1. FINANČNÍ TRH A POJISTNÝ TRH V první části bakalářské práce se budu věnovat finančnímu a pojistnému trhu. Jejich definicím, charatkeristikám, hodnocením.
1.1 FINANČNÍ TRH Úvodní část této bakalářské práce, vzhledem k jejímu tématu, je zaměřena na definici
finančního trhu, na jeho úkoly, funkce a členění. Myslím si, že je podstatné toto uvést, neboť jak z následujícího textu vyplývá, pojistný trh, o jehož regulaci tato práce pojednává, je součástí finančního trhu. Je tedy nezbytné se i s touto problematikou seznámit.
1.1.1 Definice finančního trhu Finančním trhem se rozumí systém ekonomických vztahů a institucí zprostředkujících soustředění, alokaci a realokaci volných finančních prostředků prostřednictvím finančních instrumentů.
Soustřeďuje se zde nabídka a poptávka po finančních instrumentech neboli platebních prostředcích, cenných papírech, devizách, drahých kovech, pojistné ochraně a podobně.
Subjekty vyskytující se v ekonomice jsou často vystavovány situaci, kdy buď mají přebytek
finančních prostředků nebo naopak jejich nedostatek. Systém finančních trhů pak umožňuje přemisťovat finanční prostředky mezi těmito subjekty. [2] Ty na ně vstupují tehdy, pokud chtějí:
získat peněžní prostředky na financování svých běžných provozních potřeb, nebo chtějí
získat prostředky pro svůj rozvoj - v tomto případě se tyto subjekty nazývají deficitními
subjekty;
investovat své dočasně volné peněžní prostředky a získat navíc jejich zhodnocení, nebo vlastnictví v jiných podnicích a u jiných podnikatelů - tyto subjekty se potom nazývají přebytkové subjekty.
Ve vyspělých státech existují dva základní způsoby přerozdělování finančních prostředků mezi přebytkovými a deficitními subjekty:
přímý (finanční prostředky jsou alokovány od přebytkových subjektů k subjektům
deficitním, a to prostřednictvím různých druhů cenných papírů. Deficitní subjekty 10
emitují různé druhy krátkodobých nebo dlouhodobých cenných papírů a přebytkové subjekty investují své dočasně volné prostředky do těchto instrumentů)
zprostředkovaný (u tohoto způsobu zde při rozdělování finančních prostředků vystupují finanční zprostředkovatelé - banky, spořitelny, pojišťovny, investiční fondy, penzijní
fondy - jenž emitují sekundární finanční instrumenty - depozita, pojistné smlouvy, podíly, penzijní smlouvy)
1.1.2 Finanční trh, jeho úkoly, funkce a členění Finanční trh plní mnoho úkolů a funkcí, avšak mezi nejdůležitější patří:
akumulační - soustřeďování dočasně volných finančních prostředků z různých zdrojů,
přerozdělovací - přerozdělování finančních prostředků mezi deficitními a přebytkovými
alokační - umísťování volných finančních prostředků,
subjekty,
selekční - finanční prostředky jsou automaticky přerozdělovány subjektům, které je
dokáží nejefektivněji využít. [2]
Ve vyspělých tržních ekonomikách finanční trh odráží jejich celkovou hospodářskou situaci,
stav jednotlivých resortů a subjektů ekonomik. Význam finančního trhu v tržních ekonomikách s pokračující globalizací neustále roste.
Finanční trh je možné rozčlenit podle různých hledisek a kritérií. Každé členění je vždy
určitým zjednodušením a neumožňuje obsáhnout finanční trh v jeho komplexnosti a vzájemných souvislostech. [3]
Finanční trh se obvykle člení podle těchto hledisek:
z hlediska času
krátkodobý (do 1 roku),
dlouhodobý (nad 4 roky),
střednědobý (1 až 4 roky),
z hlediska jeho jednotlivých segmentů
peněžní trh (trh s úvěry, půjčkami a cennými papíry s dobou splatností do 1 roku),
11
kapitálový trh (trh s úvěry, půjčkami a cennými papíry s dobou splatností nad
devizový trh (trh s cizími měnami a s instrumenty v cizích měnách),
1 rok),
komoditní trh (trh s cennými kovy a jinými komoditami), pojistný trh (trh pojištění a zajištění).
Schéma č. 1 - struktura finančního trhu Finanční trh
Peněžní trh Kapitálový trh Devizový trh Komoditní trh Pojistný trh
Zdroj: [1], [2], [3]
Výše uvedené schéma názorně popisuje strukturu finančního trhu – z jakých odvětví se skládá. Schéma je doplnění předchozího textu popisujícího členění finančního trhu z hlediska jeho jednotlivých segmentů.
12
1.2 POJISTNÝ TRH Další část první kapitoly se zaměřuje na pojistný trh jako takový. Úvodem je nezbytná jeho definice, vysvětlení základních pojmů. Následuje charakteristika pojistného trhu v České
republice (ČR), a to pomocí hlavních ukazatelů úrovně pojistného trhu, jako jsou: předepsané
pojistné, pojistné plnění, škodovost, pojištěnost, koncentrace pojistného trhu a pomocí
doplňkových ukazatelů jako je např. počet komerčních pojišťoven. Jedná se o ukazatele, které mají vypovídací schopnost o vývoji pojistného trhu.
1.2.1 Definice pojistného trhu Pojistný trh jako jeden ze segmentů finančního trhu, resp. jedno z odvětví národního hospodářství nabízí na trhu své zboží. V tomto případě peněžní službu – pojištění. Pojištění je
specifický druh peněžní služby, kdy pojistitel za úplatu (přijaté pojistné) poskytuje pojistnou ochranu, tzn. vyplácí pojistné plnění v případě, že nastane pojistná událost. [6]
Pojistný trh tedy funguje na podobném principu shromažďování a rozdělování peněžních prostředků, jako se tomu děje ve všech ostatních segmentech finančního trhu. Nehovoří se
však o fondech, ale o rezervách. Ty se vytváří pro případ úhrady náhodných potřeb a nelze
tudíž předem určit, zda budou použity na spotřebu, či akumulaci. Pro rezervy je typický nárok na jejich čerpání při splnění příslušných podmínek obsažených v zákoně, vyhlášce, pojistných podmínkách, pojistné smlouvě apod. [2]
Rezervy mají specifickou úlohu a zřejmě větší význam než peněžní fondy u jiných segmentů finančního trhu. Vztahy, tvorby, rozdělování a používání rezerv vymezují pojištění jako samostatnou ekonomickou kategorii. Pojištění lze definovat jako vztahy, tvorby a rozdělování rezerv v závislosti na riziku a používání těchto rezerv k úhradě potřeb, které jsou v
jednotlivých případech výskytu náhodné, vcelku však odhadnutelné. Pojištění funguje na principu a teorii tvorby rezerv pro předpokládané pojistné plnění, resp. pojistné náhrady v budoucnosti. Důležitá je u tvorby rezerv ekvivalence mezi nároky jednotlivců na čerpání z rezerv a výši tvorby rezerv.
V moderní tržní ekonomice je trh místem, kde se střetávají výrobci a spotřebitelé, prodávající a kupující, kde se realizují prodeje a koupě, nabídka a poptávka. Ceny, za něž se realizují 13
obchody na trhu se nazývají tržní ceny. Trh je dle moderní ekonomické teorie charakterizován jako mechanismus, prostřednictvím kterého se ovlivňují kupující s prodávajícím navzájem
tak, aby určili cenu a množství prodávaného zboží. Pro pojistný trh je charakteristické, že se na něm střetává nabídka a poptávka po pojistné ochraně. Předmětem obchodu je pojištění a zajištění. [3]
1.2.2 Pojištění a zajištění Pojištění i zajištění je specifický druh služby, jenž má fiktivní charakter. Tato služba se na pojistném trhu nabízí, prodává a kupující za ni musí zaplatit.
Pojištění nabízí finanční ochranu jednotlivcům, společnostem nebo jiným subjektům pro
případ nepředvídatelných událostí. Některé druhy pojištění jsou vyžadovány zákonem (např. pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla), zatímco jiné druhy jsou dobrovolné. Výměnou za platbu pojistného od pojistníka, resp. pojištěného, pojistitel souhlasí
s tím, že zaplatí pojištěnému nebo poškozenému určitou sumu peněz, poskytne mu určitou
službu nebo mu nahradí škodu v případě výskytu stanovené události, která může nastat. Pojem vzájemnosti je podstatný. Pojistitel musí být schopen přilákat dostatečné množství pojistníků, aby bylo riziko dobře rozloženo. Někteří lidé budou platit své pojištění a nikdy
neuplatní pojistnou událost. Jiní dostanou podstatnou část náhrady utrpěných ztrát výměnou za pojistné, které představuje jen velmi malou část ve srvonání s těmito ztrátami.
Nejdůležitějším bodem je výpočet pravděpodobnosti výskytu pojistné události a odhad nákladů s ní spojených. Sběr statistických dat a informace o rizikových profilech jsou zde
podstatné pro umožnění pojistně-technických výpočtů. Vzhledem k tomu, že finanční
prostředky pojistitele jsou omezené, musí velmi pečlivě analyzovat, jaká rizika může krýt a zda to může provádět s přijatelným cenovým tarifem. Potom podle výsledku analýzy stanoví pojistné, které mu umožní krýt pojistné události aniž by dospěl k úpadku.
