Užívání těkavých látek dětmi z etnických skupin Pilotní studie
Jaroslav Vacek, Lenka Šťastná, Michal Miovský
Centrum adiktologie, Psychiatrická klinika 1. lékařské fakulty a Všeobecné fakultní nemocnice, Univerzita Karlova v Praze
2009
Projekt je financován Finančními mechanismy EHP a Norska a státním rozpočtem České republiky prostřednictvím Fondu pro podporu výzkumu. Číslo projektu: A/CZ0046/1/0006. 1
Obsah 1
Úvod ...........................................................................................................................................3
2
Přehled dosud realizovaných výzkumů užívání těkavých látek.....................................................4
3
4
5
2.1
Celopopulační studie ...........................................................................................................4
2.2
Školní studie ........................................................................................................................4
2.3
Studie zaměřené na specifickou populaci .............................................................................5
2.4
Užívání těkavých látek v ohrožených skupinách ...................................................................6
2.5
Žádosti o léčbu, předávkování a úmrtí .................................................................................6
Pilotní výzkum – východiska, cíle a použité metody .....................................................................7 3.1
Východiska a zdůvodnění ..................................................................................................7
3.2
Cíl a výzkumné otázky ........................................................................................................8
3.3
Metody a průběh výběru výzkumného souboru a sběru dat ..............................................8
Výsledky.................................................................................................................................... 10 4.1
Rozsah výzkumného souboru, návratnost dotazníků ....................................................... 10
4.2
Uživatelé těkavých látek z pohledu expertů ...................................................................... 10
4.3
Další informace o užívání těkavých látek ........................................................................... 13
Diskuze a závěr.......................................................................................................................... 15
Použitá literatura .............................................................................................................................. 16
2
1 Úvod Inhalování těkavých látek je jednou z nejvíce rizikových forem užívání drog a zároveň o něm existuje jen málo informací v porovnání s ostatními návykovými látkami. Těkavé (nebo též prchavé) látky, které mohou být zneužívány k ovlivnění prožívání a chování, jsou také nazývány inhalačními drogami. Většinou jde o kapaliny s relativně nízkým bodem varu, takže se snadno odpařují a i za pokojové teploty vytváří dostatečně koncentrované páry, které při nadýchání vyvolají psychotropní účinek. Tyto látky jsou přítomné v široké škále produktů pro domácnost, které jsou primárně užívány k nejrůznějším účelům: jedná se o některé barvy, lepidla, rozpouštědla, čisticí prostředky, odlakovače nehtů, deodoranty, plyn do zapalovačů, ale i také o plynné látky - např. oxid dusný (N2O), známý jako rajský plyn, který je snadno dostupný ve šlehačkových bombičkách. Většina výše zmíněných výrobků obsahuje několik výrazně odlišných těkavých látek, nejčastěji se jedná o toluen, dále etylacetát, metylchlorid, aceton, trichloretylen, tetrachloretylen, butan, propan, isopropan, fluorocarbon, etylchlorid a mnoho dalších. Výrobky, ve kterých jsou obsaženy tyto psychoaktivní látky, nejsou drahé a jsou snadno dostupné, což je jeden z důvodů, proč jsou užívány ve velké míře právě dětmi a mladými dospělými ze socioekonomicky slabšího prostředí. Přesto je tento problém podceňován nejen veřejností, ale také samotnými rodiči, kteří se sice patřičně zajímají o užívání nelegálních drog, ale velmi často ignorují rizika spojená s užíváním běžně dostupných produktů obsahujících těkavé látky. Dále jsou tyto látky užívány za účelem rychlé intoxikace bez obavy z vážných zdravotních důsledků. Intoxikace trvá pouze několik minut, a proto uživatelé pokračují v čichání až několik hodin, což s sebou přináší nebezpečí ztráty vědomí až smrti (NIDA, 2004). Těkavé látky jsou vysoce lipofilní a mají proto tendenci se šířit do orgánů bohatých na lipidy jako jsou například mozek, játra, nadledviny, na které působí vysoce toxicky. Mezi nejvýznamnější a nejvíce diskutované téma patří právě vliv těkavých látek na mozek a jeho funkce. Toxické účinky chronického užívání těkavých látek způsobují velmi rozšířené a dlouhotrvající poškození mozku a dalších částí nervového systému. Např. dlouhodobé užívání toluenu poškozuje ochrannou vrstvu okolo určitých nervových vláken v mozku a v periferním nervovém systému. Tato rozsáhlá destrukce nervových vláken je klinicky podobná těm, jež můžeme vidět u neurologických onemocnění jako je například roztroušená skleróza (Finch & Lobo, 2005; Lowinson et al., 2004; NIDA, 2004). Mezi hlavní poškození vlivem dlouhodobého užívání těkavých látek patří encefalopatie (akutní encefalopatie – nespecifická – při vysokých dávkách, chronická encefalopatie při opakovaném vystavení vysokým dávkám po několik let), cerebelární ataxie, periferní neuropatie, kraniální neuropatie (nerv V a VII), parkinsonismus, poškození zrakových funkcí (oční neuropatie) a poškození sluchových funkcí (Filley et al., 1990; Lowinson et al., 2004). Výsledkem dlouhodobého vystavení nízkým dávkám těkavých látek může být také organický psychosyndrom (také jako „painters syndrome“), který zahrnuje delirium, demenci, halucinózu, osobnostní změny a nápadné zhoršení paměti nebo výbavnosti minulých zkušeností a obtížnou koncentraci pozornosti (Lowinson et al., 2004; Smolík, 1996).
