DROBNÁ TISKOVINA OBYVATEL DOMOVA PRO SENIORY VSETÍN OHRADA

DROBNÁ TISKOVINA OBYVATEL DOMOVA PRO SENIORY VSETÍN OHRADA 4/2014

Když jsem byla malá a maminka mi říkala, že čas běží jako voda, že než se naděju, budu velká, že … říkala jsem si v  duchu, že teda „pěkně kecá“, protože mně se čas pořádně vlekl. Třeba, než jsem se dočkala odpoledne, když jsem se těšila na dobrou svačinu. Než jsem se dočkala narozeninového dortu s dárkem. Než uběhl školní rok a byly prázdniny. Než byly Vánoce a s nimi spojený stromeček, kapr a vysněné dárky. Než… Teď jsem na tom stejně, jako moje maminka . Mám dojem, že čas příšerně rychle letí. Že to přece není tak dávno, kdy jsem byla malá holka, že to není tak dávno, když jsem studovala nebo když se mi narodily děti. Že je to snad teprve včera, když jsem přišla do našeho Domova, a že to není tak dlouho, co jsme společně na Ohradě vítali Nový rok 2014… a teď stojíme téměř na jeho konci. Snažím se vzpomenout, co všechno se v tom, pro mě tak rychlém, čase u nás na Domově událo. Především jsme spolu žili . Den za dnem, někdy pomalu, jindy opravdu hodně rychle. Odešli někteří pracovníci a  na jejich místo nastoupili noví. Zemřeli někteří uživatelé a  naše „rodina“ se rozrostla o  nové. Jako nejvýznamnější událost letošního roku asi všichni vnímáme naše stěhování z  domovského prostředí Ohrady do současných náhradních prostor v nemocnici. Ač jsme se toho všichni opravdu obávali, myslím, že mohu říci, že

stěhování samotné proběhlo nad očekávání hladce, a že jsme se všichni dokázali s  novými podmínkami sžít, přijmout je jako realitu a tuto realitu postupně přizpůsobovat našim představám tak, abychom se zde mohli cítit opravdu doma. Za to patří díky celému personálu našeho Domova, který se s novou skutečností statečně porval, a  také uživatelům a  jejich rodinným příslušníkům, kteří svojí spoluprací, tolerantností a  trpělivostí podporovali práci nás všech. Bilancovat můžeme také v rámci projektu Domov Harmonie, který je podpořen z  programu švýcarsko-české spolupráce. V  letošním roce se součástí týmu stala sociální pracovnice Kristýna Škařupová a  byla realizována řada aktivit, které z  projektu vycházejí. V  rámci spolupráce s  klubem přátel Ohrady byly realizovány přednášky paní Blanky Andělové „Valaši, nedajme sa!“, „Historie Vsetína“ a „Vsetín v  našich vzpomínkách“. V  rámci otevření Domova pro širokou veřejnost jsme uspořádali maškarní bál, vítali jaro, stavěli jsme a samozřejmě také káceli májku, společně jsme slavili s  tanečním souborem z  Kostariky, navštívili nás žáci ZŠ Turkmenská s muzikálovým představením „Budulínek“ a  žáci ZŠ Trávníky s  pásmem pohádek a  písniček, loučili se s  létem a  společně vzpomínali na mikulášském setkání. Proběhlo několik besed s  představiteli našeho města – paní Janou Rokytovou a  panem Rudolfem Magdonem. Uspořádali jsme přednášku na téma Péče o  seniory v domácím prostředí. Součástí projektu je také práce s  dobrovolníky, kdy proběhla přednáška o  školení v  manipulaci s  mechanickým vozíkem a  přednáška o  dobrovolnictví jako takovém. Uživatelé se účastnili komunitního plánování. Pracovníci Domova také nazaháleli – během roku většina z nich byla proškolena základním 14-ti hodinovým kurzem v  sociální práci s  uživateli prostřednictvím reminiscence, tři pracovnice Domova navštívily Diakonii ve švýcarském Zürichu (z toho dvě pracovnice v rámci projektu Domov Harmonie), kde měli možnost se seznámit s místním

Podpořeno z Programu švýcarsko-české spolupráce Supported by a grant from Switzerland through the Swiss Contribution to the enlarged European Union

