Tomáš Norbert Koutník REGINA COELI

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Teorie a provozovací praxe staré hudby

Klára Nováková

Tomáš Norbert Koutník REGINA COELI

Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce Mgr. MgA. Miloslav Študent 2008

Na tomto místě bych ráda poděkovala za vedení práce Mgr. MgA. Miloslavu Študentovi.

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a s využitím uvedených pramenů a literatury.

………………………………………

OBSAH Úvod

1

1. Stav bádání o T. N. Koutníkovi

2

2. Tomáš Norbert Koutník – život

4

2.1 Raná léta T. N. Koutníka

4

2.2 T. N. Koutník – doba studií

5

2.3 T. N. Koutník – kantor

8

2.4 T. N. Koutník – pozdní léta

10

3. Tomáš Norbert Koutník – dílo

11

3.1 Dochované skladby T. N. Koutníka

11

3.2 Hudba doby T. N. Koutníka a jeho současníci

12

3.3 Dílo T. N. Koutníka v dobovém kontextu

14

3.4 Kompoziční technika T. N. Koutníka

15

3.4.1 T. N. Koutník, Regina Coeli, 1744

15

3.4.2 T. N. Koutník, Regina Coeli Laetare, 1751

16

3.4.3 B. M. Černohorský, Regina Coeli, 1712

16

3.4.4 B. M. Černohorský, Regina Coeli pro soprán, violoncello a continuo

17

3.5 Význam T. N. Koutníka jako skladatele 4. T. N. Koutník Regina Coeli

17 19

4.1 Regina Coeli v 18. století

19

4.2 Regina Coeli, 1744

19

4.3 Regina Coeli laetare, 1751

20

5. Ediční zpráva

22

5.1 Regina Coeli, 1744

22

5.2 Regina Coeli laetare, 1751

23

Závěr

24

Resumé – Summary

25

Prameny a literatura

26

Seznam příloh

28

Edice

29 Regina Coeli, 1744

29

Regina Coeli laetare, 1751

44

Úvod Ke zpracování bakalářské práce jsem si zvolila spartaci dvou Regin Coeli od Tomáše Norberta Koutníka. Vzhledem k tomu, že tento skladatel žil v Chocni, tedy nedaleko mého bydliště, chtěla jsem jeho osobnost více poznat. Již první seznámení s Koutníkovým dílem mě velmi zaujalo. Současně mi přišlo trochu líto, že tyto skladby včetně autora samotného nejsou příliš v povědomí veřejnosti. 18. století nám naskýtá mnoho českých skladatelů. Někteří jsou veřejnosti dobře známí, jiní méně. Mnoho autorů bylo znovuobjeveno až v posledních desetiletích a po informacích z jejich života se zatím pátrá. Stejně tak probíhají analýzy zda tito skladatelé zasáhly svou tvorbou do vývoje české hudby či nikoli a pokud ano, tak jak velkou měrou. Mezi takové skladatele patří i Tomáš Norbert Koutník. Zpráv o jeho životě a počet dochovaných skladeb není mnoho. Ráda bych v této práci zjistila, zda život a aktivity T. N. Koutníka byly v té době běžné či ojedinělé. A zda je Koutníkovo dílo všedním – průměrným barokním repertoárem nebo jestli se v něčem vymyká tehdejšímu normálu. Spartací a zároveň snad brzkým provedením Regin Coeli bych ráda tohoto zapomenutého autora uvedla alespoň částečně v povědomí široké i odborné veřejnosti v mém okolí.

1

1. Stav bádání o T. N. Koutníkovi Snažila jsem se najít co nejvíce dostupných informací o tomto choceňském rodákovi, ale zjistila jsem, že neexistuje mnoho publikací, jež by se osobností T. N. Koutníka zabývaly. Kromě dvou děl, která popisují čistě Koutníkův život a tvorbu – tj. Jaroslav Šeda, T. N. Kautnika život a dílo (vydáno roku 1946 v Chocni) a Tomáš Hanzlík, Tomáš Norbert Koutník (vydáno roku 1997 v Olomouci) můžeme o T. N. Koutníkovi nalézt jen velmi sporadické informace v několika odborných slovnících jako jsou The New Dictionary of music, Encyklopedický atlas hudby, Česko slovenský hudební slovník osob a institucí – svazek první, Pazdírkův hudební slovník naučný – II.část osobní – svazek první, Nástin české hudby XVIII. století, České pastorely, Choceň. Město a bývalé panství, Hudba v českých dějinách, Malá encyklopedie hudby. Jak jsem již uvedla, díla zabývající se čistě Koutníkem jsou pouze dvě. První z nich T. N. Kautnika život a dílo je navíc spíše obrozeneckým dílem vydaným krátce po druhé světové válce. O samotném Koutníkovi a jeho životě se zde bohužel moc nedozvíme. Většina tohoto díla se zabývá dobou, ve které Koutník žil, jeho synem Františkem (regentem hudebního semináře v Kroměříži) a rodinou Matějků (Jan František Matějka se oženil s Koutníkovou nejmladší dcerou a stal se jeho nástupcem na kantorském postu po Koutníkově smrti). Avšak druhá publikace Tomáš Norbert Koutník je do dnešní doby zatím nejobsáhlejší dílo zabývající se čistě Koutníkem, jeho životem a dílem. Najdeme zde všechny, nám zatím známé, informace o Tomáši Norbertu Koutníkovi. Navíc sám autor Tomáš Hanzlík se svým hudebním uskupením Ensemble Damian nahrál CD s Koutníkovou tvorbou k 300. výročí od jeho narození. Tato nahrávka byla pořízena při koncertě 16. října 1998 v kostele svatého Františka Serafínského v Chocni. Ensemble Damian je soubor, který vznikl z Collegia musica tvořeného studenty katedry muzikologie FF a katedry hudební výchovy PdF Univerzity Palackého v Olomouci. Ensemble Damian má pohyblivý počet členů podle provozovaných skladeb. V největším obsazení dosahuje velikosti komorního orchestru a komorního sboru. Pro interpretaci barokní hudby používá kopií dobových nástrojů. Soubor se rovněž snaží opouštět schéma klasické koncertní prezentace a koncipovat své programy do tematicky propojených ploch. V posledních letech se věnuje scénickému provádění barokních i soudobých kantát, oratorií 2

a oper. Tento soubor novodobě premiéroval chrámové skladby českých skladatelů 18. století, kde Tomáš Norbert Koutník patří k jednomu z jejich největších objevů a mají tak velkou zásluhu na poznávání tohoto skladatele u veřejnosti. Tomáš Hanzlík (nar. 1972) je uměleckým vedoucím Ensemble Damian a zároveň impresáriem vlastního kočovného divadla Theatrum Schrattenbach. Je absolventem Univerzity Palackého v Olomouci a to na katedře muzikologie a hudební výchovy, kde v současné době působí i jako profesor. Jako téma pro svou disertační práci si zvolil právě život a dílo Tomáše Norberta Koutníka. Založil hudební festival BAROKO, který se každoročně koná v Olomouci již od roku 1998. Vedle pedagogické činnosti, se věnuje kritickým edicím staré české hudby a pravidelně koncertuje jako dirigent, vokalista a hráč na smyčcové nástroje V neposlední řadě nesmím zapomenout zmínit osobnost

Adolfa Krameniče

(1889 – 1953). Byl to choceňský skladatel, který v letech 1903 – 1906 studoval Pražskou konzervatoř. V období od roku 1911 – 1921 zastával místo ředitele kůru v Chocni. V letech 1943 – 1950 spartoval všechny, do té doby nalezené, Koutníkovy skladby. Tyto spartace jsou uloženy v Muzeu A. V. Šembery ve Vysokém Mýtě.

3

2. Tomáš Norbert Koutník - život 2.1 Raná léta T. N. Koutníka Tomáš Norbert Koutník se narodil 19. prosince 1698 v domku č. p. 273 v Chocni. Byl druhým nejmladším dítětem z šesti potomků tkalce Jana Koutníka a jeho druhé manželky Doroty Koutníkové, rozené Jesenské (oddáni byli 27. října 1685). Z tohoto manželství měl Tomáš Norbert sourozence Annu, Dorotu, Jana (později choceňský purkmistr), Václava (působil jako farář v Petrovicích) a Františka Tobiáše. Z otcova prvního manželství měl ještě dvě sestry – Dorotu a Magdalenu. Historie rodu Koutníků se v dnešní době již nedá přesně dohledat. Matriky z choceňské farnosti, které zaznamenávají narozené, se dochovaly až z konce 17. století. Jak se uvádí v monografii Tomáše Hanzlíka – Tomáš Norbert Koutník 1, jméno Kautnik2 se vyskytuje ve všech dobových dokumentech choceňského panství. Jsou dochovány také záznamy z farní pamětní knihy, kde je zapsán Jan Koutník jako choceňský purkmistr a primátor3. Z daných informací tedy vyplývá, že tři členové Koutníkovy rodiny - otec Tomáše Norberta Jan Koutník a bratři Jan a Václav – zastávali ve své době funkce na vysoké úrovni. Rodina Koutníků tak zcela jistě nebyla průměrným rodem. Vypovídá o tom i skutečnost, že Jan Koutník dal na studia nejméně tři své syny. V době, kdy se Tomáš Norbert Koutník narodil, byla Choceň ve vlastnictví Jana Bedřicha Trautmannsdorfa. Ten ji získal v roce 1686 a rod Trautmannsdorfů zde vládl až do začátku 18. století. Stejně jako předchůdci, i tento rod zneužíval své feudální moci k zpřísnění robot a soudního rozhodování. Choceň zažila značný rozkvět za Norberta Oktaviana Kinského, který choceňské panství koupil roku 1709. Za jeho éry vznikl komplex architektonicky cenných barokních staveb fary (1731), nového kostela svatého Františka Serafínského (1732), rozšíření školy o budovu nemocnice (1750), budova špitálu (1750) a zvonice.

