Projekt je finančně podpořen Evropskou komisí Publikace vyjadřuje pouze názory autorů, Evropská komise není odpovědná za používání informací obsažených v publikaci
Vysoká škola B Kvalita a studenti IBAR WP7 (pracovní verze)
Autor: Vladimír Roskovec
WP7 Kvalita a studenti - instituce B 1. a) Jakou má instituce strategii pro hodnocení studentů? b) Jak jsou relevantní informace sdělovány studentům? a) Strategie instituce pro hodnocení studentů je obsažena především ve vnitřním předpisu „Studijní a zkušební řád VŠ B“ (SZŘ VŠ B). Tento dokument patří do skupiny vnitřních předpisů, které veřejná vysoká škola musí mít podle § 17, odst. 1 zákona o vysokých školách a které podléhají registraci prováděné MŠMT. SZŘ VŠ B byl naposled změněn v roce 2011 a tato změna byla registrována MŠMT 1. července 2011. Předchozí SZŘ VŠ B platil od 14. 4. 2005. (O důvodech a obsahu změn viz otázka 9). SZŘ VŠ B má 6 částí (57 článků). Vlastní problematikou studia a jeho hodnocení se zabývají první tři části (čl. 1-48), z nichž část třetí je věnována specifikům studia v doktorských programech (19 článků). Část čtvrtá pojednává o rozhodování o právech a povinnostech studentů a část pátá obsahuje demonstrativní (příkladmý) výčet disciplinárních přestupků. (Tresty za tyto přestupky jsou ovšem uvedeny v disciplinárním řádu.Toto oddělení přestupků a trestů se může jevit jako nesystémové, má však jistou logiku: většina z osmi uvedených přestupků nějak souvisí se studiem (plagiátorství, podvodné jednání) nebo k nim může při studiu a zejména při jeho hodnocení docházet (fyzické napadení zaměstnance VŠ B, hrubě urážlivé jednání vůči zaměstnanci VŠ B).) SZŘ se samozřejmě pohybuje v rámci vymezeném zákonem o vysokých školách. Upozorňujeme zde na některá ustanovení SZŘ VŠ B, z nichž je patrna organizace studia na této vysoké škole: - je zaveden elektronický systém evidence studia (čl. 2) a kreditový systém (čl. 10 a 11); - student je povinen pro komunikaci související se zajišťováním studijní agendy používat emailovou adresu, která je vygenerována po jeho zápisu do studia (čl. 5); - studijní program či obor může stanovit členění studia na jednotlivé etapy či bloky (čl. 6); - prostřednictvím elektronického systému evidence studia se provádí i zápis jednotlivých předmětů (čl. 14); základní specifikace předmětů, včetně rozsahu výuky, způsobu ukončení, kreditového ohodnocení a sylabu jsou uvedeny na intranetové síti instituce B; předměty mohou mít status předmětů povinných, povinně volitelných a volitelných; - student si zápisem předmětů vytvoří svůj osobní studijní plán pro příslušný akademický rok nebo studijní blok (čl. 16); - ukončení předmětu (ověření splnění jeho požadavků) se děje: zápočtem, kolokviem nebo zkouškou (čl. 20); - zvláštní formou zkoušky je souborná zkouška, kterou může studijní plán požadovat jako podmínku ukončení dvou nebo více předmětů anebo jako podmínku pro ukončení předmětu jediného s nutností prokázat znalosti z předmětů jiných (čl. 20); - výsledek zkoušky se klasifikuje stupni A, B, C, D, E, F, kterým se pro účely výpočtu studijního průměru přiřazují čísla 1; 1,5; 2; 2,5; 3; 4. Stupeň F znamená nevyhověl – v tomto případě je možno zkoušku dvakrát opakovat (čl. 23); - existuje forma komisionální zkoušky (čl. 24), která se koná před komisí nejméně tříčlennou; konání komisionální zkoušky může být předepsáno studijním plánem v rámci některých studijních programů, a to zejména u souborných zkoušek; druhá opravná zkouška je vždy komisionální. Poměrně velká pozornost je ve SZŘ věnována řešení „mezních situací“, v nichž se rozhoduje o tom, zda studentovi bude ještě umožněno pokračovat ve studiu, či nikoli. Jelikož v těchto případech nezřídka dochází i k soudním sporům, je pochopitelné že se instituce snaží mít takovéto situace co nejlépe „ošetřeny“ ve svých vnitřních předpisech. (Získané zkušenosti se zřejmě postupně promítaly do jednotlivých verzí SZŘ.)