Vychází 16. prosince 2014 zařízením, které nabízí celý komplex služeb pro seniory. Průběžně, během celého roku, využívají pracovníci přímé péče metodu videotréninku interakcí s  cílem zlepšení péče o  uživatele metodou bazální stimulace. A  zapomenout nemohu také na dvě čísla našeho Miniplátku, která letos vyšla. A co se týká našeho Domova na Ohradě? Ten je v tuto chvíli k nepoznání. Bagry, náklaďáky a dělníci nejrůznějších profesí udělali své. Před i za budovou zejí obrovské jámy (zpevňování a  rozšiřování základů domu), vnitřní příčky jsou vybourány, mění se okna, v  suterénu se mění kanalizace. Prostě je na stavbě rušno jak má být. Celý postup prací důsledně sleduje stavební dozor a každý týden probíhají tzv. kontrolní dny. Takže, jak je vidět, opravdu nezahálíme a  čas, který nám byl dán, se snažíme využít, jak nejlépe to umíme. A  pokud vše poletí opravdu tak rychle, jako to uběhlo letos a jak to vždy říkávala moje maminka , uběhne stejně rychle i  čas, který nám zbývá do dalšího stěhování se, tentokrát už do nového Domova Harmonie. Tak ať nám všem ten čas pěkně ubíhá, ať se nám daří jej vyplňovat společnými zážitky a příjemnými chvílemi a  hlavně – ať je nám spolu dobře. Jitka Adámková Vedoucí Domova pro seniory Vsetín Ohrada

2

Vánoce, Vánoce přicházejí… Snad každý zná píseň, jejíž slova jsem použil v  nadpisu tohoto Vánočního zamyšlení. Vánoce jsou zřejmě jediným křesťanským svátkem, který prožívá celá společnost - věřící i nevěřící. Jen náboženská společnost Svědkové Jehovovi se od Vánoc distancují. Paradoxně právě pro své náboženské přesvědčení. Myslím, že jim trochu rozumím. Také se mi spousta věcí kolem Vánoc nelíbí: pompézní reklamy, všelijaké triky obchodníků, reklamních agentur a  společností živících se půjčováním peněz, v  reálu však často obyčejnou a státem tolerovanou lichvou. Vadí mi, že pro mnoho lidí se obsah Vánoc proměnil z duchovního

Vzpomínka paní Válkové na svá mladá léta Nastal podzim, letní sluníčko je pryč a  příroda se obléká do přírodních barev. Vzpomínaly jsme společně s paní Válkovou na její mladá léta. Donesla jsem své svatební fotografie a paní Válková vzpomíná, jaké to bylo za starých časů v době vdavek. „…Na masopustních zábavách se kuly vdavkové pikle a domlouvaly svatby. Svatbu domlouval svědek ženicha a  přišel do domu nevěsty s  jejími rodiči a  domluvil, jak vše připravit. Družba nevěsty měl na starost uspořádání svatby. Týden před svatbou chodily družbové zvát příbuzné a známé. To už z kazatelny spadly ohlášky a ženich už také poplatky v  hospodě kamarádům, se kterými propíjel svobodu. Musel poplatit ženáčům, aby ho přijali mezi sebe. Nevěsta se také loučila s kamarádkami. Týden před svatbou se chystalo pečivo, frgály a dělaly se různé přípravy. Družba se

Tiramisu s jahodami SUROVINY: Tvaroh, zakysaná smetana, smetana ke šlehání, vanilkový cukr, jahody a jahodová marmeláda POSTUP: V první řadě smícháme tvaroh, zakysanou smetanu a smetanu ke šlehání v poměru 1:1:2. A do této směsi přidáme vanilkový cukr dle chuti. A  můžeme dávat vše do poháru. Na dno poháru dáme směs z tvarohu, zakysané smetany a smetany ke šlehání, na to dáme vrstvu jahod a tenkou vrstvu marmelády. Postup opakuje, do poháru přidáváme vrstvy až je pohár plný. Pohár můžeme přizdobit dle vkusu a chuti. KŠ

na pouze společenský či přímo konzumní a  ekonomický. Jak propastný je rozdíl mezi dávným narozením chudého děťátka ve chlévě a současnou oslavou! Neuniká nám dnes něco podstatného? Jsme ještě schopni pochopit a přijmout evangelium - tedy radostnou zprávu o  narození Spasitele (Zachránce)? Proč se to právě takto tehdy stalo a co nám to má napovědět? Věřím, že to nejpodstatnější sdělení je, že nikdo z nás není před Bohem zapomenut. Chudé dítě z  nouze odložené do zvířecího žlabu bylo ve skutečnosti Božím synem. To je ujištění pro každého z nás, že stejně tak každý, kdo Jemu věří, i kdyby si připadal úplně zapomenutý a odložený, zůstává Božím synem, Boží dcerou.

