DROBNÁ TISKOVINA OBYVATEL DOMOVA HARMONIE Letošní zima byla velmi mírná. Mrazu ani sněhu jsme si moc neužili, a přesto většina z nás s velkou nadějí vyhlíží sluníčko, první lístky sněženek či zelenající se větve stromů. Já osobně miluji všechny jarní květiny. Tulipány, narcisy, frézie, sněženky, bledule, fialky,… Všechny jsou pro mě ztělesněním právě té pozitivní energie, kterou s sebou jaro přináší. Občas si proto
1/2016
Vychází 31. března 2016
udělám radost a květiny putují z obchodu na náš kuchyňský stůl. A hned je mi líp. Mohu se „kochat“ , kdy se mi zachce. Ať chceme nebo ne, jaro je plné síly probouzející se přírody, a tu my všichni k životu potřebujeme. Záleží, jestli se umíme dívat kolem sebe, a všechnu
Masopust v našem Domově Harmonie Končiny, ostatky, masopust nebo fašanky – tak se říká posledním dnům před popeleční středou, kterou začíná velikonoční postní doba. Jsou to nejveselejší dny v roce, a kromě maškarních průvodů se oslavují i dobrým jídlem, též tradičními koblihami. V úterý 9. února i do našeho domova trochu tohoto maškarního veselí zavítalo. Dopoledne jsme se sešli v naší jídelně. Kdo mohl, přišel pěšky s holí nebo chodítkem, ostatní dovezly ochotné sestřičky na vozíčku. Když se všichni usadili kolem stolů s občerstvením, otevřely se dveře a z nich se vykulil krásný huňatý
medvěd. Za ním za doprovodu harmonikáře, bubeníka a dalších členů hudební skupiny Veselá pětka z Lužné pochodovaly maškary – cikánka, mnich, kovboj a další. Prošli sálem, zatančili své tanečky a postupně přibírali do tance všechny sedící kolem stolů, i vozíčkáře. Medvěd nikoho nevynechal. Harmonikář hrál známé písně, a tak jsme při tanci a zpěvu prožívali pěkné masopustní dopoledne. Druhý den nás ještě navštívily děti ze sousední mateřské školy, taky v maskách, a pobavily nás svými básničkami a písněmi. Ludmila Vráželová
tu krásu a sílu si ukládat na horší časy. Jaro je tady, takže – otevřeme oči, okna a nejlépe i srdce. Radost a naděje je kolem nás a nebojme se, že na někoho nezůstane . Jitka Adámková Vedoucí Domova Harmonie
Jaro není jen roční období, je to čas na zamyšlení. Příroda se probouzí a my procitáme s ní. Je čas se zamyslet, co udělat, co čekat. Jaro nám dává možnost, možnost přemýšlet, komu jsme ublížili, komu jsme radost udělali. Jaro nám dává příležitost vzpomenout si se zeleným lístkem na dobré duše. Jarní květ přináší lásku, smrt sedmikrásku. Bzučení včel pohladí duši, odvěje všední splín. Jaro je naděje budoucna, radosti a života. Nech se touto nadějí vést a tvůj život se nebude plést. Převzato z http://www.saspi.cz/dila/21624-jaro
Narozeniny oslavili: Hnátková Jiřina.....................................15. 1. Bartoník Antonín.................................... 5. 2. Ordáňová Antonie.................................. 6. 2. Ryška Josef.............................................11. 2. Baďurová Jiřina.....................................16. 2. Slouková Ludmila.................................18. 2. Poláchová Ludmila................................. 6. 3. Buršová Františka.................................13. 3. Pilíšková Alena......................................18. 3. Sklářová Alena.......................................18. 3. Sklářová Milada.....................................24. 3. Hyžáková Štěpánka.............................26. 3.
