I. V případě vážných pochybností, zda jsou dány důvody pro zahájení řízení z moci úřední by měl správní úřad přihlédnout také k tomu, zda osobám, které učinily podnět k zahájení řízení, bude v tomto řízení dána možnost hájit z pozice účastníků řízení svá práva, eventuálně by byla i v širším smyslu dotčena jejich hmotná práva. II. Ustanovení § 125 stavebního zákona platí i pro tzv. historickou studnu, u níž je odběr podzemní vody považován za povolený. Pokud tedy vlastník historické studny nedoloží vodoprávnímu úřadu ověřenou dokumentaci odpovídající jejímu skutečnému provedení podle vydaných povolení, příp. dokumentaci skutečného provedení stavby, vodoprávní úřad pořízení takové dokumentace, případně zjednodušené dokumentace (pasportu stavby), nařídí. V Brně dne 14. února 2014 Sp. zn.: 3470/2012/VOP/JBE
Zpráva o šetření ve věci stavby studny na sousedním pozemku
Na veřejného ochránce práv se obrátil pan K.Ž. (dále také „stěžovatel“), s podnětem směřujícím proti postupu Městského úřadu v Mikulově, odboru životního prostředí (dále také „vodoprávní úřad“). Na tento úřad se stěžovatel obracel ve věci studny nacházející se na sousedním pozemku parc.č. X ve vlastnictví Ing. J.H.
A - Předmět šetření Podle stěžovatele realizoval vlastník sousední nemovitosti na svém výše uvedeném pozemku zcela novou stavbu studny bez patřičných povolení a neodborným způsobem. Ačkoliv se stěžovatel na vodoprávní úřad opakovaně obracel a doložil důkazy o nepovolenosti předmětné studny, věc nebyla ze strany vodoprávního úřadu dořešena. Stěžovatel se obracel rovněž na Krajský úřad Jihomoravského kraje (dále také „krajský úřad“), ovšem i zde bezúspěšně. Po posouzení podnětu z hlediska věcné působnosti jsem se rozhodl v souladu s ustanovením § 14 zákona o veřejném ochránci práv1 ve věci zahájit šetření, v jehož rámci jsem o stanovisko požádal starostu města Mikulova jako osoby stojící v čele Městského úřadu Mikulov.
1
Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů.
B - Skutková zjištění Při hodnocení předmětné záležitosti jsem vycházel z informací a podkladů zaslaných stěžovatelem, z podkladů zaslaných mi vodoprávním úřadem, které zahrnovaly úplný spisový materiál týkající se vodoprávního dozoru prováděného k podání stěžovatele v dotčené lokalitě, jakož i ze zjištění v rámci místního šetření provedeného dne 15. 8. 2013 pověřenými právničkami Kanceláře veřejného ochránce práv. Z těchto podkladů vyplynula následující skutková zjištění. Dne 30. 7. 2010 se stěžovatel obrátil na vodoprávní úřad s podáním, v němž požadoval provedení místního šetření ve věci kopané studny na pozemku parc.č. X. V této žádosti uvedl, že v roce 2006 nechal na svém sousedním pozemku parc.č. Y provést odbornou geodetickou firmou nedestruktivní průzkum podloží georadarem za účelem stanovení výskytu a hloubky spodních vod pro zadání vypracování projektové dokumentace a následně podání žádosti o příslušná povolení pro vybudování studny. S těmito výsledky měl dle svého tvrzení seznámit vlastníka sousedního pozemku, který měl následně v roce 2008 začít sám na svém pozemku svépomocí hloubit studnu. Stěžovatel v žádosti uvedl, že podle jeho názoru tato studna nemá náležitosti řádné stavby, nebyla povolena a je vystavěna neodborným způsobem, skruže jsou vzpříčené a není zabráněno průniku povrchových vod do podloží. Ústí studny podle jeho tvrzení nebylo řádně zabezpečeno a v jejím okolí měl stavebník provádět další stavební práce a skladovat materiály, což dle stěžovatele mohlo vést ke kontaminaci spodních vod. Stěžovatel uvedl, že sám byl v důsledku tohoto postupu souseda nucen upustit od plánované výstavby kopané studny, protože se obával znehodnocení podzemních vod. Vodoprávní úřad nařídil provedení vodoprávního dozoru na 16. 