Bůh se sklonil k nám... se zpívá v jedné křesťanské písni. To je to pravé poselství Vánoc. Přál bych vám všem, milí čtenáři, abyste tohle Boží sklonění mohli prožít právě vy osobně i o letošních Vánocích. Pak už vám nebude vadit, že možná nemáte všechno uklizeno a  zařízeno tak, jak jste si plánovali. Už se nebudete ani tolik trápit, že dárky, které dáváte nebo jste dostali, jsou skromnější. Že za vámi nepřišel někdo blízký, kterého jste právě o  Vánocích tolik čekali. Bůh se v  Ježíši Kristu sklonil i k Vám. A dává i Vám pokoj a radost, kterou nic z  tohoto světa nemůže ani nahradit ani vzít.

starala o pití, aby bylo pivo a dost pálené kořalenky. Večer před svatbou přišli muzikanti zahrát a zazpívat ženichovi a nevěstě. V den svatby je v jizbě všechno nachystáno. Ve svatební den si družbové počínali velmi obřadně, omluvili se, že se opovažují vstoupit do příbytku, ale že to je z vůle ženicha a nevěsty. Nevěstu družička v  komoře nazdobila, nastrojila. Šaty byly prosté, krátké a střevíce jednoduché. Do vlasů se dávala myrta a na klopy saka ženicha se dával rozmarýn. Ženichův družba připomíná, že není dobře člověku samotnému, a  že tento mládenec si oblíbil cérku z tohoto stavení. Poprosil pana otce i  matku, aby mu dali požehnání. Přivedl nevěstu a vyzval ji, jestli se chce stát ženou ženicha. Nevěsta odprosí rodiče, poděkuje za vychování a pak se celý průvod odebral na cestu do kostela. Vyhrává jim dechová kapela. Ženich provázel mládence a družičky.

Po svatebním obřadu se jim na příhodném místě bránilo šancováním. Ženich musel nevěstu vyplatit. Pak se šlo do domu nevěsty nebo ženicha (jak se domluvili). Bylo vše připraveno a  veselí mohlo začít. Muzikanti zahráli sólo novomanželům, mládenci udělali kruh a  potom vytáčeli nevěstu a družičky ženicha. Družba dolévala prázdné skleničky. Rozproudila se veselice až do večera. Podávalo se skromné jídlo, hovězí maso, koláče. Když je po večeři, položí družba na talíř vdolek zdobený rozmarýnem a vybírá nevěstě na čepec. Vybrané peníze pak družba položil nevěstě na klín, aby z něho vyrostl syn nebo ceruška. Nakonec rozbije starý hrnec na znamení, že se všechno snědlo. Hosté si odnáší výslužku a tak novomanželům začíná společný život. Tož tak to chodívalo za starých časů.

Pavel Čmelík, Farář Horního sboru ČCE

S Marií Válkovou vzpomínala Magda Zemková

3

Ze života Domova První napadlý sníh nás stále zahání dovnitř. Procházky se omezily jen na návštěvy lékařů, zdravotních prohlídek a vyšetření . Kochat se zimní krajinou můžeme pouze z  okna. Abychom poznali, že je skutečně zima, tvoříme si výzdobu vevnitř. Za poslední týdny přibylo na pokojích spoustu zlatavých hvězdiček, drobných vánočních

Dětství na Valašsku Sešly jsme se s paní uživatelkou na pokoji v Domově, kde paní vzpomínala na svá dětská léta, maminku, otce a pět sourozenců. Život se opravdu kolikrát s nikým nemazlil. Byl především určen prací v  hospodářství, péčí o děti a domácnost. Rodiče vedli děti už odmala k práci, navykali je pracovati. Ogaři a  cérečky, sotva se batolili v  rubášku ve „psím oblečení“ (což byly gatě

stromečků a  zvonečků. Také v  jídelně to žije. Objevily se drobné stromečky, zlaté řetazy a adventní věnec, u kterého už svítí nejedna svíce. Ano, podle výzdoby to vypadá, že Vánoce jsou za dveřmi. Ale naplnili jsme nejen vizuální, ale také čichovou stránku Vánoční doby. Nelenili jsme a napekli a nazdobili jsme i spousty medových perníčků, které budou o  svátcích zdobit

vánoční stromek. Při pečení si na své přišli i  takzvaní „ochutnávači“, kteří na pečení nemohli chybět. Po „nepovedených“ kouscích perníčků se jen zaprášilo. Aby to ostatním nebylo líto, připravila si pro ně paní kuchařka jinou dobrotu – tiramisu s jahodami. Pojďte se s námi podívat, jak se taková tiramisa dělá po našem.

s vestou vcelku na zapínání vzadu) či v jupce. Kolikrát v rodině s více dětmi byly jenom jedny papučky a kožené jančáry. Děti si je půjčovaly. Děti pásly husy, krávy. V  desátém roce cérka vydatně pomáhala hospodyni, ogaři vodili volky. Chodilo se do lesa kácet stromy, sbírat jahody, maliny, houby, borůvky, sekali četinu a haluze. Cérka zase pomáhala v kuchyni uvařit a starala se o domácí práce. V létě se sušilo seno, sváželo obilí, na

podzim se česalo ovoce, kopaly a  pekly v ohni zemáky, tlačilo se zelí do beček. Škola byla vítaným odpočinkem. Ogaři a  cérky vymýšleli různé hry, které byly jednoduché a vystačily si bez jakéhokoliv nářadí. Příroda jim byla otevřená, hry byly veselé a  vtipné. Ogaři a  cérky se tak stali obratní a rychlí. Byla to dobrá průprava na tuhý život, který na horách býval.

