8. funkční období
Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 18. schůze
PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY SENÁT
8. funkční období Těsnopisecká zpráva 18. schůze
Pořad 18. schůze
1.
Senátní tisk č. 285 – Návrh zákona o zásluhách Václava Havla
2.
Informace vlády České republiky o pozicích vlády na jednání Evropské Rady konané ve dnech 1. - 2. března 2012
3.
Informace předsedy vlády o stavu příprav Fiskální úmluvy a pozici vlády ČR při těchto jednáních
4.
Senátní tisk č. 304 – Návrh na člena Etické komise České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu
5.
Senátní tisk č. 282 – Petice proti nespravedlivé důchodové reformě a za odchod vlády Petra Nečase
6.
Senátní tisk č. 286 – Návrh zákona o státním dluhopisovém programu na úhradu části rozpočtovaného schodku státního rozpočtu České republiky na rok 2012
7.
Senátní tisk č. 243 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Barbadosu o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, která byla podepsána v Bridgetownu dne 26. října 2011
8.
Evropský senátní tisk č. N 104/08 – Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o hlavních směrech transevropské energetické infrastruktury a o zrušení rozhodnutí č. 1364/2006/ES Evropský senátní tisk č. N 105/08 – Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o hlavních směrech Unie pro rozvoj transevropské dopravní sítě Evropský senátní tisk č. N 106/08 – Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o hlavních směrech transevropských telekomunikačních sítí, kterým se zrušuje rozhodnutí č. 1336/97/ES Evropský senátní tisk č. N 107/08 – Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se vytváří nástroj pro propojení Evropy
9.
Senátní tisk č. 250 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Estonskou republikou o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací, podepsaná v Bruselu dne 12. října 2011
10.
Evropský senátní tisk č. N 132/08 – Návrh nařízení Rady kterým se na období 2014-2020 zavádí program "Evropa pro občany"
11.
Podnět k přezkoumání zakázky MPSV na dodávku informačního systému
12.
Senátní tisk č. 163 – Návrh senátního návrhu zákona senátora Marcela Chládka, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů
1
13.
Senátní tisk č. 287 – Zpráva o peticích doručených Senátu Parlamentu České republiky, jeho orgánům a funkcionářům, o jejich obsahu a způsobu vyřízení za období od 1. 1. do 31. 12. 2011 a Výroční zprávě o činnosti v oblasti poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, za rok 2011
14.
Senátní tisk č. 303 – Návrh senátního návrhu zákona senátora Marcela Chládka, kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů
15.
Návrh usnesení Senátu vyzývající prezidenta republiky k ratifikaci "Dodatkového protokolu k Evropské sociální chartě zakládajícího systém kolektivních stížností"
16.
Senátní tisk č. 284 – Návrh senátního návrhu zákona senátora Petra Šilara a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů
2
8. funkční období Obsah 18. schůze Senátu Parlamentu České republiky
1. den schůze – 29. února 2012 ........................................................................ 1 Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. .......................................... 1 Senátor Václav Koukal .................................................................................... 2 Senátor Jaroslav Kubera ................................................................................ 2 Senátor Jaromír Jermář .................................................................................. 3 Senátor Richard Svoboda ............................................................................... 3 Senátor Vladimír Dryml .................................................................................. 3 Senátor Jiří Čunek ........................................................................................... 4 Senátor Richard Svoboda ............................................................................... 4 Senátor Marcel Chládek .................................................................................. 4 Senátor Richard Svoboda ............................................................................... 5 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ................................................... 5 Senátor Vladimír Dryml .................................................................................. 5 Senátor Jaromír Štětina ................................................................................. 5 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka ................................................ 6 Senátor Miloš Vystrčil...................................................................................... 6 Senátor Jaromír Jermář .................................................................................. 6 Senátor Luděk Sefzig ...................................................................................... 7 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková............................................. 7 Senátor Petr Pakosta ...................................................................................... 7 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka ................................................ 7 Senátor Miloš Vystrčil...................................................................................... 7 Senátor Jaroslav Kubera ................................................................................ 8 Senátor Jaromír Jermář .................................................................................. 8 1.
Návrh zákona o zásluhách Václava Havla (senátní tisk č. 285) ................. 9 Ministr obrany ČR Alexandr Vondra ............................................................. 9 Senátor Miroslav Nenutil .............................................................................. 10 Senátor Jaromír Jermář ................................................................................ 10 Místopředseda Senátu Petr Pithart ............................................................. 10 Senátor Jiří Pospíšil ....................................................................................... 12 Senátor Jaromír Štětina ............................................................................... 12 Senátor Jiří Čunek ......................................................................................... 13 Senátor Václav Homolka .............................................................................. 14 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka .............................................. 14 Senátor Petr Bratský ..................................................................................... 15 Senátor Jiří Dienstbier .................................................................................. 15 Senátor Stanislav Juránek ........................................................................... 16 Ministr obrany ČR Alexandr Vondra ........................................................... 16 Senátor Miroslav Nenutil .............................................................................. 17 I
2.
Informace vlády České republiky o pozicích vlády na jednání Evropské rady konané ve dnech 1. – 2. března 2012 ................................ 17 Ministr obrany ČR Alexandr Vondra ........................................................... 17 Senátor Luděk Sefzig .................................................................................... 20 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková........................................... 21 Senátor Vladimír Dryml ................................................................................ 24 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. .................... 25 Senátor Luděk Sefzig .................................................................................... 25 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková........................................... 26 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková........................................... 26 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková........................................... 26 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková........................................... 26 Ministr obrany ČR Alexandr Vondra ........................................................... 27 Senátor Luděk Sefzig .................................................................................... 29
3.
Informace předsedy vlády o stavu příprav Fiskální úmluvy a pozici vlády ČR při těchto jednáních..................................................................... 30 Ministr obrany ČR Alexandr Vondra ........................................................... 30 Senátor Luděk Sefzig .................................................................................... 32 Předseda Senátu Milan Štěch ...................................................................... 34 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková........................................... 35 Senátor Luděk Sefzig .................................................................................... 37 Senátor Petr Pakosta .................................................................................... 38 Senátor Vladimír Dryml ................................................................................ 38 Ministr obrany ČR Alexandr Vondra ........................................................... 39 Senátor Luděk Sefzig .................................................................................... 40 Senátor Luděk Sefzig .................................................................................... 41
4.
Návrh na člena Etické komise České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu (senátní tisk č. 304) ......... 42 Senátor Jiří Pospíšil ....................................................................................... 42 Jan Kudrna ...................................................................................................... 43 Senátor Jiří Oberfalzer .................................................................................. 44 Senátor Jiří Pospíšil ....................................................................................... 44 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart. ............................... 45 Senátor Jiří Pospíšil ....................................................................................... 45
5.
Petice proti nespravedlivé důchodové reformě a za odchod vlády Petra Nečase (senátní tisk č. 282) .............................................................. 45 Senátor Richard Svoboda ............................................................................. 45 Senátor Richard Svoboda ............................................................................. 46 Senátor Richard Svoboda ............................................................................. 46 Předseda Senátu Milan Štěch ...................................................................... 46 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka .............................................. 46 Senátor Richard Svoboda ............................................................................. 47 Senátor Marcel Chládek ................................................................................ 47 II
Michal Kucián .................................................................................................. 47 Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek .................................. 48 Senátor Petr Vícha ......................................................................................... 50 Předseda Senátu Milan Štěch ...................................................................... 51 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ................................................. 55 Senátor Marcel Chládek ................................................................................ 56 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková........................................... 57 Senátor Václav Homolka .............................................................................. 58 Senátorka Dagmar Terelmešová ................................................................ 59 Senátorka Marta Bayerová .......................................................................... 60 Senátor Vladimír Dryml ................................................................................ 61 Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek .................................. 62 Předseda Senátu Milan Štěch ...................................................................... 64 Senátor Jaromír Štětina ............................................................................... 64 Senátor Jaromír Štětina ............................................................................... 64 Senátor Marcel Chládek ................................................................................ 64 Senátor Marcel Chládek ................................................................................ 65 6.
Návrh zákona o státním dluhopisovém programu na úhradu části rozpočtovaného schodku státního rozpočtu České republiky na rok 2012 (senátní tisk č. 286) ...................................................................... 65 Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek .................................. 65 Senátor Jan Hajda ......................................................................................... 66 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková........................................... 67 Senátor Jan Hajda ......................................................................................... 67 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. ............ 67
7.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Barbadosu o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, která byla podepsána v Bridgetownu dne 26. října 2011 (senátní tisk č. 243) ......... 67 Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek .................................. 67 Senátorka Veronika Vrecionová .................................................................. 68 Senátor Jaroslav Sykáček ............................................................................ 68
8.
Infrastrukturní balíček (evropský senátní tisk č. N 104/08, č. N 105/08, č. N 106/08, č. N 107/08) .................................................................. 69 Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek .................................. 69 Senátor Miroslav Škaloud............................................................................. 70
9.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Estonskou republikou o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací, podepsaná v Bruselu dne 12. října 2011 (senátní tisk č. 250) ............................................................................. 73
III
Ministr obrany ČR Alexandr Vondra ........................................................... 74 Senátor Tomáš Kladívko ............................................................................... 74 10.
Návrh nařízení Rady, kterým se na období 2014 – 2020 zavádí program "Evropa pro občany" (evropský senátní tisk č. N 132/08) ....... 75 Ministr obrany ČR Alexandr Vondra ........................................................... 75 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Palečková. .............. 76 Senátor Luděk Sefzig .................................................................................... 76
11.
Podnět k přezkoumání zakázky MPSV na dodávku informačního systému ........................................................................................................ 77 Senátor Jiří Čunek ......................................................................................... 77 Senátor Václav Koukal .................................................................................. 78 Předseda Senátu Milan Štěch ...................................................................... 78 Senátor Jaroslav Kubera .............................................................................. 79 Senátor Jiří Čunek ......................................................................................... 80
12.
Návrh senátního návrhu zákona senátora Marcela Chládka, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 163) ...................................................................... 80 Senátor Marcel Chládek ................................................................................ 81 Senátor Miroslav Antl .................................................................................... 81 Senátorka Hana Doupovcová ...................................................................... 83 Senátor Marcel Chládek ................................................................................ 83 Senátor Miroslav Antl .................................................................................... 84
13.
Zpráva o peticích doručených Senátu Parlamentu České republiky, jeho orgánům a funkcionářům, o jejich obsahu a způsobu vyřízení za období od 1. 1. do 31. 12. 2011 a Výroční zprávě o činnosti v oblasti poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, za rok 2011 (senátní tisk č. 287)............................................................................................................ 84 Senátor Jaromír Jermář ................................................................................ 84
14.
Návrh senátního návrhu zákona senátora Marcela Chládka, kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 303) .................................................. 86 Senátor Marcel Chládek ................................................................................ 86 Senátor Jaromír Strnad ................................................................................ 86 Senátor Vítězslav Jonáš ................................................................................ 86 Senátor Marcel Chládek ................................................................................ 87 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková........................................... 87 Senátor Petr Vícha ......................................................................................... 87 Předseda Senátu Milan Štěch ...................................................................... 88 Senátor Tomáš Töpfer .................................................................................. 88
IV
Senátor Marcel Chládek ................................................................................ 88 Senátor Jaromír Strnad ................................................................................ 89 15.
Návrh usnesení Senátu vyzývající prezidenta republiky k ratifikaci "Dodatkového protokolu k Evropské sociální chartě zakládajícího systém kolektivních stížností" .................................................................... 89 Senátor Jiří Dienstbier .................................................................................. 89 Senátor Petr Vícha ......................................................................................... 92 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková........................................... 93 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková........................................... 93 Místopředseda Senátu Petr Pithart ............................................................. 94 Senátor Václav Homolka .............................................................................. 96 Senátorka Jiřina Rippelová .......................................................................... 96 Senátor Petr Pakosta .................................................................................... 97 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart. ............................. 102 Senátor Petr Pakosta .................................................................................. 102 Senátor Petr Pakosta .................................................................................. 102 Senátorka Alena Dernerová ....................................................................... 103 Senátor Luděk Sefzig .................................................................................. 104 Senátor Richard Svoboda ........................................................................... 104 Senátor Jiří Dienstbier ................................................................................ 105 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková......................................... 106
16.
Návrh senátního návrhu zákona senátora Petra Šilara a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 284) .................. 107 Senátor Petr Šilar ........................................................................................ 107 Senátorka Eva Richtrová ............................................................................ 108 Senátor Miloš Vystrčil.................................................................................. 108 Senátor Pavel Eybert................................................................................... 109 Senátor Petr Vícha ....................................................................................... 110 Senátor Pavel Lebeda ................................................................................. 110 Senátor Karel Šebek ................................................................................... 110 Senátor Pavel Eybert................................................................................... 111 Senátorka Eva Richtrová ............................................................................ 111 Senátor Petr Šilar ........................................................................................ 112 Senátorka Eva Richtrová ............................................................................ 112
V
Těsnopisecká zpráva z 18. schůze Senátu Parlamentu České republiky 1. den schůze – 29. února 2012
(Jednání zahájeno v 10.02 hodin.)
Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážené paní senátorky, vážení páni
senátoři, milí hosté, vítám vás na 18. schůzi Senátu Parlamentu České republiky. (Velký hluk v Jednacím sále.) Prosím o klid. Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána ve čtvrtek 9. února 2012. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: Zdeněk Schwarz, Jiří Lajtoch, Jaroslav Doubrava, Petr Gawlas, Jan Žaloudík, Ivo Bárek, Soňa Paukrtová a Miluše Horská. Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pro vaši informaci připomenu, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu. A nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 18. schůze Senátu byli senátoři Josef Táborský a Tomáš Grulich. Má někdo z vás připomínku k tomuto mému návrhu? Není tomu tak, přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 18. schůze Senátu byli senátoři Josef Táborský a Tomáš Grulich. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že při hlasování č. 1 bylo registrováno 62, pro návrh 61, proti nikdo. Návrh byl schválen, takže ověřovateli schůze budou senátoři Josef Táborský a Tomáš Grulich. A nyní přistoupíme k projednání a schválení pořadu 18. schůze Senátu. Návrh na jeho změnu a doplnění v souladu s usnesením Organizačního výboru a dalšími navrhovanými změnami vám byl rozdán na lavice. Pro úplnost vás informuji, že senátor Marcel Chládek svým dopisem ze dne 21. února 2012 vzal zpět návrh senátního návrhu zákona senátora Marcela Chládka, kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů – senátní tisk č. 283. Zároveň předložil nový návrh, který vám byl rozdán jako senátní tisk č. 303 a je navržen na pořad této schůze.
1
Dále tu máme žádost ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga na vyřazení senátního tisku č. 82 z důvodu jeho zahraniční cesty a žádost ministra dopravy Pavla Dobeše na vyřazení senátního tisku č. 244. Pokračujeme žádostí předsedy výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Jaromíra Jermáře o pevné zařazení petice proti nespravedlivé důchodové reformě a za odchod vlády Petra Nečase, senátní tisk č. 282, a to dnes jako první bod po polední přestávce. Následuje žádost ministra financí Miroslava Kalouska o zařazení jeho bodů, senátních tisků č. 286 a č. 243, a to dnes po 15. hodině. Poslední změnou pořadu, kterou vám navrhuji, je zařazení dvou bodů, a to Návrh nařízení Rady, kterým se na období 2014 – 2020 zavádí program "Evropa pro občany", senátní tisk č. N 132/08, jako pátý bod našeho dnešního jednání. Bod Infrastrukturní balíček, senátní tisk č. N 104/08, N 105/08, N 106/08, N 107/08, do bloku pana ministra financí Miroslava Kalouska jako jeho poslední bod. Jsou to evropské tisky, jejichž předkladatelé mají na této schůzi i jiné body. Zbývající tři body, které výbor pro záležitosti EU doporučil k projednání na plénu, navrhuji zařadit vzhledem k časové rezervě na následující schůzi k bodům jejich předkladatelů. Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu dnešní schůze? Přihlásil se s přednostním právem pan senátor Václav Koukal, pak pan senátor Jaroslav Kubera. Senátor Václav Koukal: Děkuji za slovo, pane předsedo. Navrhuji změnu
pořadu, a sice, abychom senátní tisk č. 284 zařadili jako poslední bod 18. schůze našeho pléna - na žádost předkladatele pana kolegy Šilara. A pak zařazuji zařazení nového bodu pořadu, který zní: Podnět k přezkoumání zakázky, tj. aby Senát Parlamentu ČR ve smyslu § 8 odst. 2 písm. h) zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu rozhodl o podání podnětů na přezkoumání zakázky ministerstva práce a sociálních věcí na dodávku informačního systému, a tento bod zařadit jako 6. bod dnešního jednání, čili za bod č. 5. Krátký komentář. Je to možná poprvé, když by Senát tento legitimní nástroj využil, ale situace kolem startovacích problémů reformy je nevyjasněná a nepřehledná. Na podporu návrhu zařazení bodu si dovolím citovat vyjádření členky výboru pro sociální politiku Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR paní Lenky Kohoutové z ODS po jednání výboru za účasti ministra a náměstků ministra práce a sociálních věcí, kde říká, že otazníky nadále visí nad výběrem firem, které z rozhodnutí ministerstva dodávají nový IT systém. Ministerstvo sice některé ze smluv zveřejnilo, seznam ale není kompletní a chytí dodatky a smlouvy se subdodavateli. Budeme proto nadále žádat kompletní rozkrytí vlastnické struktury těchto firem a vazeb na úrovni subdodavatelů. Tolik citace paní poslankyně Kohoutové. Navrhuji, aby předkladatelem tohoto bodu byl za klub KDU-ČSL Jiří Čunek. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní prosím pana senátora
Jaroslava Kuberu, aby se ujal slova. Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové,
navrhuji, abychom z pořadu jednání vyřadili bod č. 11, tisk 282, a to z následujících důvodů. Petice, která je na programu, nebyla určena Senátu, ale Poslanecké sněmovně, která ji také projednává. Včera zasedal petiční výbor v PS, který tuto 2
petici projednal. Byla tam odevzdána - a sem byly dodány pouze kopie podpisů - a petiční zákon jasně říká, že petice musí být podepsány originálně a že pokud dojdou orgánu, kterému nejsou určené, což se v tomto případě stalo, má ji postoupit tomu orgánu, kterému patří. Není možné, abychom při vší úctě k petičnímu právu dělali petice tak, že uděláme jednu petici, pak sedneme ke kopírce a mohli bychom dojít k tomu, že získáme petici podepsanou 11 miliony obyvatel, i když Česká republika jich má pouze 10. Stačí patřičně petici rozkopírovat. Senát by mohl eventuálně hlasovat o důvěře, to nevadí, že to ze zákona nebude nic platné, ale byl by to hezký titulek – vláda Petra Nečase padla po jmenovitém hlasování v Senátu. Mohla by se k tomu udělat i velmi veselá tisková konference. Navrhuji vyřadit tento bod z dnešního jednání. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Nyní je přihlášen pan senátor Jaromír
Jermář. Senátor Jaromír Jermář: Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, krátce k této petici. Byla předána předsedovi Senátu s průvodním dopisem adresovaným předsedovi Senátu. Proto výbor tuto petici, když ji předseda Senátu výboru předal, se jí zabýval, uspořádal k ní veřejné slyšení a připravil návrh usnesení, který je vám předkládán. Když se podíváme do petičního zákona, je tam, že každý má právo obracet se na státní orgány se žádostí ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu. V záhlaví petice je sice uvedeno, že je adresována Poslanecké sněmovně, ale v minulosti ostatní petice – mnohé z nich – byly adresovány vládě, a stejně jsme je projednávali jak na výboru, tak i na plénu. Mohl bych je citovat, ale nechci tím zdržovat. Závěrem bych chtěl říci, že je to celospolečenské téma, kterým – ať je adresováno komukoliv – bychom se měli zabývat a věnovat mu pozornost. Na závěr bych chtěl říci, že jestliže začneme zpochybňovat vyjádření občanů, jestliže je nevyslechneme, mám obavu, že končí demokracie. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Nyní se přihlásil
pan senátor Richard Svoboda. Senátor Richard Svoboda: Pane předsedo, dámy a pánové, žádostí
o vyřazení tohoto bodu nezpochybňujeme legální právo opozice, která v této komoře má majoritu vyjadřovat se z jejího pohledu k velmi nechvalnému počínání vlády. Sdělujeme, že zařazení projednávání petice je zcela mimo zákon, nebyla podána tak, jak náleží. Nenáleží Senátu. Její projednávání je mimo zákonný rámec a o platnosti zákona se nehlasuje. Ty platí anebo neplatí. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, rozhodneme hlasováním. Další se
hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedo, vážený Senáte, nebudu ten, kdo bude bránit tuto vládu Petra Nečase, ale na druhé straně tady zaznělo vážné obvinění, že Senát, ústavní pojistka zákonnosti, poté, co jsme všechny pravomoci ztratili, ať už naší hloupostí nebo určitými nesprávnými kroky, najednou
3
jsme tady obviňováni z toho, že zařazujeme nějaký bod, který by měl být podle části ctihodného Senátu v rozporu se zákonem. Velmi nerad bych byl postaven do pozice, že jsem jen v zájmu určité politické strany hlasoval pro to, aby byl porušen zákon. Proto bych velmi apeloval na zde přítomné zástupce ze strany právníků, aby nám jasně řekli, jak to je nebo není, případně i ústavně-právní výbor, jestli je anebo není v pořádku projednávat tuto petici. Předseda Senátu Milan Štěch: Upozorňuji, že jsme v bodu schvalování
programu, že by se neměla vést podrobná diskuse. Prosím, abyste se tím řídili. Pan senátor Jiří Čunek. Senátor Jiří Čunek: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, abych se
mohl rozhodnout, zda pro zařazení bodu budu hlasovat, rád bych, aby byla vyjasněna jedna věc. Petiční arch, který jsme všichni obdrželi na lavice, je uveden tím, že lid je zdrojem veškeré státní moci, a proto my občané atd. podáváme Poslanecké sněmovně Parlamentu ve smyslu příslušných ustanovení atd. To, co občané podepisovali, bylo nadepsáno – pokud jsem dostal na lavici originál – Poslanecké sněmovně. Tento typ petice velmi správně je určen Poslanecké sněmovně podle mého názoru, protože odvolávat vládu může pouze Poslanecká sněmovna. V tomto vidím jediný rozpor. Nemám jinak nic proti tomu, aby se zde projednávaly různé věci. Jestliže občané něco podali Poslanecké sněmovně – a my jsme Senát – tak nám toto dle mého názoru nepřísluší. Před hlasováním bych rád, aby mi to někdo kompetentní vysvětlil. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Znovu prosím, abychom vzali v potaz, že
jsme u programu, nejsme v obecné rozpravě. Nyní vystoupí pan senátor Richard Svoboda. Senátor Richard Svoboda: Pane předsedo, dámy a pánové, nechci vést rozpravu. Chtěl bych jen požádat, aby tady někdo na mikrofon řekl, že petice byla Senátu doručena v souladu s petičním zákonem a že má všechny náležitosti. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Mohu jen říci, že jsem byl vyzván, abych petici převzal. Petici jsem obdržel, byla to vůle petentů - petici dát. Převzal jsem ji, postoupil výboru, který postupoval podle svých kompetencí. Myslím, že v průběhu projednávání tohoto bodu se k tomu budete moci každý vyjádřit. Prosím. Senátor Marcel Chládek: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, pokusím se jako zpravodaj na to odpovědět. Myslím si, že je to v souladu s § 142 jednacího řádu, kdy petice jsou adresované Senátu, jeho orgánům i funkcionářům. Pro některé kolegy, mám tady před sebou dopis, který byl adresovaný přímo předsedovi Senátu, kde se píše, předáváme vám kopie petičních archů, určených Senátu Parlamentu ČR, a je podepsána předsedou petičního výboru, který je oprávněn v těchto věcech zastupovat jednotlivé petenty. Dále bylo panem předsedou toto předáno v souladu se zmiňovaným paragrafem předsedovi výboru. Výbor se tím zabýval a rozhodl se, že je natolik opodstatněná, že tato záležitost se bude řešit. Pro uklidnění některých kolegů, výbor se vůbec nezabýval odvoláváním či neodvoláváním vlády, protože to Senátu Parlamentu ČR nepřísluší. Zabýval se pouze tou první částí petice, což je ta
4
důchodová reforma. To zde také bylo projednáváno na veřejném slyšení, a je na svobodné vůli senátorů, aby hlasovali v souladu, tak jak byli zvoleni a se svým nejlepším vědomím a vědomím, a rozhodli, jestli ten bod bude nebo nebude zařazen, a poté se samozřejmě můžeme vyjadřovat k jednotlivým bodům v další rozpravě. Předseda Senátu Milan Štěch: Pan senátor Richard Svoboda. Senátor Richard Svoboda: Pane předsedo, dámy a pánové, podle mého
vědomí podání není v souladu se zákonem 85/1990, o petičním právu, a zařadili jsme tento bod podle mého soudu v rozporu se zákonem. Nikdo mi neodpověděl na to, zda jsou tady originály podpisů, originály archů, zda je tady řádné podání. Já se domnívám, že nikoli. Ale beru na vědomí, že mi na tuto otázku nikdo odpovědět nechce. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Prosím, a upozorňuji. V této části bychom měli podávat pouze návrhy, měly by se případně odůvodnit, ale neměli bychom vést podrobnou rozpravu. Dále vystoupí pan senátor Vladimír Dryml. Pan místopředseda Zdeněk Škromach s přednostním právem. Promiňte. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři, já myslím, že celá debata je pouze uměle vedená. Tady projednáváme program naší schůze a Senát je suverénní orgán, který může projednat cokoliv, třeba vyhlášku z Horní Dolní, protože se rozhodne, že ji bude projednávat. Je to naše pravomoc a je to naše právo. A jestli se tak rozhodneme, tak o tom jednat budeme. Nejenže se tady slučují dvě věci, jedna věc je petiční zákon nebo způsob projednávání, a Senát se rozhodne, zda tuto petici chce nebo nechce projednat. Já myslím, že tady není co řešit a nic není v rozporu se zákonem, tak jak se tady snaží někteří kolegové senátoři z ODS vnutit tuto představu. Právem Senátu je zabývat se čímkoliv, o čem se rozhodne, že se zabývat chce. A to je v tuto chvíli rozhodnutí, zda tento bod bude či nebude zařazen do programu. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Ještě pan senátor Vladimír Dryml. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedo, slovutný Senáte, nechci prodlužovat diskusi, ale skutečně jsou některé věci, které je třeba brát opatrně. A vážit na lékárnických vahách, protože se jedná o Senát jako takový. O celek, o to, jak se lidé dívají na český Senát. Pokud tady říká pan senátor Marcel Chládek, že je všechno v pořádku, já věřím, že to s námi myslí upřímně, a není problém o tom jednat. Já jsem jenom poukázal na to, že by bylo poctivé a správné, abychom v rámci zákona, a ten by měl platit i pro český Senát, abychom v rámci zákona se vyhnuli některým nepředloženostem. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Pan Jaromír Štětina. Senátor Jaromír Štětina: Děkuji vám za slovo, pane předsedo. Dámy a
pánové, ještě jsem opravdu neslyšel odpověď na otázku, jestli u nás v Senátu ony podpisy jsou. Chtěl bych vás poprosit, pane předsedo, abyste mi řekl, jestli jste podpisy viděl, nebo jestli jsou fyzicky v Senátu přítomny. (Dodatek z pléna: Originály!)
5
Předseda Senátu Milan Štěch: Podpisy v podobě kopií tady, ano, jsou. (Smích v sále.) Pan místopředseda Přemysl Sobotka nyní vystoupí. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedo, kolegyně,
kolegové, diskuse je velmi dobrá, a ukazuje na to, že někdy je potřeba dokonce vnímat, že zákony v České republice platí, a že by hlavně měly platit v českém Senátu jako v jenom z nejvyšších ústavodárných celků. Překvapuje mě, že zákon o peticích je tady ve své podstatě nedodržen. A to, když jsme před chvilkou slyšeli, že originály podpisů neexistují, že je to adresované někomu jinému, tak já nevidím důvod, proč bychom se tím měli zabývat. Opravdu adresát je někdo jiný, než Senát. Navíc na toto téma, na tuto petici bylo veřejné slyšení, kde se mohl každý senátor vyjádřit. Připadá mi, že Senát se posunuje opravdu někam do dolních pater české politiky, ale nejenom politiky. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. A nyní vystoupí pan senátor Miloš
Vystrčil. Senátor Miloš Vystrčil: Pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, jenom velmi stručně, samozřejmě můžeme projednávat v rámci schvalování programu schůze cokoliv, na druhé straně jsou tady někteří z nás, kteří nechtějí projednávat některé body, které budou projednávány v nesouladu se zákonem, resp. protizákonně, resp. tak, že nebyl zákon naplněn. Tzn., je tady můj dotaz nejen prostřednictvím pana předsedy na pana předsedu, ale i na zpravodaje a v případě předsedů výborů budu citovat z našeho jednacího řádu a přečtu i druhou větu, která tady přečtena nebyla. První tady přečtena byla, petice adresované Senátu, jeho orgánům a funkcionářům se doručí výboru, kterému přísluší vyřizování peticí. Druhá, ten posoudí, ten výbor, zda podání splňuje náležitosti, stanovené zvláštním zákonem. To je zákon o právu petičním, takže já prosím, aby výbor nám řekl, zda petice je podána tak, že splňuje všechny podmínky, stanovené zákonem. Předseda Senátu Milan Štěch: Ano, děkuji. Pan senátor Jaromír Jermář. Senátor Jaromír Jermář: Pane předsedo, kolegyně, kolegové, výbor, já jsem to zde řekl, že uznal petici jako důvodnou. A já bych zde ještě zmínil právě některé petice, které byly, dejme tomu, podle vašeho názoru také pochybné, ale nikdy jsem ty hlasy tady nezaslechl. My jsme projednávali petici o sloučení Státní opery a Národního divadla, petice byla adresována Vládě ČR a byla předána i nám. Petice proti spalovně v Rybitví u Hradce Králové byla adresována příslušným orgánům státní správy, aby při rozhodování o spalovně v Rybitví upřednostnily veřejný zájem. My jsme neměli to právo rozhodovat o ní, a tu petici jsme také řešili, protože nám byly petiční archy předány, a také v kopii. Když se vrátím ještě k petici za záchranu a zachování populace kamzíka horského, ta nebyla vůbec nikomu adresována, máme zde kopie petičních archů a také jsme tuto petici projednávali. A ještě bych možná zmínil tehdy tu petici Zrušme komunisty, která byla podávána internetovou podobou, i když později byla doručena část podpisů v písemné formě, a také jsme ji projednávali. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Pan senátor Luděk Sefzig.
6
Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, hezké dopoledne, vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři, v návaznosti na to, co uvedl předseda výboru, bych požádal členy výboru, aby velmi zvážili příště všechny náležitosti, právní základ projednávané petice, která jim byla doručena. Často u jiných tisků ten právní základ je zásadním a první věcí, kterou musí brát členové v potaz, a jestliže tolik tisků jsme projednali a pravděpodobně tam chyběly tyto právní důvody, tak je velice povážlivé, aby výbor takové věci projednával. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Ještě se přihlásila paní senátorka
Alena Gajdůšková a připomínám, nejsme v žádné obecné rozpravě. Projednáváme program. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Pane předsedo, kolegyně
a kolegové, jenom v podstatě faktickou poznámku na citaci z Jednacího řádu. Ta formulace je tam takto a je tam proto, že Senát, příslušný výbor Senátu může odmítnout projednávání petice, kde shledá, že ta petice nemá všechny náležitosti. Ale v našem právním řádu přece také platí, že můžeme fungovat, můžeme konat, co není zákonem zakázáno. A Senátu, pokud je mi známo, nic nezakazuje projednávat petice v té podobě, v jaké je tato petice a jak pan předseda výboru pro vzdělávání a petice konstatoval, tak je zde už jakési zaužívané právo. Takže já se domnívám, že máme výsostné právo se tím zabývat, že máme povinnost se zabývat touto záležitostí, pokud se petiční výbor na Senát obrátil a pokud přímo v textu petice je výzva pro senátory, abychom se touto záležitostí zabývaly. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Ještě pan senátor Petr Pakosta. Senátor Petr Pakosta: Dobré dopoledne, kolegyně a kolegové, já bych si
dovolil oponovat tomu, co tady řekla paní místopředsedkyně Gajdůšková. Senát není soukromoprávní instituce, která si může dělat vše, co jí zákon výslovně nezakazuje, ale přesně naopak. My můžeme dělat jenom to, co nám zákon povoluje, a to způsobem, který nám zákon umožňuje. Prosím, abychom si toto uvědomili. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji a budeme hlasovat – pan Přemysl
Sobotka. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedo, kolegyně, kolegové, když jsem slyšel kolegu Jermáře, tak jsem pochopil, že výbor pracuje s velkou pravděpodobností na hraně zákona nebo už překročil hranu zákona, když nám všechny ty bývalé petice doporučil na projednávání. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. A bylo to nejenom v tomto funkčním
období. Pan senátor Miloš Vystrčil. Senátor Miloš Vystrčil: Pane předsedo, kolegyně, kolegové, já nikomu nechci bránit, aby projednával petice, které nesplní všechny náležitosti, které jsou dané zákonem. Nechť tak učiní, je to jeho právo. Já se znovu ptám prostřednictvím pana předsedy a pana předsedy výboru, zda petice, kterou dnes máme v návrhu programu, splňuje všechny náležitosti, dané zákonem. Ať nám jasně odpoví, zda tomu tak je, nebo není. Jak si kdo potom
7
bude hlasovat, je jeho věc. Ale tuto odpověď bychom měli dostat, a já zatím z toho, co tady probíhá, zjišťuji, že nám tuto odpověď nikdo nechce dát, neumí dát, anebo je za tím ještě úplně něco jiného, což si myslím, že do Senátu určitě nepatří. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní pan senátor Jaroslav Kubera.
Má slovo. Senátor Jaroslav Kubera: Poznámku k tomu, co říkala paní senátorka
Gajdůšková. Samozřejmě, že Senát může projednávat, co si zamane. Dokonce někdy mám pocit, že neprojednává to, co by projednávat měl. Ale že by si Senát mohl říci, že ústavní zákon bude projednávat jako obyčejný, protože se tak svatosvatě rozhodl, to tedy nemůže. Rovněž tak nemůže legálně vyslovit nedůvěru vládě, i kdyby se tak rozhodl. Můžeme o tom klidně hlasovat, ale nebude to mít žádný význam a budeme směšní. Příčina je někde jinde. Příčina je v tom, že strana, která se tady honosí tím, jak ona by všechno dělala lépe, jak by všechno zařídila, neumí ani základní věci, aby poradila těm, a ty vůbec z ničeho neviním, ti to vědět nemusí, ale aby jim poradila, jak se taková petice píše. Ten zákon je, tuším, z roku 1990, jestli se nemýlím. Pravda, je už trochu zastaralý. Ale platí. My na obcích těch petic řešíme x, takže tam to vědí i petenti, i my. Prostě není možné jednoduše říci, že tím, že můžeme projednávat vše, co chceme, což můžeme, ale v žádném případě to nemůžeme projednávat jako petici. To je evidentní porušení zákona. Kdybych chtěl radit sociální demokracii, tak přece stačilo rozdělit, těch podpisů bylo dost, protože to naše kvórum je mimochodem velice nízké, a to by měl petiční výbor se tím zabývat, jestli bychom neměli zvýšit kvórum, abychom tady neřešili sloučení dvou škol, mrchožrouta zeleného, kamzíka horského a podobné věci, které nejsou celospolečenské. Já se vůbec nebráním tomu, abychom tady tyto společenské věci řešili, ale mělo by to mít nějakou úroveň, protože nedávno jsme si užili, a sami se tím chlubíme, že Senát je pojistkou demokracie, tak by sám neměl zákony porušovat. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji a ještě se přihlásil pan předseda
výboru Jaromír Jermář. Senátor Jaromír Jermář: Takže prosím vás, já jenom zopakuji, já jsem
řekl, že výbor rozhodl, že petice je důvodná, tzn., že všechny náležitosti nejsou v rozporu s petičním zákonem. A ještě bych zde připomněl petici 1/2010 proti spalovně, která byla adresována tehdejšímu předsedovi Senátu panu dr. Sobotkovi, kde nám byly předány kopie 50 000 podpisů. Jak jsem říkal, citoval jsem zde, komu na petičním archu bylo napsáno, kdo je požadován, a ta petice nám byla předána a my jsme ji řešili. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. To byl poslední přihlášený. Nyní přistoupíme k hlasování o programu dnešní schůze. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, k návrhu programu, jak jsem ho přednesl, na základě usnesení Organizačního výboru a požadavků ministrů byly předneseny 3 návrhy na změnu. Nejdříve to byl návrh pana předsedy klubu KDUČSL Koukala na zařazení bodu 284 jako poslední bod našeho jednání. Je to tak? Ano. Budeme tedy hlasovat o tomto návrhu. Rozumíte všichni?
8
Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Prosím o klid. Hlasování č. 2, registrováno 70 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí 36, pro návrh 65, proti nikdo, návrh byl schválen. Jako druhý návrh byl opět návrh pana předsedy klubu KDU-ČSL Koukala, a to byl název Podnět k přezkoumání zakázky atd., byl odůvodněn tento bod a bylo načteno, aby to byl bod č. 6 dnešního jednání, a předloží jako předkladatel pan senátor Čunek. V pořádku? Jsou nějaké nesrovnalosti? Nerozumí někdo? V pořádku, budeme hlasovat. Kdo souhlasí se zařazením tohoto návrhu, tohoto bodu na program dnešní schůze? Počkejte chvilku. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování číslo 3, registrováno 69, kvórum pro přijetí 35, pro návrh 60, proti nikdo, návrh byl schválen. A posledním návrhem na změnu programu dnešní schůze byl návrh předsedy, pardon, pana senátora Kubery, omlouvám se, a to vyřadit bod č. 11, což je tisk č. 282, z programu dnešní schůze. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. V hlasování č. 4 bylo registrováno 70, kvorum pro přijetí 36, pro návrh 28, proti 35. Návrh byl zamítnut. Děkuji vám. A konstatuji, že jsme vyčerpali všechny návrhy na změny a doplnění programu dnešní schůze a přistoupíme k hlasování o návrhu programu jako celek včetně přijatých změn a doplňků. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s programem schůze, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. V hlasování č. 5 registrováno 70, kvorum pro přijetí 36, pro návrh 45, proti 23. Návrh byl schválen. Budeme se tímto doplněným programem řídit. Děkuji vám. Dalším bodem je 1. Návrh zákona o zásluhách Václava Havla (senátní tisk č. 285) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 285. Návrh uvede ministr obrany A. Vondra, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Ministr obrany ČR Alexandr Vondra: Dobrý den, dámy a pánové, kolegyně a kolegové. Václav Havel se zasloužil o svobodu a demokracii – tak zní stručně, ale myslím výstižně, návrh zákona, který předkládá Senátu Vláda ČR. Vláda ČR tak učinila z podnětu 3 osob – předsedy vlády, 1. místopředsedy vlády a místopředsedkyně vlády pro legislativní věci a ve zdůvodnění se odvolává na to, že v minulosti předchůdci našich zákonodárných sborů celkem třikrát přijali podobný zákon deklaratorní povahy. Poprvé to bylo v roce 1939, kdy tehdejší československý parlament na první republiky přijal zákon o zásluhách T. G. Masaryka, kdy konstatuje, že TGM zasloužil se o stát. A v zásadě podobného znění byly i dva zákony následující, jednak v roce 1990 přijalo tehdejší Federální shromáždění zákon o zásluhách Milana Rastislava Štefánika. A konečně v roce 2004 Poslanecká sněmovna přijala zákon o zásluhách Edvarda Beneše.
9
S výjimkou ocenění zásluh TGM byly všechny tyto deklarované zákony přijímány in memoriam. A stejně tak je tomu i v případě Václava Havla, neboť příslušný návrh vláda projednala a schválila v týdnu, kdy národ byl zahalen smutkem v důsledku úmrtí Václava Havla. Poslanecká sněmovna tento návrh schválila ve zrychlené proceduře na své 33. schůzi dne 1. února, a to hned 1. čtením. Pokud jde o Senát, tak návrh projednaly a s velkou většinou schválily celkem 3 senátní výbory, a nyní je tento text předkládán i plénu a já vás jménem vlády prosím o jeho schválení. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 285/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaromír Jermář. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 285/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Nenutil, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Miroslav Nenutil: Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení
kolegové. Vláda tímto svým návrhem, tímto aktem vyjadřuje úctu a uznání Václavu Havlovi. Jako člen ústavně-právního výboru tady zdůrazňuji, že stejně jako při zpravodajování v tomto výboru zcela záměrně jsem v té úvodní větě použil slova aktem, protože z čistě legislativního hlediska je sporné, zda tento navrhovaný text splňuje podmínky právního předpisu, má-li pak být jedním z principů tvorby práva obecnost předmětu zákonné úpravy. To, že v historii našeho zákonodárství to není poprvé, tady okomentoval už pan ministr. Já mohu jen říci, že ústavně-právní výbor doporučil postoupit tento návrh zákona, ve znění postoupeném PS. A na závěr mohu konstatovat, že při vědomí vůle velké části naší společnosti taktéž doporučuji přijmout tento návrh, ve znění postoupeném PS. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice pan senátor Jaromír Jermář. Ano, prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jaromír Jermář: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení
kolegové. Já jenom ocituji usnesení, nebo návrh usnesení, kterým navrhujeme plénu Senátu, nebo doporučujeme schválit návrh zákona, ve znění postoupeném PS. V písemné formě ho máte před sebou. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane kolego. Ptám se, zda
někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak, takže přikročíme k obecné rozpravě, kterou tímto otevírám. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Pan senátor Jiří Pospíšil – pardon, s přednostním právem pan místopředseda Petr Pithart. Připraví se pan senátor Jiří Pospíšil. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vážený pane předsedo, vážené
kolegyně, vážení kolegové.
10
Václav Havel se určitě velmi zasloužil o mnoho dobrého. Pro návrh, kterým to vytesáme do kamenných desek zákona, však ruku nezvednu. Opakuji tady už poněkolikáté, že zákonodárci nejsou od toho, aby formou zákonů zhodnotili minulost. Zhodnotili, tedy v dokonavém tvaru slovesa – hodnotit jistě nechtě musíme pořád. Jaký my máme na to patent? Jaký na to mám patent zrovna já, vy? Spolu s mnohými z vás jsem byl proti návrhu, který by podobně ocenil zásluhy prezidenta Edvarda Beneše. Tehdy v březnu roku 2004 nás bylo pro zamítnutí návrhu zákona 44. 12 bylo pro schválení. Tisk měl číslo 285. Dnešní tisk má shodou okolností také číslo 285. Sněmovna nás pak přehlasovala. Už to je absurdní – jedna komora zásluhy viděla, druhá je neviděla. Kdo má pravdu? Inu ta první, je v ní více hlasů, takže se může začít tesat. O pravdě minulosti, o zásluhách tak rozhodne sčítání hlasů z 281 možných. Dneska jeden parlament zásluhy Václava Havla ocení, jiný parlament bude chtít zákon zrušit. Pomník se postaví, zbourá a pak eventuálně znovu postaví. Čestné občanství města se udělí, pak se vyškrtne, vytrhne či začerní a pak se eventuálně zase škrtne to vyškrtnutí. Na důležité fotografii se sporná postava vyzmizíkuje a pak se tam zase vrátí. O to všechno se u nás už dlouho vedou líté boje. Někdy to vypadá tak, že boje o pomníky a desky a zápisy jsou pravé české dějiny, protože ty se u nás odehrávají vskutku nejméně dvakrát. Jednou ve skutečnosti, ne příliš povedeně a málo hrdinsky, a pak podruhé v bojích o jejich interpretaci, o zásluhy a hlavně o symboly. To už všichni vědí, na které straně mají stát. V těch prvních dějinách si mnozí nebyli jisti a čekali, nebo dokonce stáli na druhé straně, samozřejmě omylem. Už nějakou dobu to s námi vypadá tak, že ty druhé boje jsou ty pravé boje, i když se při nich spíše šustí papírem, než stavějí barikády či obsazuje budova rozhlasu. Kdo se nestihl účastnit těch prvních dějin, hrne se do těch druhých. Je to pošetilé až trapné, ale už velmi tradiční české počínání, za kterým bývá nejednou špatné svědomí. Pokud jde o spory, polemiky, boje o interpretaci minulosti, je to normální. Takových sporů, polemik a bojů dokonce nikdy není dost. Ale neměli bychom mít přitom v rukou kladiva a dláta či čím se to teše do kamene. My tady tešeme identifikačními kartami. Takovéto zákony – upozorňuji vás – jaký máme dnes před sebou, schvalujeme snad jen my, Češi, Moravané a Slezané. Zřídili jsme si pro jistotu také státní orgán pro studium minulosti, o kterém jsme se zákonem usnesli, že byla až do 17. listopadu odpoledne totalitární. Není o čem bádat. Stovky knih historiků a politologů jsou k ničemu, my jsme to již uzákonili. Ještě také Francouzi podobně uzákoňují minulost, takže se mi dnes velmi hodí připomenout, že právě včera Státní rada – francouzská obdoba našeho Ústavního soudu – jednohlasně prohlásila čerstvě schválený zákon o trestnosti popírání genocidy Arménů za protiústavní. Tam šlo zase o to, že zákon se politicky někomu před volbami hodil, nejspíše prezidentu Sarkozymu, protože je výrazně protiturecký, hodil se pravici vůbec, protože je ve Francii velmi protiislámská. Státní rada se odvolala na Deklaraci lidských práv z roku 1789, kde se konstatuje, že svoboda sdělování myšlenek a názorů je jedním z nejcennějších práv člověka. Ten zákon, který prošel oběma komorami – já ho nesrovnávám samozřejmě úplně s tím, který máme před sebou – ale to základní má společné. Ten zákon postihoval jedním rokem vězení a pokutou 450 tisíc euro toho, kdo by negoval arménskou genocidu.
11
Vážené paní senátorky, páni senátoři. Nikdo z nás nesejme naši minulost, naši odpovědnost. Tu osobní i tu národní. Vzpomínáme na ni, poznáváme ji, zpytujeme svědomí, které snad každého občas trápí. Žádný zákon nám to neulehčí, ani když minulost vydláždíme deskami zákonů, na kterých budou vytesány naše momentální pravdy. Vyrovnávání se s minulostí, o které se pořád dost nesmyslně mluví – říkám vyrovnávání, nikoli vyrovnání – není nic jiného, než suma našich osobních zpytování, nikoli sbírka zákonů o zásluhách a vinách. Zákony o minulosti jsou přesně to, co nás od takovéhoto vyrovnávání vzdaluje. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Jiří Pospíšil, připraví se pan senátor Jaromír Štětina. Senátor Jiří Pospíšil: Pane ministře, pane předsedo, dámy a pánové.
