KRÁTKÉ POSTŘEHY Z PRACOVNÍCH SKUPIN PRACOVNÍ SKUPINA Č. 1 – velkoměstská farnost Brno Krátce se představili členové jednotlivých farností a poté představili i své farnosti: St. Lískovec, Bystrc, Žabovřesky, Křenová, Židenice, sv. Tomáš, Lesná, Troubsko, Komárov a Zábrdovice. Problémy a jejich řešení: - anonymita – komunikace na úrovni přátelství – kavárna, plesy - krize mládeže – alkohol, drogy – nárůst - touha lidí někam patřit do farnosti – nové aktivity - duchovní pýcha farnosti - problém přijetí druhých jako partnera, člena farnosti (komunity), přijetí v různosti - chybí varhanická služba - chybí katecheté - společenství duchovní, chybí prostor, finanční prostředky - tolerance Vize budoucnosti: - vytvářet příležitosti k setkávání (farní den, kavárna, oslavy narozenin – dle možností v každé farnosti) na úrovni společenské - výlety, pěší pouť, maškarní ples pro děti, farní ples, nadílka, sportovní dny, dětský den, klub maminek - důraz na dětské aktivity – způsob evangelizace - možnost setkání celých rodin, generací – poznávání navzájem, týden setkání rodin - nabídka míst pro farnosti, kam jet, za jakou cenu – biskupství (Centrum pro rodinu a soc. péči) - aktivity pro „okrajové skupiny“ – nemocní, senioři, návrh „adopce“ – mladší rodiny - babička - informovanost o náplni hnutí, působících ve farnosti - posílit informovanost ve farnostech o aktivitách hnutí za cílem odbourat bariéry - aktivity, spojující farnosti v Brně, pěší pouť, děkanské stránky, časopis brněnských farností, společné aktivity, vzájemné doplnění, využití výhod velkoměsta, snadný dostup. PRACOVNÍ SKUPINA Č. 2 – velkoměstská farnost Brno Radosti: Stavby jsou v pořádku bez „zásahů“ farníků, farnosti si mohou najmout si firmy; stabilní a kompaktní společenství; kostel a farnost: s otevřenými dveřmi; přítomnost církevní školy. Starosti: Zintenzivnit život ve farnostech (liturgie); zlepšit komunikaci; farníci často očekávají pouze „svátostný servis“. Šance: Výzvy, aby kostely nebyly koncertními sály; dát najevo, co se při liturgii prožívá – pravdivost; stavět na otevřených skupinách – hlad po modlitbě, vnímat objevování u mladých. Vylepšit v Brně: Zkoordinovat mše sv. ve všední den a mše sv. pro specifické skupiny; místo, kde by se stabilně zpovídalo přes den; večery – otevřít kostely.
PRACOVNÍ SKUPINA Č. 3 – městská farnost Radosti: Zapojování se do práce kolem kostela; štěstí na dobré faráře; modlitební společenství; zapojení mnohých; katecheze pro děti znamená budoucnost; dětské mše sv.; otevřená fara pro všechny; kavárna; farní dny; kytary při mši, zapojení dětí; svěcení neděle; farní odpoledne; manželské společenství; křížová cesta s nesením kříže; poznávání se při práci v kostele. Starosti: Kastovnictví; sobectví; anonymita; nepřijetí nově příchozích; netolerance starších k dětem; brigády – pořád ti samí lidé; špatné zapojení některých do společenství; mládež se jde často raději bavit; malá starost o nemocné. Šance na změny: Začít sám u sebe, být dobrým příkladem; dobře fungující farní rada; hodně kulturních akcí; věnovat se dětem i nevěřícím, tím se mohou přitáhnout i jejich rodiče; postavit farní centrum; tábory pro děti; věnovat se učňovské mládeži – nejohroženější skupina. PRACOVNÍ SKUPINA Č. 4 – venkovská farnost Přivítání a modlitba; farnosti: Velké Němčice, Sulíkov, Starovičky, Viničné Šumice, Nové Syrovice, Veverské Knínice, Ořechov, Hluboké Mašůvky. Radosti: Dětské mše sv.; den modliteb za kněze a duch. povolání; minipoutě pro seniory; lidové misie; tříkrálové sbírky; mše při výročí patronů; májové pobožnosti v lese; misijní