VÝTVARNÉ A PROSTOROVÉ ŘEŠENÍ NOVÉ TEMATICKÉ EXPOZICE RELIKVIÁŘE SV. MAURA ARCHITEKTONICKO – VÝTVARNÁ STUDIE
AUTORSKÁ ZPRÁVA
Heslo: BEAUFORT
Obsah: -
Úvod – str.3 Výchozí idea – str.3 Chronologie expozice 1. NP, 2. NP, 3. NP, její časová, dějová a prostorová osa - str.4 Charakter designu mobiliáře – str. 6 Osvětlení a světelný režim v expozici - str. 6 Vnitřní výmalba, úprava stěn – str.7 Poznámka na závěr - str.7
Heslo: BEAUFORT
2
Úvod Libreto a scénář nové tématické expozice relikviáře sv. Maura na hradě Bečov je zpracován velmi kvalitně a zasvěceně. Vzhledem k podmínkám pro expozici, vytvořeným rekonstrukcí Pluhovských domů a stavebními úpravami dle projektu kanceláře Girsa AT je prostor pro dispoziční a provozní varianty minimální, ne-li žádný. V návrhu expozice je třeba se soustředit na prezentaci příběhu relikviáře, vzácného předmětu ve smyslu votivního významu (sakrální linka), vzácného předmětu výjimečné umělecko-řemeslné hodnoty (uměleckohistorická linka) s pozoruhodnou historií jeho fyzické existence, a to ve dvou rovinách – pro dospělé a pro děti. Zde je třeba vyhovět ještě jemnějším nárokům na expozici v relacích dospělí – děti, laici – odborná veřejnost, věřící, poutníci – ateisté. Bezbariérovost řešení je samozřejmostí. Prohlídkový okruh „Mobiliář sv. Maura“ bude samostatný, ale zároveň bude součástí prohlídkových okruhů ostatních, tedy „Zámek“ a „Hrad“ Výchozí idea Při debatě o relikviáři tohoto (tumbového) typu nás zaujalo sdělení, že býval v sakrálním prostoru umístěn tak, aby věřící procházeli pod ním. Vytvářel jakousi bránu. Z hlediska fyzikálních vlastností lze na relikviář nahlížet jako na výjimečným způsobem ozdobenou truhlu (skříňku, schránu), která má svou hmotnost a jako takový fyzický předmět by měl stát na jakémsi fundamentu. Z hlediska duchovního jde o schránu ostatků světců, v našem případě hned čtyř najednou, které, jak křesťané věří, nesou v sobě mentální sílu a energii jejích původních nositelů. Relikviář lze tedy chápat ne apriori jako fyzický předmět (i když to také), ale jako zdroj aury, duchovní pramen, jako zhmotnělou alegorii duchovna. V tomto smyslu lze na něj pohlížet jako na objekt, jehož fyzické parametry mohou být proměnlivé a který se může ztrácet a zase objevovat, měnit místo, levitovat v rámci jakéhosi energetického pole. Myšlenka relikváře jako energetického zářiče se stala určující představou pro jeho instalaci v expozici. Předmět, dominantu expozice, tak jak je určeno scénářem a stavebním projektem, umisťuje náš návrh do zcela zatemněné místnosti PD 303 ve 3.NP (2.patře) Pluhovských domů. Tato NKP je v trezorové místnosti umístěna sama a je zdůrazněna specifickým světelným řešením, které je interaktivně propojeno (elektronicky) se zvukovým – akustickým – doprovodem (zvukově – hudební novotvar).Vzhledem k ikonografii památky je relikviář situován v těžišti místnosti na světovém kříži, vyjádřeném světelně podélnou i příčnou osou a kruhem o průměru 180 cm. Tento vnitřní kruh, vymezující posvátné (nepřístupné) místo pro relikviář, je obkroužen opět v kruhu pevnými paravány v. 200 cm, které ve čtyřech kvadrantech vymezují komunikační prstenec pro soustředěnou kontemplativní prohlídku relikviáře. Průměr tohoto vnějšího prstence je 420 cm, vytváří tedy kolem vitríny s relikviářem na nízkém transparentním soklu komunikační prostor, mezikruží o šíři 120 cm. Pevný kruhový paraván je z tvrzeného bezpečnostního plexiskla jednostranně transparentního
3