3
2 Přehled dosud realizovaných výzkumů užívání těkavých látek Epidemiologická situace v užívání těkavých látek v ČR se z následujícího krátkého přehledu jeví jako poměrně stabilní. Existují však některé indicie, které naznačují, že současný systém monitorování je nedostatečný a nepostihuje některé rizikové skupiny.
2.1 Celopopulační studie Celoživotní prevalence užití těkavých látek v dospělé populaci v roce 2004 byla 2,1 % (3,3 % mužů, 1,0 % žen), v posledním roce 1,1 % a v posledním měsíci 0,5 % (Brožová, 2006), viz Tabulka 1. Pokud jde o užívání těkavých látek v populaci mladých dospělých ve věku 18-34 let, celoživotní prevalence byla 3,8 % (5,9 % mužů, 1,6 % žen), v posledním roce 1,8 % a v posledním měsíci 0,7 %. V posledním měsíci učinilo zkušenost s těkavými látkami celkem 6,6 % z těch, kteří měli zkušenost s užíváním drog. Pokud jde o frekvenci užití, celkem 3,4 % respondentů, kteří měli zkušenost s těkavými látkami, je užívali každý den nebo téměř každý den, 3,4 % respondentů několikrát týdně, 10,3 % nejméně 1krát týdně a 82,8 % méně často než 1krát týdně (Brožová, 2006). Tabulka 1: Prevalence užívání těkavých látek v procentech, dle celopopulační studie Brožové (2006)
prevalence celoživotní v posledním roce v posledním měsíci
muži 3,3 1,1 0,5
věk 18-64 ženy celkem 1,0 2,1 0,2 0,6 0,1 0,3
muži 5,9 1,8 0,7
věk 18-34 ženy celkem 1,6 3,8 1,6 1,0 0,1 0,4
2.2 Školní studie Autoři studie HBSC (Health Behaviour in School-aged Children) v roce 2006 oslovili 1 665 patnáctiletých žáků 9. tříd základních škol ve všech regionech ČR. Ze sledovaných látek byly těkavé látky na druhém místě na žebříčku nejužívanější látky. Zkušenost v životě přiznalo 9 % dotázaných. Jak ukazuje Tabulka 2, užití těkavých látek je rozšířenější mezi chlapci (Mravčík et al., 2007). Tabulka 2: Prevalence užívání nelegálních drog mezi 15letými žáky ZŠ v roce 2006 v procentech (Mravčík et al., 2007)
prevalence sledovaná látka celoživotní v posledních 12 měsících chlapci dívky celkem chlapci dívky celkem konopné drogy 27,3 22,3 24,8 20,3 18,2 19,2 těkavé látky 10,3 7,8 9,0 6,2 3,2 4,7 sedativa, hypnotika 4,9 5,7 5,3 3,2 3,3 3,3 extáze 2,0 1,9 1,9 2,2 1,2 1,7 pervitin, amfetaminy 1,6 1,5 1,5 1,6 1,4 1,5 Studie ESPAD (European School Survey Project on Alcohol and Other Drugs) v roce 2003 zjistila, že pravidelné užívání těkavých látek považuje za rizikové více než 90 % dotázaných šestnáctiletých dospívajících (Csémy et al., 2003). Příležitostné užívání „odsuzuje“ a „silně odsuzuje“ celkem 77,6 % respondentů (80,6 % chlapců, 75,1 % dívek). Celkem snadno nebo velmi snadno by sehnalo těkavé látky 53,5 % chlapců a 41,7 % dívek.
4
Podle studie ESPAD a NASUD (Národní studie o užívání drog) z roku 2003 má zkušenost s užíváním těkavých látek 6,4 % 18letých studentů středních škol (oproti 9,0 % 16letých studentů), v posledních 12 měsících učinilo zkušenost s těkavými látkami 2,0 % dotázaných a v posledních 30 dnech 0,6 % dotázaných (Csémy et al., 2006). Opakovaně užilo těkavé látky v posledních 12 měsících 0,4 % osmnáctiletých (oproti 0,5 % šestnáctiletých). Právě tento rozdíl se jeví být jako obtížně interpretovatelný, neboť všechny návykové látky mají vyšší prevalenci u starší populace – s jedinou výjimkou, těkavými látkami. Tato disproporce může nasvědčovat tomu, že ohrožené cílové skupiny tvoří děti, které na střední škole nepokračují ve studiu nebo dokonce končí základní školu opakováním posledního či posledních ročníků. Celoživotní prevalence užívání těkavých látek u 12letých chlapců byla ve studii SAHA (Social And Health Assessment) 8 % a dívek 5 %. Celkem 4 % 14letých chlapců a 5 % dívek učinilo zkušenost s těkavými látkami. Celoživotní prevalence u 16letých chlapců byla 4 % a dívek 3 % (Blatný et al., 2004a). V rámci studie bylo srovnáváno také užívání drog ve velkých a malých městech. Celoživotní prevalence užívání těkavých látek ve velkých městech byla 6 % u chlapců a 5 % u dívek. V malých městech byla prevalence nižší (5 % chlapců, 2 % dívek) (Blatný et al., 2004b).
