Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra psychologie
Drogy za volantem - rizikové osobnostní charakteristiky řidičů s problematickým průběhem řidičské praxe
Závěrečná práce
Autor:
Mgr. Pavel BLAHUT
Olomouc 2014
Prohlášení Místopřísežně prohlašuji, že jsem závěrečnou práci na téma: „ Drogy za volantem - rizikové osobnostní charakteristiky řidičů s problematickým průběhem řidičské praxe“ vypracoval(a) samostatně a uvedl/a jsem všechny použité podklady a literaturu.
V e Vřesině ..dne ….25. dubna 2014
Podpis ……………………………
2
Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 4 Teoretická část ............................................................................................................................ 5 1.
Drogová scéna v České republice ................................................................................... 5 1.1. Výskyt drog v silničním provozu EU ...................................................................... 6 1.2. Výskyt drog v silničním provozu v České republice ............................................... 8 1.3. Drogy, alkohol a dopravní nehody v České republice ............................................ 9
2.
Drogy a jejich účinky .................................................................................................... 13
3. Vybrané osobnostní indikátory ve vztahu k probleamitckému průběhu řidičské praxe ....... 20 3.1. Hodnotový systém ................................................................................................. 21 Praktická část ............................................................................................................................ 23 1.
Testová baterie Diaros ................................................................................................... 23
2.
Cíl výzkumu .................................................................................................................. 27
3.
Typ výzkumu a zkoumaný soubor................................................................................. 28
4.
Interpretace výsledků .................................................................................................... 29
5.
Diskuse .......................................................................................................................... 32
Závěr......................................................................................................................................... 34 Souhrn ...................................................................................................................................... 34 Literatura .................................................................................................................................. 35 Přílohy ...................................................................................................................................... 36
3
Úvod V posledních letech se začala projevovat v silniční dopravě celá řada jevů negativně ovlivňujících bezpečnost silničního provozu. Mimo problematiky alkoholu, je to především zneužívání omamných a psychotropních látek a jejich negativní dopad na bezpečnost silničního provozu. Nechci svou práci pojímat primárně z adiktologického pohledu, spíše mi půjde o jakousi sondáž, či vhled do skupiny řidičů, kterým byl uložen zákaz řízení motorových vozidel v důsledku řízení pod vlivem návykových látek. Půjde o stanovení hypotézy, zda u této specifické skupiny řidičů můžeme identifikovat nějaké společné osobnostní charakteristiky, postoje, či způsoby chování, a jak tato zjištění mohu být při dopravně-psychologickém vyšetření nápomocna začínajícímu dopravnímu psychologovi k identifikaci potencionálního rizikového řidiče. Má práce však nemá ambice býti tím, po čem volá např. Šplíchal (2013;244) „dosud neexistuje ucelený, jednotně zmapovaný soupis takových vlastností osobnosti, které sice nejsou symptomy psychické choroby, nejsou automatickou kontraindikací řízení, a přesto jsou častými důvody problémových situací na silnici, nebo přímo dopravních nehod. Solidní, up-to-date popis problémových řidičských vlastností a chování, jejichž (jednoznačná a křiklavá) přítomnost u vyšetřeného řidiče by mohla vést např. k doporučení návštěvy příslušných tréninků resp. terapií jako podmínky přiznání řidičské způsobilosti, dosud není, a to ani v rámci nejvýznamnějších evropských firem a metodik“. V teoretické části se budu věnovat problematice užívání drog v obecné populaci, pokusím se nastínit a porovnat problematiku výskytu drog v silniční dopravě v zemích Evropské unie a v České republice. Zmapuji vývoj bezpečnosti v silniční dopravě, vývoj dopravní nehodovosti a úmrtnosti na našich silnicích a to v kontextu zneužívání omamných a psychotropních látek. Popíšu vliv a působení vybraných návykových látek na organismus a jakým způsobem ovlivňují psychické schopnosti potřebné k řízení motorového vozidla. V krátkosti se zmíním o některých aspektech osobnostních charakteristik tzv. problémového řidiče. V praktické části se pokusím odpovědět na danou hypotézu použitím psychodiagnostické testové metody Diaros – dotazníkového
souboru Sparo, který jsem použil u osob
vykonávající trest odnětí svobody za spáchání trestného činu ohrožení pod návykovou látkou.
4
Teoretická část
1. Drogová scéna v České republice
S problémem šíření drog se Česká republika začala potýkat zejména po roce 1993, kdy se postupně měnila z výlučně tranzitní země na zemi cílovou, a problematika drog byla poprvé definována jako závažný celospolečenský problém. Je pravdou, že drogy v naši zemi mají své hluboké historické i sociální kořeny a jejich zneužívání provází naši společnost celá desetiletí, i když v podmínkách před rokem 1989 se tento problém jevil jako poměrně stabilizovaný. Mezi některými skupinami mládeže převládalo zpočátku čichání rozpouštědel, později příprava opiátů a amfetaminových drog. Střední a starší věkové skupiny dávaly přednost abusu léčiv; mezi vězni převládala léková toxikomanie (Štáblová, 2003). V současné době realizované průzkumy potvrzují nastartovaný trend diferenciace na drogové scéně – na jedné straně roste experimentální a rekreační užívání konopných látek a extáze stejně jako tolerance k užívání těchto látek a na straně druhé dochází ke stagnaci nebo poklesu užívání drog se závažnějšími zdravotními a sociálními důsledky. 1 Roste podíl osob, které nesouhlasí s trestním postihem uživatelů konopných látek vůbec, uživatelů konopí k léčebným účelům i osob, které si pěstují konopné látky pro vlastní spotřebu. V květnu 2012 realizovalo Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM) šetření „Názory občanů na drogy“. Celkem bylo dotázáno 1402 respondentů, starších 15 let. Současnou situaci z hlediska užívání drog vnímá většina dotázaných (86%) jako problém celé České republiky, naopak 11% dotázaných nevidí užívání drog v ČR jako problém. Mírně se snížila přijatelnost kouření tabáku (76%v roce 2012), přijatelnost konzumace alkoholu se nemění (76%) a zvýšila se přijatelnost užití konopných látek (32%).2 Nejčastěji užitou drogou zůstávají konopné látky (23-34 %), následované extází (4-10%), halucinogenními houbami (4-9%) a LSD (2-6%). Dlouhodobě stabilní je situace