Podpořeno z Programu švýcarsko-české spolupráce Supported by a grant from Switzerland through the Swiss Contribution to the enlarged European Union
2
Duchovní slovo Už brzy budou Velikonoce. Pokolikáté už v mém životě? Každý si odpovíme jinak. Někdo nikoli podle počtu roků, jak je má zapsány v občanském průkazu, ale podle vnímání času: kolikrát jsem si uvědomil, že je jaro? Třeba radost z vůní! S jarem se to má tak, že přichází samo od sebe. Nemusí se počítat. Jaro se vrací po každé zimě. V posledním čase je kratičké, nebo není skoro vůbec. Z mírné zimy se přejde rovnou do léta. Když se ukazují narcisy, ve stínu stromů se krčí drobné fialky, a pampelišek jsou plné meze, jaro propuklo naplno. Kvetou také stromy; aby byla úroda v sadech i na poli. Květy patří k jarnímu času, ať je chladněji, anebo už dost tep-
lo. Kvetoucí jabloně zkrátka nepřehlédneš. Po jarním úplňku, hned první neděli, slavíme Hod Boží velikonoční. Velikonoce a Vánoce souvisí s hvězdami. Pěkně to vymysleli vzdělanci: všechno důležité je vysoko nad námi. Jako hvězdy na nebi. Květinami posetá louka nebo houf kuřátek kolem slepice člověka neposunou na jeho cestě k vnímavému lidství. Když tři krále přivedla hvězda do Betléma, zpokorněli moudří; klaněli se právě narozenému Spasiteli. Zkoprněl i mocný Herodes ze strachu, že by mohl přijít o vládu. Ale Ježíše se nemusí nikdo bát. Bible vypráví příběh, že události od Betléma po Golgotu, jinak viděno od Vánoc po
Velikonoce, jsou lidským příběhem Boží lásky, která se na světě rodí, vědomě pracuje na své kvalitě a dosah přenechává jinému uchopení, než je na světě běžné. Jejím vrcholem je člověk, který svůj život rozmění na drobné činy milosrdenství. Zatímco se v přírodě láska projevuje rozmnožením potomstva nebo úrody, křesťanské Velikonoce ukazují život na svůj úkor ve prospěch druhého. Té proměně říkáme vzkříšení. Někdy také z mrtvých vstání. Kupodivu tehdy, když rezignujeme na vlastní realizaci. Bronislav Czudek Farář Dolního sboru ČCE
Reminiscence v aktivizaci
Reminiscence – další cizí slovo v českém slovníku. Ale nelekejme se ho. Jako vzpomínání zní hezky. Metodu reminiscence, tedy vzpomínání, jsme začali v posledním roce využívat v Domově pro seniory Harmonie na Ohradě. Je součástí skupinových i individuálních programů, na podzim ji použila Mgr. Markéta Zralá při nácviku reminiscenčního divadla. Při skupinových aktivizačních programech navodí aktivizační pracovník téma, připraví texty, fotografie, případně další předměty dokreslující atmosféru určité doby. Pak už jen podpoří seniory v jejich vzpomínání. A motivy, například pro již
Opustili nás: Zuzaňáková Veronika......... 21. 1. 2016 Pecharová Ludmila............. 23. 1. 2016 Vrábelová Ludmila.................6. 2. 2016 Andrýsek Josef..................... 11. 2. 2016
zmíněné reminiscenční divadlo, jsou na světě. Aktivizační pracovník je zaznamenává a uchovává jako poklad a zdroj nenahraditelných informací z dob minulých. Při individuální aktivizační práci se seniory bychom rádi využili tzv. reminiscenční boxy. Jedná se o kufříky, krabice či jiné formy, v nichž jsou výtvarným způsobem zachyceny vzpomínky seniora. Nejlépe za použití jeho vlastních předmětů, nebo zástupných předmětů či obrázků z jeho doby. Tyto boxy pak dále slouží jako zdroj podnětů pro seniora. Celý proces tvorby boxů podporuje jeho kontakt s prostředím i se sebou samým. Podporuje vědomí identity a smyslu vlastního života. Spolupráci na této činnosti jsme nabídli ZŠ Integra, zastoupené paní Mgr. Martinou Bierskou. Pro žáky jsme připravili tzv. Cesty životem našich seniorů. Zachycují události, zájmy, dovednosti i dobu a prostředí, v nichž senioři žili a žijí. Jsme rádi, že žáci také navštívili Domov Harmonie a při osobních setkáních si poslechli vzpomínky a vyprávění osmi našich seni-
orů. Toto pak výtvarně ztvárnili, např. formou koláže, do boxů za pomoci předmětů z doby života seniora nebo předmětů navozujících dobu, zájmy a prožitky seniora. Žáci na dílcích pracovali čtvrt roku pod vedením paní učitelky Bc. Hany Šeré. V Domově Harmonie se pak uskutečnilo slavnostní předání výtvarných děl seniorům a žáci měli možnost sdílet radost, kterou svým dílkem a zájmem způsobili seniorům. Práce na reminiscenčních boxech je přínosem nejen pro seniory. Dává možnost smysluplné činnosti i pro ostatní zúčastněné, podporuje mezilidský vztah a dětem umožní setkat se s životním příběhem z doby, která se stává minulostí. V rámci projektu budou výtvarná díla vystavena v klubovně Domova Harmonie. Pak zůstanou svým majitelům – majitelům příběhů svého života. Práce s reminiscencí v Domově Harmonie bude dál pokračovat při individuálních i skupinových programech. Lektorka paní Mgr. Věra Berková zaškolí naše pečovatelky, jak pracovat s životními cestami seniorů. O tom někdy příště. Martina Vévodová Fojtů aktivizační pracovník
