DROBNÁ TISKOVINA OBYVATEL DOMOVA HARMONIE Při otevření našeho Domova vešlo ve všeobecnou známost, že domov pro seniory na Ohradě změnil své jméno na Domov Harmonie. Přiznám se, že když jsem se o této plánované změně dověděla, měla jsem hodně rozporuplné pocity. Nazývat domov pro seniory Domovem Harmonie mi přišlo hodně odvážné. Napadala mě spousta otázek: „Copak to vůbec jde, aby se tak domov jmenoval? Bude se tam líbit jeho obyvatelům? Bu-
4/2015 dou tam bydlet rádi? A co personál? Jak moc může být práce a služba v domově vůbec harmonická? Co každodenní potíže a nepříjemnosti? Co stáří a nemoci našich obyvatelů? Není to vlastně jenom jedna velká kamufláž?“ Postupně si na tento název zvykám a snažím se s ním „skamarádit“. A tak se nový název našeho domova pro mě stal výzvou a směrem
Vychází ?????? 2015 kudy se ubírat. Je pro mě každodenní připomínkou toho, že harmonie znamená „spojení“, „souzvuk“ či „vnitřní vyrovnanost“, a že vybudovat tohle všechno je velká dřina, která vyžaduje úsilí všech zúčastněných stran v podstatě nepřetržitě. Tak si držme palce :-). Jitka Adámková Vedoucí Domova Harmonie
Sousedská veselice aneb harmonie v Harmonii To, co je na pobytu v Domově Harmonie nejlepší, jsou velké oslavy. Slavnostní otevření domova byla akce spíše pro veřejnost než pro nás - obyvatele. Ale naštěstí nás vedení domova nechtělo ošidit o kolaudaci a uspořádalo velkou slávu pro nás, naše rodiny, dobrovolníky a sousedy z Ohrady. To víte, těšili jsme se. Zabydlování v nových pokojích nám zabralo spoustu času a tak byla ta velká sláva stanovena až na 30. 10. 2015. Pozvali jsme zpěváky z brněnského Divadla Slunečnice, kteří u nás už několikrát byli. Zpívali novodobé písničky, některé jsem neznala, ale kde to šlo, přidali jsme se. A došlo i na tanec. Samotný pan ředitel Žárský vzal dokola některé sousedky. I paní vedoucí
Adamková tančila. A ta měla na tuto akci velice pěkné šaty. Takové dlouhé modro šedivě bílé. Byla velká zábava. Stoly byly vyzdobené a na nich nějaké dobroty. A na závěr skvělý řízek z naší kuchyně. Naše velká jídelna obstála na výbornou, bylo tam spousta místa pro všechny.
A díky novému výtahu jsme se všichni na akci dostali velmi rychle. Další velkou akcí bude štědrovečerní večeře. Tam se opět všichni sejdeme. Pro mě to budou první Vánoce v Domově Harmonie a jsem zvědavá, jak to celé dopadne. ED
Duchovní slovo O Vánocích jednak vzpomínáme, jednak se těšíme. Vzpomínáme na to, že Bůh v Ježíši Kristu přijal na sebe lidství jako hluboký důkaz lásky k člověku. A těšíme se, že budeme okoušet odlesk té Boží lásky ve svátečních dnech, kdy se lidé setkávají, aby se obdarovali úsměvy a dárky. Narození člověka je vstupem do světa. Je to svátek naděje. A narození Ježíšovo probouzí touhu po tom světě, kde už
Podpořeno z Programu švýcarsko-české spolupráce Supported by a grant from Switzerland through the Swiss Contribution to the enlarged European Union
bude jen láska, úsměv a dárky. O Vánocích odkládáme nepřátelství, zapomínáme na těžkosti a křivdy a tak předjímáme to, na co se těšíme v Božím království. A dokazujeme sílu lásky, dobra a naděje. Všechno nejlepší, přejeme si obvykle k narozeninám. O Vánocích, tedy o narozeninách Pána Ježíše, si také popřejme: Boží pokoj, lásku a radost. A ne jen o Vánocích. Vždyť Bůh je s námi stále. Jan David
2
Návštěva studentů v Domově Harmonie Byl pátek dopoledne, lehce po osmé hodině ranní, když se před našim Domovem začali shlukovat vsetínští studenti ze Střední průmyslové školy strojnické v čele s paní učitelkou. V tuto chvíli naši uživatele ještě netušili, co je dnešní dopoledne čeká. Vedoucí Domova Harmonie – Bc. Jitka Adámková, podala studentům ve stručnosti nejdůležitější informace o našem Domově a jeho chodu. Dále předala slovo sociálním pracovnicím, které byly po celé dopoledne k ruce studentům. Sociální pracovnice seznámily studenty již konkrétněji s celým Domovem a zejména s novými metodami práce se seniory. Ten den jsme se zabývali metodou reminiscence a reminiscenčního divadla. Studenty čekala chvilka teorie i praktic-
