I. Stavební pozemek (§ 2 odst. 1 písm. b/ stavebního zákona) a zastavěný stavební pozemek (§ 2 odst. 1 písm. c/ stavebního zákona) mohou být tvořeny více pozemky – parcelami, přičemž jejich vymezení není podmíněno scelením pozemků. Stavební pozemek je tak v územním rozhodnutí o umístění stavby specifikován konkrétními pozemky, na kterých má být záměr umístěn. II. Požadavek umístění stavby tak, aby ani její část nepřesahovala na sousední pozemek (§ 23 odst. 2 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území) se rozumí požadavek, aby stavba nezasahovala na mezující pozemek ve vlastnictví osoby odlišné od stavebníka. III. Umístění přístavby ke stávající stavbě nelze podmiňovat bez dalšího zajištěním samostatného přístupu na veřejnou pozemní komunikaci, pokud stávající stavba je adekvátním způsobem napojena na kapacitně vyhovující veřejně přístupnou pozemní komunikaci. IV. Z povahy správního řízení a ustálené judikatury vyplývá, že správní orgány rozhodují podle skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí, přestože toto pravidlo správní řád výslovně nezakotvuje.
V Brně dne 18. prosince 2013 Sp. zn.: 1626/2013/VOP/MST
Zpráva o šetření ve věci územního řízení o umístění přístavby rodinného domu na pozemku p. č. X v k.ú. Říčany A- Předmět šetření Dne 5. 3. 2013 se na veřejného ochránce práv obrátil pan T.B. (dále jen „stěžovatel“), s podnětem vůči postupu Městského úřadu Říčany, odboru stavebního úřadu (dále jen „stavební úřad“), který posléze rozšířil i vůči postupu Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru regionálního rozvoje (dále jen „krajský úřad“). Stěžovatel podal dne 15. 10. 2012 u stavebního úřadu žádost o umístění stavby „přístavba rodinného domu, garáže, zimní zahrady, dvou bytových jednotek 3+kk, suterénu, chodby, venkovních automobilových stání“ na pozemcích p. č. X, Y a Z a p. č. st. A, B1 (dále jen „přístavba RD“). Územní řízení bylo dne 7. 11. 2012 přerušeno a stěžovatel vyzván, aby k žádosti o umístění stavby doložil dohodu o rozšíření věcného břemene průchodu a průjezdu motorovými vozidly po pozemku p. č. Z (přes tento pozemek je zajištěn přístup k pozemku p. č. X). Krajský úřad usnesení o přerušení územního řízení zrušil rozhodnutím ze dne 19. 3. 2013 a právním názorem zavázal stavební úřad k požadavku na doplnění podané žádosti o umístění stavby (přístavby RD) - doplnění projektové dokumentace stavby a sloučení pozemků p. č. Y a X. Stavební úřad následně dne 27. 5. 2013 územní řízení znovu přerušil a stěžovatele vyzval k doplnění žádosti o vydání územního 1
Všechny zde uváděné pozemky se nacházejí v k. ú. Říčany.
