svta slovanského s hledišt politicko-národniho.
Sepsal prof. Fr.
B. K.
Svazek první:
^oiiiiiedé
NloTanT.
Matice lidu íslo
1.
V PRAZE. Tiskem ! knhtiskárny dra Edvarda Grégra. ise9.
Hz
tJ
M
'i:J
:.>
d
.1
Pedmluva. Neustálenost politických
pomrv
zejména
v Rakousku jest hlavní píinou, že toto dílo podává se laskavému tenástvu pouze z polovice.
vybrána jsou schváln v tom spsob, že radji vzal se za základ menší poet Slovanv a vtší jejich sousedv, aby politické úvahy se staly tím jistjšími. To dotýká se zde proto, aby se pedešlo data
Statistická
všem kivým
o
tch vcech úsudkm. Fr. B. K.
o
K svazku druhému, který bude mluviti Slovanech samých, a který v\jde na rok
bude piložena „Národopisná mapa Slovanstva." Tato mapa, rozmru velikého, velmi správná a dkladná práce p. prof. J o s. Erbena, již jest hotova a pracuje se na vydání jejím velmi skvlém, barvotiskem.
píští,
Vydavatelstvo.
Sousedé Slovanv.
'§.
1.
Hlavni národové evropští a sídla
jejich.
Romani, národové evropští jsou a Slované, jejichžto jazykové mezi sebou jsou píbuzní. Románské plém rozhostilo celse na západu a na jihu našeho dílu svta kem totiž v poželmaných krajinách, které kdysi patily k svétovénui panství císav ímských; germánské plém zaujalo sever i sted Evropy majíc za své sousedy národy slovanské, jejichžto hlavní sídlo nalézá se ve východní ásti našeho dílu svta. Obyvatelstva románského poítá se úhrnem na 93,000.000 duší, germánského (v Evrop) 77,500.000, slovanského 80,862.000. Hlavní
:
Germani
—
§.
2.
Slované.
Tak mohutný a veliký národ, jako jest národ slovanský, nemohl zstat nerozdroben na více vtví, zvlášt když jednotlivé ásti jeho z pvodní vlasti (nynjší Rusi) vzdálily se a pesthovaly se do jiných zemí. Tak se stalo, že bhem asu Slované rozvtvili se na nkolik národv lišících se od sebe nejen historickým vývojem zvláštním, nýbrž i jazykem. Rozdíly ovšem mezi jednotlivými národy slovanskými a mezi jejich jazyky zvlášt nejsou tak veliké, jako na p. u Romanv a Germanv.
:
Slované díí se vbec na ti veliké skupeniny na západní, východní a jižní. Západní Slované jsou: 1. Poláci v Rusku, Rakousku a Prusku, kteížto státové rozdlili se ku konci pedešlého století o bývalé království polské. 2.
Polákíiv poítá se na^ 9 niilionv. C ech o Slované v echách, na Morav,
ve Slezsku a na Slovensku v Uhrách; jest jich 7,167.000 duší. 3. Lužiané neb iužití Srbové v království saském a pruském; 142.00ti V nynjším Nmecku žili do XIY. století tolikéž polabští Slované, nejbližší pokrevenci Polákv, od ústí eky Sály až k baltickému moi, v zemích nyní pruských a v Meklenburku. Yyh}-
úpln následkem nmeckého
nuli
K východním Slovanm
násilí.
patí Rusové.
Byv Halii, v severních Uhrách, a dlí se na Velkorusy v ásti severovýchodní, na Malorusy v ásti jižní a Blorusy v ásti západní státu ruského. Velkorusv poítá se na 35,314.000, Malorusv 13,144.000 a Blorusv 2,726.000; celkem tedy 51,184.000. dlit
krom Ruska
K jižním Slovanm
náležejí
1.
Bulhai,
Srbové
a Ch o rva té a 3. SÍo vnci. Bulhai bydlí vtší ástkou svou v Turecku, totiž v Bulharsku, v Thrákii a Makedonii, z ásti též v Rumunsku a Bessarabii ruské. Poítá se jich 2.
5—6
milionv.
žijí v Korutanech, v Styrsku, v Krajin, v Istrii, v Gorici, ve videmském kraji benátském a v jihozápadních Uhrách; jest jich 1,274.000, Chorvaté i Srbové obývají trojjedno království (Chorvatsko, Slavonii a Dalmatsko), ást Istrie, ernou Horu, Hercegovinu, Bosnu, Staré Srbsko (turecké), knížectví Srbské, Vojenskou Hranici a
Slovenci
—9— která se zve Banátem Srbskou Vojvodmou. Chorvaté i Srbové iní nyní již jen jednu národnost dhce se celkem tím, že Chorvaté písma latinského a církve katolické se drží, kdežto Srbové užívají abecedy cyrillské a jsou víry pravoslavné. Pospolu jest jich 0,095.000. K národní jednot my Slované jsme nepišli, ímž, jak zdá se nám, hlavné jsou vinni Madai, Peenegové, Plavci (Kumani) a Mongolové kteížto vetevše se do slovanského svta rozpoltili jej i uinili spojení mezi jeho severními a jižními vtvemi naprosto nemožným. Ponvadž následkem toho život jednotlivých plemen slovanských rozvíjel se ve zvláštních spsobech, vypstovalo se tolikéž více spisovných jazykv, z nichž ruský,
ást jihovýchodních Uher,
i
;
eský
polský,
i
srbsko-chorvatský mají nejbohatší
Srbv, Slovencv, Malorusv, Bulharv a nedávno i Slovákv menší jsou váhy i slouží hlavn místním potebám. literatury. Písenmictví lužických
halicko-ruských
mén šastni Germani. Mají ovšem dva samostatné státy: jednoho obra-velikána a jednoho trpaslíka, íši ruskou a malý státeek ernohorský, avšak veliký díl jich podroben jest národm sousedním a cizím, kteí své panství^provozují podnes V
politickém ohlede Slované jsou
nežli Piomani
s
i
nekesanskou
bezohledností.
ást
zajisté
Slo-
vanv
obývá v pruském (nepatrná hrstka v Sasku), ást v rakouském a tureckém stát. Ze Slovanv tureckých jsou Srbové v knížectví srbském ve vnitÍTiích
záležitostech
zcela
neodvisli uznávajíce
nad sebou pouze vrchní vlády tureckého sultána; dávají mu jistý poplatek roní. Vládne jim zvláštní domácí kníže.
:
— §. 3.
10
—
Národové románští.
K iiioluitnénm, bujnému a na mnoze vysoce vzdlanému plemenu románskému náleží: 1. Portugalci a S panelové na požehnaném poloostrov pyrenejském, 2. Francouzové, 3. I talián i, 4. Rumuni ili Valachové a 4. ekové. Poet Portugalcv a Spanluv páí se na 19,000.000; Francouzv na 38,500.000: Italiánv na 25,200.000; Rumunv na 8,000.000 a konené Rekv na 3,301.000 duší. Nejmohutnjším národem románským jsou bez odporu Francouzové, kteí již po drahné století nejen románským souplemeníkm vévodí, nýbrž jinak na rozešení nejdležitjších otázek evropských nejrozhodnjší mají vliv. Proto také jazyk francouzský stal se jazykem svtovým, užívá se ho hlavn v mezinárodním obcování co jazyka diplomatického. Francouzský národ získal si nesmrtelných zásluh pi veškeré Evrop vbec a pi ostatních národech románských zvlášt. V prvním ohlede Francouzové stojí v ele evropského pokroku, nebo veškery pevraty v spoleenském, národním i politickém svt, jichž Evropa za našich k svému nesmírnému užitku byla se dodlala, vypstovány jsou ve Francii. Francouzm písluší mezi jiným také veliká zásluha, že práv za našich Evropa zaíná poádat se politicky zcela jinak nežli bývalo jindy se totiž hlavní zetel v politickém svt k národnostem a k prospchm jednotlivých rodin panovnických. tento posloužil již kmerománským i nmeckým nadjeme se, že prodlením asu vzejde odtud i nám Slovanm konený prospch a užitek. i
tém
tém
asv
asv
bée
nm
mén Smr
;
:
— Francouzm
mají
11
—
Italiáni
tické sjednocení a vedle nich
Národ
i
dkovati své Rumuni.
poli-
bhem asu
italiánský
zajisté stal se svých, kteí dílem byli
sob poddílem Italiánm vnutili cize panovnické rodiny, takže jeden a týž národ v politickém ohlede byl rozdroben. Jeden kus Itálie Lombardsko a Benátsko, osvojilo si Rakousko; v ostatní zemi panoval král sardinský vedle vévody parmského, modenského, velkého vévody toskánského, krále neapolského a vedle papeže, který svou državu (stát). Národ italiánský botaké lestn cítil tuto svou politickou rozervanost i po všechny asy domáhal se národní i politické jednoty nešete žádných obtí ani na penzích ani na krvi; avšak marné byly jeho pokusy. Až nynjší císa francouzský Napoleon III. ujal se Italiánv maje v té vci patrný úmysl, aby národové románští pod vdcovstvím Francouzska k sob blíže pilnuli a vzájemn prospchy své hájili i bránili. Proto roku 1859 vypovdl Rakousku válku i odal mu Lombardsko, naež v nejblíže píštích letech celá Itálie, až na nepatrnou ástku, která zstala papeži co panovníkovi svtskému, sjednotila se pod žezlem bývalého krále sardinského, jenž nyní zve se králem italiánským.
híkou sousedv manili ásti
Itálie,
ml
Tmitéž úmysly veden vymohl Napoleon III., smli a mohli sjednotit se v knížectvích podunajských Rumunové, kteí stojíce pod dvma hospodáry, vMultansku a ve Valašsku tolikéž dlouho a marn pracovali k svému sjednocení. Psobením že
ob
nynjšího císae francouzského spojena jsou knížectví v jeden stát Rumunie který od r. 1859 spoleného má knížete, stojícího ovšem ješt pod svrchovaností porty turecké; ale ta svrchovanost je
—
velmi slabá
i
—
pomine zajisté již v ase nejblíže píštím.
— §.
4.
Romani
12
—
co sousedé
Slovanv.
Abychom si nakreslili co možná nejpravdivjší obraz slovanského svta s hledišt politického, jest národm evropnám pedevším zetel míti k ským, které se Slovany sousedíce dílem nad nimi panují a dílem jinak veliký mají vliv na jejich ny-
tm
njší
stav.
Poátek budiž
uinn
s
národy románskými.
Sousedit pak se Slovany románští národové: 1. liáni, 2. Eumuni i Valaši a 3. Rekové. a)
V
I
ta-
Italiáni.
rakouském mocnáství
jich
bydlí
v celku
513.800 duší. Stýkají se pak se Slovany v mstech i na pobeží a) Gorice, Trsta i Istrie, tolikéž b) v mstech (dalmatinských). V Gorici, Trst i v Istrii žije jich mezi 521.000 obyvateli asi 162.100 duší; v Dalmácii páí se jich na 45.000 (veškerého obyvatelstva 404000). Míchají se s vtvemi kmene slovenského chorvatského na ten spsob, že se stýkají v Goi rici,
Trst
i
v Istrii se Slovenci a Chorvaty, v Dal-
pak výhradn s Chorvaty jsouce tu i tam pes svou rozhodnou menšinu (hlavn v Dalmácii) národem panujícím, když italiánský jazyk nejen ve školách i v úadech skoro výhradnou má platnost, nýbrž i jinak ve veejném a soukromém život pes míru se ozývá. Italiánské obyvatelstvo na východním pobeží mácii
moe jaderského jest tak staré, jako jsou románští národové vbec. Nemá se tomu ovšem tak rozumti, jako by snad nynjší Italiáni na pobeží eckém mohli vyvoditi svj rod od nkdejších ímanv, ale to jest pedce dokázanou pravdou, že obyvatelstvo blahoplodné Itálie od nepamtných
—
—
13
asv
usazovalo se na bezích isterských, chorvatských a dalmatinských, ba že Itálie vždycky pihlížela k tomu, aby do svých rukou dostala východní po-
moí
jaderské.
na zeteli
že Itálie na té stran, Chorvatsku i Dalmácii, nemá žádného dobrého pístavu, kdežto naopak východní behy moe jaderského oplývají hojností pekrásných, hlubokých i bezpených pístavv, takže Itálie v obchodním i vojenském ohlede ani nemže obejíti se bez slovanského pímoí nyní rakouského. To byla hlavní píina již ve starém veku a nemén i ve stedním a v novém, že Itálie domáhala se východního pobeží jaderského. Moc zajisté republiky benátské nikdy nebyla by se pozdvihla na stupe tak vysoký, ba nebyla by ani tak dlouho na se udržela, kdyby Benátané záhy nebyli si podmanili pobeží istrianské a chorvatskoSluší
která
naproti
leží
míti,
Istrii,
nm
dalmatinské.
V
tom tedy ohlede jižným Slovanm, SlovenChorvatm, v eených zemích živel italiánský jest velmi nebezpený.
cm
i
Pece
sluší
vyznati,
erných upomínek sousedm. Italiáni nikdy
že
ne vyezávali jazyky,
sobem nevyhánli
Slované
nemají tak
Italiánm jako proti jiným zajisté slovanskému obyvatelstvu
proti
je z
národnost neoslepovali,
obcí,
nikdy sveepým spnikdy je pro jazyk
mže
ba se íci, že ani panství benátské nezasadilo slovanskému živlu v tch stranách tolik zhoubných ran, jako slepý rozum vídenských státníkv od toho asu, co ty zem dostaly se Kakousku v trvalý podíl (1797 a 1813). Nyní, kde Itálie až na skrovné zbytky se sjednotila, vymáhá toho nejen prospch Rakouska nýbrž i poteba jižního Slovanstva, aby východní i
jinak
dosti
škodlivé
14
pobeží jaderské proti píští výbojné politice italiánské bylo co nejvydatnji ochránno. Itálie
nyní usiluje
již
o to,
pomoí vci kjeho prospchu
aby na
eeném
se zaídily. Proto se
podporuje všemi prostedky z Itálie živel tamjší, zejména v Rce a na Dalmácii. Itálii bží o to, aby veškeré pímoí aneb aspo hlavní jeho ástky zachovaly svj nalíený italiánský ráz za touže píinou odporuje hrstka Italiánv v mstech dalmatských pirozenému i spravedlivému spojení s Chorvatskem vdouc pedobe, že by tím spsobem východní pobeží jaderské pišlo o svj nastrojený italiánský ráz a tudíž Itálie o svou píští koist. V tom ohlede prospchy státu rakouského :
stýkají
bohužel
dti
se
s
prospchy
ve Vídni
jižních
nechtjí
pro
Slovanv, jen že samé stromy vi-
les.
Musí
býti hlavní péí jižních Slovanv, aby skutené chyby pedešlých století v tom ohlede byly napraveny. Staí Chorvaté a Srbové málo všímali si východního pobeží jaderského, neboC vše, cožkoliv jsou v té vci v rzných dobách podnikli, bylo matné, nesouvislé, nebylo provedeno
trvalou i dobe pochopenou dsledproto nižádných žádoucích následkv. Budoucnost jižního Slovanstva jenom tenkráte bude zabezpeena, zvítzí-li nad italiánským se
železnou,
ností a
nemlo
živlem národnost slovanská na východních bezích jaderského moe. Není ovšem žádné pochybnosti, že na píští osud .slovanského i italiánského obyvatelstva na východním moi jaderském píští osud Rakouska i rozešení východní otázky nejvtší bude mít vliv. Rakousko samo sotva by dovedlo obhájiti své jaderské behy naproti výbojnosti italiánské. S druhé pak strany není lze ubrániti se pedtuše, že Ita-
— liáni
budou
15
—
nkdy mocn psobit k novému
zí-
zení turecké íše, v kterémžto ohledu bude muset Rusko míti je za pátele; že Italiáni za darmo
niehož neuiní ku prospchu kesanského obyvatelstva v nynjším Turecku, leží na bíledni. S hledišt slovanského bylo by páti, aby zraky své k protjší Albánii.
th)
Itálie obrátila
Rumuni.
Národ tento v mnohém ohledu jest velmi znaPodivu hodno jest, že pi svém pomrné enitý. skrovném potu (k 8 mil. všeho všudy) ve všech bouích asových v ídké pesnosti se zachoval, akoliv je odlouen ode všech ostatních jazykv románských, akoliv bydlí v krajinách polohou svou nejnebezpenjších a všem takoka pohromám se
cizojazyných sousedv v šanc nevyniká do dnešního dne ani tlesnou silou, ani bojovností ba ani mravností a vzdláním obecným. Hlavní jeho sídlo nalézá se v podunajských kní^_. Hjfectvích, kde jest pánem své vlasti. V Sedmihradsku ^^est ve velké vtšin (1,104.322), východní ástka Uher (1,171.676), jižní polovice Bukoviny (175.679) a i ást Hranice (140.826) obydlena jsou jím. Odtud se vidí, že hranií z veliké ásti na slovanský svt a že má podobné položení jako Maai; osastrany výbojných daných, i akoliv
zen jsa uprosted kmene slovanského, jejž rozestavuje klínovit od sebe. Jedin na západní stran dotýká se Maarv, kteí krom toho v Sedmihradsku vedle malého potu Sasíkv na spsob ostro vv v jeho stedu se usadili. V Rakousku poítá se Rumunv 2,642.293, z nichž na zem neuherské pipadá 178.579 duší. Tuhost tohoto národa je velmi vzácná a mže i jiným národm sloužiti za vzorný píklad. Seti
— vrn
svých
obyejv
16
—
a jazyka
svého, opírají
se
Maarm,
kteí jim v národním ohlede nemohou žádné platné škody uiniti, akoliv jich až do našich asv chovali v otrockém stav. Na Slovany Rumuni nemohou si ovšem nikterak naíkati, ba zavázáni jsou jim, zejména Rusm, k trvalým díkm, ješto pravé Rusové spolen s Francií vymohli jim v Turecku onoho státního postavení, na jehož základ zíditi se mohli co stát polone-
statn
odvislý.
Rumuni jsou v národním ohlede nad míru houneobyejnou plodností.
ževnatí a krom toho slynou Jejich poet rozmnožuje se
vihled, ba stalo se poekladem, že jediná Rumunka obyejné velmi vnadná a v rodinném život ku podivu nžná
—
—
dovede porumunštit celou maarskou a hlavn slovanskou vesnici. Rumuni neuí se vbec jazykm sousedv svých, za to se však musejí uit sousedé rumunštin. Kéž bychom i my Slované tšili se z tak
dležit vlastnosti národní! rumunskému národu nemže
Odtud
dlati
se žádná výitka; ba zasluhuje spíše chvály a následování. Zajímavý jest úkaz, kterak srbská národnost ze-
jména v Banát
tratí
Nemén
se
ustupujíc
sousední ru-
pozoru hodná i ta okolnost, kterak rumunský živel znenáhla pechází na pravý beh Dunaje. I na bulharském pravém behu Dunaje pozoruje se nco podobného. V celku mže se íci, že jedin na západní stran v Uhrách Rumuni pro svou plodnost a houževnatost slovanskému živlu jsou nebezpeni; na severu tlaí na ruská ne mén i mohutná národnost, kdežto jich od Srbv i Bulharv na jižní hranici dlí majestátný Dunaj. Rozeznávati musíme Rumunv rakouské a tumunské.
jest
n
— ecké
(ruští
:
17
730.000 dusí
— nemají
žádné
váhy).
Rakousku obývají hlavn zem uherské, kdež jsou mocným faktorem národním i politickým. Majíce se Slovany uherskými stejné postavení pova-
V
od panujících Maarv za vzácný materiál k zbudování velikého Magyarországu, proež jsou utiskováni a všelijak trýznni i pronásledováni. Jejich pevaha v Sedmihradsku (1,104.322 mezi 1,927.173 obyvateli) nedala Madarm tak dlouho spáti, dokud si nevymyslili a neprovedli úplné spojení eené zem s Uherskem, ímž ji zbavili vší samostatnosti, a odali Rumunm všelikou možnost vymknouti se z jejich poruenství. Nicmén jest národní uvdomní Runmnv již tak vehké a jejich nenávist Maarv tak hluboká, že nemají co báti se maarizace. Jsout tedy rakouští Rumunov pirození spojenci uherských Slovanv v spoleném zápase s panujícím živlem maarským. Oni jediní ze všech národv nenmeckých a nemaarských nejvíce pilnuli k našemu programu federalistickému. Maai jsou si úplné vdomi nebezpeenství, které hrozí jejich nadvlád v krajinách rumunských. Rumuni mají zajisté mocnou podporu i ve své víe pravoslavné, s Rusy, Bulhary, Srby i Reky spolené i krom toho v sousedních románských knížectvích nedávno (1859) v jedno spojených pod významným jménem Romanie. Cítíce velmi dobe svou podízenost naproti národnosti rumunské, Mazaneveli zrovna tak na Rumuny jako na uherské Slovany. Rumuni poínají si velmi statn bojujíce na pestském snme neohrožen za stejná s Maary práva. Maai ovšem nechtjí dopustiti, aby se Rumuni cítili býti Romany, ponvadž jde jim o to, aby se stali Maary. Rumuni turetí mají svj polosamostatný stát Romanii, sestávající z nkdejších knížectví podužují se
ai
—
—
18
Multanska i Valašska. O samostatnost obou tchto nyní spojených knížectví má Rusko vedle Francie veliké zásluhy. Nynjšího asu dostal se tam k vlád princ hohenzollernský Karel, píbuzný krále pruského stalo se to následkem úzkého spolku Kuska s Pruskem. Podunajská knížectví hrála doposud ve výRajských,
;
chodní otázce úlohu skoro
výhradn
passivní jsouce
pouhým
jevištm krvavých válek mezi Ruskem i Tureckem. Byl by to veliký pokrok, kdyby nynjší Romanie inn mohla podporovati ruskou politiku východní smující k osvobození tureckého kesanstva. Tolikéž by bylo vcí velmi dležitou, kdyby se vnitní stav Romanie v tom spsob zvelebil, aby v pípad nutném tatáž vydatn mohla podporovat své rodáky v uherských zemích proti výstednostem madarským. Stane-li se tak již v nejblíže píštím ase aneb zstane-li románský národ v Turecku i na dále malátným a neinným, tvrditi není lze, ani popírati. nejvíce
Rekové. obyejn na v království eckém asi c)
Poet
ekv
duší, z nichž bydlí
duší, v
udává se
evropském Turecku 990.000 a
3,301.000 1,250.000 v asijském
Rusku 60.000, v Rakousku 650. Nábonáležejí skoro vesms k církvi pravoslavné; nco piznává se jich k mohamedanství a k jiným vrám. 1
mil.,
v
ženstvím
ekové zajímají nás pouze jco jižní sousedé Bulharv. Celkem se o ecích totéž íci, co pravíme o sob: kde zajisté v starodávnosti stanul, tam stojí z nejvtší ásti podnes. Národ ecký má postavení pro budoucnost velmi prospšné a v politickém ohlede nad míru vzácné, takže by pi možném úpadku tureckého panství
mže
ek
^
—
19
—
míe svj npsobení své. Pamatovati musíme na následující vci. V samém Carihrad pokládá se obyvatelstvo
velmi snadno mohl obnoviti v jisté kdejší vliv a
obyejn za ecké.
