Vliv finanční krize na poskytování privátních úvěrových produktů

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra Finanční obchody

Vliv finanční krize na poskytování privátních úvěrových produktů Diplomová práce

Autor:

Jaroslav Šťastný Finance

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Jiří Anděl, CSc.

duben, 2010

Prohlášení:

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a s pouţitím uvedené literatury.

…….............…………….. V Praze, dne 30. dubna 2010

Jaroslav Šťastný

Poděkování:

Děkuji svému vedoucímu diplomové práce za cenné rady a dostatek inspirace k této diplomové práci. Dále děkuji Ing. Janě Jiravové z Komerční banky, a.s. za poskytnutí údajů, které jsou v této práci zpracovány a pomohly mi k dosaţení cíle mé diplomové práce. Věřím, ţe tato diplomová práce bude významným příspěvkem k jiţ tak bohatému inventáři diplomových prací na této vysoké škole zpracovaných.

………………………….. V Praze, dne 30. dubna 2010

Jaroslav Šťastný

Anotace Významem této práce je nutnost nás všech uvědomit si, ţe zadluţování můţe vést aţ k osobnímu bankrotu, pokud se pořádně nezamyslíme nad tím, zda si úvěr vzít či nikoliv. Tato práce dokázala, ţe finanční krize s sebou přinesla zpřísnění podmínek pro získání úvěrů a také veliký nárůst delikventních úvěrů. Současná hospodářská recese má vliv nejen na oblast úvěrování v bankách, ale i na celou ekonomiku. Roste nezaměstnanost, zvyšují se vládní výdaje a schodek státního rozpočtu, a tím pádem také celkový státní dluh. Annotation The goal of this thesis is the necessity for all of us to be aware of the fact that the personal bankruptcy can be a result of debts whether possibilities of our future bank credit are not considered in anticipation. This thesis has proved that the effect of the financial crisis has been following : on the one hand there are more severe conditions for acquiring of a bank credit, on the other hand there is a big increase in offender bank credits. The temporary financial crisis influences not only the field of bank credits, but also all the economics as well. The unemployment grows, government expenses and the state budget deficit blow up, and due to this rise grows the National Debt as well.

Obsah

OBSAH ............................................................................................................................................................. 5 ÚVOD ............................................................................................................................................................... 7 1.

VZNIK A VÝVOJ BANKOVNICTVÍ ............................................................................................... 10 1.1. VÝVOJ BANKOVNÍCH OPERACÍ ...................................................................................................... 10 1.1.1. Explicitní funkce ...................................................................................................................... 10 1.1.2. Implicitní funkce ...................................................................................................................... 11 1.2. VÝVOJ REGULACE ......................................................................................................................... 12 1.2.1. Reglementace bank .................................................................................................................. 12 1.2.2. Kontrola bank .......................................................................................................................... 14 1.3. GLOBALIZACE FINANČNÍHO SEKTORU ........................................................................................... 15 1.3.1. Bankovnictví v ČR ................................................................................................................... 16 1.3.2. Fúze ......................................................................................................................................... 16 1.3.3. Privatizace v bankovním sektoru ............................................................................................. 19 1.3.4. Banky z eurozóny aktivní v ČR ................................................................................................ 21

2.

PRIVÁTNÍ ÚVĚROVÉ PRODUKTY ............................................................................................... 23 2.1. POVOLENÝ DEBET ......................................................................................................................... 23 2.2. KREDITNÍ KARTA .......................................................................................................................... 23 2.3. SPOTŘEBITELSKÉ ÚVĚRY ............................................................................................................... 27 2.3.1. Osobní úvěry ............................................................................................................................ 27 2.3.2. Úvěry na konsolidaci ............................................................................................................... 28 2.3.3. Americká hypotéka .................................................................................................................. 28 2.3.4. Úvěr na nemovitost .................................................................................................................. 28 2.3.5. Studentské úvěry ...................................................................................................................... 29 2.4. HYPOTEČNÍ ÚVĚRY ....................................................................................................................... 30

3.

PŘÍČINY VZNIKU A DOPAD FINANČNÍ KRIZE ........................................................................ 33 3.1. TEORETICKÝ POHLED NA KRIZI ..................................................................................................... 37 3.1.1. Hospodářský cyklus a jeho možné příčiny ............................................................................... 37 3.1.2. Vliv pokroku a tempa růstu produktivity.................................................................................. 38 3.1.3. Dopady kolísající poptávky...................................................................................................... 38 3.1.4. Působení vládních zásahů ....................................................................................................... 39 3.1.5. Finanční systém a úvěrový cyklus............................................................................................ 40 3.1.6. Krize jako projev hledání nové rovnováhy .............................................................................. 40 3.2. DEMOGRAFICKÝ POHLED NA KRIZI ................................................................................................ 41 3.2.1. Domácnosti se zadlužují .......................................................................................................... 42 3.2.2. Vliv krize na nezaměstnanost ................................................................................................... 43 3.3. VLIV FINANČNÍ KRIZE NA STÁTNÍ ROZPOČET ČR ........................................................................... 46 3.4. AMERICKÁ HYPOTEČNÍ KRIZE ....................................................................................................... 49 3.5. LEHMAN BROTHERS ...................................................................................................................... 50 3.6. ČESKÉ BANKY V OBDOBÍ KRIZE ..................................................................................................... 54

4.

ZPŮSOB POSKYTOVÁNÍ ÚVĚRŮ PŘED FINANČNÍ KRIZÍ .................................................... 57 4.1. ÚVĚROVÝ PROCES ......................................................................................................................... 58 4.1.1. Aplikační rating ....................................................................................................................... 58 4.1.2. Rating chování ......................................................................................................................... 59 4.2. REGISTRY KLIENTSKÝCH INFORMACÍ ............................................................................................ 59 4.2.1. Bankovní registr klientských informací (BRKI) ....................................................................... 60 4.2.2. Nebankovní registr klientských informací (NRKI) ................................................................... 61 4.2.3. Sdružení na ochranu leasingu a úvěrů spotřebitelům - SOLUS .............................................. 62 4.3. BEZMYŠLENKOVITÉ ZADLUŢOVÁNÍ SE DOMÁCNOSTÍ .................................................................... 62

5

5.

OMEZENÍ PŘI POSKYTOVÁNÍ ÚVĚRŮ V SOUČASNÉ DOBĚ ................................................ 64 5.1. SNÍŢENÍ ÚVĚROVÁNÍ BANKAMI PO PŘÍCHODU KRIZE ..................................................................... 65 5.1.1. Úvěrování v České republice ................................................................................................... 66 5.1.2. Úvěrování v Komerční bance, a.s. ........................................................................................... 68 5.1.3. Úvěrování v Komerční bance, a.s. pobočce Beroun ................................................................ 69 5.2. ÚROKOVÉ SAZBY V DOBĚ KRIZE.................................................................................................... 72 5.3. PŘÍČINY OMEZENÍ ÚVĚROVÁNÍ ...................................................................................................... 73 5.3.1. Posuzování příjmů ................................................................................................................... 74 5.3.2. Posuzování registrů klientských informací .............................................................................. 75 5.3.3. Posuzování na základě ratingu chování .................................................................................. 76 5.3.4. Posuzování jiných skutečností ................................................................................................. 76 5.3.5. Zajištění úvěrů ......................................................................................................................... 77 5.4. DŮVODY NESCHVÁLENÍ ÚVĚRŮ V KB, POBOČCE BEROUN ............................................................ 78

6.

POSOUZENÍ ZVÝŠENÍ DELIKVENCE PŘI SPLÁCENÍ ÚVĚRŮ.............................................. 80

ZÁVĚRY A DOPORUČENÍ ........................................................................................................................ 84 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ......................................................................................................... 87 PŘÍLOHY ...................................................................................................................................................... 88 ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE................................................................................................................. 93

6

Úvod Cílem této práce je posoudit dopady současné finanční krize na segment privátních úvěrových produktů. Zhodnotit, zda byl schvalovací proces při poskytování úvěrů zpřísněn a do jaké míry banky hledí na riziko při poskytování úvěrů. Aby se toto povedlo a čtenář pochopil všechny souvislosti, je potřeba poskytnout ucelený pohled na finanční krizi, která vypukla v září 2008, co jí předcházelo a proč se dotkla celého světa. Krize měla následky také pro Českou republiku a bankovní sektor v ČR. Ovlivnila státní rozpočet, státní dluh, nezaměstnanost atd. V bankovním sektoru je třeba posoudit, jaké měla dopady na úvěrování, především úvěrování domácností; jakým způsobem se banky i domácnosti začaly s krizí vyrovnávat, jaká přijímaly opatření a jak jednotlivé subjekty vnímají riziko nesplacení úvěrů. V úvodu práce se čtenář seznámí s důvodem, proč finanční krize, která vypukla v Americe, poznamenala dění na celém světě na dalších několik let. Jednoznačnou odpovědí je globalizace. Dále bych se chtěl zaměřit na příčinu vzniku finanční krize, co jí předcházelo, co bylo akcelerátorem, který rozpoutal „peklo“ na finančních trzích a jak se tato krize dotkla bankovního sektoru nejen v zahraničí, ale hlavně v České republice. Příchod této krize měl určitě dopad na hospodaření českého státu, na vývoj státního rozpočtu a potaţmo i státního dluhu. Opomenout bych nechtěl také otázku nezaměstnanosti. Pokusím se také najít nějaké reálné předpoklady vývoje těchto oblastí. V dalších částech se budu věnovat výhradně bankovnictví v ČR. Nejprve by se měl čtenář seznámit se způsobem, jakým české banky poskytovaly úvěry před příchodem finanční krize, co všechno a jaké podklady od klientů vyţadovaly a jak se dívaly na oblast rizika nesplácení úvěrů. Otázkou také je, jak se chovaly české domácnosti v době, kde se jim „dařilo dobře“, zda myslely tzv. na zadní vrátka, kdyby se situace změnila. Detailní pohled na skutečnost při omezení úvěrování na českém bankovním trhu přinese pátá kapitola. Zde se detailně zaměřím na tu skutečnost, ţe s příchodem krize se sníţil 7

počet úvěrů a také důvod, proč tomu tak je. Porovnám, zda tato skutečnost kopíruje údaje o vývoji poskytnutých úvěrů za Komerční banku, a.s. v letech 2007, 2008

a 2009.

Pokusím se jít ještě více do detailu, zda tento trend odpovídá také údajům za jedno vybrané obchodní místo Komerční banky, a to pobočku Beroun. Otázkou zůstává, jak se vyvíjí např. úrokové sazby u úvěrů v době krize. Není omezení úvěrování pouhým důsledkem nárůstu úrokových sazeb, nebo banky v době krize lákají domácnosti k zadluţování se pomocí nízkých úroků, ale domácnosti nemají zájem se zadluţovat. Najdeme-li na toto odpověď, je potřeba se zaměřit na příčiny omezení úvěrování. Na konkrétním příkladě si pomocí výpisů z registrů klientských informací ukáţeme, jak vypadá z pohledu bank osoba předluţená a jak vypadá osoba nezadluţená. V případě, ţe banka poskytne klientovi úvěr, vyţaduje určitou formu zajištění. Čím vším se dá bance za poskytnuté peníze ručit by se měl čtenář také díky této práci dozvědět. Zajímavé určitě bude porovnání důvodů, proč banky zamítají ţádosti klientů o úvěry. Jak se krize a následná hospodářská recese projevila v oblasti delikvence úvěrů? Došlo-li skutečně k omezení úvěrování, měly by se ale také sníţit počty úvěrů, které jsou po splatnosti. Je tomu ale skutečně tak? Na tyto otázky se pokusím najít odpověď v poslední šesté kapitole. Věřím, ţe tato práce nebude pouhým konstatováním skutečností, ale čtenáři přinese ucelený pohled na oblast svého vlastního osobního zadluţování se. Je potřeba začít si uvědomovat všechny moţné důsledky, které pro kaţdého plynou, nebude-li moci svým závazkům dostát. Díky tomu by si měl kaţdý rozmyslet, zda příjmy, které má, je schopen v případě ztráty zaměstnání rychle obnovit nebo se bude muset spokojit s niţšími příjmy a tím i omezit své výdaje, aby mohl splácet sjednané úvěry. Je skutečně nutné zváţit, zda je nový úvěr zbytný nebo nezbytný, zda není lepší se raději určitého statku vzdát a mít klidný spánek, neţ se v noci budit s pocitem předluţenosti a nejistou budoucností. Je potřeba si také uvědomit, ţe se banky také snaţí klientům ukázat, ţe prostě na další úvěrové splátky nemají dostatek volných finančních prostředků a tím se snaţí také zamezit vyššímu počtu osobních bankrotů. Klienti bank by se měli spíše zamyslet sami nad svojí finanční situací, neţ aby chodili a pomlouvali banku, ţe jim nechce půjčit peníze.

8

Orientovat se v období krize ve všech oblastech, jak mikroekonomických, tak makroekonomických není jednoduché a proto je potřeba také zpřísnění poskytování úvěrů chápat jako určitý filtr, kterým projdou opravdu jen ti klienti, kteří unesou další úvěrové zatíţení.

9

1. Vznik a vývoj bankovnictví 1.1. Vývoj bankovních operací Bankovní funkce se měnily v prostoru a čase. Při výkonu bankovní profese jsou některé explicitně patrné při první analýze, jiné – implicitnější – vyţadují hlubší přemýšlení.

1.1.1.

Explicitní funkce

Jsou určeny vývojem bankéře, který se ze směnárníka stal finančníkem. Od směnárníka k bankéři Ve všech dobách bylo funkcí bankéře vykonávat směnu peněz, která byla nutná v souvislosti s výměnou výrobků mezi kupci. Bankéř, obchodník s penězi, vykonával tuto profesi za pultem nazývaným italsky banco – z toho pochází původ jeho jména. Od středověku se ekonomika vyznačovala konáním velkých obchodních trhů. Aby se zabránilo riziku převozu hotovosti, probíhaly na nich transakce proti směnkám, tj. promptním platebním příkazům, které prodávající po skončení trhu realizovali na svém platebním místě u svého směnárníka. K financování rozvoje obchodní výměny se směnka z promptního platebního instrumentu transportem z jednoho platebního místa na jiné nevyhnutelně stala splatnou na termín, a tím úvěrovým nástrojem. Kupovaná bankami za hotovost se – po odečtení diskontu – přeměňuje na podklad pro úvěr. V tom tkví původ této praktiky, v některých zemích široce rozšířené - eskontních úvěrů financujících obchodní výměny. Směnárník se stal půjčovatelem, tj. bankéřem. Od bankéře k finančníkovi Bankéř za renesance nebo červencové monarchie půjčoval většinou z vlastních peněz, stejně jako se to praktikovalo za státního reţimu od zániku feudalismu do roku 1789.

10

Pokud tak činil s penězi ostatních (tedy s penězi svých blízkých nebo členů rodiny), šlo fakticky o peníze jeho tichých společníků. Odtud pramení přirozený sklon bankéře stát se tichým společníkem svých klientů. Jinak řečeno, účastnit se jejich potřeby stálého financování tím, ţe jim půjčuje dlouhodobě nebo ještě jednodušeji tím, ţe se kapitálově účastní v jejich obchodních záleţitostech. Šlo zde o výkon funkce, která je nezbytná sama o sobě, ale která nevytváří vhodné podmínky pro funkci shromaţďování skladů a jejich uţití na úvěry, tj. funkci vycházející z měnové odpovědnosti bank. A právě tato nejasnost funkce vysvětluje určité neúspěchy bankovních domů za vlády Napoleona III. nebo za třetí republiky, třebaţe vznikaly současné velké úvěrové ústavy.

1.1.2.

Implicitní funkce

Tyto funkce překrývají předcházející. Převyšují je tím, ţe jim dávají dynamický rozměr. Od organizátora k zúčtovateli Svými funkcemi se bankéř nachází na křiţovatce peněţních oběhů. Z tohoto titulu se zdá, ţe je hlavním soukolím hospodářské organizace a nezbytným bodem, přes který procházejí všechny platby a vyrovnání různých ekonomických subjektů. Ale po úvaze vidíme, ţe je více neţ statickým organizátorem. V jeho funkcích pokladníka mu přísluší uspokojovat potřeby jednotlivců, podniků a správních orgánů – potřeby související s platbami a inkasem. Má povinnost v prostoru zúčtovávat peněţní aktiva za znaky, které je představují. Pokud jde o jeho funkci finančníka, toto zúčtování probíhá v čase. Nečinné disponibilní prostředky jedněch osob jsou určeny pro jiné osoby, které je potřebují. Bankéř na své vlastní riziko spravuje nabídky peněz a poptávky po nich. Tím transformuje termínové pohledávky na aktiva na viděnou, nebo přesněji přeměňuje pohledávky na peníze.

11

Od zúčtovatele k tvůrci Bankéř můţe účtovat (kompenzovat) v čase a prostoru zásobu stávajících peněz. Ale můţe jít i dále a tím, ţe vypůjčovatelům nabízí více peněz – jde o peníze u kterých není nebezpečí, ţe je od něho budou poţadovat vkladatelé – implicitně tvoří dodatečné peníze. A tato tvůrčí funkce se zdá být tím skvělejší, pokud se bankéř účastní peněţního zásobování určeného k finanční tvorbě. Takto doprovází a podporuje vznik nových potřeb a plně se účastní hospodářského růstu.

1.2. Vývoj regulace Banka je obchodním domem. Její činnost jako taková byla více či méně regulována. Ale činnost bank, uvaţovaná ve svém celku, vyţaduje v současné době individuální a globální kontroly.

1.2.1.

Reglementace bank

Zatímco za vlády Napoleona III. se zrodila moderní banka, první zákony, které jsou vlastní bankám, se objevují teprve aţ koncem třetí republiky. Od té doby po sobě následovalo několik generací zákonů a předpisů a kaţdý z nich se vztahoval na stále větší okruh ústavů. Zákon č. 158/1989 Sb., týkající se činnosti a kontroly úvěrových ústavů – Zákon o bankách a spořitelnách - potvrzuje tento vývoj k univerzálnosti reglementace. Neobchodní banky Je paradoxem, ţe právě prabankovní svět je první zasaţen pravidly specifického práva, třebaţe aţ do doby následující po krizi 30. let jsou banky ve vlastním slova smyslu povaţovány za podniky vykonávající mezi jinými činnostmi i obchodní činnost, a tím jsou řízeny všeobecnými zásadami obchodního práva a články obchodního zákoníku. Stát byl postupně veden k tomu, aby podporoval vznik doplňujících institucí a sítí, na které se vztahuje obecné právo. A tak vznik spořitelen byl řízen specifickými zákony.

12

Obchodní banky Teprve aţ v roce 1941 byl dán zákonný statut bance, která je jím definována jako podnik, jenţ přijímá od veřejnosti vklady a pouţívá je na úvěrové operace. Z toho vyplývá, ţe organizace vykonávající pouze úvěrové operace jsou kvalifikovány jako finanční ústavy a nejsou zapsány do seznamu bank. Banky byly tříděny do tří kategorií: depozitní banky investiční banky banky poskytující dlouhodobý a střednědobý úvěr. Depozitní banky mohly přijímat od veřejnosti krátkodobě vklady, tj. vklady do dvou let. Naproti tomu nemohly přijímat účasti na kapitálu nebankovních podniků. Výkon profese uvnitř takového rozdělení odpovídal ekonomice nedostatku a obnovy, ale byl překáţkou poválečného hospodářského rozmachu. Bankovní operace Jelikoţ zákon upravuje, ţe úvěrový ústav je právnickou osobou (kaţdá banka musí být akciovou společností), která z titulu obvyklého povolání provádí bankovní operace, přísluší mu také stanovit, co se rozumí těmito operacemi. Těmito operacemi podle znění zákona o bankách a spořitelnách z roku 1989 se rozumí přijímání peněz od veřejnosti, úvěrové operace a poskytování platebních prostředků k dispozici klientům nebo jejich správu. Zde se jedná o definici úvěrového ústavu vycházející z jeho účelu, na rozdíl od definice obchodníka, vycházející z obchodního úkonu. Naproti tomu subjektivní definice by spočívala v tom, ţe by za banky povaţovala podniky uznané jako takové na základě jejich zápisu do seznamu. Aby ústav mohl být v dnešní době úvěrovým ústavem, je třeba, aby prováděl z titulu obvyklého povolání jednu libovolnou z operací. Jedním slovem řečeno, stačí přijímat peněţní vklady od veřejnosti a není nutné je dále pouţít (např. na úvěrové operace).

13

1.2.2.

Kontrola bank

Bankovní předpisy vyţadují kontrolu bank. Kontrola můţe směřovat k reglementaci činnosti bank v individuálním nebo kaţdodenním smyslu, nebo naopak k regulaci globální činnosti bank při zachování hlavních ekonomických rovnovah.

Bankovní domy Určité formální podmínky upravují výkon bankovní profese. Tak např. fyzické osoby se musí povinně sdruţit a vytvořit právnické osoby, z nichţ jsou vyjmuty společnosti s ručením omezeným a seskupení ekonomického zájmu. Kromě toho vedoucí činitelé těchto podniků nebo jejich zmocněnci musí být zkušení lidé a váţené osobnosti. Navíc některé funkce, např. funkce členů parlamentu nebo vysokých státních úředníků, jsou neslučitelné s funkcí bankéře. Pokud jde o banky, počítá se také s minimálním kapitálem – který je zárukou bezpečnosti pro vkladatele – jehoţ výše je upravitelná v závislosti na znehodnocování měny a mění se s ohledem na velikost banky tak, aby v kaţdém okamţiku byla zajištěna neměnná záruka. Jakmile je banka zřízena, nemůţe svou činnost zcela volně provozovat. Měnové úřady postupně zavedly určitý počet ukazatelů nebo omezení, které se snaţí chránit likviditu, platební schopnost (solventnost) a rentabilitu bankovních podniků. V tomto ohledu musí banky pravidelně ohlašovat orgánům dohledu vývoj svých agregátů a také vývoj hlavních rizik. Globální a individuální rizika nesmí překročit limity, které jsou zase závislé na vlastním kapitálu u kaţdého ústavu. Kontrola bankovních úvěrů I dobré banky, které mají pravomoc tvorby peněz, mohou vytvářet špatné peníze. Proto byly zavedeny instrumenty na kontrolu úvěrů, které jsou centrálním zdrojem doplňování peněţní zásoby. V průběhu období a různých škod byly postupně prováděny kontroly buď objemů, nebo cen peněz, které takto banky poskytovaly.