Strategii hodnocení studentů, tak jak vyplývá ze SZŘ VŠ B lze stručně charakterizovat takto: - metody hodnocení jsou rozmanité a přizpůsobené charakteru jednotlivých předmětů a oborů; - je patrná snaha o získání a ověřování ucelených znalostí (souborné zkoušky); - jsou vytvořeny možnosti pro omezení subjektivních vlivů na hodnocení (komisionální zkoušky, účast externistů ve zkušebních komisích (zejména u státních závěrečných a doktorských zkoušek); - studentům je poskytována značná míra volnosti při sestavování osobních studijních plánů, při volbě termínů zkoušek a dosti bohaté možnosti opravných prostředků; - opravné prostředky však nelze využívat neomezeně, maximální doba studia je ve všech typech studijních programů stanovena jako standardní doba plus tři roky. SZŘ VŠ B u některých věcí připouští, aby byly upraveny směrnicí rektora nebo směrnicí děkana, čehož fakulty, jak ještě uvidíme, hojně využívají. Kromě předpisů registrovaných MŠMT má instituce B ještě celou řadu „vnitřních norem“, které člení do 8 kategorií (hlavní normy, směrnice rektora, metodické pokyny rektora, příkazy rektora, rozhodnutí rektora aj.). Zmiňujeme se o tom proto, že v kategorii hlavní normy se nachází Řád přijímacího řízení VŠ B a Řád rigorózního řízení VŠ B, které s problematikou WP 7 souvisejí. Důvod, proč rigorózní řízení podle § 46, odst. 5 není začleněno do SZŘ VŠ B, je zřejmý: řízení se týká absolventů magisterského studijního programu, kteří tudíž již nejsou studenty; i když se v rámci rigorózního řízení konají zkoušky a obhajoba rigorózní práce, nejedná se tedy o studium v přísném slova smyslu.1 Zákon o vysokých školách umožňuje, aby i fakulty veřejných vysokých škol měly vlastní studijní a zkušební řád. Původní znění zákona z roku 1998 obsahovalo v § 33, odst. 2 ve výčtu vnitřních předpisů fakulty jako písm. b) „studijní a zkušební řád fakulty, pokud se fakulta neřídí studijním a zkušebním řádem veřejné vysoké školy“ (analogické ustanovení se týkalo v písm. c) stipendijního řádu). Výčet končil písm. g) „další předpisy, pokud tak stanoví statut fakulty“. Desátá novela zákona (č. 552/2005 Sb.) škrtla písm. b) a c). Zdůvodnění znělo, že původní úprava dávala fakultám pouze dvě možnosti: buď používat „školní“ studijní a zkušební řád, nebo si vytvořit kompletní vlastní. Takto mají fakulty možností více - mohou si vytvořit např. jen vlastní „doplněk“ ke školnímu studijnímu a zkušebnímu řádu, v němž se upřesní ty záležitosti, které školní předpis řeší na obecné úrovni nebo je výslovně svěřuje do kompetence fakult. V příloze 1 je uveden přehled předpisů jednotlivých fakult instituce B, které se týkají studia. Vyplývá z něj, že až na jedinou výjimku (Studijní a zkušební řád doktorského studia Filozofické fakulty) nešla žádná z fakult cestou vlastního vnitřního předpisu. Důvod je zřejmý: existence takovéhoto předpisu musí být uvedena ve statutu fakulty, předpis podle § 27 zákona o vysokých školách schvaluje akademický senát fakulty a postupuje ho ke schválení akademickému senátu vysoké školy. Vedení fakult (děkanky nebo děkani) proto řeší příslušnou problematiku mnohem schůdnějším způsobem, a to formou směrnice děkana/děkanky, metodického pokynu či opatření děkana/děkanky. Tyto dokumenty děkan/děkanka s akademickým senátem fakulty pouze projednává a mohou být tudíž v případě potřeby poměrně operativně měněny. 1
Zajímavá jsou přechodná a závěrečná ustanovení Řádu rigorózního řízení: 1) „Jako rigorózní práce nemůže být předložena nezměněná práce, která již byla předložena k obhajobě za účelem získání jiného akademického titulu či hodnosti“ - z toho vyplývá, že již jednou předloženou práci je nutno nějak pozměnit; o rozsahu změn se nic nepraví. 2) „Státní doktorská zkouška vykonaná podle § 47 zákona může být na podkladě dokladů předložených uchazečem uznána rigorózní komisí jako ústní zkouška“ - z toho vyplývá, že ještě před vypracováním a obhajobou disertační práce je možno pro jistotu získat „malý doktorát“ a titul PhDr., RNDr. nebo JUDr., který je široké veřejnosti srozumitelnější než Ph.D. za jménem.