rozhodnutí v souladu s právním názorem krajského úřadu. Usnesení o přerušení bylo v odvolacím řízení dne 9. 10. 2013 potvrzeno rozhodnutím krajského úřadu. Stěžovatel se domnívá, že postup stavebního a krajského úřadu je nezákonný a působí mu průtahy při umísťování přístavby rodinného domu. Stavební úřad podle něj nemá právo požadovat rozšíření věcného břemene práva cesty, jakož ani sloučení pozemků pro umístění stavby. Na základě shromážděných podkladů se veřejný ochránce práv rozhodl zahájit v dané věci šetření dle ustanovení § 14 zákona o veřejném ochránci práv.2 Cílem šetření bylo prověření, zda požadavky stavebního a krajského úřadu ohledně doplnění žádosti o umístění stavby odpovídají příslušným právním předpisům, tj. stavebnímu zákonu3 a jeho prováděcím vyhláškám, zejména vyhlášce o obecných požadavcích na využívání území.4 V rámci tohoto šetření si ochránce dopisy ze dne 22. 10. 2013 vyžádal vyjádření stavebního a krajského úřadu. Ta byla doručena dne 21. 11. 2013 a 25. 11. 2013. Vyřízení podnětu jsem se na základě pověření veřejného ochránce práv JUDr. Pavla Varvařovského ujal já, neboť ochránce využil své možnosti dané mu ustanovením § 2 odst. 4 zákona o veřejném ochránci práv delegovat na mě některé oblasti své činnosti, do nichž patří i oblast stavebního řádu. B - Skutková zjištění Z informací, předložených stěžovatelem, a z vyjádření stavebního a krajského úřadu vyšly najevo následující skutečnosti. Stěžovatel je vlastníkem rodinného domu na pozemku p. č. 6/9; přístup k němu je zajištěn prostřednictvím věcného břemene průchodu a průjezdu motorovými vozidly po sousedním pozemku a následně po pozemní komunikaci. Souhlas s napojením pozemku na uvedenou pozemní komunikaci obdržel stěžovatel dne 3. 4. 2006 a 11. 4. 2006. Dne 15. 10. 2012 byla u stavebního úřadu podána žádost o umístění přístavby RD. Stavební úřad vyzval stěžovatele (výzvou ze dne 7. 11. 2012, č. j. 50679/2012-MURI/OSÚ/00028), aby do 30. 4. 2013 doplnil žádost o vydání územního rozhodnutí, mj. o dohodu nebo smlouvu o rozšíření věcného břemene průchodu a průjezdu motorovými vozidly po pozemku p. č. 6/14, a současně usnesením ze dne 7. 11. 2012, č. j. 50687/2012-MURI/OSÚ/00028, územní řízení přerušil. V odůvodnění usnesení o přerušení územního řízení stavební úřad uvedl, že v souvislosti s plánovanou přístavbou RD musí plánovanému rozšíření RD předcházet souhlas, resp. dohoda s povinnými z věcného břemene (tj. majiteli pozemku p. č. 6/14). K odvolání stěžovatele krajský úřad rozhodnutím ze dne 19. 3. 2013, č. j. 047797/2013/KUSK, usnesení o přerušení řízení zrušil a věc vrátil stavebnímu úřadu k novému projednání. Současně jej právním názorem zavázal, aby vyzval 2
Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. 4 Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů. 3
2
stěžovatele k doložení rozhodnutí o scelení pozemků, na nichž je záměr přístavby RD umístěn, a k doložení upravené projektové dokumentace. V odůvodnění uvedl, že umístění přístavby rodinného domu musí předcházet sloučení dotčených pozemků, jelikož stavbu rodinného domu, v tomto případě jeho přístavbu, lze umístit pouze na jeden celistvý pozemek a nikoliv na několik dílčích pozemků pod společným oplocením. Tento požadavek vyplývá z ustanovení § 20 odst. 4 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území, které určuje, jakým způsobem lze vymezit stavební pozemek; toto ustanovení totiž pracuje s pojmem „pozemek“ (v jednotném čísle), nikoliv s pojmem „pozemky“. Stavební úřad následně stěžovatele vyzval (výzvou ze dne 27. 5. 2013, č. j. 53070/2013-MURI/OSÚ/00028), aby do 31. 12. 2013 doplnil žádost o územní rozhodnutí o scelení pozemků, na nichž má být záměr umístěn, a o upravenou projektovou dokumentaci; současně stavební úřad usnesením ze dne 27. 5. 2003, č. j. 53090/2013-MURI/OSÚ/00028, územní řízení znovu přerušil. K odvolání stěžovatele krajský úřad rozhodnutím ze dne 9. 10. 