Nejsem filozof a můj příspěvek bude o něco stručnější. Ale chci říct, že tento zákon také nepodpořím, prostě proto, že to není za prvé zákon, a za druhé proto, že o pravdě se nedá hlasovat. Já nemám nic proti Václavu Havlovi. Já se dokonce domnívám, že je pravda, že tento vzácný muž se zasloužil o demokracii a svobodu, ale nemůžeme to schvalovat. Když Albert Einstein emigroval do Spojených států, tak za ním přišli američtí novináři a ptali se ho, jestli ví o tom a co říká na to, že většina německých vědců prohlásila jeho výsledky za pavědu, že to jsou stovky německých vědců, kteří pro to hlasovali. A on jim na to odpověděl: Pánové, proč stovky? Na to, aby někdo dokázal, že to není pravda, stačí jeden. Takže když teď budeme hlasovat o tom, že platí, že, tak může nastat situace, že budou zvoleni komunisté a odhlasují si, že už nemá zásluhy Václav Havel, že už to není pravda. Ale to je přece zjevný nesmysl. Prostě pravda buďto je nebo není. Je to náš vztah ke skutečnosti, a nedá se o ní hlasovat. A to je důvod, proč stejně jako ten minulý lex Beneš nepodpořím. S tím tesáním do kamene to není tak žhavé. Lex Masaryk měl aspoň ten příkaz zákonný, že věta XY, podnět, přísudek, předmět, Tomáš Garrigue zasloužil se o stát, bude vytesána do kamene a umístí se v Parlamentu. Pak šlo kontrolovat, a každý si to může zkontrolovat, jestli se tento zákon plnil nebo neplnil. On se teda napřed plnil, pak se neplnil a teď už se zase plní. Tamhle ho vidíte. (Ukazuje.) Ale prostě ten zákon je ověřitelný. Pravda je prostě vztah ke skutečnosti a dá se pouze potvrzovat nebo falzifikovat. Všichni jsme četli Poppera, že jo. Takže prostě pro takovéto zákony já hlasovat nemohu, snad se toho ani nezúčastním. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Vystoupí pan
senátor Jaromír Štětina, připraví se pan senátor Jiří Čunek. Senátor Jaromír Štětina: Děkuji vám za slovo, pane předsedo. Vážený pane ministře, dámy a pánové, já pro ten zákon hlasovat budu, a budu pro něj hlasovat navzdory tomu, že tady zazněla slova o tesání pomníků. Mě napadla ta stará píseň Vladimíra Vysockého "Stavíme pomníky z mramoru, vyšší než my, vyšší než veškerá vítězství". Ale myslím si, že toto není ten případ. Vysockij zpíval o něčem jiném. My tady nebudeme tesat pomník, my tady prostě budeme říkat
12
zjevnou pravdu. A jak ji máme říci, než když tu kartičku zastrčíme a tu pravdu vyjádříme. Budu hlasovat pro tento zákon i navzdory tomu, že Václav Havel jako velký muž se dopouštěl i velikých chyb. Já vám jednu z nich připomenu. Na jednom sezení přátel Václava Havla, byly to takové Hovory H, jsem řekl panu prezidentovi Havlovi: Pane prezidente, já vím, že po bitvě je každý pěšák chytrý. Ale mohl byste mně vysvětlit, proč jste tenkrát po revoluci nevyužil své zjevné a veliké autority k tomu, abyste napomohl postavit komunistickou stranu mimo zákon? A Václav Havel se na mě podíval, a já si to pamatuji takřka velice přesně, a řekl mi: My jsme si tenkrát mysleli, že se komunisté zreformují. A oni to neudělali. Opakuji. Václav Havel řekl: My jsme si tenkrát mysleli, že se komunisté zreformují. A oni to neudělali. A pak dodal: A existují-li validní právní důvody k tomu, aby KSČM stála před soudem, ať se to udělá. Já bych chtěl upozornit, že to byla velikost Václava Havla. On dokázal tu svoji chybu přiznat. Bohužel čas i nemoc a okolnosti mu nedovolily, aby tu sametovou revoluci dovedl do konce. Chtěl bych připomenout, že dneska vláda projednává normu, která se zabývá Komunistickou stranou Čech a Moravy. A myslím si, že vláda má nyní v rukou dědictví Václava Havla. Ministerstvo spravedlnosti vypracovalo velice dobrý střednědobý projekt, jakým způsobem postupovat, aby se mohla podat správní žaloba na KSČM. A už kvůli památce Václava Havla si myslím, že je potřeba dodat této vládě odvahu, poněvadž má v rukou velký historický úkol. Kvůli tomu, že Václav Havel se zasloužil o demokracii a o svobodu, budu hlasovat, ale budu taky hlasovat pro to, že jako velký muž dokázal přiznat své velké chyby. Děkuji vám za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Jiří Čunek, připraví se pan senátor Václav Homolka. Senátor Jiří Čunek: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení kolegové senátoři. Vše podstatné k tomu, proč nebudu hlasovat pro tento zákon, vyjádřil Petr Pithart, a myslím si, že s ohledem na to, že znám některé názory svých kolegů, možná nevyjádřil názor jenom můj a tedy svůj, ale i mnohých jiných. Jistě nepochybujeme o tom, že Václav Havel se zasloužil o tento stát. Ale já osobně jsem také proti této formě, to znamená kodifikovat to do našich zákonů. Co se stane? Stane se pouze to, že možná ještě zítra o tom někdo napíše, ale už příští týden na tento zákon bude padat prach a nikdo o něm nebude nic vědět. Zkusme přemýšlet o tom, pokud si tedy Václava Havla takto vážíme, abychom snad, tak jako jiné státy, které si váží svých významných vůdců, jim, nebo mu zajistili nejenom českou, ale možná i mezinárodní pozornost. A já jsem přesvědčen, a bylo to již napsáno a mnohokrát řečeno, že přece jenom tou vstupní branou, tím oknem do České republiky, kterým proudí miliony lidí z ní a také do ní, je letiště Ruzyně. Nikdo také nepředpokládá, že by toto letiště mělo změnit svůj význam. A já si myslím, že by mohlo změnit svůj název. Zdají se mi komické diskuse o tom, zda Václav Havel rád létal nebo nelétal. Ono mnoho těch, kteří jsou na našich bankovkách, také třeba žádné bankovky neznali, nebo možná neměli, zkrátka těch významných mužů našich dějin se také neptali, zda na bankovce budou nebo nebudou. Jsou tam zkrátka proto, abychom si naše národní dějiny a významné muže a ženy těchto dějin připomínali, a proto je máme velmi často v ruce.
13
A já jsem tedy přesvědčen, že by Senát měl přijmout doprovodné usnesení, které by znělo takto: Senát Parlamentu České republiky žádá vládu České republiky, aby zajistila změnu názvu letiště Ruzyně na letiště Václava Havla. Nebyli bychom první. Existuje letiště de Gaulla, existuje letiště Johna Fitzgeralda Kennedyho, atd., atd. A pokud – a je to moje přesvědčení – chceme Václava Havla uctít, chceme, abychom se jím dále chlubili, abychom ho ukazovali světu, zkusme přijmout toto doprovodné usnesení, protože letiště Ruzyně je pod "kuratelou" ministerstva financí a lze to tedy jistě z vlády zajistit. Dávám tedy návrh na schválení tohoto doprovodného usnesení. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Pane senátore, prosím vás, abyste toto
doprovodné usnesení poskytl všem senátorkám a senátorům. Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Václav Homolka, připraví se pan senátor Petr Bratský. Senátor Václav Homolka: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, pane
ministře. Projednáváme návrh zákona o zásluhách člověka, zní krátce: Václav Havel se zasloužil o svobodu a demokracii. Tímto Parlament patrně na základě vládního návrhu chce ocenit činnost Václava Havla nějakým výrazným způsobem, přímo zákonem. Osobně jsem hold panu prezidentovi vzdal už zaživa, a to například básní jako určitou naději do budoucna po jeho zvolení prvním českým prezidentem. Přesto, že tuto mou naději nenaplnil, vzdal jsem mu hold coby bývalému prezidentovi i po smrti účastí na pohřbu a dalších pietních akcích. Za to dobré jsem poděkoval i písemně. Beru to jako morální povinnost a i pracovní záležitost. Avšak o svobodě člověka a demokracii mám jiné představy, a to směrem k přímé vládě lidu, tedy k přímým volbám, k referendu apod. O svých osobních problémech, přetrvávajících i po kontaktování pana prezidenta, který neuznal za vhodné se jimi zabývat, vás už informovat opakovaně nebudu. Chápu, že ve stranickém systému fungování společnosti to bylo asi nad jeho síly. Ale doufal jsem, že pan prezident na základě svých zkušeností, svých negativních zkušeností, kdy mu bylo ubližováno, vše pochopí a vyvine nějakou konkrétní snahu. Nestalo se. Možná se mu nelíbila moje báseň, možná, že mi viděl do hlavy, že tam mám, jak už tady bylo řečeno, třeba ty komunistické myšlenky, ale ve straně jsem nebyl. Dnes máme do vlády lidu, do skutečné demokracie daleko. Proto bych uvítal výstižnější a pravdivější znění návrhu zákona, pro který bych případně mohl zvednout ruku, tedy ruku senátní, parlamentní ruku, a to: Václav Havel se zasloužil o svobodu a parlamentní demokracii. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan místopředseda Přemysl Sobotka, připraví se Petr Bratský. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedo, kolegyně a
kolegové, je to dobrá debata. A bavíme se ale o jedné dimenzi politiky a jedné dimenzi polistopadového vývoje, a to je o symbolice. Tento návrh zákona je o symbolech, tak jako TGM se svým zákonem, a stejně tak Edvard Beneš. Vím, že někteří puristé s tím mají problém, a hovoří, že o svobodě a o demokracii se nemá hlasovat, že je to fakt. 14
Mám ale jinou poznámku, a to je faleš některých komunistů, kteří vstupovali do KSČ po roce 1970 a konjunkturálně při pietních aktech, kdy zemřel prezident Václav Havel, se ztotožňovali s jeho myšlenkami, přestože od roku 1970 se výrazně podíleli na tom, že Václav Havel byl v kriminále. Díky. Předseda Senátu Milan Štěch: Nyní vystoupí pan senátor Petr Bratský. Senátor Petr Bratský: Pane předsedo, kolegyně a kolegové, po včerejším
jednání výboru, kde jsme projednávali tento bod, jsem nabyl dojmu, že k němu žádná diskuze nebude, že se v tichosti rozhodneme brzy po uvedení k hlasování a každý vyjádří svůj postoj pouze hlasováním. Proto mě trochu překvapila poměrně bohatá škála. Nakonec mi to nedalo, abych na několik věcí nezareagoval. Petr Pithart správně připomněl, že se v naší zemi příliš často měnily názvy ulic, náměstí, a často to degradovalo tu podstatu, proč ulice něčí jméno nese. Je to tradice, která tady je. Přesto si myslím, že pokud ve městě, kde jsem působil jako starosta, jsme měli ulici s nádherným jménem "Chaluža Padova" – ani dnes to neumím přesně vysvětlit – po významném sovětském pedagogovi, a přejmenovali jsme ji, tak jedním z motivů bylo možná i to, že se velice špatně název vyslovoval. A děti, které chodily do školy, v 1., 2. i ve 3. třídě ani neuměli říci, kde bydlí. Neupírám tomuto člověku zásluhy, ale určitě jsou země, kde je vhodnější, aby ulice nesly jeho jméno, protože tam působil. Nezdá se mi, že by jeho metody zapustily velké kořeny v naší zemi. Na druhé straně jsme pojmenovali některé ulice po lidech, kdy si každý řekne, že po nějakou historickou dobu mohou nést jejich jména – ať už to byla paní Hojerová-Čiháková, Pravomil Reichl, František Peřina, možná i Karel Kryl, pak mi nebude vadit, když každý den projdu touto ulicí s tímto jménem a budu mít osobní pocit, že procházím ulicí, která je věnována někomu, kdo je vzorem třeba pro mé děti. Další téma, které zaznělo, že o pravdě se nehlasuje. Je to pravdivé. Kolega Pospíšil tady řekl jednu věc, ke které bych se přidal. Ovšem víme, že pojmy jako pravda, právě tak jako svoboda nebo demokracie se vždycky společensky vysvětlují tak, jak se kdo zrovna pohybuje ve spektru svého poznávání. Právě tak jako pravda, tak i svoboda nebo demokracie může nést různé náhledy na život. Pro mou pravdu a demokracii, svým způsobem symbol v mé zemi, Václav Havel splňuje. Budu se rozhodovat třeba i proti vůli možná někoho podle této pravdy, kterou cítím. Velice si vážím názorů většiny z vás zde a často o nich přemýšlím. Dnes mě trochu překvapil rychlostí kolega Čunek. Domnívám se, že když takový slovutný sbor jako Senát projednává zákon, který má svou politickou, ale i lidskou dimenzi a společenskou vážnost, neměl by se s podobným tématem jinde míchat. Chtěl bych kolegu Čunka požádat, zda by zvážil, zda svůj návrh na letiště stáhne. Název se může projednávat v jiných orgánech. Chápu, jak to bylo myšleno, jako jakýsi tlak na vládu, která o tom může rozhodnout, ale prosím, abychom to dnes nešroubovali na tento návrh zákona, který máme připraven v tisku. Předseda
Senátu
Milan
Štěch: Děkuji.
Vystoupí pan senátor Jiří
Dienstbier. Senátor Jiří Dienstbier: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, musím se přiznat, že i ve mně tento zákon vzbuzuje rozporuplné pocity. Na jedné straně souhlasím s tvrzením, že Václav Havel se zasloužil o svobodu a demokracii,
15
dokonce si myslím, že jeho přínos pro tuto zemi byl mnohem košatější a že tato holá věta je velkým zploštěním jeho osobnosti. Budu mít trochu problém, kdybych neměl hlasovat pro tento zákon kvůli hodnocení osobnosti Václava Havla. Na druhou stranu sdílím výhrady, které tady nejpodrobněji popsal Petr Pithart. Myslím si, že historická role konkrétní osobnosti se nemá hodnotit zákonem. Mám problém zároveň hlasovat i pro tento zákon z tohoto druhého uvedeného důvodu. Bylo by lepší, kdybychom zásluhy Václava Havla oceňovali jiným způsobem a kdybychom se neuchylovali k tesání jeho jména do tohoto papírového pomníku. Poslední pochybnost, kterou mám – nejsem si ani jist, zda by sám Václav Havel souhlasil s touto formou svého ocenění. Předseda Senátu Milan Štěch: Nyní vystoupí pan senátor Stanislav
Juránek. Senátor Stanislav Juránek: Pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové,
naváži na svého předřečníka, na jeho poslední větu. Vím, že by si toto Václav Havel nepřál. Řeknu ale důvod, proč budu hlasovat pro. V této zemi je velmi málo symbolů, které spojují Čechy, Moravany a Slezany. A jedna z nich je funkce prezidenta. Dobrý prezident jako symbol by měl být vyzdvižen. My to neumíme, hledáme cestu a nechceme pomníky. Vždycky je jedna generace staví a druhá je bourá. Považuji ale za velmi důležité, abychom jako symbol toho, že v této zemi uznáváme nějaké hodnoty, které nás spojují, tento zákon podpořili. Předseda Senátu Milan Štěch: Pan senátor Juránek byl posledním
přihlášeným do rozpravy, rozpravu končím. Prosím pana navrhovatele, aby reagoval na obecnou rozpravu. Ministr obrany ČR Alexandr Vondra: Dámy a pánové, se zájmem jsem si vyslechl vystoupení některých řečníků. Mohu vás ujistit, že stejná diskuze byla i na vládě, protože si i vláda uvědomuje, že je to trochu jiný typ zákona než většina těch, kterými se tady běžně zabýváme. Přesto si troufám tvrdit, že neplatí teze, že co máme dnes před sebou, je něco specificky českého. Působil jsem 4,5 roku v USA a tam to rozlišují. Je tam Law a Act. Toto je v zásadě akt. Ale i akt v anglosaském pojetí práva má sílu zákona. Pokud mám správné informace, i v americkém Kongresu je podobný návrh, který si klade za cíl ocenit zásluhy Václava Havla v širším měřítku, než je jen úsilí a zápas. Zápas je nikdy nekončící. Probírali jsme to na výborech, kde jsem vysvětloval, proč jsme se od tradice trochu odchýlili. Konstatování je poněkud jiné než v případě T. G. Masaryka, Rostislava Štefánika nebo Edvarda Beneše. Jsou tady zdůrazněny zásluhy o svobodu a demokracii, což v případě Václava Havla je nepochybně výstižnější. Zároveň si myslím, že v politice má občas cenu ctít symboly a tradice. Jakkoli souhlasím s tím, že nelze uzákoňovat pravdu, občas má cenu říci pravdu. Tady tento nástroj máme. Zabývat se tím, co by tomu říkal Václav Havel, kdyby tu mezi námi byl, nemá příliš velký smysl. Mluvíme-li o tradici, byl jediný člověk, který mohl říci "děkuji, nechci to", a to byl T. G. Masaryk v roce 1930. Když tehdy československý parlament tuto tradici zakládal, T. G. Masaryk nejen že žil, ale stále ještě působil jako prezident v plné síle na Pražském hradě. Protože to tehdy neřekl, jakási tradice se tím založila. Jménem vlády konstatuji, že si myslím, že je dobré se této tradice v modifikované podobě držet.
16
Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Chce ještě vystoupit zpravodaj výboru pro vzdělávání, kulturu a lidská práva Jaromír Jermář? Nechce. Prosím pana garančního zpravodaje, aby se vyjádřil. Senátor Miroslav Nenutil: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a
kolegové, v proběhlé diskuzi padl návrh doprovodného usnesení, které byste měli mít v písemné podobě před sebou. Je tomu tak u všech? Nejsem si jist, zda vystoupení pana senátora Čunka lze brát jako načtený návrh. Nikdo neprotestuje, mohu tedy konstatovat, že návrh doprovodného usnesení mají všechny senátorky a senátoři před sebou. Navrhuji, aby se hlasovalo nejprve o usnesení garančního výboru a poté o přijetí doprovodného usnesení. Předseda Senátu Milan Štěch: Dle návrhu máme usnesení schválit.
Nepadl zde jiný návrh, výhrady obsahovaly rozhodnutí, že senátorky a senátoři nebudou hlasovat pro, ale nebyl podán návrh na zamítnutí. Můžeme přistoupit k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákon, ve znění postoupeném PS. Aktuálně je přítomno 58 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 30. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. V hlasování pořadové č. 6 je registrováno 59, kvorum pro přijetí 30, pro návrh 52, proti 1. Návrh byl schválen. Nyní budeme hlasovat o návrhu pana senátora Čunka. Je to doprovodné usnesení k tisku 285. Přečtu ho: Senát PČR žádá vládu ČR, aby zajistila změnu názvu Letiště Praha Ruzyně na Letiště Václava Havla Praha. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. V hlasování pořadové č. 7 registrováno 59, kvorum pro přijetí 30, pro návrh 10, proti 10. Návrh byl zamítnut. Vyčerpali jsme všechny návrhy na usnesení. Usnesení bylo přijato, končím projednávání tohoto bodu. Dalším bodem je 2. Informace vlády České republiky o pozicích vlády na jednání Evropské rady konané ve dnech 1. – 2. března 2012 S informací vystoupí ministr obrany Alexandr Vondra. Pane ministře, ujměte se slova. Ministr obrany ČR Alexandr Vondra: Vážený pane předsedo, dámy a
pánové, byl jsem pověřen předsedou vlády, abych podal informaci o pozicích na jednání Evropské rady, která bude v pátek tento týden. Jsem trochu na rozpacích, zda takovou informaci Senát vůbec potřebuje, protože již asi půl hodiny tady byl distribuován návrh usnesení Senátu, podepsaný paní místopředsedkyní Gajdůškovou, že Senát Parlamentu nesouhlasí s pozicí vlády pro jednání Evropské rady, konané 1. – 2. března 2012. Tady je důležitá demokratická strana, která má dokonce většinu v této komoře, dříve než je seznámena s pozicí tvrdí, že s ní
17
nesouhlasí, proto možná mé vystoupení je zbytečné. Nerozumím, zda má cenu informovat slovutný Senát o pozicích vlády, když dopředu s ní strana, která má v této komoře většinu, nesouhlasí. (Poznámka z pléna: Je to jen návrh.) Beru to tak, že je to zamýšlený návrh k tomu, co hodlám nyní prezentovat. Dovolte mi, abych vás ve stručnosti informoval o přípravě Evropské rady. Řekl jsem, že se uskuteční ve dnech 1. – 2. března tohoto roku. Vládní výbor pro EU toto jednání schválil dnes dopoledne. Přijel jsem na jednání Senátu přímo z vlády. Dosavadní návrh závěrů připravených pro jednání Evropské rady obsahuje 4 základní okruhy, u nichž se předpokládá, že budou během jednání všech představitelů diskutovány. Zaprvé je to hospodářská politika, zadruhé nadcházející mezinárodní summity, zatřetí zahraniční politika, zejména problematika jižního sousedství Mediterranean a Sýrie. A začtvrté, v neposlední řadě, témata Srbska – udělení kardinálského statutu této zemi a přijetí Bulharska a Rumunska do Schengenu. Na okraj Evropské rady dojde k podpisu tzv. Fiskální úmluvy, o které budu hovořit v následujícím samostatném bodu programu dnešní schůze. Nyní bych se slušně dotkl jednotlivých témat dle návrhu závěrů Evropské rady. V hospodářské politice 1. bodem březnové Evropské rady bude hospodářská politika. Vláda ČR vnímá velmi intenzivně zpomalení dynamiky ekonomického oživení a také zhoršující se vyhlídky ekonomického vývoje pro letošní rok. Proto je pro ni zásadní, aby se v současné nelehké situaci nezapomnělo, že základem budoucího růstu a konkurenceschopnosti celé evropské ekonomiky jsou opatření dlouhodobá, především konsolidace veřejných rozpočtů, prorůstově orientovaná struktura rozpočtových výdajů, strukturální reformy na úrovni členských států a také posilování vnitřního trhu na evropské úrovni. Vláda v tomto kontextu oceňuje opatření obsažená v roční analýze růstu 2012. Při tvorbě svého národního programu reforem reflektujícího cíle stanovené v rámci Strategie Evropa 2020 bude proto také klást důraz – do popředí opatření s vysokým růstovým potenciálem. Na březnové Evropské radě musí tato témata silně rezonovat. Rád bych připomněl, že Česko zde zaujalo aktivní pozici a náleží společně s 12 dalšími členskými zeměmi iniciátorům plánu pro růst v Evropě. Jedná se o dopis, který identifikuje konkrétní opatření pro stimulaci růstu ekonomiky členských států. Potvrzujeme tak svou dlouhodobou konzistentní pozici, kdy na straně jedné usilujeme o dokončení jednotného evropského vnitřního trhu se speciálním důrazem na fungující trh se službami, na implementaci třetího energetického balíčku a na dobudování digitálního jednotného trhu, a na straně druhé podporujeme vzájemnou otevřenost evropských ekonomik ve vztahu k třetím zemím. Pokud já být totiž v Unii obnoven růst a mají být vytvořena nová pracovní místa, je nutné se soustředit na oživení základních principů fungování unijní sedmadvacítky, na ty osvědčené nástroje, které máme po ruce. Co se týče samotného návrhu závěrů Evropské rady, je zřejmé, že pro nás má zásadní význam důraz právě na politiku růstu. Budeme proto usilovat o maximální zohlednění konkrétních opatření obsažených ve zmíněném dopise, tak aby se dostaly do závěrů Rady. Kromě kontinuální práce na zvyšování konkurenceschopnosti evropských ekonomik je nutné vyvíjet úsilí i na úrovni národní. V tomto kontextu vláda v září loňského roku přijala strategii mezinárodní konkurenceschopnosti, která právě má za cíl v horizontu roku 2020 zlepšit pozici Česka v mezinárodním srovnání konkurenceschopnosti.
18
Pokud jde o mezinárodní summity jako druhý bod programu, Rada by se měla zabývat přípravou blížících se summitů jednak G8, který bude v předvečer summitu NATO v americkém Chicagu ve dnech 19. – 20. května, a následně pak v polovině června setkání G20, které se odehraje v Los Cabos v Mexiku. Oba summity se budou zabývat pro Unii zásadními, a to především ekonomickými tématy. Z tohoto důvodu je adekvátní projekt na jejich přípravu na nejvyšší úrovni. Pro Unii je v rámci G20 významné téma plánovaného navýšení zdrojů Mezinárodního měnového fondu, které především státy eurozóny dlouhodobě prosazují. Vláda České republiky, jak asi víte, již dříve deklarovala, že je připravena prostřednictvím devizových rezerv České národní banky půjčit Mezinárodnímu měnovému fondu částku 1,5 miliardy euro. Česká republika podporuje přijetí stručných závěrů Rady ke konferenci OSN o udržitelném rozvoji Rio +20, které by poskytly politické vodítko pro směřování Unie v závěrečných fázích příprav na tento mítink. Usilujeme o to, aby závěry byly konzistentní s připravovanými závěry Rady pro životní prostředí, která se koná 9. března. Z pohledu vlády jsou témata připravované konference OSN aktuální, ať již se jedná o účinné využívání zdrojů, konkurenceschopnost podniků nebo rozumné vynakládání prostředků na řízení mnohostranné agendy OSN. Zpřehlednění práce orgánů OSN a uplatňování zásady rozhodování a zodpovědnosti ve věci uskutečňování dohodnutých opatření na úrovni odpovídající povaze těch implementovaných záležitostí je důležitým krokem přispívajícím k lepší funkčnosti celé organizace. K vnějším tématům – říkal jsem jižní sousedství jako klíčové téma, tak zde vláda podporuje posilování politického dialogu s jižními zeměmi, které procházejí demokratizačními procesy. Je nutné klást důraz na respektování univerzálních hodnot, vlády práva a dodržování základních svobod jakožto jednoho z klíčových měřítek vývoje situace. Vláda dlouhodobě zdůrazňuje, že evropská politika sousedství se skládá ze dvou rovnocenných dimenzí – východní a jižní. Proto by vláda ocenila, pokud by se Evropská rada při své debatě zabývala také partnerstvím východním. Další témata – rozšíření, Srbsko, a přijetí Rumunska, Bulharska do Schengenu. Předpokládaným bodem jednání bude také rozšíření Evropské unie ve vztahu k Srbsku. Dne 28. února Rada pro všeobecné záležitosti přijala rozhodnutí o udělení kandidátského statutu Srbska, a toto rozhodnutí by mělo být posvěceno i na té nejvyšší úrovni koncem tohoto týdne. My samozřejmě budeme toto udělení kandidátského statutu nadále velmi důrazně podporovat, protože se domníváme, že neudělení takového statutu Srbsku by bylo chybou, a to i vzhledem k blížícím se volbám v Srbsku s možnou překážkou pro budoucí směřování této země. Pokud jde o vstup Rumunska a Bulharska do Schengenu, tak vláda České republiky jej podporuje. Děkuji vám za pozornost a samozřejmě tak jako vždy jsem připraven zodpovědět vaše dotazy. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře, a prosím vás, abyste
zaujal místo u stolku zpravodajů. Nejprve určíme zpravodaje. Navrhuji, aby se jím stal senátor Luděk Sefzig, předseda výboru pro záležitosti EU, kterého se zároveň ptám, zda se svou rolí souhlasí. Ano. Budeme hlasovat o tomto návrhu. Pro přicházející zopakuji – budeme hlasovat o návrhu, aby zpravodajem k tomuto bodu byl pan senátor Luděk Sefzig.
19
Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, při hlasování č. 8 bylo registrováno 55 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí 28, pro návrh 43, proti nikdo. Návrh byl schválen. Nyní prosím pana senátora Sefziga, aby se ujal slova. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážený pane
ministře, paní senátorky, páni senátoři, moje úloha bude jednoduchá, protože toto jednání je obsahově sice bohaté, ale trváním není dlouhé a pan ministr nás velmi podrobně seznámil s celou agendou, tak mi jen dovolte malý komentář k tomu, co bylo řečeno a co vás možná udivilo. V první řadě bych chtěl říci, že jsem včera na jednání – na meziparlamentním jednání, nebo mezivýborovým jednání v Evropském parlamentu, které bylo organizováno právě k Paktu o fiskální unii, zaslechl mnoho velice zajímavých věcí, ale ta úplně nejzajímavější a podle mého soudu i nejdůležitější byla tak, že řada politiků, a to nejen z toho řekl bych hlavního spektra, hlavního směru, ať už lidoveckého nebo progresivně sociálně demokratického, ale i z jiných, velmi silně zdůraznila ten fakt, že vlastní pakt, který má být podepsán jen na okraj tohoto jednání Rady, a protože se mu budeme věnovat při speciálním bodu, tak bych to nekomentoval. Vlastní pakt neřeší nastolení rozvoje a nastolení ekonomického růstu, a tím pak tedy spojených dalších růstů, ať už je to sociální inkluze a další efekty. Někdy to zaznělo i velmi expresivně, že je dobré v jedné ruce mít úsporná opatření a ve druhé ruce mít prorůstová opatření. Proto si velice cením toho, že nás pan ministr informoval o iniciativě 13 signatářů, kteří využili posílené spolupráce a začali právě pracovat na tom, aby došlo k ekonomickému povzbuzení, tzn., že vytvoří skupinu, která by měla iniciovat podporu růstu evropské ekonomiky. Je dobře, že se týká třetího energetického balíčku, zdokonalení jednotného digitálního trhu, odbourání bariér jednotného vnitřního trhu, což v době výročí tohoto trhu považuji za symbolické. Asi vás zarazí, zejména senátorky a senátory z našeho školského výboru, a to, že zde chybí evropský patent. To samozřejmě každého napadne. Včera na diskusi to také padlo, že by měl být urychleně uzavřeno přijetí nařízení k jednotnému evropskému patentu, ale to bohužel není možné ani zařadit do této iniciativy. Z toho důvodu, že jedna z těch 13 zemí je Španělsko, které je kategoricky proti tomu, aby patenty byly vydávány v angličtině, mimo španělštinu. Z toho důvodu tam evropský patent není zařazen, ale jistě by řada z vás ráda viděla i snahu o dokončení evropského patentu v tomto balíčku opatření. K ostatním mezinárodním aspektům mohu jenom doporučit, že dlouhodobě Senát podporuje rozšíření Evropské unie, a to nejenom o kandidátské země, kterých se to bezprostředně týká. Poslední byla Černá Hora. Dlouhodobě podporujeme i zařazení Srbska. Hlavně z obav, aby Srbsko nestálo mimo unii. To by pak mělo velmi nebezpečné další aspekty. Je třeba také ocenit snahu současného srbského vedení, které se snaží velice rychle implementovat směrnice a sekundární právo EU. Bulharsko, Rumunsko – nás opakovaně upozorňovalo; ať už mě jako předsedu, nebo kolegy senátorky a senátory, že už přes rok plní všechna opatření týkající se přijetí do Schengenu, a proto by také nemělo nic bránit tomu, aby tyto země do Schengenu přijaty byly. Dovolte mi tedy, abych navrhl usnesení, že bereme na vědomí informaci vlády – a tady bych asi já skončil. I když jsem se také seznámil s návrhem usnesení
20
kolegyně Gajdůškové, ale nebudu jej číst, protože předpokládám, že ona sama předvede. Jenom bych možná požádal o specifikaci, ve kterém tom bodu by Senát neměl souhlasit. Pokud dlouhodobě posuzuji body jednání, tak s naprostou většinou jsme dlouhodobě souhlasili. Děkuji vám za pozornost – a omlouvám se za hlasovou indispozici. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore. Žádám vás,
abyste zaujal místo u stolku zpravodajů a plnil funkci zpravodaje. Nyní otevírám rozpravu. Kdo se hlásí jako první? Paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, omlouvám se, budu možná trošku delší, ale nicméně si myslím, že je potřeba říci podstatné věci k záležitosti, která se týká každého našeho občana. I když u nás pořád převládá pocit a názor, že Brusel je daleko, tak to není pravda. To, co se dojedná zde v Senátu, případně v Poslanecké sněmovně, pozice, které zde přijmeme, ovlivňují dění na evropské úrovni. To, co dělá vláda ve vztahu k EU, ovlivňuje život lidí v této zemi. Každého jednoho občana. Proto si myslím, že musíme věnovat pozornost i agendě EU, i když máme pocit, že to není každodenní agenda. Znovu zdůrazňuji, že jsou to skutečně záležitosti, které se dotýkají každého jednoho občana. Máme k dispozici materiál – návrh závěrů Evropské rady. Pan místopředseda vlády o tom hovořil. Já bych chtěla z tohoto návrhu závěrů zdůraznit přece jenom některé záležitosti, o kterých pan Vondra nemluvil. Za prvé. Evropská rada znovu navrhuje, že je potřeba nadále se plně věnovat a vzít jako vodítko pro činnost členských států a EU jako takové Strategii EU 2020. A to především v oblasti podpory zaměstnanosti, pro zlepšení podmínek pro inovace, výzkum a vývoj. Ke splnění cílů týkající se klimatické změny a energetiky, ale také ke zlepšení vzdělání a na sociální začlenění zejména prostřednictvím snižování chudoby. Pro rok 2012 Evropská rada navrhuje potvrzení 5 priorit, které byly stanoveny v roční analýze růstu vypracované Evropskou komisí. Tyto priority jsou další diferencované fiskální konsolidace podporující růst obnovy běžného poskytování úvěrů ekonomice, podpora růstu a konkurenceschopnosti boje proti nezaměstnanosti a modernizaci veřejné správy. Dále jsou v návrzích doporučení pro členské státy. O tom pan vicepremiér taky příliš nehovořil. Doporučení se týkají fiskální udržitelnosti jako základní podmínky pro návrat k vyššímu růstu a zaměstnanosti. Doporučení k tomu, aby se členské země držely dohodnutých cílů. Měly by, pokud je to vhodné, přezkoumat daňové systémy za účelem odstranění neodůvodněných výjimek, rozšíření daňové základny, přesunutí daňové zátěže směrem k zefektivnění výběru daní a výběru proti daňovým únikům. Důležité jsou také opatření, která Evropská komise do svých závěrů navrhuje, a to je cíl dosažení 75 % míry zaměstnanosti do roku 2020. Především žádá po členských státech, resp. členské státy by se měly na nadcházející Evropské radě takto dohodnout, tak je návrh závěrů této rady na tom, aby především přijaly opatření v oblasti nezaměstnanosti mladých lidí a vypracování národních plánů zaměstnanosti v rámci národních programů reforem. Dále by členské země měly vytvořit podmínky na podporu vytvoření pracovních míst v klíčových odvětvích ekonomiky. Na zlepšení řízení kvalifikačních potřeb. Na podporu přechodu na trhu práce a na zlepšení geografické mobility.
21
Činnost na úrovni Evropské unie podle navrhovaných záměrů se má zaměřit mj. na inovace a výzkum, které jsou považovány za ústřední prvky strategie Evropa 2020. Je zde navržen cíl, vyvíjet další úsilí k dotvoření evropského výzkumného prostoru do roku 2014. Evropská komise zde má úkol do poloviny tohoto roku předložit návrh rámce tohoto výzkumného prostoru. Pro mě samozřejmě je zde otázka nebo nabízí se otázka, jak bude vláda postupovat v této oblasti, jaké podmínky bude navrhovat, co bude v oblasti inovace a výzkumu prosazovat na evropské úrovni. O tom pan vicepremiér nemluvil. Další článek, čl. 14 navrhovaných závěrů hovoří o tom, že je třeba urychlit posuzování návrhů komise, týkajících se zdanění energie, společného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob, daně z finančních transakcí, návrhu na revizi směrnice o zdanění příjmu z úspor. Pokud vím, vláda doposud odmítala cokoliv v této oblasti. A zase v pozici vlády jsem v tom, co nám bylo zde předneseno, jsem nezachytila, možná jsem nebyla jenom stoprocentně pozorná, ale nezachytila jsem pozici vlády, s kterou jede na nadcházející evropský summit v této oblasti. Nebylo nám sděleno. Dalším bodem a další oblastí je příprava mezinárodních summitů, příprava pozic Evropské unie. Evropská rada se dohodla, tak je to formulováno v návrhu závěru, že je potřeba prosazovat na jednání skupiny G20 následující priority. Jednou z těch priorit je podpora zeleného růstu a udržitelného rozvoje. Další ze závažných priorit je řešení sociálního rozměru globalizace, zejména pak nezaměstnanosti mladých lidí. Poslední kapitolou, kterou se bude Evropská rada zabývat, je zahraniční politika. V této kapitole se členské státy, tedy Evropská rada, bude věnovat především kapitole Jižní sousedství. V návrzích závěrů je také pozice, že EU je odhodlána nabídnout větší podporu těm partnerům, kteří dosahují pokroku směrem k demokratickým reformám. V zájmu zvýšení podpory bude EU dále mobilizovat své nástroje a více zaměří pomoc na oblast správy věcí veřejných a vytváření pracovních míst. Rozumí se samozřejmě v politice sousedství, a to v té oblasti Jižního sousedství. Dále je zde ustanovení o tom, že členské státy by měly zvážit možnost zmírnění dluhového břemene těchto zemí, jakožto signál změny. A dále, že bude vyvíjeno společné úsilí v zájmu předcházení nedovolenému přistěhovalectví. Já jsem to tady všechno zmínila proto, že musíme vědět, o čem je řeč. Ono to totiž velmi a velmi souvisí s pozicí České republiky. Vy, kdo jste se evropské agendě věnovali poněkud více, tak si budete pamatovat, že závěry Evropský rad, které jsme zde projednávali, byly mnohem obšírnější a mnohem širší. Dotýkaly se téměř všech evropských politik, zcela pravidelně. Dnes jsou tyto závěry v podstatě omezené na 4 kapitoly. A z toho je zřejmé, že většina záležitostí na unijní úrovni se dnes připravuje a rozhoduje ve formátu paktu Euro plus. A další na principu posílené spolupráce, která se připravuje při podepsání fiskální úmluvy. Já musím konstatovat, a je mi to velmi a velmi líto, protože to nepovažuji za dobrou situaci, ale musím konstatovat, že vláda premiéra Nečase svými krátkozrakými kroky Českou republiku již postavila mimo Evropskou unii. Fakticky z EU odešla, protože se vzdala svého relevantního vlivu na jednání a v rozhodovacích procesech na úrovni EU. K tomu málo, k čemu se vláda ale ještě vyjadřovat může, kde může uplatnit vliv, ale se musíme ptát: Ta první věc je trošku mimo rámec. Pan vicepremiér tady hovořil s velkým nadšením o tom, že ČR je aktivní v iniciativě, která se jmenuje
22
iniciativa na podporu růstu Evropské ekonomiky. Tedy dopisu 13 členských států, které vznikají asi, nevím, na principu posílené spolupráce. Ale já si nejsem vědoma, možná zase jednom nevím, takže se ptám, kde byla tato iniciativa projednána na parlamentní úrovni, na úrovni Parlamentu ČR. Jaký měl premiér mandát, připojit se k této iniciativě. Co znamená připojení se k této iniciativě pro ČR? Jaké dopady bude toto zapojení mít na ekonomiku, ale i na pozici České republiky? A jakou vazbu má tato iniciativa na pak Euro plus. Podle toho, co se k nám dostalo z otevřených zdrojů, tak tato iniciativa velmi úzce navazuje na pakt Euro plus. Ale Česká republika odmítla se k tomuto paktu připojit. Takže mě by tedy zajímalo, jakou roli a na základě čeho zde Vláda ČR a zprostředkovaně tedy celá ČR na základě jednání vlády zde hraje. K záležitosti Jižního sousedství jsem již citovala návrhy závěrů. Pan vicepremiér tady hovořil o tom, že ČR prosazuje, aby se Evropská rada nezabývala pouze záležitostí Jižního sousedství, ale také že Česká republika prosazuje východní dimenzi. Proti tomu bychom určitě nic nenamítali. Ale pokud jsme se mohli dostat k informacím, tak mandát vlády, nebo vláda deklarovala, že bude usilovat o to, vypustit, a já se ptám, jestli je to pravda, vypustit ze závěru Rady formulaci, zvážit možnost odpuštění dluhů zemím Jižního sousedství jako signál změny. K tomu bych ráda znala odpověď na otázku, jak se to týká České republiky, kolik země, zahrnuté v oblasti jižního sousedství dluží České republice. Jaké dopady na Českou republiku, na obchod, na schopnost obchodování ČR s těmito zeměmi, bude mít pozice České republiky, když zásadně česká vláda odmítne jakoukoli vstřícnost vůči těmto zemím, nota bene ve věci, která se dá předpokládat, že se týká spíš jiných zemí zase, než České republiky. Jak se dotkne tato pozice obchodních zájmů České republiky v této oblasti. Jenom to, o čem jsem zde hovořila a nedotkla jsem se pozice k fiskální úmluvě. Z toho plyne, že vláda nezohlednila usnesení Senátu z naší minulé schůze, ze 17. schůze Senátu ze dne 8. února. Já se tady znovu ptám, jak splnila vláda ČR, resp. předseda vlády usnesení Senátu a požadavek Senátu, aby byly konzultovány příslušné ústavní instituce odpovídajícím způsobem, vyplývajícím z jednacích řádů obou komor. My jsme také v minulém usnesení žádali předsedu vlády, aby nám předložil písemnou zprávu o procesu projednávání fiskální úmluvy, a text mandátu vlády na jednání Evropské rady dne 30. 1., to byla ta minulá Evropská rada. Pokud mám informace, nic takového jsme neobdrželi. Také jsme v minulém usnesení doporučili předsedovi vlády, aby přehodnotil své stanovisko, a Česká republika přistoupila k fiskální úmluvě současně s většinou členských států EU, tak, aby se ČR nezbavila vlivu na další formulování politik EU. V této souvislosti ještě znovu opakuji otázku, jaká tedy je pozice vlády k fiskální úmluvě, jak bude premiér postupovat při jednání o této věci a při podpisu smlouvy, ke kterému má dojít na jednání příští rady, tedy na jednání Rady ve dnech 1. a 2. března, za prvé. Za druhé, jak se bude stavět premiér stavět k požadavku, který je navržen v závěrech Evropské rady, a to je podpořit zavedení daně z finančních transakcí a další záležitosti, týkající se regulace finančního trhu. Další otázka tedy je na záležitosti, týkajíc se jižního sousedství. Protože ale, jak jsem již řekla, nebyly zatím zohledněny požadavky minulého usnesení Senátu Parlamentu ČR v tom, co zde předložil pan vicepremiér Vondra, jsem neshledala také to, že by tyto naše pozice byly zohledňovány, připravila jsem návrh usnesení. Ten návrh usnesení ještě v této chvíli nebyl předložen. Já jsem ho
23
nechala rozdat na lavice na požadavek pana senátora Škalouda a pana Sefziga, kteří mě požádali o to, aby se s ním mohli seznámit dopředu, aby nebyli překvapeni. Nicméně ten návrh usnesení je návrhem usnesení teprve, až ho senátor či senátorka načte a předloží plénu Senátu. Já to v této chvíli neudělám. Počkám ještě na odpovědi pana vicepremiéra Vondry na mé otázky a dovolím si případně návrh modifikovat až po zodpovězení otázek. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Jen pro záznam a správnost uvedu,
doufám, že se nepletu, že pan ministr Vondra je ministrem, není místopředsedou vlády. Je to tak? Aspoň o tom nevím. To jen pro přesnost. A nyní vystoupí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, je těžké po kolegyni Gajdůškové, která se někdy dívá příliš optimisticky na dění v EU a na její některé velké ekonomické problémy, vystupovat, i když na druhé straně má v mnohých věcech pravdu. Jde ale o to, a toho využívám, využít příležitosti se skutečně zeptat na některé palčivé otázky, které trápí nejen mne, ale především i mé voliče. A na to asi mnozí z vás zapomínají a svoje ego upřednostňují před zájmem svých voličů. Chtěl bych vám připomenout, že jsou statistiky, že více než polovina populace se nedívá příliš optimisticky na to, co se nyní děje v EU, a na současnou krizi. Ano, současnou krizi. Je skutečně špatné, že některá doporučení EU pro prorůstovou politiku, ano, zdůrazňuji, prorůstovou politiku, která jsou jasná, jak tady řekla kolegyně Gajdůšková, se neřeší, se neberou v potaz. A je to škoda nejen pro současnou českou vládu, ale především pro naše občany, pro naši ekonomiku. Přece není možné, aby jenom šetření a úspory za každou cenu, bylo vydáváno za prorůstové postupy. Já bych se chtěl zeptat, jestli je česká vláda připravena na možné otázky toho, jak se nakládá s dotačními penězi Evropské unie, jestli se tam náhodou nebude řešit i hrozba zastavení dotačních peněz pro neplnění některých dotačních titulů, podmínek, auditů, a to především nejen na některých ministerstvech, ale teď mluvím i do vlastních řad, ale nedá se nic dělat, i na některých krajích. Jako příklad můžu uvést Jihočeský, Severočeský, možná, že přibudou i další kraje, zcela určitě. Já bych se chtěl zeptat, jak česká vláda bude postupovat v souladu s tím, co bylo zveřejněno. Včera jsem byl v Německu a četl, že česká ekonomika se snižuje, že narůstá inflace, že předpokládaný růst nebude takový, a že dochází k závažným změnám ekonomiky nejen v Německu, ale i ve Francii. Proto by mě zajímalo, s jakou prorůstovou reformou půjde současná vláda na toto jednání. Zdůrazňuji, reformou, ne se šetřením. Tady byla zmíněna energetická koncepce EU. Dobře víme, že Německo se staví proti tomu, na co dává důraz ČR, tzn., na využívání atomové energie. Jestli padne tato otázka, jaká bude pozice české vlády v této záležitosti. Mluví se tady hodně o konkurenceschopnosti. Ale vážení, dneska pohonné hmoty jsou dražší než ve většině zemí Evropy. Ceny některých energií jsou také vyšší, a nadnárodní koncerny, které tady vybudovaly obrovské montovny, začínají přemýšlet o tom, jak to vlastně bude s těmi vnitřními náklady. Ekonomiku nepředělá ani pravá, ani levá politická strana, ekonomická zákony, opravuji, ekonomické zákony jsou platné, ať už bude vládnout levice nebo pravice.
24
A ještě jedna otázka, a velmi zajímavá. Mě by zajímalo, jak se česká vláda postaví k tomu, když Řecko odmítne platit dluhy? A Řecko se netají tím, že asi žádné dluhy nebude platit! Soukromí investoři, kteří oželeli 56 %, ve skutečnosti to je až 70, přes 70 %, tak asi nebudou tak naivní a nebudou to podporovat – co se stane – a dobře víme, že hrozí krize v tom, že Řecko bude vyloučeno z eurozóny. Jak je na to ČR připravena, i když samozřejmě vím, že v eurozóně nejsme, ale samozřejmě to bude mít dopady, protože vrátil jsem se z měsíčního pobytu z Jihoafrické republiky – a tam jsem viděl, jak euro klesá nebo stoupá, podle toho, jak se přistupuje k Řecku! A poslední docela závažná věc, mluví se tady o Schengenu, o připojení Rumunska a Bulharska. Jsou české vládě dostatečně známa veškerá bezpečnostní rizika z těchto dvou zemí, kde v mnohých z těch – nebudu jmenovat tuto zemi, kde je mafie nebo spíše některé kriminální struktury zasahují i do vládních míst. Já vím, že to není specifikum jenom Bulharska nebo Rumunska, že to je i v jiných zemích, možná i tady v Česku. Ale prostě tato bezpečnostní rizika tady jsou. A vzpomeňme si na problémy Francie, kdy i francouzský prezident i přes odpor EU se musel nějakým způsobem vypořádat s migrační politikou některých rumunských obyvatel. A jestli náhodou nás pak nečeká něco podobného? To jsou otázky, které buďto vláda, nebo tady její zástupce nám dá, nebo nedá odpověď, ale já jsem rád, že máme tuto příležitost a můžeme se na tyto otázky alespoň zeptat. Děkuji. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Luděk Sefzig. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, přihlásil jsem se jako senátor, ale
mohl jsem tak učinit už jako zpravodaj. Chtěl jsem vás upozornit na to, že smlouva o fiskální unii má být podepsána na okraj jednání Rady, a to z toho důvodu, že obě ta jednání mají řečeno – právně jiný základ, jiný právní základ. Proto se domnívám, že i věci, které se budou týkat fiskální úmluvy, že bychom měli projednat a eventuálně – je dobře, že paní místopředsedkyně zatím ten návrh nepodala, protože se domnívám, že ho spíše podá při druhém bodu, kam by věcně i právně patřil, protože mezivládní princip je právě v oblasti fiskální úmluvy, tj. ten následující bod našeho jednání, zatímco toto jednání je jednání evropské instituce, která dává návrh spíše směrem ke komunitárním úkolům, a to že bude na okraj tohoto setkání podepisovat 20, 25 zemí fiskální smlouvu, je jenom dáno tím, že se spojí osoby, které zastupují svůj stát na Evropské Radě s představiteli států, kteří jsou pověřeni k tomu, aby smlouvu, mezivládní smlouvu podepsali. Jen upozorňuji na to, že Rada v tomto případě bude projednávat i věci, které s Radou nesouvisí, s jednáním Rady nesouvisí, ale tím, že osoby na těch jednáních jsou totožné, využili představitelé států možnost, aby smlouvu o fiskální unii, tedy ten fiscal compact, aby podepsali při stejném jednání. Ale je to na okraji jednání Rady. Proto se domnívám, že navržené usnesení, které nám bylo předběžně dáno – za což paní místopředsedkyni děkuji – že to umožnila předem, že by skutečně patřilo spíše do toho dalšího bodu, ale to samozřejmě nechám na vaší úvaze.
25
Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, nikdo další se do rozpravy nehlásí. Rozpravu uzavírám. Paní místopředsedkyně chce vystoupit, prosím, máte slovo, paní senátorko. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, vážený pane
předsedající, myslím, že jsem se přihlásila ještě, než jste dořekl to uzavření rozpravy. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Přihlásila jste se po uzavření
rozpravy, ale jako místopředsedkyně máte právo vystoupit i mimo rozpravu. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Trošku jsem váhala,
protože jsem čekala, že se přihlásí do rozpravy pan ministr Vondra, kterému se omlouvám za to nižší titulování ve svém minulém vystoupení, ale to je asi síla zvyku z minulého funkčního období. Nicméně čekala jsem, že pan ministr Vondra vystoupí v rozpravě a zodpoví otázky, které na něho byly kladeny nejen z mojí strany, ale i ze strany pana senátora Drymla. Jestli budeme moci zapřemýšlet, jestli navrhované usnesení, nebo zamýšlené usnesení předložím, nebo nepředložím. Nestalo se tak, já tedy návrh usnesení předložím. Jsem přesvědčena o tom, že patří do bodu informace vlády o pozicích vlády na jednání Evropské Rady, protože součástí té Rady bude podpis fiskální úmluvy – zaprvé, a zadruhé – já jsem ve svém předešlém vystoupení zmínila několik bodů, se kterými nemohu souhlasit a ke kterým minimálně mám otazníky. Takže to není jenom o podpisu či nepodpisu fiskální úmluvy, ale i o těch dalších záležitostech. Navrhuji tedy Senátu PČR následující návrh usnesení: Senát PČR... Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Paní senátorko, já se moc
omlouvám, ale vzhledem k tomu, že byla rozprava již uzavřena, není možné podávat usnesení. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: To já zpochybňuji. Pane předsedající, já zpochybňuji to, že jsem se nepřihlásila v průběhu rozpravy, protože na displeji bylo moje jméno, ještě než jste vyřkl formulku, kdy uzavíráte rozpravu. Jestli může Senát rozhodnout hlasováním, ale já se skutečně zde musím ohradit. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Já myslím, že o tom necháme hlasovat, o této námitce. Takže v tuto chvíli budeme hlasovat o námitce paní místopředsedkyně Aleny Gajdůškové o tom, že rozprava ještě trvá, čili kdo souhlasí s tím, že rozprava ještě trvá, nechť zvedne ruce a stiskne tlačítko ANO. (Problém s hlasovacím zařízením.) Už to běží, kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Takže mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 9 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 34, proti byli 3. Návrh byl přijat. Takže, paní senátorko, diskuze trvá a můžete předložit svůj návrh na usnesení. Místopředsedkyně
Senátu
Alena
Gajdůšková: Děkuji, kolegyně
a
kolegové. Předkládám návrh usnesení: Senát PČR konstatuje, že vláda ČR nezohlednila usnesení Senátu ze dne 8. 2. 2012 ze 17. schůze Senátu k informaci vlády o výsledcích jednání Evropské rady, konané dne 30. 1. 2012. Nesouhlasím s pozicí vlády pro jednání Evropské rady, konané ve dnech 1. a 2. března 2012. Děkuji.