3
Tanec je píseň těla aneb jak tančíme u nás v Harmonii Od ledna 2016 se u nás v Harmonii rozjela dlouho očekávaná terapie. Nazývá se taneční a pohybová terapie. Možná by někoho zaskočilo, proč zrovna u nás v domově provozujeme terapii, která se jmenuje taneční a pohybová. Ale ve skutečnosti bychom si mohli vyjmenovat celý seznam, proč tančit, proč se hýbat, a to si buďte jistí, že by byl dlouhý. Proč se hýbat a proč tančit na příjemnou muziku? Na takovou otázku by neodpověděl nikdo lépe, než lidé, kteří se protančili životem, a jejich životem se stal právě tanec. Ti sami nejlépe vědí, jak blahodárně na nás tanec působí a co vše zmůže nejen s našim tělem, ale i s naší duší. Například Marta Graham, která tanci naprosto propadla už od svých šestnácti let a jejíž slova jsem použila v názvu tohoto článku. Právě ona kdysi řekla, že tanec je písní těla. Co myslíte, je to opravdu tak? Já s tímto výrokem musím souhlasit. Tanec je vhodný pro terapii i proto, že člověk může tančit sám, může tančit ve dvojici i ve skupině. U nás je na taneční terapii vždy okolo patnácti lidí. To nás vede ke společné konverzaci, ke společnému zájmu. Tanec v nás vzbuzuje nejrůznější pocity. Od těch méně libých (stydíme se
tančit před druhými, pohyb nás bolí) až po ty, které v nás vzbuzují krásu, uvolnění, společné sdílení. Vrací nás do let, kdy nám bylo dobře. Naši senioři vzpomínají na tancovačky, plesy a další taneční akce, na které chodívali. V naší terapii nejde o výkon a ani nejde o to tančit tak, že protančíme střevíce. Většina naší lekce se odehrává v sedě. Využíváme různé pomůcky, jako jsou šátky, míče, cvičící plachta atd. Každý se pohybuje tak, jak mu tělo dovolí. Na začátku i na konci každé lekce máme relaxační chvilku, kdy se pomalu rozcvičujeme a poté zase tělo zklidníme a zrelaxujeme. Nemáme velké cíle v tom smyslu, že bychom se znovu učili nebo zdokonalovali v polce, valčíku či paso doble. Co ale určitě v plánu máme, je vytvořit menší sestavu, při které zapojíme také naši paměť. Ono, pamatovat si několik prvků jdoucích za sebou a ještě se trefit do rytmu hudby, není vůbec jednoduché. Ostatně několikrát se nám potvrdilo, že s tím mají větší problém zaměstnanci mladšího věku než samotní senioři . Nejdůležitější pro nás je, abychom měli radost z pohybu, aby nám bylo společně dobře a abychom se uvolnili. Velice mo-
tivující pro nás je také to, že postupem času vidíme na některých uživatelích pokroky. U některých menší, u některých větší. Ale co je pro nás opravdu známkou toho, že svou práci děláme dobře? Když lekce našich „tanečních“ skončí, uživatelé se vrací na pokoj a usmívají se, povídají si o tom, že dneska jsme jim dali zabrat, ale že to bylo „labůžo“, jak řekl jeden z našich uživatelů . A to je přeci to, oč tu běží. Na závěr si dovolím tento citát, který řekl jistý Les Blanc: „Bůh nás respektuje, když pracujeme, ale miluje nás, když tančíme.“ Jelikož se jaro pomaličku blíží a příroda bují, zpívejte si, pískejte si, tančete a rozkveťte jako ta krásná příroda všude okolo nás. Krásné jarní dny Vám všem. Markéta Zralá
Domov Harmonie je otevřen vsetínským školám
Nebývale nabitý program zažívali vsetínští senioři v domově pro seniory na Ohradě v předvánočním čase – ale i po něm. Stal se cílem dětí, žáků i studentů vsetínských škol. Vánoční čas přímo vybízí k dobrým skutkům, dělat druhým radost, pomáhat. A je dobře, že vsetínské školy učí své žáky myslet i na stárnoucí občany a podporují mezigenerační vztahy. Není to jen o tom, že děti a mladí lidé přijdou a něco předvedou, ale poznají život i z jiné stránky. Učitelé tvrdí, že mnoho žáků nemá v rodině a okolí žádného seniora. Žáci neumějí mluvit se starými lidmi a nevědí, jaké problémy mohou staří lidé mít. Poznávají něco naprosto nového. Budovat mezigenerační vztahy je nutné už v raném věku. Své o tom ví učitelky
z MŠ Ohrada. Jelikož je Domov Harmonie a MŠ Ohrada v jedné budově (i když jsou tato zařízení od sebe oddělená), není nic jednoduššího, než svá nacvičená pásma ukázat právě svým sousedům. A tak v poslední době dorazily děti hned třikrát. Před Vánoci děti přiběhly představit vánoční pásmo plné písníček, básniček, tanečků a koled. Podruhé přišly děti na Tři krále, a kdo by odolal malým třem králům a početné družině? A potřetí děti dorazily představit nám své dokonalé masopustní masky. Děti z MŠ Ohrada zkrátka už ví, kudy se do domova pro seniory dostanou. Ale svou cestu našlo více škol. Jsme rádi, že se nabídli studenti Masarykova gymnázia Vsetín – skupina studentek ze semináře dějin umění v doprovodu své vyučující. Studentky zazpívaly středověkou hudbu i dnešní koledy. Dokonce studentky společně namalovaly obraz zimní krajiny přímo před našima očima. Věru bylo znát, že na gymnáziu mají uměleckého ducha a za správného vedení svůj talent ukáží. Nesmíme zapomenout na studenty SPŠS Vsetín, kteří přišli do Domova Harmonie již podruhé, ale rozhodně ne naposledy. Skupina odvážných studentů se setkává se seniory přímo na pokojích
