DROBNÁ TISKOVINA OBYVATEL DOMOVA PRO SENIORY VSETÍN OHRADA „Vstříc lepším zítřkům“ O přestavbě a rekonstrukci Domova pro seniory na Ohradě se mluví už několik let. Skoro by se mohlo zdát, že očekávaná změna zůstane jen tajným přáním. Ale přece. Po dlouhém očekávání se přípravná fáze projektu posunula k jeho realizaci. Aby práce na stavbě mohly začít, bylo potřeba obyvatele Domova, pracovníky a veškeré vybavení přestěhovat do náhradních prostor – 2. a 3. patra pavilonu G vsetínské nemocnice. A tak ve středu 9. 7. 2014, v 8 hodin ráno započalo dlouho připravované stěhování, mezi pracovníky důvěrně nazývané „Kulový blesk“. Tři dny trvalo stěhování nábytku obyvatelů Domova, přes víkend všichni nabrali nové síly a v pondělí započalo stěhování uživatelů s jejich osobními věcmi. Během dvou dnů se podařilo přestěhovat všech 36 uživatelů. Jeden den zabralo stěhování kanceláří a provozních místností. Spoustu menšího nábytku, květin, obrazů a dalšího vybavení se stěhovalo ještě několik dalších týdnů. Celá akce nebyla vůbec jednoduchá (všichni jsme často vzpomínali na velmi výstižné rčení, že je lépe vyhořet, než-li se stěhovat), ale díky spolupráci se stěhovací firmou Čechmánek a pomoci mnoha dobrovolníků se vše postupně podařilo zvládnout. Pro informaci bych chtěla uvést, že do přípravy prostor v nemocnici, stěhování, převážení obyvatelů Domova, zařizování místností atd. se zapojilo
3/2014
64 dobrovolníků, kteří společně věnovali našemu domovu 742 hodin svého času. Úctyhodné číslo, kterému se snad ani nechce věřit. Všem patří naše vřelé díky. Bez jejich pomoci by se stěhování vůbec nepodařilo zvládnout. Naše „dočasné bydlení“ má určitě řadu nedostatků, potýkáme se s nedostatkem skladovacích prostor, uživatelé přišli o soukromí svých menších pokojů, na poschodí máme vždy jen menší koupelnu, a co především – postrádáme naši hojně využívanou terasu a zahradu. Ale život jde dál, a to platí i o našem Domově. Postupně jsme se zabydleli, věci našli své nové místo a všichni přestáváme
Vychází 30. září 2014
hledat, kam vlastně jdeme :-). Rozběhly se i všechny aktivity, na které jsme byli zvyklí. Společně zpíváme, cvičíme, chodíme na procházky, „okupujeme“ nemocniční park a seznamujeme se s našinci. Na oslavě 95. narozenin paní Marie Válkové nemohl chybět námi oblíbený tanec a zpěv. Společně jsme besedovali s držitelem Ceny města Vsetín – panem Rudolfem Magdonem. Již tradičně se chystáme rozloučit s létem – jak jinak než dobrým jídlem, zpěvem, tancem a vzájemným společenstvím. Společně také doufáme, že stavební úpravy v Domově na Ohradě budou postupovat co nejrychleji a my se budeme moci vrátit domů co nejdříve. Vždy mě povzbudí optimistický přístup některých našich uživatelů: „Však jsme tady jenom na čas a budeme se stěhovat zpátky do krásnějšího Domova“. Přeji nám všem, abychom se vraceli do Domova Harmonie (tak se bude rekonstruovaný Domov jmenovat) co nejdříve. A také nám přeji, abychom moudře, spokojeně a snad alespoň trochu šťastně prožívali čas v našem Domově současném. Abychom své dny prožívali s vědomím, že jsme doma a doma je tam, kde je nám dobře. Takže: ať je nám tady dobře. Jitka Adámková Vedoucí Domova pro seniory Vsetín Ohrada