1 2

Hanzlík, Tomáš: Tomáš Norbert Koutník, Olomouc, 1997, s.20 v 19. století proběhla reforma českého jazyka, kdy se mimo jiné změnilo v pravopisu psaní au na ou, proto já

používám příjmení Koutník, ale v dobových záznamech a u J. Šedy je uváděno původní Kautnik 3

Hanzlík, Tomáš: Tomáš Norbert Koutník, Olomouc, 1997, s.20

4

Po třicetileté válce se v českých zemích dostala k moci církev a cizí šlechta, podporující vládu Leopolda II. , jehož vláda neuznávala jiné náboženství než katolické. To vedlo k velkému legálnímu emigrantství šlechty, jež se nepřihlásila ke katolictví, a k nelegálnímu emigrantství protestantských poddaných. Zrušil se

majestát a veškeré

stavovské svobody. Královský trůn byl prohlášen dědičným v rodu Habsburků a začala postupná germanizace. Špatné životní podmínky vedly k několika povstáním. Nespokojenost českého lidu se panovníkovi Karlu VI. podařilo částečně zmírnit rolnickými patenty z let 1717, 1735 a 1738. Postavení koruny české však bylo oproti ostatním útvarům v Rakousku zcela oslabeno. Při nástupu Marie Terezie na trůn začal boj o jednotlivá území mezi Marií Terezií a ostatními panovníky. Těmito boji bylo definitivně odděleno Slezsko. Za její vlády vzniklo také mnoho pokrokových reforem, mezi něž patří reforma školská, která upravila systém základního školství tak, že byla zavedena povinná školní docházka od 6 do 12 let, a ta byla zaměřena na nutnost umět číst, psát, počítat a znát náboženství. Na toto základní vzdělání navazovalo střední školství zprostředkované piaristickými či jezuitskými kolejemi. Jezuité poté také zajišťovali studium vysokoškolské.

2.2 T. N. Koutník – doba studií

Další zprávy z Koutníkova života se objevují až o několik let později od jeho narození a to v matrice posluchačů piaristické koleje v Litomyšli4. Na zdejším piaristickém gymnáziu studoval v letech 1716 – 1719.

V roce 1716 je Tomáš Koutník z Chocně zapsán mezi

Majores Parvistae. Nesouhlasí zde však udání Koutníkova věku. Kronikář chybně uvedl věk 15 let a dopsal dodatek Ascendit, což znamená nově příchozí žák. O rok později se o něm píše ve třídě Gramatischae, s věkem 18 let a opět s poznámkou Ascendit. Jak uvádí Hanzlík ve své práci5, je pravděpodobné, že kronikář také spletl tuto poznámku Ascendit, protože v tomtéž roce nastoupil do litomyšlské koleje Tomášův mladší bratr – patnáctiletý František.

4 5

Hanzlík, Tomáš: Tomáš Norbert Koutník, Olomouc, 1997, s. 21 Tamtéž

5

Záznamy o Koutníkově působení v litomyšlské piaristické koleji jsou ještě z let 1718 a 1719. V žádném se však bohužel nepíše o jeho hudebních schopnostech. Jak se však můžeme dočíst u Tomáše Hanzlíka, v tomto období jsou poznámky o učitelích hudby velmi sporadické a objevují se pouze jména: Antonín Ignác Valprecht – varhaník, Balthasar Nicolas Rocchenboch – učitel zpěvu a Jan Christoph Bittermenn6. Nemáme tedy žádné informace, zda v Litomyšli Tomáš Koutník u některého z kantorů studoval hudbu. Respektive hudbu pravděpodobně studoval – jak bylo zvykem v piaristickém řádu, ale nevíme jak hluboce a u koho. Z dalších dokumentů je patrný přestup Tomáše Koutníka z Litomyšle do hudebního piaristického semináře v Kroměříži a to v listopadu roku 1719. Zdejší zápisy ho uvádějí jako studenta rétoriky a aritmetiky. Zároveň měl pověst výborného houslisty a varhaníka. Z kroměřížského semináře Koutník odchází roku 1720. Piaristický řád zastával v Koutníkově formování hudební osobnosti velký vliv. Je tedy dobré uvést několik základních informací. Zakladatelem byl Josef Kalasanský (*1557 v Peraltě de la Sal ve Španělsku - + 25. 8. 1648), který chtěl vychovávat chudou mládež. 18. listopadu roku 1621 byl na základě breve papeže Řehoře XV. řád piaristů založen. První komunity vznikaly nejen v Itálii, ale také ve střední Evropě (např. v Mikulově). V Českých zemích měl piaristický řád velkou oblibu. Ochrannou ruku nad ním držely takové osobnosti jakými byly kardinál Dietrichštejn, kardinál Harrach, biskup Karel z Lichtenštejna, kardinál Schrattenbach či hrabě Martinic. Piaristické koleje byly téměř po celé zemi. V organizaci svého školství se piaristé přizpůsobili systému obvyklému v českách zemích již z let před třicetiletou válkou, který provozovali jezuité. Piaristé však vnesli do tohoto systému vlastní prvky a vyučovací metodu, která byla pružnější, tolerantnější a pokrokovější. Piaristé také zaváděli na svých školách výchovu vokální a instrumentální hudby neboť věřili, že hudba má velký vliv na utváření dobrých mravů. Učiteli byli členové řádu v nižších třídách nazývaní magistři a ve vyšších třídách gymnázia profesoři. Mírné a nenásilné metody piaristů, náboženská snášenlivost (přijímali i žáky z rodin nekatolíků na rozdíl od jezuitů), jazyková tolerance, pedagogický takt a vzorné vystupování byli nejlepší vizitkou jejich školského působení. Získali tím oblibu, úctu a vážnost. Obsah vyučování a zásady učební metody byly dány zaměřením jednotlivých tříd. 6

Hanzlík, Tomáš: Tomáš Norbert Koutník, Olomouc, 1997, s. 21

6

V době stabilizace řádu – tj. v 60. letech 17. století - se stala významným střediskem kolej v Litomyšli. Od 60. let

byla věnována velká péče hudebnímu vzdělání a praxi

u nastávajících členů řádu a noviců. Díky tomu již koncem 17. století bylo v českých zemích dost schopných učitelů hudby, zpěvu a varhaníků ve všech piaristických kolejích. Podle archivních pramenů lze vysledovat nejčastější zaměření hudebních znalostí řádových členů. Podle nich můžeme usoudit, že v hudebních produkcích převládaly varhany, zpěv a smyčcové nástroje. Piaristům se podařilo včlenit svým působením do české hudební kultury. Významnou roli v tom sehrálo centrum v Mikulově, díky němuž provincie získávaly a udržovaly kontakty se směry italské hudby. Neméně významnou roli však měly také zámecké kapely, se kterými byli piaristé v kontaktu díky svým odchovancům působícím v těchto tělesech. Piaristické koleje tak byly v kontaktu

s hudebními novinkami jak světské, tak církevní hudby.

Provozování hudebních novinek na piaristických kůrech tak zprostředkovávalo seznámení se současnou hudbou široké veřejnosti, což přispělo k zvýšení úrovně hudebního života v jednotlivých částech země. Početnou skupinu děl tvoří skladby s mariánskou tématikou, s níž souvisí například vánoční pastorální hudby, hymny, moteta, offertoria, pastorely a arie. Tento repertoár najdeme i ve sbírce Koutníkových děl. Piaristické koleje vychovaly spoustu výborných hudebníků, kteří se uplatnili jako varhaníci, zpěváci, ředitelé škol a kůrů či jako hudebníci v jednotlivých zámeckých kapelách. Mnozí z nich se stali také hudebními skladateli. Kromě Tomáše Norberta Koutníka sem patří také například : František Xaver Brixi, Jiří Ignác Linek nebo Jiří Antonín Benda. Díky tomu, že piaristé byli v kontaktu se soudobou církevní i světskou hudbou, měl Koutník možnost sblížit se s hudebními a harmonickými formami té doby. Koutník používá například formu da capo a to jak v ariích (Aria de tempore, Aria ex B), tak i v pomalé větě Reginy Coeli Laetare z roku 1751. „Nejznámějším“ Koutníkovým spolužákem z Kroměřížské koleje byl Václav Matyáš Gurecký (1705-1743), který byl pravděpodobně od roku 1729 do roku 1736 kapelníkem kardinála Schrattenbacha.

