej kluk v květnu pospíchal rychle ze školy a koukal na Závod míru: Klasa, Škoda, Štyks, Kreuziger, Fořt, Toman a další. Chtěl jsem být jako oni. Závodně jsem hrál tenis. Lyžoval a jako formu přípravy jsme měli i kolo. Navíc v TK Němčice, kde jsem se léčil, bylo kolo nedílnou součástí léčby a díky nadšení některých terapeutů, zejména potom „Zachyho“, jsme se již v průběhu léčby dostali na pár závodů. Co bylo nejtěžší na téhle odvykací cestě? Asi začátek odvykání, překonání prvních dní a vůbec to první rozhodnutí. Pak už to šlo, nechtěl jsem znovu prožít to peklo, které pervitin dokáže způsobit. Navíc jsem chtěl rodinu a tu člověk závislý na drogách mít nemůže. A jak žijete dneska? Co děláte? Pracuji jako stavbyvedoucí, mám skvělou partnerku a krásného syna. Honzovi je teď devětatřicet, a když „do toho spadl“, bylo mu o deset, jedenáct roků míň. Dneska říká, že to bylo tak trochu zvláštní, protože v tomhle věku by už člověk měl mít rozum. S léčením začal v roce 2006, když mu bylo třicet čtyři. Má-li odpovědět na otázku, jak člověk pozná, že už je z toho venku, řekne, že se to prý pozná těžko. A pak použije definici: Člověk závislý z toho není NIKDY venku, jen abstinuje. A zdůrazňuje, že ví, že by ztratil syna, partnerku, prostě všechno, co je mu nejdražší. Na svém GT ročně odjede 5-6 závodů kola KPŽ a k tomu oba Krále Šumavy. Říká, že právě tohle je jeho srdeční záležitost. S partou okolo SANANIMU stále jezdí. Honza a „Zachy“ jsou prý takové stálé jádro, k němuž se občas někdo přidá. Když se loučíme, vysloví jedno moudro: že jedna závislost se velice snadno dá zaměnit za závislost jinou. O on prý naštěstí zvolil sport. PS: Toto byl jeden z poslední rozhovor Roberta Bakaláře. Robert Bakalář 3.8.2011 zemřel. Utichl navždy hlas nezapomenutelného komentátora Tour de France, Giro di Italia a mnoha dalších akcí. Před 15 lety stál rovněž u zrodu cyklistických seriálů „Kolo pro život“, byl to on, který nám po celou dobu co závody s bývalými klienty jezdíme, podporoval nás, fandil nám a svým věčným optimizmem nám držel palce. Zejména těm, kdo „drogy vyměnili za kolo“. Roberte, nikdy na Tebe nezapomeneme! Miroslav Zachariáš
Dětský den v hoslovickém mlýně
Členky ČSŽ Čestice pomáhaly zajišťovat pro děti v sobotu 9. července ve mlýně v Hoslovicích odpoledne pro děti. Oblečeny do pohádkových kostýmů si na několika stanovištích připravily pro děti zajímavé úkoly. Za jejich splnění obdržely děti razítko dinosaura do kartičky. I když nám počasí chvílemi tropilo neplechu, prožili jsme všichni moc hezké odpoledne. Za ČSŽ Čestice Jana Kubešová Opouští mě zlost i klení když otevřu čerstvé ČTENÍ O pěti nezbedných větřících Bylo – nebylo... Na jednom hradě žilo pět nezbedných větříků. Holčičky se jmenovaly Fááá, Fééé a Fííí a chlapci byli Fóóó a Fúúú. Někdy jen tak naprázdno bloudili hradem, ale jindy nevěděli, co by vyvedli dřív. Ze všeho nejraději se bavili tím, že brali návštěvníkům hradu jejich čepice, kšiltovky, klobouky a slamáčky. Větříci dokonce mezi sebou soutěžili, kdo jich shodí víc. Jindy si hráli na schovávanou. V hradě to pak hrůzostrašně hučelo, až návštěvníkům běhal mráz po zádech. Větříci létali, kudy se dalo. Pokud se jim povedl proletět nevymetený komín, dělali po hradě ještě nepořádek ze sazí. Pana kastelána nezbednost malých větříků mrzela a často se jim snažil domluvit: „No tak, neblbněte, zbytečně plašíte a strašíte návštěvníky hradu. Mají se u nás poučit o zdejší historii a místo toho odcházejí vystrašení vaším hvízdáním a často dokonce i bez čepic. Ještě se to roznese a budeme bez návštěvníků.