Podpořeno z Programu švýcarsko-české spolupráce Supported by a grant from Switzerland through the Swiss Contribution to the enlarged European Union
2
O houbách, vděčnosti a Bohu Nevím, jestli vás bavilo či baví sbírání hub. Přiznám se, že mně houby dělají radost už jen svým zjevem v lese. Takový mladý praváček s bělavým baculatým třenem a krásně vypouklým hnědým kloboučkem uprostřed koberce zeleného mechu je už sám o sobě zážitkem. A když jsou pohromadě tři, čtyři nebo i víc, pak je to ještě větší krása. Nebo urostlá bedla, trs václavek, oranžovočervený janek, zelenkavá holubinka, oranžovozelený ryzec či méně nápadná a vzácnější kravička. Je
10. výročí Diakonie na Vsetíně Ani se tomu nechce věřit, ale Diakonické středisko na Vsetíně 18. června oslavilo svých prvních deset let existence. Na své 10. narozeniny uspořádalo středisko bohatý program. Brzy po poledni začal před Městským úřadem program pro veřejnost. Zaměstnanci Diakonie měli stánky, u kterých představovali své služby a měli přichystány soutěže. Odpoledne se všichni přesunuli na Domov Jabloňová, kde pokračoval program pro uživatele a přátele Diakonie. Počasí
spousta druhů hub a letošní konec léta je na ně obzvlášť bohatý. Na rozdíl od plodů z polí, sadů a zahrádek, houby v lese nikdo nesadí. A přece rostou. Tedy pokud mají dobré podmínky, teplo a dostatek vláhy. Když se pak přinesené houby doma vyloží z košíku, všichni chodí a obdivují a prohlížejí a hodnotí. A občas také debatují, cože je právě tohle za druh hřiba, čirůvky, bedly, kozáka či jiný. Myslím, že pro nás lidi je přirozené, když něco pěkného získáme, poděkovat. Když nás soused nechá otrhat jablka, poděkujeme. Komu ale děkovat za úrodu hub
v lese? Snad hajnému? Ten je tam přece nesadil. Nebo podniku České lesy nebo jinému vlastníkovi a hospodáři? Ani oni nemají zásluhu na tom, že v lese houby rostou. Někdo možná pocítí neurčitou vděčnost v srdci, někdo děkuje lesu samotnému, někdo třeba matce Zemi. Já však děkuji Bohu, který – jak věřím – sám dává růst stromům v lese, lesu celému včetně krásných rozmanitých hub. Když totiž člověk umí poděkovat a ví komu, pak i ta smaženice nějak líp chutná.
nám vyšlo, bylo příjemně teplo a nepršelo. Přišlo plno lidí. Na začátku byla zvonkohra, na tu jsme byli velmi zvědaví. Viděli jsme zvony a zvonky všech velikostí seřazené podle tónu. Když k nim přistoupila skupina dětí v uniformách a bílých rukavičkách, rozezněly se jemné tóny zvonů a cinkání zvonečků. Slyšeli jsme spoustu proslovů. Prostor dostali významní představitelé města jako například pan Jiří Čunek, kterého si ještě pamatuji jako pracovníka ochrany a bezpečnosti práce ve Zbrojovce Vsetín. Slovo měli i kněží. Ale nejpěknější proslov
měl náš občasný spolubydlící pan doktor Zikmund, který četl svůj článek Jak jsem se v 89 letech naučil tancovat, který byl otištěn v minulém čísle Miniplátku. Ve svém proslovu se zmínil o všech strastech a radostech a o životě na Domově. Také velice vtipně zhodnotil svůj život. Pěkným vystoupením nás pobavily i děti z Mateřské Školy Na Kopečku. Na závěr jsme byli pohoštěni výtečným masem, které griloval náš dobrovolník Karel. Byly také zákusky a koláče. Diakonické středisko na Vsetíně tak skvěle oslavilo své desátiny.