KŠ

S M. P. vzpomínala Magda Zemková

Veselá historka o šetrném Valachovi Kdysi dávno, když mezi Vsetínem a  Horním Lidčem ještě jezdila parní mašinka, potřeboval strýc Matúš z  Polanských pasek zajet do okresního města na úřad. V cestování se moc nevyznal, dosud byl jeho hlavním prostředkem vlastní nohy, nebo nanejvýš tak formanský vůz. Teď ale, chtě nechtě, musel sa nastrojiť a vydať sa dolů na vlak.

J. Gebauer – Vsetíňák věrný Narodil se na Jasénce (1923), ale jinak žije stále ve městě. Výjimkou byl jen rok 1946, kdy vykonával vojenskou službu v Brně. Pochází ze stolařské rodiny. Vystudoval gymnázium a pokračoval na dřevařské škole ve Valašském Meziříčí. Nakonec pracoval jako technik v Dřevařských závodech. Jeho celoživotním zájmem a  zálibou je kreslení. Většinou kreslí jen tak, pro potěchu vlastní, přátel a známých, spolupracovníků apod.   Publikace: Ilustrace knížky „Valaši sa smějú“ (2006)   Dvě výstavky prací ve Vsetíně 2007 a 2013  Reprodukce několika obrázků, s „vyznáním“ k  700 výročí města (Revue „Valašsko“ č. 2T, 2008) J. Gebauer daroval Diakonii jeden ze svých obrazů, který se vydražil na letošní podzimní aukci. Podělil se s námi také o úryvek ze své knihy „Valaši sa smějú“ KŠ

Na nádraží v Polance, přijďaci k okénku, ptá se toho, co prodává jízdenky – Kolik že to bude stáť na ten Vsetín. „Cože!? Pět korun? No to je moc! To vám přecaj nedám!“ A  začal krútiť, smlúvať a ošíval sa … Ale nepořídil. Po chvíli povídá nasupeně: „Víte co. Já sa vám na to vykašlu! Toléj peněz enom tak nevyhodím, rači půjdu pěšky!“

A šel. Vydal se na cestu po svých. Než potom do toho města došel, potkalo ho ještě ledacos, jak to zaznamenal lidový vypravěč v knížce povídaček „Valaši sa smějú“. A strýca Matúša u pokladny na nádraží, jak tam smlúvá o  tu korunu nebo dvě, zachytila aj naše tužka. Úryvek z knihy Valaši sa smějú od J. Gebauera KŠ

4

17. listopad Je to neuvěřitelné, ale je tomu už čtvrt století od Sametové revoluce. Tedy přesně před 25 lety přivedla studenty na Václavské náměstí v Praze narůstající nespokojenost s  politickou a  ekonomickou situací. Od té doby oslavujeme státním svátkem s názvem „Den boje za svobodu a demokracii“. Sametová revoluce v  tehdejším Československu dala do pohybu revoluční změny, které výrazně přispěly k  pádu komunistického režimu, a  přinesly demokratické principy. Jak se žilo dříve, si mladí lidé nepamatují a staří na to často nechtějí vzpomínat. O  těžkých dobách napsala vzpomínku paní Marie Skrčená. KŠ

Opustili nás: Františka Jakešová.....................15. 11.

Jak Josef Visarionovič Stalin s Lysenkem rozplakal moji maminku. Víte co to je, když se řekne studený odchov? To v padesátých a až do poloviny šedesátých let, když se pustilo rádio, tak jste se to určitě dověděli. Celý národ byl poučován, že vlastnosti, které živočichové získají vnějším působením, tak tyto vlastnosti zdědí potomstvo. Celá rasa nebo populace se vylepšovala tím, že slabí zahynou, zůstanou jenom ti, co přežili. Silní. A jejich potomstvo tyto vlastnosti zdědí a bude silné. V praxi a v Pohořelickém kravíně, kde pracovala moje maminka, to vypadalo takto: Za teplým kravínem se postavily dřevěné boudičky a čerstvě narozená telátka se tam umístila. Na zimu na průvan i  na mráz. Telátku zprvu bučela, pak méně, dostala silný průjem a pak zdechla. V kravíně bučela kráva, že nemá tele u  sebe a  doma

Narozeniny oslavili:

Advent

Zhořová Ludmila..................................2. 10. Bohuslav Dittrich......................... 7. 10. (85) Mičulková Vlasta........................23. 10. (90) Bogarová Marie.................................. 24. 10. Adamík Karel....................................... 16. 11. Votruba Miloš........................................8. 12. Lada Jan............................................... 22. 12. Foldyna Jan......................................... 25. 12.