kých ukázek, díky nimž se dozvěděli více o tom, o jakou metodu se jedná a jak se s ní v praxi pracuje. Studenti se seznámili s uživateli a navštívili je přímo na pokojích. Pak začalo společné povídání. Studenti měli za úkol připravit si otázky na téma - škola. Mezi uživateli a studenty pak proběhla vzájemná konverzace, kdy se i uživatelé dozvěděli od současných studentů, jaké se vyučují předměty v současné době, jak se změnil přístup kantorů, jakými pomůckami je škola vybavena, apod. Někteří uživatelé se rozpovídali natolik, že zabrousili i na veselé téma školních lumpáren. To bylo ostatně všem studentům velmi blízké. Zjistili, že lumpárny se dělaly vždy a všude a že se vlastně moc neliší ani od těch dnešních. Celé dopoledne plynulo neskutečnou rychlostí. I když nebylo času na zbyt, studenti si stačili během chvíle vytvořit scénář, který poskládali z různých příběhů různých uživatelů. Vznikla tak scénka, která byla seskládána ze vzpomínek, především těch veselých. Když se blížilo k poledni, sešli se uživatelé Domova Harmonie ve velké společenské místnosti a netrpělivě čekali, co se bude dít. Naše velká společenská místnost se proměnila ve školní třídu. Před uživateli se objevily školní lavice, ve
kterých seděli žáci školou povinní. Zrovna byla přestávka a ti, kteří nestihli úkoly doma, přesvědčovali ty vzornější, aby jim úkoly dali opsat. Poté ale začalo zvonit, a do třídy vstoupil pan učitel, což by mohlo znamenat konec legrace. Ale bylo tomu právě naopak! Legrace pokračovala dál a nesla se napříč celým představením. Bavili se všichni. Uživatelé, studenti i personál Domova. Nejkrásnější momenty nastaly, když se uživatelé začali ve scénkách poznávat, nebo poznávali příběhy, které před malou chvílí studentům vyprávěli. Byl to krásný den a všichni si jej užili. Celý náš Domov Harmonie by tímto chtěl poděkovat studentům Střední průmyslové školy za jejich odvahu, nápaditost a vřelost k našim uživatelům. Mgr. Markéta Zralá
Podzimní nálada na Ohradě Letos se podzim vydařil – slunečný, teplý, barevný. Vrátil mne do vzpomínek na dětství. V září, tak kolem svatého Václava, jsme společně s partou chodívali na kolopeňky – tak se u nás říká václavkám. Z mnoha domácností potom voněla houbová polévka nebo guláš. Shrabovalo se suché listí, dávalo se do chléva jako podestýlka. V raušerově zahradě dozrávala jablíčka a třepaly se trnky. Stačili jsme proběhnout celým Hlubokým přes Škyvárku a potom kolem Válků a Dořmanů až k Žebračce. V říjnu voněla celá Ohrada zelím. Tetiny vytáhly bečky a kamenné hrnce a pořádně je vypařily. Velká struhadla se dala na dvůr a velkovýroba krájeného zelí začala. Děcka si musela vyhrnout nohy a vesele v bečkách šlapala zelí. Další povinností byla donáška četiny. Bylo třeba zakrýt záhony se zasazeným česnekem a obalit růže. A znovu do lesa pro pěkné zelené smrkové nebo jedlové větve, šišky, barevné listí a šipinky pro výrobu košů a věnců na Dušičky. V listopadu se dny rychle krátily. Skláři
drželi martinské hody se zábavou v Sušilovém hostinci a husa byla i na stolech doma. Už jsme nemohli „lašovat“ po venku, byla brzo tma. A tak paní Matůšová uspořádala velký dětský karneval. Celá Ohrada byla plná princezen, čertů, čarodějů a pierotů. Tatíci se zase každý třetí pátek scházeli na partičku karet u paní Homolkové. Ona vždycky něco dobrého napekla, chlapi to doma pochválili a hned druhý den přiběhly k Homolkům ženské pro recept. Ještě dnes mám v knížce receptů po mamince recepty s označením „Homolková“. Při svátku kateřinském se začaly v pekařství u Dědiců a u Březinů péct figurky Mikulášů a čertů s hrozinkami místo očí. V obchodě u Růžičků kromě těchto figurek byly k dostání loupáčky – čerstvé a teplé. Už nikdy jsem takové nejedla. A potom ještě „cukrkandl“ – tvrdá průhledná hmota z cukru, která se musela porcovat sekáčkem na maso. Pan Růžička dával vždycky drobné kousky dětem. Ta chuť byla nad všechny sladkosti světa. Neměli jsme mobily a počítače. Doma
se rádio zapínalo na večerní zprávy. O televizi jsme sice věděli, že existuje, ale na počátku padesátých let ji viděl málokdo. Nechyběla nám. Za to jsme chodili do kina, za 2 koruny a někdy i třikrát na stejný film. Nežili jsme v přepychu, místo značkového oblečení jsme trhali staré tepláky. Ale měli jsme kamarády a spoustu zážitků. A to nám nikdo nemůže vzít a chválabohu nám to vydrželo dodnes. Blanka Andělová Klub přátel Ohrady
Narozeniny oslavili: Zhořová Ludmila, PhMr. (90).............2. 10. Švec František........................................5. 10. Dittrich Bohuslav..................................7. 10. Kabilková Věra (85)..............................7. 10. Vrábelová Jarmila (90)........................7. 10. Pončíková Amalie.............................. 22. 10. Mičulková Vlasta................................ 23. 10. Hromada Ladislav............................. 28. 10. Dujková Eva............................................8. 12. Foldyna Jan (85)................................. 25. 12.