Pavel Čmelík, Farář Horního sboru
BD
3
Narozeniny, které se neslaví každý den Když už má někdo kulaté narozeniny nebo polokulaté, uspořádáme velkou oslavu. Tentokrát se však nejednalo o žádné kulatiny ani půlkulatiny. Nýbrž o rovných 102 let! Usoudili jsme, že je to úctyhodné jubileum, které musíme každopádně náležitě oslavit. Tedy ještě naposled jsme na zahradě starého Domova uspořádali oslavu. Středem pozornosti byla naše nejstarší obyvatelka Domova paní Ludmila Pavelková. Ta se na oslavu těšila už několik dní dopředu. Rodina oslavenkyně i my jsme se náležitě připravovali. Rodina přivezla dort a z naší kuchyně jsme přispěli moučníkem a chlebíčky. Společně s oslavenkyní jsme si přiťukli šampaňským – ať zdraví slouží! Na oslavě se vydařilo všechno – počasí, jídlo i program. Čas na oslavenkyni si našel i taneční soubor z Kostariky, který tou dobou na Vsetíně účinkoval na Valašském krpci. Vířící pestré sukně tanečníků byly pastvou pro oči. Taneční soubor u nás sklidil velké ovace. Uživatelé ještě několik dní po oslavách vzpomínali na tak neobvyklou podívanou. KŠ
Vždy je co slavit Jak už jsme se víckrát zmiňovali, v našem Domově slavíme společně významná životní jubilea našich uži-
vatelů. I v náhradních prostorách jsme věrni svým zvykům, a proto jsme se ve čtvrtek 7. 8. 2014 odpoledne sešli, abychom společně oslavili 95. narozeniny
paní Marie Válkové. Paní Marie je velmi skromná žena, která se jen s rozpaky smiřovala se skutečností, že jedno odpoledne bude středem pozornosti. Společné setkání proběhlo ve slavnostně vyzdobené jídelně. Stoly jsme sice museli trošku srazit dohromady, aby se nás vešlo co nejvíce, ale nikomu z nás to nevadilo. V čele místnosti zasedla oslavenkyně a mohlo se začít s gratulacemi. Naše „vypečená“ kolegyně upekla překrásný, a jak jsme brzy zjistili, také výborný dort ve tvaru knihy ozdobený marcipánovými květy. Všichni jsme přáli, objímali a těšily se z naší oslavenkyně. Nemohl chybět ani slavnostní přípitek „Živjó, živjó, živjó…“ Za doprovodu našich hudebníků (Milan - údržbář a hudebník v jednom a kytarista a zpěvák pan Drga) jsme se dali do tance, společného zpěvu a nejrůznějších radovánek. Posléze, znaveni tancem, jsme se usadili a začali si povídat o životě. Vzpomínali jsme na to, co kdo v životě zažil. Oslavenkyně zavzpomínala na své dětství, jiní na léta naplněná prací. Bylo příjemné posedět v kruhu známých a společně se těšit milými vzpomínkami. Doufám, že se brzy najde příležitost, aby nám mohlo být spolu hezky. JA
4
Co oko nevidí… Bydlíme sice hodný kus cesty od Vsetína, ale poněvadž moje maminka tráví svoji „třetí část života“ ve vynikající péči zdejšího Domova pro seniory Diakonie, občas sem na pár týdnů přijedeme. Navštěvujeme maminku, poopravíme, co je třeba na chalupě, vyplejeme zahrádku, připravíme dřevo na zimu, posečeme trávu a žel velice zřídka se potěšíme krásnou valašskou přírodou. Neušlo nám tedy, že se v Diakonii chystají rozsáhlé změny, včetně stěhování. Byl už konec jara, čas maminčiny zimní věci převést domů, aby toho balení nebylo tolik. Odvezla jsem jednu tašku, doma ji uložila, do zimy ještě času dost. Při příštím našem pobytu na Vsetíně jsem naplnila ještě jednu tašku a postavila ji v chalupě „na oči“, aby se na ni nezapomnělo. Jak celá akce stěhování proběhla, všichni už víte. I já jsem přivezla skladovanou tašku zase zpět. Jenže maminka začala – mně chybí ještě to a to – a to jsem též nikde neviděla. Musí chybět ještě jedna bedna. Celé vedení, všechen personál, ač ruce plné práce,
Zahradní slavnost Pracovníci Domova Jabloňová pro své seniory pořádají čas od času akce na zahradě, na které chtěli zabezpečit zahradní nábytek jako židle, stoly, gril, stan. Přes program „Plníme přání seniorům“ z projektu společnosti Sodexo uspořádali sbírku na zakoupení těchto věcí. Díky štědrosti dárců se jim podařilo zajistit dostatek finančních prostředků na zakoupení potřebných věcí. Dne 17. 9. se uskutečnila dlouho očekávaná a připravovaná Zahradní slavnost. Pozvání jsme dostali i my, obyvatelé Domova Ohrada. A tak jsme pozvání přijali a na slavnost přijeli. Na slavnosti byla hlavním programem dechová hudba Polančanka. Muzikanti v krojích hráli známé valašské písně k poslechu i tanci. Jejich kapelník dokázal celou dobu nejen bubnovat, ale i krásně zpívat. Jako pohoštění nám pracovníci Domova Jabloňová přichystali pravé valašské frgály i grilované maso. Slavnost se vydařila. Bylo krásné počasí. Skvělá hudba. BD