“ Větříci si však říct nedali. Místo toho na kastelána rozpustile volali: „Fááá, Fééé, Fííí, Fóóó, Fúúú!!!!“ Jednoho dne zase návštěvníci odcházeli vystrašeni, někteří bez čepic a jedna paní dokonce s naprosto rozcuchanými vlasy. A to už si kastelán řekl, že s tím musí stůj co stůj něco udělat. Přemýšlel, přemýšlel a nakonec to vymyslel. Nalákal větříky do jižního křídla, kde stála velká kaple. „Pojďte,“ lákal větříky, „něco vám ukážu, bude se vám to určitě líbit.“ A protože větříci jak byli nezbední, tak byli zvědaví, nedali se dlouho pobízet. Za chvilku už byli s kastelánem v kapli. Když bylo jisté, že je všech pět větříků uvnitř, zabouchl kastelán dveře kaple. Větříci se začali jeden přes druhého ptát: „Fííí, ale co tadýýý?“ „Fááá, není tu do čeho foukááát.“ „Fóóó, všude v oknech sklóóó!“ „Fééé, žádná čepicééé.“ „Fúúú, tady nebudúúú.“ Kaplan nechal větříky chvíli brebentit, potom je vzal po schodech na kúr a ukázal jim – varhany. Větříci nikdy tuhle divnou věc neviděli, a tak pozorně poslouchali, jak jim kastelán vykládá o varhanních píšťalách, do kterých si nakonec mohli fouknout. Ohromně se jim to zalíbilo. „Já, jé, jí, jó, jú!“ křičeli radostně. Potom jim kaplan vysvětlil ještě mnoho dalších věcí a větříci se dali do cvičení. Neuplynul ani den a už se v kapli ozývala pěkná písnička. Od té doby se na hradě mnoho změnilo. Větříci už nedováděli po hradních chodbách, ale nastěhovali se do kaple. Když zrovna nebyly návštěvy, cvičili na varhany nebo se jen tak pro radost proháněli píšťalami. Ale když přišli do kaple návštěvníci, spustili vždy tu nejlepší muziku, kterou uměli. Návštěvníkům se to moc líbilo a větříci byli spokojeni, že je návštěvníci poslouchají. Nehráli nahlas, jen tak tiše. A lidé tu krásnou hudbu odměnili tichým potleskem. A větříci? Měli z toho větší radost, než kdyby shodili návštěvníkům úplně všechny čepice. Jana Voldřichová Svatby Ani o prázdninách děvčata z folklórního kroužku Podlešáček nezahálela. Čekala je dvě vystoupení na svatbách. První z nich se konala hned 15. července, kdy se vdávala paní učitelka Vendula Kramerová. Den před svatbou měl soubor na nádvoří čestického zámku zkoušku. Noční bouřka však zavinila výpadky elektřiny a my se museli potýkat s problémem, kam zapojit magneťák, když na nádvoří byla vyhořelá elektrická zásuvka. Po přemýšlení a marných telefonátech jsme CD s
muzikou pouštěli z přehrávače z auta. Naštěstí při svatbě vše klaplo a měli jsme připojený magneťák do zásuvky v kotelně. Druhá svatba patřila naší bývalé člence Lucii Pilné, a to 27. srpna. Opět jsme zažili extrém. Při páteční zkoušce bylo horko, že se nedalo dýchat. Při sobotní svatbě jsme se třásli v krojích zimou. Teplota byla o více než 20 stupňů nižší než předešlý den. Obě svatby byly veselé, tak jak to má být a vystoupení se povedla. Přejeme šťastným párům vše krásné na jejich společné cestě životem. Podlešák Jen svátečně oděni chodíme si pro ČTENÍ Předříkávač vypravuje F.L.K. V Česticích bývá v polovici září slavná pouť. V sobotu přichází procesí za procesím, zůstane ve vsi přes noc a v neděli po „velké“ odchází vzdálenější zase domů. Bližší vrací se až po požehnání. Poutníci modlí se celou noc na blízké Kalvárii a je-li počasí deštivé, rozejdou se po vsi, kde leckdes v koutku na slámě, třebas pod kolnou, ve stodole nebo na půdě přečkají noc, zpívajíce nábožné písně, že někdy milo je poslouchat. Letos večer před poutí bylo