Drazí bratři a drahé sestry! Přicházíte sice ze sekulárního světa, který se honí za penězi, za úspěchem a  velmi rád by už na Pána Boha zapomněl – vždyť o Božích věcech je neslušné ve společnosti hovořit. Ale Diakonie je instituce evangelická a proto se chci vyjádřit plně i k tomu, co

plakala moje maminka. Moje maminka, která neplakala, že ji bolí ruce, neplakala, že vstává v půl třetí ráno 365 dnů v  roce bez nároku na dovolenou, neplakala nad výplatou. Neplakala, že nárok na důchod měli pracující v zemědělství až od 60 ti let (tatínek od 65 let) ostatní pracující šli do důchodu o 5 let dřív. Ale studený odchov oplakala. Lysenko Trofim Děnisovič učení – lysenkismus - že změnami prostředí je možné měnit vlastnosti živého organismu, a že takto získané vlastnosti se dědí. Vůdci v  SSSR věřili, že vytvořením nových podmínek lze zformovat i nového člověka (slabí zahynou). Obludným vyvrcholením jeho kariéry se stala vražedná kampaň proti zastáncům Mendelova učení i proti všem, kteří mu stáli v cestě. Marie Skrčená

vám naší faráři řeknou při biblických hodinách, ale co třeba všichni neslyšíte. Vzpomínám na naše nedávné rozloučení se setrou Jakešovou. Došlo k němu už v Adventu. Všechny naše modlitby a chvalozpěvy měly za adresáta toho, který právě přichází. Vždyť slovo Advent znamená příchod. Latinské slovo „advenio“ je v češtině přicházím. Bible nám vysvětluje, kdo za námi přichází. Není tedy Advent žádná lidová slovesnost, ale je to příprava na něco velikého. Připravujeme se na ten Vánoční zázrak, na příchod našeho Pána a  Spasitele na svět! A  On to s  námi nikdy neměl snadné a nemá to snadné ani dnes. Už prorok Izajáš volá a píše: „Vyrovnejte cestu Páně! Přímé čiňte stezky jeho!“ A  evangelista Jan opakuje ta táž slova i po dvou tisících letech. „Učiňte přímou cestu Spasitelovu k vašemu srdci!“ Zbavte se všeho, co je ve vás pokřivené, nalomené, zkoumejte své svědomí - ať jste staří nebo mladí. Vyznávejte se ze svých selhání, vpusťte jasné světlo do hlubin své duše, abyste dovolili Spasiteli vstoupit naplno do vašich srdcí! Tak velikou slávu je nám dovoleno připravovat. Ale opravdu nejde jen o napečení cukroví a  přípravu ozdob. Tu hlavní práci, tu duchovní, musíme vykonat sami – sami v  sobě. A  já, třebaže vás znám jen krátkou dobu, nemám o  vás obavy. Vy to jistě, s pomocí Ducha svatého zvládnete! MUDr. Vojtěch Zikmund

5

Loučení s létem Když se náš milý čtenář podívá z okna, uvidí, že létu skutečně definitivně odzvonilo. Ano, i datum v kalendáři říká, že léto 2014 je za námi. Proto jsme se rozhodli navázat na tradici a společně dát létu své sbohem. Na samotném konci léta jsme se s uživateli sešli a nostalgicky zavzpomínali na letošní léto, i léta dřívější. Léto 2014 nám přineslo stěhování a začátek rekonstrukce Domova! Domov, na který jsme byli navyklí, bude příští léto pryč, a na jeho místě bude stát nová budova – nový Domov. Letošní léto bylo překrásné počasí, ale pro nás znamenalo strach a  nejistotu z  nového prostředí. Po přestěhování se pár věcí muselo z  provozních důvodů změnit a  byl to někdy boj. Ale na loučení s létem jsme mohli konečně říci, že se v náhradních prostorách cítíme dobře a máme vše, co potřebujeme. Loučení s  létem nám přišla zpříjemnit naše známá skupinka harmonikářů. Veselí podpořil i  výtečný grog. K  dobré zábavě

nám nic nechybělo. Veselé vzpomínání o  životě na Valašsku, které nám připravila Magda, rozproudilo naše vzpomínky, a kdo chtěl, přidal něco ze svého života.

