Už dlouhých pět let se táhne spor o projekt regenerace domů v ulici Buková. Domy patří

PROSINEC 2009

Zákopová sousedská válka v Bukové

U

ž dlouhých pět let se táhne spor o projekt regenerace domů v ulici Buková. Domy patří městské části. Radnice chce domy opravit, součástí projektu jsou i dvoupatrové nástavby na domech, podzemní garáže a také přístavba nového objektu, která by měla vyrůst na zelené ploše za domy. Právě tato přístavba se ale stala jablkem sváru. Majitel sousedního dou mít v už tak dost objektu, podnikatel Miexponované lokalitě lan Boehm, který tu má zaparkovat. Součáskanceláře a výrobní katí projektu jsou propacity své firmy Megafto i podzemní garálex, s projektem v podože. Jejich vybudovábě navrhovaném a proní nebude zadarmo a sazovaném radnicí nespolkne nejspíš většisouhlasí. Kontrovernu předpokládaných ze budí záměr radnice příjmů z  nástaveb. i mezi obyvateli Bukové Proto radnice potřea jejího okolí. Někteří buje i přístavbu nojsou na straně radnice, vého objektu. To, že jiní si nepřejí zánik zelenová přístavba je důné plochy. Radnice odůvodňuje celý projekt nut- ležitá především z finančních důvodů, nepopírá ností revitalizace domů v Bukové před jejich plá- ani Pavel Císař, ředitel Správy komunálního manovanou privatizací oprávněným nájemníkům. jetku Praha 3. „Pro nové byty je potřeba vybudoRekonstrukce zchátralých domů v Bukové, jejíž vat nová parkovací stání v dané lokalitě. Výstavba součástí je i vybudování citelně chybějících výta- samotných podzemních garáží je velmi nákladhů, bude stát městskou část nemalé peníze. Pro- ná. Dostavbou nového objektu na garážích a jeho jekt proto počítá s dvoupatrovými nástavbami na privatizací se opět získají další finanční prostředstávajících objektech, které by měly naopak urči- ky pro celkovou regeneraci objektu,“ říká. té prostředky přinést. Nástavby však znamenají (Pokračování na str. 4-5) další obyvatele a tím i další vozidla, která nebu-

• slovo vydavatele

inzerce

Milí čtenáři, vážení obchodní partneři,  tímto číslem uzavíráme první rok vydávání novin Region Revue. A byl to pro nás rok velice úspěšný. Některé ukazatele vzbudily u nás v redakci přímo nadšení, neboť s podobnými čísly jsme se ještě nesetkali s ohledem na druh periodika, náklad a způsob distribuce. Zde jsou: počet došlých správně vyluštěných tajenek naší křížovky se za prvních devět vydání přiblížil čtyřem tisícům a počet námětů, ohlasů a připomínek přesáhl jeden tisíc. To je opravdu hmatatelný důkaz toho, že o naše noviny máte zájem, že si je ze svých schránek pravidelně berete. Proto jsme se také stali oblíbeným reklamním nástrojem mnoha firem z distribuovaného regionu, ale i mimo něj. Od začátku ovšem nespíme na vavřínech. Zapojujeme se do dobročinných projektů, propagujeme činnosti neziskových organizací a pomáháme těm, kteří by si za normálních okolností nemohli prezentaci dovolit. Zároveň děláme radost. Za uplynulých 12 měsíců jsme zpět do Vás investovali přes 300.000,- Kč v cenách do křížovek, pozornostech, dárcích a akcích. Nesmírně si vážíme Vaší přízně a proto Vám i příští rok nabídneme nejlepší soukromé noviny v regionu a našim partnerům nejlepší poměr kvality a nákladu versus ceny. Nebojte se nás porovnat s konkurencí. Pěkné vánoční svátky a v příštím roce se těšíme na shledanou. Čtěte Region Revue! Za celý tým redakce Milan Janata a Daniel Květoň

Region Revue. Vydavatel: Milan Janata, Katusická 13/700, Praha 9, IČ: 87078732. Evidenční číslo MK ČR E 18723. Kontakt redakce: tel./fax: 286 855 560, mobil: 776 115 107, [email protected], Katusická 13/700, Praha 9, 197 00. Vedoucí obchodního týmu: Daniel Květoň, mobil: 737 406 193, [email protected] Šéfredaktor: Roman Peterka, [email protected] Grafické zpracování a sazba: Bílý Tomáš (www.primadesign.cz) Číslo 12 / 2009 vyšlo v Praze v prosinci 2009 v nákladu 50.000 kusů, distribuci zajistila Česká pošta s.p. Názory autorů se nemusí shodovat s názory redakce. Vydavatel neodpovídá za informace, uvedené v komerčních přílohách. WWW.REGIONREVUE.CZ

2

www.regionrevue.cz

inzerce

www.regionrevue.cz

X 3

• kauza z regionu

Zákopová sousedská válka v Bukové U

ž dlouhých pět let se táhne spor o projekt regenerace domů v ulici Buková. Domy patří městské části. Radnice chce domy opravit, součástí projektu jsou i dvoupatrové nástavby na domech, podzemní garáže a také přístavba nového objektu, která by měla vyrůst na zelené ploše za domy. Právě tato přístavba se ale stala jablkem sváru – majitel sousedního objektu, podnikatel Milan Boehm, který tu má kanceláře a výrobní kapacity své firmy Megaflex, s projektem v podobě navrhovaném a prosazovaném radnicí nesouhlasí. Kontroverze budí záměr radnice i mezi obyvateli Bukové a jejího okolí. Někteří jsou na straně radnice, jiní si nepřejí zánik zelené plochy.

Zkouší se dál Milanu Boehmovi na plánované přístavbě vadí především to, že zastíní jeho objekt – a stavební zákon mu dává coby majiteli sousedícího pozemku poměrně velká práva mluvit do toho, co ve svém sousedství chce nebo ne. „Stavba nedodržuje odstupo-

vé vzdálenosti od mého objektu, vzhledem k  tomu, že bude poměrně vysoká, půjde o zeď, která výrazně zastíní můj objekt. A vzhledem k tomu, že právě na té straně jsou kanceláře, kde pracuje zhruba sedm

lidí, nelíbí se mi, že se sníží jejich komfort pro práci,“ říká. „Navíc se mi nelíbí, že ta trocha zeleně, která tu je, má být zastavěna,“ dodává. Původní návrh z roku 2004 měl ještě jednu zásadní vadu – plánovaný nový objekt částečně zasahoval do jeho pozemku. „Ten původní návrh jsem nazval stavba hrůzy, protže to bylo skutečně něco šíleného – zcela megalomanský projekt, který počítal s 18 metrů vysokým objektem, což by bylo vyšší, než jakákoli jiná budova v okolí,“ říká Boehm, který s tímto návrhem nesouhlasil. „Proti původnímu návrhu, o kterém Milan Boehm mluví jako o „stavbě hrůzy“, a proti zastavění zelené plochy mezi ulicemi Buková a Osiková, se zvedla také vlna odporu místních obyvatel. Vzniklo občanské sdružení s  názvem Chraňme Prahu 3, které dalo dohromady petici proti stavbě a získalo podpisy čtyř stovek místních obyvatel. Projekt byl nakonec kvůli nedodržení odstupové vzdálenosti požadované vyhláškou, zamítnut. Po změně vedění na radnici Prahy 3 městská část Praha 3 původní projekt zredukovala – Milan Boehm však stále nebyl spokojen a pravdou je, že odstupovým vzdálenostem stále nebylo dáno zadost – přesněji řečeno, vyhláškou požadované normy překračoval téměř o 60 procent. I druhý projekt proto zatím zamrzl na sousedském sporu.