14

Ze selektivní kontroly – podle typu úvěru – se kvantitativní úvěrová kontrola ve většině západních ekonomik stala globální. Např. ve Francii (většinou nazývaná „úvěrový rámec“), měla za cíl omezení všeobecného růstu bankovních úvěrů vycházejícího z předchozích základů. Právě vzhledem k tomuto odkazu na minulost – snaţícímu se chránit získané stavy – a tedy vzhledem k malthuziánskému efektu těchto kontrol – bylo racionální je zrušit. Přidělování na ekonomický subjekt bylo proto nahrazeno výběrem pomocí peněz, tj. ceny na trhu, a to ve většině mechanismů současných měnových politik. Ale měnové úřady se spíše projevují působením na pořizovací cenu úvěru pro banky neţ na prodejní cenu klientele. Ostatně centrální banka, aby regulovala tvorbu cen, intervenuje právě v rámci tvorby cen uvnitř mezibankovního nebo peněţního trhu v úzkém smyslu vymezeném pouze úvěrovým ústavům a ne uvnitř peněţního trhu v širokém smyslu, kam mají všechny ekonomické subjekty přístup jako půjčovatelé.

1.3. Globalizace finančního sektoru Charakteristickým rysem vývoje světové ekonomiky je v posledních 20 – 30 letech rostoucí internacionalizace hospodářského ţivota, růst pohybu zboţí a sluţeb, peněz a kapitálu přes národní hranice. Mezinárodní pohyb kapitálu, uskutečňovaný do značné míry finančními institucemi, zahrnuje jak dlouhodobé investice, tak krátkodobé přesuny fondů, spojené s řízením likvidity. Rozsah zahraničního platebního styku je ovlivňován celou řadou faktorů. Dominuje mezi nimi růst zahraničního obchodu, ale dochází i k rozšiřování neobchodních kontaktů firem a domácností. Zvyšování počtu poboček finančních institucí v zahraničí je na jedné straně výsledkem rostoucí konkurence mezi firmami a na druhé straně znamená zároveň růst konkurence mezi nimi. Za hlavní příčinu globalizace ve finančním sektoru je povaţován zejména rychlý proces deregulace, privatizace a odstraňování či omezování monopolního charakteru některých odvětví v jednotlivých zemích i ve světové ekonomice. Globalizace znamená nový pohled na konkurenci a posiluje význam efektivnosti a flexibility finančních společností, stejně jako regulace a dohledu.

15

1.3.1.

Bankovnictví v ČR

V České republice dochází k významným změnám v oblasti bankovní regulace a dohledu a v postavení ČNB v roce 1994. Změny odráţejí především dopracování a aktualizaci legislativy – novelou zákona o bankách z července 1994 byly posíleny pravomoci bankovního dohledu ČNB. Bankovní dohled má právo uplatňovat vůči bankám v případě zjištění nedostatků v jejich činnosti řadu nápravných opatření včetně výměny managementu bank, moţnosti poţadovat sníţení základního jmění, vytvoření rezervních fondů, pokut aţ do výše 50 mil. Kč. Novela zákona o bankách ponechala ČNB také moţnost zúţit a v krajním případě i odejmout bance bankovní licenci. V souvislosti s dalším posílením pravomoci bankovního dohledu dvěma novelami zákona o bankách z roku 1998 se rozvinula v České republice velice ţivá diskuze o rozsahu pravomocí ČNB. Objevily se názory, ţe různé zmocňovací paragrafy, které umoţňují do určité míry dokonce zásahy na základě vlastní úvahy, jsou velice nebezpečným prvkem dohledu a regulace. Znamenají růst státního dirigismu a subjektivního rozhodování úředníků, kteří jako pracovníci ČNB nejsou za svá rozhodnutí odpovědni ţádnému volenému demokratickému orgánu. Na rozdíl od řady ekonomicky vyspělých zemí u nás navíc není ani propracovaná kontrola činnosti centrální banky. Zásadní otázkou skutečně zůstává, zda je pro bezpečnost bankovního sektoru nutné poskytovat v České republice větší pravomoci centrální bance, jak vyuţívala a vyuţívá pravomoci dřívější a zda by nebylo skutečně vhodnější některé aktivity i celou řadu správních agend (např. povolovací agendy podle devizového zákona) přenést na Ministerstvo financí, příp. jiné instituce. Pravomoci a praktické zásahy státu a bankovního dohledu v bankovním sektoru jsou přitom větší neţ mají analogické instituce v ekonomicky vyspělých zemích.

1.3.2.

Fúze

Charakteristickým rysem vývoje světové ekonomiky jsou v posledních letech kromě globalizace s ní úzce spojené fúze a akvizice. Stejně jako čtyři předcházející vlny fúzí a akvizicí v minulém století (na počátku minulého století, ve 20. letech, v 60. letech a v 80.

16

letech), jsou fúze a akvizice 90. let provázeny silným ekonomickým růstem nově vzniklých subjektů, jejich dynamickou úvěrovou expanzí a růstem kurzů jejich akcií na trhu cenných papírů. Vytváření obrovských bankovních kolosů však přináší další negativa a sporné důsledky. K nim patří především monopolizace odvětví a problém morálního hazardu. Méně větších bank je utvrzováno v přesvědčení, ţe jsou příliš velké na to, aby zkrachovaly. Všechny fúzující banky se také setkávají s problémem spojení odlišných firemních kultur a informačních systémů. Velice závaţným problémem fúzí bývá odlišná filosofie přístupu ke klientům, stejně jako managementu k řízení rizik. Velice diskutabilním důsledkem fúzí je to, ţe velké banky jsou mnohem méně průhledné a ztěţují tak regulaci a dohled. Nebezpečí monopolizace odvětví, ale i některé další uvedené momenty mohou být příčinou toho, ţe orgány povolující fůzi často její úspěšnost zpochybňují nebo dokonce fúzi nepovolí. Závaţnou otázkou při fúzích a akvizicích je cena, za kterou je transakce uskutečněna. Výchozím orientačním údajem bývá účetní hodnota čistého jmění, získaná jako rozdíl mezi aktivy a pasivy banky. Oceňování čistého jmění však není při fúzích jednoduché a existuje několik přístupů a postupů. Jedná se o citlivou otázku zvláště pro akcionáře a v případě vstupu zahraničního kapitálu jde často o citlivou otázku i z hlediska politického. Spojována bývá i se snahou rozlišit mezi fúzí jako dobrovolným spojením firem a pohlcením (akvizicí) jedné firmy druhou. Převzetí je ze strany pohlcované firmy, resp. jejích akcionářů často odmítáno a stranou jsou dávány ekonomické argumenty a důvody. Zřídka kdy je totiţ nově vytvořená firma byť jen vizuálně přesným součtem dvou polovin, z nichţ kaţdá je jednou z původních fúzujících společností. Problémem při fúzích můţe být nejen obsazení vedoucích míst v nové firmě, ale také výměna dosavadních akcií společnosti za akcie společnosti nové, nebo místo, kde bude firma sídlit.

Fúze v České republice Stejně jako ve světě dochází i v České republice v posledních letech k velice výrazné redukci počtu bank a také k postupnému sniţování počtu zaměstnanců v nich. Sniţování

17

počtu bank má celou řadu příčin a k tomuto vývoji dochází jak krachy bank, tak jejich fúzemi. První fúzí bank v české republice byla fúze Investiční banky a Poštovní banky, resp. převzetí Poštovní banky Investiční bankou. Investiční a poštovní banka (IPB) také převzala

koncem

roku

1994

Regionbanku

Hradec

Králové

a

vytvořila

z ní

Českomoravskou hypoteční banku (ČMHB). Po vstupu Nomury do IPB se IPB opět objevuje mezi bankami, které posilují svoji pozici na domácím trhu fúzemi. Ještě do konce roku 1998 byla uskutečněna fúze IPB s vysoce ztrátovou Bankou Haná. Připravovala se také fúze IPB a ČMHB, nakonec však ČMHB zůstala samostatným subjektem v rámci IPB Group. Nakonec končí celá historie IPB v roce 2001, kdy ČNB vyhlašuje nad IPB nucenou správu, japonská společnost Nomura, jako vlastník IPB, ţaluje Českou republiku za nedostatečnou ochranu jejích investic a celou IPB přebírá Československá obchodní banka (ČSOB). Fúze bankovních a pojišťovacích společností Deregulace se výrazně dotkla nejen samotného bankovního sektoru, ale i pojišťovnictví. Pojišťovnictví bývalo jednou z nejvíce specializovaných činností a také činností velice ziskovou. Je moţno říci, ţe od poloviny 80. let ztrácí pojišťovnictví právě tyto specifické rysy. Především se stále více stírají rozdíly mezi jednotlivými produkty, které pojišťovny nabízejí. Určité rozdíly se snad ještě zachovávají mezi ţivotním pojištěním na jedné straně a neţivotním pojištěním na straně druhé. Dává klientům nejen moţnost uzavřít samostatně jakýkoliv druh pojištění, ale postupně jim nabízí i širokou paletu dalších finančních, resp. bankovních produktů. Získává tak charakter bankopojišťovacích společností. Podstatou bankopojištění je efektivní vytváření a distribuce bankovních a pojišťovacích produktů pro společnou skupinu klientů. Lze říci, ţe bankopojištění vychází ze záměru nabízet v síti bankovních poboček kromě tradičních produktů komerčního bankovnictví také produkty pojistné. Pokud banka vlastní zcela nebo částečně pojišťovací společnost, jsou tendence k realizaci takového záměru mnohem silnější. Logika strategie bankopojištění je zaloţena také na představě, ţe pobočky a zaměstnanci banky jsou více vyuţiti a tím dochází k efektivnějšímu vyuţití zdrojů. Podle některých odhadů činí zisky (před zdaněním) bank z prodeje pojištění v Británii 20-30 % jejich zisků a ve Francii je tento podíl ještě vyšší [1.]. Smyslem činnosti bankopojistilele by tedy měla být především 18

nabídka nových produktů zejména dlouhodobého investiční charakteru (např. ţivotní pojištění), které umoţňují dlouhodobou kumulaci peněţních prostředků. V podstatě lze říci, ţe pokud se banka rozhodne zavést zcela nově pojišťovací produkty, ke změnám dochází v několika fázích. V první fázi jde o integraci ţivotního pojištění na pobočkách banky. Fáze druhá je charakteristická tím, ţe dochází k zaloţení partnerské ţivotní pojišťovny, coţ umoţňuje větší transparentnost a zjednodušení mnoha procesů, které z této činnosti vyplývají. Pojišťovna můţe být proto budována s jednodušší administrativou a infrastrukturou (některé činnosti můţe zabezpečovat banka). Ve třetí fázi jiţ pojišťovna rozšiřuje pojistné produkty a přizpůsobuje je potřebám klientů banky. Typickým příkladem této fáze je vazba pojištění na bankovní produkt, např. úvěr, kde pojištění slouţí jako vedlejší krytí návratnosti úvěrového dluhu v případě pojistné události. Takové pojištění především hypotečních úvěrů poskytují klientům i české banky (Komerční banka u Komerční pojišťovny, Česká spořitelna u Spořitelní pojišťovny, Československá obchodní banka u ČSOB pojišťovny apod.). Často však vazba pojištění na produkt zahrnuje nejen pojištění majetku, ale také pojištění úvěru pro případ smrti nebo velmi váţné choroby dluţníka. Všechny české bankovní domy, které pojištění při poskytování úvěrů vyţadují, však akceptují odpovídající pojištění i u jiných respektovaných pojišťoven. Dalším příkladem bankopojištění jsou kombinace bankovních a pojišťovacích sluţeb v rámci jednoho produktu, např. pojištění drţitelů platebních karet vystavených bankou. V takovém případě je součástí smlouvy o uţívání platební či kreditní karty i cestovní pojištění do zahraničí, které zahrnuje obvykle pojištění léčebných výloh, úrazové pojištění a v některých případech i právní pomoc a sloţení soudní kauce. Nově je moţnost sjednání pojištění těchto karet pro případ ztráty nebo odcizení a jejich případného zneuţití.

1.3.3.

Privatizace v bankovním sektoru

Otázky privatizace, soukromého a státního vlastnictví patří v ekonomické teorii i z hlediska praktické hospodářské politiky a regulace ke klíčovým. Specifické místo nacházejí v procesu transformace bývalých centrálně řízených ekonomik, a to z hlediska systémového, ekonomického, i z hlediska rychlosti privatizace. Ze systémového hlediska je privatizace bank nezbytná z toho důvodu, ţe nosná peněţní a finanční struktura, kterou banky přestavují, musí svým charakterem odpovídat charakteru trţní ekonomiky. Z ekonomického hlediska je výkonný bankovní sektor předpokladem efektivního

19

fungování ekonomiky. Privatizace bank nesporně vede ke zvýšení jejich efektivnosti, i kdyţ efektivnost bankovního sektoru není závislá pouze na privatizaci a není ani primárním krátkodobým cílem nebo dokonce krátkodobým výsledkem privatizace. Ekonomické reformy posledních let ve střední Evropě povaţovaly privatizaci nejen za klíčový prvek návratu k trţní ekonomice, ale často poţadovaly privatizovat co nejvíce a co nejrychleji, pouţít tedy „krátkou cestu“ [2.]. Je moţno přiznat, ţe zvláště v České republice byly tyto názory ovlivněny ekonomickou teorií, která jiţ byla v ekonomicky vyspělých zemích na ústupu. V souvislosti s obrovským objemem majetku, který měl být privatizován, se přitom objevily i návrhy na nestandardní metody privatizace a v české republice byla prakticky pouţita jedna z metod nejdiskutabilnějších: kupónová privatizace. Právě postup privatizace a metoda kupónová privatizace se ukazují být v současné době nejvíce kritizovanými články transformačního procesu. Na tomto základě se objevují i úvahy celý proces privatizace přehodnotit a pozastavit, včetně úvah o opakovaném zestátnění a nové privatizaci standardními „západoevropskými“ metodami tam, kde privatizace zjevně neuspěla [3.]. Zkušenosti České republiky ukazují, ţe kupónová privatizace nevede z získání akcií vlastníky, zainteresovanými na rozvoji a silné trţní i ekonomické pozici společnosti. Podle mého názoru však není moţno souhlasit nejen s představou o významném místě soukromých vlastnických vztahů v české ekonomice, ale i s velice rozšířeným názorem, ţe kupónová privatizace vede k rozptýlenému vlastnictví. Nebylo tomu tak zcela určitě v případě České republiky, kdy kontrolní balíky akcií ve společnostech a také reálnou moc a vlastnickou pozici získaly investiční privatizační fondy. Souhlasit je moţno pouze s tím, ţe se nejednalo o vlastníky, kteří dovedou nebo chtějí společnost řídit a mají zájem na jejím rozvoji. Způsob privatizace nepochybně ovlivňuje řízení banky a ve svých důsledcích i její výkonnost. Celá řada studií a také příkladů z některých zemí ukazuje, ţe špatně zaloţený a relativně rychlý privatizační proces můţe vést později k potíţím bankovního sektoru. Existují však také odmítavé postoje k privatizaci vůbec. Na veřejnosti jsou takové názory často prezentovány nepřímo, např. tvrzením, ţe proces transformace ekonomiky je třeba realizovat postupně a stejně je tomu s bankovním sektorem. Tento názor má velice blízko k přijetí myšlenky, ţe banky jsou dobrou investicí, kterou je třeba výhodně prodat. Proto 20

má být nezbytné provést nejprve jejich restrukturalizaci a privatizovat je aţ po restrukturalizaci. Restrukturalizací se často nemá na mysli jen očištění bank od klasifikovaných úvěrů, ale i přetrhání vazeb mezi bankami a podniky tak, aby s bankami nebyly prodávány i investiční společnosti a fondy, leasingové společnosti apod.

1.3.4.

Banky z eurozóny aktivní v ČR

V zemích střední a východní Evropy jsou nejvíce vidět banky ze zemí eurozóny, především vlastníci tří největších českých bank, tedy belgická KBC, rakouská Erste Bank a francouzská Société Générale. KBC Bank je součástí KBC bank and Insurance Holding, která je jednou z největších belgických finančních institucí. KBC je univerzální banka s úzkou vazbou na pojišťovací produkty. Kromě Belgie působí především v regionu střední Evropy, kam vstoupila v roce 1993 a v současnosti zde patří mezi nejvýznamnější skupiny. Nejsilnější je v ČR, kde ovládá ČSOB. V Polsku vlastní Kredit Bank, která se řadí mezi deset největších tamních bank. Erste Bank je v celoevropském měřítku spíše menší bankou. Orientuje se především na drobnou klientelu, financování nemovitostí a sluţby pro malé a střední podniky. Relativně silnou pozici má i v pojišťovnictví a ve správě majetku. Má sídlo ve Vídni, ale povaţuje se za banku pro celou střední Evropu. Její expanze na východ začala v roce 1997 nákupem maďarské Mezöbank, která nyní funguje pod názvem Erste Bank Hungary. Hlavním krokem ale bylo ovládnutí České spořitelny. Význam je patrný z počtu klientů. Société Générale je třetí největší francouzskou bankou. Orientuje se zejména na drobné klienty, druhý největší zdroj zisků plyne z podnikového a investičního bankovnictví. Tato francouzská finanční skupina v roce 2002 získala v České republice Komerční banku, a.s. Hospodaření bank ve střední Evropě se pod vedením zahraničních vlastníků výrazně zlepšilo.

21

Ačkoli Česká republika patří spíše mezi menší trhy ve středoevropském regionu, investice do tuzemských bank se jejich zahraničním matkám velice vyplatila. I přes krizi totiţ hlásí české ústavy jen relativně mírné sníţení čistých zisků. Také touto zásluhou se během krize výrazně upevnila pozice českých bank v jejich zahraničních mateřských skupinách. Majetkové účasti v tuzemských finančních domech jsou nejvýnosnější aktivitou. Díky tomu, ţe tuzemské velké banky mají větší objem vkladů nad úvěry, neinvestovaly do rizikových operací a nefinancovaly pákové nákupy velkých podniků, se jejich stabilita v krizi neotřásla. Například Česká spořitelna ve výnosnosti několikanásobně předčila svoji matku, rakouskou Erste. Obdobně tomu bylo také u ČSOB i KB. Právě díky převisu vkladů nad úvěry velkých českých bank, rozpůjčovaly právě české banky svým vlastníkům v roce 2009 kolem 23 miliard korun, coţ je ovšem ve srovnání s rokem 2008 o zhruba 4 miliardy méně. ČNB ke konci roku 2009 eviduje tyto půjčky ve výši devíti procent kapitálu tuzemských bank. Finanční injekce svým matkám takto poskytují hlavně ČSOB, Česká spořitelna a Komerční banka. Tyto úvěry nejsou ovšem jediné finanční injekce. Další nezanedbatelnou částku tvoří výplaty dividend. Jelikoţ české banky hospodaří s výraznými zisky, vyplácí také vysoké dividendy, z čehoţ právě jejich matky dostávají značné části. Například Komerční banka by měla v roce 2010 vyplatit mateřské Société Générale 3,9 miliard korun a Česká spořitelna rakouské Erste 4,5 miliardy korun.

22

2. Privátní úvěrové produkty Obdobně jako v podnikatelské sféře, lze i v privátní sféře financovat krátkodobé, střednědobé i dlouhodobé potřeby klientů. Typů financování je velice mnoho, od povolených debetů (kontokorentů) aţ po hypotéky. Pro účely této práce se v následujících kapitolách budu věnovat těm nejvíce vyuţívaným.

2.1. Povolený debet Někdy se také pouţívá termín kontokorent nebo kontokorentní úvěr. Jedná se o krátkodobý neúčelový úvěr, prostřednictvím kterého je umoţněno opakovaně přečerpávat běţný účet do mínusu. Povolený debet slouţí k překlenutí krátkodobého nedostatku menšího objemu finančních prostředků. Umoţňuje okamţitě získat potřebné peníze pro financování základních potřeb do doby obdrţení pravidelného měsíčního příjmu (např. výplaty). Úvěrový rámec je nastaven na běţném účtu klienta, který se tímto stává kreditně-debetním účtem. Úvěrový rámec je moţné čerpat v období, kdy klient potřebuje. Je-li na účtu kladný zůstatek, nejsou počítány úroky. Jakmile se účet přečerpá do povoleného mínusu, úroky se platí pouze z aktuálně vyčerpané částky (nikoliv z celého úvěrového rámce) a pouze po dobu, kdy je účet přečerpán. Úroky jsou počítány denně. Oproti kreditní kartě, které je věnován následující odstavec, jsou úroky klientům počítány ihned od čerpání finančních prostředků, které klientovi banka poskytla formou kontokorentu. U kreditních karet - pokud klient bance vrátí peníze do určeného data - jsou úroky odpuštěny.