Ano, nové prostory nám Domov nenahradí úplně, ale v  těžkých časech jsme si blíž a držíme při sobě. Kristýna Škařupová

Mikulášské setkání Ve čtvrtek 4. prosince k  nám dorazila vzácná návštěva – Mikuláš i  se svou družinou. Podle tradice obchází Mikuláš Valašský kraj už po šest set let. Nemohl tedy zapomenout ani letos. Společně s uživateli Domova pro seniory jsme vzpomínali, co vše se u Mikuláše na Valašsku změnilo. Za několika desítkami let chodil Mikuláš s družinou jinou než dnes. Čert ano, ten tam vždycky byl. Dokonce hned dvakrát. Dříve čerti nosívali ovčí kožešinu ověšenou zvony pro dobytek. Ale anděl, ten s družinou nechodil. Co však v družině dříve nechybělo, byla smrtka. Ta chodila v bílých šatech

a  nosila kosu. S  družinou chodíval také Turek. To byla postava s dřevěným koněm a v dlouhé červené sukni a s turbanem na hlavě, všude měl plno pentlí. U  každého stavení Mikulášova družina zastavovala a žádali oves pro Turkova koně. Kdo oves nedal, tomu se podle rčení, příští rok neurodilo. Proto těm, kterým se oves neurodil, si jej šli půjčit k sousedům. S družinou šel také nosič, který nesl pytel, do kterého se oves dával. Tak vzpomínali na Mikuláše senioři z Domova. S dárky od Mikuláše to bylo horší. Jak jsme se dozvěděli, v  některých rodinách

nebyly prostředky na to, aby mohl Mikuláš něco přinést. Jiným donesl aspoň jablíčka a ořechy. Když to bylo v možnostech rodiny, mohl Mikuláš donést i bonbony, cukroví a perníčky. Často se objevovala i upečená postava čerta z vánočkového těsta. Ale pro ty zlobivé platilo to stejné jako dnes – brambory a uhlí. U nás na domově byl Mikuláš štědrý, dones balíčky s jablíčky, čokoládovými postavičkami a jinými sladkosti. Ale největším dárkem pro nás bylo, že jsme se sešli, pobavili, zavzpomínali a zatančili. Kristýna Škařupová

6

Křížovka Poslední číslo Miniplátku v tomto roce si nese poselství, které je ukryté v této křížovce. Pusťte se do řešení křížovky a její tajenku mějte na paměti i po Novém roce. Všem čtenářům vzkazuje Jan Foldyna, náš pravidelný autor křížovek.

VODOROVNĚ

tá šelma; slovensky jako 7) Zolův román; druhá část tajenky; popravčí 8) Smíchaná tekutina; pokuta z prodlení 9) Cizí ženské jméno; lehký beton; přenášet 10) Na rozkaz; zkratka ekonomiky

1) Slovensky jak; SPZ Plzeňského kraje; SPZ Kolín; zkratka odborně; SPZ Karlovarského kraje; SPZ Poprad; chemická značka draslíku 2) Předložka; instituce; chemická značka kyslíku; zkratka rolety 3) Nula; 1. část tajenky 4) Značka tuny; římsky 1002; SPZ Ostravského kraje; chemická značka kyslíku; domácky Eduard; německy co? 5) Chemická značka draslíku; římsky 49 římsky 11; podle; SPZ Prahy; pesticit 6) Začátek abecedy; české město; psovi-

A 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

B

C

SVISLE A) SPZ Prahy; hlodavec; noční vidina B) Ubytovna pro recidivisty; SPZ Maroka C) Pomoc; záporka; zkratka městské policie D) Kreslený seriál; majitel chaty

D

E

F

G

H

E) Obléci; zvolání toreadora; Ludolfovo číslo F) Prodejna; sklad; chemická značka draslíku G) Zlost; minulý den H) Přechod přes řeku; patřící Ele; SPZ Zlínského kraje CH) Rozdělovací znaménko; nahý model; zesílený odpor I) Opak lži; tělocvičný prvek J) Dětská četba; nejvyšší karta; K) Květenství obilí; německy smrt; SPZ Trenčína

