Temnota - zlom
14.9.2011
22.44
Stránka 5
/1/
Park v srdci Amsterdamu âasná ranní mlha mísící se s ustupující tmou zaplavila mûsto. PlíÏivû pronikala i do zastrãen˘ch uliãek periferie. Halila vysoké ‰tíhlé domy zdobené dfievûn˘mi okenicemi v‰emoÏn˘ch barev. Tûm nejstar‰ím, postaven˘m sotva v sedmnáctém století, propÛjãovala ponur˘, pfiímo stra‰ideln˘ vzhled. Domy vypadaly jako zdafiilé kulisy urãené pro natáãení populárních bijákÛ o upírech. Mlha nestranila ani vodním kanálÛm, kter˘mi byl Amsterdam protkán. Úzké fiíãky vyhledávané zamilovan˘mi páry a turisty z celého svûta vydávaly nezvykl˘ chlad. Voda mûla ãerno‰ed˘ odstín. Lodiãky odpoãívající podél bfiehÛ se ztrácely pod mléãnou clonou. Jedna vedle druhé byly pevnû pfiipoutané ke kovov˘m madlÛm vyãnívajícím z betonového nábfieÏí. Vût‰ina z nich byla pfiikrytá blankytnû modrou polyesterovou plachtou oznaãenou logem Valmex Nautica, zaruãující ochranu proti slunci, mofisk˘m ptákÛm, plísním a hlavnû de‰tivému poãasí. Amsterdam ãasto suÏoval dé‰È v doprovodu silného vûtru. Liják biãoval malá plavidla ve slep˘ch ramenech kanálÛ i velké lodû v pfiístavu. Hlavní ‰iroké kanály smûfiující do fieky Amstel byly domovem desítek hausbótÛ rÛzného stáfií, konstrukce i vybavení. Domorodci na ãtvercov˘ch palubách s oblibou a neobyãejnou pílí pûstovali kvûtiny, su‰ili prádlo ãi vafiili veãefii. Za pûkného poãasí se ze v‰ech bárek v Amsterdamu nesla smûsice vÛní doprovázená pestrou paletou lidsk˘ch dialektÛ. Toho rána tu v‰ak vládlo prázdno a neobyãejné ticho. 5
Temnota - zlom
14.9.2011
22.44
Stránka 6
Byla polovina fiíjna a tma zfiídkakdy ustoupila pfied pÛl osmou ranní. První v˘letní loì plavící se pod znaãkou Canal-bus vyjela z v˘chodní strany kostela Westerkerk v sedm ãtyfiicet. Oválná, ze dvou tfietin prosklená kajuta, umoÏÀovala turistÛm v˘hled na nejkrásnûj‰í místa dostupná po vodû. Ne v‰ak dnes. Mlha kazila Ïádoucí vyhlídku. Loì plíÏivû zdolávala obvyklou trasu a nabírala zpoÏdûní. Kapitán kaÏdou chvíli zastavil, aby zabránil kolizi s parkujícími hausbóty. Z amplionu se nesly tóny Vivaldiho âtvero roãních období stfiídané v˘kladem ve tfiech svûtov˘ch jazycích s pfiídavkem rodné holand‰tiny. Dvacítka turistÛ sedících v útrobách Canal-busu namáhala zrak a se zájmem se snaÏila sledovat okolí. Podle v˘kladu prÛvodce míjeli nev‰ední pamûtihodnosti. Místo domÛ a restaurací, obchÛdkÛ a kostelÛ se z mlhového vaku vynofiovaly obrysy kamenobetonového koryta, ve kterém se kanál nacházel. „Tím ãím je Central Park pro New York, tím je Vondelpark pro Amsterdam,“ oznamoval hlubok˘ muÏsk˘ hlas z pfiedtoãeného digitálního záznamu. „V na‰em mûstû není pfiíli‰ mnoho zelen˘ch ploch, proto je stinn˘ Vondelpark, leÏící kousek od námûstí Museumplein, dvojnásob vítan˘. Park vznikl v roce osmnáct set ‰edesát ãtyfii. Pfiední mû‰Èané se rozhodli pfiemûnit bahnité moãály v mûstskou zeleÀ,“ pokraãoval hlas monotónnû dál. Desetilet˘ David Bauer si znechucenû odfrkl. Stáhl pihovatou tváfi, klackovitû se podrbal v ohniv˘ch vlasech. Na klínû drÏel tuãného malého psíka, bruselského grifonka. Psisko i pfies znaãnou mlhu kaÏdou chvilku nepfiátelsky za‰tûkalo, jako by venku nûkoho vycítilo. Chlapcova matka Dana Bauerová, pohor‰ena chováním psa, se na syna pfiísnû podívala. „Nemûl jsi brát Ralfa s sebou. Nejlépe se cítí doma, v Berlínû,“ 6