činnost; Modlitby matek; křížová cesta napříč vesnicemi. Slabé stránky: Absence dětských mší sv., nezájem pana faráře; vztahy mezi farníky, komunikace, roztříštěnost – farnost není jako rodina; uzavření farnosti vůči nevěřícím; zmenšování farnosti úmrtími – nikdo nepřibývá; vázne komunikace s knězem; ubývají mladí. Výzvy: Setkávat se i jinde než v kostele; najít nového schopného kostelníka; abychom se dokázali domluvit; oživit vztah k Ježíši; vytvořit modlitební společenství. Obecné klady a zápory venkovské farnosti: Práce i v neděli – zahrada, po zaměstnání pracují lidé doma a nemohou tolik pomáhat knězi; vyměňovat venkovské kněze s městskými, kněží ve městech mají s laiky více zkušeností; laici musí něco připravit i sami a nenechávat veškerou aktivitu na knězi; na venkově ubývá lidí – jdou za prací. Priority: Velmi se věnovat dětem a mladým lidem; společenství mladých lidí; pozvat Ducha svatého. PRACOVNÍ SKUPINA Č. 5 – venkovská farnost Radosti a starosti: Začlenění nových lidí do stávající komunity; chybí vzdělávání dospělých; dobré zapojit i seniory – prosby o modlitbu, životní moudrostí a radou; někde rozvrstvení farnosti – spojení vrstev? – např. zahradní slavnosti – někdy nezájem zúčastnit se; pomluvy mezi křesťany – kněží by na to měli upozorňovat.
Priority a šance pro dobrou budoucnost: Malá společenství (manželé, živý růženec, mládež, děti); využít už vytvořeného a posunout to dál; poutě, vyjít ven z kostela. Pozitiva a negativa pro farnost: Přijmout nové prvky – např. zapojení písní s kytarou; dětské mše – zaujmout děti a zapojit je; osobní přístup kněze. Nové téma: Brigády – není čas ani zájem (předpisy o bezpečnosti práce); lidé hledají duchovní obnovu; přibývá křtů a svateb; čemu pomohlo nebo uškodilo nové společenství, nová společnost. PRACOVNÍ SKUPINA Č. 6 – venkovská farnost Radosti: Nový duchovní správce, farnost roste, sloužíme Pánu s radostí; farnost – druhý domov; formace mladých rodin s dětmi – mše pro ně; práce s dětmi a mládeží; spolupráce s jinými farními kostely; radost z obrácení druhých; z nedělní mše a její přípravy; z kompaktních celistvých rodin; ze scholy; z každého dobrého díla, které se ve farnosti podaří; z pobíhajících dětí v kostele, z bohoslužby. Starosti: Není to o počtech, tak proč rušit farnosti; musíme udržet štafetu, vydržet, vesnice se musí bránit; reakce „tradičních křesťanů“ na změny ve farnosti a jejich negativní postoje; není mládež; vandalismus a krádeže – demoralizace; konzervatizmus a rozdělení farnosti na odpůrce novot a ty, co novoty přijímají; tradice potřebují oživit – lidem už to nic neříká; když je třeba zapojení do práce je málo ochotných; bariéra starších, kteří mezi sebe nechtějí pustit názor mladších; těžké získávání mládeže na diecézní akce. Možnosti: Být nositeli víry, naděje a lásky; mít farní plán; působit na obnovu církve; výlety biskupů i děkanů mezi lidi na vesnici nejen na slavnosti; práce farních rad; sdílet spolu více času; aby byly zastoupeny – katecheze dětí; katecheze dospělých, mše sv., poutě, Boží slovo, práce s Písmem, modlitba a modlitební společenství; hodně akcí na faře na neutrální půdě; pro starší děti vyučování ve škole, aby nebyly šikanovány od druhých, když jsou viděny jak jdou na faru; mládež je citlivý okruh; zaměřit se na to, co bolí a na co máme síly; moc modlitby; podporovat média – Proglas, Noe, Katolický týdeník…; učit děti více principy tolerance; je docela dobré, když členové farních rad jsou současně i členové zastupitelstva; rozpis obědů pro kněze a rozpis na přepravu kněze na bohoslužby; práce s mládeží – nenásilně. PRACOVNÍ SKUPINA Č. 7 – pohraniční farnost Co považujeme za životaschopné v naší farnosti? Mladé lidi; děti = budoucnost; rozvíjení možnosti zapojení nevěřících; dojíždějícího kněze, spolupráce s ním; naději v mládeži; manželské setkání; duchovním přínosem je komunita; modlitby stařenek; družba s farností Brno – Zábrdovice; mládež a sympatizanti; misie od Fatymu. Starosti: I po 16-ti letech v pohraničí vnitřní devastace lidí, jsou velmi zranění, radost se hledá tíž, je nutné se od tohoto odpoutat a doufat, že Duch Boží působí; kde je hodně hříchu, tam je také hodně Boží milosti; lidé se spíše sjíždějí; málo mladých, ale jsou; někde není mládež, ale lidé jsou velice hodní a ochotní k jakékoliv práci; je třeba vážit si lidí, kteří přijdou i jen na půlnoční; farnost = jedna pokrevně příbuzná rodina, tedy se setkává po domech, je třeba neutrální zázemí i pro nově příchozí; fary často vypadají neutěšeně a proto se tam lidé nescházejí. Možnosti: Nebude důležitý počet ale kvalita lidí; když je pěkně, teplo, lidé nespěchají, povídají si po mši a hned se nerozprchnou; svážení farníků, kteří chtějí – z filiálek do farního kostela: byl by čas na kontakty
lidí s knězem po mši svaté, jedna společná mše se může střídat, vždy v jiném kostele; zkušenost ze Švédska – tzv. agapé po mši sv. – nezapomenutelná neděle. Priority: Centrální mše sv.; důležitost dodávat informace, co se děje v okolí (někdy je to problém kolegiality kněží); pokud chceme v pohraničí něco vytvářet, není a nemůže to být na rok, dva, ale na 20 let – je nutná organizace farností; zkušenosti jako s katechezí, chce to plány do budoucnosti, jít do škol a zde je šance; lidé musí mít zájem, potřebu, závazek pro něco; v lidech je očekávání, pak je to obrovská naděje. Závěr: Neztratit naději; vyhledávat schopné lidi; schraňovat prostředky pro začátek např. pro budování zázemí; je nutné křesťanské sebevědomí. Setkání bylo v duchu krásných svědectví ze života. Setkalo se více kněží s různými zkušenostmi v pohraničí. Všichni zúčastnění projevili díky za čas v této skupině, za vzájemné sdílení. PRACOVNÍ SKUPINA Č. 8 – jednotlivé role ve farnosti – členové, farní rada, farář atd. 1. Kněz, který není obklopen lidmi, kteří nechápou, že církev je živý organismus, je osamocený ve své službě. 2. Účastníci se shodli na tom, že ekonomické rady farnosti jsou potřebné pro život farnosti a měli by spolupracovat odborníci. 3. Práci v pastoračních radách je třeba se učit. Veškerá činnost by měla být zveřejňována! PRACOVNÍ SKUPINA Č. 9 – charitativní rozměr života farnosti Zamýšleli jsme se nad tím, co si představujeme pod pojmem charita. Charita je výsledkem života s Bohem, společenství s ním. Tato motivace mě vede k druhým lidem. Vztah s Bohem mě otevírá pro konkrétní možnost projevit lásku bližnímu. Duch svatý pak nachází ve mně netušené možnosti ke konkrétnímu projevu lásky. Konkrétní možnosti charity ve farnosti pak závisí na podmínkách, typu farnosti, osobnostech křesťanů. Povolání k charitě je pro všechny křesťany ve farnosti. Každý se může angažovat podle svých možností a povolání od Boha (pomoc materiální, peněžní, duchovní, schopnost se obětovat, modlitba za druhé). Do této charity zahrnujeme hlavně ty, co patří do farnosti a také všechny potřebné, nepatřící do farnosti. Podle specifika dané farnosti se můžeme zaměřit i na speciální projevy (např. charisma jednotlivých řeholních společenství, působících ve farnosti). PRACOVNÍ SKUPINA Č. 10 – farní věstníky Poslání a smysl farních věstníků: Informovat o dění ve farnosti, ale podporovat vědomí, že farnost je