2.2. Kreditní karta Kreditní karta osobní je součástí skupiny spotřebitelských úvěrů, které slouţí pro osobní (nepodnikatelské) potřeby klientů bank. Jedná se o typ platební karty, která je kryta revolvingovým úvěrem do výše sjednaného úvěrového limitu. Je určena pro rozšíření

23

disponibilních finančních prostředků klienta a obvykle slouţí ke krytí niţších a středních výdajů. Kreditní kartu mohou vyuţívat osoby ve věku 18 a více let a k podpisu smlouvy není potřeba souhlasného stanoviska s poskytnutím úvěru druhého z manţelů i v případě, ţe nemají zúţené SJM. Kreditní karta můţe slouţit jako: náhradní prostředek pro krytí osobních výdajů při příleţitosti dlouhodobě výhodnějšího zhodnocování vlastních úspor, prostředek pro realizaci nepředvídaných či neplánovaných nákupů nebo jiných výdajů. Svými

parametry

jsou

kreditní

karty

přizpůsobeny

předpokládaným

potřebám

a moţnostem klientských segmentů. Pro kaţdý ze segmentů klientů je určen jiný typ kreditní karty s různými parametry. Ale jedná se spíše o doporučení banky podle znalosti klienta, jeho příjmové stránky a přizpůsobení kreditní karty klientským potřebám. Kreditní karta není nic jiného, ţe plastická platební karta (mezinárodní) od společností VISA nebo EuroCard/MasterCard, případně dalších. Tato karta je napojena na úvěrový účet, na kterém má klient od banky poskytnutý úvěrový limit, který můţe čerpat. Čerpání těchto finančního prostředků je umoţněno pouze prostřednictvím přidělené platební karty, se kterou je moţno bezhotovostně platit za zboţí či sluţby u obchodníků, vybírat hotovost z peněţních automatů (bankomatů), případně u embosovaných karet vyuţít sluţbu CashAdvance a vybrat si hotovost na pokladnách bank, které tuto sluţbu nabízí. Z tohoto úvěrového účtu není moţné provádět bezhotovostní platební styk, nastavovat trvalé příkazy k úhradě, inkaso a podobně. Není to ještě ani rok, co některé banky umoţnily klientům moţnost čerpat finanční prostředky z úvěrového účtu na jejich běţný účet. Parametry kreditních karet se liší. Jak jiţ bylo řečeno, banky se díky těmto parametrům snaţí oslovit co nejširší klientelu. Co vyhovuje jednomu, nemusí vyhovovat druhému. Někomu stačí úvěrový limit 30.000 Kč a někomu nestačí ani 100.000 Kč a ještě chce mít u karty všechna různá pojištění. Parametry kreditních karet u různých finančních ústavů jsou velice podobné. Proto se zaměřím pro příklad na kreditní karty, které nabízí Komerční banka, a.s.

24

V nabídce KB jsou celkem tři druhy kreditních karet: 1) VISA Elektron – jedná se o základní kreditní kartu určenou především pro standardní a aktivní klienty s měsíčními příjmy cca. 20.000 Kč. Jedná se o: mezinárodní elektronickou kartu, úvěrový limit min. 10.000 Kč a max. 60.000 Kč, obsahuje pojištění proti ztrátě platební schopnosti, je moţno vydat max. 2 karty k jednomu úvěrovému účtu (např. pro druhého z manţelů), blokace proti transakcím na Internetu s moţností nastavení na přání klienta moţnost výroby plastiku karty s vlastním designem, cena 30,- Kč / měsíc. 2) MasterCard – je standardní kreditní kartou, která je určena pro movitější klienty s měsíčními příjmy nad 20.000 Kč. Parametry této karty jsou: mezinárodní embosovaná karta, úvěrový limit min. 30.000 Kč a max. 250.000 Kč, pojistný program Cestovního pojištění, moţnost vydat max. 2 karty k jednomu úvěrovému účtu (např. pro druhého z manţelů), blokace proti transakcím na Internetu s moţností nastavení na přání klienta, moţnost výroby plastiku karty s vlastním designem, cena 20,- Kč / měsíc + 350,- Kč / rok 3) Karta PLATINUM – je prestiţní kreditní kartou pro velmi movité klienty s nadstandardními měsíčními příjmy od 80.000 Kč. Na rozdíl od předchozích dvou karet, kdy si klient můţe vybrat, kterou kartu si zvolí, tato kreditní karta je určena pouze pro vybrané klienty a není nabízena bankovními poradci na přepáţkách poboček, ale pouze bankovními poradci pro velmi movité klienty. Tomu odpovídá i roční poplatek za kartu, který činí 6.490,- Kč. Co ale banka klientovi nabízí tak nadstandardního za takovouto cenu? mezinárodní embosovanou kartu, úvěrový limit min. 100.000 Kč a max. 500.000 Kč,

25

moţnost nastavení automatické splátky z běţného účtu pro vyuţití bezúročného období, moţnost vydat max. 2 karty k jednomu úvěrovému účtu (např. pro druhého z manţelů), blokace proti transakcím na Internetu s moţností nastavení na přání klienta, doplňkové sluţby zahrnuté v ceně karty: o cestovní pojištění včetně pojištění zrušení zájezdu, pojištění sportovního a obchodního vybavení pojištění ztrát související s cestováním letadlem, o asistenční sluţby související s motorovým vozidlem, o domácí asistenční servis, o asistenční sluţby Lifestyle , o PRIORITY PASS. Nespornou výhodou kreditních karet je skutečnost, ţe majitel má moţnost čerpat nebo nečerpat úvěrový rámec pouze do částky, kterou aktuálně potřebuje, maximálně však do výše úvěrového rámce. Pokud ale nepotřebujete půjčit finanční prostředky, nemusíte čerpat nic. Další výhodou je rychlost čerpání limitu. Nemusíte čekat na otevření obchodního místa banky, ale kdykoliv kartou zaplatit nebo si vybrat hotovost v bankomatu. Nevýhodou jsou vysoké úrokové sazby při čerpání finančních prostředků, které se pohybují někdy i přes 20% p.a. ALE klienti mají moţnost vyuţít tzv. BEZÚROČNÉ OBDOBÍ, které je u kaţdé banky jinak dlouhé, ale většinou aţ 45 dní. Spočívá ve skutečnosti, ţe pokud klient pouţije kreditní kartu a celou finanční částku vrátí do určitého data na úvěrový účet, nejsou počítány ţádné úroky a klient má půjčeny finanční prostředky banky zcela zdarma. Z těchto důvodů se doporučuje vyuţívat kreditní kartu pouze na krátkodobou finanční potřebu, protoţe čerpat např. částku 100.000,- Kč ve splátkách znamená velice vysoké měsíční splátky a značné úrokové zatíţení.

26

2.3. Spotřebitelské úvěry Jsou určeny pro financování plánované koupě spotřebního zboţí (nábytek, elektronika, kuchyně….) nebo pro jiné potřeby klientů, kteří nemají dostatek finanční prostředků na jejich pořízení a ani v nejbliţší době mít nebudou. Jedná se o střednědobé aţ dlouhodobé financování osobních potřeb klientů. O tuto formu financování mohou poţádat osoby ve věku 18 a více let. V případě, ţe se jedná manţele, musí u většiny bank podepsat smlouvu o úvěru oba manţelé. Tyto aktivní obchody bank je moţné vţdy předčasně splatit a ve většině případů bez jakýchkoliv poplatků. Spotřebitelské úvěry se poskytují účelově i neúčelově. Na trhu existuje velmi mnoho druhů spotřebitelských úvěrů, nejen od bank, ale i od nebankovních institucí (splátkové společnosti), podnikatelů poskytujících půjčky atd. Veliké rozdíly jsou také v úrokových sazbách, poplatcích, ručení a podmínek splácení. Vyjmenovat si je všechny je téma pro samostatnou práci zaměřenou jen a jen na spotřebitelské úvěry. Proto zmíním pouze určitá specifika spotřebitelských úvěrů.

2.3.1.

Osobní úvěry

Spotřebitelské úvěry se poskytují obvykle na maximální částku 500.000 Kč, ovšem existují i výjimky. U úvěrů nad 250.000 Kč je bankami obvykle vyţadováno ručení. Ručit je moţno nejen třetí osobou – ručitelem, ale i vinkulací termínovaného vkladu vedeného u banky nebo vinkulací výplaty vkladů na stavebním spoření. Splatnost těchto úvěrů je obvykle 1 – 6 let, ovšem existují i osobní úvěry se splatností aţ 10 let. Splátky u těchto druhů úvěrů jsou anuitní. To znamená, ţe klient bude kaţdý měsíc po dobu splatnosti úvěru platit konstantní částku, ve které jsou zahrnuty nejen splátky jistiny, ale i úroky. Jelikoţ jsou úroky placeny vţdy pouze z vyčerpané částky, která se kaţdou splátkou sniţuje, na začátku splácení je v anuitní splátce větším procentem zastoupen úrok a splátka jistiny je menší, ale postupem času se tento poměr narovnává, aţ ke konci období se platí jen malá část na úrocích, ale více na splátce jistiny1.

1

Anuitní splátka = splátka jistiny + placený úrok

27

2.3.2.

Úvěry na konsolidaci

Jedná se o účelový úvěr určený ke konsolidaci úvěrových produktů, které nejsou po splatnosti - spotřebitelských úvěrů, kreditních karet a povolených debetů, vedených u banky, kde klient o úvěr ţádá, ale i u jiných finančních institucí. V rámci tohoto úvěru lze poskytnout i neúčelovou část úvěru. Klient bance doloţí existenci úvěrových produktů, které chce tímto novým úvěrem splatit. K tomu postačí kopie smluv a potvrzení o aktuální dluţné částce. Banka následně pomocí nového úvěru poukazuje finanční prostředky přímo na splacení konsolidovaných úvěrových produktů (účelová část), a je-li k tomuto zároveň poskytnuta nějaká neúčelová část, je tato částka vyplacena na běţný účet klienta. Parametry, zajištění i splácení těchto úvěrů slouţících ke konsolidaci jiných úvěrů, jsou obdobné jako u osobních úvěrů, které jsem zmínil v předchozí kapitole.

2.3.3.

Americká hypotéka

Speciální formou spotřebitelského úvěru jsou tzv. Americké hypotéky. Jedná se o neúčelové úvěry, tzn. banka nezkoumá, k jakému účelu budou peníze klientem pouţity. Obvykle jsou tyto druhy úvěrů poskytovány do výše 1 mil. Kč a zajištěny jsou nemovitostí, na kterou si banka zřídí zástavní právo. Jakmile je zástavní právo na katastru nemovitostí vloţeno a zapsáno, banka klientovi uvolní finanční prostředky na jeho běţný účet. Splatnost těchto úvěrů bývá do 10 ti let.

2.3.4.

Úvěr na nemovitost

Další formou spotřebitelského úvěru je tzv. úvěr na nemovitost. Funguje hodně obdobně jako hypoteční úvěr, kterému se věnuji v následující kapitole. V tomto případě se jedná o účelový úvěr, tzn., ţe banka můţe pomocí tohoto úvěru financovat nemovitost nebo řešení bydlení klientů, kteří nemohou nebo nechtějí z jakéhokoliv důvodu k financování pouţít hypoteční úvěrové produkty.

28

U tohoto druhu úvěru mohou být ţadateli, respektive spoluţadateli aţ čtyři osoby, které představují maximálně 2 domácnosti. Tyto úvěry jsou poskytovány od 100.000 Kč a jejich maximální hranice je limitována celkovou částkou investice (kupní cena nemovitosti, rozpočtové náklady stavby, apod.) nebo schopností klienta splácet anuitní splátky. Úvěr musí být zajištěn vţdy do plné výše zajišťovacími prostředky akceptovanými bankou. Je moţno vyuţít: -

ručení třetí osoby,

-

zástavní právo k nemovitosti,

-

vinkulaci termínovaného vkladu v bance,

-

vinkulaci výplaty vkladů ze stavebního spoření.

Je-li tento úvěr zajištěn zástavním právem k nemovitosti, je moţné uplatnit odečet zaplacených úroků za kalendářní rok od základu daně z příjmů fyzických osob.

2.3.5.

Studentské úvěry

Stejně, jako banky nabízí studentům zvýhodněné balíčky účtů za minimální nebo nulový poplatek, tak nabízí také studentům vysokých škol, vyšších odborných škol a obdobných škol tzv. studentské úvěry. Je to obdoba osobních úvěrů, ale u těchto úvěrů nemusí ţadatel dokládat bance své příjmy, protoţe studuje. Tyto úvěry lze poskytnout aţ do výše 500.000 Kč. U těchto úvěrů je ale - na rozdíl od osobních úvěrů - vţdy poţadováno zajištění. Není poţadováno pouze v případě, ţe daný klient (student) má vlastní pravidelný příjem. Je-li zajištění poţadováno, musí být úvěr zajištěn do 100 %: -

ručením třetí osoby,

-

vinkulací termínovaného vkladu v bance,

-

vinkulací výplaty vkladů ze stavebního spoření.

Tyto úvěry bývají splatné max. do 10 ti let a spláceny jsou opět pravidelnými anuitními splátkami. Velkou výhodou těchto úvěrů u mnohých bank je ta skutečnost, ţe splátky jistiny lze během studia odloţit. To znamená, ţe během studia jsou placeny pouze úroky a po ukončení studia nastupuje řádné anuitní splácení.

29

2.4. Hypoteční úvěry Jedná se úvěrový produkt, kterým lze financovat bytové potřeby klientů. Můţe se jednat jak o koupi nemovitosti nebo rekreačního objektu, tak o výstavbu rodinného domu, i vypořádání spoluvlastnických práv. Hypoteční úvěry dnes poskytuje praktická kaţdá bankovní instituce. Jelikoţ na hypotečním trhu panuje velice silná konkurence, kaţdý peněţní ústav se snaţí nalákat klienty něčím jiným (lepší sazba, menší poplatky, hypotéka šitá na míru, apod.). Důvodem, proč je hypoteční trh tak konkurenční je skutečnost, ţe hypoteční úvěr generuje pro banku veliké výnosy, dlouhodobost vztahu s klientem díky fixacím úrokové sazby, kvalitní zajištění nemovitostí, kdy klienti, pokud nechtějí přijít o střechu nad hlavou, musí platit nebo nemovitost prodat sami za vyšší cenu, neţ by ji prodala banka. Podmínkou poskytnutí hypotečních úvěrů je skutečnost, ţe zajištění musí být minimálně ve formě zástavního práva k nemovitosti ve prospěch financující bankovní instituce. Z tohoto důvodu si banky před přijetím dané nemovitosti do zajištění nechávají zpracovávat tzv. „Ocenění rizik spojených se zástavou nemovitosti“ – jednodušeji řečeno odhad. Tímto se stanoví hodnota dané nemovitosti i skutečnost, zda je nemovitost vhodná pro zajištění hypotéky. Ocenění se provádí obvykle dvěma způsoby: 1) místním šetřením – to znamená, ţe bankou pověřený odhadce se dostaví osobně na místo, kde se nemovitost nachází a tam zjistí všechny potřebné údaje pro stanovení ceny nemovitosti, 2) metodou DTS (Desk Top System) – kdy je cena zástavy stanovena tzv. od stolu bez osobní účasti odhadce na místě. Cena je stanovena pomocí fotografií a informací od klienta o stavu nemovitosti (zda se jedná o panelový dům, dispozice bytové jednotky, jaké jsou podlahy, kdy byla rekonstrukce, případně kolaudace, jaké je vytápění, jak je vzdáleno správní centrum, jak je daleko na zastávku veřejné dopravy apod.) Úrokové sazby u těchto druhů úvěrů jsou pro klienty velice příznivé a za posledních 5 let se sazby pohybovaly v rozmezí 3,5 – 6,5% p.a. Aktuální úrokové sazby jsou obvykle pod 5ti procenty, ale jsou i banky, které nabízejí sazby pod 4% p.a. Takováto rozmanitost úrokových sazeb je zapříčiněna jednak konkurencí na hypotečním trhu, ale také způsobem

30

výpočtu úrokové sazby, výší zajištění a také délkou fixace úrokové sazby. Úroková sazba poskytnutá klientovi obsahuje tři části: -

VBS – vnitrobankovní sazba ke dni stanovení sazby (cena peněz na mezibankovním trhu),

-

SRN – standardní rizikové náklady – tzv. ocenění rizikovosti klienta, kam vstupují faktory vzdělání, věk, stav klienta, profese, výše příjmů, počet dětí apod.),

-

úroková marţe – výnosy banky z hypotečního úvěru.

Z toho je patrné, ţe banka nemá na úrokové sazbě zisk v podobě plné části úroků, ale na poskytnutí peněz si musela někde vypůjčit, coţ ji stojí také úroky, v kaţdém obchodu se skrývá nějaké riziko, které je potřeba zohlednit pomocí rizikových nákladů (rizikovější klienti platí více) a aţ z marţe, která se obvykle v průměru pohybuje okolo 1%, vytváří banka své výnosy. Velikou výhodou je skutečnost, ţe zaplacené úroky na hypotečním úvěru lze odečíst od základu daně a tím si sníţit daňovou povinnost. Stát pomáhá další formou vybrané skupině obyvatel, která je mladší neţ 36 let, berou si hypoteční úvěr na svoji první nemovitost a splní další podmínky, formou státní podpory ve formě příspěvku na úrokovou sazbu. Výše této podpory je vyhlašována vţdy pouze na rok. Letos a v roce 2009 činil příspěvek na úroky 1%, ale v roce 2008 byl 0% . Úroková sazba se v době trvání úvěrového obchodu můţe měnit. Banky nabízí klientům při uzavírání smlouvy tzv. dobu fixace úrokové sazby. Tzn. klient bude mít po stanovenou dobu (obvykle 1-15 let) stále stejnou úrokovou sazbu nehledě na skutečnost, jestli vnitrobankovní sazby vzrostou nebo klesnou. Nová úroková sazba pro další období se řeší na konci fixace úrokové sazby, kdy má zároveň klient moţnost bezplatně část úvěru nebo celý úvěr doplatit. V dnešní době je horkou novinkou i úroková sazba s pohyblivou sazbou, která se mění kaţdý měsíc, vţdy podle pohybu právě vnitrobankovní sazby. Hypoteční úvěry jsou určeny pro financování investic do nemovitostí, a to: koupi nemovitosti do vlastnictví (i koupě spoluvlastnického podílu), vypořádání spoluvlastnických a dědických nároků k nemovitosti, výstavbu nemovitosti, 31

rekonstrukci, modernizaci a opravy nemovitostí, konsolidaci (vyrovnání) dříve poskytnutých úvěrů (půjček) pouţitých na investice do nemovitostí, zhodnocení pozemku (např. vybudování inţenýrských sítí, zpevnění svahu apod.), úhradu finančních prostředků na převod členských práv a povinností spojených s uţíváním druţstevního bytu nebo úhradu členských vkladů spojených s právem uţívat druţstevní byt, úhradu ceny bytu ve vlastnictví obce formou předplaceného nájemného, koupi podílu na obchodní společnosti - pouze v souvislosti se získáním uţívacího práva k bytu, refundaci - zpětné proplacení klientem jiţ zaplacené investice do nemovitosti. Obdobou hypotečních úvěrů, které poskytují komerční banky, jsou také úvěry ze stavebního spoření. Tyto jsou poskytovány nejen stavebními spořitelnami, ale díky spolupráci a různým vlastnickým vztahům stavebních spořitelen s peněţními ústavy, je moţné je získat i prostřednictvím bank.

32

3. Příčiny vzniku a dopad finanční krize Příčiny a projevy krize jednadvacátého stolení plynou z finanční inovace a globalizace. Ty výrazným způsobem odlišují aktuální krizi od těch předcházejících. Je potřeba také správně pojmenovávat minulý a současný stav. Pojem krize je zcela něco jiného, neţ aktuálně probíhající hospodářská recese. Ta má charakter spíše střednědobý, přičemţ krize je krátkodobá. Většinou po krizi nastává jiţ zmiňovaná hospodářská recese. Pro všechny z nás nechť je dobrým znamením, ţe i v aktuálně probíhající situaci by měly platit ekonomické cykly a po špatných letech přijdou opět ty dobré. Jen si na ně musíme počkat. Aféra americké banky Lehmans Brothers je synonymem největšího bankrotu v dějinách. Byl to bod zlomu, který odstartoval celosvětovou krizi. Panika, která následovala, zasáhla kaţdého. Trh s hypotékami se zhroutil, burza se otřásala a firmy krachovaly. Proč měl ale pád Lehman Brothers katastrofální následky pro celý svět? Nikdo neočekával, ţe po pádu této banky vypukne taková panika; byl to neuvěřitelný sled událostí. Byla to finanční katastrofa. Kdyţ vypukla krize, neměla Amerika potřebné páky, aby jí zabránila a to byla ta tragická chyba, která měla následky pro Spojené státy americké a celý svět. Americký ministr financí, který přiletěl 12. září 2008 z Washingtonu, D.C. do New Yorku, musel řešit velké dilema. Jedna z nejstarších investičních bank na Wall Street, banka Lehman Brothers, se octla na mizině. Má ji udrţet naţivu pomocí finanční injekce nebo má nechat trhu volnou ruku? A pokud ji nechá padnout, jaké to bude mít následky na světovou ekonomiku? Všichni věděli, ţe banka Lehman Brothers má problémy a bylo jasné, ţe se s ní musí něco udělat. Během posledních pár měsíců musela americká vláda, kvůli krachu trhu s nemovitostmi, zachránit uţ jednu banku a dvě největší hypoteční společnosti ve Státech. Proto mnozí předpokládali, ţe se to opět opakuje. To byl ale omyl. Vláda tentokrát nepomohla2.

2

Podrobněji je této zlomové události věnována kapitola 3.4

33

Nejmladší finanční krize, která vypukla v celosvětovém měřítku, má mnoho příčin. Nezasáhla pouze určité státy či kontinenty, ale celý svět. Proč? Důvod byl jiţ zodpovězen v první kapitole této práce – globalizace. Povaha příčin krize je stejná jako v minulosti. Různé krize se liší jenom konkrétními historickými okolnostmi. Hlavními příčinami vzniku krize je porušování obezřetnostních principů při poskytování úvěrů, podcenění moţných rizik („neuvědomělé“ i úmyslné) a zvyšování finanční páky. Také nedostatečný (často rozptýlený) dohled nad finančními trhy, coţ je provázeno také politickými zájmy na stimulování růstu a „blahobytu“. Posunula se často i domněnka, ţe kaţdý ţadatel o úvěr na byt atp., to vnímá jako své občanské právo na poskytnutí a takto k tomu také finanční instituce přistupovaly. To bylo zapříčiněno touhou po co největším zisku, výnosech a samozřejmě získání nových klientů do svých portfolií. Nízkým pohledem na oblast risku rozdávaly banky úvěry klientům, kteří by v dnešní době finanční krize, resp. hospodářské recese, na úvěr nedosáhli. Byl to boj o klienty, výnosy a tím co největší zisk. Psychologové přirovnávají příčiny krize k povahovým rysům lidského rodu – zboţná přání, naivita, neznalost, lhostejnost, nedbalost, krátkozrakost, chamtivost, arogance. K symptomům krize v minulosti patřila např. rostoucí inflace, ale před touto krizí však byla inflace dlouhodobě nízká a dobře ukotvená, coţ můţeme chápat jako jeden z faktorů podcenění. Nicméně krize se předpovídala a i spousta odborníků před jejím příchodem varovala. Důvodem jejich tvrzení byly symptomy, jako je dlouhodobé přehřívání ekonomik a s tím spojené bubliny na trzích aktiv (nemovitosti, akcie, suroviny). Dalším varováním byly makroekonomické nerovnováhy, díky globalizaci celosvětové. Úplně zářným příkladem byla velice vysoká spotřeba v USA versus vysoké úspory v Číně (Asie financovala bublinu v USA. Banky vytvářely riziková aktiva (později nazvané „jedovaté“) a jejich pronikání do bilancí bank. Fáze stávající krize Kaţdá krize prochází různými fázemi. Následující Graf č. 1 popisuje tyto fáze v časové křivce včetně nejvýznamnějších mezníků této nejnovější krize.