Obtížné je stanovit hraniční čáru mezi pojistitelností a nepojistitelností vzhledem k tomu, že
je zcela na vůli každého jednotlivého pojistitele, zda poskytne pojistnou ochranu či nikoliv. V zásadě je riziko pojistitelné zejména když: •
je vyčíslitelná jeho pravděpodobnost a rozsah budoucích pojistných
událostí (příklad: pojištění rizika výskytu nové nemoci není možné, pokud 14
nejsou k disozici žádná hodnověrná data nebo zkušenosti), •
jeho budoucí výskyt je nejistý (příklad: pojištění domu není možné, pokud je jeho střecha v plamenech, nebo nachází-li se v záplavové oblasti a voda z povodní se do této oblasti valí),
•
seskupení rizik je rozsáhlé a dostatečně rozložené, aby mohla být vytvořena stabilní rovnováha mezi skutečnými a čistě teoretickými pojistnými událostmi,
•
riziko odpovídá finanční síle pojistitele nebo pojistného sektoru (příklad:
jaderná neštěstí mohou způsobit mimořádně rozsáhlé škody, které jsou
příliš nákladné na to, aby je mohl nést pojistný sektor, to samé platí pro válečné stavy, veřejné nepokoje apod.). [9]
1.2.3 Segmentace pojistného trhu Pojistný trh může být členěn podle více kritérií. Nejdůležitějším takovýmto členěním a segmentací je předmět činnosti pojistitele, dalšími, avšak ne méně důležitými členěními
mohou být pojistné riziko, předmět pojištění, pojistné produkty, subjekty pojištění, pojistitelé, zprostředkovatelé a podobně.
Podle předmětu činosti pojistitele může být rozdělen pojistný trh na dva relativně samostatné segmenty:
Schéma č. 2 – Segementace pojistného trhu
Pojistný trh Věcný pojistný trh
Investiční pojistný trh
Zdroj: [4] Vlastní zpracování 15
Věcný pojistný trh
Věcným pojistným trhem se rozumí nabídka a poptávka po pojištění a zajištění. Ta může být členěna: •
podle předmětu pojištění a zajištění
o životní pojištění – zaměřeno na pojištění pro případ dožití nebo smrti. U
tohoto typu pojištění se vyplácí sjednaná pojistná částka vždy, a to v případech, že se pojištění dožije doby, na kterou byla pojistná smlouva
sjednána, resp. předčasně zemře a v pojistné smlouvě je ujednáno pojištění pro případ smrti. Mezi životní pojištění se řadí i důchodová pojištění,
o neživotní pojištění – jedná se o všechna ostatní pojištění, jenž nemají
charakter životního pojištění. Mohou to být např. pojištění majetku, pojištění odpovědnosti za škodu, ale i pojištění úrazu a nemoci apod. U neživotního pojištění není jisté, zda se po dobu trvání pojištění v případě konkrétní pojistné smlouvy vyskytne pojistná událost u které nastane pojistiteli povinnost poskytnout pojištěnému resp. poškozenému pojistné plnění. Není ani jisté, kolikrát může pojistná událost nastat,
•
podle subjektů ovlivňujících pojistný trh o komerční pojišťovny, o pojištění a pojistníci, o zajistitelé,
o zprostředkovatelé pojištění, o dohled v pojišťovnictví, o stát,
o asociace a ostatní. Předmětem podnikání na věcném pojistném trhu je: • • • • •
pojišťovací činnost, zajišťovací činnost, zábranná činnost,
zprostředkovatelská činnost,
činnosti související s pojištěním, které slouží k podpoře a rozvoji pojišťovnictví, rozšiřování a zkvalitňování pojišťovacích služeb. 16
Pojišťovací činnost zahrnuje zejména:
obchodní činnost – činnost spojenou se sjednáváním pojistných smluv,
provozní činnost – správa pojistných smluv a inkaso pojistného na základě sjednaných pojistných smluv,
likvidační činnost – zjišťování velikosti vzniklých škod při pojistných událostech, oceňování škod, stanovení velikosti pojistných plnění a jejich výplata,
pojistnětechnickou činnost – stanovení pojistnětechnických rezerv
velikosti pojistného a velikosti
Ekonomické a legislativní podmínky se rozdílně odráží při provozování jednotlivých pojistných produktů. [3], [6]
V následující tabulce je uveden vývoj předepsaného pojistného životního a neživotního pojištění v ČR.
Tabulka č. 1 –– Předepsané pojistné v komerčních pojišťovnách v ČR rok
1995 2001 2002 2003 2004 2005
Předepsané pojistné v ČR (mil. Kč) životní neživotní celkem pojištění pojištění
9.200 24.300 33.500 28.282 50.915 79.197 34.212 55.277 89.489 41.123 63.513 104.636 44.203 67.335 111.539 44.886 70.870 115.756 index (2005/1995) % 345,54 http://www.cap.cz/dokument.aspx?id=89 http://www.cap.cz/dokument.aspx?id=121 http://www.cap.cz/dokument.aspx?id=91 http://www.cap.cz Česká asociace pojišťoven, 9.3.2006 vlastní zpracování
Z výše uvedené tabulky je naprosto zřejmý vývoj pojistného trhu od roku 1995 po rok 2005. Předepsané pojistné se zvýšilo téměř o 3,5 násobek roku 1995, což vypovídá o zlepšující se
situaci a postupném vývoji pojistného trhu v ČR. Tento vývoj má pozitivní dopad na vývoj jak pojistného trhu, tak celkové ekonomiky, neboť uvědomění si potřeby pojištění, a to jak v oblasti životního, tak v oblasti neživotního pojištění, všeobecně roste, což pozitivně přispívá k získání důvěry klientů – občanů v pojištění, tedy následně investici dočasně volných prostředků a tím k rozvoji národního hospodářství. V následujícím grafu je tento vývoj úrovně pojistného trhu zobrazen rostoucí křivkou. 17
Graf č. 1 –– Předepsané pojistné v členění za životní a neživotní pojištění v ČR
Předepsané pojistné v ČR
250.000 200.000 150.000
celkem
100.000
životní pojištění
neživotní pojištění
50.000 -
1995
2001
2002
2003
2004
roky
2005
http://www.cap.cz/dokument.aspx?id=89 http://www.cap.cz/dokument.aspx?id=121 http://www.cap.cz/dokument.aspx?id=91 http://www.cap.cz Česká asociace pojišťoven, 9.3.2006 vlastní zpracování
Struktura produktů na pojistném trhu evropských zemí se vyznačuje vysokým podílem
životního pojištění. V následující tabulce i grafu je uvedeno porovnání podílů životního a neživotního pojištění v rámci zemí Evropské unie a České republiky.
Tabulka č. 2 – Porovnání ukazatele úrovně pojistného trhu v EU a ČR - předepsané pojistné Ukazatel úrovně pojistného trhu - předepsané pojistné rok 2004 (mil. EUR)
životní pojištění
Evropská unie 529.525,0
ČR 1.411,0
neživotní pojištění
Evropská unie 345.830,0
ČR 2.150,0
celkem
Evropská unie 875.355,0
podíl % 60,5 39,6 39,5 60,4 http://www.cap.cz/dokument.aspx?id=121 [2004_poj_trh_CZ[1].pdf] http://www.cea.assur.org/cea/download/publ/article226.pdf vlastní zpracování
100,0
ČR 3.561,0 100,0
index celkového předepsaného pojistného
ČR / EU
0,4068
Z výše uvedené tabulky vyplývá, že ve státech EU převládá předepsané pojistné životního
pojištění nad neživotním pojištěním na rozdíl od ČR, kde je to opačně. Je to dáno vyspělostí
států a národů, které preferují zajištění soukromých osob pro případ dožití nebo pro případ smrti, což pozitivně působí na důchodovou politiku. Jak je uvedeno v tabulce č. 1 i v ČR dochází k postupnému růstu předepsaného pojistného životního pojištění. 18
Graf č. 2 – Podíl předepsaného pojistného životního a neživotního pojištění v EU a v ČR
Podíl předepsaného pojistného
100,0
procent
80,0
39,5
60,4
60,0 40,0
životní pojištění
60,5
39,6
20,0 -
neživotní pojištění
Evropská unie
ČR
http://www.cap.cz/dokument.aspx?id=121 [2004_poj_trh_CZ[1].pdf] http://www.cea.assur.org/cea/download/publ/article226.pdf vlastní zpracování
Z uvedeného porovnání vyplývá, že podíl předepsaného pojistného životního pojištění v ČR
dosti zaostává za standardem zemí EU. Domnívám se, že je to způsobeno všeobecným
povědomím českého občana, že současná materiální hodnota, potřeba, je vyšší, důležitější, než budoucí zabezpečení, ať již sama sebe, nebo zaopatření blízkých, v případě nejhorším,
smrti. Všeobecně není cítěna potřeba zabezpečovat se na důchodový věk ať již formou životního, důchodového či penzijního připojištění v takovém rozsahu, v jakém by vývojový trend předepsaného pojistného životního pojištění měl vypadat, tedy aby toto pojistné bylo vyšší než předepsané pojistné neživotního pojištění, jako tomu je běžně v zemích EU.
Zajišťovací činnost – význam v současných podmínkách roste. Pro pojistný trh ČR je
charakteristické, že i kapitálově malé pojišťovny se podílí na krytí velkých průmyslových rizik. Rizika jsou zajišťována převážně u zahraničních zajistitelů.
Zábranná činnost – zábrana škod uskutečňovaná pojistiteli různými způsoby. Zahrnuje se
sem přímo profinancování jednotlivých zábranných opatření z prostředků fondu zábrany škod, dále osvětová činnost vedoucí k omezení realizace rizika a také určité prvky v konstrukci určitých druhů pojištění, např.:
následná diferenciace pojistného – využití bonusů, resp. malusů (jedná se o slevy nebo přirážky odvisle od škodního průběhu za předchozí pojistná období),
diferenciace pojistného v závislosti na uplatnění bezpečnostních a ochranných opatření,
19
uplatnění franšízy nebo spoluúčasti v konstrukci pojištění, odmítnutí pojistné ochrany.
Investiční pojistný trh
Na investičním pojistném trhu probíhá investování dočasně volných investičních prostředků.
Dočasně volné peněžní prostředky jsou pojišťovnami tvořeny pojistnětechnickými rezervami, a to zejména životního pojištění. Pojišťovny jsou z tohoto hlediska významnými institucionálními investory finančního trhu.