CH

I

J

K

7

Pro zasmání  Ptá se malý dinosaurus: „Mami, můžu se taky dostat po smrti do nebe?“ „Ne, ty se nanejvýš můžeš dostat do muzea.“  Ptají se lidožrouti misionáře: „Proč se směješ, když jsi v hrnci na oběd?“ „Zrovna jsem se vám vyčůral do polévky“.  Ptá se kolega v práci druhého: „Modlíte se doma i před jídlem?“ „Ne, proč? Moje žena umí vařit!“  Ptá se student: „Je pravda, že se duše zemřelých vrací na zem strašit?“ „Takovým povídačkám nesmíš věřit!“ „Takže bych se mohl stát chirurgem...“  Ptá se opravář u  nebeské brány: „Proč jsem musel zemřít tak mladý?“ „Ale podle vyfakturovaných hodin máš minimálně 108 let!“  Ptá se kudlanka nábožná jetele: „Hele, jeteli, proč ty se nemodlíš?“ Jetel na to špitne: „Víš, já nechci být spasen.“

povídá vězeň „ale na to musí být odborník.“  Víte, že se papež vydal to mešity? I církev používá roaming... “  Francek umírá na zvláštní druh chřipky a tak žádá ženu, aby zavolala kněze. „Proč kněze, přece jsme celý život židé?“ „A to chceš, aby to chytl i  rabín?“

Marta Vodáková

Křížovka Novinkou Miniplátku je křížovka pana Bohumila Dittricha. Věříme, že čtenáři ocení jeho prvotinu a povzbudí je tak k tvoření dalších kousků. Panu Dittrichovi za příspěvek velice děkujeme. 1. Sladký dárek narozeninám 2. Díváme se přes to ven 3. Používá se to ke cvičení tady u nás 4. …, poledne, večer 5. Okresní město 6. Porcelánové nádobí 7. Prostředek k jízdě

8. 365 dní 9. Přes Bečvu vede… 10. 1. Den v týdnu 11. 18. 5. Má svátek 12. 25. 6. Má svátek 13. Prostředek ke čtení

1.

 „Pepíčku, modlíš se doma?“ „Ano, hlavně, aby byli všichni zdraví – tatínek a maminka.“ „A co ostatní?“ „To ne, tatínek je lékař a já nechci, aby přišel o práci.“

2. 3. 4.

 Katecheta se ptá dětí v  náboženství: „Co řekl Pán Ježíš apoštolům při Poslední večeři?“ „Jezte, pijte, všechno platím já“ říká Pepíček.

5.

 Eva se ptá Adama: Miluješ mě? Copak mám na výběr?

X 6.

 Pane faráři, zpovídám se z toho, že jsem vyprávěl protistátní vtipy... Pane faráři, vyprávěl jsem nepěkné vtipy o  vládních činitelích... Posloucháte mě? Poslouchám, až začneš.

7. 8.

 Pepíčku, obávám se, že se v  nebi neshledáme! A co jste tak hrozného provedl, pane faráři?

9.

 Bůh stvořil nebe a zemi a viděl, že je to dobré. Bůh stvořil veškeré rostlinstvo, ptáky na nebi a ryby v moři a viděl, že je to dobré. Bůh stvořil ženu, podíval se na ni a řekl: „Však se namaluje...“  Vězeňský kaplan domlouvá recidivistovi, kterého už potřetí odsoudili za vloupání: „Můj synu, až se dostaneš na svobodu, budu pomáhat.“ „Děkuji za nabídku, důstojnosti,“

 Rabín se ptá kněze: „Čeho můžeš ve vašem náboženství dosáhnout?“ „Když to půjde dobře, můžu se stát děkanem“ „A pak?“ Výjimečně bych se mohl stát biskupem.“ „A pak?“ „Sice se to nestane, ale mohl bych být papežem.“ „A pak?“ „Prosím tě, to si myslíš, že se můžu stát Bohem?“ „Co by, vždyť u nás se to jednomu povedlo.“

10. 11. 12. 13.

8

Slovíčko nakonec – vánoční dárek o chuti žít, o důstojnosti člověka... Kniha Slovíčko nakonec zahrnuje 30 krátkých pestrých úvah, např.: O bilancování, O chuti žít, O důstojnosti člověka, O očekávání, O odkládání věcí, O zápase ... „Jsou to krátká zamyšlení, ve kterých se autor obrací k posluchačům, ke čtenářům, s laskavostí i naléhavostí, bez patosu a smutku, ale s důrazem na život, vděčnost, lásku, pokoj, víru, důvěru a radost. Nejsou to texty o tom, jak se smířit se smrtí a smrtelností, ale spíš o tom, jak žít, být vděčný za život nejen toho, se kterým se loučíme, ale i za ten svůj, za vše, co nám laskavý Bůh dává každý den,“ řekla o knize Denisa Halašová, grafická designérka knihy. Autor knihy: Jan David Kniha je doplněna krásnými a výstižnými fotografiemi Roberta Goláně. Publikaci Vám nabízíme k prodeji: Cena: 85 Kč, při odběru 10 a více kusů 75 Kč / kus Formát: ČB, rozměry 15 x 15 cm, 48 stran, papír matná křída, vazba lepená Objednávky na email: [email protected], případně telefonicky: 571 420 617 (Eva Růžičková) Způsob odběru: Osobně: Diakonie Vsetín, Smetanova 1484, Vsetín (věžák, 8. patro) Poštou: poštovné za 1 ks 41 Kč (více knih – cena dle váhy) Kniha Slovíčko nakonec vyšla u příležitosti 10. výročí vzniku střediska Diakonie ve Vsetíně. Koupí knihy Slovíčko nakonec podpoříte práci Diakonie Vsetín. Jana Najtová fundraiser

