Úterý, 7.července 2009 Letadlo odlétá v 10:25 z Ruzyně, aby vše proběhlo hladce a měli jsme na všechno dost času dáváme si sraz už v osm hodin. I přes mírnou nervozitu probíhá odbavení hladce. Zbývá jen čekat na letadlo. To je k naší radosti z poloviny prázdné, takže starost zda alespoň jeden bude sedět u okénka odpadá. Po necelých dvou hodinách usedáme na letiště LondonLuton, kde nás město vítá svým pověstným počasím-deštěm. Než jsme přeběhli z letadla do chodby vedoucí k našim zavazadlům, pořádně jsme zmokli. Po pár minutách čekání se naše zavazadla objevují v neporušeném stavu. Hned po výstupu z letištní haly nás trkl nápis „GreenLine“ a tato autobusová společnost se také stala naší spojkou do centrálního Londýna. Po cca 80 minutách cesty autobusem se ocitáme na Victoria station, kde také kupujeme mapu a Oyster card, díky které máme levnější dopravu po městě. A hurá metrem na Brixton hledat camp. Po půl hodině bloudění se nám daří narazit na zastávku autobusu číslo 3, jehož konečná nese stejný název jako místo, kde se má nacházet náš vyhlídnutý kemp. Po dalších dvaceti minutách kodrcání typickým anglickým autobusem jsme na konečné. Již z autobusu jsme zahlédli směrovku na camp takže najít ho už nebyl problém. Mezi tím opět začíná pršet, takže stan stavíme bohužel za deště. Než jsme se najedli déšť ustal, a my se vydali na Crystal Palace-na malé autobusové nádraží-na výzvědy :-) Cestou zpátky si děláme menší zacházku přes nedaleký park. Ale opět nás zastihuje déšť, tak zalézáme do stanu a jdeme plánovat další dny :)
2
Středa, 8. července 2009 Ráno jsme se vydali oblíbeným autobusem číslo tři na Westminster, prohlédnout si Westminster Abbey, Houses of Parliament a Big Ben, dále přes Westminster Bridge k London Eye (kvůli špatnému počasí jsme se neprojeli, ale příště to snad už vyjde:)) Přes Hungerford Bridge na Trafalgar square, kde jsme navštívili Národní galerii, ve které jsme si mimo jiné prohlédli Slunečnice od V. Von Gogha. Poté jsme nabrali směr Britské národní muzeum se zastávkou u královské opery. Po dlouhé prohlídce národního muzea se již začalo chýlit k večeru, a stejně tak ke splnění denního „plánu“. Už nám zbývalo jen přejít čínskou čtvrť a na Piccadilly Circus sednout na autobus směr camp.
Čtvrtek 9. červenec 2009 Budíme se do nečekaně modré oblohy. Této skutečnosti hodláme naplno využít a po rychlé snídani jedeme autobusem do centra. Vystupujeme u Lambeth Bridge a po nábřeží se dostáváme k London Eye. Po vystání dvou front- na lístky a na samotný „let“ se již kocháme pohledem na Londýn z ptačí perspektivy. Po vystoupení jdeme přes řeku směrem k Buckinghamskému paláci s odbočkou na Downing street. Po venkovní obhlídce královského paláce naše kroky směřují k přírodovědnému muzeu, ve kterém strávíme více jak dvě hodiny času. 3
Odpočineme si v Hyde parku a s blížícím se večerem se vydáváme po proudu Temže k Tower Bridge. Cestou míjíme muzeum Tate Modern a Shakespearovo divadlo.U Tower Bridge čekáme až do setmění. A opět se vydáváme po londýnském nábřeží, tentokrát však proti proudu řeky, až na Westminster, odkud nám jede autobus až ke kempu, do kterého dorážíme kolem půl 1 v noci.
