I. Hodlá-li správní orgán zamítnout žádost o udělení dlouhodobého víza (§ 56 odst. 1 písm. h/ zákona o pobytu cizinců) z důvodu podezření ze spáchání správního deliktu (příp. jiného protizákonného jednání) na jiném úseku státní správy, než o kterém je sám příslušný rozhodovat, musí postoupit dané poznatky k rozhodnutí příslušnému orgánu. Při pobytovém řízení je následně třeba z takto určené skutečnosti vycházet. II. Je-li možné dovodit protizákonné jednání pouhým nahlédnutím do evidence vedené jiným správním orgánem, postačí dotázání se správce této evidence. III. Žadatel může v žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza vždy namítat nesprávnost závěrů, které dle jeho názoru správní orgán tendenčně nebo nesprávnou interpretací dovodil ze správně zachycených prohlášení. V Brně dne 9. ledna 2014 Sp. zn.: 5019/2013/VOP/PN
Zpráva o šetření ve věci podnětu pana K.E.B.K. posouzení žádosti o udělení dlouhodobého víza za účelem podnikání
A - Předmět šetření Dne 6. srpna 2013 se na veřejného ochránce práv obrátil pan K.E.B.K., státní příslušnost Egypt (dále jen „stěžovatel“), jelikož nesouhlasil s postupem Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále také jen „OAMP“ nebo „ministerstvo“) a Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále také jen „Komise“), které rozhodly o neudělení dlouhodobého víza stěžovateli za účelem podnikání. Vyřízení předmětného podnětu jsem se na základě pověření veřejného ochránce práv JUDr. Pavla Varvařovského ujal já, neboť veřejný ochránce práv využil své možnosti, dané mu ustanovením § 2 odst. 4 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, přenést na mě některé oblasti své působnosti, mezi které patří i oblast rozhodování o vízových a pobytových věcech cizinců. Z doložených podkladů vyplynulo, že OAMP zamítl žádost stěžovatele s odkazem na ustanovení § 56 odst. 1 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), dle něhož „dlouhodobé vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle ustanovení § 33 odst. 3, ministerstvo cizinci neudělí, jestliže […] jsou zjištěny skutečnosti nasvědčující tomu, že cizinec po skončení pobytu stanoveného dlouhodobým vízem neopustí území nebo, že dlouhodobé vízum hodlá zneužít k jinému účelu, než je uveden v žádosti o udělení dlouhodobého víza.“1 OAMP 1
Viz informaci o důvodech neudělení víza ze dne 26. 3. 2013, č. j. OAM-1528-5/DV-2013.
poukázal na to, že žadatel nebyl schopen při pohovoru uvést počet klientů, které eviduje jeho česká kancelář. Stěžovatel dále měl uvést, že případy bude řešit ze své domovské země prostřednictvím internetu. S ohledem na tuto skutečnost, jakož i na úzkou specializaci práva, kvůli níž bude stěžovatel mít nejspíše omezenou klientelu, dospěl OAMP k závěru, „že k naplnění požadovaného účelu žadateli dostatečně postačuje udělování krátkodobých víz za účelem obchodním,“ a považoval proto podanou žádost o udělení dlouhodobého víza za ryze účelový akt. Správní orgán také poukázal na to, že v letech 2011 a 2012 si žadatel podal několik žádostí o udělení krátkodobého víza, a to za účelem pozvání či turistiky, „což zrovna nesvědčí o seriózním úmyslu žadatele na území ČR zabývat se advokátní praxí, byť byla registrována v roce 2011.“ Stěžovatel ve své žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza ze dne 3. 5. 2013 poukázal na to, že správní orgán dezinterpretoval jím sdělené skutečnosti v průběhu pohovoru. Funkčnost své kanceláře doložil kopií nájemní smlouvy a fotodokumentací, a také potvrzením o registraci u příslušného finančního úřadu. Stěžovatel dále bez doložení podkladových materiálů polemizoval se závěry správního orgánu stran omezenosti klientely kvůli úzkému vymezení poskytovaných advokátních služeb. Stěžovatel dále uvedl upřesňující informace k jeho vztahu s A.L., která je jeho družkou. Komise ve svém sdělení ze dne 3. 