1
Zaostřeno na drogy 5/2005;3/4 s. 8
2 Centrum pro výzkum veřejného mínění, 2012b)
5
v oblasti užívání pervitinu nebo amfetaminů, nejrozšířenější užívání je v populaci ve věku 15-24 let (5,8%). Od roku 2011 lze pozorovat mírný nárůst uváděného užití kokainu.3
1.1. Výskyt drog v silničním provozu EU Užívání legálních a ilegálních drog v silniční dopravě a jeho vliv na dopravní nehodovost je komplexní fenomén. Významnou otázkou je míra ovlivnění schopnosti bezpečně ovládat motorové vozidlo po užití různých drog nebo jejich kombinací a rizika vzniku dopravních nehod, zranění či úmrtí při nich pod vlivem drog. Údaje o užívání drog mezi účastníky silniční dopravy v zemích EU se různí v závislosti na populaci, která je sledována. Z tohoto hlediska je možné studovat populaci řidičů obecně, dále osoby, které spáchaly dopravní přestupek, či jsou podezřelé z řízení pod vlivem, účastníky dopravních nehod nebo zraněné či zemřelé při dopravních nehodách. Fakta ukazují, že drogou číslo jedna na evropských silnicích je alkohol. V 15 starých členských státech EU se odhaduje, že ve 2% až 3% cest jsou řidiči motorového vozidla pod vlivem alkoholu. Jen škody na majetku v důsledku dopravních nehod, byly v roce 2003 v těchto státech odhadovány na 10 biliónu eur. Po alkoholu jsou mezi evropskými řidiči nejvíce rozšířeny konopné látky a benzodiazepiny. Existují však některé výjimky. V Lotyšsku, Finsku, Švédsku a Norsku je u řidičů častěji zjišťována přítomnost amfetaminů než konopných látek a benzodiazepinů (totéž platí pro ČR). Ve Slovinsku bývá častěji zjišťována přítomnost opiátů než benzodiazepinů. Ve Španělsku a Itálii je častěji zjišťován kokain. Prevalence u vzorku řidičů, kteří byli testování v případě podezření na ovlivnění alkoholem, či jinou drogou dosahují v případě konopných drog často 25-35%; v případě benzodiazepinů až 40-50%; v případě amfetaminů ve skandinávských zemích jsou hlášeny hodnoty 30-60%. Řidiči užívající konopné látky bývají mladí muži. Naproti tomu ti, kdo řídí vozidlo pod vlivem benzodiazepinů, bývají středního věku a převážně ženy. Není jasné, zda řidiči, kteří mají pozitivní test na benzodiazepiny, tyto látky užijí nebo zneužijí. Nicméně právní postavení v téměř každé evropské zemi je jasné; řízení pod vlivem benzodiazepinů je protiprávním činem, byť je dotyčný užívá na lékařský předpis.4
3
Běláčková et al. 2012; Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti and Factum Invenio, 2011
4
Zaostřeno na drogy 2/2008;2/1; s.3-5
6
V EU nepanuje jednota, co do povoleného limitu koncentrace alkoholu v krvi řidiče, zatímco postupy pro vyšetření či testování na ilegální drogy v silničním provozu jsou mezi evropskými zeměmi srovnatelné. Na tomto místě je však dobré si připomenout, že pro tyto kontroly není žádný test dostatečně spolehlivý. Do současné doby není EU jednotná v povoleném limitu koncentrace alkoholu v krvi řidiče. Nulová hranice je zavedena v Maďarsku, Rumunsku, Slovensku a v České republice. Na druhém pólu jsou pak Malta a Velká Británie, kde jsou v tomto ohledu nejbenevolentnější. V následující tabulce uvádím konkrétní přehled povolené hranice ‰ alkoholu v Evropě.
Země
Noví
Profesionální řidiči Ostatní řidiči
řidiči Rakousko
0.1
0.1
0.5
Belgie
0.5
0.5
0.5
Bulharsko
0.5
0.5
0.5
Kypr
0.2
0.2
0.5
Česká Republika
0.0
0.0
0.0
Dánsko
0.5
0.5
0.5
Estonsko
0.2
0.2
0.2
Finsko
0.5
0.5
0.5
Francie
0.5
0.5
0.5
Německo
0.0
0.0
0.5
Řecko
0.2
0.2
0.5
Maďarsko
0.0
0.0
0.0
Irsko
0.2
0.2
0.2
Itálie
0.0
0.0
0.5
Litva
0.2
0.5
0.5
Lotyšsko
0.2
0.2
0.4
Lucembursko
0.1
0.1
0.5
Malta
0.8
0.8
0.8
Holandsko
0.2
0.2
0.5
Polsko
0.2
0.2
0.2
Portugalsko
0.5
0.5
0.5
7
Rumunsko
0.0
0.0
0.0
Slovensko
0.0
0.0
0.0
Slovinsko
0.0
0.0
0.2
Španělsko
0.3
0.3
0.5
Švédsko
0.2
0.2
0.2
Spojené
0.8
0.8
0.8
království Zdroj: ETSC; aktualizace duben 2012 (www.ibesip.cz)
1.2.
Výskyt drog v silničním provozu v České republice Česká republika je zemí, která se vyznačuje větší mírou tolerance v postojích k tzv.
měkkým drogám, což se promítá i do silniční problematiky. Je nezpochybnitelné, že užívání návykových látek, má negativní vliv na schopnost řízení. Počet řidičů, kteří před jízdou užili omamné a psychotropní látky se dle mého názoru, který je podpořen i mou osobní zkušeností z pohovorů a intervencí s osobami ve výkonu trestu odnětí svobody v rámci poradny drogové prevence, má v posledních letech stoupající trend. Je smutnou skutečností, že policie neměla dlouhá léta „páky“ na zdrogované řidiče. Sice v pravidelných intervalech provádí různé bezpečnostně dopravní akce, ve kterých jsou řidiči náhodně testování na alkohol, nikoliv však na omamné látky. Dopravní policie má sice k dispozici detekční soupravy na zjišťování omamných a psychotropních látek v těle řidičů, ale tato testování byla z důvodů jak velké finanční zátěže, tak také např. s ohledem na nutnost zpracovávat ke každému jednotlivému případu samostatný znalecký posudek z oboru psychiatrie, využívána jen velmi zřídka. A to zpravidla tehdy, když policista pojal důvodné podezření na užití drogy. Vzhledem k tomu, jak jsem již uvedl o něco dříve, se v posledním období zvyšuje počet zachycených řidičů, kteří jsou pod vlivem omamných látek, připravuje se v České republice opatření resp. právní norma, díky které bude stačit samotný krevní test a pokud množství drogy v krvi překročí stanovený limit, bude řidič automaticky potrestán za přestupek a ten bude uznán bez dalšího dokazování. Toto nové opatření má výrazně zjednodušit, sjednotit a také zlevnit proces prokazování řízení pod vlivem omamných látek, a tím přispět ke zvýšení bezpečnosti silničního provozu na našich silnicích. Test na drogy se u řidičů provádí orientační zkouškou slin. V případě pozitivního výsledku se řidič musí podrobit krevnímu testu. Pokud ho odmítne, pohlíží se 8
na něj automaticky, jako kdyby přestupek spáchal. V takovém případě mu hrozí pokuta ve správním řízení od 25 do 50 tisíc korun, odebrání řidičského oprávnění až na dva roky či připsání sedmi trestných bodů. V následující tabulce předkládám navrhované limitní hranice a porovnání s některými evropskými státy, u nichž lze s jistotou říci, že řidič užil drogu. Připomínám, že jde o hodnoty nanogramů na mililitr v krevním séru. Uvádím přehled osmi nejčastěji zneužívaných omamných a psychotropních látek.
