PREFERENCE BAREV U RANNÍCH A VEČERNÍCH

MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ KATEDRA PSYCHOLOGIE

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE (OBOR PSYCHOLOGIE)

PREFERENCE BAREV U RANNÍCH A VEČERNÍCH VÝKONOVÝCH TYPŮ

VYPRACOVALA: LUCIE ROUBÍČKOVÁ, DiS. VEDOUCÍ PRÁCE: MGR. MIROSLAV ŠIPULA

BRNO 2008

Prohlašuji, že jsem závěrečnou bakalářskou práci vypracovala samostatně. Všechny použité informační zdroje jsem uvedla v seznamu literatury.

V Praze dne 11. 5. 2008

Lucie Roubíčková

Děkuji panu magistrovi Miroslavu Šipulovi, že se ujal vedení mé bakalářské práce, že se mnou měl dostatečnou trpělivost, za rady a ochotu. Děkuji Veronice Jedrzejczykové za pomoc při statistickém zpracovávání výsledků výzkumu. Dále patří mé díky rodičům, že mi stále umožňují studovat. Nakonec patří velký dík všem respondentům, kteří byli ochotni se zúčastnit výzkumu a také tak učinili.

OBSAH I. Úvod

1

II. Teoretická část

2

1. Barva a barevné vnímání 1.1 Pojem barva

2 2

1.1.1 Poznání světla a barev

2

1.1.2 Psychologické teorie vnímání barev

4

1.2 Poruchy ve vnímání barev

5

1.3 Základní vlastnosti barev

5

1.3.1 Barva jako komplexní proměnná

6

1.3.2 Dělení barev

6

1.4 Preference a asociace barev

7

1.4.1 Diagnostické metody

8

1.4.2 Výzkumy preferencí a symboliky barev

9

2. Působení barev 2.1 Fyziologické a psychologické působení barev 3. Rytmicita lidského chování

11 11 14

3.1 Rytmus

15

3.2 Cirkadiánní rytmy

16

3.3 Subjektivní aktivace a výkonnost v průběhu dne

17

3.4 Přehled výzkumů

18

3.5 Diurnální preference

19

III. Výzkumná část 4. Cíl výzkumu a formulace hypotéz

21 21

4.1. Cíl výzkumu

21

4.2 Postup provedení výzkumu

21

4.3 Předvýzkum

22

4.4 Proměnné, výzkumná otázka a formulace hypotéz

23

4.5 Intervenující proměnné

25

5. Výzkumný soubor

26

5.1. Základní popis souboru

27

5.2 Metoda výběru souboru

27

6. Sběr dat

28

7. Použité metody

28

7.1 Kompozitní skála ranních a večerních typů

28

7.2 Test pozornosti

29

7.3 Subjektivní škála aktivace

30

7.4 Test barev

31

8. Způsob zpracování dat

33

9. Výsledky

34

9.1 Celkové hodnoty zkoumaných proměnných a analýza hypotéz

34

9.2 Srovnávání skupin

39

9.3 Doplňující analýza

43

10. Diskuse

47

IV. Závěr

52

V. Seznam použité literatury

53

VI. Seznam příloh

58

I. ÚVOD Barvy na nás působí od dětství, obklopují nás celý život, a i když si mnohdy jejich sílu neuvědomujeme, tak mají vliv na naše vnitřní prožitky, mohou ovlivňovat naše nálady, vnímání i jednání. Lidské vnímání barev a jeho působení na člověka, ač je velmi zajímavé a je zkoumáno různými oborovými odvětvími, jako celek zatím není detailně prozkoumáno.

V oblasti psychologického, fyziologického působení barev na člověka a barevných asociací bylo provedeno mnoho výzkumů a studií, vyvozené závěry i další diagnostické metody se však stále setkávají s nedůvěrou zastánců metodologicky přesných teorií. Výzkum barev bývá doprovázen kritikou různorodosti prováděných studií, validity a generalizace výsledků, symbolické interpretace výsledků, nedostatečného vysvětlení vztahů.

Tak jako nás denně obklopuje barevný svět, jsou součástí našeho života vnitřní biologické hodiny. V lidském jednání a prožívání existuje rytmicita, která má svůj nepřehlédnutelný význam. Výzkumy v chronopsychologii přinášejí závěry, které dokazují, že rytmicita ovlivňuje člověka ve výkonnosti a dalších psychofyzických funkcích.

Tato dvě uvedená témata jsem se rozhodla spojit ve své bakalářské práci. Výzkumné studie barev i rozvoj chronopsychologie jsou základními východisky v kvantitativní studii, kterou jsem navrhla a realizovala. Výzkum této bakalářské práce se na základě vlastního výzkumného designu zabýval asociací barev.

Cílem mé práce bylo ověřit vztahy barev a jejich symboliky. Spojení barvy a významu jsem založila na existenci fyziologické proměnné, a to konkrétně psychofyziologického stavu. Využita k tomuto záměru byla diurnální preference jedinců, která je rozdělila podle chronotypu na ranní a večerní skupinu. Z tohoto východiska byla v konečné fázi zkoumána pomocí barvového testu preference barev zkoumaných osob. Teoretická část bakalářské práce přibližuje problematiku barev a biologických rytmů, ve výzkumné části je podrobně popsán postup výzkumu, použité metody a shrnuty získané výsledky.

1

II. TEORETICKÁ ČÁST 1. BARVA A BAREVNÉ VIDĚNÍ 1.1. POJEM BARVA Barva je definována jako vjem, který zprostředkovává lidské oko. Z fyzikálního hlediska jde o rozklad světla na jednotlivé barevné složky, tudíž barva existuje reálně na subjektivní úrovni, jde o zrakový vjem způsobený vlnovou délkou světla. Složení světelného spektra vzbuzuje objektivní podráždění sítnice a v mozku vzniká barevný vjem (Anton, 2006). Lidské oči dokáží převést světelné vlny do podoby nervových impulsů, které lidský mozek a mysl interpretují jako barvy (Plháková, 2003). Různé barvy kolem nás tedy vnímáme díky tomu, že světelné paprsky mají po průchodu hmotou nebo odrazem různou vlnovou délku.

Ronchi (1964, cit. podle Dojčara) definuje barvu jako psychickou reprodukci určité vlastnosti viditelného záření. Pro tuto vlastnost má význam délka vlny záření, sama však není směrodatná, neboť je tato vlastnost ovlivněna i jinými okolnostmi. Zrak jako subjektivní činitel je pro vznik barevného vjemu stejně důležitý jako světlo a také jako schopnost předmětu světlo pohlcovat či odrážet.

Barevné vnímání je subjektivní z hlediska zpracování vjemů v lidském mozku a závisí na mnoha podmínkách. Zároveň je však vnímání barev objektivní v tom smyslu, že každý z nás vnímá barvy stejnými receptory zvanými čípky, které je zprostředkovávají stejným způsobem. Čípky jsou nejvíce citlivé na tři základní barvy – červenou, modrou a zelenou. Interpretace konkrétních barev je pak zcela subjektivní záležitostí.

1.1.1 POZNÁNÍ SVĚTLA A BAREV Barevnost světa je lidstvu známa odedávna. I přestože nás barvy obklopují a kvalitativně ovlivňují náš život, víme o nich stále velmi málo. Každá lidská kultura má ve své historii různé vnímání barev, stejně tak různě přistupuje k jejich významu a symbolice. Prvními barvami v době pravěku byla krev, bílá hlinka, okr a červené a černé hlinky, jimiž jsou

2

namalována zvířata v jihofrancouzské jeskyni Lascaux a jimiž si pračlověk pomalovával svoje tělo. Barvu v té době pokládají za neoddělitelnou od předmětu, nedokáží ji vyčlenit jako samostatnou (Dojčar, 2003).

Ve starověku lidé používali už více barev, jejich malby obsahovaly i zelenou a modrou. Plinius psal o barvách, že jsou tlumené a živé, k obojím se dochází od přírody nebo míšením. Největší autorita starověké i středověké vědy Aristoteles uvádí, že bez světla není barva viditelná, světlo podle něj bylo bílé. Každá barva je hybným činitelem toho, co je skutečně průhledné, a v tom je její podstata. Útlum vědeckých bádání ve středověku oživil opět Leonardo da Vinci v renesanci. Věnoval se studiu optických jevů, světla a stínu, barevnosti, vnesl systematičtější pohled na jednotlivé tóny a polaritu barev, zabýval se vzdušnou a barevnou perspektivou, zkoumal vztahy mezi reflexy, měřil barvu svými smysly a chápal ji jako vjem a její poznávání postavil na empirickou přírodovědeckou bázi. Psal o komplementaritě barev a věděl, jaký význam mají pro barvy vzájemné vztahy (http://www.ideafinder.com/history/inventors/davinci.htm, Schilling, 1999).

Významný krok ve zkoumání barev v novověku učinil Isaac Newton. Zajímal se o to, jak vznikají barvy, a svoje teorie důsledně vyvozoval z výsledků svých studií. Zjistil, že sluneční světlo není čistě bílé, ale pomocí hranolu jej rozložil na paprsky a identifikoval tak spektrální barvy. Po Newtonově objevu barevných složek světla se usuzuje, že barva je zejména vlastností světla a předměty samy barvu nemají, že je vyvolává teprve jejich osvětlením. Například předmět, který má při denním světle barvu zelenou, se v červeném osvětlení jeví jako šedý nebo černý (Burton, 1992).

Na vysvětlení podstaty světla se podílela řada vědců. Z hojného počtu pokusů, měření a zkoumání vzešlo několik názorů a teorií. Základem Newtonovy teorie je mechanika a světlo je vysvětleno jako proud částeček uvolňovaných přímočaře ze světelných zdrojů ve formě paprsků. Huygens se ve svých představách o světle vychází z poznatků o šíření zvuku pomocí vln. Dnes světlo popisuje Maxwellova teorie elektromagnetického pole jako část zářivé energie vysílané a vyvolávající vjem, který si uvědomujeme jako vidění. Tato teorie byla podepřena teoriemi barevného vidění, tj. vnímání barev, vyslovenými Lomonosovem, Joungem, Helmholtzem a Purkyněm. K vysvětlení některých fotoelektrických jevů a podstaty záření přispěl svou kvantovou teorií o vyzařování světelné energie Einstein (Brožková, 1982).

3

1.1.2 PSYCHOLOGICKÉ TEORIE VNÍMÁNÍ BAREV V současné psychologii se vyskytují dvě významné teorie barevného vidění. Jsou jimi trichromatická teorie a teorie protikladných procesů. Trichromatická teorie je starší a její autoři jsou Thomas Young a Hermann von Helmholtz. Vychází z poznatku, že všechny známé barevné odstíny lze získat míšením modrého, zeleného a červeného světla. Vizuální systém podle této teorie obsahuje tři typy receptorů, z nichž každý je senzitivní vůči různým vlnovým délkám. Trichromatickou teorii podpořily výsledky moderních biochemických studií, které ukázaly, že čípky obsahují tři různé fotosenzitivní pigmenty, z nichž každý je vysoce senzitivní vůči určité části viditelného světelného záření. (Kern, 2006).

„Z hlediska trichromatické teorie avšak nelze vysvětlit vznik následných komplementárních paobrazů ani to, že barvoslepí, kteří nerozlišují červenou a zelenou barvu, vnímají žlutou. Podle trichromatické teorie vzniká žlutá barva na základě stimulace receptorů pro červenou a zelenou, tudíž by dichromati, kteří nerozlišují tyto dvě barvy vidět žlutou neměli (Plháková, 2003).“

Ewald Hering (cit. podle Pleskotová, 1987) stanovil existenci čtyř základních barev – žluté, červené, modré a zelené. Jeho teorie protikladných procesů spočívá v existenci tří hypotetických látek neboli základních recipročních jednotek, které tvoří dvojice základních barev. Jsou jimi červená a zelená, žlutá a modrá a černá a bílá. Hering vychází z toho, že se jedná o barvy spektra, které mají tu jedinečnou vlastnost, že neobsahují sebemenší stopu jiné barvy. Každý člen dvojice vystupuje v protikladu k druhému, v protikladném páru se může prosadit vždy jen jeden člen. Ostatní barvy vznikají kombinací více typů barevných receptorů. Tato teorie vysvětluje existenci následných komplementárních paobrazů.

Trichromatická teorie byla prvním nespekulativním, experimentálně podloženým popisem průběhu barevného vnímání. Spolu s teorií protikladných procesů byly dlouhá léta pokládány za neslučitelné. V současné době však spojení obou teorií dává solidní vysvětlení podstaty barevného vidění. Je to dvojstupňový proces, existence tří typů fotosenzitivních čípků v sítnici potvrzují trichromatickou teorii, protikladné procesy podráždění a útlumu se projevují při převodu vzruchů v nervovém systému (Clark, 1993, Plháková, 2003).

4

1.2 PORUCHY VE VNÍMÁNÍ BAREV Porucha barevného vidění, při které je postiženo vnímání barevných tónů, se nazývá barvoslepost. Při částečné barvosleposti člověk vnímá odlišně než člověk s normálním barvocitem podle toho, jaká barva ze tří základních je percipována chybně. Při úplné barvosleposti nemá osoba schopnost rozlišit žádnou z barev a okolní svět vidí pouze černobíle v různých stupních jasu. Vrozená porucha barvocitu je genetickou záležitostí a je spojena s chromozomem X. U mužů se vyskytuje pouze jeden chromozom X, tudíž jeho případnou poruchu nelze kompenzovat genetickou informací z druhého chromozomu, jako je tomu v případě žen. Proto je výskyt vrozených poruch barevného vidění u mužů mnohem vyšší, a to u 8 % z celkové populace. Žen s poruchou barevného vnímání je v populaci pouze 0,5 %. Počet vad se také liší mezi jednotlivými rasami, což je způsobeno predispozicemi pro genetickou vadu na chromozomu X. Z průzkumů vyplývá, že nejvíce se vyskytují poruchy barvocitu u bělochů, nejméně u černochů (Syka, 1981).

Barvocit se u každého z nás mění také s postupujícím věkem. Důvodem je zejména pozvolné odumírání buněk sítnice. Také čočka ztrátou průhlednosti a žloutnutím způsobuje, že na sítnici starších osob dopadá mnohem méně světla s dojmem žlutavého filtru. V celkovém pohledu je vidění méně ostré a barvy jsou méně výrazné. Barvy krátkovlnného konce spektra vnímají starší osoby mnohem tmavší, než lidé mladšího věku (Anton, 2006).

1.3 ZÁKLADNÍ VLASTNOSTI BAREV Světlo má mnoho vlastností podobných elektromagnetickému vlnění. Světlo o různých vlnových délkách vyvolává v lidském oku zrakový vjem o různé barvě. Lidské oko je schopné vnímat světlo v rozsahu přibližně 380 – 780 nanometrů vlnové délky, tyto údaje se v různých zdrojích liší, maximálně bývá uváděno 300 – 950 nm. Vzniká tak barevné spektrum,

za

jehož

hranicemi

leží

infračervené

a

ultrafialové

záření

(http://acept.asu.edu/PiN/rdg/color/color.shtml, Kaiser, 2008).

5

1.3.1 BARVA JAKO KOMPLEXNÍ PROMĚNNÁ Mezi tři základní vlastnosti barev patří barevný tón neboli odstín, světlost a sytost. Barevný odstín je specifická vlastnost, kterou se jedna barva odlišuje od druhé při stejné sytosti a světlosti. Barevný odstín závisí na délce světelné vlny, která působí na oči. Konkrétně to znamená to, jak se například červená barva liší od zelené. Světlost je stupeň odlišení dané barvy od černé, přičemž nejmenší světlost má černá barva a největší bílá. Od světlosti předmětů je nutné odlišit jejich jasnost, která závisí na energii světelného vlnění, to znamená na amplitudě jeho vln. Světlost je barevná vlastnost povrchu, jasnost je určena množstvím energie, odráženým danou plochou. Sytost je stupeň odlišnosti určité barvy od šedé barvy stejné světlosti s ní, tedy stupeň její výraznosti (Veverková, 2002). Spektrální barvy mají stoprocentní sytost, postupným přidáváním bílé se barva ztrácí, až nakonec zanikne v bílé. Tyto základní vlastnosti barev výrazně ovlivňují to, jak je vnímáme a jaký na nás mají vliv. Stejné barevné odstíny různých sytostí a světlostí jsou proto naším okem vnímány jinak, tudíž na nás i jinak působí.

Světlo s krátkou vlnovou délkou mezi přibližně 400 a 450 nanometry vnímáme jako modrou barvu, střední vlnová délka světla přibližně 500 – 570 nanometry je zelená a dlouhé vlny mezi přibližně 650 a 750 nanometry jsou červené. Všechny odstíny barev můžeme vytvořit míšením těchto tří základních barev. Dochází-li k současnému působení světelných podnětů různé vlnové délky, vzniká nová percepční zkušenost, tedy nový barevný odstín. Při míšení barev existují dva základní způsoby. Při aditivním míchání barev se jednotlivé složky barev sčítají a vytvářejí světlo větší intenzity. Subtraktivní míchání barev spočívá v ubírání světla s každou další přidanou barvou. (http://www.reprodukce-barev.org)

1.3.2 DĚLENÍ BAREV Komplementární barvy jsou v barevném kruhu naproti sobě, jedná se o například o zelenou a červenou, modrou a oranžovou nebo fialovou a žlutou. Newton uvedl, že spojením jejich vlnových délek namíchaných ve správných poměrech vznikne téměř bílé světlo. Komplementárnost barev jsem musela vzít v úvahu při řazení barev v barvovém testu. Chromatické barvy jsou pestré, naopak mezi achromatické patří odstíny bílé a černé (Hanuš, 1969).