7. 2013, č. j. MV-76517-3/SO-2013, nejprve zrekapitulovala obsah podkladů k žádosti o udělení víza, informace o důvodech neudělení víza, jakož i žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza a uvedla, že v žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza stěžovatel „nedoložil žádné nové skutečnosti, které by vedly Komisi k přehodnocení stanoviska Ministerstva vnitra. Vzhledem k dosavadnímu průběhu provozované advokátní praxe žadatelem plně postačuje krátkodobé vízum.“ Dále Komise konstatovala, že OAMP zjistil skutkový stav v souladu s požadavky ustanovení § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Ve vztahu ke zpochybňování pohovoru Komise uvedla, že záznam z něho stvrdil stěžovatel svým podpisem jako správný a úplný. Po předběžném posouzení obsahu podnětu jsem se rozhodl v souladu s ustanovením § 14 zákona o veřejném ochránci práv zahájit v uvedené věci šetření. Jeho smyslem je prozkoumat zákonnost rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky a Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ve věci výše uvedené osoby. B - Skutková zjištění V dané věci jsem se dne 18. 9. 2013 prostřednictvím vedoucí oddělení justice, migrace a financí Mgr. Petry Janouškové obrátil se žádostí o poskytnutí stanoviska k posuzovanému případu a o postoupení kompletní kopie spisového materiálu na předsedu Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců JUDr. Jindřicha Urbana. Dne 4. 10. 2013 mi bylo doručeno vyjádření JUDr. Jindřicha Urbana č. j. MV76517-7/SO-2013, k němuž byla přiložena kopie dotčeného spisu. Nejednalo se však o kompletní kopii spisu, jelikož tato nemohla být pořízena z důvodu postoupení spisu Městskému soudu v Praze. Kompletní spis mi tak byl doručen až dne 11. 11. 2013.
2
JUDr. Urban ve svém vyjádření uvedl, že „Komise shledala řadu rozporů a nejasností ve vyjádřeních žadatele. Žadatel v pohovoru […] uvedl, že není v České republice plátcem zdravotního ani sociálního pojištění, ač na území České republiky vykonává podnikatelskou činnost, taktéž neznal adresu své kanceláře v Pardubicích, a rovněž nevěděl, kolik měl již v České republice klientů. […] Aktivní činnost advokátní kanceláře si představuje tak, že na základě zaslaného e-mailu bude řešit případy ze své domovské země.“ JUDr. Urban dále poukázal na to, že žadatel v průběhu uplynulých dvou let neúspěšně žádal o udělení povolení k přechodnému pobytu, a také dlouhodobého víza za účelem podnikání. JUDr. Urban dále konstatoval, že „s ohledem k dosavadnímu průběhu provozované advokátní praxe žadatelem plně postačuje krátkodobé vízum, neboť si žadatel v letech 2011 a 2012 požádal o několik krátkodobých víz za účelem pozvání nebo turistiky, přičemž měl již od roku 2011 v České republice zaregistrovanou advokátní praxi, tudíž účel pobytu, v jehož rámci si žádá o udělení dlouhodobého víza, prakticky vykonává již na základě udělovaných krátkodobých víz.“ V záznamu o pohovoru provedeném dne 28. 1. 2013 stěžovatel uvedl, že provozuje advokátní kancelář v Hurghadě. Co se týče klientů, kteří se obrací na jeho kancelář v České republice, jejich případy řeší zpravidla prostřednictvím elektronické pošty z Egypta. Stěžovatel si nepamatoval, kolik případů řešil od doby získání advokátní licence v ČR, zároveň však nabídl, že daný údaj může dohledat na základě vystavených faktur. Uvedl dále, že neplatí platby na zdravotní a sociální pojištění. Stěžovatel rovněž uvedl určité informace o své partnerce, paní A.L. Také sdělil, že v průběhu jeho dřívějšího pobytu v České republice na základě krátkodobého víza učil v Pardubicích v jazykové škole arabštinu. Ze záznamu o pohovoru je zřejmé, že stěžovatel souhlasil s jeho obsahem; vyplývá z něj dále, že u pohovoru byl přítomen tlumočník, který záznam rovněž stvrdil svým podpisem.