2.3 Studie zaměřené na specifickou populaci Dotazníkové šetření „Tanec a drogy“ mj. sledovalo užívání těkavých látek – rozpouštědel a poppers. Celkem 42,8 % respondentů učinilo první zkušenost s poppers ve věku 17-19 let, 31,7 % respondentů ve věku 20-24 let a 18,2 % respondentů ve věku 14-16 let. Celoživotní prevalence užití rozpouštědel byla v roce 2003 mezi příznivci elektronické hudby 5,5 %, prevalence v posledním roce 1,6 % a v posledním měsíci 0,7 %. Celoživotní prevalence užití poppers byla 35,1 %, v posledním roce 21,1 % a v posledním měsíci 7,9 % (Kubů et al., 2006). Děti umístěné v ústavní péči podle průzkumu mezi pracovníky dětských diagnostických ústavů – studie v roce 2003 – přinesla další zajímavé výsledky. Zkušenost s těkavými látkami uvedlo 13,3 % dětí závislých rodičů a 34,9 % dětí s poruchou chování (Mravčík et al., 2007). Nezisková organizace A–Kluby provedla v roce 2004 nereprezentativní šetření „Romové a drogy“ mezi žáky základních škol, kterého se zúčastnilo 200 respondentů ve věku 12-16 let, největší počet respondentů byl ve věku 14-15 let (Černý et al., 2004). Romové přicházejí do prvního kontaktu s návykovými látkami statisticky významně dříve než neromská populace, mají více zkušeností s nelegálními návykovými látkami, a častěji je opakují. Užívání těkavých látek se mezi romskými žáky, na rozdíl od neromských, vyskytuje – celoživotní prevalence v řádu jednotek. 1 V roce 2002 byl realizován výzkum v rámci „Programu podpory terénních sociálních pracovníku“ v 81 romských komunitách v celé ČR (Kancelář Rady vlády pro záležitosti romské komunity, 2003). Průzkum ukázal, že drogy jsou rozšířené v 60 komunitách (74,1 %) ve 45 z nich (56 %) je situace hodnocena jako závažná nebo velmi závažná. Nejrozšířenějšími drogami v romských komunitách jsou toluen (44,4 % komunit), pervitin (22,2 %), marihuana (19,9 % komunit) a heroin a léky (shodně 11,1 %). Podle autorů je velmi častá kombinace několika drog současně. Zpráva také konstatuje, že rozdíly v jednotlivých komunitách jsou značné, jako jedna z nejzávažnějších byla hodnocena situace v Jihomoravském kraji, jednalo se o 2 lokality v Brně (Kancelář Rady vlády pro záležitosti romské komunity, 2003). 1
informace z grafu lze pouze odhadnout, prevalence nejsou explicitně vyčíslené, jde pravděpodobně o 3-4 %
5
Další studie „Determinanty zdraví romské populace v České republice“ se zabývala zdravotním stavem romské populace. Zkušenost s nelegálními drogami přiznalo pouze 2,5 % respondentů. Většinou se jednalo o konopné drogy, stimulancia a těkavé látky (Kancelář Rady vlády ČR pro záležitosti romské komunity, 2005).
2.4 Užívání těkavých látek v ohrožených skupinách Děti umístěné v ústavní péči podle průzkumu mezi pracovníky dětských diagnostických ústavů často kouří (62,3 % dětí pravidelně) a užívají alkohol (53,7 %). Zkušenosti s nelegálními drogami má 37,2 % dětí, z nich 13,9 % užívá nelegální drogy opakovaně nebo pravidelně. Nejčastěji se jedná o těkavé látky, konopné látky a pervitin; těkavé a konopné látky jsou často první užitou drogou. Věk při prvním užití nelegální drogy byl nejčastěji 13 nebo 12 let. Necelá třetina dětí má také zkušenosti s hrou na výherních automatech (Mravčík et al., 2007). V roce 2003 byla realizována studie zaměřená na užívání drog a jeho kontext u dvou mimořádně ohrožených skupin dětí (Csémy et al., 2003). Jednalo se o děti ve věku 10–15 let, které měly buď jednoho z rodičů léčeného pro problémy spojené s užíváním alkoholu, anebo které byly v péči zdravotního nebo výchovného zařízení pro poruchy chování a měly v anamnéze útěky od rodiny. Jednalo se o malou studii, do které bylo zapojeno celkem 75 dětí. Zkušenosti s těkavými látkami jsou v těchto skupinách vyšší, přibližně čtyřnásobně než v reprezentativním souboru žáků ZŠ, kteří byli dotázáni v rámci studie HBSC v roce 2002; přitom se jedná o mladší respondenty než u studie HBSC – zkušenost uvedlo 13,3 % dětí rodičů užívajících alkohol a 34,9 % dětí s poruchou chování (Csémy et al., 2003; Mravčík et al., 2007). Zajímavé údaje nabízí podrobnější analýza studie ESPAD z roku 2003, a to z hlediska počtu dnů neomluvené absence a užívání drog mezi staršími sourozenci (Csémy et al., 2006; Mravčík et al., 2007). Zkušenost s užíváním těkavých látek výrazně pozitivně koreluje s počtem dnů absence v posledních 30 dnech, zároveň je užívání drog sourozenci nebo nevědomost o jejich užívání faktorem výrazně rizikovým, blíže viz Tabulka 3. Tabulka 3: Prevalence užívání těkavých látek podle specifických rizikových faktorů sledovaných studií ESPAD 2003 (v %)
těkavé látky