součást celku – diecéze. Zainteresovat i staré a nemocné lidi, aby se (např. díky tomu, že mají přehled o tom, co se děje) cítili součástí farnosti a mohli pomáhat modlitbou. Pamatovat i na texty pro hledající, vytvářet „most“ mezi lidmi, kteří se navzájem neznají, ale žijí v jedné farnosti. Obsah, rozsah a úroveň FV: Nechat vykrystalizovat pevné rubriky podle specifika farnosti; obohacovat např. recenzemi knih, rozhovory s osobnostmi, myšlenkami duchovního růstu; rozšiřování teologických vědomostí; také fejeton, humor aj.; rozhodně nedávat rozsáhlé monotématické příspěvky, omezit rozsah na max. 1,5 strany/článek; vydávat časopis pravidelně (plus např. číslo o Vánocích, Velikonocích apod.); rozsah stran časopisu podle možnosti farnosti; psát o událostech, které se připravují a kterých je možné se zúčastnit (nejen zpětně popisovat v reportážích apod.); jsou vítané zprávy z biskupství i zpětně – zprávy o dění ve farnosti se zveřejňují na internetových portálech biskupství i v dalších médiích. Jak získat a udržet spolupracovníky: Tvorba FV je rozhodně týmovou záležitostí; je dobré mít pevnou redakční radu (cca 5 – 6 lidí); duchovní správce je zodpovědný za obsah a naukovou správnost FV; osvědčilo se oslovovat konkrétní
lidi s konkrétními prosbami o spolupráci; je dobré mít (např. vzadu v kostele schránku), kam mohou lidé dávat své příspěvky a podněty pro další číslo FV; jako motivace pro spolupracovníky je dobré alespoň jednou za rok uspořádat společné setkání, poděkovat. PRACOVNÍ SKUPINA Č. 11 – farní pastorační rady Přínos FPR pro farnost: Velká možnost semknutí farnosti; iniciativa musí být od pana faráře; větší informovanost, živost ve farnostech; lepší zapojení mládeže. Hlavní úkoly FPR: Pastorace mládeže; hledání nových cest pro farnosti; otevřenost pro všechny; iniciativy od lidí; iniciovat duchovní obnovu farnosti; oddělit FPR od ekonomické. Co je nebo bylo problémem při vzniku FPR: Počáteční ostych; pasivita; názorová různost. PRACOVNÍ SKUPINA Č. 12 – farní pastorační rady Vymezení pojmů: PR = farní rada (někdy pokud je zahrnuta i ekonomická rada); jinak oficiálně FR = PR + ER. Představení: Bystrc, Líšeň, Pohořelice, Komín, Přísnotice – Žabčice, Židlochovice, Frýdlant nad Ostravicí – řeckokatolický kněz, Žabovřesky. Kodex církevního práva: Biskup delegoval konkrétnější stanovy PR farářům. Kněží jsou zatíženi negativními zkušenostmi z okolí (Německo). Smysl a přínos PR pro farnost: Iniciuje farní společný život; vychovává ke spoluzodpovědnosti a křesťanské zralosti; ulehčení práce kněze; pomáhá zapojit více věřících do činnosti ve farnosti; spoluzodpovědnost řadit před plánování; jít efektivně k cíli (laici i farář); nerozptylovat síly; někteří lidé by nejraději dělali vše sami, i když to třeba nestíhají; možnost uspořádat i akce navenek; faráři dává pastorační rada jistotu, že za akcí nestojí on sám. Je PR poradní nebo výkonný orgán? Volba nezaručuje, jaké odborníky tam dostaneme. Varianta „vrtulník“ – malá skupina poradců a tým technických odborníků. Nebezpečí, aby se PR nestala „klikou vyvolených“, proto volení zástupci; člověk tam nesedí např. za hudbu, ale jako člen PR, proto by se nemělo předem rozdělovat, kdo za co zodpovídá; příprava PR v Žabovřeskách – nejvíce jim leží na srdci duchovní život, sdílení se, mají více kněží, ale přesto nemůže být vše na nich. Hlavní úkoly: Pomoc při liturgii; prostředník – od kněze k lidem a od lidu ke knězi = zlepšení komunikace; roviny – farář, jáhen, laici – každá má specifické úlohy; shrnutí – analýza pastoračních požadavků, komunikace, přinášení impulsů.