Fanar eckou
polovice za turecké a ze tvrté ásti Jeho hlavním stedištm je zde tvr obydlena bohatou i nad míru obratnou s
aristokracií (fanarioty).
V provincii turecké,
která zvala se kdysi Thrakie
utšený rozkošný Caihrad, rozkládají se Kekové od Drinopole až k samému tomuto Caihradu a severn až k staroslavnému mstu Varn.
a v které
leží
ecký národ jest ze všech národv na východ nejvzdlanjší avšak i nejzkaženjší. Dobré jeho bohužel znavlastnosti byly již na hoe vytknuty menati jest v ecké povaze více špatných nežli dobrých stránek. Mýlil by se velice, kdo by ml za to, že tím vinna dlouhá poroba turecká; zkaženi byli zajisté ekové již ped tím. K špatným pak vlastnostem jejich náleží ješitnost, chlubivost, neoprávnná k cizincm nedvra, náklonnost ke lži, nespolehlivost, nesmírná ziskuchtivost, úkladnictví, pleticháství a podvod; dále sladká touha po zahálce. Svtoznámá jest tolikéž jejich ne;
:
mravnost.
ekové
byli v jistém ohlede jižním
totéž, co jsou byli
Slovanm
Nmci severozápadním. Od ekv
obdržel vtší díl Slovanv (Paisové, Srbové, Bulhai) své náboženství a s ním i vzdlanost východní. Podobn i k ^nám echoslovanm dostala se víra kesanská z ecka, jen že se neodlouila od církevní jednoty s ímem. S druhé strany ekové vykoenili slovanskou národnost v mnohých ástech nynjšího balkánského poloostrova na stejný spsob, jak jsou byl^ totéž
—
20
—
uinili Nmci v Zálabí. Byly totiž asy, kde se ozýval slovanský jazyk v nejvtší ásti nynjšího království eckého na pevnin. Sousedství s Reky nepineslo Slovanm ani v politickém ani v mravním ohlede velikého užitku, ba bylo píinou, že politická shnilost i mravní nákaza z Caihradu dostala se do krajin jihoslovanských. Vnitní úpadek jižního Slovanstva zavinila ecká zkažená kultura již ped píchodem Turkv; v dob tureckého panství spojili se kové s Osmany k dokonalému i hmotnému i du-
e-
ševnímu zniení tureckých Slovanv. K tomuto cíli pracují Rekové v turecké íši ješt podnes. Pomrn nejvíce utrpli Bulhai od Rekv. Celá zajisté
etz
historie
bulharská
není nežli veliký
ptek mezi nimi a eky. Tyto podobají se v mnohém ohlede k válkám
krvavých
pak války
polabských Slovanv s Nmci ve stedním vku. Lidé na západ mají na mnoze velmi kivé rozumy o Recích. Penášejíce historické upomínky ze starých Rekv na Reky nynjší, vidí v tchto samé hrdiny, umlce a mudrce. Ba i v samém slovanském svt není jasných v té vci náhledv. Slovanský svt zajisté mže vším právem býti v pízni s Reky v nynjším království a páti jim všelikých úspéchv na ostrovích doposud tureckých, jakož i v nynjší turecké provincii thessalské. Páti však jim úspchu i zdaru v nkdejší Makedonii a Thrakii, ba snad i v samém Caihrad, znamenalo by zrovna tolik, jako nepáti Bulharm.
V
tchto
zajisté
krajinách
a
nemén
i
v
samém
Bulharsku není horších nepátel Bulharv nad Reky, nevyjímaje ani Turky. Kdekoliv Rek dotýká se Bulhara (v Thrakii, vlastním
-
21
—
Makedonii a v Bulharsku), jest jeho nejhorším muitelem, odíraem a trýznitelem, jako upír kazí mu tlo i duši. Pod pouhým panstvím tureckým Bulhai nebyli by zajisté nikdy padli tak hluboce, kdyby nebyli k Turkm pidružili se Rekové, kteí je v každém ohlede pekonali. Národ bulharský pedstavuje si úpadek své samostatnosti tak, že byl zrazen od eckého patriarchy v rozhodném boji. I spustošení vlasti bulharské pipisuje se patriarchovi eckému, který prý sultánovi poradil: „aby do Bulharska poslal vojsko, posekal všechny knéze, povsil biskupy, dítka mladounká poturil, rozboural všecky chrámy a v mešity je obrátil."
Do podrobná se to tak sbhlo, avšak národ bulharský
ovšem všechno nev podstat pece smyslu, že jeho duševním
má
jen pravdu, v tom totiž gpadkem pedevším jsou vinni Rekové. To se snadno vyrozumí z následujícího
vy-
psaní.
Mezi Bulhary takto
mají
se
vci nynjšího
dne
:.
Není vtšího
imamy (knžími)
rozdílu,
nežh
mezi
tureckými
bulharsko- eckými biskupy; onino jsou chudí a sprostí, tito pak bohatí a pyšní. a
Sotva se podaí nkterému tureckému pašeti, aby vyrovnal se co do pepychu ecko-bulharskému biskupu aby jej pedstihl, toho nikterak nedovede. A ptáme-li se, odkud vysoké knžstvo v Bulharsku bére své píjmy, není jiné odpovdi, nežli, že odírá ubohý bulharský lid. V Caihrad se nalézá ecká tvr, která se zve f a n a r. Odtud vycházejí do Bulhar biskupové na uprázdnné biskupské stolice. Ty stolice svatý patriarch caihradský prodává; kdo dá víc, ten je dostává. Tu nehledí se na vvšší vzdlání, na ;
!
—
22
-
vyšší pobožnost anebo na jiné vlastnosti, které by míti církevní hodnostá, tu nerozhoduje zra-
ml
lejší
vinici
vk
anebo
Pán.
znamenité
Kdo dá
služby
víc, jest
vykonané na
biskupem.
Již r. 1573 muselo se za stolici patriarchy dát 6000 dukát a nyní jest ptadvacetkráte dražší, pi emž však nesmí se zapomenout na to, že teba skorém ješt jednou tolik na vedlejší vci, aby koup se zdaila, jakož jest podplacení vysokých úadníkv u vysoké porty. Vzdor tomu piházívá se, že o to dstojenství hlásí se vždycky více
kandidátv Tak vysoké peníze mohli a mohou sehnati ovšem jenom knzi z bohatých rodin eckých caihradských, které tudíž jaksi ddiné dosáhli právo na patriarchát. Jej považují za pramen k obohacení svému a svých píbuzných. Když vci bhem asu dosply tak daleko, že Turci zaali prodávati patriarchát, byl toho pirozený následek, že byli pak eckým patriarchm zase v jiných ohledech na ruku a ku pomoci dle starého písloví, že jedna ruka druhou m}je. Pipomenouti sluší, že pi vpádu Turkv do Evropy na balkánském poloostrov bylo tvero neodvislých patriarchv byl tu srbský v Péi, dva bulharské v Trnov a v Ochrid a ecký v Caihrad, nejstarší ovšem a nejváženjší ze všech, ale jen k menší ásti poloostrova hledící. Pomocí Turkv a nejbídnjšími úklady a prostedky (popuzováním, udáváním, násilím) etí patriarchové dovedli, že jsou zrušeny všechny ti patriarcháty slovanské a v pouhá biskupství: peský okolo r. 1766, ochridský r. 1767 a trnavský, naež právomocnost patriarchy cai:
zmnny
hradského opt rozšíila se po všechnch zemích Turecka evropského. Odtud záleželo veškeré vyšší
23
ekv
duchovenstvo výhradn z tito etí duchovní v zemích slovanských si poínali, vypíše se ihned málo níže. První ránu Fanariotm zasadilo povstání Srna poátku nynjšího století. Srbové osvobodivše se ode jha tureckého vyhnali všechny Fanarioty ze zem a zídili si národní knžstvo. Na ernou Horu nesml vkroiti již ode dávna žádný ecký knz pod trestem smrti; dnešního pak dne st bosenské, hercegovské i bulharské kesanstvo' téná pod jamem eckého duchovenstva, nejvíce ovšem toto poslední, což lze vysvtliti z polohy (a
na mnoze
i
nižší)
ili Fanariotv,
Jak
bv
zem
a
i
jiných
pomrv.
Jakož patriarcha caihradský kupuje si svou kupují si také ostatní biskupové svá dstolici, stojenství a podobn i nižší duchovenstvo své fary. Rozdíl je ten, že patriarcha kupuje od Turkv, biskupové od patriarchy a faráové od biskupv.
Za biskupství platí se obyejn 40<}0 dukátv, které j)ak na lidu kesanském se vydírají. ecké knžstvo v Bulharsku (a i v Bosn a Hercegovin) nestará se o duchovní a mravní vzdlání lidu, ani nebée ho pod svou ochranu a záštitu,
jakož povinno jest
initi,
nýbrž dbá jedin
o své obohacení, ba titéž etí knží pracují zcela zjevn na „veliké idei hellenské", t. j. na odnárodování nenávidných ^barbarv" (Slovanv), což
má íše.
býti
píprava k obnovení dávné byzantinské
Kde pak nemohou
z církví
tam
a ze škol,
vytisknout
slovanštinu
alespo o to, aby nevdomosti a v mravní
dbají
slovanský lid byl udržován v duševní zatemnlosti. Podobné jako Jezuité v echách, etí duchovní v Bulharsku vyhledávali a vyhledávají podnes staré rukopisy slovanské, niíce a spalujíce
i
je.
Ješt ped 20
a
nkolika
lety
vyznamenal se
24 v tom ohlede Neofyt, arcibiskup trnovský. V tomto staroslavném sídle bulharských patriarchv (od r. bulharských 1186) a v nkdejším sídelním carv dal ten vzdlaný barbar ecký spálit veliké množství nenahraditelných a neocenitelných nikopisv slovanských, chovaných v kostelním archive. Když vzdlanjší Bulhai stžovali si na toto kanibal ství u patriarchy caihradského, vrchní pastý ujal se svého pítele, a íacit byl, že žalobníci byli uvrženi do žaláe. V tom ohlede ekové si pomáhají spsobem i jinde dosti obvyklým. Bulhai jsou prý panslávové a rebellanti proti vysoké port Sebe ovšem vydávají za vzor loyaln smýšlejících lidí a Evropa myslí, že jsou to statní obráncové svaté kesanské víry proti muhamedánskému neznabožství. Obrázek tento nebyl by úplný, kdyby nebyla uinna zmínka o tom, jaký vedou život ti íetí knží a jak se vzpouzejí proti všemu, co by mohlo vsti k vzdlání obecného lidu slovanského. Pozná se opt, že ekové jsou hor^ od samých Turkv. Život knžstva eckého jest v úplném smyslu slova na nejvýše spustlý a nevázaný. Kesanské obyvatelstvo slovanské neopomínalo nikdy vznášeti stesky k vysoké port. Tato vidla se r. 1850 pohnutu, poslati patriarchovi zvláštní pipiš, vytýkajíc neády páchané od Fanariotuv, a vyzývajíc jej, aby zvláštní synodou postaral se o jich odstranní: „ponvadž (prý) mnozí metropolité a biskupové páchají po krajích takové iny. kterých ani nejopovrženjší lidé neopovážili by se páchati; a kesanští národové hubeni tmito útisky, obrací se neustále s žalobami k vládé a ji prosí, aby jim poskytla pomoci a ochrany: proto žádá vláda ., aby pestaly na vky takové zloiny." V paížském míru od r. 1856 nalézá se lánek,
mst
!
!
.
.
-
25
—
nhož by ml byt patriarcha doživotn jmenován biskupm by mly býti vymeny stálé platy,
die
a
takže církevní desátky by se zrušily. Vysoká porta naídila již r. 1857 eckému duchovenstvu, aby byla svolána synoda duchovních i svtských, na které tyto vci by se vyídily; ale pravda svatá, že práv ecké duchovenstvo až po tu chvíli zdráhá to uiniti.
Podobné staví se ecké duchovenstvo na odpor stavní škol mezi Bulhary a ostatními tureckými Slovany, vysoká porta as od asu mu to ukládá.
a
Turci uinili v tom ohledu mnohem více pro sebe, nežli ecké duchovenstvo pro svj lid. „K by vám byly lepší školy?" ptal se na píklad ecký biskup Bulharv v Niši, „i chcete, aby se z vašich tí stali nevící kacíi? Lépe bude, když budeme írat peníze na stavbu kostelv!" Neteba snad ani dokládat, že svtští ekové, bydlící nejvíce za píinou obchodu mezi Bulhary, nejsou ani za mák lepší od eckého vyššího i nižšího duchovenstva. Ze všeho tedy vysvítá, že Bulhai považují sousedy Reky za své nejhorší pijavice a trýznitele. Bylo by pro Bulhary veliké neštstí, kdyby zase jednou mla obnovit se ecká íše s Caihradem co hlavním mstem, ba již bylo by pro velikou škodou, kdyby Éekové v Makedonii a Thrakii mli se jakžkoliv dodlati politické váhy díve, nežli by tatáž byla Bulharm pisouzena.
emu
m "
n
§.
Germani.
Z germanskvch národv sousedí se Slovany Nmci a Švédové, tito hlavn v uchonsku nco málo v Estonsku. Švédv poítá se v Rusku
pouze a
5.
—
20
—
100.000. Pomíjejíce jich tuto pro jejich skrovný poet, promluvíme ihned o
velmi
Nmcích. Nmecký národ jest jakož práv eeno mohutná ratolest kmene germánského, který se rozštpuje ješt na vtev anglosaskou a skandinávskou.
K
vtvi anglosask poítají se Angliané, Evrop ovšem úzkým okršlekem obmezený,
národ v ale
za to
v nesíslných osadách ve všech
dílech
svta rozšíený.
K ro v é,
vtvi skandinávské náležejí 1 a n cT a n é a Švédové.
Dánové, No-
I s
jenom praví Nmci, kteí rozu prosted Evropy mezi kmenem románským a slovanským a zaujímají v národv kulturních jedno z nejpednjších míst.
Nás
zajímají
kládají se
ad
Nmecký
moe
živel dosahuje
na severu skoro všude
nmeckého
(severního) a sice na dlouhé od Labiavy ve východních Prších až ke Gravelinkám v nejsevernjším cípu Francie (poítaje k i Holandany a Flámy). ára ta protržena jest pouze na krátko na pobeží západn od Gdaská v západních Prších a v Pomoí živlem slovanským (polským), který však rychle vymírá a za njaký as bezpochyby úpln ustoupí živlu nmeckému. Na západ stýkají se Nmci s Francouzy, na jihu s Italiány, kdežto na východ hranií v našem stát rakouském se Slovany a Madary, mimo Rakousko s Poláky a Litvany.
baltického
i
áe
Nmcm
Do nejnovjších
asv
(1866) byl tak zvaný bund, to jest spolek etných státv nezávislých ve stední Evrop. Tento spolek rozpadl
nmecký
;
se následkem války šího
Kakouska
Pruskem.
s
Nynj-
asu Nmecko jest politicky takto srízeno. Jest severní nmecký spolek severn od eky
Mohanu; jádrem jeho
K
tomuto sePrusko: 1. Sasko, 2. Durinské zem a sice: a) Saskob) Sasko-Meiningen, c) Sasko- Altenburk, Výmar, v O Sasko-Koburk-Gotha, e) Schwarzburg-Sondersausen, f) Schwarzburg-Rudolstadt, (j) Reuss-Greiz, 4. Brunšvicko h) Reuss-Schleiz 3. Anhaltsko 5. Waldek G. a 7. Lippe-Detmold a L.-Schaumburg 9. a 10. Meklenburk-Schwerin a 8. Oldenburg; M.-Strelitz; 11., 12. a 13. svobodná msta: Brémy, Hamburk a Lubek; 14. jedna ást velkovévodství essenského (Oberhessen). Panovníci všech tchto státv a státekv nejsou vlastn leda místodržiteli pruskými, nebo vojenská moc v celém severním spolku nalézá se výhradn v rukou pruských. Obyvatelstva bude v území severního spolku celkem asi 29 milionuv, z nichž asi 24 mil. žije ve vlastním Prusku. V celém tomto prostranství jest výhradn národnost nmecká (germánská) vyjma 50.000 lužických Srbv v Sasku a 2,500.000 Nenmcv v Prusku, hlavn Polákv a Litvauv. Vedle nmeckého spolku severního jsou v Nmecku jižním ješt státy, které již nyní rzným spsobem hledí se úže spojit se severním Nmeckem. Jsou to: a) Bavorsko, h) Wurtembersko, c) Badensko, d) hessenské velkovévodství a konen e) malé knížectví lichtensteinské se 7000 obyvateli. V tomto jižním Nmecku bude asi 8 milion obyvatelv výhradn nmeckých. Dle tohoto pehledu žije na prostranství od Plyna až po Odru a Vislu, od hranic švýcarských a rakouských až k moi severnímu a baltickému, jest Prusko.
nmeckému patí mimo
vernímu spolku
M
;
;
;
;
— kteréžto prostranství asi
37 milionv
lidí,
28
—
nazýváme vlastním Nmeckem, z nichž nejmén 34 miliony
jsou národnosti nmecké a nco milionu národnosti slovanské.
Nmci mimo
vlastní
pes pl
tetího
Nmecko.
K Nmcm musíme poítat také Hollandany, by
užívali svého vlastního spisovního jazyka, který není nic jiného, nežli spsoba dolnonéminy. Totéž platí o
Flámech
v Belgii.
Zde ovšem
mánský-valónský (2,700.000 Flámv, 2
mil.
živel ro-
Yalónv)
nmeckou (flámskou) dále na východ; francouzský jazyk a literatura panuje v svobodné Belgii, jakkoli tamní Flámové úplnou mají volnost ve vzdlávání domácího jazyka. Ve Francouzsku nejnovjší zprávy vykazují 200.000 Flámv v nejsevernjším cípu Francie (departement Pas de Calais au Nord) a 1,100.000 v nejsevernjším úzkém pruhu starých Lotrink (nynjší departement Moselle) a ve vtší ásti starého Elsasu. Ve Švýcarsku bylo r. 1861 asi 1,800.000 mezi 2,510.494 obyvateli (národnosti nmecké, francouzské a italiánské). Ve Švýcarsku všechny národnosti požívají úplné rovnoprávnosti, kdežto v centralizující Francii jazyk nmecký znan ustupuje ped vládnoucím francouzským. V císaství rakouském r. 1857 poítalo se 7,889.925, tedy skoro % celého obyvatelstva. Cist nmecké zem jsou horní Rakousy a Salcburk; avšak Nmci jsou mimo Dalmácii ve všech zemích Rakouska rozšíeni, tu velikou vtšinu majíce nad ostatními národy, jako v Dolních Rakousích, v Tyrolsku, v Štyrsku a Korutanech, tu menšinu. Jest ovšem též v Rakousku velmi tiskne národnost
Nmcv
Nmcv
Nmcv
29
mnoho rzných osad nmeckých, zejména ve východní polovici íše, jako v Uhrách a v Sedmihradsku, v kteréžto poslední zemi obývají co zvláVšak jazyk štní národ saský již od 12. století. nmecký dosáhl v Rakousku vehké dležitosti, jsa jazykem vládním a spojuje vespolek rznoplemenné národy; krom toho jest nmina domácím jazykem etného plemene židovského (1,049.000) po celé íši.
V Ruších
poítá se 717.000
Nmcv,
kteí
jsou v íši té dílem co výbojný národ již od nkolika století (v pobaltických zemích v Livonech 60.000, Kuronech 40.000 a Estoneh 18.000 již od XIII. století), dílem teprve co povolaní osadníci v mnohých guberniích hlavn jižních a v království polském. I židé rusko-polští užívají co svého domácího jazyka. V ostatních zemích evropských jest jen nepatrný poet usedlých Nmci pak v mimoevropských zemích jsou nejetnji v Americe (asi
nminy
Nmcv
;
2 miliony).
Všech Nmcv, poítaje k nim též Hollanany a Flámy jest asi 54 mil. Zaujímají tudíž mezi kulturními národy íslem místo ítetí, ješto poítá se Anglianv 76—80 mil., Rusv 56 mil. a Francouzv 42 mil. (v Evrop 38,500.000).
« ,
Nmci
ped
jinými
evropskými národy
3du, že se usadili v
samém
srdci Evropy, kdežto
mají
pebývají
sami, nejsouce roztrháni v národním ohlede jako Slované. Jenom na východní stran zstalo nco slovanského obyvatelstva: v Lužici saské a v prusko-polských zemích. Na ten spsob vlastní Nmecko s nepatrnými výminkami jest úze-
mím ist nmeckým.
—
30
Nemenší výhodou pro
— vlastní
Nmecko
jest,
nmecké
v souvislé nepetržitosti se rozkládá i do sousedních zemí a státv: na severozápade do Nizozemska, na západ do Francie, na jihu do Svýcar, na výpade do Rakouska; ba i do Ruska nmecký kmen zabíhá podél celého baltického moe od nejvýchodnjšího kouta Pruska až skorém po sám Petrohrad. Okolnost tato má své dobré i politické i národní stránky: v politickém ohlede zajisté lze Nmecku vlastnímu v rozhodných vcech spoléhati se na píze Nizozemska, Švýcarska a na mnoze i Rakouska, v jehožto západní že obyvatelstvo
polovici
nmecký
živel
asto rozhoduje.