6

Kontrast teplých a studených barev systematicky popsal poprvé Charles Hayter. Za nejteplejší barvu považuje červenooranžovou, alternativně také žlutou. Nejchladnější barva je pak obvykle ta, která poskytuje nejlepší vizuální kontrast k vybranému teplému tónu, pro červenou tedy nazelenale modrá. V kruhu barev tvoří hranice mezi teplými a studenými barvami fialová a zelenožlutá. Toto dělení barev přesahuje navíc do fyziky, spojuje ho existence fyzikální veličiny chromatická teplota barvy. Teplé barvy vystupují a přitahují pozornost, zatímco studené ustupují na pozadí nebo uklidňují (Dojčar, 2003). Stejně tak lze k barvám asociovat další vlastnosti a rozlišovat např. barvy lehké a těžké, aktivní a pasivní, vzrušivé a zasmušilé, klidné a veselé. Lüscher (1997) se dělení barev na teplé a studené, na aktivní a pasivní vyhýbá. Teplý a studený podle něj znamenají srovnávání s hmatovými počitky.

Vhodné kombinace barev a barevná harmonie vznikaly především pro potřeby obchodu, marketingu. Správné barvy zvyšují odbyt, pomáhají prodávat (Frieling, 1972). Barvy se také uplatňují při sdělování zákazu, upozornění, něco zastupují a mají symbolickou funkci, například u dopravních značek. Signální a bezpečnostní barvy upozorňují a varují. Oranžová a červená oznamuje nebezpečí, zelená naopak bezpečí (Dojčar, 2003).

1.4 PREFERENCE A ASOCIACE BAREV Dosavadní výzkumné proudy v psychologii barev ze zabývají třemi základními okruhy. Jedním je prožitková kvalita barev, která se zabývá vztahem barev k pocitům a ladění. Následuje psychofyziologická stránka barevného vnímání. Symbolická hodnota barev sleduje specifické významy, které jsou určené konvencí (Veverková, 2002). Preference barev znamená upřednostňování jedné barvy před druhou. Pomocí asociací člověk spojuje psychické vjemy, myšlenky, pocity nebo například nálady, asociace vycházejí z dřívějších zážitků, ze zkušeností, spojují představy, mentální obsahy (Nakonečný, 1998). Předmětem asociací v následujícím výzkumu bude spojování barvy a aktuálního stavu respondentů.

Barvy by měly být vnímány samy o sobě, avšak zároveň není možné je zkoumat bez vztahu závislého na prostředí. Barvy nelze omezit a zkoumat bez ohledu na pozadí, kontext či tvar. Nejen tyto faktory ztěžují podmínky výzkumu barev.

7

Preference a hodnocení barev se z metodologického hlediska uskutečňují dvěma metodami. Jedná se o přímou stimulaci barevným podnětem nebo představou barvy asociované pod konkrétním jménem. Na barvové asociace má vliv kromě samotného barevného tónu, také sytost a světlost. Při volbě barev ve výzkumu bylo dbáno na dodržení stejných hodnot sytosti a světlosti. Výzkumy preferencí a symboliky barev také ztěžuje fakt, že určitou barvu nelze jednoznačně přiřadit k jednoznačnému prožitkovému stavu. Člověk neprožívá barvu o sobě, ale vždy v určitém situačním kontextu.

1.4.1 DIAGNOSTICKÉ METODY „Lüscherův barvový test je projektivní metodou, založenou na vyhodnocování významu preference a odmítnutí určitých barev vyšetřovanou osobou. Základní hypotézou přitom je, že volba barev je jistým způsobem závislá na některých osobnostních proměnných, na situačních stavech organismu i na objektivně působících činitelích. Test vyvinul s dvěma variantami, malý osmibarvový a velký klinický. Teorie testu vychází z teorií vysvětlujících vztah fyziologických mechanismů a struktury barvy, teorie, která váže ke specifické barvě specifické formy a obsahy chování a prožívání a teorie, osvětlující funkci barev z hlediska jejich subjektivní preference“ (Svoboda, 1999). Principem testu je tedy uspořádat barvy podle líbivosti od nejhezčí po nejméně hezkou.

Speciální odstíny barev, které Lüscher (1991, 1997) používá, byly vybrány během pěti let pokusů z 4 565 barevných odstínů. Základním východiskem je jeho teorie čytřbarevného člověka. Ve své koncepci hovoří o čtvernosti v barvách žluté, červené, modré a zelené. Tento diagnostický test je už od svého vzniku zpochybňován a doprovázen připomínkami o nedostatečném zdůvodněním příčin vztahů nebo metodologických nejasnostech.

Pyramidový test Maxe Pfistera spočívá v sestavování barevných pyramid. Východiskem je předpoklad, že individuální chování vůči barvám má vztah k osobnosti a zejména k afektivitě. Na rozdíl od Lüscherova testu nejde v tomto případě jen o volbu barev, ale i o jejich uspořádání. Barvy se užívají také v Mozaikovém testu nebo Chromatickém asociačním experimentu (Svoboda, 1999).

8

1.4.2 VÝZKUMY PREFERENCÍ A SYMBOLIKY BAREV Za zakladatele zkoumání barev z psychologického hlediska je považován J. W. Goethe. V době, kdy byla nauka o barvách redukována pouze na fyzikální a fyziologické způsoby uvažování, Goethe vyzdvihuje a popisuje významný psychologický aspekt prožitku barev, a to smyslové působení. Přitom vychází ze starořeckých představ o barvách. Mimo jiné rozděluje barvy podle působení na pozitivní a negativní, stanoví pravidla harmonie barev a celkově velmi přispívá k rozšíření poznatků o psychologickém a fyzikálním působení barev, i když je mnoho jeho teorií v současné době již zastaralých (Veverková, 2002). Goethe tvrdil, že všechny barvy vznikají ze světla a tmy. Ztmavováním bílého světla vzniká žlutá barva, zesvětlením tmy barva modrá. Jsou to dvě z barev základních, které Goethe umístil do rohů barevného trojúhelníku. Ve třetím stála červená, která prý vznikne "vystupňováním" žluté a zase poklesne přes fialovou k modré (Burton, 1992).

Fechner se pokusil stanovit základy estetického účinku barev a osvětlit upřednostňování určitých barev v různých historických obdobích. Za průkopnickou práci na poli psychologie barev je považována Cohnova studie z roku 1894, která zjišťovala, jak jednotlivé složky barevného podnětu podmiňují preferenci jednotlivých barev z hlediska příjemnosti a nepříjemnosti. Míra upřednostnění určitého barevného podnětu začala být označována jako afektivní hodnota barvy. Cohn dochází k závěru, že existuje obecná preference pro maximálně nasycené barvy. Nicméně také zjistil, že určité osoby preferují barvy málo syté. Výzkum tak podpořil myšlenku, že existují individuální rozdíly v upřednostňování barev (Veverková, 2002). Tento závěr je také potvrzen studií Luckieshe (1916).

Ve 30. letech potvrzuje a doplňuje Guilford Cohnovy výzkumy. Oblíbenější jsou světlé a více nasycené barvy. Eysenck na základě svého výzkumu na 13 625 osobách prohlašuje, že existuje konkrétní obecné univerzální pořadí barev – modrá, červená, zelená, purpurová, oranžová, žlutá. Jeho závěry stejně jako Guilfordovy výzkumy byly v osmdesátých letech zpochybňovány. Bažány tvrdí na základě svého výzkumu z roku 1961, že afektivní hodnota barev podle něj záleží spíše na určitých biologických a fyziologických činitelích než na kulturních vlivech. Na zkoumání prožitkové kvality barev se zaměřila v roce 1954 Wexnerová. V jejím výzkumu spojovaly výzkumné osoby barvy spolu s adjektivy, prokázala se tak jistá svázanost určitých barev s určitými pocity. Lawlerovi prováděli výzkum na dětech

9

v mateřské škole, výsledkem byla žlutá barva značící veselý příběh a hnědá smutný. Birrenovo tvrzení, že introverti preferují studené barvy a extraverti teplé barvy vyvrátil Choungourian. Hemphill analyzoval barvově-emoční asociace u vysokoškolských studentů. Došel k závěru, že světlé barvy vyvolávají obvykle pozitivní emoční asociace, přičemž ženy reagovaly více negativně na tmavé barvy (Veverková, 2002). Norris, Twiss a Washburn (1911) založili svůj výzkum na duševní únavě, jako nepříjemném zážitku, na jehož základě respondenti posuzovali příjemnost předložených barev.

Schaie (1961) vycházel z předpokladu, že k určitému pocitu může být přiřazena více než jedna barva. Ve svém výzkumu založeném na asociacích a náladě došel k výsledkům, že nejvíce vzrušující a stimulující1 byla respondenty označena žlutá, oranžová a červená barva. Modrá barva byla však asociována taktéž se vzrušením a stimulací. K zelené barvě neměli respondenti žádnou silnou asociaci. Další pořadí barev u této asociace bylo modrá, zelená, fialová, bílá, černá, šedivá a nakonec hnědá. Jako klidné, pokojné a tiché2 byly označeny modrá a bílá, v pořadí následovaly šedivá, fialová, hnědá, černá, zelená, žlutá, červená, oranžová.

Cutietta a Haggerty (1987) zaměřili svůj výzkum barevných asociací na hudbu. Na základě několika hudebních ukázek nechali respondenty k těmto ukázkám asociovat ze šesti různých barev. Morgan, Goodson a Jones (1981) zkoumali asociace barev a teploty u šesti, dvanácti a osmnáctiletých zkoumaných osob. Pouze u osmnáctiletých se potvrdila obecná asociace nejteplejší červené, teplé žluté, chladné zelené a nejchladnější modré, dvanáctiletí potvrdili také červenou jako nejteplejší barvu, ostatní barvy už ne. Na 5 375 zkoumaných osobách, studentech filozofických fakult, designu a architektury byl proveden výzkum profesorem Hideakim Chiwiijou z Tokia. Výzkum pokryl 20 zemí, například Japonsko, Čínu, Koreu, Indii, Taiwan atd. Pro výzkum bylo použito 47 různých barev v různých odstínech. Zkoumané osoby asociovaly barvy k pokládaným otázkám, pocitům, preferovaly barevné kombinace. Výsledky výzkumu upozornily především na místní odlišnosti v barvách asociovaných k některým významům, například válku spojovanou s červenou barvou nahradila mezi japonskými studenty černá, mír spojovaný s bílou, světle žlutá a světle modrá (Hall, 2000). 1 2

asociace v původním znění: exciting and stimulating asociace v původním znění: calm, peaceful and serene

10

Další studie významu barev a jejich preference z pohledu marketingu byla provedena v deseti zemích Evropy, Asie a Ameriky na 253 respondentech Maddenem, Hewettovou a Rothem (2000). Jako nejaktivnější a vzrušující3 byla ve výzkumu uvedena červená. Dále bylo pořadí následující – na stejných pozicích zlatá, oranžová a žlutá, o stupeň méně fialová, hnědá a černá a na druhé straně jako pasivní, uklidňující a studené4 barvy byly označeny modrá, zelená a bílá.

Výzkum profesora Davida M. Williamsona z roku 2001 zaměřený na symboliku barev, proveden na více než 1 000 respondentech především ze Spojených států amerických, uvádí jako nejvíce vzrušující či povzbuzující5 s vysokým náskokem barvu červenou, poté následuje žlutá a jako třetí oranžová. Jako nejvíce poklidné6 barvy byly uvedeny modrá, bílá a zelená (http://www.engr.iupui.edu/~williams/).

Rozdělení asociovaných pocitových kvalit k jednotlivým barvám se ukázalo ve všech výzkumech jako velmi nerovnoměrné. Určité afektivní obsahy se spojují s určitými barvami častěji, s jinými barvami naopak pouze vzácně (Veverková, 2002).

2. PŮSOBENÍ BAREV Některé barvy nám dodávají čilosti a povzbuzují, jiné přinášejí neklidnou náladu, roztouženost nebo smutek. Existují barvy příjemné nebo protivné, některé se nám zdají veselé a vzrušují nás, jiné uklidňují a konejší. Leccos má na svědomí fyziologické působení barev na náš organismus, protože ovlivňují vegetativní systém (Pleskotová, 1987).

2.1 FYZIOLOGICKÉ A PSYCHOLOGICKÉ PŮSOBENÍ BAREV V roce 1903 získal profesor Nils Finsen Nobelovu cenu za medicínu, když dokázal, že barevné paprsky, které působí na lidské tělo, v něm mohou vyvolávat výrazné reakce (http://nobelprize.org/nobel_prizes/medicine/laureates/1903/finsen-bio.html). Vliv barev na

3

asociace v původním znění: active, exciting asociace v původním znění: passive, calming, cold 5 asociace v původním znění: excitement 6 asociace v původním znění: tranquility 4

11

člověka zkoumal také vědec Robert Gerard. Zjistil, že na červenou reagují pokusné osoby zvýšením krevního tlaku, zrychlením dýchání, potí se jim ruce a jsou napjatější, úzkostní či rozčilení. Naopak, modrá je uměla zklidnit, stejně tak zelená. Tyto a další podobné závěry týkající se objektivního fyziologického působení barev jsou stále v současné době stejně jako psychologické výzkumy barev považovány za nepodložené, vycházející spíše ze zkušenosti a spekulací, než z platných výsledků ověřitelných studií. Například Clark (1984) považuje uváděné informace o vlivu barev na fyziologické funkce člověka za neprůkazné.

Brožková (1982) popisuje účinky barev na tělesné životní funkce jako viditelné stopy podobající se spíše přírodním pochodům, jevům a vztahům z oblasti společenské. Nezanechávají na těle zjevné následky a neohrožují přímo fyzické zdraví, ale působí na city, nervovou soustavu a psychiku.

Lüsher (1993, 1997) vychází podle vlastních tvrzení ze statisíce pokusů se svým testem barev ve Spojených státech, v Evropě, v Rusku, v Africe, v Japonsku, v Indii a Austrálii. Podle něj platí obecné pravidlo, že barvy s vyšší vlnovou délkou způsobují zvýšení svalové aktivity, dechové frekvence, tepu, krevního tlaku a činnosti žláz s vnitřní sekrecí.

Pleskotová uvádí (1987), že teplé barvy, mezi kterými převládá žlutá, červená a oranžová, nás podněcují ke zvýšené činnosti. Stoupá nám krevní tlak, zrychluje se puls, povzbuzuje se činnost vegetativního nervstva, zvyšuje se i svalové napětí. Také máme větší chuť k jídlu, zřetelněji vnímáme hluk, a dokonce se nám zdá, jako by čas ubíhal rychleji. Studené barevné odstíny, například zelená a modrá, mají účinky opačné. Uklidňují a vyvolávají útlum tělesných funkcí.

Podle Lüshera (1997) existuje objektivní všeobecná platnost psychologie barev. Tvrdí, že každá určitá barva u každého člověka v každé kultuře vyvolává nejen naprosto stejný vjem, ale také stejné pocity. Každá barva má tedy určitou, objektivní univerzálně platnou počitkovou kvalitu. Oranžovočervená působí na každého vzrušivě a tmavomodrá každého uklidňuje. Doslova tvrdí, že „řeč barev je mezinárodní, není spjata s žádnou rasou a žádnou kulturou. Silné vjemy vyvolávají tělesné reakce a tyto reakce jsou měřitelné. Vjemy samotné však měřitelné nejsou“ (Lüsher, 1997, 118).

12

Frieling (1972) zastává názor, že vhodně zvolené barvy v pracovním prostředí dokáží zvýšit produktivitu práce, naopak nevhodné kombinace barev a nutná adaptace na nové barevné podněty mají nepříznivé účinky. Rozdělení barev na teplé a studené má podle něj vliv i na odhad teploty v místnosti, oranžová barva působí jako by v ní bylo opravdu tepleji. V místnosti vymalované modře nebo zelenomodře podle něj pociťujeme teplotu dokonce až o 3 – 4 stupně chladnější než v oranžové nebo žluté místnosti, i přesto, že v obou je teplota stejná.

Člověk podle Ehrenwaldova pokusu nevnímá barvy jen očima, ale i povrch těla a pokožka jsou na barevná světla citlivé bez zprostředkování vjemu zrakem. Lidská pokožka zřejmě obsahuje buňky, které mají přímé spojení s nervovým systémem. Barevné záření podle této teorie ovlivňuje přímo napětí svalů (Frieling, 1972). Brožková (1982) uvádí, že červená barva dokázala zvětšit svalový tonus až dvakrát tolik a má velmi pronikavou sílu, po ní následuje oranžová.

Samotná fyziologie na vysvětlení působení barev nestačí, barvy působí i na naši „duši“. Afektivní hodnota barev vyjadřuje vztah barev a emocí, které barva u člověka vyvolává, také to, co si člověk s danou barvou spojuje.

Osobní sympatie, lhostejnost či antipatie, které člověk má vůči určité barvě, jsou individuálně odlišné. (Lüsher, 1997). Také podle Frielinga (1972) je dokázáno, že každý člověk má k barvám jiný vztah, většina lidí má oblíbené a neoblíbené barvy. Barevná stupnice jednotlivce je výrazem jeho individuality, zároveň je běžné, že v průběhu života se tato stupnice mění.

Vliv na upřednostňování určitých barev a spojování významů s danými barvami mají asociace. Ty mohou být velice rozmanité a doprovázejí každý vjem barvy a dávají mu určitý citový obsah, mnohotvárnou náplň. Význam barev se obohacuje, ale zároveň komplikuje, barvy dostávají citový akcent, psychologický význam, vyhraněný charakter.

Barvy zprostředkovávají svým odstínem, stupněm světlosti a sytosti každému člověku určité pocity. Zda je mu tento pocit příjemný nebo nepříjemný, závisí na okamžitém osobním rozpoložení dotyčného (Lüsher, 1997). Tento předpoklad je jedním z východisek výzkumu v této práci. 13

3. RYTMICITA LIDSKÉHO CHOVÁNÍ Druhým východiskem ve výzkumu je psychofyziologický stav, jenž vychází z biologických rytmů, které přibližují následující kapitoly. Světlo, díky kterému barvy vnímáme je podstatným prvkem lidské existence. Střídání dne a noci, tedy světla a tmy způsobuje v lidském těle různé fyziologické změny (Birren, 1978). Znalosti vlivů světla na člověka jsou založeny především na tradičních pozorováních provádění stanovených úkolů v různých světelných podmínkách. Až pozdější výzkumy se zaměřily na neviditelný vliv světla na biologické a psychologické mechanismy (Knez, 2001).