Jelikož Řád rigorózního řízení VŠ B je obecný a nestanoví konkrétní požadavky na rigorózní práce (viz též pozn. 1), pocítily tři fakulty (PřF, FTK, PF) potřebu tyto požadavky upřesnit. Dalšími okruhy, které fakulty často upravují samostatně, jsou doktorské studium a uznávání studia v zahraničí. Celkově lze strategii instituce B pro hodnocení studentů charakterizovat jako snahu o objektivitu a zachování jisté náročnosti. Jako bariéru označují vyučující skutečnost, že v některých oborech se vyskytuje relativně vysoký podíl studentů, kteří o studium nejeví zájem, ale jsou si vědomi toho, že je na nich škola finančně závislá. b) Sdělování relevantních informací studentům se děje především prostřednictvím univerzitního informačního systému a jeho součásti, elektronického systému evidence studia. Dále na začátku každého předmětu vyučující sdělí studentům, jakým způsobem bude předmět ukončen a jaké požadavky musí studenti pro úspěšné ukončení splnit. Několik fakult, poučeno různými spory, v nichž se studenti odvolávali na neznalost SZŘ VŠ B a dalších předpisů, dává studentům při zápisu do ruky tištěnou verzi SZŘ VŠ B. Za této situace se jeví jako užitečné, že SZŘ obsahuje i výčet disciplinárních přestupků. Dotázaní studenti považují informace, kterých se jim dostává, za dostatečné (viz příloha 2, otázka 1). 2. Jak jsou postupy hodnocení studentů přizpůsobeny svému účelu (diagnostickému, formativnímu, souhrnnému)? Pozn.: je vhodné zvláště diskutovat: • předběžné testování studentových schopností/dovedností/kompetencí (jestliže probíhá, kterých kurzů nebo studijních modulů se týká), • strategie pro rozvíjení studentových schopností/dovedností/kompetencí skrze interakci a zpětnou vazbu (formativní hodnocení) • opatření pro zjišťování studentova výkonu (souhrnné hodnocení) Jestliže existují strategie pro studentské samohodnocení, mohou z toho být příklady dobré praxe. Vzhledem k tomu, že instituce B má osm fakult velmi rozdílného zaměření, SZŘ nestanoví ani obecná pravidla, který postup hodnocení má být použit pro který typ předmětů. V jednotlivých studijních programech se používají často dlouholetou zkušeností ověřené postupy - např. v oboru lékařství jsou jiné postupy v tzv. teoretických předmětech a jiné v předmětech klinických. Podobně na Filosofické fakultě jsou specifické postupy v oborech filologických, historických a uměnovědných a společenskovědních atd. Při hodnocení v jednotlivých předmětech panuje tudíž v instituci zančná rozmanitost. Pravidla a opatření pro souhrnné hodnocení při souborných a závěrečných zkouškách. jsou do značné míry společná pro celou instituci a jsou v příslušných předpisech poměrně podrobně popisována. Prefence dotazovaných studentů pro ústní či písemnou formu zkoušek jsou víceméně vyrovnané (příloha 2, otázka 5). 3. Jak jsou navrženy postupy hodnocení studentů, aby měřily zamýšlené výsledky učení a další cíle studijního programu? Pozn.: je vhodné krátce diskutovat postupy specifikace výsledků učení a jejich přizpůsobení národnímu kvalifikačnímu rámci EHEA. Důkladné měření výsledků učení jakožto součást hodnocení studentů může být příkladem dobré praxe.
Postupy hodnocení studentů jsou voleny podle typu předmětu a formy výuky. Jak již bylo uvedeno v bodu 1, SZŘ VŠ B v čl. 20 rozlišuje tři způsoby ukončení předmětu: zápočet, kolokvium a zkoušku. (Není mezi nimi např. klasifikovaný zápočet.) O postupech hodnocení v průběhu výuky SZŘ VŠ B nehovoří a tuto záležitost většinou neupravují ani směrnice či opatření děkanů/děkanek. (Směrnice děkana Lékařské fakulty např. stanoví, že v případě vícesemestrální přednášky je možno se přihlásit ke zkoušce pouze v případě, že student má zápočty ze všech semestrů.) Požadavky a podmínky pro absolvování předmětu ve formě výsledků učení (tj. toho, co student musí znát, čemu musí rozumět a co musí umět udělat) jsou součástí charakteristiky předmětu, která je zveřejňována v informačním systému instituce. Národní kvalifikační rámec dosud nebyl implementován.