se dali do pátrání – bez výsledku. Uplynuly dobré tři týdny od stěhování, byl deštivý den a tak jsem v chalupě trochu uklízela a vyklízela. Tu padl můj pohled na pytel vzadu ve skříni – a v něm skoro všechno, co maminka dosud postrádala. A tak hybaj s taškou do Domova. Nejprve se zkroušenou dušičkou za paní vedoucí s velkou omluvou, zástupně i všem dosud marně hledajícím. Paní vedoucí mi ani nevyhubovala. Byla asi ráda, že se tedy nic neztratilo. Pak k mamince na pokoj, uložit objevené věci – až na tu maličkost, která ještě chyběla. Skříně vysoké, já „malé pivo“ si musela vzít na pomoc židli, abych dosáhla – a nahoře, v nedohledném koutku jsem nahmatala dosud postrádanou taštičku. Maminka byla uklidněná, všichni, dosud pátrající, si oddechli. Jen já měla výčitky svědomí, že jsem přidala zbytečnou práci personálu, který ji má i tak nad hlavu. Všichni jsou ale ke mně stejně milí jako dřív a tak mám dojem, že se zde ani nikdo zlobit neumí. Ještě jednou tedy velkou omluvu a dík všem. Jana Hradetzky
Klub LDN
Uživatelé Domova pro seniory Vsetín Ohrada se po přestěhování do Vsetínské nemocnice zapojují do aktivit Klubu LDN, které připravuje Adorea - dobrovolnické centrum Vsetín. Klub LDN zahájil svou činnost 16. 4. 2014. Pravidelně jednou týdně nabízí pacientům nějakou aktivitu pro zpestření jejich pobytu v nemocnici, např. výtvarné tvoření, cvičení paměti, muzikoterapii, hraní společenských her. V červnu se do klubových aktivit zapojila také Masarykova veřejná knihovna, která na oddělení zřídila improvizovanou půjčovnu knih. Cílem klubu je vytvářet prostor pro setkávání pacientů a dobrovolníků. Pacienti pobývají na oddělení LDN většinou dlouhou dobu a dobrovolníci jsou pro ně vítaným zpestřením. Jejich společnost a pomoc je významná a další dobrovolní pomocníci jsou u nás vítáni. Pro klubové aktivity jsme začali využívat i zrekonstruované prostory jídelny domova pro seniory. S Domovem pro seniory Ohrada spolupracuje dobrovolnické centrum již řadu let, jsme rádi, že díky projektu Harmonie se naše spolupráce rozšířila i do oblasti propagace dobrovolnické činnosti a vzdělávání dobrovolníků. Andrea Šmerdová Adorea – dobrovolnické centrum Vsetín. o. s.
5
Jak jsem přišla k borce! Bylo krásné letní odpoledne a já si popíjím v klídečku kafe na terase, najednou si všimnu na noze nějaké tečky a ono to klíště, hned vedle další a další až jich napočítám osm. Kde jsem k nim přišla? Vždyť jsem nikde nebyla jen na zahrádce? Abych už i doma na zahradě používala repelent, který prý klíšťata odpuzuje. Ale co, jsou to jen malá klíšťata, nic neobvyklého. Ovšem následující dny mi začaly z ničeho nic potíže. Bolely mne snad všechny klouby, jako bych přes noc dostala pořádnou nakládačku, chvílemi jsem necítila prsty, držet tužku byl problém, ruka nechtěla vůbec poslouchat, při psaní najednou ztuhla a jedno slovo napsat trvalo déle než obvykle. Všechny končetiny ztěžkly, do schodů jsem byla zadýchaná, hlava se točila, cítila jsem slabost celého těla, které končilo až kolapsem. Prostě jedny z příznaků, které jsou popsány i na internetu při infikování klíštěte: únava, bolest svalů a kloubů, bolest v krku, tlak v zátylku - jako při běžné „chřipce“. Teplota nebývá příliš vysoká. Od virózy je odlišíte především tak, že nedostanete rýmu ani kašel. Taky je psáno, že projevy jsou až po 2-3 týdnech, často bývá červený flek, který
Naše pozvání přijali Rádi si zpestříme týdenní program a rádi uvítáme nové lidi. Proto občas pozveme někoho zvenčí. Za poslední měsíce jsme měly návštěvy dvě. Přišla mezi nás Jana Rokytová, která získala Cenu města Vsetín za dlouholetou pe-