V samém
Rusku, ponvadž se nalézá sídelní msto Petrohrad v nejbližším sousedství pisthovalých Nmcv, nmecké prospchy mají na dvoe velmi etné a mocné zastance i šiitele. V národním ohlede neteba nmeckému národu ve vlastním Nmecku obávat se nižádného zkrácení své národnosti vlivem sousedních živlv, ješto by titéž museli nejdíve setít ony výstelky Nmectva, které vkol vlastního
Nmecka
rozkládají se v
tchže sousedních
státech.
mmio^ vlastní Nmecko v Nizove Svýcaích a v Rakousku k pirozeným hradbám, chránícím
Nmecký zemích,
živel
ve Francii,
podobá se
Nmcv
v pravé jejich vlasti. Obrátime-li vc, pesvdíme se, že práv tato okolnost zavádí k šíení svého vlivu na všechny strany. Historické upomínky a národní zá-
Nmce
jmy pudí
je
k výbojm,
nemén
i
poloha jejich
území. vlastí mohou být Nmci na nejvýš Na severu jim otvírá severní a baltické moe cestu pes moe do blízkých a vzdálených zemí. Na té stran kyne jim i vzácná výhoda, že
Se svou
spokojeni.
—
31
—
jsou také Angliané, Dánové, Norové Švédové jejich nejbližší píbuzní a pokrevenci, kteí s nimi k je-
dnomu národnímu kmenu (germánskému)
náležejí.
Totéž platí o Hollananech a polovici obyvatelstva Krásné i splavné reky etné spojují belgického. vnitek Nmecka s eenými moi usnadujíce obchod a povzbuzujíce prmysl. Rýn, Wesera i Labe vtékají do severnílio, Odra i Visla do moe baltiNa jihu probíhá Nmeckem Dunaj. Na ckého. tchto ekách a jejich pítocích rozkládají se ady prmyslem i obchodem slynoucích mést, kterážto jsou spojena železnicemi na všechny strany se rozbíhajícími. Podnebí mírné, zem celkem plodná a poskytuje obyvatelstvu vše, eho mu k pohodlnému živobytí potebí. Jaký div, že národ nmecký vyniká vysokým vzdláním a vzácným blahobytem. Postavení Nmecka naproti ostatním státm takové, že pi jednot národní, tší, pi výhodném území a pi národní povaze, která slyne vytrvalostí, podnikavostí a výbojností že pi tchto pomrech Nmecko hráti velmi dležitou a sousedm velmi nebezpenou úlohu, jakmile k národní jeho jednot pidruží se ješt silná politická organisace.
evropským
jest
z kteréž se
Nmci :
mže
N-
mecký národ v
Evropy
mže
provozovat politickou diktaturu na všechny strany a i jinak v národním ohlede všestrann se šíit. Nmecký národ panoval již jednou v Evrop, za Ottonv, franckých a hohenštaufovských císav ve stedním vku. Tenkráte pociovali veškeí sousedé jeho moc a sílu, zejména Italiáni a Slované, avšak i Francouzové. Nebylo tenkráte hrub ani možno, aby v sousedství Nmecka byl se zídil jakýkoliv mocnjší stát; každý zapleten hned do krutých válek s Nmci a obyejn musil uznati vrchní moc nmeckých panovníkv. Nejhe
asv
srdci
-
32
—
ovšem vedlo se Slovanm, jejichž celá jedna vtev (pobaltití Slované) v dlouhých bojích za svou samostatnost vykrvácela se a konené i vyhynula.
Byly asy, že náleželo k Nmecku celé nynjší Nizozemsko s Belgií, východní ásti nynjšího Francouzska (zejména nejdéle Elsas a Lotrinky), Švýcary, Itálie a celá nynjší západní polovice Rakouska (Cislajtanie) i vladaové království eského bývali volenci svaté nmecké íše. Panovník nmecký ml tenkráte ve svém titulu jméno „rozmnožovatele íše" i pokládal se za vrchního panovníka celého svta co nástupce císav ímských. Ostatní vladai mli mu být dle státoprávního náhledu tehdejšího nmeckého svta podízeni a po;
,
slušní.
a to
z
Takovýto pomr Nmecka k sousedním zemím národm bhem asu ovšem pestal, ale stálo
mnoho bojv
a krvi,
rukou se vytrhla.
nadvláda
nežli
Italiáni
Nmcm
zlomili nejdíve
moc
nmeckých panovníkv na svém krásném plostrov. Tolikéž Francouzsko piinilo
mecké
diktatury.
Nkolik
se
set let
k vyvrácení pracováno
n-
jeho ovšem trvalo až
Nmecko strany k témuž úeli. do r. 1806 co císaství, avšak již
drahn
s
asv
tím pestalo býti státem jednotným a mocným sestávajíc z velmi etných malých a vtších státv úzei státekv, jejichžto panovníci byli ve svých mích úpln samostatnými, provozujíce na mnoze politiku nenmeckou i sobeckou a poslouchajíce císav jenom z pinucení, na kolik bylo totiž lze pinutit jich k tomu; obyejn to ovšem nebylo lze. Císaství nmecké nemlo nkolik set let až do svého úpadku jiné jednoty nežli národní a jednoty spoleného vrchního panovníka, však skuten byl to velmi slabý spolek etných panovník,
ped
—
33
—
každý jednal dle své libosti a dle okamžitých prospchv. Sjednocené i mocné Nmecko nedopouštlo ve stedním vku ve svém sousedství zizování velkých samostatných íší; teprv úpadek jeho usnadnil mocné Francouzsko a Rakousko.
z nichž
Po pemožení Napoleona I. zízen jest nmecký bund (spolek), k nmuž náleželo 38 nmeckých státv, uznaných za samostatné a svrchované. Úel téhož spolku bylo zachování vnitní i zevnitní l)ezpenosti Nmecka, o jehožto spolených záležitostech rokovalo i rozhodovalo se v sezeních spolliových vyslancv ve Frankfurt pod pedsednictvím
Rakouska. Z cizích panovníkv stali se leny spolIvovými král dánský pro Holštýn a král nizozemský ])ro velkovévodství lucemburské; ostatními leny í)yli domácí nmecká svrchovaná knížata i svol)odná
msta.
Spolek tento trval až do roku 18G6, kdežto následkem války Rakouska s Pruskem zahynul, jako vše na svt, co jest nepirozené. Nmecko takto zízené ovšem nebylo nebezpené sousedním státm. Zahrnujíc dv velmocnosti Rakousko i Prusko postrádalo všeliké pevné jednoty, ponvadž prospchy obou tchto
—
—
státv se rozcházejí. Ústední moc Nmecka zakládala se pouze na dobrovolném shodnutí se obou tchto státv v jistých píinách, však kde toho nebylo, spolek co spolek nemohl nic platného uzavíti a provésti. Nehodilo se tudíž Nmecko k osvdování jakého vtšího vlivu v ízení pomezinárodních celé Evropy; nemohlo vávystupovati, nýbrž odkázáno bylo na pouhou obranu svou. Nmecký spolek neml žádné politické váhy, však tento nedostatek nepekážel nikterak dušev-
mrv
len
Matice lidu
I.
í.
9
—
34
—
nímu, mravnímu, prmyslnému a vbec hospodáskému vývoji a postupu národa nmeckého. Zejména v Prusku vyvmulo se obecné vzdlání na vysoký stupe a zmohl se blahobyt v neslýchané míe. Národ nmecký arci neuspokojil se s tím; národní hrdost jej hntla politická rozdrobenost pudila jej k mocné touze za politickou jednotou, tím spsobem i za politickou platností v záležitostech evropských. Pedevším nelíbilo se že pi spolku zastoupeny byly jenom vlády a ne také národ skrze své poslance. za zízením politické jednoty Touha Šlo jen o to, jakým spbyla zcela oprávnna. strany pracovaly sobem by mla se vyídit. k dosažení tohoto úelu. Nazývali jsme je Velkonmci a Malonmci. Tito poslední žádali sjedno;
Nmcm,
Nmcv
Dv
Nmecka
pod vrchním vdcovstvím Pruska co Kakousko chtli mít vtšinou nmeckého z Nmecka vyloueno znamenajíce velmi dobe, že musí pinésti, aby cíl hlavní se dose tato cení
státu
;
ob
sáhl.
ztratit ani jedné nchtli tedy i Rakousko udržet v Která strana byla praktitjší a rozumnjší,
Velkonmci nechtli
mecké mecku. leží na
vsi;
N-
bíledni.
Tak veliké vci jako zrušení nmeckého spolku bránného hlavn od Rakouska, a vyízení politické jednoty
Nmecka
nedaly se provést bez kruté války.
Prusko záhy poznalo, že celá ta záležitost mže být vyízena jenom ostím mee. Vidouc pak, že jest povoláno, aby vyplnilo touhu nmeckého národa, pracovalo v tomže smru s velikou dsledností a chytrostí. Hovíc v dležitých vcech zájmm
Ruska umlo si získat pro své plány tuto mohutnou íši. Pi tom ovšem mlo hlavní péi o zvelebení vnitního blahobytu svého, o pozdvižení obecného vzdlání, o dobré íinance a o zízení dkladné moci
35 Yálené. V posledním tomto ohledu uvedlo si Prusko nový vojenský systém, uinivši s ním zaátek již za Napoleona I. Systém dotený záleží ve vojenském vycviení veškerého mužského obyvaEvropa si telstva, povolaného k služb válené. toho na štstí i neštstí ani nevšimla, kterak celý Mimo })ruský národ neustále cviil se ve zbrani. to Prusko piln si všímalo všech vynálezv na poli váleném; bylo nejdíve uvedlo nový dnih pušek tak zvané jehlo vky, jejichžto dležitost ukázala se pro Rakousko tak velice osudnou. Dobe jsouc pipraveno Prusko dalo se s Rakouskem r. 1866 do války, kteráž rozhodla osudy
asv
—
Nmecka.
Historie neví o
Za sedm
dnv
podobném
prbhu
války.
poraženo i na mnoze pobito jest vybrané vojsko rakouské v krvavých bitvách u eské Skalice, Trutnova, Králové Dvoru, Sviniš£an, Mnichova Hradišt, Jiína a nejposléze u Králové Hradce. Pední voj vítzoslavné armády pruské dorazil rychle až pod Víde a Prešpurk. Nemajíc penz a nemajíc vojska pokoené Rakousko musilo uzavít s Pruskem smutný mír v Praze, který bude zajisté pro píští píbh evropských djin velmi rozhodným. z Nmecka úpln, doseverního spolku nmeckého pod vrchním vdcovstvím Pruska, které pi té píležitosti pivlastnilo se ihned Šlesvik, Hannoveránsko, Hessen-Kasselsko, Hessen-Homburk, Nassavsko a Frankfurt. Zstalá knížata i msta v severním mecku stala se ve všech hlavních vcech Prusku
Rakousko vystoupilo
pustilo
zízení
N-
podízenými. Jsouc zajisté výhradním vojenským a diplomatickým pánem v celém severním Nmecku Prusko nemá tam již vedle sebe svrchovaných panovníkv, nýbrž jenom místo držitelv ddiných, kteí tu i tam vtší mají výhody nežli obyejní místodržitelové jinde, však kteí v hlavních v2*
:
36 cech úpln pruského. .
jsou
závislými
na
rozkazech
krále
Na hoe jsme povdli, jaké jsou pomry v nynjším Nmecku. Jednota politická ovšem není tam úpln provedena; však vtší díl Nmecka pedce skuten spojen; i jižní Nmecko pilnulo již na mnoze k Prusku (k severnímu Nnyní
již
jest
již
as pak není tak daleký, kde bude nejih nmecký v tétéž odvislosti státi k Prusku, v jaké se nalézá nmecký sever. Na snad leží, že tento obrat v pomrech Nmecka má vtší váhu nežli sjednocení Itálie, ba mecku);
pochybn
i
že bude mít dležitjší následky pro Evropu nežli jakákoliv jiná zmna v Evrop. O tom se vyslovil na snme eském náš Kieger takto
„V minulém
roce (1866) za svží
stala se událost svtohistorická, jakéž století
u Sadové stalo se skutpo kolik sob pál, blouznil a básnil, po toužil, o Jest to jednota národa nmeckého. polích nešastných
kem, co národ
em
sníval.
naší
ješt nepoznalo.
Na o
pamti
podobné naše
vkv em
nmecký
em
Velké války Napoleonské byly odinny tak ve všech svých následcích invazí vojsk mocností alliovaných do Paíže. Spojení Itálie, kteréž se stalo za našich dnv, nemá zajisté tak vehkého významu, jakýž má spojení všeho národa nmeckého nema ho ani vzhledem dosahu materielního ani vzhledenr morálnílio.
ka
;
Pánové, já zajisté dosti objektivn a spravedliv dovedu se dívat na vci ty a milerád a ochotn uznávám velikost mnohostrannou národa nmeckého. Já uznávám pednosti jeho povahy, jeho vysoké vzdlání, jeho vysoké ba takka se mže íci nejvyšší postavení ve vd, které se peneslo zárove i na
!
:
37
umní válené, ježto Priišané za poslední války tak skvle osvdili. Z toho já, pánové, soudím, že spojení tak velikého národa s mocí válenou tak náramnou, národa, kterýž o sob rád praví, že jest národ ve zbrani, není vru vcí malichemou a soudím, že nemže zstati bez velikých a rozhodných následkv pro všecky okolní státy a íše, pro všecky okolní národy. Jak vc vidím, jest císaství nmecké od bitvy sadovské hotovo. Kdy
se
koruna císaská
ele Hohenzollerv,
zastkví
konen
na
nkolika nedl neb že se to stane, o tom
to je rozdíl
nkolika m(síc (let), ale žádný soudný lovk pochybovati již nemže. Pánové pak bude válená moc takka 40 milionv pohromad !
Pak ale jest i to jisté: válená moc tato nezstane v tch mezích, kterýchž již nyní vydobyla, ona nutností vci samé a tím instinktem, který jest položen do sáhat dále.
veškerého
národa
nmeckého, bude
pipomínám jedné vci národv skutené jediná.
Pánové, storii
to
a ta jest v hi-
Já neznám žádné íše, žádného národu, jejížpanovník by byl nesl titul: „alle zeit mehrer
des reiches." Pánové, to je vážný moment.
Pravím, žádný národ takového titulu neužíval. Já alespo soudil bych, že by kesanskému panovníku píslušelo se spíše nazývati se: „každému což jest jeho nechatelem" ale nikoliv jen napoád „rozmnožovatelem." ,,Vezdy rozmnožovatel íše" jest tolik, jako by ekl „každého souseda bez rozdílu odíratel." Pánové jestliže se tento titul císaský zárove se znovuzízeným císastvím nmeckým obnoví, !
38
pak sute, jak se povede císaství rakouskému, jak se povede i nám." Tolik Rieger. Vidno, že jda za svým úelem, výtený eník zetel hlavn k Rakousku, v kterémžto bydlí pes 7 milionv Nmcv, sympathisujících s národní i politickou jednotou mecka. Práv Rakousku hrozí nejvtší nebezpeenství od „sjednoceného Nmecka," ponvadž ve velké ásti jeho západní polovice pebývá národ
ml
N-
nmecký,
o kterémž se neví, bude-li chtít zstat v Rakousku, aby zde j?aujímal totéž postavení, jaké zaujímají Nmci ve Švýcarsku anebo bude-li pracovat k provedení jednoty Nmecka v celém smyslu slova, t. j. odekne-li se politické národnosti rakouské a postaví-li za jediný úel úplné spojení své s velkým svým národem v íši. Než dejme tomu, že by rakouští Nmci chtli napoád zstat pi Rakousku, tož pedce všeliké nebezpeenství pro Rakousko neminulo, ponvadž nevíme, zdali i Nmecko by chtlo odíci se všech svých nárokv na západní zem rakouské, které
jindy všelijak náležely
Nmci
k nmecké
íši.
výbojný. V této se pramen všeho, dobrého i zlého, což byli jsou uinili; z jejich výbojnosti vyplývají nemén všeliké ty dobré i zlé
jejich
jsou národ
vlastnosti
musí
hlavn
hledati
stránky jejich povahy. Pebývajíce ve stedu Evropy jsou tím samým velmi nebezpenými sousedy všech okolních národv. Nejvíce ovšem až posud škodili Slovanm. Pipomínáme, že celý prostor mezi Labem, Odrou a Vislou kdysi osídlen byl svtem slovan-
ským,
Srbv
z
nhož mimo
nepatrné zbytky lužických Ztraceno slovanskému
nic se nezachovalo.
—
—
39
—
Q
mil na té stran; vysvtu nejmén 7 8000 hubena tam národnost slovanská po strašném a
vražedném boji, trvajícím XIL); úpln zanikli zde
pt
století
Pomoan é
(od VIII. do (od Visly do
Odry podél moe), Lutici i Veleti, Bodrici v dnešním Meklenbursku a Holštýnsku; zanikl Ztracena zem provtší díl Srbv saských. stranná, pro obchod i prmysl výborn se hodící; nynjšího dne jest tam stedišt mohutné državy Pruské. Vyhynutím polabských Slovanv otevena cesta nmeckému živlu i do ech i do zemí polských. eský národ ukazuje ovšem velikou životní sílu naproti
vtírajícímu
nemohl
zameziti, aby
Nmcm
se
živlu
nmeckému, akoliv
nenepatmé ásti pohraniných
Dnešního dne pose nepostoupily. již v echách vedle 2,925.980 na Morav vedle 1,351.980 1,766.372 Slovanv 483.518 a v rakouském Slezsku vedle 92.326 a 131.602 234.840 Polákv. V pruském pak Slezsku žije mezi 3,600.000 obyvateli již jen 719.000 Polákv, 58.880 Slezsko lze tedy málem již poa 32.350 Srbv. važovat za úpln ztracené. Zejména živel polský ztrácí pdu naproti nmectvu. Trojím rozdlením Polsky národnost polská utrpla velmi, zvlášt v zemích, které se dostaly Prusku, tedy v královských Prších (v provincii pruské) a v nynjším velikém knížectví poznaském. Ponmování Poznaská, jakož i Prus a Slezska, dje se vládou pruskou systematin a Marn protož s velikou vytrvalostí a úspchem. zemí ítá se
echv
Nmcv;
Nmcv
Nmcv
echv
echv
testují
proti
tomu
polští poslanci
na
rmm
ber-
línském; záleží Prusku na tom, aby v dob co možná krátké v celé íši bylo obyvatelstvo jednolité; v obojích Prších a ve Slezsku, nesmírnou
40
pevahou zemí
již nmeckých, obmezuje se hynoucí polský již jen lidem selským. V provincii pruské (o Slezsku bylo již promluveno) žije mezi 3,014.600 obyvateli již jen 690.400 Polákv. Nej-
živel
pokrauje ponmování mezi pruskými Ka(vtví Polákv), jejichžto jazyk kvapem se
více tíuby
20—30
vytiskuje a snad za
let
docela umlkne.
Na
kašubsky a s nimi ulehne kašubština do hrobu, nebo mladé pokolení nynjší již zcela znmeno jest. Knéží, uitelé i úadníci pracují systematicky k dosažení cíle toho. více místech mluví již jen starci
V Poznasku
slovanský (polský) jest slábne stále, ustupujíc návalu nmeckému; nmetí spekulanti a šlechtici kupují napoád statky chudnoucí šlechty polské; pohranin kraje jsou bud již zcela ponmeny anebo se ponmují. R. 1824 bylo v Poznaíisku i 70.000 židv; 640.000 Polákv a 270.000 a 1837 však 756.642 Polákv, 327.768 r. 74.198 židv; nyní však se pomr zmnil na ujmu polského živlu. R. 1861 totiž bylo tam 801.366 r. 1815 Polákv a 609.705 i 74.369 židv; jako 100 se pomr Polákv a 25, nyní však již jako 100 75. Z pdy je 2,529.559 jiter v držení a jen 2,863.310 v držení Polákv. Za bouí r. 1848 neobjevilo se Poznasko více co zem ist polská, nýbrž co zem smíšená,
ješt
nejsilnjší,
živel
avšak
Nmcv
Nmcv
ml
Nmcv
Nmcv
:
:
Nmcv
tamní
Nmci mocn
se opeli
proudu polskému.
Do nejnovjších dob (do r. pruská s Poznaském nepatila
1866)
k
provincie
nmeckému
spolku; po loské válce vtažena jest do pruského severního bundu. Polabské vymelé Slovany a Poláky musíme z mnohých píin považovat za vtve jednoho kmene, kterýž nkteí uenci naši nazývají lešským. Odtud následuje, že práv polsko-iešské
—
41
—
plemeno slovanské nejvíce [utrplo pohrom a že i nynjšího asu v nejvtším se nalézá nebezpeenství
nmeckého. Ze západních Slovanv pomrn snad nejmén utrpl náš kmen esko-slovanský, jemuž jsou i se strany živlu
kižití Srbové co do jazyka nejpíbuznjší.
Mnohem
více
utrpli
nmectvem Slovenci
byla mnohem prostrannjší na západu a na severu od VII. do XI. století; nebo za asu toho zaujímali celé Korutany, Štýrsko, Rakousy na pravém behu Dunaje, Salcburku a Tyrolska. V Korutanech jich zbylo jenom 92.000 231.558), ve Štyrsku tetina 369.24^5 (640.806), v Rakousích vyhynuli; (1,151.000).
Jejich sídla
ás
ás
(Nmcv
tolikéž v Salcbursku
i
Tyrolsku.