opravdu boží dopuštění. S nebe jen lilo a poutníkům bylo zle. Přes to nepohoda ta horlivější neodstrašila a mnozí z nich v zbožném zpěvu a modlení vytrvali na Kalvárii až do rána. Jiní, kteří se tam nevešli, vyhledali si ve vsi útulek, mnozí našli si přístřešek i v kramářských a pernikářských stanech. Jdu po vsi, a pozoruji v ní život. Vítr prudce šlehal mi déšť do očí, tak že chůze nebyla valně příjemnou. Chvílemi vítr ustal, že slyšeti bylo zřetelně z jednotlivých chalup modlení poutníků a zbožný zpěv. Na okamžik oblaka se roztrhla, a ukázaly se sporé hvězdy, ale v zápětí již lil se déšť znovu a jen nahoře v oknech chrámových věčné světlo pronikalo do husté tmy. Maně zaměřil jsem k chalupě, kde bývá každého roku poutníků nejvíce. I vstoupil jsem dovnitř. Také letos byl jich tu hezký počet, a snad víc ještě než jindy. Nepohoda je sem zahnala. Seděli na lavicích kolem stěn, většina na slámě rozprostřené po zemi a poslouchali uprostřed sedícího a vypravujícího předříkávače, který právě, když jsem vstoupil, rozdával lístky švabachem tištěné tuto uvedeného znění. Dostal jsem také jeden do rukou. Zde stojí v plném obsahu: Památka z pouti: Velmi dobrá masť a prostředek proti peklu, abysi sebe chránil, neb snad svévolně do něho neupadl. Dobrá masť neb užívání lékařské. Vezmi 5 lotů smutku, 10 lotů trpělivosti, 15 lotů střídmosti, 20 lotů čistoty, 30 lotů štědrosti 150 lotů pokory, a to všecko stluč v moždíři víry s paličkou síly; k tomu se přileje půl žejdlíka naděje a upraží se vše na pánvi spravedlnosti a na ohni lásky. Zamíchej to často pobožnou motlitbou a schovej do nádoby stálosti, aby to plesnivina marnosti nezkazila. Touto mastí se každý den ráno namaž a užívej ji k lékařské poradě vždy opatrně a bdi nad tím, abys čas užívání nikdy nezanedbal – a pak jist budeš, že peklu ujdeš. „Tak, lidičky,“ vykládal předříkávač, „jak tu všichni sedíte, hezky si ten lístek schovejte a vždycky ráno si jej předříkejte. Pak pomodlete se třikrát otčenáš a Zdrávas Maria a to dělejte taky večír! No a jestli to všecko řádně a rychtik vykonáte, pak jisti budete, že peklu ujdete.“ „Od vás, tetičko,“ obrátiv se k selce, u níž byli na noc, „nic za to říkání nechci. Jen mi dejte ráno hrnek kafe, kousek chleba a budu spokojen. – Lístek tento“ pokračoval dále, „dostal jsem když jsem byl v Římě. To jsme vám – nás bylo moc – lidičky jeli dlouho až jsme tam přijeli. A co peněz to koštovalo. Mne to stálo 600. Ale za to ty kostely, inu, darmo povídat! Abychsi je mohl všecky prohlídnout, jezdil jsem za 3 zlatky ve fiakru. A abych nezapomněl, v Mariacel taky jsem pobyl, to víte, já pobožný člověk po poutnických místech stále putuji. Tak jsem se dal do mluvení, že bych povídal .. Raději si něco zazpívejme.“ I dali se do zpěvu, Když pak skončili, řekl zase: „A teď se hezky pomodlíme!“ I modlili se všichni několik známých modliteb. Na to se ozval opět: „Nyní učinili jsme pobožnosti zadost i na chvíli si odpočinem.“
Jda domů přemýšlel jsem: „To je pobožný člověk. Takových na světě být, no, to by byl ráj na zemi.“ Jen víra v jeho povídání o Římu nechtěla se ve mně zakotviti. Ale člověk míní a Pán Bůh mění. Asi třetí den dověděl jsem se, že ten pobožný člověk ošidil svého příbuzného o 300 zlatých a pro nenechavost měl několik opletaček se soudem. Jak se tak může člověk přetvařovat a pohoršovati ty, kdo ho znají. Převzato z časopisu Stráž na Šumavě r. 1896 (i gramaticky) Naši rychle neběží na hasičské soutěži. My do ČTENÍ dáme zas jejich aktuální čas.