11. 2010 na místě samém, což bylo i stěžovateli dáno na vědomí, přičemž vlastník studny byl vyrozuměn, že při výkonu vodoprávního dozoru má předložit projektovou dokumentaci provedení stavby vodního díla – studny a povolení k nakládání s podzemními vodami a k jejich odběru. Z protokolu o vodoprávním dozoru mimo jiné vyplývá, že vodoprávní úřad pořídil fotodokumentaci dané studny a jejího okolí. Vlastník studny do protokolu uvedl, že rodinný dům zakoupil od předchozího majitele v roce 1998 a studna se na daném pozemku již nacházela, jen nebyla používána a byla překryta poškozenými betonovými deskami. Ty měl vlastník studny oddělat a následně studnu vyztužil betonovými skružemi. Povolení k užívání studny vlastník nepředložil, protože jej neměl ve své dispozici. Vodoprávní úřad uložil vlastníku studny, aby do 1 měsíce doložil předchozí existenci studny, v opačném případě by vodoprávní úřad postupoval dle § 129 stavebního zákona.2 Vodoprávní úřad dále vlastníku studny nařídil, aby kolem studny osadil do betonu betonové kostky či jinou formu odláždění se sklonem od skruže, aby voda odtékala od studny, a zabránilo se tak vtoku vody z okolí. Dne 29. 11. 2010 byla vodoprávnímu úřadu vlastníkem studny doložena čestná prohlášení tří osob, z nichž mimo jiné vyplývalo, že se již od druhé poloviny 40. let minulého století v zadní části dvora nacházela kopaná studna, dle jednoho z čestných prohlášení se zde studna nacházela i po roce 2004. V reakci na toto doložení existence studny vydal vodoprávní úřad dne 10. 1. 2011 vlastníku studny sdělení, že na základě doložených čestných prohlášení lze konstatovat, že se jedná v daném případě o studnu vybudovanou před rokem 1955 určenou pro odběr podzemní vody pro individuální zásobování, kterou v roce 2008 vlastník studny 2
Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.
2
opravil. K odběru podzemních vod vodoprávní úřad doplnil, že odběr podzemních vod pro individuální zásobování jednotlivých občanů (domácností) ze stavby studny postavené před rokem 1955 se považuje za povolený podle § 8 odst. 1 písm. b) vodního zákona.3 Dne 17. 1. 2011 byla na Městský úřad v Mikulově stěžovatelem zaslána stížnost proti postupu vodoprávního úřadu. Tuto stížnost vyřizoval tajemník úřadu JUDr. Jiří Večeřa. Společně se stížností předložil stěžovatel tři čestná prohlášení, která měla vyvracet existenci předmětné studny před rokem 1955. Tajemník úřadu postoupil výsledek stížnosti a čestná prohlášení coby nové skutečnosti vodoprávnímu úřadu, který v návaznosti na to zaslal výzvu k podání vysvětlení vlastníku studny. V mezidobí ještě vodoprávní úřad obdržel dne 25. 3. 