Podle nich v lidském jednání a prožívání existuje rytmicita, která má svůj nepřehlédnutelný význam. Studiem rytmických změn a úlohy času v živých systémech se zabývá vědní disciplína chronobiologie7. Vedle rytmicity fyziologických funkcí došlo později ke zkoumání denní rytmicity ve výkonnosti a psychofyzických funkcích, které má již více než stoletou historii. Tím se vyčlenila konkrétněji definovaná vědní disciplína chronopsychologie, která studuje rytmicitu především u člověka.

Život na Zemi byl vždy ovlivněn cyklickými interakcemi mezi planetami, především mezi Sluncem, Zemí a Měsícem. Existence rytmických změn v živých organismech je pravděpodobně také známkou přizpůsobení na tyto vztahy. Lidé se od dávných dob zajímali o změny ročních období, příliv a odliv nebo den a noc. Poté se začala šířit myšlenka opakujících se cyklů, které jsou regulovány jistými interními hodinami organismu.

Chronopsychologie integruje poznatky fyziologické a sociální psychologie, ergonomie, psychologie práce,

bioklimatologie a dalších oborů. Bádání se zaměřují především na

subjektivní aktivaci, nálady, vnímání, paměť, pozornost, senzomotorický výkon a další behaviorální proměnné s ohledem na vliv denní doby (Skočovský, 2004). Někteří autoři (Fraisse, 1980, cit. podle Skočovský, 2004) uvažují širší pojetí chronopsychologie, které bere v úvahu celé spektrum rytmů, delší periody jako například roční období.

7

řecky chronos - čas

14

Podle Hilla (1998) jsou biologické rytmy8 takové procesy, které vykazují v čase opakující se změny. U rostlin i živočichů vykazuje řada pochodů cyklické změny s periodami v délce od hodin, přes dny až roky. Biologické rytmy jsou řízeny jak vnitřními zabudovanými mechanismy, tak i vnějšími vlivy z prostředí.

Poznatky z chronopsychologie se u nás a na Slovensku uplatňují především v souvislosti s prací ve směnném provozu. Díky znalostem rytmických změn je možné zvyšovat efektivitu práce a snižovat počet pracovních úrazů. (Daniel a kol., 1998). V posledních přibližně třech desetiletích se integrují výzkumy spánku a spánkové deprivace s výzkumy rytmicity ve výkonnosti v průběhu dne. Zájem se zaměřuje i k interindividuálním rozdílům v denních rytmech a k neurofyziologickým a genovým mechanismům „biologických hodin“ (Skočovský, 2004).

3.1 RYTMUS Smékal (2002) charakterizuje rytmus jako periodické členění nějakého pohybu, dění, na intervaly různé délky a složitosti. V lidském organismu můžeme popsat velmi rozmanité spektrum rytmů, jak na úrovni fyziologické, tak úrovni psychologické. Skočovský (2004) rytmus definuje jako nenáhodnou a periodickou komponentu časových řad. Základními parametry jsou perioda, která označuje trvání jednoho kompletního cyklu; frekvence je počet opakování cyklu za danou jednotku času; amplituda, která vyjadřuje výraznost rytmických změn; akrofáze je nejvyšší hodnota rytmu – jejím opakem je nadir - nejnižší hodnota rytmu; mesor vyjadřuje střední hodnotu rytmu.

Při dělení podlé délky periody existují rytmy ultradiánní, cirkadiánní a infradiánní. Ultradiánní rytmy jsou nejkratší, mají periodu menší než 20 hodin. Patří sem například hormonální pulzy nebo výkony krátkodobé paměti. Cirkadiánní rytmy9 mají periodu 20 – 28 hodin. Cirkadiánní rytmus má například subjektivní aktivace, kvalita nálady, nebo pozornost. Infradiánní rytmy jsou delší než 28 hodin a řadí se mezi ně například menstruační cyklus nebo sexuální chování (De Haro, 2006).

8 9

řecky bios - život, rhythmos - pravidelný pohyb cirka – přibližně, kolem; dies - den

15

3.2 CIRKADIÁNNÍ RYTMY Během dvaceti čtyř hodinového cyklu vykazují lidé fyziologické změny v podobě změn hladiny hormonů, tělesné teploty, srdeční a dechové frekvence a rychlosti metabolismu. Pro psychologii je pravděpodobně nejvýznamnější cirkadiánní rytmus spánku a bdění, který určuje úroveň bdělosti a aktivity člověka během dne i noci. Biologické rytmy jsou ovlivňovány jak vlastním organismem, vnitřními "biologickými hodinami" organismu, tzv. endogenními oscilátory (pacemakery), tak i exogenními podněty z prostředí, tzv. synchronizátory10. I endogenně řízené rytmy však podléhají vnějším vlivům, kdy jsou ovlivněny např. světlem, teplotou nebo sociálními faktory (Hill, 2004).

Cirkadiánní rytmy u savců jsou řízeny párovými suprachiasmatickými jádry, která se nacházejí v předním hypotalamu nad křížením zrakových nervů. Jedná se o skupiny deseti tisíc neuronů, které mají přímé spojení se sítnicí, a tak mohou být synchronizovány působením vnějšího osvětlení (Skočovský, 2004). Suprachiasmatická jádra jsou uložena na bocích 3. mozkové komory, kde dochází také k synchronizaci vnitřního rytmu a vlivů z okolí. Cyklus spánku a bdění se ovlivňuje vysíláním signálů do epifýzy, která řídí vyplavování hormonu melatoninu, který dále podněcuje tvorbu serotoninu s cílem vyvolat spánek (Nevšímalová, 1997).

Některé z cirkadiánních rytmů (dýchací pohyby, srdeční puls nebo tvorba moči) přejímá už lidský plod od své matky. Fukuda a Ishihara (1997) uvádějí, že byla zjištěna cirkadiánní rytmicita srdeční činnosti ve 22. týdnu těhotenství.

Hlavním vnějším synchronizátorem cirkadiánního rytmu je tedy světlo. Je zachycováno na sítnici oka a skrz spojující nervová vlákna působí na suprachiasmatická jádra, čímž synchronizuje rytmy lidského organismu s dvaceti čtyř hodinovým cyklem dne a noci (Hill, 2004). V tomto cirkadiánním rytmu se střídá bdělý a spánkový stav, na které působí mnoho faktorů hormonálních, neurologických, homeostatických a fyziologických. Bdělý stav má délku zhruba šestnáct hodin denně, naopak spánek trvá asi osm hodin, což je přibližně třetina doby, po kterou trvá cirkadiánní rytmus. Uváděný poměr bdění a spánku je individuální

10

označovány také převzatým termínem zeitgeber

16

u konkrétních osob. Tento průměr je typický zejména pro dospělé osoby mezi dvacátým a čtyřicátým pátým rokem života (Nevšímalová, 1997).

Subjektivní bdělost a výkon jsou sníženy bezprostředně po probuzení vlivem spánkové setrvačnosti. Rovněž v brzkých odpoledních hodinách pociťují někteří jedinci nárůst ospalosti, přičemž postačující příčinou tohoto jevu není větší množství přijatého jídla. V některých zeměpisných šířkách mají výrazný vliv na průběh denního rytmu sociální a kulturní faktory, například odpolední siesta (Skočovský, 2004).

3.3 SUBJEKTIVNÍ AKTIVACE A VÝKONNOST V PRŮBĚHU DNE Spící člověk je blízko nulové úrovně aktivace. Jeho mozková kúra je relativně neaktivní, svaly jsou uvolněné. Po probuzení se stává vnímavý vůči stimulaci, mozková kúra pracuje na vyšší úrovni, úroveň aktivace stoupá a vrcholí ve stavu čilé pozornosti, v níž dochází k výborném diskriminaci mezi podněty a příslušnými odpověďmi (Nakonečný, 2000).

Stupeň subjektivní bdělosti určuje jasnost vědomí. Kognitivní výkon je zprostředkován úrovní aktivace (Skočovský, 2004). Energetizace chování se značí pohotovostí jednat v určitém směru, úsilí se projevuje v rovině vědomí i chování a vyjadřuje určitou úroveň aktivace nervové soustavy. „Nulovou úroveň představuje smrt, velmi nízkou úroveň stav zvaný kóma, střední úroveň bdělé vědomí, vyšší úroveň pozornost, velmi vysokou úroveň afektivní stav jedince“ (Nakonečný, 2004, 92). Smyslem aktivace je mobilizace energie. Vnějším projevem aktivace je poté konkrétní činnost, aktivita.

Únava je složitý jev jak z aspektu subjektivního pocitu, tak i z hlediska jejích objektivních projevů. Například „unavený" člověk může po určitou dobu na základě zvýšeného volního úsilí nebo účinné motivace podávat týž výkon, jehož je schopen ve stavu svěžím. Naopak se stává, že vliv zátěže jsou zřetelně pozorovatelné ve výkonu nebo některých fyziologických funkcích organismu, ale člověk je určitou dobu sám na sobě nevnímá (Machač, 1971).

Podle Kleitmana (1963, cit. podle Skočovský, 2004) existuje paralelní průběh změn ve výkonnosti a změn v tělesné teplotě. Vyšší teplota podle něj znamenala vyšší rychlost metabolických i mentálních procesů. Naopak Colquoun a jeho spolupracovníci interpretovali

17

výsledky svých studií odlišným způsobem. Podle nich byl výkon zprostředkován úrovní aktivace, která probíhala paralelně s teplotou. Mezi úrovní aktivace a výkonem existuje vztah ve tvaru obrácené U-křivky. Podle dalších studií subjektivní aktivace v průběhu dne narůstá, dosahuje maxima okolo poledne, po kterém může následovat mírný pokles a druhé maximum v pozdních odpoledních hodinách.

Na základě mnoha výzkumů byl vyvinut model, který pracuje se třemi navzájem interagujícími složkami. Jewett a Kronauer (1999) uvádějí model, který pracuje se třemi složkami – homeostatickou komponentou, cirkadiánní komponentou a spánkovou setrvačností. Třísložkový model se v různých variantách používá k vysvětlení průběhu denních rytmů aktivace, výkonnosti a na aktivaci závislých procesů. Není použitelný na všechny typy výkonových funkcí. Předpokládá, že denní změny ve výkonnosti mají kvantitativní charakter.

3.4 PŘEHLED VÝZKUMŮ V posledních 40 letech se výzkumy biologických rytmů přesunuly ze stínů mystičnosti mezi široce uznávané biologické a neurobiologické vědy, mezi něž patří chronobiologie a četné výzkumy spánku (Webb, 1994). V psychologii se výzkumy rytmicity potýkají s řadou metodologických obtíží. Na rytmicitu ve výkonu a prožívání má vliv řada dalších faktorů, mezi než patří například vliv učení, úrovně motivace, validity a reliability použitých testových metod, intervaly mezi jednotlivými měřeními a především příslušnost k ranním a večerním typům (Skočovský, 2004).

Ranné období výzkumu uvedl v roce 1885 Ebbinghaus, který ve svých experimentech zjišťoval vliv denní doby na čas potřebný k zapamatování seznamu smysluprostých slabik. V roce 1887 zkoumal Lombard změnu intenzity patelárního reflexu v průběhu dne (Skočovský, 2004). Ve dvacátém století došlo k velkému rozvoji výzkumů v oblasti biologických rytmů a jejich působení na různé psychologické a behaviorální vlastnosti. V roce 1937 byla vytvořena Společnost pro výzkum biologických rytmů, později v sedmdesátých letech byla ve Spojených státech založena odborná periodika Chronobiologia a International Journal of Chronobiology, která se začala zabývat touto konkrétní výzkumnou oblastí (Webb 1994).

18

S rozmachem letecké dopravy se výzkum zaměřil na problém vlivu posunu fáze vnitřních biologických hodin na výkonnost a zdravotní stav pilotů a cestujících, tzv. jet lag syndrom. (Skočovský,

2004).

Pásmová

nemoc

vyvolává

celkovou

dezorientaci

v důsledku

desynchronizace mezi starými biorytmy těla a synchronizátory nového časového pásma. Podobné příznaky může vyvolávat i směnná práce (Hill, 2004)

Mimořádný přínos pak znamenaly především výzkumy v časové izolaci, kde pokusné osoby neměly informace a údaje o aktuálním čase. Žily po dobu několika týdnů ve stálých podmínkách laboratoře s možnostmi volně si řídit svůj denní režim. (Skočovský, 2004)

3.5 DIURNÁLNÍ PREFERENCE Jak uvádí Wallace (1993), denní lidé jsou nejvíce pohotoví a čilí za denního světla, noční lidé při setmění. Ještě před konkrétními vědeckými výzkumy lidé sami pozorovali, že někteří dávají přednost aktivitě dopoledne a v průběhu dne a jiní později odpoledne a v noci. Individuálním rozdílem v cirkadiánní rytmicitě je příslušnost k chronotypům11. Jedince lze v zásadě rozdělit do tří kategorií z hlediska preference denní doby na ranní, neutrální nebo večerní typ. Diurnální preference, závisející na upřednostňované denní době, ve které jedinec podává optimální výkon, představuje kontinuum od extrémně ranní po extrémně večerní. (Skočovský, 2004)

Ranní typy dosahují maximálního výkonu a subjektivní aktivace v ranních a dopoledních hodinách, zatímco večerní typy v hodinách odpoledních a večerních. Neutrální typy se dokáží flexibilně přizpůsobit vyžadovanému rytmu aktivity (Smékal, 2002). K rozdělení jednotlivců k určitému

chronotypu

se

používá

nejčastěji

dotazník

„Morningness/eveningness

questionnaire“ (MEQ) autorů Horneho a İstberga, který byl validizován i pro české prostředí (Fiala, Klepáč, 1988, cit. podle Skočovský, 2004).

Jedinci se liší preferovaným režimem doby spánku a bdění, i průběhem křivky tělesné teploty, křivky chování i emocí (Smith a kol., 1989). Mezi klíčové objektivní ukazatele ranní/večerní preference patří posouzení fáze biologických rytmů. Ranní a večerní typy jedinců se

11

používají se také termíny diurnální nebo cirkadiánní typ

19

prokazatelně liší v rytmu bazální teploty v průměru asi o dvě hodiny, v rytmu vylučování melatoninu a kortizolu. Tyto rozdíly přetrvávají i v případě, kdy příslušníci ranních a večerních typů v laboratorních podmínkách dodržují stejný spánkový režim.

Studie autorů (Hur, Bouchard, Lykken 1998, a Vink et al. 2001, cit. podle Skočovský, 2004) prokázaly, že diurnální preference je ze 45 – 55 % dědičným rysem a pravděpodobně souvisí s polymorfismem genu CLOCK. Značný vliv má samozřejmě výchova, prostředí a kultura, ve kterých jedinec žije. Podle některých studií určuje příslušnost k určitému chronotypu sezóna narození. (Natan, Adan a Chotai, 2002, cit. podle Skočovský, 2004). Především muži narození na podzim mají vyšší ranní preferenci než jedinci narození na jaře a v létě. Jestli je jedinec ranní nebo večerní typ, ovlivňuje podle Wallace (1993) také hodina narození, lidé narození ve dne mají vyšší tendenci být ranními typy, naopak jedinci narození v noci jsou spíše večerní typy.

Obecné křivky výkonnosti během dne pro všechny typy úkolů jsou bez ohledu na interindividuální rozdíly jedinců zavádějící. S ohledem na to, k jakému chronotypu jedinec patří, různí se v čase i jeho výkonnostní křivka. Na základě tohoto předpokladu je postaven výzkum této bakalářské práce.

20

III. VÝZKUMNÁ ČÁST Tato část bakalářské práce přibližuje výzkum, jeho cíle a hypotézy. Jsou zde podrobně popsány použité metody, výběr vzorku zkoumaných osob, předvýzkum a další podmínky výzkumu. Získaná data jsou shrnuta ve výsledcích a interpretována dále v diskusi.

4. CÍL VÝZKUMU A FORMULACE HYPOTÉZ 4.1. CÍL VÝZKUMU V souvislosti s různorodostí prováděných studií týkajících se barev obecně, preferencí a barevných asociací a také v souvislosti s kritikou jejich validity a generalizace jejich závěrů, jsem se rozhodla zabývat ve výzkumu tématem asociace barev. Spojení barvy a významu, tedy vytvoření asociace jsem založila na existenci fyziologické proměnné, a to konkrétně psychofyziologického stavu. Jak již bylo naznačeno v úvodu, tato práce si klade za cíl empiricky zjistit a ověřit předpokládané vztahy mezi fází cirkadiánního rytmu a hodnocením barev.

Psychofyziologický stav reprezentuje ve výzkumu příslušnost k rannímu nebo večernímu chronotypu. V rámci studie posuzuji vliv fáze cirkadiánního rytmu, založené na příslušnosti k danému chronotypu, na asociaci barev z hlediska dimenze aktivita-útlum. Cílem výzkumu je zjistit, které barvy mohou být na základě asociace aktuálního psychofyziologického stavu respondentů označeny za barvy spojené s aktivitou a čilostí, a které naopak s útlumem a únavou.

4.2 POSTUP PROVEDENÍ VÝZKUMU Základem výzkumu je využití individuálních rozdílů v biologických rytmech u jednotlivců. Pomocí kompozitní škály ranních a večerních typů (viz. kapitola 7.1) byly pro další výzkum osloveny osoby, které splňovaly charakteristiku ranního nebo večerního chronotypu, preferující dobu své výkonnosti mezi 8 a 10 nebo 19 a 21 hodinou. Osoby neutrálního chronotypu nebyly do výzkumu zahrnuty.