26
Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko, ptám se, zda se ještě někdo hlásí do otevřené rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu uzavírám a ptám se pana ministra, zda chce vystoupit se závěrečným slovem. Ano, pan ministr chce vystoupit, prosím, máte slovo. Ministr obrany ČR Alexandr Vondra: Pane předsedající, dámy a pánové, určitě slušnost velí aspoň na některé otázky a připomínky tady v mém závěrečném vystoupení reagovat. Nejprve co tu zaznělo z úst paní místopředsedkyně – v zásadě to byla tři nebo čtyři témata. Pokud jde o fiskální úmluvu, platí to, co tady již řekl kolega Sefzig. To není součást jednání Evropské rady, my nyní máme na programu pozici vlády na nadcházející jednání Evropské rady, a zároveň máme další bod na programu, kde jde fiskální úmluva. A já jsem samozřejmě velmi podrobně připraven referovat o pozicích vlády k tomuto dokumentu, ale to není součástí jednání Evropské rady. Čili jsem tím nepovažoval za nutné a potřebné zatěžovat tento bod programu. Navíc by to jaksi nulovalo ten následný bod programu. A kromě toho jaksi si dovoluji připomenout ještě jednu věc, která je známa každému čtenáři ústavy, že Senát neúkoluje vládu. Vláda odpovídá Poslanecké sněmovně. Čili toť má odpověď na toto 1. téma, které se týká fiskální úmluvy. Pokud jde o to, co je v onom plánu, o kterém já jsem informoval, že 12 členských zemí se rozhodlo dát dohromady jakýsi dopis, podnět, zdůrazňuji, není to žádný legislativní akt. To není tvorba žádné fiskální úmluvy, je to text, který se jmenuje "Plán pro růst v Evropě", podepsalo ho celkem 12 představitelů 12 evropských vláda. Britský ministerský předseda David Cameron, holandský ministerský předseda Mark Rutte, italský ministerský předseda Mario Monti, estonský ministerský předseda Andrus Ansip, lotyšský premiér Valdis Dombrovskis, finský premiér Jyrki Katainen, irský premiér Enda Kenny, Iveta Radičová, Mariano Rajoye, španělský ministerský předseda, švédský ministerský předseda Reinfeldt, polský premiér Tusk a také náš předseda Petr Nečas. S tím, že v onom dopise je skutečně jakýchsi 8 základních doporučení pro ekonomický růst v Evropě. Za dané situace budiž tato má informace je zároveň odpovědí na jeden z dotazů pana senátora Drymla. Co se navrhuje? Navrhuje se především dokončit práci na vnitřním trhu. V oblasti služeb je – to všichni víme a mnohokrát jsme si stěžovali – ta práce je nedokončená. Navrhuje se, aby byl vytvořen opravdový digitální trh do roku 2015. Navrhuje se, abychom se skutečně pohnuli k plnému funkčnímu energetickému trhu do roku 2014. Jistě paní místopředsedkyni bude zajímat závazek k inovacím tak, aby byla skutečně ustanovena funkční roping results – čili ten evropský výzkumný prostor. To tady často zaznívá. A tak dál, atd. Navrhuje se – a to považuji za velmi důležité – přejít v liberalizaci obchodu v tom globálním měřítku s partnery, jako jsou Indie, Kanada, země Východního partnerství, země ASEANu a v neposlední řadě je – doslova cituji – prohloubit ekonomickou integraci se Spojenými státy. S tím, že žádná opce není vyloučena včetně možné zóny volného obchodu. Dále se tu apeluje na redukci nákladů a celkové administrativní zátěže v Evropské unii, atd. Celkem prostě asi 8 pilulek ekonomického růstu. A to rozhodně není nic, kde by si měla česká vláda chodit pro souhlas do této komory, ale normálně o tom informuji. A koneckonců jsou to recepty, které i mnozí z vás tu někdy navrhují. Čili toť má odpověď, co je onen plán. Odpuštění dluhů zemím jižního Středomoří. Ano, pravda je, že česká vláda se tady netváří jako nějaký pionýr, který by v čele všech navrhoval totální odpuštění
27
dluhů. Dámy a pánové, vy, kteří se tím zabýváte, jistě víte, že třeba ve vztahu k některým zemím, jako je Libye, to není úplně zanedbatelná částka. A že jsme tady trošku zdrženliví je zcela na místě. Politika dvakrát měř, jednou řež, je přece jenom osvědčená. Já tu připomínám – a budiž to mou částečnou odpovědí i na jiný dotaz pana senátora Drymla – jistě si pamatujete, že v prosinci jsme byli vyzváni, abychom měnovému fondu postoupili 89 mld. Kč jako půjčku. Byli tu tací, kteří říkali, dejme to všechno hned. My jsme, většina ve vládě, soudili, že stojí za to vyjednávat a dojít k nějaké částce, která odpovídá možnostem tohoto státu. A před několika týdny vláda rozhodla – já jsem to tady zmínil, že alokuje částku zhruba 35 nebo 39 mld. Kč. Je to prostě 1,5 mld. euro. A jenom zdůrazňuji, že třeba Finsko – stát naprosto odpovídající velikosti své ekonomiky nám – se tento týden v rámci toho balíku měnového fondu samo rozhodlo dát úplně stejnou částku. Čili touto politikou – jednou měř, dvakrát řež – 89 minus 39 je kolik? Je to 50 mld. Kč, což není zanedbatelná částka, když hledáme každou korunu pro české školství, pro české zdravotnictví. A myslím si, že v tomto se ukazuje politika vlády jako mimořádně racionální. A ty hlasy, které i někteří z vás říkali, dejme to všechno a hned, nemyslím si, že by to byla rozumná politika. Čili to samé se týká politiky ve vztahu odpouštění dluhů. Co budeme dělat, když Řecko odmítne platit? To je samozřejmě vážná otázka. Ta situace tam není jednoduchá. Včera jsem tady některým kolegům vyprávěl svůj poslední zážitek. Já týdně podepisuji několik zmocnění pro vojáky, vojenské přidělence k tomu, aby mohli ve světě vyzvedávat peníze z bankovních účtů, a včera se poprvé v dějinách ministerstva obrany stalo, že z Řecka dorazila odpověď, že chybí notářské ověření toho podpisu. Čili ministra. To se ještě nestalo. Čili ano, přijelo tam asi 200 německých daňových účetních, kteří tam kontrolují každou operaci, a má to paradoxně za následek, že ta země nebude mít jednoduché východisko. Ale myslím si, že to přesahuje rámec tady toho bodu, protože toto nebude předmětem jednání Evropské rady. Nicméně je to důležitá otázka. To samé se týká evropských fondů. Já nechci podceňovat složitost té problematiky, jistě o tom budeme mít bohatě příležitost v budoucnosti mluvit, sklízíme dodneška daň toho, jak byly nastaveny operační programy, kdy každý ministr ve vládě Jiřího Paroubka chtěl mít svůj operační program. Jsme v tomto skutečně unikátní, ojedinělí, a jak se bude blížit ten horizont, ten plus tři, tak samozřejmě ne všichni, a v některých případech ty potíže tady reálně jsou, ne všichni budou jásat radostí. Ale znovu opakuji, nebude to předmětem jednání Evropské rady. Pokud jde o Bulharsko a Rumunsko, jsou nám samozřejmě známa rizika. Ano, nejenom nám, jsou známa všem v Evropě. Čteme občas, že v Bulharsku samozřejmě kriminalita zasahuje samozřejmě do vysokých pater. Nedávno jsem četl, že Galabin Boevski, slavný medailista ve vzpírání, několikanásobný olympijský vítěz, který dělal pro vládu, byl chycen s balíky kokainu na letišti. Ano, ale z druhé strany nevím, jestli my, když máme své zájmy v těchto zemích, máme být zase na čele těch, kdo nejvíc křičí. Sledují to velmi ostřížím zrakem země, jako Holandsko a další. Pokud jde o náš pohled, tak my se přece jenom snažíme s těmito zeměmi aktivně pracovat tak, aby ony tento deficit nebo tyto problémy odstraňovaly a zároveň ve spolupráci nebyly poškozovány naše vzájemné dvoustranné vztahy. A jistě uznáváte, že vztah jak k Bulharsku, tak k Rumunsku se opírá o letité tradice, má silné ekonomické zázemí, a rozhodně nechceme být v těchto zemích vnímáni jako ti, kdo jím hází klacky pod nohy, spíš se snažíme pomáhat.
28
A poslední věc, daň z finančních transakcí, a klidně bych k tomu připojil i konsolidovaný základ daně pro právnické osoby. Ano, tady nezakrývám, že vláda tomuto nakloněna není a že na tomto názoru nic nemění. Považujeme to za věc, která by spíš měla negativní dopady na českou ekonomiku, omezovala by naši konkurenceschopnost. A zároveň podtrhuji, že nejsme v tomto postoji zdaleka osamoceni. Jsou s námi nejenom Britové, ale jsou s námi Švédové, jsou s námi Irové, jsou s námi Holanďané, jsou s námi všechny tři baltské země. Čili je to politika, kde se opíráme o poměrně solidní skupinové postavení. Zde se skutečně na našich výhradách nic nemění. A pokud jde o jádro, tak streetfesty je důležitá tématika, věnujeme se tomu, nic nepodceňujeme, ale nebude to předmětem jednání této Evropské rady. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. A nyní bych požádal pana zpravodaje senátora Luďka Sefziga, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě a navrhl další postup pro hlasování. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji. V rozpravě vystoupili tři senátoři a senátorky,
dovolte mi, abych se tedy omezil jenom na návrh usnesení. Zazněl návrh na usnesení vzít informaci na vědomí. A dalším doplňujícím, nikoliv protinávrhem, návrhem je návrh paní místopředsedkyně Gajdůškové. Chci jenom říci, že bych nechal hlasovat v pořadu vzetí na vědomí a pak o návrhu paní místopředsedkyně Gajdůškové. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Ano, děkuji. Zeptám se, zda není námitka. Pokud není námitka, budeme nyní hlasovat o návrzích v pořadí, jak bylo navrženo panem zpravodajem. V této chvíli budeme hlasovat o návrhu vzetí na vědomí. Přítomno je 64 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 33. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 10 se ze 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 28, proti byli čtyři. Návrh nebyl přijat. Nyní budeme hlasovat o druhém návrhu na usnesení, čili o návrhu, který předložila paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. V sále je přítomno 64 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 33. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 11 se ze 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 36, proti bylo 24. Návrh byl přijat. Tím jsme skončili projednávání tohoto bodu. Děkuji zástupci předkladatele panu ministru Vondrovi i zpravodaji k tomuto bodu. Přistoupíme k dalšímu bodu našeho pořadu, a tím je
29
3. Informace předsedy vlády o stavu příprav Fiskální úmluvy a pozici vlády ČR při těchto jednáních S informací vystoupí za vládu pan ministr obrany Alexandr Vondra. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr obrany ČR Alexandr Vondra: Vážený pane předsedající, paní
senátorky, páni senátoři. Tak, jak jsem slíbil, přichází nyní informace o stavu příprav Fiskální úmluvy a pozici vlády České republiky při těchto jednáních. Těší mě, že Smlouvě o stabilitě, koordinaci a správě v Hospodářské a měnové unii, která je často zkráceně označována jako onen fiskální kompakt nebo fiskální úmluva či smlouva o rozpočtové odpovědnosti, Senát věnuje velkou pozornost, neboť se jedná o mezinárodní smlouvu, která je pro budoucí vývoj eurozóny velmi významná. O průběhu sjednávání této smlouvy a také o pozicích, které při těchto jednáních Česká republika zastávala, byl Senát ze strany vlády již vícekrát informován, naposledy v rámci zprávy o výsledcích zasedání neformální Rady, které se uskutečnilo dne 30. ledna 2012. Dovolte mi proto, abych se nyní zaměřil pouze na vývoj, který se od té doby udál. Nejprve však ve stručnosti znovu připomenu, že cílem nové úmluvy je přispět k řešení současné dluhové krize v Evropě, především v eurozóně, a to cestou výrazného posílení fiskální discipliny a koordinace hospodářských politik členských států EU. Jedná se sice o mezinárodní smlouvu, která stojí mimo rámec unijního právního řádu, zároveň ale také o smlouvu, která významně ovlivní budoucí podobu EU, neboť představuje první krok na cestě ke skutečně fiskální a hospodářské unii. Jelikož cílem smlouvy je především stabilizace eurozóny, mají se její ustanovení vztahovat pouze a výhradně na smluvní strany, jejichž měnou je euro, a na ostatní smluvní strany až od okamžiku, kdy euro přijmou. Tyto smluvní strany mají nicméně možnost se k některým či všem závazkům dobrovolně přihlásit i před tímto okamžikem. Jak jistě víte, na zasedání neformální Evropské rady dne 30. ledna 2012 bylo sjednání Fiskální úmluvy završeno, v té chvíli byl dojednán její konečný text. V průběhu zmíněných zasedání byla dikce smlouvy ve vícero ustanoveních pozměněna. Česká republika na tomto zasedání nevyjádřila politický závazek smlouvu v březnu podepsat a stát se tak její smluvní stranou. Bez obsahové analýzy smluvního textu a bez jasné strategie budoucího přistoupení k eurozóně by mohly vzniknout pochybnosti nad legitimitou takového závazku. Žádný časový tlak zde navíc, a to zdůrazňuji, neexistuje. Článek 15 smlouvy ponechává naprosto volný prostor každému členskému státu přistoupit později, a to bez jakýchkoliv omezení. Případná účast na eurosummitech, která je pro nečleny eurozóny beztak výrazně limitována, přichází tak jako tak v úvahu až po vstupu této smlouvy v platnost, k němuž dojde patrně až v průběhu příštího roku, a jak indikují poslední zprávy, třeba informace z Irska, že se rozhodlo uspořádat k této věci referendum, tak to může být i později. Již během minulého jednání, které se k danému tématu na půdě Senátu odehrálo, zazněla informace, že náš postoj vycházel zcela z mandátu schváleného vládou, resp. Vládním výborem pro Evropskou unii na vládní úrovni. Schválený mandát pro zasedání této neformální Evropské rady zavazoval předsedu vlády 30
vyhradit si pro Českou republiku oprávnění, učinit rozhodnutí o případném podpisu této smlouvy až po důkladném prostudování jejího konečného znění. Vláda za tímto účelem požádala generální sekretariát Rady o zpracování české verze smlouvy a nechala si také zpracovat několik odborných analýz výsledného textu smlouvy jak expertními útvary v rámci vlády samotné, tak renomovanými odborníky na ústavní a evropské právo z výzkumných pracovišť v ČR. Tyto analýzy byly vládě právě v těchto dnech poskytnuty a budou sloužit jako podklad pro následnou politickou diskusi vlády o tom, zda by se ČR k Fiskální úmluvě měla či neměla připojit. Počítáme samozřejmě i s dalšími konzultacemi s Parlamentem ČR. Potěšující skutečností zůstává, že zejména Senát, jemuž ústavodárce svěřil významnou stabilizační funkci ve vztahu ke státnímu zřízení a ústavnímu pořádku, je v této otázce od počátku velice aktivní. Jak vláda již opakovaně předesílala, otázka přistoupení ČR k Fiskální úmluvě je úzce spjata s naším přijetím eura. Je jasné, že tato smlouva zásadním způsobem změní fungování Hospodářské a měnové unie a tím i podmínky našeho přistoupení ke společné měně. Povaha našeho závazku přijmout euro se touto smlouvou, stejně jako vytvořením systému evropského mechanismu stability, výrazně, výrazně mění. Po přistoupení do eurozóny se totiž ČR bude muset zapojit do mechanismu pomoci z evropského stabilizačního mechanismu, s nímž jsou spojeny, a to podtrhuji, mnohamiliardové závazky. Proto vláda považuje v souladu se svým programovým prohlášením za nezbytné, aby byl souhlas s těmito zásadními změnami spojen s referendem. Takové referendum přitom může být spojeno nikoliv s ratifikací této smlouvy, ale právě až s pozdějším přijetím eura, jímž teprve účinky smlouvy ve vztahu k ČR nastanou. Podobně nastavený vztah k eurozóně ostatně již má Dánsko nebo Švédsko, tedy státy, k nimž mnozí v této komoře vzhlížejí. Vláda v dané věci zaujala jasné stanovisko, že bez dosažení politické shody na referendu nepodnikne kroky směřující k přistoupení k této smlouvě. Situace, v níž se nyní nacházíme, bych tedy shrnul následovně: Česká republika se na okraj zítřejšího zasedání Evropské rady nepřipojí svým podpisem k tzv. Fiskální úmluvě společně s 25 členskými státy EU. To však vůbec neznamená, že se nemůžeme připojit bez omezení i po tomto datu. Naopak, tato možnost, a to podtrhuji, zůstává kdykoliv otevřená a vláda o ní bude nadále jednat, přičemž bude vycházet i ze stanovisek obou komor Parlamentu ČR a stanoviska prezidenta republiky. Co je však pro vládu nutnou podmínkou pro připojení se České republiky k této smlouvě, je otázka referenda, u níž musí být dosaženo odpovídající politické shody, čímž mám na mysli i kvalifikovanou většinu v Parlamentu ČR, nezbytnou pro přijetí příslušného ústavního zákona. Na závěr mi dovolte konstatovat, že kdyby se ČR k Fiskální úmluvě nepřipojila, nejsou rozhodně namístě jakékoliv přehnané obavy z vytěsnění ČR kamsi na periferii v EU. Musím znovu zdůraznit a zopakovat, že naše země zatím nepřijala euro a z tohoto důvodu by nebyla smlouvou vázána. Jak jsem výše uvedl, na tzv. eurosummity, tedy vrcholné schůzky eurozóny, budou po vstupu této smlouvy v platnost, tedy patrně nejdříve v příštím roce, nečlenové eurozóny zváni pouze ve velmi omezeném rozsahu, zhruba jednou ročně, a nikoliv v postavení plnoprávných členů. Čili ani ratifikace této smlouvy, ale ani přistoupení k eurozóně samo o sobě nezaručí žádnému členskému státu EU příslušnost k jakémukoliv hypotetickému jádru evropské integrace. Prosperitě ČR mnohem spíše napomůže odstranění překážek volného pohybu služeb, pokroku na cestě k digitálnímu trhu, implementace
31
energetického balíčku a další kroky, které jsou vyjmenovány v onom plánu pro růst v Evropě, k jehož iniciátorům ČR jako aktivní činitel v EU náleží. Doufejme, že se řada podnětů obsažených v tomto plánu objeví také v závěrech nadcházející Evropské rady. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře, a zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. V tuto chvíli bychom měli určit zpravodaje a dovolil bych si navrhnout, pokud nebude protestovat, předsedu výboru pro záležitosti EU pana senátora Luďka Sefziga. Souhlasí, budeme tedy o tomto návrhu hlasovat. V sále je v tuto chvíli přítomno 53 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 27. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 12 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji podruhé za slovo, pane místopředsedo.
Vážené paní senátorky, páni senátoři, vám děkuji za důvěru. Nechci glosovat velice podrobnou zprávu pana ministra, ale přesto bych rád shrnul, tak aby bylo pochopitelné, oč v této Fiskální úmluvě jde. Když se některé státy dostaly do finančních potíží, a řekl bych, že tyto jejich finanční potíže spíše odhalila ekonomická krize, než že by je způsobila, tak nastal velice vážný důvod k tomu, aby nedošlo k znedůvěření eura, aby tyto země, které stojí v eurozóně, měly vůbec obraz země, která je schopna své dluhy splácet. V životě platí, kdo rychle dává, dvakrát dává, a proto také byla přijata opatření, na kterých se ČR podílela podle mého soudu velkou měrou, odpovídající měrou, dokonce jako nečlenský stát eura poskytla ze svých finančních rezerv se zárukami státu, se zárukami vlády tuším 40 mld. Kč, což je veliká část naší státní rezervy. Je logické, že země – nejvíce je to Německo, které peníze poskytují na dluhy a na to, aby věřitelé důvěřovali vládám, že jednou tyto dluhy budou splaceny, aby tyto dlužící země byly donuceny, aby dluhy fakticky splácely. Je to jakýsi cukr a bič, cukr ve formě kuličky, a tento bič má sloužit věřitelům k tomu, aby se země dále nezadlužovaly, nevytvářely další finanční a morální hazard a aby své závazky začaly splácet. Z toho důvodu se domnívám, že se smlouva především týká těch zemí, které jsou v roli dlužníka. Pro ně je tato smlouva důležitá. Naše země naštěstí v takové situaci není, dokonce náš veřejný dluh nedosahuje ani maastrichtské hranice 60 %, i když se k ní blížíme – kolem 40 %. Přesto se domnívám, že právě proto, že smlouva je pro Českou republiku, pro nečlenský stát, byť se závazkem, pro vstup do eurozóny právně neúčinná z toho důvodu, že je čas na to, abychom vyčkali, jak smlouva bude působit a fungovat. Rozhodně to není žádné vyčlenění ČR mimo EU. Navíc tato smlouva není ani sepisována na komunitárním, unijním principu, je sepisována na klasickém mezivládním principu. Nehrozí žádné nebezpečí ostrakizace nebo vyčlenění ČR z Unie, žádný izolacionalismus jen proto, že máme čas na to zvážit, jak vše bude probíhat, jak smlouva bude probíhat a jak smlouva ujistí věřitele, tedy i nás k tomu, aby země, které si půjčují, začala si půjčovat jen tolik, kolik budou stačit splácet. K takovému pocitu nepřispěje, že není vyvíjen tlak na soukromé věřitele, aby odepsali své dluhy na úrovni tří čtvrtin dlužní částky. To je daleko závažnější. 32
Na včerejším jednání v Bruselu mnohokrát zazněla důležitost smlouvy právě proto, aby věřitelé nabyli dojmu, že se státy nebudou více zadlužovat. Myslím si, že většina našeho politického spektra se ke svým financím jak doma, tak ve státě chováme zodpovědně a přiznáváme, že není možné se zadlužovat nad rámec dlužného splácení. Z toho důvodu nám určitě není proti mysli přijmout opatření, která by vedla k určitým hranicím zadlužování, které zvýší důvěryhodnost toho, kdo si půjčuje. Je otázka, zda je smysluplné, aby nám taková smlouva byla vnucována zvnějšku, když nejsme v roli dlužníka, naopak jsme v roli věřitele. Není lepší jít cestou, kterou vláda začne? Ve svém příspěvku jsem na to včera upozornil, protože jsem byl na to upozorněn i zástupci ministra zahraničí, protože naše země připravuje zákon, který půjde v podobných intencích, jako je zákon, který připravuje EU, tedy že se do naší ústavy dostane finanční ústava, která bude nutit exekutivy k tomu, aby nevytvářely nadměrný dluh a aby nedošlo k tomu, co se stalo v Řecku. Myslím si, že takový zákon bude potřebný, bude procházet i naší horní komorou. I když nerozhodujeme o rozpočtu, je na místě, aby takový zákon prošel i 3/5 v této komoře. Tam se potom ukáže, kdo to myslí se zadlužováním správně při projednávání takovéhoto zákonu, nikoli při projednávání této smlouvy, která pro ČR do doby vstupu ČR do eurozóny a přijetí eura bude smlouvou neúčinnou. Tomu odpovídá i pozice zástupců reprezentantů těch zemí, které budou ratifikovat smlouvu, ale ve své zemi nemají euro. Budou v pozici pozorovatele, budou mít informaci asi o několik minut dříve, než Británie a ČR, které nebudou tuto smlouvu zatím ratifikovat. To, že lze ke smlouvě přistoupit později, jsem říkal již při minulém jednání. V článku 15 odpadl paragraf na nemožnost přistoupení později, a proto je evidentní, že k této smlouvě lze přistoupit kdykoli později. Je velmi rozumný a sympatický návrh vlády, že chce toto přistoupení spojit s referendem. Podle mého soudu referendum bude mít smysl v okamžiku, kdy se nepodaří EU a hlavně eurozóně vrátit tu důvěryhodnost, jaká byla v období hypotéz, kdy euro bylo zaváděno a ještě nepůsobilo na území Evropy. Dnes nikdo nepochybuje o tom, že nedodržováním principů, které si eurozóna do svého vínku dala, tedy maastrichtských principů – nedodržováním těchto principů došlo k velkému znevěrohodnění eurozóny. A z toho důvodu je velmi logické požadovat na eurozóně, aby se dostala zpět k takové důvěryhodnosti, jakou měla, když o tom rozhodovali občané v referendu v roce 2003. Pokud se tak nestane, je logický požadavek dát občanům šanci k tomu, aby toto své rozhodnutí v souvislosti se změnou důvěry v euro přehodnotili. Občané svým hlasováním mohou vyjádřit, zda s tím souhlasí nebo nesouhlasí, a tím buď potvrdit svou předchozí dohodu, a své předchozí rozhodnutí, nebo naopak zavázat vládu k tomu, abychom v souvislosti s jinou změnou primárního práva zapojili požadavek na eventuální nepovinné zavedení eura do našeho ekonomického monetárního systému. Velmi nejasnou otázkou je, jakým způsobem bude notifikován automatický nápravný mechanismus. Zatím nebyl projednán, i z toho důvodu je zdrženlivost na místě. Druhou důležitou poznámkou, kterou bych chtěl uvést, je, že si nedovedu představit, jak komise, která bude hodnotit – hodnotí už nyní podle nařízení, které zavedlo hodnotící ekonomický semestr – jak bude vyzývat členské státy ke splnění své povinnosti, aby u Evropského soudního dvora zažalovaly ty, které porušily nově přijaté fiskální principy, když se tak dosud nedělo. Podle maastrichtské smlouvy tyto
33
státy měly stejné pravomoci, a podle mého soudu to měla činit komise. Komise tak činit nechce, protože není stranou, která by si chtěla nechat snižovat svou popularitu. Z toho důvodu bylo domluveno, že tak budou činit země tria, které vedou Radu. Dovedu si představit, že země menší ekonomické velikosti, které budou mít žalovat velké země, které jsou čistými plátci do evropského rozpočtu, jak se na ně budou pozdější ministři žalovaných zemí dívat. To bude velice zajímavý právně sociálně společenský aspekt. Myslím si, že je namístě vyčkat, jak tyto smlouvy budou fungovat. Z toho důvodu bych chtěl velmi ocenit zdrženlivou pozici vlády, které nic neutíká, naopak dává šanci, aby eurozóna získala zpět důvěru, kterou nepochybně ztratila od svého zavedení. Z toho důvodu velmi podporuji pozici vlády. Přál bych si, aby tato pozice byla setrvána až do té doby, než budeme maastrichtská kritéria plnit, a než budeme vstupovat do rovného směnného úzu, do fixovaného směnného kurzu vůči euru. Tím, že ČR je velmi závislá na kvalitě, pevnosti a důvěryhodnosti eura, což mnohokrát pan premiér Nečas říkal, učiníme i v budoucnu mnoho opatření, která povedou k tomu, aby eurozóna byla kvalitní a pevnou monetární unií. O tom určitě nikdo nepochybuje ani v této komoře, ani jinde. Přejeme hodně úspěchů, aby eurozóna plnila usnesení, která si dala, aby se dlužníci nadměrně nezadlužovali, a vyčkejme, jak budou vyřešeny problémy kolem Řecka a dalších zemí, které nechci citovat, abych nesnižoval jejich rating. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane zpravodaji,
zaujměte místo u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které se hlásí pan předseda Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Pane místopředsedo, pane ministře, budu dosti v kontrastu se slovy zpravodaje, který tady opakovaně chválil vládu za její zdrženlivost a velkou moudrost. Naše neúčast na fiskální úmluvě bude znamenat naši menší účast na procesech, které se v EU – zejména ve věci týkající se jednotné měny – budou odehrávat. V jednom ze závěrečných vystoupení u pana senátora Sefziga bylo hovořeno o tom, jak jsme závislí na vývoji v eurozóně, ale na druhou stranu až protimluv bylo hovořeno, jak je to moudré, když u toho nebudeme. Všichni si uvědomujeme, že nejsme v měnové unii, a proto bezprostřední dopady z této úmluvy naší zemi nehrozí, nebo se jí nebudou v plném rozsahu týkat, pokud se týká povinností, ale budou se nás týkat spíše možnosti účasti na procesu konzultací a rozhodování. Že se nezapojí jako druhá země, jediná vedle nás, Velká Británie, osobně mě nepřekvapuje, její "sobecké" přístupy jsou dlouhodobě známy. Nakonec si připomeňme, že když v Řecku propukla finanční krize, bohatí Řekové, kteří se předtím vyhýbali placení daní, okamžitě uprchli se svými financemi do Velké Británie, v Londýně ve velkém kupovali nemovitosti apod. Také mě nepřekvapuje, že Velká Británie se tak vehementně staví proti dani z finančních transakcí. Nakonec by se to podle zveřejněných informací týkalo asi ze 64 % institucí, které mají bankovní centrály ve Velké Británii, a odvody by šly odtud. Byl by to mj. i určitý krůček k omezení vlivu a možností úniku do daňových rájů, což jsou převážně bývalé britské kolonie. Nevím, zda je to pro nás výhodné, že tak sekundujeme Velké Británii. Myslím si, že je to zásadní chyba. Vláda teprve bude diskutovat o tom, zda se v budoucnu připojíme. Necítí nebezpečí, že nám "ujede vlak", že se na nás budou dívat zejména v okolních zemích jako na ty, kteří si jdou vlastní cestou, přitom také sobeckou, a že také jsme
34
těmi, kteří právě Velké Británii, která do určité míry brzdí procesy, dáváme poměrně velkou podporu. Doufám, že diskuze nebude stejně závislá na tom, jestli nám pan Cameron nakonec dá nebo nedá souhlas. Doufejme, že ne. Říkám to v narážce na to, že dnes pan premiér setrvává a radí se s panem Cameronem ve Velké Británii. Pokud to není pravda, a je to dlouhodobě plánovaná návštěva, ať je mi to prominuto. Padla tady některá tvrzení, že bychom měli zorganizovat referendum. Jsem jeho zastáncem a věřím, že konečně pravé spektrum umožní přijetí obecného zákona o referendu, který by byl aplikovatelný na všechny požadavky k referendu, které občané na základě určitého množství podpisů budou mít. Také mě trochu zaráží, když se zde mluví o referendu v souvislosti s naším zapojením do fiskální úmluvy, ale nemluví se tady, že by referendum mělo být i k zákonu, který se připravuje. Zákon, který by znamenal určitý závazek, dodržení fiskální vyrovnanosti, tzn. v oblasti fiskální politiky, že veřejné rozpočty také nemají jen výdajovou stranu, ale i příjmovou. Jestliže někdo příjmovou stranu devastuje, respektive nedbá na to, aby na příjmové straně systém správně fungoval, byl spravedlivý, vyrovnaný a zajišťoval dostatek zdrojů pro výdajovou stranu, potom se konstatuje, že výdajová strana není pokryta a neustále se škrtá, zejména u těch, kteří se nemohou bránit, jak jsme toho svědky v poslední době. Také by mě zajímalo, zda naši kolegové z pravého spektra předpokládají, že referendum bude také o tom, že tady budeme mít zákon, který by navazoval na fiskální úmluvu, a že by byl také předmětem referenda. Osobně si myslím, že referendum k této věci být nemusí, ústava poskytuje prostor podle článku 10 a 39, jak postupovat, a že referendum je na místě, až budeme vstupovat do měnové unie. To ale není otázka aktuální. Náš závazek trvá. Není pravda, že fiskální úmluvou se náš závazek znovu povyšuje. Právně se nepovyšuje, právně je závazný. Doufám, že o přistoupení k měnové unii budeme jednat tehdy, až na to naše finance budou stabilizovány a bude to řádně komunikováno s občany. Potom si myslím, že je na místě referendum. Na základě toho, že vláda setrvala přes naše minulé usnesení na svých pozicích, jde proti všem zemím EU, vyjma Velké Británie, se kterou názorově splývá, navrhuji následující usnesení Senátu: Návrh usnesení Senátu k informaci předsedy vlády o stavu příprav fiskální úmluvy a pozici vlády ČR při těchto jednáních. Senát : 1. Nesouhlasí s postojem a kroky vlády ČR ve věci fiskální úmluvy. 2. Konstatuje, že i nadále trvá usnesení Senátu ke stavu příprav fiskální úmluvy č. 510, přijaté na 17. schůzi Senátu dne 8. 2. 2012. Prosím, opravte si v materiálu, který vám bude rozdán, nebo už byl rozdán – bude vám rozdán, opravte si tam, prosím, datum, pardon, číslo schůze. Není tam dvanáctka, ale je tam sedmnáctka. Já jsem asi tu sedmičku napsal, že byla hodně podobná dvojce. Takže, prosím, 17. schůze Senátu dne 8. 2. 2012. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako
další se do rozpravy hlásí paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Paní senátorko, máte slovo. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, jenom skutečně velmi krátce. Za prvé bych se chtěla zeptat pana ministra, protože v médiích proběhly
35
takové přestřelky a informace o tom, že nebyl oficiální český překlad k dispozici ve vyhotoveném návrhu smlouvy. Já jsem na to, že čeština již nebyla zapracována v textu, upozorňovala při minulém projednávání. Vnímali jsme to, že je to důsledek toho, že Česká republika se odmítla ke smlouvě připojit, a tudíž nebylo víceméně proč tento text vyhotovit oficiálně v češtině. Ale bohužel jsem se dozvěděla, a ptám se, zda je to pravda nebo ne, že byl vznesen dotaz na pana premiéra při projednávání na minulé radě, zda chce vyhotovit text v českém jazyce, a pan premiér prý to odmítl. Takže já se ptám, zda je to pravda nebo ne. Další věc se týká debaty o referendu k fiskální úmluvě. Domnívám se, že samozřejmě referendum, obecné referendum by bylo žádoucí, protože to je nenaplněná ústava už několik let. Nicméně v záležitosti referenda o fiskální úmluvě je to asi trošičku jinak. My bychom mohli udělat referendum v této chvíli o tom, zda vystoupíme z EU, zda přestaneme být členskou zemí EU. Ale nevím, k čemu jinému bychom se měli v referendu vyjadřovat. V této chvíli platí přístupová smlouva, která byla referendem schválena, k níž byl vydán souhlas v referendu, a v této přístupové smlouvě také současně občané České republiky schválili závazek náš i závazek EU v tom, že Česká republika dříve nebo později, splní-li podmínky, se stane zemí eurozóny. To znamená, že přijme euro. To rozhodnutí platí a jestliže chceme tedy konat referendum, tak skutečně podle mého názoru ho můžeme konat jenom v tom, že se budeme ptát občanů, zda chtějí z Evropské unie vystoupit. Chtěla bych se ještě zmínit k návrhu fiskální smlouvy o jedné věci. Sociální demokracie bývá osočována, a pan premiér to udělal i na tom minulém projednávání, v tom smyslu, že vlastně sociální demokracie jako levicová, nebo středolevá strana je rozpočtově neodpovědná. Byla vznesena otázka, zda sociální demokracie přistoupí k fiskální ústavě. Což samozřejmě je jedna z věcí, kterou fiskální úmluva, tedy ta mezinárodní smlouva na úrovni EU, předpokládá. Já si vám dovolím citovat text, který je z návrhu fiskální ústavy, tento návrh předkládala sociální demokracie. Sociální demokracie se hlásí k myšlence fiskální ústavy primárně proto, že je stranou proevropskou, která vidí místo České republiky ve fungující EU, a proto, že vidí ve fungujícím jednotném trhu EU hlavní garanci hospodářského rozvoje pro Českou republiku a garanci pracovních míst pro české občany. Z tohoto důvodu je připravena se připojit k této fiskální ústavě, která je také podmínkou pro to, aby se Česká republika mohla připojit ke smlouvě o stabilitě, koordinaci, řízení a správě hospodářské a měnové unie. V politickém a hospodářském zájmu ČR je fungující EU a v budoucnu i přijetí eura. Sociální demokracie ale zároveň bude prosazovat, aby hospodářská politika ČR sledovala vedle fiskální udržitelnosti i další cíle. Tedy hospodářský růst, plnou zaměstnanost, udržení sociální soudržnosti a přijatelné inflace. To je pozice sociální demokracie k této věci. Já bych ještě chtěla učinit poznámku k debatě, která se také v těchto souvislostech neustále vede. To je odkaz na Řecko. Řecko je v problémech proto v této chvíli, že nevybírá daně, že je vlastně rozvrácen celý jeho systém správy státu. Bohužel tedy ten trend nevýběru daní vidíme i v ČR a je v důsledku fungování této vlády. Málo už se mluví v souvislosti se zadlužováním zemí o Irsku. A z Irska bychom se také měli poučit, a to hlavně. Irsko je země, která snížila veřejný dluh z 81 % v roce 1995 na 25 % v roce 2007. Hovořilo se o irském tygru. Ale díky nezodpovědnému převzetí soukromých dluhů, soukromé nezodpovědnosti, závazku zbankrotovaných bankéřů se zvýšil veřejný dluh Irska na téměř 110 % koncem roku 2011. Tedy na nárůst 83 procentních bodů. Myslím, že bychom měli přemýšlet i o tomto úhlu pohledu. Děkuji.
36
Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. Jako
další se do rozpravy hlásí pan senátor Luděk Sefzig. Prosím. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo. Já teď vystoupím jako senátor,
nikoli jako zpravodaj. Minule nám tady pan premiér Nečas vysvětlil, proč moje politická strana zdůvodňuje a čím zdůvodňuje požadavek na eventuální referendum při eventuálním nepovinném vstupu do eurozóny. Je to dáno tím, že občané v referendu rozhodli, že vstoupíme do EU s tou podmínkou eurozóny, a nedovedu si představit, že bychom jednu věc měnili jinou vahou legitimity. Z toho důvodu je logické, že i občané by měli znovu v referendu eventuálně korigovat svůj požadavek. Jestli pak někdo při jednání navrhne eventuální vystoupení z EU, pak už je na věci jednání při konkrétním jednání o speciálním referendu, nebo ať už bude jednáno o obecném referendu, to už je potom samozřejmě na těch jednotlivých jednáních. Ale toto je v podstatě korektivní referendum k předchozímu referendu, které nepředpokládalo, že budou tak dramatické změny, že nebudou dodržovány principy a pravidla, ke kterým se EU při zavádění eura sama zavázala. Otázka, že Řecko nevybírá daně, to mi dovolte jenom glosovat. Řecko se prostě nepoučilo z toho, co se stalo v České republice kolem roku 2000, kdy také byl soukromý dluh v IPB, nevím přesně ten název (nápověda z pléna) – děkuji za nápovědu – Investiční a poštovní bance, tento dluh byl převeden také na stát. Stálo to mnoho, myslím, že to nebylo provedeno zdaleka tím ekonomicky nejefektivnějším způsobem. Z toho důvodu převod dluhu soukromých na veřejné dluhy je možná jedním ze zdrojů, proč Řecko je v krizi. Myslím si ale, že těch důvodů, a závažnějších, tam bylo více. Určitě ten, kdo se tím zabývá, je umí analyzovat. Velice zajímavou otázkou je, že touto smlouvou my de facto vytváříme ojedinělý úkaz, že evropskou mezivládní smlouvou zavádíme povinnost zapracovat něco do ústav členských států. Platí přece princip, že každá mezinárodní smlouva je povýšena nad ústavu. My tady touto smlouvou nabádáme stát, platí to minimálně o státech, které jsou členy eurozóny a zájem na tom by měly mít, týká se hlavně těch, které dluží, které jsou dlužníky, tak mají měnit svoji ústavu. Jak říkám, Česká republika není v pozici dlužníka a není ani v pozici členského státu eurozóny, z toho důvodu je pro ni ta smlouva neúčinná, ale ani nemá žádný faktický dopad. Nemá ani žádný faktický dopad pro vlastní eurozónu. To znamená, že Česká republika proti nikomu nevystupuje, když nepřipojí podpis pod smlouvu, za druhé Česká republika nikomu nic nezhoršuje – nezhoršuje dlužníkům jejich pozici. Takže není namístě hovořit o nějaké izolaci nebo o tom, že Česká republika je mimo něco, nebo že dokonce něco blokuje, nebo že jej proti ostatním státům. To už je veliký posun významu této smlouvy, která se u nás, i v médiích, řekl bych velmi přeceňuje. Prosperitě, nastartování prosperity skutečně daleko víc pomůžou proaktivní opatření, která byla zmíněna při minulém bodu, kdy se 13 států domluvilo na tom, že dokončí to, co je největším přínosem evropské integrace, to je tedy jednotný ekonomický prostor, jednotný trh. To je nepochybně největší prosperitou. Moje hodnocení české vlády nevychází z mojí politické příslušnosti, ale vychází ze selského rozumu. (Úsměvy senátorů z řad ČSSD.) Vychází z toho, že předběžná opatrnost je namístě tam, kde vstupují na pole, které nemá žádný precedent, které zatím nikdy nebylo a každý věřitel, každý, kdo půjčuje peníze, tak je přece logicky povinen, zejména když to nejsou jeho peníze, když to jsou peníze veřejné, peníze nás ostatních, je povinen zabývat se tím co nejvíce a zvažovat důvody pro a proti půjčení, vyhnout se veškerým rizikům. Jsme v úžasné výhodě, 37
máme možnost toto zvažování provádět dokonce v době, kdy země, které již jsou členy eurozóny, které jsou dlužníky a zavedou svá opatření – my pak uvidíme, jak de facto budou fungovat opatření, zda nedojde k tomu, co se stalo v případě maastrichtské smlouvy, kdy země eurozóny nedodržovaly principy. Uvidíme, jak bude působit, když třeba středně velký nebo malý stát si bude u Evropského soudního dvora stěžovat na ten velký, který doposud byl čistým plátcem a který poruší pravidla fiskální unie, uvidíme, jak budou tyto věci dopadat na tyto státy. A pak budeme moci s daleko větším počtem informací a s praktickou zkušeností rozhodnout, ať v té vládě je, kdo tam je, o tom, zda připojit podpis pod smlouvu a postoupit smlouvu do obou komor Parlamentu, aby je ratifikovaly. Na to všechno je čas. Tady skutečně není žádný důvod k nemístnému spěchu. Nechci citovat našeho velikána, k čemu spěch pouze dobrý je. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako
další se do rozpravy přihlásil pan senátor Petr Pakosta. Pane senátore, máte slovo. Senátor Petr Pakosta: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené
kolegyně, vážení kolegové, k vystoupení mě popíchla poznámka, že náš premiér se radí s Davidem Cameronem. Já si myslím, že to je naprosto v pořádku. Připomínám, že Velká Británie je asi nejstarší a nejstabilnější demokracií na celé zeměkouli. Jsem přesvědčen, že se máme od Velké Británie čemu přiučit a pokud s ní udržujeme dobré vztahy, je to určitě dobře. Jsem přesvědčen, že Velká Británie dobře ví, proč odmítá euro. Dobře ví, proč odmítá Evropskou chartu lidských práv. Oni ti Angličané určitě vědí, co dělají. Já bych na jednu misku vah položil opatrnost, o které tady mluvil můj předřečník, tu řekněme pečlivost při zkoumání toho, co z Bruselu přichází. Na druhou stranu bych položil bezmyšlenkovitou podporu návrhů pana Sarkozyho a paní Merkelové, která nám je tady poměrně často prezentována. Víte, že já to odmítám a že tuto bezmyšlenkovitou podporu považuji za daleko horší než to, abychom o těchto věcech uvažovali. Dopady na Českou republiku z návrhu pana Sarkozyho a paní Merkelové budou jistě fatální. Nenavrhuji zde žádné usnesení, nebo nebudu navrhovat žádné usnesení, i když velmi mě zaujala poznámka paní místopředsedkyně Senátu Aleny Gajdůškové, která hovořila o referendu o vystoupení z EU. Skutečně by stálo za to, pouvažovat o tom, mohlo by to být bodem 3 návrhu usnesení, které nám bylo rozdáno, kdyby mohlo být napsáno, že za třetí Senát podporuje návrh Aleny Gajdůškové na referendum o vystoupení České republiky z EU. Je to velmi lákavé. Já to neučiním. Já vás poprosím o jediné. Prosím, přemýšlejme. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře – nepřítomný, dámy a pánové, vážení kolegové. Chtěl bych říci, že Londýn, nebo spíš City, je středisko světového finančnictví a světového obchodu, takže asi Království Velké Británie a Severního Irska velmi dobře ví, co dělá. Takže útoky na Velkou Británii, na to, co dělá premiér Cameron, mi nepřipadají nejšťastnější na půdě českého Senátu. Libra je na tom daleko lépe než česká koruna, dokonce střední, i ty nižší vrstvy jsou na tom mnohem lépe, než v České republice.