THC
MET
AMF
MDMA
MDA
BZD
Kokain
Morfin
ČR
2
25
25
25
25
25
25
10
Belgie
1
x
25
25
x
25
25
10
Dánsko
1
20
20
20
20
20
X
10
Finsko
1
25
25
25
25
10
10
2.5
Francie
1
50
50
50
50
50
X
20
Německo
1
25
25
25
25
10
75
10
VB
2
50
25
50
50
50
50
25
Řecko
1
25
25
25
25
10
10
10
Irsko
2
10
10
10
10
2
10
10
Lucembursk
2
50
50
50
50
50
50
20
Polsko
2
50
50
50
50
50
50
20
Portugalsko
3
5
5
5
5
5
Ř
5
o
Zroj: MD ČR 2014
1.3. Drogy, alkohol a dopravní nehody v České republice Následující přehled dopravních nehod způsobených řidiči motorových vozidel pod vlivem omamných a psychotropních látek bude určitým exkursem do minulosti. Mnou uváděná data jsou vlastně statistiky zpracovávané policií České republiky, Ministerstvem dopravy ČR či Besipu. Stále máme v paměti snad nejznámější policejní dopravně-bezpečnostní akci pod názvem Kryštof. Tato akce probíhala v letech 2003 až 2005. Ve dnech 29.9. - 3. 10. 2003 bylo kontrolováno celkem 361 685 řidičů, u 952 byl zjištěn alkohol, což činí 0.26%. Ve
9
dnech 13.4. - 16. 4. 2004 to bylo 206 846 řidičů, z toho 210 pod vlivem alkoholu tj. 0.10% a ve dnech 18.4. - 21. 4. 2005 pak 150 601 řidičů, z nichž bylo 186 pod vlivem alkoholu tj. 0.12%. Jako společnost jsme tolerantnější k užívání lehkých drog, zejména marihuany, ale vůči alkoholu za volantem jsme odsuzující. To, že alkohol za volant nepatří, všichni víme, platí to v České republice od nepaměti, ale alkohol na našich silnicích stále zabíjí. Jen v loňském roce bylo evidováno 4 686 nehod zaviněných pod vlivem alkoholu (tj. 6.1% z celkového počtu nehod). Při těchto nehodách bylo usmrceno 52 osob (tj. 8.97% z celkového počtu) a 2 306 osob bylo zraněno. V porovnání s rokem 2012 se jedná o 288 nehod méně, ale počet usmrcených osob je o 7 vyšší. V porovnání s rokem 1993 činil pokles usmrcených osob v důsledku vlivu alkoholu u řidiče za volantem za loňský rok 75%. Na druhou stranu však dostupné statistiky říkají, že v období let 1993 až 2012, byla téměř každá 10. usmrcená osoba usmrcena v důsledku vlivu alkoholu. V loňském roce došlo ke zvýšení míry závažnosti v důsledku alkoholu za volantem (11,1 usmrcených na 1000 nehod), což je opět znepokojující údaj. U ostatních nehod totiž došlo ke snížení (6.7 usmrcených na 1000 nehod). Nehody v důsledku vlivu alkoholu vždy vykazují vyšší míru závažnosti (MV ČR, 2013). Pokud se zaměříme jen na zjištěná data týkající se pouze vlivu drog na vývoj nehodovosti, pak situace v naši republice, není nijak růžová. Když se totiž podíváme na vývoj dopravních nehod v období let 1993 a 2012, tak jak uvádí statistika ŘSDP PP ČR 2013, v tomto období došlo k 1 443 nehodám zaviněných řidiči pod vlivem léků či narkotik. V roce 1993 bylo těchto nehod nejméně (17), ale v roce 2012 nejvíce (181). Řidiči pod vlivem léků či narkotik tak zavinili téměř 11x více nehod než v roce 1993 a prakticky od roku 2004 dochází každý rok k nárůstu počtu nehod.
10
Vývoj nehod zaviněných řidiči pod vlivem léků a narkotik v ČR
Zroj: ŘSDP PP ČR 2013 (www.ibesip.cz)
Vývoj v oblasti zjištění alkoholu u řidičů v ČR
Zroj:
ŘSDP PP ČR 2013 (www.ibesip.cz)
11
Vývoj počtu usmrcených osob v důsledku vlivu alkoholu v ČR
Zroj: ŘSDP PP ČR 2013 (www.ibesip.cz)
Viníci dopravních nehod pod vlivem alkoholu v roce 2012
Zroj: ŘSDP PP ČR 2013 (www.ibesip.cz)
12
2.
Drogy a jejich účinky Víme, že různé látky různým způsobem a rozsahem poškozují schopnost řízení
motorového vozidla. Nejde jen o léky, které způsobují závislost, ale o celou řadu legálních návykových látek, jako jsou alkohol, tabák a o celou velkou řadu omamných a psychotropních látek, zejména marihuany, pervitinu, heroinu, extáze, (MDMA), LSD a dalších. Vliv jednotlivých látek na schopnost řídit motorové vozidlo je rozdílný podle osobnosti řidiče, podle druhu, způsobu a množství užité látky. Podstatnou roli zde dále sehrává kondice řidiče, zdravotní stav, vlivy sociální i psychologické. Jak uvádí Wenig (1992), klinické projevy užití drogy jsou závislé na řadě faktorů a konečný výsledek je možné stanovit jen v obecné rovině. Shrnuto, jedná se o vzájemný vztah drogy (druh drogy, výše dávky, přítomnost různých příměsí, způsob užití, kombinace s alkoholem nebo jinou návykovou látkou), uživatele (osobnost, genetická výbava, psychická či somatická onemocnění) a prostředí (dopravní situace, pobyt v prostředí drogové subkultury, zevní vlivy – horko, zima, nedostatek tekutin aj. Hampl(2009). V následující pasáži se pokusím ve stručnosti popsat vliv alkoholu, marihuany, pervitinu, kokainu, opioidů, sedativ, hypnotik, anxiolytik a halucinogenů na náš organismus a jejich dopad či vliv na schopnost řídit motorové vozidlo. Alkohol požití alkoholu se projevuje různým stupněm opilosti doprovázené zpravidla poruchou chování, mnohomluvností či odmítáním komunikace, agresivitou brachiální i verbální; přítomny jsou známky útlumu, ospalosti či poruchy vědomí; často jsou přítomny i příznaky syndromu z odnětí alkoholu charakterizované hrubým třesem těla, horních končetin a poruchou rovnováhy; u řidiče dochází k euforii, ke snížení koncentrace a soustředění, pozornosti, prodlužuje se reakční doba, dochází
k podceňování
rizik, k nekritickému
hodnocení situace, což vede často k rychlé, agresivní a nebezpečné jízdě, nebezpečnému předjíždění a ignoraci ostatních účastníků silničního provozu; ve stadiu útlumu je řidič celkově zpomalen, je nepozorný, projíždí na „červenou“, vjíždí do protisměru, nedává znamení o změně směru jízdy, jede pomalu, usíná za volantem Hampl (2009). Pod vlivem alkoholu si myslíme, že jsme lepší řidiči, máme větší sebedůvěru a současně máme zpomalené
13
smyslové a motorické reakce. Jak jsem uvedl shora, z popsaného považuji za nejvíce nebezpečnou tu skutečnost, že alkohol negativně ovlivňuje schopnost posoudit rychlost a vzdálenost ve vztahu k okolí, zhoršuje schopnost rozeznat pohybující se světla; způsobuje tzv. tunelové vidění a zhoršené vnímání barev. Bylo zjištěno, že opilí muži, řidiči, velmi často jezdí stejně rychle v opilosti jako za normálního stavu, zatímco opilé ženy, řidičky, si uvědomují svou opilost, přizpůsobují rychlost jízdy svému stavu a obvykle méně často sedají za volant.5 Pravděpodobnost nehody při hladině alkoholu od 0.3 promile do 0.9 je 7x větší, od 1.0 do 1.4 už 31x větší a nad 1.5 promile 128x větší. Marihuana marihuana je nejčastěji užívanou ilegální drogou. Je často označována za lehkou drogu a někteří řidiči se domnívají, že řízení motorového vozidla ovlivňuje jen málo nebo vůbec;
počet řidičů užívajících marihuanu stále
stoupá, silniční kontroly byly do současnosti nedostatečné a málo odhalovaly řidiče pod vlivem THC;
toxicita se objevuje za krátkou dobu po užití a
přetrvává více jak 2 hodiny; zjednodušeně řečeno – marihuana resp. její účinná látka delta-9-tetrahydrocannabiol působí euforii a uvolnění; dochází zejména k poruchám vnímání a myšlení, k deformacím ve vnímání prostoru, sluchové, hmatové iluze; je přítomna lehkovážnost doprovázená veselím a ztrátou odpovědnosti;