se objeví v místě, kde bylo klíště. Začnete přemýšlet, zda jste měli klíště dříve nebo i nějaké štípnutí jiným hmyzem, ale copak si to pamatujete? Možná jsem měla, ale žádný červený flek jsem neobjevila. Tak to určitě nebude tím, je to pracovním vytížením vynaložené právě v tu dobu, kdy se stěhoval domov a člověk myslel jen na to, aby vše bylo zajištěno a všichni byly v pořádku. Vyčerpáním to nemůže být, to znám to nemám vůbec o nic zájem, vše je mi jedno. Ale já chtěla moc něco dělat, ale tělo to nedávalo, jen jsem chtěla stále spát, „prosím, doma po mně nic nechtějte, já chci spát“ Ale ještě chvíli vydržet, dovolená se blíží, už si odpočinu. Pro jistotu jsem si zašla raději k lékaři, který mi vzal veškeré odběry, zda mé potíže nepochází z něčeho jiného. Dovolenou jsem jako nikdy celou prospala, a takové to byly plány, co vše s rodinou podnikneme, a ve finále jsem byla šťastná za spánek. Manžel mi už začal říkat „Co ty Šípková Růženko, zase spíš?“ Po vydatném spánkovém režimu jsem se cítila lépe, tak asi to opravdu bylo vyčerpáním. Ovšem následující týden volali výsledky a potvrdili Boreliózu. To tedy musela být celá rodinka infikovaných klíšťat
nebo to bylo úplně jiné infikované klíště dříve. Doma se ze mě během jediného dne přestala být Šípková Růženka, ale již jsem byla „borka s borkou“. Lékař mi tedy nasadil dvojitou dávku antibiotik a následně zase opakování vyšetření krve. Někdy jen jedna dávka antibiotik nezničí infekci v těle, která může dojít při včasném neléčení až k poškození mozku, kloubů, nervů, imunitního systému atd. Z vlastního prožitku, nyní hlídám u všech i to jedno klíště a zapisuji do kalendáře a hlavně v návaznosti sleduji únavu a potíže u všech v rodině. Doporučuji všem používat repelenty nebo různé rady jako že vitamín B odpuzuje klíšťata, tak si něco koupit vitamín B v lékárně. Slyšela jsem, že vitamín B je obsažen v pivě, ale alkohol je zase přitahuje, tak jen nealkoholické pivo atd. rad je plno. Určitě nejdůležitější je, si všímat všech projevů a nezanedbávat kontrolu u lékaře. Tak jsem nechtějíc přišla k borce. Moje rodina prožila dovolenou s borkou, která nebyla vidět.
dagogickou činnost v dramatickém a výtvarném oboru. Mimo jiné je tato dáma moderátorkou společenských akcí a dodnes vede dámský klub Tilia. Ze svého pestrého života si vybrala povyprávět nám tu část, kdy jezdívala s folklórním souborem Jasénka jako moderátorka. Jasénka v té době hojně účinkoval jak na domácí scéně, tak v zahraničí. Proto se členové souboru rozhodli mít vlastní moderátorku. Břetislav Rokyta, který v Jasénce tehdy působil, navrhl právě svou ženu Janu. Paní Rokytová svou úlohu moderátorky nebrala na lehkou váhu. Jak nám vypravovala, úvodní věty proslovu vždy odříkala v rodném jazyce publika. Stále s úsměvem vzpomíná, jak se složitě učila proslov v řečtině, která byla nejnáročnější. Dal jí tolik práce, že jej dodnes umí a kousek z něj nám odříkala. Veselých příhod z cest měla Jana Rokytová plno. Ještě několik dní poté jsme na její návštěvu vzpomínali. Přišel za námi i Rudolf Magdon, oceněn také Cenou města Vsetín za dlouholetou výchovu mladých folkloristů, který se svou ženou založil dětský folklorní soubor a také první dětskou folklorní muziku. Pan Magdon pochází z Ostravy a živil se jako zedník. Už v Ostravě se věnoval folkloru a tancoval v souboru Vsacánek. Během práce se při-
hlásil na dálkové studium konzervatoře, kde se věnoval hře na cimbál. S úsměvem vzpomínal, že ani na studiu konzervatoře se nenaučil noty, to se provalilo až na konci studia, a přesto školu úspěšně absolvoval. Když se oženil a odstěhoval na Vsetín, pokračoval jako tanečník ve Vsacanu. Už tedy ne v tom ostravském, ale ve vsetínském. On i jeho žena se folkloru věnovali a přáli si, aby i jejich dcery pokračovaly, proto založili dětský folklorní soubor. Poté pokračovali s dalšími dětmi a vychovali další generace. Rudolf Magdon popisoval, jak hledal způsoby, jak dětem folklor přiblížit. Z jeho dětských souborů vyrostli úspěšní muzikanti. V tomto úsilí nechce přestat a letos zakládá další dětskou muzikou, neboť předávat dětem folklor vidí jako své životní poslání.
