V srdci církve budu láskou

Příprava na Misijní neděli nejen pro děti – Misijní kalendář 2014

V srdci církve budu láskou Metodické poznámky: Misijní kalendář je obdobou Adventního kalendáře, ovšem tentokrát slouží k přípravě na slavení Misijní neděle jako vrcholu měsíce misií – října. Ke každému dni je uvedeno krátké zamyšlení a poté nějaký úkol nebo úkoly, někdy upravený pro mladší a starší věk, případně je potřeba úkoly dle potřeby upravit. Kalendář je připravený jako určité vodítko, se kterým se dá pracovat velmi individuálně dle potřeb a možností katechety a dětí. Kalendářem lze procházet individuálně např. v rodině nebo v rámci výuky náboženství, kdy lze část projít společně a zadat některá zamyšlení nebo úkoly na domácí práci nebo je posílat denně mailem a při dalším setkání se podělit o jejich plnění. Záleží na možnostech a nápadech vyučujícího. Spojovacím článkem Misijního kalendáře je apoštolská exhortace papeže Františka – Evangelii gaudium a promítne se do něj i život světců měsíce sv. Terezie od Dítěte Ježíše (patronky misií) a Jana XXIII. (byl ředitelem Papežských misijních děl v Itálii, byl letos svatořečen a 11.10. se slaví jeho svátek) a dotkne se též smutného výročí začátku 1. světové války s propojením se současnými problémy světa misií. Text k zamyšlení, který vychází z apoštolské exhortace je poněkud upraven, aby byl srozumitelný i mladším dětem ovšem pro mladší školní (příp. předškolní věk) je i tak nutné, aby ho vyučující ještě zpracoval. Číslo v závorce na konci zamyšlení uvádí příslušný originální odstavec papežova textu. V textu také nejsou zcela všechny nové pojmy detailně vysvětlovány např. Karmel. Je na tom, kdo materiál používá, aby dle znalosti dětí případně potřebné dovysvětlil nebo nechal děti samostatně zjišťovat, a pak zkorigoval. Úkoly jsou směrovány spíše ke starším dětem, asi tak od 9let výše. Předpokládám, že schopný katecheta je bude umět upravit pro mladší věk nebo je vlastně provede spolu s dětmi. Plnění úkolů nemá jediné řešení, jde spíše o otevření cest a navození dalšího hledání. V některých případech je k jednotlivým dnům jakési řešení uvedeno (např. některé odkazy webových stránek) zcela na konci. Ovšem nikdy tato řešení nejsou úplná. Jde mi také o opakovanou starost sv. otce Františka, že máme tvořit jednotu v různosti. Takže plnění úkolů by mělo děti i motivovat k tomu, co zajímavého objevil ten druhý a rozšiřovat si tak navzájem obzory. Řada úkolů také počítá s prací na internetu. Je to dnes nástroj běžné komunikace a je důležité, aby se v něm děti učily hledat i náboženská témata. Pro starší děti předpokládám rovněž založení Facebookové skupiny s názvem Misijní neděle, ve které budou zamyšlení a úkoly zadávány na jednotlivé dny a účastníci se budou moci propojit navzájem v diskuzním fóru. Celý kalendář berte jako jistý rámcový návod, nástroj či odrazový můstek, který můžete využít dle svých možností a tvůrčích schopností. Byla bych ráda, kdyby se vám i dětem s ním dobře pracovalo a přinesl Vám všem něco nového a navzájem nás více propojil. Ještě pro úplnost literaturu, ze které jsem vycházela. Při zpracování textů jsem pro jednodušší použití necitovala jako ve vědecké práci, ale uvádím zde, z čeho jsem čerpala: M. Holková – Terezka Martinová; Terezie z Lisieux – Autobiografické spisy; G. Gaucher – Životopis Terezie z Lisieux; Johannes XXIII. – Bilder eines Lebens; R. Kvaček - První světová válka a česká otázka I. Šedivý – Češi, české země a velká válka články: P. Švec – Tisíce kamenných vzpomínek na šílenosti velké války Mf Dnes z 24.7. 201 T. Petráček - Velká válka 1914 -1918 a západní civilizace. Proč a co si připomínat? http://www.christnet.cz/clanky/5311/velka_valka_1914_1918_a_zapadni_civilizace_proc_a_co_si_pripomi nat.url SM. Angelika, SCB – Papežská misijní díla, diecézní ředitelka pražské arcidiecéze, Pro případné dotazy a reflexi: [email protected]

30. září Zítra začíná měsíc říjen, který je v katolické církvi mimo jiné také měsícem misií. Slovo misie je odvozeno od řeckého slova missio, což znamená poslání. Všichni, kdo patříme k církvi, máme poslání: ukazovat Boží lásku, kterou jsme sami poznali, a poznáváme. Už od roku 1926 je třetí říjnová neděle – letos tedy 19. října – tzv. Misijní nedělí. Abychom se na ni mohli lépe připravit, je na každý říjnový den připraveno krátké zamyšlení a s ním spojený úkol. Kdo má chuť, umí to s počítačem a je mu více než 13let může si každý list kalendáře přečíst na Facebookové skupině „Misijní neděle“, kde se může s ostatními dělit o své zkušenosti, zážitky a výsledky. Úkol pro dnešní den: Vezmi si list papíru (třeba formát A4, ale může být i jiný) a namaluj si obrys srdce. Neboj se, že to nedokážeš, jde to docela lehce. Pokud si přece jen netroufáš, popros někoho dospělejšího. Potom si vezmi pravítko a rozděl srdce na různých 18 dílů. Pokud myslíš, že nevíš jak, zkusím dát radu: Nejprve jednou čárou rozděl srdce na dvě části. Pak každou tuto část na tři. Takže je teď částí celkem 6. Ty rozděl zase na tři. Vznikne něco jako „gotické okno“. Tehdy se docela malá sklíčka zalévala do olova, až vznikla okenní výplň. Zítra se dozvíš, jak budeme naše „okno“ dále upravovat.