Jako v Prusku, i v Rakousku pracuje se všemi prostedky na ponmování slovanského svta, jen že
s
menším úspchem, ponvadž Rakousko není
nmeckým, t. j. takovým státem, kde by nmecký živel byl v pevaze rozhodné jako v Prusku. státem
Slované rakouští mohou proto klásti prospšný odpor ponmujícím choutkám vlády a nmeckého obyvatelstva rakouského, ponvadž nejpirozenjší a nejmocnjší záštitu svou nalézají v povaze a pomrech státu samého. Ponvadž však neustálý boj vésti musejí s ponmováním, pirozeno jest, že musejí v nenávisti míti onu nmeckou výbojnost, která nyní skrývá se pod rouškou kultury a ústavnosti. Pirozeno jest i to, že zejména rakouští Slované západní s obavou pohlížejí na rostoucí moc Pruska, bojíce se odtud zlých následkv pro sebe, což v celku vztahuje se na sám stát rakouský. Jsou proto, majíce na zeteli zachování své národnosti, nejpirozenjším spojencem i obráncem Rakouska, žádajíce za tak vysokou cenu uznání a šetení své bytosti.
— Stoloty
boj
iiirzi
42
—
Slovanstvem a Ni-iiunkein,
v ktoréiii vyliynuli národové polabští ve stedním pruským i veku a který hrozí za našich rakouským Slovanm zá[)a(lním stejnou záhubou, spíisobil pirozen mezi obma národnostmi hluboce 'zakoenlou nenávist. „Nmec nebude Slovanovi nikdy pítelem," ])ovídá naše písloví. Boj ten vedl se ve stedním veku hlavn pod záminkou rozšiování kesanstva. Jevištm toho boje byly z lu^jvetsí ásti krajiny nynjšího severníiio Nmecka východn od Labe. Z povahy nmeckého národa jde samo sebou, že Nmcftm nešlo pouze o víru, nýbrž o svtské panství prostedkem víry kesanské. Tak se stalo, že vinou nmecké sobckosti a lakoty po svtském panství ])inášelo kesanství polabským Slovanm místo zlaté svol)ody hnusné otroctví a místo blahobytu nešastnou nouzi a bulu. Slované nemohouce rozeznati i)ožehnání kesanstva od neestí, které psobením Nmectva s ním picházelo, spatovali hlavní zídlo i)ohrom, na v se valících. Odtud pošlo, že boj ten polabských Slovaníiv obrauvedení kesanského náboženství; cel se proti vinou pak nemohl jinak se skonit, nežli s iij)lnym vyvrácením svobody a národnosti slovanské. Kdokoli nepedpojatou myslí ve knize (U\jin slova!iských se poohlédne, zarazí se zajisté nad zjevem podivuhodným, že práv jen polabští Slované trvaly odi)or kladli proti kosanskému náboženství. Jak snadn obráceni jsou Slované jižní, (Slovenci, Srbové, Bulhai i Chorvaté) na kesanskou víru S bájenou tolikéž rychlostí rozšíilo se uení našeho spasitele na svaté Rusi, na Morav a v echách; i v Polšt stalo se tak; zde zajisté nebylo nieho více k tomu potebí, nežli že
asv
n
nm
Nmcv
!
43
knžna Dubravka se vdala za polského vladae. Odpor se sice nalézal všude, avšak u porovnání s odporem ii jiných národv ukazuje se tak malicherným, že vzbuzuje i)odstatné udivení. eská
Slované ])ijímali kesanskou víru všude velmi, ochotné, kdekoliv jim bývalo kázáno samo pro sebe a ne co prostedek ku panství a vlád. V takových okolnostech pijímali je rádi i tenknítc, když jim j)odáváno bylo z rukou cizích knéží. Pirozeno, že domácí kazatelé, znající se ve slovanštin, potkávali se všude s všeobecným úspéchem. Nejlépe se to vidí na apoštolech slovanských, svatém Cyrillu a Methodéji. Jejich psobením obráceni jsou Bulhai na Uslyševše Moravané víru a Srbové v ní utvrzeni. jejich zdárné innosti, povolali je sami do zem.
staly se vlasti slovanské od Tater až po alpy a jaderského moe, od Dunaje, Matry až do ech širokou rolí požehnané innosti jejich. Posvátné obady a bohoslužba konaná slovansky, živé slovo a neunavená láska apoštolská urychlovaly obrácení dobromyslnélu) národa esko-slovan-
1
behy
,
Bhem pí\l tvrtá roku zvítzilo kesanství nad bludy a návyky pohanskými. Morava i echy
skélio.
staly
zemmi kesanskými. Mezi sousedními Nmci vzmohla se
se ihned svatá zuivost nad takovýmto poínáním svatých apoštolv našich. Jaká to opovážlivost, kázati evan.^elium slovansky!
Jaká
to i)evrácenost, chtít se
—
jakéž Nmci A pak kesanství, které bylo svatými apoštoly našimi na Moravu do ech pineseno mu klestil cestu ohnivý picházelo ž paV tentovaného biskupství solnohradského a mohuského? nebylo jisté, že biskupské tyto okresy stát
to
kesany
mohlo
a nestáti se
!
býti
i
me
i
!
i
i
44
nmecké samostatným
chv
obrácením IMoravanv a
e-
musejí utrpti ujmu ?
nmetí žalovali slovanské apoštoly kacíství: jelikož prý bludn uí, bohoprzníce novotami a jazykem barbarským. ímská kurie tomu arci srozumla, prohlásila oba solunské bratry za pravovrné, uinila Methoda arcibiskupem moravským avšak houževnatost nmecká nepopustila a nmecký biskup Wiching pivedl to brzy tak daleko, že sml bez trestu slovanské Biskupové
ím
v službu
z
;
knze nmit mírniti;
a vyhánt. Nadarmo se snažil papež nadarmo prosil za milosrdenství; ne o ka-
tolickou ale o si
„a víru jednalo se zde psal z Mohue Katto papemusí nmeckým knížatm podrobiti nmeckou
chtjí nebo ne
žovi
—
pece
:
—
šíje!"
Výbojnost nmecká nedopouštla, aby mezi okolními národy slovanskými šíeno bylo kesantaké piono mlo ství samo pro sebe nésti zisk a panování. Kde pak toho nebylo, tam uvádno jest v podezení, tam jest ztupeno, osoováno a pronásledováno. Proto musí nazvati se nejvtším štstím pro slovanský svt, že obrácen jest na víru kesanskou bud pímo aneb prostedn od s v ý ch vlastních slovanských apoštolv (nepímo Poláci a Rusové); jenom Slovanm polabským se nedostalo toho štstí. Historie nám vypravuje dosti pípadv, s jakou bohaprázdnou nestydatostí chovali se nmetí kazatelé k Slovanm polabským. První takovýto pípad vztahuje se k roku 736 a jest velmi pouný ;
Nmcm
významný, Svatý Sturmi, rodem Bavor, jeden z prvních kazatelv svatého evangelia v Nmecku, jel náhodou na oslu po cest, vedoucí z Durinska do Mohue. Tam,- kde eka Fulda cestou pebíhá, i
!
-
45
—
spatil množství Slovanv, kteí se koupali v ece (slovanské osady zabíhaly pes Labe hluboce do stedních ba i do jižních Nmec). „Ped tím množstvím nahých lidí povídá životopisec sv. Sturma osel, na kterémž sedl muž boží, otásl se leknutím; smrad od nich spsobil v samém kazateli ošklivost. Oni pak jsouce pohané, poali se smát božímu otroku i pomyslili na to, aby mu vybili, ale boží síla odvrátila je od té myšlenky. Jeden z nich, jenž byl u nich tlumoníkem, otázal se svatého, kam jede a tento mu odpovdl, že se ubírá dále na pouš (na samotu). I odebral se
—
—
dále."
Sturmi byl horlivý jinae hlasatel svaté kesanské víry a lovk neúhonný však byl pedce jenom Nmec. Setkav se po prvníkráte se Slovany ucítil v sob ihned nenávist k slovanské národnosti a zaponml na rozkaz spasitelv, na píklad apoštolv a na povinnost kesanského hlasatele. Každý apoštol byl by v mírných, koupajících se cizincích vidl své bratry, ekající na
—
slovo boží a byl by snad to jejich koupání obrátil v kest však kazatel nmecký odvrátil se od nich, ponvadž jeho ich byl nemile jimi dotknut; tolikéž by si byl apoštol u tch Slovanv posloužil tlulidem domoníkem, který mu rozuml, aby kázal bludnost jejich víry a pipravil je k pochopení božího slova, ale Sturmi neuinil nic podobného; odvrátil se od nich a odebral se na ;
tm
—
pouš Podobn
i
svatý Bonifác, nejvtší a nejzaslou-
Nmcv.
Ani on kesanské u nebyl pátelštjší a píznivjší k Slovanm. On je nazýval „nejošklivjším a nejbídnjším plemenem lidským." Jinak užíval Slovanv k vzdlávání církevních statkv v Nmecku, ale o jejich pokestní žilejší hlasatel víry
;
se nestaral.
46
-
Tím spsobem nepoužito
píležitosti,
aby mezi nmeckými Slovany, tam kde to bylo nejsnadnjší vcí, vychovali se hlasatelé kesanského náboženství, kteí by byli boží slovo zvsto-
umli svým rodným bratím za Labem. Však desátek sbíral sv. Bonifác pi všech pohanských Slovanech osídlených na jeho církevních statcích. Od jiných Slovaníiv nedostalo se polabským
vati
kmenm
-bohužel
missionáv, povdomých
jejich
jazyka a obycejv. Pirozeno by bylo bývalo, aby byli Nmci v píin missií vychovali pro tu svatou vc rodilých Slovanv. Nmecká církev o to se nestarala; kesanství zajisté mlo být pouze od k polabským Slovanm donášeno; nmetí kazatelé (biskupové) obyejn pak picházívali s meem v rukou. Vru nenalézáme mezi polabskými Slovany ani jednoho biskupa Slovana, ba ani knze; pozdji snad piházívalo se to, když slovanská národnost již byla z vtší ástí vykoenna a když titéž domácí knží byli snad již z nejvtší ásti ponmeni. Nmetí knží usazovaní mezi polabskými Slovany byli cizinci, nemajícími pro poteby ubohého obyvatelstva žádného srdce majíce ujímati se sveného si stáda, pomýšleli na vci velmi svtské na zisk svj a zisk svého národa podporujíce Nmectvo a utiskujíce národní živel. Byli ovšem tu i tam nkteí nmetí duchovníci, kteíž o vyuování nešastného toho lidu peliví jsouce, rádi pirozenému jazyku jeho
Nmcv
—
vrn
se piuovali, jedin aby s vtším prospchem úad svj zastávati mohli. Však byly jenom výmínky.
Máme hojnost píkladv ped rukama, že Slované polabští nebyli pvodn zatvrzeli a že by byli jistotn víru kesanskou pijali, kdyby se jim nebyla podávala s panstvím nmeckým. Píší zajisté starší letopisové nmetí v následující
zárove
.
—
47
—
—
vypravuje Adam Bremen„Slyšel jsem že by byli Slované již dávno beze vší pochybnosti na víru kesanskou obráceni, kdyby nebylo lakomství Sašv, kteí radji vybírají poplatky, A pedce ani nežli by národy obraceli na víru. smysl:
ský
—
nepozorují
bídníci,
tito
do jakého nebezpeenství
se uvrhli pro toto své lakomství: oni nejprve pokalili víru kesanskou svým lakomstvím mezi Slovany, pak podmanivše je svou ukrutností, pinutili
útkm
a nyní opovrhují blahem tch, jenž chtli, peníze jen od nich vynucujíce, a kdybychom jen víru od nich žádali, již by oni blaženi byli a my bychom mli pokoj. Musíme pi této píležitosti podotknout, že Sašové nenazývali Slovany jinak néžlip „psi." Jiný nmecký letopisec Helmold vypravuje o
k by viti
je
knížeti Bernhardovi, že podmaniv sousední Slovany bud válkami, bud smlouvami takové poplatky jim ukládal, že ani nepomnli na Boha, a že knžím v niem naklonni nebyli. Sláva kesanusilováním knzi již ství dokládá spisovatel dávno mezi Slovany byla by se rozšíila, kdyby nepekáželo v tom lakomství Nmcv. „Knížata nmecká stžují si Slované u téhož spisovatele chovají se s takovou krutostí k nám, že pro poplatky a nesnesitelnou porobu více si pejeme
saskrm
—
—
—
—
smrti nežli života. Každodenn býváme podvádni a utlaováni až do posledního dechu. Kterak tedy máme pilnouti k tomuto novému náboženství, abychom stavli chrámy a pijímali kest, jimiž každodenn naznauje se nám vyhnanství ... Co nám tedy zbývá, než abychom opustili zemi, plavili se po moi a bydleli v jeskyních."
Nemén R.
1155
významný
nmecký
diecesi ve Vagrii
i
jest
následující
píbh
:
biskup Gerold cestoval po své pišel též do Ljubice, kdež shro-
-
~
48
-
niáždnému
lidu slovanskému vytýkal jeho náchylnost k pohanství a loupení kesanv. Proti vážnými slovy vystonipil Pribislav. nkdy kníže vagerský, již kesan, a uvádl co píiny odporu Bodricv proti kesanství, zejména stálé utiskování a píkoí jim od inné, kteréž nedopouští, aby stavli chrámy a o víe pemýšleli, když co den k útku z jednoho místa na druhé nuceni bývají. Když pak biskup na to ospravedloval nátisky prav, že nedomnívají se, býti v híších jednajíce tak s modloslužebníky a lidmi nemajícími Boha, Pribislav navrhl mu, aby se jim dala rovná práva jako Sasni v pozemcích a dchodech, naež že oni ochotn kesany se stanou, chrámy stavti a desátky dávati budou. Na to
nmu
Nmc
Nmc,
Gerold nieho
Nmci
neodpovdv
opustil
msto.
nechtli ani pokestné Slovany uznávati za sob rovnoprávné. Lze-liž tudíž diviti se zoufalému odporu Slovanv polabských? Tímto zajisté ukrutným vštpováním evangelia lásky pomocí mee i ohn na hrob národní svobody a na zemi vyuováním nezorané, jednak též zanedbáváním poteb lidu, duchovních i mravních, pro jeho správcv nízké zisky tlesné, svtské, stalo se že vtší ástka lidu slovanského trvala v jakémsi poloviatém stavu mezi pohanstvím a kesanstvím, kterýž vždy nejhorší bývá; stalo se tolikéž že lid slovanský, kdykoliv nabyl síly, stásal se sebe jho nmecké a s ním i kesanské náboženství. Páchané ukrutenství nad sebou splacoval s nemenší ukrutností, aniž pak díve šíji svou sklonil pod nové jamo, dokud nevycedil poslední krev za vlast a za národnost. Zatvrzelými proti kesanstvu polabští Slované stali se pouze vinou nmecké lakomosti a výboj nosti. Následek byl toho ovšem smutný. Pt set zajisté
:
49 potýkáno se s obou stran s nesmírnou a úžasnou zuivostí, aniž pak podailo se založiti církev v krajinách polabských jinak nežli na hbitov pobitých let
Slovanv.
Národnost
slovanská
vyhynula
úpln.
Mírnjší ponkud los potkal Srby zálabské v potomní Lužici. Ti asem požívali úplné neodvislosti, asem pak jmenovité za Velikého Svatopluka náleželi k echám a pozdji za Boleslava Chrabrého k Polšt. Po utvrzení vlády nmecké u nich nakládáno s nimi vždy ponkud mírnji nežli s jinými Slovany, dílem že pijavše vas polského a eského panování nad nimi náboženství kesanské, stali se volnjšími ku plnní vzložených na závazkv, dílem že stále se obáváno jejich odpadnutí k sousedním Polákm a echm. Tím šlo,
n
že pekavše šastn koenní Slovanstva v letí
zachovali
njaké
první útok klopotnéJio vyseverní Germanii v 12. stochudé zbytky jazyka a národství
svého až do našich
Poítá
asv.
se jich dnešního dne asi 142.000, rozvíry, majících tolikéž dva
dlených bohužel na
dv
spisovní jazyky a pebývajících ve dvou státech: v pruském a saském. V Sasku jich jest 50.000. Dokud byla Lužice pi eské korun, dotud nebyla
v pímém nebezpeenství. Saska vláda neiní ovšem žádných násilných krokv, aby je vyhubila ano spíše jim poskytuje ochranu. Však vláda pruská pokrauje v systematickém jich jejich národnost
,
ponmování. Leží na snad, že tyto zbytky polabských Slovanv v obou Lužicích neujdou svému konec-
nmu
osudu.
Vypravování naše nebylo by úplné, kdybychom si neodpovdli k otázce, pro krutý boj se Slovany polabskými ukonil se úplným vyhla-
Nmcv
—
50
—
zením tohoto mohutného a bojovného plemene
slo-
vanského.
Bylo
i
jinde národ v všelijakých, kteí také stran obklíeni nepátelskými sou-
byli se všech
sedy a kteí pedce znikli konenému úpadku svému. Propadli zajisté i Pomoané, nejvýchodnjší vtev Polabanv, kteí byli vzdáleni od krvavého jevišt s Nmci n< byli od nich ani pemoženi, ani násiln vykoenni. Pevaha byla jenom vnjší ale nikoliv vnitní píinou konené záhuby polabských Slovanv. Kdyby ve Slovanech nebylo bývalo podstatných a hlubokých snmtných zárodkv, byli by se zaji té spojili a svých neiíátel se uhájili; lidí schopných a dostatených bylo by se pro to dosti našlo v ohromném tom prostran tví mezi Labem a Vislou, mezi Holštýnem a Slezskem. Tím pak více byli by zachovali Pomoané svou národnost, ne;
Nmcv
jsouce
pímo
meckým.
vystaveni
Však
výbojným choutkám Nu nich životné síly.
nel^ylo ani
Polabští Slované mli všechny cnosti a všechny vady slovanské v neobyejné míe. Byli pvodn také oni národem pokojným a stali se teprv následkem neustálých válek s Nmci a Dánci národem bojovným a váleným byli pilni a pracovití, o emž rozsáhlý jejich obchod nejskvlejší podává svdectví; byli dobrosrdeni a neošemetní; hostinnosti šetívali až pes míru; k zajatým a cizin;
vkv
cm
onch jinde vlídnéji se mívali, než za vídáno. Teprv pozdji stali se zarputilými, zuivými a ukrutnými, když bylo jim spláceti onou mrou,
kterouž jim bylo meno. strany byli na nejvýše
S druhé svéhlaví.
„Nenávist
pamtných
—
dí
Šafaík
—
za
nesvorní a
píinou
událostí mezi Bodrici a Lutici
nehluboce
—
51
—
vkoenná, pudívala tyto vtve obapoln ku krvavým válkám v kteréž ku pozvání pímému
i
,
Nmce
Tentýž^ zlý duch rznil Srby a pochybovati jak od Luticv tak i od nelze, že nápodobn i mezi tmito Slovany a sousedy jejich na východu t. j, Poláky mnohonásobné svády a ptky se vyskytovaly, akoliv v djinách Politika již dávno žádné o nich pamti nezbývá. tchto národv, nechodíc po smru jediného úelu, kolotala se maní sem i tam dle poteby neb rozmaru okamžitého; stálosti nenabývala, leda z nenávisti
potahováno.
echv
sousedv." náni na mysli djinný
Tane
;
prbh
eského
echách
bylo za starodávna nkolik plemen, avšak obyvatelstvo chýlilo se vždy k spolenému stedišti a hledalo spolek i jednotu. Ovšem eské vbec veliký úinek na mla povaha jejich, ale na Pouspsobení politických labany naléhalo opt zejmé nebezpeenství od sousedního nmeckého svta, o kterémž by se mohlo souditi, že je mlo také vésti k sjednocení v jeden spolek politicky. Ruších víme, jak si zídili politickou jednotu v 9. století (r. 8G2). Vyhnavše totiž Varjahy za a odepevše jim dan, poali se sami sebou spravovat, ale nebylo brzo u nich „pravdy" i povstal rod proti rodu i jali jsou se váliti mezi ekli pak k sob: „Vyhledáme sob knísebou. žete, který by nad námi vládl a soudil nám po k Varjaho-Rusm i ekli právu." I šli za jim: „Naše zem jest velká a plodná, ale není v ní ádu, pojdte tedy k nám a panujte nad námi." Tak osnoval se slovanský stát na Rusi, který
národa.
I
v
zem
pomrv
moe
moe
tam podnes
trvá.
Slované polabští byli v hluboké dávnovkosti pokoeni nmeckým družinám, rodným to bratím 1
-
—
52
Varjahv;
i oni je vyhnali a pestali jim dávat poplatky i poali se spravovat sami; i u nich nebylo „pravdy" a povstával rod proti rodu i jali Ale tolik odvahy a jsou se váliti mezi sebou. rozumu nemli, aby byli k sob ekli, že jsou neschopni spravovat se sami a že jim je potebí, aby který by vládl nad nmii si našli njakého pána, a soudil jim po právu. Polabští Slované nesjednotili se nikdy v poHtický celek zstali vždy rozdi*obeni na plemena i na župy, odkudž se mezi nimi rozhostila vnitní slabost, která jim všem pipravila konenou záhubu se strany politicky sjednocených a výbojných Nmcv. Vývoj vnitního stavu politického u polabských Slovanv uponmiá v nmohém ohlede na polskou historii. Pvodní ústav Polabanv byl v podstat Hlavní týž, jaký nalézáme i u jiných Slovanv. jeho známkou byl nedostatek vyšší moci ústední. a ve Kdežto však jinde (jako u Rusv, u stedním vku i u Polákv) k sesílení této ústední moci pracováno bylo, vyvíjely se vci u polabských Slovanv podobným spsobam, jako v Polšt v no;
echv
Luticv odstranna jest pvodn moc docela. Veejné záležitosti vyizovány jsou na spoleném snme, však na chodila aristokracie („vládyky^^ dle eského
vém vku.
U
beztoho slabá knížecí
názvu),
která
spsobem
v pozdjší potebí k platnému Nenávidjíce Nmcv, Lu-
rozhodovala
Polšt obvyklým; bylo
totiž
usnesení jednohlasnosti tici vzali od nich aristokratické zízení, však toto onoho plodu, jejž pinevydalo na slovanské germánské! na neslo Pirozeno, že aristokracie lutická zídivši se !
Nmcm
na
pohanských
pd pd
ádech
tvrdošíjné
brániti
musela
ustáleného stavu vcí, který byl základem jejich výsad a práv. Odtud dá se vysvtlit neobyejný odpor
— Luticv
proti
z politických
53
-
polskému vlivu, jehož se obáváno píin, aby jím totiž knížecí vláda
nebyla u nich uvedena. Lutická tudíž aristokracie zamezovala všude a ve všem vnitní pokrok, ponvadž by byl vedl k zrušení jejich nepirozených výsad.