38
Velká Británie chrání svoje zájmy. Chrání je zrovna tak, jak ostatní země EU, možná na rozdíl od nás – někdy. Chtěl bych jenom připomenout to, jak jsme chránili české zájmy třeba při zemědělských dotacích nebo při jiných věcech. Zákon o vyrovnaných rozpočtech je tady už roky. Roky už se připravuje. A střídavě levice nebo pravice ho vetuje nebo dělá vše pro to, aby neprošel. Bohužel se to děje do dneška. Jsme ještě málo zadlužení, zdroje jsou – a další podobné výroky bývalých nebo některých přežívajivších politiků. Nesouhlasím s jednou věcí, proč na všechno referenda? Možná snad na euro. Ale přece jsme se zavázali k tomu, že euro přijmeme, tak na co referendum? Nerozumím tomu. Na druhé straně rozumím opatrnosti této vlády, protože jde o otázku závažnou, která se bude týkat budoucích vlád. Je jenom škoda, že tato vláda nepostupuje tak opatrně i v jiných oblastech. Pokud chce někdo dělat referendum, tak má obavy z toho, že ztrácíme čas své suverenity? Já se domnívám, že ne. Vyrovnané rozpočty budou do budoucna platit jak pro vládu pravice, tak pro vládu možná i levice. A nyní se tomu bráníme? Myslím si, že to není dobré. Také jsme se zavázali k přijetí eura. Zatím nevíme, jaká bude časová hranice. Ano, jsou tady typicky česká otevřená zadní vrátka. Co však všichni chceme, a doufám, že na tom se všichni shodneme, je fungující – zdůrazňuji fungující – trh a fungující EU. Fungující Evropská unie, ne žádná vláda byrokratů, kam EU směřuje za pomoci některých "eurohujerů". Proto si myslím, že je důležitá i velká opatrnost při tom, když se jedná o naši budoucnost na více let dopředu. A jenom poznámka na okraj. Vybírat daně je věc jednoduchá. Jen se ty daně musí vybírat z něčeho. Silná a zdravá ekonomika, to je základ prosperity každého státu, a proto by tato vláda měla udělat všechno proto, aby podpořila českou ekonomiku a český průmysl, alespoň tak, jak to dělá vláda Velké Británie a Severního Irska. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se už nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám a zeptám se pana předkladatele, pana ministra Vondry, zda chce vystoupit k proběhlé rozpravě. Kývá, že ano. Takže prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr obrany ČR Alexandr Vondra: Dámy a pánové, zazněl tu jeden
velmi konkrétní dotaz, jak to bylo s předsedou vlády na minulé Evropské radě. Já jsem samozřejmě u toho nebyl, je to vždycky ta večeře, kde se rozhodují zásadní věci v uzavřeném kruhu, kde nikdo jiný není. Nicméně určitě to není tak, že by předseda vlády odmítl český text této smlouvy. Naopak, my jsme si ho vyžádali na generálním sekretariátu, takže ho máme k dispozici, ale logicky tím, že České republika tuto smlouvu nepodpoří, nepodepíše, nepřistoupí, nebude existovat oficiální česká verze. Existuje pouze neoficiální česká verze, kterou máme k dispozici, a samozřejmě textově, slůvkově se nijak neliší od verze,která by byla oficiální v momentě, kdy k ní Česká republika přistoupí. Samozřejmě jakmile by k této smlouvě přistoupila, tak se překlopí do oficiální, tak to prostě je v mezinárodním právu. Jinak děkuji za všechny komentáře. Myslím, že bych se ještě trochu vrátil k otázce pana senátora Drymla z předcházejícího bodu. Co se stane, když Řecko nesplní podmínky? Tento fiskální kompakt je v zásadě o dvojím. Jednak je o tom, že členské státy Eurozóny, některé z nich nemají odvahu doma prosadit to, co říkáme,
39
je fiskální ústava, takže si k tomu volají na pomoc Brusel, aby to, co je nezbytně udělat, aby Eurozóna přežila, tak aby to bylo takříkajíc na pokyn z vyšší moci. A z druhé strany je to samozřejmě důležitý text pro německé veřejné mínění, protože je nepochybné, že v Německu jsou velké pochybnosti o tom, zda má cenu dál platit. A je evidentní, že to nebude vůbec jednoduché, protože často se psalo o tom, že pokud má třeba Řecko splnit to, co se ve fiskální úmluvě ukládá, tak nezbývá, než se ušetřit téměř k smrti. Musí o 30 % zlevnit chod své země. Samozřejmě že za touto smlouvou bude následovat smlouva další, která bude řešit přesně odpověď na tuto otázku. Tam už jsou jenom dvě možné odpovědi, buď se změní počet členů Eurozóny, anebo bude závazek platit. A z tohoto ohledu určitá míra opatrnosti pro nás má svůj význam, protože ročně 50 miliard, sto miliard nejsou malé peníze. My samozřejmě máme a ctíme náš závazek, přistoupit k Eurozóně, ale zároveň jasně reflektujeme, že tato smlouva, stejně tak jako možná další smlouva, která bude následovat nezbytně nutně, že tato smlouva neřeší tento problém. Ona nedává odpověď na otázku, která byla položena, takže tato smlouva s další smlouvou zcela zásadním způsobem změní okolnosti fungování Eurozóny oproti momentu, kdy my jsme přistupovali k EU, a pak je samozřejmě logické, byl-li schválen nás přístup k referendu, to schválení přistoupení k eurozóně za úplně jiných funkčních podmínek nechat vystavit stejnému testu. Je to férová věc vůči lidem v této zemi, protože půjde o nemalé peníze. Půjde o nemalé peníze. Ale to jsou samozřejmě věci, které ukáže budoucnost v politice, i v politice mezinárodní je vždycky důležité mít situaci, kdy máme víc možností, než jenom jednu. A hodně tu zaznělo na téma fiskální ústavy, kterou budeme navrhovat, vláda ji připravuje. Nebude tam nic o evropském trhu, bude tam přesně to, co je obsahem tohoto fiskálního kompaktu, tzn., závazek ústavního charakteru k odpovědné rozpočtové politice. A tady se ukáže ta dichotomie. Jedna věc je něco podepsat, a druhá věc je plnit. Jsou-li mezi námi ti, kteří chtějí něco podepsat, ale už dopředu počítají s tím, že nebudou plnit, tak je to politika nezodpovědná. Musíme mít nejdřív jistotu, a vláda, znovu říkám, s tím letos přijde i do této komory parlamentu, s tím že my chceme plnit a chceme, aby země plnila, jela podle pravidel rozpočtové odpovědnosti. Ale tak jako všechno, i toto něco stojí a bude stát. Do té doby si nemyslím, že má cenu činit jakékoli závazky, dokud nevíme, zda většina v této zemi je pro to, aby se plnilo. My jako vláda rozhodně plnit chceme, a proto s takovým návrhem přijdeme. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře, a požádal bych pana zpravodaje o zhodnocení rozpravy a návrhy na usnesení. Senátor Luděk Sefzig: Není to poprvé, co projednáváme informaci vlády o Fiskální unii, o smlouvě o Fiskální unii. Navrhnu usnesení, ač velmi kladně hodnotím zdrženlivý postoj vlády, navrhnu obligátní usnesení, že tuto informaci pana ministra bereme na vědomí. Navrhuj to a dovolte mi ještě malý komentář. Mně hodně vrtá hlavou, proč se země přiklánějí, proč se těch 24 nebo 25 států přiklonilo podepsat smlouvu, která se de facto týká hlavně dlužníků, když ne všechny země dlužníky jsou. To má jednoduchý důvod. Důvod je v tom, aby byly země, které se nadměrně zadlužují, donuceny k tomu, aby tak nečinily. Potřeba vznikla hlavně u věřitelů, aby občané věřili, že už nebude docházet k dalšímu zadlužování. A samozřejmě má to jeden velký efekt, a to je ten efekt, že země má být shora z unijní úrovně donucena k tomu, aby se chovala zodpovědně. Dá se říci, že efekt pro nezodpovědné politiky, kteří mají tendenci k zadlužení země za krátkodobým
40
ziskem svých volebních preferencí, na ty je tento bič utvořen. Je to jistě cesta možná. Zdali je úplně nejsprávnější, o tom si tak úplně jist nejsem. Ideální by bylo, kdyby jednotlivé členské státy EU, a nejenom Eurozóny, taková opatření do svých ústav, a vytvořily tím ten odstavec finanční ústava, vytvořily samy o sobě, nebyl by pak problém s vynucováním, ale uvnitř každé země by rozhodoval fiskální soud nebo ústavní soud o tom, zda politická reprezentace se tak chovala, či nechovala. Až budeme hledat někdy v budoucnosti příčiny po přijetí této smlouvy, k tomu, že EU nebude sexy, nebude tak populární, tak je také hledejme v tom, že některé země nejsou samy o sobě takové přísné opatření přijmout, a že si je nechávají vnutit z evropské unijní úrovně. Myslíte si, že to bude populární opatření? To bude velmi nepopulární. Ale vymlouvat se na to, že mi to nadiktovala nějaká smlouva z EU, to může způsobit to, že EU se dostane úplně někam jinam, než původně byla vytvořena. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane zpravodaji. Jenom jsem vás chtěl požádat o návrhy na usnesení, které tady padly v rámci rozpravy, protože jenom tam lze podávat návrh na usnesení. Senátor Luděk Sefzig: Zopakuji to. Padly dva návrhy na usnesení. Můj
návrh, ten obligátní, že bereme informaci vlády na vědomí, a pak padl návrh pana předsedy Štěcha. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Ano, děkuji. Budeme hlasovat o těchto návrzích. V tuto chvíli budeme hlasovat o návrhu na vzetí na vědomí. V tuto chvíli je přítomno v sále 51 senátorek a senátorů, potřebné kvórum pro schválení je 26. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 13 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 28 pro vyslovilo 22, proti bylo 9, návrh nebyl přijat. Budeme hlasovat o druhém návrhu na usnesení, o návrhu pana předsedy Milana Štěcha, který byl předložen. V tuto chvíli je v sále přítomno 55 senátorek a senátorů, potřebné – to si děláte ze mě srandu, to je snad ústavní kvórum, a to není potřeba pro takové usnesení. Teď je to správně. Je přítomno 55 senátorek a senátorů, potřebné kvórum je 28. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 14 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 28 pro vyslovilo 31, proti bylo 19, návrh byl přijat. Tím jsme skončili projednávání tohoto bodu. Ještě před polední přestávkou, tak jak to máme v programu, bychom projednali
41
4. Návrh na člena Etické komise České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu (senátní tisk č. 304) Návrh kandidáta vám byl předán jako senátní tisk č. 304 a udělil bych slovo předsedovi volební komise panu Jiřímu Pospíšilovi a požádal bych jej, aby nás seznámil s usnesením volební komise. Prosím, pane senátore. Senátor Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovoluji si vás informovat, že volební komise Senátu obdržela ve lhůtě, stanovené usnesením Organizačního výboru, následující návrh na člena Etické komise ČR pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu. Je to pan Jan Kudrna, navrhovatelem je senátor Jiří Dienstbier. Volební komise na své 7. schůzi, konané dnes, se seznámila s předloženým návrhem, jehož přílohou byly dokumenty, nutné k ověření, zda navržená osoba splňuje podmínky volitelnosti, uvedené v § 7 zákona č. 262/2011, o účastnících odboje a odporu proti komunismu. Konstatuji, že návrh senátora Jiřího Dienstbiera obsahoval všechny potřebné dokumenty a volební komise tedy mohla a také ověřila, že navržený kandidát splňuje podmínky volitelnosti podle příslušného zákona. Připomínám, že v tomto případě se jedná podle čl. 6 volebního řádu o volbu podle zvláštních předpisů, což znamená, že zvláštní zákon stanoví, že Senát rozhodne, kdo se volí tajným způsobem, jinak se volí veřejným hlasováním. Protože zvláštní zákon způsob takové volby neupravuje, navrhuje volební komise, aby se volba člena etické komise uskutečnila tajným hlasováním, jak jsme si zavedli, jako obvykle. Nyní vám tedy přečtu usnesení č. 10, které volební komise Senátu přijala na své 7. schůzi. Komise: 1. Konstatuje, že ve lhůtě stanovené usnesením Organizačního výboru Senátu č. 168 ze dne 7. února obdržela následující návrh na člena Etické komise ČR pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu. Je jím Jan Kudrna, navrhovatelem je senátor Jiří Dienstbier. 2. Konstatuje, že obdržela dokumenty, potřebné k ověření. 3. Konstatuje, že navržený kandidát splňuje podmínky, uvedené v § 7 citovaného zákona a navrhuje, aby člen etické komise ČR pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu byl volen tajným hlasováním. O dalších věcech vás bude informovat předsedající. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane předsedo. Nyní navrhuji, abychom nejprve podle § 50 odst. 2 našeho Jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí kandidáta Jana Kudrny. O tomto návrhu budeme hlasovat. V sále je přítomno aktuálně 46 senátorek a senátorů, potřebné kvórum pro souhlas je 24. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 15 se ze 48 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 25 pro vyslovilo 39, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat.
42
Dovolte tedy, abych přivítal kandidáta mezi námi, otevírám rozpravu k tomuto bodu a předpokládám, že pan Jan Kudrna bude chtít krátce vystoupit. Ano, je tomu tak. Jan Kudrna: Děkuji vám, vážený pane předsedající, vážené paní senátorky,
vážení páni senátoři, vážení přítomní, rád bych vám poděkoval za příležitost promluvit k vám před hlasováním o mé nominaci na člena Etické komise ČR. Rád bych se krátce představil, skutečně krátce. Nevidíme se poprvé. Základní informace o mé osobě jsou, myslím, součástí podkladových materiálů. Když začnu od sebe, začal bych tím, že jsem odborný asistent na katedře ústavního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde vyučuji ústavní právo, státovědu a případně další související obory. Moje činnost je převážně akademická, ale není omezena čistě na akademickou oblast. Myslím si, že můžu být do určité míry známý také z některých publicistických vystoupení v celostátních médiích, jako je Česká televize, Český rozhlas, případně některé celostátní deníky. Pokud jde o mě, je určitě užitečné zmínit, že jsem ženatý, mám dvě děti. To znamená, že navzdory věku nejsem úplně člověkem bez jakéhokoli jiného než profesního nebo akademického zázemí. A že mám tedy také nějaký život mimo svou práci, což se někdy o vědcích pochybuje. V čem může být můj přínos pro etickou komisi? V prvé řadě si myslím, že mým přínosem může být má odbornost, protože etická komise má být odvolacím orgánem proti rozhodnutí ministerstvo obrany, respektive jeho příslušné komise, to znamená má posuzovat jednotlivé případy také z právního hlediska. V tom může být první přínos mého členství – tedy vzdělání v oblasti ústavního práva a také ústavních dějin Československa a České republiky. Dále může být přínosem, řekněme vzhledem k mému ne zcela typickému věku, pokud se jedná o zatím nominované členy komise, případně již jmenované či zvolené, můj určitý odstup od věcí, který si myslím, že mi může pomoci, a komisi celkově také v posuzování jednotlivých složitých případů z různých hledisek. Může se objevit otázka existující nebo chybějící přímé zkušenosti s určitým postihem, např. v době minulého režimu apod. Tady k tomuto problému bych sám za sebe řekl, že člověk nemusí prožít přímo některé situace, aby poznal, co je správné, co je špatné, co je spravedlivé, co je nespravedlivé, a aby je uměl posoudit. Ostatně pokud se jedná o právo obecně, tak není žádoucí, aby člověk byl soudcem ve své vlastní věci. Má se jednat o člověka, který je se situací seznámený, ale má od ní přiměřený odstup. Přínosem může být podle mého názoru také má dosavadní zkušenost, že všude tam, kde jsem mohl pracovat a profesně působit, tak bylo přínosem, jestliže docházelo k propojení lidí různého věku. To znamená zkušeností lidí nejrůznějšího věku, nejrůznějšího zaměření apod. V tom si myslím, že mé členství může být také přínosné. To je vše, co bych rád řekl ke své osobě, případně ke své nominaci na členství. Rád bych poděkoval za příležitost zde promluvit, v prvé řadě, potom také za nominaci, a předem poděkovat případně všem, kteří mě ve volbě podpoří. Děkuji vám za pozornost. Pokud by bylo třeba, jsem k dispozici pro případné otázky. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, zaujměte prosím
místo, a do rozpravy se přihlásil pan senátor Jiří Oberfalzer. Pane senátore, máte slovo.
43
Senátor Jiří Oberfalzer: Pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Já nechci vznést dotaz, ale jenom krátkou poznámku. Ze životopisu před chvílí vystoupivšího kandidáta jsem si vypočítal, že v roce 1989 mu bylo 13 let. On zde hovořil velmi pěkně o odstupu, ale já mám určité pochybnosti, zdali nabízí také nadhled? My jsme zde v předchozí volbě odmítli našeho bývalého kolegu pana senátora Lišku, který všechny zákony o 3. odboji, jakož i jiné zákony o odškodnění následků totality, v Senátu patronoval, osobně připravoval a prosazoval a i svým životem dokazoval, že k této otázce se stavěl vždy velmi konzistentně. Senát ho však odmítl. Mám veliké rozpaky zde uvažovat o kandidátovi, kterému bylo v té době, kde Jiří Liška měl za sebou značný zralý život, teprve 13 let. Berte to jenom jako poznámku, nežádám reakci. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Do
rozpravy se už nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. A nyní hlasováním rozhodneme, zda volba proběhne tajným hlasováním. Takže nyní budeme hlasovat o tajné volbě. V sále je přítomno 50 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 26. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo, a je možné konstatovat, že v hlasování pořadové č. 16 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 43, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Takže budeme volit tajnou volbou. A já bych požádal pana předsedu volební komise, pana senátora Jiřího Pospíšila, aby nás seznámil s organizačními pokyny. Senátor Jiří Pospíšil: Senát rozhodl, že volba člena etické komise proběhne tajným hlasováním. Konstatuji, že to proběhne podle ustanovení čl. 6 volebního řádu Senátu. Na hlasovacím lístku, který obdržíte proti podpisu před prezidentským salonkem, je uvedeno pouze jedno jméno, včetně pořadového čísla. Souhlas s kandidátem vyjádřete zakroužkováním pořadového čísla jedna před jeho jménem. Nesouhlas s kandidátem vyjádříte přeškrtnutím pořadového čísla písmenem X. Neplatný je hlasovací lístek odevzdaný na jiném než vydaném tiskopise, a ten, který je upraven jiným způsobem, než jsem před chvílí uvedl. V 1. Kole bude zvolen kandidát, který získá nadpoloviční většinu hlasů z počtu vydaných hlasovacích lístků. Nezíská-li, koná se na neobsazené místo druhá volba se stejným kandidátem. Volební místnost je připravena. Já prosím členy volební komise, aby se ihned dostavili do volební místnosti. Vydávání lístků a hlasování začne bezprostředně poté, co komise zalepí a označí hlasovací urnu. Hlasování pak potrvá 15 minut, vyhodnocení maximálně 10 minut. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane předsedo, a přerušuji jednání pro konání tajné volby do 14.00 hodin 45 minut. Chci jenom upozornit, že jednání odpoledne potom bude pokračovat prvním bodem, který byl zařazen, a to je bod číslo 9, pardon, je to podle nového… Zkrátka je to senátní tisk č. 282, Petice proti nespravedlivé důchodové reformě a za odchod vlády Petra Nečase. Tím budeme začínat po polední přestávce.
(Jednání přerušeno v 13.59 hodin.)
44
(Jednání opět zahájeno ve 14,49 hodin.)
Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vážené paní senátorky, vážení páni
senátoři, zahajuji přerušené jednání a dávám slovo kolegovi Jiřímu Pospíšilovi, aby nás informoval o výsledku 1. kola 2. volby. Prosím. Senátor Jiří Pospíšil: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás seznámil se zápisem z 2. volby 1. kola. Počet vydaných hlasovacích lístků byl 64, počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků byl 64. Pro kandidáta Jana Kudrnu bylo odevzdáno 36 hlasů. V 1. kole 2. volby byl zvolen kandidát Jan Kudrna, kterému tímto blahopřeji. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane předsedo. Zvoleného člena nevidím, takže mu nemohu blahopřát, ale udělal jste to na dálku vy. Takže děkuji. Skončili jsme tento bod a budeme projednávat
5. Petice proti nespravedlivé důchodové reformě a za odchod vlády Petra Nečase (senátní tisk č. 282) Tuto petici jste obdrželi jako senátní tisk č. 282. Petici projednal výbor pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor určil svým zpravodajem pana senátora Marcela Chládka. Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 282/1. Podle našich pravidel Senát při zahájení projednávání petice vezme na vědomí, které osoby zastupující petenty mají požívat práv podle § 142 písm. a) odst. 2 zákona o jednacím řádu Senátu, tedy mít možnost zúčastnit se schůze Senátu. V tomto případě je to pan Michal Kucián, který je uveden v usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Po znělce budeme tedy hlasovat o tom, zda se pan Kucián může zúčastnit schůze Senátu. Nyní se o slovo přihlásil předseda klubu ODS. Mohu vám dát slovo po hlasování nebo chcete vystoupit hned? Hned, prosím. Senátor Richard Svoboda: Pane přesedající, dámy a pánové, já chci
vznést námitku. Podle mého názoru nebyla Senátu petice doručena podle petičního zákona a nelze tedy uplatnit pravidla, která stanovuje jednací řád pro projednávání petice a žádám, aby o tom bylo hlasováno. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Přejete si hlasovat před zprávami? Ano. To je bezprecedentní situace, když dovolíte, já se o ní poradím. Dovedl bych si to představit po zprávách zpravodajů. Jak zní procedurální návrh, pojďte nám to, prosím, ještě jednou přečíst, a jaký důsledek z toho plyne.
45
Senátor Richard Svoboda: Pane předsedající, já se domnívám, že nemůžeme uplatnit ty paragrafy, které stanovují projednávání petice v Senátu, protože tato petice nebyla Senátu doručena. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Čili vy navrhujete hlasovat vůbec
proti otevření tohoto bodu. Vyřadit z pořadu schůze, pane předsedo? Senátor Richard Svoboda: Tento způsob projednávání není v souladu
s jednacím řádem, tudíž není v souladu se zákonem. My neprojednáváme petici a nemůžeme tudíž jednat o petici. Proto bych prosil, abychom hlasovali o tom, jestli projednáváme petici nebo jestli projednáváme nějaký bod, který tady byl hlasováním zařazen. Já tvrdím, že petici projednávat nemůžeme, protože nebyla Senátu doručena. (Hlasy z pléna: Jakou petici?) Místopředseda Senátu Petr Pithart: Pan předseda Senátu se hlásí. Musí
být jasné, o čem budeme hlasovat. Předseda Senátu Milan Štěch: Pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já si myslím, že to, co tady teď bylo navrženo, vlastně znamená zopakování diskuse z úvodu dnešní schůze, kdy jsme projednávali pořad, kde byly vzneseny námitky, že se nepostupovalo podle zákona, podle jednacího řádu a dalších. A Senát legitimně hlasováním rozhodl, že tento bod zařazuje na pořad jednání. Myslím si tedy, že to jej pokus znova hlasovat o vyřazení z pořadu. Jinak to nemohu chápat. Hlasovat se samozřejmě může, pokud to bude procedurální návrh a pokud to je jaksi námitka, i o námitce je možné hlasovat. Ale myslím si, že to je opakování toho, co už tady proběhlo. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Já se s tím ztotožňuji, my můžeme hlasovat pouze o návrhu revokovat usnesení ze začátku schůze, tedy usnesení o pořadu, a bude to znamenat vyřazení tohoto bodu z pořadu schůze. Ale jestli je něco petice nebo není, o tom si nedovedu představit, že můžeme hlasovat, pokud jsme ještě neotevřeli jednání. Pan 1. místopředseda Senátu, prosím. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, dávám návrh, aby tento bod byl vyřazen z pořadu naší schůze. A o tom teď budeme hlasovat. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Ano, procedurální návrh je jasný. Po znělce zahájím hlasování. Konstatuji, že byl podán procedurální návrh, abychom vyřadili bod, který jsem před chvílí otevřel, abychom nepokračovali v jeho projednávání a vyřadili ho z pořadu. V sále je přítomno 57 senátorek a senátorů, znamená to, že aktuální kvorum je 29. O tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte, prosím, ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti, zvedněte ruku, stiskněte tlačítko NE. Konstatuji, že návrh nebyl přijat. Aktuálně bylo v hlasování č. 17 přítomno 60 senátorek a senátorů, kvorum bylo 31. Pro bylo 23, proti 29, čili návrh byl zamítnut. Pokračuji v projednávání tohoto bodu. Budeme opět hlasovat o tom, zda pan Michal Kucián se může zúčastnit schůze Senátu. Ale ještě znovu se hlásí předseda klubu ODS, má právo přednosti.
46
Senátor Richard Svoboda: Děkuji, pane předsedající. Já chci jenom oznámit, že jsem hluboce přesvědčen, že toto hlasování je v rozporu s jednacím řádem Senátu, a proto senátorský klub ODS opustí jednání k tomuto bodu. Děkuji. (Senátoři ODS opouštějí Jednací sál.) Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Omlouvám se, že už potřetí uvádím následující hlasování, totiž o tom, zda pan Michal Kucián jako osoba zastupující petenty může požívat práv podle § 142 odst. 2 zákona o jednacím řádu. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte, prosím, ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Hlasování pořadové číslo 18 skončilo přijetím návrhu. Aktuálně přítomných bylo 41, kvorum bylo 21, pro 33, proti nebyl nikdo. Vítám tedy zástupce petentů, konstatuji, že podle článku 3 našich podrobnějších pravidel může zástupce petentů vystoupit v rozpravě nejvýše dvakrát, a to vždy nejvýše na 10 minut. Nyní uděluji slovo zpravodaji výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice panu Marcelu Chládkovi, prosím. Senátor Marcel Chládek: Vážený pane předsedající, vážené senátorky,
vážení senátoři, dovolte mi, abych vám v krátkosti přednesl svou zpravodajskou zprávu. Dne 18. ledna 2012 obdržel předseda Senátu Parlamentu České republiky dopis, kde přílohou bylo i předání petičních archů určených Senátu Parlamentu České republiky s peticí proti nespravedlivé důchodové reformě a za odchod vlády Petra Nečase. Ta byla přijata v souladu s jednacím řádem a bylo to postoupeno výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. A tento výbor rozhodl tuto petici, kterou podepsalo více než 90 tisíc občanů České republiky, projednat na veřejném slyšení. Toto veřejné slyšení se uskutečnilo 2. února 2012 v souladu s § 142a zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu Parlamentu České republiky. Na tomto jednání petenti přednesli své připomínky. Zároveň tam byla celá řada vystupujících, kteří měli podpůrné argumenty. A na základě těchto vystoupení poté výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice toto projednal a přijal usnesení, které máte všichni před sebou. Vzhledem k tomu, že toto usnesení je velmi obsáhlé, na čtyřech stranách, zeptám se, pane předsedající, jestli je nutné teď v tuto chvíli ho číst? Pokud ne, pouze bych tam upozornil na jeden překlep. V písmenu g) v bodě 2 je místo "v novele zákona" opraveno "v zákoně č. 426 o důchodovém spoření". A poté je tam oprava písařské chyby "a zákona" na "v zákoně č. 428". Toliko oprava. Požádám tedy o projednání tohoto bodu. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane zpravodaji. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. A já otevírám obecnou rozpravu. Předpokládá se, že vystoupí zástupce petentů za dotčenou stranu. Vidím tady i pana ministra Drábka, který se zřejmě také přihlásí o slovo. Prosím tedy nyní pana Michala Kuciána, kterému jsme dali možnost promluvit, aby se ujal slova. Michal Kucián: Dobrý den. Pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři,
já tady dnes stojím jménem 90 782 lidí, kteří podepsali během 17 dnů měsíce listopadu 2011 petici proti nespravedlivé důchodové reformě a za odchod vlády Petra Nečase. 47
Jsem velmi rád, že tady jménem těchto lidí mohu stát, že se touto peticí budete zabývat, protože ti lidé, kteří ji podepsali, na to čekají, čekají na to, že se k ní postaví nějakým způsobem Poslanecká sněmovna, čekají na to, že se k ní postaví Senát. Čekají na to, že se k ní postaví vláda České republiky. Myslím, že 90 tisíc podpisů není tak málo, abychom je mohli jen tak přejít a říct, že se k nim nebudeme vyjadřovat. Domnívám se, že nemá smysl podrobně rozebírat, co je v petici napsáno, protože ji každý máte před sebou a každý jste měli možnost se s ní seznámit. Je to prostě tak, že 90 tisíc lidí vyjádřilo svůj nesouhlas s návrhem důchodové reformy, tak jak ji vláda České republiky navrhovala. A 90 tisíc lidí přijalo prostřednictvím této petice výzvu k tomu, aby vláda Petra Nečase podala demisi a odstoupila ze svých funkcí. Nechci petici opravdu dále rozebírat, protože číst umíme všichni. A ještě jednou zopakuji, že jsem velmi rád, že tady mohu stát a že budu moci těm 90 tisícům lidí po dnešním jednání říct, že Senát se peticí zabýval a přijal k ní nějaké stanovisko. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane Kuciáne. Přeje si
promluvit pan ministr Drábek? Je tomu tak, prosím. Člen vlády může vystoupit v kterékoli fázi jednání. Prosím, můžete samozřejmě vystoupit už teď. Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek: Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, chtěl bych poděkovat za možnost vystoupit a velmi stručně zareagovat na text petice, i když i text petice je velmi stručný, a také vysvětlit kroky související s důchodovou reformou. Není to poprvé, co k tomuto tématu zde na půdě Senátu mluvím. Bylo tomu tak i při projednávání jednotlivých zákonů, které se týkaly důchodové reformy, také při příležitosti veřejného slyšení. Včera projednával tuto petici petiční výbor. Shodou okolností včera též veřejně projednával petiční výbor Poslanecké sněmovny tuto petici, a možná v některých pasážích se budu opakovat a uslyšíte něco, co už bylo jednou z mých úst řečeno. Nicméně vzhledem k tomu, že je to samostatný bod jednání Senátu, považuji za nutné některé věci zdůraznit. Na úvod mi dovolte, abych vyjádřil svůj názor, že každá úprava nebo reforma důchodového systému je vždycky určitým jak politickým, tak odborným střetem. Na jednotlivé navržené změny můžeme samozřejmě nahlížet a interpretovat je z různých úhlů pohledu, pozitivně nebo negativně. Neexistuje jedna ideální podoba důchodové reformy a penzijního systému. Z toho vyplývá, že je celkem logické, že nemůže dojít k naprosté a bezvýhradné shodě ohledně problematiky vývoje penzijního systému. Část odborné veřejnosti bude zdůrazňovat rizika a nevýhody, část pozitiva schválené důchodové reformy. Část kritiky směřuje k tomu, že postup při reformě penzijního systému měl být ještě razantnější, část zase naopak říká, že postup je příliš razantní. Z těchto důvodů bych skutečně byl velmi opatrný označovat nijaký krok přídavným jménem spravedlivý či nespravedlivý. Základní problém současného důchodového systému je to, že tento systém je málo diverzifikovaný. 95 % příjmů důchodců pochází ze základního důchodového pojištění. Zároveň je tento systém velmi solidární, jiným slovem rovnostářský, což nakonec ve svém nálezu konstatoval i Ústavní soud a v rámci jednotlivých kroků penzijní reformy od 30. září minulého roku byl na základě toho změněn vzorec výpočtu přiznávaných důchodů.
48
Zásadním problémem je, že v současné době, když to velmi zjednodušíme, můžeme říci, že pro další desetiletí současný penzijní systém nyní platný slibuje přibližně o čtvrtinu až třetinu více, než je v budoucnu schopen financovat. Zásadním důvodem, který vyvolal potřebu provést důchodovou reformu, je demografický vývoj, jak současný, tak očekávaný, a jeho dopad do finanční stability důchodového systému, přesněji řečeno schopnost zabezpečit přiměřené příjmy ve stáří. Už dnes představují výdaje průběžného důchodového systému více než 9 % HDP, tvoří přibližně 30 % výdajů státního rozpočtu, zhruba 1 % HDP tvoří tzv. deficit důchodového účtu, to znamená rozdíl, o který jsou příjmy z pojistného na důchodového pojištění nižší než vyplácené důchody. Pokud bude zachována úroveň náhradového poměru, bude vytvořen další velmi silný tlak z hlediska možnosti dlouhodobě finančně udržet základní důchodové pojištění. Průběžný pilíř by bez úprav dlouhodobě směřoval k deficitům ve výši 4 – 5 % HDP ročně. Nic na tom nemění pozitivní efekt parametrických úprav z roku 2008, protože tato výhoda byla jednoznačně zastíněna zhoršenou makroekonomickou perspektivou. Důchodový systém tak stojí v horizontu 20 – 30 let před vážnou výzvou týkající se stability udržitelnosti. Že je tento stav dlouhodobě neakceptovatelný, na tom se shodnou téměř všichni. Pro současnou vládu je důchodová reforma prioritou. Vláda se zavázala provést takovou reformu důchodového systému, aby byl důchodový systém dlouhodobě finančně udržitelný a aby byl schopen reagovat na měnící se demografickou strukturu české společnosti. Znovu jen musím připomenout, že když byl průběžný důchodový systém zakládán, na jednoho poplatníka připadalo přibližně 0,2 – 0,25 důchodce a během několika málo následujících desetiletí dojdeme k tomu, že poměr bude téměř vyrovnaný, tedy že na 1 poplatníka bude připadat 1 důchodce. Proto je potřeba zvýšit diverzifikaci příjmů, proto je bez dalších reforem obtížně udržitelný průběžně financovaný základní systém, proto je třeba jej doplnit možnostmi dobrovolných úspor. Vláda se proto rozhodla prosazovat základní cíle reformy, kterými jsou vyšší diverzifikace, fiskální udržitelnost, spravedlivější rozložení mezigeneračního břemene a také na základě nálezu Ústavního soudu určité zvýšení ekvivalence. Musím otevřeně připustit, že zavedení možnosti spořit část ze současné pojistné sazby mimo státní rozpočet si vyžádá náklady na pokrytí výpadku příjmů průběžného systému. Jako zdroj krytí bude sloužit úprava v sazbách DPH. Tento manévr na rozdíl od jiných možností přinese stabilní příjem, protože je to nepřímá daň a bude schopná vykrýt tyto náklady. Vzhledem k tomu, že DPH patří mezi nepřímé daně, je možné tento nástroj považovat za relativně nejlepší variantu z hlediska financování transformačních nákladů, a to nakonec dokládají i zkušenosti odborníků nejen našich, ale i z jiných zemí. Doplňkový důchodový systém, to je systém penzijního připojištění, který dnes známe, dosud nepředstavuje významný zdroj důchodových příjmů v České republice. Není schopen stát se podstatným zdrojem příjmů ve stáří, zejména proto, že systém založený na dotaci státu nemůže nikdy být dostatečně masivní proto, aby se stal jedním ze skutečně základních pilířů důchodového systému. To, že směr důchodové reformy byl ve svých principech zvolen správně, naznačuje i sada doporučení, která vymezují optimální obrázky, na které by se měly podle doporučení Evropské komise zaměřit při svých reformách členské státy. Jednak svázat věk pro odchod do důchodu s očekávanou střední délkou života, což
49
jsme již učinili, zadruhé omezit předčasné důchody a další cesty z trhu práce – tam jsme postoupili velmi mírnou drobnou parametrickou úpravou, podpořit delší pracovní kariéry zabezpečením lepšího přístupu k celoživotnímu vzdělávání, rozvíjet pracovní příležitosti pro starší osoby, podporovat aktivní a zdárné stárnutí, to jsou projekty, které jsou velmi intenzivně v běhu, sjednotit věk pro odchod do důchodu mužů a žen a postupná trajektorie k tomu směřuje do roku 2041, podpořit rozvoj doplňkového důchodového spoření a tím podpořit důchodové příjmy. To je ten krok z celých úprav penzijního systému, který v tomto bodu je směřován ze strany petentů jako ten nejkritičtější bod pro dnešní diskuzi. Pokud se podíváme na jednotlivá doporučení a opatření, která byla uskutečněna v rámci důchodové reformy, uskutečněním myslím schválení patřičné legislativy, je naprosto zřejmé, že česká důchodová reforma, která byla v loňském roce přijata, až na jednotlivé výjimky kopíruje doporučení Evropské komise. Tato skutečnost byla nakonec zaregistrována i v tzv. Bílé knize a Česká republika je jako jedna z mála členských zemí v textu přímo zmíněna jako země, která provedla důchodovou reformu v souladu s doporučeními a trendy převažujícími v EU. Na závěr mi dovolte velmi stručnou reakci na obecnou položenou otázku, proč je důchodová reforma navržena právě v této podobě? Odpověď je jednoduchá: Protože z dlouhodobého hlediska navržený způsob důchodové reformy povede k žádoucí a nepříliš velké diverzifikaci příjmů seniorů a ke stabilizaci důchodového systému jako celku, aniž by tím došlo k zásadnímu ohrožení současné nebo budoucí rozpočtové stability. Dovolte mi, abych ujistil, že si plně uvědomuji, že adekvátní zabezpečení starších osob a zároveň citlivé vybalancování mezigenerační solidarity není jednoduchým úkolem, ale směřování k dlouhodobé udržitelnosti důchodového systému je úkolem trvalým. Není to záležitost loňského nebo letošního roku, je to úkol, na kterém je potřeba pracovat i v následujících letech a desetiletích. Děkuji vám za pozornost, jsem připraven vystoupit z odpověďmi na případně kladené otázky na mne jako předkladatele konceptu důchodové reformy. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane ministře. Obávám se,
že si musíte sednout na své místo na tribunu, protože nejste předkladatel, ani zpravodaj. Do obecné rozpravy se přihlásil pan senátor Petr Vícha. Senátor Petr Vícha: Pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, přítomní nebo nepřítomní, budu stručný, protože vést diskuzi s někým, kdo není přítomen a nechce poslouchat, je velmi obtížné. Pan předseda klubu ODS Richard Svoboda, než opustil sál, řekl, že poslední hlasování bylo v rozporu s jednacím řádem. Připomenu jen, že jsme hlasovali o návrhu místopředsedy Sobotky o vyřazení z programu. Jestli toto hlasování bylo v rozporu s jednacím řádem, bude v rozporu s jednacím řádem návrh pana místopředsedy Sobotky. To asi není důležité, to jsou pouze slovní hrátky. Principiálně jde o to, že nechtějí slyšet pravdu, nezúčastnili se proto ani zástupci vlády veřejného slyšení. To je to nejhorší na celé záležitosti. Svou neúčastí nic nezmění na tom, že je to jednoznačně nejhorší vláda v historii ČR. Je to vláda, která nemá žádnou podporu veřejnosti, která nemá žádný program, protože programové sliby, na kterých dostali důvěru ve volbách, opouštějí velice snadno a vláda, která bohužel nikdy nepadne, protože když jim nejde o program, ale jen o to zůstat ve vládě do konce volebního období při vědomí, že např. taková strana jako Věci veřejné nikdy nebude zvolena, mohou říci, že s ničím nesouhlasí, a nakonec souhlasit budou, protože pro ně je důležité, aby ve vládě byli.
50
Je to nakonec vláda protikorupční, jak ve volbách říkali? S tolika aférami, které za doby této vlády vznikly – nebudu vyjmenovávat všechny záležitosti týkající se ProMoPro, policie teď šetří předsedu klubu Bártu, uplácení poslanců, válka státních zástupců, dnes budeme projednávat bod týkající se zcela neprůhledné zakázky na informační technologie ministerstva práce a sociálních věcí, o kterých jsme také v historii mluvili – mohli bychom pokračovat. Je to vláda, která škodí této zemi, je to vláda tak arogantní, že není ochotna, a ani zástupci stran, které jsou tam zastoupeny, ani naslouchat hlasu lidí, ani s nimi diskutovat ani prostřednictvím petičního výboru. 90 tisíc podpisů je přece už síla. Lidé v této chvíli nechtějí vycházet do ulic, ještě není ta doba, aby nás všechny vyházeli z oken, protože se bojí o práci, o své rodiny, jak je uživí. Mohli bychom v této chvíli říci, že je to dobře, příště tím vyhrajeme volby, ale není to dobře, protože lidem se těžko žije a nic nezavinili, snad jen to, že se zmýlili, nechali se napálit a špatně volili. Doufám, že to příště neudělají. Před 4 lety tady byla vláda Mirka Topolánka, o které jsme říkali, že je to špatná arogantní vláda. Přišlo oranžové tsunami, mohli jsme se radovat, ale situace je teď jiná, lidé nevěří nikomu. Slovo politik je sprosté, jestli tam jsme se dostali od revoluce, není to dobře. Není dobře, když opouštíme sál a nechceme to slyšet. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane předsedo. Slovo má
předseda Senátu Milan Štěch. Předseda
Senátu
Milan
Štěch: Vážený pane místopředsedo, pane
ministře, kolegyně a kolegové, je to asi první petice, při které došlo k takovému jednání, kterého jsme svědky, že část pléna Senátu, která není s tématem spokojena, opustila jednací sál. Jak bylo v úvodu dnešní schůze řečeno, procedura zařazení petice na program při předchozím projednání ve výboru, který je v tom kompetentní, není nic mimořádného, protože se to takto dělo i za minulého vedení Senátu. Příkladů by se za léta zpátky našly desítky. I když se nám to, tehdy menšině, nelíbilo, argumenty jsme vyslechli, protože slovo je něco, co člověk potřebuje slyšet, slovo není střelná kulka a člověka nezabije. A vnímavého a chytrého člověka slovo může spíše povznést. Stalo se, projednáváme to v takové sestavě, ale nemůže nás to odradit od toho, abychom projednali to, co od nás petenti čekají, to je vážnost petice, která nám byla předána. Co je obsahem petice? Obsah je jednoduchý, je to nesouhlas občanů s návrhem důchodové reformy, zejména s tou částí, která se týká vyvedení prostředků z průběžného důchodového pojištění a umožnění části převést do tzv. důchodového spoření, které se novelou zákona umožňuje. Petenti uvádějí také některé důsledky. Druhou částí petice je s ohledem na 1. část, ale i na neuspokojivý stav ve vývoji naší země, požadavek na demisi vlády Petra Nečase. 1. část podle mého názoru je v plném rozsahu věcně v kompetenci Senátu PČR, 2. část je podle mého názoru převážně v pravomoci Poslanecké sněmovny. K 1. části, to je odmítnutí důchodové reformy, a k následným krokům, které způsobuje tato reforma, je i návrh usnesení výboru, který nám byl předložen. Chci toto podpořit. Myslím si, že usnesení je citlivé, že je dokonce citlivé i k menšině Senátu, tzn. že usnesení poměrně striktně se drží pouze té části, která je v kompetenci Senátu, a ani náznakem se nevyjadřuje k tomu, zda vláda má nebo nemá odstoupit. Respektujeme, že je to především pravomoc sněmovny, protože tam také vláda získala důvěru. 51
Jsem přesvědčen, že poslední dny dávají bohužel plně zapravdu, že reformy jak Nečasovy vláda, tak i předchozí reformy velké části Topolánkovy vlády byly velmi chybné. Co se týká oblasti důchodového zajištění, ať už to je průběžný systém, nebo systémy připojištění, ať je to 3. pilíř nebo nově zaváděný 2. pilíř, tak výsledek je takový, že reformy vedly k tomu, že se v loňském roce propadl náš průběžný systém, to je to, co nám spravuje Česká správa sociálního zabezpečení, o rekordních 40 miliard korun. Kdybych byl zlý, tak budu panu ministrovi blahopřát, ale věřím, že i jemu to dělá hodně starostí. A dokonce kumulovaně za poslední tři roky další rekord, a to je výpadek 100 miliard Kč na účtu České správy sociálního zabezpečení. A k tomu, vážené kolegyně a kolegové, si připočteme tu možnost vyvést 3 % odvodu a dávat to někam jinam. To znamená, že je tady otázka, kolik skutečně bude chybět v letech, až ten druhý pilíř začne fungovat, a pokud by se penzijním fondům podařilo za pomoci reklam lidi přesvědčit, aby ty peníze sobecky z prvního pilíře vyvedli a otevřeli si ten osobní druhý spořící pilíř. Myslím si, že odhady, že by to mohlo být 20 až 40 miliard Kč, které říkají i renomované instituce, nejsou vůbec nadnesené. Ale přitom jsme se od začátku roku několikrát dozvěděli, že penzijní fondy, a to nejen v České republice, mají nejhorší výsledky ve svém historii. Prakticky fondy nejsou schopny vytvářet nové zdroje, takže vlastně prostředky jim poskytnuté slouží jenom k obživě lidí, kteří v těch fondech pracují, respektive k některým investicím, ale nové zdroje nevytvářejí. Co tedy zbývá? Zbývá z toho pouze to riziko, ale přínosy, jak ukazuje poslední doba, vlastně nejsou. Někdo si myslí, nebo je přesvědčen, že tato finanční hospodářská krize odezní a od roku 2013, 2015, 2017 už to všechno poběží jak hodinový strojek. Ne. I ten hodinový strojek se zadře. Otázka je kdy, a nám se ty hodinové strojky v poslední době zadírají příliš často. Ale to jsou zase otázky, o kterých jsme tu hovořili už v souvislosti s vývojem světové ekonomiky, evropské i naší české. Takže tím chci říci, že vlastně peněz na důchody všemi těmi opatřeními, která vláda v posledních letech prosadila, se více nevytvoří, akorát se velmi výrazně zvýší rizika, že ani to, co doposud bylo k dispozici na důchody, v budoucnu nebude. Klademe si otázku, co je za tím. Můžeme spekulovat. Já mám vážné podezření, že to jsou ty sobecké zájmy, aby někdo měl k dispozici stamiliardové prostředky, s kterými bude moci podnikat bez rizika, že když to nevyjde, tak on to nezaplatí, že to zaplatí ti anonymní lidé, kteří si v těch penzijních fondech spoří. Myslím si, že se částečně daří vládě za pomoci penzijních fondů, sdělovacích prostředků, tvrdě zaplacenou reklamou z prostředků právě těch pojištěnců, mást veřejnost. A podařilo se vytvořit obraz zejména u části mladší generace, že to, co má v rukách stát a spravuje stát, což je to, co spravuje Česká správa sociálního zabezpečení, je něco nejistého, ohroženého, že vlastně stát je špatný, stát nám pomalu škodí, stát rovná se nejistota. A že jistota jsou ty soukromé úspory. No, je mi líto všech, kteří tomu věří, ale já si myslím, že pokud by se to takto černobíle mělo stavět, tak opak je bohužel pravdou. A budoucnost ukáže. Je také zarážející, že se i v české veřejnoprávní televizi i přes to, že byla výrazně omezena reklama, objevují dlouhé spoty, které mají naprosto charakter reklamy, i když to pomalu působí jako vzdělávací pořady. Na druhou stranu vláda vlastně vytvářela předpoklady pro to, aby tyto obavy veřejnosti, zejména mladších lidí, mohla šířit. Myslím tím všechna opatření, která se za posledních šest let prosadila a znamenala, že se příjmy na sociální zabezpečení,
52
to znamená na důchody, zhoršily. Nebo, že se snížila kázeň výběru a dohledu nad výběrem těchto zdrojů. Pamatujeme si na otázky snižování pojištění, možnosti útěku do osob samostatně výdělečně činných, kde jsou enormní rozdíly mezi odvody této skupiny pracujících lidí, a na druhé straně odvodů za zaměstnance, kde v kumulovaných částkách ty rozdíly znamenají desítky miliard Kč, které, kdyby byl stejně nastaven výpočet, by byly vyšší. Samozřejmě stropy a další věci, to znamená některé příjmy, z kterých se neplatí odvody sociálního a zdravotního pojištění, znamenají právě zhoršení příjmové strany důchodového zajištění, důchodového pojištění. A vláda k tomuto mlčí, protože jí to do určité míry nahrává do karet, že může více strašit, že důchody stačit nebudou, že zdroje stačit nebudou a že se každý musí připojišťovat, aby byl zajištěn. Akorát vláda zapomíná říci, při její politice neustálých škrtů, snižování platů, což se přenáší do oblasti mezd v soukromém sektoru, z čeho ti občané mají být tak zodpovědní a z čeho mají na to připojištění a na ty vícenáklady peníze vzít. I kdyby to bylo dobře připraveno, ten druhý pilíř, aspoň tak, jako to bylo v roce 1994, kdy to současný prezident, tehdy předseda vlády Klaus shodil pod stůl, byl to návrh ministra Vodičky, byla tam shoda i v tripartitě, tak v této době to bylo neřešitelné, protože občané podle mého názoru po všech těch reformách a zvyšování životních nákladů na to připojištění nemají volné zdroje. A kdo ty zdroje má, tak si je dá do jistějších produktů, než je nabídka, kterou připravila současná vláda. Zvýšení DPH, které už je účinné od letošního roku, mělo být rezervou, transformačním polštářem, a řekl to i dneska tady ministr Drábek, který bude sloužit k tomu, aby se vícenáklady pokryly. To znamená, aby to byla kompenzace za výpadek do prvního pilíře. Ale reforma začne příští rok, účinnost, to znamená soukromé spoření, ale DPH už je zvýšeno od letošního roku, a světe div se, ono to nestačí. Vláda, která má ještě mokrý inkoust na státním rozpočtu, říká, že musí dát vyškrtat 30 miliard Kč, nebo je někde musí sebrat, a že další miliard Kč bude potřebovat příští rok. A proto už uvažuje, že zase bude zvyšovat nepřímé daně, zejména DPH. Má otázka stojí tak, jak bude muset být DPH vysoká, aby vláda všechny výpadky, které svými reformami způsobila na příjmových stranách veřejných rozpočtů, mohla zkompenzovat. Já si myslím, že se to bude za chvilku blížit částce ke 100 procentům. To už budou i Pražáci jezdit nakupovat do Německa. My z příhraničí bohužel už jsme velmi výrazně motivovaní jezdit už dneska, a je mi to líto. Pamatuji dobu, kdy Němci a Rakušáci jezdili nakupovat k nám. A to jsme si mysleli, že bylo špatně a těšili jsme se, že bude lépe. A ono díky takovýmto vládám, které máme poslední dvě období, je to úplně naopak. Nové škrty, které se připravily a které jsou avizovány, zejména přenesení zátěže na občany formou vyšších nepřímých daní, podle mého názoru přímo usvědčují současnou vládu z naprosté neschopnosti. Není obrazem vlády jenom současný ministr školství Dobeš, který by skutečně mohl být etalonem, který by se mohl ukazovat jako produkt, já si myslím, jako jsme dali světu tunel, tak za chvilku budeme moci říci "dobešování školství". Ale nechci to příliš přivolávat, protože se mi zdá, že už to v plném účinku působí. Zaplať pán bůh, že naše děti aspoň si to nechtějí nechat líbit a že se postaví, když jejich rodiče se z důvodů existenčních bojí víc než za totáče, jak se mezi lidmi říká. To je také obrázek práce současné vlády. A k tomu, a já se jí nedivím, zamýšlí provést zásadní změny v zákoně, který by omezil právo na stávku. Jaké jiné hledat
53
řešení, když s lidmi neumí vyjít po dobrém, tak je prostě někde přiskřípne, aby ta občanská práva nemohli náhodou uplatnit. Není to tak dávno, kdy tady byl maďarský předseda parlamentu a možná k překvapení pravicových kolegů, ale ne k mému překvapení varoval – opakovaně varoval – a říkal: Prosím vás, vezměte si příklad a vyvarujte se penzijní reformy, kterou jsme udělali my v Maďarsku. Když se podíváte na naši penzijní reformu, je to skoro kopírák maďarské penzijní reformy. Ani zkušenosti Polska a Slovenska z jejich změn důchodového zajištění tak zvaných reforem nejsou pozitivní. V záměrech, které vláda avizuje, a je to zkušební balonek, kdo ví, jak to ještě bude, jsou navrhovány určité kosmetické úpravy ve zvýšení daní bohatých a snad také i v omezení paušálu osob samostatně výdělečně činných. Je zřejmé, že to budou skutečně jenom kosmetické úpravy a že pod touto rouškou se mají všechny ostatní náklady přenést na bedra těch, na které byly přeneseny náklady špatných reforem v nedávném období, to je na zaměstnance, rodiny s dětmi, důchodce, prostě na střední a nižší vrstvy. Přitom jak je vidět i ze stanovisek k evropské legislativě a k evropským procesům, současné vládě je úplně jedno, že nadále bují daňové ráje, nechce podpořit zdaňování finančních transakcí a že šedá ekonomika v naší zemi bují a ten, kdo se do ní nezapojí, tak vlastně už v podnikatelském sektoru je považován za neschopného, lépe řečeno za blbého. To je otřesný stav a jedině snad vláda je poslední, která ho nevidí, nebo ho vidí, ale myslí si, že nějak před ním uteče, nebo když to nevyjde, tak aspoň jich osobně se to nakonec nedotkne. Já si myslím, že to je velký omyl. To, co vidíme v poslední době, co se děje na státních zastupitelstvích, je podle mého souhrnný obraz všech procesů, o kterých jsme hovořili, včetně korupce a korupčních jevů. Mně se také líbí jedna věc, kdy se vyčtou "ProMoPro, pandury, fond budoucnosti některých ministrů" a podobné věci, tak vždycky se k tomu dává, aby se to vyrovnalo, ve sdělovacích prostředcích osoba Stanislava Grosse. Samozřejmě, že to je velmi špatná věc v řadě věcí, které podle mně pan Gross činil, dneska už nemá aktivní členství v sociální demokracii. Ale vždycky se to podává takto. Já si myslím, že si lidé snad už začnou všímat, že ty kauzy jsou dneska prakticky už na jedné straně, a je to dobře. Protože doufejme, že lidé budou mít nabídku, aby si mohli vybrat alternativu k tomu, co dneska musí zažívat a co si bohužel – možná nízkou účastí u voleb nebo velkým odmítáním některých předáků, včetně předáků sociální demokracie, mám na mysli pana Paroubka – způsobili. Minulý týden jsem viděl pořad ČT 24 Hyde park. Bylo to o soukromém spoření. Chtěl bych poděkovat panu ministrovi, že tam vyslal tak fundovaného zástupce MPSV, který ruku v ruce s naprosto nemohoucím viceprezidentem penzijních fondů, byl tak dobrý, že přesvědčil 92 % posluchačů, že odmítají reformu důchodového pojištění. Mimořádný výkon, pokud jsem viděl Hyde park, ještě se to nikomu takto přesvědčivě nepodařilo. Svědčí to o tom, že ti lidé, a ten jeden je určitě profesionál, o tom jsem přesvědčen, s tím vnitřně podle mého názoru nejsou ztotožněni. Je to jako za minulého režimu. Bylo to nařízené, tak se to musí udělat. I při tom, že není zákon o státní službě. Já si myslím, že petice, která nám byla předána, je velmi a velmi důvodná. Myslím si, že od nás je velmi seriozní a kolegiální, že projednáváme jenom tu první část. Na tu druhou část nedojde, protože ji tady projednávat nechceme. A jak řekl můj kolega, předseda klubu sociální demokracie Petr Vícha, bohužel, program není rozhodující, ale rozhodující jsou mocenské pozice a ty souvisejí také s těmi
54
finančními toky. To je to, co tuto současnou vládu bude držet bohužel do konce volebního období. A také – a teď řeknu, že doufám – do jejich úplného znemožnění. Vláda Petra Nečase, podle mého názoru, systematicky vede veřejné systémy a hospodářství České republiky do propadu a tím mnoho českých domácností do složité situace, v řadě případů se rodiny budou dostávat, pokud tak bude pokračovat, skutečně do chudoby, kterou doposud nezažily. Je mi to velmi líto, že to tak současná vláda vede, protože si uvědomuji, že náprava bude velmi a velmi těžká. Léta, která ztratíme, se budou těžko dohánět. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane předsedo. Slovo
má místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající,
vážené paní senátorky, páni senátoři, i ti nepřítomní z pravice, kteří odešli, zřejmě se bojí pravdy. Já bych se jenom krátce vyjádřil k otázce důchodové reformy, protože je velmi zvláštní, že v situaci, kdy ministr financí kudy chodí, tak se snaží hledat nějaké úspory, tak že za této situace jeho kolega ministr Drábek prosazuje vyvedení desítek miliard Kč z důchodového účtu na kapitálové spoření. A to s vědomím toho, že tyto prostředky každoročně vynakládané do kapitálového spoření, budou poprvé vyplaceny možná za 20 – 30 let. Po tu dobu pouze potečou do kapitálového spoření. To je něco naprosto nepochopitelného. Navíc je potřeba reagovat na dezinformace, které šíří stranický kolega pana ministra Drábka o tom, jak vláda kompenzovala seniorům nárůst důchodů k novému roku. Kdybych byl trošku věcný, tak bych řekl, že lže. Protože zvýšení důchodů, a pan ministr to dobře ví a nemůže říci nic jiného, k novému roku nebylo ani o korunu vyšší než to, co říká zákon. A zákon říká, že se kompenzuje nárůst důchodů za minulé období. Fakticky končí polovinou minulého roku. Takže žádné zohlednění nárůstu. Zdražení, která tato vláda provedla k novému roku, v důchodech zohledněno nebylo. Je to podvod na naše seniory a důchodce, říkat jim, že zvýšení, které v důchodech bylo, bylo kompenzací zvýšených cen, které jsou. Je to kompenzace zpětná za navýšení životních nákladů za minulé období. Vláda naopak prosadila v Parlamentu změnu zákona, že dneska už ani nemůže a priori dobrovolně zvýšit důchody dopředu, a tím kompenzovat dopady takovýchto vládních opatření. Ale s tím zřejmě vláda ani nepočítá a spíše předpokládá, že naopak, aby udržela tzv. důchodový systém, tak už hovoří o tom, že valorizovat nebude vůbec. A o to podivnější a zvláštnější je, že stále pan ministr Drábek a vláda trvají na tom, že chtějí ročně vyvádět do kapitálového spoření desítky miliard korun. To přece nemá logiku. A logické je, když už tedy minimálně oddálení účinnosti zavedení nového systému, s kterým nesouhlasíme, ale přesto alespoň do roku 2016, tak aby občané ve volbách, které budou, ať už příští nebo ten další rok, uvidíme, jaká bude situace, tak aby mohli rozhodnout o tom, zda si takovouto důchodovou reformu přejí, či o žádnou důchodovou reformu nejde. Tady se pouze zavedl další systém nepovinného kapitálového spoření už k existujícím penzijním fondům. Kde mimochodem je přes 4 miliony občanů dneska pojištěných, takže systém tady je a tady se explicitně zavádí duálně další nepovinný systém, ovšem s ním, že do něj se budou vyvádět peníze ze stávajícího deficitního důchodového systému. Je ostudou pravicových vlád, které tady přišly od roku 2006, že důchodový systém přivedly do tak výrazného deficitu.