3
Srdce s láskou darované V novém domově pro seniory Domově Harmonie vládne klid a pohoda. Od těžkých dob stěhování uplynuly dva měsíce a senioři si vytvořili své zvyklosti. Ráno se uživatelé postupně probouzí, provedou ranní úpravy, jdou na snídani, kdy dostanou výbornou bílou kávu, čerstvé pečivo, namažou si na něj, na co mají chuť. Jak čas pomalu běží, blíží se poledne a čas oběda. Podzim jako by nahrával pomalému vleklému tempu, nostalgii a chuti zůstat sám ve svém pokoji pod dekou. Jedno čtvrteční dopoledne bylo jiné. Děti z místní školy se rozhodly někomu udělat radost a zapojily se do soutěže
„Srdce s láskou darované“. V této soutěži měly ukázat, že jim tradiční hodnoty jako jsou láska, rodina a vzájemná úcta nejsou cizí. Rozhodly se podpořit mezigenerační vztahy a tak si vybraly právě nás – Domov Harmonii. Kolem desáté dopoledne se otevřely vstupní dveře domova a v doprovodu svých učitelů se objevilo asi dvacet dětí z blízké ZŠ Turkmenské. A tu uživatelé domova, vábeni dětskými hlásky, velice rádi sešli do velké jídelny, zvědaví, co děti přináší. Vše to začalo přáním dětí pro seniory, které si děti připravovaly v hodině slohu. V přání se mluvilo o tom, jak jsou babičky a dědečkové důležití, o tom, že taky mají své prarodiče a jak jsou s nimi rádi. Děti psaly také o tom, jak by rádi, kdyby se senioři stále usmívali a vzpomínali jen na to hezké, co je v životě potkalo. Už v prvním momentu se uživatelům domova pro seniory zaleskly oči. Každému na mysli stanuly hezké chvíle se svými vnoučaty a pravnoučaty a jak milují čas strávený s nimi. Vystoupení pokračo-
valo známou pohádkou o řepě. Ve vypracovaných kostýmech žáci neměli chybu! Zahrály flétny, zatančilo se. Není divu, že seniory vystoupení strhlo od začátku až do konce. Na závěr děti předaly každému seniorovi barevné srdéčko vytvořeno speciální technikou – enkaustikou – jenž představuje malování horkým voskem. Děti rozdávaly srdíčka i u těch, kteří zůstali na pokoji. A to si děti daly velký cíl, když domov pro seniory má celkem 46 uživatelů v 36 pokojích! Avšak děti se tohoto úkolu nelekly a poctivě obešly pokoj za pokojem, aby mohly srdce dát každému z nich. Nutno říci, že se děti chovaly od začátku až do konce velice slušně a uctivě. Domov Harmonie převzal krásného keramického anděla a keramická srdce, které nám budou zdobit společné prostory. Každý kdo půjde okolo, může zavzpomínat na hřejivé chvilky, které do domova umí přinést pouze děti. Tímto děkujeme žákům i jejich učitelkám za čas, který věnovali výrobě srdéček, přípravě vystoupení a psaní dopisů. A to vše, aby oživili podzimní dopoledne a rozehřáli srdce seniorů v Domově Harmonie.
se netopilo, dřevo se cirkulárkou neřezalo, prý by se brzo spálilo. Chlapci si připravovali kožuchy a masky na Mikuláše, děti vyráběly ozdoby na vánoční stromek - ten býval maličký, pověšený nad stolem. Hodně se taky četlo, zpívalo, vyprávěly se různé pověsti a zkazky, nacvičovala se divadla a různé scénky pro povánoční čas. Před Vánocemi jsme mívali ve škole vánoční besídku. Učitel s námi dětmi nacvičil různé scénky, písně a básničky, připravili jsme vánoční stromek.
Po dědině se sebraly potraviny, maminky poslaly do školy vejce, mouku, cukr, máslo, kdo co mohl. Ve škole se potom sešly maminky a s paní řídící pekly drobné cukroví. To se potom rozdělilo do kabelek (od múky) podle počtu dětí, přidalo se nějaké ovoce a každé dítě o vánoční besídce dostalo svůj sáček. Pokud obec získala nějaké peníze, dostaly ty nejchudší děti i něco z oblečení.