a povídají si o vzpomínkách z dětství – tentokrát na téma Vánoce. A když si potom studenti sdělí, co zjistili, sestaví scénář a zahrají malé divadlo, které představí seniorům. Senioři v jednotlivých scénkách poznávají svoje příběhy a hodně se smějí. Radost z díla je oboustranná. Mnoha obyvatelům zdravotní stav nedovolí vyjít ven z domova – a zvláště v zimním čase. Naštěstí nové a větší prostory Domova Harmonie umožňují přivítat i početnější skupinu hostů. Chceme těchto prostor naplno využít a nebráníme se žádné spolupráci. Zvláště pak spolupráci se školami. Kristýna Vičanová
4
Vsetínská Diakonie otevřela první dobročinný obchůdek ve Zlíně Daruj – pomůžeš a Koupíš – pomůžeš. Dvě jednoduchá motta, která vyjadřují hlavní smysl vzniku dobročinného obchůdku ve Zlíně. Ten navazuje na dobrou tradici dobročinného obchůdku ze Vsetína, který otevřela vsetínská Diakonie 2. června 2015, a který se těší veliké oblibě. Díky jeho úspěšnému fungování na Vsetíně se rozhodla otevřít druhý obchůdek – tentokrát ve Zlíně. Zisk z dobročinného obchůdku putuje na pomoc potřebným v regionu. Pomoc se tak dostává k rodinám s dětmi, mladým lidem a hlavně seniorům. Dobročinný obchůdek ve Zlíně, který Diakonie slavnostně otevřela 1. února 2016,
najdete na Štefánikově ulici, č.p. 151. Svou podporu mu vyjádřil i primátor města Zlína, pan Miroslav Adámek: „Jsme rádi, že město Zlín je bohatší o dobročinnou aktivitu účinně pomáhající lidem, kteří se bez pomoci druhých již neobejdou. Líbí se mi, že darováním věcí, které už sám nevyužiji – nebo naopak nákupem v dobročinném obchůdku, pomohu například k tomu, aby umírající člověk mohl zůstat doma, obklopen svými blízkými, a nemusel odcházet do zařízení ústavní péče.“ Daruj – pomůžeš Co je možné do obchůdku nosit? Oblečení (i dětské) – vyprané a vyžehlené, boty v dobrém stavu, bižuterii, šátky, keramiku, porce-
lán, sklo, obrazy, plyšové hračky. Všechny tyto věci je možné nosit během provozní doby obchůdku, která je od pondělí do pátku od 9,00 do 17,00 hodin, v sobotu od 9,00 do 11,00 hodin. Koupíš – pomůžeš Každý, kdo v dobročinném obchůdku nakoupí, přispěje dobré věci. Sortiment je široký a ceny příjemné. Ke koupi je zde oblečení pro děti i dospělé, kabelky, šátky, bižuterie, ale i sklo, porcelán či keramika. Děti si mohou vybrat z velkého množství plyšových hraček. Marta Vodáková
Vzpomínky na domov a rodiče Ráno tatíček vzbudil služky i pacholka. Každý dostal po krajíci mazaného chleba, tak zvaný předsnidek. Snídalo se pak až v osm hodin. Jídlo bylo podáváno přesně v určitou hodinu, na to si tatíček potrpěl. Když zvonilo poledne, šli jsme z pole domů, kde už byly talíře na stole, jen nalít polévku. Snídaně v 8, svačina v 10, oběd ve 12, svačina ve 4 a večeře po skončení práce. Ráno zase společná modlitba, ku které jsme i my děti byly vzbuzeny, pak větší hnaly krávy na pastvu a menší mohly ještě spát. Tatíček po umytí vždy ráno sám si zašel do síně do almary, kde pro něj měla maminka vždy v určité zásuvce něco lepšího na zub. Na podzim husí játra, po zabíjačce klobásy, z jara vajíčka. Když náhodou nic nenašel, volával do kuchyně: „Mamo kury nenesou?“ Sám se obsloužil, pojedl, zapálil si fajku, přišel do kuchyně, kde maminka vařila, vzal jí kolem krku se slovy „mamo, už jsem chlap.“ Povahově byl citlivý, přístupen dojmům a do konce života zachoval si manželství svěží, mladé, přestože trvalo skoro 33 let. Měl rád, když jej maminka všude doprovázela, ať už to bylo o týdenním trhu v pondělí do Val. Meziříčí, kam pravidelně jezdíval, či na podzim, když koňmi vezl úrodu svěžích švestek do Opavy či Ostravy. Maminka, povaha starostlivá, nerada nás děti opouštěla a vzpomínala, že nejednou s pláčem šla dolů zahradou, ale jeti musila. Neděle začínala už tím, že jsme si mohli trochu déle pospat, což byl ten největší požitek, když se během týdne skoro (brzy) vstávalo. Pak každý ku své práci, která byla rozdělena a každý svoji udělati musil. Maminka vařila oběd