Privatizace až po rekonstrukci Radnice odůvodňuje celý projekt nutností revitalizace domů v Bukové před jejich plánovanou privatizací oprávněným nájemníkům. Záměr jistě bohulibý. Pro privatizujcí nájemníky však má jedno drobné úskalí. Rekonstrukce, která dá domy „do kupy“, samozřejmě také zvýší jejich odhadní ceny. Budou tedy muset počítat s větší vstupní investicí. Někteří by byli raději, kdyby jim Praha 3 prodala domy ve stávajícícm stavu a nechala jejich zvelebování už na společenství vlastníků. To však radnice odmítá. „Privatizovat domy (převážně panelové) v tom stavu v jakém jsou (špatný technický stav včetně stavebně technických poruch objektu) je nevhodné jak z laického tak odborného hlediska, ale především vzhledem k  novým vlastníkům. Ti si obvykle na privatizaci musí vzít dlouhodobý úvěr. Po dobu splácení úvěru nebudou schopni dát dohromady tolik finančních prostředků, aby mohli objekt regenerovat v  tom rozsahu jako městská část,“ říká Pavel Císař ze SKM Praha 3. „Ze zkušeností navíc víme, že nová společenství vlastníků realizují velké regenerační projekty pouze obtížně. Pro prosazení takovéto investice je totiž podle zákona třeba souhlas všech členů společenství vlastníků, stačí nesouhlas jedné osoby a projekt

inzerce

4

www.regionrevue.cz

• kauza z regionu

inzerce

Zákopová SOUSEDSKÁ VÁLKA V BUKOVÉ je zmařen,“ dodává. Podle Milana Boehma není taková argumentace tak docela férová. „Za dvacet let se ti stejní lidé budou muset dohodnout na opravě svých domů tak, jako by se museli dohodnout teď. A podle mého pravicového názoru ji zvládnou možná ještě mnohem lépe a určitě levněji, než celá městská část,“ míní. Podle Pavla Císaře je však třeba brát v  úvahu také to, že regenerace panelových domů na Jarově má i svůj urbanistický rozměr. „Radnice v ní mění toto sídliště v  nový sladěný urbanistický celek. To by se při regeneraci prováděné jednotlivými společenstvími nedalo zaručit,“ upozorňuje.

Peníze až v první řadě?

Rekonstrukce zchátralých domů v  Bukové, jejíž součástí je i vybudování citelně chybějících výtahů, bude stát městskou část nemalé peníze. Projekt proto počítá s  dvoupatrovými nástavbami na stávajících objektech, které by měly naopak určité prostředky přinést. Nástavby však znamenají další obyvatele a tím i další vozidla, která nebudou mít v  už tak dosta exponované lokalitě zaparkovat. Součástí projektu jsou proto i podzemní garáže. Jejich vybudování nebude zadarmo a spolkne nejspíš většinu předpokládaných příjmů z  nástaveb. „Chápu, že nástavba je nutí dělat garáže a tím pádem potřebují postavit na garážích ještě něco, co by konečně mohlo přinést městské části nějaký zisk,“ míní Boehm. „Radnice se zaklíná ušlechtilými pohnutkami, ale ve skutečnosti je ten projekt motivován čistě ekonomickými počty,“ dodává. To, že nová přístavba je potřeba předvším z finančních důvodů, nepopírá ani Pavel Císař ze SKM. „Pro nové byty je potřeba vybudovat nová www.regionrevue.cz

parkovací stání v dané lokalitě. Výstavba samotných podzemních garáží je velmi nákladná. Dostavbou nového objektu na garážích a jeho privatizací se opět získají další finanční prostředky pro celkovou regeneraci objektu,“ říká.

Kdo s kým nemluví

Starožitnická poradna • Na Vaše otázky odpovídají experti z ANTIKVY U VINOHRADSKÉ VODÁRNY, Korunní 75: Mgr. Dominika Jakubcová – telefon 608 73 19 23 (knihy, antikvariát) a Ing. Jaroslav Jakubec – telefon 608 86 64 13 (starožitné a sběratelské předměty, obrazy, nábytek) Potřebuji vyřešit finanční problém, proto chci prodat některé rodinné obrazy. Některé ale nejsou moc staré, třeba jen dvacet, třicet let. Nevím, jestli máte zájem i o takovéto novější obrazy? Martin K, Praha 3 Rád bych začal svou odpověď nejdříve zcela obecným konstatováním, že je zbytečné obávat se nám nabídnout k posouzení a k prodeji jakoukoliv věc, i když třeba sami pochybujete o její kvalitě. Vždycky je lepší nabídnout i předmět nízké ceny než vyhodit nebo jinak zlikvidovat hodnotnou věc nebo obraz. Takže prosím všechny čtenáře, aby se nebáli na nás obrátit i s věcmi, o kterých pochybují. Obchod s uměleckými díly, jako jsou obrazy ale i plastiky a další autorské práce, se řídí poněkud jinými pravidly, než obchod s ostatními starožitnostmi. Jestliže pro starožitnosti platí, že musí být starší alespoň padesáti let,u obrazů rozhoduje umělecká hodnota, známost a obliba toho kterého autora, ale i určitá módnost. Takže odpověd na Váš dotaz je : ano, máme zájem i o poměrně nové obrazy, pokud splňují kritéria sběratelské a estetické hodnoty. Proto nám bez obav nabídněte jakékoli obrazy, grafiky, plastiky i z doby nedávno minulé, jejich hodnota vyjádřená penězi, tedy jejich prodejní cena může v některých případech překročit ceny mnohem starších obrazů. Často se na nás obracíte s dotazem, zda máme v našem antikvariátu tu či onu konkrétní knihu. Celá naše knižní nabídka se nachází na internetu na adrese www.antikvakorunni75.cz

Na radnici považují Milana Boehma za „prudiče“, který se jen zbytečně snaží věci komplikovat a se kterým není možná dohoda. Podle Milana Boehma se s ním však radnice nikdy na nějakém oboustranně přijatelném kompromisu dohodnout nepokusila. „Chápu potřebu rekonstrukce, i potřebu nástaveb, chápu i to, že chce městská část přistavět další objekt – bohužel se o mých požadavcích na možnou podobu projektu, která by pro mě byla akceptovatelná, zatím nikdo rozumně nebavil,“ říká. Ředitel Správy komunálního majetku Praha 3 Jan Císař oponuje. „Od počátku projektu se jak projektant, tak Správa komunálního majetku Praha 3 i městská část snažili se sousedem dohodnout o podobě přístavby nového objektu. Byla provedena celá řada změn dle jeho připomínek avšak marně. Ten zvolil naprosto destrukční taktiku,“ tvrdí. Milan Boehm s obviněním, že zbytečně celý proces prodlužuje a zdržuje, nesouhlasí. „Zdržují to na radnici – oni namalovali špatný projekt. Už dvakrát. To pak samozřejmě stojí čas a peníze a je to i můj čas a mé peníze,“ říká. Vážení čtenáři Starožitnické poradny, milý zákazníci text a foto: Roman Peterka naší Antikvy, dovolte abychom Vám popřáli krásné prožití Vánoc a mnoho zdraví a spokojenosti v roce 2010. Více informací, další fotografie a možnost zúčastnit se Vaše ANTIKVA U VINOHRADSKÉ VODÁRNY, diskuze » to vše najdete na našem webu www.regionrevue.cz Dominika a Jaroslav Jakubcovi, Ondřej Berger. v rubrice "KAUZY Z REGIONU". Čekáme na vaši reakci.