dochází k potížím s vnímáním barev, což je problematické
zejména ve vztahu k „semaforům“; řidič je buď veselý, nebo působí ospalým dojmem; může přehlédnout dopravní značení, bezdůvodně mění rychlost jízdy, večer mu hrozí nebezpečí oslnění z důvodu mydriázy;6 Pervitin a jiná stimulancia stimulancia, lépe psychostimulancia jsou látky s nefyziologickým budivým efektem na centrální nervový systém; povšechně zvyšují psychomotorické tempo a bdělost především urychlením myšlení, množstvím asociací a 5 Hampl K; (2009); Alkohol a drogové závislosti 44,2009,3, str. 153-162 6 Hampl K; (2009); Alkohol a drogové závislosti 44,2009,3, str. 153-162
14
výbavnost paměti (na úkor přesnosti); zkracují spánek a zahánějí únavu a chuť k jídlu;
působí dále anxiogenně – tedy vyvolávají pocity úzkosti, někdy
umocňují trému, užití může vyvolávat agresivitu; zvyšují krevní tlak, tepovou frekvenci; po odeznění příznaků se dostavuje tzv. dojezd, stav podobný „kocovině“ člověk se cítí celkově vyčerpaný, je unavený, pociťuje bolest kloubů a není výjimečný ani několikadenní spánek přerušovaný krátkými epizodami bdění s výraznou konzumací jídla; pervitin sám zřetelně ovlivňuje motoriku, stejně jako psychické funkce. Jeho užití vede k euforii, snižuje únavu a navozuje stereotypní chování, působí nechutenství, uvolňuje zásoby energie a zvyšuje výkonnost celého organismu, způsobuje motorický neklid, člověk má zrychlený krevní tlak a tep, zorničky jsou rozšířené; pervitin urychluje tok myšlenek, zvyšuje pozornost a soustředěnost, zlepšuje schopnost empatie a odstraňuje zábrany; řidič může při běžné dopravní kontrole zůstat pro své okolí nenápadný, bude nejprve kontrolován, zda požil alkohol a při negativním výsledku je mu povolena další jízda, řidič se cítí být povzbuzen, že kontrola nic neodhalila a jeho následná jízda může být pak pod vlivem euforie ještě rizikovější; řidič je však obvykle při jízdě pod vlivem této drogy často nepozorný, dochází k rychlé hazardní jízdě často končící závažnou dopravní nehodou Hampl (2009); užití pervitinu může způsobovat výskyt paranoidních představ, řidič může mít např. představu, že je pronásledován a jede co nejrychleji, aby pronásledovateli unikl nebo aby na něj zaútočil; psychické komplikace jsou různorodé, vyskytují se halucinace viz. shora, strach a neklid, vztahovačnost, deprese a sebevražedné tendence, chorobná žárlivost či stavy zmatenosti; při chronické intoxikaci nebo užití příliš vysoké dávky se rozvíjí toxická psychóza tzv. „stíha“7 Kokain je další droga se stimulačním účinkem, její cena na černém trhu v posledních letech klesá a zneužívá se stále ve větším měřítku; kokain se nejčastěji užívá šňupáním, injekční aplikace je méně častá; množství přijaté drogy je individuální, pohybuje se od desetin gramu do 20 -30 g denně; mechanismus
7 Hampl K; (2009); Alkohol a drogové závislosti 44,2009,3, str. 153-162
15
účinku je obdobný jako u pervitinu, rychlost nástupu závisí na formě užití, účinky kokainu trvají poměrně krátce, již po 30 minutách ustupují a poločas vylučování je 0.7-1,5 hodiny Kalina (2003); kokain způsobuje euforii, vede k hyperaktivitě, ale může vyvolávat i špatnou náladu, paranoiditu a halucinace; u řidiče může vést k riskantní jízdě, zvyšování rychlosti, agresivnímu způsobu jízdy a ke snížení pozornosti; způsobuje mydriázu a zvyšuje tak možnost oslnění protijedoucím vozidlem
Halucinogeny jedná se o skupinu přírodních a syntetických látek, jejichž základním efektem při požití, je změna vnímání, které vede k psychickým změnám jež mohou přivodit stádium toxické halucinatorní psychózy, srovnatelné s těžkým duševním onemocněním. Do této skupiny drog patří velké množství látek, které jsou často i používány v lékařství, nejznámější je však LSD a extáze. LSD je nejznámějším syntetickým halucinogenem, objeveným v roce 1943 v laboratořích firmy „Sandoz“. Nevypočitatelné účinky této drogy jsou proklamovaným rizikem vzniku tzv. latentní psychózy - psychického onemocnění. V některých případech mohou již po prvním užití nastat velké problémy v podobě halucinací a panických reakcí, které mohou trvat po dobu až několika dní. LSD je nabízena výhradně ve formě tzv. tripů či krystalů. V prvním případě se jedná o malé papírové čtverečky s potiskem různých symbolů. Ve druhém případě pak jde o malé granulky většinou tmavomodré či zelené barvy 8 Psilocybin (Lysohlávka česká) je psychicky velmi aktivní látkou obsaženou v houbách Lysohlávkách. V posledních dvaceti letech se její vyhledávání u nás velice rozšířilo. Houba se většinou suší nebo nakládá. Člověk po požití psilocybinu má pocity neklidu nebo naopak ospalosti, občas se mohou vyskytnout bolesti 8 Kalina K a kol (2001); Drogy a drogové závislosti; s. 169-174
16
hlavy, poruchy koordinace. Vnímání reality může vést až k halucinacím nebo pocitům "šílenství"
Extáze se svými účinky, které ovlivňují zejména psychiku člověka, řadí na pomezí halucinogenních a stimulačních drog. Jde o tzv. „taneční drogu“, která je nabízena ve formě kapslí nebo tablet a kterou lidé, aby překonali únavu, požívají na různých tanečních akcích. Po požití drogy se projevují pocity klidu a pohody, zlepší se nálada. K nežádoucím účinkům patří absence pocitu žízně.
Opiáty opiáty mají chemickou strukturu podobnou morfinu. Pro svoje účinky jsou používány také v lékařství. Působí tlumivě na centrální nervový systém; potlačují percepční a lokalizační i psychickou a emocionální složku bolesti, působí euforii a zklidnění až ospalost; vyvolávají miózu, snižují tělesnou teplotu, krevní tlak a zpomalují tepovou a dechovou frekvenci; vyvolávají těžkou zácpu a svědění. Spolu s těkavými látkami jsou opiáty považovány za nejnebezpečnější psychotropní látky, neboť jejich závislostní potenciál je opravdu velice vysoký. Mezi hlavní opiáty patří Opium, Heroin, Morfium, Oxikodon a Subutex.9
Opium je látka, která je obsažena v nezralých zelených makovicích z kterých, když se naříznou, začne vytékat žlutozeleně zabarvená šťáva, která na vzduchu zasychá v hnědou hmotu slangově „braun“. Tradiční užívání opia je kouření nebo vaření odvarů. Dnes se opium aplikuje také injekčně přímo do žil. Účinky opia se liší podle formy, v jaké se opium užívá. Nejčastější příznaky jsou však tlumení mozkové činnosti, tlumení bolesti, navozování pocitu euforie a klidu. Mezi nebezpečné účinky patři neschopnost soustředění, nezájem o okolí, snížení ostrosti vidění, nevolnosti a zvracení, sucho v ústech, očích a nose, zácpa
9 Kalina K a kol (2001); Drogy a drogové závislosti; s. 159-164
17
Morfin se vyrábí z opia a v lékařství se používá k tišení bolesti. Rychle na něm vzniká psychická a fyzická závislost. Účinky jsou stejné jako u opia.
