ROZDÍLY V PREFERENCI BAREV U DĚTÍ Z RŮZNÝCH ETNICKÝCH SKUPIN

Masarykova univerzita Fakulta sociálních studií Katedra psychologie

Bakalářská práce obor psychologie

ROZDÍLY V PREFERENCI BAREV U DĚTÍ Z RŮZNÝCH ETNICKÝCH SKUPIN

Vypracovala: Zuzana Bláhová

Vedoucí práce: Mgr. Miroslav Šipula

Brno 2009

Prohlašuji, ţe jsem práci vypracovala samostatně a ţe jsem všechny pouţité informační zdroje uvedla v seznamu literatury. Zuzana Bláhová

Děkuji Mgr. Miroslavu Šipulovi za cenné připomínky a metodické vedení práce, dr. Stanislavu Jeţkovi za tipy ke zpracování dat, dr. Aleně Wagnerové za podporu a svému manţelovi za nekonečnou trpělivost.

OBSAH I. Úvod......................................................................................................................................1 II. Teoretická část......................................................................................................................2 1. Základní pojmy a teoretické koncepty psychologie barev ve vztahu k rozlišování a preferenci barev...........................................................................................................2 2. Relevantní poznatky dosavadních výzkumů preference barev......................................4 2.1

Výzkumy preference barev u dětí.........................................................................4

2.2

Výzkumy kulturní podmíněnosti/univerzality preference barev..........................5

2.3

Poznatky o preferenci barev u romských dětí.......................................................6

3. Barvová psychodiagnostika...........................................................................................8 3.1

Psychodiagnostické metody zaloţené na práci s barvami....................................8 3.1.1

Test barevného sémantického diferenciálu...............................................9

3.1.2

Lüscherův test.........................................................................................10

3.2

Barevný pyramidový test....................................................................................10

3.3

Specifika psychodiagnostiky Romů....................................................................12

3.4

Culture-fair diagnostika......................................................................................13

4. Romové a barvy...........................................................................................................14

5.

4.1

Vliv náboţenství na barvové tradice...................................................................14

4.2

Barvové tradice Romů........................................................................................15

4.3

Romská symbolika barev....................................................................................17

4.4

Výtvarné umění Romů........................................................................................17

Jazyk a barvy...............................................................................................................20 5.1

Romské barvové termíny....................................................................................20

5.2

Jazyková výchova v romských rodinách............................................................21

III. Výzkumná část...................................................................................................................23 1. Cíl výzkumu a formulace hypotéz...............................................................................23 1.1

Cíl výzkumu........................................................................................................23

1.2

Výzkumná otázka a výzkumné hypotézy...........................................................24

1.3

Operacionalizace výzkumných hypotéz a proměnných......................................24

2. Výzkumný soubor..........................................................................................................26 2.1

Výběr souboru.....................................................................................................26

2.2

Základní popis souboru.......................................................................................27

3. Pouţité metody.............................................................................................................28 3.1

3.2

3.3

3.4

Dotazník..............................................................................................................28 3.1.1

Konstrukce dotazníku.............................................................................28

3.1.2

Administrace dotazníku..........................................................................29

Barevné pyramidy...............................................................................................29 3.2.1

Úprava Barevného pyramidového testu..................................................30

3.2.2

Administrace barevných pyramid...........................................................31

Asociace k barvám..............................................................................................32 3.3.1

Výběr a tvorba podnětového materiálu...................................................32

3.3.2

Expozice podnětového materiálu............................................................33

Předvýzkum........................................................................................................33

4. Zpracování dat.............................................................................................................35 4.1

Dotazníky............................................................................................................35

4.2

Barevné pyramidy...............................................................................................35

4.3

Asociace k barvám..............................................................................................36

4.4

Specifika tvorby pyramid....................................................................................36

5. Výsledky......................................................................................................................37 5.1

5.2

5.3


Preference barev podle frekvence voleb barvy.......................................37

5.1.2

Preference barev podle konstantnosti voleb barvy.................................40


Asociace „abstrakta – objekty“...............................................................41

5.2.2

Doplňující analýza v kategorii „objekty“...............................................44


6. Diskuse.........................................................................................................................48 6.1

6.2


Preference barev podle frekvence voleb barvy.......................................48

6.1.2

Preference barev podle konstantnosti voleb barvy.................................50


Asociace „abstrakta – objekty“...............................................................54

6.2.2

Asociace v kategorii „objekty“...............................................................55

6.3


6.4

Shrnutí souvislostí...............................................................................................56

6.5

Moţná zkreslení výsledků...................................................................................57

6.6

Etika výzkumu....................................................................................................58

IV. Závěr..................................................................................................................................60 V. Literatura............................................................................................................................61 VI. Přílohy................................................................................................................................64

I. ÚVOD Při výběru tématu mé bakalářské práce se setkaly tři vlivy. K barvám jsem měla odmalička blízko, psychologie mě odjakţiva fascinovala a s dětmi z etnických menšin pracuji, zejména s romskými. Během své praxe jsem si všimla, ţe některé romské děti uţívají ve výtvarném projevu netypická spojení barev se ztvárňovanými objekty a zvláštní kombinace barev. Zajímalo mě, zda se jedná o několik zanedbatelných odchylek od normálu, nebo zda jde o principiální odlišnost. Můj zájem ještě zesílil, kdyţ jsem si uvědomila, ţe romské děti ţijící dlouhodobě v dětském domově se takto projevují jen vyjímečně, zatímco děti ţijící ve vlastních rodinách poměrně často. Hotové odpovědi na své otázky jsem ale nikde nezískala. Zato jsem si uvědomila, jak často jsou tyto děti vyšetřovány barvovými psychologickými testy, a jak často se tedy jejich barvové preference stávají důleţitými. Pokud by skutečně šlo o principiální odlišnosti v uţívání a upřednostňování barev romskými dětmi, mohly by tyto poznatky nalézt uplatnění v důleţitější oblasti, neţ je výtvarná činnost, například právě v psychodiagnostice. Jako úkol své bakalářské práce jsem si tedy zvolila prozkoumat barvové preference romských dětí. V teoretické části se budu zabývat relevantními dostupnými poznatky o preferencích barev, metodami barvové psychodiagnostiky, vztahem Romů k barvám a také úlohou jazyka ve vztahu k barvám. Ve výzkumné části pak přináším získané poznatky o rozdílech v preferenci barev mezi romskými a neromskými dětmi.

1

II. TEORETICKÁ ČÁST V této části práce uvedu relevantní dostupné poznatky o preferencích barev, metodách barvové psychodiagnostiky, vztahu Romů k barvám a pro účely této práce také zmíním úlohu jazyka ve vztahu k barvám.

1. ZÁKLADNÍ POJMY A TEORETICKÉ KONCEPTY PSYCHOLOGIE BAREV VE VZTAHU K ROZLIŠOVÁNÍ A PREFERENCI BAREV Preferencí barvy rozumíme její upřednostňování oproti jiným barvám. Výzkumy zaměřené na barvové preference zjišťovaly spojení preferencí barev s jejich různými vlastnostmi. Část výzkumníků došla k závěru, ţe preference barev je spojena s jejich sytostí (např. Cohn), další, např. Guilford a Smithová, zjistili spojení preferencí barvy s její sytostí a zároveň světlostí (Borbély a Obuch, 1993; Veverková, 2002). Zmíněné vlastnosti, jimiţ můţeme barvu popsat a které mají na preferenci barvy vliv, jsou definovány takto: Tón barvy: Popisuje kvalitu, kterou nejsnáze označujeme názvem barvy. Tón barvy určuje vlnová délka světla, tóny nejsou ve spektru izolovány. Teoreticky změna vlnové délky znamená změnu tónu, v praxi je však nutná větší změna vlnové délky, aby vznikla jiná barva. Sytost barvy: Určuje obsah barvy, neboli „čistotu“ vlnových délek. Světlo s nízkou sytostí vypadá jako různé odstíny šedé barvy, zatímco syté barvy vypadají, jako by šedou barvu neobsahovaly. Světlost barvy: Stupeň odlišení dané barvy od černé (nejmenší světlost má právě černá, největší pak bílá). Vliv těchto vlastností na preferenci barev jsem vzala v úvahu při výběru metody ke zjišťování preferencí pro účely své práce. Při zjišťování preferencí by dále mělo platit, ţe barvy budou vnímány a posuzovány samy o sobě, nikoli v závislosti na jiných faktorech. Barvu ovšem nelze zkoumat jako izolovaný prvek bez vztahu k obsahu figury; k pozadí, kontextu

2

a k jiným smyslovým modalitám neţ vizuálním. I to jsem při výběru metody zohlednila – vybraná metoda s valencí barevných ploch počítá1. Samotný záţitek barvy má podle Borbélyho a Obucha (1993) tři dimenze. Jednak jde o vnímání barvy v rámci specifických biologických a fyziologických procesů, dále je vnímání barvy doprovázeno pocity vzrušení – barva je zde podnětem fyziologického procesu, a konečně mají barvy odedávna svou symbolickou hodnotu specifickou pro tu kterou kulturu a historickou epochu. Na rozdíl od této symbolické charakteristiky barvy jsou podle autorů biologické a fyziologické reakce na barvu stálé a nezávislé na historicko-kulturních podmínkách. Historicko-kulturní pozadí zkoumané populace však hraje v tomto výzkumu významnou roli. Zda někdo pokládá určitou barvu za sympatickou či nesympatickou, je jeho osobní hodnocení související s výše zmíněnými dimenzemi proţitku barvy. Kaţdá barva, kterou vnímáme, způsobuje ovšem určitý smyslový počitek zaloţený na biologických mechanismech (např. smyslový počitek červené barvy se liší od smyslového počitku barvy modré či zelené). Existují ovšem poruchy těchto procesů, které barevné vnímání zkreslují či omezují. Podle Birrena (1978) má asi 8 procent muţů, ale méně neţ půl procenta ţen nějakou vadu barevného vidění. Obvyklá vada je ve vnímání červené nebo zelené, případně obou. Kromě organických poškození oka nebo mozku můţe docházet k poruchám barevného vidění také následkem určitých patologických podmínek (např. při ţloutence se můţe svět zdát převáţně ţlutý, červené vidění můţe nastat po krvácení do sítnice nebo po sněţné slepotě, po otravě náprstníkem nebo chininem lidé mohou vidět ţlutě, apod.). Rizika zkreslení výsledků výzkumu těmito faktory jsem brala v úvahu při plánování výzkumného postupu.

1

Barevný pyramidový test, který jsem pouţila, strukturu vytvořeného barevného pole, vč. kontrastu sousedních ploch, také vyhodnocuje.

3

2. RELEVANTNÍ POZNATKY DOSAVADNÍCH VÝZKUMŮ PREFERENCE BAREV Barvy jsou psychologicky zkoumány jiţ řadu let a na tomto poli bylo zjištěno mnoho poznatků. Z nich vybírám a dále uvádím ty, které jsou relevantní pro mou práci: zjištění týkající se preferencí barev u dětí, zjištění týkající se kulturní podmíněnosti či univerzality preferencí barev, a konečně poznatky o preferencích barev u romských dětí.

2.1 Výzkumy preference barev u dětí U nejmenších dětí bylo zkoumáním barvových preferencí zjištěno, ţe děti do druhého roku věku upřednostňují červenou barvu několikanásobně více oproti dospělým a ţe malé děti obecně výrazně upřednostňují syté barvy, ale dalším vývojem tato tendence klesá – nejoblíbenějšími barvami jsou pak barvy pastelové (Birren, 1978; Staplesová, dále Dashiell, Katz a Breed, cit. dle Baţányho, 1961). Další výzkumy zjistily, ţe 5 – 8leté děti upřednostňují purpurově-fialovou, růţovou a citrónově ţlutou následované barvami lila a červená a odmítají černou, bílou, šedou a hnědou, u dětí do 10 let byly zjištěny tyto oblíbené barvy: u chlapců červená, ţlutá, fialová, modrá, u děvčat pak červená, fialová, ţlutá, modrá, přičemţ jak u chlapců, tak u děvčat byly nejméně oblíbenými barvami černá, šedá a hnědá (Frieling podle Veverkové, 2002; Pogády et. al., 1993). Baţány (1961) na základě vlastních výsledků uzavírá, ţe afektivní hodnota barev záleţí spíše na určitých biologických a fyziologických činitelích, neţ na kulturních vlivech, a ţe rozdíly ve vývojových charakteristikách je na základě postavení jednotlivých barev ve spektru a jejich vlnových délek nutno přičítat změnám fyziologického aparátu barevného vidění, případně pak změnám mechanismů účastnících se vytváření afektivní hodnoty barvy.

4

2.2 Výzkumy kulturní podmíněnosti/univerzality preference barev Experimentální výzkum barevných preferencí probíhal od konce 19. století zhruba ve dvou směrech. První ověřoval základní teoretické problémy preference barev a zjišťoval, zda existuje obecné pořadí preference barev a zda je toto pořadí univerzální, nebo zda se liší podle rasy, národnosti, pohlaví, věku, apod. Druhý směr vypracoval systémy testů opírající se o empiricky podloţené teoretické soustavy psychologie barev. Od padesátých let 20. století převaţuje výzkum v druhém směru. Rovněţ výzkumné pole interkulturní psychologie (cross-cultural psychology) je široké, od rasových a etnických předsudků přes hodnotové systémy v kulturách a interkulturní management aţ po interkulturní a interetnické válečné konflikty (Průcha, 2003). Kulturně či etnicky podmíněné preference barev však mezi jejími hlavními výzkumnými tématy nenacházíme. Nicméně ve třicátých letech minulého století zaznamenáváme počátky aplikace psychologických testů (Rorschach a další projektivní2 testy) na studium mimoevropských kultur, coţ vedlo ke sblíţení psychologických a antropologických výzkumů osobnosti v rámci psychologické antropologie (Průcha, 2004). Výzkumy prováděné na poli interkulturních preferencí barev během minulého století došly k několika typům závěrů. Jedna skupina výzkumníků (např. Lo, Osgood, nebo Garth, Moses a Anthony) hovoří o významném vlivu učení a/nebo vzdělání, jiní (např. Garth, Ikeda a Langdon) hovoří o tradicích či výchovném vlivu, další (Chou a Chen, Saito nebo Murray a Deabler) pak upozorňují na vliv prostředí, sociokulturních odlišností a jazyka (Veverková, 2002, Borbély a Obuch, 1993). Ve věci určení obecného pořadí preference barev bylo stanoveno mnoho hypotéz, z nichţ však většina neplatila všeobecně. Více platným se jeví předpoklad o kulturní podmíněnosti barevných preferencí – standardní pořadí by pak bylo produktem západní kultury. Tento předpoklad se také v místech ovlivněných západní kulturou potvrdil (Veverková, 2002). K bliţšímu pochopení preferencí barev je však zapotřebí analýzy původní situace, za které byl výběr barev prováděn.

2

Autor uvádí „projekční“ (Průcha, 2004, s. 31)

5

2.3 Poznatky o preferenci barev u romských dětí Z výzkumů provedených v poslední době lze zmínit dva tuzemské, které pracovaly s romskými dětmi a které souvisí s výzkumným záměrem této práce. a) Zjištění v testu Kresba rodiny Morvayová (2006) při zkoumání sociálního prostředí romských dětí pouţila mezi jinými také projektivní metodu Kresba rodiny. Výzkumný vzorek se skládal z 28 romských a 15 neromských dětí, průměrný věk byl 9 let a 6 měsíců. Při vyhodnocování kritéria barevného znázornění rodičovských postav zjišťovala rozdíly v preferenci barev a barevném znázornění rodičovských postav mezi romskými a neromskými dětmi. Preference barev: V kresbě rodiny se sleduje i barevné znázornění postav, přičemţ se vychází z teoretických poznatků o preferenci barev dětmi, ale i z individuální preference barev konkrétním dítětem. Předpokládá se, ţe oblíbené postavy budou děti kreslit oblíbenými barvami, neoblíbené postavy neoblíbenými barvami. Morvayová (2006) dala dítěti vybrat barvy (pastelky), které se mu líbí a potom ty, které se mu nelíbí. Výběr barev neomezovala, dítě mohlo uvést více oblíbených a neoblíbených barev. Rozdíly v preferenci podle etnicity nezjistila, pouze podle pohlaví. Děvčata, zejména romská, často preferovala fialovou barvu, zatímco chlapci ji spíše odmítali. Děvčata obou skupin odmítala zelenou barvu častěji, neţ chlapci. Barevné znázornění rodičovských postav: V kresbě matky Morvayová (2006) zaznamenala jen malé rozdíly ve výběru barev mezi romskými a neromskými dětmi. Postava matky byla v obou skupinách většinou znázorněná oblíbenými barvami (červenou a modrou), romské děti trochu častěji upřednostňovaly fialovou a neromské děti hnědou barvu. Rozdíly v uţití barev byly rodové, děvčata častěji uţívala fialovou barvu. V zobrazení otce se projevily rozdíly rodové i etnické. Děvčata častěji zobrazovala otce neoblíbenými barvami (hnědou a černou), ale celkově neromské děti uţily černou barvu ke znázornění otce v 58 %, zatímco romské jen v 16 % případů. Romské děti často zobrazovaly otce oblíbenou modrou barvou. Preferenci černé a hnědé barvy porovnala se zjištěními testu rodinných vztahů a zjistila, ţe ačkoli má aţ polovina romských i neromských dětí slabou emoční vazbu k otci, hnědou i černou barvu ve znázornění otce uţily i děti, které mají podle testu rodinných vztahů k otci vztah pozitivní. Vysvětlením by podle autorky mohlo být spojování těchto barev s muţskou rolí.

6

b) Zjištění v Testu barevného sémantického diferenciálu Kretová (2005) při pouţití barevného sémantického diferenciálu u romských dětí zjistila, ţe z klinického hlediska se objevil problém s interpretací barev. Zvláštností byla zvýšená preference fialové barvy, která má v existujících metodách naší kultury různé významy. Podle autorů tohoto testu lze interpretovat volbu fialové za určitých podmínek typických pro výběry romských dětí jako znak infantilní regrese a úniků do fantazijního světa. V Lüscherově (1995, cit. dle Kretové, 2005) symbolice znamená fialová barva proměnu, vibrující senzibilitu, spirituální fascinaci a touhu po sloučení. Takovou fialovou volí přednostně děti před pubertou, mentálně retardovaní lidé a lidé z niţších sociálních vrstev. Otázkou zůstává, zda preference fialové barvy u Romů skutečně znamená regresi. V pojetí západní civilizace pravděpodobně ano, můţe však jít o kulturně podmíněné vnímání. Zvýšenou preferenci fialové barvy zaznamenala ve výzkumu kresby postavy Urbánková (2004, cit. dle Kretové, 2005) u HIV pozitivních dětí – vzhledem k tomu, ţe šlo o soubor dětí z Keni, konstatuje však autorka moţný kulturní vliv na barevné preference. Z dostupných poznatků, z nichţ ty relevantní jsem právě uvedla, nelze učinit jasný závěr o tom, zda barvové preference závisí na kulturních či etnických odlišnostech, nebo zda lze očekávat určitou globalizaci i v této oblasti.