2013, č. j. 144731/2013/KUSK, napadené usnesení potvrdil a svůj předchozí právní názor o nutnosti scelit pozemky doplnil následovně. Podle § 23 odst. 2 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území se stavby umísťují tak, aby stavba ani žádná její část nepřesahovala na sousední pozemek. Umístěním stavby nebo změnou stavby na hranici pozemků nebo v její bezprostřední blízkosti nesmí být znemožněna zástavba sousedního pozemku. Krajský úřad dále uvedl, že navrženým umístěním stavby musí být zachovány obecné požadavky na vymezování pozemků a umísťování staveb na nich. Skutečnost, že je v současné době stavební pozemek složen z více jednotlivých pozemků ve vlastnictví žadatele, nezaručuje, že pro daný záměr bude i v době budoucí vlastnictví předmětných pozemků dodrženo. Krajský úřad si byl vědom, že se jednalo o předjímání skutečností, avšak pokud měl posoudit charakter navrženého záměru, kdy by mohlo dojít k odprodeji některé z částí pozemku, na nichž má být umístěn předmětný záměr, tak z požadavků stavebního zákona a jeho prováděcích vyhlášek k danému záměru je právě stěžejní ona návaznost umístění předmětné stavby k danému pozemku (například při posuzování odstupových vzdáleností). Zatímco tedy současný rodinný dům je umístěn pouze na jediném pozemku p. č. 6/9, jeho přístavba zasahuje i na sousední pozemky p. č. 3/27 a p. č. st. 482; zasahování stavby na sousední pozemek však podle § 23 odst. 2 vyhlášky není možné. Za sousední pozemek je nutno považovat pozemek přímo sousedící. Tím, že je stavba navržena na několika pozemcích, požadavky vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území nejsou splněny. Stavební úřad doručil dne 21. 11. 2013 své stanovisko, v němž uvedl, že umísťovaná přístavba k rodinnému domu je značně rozsáhlá - v podstatě se jedná o samostatnou stavbu spojenou se stávajícím domem úzkým krčkem - a zasahuje na pozemky p. č. 6/9, 6/15 a 3/27. Uzavřená smlouva o věcném břemeni průchodu a průjezdu po pozemku p. č. 6/14 na pozemek p. č. 6/9 se týká pouze tohoto pozemku a nikoliv pozemků p. č. 6/15 a 3/27. Protože není doložena povinnost majitelů pozemku p. č. 6/14 umožnit průchod a průjezd na pozemky p. č. 6/15 a 3/27, byl stěžovatel vyzván k doložení dohody, která by tento problém řešila. Pokud jde o posouzení, zda umísťovaná přístavba vyžadovala vydání územního rozhodnutí o změně stavby nebo o umístění stavby, stavební úřad dosud ve věci pouze shromažďoval podklady, které by umožňovaly uvedenou otázku kvalifikovaně
3
posoudit. Proto mj. požadoval i doplnění projektové dokumentace, z níž by vyplývalo, zda je naplněn zákonný pojem přístavba. Krajský úřad se vyjádřil dne 25. 11. 2013 tak, že zejména zopakoval argumentaci z předchozích dvou rozhodnutí o odvoláních stěžovatele, tj. že umístění stavby na několik pozemků je v rozporu s § 20 odst. 4 a § 23 odst. 2 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území. Kromě toho doplnil, že pojem „sousední pozemek“ se vyskytuje v ustanovení § 85 a § 109 stavebního zákona, podle kterých je účastníkem řízení ten, kdo má věcné či jiné právo k sousedním stavbám či pozemkům. Dále citoval z rozsudku Nejvyššího správního soudu, podle kterého „sousedním pozemkem podle § 34 odst. 1 stavebního zákona (zákona č. 50/1976 Sb.) lze rozumět jen takový pozemek, který má s pozemkem, jehož se územní rozhodnutí týká, společnou hranici („mezující soused“).“ 5 Stejně citoval i z nálezu Ústavního soudu, kterým byla zrušena definice pojmu „sousední pozemky a stavby na nich“ a podle kterého je možné za účastníky řízení podle stavebního zákona pojmout i vlastníky jiných sousedních pozemků než pozemků majících společnou hranici s pozemkem, který je předmětem řízení. 6 Tyto závěry jsou podle krajského úřadu použitelné i pro ustanovení § 23 odst. 2 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území, kde je nutno za sousední pozemek považovat vždy jen daný mezující „pozemek“, nikoliv však „stavební pozemek“ - v tom případě by se mohlo jednat i o soubor pozemků např. pod společným oplocením. Je-li tedy stavba rodinného domu umístěna na jednom pozemku, tak pokud se jeho přístavbou zasahuje i na sousední pozemek, není uvedené ustanovení vyhlášky splněno. Proto je nutné pozemky před umístěním stavby scelit. C - Hodnocení věci zástupcem ochránce Zákon o veřejném ochránci práv mi ukládá povinnost k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívat k ochraně práv a svobod.7 Šetřenou věc hodnotím následujícím způsobem. Výklad krajského úřadu v obou rozhodnutích o odvolání, jakož i ve vyjádření k šetření veřejného ochránce práv, směřoval k určení, že stavbu lze umístit pouze na jeden celistvý pozemek, nikoliv na několik pozemků nebo jejich částí. Na podporu tohoto názoru v prvním rozhodnutí ze dne 19. 3. 2013, č. j. 047797/2013/KUSK, krajský úřad argumentoval, že podle § 20 odst. 4 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území je vymezován „stavební pozemek“. Skutečnost, že se jedná o pozemek v jednotném čísle, brání v případě stěžovatele tomu, aby přístavba rodinného domu byla umístěna na několika pozemcích, a sice p. č. 6/9, 6/14, 3/27. Stavbu lze umístit pouze na jeden celistvý pozemek, nikoliv na několik dílčích pozemků pod společným oplocením.