– z vnější strany dovnitř kruhu vidíme, zevnitř ven ne. Specifické světelné řešení vytváří geometrii této instalace a její mystický obsah umocňuje proměnlivý světelný „sloup“ od stropu do podlahy a hypoteticky dále pod strop edukační místnosti (studovny) ve 2.NP (1.patře) PD 213. Myšlenku vertikálního průniku energetického fluida ve formě světelného obrazce – válce lze posílit reálným prolomením stropu mezi místnostmi PD 213 a PD PD 303 obdélníkovým otvorem 180 x 70 cm ve tvaru soklu (půdorysu) relikviáře. Sokl z plexiskla by umožňoval průhled na mobiliář zdola, shora by byl neprůhledný Je to idea, která maximálně zohledňuje představu „vznášení se“ relikviáře a umožňuje jeho vizuální vnímání zespoda.. Výše popsané řešení na ní ale není závislé, bylo by relevantní, pouze pokud by byla tato možnost akceptovatelná z hlediska předpokladů památkové ochrany a stavebně-technické realizace otvoru. Chronologie expozice (včetně souvisejících částí) Základní časová, dějová a prostorová osa expozice 1. NP (PŘÍZEMÍ) PD 104 Raně renesančním portálem přichází návštěvník do vstupní chodby Pluhovských domů a nové expozice. Před sebou vidí upravenou nálezovou situaci „pokladu“ v hradní kapli, přenesenou sem z původní expozice v dolním zámku. PD 101, 103 Vlevo ze vstupní chodby se otevírá vstup (vyřešit bezbariérově, bez vyrovnávacích schodů) do víceúčelového sálku výstavní síně (výměnné výstavy), s možností projekce na samonavíjecí plátno, z něhož je vydělená skříňková šatna pro návštěvníky. Zde se návštěvník dozví první rámcové informace o stálé expozici a její podobě. V místnosti PD 103 je též výstavní prostor, v PD 102 je depozitář výstavní síně. PD PD 105, 106 Vpravo přicházíme ke schodišti do patra a k výtahu, dále do PD 106, kde je sociální zázemí návštěvníků, spojené s vhodným prostorem pro krátkodobý odpočinek a základní občerstvení (automaty na potraviny a nápoje) 2. NP (1. PATRO) PD 210 Po schodišti nebo výtahem se dostáváme do 2.NP, do patrové haly PD 210, kde začíná expozice jako taková a kde probíhá nutná administrativa, spojená s její návštěvou. Je zde pult recepce, kde si návštěvník zakoupí vstupenku a dostane potřebné informace pro návštěvu expozice (audioguidy), kde si může zakoupit propagační a informační materiály etc… V prostoru haly se nachází zdvojený multimediální kiosek v provedení pro dospělé a pro děti a herní prostor pro řízenou interakci malých dětí. Prvním reálným exponátem je nová schrána na relikviář. PD 212, PD 213, PD 214, 215 Místnosti vpravo ve směru příchodu souvisí s expozicí nepřímo. V PD 212 je víceúčelový sál o kapacitě cca 60 míst, za ním edukační prostor – studovna a knihovna. Místnost (PD 213) je pod trezorovou místností (PD 303) a tato vazba se projeví v symbolickém proniku magického světelně-energetického válce do tohoto prostoru. V PD 214 a PD 215 je cateringové zázemí pro sál a studovnu. PD 209 Chodbou PD 205 přicházíme do sálku s úvodní prezentací expozice. Podle vzorce, který se bude opakovat v každé její části, zde bude multimediální „dvoj“kiosek „dospělí – děti“, reálný
4
exponát ve vitríně, sedačky. Obsahově bude úvod věnován základním informacím o místě a důvodech vzniku relikviáře sv. Maura a jeho historii až do doby zakoupení rodinou Beaufortů. Zde také bude typologický přehled pozdně románských tumbových relikviářů, vzniklých ve stejné době, jako relikviář sv. Maura. PD 203 Tato klenutá místnost byla původní rodovou knihovnou Beaufortů. Tento její účel zůstane zachován, včetně vestavěných klasicistních knihoven. V expozici se návštěvník seznámí s historií rodu Beaufortů a s osudy relikviáře po jeho zakoupení rodinou a přenesení na Bečov. Prvkově bude expozice tvořena multimediálním „dvoj“kioskem, objektem pro dětskou interakci, reálným exponátem (autentickým nábytkem). Bude zde (tak, jako ve všech prostorách expozice) myšleno na možnost krátkého odpočinku (sedačky). V PD 204 bude zázemí recepce a v PD 206, 208, sociální zázemí personálu a dětských návštěvníků. Chodbou PD 201, PD 202 dostává se návštěvník ke schodišti do 3.NP (2.patra). 