hned ráno, protože se bývalo přes poledne v kostele, a když jsme odpoledne přišli, už se to jen ohřálo. Daly se čisté pokrývky, v létě nesměla chybět kytice, kterou jsme sama chystávala. Nezapomenu na ty blahé pocity, kdy jsem bosa brouzdala vysokou travou v zahradě v očekávání, co celý den přinese, s kým se sejdu, co mně řekne a podobně. Byla to jediná změna v naší samotě, a ve vzpomínkách se žilo od neděle do neděle. Ranní pobožnost bývala vždy, až se všechno uklidilo. Po snídani tatíček obyčejně položil mamince ruku na koleno „ a mamo“ a maminka se smíchem doložila „stroj se!“ Tatíček chodil každou neděli. Pátrám-li v paměti, nemohu si vzpomenout ani jednu neděli, aby tatíček byl doma. Maminka, pokud jí to zdraví dovolovalo, chodila také a my se střídali, vždy jeden doma hlídat a ostatní do kostela. Kdo musil být doma, býval nešťasten, zvláště když byla pěkná neděle. Do kostela jsme musili všichni a za každého počasí. Tatíček říkával „Když já starý dojdu, vy musíte.“ A bylo bez řečí. Tatíček s maminkou šli vždy dříve a vzali mléko, totiž třílitrovou konev, která se vždy ráno v neděli při dojení nalila a která se neděli co neděli na faru nesla. Naší povinností bylo si pospíšit za nimi a mléko jim vzít. Přiznávám, že to byla jedna velice nemilá příhoda nedělního rána, protože i při opatrnosti mléko čas-
to vystříklo na šaty, které pak nesly stopy toho, a pak v poledne to znamenalo nésti prázdnou konev zpět, což pro nás děvčata nebylo nic příjemného. Tatíček vzal si vždy do kapsy kus šrotové buchty a přišel domů až po nešporách, maminka ovšem také. Poledne trávilo se v létě na hřbitově a v zimě na faře aneb u staré tetky Vrublové. My mladí šli jsme raději k Vrublom, protože tam bylo možno volněji se pobavit. Na poledne jsme jako devčata musily být také, že jsme však neměly širokých spodních sukní a v nich hlubokých kapes, bývaly jsme bez oběda. Ta poledne byla pro nás mladé, ať na hřbitově, ve faře, či u Vrublů to, co nás nejvíce táhlo. Pověděli jsme si všechny novinky, v jedné skupině děvčata a vždy kousek dále skupina hochů, a tu vždy našel se příhodný okamžik k výměně slova, pohledu, neb úsměvu. V kostele sedával tatíček vždy na kraji poslední presbyterské lavice a my v prvé proti němu, takže na nás dobře viděl. Jednou, nevím už kdo, seděl naproti na pavlači a já několikrát za dopo-
5 ledne zvedla jsem tam oči. Doma mně domluvil, řekl, že se to víckrát nesmí stát. Ač miloval žert, ve věcech náboženských jej neznal. Když jsem byla konfirmována a on šel řadou kolem za panem
farářem a podával nám ruce, tu když přišel ke mně, stiskl mně ruku a vážně a dlouze pohleděl do očí. Až pod tím pohledem uvědomila jsem si snad plně vážnost obřadu a také toho, že tatíček
má krásné modré oči. Snad od těch dob se mně modré oči tolik líbily a líbí.
ské hranice desítky lidí, zejména vojáků čs. armády (generála Feibla, Mokrého, Bočka aj.). Cyril Mach padl při boji o čs. Rozhlas 6. 5. 1945. Z původních turistických lyžařských vycházek se začaly rozvíjet nové disciplíny. Klasické lyžování zahrnuje běh na lyžích a skok, a alpské lyžování slalom a sjezd, později ještě obří slalom. Mění se také lyžařské vybavení. Lyže jsou opatřeny hranami a místo řemínkového vázání nastupují kovová péra Kandahar. Z letních turistických disciplín se rozvíjí orientační závod. Nejdříve závodí tříčlenné hlídky s povinnou zátěží s využitím vojenských map, později nastupuje orientační běh jednotlivců. Ve Vsetíně našel tento nový sport v 50. letech minulého století vynikající podmínky. Závodily celé rodiny a přivezly mnoho pohárů a titulů Mistra republiky. V poválečných letech byl hlavním pokračovatelem na úseku turistiky po Karlu Puzskailerovi Vojtěch Menšík. Založil a dlouho vedl na Vsetíně CIS (Cestovní informační službu). Pořádal zájezdy, propagoval Valašsko a založil tělovýchovnou jednotu Slovan. Centrem výchovy lyžařů skokanů se stal Frenštát p. Radhoštěm. Jednoduché lyžařské můstky byly téměř v každé dědině. Ve Vsetíně jich bylo 5. Úspěchy skokanů na sebe nenechaly dlouho čekat.
Frenštátem zněla jména olympijských vítězů Jiřího Rašky, Zdeňka Parmy, Jiřího Parmy, Jaroslava Sakaly a Františka Ježe. Běh na lyžích našel výborné podmínky ve Velkých Karlovicích a v Horní Bečvě. Dodnes je nepřekonaný výkon pětinásobného vítěze Zlaté lyže Bohumila Kosoura, stejně jako sportovní úspěchy Svatopluka Galíka a Svatopluka Janečky. Na Valašsko patří také úplně první česká olympijská medaile ve sjezdovém lyžování, kdy si na OH v Sarajevu dojela pro bronz Olga Charvátová – Křížová. Další úspěšnou olympioničkou byla Lucie Hrstková z Dolní Bečvy. Dalším úspěšným olympionikem je Martin Vráblík. Za své výkony zaslouží uznání Dagmar Kadulová, vsetínská rodačka, která v kategorii Masters získala několik titulů Mistryně světa. Originální exponáty – lyže, vázání, oblečení z roku 1910, thonetův stan, vařiče, mapy, fotografie, olympijská medaile skokanů z Albertwille a také vzpomínky Radko Linharta, účastníka 11 olympiád, dokládají, co dokázali Valaši, kteří vyrostli v nesrovnatelně těžších podmínkách než jejich soupeři. To vše je třeba ukazovat a připomínat dnešní mládeži.