Pojistně technické rezervy životního a důchodového pojištění jsou určeny ke krytí budoucích závazků z těchto pojištění. Je pro ně charakteristické spojení s dlouhodobým procesem
spoření. Prostředky těchto rezerv jsou vhodné k dlouhodobému investování na kapitálovém trhu. Naopak u prostředků rezerv neživotního pojištění je třeba, aby byly v případě naléhavé potřeby v krátkém časovém období likvidní.
Ve vyspělých ekonomikách pojišťovny z pravidla nemají na svých běžných účtech v bankách
víc prostředků, než nutně potřebují na krytí běžných denních výdajů. Z důvodu občasné potřeby rychlého čerpání části prostředků pojišťovny část svých aktiv, cca 5 až 7 %, investují
do vysoce likvidních krátkodobých investic, jenž jsou snadno a rychle přeměnitelné v peněžní
prostředky (např. bankovní depozita, krátkodobé cenné papíry jako depozitní certifikáty, směnky). Ostatní prostředky rezerv pojišťovny ukládají do střednědobých nebo dlouhodobých investic (nejčastěji do cenných papírů s pevně stanoveným úrokem – obligace, dále akcie apod.) Do nemovitostí investují pojišťovny zpravidla 7 až 8 % rezerv, větší část ale ukládají prostřenictvím hypotékárních půjček, případně dalších úvěrů a půjček. [6]
Konkrétní formy tohoto investování vymezuje v ČR zákon o pojišťovnictví (409/2004 Sb.). Např. se může jednat o: • • • • • •
bankovní depozita, cenné papíry, nemovitosti,
cenné sbírky, starožitnosti,
a další jiné nástroje. [3], [6] 20
1.2.4 Faktory ovlivňující pojistný trh Pojistný trh a jeho členění je ovlivňováno mnoha faktory. Ty mohou být rozděleny do dvou skupin, a to faktory vnitřní a faktory vnější.
Vnější faktory ovlivňují pojistný trh zvenčí. Jsou to zejména základní makroekonomické veličiny (viz níže). Jejich vývoj lze předvídat pouze s omezenou přesností. Jsou jimi například:
vývoj a objem hrubého domácího produktu,
vývoj inflace,
vývoj nezaměstnanosti,
počet obyvatel,
peněžní příjmy obyvatelstva,
objem výdajů domácností a jejich struktura,
situace u ostatních segmentů finančního trhu,
a další faktory.
Vnitřní faktory ovlivňují pojistný trh zevnitř a patří mezi ně hlavně státní zásahy, které jsou
uskutečňovány prostřednictvím státního dozoru (dohledu v pojišťovnictví) (viz kapitola
Regulace pojistného trhu). Mezi vnitřní faktory ovlivňující pojistný trh počítáme např.:
pojišťovací a zajišťovací činnost a jiná související činnost, kterou vykonávají komerční pojišťovny a zajišťovny (např. vytváření nabídky pojištění aj.),
zájem o pojistění vytvářený pojistníky, resp. pojištěnými (poptávka po pojištění),
regulace pojistného trhu dozorem v pojišťovnictví,
zprostředkovatelská činnost zprostředkovatelů pojištění,
činnost asociace pojišťoven,
a další faktory. [4]
1.2.5 Ukazatele úrovně pojistného trhu Ukazatele úrovně pojistného trhu mají vypovídající schopnost o vývoji pojistného trhu. Lze jimi sledovat vývoj pojistného trhu za různá období, porovnávat je a odvozovat jaký bude
předpokládaný budoucí vývoj pojistného trhu. Obecně ukazatele úrovně pojistného trhu hodnotí účinnost použití zdrojů a vynaložených prostředků. Výběr ukazatelů úrovně pojistného trhu by měl být zaměřen tak, aby bylo možno trh hodnotit komplexně. 21
Mezi hlavní ukazatele patří:
předepsané pojistné (v životním a neživotním pojištění), pojistné plnění (v životním a neživotním pojištění), škodovost (v životním a neživotním pojištění),
pojištěnost (v životním a neživotním pojištění), koncentrace pojistného trhu.
Dalšími, doplňkovými ukazateli jsou např.: počet komerčních pojišťoven,
počet zaměstnanců v pojišťovnictví, počet uzavřených pojistných smluv,
průměrné pojistné na jednu pojistnou smlouvu, počet vyřízených pojistných událostí,
průměrné pojistné plnění na jednu pojistnou událost, a další.
Předepsané pojistné
Jedná se o pojistné, které je stanoveno na dohodnuté pojistné období. Po odpočítání nákladů
je základem pro výpočet daně z příjmu pojišťovny. Předpis pojistného je účetní seznam všech
položek pojistného, které se v daném časovém rozpětí mají uhradit pojišťovně. Předepsané pojistné je důležitým ukazatelem výkonnosti každé komerční pojišťovny za příslušné období.
Dle jeho výše se pojišťovny seřazují na pojistném trhu. Může být děleno na předepsané pojistné v životním nebo předepsané pojistné v neživotním pojištění. [2]
V následujícím grafu je vyobrazeno porovnání podílů předepsaného pojistného za životní a
neživotní pojištění na celkovém předepsaném pojistném v ČR za roky 1995, 2001 a 2005.
Graf vypovídá o vývoji předepsaného pojistného a jeho jednotlivých podílů životního resp. neživotního pojištění na celkovém předepsaném pojistném v ČR.
Z grafu je zřejmý růst předepsaného pojistného životního pojištění. Není v takovém tempu, v jakém by dle mého názoru měl být, abychom se co nejvíce přiblížili vývoji tohoto ukazatele zemím EU, ale i tak je patrný pokrok od roku 1995 po současnost.
22
Graf č. 3 – Podíly předepsaného pojistného životního a neživotního pojištění v ČR Vývoj podílů předepsaného pojistného životního a neživotního pojištění v ČR
100,00 80,00
procent
60,00
72,54
64,29
61,77 neživotní pojištění životní pojištění
40,00 20,00 -
27,46
1995
35,71
2001
roky
38,23
2005
http://www.cap.cz/dokument.aspx?id=89 http://www.cap.cz/dokument.aspx?id=121 http://www.cap.cz/dokument.aspx?id=91 http://www.cap.cz Česká asociace pojišťoven, 9.3.2006 vlastní zpracování
Tento ukazatel může být členěn i podle původu kapitálu komerčních pojišťoven. Dalším
neméně důležitým porovnáním tohoto ukazatele je poměření s hrubým domácím produktem.
Toto poměření nám udává podíl předepsaného pojistného na hrubém domácím produktu. Jedná se o jeden ze základních ekonomických ukazatelů (viz příloha č. 1).
Předepsané pojistné, jak vyplývá z tabluky č. 1 a grafu č. 1, pro Českou republiku rok od roku roste, což může vypovídat jak o růstu národního hospodářství, tak o všeobecném uvědomování
si nutnosti, potřeby pojištění. Zároveň podíl na předepsaném pojistném životního pojištění se rok od roku zvyšuje, což do budoucnosti může podle mého názoru pozitivně ovlivnit důchodové zajištění obyvatelstva.
Tabulka č. 2 a graf č. 2 porovnávají podíly předepsaného pojistného za životní a neživotní
pojištění. Vyspělé státy Evropské unie vysoce ovlivňují podíl životního pojištění, neboť mínění a potřeba obyvatelstva těchto států je posunuta na vyšší úrovni co se týká důchodového zabezpečení v budoucnosti.
Z předběžných výsledků, které shromáždila Česká asociace pojišťoven počátkem března od členů za rok 2005, vyplývá, že pojistný trh zůstal na růstové trajektorii. Celkové předepsané 23
pojistné se zvýšilo oproti roku 2004 o 3.7 % a dosáhlo úrovně 115,8 mld. Kč.
Vyšší dynamiku růstu zaznamenalo neživotní pojištění, u kterého se zvýšilo předepsané pojistné na 70,9 mld. Kč. Jeho podíl na předepsaném pojistném tak představoval 61,2 %.
U životního pojištění byl docílen pozitivní vývoj, pokud jde o běžně placené pojistné, kde
předepsané pojistné rostlo o 7,1 %. Celkově však činil nárůst sledovaného ukazatele jen 1,6 %, protože se snížilo předepsané pojistné u pojištění jednorázově placených, a to o 10,6 %. (citováno z pramene České asociace pojišťoven dostupném na http://www.cap.cz/dokument.aspx?id=110 )
Pojistné plnění
Pojistné plnění je pojišťovnou poskytnutá částka, ujednaná v pojistné smlouvě, vyplývající
z pojistných podmínek nebo různých předpisů či ujednání v případě pojistné události ze
životního pojištění. U neživotního pojištění dochází k výpočtu vzniklé škody a následně
k výplatě pojistného plnění. Tato pojistná plnění je pojišťovna povinna poskytnout pojištěnému, resp. poškozenému v případě, že byly dodrženy veškeré podmínky a ujednání
uvedené v pojistné smlouvě či pojistných podmínkách nebo v podmínkách uvedených v zákoně.
Ukazatel pojistného plnění může být dělen na plnění za životní a na plnění za neživotní pojištění. U životního pojištění je vždy jisté, že komerční pojišťovny vyplatí pojistné plnění
vždy. Naproti tomu u neživotního pojištění není jisté, zda a kolikrát pojistná událost, resp. povinnost poskytnout pojistné plnění nastane. [2]
Tabulka č. 3 – Náklady na pojistná plnění náklady na pojistná plnění (tis. Kč) životní rok neživotní pojištění celkem pojištění 2001 12.520.800 26.084.400 38.605.200 2002 12.416.508 45.474.758 57.891.266 2003 15.342.505 44.310.504 59.653.009 2004 23.354.812 34.795.199 58.150.011 2005 19.729.876 33.924.875 53.654.751 index celkových nákladů na pojistná plnění (2005/2001) %
http://www.cap.cz/dokument.aspx?id=90 http://www.cap.cz/dokument.aspx?id=89 http://www.cap.cz/dokument.aspx?id=121 http://www.cap.cz/dokument.aspx?id=135 http://www.cap.cz Česká asociace pojišťoven, 9.3.2006 vlastní zpracování
24
139,0
Tabulka č. 3 udává náklady na pojistná plnění za roky 2001, 2002, 2003, 2004 a 2005. Uvedený index vypovídá o tom, že oproti roku 2001 byl poměrně vysoký nárůst nákladů na pojistná plnění, způsobený povodněmi, které zasáhly rozsáhlé území Evropy, a to v roce 2002.