Oxikodon (Perkodan) patří mezi opiáty a chemicky se jedná o polysyntetický derivát morfinu a strukturu má velmi podobnou kodeinu. Vyvolává podobnou závislost jako morfium. V lékařství se používá k tišení bolesti. Navozuje pocit euforie, potlačuje pocity bolesti. Může se aplikovat ve formě tablet, šňupáním nebo injekčně. Vedlejší účinky se vyskytují v podobě zácpy, zvracení, nevolností, problémů s dýcháním a zmatečných stavů.
Subutex je používán jako lék proti bolesti. Účinek subutexu je slabší než u heroinu, ale přesto se stává čím dál tím více populárnější opiátovou drogou. Podává se ve formě tablet a jeho účinky jsou podobné jako u ostatních opiátů.
Heroin je patrně nejznámějším představitelem opiátů; po jeho užití dochází k pocitu tupé euforie, útlumu dýchání až do jeho zástavy, při překročení tolerované dávky, je prodloužen reakční čas, zpomalena motorika, mióza, zhoršuje viditelnost za šera; po krátké době – už za 4 hodiny po užití dávky, začíná potřeba užít další dávku, rozvíjí se postupně syndrom z odnětí – průjmy, bolesti, zvracení, třes, úzkosti, slzení, slinění; schopnosti řídit vozidlo jsou tímto opět značně narušeny a je zřejmé, že řidič je zcela neschopen řízení. Heroin je znám ve formě hnědého nebo bílého prášku a nejčastěji se vstřikuje přímo do žil, někdy se i kouří. Jeho škodlivost je přibližně dvanáctkrát vyšší než u opia; vysoké riziko heroinu je v tom, že není nikdy jasné, kolik heroinu je ve skutečnosti obsaženo v jedné dávce,
18
může to být například jen 5%, ale také až 90 nebo 100%, což je smrtelná dávka.10
Sedativa, hypnotika, anxiolytika jedná se o celou řadu medikamentů, u kterých je vždy upozornění na možnost ovlivnění bezpečného řízení motorového vozidla, která může být značně odlišná u jednotlivých uživatelů. Svou roli zde hrají i možné kombinace různých léků; celá řada léků může mít potencionál vzniku závislostí a nebezpečného zvyšování dávek, ale i syndromu z odnětí, mezi tyto léky patří zejména benzodiazepiny; při syndromu z odnětí může být zvýšený neklid, agresivita a při jejich náhlém odnětí může dojít až k epileptickým záchvatům typu GM; řidiči navyklí na tyto léky nemusí vykazovat známky jejich užití; problematickým ve vztahu k řízení vozidla je zde možnost poruchy prostorového vidění a udržení pozornosti.11
10 Hampl K; (2009); Alkohol a drogové závislosti 44,2009,3, str. 153-162 11 Hampl K; (2009); Alkohol a drogové závislosti 44,2009,3, str. 153-162
19
3. Vybrané osobnostní indikátory ve vztahu k problematickému průběhu řidičské praxe Poruchy vyvolané užíváním psychoaktivních látek (omamných a psychotropních látek) dnes postihují značnou část populace. V rámci dopravně-psychologického vyšetření můžeme identifikovat rizikové faktory, které napovídají o možném problematickém užívání návykových látek nebo závislosti na nich (Šucha, 2013). Abychom byli schopni porozumět lidskému chování, musíme porozumět silám, které je utvářejí. Některé jsou intrapersonální a mají vztah k našim vnitřním pochodům, jiné jsou interpersonální a určují naše vztahy k lidem okolo nás. Tyto síly jsou obecně označovány jako dynamika osobnosti (Drapela,1997). Osobnost, to je vnitřní svět každého jednotlivce se všemi fyziologickými, psychologickými a sociálními potřebami, motivačními činiteli, jsou zde napětí i tlaky jak z nitra osoby, tak z jejího prostředí. Už v roce 1937 Allport uvedl, že „osobnost je dynamická organizace těch psychofyzických systémů v jedinci, které determinují jeho jedinečné přizpůsobení jeho vlastnímu prostředí“. Právě tato dynamika osobnosti, tyto osobnostní charakteristiky vypovídají o tom, jak se bude jedinec chovat např. v silniční dopravě, vypovídají o tom, zda ve vztahu k užívání psychoaktivních látek hovoříme o škodlivém užívání či syndromu závislostí. Smyslem této práce však není uvádět přehled jednotlivých teorií osobností, rozebírat obšírně problematiku
temperametových či charakterových vlastností, nýbrž se
věnovat vztahu osobnostních rysů a rizikového řízení z pohledu bezpečnosti silničního provozu. To, co tento vztah určuje, jsou postoje. Postoje rizikových řidičů se nejvíce týkají problematiky respektování pravidel silničního provozu, tendence riskovat v dopravních zácpách (Yilmaz, Celik, 2004); dále vztahu a pozitivního postoje k násilí za volantem, agresivitě obecně. Viníci dopravních nehod jsou často osobnosti nestabilní, extravertní, méně adaptované, s nižší inteligencí a sklonem k agresivnímu jednání (Fernandez-Seara, 1978). Z tohoto pohledu mne zajímají takové projevy chování, jako jsou egocentrismus, impulzivita, sklon k riskování, odpovědnost či spíš neodpovědnost, schopnosti anticipace, situační či motorická hybnost, sklony k dobrodružství, podceňování rizika, sociální exhibice, sebejistota či kompenzace pocitů méněcennosti. Hanzlíková (2004) mezi dominující vlastnosti rizikových či problémových řidičů řadí nízkou odpovědnost za vlastní činy, hostilní postoje vůči lidem, emocionální labilitu, nepředvídatelnost jejich reakcí, nízkou frustrační toleranci a odolnost vůči stresu, špatnou sebekontrolu, sklony k podrážděnosti a agresivitu.
20
3.1. Hodnotový systém Na tomto místě bych chtěl zmínit Maslowovu hierarchickou teorii potřeb, a to ve vztahu k problémovému – rizikovému řidiči. Tato práce se zabývá problematikou řízení pod vlivem psychotropních látek. Lidé, kteří užívají drogy - ať už hovoříme o škodlivém užívání či o závislosti, činí tak pod jistou motivací. Může to být snaha vyplnit pocity prázdnoty, nudy, uniknout před tíživou životní realitou, zažít extrémní zážitek, konfrontovat se a začlenit se do skupiny vrstevníků apod. V každém případě tito lidé zažívají jistý rozpor mezi realitou a svým přáním, se svými základními potřebami. Jsou to nejprve potřeby základní, tedy fyziologické, nad nimi pak pocity bezpečí, lásky, uznání a ocenění a nejvýše v této hierarchii stojí potřeby sebeaktualizace. Maslowova teorie hovoří o tom, že existují potřeby základní („D“deficiency) a potřeby růstu („B“ – being, metapotřeby). Ocitají-li se tyto „B“ potřeby v dramatickém a hlavně dlouhodobém konfliktu s okolní realitou, jsou-li dlouhodobě deprivovány, vznikají metapatologie12.