5
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2009, č. j. 5 As 67/2008-111. Nález Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2000, sp. zn. Pl. ÚS 19/1999. 7 Ustanovení § 1 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv. 6
4
Je zřejmé, že tento názor krajského úřadu vychází z velice úzkého jazykového výkladu předmětného ustanovení vyhlášky, který nebere ohled na ustanovení § 2 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. Podle něj se stavebním pozemkem rozumí „pozemek, jeho část nebo soubor pozemků, vymezený a určený k umístění stavby územním rozhodnutím“. Z tohoto úhlu pohledu je zbytečné scelovat pozemky, na nichž by mělo dojít k umístění přístavby rodinného domu tak, aby vzniknul pouze jediný pozemek. Stavební pozemek totiž nevzniká scelením nebo rozdělením pozemků, nýbrž je k umístění stavby vymezen územním rozhodnutím nebo regulačním plánem a může sestávat i z několika pozemků. V daném případě by se klidně mohlo jednat o pozemky p. č. 6/15, 6/9 a 3/27, na nichž má být umístěna stěžovatelova přístavba. Stavební pozemek je tedy nutno definovat ne izolovaně, pouze podle předmětného ustanovení vyhlášky, nýbrž v souladu se stavebním zákonem, na který koneckonců § 20 odst. 4 vyhlášky výslovně odkazuje. Z výše uvedeného také vyplývá, že ze strany krajského úřadu dochází ke směšování pojmů „stavební pozemek“ a „parcela“. Zatímco parcela může být opravdu tvořena pouze jediným, celistvým pozemkem,8 pro stavební pozemek takové omezení neplatí a proto může být tvořen jedním, ovšem klidně také desítkami pozemků. Kromě zákonné definice stavebního pozemku v § 2 odst. 1 písm. b) stavebního zákona nacházím podporu svého názoru i v § 2 odst. 1 písm. c) stavebního zákona, který definuje zastavěný stavební pozemek, a to jako „pozemek evidovaný v katastru nemovitostí jako stavební parcela a další pozemkové parcely zpravidla pod společným oplocením, tvořící souvislý celek s obytnými a hospodářskými budovami“. Podle odborné literatury se zastavěným stavebním pozemkem rozumí „pozemek evidovaný v druhu pozemku zastavěné plochy a nádvoří“ a „pozemky, které nejsou stavebními parcelami“.9 Jsem tedy názoru, že podle stavebního zákona může být stavební a zastavěný stavební pozemek tvořen více pozemky, přičemž k jejich stanovení není nutné dotčené pozemky scelovat. Ustanovení § 20 odst. 4 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území je dodrženo tím, že z pozemků, na nichž je umísťována stavba, je vymezen stavební pozemek. Podle v pořadí druhého rozhodnutí krajského úřadu ze dne 9. 10. 2013 se stavby umísťují tak, aby stavba ani její část nepřesahovala na sousední pozemek, jak to plyne z § 23 odst. 2 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území.10 Za takový sousední pozemek je nutno považovat všechny pozemky, které mají společnou mez s pozemkem, na němž má být umístěna navrhovaná stavba. Ani s tímto názorem nemohu souhlasit. V předmětném ustanovení, podle mého názoru, se pod pojmem „sousední pozemek“ nerozumí každý pozemek, který má společnou hranici s pozemkem, na němž má být umístěn stavební záměr, nýbrž pouze takový pozemek, který má společnou hranici a je ve vlastnictví „souseda“, tedy jiného 8
Podle § 27 odst. b) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů: „Pro účely tohoto zákona se rozumí parcelou pozemek, který je geometricky a polohově určen, zobrazen v katastrální mapě a označen parcelním číslem.“ 9 Str. 6 in MALÝ, Stanislav. Nový stavební zákon s komentářem: Zákon č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Vyd. 1. Praha: ASPI, 2007, XII, 732 s. ISBN 9788073572495. 10 „Stavby se umisťují tak, aby stavba ani její část nepřesahovala na sousední pozemek. Umístěním stavby nebo změnou stavby na hranici pozemků nebo v její bezprostřední blízkosti nesmí být znemožněna zástavba sousedního pozemku.“