V roce 2004 nedošlo ke snížené nákladů na pojistná plnění, byť byla vyplacena pojistná plnění za povodně z roku 2002. Došlo k poměrně prudkému nárůstu pojistného plnění za
životní pojištění. Rok 2005 je rokem mírného poklesu nákladů na pojistná plnění. V tomto
období nebyly žádné větší škody a i poměr předepsaného pojistného s předchozími obdobími vzrostl, lze tedy dle mého mínění hovořit o tom, že pojišťovny měly rok 2005 poměrně
úspěšným rokem. Za rok 2006 se předpokládá opět růst nákladů na pojistná plnění za
neživotní pojištění, neboť v zimě došlo k početným a vysoce nákladným škodám při sesuvu
sněhu. Náklady na pojistná plnění neživotního pojištění budou mít i nadále tendenci růstu, a to v důsledku postupné změny klimatických podmínek (globální oteplování).
Škodovost
Škodovost, nebo-li škodní průběh, je ukazatel, který vyjadřuje poměr mezi vyplaceným
pojistným plněním a přijatým pojistným. Udává se v procentech. Opět, jako u předchozích ukazatelů může být členěn na životní a neživotní pojištění. Škodovost by měla být menší než
netto pojistné v procentech a rozhodně by neměla přesahovat 100 % přijatého pojistného. Komerční pojišťovny zpravidla při výpočtu pojistného kalkulují se škodovostí v průměru okolo 60ti procent. Překročí-li škodovost hranici 100 %, jedná se o nevyrovnané pojištění. [4]
Pojištěnost
Pojištěnost je jedním z nejdůležitějších ukazatelů úrovně pojstného trhu. Jedná se o poměr
předepsaného pojistného k hrubému domácímu produktu v běžných cenách. Uvádí se
v procentech. Vyjadřuje kapacitu pojistného trhu. Odráží schopnost pojistného trhu obsáhnout pojistné pole (soubor majetku, předmětů, osob anebo jiných jevů existujících v daném státě nebo teritoriu.) [4]
Tento ukazatel je uveden v příloze č. 1. Pojištěnost v ČR má dle mého názoru pořád dosti velké rezervy, které by měly být využity, a to vzhledem k tomu, že může vypovídat o stavu hospodářské úrovně dané země.
25
Koncentrace pojistného trhu
Další z významných ukazatelů úrovně pojistného trhu. Představuje podíl největších
pojišťoven na předepsaném pojistném. Zpravidla se sleduje za 5, 10 a 15 největších pojišťoven na daném pojistném trhu. [4] Tabulka č. 4 – Koncentrace pojistného trhu
Změny tržních podílů pojišťoven 2004 / 2003
pojišťovna
2004
předpis (mld. Kč)
podíl (%)
pořadí
2003
předpis (mld. Kč)
36,7 1 37,88 40,97 21,7 2 20,02 24,17 Kooperativa 8,0 3 8,75 8,95 Allianz 5,4 4 6,94 6,06 ČSOB Pojišťovna 4,8 5 6,03 5,33 Nationale-Nederlanden 76,6 78,22 85,48 Podíl 5ti největších 4,5 6 5,03 5,02 Generali 3,5 7 4,63 3,89 Pojišťovna ČS 3,3 8 3,23 3,71 ČPP 2,7 9 3,04 3,00 Komerční pojišťovna 2,5 10 2,45 2,81 Uniqa pojišťovna 93,1 98,00 103,91 Podíl 10ti největších http://fpweb.ihned.cz/index.php?p=Q00000_d1&article[id]=16175600 (28. 4. 2005 http://www.cap.cz/dokument.aspx?id=1 vlastní zpracování Česká pojišťovna
podíl (%)
36,2 19,1 8,3 5,8 4,8 76,0 4,4 6,6 2,9 3,1 2,3 93,5
pořadí
1 2 3 5 6
7 4 9 8 10
00:00, hn.ihned.cz)
Z tabulky je zřejmé, že český pojistný trh absolutně ovládají 2 největší pojišťovny: Česká pojišťovna, a.s. a Kooperativa, pojišťovna, a.s. Tyto dvě pojišťovny společně ovládají přes
dvě třetiny pojistného trhu v oblasti neživotního pojištění a v oblasti životního pojištění
ovládají skoro polovinu. Na růstu předepsaného pojistného u životního pojištění roku 2004 se
podílely ze 66 procent. V neživotním pojištění ovlivnil výsledky přesun velkého pojistného kmene od Pojišťovny České spořitelny právě Kooperativě. Hlavně tento fakt ovlivnil změny v
pořadí Top 10, kde paradoxně zlepšily svou pozici v žebříčku i ty pojišťovny, u nichž došlo k meziročnímu poklesu obchodů (například ČSOB Pojišťovna). Změny v tržních podílech však hovoří jasně.
Zajímavé je snížení tržních podílů pojišťoven vázaných na banky, kde kromě logické ztráty
pozice Pojišťovny ČS došlo i na ČSOB Pojišťovnu a Komerční pojišťovnu. Ukazuje se tak, že koncept bankopojištění nemá v českých podmínkách na růžích ustláno. Překvapivé výsledky
ukazují, že vrcholící konjunktura úvěrů na bydlení poskytovaných bankami a na ně vázaných životních pojistek či úvěrových pojištění se z klientského hlediska zřejmě neodehrává v rámci 26
jedné finanční skupiny, ale klienti se pojišťují u jiných pojišťoven než u těch, které jsou majetkově propojeny s úvěrující bankou. Proti tomu lze namítnout, že banky tím žádoucím způsobem diverzifikují riziko (úvěrovat i pojišťovat klienta vede k jeho kumulaci). Ovšem
vzhledem k dosavadní relativně dobré platební morálce příjemců hypoték a - i přes vysokou dynamiku - stále nízkým objemům úvěrů na bydlení ve srovnání s objemy firemních úvěrů nemá tento argument silné opodstatnění.
Ztráta dvojciferných temp růstu a pozvolnější vývoj obchodů nad úrovní inflace zůstanou zřejmě i v příštích letech rysem českého pojistného trhu. Dominance dvou největších pojišťovacích ústavů přetrvá. V potenciál životního pojištění zřejmě věří nizozemský gigant Aegon patřící mezi deset největších pojišťoven světa, který získal koncem března licenci pro český trh. [27]
Počet komerčních pojišťoven
Jedná se o doplňkový ukazatel úrovně pojistného trhu. Povolení vstupu dalších subjektů do
pojistného trhu v roce 1991 a ukončení monopolu v roce 1992 odstartovalo novou éru českého soukromého pojišťovnictví. Původně jediná pojišťovna se stává jednou z mnoha
pojišťoven působících na českém pojistném trhu. První dvě nové pojišťovny vznikly téměř okamžitě po přijetí zákona o pojišťovnictví v roce 1991 a ačkoliv vstup na trh připravovaly i další, zůstal jejich počet do konce roku nezměněn.
Očekávaný boom se dostavil až v následujícím roce, kdy se počet pojišťoven působících na
tuzemském pojistném trhu zčtyřnásobil. Do roku 1995 byl přírůstek rovnoměrný, v průměru přibývalo okolo 8 pojišťoven ročně. Po roce 1995 se nárůst výrazně zpomalil.
Na jedné straně přibyly nové pojišťovny, na straně druhé trh opustily hned dvě pojišťovny.
Zánik pojišťoven není ničím neobvyklým ani v zahraničí. Nebývá ovšem tak dramatický, jako tomu bylo u nás. Právě naopak – klienta a jeho zájmů se podobná záležitost vůbec nemá dotknout, resp. nesmí ohrozit jeho práva a zájmy. Bez větších problémů se pojišťovny ve světě spojují s jinou institucí, která dokáže a je ochotna pokrýt jejich závazky, slučují se, ať už dobrovolně nebo z nutnosti.
Celkový počet pojišťoven se v roce 2004 vyšplhal na konečných 40 pojišťoven (viz příloha č. 2). Zdá se, že se toto číslo v dohledné době nijak lišit nebude. Vzhledem k nejisté ekonomické 27
situaci a zatím stále ještě dotvářeným legislativním podmínkám lze však jen velmi těžko vytvářet předpovědi o jeho dalším vývoji.
Masivnější nárůst nových ryze českých pojišťoven zřejmě nelze očekávat. Reálnou šanci na
úspěch zde mají dceřiné společnosti již zavedených pojišťoven, které mají ve své mateřské
společnosti dobré zázemí a mohou využívat jejího dobrého jména nebo obchodních míst. Další skupinou, která by měla šanci se uchytit na trhu, by byly společnosti specializující se
zejména na ty oblasti pojištění, v nichž není ještě dostatečně velká konkurence a jsou na trhu zastoupeny jen několika málo pojišťovnami, které je provozují. V roce 2004 mělo povolení
podnikání v pojišťovnictví na území České republiky 40
komerčních pojišťoven. Jejich právní formy mohou být akciová společnost, družstvo, popř. organizační složka zahraniční pojišťovny. V příloze č. 2 jsou uvedeny pojišťovny v členění na
tuzemské a zahraniční, na životní a neživotní a smíšené, podle stavu v letech 2002, 2003 a 2004. [4]
28
2. REGULACE POJISTNÉHO TRHU Druhá část je zaměřena na regulaci pojistného trhu. Rozdělil jsem ji do několika podkapitol,
které postupně pojednávají o obecné potřebě regulace ekonomiky, která ve své podstatě vyúsťuje do potřeby regulace jednotlivých odvětví. Další podkapitola pojednává o důvodech pro regulaci v pojišťovnictví. Dále se zaměřuje na vývoj regulace a dohledu v pojišťovnictví,
který je situován do období od počátků pojišťovnictví na našem území až po současnost. Vývoj se samozřejmě neobešel bez procesu harmonizace legislativy. Poslední část této kapitoly se zabývá dohledem v pojišťovnictví, zejména trendem integrace dozorových orgánů, procesem integrace finanční regulace a dohledu v ČR, jednotným dozorem, oblastmi působení dohledu a činnostmi v rámci EU.