Radka Karásková, Vedoucí přímé péče
KŠ
Narozeniny oslavili: Daňa Josef..............................................18. 7. Pokorný Ján............................................19. 7. Bardasová Marta...................................24. 7. Roháčová Jiřina.....................................27. 7. Válková Marie.......................................... 7. 8. Vašků Stanislav......................................18. 8. Kociánová Helena................................19. 8. Baďurová Ludmila................................16. 9.
6
Gabřiny obchody Jednoho dne Fanouš zjistil, že jim v přírodopisné sbírce schází pěkná žába a mlok. Jestli by si Gabra nechtěla vydělat korunu? Fanouš jí zaplatí padesátník za kus! Na mloky – šťúrečky – byla Gabra zadarmo dělaná, natož za peníze! Takovou zvěř najde dřív než jahodu. A tož hajdy na žáby a na šťúrečky, i s Málinkou. Že bylo po dešti, věřila, že vše ve chvilce najde. Málinka bude nadhánět, ale musí se činit, ne aby stála jako boží dřevo! Tož u Járku, tam nahoře, co je i trochu močálu, sedla si Gabra za keřík a spustila: „Kuň, kuň – kuň - !“ Tak krásně to uměla, že by se za takové kuň – kuň nestyděl ani nejstarší žabák. Však za chvíli se ozývalo z travin u vody: „Kuň – kuň – kuň.“ To Gabře stačilo. Málinka musila dávat pozor, kde se tráva hýbe, a Gabra jde pomalounku, potichounku, a tu div nekřikne! Na nízké stráni nad bažinou na kameni leží, spí, hoví si – had! Gabra si dá ruku na srdce, ale už se ťuká
raději do čela. Málince ani muk a milého hada popadne do ruky, přímo za hlavičku. Fanouš jim ve škole vyprávěl, že to tak dělají lovci hadů. Hop – a už pevně svírá hadovu hlavičku v prstech. V tom zrovna za ní: „Kuň – kuň – kuň!“ Gabra neví, co dřív. Na Málinku nekřikne, kdepak, ta vůbec neumí hlídat, ta se raduje, když žába uteče, a tož Gabra chmát druhou rukou a už má taky žábu. Byla obratná! Ať si bylo žábě vidět zrovna jen nos, Gabra věděla, kam sáhnout. A teď, jako na vztek, opodál leze skvostný šťúreček! Celý černý se žlutými skvrnami, rozpláclými pazourky, zrovna podobný drakovi z pohádky. Oh, ten Gabře neuteče, leze pomalu. Ale jak ho vzít? Gabra už ví. Škr žábu za ňadra a chmát – už drží šťúrečka. Teď křičí ze všech sil: „Málino, poleť, už mám všecko.“ Málinka se probudí jako ze sna, neboť nic jiného nedělala, než se modlila, aby Gabře žába utekla a aby nic nechytla. Gabra běží a křičí: „Lidi, lidi, já mám živého hada!“
Patchworkářky pomáhají Diakonii Vsetín Krásné předměty z patchworku věnovaly patchworkářky do Dobročinné aukce Diakonie Vsetín. Získané peníze z aukce poslouží k tomu, aby se stárnoucím lidem, kteří ztrácejí svou soběstačnost, dostalo zasloužené péče, podpory i prosté lidské pozornosti. První moravský patchwork klub chce pomáhat - tak zněl nápis nad „dárcovským stolkem“ umístěným na Výstavě patchworkových přikrývek na nádvoří zámku Žerotín, ve Valašském Meziříčí, v polovině srpna 2014. Členky Prvního moravského patchwork klubu tak vyzvaly všechny účastnice výstavy, aby vybraly některý ze svých krásných výrobků a věnovaly jej do Dobročinné aukce Domov. Aukce se uskuteční v sobotu 22. listopadu 2014, od 17 hodin. Licitování přislíbil herec a zpěvák Jan Budař. Výtěžek bude věnován na péči o uživatele Diakonie Vsetín - seniory, kteří potřebují pomoc druhého člověka. A jaké výrobky patchworkářky darovaly? Trojbarevnou deku, Hračku medvídek, Jehelníček, Tašku modrou a zlatou a také zelenou s puntíky, Prostírky listy, Obal na knihu, Polštář „Romantik“, a mnoho dalších krásných předmětů. Diakonie Vsetín velmi děkuje za přízeň a zve Vás na Dobročinnou aukci DOMOV, kde si tato díla budete moci prohlédnout na vlastní oči. Jana Najtová Vedoucí FR a PR oddělení