5
vlastníka, odlišného od vlastníka pozemku, na němž má být umístěna navržená stavba. Tímto výkladem krajského úřadu by došlo k popření § 2 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, tj. že stavební pozemek může být tvořen i souborem několika pozemků, určených k umístění stavby. Pokud tedy může být stavba umístěna na několika pozemcích, je zřetelné, že může dojít a v praxi také naprosto běžně dochází k situaci, kdy stavba překračuje hranici jednoho pozemku a zasahuje na část dalšího. Pokud jsou oba takové pozemky ve vlastnictví jedné osoby - stavebníka, nedochází k porušení § 23 odst. 2 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území. Rozpor s tímto ustanovením by nastal v situaci, kdy by stavba svou částí přesahovala na pozemek ve vlastnictví jiné osoby než stavebníka. K takové situaci však v případě stěžovatele nedochází - pozemky p. č. 6/9, 3/27 a 6/15 jsou v jeho vlastnictví a podle dokumentace stavba na jiné pozemky nezasahuje. Pokud krajský úřad vychází z předpokladu, že v budoucnu je možná změna vlastnictví dotčených pozemků (p. č. 6/9, 6/15 a 3/27), čímž by došlo k porušení § 23 odst. 2 vyhlášky, neboť by došlo k přesahu stavby na sousední pozemek, samozřejmě je možné si představit, že taková situace, tedy odprodej jednoho z pozemků, nastane. Je ale nutné připomenout, že správní orgány rozhodují podle skutkového a právního stavu, který tu je v době vydání rozhodnutí, nikoliv podle stavu, který v budoucnosti (teoreticky) může nastat. Byť toto pravidlo není obsahem správního řádu11 ani jiných předpisů, bylo spolehlivě dovozeno judikaturou. Za všechny např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2011, č. j. 1 As 24/2011-79: „Na rozdíl od občanského soudního řádu (§ 154 odst. 1) a soudního řádu správního (§ 75 odst. 1) neobsahuje správní řád konkrétní ustanovení, jež by zakotvovala zásadu, že pro rozhodování správního orgánu je rozhodující skutkový a právní stav v době vydání rozhodnutí. Lze však souhlasit s názorem, že zásada vyplývá implicitně ze správního řádu, a to ostatně již jen s přihlédnutím k jiným ustanovením správního řádu, jako je § 96 odst. 2, § 90 odst. 4 nebo § 82 odst. 4. (…) Rozhodování správního orgánu podle skutkového stavu v době vydání rozhodnutí tedy vyplývá přímo z povahy správního řízení, které směřuje k vydání konstitutivního správního rozhodnutí (viz rozsudek NSS ze dne 17. 12. 2008, č. j. 1 As 68/2008126, zejména body 36 a 37). Teprve právní mocí takového rozhodnutí vzniká, mění se či zaniká právo a povinnost. Tento postup je brán jako samozřejmý a zavedený v historii správního řízení (např. již rozhodnutí prvorepublikového NSS ze dne 20. 10. 1925, sp. zn. 8179/25, Boh. A. č. 5975/26). I to mohlo být důvodem, proč zákonodárce nepovažoval za nutné speciálně toto pravidlo kodifikovat do konkrétních ustanovení, na rozdíl od řízení přezkumného.“ Stejně hovoří i rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 2. 2006, č. j. 30 Ca 24/2005 -36: „Pokud se žalobkyně dovolávala rozhodnutí o návrhu na umístění stavby podle stavu ke dni jeho podání, třeba poznamenat, že stavební úřad musel rozhodnout o věci na základě skutkového a právního vztahu, který tu byl až ke dni rozhodnutí o něm. Rozhodující tak není den podání návrhu či žádosti na vydání rozhodnutí, nýbrž okamžik, kdy je o nich rozhodováno.“ 12 Krajský úřad tedy pochybil, když posuzoval skutkový stav na základě možných, v budoucnosti nastoupivších skutečností.