Noční hasičská soutěž ČESTICE 6.8.2011 Výsledková listina Umístění Muži
Ženy
Čas
Čas
1.
Doubravice
00:19,78
1.
Jehnědno
00:32,20
2.
Sudoměř
00:22,05
2.
Mladějovice A
00:33,76
3.
Nihošovice
00:23,30
3.
Nihošovice
00:35,13
4.
Dražejov
00:23,41
4.
Štěkeň
00:35,51
5.
Šipoun B
00:24,30
5.
Benešova Hora
00:40,15
6.
Blatná
00:25,80
6.
Dřešínek
00:43,59
7.
Šipoun A
00:25,96
7.
Čejetice
00:56,04
8.
Vacovice
00:26,83
8.
Čestice
00:56,55
9.
Jehnědno
00:27,75
9.
Husinec
01:13,02
10.
Chobot
00:28,46
10.
Poříčí
01:18,14
11.
Čestice
00:28,86
11.
Sousedovice
01:24,18
12.
Krušlov
00:30,65
12.-13. Mladějovice B
neplatný pokus
13. 14. 15. 16. 17. 18. 19.
Němčice Čejetice Nahořany Pražák Dřešín Štěkeň Zahorčice
00:31,77 00:32,48 00:32,65 00:34,57 00:34,68 00:36,21 00:36,43
12.-13. Pražák
neplatný pokus
20. 21. 22. 23. 24. - 25. 24. - 25.
Přešťovice Malenice Sedlice Lažánky Mladějovice Nové Kestřany
00:37,11 00:42,71 00:48,14 01:25,46 neplatný pokus neplatný pokus
1. 2. 3.
Veteráni Němčice Mladějovice Sousedovice
00:27,78 00:30,10 00:34,61
Pohádkové odpoledne pro děti Devátého července, prostředek léta, bylo opravdu pohádkové počasí. Chvilku jasno, ohřátý mráček, trochu přeháňkových kapek a zase jasno. Svádělo počasí do údolí hoslovického mlýna na dětský pohádkový den. Kdo se vypravil, určitě nelitoval. Nejen rodiče s dětmi, ale hodně dědečků a babiček doprovázelo svá vnoučata. V pohádkové přírodě to slušelo všem pohádkovým postavičkám, o kterých starší generace jenom četla. Dík všem, kteří svou fantazií dokáží dát radost druhým. Z celého života zbudou jen vzpomínky. M. Staňková, Němčice Duši si plení kdo nečte ČTENÍ Dějiny rodů (pokračování) Josef Vichr „Les, slove Velký Javorník u Úbyslavě, kterýž se začíná od lesúv královských a jde hřebenem, až do Královského Kamene. Potom dolů, až k Prostřednímu Javorníku, odtud vzhůru od hranic nade drahami po tyčích a hradicích Prostředniho Javorníka.Kteréhožto lesa, aby porosty (úplně průřezy v mladých porostech) bylo po hon výhodné. Item vokrajky lesův nad Zklínem,jak lýzy (široké vykácení kusu lesa, kudy se hlavně dříví v zimě z polomů buď vozilo, neb smýkalo) a hranicemi odděleno jest, do hranic a cesty, kterou do Lhoty se jde.Hranice u Oubyslavě, hranice stará, buková, nad dědinami Zuklínskými při rozvrhu statku Dobrš a Přečín.