DOPORUČENÍ UNHCR K POTŘEBĚ MEZINÁRODNÍ OCHRANY ŽADATELU O AZYL Z IRÁKU1
STRUČNÉ SHRNUTÍ A.
Současná situace v Iráku
Současná situace ve středním a jižním Iráku2 je charakterizována všudypřítomným násilím nejvyššího stupně, závažným porušováním lidských práv a všeobecnou absencí práva a pořádku. V zemi sice dochází k jistému pozitivnímu politickému vývoji, k němuž lze řadit i deklarovaný zájem irácké vlády na dosažení smíru, ovšem tento vývoj se zatím nijak neprojevil na fyzické a materiální bezpečnosti obyvatelstva. Lidé se pravidelně stávají terčem násilí kvůli svému skutečnému či údajnému náboženskému vyznání, etnickému původu, politickému přesvědčení anebo kvůli politice jednotlivých zúčastněných stran. Podle dostupných zpráv se skupiny povstalců, irácké bezpečnostní síly (ISF) a šíitské milice dopouštějí zneužívání a mučení osob. Ozbrojený konflikt mezi mnohonárodnostními silami (MNF) a iráckými bezpečnostními silami na jedné a sunnitskými vzbouřenci na druhé straně způsobuje úmrtí civilního obyvatelstva, ničení majetku a vysidlování osob. Osobám, na nichž je pácháno násilí, se nedostává ochrany ze strany státu. V důsledku rozpuštění a pomalé obnovy iráckých bezpečnostních sil, které se samy o sobě stávají cílem neustávajících útoků, se v zemi vytvořil stav bezpečnostního vakua. V atmosféře beztrestnosti tak dochází k násilí stále častěji. Slabé struktury prosazování práva a justice a případy zapojení strážců zákona do porušování lidských práv celou situaci ještě zhoršují. Celková bezpečnostní situace ve třech severních provinciích – Sulajmaníja, Arbíl a Dahúk – není sice tak riskantní jako situace ve středním a jižním Iráku, nicméně i zde zůstává napjatá a nepředvídatelná. Spory o postavení „Arabizovaných“ oblastí, možnost rozšíření násilí z ostatních částí země a přítomnost militantních skupin na tomto území by mohly přivodit další destabilizací celého regionu.
B.
Shrnutí hlavních skupin páchajících násilí a ohrožených skupin
1.
Hlavní skupiny páchající násilí
1
Dokument “UNHCR’s Eligibility Guidelines for Assessing the International Protection Needs of Iraqi Asylum-seekers” z 31.8. 2007 je k dispozici ke stažení na webových strankách UNHCR Refworld:http://www.unhcr.org/cgi-bin/texis/vtx/refworld/rwmain?docid=46deb05557. 2 Pro účely tohoto dokumentu „střední Irák“ zahrnuje provincie Anbár, Bagdád, Dijála, Ninive (včetně města Mosul), Saláhaddín a Tamím (včetně města Kirkúk). Patří sem ty oblasti středního Iráku, které kontroluje Kurdská regionální vláda (KRG) v souladu s článkem 53(A) Zákona o přechodné správě Iráku (TAL), který zůstává v platnosti podle Ústavy (článek 143). „Jižní Irák“ se skládá z provincií Babil, Basra, Karbalá, Nadžaf, Misan, Muthana, Qádisíja, Dhí Qár a Vásit. V celém dokumentu se odkazy na tři severní provincie týkají provincií Dahúk, Arbíl a Sulajmáníja.