3. NP (2.PATRO) Vyhlídková plocha bergfritu netvoří přímou součást expozice, je možné ale na ni vstoupit. PD 308, PD 307 Expozice pokračuje v sálech PD 308 a PD 307. Zde se návštěvník podrobně seznámí s typologií relikviářů a na autentických ukázkách s jejich druhy a formami, zde se také začíná rozvíjet pohnutý příběh relikviáře na Bečově (první restaurování, výstava v Buselu 1888) a posléze zakopání „pokladu“ v r.1945, podoba jeho uložení pod podlahu hradní kaple včetně sbírky vzácných lahví, detektivní pátrání a jeho nalezení v roce 1985. Prvkově se bude opakovat schéma již zmíněné – multimediální„dvoj“kiosek, v každé místnosti interaktivní herní objekt pro děti, autentické exponáty ve vitríně (-nách), panel (-ly). Součástí multimediální prezentace bude historický dokument o nalezení relikviáře, krátká videa z restaurování, rozhovory aktérů etc…. Naproti přes chodbu PD 305 jsou místnosti věnované ikonografii světců, jejichž ostatky relikviář obsahuje. PD 311, 312 je to část věnovaná sv.Maurovi, PD 310 sv. Janu Křtiteli PD 309 sv.Timotejovi a sv.Apolináři PD 301 Je hlavní komunikačním prostorem expozice ve 3.NP a zároveň její integrální součástí. Zde se shromáždí návštěvníci před závěrečným vrcholem prohlídky, zážitkem setkání s originálem relikviáře, tudy pak odcházejí po prožití této zkušenosti. Opakuje se zde multimediální „dvoj“kiosek, důležitý je dostatek sedaček. Z reálných exponátů zde bude prezentována původní schrána a existující interaktivní haptický model relikviáře. PD 302 Zde se návštěvník dostává k jádru expozice, dle scénáře k její „subdominantě“Je to prostor, který ho připraví na hlavní zážitek ve dvou rovinách – vhodným způsobem ho prostřednictvím dokumentů z restaurování, odlitků a modelů naladí na ojedinělý originál v podobě vrcholného středověkého umělecko-řemeslného artefaktu (a doklad vrcholné moderní restaurátorské práce) a zároveň prostřednictvím jeho formy a především tajemství jeho obsahu na setkání s předmětem nevyjádřitelné duchovní hodnoty. Hlavním exponátem v této místnosti je původní dřevěné jádro relikviáře, prvkově se opět opakují multimédia a dětský interaktivní herní objekt. PD 303, PD 304 Tyto místnosti lze bez přehánění nazvat „klenotnicí“ celé prezentace. Zde se v situaci zřetelně zcela ojedinělé objevuje cíl cesty, relikviář sv. Maura. Předmět sám spočívá na
5
polotransparentním soklu v lepené vitríně z tvrzeného bezpečnostního plexiskla. Rozměrové řešení vitríny bude zohledňovat optimální viditelnost artefaktu, též s ohledem na děti a zdravotně postižené (vozíčkáře). Sokl bude vysoký 60 cm, vlastní vitrína 70 cm, celková výška od podlahy ke stropu vitríny bude 130 cm. Pozice relikváře bude vymezena (světelným) křížem, kolem kvádru soklu a vitríny bude „magický“ kruh o průměru 180 cm, do kterého divák nebude vstupovat, který ale nebude bránit detailní prohlídce relikviáře z bezprostřední blízkosti. V místnosti je v principu na kruhovém půdoryse dostatečné množství sedaček pro posečkání a meditaci, úprava s vnitřním mezikružím vede k přirozené regulaci počtu lidí, kteří si mohou najednou relikviář prohlížet. Vitrína bude zabezpečena dle požadavků na bezpečnost, protipožární ochranu i kvalitu mikroprostředí. Specifickou podobu instalace v místnosti PD 303 jsme podrobně - jako vrchol a těžiště expozice - popsali již zvlášť v úvodu průvodní zprávy v kapitole „Výchozí idea“. Proto na tento odstavec odkazujeme. Místnost PD 304 Shromažďuje všechny fragmenty a části relikviáře, které z nějakého důvodu nemohly být vráceny na své místo, ale které spoluvytvářejí