Temnota - zlom
14.9.2011
22.44
Stránka 7
zasyãela. Vzepfiela se na huben˘ch rukou, snaÏíc se co nejvíce napfiímit. Svaly na krku se jí kfieãovitû napjaly. Doufala, Ïe si tak získá vût‰í autoritu. Její malá postava se v‰ak i pfies ve‰kerou snahu b˘t vy‰‰í vedle ostatních cestujících takfika ztrácela. Její slab˘, nev˘razn˘ hlas pfiehlu‰il palubní amplion ohla‰ující dal‰í v˘znamné místo plavby. „Nechat Ralfa v Berlínû? To nikdy! Byl by cel˘ den zamãen˘ v bytû. Na‰e sousedka je sklerotická bába a urãitû by mu nedala najíst ani napít!“ odsekl chlapec, sotva amplion zmlkl. „Na‰e sousedka je náhodou zodpovûdná Ïena. Ale ty si nikdy nedበporadit. Musí‰ tahat toho psa i do Holandska. Tak nám pokazí cel˘ v˘let, vÏdyÈ neustále bez pfiíãiny ‰tûká.“ „Ty nám kazí‰ v˘let! Tím sv˘m protivn˘m remcáním a útoky na Ralfa!“ vyrazil chlapec rozhofiãenû, odmítaje se matce v ãemkoliv podfiídit. Tváfie mûl nafouklé k prasknutí. „UÏ toho mám dost. Jen mi odmlouvá‰, Davide Bauere! ·etfiila jsem na nበspoleãn˘ víkend v Holandsku víc jak rok a ty mi to takhle oplácí‰?“ Matku hnalo nutkání zaútoãit. Vydob˘t si ztracen˘ respekt. V minulosti se ãasto neudrÏela a syna zpohlavkovala. Pfied cestujícími v Canal-busu se v‰ak protentokrát ovládla. SnaÏila se pfiemoci vztek. Její rány obvykle nedopadly na úrodnou pÛdu. Naopak, zpÛsobily je‰tû vût‰í zatvrzelost a vzdor. Av‰ak fyzická pfievaha byla to jediné, co jí zb˘valo. Chlapec na‰pulil rty. NeÏ staãil fiíci, Ïe by radûji vidûl Legoland v nûmeckém Gunzburgu namísto nudn˘ch uliãek Amsterdamu, Canal-bus zastavil u nedalekého mola. Z amplionu se po krátkém ‰umûní ozval kapitánÛv hlas. Antonio Vivaldi nadobro utichl. „VáÏení cestující, 7
Temnota - zlom
14.9.2011
22.44
Stránka 8
omlouvám se, ale nበokruÏní v˘let zde konãí. V takové mlze je pfiíli‰ nebezpeãné vyh˘bat se ostatním plavidlÛm. Va‰e jízdenky neztrácejí platnost a mÛÏete je pouÏít znovu, jakmile to poãasí dovolí. V tuto chvíli jsem nucen vás poÏádat, abyste si vystoupili.“ Turisté zaãali sborovû reptat. Nûktefií odmítali loì opustit. Zejména skupinka nûmeck˘ch v˘letníkÛ Ïádala, aby se v plavbû i pfies nepfiíznivé podmínky pokraãovalo. Jedin˘ David Bauer nad‰enû vyskoãil a rozbûhl se kupfiedu. Nedoãkavû se hnal tenkou uliãkou rozdûlující lodní lavice na dvû symetrické poloviny ke tfiem strm˘m schodÛm vedoucím z plavidla ven. Pes vystartoval bleskovû za ním. Dana Bauerová neme‰kala a následovala je. Ve spûchu strãila pro‰edivûlému kapitánovi zmaãkané tikety a nechala si je oznaãit. Jízdné vloÏila do látkového batohu a vybûhla na nábfieÏí. „Tolik penûz jsme za víkend v Amsterdamu dali a máme takové poãasí!“ hofiekovala cestou.