B- hodnota
Patogenní deprivace
Specifická metapatologie
Pravda
Lež, nepoctivost
Ztráta
důvěry,
skepse,
cynismus, podezíravost Extrémní sobectví, nenávist,
Zlo
Dobro
znechucení, spoléhání pouze na sebe Chaos, ztráta souvislostí
Jednota, celistvost
Dezintegrace,
zmatenost,
despotismus Vitalita, životní naplnění
Zmechanizování života
Otupělost, zmrtvělost, ztráta chuti do života
Jedinečnost, individualita
Uniformita,
jednotvárnost, Ztráta
vzájemná zaměnitelnost
významu
vlastního a
pocitu
individuality,
pocit nepotřebnosti Dokonalost
Mizernost, ledabylost
Pocit
marnosti,
demotivovanost Nezbytnost, povinnost
vnitřní Nahodilost, vnitřního
absence Pocit smyslu
12 http:\www.psychoservice.eu/?page=clanek id=84
21
chaosu,
a nepředvídatelnosti, nejistota
konsistence Úplnost, celistvost
Neúplnost, inkonsistence
Ztráta motivace, směru
Spravedlnost
Nespravedlnost
Zlost, cynismus, sobectví
Řád
Neřízenost, chaos
Nejistota,
ztráta
pocitu
bezpečí Dezlintegrace, nesouvislost
Jednoduchost,
Zmatenost, ztráta orientace, poplašenost
srozumitelnost Dosažitelnost cílů
Nedosažitelnost, frustrace
Nespokojenost, ztráta zájmu, marnost, deprese
Úspěch
bez
přehnaného Nadměrné úsilí bez úspěchu
úsilí
Vyčerpání, beznaděj, pocit trapnosti
Hravost při činnostech
Suchost, strohost
Ztráta potěšení z činnosti
Soběstačnost
Závislost, nedostačivost
Růst
závislosti,
přesun
odpovědnosti na druhé Smysluplnost
Bezesmyslnost, nesmyslnost
Postupná
ztráta
života, zoufalství Zdroj: http:\www.psychoservice.eu/?page=clanek id=84
22
smyslu
Praktická část 1.
Testová baterie Diaros Testová baterie Diaros je tvořena standardizovanými psychodiagnostickými metodami
určenými k analýze bazálních struktur autoregulace osobnosti. Tvoří ji metoda Sparo, Sipo Barom, Supso, Dusin, Pasko, Ihatrans; autorem je prof. Mikšík. Dotazník Sparo
představuje základní nástroj této diagnostické baterie. Obsahuje 300
položek, proband zaškrtává buď souhlas, nebo nesouhlas. Slouží ke zjišťování bazálního systému autoregulace a integrovanosti osobnosti. Pod pojmem „bazální systém autoregulace a psychické integrovanosti osobnosti“ rozumíme takovou množinu vrozených a osvojených strategií, jimiž se subjekt v procesu své reálné životní praxe dynamicky vyrovnává s různorodými variantami situačních proměnných. Jde o subjektivní příznačnou kvalitu pohotovostí k určité formě či způsobům interakcí s prostředím. Na těchto interakcích pak záleží, které životní situace, podmínky a okolnosti jsou pro daného jedince optimální, a pro které není dostatečně psychicky disponován (Mikšík, 2004). Bazální systém autoregulace spolu se strukturou motivační a strukturou schopností vlastně vyjadřuje pojem temperament. Z obsahového hlediska je však tento pojem více méně vágní a obtížně uchopitelný. Mikšík jej proto nahrazuje pojmem „struktura psychické variabilnosti“. To proto, že temperament je vlastně jakousi složeninou na sobě nezávislých kognitivních, emocionálních, regulačních a adjustačních komponent, které se subjektivně promítají do různých úrovní a kvalit stability či variabilnosti osobnosti. Jsou jimi:
Kognitivní variabilnost týkající se kognitivních funkcí, postihování a zpracovávání komplexu působících situačních proměnných; vysoká variabilnost je příznačná tendencí ke změně, tíhnutím k vysoké kvantitě, dynamice a proměnlivosti intenzivních vnějších podnětů při jejich komplexním postihování a zpracovávání; invariabilnost pak trendem
k interakcím s prostředím
stabilnějším, kognitivně chudým resp. s nízkou průchodností kognitivní kapacity pro dynamické postihování a zpracovávání situačních proměnných
23
Emocionální variabilnost týkající se dynamiky prožívání situačních kontextů a jeho důsledků v oblasti kognitivní a konativní; na plus pólu vystupuje vysoká emocionální vzrušivost, sklon prožívat situační napětí, tenze i euforie; na mínus pólu pak emocionální stabilita, snížená emotivita
Regulační variabilnost týkající se mechanismů, forem a způsobů spouštění a ovládání interakčních aktivit; vysoká variabilnost je příznačná nízkým sebeovládáním, malým zvažováním
možných
důsledků
spouštěných
interakčních
aktivit;
invariabilnost je příznačná soustavným vřazováním budoucího možného efektu do rozhodovacích procesů, do činností a systémů chování
Adjustační variabilnost týkající se procesu vyrovnávání se s novými skutečnostmi, vpravování se, přizpůsobovacích funkcí; vysoká variabilnost je příznačná tendencí odpovídat jak na internost, tak i na dynamiku působení situačních proměnných přizpůsobovacími aktivitami; opačný pól lze označit za adjustační rigiditu- jedinec projevuje tendenci setrvale se přidržovat vlastních přístupů, činností, schémat chování (nepřizpůsobovat sebe, ale sobě)
To, v jakých relacích u člověka uvedené komponenty vystupují a integrálně se sjednocují, rozhoduje o kvalitativních rysech bazální úrovně a dynamiky psychické integrovanosti jeho osobnosti. Na základě studia základních typů interakčního chování u souboru více jak 45 000 osob, pak Mikšík (2004) vymezuje relativně uzavřený systém základních, navzájem se doplňujících a kontinuálně přecházejících variant této individuálně příznačné bazální psychické integrovanosti osobnosti a vymezuje je termíny:
A - klidný (adjustativní, odolný, cílesměrný, rigidní)
B – vzrušený (hybný, bezprostřední, vznětlivý, inregulovaný)
24
C – prožitkový (předvídavý, obezřetný, úzkostný, depresivní)
D – reaktivní (improvizující, pragmatický, sebe prosazující, invariabilní)
Dostává tak baterii profilů:
A1 – B4 = adjustativní versus neregulovaný
A2 – B3 = odolný versus vznětlivý
A3 – B2 = cílesměrný versus bezprostřední
A4 – B1 = rigidní versus hybný
C1 –D4 = předvídavý versus nevariabilní
C2 – D3 = obezřetný versus sebe prosazující
C3 – D2 = úzkostný versus pragmatický
C4 – D1 = depresivní versus improvizující
Kromě těchto základních komponent jsou v rámci testu Sparo posuzovány následující dimenze:
N- Normalita
VZ = vztahovačnost, podezíravost
LS = psychická labilita versus stabilita
AN = úroveň anomálie
EX = extermita výpovědí
S – Optimální hladina stimulace
SI = smyslová imprese
IP = intenzita vnitřní, prožívání
PN = pohybový neklid
DI = dynamičnost interakcí s prostředím
SD = sociální disinhibitovanost
OS = obecná stimulační hladina
R – Tendence riskovat
AS = úroveň aspirací
AC = hladina anticipace 25
TN = tendence spoléhat na náhodu
SE = sociální exhibitovanost
OR = obecný trend riskovat
I - Účinná integrovanost
UZ = úzkostnost
EC = emotivita
UR = účinná kapacita rozumu
PR = resistence vůči rušení
OI = obecná úroveň integrovanosti
V – Vztahová dimenze
KT = uzavřenost versus kontaktivnost
BE = hladina benevolence a tolerance
KN = konformita
NE = tendence k nezávislosti
K – Korektivnost
RF = rigidita versus flexibilita
LO = lehkomyslnost versus odpovědnost
NU = nevázanost versus usedlost
FC = frustrovanost versus cílesměrnost
KI = korigovanost versus impulsívnost
P – Sebeprosazování
US = potlačená versus vysoká sebedůvěra
TO = trudnomyslnost versus sebedůvěra
PR = prožitkový versus činnostní přístup
NS = nenápadnost versus sebeprosazování
FM = femininní versus maskulinní interakce
26
2.
