1939 - 1945 Kulturní a společenský život během válečných let téměř ustal. Činnost místní osvětové komise se omezila pouze na několik cestopisných přednášek s diapozitivy. Členové Sokola například sehráli v roce 1940 dvě divadelní představení – Šumavský slavíček a Lucernu. 12. dubna 1941 byl Sokol zrušen a jeho činnost převzal Sportovní klub, který mohl ke cvičením využívat i sál sokolovny. Písemnosti Sokola vč. praporů byly uschovány u p. Hlavoně v č.p. 215. V květnu 1942 bylo vládním nařízením založeno Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě, kterému podléhali všichni mladiství árijského původu ve věku od 10 do 18 let. Kuratoriu byly podřízeny všechny stávající organizace, jež se podílely na mimoškolních aktivitách mládeže, a to se zaměřením na vlastivědu, kulturu, turistiku, sport a tělovýchovu. Poněvadž se jednalo o povinnou službu, vystavovali se rodiče právnímu postihu, pokud by mladistvého do spolku pověřeného Kuratoriem nepřihlásili. V Moravských Bránicích se jeho vedením ujal Sportovní klub, kde se mládež vyžívala v různých tělesných aktivitách. Ke kopané přibyly oddíly stolního tenisu, odbíjené, hokeje a české házené žen. Sportovní klub vyvíjel i činnost dramatickou. Během těchto válečných let bylo sehráno i několik divadelních představení.
Bezpečnost obyvatel Při různých významných dnech bylo povinné vyvěšování vlajky s hákovým křížem a rovněž důsledné zatemňování oken. To vše působilo na místní obyvatele velice skličujícím dojmem. Nařízení muselo být důsledně dodržováno, poněvadž jeho plnění bylo německým četnictvem bedlivě sledováno. Stejně tak různé nařízené školní oslavy. Kantoři se je snažili uzpůsobit tak, aby nezatěžovaly dětskou duši. Odměnou pro žáky i učitelský sbor byl potom den volna. Pro bezpečnost žáků a učitelů zdejší školy byl upraven kryt ve sklepě paní Odehnalové č. 125 (mylně je uváděno číslo 123), kam bylo také zavedeno elektrické osvětlení. Nebylo to však moudré rozhodnutí, poněvadž je domek přímo u hlavní silnice. Pro ostatní obyvatele byly určeny kryty v tunelu Za
Stávkem, v Pipalově cihelně, ale také téměř v každém domě. V okolních zmolách byly hloubeny otvory, kam se dalo také schovat. Zásobování Podle zápisů v kronice měl velkou zásluhu na pokud možno plynulém zásobování potravinami místních obyvatel starosta Josef Jaroš. Snažil se na úřadech různými uvěřitelnými výmluvami o co nejnižší dodávky potravin pro povinné odvody. Zásobování místních obyvatel bylo sice vcelku plynulé, ale zcela nedostačující. Lidé si pomáhali, jak jen to bylo trochu možné. Na udání došlo i k několika hospodářským kontrolám, které však nic neodhalily.
Totálně nasazeni Poněvadž odchodem německých mužů do války mělo Německo problém s pracovními silami, bylo rozhodnuto provádět hromadné nucené nábory mezi obyvateli okupovaných území. Šlo převážně o těžkou, někdy až otrockou práci. Odhaduje se, že z Protektorátu Čechy a Morava to bylo asi 640 tis. osob. Několik měsíců byli mezi nuceně nasazenými, především v zimě 1944/45 na kopání zákopů nebo ve zbrojařských továrnách, např. tito občané z Moravských Bránic:
Čiková (Krutišová) Zdenka (NB) – Německo a Praha Fraibergová (Pelíšková) Vlasta – Německo Hanák František – Rakousko Hlavoňová Libuše - Německo Chramostová (Krutišová) Věra – Zbrojovka Brno Jedonová (Kališová) Marie – Ořechov u Brna v hospodářství Kadlec Libor (č. 132) – Polička Kališ Alois – Německo - továrna
Koblížek Arnošt – Rakousko – na dráze Král Jaroslav – Vídeň Masopustová (Čechová) Božena – Želešice u Brna – v domácnosti Němec Jan – Rakousko – na dráze Pešek Jan (z Kopců nad Kapličkou) – Vídeň Pelíšek Karel – doly Ostrava Pipal Metoděj - Berlín Rathouzská (Vanková) Vlasta – Německé Bránice – v hospodářství u Chrástů Schořová (Rajchlová) Božena – Německo Světlíková Ludmila - Polička Svoboda Karel – Německo – Halle an der Sale Urban Květoslav – doly Ostrava
Zatčení
Z kroniky: V červnu 1943 byli zatčeni zaměstnanci dráhy a
Světlík Bohumil nar. 9.2.1897
Jančík Jaroslav nar. 11.4.1901 – oba byli ještě před soudním řízením osvobozeni Rudou armádou
Balnoha Ladislav se po zásahu místního hoteliéra Vyhnálka vrátil po třech dnech zpět domů a do svého obchodu.