Ulice byla zahalená mlhou, témûfi zela prázdnotou. Jen tu a tam tápal hlouãek bloudících turistÛ s roztaÏen˘mi mapami v rukou. Dana svého syna nikde nevidûla. BûÏela ulicí, zmatenû se rozhlíÏela do v‰ech stran. AÏ po chvíli Davida zahlédla. Míjel vysokého muÏe v dlouhém plá‰ti s kloboukem na hlavû. Chlapec se psem v náruãí do neznámého chodce klackovitû vrazil. MuÏ podráÏdûnû zagestikuloval a nûco nesrozumitelného vykfiikl. Bylo znát, Ïe pospíchá. Klobouk stáhl více do ãela. Jako by maskoval svou tváfi. David omluvnû pokrãil rameny a pokraãoval v neukáznûném bûhu. Zastavil se na nejbliωí kfiiÏovatce. Semafor záfiil ãervenû. Vedle sloupu stál ukazatel lákající do blízkého parku. „Davide, stÛj!“ ozvalo se za jeho zády. Dana Baue8
Temnota - zlom
14.9.2011
22.44
Stránka 9
rová se rozbûhla a dorazila ke kfiiÏovatce. Hrozila se toho, Ïe syna opût ztratí, a tak je‰tû zrychlila tempo. „Mami, támhle je Vondelpark, jdu se s Ralfem trochu projít,“ vykfiikl chlapec, aniÏ by na matku poãkal nebo se po ní ohlédl. KdyÏ naskoãila zelená, zamífiil k parku. Nemohl se doãkat, aÏ dá Ralfovi volnost. „Davide stÛj! OkamÏitû se vraÈ!“ kfiiãela Dana. „Vrátím se brzy,“ houkl David odhodlan˘ matãiny pfiíkazy do konce Ïivota ignorovat. „Mበmaximálnû tfiicet minut, pak pojedeme metrem do domu Anny Frankové. Po cestû se stavíme v hotelu a Ralfa necháme na pokoji. Sly‰í‰ mû?“ Davidova matka vysílenû oddechovala. KdyÏ bylo zfiejmé, Ïe chlapce nedoÏene, zastavila se. Mûla toho pronásledování uÏ po krk. Vûdûla, Ïe syn je dávno mimo její vliv. Nejen dnes, ale jiÏ dlouh˘ ãas. Co je opustil manÏel, pfiestal respektovat jakékoliv pfiíkazy. Obãas odmítal i mluvit. Mûl pouze svého psa, na niãem jiném mu nezáleÏelo. Deset metrÛ od kfiiÏovatky a semaforu stála laviãka patfiící mûstské dopravû. Dana Bauerová k ní zamífiila, svou mu‰í vahou vyãerpanû dopadla na laminátov˘ povrch. Z batohu vyndala prÛvodce od Rough guides a zaãala studovat cestu k domu Anny Frankové. Vûdûla, Ïe syn se hned tak neobjeví. Sotva se Davidovy khaki tenisky dotkly mûkké pÛdy Vondelparku, pustil Ralfa na zem. S viditelnou láskou pohladil psí koÏich barvy li‰ãí ãervenû, kolem ãenichu pfiecházející v ãern˘ nádech. Psisko za‰tûkalo, okamÏitû zvedlo nohu a oznaãkovalo první strom. David se rozhlédl kolem sebe. Zdálo se, Ïe mlha ustupuje. Vystfiídal ji v‰ak lehk˘ dé‰È, kter˘ z minuty na minutu sílil. I pfies nepfiízeÀ poãasí pfiedstavoval Vondelpark malebné místo. Hrdû nesl jmé9
Temnota - zlom
14.9.2011
22.44
Stránka 10