U
se sice moc knížecí povšak stala se úpln závislou na aristokracii, která u nich také záhy již se vzmohla. Lid obecný ztratil u nich všelikou platnost i váhu, však aristokracie pilnula tsn k pohanství, stojíc rozumnému i brzkénm uvedení kesanského náboženství zarputile v cest.
Bodricv
sesíiila
mrn v nejvtší míe,
Pomrn
nejlépe bylo u
Pomoanv,
stojících
vždy pod jedním knížetem, jehožto práva byla obmezena. I zde vlivem nmeckým vyvinula se šlechta, požívající rozliných privilegií v záležitostech politických. Národ však, osobn svobodný, spravoval se hromadami, ped nimiž obyejn odbývaly se porady šlechty a starších národ v dležitých pípadech kníže svolával valný snm celého Pomoí; Uvedení kesani tu rozhodovala jednohlasnost. ství mlo zde pirozený následek, že šlechta valn se ponmovala, aby získala sob všechny výsady, ;
z nichž se tšila
pak vidli
germánská aristokracie;
se pinuceny,
aby
knížata šlechtou nepišli o
všechen vliv, povolávati do zem cizích nmeckých osadníkv, nebo obecný lid, zbavován šlechtou vší váhy, neposkytoval jim vydatné podpory.
Pi
takojenž se dál se strany šlechty dobrovoln a se strany knížat z pinucení, stalo se i Pomoí v krátkém ase zemí
vémto pechode
k
nmeckým spsobm,
úpln nmeckou.
Mžeme
tedy pijmout za pravdu, že vyvinutí šlechtického stavu mezi polabskými Slovany, kteréž se udalo díve nežli u jiných Slovanv, hlavní bylo
—
54
—
píinou záhuby sady, které sazovala se
jejich. Bojíc se šlechta o své vývyplývaly z pohanského zízení, zaurputn o zachování ustáleného stavu
jí
Lid obecný mimo Pomoany neml žádného na zmnu vcí a na pokrok; knížecí vláda stala se stínem, ba u Luticv pestala docela. Neklame-U nás vše, tož šlechta polabská si poínala podobným spsobem jako polská v pozdjších asích. Nebylo jí dáno, aby byla záhy srozumla veliké dležitosti kesanského nábovcí.
vlivu
ženství.
aby
ji
Její
byl
rozhled nebyl tak veliký, že zatvrzelým bránním po-
politický
pesvdil,
hanství poskytuje lakotnému svtu nmeckému stálý a na nejvýš vítaný prostedek k záhubným výbojm. Nevdla, že postupem asu musí proti sob popuditi veškerý kesanský svt. Polabští Slované nepochopili svj a jeho idey. Nepoznali, že by mohli jenom tenkráte zdárného chránní své pohanské vlasti dodlati se, kdyby mli vkol sebe také jenom pohany. stávajíce však oni jediní pi staré víe svých otcv, stávali se výmínkou v Evrop, nemajíce v té pínikde politických a náboženských pátel a podporovatelv a spojencv. Stojíce takto sami o sob polabští Slované nedovedli si pipraviti lepší budoucnost. Národní a politická jednota byla by jim zajisté aspo národnost obhájila politická ovšem samostatnost nedala se zachovati v sousedství tak mocného státu, jakýmž byla toho asu íše nmecká. eský národ spasil se dvojím spsobem pijal záhy kesanskou víru a za druhé podložil se také záhy nmecké íši, ped kterouž nebylo tenkráte zbytí. Prvním i druhým skutkem odal vítanou záminku k výbojm že pak uznal nad sebou záhy vrchní panství nmecké, mlo za-
vk
Z-
in
;
:
Nmcm
;
pedn
55 ten dobrý úinek, že byl zachován pi své úplné domácí samostatnosti. Považováno jeho pokoení- se za dobrovolný skutek. Polabští Slované (šlechta) neumli poítat s politickými faktory svého asu. Nasadili všechny síly na obranu takového stavu vcí, který nikterak se nedal obránit. Jejich udatnost byla podivuhodná nemén i jejich vlastenecká láska a jejich svobodomyslnost. Vše to nemohlo jim ovšem pomoci. Ustaviné války hubily lid a uvádly zemi v nekonenou bídu a nouzi. bylo, že žádné osvobození jejich nemívalo zdárných a trvalých úink v. Úspch sestával pouze v tom, že vypudili se Nmci z polabských zemí, že kesanské náboženství se vykoenilo a zlatá svoboda na as vyzískala. Polabští Slované nemohli penést válku pes Labe, ponvadž byli odkázáni na pouhou obranu. Následek byl toho jednoduchý a pirozený: sotva že porazili nepítele, mli jej za nedlouho zase na jisté
Nejh
krku
!
Polabští Slované propásli vhodný as, když jim bylo lze pijmouti víru kesanskou bez veliké ujmy svého vnitního zízení, své svobody a národnosti. Pozdji to ovšem nešlo, ponvadž jich nepovažováno, ani když pijali víru kesanskou, za
rovnoprávné
s
Nmci. zmnila
Bhem asu
Nmcv
na mnoze se vinou povaha jejich. Polabskému Slovanu pvodn mírumilovnému stala se válka nejmilejší prací a jeho pvodní dobráctví pešlo v surovost a ukrutnost. Jemu tak upímnému, poctivému a hostinnému stala se
petváka
jedinou ctností,
chytrost a lest
jediným prostedkem zachování sebe a nenávist k cizincm vlasteneckou povinností. Který svobodu jindy nejvíce miloval a otroctví na nejvýše nenávidl, provádl a trpl nejhorší porobou. Slovan
.
-~ 56
—
jehožto pohanská víra byla tak blízka kesanství, odstril od sebe evangelium lásky a pidržel se tak dlouho a tak tvrdošíjn svých model který nosil tolik zlatých zárodkv civilisace ve svých prsou, zdivoel a stal se barbarem svého vku. A pro? Na špici mee bylo mu podáváno evangelium, svoboda nabízela se mu za tu cenu, aby sebe sama zniil! Slovanská historie vypráví o dvou hrozných jimž pododných u jiných národv katastrofách nenalézá se píkladv. Míní se zde katastrofa o vyhynutí polabských Slovanv a o úpadku Polsky. polabský,
;
,
Nešastné následky
té první katastrofy cítíme ny-
njšího dne v echách; úpadek Polsky tolikéž k nim se vztahuje. Jedna i druhá katastrofa zavinna byla tmi slovanskými plemeny.
Boj mezi Slovanstvem a
asy
Nmectvem
trvá po-
zmnily, že již se neužívá krvavých prostedkv na vyhubení Slovanstva, jako ve stedním vku, když ubozí polabští Slované byli od svých sousedv nazí z píbytkv vyhazováni, dti a ženy do otroctví jim prodávány, jazyk jim vyezován, zabraováno mluvit v ei mateské sud.
ovšem
se
a vyluováno jich z poestných stavv lidských pod záminkou, že teba víru našeho spasitele šíit a upevovat. .
Boj kultury
proti Slovanstvu ;
namíen
echm
.
se nyní jménem Slovanm rakouským
vede
jest proti
zejména a Slovencm, tolikéž proti Slovanm pruským, kteí jsou ve velké vtšin Poláci. Užívá se pak tchto zbraní v ohledu hmotném psobí se k tomu, aby slovanské obyvatelstvo ožebraeno bylo, a v ohledu duševním vyluuje se jazyk slovanský z veškerého veejného života a :
— hledí
57
—
vychovati v jazyku nmeckém. za našich dnv žádný stát evropskýobejít se bez ústavnosti, vnucuje se taková forma ústavní, která je dává
mládež
se
A ponvadž již nemže Slovanm
v šanc nepátelským menšinám nmeckým. Dlají se ze Slovanv duševní, fysití a ústavní proletái.
nmecká nezmnila se v niTak jako ve stedním vku považováno za bohulibý skutek, když k vli kesanskému nábo-
IH|;
Výbojná povaha
^mm.
slovanská národnost se hubila: považuje za nemenší zásluhu, když k vli se za našich civilisaci a kultue slovanský živel umle se potlauje. tom ohledu nmecký národ si jest své úlohy výbojné. „My jsme národ k tomu povolaný praví ženství
dnv
vdom
V
—
—
jeden z nejnovjších nmeckých kulturtrágrv abychom panovali nejen nad nejvtší ástí Evropy, nýbrž i nad druhou polokoulí v Americe, v Austrálii a ve východní Indii, s nejhlubšími otázkami ducha zápasili, mnohé z nich ešili, zemi objíždli a ji sob podmanili, pírod tajemství odnímali, všechny národy potem a velikostí vynálezv pekonali a v politickém život svobodu i poádek založili. My jsme šlechetný, veUký, vznešený národ, jemuž svého ducha na elo vtiskl, jemuž nejdelší život mezi všemi nad svtem doposud vládnoucími národy byl udlil." Ponvadž ted ve stední Evrop kultura u nejvíce se vzmohla, Nmci považují národ svj za vyšší od jiných, jmenovit od Slovanv, kteížto jsme v jejich oích sprosáci, lokajové, šttinái. indiáni, eskimáci atd., nemající jiného
Bh pee
Nmcv
e,
povolání, nežli abychom pijali jejich t. turu, a abychom takto poznenáhla vymizeli. vštípili
si
do
k tomu, aby
hlavy
myšlenku,
šíili kulturu tam,
že
jsou
kde
jí
j.
kul-
Nmci
povoláni dle jejich
mínní není, anebo kde nmecká.
jest
náhodou
jiná
nežli
Takové myšlenky pstují se mezi nmeckým národem, jehožto každý len ve slovanských zemích dle nich se ídí a jedná. My ovšem trpíme^ za politické híchy svých pedkv, kteí zde v echách a onde v Polšt neumli zachovat si státy, ba zde v echách pipravili se svévolné o svobody a práva svá, kterýchž bylo lze udržet pi vtší opatrnosti. Nyní jest již ovšem pozd s naším zmoudením.
My
již
dobe známe povahu
svou,
která se
jeví v lehké mysli, v nepelivosti, nezdrželivosti a
Bojujíce pro zachování své národnosti snažíme se dle možnosti následky dívjších chyb setíti, konený výsledek pedvídati není lze. Stav pruského Slovanstva vidí se nám býti mnohem horší nežli postavení Slovanv rakouských. Pruský stát bude dle lidského domyslu šíit se a upevovat, což vymanní polského obyvatelstva z jeho podruí iní nemožným. Však kdyby na nkteré stran ml býti náhodn obmezen, nestane se to na východ nýbrž na západ odtud proto Slovanstvo pruské nemá nadít se žádného prospchu. Blouznním by slula áka, že by Prusko kdykoliv vzdáti se chtlo svého systematického ponmování, které veškerému národu nmeckému pešlo v krev a tlo. Však že dva miliony pruských Slovanv, potaženi do nmeckého moe na dlouho nesnesou nátlak ohromného nepátelského živlu, leží na blledni. Jakož polabští Slované byli pirozenou hrází Slovanstvu eskému a polskému, tak jsou nynjšího dne pirozenou baštou pruští Poláci bratím nestálosti.
a
;
svým ruským a následek
Rusm
úplného
samým.
ponmení
Pirozený pruských
zajisté
Polákv
59 bude
ten, že
nmecký
pak mírným spsobem zabíhat bude
živel do království polského, které si od-
chovalo v etných židech svých vydatný a hojný materiál pro budoucí neplechy. Zdá se, že by pruskému Slovanstvu musel pátelský pobýt na mnoze prospšným Ruska k Prusku. Tím by aspo zdrženo bylo náhle a mohutné sesilování - se Pruska. Však v tom ohledu není se pro nynjšek dkladného obratu co nadíti, ponvadž pehnaná záš polského obyvatelstva k Rusku petrohradskou vládu nutí k udržování pátelských svazkiiv s dvorem berlínským. My v tom nemžeme nic jiného vidti,
mén
mr
nežli zbytené rozmnožování nátiskv, pod kterými slábne živel polský. Budoucnost rakouských Slovanv závisí na budoucnosti státu rakouského. Nynjšího dne Rakousko jest rozdleno na dví; v jedné polovici panují Madai a v druhé Nmci. Ze západních Slovanv vystaveni jsou eši a
Slovenci
všem návalm kultury nmecké. Halickým
Polákm
vede se dnešního dne nejlépe.
—
Nedje
se
ovšem z lásky nmecké k nim nebo dokud bude svt svtem, nebude Némec Polákovi bratrem nýbrž z toho vbec známého ohledu, aby Poláci to
—
od užšího spolku s echy. Celé Rakousko ponmit není lze, ale od ponmování pedce neupouští se. Nejvtším trnem rakouským národní snažení jest naše v echách a Slovencv na jihu. Aby se alespo v tch stranách germanisace dále mohla provozovat, srozumli se vídenští státníci s Maary i pustili jim za tuto cenu celou východní polovici. V západní vymyšleny jsou pro nás takové ústavní formy, které nás dávají v šanc nepátelským menšinám byli odvráceni
Nmcm
nmeckým.
—
60
—
Náš národ neklesl ješt tak hluboce, aby malomysln se poddal. S jakými vyhlídkami do budoucnosti zasazuje se o zachování poví se na jiném míst.
Nmecky národ Nmecku s malými
své národnosti,
dnešního dne jest ve vlastním
výmínkami
již
politicky
sje-
dnocen a as není píliš daleký, kde i tchto výmínek nebude. Není lze pochybovati, že djiny
—
Evropy pak budou vyvinovati se ponkud jinak, nežli po nkolik set let se vyvinovaly. Tolik zdá se ovšem býti jisté, že svého asu Francie i Rusko shledají se na jedné cest proti sjednocenému Nmecku, aby se postaraly o slušné jeho chování. Máme silnou nadji v tyto velmoci, že nedají nmeckým dubm vyrsti až do oblakv!
Na jednu vc
jest
nám pedce ješt
obrátit
našinc, kdož za loské války byli svdky krvavého zápasu vojsk rakouských i pozornost.
Ti
z
dají zajisté slušné o tom svdectví, že pekvapeni podivuhodnou tlesnou silou vo-
pruských, byli
jákv
pruských.
pouhém klamu,
Pozorování toto nezakládá se na ani
nemíchá úspchy válené
s
t-
lesnými silami jednotlivcv. Maje vedle toho dobré hospodáství domácí, národ nmecký dodlal se velikého blahobytu. Když na p. jeden obyvatel rakouský bez pirážek zemských, obecních atd. platí na rok 10 zl., platí se v Prusku 7 zl. 94 kr., v Bavorsku 7 zl. 67 kr., v Sasku 7 zl. 50 kr. atd. Rakousko mlo r. 1861 pes
prmrn
2400 mil. státních dluh (nyní pes 3000 mil.), Prusko však jen 426 mil. A pedce všude jinde kvete obchod a prmysl, když v Rakousku špatnou
—
61
—
správou pišel na mizinu; a není nadje i prose mu pomohlo. Venkovský lid v Rakousku, který, jak známo, nejvíce rekrutv do pole staví, požívá^ velmi zídka masitých pokrmv hyne tlesn. Že takové vci bhem asu patrné následky vzhledem k hmotné síle obyvatelstva a tudíž i vojska míti musejí, není lze popírati. Pruská vláda mimo to obrací pilný zetel k tlesnému sesílení obyvatelstva a vojákv zvlášt tlocvikem, jenž u vychování vbec velmi tam panuje. Vojenský soustav pruský velice pstuje tlocvik, což v loské válce na tlesn vyvinutých, pružných, zdravých, silných a i jinak dobe vyživených vojácích pruských všeobecn se pozorovalo. Poznámka tato netýe se vcí v politickém svt rozhodujících; však dobe bývá i s takovýmito faktory nkdy se blíže seznámiti. Krátce eeno: Nmecko má ze všech evropských státv nejlepší íinance, a lidu celkem velmi
stedkv, aby
i
dobe
se vede.
I to jest
prospch vzácný,
které-
hož se zetele pouštti nesluší. §. 6.
Menší národové
evropští co sousedé
Slovanv.
Slovanský národ ruský jest jediný, který se vzmohl na samostatný mohutný stát, mající s ostatními velmocemi Anglickem, Francouzskem, Pruskem i Rakouskem rozhodující vliv na záležitosti evropské. Ostatní národové slovanští dostali se do podruí cizích státv: pruského, rakouského i tu:
reckého. Tím spsobem se stalo, že Slované se octli v sousedství etných národv vtších i menších, z nichž jsme nahoe románské i germánské sousedy jejich již vypsali. Pikroíme nyní k vylíení menších národv evropských, kteí pímo se Slovany sousedí a v politicko-národním ohlede ja-
;
62
Maai
kouši mají váhu. Jsou to v Rakousku, a Turci i Alban ci na poloustrov balkánském. Albánci jsou praobjvatelé nynjší své vlasti a nejblíže se adí k Rekm, kdežto Madai a Turci jsouce pvodu asijského, za vetelce do Evropy považováni býti musejí.
Madarv se poítá celkem na 5 mil. Turkv 3,970.000 (poítajíce vyznavae Mohamedovy v evropském Turecku) a Albáncv na 1,600.000 duší. ;
a)
Madai
Maai.
náhodou dostal v ní jako ostrvek v moi již skoro tisíc let (od 895) bydlí, jsa panujícím národem v království uherském a v Sedmihradsku. V království uherském zaujímá rovinaté stední krajiny, obklíen jsa se všech stran rznorodými plemeny na severu i na jihu Slovany, na západ Nmci, kteí v Styrsku a v aíxivévodství rakouském zabíhají až na samé hranice Uher, a se
do
jsou národ stední Evropy
asijský, jenž
a
ted
:
na východ Rumuny. V Sedmihradsku nejvíce Madarv jest v stedu zem a na východ. Sedmihradští Sikulci jsou
Madai. Madarské osady potem nehojné, které jsou v Bukovin, v knížectvích podunajských, ve Slaa v Hranici nemají se žádného hledišt váhy a dležitosti. Madarv poítá se ve vlastních Uhrách 4,333 987 veškerého pak obyvatelstva uherského 9,815.767 však pro Madary vyplývá odtud nesmírná výhoda, vonii
,
—
že ostatní
vtšinou
obyvatelstvo
nemaarské, které jinak
svou by je utlailo, nezáleží z jednoho jediného kmene, ale rozchází se na Nmce, Slováky, Rusíny, Rumuny, Srby a na nco Slovencv,
—
—
63
Horvatv, cikánv a židv. Ze Slovanv jsou nejetnjší Slováci (pes pl druha milionu na severu) a Rasínové (423.000) tolikéž na severu. Jižní Slované, zejména Chorvaté a Srbové (obou v Uhrách 518.000), poínají z Uher síiti se nepetržené dále do trojiediného království, do Hranice a do
Z neslovanských národv potem jsou a svým postavením (pro budoucnost) nejdležitjší Rumunové (1,171.000). Vedle nich Turecka.
nejetnjší
picházejí ihned Nmci (1 ,200.0(X)) jen že nemají sídla svá pohromad, jsouce roztroušeni po veškeré zemi,
hlavn pak po mstech.
V
Sedmihradsku
arským národm,
Maarv
povážlivý.
1,100.000 a
pomr Maarv
Nmcm
Nmcv
jest
a
k nema-
Rumunm jest
tam 517.000,
velmi
Rumunv
2(K).000.
Panování kmene maarského v království uherském, zitíni pomlíme o všem jiném, lze jest
a
pirozen vysvtlit z jejich zem, jakož odtud, že i
vatelstvo
žádný
jest
jiiiy
souvislých sídel ve ostatní
stedu
nemaarské
oby-
národopisn rozdrobeno a že tudíž
kmen nevyrovná
se jim ani váhou ani
potem. Sedmihradsku jest arci jinak. Maai zde abychom ekli, výborné vojenské postavení zaujímajíce sted i východ, odkudž dobe provo-
V
mají,
zovat svrchované panství; však jejich
mru
k
Rumunm
jest
o polovici
jim nadvi.ida zde jest velmi obtížná. novaly tedovké pomry v zemích
dokud
poet
v po-
proež Dokud pa-
slabší,
uherských,
pouze šlechta sama užívala všech politických práv, dotud nebylo jim v Sedmihradsku panování nesnadné. Však když nastala poteba, zrušiti výsady šlechtické a prohlásiti rovnoprávnost veškerélio obyvatelstva v politickém ohlede, moudí Maai zabezpeili si nadvládu v Sedmihradsku totiž
;
—
í)4
—
proti veliké vtšin živle rumunského tím spsobem, že pracovali k bezvýminenému spojení Sedmihrad s Uherskem, což r. 1848 a nejnovji (r. 1866) po
tuhém odporu pedce podailo
Jsou tedy
Maai
vedle
se jim.
Rumunv mocným
klínem, zaraženým v národy slovanské, kteí na severu i na jihu mohutn na tlaí. Na západ dotýká se jich svt nmecký a na východ svt rumunský. Veškeí tito svtové jsou jim cizí. „Národu maarského vpád i usazení-se v Uhrách praví náš výtený Palacký náleží mezi (895)
n
—
—
nejvážnjší skutky veškerého djinstva i po celé vky neu valila se pohroma osudnjší na svt slovanský. V devátém století Slované byli rozšíili sídla svá ode hranic holštýnských až na Peloponnesu i akoli za dávnou svou nevázaností dlili se všelijak od sebe, však proto všude dokazovali se býti statnými, jemnými a piinlivými. U prosted rozsáhlého jejich pásma bylo Rostislavem i Svatoplukem (moravským) poalo dlati se jádro, jehožto zdárné rozklíení slibovalo nkdy utšený kvt vzdlanosti kesanské i národní pospolu; píze, které požívati mlo i od íma i od Caihradu, ruila mu za prospch nekonený. K tomu jádru byli by nkdy za vnitrným i vnjším puzením pilnuli pomalu všickni kmenové slovanští; od nho byli by pijali s kesanstvím ne-li politické nové ústavy alespo osvtu novoevropskou i národní, umy a i)rmysl, jednotu jazyka, písma i literatury jakož na západu pode vlivem ímským vyspla monarchie francká, podobn byla by na východu ne bez psobení ducha byzantského vzrostla veliká íše slovanská, a východní Evropa byla by od tisíci let nabyla vbec jiné tvárnosti, nežli se stalo. Tím ale, že Maarové, vrazivše do samého srdce ústrojí vznikajícího, je zahladili, znieny jsou všecky
tém
— takovéto
áky
navždy.
byvše ješt ani
srostlí,
65
—
Dudové tla velikého, nerozpadli se již opt, ana
n
hmota cizí vložila se násilím mezi stoje o sob sám, spoleného všem smru neznaje, peoval každý lánek napotom zase jen sám o sebe, mail síly své v malicherných
kdy pevn
ptkách
;
se sousedy,
aniž více
cizozemcm, spojeným ústedností mohutnou, jelikož na spoleném jejich státi
mohl
proti
prospšenství založenou."