7

2.3 T. N. Koutník - kantor

Po

odchodu

z kroměřížské

koleje

Koutník

nastoupil

na

místo

kantora

v Chroustovicích, odkud pak odešel do Kostelce nad Orlicí, kde při biřmování přijal jméno Norbert . V roce 1729 se uvolnilo místo kantora v jeho rodné Chocni. Od té doby zde působil jako kantor a varhaník až do smrti. Choceňská škola měla při nástupu Koutníka na post kantora již dlouhou tradici. První písemná zmínka o ní se objevuje v roce 1509, ale je pravděpodobné, že historie sahá minimálně do konce 15. století. Jméno Koutník se v souvislosti s Choceňskou školou vyskytuje poprvé již po roce 1700, kdy byl Karel Norbert Koutník nazván , snad také poprvé, řádným učitelem. Příbuzenský vztah s Tomášem Norbertem Koutníkem se v dnešní době však bohužel již nedá dohledat. O Tomáši Norbertu Koutníkovi se v souvislosti s Choceňskou školou dochoval tento záznam pamětní knihy děkanského úřadu v Chocni, původně psaný německy: „V roce 1729 Tomáš Norbert Kautnik, narozený v Chocni, absolvovaný theolog, provozoval učitelský úřad se zvláštní chválou a byl přijat také pro sborový zpěv a složil mnoho mší, requií, litanií a více jiných zpěvů…“ 7. Z dochovaných zápisů můžeme dále vyčíst, že Tomáš Norbert Koutník se zasloužil o rozšíření výuky hudební disciplíny. V roce 1750 došlo ke spojení školy s nemocnicí a ještě před dostavbou se již učilo ve dvou místnostech, ovšem jak se uvádí, ani ty v průběhu dalších let žákům nestačily. Roku 1775 nastoupil v Chocni jako učitelský pomocník zeť Tomáše Norberta Koutníka Jan František Matějka (který se v roce 1767 oženil s Koutníkovou nejmladší dcerou Terezií Františkou). Ten také později nastoupil na Koutníkovo místo kantora. V kronice se uvádějí tyto příjmy kantora: „Z panského důchodu 10 zlatých, 20 krejcarů a půl vědra patok, od obce Choceňské důchodu kontribučního 8 zlatých, od záduší Choceňského 2 zlaté 20 krejcarů, na maso a vápno 1 zlatý 2 krejcary, ode zpívání pašije a o svatých Třech králích s pomocníky 52 krejcarů, dříví 2 sáhy, od vesnických kostelů 9 zlatých 38 krejcarů, posnopného z Běstovic, Bošína, Skořenic, Koldína, Nasavrk a Lhoty Zářecké asi 15 mandel.

7

Šeda, Jaroslav: T. N. Kautnika život a dílo, Choceň, 1946, s. 19

8

Při posvícení z vesnice každý soused dával koláč. Mimo to měl : koledy ročně okolo 5 zlatých rýnských, od pohřbů asi 9 zlatých rýnských ročně, od cvičení dítek 7 – 8 zlatých, při vánoční koledě ze tří vesnic (Běstovic, Bošína a Skořenic) tři čtvrtce hrachu, za nějž někdy dávaly jáhly nebo kroupy“8. Tento údaj je z roku 1713. Pokud tyto údaje sečteme, vyjde nám, že kantor měl roční příjem 54 zlatých a k tomu naturálie. To byl v dané době také průměrný plat varhaníka. V Slovníku české hudební kultury9 je uvedeno, že v 18. století byli na post kantora vybíráni většinou lidé s hudebními schopnostmi, což velmi pozitivně ovlivňovalo hudební růst obyvatel. Téměř každý kantor zajišťoval hudební provoz daného kostela či chrámu a to i vlastními skladbami různé úrovně. Často s prvky folklóru a lidové hudby. Rok po nástupu Tomáše Norberta Koutníka na kantorský post v Chocni, tedy roku 1730, byl zde obnoven literátský kůr. Tradice zdejších literátů sahá již do 16. století. Koutník se stal jedním ze dvou starších tohoto bratrstva. V roce 1762 byl tento literátský kůr oficiálně potvrzen v Římě jako bratrstvo. Majetek choceňského bratrstva obec pojistila, aby o něj v žádném případě nemohlo přijít. Tato fakta o Koutníkovi a literátském kůru byla potvrzena v Koutníkově čtvrté a poslední knize Rorate. Literátská bratrstva byly laické organizace, které zpravidla působily při kostelech a zajišťovaly funkce kostelního pěveckého sboru. Hlavními představiteli byli převážně vzdělaní měšťané, ale členy byli také lidé z chudších poměrů či velmi bohaté a vlivné osobnosti. Jednotlivá bratrstva postupně disponovala velkým majetkem a řídila se některými zásadami cechovních organizací – měla vlastní samosprávu, majetek a často i vlastní kůr v kostele. Mezi

jejich

povinnosti

patřila

starost

o

školu,

sociální

zabezpečení

a

péče

o náboženský život jejich členů. Repertoárově se zaměřovala na chorály a polyfonní skladby. Byla hlavním vykonavatelem rorátů k čemuž vydávala různé kancionály, rorátníky, antifonáře a hlasové knihy.

8

Barvíř, Jindřich Ladislav: Děje města Chocně , v Náměstí u Brna, 1886, s. 82-83

9

Fukač, Jiří, Přibylová, Lenka: Kantor v Slovník české hudební kultury, Praha, Editio Supraphon a. s. 1997,

s. 423-424

9

Dalším údajem o působení Tomáše Norberta Koutníka v Chocni je záznam ve farní pamětní knize z roku 1838. Jaroslav Šeda ve své práci T. N. Kautnika život a dílo

10

udává

jako další důkaz o působení Koutníka v Chocni německý zápis ze zámecké úřední knihy „Decreten Buch Anno 1734 bis 1744 III – 5“: „Tomáš Kautnik, učitel a zároveň varhaník v Chocni, podává prosebnou žádost k jeho Excelenci, aby kontribut, připadající mu z Valachova statku, který dostával brzy větší, brzy menší a teprve vždy na konci vojenského roku najednou z kontribučního úřadu, aby od nynějška mohl být milostivě vyplácen každý rok čtvrtletně ve výší 5ti florentských, tedy ročně 20 florentských …….“

2.4 T. N. Koutník –pozdní léta

Ač prožil Tomáš Norbert Koutník na svou dobu poměrně dlouhý život, není o něm do dnešní doby nalezeno mnoho informací. V podstatě lze vycházet z dat uvedených v matrikách a různých kronikách. Těchto zpráv je však poměrně málo a o Koutníkově životě mezi lety 1734 – 1775 jsou jen velmi sporadické informace. Je však zcela patrné, že většina (pravděpodobně všechny) dochovaných skladeb je právě z tohoto období a jsou tak největším pojítkem s Koutníkovým životem. Nejstarší datované skladby jsou Chorální roráty z roku 1739, Offertorium Ave Maria a Regina coeli ex D, oboje z roku 1744. Nicméně i datovaných děl je, z dosud nalezených 52, pouze 21. Dne 19. listopadu roku 1734 se Tomáš Norbert Koutník oženil s Františkou Matějovskou. V tomto manželství se narodilo celkem 6 dětí. V roce 1736 dvojčata Anna Terezie a Františka, v roce 1738 Klára, roku 1740 František (ten se později stal regentem hudebního semináře v Kroměříži a udržoval tak těsné svazky Chocně s tímto moravským kulturním centrem. Zemřel v únoru 1804 nešťastnou náhodou, kdy spadl do Moravy.), Jan Matěj – druhý syn manželů Koutníkových - zemřel pravděpodobně krátce po narození. Nejmladším Koutníkovým dítětem byla dcera Terezie Františka, která se narodila v roce 1744. Koutník ovdověl 16. února 1759. Zemřel 16. ledna 1775 sešlostí věkem. Traduje se, že Tomáš Norbert Koutník zemřel u varhan. Po jeho smrti navázali na hudební tradici Koutníkovi nástupci Jan František Matějka (choceňskou školu vedl v letech 1775 – 1801) a Tomáš Kolovrátek (na tamní škole působil v období 1801 – 1831). 10

Šeda, Jaroslav: T. N. Kautnika život a dílo, Choceň, 1946, s. 20

10

3. Tomáš Norbert Koutník – dílo 3.1 Dochované skladby T. N. Koutníka Jak píše Hanzlík1, z Koutníkova díla se dochovalo 52 chrámových figurálních skladeb, ale s největší pravděpodobností se jedná o zlomek jeho celoživotní tvorby. Dalších devět skladeb je dochováno pouze částečně. Čtyři z nich jsou jen strohá torza, která již nelze rekonstruovat. U některých děl je zpochybňováno autorství, neboť tyto kompozice jsou od ostatních stylově velmi odlišné. Např.:objevují se zde trylky, přírazy a časté střídání duolových a triolových skupin. Tato tvorba se jeví jako daleko stylově pokročilejší a je pravděpodobné, že autorem je některý z Koutníkových potomků. Jisté Koutníkovo autorství mají pouze autografy, které jsou podepsané Authore et Passessore Thoma Norb. Kautnik. Vedle těchto kompozic jsou dochovány také čtyři rukopisy chorálních rorátů (z let 1739, 1753, 1756, 1772)a dvě matutina (1756, 1757). Oboje je ve vlastnictví Orlického muzea v Chocni. Matutina jsou však momentálně nezvěstná. Celkem se zachovalo: 9 litanií, 4 offertoria, 2 Te Deum, 1 nešpory, 2 requiem, 5 Regina coeli, 6 Salve Regina a 1 arie. Ze seznamu skladeb, který vypracoval Tomáš Hanzlík2, je uvedeno, že 32 skladeb se nám dochovalo v autografech. Ostatní skladby jsou většinou dobové opisy. U Josefa Františka Kršky3 se můžeme dočíst:„ 1729 Tomáš Norbert Koutník, narozený v Chocni, abs. bohomluvec, zvláštní ochotností ujal se školy a kostelního zpěvu, sám více mší, litanií a requií v hudbu posadiv.“ Jindřich Ladislav Barvíř4 zas uvádí tyto údaje: „Od l. 1729 – 1775 Tomáš Norbert Koutník, rodák Choceňský, pilný skladatel kostelní hudby. Na kůru jsou od něho složené mnohé skladby uschovány dle doslechu pěkné, v duchu prý německých mistrů předešlého věku. Také upravil literákům „šestero roráte“, jakožto starší bratrstva toho.“ Je velmi pravděpodobné, že dosud objevené Koutníkovy skladby jsou pouhým zlomkem jeho celoživotní torby, neboť mši se zatím nepodařilo najít ani jednu a rorátní knihy jsou dochovány pouze čtyři v Orlickém muzeu v Chocni.Co se stalo s ostatními skladbami Tomáše Norberta Koutníka se můžeme pouze dohadovat. 1 2