no po básníkovi ze sedmnáctého století Joostu van den Vondelovi. Rostlo v nûm pfies sto druhÛ stromÛ a rostlin. Park byl protkán jezírky a úzk˘mi kanály. Za kaÏdého poãasí se travou prohánûly veverky, ale i krávy a ovce. Po chvilce David objevil dûtsk˘ koutek. Vy‰plhal na krytou dfievûnou rozhlednu. Tady bylo zatím sucho. Po ostatních atrakcích v‰ak stékala voda. Dé‰È nabral na intenzitû, sycen nov˘mi a nov˘mi mraky byl nesmírnû vydatn˘. Ralf pfiestal ãenichat okolo stromÛ a pfiikrãil se. KaÏdou chvíli se otfiepal a zavyl. „Na chvilku se tu schováme, Ralfe,“ fiekl chlapec psisku. Prokfiehl˘ma rukama si objal kolena a schoulil se pod stfiechou. Ry‰avé vlasy mûl promáãené, skrze tenkou vûtrovku pronikal k jeho tûlu chlad. Zaãal se zvedat vítr, kter˘ v poryvech biãoval zeleÀ. Davidovo útoãi‰tû zaãalo b˘t atakováno provazy vody. „Hloupé Holandsko! Vsadím se, Ïe v Nûmecku ani nekápne,“ lamentoval chlapec. Dé‰È neustále nabíral na intenzitû. Dûtské pískovi‰tû stojící nedaleko rozhledny se bûhem deseti minut promûnilo v bahnitou kaluÏ. „Musíme jinam!“ zaúpûl David. JenÏe kam? Kolem byly jen stromy a zelená tráva. Pfii dal‰ím útoku vûtru seskoãil z rozhledny, zrakem pátral po nûjak˘ch známkách Ïivota. Hledal restauraci nebo stánek s rychl˘m obãerstvením, pfiál si potkat hlouãek turistÛ. Nikde nezahlédl ani Ïiváãka, coÏ bylo ve mûstû neustále pfiecpaném lidmi neobvyklé. Tenk˘ chodníãek, po kterém k dûtskému koutku pfiibûhl, vedl doztracena. Musím se vrátit za matkou, povzdechl si David. Znechucenû zamífiil k vydláÏdûn˘m ulicím v dálce. Kráãel pomalu. Radûji zvolil dé‰È a vichfiici, neÏ aby poslouchal jen o minutu déle matãin náfiek a hubování. To kvÛli ní otec ode‰el, nechtûl je uÏ vi10
Temnota - zlom
14.9.2011
22.44
Stránka 11
dût, a zaloÏil si novou rodinu! Jiné pfiíãiny se nemohl dopátrat. Chlapec pocítil deroucí se vzlyky. Nevidûl tatínka cel˘ rok. Doslechl se, Ïe má nového syna i manÏelku. Rozplakal se. Jak jen matku nenávidí! Pfiál si, aby se utopila v amsterdamsk˘ch kanálech. Ihned si tu hroznou my‰lenku vyãetl. Kdo by mu pak na svûtû zbyl? David ztrácel orientaci. Zdálo se mu, Ïe bloumá pofiád dokola. Skrze slzy a neutuchající liják mûl zamlÏen˘ pohled. Pfiehlédl kluzkou hromadu listí mísící se s blátem a s v˘kfiikem upadl na zem, pfiiãemÏ se bolestivû uhodil do pravého boku. Ralf pfiibûhl páníãkovi na pomoc. Drsn˘m jaz˘ãkem olízal chlapcovu tváfi. „Je‰tû Ïe mám tebe, Ralfe,“ povzdechl si David deroucí se na nohy. Náhle ztuhl. V úrovni oãí kousek opodál spatfiil nehybné lidské tûlo. Bylo nedbale zahrabané v zemi. Vrstva nazlátle medového listí se lepila na holou kÛÏi. Chlapec ztuhl, strnule zíral pfied sebe. Neschopn˘ uvaÏovat dopadl na zadek a zalapal po dechu. Pes se rozbûhl k tûlu. Vrãel, cenil zuby a skákal do v˘‰ky. David nebyl s to pohnout údy. Najednou pocítil chlad. Jeho intenzita pfiekroãila pfiijatelnou mez. Tfiásl se, tûlem mu procházela vlna dûsu, kter˘ ho zcela paralyzoval. Nûkolikrát se zhluboka nadechl. Je to jen nûjaká figurína, hloup˘ Ïert místních dûtí. VstaÀ! porouãel