21

Další tři testy dělali respondenti dvakrát v jednom dni, a to ráno a večer. Pro ověření a potvrzení příslušnosti k danému chronotypu byli respondenti podrobeni výkonovým testům zaměřených na pozornost (viz. kapitola 7.2) Podle správnosti vyplnění a výsledného času v obou testech byli dále vyřazeni respondenti, kteří dosáhli lepšího výkonu ve své rytmické fázi útlumu. Konkrétně to znamenalo, že pokud zkoumaná osoba ranního výkonového typu měla lepší výsledky výkonového testu večer, byla vyřazena, a naopak.

Pro potvrzení požadovaného psychofyziologického stavu čilosti a únavy respondenti dále vyplnili subjektivní škálu aktivace (viz. kapitola 7.3), na které pomocí hodnot charakterizovali svůj duševní stav. Pokud subjektivní výkonnostní stav neodpovídal v čase danému chronotypu zkoumané osoby, byla ze vzorku vyřazena.

Výzkumné osoby nakonec vyplnily test hodnocení barev (viz. kapitola 7.4). Na škále u každé barvy zaznamenali respondenti hodnotu, která vystihuje míru jejich výběru dané barvy v daném čase ve vztahu k jejich fyziologickému stavu, tedy každou barvou ohodnotili podle toho, jak vystihuje jejich stav.

Výzkum probíhal bez kontroly administrátora v přirozeném prostředí respondenta.

4.3 PŘEDVÝZKUM Předvýzkum proběhl za pomoci 16 osob, 6 studentů, 5 studentek z ČVUT a 5 firemních zaměstnanců. Při přípravě celkového dotazníku jsem konzultovala každý dílčí test. U škál šlo o porozumění předloženým výrokům, u barvového testu o srozumitelné zadání pokynů a optimální délku testu výkonnostního.

Po rozhovorech s předvýzkumnými osobami jsem zvolila výzkum bez přítomnosti administrátora, tudíž bez kontroly. Především to bylo kvůli stanoveným časům k vyplňování testů, které byly mezi 8 a 10 hodinou ranní a 19 a 21 hodinou večerní. Dala jsem tak přednost přirozenému prostředí, v němž se zkoumané osoby výzkumu zúčastnily.

22

Na základě předvýzkumu jsem snížila u barvového testu hodnotící škálu z 10 možností na 7, bylo to kvůli žádosti o existenci určité neutrální střední hodnoty. Po obdržení komentářů několika respondentů jsem počet barev stanovila na osm. Po konzultaci s vedoucím práce jsem zmenšila barevné čtverce na velikost přibližnou v Lüscherově barvovém testu. Původně jsem zamýšlela elektronickou podobu dotazníků. Kvůli různému zobrazení barev na různých monitorech jsem musela zvolit tištěnou formu, a to všech testů na jedné tiskárně. Po zkušebním tisku na pěti různých tiskárnách, třech laserových a dvou inkoustových jsem zvolila laserovou tiskárnu značky Hewlett-Packard, která podle mého názoru i názoru 11 osob vytiskla barvy nejvěrněji. Sepsání srozumitelných a validních pokynů pro vyplnění testů proběhlo několikrát a několikrát byly pokyny změněny, kvůli vylepšení srozumitelnosti pokynů byly do předvýzkumu zahrnuty ještě další čtyři osoby.

U kompozitní škály ranních a večerních typů a subjektivní škály aktivace jsem ověřovala porozumění jednotlivým otázkám a výrokům. To bylo označeno jako bezproblémové.

Při výběru vhodného výkonového testu jsem počítala s jeho samostatnou administrací a zaměřila jsem se především na jeho délku. Na základě různě dlouhých testů s různým počtem úloh a reakcí předvýzkumných osob na ně jsem stanovila optimální délku testu tak, aby test nebyl příliš krátký, tedy aby naměřený čas byl směrodatný, a zároveň příliš dlouhý, aby respondenty úlohy nezačaly obtěžovat. Nakonec jsem na základě předpokladu sledování únavy zvolila jako nejvhodnější testy pozornosti. Podle časů osob, které se předvýzkumu zúčastnily, jsem předpokládala čas na splnění úloh přibližně 8 – 17 minut.

4.4 PROMĚNNÉ, VÝZKUMNÁ OTÁZKA A FORMULACE HYPOTÉZ Ve studii je třeba empiricky ověřit předpokládané vztahy mezi nezávislými a závislými proměnnými a provést ověření předpokladů. Jako nezávislá proměnná je ve

výzkumu

stanovena diurnální preference, která se do výzkumu promítá aktuálním výkonnostním psychofyziologickým stavem zkoumaných osob. Rozlišení aktuálního stavu probíhá ve výzkumu na základě kompozitní škály ranních a večerních typů, testu pozornosti a subjektivní škály aktivace. Psychofyziologický stav v tomto výzkumu tedy nabývá dvou opačných pólů. V první případě se jedná o duševní i tělesný stav a pocit aktivity, čilosti,

23

bdělosti či připravenosti k činnosti, v druhém případě jde o stav únavy, útlumu, ospalosti či pasivity.

Závislou proměnnou je hodnocení barev. Hodnocení barev je ve výzkumu provedeno u každé z osmi předložených barev pomocí hodnotící škály, na které každý respondent zaznamenal, jak uvedená barva vystihuje jeho psychofyziologický stav.

Na základě cíle výzkumu jsem stanovila výzkumnou otázku: Existují rozdíly mezi barvami, které jsou na základě psychofyziologického stavu asociovány se stavem výkonnosti a čilosti a naopak barvami, které jsou spojovány se stavem útlumu a únavy?

Na základě výsledků předchozích studií jsem stanovila následující hypotézy: Nulová hypotéza: Neexistuje vztah mezi psychofyziologickým stavem a volbou barev.

Hypotéza 1: Na základě rozlišení psychofyziologického stavu u ranních a večerních chronotypů existují rozdíly mezi ranní volbou a večerní volbou barev jako barev vystihujících aktuální stav respondentů. V průběhu cirkadiánního rytmu se mění u člověka během dne tělesná teplota, výkonnost, aktivace, subjektivní bdělost, hladina hormonů, pozornost, nálada nebo vnímání (Skočovský, 2004). Na základě uvedených předpokladů budou respondenti podle zadání barvového testu vybírat barvy vztahující se k jejich aktuálnímu stavu odlišně ve stanovených časech.

H1 a: Respondenti patřící do skupiny ranních chronotypů volí ráno k vyjádření svého stavu jiné barvy než večer.

H1 b: Respondenti patřící do skupiny večerních chronotypů volí ráno k vyjádření svého stavu jiné barvy než večer.

S ohledem na uvedené výzkumy (Schaie 1961, Madden, Hewett a Roth, 2000, Williamson, 2001) předpokládám, že mezi barvy charakterizující stav vyšší aktivity a čilosti by měly patřit červená, oranžová a žlutá, stav útlumu a únavy charakterizují modrá a zelená.

24

Hypotéza 2: Z hlediska diurnální preference existují rozdíly mezi respondenty ze dvou skupin chronotypů (ranních a večerních) ve volbě barev ráno a večer. Na základě příslušnosti k danému chronotypu upřednostňuje jedinec určitou denní dobu, ve které podává optimální výkon. Ranní typy dosahují maximálního výkonu a subjektivní aktivace v ranních a dopoledních hodinách, zatímco večerní typy v hodinách odpoledních a večerních. Hodnocení jednotlivých barev osob patřících mezi ranní nebo večerní chronotypy se bude od sebe lišit.

H2 a: Při volbě provedené ráno se budou skupiny respondentů ranních a večerních chronotypů lišit ve svém hodnocení barev.

H2 b: Při volbě provedené večer se budou skupiny respondentů ranních a večerních chronotypů lišit ve svém hodnocení barev.

Dodatečná výzkumná otázka: Existují rozdíly mezi skupinou ranních a večerních chronotypů při volbě barev v jejich aktivní rytmické fázi a fázi útlumu?

4.5 INTERVENUJÍCÍ PROMĚNNÉ Přítomnost administrátora v průběhu vyplňování testů, tudíž kontrola u tohoto výzkumu chyběla. Kvůli tomu jsem si nemohla být stoprocentně jistá správným dodržením daných pokynů. S respondenty jsem se před výzkumem osobně setkala, probrala jsem s nimi pokyny a zodpověděla položené otázky. Také jsem je žádala o přesné dodržení postupu s důrazem na dodržení časů vyplňování.

Na druhou stranu byl absencí kontrolora vyloučen vliv jeho přítomnosti, který může být rušivý a který jsem já v rámci tohoto výzkumu za invazivní považovala. Upřednostnila jsem přirozené podmínky především v podobě místa, na kterém testy vyplňovali, kde vzhledem k určeným časům převládalo domácí prostředí.

Při psychologických výzkumech barev jsou důležitou proměnnou světelné podmínky, různé osvětlení (denní světlo, přímé sluneční světlo, umělé osvětlení) může ovlivnit a měnit zobrazení barev. Vzhledem k určeným časům administrace testů bylo obtížné zajistit

25

konstantní světelné podmínky. Respondenti byli požádáni, aby barvy neposuzovali na přímých slunečních paprscích.

Pro kontrolu efektu naučení při testu pozornosti byly varianty testu v rámci skupin respondentů systematicky rozděleny, podrobný popis je uveden v kapitole 7.2. V barvovém testu nebylo stanoveno pevné pořadí prezentovaných barev za sebou. Barvy byly kvůli vyloučení vlivu pořadí předloženy každé zkoumané osobě v jiném sledu.

Osobní sympatie a antipatie k určitým barvám mohly ovlivnit hodnocení barev. V souvislosti s asociací barev je třeba brát v úvahu možný vliv individuálních zkušeností dotazovaných osob, kulturních vlivů či znalostí o psychologii barev. Vliv na hodnocení barev mohou mít další charakteristiky, například osobnostní, aktuální nálada, činnosti, které předcházely vyplňování testů.

Kvůli záměrnému ovlivňování vlastních výsledků nebyl respondentům předem sdělen cíl výzkumu, tudíž přesně nevěděli, o co jde, a jak mají správně odpovídat.

Z výzkumu byly vyloučeny osoby, které požily alkohol nebo jiné omamné látky.

5. VÝZKUMNÝ SOUBOR Při výběru respondentů byl základním ukazatelem omezený věk od 20 – 40 let. Toto omezení vycházelo z uvedených závěrů výzkumů biologických rytmů – s růstem věku se biologické rytmy jedinců mění, stejně tak v době dospívání. S vyšším věkem se také zhoršuje zrak a někteří autoři (Syka, 1981) uvádějí, že se mění i vnímání barev. Výběr byl zaměřen na muže i ženy. Pro zajištění určité homogenity vzorku jsem se při výběru respondentů zaměřila na studenty ČVUT fakulty stavební a technicko-hospodářských pracovníků tří stavebních firem. Záměrně jsem vyloučila osoby, které mají spojitost s psychologií, psychologií barev, designem, módním návrhářstvím a podobně.

Dalšími podmínkami byla absence jakékoliv poruchy vnímání barev a poruch spánku. Respondent nesměl být v době výzkumu pod vlivem alkoholu nebo jiných omamných látek a také nemocný.

26

5.1 ZÁKLADNÍ POPIS SOUBORU Celkem bylo do výzkumu zahrnuto 72 osob. Z tohoto počtu bylo 33 žen a 39 mužů. Věk zkoumaných osob se pohyboval v rozmezí od 20 do 40 let. Věkový průměr všech zkoumaných osob činil M = 28,2 let se směrodatnou odchylkou SD = 5,92. Pracujících osob bylo 39 a studentů 33. Ranní chronotyp mělo 40 zkoumaných osob a večerní 32. Základní údaje rozdělené podle pohlaví zkoumaných osob jsou uvedeny v tabulce č. 1.

Tabulka č. 1 – Základní popis souboru rozdělený podle pohlaví pohlaví

celkový počet

průměrný věk

SD

studenti

pracující

ranní večerní chronotyp chronotyp

ženy

33

28,7

6,1

12

21

19

14

muži

39

27,7 5,7 21 Pozn. SD:směrodatná odchylka

18

21

18

Se škálou ranních a večerních typů jsem osobně, prostřednictvím emailu a přeposílaného emailu oslovila přibližně přes 170 lidí. Na základě jejího vyplnění jsem získala kontakt a dohodla se na další spolupráci se 102 respondenty. Základním východiskem pro zařazení osoby do výzkumného souboru byla jeho ochota na spolupráci a podílení se na výzkumu. Vyplněné testy a dotazníky mi vrátilo 82 osob, návratnost tedy činila 80,4 %.

Na základě výsledků výkonového testu byly vyřazeny čtyři osoby. Jedna zkoumaná osoba byla vyřazena na základě odpovědí subjektivní škály aktivace. Jedna zkoumaná osoba byla ze vzorku vyřazena kvůli problémům s rozlišením zelené a červené barvy, tudíž možnému výskytu poruchy barvocitu – dichromatismu. Další zkoumaná osoba byla vyřazena z výzkumného vzorku kvůli vyššímu požití alkoholu předchozí den. Tři respondenti byli vyřazeni pro nedodržení časových podmínek při vyplňování testů, ke kterému se po podezření následně přiznali.

5.2 METODA VÝBĚRU SOUBORU Výzkumný soubor byl získán pomocí příležitostného výběru založeného na dostupnosti osob a jejich ochotě se podílet na výzkumu. Při hledání vhodných respondentů byla také použita metoda snowball, kdy oslovené osoby předaly škálu ranních a večerních typů svým spolužákům nebo kolegům z práce. Z celkového hlediska při oslovování osob převažovala 27

spíše neochota osob zúčastnit se, zdůvodňovaná především nedostatkem času. Je třeba zmínit, že použité metody výběru zkoumaných osob jsou z hlediska zajištění reprezentativnosti nespolehlivé. Neumožňují širokou generalizaci závěrů, ale to neznamená, že získané výsledky a učiněné závěry nejsou užitečné (Ferjenčík, 2000).

6. SBĚR DAT Sběr dat probíhal od druhé poloviny března do konce dubna v roce 2008. V březnu byli osloveni možní respondenti na vysoké škole a ve stavebních společnostech s kompozitní škálou ranních a večerních typů. Na základě jejího vyplnění a splnění požadavků zařazení do výzkumného souboru byly osobám ochotným spolupracovat v dubnu předány testy v tištěné podobě. Zároveň jim byly předány konkrétní pokyny pro vyplňování s žádostí o navrácení vyplněných testů do 27. dubna. Do výzkumu byly zahrnuty testy navrácené do 28. dubna 2008.

7. POUŽITÉ METODY Výzkum se skládal ze čtyř částí. V první fázi byla zjišťována příslušnost respondenta k rannímu, neutrálnímu či večernímu chronotypu podle diurnálních preferencí, k čemuž byla použita Kompozitní škála ranních a večerních typů. Tato škála byla zvolena především pro optimální délku dotazníku,vysokou reliabilitu a dobré psychometrické vlastnosti, které byly ověřeny i u její české verze. Příslušnost k danému chronotypu byla poté ještě ověřena výkonovými testy a subjektivní škálou aktivace. V poslední fázi vyplnili respondenti barvový test.

7.1 KOMPOZITNÍ ŠKÁLA RANNÍCH A VEČERNÍCH TYPŮ Standardizovaná metoda zjišťující ranní a večerní preference Composite Scale of Morningness – CSM pochází od autorů Smithe, Reillyho a Midkiffa (1989). Kompozitní škála obsahuje vybrané položky dříve používaných dotazníků ranní a večerní preference, čítá 13 otázek. Je kompromisem mezi dlouhou 19 položkovou Horneho a Östbergovou a krátkou 7 položkovou Torsvallovou a Akerstedtovou škálou. Dotazník do češtiny přeložili Skočovský, Sirotková, Šmídová a kol. (2006), kteří zároveň u přeložené verze testovali 28

psychometrické vlastnosti a došli k hodnotám, které jsou srovnatelné se zahraničními výsledky.

Ve třinácti položkách dotazníku mají respondenti na výběr ze čtyř až pěti variant odpovědí. Otázky se týkají doby uléhání, vstávání a výkonnosti s ohledem na denní dobu. Jedinci, kteří získají 13 - 26 bodů, patří k večernímu typu, 27 - 41 bodů značí osobu neutrálního typu a 42 55 bodů řadí osobu k rannímu typu. Kompozitní škála ranních a večerních výkonových typů je uvedena v příloze č. 1. V tabulce č. 2 jsou zobrazeny získané hodnoty z kompozitní škály charakterizující výběrový soubor zkoumaných osob.

Tabulka č. 2 – Průměrný počet získaných bodů, směrodatné odchylky, minima a maxima po vyplnění kompozitní škály ranních a večerních typů chronotyp

průměrný počet bodů

SD

minimum

maximum

ranní typ

45,6

3,3

41

52

večerní typ

20,7

2,6

15

25

Na základě kompozitní škály byl také stanoven čas vyplňování dotazníků. Podle otázky číslo osm, zjišťující nejvhodnější čas pro vrchol vlastní výkonnosti, byl čas na vyplňování testů vymezen na 8 - 10 hodinou ranní a 19 – 21 hodinou večerní.

Kompozitní škálu ranních a večerních typů byla respondentům předána bez uvedeného bodového hodnocení, tudíž nebyli ovlivněni konkrétním číslem, udávajícím počet bodů za každým výrokem, a během celého výzkumu nevěděli z výsledků škály, jaký mají chronotyp.