Hanzlík, Tomáš: Tomáš Norbert Koutník, Olomouc, 1997, s. 25 Hanzlík, Tomáš: Tomáš Norbert Koutník (1698-1775) Requiem ex Es, Choceň, 1998, s. VIII

3

Krška, Josef František: Choceň. Město a bývalé panství, Praha, 1858, s. 123

4

Barvíř, Jindřich Ladislav: Děje města Chocně, V Náměstí u Brna, 1886, str. 110

11

U Hanzlíka se také uvádí5, že se dochovaly fragmenty těchto autografů:“Chorus na květnou neděli a Velký pátek (pouze party Canto, Alto, Koutníkovou rukou je psán pouze začátek). 2 stránky partu Organo z neznámého Requiem v kostelním archivu v Chocni. Dále Cantilena de Passione Domini "Sem pospěšte poběhněte" (pouze altový part) v Národní knihovně v Praze. V Národní knihovně v Praze je také uložen titulní list nedochovaného Requiem Sollenne z roku 1767, který není psán Koutníkovou rukou.“ Většina dochovaných skladeb Tomáše Norberta Koutníka (34)je uložena v Muzeu české hudby v Praze. Jedná se převážně o autografy, které muzeum získalo z pozůstalosti Ondřeje Horníka (1864-1917, sběratel hudebních nástrojů a starých hudebnin. Jeho rozsáhlá sbírka je nyní součástí fondů Národního muzea – Českého muzea hudby). Ostatní skladby se nacházejí většinou v okolí Koutníkovy rodné Chocně nebo přímo v Chocni. Všechny Koutníkovy skladby, kromě díla Litaniae de SSmo nomine Jesu ex C, již spartoval Adolf Kramenič. Tyto spartace jsou uloženy v Muzeu A. V. Šembery ve Vysokém Mýtě. Litanii de SSmo nomine Jesu ex C spartoval Tomáš Hanzlík. Při prohlížení Koutníkových skladeb, spartovaných Adolfem Krameničem, si nelze nevšimnout, že nejčastějším obsazením jsou 4 vokální hlasy, dvoje housle a generálbas. Slavnostnějšího charakteru, jako jsou například Reginy Coeli, jsou navíc přidány dechové nástroje a to buď dvojice lesních rohů nebo dva klariny.

3.2 Hudba doby T. N. Koutníka a jeho současníci

Rozvoj hudby této doby závisel převážně na podpoře panovnického dvora, velkých bohatých měst a církve. Hlavními místy pro provozování hudby byly kláštery, koleje, městské i venkovské kůry a světské dvory jako Kroměříž, Jaroměřice či Lukavice u Plzně. Hudební tvorba byla ovlivněna hlavně italskou školou a to jak ve světské tak i v církevní tvorbě. V katolické chrámové hudbě se značně objevuje i česká lidová tvorba na česká slova a to hlavně ve vánočních pastorelách. Tento fakt hojně dokazuje také dílo Tomáše Norberta Koutníka. Hudba instrumentální byla tvořena hlavně pro šlechtické dvory a prováděly ji zámecké kapely.

5

Hanzlík, Tomáš: Tomáš Norbert Koutník (1698-1775) Requiem ex Es, Choceň, 1998, s. VIII

12

Stejně tak tomu bylo s operou. První operní představení se v českých zemích prováděla od 20. let 18. století a to v Jaroměřicích nad Rokytnou u hraběte J. A. Questenberga, v Kroměříži a Vyškově u kardinála Schrattenbacha, či na Kuksu a v Praze u hraběte Sporcka. Českými skladateli opery byli třeba F. J. Míča či V. M. Gurecký. V 18. století se v hudbě uplatňovaly sekvence, homofonní sazba, kdy základem byl vrchní hlas a basová linka. Velkou oblibu získaly housle, což zapřičinilo, že hlavní hudební dění se přesunulo ze spodních hlasů do vrchních. Houslové party se samostatně rozvíjely a tvořily tak zcela osamostatněný doprovod vokálních skladeb. I přes oblibu homofonie se stále uplatňoval i kontrapunkt. Imitační a fugové plochy však již nebyly stěžejním útvarem a byly tak používány na daleko kratších úsecích. Často užívaná byla také forma arií da capo. Hlavními postavami, které v 18. století zprostředkovávaly hudbu na venkově byli kantoři a mnozí z nich byli skladatelé na dobré úrovni. Mezi ně patřil i Tomáš Norbert Koutník. Škola byla vždy vázána na církev a místní kůr. Kantor měl většinou hudbu jako vedlejší příjem. Jak se uvádí v knize Hudba v českých dějinách6, většina kantorů byla navíc placena podle kvality provozování chrámové hudby. Protože nebyly žádné ustálené osnovy, a každý rod určoval svá vlastní pravidla a nároky na kantory, je pravděpodobné, že se výuce hudby věnovala velká pozornost a mnoho vyučovacích hodin, třeba i na úkor ostatních předmětů. Nejen kulturní rozmach jednotlivých obcí a měst tak závisel na schopnostech a intelektu jednotlivých vlastníků panství. Chceme – li porovnat Koutníkovo dílo a život s jeho vrstevníky, máme na výběr z velkého množství skladatelů. Jedním z nich je Šimon Brixi (1693 – 1735), který studoval na jezuitském gymnáziu v Jičíně. Po studiích se stal nejprve varhaníkem v Týnském chrámu v Praze. Roku 1725 začal působit jako učitel ve škole u svatého Martina, kde byl také varhaníkem a později i vedoucím místního kůru. Jeho tvorba byla velmi ovlivněna benátskou školou, ale jsou patrné také vlivy českého folklóru. Brixiho skladby jsou výrazné v plné instrumentaci a v prosazování žesťových nástrojů. Šimon Brixi je také jedním z českých autorů 18. století, který používá ve svých skladbách české texty. Z jeho rozsáhlé tvorby se dochovalo pouze 34 děl. Mezi další součastníky Koutníka můžem zařadit třeba jednoho ze synů Šimona Brixiho - Františka Xavera.

6

Pilková, Zdeňka: Doba osvícenského absolutismu (1740- 1810) v Hudba v českých dějinách, Praha 1983,s.233

13

František Xaver Brixi (1732 – 1771), získal hudební vzdělání, podobně jako Koutník, na piaristické koleji a to v Kosmonosech. Zde studoval v letech 1744 – 1749 a roku 1748 byl klasifikován jako felicissimus ingenii. František Xaver Brixi odešel do Prahy roku 1749, kde se stal varhaníkem postupně v několika kostelech. V krátkém čase se stal jedním z nejznámějších skladatelů v Praze. V roce 1759 byl jmenován ředitelem kůru katedrály sv. Víta. Ve věku 27 let tak dosáhl nejvyššího možného hudební postavení v Praze. V té samé době se stal také sbormistrem benediktinského klášteře sv. Jiří na Pražských Hradčanech. František Xaver Brixi je jedním z nejvýznamnějších českých skladatelů poloviny 18. století, který působil v Čechách. Jeho obrovská skladatelská tvorba čítající okolo 500 děl vychází z neapolského stylu, ale také z Vídeňské školy Francesca Manciciho. Časté užití folklorních prvků není výjimkou. Brixi používá jednoduchou, ale efektní instrumentaci. V neposlední řadě je Koutníkovým vrstevníkem Bohuslav Matěj Černohorský (1684 – 1742), skladatel a varhaník. První hudební vzdělání získal od svého otce, na kterého navázal pravděpodobně bratr černohorského, jezuita, který působil jako hudební prefekt. Po dvouletém studiu práv a teologie vstoupil Bohuslav Matěj Černohorský do Františkánského řádu v roce 1708 byl vysvěcen na kněze. Roku 1710 odešel Černohorský do Itálie. V Římě ho jmenoval vrchní představitel řádu hlavním varhaníkem basiliky sv. Františka v Assisi, kde složil roku 1712 Reginu Coeli, považovanou ve srovnání s Händelem jako jednu z nejefektivnějších chorálních skladeb. V období 1715 – 20 působil jako třetí varhaník u sv. Antonína v Padově. Reginu Coeli napsal ještě jednou a to pro soprán, cello a varhany. Toto Černohorského nejlepší dílo má formu koncertantní kantáty. Také u Bohuslava Matěje Černohorského se do dnešní doby zachovala pouze část jeho obsáhlé tvorby. Dochovaná díla a torza skladeb, která máme však v dnešní době k dispozici vypovídají o vysoké skladatelské úrovni. 3.3 Dílo T. N. Koutníka v dobovém kontextu Porovnám – li Koutníka s výše zmíněnými autory vychází mi tento výsledek. Tomáš Norbert Koutník získal hudební vzdělání na piaristické koleji, tedy díky církevnímu řádu, stejně jako většina skladatelů jeho doby. V podstatě téměř všichni autoři 18. století byli ve své tvorbě ovlivněni neapolským stylem a ve svých skladbách více či méně uplatňovali folklórní prvky. Výjimkou není ani Tomáš Norbert Koutník. Co se týká instrumentace, v porovnání se zde uvedenými autory, působí Koutník jako skladatel, který užívá hlavně nástrojů jež má k dispozici a které jsou v té době nejběžnější. 14