34

Graf č. 1:

Fáze krize ve vyspělých ekonomikách

Zdroj: M. Singer, ČNB Situace ve finančním sektoru není kritická, ale je stále křehká. Případné šoky ji mohou významně zhoršit. Akutní fáze krize (podzim 2008) je patrně jiţ za námi. Díky státním zásahům v zahraničí, především v Americe, se zabránilo kolapsu bankovního sektoru, a to především pomocí ve formě masivního poskytnutí likvidity finančnímu sektoru. Při poskytování úvěrů dávaly banky vysoké rizikové přiráţky čerstvě po vypuknutí krize. V současné době jsou sice niţší, ale stále poměrně vysoké. To značí skutečnost, ţe v nejbliţším období nemůţeme očekávat výraznější zlevňování úvěrů. Dále přetrvávají značné nejistoty ohledně zdraví bilancí mnoha bank ve světě, zejména v USA a Evropě. Kvůli pomalému zotavování reálné ekonomiky poroste úvěrové riziko. „Volný pád“ ekonomik (měřený HDP) z přelomu let 2008/2009 se ve většině zemí jiţ zastavil (způsob formování trţních očekávání vedl k přestřeleným reakcím). Mezičtvrtletní poklesy HDP pokračovaly ve 3. čtvrtletí roku 2009 převáţně v ekonomikách, které byly před krizí nejvíce přehřáté. Další vládní zásahy ve všech ekonomikách formou podpory poptávky ze strany vlád napomohly zmírnit hospodářské poklesy. Ve většině zemí se jiţ projevily známky pozvolného oţivování hospodářství, ale zatím chybějí pevnější základy. Nelze jednoznačně říci, zda oţivení jednotlivých ekonomik bylo způsobeno samotnou činností ekonomiky, nebo spíše státními zásahy v podobě podpory agregátní poptávky, proto je ještě předčasné tvrdit, ţe dochází k opětovnému oţivení. V současné době ještě doznívá fáze, kdy se firmy adaptovaly prostřednictvím sniţování nákladů a začíná fáze,

35

kdy budou rozhodovat aktivní strategie. To bude mít očistné dopady, které kaţdá krize přináší a je to tak dobře. Udrţí se pouze ty firmy, které jsou silné a dokáţí se včas, kvalitně a efektivně přizpůsobit změněným podmínkám, které s příchodem krize panují. Naše společnost je jiţ rok, a předpokládám, ţe minimálně ještě rok bude, ve fázi selekce mezi ţivotaschopnými a neţivotaschopnými firmami. Podíváme-li se na HDP ve 3. čtvrtletí 2009 z pohledu mezičtvrtletní změny v procentech, tak je poměrně velký počet zemí s mezičtvrtletním růstem HDP. Nejlépe si vedla Litva s nárůstem 6,1%, hned za ní Slovensko, ale uţ jen s 1,6% nárůstem, následované Japonskem s 1,2% nárůstem. Česká republika skončila také ve skupině zemí s nárůstem (0,8%). K poklesu došlo v Řecku (-0,3%), Španělsku, Ukrajině, Rumunsku, Kypru, Maďarsku a nejvíce v Estonsku (-2,8%) 3. I přes mírné oţivení bude rok 2010 patrně určitě obtíţnější neţ rok 2009, a to především díky tzv. „únavě materiálu“ (manaţeři, zaměstnanci, spotřebitelé, dluţníci). Ale díky tomu zároveň vzniknou nové příleţitosti. Hlavním problémem minulosti byly nadbytečné výrobní kapacity vytvořené pomocí dluhů, které bude zapotřebí uhradit; mikroekonomické přizpůsobování v reálné ekonomice bude muset probíhat souběţně s konsolidací finančního sektoru. Právě se nacházíme v jakési mezifázi. Dramatické propady jsou jiţ za námi, ale únavné šplhání ze dna je před námi. Např. trh práce se vyvíjí se značným zpoţděním, takţe příběh zprostředkovaný čísly o HDP (zlepšování) se bude lišit od příběhu o nezaměstnanosti, mzdách a ţivotní úrovni (další zhoršování). Jak jsem se jiţ zmínil výše, ve spoustě zemí docházelo ke státním zásahům v podobě finančních injekcí bankovním institucím, které měly zabránit kolapsu bankovního trhu, nebo v podobě státních poptávek, jejichţ úkolem bylo oţivení ekonomiky. Ovšem cenou za podporu soukromé poptávky (formou veřejné poptávky) je explozivní růst deficitů a vládních dluhů. Cenou za odvrácení kolapsu finančního systému (masivního poskytování likvidity) je riziko vzniku nových bublin (zlato, akciové trhy) a riziko inflace. Největší podpora finančního sektoru v zemích EU byla v Irsku (157,2% HDP). Dále následovala Belgie (30,2% HDP), Velká Británie a Nizozemí. V těchto zemích byla

3

Pramen EUROSTAT

36

podpora ze strany vlád značná, ale ve většině nových členských zemích EU (včetně ČR) byla nulová 4. Kdyţ uţ ke krizi došlo, zabránily zřejmě tyto politiky nejhoršímu – zhroucení finančního systému. Tyto stabilizační politiky však neřeší příčiny krize. Pouze zmírňují následky a i o tom se vedou spory, zda jsou či nejsou nezbytné. Cena za vznik krize a za její nesystémové „řešení“ bude vysoká a dlouhodobá. Jednou pro vţdy bude ztracený příspěvek růstu a také zatíţení budoucích generací dluhovým břemenem je značné. Skutečným řešením krize je její prevence v „dobrých časech“, a pokud krize jednou vypukne, jde vţdy pouze o volbu menšího zla.

3.1. Teoretický pohled na krizi Hospodářská krize je projevem ekonomické nerovnováhy. Otázkou je, zda vládní stimulační balíčky dokáţí krizi léčit, oddálit ji nebo jí úplně zabránit? Ekonom a prezident České republiky Václav Klaus přirovnává krizi ke chřipce. Domnívá se zároveň, ţe dnešní krize bude trvat dva aţ tři roky a nebude mít povahu rakoviny, moru, AIDS, či infarktu, ale těţké chřipky5. Zároveň proto také nemá důvěru v moţnosti léčení krize „infúzemi“ peněz státem. Nejedná se o zlehčování dopadů krize, ale upozornění, ţe krize musí proběhnout, protoţe se jedná o ozdravný proces ekonomiky. Je nezbytnou a ničím nenahraditelnou likvidací chybných, a proto neudrţitelných ekonomických aktivit. Není rozumné ji eliminovat umělým udrţováním těchto aktivit za peníze daňových poplatníků.

3.1.1.

Hospodářský cyklus a jeho moţné příčiny

Historická zkušenost ukazuje, ţe i kdyţ se v průběhu času vytvořené bohatství připadající na hlavu zvyšovalo, nebyl tento nárůst v čase rovnoměrný. Míra, ve které byly produktivní zdroje zaměstnány, tak v čase kolísala, období vysokého vytíţení zdrojů byla střídána 4 5

Zpráva Evropské komise, říjen 2009 Lidové noviny, 25.4.2009

37

obdobími nevytíţenosti zdrojů, kdy celková výkonnost hospodářství klesala. Roky zdánlivě nekončícího růstu tak byly nakonec vystřídány roky, kdy hospodářství stagnovalo nebo dokonce klesalo. Vysvětlení příčin takového kolísání můţe být různé, na kolísání se mohou podílet různé skupiny příčin, ať uţ je to vliv technického pokroku a tempa růstu produktivity, kolísání poptávky a zahraničního obchodu, vládní zásahy do ekonomiky nebo působení úvěrového cyklu.

3.1.2.

Vliv pokroku a tempa růstu produktivity

Technický pokrok přichází nárazově, znalosti, jak ovládat přírodní děje, jak produktivněji vyuţívat zdroje nevznikaly rovnoměrně. Vznikaly náhodně, náhle a nárazově a samotný vznik nového nápadu nebo technologie ještě neznamenal okamţité vyuţití ve výrobě a vytváření hodnot upotřebitelných pro uspokojování potřeb. Daří-li se lépe vyuţívat zdroje, s menšími vstupy se vytvoří více produkce, produktivita roste a roste i nabídka produkce. Celkový koláč určený k uspokojení potřeb a přerozdělení, vzniklý díky organizačním, technickým a jiným faktorům ovlivňujících produktivitu, je pak větší a je otázkou, zda bude existovat poptávka ukazující, ţe o vytvořenou produkci je zájem.

3.1.3.

Dopady kolísající poptávky

Cokoliv je vyprodukováno, je ve svobodné ekonomice vytvářeno s účelem uspokojovat něčí potřeby. Neexistuje-li koupěschopná poptávka, nebudou v podmínkách svobodného trhu nadbytečné zásoby nejspíše vyprodukovány, protoţe by to nepřineslo motivující ekonomický efekt. Není-li nasycený trh, je moţné zásobovat nenasycenou poptávku, budovat dodatečné kapacity a sledovat růst produkce i ekonomiky. Mnoho zdrojů je obvykle pouţíváno na výrobu produkce určené na vývoz, která umoţňuje směňovat produkci domácí za produkci zahraniční a uspokojovat tak lidské potřeby účinněji a efektivněji. Pokud v zahraniční poptávka po domácím zboţí z různých důvodů roste, roste domácím producentům odbyt, zvyšují se trţby, roste zaměstnanost, do ekonomiky tečou dodatečné peníze, je vidět hospodářský růst. Jestliţe se poptávka nasytí, neviditelná ruka trhu ukáţe, ţe je nutné některé kapacity utlumit, coţ ve svém důsledku uvolní zdroje pro jiné pouţití.

38

3.1.4.

Působení vládních zásahů

Existují situace, kdy zdroje, které by mohly být zaměstnány pro vytváření produkce uspokojující potřeby nebo výrobu kapitálových statků umoţňujících budoucí produkci, jsou vládním zásahem převedeny pro vyuţití ve prospěch „veřejného zájmu“. Ve válečných dobách mohou být zdroje směřovány do zbrojení a obrany, v dobách mírových pro financování důleţitých, ale i zbytečných či zbytných projektů. Takto mohou být zdroje nasměrovány do vybudování a poskytování veřejných statků, jako je vzdělávací systém nebo infrastruktura v podobě silnic a ţeleznic. Stinnou stránkou takového směrování zdrojů můţe být plýtvání a neefektivita, způsobená tím, ţe „z cizího krev neteče“. Mohou být vybudovány chodníky, po kterých stejně nikdo nebude chodit, zasíťovány pozemky, které stejně leţí ladem, nebo postaveny budovy, které nejsou ve skutečnosti vůbec zapotřebí. Problém nastává při velkých státních výdajích s výší státního dluhu. V současné době dosahuje v České republice jednoho bilionu korun, coţ je 30% hrubého domácího produktu. Není problém aţ tolik v jeho výši, ale v tempu zadluţování, ke kterému by v dalších letech mohlo docházet s návazností na placení úroků z úvěrů. Dluhová sluţba (neboli úrok, který platí stát za své závazky) v současné době činí 50 miliard korun, coţ odpovídá zhruba sumě celoročního rozpočtu ministerstva dopravy. S dalšími schodky státního rozpočtu se budou náklady na dluhovou sluţbu prohlubovat. Rozumné vládní výdaje, například podpora v nezaměstnanosti nebo sociální dávky, tlumí dopady hospodářské krize a brání tomu, ţe se masy lidí dostanou do naprosté bídy a zamezují narušení sociálního smíru. Z některých politických táborů je slyšet hlasité volání po protikrizových opatřeních, jako je šrotovné, zvýšení vyplácených dávek nebo vyuţití půjček pro utlumení dopadů krize. Takové výdaje na straně jedné sniţují tempo propadu, na straně druhé zamezují potřebnému pročištění hospodářství od neefektivního vyuţití zdrojů a neefektivních investic. Řešení mnohých problémů se ale mohutnými stimulačními zásahy odkládá do budoucna, krize se jeví jako drobné zakolísání, dopady jsou nepatrné, ale nerovnováha se ve skutečnosti prohlubuje. Trţní přizpůsobovací reakce a tendence dosáhnout ekonomické

39

rovnováhy jsou uměle utlumeny. Problém, ať uţ v podobě recese nebo deprese, se i přes stimulační zásahy vlád dříve či později projeví v mnohem bolestivější podobě. Otázkou zůstává, zda vládní stimulační balíčky krizi léčí, nebo ji jen oddalují a zhoršují. Hospodářské cykly se staly uznávaným projevem fungování trţní ekonomiky, který má dopad na celkový koláč vytvořené přidané hodnoty, zaměstnanost či nezaměstnanost a spokojenost či nespokojenost lidí. Pokud bude z různých příčin mnoţství vytvořené produkce klesat, musí klesat i spotřeba, hospodářství bude proţívat trţní přizpůsobování, označované jako recese, krize nebo deprese. Z pohledu ekonomické historie je hledání takové rovnováhy, projevující se jako hospodářská krize, běţnou součástí vývoje dílčích ekonomik6.

3.1.5.

Finanční systém a úvěrový cyklus

Bankovní systém centralizovaného bankovnictví za jistých podmínek dokáţe vytvořit úvěrovou bublinu, kdy poskytování úvěrů dokáţe financovat a navyšovat poptávku jednotlivců, podniků i států. V době vzestupné fáze úvěrového cyklu dostupné půjčky a levné úvěry stimulují k větší aktivitě, koupěschopná poptávka roste, ekonomika proţívá boom. V době sestupné fáze úvěrového cyklu naopak hůře dostupné úvěry hospodářské aktivity utlumují a způsobují pokles koupěschopné poptávky. Sestupná fáze úvěrového cyklu tak krizi prohlubuje, pokud se všichni budou snaţit své dluhy sníţit, budou se snaţit prodávat svůj majetek, ceny budou mít tendenci klesat a hospodářství se ocitne ve spirále zhoubné deflační spirály hospodářského útlumu.

3.1.6.

Krize jako projev hledání nové rovnováhy

Globální hospodářství dnes proţívá trţní přizpůsobování a hledání nové ekonomické rovnováhy, která je větším zakolísáním, neţ byla některá předcházející. Vidět jsou zejména, jsou znepokojující publikované údaje o poklesu produkce a cen, skytá zůstává skutečnost, ţe tyto poklesy jsou důsledkem existující nerovnováhy a vyrovnáváním nabídky a poptávky. Neviditelná ruka, zatím nejlépe fungující regulační hospodářský

6

Zvýšení schodku státního rozpočtu a státního dluhu je věnována kapitola 3.3

40

mechanismus, působí na pročištění trhu od nahromaděné neefektivnosti v podobě nadbytečných kapacit a neefektivně vyuţitých zdrojů. Takové pročišťování a uvolňování zdrojů pro budoucí efektivnější pouţití je bolestivé, ale je to projev hledání nové, dlouhodobě udrţitelné rovnováhy. Příznačnými rysem pro fázi deprese bývalo nevyuţití, aţ plýtvání pracovní silou a jinými zdroji. Situaci takového nevyuţití zdrojů mohou řešit zvýšené vládní výdaje nebo nové úvěry, dodávající dodatečné peníze do ekonomiky (uvolněná měnová politika). Udrţování hospodářství nad vodou prostřednictvím vládních výdajů činěných na dluh je méně bolestivou cestou, které je politicky lépe průchozí neţ ponechat hospodářství bolestné očistě. Hospodářství také zdánlivě napomáhá umělé prodluţování úvěrového cyklu, například tím, ţe stát garantuje a podporuje poskytování úvěrů, například poskytováním úvěrů pro pořízení bydlení (garance na hypotéky). Nové peníze, které jsou nově vytvořenými dluhy, zdánlivě umoţňují růst a prosperitu, ve skutečnosti musí nafukovaná dluhová bublina dříve či později splasknout.

3.2. Demografický pohled na krizi Jak vyplývá ze statistik ČSÚ, jde o více neţ 30 tisíc rozvodů ročně, a to i přesto, ţe počet sňatků klesá – zatímco v roce 1990 uzavřelo manţelství 90 tisíc párů, v roce 2009 to jiţ bylo jen něco přes 50 tisíc. Rozvodem končí polovina z původně uzavřených manţelství. Nejčastěji se lidé rozvádějí ve třetím a čtvrtém roce manţelství. Zároveň však prudce vzrůstá zadluţenost obyvatelstva, které se tak logicky výrazněji promítá do sloţitých ekonomických řešení rozpadajících se manţelství. Hypotéky má podle ČNB 10 aţ 15 % domácností. Čtvrtina rodin je zatíţena splátkami spotřebitelských úvěrů, přičemţ mnohé mají na krku více typů dluhů najednou.

41

3.2.1.

Domácnosti se zadluţují

Zatímco kolem roku 2003 dosahovaly bankovní úvěry obyvatelstva na nemovitosti kolem sta miliard, loni to jiţ bylo 600 miliard plus dalších přibliţně 200 miliard spotřebitelské úvěry od bank i nebankovních subjektů. Koncem roku 2009 se celková míra zadluţenosti obyvatel Česka pohybuje kolem 900 miliard korun a předpokládá se, ţe v roce 2010 překonají jiţ jeden bilion korun. To je podle ČNB stále méně, neţ činí průměr řady zemí EU, a odborníci proto očekávají další vzestup zadluţenosti obyvatel, mimo jiné i v důsledků dopadů krize. Růst hypoték sice zpomalil, nikoliv však spotřebitelských úvěrů, o nichţ stát nemá ţádný přehled, protoţe je kromě bank můţe poskytovat prakticky kdokoliv. Právě zadluţenost, jako jsou spotřebitelské půjčky, hypotéky, ale i úvěry z podnikání stále více doléhají na páry, které se rozvádějí. Při rozvodu se totiţ nedělí jen majetek, peníze či zisk z podnikání některého z manţelů, ale rovněţ také dluhy vzniklé ať uţ v manţelství, nebo při podnikání. „Je omyl domnívat se, ţe pokud podnikatel vydělá několik miliónů ročně a jeho ţena výdělečně činná není, měla by při vypořádání dostat méně. Společná je ovšem i většina dluhů, coţ znamená, ţe pokud se podnikatel – fyzická osoba – dostane do potíţí, můţe exekutor zabavit i věci zdánlivě patřící manţelce,“ zdůraznil soudce Jaromír Jirsa. Jedná se třeba o auto nebo další osobní věci. Je tedy ve svém důsledku například jedno, ţe dluh je veden jen na jednoho z partnerů – pokud vznikl v době manţelství, leţí rovným dílem na obou manţelích, a musí se buď oni dohodnout na jeho řešení, nebo dojde k exekuci, či rozhodne soud. V nejzazším případě, kdy se lidé nedokáţí dohodnout, můţe soud například v případě hypotéky nařídit soudní prodej nemovitosti, přičemţ pak bývá utrţená částka niţší neţ při běţném způsobu prodeje. Rozvádějící se manţelé riskují, ţe ani prodej bytu či domu nepokryje dluţnou sumu. V ţádném případě se nelze domnívat, ţe bytovou situaci vyřeší za rozvádějící se manţele soud.

42

Ten sice rozhodne, kdo bude výlučným nájemcem, platí však, ţe druhý manţel se není povinen z bytu odstěhovat do doby, neţ mu bude přidělen přiměřený náhradní byt, a dávno neplatí, ţe by takové náhradní byty přidělovaly obce. Porozvodové provizorium můţe trvat i několik let.

3.2.2.

Vliv krize na nezaměstnanost

Jiţ z toho, co bylo doposud řečeno a z odstavců této práce dále je patrné, ţe krize má na nezaměstnanost vliv zásadní. A je to pochopitelné. V období „před krizí“ firmy zvyšovaly své produkce, protoţe domácnosti spotřebovávaly stále více a více. Pro zvýšení produkce najímaly další pracovní síly, případně vznikaly nové firmy, které se chtěly také podílet na ziscích v určitém odvětví. Zásadní zlom nastává příchodem krize, kdy lidé jsou nuceni šetřit, jen tak bez rozmyšlení nekupují nové a nové věci, kdyţ jim staré věci stále slouţí a tím klesne spotřeba celé ekonomiky a najednou nabídka silně převyšuje poptávku. To znamená, ţe některé firmy z odvětví odejdou a tím jsou jejich zaměstnanci bez práce. Některé firmy omezí produkci a vlivem niţších výnosů jsou nuceny šetřit a personální náklady jsou zásadní, tzn. propustí zaměstnance. Tito všichni se následně hlásí na pracovních úřadech, ale pracovních příleţitostí je méně a méně. Poklesem počtu volných pracovních míst roste počet nezaměstnaných. Toto tvrzení potvrzuje také Graf č. 2, ze kterého je názorně vidět, jaká byla míra nezaměstnanosti v době před krizí a jaký zvrat zaznamenala nezaměstnanost příchodem krize ve druhé polovině roku 2008. Zároveň je na Grafu č. 2 patrný předpoklad, jakým směrem se bude míra nezaměstnanosti dále vyvíjet. Je zřejmé, ţe v současné době jsme ještě nedosáhli vrcholu a čeká nás ještě další zvyšování míry nezaměstnanosti. Zároveň se však nabízí otázka, proč je tomu tak, kdyţ se pro další období předpokládá mírné oţivení ekonomiky a pozvolný růst? Vysvětlení je jednoduché. Míra nezaměstnanost, resp. zaměstnanost reaguje na oţivení ekonomiky vţdy se zpoţděním.