1.října Dnes má svátek sv. Terezie od Dítěte Ježíše patronka misií. Je také známá pod jmény Terezie od Ježíška, malá Terezička či Terezie z Lisieux, podle města, kde se narodila. Už jako malá se rozhodla, že se chce stát velkou svatou. Svým úsilím se jí podařilo již v 15. letech vstoupit na Karmel. Pro mladou dívenku nebyl život v přísném klášteře lehký, ale ona přemáhala všechny obtíže s láskou a úsměvem. Dobře malovala a psala i duchovní básně. Dokázala se usmívat, i když trpěla těžkou nemocí. Zemřela velmi mladá, bylo jí 24 let. Napsala také svůj vlastní životopis, jmenuje se Dějiny duše, a tak o ní hodně víme od ní samotné. Přála si být mučedníkem, knězem, misionářem…, ale jak to měla udělat, když byla v uzavřeném klášteře? Sv. Pavel přirovnává církev k tělu, kde každý z nás je jednou částí. Terezie hledala své místo, až je objevila. Aby tělo mohlo žít, musí mít srdce. Aby církev mohla žít a pracovat, je potřeba mít rád Boha i lidi. Sv. Terezie tak našla své místo, píše: „Mým povoláním je milovat. Ano, našla jsem své místo v církvi, a toto místo jsi mi dal ty, můj Bože. V srdci církve, své Matky, budu láskou, a tak budu vším, a můj sen se splní.“ Úkol pro dnešní den: Sv. Terezie slibovala, že po své smrti bude z nebe posílat na zem déšť růží, takže její obraz nebo sochu poznáte podle toho, že mívá kříž a kytici růží. Podívejte se, jestli nemáte doma nějaký takový obrázek nebo snad máte sochu v kostele? Pro ty menší tu mám jeden obrázek sv. Terezie, který si mohou nechat vytisknout a pak sami vybarvit. Ovšem Terezie žila v době, když už byla fotografie a některé se nám zachovaly. Můžete si je prohlédnout. A ti větší, co pracují s počítačem, mohou najít její další fotografie a také mohou zjistit, jestli existuje v České republice klášter karmelitek nebo je jich dokonce víc? Asi už je jasné, proč jsme si včera namalovali srdce. Po splnění úkolu si vybarvi jedno „sklíčko“ jakou barvou chceš.

obrázek pro případné vymalování

tak vypadala malá Terezie Martinová

a takto už jako karmelitka, sestra Terezie od Dítěte Ježíše

2. října 17. května 1925 zapsal papež Pius XI. Terezii Martinovou, tedy sestru Terezii od Dítěte Ježíše,do seznamu svatých a už o dva roky později ji prohlásil se sv. Františkem Xaverským, který odešel až do Indie a zemřel na hranicích Číny, za hlavní patronku misií na celém světě. Jak je to možné? Od svých patnácti let přece nikdy neopustila svůj klášter! Poslyšte dvě události z jejího života: Jednoho říjnového dne, kdy se pere prádlo, si převorka zavolá sestru Terezii stranou. Jednadvacetiletý seminarista právě napsal na Karmel, aby požádal o sestru, která by se zvlášť obětovala za spásu jeho duše a pomáhala by mu modlitbami a oběťmi, aby až bude misionářem, mohl zachránit mnoho duší. Převorka určuje pro tento úkol sestru Terezii. Ta je zaplavena velkou radostí. Pán Bůh zřejmě plní její touhy jednu za druhou. Odjakživa snila o tom, že by chtěla mít bratra kněze. Ovšem její dva bratři zemřeli malí, a tak neměla žádnou naději. A vida ve dvaadvaceti letech jí nebe posílá bratra jejího věku, budoucího kněze, který je navíc ještě budoucím misionářem. Okamžitě skládá modlitbu pro abbého Belliéra. Zdvojnásobí své snahy a nabídne za něho všechny modlitby a oběti. V květnu následujícího roku volá převorka Terezii do své kanceláře. Srdce mladé sestry prudce bije, nikdy si jí matka převorka takto nevolala. Jde o to, že jí chce svěřit šestadvacetiletého misionáře, abbého Adolfa Roullanda, který má být vysvěcen na kněze a pak má odjet do Číny. Před odjezdem novokněz přichází slavit jednu ze svých prvních mší sv. na Karmel. Pak se brzy nalodí a odpluje do Číny, do S´-čchuanu na východě. Karmelitka si tam, kde obvykle pracuje, připíchne mapu tohoto kraje, aby mohla sledovat cestu svého nového bratra. V hloubi duše cítí sestra Terezie velikou radost. Pán dál vyplňuje všechny její touhy. Ztratila dva bratry; dostává dva bratry misionáře. Horlivost karmelitky musí objímat celý svět. Úkol pro dnešní den: Při vybarvování dalšího „sklíčka“ mysli na misionáře a pros pro ně o Boží požehnání v jejich práci. Ti starší se mohou zamyslet, zda vědí o nějakém misionáři, který pochází z České republiky a odešel do misií? Dá se to nějak zjistit? 3.října Loni v listopadu napsal papež František povzbuzení (cizím slovem exhortaci) právě proto, aby nás povzbudil v našem misijním poslání. Toto povzbuzení tedy exhortace se jmenuje Radost evangelia – latinsky Evangelii gaudium. V dalších listech kalendáře se budeme nad jeho slovy zamýšlet a také zkusíme něco podle nich udělat. Sv. Terezie nám k tomu jistě dodá chuť. Abychom mohli být nadšení pro misie, musíme zažít osobní setkání s láskou Ježíše, jenž nám přinesl spásu. Protože jsme poznali, jak nás má Pán Ježíš rád, proto ho chceme představit i druhým, to je misijní poslání. Abychom to dokázali, musíme se zastavit před Ním, dovolit Mu, aby na nás pohlédl, setrvávat před jeho pohledem plným lásky. (264) Úkol pro dnešní den: Dokážeš pár minut zůstat v tichu (ten, kdo je menší dvě nebo tři minuty, ti starší i pět), třeba chvíli v kostele nebo doma před křížem, a jenom si uvědomit, že Pán Ježíš je tu s Tebou, dívá se na Tebe a má z Tebe radost. Možná Tě v tu chvíli napadne, co hezkého se Ti přihodilo, že jsi měl něco dobrého, máš kamaráda… Nebo se ale zrovna dnešní den přihodilo něco, co bylo nepříjemné, něco se nepovedlo… jen tak chvíli seď a představ si, že se Ježíš na všechno to dívá, má radost s Tebou a také je mu líto, když máš starosti, cítí Tvou bolest. Bylo to těžké být chvíli jenom potichu s Ním? Můžeš si také vzpomenout, že Ježíš je s Tebou i ve chvíli, kdy jdeš venku, něco hraješ s kamarády, jsi ve škole, hádáš se se sourozencem, pomáháš mamince, tam všude je ti blízko. A tak se s Ním teď poraď, které „sklíčko“ a jakou barvou, vyplníš dneska.