Výčet děl poukazuje na skutečnost, že Koutník pravděpodobně skládal pouze pro církevní účely. Zatím nejsou žádné doklady o tom, že by vytvořil také nějakou skladbu čistě světského charakteru. Co není zcela běžné, je užívání českých textů ve skladbách. Tomáš Norbert Koutník je jedním z několika skladatelů, společně se Šimonem Brixim, kdo české texty používal.

3.4 Kompoziční technika T. N. Koutníka

Koutník ve svém díle používá zcela běžné prostředky své doby jako je homofonní sazba, kontrapunkt formou imitační techniky, arie da capo, chromatismy, strofická píseň, sekvence. Skladby většinou vycházejí z textu a jejich forma vypovídá označení Jiřího Sehnala, tedy že je multisekcionální7(text udržuje různě dlouhé úseky při sobě). Harmonie, kterou Koutník používá, vychází z ustálených jevů, kdy se používají mimotonální dominanty a vybočuje se pouze do příbuzných tónin. Abychom mohli zhodnotit Tomáše Norberta Koutníka jako skladatele, provedla jsem analýzu jeho dvou Regin Coeli (podrobnější rozbor uvádím v kapitole o Regině Coeli) a zároveň jsem zanalyzovala dvě Reginy Coeli Bohuslava Matěje Černohorského.

3.4.1 T. N. Koutník, Regina Coeli, 1744

Po Formální stránce se jedná o skladbu, která vychází z textu. Je rozdělena do tří částí:první část Regina Coeli, druhá část Andante a třetí část Tarde, které na sebe navazují attacca. Koutník v této skladbě užívá střídavě homofonní sazby, sólového duetu, kde probíhá volná imitace, a závěrečnou fugu nebo spíše fugato. Jak je jasné již z názvu, hlavní tónina je D dur. Celkový harmonický plán obsahuje pouze dva typy vybočení a to do dominantní tóniny, což se objevuje častěji v průběhu celé skladby, a do paralelní mollové tóniny v taktu 30 – 31. Celá skladba je napsána jednoduše, ale po technické stránce dobře. Poslední části jsou harmonicky více propracovanější než část první.

7

Sehnal, Jiří: Pobělohorská doba (1620 – 1740)v Hudba v českých dějinách, Praha, 1983, s. 185

15

Technickou obtížnost jednotlivých partů není příliš vysoká. Houslové party jsou středně obtížné, ale ne tak aby je nezahrál průměrně zdatný houslista. Podobně je tomu u pěveckých partů. Je tedy pravděpodobné, že skladba byla zkomponována tak, aby byla lehce naučitelná a v co nejkratší době od napsání provedena.

3.4.2 T. N. Koutník, Regina Coeli Laetare, 1751

Tato Regina Coeli je mnohem delší než předchozí skladba a obsahuje také více dílčích částí, kterých je celkem pět. Jsou to:první část Regina Coeli, druhou část tvoří pomalá věta, třetí je tutti – Resurrexit, čtvrté Tarde a páté závěrečné Alleluja. Jednotlivé části na sebe víceméně navazují attacca. I v této skladbě Koutník používá homofonii, imitační techniky ve formě fugata, sólo v pomalé větě. Také tato Regina Coeli je napsaná v D dur. Ani zde není v harmonickém plánu žádné mimořádné vybočení do jiných tónin. Jedná se o opět pouze o vybočení do tónin blízkých, tedy kadenčních nebo paralelních.V části Tarde pak Koutník uplatňuje d moll, tóninu stejnojmennou. V celé skladbě se používají tradiční harmonické postupy a mimotonální dominanty se vztahují vždy buď k tónině hlavní nebo vybočené. Vše je složeno v jednodušším a prostším stylu. Je pravděpodobné, že obtížnost skladby odpovídá možnostem hudebníků, které měl Koutník k dispozici. Houslové party jsou opět napsány ve střední obtížnosti, stejně tak zpěvní hlasy.

3.4.3 B. M. Černohorský, Regina Coeli , 1712

Dvou sborová Regina Coeli, napsaná roku 1712, byla ve své době, jako jedna z mála českých skladeb, srovnávána s tvorbou „velikánů“ své doby, jakým byl například Geogr Friedrich Händel. Formální stránka se podřizuje významu textu, což bylo ve své době velmi běžné (obzvlášť u děl napsaných k liturgickým účelům). Jsou zde tři celky:první Regina Coeli, druhé Adagio a třetí Allegro. Také v této skladbě na sebe jednotlivé části hned navazují. Část Regina Coeli je z celé skladby nejrozsáhlejší a zpracovává téměř celý text. V Adagiu je již jen Ora pro nobis Deum a v závěrečném Allegru pouze Alleluja. V celé skladbě se setkáváme s imitační technikou a v jednom místě i s recitativem. 16

Hlavní tónina je v originále A dur. Já jsem dělala rozbor na skladbě upravené pro dva sbory žesťových nástrojů, kde editor Joel Blahník Reginu Coeli transponoval do B dur. Harmonický plán celé Reginy je velmi pestrý a neomezuje se pouze na příbuzné a dominantní tóniny, ale přes terciovou příbuznost (medianty) vybočuje také do tónin vzdálených. Zároveň najdeme kromě typických mimotonálních dominant také akordy:takt 38 – zvětšený septakord(terckvartakord) na sníženém 3. stupni, v taktu 40 zvětšený kvintakord na sníženém 2. stupni s přidanou malou sekundou. Celá Regina Coeli je harmonicky velmi složitá a propracovaná, což svědčí o velmi dobré skladatelské úrovni.

3.4.4 B. M.Černohorský, Regina Coeli pro soprán, violoncello a continuo

Svou druhou Reginu Coeli napsal B. M. Černohorský pravděpodobně někdy ve 20. letech 18. století. Tvoří ji tři díly, Allegro, Adagio a Allegro, které na sebe navazují attacca. Jako skladebné techniky zde Černohorský použil kontrapunkt, imitační techniky, figurace, sekvence. Stejně jako u první Černohorského Reginy Coeli i zde je nejdelší první díl a Adagio se závěrečným Allegrem jsou jen velmi krátké úseky, kdy Allegro plní spíše funkci efektní Cody. Základní tóninou je F dur a vybočení probíhá pouze v rámci příbuzných tónin. Velmi často se používá mimotonálních dominant,jak je v této době zvykem. Pestřejší harmonie je od taktu 34 do taktu 48, kdy je skladba v subdominantní tónině, tedy v B dur.

3.5 Význam T. N. Koutníka jako skladatele

Při srovnání výše uvedených Regin Coeli vyplyne většina fakt o skladatelské úrovni a významu Tomáše Norberta Koutníka. Reginy Coeli B. M. Černohorského jsou po harmonické i formální stránce daleko vyspělejší, než Koutníkovy. Je ale také velký rozdíl, za jakých podmínek a pro jaký účel byly jednotlivé skladby složeny. Černohorský nebyl odkázán na průměrně či až podprůměrně zdatné hudebníky, neboli nemusel řešit obtížnost a hratelnost jednotlivých partů jako tomu bylo u Koutníka. Tomu odpovídá také rozdíl mezi harmonií obou skladatelů. Koutník potřeboval komponovat rychle, účelně a tak aby bylo možné skladby co nejdříve nastudovat a zahrát i průměrně zdatným hudebníkem. 17

Černohorský byl vyslán na desetiletý studijní pobyt do Itálie, kde se mohl věnovat vývoji a zdokonalování svého hudebního a skladatelského umu. Koutník po studiích nastupuje na místo kantora kde je veškerá jeho tvorba podmíněna i ovlivněna zaměstnáním a zprostředkováním hudebních novinek prostřednictvím někoho dalšího. Seznam Koutníkových dochovaných děl, kde jsou uvedeny také opisy jeho skladeb potvrzuje, že se díla hrála nejen v Chocni, ale i v jiných obcích regionu. Nejsou však rozšířena v dalších částech Čech a tak můžeme s jistotou říct pouze to, že Koutník jako kantor a skladatel měl velký význam hlavně pro svůj rodný kraj, ale nijak zvlášť nezasáhl svou tvorbou do všeobecného vývoje české hudby. Pravděpodobně neměl touhu ani snahu vybočovat svými skladbami z normálu, což bylo v této době naprosto normální. Koutníka lze hodnotit jako průměrného českého skladatele 18. století, který se dobře naučil svému řemeslu a skládal v podstatě užitkovou hudbu až do konce svého života.