Poteba
nutí nás,
abychom
tyto
myšlenky
slo-
vutného djepisce našeho bhže objasnili. V devátém století po Kristu stály vci v nynjších Uhrách ped vpádem Maarv takto Uhry byly tenkráte zúplna v rukou národv slovanských. Bulharská íše zaujímala jihovýchod (se Sedmihradskem) a moravská íše severní ást, kdežto na jihozápad vzniklo zvláštní slovanské knížectví od blatenského jezera nazvané blatenským. Tím spsobem podunajské roviny v Uhrách byly stedištm pro veškeré Slovanstvo. Tu sídla Slovanv bulharských dotýkala se sídel Slovanv severních, zde tedy bhem asu nejlépe mohlo zíditi se mohutné jádro státní, které by snad bylo zjednalo slovanskému svtu jednotu národní. Známo zajisté, že slovanská bohoslužba práv odtud z Veliké^ Moravy zaala šíit se na všechny strany (do ech, do Polsky) a s ní také písemný jazyk starobulharský. Národní jednota byla by zajisté i na politické zízení svta slovanského (aspo západního) nezstala bez následkv. Usazení-se Maarv na stedním Dunaji mlo nesmírné následky pro Slovany. Zúplna cizí plém asijské rozpoltilo slovanský svt na dv ple, vetevši se mezi násilím. Od té doby jsou severní a jižní Slované, kteí nikde nestýkají se a kteí byvše nemilou náhodou od sebe oddleni, museli :
—
—
n
Matice lidu
I.
].
3
66
rzným spsobein
se
vyvinovat.
Jeden spisovní
jazyk (národní jednota) stala se mezi Slovany od toho asu dokonale nemožnou.
Zempisné roztržení Slovanv pokraovalo bhem asu v tom spsob, že pešlo i na pole náboženské i na politicko-národní. Záhy již slovanský svt rozpadl se také v ohlede náboženském na dv ple, z nichž jedna pilnula k církvi katolicko-ímské a druhá k ecko-pravoslavné. V politicko-národním ohlede byly následky ješt horší. Ztrativši vetením-se Maarv do Uher své pirozené spojovací stedišt, západní Slovanstvo nenalezlo ho již ani v obvodu severní své skupiny, ani v zemích jižního Slovanstva západního. Severní a jižní Slované západní zaali rozdrobovati a zizovati se politicky a národn na nkolik národv a státv z pouhých pvodních plemen u Slovanstva západního stali se bhem asu zvláštní národové slovanští na severozápadu echové se Slováky, užití Srbové, Poláci a baltití Slované, z nichž Uto utonuli v moi nmeckém. U jižního západ;
—
p-
tního Slovanstva vyvinuly se vci práv tak z vodních plemen stali se národové Bulhai, Srbové, Chorvaté i Slovenci. Zcela jinak bylo na slovanplemen dost a ském východ. I tu bylo dost: byli tu Poljané, Vjatii, Novhorodští atd., avšak tato východní plemena slila se v jeden jediný mohutný národ ruský. Odtud co práv se eklo, nemá ovšem bráti se žádná píina k hnvu a nepátelství proti MaJejich usazením v Uhrách vinni jsou na mnoze Slované sami, kteí vnitními spory (po smrti Svatoplukov) usnadnili \Tpád i vítzství. Na mnoze ovšem sluší také omluviti je tím, že byli patrn seslabeni krvavými válkami s :
:
pvodn
arm.
Maarm
Nmci.
— Slované, jichž
vc
67
—
netýkala se pímo,
nemli
snad ani pontí o tom, jaké jim všem odtud vzejdou bhem asu smutné pohromy a následky. Bylo potebí, rozložiti to vše, aby veliká dležitost Madarv pro svt slovanský objevila se Y pravém svtle. Musíme pede vším zeptati se, jak se stalo, že tak slabý, potem nehojný a všem ostatním národm cizí národ maarský mohl se udržeti upro-
sted silnjších, pomrn etnjších národv; jak že mohl zachovat svou národnost a politickou samostatnost, ba i sídla svá v Uhrách? Na severu za sousedy Slovany, na západ Nmce není již každý z tchto svtv pro sebe dosti silným, aby byl pipravil týž osud, s nímž potkali se Hunnové, Avai, Tatai, a jenž, zdá se, v našem vku hrozí také tureckým Osmanm? Mli jsme práv za našich nejkrásnjší píležitost pesvditi se, že pi vší své obecné nevzdlanosti pedce jsou národem politicky nad míru chytrým, obezelým a soudným. Zejména podávají patrný dkaz, že politická schopnost není závislá na vysoké míe vzdlání obecného. Národ duševn velmi vzdlaný být v politických vcech nad míru neobratným, a naopak. pak veškerá Evropa dává zejmé svdectví, že snad ze všech národv celého svta v politických vcech jsou nejvtší misti. mají podivuhodný takt v politice. Jinými slovy eeno není národa, který by tak silný v sob pud zachovati se, a který by uml užívat t^.k vhodných prostedkv, aby se v skutku zachoval. Pud ten jest vrozen a táhne se co ervená ni veškerou jejich historií. Vizme to jejich usazení-se v Uhrách. Pede 3* i
na
a na
jiliu
má
východ Rumuny.
i
Maarm
asv Maai
Maai
mže
Maarm
Maai
ml
:
Maarm
68
vším obyvatelstvo slovanské v stední ásti zem bylo do nich vysekáno aneb jinam zapuzeno. Na jeho místo usadili se Maai sami a zstali tu pohromad, pipraveni co chvíle k obran a k nájezdm. Pvodní obyvatelé Uher zatlaeni jsou následkem toho na kraje vlasti do hor a rozraženi. Podivuhodným taktem dobrým Madai vytkli si hned hranice svého panství obmezivše se na jistý obvod zem, v nmž chtli vládnout. Co leželo mimo ty hranice jsou to celkem meze nynjších Uher drahn asu sloužilo jim jenom k drancování a plenní, avšak chránili se, vtáhnout to ve své území anebo dokonce osazovati se tam a rozdrobovat se. Záhy srozumli, že jest jim obmeziti se na vládu od Tater až k Dunavé a Drav, od hranic nynjšího Štýrska až k horám, které na východ obkliují Sedmihrady. Neopanovali nic víc a nic mí, nežli co mohli práv udržet a
—
—
obránit.
Jejich loupežné nájezdy do zemí sousedních pestaly v pravý as. Poraženi jsouce nkolikráte v Nmecku, již nepokraovali v takových podniknutích, ba uznali nevyhnutelnou potebu, aby pijetím kesanské víry odali sousedním národm
(Nmcm) a
všelikou
podmanním.
Sv.
—
píinu
a píležitost
Štpán, první
jejich
k výbojm kesanský
panovník (997 1038) zachránil Maary od podobného osudu, který potkal Avary a Slovany pobaltické. Pijavše pak kesanství Maai vstoupili do spolku národv evropských. Zabezpeiv svj národ proti sousedm v pínáboženské a dle povahy vcí^ ve stedovku
in
i
v
píin
politicko-národní,
sv.
Štpán
ujal
se
ne mén tžkého a dležitého díla, aby totiž íši svou uvnit uspoádal a bytí svého národu zabezpeil také v území uherském.
;
— V
69
—
tom pak ohlede íci nám
jest, že ^ústava praví se býti sv. Štpán, zachovala Maary až po dnešní den. Uherská ústava jest pvodu slovanského (conádvorník; komes palatinus rz nádor-ispan
uherská, jejímž
morník
=
pvodcem
kamarás; pohárník
—
= =
pohárnok;
stol-
=
asztalnok dvorník r= udvarnok župan ník pecsét pístav ispán; vojvoda =z vajda; ;
=
;
pee =
;
pristaldus atd.) Maai našli župní zízení mezi Slovany uherskými, pijali a pispsobili je k svým a prospchm. byla jasná. S jedné strany muselo jíti jim o to, aby státní zízení pojistilo jim panství v Uhrách, s druhé strany aby podmanní národové byli tolikéž v jistém ohlede pro takové zízení zíMaai i Nemaai mli mít píin dostaskáni. tených, aby hájili poádek nový, který byl od vítzných Maarv zbudován. Bezvýminená centralisace byla by státu maarskému uškodila, založena jsouc na výhradné nadvlád národnosti maarské; pílišná naopak decentralisace byla by opt vedla
úelm Vc
k úpadku íše uherské. Nkteré sice výsady musely být zstaveny Maarm, aby tito neztráceli se a neodnároduovali na Slovany nebo Rumuny však s druhé strany nemohlo pomyslit se na úplné porobení veškerého živlu slovanského
i
rumunského,
ješto by tento byl býval pinucen na pomoc pozývati své soukmenovce na severu, jihu a východ. tomu tedy cíli moc královská sesílila se
K
na tolik, na kolik bylo nevyhnutelné potebno, aby státní jednota se nerozpadla. Jinak užito slovanského župního zízení, které mlo maarskou národnost zachovat, avšak i obyvatelstvu nemaarskému uinit stát uherský milým a drahým. Vedle obecních vznikly tudíž snmíkové županijští a na jednch i druhých bylo veškeré šlecht
snmv
70
všem svobodným lidem v celku provozovat politická práva, z kterýchžto nesvobodné Toto pak obyvatelstvo zákonem bylo vyloueno. zízení župní zachránilo uherský stát a madarskou národnost až po dnes. Šlecht dána jsou všechna politická práva v župách i ve stát. Osvobozena od placení všech dávek, mla povinnost k rozkazu královskému šlechta snad sestávala výbrániti íši. hradn ze samých Madarv, však záhy Madai znamenali nutnou potebu, aby v kruh její pojímaly se elnjší rodiny také z obyvatelstva nemadarského. Slované i Rumunové vcházeli záhy ve spolek svobodných lidí, kdežto z Madarv stávali se pod vlivem rzných okolností lidé nesvobodní, t. j. nevolníci. První vc dala se valn v župách, které nemly obyvatelstvo madarské. Pi takovémto poádku vcí nemohlo býti jinak, nežli že Madai i Nemadai vidli v ústav uherské pramen svobody své a záštitu práv svých. V ní pak nebylo nikde ani nejmenšího ustanovení, že k užívání politických práv, t. j. k hodnosti šlechtické by bylo potebí pímého odnárodnéní-se, tedy pijetí jazyka madarského: ovšem bylo k tomu potebí jiných všelikých píin a podmínek, kterých mohl získat každý obyvatel Uherska bez rozdílu národnosti. Sv. Štpán neml v úmyslu pomadait obyvatelstvo uherské. Tím spsobem byl by snad dosáhl opak toho, eho v skutku chtl dosíci. Máme „Pamatuj, list, jejž psal svému synovi Emerikovi: psal mu, že každý stát, založený na jednom jazyku a jednch mravech, bývá slabým a kehkým." S tohoto moudrého stanoviska sv. Štpánem to jest
Pvodn
zaveden jest jazyk latinský ne jenom do církve, nýbrž i do veškerého veejného života co jazyk politický, soudní a administrativný. Byl to jazyk
-
71
—
všem národm uherským neutrální, který veškerou vzdlanou tídu spojoval, odstrauje všechny hranice, které byly mezi obyvatelstvem uherským z rzných jazykv. Známost jazyka latinského usna ovala všem, jichž se týkalo, provozování politických práv ve zvlášt.
veškerém
stát
vbec
a
v
každé
žup
národm západní pinášel mnohé i patrné škody, zadržuje volný vývoj národního vzdlání a Když jazyk
latinský ostatním
Evropy ve stedním
vku
nie mnoho
sil
živých
národních:
v Uhrách
za-
Štpána Maary ped náSlovany a Rumuny a pinesl jim
chránil vedle ústavy sv.
rodním bojem se náramný prospch. Jeho platnost ukázala se v Uhrách tak patrnou a užitenou, že stal se záhy jazykem, abychom ekli, živým, obecným, adním a veejným, zcela jinak nežli tomu bylo v jiných evropských zemích. Kdožkoliv chtl se vzdlati, vyuil se nejdíve latin a vyuili se jí muži a ženy mezi tídou vzdlanou, ješto nebylo lze obeZnámo, že latina jíti se bez ní v život veejném. byla panujícím jazykem v uherských zemích na mnoze až do samého roku 1848 však známo také, k jakým rznicím a svárm ba krvavým bojm dovedeny byly Uhry, když na místo latiny dosazena byla maarština. Bume spravedliví a uznejme, že tomuto moudrému zízení, i co do ústavy i co do jazyka, uherští Slované mají dkovati za zachování své národní tudíž
;
bytnosti.
Poádek vcí, který prvním kesanským panovníkem byl uveden v Uhrách, získal Maarm
—
chorvatský, rozkládající se od až hluboko do nynjšího Turecka a na západ až k moi jaderskému. Není pochybnosti, že Chorvaté, jsouce zbaveni své národní dynastie celý jeden stát
eky Drávy
—
72
— píin
vnitních a majíce doma veliké starosti v rozmíšek, pipojili se dobrovoln k Uhrm, vidouce, že panující národ v míe podivuhodné tam se snáší s
obyvatelstvem slovanským.
Výbojným spsobem Madai nepochybné nikdy nebyli
by
z historie,
si
získali
veškeré Chorvatsko.
že uherský král
Víme
Koloman právem po-
chyboval o možnosti úplného si podrobení Chorvatska i Dalmatska a že radji nastoupil cestu Tak se stalo, že r, 1102 dobrovoln podmírnou. ložili se mu Chorvaté, když slavnou smlouvou jim Od té byl zabezpeil vnitní jejich samostatnost. doby Chorvatsko sdílelo všechny osudy, které potkaly Uhry. Teprv v nejnovjších asích toto pátelství rozviklalo se na neštstí jednch i druhých za píinou slepé vášnivosti a hrdého nerozumu madarského. Pravda: latinský jazyk nemohl vékv zstat jazykem živým a veejným v zemích uherských. O tuto platnost pipravila jej snaha i smr naší doby, která mocn nutí národy evropské k p-
vrn
vn
stování pirozených jazykv. Byla vc zcela pirozená, že Madai zaali se starat o svj vlastní jazyk. Avšak Madarm zaalo zdáti se o tom. aby maarština dosazena byla ve všechna práva, kterýchž pedtím užívala latina. Madarština mla státi se ve všech uherských zemích nejen jazykem školním a úadním, nýbrž mla také vytisknout a potlait všechny ostatní zemské jazyky. Tato snaha musela potkati se s odporem obecným. Vidouce nesnáze a odpor, Madai uchopili se prostedkv náruživých, neslušných, nezákonitých a násilných. Asi od r. 1830 jali se hrubým spsobem pomadaovat obyvatelstvo uherské a známo, že k tomu konci bylo užíváno husarv,
—
73
—
(jmenovit mezi Slováky nešeteno ran), vzení prostedkv podobného druhu. Z uherských zemí mla stát se íše, založená na vý-
holí
a jiných
hradném panství maarského
živlu
a
maarského
jazyka.
S tmito
snahami
odnárodujícími
šel ruku k zejmým pokusm, aby zcela odtrhli se od Rakouska. Naproti tomu zase nezbývalo Slovanm uherským nic jiného, nežli aby hledali práv pi vlád rakouské proti slepým pechmatm maarským mocnou záštitu a obranu. A když Maai r. 1848 vynutili na rakouské vlád schválení svých známých zá-
v ruce politický
smr,
jenž vedl
Maary
konv, které jim zvláštní daly ministerstvo, vypuklo obecné povstání, které zaalo v Chorvatsku a mezi Srby a rozšíilo se po všech zemích uherských spsobem nejstrašlivjším a nejhroznjším. Proti zdvihlo se veškeré obyvatelstvo nemaarské: Slováci, Srbové, Rumuni, Chorvaté i Nmci, a boj odtud strhl se tak dsný, že veškerá historie nevypravuje nic podobného. A konec koncv byl, že severní strýc pišel Rakousku na pomoc.
Maarm
Maai se vzdali u Világoše. Maai v nejnovjší dob
úpln zpronevili
se
své dívjší historii a svým zásadám osm set let starým, dle nichž byli zavázáni k svrchované šetrnosti a snášelivosti proti ostatním národm uherským. Na místo moudré zásady svatého Štpána položili zásadu, že v Uhrách není žádné jiné národnosti mimo maarskou. Nejpíkeji mluvil a jednal v tom ohlede jejich diktátor Košut. Následky ukázaly se v ase nad míru rychlém. Budova sv. Štpánem zízená trvala osm set let a sláva Košutova nco pes pl druha roku. Není ovšem lze upít, že ped rokem 1848 dle svého pirozeného pudu politického zúplna
Maai
74
srozumli duchu našeho vku. Dobe pedvídali, že stedovké výsady šlechtické, na kterýchž jejich ústavnost v podstat spoívala, již nedají se udržeti. Byli ze všech národv rakouských první, kteí vší silou se zasazovali o to, aby feudální pomry byly odstranny.
Úpadek šlechtických výsad v zemích uherských tedy od již dávno ped rokem 1848 uznán za nutný a nevyhnutelný. Proto záhy pihlídli k tomu, aby vc vyídila se bez pohromy. Avšak jim zdálo se vcí vlasteneckou, aby úpadkem šlechtické ústavnosti jejich kmen v Uhrách neutrpl žádné ujmy, ba šli tak daleko, že užili odstranní šlechtické ústavnosti k zízení nebývalé nadvlády madarské národnosti po všech zemích uherských. Tím spsobem upadli v tutéž chybu, kterouž chtli odstraniti: zrušivše nadvládu šlechtické tídy nahradili ji nadvládou svého kmene v záležitostech politických a národních.
Maarv
byl
Maai
pochopili, že prohlášením politické rovnoprávnosti veškerého obyvatelstva a vymanním obecného lidu ze stedovké nesvobodnosti, že zrušením feudálních pozdvihnouti se musejí
pomrv
dív neb pozdji k národnímu uvdomní
všichni
nemaarští národové v Uhrách. Avšak jejich asijská hrdost nechtla toho dopustiti, aby pi zmnném stavu vcí Slovan uherský a Rumun mli užívati ve všem všudy tchže práv co oni. Za tou píinou pomyslili na to, aby zrušení feudálních pomrv v uherských zemích nevedlo k politickému a národnímu sesílení nemaarského obyvatelstva. Tak sepsány uherské zákony r. 1848. Smr tchto zákonv leží na bíledni. Uhersko mlo ješt více, nežli bývalo v pedešlých asích,
oddliti se od ostatního Rakouska, aby obyvatelstvo
ÍD
nemadarské nemlo žádné možnosti opírati se jakkoliv na S:purodné kmeny mimo Uhry. Samospráva žup jednotlivých pi politické oprávnnosti veškerého obyvatelstva vedla by nutn k sesílení nemaarských živlíiv. V tom ohlede uinn byl rozhodný krok: Uhersko dostalo centralisací
—
vládu ústední,
maarskou, která ze
samosprávy žup zstavit má jenom tolik, mnoho-li zdát se neškodné pro nadvládu maarské jí bude národnosti; vše pak, co by mohlo vést k sesílení živlv nemaarských, budiž odstranno a potlaeno. výProhlášením maarského jazyka za hradn úadní vyloueni jsou všichni, kdož téhož jazyka neznají a jemu se nenauí z veškerého žiTím spsobem každý Uher bez vota veejného. rozdílu národnosti, nechce-li doživotn vzdát se vší innosti veejné, pinucen jest postarat se pedevším o dobrou známost maarštiny. Do všech škol (vyjma nejnižší) zavedena jest maarština co jazyk vyuovací, tak že v Uhrách vbec ani není lze vzdlat se jinak, nežli pomocí jazyka maarského. V tomtéž duchu sestaven i volební ád pro snm uherský; ba tyto smutné zámry maarské ukazují se i v malikostech. Ani na asopisectvo, které má v našem vku nesmírný vliv na veejné mínní, chytí Maai nezapomnli. Ustanovením velikých kaucí pro noviny mají celkem chudému nemaarskému obyvatelstvu spsobit se nepekonatelné pekážky, aby nemohlo si zaí-íditi tolik asopisv, kolik by chtlo. Sedmihradsko Nejvtší starosti dlalo
e
Maarm
i
Tam jsou Maai v patrné menšin vbec ani není. Jdouce pak za svými
Chorvatsko.
a tuto jich vymyslili si jednotu Sedmihradska s Uhry, která zbavuje Sedmihradsko veškeré samostatnosti a rozdrobuje je na nkolik žup, stojících
zámry
Maai
—
76
—
pímým panstvím maarského ministerstva svých Nmci v Pešti. Nemajíce domácích a Rumuni sedmihradští nemají hmbé ani možnosti, aby jakýmkoliv spsobem na cest zákonité dod-
pod
snmv
lali
se
njaké váhy
i
platnosti politické a národní.