4. a) Je hodnocení studentů prováděno v souladu s oficiálně stanovenými pravidly a kvalifikovanými pracovníky? b) Do jaké míry závisí postup na úsudku jednotlivého zkoušejícího? a) Hodnocení studentů je prováděno v souladu s oficiálně stanovenými pravidly – SZŘ VŠ B platí i pro zaměstnance VŠ B. Pokud se student domnívá, že tato pravidla nebyla dodržena, může písemnou žádostí děkanovi vyvolat řízení v dané věci (SZŘ VŠ B, čl. 49). Hodnocení studentů v jednotlivých předmětech provádějí příslušní učitelé, u státních závěrečných zkoušek zkušební komise složené z profesorů, docentů a odborníků schválených příslušnou vědeckou radou (zákon o vysokých školách, § 53). Dotázaní studenti potvrzují, že jejich hodnocení je prováděno v souladu s oficiálně stanovenými pravidly (i když jim nebylo možná jasné, jaká pravidla jsou vlastně míněna) – viz příloha 2, otázka 2. b) Postup hodnocení na úsudku jednotlivého zkoušejícího příliš nezávisí, zato výsledek hodnocení ano. Aby se tento vliv omezil, užívají se písemné zkoušky a komisionální zkoušky (viz bod 1). Přitom i písemná zkouška může být komisionální! Na závěrečné (kvalifikační) práce se vypracovávají dva posudky. Studenti většinou konstatují přítomnost subjektivního prvku při hodnocení. (Příloha 2, otázka 3). 5. Má hodnocení studentů jasná a zveřejněná kritéria pro • známkování? • absenci, nemoc nebo další polehčující okolnosti? • informování studentů o typu, metodě a kritériích hodnocení? • účasti studentů na výuce? • přihlášení ke zkoušce? Metoda hodnocení a kritéria týkající se známkování a účasti studentů na výuce jsou součástí charakteristiky studijního předmětu, která je zveřejňována v informačním systému univerzity. Kritéria pro účast/neúčast se liší podle typu výuky (přednáška, seminář, cvičení, praktikum, exkurse...). Přihlášení ke zkoušce (zapsání na termín pro ukončení předmětu) se provádí prostřednictvím elektronického systému evidence studia (SZŘ VŠ B čl. 21). Student má právo odhlásit se z termínu, na který se přihlásil, nejpozději tři dny před konáním tohoto termínu; směrnice děkana může stanovit tuto lhůtu jinak. Nedostaví-li se student k ukončení předmětu v termínu, na který se přihlásil a neomluví-li se z důležitých důvodů zkoušejícímu do dvou
dnů po uplynutí termínu, je hodnocen, jako by u ukončení předmětu neuspěl. Děkan může ve výjimečných případech hodných zvláštního zřetele omluvit neúčast studenta i po uplynutí uvedené lhůty.
6. a) Podléhají postupy hodnocení studentů administrativnímu přezkumu? b) Jestliže ano, jak tento přezkum probíhá? Postupy hodnocení studentů podléhají administrativnímu přezkumu. V čl. 22 odst. 6 se praví: „V případě neudělení zápočtu nebo kolokvia má student právo požádat vedoucího pracoviště garantujícího předmět o přezkoumání svého případu. Je-li vedoucí pracoviště garantujícího předmět zároveň zkoušejícím, neudělení zápočtu nebo kolokvia přezkoumává na základě žádosti studenta děkan fakulty.“ Analogické ustanovení obsahuje čl. 23 pro případ, že byla studentova zkouška hodnocena stupněm F. Podle sdělení prorektora pro studijní záležitosti žádají studenti o přezkum zpravidla až v případech, kdy už vyčerpali všechny opravné termíny a hrozí jim, že nebudou moci pokračovat ve studiu. Dochází k tomu u zkoušek z „těžkých“ předmětů (např. biochemie na lékařské fakultě). Dotázaní studenti o administrativní přezkum nikdy nežádali (příloha 2, otázka 4) 7. Jak se postupy hodnocení studentů odrážejí na znalostech a dovednostech studentů získaných na střední škole? K této otázce se nepodařilo získat žádné spolehlivé informace. 8. Jaká je při hodnocení studentů role externích aktérů včetně agentur pro zajišťování kvality? Pozn.: vazba na vnější předpisy (pokud existuje) Instituce B pokládá externí examinátory za významný nástroj zajišťování kvality. V případě státní doktorské zkoušky stanoví SZŘ VŠ B v čl. 42, že „nejméně jeden člen zkušební komise musí být osoba, která není akademickým pracovníkem VŠ B v pracovním poměru“. Je snaha, aby tomu tak bylo i u státních závěrečných zkoušek v magisterských programech. Např. na Pedagogické fakultě je vždy členem zkušební komise externista. Problémy se zajišťováním externistů mohou nastat v případech, kdy se určitý obor vyučuje pouze na jedné nebo dvou institucích a vhodných odborníků je nedostatek. Dotázaní studenti neměli s externími examinátory většinou žádné zkušenosti, pokud nějaké. tak dobré (příloha 2, otázka 6). 9. a) Byly v nedávné minulosti podniknuty významné změny v postupech hodnocení studentů směřující ke zlepšení jejich efektivity? b) Můžete identifikovat některý aspekt postupů hodnocení studentů, který zvláště schvalujete? Pozn.: otázka 9a by měla identifikovat bariéry, otázka 9b příklady dobré praxe. a) Určité změny v postupech hodnocení studentů přineslo přijetí nového Studijního a zkušebního řádu v roce 2011. (Předchozí SZŘ platil od roku 2005). Nový SZŘ se připravoval delší dobu a vedly se o něm diskuse na různých úrovních. Konečnou úpravu měla na starosti Pedagogická komise vedená prorektorem pro studijní záležitosti a složená ze zástupců všech fakult (zpravidla proděkanů pro studijní záležitosti).