18

4. T. N. Koutník – Regina Coeli 4.1 Regina Coeli v 18. století

V 18. století byl velmi oblíben mariánský kult. Většina skladeb tedy vychází z tohoto dobového „trendu“. Zhudebňováno bylo vše, co se dané tématiky týkalo. Výjimkou nejsou ani 4 mariánské antifony mezi něž patří Regina Coeli. Regina Coeli znamená v latinském překladu Královna nebes. Je to poslední ze 4 mariánských antifon k požehnání Panny Marie, která se provozuje o velikonočních svátcích. Začíná vždy o velikonoční neděli a to na konci mše nebo officia. Regina Coeli se zpívá v podstatě až do pátku po svatodušních svátcích. Od roku 1742, se navíc také může provozovat při polední modlitbě. Český překlad slov - Regina Coeli laetare, alleluja. Quia quem meruisti portare, alleluju. Resurrexit sicut Dixit, alleluja. Ora pro nobis Deum, alleluja. – znamená : Raduj se Královno nebeská, aleluja. Neboť ten, kterého jsi nosila vstal (z mrtvých) jak řekl, aleluja. Pros za nás Boha, aleluja. Tato velikonoční mariánská antifona byla velmi populární. Nemalou zásluhu na tom má také fakt, že období velikonoc patří v církevní oblasti k nejsvátečnějšímu období roku vůbec. Není tedy žádným překvapením skutečnost častého zkomponování Reginy Coeli Laetare mnohými skladateli, mezi něž patří B. M. Černohorský, P. J. Vejvanovský, J. D. Zelenka, M. R. Delalande, W. A. Mozart a mnoho dalších.

4.2 T. N. Koutník, Regina Coeli, 1744

Skladba sestávající ze tří jednotlivých celků, které jsou navzájem propojené a následují za sebou attacca. Odlišují se tempovým označením a tóninou. Základní tóninou je D dur. První část zhudebňuje text Regina Coeli laetare, alleluja a je rozčleněna do tří menších dílů. První díl „a“ takty 1 – 6 má zcela homofonní sazbu a začíná v D dur ve 3/4 taktu. V díle „b“ takty 7 – 14 je patrný melismatický postup nejprve ve vrchních hlasech sopránu a tenoru, který přeberou spodní hlasy alt, bas a opět dokončí soprán s tenorem. Díl „c“ takty 15 – 22 variuje část „b“ a to na dominantě. Melismatický motiv je nejdříve v altu a tenoru, poté v altu a basu. 19

Druhou část Andante tvoří duet tenoru s basem převážně v dominantní tónině A dur. Celá pomalá část je ve 4/4 taktu a člení se na dva menší díly. Díl „a“ pracuje s textem Quia quem me ruisti portare a je v rozmezí taktu 23 – 30. Druhý díl začíná již taktem 30, takže zde jde o řetězení. V této částí se zpracovává text Resurrexit sicut dixit, alleluja. Poslední čtyři takty této části včetně předtaktí jsou krátkou houslovou mezivětou připravující nástup závěrečné části Tarde. Poslední částí je Tarde ve 4/4 taktu opět v základní tónině D dur. Lze jej rozdělit na dva menší díly, kdy prví část, takty 41 – 44, se slovy Ora pro nobis Deum je v homofonní sazbě. Na ni navazuje druhá delší část se závěrečným Alleluja, kde je závěrečná fuga nebo spíše fugato s reperkusí soprán – alt – tenor – bas. Motiv zazní pouze jednou v rámci čtyřhlasé expozice. Celá skladba formálně podléhá textu. Koutník často používá figurace a to i v basové lince. V části

Tarde pak pro dokreslení významu textu používá zmenšené septakordy.

Harmonicky je vše postaveno na akordech tónin příbuzných a tóniny hlavní. Poslední části jsou harmonicky propracovanější oproti části první.

4.3 T. N. Koutník, Regina Coeli laetare, 1751

Tato Regina Coeli je po obsahové stránce rozsáhlejší. Sestává z pěti částí, které na sebe plynule navazují. Jednotlivé úseky se odlišují tóninou nebo různým tempovým označením. Hlavní tóninou je D dur a v této tónině také nastupuje v 3/8 taktu úvodní část Regina Coeli, kterou lze rozčlenit do dalších čtyř menších úseků. Díl „a“ přináší v prvních třech taktech hlavní motiv ve všech hlasech. Od čtvrtého taktu se pracuje pouze s instrumentálními hlasy, které tak tvoří jakousi předehru. Od taktu 22 nastupuje část „b“, kde je opět v taktu 22 – 24 hlavní motiv a od taktu 25 již sbor pracuje s další částí tématu. V taktu 34 začíná instrumentální mezivěta připravující nástup části „c“ v taktu 47. Díl „c“ variuje předchozí část v dominantní tónině A dur a to až do taktu 66, kde začíná znovu v hlavní tónině poslední část „d“ opět variující díl “b“. Všechny části jsou motivicky příbuzné a zhudebňují text Regina Coeli Laetare alleluja.

20

Paralelní tóninou h moll nastupuje ve 2/4 taktu pomalá věta, která je založena na sólech houslí, varhan a sopránu. V této větě jsou tři dílčí části. První část „a“je houslovým sólem a připravuje sólo sopránu, nastupujícího taktem 107 s předtaktím, které tvoří část „b“. Téma je motivický stejné a nezmění se ani tónina. Taktem 131 končí část „b“ a Da Capo se vrací opět téma „a“, které končí na Fine v taktu 106. V pomalé větě se pracuje s textem Quia quem meruisti portare alleluja. Třetí větou je 21 taktové Tutti, začínající v taktu 133 v dominantní tónině A dur, které je stále ve 2/4 taktu. Celá třetí část má homofonní sazbu a zpracovává se zde dvoutaktový motiv, který se neustále harmonicky posouvá. V této větě se zhudebňuje text Resurrexit sicut dixit, alleluja. Předposlední částí je krátké Tarde nastupující v taktu 154 ve stejnojmenné tónině d moll. Takt je zde 4/4 a všechny hlasy odpovídají sopránu. Pracuje se zde se slovy Ora pro nobis Deum. Po Tarde nastupuje závěrečná pátá část Alleluja, která je znovu v 3/8 taktu a v základní tónině D dur. Alleluja je od taktu 160 až do konce, tedy do taktu 208. Slovo Alleluja je zde zpracováno formou fugata začínajícího dominantou kdy reperkuse je soprán – alt – tenor – bas a harmonicky dominanta – tónika – tónika – subdominanta. Celou část lze rozdělit do dvou dílů. Díl „a“ v taktech 160 – 185 zpracovává stupající motivek a díl „b“ Od taktu 158 motiv klesající. Celá skladba je harmonicky bohatší než Regina Coeli z roku 1744, ani zde však nenajdeme žádné harmonické zvláštnosti. Vše odpovídá tradičním postupům své doby.

21

5. Ediční zpráva V této kritické edici jsem se snažila zachovat všechny vpisky a grafické znaky, včetně nástrojů, podle autografu. Jsou to např.:slova Tutti, Andante, Tarde, Solo. Pouze jsem upravila slovo Allo na Allegro. Generálbas jsem úmyslně nevypracovávala a zachovala jsem ho tak, jak je napsán v autografu. Pouze jsem na několika místech upravila generálbasové číslice a to v místech, kde původní číslování neodpovídalo skutečnosti či špatně znělo. Mnou opravené číslování je dáno v závorce. V mnohých sborových pasážích chybějí legata. Ta, která jsem doplnila, jsou čárkovaně. Mnou doplněné posuvky, které v autografu chybí, jsem uvedla v závorkách. Stejně tak koruny a některé vpisky. Ve vokálních partech, kromě basu, jsem použila místo klíčů původních klíče dnešní, neboli jsem odstranila sopránový, altový a tenorový klíč. Podobné úpravy jsem udělala i v generálbasové lince, kde jsem místy tenorový klíč přepsala do basového a sopránový do houslového klíče. Všechen latinský text jsem zachovala totožný s autografem, pouze jsem doplnila interpunkční znaménka a sjednotila velká a malá počáteční písmena. Výjimku tvoří tenorový part v Regině Coeli Laetare, kde v autografu chybí takt číslo 81. Po doplnění tohoto taktu jsem musela trochu poupravit text. Slova byla upravena také v té samé skladbě v tenorovém partu v taktech 182 – 186.

5.1 Regina Coeli, 1744 Úpravy: Varhanní part takt číslo 4, 3. doba až takt číslo 5, 2. doba přepis z tenorového klíče. Totéž takt číslo 7 až 10 do první doby a takt 151, poslední osmina až takt 152, 3. doba. Generálbasové číslice, které jsou uvedené v autografu, v taktech 41 a 55 neodpovídají skutečné harmonii. V taktu 41 je na čtvrté době napsán kvintakord, ale harmonicky je kvintesxtakord. Totéž v taktu 55, kde na první době je zapsán kvintakord, ale harmonii opět odpovídá kvintsextakord. V taktu 56 je poslední nota v originále čtvrťová, ale má být osminová.