7

3. BARVOVÁ PSYCHODIAGNOSTIKA Metody barvové psychodiagnostiky se značnou univerzalitou preferencí barev počítají – jsou vţdy validizovány pro jistý geograficko-kulturní celek (Česká republika, Západní Evropa, apod.) se všemi skupinami jeho obyvatel. Zároveň však zaznamenáváme i v psychodiagnostice snahy o legislativní zajištění rovného přístupu k etnickým a kulturním menšinám, které vycházejí z multikulturních zemí (zejména mám na mysli americké Standardy pro psychologické a pedagogické testování (2001)). Je nasnadě, ţe právě v oboru barvové psychodiagnostiky se nejednotnost závěrů o univerzalitě či kulturní podmíněnosti preferencí barev lehce můţe stát sporným bodem. Dále tedy uvádím některé psychodiagnostické metody pracující s barvami a charakterizuji je z pohledu jejich teoretických východisek, způsobu práce s barvami, diagnostického záběru a zejména z pohledu populace, na které byly standardizovány. Barevný pyramidový test charakterizuji podrobněji, neboť je pro můj výzkum klíčovou metodou. Také zde připojuji několik poznámek o úskalích psychodiagnostiky Romů a o moţnostech a limitech „culture-fair“ diagnostice.

3.1 Psychodiagnostické metody zaloţené na práci s barvami S obrazovým materiálem obecně pracují u dětí např. tyto metody: Zulligerův test, Holtzman Inkblot Technique, Hand test, Children´s Apperception Test, CATO, Picture Story Test, Make a Picture Story Test, Test rodinných vztahů Jacksonové, Test rodinných vztahů Antony-Bene, Rosenzweigův obrázkový frustrační test, LMT, Test barevného sémantického diferenciálu, Lüscherův test barev, Barevný pyramidový test, Sceno-test, Welt-test, test obkreslování, Bender-Gestalt test, Draw a Person test, test stromu, test Dům-strom-člověk, test tří stromů, kresba rodiny, kresba začarované rodiny, Blochův test MDZT, Raven, Warteggův test kresebný test, Torranceho test tvořivého myšlení, Schürerův test Kreatos, Urbanův test tvořivosti, ale i poradensko-psychologické metody typu kresebného testu školní zralosti, kresby lidské postavy, nebo Hvězdy a vlny (Svoboda, Krejčířová, Vágnerová, 2001). Z osobnostních diagnostických testů zaloţených na barvových preferencích patří k nejpouţívanějším metodám v České republice Lüscher a Test barevného sémantického diferenciálu (Svoboda, Humpolíček a Klimusová, 2005). Tyto dvě metody uvádím v následujících kapitolách.

8

3.1.1 Test barevného sémantického diferenciálu (TBSD) Tento test autorů Ščepichina a Ricklové je projektivní, resp. semiprojektivní osobnostní test pro děti ve věku 7 – 14 let. Je postaven na Osgoodově metodě sémantického diferenciálu a Lüscherovské teorii barev. Nevychází však z určitého všeobecného psychologického významu připsaného jednotlivým barvám, ale z individuálního významu těchto barev pro konkrétního jedince. Autoři tedy předpokládají, ţe existuje určitá individuální preference barev. Test měří subjektivní význam slova tak, ţe proband k němu přiřazuje barvu, popř. tři barvy (Gabriel, 1998; Svoboda, Krejčířová, Vágnerová, 2001). Test obsahuje 12 pastelek těchto barev: světle červená, tmavě červená, ţlutá, oranţová, světle zelená, tmavě zelená, světle modrá, tmavě modrá, fialová, světle hnědá, tmavě hnědá, černá. Podnětový materiál tvoří několik desítek slov zasahujících do sféry kognitivní, emocionální a sociální,např.: radost, hádka, matka, škola, útočit, nuda, smrt, být první, budoucnost atd. (Gabriel, 1998; Svoboda, Krejčířová, Vágnerová, 2001). Výsledky testu přinášejí informace o vztazích k jednotlivým oblastem zastoupeným podnětovými slovy, ale i o známkách poruch chování, depresivity, dishrmonického vývoje, infantility, sníţené odolnosti proti zátěţi, emoční plochosti, egocentrismu, schizoidních rysů, organicity, atd. Předností metody je fakt, ţe nedochází k neshodám ve vyhodnocení a interpretaci mezi jednotlivými posuzovateli (Gabriel, 1998; Svoboda, Krejčířová, Vágnerová, 2001). Test byl standardizován na souboru 1 420 pokusných osob, nejsou však k dispozici psychometrické údaje (Svoboda, Krejčířová, Vágnerová, 2001). Gabriel při konstrukci nového vyhodnocovacího kritéria vycházel z empirické diagnostické zkušenosti získané v DDÚ Brno v letech 1994 – 1997. Výzkumný vzorek tvořily dvě skupiny, jednak klienti s poruchami chování (230 dětí) a jednak děti umístěné do DDÚ čistě jako casus socialis (120 dětí) bez výraznějších abnormálních projevů (Gabriel, 1998). Podíl romských dětí v Gabrielově souboru jsem nezjistila, podle sdělení současné psycholoţky DDÚ Brno je stabilně 25 – 30 % umístěných dětí romských, dá se tedy předpokládat, ţe i Gabrielův vzorek měl podobné proporce.

9

3.1.2 Lüscherův test Lüscherův test je projektivní metoda zaloţená na vyhodnocování významu preference a odmítnutí určitých barev vyšetřovanou osobou. Test vychází z teorií vysvětlujících vztah fyziologických mechanismů a struktury barvy, dále z teorie, která váţe ke specifické barvě specifické formy a obsahy chování a proţívání, a konečně z teorie osvětlující funkci barev z hlediska jejich subjektivní preference. Metoda podle autora zjišťuje trvalejší rysy osobnosti i aktuální psychický stav (míru aktivity, motivaci, volní vlastnosti, behaviorální tendence v určitých situacích), psychologické potřeby jedince a jejich frustraci, odolnost vůči stresu, atd. Lüscher vyvinul test ve dvou variantách: tzv. velký (klinický) a malý (test osmi barev). Velký test obsahuje sedm stránek pro sedm skupin voleb barev (odstíny šedé spolu s bílou a černou, osm barev, čtyři základní barvy, variace modré, variace zelené, variace červené a variace ţluté) a stránku pro volbu tvarů, které Lüscher spojuje s barvami. Malý test pracuje pouze s osmi barvami (čtyři základní a čtyři pomocné – fialová, hnědá, černá, šedá). Proband volí barvy podle své preference, v obou testech se volba osmi barev s prodlevou opakuje. Při interpretaci se pak posuzuje i stabilita volby. Test je pouţitelný pro vyšetřování osob od šesti let věku, existují švýcarské normy pro normální a abnormální dospělé a pro děti, psychometrické údaje standardizačního souboru nejsou dostupné (Dan, 1994; Svoboda, 1999; Svoboda,

Krejčířová,

Vágnerová,

2001).

Ačkoli

Lüscherův

test

patří

u

nás

k nejpouţívanějším, není všeobecně uznáván a často je vnímán jako kontroverzní (Borbély a Obuch, 1993).

3.2 Barevný pyramidový test Autorem první verze Barevného pyramidového testu (dále BPT) z roku 1950 je Max Pfister, první diagnosticky pouţívanou variantu uvedli Heiss a Hiltmanová, autory manuálu z roku 1964, jehoţ překlad k aktuálně pouţívané verzi testu pouţívám v této práci i já, jsou K. W. Schaie a R. Heiss (Borbély a Obuch, 1993). Podobně jako u Lüschera je zde východiskem předpoklad, ţe individuální chování vůči barvám má vztah k osobnosti, zejména pak k afektivitě. Na rozdíl od Lüscherova testu však v BPT nejde jen o volbu barev, ale i o jejich uspořádání. Také na rozdíl od Lüschera tento test předpokládá, ţe bude-li se testový úkol blíţit skutečnosti (tvorba barevného objektu), dají se

10

omezit interpretační obtíţe způsobené moţností, ţe proband vlastně nevybírá barvu samotnou, ale spojuje vybíranou barvu s představovaným objektem. Testový materiál se skládá z testových čtverečků, dvou předloh s naznačenou formou pyramidy, záznamového archu a tabulky identifikace barev. Barevné čtverečky mají velikost 25 x 25 mm, jsou z obou stran stejné a od kaţdého odstínu je k dispozici 20 čtverečků. Čtverečky jsou ve 24 odstínech deseti barev, celkem tedy proband vybírá ze 480 barevných čtverečků. Předloha by neměla být bílá, spíše trochu naţloutlá, aby na ní vynikla i bílá barva. BPT je metodou, v níţ si proband vybírá z poměrně velkého počtu barev, které ukládá na tvar pyramidy. Testová situace je z pohledu probanda charakterizována pozicí „mohu“, neboť přestoţe počet moţností je objektivně konečný, proband jich má před sebou tak velké mnoţství, ţe je subjektivně můţe vnímat jako neohraničené. Metoda není podle autorů náročná na schopnost verbální komunikace, úkoly jsou v ní jednoduché. Je relativně nezávislá i na úrovni intelektu a vzdělání a neklade na probanda takové nároky, jako např. Rorschach, TBSD, apod. Proband dostane instrukci, aby udělal co moţná nejhezčí pyramidu. Podle této instrukce skládá proband hezké pyramidy celkem tři, poté sestavuje další tři co moţná nejošklivější. Při vyhodnocování testu se hodnotí početnost výběru jednotlivých barevných odstínů i barev celkově, hodnotí se seskupení barev (tzv. syndromy). Dále se hodnotí, nakolik určitá barva přitahuje pozornost probanda, resp. nakolik se jí vyhýbá (sekvenční vzorec), také se hodnotí forma, do níţ jsou barevné čtverečky poskládány, a konečně kvalitativní i kvantitativní rozdíly mezi hezkými a ošklivými pyramidami. Údaje získané od probanda je vţdy nutné porovnat s normativními daty, které manuál obsahuje, aby bylo moţné zjistit, zda danou barvu vybíral více nebo méně často, neţ je průměr populace. BPT je metoda, která podle autorů umoţňuje studium emocí a efektivity jako části osobnostní struktury. Je moţné ho vyuţít ke zjištění základních emocionálních tendencí i jejich relativní síly prostřednictvím toho, s jakou frekvencí a stabilitou jsou jednotlivé barvy vybírány. Také lze získat údaje o stabilitě, resp. labilitě osobnosti. Souhrnně lze BPT označit jako metodu, která zachycuje emotivní charakteristiky osobnosti, jejich strukturu, dynamiku, aktuální stavy a jejich změny, stabilitu, labilitu, modality přizpůsobování a kontroly afektů. BPT byl standardizován v rámci naší populace v letech 1982 – 1989 a normativní údaje byly získány na základě výsledků souboru 2 676 osob, z nichţ téměř 75 % pocházelo ze Slovenska. Věk osob se pohyboval mezi 18 a 64 lety. Více neţ polovina osob měla středoškolské vzdělání, přibliţně vţdy čtvrtina pak vysokoškolské a ukončené základní vzdělání. Cca 60 % souboru byli muţi, 40 % ţeny.

11

3.3 Specifika psychodiagnostiky Romů Ačkoli bývají psychodiagnostické metody standardizovány na reprezentativním vzorku, můţeme se oprávněně domnívat, ţe v klientele pedagogicko-psychologických poraden a dětských diagnostických ústavů tvoří romské děti podstatně větší podíl, neţ je Romů v celkové populaci. Ani poradny, ani diagnostické ústavy sice uţ výkazy podobného typu nedělají, ale na základě vlastních zkušeností a informací od pracovníků několika takových institucí mohu podíl romských dětí v nich stanovit na 20 – 30 %. Jak ukazují následující údaje, problematická je jakákoli diagnostika Romů, nejen barvová. Kretová (2005) například zmiňuje problematické pouţívání sémantických metod u romských dětí, zejména sémantického diferenciálu a sémantického výběru. Nejproblematičtější jsou podle ní ve výzkumu romské populace dotazníkové metody a osobnostní testy. Jejich výsledky se více-méně shodují s výstupy pozorování: Romové se jeví více neurotičtí, psychotičtí, s organickými poškozeními a asociálními, případně antisociálními tendencemi, s nízkým sebevědomím – zejména ţeny. Osobnostní dotazníky se všeobecně neosvědčily, nehovoříc o vysokém výskytu sociálně ţádoucích odpovědí nebo těţké stylistické i sémantické srozumitelnosti otázek pro respondenty. Máthé (1992) poukazuje na početné případy váţné neúmyslné diagnostické chybovosti v diagnostice intelektu, psychózy a osobnosti u romských klientů a referuje o romských specifikách v materiálech psychodiagnostických vyšetření, zejména v ROR a kresbě lidské postavy. Nakreslená postava se často vyznačuje nápadně velkou hlavou, velkýma očima, bujnými vlasy, krátkýma, strnulýma a často i ukoptěnýma rukama, výskytem ozdob, excesivním začerňováním některých detailů a tendencí zdůrazňovat střední linii. ROR často neumoţňuje obvyklé kvantitativní vyhodnocení pro nízký počet odpovědí, které jsou navíc často amorfní, deskriptivní, s nesprávným pojmenováním barev; častá je v nich také tzv. kolize s červenou barvou. Časté je také vystupování z testové situace, kdy proband začne hovořit o něčem úplně jiném, popisovat okolí, prohlíţet si nábytek, apod. Testová situace, resp. vyšetření romské probandy svou nedostatečnou transparentností podle autora znepokojuje.

12

3.4 Culture-fair psychodiagnostika Pomoci překonat specifické obtíţe v psychodiagnostice Romů (ale i dalších etnických skupin) by mohla „culture-fair“ diagnostika. Ovšem i přes dlouholetá úsilí autorů psychologických testů o vytvoření „culture-free“ nebo alespoň „culture-fair“ diagnostických prostředků stále zůstává skutečným problémem zjišťování reálné úrovně schopností jedinců z odlišné kultury (v našem prostředí převáţně z kultury romské). I pokud jde o diagnostiku osobnosti, mělo by podle Hadj Moussové (2005) být pouţití standardních diagnostických nástrojů jen velmi opatrné. Vliv kulturních vzorců je velmi výrazný zejména v případě kvalitativních metod. Hadj Moussová (2005) se např. setkala s výsledky testu stromu u africké populace: struktura kořenů převaţovala samotný strom nad nimi. Jak by měl evropský psycholog takový výsledek interpretovat? Sternberg (cit. dle Dočkala a Farkašové, 2004) se dokonce domnívá, ţe skutečně kulturně nezávislé testy nelze sestrojit a udává dva příklady. Příslušníci afrického kmene např. uměli zcela bezchybně třídit pojmy i hierarchickým způsobem, v testové situaci to však nedělali (kategorizovali pojmy výhradně na základě funkčních vztahů, např. ryba – jíst), protoţe se to v jejich kultuře povaţuje za „hloupé“. Také brazilští chlapci z ulice podávali bezchybné početní výkony, pokud je potřebovali k přeţití, zatímco v analogických početních příkladech v testu nebo školní matematice je nedokáţí zrealizovat. Je tedy spíše třeba vytvářet testy „kulturně relevantní“, tj. takové, které pouţívají obsahy a procedury odpovídající kulturnímu zázemí a zkušenostem testovaných osob. Kapitola přinesla přehled relevantních metod barvové psychodiagnostiky, zjistili jsme však, ţe údaje podrobnější o standardizační populaci buď nejsou dostupné, nebo v nich není zmínka o zastoupení etnických a národnostních menšin. Nevíme tedy, jak velký dopad můţe mít případně zjištěný rozdíl v preferenci barev u těchto menšin. Také jsme ovšem zjistili, ţe problematický nemusí být pouze výsledek testování kulturně odlišných jedinců, ale uţ samotný průběh tohoto testování. Otázku moţností „cuture-fair“ diagnostiky však zatím není moţné jednoznačně vyřešit, neboť názory a zkušenosti odborníků se spíše různí.

13

4. ROMOVÉ A BARVY Ke zkoumání barvových preferencí Romů je zapotřebí seznámit se s úlohou barev v jejich kultuře, která má mnoho společného s kulturou indickou. Proč se zabývat indickou minulostí Romů a vysvětlovat jí i po více neţ sedmi staletích souţití Romů s Evropany jejich odlišnosti? Sekyt (1998) na tuto otázku odpovídá tím, ţe by toho nebylo potřeba, kdyby se dnešní Romové podobali více Evropanům, neţ kočovným indickým řemeslníkům, od nichţ odešli jiţ před tisíci lety. Tmavé vlasy, snědší pleť, mandlovité oči a převaha krevní skupiny B jsou věci vysvětlitelné geneticky, ale jiné vnímání světa, jiné myšlení a přístup, jiná kultura a zvyky, jiný jazyk – to jsou podle něj věci, které můţe objasnit jen jejich specifická historie. Některé aspekty tohoto vlivu, které souvisí se vztahem Romů k barvám, přiblíţím dále. V první řadě je to vliv náboţenství jako významného nositele barvové symboliky, dále některé barvové tradice uplatňované v ţivotním prostředí Romů, některé poznatky o romské symbolice barev a nakonec ještě o výtvarném umění Romů. Nutno podotknout, ţe s výjimkou popisů v etnografických zprávách o barevnosti romských obydlí a oděvů jsou prameny týkající se romské barvové symboliky velice ojedinělé a systematické zpracování této problematiky není dostupné ani u romistů. Na tomto místě také definuji níţe pouţívaný pojem gádžo. Gádţo není Rom, respektive je to kaţdý, kdo není Rom, koho sami Romové nepovaţují za Roma. Pojem dále pouţívám proto, ţe nejlépe zastoupí a sjednotí mnoţství různých pojmů pouţívaných v porovnávání rozličných aspektů našich kultur. Pojem „nerom“ není vţdy plně vystihující či stylisticky vhodný.

4.1 Vliv náboţenství na folklórní barvové tradice Jedním z nositelů barvových tradic je v kaţdé kultuře náboţenství, jeţ ve svých rituálech pracuje se symbolikou barev. Podle Kováče a Manna (2003) je třeba při sledování duchovního světa Romů začít od hinduismu severní Indie, kde podle dosavadních poznatků ţili předkové dnešních Romů (viz také Sekyt, 1998; Říčan, 1998). Dnes nevíme, jakou hloubku jejich původní hinduistické přesvědčení mělo, protoţe jako představitelé niţších sociálních vrstev nebyli na rituálním ţivotě příliš zainteresovaní. Tyto základy byly ale po jejich exodu z Indie někdy v 9. – 10. století n.l. postupně přetvářeny a obohacovány pod vlivem nových duchovních tradic, se kterými se během svého pozvolného postupu přes Persii, Arménii, Malou Asii a Byzanc (druhá větev pak odtud přes Afriku a Španělsko) aţ do Evropy setkali. Romové tedy

14

nemají ţádné tradiční bohy ani duchy a vzhledem k vnitřní různorodosti romské populace ani jednotný model duchovní kultury s jednoznačnou symbolikou rituálních úkonů, předmětů a barev. Neznamená to však, ţe by v duchovním ţivotě Romů neexistovala určitá specifika – těmi jsou právě synkretismus, vícevrstevná konfesionalita či řetězení konverzí3. Reichová (1999) poukazuje na to, ţe náboţenství je sociokulturní jev, který lze ve společnosti identifikovat, ale ne od ostatních sociokulturních jevů izolovat. Aby mělo (fungující) náboţenství pro určitou společnost smysl, musí tuto společnost utvářet, ale také být jí utvářeno. Jakýkoli sociokulturní jev nereflektující proměnlivé potřeby dané společnosti se totiţ jako strnulý stává nevyhovujícím a je nahrazen jiným modelem. Na základě tohoto poukazu dále Reichová (1999) vysvětluje specifičnost romského náboţenství, resp. v našem kulturně-historickém prostředí romského křesťanství. Romy podle ní povaţuje většina společnosti za křesťany, ačkoli Romové sami proţívají většinou křesťanství proměnlivě tak, jak jim to momentálně vyhovuje, zatímco stálý hlubší význam či trvanlivá pravidla v jejich křesťanství často své místo nenachází. Osobitost romské společnosti – tedy i její víry a rituálů – spočívá v tom, ţe si z kontaktu s ostatní společností vybírá pouze určité jevy, které pak začleňuje do své kosmologie. Jednotlivé prvky tak nabývají nových významů a vztahy mezi starými sociologickými kategoriemi jsou nově formovány. Konkrétně to znamená, ţe určité prvky křesťanství jsou přesazeny ze svého původního kontextu a symboliky do kontextu nového, v němţ je jejich symbolika jiná a mnohdy i velmi odlišná od té původní. Nemůţeme tedy předpokládat, a to ani v tomto výzkumu, ţe barvové preference Romů by bylo moţné odhadnout na základě příslušnosti ke křesťanství či hinduismu, neboť tato vyhraněnost v duchovním ţivotě evropských Romů neexistuje.