2011 od stěžovatele další podání, označené jako žádost o zahájení řízení, v němž byl mimo jiné učiněn podnět k zahájení přestupkového řízení s vlastníkem studny. Výzva k podání vysvětlení byla následně v průběhu dubna 2011 rovněž zaslána stěžovateli, jakož i všem osobám, které předložily čestná prohlášení týkající se předmětné studny (celkem se jednalo o šest osob, tři na straně stěžovatele, tři na straně vlastníka studny). V rámci podaných vysvětlení uvedl vlastník studny, že při rekonstrukci nemovitosti zakoupené v roce 1998 našel studnu, překrytou pouze deskami. Nemovitost podle něj pochází cca z roku 1900 a jak je známo, v dané době nebyl nikde zaveden vodovodní řad a každá nemovitost měla zdroj ze své studny. Studnu začal vlastník údajně řešit až později, z bezpečnostních důvodů (narození syna), byl tak nucen zajistit ji skružemi. Vodu ze studny podle svých slov nevyužíval s výjimkou občasného zalévání zahrady. Z podaných vysvětlení k čestným prohlášením vydaným ve prospěch vlastníka studny mimo jiné vyplynulo, že studna na daném pozemku byla ještě za vlastnictví předcházejících dvou vlastníků (tj. i 40. a 50. léta minulého století), protože daná osoba pomáhala na daném místě rušit zahradu a starý vinohrad, že studna se na daném místě nacházela v letech 2003 až 2008, že původní vlastník v 50. letech minulého století choval drůbež a měl často zmiňovat používání vody ze studny pro tyto účely atd. Z podaných vysvětlení k čestným prohlášením na straně stěžovatele mělo mimo jiné od předchozího majitele nemovitosti vyplývat, že za jeho vlastnictví (od roku 1988) v dané lokalitě žádná studna nebyla a v tomto domě byl v té době již zaveden vodovodní řad, další osoba uvedla, že byla vlastníkem studny požádána o pomoc při kopání studny, kdy měly být postupně osazovány skruže a kopáno, dokud se neobjevila voda, skruží mělo být celkem 12 kusů. Třetí osoba uvedla, že pomáhala při osazování skruží. Dne 16. 6. 2011 vydal vodoprávní úřad sdělení obsahující záznam o odložení věci podle § 66 odst. 3 písm. a) zákona o přestupcích,4 neboť došlé oznámení neodůvodňuje zahájení řízení o přestupku nebo postoupení věci. Vodoprávní úřad odůvodnil odložení věci tím, že prověřil skutečnosti uvedené v došlém oznámení a ty nebyly jednoznačně prokázány jako relevantní ve věci možného spáchání přestupku, tedy provedení stavby bez patřičného povolení. Na základě podaných vysvětlení ze strany vypovídajících osob nelze jednoznačně konstatovat, zda prováděné stavební práce týkající se předmětu jednání byly součástí stavby studny nové, nebo se jednalo o práce na rekonstrukci, údržbě či obnově již existujícího objektu. Na podkladě došlých oznámení bylo dle vodoprávního úřadu osvědčeno, že existence této studny je známa již z dob dřívějších, kdy tato sloužila jako zdroj vody pro chov drůbeže. Dle vodoprávního úřadu dále umístění studny bezprostředně 3 4
Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.
3
u rodinného domu, který zde byl postaven v prvním desetiletí 20. století, je okolností, která svědčí o existenci studny již v dané době. Objekt obytného stavení musel být mimo jiné zajištěn i dostupným a využitelným zdrojem vody podle tehdejších platných právních norem a předpisů, neboť jiný zdroj vody v té době v místě nebyl. Na základě toho dospěl správní orgán k závěru, že k naplnění skutkové podstaty přestupku ve smyslu § 116 vodního zákona nedošlo a nebyly rovněž zjištěny jiné skutečnosti nebo okolnosti opravňující správní orgán k zahájení řízení podle zákona o přestupcích proti určité osobě. Dne 4. 7. 