Do nového SZŘ se promítly především záležitosti spojené se zavedením elektronického systému evidence studia (zapisování předmětů, zapisování na termíny pro ukončení předmětu). (Kreditový systém obsahoval již předchozí SZŘ.) Nápadnou změnou, která se týká hodnocení studentů, je změna klasifikační stupnice při zkouškách (včetně státních závěrečných): původní čtyřbodová stupnice „výborně“ (eminenter) (1) „velmi dobře“ (valde bene) (2) „dobře“ (bene) (3) „nevyhověl“ (insufficienter) (4) byla nahrazena stupnicí šestibodovou (A, B, C, D, E, F), která umožňuje jemněji rozlišit úroveň znalostí (a přibližuje se užívání známek 1-, 2- atd. na základních a středních školách). Z hlediska „efektivity“ je tato změna irelevantní. Podle nového SZŘ může být i písemná zkouška komisionální. V novém SZŘ je výslovně uvedeno, že „státní závěrečná zkouška se skládá před zkušební komisí, která musí být nejméně tříčlenná“ (čl. 25, odst. 4). Neznamená to, že by tomu tak dříve nebylo, ale bylo to stanoveno opatřením děkana (které obsahuje i pokyny pro vypracování a hodnocení bakalářských nebo diplomových prací a všechny ostatní náležitosti státních závěrečných zkoušek). Ustanovení týkající se státní doktorské zkoušky, disertační práce a její obhajoby zůstaly prakticky beze změny - to ukazuje, že tyto záležitosti byly již v předchozím SZŘ dobře a promyšleně zpracovány a v praxi se osvědčily. Obecnou tendencí nového SZŘ je přenesení některých kompetencí na fakulty a děkany včetně rozšíření možností upravovat některé záležitosti vlastním způsobem. Nový SZŘ je delší a podrobnější, což je obecný rys všech nových nebo novelizovaných předpisů. Je vidět, že ani univerzity se nedokáží ubránit tomuto neblahému trendu. Nový SZŘ obsahuje navíc dvě části, část IV „Rozhodování o právech a povinnostech studentů“ a část V „Disciplinární přestupky“, o nichž jsme se zmínili již v bodu 1. Žádnou z uvedených změn nelze považovat za odstranění bariér, které by bránily „efektivitě“ hodnocení studentů. Rovněž nelze hovořit o bariérách vůči implementaci standardu 1.3 a příslušných pokynů uvedených v Standards and Guidelines for Quality Assurance in the EHEA. Žádné bariéry v tomto smyslu ve způsobu hodnocení studentů v instituci B neexistují. Uvedené změny se spíše snaží vytvořit bariéry, a to proti narůstající agresivitě některých studentů vůči instituci. b) Zvláště schvaluji snahu mít ve zkušebních komisích pro státní závěrečné zkoušky externisty. Když MŠMT rezignovalo na delegování externistů do těchto komisí, instituce B to činí sama (a dokazuje, že MŠMT k ničemu nepotřebuje - s výjimkou přidělování peněz, samozřejmě). Další příklad dobré praxe je v podstatě ničím neomezená možnost komisionálních zkoušek (a jejich povinné používání u druhých opravných termínů). Formu komisionální zkoušky mohou mít i zkoušky písemné. Za příklad dobré praxe lze považovat i tendenci umožnit fakultám, aby některé podrobnosti týkající se hodnocení studentů upravily vlastním způsobem. Na univerzitě s osmi dosti rozdílnými fakultami je to pochopitelné a nepochybně užitečné. Např. lékařská fakulta má přísnější a konkrétně specifikované nároky na doktorskou disertaci oproti obecným požadavkům v SZŘ VŠ B. Podobně má vlastní požadavky i Fakulta zdravotnických studií. Většina fakult má upřesňující požadavky na kvalifikační práce. 19. 2. 2012
Vladimír Roskovec
Příloha 1 Dokumenty jednotlivých fakult instituce B týkající se studia CMTF: • Směrnice děkanky, kterou se stanoví podrobnosti k provedení Studijního a zkušebního řádu VŠ B na CMTF VŠ B (č. SD 4/11) • Metodický pokyn k realizaci distančního vzdělávání na CMTF VŠ B (č. MPD 2/07) • Opatření pro uznávání zahraničního studia teologie (č. MPD 1/09) Lékařská f.: • Směrnice děkana LF VŠ B ke Studijnímu a zkušebnímu řádu VŠ B • Směrnice děkana k uznávání kreditů v rámci zahraničních studentských mobilit Filosofická f.: • Studijní a zkušební řád doktorského studia Filozofické fakulty VŠ B • Směrnice děkana č. 05/2010 - Uznávání kurzů a započítávání kreditů na FF VŠ B č. 04/2010 - Organizace studia v kreditovém systému na FF VŠ B č. 03/2010 - Státní závěrečné zkoušky na FF VŠ B č. 01/2009 - Uznávání kreditů v rámci zahraničních studentských mobilit č. 02/2007 - Státní závěrečné zkoušky na FF VŠ B č. 03/2006 - Studium v navazujícím magisterském studijním oboru Euroculture č. 02/2006 - Organizace studia na FF VŠ B za podpory IS STAG Přírodovědecká f.: • Opatření