C - Hodnocení věci zástupcem ochránce Zákon o veřejném ochránci práv mi ukládá povinnost působit k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívat k ochraně základních práv a svobod. Na základě dosud provedeného šetření a po prostudování dostupných podkladů jsem se rozhodl přistoupit k vydání této zprávy o šetření. C. 1. Posouzení žádosti stěžovatele o udělení dlouhodobého víza za účelem podnikání Požadavky kladenými na odůvodnění informace o neudělení dlouhodobého víza vyplývajícími z právní úpravy a soudní judikatury se ochránce i já, jakožto zástupce ochránce, zabývali v několika recentních zprávách o šetření (viz např.
3
zprávy o šetření ve věcech 3836/2012/VOP/VBG, 4566/2012/VOP/AT nebo 3553/2012/VOP/AT). Nepovažuji proto za potřebné a účelné opakovat na tomto místě uvedené úvahy, a proto pouze odkazuji na uvedené zprávy, z nichž některé jsou přístupné také na webových stránkách www.ochrance.cz. Co se týče rozsahu, v jakém by ministerstvo mělo o důvodech neudělení dlouhodobého víza žadatele informovat, neúspěšnému žadateli o udělení víza musí být sděleny nejen právní, ale i skutkové důvody a okolnosti, které vedly správní orgán k závěru, že je naplněn některý ze zákonných důvodů pro neudělení víza uvedený v ustanovení § 56 odst. 1 a 2 zákona o pobytu cizinců. Jelikož má informace o důvodech neudělení víza povahu rozhodnutí v materiálním smyslu2 (správní orgán autoritativně rozhoduje o žádosti o udělení víza a toto rozhodnutí zasahuje do práv a povinností cizince), je možné v souladu s ustanovením § 154 a ustanovením § 68 odst. 3 správního řádu klást na sdělení důvodů neudělení víza „přiměřeně“ nároky na odůvodnění správního rozhodnutí ve formálním smyslu. Při posouzení, zda byly skutečně dány důvody pro aplikaci ustanovení § 56 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců, budu vycházet z analýzy jednotlivých důvodů uvedených ministerstvem v neprospěch stěžovatele. OAMP vytkl, že stěžovatel „nebyl schopen uvést, kolik klientů dožadující se právní pomoci eviduje jeho česká právní kancelář.“ Stěžovatel však dle záznamu z pohovoru uvedl, že si daný údaj nepamatuje, ale může jej dohledat na základě vystavených faktur. Měl-li tedy správní orgán zájem dostát své povinnosti dané ustanovením § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, mohl a měl vyzvat stěžovatele k doplnění daných údajů. Vyjádření k obchodním partnerům stěžovatele v informaci o důvodech neudělení dlouhodobého víza považuji také za nepřesné. Stěžovatel provozuje svoji českou advokátní kancelář sám, proto partnerského advokáta nemá. Zmínil proto pouze kontakty na místní právníky, s nimiž má dobré vztahy, přičemž uvedl i jména daných osob. Existenci daných vazeb si správní orgán mohl rovněž potvrdit dotazem u zmíněných osob. Co se týče neexistence obchodních partnerů, danou skutečnost nelze rovněž vykládat v neprospěch stěžovatele: advokátní kancelář má pouze klienty. Jinou podnikatelskou činnost nad rámec poskytování právních služeb ani nesmí provádět, proto je daná výtka lichá. Závěry týkající se advokátní kanceláře stěžovatele považuji za naprosto účelové. Je pravda, že stěžovatel v pohovoru specifikoval pouze ulici, kde se daná kancelář nachází. Na druhé straně však správnímu orgánu předložil nájemní smlouvu, v níž je adresa nebytového prostoru specifikována, takže závěr o neznalosti adresy je zcela tendenční. Smluvní úprava týkající se provedení drobných stavebních úprav (čl. II odst. 5 smlouvy) nikterak neimplikuje, že v době podpisu smlouvy byl předmětný nebytový prostor nezpůsobilý ke sjednanému 2
Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2011, č. j.: 5 Ans 5/2011-221, dle kterého „toto ustanovení reflektuje, jak již bylo uvedeno, skutečnost, že správní orgán autoritativně rozhoduje o žádosti o udělení víza, a toto rozhodnutí zasahuje do práv a povinností cizince. Z tohoto důvodu je třeba považovat neudělení víza za rozhodnutí v materiálním smyslu.“
4
užívání. Smluvní strany pouze vycházeje z principu dispozitivnosti soukromoprávní úpravy a autonomie vůle stran sjednali tuto možnost. Z daného ustanovení, ani z dalších smluvních ujednání však nelze dovodit, že by se kancelář měla stát provozuschopnou až po provedení určitých úprav. Co se týče způsobu výkonu advokátní praxe („když mu někdo napíše e-mail, tak řeší případy ze své domovské země“), závěr správního orgánu je i v tomto aspektu tendenční. Ze záznamu o pohovoru totiž vyplývá, že stěžovatel vlastní advokátní kancelář i v Egyptě, kde jsou zaměstnány čtyři osoby. Stěžovatel dále uvedl, že tyto osoby budou vykonávat advokátní činnost v Egyptě, což on bude sledovat prostřednictvím internetu. Prohlásil zároveň, že v České republice chce zůstat alespoň do doby vykonání advokátních zkoušek v češtině (tj. alespoň po dobu dvou let). Řešení případů z Egypta prostřednictvím prostředků elektronické komunikace se týká pouze období pobytu na základě krátkodobých víz, nikoliv budoucích plánů, které stěžovatel hodlal realizovat po udělení dlouhodobého víza. Co se týče daně z příjmů, stěžovatel pouze prohlásil, že až nastane čas, zaplatí daně, přičemž u pohovoru správně uvedl, že „daně v ČR se platí v březnu.“ Nelze proto dovozovat, že stěžovatel neplatí daně, resp. že má v úmyslu jednat v rozporu s daňovými předpisy. Výtku týkající se neúčasti stěžovatele v systému veřejného zdravotního pojištění považuji za lichou, jelikož v průběhu pobytů na základě krátkodobého víza měl stěžovatel disponovat pouze cestovním zdravotním pojištěním. Pokud jde o pobyt na základě dlouhodobého víza, doklad o cestovním zdravotním pojištění má předložit pouze před vyznačením víza, tj. v případě jejího udělení, nikoliv již při podání žádosti o udělení víza. Naproti tomu lze považovat za správnou výtku správního orgánu ohledně neplacení pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti („sociálního pojištění“). Stěžovatel se totiž zápisem do seznamu advokátů stal osobou samostatně výdělečně činnou, která se povinně účastní systému důchodového pojištění.3 Domnívám se však, že se v tomto případě nejedná o natolik závažné opomenutí, které by samo o sobě odůvodňovalo neudělení víza. Nadto je třeba uvést, že pokud mělo ze strany stěžovatele dojít ke spáchání správního deliktu nebo jiného protizákonného jednání na úseku sociálního pojištění, měl by OAMP postoupit dané poznatky příslušnému orgánu, který může o případném porušení zákona rozhodnout, a pak vycházet při pobytovém řízení z takto určené skutečnosti, nebo alespoň požádat o poskytnutí informací dle ustanovení § 14 odst. 3 písm. o) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. S ohledem na uvedené úvahy se nemohu ztotožnit se závěrem OAMP, dle něhož působil nepřesvědčivě záměr stěžovatele provozovat advokátní praxi. Je nepochybné, že žadatel učinil relevantní kroky k zprovoznění advokátní praxe (registrace u České advokátní komory, zajištění kancelářských prostor, 3
Viz ustanovení § 5 odst. 1 písm. e) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ustanovením § 11 odst. 1 a ustanovením § 13 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů.