4. října Dostali jsme milost Ducha svatého a s ní dar víry a lásky, píše nám papež František. Proto je milosrdenství jako vnější skutek největší ze všech ctností, obdarovává totiž druhé a především ulevuje bídě druhých. Je to úkol především toho, kdo je nadřazený, a proto se tvrdí, že Bůh prokazuje milosrdenství a tím projevuje svoji všemohoucnost. Opravdová moc se tedy projevuje milosrdenstvím. V našem životě jde o to, abychom „zachovávali“ to, co nám přikázal Pán Ježíš a jako odpověď na jeho lásku dokázali plnit nové přikázání, které je první, největší a nejlépe nás ukazuje jako jeho učedníky: „To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás.“(37, 162) Úkol pro dnešní den: Pán Ježíš učil apoštoly, a tím i nás, abychom se měli navzájem rádi. Jenom když se budeme mít navzájem rádi, můžeme někoho nadchnout pro Krista. A tak ten dnešní úkol nebude úplně snadný. Zkusme udělat něco dobrého pro druhé, bez rozmrzelosti něco o co nás někdo poprosil - (půjčit hračku kamarádovi nebo sourozenci, udělat práci, o kterou nás rodiče požádali i když se nám zrovna nechce, nebo sami objevit něco, co by jim udělalo radost. Jenom ten, kdo umí druhým pomoci, umí být kamarád, umí ustoupit, je opravdu velký, opravdu cool. Když něco takového dneska dokážeme, můžeme vybarvit další „sklíčko“…. 5. října Jako křesťané nežijeme osamoceně. Podle papeže Františka máme mít duchovní radost z toho, že jsme lid a také zůstáváme nablízku obyčejnému životu lidí, blízko svým spolužákům, kamarádům, sousedům… Ježíš když s někým mluvil, díval se mu do očí, díval se na něj s láskou a i my bychom to měli umět. Měli bychom mít lásku k lidem, setkávat se s nimi, mít s nimi soucit, vzájemně se podepírat a být součástí toho někdy docela chaotického davu, který se ale může proměnit na opravdovou zkušenost bratrství, na solidární karavanu, na svatou pouť. Prostě umět držet pohromadě, stát při sobě a dělat dobře to, co mám dělat. (87; 269) Úkol pro dnešní den: První místo, kde se učíme žít s druhými, je naše rodina. Dnes měj radost ze své rodiny. Je neděle, tak zkus s rodiči projít nějaké starší fotografie, třeba když byli malí nebo když ty jsi byl malý nebo malá, vyprávějte si spolu, co hezkého jste prožili. Zažili jste společně také nějaké dobrodružství? Můžete si také namalovat svou rodinu, váš dům nebo nějakou příhodu z dovolené, ti starší mohou napsat vyprávění, nebo třeba i báseň… Jakou barvu bude mít rodinné „sklíčko“ tvého srdce?

6. října Pokračujeme zamyšlením papeže Františka. Připomíná nám, že základem života podle evangelia je život s druhými, a to také znamená pečovat o druhé. Už v prvním listě našeho kalendáře jsme si připomněli, že církev, tedy ti, kdo k ní patří, mají být misionáři, tedy svědčit o Boží lásce k nám. To tedy znamená, že na prvním místě musí mít účinnou lásku k druhým a soucit, který rozumí, pomáhá a podporuje. (177,179) Úkol pro dnešní den: Zkus si vzpomenout, kdy Ti někdo pomohl, když Ti bylo těžko, kdy někdo s Tebou měl soucit. Co udělal, aby ti dokázal soucit? Bylo ti to milé? A teď si také vzpomeň, jestli si umíš všimnout, když někdo potřebuje Tvoji pomoc, umíš se ho zeptat, jestli potřebuje pomoc? Vzpomeň si, kdy jsi měl(a) ty s někým soucit. Kdo chce, může si k tomu něco namalovat nebo si napsat krátké vyprávění, můžete si o tom večer povyprávět i doma. Nakonec nezapomeň na další“ sklíčko.“

7. října I dnes budeme pokračovat zamyšlením papeže Františka. Říká nám něco o tom, jak se učit lásce ke druhým. Potřebujeme se cvičit v umění druhé slyšet, ale ještě víc jim doopravdy naslouchat. Pokud se totiž chceme s druhými opravdu potkat, musíme mít dovednost srdce vytvářet blízkost, bez ní není žádné skutečné duchovní setkání. Když umíme naslouchat, umíme také najít správná gesta pro druhého a správná slova. (171) Úkol pro dnešní den: Zeptej se dnes dvou lidí (doma, ve škole) jak se měli, co prožili a opravdu poslouchej, co Ti říkají. A jeden úkol pro ty trochu starší – zamysli se nad tím, jestli není někdo ve třídě nebo doma (možná mladší otravující sourozenec, ne zcela sympatický spolužák, starý soused...) koho se obvykle neptáš jak se má. Zkus se zeptat právě jeho jak se má, co dělal včera a opravdu mu naslouchej a zapamatuj si něco zajímavého. Až budeš vybarvovat další „sklíčko“, tak si vzpomeň, co ses dověděl.