děkana PřF upravující ustanovení Studijního a zkušebního řádu VŠ B • Opatření děkana PřF VŠ B k provedení některých ustanovení Studijního a zkušebního řádu VŠ B a Rigorózního řádu VŠ B • Směrnice děkana Přírodovědecké fakulty VŠ B k uznávání kreditů v rámci zahraničních studentských mobilit Pedagogická f.: • Směrnice děkanky 2S/2011 ke státním závěrečným zkouškám na Pedagogické fakultě VŠ B a dodatek • Směrnice děkanky 3S/2011 k provedení Studijního a zkušebního řádu VŠ B na PdF VŠ B • Metodický pokyn 1M/2009 Studium v kreditovém systému na PdF VŠ B - platnost od 1. listopadu 2010 Fakulta tělesné kultury: • Směrnice děkana o konání státních závěrečných zkoušek na FTK VŠ B - 4/2009 • Směrnice FTK VŠ B o rigorózních zkouškách a obhajobách rigorózních pracích • Tématické okruhy k rigorózním zkouškám • Směrnice děkana k uznávání studia na zahraničních institucích - 6/2009
Právnická f.: • Směrnice děkanky S 2/2011, k provedení Studijního a zkušebního řádu VŠ B
• •
Směrnice děkanky S 2/2010, o kvalifikačních pracích Směrnice děkanky S 1/2010, kterou se stanoví bližší podmínky rigorózního řízení (k provedení Řádu rigorózního řízení VŠ B a jeho Dodatku č. 1)
Fakulta zdravotnických věd: • FZV-B3-11/9 Prováděcí pokyn ke konání státních doktorských zkoušek a obhajob disertačních prací (14.10.2011) • FZV-B3-11/8 Metodický pokyn děkanky FZV VŠ B ke studijnímu a zkušebnímu řádu VŠ B – postgraduální studium (14.10.2011) • FZV-B3-11/7 Metodický pokyn děkanky FZV VŠ B pro konání státních závěrečných zkoušek na FZV VŠ B (07.10.2011) • FZV-B3-11-5 Metodický pokyn děkanky FZV VŠ B ke studijnímu a zkušebnímu řádu VŠ B (01.09.2011)
Příloha 2 Dotazníkové šetření mezi studenty Návštěva na instituci B týkající se WP 7 proběhla 14. a 15. prosince 2011 – podle harmonogramu akademického roku měla ještě probíhat výuka, podle sdělení prorektora pro pedagogickou činnost na většině fakult probíhalo již tzv. zápočtové období. Bylo tedy obtížné sezvat několik studentů a vést s nimi rozhovor o tematice WP 7. Pan prorektor byl však ochoten podpořit rozeslání elektronického dotazníku cca 200 náhodně vybraným studentům. S touto formou šetření mají zkušenosti a mají program na náhodný výběr adres. (Všichni studenti musejí mít e-mailovou adresu, na kterou jsou jim zasílány informac a přes kterou v řadě předmětů komunikují s vyučujícími.) Do dotazníku byly zařazeny ty z otázek WP 7, u nichž byli mezi klíčovými respondenty uvedeni studenti. Pracovnice studijního oddělení rozeslala připravený dotazník doplněný vysvětlujícím dopisem. Pan prorektor připojil své doporučení. Ze studijního oddělení bylo do CSVŠ předáno 7 odpovědí. Zaslalo je 5 studentek a dva studenti. Pokud bylo rozesláno 200 dotazníků, činí návratnost cca 3 %, což zajisté není mnoho. O nějakém reprezentativním vzorku nemůže být řeč. Na druhou stranu by se případné besedy účastnil přibližně stejný počet studentů nebo studentek. Z odpovědí je zřejmé, že respondenti patří mezi úspěšné studenty, kteří s hodnocením svých studijních výsledků nemají vážné problémy. Tato skupina studentů též zřejmě jeví větší ochotu ke spolupráci s vedením školy než studenti průměrní a podprůměrní, kteří o školu nejeví valný zájem. K jednotlivým otázkám dotazníku uvádíme odpovědi respondentů, které jsme označili písmeny A – G, přičemž jejich pohlaví je vyznačeno barvou: růžová ženy, modrá muži.
1. Považujete informace, které Vám VŠ B poskytuje ohledně hodnocení Vašich studijních výsledků za dostatečné? Co by se mohlo zlepšit? A: Dostatečné B: Ano, pokud se jedná o obecné informace obsažené např. ve zkušebním řádu VŠ B. Co se týká potom hodnocení jednotlivých zkoušejících, záleží vždy na přístupu. V některých seminářích jsme neměli možnost se znovu podívat na opravené dílčí testy psané v průběhu semestru, ale to byla spíše výjimka. C: Ano D: Za 5 let studia jsem nikdy nijak neobdržela nějakou zprávu od VŠ B ohledně hodnocení výsledku, vůbec nevím, že něco takového existuje, že to má nějaká pravidla, jak to vypadá.. E: Ano. Nevím F: Považuji je za dostatečné G: Ano Komentář: 6 respondentů považuje informace za dostatečné. Respondentka D pochopila otázku jinak, než byla míněna (otázka měla být formulována jednoznačněji). Respondentka B upozornila na spíše výjimečný, leč nezanedbatelný nedostatek: opravené testy jsou cennou informací pro studenty a měly jim být standardně poskytovány. Celkově výsledek svědčí o dobré stuaci na VŠ B.