5
registrace k dani), a také vysvětlil důvody své žádosti, jakož i způsob, jímž hodlá svoji činnost vykonávat. Z analýzy výtek, o které OAMP opřel své rozhodnutí a jejich poměřením se spisovým materiálem lze dospět k závěru, že správní orgán se dopustil tendenční dezinterpretace skutečností. Svůj závěr tedy postavil na vesměs smyšlených důvodech, které dovodil z nelogické interpretace dokladů předložených stěžovatelem a jím učiněných prohlášení. Ze spisu sice vyplývají jiné okolnosti (viz dále), jež by umožňovaly aplikaci ustanovení § 56 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců na posuzovaný případ, správní orgán je však nikterak nevyhodnocoval a nevyvodil z nich ve svém rozhodnutí, resp. v jeho odůvodnění žádné závěry. Proto jimi nelze (zpětně) odůvodnit neudělení víza. Výkonem práce (poskytováním výuky v jazykové škole) v průběhu pobytu na základě krátkodobého víza za účelem pozvání, resp. turistiky se stěžovatel patrně dopustil zneužití uvedeného víza k jinému účelu. Je třeba rovněž poukázat na skutečnost, že advokátní praxe stěžovatele měla být provozována již od roku 2011, předchozí krátkodobá víza mu byla přesto udělena za jinými účely (pozvání, turistika). Z toho lze rovněž dovodit, že udělená víza zneužil k jinému účelu, než který deklaroval při podání žádosti o udělení víza. Na druhé straně je poněkud absurdní, že stěžovatel krátkodobá víza zneužil k účelu, na který žádá o udělení víza.4 Zneužitím krátkodobého víza tedy vlastně prokázal, že deklarovaný účel dlouhodobého víza skutečně plní. C. 2. Posouzení žádosti stěžovatele o nové posouzení důvodů neudělení víza V první řadě je třeba uvést, že náležitosti kladené na odůvodnění informací o důvodech neudělení dlouhodobého víza platí rovněž pro formulaci sdělení Komise vydaného podle ustanovení § 180e odst. 9 zákona o pobytu cizinců. Na základě žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza má být rozhodnutí prvoinstančního orgánu důkladně posouzeno, a ze sdělení Komise by proto měly být zřejmé důvody výsledku, resp. závěrů tohoto nového posouzení. Stěžovatel ve své žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza ze dne 3. 5. 2013 uvedl několik skutečností, které mají prokazovat nesprávnost hodnocení OAMP. Uvedl, že jeho kancelář v Pardubicích je funkční, přijímá v ní klienty, a doložil také fotografie z kanceláře. Stěžovatel dále doložil, že je registrován k dani, a také uvedl, že v řádném termínu podal daňové přiznání. Uvedené skutečnosti sice stěžovatele nedoložil, správní orgán si je však mohl ověřit u správce daně, stejně jako tvrzení stěžovatele ohledně odvádění plateb sociálního pojištění. Stěžovatel dále vysvětlil, že nemusí být účastníkem systému veřejného zdravotního pojištění, a dále doložil kopii pojistek pro zahraniční zdravotní pojištění (cestovní zdravotní pojištění). Stěžovatel dále polemizoval se závěry správního orgánu stran způsobu výkonu jeho advokátní praxe a existence pouze omezené klientely. Také uvedl doplňující údaje ke svému vztahu s paní A.L. 4
Výkon advokátní praxe lze dovodit i z příchozích plateb uvedených na výpisech z účtu přiložených k žádosti o udělení víza.
6
Komise ve sdělení ze dne 3. 7. 2013, č. j. MV-76517-3/SO-2013, konstatovala, že „žadatel ve své žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza nedoložil žádné nové skutečnosti, které by vedly Komisi k přehodnocení stanoviska Ministerstva vnitra.“ Poukázala dále na to, že ministerstvem vytýkané skutečnosti (ohledně neplacení zdravotního a sociálního pojištění, neuvedení přesné adresy kanceláře, neschopnost uvést počet klientů) žadatel uvedl při pohovoru konaném při podání žádosti, a záznam o tomto pohovoru podepsal bez výhrad. Jak jsem však poukázal výše, několik skutečností uvedených u pohovoru interpretoval OAMP zcela účelově, přičemž tyto závěry vzala za své i Komise. Nic jí však nebránilo v tom, aby sdělení týkající se např. počtu klientů, údajné nezpůsobilosti nebytového prostoru k provozování kanceláře nebo plánovaného způsobu výkonu advokátní praxe podrobila své vlastní úvaze. Co se týče neplacení sociálního pojištění, danou skutečnost si mohla v souladu s ustanovením § 14 odst. 3 písm. o) zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení a v zájmu řádného zjištění skutkového stavu věci ověřit i Komise, a to zejména s ohledem na to, že záznam o pohovoru a odvolání stěžovatele obsahují v tomto aspektu rozporná, vzájemně se vylučující prohlášení.5 Uvedené samozřejmě neznamená, že by žadatel mohl volně zpochybňovat prohlášení učiněná u pohovoru. Při pochybnostech o správnosti záznamu zachycujícího pohovor totiž má možnost jej nepodepsat a uvést důvody pro dané pochybnosti, resp. nesouhlas. Žadatel však může v žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza vždy namítat nesprávnost závěrů, které správní orgán tendenčně nebo pouhou nesprávnou interpretací dovodil ze správně zachycených prohlášení. Po prostudování spisu jsem nucen konstatovat, že příslušný senát Komise nepodrobil správní spis ve světle skutečností uvedených v žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza ze dne 3. 5. 2013 kritickému zkoumání. V opačném případě by totiž musel dospět k závěru, že argumenty použité OAMP k zamítnutí stěžovatelovi žádosti o vízum jsou účelové a nepřesvědčivé a samy o sobě k naplnění aplikovaného ustanovení § 56 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců nestačí.