O čase Chtěl bych se s vámi na chvilku zamyslet nad tím, jak vnímáme čas. V některých zemích, v  některých kulturách, mají lidé pocit, že proud času přichází odněkud zezadu, protože budoucnost je jim zatím skryta, je jaksi za jejími zády, zatím co minulost je to, co mohou mít již před očima a co se od nás vzdaluje. Takto stojí v proudu času, který kolem nich plyne. Možná to cítíme někdy také tak, že minulost, zejména tu vzdálenější, už nevidíme moc ostře, takže si pamatujeme jen nějaké významné okamžiky, někdo spíš to pěkné, někdo spíš to těžké. A budoucnost – tak to můžeme cítit – nás někdy příjemně ovane jako větřík, nebo pohoupá, pohladí, někdy ale také zavalí jako příliš velká vlna, jejíž přibližování trochu tušíme, nebo také přichází jako něco, co na nás rovnou a  nečekaně udeří. I  to možná známe, i  my se budoucnosti tak trochu bojíme. Ale přece jen je takový pohled na naše místo v  čase našemu chápání většinou vzdálené. My jsme součástí evropské, tedy křesťanské civilizace, a  vnímáme, a  také to tak říkáme, že budoucnost je

to, co máme před sebou (ne to, co je za námi), a  naopak vnímáme, že minulost je za námi. My to totiž vnímáme tak, že v proudu času nestojíme, my v něm putujeme. My se cítíme být aktivní, my jdeme, k něčemu směřujeme, a i v řeči to tak vyslovujeme, že se máme něčemu vyhnout, že nám někdo zkřížil cestu, že někdo jde v životě s námi. V životě k něčemu směřujeme. Kde se vzala v evropském, tedy i našem, myšlení představa, že život je pouť za něčím žádoucím? Za nějakým cílem, který je před námi? (Prý ani staré slovanské, ale ani antické myšlení to takto nevnímalo). Dovolím si tady přečíst úryvek z  jednoho dopisu apoštola Pavla, tedy z Bible, knihy, která je jedním ze základů našeho evropského myšlení: „Nemyslím, že bych už byl u  cíle nebo dosáhl dokonalosti. Běžím však, abych se jí zmocnil tak, jako mne se zmocnil Kristus Ježíš. Bratři, já nemám za to, že jsem již u cíle, ale jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši.“ (Fil 3, 12-14)

To nejlepší máme před sebou. A  my na to nejen čekáme, my k tomu usilovně spějeme. Jsou to pro někoho „světlé zítřky“, rostoucí blahobyt a prohlubující se poznání různých zatím skrytých záhad světa. Ano, i to můžeme i my křesťané vidět jako něco, k čemu putujeme, a  co tím dobrým, co konáme, i  aktivně připravujeme. Nebeský Otec nám přeje dobré a  dal nám zemi, abychom na ní pracovali. Ale On před nás postavil i  něco ještě lepšího, něco, co připravil pro nás ze své lásky: „Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.“ (Kor 2,9). Tak to vnímali křesťané a tak to putování časem k  dobrému konci máme v sobě i my. Myslím, že je dobře, když se v  životě nemusíme jen bát toho, že nás „jaksi zezadu“ nějaká nedobrá budoucnost překvapí, dostihne, ale že můžeme sami, tím dobrým, co konáme, putovat, někdy klopýtat, někdy běžet k  zářivému bodu našeho setkání s Bohem. Kapitola z knihy Slovíčko nakonec od Jana Davida

Redakční rada: Bohuslav Dittrich (BD), Jan Foldyna, Mudr. Vojtěch Zikmund, Bc. Jitka Adámková (JA), Kristýna Škařupová, DiS (KŠ). Vydává Diakonie ČCE – středisko Vsetín, Strmá 34/2, 755 01 Vsetín, tel.: 571 437 846

Pokud byste chtěli a mohli finančně podpořit sociální práci v Domově pro seniory Vsetín Ohrada, můžete tak učinit na účet Diakonie číslo 191748635/0300, variabilní symbol 0211