8. října Stále nás provází povzbuzení, tedy exhortace, papeže Františka Radost evangelia. Připomíná nám, že to nejdůležitější, co můžeme pro druhého udělat, je věnovat mu pozornost a umět druhého ocenit, i toho, který se nám zdá nesympatický, i když má jiné zájmy, čte jiné knihy nebo pochází z jiné země, má jinou barvu pleti, modlí se trochu jinak…(199) Úkol pro dnešní den: Začíná přituhovat. Není vždy snadné druhého ocenit, všimnout si co je na něm dobrého, zvlášť ne, když se v něčem liší, je jiný, než všichni ve třídě, v partě, ve spolču… Abychom nezapomněli na naši sv. Terezii. Našla jsem v knize, která vypráví o jejím životě, jeden příběh: Terezka byla ve třídě trochu odstrkovaná a bylo jí smutno. Violetka je dnes dokonale mrzutá. Zapomněla si doma svačinu. Mívá chuť k jídlu, i když není přestávka, ráno si trochu přispala a svačina zůstala doma. Potká Terezku: „Proč se mračíš Vio?“ „Protože mám zlost. Víš, zapomněla jsem si doma svačinu.“ „A jeje!“ vyhrkla Terezka. „Ty se svou dobrou chutí!“ Violeta se nadula. „Jím pořádně, to je toho. Alespoň nejsem takový skřítek jako ty.“ Zlobila se a nijak se nepodobala něžné květině, jejíž jméno nesla. Připomínala spíš svou kostrbatou tloušťkou brambor nežli fialku. Také mluvidla měla náramně mrštná a nic jí nevadilo, že při řeči prská. Děti se jí smávaly, prý je s ní nejlépe mluvit za rozevřeným deštníkem. Terezka jako by neslyšela, že si Violeta na ni tak vyjela, kvůli její slabosti. Vzpomněla si, jak jí je nepříjemné, když o ní druzí mluví jako o křehotince. Podívala se na spolužačku. Pojednou s ní pocítila soustrast. Ostatní se Violetě často posmívají pro její nevzhledný zevnějšek. „Koblížku!“ volají na ni. „Ty bábovko!“ občas ji některá šlehne. Via nemůže za to, že není hezká a ke všemu teď ještě musí být o hladu. Bez rozmýšlení dá Terezka Violetě sáček se svou svačinou a odběhla. Violeta se vydala za ní, přece jí nemůže sníst celou svačinu. Nahlédne dovnitř, přivoní a než se naděje dá se do jídla. Po cestě k Terezce se ještě zamyslí nad tím, co mají příští hodinu. Už stojí před Terezkou, ale v ruce má prázdný sáček. „Jsem trdlo,“ řekla upřímně. „Chtěla jsem Ti vrátit svačinu nebo se alespoň rozdělit a nesu Ti prázdný sáček. Všecko jsem snědla, ani nevím jak. „Z toho si nic nedělej, jen když Ti chutnalo.“ Violeta zrozpačitěla. „Terezko, kdybys chtěla, mohly bychom být přítelkyně.“ Od té doby se Violeta ujímala své malé přítelkyně vždy, kdykoliv ji spolužačky odstrkovaly. (Tato příhoda a ještě mnoho dalšího o dětství sv. Terezie od Dítěte Ježíše se

můžeš dočíst v knize Terezka Martinová od Marie Holkové. Pokud ji nemáte doma, dá se půjčit v knihovně.) Není snadné druhé ocenit, často vidíme na druhých jen jejich chyby. A velmi těžké je ocenit někoho, koho všichni odstrkují nebo komu se posmívají. Vyjmenuj si všechny spolužáky ve třídě a na

každém najdi něco pěkného. PS: Pomůcka, možná znáš hru Místo po mé pravici je volné a já si přeji, aby si tam sedl ten a ten, protože + a teď něco, co je na něm pěkné. Můžeš tak projít svou třídu a nezapomeň, že do třídy patříš i Ty! A ještě jedna rada i poděkování je ocenění, tak alespoň někomu, komu běžně neděkuješ, poděkuj – třeba kuchařkám v jídelně, že uvařily oběd nebo….už nebudu napovídat, určitě přijdeš na řadu dalších. 9. října Předně doufám, že jsi neopomněl(a) včera vybarvit další „sklíčko“ srdíčka. Dnes nás papež dále povzbuzuje k tomu, abychom se uměli mít rádi. Všichni máme někoho, kdo je nám sympatičtější a někoho, s kým je to těžší. Dokonce se může stát, že nám někdo něco provedl a třeba i právem se na něj zlobíme. A papež nás učí, co v takové chvíli dělat. Máme se za něj modlit. Cože? Jak? Můžeme klidně říct Pánu: „Pane, jsem rozzloben na toho či onu. Prosím Tě za něho a za ni.“ Modlit se za člověka, na kterého se hněváme, je opravdovým krokem k lásce a je to úkon evangelizace, což je přinášení evangelia druhým. (101) Úkol pro dnešní den: A je to úkol opravdu nelehký. Je někdo na koho se zlobíš, s kým nemluvíš, s kým nechceš být ve dvojici, v družstvu, s kým si nechceš hrát, komu se Ti nechce pomáhat, kdo ti ublížil? Pomodli se za něj, tak jak nás to učí papež. Řekni, že se zlobíš, že se Ti nechce… ale popros za něj nebo za ni Pána Boha o požehnání. A vzpomeň si na to, až se zase jindy rozzlobíš. Je to opravdu moc důležité, jak uvidíme zítra. Dnes si vyber pro další dílek zvlášť hezkou barvu.

10. října. Není úplně jednoduché modlit se za toho, na koho se zlobím. Ale je to velmi důležité! Z každého malého hněvu mezi dvěma lidmi, který se nesnaží řešit mírem, ale pěstmi a pomstou, postupně vznikají větší a větší, až vedou k válce ve velkém. V České republice žijeme už dlouho v míru. Válku známe jen ze zpráv, z filmů, z vyprávění nebo možná z počítačových her. Žijeme si docela pohodlně a máme dojem, že nás válka nemůže potkat. Před sto lety si to lidé v našich zemích mysleli také. Ovšem najednou, z touhy po pomstě byl v Sarajevu zastřelen Ferdinand d´Este, následník Rakousko-Uherského císaře. Lavina pomsty se dala do pohybu. Nahromaděné nepřátelství a nenávist spustily válku mezi státy. Ta trvala celé čtyři roky. Postupně do ní vstoupily země celého světa. Zemřelo v ní mnoho lidí, nejen vojáků, protože se začaly používat bomby a jedovaté látky. Ještě více lidí zemřelo na její následky – hlad a nemoci. Válka se nevyhnula nikomu a byla krutá. Úkol pro dnešní den: Bude to vlastně několik úkolů. Asi jsi už ve škole slyšel(a) o 1.světové válce, které se původně říkalo Velká válka. Objevuje se spousta dokumentů, a některé z nich se dají velmi snadno najít i na internetu. Mě zaujaly stránky: http://velka.valka.cz/ ,kde jsou přepisy deníků obyčejných vojáků. Našla jsem tam jeden, který vypráví o tom, co prožíval obyčejný voják pan František Vančura ze severních Čech na frontě před sto lety, právě ve dnech našeho kalendáře: 30.9.Již zase konec měsíce a naděje na ukončení dosud žádná. Život náš ubíhá stále stejným proudem. Každý den a večer slyšeti je střelbu z děl i pušek a hrozný ohňostroj jest viděti. Co asi ubožáků tam v liniích umírá a co milých jejich doma na ně vzpomíná. 2.10.Dnes jsem byl zase po dlouhém čase na srbské půdě přes řeku Sávu. Přes most, pionýry postavený, přešli jsme na srbský lesnatý břeh, kde dosud viděti bylo účinky jak našich, tak i srbských granátů. Staré, silné stromy na koncích uraženy, některé vyvráceny a větve trčí dolů jak uražené rámě. Večer při svitu zapadajícího slunce vracel jsem se zpět a granáty zase pějí svoji píseň. Čarokrásná, avšak hrozná podívaná jest na břehy Sávy, které jak pozlaceny by byly, paprsky ze sebe vynáší.