7.2 TEST POZORNOSTI Test pozornosti umožňuje zjistit individuální výkonnost v oblasti pozornosti a soustředění. Měří se rychlost zpracování, dodržování pravidel a kvalitu výkonu při rozlišování podobných zrakových podnětů. Svoboda (1999) uvádí škrtací test jako typický nástroj pro zkoušky pozornosti. Vznikl již v roce 1898 a od té doby prošel mnoha modifikacemi. Metoda nabízí více možností administrace. Validita škrtacího testu byla ověřována na souboru 1 020 jedinců na základě srovnání s jinými metodami. Cílem při vyplňování zde použitého škrtacího testu bylo označení určených symbolů co nejrychleji a co nejsprávněji (bezchybně) bez časového omezení. 29

Použity byly dvě verze testů, každá se skládala z klasického škrtacího testu a párovacího testu. Úkolem respondenta bylo u škrtacího testu projít všechny řádky a v první variantě vyškrtat písmena „d“ a „v“, v druhé variantě číslice „4“ a „9“. U párovacího testu respondenti měli za úkol v první variantě v každém oddílu na všech řádcích najít a označit dvojice vedle sebe stojících čísel, jejichž součet byl 10. V druhé variantě označovali dvojice písmen jdoucích v abecedě za sebou.

Jde tedy o dva mírně odlišné testy, které zjišťují především úroveň záměrné pozornosti, přesnost percepce, pracovní psychomotorické tempo, také výkonovou kapacitu. Odlišnost úloh a symbolů je vytvořena kvůli zmírnění efektu naučení, který je třeba ve výzkumu brát v úvahu. Proto byly varianty výkonových testů mezi respondenty rozděleny systematicky tak, že polovina respondentů s poměrným ohledem na rozdělení mezi ranní a večerní typy měla první variantu v ranním testu, polovina ve večerním. Dále byli ještě respondenti děleni na skupinu, která začínala výzkum ranním testem, a skupinu, která začínala večerním. Výkonové testy jsou uvedeny v příloze č. 2.

Vypracování testů nebylo omezeno časovým limitem, naopak časový limit byl jedním z ukazatelů výkonu. Při vyhodnocování testů byly registrovány správné odpovědi a taktéž chybné. Mezi chybné odpovědi se řadily chybně označené symboly a opomenuté neoznačené symboly.

Tabulka č. 3 – Průměrné časy vyplňování testů a počet chyb chronotyp ranní typ

večerní typ

test

průměrný čas (min.)

průměrný minimum maximum počet chyb minimum maximum

ráno

9:15

6:02

14:32

8

0

24

večer

11:56

7:12

18:13

15

1

32

ráno

13:10

6:54

19:10

17

3

48

večer

8:36

5:50

14:19

6

2

26

7.3 SUBJEKTIVNÍ ŠKÁLA AKTIVACE Subjektivní škála aktivace obsahovala pět bipolárních tvrzení o momentálním psychickém stavu. Jde o nesložitý metodický nástroj, na kterém respondent zaznamená svůj aktuální 30

duševní stav. U každého tvrzení je stupnice s rozsahem 11 bodů. Tato škála zjišťuje vlastní subjektivní hodnocení momentální aktivace zkoumaných osob. Podoba subjektivní škály aktivace je uvedena v příloze č. 3.

Sebehodnotící škály se v souvislosti se sledováním biologických rytmů zaměřují na charakteristiky bdělosti, aktivity, únavy a ospalosti. Mezi používané metody patří např. Stanfordská škála ospalosti nebo modifikovaná Vizuální analogická škála. (Monk, 1991). Subjektivní škála aktivace je zjednodušenou formou obsahující pouze pět výroků, které se týkají únavy.

Jednotlivá tvrzení jsou záměrně předložena nepravidelně, tudíž bylo třeba tři bodová hodnocení převrátit. Na základě toho může respondent získat od 6 do 55 bodů, kdy se směrem k šesti bodům zvyšuje stav únavy, ospalosti a vyčerpanosti a směrem k šedesáti šesti bodům stav dostatku energie, odpočatosti a aktivity. Pokud by jedinec zaškrtl u každé odpovědi vždy neutrální hodnotu, dosáhl by 30 bodů. Předpokladem tedy bylo, aby ve své rytmické aktivní fázi získal více než 30 bodů a v rytmické fázi útlumu méně než 30 bodů. Pro zařazení respondenta do vzorku byly stanoveny limity 6 – 20 a 40 – 55.

Tabulka č. 4 - Průměrný počet získaných bodů, směrodatné odchylky, minima a maxima po vyplnění Subjektivní škály aktivace cirkadiánní fáze

průměrný počet bodů

SD

aktivity

48,2

2,7

40

52

útlumu

16,4

2,2

8

20

minimum maximum

7.4 TEST BAREV Volba konkrétních barev a odstínů byla vzhledem k různorodosti předchozích výzkumných designů a zaměření mého výzkumu v mé kompetenci. Z výsledků předvýzkumu jsem stanovila jako vhodný počet osm barev, přitom jsem se snažila pokrýt barevný prostor co nejvhodněji.

Při výběru konkrétních barev do barvového testu jsem vycházela z několika předpokladů a zdrojů. Prvním zdrojem byly základní barvy vycházející z Goethova barevného kruhu. 31

Vybrala jsem model RYB (red – yellow – blue), který obsahuje primární barvy - žlutou, červenou a modrou. Jejich mícháním vznikají sekundární barvy oranžová, fialová a zelená. Těchto šest barev jsou zároveň barvami duhy. Výběr primárních barev vychází ze závěrů výzkumů, které uvádějí, že primární barvy jsou obecně oblíbenější než další míchané barevné tóny (Veverková, 2002). Základem výběru barev bylo tedy těchto šest standardních barev z barevného spektra.

Dalším zdrojem při výběru barev byl Lüscherův test barev. Konkrétní odstíny barev pro tento test byly vybírány speciálně pro diagnostiku osobnosti, proto jsem je všechny nepoužila pro svůj barvový test. Využila jsem šedivou a hnědou.

Při stanovení konkrétních odstínů barev jsem vycházela ze základních 16 zobrazovaných html barev a dále z počítačového standardu pro počítačovou zobrazovací techniku VGA. Odstíny barev byly definovány se 100% sytostí v systému RGB v programu Adobe Photoshop CS.

Tabulka č. 5 – RGB charakteristika vybraných barev česky

vzorek

RGB

žlutá

(255,255,0)

oranžová

(255,128,0)

červená

(255,0,0)

modrá

(0,0,128)

fialová

(128,0,128)

zelená

(0,128,0)

hnědá

(128,64,0)

šedá

složky

(128,128,128)

32

Vytvořeny byly barevné čtverce přibližně o hraně 4,5 centimetru, podle vzoru Lüscherova testu barev, stejně tak bylo zvoleno bílé pozadí. Každý barevný čtverec byl vytištěn na samostatném papíře na tiskárně HP Color LaserJet 2605dtn. Seřazení barev v testech za sebou bylo vytvořeno náhodně v různých variantách, kvůli vyloučení vlivu pořadí barev na jejich výběr.

Pokyny pro vyplňování barvového testu byly tyto: „Na následujících 8 stranách je uvedeno 8 barev.U každé barvy je hodnotící škála v rozmezí hodnot 1 – 7, přičemž 1 znamená nejméně a 7 značí nejvíce. Na každou barvu se zaměřte zvlášť a na škále vyznačte, jak vystihuje váš aktuální psychofyziologický (tělesný i psychický) stav, týkající se vaší aktivity a únavy. Nejprve uvažte to, jak se cítíte, zda jste unaveni nebo plní sil, a podle toho zhodnoťte každou barvu vzhledem k tomu, jak symbolizuje a vystihuje váš stav. Snažte se prosím pominout to, které barvy patří celkově k vašim oblíbeným nebo neoblíbeným, nebo které jsou a nejsou v současné době v módě. Hodnoťte uvedené odstíny barev a nepředstavujte si jiné hezčí.“

U každého barevného čtverce byla navíc otázka „Jak symbolizuje a vystihuje tato barva můj aktuální výkonnostní stav?“ a hodnotící škála v rozpětí 1 – 7, kdy 1 znamenalo nejméně a 7 značilo nejvíce.

Na konci jednoho z barvových testů byly statistické otázky týkající se věku, pohlaví, zaměstnání, problémy se spánkem, problémy s barevným vnímáním a místo pro komentáře, poznámky či výhrady. Barvový test je uveden v příloze č. 5.

8. ZPŮSOB ZPRACOVÁNÍ DAT Získaná data byla zpracována v programu SPSS for Windows, verze 12.0. Pro zjištění základních distribucí hodnot ve výzkumném souboru byly použity procedury „frequencies“. Při tvorbě grafů a tabulek byly použity programy MS Excel a MS Word. Pro srovnávání dat v rámci jedné skupiny respondentů byly použity t-testy pro párovaná data. Mezi skupinami ranních a večerních typů se srovnávalo pomocí t-testů pro nezávislé výběry. Nakonec byly vytvořeny korelace mezi volbou barev bivariační analýzou, konkrétně Pearsonovým koefientem a výsledky t-testů ještě doplněny korelací Eta.

33

9. VÝSLEDKY 9.1 CELKOVÉ HODNOTY ZKOUMANÝCH PROMĚNNÝCH A ANALÝZA HYPOTÉZ Před statistickým porovnáním dvou skupin respondentů zde uvádím průměrné hodnoty volby jednotlivých barev. Ty jsou pro přehlednost zaneseny v grafech. Dále jsou uvedeny četnosti voleb každé z barev, tedy kolikrát respondenti zvolili danou hodnotu barvy. Pro připomenutí škála, na které respondenti volili, měla rozsah 1 – 7, kdy 1 znamenalo, že daná barva vystihuje stav respondenta nejméně a 7 nejvíce.

Graf č. 1– Průměrné hodnoty volby barev ranních typů ráno 7 6

5,38

4,97

5

4,60 3,68

4

3,08

3,03

3

2,38

2,08

2 1 0 žlutá

oranžová červená

zelená

fialová

modrá

hnědá

šedivá

Tabulka č. 6 – Četnosti voleb jednotlivých barev, směrodatné odchylky a průměrné hodnoty voleb barev ranních typů ráno žlutá

oranžová červená

fialová

modrá

zelená

hnědá

šedivá

6

3

15

15

1

1

0

1

3

2

0

2

4

12

8

8

8

15

3

1

2

7

9

13

6

10

6

4

9

7

4

13

8

9

3

1

5

9

16

11

1

2

10

2

2

6

10

10

8

2

3

4

2

1

7

10

3

5

0

0

0

0

0

Průměr

5,38

4,97

4,60

3,08

3,03

3,68

2,38

2,08

SD

1,37

1,12

1,65

1,23

1,39

1,49

1,44

1,23

34

Z grafu č. 1 a tabulky č. 6 vyplývá, že respondenti patřící do skupiny ranních typů vybírali ve spojitosti se svým výkonovým stavem ráno nejčastěji barvu žlutou, oranžovou a červenou. Žlutá barva byla hodnocena výrazně nejvíce, volbu u žluté v rozmezí škály 1 – 3 provedli pouze dva respondenti. Naopak obě extrémní hodnoty 6 a 7 volila polovina respondentů. Nejméně na škále byla vybírána šedivá a hnědá barva. Hodnoty směrodatných odchylek ukazují, že respondenti volili jednotlivé barvy poměrně konzistentně, tedy nelišili se od sebe příliš ve svých volbách.

Graf č. 2 – Průměrné hodnoty volby barev ranních typů večer 7 6

5,58

5,08

5

4,58 4,43 3,85

4

2,68

3

2,60

2,25

2 1 0 modrá

zelená

fialová

šedivá

hnědá

oranžová červená

žlutá

Tabulka č. 7 – Četnosti voleb jednotlivých barev, směrodatné odchylky a průměrné hodnoty voleb barev ranních typů večer žlutá

oranžová červená

fialová

modrá

zelená

hnědá

šedivá

1

14

5

6

2

0

0

2

4

2

11

12

11

0

0

1

8

3

3

9

18

16

3

2

2

7

3

4

4

3

7

13

4

7

7

7

5

1

1

0

13

12

17

11

10

6

1

0

0

8

13

9

3

11

7

0

1

0

1

9

4

2

2

Průměr

2,25

2,68

2,60

4,58

5,58

5,08

3,85

4,43

SD

1,26

1,41

0,96

1,26

1,11

1,12

1,58

1,72

Z hodnocení barev večer u respondentů ranního typu vyplývá upřednostňování modré barvy, za ní následuje zelená a fialová. Naopak v ranní volbě vysoce hodnocené žlutá, oranžová

35

a červená jsou nyní na opačném konci. Směrodatné odchylky jsou opět poměrně nízké, největší rozdíly mezi volbami respondentů jsou vidět u barvy šedivé a hnědé.

H1 a: Respondenti patřící do skupiny ranních chronotypů volí ráno k vyjádření svého stavu jiné barvy než večer. Pro testování první hypotézy byly srovnány ranní a večerní volba barev u ranních chronotypů. Byl použit t-test pro párovaná data, který je určen k porovnání průměrů dvou proměnných v jedné skupině. Výsledky t-testu jsou popsány v tabulce č. 8.

Tabulka č. 8 – Výsledky t-testu pro párovaná data volby barev u ranních typů ráno a večer Párové rozdíly 95% Interval spolehlivosti rozdílu

Průměrný Směrodatná rozdíl odchylka spodní

horní

t

df

Sig. (2stranná)

pár 1

žlutá

3,13

2,07

2,46

3,79

9,60

39

0,01

pár 2

oranžová

2,30

1,70

1,76

2,84

8,57

39

0,01

pár 3

červená

2,00

1,85

1,41

2,59

6,83

39

0,01

pár 4

fialová

-1,50

1,75

-2,06

-0,94

-5,41

39

0,01

pár 5

modrá

-2,56

1,84

-3,14

-1,96

-8,78

39

0,01

pár 6

zelená

-1,40

2,02

-2,05

-0,75

-4,38

39

0,01

pár 7

hnědá

-1,48

2,11

-2,15

-0,8

-4,42

39

0,01

pár 8

šedivá

-2,35

2,01

-2,93

-1,71

-7,41

39

0,01

U všech barev je rozdíl mezi volbami respondentů ráno a večer statisticky významný na 1% hladině (p = 0,01). Hypotéza tedy byla potvrzena. Žlutá, oranžová a červená barva získaly vyšší hodnotu ráno, ostatní barvy naopak večer. Všechny rozdíly jsou poměrně vysoké, nejvýraznější je rozdíl u žluté barvy a dále výrazně vyšší hodnoty ráno získaly oranžová a červená a naopak výrazně vyšší hodnoty večer barva modrá a šedivá.

V následujících tabulkách a grafech jsou uvedeny hodnoty výběrů barev respondentů ze skupiny večerních chronotypů. Ti volili ráno nejvíce šedivou jako barvu, která vystihuje jejich stav. Následovala modrá a zelená se stejnými průměrnými hodnotami. Na posledních místech byly oranžová, žlutá a červená.

36

Graf č. 3 – Průměrné hodnoty volby barev večerních typů ráno 7 6

5,31 5

4,78

4,78 3,97

4

3,41

3

2,50

2,22

2,16

žlutá

červená

2 1 0 šedivá

modrá

zelená

hnědá

fialová

oranžová

Hodnoty směrodatných odchylek ukazují, že respondenti opět volili jednotlivé barvy poměrně konzistentně, nejméně se odlišovaly volby oranžové barvy, nejvíce u zelené barvy.

Tabulka č. 9 – Četnosti voleb jednotlivých barev, směrodatné odchylky a průměrné hodnoty voleb barev večerních typů ráno žlutá

oranžová červená

fialová

modrá

zelená

hnědá

šedivá

1

10

3

10

3

0

0

1

0

2

11

14

12

5

2

1

0

1

3

6

12

5

7

4

9

10

3

4

4

2

5

12

8

3

12

5

5

1

1

0

3

8

8

7

6

6

0

0

0

2

5

5

1

10

7

0

0

0

0

5

6

1

7

Průměr

2,22

2,50

2,16

3,41

4,78

4,78

3,97

5,31

SD

1,13

0,88

1,05

1,32

1,45

1,56

1,12

1,40

37

Večerní typy ve volbě barev večer jednoznačně upřednostnily červenou barvu, průměrná hodnota 5,75 je zároveň nejvyšší ze všech čtyř voleb barev, které respondenti v rámci výzkumu provedli. Naopak hnědá s průměrnou hodnotou 1,88 je ze všech učiněných voleb volbou s nejnižší průměrnou hodnotou. Po červené barvě následuje oranžová a modrá. Hnědá a šedivá barva vyskytující se na konci hodnocení mají v tomto výběru nejnižší směrodatné odchylky. Naopak respondenti se nejvíce odchylovali při volbě modré barvy, která má vyšší směrodatnou odchylku, a to 2,33.

Graf č. 4 – Průměrné hodnoty volby barev večerních typů večer 7 6

5,75 5,38

5

4,31

3,94

4

3,31

2,84

3

2,34 1,88

2 1 0 červená oranžová

modrá

žlutá

zelená

fialová

šedivá

hnědá

Tabulka č. 10 – Četnosti voleb jednotlivých barev, směrodatné odchylky a průměrné hodnoty voleb barev večerních typů večer žlutá

oranžová červená

fialová

modrá

zelená

hnědá

šedivá

1

0

0

0

5

6

1

13

7

2

4

0

1

8

6

9

10

11

3

9

1

0

9

0

8

9

10

4

8

7

5

7

0

7

0

4

5

8

9

6

3

7

7

0

0

6

2

9

8

0

6

0

0

0

7

1

6

12

0

7

0

0

0

Průměr

3,94

5,38

5,75

2,84

4,31

3,31

1,88

2,34

SD

1,27

1,13

1,30

1,22

2,33

1,20

0,83

0,97

38

H1 b: Respondenti patřící do skupiny večerních chronotypů volí ráno k vyjádření svého stavu jiné barvy než večer.