D - Závěry Hodlá-li správní orgán zamítnout žádost o udělení dlouhodobého víza z důvodu podezření ze spáchání správního deliktu nebo jiného protizákonného jednání na jiném úseku státní správy, než o kterém je příslušný rozhodovat, má postoupit dané poznatky příslušnému orgánu, který může o případném porušení zákona rozhodnout, a pak vycházet při pobytovém řízení z takto určené skutečnosti, nebo alespoň požádat o poskytnutí informací, je-li možné dovodit protizákonné jednání nahlédnutím do evidence vedené jiným správním orgánem. 5
Dle záznamu o pohovoru ze dne 28. 1. 2013 (str. 2) stěžovatel uvedl, že „neplatí zdravotní a sociální pojištění.“ V odvolání ze dne 3. 5. 2013 (str. 2) však uvádí, že sociální pojištění odvádí a je zaregistrován na Okresní správě sociálního zabezpečení v Pardubicích.
7
Při pochybnostech o správnosti záznamu zachycujícího pohovor má žadatel možnost jej nepodepsat a uvést důvody pro dané pochybnosti, resp. nesouhlas. Žadatel však může v žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza vždy namítat nesprávnost závěrů, které správní orgán tendenčně nebo pouhou nesprávnou interpretací dovodil ze správně zachycených prohlášení. Na základě výše popsaných zjištění a úvah jsem ve smyslu ustanovení § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv dospěl k přesvědčení, že se Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky a Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců dopustily pochybení spočívajícího v nesprávné aplikaci ustanovení § 56 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců na žádosti pana K.E.B.K. o udělení dlouhodobého víza za účelem podnikání. Zprávu o šetření zasílám řediteli odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra a předsedovi Komise pro rozhodování ve věcech pobytu a žádám, aby se v zákonné lhůtě 30 dnů od jejího doručení vyjádřili ke zjištěným pochybením a informovali mě o přijatých opatřeních k nápravě. Zpráva shrnuje mé dosavadní poznatky, které mohou být podkladem pro mé závěrečné stanovisko. Zprávu zasílám rovněž stěžovateli.
JUDr. Stanislav K ř e č e k zástupce veřejného ochránce práv
S ohledem na specifika procesu udělování dlouhodobých víz a postavení Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců se ochránkyně rozhodla šetření ukončit, přestože se Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se zprávou o šetření neztotožnilo. Dle vyjádření předsedy Komise ze dne 29. ledna 2014 budou všechny senáty rozhodující o dlouhodobých vízech seznámeny se zprávou o šetření. Tím lze dosáhnout, aby se Komise v budoucnu vyhnula podobným pochybením, k nimž došlo v tomto případě. Má-li stěžovatel nadále zájem o získání dlouhodobého víza, je třeba, aby podal novou žádost o jeho udělení a vedle zákonem požadovaných náležitostí k ní přiložil veškeré dokumenty prokazující skutečné provozování advokátní kanceláře (např. kopii daňového přiznání, potvrzení okresní správy sociálního zabezpečení o zaplaceném pojistném a další).
8