2011 obdržel vodoprávní úřad žádost stěžovatele o sdělení, jak bylo ze strany vodoprávního úřadu konáno, jaká byla přijata rozhodnutí k nápravě uvedeného stavu a v jakém termínu k nápravě dojde. Stěžovatel v tomto podání rovněž uvedl, že v bezprostřední blízkosti studny přibývá uskladněný stavební a odpadový materiál. Dne 13. 7. 2011 vodoprávní úřad vyrozuměl stěžovatele sdělením, v němž uvedl, že po provedeném důkazním šetření trvá na svém sdělení ze dne 10. 1. 2011. Pokud jde o oznámení o přibývání uskladněného materiálu v blízkosti studny, sdělil vodoprávní úřad stěžovateli, že v této věci bude proveden další vodoprávní dozor. Vodoprávní úřad následně dne 18. 8. 2011 provedl vodoprávní dozor na místě samém, při kterém shledal, že vrchní skruž není ošetřena proti vniknutí nečistot z okolí a poklop studny není pořádně utěsněn. V důsledku toho byla vlastníku studny následně dne 24. 8. 2011 zaslána výzva ke zjednání nápravy, v níž byl vlastník studny vyzván, aby do 30 dnů od jejího doručení zabezpečil studnu poklopem a okolí skruže osadil dvěma řadami betonových kostek uložených do betonového lože. Dne 1. 9. 2011 pak bylo opět na místě samém provedeno místní šetření, při němž bylo konstatováno, že požadovaná náprava byla zjednána. Stěžovatel se současně se stížností proti postupu vodoprávního úřadu dne 10. 8. 2011 obrátil na krajský úřad, který si následně vyžádal od vodoprávního úřadu celkovou spisovou dokumentaci. K otázce postupu vodoprávního úřadu ve vztahu k došlému oznámení o přestupku a podnětu stěžovatele týkajícího se nepovolené stavby studny shledal krajský úřad, že vodoprávní úřad nepochybil. Vyrozuměl stěžovatele, že vodoprávní úřad s ohledem na svá zjištění dospěl ke správnému závěru, že u historických studní postavených před rokem 1955 je v případě odběru podzemních vod pro individuální zásobování jednotlivých občanů (domácností) takový odběr považován za povolený dle § 8 odst. 1 písm. b) vodního zákona. K postupu vodoprávního úřadu za situace protichůdných čestných prohlášení krajský úřad konstatoval, že správní orgán musí postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a pokud se týká prověřování došlého oznámení o přestupku, je nutno, aby byla vina obviněného bezpochyby prokázána. Pokud z podaných vysvětlení ani z jiných podkladů nevyplývá jednoznačně, že došlo ke spáchání přestupku, je v souladu se zákonem podnět odložen. Zejména u přestupků je dle krajského úřadu třeba si uvědomit, že nelze kohokoliv vinit na základě pouhého tvrzení někoho jiného, pokud sám obviněný tvrdí opak. Dochází zde pak ke známé situaci „tvrzení proti tvrzení“, která vede ve většině případů k tomu, že nelze prokázat spáchání přestupku. Správní orgán tedy jako nezávislý rozhodčí takovou situaci nemůže posoudit jinak, než že vina prokázána není. Správní orgán tak dle krajského úřadu jednal správně, na základě podaných vysvětlení vypovídajících osob, nemohl jednoznačně konstatovat, zda prováděné stavební práce týkající se předmětu jednání byly součástí stavby studny nové, nebo se jednalo o práce na rekonstrukci, údržbě či obnově již existujícího objektu. Vodoprávní úřad se přiklonil k závěru, že existence studny je známa již z dob dřívějších, kdy tato sloužila jako zdroj vody, např. pro chov drůbeže provozovaný 4
dřívějšími majiteli po roce 1945, jak dosvědčil nejstarší z předvolaných. Z toho vodoprávní úřad správně vyvodil, že nebyly dány okolnosti opravňující správní orgán k zahájení řízení podle zákona o přestupcích proti určité osobě.