Na co si dát pozor: Aby to nebyl jen „dříčský tým“ - najít čas na společné chvíle „bez úkolů“; „nedobývat“ faru násilím; podstata FR není být za každou cenu akční, neustále vymýšlet nějaké akce.
PRACOVNÍ SKUPINA Č. 13 – šance dnešní rodiny ve farnosti Spolupráce mezi generacemi v našich farnostech: Potřeba spolupráce vyvstává při hlídání dětí, v některých farnostech programově zvou mladé, aby pohlídali malé děti, když mají manželské setkání. Je dobré mladým poděkovat, říci jim, o čem si na setkání povídali. Podobně je prospěšné seznámit s náplní setkání i staré rodiče či jiné hlídače: jak je to obohatilo, co se dověděli. Starší generace zatouží po podobných setkáních. Manželská společenství ve farnosti: Většina účastníků má zkušenost se společenstvím. Problémem je, že společenství nejsou všude otevřená i pro jiné a tak jsou trnem v oku farnosti i duchovnímu správci. Program setkání společenství se někde postupně změnil jen na společenské setkávání a pohoštění. Společenství trvá třeba i 20 let. Je třeba upřednostnit duchovní program. Společenství musí mít nějakou vizi, cíl. Doporučuje se modlitba nad Božím slovem, encyklikou aj. Je třeba mít na mysli, že nové manželské páry je potřeba do společenství pozvat, samy většinou nepřijdou. Osvědčuje se mít jedno společenství, kde čerpáme, další společenství, kde sloužíme. Společenství modlitby: Je spolu více generací: má podobné principy, ale i problémy. Společenství křesťanů je takové, kde se dává i přijímá. Jedna rodina s handicapovaným dítětem se ostýchala přijmout finanční dar od farnosti: když však ostych překonali, vedlo to k velkému sblížení všech.Jak přitáhnout do společenství muže? Někde chodí do společenství jen ženy. Změnou vašeho chování mohou být muži osloveni. Dobrá zkušenost svolat do společenství vdovy farnosti. Jsou za to velmi vděčné, je to naplnění Hospodinovy starosti o ně. PRACOVNÍ SKUPINA Č. 14 – šance dnešní rodiny ve farnosti Období mateřství a rodičovství: Kurzy pro maminky, pro upevnění osobnosti, aby poznatky z organizace práce s dětmi (umí rozdělit čas, organizovat, mají vlastně praxi) využili ve vedoucím postavení v práci, až se tam po mateřské dovolené vrátí. Rodina potřebuje pomoc: Peníze, služby, povzbuzení. Kněží by v kázáních měli více podporovat rodiny a akce rodin s „nadšením“ podporovat. Svědectví jedné z účastnic: celá farnost se modlila za mě a za dcerku, když prodělávala operaci mozku. Bylo to velké povzbuzení. Farnost má nabídnout cesty pomoci, které by pak zaujaly i lidi mimo farnost.(Např. „babička na telefonu“, „létající dědeček“, tj. formy, které je vidět). Je třeba začít pomoc mezi jednotlivými rodinami a pak je eventuelně propojit s kluby seniorů. Jedna účastnice navrhovala, aby v diecézi byla nějaká „kartotéka“, kde by byly evidovány akce rodin – neměla asi informaci o akcích národního centra…(spol. dovolené, ale také přednášky o výchově dětí a též o výchově dospívajících, přednášky pro mladé apod.) Pomoc potřebují neúplné rodiny – vdovy s dětmi, setkání pro osamělé rodiče – po rozvodu apod., aby neztráceli kontakt s církví. Pomoc rodinám, když to vypadá na rozpadnutí. Manželé by měli mít stejný prostor ve výchově dětí: Je třeba manžele učit komunikaci. Pořádat exercicie, potřebují svědectví druhých, že ideální to není nikde, ale je možno věci napravovat a řešit a to zejména s Bohem. Rodina hraje roli i v propojení farností: Je třeba umět přijmout i pomoc od druhých, říct si o ni. Např. společné výlety farností. Je třeba zapojit hodně lidí. Ve městech je hodně starších lidí, je vhodné je propojit, aby nebyli osamělí. Taktéž propojení manželských párů, aby se poznali. Uspořádat pro tyto „blízké“ skupiny setkání.