4.10.Dnes slavím svůj svátek. V předvečer podařilo se mi též koupit trochu cukroví a za povídání našich reservistů usnul jsem v našich nynějších postelích. Celou noc sny přiváděly mě do Prahy, k mojí Marušce. Však jaká skutečnost byla ráno. Na oslavu jmenin našeho Císaře a Krále sloužena byla polní mše svatá na břehu Sávy a rány z děl, třeba by vždy nevhodně, vyplňovaly vojenské salvy, které při takové příležitosti v času míru se střílejí. Pěvci od štábní kompanie pěli kostelní chorály, mezi nimi i Svatý Václave. Vůbec, celá mše byla jen česká, ač přítomen byl celý sborový štáb. Co myšlének přešlo mi hlavou tuto chvíli, vzpomínal jsem ještě na poslední můj svátek, který slavil jsem v Praze, a jak letos obrátil se ten den. Jen však mi potěšilo, že i dnes obdržel jsem od mojí Máni zase dopis. Ten vždy jest mojí myšlenkou do příštího a čas tak rychleji ubíhá. (Psáno na zadku vozu, kdy měl jsem službu za hřmění děl.) 10.10.Den ubíhá za dnem, slunce střídá se deštěm a v tomto počasí stojíme a očekáváme, co dále se díti bude. Na dnešní den celou noc hrozně bolel mě zub a rozhodl jsem se ráno jej nechat vytrhnout. Byl jsem u lékaře a také snadno mně jej vytrhl. Mám zase po bolesti. Vzpomínám, jak asi v Praze to vyhlíží. Jak rád octl bych se zase u mojí Máni, a v objetí zapomněl na vše, co kolem se děje. Však jen marné touhy a nic více. 13.10. Dnes večer započalo zase střílení a až do zítřejšího jitra ustavičně se jen střílí. Co vlastně se dále bude díti? Čekáme každý den, že zase půjdeme do Srbska, však stále a stále nic... 14.10. Večer seděli jsme v našem pokoji a bezstarostni, jak by jen manévr byl, bavili se pospolu, když najednou hrozná kanonáda a rachot pušek, že okna se třásla, poučila nás, že jest válka. Šel jsem se podívat na břeh Sávy, kde hrozná podívaná se naskytla. Od praskajících šrapnelů a výstřelů z děl celá krajina osvětlená, do čehož ještě rakety a reflektory svá světla vrhaly. Vrány a krkavci ze spánku vyrušeni s křikem obletovali les, který jen hučel od praskajících granátů. Hrůzná podívaná. [Psáno pravděpodobně 14.10.1914]

Válečný ohňostroj Dnešního dne prorokoval každý, jak každý již těchto věcí jest znalcem, noční srážku u pověstné již "Dampfstrasse". Bylo po "befelu" i odebrali jsme se do našeho bytu, do pokoje, kde 12 nás na zemi připraveno měli lůžko. Samí veselí hoši a tak při vzájemném škádlení a povídání tak veseli, že zapomněli jsme, že nalézáme se ve válce. Právě každý smál se podařenému vtipu jednoho, když okna se zatřásla a v zápětí hrozná rána umlčela náš smích. Každý vyskočil a naslouchal. Vyběhl jsem ven na břeh Sávy, kde naskytla se mi čarokrásná, však hrozná podívaná. Byla úplně tmavá bezhvězdná noc. Sáva, která v těchto místech rozdělena jest ostrovem, matný svit vydávala. Náhle zase pětkráte se zablesklo, v zápětí hned hřmot děl, do čehož mísil se rachot pušek. Toto bylo jako znamením. Blízko na břehu stojící baterie vypálila též salvu a nyní rozpoutal se boj v celém okolí. Ohlušující rána stíhala ránu, rachot pušek jak silné hřmění mísil se, že slova nebylo slyšeti. Rázem noc, dříve tak tmavá, proměnila se v svítající den. Šrapnely a granáty, ve vzduchu praskajíce, osvětlily hladinu řeky, ve které jevil se obraz každé střely. Ostře bylo viděti obrysy ostrova, přes který střely létaly. V to ještě ze všech stran reflektory vrhaly svá světla a několik svítících raket, jak velké hvězdy, zasvitly na obloze. Vrány, vyrušeny ze spánku, krákajíce obletovaly ostrov. Vzpomínal jsem, jak před sv. Janem vypalován byl ohňostroj. I tento byl (??) večer, za krásné noci, však bez těch našňořených lidí a bez pochvaly obecenstva. Však ani lidé nescházeli, ráno pioneři vytahovali mrtvoly vojínů, kteří ve srážce proti Srbům padli.

Když si přečteš tyto zápisky, dokázal(a) bys podle údajů v nich najít na mapě, kde asi tento voják psal svůj deník? Na uvedeném odkazu můžeš najít celý deník a i další deníky nebo fotografie. Koho baví hledat na internetu, ať si zadá do Google Velká válka – najde tam plno odkazů třeba na dokumenty o válce, výstavy, vzpomínkové akce. A ještě jeden velmi důležitý úkol. I my žijeme v době, kdy nám hrozí to, co lidem před sto lety. V mnoha zemích se válčí, v mnoha zemích statisíce lidí utíkají před zabíjením a válkou. Není jisté, že to nehrozí i nám. To, co může každý z nás udělat je – modlit se za mír. A tak si připomeň země, o kterých slyšíš, že se v nich válčí – pokud nevíš, poraď se s rodiči a popros pro ně za mír. Kdo chce, může si napsat krátkou modlitbu za mír. Také si připomeň své osobní války, a pomodli se ještě jednou za ty, na které se zlobíš, jako včera. Můžeš na všechny myslet při vybarvování dalšího dílu našeho srdce.