2.1 Regulace tržní ekonomiky Během vývoje kapitalistického řádu vznikají dvě různé ekonomické teorie, které mají rozdílné
názory na zásadní otázky národohospodářské vědy. Tak stojí proti sobě dva různé pohledy na to, zda je vhodné zasahovat či nezasahovat do ekonomiky.
Liberální teorie, jejíž hlavním představitelem a zastáncem byl Adam Smith, je založena na
koncepci „laisses faire“, podle které se v případě vychýlení z rovnováhy ekonomický svět
vždy vrací do původního stavu, a to působením tzv. neviditelné ruky trhu. Regulace trhu1 a
zásahy do jeho fungování jsou zbytečné a nežádoucí.
Proti tomu Keynesiánská teorie, která byla vyvinuta J. M. Keynesem, tvrdí, že přirozenou
vlastností ekonomických systémů je nestabilita a tendence divergovat od rovnovážného stavu, je tedy nutná regulace pomocí státního dirigismu.
Ačkoliv jsou tyto teorie poměrně obsáhle vypracované, stále nemůžeme jednoznačně odpovědět na otázku vhodnosti zásahu státu do ekonomického systému. Čistý liberalismus nebyl zatím v praxi nikde odzkoušen, protože i v demokratických společnostech se silným
liberálním cítěním byl vždy hledán určitý kompromis mezi smithovskou samoregulací a keynesiánskou tržní regulací. Největší nevýhoda neviditelné ruky trhu totiž spočívá v tom, že 1
Je nutno rozlišovat mezi pojmy regulace a dohled. Regulací se v dalším textu rozumí konstrukce pravidel pro
správné fungování pojistného trhu, zatímco dohled zabazpečuje kontrolu dodržování těchto stanovených pravidel.
29
dochází ke značnému časovému zpoždění, se kterým se zákony na trh nakonec reálně prosazují. Může tak vznikat pro spotřebitele nevýhodná informační asymetrie, která může být příčinou nezdaru některých subjektů trhu aniž by porušily tržní pravidla. Dalším důsledkem
časového zpoždění tržních zákonů je i nedokonalá konkurence zvyšující ceny statků a zároveň způsobující alokační neefektivnost, což znamená, že vyráběné statky neodpovídají objemu a
struktuře, kterou si spotřebitelé nejvíce přejí. Především z těchto důvodů je ve vyspělých tržních ekonomikách upřednostňována keynesiánská teorie. [5], [7]
2.2 Regulace v pojišťovnictví Pro finanční trhy, obzvláště pak pro pojistný trh, je liberalistický systém samoregulace velmi
nebezpečný. Nutnost státní regulace již svého času jako první v literatuře formuloval A. Manes nezbytnosti státního dozoru nad soukromým pojišťovnictvím zejména formou: o koncesního systému, který pro klienta snižuje riziko špatného výběru, o materiálního dozoru.
Manesova argumentace spočívala ve zdůraznění významu pojištění a navazujícím veřejném
zájmu na “solidním” rozvoji pojišťovnictví, které za poskytovanou službu vybírá cenu předem a je tedy postaveno na důvěře klienta.
Je tedy zřejmé, že hlavním smyslem a cílem dozorové činnosti v pojišťovnictví je především
ochrana spotřebitele, která je v současné době postavena zejména na prospektivních metodách
usnadňující prevenci nepříznivého vývoje dozorovaných pojišťoven. Vždyť závislost
hospodářského výsledku pojišťovny v neživotních druzích pojištění je na konkrétním nastoupení náhodné veličiny – velikosti škodního průběhu a značného časového rozdílu mezi
počátkem a koncem životního pojištění, tedy mezi počátkem a následným placením a
výplatou pojistné částky. V průběhu tohoto období může dojít k závažným změnám v
makroekonomickém okolí, na pojišťovně nezávislým, jejichž dopad na klienta musí pojišťovna ve svém hospodaření utlumit. [5]
Velmi výstižně vyjadřuje situaci nebezpečnosti liberalistického systému samoregulace prof. Ing. Jaroslav Daňhel, CSc.:
“Ponechat na tržním mechanismu přirozené samovolné
pročišťování ekonomického prostředí od nezdravých finančních institucí je obzvlášť
citlivou záležitostí: krachy bank, pojišťoven, penzijních fondů, investičních společností, atd., mají dalekosáhlé důsledky pro důvěru lidí v celý společenský systém a svými 30
konkrétními dopady příliš rozkmitávají další navazující národohospodářské obory a nakonec i celou ekonomiku.” [5]
Samozřejmě existuje mnoho dalších důvodů pro regulaci v pojišťovnictví, ale vzhledem k rozsahu bakalářské práce uvádím alespoň ty zásadní:
minimalizovat nerovnováhu v oblasti přístupu k informacím mezi pojišťovnou a klientem pojišťovny (nabídka pojištění je v dnešní době velmi široká a má různou úroveň, proto je pro průměrného zákazníka pojišťovny velice obtížné posoudit, který produkt je pro něj optimální),
zajistit dostatek takových pojistných produktů, které si lidé přejí,
prevence nežádoucích výkyvů pojistného trhu,
snaha eliminovat protispolečenské jednání,
rostoucí objem prostředků a růst jejich významu pro ekonomiku a nejširší veřejnost,
rychlost pohybu peněz,
globální charakter trhů,
neustálý vývoj nových produktů.
2.3 Vývoj regulace a dohledu v pojišťovnictví Z předchozího výkladu tedy vyplývá, že regulace a dozor nad sektorem pojišťovnictví jsou nezbytné a nutné. Tomuto poznatku předcházel dlouhý historický vývoj, který se v řadě zemí značně lišil. Výsledkem takového rozdílného vývoje a působení tradic daných zemí jsou odlišné modely uspořádání dozoru nad finančním trhem, resp. nad sektorem pojišťovnictví, a
také různé pravomoci těchto orgánů. Abychom dokázali správně pochopit současný stav a vývojové tendence sektoru pojišťovnictví a dohledu v pojišťovnictví v České republice, v následující části uvedu proces vývoje na našem území.
2.3.1 Počátky pojišťovnictví na našem území s vývojem až do roku 1991 Myslím si, že uvést historický vývoj pojišťovnictví a jeho dozoru je poměrně důležité. Avšak
s ohledem na rozsah a téma této bakalářské práce jsem se rozhodl tuto podkapitolu uvést v příloze č. 3.
31
V příloze č. 3 je uveden komplexní historický vývoj českého pojišťovnictví od jeho počátků, resp. od doby, kdy je možné doložit originální návrh na zavedení povinného požárního pojištění budov v Čechách. Dále jsou zde stručně uvedeny nejdůležitější události a vývoj
týkající se pojišťovnictví a jeho dozoru (dohledu) až po nejdůležitější mezník historického vývoje v oblasti pojišťovnictví na území ČR, a to po rok 1991.
2.3.2 Regulace a dohled (dozor) v pojišťovnictví po roce 1991 Přehledu vývoje po roce 1991 věnuji samostatnou podkapitolu. Rok 1991 se stal důležitým mezníkem ve vývoji dohledu (regulace) v pojišťovnictví.
Právní úprava zmíněná v příloze č. 4 byla v platnosti až do „sametové revoluce“ v roce 1989, kdy došlo ke změně státem řízené ekonomiky na tržní ekonomiku. Zákonem České národní
rady (ČNR) 185/1991 Sb. byly vytvořeny podmínky pro vznik nových pojišťovacích institucí. V roce 1992 došlo k demonopolizaci pojistného trhu, čímž byl položen základ pro normální
fungování pojišťoven, jejich zakládání a vytvořen prostor pro návrat zahraničních pojišťoven
na český pojistný trh. Také vzniká Dozor nad pojišťovnictvím, fungující jako součást
Ministerstva financí a jeho činnost byla založena především na zásadách materiálního dozoru. Pravomoci dozoru byly velmi omezené, měl pouze 2 funkce:
povolovací činnost – uděloval povolení k podnikání na pojistném trhu pokud
schvalovací činnost – schvalování všeobecných pojistných podmínek.
subjekt vyhovoval svou právní formou předpisům,
Finanční dozor byl v této právní úpravě zastoupen složením povinné kauce ve výši deseti milionů Kč ve prospěch Ministerstva financí České republiky, předkládáním tříletých obchodních a zajišťovacích plánů a tvorbou účelových pojistných fondů. [12], [22]
Již v první polovině 90. let se ukázala potřeba zásadně změnit zákonnou úpravu tak, aby zajistila větší ochranu spotřebitelů a přiblížila se právu Evropského společenství. To vedlo k přijetí zákona č. 320/1993 Sb. a vyhlášky Ministerstva financí č. 52/1994 Sb., podle nichž
měly pojišťovny a zajišťovny povinnost vytvářet ke svým závazkům z pojištění technické rezervy v návaznosti na novou účtovou osnovu pojišťoven, krýt tyto rezervy odpovídajícími aktivy a vykazovat stanovenou míru solventnosti. [5], [14], [15]
I přes všechny provedené změny neodpovídala legislativa ani stav pojistného trhu situaci v EU, proto bylo v následujících letech nutno přistoupit k dalším výrazným úpravám. 32
2.4 Proces harmonizace Proces harmonizace českého a evropského práva byl zahájen v roce 1997 přijetím usnesení
vlády ČR č. 704/1997 o zabezpečení slučitelnosti českého právního řádu s právem Evropských společenství, čímž byl položen základ pro vznik nového legislativního rámce. 2.4.1 Zákon č. 409/2004 Sb. (jedná se o úplné znění Zákona 363/1999 Sb.) o pojišťovnictví První reakcí na tuto změnu bylo přijetí zákona č. 363/1999 Sb. (úplné znění tohoto zákona je
uvedeno v Zákoně č. 409/2004 Sb.) o pojišťovnictví a prováděcí vyhlášky č. 75/2000 Sb., které zásadním způsobem změnily podmínky provozování pojišťovací a zajišťovací činnosti,
zprostředkovatelské činnosti v pojišťovnictví a také způsob a rozsah výkonu státního dohledu (dozoru) v pojišťovnictví.