55
Když končily vlády sociální demokracie v roce 2006, důchodový účet byl v přebytku. Já myslím, že to svědčí jasně o tom, že tato vláda rozpočtové nezodpovědnosti nemá žádná řešení a ještě chce rozdávat. Rozdávat něco, co ani nemá. A potom se nedivme, že čím dál více občanů chodí a říká, za komunistů bylo lépe. Vážené dámy a pánové, to je největší ostuda posledních vlád. Jestliže lidé vzpomínají na minulý režim, jak se měli dobře, nebo jak slyšeli od svých rodičů a prarodičů, to je nebezpečné i vůči demokracii v této zemi, a já mám spíš pocit, že možná že to může být i určitý záměr, vyvolat destrukci, rozkol a problémy. Bohužel zdá se, že ministerstvo práce ani vláda na to nechce slyšet, že nenaslouchá ani názorům občanů o tom, že řešit deficit dalším vyváděním desítek miliard korun ze státního rozpočtu na kapitálové spoření není žádná důchodová reforma, ale je to pouze přihrávání peněz do systému, které budou peníze produkovat, pokud je budou, za desítky let. To považuji za naprosto nezodpovědné a nedovedu pochopit, jak vůbec může vláda a pan ministr Drábek zdůvodňovat zavedení takového systému právě v době, kdy vláda není schopna vyřešit deficit, který tady dosahuje takových rozměrů, jako nikdy v historii. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane místopředsedo. Paní místopředsedkyně Gajdůšková nereflektuje na právo přednosti, takže slovo má pan senátor Chládek, zřejmě jako senátor. Prosím. Senátor Marcel Chládek: Děkuji, pane předsedající. Dovolím si také vystoupit jako senátor, ne z pozice zpravodaje. Začal bych otázkou. Může si Senát Parlamentu ČR dovolit ignorovat petici více jak 90 tisíc občanů? Tady byla velká diskuse na téma, jestli nebyl porušen zákon. Já si myslím, nejenom jako zpravodaj, ale jako senátor, že nebyl porušen ani petiční zákon, ani Jednací řád Senátu Parlamentu ČR, protože když jsem slyšel ty názory, jak měl být porušen, tak mi to v tom spíše utvrdilo. Tady byl jeden z argumentů, že tato petice nebyla určena Senátu, nebyl doručena Senátu, ačkoliv tady máme dopis,kde zástupce petentů přímo oslovil předsedu Senátu Parlamentu ČR tímto dopisem. Já se ptám: Měl to tedy pan předseda Senátu ignorovat, nebo jaký měl být jeho postup, pokud tímto mělo být porušen zákon? Pak tady byla další rada, kdybyste tu petici rozdělili, těch 90 tisíc, na dvě části, jedna by mohla být v Senátu a druhá by mohla být v Poslanecké sněmovně? Tak v tomto případě by bylo jedno, jaký je text petice? Nedokážu si vysvětlit tuto argumentaci. Škoda, že na to neslyšíme nějaký argument, proč. Právě dnes, kdy vláda ČR svými kroky vyhnala tisíce studentů do ulic, kdy je v ohrožení desítky, možná stovky miliard finančních prostředků z EU, tak my tady řešíme, jestli vezmeme nějaké peníze důchodcům, jestli si budeme platit nějaké soukromé připojištění. Já se nebojím říci, že tak jak je systém momentálně nastavený, tak možná zčásti už důchodová reforma je vyřešena, protože díky posunu věkové hranice odchodu do důchodu se řada z nás už bohužel důchodu nedožije. A druhý moment, nemáme dost zkušeností také s tím, kdy celý život někdo bude spořit v nějakém soukromém fondu, a pak ten dotyčný s tím uteče – a bude ho zdravit z Baham! Mě velmi mrzí, že tady právě nepadají i protiargumenty, protože základ demokracie je o diskusi, a ta mi tady dnes chybí spíše z pravé strany spektra Senátu Parlamentu ČR. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. Slovo má paní místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková.
56
Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, ctěný Senáte, petice je směřována k jedné ze základních věcí důchodové reformy. Tady jsme neustále přesvědčováni, že pokud neuděláme nic ve vztahu k důchodům, zhroutí se svět, resp. nebude na důchody. Ukazuje se v praxi, že nebude na důchody, pokud dovolíme vyvést peníze z průběžného důchodového systému, a to nebude na důchody i současné. A pokud budeme pokračovat, pokud vláda, ministerstvo práce a sociálních věcí skutečně prosadí a naběhnou návrhy, které již byly schváleny, tak evidentně, a mí předřečníci o tom hovořili, nebude ani na ty důchody budoucí. Já bych tady chtěla použít argument, kterým chci vyvrátit to, o čem jsme neustále přesvědčováni, a jsou přesvědčováni občané ČR, že se skutečně zhroutí svět, když tato reforma nevejde v život, nebo když bude modifikována či skutečně odmítnuta následně. Podle demografických studií v roce 2050 bude potřeba 12 % HDP na saturaci důchodů důchodců v roce 2050. To je fakt. Lidé, kteří v té době budou žít, se již narodili, takže to nejsou nějaké matematické modely. To je matematika, která to dokumentuje naprosto přesně. Pro srovnání, 12 % HDP v této chvíli do důchodového systému dává Polsko. Myslíte si, že Polsko je krachující země v důsledku důchodového systému? Není. Polsko i v této době, kdy všichni hovoříme o krizi, má hospodářský růst. Takže problém je asi někde jinde. Jediná skutečně účinná politika, jak zajistit současné, a hlavně budoucí důchody, je propopulační politika. A na to zase již existují odborné studie. To je ale podle pravicové vlády sociální inženýrství. Takže takovéto opatření odmítám. A ty kroky už máme na stole. Snížení přídavků na děti. Snížení rodičovského příspěvku a mateřské dovolené. V této chvíli to, co jsem zachytila, to vypadá, že všechny tyto dávky budou zlikvidovány téměř úplně. Vláda prostě jde naprosto opačným směrem. A zase, demografické studie a dlouhodobé studie dokazují, že zvláště střední vrstvy, zvláště středoškolačky a vysokoškolačky velmi citlivě reagují při rozhodování o tom, zda budou či nebudou mít děti, na to, jak se staví k dětem a k rodině a k rodinné politice stát. Zda podporuje děti, zda přispívá na jejich výchovu, zda přispívá rodinám, anebo ne. To jsou zase vědecké studie. Dalším samozřejmě opatřením je aktivní politika zaměstnanosti. To, co se dělo s úřady práce, to je naprostá devastace aktivní politiky zaměstnanosti. Ta v této chvíli je skutečně naprosto rozvrácená. Další věc, kterou bychom měli udělat, jestliže hovoříme o udržitelnosti důchodových systémů, je udržení co nejvíce lidí na trhu práce. A to včetně lidí, kteří už třeba dosahují důchodového věku. Samozřejmě je potřeba zvýšit zaměstnanost jako takovou. A tam je velká skupina žen, které zůstávají, jestliže mají jedno nebo více dětí, zůstávají mimo trh práce. A naprosto neodůvodněně, neoprávněně, a je to skutečně hazard s lidským kapitálem. Žádná opatření vláda nenavrhuje a nedělá. To, o čem hovoří EU a co jsem tady citovala na začátku dnešního dne, je, že vyzývá státy k podpoře sociálního a hospodářského rozvoje. Tato vláda v tom zase nedělá nic. To jsou všechno pouze a pouze řeči, a když tak fiskální opatření, jejichž důsledky jsou ještě horší, než stávající stav. Dochází k likvidaci vzdělání, vzdělanosti. Tento týden máme v ulicích studenty, akademickou sféru, protože to, co vláda navrhuje, co navrhuje ministerstvo školství, to skutečně likviduje vzdělanost národa. Dochází k omezení finančních prostředků do oblasti vědy, výzkumu a inovací. Došlo nebo dochází k likvidaci resortních výzkumných ústavů. To jsou přitom
57
instituce, které přímo pracují pro podporu hospodářského růstu, protože právě resortní výzkumné ústavy nedělají většinou základní vědu, ale dělají aplikovanou vědu, dělají inovace, které se přímo dotýkají a přímo jsou schopny podpořit hospodářský růst, být tím, co může zvyšovat a zvyšuje konkurenceschopnost jednotlivých oborů. K tomu musíme ve vztahu k občanům připomenout to, co se děje v této chvíli v oblasti zdravotnictví. My jsme zachytili raketový růst cen léků. Protože se propojily zvýšení cen DPH na léky, na základní potraviny atd., s tím, že vláda snížila, ministerstvo snížilo úroveň doplatků na léky nebo úhrad léků z veřejného zdravotního pojištění a v podstatě tam neexistují žádné velké regulace. A to samozřejmě zhoršuje zdravotní stav obyvatelstva. My jsme se už při Julínkových reformách setkávali s tím, že občané nám říkali, my bereme léky každou druhou dávku nebo každý druhý den. No to samozřejmě se musí objevit ve zdravotním stavu jednoho člověka, a obecně potom ve zdravotním stavu obyvatelstva jako takového. Spolu s tím, jakou máme kvalitu potravin a jaké ceny máme na potravinách, samozřejmě, že se to dřív nebo později projeví. Což samozřejmě musí znamenat, že nejen to, že lidé s nižšími příjmy se budou dožívat nižšího věku, což také může být záměr vlády, to také může být řešení důchodového systému, doufám, že není, ale to může a bude mít nejspíš další efekt. Že lidé se nebudou dožívat vyšších nebo delších let v dobré kondici a budou odcházet do invalidních důchodů, případně do předčasných důchodů v důsledku svého špatného zdravotního stavu. A to samozřejmě celý systém zase zatíží. Opatření vlády, která vláda přijímá, mají jednoho společného jmenovatele. Tím společným jmenovatelem je výroba bankovních a pojišťovacích produktů. Namátkou, sociální karta, soukromé penzijní fondy a půjčky na školné. To není nic jiného než nové bankovní produkty. My se ptejme, v čí prospěch. Ku prospěchu občanů to v žádném případě není. A jak se členové stran vládní koalice k občanům staví, je vidět při dnešním projednávání. Prostě zde nejsou. Nebyli ani na veřejném slyšení a nejsou zde ani nyní. Prostě odmítají se bavit o tom, co občany skutečně trápí. To je, kolegyně a kolegové, arogance moci, která skutečně nemá obdobu. A jenom dokresluje současný obraz vlády a skutečnou pozici vlády k občanům této země. My jsme tu ale od toho, abychom za občany zvedli hlas a využili všechny legitimní demokratické prostředky, abychom skutečně upozornili vládu na dopady jejich negativních opatření, abychom se postavili za občany a zabránili rozvracení systému veřejných služeb, zabránili tomu, aby opatření vlády dopadla na občany, zhoršila kvalitu jejich života, zhoršila jejich životní úroveň. A budeme to dělat, i když kolegové z pravé strany to odmítají poslouchat. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, paní místopředsedkyně.
Slovo má pan senátor Václav Homolka. Senátor Václav Homolka: Děkuji, pane předsedající, kolegyně, kolegové, pane ministře, bylo to tady hodně řečeno. Já bych zareagoval krátce na některé věci. Líbil se mi příspěvek, kdy se říká, jen abychom se neměli tak dobře, jako za komunistů. Za komunistů byly důchody úplně jasné, každý si na důchod vydělal a měl jistotu, že důchod bude mít. Tam bych neviděl žádný zvláštní problém. Já jsem rád, že petenti měli odvahu a podali takovouto petici, i když se okolo ní hodně mluví. Proběhly všechny fáze, jsme až tady, takže mě velmi mrzí, přístup kolegů, kteří odešli, protože samozřejmě mají i svoji pravdu, ale nevím, proč zrovna
58
svoji pravdu takto proklamují ve chvíli, kdy se jim nelíbí téma, kdy obsah pro ně je nepřijatelný. Mohli to přece udělat už dávno a neudělali. A pokud by si vyslechli tu dnešní diskusi, tak by třeba mohli přijít s nějakým nápadem, jak proceduru připravit do budoucnosti, abychom se řídili podle nějakých úplně jasných pravidel. Protože třeba v současné době Parlament projednává na dvou místech tuto petici, jak v Poslanecké sněmovně, tak v Senátu, takže bychom měli petentům říkat, aby už rovnou psali dva originály do budoucna, pokud chtějí oslovit parlament, a to si myslím, že by zrovna nebylo moc hezké, a odstrkovat tuto iniciativu 90 tisíc lidí, to si myslím, že není vhodné. Jestli si někdo myslí, že tím ty lidi umlčí, možná, já naopak si myslím, že bychom je velmi naštvali a že by potom těch podpisů bylo daleko víc, a možná by to nebyly jenom podpisy. Já jsem tady zaznamenal takovou poznámku, povzdechnutí, že tu není nikdo jakoby z té opozice, tak já je zastoupím. Přidal jsem se k senátorům, kteří se zeptali Ústavního soudu, zda Lisabonská smlouva je v souladu s ústavou, s naším ústavním pořádkem, a jsem si celkem jistý, že tato situace je podobná. Pokud bychom se zeptali, jestli postupujeme v souladu s našimi zákony, tak určitě by na to byla odpověď, že to není v rozporu. Určitě nám nikdo nemůže říct, že je někde napsáno, že to je zakázáno, že to takto nemůžeme udělat apod. Takže já bych prosil, a myslím si, že bychom se nad tím měli zamyslet, abychom více specifikovali proceduru, případně stykový zákon mezi oběma komorami, aby toto bylo trošku jasnější a abychom se pak nehádali, když je to potřeba, jenom kvůli tomu, že se to někomu zrovna v té chvíli nelíbí. Jinak pan předseda říkal, že se nezaobíráme tou druhou částí, to znamená odchod vlády Petra Nečase. Já myslím, že to Petr Nečas činí, že z té vlády už odešlo několik těch lidí, ale tak to ti lidé nemysleli, oni nemysleli, aby odešel někdo, ale aby odešla ta politika, přístup, který tam je. Takže takovéto argumenty nebo argumentace, že my nevolíme a neodvoláváme vládu, to tady není, tady nepíšou, že to je za odvolání, to není za odvolání vlády, to je za odchod, to znamená asi takový, jako tady předvedli kolegové, někdy je lepší nic nedělat, tak se nic nezkazí. Já si vážím, že sem pan ministr přišel. Mluvil v podstatě dobře, až na to, že důchodová reforma není spravedlivá. Není. A nedivím se občanům, že se o to berou. A byl bych rád, kdyby se trošku o to zajímali ti mladší lidé, protože těch se to třeba také týká, ale ti ještě asi ten důchodový věk nevidí. Je jasné, že kdo si na důchodový věk už vydělal, no tak ho hrozně mrzí, že najednou by měl o ty svoje peníze nebo o to, co vytvořil vlastně také přijít, že bude zase okraden, tak jak v podstatě tato vláda přistupuje k lidem od počátku. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore, a nyní má
slovo paní senátorka Dagmar Terelmešová, prosím. Senátorka Dagmar Terelmešová: Děkuji za slovo, pane předsedající.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, projednáváme bod, o kterém jsme se tady dlouho dohadovali, ale přesto jsem ráda, že se jako bod projednávání na dnešní plénum dostal. Je to Petice proti nespravedlivé důchodové reformě, za odchod vlády Petra Nečase. Já nejsem takový optimista, abych si myslela, že jsme schopni v současné době docílit odchodu vlády Petra Nečase, ale přesto bych chtěla využít toho, když tady je pan ministr práce a sociálních věcí, jestli by nezvážil odchod alespoň on, protože každá vláda by měla mít svou politickou odpovědnost. Všichni, co jsme tady, bychom ji měli mít, a já si myslím, že my, co jsme tu zůstali sedět, ji máme. V rámci sociálních zákonů jedná současná vláda formou pokus – omyl. Buď se to podaří, nebo se to nepodaří. Kdo je tím rukojmím, jsou lidé, 59
kteří tím trpí nejvíce, to znamená lidé sociálně slabí. Myslím si, že si všichni vzpomeneme na 1. leden a všichni víme, jak fungovala kontaktní místa. Bylo nám tady v minulém roce slibováno, že v rámci sociálních zákonů, které zaplaťpánbůh – říkám zaplaťpánbůh – v tom vidím konkrétní politickou odpovědnost, neprošlo Senátem. Přesto schváleny byly, a od 1. ledna došlo k tak katastrofickému stavu na úřadech práce, že se divím médiím, že to nebylo dostatečně interpretováno. To, že zaměstnanci nesměli informovat o tom, že neustále spadává sociální systém a že používali pouze propisku, protože počítač jim nebyl k ničemu, že docházelo i k různým finančním nesrovnalostem v rámci vyplácení podpor, o tom nikdo nemluví. V rámci kupř. zákona o státní sociální podpoře došlo k retroaktivitě zákona, kdy vlastně v současné době sirotci vracejí peníze, které dostali před 2 lety v rámci podpory od státu. Tato vláda, vážení kolegové, okrádá sirotky. Co se týče důchodů, byli jsme také loni přesvědčováni o tom, že odchod do důchodu v sedmdesáti letech je to pravé, ideální, že učitelka sedmdesátiletá bude perfektně fungovat ve své pozici, právě tak jako kopáč nebo havíř. Dnes se mluví o tom, že klidně můžeme jít do důchodu o 5 let dřív, když na to budeme mít. Já myslím, že my se ho ani nedožijeme, takže to nemusíme ani řešit. Dále, co už funguje nebo nefunguje, je nezajištění kontrol v rámci sociálních služeb, to znamená odtržení kontroly standardů a klasických sociálních služeb od krajských úřadů a jejich přenesení na úřady práce. Je to neprovázanost a myslím si, že se nám to mnohokrát vrátí právě na oněch zmíněných standardech. Sociální karty v nedohlednu, to tu bylo zmíněno. Nedostatek finančních prostředků způsobuje ve společnosti velké problémy. Zatím to ještě nevidíme, jsou to pouhé 2 měsíce, ale myslím si, že nárůst DPH, neustálé vzrůstání cen potravin, ačkoli tady bylo slibováno, že to nějakým způsobem vyrovná vlastně obchodní síť, že prodejci se smíří s nižší marží, vidíme, že tomu tak není. Myslím si, že tento dopad a tyto negativní aspekty ještě všichni poznáme v rámci půl roku, myslím si zhruba v polovině letošního roku určitě. Já bych řekla ještě jednu věc. Já jsem na začátku mluvila o odpovědnosti. Tato vláda neustále hovoří o tom, že má ekonomickou odpovědnost. Ale kde je ta odpovědnost sociální a politická? Kde je odpovědnost k občanovi jako k člověku? Já mám problém opravdu s tím – a bylo už to tu řečeno – někde říct, protože já jsem zůstala v úrovni komunální politiky a dennodenně jsem ve styku s obyčejnými lidmi, říct, že působím jako politik na vyšší funkci, protože opravdu je to nadávka. Je to problém, se kterým se setkáváme, že lidé si nás přestávají jako politiků vážit. Jsem tu velmi krátce, ale tento pocit bohužel mám. Chtěla bych vám ještě na závěr říct, že je dobře, i když je to někdy vyčítáno, že člověk, který působí ve vysoké politice, se odtrhne od komunální sféry, protože se neuzavřel do skleníku – a teď mi to někteří kolegové odpustí – pražského života. Zůstáváte na vesnicích, zůstáváte v kontaktu s lidmi, kteří tam jsou, i když chápu, že někdy pracovní povinnosti, které pramení z těchto vyšších pozic, prostě vás v té Praze drží, když chcete nebo ne. Jsem ráda, že názory těch lidí slyším a vím jedno, že tahle vláda před sebou dlouhou budoucnost nemá. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko, slovo
má paní senátorka Marta Bayerová. Senátorka Marta Bayerová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně,
kolegové. Kolega Škromach se tady před chvílí zmínil o tom, že mnozí občané dnes začínají tvrdit, že za komunistů jim bylo lépe. Pokud vím, tak výsledky výzkumu veřejného mínění ukazují, že se takto vyjadřuje zhruba 50 % občanů. Nezapírám, že 60
to chápu jako určitou satisfakci. Po dvaceti letech budování kapitalismu se v této zemi cítí lépe zhruba 50 % obyvatelstva. Chci ale zdůraznit, že z toho vůbec nemám radost. U nás na Znojemsku v mém regionu jsou důsledky politiky této vlády značně katastrofické. Jsem smutná z toho, jak v nuzných podmínkách mnozí naši občané žijí. Souhlasím s autory a petenty projednávané petice. Jsem přesvědčena, že je to petice oprávněná. Velmi se mi líbí v usnesení výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, tak jak tady přednesl kolega Chládek bod 3, který upozorňuje na určité dopady. Já bych si dovolila citovat jen ten poslední: Na základě výše uvedených argumentů proto nesouhlasí se zavedením dobrovolného důchodového spoření, založeného na vyvedení části pojistného z průběžného důchodového pojištění. Na Znojemsku, věřte mi to, protože jsme zemědělská oblast, teď jsem si to ověřovala u novinářů. V tomto měsíci, v tomto čase, je průměrný plat kolem 8 tisíc korun! Z čeho si ti lidé mají platit nějaké pojištění navíc? Z čeho? To si ale nikdo neuvědomuje. Samozřejmě přijde léto, přijde doba sezona, platy se zvýší, část obyvatel se propracuje do Rakouska. Přála bych vám, abyste viděli, jak např. sbírají okurky v Rakousku, aby si přivydělali. Leží na plochých deskách, které táhne stroj, a oni jenom okurky trhají. Celý den! A mají za to pár eur. Takhle se u nás žije. To bychom měli všichni vědět. A určitě ne jenom v našem regionu, ale v regionech jiných... A mrzí mě hrozně, že tady není zrovna předseda vlády pan Nečas, který tohle všechno měl slyšet. Já si myslím, že tento problém je daleko závažnější, než to, co právě projednává ve Francii. Nebo kde je. V Anglii, pardon, děkuji. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko, a ptám
se, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Nikdo. Pan senátor Vladimír Dryml o čtvrt vteřiny… Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, děkuji za tu čtvrt vteřinu. Budu velmi krátký ve svém projevu. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, podívejte se tady na slovutný Senát a zjistíte, kdo hájí práva prostých občanů, důchodců, a kdo na ně s prominutím kašle! Tady je jasný obrázek současné politické situace! Velmi mě ale mrzí to, že si mnozí z těch, co možná podepsali tuto petici, oprávněnou petici, si neuvědomili, že to byli vlastně oni, kteří ve volbách dali zelenou reformám, těm parametrickým změnám chemika Kalouska, těm věcem, kterým se nyní diví! Ano, řekněme si to otevřeně! Kdyby dali svoje hlasy, nebo přišli k volbám, sociální demokracii, mohli předejít mnohým věcem, které nyní poškodí a poškozují nás všechny. Je pro mě i velkým překvapením, že TOP 09 má neustále, i přesto, co dělá, má neustále tak velké preference! Svědčí to o tom, že asi ještě ne na všechny občany tohoto státu dopadají tyto reformy, které jsou asociální a jdou proti všem! Proti všem občanům! Mnozí z vás, co tady sedíte, si spočítejte, jak na tom budete, až budete brát ty proslavené důchody. Vyvádění peněz do soukromých důchodových fondů je velký, velký byznys. Je to velmi lukrativní záležitost a je otázkou – a mnozí z nás to nezažili, ale naši předkové to zažili už jednou, jak to vlastně dopadlo s tím spořením do těch důchodových fondů. Je otázka, čemu dávat přednost? Zda sociálnímu a zdravotnímu zajištění občanů této republiky, a nebo nějakým pofidérním kšeftům a podivným zakázkám.
61
Občané by si měli uvědomit, že při volbách mají větší sílu než různé petice nebo i některé demonstrace. Já doufám, že v březnu ukážou větší sílu, a třeba i na ulicích, a dají jasné ne tomu, co se připravuje, co připravuje a nebo co už dělá a realizuje současná vláda. A bohužel některé kroky možná budou pro budoucí vlády už neměnné. Je to otázka pro nás pro všechny. My jako senátoři a Senát jako takový nemůže odvolat vládu Petra Nečase. Nemůže! Ale může dát jasný signál k tomu, že stejně jako většina občanů této republiky nesouhlasí s důchodovou reformou. Nesouhlasí s těmi podivnými ekonomickými manévry ministra financí. Já jsem si s hrůzou přečetl v letadle, že mají být zmrazeny důchody na 3 roky, a přitom neustále inflace i ceny rostou! Pokud bude někdo argumentovat tím, že nechce, abychom byli jako v Řecku, chtěl bych upozornit, že čeští důchodci ještě zdaleka, zdaleka nedosahují těch 2000 euro a nechodí do důchodu tak brzo jako občané v Řecku, takže prosím, nestrašte nás tím! Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, o slovo
se přihlásil pan ministr. Pane ministře, prosím. Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek: Děkuji za slovo,
pane místopředsedo, vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Dovolte mi nejprve, abych zareagoval velmi stručně jenom ve dvou bodech na ta vystoupení nebo na ty příspěvky, které se týkaly důchodové reformy jako takové. A skutečně jenom velmi stručně. Padlo tady ve dvou vystoupeních něco, co už padlo včera na petičním výboru, že z důvodu posunu věku do důchodu, zvyšování věku do důchodu se snad řada z nás důchodu ani nedožije. Znovu jenom říkám to, co jsem tady říkal už při obhajování jednotlivých zákonů důchodové reformy, že posun věku do důchodu právě naopak má za účel zachovat střední dobu pobírání důchodu. Tak aby ten systém byl dlouhodobě stabilní. To znamená, že procento lidí, kteří se dožívají důchodu, zůstává dlouhodobě stejné. A to už od poloviny 90. let, kdy začal ten posun věku odchodu do důchodu. Druhá poznámka se týká toho, co řekl pan předseda Štěch, že fondy penzijního připojištění mají velmi nízký výnos. Ano, to je pravda. A to je také záležitost, kterou já jsem nezastíral, že je potřeba diskutovat, je parametrické nastavení toho 3. pilíře. Ano, skutečně v polovině 90. let byl nastaven extrémní konzervativní přístup k té regulaci fondu penzijního připojení. Samozřejmě při takové extrémně konzervativní regulaci skutečně potom jsou vytvořeny podmínky takové, že ty fondy dosahují velmi nízkých výnosů. Také ty úpravy, které již jsou schváleny, tak mají vést k tomu, aby na jednu stranu byl oddělen majetek správce od majetku kmenu, to znamená zajištění větší bezpečnosti těch uložených prostředků, na druhé straně určité rozvolnění té dnešní velmi konzervativní strategie investování. A nyní mi dovolte, abych se vyjádřil k té druhé tématické části, přestože možná to nebyl ten úplně hlavní bod, kvůli kterému jsem přišel, protože jsem předpokládal, že větší část diskuze se bude věnovat důchodové reformě. Nicméně rád bych začal odkazem na to, co řekl pan senátor Vícha. A to jeho slova, že lidé už nevěří nikomu. Já si myslím, že po té diskuzi, která tady proběhla, takže není divu. Respektive byla to ilustrace toho, proč to tak je. Protože místo politického soupeření idejí je to tak, že se tady vede boj podpásovými ranami různých tvrzení, která jsou skutečně pro běžného občana velmi nepochopitelná.
62
A já to ukážu na několika příkladech. Byla tady zmíněna v uvozovkách neprůhledná zakázka na informační systém Ministerstva práce a sociálních věcí. Co může být průhlednějšího než něco, co je zveřejněno na webovských stránkách už od roku 2008, na stránkách Ministerstva vnitra v rámci sjednocování technologické platformy informačních systémů, od ledna letošního roku i na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí. Každý má možnost si to zkontrolovat! Přesto jsou lidé, kteří podávají různá podání jednotlivým orgánům bez toho, aby si to přečetli, protože ta podání například směřují na špatného adresáta, protože smluvní stranou není Ministerstvo práce a sociálních věcí! Smluvní stranou je Ministerstvo vnitra. Přesto tuším některý ze senátorů oficiálně napadá Ministerstvo práce a sociálních věcí, že uzavřelo špatný smluvní vztah. Tomu potom lidé samozřejmě velmi těžko mohou rozumět, anebo přijímají tu prvoplánovou informaci: všechno je špatně. Padlo tady, že vláda neprosazuje žádný program. Jak mají takovémuto tvrzení občané rozumět, když vláda prosadila zdravotnickou reformu, sociální reformu, důchodovou reformu a reformu daňového systému? Samozřejmě můžeme se přít o to, zda reformy byly správné, zda vyhovují politickému programu jednotlivých politických stran, ale říkat, že vláda neprosazuje žádný program, tomu skutečně lidé nemohou rozumět! Stejně tak tvrzení, že vláda chce omezit právo na stávku. Jednoznačně soud minulý rok konstatoval, že je 20 let neúplný právní řád v tom, že ústava předpokládá prováděcí zákon na stávku a ten prováděcí zákon prostě nemáme. A není to úprava dnešního zákona o kolektivním vyjednávání, tak jak tady naznačil pan předseda. Je to prostě díra v českém právním řádu, která není nijak významná, když jsme se bez tohoto zákona 20 let obešli, ale soud jednoznačně konstatoval, že je lepší, aby takový zákon byl, než aby soud musel ad hoc rozhodovat podle vlastního uvážení. Padlo tady, že se máme podívat na to, jak úřady práce fungovaly 1. ledna. Já nechci zlehčovat to, že 1. ledna byl státní svátek, nicméně od 2. ledna kontaktní místa úřadů práce vzhledem ke klientům fungovala na to, že od 30. prosince do 2. ledna byl jeden víkend, změnilo se tolik legislativy, přešlo 1650 zaměstnanců z obecních úřadů na úřady práce, tak fungovaly myslím si vzhledem ke klientům velmi vstřícně. A jestli tady bylo řečeno něco o devastaci aktivní politiky zaměstnanosti, tak přece všichni víme, že změna se především týkala výplat nepojistných sociálních systémů a že v oblasti aktivní politiky zaměstnanosti změny byly jenom nepřímé. Co se týká propopulační politiky, ano, propopulační politika v ČR byla nastavena skutečně velmi, velmi s vysokou laťkou. Je to tak, že v některých parametrech jsme ze všech zemí OECD, to znamená ze 40 nejvyspělejších zemí světa, na prvním místě. Je otázka, jestli na to máme. Zkuste říci někomu v západní Evropě, že je u nás rodičovský příspěvek poskytován čtyři roky. Nebude vám věřit! Kdo nezná přesně poměry v ČR, nebude vám věřit. A já neříkám, že je to špatně. Já jenom říkám, že ta laťka je nastavena velmi vysoko a že je velmi těžké ji udržet. Přesto jsme přistoupili například k rozvolnění čerpání rodičovského příspěvku tak, aby si mohli rodiče sami podle vlastního uvážení výši měsíčního rodičovského příspěvku určit. Totéž se týká oblasti daňových bonusů. Je jen málo zemí na světě, které mají podobně vstřícný postoj k rodinám s dětmi, že v podstatě vyplácejí cash peníze na každé dítě. Prosím, nezpochybňujme laťku toho systému, protože to je hlavní důvod, proč naše děti nechtějí mít děti. Ne v té nastavené laťce, ale v tom, že pořád říkáme, že ČR nemá propopulační politiku. Není to pravda! Náš propopulační systém je jeden z nejlepších na světě!
63
A takto bych mohl pokračovat dál a dál a myslím si, že není nic jednoduššího, než to uzavřít odpovědí na to, co tady řekl pan senátor Dryml. Proto má TOP 09 stále ještě preference, protože říká lidem pravdu! Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane ministře. O slovo
se přihlásil předseda Senátu Milan Štěch. Prosím. Předseda Senátu Milan Štěch: Pane místopředsedo, pane ministře,
kolegyně a kolegové, skoro na všechno, co tu pan ministr říkal, by se nechala dělat replika a postavit to v jiném úhlu světla. Já to dělat nebudu, ale na to poslední musím. Nepřijde mi fér, když pan ministr se tady ohání vynikající prorodinnou politikou, která není zásluhou jeho vlády, ale zásluhou předešlých opatření, protože politici, kteří to předtím vymýšleli, si aspoň byli schopni uvědomit, prostřednictvím pana řídícího, pane ministře, že ta situace v kupní síle obyvatelstva není dobrá a že pokud chceme udržet to rozhodující pro budoucnost, tj. abychom tady měli generace dalších občanů, tak že stát pro to musí něco dělat. Samozřejmě v těch zemích, kde je násobná kupní síla, reálná kupní síla, nepotřebují takovou prorodinnou politiku, protože ty rodiny ze základního příjmu na to mají. Vy jste to bohužel nepochopil. Ale vy provádíte to B, vy jim ty peníze berete a přitom neumožňujete, naopak se stavíte proti tomu, aby kupní síla obyvatel šla nahoru, vy pořád hrajete s kartou levné pracovní síly! To nás nikam kupředu neposune a to samozřejmě je ta zpětná brzda proti všem těm prorodinným opatřením, protože lidé, občané nespoléhají na milodary, oni by je ani nechtěli, ale umožněte a braňte lidi, ať se uživí ze základního zaměstnání aspoň tak, jako na západ od nás! Pak ty dávky nikdo nebude potřebovat a nebude po nich volat! Ale pokud není to A, tak musím mít to B a prosím, neberte jim to, když pro to A vůbec nic neděláte! Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Kdo se prosím ještě hlásí do obecné rozpravy? Pan senátor Štětina. Technická nebo procedurální? Procedurální. Senátor Jaromír Štětina: Děkuji za slovo. Já jsem chtěl poprosit, vážení kolegové, jestli bychom mohli po skončení tohoto bodu udělat krátkou pětiminutovou přestávku. Je to proto, že pan ministr Kalousek bude vystupovat po tomto bodu a abychom mu mohli zatelefonovat, aby mohl přiběhnout. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Ale já mám jiné informace, pane
kolego, že pan ministr Drábek se ujme jeho návrhů zákonů. Senátor Jaromír Štětina: Tak to je čerstvá informace. Mě o to prosil přímo
pan Kalousek, ale už to jsou asi dvě hodiny. Místopředseda Senátu Petr Pithart: V pořádku, samozřejmě. Takže já
teď končím rozpravu a prosím pana zpravodaje, aby se k ní vyjádřil a zároveň navrhl usnesení. Senátor Marcel Chládek: Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, po úvodním vystoupení zástupců petentů a úvodním vystoupení pana ministra vystoupilo 9 senátorek a senátorů, kteří se vyjadřovali k tomuto problému. Řada vystoupila velmi kriticky k důchodové reformě. Poté v jednom vystoupení zaznělo, že řešíme především tu první část, tu druhou část – odchod vlády Petra
64
Nečase, že už ji částečně řeší pan premiér sám. Poté byla výzva, jestli jej nechtějí urychlit odchody některých jiných ministrů. Ta zůstala bez odpovědi. A v závěru diskuse se hovořilo o práci některých chemiků, kteří měli vystoupit v následujícím bodě, ale pravděpodobně nevystoupí, jak jsme před chvílí slyšeli, a budou zastoupeni. Po této debatě vystoupil pan ministr, který mě osobně tedy potěšil, protože řekl, že někteří z našich občanů se dožijí důchodu, tak aspoň někteří, a poté jsem se dozvěděl, že lépe už to fungovat ani nemůže, jak dobře to tady u nás funguje! Poté na to reagoval pan předseda Senátu Štěch. A to by bylo asi toliko, co se týče mého komentáře k právě proběhlé rozpravě. V závěru mi tedy dovolte navrhnout schválit návrh v té podobě, jak byl doporučen výborem. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. A hlasovat budeme...? Senátor Marcel Chládek: Chce se mi říci - po jménech, ale hlasovat budeme o výborovém návrhu, který máte přílohou návrhu usnesení. Máte ho v pěti odrážkách, kdy v první bereme na vědomí, potom je tam určité konstatování, ve třetím bodě jsou upozornění na rizika, které se obzvláště líbilo paní senátorce Bayerové, ve čtvrtém je žádost na vládu a v posledním, pátém, je navrženo odložení termínu účinnosti zákona na rok 2016. Toliko stručně. Pokud by někdo chtěl, abych četl ty čtyři strany podrobně, jsem k tomu připraven. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Takže já svolám kolegyně a kolegy k hlasování. Tak nás nepřibylo! Konstatuji, že v sále je přítomno 38 senátorek a senátorů, znamená to, že kvorum je 20. Hlasujeme o návrhu usnesení tak, jak jej přednesl zpravodaj. Zahajuji hlasování. Kdo jste prosím pro, zvedněte ruce, stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruce. Návrh byl schválen. Kvorum bylo 20, registrováno bylo 39, pro 33, proti nebyl nikdo. Ještě stav v sále – to už jsem říkal. Takže tím projednávání tohoto bodu skončilo – návrhem usnesení Senátu, který byl přijat. Dalším bodem je
6. Návrh zákona o státním dluhopisovém programu na úhradu části rozpočtovaného schodku státního rozpočtu České republiky na rok 2012 (senátní tisk č. 286) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk číslo 286. Návrh uvede ministr Jaromír Drábek, který zastoupí pana ministra financí Miroslava Kalouska. Prosím, pane ministře, v roli navrhovatele, ujměte se slova. Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené senátorky, vážení senátoři, nejprve mi dovolte, abych omluvil ministra financí ze zdravotních důvodů. Bylo to na poslední chvíli. Nicméně věřím, že úlohu předkladatele splním beze zbytku. Co se týká předloženého návrhu zákona o státním dluhopisovém programu na úhradu části rozpočtového schodku státního rozpočtu v roce 2012, tak mi dovolte
65
uvést, že státní rozpočet na rok 2012 byl schválen s rozpočtovaným schodkem ve výši 105 mld. korun s tím, že na jeho úhradu budou vydány státní dluhopisy do výše 101 329 627 000,- Kč a zbývající část rozpočtovaného schodku bude uhrazena zvýšením stavu přijatých dlouhodobých úvěrů. Úrokové náklady a poplatky spojené s realizací tohoto zákona jsou řádně rozpočtovány v kapitole státní dluh na rok 2012 a jsou samozřejmě předmětem schvalování zákona o státním rozpočtu. Navrhovaný zákon je tedy technické povahy, jeho schválení je podle § 25 odst. 2 písm. a) zákona č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, nezbytným předpokladem pro vydání státních dluhopisů ke krytí části rozpočtovaného schodku státního rozpočtu na rok 2012. Návrh zákona projednala 1. února 2012 Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR a schválila ho již v prvním čtení. Protože se jedná o čistě technickou záležitost, o naplnění techniky dluhopisového programu, dovoluji si vás požádat o podporu tohoto zákona. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 286. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hajda, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Jan Hajda: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené přítomné kolegyně, vážení přítomní kolegové, státní dluhopisy se vydávají podle zákona č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, ve znění pozdějších předpisů, kde § 25 stanoví, že státní dluhopisy jsou vydávány na základě zvláštního zákona o státním dluhopisovém programu nebo na základě zvláštního zákona, který pověřuje Ministerstvo financí vydat státní dluhopisy nebo mu vydání státních dluhopisů umožňuje. Na základě uvedených zvláštních zákonů je Ministerstvo financí oprávněno vydávat jednotlivé emise dluhopisů s různými emisními podmínkami. Zvláštní zákon stanoví pouze účel, maximální rozsah a maximální dobu splatnosti. Jak pan ministr říkal, celková výpůjční potřeba plynoucí ze zákona č. 455 o státním rozpočtu na rok 2012 tak činí 107 225 936 000,- Kč. Výbor pro hospodářství a zemědělství projednal tuto záležitost 8. února a přijal k ní 211. usnesení: Po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Jana Gregora, náměstka ministra financí ČR, po zpravodajské zprávě senátora Jana Hajdy a po rozpravě výbor, za prvé, doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, zpravodajem pro jednání na schůzi pověřil mne a pověřil dále předsedu výboru předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Já bych k tomu chtěl akorát konstatovat to, že pokud se týká státního dluhu, přes veškeré úsilí se ukazuje, že tak jak byla v předcházejícím období pouze škrtací politika vlády bez potřebných prorůstových opatření, která zabezpečí ekonomický růst apod., situaci neřeší. Ba naopak, situaci zhoršuje, kdy nyní vláda přichází s dalšími návrhy na negativní opatření ve vztahu k dopadu na občany tohoto státu. Přesto doporučuji schválit. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. Prosím,
abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Teď s technickým oznámením vystoupí paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková.
66
Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, jenom pro stenozáznam. Já jsem před chvílí při hlasování k petici zrovna v tu chvíli měla přímý vstup do televize. Hlasovala bych samozřejmě pro petici, nicméně měla jsem vypnutou kartu. Bohužel na hlasovacím zařízení se to objevilo, jako že jsem se zdržela. Není to pravda. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Dobře, je to v zápisu. A já se nyní
ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Pan senátor Hajda, prosím. Senátor Jan Hajda: Pane řídící, doporučuji vzhledem k tomu, že se jedná o technickou normu, zákonem se nezabývat. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Byl podán návrh,
o kterém budeme po znělce bezprostředně hlasovat. V sále je přítomno 43 senátorek a senátorů, kvorum je 22. Hlasujeme o návrhu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte, prosím, ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Hlasování pořadové č. 20 skončilo přijetím návrhu. V sále bylo přítomno 46 senátorek a senátorů, kvorum 24, pro 28, nikdo nebyl proti. Návrh pana senátora Hajdy byl schválen. Můžeme pokročit k projednávání dalšího bodu. (Řízení schůze se ujímá místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková.) Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Kolegyně a kolegové,
budeme nyní projednávat bod, kterým je 7. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Barbadosu o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, která byla podepsána v Bridgetownu dne 26. října 2011 (senátní tisk č. 243) Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 243 a uvede ho opět pan ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek, který zastoupí pana ministra financí. Prosím, pane ministře. Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážené senátorky, vážení senátoři, předkládám vám k projednání smluvní dokument, který souvisí s mezinárodním zdaňováním. V tomto případě jde o Smlouvu o zamezení dvojímu zdanění s vládou Barbadosu. V této souvislosti bych jenom připomněl, že Česká republika má v současné době v platnosti přibližně 80 mezinárodních daňových smluv podobného charakteru.
67
Smlouva s Barbadosem mezi těmito smlouvami zatím není a je určitě vhodné, abychom i s touto zemí měli standardní vztah v tomto směru uzavřen. Smlouva byla připravena na základě vzorových modelů OECD a OSN, upravuje standardně základní formy spolupráce mezi příslušnými úřady obou států a zajišťuje samozřejmě zásadu rovného nakládání se subjekty z obou stran. Z těchto důvodů, že je to standardní smlouva, taková, jakých má Česká republika uzavřeny již desítky s jednotlivými zeměmi, aby Senát s touto smlouvou vyslovil souhlas. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane ministře, a opět vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 243/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Sykáček. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 243/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Veronika Vrecionová, kterou žádám, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko. Senátorka Veronika Vrecionová: Dobrý den. Pane ministře, paní předsedající, kolegyně a kolegové, myslím si, že pan ministr řekl vše podstatné. Já bych pouze dodala, že sjednání této smlouvy zvýší právní jistotu případných investorů obou států a že uzavření této nové smlouvy ani její provádění nebude mít žádný dopad na státní rozpočet. Celkový přínos plynoucí z uzavření smlouvy o zamezení dvojímu zdanění s vládou Barbadosu bude v praxi záviset na budoucím rozvoji jednotlivých forem hospodářské spolupráce. A nyní vám přečtu usnesení hospodářského výboru, který mě pověřil toto usnesení přednést, a doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací Smlouvy mezi vládou České republiky a vládou Barbadosu o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, která byla podepsána v Bridgetownu dne 26. října 2011. Děkuji. Místopředsedkyně
Senátu
Alena
Gajdůšková: Děkuji
také,
paní
senátorko, a i vás požádám, abyste se posadila ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vyslovit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Jaroslav Sykáček? Přeje. Prosím, pane senátore. Senátor Jaroslav Sykáček: Vážená paní předsedající, dámy a pánové.
Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost k projednávanému senátnímu tisku č. 243 přijal toto usnesení: Výbor: 1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci předložené smlouvy. 2. Určuje zpravodajem výboru pro projednání na schůzi Senátu senátora Jaroslava Sykáčka. 3. Pověřuje předsedu výboru senátora Jozefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. To je vše, děkuji za pozornost.
68
Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane kolego. Otevírám k návrhu rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zda chce ještě něco dodat? Nechce. Paní garanční zpravodajka také ne. Můžeme tedy přistoupit k hlasování, a to o vydání souhlasu s ratifikací. Svoláme všechny nepřítomné senátorky a senátory do sálu. Budeme hlasovat o usnesení: Senát dává souhlas s ratifikací Smlouvy mezi vládou České republiky a vládou Barbadosu o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, která byla podepsána v Bridgetownu dne 26. října 2011. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 21 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 34, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji paní zpravodajce, děkuji panu ministrovi. A budeme pokračovat dalším bodem pořadu, kterým je
8. Infrastrukturní balíček (evropský senátní tisk č. N 104/08, č. N 105/08, č. N 106/08, č. N 107/08) Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 104/08, N 105/08, N 106/08, N 107/08 a N 104/08/01, N 105/08/01, N 106/08/01 a N 107/08/01. Prosím opět pana ministra Jaromíra Drábka, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře. Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek: Děkuji za slovo,
paní místopředsedkyně, věřím, že dnes naposledy dostávám slovo. Vážené senátorky, vážení senátoři, budu tentokrát o něco obšírnější než v minulém bodě, byť se budu snažit být maximálně stručný. Dovolte mi nejprve, abych krátce shrnul návrh nařízení, kterým se vytváří nástroj pro propojení Evropy, a poté bych také rád deklaroval, jaký postoj k tomuto návrhu má vláda České republiky. Návrh nařízení, kterým se vytváří nástroj pro propojení Evropy, předložila Evropská komise v říjnu 2011. Tento návrh má zajistit financování propojení prioritních evropských dopravních, energetických a digitálních sítí v období let 2014 až 2020. A Komise oproti stávajícímu finančnímu rámci navrhuje výrazné posílení prostředků na infrastrukturní sítě. Toto navýšení má být více než trojnásobné. Nástroj má disponovat prostředky ve výši 50 mld. eur na příští plánovací období, z toho 10 mld. eur má být z fondu soudržnosti převedeno právě na účely rozvoje dopravních projektů. Největší část prostředků má být určena na sektor dopravy, přibližně 32 mld. eur, na energetickou infrastrukturu přibližně 9 mld. eur a na informační a telekomunikační technologie také přibližně 9 mld. eur. V oblasti dopravy Komise definovala 10 koridorů celoevropské hlavní sítě, v oblasti energetiky by měl nástroj přispět k dosažení cílů energetické politiky zejména v oblasti zajištění bezpečnosti dodávek a propojování energetických sítí a také rozvoj nových a obnovitelných zdrojů energie.