4.2 Barvové tradice Romů Romská víra obsahující zbytky animistických prvků se podle Davidové (1995) projevuje např. ve zdobení sebe i obydlí zelenými větévkami nebo čímkoli „ţivým zeleným“. Dodnes někteří rumunští Romové (zejména děti) přivolávají déšť rituálním tancem „papa-ruda“, oblečené jen do sukének ze zelených větví či trávy. Podle Horváthové (1999) se výtvarný cit i schopnosti přirozeně rozvíjely u Romů právě díky jejich těsnému sepětí s přírodou, coţ pro ně bylo stálým zdrojem inspirace, a to i pro 3

Synkretismus: výběr jednotlivých prvků z různých náboţenství a jejich spojení do jednoho nového osobního systému víry. Vícevrstevná konfesionalita: praktikování dvou náboţenských systémů zároveň, např. křesťanství i animismu. Řetězení konverzí: vícenásobné přecházení v průběhu času od jedné víry k další, střídání náboţenských systémů.

15

výzdobu obydlí. Například dřevěný srub či domek z nepálených cihel byl po vymazání hlínou zvenku i zevnitř natřen jasně barevnou hlinkou (ţlutou, červenou, růţovou, tmavě modrou, apod.), případně obílen vápnem. Na barevný podklad ještě tiskli válečkem vzor odlišné barvy, výzdoba byla doplněna i jednoduchými geometrickými motivy nebo obrázky inspirovanými okolní faunou a flórou typickou pro dané roční období (malovalo se i několikrát během roku, nejčastěji však na jaře – zvyk měnit vnitřní výzdobu interiéru se projevuje v některých romských rodinách dodnes). Výrazné jasné barvy, jako sytě růţovou, ţlutou, červenou, tyrkysovou, oranţovou, ale i např. tmavě modrou v kombinaci s červenou volí Romové jak pro výzdobu stěn, tak i pro vybavení interiéru, coţ svádí ke zjednodušenému závěru o nevkusnosti. Ovšem nejen Romové, ale i jiné národy ţijící v kontaktu s přírodou delší dobu neţ evropská gádžovská civilizace, dávají přednost ţivým, jasným barvám známým z okolní říše rostlin. Příznačným charakteristickým znakem dekorativních artefaktů je také lesk (Davidová, 2007; Luţica, 2004). Barvy se podle Davidové (1995, 2007) výrazně projevují i v romském odívání, jehoţ tradiční podoba vycházela z pevných hodnotových a estetických kritérií a byla (či dodnes je) výrazem skupiny i úlohy Roma. Např. součástí tradičního muţského oděvu olašských Romů byla košile nápadných vzorů a barev, která doplňovala kalhoty-rajtky, součástí oděvu byl i šátek okolo krku a klobouk, zpravidla černý. I v moderním romském oblečení, které je uţ mnohem více přejaté od okolního neromského obyvatelstva, se zachovává tradiční výrazná barevnost (červená, ţlutá, tyrkysová, sytě růţová, černá), neobvyklá smělost ve výběru barev a materiálů na košili, vestu a jiné doplňky či ozdoby. Signifikantní je i lesklost materiálů, a to i na všedním oblečení, typické jsou zlaté řetězy, řetízky a velké prsteny, které jsou často z masivního zlata, prsteny s velkými kameny. Vajdovský (vůdcovský) řetěz na krk býval zlatý či stříbrný. Tato fakta potvrzují obecný dojem, který o romské barevnosti máme: jde o pestrost, mnohobarevnost, korunovanou leskem kovu. Zatím však nevíme, zda se v této pestrosti nějaká barva prosazuje, neboť černá, která se hojně vyskytuje v romském odívání, tvoří spíše pozadí k tomu, aby pestré kombinace barev vynikly.

16

4.3 Romská symbolika barev Dostupné poznatky z této oblasti jsou sporé, tím spíše však můţeme pátrat po tom, jakým směrem tendují preference barev u Romů. Získané poznatky se týkají zejména symbolické úlohy barev v rituálech spojených s narozením a úmrtím člověka. Novorozeněti se na zápěstí váţe, alespoň na Slovensku, červená mašlička či nitka, která ho má ochránit před zlými duchy (Reichová, 1999; Mann, 2003). Na Slovensku bylo v Plaveckom Štvrtku podle Manna (2003) zaznamenáno společné pouţívání červené s bílou, v Bijacovciach pak nitky ţluté. Červená barva má v romské kultuře výsadní postavení, neboť se věřilo v její ochrannou moc (Horváthová, 1999; Mann, 2003; Davidová, 1995). Pouţití černé barvy v souvislosti s úmrtím se podle Stojky a Pivoně (2003) řídí zvláštními pravidly. Do černého se oblékají jen nejbliţší pozůstalí (rodiče, dospělé děti a manţelský partner zemřelého), a to s přesně určenými vyjímkami, které jsou dále uvedeny. Povinní se oblékají výhradně do černého (včetně bot, ţeny včetně šátku), jinak by dali najevo, ţe po zemřelém netruchlí. Z kusů oblečení jiné neţ černé barvy jsou akceptovatelné snad jedině kusy hnědé nebo tmavě fialové. Jinou barevnost určuje tradice starým rodičům, malým dětem, nemocným pozůstalým a členům širší rodiny. Otec zemřelého si pouze na kabát či košili uváţe černou stuţku, matka si uváţe černý šátek, černá stuţka se uváţe i dětem a vzdálenějším příbuzným. Pokud byl zemřelý mladý, černou nosí i jeho sourozenci – sestry všechno oblečení, bratři černé košile. Nemocný člen blízké rodiny černou nenosí (ani jen stuţku či šátek), neboť tím umocňuje svůj smutek a přivolává na sebe zhoršení nemoci či dokonce smrt. Vzdálená rodina (švagr, švagrová, kmotr, tchán) černou během období smutku nenosí vůbec, pouze tchýně nosí černý šátek. (Stojka a Pivoň, 2003).

4.4 Výtvarné umění Romů Ani prameny o výtvarném umění Romů nám nepomohou získat jasnou představu o postavení jednotlivých barev v romské kultuře, mohou nám však poskytnout náhled na formy a mechanismy předávání barvových tradic v generacích současných Romů. Od počátku 90. let prodělala podle Horváthové (1999) výtvarná tvorba Romů nebývalý rozmach, a to nejen u nás, ale i v dalších zemích bývalého komunistického bloku. Výtvarné schopnosti Romů zde ovšem vţdy byly, ale ani sami Romové jim (narozdíl od hudby) nevě-

17

novali ţádnou zvláštní pozornost, proto nedocházelo k jejich kultivaci4. Nicméně se uţ i mezi Romy objevují první profesionální výtvarníci. Z tradičních romských řemesel je zde uţitečné zmínit ta kovozpracující. Dokladem vrcholné práce jsou podle Horváthové (1999) stříbrné rituální poháry představitelů romských skupin, které spolu s řetězem, stříbrnými ozdobnými knoflíky, vajdovskou holí a kloboukem patřily k symbolům moci vůdce romské skupiny. Romská ţenská výtvarná tvorba se podle téţe autorky (Horváthová, 1999) vyvíjí pozvolna a má také jiný charakter díky dosud platnému tradičnímu rozdělení genderových rolí v romské rodině. Ţeně náleţí výchova dětí, vaření a domácnost – s tímto okruhem činností souvisí ruční práce zpracovávající zejména textilní materiály (vyšívačky však uţ nezůstávají jen u tradičních květinových vzorů, ale „kreslí jehlou“ – vyšívají obrazy, výjevy z romského ţivota). Některé ţeny se však jiţ začínají věnovat i kresbě, avšak malbě jen zřídka. Výtvarné nadání se projevuje jiţ u romských dětí, avšak v mnohačetných rodinách potýkajících se často s existenčními problémy se mu obvykle nevěnuje ţádná pozornost a nerozvíjené nadání dětí tak postupně upadá. O rozdílech v uţívání barevnosti referuje učitel výtvarné výchovy slovenských romských dětí z Jarovnic, Ján Sajko (2002). V roce 2000 pracoval v USA se skupinou místních dětí od 6 do 16 let, z nichţ 3 byli Afroameričané, 1 Latinoameričan, ostatní byli běloši. Ve skupině byli 4 chlapci a 10 děvčat. Nejprve děti inspiroval fotografiemi z hodin výtvarné výchovy s jeho romskými ţáky na Slovensku, aby je zbavil strachu z barev a velké čisté plochy. Ukazoval jim také obrázky slavných romských umělců, pouštěl jim romskou hudbu a promítl jim film romského reţiséra Tonyho Gatlifa, Latcho drom. Po této motivaci děti společně vytvořily papírovou koláţ. Druhý obraz inspiroval příběhem Cinka Panny, hovořil s nimi o tradičním romském oděvu včetně jeho dekorativnosti a barevnosti. Neukázal jim však ţádnou předlohu vytvořenou Jarovnickými dětmi, chtěl, aby se inspirovaly jen romskou hudbou a vyslechnutým příběhem. Při prohlíţení jejich prací si uvědomil, ţe i navzdory velmi dobrému materiálnímu zabezpečení při tvorbě druhé práce velmi málo mísí barvy – kdyţ je pouţily, tak rovnou z tuby. V porovnání s romskou barevností se mu jejich výtvarný projev zdál velmi chudý. Aby vůbec děti přiměl k míšení barev, rozhodl se omezit výběr na hnědou, ţlutou, oranţovou, bílou a černou. Jako inspiraci jim dále při práci pouštěl romskou hudbu. 4

Na účet absence odborného vzdělání i nedostatku finančních prostředků vznikly ovšem i originální výtvarné techniky – například materiálově náročná grafika je romským výtvarníkem Dušanem Oláhem nahrazena tečkováním propisovací tuţkou na papír (Horváthová, 1999).

18

Při výběru „hotových“ barev při papírové koláţi byly tedy americké děti mnohem blíţe barevnosti jarovnických dětí, zatímco pokud měly barvy „vytvářet“ samy, za romskou barevností velice zaostávaly a musely být k nějakému pokroku donuceny omezením výběru. Pod vlivem tohoto opatření a pod vlivem seznamování s romskou kulturou se nakonec jejich práce vyznačovaly barevností, jaká se dosud v jejich tvorbě neobjevovala. Z uvedeného můţeme usuzovat, ţe zatímco „umělecká činnost“ je doménou romských muţů, romské děti přebírají výtvarné dovednosti od svých matek, resp. ţen v domácnosti ţijících, které se však zaměřují spíše na praktickou dekoraci interiéru, neţ na „samoúčelnou“ práci s barvami a štětcem, nebo jen s pastelkami. Navíc jsme se dozvěděli, ţe výtvarný talent romských dětí není většinou nijak rozvíjen a děti tak mají z velké části pouze pasivní zkušenost s barvami získanou prostřednictvím jejich vnímání. Na druhou stranu ovšem, pokud je talent romských dětí rozvíjen, jako v případě dětí z Jarovnic, dokáţí být v procesu aktivního vytváření barevných objektů velice progresivní. Při zkoumání barvových preferencí romských dětí se tedy nemůţeme příliš opírat o známou symboliku barev danou vyhraněným náboţenstvím, můţeme pouze počítat s pravděpodobným zvláštním postavením černé a červené barvy. Podloţeny máme domněnky o kulturně zakotveném uţívání pestrosti, ne zcela odkryté zůstávají dynamismy vývoje vztahu romských dětí k barvám ve smyslu aktivního nebo pasivního setkávání s barvami.

19

5. JAZYK A BARVY Ačkoli to není hlavním tématem mé práce, dotknu se v ní i asociací k barvám. Nebudu přitom zjišťovat afektivní obsah těchto asociací, ale sledovat úroveň spojení jazyka s barvami. Podnětem k tomu byly poznatky některých výzkumů inspirovaných teorií základních barvových termínů Berlina a Kaye5. Proto ještě neţ přistoupím k prezentaci svého výzkumu, povaţuji za důleţité uvést některé další souvislosti. Jde zejména o úlohu jazyka a jazykové výchovy v utváření pojmové roviny vztahu k barvám.

5.1 Romské barvové termíny Romština má pouze pět původních výrazů pro barvy: parno (bílá), lolo (červená), kalo (černá), somnakuno (zlatá), rupuno (stříbrná), ostatní výrazy jsou přejaté. Romský výraz pro „hnědý“ vůbec v jediném dostupném romsko-českém a česko-romském slovníku (Hübschmannová, Šebková, Ţigová, 1991) není, čeští Romové v případě potřeby pouţívají výraz „hnědo“ (M. Závodská, osobní sdělení, 5. března 2009). Proč si Romové nepřinesli do našeho kulturního regionu i další původní barvové termíny? Bolton (1978, podle Chapmana, 2002) definuje pět faktorů, které ovlivňují kulturní charakteristiku barvových termínů: 1) přítomnost/všudypřítomnost aktuální barvy objektů je spojena s kulturní oblastí; 2) význam barvy v poskytování uţitečné informace pro rozhodování nebo jiné chování v kulturní oblasti; 3) povaha úkolů si ţádá uţití barvového termínu v kulturní oblasti; 4) emotivní významy objektů a aktivit v kulturní oblasti; 5) sémantická spojení mezi důleţitými barvovými termíny a specifickými významnými objekty. Tyto faktory definují rozsah kulturních a společenských praktik, v nichţ se barvy a barvo5

V roce 1969 publikovali Berlin a Kay (podle Hardin a Maffi, 1997) jejich Basic Colour Terms (Základní barvové termíny), neo-evoluční hypotézu vysvětlující existenci jedenácti základních barvových termínů, jejichţ pořadí bylo neměnné a jejichţ distribuce byla vztahována k sociální sloţitosti jazykových skupin zahrnutých do výzkumu. Chronologické uspořádání kódování barvy je interpretováno jako sled šesti nebo sedmi evolučních stádií. Dnes je tato teorie hojně kritizována, nicméně ovlivnila mnoho dalších výzkumů. Jako námitku např. Baines (1985, podle Jonese a MacGregora, 2002) upozorňuje, ţe v jistém egyptologickém výzkumu by podle Berlin-Kayovy teorie kolidoval vývojový stupeň společnosti zjištěný podle uţívaných barvových termínů (3. stupeň) a podle skutečně uţívaných barev (7. stupeň).

20

vé termíny mohou stát charakteristické. Trefná je Bainesova (1985, podle Jonese a MacGregora, 2002) poznámka o tom, ţe barvou se snáze maluje, neţ se o ní mluví. Je zjevné, ţe některé společnosti mohou mít sice chudý jazykový rejstřík barev, ale mohou zároveň disponovat širokou paletou barev uţívaných. Otázkou nicméně zůstává, zda oněch 5 barev, pro něţ si Romové uchovali původní termíny, je stále v romské populaci natolik významných, ţe by se to projevilo i ve zjištěných preferencích barev či asociacích s nimi. Podle Borbélyho a Obucha (1993) vznikají asociační spoje s barvami většinou při výrazných citových záţitcích, které doprovázejí vnímání barev, coţ znamená, ţe tu důleţitou úlohu sehrávají subjektivní zkušenosti a záţitky s vnímanými barvami. Jazyková výchova ve vytváření těchto zkušeností hraje svou roli.

5.2 Jazyková výchova v romských rodinách Podle Balabánové (1999) se v praxi lze často setkat s romskými dětmi, které „nepoznají barvy“ a neústupně tvrdí, ţe modrá pastelka je zelená a červená je hnědá. Přitom můţe jít jen o neznalost českých slov pro barevnou konvenci a pouţije-li se romských slov, reagují tyto děti správně. Podmínkou je ovšem znalost romských výrazů pro barvy. Překáţkou zde totiţ můţe být romský etnolekt češtiny, kterým dnes Romové mluví jiţ v mnohem větší míře neţ romsky. Etnolekt je neustálená forma češtiny, pro Romy nevlastního jazyka, do které se přenášejí hloubkové struktury romštiny (Šotolová, 2001). Jsou to tedy gramatické modely a sémantická pole romských slov vyjadřované českými výrazovými prostředky (Hübschmannová, 1993). Romské dítě se tedy nepotýká s dvojjazyčností nebo neznalostí vyučovacího či úředního jazyka, ale nezná dobře ţádný jazyk (Sekyt 1998, Balabánová, 1999, Říčan, 1998). Podle Sekyta (1998) probíhá v romských rodinách jazyková výchova zcela jinak, neţ v českých, resp. evropských. Romská matka věnuje během rané péče svému dítěti mnoho lásky a něhy projevené taktilně, ale jazyková výchova probíhá tak, ţe matka mluví s ostatními příbuznými v bytě a na dítě promluví jen tehdy, kdyţ po něm něco chce. Romské děti tedy začínají později mluvit, a kdyţ uţ mluví, matka jejich mluvený projev nekoriguje – rozumí dítěti i beze slov. Slova, která se učí české, resp. evropské děti běţnou evropskou jazykovou výchovou, jsou stále přesnější, jednoznačnější a obsahově uţší, mezi slovy ustavujeme hierarchii a vztahy. Slovní zásoba romského dítěte proti tomu obsahuje slova mnohoznačná, obecná, pojmy jsou nepřesné, jejich sémantické pole je široké (Sekyt, 1998; Šotolová, 2001). Romská slova se

21

dobře hodí do poezie, ale ne do odborného jazyka vědy, která potřebuje jednoznačnost a přesnost. Mají romské preference barev něco společného s tím, jak jejich jazyk kóduje názvy barev? Zodpovězení této velice zajímavé otázky by vyţadovalo samostatné podrobné zkoumání. V první řadě se tedy pokusím zmapovat, zda nějaké rozdíly v preferenci barev vůbec existují a vysledovat, zda se v získaných asociacích k barvám vyskytují nějaké indicie, ţe jazyk vztah k barvám ovlivňuje.

22

III. VÝZKUMNÁ ČÁST V této části nejprve stanovím cíl výzkumu a výzkumné hypotézy, dále popíši výzkumný soubor, pouţité metody a zpracování dat. Poté se uvedu získané výsledky, které dále podrobím diskusi. V závěru práce shrnu svá zjištění.

1. CÍL VÝZKUMU A FORMULACE HYPOTÉZ 1.1 Cíl výzkumu Jak jsem naznačila v úvodu, klade si tato práce za cíl zjistit rozdíly v preferenci barev mezi romskými a neromskými dětmi. Základním opěrným bodem výzkumu je předpoklad, ţe romská kultura je i přes svůj značný ústup od původních tradic natolik ţivá a silná, ţe ovlivňuje barvové preference svých příslušníků. Toto ovlivnění předpokládám v rovině reprodukce přeţivších barvových tradic a v rovině jazykové výchovy. Z důvodu sledování vlivu romské kultury na preferenci barev budu pracovat s předškolními dětmi, které nemají ţádnou (nebo jen velmi malou) zkušenost se školskými zařízeními, v nichţ jsou předávány barvové konvence většinové společnosti spolu s těmi jazykovými konvencemi, které s barvami souvisí. Kontrolní skupinu budou tvořit neromské děti srovnatelného kulturně-výchovného a sociokulturního statusu. Preference budu zjišťovat pomocí upraveného Barevného pyramidového testu ze dvou hledisek. Jednak půjde o sledování frekvence výskytu barev v pyramidách a jednak půjde o sledování konstantnosti výběru barev do těchto pyramid. Doprovodným zkoumáním bude zjišťování asociací k pouţitým barvám, které by mělo umoţnit náhled na moţný vliv jazyka a verbalizovaného projevu romské kultury v subjektivním hodnocení barev. Předpokládám, ţe se projeví odlišná jazyková výbava a výchova romských dětí.