2. Je hodnocení studentů prováděno v souladu s oficiálně stanovenými pravidly? A: Myslím si, že ano B: Domnívám se, že ano. C: Ano D: Netuším , že nějaká vůbec jsou! E: Ano F: Ano G:Ano Komentář: Těchže 6 respondentů jako v předchozí otázce shodně odpovědělo, že hodnocení studentů je prováděno v souladu s oficiálně stanovenými pravidly. Respondentka B o takovýchto pravidlech nic neví. Tato (i předchozí) odpověď svědčí o její bystrosti. V dotazníku nebylo konkrétně uvedeno, o jaká pravidla se vlastně jedná. Při hodnocení se evidentně dodržují jistá obecná pravidla, ta však mají spíše charakter nepsaných pravidel. V některých předmětech mohou učitelé speciální pravidla vyhlásit (např. za kolik správně vypočítaných příkladů je jaké hodnocení). Ve SZŘ VŠ B se o takovýchto pravidlech explicitně nepíše. Celkový výsledek dává VŠ B dobré vysvědčení.
3. Do jaké míry závisí postup na úsudku jednotlivého zkoušejícího? A: Myslím si, že jsou zkoušející objektivní. B: To záleží na předmětu a vyučujícím. Určitě u méně exaktních oborů může být hodnocení ze strany vyučujícího subjektivnější, ale až na jeden případ jsem se nikdy nesetkala se snahou mne při zkoušce „potopit“. C: Na úsudku zkoušejícího záleží více u ústních zkoušek, u písemných tolik ne (to ale neznamená, že by nebyla ústní zkouška spravedlivá, vždy jde o subjektivní pocit studenta, neboť u ústní zkoušky se zkoušející může lépe přesvědčit, zda student zkoušené problematice rozumí; pokud je tedy úsudek v otázce míněn jako přihlédnutí k subjektivnímu dojmu ze studenta, pak ano, pokud je míněn tak, že výsledek zkoušky závisí pouze na náladě zkoušejícího, pak mám ta to, že výsledek žádné mé zkoušky na úsudku zkoušejícího nezávisel D: Velmi E: Do značné míry F: Pokud myslíte postup při hodnocení, závisí na zkoušejícím velmi. Zkoušející by samozřejmě měl hodnotit podle úrovně vědomostí studenta a jeho schopnosti je využít. Na druhou stranu způsob, jakým tyto vědomosti a schopnosti ohodnotí je čistě subjektivní a odvíjí se od představy zkoušejícího o cíli předmětu. G: Hodně závisí na zkoušejícím Komentář: Odpovědi ukazují, že otázka nebyla pochopena jednoznačně. „Postup“ byl chápán jednak ve smyslu „jak zkoušející při zkoušení postupuje“, tj. jak klade otázky, jak se snaží zkoušeného navést na správnou odpověď apod., jednak ve smyslu „jak hodnotí“. Většina uvádí, že „postup“ zkoušejících je velmi individuální – jinak tomu ani být nemůže. Všichni to, alespoň mlčky, respektují, stížnost na snahu „potopit“ je zcela ojedinělá. Respondentky A a B výslovně uvádějí objektivitu výsledku hodnocení. Opět dobré vysvědčení pro VŠ B.
4. Požádal(a) jste někdy o administrativní přezkum výsledku hodnocení? Jaký byl výsledek? A: Nežádala B: Nikdy jsem o přezkum nežádala. C: Ne D: Ne E: Ne F: Nepožádal G: Ne Naprostá shoda, nikdo nežádal o administrativní přezkum výsledku hodnocení. To potvrzuje dojem, že respondenti patří mezi úspěšné studenty.
5. Který ze způsobů hodnocení Vám nejvíce vyhovuje (např. písemné/ústní)? Který způsob naopak nemáte rádi? A: Záleží na předmětu a vyučujícím. Na každý předmět je to rozdílné B: To záleží i na osobě zkoušejícího - u některých zkoušejících bych dala přednost písemnému zkoušení, které by pro mne nebylo asi tak stresující, ale obecně nevidím velký rozdíl mezi písemným a ústním způsobem. Nevyhovují mi pouze testové otázky, mám raději systém otevřených otázek. C: Ústní. Písemný test. D: Ústní. Nemám ráda, když se nedozvím, proč jsem dostala určitou známku a co mi třeba chybělo v testu.. E: Písemný. Ústní F: Záleží na předmětu. Při písemné zkoušce se dají lépe zakrýt neznalosti. G: Vyhovuje mi písemný test Komentář: Odpovědi lze rozdělit na dvě skupiny: 3 respondenti nemají vyhraněný názor, uznávají, že ústní i písemná forma má své přednosti – záleží na předmětu či dokonce na osobě zkoušejícího. 4 respondenti jasně preferují jednu formu, 2 ústní a 2 písemnou. Výsledek nikterak nepřekvapuje, relativní četnost odpovědí by se patrně příliš nelišila, i kdyby odpovědělo všech 22 000 studentů VŠ B. Vzhledem k tomu, že odpovědi na předchozí čtyři otázky ukazovaly na jistou homogenitu této malé skupiny respondentů, lze odpovědím přisoudit přece jen nějakou vypovídací hodnotu.