69
V odvětví informační a telekomunikační technologie by měla být činnost z nástroje zaměřena na odstranění úzkých míst, která brání dokončení jednotného digitálního trhu a na některé další aspekty. Co se týká pozice vlády, tak tu připravovalo ministerstvo financí spolu s ministerstvem dopravy, ministerstvem průmyslu a obchodu, Úřadem vlády a ministerstvem pro místní rozvoj. Vláda rámcovou pozici schválila na svém jednání dne 11. ledna 2012. Rámcová pozice vlády vychází z rezervovaného postoje k řadě návrhů, které se vztahují k implementaci nástroje pro propojení Evropy, zejména z pohledu výběru projektů, řízení ze strany Komise, definování koridorů hlavní sítě. A myslím si, že důležitým postojem formulovaným ve stanovisku vlády je nesouhlas České republiky s vyčleněním 10 mld. eur z fondu soudržnosti a jejich přesunem do tohoto nově se tvořícího nástroje. Zásadní prioritou České republiky v dalším vyjednávání bude tedy zabránit přesunu prostředků do nového nástroje, a pokud to nebude možné, tak alespoň zachování tzv. národních obálek v rámci těchto 10 mld. eur. V oblasti dopravních sítí bychom chtěli dosáhnout toho, aby seznam koridorů nebyl součástí nařízení, protože nařízení se v Radě schvalovat kvalifikovanou většinou a Česká republika by tak měla menší možnost ovlivnit podobu seznamu preferovaných koridorů. Co se týká energetické infrastruktury, tak tam je vláda přesvědčena o tom, že financování energetické infrastruktury by mělo být zajištěno především z tržních prostředků, nikoliv z prostředků veřejných. Co se týká budování širokopásmových sítí, tedy informačních a telekomunikačních technologií, tam je postoj vlády podobný. Primární by mělo být financování ze soukromých zdrojů, nicméně pokud budou jasně definovány oblasti, ve kterých soukromé investování není perspektivní, tak tam samozřejmě bude Česká republika souhlasit s podporou využití veřejných prostředků. Poslední, co bych chtěl zmínit, je, že vláda nesouhlasí s tím, aby měla Komise možnost přesouvat prostředky mezi jednotlivými sektory v rámci nástroje. To je předpokládáno na základě revize, která má být provedena v roce 2017, protože do rozhodování o případné realokaci prostředků považujeme za vhodné, aby byly v dostatečné míře zapojeny členské státy. Tolik velmi stručně k návrhu, kterým se vytváří nástroj pro propojení Evropy a k vládnímu stanovisku, resp. k rámcové pozici vlády týkající se tohoto návrhu. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně
Senátu
Alena
Gajdůšková: Děkuji
také,
pane
ministře, a opět vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval těmito tisky, je výbor pro záležitosti Evropské unie. Ten přijal usnesení, která vám byla rozdána jako senátní tisky č. N 104/08/02, N 105/08/02, N 106/08/02, N 107/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Škaloud, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. U tisků N 104/08 a N 107/08 by ta zpráva měla být podle mých informací společná s výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miroslav Škaloud: Děkuji za slovo. Jak už zde bylo řečeno, jedná se o balíček čtyř tisků týkajících se transevropských infrastrukturních sítí. Tyto tisky byly projednávány samostatně, avšak výbor pro záležitosti EU k nim přijal společné usnesení, které vychází ze stanovisek obou podvýborů, kde byly nejdříve
70
projednávány, tj. podvýboru pro energetiku a podvýboru pro dopravu. A usnesení podvýborů bylo poté schváleno hospodářským výborem. Výhrady k některým částem nařízení, které měli členové senátních podvýborů a výborů, jsou mimo rozlišovací schopnost čtenáře, který by šel jen po povrchu problematiky, ale jsou zásadně ve prospěch České republiky a nikterak se nestaví vůči podpoře infrastruktury jako takové a v podstatě jsou v souladu s vládním stanoviskem. Není pochyb, že infrastruktura je klíčová pro hladké fungování vnitřního trhu EU, pro využití jeho potenciálu, pro posílení konkurenceschopnosti EU a energetické bezpečnosti a obecně pro prosperitu. Já se domnívám, že je to podpora něčemu podstatnému, na rozdíl od podpory např. ptačích oblastí, nebo podpory povědomí o EU, nebo např. podpory biopaliv z rostlin pro lidskou výživu. Já se nyní soustředím na ty okolnosti, které se promítly do usnesení, protože materiálů bylo poměrně hodně, i zpravodajské zprávy byly rozsáhlé. Jinak na podvýboru pro dopravu byl zpravodajem pan senátor Koukal, ten byl zpravodajem dvou tisků, pro telekomunikace a pro dopravu. Já jsem byl zpravodajem na podvýboru zpráv, které se týkaly energetiky a potom souhrnného materiálu, který se zabýval financováním. Vezmu senátní tisky jeden po druhém, snad vás nebudu příliš zdržovat. První návrh je nařízení Evropského parlamentu a Rady o hlavních směrech transevropské energetické infrastruktury. Je zaměřen na podporu a upřesnění hlavních směrů transevropské energetické sítě. Ten v podstatě deklaruje existenci, status a režim "projektů společného zájmu", které by měly možnost čerpat prostředky podle nařízení uvedeného pod tiskem N 107/08, tím souhrnným, který se týká financování. Zde jsou sporné z mého pohledu nebo i z pohledu výborů dvě věci. Je to další administrativní zatížení spočívající v nutnosti zřídit další úřad. Nařízení ukládá členským státům, aby vytvořily vnitrostátní orgán, který bude odpovídat za usnadňování a koordinaci procesu udělování povolení v detailních popisech postupů. Zase příslušný vnitrostátní orgán je povinen zveřejnit různé příručky postupů, atd. Dalším problémem je prohlubování tzv. účasti veřejnosti. Nejsou problémem obecně, protože máme úmluvu Aarhuskou a z Espoo. Toto je nad míru, takže to trochu komplikuje situaci. Na druhé straně je zjevně rozporuplná proklamace o urychlení povolování staveb společného zájmu. Všichni mají zájem o urychlení těchto staveb, ale komise tomu nedává žádnou podporu. To se pak promítá do usnesení, které požaduje, aby komise zvážila úpravu legislativy směřující ke zjednodušení a zrychlení schvalovacích procesů infrastrukturních staveb. Tím jsem probral tisk N 104/08. Nyní přejdu k tisku N 105/08 – Návrh nařízení o hlavních směrech Unie pro rozvoj transevropské dopravní sítě. Evropská komise definuje 3 úrovně transevropské dopravní sítě. Je to globální síť představující základní vrstvu, která by měla propojit všechny regiony na úrovni NUTS 2. A měla by být tvořena na základě návrhů členských států. Měla by být dokončena do konce roku 2050. Podmnožinou této globální sítě je tzv. hlavní síť. Sestává ze strategicky nejvýznamnějších částí globální sítě atd. A měla by být dokončena nejpozději do roku 2030. Ještě menší podmnožinu hlavní sítě představují koridory hlavní sítě, které sestávají z částí hlavní sítě a zahrnují nejméně 3 druhy dopravy a procházejí nejméně 3 členskými státy. Lze uvítat úsilí Evropské komise o efektivnější realizaci této politiky dopravních sítí, ale existují pochybnosti ohledně souladu návrhu s principy
71
subsidiarity v některých oblastech. Komise schraňuje pod svá křídla většinu rozhodování, přestože hlavní odpovědnost za realizaci těchto sítí zůstává nadále na členských státech. Jiným problémem jsou také poměrně podrobné standardy pro železnice, které mohou klást zvýšené nároky na investice nad rámec současných technických požadavků. Jeden z nich je třeba minimální délka vlaků 750 metrů atd. To se odráží v části usnesení, které odmítá posilování pravomocí Evropské komise v této oblasti v realizaci koridorů hlavní sítě. A připomíná, že zaváděné standardy pro železnice na hlavní síti by neměly klást zvýšené nároky na investice nad rámec současných technických požadavků. Toto byl materiál N 105. Nyní přecházím k materiálu N 106 – Návrh nařízení o hlavních směrech telekomunikačních sítí. Nařízení definuje kritéria telekomunikačních projektů společného zájmu, které mají nárok na podporu v rámci nástroje na propojení Evropy. Je to tisk 107. Telekomunikační sítě se mají rozvíjet v podstatě ve dvou směrech. 1. Na projekty vysokorychlostního přístupu k internetu s cílem dosáhnout cílů stanovených v tzv. digitální agendě pro Evropu. Tento nástroj se má zaměřit na řídce osídlené oblasti a vzdálené regiony, kde je motivace soukromých investorů vzhledem k návratnosti investice poměrně malá. Celkem je na to určeno 7 mld. eur. Zbylé 2,2 mld. eur by měly být poskytnuty především formou grantů. A mají být určeny na projekty digitálních služeb. Zde se podvýbor shodl na tom, že je zde jistý problém, že návrh nařízení nerozlišuje mezi jednotlivými kategoriemi zemí z hlediska jejich hospodářského rozvoje. Členské státy mají různou strategii a nesrovnatelnou úroveň zavádění i konkrétní technické implementaci, např. elektronického podpisu a postupné sbližování úrovně, které nerespektuje rozdílné podmínky, může potom vést ke zbytečným nákladům. To se odráží v usnesení, kdy se navrhuje, aby se při výběru projektů transevropských telekomunikačních sítí zohlednila odlišná úroveň potenciálních příjemců, a to např. v míře spolufinancování. To byl materiál N 106. Nyní přecházím k poslednímu tisku N 107 – Návrh nařízení, kterým se vytváří tzv. nástroj pro propojení Evropy. Je to způsob financování těchto projektů. Návrh tohoto nařízení stanoví především podmínky, metody a postupy unijního financování transevropských sítí, pro něž budou přijaty tyto tři odvětvové hlavní směry, o nichž jsem již hovořil. Tyto návrhy by měly podpořit soukromé investice do uvedených sítí. To je také hlavní význam tohoto balíčku – podpora zhruba ve výši 50 mld. eur. Nejvíce by mělo být poskytnuto jako podpora na sektor dopravy – 31,7 mld. eur, v nichž je schováno 10 mld. eur realokovaných z fondu soudržnosti, na energetickou infrastrukturu 9,1 mld. eur a na telekomunikační sítě by mělo být vyčleněno 9,2 mld. eur. Zde komise, podvýbor i výbor identifikovaly jistý problém, který se týká přesunu 10 mld. eur z fondu soudržnosti do tohoto nástroje pro propojení Evropy na dopravní infrastrukturu. Jedná se o krácení prostředků pro využití pro Českou republiku, protože v této formě již nebude těchto 10 mld. eur rozděleno do národních obálek. V tomto duchu je také formulována část usnesení. Pokud komise bude schopna zařídit, aby tyto prostředky šly zpátky na dopravní infrastrukturu České republiky, které bychom dostali z infrastrukturního fondu, problém by nebyl. Přesto to ale v usnesení zdůrazňujeme.
72
Usnesení máte na stole, nebo jste ho dostali do svých schránek. Má 2 body. Bod I 1. a 2. hovoří o tom, že se podporuje rozvoj této struktury, k čemu je to dobré k posílení konkurenceschopnosti a potenciálu vnitřního trhu, druhá hovoří o tom, že rozumíme snaze Evropské komise nasměrovat více prostředků do oblasti rozvoje transevropských sítí. Dále v 11 bodech hovoří o tom, co jsem již avizoval. Bod II 1. odmítá vyčlenění prostředků z fondu soudržnosti ve prospěch nástroje pro propojení Evropy vzhledem ke stále značnému deficitu kohezních států, pokud jde o jejich vnitrostátní infrastrukturu, jejíž výstavba je fondem soudržnosti spolufinancována. Dále vyzývá komisi, aby zvážila úpravu legislativy směřující ke zjednodušení a zrychlení schvalovacích procesů infrastrukturních staveb. Dále podporuje použití prostředků CEF – to jsou fondy – směřující k řešení transportu hmot a energií přes území a sítě ČR. Tento bod se sem dostal z toho důvodu, že se Česká republika stává předmětem transportu např. elektrické energie z Německa severního do jižního. Nás to zatěžuje, ale pravidla EU to neumožňují zpoplatnit. Uvítáme, pokud bude alespoň investováno do těchto sítí. Ostatní věci máte ve svých materiálech. Žádám vás o schválení tohoto materiálu. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore.
Žádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Tisky N 105/08 a N 106/08 projedná výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Táži se zpravodaje výboru k těmto tiskům, pana senátora Pakosty, zda chce vystoupit. Nechce. Otevírám tedy obecnou rozpravu k těmto projednávaným tiskům. Nikdo není přihlášený, rozpravu uzavírám. Chce se ještě pan předkladatel nebo zpravodaj vyjádřit? Nechtějí. Můžeme tedy hlasovat o návrhu tak, jak ho přednesl zpravodaj pan senátor Miroslav Škaloud. V sále je aktuálně přítomno 51 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 26. Budeme hlasovat o návrhu usnesení k tiskům, jak je přednesl pan zpravodaj výboru pan senátor Škaloud. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 22 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi za dnešní celodenní práci zde v Senátu a děkuji i panu zpravodaji. Budeme pokračovat dalším bodem, kterým je 9. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Estonskou republikou o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací, podepsaná v Bruselu dne 12. října 2011 (senátní tisk č. 250) Byla podepsaná v Bruselu 12. října 2011. Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 250, a uvede ho ministr obrany Alexandr Vondra, který má nyní slovo. Prosím, pane ministře.
73
Ministr obrany ČR Alexandr Vondra: Paní předsedající, dámy a pánové, jak již bylo řečeno, dovoluji si vám v zastoupení premiéra uvést standardní smlouvu o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací, kterou 12. října loňského roku mezi Estonskem a Českou republikou uzavřeli příslušné ředitelé národně bezpečnostních úřadů pan Dušan Navrátil a pan Merkraft. Jedná se o standardní smlouvu podobného typu, jaké jsme zde schvalovali mnohokrát se spojeneckými zeměmi v rámci NATO. Myslím, že není nutné to podrobně rozebírat, máte ji k dispozici. Prosím vás tímto o schválení. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane ministře. Požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Garančním a jediným výborem je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 250/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Kladívko, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Tomáš Kladívko: Dámy a pánové, výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost se na své 17. schůzi dne 11. ledna letošního roku zabýval smlouvou mezi ČR a Estonskou republikou o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací, která byla podepsána dne 12. října 2011. Česká republika má předmětné dokumenty sjednány pouze se státy, které jsou schopny zajistit poskytnutým utajovaným informacím minimálně takovou úroveň ochrany, jakou jim poskytuje Česká republika. V současné době je sjednána řada smluv o vzájemné ochraně utajovaných informací, a to např. s Francií, Itálií, SRN, se skandinávskými zeměmi, ale i s Ruskou federací. Sjednání předmětné smlouvy s Estonskou republikou je v souladu se zahraničně politickými zájmy naší republiky a odráží rozvíjející se bilaterální vztahy obou zemí. Estonsko je členem jak NATO, tak EU a spolupráce mezi těmito zeměmi se rozvíjí zejména ve vojenské oblasti. V současné době je ve vzájemných vztazích platná bezpečnostní dohoda o vzájemné ochraně utajovaných skutečností mezi Vládou ČR a vládou Estonské republiky z roku 2003 a je pro vzájemnou spolupráci v dané oblasti nedostatečná. Vstupem smlouvy v platnost pozbude tato bezpečnostní dohoda z roku 2003 platnosti. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost přijal na své schůzi 170. usnesení, ve kterém: 1. Doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci předložené smlouvy. 2. Určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Tomáše Kladívka a pověřuje předsedu výboru senátora Jozefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Také vás žádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám k tomuto bodu rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Táži se pana ministra, zda chce něco doplnit? Nechce, pan zpravodaj také ne. Můžeme tedy přistoupit k hlasování o návrhu vydat souhlas s ratifikací. Budeme hlasovat o usnesení: Senát dává souhlas k ratifikaci smlouvy mezi ČR a Estonskou republikou o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací, podepsané v Bruselu dne 12. října 2011.
74
Aktuálně je přítomno 56 senátorek a senátorů, kvorum je 29. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 23 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 53, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi i panu zpravodaji. Projednání tohoto bodu končím. Dalším bodem, kterým se budeme zabývat, je 10. Návrh nařízení Rady, kterým se na období 2014 – 2020 zavádí program "Evropa pro občany" (evropský senátní tisk č. N 132/08) Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 132/08 a N 132/08/01. Prosím opět pana ministra Vondru, aby nás seznámil s tímto materiálem. Ministr obrany ČR Alexandr Vondra: Dámy a pánové, dovolte mi vás informovat o návrhu nařízení Rady, kterým se na období 2014 – 2020 zavádí program nazvaný Evropa pro občany. Tento návrh navazuje na současný program na příslušné období 2007 – 2013. Předkladatelem je Evropská komise a podle ní je tento program jedním z nástrojů k propojování cílů článků 10 a 11 smlouvy o EU s některými odvětvovými politikami Unie. Obecným cílem je – cituji: "Posílit povědomí o dosavadním vývoji a zlepšit způsobilost k aktivnímu občanství na úrovni Unie." Zejména lze uvítat, že v návrhu programu na budoucí období je kladen větší důraz na část podporující projekty akce Aktivní evropská paměť. Aktivní evropská paměť je prioritou, kterou naše země v Unii dlouhodobě podporuje. Byla také prosazována během našeho předsednictví, kdy byla schválena historicky první rezoluce Evropského parlamentu, která se vyjadřuje k vyrovnání se s komunistickou diktaturou. Mám tu na mysli příslušné usnesení Parlamentu Svědomí Evropy a totalita, které bylo přijato 2. dubna 2009. Právním základem návrhu nařízení, kterým se tento program zavádí, je článek 352 smlouvy, tedy doložka flexibility. Rada tudíž rozhoduje o návrhu komise jednomyslně po obdržení souhlasu Evropského parlamentu. Jednací řády obou komor našeho Parlamentu vyžadují pro vyslovení souhlasu při hlasování v Radě o návrhu právního aktu, který je založen na článku 352, předchozí souhlas jak sněmovny, tak Senátu. To neplatí v případě, že se jedná o opatření nezbytná pro fungování vnitřního trhu. Podle názoru evropských výborů obou komor Parlamentu ČR se v tomto případě o opatření nezbytná pro fungování vnitřního trhu nejedná. Vláda tudíž žádá obě komory v souladu s jednacími řády o předchozí souhlas. Za účelem zajištění jednotných podmínek pro provádění programu by dle návrhu měly být prováděcí pravomoci svěřeny Komisi. Komise by pak přijímala roční pracovní programy prostřednictvím prováděcích aktů v souvislosti s tak zvaným poradním postupem. V rámci tohoto postupu může komise přijmout navrhovaný prováděcí akt i přes negativní stanovisko výboru složeného ze zástupců členských států. S ohledem na význam, jaký budou mít roční pracovní programy, se však tento postup nejeví jako adekvátní. Česká republika proto bude požadovat, aby Komise mohla přijímat roční pracovní programy pouze v rámci tak zvaného přezkumového
75
postupu, kdy poskytuje výboru silnější postavení a Komise tudíž nemůže navrhovaný akt přijmout přes negativní stanovisko výboru, členským státům je tudíž dána vyšší míra kontroly Komise při výkonu jejích prováděcích pravomocí. Návrh víceletého finančního rámce na období 2014 až 2020 předložený Komisi předpokládá, že na program bude přiděleno 229 milionů euro. Děkuji. Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Palečková. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane ministře. Vrátil jste se ke stolku zpravodajů. Já teď požádám zpravodaje výboru, který se zabýval tímto tiskem, to je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 132/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Luděk Sefzig, a toho prosím, aby se ujal slova. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážené paní senátorky, páni senátoři, nebudu se zabývat vlastním obsahem tohoto programu, který je již zavedený před více než čtyřmi lety. Evropské instituce se dlouhodobě snaží vzbudit pozornost občanů vůči evropské agendě a toto je jeden z nástrojů. Není ani příliš vysoké procento, příliš vysoký objem peněz, který na program je limitován, ale není to málo peněz. Jde skutečně spíše o to, aby si občané více všímali jednotlivé agendy. My už jsme to projednávali při schvalování minulého programu. Několikrát jsme se dotkli občanské iniciativy bezprostředně poté, co byla přijata Lisabonská smlouva, a proto mi dovolte, abych se obsahem, se kterým není problém, nezabýval. Čím se ale chci ve své zpravodajské zprávě zabývat, je právní základ tohoto nařízení, který je zcela nepochybně špatný. Vznikl ale historicky tím, že dříve EU neměla jinou možnost, jak rozšiřovat svoje portfolio, svůj předmět zájmu, než tím, že byla často používána tak zvaná klauzule flexibility, článek 308 smlouvy o ES, který umožňoval rozšířit působnost nad rámec primárního práva, tedy nad rámec zakládajících smluv. Tento článek 308 byl často používán v ne příliš vhodných příležitostech a byl velmi ohýbán. Teď už to nemusíme tak činit. Jednak platí Lisabonská smlouva, ale nemusíme tak činit proto, že lze takové rozhodnutí udělat podle nově zavedeného článku, který toto umožňuje podle klauzule flexibility. Ale pro české zákonodárce to má velký význam v tom, že pokud se tento článek týká vnitřního trhu, tak vláda nemusí žádat o předběžný souhlas. Zatímco týká-li se jiné oblasti, ne vnitřního trhu, tak o předběžný souhlas vláda zažádat musí. Říkám to na začátek, abyste pochopili smysl usnesení, které do jisté míry bude precedenčním usnesením. Bude určitě velká snaha exekutivy, ať je ve vládě jakákoliv politická reprezentace, některé věci řešit ve vlastní režii a extenzivní výklad, co je a co není vnitřním trhem, může dojít až k takovým absurditám, jako by bylo v případě, že bychom toto posuzovali jako záležitost vnitřního trhu. V tom nejširším slova smyslu nepochybně o vnitřní trh jde, protože ani věci, ani zvířata spolu neobchodují, obchodují pouze lidé, a protože se návrh týká lidské činnosti, dalo by se v nejširším slova smyslu říci, že se to skutečně vnitřního trhu týká, ale byla by to chyba. Všichni to tak cítíme, a proto také byl jednomyslně přijat návrh usnesení, který zamezuje extenzivnímu výkladu článku 352, a tomu, aby byl Senát obejit. Celé usnesení vyjadřuje situaci, aby nedošlo k přechýlení článku 308 a 352, ale aby byly využity správné řádky a správné články primárního práva tak, aby mohl být tento program přijat. Já vám jenom doporučuji, abyste usnesení, které bylo
76
jednomyslně přijato výborem pro záležitosti EU, abyste tento návrh podpořili svým souhlasným stanoviskem. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane zpravodaji. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů a plňte úkoly. Otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které se nikdo nehlásí, takže ji končím. Pan předkladatel ani pan zpravodaj se nemají k čemu vyjadřovat, takže můžeme přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Sefzig a jak je uvedeno v senátním tisku N 132/08/02. V sále je aktuálně přítomno 56 senátorek a senátorů, kvorum je 29. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem pana senátora Sefziga, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 24 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 49, proti nula. Tento návrh byl přijat. Děkuji panu předkladateli i panu zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu. Dalším bodem, který máme na pořadu, je
11. Podnět k přezkoumání zakázky MPSV na dodávku informačního systému S podnětem vystoupí pan senátor Čunek, kterého prosím, aby se ujal slova. Senátor Jiří Čunek: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně,
vážení kolegové, nebudu vás zdržovat dlouho s tímto bodem, protože je veřejně velmi dobře vám všem jistě znám. Jedná se o to, že v souvislosti s vyplácením, nebo spíše s nevyplácením sociálních dávek tím, že nefungoval systém na jednotlivých úřadech práce, tedy informační systém na jednotlivých úřadech práce, se ukázala ještě jiná a daleko závažnější skutečnost. Zjistilo se, že MPSV formou dodatků, které zřejmě nebyly provedeny podle zákona o veřejných zakázkách, způsobilo to, že systém, který byl navržen zcela nově, bude stát zhruba 3 miliardy Kč, zatímco mohlo podle odborníků upgradovat systém starý, který byl vyvíjen zhruba 18 let, stál mnoho miliard Kč, a zhruba za 200 milionů Kč mohl být vytvořen tak, aby pro nové skutečnosti dané novým zákonem řádně fungoval. To samozřejmě ministerstvo neudělalo a vypsalo, nebo nechalo vytvořit systém nový. V tuto chvíli bych pominul takové podivné náhody, že na tomto systému pracuje firma, která si koupila firmu iDTAX od současného ministra, který tuto firmu spoluvlastnil atd. Do těchto podrobností, které ale naznačují mnohé, se pouštět v tuto chvíli nechci. Jde jenom o to, že byl podán podnět Úřad pro ochranu hospodářské soutěže právě proto, zda ministerstvo neporušilo zákon o ochraně hospodářské soutěže. Zároveň byl podán podnět Úřadu pro ochranu osobních údajů, protože se ukazuje, že tento systém umožňuje vyvést osobní data občanů a může dojít k jejich zneužití. Zatím ještě není prověřována skutečnost, zda nedošlo skutečně k nehospodárnému, případně zcela zbytečnému použití státních nebo evropských finančních prostředků.
77
Jak již jsem uvedl, mnoho odborníků veřejně publikuje, že to mohlo stát 200 milionů Kč a zatím se ukazuje, že to bude stát něco přes 3 miliardy Kč. Proto chci, abychom využili možnosti dané nám zákonem o NKÚ a nechali přezkoumat tuto zakázku Nejvyšším kontrolním úřadem. Proto navrhuji toto usnesení: Senát ukládá předsedovi Senátu, aby do 7 dnů podal na Nejvyšší kontrolní úřad podnět pro přezkoumání zakázky na účet ministerstva práce a sociálních věcí na dodávku informačních systémů pro úřady práce sloužící pro výplatu sociálních dávek od 1. ledna 2012, a to s ohledem na skutečnost, zdali při úkonech MPSV nedošlo k nehospodárnému nakládání s finančními prostředky. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane navrhovateli.
Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. K tomuto tisku musíme nejprve určit zpravodaje a já navrhuji, aby se jím stal pan senátor Koukal, kterého se zároveň ptám, zda se svojí rolí souhlasí a pokývnutím naznačil, že ano. Takže o tomto návrhu budeme nyní hlasovat. V sále je aktuálně přítomno 57 senátorek a senátorů, kvorum je 29. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tím, aby zpravodajem byl pan senátor Koukal, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 25 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 28, proti nula. Tento návrh byl přijat. Nyní má tedy slovo zpravodaj pan senátor Koukal. Senátor Václav Koukal: Já můžu, paní předsedající, pouze konstatovat, že pan předkladatel předložil návrh usnesení, který byl rozdán do lavic, to je jediné, co konstatovat v tomto okamžiku mohu, a mělo by se o něm hlasovat, pokud nebude otevřena rozprava. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval případnou rozpravu, tu v tuto chvíli otevírám. Ptám se, kdo se do ní hlásí. Hlásí se pan předseda Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, když jsme tady v prvém pololetí loňského roku projednávali právě změny systému úřadů práce, tak jsem tady ve vystoupení upozorňoval na to, že jsou informace právě z úřadů práce, i když samozřejmě ti zaměstnanci se bojí k nim přihlásit, že už jsou objednávány programy na vybavení úřadů práce na nový systém, aniž ty zákony jsou vůbec projednány, natož schváleny. Tehdy jsem od tohoto řečniště žádal, aby NKÚ se tou situací zabýval. Když mi pan předseda Dohnal někdy v pololetí přinesl zprávu, tak jsem v osobní rozhovoru i o toto žádal. Bylo vidět, že on velmi zdrženlivě reagoval, tak, že to zatím nemají v plánu práce apod. Viděl jsem, že byl tehdy v nesnadné situaci, protože jeho osoba byla poměrně dost frekventovaná v souvislosti s nakládáním s prostředky NKÚ. Dneska je situace vyřešena, já osobně se k tomuto návrhu přidávám, protože si myslím, že těch věcí, které potřebují prošetřit, je více, i to, co jsem tu řekl. Samozřejmě, že návrh usnesení, pokud bude přijat, budu realizovat v plném rozsahu. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji. Dalším přihlášeným
je pan senátor Kubera.
78
Senátor Jaroslav Kubera: Vážený paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, já jenom – mně nevadí nic, aby se nekontrolovalo – abychom si ujasnili věci. A ty pořád ujasněné nemáme. My tady máme Úřad na ochranu hospodářské soutěže, který jsme zřídili právě k tomu, aby zkoumal, jestli jsou zakázky správně zadány, správně vyhodnocen. Pak tady máme NKÚ a mohli bychom ještě zřídit nějaký další úřad, který by kontroloval NKÚ, jestli správně kontroluje ÚOHS. O tomto tom přece není! To je ten věčný problém, že nemáme ošetřeno to, že ani předražená zakázka, která je v souladu se zákonem, který komplikujeme stále více a více, takže umožňuje stále více a více machinací, jestli ta zakázka, která vyhrála, je nejlevnější. On ten zákon vůbec nic neříká o tom, že ta zakázka má být správně, že nemůže být předražená. On jenom říká, že když jsou tři přihlášení a jeden z nich je nejlevnější, tak že je to správně. Pak jsou tam ještě nějaké další problémy kolem zadání, ale takto to je. A řešení, nebo obrana proti tomu je jednoduchá. Kdyby, když se taková zakázky vypisují, byl dán limit, od kterého se soutěží, směrem dolů, což jsme teď u nás zavedli a velmi se to osvědčilo, ušetřili jsme velké peníze. Protože v jednom případě se můžou tři firmy domluvit, řeknou, že si nepolezou do zelí, a jedna z nich to vyhraje, je sice nejlevnější, ale pro toho, kdo si to zadává,to úplně nejlevnější není, nebo není to tak levné, jak by to mělo být. Kromě toho tady, kdyby nebyly problémy, které nastaly s tím převodem agend, kdyby všechno nádherně fungovalo, tak by po zakázkách nikdo ani neštěkl. Ale protože byly problémy, tak se hledá nějaké jiné řešení a žádáme NKÚ, aby znovu ještě překontroloval, jestli ÚOHS správně překontroloval. Takže se dočkáme toho, že zjistíme, že NKÚ také ještě není ten správný úřad, takže zjistíme ještě jiný úřad. Ono totiž ani není podstatné podezření, jestli firmu někdo koupil nebo nekoupil, to přece není podstata problému. Podstata problému, aby ta zakázka byla pro toho, kdo ji zadává, co nejlevnější. To je věčný spor, jestli nás zajímá, komu to patří nebo komu to nepatří. Co se stane, když někdo legálně vyhraje zakázku, všechno bude v pořádku a poté se zjistí, že se nám nelíbí majitel. Co tedy uděláme? Zakázku zrušíme. Přece buď je chyba v zákoně o zadávání veřejných zakázek – pokud je to zadáno správně, tak je úplně jedno, kdo to bude dělat. Kromě toho u takovýchto agend, jako jsou softwary, tam je velice složité a já také nevím, jak to udělat, protože to je taková duševní práce, kde nedokážete vyhodnotit, kolik se odveze kubíků, výkaz, výměr, nic takového tam není, protože to je práce duševní. Takže je to velice těžké, stejně tak ale, pozor, je těžké, když se někdo jednou v této branži uchytí, tak v podstatě když vám někdo bude spravovat na radnici počítačovou síť, tak je velmi obtížné se toho dodavatele zbavit a najmout si dodavatele jiného. On se k tomu přiváže, má tam jistá práva a je to velký problém z toho vycouvat a udělat něco nového. Kromě toho se stává, že s nástupem nového vedení kamkoliv se konstatuje, že to staré bylo špatně, a udělá se to nové. Viděli jsme to x-krát při nástupu nových ministrů na ministerstvo, tak se vždycky pohaněl ten starý ministr, udělala se nová výběrová řízení, aby poté přišel třetí ministr, a ten řekl, že ti dva to všechno dělali špatně a že je potřeba udělat ještě nové výběrové řízení. Takže problém vůbec není triviální, a já si nemyslím, že to, že bychom požádali NKÚ, a on nám vyhověl, že to je řešení toho problému. Řešení toho problému je jinde. Je ve zjednodušení zákona paradoxně, ve zjednodušení zákona o veřejných zakázkách, v povinnosti stanovovat maximální částku,kterou jsme ochotni za tu agendu dát, kdyby tam byla, tak bychom tento problém zřejmě neměli, ale toto sice je velmi populární a všechny to baví, ale nedělám si iluze,že bychom
79
tím, a to není problém úřadu práce obecně, že bychom tím něco ve veřejných zakázkách vyřešili. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore, a nyní se opět přihlásil pan senátor Čunek, tentokrát do rozpravy. Senátor Jiří Čunek: Já bych nerad zneužil toho, že bych po uzavření rozpravy odpovídal, ať si ty věci můžeme vysvětlit teď v rozpravě. Myslím, že tady došlo k malému nepochopení. Jsou – já jsem ty věci jmenoval. Jsou vlastně tři odlišné, a kdybychom NKÚ řekli, že je špatně zákon o zadávání, nebo nebyl naplněn zákon o zadávání veřejných zakázek, nebo porušen, nebo tento zákon byl porušen, tak NKÚ nám jistě napíše, že to neřeší, ať to dáme na ÚOHS, ale tady jsou tři rozdílné věci. Jedna věc je, a to nechť řeší ÚOHS, tedy Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, Jestli byl porušen zákon o veřejných zakázkách. Pak máme druhou instituci, která nechť zkoumá, jestli došlo k úniku či ohrožení osobních dat občanů, a této instituci to bylo předáno, no ale kdo má zkoumat v tomto státě, zda státní instituce hospodaří hospodárně? Ne že poruší či neporuší zákon? To je přede NKÚ. Tady jde totiž o to, nejen o to, jestli dobře zadali dle zákona o hospodářské soutěži tuto zakázku, ale jde o to, jestli vůbec ji měli zadávat. A já jsem přesvědčen, že ji vůbec zadávat neměli, že tady byl software, který stačilo upgradovat za malé peníze a nemusel se budovat za tři miliardy nový. A toto nechť prošetří NKÚ, protože nikdo jiný v tomto státě to dělat nemůže. Takže to je smysl tohoto návrhu. Nejde vůbec o ÚOHS nebo nějaký jiný úřad, tady jde o NKÚ. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji. Ptám se, jestli někdo další se chce přihlásit do rozpravy k tomuto bodu. Zdá se, že nikoli, takže já rozpravu končím. Zeptám se tedy pana navrhovatele, ten už nechce vystoupit, a pan zpravodaj – nechce vystoupit. V pořádku. Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Budeme tedy hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl a předložil pan senátor Čunek. Aktuálně je přítomno 59 senátorek a senátorů, kvórum je 30. A já se ptám, kdo souhlasí s tímto usnesením, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 26 se z 60 přítomných při kvóru 31 pro vyslovilo 40, proti byl 1, návrh byl přijat. Děkuji panu předkladateli i panu zpravodaji. Končím projednávání tohoto bodu. Poprosím organizační odbor, aby dodal materiály k dalšímu bodu. Dalším bodem je
12. Návrh senátního návrhu zákona senátora Marcela Chládka, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 163) Je to senátní tisk číslo 163. Pan senátor Chládek nám jej uvede. Prosím, pane senátore.
80
Senátor Marcel Chládek: Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych vám přednesl svůj návrh zákona na zpřísnění tzv. stalkingu, což je nebezpečné pronásledování. K tomuto návrhu mě vedlo několik podnětů z řad občanů, kteří mě oslovili s tím, že současná podoba je nedostačující, a zároveň nižší sazba je málo přísná, a že mají osobní zkušenosti s tím, že nebezpečné pronásledování je v současné době jedním z největších problémů, které v současné době v České republice máme. Když jsem s tímto návrhem přišel, tak v té době vyšel výzkum, že byl pronásledován, resp. stalkován každý sedmý muž v této republice, každá čtvrtá žena, poté se to dokonce posunulo do stádia, že podle posledních průzkumů je to již každá třetí žena v České republice. Mimochodem, poslední případ se týkal stalkingu jedné starostky od jednoho z občanů. Dlouhodobě byla stalkovaná starostka jedné obce v Karlovarském kraji, a myslím si, že se to týká řady z nás. Jeden z hlavních návrhů, který tam je, tak je zpřísnění základní sazby z jednoho na dva roky, a poté je tam posunutí i v chápání toho návrhu zákona, protože doposud se to posuzovalo tak, jestli ten stalker vás důvodně ohrožuje na zdraví či životě. Vzhledem k tomu, že drtivá většina stalkerů, resp. lidí, kteří vás nebezpečně pronásledují, jsou osoby blízké, eventuálně dříve blízké, jako jsou bývalí partneři, bývalé partnerky, tak ne vždy se dá přesně určit ta hranice, kdy už jste ohroženi na zdraví a na životě, a poté bývá i velmi pozdě a známe případy v poslední době i z médií, kdy docházelo k těžkým ublížením na zdraví, eventuálně dokonce k smrti anebo k sebevraždě. Z toho důvodu jsem si dovolil v tomto návrhu vynechat tuto důvodnou obavu a více zdůraznit bod, který se týká omezení způsobu života, obvyklého způsobu života. Je to z toho důvodu, že řada lidí, kteří jsou dlouhodobě pronásledováni, tak je to velmi výrazně omezuje v jejich obvyklém způsobu života, musí měnit např. cesty do práce, pokaždé musí vymýšlet jinou trasu, protože na původní trase na něj stalker čeká, a čím je stalker chytřejší, tím ten stalking je nebezpečnější, protože se podle současné novely nedá posuzovat. Poté byly v mém návrhu dva další body, které se týkaly dalších způsobů nebezpečného pronásledování, ale vzhledem k tomu, že můj návrh procházel 2 výbory a byl schválen ve výboru pro vzdělávání, lidská práva a petice, a nebyl schválen v ústavně-právním, tak jsme dospěli k názoru, kdy jsme tam řešili se zástupci tohoto ÚPV ty problémy, které jim nejvíce vadily, a právě proto z toho tyto body budou vyndány a bude v tomto návrhu pozměňovací návrh zákona, který vám poté bude předložen v písemné podobě. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane navrhovateli. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 163/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Doupovcová. Senátní tisk projednal Ústavně-právní výbor jako výbor garanční. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 163/1, a já prosím pana senátora, by nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Miroslav Antl: Děkuji vám, vážená paní předsedající, vážené dámy a pánové, jak už bylo konstatováno, ÚPV projednával tento senátní návrh pana senátora Marcela Chládka. Pokud jde o fakta, pan senátor podal tento návrh dne 22. 7. 2011 našemu Senátu, přičemž předmětem věci je navrhovaná změna přečinu nebezpečného pronásledování v trestním zákoníku uvedené. Organizační výbor
81
přikázal tento senátní tisk 13. 10. garančnímu výboru, tedy našemu ÚPV. My jsme jej projednali 29. 11. 2011 a v usnesení ÚPV č. 140 jsme vám doporučili zamítnout tento návrh zákona. Dalším výborem, jak bylo konstatováno, je VVVK, který o tomto rozhodoval 13. 10. 2011. Dovolte mi několik stručných poznámek. Pan senátor Marcel Chládek už tady signalizoval, že v ÚPV neměl jednoduchou úlohu, řekl bych, že velmi složitou, a nakonec neobstál, když jsme hlasovali všichni pro zamítnutí tohoto návrhu, a já vám velmi stručně řeknu, z jakého důvodu, resp. z jakých důvodů. On už tady řekl, signalizoval, že dospěl k jinému návrhu, a signalizoval svoje pozměňovací návrhy, ale přece jenom já bych se zabýval tím, co je předmětem dnešního návrhu, který máme před sebou. První změna spočívala v tom, že chtěl změnit současné ustanovení § 354 odst. 1 písm. e) trestního zákoníku. Šlo nebo jde prakticky o formální přesunutí, prostě technickou záležitost. Druhá změna je již jiná, protože on navrhuje, abychom do výčtu jednání, která naplňují skutkovou podstatu stalkingu, ne stalkingu, nebezpečného pronásledování, omlouvám se za anglický výraz, se doplňují další dva způsoby aktivního jednání, spočívající v dlouhodobém pronásledování oběti tím, že pachatel, to je nové písmenko e), za použití jeho osobních údajů pro něj objednává zboží nebo služby. Tady jsem říkal už na ÚPV, a opakuji to znovu, že v podstatě nemusíme vymýšlet nová ustanovení trestního zákoníku, když už je tam máme, a je to jenom věc aplikační. Tzn., tam kde už máme trestní postih, není potřeba rozšiřovat skutkové podstaty. A podíváme-li se do § 181 trestního zákoníku, což je přečin poškození cizích práv, který jsme se nenaučili, a bohužel ani orgány, činné v trestním řízení, dostatečně využívat, je v podstatě morální podvod, tzn., kdo jinému způsobí vážnou újmu na právech tím, že uvede někoho v omyl nebo využije něčího omylu, a to je přesně to, co pan senátor nám navrhl, abychom měnili. Netřeba, stačí se odvolat na § 181 trestního zákoníku. Dokonce značná újma na právech je v odst. 2. Nové písmeno další, které je napsáno pod písmenem f), je vytrvale poškozuje jeho jméno nebo jméno společnosti nebo instituce, za kterou jedná nebo jejíž je členem, je to nepřípustné rozšíření na ochranu právnické osoby, a vůbec, nesouvisí s tématikou ani s objektem, chráněným tímto přečinem, ani s hlavou zvláštní části trestního zákoníku. Dále je tam návrh na doplnění písmenka g), které je formulačně vlastně upraveným písmenem předchozím, je jiným způsobem, zdůrazňuji jiným způsobem omezuje v jeho obvyklém způsobu života. Tady se nám mění taxativní výčet těch způsobů formálních znaků na demonstrativní, a vlastně by se to vztahovalo na jakékoli narušení obvyklého způsobu života, ale není tady ani napsáno, že by šlo o závažnější omezení, tzn., že by to byl každý přestupek třeba protiobčanského soužití. Nebudu vám číst skutkovou podstatu,vy zejména z komunální politiky znáte přestupek podle § 49 přestupkového zákona, tzn., když se podíváte na ta jednání, která tam jsou, tak přesně by nám padala formálně do tohoto přečinu. Stanovisko legislativního odboru Senátu Parlamentu ČR ještě rozšiřuje tyto mé úvahy a samozřejmě precizuje kvalitním právním jazykem a s odvoláním na článek 39 listiny základních práv a svobod a dalších, takže já bych četl precizní práci legislativního odboru, ale my máme stanoviska k dispozici.
82
Pokud jde o třetí změnu, tady má být vypuštěna podmínka, že lze kvalifikovat jako trestný čin pouze v případě, pokud je takové jednání způsobilé vzbudit v oběti důvodnou obavu o její život nebo zdraví nebo o život a zdraví jejích blízkých. Já jsem tam namítal to, že v důvodové zprávě je špatná argumentace k tomuto formálnímu znaku. Ono totiž předchozí přečin, který se jmenuje nebezpečné vyhrožování, tak tam ta podmínka je a vůbec nejde o to, jestli oběť, resp. poškozený se cítí být bezprostředně ohrožen. Je to reálná obava, tzn., objektivní posouzení toho, zda se mohl cítit být ohrožen na životě či zdraví apod. O tom ale asi budeme ještě diskutovat. Čtvrtá změna se týká zvýšení trestní sazby. Já jsem tam namítal, že přečin sousedící, nebezpečné vyhrožování má jednoletou trestní sazbu, a v nebezpečném pronásledování je rovněž jednoletá trestní sazba. Ale po další debatě a konzultacích mohu připustit názor, že ten přečin je vůbec špatně zařazen ve špatné hlavě, kdyby měl být mezi trestnými činy proti svobodě, tzn., někde u přečinů omezování osobní svobody, kde trestní sazba je dvouletá. O tom rovněž budeme diskutovat. V tuto chvíli považuji za důležité to, co jsem řekl, a končím tímto svoji zpravodajskou zprávu. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore.
Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a plňte úlohy zpravodaje. A nyní se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodajka VVVK paní senátorka Doupovcová. Prosím, paní senátorko. Senátorka Hana Doupovcová: Děkuji, paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové. Já vás seznámím s usnesením výboru, který proběhl 6. prosince 2011. Usnesení doporučuje Senátu PČR schválit návrh senátního návrhu, jak byl předložen. Další diskuze, které k tomu probíhaly, byly až v poslední době. A výbor na ně zatím nemohl reagovat, takže usnesení bylo schválit tak, jak to bylo předloženo. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji vám, otevírám obecnou rozpravu. Ptám se, kdo se hlásí do obecné rozpravy? Pan senátor Chládek jako první. Senátor Marcel Chládek: Já děkuji. A vzhledem k tomu, že bych chtěl, aby ten návrh prošel Senátem i napříč politickým spektrem a zároveň připomínkami, tak na ty připomínky po schůzce panem předsedou jsem reagoval pozměňovacím návrhem, který pravděpodobně už máte před sebou. Pokud ne, tak budete ho mít velmi brzy. Já ho už můžu teď načíst. Týká se to upravení článku 1 textu tak, aby v § 354, odst. 1 zákona č. 40/2009 sbírky trestního zákoníku se dovětek ustanovení nahrazuje slovy "Bude potrestán odnětím svobody až na 2 léta, nebo zákazem činnosti". Tzn. týká se to zvýšení té základní sazby z roku na rok a zároveň tam nebude ta důvodná obava, ale bude tam ta záležitost, která se týká omezení obvyklého způsobu života. Zároveň bych požádal, aby tento návrh byl znovu projednán ve výboru ústavněprávním, eventuálně i ve výboru tzv. školském a pro lidská práva, který se tím také zabýval. Takže ještě pro pořádek – s dovolením si dovolím navrhnout, aby to šlo na projednání ještě do výborů, aby se vyprecizovaly tyhle připomínky. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore, a
další do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Antl. 83
Senátor Miroslav Antl: Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Já jsem měl reagovat tak, že jsem toto jsem měl říct já, ale říkám to jako garanční zpravodaj i jako předseda ústavněprávního výboru Senátu PČR. Tímto navrhuji postup podle § 130, odst. 2 jednacího řádu Senátu, že při jednání Senátu o návrhu senátního návrhu zákona lze podat v průběhu obou částí, to znamená i v obecné rozpravě, návrh. A je to hned pod bodem 1 – Návrh na vrácení návrhu senátního návrhu zákona výboru k novému projednání navrhuji tímto, aby tento návrh byl vrácen k projednání ústavně-právnímu výboru Senátu PČR. A ptám se, zdali i druhý výbor chce znovu o něm jednat, když schválil, takže vedle toho i druhému, to znamená výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Přičemž lhůta v tom článku je stanovena třicetidenní. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane zpravodaji, ptám se, jestli ještě někdo chce v obecné rozpravě nyní vystoupit? Zdá se, že ne. V tuto chvíli si myslím, že ani pan navrhovatel ani garanční zpravodaj ani zpravodajka dalšího výboru nechtějí, nemají k čemu v podstatě se vyjádřit, takže budeme hlasovat o návrhu zde řečeném, to znamená vrácení výborům k novému projednání. Já svolám kolegy k hlasování. Pro nově příchozí zopakuji, že hlasujeme o návrhu senátního návrhu zákona vrátit výborům k novému projednání. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. A konstatuji, že v hlasování pořadové č. 27 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 41, proti 1. A tento návrh byl přijat. Já děkuji a končím projednávání tohoto bodu. A dalším bodem je
13. Zpráva o peticích doručených Senátu Parlamentu České republiky, jeho orgánům a funkcionářům, o jejich obsahu a způsobu vyřízení za období od 1. 1. do 31. 12. 2011 a Výroční zprávě o činnosti v oblasti poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, za rok 2011 (senátní tisk č. 287) Tuto zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 287, spolu s usnesením výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, také pod stejným číslem. Přednesením této zprávy byl pověřen pan senátor Jaromír Jermář. A prosím ho tedy, aby nás s ním seznámil. Senátor
Jaromír
Jermář: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně,
kolegové. Zpráva o peticích a Výroční zpráva o činnosti v oblasti poskytování informací, máte ji před sebou, je poměrně obsáhlá. Velice stručně bych zde jenom zmínil, že tedy v loňském roce obdržel Senát celkem 27 peticí, z toho 7 peticí bylo s víc jak 10 tisíci podpisy a 62 jiných podání od jednotlivých občanů. K těm jednotlivým podáním byla zpracována vždy odpověď. V případě, pokud bylo vyžadováno nějaké odborné stanovisko, tak jsme se obraceli buď na jiné výbory, nebo na různá ministerstva, jejich resorty apod. Potom tedy bych se krátce ještě zastavil u Výroční zprávy a podávání informací podle zákona č. 106/99 Sb. a přehled ostatních dotazů a podání za rok 84
2011. Za ten celý rok 2011 to bylo celkem 1700 podání. Zejména lidé požadovali informace podle toho zmiňovaného zákona. Co je podstatné, že drtivá většina těch dotazů už byla podávána elektronicky, to znamená emailem. Bylo to 1620, a pouze 80 bylo písemnou formou. Dá se říci, že celkový počet písemnou formou se snížil, malinko se zvýšil počet celkový, to znamená je to především tou elektronickou podobou. Dotazy byly různé, ať už k jednotlivým oblastem našeho veřejného života, ale samozřejmě i občané často požadovali větší dohled na činnost soudů a orgánů činném v trestním řízení. Tam samozřejmě naše pravomoc nám neumožňuje zasahovat do funkce soudní či výkonné, takže těmto tazatelům a pisatelům jsme se snažili poskytovat rady, jak postupovat a který orgán je podle konkrétních specifik žádosti pro řešení dané situace nejvíce kompetentní. Mnohá podání, která obdržela Kancelář Senátu, se týkala velkých akcí pořádaných pro veřejnost, a zejména koncertů Kulturního léta. Ten přehled tam máte také. A součástí je ještě Výroční zpráva za rok 2011 pro mediální oblast, takže i tam je vše popsáno. To znamená, k čemu vlastně sdělovací prostředky zaznamenávaly to, čím jsme se tady v Senátu zabývali, je tam popsáno, kterých oblastí si nejvíce média všímala. Takže to asi k tomu. Samozřejmě, pokud budete mít nějaké dotazy, tak se je případně pokusím vysvětlit. Já bych vás rád seznámil ještě s návrhem usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Takže je to 165. usnesení z 18. schůze, konané 24. ledna. Nebudu to celé číst, máte ho také před sebou, takže jenom výbor schválil zprávu o peticích a bere na vědomí Výroční zprávu o podávání informací dle zákona 106/99 sbírky a přehled podaných peticí a ostatních podání a dotazů za rok 2011. A bere na vědomí Výroční zprávu za rok 2011 pro mediální oblast. A teď, co je podstatné: Výbor doporučuje Senátu PČR zprávu o peticích doručených Senátu PČR, jeho orgánům a funkcionářům o jejich obsahu a způsobu vyřízení za období od 1. 1. do 31. 12. 2011 a Výroční zprávy o činnosti v oblasti poskytování informací podle zákona 106/99 Sb., o svobodném přístupu k informacím za rok 2011 vzít na vědomí. Výbor určil zpravodajem mě; a pověřil mě, abych s tímto usnesením seznámil příslušné orgány zde v Senátu a samozřejmě i vás. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. A já otevírám rozpravu k této zprávě. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Není co hodnotit ani na co reagovat, protože rozprava neproběhla, takže můžeme přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu usnesení vzít zprávu na vědomí. A já zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. A konstatuji, že v hlasování pořadové č. 28 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 47, proti 0. A tento návrh byl přijat. Já děkuji a projednávání tohoto bodu končím. Dalším bodem jednání je
85
14. Návrh senátního návrhu zákona senátora Marcela Chládka, kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 303) Tento návrh senátního návrhu zákona jste obdrželi jako tisk č. 303, 1. čtení, a uvede nám ho navrhovatel pan senátor Chládek. Senátor Marcel Chládek: Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Tento můj návrh reaguje na – v minulosti proběhlou diskuzi – na našem školském výboru, kde jsme byli osloveni petenty, kteří protestovali proti tomu, aby se zvyšovalo DPH na knihy, učebnice a další tiskoviny. Proto tento návrh snižuje tyto komodity do 10% sazby. Týká se to především knih, brožur, časopisů, novin, dále se to týká pomůcek např. pro nevidomé či neslyšící. A třetí taková oblast jsou služby např. pro invalidní osoby, kde je to oprava invalidních vozíků či domácí péče. Zároveň bych v závěru své řeči vás chtěl poprosit o propuštění tohoto návrhu do 2. čtení. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro 1. čtení pana senátora Strnada, kterého poprosím, aby se ujal slova. Senátor
Jaromír
Strnad: Vážená
paní místopředsedkyně, vážená kolegyně, vážení kolegové. Pak kolega senátor Marcel Chládek nás myslím dost podrobně seznámil se svým návrhem zákona, kterým se mění zákon o DPH, ve znění pozdějších předpisů. Já tady jako zpravodaj podávám návrh, aby tento návrh zákona byl propuštěn do 2. čtení a byl přikázán k projednání jako garančnímu výboru výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane zpravodaji,
posaďte se prosím ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu. A já otevírám obecnou rozpravu, do které se nikdo... Je tam přihlášený pan senátor Jonáš, který má slovo. Senátor Vítězslav Jonáš: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Ač samozřejmě chápu návrh této změny sazby DPH – a možná osobně se s tím velice ztotožňuji, tak teď v téhle chvíli považuji toto projednání za nesystémové, protože dobře víte, že jsme už tenhle souboj o sazby DPH v rámci projednávaných reformních zákonů hodně projednali. A samozřejmě ten dopad na státní rozpočet by byl značný. A víme dobře, že nyní vláda projednává opět změny sazeb DPH, a proto bych raději nechal tuhle diskuzi, tyhle změny a to, co vláda nám potom jako vládní návrh předloží do Senátu. Nesouhlasím s tvrzením, že to byly nepodstatné dopady na státní rozpočet, a proto ve smyslu rozhodnutí klubu ODS navrhuji tenhle zákon zamítnout. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore, a další do obecné rozpravy se přihlásil pan senátor Chládek.