sám sobû. VstaÀ a podívej se na to blíÏ! Buì pfiece chlap! Nûkolikrát uklouzl, neÏ se mu koneãnû podafiilo vydrápat na nohy. Nejistou chÛzí se pfiiblíÏil k velkému stromu. Tûlo leÏelo pod ním. David se ho nûkolikrát dotkl ‰piãkou boty. Roztfiesenû couvnul. Nebylo pochyb, Ïe se jedná o Ïenské ostatky. KÛÏe byla bledá, zsinalá, pokrytá podlitinami a fiezn˘mi ranami. Pravá strana obliãeje se bofiila do uválené trávy, levá ãást lebky krvácela. Rudé stopy se de‰tûm rozpíjely do 11
Temnota - zlom
14.9.2011
22.44
Stránka 12
stran, prosakovaly aÏ do dlouh˘ch svûtl˘ch vlasÛ a mizely v listí. „Aaaaaaaaa!“ David zafival hrÛzou a vyrazil odtud pryã. Dé‰È ho pfii sprintu ‰típal do oãí. Letûl smûrem k cestû, nûkolikrát ho uhodila haluz stromu, pfiekonal bolest a pokraãoval dál. Chtûl odsud pryã, co nejvíce se vzdálit od mrtvoly. Bál se, Ïe vstane a vydá se po jeho stopách. Náhle zaslechl hluk, zdálo se mu, Ïe za ním nûkdo bûÏí. Mrtvola opravdu oÏila! napadlo ho. Vydû‰enû znovu zajeãel. Parkem se neslo jeho Ïalostné néééé. Zmobilizoval síly, zrychlil tempo. Netu‰il, jak dlouho utíká, jeho tûlo jako by neznalo únavu. Vtom ho popadla nûãí ruka. Sevfiela útlé chlapcovo tûlo a strhla je v‰í silou k sobû. David v panice hystericky zajeãel. AniÏ si to zprvu uvûdomil, koukal do tváfie své matky. Dana Bauerová vydû‰enû ucukla. Synova tváfi odráÏela hrÛzn˘ záÏitek. NeÏ se Davida staãila na cokoliv zeptat, svalil se v mrákotách na promáãenou zem.
Detektiv Jan Hertog lhostejnû míjel obrazy nejv˘znamnûj‰ího holandského malífie v‰ech dob Vincenta van Gogha. Van Goghovo muzeum nacházející se na severním okraji námûstí Museumplein bylo v kaÏdou roãní dobu obleÏeno turisty i domácími milovníky umûní. Aãkoli se vstupné stále zvy‰ovalo a odmítalo zv˘hodÀovat studenty, zájem neutuchal. Jan Hertog se rozhlédl kolem sebe. Strohá chladná ãtvercová budova mûla tfii patra rozdûlující malífiovu sbírku na nûkolik období, od raného stadia s obrazem Jedlíci brambor pfies sérii barevn˘ch Sluneãnic aÏ po zmuãené a depresivní obrazy vytvofiené v Auvers-sur-Oise, kde umûlec pob˘val poslední tfii mûsíce svého Ïivota. 12
Temnota - zlom
14.9.2011
22.44
Stránka 13
„Tati, je pravda, Ïe si Van Gogh ufiízl ucho?“ ·estnáctiletá Vanda zatahala otce za rukáv ãerné obno‰ené mikiny. V ruce drÏela muzejního prÛvodce. I pfies dotaz smûfiující k otci si se zájmem prohlíÏela okolní malby. „Co já vím,“ mávl Hertog rukou a zamífiil k nejbliωí laviãce stojící uprostfied místnosti. Jakmile se usadil, obklopil ho dav japonsk˘ch náv‰tûvníkÛ a zcela mu uzavfiel obzor. Hertog se na ‰tûbetající Asiaty nezlobil. Naopak, jejich pfiítomnost vítal, mohl neru‰enû dfiímat, aniÏ byl stráÏcÛm muzea na dohled. Vyãerpanû zavfiel oãi. Mûl za sebou ãtyfiicetihodinovou sluÏbu a spal sotva hodinu. Vrátil