počet dnů neomluvené absence v posledních 30 dnech žádný 1-2 dny 3 a více 7,2 13,4 19,5
užívání drog mezi staršími sourozenci ano ne neví nemá 13,4 6,8 19,5 10,2
2.5 Žádosti o léčbu, předávkování a úmrtí V roce 2007 bylo evidováno celkem 94 všech žadatelů o léčbu v souvislosti s užíváním těkavých látek a 53 prvožadatelů. Od roku 1995 resp. 2002 počet žadatelů o léčbu v souvislosti s užíváním těkavých látek klesá s výjimkou věkové skupiny 15-19 let, kde je evidován nárůst ze 48 na 69 pacientů (ÚZIS ČR, 2007; ÚZIS ČR, 2006). V r. 2006 bylo zjištěno 212 úmrtí na předávkování nelegálními drogami, těkavými látkami a psychotropními léky. Z pouličních drog byly v r. 2006 nejčastější příčinou předávkování těkavé látky se 14 případy (18 případů v r. 2005), z toho ve dvou případech se jednalo o plyn do zapalovače (chlapci ve věku 14 a 15 let) (Mravčík et al., 2007). V roce 2006 byly tedy zjištěny 2 případy úmrtí za přítomnosti těkavých látek (tj. 1,4 % ze všech zjištěných úmrtí). V roce 2005 to bylo celkem 14 úmrtí (9,3 %) a v roce 2004 celkem 6 úmrtí (3,7 %) (Mravčík et al., 2007). 6
3 Pilotní výzkum – východiska, cíle a použité metody 3.1 Východiska a zdůvodnění V současném systému monitorování užívání návykových látek existuje několik rozporů a obtížně interpretovatelných údajů. Na jejich základě jsme se pokusili definovat hlavní problémy, jimiž se chceme v pilotní studii zabývat a které by v případě prokázání existence předpokládaných nedostatků mohly znamenat jednak zásadní dlouhodobý negativní zdravotní a sociální dopad na rizikové části populace s praktickými důsledky pro politiku integrace a pro zdravotní a sociální náklady státu. Tyto suspektní problémy lze rozdělit do několika skupin: a) Zatímco u populace dětí na základních školách zjišťujeme, že prevalence užívání těkavých látek je poměrně vysoká, nenacházíme odpovídající výsledky u populace středoškoláků. Může to znamenat, že děti přecházejí na jiné látky, ale pravděpodobné je také vysvětlení, že děti, jichž se týká užívání těkavých látek, patří do sociálně nejslabších skupin se špatnými školními výsledky a nepokračují na střední školy dále a de facto z monitorovacího systému vypadávají (ten je již nadále nepostihuje a my tedy o nich nemáme žádné informace). Současně nám chybí srovnatelný pravidelný monitoring dětí na ZŠ, který by odpovídal např. studii ESPAD na středoškolácích. Takový systém by do budoucna zřejmě pomohl lépe a včas identifikovat nové trendy v užívání návykových látek. b) Výsledky studií provedených na středoškolácích v ČR jednoznačně potvrzují fakt, že těkavé látky jsou přitažlivé zejména pro sociálně slabší skupiny dětí a/nebo děti a dospívající s celkově nižší úrovní inteligence. c) Studie potvrzují podezření, že těkavé látky se staly doménou nejmladších věkových skupin, často ze zhoršených sociálních podmínek. Rýsuje se tak hypotéza, že se může jednat především o dvě skupiny dětí: děti ze sociálně exkludovaných skupin a děti z ústavních zařízení. Ani jedna z těchto skupin nepodléhá systematickému monitorování v užívání návykových látek a v podstatě o těchto dvou skupinách víme z hlediska těkavých (a dalších návykových) látek nejméně. d) Přestože je zřejmé, že problémem dětí z vysoce rizikových skupin jsou návykové látky jako celek (nikoli jen těkavé látky), má smysl se zabývat v první linii právě těkavými látkami. Důvodem je to, že jsou-li tyto látky skutečně na úrovni iniciační drogy v jejich uživatelské kariéře, má to hluboké důsledky na jejich zdraví a současně dopady na jejich schopnost se vzdělávat a získat alespoň nějakou základní kvalifikaci. V konečném důsledku, by tento fakt potvrdil devastující zdravotní i sociální dopady užívání těkavých látek na tuto populaci. e) Je zřejmé, že pokud jsou zasaženy skupiny uvedené výše, pak nevyhledávají pomoc standardním způsobem a včas. Kromě jiného proto, že systém žádnou službu odpovídající potřebám těchto skupin nenabízí a míjí se s nimi. Neexistuje tedy možnost, jak si hypotézu ověřit v rámci sítě běžné poradenské a léčebné institucionální pomoci. Je proto nutné zjistit, zda v systému zdravotní a sociální péče existují takové služby, kde by se tito klienti/pacienti mohli objevovat např. se zástupnými nebo jinými souvisejícími problémy. Pilotní studie má za cíl přinést podpůrné informace pro zodpovězení co nejvíce naznačených problémů tak, aby bylo možné s větší přenosností konstatovat, zda vyslovené hypotézy skutečně 7
povedou k odhalení závažného a rozsáhlého problému s těkavými látkami u dětí ze zvýšeně rizikových skupin populace nebo zda se uvedená podezření ukážou být neopodstatněná.