Povstalecké skupiny Hlavní povstaleckou sílu v Iráku tvoří sunnitští Arabové, kteří za minulého režimu zemi ovládali. Mezi vzbouřence patří celá řada skupin, včetně bývalých příslušníků strany Baas, bývalých důstojníků armády a rozvědky, domácích i zahraničních islamistů a nacionalistů bojujících proti zahraniční okupaci. Přestože se dílčí cíle a taktika jednotlivých skupin podněcujících povstání liší, jejich hlavním cílem zůstává vyhnání mnohonárodnostních sil z Iráku a podkopání nových politických struktur v zemi. Existují zprávy o tom, že členové povstaleckých skupin pronikli do izraelských bezpečnostních sil a v tomto novém postavení podnikají další útoky. Povstalci jsou aktivní zejména v tzv. „sunnitském trojúhelníku“ a ve smíšených oblastech provincií Dijála, Babil a Kirkúk. Irácké bezpečnostní síly a šíitské milice Většina násilí, kterého se v Iráku dopouštějí šíité, je připisována dvěma soupeřícím šíitským milicím – organizaci Badr a armádě Mehdi. Příslušníci šíitských milicí stále častěji vstupují do iráckých bezpečnostních sil, např. do složek pro ochranu budov (FPS) a jednotek zvláštního nasazení či irácké policie. Údajně se dopouštějí únosů, mučení a svévolných poprav, a to především na sunnitských Arabech. Vzrůstá i počet hlášených případů zneužívání a mučení osob zadržovaných vládou, a to zejména v zařízeních ministerstva vnitra. Kriminální skupiny Zhroucení práva a pořádku v Iráku plnou měrou využívají gangy zločinců, které se dopouštějí únosů a vražd. Tyto činy často podněcují – a někdy dokonce i řídí – osoby odpovědné za sektářské a politické násilí, které v zemi panuje. Oběti jsou často vybírány podle příslušnosti k některé sektě (např. únosy a prodej osob sektářských skupinám) či podle (často jen údajné) úlohy ve veřejném životě a často i podle toho, jakou míru ochranu jim je schopen poskytnout stát či kmen. Zločinecké bandy stále častěji tajně spolupracují s iráckými bezpečnostními silami, anebo se jejich příslušníci dokonce stávají členy těchto sil. Vzhledem k současné situaci jsou zcela na místě opodstatněné obavy, že je porušována Úmluva z roku 1951. Kurdské ozbrojené síly Kurdské politické strany a jejich ozbrojené síly (Pešmerga) jsou obviňovány z násilí páchaného v oblastech, které mají pod svou kontrolou, proti (údajným) politickým odpůrcům, (údajným) islamistům a příslušníkům etnických a náboženských menšin. Rodina, komunita, kmen K aktům násilí, zejména „vraždám ze cti“, dochází po celé zemi. Páchají je především příslušníci rodiny, komunity či kmene oběti.
2.
Hlavní ohrožené skupiny
Náboženské skupiny Sektářské násilí v Iráku ohrožuje jak muslimy, tak nemuslimy. Pokud jde o muslimy, převažuje násilí mezi šíity a sunnity. Sunnitské ozbrojené skupiny si vybírají za svůj cíl převážně šíitské základny iráckých bezpečnostních sil a jejich odvodová střediska, šíitské náboženské objekty a shromáždění, šíitské náboženské vůdce a šíitské civilisty obecně. Šíitské milice jsou naopak obviňovány z útoků na sunnitské mešity, náboženské vůdce a sunnitské čtvrti. Obě skupiny se uchylují k únosům, mučení, znásilňování a popravám osob, které náležejí (byť jen údajně) ke druhé sektě. Smíšené šíitsko-sunnitské rodiny jsou vystavovány diskriminaci a někdy i fyzickému násilí, a to z obou stran. Dochází i k systematickému nucenému vysidlování, kdy se jak šíitské, tak sunnitské ozbrojené skupiny snaží vyhnat ze svých území příslušníky druhé komunity. Sektářským násilím mezi skupinami šíitů a sunnitů trpí zejména oblasti s (dříve) smíšenou populací. Příslušníci nemuslimských náboženských menšin (např. křesťané, Mandejci, Jezídé, věřící Bahá’í, Kaka’i a Židé) se stále častěji stávají oběťmi sektářského násilí, protože