Statisticky významné rozdíly mezi ranní a večerní volbou barev večerních chronotypů se vyskytly u žluté, oranžové, červené, zelené, hnědé a šedivé na 1 % hladině významnosti. U prvních tří zmíněných barev je vyšší hodnota voleb večer a u zbylých tří barev ráno. Respondenti statisticky významně upřednostňovali volbu fialové barvy ráno, zde na hranici 5 % hladiny významnosti. Rozdíl ve volbě modré barvy ráno a večer nebyl statisticky významný. Hypotéza se tedy potvrdila u všech barev kromě modré. Tabulka č. 11 – Výsledky t-testu pro párovaná data volby barev u večerních typů ráno a večer Párové rozdíly 95% Interval spolehlivosti rozdílu

Průměrný Směrodatná rozdíl odchylka spodní

horní

t

df

Sig. (2stranná)

pár 1

žlutá

1,72

1,80

1,07

2,37

5,40

31

0,01

pár 2

oranžová

2,88

1,64

2,28

3,47

9,91

31

0,01

pár 3

červená

3,59

1,76

2,95

4,23

11,45

31

0,01

pár 4

fialová

-0,56

1,52

-1,11

-0,01

-2,09

31

0,05

pár 5

modrá

-0,47

2,63

-1,42

0,48

-1,01

31

0,32

pár 6

zelená

-1,47

1,81

-2,12

-0,82

-4,58

31

0,01

pár 7

hnědá

-2,09

1,40

-2,60

-1,59

-8,46

31

0,01

pár 8

šedivá

-2,97

2,09

-3,72

-2,22

-8,05

31

0,01

9.2 SROVNÁVÁNÍ SKUPIN Pro srovnávání mezi skupinami ranních a večerních typů jsem použila t-test pro dva nezávislé výběry zároveň s Levenovým testem shodnosti rozptylů, který udával, zda použít modifikaci t-testu pro nestejné rozptyly či nikoliv.

H2 a: Při volbě provedené ráno se budou skupiny respondentů ranních a večerních chronotypů lišit ve svém hodnocení barev.

Statisticky významné rozdíly mezi volbou ranních a večerních chronotypů ráno se vyskytly u všech barev kromě fialové. Hypotéza je tedy potvrzena u všech barev kromě fialové. Nejvyšší rozdíly byly mezi volbami žluté, oranžové a červené, a to na 1% hladině významnosti. Tyto 39

barvy hodnotili respondenti ranního chronotypu jako ty, které nejvíce vystihují jejich stav. Zbylé barvy (kromě fialové) více vystihovaly stav respondentů večerních chronotypů, výrazně více volili tito respondenti šedivou barvu.

Tabulka č. 12 – Výsledky t-testu pro nezávislé výběry u ranních a večerních typů při volbě barev ráno

Průměrný Std. chyba rozdíl rozdílu

95% Interval spolehlivosti rozdílu spodní

horní

t

df

Sig. (2stranná)

žlutá

3,16

0,30

2,56

3,76

10,48

70,00

0,01

oranžová

2,48

0,25

1,97

2,98

9,83

70,00

0,01

červená

2,44

0,32

1,81

3,08

7,65

66,99

0,01

fialová

-0,33

0,30

-0,93

0,27

-1,10

70,00

0,27

modrá

-1,76

0,34

-2,43

-1,09

-5,23

70,00

0,01

zelená

-1,11

0,36

-1,83

-0,39

-3,06

70,00

0,01

hnědá

-1,59

0,30

-2,20

-0,99

-5,27

69,95

0,03

šedivá

-3,24

0,31

-3,86

-2,62

-10,44

70,00

0,01

H2 b: Při volbě provedené večer se budou skupiny respondentů ranních a večerních chronotypů lišit ve svém hodnocení barev.

Stejná hypotéza je testována také u večerních voleb barev u ranních a večerních chronotypů. Respondenti večerního chronotypu statisticky významněji upřednostňovali žlutou, oranžovou a červenou jako barvy vystihující jejich stav večer. Ostatní barvy naopak statisticky významněji upřednostňovaly ranní typy. Všechny rozdíly jsou významné na 1% hladině, nejvíce dominuje rozdíl ve volbě červené barvy.

Tabulka č. 13 – Výsledky t-testu pro nezávislé výběry u ranních a večerních typů při volbě barev večer

Průměrný Std. chyba rozdíl rozdílu

95% Interval spolehlivosti rozdílu spodní

horní

t

df

Sig. (2stranná)

žlutá

-1,69

0,30

-2,28

-1,09

-5,64

70,00

0,01

oranžová

-2,70

0,27

-3,24

-2,16

-10,02

70,00

0,01

červená

-3,15

0,27

-3,68

-2,62

-11,87

70,00

0,01

fialová

1,73

0,29

1,14

2,32

5,88

70,00

0,01

modrá

1,26

0,45

0,36

2,17

2,82

42,07

0,01

zelená

1,76

0,27

1,22

2,31

6,42

70,00

0,01

hnědá

1,98

0,29

1,40

2,55

6,82

61,51

0,01

šedivá

2,08

0,32

1,44

2,72

6,46

63,51

0,01

40

Dodatečná výzkumná otázka: Existují rozdíly mezi skupinou ranních a večerních chronotypů při volbě barev v jejich aktivní rytmické fázi a fázi útlumu?

Pro doplnění testování druhé hypotézy byl rovněž testován rozdíl mezi volbami ranních typů ráno a večerních typů večer (tedy v předpokládaných aktivnějších fázích). Zde by na základě hypotézy tedy spíše neměl žádný rozdíl existovat. Statisticky významné rozdíly nejsou u oranžové, fialové, zelené, hnědé a šedivé barvy. Statisticky významně se respondenti lišili ve volbě žluté, červené a modré barvy. Rozdíly však fakticky nejsou příliš vysoké, nejvyšší rozdíl činí 1,44 u žluté barvy. Tabulka č. 14 – Výsledky t-testu pro nezávislé výběry u ranních a večerních typů při volbě barev v aktivnější rytmické fázi

Průměrný Std. Chyba rozdíl rozdílu

95% Interval spolehlivosti rozdílu spodní

horní

t

df

Sig. (2stranná)

žlutá

1,44

0,31

0,81

2,07

4,57

70,00

0,01

oranžová

-0,40

0,28

-0,95

0,15

-1,45

70,00

0,15

červená

-1,15

0,36

-1,86

-0,44

-3,23

70,00

0,01

fialová

0,23

0,29

-0,35

0,81

0,80

70,00

0,43

modrá

-1,29

0,47

-2,23

-0,35

-2,76

47,94

0,01

zelená

0,36

0,33

-0,29

1,01

1,11

70,00

0,27

hnědá

0,50

0,27

-0,04

1,04

1,84

64,20

0,07

šedivá

-0,27

0,27

-0,80

0,26

-1,01

70,00

0,32

41

Stejně tak byly testovány rozdíly ve volbě barev ve fázi nižší aktivity u obou skupin respondentů, tedy u ranních chronotypů večer a u večerních ráno. Statisticky významné rozdíly nejsou u žluté, oranžové, červené, zelené a hnědé barvy. Statisticky významně se respondenti lišili ve volbě fialové, modré a šedivé barvy. Rozdíly však opět nejsou příliš vysoké, nejvyšší rozdíl činí 1,17 u fialové barvy. Tabulka č. 15 – Výsledky t-testu pro nezávislé výběry u ranních a večerních typů při volbě barev v rytmické fázi útlumu 95% Interval Průměrný Std. Chyba spolehlivosti rozdílu rozdíl rozdílu spodní horní

t

df

Sig. (2stranná)

žlutá

0,03

0,28

-0,54

0,60

0,11

70,00

0,91

oranžová

0,18

0,25

-0,31

0,66

0,71

70,00

0,48

červená

0,44

0,24

-0,03

0,92

1,87

70,00

0,07

fialová

1,17

0,30

0,56

1,78

3,84

70,00

0,01

modrá

0,79

0,30

0,19

1,40

2,63

70,00

0,01

zelená

0,29

0,33

-0,36

0,95

0,90

54,41

0,37

hnědá

-0,12

0,32

-0,75

0,52

-0,37

69,12

0,71

šedivá

-0,89

0,38

-1,64

-0,14

-2,36

70,00

0,02

42

9.3 DOPLŇUJÍCÍ ANALÝZA Pro doplnění nad rámec hypotéz byla provedena Pearsonova korelace mezi ohodnocením jednotlivých barev v rámci jedné každé z voleb, které respondenti dělali. V následující tabulce jsou uvedeny korelace u ranních chronotypů při výběru barev ráno. Statisticky významné souvislosti existují při volbě červené a žluté, červené a oranžové. Pokud respondent ohodnotil více červenou barvu, v souvislosti s tím hodnotil více i žlutou a oranžovou. Dále také pokud respondent níže ohodnotil hnědou, hodnotil níže také šedivou, modrou a fialovou. Naopak pokud respondentův stav více vystihovala žlutá barva, méně jej vystihovala fialová, modrá, zelená, hnědá a šedivá. Dále je možné sledovat záporné korelace oranžové a hnědé a červené s fialovou, hnědou a šedivou. Korelace uvedené v tabulce č. 16 jsou středně silné.

Tabulka č. 16 – Tabulka vzájemných korelací výběru barev ranních typů ráno žlutá oranžová červená fialová žlutá

zelená hnědá

šedivá

0,24

0,34 (*)

-0,43 (**)

-0,36 (*)

-0,33 (*)

-0,36 (*)

-0,32 (*)

0,13

0,03

0,01

0,02

0,04

0,02

0,04

0,45 (**)

-0,21

-0,11

0,01

-0,32 (*)

-0,30

0,01

0,19

0,50

0,95

0,04

0,06

-0,47 (**)

-0,28

-0,02

-0,33 (*)

-0,40 (**)

0,01

0,08

0,89

0,03

0,01

Pears.

0,27

0,15

0,32 (*)

0,20

Sig.

0,09

0,34

0,05

0,22

Pears.

0,26

0,37 (*)

0,27

Sig.

0,10

0,02

0,09

Pears.

-0,01

-0,10

Sig.

0,99

0,55

Pears. Sig.

modrá

hnědá

Sig.

Sig.

fialová

zelená

Pears.

oranžová Pears. červená

modrá

0,49 (**)

Pears.

0,01

Sig.

šedivá

Pears. Sig. Pozn. Pears: Pearsonovo R, Sig: Sig. (2-stranná)

V následující tabulce jsou uvedeny korelace u ranních chronotypů při výběru barev večer. Pokud respondent ohodnotil méně červenou barvu, v souvislosti s tím hodnotil méně i oranžovou. Pokud více hodnotil modrou, tak také zelenou a fialovou. Pokud přisoudil menší hodnotu žluté, vyšší hodnotu získaly modrá a zelená. Záporná korelace je také mezi červenou a zelenou barvou. Korelace jsou středně silné.

43

Tabulka č. 17 – Tabulka vzájemných korelací výběru barev ranních typů večer žlutá oranžová červená fialová žlutá

Pears. Sig.

0,04 0,81

oranžová Pears.

zelená

-0,27 0,09

-0,35 (*)

-0,40 (*)

0,03

0,32 (*)

-0,01

0,03

0,04

Sig.

červená

modrá

0,21 0,19

Pears. Sig.

fialová

-0,20 0,21

-0,08

0,01

0,12

0,95

0,85

0,62

1,00

0,45

-0,26 0,10

-0,50 (**) 0,01

-0,04 0,80

-0,03 0,83

0,47 (**)

0,19

0,23

0,19

Pears.

0,01

Pears. Sig.

zelená

0,01

-0,06 0,72

-0,15 0,37

Sig.

modrá

0,25

0,16

0,24

0,40 (*)

-0,07

0,30

0,01

0,68

0,06

0,28 0,08

0,02 0,89

Pears. Sig.

hnědá

hnědá šedivá

0,17 0,31

Pears. Sig.

šedivá

Pears. Sig. Pozn. Pears: Pearsonovo R, Sig: Sig. (2-stranná)

U ranní volby večerních typů velmi silně souvisí volba oranžové a žluté barvy, tato korelace je poměrně vysoká (0,70). Čím méně respondenti volili oranžovou barvu, tím více preferovali modrou. Záporná korelace je také u hnědé a červené barvy, překvapivě vzhledem k celkovým průměrům je záporná korelace u šedivé a modré barvy. Pokud šedivá barva vystihovala respondentův stav více, pak také hnědá, méně jej vystihovala červená. Kladná korelace je také mezi modrou a zelenou barvou. Tabulka č. 18 – Tabulka vzájemných korelací výběru barev večerních typů ráno žlutá oranžová červená žlutá

Pears. Sig.

oranžová Pears. Sig.

červená

Pears. Sig.

fialová

Pears. Sig.

modrá

Pears. Sig.

zelená

0,70 (**) 0,01

fialová

modrá

zelená

hnědá

šedivá

0,30 0,10

0,05 0,80

-0,21 0,26

-0,28 0,12

-0,02 0,91

-0,04 0,81

0,23 0,21

0,18 0,32

-0,39 (*) 0,03

-0,27 0,13

-0,25 0,18

-0,03 0,89

-0,21 0,25

0,11 0,56

0,00 0,99

-0,38 (*)

-0,52 (**)

0,03

0,00

-0,09 0,64

0,01 0,94

0,12 0,52

0,10 0,57

0,43 (*)

-0,06 0,73

-0,39 (*)

-0,15 0,41

-0,26 0,15

0,01

Pears. Sig.

hnědá

0,56 (**)

Pears.

0,01

Sig.

šedivá

0,03

Pears. Sig. Pozn. Pears: Pearsonovo R, Sig: Sig. (2-stranná)

44

U večerní volby večerních typů je nesilnější korelace mezi volbou červené a oranžové barvy. Ostatní korelace jsou záporné. Pokud respondenti více volili červenou barvu, méně šedivou a fialovou. Šedivou barvu taktéž méně hodnotili při vyšším hodnocení oranžové. Korelace se vyskytuje také u zelené a fialové barvy.

Tabulka č. 19 – Tabulka vzájemných korelací výběru barev večerních typů večer žlutá oranžová žlutá

Pears. Sig.

oranžová Pears. Sig.

červená

Pears. Sig.

fialová

Pears. Sig.

modrá

-0,12 0,52

červená

fialová

modrá

zelená

hnědá

šedivá

-0,03 0,87

0,16 0,38

-0,22 0,22

-0,03 0,87

0,15 0,43

0,02 0,92

0,57 (**)

-0,24 0,19

0,06 0,73

-0,28 0,12

0,05 0,78

-0,36 (*)

-0,37 (*)

0,27 0,13

0,05 0,78

0,21 0,25

-0,37 (*)

-0,10 0,60

-0,40 (*) 0,02

0,20 0,27

0,13 0,48

0,22 0,23

0,30 0,09

-0,08 0,67

0,17 0,36

-0,18 0,33

0,01

0,04

Pears. Sig.

zelená

Pears. Sig.

hnědá

0,04

-0,06 0,72

Pears. Sig.

šedivá

0,04

Pears. Sig. Pozn. Pears: Pearsonovo R, Sig: Sig. (2-stranná)

45

Vedle t-testů je ještě navíc zjišťována síla vztahu mezi volbou barvy a příslušnosti k danému chronotypu. Tedy jak silně spolu souvisí to, zda je člověk ranní či večerní typ, a to, jakou barvu volí ráno a večer. Proměnná „typ“ je dichotomická a těžko vytváří korelaci, nicméně volím koeficient Eta, který je pro tento typ korelace doporučován. Tento koeficient ovšem neukazuje směr vztahu. Ten lze vyvodit z ostatních dat. Pearsonův Chí-kvadrát opět ukazuje statistické souvislosti mezi volbou barvy a chronotypem.

Korelace doplňují informace o rozdílech voleb z t-testů a ukazují, že existuje silný vztah mezi tím, k jakému chronotypu respondent patřil a jak hodnotil jednotlivé barvy. Tedy kromě těch barev mezi kterými nevyšly statisticky významné rozdíly, což je fialová v ranní volbě. Vysoké korelace jsou zachyceny mezi chronotypem a žlutou, oranžovou a šedivou barvou v ranních volbách a oranžovou a červenou ve večerních volbách (>0,7).

Tabulka č. 20 – Pearsonův Chí-kvadrát a Eta Pearsonův Chí- kvadrát Asymp. Sig. (2-stranná) ráno žlutá oranžová červená fialová modrá zelená hnědá šedivá večer žlutá oranžová červená fialová modrá zelená hnědá šedivá

Eta

49,99 47,86 35,36 3,33 22,86 17,71 29,23 46,97

0,01 0,01 0,01 0,65 0,01 0,01 0,01 0,01

0,78 0,76 0,66 0,13 0,53 0,34 0,52 0,78

24,80 52,54 56,48 28,80 21,52 27,62 31,03 32,49

0,01 0,01 0,01 0,01 0,01 0,01 0,01 0,01

0,56 0,77 0,82 0,57 0,34 0,61 0,61 0,59

46

10. DISKUSE V následující části práce se pokusím shrnout a interpretovat získané výsledky výzkumu. Na základě rozdělení zkoumaných osob do jasně definovaných skupin byly provedeným výzkumem tyto hypotézy potvrzeny. Na stanovenou výzkumnou otázku, zda existují rozdíly mezi barvami, které jsou na základě psychofyziologického stavu asociovány se stavem výkonnosti a čilosti, a naopak barvami, které jsou spojovány se stavem útlumu a únavy, lze odpovědět ano. Z širšího pohledu lze dojít k závěru, že lidé k jednotlivým barvám přisuzují určité vlastnosti, tudíž existují psychické obsahy patřící jednotlivým barvám.

Výsledky, které jsou prezentované v předchozí kapitole, převážně potvrdily stanovené hypotézy. Pomocí statistického zpracování bylo zjištěno, že některé rozdíly hodnot mezi volbou barev a psychofyzickým stavem respondentů byly statisticky významné. Vztah mezi asociovanými barvami a stavem respondentů byl s ohledem na psychologický výzkum poměrně výrazný.