3.2 Cíl a výzkumné otázky Cílem výzkumu je zjistit, zda a v jaké míře se odborníci pomáhajících profesí primárně pracující s dětmi a dospívajícími nebo s osobami ohroženými užíváním drog setkávají s mladistvými uživateli těkavých látek. Základní výzkumné otázky byly formulovány takto: 1. Vyskytují se mezi klienty oslovených odborníků mladiství uživatelé těkavých látek? 2. Pokud ano, v jakém počtu? 3. Pokud ano, jedná se ve významném procentu o příslušníky etnických minorit? Doplňkové výzkumné otázky byly formulovány následovně: 4. Jaké jsou příčiny vyhledání pomoci (klienty deklarované problémy)? 5. Odkud tito klienti přicházejí? 6. Mají oslovení odborníci nějaké další informace o užívání těkavých látek, případně odkud?
3.3 Metody a průběh výběru výzkumného souboru a sběru dat Výzkumný soubor a metody sběru dat byly zvoleny na základě výzkumného cíle, kterým bylo získat informace o užívání těkavých látek u populace, kterou příliš nebo vůbec nezachycují standardní školní dotazníkové studie. Přítomnost nezletilých klientů užívajících těkavé látky (a tím pádem pro nás klíčových informátorů – pracovníků daných služeb) byla předpokládána v zařízeních, které byly rozděleny do následujících tří skupin: 1. adiktologické služby: a. detoxifikační jednotky a oddělení, b. stacionární programy, c. terapeutické komunity a zařízení následné péče, d. psychiatrické léčebny a kliniky, 2. ambulantní lékaři specialisté: a. dětští psychiatři, b. pediatři, c. pneumologové, 3. zařízení ústavní péče a pedagogicko-psychologické poradny: a. dětské domovy, výchovné a diagnostické ústavy, b. pedagogicko-psychologické poradny. Pro získání dat byla použita metoda expertních odhadů prostřednictvím krátkého screeningového dotazníku. Dotazník vyplňovaný klíčovým informátorem (pracovníkem daného zařízení) poskytuje informace o klientech takříkajíc „z první ruky“. V plném znění je dotazník, který se snaží obsáhnout a rozvést oblasti vytýčené výzkumnými otázkami, uveden v příloze. Nominace výzkumného souboru byla částečně záměrná: v případě ambulantních lékařů specialistů byl výběr proveden na úrovni regionů, zvoleny byly kraje, u kterých se předpokládá vyšší výskyt národnostních menšin mezi obyvateli a které jsou dlouhodobě drogovým problémem více zasažené 8
(Praha, a Ústecký, Středočeský, Jihomoravský a Moravskoslezský kraj). V případě adiktologických služeb, zařízení ústavní péče a pedagogicko-psychologických poraden je výběrový soubor identický se souborem základním – s žádostí o vyplnění dotazníku byla oslovena všechna zařízení nabízející v ČR své služby. Sběr dat probíhal v období březen až červen 2009 ve dvou vlnách. Nejprve byla rozeslána papírová verze dotazníku s dopisem, následně byla rozeslána e-mailová urgence, která byla podporována webovou aplikací s možností vyplnit dotazník online na stránkách Centra adiktologie PK (http://www.adiktologie.cz).