C - Hodnocení věci zástupcem ochránce Zákon o veřejném ochránci práv mi ukládá povinnost působit k ochraně osob před jednáním správních úřadů, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívat k ochraně práv a svobod. Po prostudování všech shromážděných podkladů jsem dospěl k následujícím právním závěrům, pokud jde o postup vodoprávního úřadu, resp. závěry krajského úřadu. V dané věci je klíčová otázka, jak by měl vodoprávní úřad (resp. jiný správní orgán) postupovat v případě pochybností o tom, zda jsou vůbec dány důvody pro zahájení určitého správního řízení. V konkrétním případě stěžovatel svými podněty upozornil na možnou existenci nepovolené stavby studny na sousedním pozemku, což by mohlo vést k zahájení jednak přestupkového řízení ve věci spáchání přestupku dle vodního zákona,5 jednak k zahájení řízení dle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, tj. řízení o odstranění stavby.6 V obou případech by se jednalo o správní řízení tzv. ex offo, tj. zahajované nikoliv k žádosti, ale z moci úřední. Podotýkám, že s touto povahou správního řízení souvisí jednak skutečnost, že na zahájení těchto správních řízení není právní nárok, a jednak otázka účastenství v takových řízeních. V případě přestupkového řízení za konkrétních okolností daného případu by v souladu s ustanovením § 72 zákona o přestupcích byl účastníkem řízení pouze obviněný z přestupku, tj. vlastník studny, protože nelze uvažovat o postavení stěžovatele coby poškozeného, jemuž byla způsobena konkrétní majetková škoda. V případě řízení o odstranění stavby by pak rovněž za okolností daného případu byl účastníkem takového řízení zřejmě pouze vlastník studny coby povinný; v takovém řízení se totiž dále počítá jen s účastí osob, které mají vlastnická nebo jiná věcná práva k pozemkům, na nichž je odstraňovaná stavba umístěna, nebo stavbám na nich, a osob, které mají vlastnická nebo jiná věcná práva k sousedním pozemkům a stavbám na nich, pokud tato práva mohou být odstraňováním stavby přímo dotčena. Je-li příslušnému správnímu úřadu doručen podnět (resp. oznámení) obdobný tomu v projednávaném případě, má správní orgán v souladu s § 137 odst. 1 správního řádu7 možnost před případným zahájením správního řízení požadovat podání tzv. nezbytných vysvětlení k prověření oznámení, ostatních podnětů a vlastních zjištění, která by mohla být důvodem k zahájení řízení z moci úřední. Konkrétně pro právní úpravu oznámení o přestupcích stanoví § 60 zákona o přestupcích, že je každý povinen podat správnímu orgánu nezbytné vysvětlení k prověření došlého oznámení o přestupku. Pro obojí platí, že záznam o podání vysvětlení nelze použít jako důkazní prostředek; v daném případě se totiž nejedná o svědeckou výpověď. Správní orgány k pořízení nezbytného vysvětlení přistupují 5
Dle § 125l odst. 8 vodního zákona ve spojení s § 178 odst. 2 písm. e) stavebního zákona se fyzická osoba jako stavebník vodního díla dopustí přestupku, jestliže v rozporu s § 108 stavebního zákona provede stavbu bez stavebního povolení. 6 Dle daného ustanovení stavebního zákona stavební úřad nařídí odstranění stavby vlastníku stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí nebo opatření nebo jiného úkonu vyžadovaného stavebním zákonem anebo v rozporu s ním, jestliže stavba nebyla dodatečně povolena. 7 Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.