“ Jak tento spor byl ukončen, v dokumentech není uvedeno. Jediný syn Jana Kryštofa, Jan Markvart byl v letech 1693 a dalších na Ohrazenicích, Tažovicích a zemřel 21. dubna 1723. Pochován také ve Volenicích. Manželkou mu byla Josefa Bechyňová z Lažan, narozená ve Vídni a zemřela 4. února 1716. Pochována byla v kostele sv. Štěpána v Praze. Z manželství se narodil syn Jan Markvart 12. dubna 1706 a zemřel roku 1748. Byl dvakráte ženatý, První manželka byla Ludmila Dohalská z Dohalic, narozená 2. února 1722 a zemřela roku 1740. Druhou manželkou byla Anna Malovcová z Chýnova, zemřelá roku 1760. Z manželství se narodil jediný syn také Jan Markvart 29. prosince 1739 na Ohrazenicích a zemřel roku 1785. Jeho manželkou byla Terezie Frei Kocová z Dobrše, narozená roku 1743 a zemřela 10.února 1811 v Praze. Z manželství se narodil syn Josef Markvart 6.srpna 1771 na Ohrazenicích. Manželkou Josefa Markvarta byla Elisabeta Horová z Očelovic. Svatba se konala roku 1789. Z manželství vzešlo šest synů a dcera Tereza Karolina, narozená v roce 1792 v St. Miklos. Ze šesti synů Karel František Prokop se narodil roku 1795 v Ohrazenicích, byl rytmistrem kapitánem a zemřel 22. března 1853. Jeho manželkou byla Anna Bataglia , narozená 18. prosince 1813 a zemřela 13. prosince 1881. Prokop M. Markvart se narodil 8. září 1796 v Chrudimi a byl majorem rakouské armády. Zemřel 28. července 1851. Jeho manželkou byla Anna M. Pirnos. Z manželství se narodila dcera Johana Anna Elisabeta, syn Robert a Vilhelma Elisabeta narozená roku 1832 a zemřela roku 1903. Byla dvakráte provdána. První manžel byl Josef Antonín Makovička - Fortifikations adjunkt v Thoresinstatu. Druhý manžel byl Gottfried Uhliy z Uhlendu. Byl c.k. rakouským plukovníkem a zemřel 8. května 1874 v Kaplici. Zámek v Tažovicích se nachází na místě bývalé tvrze. Původní stavba zámku byla barokní. V některých místnostech se zachovala valená klenba s výsečemi. Tak je také sklenuta zámecká kaple Panny Marie z roku 1846. Zařízení kaple se nezachovalo. Kolem hlavního sálu bylo 13 obytných pokojů a každý měl svůj název. Z roku 1863 je uváděno po pěti pokojích kolem sálu. Jsou uváděna jména pokojů: sál žlutý, pokoj vedle sálu, pokoj červený, modrý sedací pokoj, vlevo od sálu, chodba bočního křídla, modrý pokoj bočního křídla, dámský pokojík, zelený dětský pokojík, šatna, modrý nárožní pokojík, bývalý pokoj majitele panství, pokoj zahradníka, předsíň, kuchyně. Uprostřed nádvoří před zámkem se zachovala kamenná kašna z roku 1688 se znakem Kryštofa Koce z Dobrše a jeho manželky Marie Běšínové z Běšin. Za západním průčelím zámku byla v 18. století na umělém návozu vytvořená francouzská zahrada, jejíž původní uspořádání, přes pozdější úpravy v letech 1830-1840 a ve 20. století jsou i dnes patrné.