9
4 Výsledky 4.1 Rozsah výzkumného souboru, návratnost dotazníků S žádostí o vyplnění screeningového dotazníku bylo celkem osloveno více než dva tisíce odborníků, a jak ukazuje Tabulka 4, respondence byla relativně velmi nízká. Celkově je návratnost dotazníků na úrovni 8,5 %, a výzkumný soubor tak tvoří jen 176 zařízení.2 Výzkumný soubor není svým rozsahem ani strukturou reprezentativní, velmi malá návratnost téměř neumožňuje jakékoliv platné zobecnění. Nejvyšší návratnost dotazníků byla v souboru ambulantních lékařů, dosahuje zde téměř deseti procent; vůbec nejvyšší respondenci vykazují dětští psychiatři: 12,2 %. Vzhledem k rozsahu výběrového a výzkumného souboru v jednotlivých typech služeb lze právě o ambulancích uvažovat jako o, když ne jediném, tak alespoň o nejrelevantnějším zdroji dat. Tabulka 4: Výběrový a výzkumný soubor (absolutně), míra respondence (v procentech)
typ služby
adiktologické služby
ambulantní lékaři specialisté ústavní péče a ped.-psych. poradny
konkrétní služby detoxifikační jednotky a oddělení stacionární programy ter. komunity a zař. následné péče psychiatrické léčebny a kliniky adiktologické služby celkem psychiatrická ambulance pediatrická ambulance pneumologická ambulance ambulance celkem dět. domov, vých. a diag. ústav ped.-psych. poradna zařízení ústavní péče a PPP celkem celkem
výběrový soubor 22 5 22 57
výzkumný soubor 0 0 0 4
respondence
106 263 1335 57 1655 199 104 303 2064
4 32 117 6 155 12 5 17 176
3,8 12,2 8,8 10,5 9,4 6,0 4,8 5,6 8,5
(v %) 0,0 0,0 0,0 7,0
4.2 Uživatelé těkavých látek z pohledu expertů Přibližně pětina zástupců zařízení, která se zúčastnila screeningu, se setkává ve své praxi s uživateli těkavých látek. Jeden z respondentů popisuje případ letální intoxikace, jednalo se o pacienta ve věku 13 let, který inhaloval plynové bombičky do zapalovače.
2
Dva z expertů navíc vyplnili dotazník ne za primárně oslovenou službu ale za celou svou organizaci; vzhledem k tomu, že se jednalo o velmi podrobné expertní odhady, byla tato data do výzkumu zahrnuta, dále figurují v kategorii „jiné“.
10
Tabulka 5 ukazuje odpovědi na otázku, zda oslovení experti přicházejí s uživateli inhalantů do styku. Největší podíl na kladných odpovědích mají díky rozsahu výzkumného souboru ambulantní specialisté. Alespoň určité zobecnění umožňují data z psychiatrických a pediatrických ambulancí, v ostatních případech ale v podstatě není možné vyvozovat jakékoliv obecněji platné závěry. Jeden z respondentů popisuje případ letální intoxikace, jednalo se o pacienta ve věku 13 let, který inhaloval plynové bombičky do zapalovače.
11
Tabulka 5: Výskyt klientů/pacientů užívajících těkavé látky (absolutně a relativně) (N=178)
Přicházíte do kontaktu s dětmi a/nebo mladistvými, kteří mají problémy s těkavými látkami? ano ne N absolutně % absolutně %
Služby psychiatrická ambulance pediatrická ambulance pneumologická ambulance
4 29 0
13 25 0
28 88 6
88 75 100
32 117 6
dětský domov, výchovný a diag. ústav pedagogicko-psychologická poradna psychiatrická léčebna, klinika
2 0 2
17 0 50
10 5 2
83 100 50
12 5 4
jiné1 Celkem
1 38
50 21
1 140
50 79
2 178
Na otázku o počtu klientů odpovědělo celkem 32 zařízení. Rozsah deklarovaného počtu je 1-70 klientů (rozptyl je tedy značný, směrodatná odchylka je 15,7), průměr 9,5, střední hodnota 5, nejčastější hodnota 2. Expertní odhady průměrných počtů klientů podle jednotlivých typů zařízení, věku a příslušnosti k menšinám ukazuje Tabulka 6. Z relativních hodnot je vidět, že příslušníci národnostních menšin mezi uživateli těkavých látek převládají (59 %), a to výrazněji ve věku do 15 let (68 %). Opět je třeba zdůraznit, že kvůli malému rozsahu souboru nelze brát všechny průměry uvedené v tabulce příliš vážně, protože za některé typy zařízení odpovídalo pouze jediné. Z geografického hlediska je zajímavé, že mezi čtyřmi nejvyššími deklarovanými počty (18 až 70) jsou tři zařízení z Brna. Rozbor kvalitativních dat získaných z dotazníků (doplňkové otevřené otázky) potvrzuje, že problém užívání těkavých látek je lokálně ohraničený (např. „odhady počtu (uživatelů) se liší, sta až cca přes tisíc, jde o ohraničenou lokalitu na území Brno-sever“) a že ze srovnání Prahy a Brna vychází moravská metropole hůř. Tabulka 6: Počet klientů užívajících inhalanty, podle věku a etnické příslušnosti (N=32)