22

5.2 Regina Coeli laetare, 1751 Úpravy: Sopránový part takt číslo 115, čtvrtá osmina originál „a1“, je opraveno na „g1“. Altový part takt číslo 51, druhá osmina originál „gis1“, opraveno na „g1“. V taktu číslo 203 chybí taktová čára. Tenorový part takt číslo 81 není v autografu, text je upraven s přidaným taktem. Takt číslo 182 až 186 upravena slova. Basový part takt číslo 54 není v autografu. U prvních a druhých houslí a u varhan jsem v taktu číslo 106 ke koruně přidala Fine a v taktu 132 jsem napsala Da Capo al Fine místo Da Capo al

..

V taktu 58 je v basovém partu rytmus osminová nota s notou čtvrťovou. Harmonii však odpovídá rytmus obrácený, tedy nota čtvrťová a poté nota osminová. U generálbasových číslic jsem provedla úpravy v taktech 122 a 181. V taktu 122 lépe vyzní sextakord a v taktu 181 místo kvintakordu kvintsextakord.

23

Závěr Stejně jako většina skladatelů 18. století i Tomáš Norbert Koutník získal své hudební vzdělání díky církvi a to konkrétně studiem na piaristických kolejích v Litomyšli a Kroměříži. Vzhledem k tomu, že piaristé byli v kontaktu se současnou tvorbou světské i církevní hudby, měl i Tomáš Norbert Koutník za svých studií šanci poznat hudební trendy své doby. Vliv neapolské školy je patrný například v používání arií da capo. Shrneme – li poznatky z rozborů Koutníkových skladeb, vyjde nám závěr, že Koutníkova tvorba vychází ze „skladatelské techniky“ pro svoji dobu naprosto typické. Harmonie se pohybuje v tradičních postupech, kdy Koutník užívá kromě základní tóniny také tóniny příbuzné, mimotonální dominanty k daným tóninám, v některých skladbách četné chromatismy (např.:pastorela Hej, hej, jeden i druhej). Časté je použití figurací, homofonní sazby, kontrapunktu formou imitací. Jednotlivé instrumentální i vokální party jsou napsány v rozpětí lehké až středně těžké obtížnosti. Je pravděpodobné, že stejně jako většina ostatních kantorů, i Koutník musel při komponování svých děl počítat s technickou dokonalostí svých hudebníků. Ve výčtu dochovaných skladeb nenalézáme žádné sólové skladby, Je otázkou zda Koutník někdy takové dílo složil, ale spíše bych se přikláněla k tomu, že své skladatelské schopnosti uplatňoval pouze pro církevní účely, jako většina kantorů. Vzhledem k tomu, že Koutníkova tvorba nijak nevybočuje svým obsahem, rozsahem ani formou, je málo pravděpodobné, že by se nějak zvlášť podílela na celkovém vývoji české hudby. Každopádně však byla velmi důležitá pro hudební život východočeského regionu, kdy na Koutníka navázali další regionální skladatelé a muzikanti například Václav Matějka (vnuk T. N. Koutníka, výborný kytarista, který se uplatnil ve Vídni). Koutníkův vliv za jeho života byl v Chocni značně velký. Vypovídá o tom fakt, že se stal jedním ze starších místního literátského bratrstva. Také je nám známo, že v roce 1755 byly v kostele postaveny nové varhany (Skříň je v kostele uchována dodnes). Je možné i pravděpodobné, že se o postavení nového nástroje zasloužil právě T. N. Koutník. Přestože Tomáš Norbert Koutník nepatří mezi nejlepší české skladatele, myslím si, že pro svůj účel byly skladby kvalitně zkomponované a určitě si zaslouží aby je poznal i dnešní posluchač.

24

Resumé Tomáš Norbert Koutník narozen 19. prosince 1698 v Chocni, zemřel 16. 1. 1775 tamtéž. Hudební vzdělání získal na piaristických gymnáziích v Litomyšli (1716 – 1719) a v Kroměříži (1719 – 1720). Roku 1729 se vrátil do Chocně, kde od této doby až do své smrti působil jako kantor, varhaník a skladatel. Koutníkova skladatelská tvorba a technika odpovídá dobovým zvyklostem. Z děl se dochovalo pouze 52 figurálních chrámových skladeb. Svým působením a tvorbou zasáhl hlavně do rozvoje hudby ve východočeském kraji, kde na něj navázali další regionální muzikanti a skladatelé. Za svého života byl v Chocni váženým občanem a jedním ze starších literátského bratrstva. Spartace dvou Regin Coeli uvedená v této práci je jejich první kritickou edicí.

Summary Tomáš Norbert Koutník was born on 19th December 1698 in Choceň, died on 16th January 1775 at the same place. He studied music at the Piarist schools in Litomyšl (1716 – 1719) and in Kroměříž (1719 – 1720).In 1729 he returned to Choceň, where he worked as teacher, organist and composer till his death. Koutník´s creation and

technique of composition comports with contemporary

practice. Only 52 of his figurative church compositions was preserved. His incidence and his production affected the development of music in Eastern Bohemia, where the other local musicians and composers followed him. During his life, Koutnik was reputable citizen and one of the vestrymen of fraternity called “Literátské bratrstvo“. The edition of two Regina Coeli in my thesis is the first critical edition.

25

Prameny a literatura Prameny Koutník, Tomáš Norbert: Regina Coeli, Choceň 1744 Koutník, Tomáš Norbert: Regina Coeli laetare, Choceň 1751 Kramenič, Adolf, Regina Coeli: spartováno v Chocni 28. 1. 1947 Kramenič, Adolf: Regina Coeli laetare, spartováno v Chocni 29. – 30. 1. 1947

Literatura Barvíř, Jindřich Ladislav: Děje města Chocně, V Náměstí u Brna 1886 Hanzlík, Tomáš: Tomáš Norbert Koutník, Olomouc 1997 Krška, Josef František: Choceň. Město a bývalé panství, Praha 1858 Skřivánek, Milan: O hudbě na litomyšlských školách v 17. a 18. století. Sborník prací východočeských archívů V, 1984, 189 – 208 Šeda, Jaroslav: T. N. Kautnika život a dílo, Choceň, 1947 Zemek, Metoděj: Bombera, Jan, Filip, Aleš, Piaristé v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 1631 – 1950, Prievidza, 1992 Neumann, Alois Augustin: Piaristé a český barok, Přerov, 1933 Pilková, Zdeňka: Doba osvícenského absolutismu (1740- 1810) v Hudba v českých dějinách, Praha 1983 Sehnal, Jiří: Pobělohorská doba (1620 – 1740)v Hudba v českých dějinách, Praha, 1983 Smolka, Jaroslav a kol.: Malá encyklopedie hudby, Praha 1983 Michels, Ulrich: Encyklopedický atlas hudby, Munich, Deutscher Taschenbuch Verlag 1977 a 1984, Praha 2000 Fukač, Jiří: Přibylová, Lenka, v Slovník české hudební kultury, Praha, 1997 Čapek, Vratislav, Pátek, Jaroslav, Zwettler, Otto: Světové dějiny II, Praha 1993 Čapek, Vratislav, Pátek, Jaroslav: Světové dějiny I, Praha 1998 Randel, Don Michael: The Harvard Concise Dictionary of music and musicians, Cambridge, Massachusetts and London 1999

26

Město Choceň: Choceňské osobnosti [online] (cit. 15.12.2007) Dostupné z http://www.chocenmesto.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=5197&id=310401&query=krameni%C4%8D

Baláš, Petr, Balášová, Denisa: Historie města Chocně [online]. (cit. 28. 12. 2005). Dostupné z http://navstevnik.mesto-chocen.cz/historie.php3

27

Seznam příloh a) Seznam děl b) T. N. Koutník: Regina Coeli, 1714, fotokopie autografu c) T. N. Koutník: Regina Coeli laetare, 1751, fotokopie autografu d) B. M. Černohorský: Regina Coeli pro soprán, violoncello a continuo e) B. M. Černohorský: Regina Coeli, 1712