Kristýna Vičanová
Advent na Valašsku Celý měsíc prosinec byl postní, nekonaly se zábavy, svatby ani jiné veselosti. Někteří dědáčci prý na celý měsíc odložili až fajku. Byly krásné dni, dlouhé noci a večery, ráno se později vstávalo, protože se šetřil petrolín. Přes den se prováděly různé práce, na které nebyl v létě čas. Hospodáři opravovali nářadí nebo vyráběli nové, zpracovával se len a konopí, mlátilo se obilí cepy (sláma se používala do slamníků, povřísel), dělaly se šindele, vozilo se dříví z lesa, vyvážel se hnůj na pole. V obci se dělaly tzv. „pořádky“ - obecní práce - z každého domu musel někdo přijít a opravovaly se cesty, příkopy, čistily se prostory a obec. To se dělalo zadarmo. Někteří vyřezávali taky různé předměty pro domácí potřebu nebo i Betlémy a hračky dětem. Po večerech ženy a dívky drhly peří po domech, při tom se zpívalo a vyprávělo o tom, co se v dědině stalo. Ale při odchodu domů se pravilo: „Co sa tady řeklo, ostane tady, za prahem nic.“, aby se nedělaly klebety. Také děti měly svoje denní povinnosti. Po příchodu ze školy: nanosit vodu ze studny, nařezat sečku pro dobytek, namlet v žrnách obilí na chléb, na kozlíku nařezat dříví a nasekat pro druhý den. Uhlím
Matúšova starosť
Ludmila Vráželová
No, borovička už byla, včil ešče tu jedličku! J.G.
4
Mládežnický romský soubor Čhavorenge, Ida Kelarová a hráči České filharmonie roztančili vsetínské publikum Vsetín – Energický zpěv, rytmické tleskání, pohyb v bocích a nakonec obrovský aplaus. Tak vypadalo včerejší (středa 11. 11. 2015) finále originálního koncertu ve vsetínském kulturním domě. Rozdíl mezi publikem a vystupujícími nebyl přitom téměř znát. Všichni se nechali strhnout energií hudby, která ten večer zněla v mnoha žánrech – od klasiky v podobě Slovanského tance číslo 8. Antonína Dvořáka až po tradiční romské písně neznámých autorů. Na pódiu se setkali hráči České filharmonie a soubor Čhavorenge vedený známou zpěvačkou a hudební pedagožkou Idou Kelarovou. Přidali se také malí zpěváci ze vsetínské základní školy Trávníky. Cílem večera ale zdaleka nebylo jen prolnutí hudebních světů. Došlo i k setkání lidí, kteří se běžně míjejí: vsetínských Romů a „neromů“. Právě o taková setkání jde originálnímu hudebnímu projektu především. Ve Vsetíně ho organizačně zaštítila Diakonie Vsetín. „Potkávání lidí různé kulturní a životní zkušenosti je naším dlouhodobým cílem,“ vysvětluje ředitel Diakonie Vsetín Dan Žárský, proč se Diakonie rozhodla ke spolupráci s Českou filharmonií a souborem Čhavorenge. „Stejně jako nám jim jde o to, aby se mezi lidmi otevřely nové cesty porozumění,“
dodává. „Během koncertu k tomu rozhodně došlo,“ pochvaluje si. Cesta ke společnému lidskému i hudebnímu zážitku ale tentokrát rozhodně nebyla snadná. Filharmonici a především soubor Čhavorenge měli za sebou náročný týden plný hudebních zkoušek a koncertů po městech v České republice. Jsou přitom zvyklí na okamžitou nadšenou reakci publika. Ve Vsetíně, kde jejich miniturné vrcholilo, ale museli místní publikum dlouho přesvědčovat, aby se nechalo hudbou oslovit. „Bylo to opravdu výrazně těžší, než jindy,“ potvrzuje jednadvacetiletý zpěvák Jožko Drevenak ze slovenského Bardějova, který se souborem Čhavorenge spolupracuje od letošního léta. „Ale jsem rád, že nakonec se publikum k nám přidalo. Koncert byl výborný a těším se na další. Tak zase někdy ve Vsetíně!“ loučí se před svou cestou domů na Slovensko. Koncert navštívilo 400 lidí. Podle odhadů z jedné třetiny Romové, ze dvou třetin Češi. Rozdíl mezi oběma skupinami byl znát. Někteří z českého publika očekávali více klasické hudby. Byli zklamaní, že klasické skladby zazněly během večera jen tři a večeru jinak dominovala hudba romská. Byť někteří ocenili zajímavá hudební srovnání: třeba to, že Dvořákův Slovanský tanec č. 8 má vlastně velmi podobný hudební základ jako romská hudba. Část Romů zase očekávala především energické čardáše a při klidnějších skladbách se evidentně nudili. Co tedy nakonec způsobilo, že ve finále