23

1.2 Výzkumná otázka a výzkumné hypotézy Na základě cíle výzkumu jsem stanovila tuto výzkumnou otázku: Existují rozdíly v preferenci barev mezi romskými a neromskými předškolními dětmi? Na základě vlastního výzkumného záměru a výsledků předchozích výzkumů jsem stanovila následující nulové hypotézy: H01: Ve frekvenci výskytu barev nebude mezi romskými a neromskými dětmi rozdíl. H02: Ve volbě konstantních barev nebude mezi romskými a neromskými dětmi rozdíl. Na základě poznatků o romské barevnosti lze postavit věcnou hypotézu, že rozdíl mezi oběma skupinami bude. Předpokládám, že tento rozdíl se projeví buď ve frekvenci nebo v konstantnosti výskytu barvy, nebo v obou těchto případech.

H03: V podílech asociací „abstrakta – objekty“ nebude mezi romskými a neromskými dětmi rozdíl. Alternativní hypotéza zní: Ha3: Romské děti budou mít niţší podíl asociací v kategorii „abstrakta“. Na základě dříve zmíněné Boltonovy teorie pěti faktorů ovlivňujících kulturní význačnost barvových termínů a zároveň na základě poznatků o pěti původních romských barvových termínech předpokládám, že se kulturní specifika Romů projeví v asociacích k barvám. Na základě poznatků o romské jazykové výbavě a výchově pak předpokládám, že základní rozdíl lze očekávat ve schopnosti asociovat abstrakta oproti konkrétním objektům – rozdíl v tom směru, že romské děti nebudou asociovat abstrakta v takové míře, jako děti neromské.

1.3 Operacionalizace výzkumných hypotéz a proměnných Pro účely této práce jsou definovány následující pojmy a proměnné takto: Preference barvy: Upřednostňování barvy oproti jiným barvám. Asociace: Myšlené spojení mentálních obsahů zkušenosti s vjemem exponované barevné karty.

24

Romské dítě: Dítě, které jeho rodič označí za příslušníka romské kultury bez ohledu na národnost uvedenou v rodném listě. Neromské dítě: Dítě, které jeho rodič neoznačí za příslušníka romské kultury, a zároveň které nevykazuje známky příslušnosti k jiné etnické či národnostní menšině. Romipen: Soubor kulturně podmíněných charakteristik a vlastností odlišujících etnického Roma od neroma (moţno přeloţit jako „romství“). Romipen je klíčová nezávislá proměnná. Předškolní dítě: Dítě, které ještě nenastoupilo školní docházku. Dolní věková hranice je stanovena na 4 roky dovršené v březnu 2009. Rodiče dítěte: Vychovatelé dítěte, kteří se sami za vychovatele označují, tj. dospělé osoby, s nimiţ dítě ţije v jedné domácnosti a které fakticky o dítě pečují. Prakticky mohlo jít kromě rodičů také o prarodiče, tety či strýce, pěstouny, otčímy či nevlastní matky. Frekvence výskytu barvy: Počet jednotek (čtverečků), kterými je barva zastoupena ve vytvořené pyramidě. Konstantní barva: Barva, která je zastoupena v kaţdé ze tří vytvořených pyramid. Asociace „abstrakta“: Asociované pojmy, které neoznačují hmotné objekty, jejich soubory, nebo látky (např. voda). Asociace „objekty“: Asociované pojmy, které označují hmotné objekty, jejich soubory, nebo látky (např. voda). Z této kategorie je pro účely další analýzy vydělena specifická podkategorie tzv. „univerzálních nosičů barvy“, tj. asociovaných pojmů „pastelka, auto, fixa“. Další objekty kromě těchto univerzálních nosičů barvy jsou pak označeny jako „ostatní objekty“. Sociokulturní status (dále také SK status): Status zjištěný prostřednictvím dotazníku na základě charakteristik sledovaných v otázkách 3 – 4 a 11 – 14. Výchovně-kulturní status (dále také VK status): Status zjištěný prostřednictvím dotazníku na základě charakteristik sledovaných v otázkách 2 a 6 – 10 a přepočtený k VK statusu zjištěnému stejným způsobem u rodin většinové populace. Koeficient VK statusu výzkumného vzorku můţe nabývat hodnot 0 – 1.

25

2. VÝZKUMNÝ SOUBOR 2.1 Výběr souboru Pro ověření výzkumných hypotéz bylo třeba získat skupinu romských a neromských předškoláků z rodin srovnatelného výchovně-kulturního (VK) a sociokulturního (SK) statusu. Za výchozí byly poloţeny zjištěné vybrané charakteristiky romské populace, neromští dětští probandi byli vybíráni na základě srovnatelnosti SK statusu jejich rodin s rodinami romskými. Příslušnost k romské kultuře označovali sami respondenti. Výzkumná populace byla s ohledem na homogenitu vzorku vybrána z Vimperka a okolí6. Věkově byl výběr omezen na předškolní děti, přičemţ dolní věková hranice byla stanovena na 4 roky dovršené v době výzkumu (tj. nejpozději v březnu 2009). Horní věková hranice byla omezena nikoli věkem, ale nástupem do školy. Důvodem k tomu byl záměr vycházející z faktu, ţe děti z těchto sociokulturních vrstev mají často odklad školní docházky a zároveň často nenavštěvují předškolní zařízení. V souladu s výše zmíněnými studiemi o vlivu učení a zkušeností na preferenci barev jsem vycházela z toho, ţe jejich barvové preference nejsou tak silně ovlivněny institucionalizovaným učením v rámci konvencí většinové populace a je tedy moţno je do výzkumu zařadit. Další důleţitou podmínkou je zde absence poruch barevného vnímání, avšak vzhledem k výchovným specifikům zkoumané populace jsem se na případnou diagnózu poruchy nedotazovala rodičů předem, ale dětem do výzkumu zařazeným jsem před započetím sezení předloţila k rozlišení barevné karty (červenou, zelenou, modrou a ţlutou ve velikosti 55 x 70 mm) pro základní vyloučení těchto poruch. Neţádala jsem, aby děti karty pojmenovaly, neboť by hrozilo riziko chybné diagnostiky na základě neznalosti pojmů. Za účelem vytvoření poţadovaného výzkumného vzorku jsem sestavila dotazník (viz Příloha 4) pro rodiče, na jehoţ základě jsem posuzovala vhodnost zařazení dítěte do výzkumného souboru. Cílem bylo vytvořit na základě údajů získaných pomocí dotazníku dvě vyrovnané skupiny – skupinu romských a skupinu neromských dětí. 6

Goral (1998) uvádí, ţe Romové se mezi sebou dělí do mnoha skupin a velmi těţce nesou, ţe většinová populace mezi těmito skupinami nečiní rozdíly. Tyto skupiny však mezi sebou téměř nekomunikují (např. olašské romštině ani jiné skupiny Romů nerozumí), mají odlišné historické zázemí a zkušenosti, nezasahují do záleţitostí druhých skupin, nevytvářejí společná manţelství a ani se vzájemně nestýkají. Vztahy mezi jednotlivými skupinami Romů jsou dokonce většinou horší, neţ s ostatním obyvatelstvem neromského původu. Kromě dalšího dělení jsou totiţ příslušníci romského etnika tradičně zařazeni do určitých kast (pozůstatek indické historie), které ještě podporují roztříštěnost aţ nesmiřitelnost mezi jednotlivými Romy. Po roce 1945 ţilo na území Československé republiky celkem 13 romských rodů, do poloviny šedesátých let však ještě přišlo několik imigračních vln Romů, zejména ze Slovenska.

26

Na administraci dotazníku byly po zaškolení ochotny podílet se místní dětské lékařky, pracovnice Odboru sociálních věcí a zdravotnictví a psycholoţka Okresní pedagogicko psychologické poradny (kaţdá zaškolená administrátorka měla dále k dispozici tištěné Instrukce pro administrátory, viz Příloha 5). Záměrem této spolupráce bylo podchytit i jinak nedostupné rodiny dětí, které nenavštěvují předškolní zařízení, coţ je charakteristický znak právě této sociokulturní vrstvy. Vzhledem k několika vlnám exodu vimperských Romů, ale i části tzv. bílých Romů7, do zahraničí a dále vzhledem ke sníţení počtu spolupracujících administrátorek (úmrtí jedné a časová kolize s lékařským výzkumem prováděným druhou z dětských lékařek), byla převáţná část respondentů získána metodou snow-ball (Ferjenčík, 2000). Vzhledem k cílové populaci povaţuji tuto metodu za legitimní, neboť Romové tvoří poměrně uzavřenou komunitu, jejíţ důvěru je nesnadné získat. Celkem jsem získala 62 vyplněných dotazníků, z nichţ jsem pro nesplnění formálních či věcných kritérií vyřadila 17. Další dvě rodiny pak zrušily svůj souhlas se zařazením dítěte do výzkumu, konečný počet dětských probandů byl tedy 43. Pro účely malé lokální studie, kterou můj výzkum je, povaţuji získaný výzkumný soubor za reprezentativní. Případná omezení reprezentativnosti uvádím v Diskusi.

2.2 Základní popis souboru Do výzkumu bylo zahrnuto celkem 43 předškolních dětí z Vimperka a spádových obcí, z nichţ 21 je neromských, 22 romských. Profil skupin je následující: Romové chlapci děvčata průměrný věk počet zkušenost s dětí předškolním průměrná vzděláváním doba VK status věk rodičů vzdělání rodičů podíl zaměstnání průměrná rodičů doba

7

13 9

59% 41% 5 let a 2 měsíce

13

59%

14

67%

9 měsíců

10 měsíců

0,37

0,46

otec matka 36 - 40 let 36 - 40 let dokončená ZŠ nedokončená ZŠ 53% 41% 2 roky

neromové 10 48% 11 52% 5 let a 7 měsíců

1,5 roku

otec nad 40 let vyučen 65%

matka nad 40 let dokončená ZŠ 38%

2 roky

2 roky

Lidé s neromským fenotypem, ale ţijící s Romy nebo sdílející jejich ţivotní styl a udrţující vztahy s Romy.

27

3. POUŢITÉ METODY 3.1 Dotazník Za účelem získání databáze vhodných probandů pro vytvoření poţadovaného výzkumného vzorku jsem sestavila dotazník pro rodiče, na jehoţ základě jsem posuzovala vhodnost zařazení dítěte do výzkumného souboru. Cílem bylo, jak jsem jiţ zmínila, vytvořit na základě údajů získaných pomocí dotazníku dvě vyrovnané skupiny – skupinu romských a skupinu neromských dětí.

3.1.1 Konstrukce dotazníku V souladu se záměrem získat dvě skupiny dětí srovnatelné na základě VK a SK statusu jsem konstruovala dotazník podle kritérií, která by mi pomohla rozřadit děti do dvou vyrovnaných skupin i podle dalších charakteristik, neţ pouze podle romipen. Vybírala jsem charakteristiky, které by případně mohly mít vliv na preferenci barev, a které jsem tedy chtěla v obou skupinách vyrovnat (rozhodující byla první dvě kritéria). 1. Ve smyslu moţného vlivu učení, společenských a kulturně-symbolických konvencí na preferenci barev to byly otázky zjišťující míru kontaktu dětí s předškolním vzděláváním. 2. Další oblast otázek zjišťovala výchovně-kulturní status (VK status) rodiny, který by také mohl ovlivnit barvové preference dětí. Tato část dotazníku byla zároveň konstruována se záměrem srovnat dosaţenou úroveň VK statusu obou podskupin výzkumného souboru s VK statusem běţných neromských rodin. 3. Ve smyslu přenosu společenských a kulturně-symbolických konvencí většinové společnosti to byly dále otázky zjišťující SK status rodičů/vychovatelů dítěte. 4. Poslední oblast otázek zjišťovala některé demografické charakteristiky související jednak opět se záměrem vybrat vhodné děti pro vlastní výzkum preferencí, jednak s potřebou zjistit další případné intervenující proměnné. Součástí dotazníku byl formulář Prohlášení (viz Příloha 6), v němţ rodič vyslovoval souhlas se zařazením dítěte do výzkumu, a základní informace (viz Příloha 7) o výzkumu. Vývoj dotazníku aţ ke konečné podobě jsem opřela o předvýzkum, který je popsán v příslušné kapi-

28

tole. Na základě zkušeností z předvýzkumu jsem také sestavila jiţ zmíněné Instrukce pro administrátory, které jim měly i po zaškolení být v praxi opěrným bodem.

3.1.2 Administrace dotazníku Kaţdá z šesti administrátorek (dětské lékařky, sociální pracovnice, psycholoţka – viz výše) obdrţela po zaškolení sadu dotazníků, Prohlášení, informací probandům, obálek a Instrukce administrátorům. Administrace byla zahájena v září 2008 a měla probíhat do konce listopadu 2008. Vzhledem k jiţ zmíněným překáţkám ve sběru dat (exodus výzkumné populace, úbytek administrátorů) však tento probíhal aţ do února 2009. Anonymita respondentů byla ošetřena následujícím postupem: 1. Respondent vyplnil dotazník a souhlas se zařazením dítěte do výzkumu, kde uvedl své kontaktní údaje pro pozdější dohodu termínu práce s dítětem. Tyto materiály vloţil do připravené obálky nadepsané jménem výzkumnice a zalepenou obálku předal administrátorce. 2. Administrátorka předala zalepenou obálku výzkumnici. 3. Respondent obdrţel informace o výzkumu, kde byl tento postup popsán spolu se zárukou anonymity. Pomocí administrátorek byla shromáţděna necelá třetina vyplněných dotazníků, zbytek jsem získala osobním kontaktem s respondenty. Kretová (2005) poukazuje na to, ţe ve výzkumu romské populace patří dotazníkové metody k těm problematickým, ať uţ z důvodu obtíţné stylistické nebo sémantické srozumitelnosti otázek. Tento problém se týká i mého dotazníku, proto byli administrátoři instruováni, jak se pokusit podobné obtíţe eliminovat beze změny znění otázek (viz Instrukce administrátorům, Příloha 5).

3.2 Barevné pyramidy Ke zjištění profilu barvových preferencí dětí jsem pouţila upravený Barevný pyramidový test. Rozhodnutí pouţít některý z barvových psychotestů bylo podloţeno zejména faktem, ţe barvy v psychotestech jsou standardizované a jejich výběr je zakotven v empirických výsledcích při vývoji testu.

29

Z barvových psychotestů jsem pak zvolila Barevný pyramidový test (dále také BPT) z několika důvodů: 1. Široká škála pouţitých barev, kterou jsem povaţovala za atraktivnější pro dětské probandy, neţ např. Lüscherovy barvy. 2. Forma výběru barev skládáním do pyramidy (tvořivá činnost), kterou jsem povaţovala za zajímavější pro dětské probandy, neţ prostý výběr barev v Lüscherově testu či řazení pastelek v Testu barevného sémantického diferenciálu. 3. Ačkoli je výběr barev v BPT také nucenou volbou jako u dalších testů, vzhledem k mnoţství barevných odstínů i počtu čtverečků jednoho odstínu není nucenost volby zjevná (24 odstínů po 20 čtverečcích, celkem proband vybírá ze 480 čtverečků) (Borbély a Obuch, 1993). 4. Test se v české psychologické praxi nepouţívá často (Svoboda, Humpolíček a Klimusová, 2005), riziko znalosti testu dětmi je minimální. 5. Dostupnost originálního testového materiálu a alternativního materiálu k výrobě upravené verze.

3.2.1 Úprava Barevného pyramidového testu Získat pro zjištění barvových preferencí originální testový materiál Barevného pyramidového testu (BPT) nebylo moţné, proto jsem pouze podle originálu vyrobila upravenou verzi. BPT obsahuje barevné čtverečky ve 24 odstínech a předkreslenou formu pyramidy, na kterou probandi umisťují vybrané čtverečky. Čtverečky mají lesklý povrch, forma je předtištěna na nebílém papíře8, aby vynikla i bílá barva čtverečků. K výrobě upravené verze jsem pořídila v kopírovacích studiích a prodejnách uměleckých potřeb sadu barevných kartonů v barvách co nejpodobnějších originálním čtverečkům z BPT a nebílý karton. Tabulka barev upravené verze i převodník barev s identifikačními obchodními kódy pořízených kartonů jsou obsaţeny v přílohách (viz Příloha 8 a Příloha 9). Při výběru kartonů na výrobu čtverečků měla přednost barva před gramáţí (sílou, tvrdostí), daní za získání co nejpřesnějších odstínů byly dvě různé gramáţe kartonů. Tento nedostatek jsem zkorigovala různou sílou laminovací fólie, kterou jsem pouţila pro dosaţení lesklého povrchu čtverečků. Výslednou gramáţ zalaminovaných kartonů obsahuje rovněţ jiţ zmíněný

8

BPT nedefinuje odstín přesně, explicitně stanovuje pouze poţadavek, aby papír nebyl bílý, ale spíše naţloutlý

30

převodník barev v přílohách. Zalaminované kartony jsem pak nařezala na čtverečky odpovídající velikosti (25 x 25 mm) a v patřičném počtu (20 ks jednoho odstínu). Karton na výrobu předkreslené formy pyramidy jsem pořídila ve dvou gramáţích se záměrem vytvořit formu reliéfní, která by dětem v předškolním věku usnadnila při skládání čtverečků dodrţet tvar pyramidy. Na tenčí list jsem nakreslila pyramidu s mříţkou, ze silnějšího listu stejného odstínu jsem vyřízla celou plochu pyramidy a oba listy slepila tak, aby předkreslená mříţka pyramidy byla dnem takto vzniklé reliéfní formy. Schéma je obsaţeno v přílohách (viz Příloha 10). Záznamové archy jsem pouţila originální, krabici pro předkládání čtverečků probandům jsem pouţila mělkou, z nebílého odstínu kartonu.

3.2.2 Administrace barevných pyramid Zjištění barvových preferencí pomocí upraveného BPT proběhlo na přelomu února a března v prostorách Centra pro rodinu, vţdy v dopoledních hodinách. Během práce s dítětem nebyl na základě předem písemně potvrzeného souhlasu s podmínkami výzkumu přítomen rodič. „Testovou“ situaci jsem dodrţela stejnou, jakou vyţaduje BPT, včetně instrukce. Tu jsem pouze vzhledem k věku probandů přeformulovala z vykání na tykání. „Vytvoř co moţná nejhezčí pyramidu.“ Postupně děti vytvořily 3 hezké pyramidy. Během práce jsem děti pozorovala a zaznamenávala jsem zejména způsob jejich nakládání s barevnými čtverečky (výběr barev a jejich skládání), orientačně jsem také měřila čas (ten BPT sleduje také pouze orientačně). Obavy přetrvávající i přes úspěšný předvýzkum, ţe některé děti nezvládnou nepřítomnost rodiče a budou odmítat spolupráci, se nenaplnily. Všechny děti spolupracovaly ochotně, některé chtěly dokonce skládat ještě dál. Čas potřebný k vytvoření jedné pyramidy se u obou skupin pohyboval nejčastěji mezi 60 a 90 sekundami.