5
klasicky v situaci, kdy ze získaných zjištění nelze dospět k jednoznačnému závěru, že je skutečně dán důvod k zahájení příslušného správního řízení. Jestliže pak k odstranění rozporností nedojde ani po podání nezbytných vysvětlení, má správní úřad možnost v souladu s § 42 správního řádu (resp. § 66 zákona o přestupcích) předmětné správní řízení vůbec nezahajovat. Je zřejmé, že se v takovém případě jedná o předběžný postup správního orgánu, na který dopadá jakýsi nižší standard než na řádně prováděné správní řízení, jehož základní součástí je rovněž řádné dokazování. Správním úřadům je tak dána možnost zejména dostát zásadě vyjádřené v § 2 odst. 3 správního řádu, tj. povinnosti šetřit práva nabytá v dobré víře, jakož i oprávněné zájmy osob, jichž se činnost správního orgánu dotýká, resp. v § 6 odst. 2 správního řádu, totiž postupovat tak, aby co nejméně zatěžoval dotčené osoby a nikomu nevznikaly zbytečné náklady. Jak již bylo řečeno, je i výše uvedený postup za situace, kdy okolnosti pro zahájení řízení nejsou jednoznačné, umožněn zákonem. Správní úřad má však za takových okolností vždy rovněž možnost v pochybnostech spíše dané správní řízení zahájit a v něm pak postupovat plně v souladu s příslušnými hmotněprávními i procesními ustanoveními. Ve správním řízení má teprve správní úřad možnost provést kompletní dokazování s využitím plné škály důkazních prostředků, včetně znaleckého posouzení a svědecké výpovědi; nutno podotknout, že i s těmito nástroji nemusí být odstraněny pochybnosti, a pokud jde o přestupková řízení či řízení o nařízení odstranění stavby, taková nejednoznačná skutková zjištění by vedla k zastavení příslušného řízení, resp. rozhodnutí o tom, že se stavbu nenařizuje odstranit. Otázkou zůstává, zda lze nalézt určitá obecnější kritéria, kdy by měl postupovat správní úřad za takové situace spíše cestou úplného správního řízení a kdy to není nezbytné. Přihlédnu-li k okolnostem konkrétního případu, měl správní úřad k dispozici tři čestná prohlášení osob svědčící ve prospěch tvrzení stěžovatele o nepovolenosti stavby studny, a tři čestná prohlášení naopak potvrzující existenci studny na daném pozemku.8 Tento rozpor nebyl odstraněn ani s ohledem na obsah podaných nezbytných vysvětlení. Ocitl se tak v situaci, kterou krajský úřad vystihl jako stav tvrzení proti tvrzení. Za tohoto stavu pak vodoprávní úřad vzal v potaz stáří domu a skutečnost, že za doby, ze které nemovitost pochází, bylo dle platné právní úpravy nezbytné, aby obytné objekty měly zajištěny individuální zásobování vodou, tj. přiklonil se k domněnce, že stavba studny se na daném pozemku spíše nacházela; v každém případě však dospěl k závěru, že shromážděné podklady jej neopravňují k zahájení ať již sankčního řízení vůči vlastníku studny, tak řízení o odstranění nepovolené stavby. Po důkladném zvážení okolností věci jsem dospěl k závěru, že tento postup vodoprávního úřadu lze v zásadě akceptovat za situace, kdy stěžovatel, který se obrátil na daný úřad a následně na veřejného ochránce práv, nebyl tímto postupem dotčen na svých hmotných či procesních právech. Pokud jde o práva procesní, pak z výše uvedené právní úpravy plyne, že stěžovatel byl toliko v pozici oznamovatele přestupku, eventuálně osoby, jež podala podnět k zahájení řízení o odstranění stavby bez toho, že by mu z těchto úkonů plynula jakákoliv práva účastníka případně zahájeného řízení. Současně ve shodě s vodoprávním úřadem a s krajským úřadem se nedomnívám, že by existencí dané studny na sousedním pozemku byla dotčena možnost stěžovatele realizovat stavbu vlastní studny (zejména vzhledem 8
Dle sdělení úřadu vodoprávní úřad k prohlášení bývalé manželky stěžovatele, která o existenci studny v 50. letech nemohla svědčit, neboť v ten čas ještě nebyla na světě, nepřihlížel.