Pátek 10. července 2009 Páteční ráno je opět jasné jako předchozí den. Tentokrát využíváme autobusovou linku č. 122 a jedeme s ní na opačný konec města než obvykle. Na Greenwich. Po delším hledání parku Greenwich, proslaveného zejména nultým poledníkem a veverkami, jsme přeci jen úspěšní a můžeme si dát zasloužený oběd. Navštívíme hvězdárnu s poledníkem a autobusem 188 jedeme k Tower Bridge, který si tentokrát prohlédneme i zevnitř. Následně se přemístíme jen o pár stovek metrů k vyřazené válečné lodi Belfast, ze které je nyní vojenské muzeum. Zde jsme až do konce zavírací doby muzea. Poté zvenku obhlídneme Tower of London, který se nachází přes řeku a metrem jedeme na Trafalgar square. Odtud se vydáváme směrem k řece a čekáme až se město ponoří do tmy, abychom viděli nasvícený Big Ben. Do kempu odjíždíme kolem 10:45 od Lambeth Bridge.
4
Sobota 11. července 2009 Budík nás nutí vstávat již v 8.00 abychom se v klidu nasnídali a sbalili. Cestu na autobus už známe moc dobře, překvapením je když Oyster Card hlásí nedostatek financí na lístky. Tak musíme platit hotově (2£ /os). Vystupujeme u Lambeth Bridge a vydáváme se pešky na Victoria station. Vystojíme si půlhodinovou frontu na vrácení zálohy na Oyster card. A hurá na autobus směr letiště London Luton (cca 90min). Časově nám to vychází akorát, takže na letišti čekáme jen ve frontách na odbavení, bezpečnostní kontrolu a nástup do letadla. Za jednu hodinu a třicet minut přistáváme na letišti v Kerry což je maličké letiště v Irsku nedaleko Killarney, kam máme pro dnešek namířeno. Autobus, přesněji zastávku, najdeme bez problémů. Další spoj jede v 16.10, a tak máme ještě 20 minut čas. Čekáme 20minut, 30minut, třičtvrtě hodiny a autobus pořád nikde. Vzdáváme to, vyndáváme papír a fix, píšeme ceduli s nápisem KILLAR. Během 5 minut nám staví auto a v něm mladý pár s mimčem. Jsme trochu překvapení, ale rádi. Vyhazují nás v centru městečka, kde se v informacích ptáme na kemp a dokupujeme nějaké jídlo. Po cca 2 km chůze dorážíme do kempu Flesk (kde strávíme 2noci) unaveni a hladoví.
neděle, 12. července 2009 Včerejšího večera jsme si naplánovali poměrně dlouhou vycházku po Národním parku Killarney. Vyrážíme mezi devátou a desátou ranní a prvním cílem je Muckross Abbey- zřícenina kláštera. Cestou nás čekalo mnoho krásných výhledů na hory tyčících se nad jezerem Lower Lake. Po detailní prohlídce Muckross Abbey pokračujeme přes Yew Woods k Meeting of the Waters. Počasí nám moc nepřeje, tak musíme vytahovat ponča. U Dinis Cottage, nedaleko Meeting of the Waters, zjišťujeme že náš původní plán obejít hory a přes centrum města se vrátit do kempu 5
je trochu nereálný. Tak se vydáváme k Torc Waterfall, a pak dále přes Muckross House zpět do kempu. I tak to byla vycházka na celý den.