všechny sjednotil silný hudební zážitek? „Naše děcka na sobě intenzivně makají, nenechají se odradit a podávají výkon. To se počítá a to lidi vždy nakonec zasáhne. Každého,“ vysvětluje vedoucí souboru Čhavorenge Ida Kelarová. To lze jenom potvrdit. Soustředěnost na maximální hudební výkon byla znát na každém zpěvákovi souboru Čhavorenge. Energičnost a spontaneita hudebního vystoupení šla ruku v ruce s precizností a disciplínou. Díky tomu ostatně mohou mladí zpěváci dlouhodobě spolupracovat se špičkovými hráči České filharmonie. Díky tomu se nakonec nechalo strhnout i vsetínské publikum. Vsetínským koncertem letošní podzimní miniturné souboru Čhavorenge a České filharmonie končí. Nekončí se ale vzájemná spolupráce, ve které bude pokračovat i Diakonie Vsetín. Je například v plánu, že vybraní a zvlášť nadaní klienti vsetínské Diakonie se zúčastní letních soustředění souboru Čhavorenge. Pokud se osvědčí, stanou se i novými posilami souboru. Adam Šůra PR oddělení Diakonie ČCE
Něco pro zasmání „Tato, a gde ty sas narodil?“ vyzvídá Jožínek v chalupě v Jezerném pod stromečkem a jezdí při tem vyzvídaňů s novým autíčkem. „Na Vsetíně ve špitáli!“ odbékne od novin starý Jožka. „A maměnka?“ „V Mezříču, na Vsetíně měli plno.“ „A já?“ „V sanitce, na mamku to přišlo cosik spěšéj.“ „…a tož to je beztak paráda, že zme sa tak všeci nakonec zešli, že?“ mudruje malý Jožínek. Jedú Jiřa a Veruna z Karlovic na náku-
py do Těšína, šak Vánoce sú za chvílu, děcka nemajů co na sebja. Z autobusa je prd viděť, venku tma jak v pytlu, a tož meditujů. A nájvěc pomlůvajů starého Miroša Jurkového, jak furt léce za robama. „No ba, nadarmo sa nepraví, že chlapi nestárnú…“ mudruje Veruna. A Jiřa enem přikyvuje: „Tak tak. Šak aj ten můj starý negdy mluví jak malé děcko…“ Potkajů se v Rožnově na náměsťů dvě cérky, co spolem chodily před rokama do školy, a plkajů a všeckém možném. Až dojde řeč aj na hadry. „A odkáď
máš ten krásný kožuch? To je myslím sobol, ne?“ vyzvídá Terézka. „Ale, kúpil ně ho pod stromeček jeden bohatý přítel z Rakúska“, pohladí dotyčný kožůšek Jituška. „A co si s ním musela dělat?“ obdivuje umění svojí kamarádky Terézka. „Tož dohromady nic, enom zkrátiť rukávy.“ „A tož od soboty za týdeň sa žením. Nešél bys ně za svědka?“ ptá se Juraj Kravíkůj svého kamaráda v hospodě. „Móžeš sa spolehnúť“ odpoví dotázaný. „Nigdy sem neopústil kamaráda v neštěstí!“ Vybrala Ludmila Vráželová
5
Vzpomínky na domov a rodiče Vánoce slavily se u nás na tehdejší dobu dosti slavnostně. Na Štědrý den snažil se tatíček, aby raději někam odešel a nepřekážel. Stromeček býval vždy už přinesen z lesa a uschován, abychom jej neviděli až navečer. Nevím jak, pravděpodobně oknem byl dodán do světničky, kde jej tatíček s maminkou sami ustrojili. My děti měly jsme zatím uloženo, naučit se některému z vánočních zaslíbení přiměřené našemu věku. Že nám byla dlouhá chvíle a že marně jsme líhali na zem, abychom alespoň štěrbinou pode dveřmi zahlédli kousek záře, netřeba psát. Až byl stromek rozsvícen, otevřely se dveře a my pomalu, se zatajeným dechem vcházeli. Po prohlédnutí stromku zpívaly se vánoční písně a pak teprve nastalo rozdělování dárků, při čem bylo vždy i na služebné pamatováno. Dárky sestávaly ponejvíce z knih, v útlém věku byla to hračka neb panenka. Nezapomenu nikdy na Vánoce, kdy dostala jsem dvě panenky najednou. Jednu od rodičů a druhou od paní řídící Žákové, neteře pana faráře Karafiáta. Ona paní hrála celkem důležitou úlohu v životě maminky. Maminka žena vážná, málomluvná s vrozenou inteligencí, neměla v okolí ženy, se kterou by si rozuměla, stejně tak jako paní řídící, povahově jí příbuzná, neměla, s kým by se stýkala. Ač věkem starší oblíbila si maminku a byla jí v mnohém radou nápomocna. Tak styk mezi Korábkou a školou byl velmi čilý. Tatíček často škádlil maminku, že ona raději táhne k pánům,
ale sám právě tak jako ona, rád vítal návštěvu ze školy a zase maměnku k nim rád doprovázel. Tatíček jsa povahy veselé, rád žertoval a zlobil i nás dorůstající děti. Když vzpomínal, co jej těžkého v životě potkalo, říkával, že jeho zásadou je na zlé věci zapomenout a budoucnost si představovat pěkně. Nás děvčata měl rád a mě snad nejraději, říkával, že to dvanácté má nejraději jako Jákob. Mamince říkal, že protěžuje Pavla jako svého mazánka. On naopak byl na něho hodně přísný a pro každý přestupek jej trestal. Když jednou jej pro něco vyplácel a mamince se toho zdálo už hodně, otevřela dveře z kuchyně, chtíc se za něj přimluvit, tu tatíček, jemně sice, ale rozhodně zatlačil ji zpět a zavřel před ní dveře. Když jako malé dítě jsem chtěla, aby mě při odchodu políbil, nikdy se ke mně neskláněl, ale vzal mě pod paže, vyzvedl do své úrovně, políbil a zase postavil na zem. Rád zpíval. Když večer maminka byla zaměstnána v kuchyni, neb při poklízení dobytka a on ukládal sestru Mařku ku spánku, mě maje na kolenou, rukou rozhoupával dřevěnou kolébku a zpíval. Ó javore, javore, Ja co cúra bosňačka a někdy i některou německou, což jsem vždy s obdivem poslouchala, jak je jen možno podobná slova vyřeknout. Později se k těm vzpomínkám družila vždy slova strýce Dobše, který říkával, že má dojem, že podobné řeči ani Pán Bůh nerozumí. Když bylo vše hotovo, byla společná večeře. K jídlu se stoje vždy hlasitě