43

Celé hospodářství při oţivení ekonomiky sice začíná vyrábět více (zvýšení HDP), ale stále ještě se stávajícími pracovními silami, které má aktuálně nasmlouvané. Jelikoţ tempo růstu po krizi a následné recese je vţdy pozvolné, nelze v brzké době ani očekávat, ţe by se zvyšovala zaměstnanost a firmy by najímaly více pracovních sil. Toto je proces dlouhodobý a dnes jen těţko můţeme odhadnout, zda ke sniţování nezaměstnanosti dojde za rok nebo za dva, případně déle, ale takřka s jistotou můţeme tvrdit, ţe k tomu zcela určitě dojde.

Graf č. 2:

Míra nezaměstnanosti [%]

Zdroj: M. Singer, ČNB

Je zřejmé, ţe v této době máme hlavní vlnu propouštění za sebou. Ale na trhu se netvoří nová pracovní místa. O jedno volné pracovní místo nyní v Česku bojuje osmnáct uchazečů. Míra nezaměstnanosti v únoru 2010 vystoupala na 9,9 % a bez práce je nejvíce lidí v historii ČR, přes 580 tisíc. Propouštění doléhá nejvíce na méně kvalifikované pracovníky, problém sehnat místo ale mají i manaţeři. Výrazně ubylo pozic s platem přes sto tisíc korun, proto je problém v současné době sehnat práci pro manaţery a špičkové specialisty; ti z nich, kteří chtějí sehnat místo, se musí spokojit s daleko niţším platovým ohodnocením neţ dříve.

44

Dá se očekávat, ţe jaro 2010 přinese pokles nezaměstnanosti díky sezónním pracím, coţ se projevilo v březnu, kdy míra nezaměstnanosti byla o dvě desetiny niţší neţ v únoru7. Avšak trvalý pokles nezaměstnanosti přijde aţ se silnějším růstem ekonomiky. Domnívám se však, ţe toho se v roce 2010 ještě nedočkáme. S ukazatelem nezaměstnanosti také lehce souvisí mzdové ohodnocení zaměstnanců a tím také průměrná nominální mzda. Obecně se nedá říci, ţe by v době krize mzdy rostly, spíše naopak – firmy se snaţí ušetřit, ale v období hospodářské recese můţe dojít i k nárůstu. To potvrzuje také vývoj průměrné mzdy, která např. ve 3. čtvrtletí roku 2009 vzrostla v podnikatelské sféře o 4,8%. V Grafu č. 3 je patrné, ţe příchod krize v roce 2008 neznamenal sníţení průměrné mzdy, ale naopak k její další růst.

Průměrná hrubá měsíční mzda 26 000

Průměrná mzda

25 000 24 000 23 000 22 000 21 000 20 000 19 000 2004

2005

2006

2007

2008

2009

Rok

Graf č. 3 Zdroj: MF ČR Co je příčinou stálého nárůstu průměrné mzdy i v době krize? Vysvětlením je několik skutečností: Vyšší průměrný plat ve skutečnosti neodráţí skutečnou příjmovou situaci většiny českých domácností. I nadále platí, ţe více neţ dvě třetiny zaměstnanců ani na průměrnou mzdu nedosáhnou. Průměrné mzdy jsou přepočteny na plně zaměstnané, coţ statistiku nadhodnocuje v situaci, kdy se zvyšuje počet zaměstnanců pracujících na zkrácený úvazek, buď 7

Dle informací Ministerstva práce a sociálních věcí

45

dobrovolně

nebo

z důvodu

omezení

výroby

zaměstnavatele,

tedy

nedobrovolně. Dalším důvodem růstu průměrné mzdy je skutečnost, ţe propouštění, a tím pádem růst nezaměstnanosti, se týkalo převáţně hůře placených zaměstnanců. Významnou roli sehrály (především koncem roku 2009) odměny. Ty byly vypláceny často uţ v prosinci. Proč takto netradičně? Od 1.1.2010 jsou mzdy vyšších příjmových skupin zaměstnanců více daňově zatíţeny v důsledku zvýšení stropu u pojistného na sociální pojištění.

3.3. Vliv finanční krize na státní rozpočet ČR Jak jsem se jiţ zmínil v kapitole 3.1.4, příchod a působení krize má zásadní vliv na státní rozpočty krizí zasaţených států. Jelikoţ ta nejnovější krize zasáhla celý svět, tedy i Českou republiku, podíváme se v následujících řádcích na to, jaký vliv měla krize na českou ekonomiku a také státní rozpočet.

Saldo státního rozpočtu ČR 2007

2008

2009

50

Saldo SR

0 -50 -100 -150 -200 -250 1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

Měsíc

Graf č. 4, Zdroj: MF ČR Jak ukazuje Graf č. 4, hospodářská krize se promítá do rychlého zhoršování salda státního rozpočtu oproti letům 2007 a 2008. Bohuţel velmi nepříznivý je také předpokládaný 46

schodek státního rozpočtu na rok 2010, který byl 9. prosince 2009 schválen ve výši 175 miliard korun. Ale uţ nyní, počátkem roku 2010 je většině z nás jasné, ţe bude pravděpodobně vyšší díky změnám v dávkách mateřské, které byly změněny ihned začátkem roku 2010, díky dlouho trvající a tuhé zimě z hlediska správy a údrţby silnic, kdyţ jiţ nyní silničáři přečerpávají své rozpočty na udrţení sjízdnosti silnic a následně přijdou na řadu nutné opravy komunikací, které díky silné zimě utrţily hodně šrámů. V současné době vyjednávání odborů o sníţení zdanění zaměstnaneckých výhod, kdy jiţ 2x hrozila stávka (nakonec byla dovolána díky schválení návrhu na změnu v Poslanecké sněmovně) bude mít vliv, bude-li definitivně schváleno, na příjem veřejných financí. Toto jsou ty nejznámější aspekty, které mne utvrzují v názoru, ţe schodek státního rozpočtu v roce 2010 bude ještě vyšší. To potvrzují také čísla. V březnu 2010 český stát hospodařil se schodkem 45,9 miliard korun, coţ je nejhorší deficit za posledních deset let. Podívámeli se do Grafu č. 4, v roce 2009 byl schodek pouze 2,35 miliardy korun. To ovšem bylo ovlivněno jednorázovým převodem peněz z rezervních fondů do státního rozpočtu ve výši 32 miliard korun. Jinak by v roce 2009 byl v březnu deficit přibliţně 35 miliard korun. Coţ je ovšem stále o 11 miliard méně, neţ v roce 2010. Státní rozpočet však není nafukovací a v případě dalších vysokých schodků a výdajů spojených s placením úroků se finanční prostředky budou ukrajovat z rozpočtu. Nesplácení úroků ohroţuje stát zejména tím, ţe bude hůře získávat další prostředky pro své financování. Ekonomové varují – čekají nás nepopulární a nepříjemná opatření, nedojde-li ke stabilizaci státního rozpočtu. Tomuto tvrzení dává za pravdu i pohled na státní dluh České republiky a jeho vývoj od roku 1993. Tehdy hodnota státního dluhu dosahovala hodnoty necelých 160 miliard korun, v následujících dvou letech státní dluh klesal na hodnotu 155,4 miliard korun v roce 1995, ale od té doby se jeho hodnota stále zvyšovala (viz. graf č. 5) a v roce 2009 jiţ jeho konečná hodnota dosahovala 1,178 bilionu korun, kdy na jednoho čecha připadá dluh přes 112 tisíc korun.

47

Státní dluh Česka 1400

Dluh v mld. Kć

1200 1000 800 600 400 200 0 93 94 95 96 97 98 99 00 01 02 03 04 05 06 07 08 09 Rok

Graf č. 5

Zdroj: MF ČR

Myslím, ţe můţeme zcela otevřeně říci, ţe o budoucnosti České republiky, blahobytu, státním rozpočtu a o tom, jak se nám bude ţít v následujících letech, rozhodnou, moţná více neţ kdy jindy, květnové volby 2010. Obávám se, ţe český národ není z těch, kteří si dostatečně uvědomují nutnost přijetí různých úsporných opatření, aby se státní rozpočet naplňoval, státní dluh se sniţoval a tento trend měl pozitivní vliv do budoucna. Bohuţel toto vidí člověk, který je schopen myslet dlouhodobě. V ČR je ale dle mého názoru více lidí, kteří myslí krátkodobě a nejsou ochotni se vzdát současných transferů, přijmout vyšší zdanění a omezit vládní sociální výdaje. Bohuţel toto je i obraz politiků, myslících krátkodobě na své znovuzvolení, které jim zajistí nadstandardní příjmy a výhody plynoucí z jejich mandátů. Levicové strany nabízí v předvolebních slibech zvýšení sociálních transferů, sníţení státního dluhu, ale nikde jsem neslyšel, jakým způsobem toho chtějí dosáhnout. Kdyby se jim tyto sliby splnily, musel bych před nimi smeknout, ale jsem přesvědčen, ţe se zde jedná pouze o předvolební sliby, které nebudou po volbách splněny. Pravicové strany otevřeně říkají, ţe je potřeba se uskromnit, ale bohuţel zatím jsem neviděl - i kdyţ krize na celém světě trvá více jak rok a půl - ţe by se politici sami

48

uskromnili a sníţili státní výdaje na své platy, omezili si výhody, zdanili zvýhodnění atd. Pořád jsou to jenom řeči, co musí udělat ostatní, ale začít od nich samých se jim nechce. Je potřeba úplně změnit myšlení politiků, ale to by museli na politickou scénu přijít lidé zaopatření, kterým nepůjde o jejich „koryta“, ale o národ a dlouhodobý blahobyt celé země. Bohuţel jsou v politice stále titíţ lidé, kteří přelétávají ze strany do strany – kam vítr, tam plášť – a tím pádem z tohoto nevidím reálné východisko.

3.4. Americká hypoteční krize Americká vláda jiţ v minulosti v popředí s Clintonem i Bushem podporovala prodej nemovitostí do osobního vlastnictví. „Vláda podporuje prodej bydlení, protoţe je to dobré pro Ameriku, pro rodinu a ekonomiku“ hlásali přední státní činitelé. Ceny nemovitostí v Americe rostly postupně uţ od konce 2. světové války, ale po 11. září po poklesu úrokových sazeb, vyletěly do závratných výšin. Boom byl ještě přiţivován nabídkou půjček na bydlení s lákavými úroky. Hypotéky se stávaly dostupnější pro stále širší spektrum klientů. Vznikl fenomén tzv. subprime, neboli méně bonitních hypoték. „Banky se dostávaly do situace, kdy se uzavíraly hypotéky, kterým se říkalo „NINJA hypotéky“. Znamenalo to, ţe se k hypotékám dostali i lidé, kteří neměli ţádný pravidelný příjem či jiný majetek. Ručilo se pouze domem samotným8.“ Ale banky na Wall Street nebohatly jen prodejem hypoték svým klientům, ale především obchodováním s těmito hypotékami mezi sebou a s dalšími investory. Balíky hypoték byly povaţovány za vysoce kvalitní a riziko bylo hodnoceno jako minimální. V roce 2007 se banka Lehman Brothers stala největším poskytovatelem hypoték v Americe. Byla to jedna velká mašinérie. Investiční banky hrály roli distributorů a hypotéky prodávaly dále. Sám Richard Fuld, šéf banky Lehman Brothers říkal: „Náš businness, to není shromaţďování, ale přerozdělování.“9 8

Řekl John Thain, pracovník banky Merrill Lynch v letech 2007 – 2008 v televizním pořadu Láska k penězům 9 Řekl Andrew Gowers, pracovník banky Lehman Brothers v letech 2006 – 2008 v televizním pořadu Láska k penězům

49

Na trhu zavládlo přesvědčení, ţe finanční trhy 21. století jsou tak sofistikované, ţe dokáţí přenést riziko podnikání na bedra lidí, kteří opravdu vědí, co dělají. Byla to utopie, tato myšlenka ovládla trh skrz na skrz. Právě tato důvěra vedla banku Lehman Brothers k tomu, aby dělala to, čemu se opatrnější banky bránily – půjčovala si více a více peněz. V srpnu 2007 připadlo na kaţdý dolar, který banka vlastnila, 44 dolarů, které někde někomu dluţila. Tomu se odborně říká finanční páka. Zatímco většina konkurence, třeba Goldman Sachs nebo Morgan Stanley, měli hodnotu finanční páky někde mezi 20ti a 30ti, Lehmans ji měla daleko vyšší, tzn. banka vlastní daleko méně kapitálu, v porovnání s tím, kolik toho dluţí. Půjčené peníze byly pouţívány na rozvoj trhu s nemovitostmi. Do roku 2007 proinvestovali Lehmans 60 mld. USD na komerční reality (hotely, obchodní centra a výstavbu obytných domů po celém světě. Finanční páka sice násobí zisky, kdyţ ceny rostou. Stejně tak ale násobí ztráty, kdyţ jdou ceny dolů. A přesně to se stalo v roce 2007... Proč? Kdyţ se zvýšily úrokové sazby, stále více lidí, kteří se nechali zlákat výhodnými hypotékami, nebylo schopno splácet. Lidé se začali hromadně zbavovat svých realit, tím pádem šla jejich cena dolů. To rozpoutalo krizi...

3.5. Lehman Brothers Lehman Brothers Holdings Inc. byla významná americká banka zaloţená v roce 1850, jedna z největších investičních bank v USA. Šlo o globálně působící finanční instituci s centrálou v New Yorku, která se zabývala investičním i privátním bankovnictvím. Byla jednou z bank, kterou těţce zasáhlo zhroucení amerického trhu s nemovitostmi. 15. září 2008 oznámila, ţe zaţádá o ochranu před věřiteli, čímţ vytvořila rekordní bankrot v americké historii. Investoři se o banku jiţ několik měsíců obávali. Banka měla obrovské investice v nemovitostech. Poté, co hypoteční trh zkolaboval, byla vystavena velkému ohroţení. Akcionáři se zbavovali akcií a tím vyjadřovali svoji nedůvěru v postiţenou banku. Ceny akcií klesaly jiţ od května, ale posledních deset dní před pádem se doslova řítily do propasti. V kritický pátek 12. září 2008 se ztráta prohlubovala kaţdou minutu o 8 milionů dolarů.

50

Banka měla v roce 2008 přes více jak 60 poboček po celém světě a zaměstnávala více neţ 28.000 lidí. O veliký vzestup čtvrté největší investiční banky v USA se nejvíce zaslouţil Richard Fuld, který pracoval v bance Lehman Brothers od roku 1966 a postupně se vypracovával nahoru, aţ se v roce 1993 stal jejím ředitelem. V roce 2008 byl nejdéle slouţícím bankovním ředitelem na Wall Street. Měl jasnou vizi a lidé v bance jej vnímali jako pána Boha. Jen málokdo si troufnul se s ním o něco přít. Nebral nikoho na vědomí, svým podřízeným nenaslouchal. Byl z něj obdivovaný a zároveň obávaný muţ. Rozhodl bojovat proti spekulantům. Jsou lidé, kteří spekulují na pokles cen akcií a tím sniţují hodnotu firmy na trhu. Všechny hodně překvapil a šokoval svým prohlášením, ve kterém řekl, ţe kdyby před ním stál nějaký spekulant, chytne ho a vlastníma rukama mu vyrve srdce z hrudi a před jeho očima ho sní. Měl také neukojitelnou chuť po zisku a uměl jej vytvářet. V roce 1994 stála jedna akcie 4 dolary, pak nastal boom a v roce 2007 jiţ měla hodnotu 82 dolarů, coţ je 20x více. Čím toho banka dosáhla? Tím, ţe expandovala a obchodovala s lukrativními produkty, které byly jen částečně regulovány. Jednalo se o vysoce sofistikované produkty, mezi nimiţ byl i produkt pod zkratkou CDS – neboli swot úvěrového selhání. Je to jakýsi druh pojištění proti riziku, ţe dluţník nebude schopen splácet. Risk byl nezbytnou součástí hry. Jak praví stará známá teorie – kaţdý obchodník musí riskovat, pokud chce vydělávat. Čím větší riziko, tím větší objem peněz a tím více se dá vydělat. Richard Fuld nakázal vedoucímu hypotečního oddělení, ţe musí více riskovat. Risk, risk, risk, ale právě ten risk přivedl Lehman Brothers na hranu. V roce 2004 vykázala banka Lehman Brothers obrat ve výši 11,5 mld. dolarů. Zaměstnancům bylo na mzdách a odměnách vyplaceno více jak 5 mld. dolarů. Do roku 2007 se obrat téměř zdvojnásobil a zaměstnancům připadlo více jak 9 mld. dolarů. V kritické druhé zářijové páteční noci 2008 se v sídle amerického federálního rezervního systému FED sešli Fuldovi rivalové spolu s americkým ministrem financí Hankem Olsonem a také armáda účetních a právníků, kteří prováděli hloubkový audit v Lehman Brothers. Kontrolovaly se všechny účty a bylo potřeba zjistit, jaký je skutečný stav financí banky. Postupně, jak finanční poradci procházeli účty, byli čím dál více stavem banky zděšeni. Byly divize, které profitovaly, např. investiční, ale nakonec se zjistilo, ţe krach

51

obchodu s nemovitostmi zanechal v účtech banky obrovskou díru. Ještě měsíc před těmito událostmi činilo portfolio banky 40 mld. USD. Teď to bylo uţ jen 25 mld. Problémem bylo, ţe banka zaplatila třeba 100 mil. USD za nějakou realitu, v účtech stála suma 100 mil. USD, ale skutečná hodnota byla 50 mil., nebo dokonce 25 mil. USD. A po sečtení ztrát za tuhletu realitu a támhletu realitu, získáme obrovskou sumu. Ta byla tak vysoká a ztráty tak vysoké, ţe to prakticky znamenalo bankrot firmy, pokud by tedy nepřišla pomoc ze strany americké vlády. Celý víkend mezi pátkem 12. září a osudným pondělím 15. září 2008 trvalo vyjednávání Lehman Brothers o moţnosti převzetí ze strany Barclays nebo Bank of America a které skončilo, dalo by se říci bez nadsázky, krachem. Poté, co se nepodařilo získat investora, vyhlásila investiční banka Lehman Brothers bankrot a poţádala o ochranu před investory. Na Wall Street zavládla panika. Všechny instituce měly obavy, ţe kauza Lehmans na ně bude mít dopad. Mnoţství nekrytých půjček bylo tak velké a jmění bank kleslo natolik, ţe to ohrozilo i velice uznávané americké finanční instituce. A pak je tu ještě jedna skutečnost. Lehmans byl propojen i s jinými institucemi, to, co se stalo jednomu, mělo zákonitě vliv i na ostatní. Toto byl klíčový okamţik, který ukázal na tyto dva problémy. V pondělí 15. září 2008 ráno všichni velice pozorně sledovali a čekali, co udělá trh, jakmile se začne obchodovat po vyhlášení úpadku Lehmans. Ukázalo se, ţe je to hodně špatné, daleko horší, neţ kdo předpokládal. Trh s úvěry zkolaboval po dvou dnech, tedy ve středu 17. září 2008, skutečné škody a ztráty se však daly sčítat aţ v horizontu týdnů nebo měsíců. Problémy na trhu s nemovitostmi poškodily finanční systém Ameriky a ten následně poškodil celou ekonomiku USA. Výsledkem je, ţe tato krize dostala USA do hluboké recese, v níţ se nyní nachází. Banky, firmy i obchodníci s cennými papíry neměli dostatek peněz na provoz, na výplaty, na správu majetku atd. Byly firmy, které patřily mezi nejlepší v Americe a najednou neměly nic společného s finančními trhy, ale přesto nebyly schopné získat potřebné prostředky na výplaty zaměstnanců. Během pondělí 15. září 2008 zmizelo z newyorské burzy 700 mld. USD. Dow-Jones index klesl během jednoho dne o 500 bodů. Byl to největší propad od 11. září 2001. Finanční 52

trhy na celém světě zamrzly, protoţe po pádu Lehman Brothers chyběla na trhu důvěra, kterou banky potřebují, aby si mezi sebou mohly půjčovat. Nedůvěra vládla celým světem, důsledky byly katastrofální a zavládla panika. Dva dny po pádu banky dosáhla banka Barclays toho, o co jí celou dobu šlo – podepsala smlouvu o nákupu majetku Lehman Brothers v severní Americe za 1,75 mld. USD. Byla to velice výhodná koupě. Barclays zaplatila daleko méně, neţ kdyby byla Lehmans solventní. Dluhů po sobě Lehman Brothers zanechají dost - 613 mld. USD. Proti nim podle serveru MarketWatch.com stojí aktiva v účetní hodnotě 639 mld. USD. Jaká je ale jejich „skutečná“ - trţní cena? Podle autorů Christophera Scinta a Yalmana Onarana serveru Bloomberg.com by případná likvidace společnosti znamenala výplatu 60 centů za 1 USD dluhu. Pád Lehman Brothers spustil finanční krizi. Stále se vedou debaty o tom, zda mělo zasáhnout ministerstvo financí USA a banku zachránit. Americký ministr financí Hank Paulson prohlásil na tiskové konferenci , která se konala 15. září 2008 v Bílém domě ve Washingtonu, D.C., ţe by ani v nejmenším nepřipustil, aby se na záchranu Lehman Brothers pouţívaly peníze daňových poplatníků. Historikové se budou určitě donekonečna dohadovat, co by se bylo bývalo stalo, kdyby americká vláda zachránila Lehman Brothers. Byla by větší finanční stabilita? Jiţ dnes existují názory, co by se stalo... Např. John Thain, bývalý majitel banky Merrill Lynch, kterou o víkendu před vypuknutím finanční krize prodal za více neţ 50 mld. USD Bank Of America, se domnívá, ţe americká vláda udělala ukrutnou chybu, kdyţ nechala Lehman Brothers padnout. Stálo by jí to 20 – 30 mld. USD, coţ je zlomek toho, o co celý svět přišel v důsledku vypuknutí krize. Nedošlo by ke krachu na úvěrových trzích, ani ke ztrátám miliard USD. Měsíc po pádu Lehmans učinil Richard Fuld své první a zároveň poslední veřejné prohlášení. Byl předvolán do Washingtonu, aby se v parlamentu zodpovídal za bankrot své firmy. „Kaţdou noc se budím a ptám se sám sebe, co jsem měl udělat jinak, co jsem měl říct, co jsem neudělal. Ty otázky mi pořád nedají spát.“ Z celého prohlášení vyznělo, ţe on osobně nenese na pádu firmy ţádnou vinu. Skoro, jako by všechno popřel, jako by to nebyla jeho chyba. Spousta účastníků tohoto prohlášení se domnívá, ţe nemluvil pravdu. 53

„Tak, jak tu před Vámi stojím, tak Vás mohu ujistit, ţe ta bolest ve mne zůstane aţ do konce ţivota. Toť vše.“. Těmito slovy Richard Fuld ukončil své veřejné prohlášení v parlamentu.10 Lehman Brothers sehráli roli jakéhosi katalyzátoru velkého krachu v roce 2008. Ti, kteří se zúčastnili dění na Wall Street tvrdí, ţe americký obr padl kvůli své lásce k penězům. Hrabivost a arogance byly hlavními příčinami pádu. Zisky rostly tak vysoko a tak dlouho, ţe si bankéři začali myslet, ţe jsou nedotknutelní. Nakonec se ale dostali aţ příliš blízko ke hraně, která pro mnohé znamenala pád. Jiţ odpradávna se v ekonomických teoriích učí, aby se dlouhodobé investice nefinancovali tzv. krátkými penězi. Přesně to se dělo v Lehmans. Lidi ovládla chamtivost, zisky byly obrovské a spousta lidí vydělávala tolik, ţe se přestali kontrolovat a odmítali vidět moţná rizika. To bylo palivem pro vypuknutí celé krize.