Jméno Tažovice se prvně objevuje v zápisech roku 1360, kdy je vlastnil Oldřich Tažovec z Ohrazenice a Petr Tažovec. Dějiny Tažovic se prolínají s dějinami Ohrazenic. Rod Tažovců zde byl do poloviny 15. století. Od roku 1390 se na Tažovicích připomíná Lvík z Tažovic, dále roku 1408 Bohuslav a roku 1414 Oldřich, snad synové Lvíka z Tažovic, který roku 1445 žil v Němčicích. Roku 1466 držel Tažovice Redl z Úšavy. Na počátku 16. století roku 1540 byl na Tažovicích Václav Chřepický z Modlíškovic. Ten prodal tvrz Tažovice se statkem Petroviče Sedleckému od Dubu. Roku 1544 držel statek Jeho syn Jan Sedlecký, který na statku své manželce zapsal věno. V pozdější době se nachází na Tažovicích rozdělených mezi dva sedlecké strýce Jana staršího a Jana Mladšího sedleckého. Jak dobré pivo ve sklence pění tak vtipem perlí čestické ČTENÍ Po smrti Jana staršího, Jan mladší Sedlecký uzavřel smlouvu s Alenou z Malovic roku 1583 vdovou po Petrovi Sedleckém. Jan mladší Sedlecký prodal roku l587 svoji polovinu Tažovic Janu Markvartovi Kocovi z Dobrše a připadla k Ohrazenicům. Druhá polovina Tažovic byla v držení Aleny Sedlecké, rozené Malovcové, až do její smrti. O tažovický statek se potom hlásily její sestry, ale Petr Mikuláš Malovec nic z majetku nedal. Po Petru Mikulášovi Malovcovi, které žil ještě roku 1629, zůstali tři synové, z nichž Jan Dětleb polovinu tažovického majetku převzal. On zemřel roku 1663 a poslední vůlí odkázal svůj díl bratrovi Janu Kryštofovi a synům svého bratra Mikuláše. Zámek v Přečíně První z Koců z Dobrše na Tažovicích byl Jan Markvart v roce 1579. Byl jedním z krajských hejtmanů Prácheňského kraje. Zemřel roku 1595 a jeho syn Adam sjednotil pod svoji vládu tři nejvýznamnější statky Koců z Dobrše. Byla to samotná Dobrš, Dále Ohrazenice a Tažovice. Kocové byli katolickou rodinou a ke stavovskému povstání se připojili s výhradami. Ti z rodu Koců, kteří nebyli katolíky na tuto víru přistoupili roku 1627. Kateřina Branišovská, rozená Kocová z Dobrše na Tažovicích, Anna Ludmila Kocinka z Dobrše a na Tažovicích a s nimi i majitel druhé poloviny Tažovic, Petr Mikuláš Malovec na Tažovicích. Jan Markvart Koc slíbil spolu se svým strýcem Vilémem Přídruhou Kocem, že se dají vyučovat katolické víře a že provedou protireformaci u svých poddaných. V Ohrazenicích byl roku 1360 Oldřich Tažovec z Ohrazenice. Roku 1380 se připomíná Pešek Odrážka z Ohrazenice a roku 1390 Dětleb. Roku 1517 se připomíná Markvart Koc z Dobrše jako majitel Ohrazenické tvrze. Vizitační komise berní ruly nalezla roku 1654 tažovický statek rozdělený na dvě části. Větší část vlastnil stále Jan Markvart Koc a k této části náležely vesnice Volenice, Škůdra, Dřešín, Ohrazenice, Lhota pod Kústrým, Maleč, Pohorsko, Nahořánky, Damětice, Strašice, Zvotoky a Víska.Na této části majetku hospodařilo 59 osedlých, 19 sedláků a 5 zahradníků. Druhou část majetku vlastnil Jan Kryštof Malovec z Malovic s vesnicemi Tažovice, Tažovická Lhota, Zahorčice, Kladruby a část Vojnic. Pozemky obdělávalo 7 osedlých, 18 chalupníků a 1 zahradník. Malovecká polovina tažovického panství se po třicetileté válce vícekrát dělila, až Jan Kryštof Malovec ji po smrti své matky Markéty Voračické z Paběnic v roce 1672 znovu sjednotil. Již v roce 1680 ji však prodal majiteli druhé poloviny Janu Kryštofovi Kocovi na Ohrazenicích. Jan Kryštof Koc byl mladším synem předešlého majitele části Tažovic, rovněž Jana Markvarta. Při dělení otcovského majetku mu připadla část volenické farnosti - Ohrazenice, Tažovice, Volenice a Krejnice. Jeho starší bratr Adam Humprecht Fortunát Koc dostal statky na sušicku – Mokrosuky, Obytce, Dožice, Újezdec, Zavlekov. Na
Tažovicích mu zůstaly některé pohledávky, které v roce 1681 prodal Františku Eusebiovi Khuenovi z Belasy. V roce 1695 je zase vykoupil zpět. Čtení pro lidi – dvouměsíčník Kulturního spolku pro Čestice a okolí Rediguje Jana Vlažná, Čestice 169 Neprošlo jazykovou úpravou Příspěvky můžete posílat na adresu
[email protected] a do předmětu napsat Čtení Uzávěrka vždy 20. den sudého měsíce září - říjen 2011 Cena 15,- Kč Tisk: Městské muzeum a kulturní centrum ve Volyni Registrační známka: EČ EMKČR 12994 IČO: 47255846