Níže jsou uvedeny nejdůležitější změny provedené tímto zákonem:
povolovací činnost byla nově postavena na kapitálové vybavenosti žadatele
v závislosti na provozovaných odvětvích, a to s oddělením životního a neživotního pojištění a zajištění, dále na obchodním plánu postaveném na pojistně matematickém
základě s důrazem na trvalou schopnost společnosti dostát svým závazkům. Kontroluje se i trestně právní a podnikatelská bezúhonnost vlastníků společností a také osob s rozhodoujícím podílem na jejich vedení,
zákon zavedl tzv. institut odpovědného pojistného matematika,
změny se týkaly i tvorby technických rezerv, skladby finančního umístění a způsobu
výpočtu a posuzování solventnosti pojišťoven a zajišťoven.
Přes veškeré provedené změny však zákon 363/1999 Sb. ještě nezabezpečoval plnou
harmonizaci právní úpravy pojišťovnictví s právem EU, v následujícím období se proto
připravovaly další změny. Jejich hlavním cílem bylo implementovat do českého práního řádu nové směrnice EU o životním pojištění 2, neživotním pojištění 3 a o dozoru nad subjekty podnikajícími v pojišťovnictví. Součástí záměru bylo i vytvoření podmínek fungování českého pojišťovnictví po vstupu ČR do EU z hlediska zajištění pravidel pro působení 2
Směrnice 2002/12/ES Evropského parlamentu a Rady a čtvrtou směrnici Evropského parlamentu a Rady
2002/83/ES, konsolidovaný text, kterou se mění směrnice 79/267/EHS. 3
Směrnice 2002/13/ES Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 88/357/EHS. 33
tuzemských pojišťoven na evropském trhu, i po otevření se tuzemského pojistného trhu evropským pojišťovacím subjektům. [4], [5], [16], [19]
2.4.2 Zákon č. 39/2004 Sb., vyhláška č. 303/2004 Sb. Od 1. dubna 2004 nabyl účinnosti zákon č. 39/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 363/1999 Sb. o pojišťovnictví (úplné znění tohoto zákona je uvedeno v Zákoně 409/2004 Sb.). Na jeho základě je české pojišťovnictví jako celek připraveno ke vstupu do EU. Přináší poměrně významné změny, které se týkají zejména:
zavedení principu tzv. jednotného evropského pasu, podle něhož lze na základě
povolení uděleného v jedné zemi provozovat činnost v kterékoliv členské zemi, a to pouze na základě oznamovací povinnosti vůči příslušnému orgánu té členské země, kde chce nově podnikat,
zvýšení hodnoty základního kapitálu z důvodu posílení vlastních zdrojů pojišťovny a
platí zde určitá vazba na solventnost. Toto se nevztahuje na pojišťovny, které dostaly povolení před nabytím účinnosti této novely,
zpřísnění pravidel pro tvorbu technických rezerv a jejich použití, rozšíření informační povinnosti pojišťoven,
zrušení schvalování pojistných podmínek, které však musí být předloženy na požádání
Ministerstva financí. [4] ,[5], [17]
Současně vzniká i vyhláška č. 303/2004 Sb., kterou se provádí zákon č. 363/1999 Sb. (úplné
znění tohoto zákona je uvedeno v zákoně 409/2004 Sb.) a zároveň ruší vyhlášku č. 75/2000 Sb. [dle 5], [18]
Tato vyhláška je mimořádně důležitá pro sledování finančního zdraví pojišťoven a zajišťoven, protože se týká:
vyrovnávací rezervy (upravuje postup, kterým se stanoví výše tvorby vyrovnávací
rezervy, horní mez škodného poměru, maximální hranice výše vyrovnávací rezervy a definuje podmínky, za kterých lze tuto rezervu čerpat),
technické úrokové míry (určuje maximální hranici a postup, kterým se stanovuje), skladby finančního umístění (vymezuje limity pro jednotlivé položky), zjišťování efektivnosti investičního zajištění,
vlastních zdrojů pojišťovny nebo zajišťovny (určení jejich hodnoty, způsobu výpočtu 34
a definuje položky tvořící garanční fond),
způsobu vykazování solventnosti a způsob vykazování upraveného výpočtu solventnosti.
Součástí již zmíněné harmonizace byly i další důležité návrhy zákonů, které vstoupily v platnosti dnem 1.1.2005:
zákon č. 37/2004 Sb. o pojistné smlouvě
zákon č. 38/2004 Sb. o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona,
a s účinností od 1.5.2004:
zákon č. 47/2004 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla.
2.5 Dohled v pojišťovnictví Výkonem státního dohledu (dozoru) v pojišťovnictví a penzijním připojištěním byl od roku 2000 pověřen Úřad státního dozoru v pojišťovnictví a penzijním připojištění. Řídil se zejména
zákonem č. 409/2004 Sb. (jedná se o úplné znění zákona č. 363/1999 Sb.), ve znění
pozdějších novel 4, a dále obchodním a občanským zákoníkem, zákonem o účetnictví,
daňovými zákony, správním řádem, zákonem o Nejvyšším kontrolním úřadu, zákonem o auditorech a dalšími.
Po vstupu do EU se Úřad státního dozoru v pojišťovnictví a penzijním připojištění stal členem
výboru evropských dozorů (CEIOPS), a od té doby aktivně spolupracoval s mnoha mezinárodními organizacemi, s orgány státních dozorů jiných států, s ústředními správními úřady a s právnickými osobami v oblasti pojišťovnictví a penzijního připojištění.
Úřad státního dozoru v pojišťovnictví a penzijním připojištění působil až do 1. dubna 2006
jako samostatný odbor Ministerstva financí, avšak nyní nově působí pod ČNB (Českou národní bankou) jako „dohled v pojišťovnictví“. K 1. dubnu 2006 totiž vešel v platnost 4
Zákon č. 409/2004 Sb. (úplné znění zákona č. 363/1999 Sb.), o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o
pojišťovnictví), ve znění zákona č. 159/2000 Sb., zákona č. 316/2001 Sb., zákona č. 12/2002 Sb., zákona č. 126/2002 Sb., zákona č. 39/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 381/2005 Sb. a zákona č. 413/2005 Sb.
35
zákon č. 57/2006 o změně zákonů v souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem,
na jehož základě v ČR vznikl jednotný dozor nad finančním trhem. Jelikož se jedná o
čerstvou a pro pojistný trh velice důležitou událost, budu se jí podrobněji věnovat v následujícím bodě. [25]
2.5.1 Trend sjednocování dozorových orgánů Vývojové tendence vedou k tomu, že většina poskytovatelů finančních služeb, jejichž činnost je regulována, působí nyní v několika nebo dokonce ve všech dosud jednotlivě regulovaných oblastech finančního trhu. V důsledku toho u nich vykonávalo dozor několik orgánů. Činnost a kompetence těchto orgánů se začala překrývat a vznikala řada problémů: špatná komunikace mezi dozorovými orgány;
finanční náročnost jak pro regulované osoby, tak i pro dozorové orgány;
vznik mezer v systému dozoru a další problémy.
V této situaci se začal prosazovat názor, že obvyklá koncepce dozoru nad finančním trhem
(dozor rozdělen podle institucí) je již nevyhovující a dozorové orgány by se měly sloučit tak, aby byla zajištěna adekvátní regulace a efektivní dozor nad finančním trhem. Předmětem diskusí je ovšem to, jak by toto sloučení mělo vypadat.
Existuje několik koncepcí dozoru nad finančním trhem, které vycházejí buď ze sektorového uspořádání, nebo z funkcionálního, přičemž sektorový model ve většině zemí převažuje, neboť vznikl na základě historického vývoje. Pro upřesnění, sektorový model doposud fungoval i u nás, celkově převažuje i v ostatních zemích, je však stále více nahrazován.
Základní a často diskutovanou otázkou je vhodnost či nevhodnost integrace finanční regulace a dohledu centrální banky (CB). Příčinou je eventuální konflikt mezi jejím prioritním cílem,
udržovat makroekonomickou stabilitu ekonomiky země, a výkonem jednotného dohledu. Avšak protože CB zajišťuje finanční stabilitu většinou dominantního sektoru bankovnictví, má tedy neustálý přehled o vývoji a likviditě jejich rezervních účtů a navíc zastává funkci věřitele
poslední
instance,
mezinárodními institucemi.
je
pro
vykonávání
36
jednotného
dozoru
doporučována
Přesto se nedá jednoznačně určit, který model jednotného dozoru (zda model CB nebo mimo
CB, nebo zda sektorový či funkcionální koncept) je „vhodnější,“ stejně jako není možné ustanovit jeden z nich za „universální“ pro všechny státy. Obě varianty dozoru mají své klady
i zápory, záleží tedy zcela na dané zemi, který z modelů si zvolí. Co se týká Evropské
centrální banky (ECB), tak ta respektuje princip subsidiarity, to znamená, že otázka institucionálního uspořádání finanční regulace a dohledu ponechává plně v kompetenci členských států a neupravuje ji žádná z řady směrnic ES.