Pokračování příště… Lýdie Lukášová
Historie turistiky na Valašsku Zajímavou výstavu uspořádal v sídle cestovní kanceláře VSACANTOUR na vsetínském Dolním náměstí pan JUDr. LIBOR Bureš. Jmenuje se Historie turistiky a lyžování na Valašsku. Fotografie, panely a originální exponáty provedou návštěvníky uplynulými 120 lety. Dozví se, že známá firma Thonetů vyráběla kromě ohýbaného nábytku ve svém pobočném závodě v Halenkově sáňky i stany a v závodě ve Vídni lyže. Z počátku byly tyto výrobky určeny jako pracovní pomůcky pro lesní dělníky. Velmi brzy se však staly sportovním vybavením. V roce 1888 byl založen Klub českých turistů (turisté si tento název obhájili před c.k. rakouskými orgány). Turisté velmi brzy zahájili značení turistických tras (je dodnes nejlepší na světě), vydávali mapy, pohlednice a snažili se budovat horské útulny. Na Valašsku jako jedny z prvních útulen vybudovala Pohorská Jednota Radhošť z Frenštátu na Pustevnách Libušín, Maměnku, Šumnou. Turistika získávala stále větší oblibu, vznikaly regionální kluby (župy). Na Valašsku vznikla župa zásluhou lékárníka Karla Puzskailera, velmi aktivního turisty a vynikajícího fotografa, ve 20. letech 20. století. Jeho zásluhou byla postavena horská chata na Vsackém Cábu a horská útulna Soláň, dále horský hotel Portáš a chata na Kasárnách (dnes vyhořelá). Pro obyvatele horských samot byla turistika vítaným příspěvkem k obživě. Přibývající horské chaty umožnily lidem pohyb v horách a stoupala obliba lyžování. Propagátorem lyžování a zakladatelem závodního lyžování na Valašsku byl Cyril Mach. Učil na zapadlých školách ve Valašské Bystřici a Hutisku- Zákopčí. V roce 1911 absolvoval kurz cvičitelů lyžování a byl držitelem akreditace pro výuku lyžování. Školní docházka dětí z horských samot byla v zimě téměř nemožná. Učitel Mach opatřil dětem lyže a naučil je lyžovat. Který nejenže zajistil řádné vyučování, ale dosahoval se svým školním závodním družstvem významných sportovních úspěchů. V počátcích 2. světové války pod záminkou lyžařských kurzů převedl přes českosloven-
Blanka Andělová Klub přátel Ohrady
Bude apríl
Akorát na prvního dubna kráčal Matúš po Dolním náměstí. Zastavil sa u jakéhosi montéra, který cosi rychtoval v kanále. Ten mu na jeho dotaz potutelně odpovídá: „Víte strýcu, to já tady natahuju hodiny na vsetínskéj věži!“ Tak. Udělal si ze strýca šklába. Jak ináč! Dyť bylo apríla! J.G.
6
Program švýcarsko–české spolupráce Projekt Domov Harmonie, který je součástí Programu švýcarsko-české spolupráce, si klade za cíl, vytvořit domov pro seniory podobný domovům ve vyspělých zemích západní Evropy. A nejedná se jen o stavební úpravy. Pro zkvalitnění přímé práce se seniory se zavedly nové metody práce se seniory. Nové metody jsou tři. Jedná se o reminiscenční terapii, taneční terapii a videotrénink k podpoře metody bazální stimulace. Díky projektu máme prostor se těmto metodám učit a najít cestu, jak je aplikovat v přímé péči. Již sklízíme první plody, které nové metody nabídly. Vnímáme zlepšení kvality života našich uživatelů, zachování dovedností i pozitivní zpětnou vazbu. Zejména se chci zmínit o reminiscenční terapii. Reminiscence, volně přeloženo, znamená vzpomínání. Reminiscenční terapie je tedy cílená a záměrná práce se vzpomínkami. Cílem je oživení minulých zkušeností a vzpomínek, zejména těch, které jsou pozitivní a osobně hodně důležité. Reminiscenční terapie má mnoho podob. Uplatňujeme ji v individuální i skupinové práci. Základním terapeutickým prvkem všech reminiscenčních přístupů je navození pohody, dobrého pocitu, sebeuspokojení, radosti a potěšení, i kognitivní stimulace. Když skupina vzpomínala v prosinci na
Připravované akce Diakonie Vsetín pro veřejnost: 23.3. – 17.4. 2016 - Společnost přátelská všem generacím: výstava výrobků uživatelů Diakonie Vsetín Kde? Vestibul kina Vatra, Vsetín Kdy? Vernisáž výstavy – 23.3.2016 od 15:30 hodin 12. –14. 5.2016 – Humanitární sbírka šatstva Kde? Strmá 26, Vsetín (Domov Jabloňová) Kdy? čt 12.5. od 10 – 17 hodin pá 13.5. od 10 – 17 hodin so 14.5. od 8 – 14 hodin 27. 5. 2016 – Škola fotografie s Jindřichem Štreitem: jednodenní kurz fotografie s věhlasným fotografem a vsetínským rodákem Přihlášky možno posílat na e-mail:
[email protected].