bývají vnímáni jako hrozba islámské povaze státu nebo jako příznivci Spojenými státy vedené invaze a současné irácké vlády. Některé skupiny jsou označovány jako bezvěrci a jsou proti nim vydávány náboženské edikty (fatvy), které dávají na vybranou pouze mezi konverzí k islámu a smrtí. Příslušníci těchto skupin jsou diskriminováni, zastrašováni, nemohou svobodně praktikovat svá náboženství, jsou omezováni v pohybu a stávají se terčem násilí (ničení majetku včetně útoků na náboženské objekty, únosy, znásilnění, nucená konverze a vraždy). Velmi ohrožené jsou ženy náležející k těmto skupinám. Bývají nuceny dodržovat přísná islámská pravidla oblékání a nemohou se volně pohybovat, protože se obávají únosu a znásilnění. Jelikož jsou příslušníci nemuslimských náboženských menšin vnímáni jako bohatí lidé (vzhledem k jejich tradičním profesím a obecně dobrému vzdělání), jimž stát neposkytuje žádnou zvláštní ochranu, stávají se často oběťmi obecné trestné činnosti, která v sobě ovšem také nese sektářský prvek. Etnické skupiny V Iráku existuje celá řada nejrůznějších etnických skupin, k nimž mimo jiné patří Kurdové, Arabové, Turkméni, etnické křesťanské skupiny (Asyřané, Chaldejci, Arméni), Jezídé, Šabakové a Romové. Napětí a násilí mezi jednotlivými etniky převažuje v etnicky smíšených oblastech země, na které byla zaměřena Arabizace uplatňovaná předchozí vládou (např. provincie Kirkúk, Ninive, Salah Al-Din a Dijála). Kurdské politické strany se aktivně snaží začlenit tyto oblasti do Kurdistánu. Mnohé etnické menšiny obviňují kurdské politické strany a vojenské síly z násilí, nucené asimilace, diskriminace, politického opomíjení, svévolného zatýkání a zadržování. Etnické napětí a násilí v těchto oblastech podněcují i povstalecké skupiny, a to zejména mezi Arabským a kurdským obyvatelstvem. K eskalaci násilí mezi jednotlivými národnostmi dochází patrně i v souvislosti s plánovaným referendem o statutu sporných oblastí, které se má uskutečnit koncem roku 2007.
Romové, etnická skupina s vlastním jazykem, tradicí a kulturou, je v Iráku již dlouho terčem diskriminace, ačkoli jim za bývalého režimu byla poskytována jakási forma ochrany. Po pádu tohoto režimu se stále častěji stávají cílem útoků konzervativních společenství a příslušníků šíitských milicí, kteří mají výhrady k jejich odlišným společenským normám a spojují je s bývalým režimem nebo současnými povstalci. Skuteční či údajní přívrženci bývalého režimu anebo povstalců Osoby, které jsou vnímány jako přívrženci bývalého režimu a současných povstalců, a to především sunnitští Arabové, se stávají terčem fyzického násilí a dalších forem zastrašování a obtěžování. Sunnitští Arabové bývají obviňováni z porušování lidských práv, k němuž docházelo za bývalého režimu (mnozí sunnitští Arabové zastávali klíčové posty v armádě a bezpečnostních a výzvědných službách) a jsou širokou veřejností vnímání jako stoupenci povstalců. Jako takoví se stávají cílem šíitských komand smrti a některých složek iráckých bezpečnostních sil. Dále se terčem útoků stávají členové a spolupracovníci strany Baas a bývalého režimu. Míra rizika, jemuž jsou tito lidé vystaveni, závisí na tom, do jaké míry jsou spojováni s ideologií strany a porušováním lidských práv, k němuž docházelo za minulého režimu, na tom, jakou funkci či postavení v tomto režimu zastávali, a jakému se těšili veřejnému uznání. Samotné postavení ovšem nebývá často rozhodující, protože na úrovni komunity se často útočí i na níže postavené funkcionáře. Útoky jsou vedeny i na další skupiny, které jsou vnímány jako protěžované bývalým režimem, např. Romové, Palestinci a někteří odborníci, kteří se ke svému postavení dle obecného mínění domohli díky členství ve straně Baas. Vzhledem k současné atmosféře beztrestnosti a absence práva a pořádku dochází i k vraždám motivovaným osobní mstou vůči bývalým pronásledovatelům, mučení a dalším případům porušování lidských práv. Skuteční nebo údajní stoupenci mnohonárodnostních sil v Iráku