Obecně platí, že země s integrovaným dohledem v instituci odlišné od centrální banky měly
původně sektorový model, v němž byla bankovním dohledem pověřena jiná instituce než centrální banka (skandinávské země, Německo, Rakousko a Belgie). Důležitou výjimku
z tohoto pravidla však představují země, které bankvoní dohled z centrální banky záměrně vyčlenily (Austrálie, Velká Británie, Japonsko, Korea, Estonsko a Lotyšsko). [9],[26]
Některé země, včetně ČR, dávají přednost sjednocení finanční regulace a dohledu v rámci centrální banky, a zde bych zdůraznil některé argumenty, hovořící pro tento typ integrace:
finanční systém ve většině zemí je založený na bankách, a proto bankovní regulace a dohled představují základní obor finanční regulace a dohledu. Jestliže centrální banka
vykonává bankovní dohled, pak je logické soustředit finanční regulaci a dohled do centrální banky;
spojením finanční regulace a dohledu s řízením měnové politiky je velmi dobrým
základem pro koordinaci opatření na stabilizaci měny a finančního systému v období finanční krize;
odolnost vůči výkyvům politického cyklu. Vzhledem k tomu, že centrální banka má ve
většině zemí nezávislé postavení, dokáže tedy zajistit objektivnost a profesionalitu finanční regulace a dohledu v období výkyvu politického cyklu;
centrální banka realizuje úspory na základě dobře vybudované infrastruktury podpůrných služeb. [5],[8],[26]
Pro názornost se v následujícím grafu pokusím zachytit systémy uspořádání finančí regulace a dozoru používané v zemích EU a jejich četnost.
Celkem 11 zemí z 27 sjednotilo dohled nad finančním trhem do instituce odlišné od centrální
banky., 5 zemí má dohled v rámci centrální banky a ostatní země (11) dosud dozor neintegrovaly.
37
Graf č. 4 – Institucionální uspořádání finanční regulace a dohledu v členských zemích EU Institucionální uspořádání finanční regulace a dohledu v členských zemích EU
5
plná integrace v rámci centrální banky
11
plná integrace mimo centrální banku 11
sektorový model
Zdroj: Studie – Institucionální uspořádání finanční regulace a dohledu v Evropské unii a úloha bank Evropského systému centrálních bank ve finanční regulaci a dohledu Vlastní zpracování
2.5.2 Proces integrace finanční regulace a dohledu v České republice V České republice se první krok směrem ke sloučení dohledu (dozoru) uskutečnil v roce 2003, kdy byl na základě smlouvy o spolupráci mezi Českou národní bankou (ČNB), Komisí pro cenné papíry (KCP), Ministerstvem financí (MF) a některými zahraničními regulátory
ustanoven dozor na konsolidovaném základě. Současně byl založen Výbor pro koordinaci
dozoru nad finančním trhem, jehož smyslem bylo především formování obecných politik, koncepcí a strategií dalšího výkonu dozoru nad finančním trhem, řešení vážných systémových problémů na finančním trhu a při výkonu dozoru nad ním, spolupráce při tvorbě příslušných právních předpisů a metodiky atd.
Konsolidovaný dozor vznikl jako reakce na angažování některých bank v ostatních oblastech
finančních služeb a jeho účelem bylo především sledovat rizika, která tím vznikají. V sektoru
pojišťovnictví byl tento problém částečně vyřešen novelizací zákona o pojišťovnictví z roku 2004, která upravuje dozor nad činností pojišťovny ve skupině (doplňkový dozor).
12. května 2004 vláda přijala usnesení o koncepci integrovaného státního dozoru nad finančním trhem, jímž schválila integraci vzhledem k její náročnosti ve dvou etapách.
V rámci 1. etapy mělo dojít k postupnému sloučení 4 dozorových institucí do dvou:
do 30.6.2005 se měl sloučit dohled nad bankami s dohledem nad družstevními záložnami,
38
do 31.12.2005 mělo dojít k integraci dozoru nad kapitálovým trhem a státním dozorem
v pojišťovnictví a penzijním připojištění, aby vznikla nová Komise pro finanční trh (KFT).
2. etapa měla za úkol sjednotit oba dozory do jedné instituce dozoru nad finančním trhem a to
v časovém horizontu let 2009 – 2010.
Během projednávání návrhu zákona o sjednocení dozorů nad finančním trhem v Poslanecké
sněmovně však vláda v srpnu 2005 schválila zásadní změnu v původním záměru integrace, podle které měla být integrace provedena jednorázově. Důvodem bylo především:
dosáhnout pozitivních efektů integrace s předstihem (přibližně 4 roky),
úspora nákladů spojených s technickým a organizačním zajištěním integračního procesu a
možnost dříve přistoupit ke sjednocení pravidel a požadavků dohledu v jednotlivých segementech finančního trhu.
K jednorázové integraci do ČNB se kladně vyjádřila i Evropská centrální banka (ECB) (v
říjnu 2005). Výslovně konstatovala, že sloučení dohledu do jediné instituce je v relativně
malé ekonomice, jakou je česká ekonomika, ideální. Podle názoru ECB je rozšíření pravomoci ČNB na oblast nebankovního dohledu v souladu s jejími úkoly. [28] 2.5.3 Jednotný dozor v České republice Jak bylo již dříve uvedeno, k 1. 4. 2006 došlo ke sloučení 4 dozorových orgánů finančního
trhu v jednu dozorovou instituci. Do té doby vykonávaly dohled nad finančním trhem čtyři instituce:
Česká národní banka (ČNB) pro oblast bankovnictví; Komise pro cenné papíry (KCP) pro kapitálový trh;
Ministerstvo financí (MF) pro sektor pojišťovnictví a penzijního připojištění;
Úřad pro dohled nad družstevními záložnami (ÚDDZ) pro oblast družstevního
peněžnictví.
ČNB přebrala odbornou agendu (včetně odborníků, kteří ji zajišťují) všech původních institucí, jenž tímto zanikly. Sloučení je znázorněno na schématu č. 3. 39
Schéma č. 3 – Sjednocení dozorů
ČNB
KCP
MF
ÚDDZ
ČNB
Zdroj: Zákon č. 57/2006 Sb. Vlastní zpracování
V rámci organizační struktury ČNB vznikly dvě nové sekce, řízené bankovní radou:
sekce regulace a dohledu nad kapitálovým trhem; sekce regulace a dohledu nad pojišťovnami.
Schéma organizační struktury České národní banky je uvedeno v přílohách č. 5 a 6. Dohled nad penzijními fondy, který do dubna 2006 vykonávaly MF i KCP, byl sjednocen do sekce regulace a dohledu nad kapitálovým trhem a dohled nad družstevními záložnami se stal součástí stávající sekce bankovní regulace a dohledu.
Dohled nad subjekty podnikající v oblasti soukromého pojišťovnictví tedy již vykonává ČNB
a současně je i zpracovatelem vyhlášek a opatření (tzv. sekundární legislativy) upravujících tuto oblast finančního trhu. Primární legislativu bude i nadále vytvářet MF. [25],[28]
Zákon č. 57/2006 Sb. o změně zákonů v souvislosti se sjednocením dozoru nad finančním trhem
K 1. dubnu 2006 tedy vešel v platnost tento zákon, který nemá v jistém slova smyslu v české
legislativě obdoby. Novelizuje celkem 33 norem. Těžiště navrhovaných změn spočívá především v přesunu dosavadních pravomocí jednotlivých institucí dohledu na ČNB. Příklad některých změn shrnuje schéma č. 4.
40
Schéma č. 4 – některé změny provedené zákonem č. 57/2006 Sb.
státní dozor
dohled
MF
ČNB
úřad
orgán dohledu
Zdroj: zákon č. 57/2006 Sb. Vlastní zpracování
K výrazné změně došlo v oblasti přípravy právních předpisů upravujících finanční trh.
Doposud připravovala návrhy zákonů v oblasti bankovnictví ČNB, nyní tato odpovědnost přechází na Ministerstvo financí, přičemž ČNB se na přípravě zákonů podílí pouze ve formě
expertní spolupráce. Naopak návrhy prováděcích právních předpisů pro všechny sektory finančního trhu bude připravovat ČNB za expertní spolupráce MF. [20],[28]
Domnívám se, ža tato obousměrná spolupráce může být ku prospěchu, neboť se do všech
dozorovaných sektorů dají zakomponovat zkušenosti pracovníků jak ČNB tak Ministerstva financí.
Výbor pro finanční trh
Nově byl také zřízen výbor pro finanční trh jako poradní orgán bankovní rady ČNB, kde jsou
diskutovány obecné koncepční otázky dohledu nad finančním trhem, nové trendy v této oblasti a případné systémové problémy při výkonu dohledu. Výbor se bude vyjadřovat ke zprávě o výkonu dohledu, kterou bude ČNB každoročně předkládat vládě a Parlamentu. Mezi jeho sedmi členy jsou zástupci volené různými institucemi, což zajišťuje připomínky, odborné názory a hájení zájmů trhu, státu i spotřebitelů. Ve Výboru pro finanční trh zasedne 7 členů:
člen bankovní rady s dohlížecí působností nad útvary vykonávajícími dozor (určený rozhodnutím bankovní rady),
41
dva zástupci Ministerstva financí jmenovaní ministrem financí,
tři uznávaní odborníci na problematiku finančního trhu, jeho regulaci a dozoru volení rozpočtovým výborem Poslanecké sněmovny z kandidátů navržených profesními organizacemi po vyjádření ČNB a Ministerstva financí,
finanční ombudsman (do jeho vzniku finanční arbitr).
Je zřejmé, že jednotný dozor (dohled) je i přes některé výhrady bezesporu jistou výhodou pro všechny účastníky finančního trhu, tedy pro regulované subjekty, jejich zaměstnance, regulátory a v konečném dopadu i pro spotřebitele. [28]
Na základě předchozího textu se domnívám, že v budoucnosti, jakmile se sjednocený dozorový model do jedné instituce “usadí” a “zaběhne”, přinese nám výhody, které shrnuji níže:
omezení překrývání kompetencí jednotlivých dozorových orgánů, jejich lepší vzájemná komunikace a zvýšení efektivity;
větší transparentnost; větší pružnost;
konzistentní postup při výkonu dozoru;
snížení nákladů (např. v důsledku sloučení podpůrných oddělení); lepší logistické provázání jednotlivých dozorů;
větší osobní jistota a profesní perspektiva pro zaměstnance; dosažení výrazně vyšší stability v sektoru finančního trhu; odstranění případné duplicity a šedé zóny; a zejména kvalitnější dohled.