31

3.3 Asociace k barvám Zjišťování asociací k barvám je v tomto výzkumu doprovodným zkoumáním, které by mělo umoţnit náhled na moţný vliv jazyka a verbalizovaného projevu romské kultury v subjektivním hodnocení barev. Předpokladem je, ţe se projeví odlišná jazyková výchova romských dětí a romská jazyková konvence vůbec.

3.3.1 Výběr a tvorba podnětového materiálu Ke zjištění asociací k barvám jsem zvolila barevné karty ve stejných odstínech a ze stejného materiálu (včetně úpravy laminováním), jako k tvorbě pyramid. Velikost barevných karet odpovídala velikosti standardizovaných barevných ploch předkládaných v Lüscherově testu (55x70 mm). Důvodem k volbě tohoto podnětového materiálu byly dvě skutečnosti: 1) Záměrem bylo získat asociace právě k těm barevným odstínům, u kterých jsem sledovala preferenci, abych mohla vztáhnout zjištěnou úroveň asociací ke stejnému materiálu. 2) Velikost barevných karet jsem zvolila na základě velikosti standardizovaných barevných ploch v barevných variacích předkládaných v tzv. „velkém“ Lüscherově testu. Tyto barevné plochy jsou velikostně standardizovány a jsou větší, neţ standardizované barevné plochy v Lüscherově Testu osmi barev. Někteří předchozí výzkumníci zaznamenali obtíţe probandů při expozici těchto menších čtvercových ploch (např. Roubíčková, 2008). Nevýhodou je mnoţství předkládaných barevných karet (24). I přes úspěšný předvýzkum existovalo riziko, ţe některé děti během expozice karet spolupráci odmítnou. Jako částečné opatření proti únavě dětí jsem mezi tvorbu pyramid a expozici karet k asociacím zařazovala krátký (cca 5 minut) nestrukturovaný rozhovor na téma „co budeš asi dělat o nadcházejícím víkendu“.

32

3.3.2 Expozice podnětového materiálu Zjištění asociací proběhlo na přelomu února a března v prostorách Centra pro rodinu, vţdy v dopoledních hodinách, s krátkým časovým odstupem (cca 5 minut) od tvorby pyramid. Během práce s dítětem nebyl na základě předem písemně potvrzeného souhlasu s podmínkami výzkumu přítomen rodič. Nejprve jsem dítěti předloţila tři zácvičné karty v odlišných odstínech od těch, které byly pouţity při tvorbě pyramid. Instrukce zněla: „Řekni mi, co ti tahle barva připomíná. Tahle barva je jako…“ Poté jsem v náhodném pořadí předkládala karty tak, ţe jsem vţdy jednu poloţila na lehce naţloutlý list papíru formátu A3, aby vynikla i bílá barva. Dobu latence jsem neměřila, celkový čas potřebný k získání asociací ke všem čtyřiadvaceti barvám se pohyboval kolem 15 minut, v několika ojedinělých případech (3 romské děti, 2 neromské) dosahoval téměř 20 minut. Všechny děti spolupracovaly ochotně, i kdyţ většina z nich měla na začátku velice dlouhou latenci.

3.4 Předvýzkum Předvýzkum jsem zrealizovala u všech metod sběru dat, tedy u dotazníku, tvorby pyramid i zjištění asociací. a) dotazník Předvýzkum ověřující znění dotazníku jsem realizovala s 8 volarskými Romy, kteří jsou genealogicky (a tedy i kulturně) blízcí Romům vimperským. Ze stejného důvodu a také z důvodu relativní blízkosti obou měst (cca 25 km) existovalo riziko přenosu informací, ale nepovaţovala jsem toto riziko za závaţné. Původní verze dotazníku byla oboustranná, zjistila jsem však, ţe druhou stranu probandi často přehlédli. Také jsem na základě připomínek a dotazů upravila grafickou stránku dotazníku a formulace některých otázek. Posledním výsledkem předvýzkumu byl vznik Instrukcí administrátorům. Otázky 6 – 10 jsem předloţila také rodičům z většinové populace, kteří navštěvují Centrum pro rodinu, abych porovnáním odpovědí této skupiny s odpověďmi výzkumné populace získala koeficient výchovně-kulturního statusu.

33

b) barevné pyramidy Předvýzkum mapující moţnosti a limity pouţití upraveného BPT jsem zrealizovala opět ve Volarech s 5 romskými dětmi ve věku kolem 4 let. Zkoumala jsem zejména schopnost dětí vydrţet při práci bez rodičů a vytvořit všechny tři pyramidy jak po stránce délky soustředění, tak po stránce motorické. Na základě tohoto předvýzkumu jsem vytvořila reliéfní formu pro skládání pyramid. c) asociace „abstrakta – objekty“ I tento předvýzkum získávání verbálních asociací k barvám jsem realizovala s týmiţ 5 romskými dětmi z Volar, sledovala jsem při něm zejména schopnost spolupracovat po celou dobu expozice karet. I přes vysokou počáteční latenci, která naznačovala potíţe stejného druhu i při práci s výzkumným souborem, jsem se rozhodla asociace zjišťovat. Důvodem byl předpoklad, ţe ve výzkumném souboru bude vyšší průměrný věk dětí a snáze tento úkol zvládnou. Tento předpoklad se potvrdil.

34

4. ZPRACOVÁNÍ DAT K primárnímu zpracování dat byl pouţit program MS Excel, ke statistickým analýzám pak program SPSS for Windows, verze 12.0.1. Pouţité postupy popisuji dále.

4.1 Dotazníky Dotazníky jsem nejprve kontrolovala po věcné stránce, zejména jsem sledovala úplnost odpovědí a to, zda není dotazník týkající se jednoho dítěte vyplněn duplicitně oběma rodiči. Pokud respondent odpověděl na otázku 1 (Vyplňoval/a Váš manţel/partner nebo Vaše manţelka/partnerka uţ někdy v uplynulých 4 měsících tento dotazník?) „ano“ nebo „nevím“, vyhledala jsem podle údajů v Prohlášení odpovídající druhý dotazník, porovnala je a vyřadila neúplný. Pokud se údaje lišily, vyřadila jsem oba. Pokud respondent na otázku 13 (Ţijete ve Vimperku?) odpověděl „ne“, zkontrolovala jsem, zda obec, kterou následně jako bydliště uvedl, je spádovou obcí Vimperka. Pokud tomu tak bylo, odpověď jsem překódovala. Dále jsem dotazníky rozřazovala do dvou skupin – na ty, v nichţ bylo dítě označeno jako romské, a na ty, v nichţ bylo označeno jako neromské. Poté jsem data získaná z obou skupin analyzovala v SPSS pomocí procedury frequencies, abych je mohla porovnat a vytvořit co nejvyrovnanější skupiny dětských probandů.

4.2 Barevné pyramidy Údaje ze záznamových archů jsem nejprve přenesla do programu MS Excel, abych je mohla dále zpracovat. V první řadě šlo o zjištění celkového skóre výskytu jedné barvy součtem skóre výskytu jednotlivých odstínů této barvy, dále o zjištění celkového skóre jednotlivých barev ze všech tří pyramid. Poté jsem zjištěná skóre standardizovala tak, ţe jsem výsledné skóre kaţdé barvy vydělila počtem odstínů, v nichţ je barva v testu zastoupena (některé barvy mají 4 odstíny, některé pouze jeden). Tato přepočtená skóre frekvence výskytu kaţdé barvy jsem pak statisticky zpracovávala v programu SPSS.

35

V normalitě rozloţení dat jsem zjistila odchylky, proto jsem výsledky parametrického testu kontrolovala pomocí testu neparametrického. Pokud se výsledky shodovaly, pouţila jsem testu parametrického, který je silnější. Pro zjištění rozdílů v průměrných frekvencích voleb jednotlivých barev mezi oběma skupinami jsem pouţila t-test pro dva nezávislé výběry společně s Levenovým testem shodnosti rozptylů. Podle jeho výsledků jsem pak v nutných případech pouţila modifikovaný t-test. Výsledky t-testu jsem kontrolovala pomocí statistiky Mann-Whitney U. Vztah mezi romipen (dichotomická proměnná) a volbami barev jsem sledovala pomocí koeficientu Eta2. Existenci vztahu mezi romipen a tím, zda proband určitou barvu volil jako konstantní, jsem zjišťovala pomocí chí-kvadrátu a sílu tohoto vztahu pomocí koeficientu fí (obě proměnné jsou dichotomické). Pro orientační zjištění počtu konstantních barev v kaţdé skupině jsem pouţila medián zjištěný pomocí procedury frequencies.

4.3 Asociace k barvám Zjištěné asociace k barvám jsem zpracovala jako nominální proměnnou nabývající hodnot „abstrakta – ostatní objekty – univerzální nosiče barev“, z nichţ jsem pak pomocí rekódování získala dvě dichotomické proměnné nabývající hodnot „abstrakta – objekty“ a „ostatní objekty – univerzální nosiče barev“. Existenci vztahu mezi romipen a těmito dvěma úrovněmi asociací jsem zjišťovala pomocí chí-kvadrátu a sílu tohoto vztahu pomocí koeficientu fí (vţdy byly obě proměnné dichotomické).

4.4 Specifika tvorby pyramid Zaznamenané postřehy o výskytu specifik v tvorbě pyramid jsem kódovala „ano – ne“, čímţ jsem získala několik dichotomických proměnných, u nichţ jsem opět existenci vztahu sledovaného jevu s romipen zjišťovala pomocí chí-kvadrátu a sílu tohoto vztahu pomocí koeficientu fí.

36

5. VÝSLEDKY Kapitola obsahuje tři okruhy poznatků členěných do zvláštních kapitol. Nejprve jsou to poznatky o preferenci barev v barevných pyramidách, dále výsledky získaných asociací k barvám a konečně zjištění týkající se specifik tvorby barevných pyramid.

5.1 Barevné pyramidy V této kapitole výsledků uvádím svá zjištění týkající se dvou typů preference barev. Nejprve je to preference barev zaloţená na frekvenci výskytu barev, v druhé části je to preference barev zaloţená na konstantnosti výběru barev.

5.1.1 Preference barev podle frekvence voleb barvy H01: Ve frekvenci výskytu barev nebude mezi romskými a neromskými dětmi rozdíl. Graf 1 naznačuje rozdíly ve volbách jednotlivých barev9 v pyramidách. Nejvýraznější rozdíl mezi volbami je vidět u černé, nejmenší pak u bílé barvy. Graf 1: Průměrné přepočtené četnosti voleb

3,00 2,50 2,00 1,50 1,00 0,50 0,00

Romové

še dá če rn á

bí lá

neromové

če rv en á or an ţo vá ţlu tá ze le ná m od rá f ia lo vá hn ěd á

průměrná přepočtená četnost voleb

Průměrné přepočtené četnosti voleb

* Silně jsou orámovány barvy, u nichţ jsou zjištěné rozdíly statisticky signifikantní.

9

Vyjma grafů zobrazujících pořadí volených barev jsou barvy ve všech grafech uspořádány podle pořadí, v jakém barvy uvádí Barevný pyramidový test.

37

Výsledky t-testu pro dva nezávislé výběry uvedené v tabulce 1 ukazují, ţe rozdíly ve volbách oranţové, ţluté, modré, fialové a černé barvy nejsou způsobeny výběrovou chybou, ale můţeme je očekávat i v základním souboru10. Tyto výsledky potvrzuje i kontrola testem Mann-Whitney U provedená na základě porušení normality rozloţení voleb barev (viz Příloha 1), zde však uvádím výsledky testu parametrického, neboť je silnější. Vzhledem k tomu, ţe průměry přepočtených frekvencí voleb se pohybují mezi 1,1 a 2,76 (viz Přílohy 2 a 3), zjištěné rozdíly nejsou zanedbatelné. Tab. 1: Rozdíly ve volbě barev mezi Romy a neromy (t-test) 95% interval spolehlivosti standardní rozdílu průměrný chyba rozdíl průměru spodní horní t df -0,22 0,13 -0,49 0,05 -1,68 41,00 červená -0,78 0,23 -1,26 -0,31 -3,37 26,66 oranžová -0,63 0,20 -1,04 -0,23 -3,18 38,39 žlutá 0,38 0,21 -0,05 0,81 1,80 27,58 zelená 0,88 0,25 0,37 1,39 3,57 25,87 modrá -0,48 0,20 -0,88 -0,07 -2,36 41,00 fialová -0,28 0,22 -0,72 0,17 -1,27 33,52 hnědá -0,05 0,44 -0,94 0,84 -0,12 28,55 bílá -0,67 0,41 -1,50 0,15 -1,64 41,00 šedá 1,40 0,39 0,61 2,20 3,60 29,96 černá * Podbarvené řádky označují barvy, u nichţ jsou zjištěné rozdíly statisticky signifikantní.

10

Sig. (2-stranná) 0,10 0,00 0,00 0,08 0,00 0,02 0,21 0,91 0,11 0,00

Základním souborem (případně základní populací) se v této práci myslí populace vimperských Romů a vimperských neromů majících podobný výchovně-kulturní a sociálněkulturní status.

38

Z tabulky 2 je však vidět, ţe souvislost mezi volbou barvy do hezkých pyramid a romipen, je nízká (nejsilnější asociace je u modré a černé, Eta2 = 0,23). Můţeme uvaţovat nejvýše o cca pětiprocentní determinaci tímto faktorem, zbytek vlivu na volbu barvy musíme přičíst jiným příčinám, neţ romipen. Tab. 2: Vztah mezi romipen a volbou barev Eta2 0,06 0,21 0,20 0,07 0,23 0,12 0,04 0,00 0,06 0,23

červená oranžová žlutá zelená modrá fialová hnědá bílá šedá černá

Platnost hypotézy: H01: Nulovou hypotézu můţeme zamítnout u těchto barev: oranţová, ţlutá, modrá, fialová a černá. Ve frekvenci voleb ostatních barev musíme nulovou hypotézu podrţet.

39

5.1.2 Preference barev podle konstantnosti voleb barvy H02: Ve volbě konstantních barev nebude mezi romskými a neromskými dětmi rozdíl. Graf 2 ukazuje rozdíly v počtu voleb konstantních barev mezi romskými a neromskými dětmi. Největší rozdíl je vidět u oranţové barvy, naopak ve volbě ţluté a hnědé barvy se obě skupiny zcela shodují. Graf 2: Četnosti voleb konstantních barev Četnosti voleb konstantních barev 25

15

Romové neromové

10 5

40

rn á če

dá še

lá bí

ěd á hn

á lo v fia

od rá m

ze

le n

á

á ţl ut

á ov an ţ or

rv

en á

0

če

počet voleb

20

Tabulka 3 pak ukazuje souvislost mezi romipen a volbou barvy jako konstantní, tedy stálostí preference barvy. Tento vztah nacházíme u všech barev kromě červené, ţluté, hnědé a bílé. Nejsilnější je tento vztah u oranţové a zelené barvy (fí je 0,73 a 0,54), tedy aţ třiapadesátiprocentní determinace příslušností k romipen. Tab. 3: Síla vztahu mezi romipen a stálostí preference barvy


chí-kvadrát 2,98 23,21 0,03 12,44 5,93 5,79 0,02 1,37 4,56 5,40

Sig. (2-stranná) 0,08 0,00 0,86 0,00 0,01 0,02 0,90 0,24 0,03 0,02

koeficient fí 0,26 0,73 0,03 0,54 -0,37 0,37 0,02 -0,18 0,33 -0,35

Sig. 0,08 0,00 0,86 0,00 0,01 0,02 0,90 0,24 0,03 0,02

Platnost hypotézy: H02: Nulovou hypotézu podrţíme u červené, ţluté, hnědé a bílé barvy. U ostatních barev (oranţová, zelená, modrá, fialová, šedá, černá) můţeme rozdíly potvrdit.

5.2 Asociace k barvám Kapitola přibliţuje výsledky zjišťování asociací k předkládaným barevným kartám. V první části jde o asociace „abstrakta – objekty“, v druhé části pak doplňuji poznatky o vnitřní diferenciaci kategorie „objekty“ na tzv. univerzální nosiče barvy a ostatní objekty.

5.2.1 Asociace „abstrakta – objekty“ H03: V podílech asociací „abstrakta – objekty“ nebude mezi romskými a neromskými dětmi rozdíl. Alternativní hypotéza: Ha3: Romské děti budou mít niţší podíl asociací v kategorii „abstrakta“.

41

Grafy 3 a 4 ukazují podíl asociací abstrakt a objektů k barvám. Ukazuje se, obě skupiny asociovaly více objekty, neţ abstrakta. Ovšem zatímco u neromských dětí je zaznamenána abstraktních asociací téměř polovina, u romských dětí to je pouhých 16 %. To znamená, ţe romské děti asociovaly abstrakta téměř třikrát méně, neţ děti neromské. Graf 3: Podíl asociací abstrakt k barvám – Romové

Podíl asociací "abstrakta" ROMOVÉ

16% abstrakta objekty

84%

Graf 4: Podíl asociací abstrakt k barvám – neromové

Podíl asociací "abstrakta" NEROMOVÉ

46%

54%

abstrakta objekty

42

Tabulka 4 pak ukazuje souvislost mezi typem asociace a romipen. Vztah je signifikantní u všech odstínů barev ţluté, modré, fialové, hnědé a barev achromatických (bílá, šedá, černá). U červené barvy je vztah signifikantní pouze u odstínu č. 11, u oranţové barvy u č. 22 a u zelené barvy u č. 42. Tam, kde můţeme vztah potvrdit, je také poměrně silný. Nejslabší je u odstínu č. 31 (ţlutá), kde je koeficient determinace 12 % (fí = 0,35), nejsilnější u bílé a černé s koeficientem determinace 46 % (fí = 0,68). Tab. 4: Síla vztahu mezi romipen a asociacemi objektů/abstrakt číslo Signifikance odstínu chí-kvadrát (2-stranná) koeficient fí Signifikance 5,93 0,01 0,37 0,01 11 0,02 0,88 -0,02 0,88 12 0,67 0,41 -0,12 0,41 13 2,12 0,15 0,22 0,15 14 2,20* 0,14 0,23 0,14 21 10,47 0,00 0,49 0,00 22 5,40 0,02 0,35 0,02 31 8,76 0,00 0,45 0,00 32 0,02 0,89 0,02 0,89 41 8,41 0,00 0,44 0,00 42 2,12 0,15 0,22 0,15 43 0,67 0,41 -0,12 0,41 44 6,98 0,01 0,58 0,00 51 14,58 0,00 0,58 0,00 52 10,47 0,00 0,49 0,00 53 6,43 0,01 0,39 0,01 54 10,47 0,00 0,49 0,00 61 5,93 0,01 0,37 0,01 62 13,19 0,00 0,55 0,00 63 7,31 0,01 0,41 0,01 71 5,88 0,02 0,37 0,02 72 19,61 0,00 0,68 0,00 8 8,76 0,00 0,45 0,00 9 19,61 0,00 0,68 0,00 0 * Statistika chí-kvadrát je nekorektní, očekávané četnosti jsou nízké. V tomto případě musíme tedy upustit od interpretace.

Platnost hypotéz: H03: Nulovou hypotézu můţeme zamítnout u tří čtvrtin odstínů, rozdíly v asociacích „abstrakta – objekty“ mezi oběma skupinami v těchto případech existují. Ha3: Hypotézu můţeme přijmout, romské děti častěji asociovaly objekty.