Na základě poznatků z chronopsychologie a určení pomocí kompozitní škály ranních a večerních typů bylo předpokladem, že respondenti ze skupiny ranních chronotypů jsou ráno čilí, připraveni k činnosti, bdělí, aktivní, plní sil, nepociťují únavu, jsou vyspalí, soustředění a nepociťují únavu. Naopak večer cítí únavu, ospalost, nejsou příliš soustředění, jsou v klidovém stavu, pasivnější, mají nižší úroveň aktivace, jejich pozornost je snížena. U večerních chronotypů byl předpokládaný stav vyšší aktivace večer a stav útlumu ráno, tedy naopak.

Ranní volba respondentů patřících do skupiny ranních chronotypů byla pokládána za stav vyšší úrovně aktivace. Barva, která nejvíce vystihovala tento stav, byla žlutá. Na základě uvedených zdrojů (Schaie 1961, Madden, Hewett a Roth, 2000, Williamson, 2001) je nejčastěji považována za nejaktivnější barvu červená. Ta skončila v této volbě až na třetím místě. Na druhém místě se v hodnocení umístila barva oranžová. Celkově se vysoké hodnocení těchto tří teplých barev shoduje s výsledky uvedených výzkumů. Naopak za nejníže hodnocené barvy, tedy barvy nejméně vystihující stav respondentů, byly označeny šedivá a hnědá. Zelená a modrá barva, které jsou nejčastěji označovány jako barvy vyjadřující stav klidu a neaktivity, se umístily na čtvrtém a šestém místě.

47

Aktivnější stav doprovázel také večerní volbu respondentů patřících do skupiny večerních chronotypů. Nejvíce hodnocená barva v této volbě byla červená, ta tedy potvrdila svůj význam aktivity na základě uvedených výzkumů. Následovala opět na druhém místě oranžová. Takovéhle pořadí odpovídá i Lüscherově symbolice, ve které je za nejaktivnější považována jeho červenooranžová barva. Přisuzuje jí významy výbojnosti, impulsů k akci, hybné síly. Ve volbě večerních typů byla teplá žlutá barva odsunuta na čtvrté místo studenou modrou. Modrá barva byla spojována se vzrušením a stimulací ve výzkumu Schaieho (1961), tudíž tento výsledek není zcela překvapivým zjištěním. Nejníže hodnocené barvy jsou opět hnědá a šedivá, jen u večerních typů si prohodily poslední a předposlední pozici.

Příčiny, které vedly skupinu ranních chronotypů k upřednostnění žluté barvy a naopak skupinu večerních chronotypů k preferenci červené, jsou z důvodu kvantitativního provedení výzkumu neznámé a pouze na úrovni spekulací. Stejně tak třetí pozice modré barvy je zajímavým výsledkem. Pokud bychom uvažovali o možných asociacích s tím spojených, nabízí se například velmi častá asociace žluté se sluncem, které může značit ráno, začátek dne, jenž je pro ranní typy symbolem vstávání a aktivity. Upřednostnění modré večerními typy je doprovázeno vysokou rozporuplností ve volbách jednotlivých respondentů. Jedni ji hodnotili jako velmi vysoce vystihující jejich stav, druzí naopak jako velmi málo, bez neutrálních hodnot. Modrá barva může být taktéž asociována s nocí, tmou, pro jedny spojena s jejich noční aktivitou, pro druhé symbolem spánku.

Večerní volba respondentů patřících do skupiny ranních chronotypů byla charakterizována stavem nižší aktivační úrovně. Při tomto hodnocení barev byla jasně upřednostněna modrá barva, po ní následovala zelená, což potvrdilo stanovené hypotézy. Modrá barva je v uvedených výzkumech a symbolice barev nejčastěji symbolem klidu, pasivity, útlumu. Naopak nejníže hodnocené barvy byly žlutá, červená a oranžová, tedy nejvýše hodnocené barvy volby aktivní fáze.

Klidovou fází rytmu byla doprovázena také ranní volba barev večerních chronotypů. V tomto hodnocení barev jednoznačně označili respondenti šedivou barvu jako tu, která nejvíce vystihuje jejich stav. Za nimi následovaly se stejnými průměrnými hodnotami modrá a zelená. Nejméně hodnocené byly červená, žlutá a oranžová barva. Důvody upřednostnění šedivé barvy je nutné opět doprovodit poznámkou o kvantitativní formě výzkumu s neznámými 48

příčinami hodnocení barev. Jisté vysvětlení může přinést nepříjemné ranní vstávání, kterým je večerní chronotyp doprovázen a které šedivá barva může značit.

Při volbách ranních i večerních typů by se teoreticky dalo předpokládat, že ranní a večerní volba u každé skupiny respondentů zvlášť se budou v pořadí barev zrcadlově lišit. K tomu dochází především u obou skupin při volbě žluté, oranžové a červené barvy. V obou méně aktivních fázích rytmu se vyskytuje na posledním místě hodnocení barva, která v aktivní fázi zaujímá místo první. U ranních typů je to žlutá a u večerních červená, tyto barvy tedy jasně zastupují dva protikladné póly. U ostatních barev není podobná tendence viditelná. Ještě hodnocení šedivé barvy večerními typy vykazuje podobný směr, v méně aktivní fázi rytmu byla barva vyhodnocena jako nejvíce vystihující stav respondentů, v aktivní fázi zaujala předposlední místo.

Dá se shrnout, že žlutá, oranžová a červená vystupovaly při hodnocení jako skupina aktivních barev dohromady. Při hodnocení mají ve všech volbách velmi podobné výsledky. Hnědá a šedivá barva spolu vystupovaly ve dvojici při volbě aktivních barev na opačném konci, tedy jako barvy, které byly hodnoceny jako nejméně vystihující aktivní stav respondentů. Při hodnocení barev v méně aktivní fázi rytmu respondentů se hnědá barva dostávala do středu, tudíž nekopírovala svoji jasnou pozici. U těchto voleb se také dostávaly do vzájemných protikladů komplementární barvy, jako zelená a červená a modrá a oranžová, což nenastalo u aktivních voleb barev, čili ranních typů ráno a večerních typů večer. Nejvíce indiferentní pozici získala barva fialová, především u skupiny večerních chronotypů.

Při výzkumu jsem se zaměřila na velmi úzké téma, pouze na dvě dimenze asociací barev „aktivitu a pasivitu“. Při asociování vztahu k barvě byly tyto dimenze každému respondentovi aktuálně přítomné, respondent se nacházel ve stavu, který hodnotil a ke kterému vztahoval jednotlivé barvy. Uvedené výzkumy asociací barev většinou pracují s větším počtem dimenzí, kdy zkoumané osoby vybírají barvy, které podle nich tyto dimenze vystihují. V rámci jednoho výzkumu je tak zjištěno mnohem širší spektrum informací a významů.

Nevýhodou tohoto výzkumu je poměrně malá efektivita vytěžených informací ve srovnání s množstvím uplatněných metod před provedením samotného barvového testu. I přesto jsem dala této formě přednost, protože považuji za důležité spojovat barvy přímo s danými pocity, stavy a situacemi, ve kterých se jedinec nachází, společně s vizuálním kontaktem s barvou. 49

K hodnocení barev jsem nepoužila žádnou standardizovanou metodu, ale rozhodla se pro využití hodnotící škály pro každou barvu zvlášť. Důvodem bylo vyloučení nucené volby, která je kupříkladu u Lüscherova testu. U tohoto způsobu volby barev, kdy je respondent nucen řadit barvy od nejoblíbenější po tu nejméně oblíbenou, se vyskytují interpretační problémy s barvami, které zaujímají poslední místa. Díky použitým škálám mohli respondenti jasně vyjádřit a ohodnotit každou barvu zvlášť, což mělo podle mého názoru pro tento výzkum vyšší vypovídající hodnotu.

Z kvantitativní formy výzkumu vyplývají značná omezení. Na základě pouhého zaškrtnutí políčka u škály není znám důvod upřednostnění určité barvy, každý respondent tak může asociovat barvu jiným způsobem a výzkumníkovi zůstávají jeho důvody zahaleny. Ke zjištění příčin by pomohl kvalitativní výzkum nebo například jen rozšíření původního výzkumu o komentáře, ve kterých by respondent vysvětlil proč hodnotí danou barvu takovýmto způsobem. Otázkou však zůstává, jestli jsou respondenti schopni svoji volbu a asociaci vysvětlit a zdůvodnit, nebo pouze volí na základě citu, předchozích zkušeností či jiných vlivů.

V souvislosti s asociacemi barev je třeba brát v úvahu vliv osobních zkušeností dotazovaných osob, stejně tak obecný vliv prostředí a především předchozí vliv a působení barev. Asociace mohou být tvořeny na základě sdíleného vědění základních poznatků z psychologie barev. Studie asociací barev přinášejí zásadní otázky. Vyplývají asociace barev z předešlé (nevědomé) zkušenosti, kterou lidé získávají z přímého fyziologického působení barev? Pokud by barvy působily univerzálně, jak uvádí například Lüscher (1997) na každého stejným způsobem, i asociace by pak měly být univerzálně platné pro všechny. Výzkum asociací barev by tudíž měl být z tohoto pohledu provázaný s výzkumem fyziologického působení barev.

Výzkum celkově proběhl bez závažných problémů. Nejnáročnější bylo získat ochotné respondenty do výzkumného vzorku, spíše převažovala neochota se výzkumu zúčastnit, nejčastěji zdůvodňovaná nedostatkem času. To, že se výzkumu zúčastnili jen ti lidé, kteří projevili zájem může mít vliv získaná data. Nepřítomnost kontrolora při administrací testů může být považována za největší slabinu provedené studie. Ponechání respondentů bez kontroly může vést k nedodržení podmínek výzkumu, k čemuž v několika případech také došlo a tito respondenti byli ze vzorku vyřazeni. 50

Při vyplňování testů respondenti uváděli, že pro ně bylo obtížné rozlišit jejich vztah k barvě, tedy to, jak se jim daná barva líbí a hledání asociace k vlastnímu stavu. Někteří respondenti měli problém s malou velikostí zobrazených barevných čtverců. Uváděli, že se museli na barvy dívat z centimetrové blízkosti, aby si uvědomili k jaké barvě mají nejblíže, barvy pak působily intenzivněji.

Tento výzkum může být východiskem, poučením nebo inspirací pro budoucí studie týkající se barev a jejich smyslu v našem životě. Na základě této bakalářské práce byly identifikovány rozdíly nejen v hodnocení barev na základě psychofyziologického stavu, ale také vzhledem k příslušnosti k danému chronotypu. Výzkum tímto směrem může vést k mnoha zajímavým výsledkům.

Pro použití barev v psychodiagnostice mají výzkumy asociací barev mimořádný význam, ověřují a hledají vztahy mezi barvou a psychickým obsahem. Pokud víme, co pro jednotlivce symbolizují jednotlivé barvy, můžeme s barvami manipulovat a využívat je v náš prospěch. Barvy lze používat při různých druzích terapie a léčení, mohou sloužit jako doplnění hlavních diagnostických a terapeutických metod.

Nezanedbatelnou součástí interpretace výsledků je také nutná opatrnost v jejich zobecnění. Je nemožné dělat konečné závěry na základě jednoho experimentu. Kromě toho, stejně jako u naprosté většiny jiných experimentů, je i zde třeba pochybovat o jistotě reprezentativnosti získaných dat vzhledem k výzkumnému vzorku a mnoha dalším proměnným, které mohly výzkum ovlivnit.

51

IV. ZÁVĚR Výzkum této bakalářské práce se zabýval asociací barev. Spojování barev s významem bylo zaměřeno velmi úzce pouze na dimenzi aktivita-útlum. Cílem práce bylo zjistit, které barvy mohou být na základě asociací respondentů označeny jako aktivní a pasivní. V práci jsem se snažila provázat teoretické znalosti a navázat na předešlé výzkumy, ze kterých jsem při přípravě výzkumu a vytváření předpokladů vycházela.

Vytvořila jsem vlastní postup výzkumu, ve kterém jsem se zaměřila při asociování představ na psychofyziologický stav respondentů, ke kterému přímo v daném okamžiku vztahovali význam barev. Tento stav byl určen příslušností zkoumaných osob k rannímu nebo večernímu chronotypu, potvrzen testem pozornosti a vyjádřen subjektivní škálou. Na základě těchto tří metodologicky ověřených prostředků byl vytvořen vzorek respondentů, kteří na škálách hodnotili jednotlivé barvy.

Výsledky výzkumu převážně potvrdily stanovené předpoklady, mezi barvy vyjadřující aktivitu patřily žlutá, oranžová a červená, u respondentů ze skupiny večerních typů také modrá. Mezi barvy vyznačující klid byly řazeny modrá, zelená a šedivá. Nejvíce indiferentní barvou byla fialová. Získané výsledky byly statisticky významné, také se při hodnocení barev vyskytovaly poměrně silné korelace vzhledem k psychologickému zaměření výzkumu.

Námitky týkající se validity výzkumu nelze vyloučit a je třeba je brát v úvahu. Především přítomnost kontrolora při provádění výzkumu by byla vhodná pro další bádání, také rozšíření výzkumného vzorku. Kvantitativní výzkumy týkající se asociace barev neodhalují důvody a příčiny volby barev, proto je v dalších výzkumech vhodné zaměřit se i na kvalitativní metodologicky přesné studie. Pro použití barev jako psychodiagnostické pomůcky mají zvláštní význam především výzkumy asociací, protože jsou zaměřeny na ověření existence vazby mezi barvou a psychickým obsahem. Pokud zjistíme univerzální vzorce psychických významů barev, můžeme s nimi správně manipulovat a využívat je ve svůj prospěch. Zároveň nás však výzkumy barev vedou k otázkám, zda vůbec existují všeobecná pravidla vlivu a působení barev a univerzální psychické obsahy s nimi spojené.

52

V. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Adan, A. (1994). Chronotype and personality factors in the daily consumption of alcohol and psychostimulants. Addiction 89, 455-462.

Anton, M. (2006). Co je to barva?. Česká oční optika 1, 28 – 30.

Birren, F. (1978). Color & human response: aspects of light and color bearing on the reactions of living things and the welfare of human beings. New York: John Wiley & Sons, Ltd.

Brožková, I. (1982). Dobrodružství barvy. Praha: SPN.

Burton, D. (1992). Red, Yellow and Blue: The Historical Origin of Color Systems. Art Education 45, 39 – 44.

Clark, A. (1993). Color Perception (in 3000 Words). A Companion to Cognitive Science, Blackwells. [online]. dostupné 20.4.2008 z

Clark, A. (1984). Physiological Response to Color: A Critical Review. Color Research and Application 9, 29-36.

Color and light. [online]. dostupné 12.4.2008 z

Cutietta, R. A., Haggerty, K. J. (1987). A Comparative Study of Color Association with Music at Various Age Levels. Journal of Research in Music Education 35, 78-91

Daniel, J., Kubalák, M. a kol. (1988). Psychologické aspekty smenovej práce. Bratislava: Práca.

53

De Haro, L., Panda, S. (2006). Systems Biology of Circadian Rhythms: An Outlook. Biol Rhythms 21, 507 – 517.

Dojčar, Z. (2003). Barva. Brno: VUT.

Ferjenčík, J. (2000). Úvod do metodologie psychologického výzkumu. Praha: Portál.

Frieling, H., Auer, X. (1972). Človek-Farba-Priestor. Bratislava: Alfa.

Fukuda, K., Ishihara, K. (1997). Development of human sleep and wakefulness rhythm during the first six months of life: discontinous changes at the 7th and 12th week after birth. Biological Rhythm 28, s. 94 - 103.

Fürst, M. (1997). Psychologie. Olomouc: Votobia.

Hall, W. (2000). Colors matter. Japan Inc. 9, 40 - 41

Hanuš, K. (1969). O barvě. Praha: SPN.

Hill, G. (2004). Moderní psychologie. Praha: Portál.

Hulke, W. A. (1996). Magie barev. Praha: Pragma.

Jewett, M. E., Kronauer, R. E. (1999). Interactive mathematical models of subjective alertness and cognitive throughput in humans. Journal of Biolocigal Rhythms 14, 588 – 597.

Kaiser, P., K. (2008). The Joy of Visual Perception: A Web Book. York University.

Kern, H. a kol. (2006). Přehled psychologie. Praha: Portál.

Kitao, K., Kitao, S. K. (1986). A Study of Color Association Differences Between Americans and Japanese. Human Communication Studies 13, 59 – 75.

54

Knez, I. (2001). Effects of colour of light on non-visual psychological processes. Journal of Environmental Psychology, 21, 201-208.

Leonardo da Vinci. [online]. dostupné 10.4.2008 z

Luckiesh, M. (1916). A Note on Color Preference. The American Journal of Psychology 27, 251-255

Lüscher, M. (1997). Čtyřbarevný člověk. Praha: Ivo Železný.

Lüscher, M. (1991). Test volby barev k hodnocení osobnosti. Bratislava: Psychodiagnostika.

Madden, T. J., Hewett, K., Roth, M., S. (2000). Managing Images in Different Cultures: A Cross-National Study of Color Meanings and Preferences. Journal of International Marketing 8, 90 – 107.

Machač, M. (1971). Psychická zátěž, únava a zotavení. Psychologie v ekonomické praxi 2, 72-79.

Monk, T., H. (1991). Sleep, Sleepiness and Performance. New York: Jonh Wiley & Sons, Ltd.

Morgan, G. A., Goodson F. E., Jones, T. (1975). Age Differences in the Associations between Felt Temperatures and Color Choices. The American Journal of Psychology 88, 125-130.

Nakonečný, M. (1998). Psychologie osobnosti. Praha: Academia.

Nakonečný, M. (2000). Lidské emoce. Praha: Academia.

Nakonečný, M. (2004). Motivace lidského jednání. Praha: Academia.

Nevšímalová, S., Šonka, K. a kol. (1997). Poruchy spánku a bdění. Praha: Maxdorf.