5

• střípky z regionu Detektory kradených aut pro strážníky

M

ěstští strážníci mají novou moderní zbraň pro boj proti kriminalitě. Radnice darovala Obvodnímu ředitelství městské policie Praha 3 mobilní systém pro vyhledávání odcizených vozidel RoadCon, který za 300 tisíc zakoupila ze svého rozpočtu. „Je to náš příspěvek pro snížení kriminality v ulicích městské části a zároveň velmi účinný nástroj, který několikanásobně zvýší kontrolní možnosti strážníků,“ říká místostarosta Šmíd.

ní. Pokud zjistí rozpor s databází, objeví odcizené vozidlo či jinou podezřelou okolnost, okamžitě upozorní obsluhující hlídku městské policie. „Systém přináší diametrálně jinou efektivitu při kontrolách vozidel. Při zkušebních jízdách teď běžně zkontrolujeme tisícovku vozidel za jedinou hodinu,“ pochvaluje si kamerový systém ředitel Machoň. Podle jeho názoru tak radnice dala do ruky strážníkům nástroj, jímž několikanásobně zvýší počet nalezených odcizených vozidel.

né době je k  vidění v  Galerii pod radnicí na Havlíčkově náměstí nová výstava, která na tu předchozí přímo navazuje. Jmenuje se Věčný Žižkov a mapuje asanační záměry na Žižkově. V  dobách

Žižkov je věčnÝ

V

Mobilní systém RoadCon umístěný v  hlídkovém vozidle s pomocí kamery rozpoznává registrační značky projíždějících i stojících vozidel. Značky následně automaticky porovnává se zájmovými databázemi (registr motorových vozidel, databáze odcizených vozidel apod.). Zaznamenává přitom snímek s datem, časem, registrační značkou a místem poříze-

  minulém čísle jsme přinesli reportáž z  doplňkové akce k  výstavě s  názvem vlády jedné strany měl Žižkov ve své klasické podo20 let od pádu totality (nejen) v Praze 3. V současbě, v jaké se z velké části dodnes uchoval, zcela zmizet z povrchu zemského. Tehdejší totalitní moc hodlala přestavět neudržovaný Žižkov do podoby moderního sídliště. Náhradu by nabídly panelové domy a byty, budované v duchu levicové architektonické avantgardy 30. let. Namísto soudržnosti a solidarity by se tak prosadila sídlištní anonymita a odcizení. Projektování panelákové náhrady kouzelné čtvrti z 19. století, která má nezaměnitelný genius loci, probíhalo od roku 1973 a nebýt řady architektů sdružených v organizaci „Obecní dům“ (arch. Vavřík, arch. Lukeš a mnoho dalších), úsilí památkářů, ale i pádu komunismu, museli by se obyvatelé Prahy 3 smířit s mnohem horším obrainzerce

6

www.regionrevue.cz

• střípky z regionu co se týká bezpečnosti dětí při pohybu na pozemních komunikacích. Díky spolupráci odboru dopravy Městské části Praha 8 a Policie České republiky byl schválen projekt na úpravu dopravního značení. Úprava spočívá ve vymezení úzkého koridoru litinovými sloupky při ulici Sovova a Kubova. Bude se zavádět jednosměrný příjezd ke škole ve směru od ulice Sovova, před vstupy do školy bude postaveno bezpečnostní zábradlí v celkové délce 36 metrů. Toto zábradlí bude oddělovat čekající děti před budovou školy od projíždějících vozidel. Pro případné zásoboškoly je zábradlí přerušené v místě, kde nejsou „Lyčkárna“ bezpečnější vání vstupy do školy. Protože v obytné zóně mohou občaákladní a mateřská škola Lyčkovo náměstí by né využívat celou vozovku, je pro řidiče povolena maměly být ještě bezpečnější. Nejen, že budou ximální rychlost 20 km/h a stání vozidel je dovoleno tyto dvě budovy chráněny kamerovým systémem, pouze na místech vyznačených jako parkoviště. ale bezpečněji by mělo být i v jejich okolí. Alespoň zem, než jaký byl k vidění v souvislosti s demolicemi v oblasti Komenského náměstí. Plánování „přestavby Žižkova“ představuje v takřka stopadesátileté historii čtvrti jen „miniokamžik“. Pro obraz města by však mělo uskutečnění záměrů architektů posedlých „panelem“ fatální následky. Výstava nabízí nejen připomínku městské „kultury“ tehdejšího režimu i rebelování nemnoha žižkovských patriotů. Autory výstavy jsou Jiří Horský, Jan Sedlák a Martin Hrdina. Na radnici si ji návštěvníci mohou zdarma prohlédnout až do 29. ledna příštího roku.

Z

L

Unikátní operace slinivky

ékaři Fakultní nemocnice Královské Vinohrady (FNKV) provedli jako první v republice unikátní modifikaci operace slinivky břišní. Při jedenáctihodinovém zákroku byla mladé ženě se zhoubným nádorem odstraněna celá slinivka břišní, žaludek a tepna zásobující játra, která byla nahrazena žilním štěpem. Zároveň byla u pacientky odstraněna část mezenterické a portální žíly, která byla nahrazena druhým štěpem. FN Královské Vinohrady se tak zařadila mezi několik málo světových pracovišť, které při odstraňování zhoubného nádoru slinivky břišní odstraňují a ná-

sledně štěpem nahrazují i část tepen zásobujících játra, žaludek a tenké střevo a mezenterickou žílu, která odvádí krev ze střev do jater. Díky tomuto náročnému zásahu se zvyšuje počet nemocných s úplným odstraněním zhoubného nádoru pankreatu a tím šance pacientů na přežití. „Výskyt zhoubných nádorů slinivky břišní v populaci bohužel stále roste a pacienti, u nichž je nádor diagnostikován, nemají příliš dobré vyhlídky,“ říká přednosta chirurgické kliniky FNKV Robert Gürlich. „Jedinou efektivní metodou léčby zhoubného nádoru je jeho kompletní odstranění. Nádor slinivky břišní má ale v počátečních stádiích jen mírné příznaky, a proto se k nám pacienti obvykle dostanou pozdě, kdy už je nádor v pokročilém stádiu a prorůstá i do mezenterické žíly nebo arterií zásobujících játra, žaludek a tenké střevo,“ vysvětluje. Doposud proto mohli chirurgové radikálně odstranit jen asi 20 procent zhoubných nádorů hlavy slinivky břišní. „Díky zákroku, který jsme ve FNKV začali provádět, se výrazně zvyšuje počet nádorů, které můžeme odstranit kompletně. Úspěch těchto výkonů je umožněn nejen vlastní chirurgickou operací, ale zejména širokou, vysoce specializovanou mezioborovou spoluprací. Stejně tak vlastní chirurgický výkon je počáteční fází komplexní léčby těchto pacientů, která nadále probíhá na onkologické klinice FNKV,“ dodává. Chirurgická klinika se specializuje na léčbu onemocnění slinivky břišní a nabízí tuto léčbu široké veřejnosti. Na pracoviště se mohou obracet přímo samotní pacienti, ale i zdravotnická zařízení, kam tito nemocní přicházejí. -red-

inzerce

www.regionrevue.cz

7

• vánoce v regionu

Vánoce, vánoce přicházejí...

V

ánoce se blíží, proto jsme pro vás v Region Revue připravili malou vánoční přílohu. O vánocích samotných i o tom, co vás potká o vánocích v našem regionu – především na Žižkově a na Vinohradech. Na co se máte připravit během svátků míru a pohody? Čtěte dál...

Vánoční trhy

T

radice vánočních trhů sahá do 19. století. Už od té doby jsou stánky trhovců s tradičním vánočním a předvánočním sortimentem, jako jsou vánoční ozdoby, dřevěné hračky, trdelníky, čokoládové figurky, dekorace či ovocné špízy, připomínkou toho, že Vánoce jsou už na dosah. V  této době, kdy lidé ještě nemuseli čelit reklamní předvánoční masáži obchodníků už skoro od září, tedy strategii dnešních velkých obchodních řetězců, to bylo právě o vánočních trzích, kdy se Pražané dali do předvánočního nakupování nebo aspoň „okouněli“ u stánků a zkoumali, jaká je nabídka.

bídnout divákům svůj příběh inspirovaný Ježíšovým narozením. Samotné vyprávění je podpořené různými kousky kejklířskými, zpíváním a v podobě figur Alšova betléma se objeví také další postavy příběhu zrození Páně. Děti uvidí postupně připravený Betlém. Od 20. listopadu až do Štědrého dne denně od 10.00 do 19.00 hodin bude možné nakoupit na Vánoce také na tradičních trzích na náměstí Míru, na prostranství před kostelem sv. Ludmily. I tady je připraven doprovodný kulturní program. 12. prosince ve 13:30 vystoupí na náměstí Míru pěvecký sbor Concordia Chöre Gilsbach e.V. z německého Burbachu, který slaví úspěchy po celé Evropě. Od 18:00 pak předvede své pěvecké umění další německý pěvecký sbor – drážďanský Friedrich Wolf Chor z Drážďan, který pravidelně pořádá koncertní turné po celé Evropě. 13. prosince se můžete přijít podívat na pěvecké umění zastupitelů Prahy 2 – ti tu za doprovodu Černovické dechovky zazpívají vánoční koledy. K tradičnímu předvánočnímu „zpívání se zastupiteli“ se může připojit každý, kdo bude mít chuť. 16. a 17. prosince budou náměstím Míru znít vánoční zpěvy v podání smíšených pěveckých sborů ze zemí Evropské unie.