N
psychiatrická ambulance pediatrická ambulance dětské domovy, ústavy psych. léčebny, kliniky jiné1 celkem
1 27 2 1 1 32
celkem
služby
průměrný počet klientů/pacientů ve sledovaných službách z toho z toho relativně z menšin (v %) podle věku z menšin do 15 15-18 do 15 15-18 do 15 15-18 celkem let let let let let let 6,0 5,0 1,0 5,0 1,0 100 100 100 9,3 4,7 4,5 3,1 2,0 56 67 45 10,0 8,0 2,0 5,0 0,0 50 63 0 5,0 2,0 3,0 2,0 1,0 60 100 33 25,0 0,0 25,0 0,0 20,0 80 0 80 9,5 4,7 4,8 3,2 2,4 59 68 50
Tabulka 7 ukazuje expertní odhady o tom, zda došlo v posledních letech ke změnám v počtu klientů užívajících těkavé látky. Podle zjištěných výsledků se zdá, že klientů s problémy s těkavými látkami ve sledovaných zařízeních spíše ubývá, než přibývá. Zatímco čtvrtina expertů-respondentů se domnívá, 12
že je takových klientů v porovnání s předchozími roky méně, nárůst deklaruje pouze sedmnáct procent oslovených respondentů. Tabulka 7: Odhad změny počtu klientů užívajících těkavé látky ve srovnání s předchozími lety (N=36)
služby
N
psychiatrická ambulance pediatrická ambulance dětský domov, výchovný a diagnostický ústav psychiatrická léčebna, klinika jiné1 celkem
3 29 2 1 1 36
počet klientů užívajících těkavé látky v porovnání s předchozími roky (v %) přibližně více méně stejně 33 67 0 24 59 17 0 100 0 100 0 0 0 0 100 25
58
17
Pravděpodobně vzhledem k tomu, že výzkumný soubor tvoří ze tří čtvrtin pediatři, jsou nejčastěji zmiňovaným důvodem návštěvy klienta/pacienta akutní zdravotní problémy fyzického charakteru, jedná se např. o bolesti hlavy, kašel, pálení v krku a únavu. Druhým nejčastějším (zástupným) důvodem je snaha ulít se ze školy – předstírání nemoci. Dále jsou zmiňovány výchovné problémy (poruchy chování) a trestná činnost (v jednom případě pacienta dle vyjádření respondenta přivedla policie). Časté jsou také psychické potíže, nespavost, zmíněn byl jeden pokus o sebevraždu. V několika případech se na odborníka obrátili nejprve rodiče s podezřením a s žádostí o radu. Výskyt obtíží ukazuje Tabulka 8. Ačkoliv otázka nebyla zaměřena na hledání příčin problému s užíváním těkavých látek, opakovaně se v odpovědích vyskytla zmínka o nefunkčnosti rodin uživatelů těkavých látek a o jejich nízké sociokulturní úrovni. To v podstatě potvrzuje Tabulka 8: Příčiny vyhledání odborníka (N=33)
kategorie deklarovaných obtíží akutní fyzické potíže Záškoláctví výchovné problémy, trestná činnost akutní psychické potíže rodiče, sousedé
četnost výskytu obtíží absolutně relativně 12 10 9 8 4
36 % 30 % 27 % 24 % 12 %
Obrázek 1 ukazuje, odkud podle expertních odhadů klienti užívající těkavé látky do dané péče přicházejí. Výsledky jsou opět zatíženy nízkou respondencí, nicméně lze z nich alespoň zhruba odhadnout, které další instituce (a jejich pracovníci) mohou zprostředkovat informace o uživatelích těkavých látek, případně být prostředníky při nabídce pomoci. Ačkoliv výrazně nejvyšší podíl představují klienti, kteří přijdou bez jakéhokoliv doporučení (tato možnost představuje více než třetinu všech odpovědí – 36 %), časté jsou zejména příchody na doporučení sociálního pracovníka nebo kurátora, anebo na doporučení ze školy (obě shodně 16 %). Necelá pětina expertů (18,5 %) naopak nemá žádné informace, odkud k nim klienti přicházejí (10 % ze všech odpovědí). 13
Obrázek 1: Odkud klienti/pacienti přicházejí? (N=32)
na doporučení léčebného zařízení 7%
nemáme žádné informace odkud přicházejí 10% z ulice, bez doporučení 36%
na doporučení ze školy 16%
na doporučení NNO pracujících s dětmi 10%
na doporučení sociálního pracovníka nebo kurátora 16%
na doporučení praktického lékaře 5%
4.3 Další informace o užívání těkavých látek Téměř čtvrtina respondentů (22 %) má nějaké další informace o užívání těkavých látek. Mezi těmi, kdo přichází s uživateli do kontaktu je to více než třetina (36 %). Podrobnosti ukazuje Tabulka 9. Otázkou je, zda kontakt s uživateli vede k vyhledávání dalších informací o užívání těkavých látek, anebo naopak, zda větší informovanost o tomto tématu usnadňuje identifikaci uživatelů mezi vlastními klienty. Tabulka 9: Podíl respondentů podle toho, zda mají nějaké další informace o užívání těkavých látek (N=157)
Přicházíte do kontaktu s dětmi a/nebo mladistvými, kteří mají problémy s těkavými látkami?