Vánoce, jak je prožili v dětství, byl to nekončící tok informací. Probraly se ozdoby na stromek, štědrovečerní večeře a spousta veselých příhod. Vzpomínky uživatelů jsme dali dohromady a vytvořili scénář k divadelnímu představení. Tak vzniklo předvánoční reminiscenční divadlo Babičko vyprávěj. Každý divák se mohl ponořit to atmosféry tradičních valašských Vánoc. Pro metodu reminiscenci jsou také důležité předměty, které vzbuzují vzpomínky. Začínáme u toho, že umožňujeme uživate-
lům vzít si ze svého domu vlastní nábytek, obrazy a vše, na co byli doma zvyklí. Mají ve svém pokoji věci, díky kterým se cítí jako doma. Tyto věci připomínají hezké okamžiky v životě a utvrzují vlastní identitu. Drobné předměty se mohou dát do krabice a vytvořit reminiscenční box, který obsahuje věci z života. A nemůžeme opomenout fotografie, které zachycují radostné události a důležité osoby v životě. Martina Vévodová Fojtů
Strýc Matúš vzkazuje:
Tak už jsme přečkali aj tuto zimu! Za chvílu budú Velikonoce a potom brzo bude už enom pěkně! J.G.
Křížovka S přicházející jarem je třeba procvičit své mozkové závity a podívat se, co ukrývá nová křížovka, kterou nám připravil Jan Foldyna. Přejeme hodně štěstí při jejím řešení!
SVISLE
1) Kus pevniny na vodě; záblesk; odstín zelené barvy; dětský pozdrav 2) Osiřelé dítě; bývalé označení sovětského svazu; sykavka; ušetření 3) Značka tuny; šlechtický přídomek; bývalá nacistická organizace; označení německé automobilky; jihočeské město; začáteční písmeno Tomáše; nouzové volání 4) Týkající se Romů; 1. část tajenky; tropické ovoce; nula; pracovní zařazení 5) Staročeské zájmeno; koupaliště; SPZ Prahy; 3x začáteční písmeno Tomáše; začáteční písmeno Jiřiny; značka kyselosti, nákladní auto 6) Hudební nástroj; kamarádský pozdrav; tři samohlásky; pronásledovat; SPZ Ostrava 7) Staročeské zájmeno; zadarmo; německá otázka; revoluční odborové hnutí; lenivý člověk 8) Začáteční písmeno Václav Karel; směrový úhel; pomoc; pozemek vysoko v horách 9) Citoslovce osla, dril; obyvatel Indie; pracovat na lisu 10) Národní výbor; staročeské zájmeno; 2. část tajenky; starý pesticid; označení Německa; výtažek z léčivých bylin; SPZ Praha 11) Pohyb v rytmu hudby; bílý kov; chemický prvek; značka litru; značka tuny; být v obraze
12) Domácky jméno Oldřicha; oslovení muže; chemický prvek; vojenský přesun, nabídka 13) Asfalt; domácí zvíře; celní kód Arménie; zánět kloubů; ypsilon; nasávat; obojetná souhláska 14) Otázka při sázce; domácí ženské jméno; začáteční písmeno Naděždy, lihovina; chemická značka; slovensky chytře 15) SPZ Karviná; název písmene L; Ingrid domácky; zvěří brloh, značka litru; jednotka obsahu 16) Obchodní centrum; pocit; větrem; příbytek včel 17) Značka elektrických podniků; začátek abecedy; tajenka; nahý model; značka vanadu; hodně oblastně 18) Citoslovce mečení; MPZ Španělska; chudobně žít; značka draslíku; moc; léčivo 19) Začátek abecedy; vinný porost; přídomek šlechtického rodu; zásah cíle; léčivá rostlina; SPZ Prahy 20) Prodejna tabáku; citoslovce smíchu; cavyky; odpad 21) Špinavá voda; značka nákladních aut; značka uranu; vitamín; americké jezero; fialová barva 22) Smrad; Američané; jarní svátky; značka hydrantu
7
VODOROVNĚ
A) Hlavní město moravskoslezského kraje; zaročeský závit; jméno herce Brouska; oslovení jednoho z rodičů B) Dietní nápoj; německy V; vojenské lůžko; oblast matematiky; označení Německa C) Nemoc krve; pochod přírodou; samohlásky; lidově řečeno puška; spojka D) Povrchová voda; oslí citoslovce; pole vysoko v horách; italské město; kalibr; citoslovce ptačího letu E) Nula; technická zpráva; 1. část tajenky; předložka; prázdno; komise pro cenné papíry; název písmene L; poživatina F) Anglicky souhlas; středem; městský výbor; ohon; starořek; kód Itálie; vzduchoprázdno
G) Ostravský podnik; kód Itálie; národní divadlo; chemická značka mědi; domácky Jiřina; prázdno; lidé na vodě H) Německá organizace; chemická značka draslíku; citoslovce smíchu; akademie věd; technická kontrola; enema; značka niklu; obec u Brna CH) SPZ Vsetína; draslík; klus koně; ubytovna; tita; zápor; I) Slovensky jistota; vrt; výhra v loterii; značka Rakouska; zlý skřítek J) Zemědělský stroj; státní divadlo, nemoc kloubů; vysoké učení; sláva; SPZ Karviná K) Značka kusu; bitvy; anglicky olej; těžká technická taktika; ministerstvo místního rozvoje; slovensky jak; vojenská mise Čechů v Jugoslávii; začáteční písmeno