se z policejní stanice v sedm ráno, a aniÏ se svlékl, padl na gauã a usnul. V osm hodin ho probral neustávající jekot domovního zvonku. Jeho dcera zvonila tak vytrvale, Ïe by probudila i mrtvého. Hertog v kolobûhu vy‰etfiování úplnû zapomnûl, Ïe zaãal druh˘ víkend v mûsíci, coÏ znamenalo, Ïe stráví celé dva dny s dcerou. Vanda byla jeho sluncem, miláãkem, smyslem Ïivota. Vyrostla do krásy. Vysoká, s plav˘mi vlasy a modr˘ma oãima. Vûrná kopie své matky. Náhle ho zamrzelo, Ïe bez boje pfiistoupil na rozvod. Poprvé od Ïenina odchodu pocítil lítost. Mûl se za manÏelství více rvát. Místo toho ustoupil z cesty a uvolnil místo jinému muÏi. Hertog otevfiel oãi, je‰tû stále se nacházel v muzeu a pociÈoval neskuteãnou únavu. Musel dcefii vymyslet program a vzhledem k o‰klivému poãasí se muzeum jevilo jako skvûl˘ nápad. Jak se zdálo, udûlal chybu. TûÏk˘ vzduch, nepfiíjemné pachy náv‰tûvníkÛ a doléhající hlasy ho niãily. Skrze hluãící a strkající se postavy pátral po Vandû. Vzápûtí zahlédl, jak si k nûmu razí cestu. Oãi jí záfiily vzru‰ením. Hertog zboÏÀoval dcefiin jiskrn˘ pohled. 13
Temnota - zlom
14.9.2011
22.44
Stránka 14
„UÏ v‰echno vím!“ hlásila radostnû. „Van Gogh si skuteãnû ufiíznul ucho. V Arles, na jihu Francie, se pohádal se sv˘m pfiítelem malífiem Gauguinem, vzal bfiitvu a u‰miknul si ãást ucha. Kousek pak vûnoval prostitutce v bordelu.“ „Vidím, Ïe ‰ílenci Ïili i v minulosti, nejen dnes,“ pokrãil Hertog otrávenû rameny. Dcera ho konej‰ivû poplácala po zádech. „Mበza sebou tûÏkou sluÏbu, co?“ do‰lo jí. „Tu nejtûωí. Na‰lo se tûlo jedné mladé Ïeny, pfiedávkovali ji drogou, navíc byla znásilnûna.“ Vanda vystra‰enû ucukla. Mladistvá fantazie pracovala na plné obrátky „Dopadne‰ pachatele, tati?“ „UÏ se stalo. V noci se pfiiznal jist˘ mladík, spoluÏák obûti. Pfiípad jsem uzavfiel, takÏe mám na pár dnÛ klid. Musím se vyspat a odpoãinout si, neÏ se zase nûco semele!“ „Proã jsi nezavolal, Ïe nemám na víkend jezdit? Pochopila bych to a zÛstala s matkou v Harlemu. Nerada tû vidím vyãerpaného.“ Hertog se dojatû usmál. Bylo milé vûdût, Ïe s ním dcera soucítí. Vdûãnû ji pohladil po tváfii. Hodlal jí povûdût, Ïe na dne‰ní veãer rezervoval místa v nejlep‰í indonéské restauraci ve mûstû. Cítil potfiebu Vandu rozmazlovat a h˘ãkat. Byla jedinou Ïenou jeho Ïivota. NeÏ staãil promluvit, zazvonil mu mobil. Pronikavû fiinãel do stran. Hertog jej unavenû vylovil z postranní kapsy kalhot a podíval se na display. Ve chvíli, kdy ztlumil tón, zjistil, Ïe zírá do tváfií muzejní ochranky. Dva muÏi v naÏehlen˘ch uniformách nesouhlasnû semkli rty. „OkamÏitû vypnûte mobilní telefon, nebo vám bude zabaven! V celém muzeu je pfiísn˘ zákaz uÏívat elektronické pfiístroje. V˘vûsky visí na kaÏdém rohu!“ „Proã se v tomhle domû hrÛzy nesmí telefonovat?“ 14