P

Vánoční strom před Edenem

ku, kterou byla pětadvacetiletá svobodná služka Marie Kosourová z Netína. Otcem dítěte byl podle slov matky jeden z ruských zajatců z první světové války. Svobodná matka musela odejít v hanbě z domova a hledat si službu, s dítětem ji ale nikde nechtěli. To byl po­dle její výpovědi také důvod, proč dítě odložila v lese. Za svůj čin byla odsouzena k pěti měsícům vězení, dítě adoptovali manželé z Brna, kteří ho řádně vychovali. Liduška, která měla původně zmrznout v sedmnácti měsících na sněhu, se nakonec dožila 69 let. Těsnohlídek se pak začal více zajímat o osudy odložených dětí a nakonec se pro ně rozhodl uspořádat vánoční sbírku pod vánočním stromem. Inspirací mu byla podobná akce, která se konala v Kodani. Svůj nápad dovedl Těsnohlídek do konce 6. prosince 1924 nechal v bílovickém polesí pokácet statný smrk. Ten byl na náměstí Svobody v Brně vztyčen a 13. prosince 1924 slavnostně rozsvícen. V roce 1929 splnily vánoční stromy cíl, který jim dal do vínku jejich „otec-zakladatel“. V Brně-Žabovřeskách byl otevřen Dětský domov Dagmar pro opuštěné děti. Rudolf Těsnohlídek se tohoto úspěchu už nedožil – zemřel o rok dříve. Po brněnském Těsnohlídkově vánočním stromu se začaly objevovat postupně veřejné vánoční stromy i v jiných městech české republiky – následovala Plzeň, dnes jsou vánoční stromy na náměstích běžnou vánoční „výbavou“ českých měst.

raha 10 rozsvítila 5. prosince odpoledne svůj vánoční strom – na tradičním místě před obchodParkovací „dáreček“ ním centrem Eden ve Vršovicích. Letos je to 11 mepro Prahu 10 trů vysoký smrk stříbrný, který byl do Vršovic do  prosinci se konečně obyvatelé oblastí Prahy praven ze Strahova. Strom původně rostl na zahra10 hraničících s Prahou 3 a 2 dočkali dlouho dě rodinného domu na území Prahy 5, musel být ale pokácen kvůli nutné opravě inženýrských přípojek. slibovaného „předvánočního“ dárečku – tzv. průniDíky rychlé domluvě úředníků mohl strom po po- kových zón. Na hraničních ulicích s Prahou 2 a Prahou 3 vzniknou smíšené parkovací zóny. Městská část Praha 3 pořádá už od 28. listopadu kácení ozdobit prostranství před Edenem. „Naši občané z nejvíce postižených ulic si budou do 22. prosince tradiční vánoční trhy na náměstí Jiřímoci zakoupit rezidenční či podnikatelské karty v Praho z Poděbrad. Kromě stánků, ve kterých je k dostání ze 2 i 3 a k parkování využít i vyznačené ulice na jetradiční vánoční zboží, nebo se tu dá zahřát grogem jich území, “ vysvětluje změny starosta Prahy 10 Vlači „svařákem“, tu je připraven i doprovodný kulturdislav Lipovský. Nově vymezené oblasti se v Praze 2 ní program. V sobotu 12. prosince od 14.30 do 17.00 týkají ulic Rybalkova (v úseku Máchova – Charkovhodin je na programu Staropražský advent – vánočská), Máchova, Francouzská a bezejmennými schody ní písně v podání staropražské kapely Motovidlo. Jde a samostatným chodníkem od stanice tramvaje Ruso čtyřčlennou sestavu, kterou překotný vývoj audioká (ve směru do centra) směrem ke Slovenské. Oblast techniky, jehož jsem svědky v poslední době, nechal 3 při hranici s Prahou 3 je nově vymezena komunikanetknutou. Kapela hraje ve složení akordeon, koncemi Dykova a Sobotecká. Změna se dotkne také setrabas, saxofon či flétna, vozembouch, samozřejmou verní strany Šrobárovy ulice v Praze 3 v úseku Jičínsoučástí je zpěv. Při svých vystoupeních se chlapská – Hradecká, která již nebude rezidentní modrou ci z Motovidla spoléhají výlučně na sílu svých hlasů zónou, ale oranžovou, kde bude moci přes den para akustických součástí svých nástrojů, jako jsou kovat každý dvě hodiny za poplatek a v noci a o víozvučné desky, jazýčky dechových nástrojů a podobkendech či svátcích bezplatně. Parkovací kartu pro ně. „Objeví-li se na podiu mikrofon nebo jiné přiPrahu 2 získají občané Prahy 10 z ulic Máchova, Rydružené zařízení, jde pravidelně o pokleslou iniciatibalkova (úsek Máchova – Charkovská) a Francouzvu pořadatele,“ upozorňují členové kapely Motovidlo. ská. Parkovací karty se vydávají na základě předloHned v neděli pak na náměstí Jiřího z Poděbrad zažených platných dokladů na detašovaném pracovišti vládne vánoční hudební klasika. Od 16.30 do 19.00 ÚMČ Praha 2, nám. Míru 14, tel. 224 256 063, mail tu bude k vidění a především poslechu [email protected]. Parkovací kartu pro Prahu 3 zísný pořad složený z českých i světových koled nazvaný Adventní zpěvy. Zpívá se „a capella“, tedy bez huVánočně ozdobené stromy na veřejných prostran- kají občané Prahy 10 osoby z části Prahy 10, ulic debního doprovodu. Účinkuje vokální skupina slo- stvích už dnes nejsou žádnou raritou. Nejde ale zase Dykova (jen lichá čísla orientační), Nitranská, Řipžená z profesionálních zpěváků Happy day quintet. o tradici až tak starou. Zavedl ji před ani ne sto lety ská, Chorvatská (úsek Korunní – Dykova), Korunní V sobotu 19. 12. a úterý 22. 12. od 14.30 do 17.00 ho- známý spisovatel a novinář Rudolf Těsnohlídek. Ten (U vodárny – Sobotecká) a Sobotecká (jen lichá čísdin dorazí na náměstí Jiřího z Poděbrad na káře diva- našel 22. prosince 1919 v lesním údolí odložené, mra- la orientační). Parkovací karty se vydávají na základě dlo – divadelní soubor Komedianti na káře tu před- zem promodralé nemluvně – sedmnáctiměsíční hol- předložených platných dokladů na adrese Perunova vede představení nazvané Na káře až do Betléma. čičku. Výletníci nalezenečka odnesli na četnickou 5, tel.: 222 517 345. Kartu opravňující parkovat v reV tomto vyprávění si dovolí dva potulní kejklíři na- stanici a zanedlouho se podařilo vypátrat jeho mat- zidentních zónách Prahy 2 nebo 3 mohou získat oby-

V

8

www.regionrevue.cz

• vánoce v regionu vatelé s trvalým pobytem ve výše zmíněné vymezené části Prahy 10, vlastníci nemovitosti v této části Prahy 10 nebo firmy a podnikatelé se sídlem v této části Prahy 10.

P

Vánoční parkování Na Praze 3

raha 3 se rozhodla otevřít během vánočních svátků parkovací zóny návštěvníkům. Ti budou moct podle rozhodnutí rady městské části od Štědrého dne až do 3. ledna nastávajícího roku parkovat i v rezidentních (tzv. „modrých) parkova-

cích zónách. Možnost, aby městská část mohla do- ření jsme přijali již loni a bylo našimi obyvateli vnímáno velmi pozitivně,“ říká místostačasně omezit rezidentních parkovacích zón dává rosta Zdeněk Lochman. Městská polirozhodnutí Rady hl. m. Prahy, podle kterého je možcie tak nebude v období mezi Vánoci né zavádět odchylky od stanovené základní provoza Novým rokem hlídat v modrých ní doby podle místních podmínek na vybrané dny. zónách neoprávněně parkující voziPodle rozhodnutí hlavního města v době státních svátků nebudou fungovat také parkovací automaty dla „odjinud“. Neznamená to ale, že na návštěvnických místech. Parkování na Žižkově a by se mohlo parkovat kdekoli – počásti Vinohrad, která patří pod Prahu 3 bude tedy rušování pravidel správného zdarma. „I přesto lze předpokládat, že kapacita bezparkování, jako je nesprávné platného návštěvnického parkování nebude v obdoparkování v křižovatkách, na bí vánočních svátků dostačující. Vánoce jsou dopřechodech a podobně, bubou zvýšených návštěv příbuzných a přátel, prodou strážníci pokutovat stejto jsme rozhodli zóny otevřít. Podobné opatně důsledně, jako doposud.