43

5.2.2 Doplňující analýza asociací v kategorii „objekty“ Mezi zaznamenanými asociacemi objektů byla řada těch, které bychom mohli označit jako „univerzální nosič barvy“, tj. pastelka, fixa, auto. Tyto objekty mohou nabývat libovolných barev s větší pravděpodobností, neţ jiné asociované objekty (např. stůl nebo pes). Frekvence těchto asociací byla natolik výrazná, ţe jsem ji zahrnula do analýz. Tabulka 5 ukazuje absolutní počty asociací „univerzální nosič barvy“ v asociacích objektů u obou skupin. Z těchto počtů vyplývá, ţe romské děti asociovaly univerzální nosiče barvy ve více neţ dvojnásobném počtu. Protoţe však zároveň asociovaly mnohem více objektů celkem, je nutno posoudit spíše podíl asociovaných univerzálních nosičů barvy v asociacích objektů celkem. Tab. 5: Počty asociací „univerzální nosič barvy“ v asociacích objektů

Romové neromové

N 22 21

univerzální nosič barvy 69 28

ostatní objekty 375 244

objekty celkem 444 272

Podíl těchto univerzálních nosičů barvy v asociacích obou skupin ukazují grafy 5 a 6. Obě skupiny asociovaly univerzální nosiče barvy vzhledem k ostatním asociacím objektů v malé míře, přesto se však ukazuje, ţe romské děti tyto asociace produkovaly více neţ o polovinu častěji (romské děti 16 %, neromské 10 %). Graf 5: Podíl asociací „univerzální nosič barvy“ v asociacích objektů – Romové

Podíl asociací "univerzální nosič barvy" v asociacích objektů ROMOVÉ

16% univerzální nosič barvy ostatní objekty 84%

44

Graf 6: Podíl asociací „univerzální nosič barvy“ v asociacích objektů – neromové

Podíl asociací "univerzální nosič barvy" v asociacích objektů NEROMOVÉ

10% univerzální nosič barvy ostatní objekty 90%

45

Tabulka 6 pak ukazuje souvislost mezi tímto typem asociací a romipen. Ţádná asociace univerzálního nosiče barvy (pastelka, fixa, auto) se neobjevila u odstínu č. 31 (ţlutá barva), odstínů č. 42 a 43 (zelená), č. 52 (modrá), č. 61 (fialová), č. 72 (hnědá), ani u bílé a černé barvy. Signifikantní je vztah u dvou odstínů červené barvy, u oranţové barvy, dvou odstínů zelené, modré a fialové barvy, jednoho odstínu hnědé a konečně u barvy šedé. Signifikantní vztahy jsou středně silné, od téměř desetiprocentního u většiny odstínů aţ po determinaci 22 % u jednoho odstínu ţluté (32) a jednoho odstínu modré (51). Asociace typu „univerzální nosič barvy“ je tedy ve většině zaznamenaných případů skutečně ve vztahu k romipen. Tab. 6: Síla vztahu mezi romipen a asociacemi univerzálních nosičů barvy číslo Sig. odstínu chí-kvadrát (2-stranná) koeficient fí Sig. 5,93 0,01 0,37 0,01 11 0,12 0,73 -0,05 0,73 12 2,12 0,15 0,22 0,15 13 4,21 0,04 -0,31 0,04 14 4,21 0,04 -0,31 0,04 21 4,21 0,04 -0,31 0,04 22 k tomuto odstínu nikdo neasocioval univerzální nosič barvy 31 9,38 0,00 -0,47 0,00 32 4,21 0,04 -0,31 0,04 41 k tomuto odstínu nikdo neasocioval univerzální nosič barvy 42 k tomuto odstínu nikdo neasocioval univerzální nosič barvy 43 0,01 0,93 0,01 0,93 44 9,38 0,00 -0,47 0,00 51 k tomuto odstínu nikdo neasocioval univerzální nosič barvy 52 3,08* 0,08 -0,27 0,08 53 4,95 0,03 -0,34 0,03 54 k tomuto odstínu nikdo neasocioval univerzální nosič barvy 61 4,21 0,04 -0,31 0,04 62 5,40 0,02 -0,35 0,02 63 2,00* 0,16 -0,22 0,16 71 k tomuto odstínu nikdo neasocioval univerzální nosič barvy 72 k tomuto odstínu nikdo neasocioval univerzální nosič barvy 8 4,62 0,03 0,33 0,03 9 k tomuto odstínu nikdo neasocioval univerzální nosič barvy 0 * Statistika chí-kvadrát je nekorektní, očekávané četnosti jsou nízké. V tomto případě musíme tedy upustit od interpretace.

46

5.3 Specifika tvorby pyramid Během práce s dětmi jsem zaznamenala několik zvláštností v tvorbě pyramid, o nichţ jsem si také dělala záznamy. Kritériem v posuzování zvláštností byla má zkušenost a nápadnost pozorovaného jevu. Bylo to např. nekontinuální obsazování polí pyramidy (tzv. „na přeskáčku“), velice pečlivý výběr barev (přebírání, porovnávání kombinací vedle sebe leţících barev, apod.), dále naopak absenci výběru barev – tzv. skládání „z hrsti“ (dítě vzalo z krabice namátkou hrst čtverečků a pak je jen mechanicky rozmístilo na předlohu). Také to byl i ojedinělý výskyt vrstev v barevné struktuře pyramidy (horizontální, diagonální řady), ve směru skládání pak směr zdola nahoru a zprava doleva. Tabulka 7 ukazuje, jak tyto pozorované jevy souvisí s romipen. Vyjma skládání „napřeskáčku“ a pečlivého výběru barev všechny zmíněné jevy poměrně silně s romipen souvisí.

koeficient fí

Signifikance

Romové

neromové

0,45

-0,11

0,45

59%

48%

0,66

0,07

0,66

36%

43%

0,00

-0,64

0,00

73%

10%

4,34

0,04

-0,32

0,04

36%

10%

skládání pyramid zdola

9,55

0,00

-0,47

0,00

91%

48%

skládání pyramid zprava

25,36

0,00

-0,77

0,00

91%

14%

chí-kvadrát

Sig. (2-stranná)

Tab.7: Síla vztahu mezi romipen a vybranými pozorovanými charakteristikami tvorby pyramid

0,57

pečlivý výběr barev

0,19

skládání z hrsti

17,64

výskyt vrstev

nekontinuální obsazování polí

47

výskyt jevu u skupin

6. DISKUSE Kapitola je pro snazší orientaci členěna stejně, jako kapitola Výsledky. Nejprve tedy diskutuji poznatky o preferenci barev v barevných pyramidách, dále výsledky získaných asociací k barvám, poté zjištění týkající se specifik tvorby barevných pyramid a konečně také vzájemné souvislosti zjištěných poznatků. V samotném závěru Diskuse pak ještě uvádím moţná zkreslení výsledků.

6.1 Barevné pyramidy Výsledky prezentované v předchozí kapitole potvrdily stanovené hypotézy vţdy cca u poloviny barev, u kterých byla prokázána statistická významnost rozdílu. Vztah mezi romipen a preferencí barev však není příliš výrazný, jak diskutuji dále.

6.1.1 Preference barev podle frekvence voleb barvy V rámci preferencí zaloţených na frekvenci voleb barvy se jedná pouze o statisticky potvrzené tendence k rozdílům v této preferenci. Průměrné rozdíly ve volbách barev sice nejsou zanedbatelné, ale příslušností k romipen jsou ovlivněny maximálně z 5 %. Tyto tendence se projevují tak, ţe modrou a černou barvu volí romské děti častěji, oranţovou, ţlutou a fialovou pak méně často. Ve světle uvedených poznatků o romské oblibě pestrosti se můţe zdát překvapivé, ţe pestré barvy volí romské děti méně často. Zejména pokud se jedná o barvy, které jsou podle romistů často pouţívány v romském interiéru. Vezmeme-li však v úvahu konečný počet polí pyramidy (15) a poměr tohoto počtu polí k počtu nabízených odstínů (24 odstínů sdruţených do deseti barev), vyjeví se tento fakt v jiném světle. Pokud chce romské dítě uplatnit všechny své oblíbené barvy, musí omezit počet pouţitých jednotek od kaţdé barvy, aby se na pyramidu vůbec vešly. Nízké frekvence výskytu barev tedy naopak svědčí o tendenci k vyšší pestrosti. Originální instrukce BPT, kterou jsem převzala, zní: „Vytvořte co moţná nejhezčí pyramidu.“ Jestliţe romské děti povaţují „pestré“ za „hezké“, pak budou nutně mít niţší skóre jednotlivých barev. Modrou a černou barvu naopak romské děti volily častěji. Vzhledem k tomu, ţe jsem nezaznamenala ţádnou monochromatickou pyramidu (ani ve smyslu jediného odstínu, ani ve

48

smyslu pyramidy sloţené z několika odstínů jedné barvy), znamená to, ţe skutečně modrá barva měla vyšší podíl ve většině pyramid. Modrá barva patří k obecně oblíbeným barvám dětí, jak dokumentují zmíněné výzkumy, kromě toho ovšem modrou barvu uvádí romisté jako oblíbenou barvu v tradičních romských interiérech, a to v tyrkysovém a tmavě modrém odstínu. Černá barva tvoří pak téměř vţdy kontrastní pozadí pestré kombinace barev, zejména v odívání, ale má také silné postavení v romském duchovním ţivotě. To, ţe se tyto dvě barvy prosadily i ve výše předpokládané touze po pestrosti, můţe znamenat preferenci těchto barev samotných, bez ohledu na kombinace, v nichţ se vyskytují (tedy bez ohledu na pestrost). Orientační srovnání výsledků dětí s normami BPT (normy jsou stanoveny pro dospělou populaci) ukazuje, ţe romské děti se svou volbou modré i černé řadí do pásma lehké odchylky od normy (7. sten), stejně tak neromské děti svou volbou ţluté (také 7. sten). Modrou a černou barvu interpretuje BPT jako obsahující tendenci kontroly emocí, vědomého potlačení afektů a snahu o zachování stability projevující se jako opatrnost a obezřetnost (Borbély a Obuch, 1995). Moţný je zde vliv znepokojení romských probandů v testové situaci, o kterém referuje v souvislosti s obtíţemi psychologické diagnostiky Romů Máthé (1992). Tato logika se odráţí i v souvislosti s interpretací ţluté (neromské děti) jako stabilnějšího projevování afektů obsahujícího schopnost tolerovat ve vztahu k objektu i určitou nejistotu. Ţlutá u romských dětí a fialová i oranţová u obou skupin je v pásmu normy (6. sten). Zvýšená preference fialové u romských dětí, kterou zaznamenala Kretová (2005), se v tomto výzkumu nepotvrdila. Zcela jistě můţeme říci, ţe rozdíl ve výsledcích je způsoben tím, ţe Test barevného sémantického diferenciálu, který Kretová pouţila, má pouze jednoho zástupce fialové barvy (pastelku), zatímco v BPT tvoří kategorii „fialová“ tři různé odstíny čtverečků (fialová, šedá s nádechem do fialova a tmavě hnědá s nádechem do fialova). Abychom mohli výsledky preference fialové barvy porovnat s jinými metodami, museli bychom pracovat se stejně kvalitativně i kvantitativně charakterizovaným reprezentantem této barvy. S ohledem na fakt, ţe zjištěné rozdíly jsou pouze v rovině tendencí a ţe ani souvislost těchto tendencí s romipen není příliš silná, bude zajímavé uvést náhled na vnitřní soudrţnost skupiny při volbě barev (tabulka 8). Údaje jsou pouze orientační, neboť se jedná o aritmetický průměr korelačních koeficientů z tabulky interkorelací pro všechny jednotky výzkumu, nelze zde tedy ani určit signifikanci tohoto průměrného Pearsonova r. Ukazuje se však, ţe Romové jsou méně jednotní ve svých volbách, neţ neromové. Kvantitativní výzkum neříká nic o pohnutkách probandů k volbě barev, můţeme se však domnívat, ţe to souvisí se zmíněným vnímáním testové situace a strategiemi jejího zvládání. Vzájemná korelace skupin je velice nízká, přesto však potvrzuje výše popsaná zjištění. 49

Korelace mezi skupinami je záporná, coţ koresponduje s tím, ţe některé z barev preferovaných jednou skupinou byly nejméně preferované skupinou druhou (např. oranţová, černá). Protoţe se však potvrzené rozdíly týkají jen některých barev, nelze platně srovnávat kompletní pořadí preferencí. Grafické znázornění tohoto pořadí u obou skupin uvádím v přílohách (viz Přílohy 2 a 3). Tab. 8: Vzájemné korelace - skupiny interkorelace ve skupině (Pearsonovo r) Romové 0,11

neromové 0,32

vzájemná korelace mezi skupinami (Pearsonovo r) -0,05

6.1.2 Preference barev podle konstantnosti voleb barvy V rámci preferencí zaloţených na konstantnosti (barva se vyskytuje ve všech třech pyramidách) voleb barvy docházím k podobným výsledkům, jako v rámci preferencí zaloţených na frekvenci voleb barvy. Statisticky významná souvislost je mezi romipen a všemi barvami vyjma červené, ţluté, hnědé a bílé. Síla tohoto vztahu je o něco větší, pohybuje se kolem 12 %, u zelené pak téměř 30 % a u oranţové dosahuje 53 %. I zde se tendence k rozdílným preferencím barev projevují tak, ţe romské děti volí častěji modrou a černou, neţ neromské děti. Naopak oranţovou, zelenou, fialovou a šedou volí méně často. Autoři BPT upozorňují, ţe teprve druhá pyramida reprezentuje spontánní volbu, lze tedy vyslovit domněnku, ţe v tomto případě konstantnost voleb vypovídá o preferenci barvy lépe, neţ pouhá frekvence výskytu barvy. BPT skóruje tzv. sekvenční vzorec, ve kterém se sleduje mnoţství barev konstantních (pouţitých ve 3 pyramidách), relativně konstantních (2 pyramidy), měnící se barvy (1 pyramida) a barvy vyhýbání (nepouţité v ţádné pyramidě). Pokoušet se sestavovat a interpretovat skupinový sekvenční vzorec by bylo nekorektní, nicméně z hlediska tématu této práce budu sledovat barvy konstantní (KB). Jejich přehled podle pořadí ukazuje tabulka 9. V tabulce také jako orientační údaj uvádím jejich počet pro kaţdou skupinu, který je stanoven mediánem, pro ilustraci rozptylu uvádím také minimum a maximum těchto voleb.

50

Tab. 9: Konstantní barvy podle počtu voleb N Median počet konstantních Minimum barev Maximum

barvy obsazené na pozici "konstantní barva" podle četnosti obsazení

Romové 22 4 1 9 barva počet voleb modrá 22 žlutá 12 zelená 12 červená 10 fialová 10 hnědá 9 oranţová 5 bílá 5 černá 5 šedá 3

neromové 21 6 4 8 barva počet voleb zelená 21 oranžová 20 fialová 17 modrá 16 červená 15 žlutá 12 hnědá 9 šedá 9 bílá 2 černá 0

Na základě počtu konstantních barev na první pohled opět jakoby překvapivě zjišťujeme, ţe pestřejší pyramidy mají neromské děti. S posouzením pestrosti však můţeme postupovat podle stejné logiky, jako u barev preferovaných podle frekvence výskytu – méně konstantních barev znamená větší moţnost uplatnit všechny ostatní. Podle mediánu mají romské děti 4 konstantní barvy (kvůli shodě pořadí je v tabulce 9 vyznačeno barev 5), coţ je podle norem BPT řadí na úroveň 8. stenu, neromské děti jsou pak se šesti barvami na úrovni 9. stenu. To uţ jsou výrazné odchylky od normy (nutno však připomenout, ţe normy jsou stanoveny pro dospělou populaci a tato interpretace je pouze orientační). BPT interpretuje vysoké skóre konstantních barev jako zvýšenou emoční odpověď na podněty okolí, která je však nestálá a málo diferencovaná, můţeme tedy nahlíţet na tento rozdíl také jako na známku podnětnosti prostředí, ve kterém dítě získává zkušenosti, a jako na známku reakce na neznámou testovou situaci. Při interpretaci sekvenčního vzorce BPT vţdy přihlíţí také k charakteristice barev, které se v kaţdé sekvenci nacházejí. Grafy 7 a 8 ukazují zastoupení jednotlivých konstantních barev u obou skupin.

51

Graf 7: Konstantní barvy podle počtu voleb - Romové

Konstantní barvy ROMOVÉ 25 22

počet voleb

20

15 12

12 10

10

10

9 5

5

5

5 3

0 modrá

ţlutá

zelená

červená

fialová

hnědá

oranţová

bílá

černá

šedá

* Silně orámovány jsou barvy, které jsou podle mediánu ve skupině typicky konstantní.

Graf 8: Konstantní barvy podle počtu voleb – neromové

Konstantní barvy NEROMOVÉ 25 21 20

20

počet voleb

17

16

15

15 12 9

10

9

5 2 0

0 zelená oranţová

fialová

modrá

červená

ţlutá

hnědá

šedá

* Silně orámovány jsou barvy, které jsou podle mediánu ve skupině typicky konstantní.

52

bílá

černá

Modrou barvu jako konstantní volily všechny romské děti (22 voleb), za ní s velikým odstupem následují ţlutá a zelená (obě shodně 12 voleb), dále červená a fialová (obě 10 voleb). Černou barvu volily romské děti více, neţ neromské, avšak jedná se o pouhých 5 voleb Romů oproti ţádné volbě u neromů. Věcný rozdíl u černé barvy tedy není významný. Význam volby modré a ţluté (i černé) barvy jsem popsala výše a i zde se v rozdílech voleb jedná pouze o tendence, i kdyţ silnější, neţ v případě výsledků frekvence voleb. Rozdíly ve volbě červené nejsou u konstantních barev statisticky významné (zmíněné výzkumy také prezentují červenou jako dětmi obecně oblíbenou barvu). Výrazné rozdíly, a to jak statisticky, tak věcně, jsou u barvy zelené a ještě více u fialové, coţ jsou také romské konstantní barvy. Interpretaci těchto barev uvádím níţe. Neromské děti ve všech případech volily barvu zelenou (21 voleb), za ní následuje oranţová (20 voleb), fialová (17 voleb), modrá (16 voleb), červená (15 voleb) a po ní se shodným počtem voleb jako u Romů následuje ţlutá (12 voleb). Zelená barva podle BPT představuje regulaci emotivity, interakční potenciál, citlivost na vnitřní podněty a empatii. Oranţová barva, kterou neromské děti volily hned po zelené, je podle BPT barva extraverze a projevu silných emocionálních potřeb. Následující fialová barva je i v BPT interpretována jako barva neklidu, internalizace afektů, úzkosti a napětí. Neromské děti ze zkoumané sociokulturní skupiny tedy pravděpodobně volily zelenou barvu jako odraz jejich kontaktnosti i v neznámé – testové – situaci (oproti opatrnosti Romů) a oranţovou barvu jako odraz touhy po tomto kontaktu, kterou naopak romské děti patrně nemají odvahu, důvěru či chuť projevit. Ţe i neromské děti jsou v testové situaci nesvé, to můţe signalizovat volba fialové, i kdyţ je tato nejistota převýšena touhou po kontaktu (převyšující volby zelené a oranţové). Znovu musíme ovšem při této interpretaci mít na paměti ţe kvantitativní výzkum neumoţňuje dobře odhalit pohnutky probanda k volbě barev, a to ani při pouţití standardizovaných psychodiagnostických metod, neboť ty jsou určeny k jinému způsobu práce.

53

6.2 Asociace k barvám Kapitola přibliţuje výsledky zjišťování asociací k předkládaným barevným kartám. V první části jde o asociace „abstrakta – objekty“, v druhé části pak doplňuji poznatky o vnitřní diferenciaci kategorie „objekty“ na tzv. univerzální nosiče barvy a ostatní objekty.