modlil, i jiní členové rodiny musili státi. Večeře sestávala vždy z mléka a brambor. Z útlého dětství mám vzpomínky, že na jednu mísu se nasypaly brambory, na druhou nalilo mléko. Každý si vzal do ruky brambor a lžící se nabíralo mléko ze společné mísy. Teprve v pozdější době se mléko nalévalo do hrníčků. Pak následovala večerní pobožnost, při které se zpívaly žalmy, tatíček četl z bible a pak se modlil. Společných modliteb zúčastňovaly se i služky katoličky dobrovolně. Později přestalo se zpívat, poněvadž jsme měli nějaké hodně světsky smýšlející služky a tatíček řekl, že není možno, aby zpěvem žalmů chválily Boha a pak v noci tajně utekly na tancovačku. My děti jsme nejednou usnuly i bez večeře, ale k modlení jsme byly vždy vzbuzeny. Mohly jsme si kleknout už v posteli, ale nikdy jsem z té modlitby mnoho neměla, jen když zaznělo Amen, svezla jsem se z pelestě dolů pusou do polštářů, nemaje ani tolik síly, abych se obrátila. Měla jsem dojem, že rodiče v noci nikdy nespí, ať jsem se kdykoliv probudila, slyšela jsem z jejich postele tichý šepot. Když jsme dospívaly, řekla nám maminka, že v těch chvílích býval tatíček nejvíce přístupen, a když chtěla, aby udělal něco tak, jak ona si přála, v těch tichých nočních hovorech se to vyřídilo. Pokračování příště… Lýdie Lukášová
Matúšova úvaha No, řeknu vám – my jsme mívali ty vánoce přecaj enom jakési jiné … J.G.
6
Harmonie v aktivizaci, aktivizace v Harmonii. slníci všeho druhu, defilující po chodbách i po lešení před okny, byli originální součástí zpestření programu dne. Nyní jsme pod střechou, kterou nezatéká. Každý má své místo. Někdo má balkónek, někdo moderní bezbariérovou koupelnu s krásně barevně laděnými obklady. Pořizuje se odpovídající povlečení, budou nové závěsy. Nový nábytek už je na místě. Čtete pravidelně Miniplátek? Pamatujete, jak se senioři z Domova aktivizovali stavebními úpravami? Tak toto dobrodružné období máme za sebou. Bylo náročné a zároveň pěkné. Tak to v životě bývá. Možná se nám ještě zasteskne za pospolitosti ve dvou patrech budovy LDN. Těžší podmínky lidské společenství stmelují. Také řemeJen to vše doladit k harmonické dokonalosti, lépe útulnosti. Harmonie v Harmonii, prostředí i vztahů, to bychom si přáli. Zařízeno, téměř, máme, co s volným časem? Řád všeho se v domově ještě zabíhá. Tak je to i s aktivizačními programy. Zkoumáme, které programy by byly nejvhodnější, jak často, pro kolik lidí, ve které místnosti. Zkoumáme a zároveň se
činíme. Senioři každé pondělí cvičí, odpoledne si zazpívají. Při tvoření, mimo jiné, připravili kartičky pro drobné dárce pomáhající Diakonii. Ve středečním programu se dozvídají aktuality a zajímavosti a reagují na ně. Upekli buchtu a také si ji při odpolední kávičce snědli. Při předčítání knihy porovnávají a vzpomínají, jak to bylo kdysi, jak to bylo a je v našich rodinách. Myslím, že je nám spolu dobře. Snad to tak cítil i pan ředitel, když nás navštívil na „Sousedské veselici“, kterou jsme slavili otevření Domova. „Je to tu jako na Vánoce“, říkal. Tak, na Vánoce se teprve připravujeme. Ale pokoj, radost a dobré vztahy chceme mít už teď – v Harmonii. Martina Vévodová Fojtů
Zamyšlení uživatelky M. V. nad krásou přírody Až přijde jaro, bude nám veseleji. Začnou zpívat ptáci, kteří tu teď nejsou, odletěli pryč. Podzimní příroda je smutná. Ostatně, dnes je jinak, než bývalo kdysi. Dříve bylo vidět káně lesní, té ubylo. Živila se hraboši. Ti zase spásali spoustu obilí a trávy. Tráva byla úkrytem pro mnohý hmyz, který travám škodil. Rolníci začali užívat postřiky, aby ničily škůdce. A tak ubylo i káně lesní, která tak nemá co jíst. Tak se to v přírodě pořád dokola děje. I na loukách a na polích už nelétají modrásci a žluťásci a jiní motýli, kterých bylo dříve k vidění. Ani otakárek fenyklový není, a že ho dřív bylo!