Z historie vánočního stromečku Na stole smažený kapr s bramborovým salátem, v koutě obýváku nazdobený stromeček a pod ků – tak vypadají Vánoce ve většině českých a moravských rodin. A taková je i obecná předby měly pravé Vánoce vypadat. Ve skutečnosti je však tato podoba Vánoc poměrně nová. Vánoční stromeček je původně německá tradice, do českých zemí se první vánoční stromeček ve 2. polovině 19. století, kdy byl ale módní záležitostí pro bohatší vrstvy. Vánoce se stromečběžné až od počátku 20. století. A podobně je na tom i ryba coby součást štědrovečerní večeletí se v celé Evropě před Štědrým dnem zdobívaly pouze větve jehličnanů pentlemi, obmi růžemi. Prvním dokladem osvětleného vánočního stromku je zpráva v brémské kroo jedli, ozdobené datlemi a sladkostmi, postavené v cechovní budově údajně pro potěních mistrů. V průběhu dalších let se zvyk zdobení stromku na Vánoce začal šířit v něcích oblastech zejména mezi protestanty.V roce 1816 se vánoční stromek poprvé obkouském císařském dvoře. V 19. století připravil „jakýsi pražský herec“, jak praví lehostům vánoční překvapení – otevřel po večeři pokoj, kde zářil a třpytil se slavnostně stromek. Od 40. let 19. století je zdobení vánočního stromečku doloženo v českých měšnách, do venkovského prostředí začal pronikat až od 60. let 19. století na popud šlechty a ců – jako první mívali stromeček na zámku, na faře a ve škole.

ním hromada dárstava lidí o tom, jak dostal až někdy kem začaly být ře. Ještě v 16. storázky a papírovýnice z roku 1570 chu dětí cechovmecky hovoříjevil i na ragenda, svým v y z d o b e ný ťanských rodimístních vzdělantext a foto: Roman Peterka

inzerce

www.regionrevue.cz

9

• reportáž měsíce hoval do pronajatých prostor TJ Tesla Karlín, nějakou dobu trénoval v  pronajatých prostorách v  Libni. „Náklady spojené s chodem klubu jsem platil zpočátku čistě ze svých peněz,“ podotýká. Pak se mu ale konečně podařilo přesvědčit radní na Praze 3, že to myslí se svým záměrem skutečně poctivě a získal pro svůj klub od městské části prostory na Havlíčkově náměstí. „V únoru bude dokončena rekonstrukce a zase se tam vrátíme,“ říká. Praha 3 také začala finančně podporovat činnost klubu – mimo jiné výrazně přispívá na pořádání boxerského turnaje O pohár města Žižkova, který se stal již tradiční součástí sportovního života na Žižkově – letos v říjnu proběhl už čtvrtý ročník. Borci z  Box clubu Žižkov ale nastupují do ringu nejen na Žižkově. „Ti nejlepší z našich boxují extraligu, i když jako hosté za jiné týmy, protože my na účast v  extralize nemáme peníze. Ale i tak máme závodníkům co nabídnout – máme kontakty po Evropě, vysíláme naše borce na exhibice a zápasy po celé Evropě,“ říká Tišer.

Pěsti ve tmě

„Levá pravá, levá pravá,“ zahuláká trenér Stanislav Tišer, zároveň naznačí sérii Dvacet let v ringu úderů a vzápětí se tělocvičnou v budově soukromé střední školy Kvarta v Cimburkově Stanislav Tišer má pro trénování boxu tu nejlepulici (ve stejné budově sídlí i obvodní ředitelství městské policie) ozve kanonáda úde- ší kvalifikaci – sám má za sebou dlouhou a úspěšrů do boxerských pytlů. Je pátek večer, lidé odjíždí z Prahy na chatu nebo míří do hos- nou boxerskou kariéru. „V životě jsem se ničím jiným, než boxem neživil,“ říká. Box začal trénovat v patnácpody užít si začátek víkendu, ale tady je trénink v plném proudu. „Tak jedu, černej, jedu,“ povzbuzuje v legraci trenér Stanislav Fišer mladého Roma, jednoho ze svých svěřenců. Smějí se tomu oba – Stanislav Tišer je sám „cigán“. O chvíli později si udělá tuhle legrácku v opačném gardu. „Tak makáme, bílý, makáme,“ hecuje v legraci své svěřence. Zdejší boxeři jsou skutečně pestrá „směska“ lidí - bílí i „tmaví“, kluci školou povinní, dospělí chlapi, ale třeba i penzionovaný doktor práv. Tady jsou všichni především kamarádi, co mají rádi box a přišli si společně zatrénovat. „Je tu výborná atmosféra, chodí sem lidi různého věku a z různých sociálních vrstev a tady jsou si všichni rovni, nikdo na nikoho nekouká skrz prsty, po tréninku jdeme s trenérem na pivo – zkrátka pohoda,“ odpovídá mi na otázku, proč chodí trénovat zrovna sem, Elvis. Nejmenuje se tak, ale nikdo mu tu jinak neřekne. V  závodním ringu nebojuje, chodí jen na tréninky a je tu spokojen. „Není to tu jen o boxování do pytle,“ říká.

Předsudky nechte venku

Trenér Stanislav Tišer mezi svými svěřenci rozdíly nedělá. Dveře jeho klubu jsou otevřeny Romům, bílým, Asiatům... všem bez rozdílu. Rasismus tady nemá místo. „Tyhle bojové sporty hodně často přitahují nácky a podobné typy lidí,“ říká Elvis, který dlouho hledal klub, kde by na podobné týpky nenarážel. Nakonec se mu to podařilo tady na Žižkově. „Trenér je Rom, což podobné týpky odrazuje dopředu a pokud sem přijde někdo, kdo by tu chtěl na někoho machrovat, velice rychle pochopí, že takhle to tu nefunguje. A když to nechce pochopit, vezme si ho někdo z  kluků do parády. Dostane přes držku, ale v  dobrém, v  rámci tréninku – a je klid,“ usmívá se Elvis. „Trénoval jsem i nácky, nijak mi to nevadilo. Dost z nich pak v poměrně krátké době z  těhle blbostí vyrostlo, nechali si narůst vlasy a jejich okouzlení nacismem a rasismem je přešlo. Ne všichni samozřejmě – to je na každém, co z něj nakonec bude,“ říká trenér Stanislav Tišer. Přestože Žižkov patří k těm pražským lokalitám,