Chorvatsko do roku 1848 také mlo úplnou vnitní samostatnost a bylo v mnohém ohlede postaveno na roven s Uherskem. Na snmu uherském bylo zastoupeno co království majíc na mnoze nepopiratelné právo, zavrhnouti usnesení snmovní, která zdála se mu škodná pro jeho samostatnost. I toto postavení Chorvatska mlo zákony uherskými Slavonie i Reka odtrhly z r. 1848 být zrušeno. se od nho a zbylé ti župy chorvatské mly nkolik poslancv vysýlat na uherský snm, zcela tak jako jiné župy uherské. Chorvatští poslancové mli tam mít pouze osobné hlasy a nemli tam sedt co zástupcové zvláštního království s právem, aby smli zavrhovat usnesení snmovní, která by neshodovala se s prospchy a právy jejich zem. Aby co nejrychleji úele svého dosáhli, Maai jali
hrubým
se
násilím
nemaarské
obyvatelstvo
maarisovat. Hlavn jim šlo o odnárodnní uherských Slovanv; bláhovci mli za to, že ve své vlasti nejsou
jisti
dotud,
dokud poslední
lovk
nepeloží se ze slovanštiny do maarského jazyka. Maai mýlili a mýiejí se v tchto vcech. Násilné maarisování nemže dít se ani tak rjxhle, ani tak vydatn a obecn, jak by si Maai páli. Jsou-li
Maai
národn
již
uvdomlí,
jest to
veškerý ostatní svt a na mnoze jsou to již také uherští národové nemaarští v nejvtší ovšem míe Chorvaté, Rumuni, Nmci a Srbové. Slováci a nejmén snad Rusínové však pochybovati sluší, že by podailo se, uiniti nemožným šíení národního uvdomní také u tchto zajisté
i
;
Mén
:
Maarm
—
77
—
národv. Abychom zejména promluvili o Slovanech, vc, že již veškerý slovanský svt aspo tak se probudil, aby srozuml ím byl, ím jest a ím by ješt mohl být. Není pochybnosti, že slovanský živel všude, kdekoliv k tomu jest pirozených podmínek, dovede již nyní sám se vzdlávati,
jistá jest
vzmáhati, síliti a hájiti. Již vespolek se poznal, ví, že jest rodinou jednou, mohutnou i k velikým vcem povolanou. Slované nynjšího asu již nejsou jací byli za dob minulých. To vidlo se již r. 1848. Sotva že tenkráte vznikl obecný meh v Evrop, a sotva že vláda maarská uchopila se v Uhrách státního vesla s neslýchanou drzostí a bezohledností: již vci pukaly na všech stranách. Obecná nespokojenost s madarským nasilnictvím, dotud zdržována i utlumována vyšlehla za píinou nešastných zákonv uherských téhož roku v plamen válený. Slovanské obyvatelstvo zdvihlo se vedle
Rumunv
Nmcv
i proti svým námživým utlaovatelm. GhoiTaté vedeni zvnlým báném svým Jellaicem vypovdli Madarm válku, Srbové uinili totéž a i Slováci vzchopili se. Bylo po první-
kráte v historii spolili se proti
Slovanv uherských, že svorné Ale tento neoekávaný
Madarm.
ruch neobmezoval
se pouze
na Slovany uherské.
Mimo Poláky všichni rakouští Slované vyslovili se proti^ maarskému tyranství národnímu, zejména my echové všelijak hledli jsme podporovati své uherské bratry v krvavém zápasu. Možno íci, že veškerý slovanský svt od Petrohradu až hluboko za Balkánem byl v nevídaném napnutí a že si byl povdom své sourodnosti. Ze srbského knížectví pišli srbští dobro-
pod chrabrým Knianinem na pomoc svým peddunajským bratím; ernohorci nabídli Chorvatm svou pomoc ba i bosenští Turci pocítili v sob po prvníkráte vyšlehnutí citu, jejž zveme
volníci
—
78
-
Vci se u Jellaice bána. že bylo tenkráte možno, veškeré jižní turecké Slovanstvo, nevyjímaje ani slovanské poturence, pozvati do boje proti zpupnosti maarské. A když bhem války síla státu rakouského zaala se viklati, tu objevily se i ruské voje a
národním a pihlásili stály tak,
s
tmi madarská moc válená ovšem nemohla
iti
ai
m-
emu
eho
Matedy nikdo se nenadal a díve potupn se vysmívali: roku 1848 stalo
se.
Panslavismus se pravdivým skutkem. co jest, co žije, co má krev
ním,
osvdil i
tlo
i
se
d-
kladnou podstatu: mimo Poláky (a vzdálené Bulhary) nebylo hrub žádného národa slovanského, který by nebyl úastnil se v boji proti Maarm. Jižní Slovanstvo uherské poalo boj a severní neuherští, nerakouští Slované ruští pivedli jej ku konci. podlehli zúplna.
Maai
to krvavé nauení pro Maary. Spneslýchanou boui ve slovanském svt a nebyli s to, aby ji pemohli. Ale Maai jsou národ velmi vnímavý a dvtipný. Vidouce, že se všech stran na valí se hrozné nebezpeenství, chtli svj úpadek odvrátit a chopili se prostedku, který, kdyby byl o rok díve byl vydán, mohl zamezit jejich katastrofu. Známo, že snm uherský pesthovav se z Pešti do Segedína odvolal (1849) všechny zákony a všechna usnesení, jimiž k prospchu maarského živlu ostatní nemaarské obyvatelstvo v národním ohlede mlo se zniit a zahladit; zejména pak chtli získat sob Slovany na nejvýš uražené. Dívjší nejvtší fanatik maarský stál v ele nového obratu. Ba týž bývalý maarský diktátor na svém vyhnanství v Malé Asii velmi dobe srozuml píinám, pro které zámry Maarv r. 1848 a 1849 nezdaily se; srozuml velmi dobe stavu Uherska a spsobu jakby na
Bylo
sobili si
n
-
79
—
svobodných základech našeho vku stát uherský mohl trvale se zídit. Tenkráte Košut vydal návrh na budoucí zízení uherského státu. V pustil pedešlé své zásady zúplna se zetele, sliboval slovanským i jiným národnostem volnjší svobodu a rovnoprávnost s Maary, pouštl Srbm právo, aby si volili svého vlastního vévodu a odekl se všech dívjších zámrv na dokonalé
nm
podmanní Chorvatska
i
Slavonie;
trojjedno
krá-
chtl vidt spojeno federativn s Uherskem. Zákonové segedínští a tento Košutv návrh byly národní generální zpovdí Madarv ze híchv, jichž byli dopustili se na Slovanech k své nemalé škod. Nynjší Maai uznali za dobré onen národní boj v Uhrách r. 1848 a 1849 prohlašovati za boj reakce s liberalismem a na ten spsob házeti na Slovany bláto pomluv a klpvet. Slované prý lovství
zajisté
slepými stroji vídenských zpátenických kruhv. A ponvadž v skutku z potlaení uherské revoluce koistila v Rakousku jedin reakce, tož maarská pomluva nalezla za hranicemi dosti „velikých dtí", které tomu všemu uvily. Uherští Slované uinili vše, aby odvrátili národní boj s Maary, ba dali si velikou práci, aby Maary záhy varovali ped nebezpeenstvím. Uherští Slované neradi chopili se zbran; uinili tak teprv, když nezbývalo jiné pomoci. Že dovolávali se pomoci pi vlád rakouské, mže-li jim býti vykládáno za zlé? Kdo se topí, chytá se i bidkého nože. Nkolik již let naped uherští Slované varovali, zaklínali, prosili a žádali Maarv (zejména tak inili Chorvaté), aby od nich nastoupena byla tenkráte byli
jiná cesta; bylo každému nepedpojatému pozorovateli jasno, že násilnictví, zpupné šlapání všech
80 božských
lidských práv se strany
i
Maarv
musí
k obecnému odporu obyvatelstva nemadarBylo na snad, že vci neskoní se snad ského.
vésti
tak, jak
sob
jímal každého
Maai Nemaai
páli
pi
i
myšlence,
strach pože snadno by mohla ;
trpti svoboda všech. Takových varujících hlasv bylo se strany uherského Slovanstva až na zbyt. Uherští Slované nejsou vinni tím, že všeliké mírné narovnání
s
Maary
stalo se
dokonale nemožným.
Slované žádali za rovnoprávnost, však zásada byla: „Tóth nem ember" (Slovák není lovk). Košut vykl nejpíkeji a nejzejmji bohaka k Srbm: že zná prázdné náhledy v Uhrách jenom jediný národ, ostatní pak všichni že jsou pouhá plemena a o Chorvatsku vyslovil najíti je. Pi takových se, že nemže na náhledech všechny pokusy o narovnání byly marný. Toliko klacek musel zde rozhodnout.
Maarv
Maarv
map
Maai
by mli dobe uvážit, že pomry mezi nimi a Slovany jsou zcela jiné nežli mezi Nmci a Slovany. Vzdor vší zpupnosti, kterou vynikají, vzdor neslýchaným kivdám, jichž na slovanských národech uherských se dopustili a dopouštjí, vzdor pohanské nesnášeli vosti a vášnivosti slovanský svt chová k nim pedce patrnou píze. Pravda jest, že Slované uherští r. 1848 neradi s nimi zaali boj a že neodhodlali se k díve, dokud všechny prostedky narovnací nebyly úpln vyerpány; pravda jest tolikéž, když kabylo upítastrofa se pibližovala, že jim líto, a pravda jest, že zejména ruští vojínové zamilovali se do nich, že s nimi mli velý soucit a že se k nim co pemoženým chovali nad míru slušn a útrpn. V tom ohledu tedy záští na slovanský svt jest vc velmi zbytená a neod-
Maai
nmu
mn
Maarv
Maarv
— vodnna;
jejich
strach
81
—
ped
slovanským svtem
smšný
a neoprávnný. žádSlovanský svt nepociuje k ného hnvu a zapomíná snad ze všech národv evropských nejrychleji na uinné nátisky a kivdy. a ctíme je obecn pro znaVážíme si menité vlastnosti, pro lásku k vlasti a ke svobod, pro neobyejnou obtovnost, pro politickou dslednost, pro drazné hájení a vytrvalost pro podivuhodnou národní tuhost a pro práv, nechu, vrozenou ke všemu, co zapáchá byrokraVíme, že mají mnoho tisraem a absolutismem. krásných, abychom ekli, rytíských cností a pedností, kterých snad nemá žádný jiný národ v Evrop; cítíme, že dle své povahy nejlépe bychom práv jim mohli porozumt a oni nám, kdyby jenom chtli a kdyby zstávali vrni moudrým zásadám svého Ale práv proto prvního kesanského panovníka. chtjí svopro všechno litujeme velice, že bodu pouze pro sebe a že jsou v národním ohlede nesnášelivjší od samých Nmcv. Absolutismus, který v Rakousku po pemožení revoluce uherské vzešel, smíil Maary se slovanským svtem tak dokonale, že jest až nepodobno k víe. Již r. 1859 a ješt více následujícího léta slaveno bylo to smíení ve veškerých zemích uherDobráci ských spsobem zejmým a okázalým. Slované tšili se sladkou nadjí, že není hrub ani možno, aby v tak tžkých asích, které pišly po r. 1849, niemu nebyli se nauili a nieho nezapomnli. Akoliv záhy smutné nabylo se pesvdení, že nynjší jsou celkem pedce titéž, co byli do roku 1848, píze svta slovanského k pedce trvala až do letošního roku, t. j. do nejnovjší chvíle.
jest
Maarm
Maarv
Maai
Maai
Maai
Maarm
82
Nerozumné hospodáství vídenských státníkv pomohlo Madarm opt k vnitní samostatnosti a nadvlád v zemích uherských. Katastrofa u Világoše, pemožení uherské revoluce
po roce 1848
v
r.
1849
šílio
vyhlazeno jest
dokonale
mžeme smle
íci, že
dne jsou silnjší, nežli
byli do
sledcích,
ba
Vci nemohly hrub co vítzství nad
Madary
ve
svých ná-
Madai nynjr.
1848.
ani jinak se vydait. Místo
mlo
užiti se
k moudrému
zízení rakouského státu na základ rovnoprávnosti a oprávnné svézákonosti jednotlivých království a zemí, zaveden jest vojensko-policejní absolutismus v nejhorším spsob všude, a s jeho pomocí podniknuto násilné ponmování veškerého nenmetkého obyvatelstva v Rakousku. Zárove plýtváno státními penzi v míe neslýchané. Následky nedostavily se tak brzo, ponvadž nastal delší
po
Evrop po bouích od roku 1848 mli národové po tolikých pepotebí. Avšak práv ten zdánlivý
celé
mír, jehož
vratech velice pokoj oklamal rakouské státníky, že nepozorovali záhubnou propast, ped nimi se otvírající. Hnusný absolutismus vedle násilné germanisace spsobil obecnou nevoli, která nepirozeným zvyšováním daní a rychlým klesáním blahobytu šíila se i vzmáhala. Zejména v uherských zemích nemohl všeho toho býti jiný následek, nežli že bývalá dvra v rakouskou vládu vymizela a že národové nemadarští, kteí v roce 1848 a 1849 pomohli zachovat jednotu íše, vidli se ve svých oprávnných nadjích velice zklamány, a pi své bíd i nouzi roztoužili se po dávných asích, kde jim aspo vezdejší živobytí bývalo snadné. Absolutismus probudil také mezi nmeckým obyvatelstvem v Rakousku nejposléze velikou nespokojenost.
83
Tím spsobem vídenská vláda odvrátila od sebe všechny národy rakouské. Pi mizerné politice vnitní provozována jest také mizerná politika zevnitní. „Pýcha pedchází pád," praví staré písloví a tehdejší státníci naši podnikali velmi nebezpenou hru v zevnjších záležitostech majíce za to, že zdánlivé sjednocené Rakousko nemá potebí žádných slušných zetelv V krimské válce uchopili ani v levo ani v právo. se vhodné píležitosti, aby svému nmeckému vlastenectví na útraty Ruska mohli zjednati volný prchod. Vidouc pak Rusko, že Rakousko s velikou libostí pidalo se v adu jeho zjevných nepátel, pospíšilo si s ukonením války. Hned na to uinilo úzký spolek s Francií na útraty Rakouska.
Rok 1859 zbortil celou tu umlou a nepirozenou rakouskou politiku nejdíve zevnitní a pak i vnitní. Rakousko ztratilo Lombardii v nešastné válce s Francouzskem a vidlo se pinuceno,
—
zíci se svého absoluticko-germanisatorského vladaení. Nastala doba divokých experiment v ve vnitní správ. Nejdív byl vydán íjnový diplom v roce 1860, jímžto ásten byla obnovena dávná ústavnost v zemích uherských. Západní zem rakouské nedostaly diplomem nic; v uherských pak zemích dán jest obyvatelstvu obnovenými župami nejlepší spsob do rukou, aby bhem asu sob vymohlo i to, co mu diplomem výslovn bylo odato. Rakouští státníci nemohli vpraviti se ihned dostaten do ducha nové doby, založené diplomem íjnovým to dokázali chováním svým hned s poátku ministrové státní hrab Goluchowski a rytí ;
Schnierling.
Šlo
o
nové zízení Rakouska.
V zásad
vy-
;
84 sloveno jest dobrovolné zeknutí-se absolutistického panování se strany panovníkovy a rozdlení zákonodárné moci mezi vladae a národy v tom spsob, že ani panovník sám bez vle národv, ani národové sami bez vle panovníkovy provozovati ji nemají. Však jak by ústavní zízení Rakouska s jednotou a mocí státní srovnati se mlo, o tom v diplome nic uritého a zevrubného eeno nebylo. Goluchowski jal se pedevším zaizovati na ústavní spsob západní rakouské, ale uinil to tak neobratn, obnoviv staré feudální stavovské snmy s ervenými fraky snmovníkv, že obecná nevole brzy pinutila jej k odstoupení.
zem
Jeho
nástupce
chtl nmeckému Rakousku na cest ústavné
Schmerling
živlu pojistit panství v
sob tak zvané únorové patenty, jimižto podrobiti se také Uhi i Chorvaté.
vymysliv
mli
Únorové patenty spsobily nespokojenost mezi
nenmeckým
obyvatelstvem v západních zemích za Litavou byl odpor obecný. Veškeré obyvatelstvo nenmecké ped i za Litavou spojilo se opt k spolenému odporu proti vlád. Jediní Rumuni Však a Saši sedmihradští podrobili se patentm. ponvadž v uherských zemích diplomem obnovena dávná ústavnost, odpor Madarv byl nejsilnjší a nejokázalejší. K nim upíráno oí nejen v Rakousku ale i jinde, a z toho Madaii umli
ásten
výborn
Na
koistit.
neštstí nezlepšilo se finanní hospodáství za Schmerlinga ani za mák. Hospodaení Schmerlingovo trvalo od poátku r. 1861 až do polovice r. 1865. Ponvadž zajisté vnitní pomry Rakouska napoád se stávaly zamotanjšími a smutnjšími, ponvadž dále úvrek Rakouska v cizin úpln zmizel, domácí pak blahobyt byl ustoupil obecné bíd a nouzi, a ponvadž
— v
uherských
zemích
85
—
nadíti
se
nebylo
žádného
úspchu pi
patentech, proti kterýmž beztoho slovanské obyvatelstvo i za Litavou v trvalém stálo odporu: pro tyto všechny píiny ministerstvo Schmerlingovo muselo ustoupit. íšská rada, kterouž Schmerling z nkterých zemí šastn byl sestavil a která byla nejen vlád velmi nepohodlnou, ale která i pi nmeckém ob}Tatelstvu parlamentární svou bezplodností a neobratností pipravila se o všechen kredit: íšská tedy rada poslána dom, platnost únorových patentv zastavena a novému ministerstvu, v jehož elo postaven hrab Belcredi, uloženo, aby na základ diplomu postaral se o nové zízení Rakouska. Nové ministerstvo mlo ped sebou úkol velmi nesnadný, ponvadž pedešlé vlády na dobro byly pokazily státní mašinérii Rakouska. Ministerstvo Belcrediovo panovalo píliš krátce, od polovice r. 1865 do zaátku r. 1867. Jeho upímná snaha, aby Rakousko vyvázlo ze všech vnitních nesnází, nemohla dílem pro krátkost asu, dílem pro slabý draz ze ministerstva samého, dílem i pro válku s
s
Pruskem v r. 1866 dojít žádoucího cíle. Válka Pruskem zasadila mu hlavní ránu, ponvadž
dvorní kruhy následkem strašné katastrofy v echách ztratily dosavadní rovnováhu, uleknuvše se nezízených pomrv vnitních v té míe, že umínily si spoádat je co nejrychleji. Nejvhodnjším k tomu prostedkem zdálo se jim býti smíení s neústupnými Maary. Zapomenuvše na státní jednotu, zapomenuvše na bývalé spory své s Maary a nepihlížejíce k píštím nevyhnutelným následkm smutným, daly jsou Maarm vše, co tmto se uráilo. Maai svítzili skvle; mají své mi-
svou úplnou samostatnost; mají ChorSedmihradsko ve svých rukou, a západní
nisterstvo,
vatsko
i
— zem
86
—
rakouské musejí od nich pijímat milosti. uherské jsou státem zvláštním, který velmi
Zem
slab spojen
jest se
na
jest roztrženo
zemmi
západními.
Rakousko
dví.
Maai
svého vítzství užívají k Slovanm? Sotva hrab Andrássy byl jmenován pedsedou uherského ministerstva, první jeho slova, která
Jak
k p. Beustovi, pedsedovi ministerstva vídenského, byla tato: „Bohu díky, že jsme se shodli, te nám bude snáze udržet Slovany na uzd Vy brzo spoádáte je ve svém a my s nimi budeme brzo hotovi v našem ovinci." Dualismus zaal pravil
;
povstným „pitlaováním Slovanv ke zdi.'^ Jaké od té doby nátisky, jaké kivdy se djí Slovanm uherským pímo od Maarv, neteba šíe vypisovati, jsou to vci vbec známé a opas
Ze
škol jazyk slovanský
na dobro není k žádný zetel, ano i do života spoleenského vztahuje se maarské pronásledování. Bda každému, o se ví kují
se stále.
jest vytištn, v
nmu
úadech
nmž
anebo o tikráte
nmž aspo bda
se myslí, že necítí
každému,
takovým lidem
kdo
maarsky,
slovansky. Proti užívá se vší svévole, aby jich zacítí
strašeno a usouzeno. Slovanské smýšlení v Uhrách se za velezrádu. Neteba ani mluviti o Slovácích, Rusínech a o Srbech v království uherském, jimž právo jakési samostatnosti národní pímo popírají. Však co íci o spsobu, jakýmž nyní vláda maarská poíná sob v Chorvatsku, v tomtéž Chorvatsku, kteréž Deák ped celým svtem a ve jménu celého národa maarského slavn vždy ubezpeoval, že uherský uznává jeho samostatnost a že násilím nechce nutit je k spojení s Uherskem.
má
Maai
snm
—
87
—
Jako do r. 1848 tak i nyní každý upímný slovanský národovec v Uhrách má se za pansláva vidí a pronásleduje se. Ohnivá fantasie v celých Uhrách hejno ruských agentv, kteí pracují na velikém spiknutí mezi uherskými Slovany, elícím k rozkotání Rakouska a k rozšíení panství neobStrach má veliké oi, a ruského. mezují se pouze na svou vlast. Vidí domnlé agenty ruské i v Cislajtánii a na polostrov balkánském Proto vybízejí vlády cislajtánskou a tureckou k pilnému pronásledování Slovanv pod záminkou, že jim všem stejné hrozí nebezpeenství od výbojnosti ruské. Pronásledujíce Slovany doma jsou nuceni podporovat nepátele Slovanstva i ve svém sousedství. Nmecká vláda v západních zemích rakouských stále jest od nich pohánna k pronásledování Slovanstva svého; ze stejné píiny jsou nejlepšími pátely Turkv, a ze stejné píiny radí ve Vídni k takové politice zevnitní, která^ pímo
Maarv
Maai
!
Maai
elí proti slovanskému Rusku. Zejména echové jsme stálým pedmtem maarské nenávisti pro naše slovanské uvdomní a velikou vzdlanost obecní; považují nás za slovanské kulturtrágery, kteí dávají jiným Slovanm rozumy. V našem potlaení vidí nejlepší spsob, aby slovanský ruch mohl potlaiti se i v Uhrách. Hlubší píina tohoto nerozumného a výstedného zuení Maarv proti svtu slovanskému musí hledati se v bolestném citu jejich osamocenosti u prosted národv evropských. Osud zahnal je do stedu slovansko-nmeckého svta: Nmci jsou jejich sousedé na západu, ale Slované na všech ostatních stranách.