3.6. České banky v období krize České banky mají mezi bankami ze všech zemí střední a východní Evropy nejlepší poměr mezi vklady a úvěry. V praxi to znamená, ţe vkladů je více neţ úvěrů a ty jsou tak lépe kryty – banky mají dobrou likviditu. Dalším ukazatelem, ţe jsou české banky v dobré kondici je fakt, ţe je poskytnuto málo úvěrů v jiné měně, neţ je česká koruna. Takových úvěrů mají tuzemské banky zhruba 15%. Ale ani přes tyto silné stránky nemají banky v ČR vyhráno. Přestoţe jsou zdravé, úvěruje se méně, a tím se otevírá prostor pro rizikovější klienty, ti dobří totiţ začali šetřit. Nedůvěra stále obchází všechny finanční instituce. Mezi rizikové faktory patří zejména nedostatek dlouhodobých finančních zdrojů. Nejvíce finančních zdrojů je v krátkodobém (do 1 roku) a ve střednědobém horizontu (1–4 roky). Banky spolu v současné době daleko méně spolupracují a běţný obchod s penězi byl také omezen, jako tomu bylo před příchodem finanční krize. To je vidět například na ceně peněz na mezibankovním trhu. I přes to, ţe REPO sazba České národní banky v roce 2009 neustále klesala aţ na hranici těsně nad 1%, zůstávají vnitrobankovní sazby stále vysoké. To se projevilo také na ceně úvěrů – úrokové sazby nijak významně neklesly, spíše naopak 10

Zdroj: Televizní pořad Láska k penězům

54

se mírně zvýšily, ale úrokové sazby u depozitních produktů padají spolu s REPO sazbou ČNB. Největší hrozbou, která můţe tuzemský bankovní sektor potkat, je úbytek úvěrů. K tomu dochází jiţ od začátku krize a nynější hospodářská recese tomu nijak váţně nenapomáhá. Problémem, který není na první pohled patrný, je zejména změna ve sloţení úvěrů. Banky mají drtivou většinu dobrých firemních klientů a malou část těch, kteří mají z nejrůznějších důvodů problémy s financováním svého podnikání. Kvalitní klienti reagují na hospodářskou recesi sniţováním úvěrů. Šetří tam, kde to má smysl a o úvěry ţádají v menší míře. Prostor poté získávají špatní klienti, kteří mohou bankám srazit vaz, neboť pro svou činnost potřebují další peníze, které končí v pomyslném černém tunelu. Finanční systém v ČR byl méně zranitelný neţ jinde. Přímé dopady finanční krize proto nebyly závaţné. Před tím, neţ si popíšeme přímo dopady na český finanční sektor, připomeňme si, čím se vyznačoval tuzemský finanční (bankovní) sektor na začátku krize: 

měl přebytek likvidity (ČNB stahuje peníze),



byl relativně „izolovaný“ (má dostatek zdrojů pro poskytování úvěrů z primárních vkladů),



měl (a stále i má) tradiční konzervativní model (v průběhu transformace existoval dostatek příleţitostí k růstu),



měl nízký podíl nesplácených úvěrů,



banky neposkytovaly ve větší míře úvěry v cizích měnách (nebyly závislé na funkčnosti trhů slouţících k zajišťování kurzového rizika),



podíl „toxických“ aktiv byl zanedbatelný (méně neţ 1% aktiv),



byl (a stále je) dobře kapitalizovaný a vysoce ziskový.

V ČR byl v roce 2008 poměr depozit k úvěrům nejvyšší z celé EU (127%), coţ představuje silnou bilanční aktivitu. České domácnosti mají nulový podíl úvěrů v cizích měnách. Velikou výhodou ČR je skutečnost, ţe je mezi novými členskými zeměmi EU na externích zdrojích nezávislá – naše čistá externí pozice je kladná. Avšak vysoká míra nejistoty se postupně stává stále silnějším negativním faktorem.

55

Co tedy čeká v následujících měsících český finanční sektor a tím i celou ekonomiku? Navzdory skutečnosti, ţe domácí bankovní sektor má dostatek zdrojů, likvidity, kapitálu a je odolný vůči šokům, se dá předpokládat, ţe: 

bude pokračovat a prohlubovat se recese v západních ekonomikách, coţ bude mít vliv také na českou ekonomiku, která je otevřená,



přetrvávání výjimečně vysoké míry nejistoty pro podnikatelské subjekty, finanční instituce i domácnosti,



domácí bankovní sektor bude čelit především nárůstu kreditního rizika – poroste podíl úvěrů v selhání,



porostou ztráty z úvěrů i z cenných papírů (hrozba pro kapit. přiměřenost),



některé banky budou mít horší schopnost získat zdroje pro financování aktiv,



bude ztíţená dostupnost úvěrů pro firmy.

56

4. Způsob poskytování úvěrů před finanční krizí Před příchodem finanční krize se samozřejmě banky také dívaly na oblast rizika nesplácení úvěrů. Důvod byl jasný – nesplacený úvěr = sníţení zisku banky a úvěr v delikvenci či problémový úvěr = tvorba opravných poloţek, coţ jsou také vynaloţené finanční prostředky, které sniţují bance výnosy. Toto pravidlo platí i nadále. Ovšem před příchodem krize se banka, resp. její vedení, zajímalo o tuto oblast spíše u velkých úvěrů poskytovaných firmám. Delikvence v retailovém bankovnictví se sledovala spíše okrajově a banky tomuto sektoru nevěnovaly velkou pozornost. Důvod byl jednoduchý – velice nízké procento delikventních úvěrů. Díky vysokému počtu nových úvěrů, které generovaly další výnosy, se ztráty z delikventních úvěrů eliminovaly. V kaţdé bance probíhalo a probíhá hodnocení jednotlivých obchodních míst – jak jsou úspěšné. Před příchodem krize se úspěšnost retailových částí bank měřila více méně pouze z hlediska obchodního – jak která pobočka dokázala naplnit stanovený cíl v prodejích produktů. Oblast výnosů a rizika byla v ústraní. Cílem bank bylo získat co největší podíl na trhu, co nejvíce nových klientů, prodat co nejvíce produktů – mnohdy i pod cenou, ale jen aby byl splněný plán prodejů. Toto se ale s příchodem krize změnilo. Do jaké míry, na to přinese odpověď pátá kapitola. Obecně se dá říci, ţe způsob úvěrování se s příchodem krize nezměnil. Pouţívají se stále stejné metody. Poskytování úvěrů je zpravidla rozděleno do dvou kategorií: aplikační rating, rating chování. Rozdíl mezi těmito dvěmi způsoby poskytování úvěrů je v rozdílnosti předkládaných dokladů, které banka po klientech poţaduje, resp. poţadovala, a do jaké míry je vyhodnocuje. S příchodem finanční krize a zpřísněním úvěrových procesů však došlo ke změně. Jak se ale při jednotlivých způsobech úvěrování postupovalo?

57

4.1. Úvěrový proces Při ţádosti o úvěrový produkt banka po klientech vyţaduje informace, které jsou bankovním systémem posouzeny a klienta zařadí do tzv. rizikového pásma. Na základě tohoto posouzení můţe banka klientovi sníţit úrokovou sazbu (v případě zařazení do nízkého rizikového profilu) nebo vyţadovat další zajištění, zvýšit úrokovou sazbu apod. (v případě zařazení do vysoce rizikového profilu). Které údaje o klientovi vstupují do tohoto hodnocení? věk, vzdělání, stabilita zaměstnání a pracovní zařazení, rodinný stav, bytové poměry, počet dětí, výše pracovního příjmu, a další. Vyhodnocení těchto informací pouze rozdělí klienty do různých rizikových kategorií, ale nevyhodnotí, zda klientův příjem dostačuje na splátky stávajících úvěrů, uţivení sebe a rodiny a splácení nového úvěru. Odpověď na tuto otázku dávají jiţ dva zmíněné ratingy.

4.1.1.

Aplikační rating

Jedná se o způsob zkoumání příjmové stránky klienta, která je posuzována na základě doloţených dokladů, jako je např. potvrzení o příjmech ze závislé činnosti (ukázka formuláře v příloze č. 3), daňové přiznání, potvrzení od ČSSZ a dalších. Na základě informací z těchto formulářů zadaných do bankovního systému je propočítáno, zda klientovy příjmy jsou či nejsou dostatečné pro splácení poţadovaného úvěru.

58

4.1.2.

Rating chování

Jedná se o způsob zkoumání příjmové stránky klienta, který je zaloţen na transakčních údajích dostupných v systémech banky, především na obratu na účtu v posledních 6 – 12 měsících. Tento způsob nelze pouţít u nových klientů, kteří nemají v bance ţádnou historii. U tohoto způsobu posuzování není vyţadována detailní analýza klienta z hlediska příjmové stránky, protoţe systémy bank spočítají úvěrový limit především na základě kreditních obratů na účtu – tzn. finanční prostředky, které jsou klientovi za určité období připsány na účet. Při propočítávání limitu systém automaticky započítává splátky jiţ poskytnutých úvěrů. Nezohledňuje však splátky úvěrů u jiných peněţních ústavů, protoţe bez písemného souhlasu klienta nemůţe banka nahlédnout do mezibankovních registrů. V době před krizí se takto poskytovaly úvěry jak na běţícím páse. Pracovníci banky viděli, ţe interní systém spočítal klientovi určitý limit pro úvěrový obchod, a tento byl klientovi poskytnut. Nezkoumala se skutečnost, na základě kterých obratů byl úvěrový rámec klientovi předschválen, do detailů se nehledělo na výdajovou stránku klienta, a při pouţití této metody banky nenahlíţely do registrů klientských informací a spokojily se pouze s ústním prohlášením klienta o existenci nebo neexistenci jiných závazků. Toto se ovšem příchodem krize změnilo. Do jaké míry je popsáno v kapitole 5.3.3.

4.2. Registry klientských informací Právě v období krize se bankovní domy poskytující úvěry obrací pro informace o klientech do různých registrů. Jelikoţ tyto registry vznikly v roce 2006, banky si údaje o klientech zjišťovaly i před příchodem krize, ovšem informací v nich bylo daleko méně a hlavně v nich bylo minimum negativních informací. Proto svůj význam získaly hlavně po příchodu krize. V České republice působí tři základní registry shromaţďující údaje o klientech. Tyto údaje poskytují financující banky klientů, které jsou uţivateli těchto registrů. Jedná se především o informace ohledně úvěrových obchodů, které klienti mají, jejich celkové výši, výši splátky, informace o delikvenci nejen aktuální, ale také delikvence v minulosti. V případě podepsané ţádosti klienta o jakýkoliv úvěr banky nahlédnou do těchto registrů, aby si 59

zjistily platební disciplínu klienta v jiných bankách, ale i nebankovních společnostech, informují se, zda klient v jiném ústavu vyuţívá úvěrové produkty, aby nedošlo k přeúvěrování a tím neschopnosti splácet poskytnuté úvěry. Díky těmto informacím chrání banky od delikvence nově poskytnutých úvěrů nejen sebe, ale také, a to si lidé skoro vůbec uvědomují, chrání klienty před přeúvěrováním. Právě v období krize, kdy lidé mnohdy přijdou o práci, nebo nastoupí do zaměstnání za niţší peníze, mají potřebu finančních prostředků. Ale velice často si neuvědomují, ţe přijetím úvěru sice najednou získají větší mnoţství peněz, které obvykle vyuţijí na financování svých potřeb, ale nově jim vzniká závazek platit splátky společně s příslušenstvím (úroky, poplatky,...). To zatíţí jejich měsíční rozpočet, a pokud v něm nejsou rezervy, můţe nastat delikvence, přestanou splácet, banka odprodá pohledávku a následně díky exekucím mohou přijít i o svůj majetek, protoţe fyzická osoba ručí vším, co vlastní.

4.2.1.

Bankovní registr klientských informací (BRKI)

Provozovatelem BRKI je CBCB – Czech Banking Credit Bureau, a.s. a uţivateli BRKI jsou jednotlivé banky, které mají uzavřenou s CBCB smlouvu o zpracování údajů. Jedná se prakticky o všechny banky a stavební spořitelny působící na českém trhu, které se zabývají financováním privátní klientely. Úplný a aktuální seznam uţivatelů je k dispozici na internetových stránkách www.cbcb.cz. BRKI představuje databázi údajů o smluvních (úvěrových) vztazích mezi bankami a jejich klienty. BRKI je vytvořen na základě informací, které banky poskytují CBCB a které jednotlivě nebo ve svém souhrnu vypovídají o bonitě a důvěryhodnosti klientů bank. V rámci BRKI jsou zpracovávány tyto osobní údaje klientů11: identifikační osobní údaje (jméno a příjmení, rodné příjmení, datum narození, místo a země narození a adresa bydliště); rodné číslo;

11

Informační memorandum Bankovního registru klientských informací a Nebankovního registru klientských informací (pro klienty bank)

60

osobní údaje vypovídající o skutečnosti, zda mezi klientem a bankou došlo k uzavření nebo neuzavření smluvního vztahu; údaje vypovídající o finančních závazcích klienta, které vznikly, vzniknou nebo mohou vzniknout vůči bance v souvislosti se smluvním vztahem, a o plnění těchto závazků ze strany klienta; údaje o tom, zda ohledně klienta došlo k postoupení pohledávky ze smluvního vztahu s bankou a o dalším plnění závazků ze strany klienta ve vztahu k takto postoupené pohledávce; případné další údaje, které vypovídají o bonitě, důvěryhodnosti či platební morálce klienta. Jedná se o výměnu informací (údajů) vypovídajících o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce klientů mezi bankami. Základním předpokladem fungování výměny informací mezi bankami je existence souhlasu klientů bank s takovouto výměnou informací. Informace jsou pravidelně měsíčně aktualizovány a uchovávány pro potřebu vzájemného informování bank po dobu trvání smluvního vztahu mezi bankou a jejím klientem a po dobu dalších čtyř let po jeho ukončení. Pokud poţadovaná smlouva nebyla s klientem uzavřena, jsou informace uchovávány po dobu jednoho roku ode dne podání ţádosti klienta. Po uplynutí příslušné doby jsou informace blokovány (znepřístupněny) a po uplynutí doby blokování 5 let budou automaticky zlikvidovány.

4.2.2.

Nebankovní registr klientských informací (NRKI)

Provozovatelem NRKI je LLCB, z.s.p.o. a uţivateli jsou jednotlivé věřitelské subjekty, které mají zavřenou s LLCB smlouvu o zpracování údajů. Těmito subjekty jsou především leasingové společnosti, splátkové společnosti (Home Credit, Cetelem,...), factoringové společnosti a jiné. Úplný a aktuální seznam je k dispozici na internetových stránkách www.llcb.cz. Tento registr představuje databázi údajů o smluvních vztazích a jeho základním účelem je vzájemné informování věřitelských subjektů o záleţitostech vypovídajících o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce jejich klientů.

61

Z tohoto je patrné, ţe BRKI a NRKI jsou si velice podobné a poskytují tytéţ informace o klientech. Avšak jsou to dvě samostatně existující databáze. V rámci výměny informací mezi bankami a věřitelskými subjekty jsou databáze odděleny a od určitého okamţiku při splnění všech zákonných předpokladů poskytují provozovatelé svým uţivatelům informace z obou registrů.

4.2.3.

Sdruţení na ochranu leasingu a úvěrů spotřebitelům - SOLUS

Jedná se o další databázi klientských údajů, obdobných jako BRKI a NRKI. Rozdíl je v tom, ţe se jedná o negativní klientské registry, které nezasahují nepřiměřeně do soukromí klientů společností, které jsou členy sdruţení SOLUS. K zařazení klienta do registru dochází aţ v okamţiku, kdy závaţným způsobem poruší smluvní podmínky. Členy tohoto sdruţení

jsou někteří uţivatelé BRKI a NRKI (banky, leasingové

společnosti, splátkové společnosti apod.), ale také telekomunikační firmy (O2, T-Mobile, Vodafone) a firma CCS, tzn. firmy, kterým vznikají pohledávky při nezaplacení zpětně vyúčtovávaných sluţeb. Do registru SOLUS jsou zařazeni spotřebitelé, kteří neplní své povinnosti vztahující se k činnosti alespoň jednoho člena sdruţení SOLUS. Registr

shromaţďuje informace

negativní, tedy údaje o těch klientech, kteří nemají zájem plnit své smluvní závazky, nebo se dostali do problémů se splácením svých finančních závazků. Registr FO obsahuje pouze údaje nutné k identifikaci klienta a informace o typu a rozsahu porušení povinnosti řádně splácet finanční závazek. Informace o případné úhradě dluhu je uchovávána po dobu 3 let. Kriteriem pro prvotní zařazení do registru je skutečnost, ţe spotřebitel je v prodlení se splněním svých závazků z úvěrové, leasingové či jiné smlouvy, ze které mu vznikl finanční závazek po splatnosti vůči věřiteli a toto prodlení trvá po stanovenou dobu.

4.3. Bezmyšlenkovité zadluţování se domácností Před příchodem finanční krize v roce 2008 se nejen domácnosti, ale i stát bezmyšlenkovitě zadluţovaly. Zaslepeni skutečností, ţe ekonomika roste, je nízká míra nezaměstnanosti,

62

nízká inflace, kurz české koruny stabilní a dalšími faktory si domácnosti čím dál tím více půjčovaly finance a sami si neuvědomovaly riziko příchodu něčeho, jako je krize, která zasáhne a postihne všechny. Pod přívalem reklamy, stále více nových a nových věcí za relativně příznivé ceny, především elektroniky, domácího vybavení a dalšího spotřebního zboţí, si domácnosti půjčovaly stále více peněz na uspokojení svých potřeb. „Soused si koupil novou plazmovou televizi, tak já ji musím mít také, i kdyţ ta stávající hraje, ale je velká a nemoderní.“ „Kamarád byl na dovolené v Dominikánské republice, tak tam musíme jet taky, i kdyţ na to nemáme, ale tak si na to půjčíme.“ Obdobným způsobem přemýšlela velká část populace, a to nejen v ČR, ale po celém světě. Ekonomika se čím dál více přehřívala, ceny nemovitostí rostly, ceny spotřebního zboţí klesaly – to byly akcelerátory vysokého zadluţování. Bohuţel si jen málo těchto lidí uvědomovalo moţná rizika při nesplácení a vůbec si nepřipouštěli skutečnost, ţe by na splátky neměli prostředky. Nevytvářeli si finanční rezervy ve formě spoření, nebyli pojištěni na ţivot a případnou dlouhodobou pracovní neschopnost a nebrali v potaz ztrátu zaměstnání a pokud ano, tak byli přesvědčeni, ţe si dokáţí ve velice krátké době najít zaměstnání nové, se stejným platovým ohodnocením, případně vyšším. Bohuţel příchodem krize se projevila výrazně zvýšená delikvence úvěrů, banky omezily financování, zpřísnil se celý úvěrový proces atd. Ale toto je jiţ popsáno v následujících kapitolách.

63

5. Omezení při poskytování úvěrů v současné době Jak jiţ bylo zmíněno ve čtvrté kapitole, způsob poskytování úvěrů se nijak dramaticky příchodem krize nezměnil. Stále se poskytují úvěry jak na aplikační rating, tak na rating chování. Ovšem velikou změnou byl pohled bank na klient, zpřísnění úvěrových procesů, stále více zkoumaných oblastí apod. Další významnou roli v tomto také sehrála změna pohledu bank na oblast rizika. Banky si začaly uvědomovat, ţe nejenom velké firemní úvěry představují pro banku riziko delikvence a velké ztráty, ale také díky všem aspektům, které s sebou finanční krize přinesla (zvýšení nezaměstnanosti, omezení firemních aktivit, spousta krachujících firem a podnikatelů), oblast privátního, resp. retailového bankovnictví, představuje také velikou hrozbu delikventních klientů a tím sníţení zisků a výnosů. Tohoto se banky obávaly především u vyšších úvěrových angaţovaností klientů, tzn. u hypotečních úvěrů. Tyto obavy byly navíc také umocněny informacemi o americké hypoteční krizi. Jako reakce na toto bylo zpřísnění úvěrových procesů, a to především právě v oblasti hypoték. Přestaly se poskytovat hypotéky, kde by byla angaţovanost vyšší, neţ 100% zajištění nemovitostí, tzn. pokud banka stanovila odhadní cenu nemovitosti např. milion korun, neposkytla klientům více neţ milion. Některé banky půjčovaly maximálně 90% hodnoty nemovitosti (LTV). V současné době opětovného uvolňování úvěrových podmínek se opět poskytují hypotéky ve výši 120% LTV, ale pouze klientům s nejmenším rizikovým faktorem. Dalším omezením bylo sníţení odhadních cen nemovitostí – tzn. klient mnohdy nemohl dostat poţadovanou výši úvěru. Odhadní ceny byly, a i v současné době jsou, niţší, neţ ceny prodejní. Odhadci např. přestali do ceny nemovitostí počítat např. kuchyňskou linku na míru se zabudovanými spotřebiči, vestavné skříně apod.