10

kde je poměrně početná romská komunita, Romové netvoří v žižkovském boxerském klubu většinu. „Samozřejmě sem chodí romští kluci, na začátku se jich přihlásil velký houf, pak postupně odpadávali a zůstali jen ti nejvěrnější,“ usmívá se Stanislav Tišer. „Podle mě ale není ani tak důležité, jestli sem chodí trénovat Romů hodně nebo málo. To nejdůležitější je, že je to Rom, kdo trénuje ty ostatní, i ty „bílé“ a ukazuje tak na vlastním příkladu Romy v jiném světle, než jsou zažité předsudky,“ míní. Sám se s  předsudky a rasismem potýká také. „Na to narážíte na každém kroku – když přijdete do hospody, do krámu nebo kamkoli, jakmile vás neznají, koukají na vás divně,“ říká Stanislav Tišer. S předsudky se potýkal i v době, kdy se snažil získat na Žižkově pro svůj sportovní klub nějaký nebytový prostor od městské části. „Dlouho mi ho nechtěli dát – mysleli si, dáme mu to a budou se nám tam scházet cigáni, chlastat a dělat kravál,“ říká. Dlouhou dobu se tak stěhoval po různých podnájmech – začínal ve školní tělocvičně v Cimburkově ulici, kde má v současné době Box club Žižkov po dobu rekonstrukce svých prostor dočasný azyl, p a k s e přestě-

ti letech, v podstatě náhodou, k pěstním bitkám měl ale blízko od mala. „Odmalička jsem byl dost rvavej, jako kluk jsem bydlel v  Plzni, kde každá čtvrť měla svou partu, které spolu neustále bojovaly a každou partu někdo vedl – já byl jako vyhlášený rváč vůdcem té naší,“ vypráví. V patnácti se pak porval na zábavě poté, co tam nějací bílí kluci začali strkat do jeho bratra. „Tak jsem mezi ně vlítnul, udělal jsem prásk prásk a složil jsem dva kluky k zemi,“ popisuje. Svědkem téhle pranice byl i trenér místního boxerského oddílu, který pak přišel za patnáctiletým rváčem a řekl mu, aby se přišel někdy ukázat na trénink. „Tak jsem přišel a takhle jsem začal – a od té doby už pořád jen boxuju,“ říká Stanislav Tišer s úsměvem. Začínal jako dorostenec v  Plzni, v  osmnácti začal boxovat jako dorostenec za Uhelné sklady Praha. V  devatenácti se pak přestěhoval do Prahy, trenérem nadaného romského mladíka se v té době stal slavný slovenský boxer, desetinásobný mistr republiky, šestinásobný mistr Maďarska a držitel zlaté olympijské medaile z olympiády v Londýně Julius Torma. A boxerská hvězda Stanislava Tišera začala zářit. Stal se několikanásobným mistrem republiky, v roce 1981 se proboxoval do národního týmu, kde reprezentoval Československo na zápasech po celé Evropě. Byl nominován i na mistrovství světa, účast mu ale nakonec zhatilo zranění – zlomený palec. „Dodnes tu mám bouli,“ ukazuje. V  roce 1984 pak přišlo další velké zklamání, tentokrát ho však nezavinilo zranění, ale politika: Stanislav Tišer si vyboxoval nominaci na olympijské hry v Los Angeles, nakonec se ale nikam nejelo. „Socialistický tábor“ s  výjimkou Rumunska tehdy olympiádu bojkotoval, na oplátku za americký bojkot předchozí olympiády v Moskvě. „Naštvalo mě to a odmítl jsem pak reprezentovat. Měl jsem za to dostat za trest na rok distanc, trenér Julius Torma mi ale pomohl, zařídil, abych mohl boxovat dál. Takže jsem boxoval, už ne za reprezentaci, ale boxoval jsem československou ligu,“ vypráví. S  profesionální závodní kariérou skončil až v roce 1991, ve 35 letech. „Rok a půl jsem nic nedělal, pak mě to www.regionrevue.cz

• reportáž měsíce ale přestalo bavit, rozhodl jsem se, že začnu trénovat a založil jsem Box club Žižkov,“ říká. Ještě v roce 1996 ale nastoupil do ringu a vybojoval tři vítězství v  exhibicích. V roce 2000 mu Olympijský výbor ČR udělil prestižní cenu Fair Play za celoživotní přínos sportu. Dnes už nezápasí, ale ránu pořád dát umí – a občas se mu to hodí. „Naposledy jsem se pral loni v létě – nějací kluci napadli dceru s jejím přítelem, tak jsem jim dal tečku,“ prozrazuje.

mírumilovný tvor. „Od té doby, co chodím sem, jsem se venku nepral. Nemám potřebu si něco dokazovat, takže kvůli hloupostem se neperu – určitě bych někomu nevypálil ránu jen proto, že se na mě blbě podívá,“ říká.

Box pro všechny

Odkaz Rockyho Balboy

Svěřenci Stanislava Tišera dál usilovně buší podle jeho pokynů do pytlů, uprostřed tělocvičny se zatím do sebe „pouští“ – čistě cvičně - dva ze zdejších závodnických nadějí. Pětadvacetiletý Emil Kocvelda, který si už na amatérské boxerské scéně vyboxoval respekt a sbírá jedno ocenění za druhým, se cvičně potýká s nadějným „kadetem“, šestnáctiletým Vaškem Vrzalem. Ten boxuje teprve druhý rok a už to dotáhl na druhé místo na mistrovství republiky v juniorech. K zájmu o box ho přivedl film Rocky Balboa. „Pořád jsem na to koukal a říkal si, že bych to chtěl zkusit,“ prozrazuje. „Pak jsem se zeptal táty, jestli nezná nějaký klub, tak mě táta přivedl sem, protože se znal se Standou Tišerem. Přišel jsem sem na zkoušku a Standa Tišer řekl, že to zkusíme.“ Na tréninky chodí denně. „Původ-

ně jsem chodil třikrát týdně, pak jsem ale potřeboval shodit nějakou váhu, začal jsem chodit denně a tělo si na to zvyklo a začalo to vyžadovat. Takže kromě sobot a nedělí jsem tu pořád,“ říká Vašek. Box mu zabírá veškerý volný čas mimo školu. Na otázku, zda sní o kariéře profesionálního boxera, odpovídá: „Chtěl bych, ale kdoví, jak dlouho u toho nakonec vydržím. Ale zatím mě to strašně baví a všichni mě v tom podporují.“ Když se dívám na to, jak tenhle šestnáctiletý kluk umí dávat rány, napadá mě, že bych se s ním nechtěl dostat do křížku. Vašek je ale mimo ring vcelku

Dveře boxerského klubu Stanislava Tišera jsou ale otevřeny nejen nadějným boxerským závodníkům a sportovním talentům, ale i totálním antitalentům. A tak sem kromě borců jako je Emil Kocvelda nebo Vašek Vrzal chodí trénovat i ti, kteří nesní o kariéře v ringu, ale chtějí si jen zasportovat a naučit se umění „pěstního šermu“, jak Stanislav Tišer boxu rád přezdívá. Stanislav Tišer nad nikým neláme hůl. „Když sem přijdou dva kluci, jeden sportovně nadaný, druhý totální antitalent, ten první bude za tři měsíce schopen udělat jakoukoli sérii, ten druhý se k tomu propracuje třeba až za půl roku. Ale dá se to naučit – i ten, komu není od přírody dáno, to zvládne, pokud vydrží dostatečně dlouho a bude poctivě trénovat,“ tvrdí Stanislav Tišer. Ozve se zahoukání časomíry, které ohlásí konec další série. Je sedm večer. „Tak končíme,“ velí Stanislav Tišer. Zpocení boxeři tuhle informaci přijmou docela s povděkem. Po hodině a půl intenzivního tréninku je toho tak akorát. Ale přijdou zas. Nejen za boxem, za fyzickou námahou, ale i za partou kamarádů. text a foto: Roman Peterka

inzerce

www.regionrevue.cz

11

• kam za kulturou

Č a s po h á d e k v d i va d l e P onec

T

aneční divadlo Ponec se rozhodlo věnovat poslední předvánoční neděli dětem a jejich rodičům. 20. prosince od 15.00 a 18.00 uvede oblíbené pohádkové představení Pohádka po kapkách, ve kterém hrají a tančí profesionální herci a tanečníci spolu s dětmi-diváky. Představení je vhodné pro děti od čtyř let. Co je dobré a co je zlé? Je radost silnější než ně vykouzlit pohádkovou atmosféru, ve kte- ní“, říká choreografka Lenka Tretiagová. „Děti smutek? Oblíbené pohádkové představení Po- ré se ani stydlivé děti nebudou bát a pomohou často samy rozhodují, co a jak se bude dít. Zcehádka po kapkách nabízí dětem kromě netra- Ondřejovi s bojem proti pánovi Vod, který mu la přirozeně a spontánně tak začnou vnímat dičního zpracování příběhu na motivy pohád- unesl jeho milou dívku. „V Pohádce po kap- tanec jako komunikativní pohybový prostředek a jindy jimi nedotknutelné dění na jevišti jako napínavé dobrodružství, jehož mohou být samy účastny. A divadlo se jim po kapkách začíná vpíjet do těla i duše. Nádherná práce. Doporučuji všem dětem (i těm méně aktivním) a jejich rodičům (příjemně se na tuto zhruba hodinovou práci i dívá),“ napsal o představení Vladimír Hulec v recenzi pro Divadelní noviny. Vstupenky v prodeji od 15. listopadu v divadle Ponec, v divadle v Celetné a v sítích Ticketpro a Ticketstream za 60 Kč děti / 100 Kč dospělí. Prosincové představení pro školy se uskuteční v pátek 18. 12. od 9.00 a 11.00 hod. Režie, dramaturgie: Lenka Tretiagová a Tereza Marečková Choreografie: interpreti v tvůrčí spolupráci s autory Hudba: Jakub Kudláč Scéna, kostýmy: Petra Mládková Hrají a tančí: Ondřej - Michal Dalecký / Jan Meduna, Pán dešťů - Ondřej Lipovský, Panenka - Tereza Tretiagová, Vodní bytosti - Jana Sýky Karla Šiktance také možnost zapojit se po- kách pracuji s metodou, která ukazuje, jak vést korová / Lenka Vokurková / Eliška Kašparová mocí tance a pohybu aktivně do děje. Zkušená děti tanečními technikami v propojení s hud- / Lenka Reihserová choreografka Lenka Tretiagová dokáže na scé- bou a výtvarným uměním k tvořivému myšle-red- , foto: Oldřich Malina inzerce