Pondělí, 13. července 2009 Prší. Čekáme až déšť ustane, a tak se nám plánované opuštění kempu posouvá o více jak dvě hodiny. Po poledni jsme však již na náměstí v Killarney, dokupujeme zásoby a zjišťujeme informace o hlavním cíli dalších dní. O nejvyšší hoře Irska. O Carrauntuohill. Batohy máme plné zásob a hlavy plné informací. Jdeme za město a po zhruba 15 minutách chytáme náš dnešní první stop do Fossy. Město Fossa opět projdeme po svých a na konci města si stoupáme na odbočku držíce v ruce papír s nápisem Carhoonahone. Stop se nám se štěstím daří a už se vezeme podél horských velikánů do dříve zmíněné vesničky. Odtud máme před sebou mírné stoupání v délce zhruba pěti kilometrů, po kterých se ocitáme v místě dnešního nocování. Avšak informace, které jsme nabyli v Killarney, byly mylné. Tak místo ve stanu nás čeká noc v jakési stodole. Zítra máme v plánu vstát brzy a vyrazit do hor nad námi. 6
Úterý, 14. července 2009 Budík zvoní v 6.30, ale ze spacáku se hrabeme až po sedmé hodině. V noci jsme toho moc nenaspali, vlašťovky nás neustále budily a beton nebyl dvakrát pohodlný. Rozhodli jsme se batohy nechat v místě našeho noclehu, ale jelikož pořád prší, na cestu se vydáváme až v půl jedenácté. Po cca 200 metrech chůze opět začne pršet ale to už se nám nechce vracet. Brodíme se mokrou trávou až k první řece. V to že tam bude nějaká lávka, jsme doufali marně. Po chvíli hledání najdeme místo, kde se nám po kamenech daří řeku přelézt relativně suchou nohou. Stejně přecházíme i druhou řeku, k naší smůle tam i zpět. Docházíme k dvěma nádherným horským jezerům, do kterých vodopády stékají horské potůčky. Chvíli se kocháme, fotíme a odháníme ovce. Vrchol hory je ještě daleko a obloha se nebezpečně zatahuje. Proto se již raději vydáváme dolů. Přecházíme už jen jednu řeku, ale jelikož v ní přibylo pár centimetrů vody, rozhodneme se ji přebrodit. Vyzvedáváme batohy a dáváme se na 5 km dlouhou cestu do Carhoonahone, kde se ubytujeme v kempu dáme sprchu a jdeme spokojeně spát.
7
Středa, 15. července 2009 Ráno se probouzíme do poměrně slunečného počasí a vydáváme se, jak jinak, na cestu stopem. První stop se nám daří chytit zpět do Killarney, kde se stavíme na silnici N22. Na dva stopy dorážíme v poledne do Tralee. Zde si uděláme 2 km zacházku k větrnému mlýnu a vracíme se do centra. Dokupujeme zásoby.
Jdeme za město na silnici vedoucí do Ballybunionu. Stopem, který chytáme až po hodině čekání, se dostáváme na půl cesty do městečka Abbeydoney. Tady nás nabírá mladá dvojice, co si pravděpodobně jen tak jezdí po okolí (usoudili jsme z toho, že přijeli ze směru kam jsme potřebovali. A rozhodli se zajet si do Ballybunionu na zmrzlinu, a tak nás vzali sebou. :-) Ocitáme se na krásné pláži s útesy a zříceninou hradu. Jen najít místo na stan je trochu problém. Ale to se nakonec taky vyřeší. A tak se jen procházíme, fotíme a den se chýlí ke konci.
Čtvrtek, 16. července 2009 Ráno balíme stan relativně brzy, jelikož místo kde stál, nebylo zrovna určeno pro stanování. Snídani si dáváme na útesu s výhledem na pláž a hradní zříceninu. Kolem půl 11 začínáme stopovat na městečko Ballylongford, kde by se měla nacházet další hradní zřícenina. Po vystoupení na zdejším náměstíčku zjišťujeme, 8
že bývalý hrad tu opravdu je, ale stojí 2km od města. S velkými batohy se tedy vydáváme po značené cestě k hradu, kde si v krásné atmosféře dáme lehký oběd. Po návratu do Ballylongfordu začínáme opět stopovat, tentokrát je náš cíl Limerick- jedno z větších irských měst. Po 66 km jízdy se ocitáme v samotném centru města, kde stojí za zmínku zejména pevnost a kamenné mosty přes řeku. Limerick měl být pro dnešek cílovým místem, ale z důvodu absence kempu jsme nuceni pokračovat dále. Na mapě zastavíme prstem u městečka Bunratty. A tento název také píšeme na papír. I tentokrát máme štěstí a v autě se vezeme až ke kempu. Večer se ještě jdeme vycházkou podívat ke zdejšímu středověkému hradu. Pak už jen sprcha a hurá spát.