6
ke skutečnosti, že směr toku podzemní vody je od zahrady stěžovatele k zahradě vlastníka studny). To považuji za klíčové, mám-li dospět k závěru, zda lze za okolností daného případu akceptovat jednodušší postup, který příslušný vodoprávní úřad zvolil. Pokud jde o přestupková řízení v obecné rovině, ochránce se opakovaně přiklání k tomu, aby správní úřady došlá nejednoznačná oznámení o přestupku neodkládaly a v pochybnostech raději zahájily přestupkové řízení (i s případným výsledkem spočívajícím v zastavení řízení); a to tím spíše, jestliže by odložením věci byla např. poškozeným odepřena možnost domáhat se svých práv. V případě řízení o odstranění nepovolené stavby jakožto řízení zahajovaného z moci úřední, je potom namístě, aby správní úřady v případě vážných pochybností takové řízení spíše zahájily. Toto řízení by měly zahájit zvláště v případech, jestliže by osobám dožadujícím se jeho zahájení byla dána možnost z pozice účastníků řízení hájit svá práva, případně by byla i v širším smyslu dotčena nějaká jejich práva hmotná (tj. i tehdy, kdy by nebyly nutně účastníky příslušného řízení). 9 Jak jsem již výše uvedl, domnívám se, že o takovou situaci se v šetřeném případě nejedná.10 K aplikaci výkladu Ministerstva zemědělství o tom, že k prokázání historické studny je možné využít všech důkazních prostředků, které jsou ke zjištění stavu věci vhodné (tj. mimo jiné i čestné prohlášení či svědeckou výpověď), dodávám, že vůči němu nemám v obecné rovině výhrady. K prokázání, že se jedná o historickou studnu, je možno využít cokoli, z čeho lze vyvodit stáří studny (např. stavební dokumentaci k domu, ke kterému je studna zřízena, výpovědi pamětníků, záznamy z obecní kroniky, znalecké posudky). Podotýkám však, že nyní šetřená situace je poněkud specifická tím, že tu byly i určité okolnosti nasvědčující tomu, že studna byla zbudována až v roce 2008, nejedná se tedy o zcela nekonfliktní situaci, ke které primárně předmětný výklad ministerstva směřoval. Budu-li tedy akceptovat postup vodoprávního úřadu v dané věci, a tudíž i jeho závěr, že se jedná o historickou studnu, musím dodat následující. I historická studna je stavbou dle stavebního zákona. Rovněž pro ni tedy platí ustanovení § 125 stavebního zákona, které stanoví, že vlastník stavby je: „povinen uchovávat po celou dobu trvání stavby ověřenou dokumentaci odpovídající jejímu skutečnému provedení podle vydaných povolení. V případech, kdy dokumentace stavby nebyla vůbec pořízena, nedochovala se nebo není v náležitém stavu, je vlastník stavby povinen pořídit dokumentaci skutečného provedení stavby.“ Z uvedeného ustanovení dále vyplývá, že neplní-li vlastník stavby tuto povinnost, stavební úřad mu nařídí, aby pořídil dokumentaci skutečného provedení stavby, eventuálně zjednodušenou dokumentaci (pasport stavby). V předmětné záležitosti vlastník studny vodoprávnímu úřadu sdělil, že žádné povolení k užívání studny ani dokumentaci týkající se studny nemá. Vodoprávní úřad poté, co dospěl k závěru, že se jedná o historickou studnu, proto měl postupovat v souladu s výše zmíněným ustanovením § 125 stavebního zákona, což neučinil. V rámci šetření na místě provedeném pověřenými právničkami Kanceláře veřejného ochránce práv dne 14. 8. 2013 byl tento postup s vodoprávním úřadem diskutován. Následně vodoprávní úřad v dopisu ze dne 17. 9. 2013 uvedl, že bude po vlastníku
9
Dodávám, že jednotlivé případy je však třeba vždy posuzovat vzhledem ke konkrétním okolnostem věci. Pouze zcela pro úplnost dodávám, že pokud jde o přestupkové řízení ve vztahu k realizaci studny bez stavebního povolení, plně se zde uplatní právní úprava zákona o přestupcích, dle jehož ustanovení § 20 nelze přestupek projednat, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok. 10