86
Senátor Marcel Chládek: Děkuji, já bych zareagoval na slova svého kolegy z řad ODS. Já s ním zásadně nesouhlasím, protože si myslím, že daleko závažnější dopad by bylo zvýšení DPH, které už se dnes projevuje. Já, když jsem hovořil s některými nakladateli, tak oni vám jasně řeknou, že ten problém není, jestli se zvýší částka o nějakých deset korun, dvacet, tu třicet za jednu knihu, že prostě některé tituly nevydávají. A nejsou to bestsellery. Je to bohužel naučná literatura, jsou to učebnice. A já znám celou řadu případů, kdy školy si i objednaly učebnice, ale vzhledem k tomu zvýšení, tak už nejsou schopny si je vyzvednout. Mimochodem – průměrné DPH např. na knihy v normální civilizované společnosti v Evropě se pohybuje mezi 5 – 6 %. Já jsem si pohrával i s myšlenkou jít cestou Velké Británie, kdy DPH na knihy je tam nulová. Že máme možnost jít touto cestou, to znamená cestou států, jako je Velká Británie, Lucembursko, Itálie, které mají takto nízké DPH, a nebo pak můžeme jít cestou Albánie, což je také alternativa, kde je DPH na knihy 20 %. To je druhá cesta. Je na nás, jakou si zvolíme tu naši cestu. A mimochodem tento návrh vyplývá a reflektuje diskuzi, která proběhla v obou komorách Parlamentu ČR, kdy řada i zástupců pravicových stran hovořila o tom, že nemůžeme zvýšit DPH na knihy z jednoho prostého důvodu, že se nechceme stát národem analfabetů. Už dnes je velmi nízká čtenářská gramotnost. Byl tam největší propad, který se týkal v těch výsledcích PIS. A ten největší propad byl u čtenářské gramotnosti. A pokud půjdeme touto cestou, tak si nemyslím, že jdeme do Evropy, ale jdeme ven z Evropy. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji. Další přihlášená je
paní místopředsedkyně Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážená paní předsedající, paní senátorky, páni senátoři. Já chci velmi podpořit tento návrh, který se týká snížení sazby DPH na to, co je v podstatě základní podmínkou toho, aby náš národ byl vzdělaný. To znamená knihy, časopisy, tiskoviny. Jsme národ Jana Amose Komenského. Vždycky jsme se k tomu hlásili a vždycky jsme na to byli hrdí. A je to věc, na kterou skutečně můžeme být hrdí. Ale v této chvíli mi skutečně zůstává rozum stát, jestliže vláda na jedné straně odmítá tyto v podstatě drobné, které sice jsou velmi důležité pro ty, kteří knihy vydávají, hlavně pro ty, kteří knihy kupují, kteří je potřebují, pro školy, pro vzdělání, na druhou stranu ve státním rozpočtu jsou to skutečně drobné! A když to srovnáme ještě s desítkami miliard, a my odhadujeme až 50 miliard, o které ČR přijde v důsledku nečerpání evropských fondů ze strany Ministerstva školství, tak ta debata mi zde připadá tedy naprosto absurdní a já se za ni stydím! (Bouchání do lavic senátorů za ČSSD.) Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Dalším přihlášeným do
rozpravy je pan senátor Vícha. Senátor Petr Vícha: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové,
kolega Jonáš tady řekl, že ač je pro, tak jménem klubu ODS je proti, protože se ve vládě v této chvíli projednává v podstatě návrh na další zvýšení daně z přidané hodnoty. Když jste tady, kolegové z ODS, prostřednictvím paní předsedající, nebyli, tak jsem říkal, že tato vláda nepadne, protože ona není založena na žádném programu, na žádných programových slibech a vy to přesně potvrzujete. 87
Žádná z vládních stran neměla ve svých slibech před volbami, že zvýší DPH v podstatě u všeho, včetně tedy knih, novin a zdravotních pomůcek. Proto samozřejmě si dovolím hovořit za celý klub sociální demokracie, že my naopak ten návrh podpoříme. A to právě proto, že vláda v této chvíli projednává další hrozbu zvýšení daně z přidané hodnoty. Místopředsedkyně
Senátu
Alena
Palečková: Děkuji.
A
dalším
přihlášeným je pan předseda Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Paní místopředsedkyně, kolegyně a
kolegové, já jsem přesvědčen, že to zvýšení DPH na tiskoviny, na knihy, na věci, které jsou pro lidi s handicapem, velmi mrzí i kolegy v pravé části spektra, zejména věřím, že i knihy. Možná že tam dostali navrch právě ti, kterým stačí, že publikace z Centra pro ekonomiku a politiku nám všem chodí zadarmo. Já bych byl raději, kdyby nám vůbec nechodily a to DPH snižme! (Bouchání do lavic senátorů za ČSSD.) Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Dalším přihlášeným do
obecné rozpravy je pan senátor Töpfer. Senátor Tomáš Töpfer: Děkuji, paní předsedající. A možná, že si natropím
– já návrh pana senátora Chládka podpořím. Mám jediný problém. Já bych chtěl také snížit DPH na lístky do divadla. A to je úplně totéž jako knihy s tím rozdílem, že divadlo je setkání s živým hercem, které nenahradíte, zatímco knihy už se dneska čtou na elektronické čtečce a ta má DPH 20 % a její obsah nula. To, co si stáhnete, nemá DPH žádné. Tímto směrem se ovšem budeme ubírat. To ovšem neznamená, že bychom měli být nekulturní a na učebnice a knihy sazbu DPH zvyšovat. To já jsem pro to. Má to zase ještě jeden problém: jakmile se do toho sýra udělá díra jako do ementálu, tak těch děr je víc. Všimněte si, že kvůli rozdílným sazbám DPH byli lidé na dně Orlíku. Já vím, že kvůli knihám asi se tam nikdo neocitne, ale přestože patřím k pravé straně spektra, tak tento návrh podpořím. Děkuji vám za pozornost. (Bouchání do lavic senátorů za ČSSD.) Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore. Ptám se, jestli ještě někdo se chce vyjádřit v této rozpravě. Zdá se, že nikoliv, takže ji končím. Ptám se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě. (Ano.) Senátor Marcel Chládek: Děkuji, paní předsedající. Já se vyjádřím pouze v krátkosti. Poslední čísla a údaje jsou opravdu alarmující. Jestli jste četli zvýšení počtu analfabetů v ČR o 10 tisíc, tak jestli chceme, pokračovat, tak můžeme. Já už jsem tady zmínil, že tento návrh reflektoval názory z levé i z pravé části politického spektra. Určitě se nebráníme ani diskusi o tom, co tady řekl pan senátor Tomáš Töpfer. Já bych vás chtěl vyzvat všechny, pojďme jednou také řešit některý problém bez rozdílu toho, jestli to předkládá levicový, nebo pravicový politik, ale zkusme tady v Senátu a v celém Parlamentu vytvořit koalici za vzdělaný a kulturní národ. Děkuji. (Bouchání do lavic senátorů za ČSSD.) Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Ptám se pana zpravodaje
Strnada, zda se chce vyjádřit. (Ano.)
88
Senátor Jaromír Strnad: Já bych si dovolil shrnout diskusi. Vystoupilo 5 senátorů a jedna senátorka. Pět příspěvků bylo pro podporu tohoto zákona, jeden příspěvek byl zamítavý. Zazněly tady dva návrhy – jeden propustit do druhého čtení, druhý návrh – zamítnout tento zákon. Budeme tedy hlasovat o propuštění tohoto zákona do druhého čtení. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane zpravodaji. A
vzhledem k tomu, že zazněl návrh na zamítnutí, tak nyní přistoupíme k hlasování o tomto návrhu – po znělce. (Znělka.) V sále je přítomno 53 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je v tuto chvíli již 28 a já zahajuji hlasování. Kdo je pro zamítnutí, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti zamítnutí, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 29 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 7, proti bylo 30. Návrh na zamítnutí nebyl přijat. Takže v tuto chvíli přistoupíme k přikázání návrhu zákona výboru či výborům k projednání. Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. A dále, aby tento tisk projednal i výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ptám se, jestli má někdo ještě další návrh nebo jiný výbor se hlásí k jednání o tomto návrhu zákona. Zdá se, že ne. Takže můžeme přistoupit k hlasování o těchto dvou navržených výborech. Tentokrát bez znělky. Aktuálně je přítomno 55, kvorum je 28. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji a konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 30 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 42, proti 1. Návrh byl přijat. Děkuji navrhovateli i zpravodaji. Návrh jsme postoupili výborům. Dalším bodem je 15. Návrh usnesení Senátu vyzývající prezidenta republiky k ratifikaci "Dodatkového protokolu k Evropské sociální chartě zakládajícího systém kolektivních stížností" Usnesení stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury vám bylo rozdáno na lavice. Uděluji slovo panu senátoru Jiřími Dienstbierovi, aby nás s tímto usnesením seznámil. Senátor Jiří Dienstbier: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury přijala na své 13. schůzi dne 9. února 2012 usnesení, kterým doporučila Senátu přijmout usnesení vyzývající prezidenta republiky k ratifikaci Dodatkového protokolu k Evropské sociální chartě zakládající systém kolektivních stížností. Návrh je obsažen v usnesení. Já vás s ním seznámím. Došlo tam k několika drobným stylistickým změnám. Návrh usnesení tedy zní, že Senát vzhledem k tomu, že obě komory Parlamentu ČR daly v roce 2003 souhlas k ratifikaci Dodatkového protokolu k Evropské sociální chartě zakládajícího systém kolektivních stížností, prezident republiky dosud dodatkový protokol neratifikoval a prezident republiky má povinnost ratifikovat mezinárodní smlouvu bez zbytečného odkladu poté, kdy obě komory
89
Parlamentu ČR dají souhlas k ratifikaci, jak konstatoval Ústavní soud v odůvodnění svého nálezu Lisabon II. Číslo plenárního rozhodnutí Ústavního soudu 29/09. Vzhledem k těmto skutečnostem tedy Senát: I. vyzývá prezidenta republiky, aby neprodleně ratifikoval Dodatkový protokol k Evropské sociální chartě zakládající systém kolektivních stížností, II. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení předal prezidentu republiky. ČR podepsala dodatkový protokol dne 26. 2. 2002. Následně byl předložen oběma komorám Parlamentu ČR k ratifikaci a Poslanecká sněmovna svým usnesením číslo 481 z 21. května 2003 a Senát svým usnesením číslo 218 z 11. září 2003 daly souhlas s ratifikací tohoto dodatkového protokolu. Podle sdělení z Kanceláře prezidenta republiky byl dokument doručen k provedení ratifikace dne 23. října 2003. Od té doby dodatkový protokol leží někde na stole v Kanceláři prezidenta republiky, aniž by ratifikace byla provedena. Podstatou tohoto usnesení není ani tak obsah dodatkového protokolu. Stručně mohu říct, že jeho obsahem je zefektivnění procesů mezi zjištěním porušování Charty sociálních práv a doporučením, jak takové porušení napravit. Ale podstatou tohoto usnesení je spíše otázka pravomocí jednotlivých ústavních institucí, tedy především to, zda prezident republiky má či nemá povinnost provést ratifikaci u smluv, kde se předpokládá jako podmínka ratifikace souhlas obou komor Parlamentu ČR, a v situaci, kdy obě komory takový souhlas dají. Podstatné z tohoto hlediska je vymezení pravomocí v Ústavě ČR, konkrétně v čl. 63, podle jejíhož odst. 1 písm. b) prezident republiky sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy. Podle odst. 3 téhož ústavního článku rozhodnutí prezidenta republiky v této věci vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády. A podle odst. 4 téhož článku ústavy za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda. Dále je významný článek 67 ústavy, podle něhož vláda je vrcholným orgánem výkonné moci, a pak samozřejmě čl. 49 ústavy, který stanoví, ve kterých případech je k ratifikaci mezinárodních smluv potřeba souhlas obou komor Parlamentu a který se vztahuje na předmětný dodatkový protokol. Stálá komise pro ústavu se tímto... Nebo možná ještě bych měl uvést, že od roku 2003, kdy nebyla dokončena ratifikace, tady došlo k výzvě některých senátorů prezidentu republiky, aby ratifikaci provedl, nicméně prezident republiky na tuto výzvu nijak nereagoval. I vzhledem k této okolnosti se situací začala zabývat stálá komise Senátu pro ústavu vloni v létě, konkrétně na své 7. schůzi dne 12. července 2001, a od té doby na svých dalších schůzích tuto problematiku řešila. Dospěla k závěru, že osloví ústavní experty s dotazem, resp. s dvěma dotazy s tím, že ten první byl, zdali prezident republiky má, či nemá povinnost ratifikaci provést v případě, kdy parlamentní komory daly k ratifikaci souhlas; jinými slovy, zda je to jeho pouze jeho právo, anebo i povinnost. A druhý dotaz zněl, jaké jsou nástroje pro případ, že by se dospělo k názoru, že prezident povinnost má a tuto povinnost nesplní, tak jaké jsou nástroje prezidenta přimět k respektování jeho ústavních pravomocí. Stálá komise obdržela stanoviska šesti expertů, konkrétně se jednalo o doktory Wintera, Molka, Klímu, doktorku Syllovou, doktora Koudelku a doktora Šimíčka. Čtyři z těchto expertů vyslovili názor, že prezident má povinnost provést ratifikaci. Lišili se v důvodech. Pánové Winter, Molka a Klíma argumentovali spíše vymezením postavení jednotlivých ústavních institucí, zejména parlamentní formou ČR. Paní doktorka Syllová vycházela spíše ze skutečnosti, že ratifikace je jakýmsi
90
formálním potvrzením, že byly splněny veškeré podmínky pro provedení ratifikace a nikoliv rozhodnutím. Není tam proto prostor pro jakékoliv rozhodování, jakoukoliv úvahu. V neprospěch tvrzení, že prezident má povinnost provést ratifikaci, se vyslovili pánové Koudelka a Šimíček. Doktor Koudelka zcela jednoznačně bez jakékoliv výhrady. Pan doktor Šimíček sice názor měl shodný, nicméně sám upozornil na rozhodnutí Ústavního soudu, konkrétně na nález ve věci Lisabon II, který je zmíněn v návrhu usnesení. V tomto nálezu Ústavního soudu, kdy tato část odůvodnění se týká lhůt, kdy je možno podat návrh na přezkum souladu mezinárodní smlouvy s ústavou, a v této věci Ústavní soud v odůvodnění nálezu řekl, že výklad, že návrh na zahájení řízení není omezen lhůtou žádnou, že navrhovatelé mohou podání návrhu libovolně odkládat, by se dostal do neřešitelného konfliktu s požadavkem, aby prezident republiky mezinárodní smlouvu, jakmile jsou odstraněny všechny překážky, ratifikoval bez zbytečného odkladu. Tady se tedy v odůvodnění Ústavní soud postavil na stanovisko, že prezident má ratifikační povinnost, a dokonce dovodil, že ji má ve lhůtě bez zbytečného odkladu. K výkladu toho, co je lhůta bez zbytečného odkladu, pak dále Ústavní soud řekl, že přiměřený odklad ratifikace, to znamená odklad okamžiku, kdy se již nelze na Ústavní soud obracet, proto nelze označit za odklad zbytečný, je také zcela z hlediska Ústavy korektní, odloží-li prezident republiky ratifikaci mezinárodní smlouvy o přiměřenou dobu tak, aby v této době mohla názorová menšina poslanců nebo senátorů efektivně uplatnit své právo před Ústavním soudem, s cílem vyloučit pochybnosti o ústavnosti sjednané mezinárodní smlouvy. Totéž platí, měl-li by o ústavnosti mezinárodní smlouvy pochybit sám prezident republiky a odložil-li by ratifikaci mezinárodní smlouvy o přiměřenou dobu tak, aby sám mohl v této době mezinárodní smlouvu před Ústavním soudem zpochybnit. Posouzení přiměřenosti takového odkladu však musí odrážet skutečnost, že text mezinárodní smlouvy je fixován již v okamžiku, kdy je předložen Parlamentu k vyslovení souhlasu s ratifikací, tak, že všichni poslanci a všichni senátoři se s ní mohou detailně seznámit. Od tohoto okamžiku je také možné předpokládat, že se objeví oponentní názory na její ústavnost. Ve vztahu k prezidentu republiky dlužno doplnit, že on sám zná obsah mezinárodní smlouvy ještě dříve, neboť ji sjednal, případně ji z jeho zmocnění sjednala jako jeho alter ego vláda. Z citovaného odůvodnění nálezu Ústavního soudu, a zdůrazňuji, že to je plenární rozhodnutí Ústavního soudu, vyplývá jasný pohled Ústavního soudu na ratifikační povinnost prezidenta republiky u smluv, které předpokládají přivolení komor Parlamentu s ratifikací. Chtěl bych upozornit, že v souvislosti s nedávno schváleným ústavním zákonem, kterým jsme zavedli přímou volbu prezidenta, byla vedena poměrně rozsáhlá debata o legitimitě prezidenta a o riziko zneužívání ústavních pravomocí. To samozřejmě zvyšuje naléhavost toho, aby bylo jasně vymezeno, kde končí a kde začíná pravomoc prezidenta, jakož i dalších ústavních institucí. Je proto namístě, aby Senát, pokud se přikloní ke stanovisku uvedeném v odůvodnění Ústavního soudu, přinejmenším vyzval prezidenta republiky, aby v souladu se svými ústavními povinnostmi ratifikaci Dodatkového protokolu k Evropské sociální chartě provedl. Je samozřejmě otázka, pokud toto usnesení bude schváleno a nebude prezidentem vyhověno požadavku obsaženému v usnesení, jak postupovat dále. Toho se týká druhá otázka, která byla položena šesti expertům, a někteří z nich se k ní vůbec nevyjádřili. Pan Dr. Winter uvedl, že připadá v úvahu zejména kompetenční spor. Ovšem on tento kompetenční spor viděl spíše mezi vládou a
91
prezidentem republiky než jednou z parlamentních komor a prezidentem republiky. Jak Dr. Winter, tak Dr. Molek zmínili i možnost žaloby pro velezradu prezidenta republiky, a to z toho důvodu, že by vědomě porušoval své ústavní povinnosti. Je to pravděpodobně předčasné, ale já bych doporučoval pro případ, že by prezident republiky nevyhověl našemu usnesení, bude-li schváleno, abychom postupovali cestou kompetenčního sporu, tedy aby Senát předložil kompetenční spor Ústavnímu soudu, neboť nekonání prezidenta republiky se dotýká i jeho pravomocí, protože je to Senát, stejně jako Poslanecká sněmovna, kdo podle Ústavy přivoluje k ratifikaci některých mezinárodních smluv. Je potřeba zmínit, že stejně jako doposud se Ústavní soud autoritativně nevyjádřil k tomu, zda prezident má či nemá ratifikační povinnost v těch zmíněných případech, stejně tak tady zatím není žádné precedenční rozhodnutí, zda se Senát jako parlamentní komora může v takovéto věci obrátit s kompetenčním sporem na Ústavní soud, jestli je tedy v této věci aktivně legitimovaná, ovšem bez podání takové žaloby autoritativní závěr v tomto směru neučiníme. Na závěr bych řekl, že bych vás chtěl požádat o podporu usnesení Stálé komise, tak jak bylo předloženo s drobnými stylistickými úpravami. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore. A nyní je přihlášen předseda klubu ČSSD pan Vícha. Paní senátorku Rippelovou bych chtěla upozornit, že v tuto chvíli se nemůže hlásit, protože nebyla otevřena rozprava, není ani určen zpravodaj. Prosím, pane senátore. Senátor Petr Vícha: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Je sice
teprve 18.56 hodin a po tak obsáhlém výkladu a vzhledem k tomu, jaká byla politická situace v době, kdy to bylo tehdy přijímáno a nepředpokládám, že by byl nějaký odpor proti přijetí tohoto usnesení a mohli bychom to stihnout do 19.00 hodin, přesto pro případ, že bychom nestihli zbývající body projednat do 19.00 hodin, žádám o hlasování, abychom mohli jednat a hlasovat i po 19.00 hodině, po dohodě s kolegy z ostatních klubů. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Ano, pane senátore, je to procedurální návrh, takže se o něm hlasuje bez rozpravy, a po znělce budeme hlasovat. Hlasujeme o proceduře hlasování a jednání i po 19.00 hodině. Aktuálně je přítomno 52 senátorek a senátorů, kvorum je 27. Zahajuji hlasování. Kdo je pro to, abychom jednali dále, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. V hlasování pořadové č. 31 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 47, proti nikdo. Návrh byl přijat a můžeme tedy jednat dále. Pan senátor Dienstbier sedí již u stolku zpravodajů. A nyní určíme zpravodaje pro tento tisk. Navrhuji, aby se jím stala místopředsedkyně Senátu paní Alena Gajdůšková, která s touto rolí pravděpodobně souhlasí. Nyní budeme tedy hlasovat o tomto návrhu na zpravodaje. Zahajuji hlasování. Při přítomnosti 53, kvoru 27 kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 32 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 43, proti nikdo. Návrh byl přijat. Paní senátorka Gajdůšková má v tuto chvíli slovo.
92
Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážená paní místopředsedkyně, paní senátorky, páni senátoři. Dodatkový protokol k Evropské sociální chartě zakládajícího systém kolektivních stížností byl předložen Sněmovně 31. ledna 2003. Druhé čtení proběhlo 21. května 2003 a byl vydán souhlas s ratifikací tohoto Dodatkového protokolu, resp. mezinárodní smlouvy. Senátu byl tento Dodatkový protokol předložen 3. června 2003, souhlas s ratifikací byl vydán 10. září 2003. Jak zde již bylo konstatováno, prezident České republiky doposud tento Dodatkový protokol neratifikoval. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: To znamená za prvé, že pro Českou republiku tento Dodatkový protokol nevstoupil v platnost, i když Parlament České republiky zřetelně projevil vůli tento protokol přijmout, připojit se k němu. A za druhé, znamená to, že prezident České republiky z nějakého důvodu nemůže vykonávat v této souvislosti svou funkci. Zachytila jsem argumentaci při projednávání na Stálé komisi Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury, proč zrovna v této chvíli dáváme na stůl návrh usnesení vůči panu prezidentovi, když téměř 10 let se nic nedělo. Není to pravda. V minulosti Václav Klaus odkládal proti vůli Parlamentu ratifikaci i jiných dokumentů. Jedním z nich byl Římský statut Mezinárodního trestního soudu. Další mezinárodní smlouvou byla Lisabonská smlouva. K ratifikaci Římského statutu Mezinárodního trestního soudu byl pan prezident opakovaně vyzýván jak nevládními neziskovými organizacemi, tak mezinárodními institucemi, jako je Rada Evropy. Byl k tomu vyzván i mým dopisem ze dne 9. března 2009. Prezident republiky na tuto výzvu odpověděl 20. května 2009, současně s tím zaslal právní analýzu, kterou zdůvodňoval svou zdrženlivost vůči Římskému statutu Mezinárodního trestního soudu. Nicméně následně Římský statut Mezinárodního trestního soudu ratifikoval. V té době již byl vydán souhlas s ratifikací Lisabonské smlouvy v obou komorách Parlamentu České republiky. Tuto smlouvu pan prezident opět odmítal ratifikovat. Dne 11. září 2009 jsme se na prezidenta České republiky obrátili dopisem, který jsme společně podepsali s místopředsedou Senátu Parlamentu České republiky Petrem Pithartem a místopředsedkyní Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury paní senátorkou Jiřinou Rippelovou, s upozorněním na neodůvodněné prodlení s ratifikací Lisabonské smlouvy. Následně po nálezu Ústavního soudu, který zde již byl citován, resp. po vyjádření Ústavního soudu k Lisabonské smlouvě, pan prezident Lisabonskou smlouvu ratifikoval. Dodatkový protokol k Evropské sociální chartě je tedy dluh pana prezidenta. Evidentně pan prezident má jakési zábrany, otázka je, jaké má důvody a nemůže mezinárodní smlouvu ratifikovat. K tomuto stanovisku k materiálu zpracovaného na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Zde se hovoří o odpovědnosti vlády v této věci. Článek 63 odst. 1 písm. b) stanoví, že prezident sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy. Sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy. Jedná se o pravomoc kontrasignovanou, za níž tedy nese odpovědnost vláda. To samo o sobě naznačuje, že úmyslem ústavodárce nebylo dát prezidentu silnou pravomoc neratifikovat Parlamentem schválenou mezinárodní smlouvu.
93
Dá se z toho dovodit, že prezident není ten, který rozhoduje o tom, zda smlouva bude či nebude ratifikována, tak jak o tom zde hovořil u některých vyjádření ústavních právníků i pan navrhovatel. Ústava ani nestanoví lhůtu, do níž musí schválenou mezinárodní smlouvu prezident ratifikovat. K tomu slova děkana právnické fakulty Univerzity Karlovy prof. Dr. Aleše Gerlocha, CSc., odborníka na ústavní právo: prezident by měl rozhodovat bez zbytečného odkladu. Tam, kde nejsou lhůty uvedeny, jsou buď závažné důvody vyčkat na něco, nebo není důvod. A potom se má postupovat tak, jak Ústava stanoví. Je tedy také důležité, že prezident republiky může vrátit zákon s výjimkou zákona ústavního, nebo nemusí. Tam je skutečně podstatný rozdíl. Je to jeho oprávnění, kdežto tady bychom skutečně řekli, že je to jeho povinnost. Smysl ratifikace prezidentem byl zejména i ten, aby on posoudil ústavnost příslušné smlouvy. Ale to dnes po velké novele Ústavy je už výrazně oslabeno, protože od toho zde je Ústavní soud, aby provedl předběžnou kontrolu ústavnosti a prezident republiky má možnost se na Ústavní soud obrátit. Má se tedy za to, že prezident a všeobecně jakýkoliv ústavní činitel, jemuž není stanovena výslovná lhůta, je povinen konat bez zbytečného odkladu, tedy učinit ten úkon, to znamená podepsat, ratifikovat, nebo podat bezodkladně návrh na posouzení mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem České republiky k Ústavnímu soudu. Tolik tedy vyjádření právníků. Stálá komise po projednání a na návrh senátora Jiřího Dienstbiera přijala dne 9. února 2012 usnesení, které je dnes předloženo Senátu a pan navrhovatel ho již načetl. Jde principiálně o vyváženost mocí ve státě danou Ústavou České republiky a respekt k právu, tedy k základním principům demokracie a právního státu. Doporučuji proto navrhované usnesení Senátem Parlamentu České republiky přijmout. Děkuji. Místopředsedkyně
Senátu
Alena
Palečková: Děkuji,
paní místopředsedkyně. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů a plňte úkoly zpravodaje. Já se zeptám, jestli pan místopředseda Pithart se hlásí do obecné rozpravy? Ano, takže v tuto chvíli obecnou rozpravu otevírám a pan místopředseda Pithart má slovo. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vážená paní předsedající, vážené paní kolegyně, páni kolegové. Jednáme o výzvě, aby prezident udělal něco, co podle převládajícího mínění odborné veřejnosti, také mnohých z nás, a také Ústavního soudu, povinen udělat je. Není to absurdní? Nejde ale o jediný případ, kdy prezident republiky jednal tzv. na hraně, případně za hranou Ústavy. Vzpomeňme případy nezdůvodněného nejmenování justičních čekatelů soudci a navazující nerespektování rozsudku Nejvyššího správního soudu, průtahy při obsazování Ústavního soudu, spory o vedení zahraniční politiky, vynucení si tzv. výjimky k Lisabonské smlouvě, blokování obměny Grossovy vlády, odepření odvolat ministra, ačkoli to premiér navrhl, a v poslední době i krajně sporné milosti. Proč o tom mluvit nyní? Proto, že byla schválena přímá volba. Je dnes velmi důležité, důležitější než před měsícem, dát kandidátům najevo, že nikoli vše, co prezident udělá, se stává normou, na níž ostatní reagují krčením rameny. Právě proto, že považuji úřad hlavy státu za mimořádně významný, chtěl bych přispět k tomu, aby byl zachráněn před zavržením. V historii totiž nemožnost
94
vnitrosystémového řešení velkých problémů a velké nespokojenosti vedlo k revoluční změně těchto systémů. V každodenním životě mohou naštěstí rozhodovat také nuance, odstíny, polotóny, nejen čisté dobro a čisté zlo. Podle nich hodnotíme, jednáme či nejednáme. I ve světě normálních zákonů je stále ještě jistá neurčitost, rozmazanost možná a nutná, například trestní právo rozeznává polehčující a přitěžující okolnosti. Ústava je poněkud jiný žánr. Ústava, zejména ta, která se rozhodla pro stručnost, a to je naše ústava, se musí obejít bez detailů, například bez lhůt, bez polehčujících či přitěžujících okolností. Proto ústava tohoto typu řekne, že se něco má udělat brzy nebo později a už vůbec nenapovídá, že si tím myslí hned druhý den dopoledne. Prezident jednoduše jmenuje nebo nejmenuje, odvolá nebo neodvolá, nemůže trochu odvolat, trochu jmenovat, trochu neodvolat, trochu nejmenovat. Ústava také nezná polehčující okolnosti, ani třeba tu, že ministr, kterého premiér navrhl odvolat, má v očích prezidenta některé vynikající vlastnosti, třeba že je nejlepším ministrem za posledních dvacet let. My, senátorky a senátoři se nejednou ptáme Ústavního soudu, zda byla v tomto případě dodržena ústava a soud nám odpoví, že byla nebo nebyla. Když řekne, že v tom a v tom ustanovení byla a v tom a v tom nebyla, nejsou v tom nuance, je to stále jasná řeč ano – ano, ne – ne. Jak je to ale s tou nešťastnou zradou v ústavě? To slovo bloudí zákonodárstvím nad tímto územím od roku 1852, tedy v rakouském, rakousko-uherském, československém a českém – to slovo tam přinejmenším dne být nemělo, ale je tam. Musí prezident zradit rovnou lid, všechen lid, náš lid, národ, rodnou zemi, aby jeho zrada byla shledána velkou? Lze přece také zradit slib, který dal, slib, že bude dodržovat ústavu. Je to zrada malá či velká? Sám tento slib je myslím velký. Kdyby ho zvolený odmítl složit, nestal by se, byť by to bylo v poslední chvíli ve Vladislavském sále, prezidentem, i kdyby byl zvolen v přímé volbě třeba 80 % hlasů. Protokol by ho rozpačitě odvedl z pódia a byl by konec slavnosti, žádný raut by se nekonal. Když je slib velký, doslova konstatující, pak jeho nesplnění nemůže být přehlédnutelnou drobností. Nechci teď mluvit za vás a říci, že každý z vás přesně ví, kolikrát v čem současný prezident porušil slib dodržovat ústavu. Myslím si, že to vím a znám několik kolegyň a kolegů, kteří to také vědí. Určitě neznám ale názory nás všech. Možná, že je nás hodně, možná většina. Nikdy v případech porušení slibu nešlo o nuance, kterou by byla třeba liknavost. Odvolal, ale dal si na čas. V případech, které mám na mysli nešlo o liknavost, byla porušena litera ústavy, nejen duch ústavy. Naštěstí není jen na nás, abychom to posoudili, záleží ovšem jen na nás, zda tato otázka bude vůbec relevantně, nikoliv jen konverzačně vznesena. Na nás je podle ústavy obrátit se na Ústavní soud. Museli bychom se ale předtím v našich myslích vyrovnat s nešťastným slovem velezrada, se slovem vzbuzujícím trochu hrůzu, zvláště ona předpona vele. Neodvolat ministra, kterého navrhl premiér k odvolání je velká nebo malá zrada slibu? Velezrada nebo malozrada? Říkáte, že malá. Kdyby neodvolal další tři ministry, byla by to už zrada velká nebo by jich muselo být pět a víc? Chcete to někdo pro jistotu napsat do ústavy, že pět a víc? Myslím, že nechcete. Když prezident neratifikuje smlouvu, ke které jsme dali souhlas, je to zrada malá nebo velká? Myslíte si, že záleží na tom, jak je smlouva závažná a kdo to posoudí? Nebo to záleží na tom, jak se komu z nás smlouva zamlouvá? Ani toto by si nikdo netroufl napsat do ústavy. Zradit nebo nezradit lze přece už slib, který prezident složil. Může být zrada tohoto slibu malá? Je to vůbec pojmově možné? Nejde to u nějakého ducha ústavy, který bývá sporný, ale o jeho jasnou literu,
95
jednořádkové ustanovení – prezident odvolá když. Ústava je jiný žánr. Postaru ostře rozlišuje dobro a zlo, dobro jsou dodržovaná pravidla legitimně daná, zlo je nedodržování pravidel. Nikdo nám nedal právo definitivně rozhodnout, že toto nedodržení je velké a toto je malé zlo. To děláme v politice dnes a denně, kdybychom to nedělali, byli bychom ideologickými fanatiky. Ve světě ústavy je to jinak. Jestliže uděláme z ústavy postmoderní relativistický guláš, doplatí na to nakonec všichni. Není tu důvod, že nejdříve přijdeme na řadu my. Místopředsedkyně
Senátu
Alena
Palečková: Děkuji,
pane místopředsedo. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Homolka. Senátor Václav Homolka: Vážená paní předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, můj výstup bude proti předcházejícímu primitivní, takže se rovnou omlouvám. Teoreticky tady se vším souhlasím, ale zatím nevidím důvod praktickou záležitost. Proto se ptám, proč pan prezident to nepodepsal? Mohu si různě odpovídat a rovnou se zeptám: Jestliže tam jsou kolektivní stížnosti, není to náhodou proto, že by se sudetští Němci mohli kolektivní stížností domoci svých nároků? V tom případě bych to chápal a na prezidenta bych netlačil. Ale nevím to. V případě, že to tak není, že to s tím vůbec nesouvisí, tak se ptám, jaká škoda za dobu téměř deseti let nám byla způsobena? Pokud byla nějaká škoda, zabýval se tím někdo a prezident republiky se měl zodpovídat přímo z té škody. Jestliže nám žádná škoda nevznikla, tak nevím, pak je to akademická debata a souhlasím, že by to prezident podepsat měl. Asi to není žádná malichernost. Protože to nevím, možná mi to někdo řekne. Pokud by to bylo tak, jak jsem se zamyslel, mám dvě možnosti: buď budu mlčet a vědět, že je to správně, nebo naopak bych měl vyžadovat nějaký postih, protože nám vznikla škoda. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore.
Další přihlášenou je paní senátorka Rippelová. Senátorka Jiřina Rippelová: Paní předsedající, kolegyně a kolegové, nejprve chci poděkovat Petrovi Pithartovi za jeho vystoupení a za stálou komisi. Na komisi jsme se zabývali rolí prezidenta republiky v ratifikačním procesu. Před nedávnem jsem slyšela hezký příměr ve vztahu k prezidentu republiky a k jeho prohřeškům. Vezměte si starou rozťáplou botu, ve které se pěkně chodí a ve které si noha libuje. Slyšeli jsme tady o dalších prohřešcích prezidenta, kromě toho, že neratifikoval dodatkový protokol k evropské sociální chartě. Slyšeli jsme tady o tom, že prezident republiky, byť podle článku 74 ústavy musí odvolat ministra, pokud to navrhne předseda vlády, prezident republiky to v případě ministra školství Josefa Dobeše neučinil. Prezident republiky neratifikoval mezinárodní smlouvu, prezident republiky nerespektuje rozsudek nejvyššího správního soudu ve věci čekatele Petra Langera, prezident republiky nakládá s udělováním milostí způsobem, který může budit důvodné podezření z trestného činu. Ostatně poslední dva případy, když vezmeme milost pro policistku Kadlecovou nebo milost pro kvestorku Benešovou, řeší v tuto chvíli protikorupční policie. Poslední případ, o kterém jsme se mohli dočíst, je, že se prezident republiky znovu chystá navrhnout Jana Sváčka na post ústavního soudce. Mluvila jsem o rozťáplé botě a o přirovnání. V té botě si každý libuje tak, jak my ve vztahu k prezidentovi ho libovat necháme. Domnívám se, že Senát má teď poslední možnost ve vztahu k přímé volbě prezidenta republiky. Pro futuro do rozťáplé boty nevíme, kdo nastoupí, a vůbec nevíme, jak si v té botě bude libovat.
96
Teď máme poprvé, ale také naposled možnost nad všemi prohřešky prezidenta republiky se zamyslet a začít vážnou debatu o tom, jestli prezidenta republiky poprvé a naposled pošleme k Ústavnímu soudu pro ústavní delikt velezrady. Slovo skutečně zní hrozně, je to patetické slovo velezrada, kterému se možná smějeme, ale paragraf 96 zákona o Ústavním soudu velezradu definuje jako jednání prezidenta proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu. V komentáři k zákonu o Ústavním soudu se uvádí, že toto řízení má znaky kárného řízení sui generis a že předmětem takového ústavní žaloby bude takové úmyslné jednání prezidenta republiky, které směřuje k dotčení, respektive vyvolání poruchy určitých náležitostí ústavního pořádku. Za prohřešky, které jsme tady jmenovali, to skutečně za debatu stojí. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, paní senátorko. Chce ještě někdo vystoupit v obecné rozpravě? Přihlásil se pan Petr Pakosta a po něm paní senátorka Dernerová. Senátor Petr Pakosta: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážené
kolegyně a kolegové, stálá komise Senátu pro ústavu a parlamentní procedury předkládá návrh usnesení vyzývající prezidenta k ratifikaci dodatkového protokolu k Evropské sociální chartě zakládajícího systému kolektivních stížností. V návrhu se praví, že prezident má povinnost ratifikovat mezinárodní smlouvu bez zbytečného odkladu poté, kdy obě komory Parlamentu ČR vysloví souhlas k ratifikaci a navrhuje se, aby Senát vyzval prezidenta republiky, aby neprodleně ratifikoval dodatkový protokol, a pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení předal prezidentu republiky. Praví se – má povinnost ratifikovat bez zbytečného odkladu. Pro sebe si z toho dělám dva závěry: Prezident má povinnost a prezident má tuto povinnost splnit v nějaké lhůtě, v tomto případě bez zbytečného odkladu. Jsem přesvědčen, že návrh usnesení je zcela mimo rámec platných pravidel, zejména mimo rámec našeho ústavního pořádku, ale jak tady dnes dopoledne řekla místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková, která je shodou okolností zpravodajkou k tomuto návrhu, jako Senát si můžeme dělat, co chceme, pokud to neodporuje zákonu. Osobně jsem nositelem jiného právního názoru, ale to je jiný příběh, možná na dlouhou debatu. Velmi pochybuji o tom, že lze to, co tady bylo citováno např. z rozhodování Ústavního soudu, aplikovat na tento případ neratifikace dodatkového protokolu, protože v České republice nemáme precedenční právo a návrh, o kterém rozhodoval Ústavní soud, byl o jiném předmětu, na jiné téma, jinak byl návrh položen atd. Aplikovat to na toto vidím dost ošidné. Samotná povinnost prezidenta ratifikovat jakoukoli mezinárodní smlouvu vyplývá z čl. 63, odst. 1, písm. b) Ústavy ČR, které zní: Prezident republiky sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy. Sjednává mezinárodní smlouvy může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy. Sjednává a ratifikuje. Z postavení těchto dvou slov vedle sebe vyplývá, že jsou mezi tím rovnítka. Jsou to dvě kompetence prezidenta. Kladu si otázku, zda prezident má povinnost sjednat mezinárodní smlouvu? Má? Má ji? Jsem přesvědčen, že ne. Analogicky to slovo hned vedle musí mít stejnou váhu, stejnou náplň. Dovozuji z toho, že jeho povinností není sjednat a není ratifikovat, naopak jeho právem je sjednat a jeho právem je ratifikovat. Tato slova jdou spolu ruku v ruce.