12

www.regionrevue.cz

inzerce

www.regionrevue.cz

13

• kam za kulturou Fenomén jménem stavebnice Merkur

O

d 9. prosince do 28. února bude v hlavní budově Muzea hlavního města Prahy, v  ulici Na Poříčí 52 v  Karlíně k  vidění výstava s názvem Merkur. Návštěvníkům představí převážně české výrobce kovových stavebnic v období po první světové válce a z nich vytvořené exponáty, které lze pouze s pomocí jednoduchých nástrojů a šikovnýma rukama sestrojit z kovových dílků. Autorem výstavy je sběratel Jiří Mládek, který stavebnici Merkur zasvětil předchozích třicet let svého života.

ze stavebnice Merkur vyhráli soutěž v USA studenti gymnázia v Litomyšli. Jejich práci posuzovalo téměř devět stovek hodnotitelů, kteří nakonec robota zvolili za nejlepší počin v konstruování. „Z děrovaných dílů Merkuru se dá postavit opravdu všechno. Zatím jsem nenarazil na nic, co by Merkur nedokázal,“ říká obdivovatel stavebnice a propagátor Venclova odkazu Jiří Mládek, který exponáty do Muzea hlavního města Prahy zapůjčil. V naší zemi se snad opravdu nenajde domácnost, kde by tuto stavebnici neznali. A právě tato výstava dokazuje, že Merkur je i po desítkách let skutečným fenoménem.

Divokej Bill v Akropoli

pásu – tedy tak, jak vznikl debut kapely Propustka do pekel. „Návrat ke kořenům“ lze cítit i z repertoáru na albu – silné melodie, rychlé, našláplé aranže. Divokej Bill slibuje větší dynamiku zvuku – kapela totiž nenahrávala, jak je nyní obvyklé, každý nástroj zvlášť, ale co nejvíce dohromady. V nahrávce pak pulzuje energie jako na koncertech. Nahrávání probíhalo ve studiu SONO v několika etapách přičemž první nahrávání proběhlo už v roce 2008. Na albu je i festivalový hit Ve dvou se to táhne líp, který osmička z Úval složila společně s Čechomorem. Kapela Divokej Bill loni oslavila deset let existence společným turné s  Čechomorem, během své kariéry odehrála už na 870 koncertů včetně dvou krátkých evropských turné coby support žánrově i lidsky spřízněných britských Levellers. Se svou fúzí folku, rocku a keltské hudby patří mezi nejpopulárnější kapely v ČR. Vstupné 250 korun v předprodeji, 300 korun na místě.

Brouk v hlavě po dvěstěsedmdesáté

V

Smyslem výstavy je připomenout osudy výrobců kovových stavebnic, které upadají v  zapomnění, přestože šlo o geniální osobnosti své doby. Jaroslav Vancl, otec stavebnice Merkur, byl pro dětské „konstruktéry“ tím, kým byli třeba Křižík, Kolben a Ressel pro dospělé. Výstava je nazvána Merkur, ačkoli tu kromě tohoto symbolu dětských hraček byly ještě tři další výrobci stavebnic: roudnický Edison, pražský Vašek a volarský Trix s obdobně geniálními tvůrci. Merkur měl to štěstí, že přežil neblahá válečná a zejména poválečná léta. Stalo se tak možná díky souhře okolností, možná byl svou koncepcí přece jen více nadčasový a měl tak větší naději na přežití. Geniální stavebnici, jejímž základem jsou děrované plíšky, přivedl na svět Jaroslav Vancl už v roce 1920. V Polici nad Metují založil firmu Inventor a zde začal vyrábět stejnojmennou „hru pro děti“. Zlom nastal v roce 1925, kdy přešel na nový systém spojování: jednotlivé dílky a díly se spojovaly šroubky a matičkami. Stavebnice změnila i jméno, Merkur byl na světě a přežil v podstatě v nezměněné podobě až do dnešních dnů. Z dílů legendární stavebnice se dá postavit opravdu cokoliv: lodě, auta, obří rypadla a dokonce i věrné makety známých staveb. Na výstavě je prezentována sbírka modelů a historických stavebnic Jiřího Mládka a speciálně pro tuto výstavu byl zhotoven Železniční (vyšehradský) most v měřítku 1:42. Dalšími vystavovanými exponáty budou například stavba Petřínské rozhledny či ruského kola. Součástí bude i herna pro všechny věkové kategorie. Návštěvníci také nahlédnou do příběhů lidí, které Merkur ovlivnil: například jak profesor Otto Wichterle sestrojil pomocí stavebnice „čočkostroj“. Tento první přístroj na výrobu kontaktních čoček je velmi známý: byla to aparatura sestavená právě z dětské stavebnice Merkur- nejprve s dynamem z jízdního kola jako motorkem, pak i s motorkem z gramofonu. Příběhy jsou opravdu zajímavé. Vždyť s modelem robota

14

Z

námá skupina Divokej Bill vydala v listopadu nové album s názvem Mlsná. Po vydání alba se kapela vydala na vánoční akustickou šňůru. během listopadu a prosince bude turné Divokýho Billa zahrnovat celkem sedmnáct koncertů po českých a moravských klubech s kapacitou průměrně cca 500 lidí. V Praze pokřtí své nové album v úterý 15. prosince ve Velkém sále Paláce Akropolis. A aby toho nebylo málo, bude hned druhý den v Akropoli „repete“.

Jedno z nejočekávanějších tuzemských alb tohoto podzimu, pátá řadová deska úvalské kapely Divokej Bill vznikala ve Studiu Sono v Nouzově za dozoru Milana Cimfeho. Technologicky i zvukově se Divokej Bill vrací ke svým začátkům – album je z velké části natočeno analogově do

e čtvrtek 17. prosince budou mít diváci v  hledišti Divadla na Vinohradech možnost uzřít již 270. reprízu slavné komediální frašky Brouk v  hlavě od mistra frašky Georgese Feydeaua. Tento věhlasný komediograf, který žil mezi léty 1862 a 1921 je stále na repertoáru světových scén. Přitažlivost jeho komedií je nezničitelná, - Feydeau pronikl do tajemství, jak s maximální dovedností ovládnout jeviště a současně s neomylnou přesností rozesmát hlediště. Rozpustilá fraška Brouk v  hlavě je nejhranější hrou z pera francouzského dramatika Georgese Feydeaua. Patří nejen k vrcholům tvorby samotného autora, ale je zároveň shrnutím všeho, co francouzské divadlo od doby Moliérovy tvorby dosáhlo. Autor komedie s ironií, vtipem a šarmem rozehrává jednoduchý příběh o domnělé nevěře v hotelu U Galantní kočičky, do kterého jsou postupně zatahovány všechny postavy hry. Broukem v hlavě" se stane zprvu nevinný, ale vzápětí už málem zkázonosný nápad prověřit partnerskou věrnost. V tu ránu se noblesní postavy komedie začnou zamotávat do spletitého klubka zápletek, které s jejich noblesou patřičně zacloumá. Navíc nikdo netuší, že jeden z "hrdinů" má dvojníka - oba nešťastníci o sobě navzájem nevědí a jsou příčinou humorně fatálních záměn a komplikací.. Poprvé nastudoval inscenaci této komedie hereckými osobnostmi napěchovaný soubor Divadla na Vinohradech v roce 1969 – v dvojroli pana Champsboisyho a sluhy Boutona tu zářil Vlastimil Brodský. Podruhé se do stejné řeky pokusil vstoupit v 90. letech Jiří Menzel. Podařilo se mu tu s novým obsazením rozehrát ekrazitní strojek zábavy, umně sestrojený geniálním francouzským smíchotvorcem. Hrají: Viktor Preiss, Simona Postlerová, Jan Šťastný, Eva Režnarová, Ivan Trojan, Jiří Čapka, Jiří Plachý, Svatopluk Skopal, Michal Novotný, Vendulka Křížová / Lucie Juřičková / Petra Hobzová / Jana Malá, Zlata Adamovská, Jaroslav Kepka, Andrea Elsnerová, Martin Zahálka a další. -redakce-