7
studny předložení pasportu stavby požadovat. Svoji předchozí nečinnost v tomto směru tak napravil. V rámci zmíněného šetření na místě bylo s vodoprávním úřadem diskutováno i o zvážení možnosti zapůjčit si např. od nadřízeného krajského úřadu voděodolnou kameru, díky níž by bylo možné relativně jednoduše zjistit, zda jsou ve studni nové opravdu jen dvě či tři horní skruže, když další jsou vzhledově starší (a jedná se tedy o historickou studnu), nebo jsou všechny skruže vzhledově stejné - nové, a je důvodné se domnívat, že je studna buď celá nově zbudovaná, nebo kompletně zrekonstruovaná, k čemuž by bylo třeba předchozího povolení ve smyslu § 15 vodního zákona. Ve svém sdělení ze dne 17. 9. 2013 vodoprávní úřad uvedl, že: „po zjištění možnosti kamerových zkoušek a po konzultaci s jihomoravským krajským úřadem, odborem životního prostředí,“ dospěl k závěru, že kamerové zkoušky z finančních důvodů provádět nebude. Vzhledem k důvodům, které jsem uvedl již výše v souvislosti s ukončením tohoto šetření, v tomto případě závěr vodoprávního úřadu respektuji. Zároveň jsem však toho názoru, že v budoucnu může nastat případ, kdy bude provedení kamerových zkoušek žádoucí, např. i z důvodu dotčení vlastníků okolních studní. Proto seznámím Krajský úřad Jihomoravského kraje se svými závěry a požádám jej, aby v podobných případech poskytoval vodoprávním úřadům v jeho správním obvodu součinnost, a eventuálně obstaral a zapůjčoval i voděodolnou kameru, případně voděodolný fotoaparát, pro provedení obdobných zkoušek. Pokud jde o další postup vodoprávního úřadu v šetřené věci, s výjimkou poměrně dlouhé doby, která uplynula od doručení prvního podání stěžovatele k okamžiku provedení prvního vodoprávního dozoru dne 16. 11. 2010, neshledávám v jeho postupu porušení právních předpisů, a ani nelze konstatovat, že by ve vztahu k podáním stěžovatele zůstal nečinný. K tvrzení ohledně nedostatečného zabezpečení studny a skladování materiálů v její bezprostřední blízkosti byl vodoprávním úřadem proveden vodoprávní dozor a následně požadováno odstranění zjištěných závad, jehož splnění bylo rovněž řádně zkontrolováno.
D - Závěry V případě vážných pochybností, zda jsou dány důvody pro zahájení řízení z moci úřední (např. řízení o nařízení odstranění stavby), by měl správní úřad přihlédnout také k tomu, zda osobám, které učinily podnět k zahájení řízení, bude v případě jeho zahájení dána možnost hájit z pozice účastníků řízení svá práva, eventuálně by byla i v širším smyslu dotčena jejich hmotná práva. I pro tzv. historickou studnu, u níž je odběr podzemní vody považován za povolený, platí ustanovení § 125 stavebního zákona. Pokud tedy vlastník historické studny nedoloží vodoprávnímu úřadu ověřenou dokumentaci odpovídající jejímu skutečnému provedení podle vydaných povolení, příp. dokumentaci skutečného provedení stavby, je namístě, aby mu vodoprávní úřad pořízení takové dokumentace, případně zjednodušené dokumentace (pasportu stavby) nařídil. Jak je z výše uvedeného právního hodnocení zřejmé, v postupu příslušného vodoprávního úřadu a v návaznosti na něm ani v postupu krajského úřadu jsem za okolností daného případu neshledal zásadních pochybení, která by mě vedla 8
k nutnosti stanovit opatření k nápravě. Vodoprávní úřad se dopustil určitých pochybení, popsaných v části C této zprávy, která však v průběhu šetření napravil. Rozhodl jsem se tedy uzavřít danou záležitost touto zprávou dle § 18 odst. 2 zákona o veřejném ochránci práv. V souladu s tímto ustanovením bude o výsledku šetření informován stěžovatel, Městský úřad v Mikulově i Krajský úřad Jihomoravského kraje.
JUDr. Stanislav K ř e č e k v. r. zástupce veřejného ochránce práv (zpráva je opatřena elektronickým podpisem)
9