invaze
do
Iráku
vedené
Spojenými
státy
a
Osoby, které v Iráku pracují pro některé konkrétní instituce, podle povstalců podporují americkou invazi do Iráku a jeho „okupaci“ mnohonárodnostními silami. Jedná se především o Iráčany pracující pro mnohonárodnostní síly, zahraniční velvyslanectví, zahraniční firmy, bývalou Provizorní koaliční správu (CPA), Organizaci spojených národů (OSN), Mezinárodní výbor Červeného kříže (MVČK) a dalších humanitární organizace a organizace aktivní na poli lidských práv. Dále se cílem militantních živlů stávají humanitární pracovníci poskytující pomoc civilnímu obyvatelstvu, které náleží k „té druhé“ sektě. Zaměstnancům a jejich rodinám je vyhrožováno, stávají se oběťmi únosů, fyzických útokům a vražd. Ani OSN, ani místní zaměstnavatelé nemohou zajistit bezpečnost, kterou nejsou schopny poskytnout ani irácké úřady, ani mnohonárodnostní síly. Kurdové jsou rovněž vnímáni jako příznivci „zahraniční okupace“, a to vzhledem k podpoře invaze vedené Spojenými státy v roce 2003 a následné přítomnosti vojáků, plnému zapojení do politického procesu, politickému úsilí dosáhnout v Iráku federálního uspořádání (což většina sunnitských Arabů pokládá za předzvěst rozdělení Iráku) a údajného spojení s Izraelem. Důsledkem jsou četné útoky na kurdské politické a vojenské
představitele, kanceláře Demokratické strany Kurdistánu (KDP) a Vlasteneckého svazu Kurdistánu (PUK) a kurdské civilní obyvatelstvo. Vládní představitelé a další osoby spojované se současnou iráckou vládou, správou a institucemi Stejně jako v případě osob vnímaných jako příznivci Američany vedené invaze a přítomnosti mnohonárodnostních sil v Iráku jsou vystaveni nebezpečí i Iráčané zaměstnaní či jinak spojovaní se současnou vládou a jejich rodinní příslušníci. Patří sem politici, členové a zaměstnanci irácké vlády (na centrální i místní úrovni), zaměstnanci státních podniků a členové politických stran. Skuteční nebo údajní odpůrci vládnoucích stran v Regionu Kurdistán a v oblastech, které jsou de facto pod kontrolou Kurdské regionální vlády (KRG) V Regionu Kurdistán a v oblastech, které jsou de facto pod jeho kontrolou, jsou hlášeny případy porušování lidských práv ze strany kurdských úřadů proti osobám podezřelým z podpory či účasti v povstání, bývalém režimu a proti odpůrcům Demokratické strany Kurdistánu (KDP) a Vlasteneckého svazu Kurdistánu (PUK). Osoby podezřelé ze spojení s povstalci nebo jiných „teroristických“ aktivit jsou často zadržováni bez obvinění a soudního procesu, a to na neomezenou dobu. Existují značné obavy, že dochází i k mučení a špatnému zacházení. Lidé, kteří stojí v opozici vůči vládnoucím stranám, např. účastníci demonstrací nebo autoři kritických článků v tisku, riskují zatčení a věznění. Některé odbornosti Ve středním a jižním Iráku stále stoupá i počet cílených útoků a atentátů na představitele konkrétních profesí. Jedná se zejména o členy akademické obce, novináře a pracovníky v médiích, umělce, lékaře a zdravotnický personál, soudce a právníky, sportovce a sportovní funkcionáře. Osoby těchto odborností si vybírají za cíl svých útoků jak šíitští, tak sunnitští extremisté a zločinci, a to hned z několika důvodů – kvůli jejich veřejnému statutu, politickým názorům, příslušnosti k některé sektě, zapojení do „západních“ aktivit nebo údajnému „ne-islámskému“ chování a předpokládanému bohatství. Ostatní skupiny Ženy: Od pádu