Málinka měla sto chutí nést hadovi aspoň ocas, aby z té Gabřiny slávy také něco měla, ale Gabru teď dohonit nedokáže. Snad ještě jakživa tak neběžela. Had sebou mrskal sem tam, ale Gabra, svírajíc mu rukou krček jako v kleštích, málo toho dbala. Ruku se šťúrečkem tiskla ke krku, aby jí neutekla žába ze záňadří. Oddychla si, že už je ve škole, a rovnou do kabinetu. Však tam byl tatínek. „Fanúšú – tatí – lelelelele – nesu všecko, aj hada!“ Vítězně zvedá ruku s kořistí. Tatínek i Fanouš vykřikli: „Zmije!“ Bylo tomu tak. Gabra chytila zmiji. Temný pruh po celém hřbetě to dokazoval. Tatínek vykřikl: „Drž dobře – nepouštěj!“ A Macek křičí: „Jdu pro líh, dejte, proboha, pozor!“ Za chvíli se vrací s lahví, popadne Gabřinu ruku, hadovi strčí hlavičku do lihu a pak i celé tělo. Z knihy Amálie Kutinové „Gabra a Málinka, povedené dcerky“ vybrala Marie Válková
7
Společné pečení Jak už to při stěhování bývá, nikdo nemá času nazbyt. Proto jsme s lítostí museli společné pečení na čas přerušit. Místo toho nám každý čtvrtek něco na zub peče naše kuchařka Jana. Připraví si pro nás nějaký výtečný moučník, dezert nebo roládu. Její představivost a nápady neznají mezí. Proto jsme ji požádali, aby se s námi podělila o svůj recept na Mrkvový řez s polevou, který vřele doporučujeme.
Mrkvové řezy s polevou SUROVINY: 0,25 kg mrkev, 3 vejce, 0,25 kg polohrubé mouky, 1 prášek do pečiva, 1 vanilkový cukr, 5 lžic oleje, 5 lžic horké vody, 0,20 kg cukr krupice, citronová poleva POSTUP: Mrkev oškrábeme a nastrouháme na jemno. Vejce oddělíme. Mouku prosejeme, přidáme do ní polovinu krupicového cukru, kypřící prášek, vanilkový cukr, olej, žloutky, horkou vodu a mrkev. Vše zamícháme. Z bílků vyšleháme sníh a přidáme do něj zbylý krupicový cukr. Smícháme jej s mrkvovým těstem. Pečeme při 180 °C asi 30-40 min. Po upečení necháme řezy vychladnout a přelijeme je citronovou polevou. Moučník necháme ztuhnout. KŠ
Něco pro zasmání Český občan jde nakupovat do vietnamského krámku, kde je strašný průvan. A ptá se Vietnamského prodejce: „Nemáte z toho průvanu revma? Vietnamec okamžitě odpoví: „Nemáme, ale zítra přivezou.“ Při rušnější manželské debatě se manžel zeptá: „Tak kdo je tady pánem?“ Jen to vysloví, dostane ránu a padne na zem. Když se po půl hodince probere z mrákot a vidí nad sebou manželku, praví: „No, no… to se nemůžu ani optat?“ Jaký je rozdíl mezi starým chlapem a hrnkem bez ucha? Žádný. Obojí je k nepotřebě, ale vyhodit je to škoda. Navštíví jedna blondýna druhou a ptá se: „Kde máš manžela?“ Na to druhá praví: „Nevím. Ráno jsem ho poslala do sklepa na brambory a ještě se nevrátil.“ „A co budeš dělat?“ „Asi rýži.“ Ptá se maminka Pepíčka: „Pepíčku, proč máš na žákovské knížce tatínkovu fotku?“ Na to Pepíček odpoví: „Paní učitelka chtěla vidět toho moulu, co mi dělá domácí úkoly.“
Baví se dvě kamarádky. „Na co umřel tvůj manžel?“ „Na chřipku.“ „Ještě, že to nebylo nic horšího.“ Po parku chodí chlápek s provazem. Kolemjdoucí se ho ptá: „Proč máte provaz?“ Na to chlápek s provazem říká: „Chci se oběsit.“ „Tak to musíte mít ten provaz kolem krku.“ „To jsem zkoušel, ale nemohl jsem dýchat.“ Luxair let 707 do Vídně. Kapitán hovoří k cestujícím: „Mám pro vás jednu špatnou a jednu dobrou zprávu. Na palubě máme únosce letadla. Sedí v kabině u pilota. A ta dobrá zpráva je, že chce letět na Havaj.“ Víte, jaký je rozdíl mezi pokusem a experimentem? Pokus by byl, kdyby se řeklo, že se od zítra bude jezdit nalevo, a experiment, pokud by se to řeklo jen někomu. Emil jede po městě nepřiměřenou rychlostí. Policista ho přísně zastaví: „Neviděl jste dopravní značení omezení rychlosti?“ – „Cože? V takové rychlosti?“ Kriminálníka uvedli do cely k vězni, kte-