11
Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Dále rovněž např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2004, č. j. A 4/2003-53, nebo rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 8. 2000, č. j. 7 A 89/98-35. 12
6
K požadavku stavebního úřadu doplnit žádost o doložení dohody nebo smlouvy k rozšíření věcného břemene průchodu a průjezdu motorovými vozidly po pozemku p. č. 6/14 na pozemek p. č. 6/9 tak, aby toto věcné břemeno umožňovalo přístup i na další pozemky p. č. 3/27 a 6/15, uvádím následující. Podle § 20 odst. 4 a 7 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území se stavební pozemek vymezuje tak, aby byl dopravně napojen na kapacitně vyhovující veřejně přístupnou pozemní komunikaci, přičemž ke každé stavbě rodinného domu musí vést zpevněná pozemní komunikace široká nejméně 2,5 m a končící nejdále 50 m od stavby.13 Tyto požadavky jsou v případě stávajícího stěžovatelova rodinného domu na pozemku p. č. 6/9 splněny, když přístup ke stavbě rodinného domu je řešen po komunikaci na pozemku p. č. 471/1 a následně věcným břemenem práva cesty po pozemku p. č. 6/14. Stěžovatel ve své žádosti o vydání územního rozhodnutí uvedl, že požaduje umístit přístavbu stávajícího rodinného domu. Posouzení, zda jde skutečně o přístavbu či o samostatnou stavbu, je v působnosti stavebního úřadu, který k němu ovšem dosud nepřistoupil a není mou snahou tuto jeho úvahu jakkoliv předurčovat. Vyjdu-li však z žádosti stěžovatele o umístění přístavby, tak touto přístavbou je nutno rozumět změnu již dokončené stavby, kterou dochází pouze k jejímu půdorysnému rozšíření.14 V daném případě se stěžovatel rozhodl změnit svůj již dokončený rodinný dům na pozemku p. č. 6/9, k němuž má řádně, v souladu s § 20 odst. 7 vyhlášky, zajištěn přístup. Realizací přístavby, která tento rodinný dům pouze rozšiřuje a nevede ke vzniku nového, samostatného rodinného domu, nevzniká potřeba nově zajistit přístup na veřejně přístupnou pozemní komunikaci, na kterou již stávající rodinný dům je odpovídajícím způsobem napojen. Není tedy nutné požadovat rozšíření existujícího věcného břemene práva cesty k pozemku p. č. 6/14, neboť toto věcné břemeno ke zpřístupnění rodinného domu i po jeho půdorysném rozšíření postačuje. Stavební úřad vychází z předpokladu, že vlastníci pozemku p. č. 6/14 nemají povinnost umožnit průjezd a průchod na pozemek p. č. 3/27 a 6/15, proto je nutné existující věcné břemeno rozšířit. Takové rozšíření však není nutné ani z hlediska napojení rodinného domu na dopravní infrastrukturu, ani z hlediska vymezení stavebního pozemku. Přístavba je z velké části navržena na pozemku p. č. 6/9, na který je přístup zajištěn. Bude-li tedy budoucí stavební pozemek vymezen z pozemků p. č. 6/9, 6/15 a 3/27, přičemž jeden z těchto pozemků (v daném případě p. č. 6/9) má zajištěn přístup, bude mít tento přístup i stavební pozemek; samozřejmě je nutné, aby tento přístup splňoval požadavky dané § 20 odst. 4 vyhlášky. Pro vymezení budoucího stavebního pozemku není nutné, aby všechny jeho části (jednotlivé pozemky) byly napojeny na dopravní infrastrukturu. Na základě výše uvedených úvah se tedy domnívám, že krajský a stavební úřad požadovaly po stěžovateli doplnění žádosti o takové podklady a náležitosti, které nevyplývají z právních předpisů. Takové jednání zakládá rozpor s ustanovením 13