Postřehy z farností: Rodina to dnes má těžší než dříve, vztahy mezi manželi jsou složitější. Ženy mají dnes ve větším procentu vyšší vzdělání než dříve a chtějí se uplatnit v povolání. Mezi manželi probíhá častěji dialog, než „vláda jedné strany“. Na jedné straně jsou společenství manželů nebo mladých, ale jsou „uzavřená“. Na druhé straně úplná neinformovanost o různých, i nyní již probíhajících a známých akcích! Podle toho, kdo zastupoval farnost, podle toho jim něco chybělo: mladým akce pro mladé, vdovám něco pro ně, vdaným přednášky o výchově. Chybí společenství rodin. Toto vše chybí hlavně v malých farnostech. Jsou členové farnosti, kteří jsou hodně ve farnosti pasivní. Je možné, že ani nic neočekávají, a když se i něco pořádá, tak se těžce rozhodují pro účast. PRACOVNÍ SKUPINA Č. 16 – práce s dětmi ve farnosti Sv. přijímání a co dál? Příprava – s knězem, s katechety, s rodinou; problémy po 1. sv. přijímání – návštěva mše sv., práce ve farnosti….; problém spojování vyšších ročníků (6. – 9. tř., opakování již známých statí). Práce s dětmi trochu jinak – různé zájmy: Propojení aktivit všech věkových i zájmových skupin během celého liturgického roku; dobré zkušenosti ve farnostech s pořádáním výletů, farních dnů, tábory, poutě, živý betlem; součinnost dětí s rodiči i se staršími farníky – návštěvy nemocných dětmi. Spolupráce kněze při práci s dětmi: Spolupráce je dobrá a pro činnost s dětmi ve farnosti je přímo nutná! Otázky pro dialog: 1. Co dělám s dětmi ve farnosti? 2. Co dělá naše farnost pro děti? 3. Co se daří, co se nedaří? Aktivity farností pro děti: Dětské divadlo – probouzí v dětech umělecké sklony. Sbližuje farnost jak s nevěřícími, kteří chodí na představení, tak s obcí. Dětský sbor – možnost využití nejen při bohoslužbách, ale i pořádání koncertů nebo nahrání vlastního CD. Výtěžek z těchto akcí lze poté věnovat například na dobročinné účely. Pořádání mikulášských besídek, přinášení betlémského světla, zpívání koled a další příležitostné akce – opět napomáhají sblížení farnosti s nevěřícími. Dětská farní nástěnka – děti ji připravují sami pod vedením někoho dospělého. Zapojení dětí do bohoslužby – dětské mše, ministrování (v některých farnostech ministrují i děvčata), děti mohou přinášet dary v obětním průvodu, oddělená bohoslužba slova pro děti (např. v kapli pod vedením jáhna nebo katechety). Tyto aktivity navíc mohou přilákat i děti, které nechodí do kostela pravidelně. Přes děti pak často najdou cestu k Bohu i jejich rodiče. Den otevřených dveří v kostele – pořádáno především pro nevěřící. Děti se mohou dostat i do prostor, kam se běžně nedostanou (např. sakristie). S dětmi přijdou zpravidla i jejich rodiče. Problémy při práci s dětmi: Nepozornost dětí při bohoslužbách – lze řešit výše uvedenými aktivitami nebo oddělením prostoru pro děti (děti jsou s katechetou v kapli, kde mohou sledovat bohoslužbu na průmyslové televizi, nebo jiné varianty). Někteří starší lidé nemají pochopení pro konání dětských mší a zpěvu s doprovodem kytar. Nástrahy v podobě alkoholu, drog apod. – prevencí je vytváření volnočasových aktivit pro děti. Kromě výše uvedených se jedná například o Skaut, Orel, vytvoření fotbalového týmu atd. Ubývání dětí z kostela, náboženství apod. – kritickým věkem je věk dospívání (cca 15 let). Starším dětem je třeba dávat úkoly, které vyžadují určitou odpovědnost, zapojit je do vedení