„Brúkú, brúkú tých je…Třebas chrúst obecný…vzpomíná uživatelka M. V. Chrúst obecný se ještě drží…Dyž sme byli děcka, měli sme brúka, kterému sme říkali „majka“, ale jak se doopravdy menuje, už nevím…Schovávali sme „majku“ v dlani a čekali, co udělá. Obyčejně sa dycky brala ven. Papala kořínky a menší hmyz. Brúkú bylo velice moc. Příroda byla pořád živá!“ Uživatelka M. V. vzpomíná dále… „Jak začalo jaro, posmetali sme sa s bratrem po poli a lovili brúky a žížaly. Dyž sa oralo, tak sme chodili a vybírali brúky a dívali sa, kerý má pěknější krovky. Chrúst
Křížovka
Blíží se první Vánoce v nově otevřeném Domově Harmonie a spolu s nimi další záludná křížovka Jana Foldyny. Po vyluštění se dozvíte hned dvě moudra – obě na vánoční téma. Jedno moudro praví: Pokud nejsou Vánoce ve tvém srdci, (první tajenka). A i když se Vánoce blíží neuvěřitelně rychlým tempem, také víme, že: Vánoce není datum, je to (druhá tajenka). Všem luštitelům přejeme veselé vánoční luštění.
SVISLE
A) Opak „pod“; hlavní město ČR; čin; skupina jezdců; naše západočeské město B) Kalamita v lese; sklenice s hrdlem; pálenka z rýže; skupina písmen L C) SPZ Pardubic; odřezat nožem; zkratka
ředitelny; značka litru; název písmene r; domácky Adrian D) Značka kyslíku; zkratka poštovní novinové služby; vnuknutí; karetní výraz; SPZ Prahy; kód Itálie; sít´ čerpacích stanic; nula E) Opak „pro“; výkyv; slovensky „jak“; che-
měl pěkné hnědé krovky a pod nima blanitá křidýlka. V přírodě bylo pořád co obdivovat, každý den sa dělo na lúce a na poli něco nového. Mravenci vynášeli na sluníčko larvy a sluníčko je vyhřívalo. Pak je zase schovali do mraveniště. Drobní ptáčci zpěváčci chystali hnízda, aby mohli vyvést mladé. Ptáčků bylo též spousta. Na lúkách a na polích byli: rehek zahradní, sýkora koňadra, modřinka, pěnkava, strnad, skřivan, kos a drozd.“ Někteří tito zpěváčci už u nás nebydlí, odletěli jinam a noví zatím nedorostli, tak tu máme smutno. Ochuzena je tak příroda i my, kteří ji obdivujeme. Vypráví uživatelka M. V.
mická značka jódu; mužský hluboký hlas; potomek F) SPZ Prahy; cirkusák; tenisový úder; chemický prvek ruthenium; noviny G) Označení světové strany; začátek abecedy; úrodné místo v poušti; hovorově stát jižní Evropy; zkratka elektrifikace; 10 x 10; H) Zkratka epidurální anestezie; kód Rakouska; drtit obilí; kolik; německé město; značka astatu I) SPZ karlovarského kraje; uskladnění brambor v přírodě; arabské mužské jméno;
7 název písmene n; název písmene m; nabídka; římská 6 J) Kód Rakouska; osobní zájmeno; koho je to oblastně; název ruského letadla; národní podnik; nemoc kloubů; chemická značka sodíku; značka americia; mistrovství světa K) Spojka ve větě; přítel; první muž; značka nobelia; ypsilon; SPZ karlovarského kraje; L) Začátek abecedy; název firmy; na podzim padá …; citoslovce radosti; továrna obráběcích strojů; italsky souhlas M) SPZ Prahy; značka litru; středem; šťastné číslo; knižně název dívky; SPZ Liberce; N) Operní píseň; SPZ Rakovníka; SPZ Prahy; tropické ovoce; nejvyšší karta; záškub ve tváři O) Konec přísloví; je v obraze; dětem na podzim uletěl …; pomůcka k rýsování; komunikace P) Začátek abecedy; zvuk při přípitku; Verdiho opera; Francouzky komik; kolik; Q) zkratka vojenské hodnosti; starý americký seriál; označení výrobku diabetika; arabské oslovení muže; bájný kůň; římská číslice 5 R) Kód Islandu; šalba; „kam“; římsky tisíc; čeho je příliš … S) Část trasy; začáteční písmeno světadílu; světadíl; podraz; opak „pod“ T) Sykavka; evidenční značka auta; vojenský útok; dalo mně to práci; pozpátku „LATA“ U) Značka tuny; bývalý slovenský prezident; značka autobazaru; to i ono; za někoho se přimlouvá V) Proti; značka dusíku; římsky tisíc; zlo; citoslovce mečení; nářečně „avšak“
VODOROVNĚ