bývalého režimu se situace žen ve středním a jižním Iráku z hlediska bezpečnosti, ekonomického zajištění a dodržování lidských práv dramaticky zhoršila a tento trend i nadále pokračuje. Ženy obecně jsou vnímány jako „snadné“ cíle a často se stávají oběťmi násilí, jehož cílem je ponížit „tu druhou“ sektu. K těm, kteří se dopouštějí násilí na ženách, patří milice, povstalci, islámští extremisté a rodinní příslušníci. Stále častěji jsou hlášeny „vraždy ze cti“ vnímané jako odveta za chování, které uvrhlo rodinu do hanby (např. ztráta panenství – a to i v případě, že se jedná o znásilnění, nevěra, požadování rozvodu nebo odmítnutí sňatku). Podle iráckého trestního zákona platného ve středním a jižním Iráku jsou tresty za „vraždy ze cti“ velmi mírné. Ženy dnes musejí dodržovat přísné islámské zákonitosti oblékání a morálky a pokud tak neučiní, riskují útoky a vyhrožování
zabitím. Obecně jsou v největším nebezpečí ženy, které žijí samy, a ženy, které se kvůli absenci muže staly hlavou rodiny. V Regionu Kurdistán je „vražda ze cti“ pokládána dle místních zákonů za zločin, ale přesto k ní stále dochází; obvykle jsou tyto případy prohlášeny za nehodu, sebevraždu nebo pokus o sebevraždu. Nucené a časné sňatky rovněž vyvolávají velké obavy a v některých oblastech dosud přetrvává ženská obřízka (FMG). Sexuální orientace: Irácká komunita homosexuálů, bisexuálů a transsexuálů (LGBT) je v Iráku odjakživa terčem útoků. Od pádu bývalého režimu ovšem spolu s posilováním přísných islámských hodnot, jejichž dodržování je často vynucováno zákonem neupravenými prostředky, roste i násilí proti komunitě LGBT. Vraždy těchto osob jsou velmi brutální a existují i zprávy o popálení a mrzačení. Jsou doloženy i „vraždy ze cti“ rodinných příslušníků – gayů. Ti, kteří se dopustí násilí proti homosexuálům, bisexuálům a transsexuálům, zůstávají často nepotrestáni, a i samotní policisté údajně vydírají, mučí a sexuálně obtěžují homosexuály, které zadržují ve vazbě. Osoby obviněné z ne-islámského chování: Kromě žen a homosexuálů jsou terčem diskriminace, vyhrožování, únosů, mrzačení a vražd i lidé, kteří údajně nevyznávají přísné islámské hodnoty a nedodržují tradice. Mezi oběti patří ženy, které se řádně neoblékají, řídí automobily nebo pracují mimo domov; muži, kteří se holí, nosí krátké kalhoty nebo mají dlouhé vlasy; studenti, kteří zpívají, tančí nebo se baví s příslušníky opačného pohlaví. Homosexuálové, kteří jsou vnímáni jako nositelé viru HIV a choroby AIDS; holiči, kteří holí mužům vousy nebo stříhají podle „západního“ vzoru; lékaři, kteří léčí ženské pacientky; majitelé obchodů s alkoholem, CD nebo DVD nosiči a majitelé obchodů prodávajících hudební nástroje nebo oblečení, které je pokládáno za „nevhodné“.
3.
Arabští uprchlíci
Ačkoli se tento dokument týká potřeb mezinárodní ochrany iráckých žadatelů o azyl, zmiňuje se i o konkrétních potřebách arabských uprchlíků v Iráku, jež současné násilí vyhnalo z domova. Stále se množí zprávy o uprchlících sunnitského původu, např. Palestincích, Syřanech a Íráncích, kteří se stávají cílem útoků kvůli svým údajným vazbám na minulý režim a pokračující sunnitské povstání. V iráckých bezpečnostních silách a milicích převažují šíité, a ti byli také označeni za nejčastější pachatele útoků proti těmto uprchlíkům. Obecně platí, že řada uprchlíků nemá platné doklady, což omezuje svobodu jejich pohybu a přístup ke službám a vystavuje je riziku zadržení a případně i refoulmentu. Proto je v souvislosti s posuzováním žádostí osob, které byly uprchlíky v Iráku, třeba poznamenat, že za současné situace není v Iráku obecně dostupná „účinná ochrana“.
C.
Zhodnocení potřeb mezinárodní ochrany iráckých žadatelů o azyl
1.