www.regionrevue.cz

inzerce

www.regionrevue.cz

15

• kam na výlet

inzerce

Za druhou nejošklivější stavbou světa Z

a stavbou, která se může „honosit“ tím, že je druhou nejošklivější na světě, nemusí obyvatelé Prahy jezdit nikam daleko. Vidět je na ni téměř odkudkoli a obyvatelé Žižkova ji mají přímo „u nosu“. Jde o žižkovskou televizní věž. K medailové, ale nepříliš lichotivé pozici v žebříčku deseti architektonických katastrof se propracoval žižkovský vysílač v hodnocení sestavovaném již druhým rokem webem VirtualTourist. Ošklivější už je podle tohoto žebříčku jen Morrisovo mechanické divadlo v Baltimoru v USA, jen o něco málo ošklivější je budova The Beehive v novozélandském Wellingtonu. Žebříček je odrazem názorů návštěvníků a editorů webu VirtualTourist. Ne všichni musí nutně mít stejný názor – právě žižkovská televizní věž patří ke stavbám, která má možná stejně odpůrců jako zastánců. Před dvěma lety britský The Guardian označil žižkovskou televizní věž se sochami mimin od výtvarníka Černého za největší turistické lákadlo české metropole. Naopak podle webu VirtualTourist je věž už sama o sobě dost ošklivá, „mimina“ od Davida Černého ale tuto ošklivost dovedla za hranice možností. „Věž je už sama o sobě dost ošklivá, ale malé lezoucí děti od výtvarníka Davida Černého ji z ostudy proměnily v něco, z čeho se vám opravdu zatočí hlava,“ píše se v doprovodném popisu na webu u žižkovské televizní věže.

Kontroverzní stavba

Věž budila kontroverze už v době, kdy se začala stavět. Stavbě se nelichotivě přezdívalo Žižkovský kosmodrom nebo také Jakešův prst (podle tehdejšího 1. tajemníka ÚV KSČ). Při odporu proti stavbě vysílače nešlo jen o architektonické ztvárnění budoucí pražské dominanty – jde s výškou 216 metrů o nejvyšší pražskou stavbu, která je vidět takřka z kteréhokoli místa v Praze. Velké spory se vedly také o likvidaci části židovského hřbitova, na jehož místě se začala věž před 24 lety stavět a o likvidaci velké plochy zeleně – jako lokalita pro výstavbu vysílače byly vybrány žižkovské Mahenovy sady. Odpor proti výstavbě televizní věže byl motivován i strachem ze zvýšeného elektromagnetického zatížení okolí vysílače. S  námitkami se v  té době vypořádala zvláštní komise a v roce 1985 se začalo stavět. Po roce 1989 nastal znovu tlak na zastavení stavby a její zbourání. Během sedmi let ale byla stavba podle ná-

vrhu architekta Václava Aulického dostavěna a dnes už se stala neodmyslitelnou součástí Prahy. O výstavbě vysílače se rozhodlo už v  70. letech. Od roku 1953 zabezpečoval šíření televizního signálu na území hlavního města vysílač Praha Petřín, který svou činnost ukončil až v roce 1992. Že ale Petřínský vysílač postavený v 50. letech nebude stačit na poskytování moderních telekomunikačních služeb, bylo jasné už mnohem dříve. Už v roce 1978 proto bylo rozhodnuto o výstavbě nového radiokomunikačního střediska pro Prahu. Prověřovalo se mnoho lokalit, kde bude budoucí vysílač umístěn. Bylo potřeba najít místo, kde obří věž „skousnou“ památkáři, urbanisté, nebude vadit letovému provozu a zároveň odkud bude schopna dostát svému účelu – zajistit pokrytí hlavního města televizními, rozhlasovými a dalšími telekomunikačními signály.

Patentní věž

Konstrukční řešení věže je zcela unikátní a je chráněno československým patentem. Základ věže tvoří v hloubce 15 metrů železobetonová, 4 metry silná deska o průměru 30 metrů. Konstrukce se skládá ze tří válcových ocelových tubusů dosahujících společně výšky 134 metrů. Hlavní tubus o průměru 6,4 metru, obsahující dva rychlovýtahy, pak přechází do anténního nástavce sahajícího do výšky 216 metrů. Vypočtená výchylka věže na vrcholu činí až 120 cm. V běžném provozu není žádný výkyv znatelný, protože je eliminován speciálním kyvadlovým tlumičem kmitů.

Vyhlídka za všechny prachy

Ve výšce 66 metrů se nachází restaurace, ze které je nádherný výhled na celou Prahu, který si tu ale nechají vydatně zaplatit. Vstupné do restaurace a na vyhlídku stojí 150 korun, za třetinku piva tu dáte skoro čtyřicet korun, za kávu také. Ve výšce 93 metrů je vyhlídková kabina. Nejvýše je kabina s vysílací technikou. Z věže vysílá digitálně jedenáct televizních a osm rozhlasových stanic. Jsou zde i vysílače mobilních operátorů a také se zde měří kvalita ovzduší v Praze. Je tu také zařízení rádiové stanice záchranné služby a hasičského sboru.

Miminka na vysílači Sochy batolat výtvarníka Davida Černého se na tubusu Žižkovské televizní věže objevily před devíti lety. Černé laminátové sochy deseti miminek, které navozují dojem, že lezou po pilířích věže, sem byly instalovány dočasně v rámci projektu Praha Evropské město kultury 2000. Koncem roku byla „mimina“ sejmuta, protože způsob ukotvení nebyl uzpůsoben pro trvalou instalaci. Roku 2001 se však vrátila na věž na trvalo – i když reakce, které budí, nejsou jen pozitivní. Každopádně jejich trvalou instalaci na věži žižkovského vysílače podpořila radnice Prahy 3 částkou 150 tisíc korun, stejnou částkou přispěl i magistrát, zbytek potřebných peněz se podařilo získat od sponzorů. Proti umístění plastik nic nenamítal ani vlastník žižkovského vysílače - společnost České radiokomunikace. Tři bronzová miminka stejného vzhledu jsou instalována na Kampě. text a foto: Roman Peterka

16

www.regionrevue.cz

inzerce

www.regionrevue.cz

17

inzerce

18

www.regionrevue.cz

inzerce

Křížovka o ceny! PROVIDENT FINANCIAL s.r.o. věnuje pěti vylosovaným luštitelům hodnotný dárek. Správné znění tajenky, společně se svými kontaktními údaji (jméno, celá adresa, případně telefon), zasílejte na adresu: Milan Janata, Katusická 13/700, 197 00 Praha 9 nebo na [email protected] do 31. 12. 2009. Výherci poukazů na vánoční cukroví od Pekařství Vodička z minulého čísla jsou: Hana Zapadlová – P2 (poukaz na 3 kg), Naděžda Asterová – P2 (2 kg), Marta Schusterová – P3 (1 kg). Blahopřejeme!

www.regionrevue.cz

19

inzerce

• www.regionrevue.cz • www.regionrevue.cz • www.regionrevue.cz • www.regionrevue.cz • www.regionrevue.cz • www.regionrevue.cz •