6.2.1 Asociace „abstrakta – objekty“ Potvrzenou hypotézu o niţším podílu abstraktních asociací k barvám u romských dětí mohu doloţit i relativně významným vztahem mezi romipen a produkovanými asociacemi u tří čtvrtin těchto asociací, kde je rozdíl statisticky potvrzen. Průměrných 23 % determinace není zanedbatelných, u bílé a černé barvy je asociace determinována romipen aţ ze 46 %. Asociace byly produkovány verbálně, je tedy nasnadě, ţe velký podíl na zjištěných rozdílech mají specifika romské jazykové výchovy a specifická dvojjazyčnost romských dětí (kdy tyto děti neumí dobře ani jeden z uţívaných jazyků, jak upozorňuje např. Balabánová (1999)). Připomeňme na tomto místě Sapir-Whorfovu hypotézu lingvistické relativity: Lidé, kteří mluví rozdílnými jazyky, vnímají svět různým způsobem.11 Vnímají a popisují-li tedy Romové svět na základě jiné lingvistické platformy, můţe být toto jejich vnímání odlišné. Vzhledem k poznatkům o neutěšeném stavu ovládání romštiny mnohými současnými Romy (Sekyt, 1998; Balabánová, 1999; Říčan, 1998), který sami vimperští Romové potvrzují, musíme vzít v úvahu, ţe i tato odlišná lingvistická platforma má veliké trhliny – a na těchto trhlinách pak také stojí zmíněné vnímání světa. Připomeňme také Boltonova (1978, podle Jonese a MacGregora, 2002) kritéria kulturní charakteristiky barvových termínů – je snad kulturní identita současných Romů vyprázdněna natolik, ţe nelze zachytit ţádnou jazykovou souvislost mezi kulturou a barvami? Pak by ovšem diskuse o „culture-fair“ diagnostice Romů, alespoň co se týká barvové psychodiagnostiky, neměly význam. Na základě této letmé sondy do vztahu jazyka a barev však nelze podobné závěry činit (zejména vzhledem k následujícím poznatkům). U některých dětí (zejména romských) jsem zaznamenala při produkci asociací následující myšlenkový postup vyslovený nahlas: „To je zelená. Takţe to je jako tráva.“ Pokud šlo skutečně o zelenou barvu, pak byl tento mezikrok sice překvapující, ale vedoucí k přiléhavé aso11

Kritici této teorie vycházejí právě z pojmenování základních barev, kde se zjišťuje centrální postavení určitého limitovaného počtu barev ve vícero jazycích. Studie tohoto typu se však zabývaly vztahem mezi jazykem a vnímáním, nikoli mezi jazykem a myšlením.

54

ciaci. Ovšem v některých případech šlo o úplně jinou barvu, např. modrou nebo fialovou. Absence přímého spojení vjemu barvy s „tím, co roste venku“ a sloţitá kognitivní konstrukce prostřednictvím špatně osvojeného jazyka vede k (pro nás, neromy, zejména v profesích psychologů, učitelů, sociálních pracovníků, apod.) nepochopitelným závěrům, které ovšem také někdy z titulu své profese určitým způsobem interpretujeme. Následující úvahy těsně navazují na ty právě zmíněné a dále je prohlubují.

6.2.2 Asociace v kategorii „objekty“ Mezi získanými asociacemi objektů (resp. mezi asociacemi vůbec) jsem u romských dětí nezaznamenala ţádné pojmy, které by mohly být identifikovány jako projevy romských kulturních nebo duchovních hodnot. U obou skupin jsem ovšem zaznamenala řadu výrazů „fixa“, „pastelka“ a „auto“. Souhrnně je označuji jako „univerzální nosič barvy“. Tyto objekty mohou nabývat libovolných barev s větší pravděpodobností, neţ jiné asociované objekty (např. stůl nebo pes). Z 24 předloţených odstínů se tento typ asociací objevil u 16. Z nich je pak souvislost mezi romipen a typem asociace statisticky potvrzena u 11, a to na úrovni silnější tendence (10 – 20% determinace prostřednictvím romipen). Celkem tedy u téměř poloviny předloţených odstínů děti asociovaly (statisticky podloţeně) univerzální nosiče barvy. Méně tyto asociace produkovaly romské děti oproti neromským pouze u odstínu 11 (růţová) a u šedé barvy, u všech ostatních více. Můţeme se zde opět obrátit k obecným poznatkům o spojení jazyka s poznáváním světa, jak byly uvedeny výše. Kromě toho však můţeme ještě více postoupit v úvahách směrem k podnětnosti prostředí, ve kterém děti získávají zkušenosti, a o top-down strategii vnímání, kdy dřívější zkušenosti vedou ke vzniku percepčního očekávání, jeţ ovlivňuje rozpoznávání objektů. Romské domácnosti většinou neoplývají didaktickými hrami, hračkami, či knihami (Balabánová, 1999), s dětmi rodiče netráví čas aktivitami cíleně zaměřenými na rozvoj kognitivních funkcí. Děti zato vídají často barevná auta, která si pořizují příbuzní jako symbol subjektivního statusu, a i kdyţ ne vţdy doma pastelky mají, vědí, ţe pastelky vypadají všechny stejně, jen barvu mají jinou. Pokud je tedy při pohledu na zelenou kartu nenapadnou výrazy jako „tráva“, „les“, „kytka“, „vodník“, určitě je napadne alespoň auto nebo pastelka. S více podněty nemají tak zvnitřněné zkušenosti. U obou skupin se v případě tohoto typu asociací nabízí také úvaha o konfabulaci ve smyslu vědomé strategie k zakrytí nedostatků schopností (Hartl a Hartlová, 2000).

55

Neromské děti zařazené do tohoto výzkumu mají podobný sociokulturní status (proto byly do výzkumu zařazeny), ale romská komunita je poměrně uzavřený celek se specifickými výchovnými mechanismy, a to včetně výchovy jazykové, jak jiţ bylo zmíněno.

6.3 Specifika tvorby pyramid Během práce s dětmi jsem pořídila záznamy o několika zvláštnostech v tvorbě pyramid, jak jsem jiţ uvedla. Připomeňme, o co šlo: nekontinuální obsazování polí pyramidy (tzv. „na přeskáčku“), velice pečlivý výběr barev (přebírání, porovnávání kombinací vedle sebe leţících barev, apod.), dále naopak absenci výběru barev, tzv. skládání „z hrsti“ (dítě vzalo z krabice namátkou hrst čtverečků a pak je jen rozmístilo na předlohu). Také to byl i ojedinělý výskyt vrstev v barevné struktuře pyramidy (horizontální, diagonální řady), ve směru skládání pak směr zdola nahoru a zprava doleva. Z těchto pozorovaných jevů souvisí s romipen nejsilněji skládání pyramid zprava (téměř 60 % determinace romipen) a skládání pyramid z hrsti (40 %), zřetelné tendence jsou pak u skládání pyramid zdola a výskyt vrstev v pyramidách (20 a 10 %). Pouze jediné dítě (neromské) z celého vzorku mělo vyhraněnou levorukost, přesto jsem zaznamenala takto vysoký výskyt skládání zprava. Romské předškolní děti často nemají zkušenost s tuţkou a papírem (Balabánová, 1999; Říčan, 1998; Šotolová, 2001), nenaučily se tedy ještě postupovat podle zavedených konvencí (coţ se pravděpodobně týká i skládání pyramid zdola). Skládání pyramid z hrsti zaznamenali Borbély a Obuch (1993) v klinické praxi, ale u ošklivých pyramid. Tento jev při skládání hezkých pyramid u dětí v mém výzkumu můţe snad souviset s nejistotou v testové situaci, snad s jakousi snahou schovat se za náhodu. Konkrétní pohnutky tohoto jednání ovšem výzkum nezjišťoval, proto se jedná pouze o domněnku na základě vlastních praktických poznatků souvisejících s uvedenými zjištěními.

6.4 Shrnutí souvislostí Uvedené poznatky bychom mohli shrnout tak, ţe existují pouze tendence k rozdílné preferenci barev mezi romskými a neromskými dětmi. Romské děti preferují pestrost, ve které se prosazuje modrá barva, a to jak ve smyslu kvantity, tak ve smyslu stability. Neromské děti srovnatelného sociokulturního statusu mají tendenci k oblibě všech pestrých barev, z nichţ ţádná výrazně nevystupuje do popředí. Stabilní je pouze tendence uplatňovat zelenou a oran-

56

ţovou. Interpretace upřednostňovaných barev je v souladu s dostupnými poznatky o osobnosti romského dítěte a jejím utváření v romské komunitě. Vztah romských dětí k barvám je formován také prostředím, v němţ získávají zkušenosti, jak naznačují poznatky zaloţené na zjištěných asociacích k barvám, a to ve smyslu mělkého spojení vjemu barvy se zkušeností barvy. Specifika romské akulturace se odráţí i v práci s barvami, resp. s obrazovým a grafickým materiálem obecně, kde zaznamenáváme odchylky od konvencí majoritní kultury. Všechny tyto zjištěné souvislosti, i kdyţ se jedná z valné části pouze o tendence, doplňují diskuze o potřebě „cultural-free“ diagnostických prostředků a limitech jejich tvorby. Nesmíme ovšem zapomenout, ţe uvedená zjištění lze zobecnit pouze na populaci vimperských Romů, nebo nanejvýš na populaci rodů, z nichţ pocházejí.

6.5 Moţná zkreslení výsledků Závěry, které tato práce přináší, mohly být ovlivněny jedním nebo více z těchto faktorů: a) Identifikace příslušnosti k romipen: Je nemoţné spolehlivě zjistit etnicitu jinak, neţ pomocí testu DNA. Skupiny dětí byly vytvořeny na základě toho, jak sebe a děti označili v dotazníku jejich rodiče (většinou matky). Případy, kdy se probandi s neromským fenotypem označili jako Romové, byly 2. Vzhledem ke znalosti místních poměrů jsem akceptovala toto sebeurčení jako platné. Nezaznamenala jsem ţádný případ, kdy by naopak jako nerom bylo označeno dítě s romským fenotypem nebo dítě matky s tímto fenotypem. Přesto však musím připustit moţnost, ţe došlo k neodhalenému pomíchání skupin na základě sebeidentifikace probandů. b) Samovýběr respondentů: Účast ve výzkumu byla dobrovolná, reprezentativnost výzkumného souboru tedy mohl ovlivnit samovýběr způsobený v první řadě ochotou rodičů vyplnit dotazník a v druhé řadě ochotou zapojit do výzkumu dítě za stanovených podmínek. c) Jazykové bariéry: Nezaznamenala jsem ţádný případ nedorozumění s romskými dětmi, avšak nutno vzít v úvahu, ţe myšlení většiny romských dětí není pevně zakotveno ani v jednom jazyce (čeština, romština), jak uvádím na několika místech této práce (např. Balabánová, 1999). Nelze tedy vyloučit, ţe výsledky by byly odlišné, pokud by s romskými dětmi byl veden výzkum v romštině, případně dvojjazyčně.

57

d) Osoba administrátora: S některými dětmi zařazenými do výzkumu se setkávám v rámci své práce, zatímco s jinými šlo o první kontakt. Kromě běţného vlivu osobních sympatií či antipatií zde mohla intervenovat i vyšší míra důvěry a jistoty dětí, které mě jiţ znají (šlo o cca 1/3 romských dětí a 1/4 neromských). e) Vyrovnanost skupin: I přes realizaci procesu vyrovnání obou skupin na základě předem sebraných dotazníků musím připustit některé rozdíly. Za základ k vyrovnání jsem povaţovala zkušenost dětí s předškolním vzděláváním a výchovně-kulturní status. V ostatních charakteristikách, např. ve vzdělání nebo zaměstnanosti rodičů jsem určité odchylky z důvodu omezené velikosti zkoumané populace tolerovala. Při stanovení výchovně-kulturního statusu mohly mít vliv sociálně ţádoucí odpovědi rodičů, avšak ty lze předpokládat jak u skupin výzkumného vzorku, tak u skupiny rodičů z běţných rodin, od nichţ jsem odpovědi pro stanovení VK statusu získala. f) Prostředí výzkumu: Výzkum probíhal v prostorách Centra pro rodinu, jehoţ vybavení a dekorace mohly mít vliv zejména na produkci asociací k barvám. Strohé a dekoračně „sterilní“ prostředí by však mohlo mnohem silněji ovlivnit děti při skládání pyramid, zejména zvýšit jejich nejistotu a úzkost pracovat bez rodičů. g) Individualita probandů: Individuální preference barev můţe být ovlivněna mnoha faktory, jak ukazují četné předchozí výzkumy na toto téma, ať uţ jde o osobnostní charakteristiky, vliv zkušenosti a učení, chronotyp nebo pohlaví. Přes tato rizika povaţuji výsledky tohoto výzkumu za relevantní příspěvek k tuzemskému zjišťování preferencí barev u romských dětí.

6.6 Etika výzkumu Při přípravě výzkumu jsem řešila některé etické otázky, zejména anonymitu respondentů a riziko, ţe se nevhodně zvolenými otázkami dotknu kulturně odlišných respondentů. Zachování anonymity jsem vyřešila jiţ popsaným způsobem (dotazníky předané administrátorkám v zalepených obálkách). Formulaci otázek v dotazníku jsem velice pečlivě zvaţovala, abych vystihla potřebnou rovnováhu mezi dostatečnou srozumitelností otázek pro tuto vzdělanostní skupinu a případným podceňováním schopnosti respondentů otázkám porozumět. V této věci mi pomohl i předvýzkum.

58

Dalším problematickým bodem bylo stanovení příslušnosti k romské kultuře. Zde jsem se rozhodla ponechat zařazení na respondentech, neboť arbitrární rozřazení zvenčí by se muselo řídit především fenotypem a vzhledem k míšení genů (např. blonďaté děti místních romských prostitutek) by mohlo dojít k závaţnějšímu zkreslení výsledků, neţ při tomto sebezařazení. Také bych se mohla dotknout těch, kteří se nepovaţují za Romy, ale na základě fenotypu bych je do této kulturní skupiny zařadila. Rizikem tohoto i dalších podobných výzkumů můţe být právě ono rozdělování podle etnicity. V jednom směru se podobné dělení a porovnávání můţe stát překáţkou v rámci snah o sblíţení obou kultur, neboť jde do značné míry o vymezování jedněch vůči druhým. V druhém směru se toto srovnávání (a jeho výsledky) můţe stát jedním z argumentů xenofobních ideologií. Zabránit tomuto zneuţití podobných výzkumů je problematické, z dlouhodobého hlediska by mohla pomoci multikulturní výchova.

59

IV. ZÁVĚR Ve svém výzkumu jsem se zaměřila na zjišťování rozdílů v preferenci barev mezi romskými a neromskými dětmi. Za diagnostický nástroj jsem zvolila úpravu Barevného pyramidového testu, který umoţňuje sledovat preferenci barev jak z hlediska frekvence výskytu barev, tak z hlediska konstantnosti jejich výskytu. Výsledky získané na základě obou postupů ukazují, ţe jde pouze o tendence k rozdílné preferenci barev. Romské děti tendují k pestrosti, ve které se prosazuje modrá barva jak z pohledu frekvence výskytu, tak z pohledu konstantnosti tohoto výskytu. Modrou barvu uţívaly významně více i romské děti ke kresbě otce ve výzkumu Morvayové (2006), můţeme tedy na základě shody závěrů těchto dvou výzkumů říci, ţe modrá barva je skutečně romskými dětmi upřednostňována více. Vhodné by však bylo ještě ověřit tyto závěry na reprezentativním vzorku romské populace, zejména pokud by měly podobné závěry být vyuţity v barvové psychodiagnostice. Výzkum asociací k pouţitým barvám potvrdil předpoklad, ţe romské děti mají mělké spojení vnímání barvy se zkušeností barvy, coţ můţe ovlivňovat jejich barvové preference. Oproti očekávání se v asociacích romských dětí neobjevil ţádný pojem, který by mohl být spojován s romskou kulturou nebo duchovním ţivotem. Naopak se v těchto asociacích objevilo významné mnoţství tzv. univerzálních nosičů barvy (auto, pastelka, fixa), coţ lze chápat jako projev omezeného rejstříku asociačních spojení. Další výzkum by se mohl pokusit hlouběji prozkoumat u romské populace vliv jazyka ve vztahu k barvám. Vyţadovalo by to hlubší znalosti romistiky, dosaţené poznatky by však mohly významně obohatit psychologii barev i interkulturní psychologii.

60

V. LITERATURA Balabánová, H. (1999). Romské děti v systému českého základního školství a jejich následná profesionální příprava a uplatnění. In M. Hübschmannová (Ed.), Romové v České republice (s. 333-351). Praha: Sociopress. Baţány, M. (1961). Vývinové zmeny afektívne hodnoty farieb. Psychologica, 12, 23-59. Birren, F. (1978). Color & human response: aspects of light and color bearing on the reactions of living things and the welfare of human beings. New York: John Wiley & Sons, Ltd. Borbély, L. & Obuch, I. (1993). Barevný pyramidový test. Brno: Psychodiagnostika. Dan, J. (1994). Lüscherova klinická diagnostika. Brno: Psychodiagnostika. Davidová, E. (1995). Romano Drom – Cesty Romů 1945 – 1990. Olomouc: Univerzita Palackého za podpory MRK Brno. Davidová, E. (2007). Spôsob bývania. In I. Adamová, Antológia rómskych tradícií a remesiel (s. 77-84). Bratislava: Štátny pedagogický ústav. Davidová, E. (2007). Spôsob obliekania. In I. Adamová, Antológia rómskych tradícií a remesiel (s. 85-89). Bratislava: Štátny pedagogický ústav. Dočkal, V. & Farkašová, E. (2004). Skríningová metodika na vylúčenie mentálnej retardácie detí zo znevýhodneneho sociálneho prostredia. Psychológia a patopsychológia dieťaťa, 39/2-3, 215-225. Ferjenčík, J. (2000). Úvod do metodologie psychologického výzkumu. Praha: Portál. Gabriel, Z. (1998). Rozptyl voleb jako nově navrhované posuzovací kritérium testu barevného sémantického diferenciálu. Československá psychologie 42/5, 466-470. Goral, L. (1998). Romové a Evropa. In T. Šišková (Ed.), Výchova k toleranci a proti rasismu (s. 75-77). Praha: Portál. Hadj Moussová, Z. (2005). Děti z prostředí menšiny. In Z. Hadj Moussová et al., Pedagogicko-psychologické poradenství I: Vybrané problémy (152-166). (díl 1). Praha: PedF UK. Hardin, C. L. & Maffi, L. (1997). Introduction. In C. L. Hardin & L. Maffi (Eds.), Color categories in thought an language (pp. 1-18). Cambridge: Cambridge University Press. Hartl, P. & Hartlová, H. (2000). Psychologický slovník. Praha, Portál. Horváthová, J. (1999). Romové a výtvarné umění. In Romové – O Roma: Tradice a současnost – Angoder the akának (s. 69-71). Brno: SVAN, Moravské zemské muzeum, Muzeum romské kultury.