2.5.4 Oblasti působení dohledu (dozoru) Smysl regulace a dohledu v pojišťovnictví v ČR, proces jeho vývoje a tendence, to vše bylo uvedeno. Nyní mohu přistoupit ke stručné analýze jeho činností a kompetencí.
Orgán dohledu v pojišťovnictví se podle zákona zabývá čtyřmi základními činnostmi: povolovací a schvalovací činností, kontrolní činností,
legislativní činností a
ostatními činnostmi. [20] 42
Povolovací a schvalovací činnost
V rámci funkce povolovací a schvalovací uděluje Orgán dohledu především povolení k • • •
provozování pojišťovací nebo zajišťovací činnosti, změně formy pojišťovny,
převodu pojistného kmene, atd.
Nutno dodat, že vstup České republiky do EU přinesl významné změny do rozsahu těchto činností, zejména v souvislosti s již zmíněným „jednotným evropským pasem“.
Kontrolní činnost
Kontrolní činnost je jednou z nejdůležitějších funkcí, neboť má ochránit spotřebitele od nepříznivých výkyvů v činnosti pojišťovny. Orgán dohledu nad pojišťovnictvím musí zajistit dodržování postupů dle platných zákonů a ustanovení a zároveň průběžně kontroluje finanční
situaci pojišťoven. Kontrola je prováděna především pravidelným vyhodnocováním stanovených ekonomických ukazatelů a vykazovaných údajů. Pokud jsou odhaleny
nedostatky v činnosti, pomáhá Orgán dohledu nad pojišťovnictvím mírnými prostředky nasměrovat daný subjekt na „správnou cestu“. Zde je patrný veliký pokrok ve srovnání
s minulostí, kdy se nepříznivá situace řešila na místo průběžné kontroly, až často radikálním a tím pádem nepříznivým řešením jak pro pojišťovny, tak pro jejich klienty.
Obecně lze kontrolní činnost Orgánu dohledu nad pojišťovnictvím shrnout do následujících okruhů:
kontrola solventnosti pojišťoven, hospodaření pojišťoven z hlediska splnitelnosti jejich závazků,
kontrola způsobu tvorby a použití technických rezerv a finančního umístění aktiv, jejichž zdrojem jsou technické rezervy,
kontrola plnění rozhodnutí vydaných ČNB,
kontrola souladu provozovaných činností s uděleným povolením,
kontrola způsobu vedení účetních postupů a účinnost aplikovaného vnitřního kontrolního systému pojišťovny.
Orgán dohledu v pojišťovnictví provádí kontrolní činnost pojišťoven pomocí dvou rozlišných
metod, a to kontrolou „od stolu“ a kontrolou „na místě“.
Kontrola „od stolu“, tedy na dálku, se uskutečňuje pravidelně každý rok po ukončení účetního období pojišťoven, ale může být provedena kdykoliv o to Orgán dohledu nad pojišťovnictvím 43
požádá. Jejím hlavním úkolem je vyhodnotit základní ekonomické ukazatele pojišťoven na
základě předložených výkazů (výkazy solventnosti, výkazy o tvorbě a výši technických rezerv a skladbě finančního umístění aktiv, rozvahu, výkaz zisků a ztrát).
Kontrolu „na místě“ provádějí pracovníci Orgánu dohledu nad pojišťovnictvím přímo
v prostorách kontrolovaných pojišťoven, většinou na základě nepříznivých výsledků předešlé kontroly „od stolu“.
Legislativní činnost
Obsahem legislativní činnosti je příprava návrhů vyhlášek a opatření upravujících pojištění a
pojišťovnictví, a také účast na připomínkovém řízení v legislativním procesu tvorby ostatních právních předpisů.
Primární legislativou se zabývá Ministerstvo financí. Jedná se o přípravu zákonů, návrhů,
předpisů, ale také zavádění ustanovení směrnic a doporučení rady Evropských společenství do české legislativy.
Ostatní činnosti
Orgán dozoru (dohledu) nad pojišťovnictvím vykonává také další činnosti, mezi které například patří:
analytická a statistická činnost;
registrační činnost – vedení seznamů a registrací odpovědných pojistných matematiků, zprostředkovatelů, samostatných likvidátorů pojistných událostí;
metodická činnost – vyhodnocuje výkazy solventnosti pojišťoven, zabezpečuje osobní
účast svých pracovníků na přípomínkových řízeních nové legislativy, popř. zpracovává návhry podzákonných legislativních norem;
poradenská činnost – jde o vyřizování petic, stížností, oznámení a podnětů;
spolupráce s partnerskými institucemi – Orgán dohledu nad pojišťovnictvím aktivně
spolupracuje s tuzemskými i mezinárodními partnerskými institucemi, např. spolupráce s českými profesními institucemi, jako je Česká asociace pojišťoven
(ČAP), Česká kancelář pojistitelů (ČKP), Česká společnost aktuárů, Komora pojišťovacích makléřů, Česká asociace pojišťovacích makléřů a některými dalšími, jejichž činnost přímo ovlivňuje český pojistný trh. [4],[20] 44
2.5.5 Činnosti v rámci Evropské unie Orgán dohledu nad pojišťovnictvím se aktivně podílí na mnoha činnostech v rámci Evropské unie v oblasti pojišťovnictví. Zejména chci zdůraznit ty nejdůležitější, a to směrnice první až třetí generace, které podstatně ovlivnily trend sjednocování pojistného trhu v rámci EU.
Orgán dohledu nad pojišťovnictvím byl již v období před vstupem do Evropské unie plně
zapojen do činnosti ve strukturách EU, tehdy ještě pod názvem Úřad státního dozoru v pojišťovnictví a penzijním připojištění. A to zejména v oblasti harmonizace českého pojistného práva s legislativou EU, tedy implementace příslušných evropských právních
norem do práva českého. Zde se jedná o jednotlivá ustanovení a principy jednotného trhu, zakotvená zejména ve směrnicích první až třetí generace. Tyto směrnice byly podle mého
názoru základním kamenem sjednocování, proto se o nich v následujícím textu zmíním.
Samozřejmě v současnosti jsou implementovány směrnice dalších generací (viz příloha č. 5), jenž stanovují pravidla pro jednotný pojistný trh, avšak směrnice první až třetí generace byly ty nejdůležitější pro počátky integrace jednotného evropského pojistného trhu. V souhrnu se jedná o implementaci těchto směrnic: neživotní pojištění
o Směrnice Rady č. 73/239/EEC – 1. směrnice neživotního pojištění, o Směrnice Rady č. 88/357/EEC – 2. směrnice neživotního pojištění, o Směrnice Rady č. 92/49/EEC – 3. směrnice neživotního pojištění,
životní pojištění
o Směrnice Rady č. 79/267/EEC – 1. směrnice životního pojištění, o Směrnice Rady č. 90/619/EEC – 2. směrnice životního pojištění, o Směrnice Rady č. 92/96/EEC – 3. směrnice životního pojištění.
V příloze č. 6 jsou uvedeny obsahy jednotlivých směrnic první až třetí generace. Samozřejmě se Orgán dohledu nad pojišťovnictvím zabýval implementací i následujících Směrnic a celounijními snahami o zjednodušení legislativního rámce ES. V dalším textu je
uvedeno pouze několik málo činností, do kterých se Orgán dohledu nad pojišťovnictvím dále zapojuje.
45
Další činnosti v rámci Evropské unie
Orgán dohledu nad pojišťovnictvím, tehdy ještě pod názvem Úřad státního dozoru v pojišťovnictví a penzijním připojištění, měl za úkol dozorovat implementaci legislativy a její
dodržování v rámci výše velmi stručně zmíněných směrnic první až třetí generace, a to z důvodu harmonizace jednotného evropského pojistného trhu.
Orgán dohledu nad pojišťovnictvím se prostřednictvím Výboru pro pojišťovnictví Evropské komise (EK) podílí také na projednávání návrhů nových směrnic. Zástupci Orgánu dohledu nad pojišťovnictvím se pravidelně účastní jednání pracovních skupin v rámci EK i Výboru
evropských supervisorů pro pojišťovny a penzijní fondy (CEIOPS) zabývajících se různými
projekty, např. Solventnost II, který by měl vyústit do návrhu nové směrnice nebo směrnic řešících novým způsobem solventnost pojišťoven.
Dozorová činnost Orgánu dohledu nad pojišťovnictvím se také projevuje zapojením do činnosti CEIOPS a jeho pracovních skupin. Pracovní skupiny CEIOPS jsou např.: Insurance Group Supervision Working Group (IGSWG)
ČR se účastní jednání Pracovní skupiny pro dohled nad pojišťovnami ve skupině již
od roku 2003. Cílem a základní pracovní náplní této skupiny je zprostředkovat spolupráci orgánů dozoru členských zemí EU v oblasti pojišťovnictví při aplikaci Směrnice č. 98/78/EC o doplňkovém dozoru nad pojišťovnami ve skupině.
Solvency II – Group/Cross Sector – Expert Group
Pracovní skupina “Cross-sector” vznikla na jaře 2004, v důsledku potřeby zlepšit kontrolu pojišťoven ve skupinách a ve finančních konglomerátech. Skupina
zpracovává podklady pro přeshraniční spolupráci dozorových orgánů zemí EU a také se snaží nalézt odpovědi na některé otázky zadané CEIOPSu Evropskou komisí v tzv. třech vlnách dotazů pro přípravu projektu Solventnost II.
Solvency II – Pillar I – Expert Group
Tato skupina zpracovává problematiku Solventnosti II. z hlediska odborného a pojistně matematického.
Solvency II – Pillar III/Accounting – Expert Group
Expertní skupina zabývající se účetnictvím. V rámci projektu Solvency II plní úkoly
zadané vedením CEIOPS v oblasti transparentnosti trhu, tržní disciplíny atd. a dále
také monitorováním vývoje v oblasti účetnictví a jeho vlivu na dozorovou činnost pojišťoven. [4],[29]
46