Pátek, 17. července 2009 Budíme se do krásného poledne (drobek jsme se prospali) a vydáváme se k dálnici na Ennis. První člověk nás hodil k městečku Shannon. Zde zůstáváme u silnice jen pár minut a už se vezeme na kraj Ennis. V Ennis se nám daří nalézt, nebo o ni spíše zakopneme, internetovou kavárnu, kde se odbavíme, abychom to nehonili na poslední chvíli. Pro dnešek se rozhodujeme vyzkoušet i irské autobusy. Na autobusovém nádraží na nástupišti číslo 6 nasedáme na autobus s konečnou zastávkou v Kilkee. Naštěstí je to i naše konečná, takže 9
náš cíl nemůžeme přejet. Kilkee je krásné městečko s pláží a skalnatými útesy, ale postrádá jakýkoliv náznak kempu. Naštěstí se nám daří najít zastřešenou vyhlídku vedle golfového klubu a na slepé cestě k útesům. Takže náš čeká dlouhý večer a další noc na betonu. Necháváme batohy na vyhlídce a jdeme prozkoumat město, pláž i útesy.
Sobota, 18. července 2009 Už v noci začalo pršet a ráno to není jiné. Bohužel to vypadá, že takový bude celý den. V dalších dnech bychom rádi viděli The Cliffs of Moher. Tak se vydáváme „jen“ o pár desítek kilometrů dál. Do města Lehinch. Stop se nám daří chytnout poměrně rychle, ale po výstupu z auta zjišťuji že mi asi v autě vypadl mobil. Jdeme se ubytovat do kempu a truchlíme nad ztrátou. Při cestě do města zvoní Martince mobil. Volá policejní stanice Ennis (kde jsme mimochodem včera byli. Tedy ve městě, ne na policejní stanici =) ), že si ztracený telefon mám přijet vyzvednout. Tak se tedy vydávám na cestu zocelení, a jdu sám na stop do Ennis na „Garde Station“ a zpět. ---Cesta stopem do Ennis mi trvala zhruba dvě hodiny (jel jsem to na třikrát). Najít Garde Station (Policii) nebyl, díky naší včerejší návštěvě tohoto města, problém. Ten nastal až při získávání mého ztraceného telefonu zpět. Ale i ten se nakonec po 10
pár desítkách minut našel v zásuvce stolu ve vedlejší místnosti. Cesta zpět ubíhala o poznání rychleji a zpět do kempu v Lehinch jsem již zocelen dorazil kolem půl 6. Drobet jsem se oklepal v anglické konverzaci, takže už nebudu nutit Martinu sedět vpředu =:o) ---Rozhodli jsme se, že dnes již nic podnikat nebudeme. A budeme jen zevlit, odpočívat a šetřit síly na zítřejší výlet po útesech.