rý tam pobýval už léta. Starý vězeň se ptá: „Jak dlouho tu máš sedět?“ – „Deset let, a ty?“ – „Já ještě dvacet. Tak můžeš spát vedle dveří, protože jdeš ven dřív.“ Starý lord přijde večer domů, sluha mu pomáhá z kabátu a polohlasem říká: „Tak co, ty starej páprdo, zase jsi byl v baru nasávat a koukat po hezkých holkách, co?“ Lord odpoví: „Nikoliv, Jamesi. Dneska jsem si byl koupit naslouchátko.“ „Jamesi, má televize dvířka?“ – „Ne, sire.“ – „Tak to jsem se zase celý večer díval do kamen.“ Pepíček sedí ve škole a nic se mu nedaří. Pan učitel mu na konci hodiny řekne: „Běž, Pepíčku, a kup si kilo rozumu!“ Pepíček na to: „A mám říct, že je to pro vás?“ Jedna pěkná sestřička se rozešla se soukromým doktorem. Kamarádka se jí ptá: „Cože? To si ten mizera dovolil nechat si vrátit prstýnek a všechny dárky?“ – „Nejenom to. Dokonce mi poslal účet za třicet návštěv!“ Připravil Jan Foldyna
8
Křížovka Pro čtenáře Miniplátku máme opět připravenou křížovku. Autorem je Jan Foldyna, kterému za tento příspěvek velmi děkujeme.
VODOROVNĚ
A) Společnost; cirkusový umělec; pohyb na šachovnici; B) Zkratka pondělí; odpor; SPZ středočeského kraje; přesně; o kom se mluví; C) mužské jméno; takové množství; MPZ Itálie; oloupit; D) značka jódu; 1. díl tajenky; záporka; první písmeno abecedy; E) autobazar; druh králíka; osobní zájmeno; iniciály herce Töpfera; F) chemická značka dusíku; zkratka realitní noviny; rodička; zkratka ruského letounu tupolev; lidové zůstat; G) nač; důsledek rýmy; MPZ Rakouska; dnešní den; H) držadla; chemická značka vanadu; chemická značka kyslíku; citoslovce podivení; starořekové;
1
2
3
4
5
písmeno ypsylon; I) nula; značka metru; německy lázně; kus ledu; patřící Ele; J) 2. část tajenky; SPZ Náchoda; K) Modř; strašíš; citoslovce kukačky; L) Pentle; mužské jméno; velká místnost; M) Arabské mužské jméno; spojka; sourozenec
SVISLE
1) Spojení; 2) Hlodavec; národní umělec (zkratka); americký prezident; 3) Osobní zájmeno; čertík; špatný malíř; 4) Roky; umělecký soubor; orgány sluchu; 5) Vysoká karta; zemědělský stroj; značka poloměru; popěvek; 6) Usazenina; značka dusíku; nečekaná událost; stromový po-
6
7
8
9
10
11
rost; 7) Slovensky jací; SPZ Prahy; pres; ve mlýně se…; 8) Časové údobí; lední hra; značka náhradního auta; díl; 9) Slovenská číslovka; chemický prvek; značka autobazaru; nahý model; 10) Oslí citoslovce; hrdina; toxická látka; lidově vrstva cihel; 11) Státní technická kontrola; příbytek; chemická značka lumenu; citoslovce plašení 12) Lidově stopa; citoslovce ohrazení; jídelní miska; 13) Tropické ovoce; název písmene N; výklenek ve zdi; 14) Vytáhnout meč; citoslovce opovržení; nuže; SPZ Libereckého kraje; 15) Chemický prvek At; asijský pěvec; SPZ Prahy; 16) SPZ Královéhradeckého kraje; tato
12
13
14
15
16
A B C D E F G H I J K L M
Redakční rada: Bohuslav Dittrich (BD), Jan Foldyna, Bc. Jitka Adámková (JA), Kristýna Škařupová, DiS (KŠ). Vydává Diakonie ČCE – středisko Vsetín, Strmá 34/2, 755 01 Vsetín, tel.: 571 437 846
Pokud byste chtěli a mohli finančně podpořit sociální práci v Domově pro seniory Vsetín Ohrada, můžete tak učinit na účet Diakonie číslo 191748635/0300, variabilní symbol 0211