Obecný přístup
Iráčtí žadatelé o azyl ze středního a jižního Iráku
Vzhledem k současné situaci ve středním a jižním Iráku Úřad vysokého komisaře Organizace spojených národů pro uprchlíky (UNHCR) pokládá irácké žadatele o azyl za osoby, které potřebují mezinárodní ochranu. Pakliže je počet Iráčanů tak vysoký, že individuální určení postavení uprchlíka není prakticky proveditelné, vyzývá UNHCR k přijetí přístupu prima facie, a to zejména v zemích sousedících s Irákem. Pokud jde o signatářské země Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 19513 (dále jen „Úmluva z roku 1951“) anebo země, jejichž předpisy pro určování právního postavení uprchlíků vyžadují individuální určení postavení uprchlíka podle Úmluvy, měli by být iráčtí žadatelé o azyl ze středního a jižního Iráku s potřebou mezinárodní ochrany pokládáni za uprchlíky na základě kritéria Úmluvy z roku 1951. Pokud není žadatel o azyl uznán podle kritéria pro uprchlíky Úmluvy z roku 1951, ale přesto má potřebu mezinárodní ochrany, měla by mu být mezinárodní ochrana poskytnuta na základě uplatnění rozšířené definice uprchlíka anebo prostřednictvím doplňkové formy ochrany. UNHCR je toho názoru, že alternativa vnitřního útěku nebo přesídlení není ve středním a jižním Iráku obecně k dispozici, jelikož původci pronásledování se mohou beztrestně dopouštět násilí, porušování lidských práv je obecně rozšířeným jevem, cestování je nebezpečné a samotné přežití v cílových oblastech přesídlení je velmi obtížné. Pokud ovšem příslušné národní předpisy vyžadují posouzení dostupnosti alternativy vnitřního útěku nebo přesídlení, mělo by toto posouzení probíhat velice pečlivě, případ od případu a s přihlédnutím k obsahu tohoto dokumentu a ke Směrnici UNHCR o alternativě vnitřního útěku nebo přesídlení.4 Iráčtí žadatelé o azyl ze severních provincií V případě žadatelů o azyl ze tří severních provincií – Sulajmaníja, Arbíl a Dahúk – je nutné posuzovat potřebu mezinárodní ochranu individuálně podle Úmluvy z roku 1951. Pokud žadatel o azyl není uznán uprchlíkem podle Úmluvy z roku 1951, ale jeho potřebu ochrany by mohla splnit doplňující forma ochrany, je třeba ji poskytnout. Vzhledem k napjaté a nepředvídatelné situaci v této oblasti a vzhledem k tomu, že může kdykoli dojít k náhlým a dramatickým změnám, existuje možnost, že v budoucnu bude i v tomto případě třeba uplatnit postup navržený v tomto dokumentu pro žadatele o azyl ze středního a jižního Iráku. S ohledem na dostupnost alternativy vnitřního útěku nebo přesídlení ve středních a jižních oblastech je třeba konstatovat, že tato alternativa není k dispozici pro žadatele o azyl pocházející ze tří severních provincií, a to z důvodu obecného násilí, nejisté bezpečnostní 3
Úmluva o právním postavení uprchlíků přijatá dne 28. července 1951, vstoupivší v platnost 22. srpna 1954; k dispozici na internetové adrese: http://www.unhcr.org/cgi-bin/texis/vtx/refworld/rwmain?docid=3be01b964. 4 UNHCR, Guidelines on International Protection No. 4: “Internal Flight or Relocation Alternative” Within the Context of Article 1A(2) of the 1951 Convention and/or 1967 Protocol relating to the Status of Refugees, HCR/GIP/03/04, 23 July 2003, UNHCR, Směrnice k mezinárodní ochraně č. 4: “Alternativa vnitřního útěku nebo přesídlení” v kontextu článku 1A(2) Úmluvy z roku 1951 a Protokolu z roku 1967 o právním postavení uprchlíků, HCR/GIP/03/04, 23. červenec 2003, k dispozici na internetové adrese: http://www.unhcr.org/cgi-bin/texis/vtx/refworld/rwmain?docid=3f2791a44.
situace a porušování lidských práv v těchto oblastech. To, zda může být alternativa vnitřního útěku využita v rámci severních provincií, je třeba zvažovat velice pečlivě, případ od případu. Při hodnocení situace je třeba mít na paměti i faktory, jako je původ, profil a okolnosti útěku dotčené osoby, existence právních či fyzických překážek při vstupu do oblasti přesídlení, které se vyskytují velice často, možnosti existence nových rizik v oblasti přesídlení a možnosti nepřiměřeného strádání hrozící v cílové oblasti přesídlení. Navíc, jak již je v tomto dokumentu vysvětleno, některé kategorie osob s vymezeným profilem nemají ve třech severních provinciích žádnou alternativu vnitřního útěku nebo přesídlení. Doplňující důvody V zemích, kde neexistují národní právní předpisy ani správní rámec pro určování právního postavení uprchlíka, by mělo být Iráčanům ze středního a jižního Iráku s potřebou mezinárodní ochrany umožněno do země vstoupit a zde i setrvat, třeba jen dočasně, a to na základě ustanovení legislativy upravující zákonný pobyt. U osob pocházejících ze tří severních provincií by měla být potřeba mezinárodní ochrany vyhodnocována individuálně s tím, že v případě jakéhokoli zhoršení situace na místě je zcela opodstatněné uplatnění stejného přístupu jako v případě žadatelů o azyl ze středního a jižního Iráku. Osobám, u nichž je stanovena potřeba mezinárodní ochrany, by měl být umožněn zákonný pobyt v příslušné zemi.
2.