Máte nějaké další informace o užívání těkavých látek? Ano ne absolutně relativně absolutně relativně
ano ne
13 21
36 % 17 %
23 100
64 % 83 %
celkem
34
22 %
123
78 %
Tabulka 10 ukazuje četnost výskytu kategorizovaných odpovědí na otevřenou otázku, odkud mají respondenti další informace o užívání těkavých látek. Nejčastěji jde o úřady (sociální odbory místní samosprávy, orgány sociálně právní ochrany dětí, atd.), dále o kolegy z vlastní organizace nebo dalších zařízení psychosociální pomoci. Celkem pět respondentů uvedlo, že mají informace o užívání
14
těkavých látek z (regionálních) statistik, čtyři od policie, dále byla zmíněna média nebo jiná zdravotnická zařízení. Tabulka 10: Kategorizované deklarované zdroje dalších informací o užívání těkavých látek (N=34)
četnost výskytu absolutně relativně
kategorie zdrojů dalších informací úřady (sociální odbor, OSPOD aj.) kolega jiné zařízení psychosociální pomoci (nejčastěji drogové NNO) statistiky (zmíněny regionální) policie (městská i PČR) jiné zdravotnické zařízení média (zmíněn tisk) vzdělávání (odborné knihy a semináře) pacienti rodiče učitelé
15
10 8 6 5 4 3 3 2 2 1 1
29 % 24 % 18 % 15 % 12 % 9% 9% 6% 6% 3% 3%
5 Diskuze a závěr Výsledky prezentovaných průzkumů mezi dětmi a mladistvými ukazují, že celoživotní prevalence užití těkavých látek významně negativně koreluje s věkem – čím nižší věk respondenta, tím vyšší celoživotní prevalence. To znamená, že těkavé látky jsou drogou, se kterou její uživatelé začínají v nízkém věku. Nejkritičtějším bodem prezentovaného pilotního výzkumu je nízká respondence. Ačkoliv jsme se pokusili získat data ve dvou vlnách a každý z nominovaných odborníků byl osloven vícekrát, celková návratnost dotazníků nedosáhla ani 9 %. Ale jen těžko se můžeme domnívat, že nevyplnění dotazníku znamená nepřítomnost klientů – uživatelů těkavých látek. Pokud bychom velmi hypoteticky uvažovali o tom, že respondence má souvislost (resp. pozitivně koreluje) s mírou výskytu klientů/pacientů ve sledovaných typech služeb, mohli bychom konstatovat, že uživatelé těkavých látek nejčastěji přicházejí do styku s ambulantními zdravotnickými zařízeními a naopak téměř nevyhledávají pomoc ve specializovaných adiktologických službách. Spolu s kvalitativní analýzou získaných výsledků to může podporovat hypotézu o tom, že během dospívání dochází u uživatelů inhalantů k přechodu na jiné návykové látky nebo prostě dojde k upuštění od jejich užívání.
16
Použitá literatura Blatný, M., Hrdlička, M., Květoň, P., Vobořil, D., & Jelínek, M. (2004a). Výsledky české části mezinárodního projektu SAHA II: Deskriptivní analýza rizikového chování a rizikových a protektivních faktorů vývoje mladistvých z městských oblastí z hlediska věkových kohort. Zprávy - Psychologický ústav AV ČR, 10, 2004, 1-89. Blatný, M., Hrdlička, M., Květoň, P., Vobořil, D., & Jelínek, M. (2004b). Výsledky české části mezinárodního projektu SAHA III.: deskriptivní analýza rizikového chování a rizikových a protektivních faktorů vývoje mladistvých z městských oblastí z hlediska velikosti sídla. Zprávy - Psychologický ústav AV ČR, 10, 2004, 1-64. Brožová, J. (2006). Výběrové šetření o zdravotním stavu a životním stylu obyvatel České republiky zaměřené na zneužívání drog. Praha, Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. Csémy, L., Lejčková, P., Sadílek, P., & Sovinová, H. (2006). Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách (ESPAD). Výsledky průzkumu v České republice v roce 2003. Praha: Úřad vlády ČR. Csémy, L., Sadílek, P., Sovinová, H., & Lejčková, P. (2003). Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách (ESPAD), Česká republika 2003. Přehled hlavních výsledků z let 1995, 1999 a 2003. Zpráva pro tisk. Praha: Psychiatrické centrum Praha. Černý, M., Chaloupková, L., Mikulková, Š., & Štosková, R. (2004). Romové a drogy. Brno: A-Kluby ČR o.p.s. Kancelář Rady vlády pro záležitosti romské komunity (2003). Program podpory terénních sociálních pracovníků (Social Workers Support Programme). Nepublikované výsledky terénního šetření v romských komunitách. Kubů, P., Škařupová, K., & Csémy, L. (2006). Tanec a drogy 2000 a 2003. Výsledky dotazníkové studie s příznivci elektronické taneční hudby v České republice Praha: Úřad vlády ČR. Lowinson, J. H., Langrod, J. G., Ruiz, P., & Millman, R. B. (eds.) (2004). Substance Abuse: A Comprehensive Textbook. Philadelphia, Lippincott Williams & Wilkins. Mravčík, V., Chomynová, P., Orlíková, B., Škrdlantová, E., Trojáčková, A., Petroš, O., Vopravil, J., & Vacek J. (2007). Výroční zpráva o stavu ve věcech drog v České republice v roce 2006. Praha: Úřad vlády ČR. NIDA (2005). Inhalant Abuse. NIDA Research report series , NIDA. ÚZIS (2005). Zdravotnická ročenka České republiky 2004. Praha, Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. ÚZIS (2006). Trendy vývoje zdravotnických dat v SR a ČR v letech 1994-2004. Praha, Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR.
17