1) Národní podnik Praha; řemen; autosalon; SPZ Praha; poloměr; chemická značka tantalu 2) Spojka; repase; otázka množství; vodní pták; hlas hada; začáteční písmeno ženského jména; chemická značka natrium 3) Zkratka délky; jmenovitá světlost potrubí; nula; název autobazaru; zkratka radiusu; není ticho; stará značka jodu; dát dohromady lepidlem 4) První část první tajenky; starořek; nějak; závodní stráž; kód Itálie 5) Značka radiusu; zkratka měny; obyvatel Itálie, citoslovce smíchu; světadíl; rozhraní pole; osobní zájmeno 6) Značka hliníku; popěvek; ranní kontrola nemocných; rozmazlené dítě; pryč 7) Značka hektaru; začátek abecedy; značka lepenky; čert; arabské mužské jméno; značka sportovní obuvi; starořek 8) Spojka; chemická značka vodíku; jak; chemický prvek; riziko; zkratka rodinný dům; vizáž; první dvě písmena souhlásek
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V
9) Dřevina bez kmene; nástroj na dlabání; značka litru; primka; autobazar; středem; římsky 500 10) Kombinéza; arabské mužské jméno; dřívější pesticid; teror; poslední písmeno z abecedy; mužské jméno čteno pozpátku 11) Opak „pod“; druh psa; nabídka; spojka; místní výbor; jihočeské město; luštěnina 12) název radiusu; staročeský název halenky; opak „pod“; SPZ Praha; uondá; rada odboru Rakovníka 13) ráže; značka jódu; druhá část první tajenky; a to; darovaná věc; značka kyslíku
14) slovensky rybí potěr; začátek abecedy; značka uranu; samohláska; název písmene M; skupina řidičského oprávnění na lehké motocykly; zkratka tětivy; hlas hada; hádanka; molekula 15) čisti prádlo!; značka radiusu; sykavka; onen; znovu; na to; opak „pod“ 16) arabské mužské jméno; snad; mezinárodní norma; jméno Komenského; mořský útvar; značka kyslíku; mužské jméno 17) slovensky „jaka“; označení velikosti oblečení; tvrdé y; druhá tajenka; krajově „už“; chvalozpěv; osobní zájmeno 18) pořadač; chemická značka draslíku; stopa; kód Itálie; severské mužské jméno; iniciály bývalého prezidenta ČR; komplet
8
Program švýcarsko-české spolupráce
Křížovka 1. 2. 3. 4. 5.
Na závěr tohoto čísla ještě jedna vánoční křížovka. Irena Kotasová vložila do tajenky část vánočního citátu od Washingtona Irvinga: Vánoce, to je zažehnutí ohně pohostinnosti v pokoji a hřejivý plamen (tajenka) v srdci. 1) Stará měna 2) Obilnina rostoucí na poli 3) Obutí
6.
4) Pečivo
7.
5) Ženské jméno
8.
6) Pokrývka hlavy
9. 10.
7) Přípravek na psaní 8) Značka tónu 9) Část obličeje
11.
10) J eden z Vánočních zvyků je odlévání
12.
11) Krmě pro zvířata
13.
12) Ploditel dětí 13) Původní obyvatel Ameriky
Jak jsme Vás informovali, rekonstrukce domova pro seniory na Ohradě byla součástí projektu Domov Harmonie, který je financován z programu švýcarsko-české spolupráce. V řadě inovací, které rekonstrukce domova poskytla je i vybudování malé společenské místnosti, kterou nazýváme klubovna. Tato místnost je situována z čelní strany Domova Harmonie a je volně přístupná z pěší komunikace vedoucím sídlištěm Ohrada. Nutno říci, že prostory pro posezení veřejnosti velice chyběly. Klubovna je vybavena stylovým nábytkem, jenž ji zútulnil tak, že její interiér připomíná cukrárnu či kavárnu. Celý prostor klubovny bude propojovat stálá expozice sklářské huti – historické fotografie skláren a sklářské výrobky – na jejíž instalaci se intenzivně pracuje. Materiály jsme pořídili díky spolupráci s Klubem přátel Ohrady – jedním z našich partnerů projektu. Klubovna je místem pro setkání obyvatelů domova pro seniory s místní komunitou. Nabízí příjemné posezení, možnost uvařit si kávu, čaj, dát si i něco sladkého nebo si přečíst denní tisk. Prostor je tedy vhodný pro návštěvy i pořádání narozeninových oslav. Senioři a rodinní příslušníci zde mohou získat informace o spektru sociálních služeb, potřebnou podporu, radu v krizových situacích a je zde volně přístupný internet. V klubovně se pořádají dvě pravidelné akce – obě pro obyvatele Domova Harmonie, jejich rodiny, i veřejnost, a to úterní duchovní slovo od 14:30 do 15:30 a páteční čtení na pokračovaní, taktéž od 14:30 do 15:30. Klubovna zajisté stojí za navštívení, proto neváhejte a přijďte! Kristýna Vičanová
Redakční rada: Jan Foldyna, Ludmila Vráželová, Eva Dujková, Irena Kotasová, Bc. Jitka Adámková, Kristýna Vičanová, DiS., Mgr. Markéta Zralá, Ing. Martina Fojtů Vydává Diakonie ČCE – středisko Vsetín, Strmá 34/2, 755 01 Vsetín, tel.: 571 437 846
Pokud byste chtěli a mohli finančně podpořit sociální práci v Domově pro seniory Vsetín Ohrada, můžete tak učinit na účet Diakonie číslo 191748635/0300, variabilní symbol 0211