Neděle, 19. července 2009 Budíme se do krásného slunečného rána a vypadá to, že by se nám dnešní výlet na The Cliffs of Moher mohl vydařit. Vydáváme se na kraj města s cedulí Doolin (městečko na druhé straně útesů, odkud máme v plánu dojít přes útesy zpět do kempu). Přibližně po půl hodince se nám daří a zastavuje nám auto, které nás vyhazuje v dříve zmíněném přímořském městečku. Uděláme pár fotek a vydáváme se na zhruba 8-10 km procházku po útesech. Těsně před útesy se nám daří nalézt cestičku přes pastviny na zapadlou vyhlídku, kde si dáváme svačinu a kocháme se nádherným výhledem. Nikde ani noha, vydáváme se po útesech až k hlavnímu parkovišti, kde už je bohužel mraky lidí. Po víc jak dvou hodinách focení, užívání si nádherných výhledů a chůze, se ocitáme na konci útesů. Zde se s tou krásou loučíme a vydáváme se do kempu. Zhruba 7 km od cíle toho máme plné kecky (dokonce jsme nezabloudili a dostali jsme se na hlavní silnici vedoucí do Lehinch) a rozhodujeme se výlet zakončit dalším stopem. Večeře, sprcha a spát :-)
11
Pondělí, 20. července 2009 Dnes je opět den velkých přesunů a cestování. Přímořské městečko Lehinch, kde jsme trávili předešlé dvě noci, opouštíme kolem desáté dopoledne. Do Ennis, odkud vede hlavní silnice na Galway, se dostáváme pomocí dvou stopů. Odtud je to do Galway „pouhých“ 63 km. Po pár minutách nám zastavují dva francouzští studenti, kteří také objíždějí ostrov (avšak ne stopem, ale vypůjčeným autem). Úroveň jejich angličtiny je srovnatelná s tou naší, a tak je o zábavu postaráno :-) V Galway si dáváme lehký oběd v parku na náměstí a navštěvujeme infocentrum, abychom zjistili pozoruhodná místa v blízkém okolí. Nakonec se shodujeme na městě Athenry, kde by měl být hrad a opevnění města. Do dnešního cíle dorážíme kolem páté hodiny. Stan stavíme u hradní zdi a vyrážíme si dát do rypáčku-navštěvujeme pizzerii. Poté rychle spát a připravit se na zítřejší přesun do vnitrozemí.
Úterý, 21. července 2009 Ráno opět prší a nevypadá to, že by mělo brzy přestat. Vydáváme se tedy na návštěvu hradu, u kterého jsme trávili dnešní noc. Po prohlídce skládáme ještě mokrý stan a jdeme se na stop do Ballinasloe. Stojíme, stojíme a pořád nic. Nakonec nás jeden místní veze na cca 1 km vzdálenou křižovatku, kde se nám ovšem 12
také dlouho nedaří. Nakonec se pomocí dalšího stopu po zhruba hodině dostáváme do Loughrea, na hlavní silnici vedoucí do Ballinasloe. Tady nám během pár minut staví jedna Angličanka, která nám nabízí odvoz až do Athlone. Tam ale dnes naše cesta nevede, a tak odmítáme a vystupujeme v Ballinasloe. Po krátké prohlídce města se vydáváme k informacím, které jsou shodou okolností u silnice, kde máme v plánu stopovat dál. V infocentru se dozvídáme, že v blízkosti našeho cíle-Clonmacnoise-není žádný kemp, ale i přes to se tam vydáváme. Stoupáme si s cedulí Shannonbridge, ale máme opět smůlu. Střídavě prší, tak se musíme vždy běžet ukrýt pod stromy na druhou stranu silnice a dělníci pracující opodál, se opravdu dobře baví. Po zhruba hodině se dostáváme do Shanonnbridge a vyrážíme se na cca 9 km pochod do Clonmacnoise. Naštěstí, zhruba po 4km, potkáváme kluka, který nás do Clonmacnoise odvezl. Zjišťujeme, že tu opravdu není kde přespat a rozhodujeme se strávit další noc na betonu, a to přímo před informacemi, které jsou vybaveny stříškou. Zjišťujeme, že dveře k pozůstatkům keltského kláštera jsou otevřené. Tak si děláme malou soukromou prohlídku, počkáme do setmění a uleháme ke spánku.