těch mladších. Vedoucí určité skupinky si tak v nich vychovává své nástupce. Pro starší děti je vhodné vytvořit skupinku (např. pořádání „černých hodinek“ při svíčce), kde mohou hovořit bez obalu o citlivých tématech nebo svých problémech. Téma do diskuse mohou dávat i anonymně na papírcích. Pro řešení složitějších problémů nebo komplexů dětí je vhodný rozhovor mezi čtyřma očima s vedoucím skupinky. Závěr: Práce s dětmi je pro jejich budoucnost velmi důležitá. Pomáhá jim překonávat různé nástrahy života, jako alkohol, cigarety, drogy, kriminalita atd. Ideální velikost skupinky pro práci s dětmi je 6 - 8 členů. Vedoucí skupinky musí být člověk, který má u dětí autoritu. I v případě, že se některé děti od Boha vzdálí (přestanou chodit na náboženství, do kostela), do života si nesou lásku kterou jim vedoucí skupinek, katecheté a další věnovali. Pomůže jim k lepšímu životu a často i k návratu k Bohu v pozdějším věku. PRACOVNÍ SKUPINA Č. 17 – co děláme pro nemocné Krátké seznámení; služby pro nemocné v jednotlivých farnostech; úskalí podávání sv. přijímání – akolytů; potřeby nemocných – komunikace; jak vnímají návštěvu nemocných rodinní příslušníci; Proglas jako společník; živý růženec a nemocní; modlitba matek a rodin. Jakou máte zkušenost s duševně nemocnými a jejich pastorací? Závěr – v mnoha farnostech je rozšířena služba akolytů, kteří přinášejí nemocným Eucharistii; v některých farnostech naráží na to, že nemocní nechtějí přijmout nikoho jiného než kněze nebo se za návštěvu stydí před rodinnými příslušníky. V některých rodinách se ale zase rodiny s nemocnými modlí i přesto, že do kostela nechodí. Jednou z velkých potřeb nemocných je především komunikace, nejen že se těší na Eucharistii, ale také na to, že si mohou popovídat. Mnoho nemocných využívá radia Proglas, jsou členy živého růžence nebo se společně modlí v rodinách. Lidé s duševním onemocněním jsou ve farnostech většinou přijímáni s radostí – obohacují ostatní. Služba nemocným je velké požehnání jak pro nemocného, tak i pro toho, který službu vykonává. PRACOVNÍ SKUPINA Č. 18 – práce s Biblí ve farnosti Biblické hodiny ve farnostech se většinou nepraktikují, zvláště na vesnici, spíše se koná ve městě; nové možnosti seznámení se s Písmem sv. = internet; praktická forma – přes SMS je zasílána myšlenka na den – funguje; návrh – při liturgii spíše než kázání o Božím slově nechat věřící přemýšlet a působit na sebe; církev by měla být mystická (duchovní) i v životě věřících skrze Písmo sv.; hovory o víře – jedna z forem setkávání se nad Písmem i pro ostatní; aplikace = Boží slovo oslovuje a prolíná život nás všech; výklad, exegeze – chybí katolická exegeze, jsou už staré (Sušilovy); kdo nezná Písmo, nezná Krista.