64

Banky zpřísnily oblast dokládání příjmů. Klient ţádající o úvěr nemůţe pracovat na dobu určitou, nesmí být ve zkušební době, potvrzený čistý příjem se dříve poţadoval průměr za poslední 3 měsíce, nyní je poţadován průměr za posledních 12 měsíců, do čehoţ negativně promluví např. skutečnost, byl-li klient dlouhodobě nemocen např. před rokem, mimořádné odměny jsou zprůměrovány do celých dvanácti měsíců apod. Daleko více se banky zabývají výdajovou stránkou klienta, případně celé domácnosti. Stanovily vyšší ţivotní minimum pro posuzování schopnosti klienta splácet, do výdajů se započítávají také výdaje na mobilní telefony, internet, nájemné apod. Je jasné, ţe určitými bankovními předpisy nelze postihnout celou rizikovou stránku klienta, případně rozhodnutí, zda úvěr poskytnout, či nikoliv. Z tohoto důvodu byla do hodnocení jednotlivých obchodních míst bank zařazena také oblast risku a výnosů. Oblast risku z toho důvodu, aby pobočky, resp. jejich vedení a zaměstnanci cítili osobní zodpovědnost za nesplácené a rizikové úvěry, které mají vliv na oblast výnosů. Mnoho ztrátových úvěrů = niţší výnosy, málo poskytovaných úvěrů z důvodu obavy nesplácení = niţší výnosy. Zde musí jednotlivá obchodní místa najít určitý kompromis a podstoupit určité riziko při poskytování úvěrů, ale zase ne moc vysoké. Díky změně v hodnocení obchodních míst, která má vliv na platy všech zaměstnanců v oblasti bonusů, cítí obchodní místa daleko více zodpovědnosti v úvěrovém procesu i v následném procesu vymáhání a vyjednávání s klientem při problémech se splácením. I tato skutečnost má vliv na omezení poskytování úvěrů v době krize. Hledáme-li odpověď na otázku, zda české banky omezily počty poskytnutých úvěrů po příchodu krize nebo ne, je zde jednoznačná odpověď – ANO!!! Co je příčinou a do jaké míry banky omezily úvěrování? Odpovědi se pokusíme nalézt v následujících řádcích...

5.1. Sníţení úvěrování bankami po příchodu krize Díky několika faktorům došlo k celkovému sníţení financování privátní klientely bank oproti období před příchodem krize. Ovlivnilo to několik faktorů: špatné zkušenosti v USA, kde hypoteční krize vypukla, nedůvěra nejen mezi bankami, ale také vůči klientům a jejich schopnostem splácet, 65

niţší poptávka po úvěrových produktech. V následujících subkapitolách se podíváme, jak se změnilo úvěrování v celé České republice, následně jsem vybral Komerční banku, kde se pokusím srovnat mnoţství poskytnutých úvěrů v letech 2007, 2008 a 2009 a abychom se podívali na úplný detail, vybral jsem si pobočku Komerční banky, a.s. Beroun, jak se na jednom obchodním místě projevila finanční krize v poskytování úvěrů.

5.1.1.

Úvěrování v České republice

Co všechno a do jaké míry zasáhl příchod finanční krize v roce 2008 jsme si jiţ řekli ve třetí kapitole. Rok 2008 ovšem nemůţeme brát v časovém měřítku za rok nula. I před zářím 2008 banky poskytovaly úvěry nejen firmám, ale i domácnostem a to ve velké míře. Září 2008 však mělo vliv na schopnost firem a domácností splácet tyto úvěry z minulosti. Zvýšení nezaměstnanosti, nesoudnost domácností při zadluţování v minulosti a další okolnosti měly zásadní vliv na zvýšení delikvence úvěrových obchodů. Výrazně stoupl počet úvěrů v delikvenci a všechny tyto skutečnosti mají zásadní vliv na další úvěrování bankami. Jaká je situace u privátního úvěrování? I ta je hodně závislá na podnikatelském trhu. Banky nyní u potvrzení o příjmech klientů hledí nejen na výši příjmů, ale také na předpoklad stability těchto příjmů. Posuzuje se, v jakém sektoru podniká firma, která daného člověka zaměstnává, zda je zde pravděpodobnost zaměstnání do budoucna nebo se předpokládá, ţe firma bude omezovat výrobu, sniţovat náklady a tím pádem propouštět zaměstnance. Graf č. 6 ukazuje, jak meziročně klesá v období krize úvěrování domácností v ČR.

66

Graf č. 6:

Úvěry domácnostem [mzr v %]

Zdroj: M. Singer, ČNB

Nicméně i přes to, ţe počty nových úvěrů klesají, zadluţení českých domácností i nadále roste. To znamená, ţe je stále více nově poskytnutých úvěrů neţ splacených. Např. zadluţení českých domácností bylo ke konci února 2010 necelý bilion korun a v roce 2009 vzrostlo zadluţení i přes omezení financování o 92 milionů korun12. Opačná situace je úvěrování firem a podnikatelů. Zde zadluţenost naopak klesá a jen v únoru 2010 zadluţenost podniků klesla oproti lednu o 9,77 miliardy korun. Meziročně klesla o 93,8 miliardy korun na 908 miliardy korun. Banky nyní neposuzují ţádosti o půjčku pouze podle finanční situace konkrétní firmy, nýbrţ právě podle stavu celého sektoru. Jinak se hledí například na energetický sektor, kde se dlouhodobě předpokládá růst a jinak se hledí na sektor turistický, hotely, automobilový průmysl či strojírenství. Příliš dobře nejsou hodnoceny také firmy, které negenerují ţádný produkt, ale působí jen jako zprostředkovatelé.

12

Zdroj Česká národní banka www.cnb.cz

67

5.1.2.

Úvěrování v Komerční bance, a.s.

V předchozí kapitole jiţ bylo řečeno, ţe počty poskytnutých úvěrů u bank s příchodem krize klesly. Platí tento trend také pro Komerční banku, a.s., nebo u této banky počty a objemy úvěrů i přes krizi nadále rostly? Pro odpověď nám poslouţí data o počtu a objemu poskytnutých úvěrů v letech 2007, 2008 a 2009. Vypovídající hodnoty nám poskytnou údaje o kreditních kartách (KK), spotřebitelských úvěrech (SÚ) a hypotečních úvěrech (HÚ).

Počet poskytnutých úvěrů v Komerční bance, a.s. 2007

2008

2009

Počet úvěrů

100000 80000 60000

77595 59799

56567

50098

45370

40426

40000 147991546110994

20000 0 KK

SÚ

HÚ

Úvěrový produkt

Graf č. 7 Jednoznačnou odpovědí, při prvním pohledu na Graf č. 7, na předchozí otázku je ANO. Trend celé ČR kopírují také čísla za Komerční banku, a.s. Je evidentní, ţe v roce 2007 a 2008 byly počty poskytnutých úvěrů s rostoucí tendencí a s příchodem krize se počty úvěrů propadly, mnohdy i pod hodnoty roku 2007. Největší pokles oproti předchozímu roku byl u spotřebitelských úvěrů (36%), dále bylo poskytnuto o 29% hypoték méně a propad o 25% byl u kreditních karet. Podíváme-li se na skutečnost, ţe počty úvěrů klesaly, je samozřejmé, ţe musely klesat také objemy úvěrů. Jelikoţ se kreditní karty sledují pouze v počtu, nikoliv v úvěrovém rámci, objemy se sledují pouze u hypoték a spotřebitelských úvěrů. 68

Objemy poskytnutých úvěrů v Komerční bance, a.s. (v mld. Kč) 2007

2008

2009

Objem úvěrů

30

22,75

25 20 15 10

25,64 17,09

5,32

7,41

5 0

4,89

SÚ

HÚ Úvěrový produkt

Graf č. 8 Jak je vidět z Grafu č. 8, klesaly i objemy. Zatímco objemy SÚ klesly podobně, jako jejich počty (o 34%), u hypoték je znatelný rozdíl. Počet klesnul „pouze“ o 29%, ale objemy poskytnutých hypotečních úvěrů klesly o necelých 40%. Jednoznačně je tento vývoj zapříčiněn klesajícími cenami nemovitostí, klienti si raději berou menší částky, protoţe v krizi hledají levnější bydlení a také jsou nuceni k hledání levnějšího bydlení díky zpřísnění podmínek pro poskytování hypoték bankami. Je tedy zcela evidentní, ţe údaje za celou Komerční banku, a.s. zcela kopírují údaje za celou ČR.

5.1.3.

Úvěrování v Komerční bance, a.s. pobočce Beroun

Pro tuto kapitolu jsem vyuţil údaje z Komerční banky, pobočky Beroun, abych zjistil, zda i na jednotlivém obchodním místě Komerční banky platí údaje za celou ČR, ţe s příchodem krize došlo k poklesu poskytnutých privátních úvěrových produktů. Pouţil jsem dva pohledy – jednak nominální počet poskytnutých úvěrových produktů, ale také objem poskytnutých finančních prostředků. Bral jsem v potaz úvěrové produkty stejné, jako v předchozí kapitole, kde jsem analyzoval čísla za celou Komerční banku.

69

Počty poskytnutých úvěrů v KB Beroun 2007

Počet úvěrů

250 200

160

178

201

2008

2009

218 220 168

150 79

100

46

50

57

0 KK

SÚ

HÚ

Úvěrový produkt

Graf č. 9 Podíváme-li se na počty poskytnutých úvěrů, dojdeme k závěru, ţe se jejich počet vyvíjí odlišně v závislosti na typu úvěru. Kreditní karty rok od roku rostly a to i po příchodu finanční krize. Naopak u spotřebitelských úvěrů je vidět znatelný pokles počtu poskytnutých úvěrů v období krize. Zvláštní situace je ale u hypotečních úvěrů. V roce 2008 bylo poskytnuto o 41% méně hypoték neţ v roce 2007. To dokazuje, ţe se v září 2008 provalila hypoteční krize v USA a banky z důvodu obav z vývoje v ČR začaly omezovat financování nemovitostí, resp. naráz zpřísnily podmínky pro její získání. Ovšem v roce 2009 jiţ počet opět vzrostl o 24%, coţ nasvědčuje skutečnosti, ţe jiţ v roce 2009 banky zjistily, ţe zpřísnění podmínek pro získání hypoték bylo aţ moc razantní a začaly různá omezení redukovat. Nyní se podíváme na objemy poskytnutých úvěrů. Stejně jako v předchozí kapitole je brán v potaz pouze objem SÚ a HÚ.

70

Objemy poskytnutých úvěrů v KB Beroun (v mil. Kč)

Objem úvěrů

2007 160 140 120 100 80 60 40 20 0

2008

2009 143,11 110,43

30,69

27,8

100,33

19,83

SÚ

HÚ Úvěrový produkt Graf č. 10

Jak je patrné z následujícího grafu, od roku 2007 docházelo ke sniţování objemu poskytnutých úvěrů. U spotřebitelských úvěrů toto kopíruje skutečnost sníţení počtu úvěrů a zároveň pokles průměrného objemu úvěru, který v roce 2007 začínal na 141 tisících korunách. Aţ v roce 2009 dosáhl pouhých 118 tisíc korun, coţ ukazuje na skutečnost, ţe se klienti jiţ nechtějí tolik zadluţovat. Zajímavá situace je ovšem u hypoték. Zde docházelo ke sníţení objemu úvěrů i přes to, ţe v roce 2009 bylo poskytnuto více úvěrů, neţ v roce 2008. Spočítáme-li si průměrný objem hypotéky, dojdeme k závěru, ţe ještě v roce 2008 ceny nemovitostí rostly, ale jiţ v roce 2009 se ceny nemovitostí propadly pod úroveň roku 2007. Je však nutno podotknout, ţe v tomto případě se jedná pouze o jednu pobočku celé banky a tyto údaje mohou být zkresleny mnohými skutečnostmi (počet pracovníků pobočky, kvalita práce pracovníků, tlak na prodeje úvěrových produktů ze strany manaţerů atd.). Ale podíváme-li se na počet a důvody zamítnutí úvěrů v roce 2009, je vidět, ţe v roce 2009 bylo mnoho úvěrů neschváleno. Podrobněji se tomuto věnuji v kapitole 5.4

71

5.2. Úrokové sazby v době krize Jak se ale vyvíjí úrokové sazby? Bankovní domy v současné době nestanovují úrokové sazby úvěrů dle REPO sazby ČNB, ale dle ceny peněz na mezibankovním trhu, která je úplně jiná a oproti REPO sazbě o hodně vyšší (cca. 2 - 2,5%). Proto je v Grafu č. 11 vidět postupnou snahu ČNB na zlevnění úvěrů pomocí postupného sniţování REPO sazby. Jak je ovšem vidět, ceny úvěrů na tato opatření ČNB moc nereagovaly a naopak spíše nepatrně rostly, coţ je dáno především vysokou cenou peněz na mezibankovním trhu a velkými rizikovými náklady bank, které se promítají právě do úrokových sazeb.

Graf č. 11:

Úrokové sazby u nových úvěrů

Zdroj: M. Singer, ČNB

Ovšem nejčerstvější poznatky z období března a dubna 2010 ukazují, ţe se pro klienty začíná blýskat na lepší časy. Například prodeje nových hypoték se v prvních dvou měsících roku 2010 propadly dokonce pod úroveň roku 2009. Za leden a únor 2010 banky sjednaly úvěry za 8,88 miliardy korun, v roce 2009 to bylo o 1,3 miliard korun více. Pravděpodobně tato skutečnost se společně s nízkou delikvencí právě hypotečních úvěrů stala akcelerátorem nového přístupu bank k poskytování hypoték a sníţení úrokových sazeb. S příchodem jara chtějí české banky rozhýbat skomírající trh, a to především s hypotékami. Opět začínají akce, kdy banky nabízí nulové poplatky za zpracování 72

hypotéky, čímţ klientům mnohdy ušetří spoustu peněz, někdy aţ v desetitisících. Po roce opatrnosti začínají slevovat nejen ze svých riskových opatření, ale také z úrokových sazeb. Jejich minimální sazby podle nejnovějších informací spadnou ke čtyřem procentům. Začínají úrokové sazby počítat od nabídkové sazby, která je stále kolem pěti procent, ale díky parametrům hypotéky, které znamenají různé slevy, je moţné se dostat aţ ke čtyřem procentům. Aktuální novinkou jsou hypotéky s pohyblivou úrokovou sazbou. Ovšem obecně se předpokládá, ţe k dalšímu razantnímu sniţování úroků z hypoték ale není prostor, navzdory nízkým sazbám centrální banky. „Cena hypotečních úvěrů se odvíjí především od ceny dlouhodobých zdrojů, jako jsou dlouhodobá bankovní depozita či hypoteční zástavní listy, a není příliš ovlivněna výší úrokových sazeb centrální banky“13. Příchod finanční krize znamenal sníţení cenové hladiny cen bytů a výrazné zlevnění nových bytových jednotek, jejichţ ceny byly často přemrštěné a neodpovídaly realitě.

5.3. Příčiny omezení úvěrování Privátní úvěry v dnešní době banky poskytují stejným způsobem jako před příchodem finanční krize v roce 2008 - na základě aplikačního ratingu nebo na základě ratingu chování, jak je popsáno v kapitole 4.1. Způsoby posouzení a vyţadování dokumentů jsou ovšem odlišné. Zpřísnily se podmínky především pro posuzování příjmové stránky klienta, větší váhu při posouzení mají také údaje z registrů klientských informací a spousta dalších informací. Bankovní systém stále posuzuje ţádost klientů na základě informací o klientovi, které jsou do bankovního systému zadány. Ovšem zhodnocení klienta systémem není rozhodujícím a jediným faktorem, který určí, zda je klientovi úvěr schválen nebo ne. Oproti období před krizí zde velikou a nezastupitelnou úlohu hrají další informace, které nelze jednoznačně posoudit systémem. Zde sehrávají nezastupitelnou úlohu pracovníci bank, kteří od klientů zjišťují dodatečné informace, spoustu klientů osobně znají a dle znalosti klienta sami posoudí, zda je vhodné právě daného klienta úvěrovat.

13

Deník E15 30.3.2010 Úroky hypoték klesnou ke čtyřem procentům

73

Pracovníci bank jsou neustále proškolováni v oblasti risku, aby dokázali posoudit, zda úvěr poskytnout nebo zamítnout, i kdyţ sami úvěry neschvalují. Fungují jako první filtr v úvěrovém procesu. Jejich proškolování spočívá především v tom, aby se na úvěry, které s klienty projednávají, dívali tak, jako by půjčovali sami svoje peníze. Musí také zohlednit zbytnost a nezbytnost úvěru. Jinak se přistupuje ke klientovi, kterému praskl doma bojler na teplou vodu a potřebuje si koupit nový a jinak ke klientovi, který si chce půjčit peníze na dovolenou. Doba půjčování peněz na dovolenou je pryč. Ne, ţe by banky nepůjčovaly, ale samotní klienti jsou uváţliví a v období krize mají strach se zadluţovat, proto jedou na dovolenou, na kterou mají ušetřeno. Nicméně jsou i tací, kteří jsou nesoudní a týden dovolené u moře chtějí splácet šest let. To je v této době nesmysl. Co bude příští rok? Opět si na dovolenou půjčí na šest let? Proto i kdyţ se často jedná o neúčelové úvěry, je potřeba alespoň ústně od klienta zjistit, k jakému účelu peníze pouţije.

5.3.1.

Posuzování příjmů

V období krize začaly banky posuzovat klientské příjmy přísněji neţ v předchozích letech. Nejsou brány v potaz příjmy náhodné, brigády, dohoda o pracovní činnosti a jiné nepravidelné příjmy. Ke změně došlo také např. i u příjmů ze zaměstnání. Dříve bankám postačoval čistý příjem za poslední 3 měsíce. To ovšem často mohly být a byly příjmy zkreslené, především v období odměn, které klient obdrţel, ale v dalším období je dostat nemusí. Proto je nyní poţadováno potvrzení o čistém příjmu za posledních 12 měsíců. I v tomto období mohl klient obdrţet nějaké prémie, odměny, bonusy atd., ale tyto jsou rozpočítány do 12ti měsíců, oproti třem, coţ vygeneruje jiné číslo. V potaz se berou tyto příjmy: příjmy ze zaměstnání (formulář Potvrzení o příjmech – Příloha č. 3), příjmy z podnikání (Daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob), rodičovský příspěvek (potvrzení ČSSZ14), starobní důchod, výţivné, příjmy z pronájmů (nájemní smlouvy).

14

Česká správa sociálního zabezpečení

74

Doplňkové příjmy (mateřská, vdovský důchod, diety apod.) mohou v součtu tvořit max. 50% standardních příjmů. Spousta příjmů však není bankami brána v potaz vůbec. Jedná se především o invalidní důchod, nemocenskou, ošetřovné, příjmy ze Smlouvy o dílo, příjmy ze zahraničí, sirotčí důchod, podpora v nezaměstnanosti apod.

5.3.2.

Posuzování registrů klientských informací

Jak vypadá výpis ze všech registrů je uvedeno v přílohách. Pro tyto účely byly pouţity výpisy z registrů, které jsou generovány v Komerční bance, a.s. Pro příklad jsem pouţil dva rozdílné klienty. Příloha č. 2 ukazuje, jak vypadá výpis z registrů BRKI, NRKI a SOLUS u osoby, která nemá ţádné negativní záznamy, nemá ţádné úvěry mimo Komerční banku a pro banku je toto naprosto dokonalý subjekt úvěru. Má-li tento klient pravidelný měsíční příjem, je hodně pravděpodobné, ţe jeho ţádost o úvěr bude kladně vyřízena. V Příloze č. 1 je zase naopak ukázka naprosto předluţené osoby, která má sice registry SOLUS bez záznamu, ale BRKI a NRKI jsou velice pestré. Na první stránce je vidět souhrnný přehled o klientových existujících, odmítnutých i ukončených úvěrech. Z tohoto je patrné, ţe daný klient nejen čerpá velké mnoţství úvěrů (celková zadluţenost klienta je přes půl milionu korun), ale vše je v nejdraţších produktech (kreditní karty a spotřební úvěry), u kterých měsíční splátky činí přes 12 tisíc korun. U většiny existující úvěrů bylo zjištěno porušení platební disciplíny v minulosti. Je zde také patrné, jaké obchody v jakých objemech byly klientovi v jiných peněţních ústavech odmítnuty. Informace o ukončených a doplacených úvěrech z minulosti jsou také vyjmenovány a je zde také patrné, ţe i u těchto úvěrů měl klient problémy se splácením. Na dalších dvou stránkách jsou všechny tyto úvěry rozepsány do detailu. Z těchto registrů je patrné, ţe se jedná o velice nespolehlivého klienta z pohledu splácení a velice neuváţlivého z pohledu sloţení existujících úvěrů. Konkrétně tomuto klientovi byla jeho ţádost o úvěr ve výši 150 tisíc korun zamítnuta.

75

5.3.3.