11. října „V poledne jsem doprovázel 25 mužů k milánskému nádraží, jako kdybych byl generálem v čele italského vojska. A jel jsem pak do Bergama. Tam mi bylo sděleno moje určení: vojenská nemocnice semináře. Již večer jsem byl ve zcela novém oblečení opět ve svém starém pokoji vedle kaple, odkud jsem před třemi dny odjížděl s myšlenkou, že se sem již nikdy nevrátím… Během čtyř let války, uprostřed otřesu, který postihl svět, mi Bůh daroval mnoho milostí, množství zkušeností a hojnou možnost udělat něco dobrého pro své bratry. Můj Ježíši, děkuji Ti a chválím Tě. Myslím na mnohé mladé muže, se kterými jsem se během té doby setkal a z nichž mnohé jsem doprovázel na jejich přechodu do nového života. Stále se mě to vnitřně dotýká a myšlenka, že se za mne budou přimlouvat, mi dává sílu a odvahu.“ Toto si napsal do svého deníku Angelo Roncalli, pozdější papež Jan XXIII. Byl letos na konci dubna svatořečen a právě na dnešní den připadá jeho svátek. Před první světovou válkou vyučoval v semináři a válku prožil, jak jste poznali, na frontě jako vojenský kaplan. Ošetřoval raněné a umírající vojáky. Tento svatý muž byl v r. 1921 jmenován prezidentem rady pro Papežská misijní díla v Itálii. Později se stal biskupem a byl v diplomatických službách sv. otce. Pobýval v Bulharsku, Turecku, Řecku a Francii a posléze se stal benátským patriarchou. Odtud také odjel na konkláve, které ho r. 1958 zvolilo papežem. Jako papež vyhlásil II. vatikánský koncil. Obyčejní lidé mu říkali „papa buono“ což znamená „dobrý papež“. Úkoly pro dnešní den: Sv. Jan XXIII., jak jsme se dočetli, dosloužil mnoha umírajícím na frontě a také spoléhal na jejich přímluvu. Na českém území stojí více než 15tisíc válečných hrobů, pomníků nebo jiných míst, které připomínají padlé vojáky Velké, tedy 1. světové, války. Připomínají dohromady něco kolem 200tisíc jmen mužů, kteří se z bojišť nikdy nevrátili. Prakticky každá rodina měla někoho, kdo padl, patrně to byl také nějaký praděda tvých rodičů nebo prastrýc. Možná víš, nebo se zkus se zeptat, kde je v okolí Tvého bydliště takový pomníček. Přečti si jména, která tam jsou, a pomodli se za ty padlé. Podle okolností se tam také může zapálit světýlko. Je pravděpodobné, že duše mnohých jsou už v nebi, tak je také můžeš poprosit o přímluvu za ty, kteří bojují ve válkách dnes (připomeň si ty země ze včerejška), a aby nám Bůh daroval mír. I dnes můžeš napsat nějakou vlastní krátkou modlitbu. A druhý úkol hledej, co se dá zjistit o sv. Janu XXIII. Je o něm napsaná i velmi hezká kniha, která se jmenuje Farář světa a napsal ji W.Hünnerman, můžeš se také podívat na web, co se o něm dozvíš. A samozřejmě si vyplň další pole svého srdce.

Přikládám sem fotografie Jana XXIII. z válečné doby:

I když byl kněz, nosil v uniformu poddůstojníka italské armády.

A tady je ve skupině vojáků první řadě druhý zleva

A takhle vypadal jako papež na sklonku života

Pokud budeš něco zjišťovat o jeho životě, najdeš jistě řadu dalších fotografií. Jen tak mimochodem, jeho tělo zůstalo neporušené a spočívá v chrámu sv. Petra v Římě, dodnes tak můžeme spatřit jeho úsměv.

12. října Dnes se zase vracíme k papeži Františkovi. Píše nám, že pokud je naše víra opravdová, nemůže být nikdy pohodlná a uzavřená do sebe. Kdo správně věří, tomu vždy leží na srdci snaha měnit svět k lepšímu. Mělo by po nás zůstávat něco dobrého. Bůh nám daroval nádhernou planetu a postavil nás na ni. (183) Úkoly pro dnešní den: Dnes se budeme radovat z krásy naší planety. Vezmi si atlas a podívej se na mapu světa. Dokážeš vyjmenovat světadíly? Kterou zemi už jsi navštívil? Co je krásného v okolí tvého města nebo vesnice? Máte doma nějaké fotografie, kde je vidět krása přírody, máš nějakou oblíbenou? Kdo fotí, může vyjít ven a něco hezkého vyfotit – slunce, mraky, květinu, barevné listy… Kdo maluje, může něco hezkého namalovat a nebo se jen tak zadívat na kámen, ptáčka, květinu, možná někdo složí báseň. Až budeš vybarvovat další „sklíčko“, děkuj při tom za nádheru naší planety.

13. října Když jsme si uvědomili, jak krásná je naše planeta, je potřeba milovat také všechny lidi, kteří ji obývají. Země je náš společný dům a všichni jsme bratři. Bůh si přeje, aby jeho děti byly šťastné i na této zemi, i když úplné štěstí bude až v nebi. On stvořil všechno a hojně nám to poskytuje k užívání, aby toho mohli užívat všichni. To tedy pro křesťany znamená, že se musí starat o dobro všech lidí. Musí nám záležet i na dobru lidí ze vzdálených zemí. (182,183) Úkol pro dnešní den: Co vím o životě dětí v jiných zemích, zvl. těch chudších, třeba v Africe nebo v Indii? V jakých domech bydlí, co jedí, jak vypadá jejich škola, jak jsou oblečeni, s čím si hrají? Právě proto, abychom my katoličtí křesťané o sobě navzájem věděli a pomáhali si, jsou tu Papežská misijní díla. Pokud navštívíš jejich webové stránky, je tam i misijní kino. Tam jsou krátká videa o životě lidí a dětí v chudých zemích. Stačí zadat www.missio.cz a vpravo dole klepnout na záložku misijní kino nebo rovnou zadat http://kino.misijnidila.cz/videa/ Především Oázy perlového ostrova ukazují život dětí na Sri Lance, ale zajímavá jsou i ta další. A nezapomeň při zdobení dalšího „sklíčka“ poslat do nebe modlitbu i za děti, které se nemají tak dobře jako Ty. 14. října Planeta patří celému lidstvu a je pro celé lidstvo, a pouhý fakt, že se někdo narodil na nějakém místě, které je méně bohaté nebo méně rozvinuté, není důvodem k tomu, aby tito lidé žili méně důstojně. Je třeba opakovat, že zámožnější se mají zříci něčeho, co mají, ve prospěch pomoci těm druhým. Je velkou chybou, že existuje dost jídla pro všechny, a přesto v některých částech světa umírají lidé hlady, protože jinde lidé plýtvají. (190-1). Na to nás důrazně upozorňuje papež. Pro inspiraci něco o spotřebě vody u nás a ve světě: Nedostatečný přístup k vodním zdrojům v rozvojových zemích je příčinou i špatného stravování a v extrémních případech hlavní příčinou hladomorů zejména v oblastech, kde je většina obyvatel závislá na zemědělské produkci. Právě v těchto zemích lidé téměř 90 procent vody spotřebují právě na zemědělství. Nicméně i zde s rozšiřováním měst roste také spotřeba vody v průmyslové výrobě, která se na celkové spotřebě vody v rozvinutých zemích podílí z více jak padesáti procent. A nedostatek této základní tekutiny se podle současných prognóz bude zhoršovat. Některé údaje už nyní varují, že se se špatným přístupem k pitné vodě potýká až 40 procent obyvatel planety. V roce 2025 by i kvůli klimatickým změnám a s tím spojeným rozšiřováním pouští mělo téměř 1,8 miliardy lidí žít v oblastech s minimálním přístupem k jakýmkoliv vodním zdrojům. Na nemoci způsobené nedostatkem pitné vody denně podle odhadů zemře 42 tisíc lidí.