61

Hübschmannová, M. (2003). Šaj pes dovakeras – Můžeme se domluvit. Olomouc: PedF Univerzity Palackého. Hübschmannová, M., Šebková, H. & Ţigová, A. (1991). Romsko-český a česko-romský slovník. Praha: SPN. Znovu vydáno ve Fortuně, 1998. Chapman, J. (2002). Colourful Prehistories: The Problem with the Berlin a Kay Colour Paradigm. In A. Jones & G. MacGregor (Eds.), Colouring the Past: The Significance of Colour in Archaeological Research (pp. 45-72). Oxford: Berg. Jones, A. & MacGregor, G. (2002). Introduction. In A. Jones & G. MacGregor (Eds.), Colouring the Past: The Significance of Colour in Archaeological Research (pp. 1-21). Oxford: Berg. Kováč, M., & Mann A. B. (2003). Rómovia a viera. In M. Kováč, & A. B. Mann (Eds.), Boh všetko vidí: Duchovný svet Rómov na Slovensku – O Del Sa Dikhel: Romano paťaviben pre Slovensko (s. 9-14). Bratislava: Chronos. Kretová, E. (2005). Rómske dieťa v psychologických výskumoch po roku 1989. In E. Farkašová & E. Kretová, Rómske deti z pohľadu psychológie v prácach VÚDPaP (s. 11-14). Bratislava: VÚDPaP. Luţica, R. (2004). Kapitoly z rómskej kultúry. Trnava: Trnavská univerzita. Mann A. B. (2003). Magická ochrana novorodenca u Rómov na Slovensku. In M. Kováč, & A. B. Mann (Eds.), Boh všetko vidí: Duchovný svet Rómov na Slovensku – O Del Sa Dikhel: Romano paťaviben pre Slovensko (s. 85-102). Bratislava: Chronos. Máthé, R. (1992). Hlubockého úvod do psychiatrickej romológie. Nové Zámky: Psychoprof. Morvayová, D. (2006). Kresba rodiny pri skúmaní sociálneho prostredia rómskych a nerómskych detí. Psychológia a patopsychológia dieťaťa, 41/3, 230-249. Pogády, J., Nociar, A., Mečíř, J. & Janotová, D. (1993). Detská kresba v diagnostike a v liečbe. Bratislava: Slovak Academic Press. Průcha, J. (2003). Interkulturní psychologie: relevantní informační zdroje a témata výzkumu. Československá psychologie, 47/6, 573-586. Průcha, J. (2004). Interkulturní psychologie. Praha: Portál. Reichová, I. (1999). Romové a náboţenství. In Romové – O Roma: Tradice a současnost – Angoder the akának (s. 65-68). Brno: SVAN, Moravské zemské muzeum, Muzeum romské kultury. Říčan, P. (1998). S Romy žít budeme – jde o to jak: dějiny, současná situace, kořeny problémů, naděje společné budoucnosti. Praha: Portál.

62

Sajko. J. (2002). Zopár skúseností a rád Jána Sajku – učiteľa výtvarnej výchovy rómskych detí v Jarovniciach. Romano džaniben, jevend 2002, 98-127. Sekyt, V. (1998). Odlišnosti mentality Romů a původ těchto odlišností. In T. Šišková (Ed.), Výchova k toleranci a proti rasismu (s. 69-74). Praha: Portál. Sekyt, V. (1998). Zamyšlení nad zvláštnostmi romských dětí vstupujících do školy. In T. Šišková (Ed.), Výchova k toleranci a proti rasismu (s. 156-164). Praha: Portál. Standardy pro pedagogické a psychologické testování. (2001). Praha: testcentrum. Stojka, P. & Pivoň, R (2003). Náš život – Amáro Trajo. Bratislava: SD studio. Svoboda, M. (1999). Psychologická diagnostika dospělých. Praha: Portál. Svoboda, M., Humpolíček, P & Klimusová, H. (2005). Psychodiagnostické metody v oblasti psychologie dětí a dospívajících. Psychológia a patopsychológia dieťaťa, 40/2, 141-153. Svoboda, M., Krejčířová, D. & Vágnerová, M. (2001). Psychodiagnostika dětí a dospívajících. Praha: Portál. Šotolová, E. (2001). Vzdělávání Romů (2. vydání). Praha: Grada. Veverková, L. (2002). Psychologie barev: proţívání barev a jejich preference. Československá psychologie, 46/1, 44-54.

63

VI. PŘÍLOHY Seznam příloh:

1.

Výsledky testu Mann-Whitney U

2.

Pořadí barev podle přepočtené průměrné frekvence výskytu – Romové

3.

Pořadí barev podle přepočtené průměrné frekvence výskytu – neromové

4.

Dotazník

5.

Instrukce administrátorům

6.

Prohlášení

7.

Informace probandům

8.

Tabulka identifikace barev upravené verze BPT

9.

Převodník barev originální a upravené verze BPT

10. Forma pyramidy – schéma

64

Příloha 1: Výsledky testu Mann-Whitney U


MannWhitney U 184,50 118,00 122,00 164,00 94,50 111,00 171,00 184,00 168,00 107,50

Sig. (2-stranná) 0,25 0,00 0,00 0,10 0,00 0,00 0,14 0,22 0,11 0,00

Kontrola výsledků t-testu uvedených v tabulce 1.

Příloha 2: Pořadí barev podle přepočtené průměrné frekvence výskytu – Romové Pořadí barev podle přepočtené průměrné frekvence výskytu ROMOVÉ

průměrná přepočtená frekvence voleb

3,00

2,76 2,50

2,50

2,09

2,09 1,86

2,00

1,83

1,82

1,65 1,41

1,50

1,20

1,00 0,50 0,00 modrá

černá

bílá

šedá

hnědá

zelená

ţlutá

fialová oranţová červená

Příloha 3: Pořadí barev podle přepočtené průměrné frekvence výskytu – neromové

průměrná přepočtená frekvence voleb

Pořadí barev podle přepočtené průměrné frekvence výskytu NEROMOVÉ 3,00

2,76 2,45

2,50

2,19

2,14

2,14

2,13 1,88

2,00

1,45

1,50

1,43 1,10

1,00 0,50 0,00 šedá

ţlutá

oranţová hnědá

bílá

fialová

modrá

zelená

červená

černá

Příloha 4: Dotazník

Příloha 5: Instrukce administrátorům INFORMACE PRO ADMINISTRÁTORY O výzkumu Ve Vimperku je běţné, ţe část dětí v předškolním věku nenavštěvuje mateřskou školu. Často je jim pak u zápisu do základní školy doporučen odklad. V případě, ţe zápis do ZŠ absolvují úspěšně, je stále ještě riziko, ţe se během školní docházky projeví jejich školní nezralost a je jim doporučen zpětný odklad. Tento proces nebo jeho následky se více či méně vţdy týkají základní i mateřské školy, pedagogicko-psychologické poradny, dětského lékaře a nezřídka i OSVZ. Ţe tento proces má kromě traumatizujícího vlivu na dítě samotné také negativní dopad na spolupráci všech zmíněných institucí s postiţenou rodinou, je zřejmé. Ţádoucí je tedy snaţit se těmto situacím předcházet a k tomu chce přispět i tento výzkum. Děti podstupují v pedagogicko-psychologické poradně nebo u zápisu různé testy a tyto testy jsou stejné pro všechny děti. Chceme zjistit, zda se některé skupiny dětí mezi sebou neliší natolik, ţe by pro ně mohly tyto testy být méně vhodné. Pokud ano, mohlo by to hrát roli například právě při zjišťování školní zralosti. Výsledky výzkumu tedy budou vyuţity k rozšíření poznatků týkajících se tohoto testování dětí a příp. i ke zkvalitnění nabídky předškolní přípravy ve Vimperku pro tyto skupiny dětí. Prvním krokem výzkumu je dotazník pro rodiče. Tento dotazník zjišťuje základní údaje o nich a jejich rodině a bude distribuován do konce listopadu. Na jeho základě budou děti vytipovány do vhodných skupin tak, abychom mohli zahájit samotný výzkum s dětmi. Během prosince 2008 budeme rodiče kontaktovat a s dětmi pak budeme pracovat během ledna a února 2009. Práce s dětmi bude mít podobu hry s barevnými předlohami a to nám pak napoví, co všechno lze v předškolní přípravě a zjišťování školní zralosti zlepšit. INSTRUKCE PRO PŘEDKLÁDÁNÍ DOTAZNÍKU Znáte své klienty/pacienty poměrně dobře, proto můţete uţ předem vyhodnotit, komu má smysl dotazník předkládat. Pomohou Vám následující kritéria (na bod a) se můţete předem zeptat, body b) a c) jsou výhradně na Vašem posouzení): a) rodina má alespoň jedno dítě v předškolním věku (4 roky budou dítěti nejpozději v březnu 2009 a zároveň ještě nikdy nenastoupilo do základní školy) b) rodina je na první pohled romská c) rodina není romská, ale její sociální, kulturní nebo intelektuální úroveň se podle Vás přibliţně romským rodinám rovná Pokud rozhodnete, ţe Váš klient/pacient vyhovuje výše uvedeným kritériím, postupujte podle následujících instrukcí: 1) Předloţte klientovi úvodní text a pomalým tempem mu je ze svého výtisku nahlas přečtěte, aby je mohl zároveň sledovat ve svém výtisku. Po přečtení se klienta zeptejte, zda všemu rozuměl a zda by se i se svými dětmi chtěl výzkumu zúčastnit. Pokud ne, poděkujte mu, vezmě-

te si od něj text zpět a informujte ho, ţe můţe o moţnosti zúčastnit se výzkumu říci svým známým. Pokud ano, text mu zatím ponechte a předloţte mu dotazník s prohlášením a prázdnou obálku nadepsanou autorkou výzkumu. 2) Vybídněte klienta, aby si prohlášení nejprve pouze přečetl. Po přečtení se ho zeptejte, zda s uvedenými podmínkami souhlasí a zda je připraven je podepsat. Pokud ne, s poděkováním si od něj vezměte dotazník s obálkou i úvodní text zpět a informujte ho, ţe můţe o moţnosti zúčastnit se výzkumu říci svým známým. Pokud ano, vybídněte ho k vyplnění a podpisu prohlášení a úvodní text mu ponechte, aby si jej mohl odnést domů. 3) Po podpisu prohlášení následuje první stránka dotazníku s instrukcemi pro vyplňování dotazníku včetně ukázek vyplňování. Tuto první stránku s klientem projděte, klienta upozorněte také na fakt odpovídání ve více sloupcích tabulky (1 sloupec = 1 dítě, dále jeden sloupec pro klienta a druhý pro odpovědi o jeho partnerovi) a zeptejte se ho, čemu případně neporozuměl. K vysvětlení případných nejasností nepouţívejte vlastní interpretace, drţte se instrukcí tam psaných. 4) Klientovi zdůrazněte, ţe neexistují správné nebo nesprávné odpovědi, informujte ho, ţe vyplňování dotazníku není na čas a povzbuďte ho slovy „Můţete se do toho pustit, věřím, ţe to zvládnete“. 5) Klientovi ponechte dostatek soukromí, aby mohl dotazník vyplnit s jistotou, ţe se mu nedíváte pod ruku. 6) Pokud se na Vás během vyplňování klient bude obracet s ţádostí o radu nebo pomoc s vyplňováním, vezměte si k ruce jiný prázdný dotazník. Nejasná místa nijak neinterpretujte, drţte se v dotazníku uvedených formulací, pouze je klientovi pomalu znovu přečtěte. Výjimku tvoří otázky typu „jak často/jak dlouho…“. U nich Vám klient můţe říct konkrétní údaj a Vy mu můţete poradit, do kterého intervalu jeho odpověď spadá (kterou odpověď můţe zaškrtnout). Např. otázka 2, bod d) Jak dlouho již chodí do mateřské školy?: Klient může tvrdit, že dítě chodí do školky asi tři čtvrtě roku. Zeptáte se, zda přesně tři čtvrtě roku. Klient Vám buď může říci, kdy dítě do MŠ začalo chodit a společně dobu spočítáte, nebo Vám sám řekne, že spíš více nebo spíš méně. Podle toho rozhodnete, zda má zaškrtnout možnost 3 nebo možnost 4, a výsledek mu poradíte slovy „Vaše Maruška chodí do školky 9 měsíců, to tedy spadá do možnosti 3 (více než 6 měsíců, ale nejvíce 9 měsíců)“. 7) Po vyplnění dotazníku klienta vybídněte, aby dotazník zalepil do přiloţené obálky, kterou od něj převezmete. Za vyplnění klientovi poděkujte a ujistěte ho, ţe neporušenou obálku předáte výzkumnici. V případě jakýchkoli nejasností či dotazů se prosím obracejte na Bc. Zuzanu Bláhovou, a to buď osobně v Centru pro rodinu (Pasovská 175, vedle Elektro Konopka), nebo telefonicky na čísle 739 739 886, příp. mailem na adrese [email protected] Děkujeme za Váš čas, Bc. Zuzana Bláhová

Příloha 6: Prohlášení PROHLÁŠENÍ 1. Souhlasím s účastí svého dítěte/svých dětí v tomto výzkumu, pokud budou vybrány. 2. V případě, ţe mé dítě/mé děti budou do výzkumu vybrány, přeji si být výzkumnicí kontaktována/kontaktován a) na telefonním čísle ……………………………………………………………………......................... b) poštou na adrese…………………………………………………………………………..................... c) jinak……………………………………………………………………………………........................... 3. Souhlasím s tím, ţe výzkumnice bude mít přístup k údajům, které poskytnu pro účely tohoto výzkumu, a zároveň jsem obeznámena/obeznámen s tím, ţe výzkumnice zaručuje úplnou anonymitu všem účastníkům výzkumu. 4. Souhlasím s tím, ţe v zájmu objektivity svěřím na dobu výzkumného šetření (cca 0,5 – 1 hodina) své dítě výzkumnici a u tohoto šetření nebudu přítomna/přítomen. Práce s dětmi bude mít podobu hry s barevnými předlohami a bude probíhat v herně Centra pro rodinu. Během této činnosti mohu čekat na své dítě v předsálí této herny nebo mohu odejít a dítě si vyzvednout v dohodnutém čase. Od výzkumnice si také mohu předem vyţádat digitální nahrávku sezení s mým dítětem, kterou obdrţím po skončení výzkumu.

□ nemám zájem o nahrávku sezení s mým dítětem □ mám zájem o nahrávku sezení s mým dítětem

…………………………….... datum

…………………………….......... jméno (čitelně)

......………………………….... podpis

Příloha 7: Informace probandům Váţená paní, váţený pane, dovolte nám, abychom Vám nabídli účast ve výzkumu týkajícím se Vašich dětí. Děti podstupují v pedagogicko-psychologické poradně nebo u zápisu různé testy a tyto testy jsou stejné pro všechny děti. Chceme zjistit, zda se některé skupiny dětí mezi sebou neliší natolik, ţe by pro ně mohly tyto testy být méně vhodné. Pokud ano, mohlo by to hrát roli například právě u zápisu do první třídy a při školní docházce. Výsledky výzkumu tedy budou vyuţity k rozšíření poznatků týkajících se tohoto testování dětí a následně i ke zlepšení nabídky předškolní přípravy ve Vimperku pro tyto skupiny dětí. Kvalitní předškolní příprava šitá dětem na míru pomůţe lépe zvládnout první třídu a celou základní školu i Vašim dětem. Moţná totiţ i Vaše děti půjdou zanedlouho do školy a my bychom rádi přispěli k tomu, aby se jim tam opravdu líbilo. Prvním krokem výzkumu je dotazník pro Vás, rodiče. Tento dotazník zjišťuje základní údaje o Vás a Vaší rodině a bude distribuován během podzimu. Na jeho základě budou děti vytipovány do vhodných skupin tak, abychom mohli zahájit samotný výzkum s dětmi. Během prosince 2008 Vás budeme kontaktovat a s dětmi pak budeme pracovat během ledna a února 2009. Práce s dětmi bude mít podobu hry s barevnými předlohami a to nám pak napoví, co všechno lze v předškolní přípravě a zjišťování školní zralosti zlepšit. O výzkumu můţete říci i Vašim známým a ti se do něj také mohou zapojit. Dotazník, který je zde přiloţen, se Vám dostává do rukou prostřednictvím pracovníka některé z institucí, které pracují s dětmi (mateřské a základní školy, Centrum pro rodinu, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, pedagogicko-psychologická poradna, dětští lékaři, apod.). Dotazník po jeho vyplnění můţete zalepit do přiloţené obálky a tuto obálku předáte zpět dotyčnému pracovníkovi. Zalepené obálky dostane výzkumnice a pouze ona je bude otevírat. Tak nikdo jiný nebude vědět, co jste do dotazníku napsali. Všechny údaje, které o sobě a své rodině uvedete, budou vyuţity výhradně pro tento výzkum a nebudou nikde zveřejňovány. Nebudeme analyzovat jednotlivce, ale dotazníky budou v zpracovány hromadnými statistickými metodami v diplomové práci, proto Vám můţeme zaručit, ţe Vaše odpovědi zůstanou anonymní. V případě jakýchkoli nejasností či dotazů se prosím obracejte na

Bc. Zuzanu Bláhovou, a to buď

osobně v Centru pro rodinu (Pasovská 175, vedle Elektro Konopka), nebo telefonicky na čísle 739 739 886, příp. mailem na adrese [email protected] Pokud se chcete výzkumu zúčastnit, přečtěte si prosím dále uvedené prohlášení a stvrďte je svým podpisem. Poté jiţ můţete přikročit k vyplňování dotazníku.

Děkujeme za Váš čas, Bc. Zuzana Bláhová Ve Vimperku, 1. září 2008

Příloha 8: Tabulka identifikace barev upravené verze BPT

Příloha 9: Převodník barev originální a upravené verze BPT číslo katalogové oznagramáž výsledná výrobce gramáž odstínu čení lamina gramáž 11 CANSON MI TEINTES 352 160 80 240 12 MAX BRINGMANN FOLIA 20 130 100 230 13 MAX BRINGMANN FOLIA 74 130 100 230 14 CANSON MI TEINTES 503 160 80 240 21 MAX BRINGMANN FOLIA 17 130 100 230 22 MAX BRINGMANN FOLIA 40 130 100 230 31 MAX BRINGMANN FOLIA 15 130 100 230 32 MAX BRINGMANN FOLIA 16 130 100 230 41 Mondi Business Paper Lime Green LG 46 160 80 240 42 MAX BRINGMANN FOLIA 55 130 100 230 43 MAX BRINGMANN FOLIA 58 130 100 230 44 CANSON MI TEINTES 448 160 80 240 51 MAX BRINGMANN FOLIA 34 130 100 230 52 MAX BRINGMANN FOLIA 33 130 100 230 53 MAX BRINGMANN FOLIA 35 130 100 230 54 CANSON MI TEINTES 140 160 80 240 61 CANSON MI TEINTES 122 160 80 240 62 CANSON MI TEINTES 507 160 80 240 63 MAX BRINGMANN FOLIA 70 130 100 230 71 CANSON MI TEINTES 502 160 80 240 72 MAX BRINGMANN FOLIA 664 500 09* 160 80 240 8 MAX BRINGMANN FOLIA 00 130 100 230 9 MAX BRINGMANN FOLIA 80 130 100 230 0 MAX BRINGMANN FOLIA 90 130 100 230 * Katalogové číslo označuje sadu, která tento odstín obsahuje. Papír se nedodává jednotlivě pod samostatným katalogovým označením.

materiál

výrobce

forma pyramidy MAX BRINGMANN FOLIA forma pyramidy MAX BRINGMANN FOLIA zácvičná karta* MAX BRINGMANN FOLIA zácvičná karta* CANSON MI TEINTES zácvičná karta* CANSON MI TEINTES * Zácvičná karta k asociacím

katalogové označení 01 01 28 100 102

gramáž 130 300 130 160 160

gramáž výsledná lamina gramáž x 430 x 100 230 80 240 80 240

Příloha 10: Forma pyramidy - schéma

ROZDÍLY V PREFERENCI BAREV U DĚTÍ Z RŮZNÝCH ETNICKÝCH SKUPIN

Recommend Documents