55

Niels Ryberg Finsen [online]. dostupné 19.4.2008 z

Norris, L., Twiss, A., Washburn, M. F. (1911). An Effect of Fatigue on Judgments of the Affective Value of Colors. The American Journal of Psychology 22, 112-114.

Pleskotová, P. (1987). Svět barev. Praha: Albatros.

Plháková, A. (2003). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.

Reprodukce barev. [online]. dostupné 23. 3. 2008 z

Shaie, K., W. (1961). Scaling the Association between Colors and Mood-Tones. The American Journal of Psychology 74, 266 – 273.

Schilling, I. (1999). Symbolická řeč barev. Olomouc: Dobra & Fontána.

Skočovský, K. (2004). Chronopsychologie: výzkum rytmicity v lidském chování a prožívání. Československá psychologie 48, 1, 69-83.

Skočovský, K., Sirotková, H., Čajánková, L., Šmídová, L. (2006). Psychometrické vlastnosti české verze kompozitní škály ranních a večerních typů. Nepublikované výsledky. Smékal, V. (2002). Pozvání do psychologie osobnosti. Brno: Barrister & Principal.

Smith, S.C., Reilly, C., Midkiff, K. (1989). Evaluation of Three Circadian Rhythm Questionnaires With Suggestions for an Improved Measure of Morningness. Journal of Applied Psychology 74, 728 – 738.

Svoboda, M. (1999). Psychologická diagnostika dospělých. Praha: Portál.

Syka, J., Voldřich, L. (1981). Fyziologie a patofyziologie zraku a sluchu. Praha: Avicenum.

56

Veverková, L. (2002) Psychologie barev: Prožívání barev a jejich preference. Československá psychologie 46, 1, 44 – 54.

Wallace, B. (1993) Day persons, night persons, and variability in hypnotic susceptibility. Journal of Personality and Social Psychology 64(5) 827-833.

Webb, W. B. (1994) Sleep as a biological rhythm: A historical review. Sleep 17(2) 188-194.

Williamson, D., M. (2001). Color Symbolism Survey Results. [online]. dostupné 20.4.2008 z

57

VI. SEZNAM PŘÍLOH 1. Kompozitní škála ranních a večerních typů 2. Testy pozornosti 3. Subjektivní škála aktivace 4. Pokyny pro vyplňování barvových testů 5. Barvový test

58

1. KOMPOZITNÍ ŠKÁLA RANNÍCH A VEČERNÍCH TYPŮ Instrukce: Prosím zatrhněte u VŠECH otázek vždy jen JEDNU odpověď, která se na vás nejvíce hodí. Sečtěte body za odpovědi a dolů vyplňte jejich počet.

1.

[5] [4]

C. 22:15-23:30 D. 23:30-1:45

[1] [2]

E. 1:45-3:00

[1]

C. Celkem snadno D. Velmi snadno

[1] [2]

C. Poměrně čilý/(á) D. Velmi čilý/(á)

[1] [2]

C. Poměrně osvěžen(a) D. Velmi osvěžen(a)

[4] [3]

[3] [2]

E. 2:00-3:00

[1]

[4] [3]

C. 15:00-17:00 D. 19:00-21:00

[2] [1]

Jsou „ranní“ a „večerní“ typy lidí. Za jaký typ se vy sám (sama) považujete? A. Jednoznačně „ranní“ typ. B. Poněkud více „ranní“ než „večerní“ typ. C. Poněkud více „večerní než „ranní“ typ. D. Jednoznačně „večerní“ typ.

[4] [3] [2] [1]

10. Kdy byste nejraději vstával(a) (za předpokladu, že máte osmihodinový pracovní den), kdybyste si naprosto svobodně mohl(a) uspořádat svůj čas? A. Před 6.30 [4] B. mezi 6.30-7.30 [3] [3] [4]

[3] [4]

C. mezi 7.30-8.30 D. v 8.30 nebo později

[2] [1]

11. Kdybyste museli vždy vstávat v 6.00, jaké by to pro vás bylo? A. B. C. D.

Velmi obtížné a nepříjemné Spíše obtížné a nepříjemné Trochu nepříjemné, ale žádný velký problém Snadné a nebylo by to nepříjemné

[1] [2] [3] [4]

12. Jak dlouho vám ráno po probuzení z nočního spánku trvá, než se úplně proberete? [3] [4]

Rozhodli jste se, že budete pravidelně cvičit. Přítel vám navrhne, abyste cvičili 1 hodinu 2x týdně. Nejlepší doba pro něho je mezi 7. a 8. hodinou ráno. Nemáte-li na mysli nic jiného, než cítit se co nejlépe, jak myslíte, že by vám to šlo? A. Byl(a) bych v dobré formě B. Byl(a) bych v přijatelné formě

7.

[3] [2]

C. 22:15-00:45 D. 00:45-2:00

[5] [4]

Přejete si být na vrcholu své výkonnosti během zkoušky, o které víte, že bude duševně vyčerpávající a bude trvat dvě hodiny. S ohledem jen na to, abyste se cítil(a) co nejlépe, který čas byste si vybral(a)? A. 8:00-10:00 B. 11:00-13:00

9.

[1]

Jak unavení se cítíte ráno během první půlhodiny po probuzení? A. Velmi unavený/(á) B. Trochu unavený/(á)

6.

E. 11:00-12:00

Jak čilí se cítíte ráno během první půlhodiny po probuzení? A. Ani trochu čilý/(á) B. Trochu čilý/(á)

5.

[3] [2]

Jak snadno se vám ráno vstává za normálních okolností? A. Velmi obtížně B. Trochu obtížně

4.

C. 7:45-9:45 D. 9:45-11:00

S ohledem jen na to, abyste se cítil(a) co nejlépe, v kolik hodin byste šel (šla) spát, kdybyste si naprosto svobodně mohl(a) naplánovat svůj večer? A. 20:00-21:00 [5] B. 21:00-22:15 [4]

3.

8.

S ohledem jen na to, abyste se cítil(a) co nejlépe, v kolik hodin byste vstával(a), kdybyste si naprosto svobodně mohl(a) naplánovat svůj den? A. 5:00-6:30 B. 6:30-7:45

2.

A. 20:00-21:00 B. 21:00-22:15

C. Bylo by to obtížné [2] D. Bylo by to velmi obtížné [1]

A. 0-10 minut B.11-20 minut

[4] [3]

C. 21-40 minut D. Více než 40 minut

[2] [1]

13. Prosím označte, do jaké míry jste osoba aktivní spíše ráno, nebo večer. A. Aktivní převážně ráno (ráno čilý/čilá, večer unavený/unavená) B. Do určité míry aktivní ráno C. Do určité míry aktivní večer D. Aktivní převážně večer (ráno unavený/unavená, večer čilý/čilá)

[4] [3] [2] [1]

V kolik hodin večer se cítíte natolik unaveni, že potřebujete jít spát?

59

2. TESTY POZORNOSTI Na následujících dvou stranách jsou uvedeny dva testy. Nejedná se o žádné inteligenční úlohy nebo znalostní otázky. Na vyplnění testů budete potřebovat pouze tužku a stopky.

V prvním testu je vaším úkolem co nejrychleji zaškrtat všechny číslice 4 a 9 ve všech řádcích a sloupcích. Určená čísla můžete označit jakkoliv škrtat, podtrhnout nebo zakroužkovat, záleží na tom, co vám vyhovuje. V obou škrtacích testech (ranním i večerním) použijte stejnou metodu označení číslic. Příklad:

79809842134906

89008765454654

21345672391097

V druhém testu je vaším úkolem ve všech řádcích a sloupích najít a označit všechny dvojice vedle sebe stojících písmen, která jsou v české abecedě seřazena za sebou. Dvojice písmen můžete označit jakkoliv - škrtat, podtrhnout nebo zakroužkovat, záleží na tom, co vám vyhovuje. V obou párovacích testech (ranním i večerním) použijte stejnou metodu označení písmen. Příklad:

xabvuvidtrhbc

lkghvfgeosoklx

koutkmnovcatu

Pracujte co nejrychleji a co nejpřesněji

Nyní začněte měřit čas! Vyškrtejte všechna čísla 4 a 9 60

23987654323456

76789098421346

89980087654654

24313456791097

69858432912745

67890449132849

55342217645436

75629013497887

05643107876291

34534287634464

32167246789083

77640573921574

69678554780153

12434978624564

87239542749084

98736732345236

78909842134906

89008765454654

21345672391097

65428432912745

67894509132849

55342782145436

75621349782387

05643187678291

32134287634464

34621246789083

72176573921574

69436554780153

13497862421564

87954274965084

92387654323456

78329098421346

89008765465214

21783456791097

65238432789745

67821909132849

55342892145436

75621349782387

05643187629221

33467287634464

32451246789043

79076573921574

98736732345236

78909842134906

89008765454654

78934567239109

65428432912745

67894509132849

67542782145436

75621349782387

78643187678291

52134287634464

75621246789083

72176573921574

69432314780153

13497862944564

87954274965084

92387654323456

78329098421346

76508765465214

43783567791097

65238432912745

67821909132849

65342892145436

75621349782387

05643187629221

12467287634464

32451246786583

Označte dvojice písmen jdoucích v abecedě za sebou

61

icdrqhfgsjvud

bvlsnkloidkadf

akjshsdnvuopa

pamsdpopasto

asjsponvpnqpg

lkdeincdpafggs

bklphkmnedoc

dcnbdepoaivuc

kmcvdphbdoojk

nbcxicduience

asjdkfeovnrivi

iuewnreubdvre

hbrkeidndkeol

fhrkxydnjhkloe

fhvcetlbiwfopf

vuviehfdtrhbc

lkghvfjeosowlx

koutkmnovcadu

iterqzyxsjvudj

bvlsnskloidkap

akjshsdnuvupnu

pamnsopasvut

aijspyzvpnqp yc

lckdeincdfqrsni

bklpdwonedoc

dcnbcopsdaivu

kghuvdphbdcoii

nbcxibdeience

abjdkfedopnrmn

iuewnreabvvrsf

nbcxicduience

asjdkfeovnrijvv

iuewnrsefubdvr

hbrkeidndkeon

fhrkxydnjhkkox

fhvcetlbiwfopfg

Nyní zapište celkový čas sem

Na následujících dvou stranách jsou uvedeny dva testy. Nejedná se o žádné inteligenční úlohy nebo znalostní otázky. Na vyplnění testů budete potřebovat pouze tužku a stopky.

62

V prvním testu je vaším úkolem co nejrychleji zaškrtat všechna písmena v a d ve všech řádcích a sloupcích. Určená písmena můžete označit jakkoliv - škrtat, podtrhnout nebo zakroužkovat, záleží na tom, co vám vyhovuje. V obou škrtacích testech (ranním i večerním) použijte stejnou metodu označení číslic Příklad:

lkhvfjevowlrsd

bputlnbvcadunb iterqhfgsjvudcv

V druhém testu je vaším úkolem ve všech řádcích a sloupích najít a označit všechny dvojice vedle sebe stojících čísel, jejichž součet je 10. Dvojice čísel můžete označit jakkoliv - škrtat, podtrhnout nebo zakroužkovat, záleží na tom, co vám vyhovuje. V obou párovacích testech (ranním i večerním) použijte stejnou metodu označení písmen. Příklad:

21345679109755

658432912735789

67764890913284

Pracujte co nejrychleji a co nejpřesněji

Nyní začněte měřit čas! Vyškrtejte všechna čísla v a d hbrkeidndkeojk

ifhrkeidnjhkov

afhvcetlbiwnfo

lkiehfdwucvwji

pamsdppasvo as

jsponvpnqpfrsa

lckdeapincdpan

bvlpdwonedoch 63

dcnbddpoaivus

kmcsijdphbdoic

nbcxicduience

asjdkfeovnrivd

iuewnrevnvrere

hbrkeidndkeogh

fhrkeidnjhkogh

fhvcetlbiwfouii

lkiehfdwucvwtr

lkhvfjeoowlrsd

koutlnbvcadunb

iterqhfgsjvudcv

bvlsnsloidkauit

akjshsdnvupdhi

pdmsdppasvo as

sponvpnqpkjlsi

lckdeinhjklnfbu

bklpdwonedocg

dcnbddpoaivusi

kmcvdphbdoicp

nbcxicduiencec

asjdkfeovnrivh

iuewnrevnvredo

hbrkeidndkeoas

fhrkeidnjhkopr

fhvcetsvuinfogh

klmehfdwucvwc

lkhvfjeoowlghh

koutlnbvcadukji

iterqhfgsjvudbv

bvlsnsloidkasm

akvshsdnvupdre

pdmsdppasvoop

asjsponvpnqpio

lckdeincdpanfvc

bklphkknedocjh

dcnbddpoaivuiu

kmcvdphbdoiccv nbcxicduienced

asjdkfeovnrivid

iuewnreubdvreq

hbrkeidndkeobu

fhrkeidnjhkovu

fhvcetlbiwfosdg

vuviehfdtrhbws

lkhvfjeoownmld

koutlnbvcadudhr iterqhfgsjvudvc

bvlsnsloidkahvj

akjshsdnvupdcng pamsdppasvodb

asjsponvpnqpyx

lckdeincdpanfew bklpdwonedocie

dcnbbpsdaivuzt

kmcvdphbdoicsf

nbcxicdniencea

iuewnrevnvredh

bklpdwonedocie

asjdkfeovnrivcu

Označte dvojice čísel, jejichž součet je 10

98465432345623

723891984213768

82190287655654

21346791067297

655473219284532

67819091372849

55342214543726

756421349788709

03564318762910 64

33428736446300

382124678918321

77706573921574

69655478015323

137497862456410

87439542749082

98736732345676

789098421233467

89008765463254

21345679109755

658432912745789

67789890913284

55342214543609

756821349788739

05643187629190

33428763164640

372128467890832

73765573921574

69655478015376

134978624564120

87954274908467

98736732345676

789098421233467

89008765463254

21346679109755

655432912743789

67289890913284

Nyní zapište celkový čas sem

3. SUBJEKTIVNÍ ŠKÁLA AKTIVACE

65

1.

jsem ospalý

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11

cítím se svěží

2.

cítím se vyčerpaný

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11

cítím, že mám dostatek energie

3

dobře se soustřeďuji

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11

nemohu se soustředit

4.

mám chuť se pustit do nějaké činnosti

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11

do ničeho se mi nechce

5.

pociťuji únavu

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11

jsem odpočatý

4. POKYNY PRO VYPLŇOVÁNÍ BARVOVÝCH TESTŮ Dobrý den, Předem vám velice děkuji, že se zúčastníte tohoto výzkumu. Výsledky studie budou použity anonymně v mé závěrečné práci. Postup: 66

Před sebou máte dva testy. Ranní test vyplňte mezi 8:00 – 10:00, nejdříve 30 minut po probuzení. Večerní test vyplňte mezi 19:00 – 21:00. 1. Nejprve je zde na prověření vaší pozornosti a únavy několik příkladů. 2. Na škále následující po příkladech zaznamenejte, jak se cítíte. 3. Nakonec vyplňte barvové testy. Při vyplňování testů pracujte samostatně. Snažte se během testů vyhnout zátěžovým situacím. Nevyplňujte testy pod vlivem alkoholu, nebo jiných látek, ovlivňujících psychiku. Velmi vám děkuji za účast Lucie Roubíčková

5. BARVOVÝ TEST

Na následujících 8 stranách je uvedeno 8 barev. U každé barvy je hodnotící škála v rozmezí hodnot 1 – 7, přičemž 1 znamená nejméně a 7 značí nejvíce. Na každou barvu se zaměřte zvlášť a na škále vyznačte, jak vystihuje váš aktuální psychofyziologický (tělesný i psychický) stav, 67

týkající se vaší aktivity a únavy. Zhodnoťte každou barvu vzhledem k tomu, jak symbolizuje a vystihuje váš stav. Snažte se prosím pominout to, které barvy patří celkově k vašim oblíbeným nebo neoblíbeným, nebo které jsou a nejsou v současné době v módě. Hodnoťte uvedené odstíny barev a nepředstavujte si jiné „hezčí“.

Jak symbolizuje a vystihuje tato barva můj aktuální výkonnostní stav?

68

nejméně

1

nejvíce

2

3

4

5

6

7

Jak symbolizuje a vystihuje tato barva můj aktuální výkonnostní stav?

69

nejméně

1

nejvíce

2

3

4

5

6

7

Jak symbolizuje a vystihuje tato barva můj aktuální výkonnostní stav?

70

nejméně

1

nejvíce

2

3

4

5

6

7

Jak symbolizuje a vystihuje tato barva můj aktuální výkonnostní stav?

71

nejméně

1

nejvíce

2

3

4

5

6

7

Jak symbolizuje a vystihuje tato barva můj aktuální výkonnostní stav?

72

nejméně

1

nejvíce

2

3

4

5

6

7

Jak symbolizuje a vystihuje tato barva můj aktuální výkonnostní stav?

73

nejméně

1

nejvíce

2

3

4

5

6

7

Jak symbolizuje a vystihuje tato barva můj aktuální výkonnostní stav?

74

nejméně

1

nejvíce

2

3

4

5

6

7

Jak symbolizuje a vystihuje tato barva můj aktuální výkonnostní stav?

75

nejméně

1

nejvíce

2

3

4

5

6

7

Nakonec prosím odpovězte na několik statistických otázek

Pohlaví:

muž

žena

Věk:

76

Zaměstnání:

student

plný pracovní úvazek

jiné

Máte nějaké problémy se spánkem? ano

ne

Pokud ano, tak jaké?

Máte nějakou vadu týkající se vnímání barev? ano

ne

Pokud ano, tak jakou? Na tomto místě prosím zaznamenejte jakékoliv výhrady, které jste měli při vyplňování testu. Pokud jste něco nepochopili nebo bylo něco špatně čitelné nebo jakékoliv další problémy. Děkuji za vyplnění.

77