Středa, 22. července 2009 Ráno se budíme značně rozlámaní a nevyspalí, jelikož v noci pršelo a celou noc ze střechy kapala voda. Zvuk kapek dopadající na plechový podklad byly až nesnesitelně monotónní. Na cestu se vydáváme již kolem 8 ráno. A naším dnešním cílem je kemp nad Athlone, opravdu už potřebujeme sprchu=) Asi po dvou kilometrech chůze se nám daří chytnout stop až do Athlone, kde jsme kolem 9té hodiny. U řeky si dáváme sušenky a limču k snídani a čekáme až otevře místní infocentrum. Zde zjišťujeme přesnou polohu kempu a údajnou vzdálenost 2km. Rozhodujeme se dojít tam pěšky (ve skutečnosti to bylo zhruba 5km). Do kempu dorážíme přibližně v 13.00 a do večera jen odpočíváme a nabíráme 13
síly na další dny. Čtvrtek, 23. července 2009 Ráno se nám moc vstávat nechce, ale musíme, dnešní cílHill of Tara-je poměrně daleko. Stopovat začínáme hned nedaleko kempu. Díky prvnímu autu se dostáváme k silnici N6, které vede do Dublinu, což je pro nás ideální. Na silnici stojíme poměrně dlouho, ale nakonec staví člověk, který strašně pospíchá do Dublinu. Díky tomu jsme v městečku Kinnegad zachvilku. Sice to bylo 40 km, ale řidič za celou dobu nesundal nohu z plynu a držel rychlost nad 120 km/h. Projdeme městečko a dalším stopem se dostáváme do města Trim, kde navštěvujeme infocentrum a jdeme na prohlídku místního hradu. Vydáváme se na silnici, kde trávíme poměrně dlouhou dobu, s cedulí Hill of Tara. Nakonec se pro nás jedno auto vrací. Milý pán jménem Green, který to měl s „drobnou“ zajížďkou cestou (dokonce volal známému a ptal se na cestu). Při cestě vychvaluje památku Newgrange, která je nedaleko a dává nám kontakt na jeho nejlepšího přítele, který tam dělá průvodce. Prý abychom tam měli protekci :-)
Na Hill of Tara se nám dlouho nedaří najít místo na nocleh, tak se rozhodujeme jít se podívat na památku s úmyslem se poté vydat k silnici a poptat se farmářů, zda by bylo možné na jejich pozemcích přespat. U vchodu narážíme na podivného chlápka, 14
který se k nám připojuje a dělá nám výklad o památce, o válce a kdo ví o čem ještě :o) Nakonec se dozvídáme že je farmář a nabízí nám že si můžeme postavit stan u něj na pozemcích. Trochu s obavami nasedáme do auta. Veze nás zpátky k Trimu, kde má pozemky. Vysadí nás z auta. Odjíždí. Zhruba po necelé hodince, kdy už máme postavený stan, se vrací na kole a má pro nás nějaké jídlo k večeři. Jídlo s radostí přijmeme a poté následuje pozvání na prohlídku okolí, s kterým nakonec také souhlasíme. Vydáváme se tedy na procházku po deštěm nasáklých pastvinách,vve stodole zkoušíme houpačku, kterou vytvořil pro svá vnoučata. Zpět ke stanu se vracíme rákosím zarostlým břehem řeky, podél pastvin s kravami. Ještě farmáři pomůžeme se zahnáním krav a pro dnešek se loučíme se. S plnými žaludky šťastně usínáme.