Postavení uprchlíka podle Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951
V případech, kdy právní postavení uprchlíka není přiznáno jako prima facie, anebo kdy je třeba žádosti o přiznání postavení uprchlíka podle Úmluvy z roku 1951 předkládat a posuzovat individuálně, je třeba přihlížet k následujícím okolnostem: Opodstatněný strach Vymezení právního postavení uprchlíka v Úmluvě o právním postavení uprchlíků z roku 1951 obsahuje jak subjektivní, tak objektivní prvek. Subjektivní prvek se vztahuje ke strachu jednotlivce z újmy, objektivní prvek potom k opodstatněnosti tohoto strachu. Strach žadatele je opodstatněný v případě, že existuje velká pravděpodobnost, že k takovéto či jiné formě újmy opravdu dojde. To, zda je žadatelův strach opodstatněný či nikoli, bude posouzeno v kontextu situace v zemi původu, a to s přihlédnutím k osobnímu profilu, zkušenostem a aktivitám žadatele a v případě potřeby i jiných osob. Vzhledem k všudypřítomnému a extrémnímu násilí a porušování lidských práv ve středním a jižním Iráku by měl být strach z újmy vyjadřovaný iráckými žadateli o azyl pocházejících z těchto částí země pokládán za opodstatněný. Ačkoli původci obávané újmy jsou nestátní subjekty, ochrana ze strany státu není ve středním a jižním Iráků obecně dostupná. Navíc jsou z násilí a porušování lidských práv obviňováni i činitelé státu. V důsledku toho žadatel o azyl nemůže hledat ochranu u úřadů, a proto by skutečnost, že takto neučinil, neměla být výhradním důvodem pro pochybnosti o důvěryhodnosti nebo pro zamítnutí žádosti.
Pronásledování V mezinárodním právu neexistuje žádné vymezení pojmu „pronásledování“. Zda některé opatření je nebo není pronásledováním musí být posouzeno ve světle všech okolností daného případu, a to s přihlédnutím k osobnímu profilu, zkušenostem a aktivitám žadatele, kvůli nimž mu hrozí nebezpečí. Ohrožení života nebo svobody, jiná vážná újma nebo vážné porušení lidských práv se rovná pronásledování. Vážná diskriminace může být rovněž pronásledováním, zejména, pokud jsou ohroženy možnosti obživy. Opatření, která nemají vážný charakter sama o sobě, mohou tvořit pronásledování, pokud se vyskytují společně. Krajní formy násilí a vážné porušování lidských práv, k nimž dochází na rozsáhlých územích Iráku, dosahují úrovně pronásledování. Podle kritérií pro postavení uprchlíka není třeba, aby člověk byl „cílem“ pronásledování, aby mohl být uznán za uprchlíka. Násilí, které nabude obecné povahy, včetně násilí proti civilnímu obyvatelstvu, lze často uvést do souvztažnosti s více než jedním důvodem dle Úmluvy z roku 1951. Výbušniny v automobilech, vraždy, mučení, únosy a další formy fyzické újmy se rovnají pronásledování. To, že žadatel o azyl není schopen identifikovat původce násilí, nelze považovat za důkaz jeho nedůvěryhodnosti. Ve vztahu k některých konkrétním skupinám se jedná ještě o další formy pronásledování. Patří sem omezení možnost praktikovat své náboženství (v důsledku zákonných omezení nebo hrozby násilí), vážné diskriminační zacházení, obtěžování a zastrašování takové úrovně, která odpovídá pronásledování, a domácí násilí včetně „vražd ze cti“. Vazba na důvody podle Úmluvy Pro splnění kritérií pro udělení postavení uprchlíka musí existovat vztah mezi příslušným konáním nebo opatřením a minimálně jedním důvodem uvedeným v Úmluvě. V kontextu Iráku jsou nejvíce relevantními důvody politické přesvědčení a náboženské vyznání. Hlavní náboženské rozepře panují mezi sunnity a šíity. Jelikož povstání vedou sunnité a vláda je převážně šíitská, politický podtext je zcela zřejmý. Stejně tak je v některých případech zcela zřejmě použitelný i důvod „příslušnost k určité skupině“. Jednotlivé důvody pronásledování se často překrývají. I v případě obyčejné trestné činnosti se jednotlivci stávají oběťmi částečně anebo zcela kvůli svému náboženskému vyznání či etnickému původu, případně příslušnosti k určité sociální skupině. Alternativa vnitřního útěku nebo přesídlení UNHCR je toho názoru, že ve středním a jižním Iráku nemají lidé prchající před násilím a porušováním lidských práv alternativu vnitřního útěku nebo přesídlení obecně k dispozici. Bezpečnostní situace v celém regionu je velice nestálá a vládne zde nebezpečí pronásledování či jiné vážné újmy. Cestování po středním a jižním Iráku je obecně nebezpečné. Fyzické a právní překážky brání cestování a bydlení v těchto oblastech. A konečně, přístup k potravinám, obydlí, základním službám, příjmu/zaměstnání a vzdělání je natolik omezený, že zde nelze vést normální život bez nepřiměřeného strádání. Pokud ovšem národní předpisy vyžadují posouzení alternativy vnitřního útěku nebo přesídlení, je třeba toto posouzení provádět pečlivě a zvažovat konkrétní okolnosti případu žadatele.