V rozvojovém světě si lidé musí vystačit jen s 10 litry vody denně, což odpovídá jednomu našemu spláchnutí na toaletě. Přitom i tato voda je v České republice pitná.

Kolik vody spotřebujeme na naše každodenní činnosti: spláchnutí toalety 10-12 l koupel ve vaně 100-150 l sprchování 60-80 l pití každý den 2 l denně v kuchyni 5-7 l Kolik vody je třeba k výrobě: 1 litru piva 25 l 1 kg papíru 300 l 1 kg vlny 150 l To, že si můžeme dovolit pitnou vodou splachovat i záchod, si lidé nedostatečně uvědomují a stále si proti logice nakupují pitnou vodu balenou, i když se dá dobře pít voda z vodovodu. Úkol pro dnešní den: Dnes budeme při dotváření našeho srdce zpytovat svědomí: Čím já plýtvám? Nepouštím zbytečně vodu plným proudem, nevyhazuji jídlo, nejsem mlsný(á) a neutrácím zbytečně za sladkosti a jiné věci? Co všechno „musím“ mít, ale vlastně to nepotřebuji? 15. října I dalším dnem nás provázejí papežova slova. Nasloucháme-li opravdu nářku chudých, pak cítíme ve svém srdci dojetí nad bolestí druhých. Apoštol Jakub nás učí, že milosrdenství vůči druhým nás zachrání u Božího soudu. Ve stejném smyslu mluví starozákonní knihy o almužně jako o projevu milosrdenství vůči potřebným. V knize Tobiáš se říká: „Milosrdenství vytrhuje ze smrti a očišťuje od každého hříchu. (193) Úkol pro dnešní den: Bude velmi praktický. Misijní neděle už je za dveřmi. Při ní se uskutečňuje ve všech farnostech celého světa sbírka pro Papežská misijní díla. Je to právě to rozdělování dobra světa, je to almužna bohatých pro ty nejpotřebnější. A i děti mohou pomoci. Dokážeš si dnes něco odřeknout, nekoupit si něco, na co bys měl(a) chuť, ale budeš bez toho žít a dokonce ani nezhubneš? Jestliže peníze, které bys utratil(a), dáš v neděli do sbírky, rozdělíš se tak o svůj nadbytek s nejpotřebnějšími. Myslím, že dnešní „sklíčko“ stojí opravdu za to. Vybarvi si ho obzvlášť hezky 16. října Každý křesťan a každé společenství je povoláno být nástrojem Božím k osvobozování a k podpoře chudých, aby se mohli plně zapojit do společnosti, píše nám papež František. (187) Úkol pro dnešní den: Pokračuj ze včerejška dalším malým dárkem do nedělní sbírky. Také se můžeš podívat, kde všude křesťané z České republiky pomáhají ve světě. Nově je na internetu mapa pomoci. Je na stránkách České biskupské konference. Dozvíš se z ní, kdo a kde ve světě pomáhá. Najdeš tam i projekty Papežského misijního díla, jsou označeny žlutě. Stačí kliknout na tento odkaz. http://www.cirkev.cz/cirkev-pomaha/mapy-pomoci-ve-svete/ Mapu si můžeš dle potřeby zvětšit a kliknout na příslušné políčko, rozvine se místo a o jakou pomoc se jedná. Doplnění „sklíčka“ už asi nemusím připomínat.

17. října Když vidíme mnohé potřeby a bolesti světa, mohlo by to v nás zanechat pocit marnosti, že mnoho nezmůžeme. Papež František nás však povzbuzuje, abychom nezapomínali i na misijní sílu přímluvy. Upozorňuje nás, jak např. listy sv. Pavla jsou plné přímluv a děkování za druhé, jeho modlitba byla plná lidí. (281) Úkol pro dnešní den: Projdi si teď v duchu, kolik lidských osudů jsme si připomněli: kněží misionáři ve světě; naše rodina; spolužáci; věřící v kostele; sousedi; učitelé; všichni, které potkáváme; ti, na které se zlobíme; ti, kteří zemřeli v 1. světové válce; ti, kteří umírají dnes v zemích, kde je válka; naše krásná planeta a ti, co s námi na ní bydlí; mnozí, co nemají co jíst; děti ze sirotčinců na Srí Lance; ti, kteří nemají dostatek pitné vody… Tenhle můj seznam si můžeš ještě doplnit, protože to určitě není všechno. Pak ještě jednou projdi celý seznam, zastav se u každého řádku a děkuj a pros za svět. A samozřejmě nezapomeň na almužnu a na „sklíčko“!! 18. října Jak je vidno, také děti mohou mnoho udělat, proto také jedno z Papežských misijních děl (celkem jsou čtyři) je Misijní dílo dětí. Učí děti modlitbou a almužnou pomáhat dětem, které trpí. Dnešní den je sobota, a ta je zasvěcena P. Marii., a také papež nás povzbuzuje, že matkou evangelizace je Maria. Úkol pro dnešní den: Najdi si něco o činnosti Misijního díla dětí u nás na webu http://www.missio.cz/stante-se-cleny/misijni-klubko/misijni-klubko/ Zjistíš mimo jiné, že se děti zapojené do toho díla každý den pomodlí jedno Zdrávas Maria za misie. Přidej se dnes k nim a pomodli se ho také. Můžeš ještě přidat nějakou píseň k P. Marii nebo se dokonce pomodlit desátek nebo celý růženec. A nezapomeň také na almužnu a HLAVNĚ DOPLŇ POSLEDNÍ „SKLÍČKO“. 19. října Protože jsme si jisti, že Pán Bůh působí s námi, nesmíme být skleslí, vidět všechno černě a ochabovat v našem úsilí, protože máme jistotu, že nás Pán neopustí. Je potřeba být také pokorní a nepočítat úspěchy. Jdeme odvážně dál, protože máme důvěru v Ducha sv. Úkol pro dnešní den: Dnes je Misijní neděle a Tvoje srdce je celé ozdobené. Dívej se na něj a měj z něho radost, působí v něm Duch sv. Protože je zcela tvoje originální, připoj k němu také svůj podpis a město nebo vesnici, kde bydlíš. Spolu se svou almužnou ho můžeš vzít s sebou na dnešní mši sv. a případně ho přinést k oltáři v obětním průvodu. Také ho můžeš dobře nafotit a poslat na adresu [email protected] , aby se z obrázků daly vytvořit pohlednice na pomoc misiím. A ještě mám jeden tip, když si srdce okopíruješ – stačí i černobíle a barevnou verzi nalepíš na kartón a rozstříháš, vzniknou ti puzzle. Nebo si ho prostě vyvěs na viditelné místo, jako Terezka mapu s místem, kde byl její misionář, abys na misie nezapomínal(a) i v dalších dnech. A pro ty starší mám pobídku, aby přemýšleli, co mohou v dalších dnech, týdnech, měsících…. pro misie udělat..