Posuzování na základě ratingu chování

Je-li např. spotřebitelský úvěr, kreditní karta nebo povolený debet (hypotéka na rating chování poskytnout nelze) poskytována nebo posuzována v procesu ratingu chování, musí být z chování klienta a dle kreditních obratů patrné, ţe je klient zaměstnán, ţe mu chodí na účet mzda, ţe kreditní obraty na účtu nejsou tvořeny finančními transakcemi jevícími se jako příjmy z podnikání a podobně. Následně je po klientských pracovnících vyţadováno získání dalších informací o klientech: k jakému účelu budou finanční prostředky pouţity (zbytnost a nezbytnost úvěru), kolik vlastních zdrojů klient pouţije na financování své potřeby, zaměstnavatel klienta (z místních znalostí můţe mít banka informace, ţe právě tento zaměstnavatel chystá omezení výroby a bude propouštět zaměstnance), součet celkových výdajů domácnosti (nájem, elektřina, telefony, alimenty,...), jak velké má klient vlastní úspory, jak je ţivotně pojištěn, zda si spoří na penzi, atd., suma měsíčních splátek úvěrů u jiných bank (toto je následně porovnáno s výstupy z registrů, a pokud klient tvrdí, ţe v jiné bance nemá úvěry a přitom jich má příliš mnoho, je patrné, ţe chtěl klient některé informace zatajit). Tyto informace vedou ke konečnému stanovisku schvalovatele, zda bude úvěr poskytnut, či zamítnut. Právě tento proces schvalování úvěrových obchodů byl bankami hodně zpřísněn. Skutečnost, ţe má-li klient vygenerován určitý limit pro úvěry, který mu je nabízen např. ve výpisech z účtu, neznamená, ţe bude poţadovaný úvěr automaticky schválen. V potaz vstupuje právě více údajů, které nebyly po klientech před příchodem krize poţadovány a nově se také nahlíţí do mezibankovních registrů a nelze se spokojit pouze s tvrzením klienta, ţe u jiné banky úvěry nemá.

5.3.4.

Posuzování jiných skutečností

Je-li klient ohodnocen vysokým rizikovým faktorem, je to signál pro bankovní úředníky, více si klienta tzv. proklepnout, případně doloţit další doklady (pracovní smlouva se mzdovým výměrem, potvrzení od ČSSZ o tom, ţe je za klienta odváděno pojištění 76

zaměstnavatele, apod.). Dalším omezením je vysoký věk klienta, kdy není zajištěno, ţe po celou dobu splácení úvěru bude klient pracovat (odchod do důchodu a sníţení příjmů) nebo zda dle obecných tabulek mortality se klient doţije konce splatnosti úvěru. Při posuzování hrají velikou roli jiţ existující úvěry klienta. Novým úvěrem můţe banka klienta předluţit, případně postupuje riziko ztráty zaměstnání klienta, který má v současné době nadstandardní příjmy, ale ztrátou tohoto zaměstnání by se musel spokojit při hledání práce s příjmy niţšími, se kterými by nebyl schopen pokrýt měsíční splátky úvěrů. Dalším velkým problémem dnešní doby jsou exekuce, které jsou na klienty vyhlášeny, případně na jejich majetek a stále modernější osobní bankrot.

5.3.5.

Zajištění úvěrů

Obecně můţeme říci, ţe banka podstupuje riziko úvěrování lépe, je-li úvěr nějakým způsobem zajištěn. Existuje spousta zajišťovacích prostředků. U spotřebitelských úvěrů je to především pojištění proti schopnosti splácet, které dnes poskytují všechny banky (některé za poplatek, jiné toto mají jiţ zahrnuto v ceně úvěru), ale pojistné podmínky jsou značně rozdílné. Další formou zajištění spotřebitelských úvěrů je u větších částek vyţadováno ručení třetí osobou, tzv. ručitelem, který v případě, ţe dluţník nesplácí, je povinen splácet sám úvěr, za který se zaručil. Dále se dá ručit vloţením a vinkulováním finančních prostředků na termínovaném účtu u banky do doby celkového splacení úvěru. Případně se dají vinkulovat vklady na stavebním spoření klienta. U hypotečních úvěrů je prvotní a povinnou sloţkou ručení nemovitostí. Můţe to být nemovitost kupovaná, případně jiná ve vlastnictví dluţníka či jiné třetí osoby, která podepíše bance zástavní smlouvu. Jako podpůrné ručení lze vyuţít všechny formy jiţ výše zmíněného ručení. I u hypoték existuje pojištění proti schopnosti splácet, ale je moţné také sjednat, a banky za toto pojištění poskytují slevu na úrokové sazbě, rizikové ţivotní pojištění. To spočívá v tom, ţe utrpí-li dluţní zranění, kterým podlehne, případně mu

77

způsobí plnou invaliditu či upoutání na lůţko, pojišťovna doplatí bance celou dluţnou částku hypotéky a tím pádem se banka vzdá zástavního práva. Následně je moţno s nemovitostí volně manipulovat (prodat či začlenit do dědického řízení bez závazku vůči bance).

5.4. Důvody neschválení úvěrů v KB, pobočce Beroun V předchozích kapitolách je popsáno, co všechno banka posuzuje při schvalování úvěrů. Opět jsem si vybral pobočku Komerční banky Beroun, abych se podíval, které důvody byly nejčastější pro neschválení úvěrů právě na této pobočce. Na této pobočce nebylo schváleno celkem 290 ţádostí o spotřebitelský úvěr a hypoteční úvěr. Bral jsem v potaz jednak jako samostatný důvod nedostatečný příjem klienta (Příjem), coţ znamená, ţe poskytnutím dalšího úvěru by banka klienta přeúvěrovala a klient by neměl prostředky na splácené úvěrů; dalším důvodem byla existence negativních záznamů v registrech BRKI, NRKI nebo SOLUS (Registry) a jako třetí důvod, který je v Grafu č. 12 označen jako Ostatní v sobě zahrnuje např. skutečnost, ţe na klienta je vyhlášena exekuce, klient byl bankovním systémem vyhodnocen jako vysoce rizikový, příliš vysoký věk klienta, znalost klienta a okolí banky a další.

Důvody neschválení úvěrů v roce 2009 v KB Beroun Příjem

Registry

15%

Ostatní

24%

61%

Graf č. 12

78

Z grafu je patrné, ţe velkou roli v posuzování úvěrů v dnešní době hrají informace z registrů. Bohuţel se v dnešní době mnoho klientů snaţí řešit problémy se splácením úvěrů formou dalšího úvěru, coţ vede k předluţení a následným celkovým rodinným problémům. Z tohoto důvodu banky v této době velice pečlivě sledují u svých ţadatelů platební morálku v jiných peněţních i nepeněţních ústavech.

79

6. Posouzení zvýšení delikvence při splácení úvěrů Spotřebitelská mánie a daň z nezodpovědnosti jsou hlavními příčinami nesplácených úvěrů. Navzdory varování ekonomů i soudů se mnozí lidé bezhlavě vrhají do mnoha půjček od různých obskurních společností, aniţ by správně odhadli své moţnosti splácení. Výsledek je zřejmý: nejen ţe roste počet exekucí, ale tak i počet osobních bankrotů, které řeší soudy. Právě insolventní řízení občanů je to, co v posledních měsících roste obrovskou rychlostí. Za strohými čísly jsou přitom osudy stovek lidí, kteří se dostali buď kvůli své neodpovědnosti, anebo třeba kvůli ztrátě zaměstnání do sloţitých ţivotních situací. Dluhy českých domácností u bank a finančních institucí i nadále rostou. Během února oproti konci ledna vzrostly o 2,74 miliardy korun na 988,4 miliardy korun. Podle údajů z roku 2009 české domácnosti zvýšily své zadluţení o 92 miliard korun.

Graf č. 13:

Úvěry v selhání (podíly na celku v segmentech, v %)

Zdroj: M. Singer, ČNB

80

I tento nárůst zadluţenosti má vliv na zvýšení počtu úvěrů v selhání. Rizikové úvěry s prodlením splatnosti nad třicet dní dosáhly v Česku na konci roku 2009 219 miliard korun. Na celkovém objemu úvěrů jde o podíl 10,4%. Před vypuknutím krize, na počátku roku 2008, přitom objem rizikových úvěrů činil 109 miliard korun a jeho podíl na celkových půjčkách 6,1% 15. Tento nárůst je vidět na Grafu č. 13, kdy nejrychlejší tempo růstu delikventních úvěrů je u podnikatelského segmentu. Ze své praxe mohu potvrdit, ţe i v prvním čtvrtletí počty a objemy nesplácených úvěrů stále rostou. Nejmenší mnoţství nesplácených úvěrů jsou úvěry na bydlení, především hypoteční úvěry. Pokles poptávky po úvěrech byl zaznamenám především u úvěrů domácnostem, naopak podnikatelské subjekty poţadují v této době po bankách více úvěrů na to, aby mohly přeţít tuto zhoršenou situaci na trhu. Druhou stranou mince je, ţe tato poptávka velice převyšuje nabídku bankovních domů, resp. ochotu poskytovat úvěry. Ale v souvislosti se sníţením poptávky po úvěrech a zpřísněním úvěrových standardů je meziroční dynamika záporná. Vzhledem k tomu, ţe bankám roste podíl nesplácených úvěrů, jsou banky nuceny na tyto delikventní úvěry vytvářet opravné poloţky, v bankovní praxi označované jako COR (Cost Of Risk). Tyto opravné poloţky samozřejmě bankám sniţují výnosy, takţe je pochopitelné, ţe kaţdý bankovní dům v dnešní době hledí na oblast rizika s větším drobnohledem, neţ tomu bylo v letech minulých. Objem nesplácených podnikatelských úvěrů se za poslední dva roky více neţ zdvojnásobil. Zatímco v lednu 2008 dluţily firmy bankám 90 a více dnů po splatnosti celkem 49,1 miliardy korun, v lednu 2010 to podle statistiky České národní banky bylo uţ 112 miliard korun. Největší podíl na nesplácených úvěrech mají zpracovatelský průmysl, obchod a podnikající domácnosti, na které krize dopadla nejvíce. V oblasti průmyslu se jednalo především o strojírenské podniky, sklárny, výrobce cementu a stavebních hmot spolu s hutnickými a slévárenskými podniky.

15

Pramen Česká národní banka

81

Tyto skutečnosti mají vliv na další úvěrování bankami. Banky nyní neposuzují ţádosti o půjčku podle situace konkrétní firmy, nýbrţ právě podle stavu celého sektoru. Jinak se hledí například na energetický sektor, kde se dlouhodobě předpokládá růst, a jinak se hledí na sektor turistický, hotely, automobilový průmysl či strojírenství. Příliš dobře nejsou hodnoceny rovněţ i ty firmy, které negenerují ţádný produkt, ale působí jen jako zprostředkovatelé. Podíl úvěrů více neţ 90 dní po splatnosti (DPS) na celkových úvěrech v daném sektoru ukazuje Graf č. 14. Z něj je patrné, ţe podíl nesplácených úvěrů od vypuknutí krize stále roste, a to především v podnikatelské sféře.

Podíl úvěrů více než 90 DPS Domácnosti

9 8 7 6 5 4 3 2 1 0

12 /0 8 01 /0 9 02 /0 9 03 /0 9 04 /0 9 05 /0 9 06 /0 9 07 /0 9 08 /0 9 09 /0 9 10 /0 9 11 /0 9 12 /0 9 01 /1 0 02 /1 0

%

Podniky

Období

Graf č.14

Zdroj: ČNB

Podíl nesplácených úvěrů na celkovém objemu půjček vzrostl v únoru podle nejnovějších údajů České národní banky o desetinu procentního bodu na 5,5 procenta. Ještě na konci roku 2008 to bylo 3,2 procenta. Centrální banka letos kvůli krizi a rostoucí nezaměstnanosti očekává další nárůst podílu těchto úvěrů.

82

V případě domácností vzrostl podíl nesplácených úvěrů ke konci února na 4,1 procenta; u nefinančních podniků stoupl podíl nedobytných úvěrů na 8,1 procenta. Z výsledků zátěţových testů ČNB vyplývá, ţe v případě základního scénáře se podíl nesplácených úvěrů můţe u nefinančních podniků letos dostat aţ k 12 procentům. U obyvatelstva pak základní scénář predikuje mírný nárůst podílu těchto úvěrů k úrovním těsně pod pět procent. V případě nepříznivého ekonomického vývoje ale můţe podle ČNB podíl nesplácených půjček vzrůst ještě výrazněji. Analytici i české banky letos očekávají nárůst nesplácených úvěrů zejména u domácností a tím i zvýšenou tvorbu opravných poloţek. Vrchol by podle něj mohl nastat někde na pěti procentech z celkového objemu úvěrů domácnostem. Dojít by k tomu mělo ke konci roku 2010 nebo v první části roku 2011. Nárůst bude taţen především nesplácenými spotřebitelskými úvěry. Tomu nasvědčuje také počet nedobrovolných draţeb, který se za první čtvrtletí 2010 meziročně takřka zdvojnásobil16 - ze 77 na 142 - a je způsoben především krizí a rozšiřováním okruhu lidí neschopných splácet úvěry spojené s jejich bydlením. V těchto draţbách se většinou zpeněţují rodinné domy a byty. Navrhují je věřitelé, kteří se touto cestou snaţí uspokojit své pohledávky. Obdobná situace je u dlouhodobě nesplácených půjček (nad devadesát dnů) u podnikatelských subjektů. Podíl delikventních úvěrů na celkových podnikatelských úvěrech vzrostl na konci listopadu 2009 na 7,5%. Česká národní banka předpokládá, ţe v průběhu roku 2010 vzroste tento ukazatel aţ na dvanáct procent.

16

Pramen www.centralniadresa.cz

83

Závěry a doporučení Cílem této práce bylo posoudit, zda vůbec a do jaké míry měla finanční krize vliv na poskytování privátních úvěrových produktů. Z výsledků této práce je patrné, ţe finanční krize spojená s hypoteční krizí v USA neměla vliv pouze na poskytování úvěrů bankami, ale také na chování celé ekonomiky. Mnoho názorů tvrdí, ţe příchod krize byl nevyhnutelný, s čímţ se dá souhlasit. Dle mého názoru bylo dobře, ţe krize přišla, i kdyţ to poznamenalo nás všechny. Ekonomika se tím čistí, lidé si uvědomují svoji vlastní zodpovědnost a přestanou být zaslepeni úspěchem a stálým růstem ekonomiky, platů a všeho. Začne se pracovat více efektivněji a přestane se plýtvat zdroji. Díky vládním zásahům, které přišly, bohuţel dochází k dalšímu zadluţování státní pokladny, růstu schodku veřejných financí a s tím je spojené zadluţování celé republiky. Nyní je před námi všemi období, kdy se musíme potýkat s následky krize a záleţí na nás všech a bohuţel nejvíce na vládě, jak se nejen my všichni, ale celá republika dokáţe z dluhové pasti vyhrabat. O to důleţitější budou volby v květnu 2010, kdy pravicové strany chtějí omezit vládní výdaje a přijmout mnohdy nepopulární opatření, která jsou dle mého názoru nevyhnutelná. Na druhé straně levicové strany hlásají čistý populismus, kdy chtějí všem dávat a ještě sniţovat státní dluh. Je patrné, ţe následkem krize došlo také ke zvýšení nezaměstnanosti a paradoxně i k nárůstu průměrné mzdy. To je dáno tím, ţe se firmy zbavovaly pracovníků s nízkými příjmy a ty kvalitní, dobře placené, si nechávaly. Proto je problém v dnešní době najít práci s vyšším platovým ohodnocením. Z důvodu ztráty zaměstnání mnoha lidí začíná docházet ke zvýšení delikvence úvěrů, které jiţ byly poskytnuty domácnostem. Lidé si často nevytvářeli ţádné finanční rezervy a pro mnohé z nich jsou současné podmínky, kdy musí platit nájem, jíst a k tomu ještě splácet úvěr z minulých let (díky kterému byli např. na dovolené), likvidační a pokud nemohou dlouhou dobu najít novou práci, nezbývá nic jiného, neţ vyhlásit osobní bankrot, který se v současné době rozrůstá.

84

Díky všem těmto skutečnostem banky začaly být daleko více obezřetnější při poskytování úvěrů. Lidé často ţádali o úvěry, aby mohli splácet ty staré a neuvědomovali si, ţe se ţenou do spirály, z níţ není úniku. Vytloukat klín klínem není to správné řešení. Banky zpřísnily procesy při schvalování úvěrů, prověřují daleko více informací o klientech, chtějí doloţit spoustu dokumentů atd. To všechno mělo za následek sníţení počtu poskytnutých privátních úvěrových produktů. Jednotlivé banky se začaly daleko více soustředit na oblast risku a v současné době platí, ţe raději neţ poskytnout rizikový úvěr, neposkytnout ţádný. Jelikoţ nejde nastavit jednotné měřítko, komu půjčit a komu ne, a často je potřeba brát ohled také na znalost konkrétního prostředí při posouzení rizika, zapojily centrály komerčních bank do oblasti hlídání rizika i jednotlivé pobočky, čili svá obchodní místa. Před tímto opatřením byla obchodní místa hodnocena pouze z pohledu prodaných produktů klientům a plnění svých prodejních cílů. Nyní je hodnocení rozšířeno na více oblastí. Stále je to plnění obchodních plánů v počtu prodaných produktů, ale vstupuje sem právě také oblast rizika, kdy kaţdá pobočka je hodnocena za to, kolik procent delikventních úvěrů má ve svém portfoliu. Pobočky musí sami posoudit, zda se jim poskytnutí jednoho rizikového úvěru vyplatí z hlediska plnění plánu obchodu. Avšak dostane-li se úvěr do delikvence, je ke zváţení samotných poboček, jestli je to při celkovém hodnocení ještě více nepoškodí, neţ kdyby úvěr neposkytly. Musí najít zdravý poměr mezi rizikem a plněním plánu. A aby toho ještě nebylo málo, jsou jednotlivá obchodní místa bank hodnocena ještě z hlediska výnosů. Jelikoţ výnosy banky jsou to, co ji ţiví, musí se hlídat i tato stránka. Jelikoţ z úvěrových produktů mají banky největší výnosy, není moţné v době recese přestat úvěry poskytovat úplně. I přes tato různá opatření bank dochází i nadále k nárůstu úvěrů v delikvenci. Jedná se ale především o úvěry poskytnuté před příchodem krize. Úvěry, které byly poskytnuty po září 2008 sice také padají, ale v daleko menší míře. Zaznívá mnoho hlasů, které tvrdí, ţe banky v období krize selhaly tím, ţe omezily úvěrování. Ţe právě banky jsou tady od toho, aby právě v době krize pomohly přečkat špatné období díky poskytování dalších úvěrů. Neuvědomují si však, ţe banky nejsou státní instituce, ale soukromé společnosti, jejichţ cílem je vytvářet zisk a tím uspokojovat akcionáře. Ţe pokud by banky bezhlavě půjčovaly a lidé a hlavně firmy by i nadále 85

krachovaly a nesplácely by poskytnuté úvěry, znamenalo by to oslabení pozice banky, značně by se zhoršila její likvidita a vedlo by to k záhubě celé banky, případně celého bankovního sektoru, jako tomu bylo před příchodem krize v Americe. Neuvědomují si však, ţe jen díky státním injekcím do finančního sektoru nedošlo ke zkáze bankovnictví. Ale státy mají také omezené zdroje a další finanční injekce na záchranu bankovnictví by jiţ nebyly k dispozici a vedlo by to ke zhroucení celého systému. Následky by byly asi nedozírné a jen těţko si dovedeme představit, co všechno by se událo. Věřím, ţe díky přečtení této práce si řada z nás uvědomí, ţe nastala doba, kdy je potřeba se na nějakou dobu uskromnit. Období půjček na dovolenou je pryč a úvěry si budeme brát s rozvahou a převáţně na věci, které opravdu potřebujeme. Ale vţdy je potřeba myslet na to, jaká je pravděpodobnost toho, ţe přijdu o práci a omezí se mi příjem. Toto riziko je zde pořád a proto si myslím, ţe jsou v této době hodně důleţité pojišťovny, které dokáţí mnoho rizik pojistit a tím dávají nám všem jistotu. Berme proto, prosím, pojistky jako nezbytnou součást ţivota, která nám dává jistotu, za kterou se musí platit. Neberme pojistné pouze jako další nedůleţitý výdaj domácnosti, který je moţné zrušit a tím získat o několik desítek aţ stovek korun měsíčně více do rozpočtu rodiny. Berme jej jako výdaj nezbytný, jako jsou výdaje na jídlo a oblečení.

86

Seznam pouţité literatury KNIHY: [1.]

Strudy, A. - Morgan, G. - Daniel J.-P.: National Management Styles. Macmillan Press 1997, str. 158

[2.]

Mlčoch, L.: Zastřená vize ekonomické transformace, Praha, Karolinum 1997, str. 53 a další

[3.]

Mlčoch L.: Role státu v privatizovaných podnicích: zestátnit či privatizovat? Praha, ČSE 1997, str. 8.

[4.]

Budínský, V.: Banky a finanční organizace v České republice, Praha, Public History, 1993

[5.]

Dvořák P.: Bankovnictví, Praha, VŠE, 1997

[6.]

Jonáš J.: Bankovní krize a ekonomická transformace, Praha, Management Press, 1997

ODBORNÉ PUBLIKACE: [7.]

Singer, Miroslav: Česká ekonomika a krize, Česká národní banka, Praha, 2009

[8.]

Šťastný, Jaroslav: Studentská konta, Bakalářská práce, Univerzita J. E. Purkyně, Ústí nad Labem, 2000

DENNÍ TISK: [9.]

Deník E15

[10.]

Hospodářské noviny

[11.]

Lidové noviny

INTERNETOVÉ STRÁNKY: [12.]

www.cnb.cz

[13.]

www.mfcr.cz

[14.]

www.mpsv.cz

[15.]

www.centralniadresa.cz

[16.]

www.cbcb.cz

[17.]

www.llcb.cz

[18.]

www.solus.cz

87

Přílohy Příloha č. 1 (list 1/3)

88

Příloha č. 1 (list 2/3)

89

Příloha č. 1 (list 3/3)

90

Příloha č. 2

91

Příloha č. 3

92

Zadání diplomové práce

93

94