S ohledem na tři severní provincie musí být dostupnost alternativy vnitřního útěku nebo přesídlení pečlivě posouzena případ od případu a musí být vzato v úvahu, zda se jedná o alternativu rozumnou. Tyto provincie jsou ze středního a jižního Iráku obtížně přístupné, cestování po silnicích je velmi nebezpečné a četné úseky neoficiální hranice jsou podminovány a podléhají bezpečnostní kontrole. Letecká doprava je poměrně bezpečnější, ale ani ta není zcela bez rizika. Opatření pro vstup a pobyt vyžadují splnění jistých podmínek, včetně existence „sponzora“ a uspokojivého výsledku bezpečnostní prohlídky. Politické a demografické důvody mohou ovlivnit to, zda je osoba vpuštěna a zda je jí uděleno povolení k pobytu. A i když byla osoba na území vpuštěna, nemusí jí být vzhledem k původu zaručena ochrana ze strany státu nebo rodiny či kmene. Někteří lidé mohou mít problémy s přístupem k potravinám, vzdělání, lékařské péči a zaměstnání. Ne zcela vyčerpávající seznam kategorií osob, které při přesídlení do tří severních provincií nemusejí nezbytně nalézt ochranu, je uveden v tomto dokumentu. S ohledem na alternativu vnitřního útěku nebo přesídlení v rámci tří severní provincií je třeba poznamenat, že bez ohledu na sjednocení správy Demokratické strany Kurdistánu v Arbílu a Dahúku a správy Vlasteneckého svazu Kurdistánu v Sulajmaníji v lednu 2006, jsou obě správy i nadále do velké míry rozděleny. Možnost získání povolení k pobytu pro osoby, které jsou přesídleny z jedné správní oblasti do druhé, je tudíž vysoce nepředvídatelná a patrně i omezená. I v případě, že je toto povolení vydáno, může být z politických důvodů opět odejmuto. Dále platí, že přístup k základním službám může být problematický a že nemusí být k dispozici ochrana před pronásledováním. Každou žádost je tudíž třeba posuzovat individuálně. Vylučující klauzule Ve světle irácké minulosti, kdy v období konfliktu docházelo k závažnému porušování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva, se mohou při posuzování individuálních žádostí o přiznání postavení uprchlíka objevit i úvahy o možnosti vyloučení. Zejména se to týká Iráčanů s určitým profilem, včetně osob spojených s bývalým Baasistickým režimem, jeho ozbrojenými silami, policií, bezpečnostním a výzvědným aparátem a soudnictvím; členů ozbrojených skupin, kteří byli v opozici vůči minulému režimu; členů současných iráckých bezpečnostních sil; členů milicí nebo povstaleckých skupin; a osob spojených se skupinami páchajícími trestnou činnost. Zde je třeba posoudit individuální odpovědnost za zločiny proti míru, válečné zločiny, zločiny proti lidskosti, vážné nepolitické zločiny nebo činy odporující cílům a zásadám Organizace spojených národů, tj. dle ustanovení článku 1F Úmluvy z roku 1951. V kontextu situace v Iráku se může objevit presumpce individuální odpovědnosti za zločiny spadající do vylučujících klauzulí, a to v případech, že příslušná osoba dobrovolně zastávala vysoké postavení za bývalého režimu, ve straně Baas nebo bezpečnostním či vojenském aparátu bývalého režimu, neboť tyto instituce se dopouštěly činů spadajících do článku 1F. 31. srpna 2007 UNHCR