Karviná L) Citoslovce sovy; bývalý stavební podnik; druh topiva; obdarovat; italsky vpřed; arabské mužské jméno; nula M) Snad; revoluční odborové hnutí; mluva; značka litru; pendolino; osobní zájmeno N) Vojenská hodnost; oslovení muže; orgán čichu; porost stromů; oblastně litoval; divoký slon O) Tah v loterii; značka elektrického proudu; nabídka; nadpis novinového článku; informační centrum P) Žádat; ovanouti, národní technický rozvoj; hodně; začátek abecedy; spojka Q) SPZ Prahy; chemický prvek; rekreační obydlí; získávání nových pracovníků; léčivo; islámský bůh
8
Diakonie Vsetín nabízí nově službu domácího hospice Od 1. 1. 2016 nabízí vsetínská Diakonie ve Vsetíně a okolí novou službu – je jí domácí hospic DEVĚTSIL. Domácí hospicová péče je určena nevyléčitelně nemocným a umírajícím a jejich rodinám, které se rozhodly o svého blízkého pečovat v domácím prostředí. Odborný tým pracovníků pomůže zvládnout péči tak, aby nemocný netrpěl bolestmi, aby byla zachována jeho důstojnost a co nejvyšší kvalita jeho života, tak aby závěr života mohl strávit doma, obklopen blízkými. Statistiky říkají, že více než dvě třetiny lidí si přejí zemřít doma. Realita je však taková, že doma umírá pouze 20 % lidí, většina z toho jsou však náhlá úmrtí. Nemocných, kteří jsou dochováni v domácím prostředí, jsou u nás jen asi 2 %. Důvodem je mimo jiné i strach rodiny a nejbližších, zda by takovou péči zvládli. Právě těmto lidem jde vstříc nová služba Diakonie Vsetín – domácí hospic DEVĚTSIL. „O umírání koluje v naší společnosti řada falešných představ, jako například, že nevyléčitelně nemocný člověk musí být v nemocnici, že jen tam je možné například tišit bolesti a poskytnout veškerou péči. Doma se však většina z nás cítí mnohem lépe než v mnohdy odosobněném nemocničním prostředí. Nemocní, u kterých lékaři konstatovali, že další léčba už nemůže vést k vyléčení, často nemusí zůstávat v nemocnici. Potřebují však, aby o ně bylo dobře postaráno, a to po všech stránkách. Ve spolupráci s praktickým lékařem nemocného může do-
mácí hospic poskytnout potřebnou péči přímo v domácnosti nemocného. Hospicový tým tvoří lékař, sestry, pečovatelky, ale i sociální pracovník, duchovní nebo psycholog. Důležité je, že také poskytnou pomoc, radu i podporu pečujícím osobám,“ říká Radka Včelná, koordinátorka domácího hospice DEVĚTSIL. Právě rodina, která se o nemocného stará, často řeší strach z vlastního selhání v péči o umírajícího i obavy z toho, že na všechno zůstanou sami a neporadí si, když bude zle. Proto jsou pracovníci domácího hospice kromě pravidelných návštěv k dispozici 7 dní v týdnu po dobu 24 hodin na pohotovostním telefonním čísle, a v případě potřeby kdykoli vyjedou do domácnosti. Pomohou také zajistit spolupráci s lékaři specialisty, vyřizování úředních záležitostí nebo zapůjčí potřebné vybavení a pomůcky pro péči o nemocného. V neposlední řadě přichází i otázka, jak drahá je péče doma a jaké zdroje může rodina využít k jejich pokrytí.
„Domácí hospicová péče je obecně velmi nákladná, snažíme se však, aby byla dostupná všem, kdo ji potřebují. Protože většina domácích hospiců dosud nemá smlouvy se zdravotními pojišťovnami, náklady na zdravotní péči a na cesty do domácnosti chceme hradit především ze sponzorských darů. Klient přispívá jen částkou 100 Kč denně na zdravotní péči a podle zákona platí pečovatelské úkony. K tomu je možné využít příspěvek na péči, který může činit, při plné závislosti na pomoci, až 12 tisíc korun měsíčně,“ přibližuje Radka Včelná a dodává: „Rozhodnutí pečovat o blízkého člověka doma si velmi vážíme a v každém případě budeme hledat cesty, jak pomoci.“ Služba domácího hospice DEVĚTSIL sídlí na Vsetíně, na Smetanově ulici 1484 v 7. poschodí věžového domu, kontakty jsou: telefon 731 640 764 nebo e-mail: devetsil@ devetsil.cz. Marta Vodáková
Redakční rada: Jan Foldyna, Ludmila Vráželová, Bc. Jitka Adámková, Kristýna Vičanová, DiS., Ing. Martina Fojtů, Mgr. Markéta Zralá, Dana Kašparová Vydává Diakonie ČCE – středisko Vsetín, Strmá 34/2, 755 01 Vsetín, tel.: 571 437 846
Pokud byste chtěli a mohli finančně podpořit sociální práci v Domově pro seniory Vsetín Ohrada, můžete tak učinit na účet Diakonie číslo 191748635/0300, variabilní symbol 0211