Pátek 24. července 2009 Ráno nás farmář budí v nekřesťansky brzkou hodinu, zhruba kolem půl osmé, a zve nás na snídani. Pozvání odmítáme s tím, že se chceme ještě vyspat. Za hodinu se však vrací, ale když pochopí, že nás opět vzbudil, omlouvá se a odchází. Ze stanu vylézáme až kolem desáté hodiny, balíme stan a jdeme volným krokem k silnici vedoucí do Navanu. Již kolem jedenácté zkoušíme stopovat z Navanu, kam jsme se dostali velice brzy, směrem na Duleek. Přes ten máme v plánu se dostat do Newgrange. Nakonec ale po hodině čekání u silnice podléháme mírné depresi a jdeme raději na zastávku autobusu. V Newgrange, což je keltské kultovní místo staré několik tisíciletí, se ocitáme kolem třetí odpoledne. Využíváme kontakt, který jsme v minulých dnech získali a díky kterému se dostáváme na prohlídku, na kterou byly pro dnešek lístky již vyprodány. Zároveň dostáváme tip na místo, kde postavit náš stan. Batohy necháváme u pokladny a vyrážíme na tříhodinovou prohlídku po keltských památkách. Po skončení prohlídky a vyzvednutí našich batohů si s padajícím soumrakem 15
vaříme večeři a stan stavíme již pod rouškou tmy. Sobota 25. července 2009 Ráno se budíme brzy, na obloze ani mráček, balíme věci a stan necháváme oschnout od rosy. Než slunce vysuší navlhlý stan, dáváme si tradiční snídaní v podobě chlebu s nutelou. Navštěvuje nás pracovník, který je na obhlídce areálu. Jelikož jsme spali na takzvané picnick area, očekáváme průšvih nebo alespoň slovní konfrontaci. Opak je pravdou, popřeje nám dobré ráno, zeptá se jak jsme se vyspali, upozorní nás že v 9.00 začnou chodit návštěvníci, tak abychom do té doby sbalili stan a s úsměvem odchází.
Do hodiny máme sbaleno a vydáváme se k městu Droghenda s cedulí Dublin. Do Droghendy se nakonec dostáváme místo pěšky pomocí stopu. A po dlouhé hodině stání u silnice i do Dublinu. Pomocí městských autobusů se přepravujeme do centra. Zjišťujeme předběžně podrobnosti o autobusu na letiště a kupujeme lístky do zhruba 50 km vzdáleného města jižně od Dublinu. Do Rathnew. Zde vytahujeme z batohu cedulí s nápisem Rathdrum. Staví ihned první auto a bleskovou rychlostí se dostáváme ke kempu který se nachází na břehu řeky. Jelikož stan máme postaven nad očekávání brzy, rozhodujeme se vydat na „malý“ výlet. Jdeme tedy přes město do Avondale Hause a Forest Park. Lesem podél bublající řeky se dostáváme nedaleko Meeting of the Waters. Náš původní cíl- The Motee Stone- míjíme, je to přeci jen velká zacházka do děsivého kopce. Z malého výletu se nakonec 16
vyklubala asi 12km procházka. Tak se jdeme rychle vykoupat, zabalit do spacáků a nabrat síly na zítra, kdy nás čeká výlet do nedalekých hor.
Neděle 26. července 2009 Každé ráno se nám vstává hůř a hůř. Když se konečně vyhrabeme ze spacáků a naházíme vše potřebné do batahu, vydáváme se na stop do vesnice Hlendalough. Po delším čekání nás nakonec odváží mladík s kajakem na střeše do Laraghu, který je blízko našeho původního cíle. Cestou předjíždíme mraky cyklistů, jede se zde totiž za plného silničního provozu amatérský závod na silničních kolech, kterému místní s nadsázkou říkají Tour de Ireland. Po pěším přesunu z Laraghu do Glendalough se ocitáme u jezera pod horami, kde si prohlížíme zbytky keltské vesnice. Jezero obcházíme po levé straně a u infocentra začínáme prudce stoupat kolem vodopádu a pokračujeme dále po červené. Následuje šílený kopec upravenou lesní cestou (šílený? Přímo děsivý. :o) ) Námaha ale stála za to. Po zdolání posledních výškových metrů se nám otevírají překrásné výhledy na River Glencalo, Lower Lake a Glendalough. Výhledy se nám ztrácejí asi po půl hodině chůze po horské pěšince. Stále stoupáme až do mírné rovinky, kde se od červené odpojujeme a pokračujeme po Wiclow Way.
17
Začínáme klesat a již po asfaltové cestě pokračujeme přes městečko Drumgoff za kterým chytáme alespoň krátký stop do kempu. Do Rathdrum se dostáváme značně unaveni. Původní plán na zítra-přejezd do kempu u Enniskerry- rušíme. Stan necháme v Rathdrum a pojedeme se tam podívat bez baťohů.