Cíl výzkumu V České republice stoupá počet osob vězněných za drogové trestné činy a trestné činy
v souvislosti s užíváním návykových látek. V roce 2007 vykonávalo trest odnětí svobody za spáchání tr. činu dle § 201/§274 tr.z. (ohrožení pod vlivem návykové látky) 299 osob, ale již v roce 2011 to bylo 1077 osob.13 Jedná se tedy o nezanedbatelný celospolečenský problém, který má vliv i na bezpečnost v silniční dopravě. Ke své práci jsem si vybral právě ty osoby, které se dopustily protiprávního jednání ohrožení pod vlivem návykové látky, v konkrétních případech tím, že byli přistiženi při řízení motorového vozidla pod vlivem návykové látky.
Zajímala mne otázka, zda se u této
specifické skupiny řidičů, tedy osob s problematickým průběhem řidičské praxe, vyskytují nějaké společné či více méně obdobné osobnostní (jakkoli je každá osobnost individuem) vlastnosti, zda je něco, co tyto problémové řidiče spojuje, v čem jsou si podobní. Tuto otázku jsem si kladl i s ohledem na to, zda při dopravně psychologickém vyšetření a posuzování psychické způsobilosti pro řízení může určitá kvalita osobnostních vlastností navozovat jistá podezření, či být varovným signálem a upozornit tak na potencionálního rizikového řidiče ve smyslu k inklinaci k užívání návykových látek.
13 Generální ředitelství VS ČR, 2012a
27
3.
Typ výzkumu a zkoumaný soubor K výzkumu jsem použil osobnostní dotazník Sparo, který zjišťuje bazální systém
autoregulace a integrovanosti osobnosti. Pracoval jsem se skupinou 20 osob, které jak jsem uvedl dříve, vykonávaly trest odnětí svobody v souvislosti s řízením pod vlivem návykové látky. Jednalo se o skupinu osob, přičemž nejmladší bylo 19 let a nejstarší osobě 43let. Největší zastoupení – 7 osob bylo ve skupině 19 až 25 let; 5 osob ve skupině 26 až 30 let; 3 osoby ve skupině 31 až 35 let; 3 osoby ve skupině 36 až 40 let a 2 osoby ve skupině 41 až 43 let. Z uvedeného souboru bylo celkem 6 osob svobodných, 12 osob v druhovém svazku, 1 ženatý a 1 rozvedený. Ukončené středoškolské vzdělání mělo 7 osob, 7 osob bylo pouze vyučeno a 6 osob nevyučeno.
28
4.
Interpretace výsledků Na základě provedené psychodiagnostiky a jejího vyhodnocení jsem získal následující
výsledky: nejvíce, tedy 14 probandů se vyprofilovalo na základě propojení základních komponent kognitivní variabilnosti (KO), emocionální variabilnosti (EM), regulační variabilnosti (RE) a adjustační variabilnosti (AD) do profilu B, který můžeme charakterizovat jako vzrušivý, resp. spontánní typ, Pro tento profil je příznačná vnitřní psychická vzrušivost, vysoká emocionální nabuditelnost s iregulovaností a spontánní situační reagencí. V rámci vnitřního členění tohoto profilu pak nejvíce – 7 probandů spadá do podprofilu – bezprostřední (charakterizován nízkou kognitivní dynamičností; submisivně jednající, bezprostředně se situačním podnětům a tlakům přizpůsobující typ) a 4 probandi skórují v podprofilu – hybný (kognitivní variabilnost, záliba ve změně; exhibitovaný a vysoce kontaktivní; spontaneita, dynamika). Druhou nejvíce zastoupenou variantou byl profil A-klidný, vyrovnaný typ, konkrétně podprofil – odolný (charakterizovaný resistencí vůči působnosti nových situačních faktorů, stabilní interakce, emocionální a regulační stálost). Pokud jde o samotné dimenze osobnosti, pak probandi v porovnání s normami obecné populací nejvíce „skórovali“, tedy vymykali se normám v dimenzích: osobnostní integrovanosti neschopnost zachovávat se racionálně ve vyhrocených kontextech, nízká schopnost sebeovládání a autoregulace, nedostatečné racionální, prožitkové a volní kvality chování a jednání za stabilních i dynamických životních podmínek sebeprosazování potlačená sebedůvěra, situační přecitlivělost, životní pesimismus, trudnomyslnost, možné deprese; silné emocionální nabuzení reálnými či očekávanými kontexty; orientace na možné důsledky, aniž by byly zvažovány možnosti předcházení; snížená pohotovost jednat a aktivně se rozhodovat a řešit vzniklé situace; manifestovaná femininita
29
korektivnost nezodpovědnost, nespolehlivost, ležérnost vůči úkolům, lidem a možným důsledkům; jednání neřízené, emocionálně impulzivní, neurotické; nestálé a situačně poddajné chování vztahy snadnost, rychlost, pružnost ve vyhledávání a navazování kontaktů s druhými; intolerance, nedůvěra a neochota angažovat se v něčí prospěch, respektování pouze vlastních potřeb a zájmů Přestože se nejedná o reprezentativní vzorek, přeci jen zjištěné výsledky dávají jistou, alespoň dle mého názoru, rámcovou odpověď na danou otázku. Ukazuje se řada osobnostních vlastností, způsobů interakcí, vnitřních i vnějších aktivit, které jsou společné pro zkoumaný vzorek probandů. Jsou jimi snížená empatie; egocentrismus; okamžité uspokojování osobních potřeb bez ohledu na následky takového jednání; odkládání a ustupování od řešení aktuálních životních situací; promiskuita; tendence k unáhleným, zkratovitým jednáním; jednání pod vlivem okamžiku; zvýšená impulzivita a iracionalita; spoléhání na to, že věci za ně vyřeší jiní; sebelítost a životní pesimismus; bezstarostnost, neodpovědnost a ležérnost. Všechny tyto osobnostní charakteristiky tedy mohou být jistým vodítkem při diagnostické praxi zejména začínajícím dopravním psychologům při uvažování o možných rizicích a tendencích k užívání návykových látek.
30
Struktura bazální psychické integrovanosti osobnosti A Klidný
AD+
AD+
AD-
AD-
Adjustativní
Odolný
Cílesměrný
Rigidní
EM-RE-
4
1
B Vzrušivý
Hybný
Bezprostřední
Vznětlivý
Inregulovaný
EM+RE+
4
7
1
2
C Prožitkový Předvídavý
Obezřetný
Úzkostný
Depresivní
EM+RE-
1 Sebeprosazují
Invariabilní
D Reaktivní
Improvizující Pragmatický
cí
EM-RE+ KO+
KO-
KO+
KO-
Jednotlivé dimenze osobnosti V L A E S I P D S O A A T S O U E U P O K B K N R L N F K U T P N Z S N X I P N I D S S C N E R Z C R R I T E N E F O U C I S O R S
6
3
F M
+ -
+
-
+ + - - 5 + -
- - - + - - - - -
6 4
5
5
7 8 5 4
6 4 3 5 7 9 4 3 4
31
5 4
5.