Pro „černé“ mletí byl odsouzen na 14 měsíců vězení místní mlynář Procházka Vladimír. Stálými odklady nástupu trestu se dočkal osvobození Rudou armádou, takže do vězení nenastoupil.
Odznaky za účast v II. odboji
30. prosince 1951 převzali odznak za účast ve 2. odboji tito občané: in memoriam za popraveného Fr. Schoře jej převzala jeho manželka Schořová Františka, dále pak Holý Tomáš, Balnoha Lad., Probošt Milan a Světlík Boh..
Osvobození Osvobození naší obce proběhlo podle zápisů v kronice naštěstí tak rychle, že zde nedošlo díky bojům mezi nepřáteli k žádným větším ztrátám a škodám. V 8 hodin ráno 18. dubna 1945 vyhodili Němci v Dolních Kounicích most přes řeku, aby znesnadnili postup Rudé armádě. Ale asi hodinu poté se u nás objevily první jezdecké hlídky rozvědky RA a téměř vzápětí za nimi prochází vojsko Malinovského armády, která přicházela od Mělčan. U Němečkovy kovárny
napadají sovětské vojsko německá letadla. Jedna zápalná střela padla i na domek č. 107 p. Zbořilové, který shořel. Bylo zabito několik koní. Další střela zapálila i dřevo na dvorku domu č. 43, které bylo včas uhašeno. V té době již nebyl v Moravských Bránicích žádný německý voják. Vojsko Rudé armády ukončilo následující den svůj přesun. 20. dubna se od Trboušan do části Dolních Kounic navrací Němci s tanky a dochází k ostřelování nádraží a silnice k Ivančicím. Německá pěchota se dostala až na Kopce. Následuje odvetná akce Rusů, kteří se vrátili z Ivančic i s tanky a obrněným vozidlem. Za této situace byly částečně poškozeny domy občanů Probošta Ruperta č. 120, Hlavoně Jana č. 58, Hortové Vincencie č. 27, Badina Domina č. 26 a Rapoucha Richarda č. 112. V oknech mnoha domů byla rozbita skla. Bohužel je raněna i školačka Helena Kubíčková (bydlela na nádraží) a pod sokolovnou zabit Klíma Stanislav. 21. dubna odpoledne potom přijelo od Silůvek ruské dělostřelectvo s minomety a těžkými kulomety a tím je levý břeh řeky Jihlavy pevně v rukou Rudé armády. Během osvobozovacích bojů Moravských Bránic padli tři němečtí vojáci, sovětským vojákem byla u domu č. 140 zastřelena Němka Toplerová Elisabeth, průvodčí, nar. 23. 2. 1904 v Brně, bytem Brno, Bratislavská č. 72/74. Z obavy před akcemi prchající německé armády po pravé straně řeky kopou místní ještě v noci 5. na 6. května zákopy. Osvobozovací boje přečkaly Moravské Bránice naštěstí bez větší újmy. Domy a cesty se postupně opravily. Pouze v srdcích rodin a přátel, kterým se jejich blízký nevrátil, zůstaly bolavé rány navždy.
Čest jejich památce.
Oslava osvobození 18. duben 1945 je dnem osvobození nejen Moravských Bránic, ale i blízkého okolí. 8. května 1945 skončila porážkou fašistického Německa 2. světová válka. Lidé oslavovali nově nabytou svobodu. Rovněž v Moravských Bránicích byla již 13. května 1945 uspořádána slavnost. Celá obec se sešla u hasičské zbrojnice, děvčata v krojích, které po celou válku pečlivě opatrovaly. Pestrobarevný průvod prošel za doprovodu hudby Jana Štejdýře přes Dědinu, k rybníku a kolem domů za potokem až před dům tehdejšího starosty obce Josefa Jaroše. Celá trasa byla vyzdobena prapory. Slavnostní proslov přednesl řídící učitel František Koncer. Po oficiální části oslavy následoval promenádní koncert a dobrovolné vstupné z této akce ve výši Kč 18.600,- bylo věnováno pro školní fond. Hned v den osvobození 18. dubna je v obci ustaven revoluční národní výbor, v jehož čele zůstává dosavadní starosta Josef Jaroš. 24. července 1945 však dochází ke změně MNV a předsedou je jmenován Tomáš Holý. Začíná se psát nová kapitola života obyvatel Moravských Bránic.