Pondělí 27. července 2009 Ze spacáků se vylézáme poměrně dost pozdě. Rozhodujeme se zrušit původní plány na cestu do Enniskerry a vydáváme se opačným směrem. Do Arklow, naposledy se podívat na oceán. Na stop si dáváme limit, po jehož vypršení (pokud nic nechytneme), hodláme jít do nedalekého parku, dát si oběd a pak případně pokračovat. Naštěstí v poslední minutě limitu staví auto a tak se dostáváme do Arklow krátce po poledni. Procházíme přes město až na kamenný násyp s výhledem na moře a nedalekou pláž. Dáváme si malou pauzu a kocháme se výhledem. Posléze se vydáváme na pláž, kde se po kolena brouzdáme ve vodě. Cesta do města je trochu zdlouhavější. V domnění, že si to zkrátíme se vydáváme přes pastviny. Bohužel zhruba v polovině se musíme vrátit zpět, přeci jen prodírat se trním se nám moc nechce. Pomalu kolem pláží a přes centrum dorážíme až na jeho konec a začínáme opět stopovat směrem Rathdrum. Na silnici stojíme skoro hodinu než někdo zastaví, ale do kempu se dostáváme v pořádku kolem 19:00. I tento malý výlet, byl už pro naše rozlámaná těla docela náročný.
18
Úterý 28. července 2009 Přesunout se na letiště, tak zní dnešní úkol. Budíme se relativně pozdě, ale jelikož nikam nespěcháme, tak si dáváme ještě teplý oběd a stan bouráme krátce po poledni. První stop do Rathnew chytáme poměrně rychle a s dalším stopem do Dublinu to je stejné. Pomocí městské dopravy se z periferie města dostáváme do centra, kde v úschovně na autobusovém náraží necháváme batohy (8 €) a jdeme na prohlídku města. Nejprve procházíme O´Conell Street, poté přejdeme přes řeku podívat se na známý Temple bar a pokračujeme k Trinity Collage a národnímu muzeu, které je bohužel zavřené.
Nakoupíme poslední irské suvenýry a už jsme na cestě k autobusovému nádraží. Zde čekáme zhruba dvě hodinky než se rozhodneme vydat na letiště. K odletové hale dorážíme kolem půl jedenácté a hledáme místo pro dnešní noc. To nakonec nacházíme. Ukládáme batohy ukládáme batohy za lavičku a pokoušíme se usnout. Usnout se nám bohužel nedaří a to kvůli velice hlučné skupince Němců. Avšak zhruba kolem půlnoci se mi daří najít klidné místo na severním terminálu. Tak snad se trochu prospíme. 19
Středa 29. července 2009 Spát se nám daří bohužel jen asi dvě hodinky, jelikož nás otravuje zima a policista co zřejmě malinko přebral :-) Tak se raději kolem půl 4 ráno vracíme zpět do hlavní odletové haly, nacházíme si stolek u jakési restaurace a luštíme sudoku. Ještě s hlavou položenou na stole pospáváme zhruba hodinku, dáváme si kafe a něco po 11-té se odcházíme odbavit k letadlu. Do Birminghamu přilétáme kolem jedné, venku prší a tak se rozhodujeme strávit dalších 20hodin na letišti. Zajdeme si do Burger Kingu. A couráme se po letišti a okolí, luštíme křížovky a hledáme místo ke spánku. To se nám nakonec daří nalézt u terminálu číslo 4. Tak uvidíme jestli dnešní noc bude klidnější než ta včerejší.
Čtvrtek 30. července 2009 Na dnešní den jsme se vyspali relativně klidně. Kupujeme kafe a bagetu, kterou v klidu sníme a jdeme hledat přepážku k odbavení do Prahy. Krátce po poledni nastupujeme do letadla. Po dvou hodinách letu přistáváme, po více jak třech týdnech, v české metropoli. V Praze.
Fotogalerie: www.picasaweb.google.com/uher.lukas 20