Ustanovení § 20 odst. 4 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území: „Stavební pozemek (§ 2 odst. 1 písm. b/ stavebního zákona) se vždy vymezuje tak, aby svými vlastnostmi, zejména velikostí, polohou, plošným a prostorovým uspořádáním a základovými poměry, umožňoval umístění, realizaci a užívání stavby pro navrhovaný účel a aby byl dopravně napojen na kapacitně vyhovující veřejně přístupnou pozemní komunikaci.“ § 20 odst. 7 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území: „Ke každé stavbě rodinného domu nebo stavbě pro rodinnou rekreaci nebo souvislé skupině těchto staveb musí vést zpevněná pozemní komunikace široká nejméně 2,5 m a končící nejdále 50 m od stavby.“ 14 Ustanovení § 2 odst. 5 stavebního zákona: „Změnou dokončené stavby je přístavba, kterou se stavba půdorysně rozšiřuje a která je vzájemně provozně propojena s dosavadní stavbou.“
7
§ 2 odst. 1 správního řádu, podle kterého správní orgány mohou postupovat pouze v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, a s § 6 odst. 2 správního řádu, podle kterého jsou podklady od dotčených osob vyžadovány jen tehdy, stanoví-li tak právní předpis. D - Závěry I. Stavební pozemek (§ 2 odst. 1 písm. b/ stavebního zákona) a zastavěný stavební pozemek (§ 2 odst. 1 písm. c/ stavebního zákona) mohou být tvořeny více pozemky – parcelami, přičemž jejich vymezení není podmíněno scelením pozemků. Stavební pozemek je tak v územním rozhodnutí o umístění stavby specifikován konkrétními pozemky, na kterých má být záměr umístěn. II. Požadavek umístění stavby tak, aby ani její část nepřesahovala na sousední pozemek (§ 23 odst. 2 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území) se rozumí požadavek, aby stavba nezasahovala na mezující pozemek ve vlastnictví osoby odlišné od stavebníka. III. Umístění přístavby k stávající stavbě nelze podmiňovat bez dalšího zajištěním samostatného přístupu na veřejnou pozemní komunikaci, pokud stávající stavba je adekvátním způsobem napojena na kapacitně vyhovující veřejně přístupnou pozemní komunikaci. IV. Ačkoliv procesní pravidlo zavazující správní orgány rozhodovat podle skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí správní řád výslovně nezakotvuje, je toto pravidlo, jak vyplývá z ustálené judikatury, spolehlivě odvoditelné z povahy správního řízení, které směřuje k vydání konstitutivního správního rozhodnutí. Na základě výše popsaných zjištění a úvah jsem ve smyslu ustanovení § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv dospěl k přesvědčení, že se Městský úřad Říčany, odbor stavebního úřadu, a Krajský úřad Středočeského kraje, odbor regionálního rozvoje, dopustily pochybení, neboť požadovaly doplnění žádosti o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby o požadavky, které jsou v rozporu se stavebním zákonem a vyhláškou o obecných požadavcích na využívání území. Zprávu o šetření zasílám starostovi města Říčany Mgr. Vladimíru Kořenovi a řediteli Krajského úřadu Středočeského kraje Ing. Zdeňku Štětinovi a žádám, aby se v zákonné lhůtě 30 dnů od jejího doručení vyjádřili ke zjištěným pochybením a informovali mě o přijatých opatřeních k nápravě. Zpráva shrnuje mé dosavadní poznatky, které mohou být podkladem pro mé závěrečné stanovisko. Zprávu zasílám rovněž stěžovateli.
JUDr. Stanislav K ř e č e k v. r. zástupce veřejného ochránce práv (zpráva je opatřena elektronickým podpisem)
8