97
Vzhledem k tomu, že nejsem odborníkem na ústavní právo, v tomto případě by bylo vhodné vědět něco i o mezinárodním právu, požádal jsem o pomoc renomovaného právníka, který je v těchto dvou oborech znalcem. Je to Pavel Hazenkopf. Poskytl mi velmi podrobné konzultace a brilantní analýzy. Rád bych vás seznámil s některými závěry, ke kterým došel. Ústava není beletrie. Základním východiskem pro toto tvrzení je přesvědčení, že ústavní pořádek má svůj smysl. Nemůžeme mít na mysli smysl jednotlivých zásad a dalších norem v ní obsažených, ale smysl samotné existence ústavy. Tímto smyslem je dát státnímu, potažmo politickému životu pravidla. Podstatou pravidel je jejich předvídatelnost, musí být známa předem. Aby pravidla mohla být známa předem, musí být v nejvyšší možné míře jednoznačná a nevyvolávat pochybnosti o svém obsahu. V předvídatelnosti a srozumitelnosti právních předpisů tkví sama podstata právního státu. K předvídatelnosti norem pak v nemalé míře přispívá jejich stabilita a stabilita jejich výkladu. Ústava se od ostatních právních předpisů liší a má se lišit svou stručností a úsporností tím, že právě ona je tím právním předpisem, který obsahuje základní zásady fungování státu, vztahu státu a jeho občanů, je předpisem, kterému by se měly učit děti už v základních školách. Myslím, že školení na téma ústava by prospělo řadě z nás. I přes svou stručnost ústava zůstává souborem pravidel a nelze k ní přistupovat jen k jakémusi specifickému druhu beletrie, ale spíše jako k preciznímu počítačovému programu. Zásadně odmítám občas se objevující názor, že na úrovni ústavního práva již nelze striktně odlišit právní a politický přístup. Prosazení se takového názoru v praxi by znamenalo faktické popření právního státu v podstatě z marxistických pozic. Věřím, že i tyto pozice jsou mnohým z nás blízké. K výkladu ústavy je třeba přistupovat komplexně, s jednotnou mírou rozlišení a s jednotným chápáním smyslu použitých slov a obratů. Nelze si vybírat jednou ten a jindy onen přístup k jejímu výkladu, například o tom, co jsem tady mluvil na začátku, aniž by takový rozdílný přístup byl precizně odůvodněn. Ústavodárce věděl, proč v určitých souvislostech použil daný obrat a ne jiný. Ústavodárce není hráčem v kostky. Je třeba presumovat, že ústava je právně perfektní doplněk. Musí tak být. Je to právní dokument číslo jedna. Opačný přístup by byl přímou cestou k chaosu, zvůli, bezpráví. Proto vycházím z toho, že není žádoucí pochybovat o smyslu těch ustanovení ústavy, jejichž smysl je zřejmý na první pohled, a i tam, kde vzniknou pochybnosti, je žádoucí zůstávat při zemi a neodvažovat se žádného revolučního, novátorského výkladu, který už ze své podstaty nemůže mít nic společného s původními úmysly ústavodárcovými. Padlo tady slovo velezrada. To patří do této kategorie. Dámy a pánové, prezident republiky není robot a není ani důvod požadovat, aby robotem byl. Prezident republiky je hlavou státu, volenou ve volbách na omezené funkční období společně poslanci a senátory. Zatím. Odtud se odvíjí jeho demokratická legitimita, a není tedy důvod nepřiznat mu jeho vlastní podíl na politické moci. Nepřiznat mu v kontextu systému dělby moci, jejich brzd, to podtrhuji, a vyvážení, jeho vlastní pravomoci. Prezident není žádný samozvanec či nepřítel. Prezident je hlava státu vybraná většinou. Už z úcty k většině by to menšina měla respektovat. Pokud by prezident neměl mít žádný reálný podíl na moci, pokud by měl být jen něčí loutkou, stal by se prezidentský úřad zbytečným luxusem, neodpovídajícím střízlivé tradici masarykovské první republiky. Nebylo by pak důvodu, proč by roli loutky neměli převzít sami loutkoherci. Českoslovenští a posléze čeští prezidenti také loutkami nikdy nebyli, alespoň ne loutkami dobrovolnými. Ti z nich, kteří roli loutky přijali, nepatří k těm, kteří by se
98
do české historie zapsali pozitivně. Loutkou zcela jistě nebyl Tomáš Garrigue Masaryk. Již za něho však vznikla tradice přetahování se o přesné vymezení moci a vlivu mezi Hradem – v uvozovkách, prosím, a podhradím – také v uvozovkách. Nebylo na tom nic negativního. Bylo a je to projevem demokracie. A pokud je známo, nikdy to však nepřerostlo do pokusu omezit prezidentské pravomoci prostřednictvím účelově pojatého výkladu tehdejší ústavní listiny. Loutkou jistě nebyl ani Masarykův nástupce Edvard Beneš, jedna z klíčových osob událostí v září 1938, poválečného období, a bohužel i roku 1948 – února 1948. Loutkou původně nechtěl být ani špičkový prvorepublikový právník a dlouholetý předseda Nejvyššího správního soudu Emil Hácha, později to bohužel bylo jinak. Teprve komunističtí prezidenti se stali spíše loutkami, ale to nebudu rozebírat, to není část naší historie, na kterou bychom byli zcela pyšní. Po pádu komunistického režimu nový prezident Václav Havel navázal na masarykovskou tradici parlamentní republiky s relativně silným prezidentem. Protože jeho vstupy do politiky byly částí politického spektra vnímány jako poměrně razantní, nechtěně se mu podařilo navázat i na jinou tradici první republiky, totiž tradici přetahování se Hradu a podhradí o politickou moc a vliv. Podhradí tehdy reprezentoval především tehdejší předseda vlády Václav Klaus. Poté, co se Václav Klaus sám stal prezidentem, situace se postupně obrátila. Příčina ale není především v osobě Václava Klause, ale hlavně v tempu a gradaci řetězících se globálních, evropských i tuzemských politických a ekonomických tlaků, obranných reakcí na ně a s tím vším spojená celková společenská nervozita, kdy jedni touží po konci dějin a domnívají se, že už jej mají skoro na dosah, druzí se obávají střetu civilizací a různých společenských konceptů. Kritika způsobu výkonu prezidentské funkce Václavem Klausem je zástupná. A ve skutečnosti není kritizován způsob, jakým funkci vykonává, ale to, že má jiné názory než jeho kritici. Není ani marxista, není ani jiný sociální inženýr. Pokud se zabýváme rolí prezidenta, měli bychom proto odhlížet i od osobních sympatií či antipatií a mít na paměti, že ti, kteří dnes jednoho prezidenta kritizují, mohou za čas chválit jiného pro úplně stejný přístup k výkonu funkce, ale vyzdvihujícího jiný, totiž jejich pohled na svět. Prezident republiky je povinen svůj úřad vykonávat. Ovšem je nutno zdůraznit, že tento úřad je koncipován jako ten nejsetrvačnější prvek českého ústavního systému. Srozumitelně a zjednodušeně řečeno, prezident je tím, kdo ovládá záchrannou brzdu. Co to znamená, že prezident republiky je povinen svůj úřad řádně vykonávat? Toto tvrzení nelze opřít pouze o text prezidentského slibu, ale též o úvahu o smyslu ústavy. Mimochodem slib prezidenta zní: Slibuji věrnost České republice, slibuji, že budu zachovávat její ústavu a zákony, slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Mimochodem je to v článku 59 odst. 2 ústavy, tento text. Struktura prezidentského slibu je velmi zajímavá. Prezident slibuje, poté slibuje a poté slibuje na svou čest. Pokud mám tyto tři sliby postavit do nějaké hierarchie, pak nutně slibuji na svou čest, je slib vyšší síly než pouhé slovo slibuji. Čili pokud dojde ke konfliktu těch tří částí toho slibu, pak je zřetelné, že prezident nemůže dostát celého slibu a je třeba strukturovaného přístupu. A pak samozřejmě to, co prezident slíbil na svou čest, má a musí mít přednost. Jak jsem už říkal, smyslem ústavy je, dát státnímu a potažmo politickému životu pravidla. Dále je možné dodat, že smyslem ústavy je i zajistit kontinuální fungování státu. Z tohoto úhlu pohledu lze dovodit, že všechny státní orgány, nejen
99
prezident, jsou povinny své funkce skutečně vykonávat. Tedy jménem státu vládnout, a to v jim určených mezích. Dnes jsme tyto meze podle mého názoru jako český Senát překročili. Hranice mezi pouhou nečinností a porušením obecné povinnosti vládnou je tenká, ale dá se vymezit. Lze ji demonstrovat například na známém filmu Císařův pekař, ve kterém císař Rudolf II. stále odkládá přijetí poselstva svého bratra, uherského krále Matyáše. Proč tak činí? Podle filmu to vypadá tak, že nemá čas, že se chce věnovat raději svým koníčkům, svým několika Mona Lisam apod., a odkládá přijetí poselstva, podobně jako malý líný školák odkládá až do poslední chvíle psaní domácích úkolů. Historie nám však napovídá, že císař Rudolf nebyl takový popleta, jak nám ho v tom filmu líčí Martin Frič. Ale mohl přijetí odkládat z ryze politických důvodů, aby získal čas, nebo aby se vyhnul přímému odmítnutí bratrových požadavků a střetu, který by pak byl nevyhnutelný. Pokud by měl pravdu film, pak císař Rudolf porušil svoji povinnost řádně vládnout. Budeme-li více věřit skutečné historii, pak odklad přijetí naopak byl projevem uvážlivé vlády. Klíčem k rozhodnutí je tedy motiv. Jen při znalosti skutečné motivace lze dovodit, zda nečinnost je skutečně nečinností, nebo naopak projevem vlády, něco opomenout a něco záměrně opomenout, příklad, je zásadní rozdíl. Československé ústavy vždy obsahovaly poměrně přesné vymezení prezidentských pravomocí. Stejně tomu je i v případě současné Ústavy České republiky. Budeme-li sledovat jejich postupný vývoj, zjistíme, že obsah prezidentských pravomoci se nijak výrazně nezměnil. Změny, ke kterým došlo, byly dvojího druhu. Za prvé vymezení pravomocí se postupně zpřesňovalo, ne vždy ku prospěchu věci. Do ústavy se tak postupně dostávalo příliš odborný zbytečný balast, který zůstává dodnes a zbytečně ztěžuje orientaci běžnému čtenáři. Navíc toto zpřesňování neprobíhá plošně, takže ústavu lze ve výsledku přirovnat k televizní obrazovce s nejednotnou mírou rozlišení v ploše. A za druhé – socialismus považoval tak zvanou kontrasignaci spojenou s neodpovědností prezidenta republiky za buržoazní přežitek. A proto náš ústavní řád v letech 1960 až 1992 činil prezidenta odpovědného Národnímu, později Federálnímu shromáždění a spolupodpis, čili kontrasignaci jeho rozhodnutí členy vlády zcela zrušil. Platná ústava koncept jedné nedílné moci pracujícího lidu a z toho plynoucí dělby práce státních orgánů zcela programově opustila a vrátila se k osvědčenému konceptu dělby moci, brzd a vyvážení. Dnešní ústava rozeznává moc zákonodárnou, moc výkonnou, moc soudní. V rámci každé z nich pak rozlišuje po dvou až třech institucích. V rámci legislativy Senát a Poslaneckou sněmovnu, v rámci justice Ústavní soud a Nejvyšší soud a v rámci exekutivy prezidenta republiky a vládu. Vztahy dvojic uvnitř exekutivy i legislativy jsou nejen kooperativní, ale s výjimkou justice také komplementární. Sněmovna bez Senátu a Senát bez sněmovny mnoho neprosadí. Stejně tak se bez sebe neobejdou prezident a vláda. Vztah uvnitř každé dvojice je nadto asymetrický a svým způsobem hierarchický. Prezident stojí nejen vedle vlády, ale i nad ní. Stejně tak Senát stojí vedle sněmovny a současně nad ní. Také proto jsme horní komorou Parlamentu. Totéž platí pro vztah Ústavního a Nejvyššího soudu. A konečně, nikoliv naposled, vzájemný vztah sněmovny a Senátu, vlády a prezidenta, Ústavního a Nejvyššího soudu je v tom dobrém slova smyslu antagonistický, soupeřivý. Oproti vládě, Poslanecké sněmovně a Nejvyššímu soudu, tedy skupině relativně dynamických, běžně konajících orgánů, zde jako pojistka stojí blok orgánů orientovaných spíše evolučně, setrvačně, orgánů majících jednat s maximální rozvahou a vstupovat do politiky jen výjimečně a exkluzivně, Senát, Ústavní soud a
100
jako nejkonzervativnější, čili nejsetrvačnější instituce státu vůbec, prezident republiky. Zatímco úkolem prvních je každodenní rutina a iniciativa v mezích jejich pravomocí, úkolem druhých je kontrola, zdržování a blokování prvních v přílišném rozletu, ochrana menšiny před demokratickou zvůlí většiny. Smyslem je dosáhnout kompromisního, pro všechny přijatelného a hlavně stabilního řešení, přesahujícího horizont tehdejších voleb. Jak jsem již uvedl, ústava není a nemá být beletrií. Není proto namístě pochybovat o smyslu těch ustanovení ústavy, jejichž smysl je zřejmý. Vedlo by to k účelovému výkladu. Zcela zřejmý je i smysl článku 63 ústavy, ke kterému se po tomto poměrně obsáhlém exkurzu dostávám. Sám tento článek pojmenovává normy v něm obsažené jako pravomoci, tedy oprávnění, a contrario, nikoliv povinnosti prezidenta republiky. Nad to je evidentní, že k provádění úkonů, k nimž by prezident nebyl oprávněn, ale povinen, by nepotřeboval něčí souhlas, čili tu kontrasignaci, ale příkaz. Sama povinnost kontrasignace tedy automaticky vylučuje výklad, že článek 63 obsazuje výčet prezidentových povinností. Nicméně povinnost kontrasignace má v praxi ten význam, že prezident zpravidla, nikoliv však nutně jedná po dohodě, nebo snad na doporučení vlády, aby se vyhnul pro něj politicky nepříjemnému odmítnutí spolupodpisu. Tím je naplněno již dříve uvedené ústavní krédo, že prezident bez vlády nemůže nic, ale sám o sobě může mnohému zabránit. Přestože prezidentovy pravomoci, a teď mluvím o jeho pravomocech obecně, ne těch v článku 63, výlučných i kontrasignačních, jsou primárně prezidentovými oprávněními, neznamená to, že je prezident může vykonávat, popřípadě nevykonávat zcela libovolně. Nejen že je většinou omezen nezbytností kontrasignace, ale výkon pravomocí je často vázán na splnění konkrétních podmínek. V některých případech je prezident vázán cizím návrhem, bez takového návrhu nesmí konat, nesmí se od něj odchýlit, nicméně může si vyžádat návrh jiný. Zde již začíná prostor pro politické vyjednávání a dohodu. A konečně prezidentova pravomoc skutečně může současně být i povinností. Typicky půjde o povinnost řádně vládnout a nezůstávat bezdůvodně nečinný, například neponechat neobsazený nějaký úřad. Tuto povinnost je zpravidla dovozovat výkladem. Obecně tedy platí, že prezidentovy pravomoci jsou primárně jeho oprávněními. Tam, kde jsou nějak podmíněny, či dokonce sekundárně přecházejí v prezidentovu povinnost, ústava to buď výslovně stanoví, nebo je nutné to doložit velmi přesvědčivým výkladem. Výkladem přesvědčivějším, než by byl výklad ve prospěch volnějšího výkonu té které pravomoci. A contrario musí platit, že je tam, kde ústava žádnou podmínku či příkaz neobsahuje a nelze k němu dospět ani výkladem, je způsob výkonu pravomoci plně na uvážení prezidenta republiky. Pravomoci prezidenta republiky tedy mohou být zásadně trojího druhu. Pravomoci, jejichž výkon je zcela v kompetenci prezidenta republiky, dále pravomoci, jejichž výkon je nějak omezen a poté se může jednat o pravomoci, které přerůstají v povinnosti. I nadto může být jejich výkon nějak omezen, respektive předepsán. Už nebudu mluvit dlouho, dostávám se k závěru svého vystoupení. (Hlasy: Konečně!) Ještě ne. Dovolím si teď drobný exkurz do oblasti mezinárodních smluv. Práva zavazovat se na mezinárodním poli je jedním z klíčových projevů suverénní právní osobnosti státu, originálně omezené pouze základními zásadami obecného mezinárodního práva, derivativně pak závazky, které stát na základě svého práva sám přijal. Pojednání o sjednávání a ratifikaci mezinárodních smluv proto nelze začít
101
jinak, než krátkým, velmi krátkým mezinárodním exkurzem, protože je to mezinárodní právo, kterému se ústavní právo chtě nechtě musí v této věci přizpůsobit. Mezinárodní právo sebe samo považuje za výlučný právní systém. Musí to tak být, protože v opačném případě by popřelo sama sebe. Právní normy státu nepovažuje za normy, ale za pouhé projevy vůle státu, které se za určitých okolností mohou stát mezinárodně právními skutečnostmi. Tyto skutečnosti je pak třeba v případném mezinárodně právním sporu dokazovat. Důsledkem závaznosti mezinárodního práva je pak další klíčová zásada mezinárodního práva, totiž zásada pacta sunt servanda. Smlouvy se musejí dodržovat. Dalším důsledkem je pravidlo, podle kterého se státy nemohou dovolávat ustanovení svého vnitrostátního práva jako důvodu pro neplnění svých mezinárodních závazků. Za orgány způsobilé bez dalšího zavazovat svůj stát mezinárodní právo považuje hlavu státu, hlavu vlády státu a ministra zahraničních věcí státu. Dále pak vedoucího diplomatické mise, respektive pověřeného zástupce státu u mezinárodní organizace nebo na mezinárodní konferenci, a to pouze pro přijetí textu smlouvy mezi přijímajícím a vysílajícím státem, respektive v rámci dané organizace či konference. Jinak může stát zastupovat kdokoli, ale pouze na základě plné moci. Toto původně obyčejové pravidlo mezinárodního obecného smluvního práva převzala pro oblast psaných mezinárodních smluv a pro okruh svých smluvních stran i vídeňská úmluva o smluvním právu. Je to logické pravidlo. Z hlediska ostatních států se .... (Přerušen předsedajícím.) Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Zachovejte klid v sále, prosím. Senátor Petr Pakosta: Z hlediska ostatních států se – ještě stále se
neodchyluji od tématu, pane předsedající. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Ne, já napomínám tady ten hlouček.
Vás vůbec ne. (Veselí v sále.) Senátor
Petr
Pakosta: Toto
původně obyčejové pravidlo obecného mezinárodního smluvního práva převzala pro oblast psaných mezinárodních smluv a pro okruh svých smluvních stran i Vídeňská úmluva o smluvním právu. Je to logické pravidlo. Z hlediska ostatních států se každý stát jeví jako jediný subjekt. Po žádném státu nelze požadovat znalost ústav či právních řádů ostatních států. Uvedené orgány tak navenek vystupují jako jakési statutární, čili "registrované" orgány státu. Tím je dána další mezinárodně právní norma. Pokud uvedené orgány uzavřely mezinárodní smlouvu jménem svého státu, aniž by k tomu byly dostatečně oprávněny podle vnitrostátního práva, není to důvodem neplatnosti takové smlouvy. Toto původně nepsané pravidlo bylo pak při kodifikaci smluvního práva v 60. letech zmírněno tak, že porušení vnitrostátního práva při sjednání smlouvy nesmí být zjevné a nesmí se týkat zvlášť důležitého pravidla vnitrostátního práva. Typicky by se mohlo jednat například o absenci souhlasu zákonodárného sboru. Mezinárodní právo je odrazem potřeb státu. Typickým příkladem právního úkonu, který je reakcí mezinárodního práva na potřeby státu, je právě ratifikace. Co
102
je vlastně účelem ratifikace? Proč nestačí završit proceduru sjednávání smlouvy prostě podpisem? Některým by se to tak líbilo. Důvod je třeba hledat v dobách, kdy ještě neexistovaly prostředky dálkové komunikace, kdy panovníci se scházeli jen zřídka a zpravidla spolu jednali jen v zastoupení. Vyslanci pochopitelně měli své pokyny, často ale museli reagovat na nějakou okamžitou situaci a nemohli se na rozdíl od dnešních diplomatů poradit s ústředím. Tak vznikl prostor pro ratifikaci, dodatečný konečný souhlas státu s již sjednanou smlouvou. Kdy čas mezi sjednáním a ratifikací umožnil panovníkovi seznámit se s jeho jménem podepsanou smlouvou, a jako celek ji schválit či neschválit, výslovně odmítnout nebo se prostě nevyjádřit. Tento původní důvod dnes, v době mobilních telefonů, e-mailů, letadel a rychlovlaků pominul. Byl však postupně nahrazen důvodem novým, a tím je potřeba demokratického projednání mezinárodní smlouvy na vnitrostátní úrovni. Z praktických důvodů není možné, aby se parlamenty podílely přímo na sjednávání smluv, proto demokratické státy vyžadují alespoň souhlas s jejich ratifikací. Lze uzavřít, že smyslem ratifikace je získání časového prostoru pro ingerenci zákonodárce, popř. dalších vnitrostátních orgánů. Tam, kde se souhlas parlamentu nevyžaduje, stává se ratifikace v podstatě nadbytečným, čistě ceremoniálním úkonem. Co jsem chtěl říci tímto poměrně obsáhlým textem? Pokud se týká povinností prezidenta, tak povinnost ratifikovat prezident rozhodně nemá. Pokud to, co je označováno jako povinnost, není povinností, pak logicky pro – ale je to právo, je to kompetence, pak rozhodně nemůžeme ani hovořit o nějaké lhůtě pro tuto kompetenci. Závěr: Návrh usnesení, které leží před námi, je mimo rámec toho, k čemu můžeme prezidenta republiky nutit jako Senát. Čili pokud je prezident přesvědčen, že návrh smlouvy, smlouva je špatná, má právo svůj podpis odepřít. Pokud takové usnesení, jaké je před námi, dnes přijmeme, pak to bude – nikoliv první – vítězství euronadšenectví nad Ústavou ČR. V neposlední řadě pak o vítězství euronadšenectví nad zdravým rozumem. Děkuji za pozornost. (Potlesk, bouchání do lavic.) Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Slovo
má paní senátorka Alena Dernerová. Senátorka Alena Dernerová: Dobrý večer, pane předsedající, kolegyně a kolegové, nebudu tak dlouhá jako pan senátor Pakosta. Nebudu tu povídat pohádky o císaři, pekaři, atd., ale chci vám říci svoji vlastní zkušenost s obesláním dopisu prezidentské kanceláři. Dopis jsem posílala nedávno, zhruba před měsícem, a bylo to právě v důsledku takových kontroverzních milostí, které pan prezident udělil. Teď byly dvě a před tím byla ta jedna. Já jsem se zmiňovala tehdy o té jedné, bylo to tehdy o paní policajtce Kadlecové, kdy v podstatě ona sama prohlašovala, že dostala za udělení milosti, resp. dostala milost proto, že byly dány dva miliony korun, aby tu milost dostala. A obeslala jsem dopisem prezidentskou kancelář, kterým jsem se dotazovala, kdo připravuje panu prezidentovi ony návrhy na milosti, jaký je systém vybírání apod., nebo jestli pan prezident rozhoduje sám. Dostala jsem zhruba za 14 dnů odpověď od paní doktorky, která zřejmě vede právně tuto kancelář, a ta mi odpověděla, že více méně si mám přečíst asi Ústavu, protože pan prezident je, jak bych to řekla, monarchou, to je můj vlastní překlad, nejsem právník, a může tedy
103
všechno. On si může rozhodnout, kdy chce, jak chce a nemusí se vůbec nikomu zodpovídat. Já jsem si říkala, že tato odpověď je sice hezky stylizovaná, ale v době, kdy většina národa se podivuje nad milostmi, tak by odpověď aspoň senátorovi měla vypadat trošku jinak. Takže musím souhlasit s paní senátorkou Rippelovou, že ta bota by neměla být tak rozťáplá, a myslím, že už je rozťáplá dost. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Pan senátor Luděk
Sefzig má slovo. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Musím říci, že přesně toto jsou ty diskuse, kvůli kterým jsem v Senátu velice rád, ať je prožíváme na plénu Senátu, nebo v ústavně-právní komisi, na kterou chodím s mimořádným potěšením, protože nejsem právník, a nejenom že se člověk mnohé dozví, ale myslím si, že právě jako neprávníci bychom měli vnášet své pohledy na právo, na výklad práva, na ochranu ústavnosti a na to, co nad ústavností může, anebo možná nesmí být. Je mi jasné, že tato diskuse, která začala velice silným vyjádřením pana místopředsedy Pitharta vůbec nebyla osobní, ale byla velmi nadčasová, já ji tak vnímám i v kontextu právě schváleného zákona o přímé volbě prezidenta, a po tom, co pan místopředseda nám sdělil, což bylo také mimořádně zajímavé právě v projednávání této přímé volby, kdy de facto podal výčet toho, jak český prezident, speciálně český prezident je úřad sui generis, jak je to velice silný úřad, a co všechno společnost, v uvozovkách řečeno, svému prezidentu toleruje. Možná ta tolerance je de facto tradicí. Možná to je i dobrá tradice. A možná ten lid to toleruje právě proto, že se ta tradice v minulosti osvědčila. Já se domnívám, že nad Ústavou, protože tu konec konců píší také jenom lidé, ústavodárci, že musí být princip vyšší, který už přede mnou dávno formulovali chytřejší, než jsem byl já, a to sice, že spravedlnost a rovnost před zákonem musí být nad formálním, nad psaným právem. Nad formálním pojetím práva. Proto se domnívám, že dnešní spor, když budu velmi generalizovat, tak je právě sporem o to, zdali máme zachovat vyšší míru prezidentovi, aby měl nějakou možnost zabránit formálnímu pojetí práva. Já se cítím ne úplně zkušený, ani jsem nevykonával nikdy prezidentský úřad. V Senátu jsem 12 let nebo 11 let a něco, a přesto si myslím, že rozhodnutí, zdali ponechat prezidentskému úřadu alespoň do té doby, dokud je volený zástupci zodpovědnými za tu volbu, my jsme zodpovědní, alespoň ti, kteří prezidenta volili, jsou zodpovědní za tuto volbu, zdali nechat ten prostor, aby to právo nebylo formalizované, byť by šlo o ústavní paragrafy. Už jen z toho důvodu, že tady skutečně je obtížné hledat toho, kdo má toto rozseknout, kdo to má určit. Zdali je skutečně prezident v právu či není. Je to Ústavní soud, který navrhuje prezident, a my, senátoři, je schvalujeme? Neuzavírá se nám ten okruh do velmi bizarních tvarů? Je to tedy Ústavní soud, který to má určit? Není moudřejší se tomu sporu vyhnout a nechat tu tradici fungovat tak, jak fungovala doposud? Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego. Byl jste zatím poslední. Ne. Ještě pan senátor Richard Svoboda. Prosím. Senátor Richard Svoboda: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, já doufám, že mi přes pokročilou dobu odpustíte tříminutové exposé na okraj toho problému, který tady dnes projednáváme. Od roku 1918 se v úřadu českého
104
prezidenta vystřídala řada silných osobností, ale také těch, na které bychom možná velmi rádi zapomněli. Tři prezidenti byli v toku dějinného času ocenění zákonem: Masaryk, Beneš a dnes v Senátu Havel. Troufám si připomenout možná paradox, že všechny tyto tři nesporné osobnosti se beze vší pochyby mnohokrát ve svých funkcích pohybovaly na hraně, ba dokonce zcela jistě přinejmenším jeden z nich i jasně za hranou litery Ústavy. Přesto jsou v naší paměti, v naší vážnosti nepochybně více, než bezejmenná řada těch, kteří byli bezvýhradně poslušní straně i Ústavě. Jejich jména tu necítím povinnost připomínat, buď neznamenají nic, nebo znamenají velmi málo, anebo jsou dokonce, řečeno s Vladislavem Vančurou, jenom dírou v lidské řeči. Já chci vyjádřit naději, že na Pražském hradě bude i po přímé volbě sedět silná osobnost, která se nebude bát hájit své názory, byť by byly na samé hraně Ústavy. Říkám na hraně, nikoli za ní. Spolu s vámi mnohými v zásadě soudím, že prezident má připojit svůj podpis pod text, schválený oběma komorami českého Parlamentu. Zároveň si však nemyslím, že bychom měli tuto povinnost připomínat takovýmto usnesením Senátu, které tu dnes projednáváme. Proto jistě pochopíte, že se zdržím. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. A jste poslední? Ano, jste, takže rozpravu končím a vyzývám pana senátora Jiřího Dienstbiera, aby se k právě proběhlé rozpravě vyjádřil. Senátor Jiří Dienstbier: Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, pokusím se to vzít co nejstručněji. Ale přesto bych na některé věci, které v diskusi zazněly, rád zareagoval. Pan kolega Homolka se ptal, kde je praktický rozměr této debaty, jaká škoda případně vznikla ze skutečnosti, že prezident nepodepsal dodatkový protokol, a padla tady zmínka i o nárocích Sudetských Němců. Asi těžko budeme kvantifikovat nějakou škodu. Smyslem dodatkového protokolu je zvýšit efektivitu při uplatňování práv, které vyplývají z Evropské sociální charty. Jestliže máme menší efektivitu vymáhání těchto práv, asi z toho nějaká škoda vzniká, přinejmenším na právech našich občanů. Sudetských Němců se tento problém doopravdy netýká, protože jak jsem říkal, jde o uplatňování práv z Evropské sociální charty. Ale především není to podstatou toho, o čem zde jednáme, protože stejně tak bychom mohli jednat o jakékoli jiné mezinárodní smlouvě, kterou by prezident neratifikoval přesto, že obě komory Parlamentu s ratifikací vyslovily souhlas. K vystoupení pana Pakosty, asi tady nebudu nijak polemizovat s textem pana Hasenkopfa, přestože si ho velmi cením, zejména pro jeho nepodjatost jako zaměstnance prezidenta republiky a skoro stejně pro jeho kompetenci v oblasti ústavního a mezinárodního práva, ale spíše k několika vlastním výrokům pana Pakosty, že návrh usnesení je mimo rámec ústavního pořádku. No – naší snahou je právě, abychom se dostali do rámce ústavního pořádku. A je tady spor, jak to vlastně je. A my v první fázi navrhujeme vyzvat prezidenta, aby jednal podle toho, jak ty meze nebo rámec ústavního pořádku prozatím vyložil Ústavní soud, nikoli autoritativně ve výroku, ale v odůvodnění jednoho ze svých nálezů. A co se týče tvrzení, že nemáme precedenční právo, že citovaný nález nelze aplikovat na zmíněný dodatkový protokol. No precedenční právo obecně nemáme,
105
ale jestliže tady je jednou vyložená pravomoc prezidenta republiky ve věci ratifikace mezinárodních smluv v jednom konkrétním případě, tak samozřejmě ta pravomoc se musí uplatňovat stejně ve všech případech. Myslím si, že o tom nemůže být sporu. Kolegové Sefzig a Svoboda se nevyjadřovaly k tomu, zda prezident má či nemá ratifikační povinnost, dokonce snad v jednom případě spíše, že ano, ale že bychom to neměli řešit buď usnesením, anebo prostřednictvím sporu u Ústavního soudu. K tomu, proč v tuto chvíli usnesení. Myslím si, že je slušnější k prezidentu republiky napřed vyjádřit náš názor usnesením a poskytnout mu prostor, aby případně vyhověl našemu postoji, a nezahajovat hned řízení Ústavního soudu. Proto zde je v tuto chvíli pouze návrh usnesení. Pouze pro případ, že by toto usnesení nevedlo ke shodě na tom, že je tady ratifikační povinnost, tak pak můžeme uvažovat o dalších krocích. A opět kdo jiný, než Ústavní soud by měl autoritativně vyložit, kde je pravda, kde jsou meze pravomocí jednotlivých ústavních institucí. Nikdo jiný, kdo by to mohl učinit, není. A nejde o to, vést za každou cenu konflikt s prezidentem, s tímto konkrétním prezidentem, ale jak pro tohoto prezidenta, tak pro všechny další, naprosto jasně vymezit, kde jsou jeho pravomoci. Na závěr bych se ještě vyjádřil k velezradě, o které tady mluvil Petr Pithart a Jiřina Rippelová. Já osobně si myslím, že bychom v tuto chvíli zašli příliš daleko, kdybychom hned mluvili o velezradě. V tomto konkrétním případě např. právě z toho důvodu, že zatím tady není autoritativní výklad ve vztahu k ratifikační povinnosti prezidenta republiky. Chápu, že pokud se to zarámuje všemi dalšími porušeními Ústavy, tak už ta situace vypadá trochu jinak, ale myslím si, že mám i méně konfliktní nástroj, a to je případný kompetenční spor. O velezradě si myslím, že by bylo možné uvažovat v případě, že by tento kompetenční spor proběhl, že by skončil nálezem Ústavního soudu, který by zkonstatoval, že prezident republiky má ratifikační povinnost, a on by ji přesto nerespektoval. Pro tuto chvíli si myslím, že tím nejméně konfliktním, nejvstřícnějším postupem i ve vztahu k prezidentovi republiky je přijetí navrhovaného usnesení, a proto vás ještě jednou žádám, abyste ho podpořili. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, a my budeme hlasovat o návrhu, který tady – jo, promiňte, paní místopředsedkyně. Samozřejmě, omlouvám se. Místopředsedkyně
Senátu
Alena
Gajdůšková: Vážený
pane předsedající, kolegyně a kolegové, v rozpravě vystoupilo 7 senátorek a senátorů. Nebudu komentovat ani opakovat jednotlivá vystoupení. Pouze si dovolím konstatovat, že pan senátor Pakosta svým originálním názorem ve velmi dlouhém vystoupením přesvědčil, že kompetenční spor je třeba skutečně vést pro současnost i pro budoucnost. A ženám asi nezbude, než ho absolvovat. Chtěla bych k tomu dodat, že nejde o Evropu. Jde o vládu práva v České republice, a tedy demokracii v České republice. Nejde dokonce ani o Václava Klause. Jde o respekt k právu, jehož absence vede k tomu, s čím se tato společnost v poslední době potýká. Tunelování, korupce, nespravedlnost vůči občanům, obtížná vymahatelnost práva. Opakuji tedy na závěr návrh, schválit návrh usnesení tak, jak byl předložen navrhovatelem a stálou komisí pro Ústavu a parlamentní procedury, a také se přimlouvám za to, abychom tento návrh usnesení schválili.
106
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám a ještě jednou se omlouvám, a po znělce budeme hlasovat. V sále je přítomno 51 senátorek a senátorů, znamená to, že kvorum je 26. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte prosím ruce a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo je proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruce. Končím hlasování pořadové č. 33. Skončilo přijetím návrhu, ještě opakuji registrováno 51, kvorum 26, pro 33, proti 6. Takže tento návrh na usnesení byl schválen. Děkuji paní zpravodajce, panu navrhovateli a můžeme postoupit k následujícímu bodu, kterým je
16. Návrh senátního návrhu zákona senátora Petra Šilara a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 284) Tento návrh senátního návrhu zákona uvede navrhovatel senátor Petr Šilar. Senátor Petr Šilar: Dobrý večer, kolegové a kolegyně. Vážený pane předsedající, děkuji za udělení slova. Mám tu čest sestoupit z výšin ústavního práva k obyčejným věcem jako je zákon o obcích. Jako dlouholetý starosta, později krajský zastupitel jsem byl požádán některými kolegy, abychom se pokusili navrhnout jednu drobnou změnu, která je v zákoně o obcích. Přečtu původní znění, které je a je to otázka informovanosti občanů, § 97 obecního řízení stanovuje: Obec informuje občany o činnosti orgánů obce na zasedání zastupitelstva obce a dále jiným způsobem v místě obvyklém. To je znění, které tam bylo myslím dané už na úplném začátku zákona v roce 1990. A zatím tento paragraf neměl žádné problémy, vždycky to bylo v místě obvyklém do té doby, než se objevily první spory. V poslední době jsem byl na to upozorněn inspektorem panem bývalým kolegou Františkem Bartošem, který řeší některé spory na některých zastupitelstvech, především městských, kde se domáhají práva, jakým způsobem jsou zveřejňované záznamy z jednání právě ve vztahu zákona kolem porušování zákona 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Z toho důvodu – je to popsáno přesně v tom návrhu, ve zdůvodnění – navrhujeme úplně jednoduchou změnu, a to vložit do stávajícího zákona o obcích § 97a, který by velice jednoduchým způsobem rozpory, které jsou, mohl změnit. Je tam navrženo, abychom v § 97a: zastupitelstvo obce může svým usnesením povolit pořizování obrazového a zvukového záznamu z jednání zastupitelstva obce. Podrobnosti a pořizování a zveřejňování záznamů stanoví jednací řád zastupitelstva obce. To znamená, jestliže samospráva a zastupitelstvo rozhodne o některých věcech, má k tomu své reálné předpisy, jako je jednací řád, tak si myslíme, že by bylo dobré, když v tomto jednacím řádu budou zveřejněna přesná pravidla, takže podle toho důvodu by mohly být potom věci zveřejňovány, které nemohou být v rozporu případně se zákonem o ochraně osobních údajů. To je vše. A z praxe řeknu jako starosta, i z praxe jako okresní zastupitel jsem byl upozorněn, že tentýž problém se týká i zákona o krajích a jednání zastupitelstva krajského. Já bych vás požádal v tuto chvíli o to, abychom tento návrh novely zákona o obcích postoupili do dalšího čtení a žádám vás o schválení i v případě pro to, že jestliže se o tomto zákoně bude jednat, tak možná přinutíme také ministerstvo vnitra, které je předkladatelem tohoto zákona a připravuje už dlouhodobě – kolikrát jsme byli
107
ujišťováni, že připravuje významnou novelu tohoto zákona, že bychom mohli tímto způsobem i urychlit některé problematické věci v zákoně o obcích. Takže když nic jiného, že by zákon pomohl dobré věci právě při jednání našich zastupitelstev, tak by také mimo jiné mohl rozvířit diskusi o novele zákona o obcích, která je velmi potřebná, takže vás žádám o podporu tohoto návrhu zákona. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Prosím,
zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajkou pro první čtení senátorku Evu Richtrovou. Paní senátorko, prosím, ujměte se slova. Senátorka Eva Richtrová: Dobrý večer vám všem, vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Pokusím se být velmi stručná, doplním jenom – Organizační výbor určil garančním zpravodajem výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a také dále určil projednat tuto novelu v ústavně-právním výboru. Já po úvodním slově pana kolegy Šilara řeknu také závěr, ke kterému bych chtěla dospět a o kterém bychom asi mohli hlasovat – opravdu postoupit tuto novelu k projednávání těmto výborům, aby se výbory k dané problematice mohly vyjádřit. Snad bych tady pana kolegu Šilara jenom doplnila v tom, že opravdu v daném okamžiku, kdy praxe je taková, že žádné povolení uveřejňovat a natáčet, nebo napřed natáčet a pořizovat záznamy obrazové i hlasové dneska nikdo nevyžaduje. Dneska to zastupitelstvo v podstatě může odmítnout takovéto pořizování záznamů jenom v případě, že dochází k rušení průběhu tohoto zasedání. Tady tou novelou v podstatě dáváme opačnou pravomoc zastupitelstvu, to znamená, musí být stanoveno souhlasné stanovisko. Dneska je problém i co se týká ochrany osobních údajů, jak už tady bylo zmiňováno, týká se to i otázky Listiny základních práv a svobod, to že to není zároveň řečeno, ať už jde o kraje nebo o Prahu, to už tu bylo také řečeno, takže já si myslím, že text nahrál tomu, aby to projednaly oba dva výbory a abychom dnes hlasovali o tom, že je pustíme do projednávání ve výborech. Snad jenom pro vás pro všechny bych chtěla říct, že ministerstvo vnitra pro obce připravuje jakousi novelu tady k tomuto a má to být snad v protikorupčním zákonu. Takže je to nachystáno pro projednání ve vládě a já doufám, že než se dopracujeme tady ke třetímu čtení a hlasování o této novele tak, že bude známo i znění, které by se mělo objevit v tomto smyslu v protikorupčním zákonu. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní zpravodajko. Prosím, zaujměte rovněž místo u stolku zpravodajů. Já otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil pan senátor Miloš Vystrčil. Senátor Miloš Vystrčil: Vážené kolegyně, vážení kolegové. Nechci dlouho
zdržovat, ale rozhodně nechci říkat, že předkladatelé toho návrhu mají špatný úmysl, spíš naopak. Nakonec i já jsem proti tomu zákonu v rámci projednávání v našem výboru nic neměl, na druhou stranu já jsem potom toto znění ještě konzultoval s některými kolegy a vedlo mě to ke dvěma otázkám, které bych tady buď řečnicky nebo pokud mi na to někdo odpoví, tak bych mu velmi rád položil. Ten text doplnění zákona ještě jednou přečtu, a to protože pak na ten text budu reagovat. První část toho textu říká, že zastupitelstvo obce může svým usnesením povolit pořizování obrazového a zvukového záznamu z jednání zastupitelstva obce. Tento text sám o sobě, když si to přečteme, tak to z toho vypadá, že pokud to zastupitelstvo neudělá, takže nic povoleno není. Takže moje první otázka je jak to tedy je v současné době, co je a co není povolené. Vypadá to, že to není jasné a pokud to není jasné, tak moje druhá otázka je, jestli cesta do pekel 108
není lemovaná dobrými úmysly a jestli nakonec tímto implicitně neříkáme, že je to vlastně tak, že nikdo žádný záznam pořizovat nesmí, což myslím, že není naším cílem, protože to by bylo popření zastupitelské demokracie a veřejného zasedání zastupitelstva. Druhá část věty, která se vyskytuje v tom doplnění, říká, že podrobnosti o pořizování a zveřejňování záznamů stanoví jednací řád zastupitelstva obce bez čehokoliv dalšího, což zase je zřejmě proto, aby tam byl nějaký řád, a nepředpokládám žádné – protože si nemyslím o předkladateli, že má v úmyslu dosáhnout toho, aby tam nikdo nemohl nic nahrávat a nikdo nemohl nic říkat. Já zase, když se na to podíváte objektivně, tak podrobnosti o pořizování a zveřejňování záznamů stanoví jednací řád zastupitelstva obce, tak mně z toho plyne, že by se také v jednacím řádu většina zastupitelů mohla domluvit na tom, že prostě se nic zveřejňovat nebude a že žádné záznamy se pořizovat nebudou, a to si také myslím, že není cílem předkladatele návrhu, takže to jsou moje dvě, nevím, jestli řečnické nebo otázky na zpravodaje, případně předkladatele. Omlouvám se, neboť k oběma cítím úctu, určité přátelství, že jim to říkám až tady na plénu, ale řekněme díky tomu, že jsem tomu zákonu nevěnoval tolik, kolik by si zasloužil, neboť vypadal, že je velmi jednoduchý, já jsem se k tomu hlubšímu zamyšlení dříve nedostal. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Nyní má
slovo pan senátor Pavel Eybert. Senátor Pavel Eybert: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Podívejme se na současný stav. Dnes může každý pořizovat zvukový i obrazový záznam ze zasedání zastupitelstva, které je ze zákona veřejné. Pouze pokud by svým chováním jednání rušil, může být vykázán. Dnes předkládaný návrh zákona v podstatě toto právo zužuje. Možnost pořizování záznamů, a to na základě rozhodnutí zastupitelstev, která mohou nahrávání omezit. Chceme-li touto normou ochránit některé osobní údaje, tak jak tady o tom bylo hovořeno, které na zasedání zastupitelstva mohou padnout, nic neochráníme. To bychom museli je učinit uzavřenými, zastupitelům nechat podepsat mlčenlivost, nepustit tam žádného píšícího novináře, protože jinak ty údaje budou stejně zveřejněny. Je tedy spíš na těch, kdo pořizují tyto záznamy, ať už je písemný, zvukový či obrazový, zda se budou chovat tak, aby dodržovali zákon na ochranu osobních údajů. Můžeme hovořit i o ochraně obchodního tajemství a tady je to úplně stejné. Tady všechny tyto údaje jsou v podstatě určeny veřejnosti. I zde v Senátu má možnost veřejnost na místech, která jsou jim přístupná, pořizovat obrazový, zvukový a písemný záznam bez toho, že bychom je nějakým způsobem omezovali, pokud to nebude uzavřené jednání u nějakého zákona, kde to bude ten zákon vyžadovat. Celá řada zastupitelstev dnes celý průběh zasedání vysílá na místních televizních kanálech, obvykle prostřednictvím kabelové televize. Řada dalších svá zasedání nahrává, snímá a zveřejňuje na svých internetových stránkách. Z toho všeho mi vychází, že navrhovaná novela zákona je zbytečná, a proto navrhuji jeho zamítnutí a ponechat volný režim pro pořizování záznamů ze zasedání zastupitelstev, tak jak je tomu dnes. Zaplevelování právního řádu naší republiky obdobnými zákony je podle mne kontraproduktivním krokem. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Pan předseda klubu s právem přednostním Petr Vícha.
109
Senátor Petr Vícha: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Omlouvám se kolegům, které jsem předběhl, ale chci navázat právě na to, co říkal kolega Eybert, protože ta situace je teď absurdní. Zastupitelstvo musí pořizovat záznam, kdysi se to dělalo na magnetofonové pásky, s vývojem techniky se pořizují teď videozáznamy přesně, jak kolega Eybert řekl, aspoň u nás se tak děje, je to v přímém přenosu, každý se na to může dívat. Pět tisíc domácností. A s čím teď přišel Úřad na ochranu osobních údajů? V přímém přenosu se na to každý může dívat, ale když mi potom ten záznam umístíme na naši webovou stránku a každý se na to může podívat ještě za měsíc, za dva, za rok – a proč také ne, co skrývat – tak říká, že to už nelze. To bychom museli při vstupu těch lidí na zastupitelstvu chtít od nich podepsat, že s tím souhlasí. To je ta absurdní věc. Já předpokládám, že právě toto chce kolega Šilar vyřešit. My nechceme nic uzavírat veřejnosti, my chceme docílit toho, aby i po měsíci, po půl roce, po roce se každý mohl na ten záznam podívat. Já věřím, že jestli tam chcete ještě nějaké věci k dořešení, takže to právě v těch výborech takto vychytáme. Čili abychom všichni věděli, co je cílem předkladatele vyřešit, nikoliv zamezit pořizování záznamů. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám a nyní má slovo pan
senátor Pavel Lebeda. Senátor Pavel Lebeda: Děkuji za slovo. Pane předsedající, vážené dámy a
pánové, kolegyně a kolegové. Především zákon umožňuje natáčení a fotografování pro zpravodajské a umělecké účely. Tolik litera zákona. Není to slovo od slova citace. Co může být zpravodajsky hodnotnějšího, než je právě záznam z jednání obecního, městského úřadu. Ochrana soukromí, ochrana citlivých dat, to je hit. V této situaci to považuji za zástupný problém, nicméně je to hit. Spousta lidskoprávních organizací se bije prsa a hájí citlivé údaje, institucionalizují se – my máme také komisi, která se tím zabývá. Podívejme se na skutečnost. Každý občan ochotně sdělí jakékoliv osobní údaje prodejci s vidinou, že vyhraje sadu nerezových hrnců nebo zájezd do Chorvatska, případně nákup v supermarketu za 1000 Kč. Ochrana osobních údajů v této době je prakticky nemožná. Těch registrů ve zdravotnictví, sociálním zabezpečení, bankách, u telefonních operátorů je takové kvantum a je to tak snadné otevřít možnost – prostě je to neuchranitelné. Podívejme se do světa. Neznám větší protektory svých osobních dat a svého soukromí než jsou Američané. Zkušenost je naučila, že se vzdají části svého soukromí, svých údajů výměnou za jakousi bezpečnost. I já se vzdám rád svého soukromí a já se nemám čeho bát a nemám se za co stydět. Vzhledem k tomu, že je tady zákonná opora pro to, aby se záznamy dělaly, aby se bez problému prezentovaly, potom samozřejmě je zjevné, že šermování ochranou osobních údajů, ochranou soukromí je tady jenom skutečně zástupný problém a je otázka, kdo se tomu brání a proč se tomu brání. Dokumentaci k hlasování, způsob diskutování – já jsem z Kolína a tam s korupcí máme bohaté zkušenosti a dokážu si představit, že třeba to minulé zastupitelstvo by nikdy pro jakékoliv zdokumentování ruku nezvedlo. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Nyní má
slovo pan senátor Karel Šebek. Senátor Karel Šebek: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, já
bych úvodem konstatoval, že zákon 128/2000 Sb. považuji za jeden z povedených 110
právě pro jeho stručnost a jednoznačnost. Možná že ten, který nahradil, který platil předtím – 367/1990 Sb., o obcích, byl ještě o trochu lepší. A připomněl bych jenom tři paragrafy: § 93 hovoří o tom, že zasedání zastupitelstva obce je veřejné; § 95 hovoří o tom, že o průběhu zasedání zastupitelstva se pořizuje zápis; a § 96 hovoří o tom, že zastupitelstvo obce vydá jednací řád, v němž stanoví podrobnosti o jednání zastupitelstva obce. V kontrastu s tím je potom § 101, kde se hovoří o tom, že rada obce se schází ke svým schůzím podle potřeby; její schůze jsou neveřejné. Já tuto právní úpravu považuji za naprosto dokonalou a neshledávám důvodu na tom nic měnit, nějak to kombinovat a mlžit, protože, jak pravil klasik, kde mnoho zákonů, tam mnoho křivd. A jen bych tady ještě uvedl, že nejsem určitě sám ze zastupitelů, na které bylo podáno trestní oznámení. Já jsem se kdysi nechal vtáhnout do jakési veřejné polemiky a stal jsem se objektem podání trestního oznámení na ochranu osobnosti. To bylo odloženo a v závěru bylo kuriózní shledání státní zástupkyně, které si dovolím odcitovat: "Starosta, který projevil odvahu ujmout se veřejné funkce, musí být připraven i na to, že se stane objektem veřejné kritiky." Já myslím, že skutečně bychom měli ctít tu veřejnost, vůli veřejnosti a v dnešní době, kdy nové modely jsou stále dokonalejší a umožňují téměř nekontrolovatelné a nepozorovatelné nahrávání, kdy na internetu řádí Anonymous a Piráti, mně připadá pošetilé nějak precizovat stávající zákon. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Zatím jako poslední se ujme slova pan senátor Pavel Eybert. Senátor Pavel Eybert: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já navážu na Petra Víchu. Já mám stejný problém, ale já jsem přesvědčen o tom, že tato novela, resp. novela zákona o obcích, to vyřešit nemůže. To může vyřešit jedině novela zákona o ochraně osobních údajů, protože problém, tak jak je to tady nadneseno, ten nám naprosto zůstává! My sice dáváme zastupitelstvům právo, které stanoví, jakým způsobem jde pořizovat záznam, co bude zveřejňovat, kdy to bude zveřejňovat, ale problém, že to může napadnout Úřad na ochranu osobních údajů, tam zůstává naprosto stejný – tak jak se to stalo nebo jak se nám to stává, tak se nám to bude stávat dál! Já rozumím tomu, že je tady snaha to nějakým způsobem napravit a já ji vítám, ale pojďme do zákona na ochranu osobních údajů a ne do zákona o obcích. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Teď se o slovo přihlásila paní
senátorka Eva Richtrová. Senátorka Eva Richtrová: Samozřejmě že bychom tady mohli asi každý z nás, kdo jsme dělali primátora nebo starostu, vykládat o tom, jakým způsobem se bude na které obci řešit pořizování záznamu. Já vám jenom tady chci ještě jenom připomenout, že nedávno jsme tady projednávali občanský zákoník a citace ze schváleného občanského zákoníku, který se vztahuje k tomuto problému, je asi následující: V novém občanském zákoníku je zákonná výjimka nevyžadování souhlasu k pořizování nebo používání záznamu rozšířena na každého, kdo vystoupí v záležitosti veřejného zájmu. To je bezvadné, jenomže my jsme si tady schválili, že občanský zákoník začne platit od 1. 1. 2014. A to je téměř dva roky ještě prodleva mezi tím, co máme dneska, a budeme muset vyžadovat souhlasy s každým uveřejněním toho, o kterém se v tom daném textu nebo obraze říká. To znamená, já nechci diskusi vést úplně někam jinam, ale já si myslím, že právě toto je parketa
111
hlavně pro výbor pro veřejnou správu, abychom si to tam třeba rozdiskutovali a posunuli to někam dál. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Nikdo, takže rozpravu končím a ptám se pana navrhovatele Petra Šilara, chce-li se k rozpravě vyjádřit. Senátor Petr Šilar: Vážené kolegyně a kolegové, děkuji za podněty.
Rozumím jim všem a to, co jsem říkal jako dlouholetý starosta, vím také, o čem je řeč, a souhlasím i s tím, co říká kolegy Vystrčil a Šebek, ale já jsem tady na závěr chtěl právě zdůraznit, a asi se mně to nepovedlo tak dobře, jak to řekl kolega Vícha: skutečně jde o to tímto návrhem, touto novelou ne předejít, ale vyvolat diskusi právě k tomu znění zákona, jak se vyvíjel zákon, který byl takto stanoven, tak se do té doby vyvíjela moderní sdělovací technika a mělo by to odpovídat jednak způsobu pořizování záznamů, ale hlavně skutečně je třeba stanovit pravidla. A tam nic jiného není. Právě si myslím, že v jednoduchosti je cesta. Dát to jako možnost do stanovení jednacího řádu zastupitelstva, aby si obec, zastupitelstvo stanovilo pravidla, podle kterých bude dodržovat i pravidla zákona o ochraně osobních údajů. Já zde zmíním jeden příklad. Ne, že Úřad pro ochranu osobních údajů vyhledává spory nebo dostává se do sporů, ale je to vždycky na základě oznámení. A poslední příklad je soudní spor vedený v Karlových Varech, kde znepřátelené skupiny poslanců nebo zastupitelů právě využily toho, že byly některé osobní údaje zveřejněny, to znamená rodná čísla při prodeji pozemků na jednání zastupitelstva a z nich pořízený videozáznam, přesně jak říkal kolega Vícha, byl potom použit při soudním sporu. Takže z toho důvodu vznikají některé nepřesnosti a jde pouze o to určit skutečně pravidla hry. Ať se o tom diskutuje, ať se to precizuje. Já bych byl velice rád, abychom to precizovali, ale znovu vás žádám o schválení této novely zákona, abychom mohli tuto věc dotáhnout do zdárného konce. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, a teď se musím znovu zeptat paní senátorky Richtrové, zda chce vystoupit jako zpravodajka. (Ano.) Prosím. Senátorka Eva Richtrová: Je to mojí povinností. Já jenom řeknu, že v diskusi vystoupili starostové se zkušeností s aplikací tohoto zákona o obcích, a zazněly v podstatě dva návrhy: jeden návrh byl zamítnout tuto novelu a druhý návrh propustit do jednání výborů. O tom budeme hlasovat. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Ano, tak je tomu a o tom také
budeme po znělce hlasovat. Takže nejdříve budeme hlasovat o návrhu zamítnout. Pak budeme event., když tento návrh neprojde, hlasovat o přikázání. Takže konstatuji, že v sále je přítomno 39 senátorek a senátorů, a to znamená, že kvorum je 20. Hlasujeme o návrhu zamítnout posuzovaný návrh. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruce, stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruce. Tento návrh nebyl přijat. Registrováno 39, kvorum 20, pro návrh na zamítnutí 11, proti 25. Takže budeme hlasovat o návrhu, abychom přikázali, tak jak organizační výbor navrhuje, návrh zákona výborům a aby garančním výborem pro projednání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a jako další ústavně-právní výbor. Má někdo nějaký jiný návrh? (Ne.) Takže o tomto návrhu teď budeme hlasovat. 112
Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruce. Děkuji. Kdo je proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruce. Poslední hlasování je 35. Skončilo přijetím návrhu. Registrováno 39, kvorum 20, pro 34, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji navrhovateli a děkuji také paní zpravodajce. Skončili jsme projednávání posledního bodu, a tím dnešní schůze skončila. Přeji všem dobrou noc! (Jednání ukončeno ve 20.41 hodin.)
113
Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 8. funkční období – 18. schůze Vydává Kancelář Senátu, Odbor organizační Valdštejnské nám. 4/17, 118 01, Praha 1 WWW.SENAT.CZ (DOKUMENTY A LEGISLATIVA) – TĚSNOPISECKÉ ZPRÁVY