6. Jaké máte zkušenosti s externími examinátory? A: Nemohu posoudit B: Malé, s externím examinátorem jsem se setkala pouze jednou a neviděla jsem rozdíl mezi požadavky jeho a požadavky našich kmenových vyučujících. C: Dobré D: Většinou jsou mírnější a vycházejí více vstříc. Nicméně někdy je s nimi těžší domluva, protože nebývají na fakultě a musí se za nimi třeba zajit do jejich pracoviště. E: Žádné F: Žádné G: Zatím žádné Komentář: Termín „externí examinátor“ byl pochopen ve smyslu „externí vyučující“ – nikdo z respondentů zřejmě ještě neabsolvoval státní závěrečnou zkoušku. (Aby takový absolvent byl mezi adresáty dotazníku, tj. mezi studenty VŠ B, musel by absolvovat některý
magisterský program a studovat ještě nějaký další program – tyto případy jsou málo četné.) 4 respondednti se s externisty nesetkali, 3 zbývající mají dobré zkušenosti, což svědčí o dobré situaci na VŠ B.
7. Chcete ještě něco uvést k problematice hodnocení studentů? A: Ne B: C: Dle mého názoru by hodnocení mělo odpovídat komplexní připravenosti studenta - od počátku výuky daného předmětu po jeho završení, nikoli výlučně a pouze na jedné zkoušce. Toho však při současném počtu studentů nelze dosáhnout (není v silách vyučujících průběžně sledovat připravenost všech studentů každý týden). Pokud jde o zkoušky, preferoval bych více ústních zkoušek, neboť u těchto se zkoušející přesvědčí, zda student problematice rozumí (to se ale může lišit dle studovaného oboru, já věc hodnotím z pohledu právnické fakulty). D: E: Ne F: Ne G: Ne, děkuji
WP 7 Template- Institution B Que Actors/ stion Sources 1 Akademický senát instituce, rektor, prorektor pro studium, Akademické senáty fakult, děkani, proděkani pro studium 2 Akademičtí pracovníci (vyučující), studenti
3
4
5
Akademičtí pracovníci (vyučující) Akademičtí pracovníci (vyučující) Jako v Q1 a Q2
Instruments
Effects
Barriers
Examples of Good Practice
Studijní a zkušební řád, směrnice a opatření rektora, vnitřní předpisy fakult, směrnice a opatření děkana Studijní a zkušební řád a další předpisy, základní specifikace/charakteris tiky předmětů
Využívání různých forem hodnocení, snaha o objektivitu (využívání komisionálních zkoušek. Dobrá informovanost studentů.
V některých oborech relativně velký podíl studentů, kteří o studium nejeví zájem, ale jsou si vědomi toho, že je na nich škola finančně závislá
Decentralizace, fakulty mají možnost přizpůsobit pravidla a formy hodnocení svým specifickým potřebám.
Velká rozmanitost forem hodnocení v jednotlivých předmětech, společná pravidla pro souborné a závěrečné zkoušky
Nebyly zjištěny
Využívání komisionálních zkoušek. Přizpůsobení forem hodnocení charakteru jednotlivých předmětů. Společná pravidla pro souborné a závěrečné zkoušky.
Základní Hodnocení výsledků učení Nebyly zjištěny specifikace/charakteris tiky předmětů Písemné zkoušky, Objektivita a náročnost Nebyly zjištěny komisionální zkoušky hodnocení Jako v Q2, elektronický systém evidence studia
Efektivní fungování systému hodnocení i při velkém počtu studentů
Nebyly zjištěny
6
7
8
9
Rektor, děkani, vedoucí pracoviště garantujícího předmět, studenti Akademičtí pracovníci, učitelé a studenti středních a vyšších odborných škol (především v Olomouckém kraji) Akademičtí funkcionáři, akademičtí pracovníci Akademický senát instituce, rektor, prorektor pro studium, Akademické senáty fakult, děkani, proděkani pro studium
Žádost o přezkum
Vyloučení subjektivních prvků při hodnocení
Nebyly zjištěny
Jmenování externích členů zkušebních komisí
Větší objektivita při hodnocení, přenos informací a zkušeností z jiných VŠ
Nedostatek vhodných odborníků v případech, kdy se určitý obor vyučuje pouze na jedné nebo dvou institucích.
Studijní a zkušební řád, směrnice a opatření rektora, vnitřní předpisy fakult, směrnice a opatření děkana
Inovace Studijního a zkušebního řádu odstranění nedostatků v dosavadních postupech,
Soustavné jmenování externistů do zkušebních komisí, a to nejen při státních závěrečných zkouškách Viz výše