Diskuse V roce 2013 evidovala Policie ČR 6 000 přestupků a trestných činů spáchaných pod
vlivem návykové látky.
14
Z tohoto počtu pak celých 2 130 případů se týká řidičů, resp.
případů, kdy osoba řídila vozidlo bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo po užití jiné návykové látky jednak ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodila požitím návykové látky nebo v takové době po požití návykové látky, po kterou je ještě pod jejich vlivem. Právě této skupiny osob se týkala má práce. Řízení vozidla pod vlivem alkoholu nebo návykové látky je velmi nebezpečné a má přímý dopad na bezpečnost silničního provozu. Tato tvrzení jsem se snažil doložit statistickými daty uvedenými v teoretické části své práce. Droga ovlivňuje řízení motorového vozidla v zásadě ve třech úrovních.15 Je to úroveň operativní, kdy je výkon řidiče negativně ovlivněn již při hladinách alkoholu nižších než 0.5 g/l ( jde o takové kvality jakými jsou reakční čas, vnímání objektů, udržování směru jízdy aj.), úroveň taktickou (jde o rozhodování, která musí řidič přijímat při řízení – rychlost jízdy, předjíždění apod.) a úroveň strategickou (např. zda bude řidič řídit, kdy, s kým apod.). Alkohol a návykové látky ovlivňují řidiče ve všech těchto úrovních. Já jsem se v této práci pokusil zaměřit se z pohledu psychodiagnostiky na úroveň strategickou, tedy všímat si osobnostních charakteristik problémového řidiče. Jsem si vědom toho, že činit závěry na základě zkoumaného vzorku pouhých 20- ti probandů je velmi ošidné, že se nejedná o reprezentativní vzorek a interpretace těchto výsledků a zjištění jsou přinejmenším diskutabilní, zvláště s přihlédnutím k tomu, že se jedná o interpretaci na základě pouze jedné psychodiagnostické metody. Na druhou stranu již od začátku jsem zmiňoval fakt, že tuto svou práci nepojímám jako výzkumnou, ale spíše jako jakousi sondáž a první nesmělou sondáž do problematiky osobnostních charakteristik rizikového řidiče. I přes tyto nedostatky však mohu konstatovat, že uvedené výsledky této práce potvrzují dosavadní zkušenosti a předpoklady, které hovoří o tom, že v dopravním charakteru problémového řidiče, který jezdí pod vlivem alkoholu a jiných návykových látek, stojí
14 http://www.mdcr.cz/NR/rdonlyres/330558F5-AF84-4994-BBFB-84986F648DB7/0/2013_4Q_PaT.pdf
15 Šucha, Řízené pod vlivem alkoholu a jiných drog; 2014; s. 16-17; FF UP Olomouc
32
zpravidla disharmonická struktura osobnosti a patologický mravní profil16, že impulsivnost, egoismus spolu s komplexem méněcennosti, nepředvídavost, neodpovědnost a potencionální antisociální sklony dotvářejí obraz problémového – rizikového řidiče.
16 Halík,Psychologie v řidičské praxi; Vogel \medien International, s.r.o.; 2011, s. 60
33
Závěr Má práce, ve které jsem se zaměřil na skupinu 20-ti osob, které vykonávaly trest odnětí svobody ze spáchání trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky, dala odpověď na otázku, zda se mezi těmito osobami budou vyskytovat nějaké shodné osobnostní charakteristiky, které mohou určitým způsobem definovat z psychologického pohledu osobnost problémového řidiče. Zjistil jsem, že uvedené osoby vykazují známky nedostatečné osobnostní integrovanosti, mají potíže v sebeprosazování, vykazují známky problematické korektivnosti a mají potíže ve vztahové oblasti.
Souhrn Česká republika se dlouhodobě potýká se zneužíváním návykových látek, přičemž ve společnosti panuje větší míra tolerance vůči užívání konopných látek. Jak alkohol, tak i návykové látky však představují z pohledu dopravní psychologie velmi výrazný rizikový faktor. V posledních letech u nás stoupá jak počet dopravních nehod, smrtelných úrazů, tak i přestupkového jednání i trestných činů, zaviněných řidiči řídícími motorová vozidla pod vlivem omamných a psychotropních látek. Ve své práci jsem se chtěl věnovat právě této skupině osob a opovědět si na otázku, zda můžeme u těchto problémových řidičů zaznamenat jakýsi soupis osobnostních vlastností, které jsou z pohledu dopravně psychologického posouzení osobnostní způsobilosti k řízení motorového vozidla pro tuto skupinu
řidičů
typická. Tato práce, resp. výsledky by měly dále poskytnout zejména začínajícím dopravním psychologům jisté vodítko k identifikaci potencionálního rizikového řidiče. Na skupině 20- ti probandů jsem pomocí dotazníkového šetření diagnostické metody Sparo zjišťoval základní strukturu autoregulace osobnosti. Zjistil jsem, že zkoumané osoby vykazují známky snížené empatie; egocentrismu; okamžitého uspokojování osobních potřeb bez ohledu na následky takového jednání; odkládání a ustupování od řešení aktuálních životních situací; promiskuity; unáhleného a zkratovitého jednáním; zvýšené impulzivity a iracionality; spoléhání na to, že věci za ně vyřeší jiní; sebelítosti a životního pesimismu a také bezstarostnosti, neodpovědnosti a ležérnosti. Byly tak potvrzeny dosavadní zkušenosti a předpoklady dotvářejí obraz problémového – rizikového řidiče.
34
Literatura Drapela, V. J.;(1997). Přehled teorií osobnosti.Portál s.r.o.,13-17 Havlík K.; (2011). Psychologie v řidičské praxi.Vogel Medien Interantional, s.r.o.,9, 60-61 Hampl K. (2009). Ovlivňování řidičů motorových vozidel návykovými látkami. Alkohol a drogové závislosti 44; 153-163 Kalina K.; (2003). Drogy a drogové závislosti. Úřad vlády ČR; 150-200 Okruhlica L.; (2008). Principy testovania vodicov na dorogy. Alkohol a drogové závislosti 43, 239 Šidlo J.,Bauer M., Bauerová J.; ( 2009). Posuzovanie ovplyvnenia účastníkov cestnej prmávky cudzorodnými látkami. Alkohol a drogové závislosti 44; 87 Šucha M.,Rehnová v., Kořán M., Černochová D.; (2013). Dopravní psychologie pro praxi. Grada Publishing,as., 63-66,92 Verster J.C., Pandi-Perumal S.R., (2013); Drugs Driving and Traffic Safety; 44-47 Šucha M.; (2014). Vliv návykových látek na kognitivní funkce při řízení vozidla. Seminář ADP Praha 2014, Katera psychologie, FF UP Olomouc Šucha M.; (2014). Řízení pod vlivem alkoholu a jiných drog. Kurz adigtologie v dopravě 2014; Katera psychologie, FF UP Olomouc. 16-17 Mravčík V., Vorlová K.; (2008). Výskyt drog v silniční dopravě EU; Výskyt drog v silničním provozu v ČR. Zaostřeno na drogy 2. Úřad vlády Přehled nehodovosti v silničním provozu na území České republiky za rok 2012 Praha : Ředitelství služby dopravní policie PP ČR duben 2013 Internetové stránky Ministerstva dopravy České republiky www.mdcr.cz Internetové stránky Ministerstva vnitra České republiky www.mvcr.cz Internetové stránky BESIP www.ibesip Internetové stránky www. Psychoservice.eu
35
Přílohy Příloha č. 1 – Dotazník Sparo Příloha č. 2 – Sparo- základní charakteristiky- t-Test; Pearsonův koeficient korelace
36