jeho obsah a nedocenitelnou hodnotu. Zde tedy budou ukázky relikvií, adjustované fragmenty usní a textilu, fragmenty původních dřevěných součástí a podobně. Samozřejmě opět multimediální „dvou“kiosek a interaktivní herní objekt. Zde se expozice uzavírá, návštěvník se pietně vrací kolem vyděleného válce pro relikviář, který si může ještě jednou připomenout (on z jeho vnější strany dovnitř vidí, divák uvnitř kruhu směrem ven ne - necítí se rušen a rozptylován), přes patrovou komunikační a expoziční halu odchází po schodech (výtahem) kolem recepce v 2.NP Charakter designu mobiliáře: Mobiliář bude mít exaktní a jednoduchý design a v tomto smyslu si bude blízký ve všech svých jednotlivých prvcích. Tedy tento princip bude použit pro pevné paravány, panely, multimediální „dvoj“kiosky, vitríny i sedačky a lavice. Myšlenka, která určuje způsob prezentace relikviáře, totiž světelná a prostorová lehkost, transparence o odhmotněnost bude zjevná i v celkovém charakteru použití a instalace vitrín (všechny budou bezrámové, lepené, s větším nebo menším použitím lankových regulovatelných závěsů). Interaktivní a informativní prvky budou využívat moderních a variabilních prostředků, které povedou návštěvníka ke komunikaci formou hry (informační zásuvky, odklápěcí desky a textilní závěsy). Pohyb relikviáře bude znázorněn prostřednictvím interaktivního objektu z kostek, jeho zobrazení bude též součástí multimédií. Osvětlení a světelný režim v expozici Světelný režim bude zohledňovat požadavky na intenzitu denního světla z hlediska ochrany originálních exponátů. V přízemí bude zasklení oken ponecháno v základní podobě s možností regulovatelného zatemnění pro projekci či druh příležitostné výstavy. V 1.patře v edukativní části bude opět úprava s možností variabilního zatemnění (u sálu), ve vlastní expozici, tedy v místnostech PD 209, PD 203 bude intenzita denního světla snížená, skla budou vybavena stínící fólií, a to tak, že ale bude možné přitom vyhlédnout z okna. Tento princip bude prostupovat celou expozicí. Snížená hladina denního světla bude ve všech dalších sálech expozice, absolutní zatemnění bude v trezorové místnosti. Tento princip, tedy šerosvit s akcentem na umělé osvětlení, zachovávající však vizuální propojení s exteriérem, souvisí s tím, že kromě exponátů expozice i Pluhovské domy samy jsou exponátem, jsou to autentické prostory, kde žili příslušníci rodiny Beaufortů. Umělé osvětlení bude kombinací přímého a nepřímého světla, v některých případech s napojením na multimediální systém, s využitím LED diod tak, aby přítomnost osvětlovacích
6
těles jako takových byla co nejméně patrná, ale projevovala se především v žádoucích světelných efektech.
Vnitřní výmalby, úprava stěn Vhledem k tomu, že prostory Pluhovských domů jsou autenticky propojené s životem, s bydlením rodu Beaufortů navrhujeme dodržet princip, kdy v míře, která odpovídá zachování fragmentů a částí výmalby, tyto doporučíme k zafixování a vizuálně je přiznáme v interiérech. V každém případě nebudou torza původní výmalby poškozena a budou zachována pro budoucnost. Poznámka na závěr: Je velmi těžké v tomto okamžiku specifikovat představu expozice a počtu a druhu prvků zcela exaktně. Můžeme-li hovořit o interiérech Pluhovských domů jako o „také“ exponátu, dovedeme si představit v průběhu další práce na architektonicko-výtvarné představě instalace posílení předkládaného konceptu v tom smyslu, že výrazněji oddělíme interiéry Pluhovských domů jako prostoru „prožívaného“ rodem Baufortů s tím, že do každé místnosti, vedle prvků autentického mobiliáře, jako solitér vložíme doprostřed jakýsi „domeček“ nebo „jeskyňku“ pro prezentaci té které části příběhu relikviáře
7