28

Edice Regina Coeli, 1744

REGINA COELI

á Voc. 8

Canto, Alto, Tenore, Basso, Violinis 2bus , Clarinis 2bus ,

con Organo

Authore et possessore Thoma Norb. Kautnik

1744 29

30

31

32

33

34

35

36

37

38

39

40

41

42

43

Regina Coeli laetare, 1751

REGINA COELI LAETARE

á Voc. 8

Canto, Alto, Tenore, Basso, Violinis 2bus , Clarinis 2bus ,

con Organo

Authore et possessore Thoma Norb. Kautnik

1751

44

45

46

47

48

49

50

51

52

53

54

55

56

57

58

59

60

61

62

63

64

65

66

67

68

69

70

a)Seznam děl 1744 1.) Offertorium Ave Maria, Muzeum české hudby v Praze (dále pouze MČH), se signaturou XID 190, autograf 2.) Regina coeli ex D, MČH XID 186, autograf 1748 3.) Litaniae boemicae de Sancto Joanne Nepomuceno ex G, MČH XID 169, autograf 1749 4.) Cantus pastoralis pro festi Natalitis „Vám, vám ó věrní pastýři“, archiv Cecilské jednoty Ústi nad Orlicí, autograf, MČH XID 169, opis 1751 5.) Regina coeli ex D, MČH XID 184, autograf 1754 6.) Rorate coeli 2, MČH XID 166, autograf 1755 7.) Litaniae de Sancto Joanne Nepomuceno ex C, MČH XID 175, autograf 8.) Regina coeli ex D, MČH XID 182, autograf 1757 9.) Offertoria 2, Eja coeli“ a „Astrorum gemmae“, MČH XXIIF 450, autograf 1758 10.)Te Deum ex D, MČH XID 188, autograf 1760 11.)Litaniae boemicae de Sancto Joanne Nepomuceno ex Dis, MČH XID 165, autograf 12.)Litaniae Lauretanae ex C, MČH XID 171, autograf 1761 13.)Hymnus de Venerabilis Sacramento „Pange Lingua“, Muzeum A. V. Šembery Vysoké Mýto, autograf 1765 14.)Rorate coeli, MČH XID 167, autograf

a1

1767 15.)Litaniae boemicae de Sancto Joanne Nepomuceno ex B, MČH XXIIF 449, autograf 16.)Litaniae SS. Nomine Jesu ex C, hudební oddělení Národní knihovny v Praze 59R 2720, autograf 1768 17.)Hymnus de Sancto Spiritu „Veni creator“, MČH XID 172, autograf 18.)Litaniae boemicae de Venerabili Sacramento ex Dis, MČH XID 178, autograf 1770 19.)Salve Regina ex D, MČH XID 164, autograf 1772 20.)Requiem ex E, farní archiv Choceň, autograf 1773 21.)Salve Regina ex G, MČH XID 181, autograf ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------22.)Aria de Tempore „ Ach veni sponse chare“, Moravské muzeum v Brně, opis 23.)Ave Regina coelorum 2, MČH XID 187, autograf 24.)Cantilena de Passione „Hle Pán náš nevinně“, kostelní archiv Jablonné nad Orlicí, opis 25.)Cantilena de Passione „Umučení a trýznění“, kostelní archiv Jablonné nad Orlicí, opis 26.)Cantus pastoralis de Nativitate „Vzhůru, vzhůru bratři milí“, kostelní archiv Jablonné nad Orlicí, opis 27.)Cantus seu Aria ex B „Ave Mundi Spes Maria“, kostelní archiv Brandýs nad Orlicí, opis 28.)Criminalista nevinný (sepolcro), kostelní archiv Petrovice u Nového Bydžova, opis 29.)De Adventu Domini „Prolomte se ó nebesa“, kostelní archiv Brandýs nad Orlicí, opis 30.)In Nativitate Domini „Verbum caro factum est“, MČH XID 179, autograf 31.)Inno „Verbum supernum prodiens“, kostelní archiv Choceň, opis 32.)Invitatorium „Christus natus est nobis“, MČH XID 191, opis 33.)Litaniae de Sancto Joanne Nepomuceno ex D, MČH XID 177, opis 34.)Litaniae de Sanctissimo Nomine Jesu ex C, MČH XID 169, autograf 35.)Offertorium pastorale „Nuž tedy pastýřové“, kostelní archiv Sudslav, opis, kostelní archiv Brandýs nad Orlicí, opis 36.)Pastorella „Hej, jeden i druhej“, archiv Cecilské jednoty Ústí nad Orlicí 639, opis, MČH XID 183, opis 37.)Pastorella de Nativitate Domini „Sem pastýři vesele“, MČH XID 180, opis a2

38.)Pastorella Hanatica „Počuj Ondráši“, archiv Cecilské jednoty Ústí nad Orlicí, opis, MČH XID 147, opis 39.)Psalmus tono chorali „Laudate dominum“, farní archiv Choceň, autograf 40.)Regina coeli ex G, kostelní archiv Nové Město nad Metují, opis 41.)Regina coeli 2 – ex C, G, MČH XID 174, autograf 42.)Requiem ex Es, farní archiv Choceň, autograf 43.)Salve Regina ex C, MČH XID 185, autograf 44.)Salve Regina ex C, MČH XID 173, autograf 45.)Salve Regina ( Regina Coeli) ex D, MČH XID 170, opis 46.)Salve Regina capucinorum ex Db, MČH XID 162, autograf 47.)Te Deum ex C (D), MČH XID 189, opis 48.)Tempore adventus „Maria dej dovolení“, Muzeum A. V. Šembery Vysoké Mýto 402, opis 49.)Tempore adventus „O vinšovaná hodina“, Muzeum A. V. Šembery Vysoké Mýto 403, autograf 50.)Těžká žalost, MČH XXIIF 420, autograf 51.)Vesperae de Nativitate Domini, proboštský kostelní archiv Litomyšl, opis 52.)Vidi aquam, MČH XID 168, opis

a3

b)T. N. Koutník, Regina Coeli, 1744

Autograf T. N. Koutníka, Regina Coeli, 1744, úvodní strana (ČMH XID 186) b1

Autograf T. N. Koutníka, Regina Coeli, 1744, 1. strana, varhanní part (ČMH XID 186) b2

Autograf T. N. Koutníka, Regina Coeli, 1744, 16. strana, varhanní part (ČMH XID 186)

b3

¨

Autograf T. N. Koutníka, Regina Coeli, 1744, 2. strana, sopránový part (ČMH XID 186) b4

Autograf T. N. Koutníka, Regina Coeli, 1744, 3. strana, sopránový part (ČMH XID 186) b5

Autograf T. N. Koutníka, Regina Coeli, 1744, 4. strana, altový part (ČMH XID 186) b6

Autograf T. N. Koutníka, Regina Coeli, 1744, 5. strana, altový part (ČMH XID 186) b7

Autograf T. N. Koutníka, Regina Coeli, 1744, 6. strana, tenorový part (ČMH XID 186) b8

Autograf T. N. Koutníka, Regina Coeli, 1744, 7. strana, tenorový part (ČMH XID 186) b9

Autograf T. N. Koutníka, Regina Coeli, 1744, 8. strana, basový part (ČMH XID 186) b 10

Autograf T. N. Koutníka, Regina Coeli, 1744, 9. strana, basový part (ČMH XID 186) b 11

Autograf T. N. Koutníka, Regina Coeli, 1744, 10. strana, houslový part (ČMH XID 186) b 12

Autograf T. N. Koutníka, Regina Coeli, 1744, 11. strana, houslový part (ČMH XID 186)

b 13



Autograf T. N. Koutníka, Regina Coeli, 1744, 14. strana, clarinový part (ČMH XID 186) b16

Autograf T. N. Koutníka, Regina Coeli, 1744, 15. strana, clarinový part (ČMH XID 186) b17

c)T. N. Koutník, Regina Coeli laetare, 1751

Autograf T. N. Koutníka, Regina Coeli laetare, 1751, úvodní strana (ČMH XID 184) c1

Autograf T. N. Koutníka, Regina Coeli laetare, 1751, 1. strana, varhanní part (ČMH XID 184) c2

Autograf T. N. Koutníka, Regina Coeli laetare, 1751, 18. strana, varhanní part (ČMH XID 184) c3

Autograf T. N. Koutníka, Regina Coeli laetare, 1751, 2. strana, sopránový part (ČMH XID 184) c4

Autograf T. N. Koutníka, Regina Coeli laetare, 1751, 3. strana, sopránový part (ČMH XID 184) c5

Autograf T. N. Koutníka, Regina Coeli laetare, 1751, 4. strana, altový part (ČMH XID 184) c6

Autograf T. N. Koutníka, Regina Coeli laetare, 1751, 5. strana, altový part (ČMH XID 184) c7

Autograf T. N. Koutníka, Regina Coeli laetare, 1751, 6. strana, tenorový part (ČMH XID 184) c8

Autograf T. N. Koutníka, Regina Coeli laetare, 1751, 7. strana, tenorový part (ČMH XID 184) c9

Autograf T. N. Koutníka, Regina Coeli laetare, 1751, 8. strana, basový part (ČMH XID 184) c10

Autograf T. N. Koutníka, Regina Coeli laetare, 1751, 9. strana, basový part (ČMH XID 184) c11

Autograf T. N. Koutníka, Regina Coeli laetare, 1751, 10. strana, houslový part (ČMH XID 184) c12




Autograf T. N. Koutníka, Regina Coeli laetare, 1751, 14. strana, clarinový part (ČMH XID 184) c16

Autograf T. N. Koutníka, Regina Coeli laetare, 1751, 15. strana, clarinový part (ČMH XID 184) c17

Autograf T. N. Koutníka, Regina Coeli laetare, 1751, strany 19 a 20, clarinový part (ČMH XID 184) c18

d)B. M. Černohorský, Regina Coeli pro soprán, violoncello a continuo

B. M. Černohorský, Regina Coeli pro soprán, violoncello a continuo, titulní strana d1

B. M. Černohorský, Regina Coeli pro soprán, violoncello a continuo, strana 1 d2







B. M. Černohorský, Regina Coeli pro soprán, violoncello a continuo, zadní strana d9

e) B. M. Černohorský, Regina Coeli,1712

B. M. Černohorský, Regina Coeli, 1712, titulní strana e1

B. M. Černohorský, Regina Coeli, 1712, strana 1 e2














Tomáš Norbert Koutník REGINA COELI

Recommend Documents