Něco jako klíč či cesty k řešení 30.9. Jak se povedlo srdce namalovat? Pro ty, co si nevědí rady, posílám dvě různé verze, ale nekopírujte, jen se inspirujte!! Jedno je na A5

Druhé na A4

1.10. počítač mi našel tyto stránky https://www.google.cz/?gws_rd=ssl#q=karmelitky, kde jsou odkazy na Klášter v Dačicích: http://www.karmelitky.cz/ a také na sestry karmelitky, které nejsou řádem, ale činnou kongregací také existuje klášter v Praze na Hradčanech: http://www.karmel.cz/index.php/kontakt/kontakt-rodina-karmelu/10-karmel-sv-josefa-praha tento odkaz se ovšem už hledá hůř. můžete najít i odkaz na vysílání České televize, Zasvěcení, kde se můžete více seznámit s životem sester karmelitek a uvidíte i některé fotografie sv. Terezie od Dítěte Ježíše. Pořad se dá shlédnout ve videoarchivu: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10213629490zasveceni/209562213000002-karmelitky/ 2.10. Tak např. já vím o jedné sestře boromejce, která je v Senegalu a také vím, že karmelitán P. Kohút je ve Středoafrické republice. A našla jsem díky google ještě přehled misionářů Saleziánů Dona Bosca: http://www.sdb.cz/co-delame/misie/cesti-misionari/ Pokud nějaké misionáře máte přímo z farnosti, můžete napsat informaci na [email protected], 10.10. mluví se o Srbsku a řece Sávě, našla jsem o ní např. http://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%A1va Tam je odkaz na města kudy protéká i země, hranice mezi Chorvatskem a Bosnou a Hercegovinou. V této chvíli je dobré vzít atlas a podívat se ne mapě Evropy na tu oblast. Dost možná tam byl někdo z dětí na dovolené. Je dobré se podívat i na to, kde je Sarajevo, když už budete mít atlas v ruce. vydařené modlitby, pokud byste si je s dětmi psali, můžete poslat na [email protected] To platí i o dalších úkolech z následujících dnů, můžete poslat i zdařilé kresby a texty, případně fotografie ze společné práce. 11.10. Při zadání do google heslo Jan XXIII. se objeví hezké fotografie a odkazy např. na tyto stránky: http://cs.wikiquote.org/wiki/Jan_XXIII. – dobře použitelné citáty! film ke shlédnutí: https://www.youtube.com/watch?v=zHFEnihEGsI druhý díl nebo film v jiných jazycích se objeví u této stránky vpravo také je možné shlédnout jeho zvolení sice v italštině, ale obrazům rozumí každý https://www.youtube.com/watch?v=9PhmbMwLhMs A jeho návštěvu 26.prosince 1958 ve věznici v Římě, což bylo ve své době něco překvapivého, sice v italštině, ale záběry jsou působivé https://www.youtube.com/watch?v=Tm-i8ss-330&list=PLA95179D0F931FEC7 a pak uvidíte další a další videa! v nejrůznějších jazycích

Mohou se Vám hodit i později, např. ke 2.vatikánskému koncilu apod. např. toto, které začíná originálními záznamy světelným průvodem věřících, kteří byli nadšeni ze začátku 2. vat. koncilu a také tzv. měsíční řeč, kterou papež pronesl, i když je to italsky, jsou to originál záběry a velmi působivé. https://www.youtube.com/watch?v=HG5Ymxnh6wY&index=5&list=PLA95179D0F931FEC7

články s informacemi http://www.lumendelumine.cz/index.php?page=jan-xxiii-z-pohledu-historika pro vlastní info nebo pro starší http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/271026-jan-pavel-ii-a-jan-xxiii-vstupuji-mezi-svate/ řada informací a fotografií ke svatořečení S dětmi můžete uskutečnit modlitbu u pomníčku společně v následujícím týdnu nebo jít k pomníčku až kolem svátku zemřelých, pokud jste v menší obci a není to problém nebo můžete děti nechat pomníček vyfotit a prohlédnout si je společně ve třídě…. 14.10. info o spotřebě vody je z tohoto článku:http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/169222spotreba-vody-v-rozvojovem-svete-jedno-nase-splachnuti/, kde je i další obrazový materiál, ale dá se najít i řada dalších odkazů. 15.10. Ode dneška by děti měly být inspirovány k drobné almužně, odtud se dá odrazit dál, vytvořit si např. pokladničku pro příští rok apod. Pokud by se sdílely, kdo si co odřekl, je důležité, aby děti „nesoutěžili“. 19.10. Pokud je to možné, bylo by dobré vytvořená srdce použít při mši sv. např v obětním průvodu, udělat nástěnku… Je na Vás, jak s materiálem budete pokračovat dál, jestli některá témata zapadají do témat ročníku a vrátíte se k nim ještě později…. Ráda bych, kdyby se podařilo vytištění srdíček jako pohlednice pro další misijní sbírky.