Soukmenovcv nemají
píbuzní jim Baškýi, Voguliové slabi, a jest k nim píliš daleko.
atd.
Od
nikde; jsou píliš té doby, co
:
—
88
—
slavný spisovatel nmecký Herder pedpovídal jim, že utonou asem svým v moi národv evropských, co císa Josef 11. a i nynjší panovník ruský jal se pispíšovati dobu tu, procitli jako k novému životu a pirozenou svou drazností jali se pipravovati všeliké prostedky ochranné proti takovéto
pohrom. Jakési zoufalství, jakýs hluboký bol a jakési trudné pedtuchy strašného rozhodnutí píštího pronikají myslemi Maaniv. Ejhle co praví jeden výtený básník jejich „Minulost nezná radosti, Budoucnost žádné nadje;
O krásná hynoucí vlasti, Pro Tebe srdce krvácí !"
Obava
z utonutí
v
moi národv
pudí je stále k pomadaení
sousedních
nebo pronásledování
jiných národností.
Maai dopouštjí se chyby, že vidí nebezpeenství jenom po jedné stran snažíce odvrátiti je od sebe neznamenají, že tím nezískali nic k zabezpeení svému ped nebezpeenstvím se strany ;
druhé.
že nmecký živel hrub nebezpeným,
Jisté jest naprosto,
kousku
jest
Maarm
v Raa že
jde za jejich potlaením. Nmecké snahy tyto jsou v pítomné chvíli ovšem neškodný, ale že by zstaly neškodnými pro veškeru budoucnost,
Maamm
i
kdož by uvil? podporujíce nmecké panství v západní ásti Rakouska na ujmu Slovanstva nepletou si Maai sami na sebe vydatný bi ?
Však
Maai
vidí
ped
sebou jenom
moe
slovanské. Jejich strach zejména ped Ruskem, který se jim r. 1849 tak neoekávan byl vyjevil, jest opravdu velmi smšný. Kdyby šlo po jejich
89
-
vli, musela by ceLá Evropa ihned válku a zniiti je.
Rusku vypov-
díti
Slovanv uherských a pedlitavpsobením maarským musí ovšem bolestn
Utiskování skýcli
nemže zapíti slovanskou své historické povolání jakožto obránce slovanského svta. Odtud následuje pirozeným spsobem, že na sebe zbhdarma uvalují si hnv ruského národa a i ruské vlády, kterouž všelijak, vyzývav, drze a nestoudn urážejí a proti sobe popuzují. Poláci jsou jediní Slované, kteí s Maary dobe se snášejí. Pátelství obou jest staré a vychází hlavn od aristokracie. Roku 1848 pomáhali Poláci a nyní jdou s nimi rukou v ruce. Pirozená vc oba jsou nepátelé Rusv, jedni ze zoufalosti a druzí ze strachu. cítit
se v Rusku, které
povahu svou
a
Maai
vrn Maarm
:
Nejbližší
v uherských z
budoucnost Slovanv a Rumunv zemích nebude valná, což soudíme
mínní maarských
o národní rovnoprávnosti.
Baron Eótvós nejjasnji vyslovil maarské rozumy o rovnoprávnosti národní. Stát uherský nezakazuje, aby nkdo v Uhrách mimo maarský uml také ješt jiný jazyk. Všecky jazyky uherské jsou
sob
e Slovákv e Srbv (Rácv)
rovny,
a
Rusínv má
stejné
a Rumunv; však maarština jest jazykem panujícím ve všech odborech vyuování, soudnictví, politické správy atd., ba u nejvyšších míst jazykem jediným. Všecky university a gymnasia jsou maarské, všude rozhoduje o vyuovací ministr maarský, se státní vládou mluví a píše se jen maarsky, pi sezeních županských a obecních rozhoduje všude jenom text maarský. Vláda uherská odpovídá jenom
právo jako
ei
!
— maarsky.
90
—
Mimo maarštinu
všechny jazyky stejn
jsou tedy v Uhrách
oprávnny,
to jest, stejn potlaeny Jazykové nemadarští zatištni jsou opt na ulici a do kruhv domácích. Do veejného života nedopustí jim prchodu úadní maarština.
Maai
slyší
Nmce, kteí
tue a o povolání svém hlavn mezi Slovany,
stále
hovoí
o kul-
kultm
na východ jimž pezdívají barbarv. Za píkladem tím zvedli se i Maai hovoíce a píšíce, že jsou také kulturním národem, který Bohem jest ustanoven k tomu, aby zamezil šíení šíiti tu
se slovanského barbarstva.
Posud aspo nedovdl se svt nic o maarské kultue. Maarské vdy, maarského umní a jiných vcí podobných, které se zahrnují v pojem kultury, posud není; literatura maarská ješt velmi mladá a nemže miti se ani s literaturou eskou nekuli slovanskou. Hledíce k minulosti maarského národa nemžeme jinak, nežli jeho kulturní úmysly nazvati mli povinplanými. Byl ovšem as, že nost hájiti Evropu ped asijskými barbary, avšak Za doby Džingischánovy té povinnosti nedostáli. podlehli^ Tatarm a tito jist by byli vyhubili je, kdyby eši u Olomouce a Chorvaté na Grobnikém poli nebyli jim pomohli. Podobn bylo i s Turky. prohráli bitvu u Moháe a jejich národní vdce Jan Zápolský sám povolal Turky do Uher a do Sedmihradska. Na baštách budínských zavlál koský ocas turecký; vtší ást Uher dostala se pod pímé panství turecké a Sedmihradsko stalo se zemí poplatnou. Jediní Chorvaté a s malé ásti Srbové obránili se Turkm a spasili ást Uherska.
jest
Maai
Maai
:
I
nyuí podporují
91
—
Maai Turky
Jenom blázen uví,
proti Slovanm. že Turci jsou kulturní národ
Maai
Podporujíce Turky, a Slované barbai! s tadlají opak toho, co by dlati chtli a o kovou chvastavostí vyprávjí. „Veliký Maar" nebožtík hrab Štpán Szechényi, znal velmi dobe svj národ a tušil híchy, kterých dopustí se, až svítzí; protož v šlechetném nadšení mravném rovnž jako z vnuknutí
em
dvtipu
politického zvolal
r.
1842 na shromáždní
akademie maarské
„Vdomí poklad
jest
národní, které jest naše
máme
poklad
maarské
.
.
zajisté
strašlivý.
sdliti obývají lanost mohla by zvábiti
pdu
síla,
Jakým spsobem tento cit rozliným národm, kteí uherskou? Toliko naše vtší vzd-
ale
;
.
Pstujme
množujme svou mravnost
tyto národy
své ;
cnosti
k národnosti osobní,
na tom a na
roz-
niem
ji-
zakládá se naše spása. Kdo nutí jiné národy v Uhrách, aby uili se jazyku maarskému, kdo na vsí maarský kroj, kdo nad nimi rozvinuje prapory maarské, nedobyl jejich srdce, nedobyl doufá kdo, že bude panovati jejich ducha. vcem, jim, když nešetrn chová se pi nich k kterým vymáhá úctu pi sob?" Šlechetný Szechényi nenapravil sobecké rodáky své, kteí na cest kivé kráeli díve a kráejí nyní.
ném
n
i
tm
Ped rokem 1848 byli ti znanjší mužové mezi Maary, kteí pozdvihovali svj hlas proti jazykovému tyranství, provozovanému od svých soukmenovcv. O nebožtíkovi hrabti Szechényi-m již jsme promluvili; druhý byl hrab Majláth (djepisec) a tetí tito
slavní
Maarm
básník Gabriel Kazinczy.
mužové dospli k pesvdení, že provozovat
politiku
Všichni
nesluší násilnou a odnáro-
.
— dující,
ale
92
-
že jest jim hledati
pátelství
s
cizo-
rodnými národy uherskými.
Staiký básník Kazinczy ztráviv léto v horních Uhrách, ml vhodnou píležitost porovnávati lid slovanský s lidem ist maarským doleních Uher. Lid slovanský zdál se mu „tajuplnou knihou, kterouž Maai zddili a nerozezanou zanechali svým potomkm." Vylíiv na to Slováka, jejž Maar neuznává za sob rovného ba ani „za lovka" a vypsav pusty doleních Uher a jejich „niemnou jednotvárnost'^, která na lovka zívá jako veliká pouš, pechovávající maarský lid, vrný to obraz té jednotvárnosti, lid, který v dsné lenosti tráví své neveselé a smutné dny penechávaje práci a starosti svému Bohu: básník vyslovil se v následující smysl: „A takovýto lid, který není s to, aby uskutenil užší pojem rodiny, osmluje se mluvit o vzneDle mého mínní šené myšlence národní jednoty jsme národ nešastný! Na závratném cimbuí spíftie v bezpené nevnímavosti a sníme své msíné sny Miluji svj národ i v jeho pádu; miluji jej tak nezaslevelice jako nikdo jiný, ale láska k puje mne v té míe, abych nevidl v oblieji milovaného i skvrny; avšak cit mého srdce jest tak hluboký a istý, že poznání nemže utlumiti lásky. I ptám se: co jsme uinili, že s takovou smšnou hrdostí pohlížíme na své souobany Slovany? V že nad nimi vynikáme? Snad v politické dležitosti? Snad v literatue, v obecném vzdlání, ve svobod? Odpov jest krátká: v niem. Však Pán, v nmž všickni, kdož tam stát jest vstoupili, jsou si rovni, a právem vyhazuje se ten, kdo se osmluje mluvit o výsadách. Bratí jsme všichni, nikdo není otrokem a stejná máme vesms práva na ddictví." !
.
.
nmu
em
dm
—
—
93
—
Tak mluvil nadšený básník maarského národa
ped
nm
nejvtší politik maarský Szechényi v stejném smyslu varoval své ro-
28 lety a po
hrab
Jejich hlas byl
dáky.
ovšem hlasem
volajícího
na
poušti.
Nyní po 28 letech zaíná v uherských zemích tam byl ^provozován tenkráte. není nynjšího dne veKam to povede? škeren slovanský a rumunský svt na Maary rozhoen tak, jako byl ped rokem 1848 a téhož roku? A jest všeho toho potebí? Však srovnáme-li asy nynjší s bývalými, pedce jest tento pokrok. Vidíme totiž zmáhati se v Uhrách politickou stranu, která jest tou národní stejný rej, jaký
i
zbsilostí sytá. Ovšem nemžeme íci, co as ta strana uiní v otázce národní, dostane-li se k veslu vládnímu. Ale jest v ní tolik vzácných osob, které již od roku 1849 stejnou vedou a pi kterých nemžeme obávati se, že by klamaly. Jsou to generál Tiirr a básník Jókaj. Jejich politika pojímá
e
se ve slova:
„Smíení
se slovanským
a
rumunským oby-
vatelstvem v Uhrách." Již
mezi
to
zdá
se
Maary vbec
varovati
své rodáky
nám velikým pokrokem, jsou
ped
že
kteí osmélují se nepátelskou politikou
lidé,
k Rusku.
h)
Turci.
Chtj íce mluvit o Turcích musíme díve pipomenout nejdležitjší vci o Turecku. Turecké panství rozkládá se v Evrop, v Asii a v Africe.
-
— V Evrop
94
-
pímým panstvím zem: 1. Thrakie, 2.
pod
sultána stojí tyto
tureckého Bulharsko, Makedonie,
Bosna s Hercegovinou, 4. Albánie, 5. Thessalie a 7. ostrovy v egejském moi od Samothraky až k Rhodu. O tchto krajinách Turci mohou Obyvatelstva jest v nich na íci, že jsou jejich. 11 milionv. Mezi tmi mžeme poet vyznavav ostatní obyvíry Mohamedovy páit na 3,970.000 3.
G.
;
výmínkami jest kesansko Mezi tmito 3,970.000 Mohamedánci pravoslavné. pilní a dkladní statistikové nemohou najít více skutených asijských Turkv ili Osmanv nežli vatelstvo s nepatrnými
1,055.000. se také ješt tyto Multany s Valašskem ili Románie (^obyvatelstvo pes 4 miliony) a 2. Srbsko
Však k Turecku poítají
zem
evropské:
1.
které platí sultánovi roní poAle že svrchovaností. mimo ten poplatek a mimo právo sultánovo potvrzovati panovníky tchto zemí, Turecko žádného
(1,080.000 duší), platek,
stojíce
pod jeho
jiného vlivu na tyto
sem
zem
nemá, ba ponvadž tyto
zárove pod
záštitou veškerých velmocí evropských, proto nemžeme poítati je k Turecku. Stojíce na stanovišti politicko-národním, nedopoustojí
štíme se žádné chyby.
A s i i patí zem Malá Asie, ást Arménská, Mesopotamie, Kurdistan, ObyvaIrák Arabi a nkteré krajiny v Arábii.
K
íši turecké v
:
Sýrie,
telstva
poítá se zde
V Africe
asi
16 milionv.
platí Egypt,
Tunis a Tripolis tu-
reckému sultánovi poplatek. O pímém panství tureckém nemže v Africe býti ei. Turecko jest tedy zvláštním státem, který abychom ekli, na papíe jest zcela jiný nežli ve skutenosti.
-
95
—
Promluvme o Turecku evropským. Zde vyznává víru Mohamedovu, jak jsme pravili, pouze asi 3,970.000 lidí. Mezi nimi jest pravdivých Turkv jenom Ostatní Mohamedánci jsou poturenci 1,055.000. z nejvtší ásti kmene bulharského, srbsko-chorvatského, albánského a nco málo eckého. Vedle poturencv a pravých Osmanv tká v evropském Turecku ješt lecjaké asijské ^smetí mohamedánské, mezi kterýmž jsou Tatai a erkesové potem ponejhojnjší. Slovanští a albánští poturenci jsou nejetnjší a nejpevnjší podpory tureckého panství v Evrop vedle pravých asijských Osmanv. Abychom s politického hledišt stav turecké
mrn
íše v
Evrop
seaditi
si
pedstavili
si
jasnji,
musíme vci
takto.
Nepátelsky mají se k Turkm 1. Rumunové 4,200.000 duší (nejvtší jich ást bydlí v podunajských knížectvích; 2. Srbové 955.000 duší (v srbském knížectví) 3. e r n o h o r c i asi 196.000 asi 1,250.000 duší (v království duší; 4. eckém poítajíc k tomu jonické ostrovy). Úhrnem tedy 6,600.000 lidí má na balkánském polostrov dílem úpln neodvislé státní postavení jako kové v království eckém a ernohorci v erné Hoe; dílem pak skoro úpln neodvislé (aspo jsou ve vnitní své správ zcela svobodni a samostatní) jako Rumunové v podunajských knížectvích a Srbové v Srbsku, kteí stojí vesms pod spolenou ochranou evropských velmocí. Touha všech tchto tí národv smuje k tomu, aby turecké panství v Evrop vzalo za své. Turci ve svém sousedství na balkánském polostrov mají pes sedma milionu politických, národních i náboženských nepátel, kteí ekají na píležitost, aby s dovolením a snad i áasi
;
ekové
e-
pl
96
sten s pomocí evropských velmocí zasadili tureckému panství v Evrop poslední ránu. Pro trvání a zachování nadvlády turecké v Evrop zasadily by se nejvíce asi 4 miliony lidí; pro její rozboení zdvihlo by se asi sedm milionv,^ nepoítaje pl sedma milionu osvobozených již
Rekv, Srbv, ernohorcv a Rumunv. Na íši turecké v Evrop boí tedy pl tr-
náctá mijionu
lidí,
ekové, ernohorci),
jedni druzí
více
mén
(Rumuni, Srbové, (bulharská, srbsko-
chorvatská, albánská i ecká ráje kesanská). Patrno, že taková íše nemá žádného trvání, nebo jest na nejvýše nepirozená. Zachovat ji železná na as jenom dvojí spsob: ruka despotismu asijského za druhé nesvornost a závist jiných velmocí.
pedn
mže
;
Turci pocházejí z nynjšího asijského Turkekterý z vtší ásti za našich dnv stal se poplatným caru ruskému. Jejich pedci vysthovali se v první polovici XIII. století do Malé Asie, kdež brzo podailo se jim založiti samostatnou íši. nebožtík hrab Szechényi Byl to národ koovný jejž prozetelby byl ekl: národ „husarský" Slynuli lakonost boží urila k velikým vcem. mostí a vrolomností, chrabrostí i fanatismem, vilností i sveepostí, pánovitostí i ukrutností; záhy šlo o nich písloví, že pod kopyty jejich koní již neroste žádná tráva a nekvete žádná bylina. Turkm v mnohém ohlede pálo vzácné štstí. Jejich první vdcové a panovníci byli vesms ducha neobyejn tvrího i dmyslného, a umli vychovat svj národ k velikým vcem. Stará tvrdila se na nich pravda, že v duchu barbara býti vtší dmysl politický nežli v hlav lovka sebe vzdlanjšího. stanu,
—
—
mže
97 První panovníci
turetí
mli vysoký
politický
umjíce výborn užívat asu k svému prospchu. Založivše si neodvislou íši v Malé rozhled,
Asii srozumli hned, že jejich panství nemohlo by mít stálého trvání, kdyby nebylo zárove peneseno na pdu evropskou. Behy egejského moe na stran evropské i asijské jsou samou pírodou úzce k sob pipoutány, takže v tch koninách nemže mít stálého trvání žádné panství, které stejnou mrou nerozkládá se po obojím pomoí evropsko-asij ském. Této politické pravd srozumli Turci již záhy. Vytknuvše si jasný cíl jali jsou se dsledn i vytrvale pracovati k jeho uskutenní; mli pak tak pevný systém, že jejich úmysl pi tehdejších pomrech na evropském východ konen musel zda-
iti se jim. netajili sob toho, že jejich divoký národ musí vojensky a vycviit. Zízení stálého vojska zdálo se jim vcí nejprospšnjší. Uskutenivše tuto myšlenku stali se všem sousedm ve vojenských vcech na nejvýše nebezpenými. Turetí panovníci byli první, kteí zídili a chovali stálé vojsko. Evropa mla potebí dlouhého asu, nežli znamenala potebu a prospšnost stálého vojska, však nežli se to stalo, turecké ocasy koské vlály již na baštách caihradských, blehradských a budínských. Svému stálému vojsku Turci hlavn dkovali za své neslýchané pokroky! Vypravuje se, že Turci chtli zídit sob zvláštní pchotu tureckou, však že od toho brzo upustili, ponvadž povaha jejich národa byla jim v tom ohledu velikou pekážkou. Turci jakož Madai mají ráz lidu koovného a co jezdci jsou nedostižitelní. Proto Urchan (1326 1359) ustanovil
Turetí panovníci
potem nehojný a dobe se spoádat
—
—
Matice lidu
I.
1.
A
;
— zídit
si
stálé vojsko
98
pší
— z
kesanv
t. j.
z
ke-
sanských mladíkv, kteí byli záhy svým rodim násiln odati, v mohamedánské víe vycvieni a pro válku vychováni. Taký ml poátek sbor povstných janiárv, nepemožitelné turecké pchoty, která po nkolik století veškerou Evropu naplovala hrzou.
Nemén
sluší
uznati
dmysl
tureckých pano-
kteí velmi chyte umli zabezpeovat si panství v podmanných zemích i krajinách. Pokraovali velmi obratn a zvolna. Pi každé nové vojn již naped ustanovili, mají-li se uinit nové výboje i nic, aneb co se má z vybojovaných krajin zadržeti a co zase pustiti. Zadržovalo se pouze to, co pro budoucnost mohlo býti dobe obhájeno na obhájení nov opanovaných krajin užívali všech
vníkv,
barbarských spsobv. Vybojovaná krajina považována za majetek tureckých panovníkv a usazováni jsou v ní Turci co manové, kteí za pozemky v léno jim dané zavázáni byli k vojenské povinnosti. Jim dána jsou nad podmanným lidem všechna práva, aby mohli snáze udržovati na uzd podmanné obyvatelstvo.
Aby toto nemohlo se zmoci, podata mu dle surového obyeje hned životní síla ást jeho vysekána na dobro, ást do jiných krajin pesazena, a co zstalo neuvdomlá chátra vpraveno do stavu úplné poroby. V tom spsob jednáno všude a vždycky. Zaujavše první místeko v Evrop pístav i msto Kallipolis r. 1357 Turci s velikým prospchem ;
—
—
—
—
tchto prostedkv; bylo potom nemožno vypuditi je odtud. Pokraujíce v tomže spsob dále založili si v krátce také v Evrop panství, kteréž
užili
po pádu Caihradu (1453) zabezpeeno jest na dlouhé asy, trvajíc napoád až po dnes.
99 První výboj turecký v Evrop stal se jenom 1356 pejako na zkoušku a velmi pokoutn. plavilo se z Kyzika (s asijského behu) do Evropy asi 80 Turkv pod vedením Suleimana, syna Urchanova, na bídných prámech, na rychlo z hrubých dev sdlaných a emeny svázaných. Podailo se jim stéci nepatrný hrad Cympu na evropském behu, na ež msto Kallipolis se sousední kraDo opanovaných jinkou padlo v ruce Turkv. takto míst vloženy hned turecké posádky, místa dobe opevnna i zalidnna osmanským obyvatelNaproti tomu pesazena odtud zámožnjší stvem.
R
ást eckého lidu s eckými posádkami hned do stedu Malé Asie; zstala jenom skrovná ecká Ten byl nepatrný poátek tureckého chátra. avšak Turci nelenovali ve panství v Evrop,
—
—
druhé svých výbojích. Již roku 1361 Drinopol padl do jejich rukou v byzantinské íši a byl hned zvolen za residenci tureckých panovníkv. Deset let pozdji srazili se již Srbové byli na ece Marici v Thrákii a s Turky
msto
—
—
poraženi.
íše ovšem nemohla zapokroky Turkv. Panující rodina byla malátná, národ mravn zkažen a tlesn seslaben, íše sama skrz na skrz prohnilá a k odporu ráznému neschopna. Tato státní mrtvola musela stát se vítanou koistí vítzných Osmanv. Byzantinská (ecká)
staviti
Odpor mohli jim položit jenom ostatní národové kesanští, kteí vedle zpustlých Rekv bydlejí na balkánském polostrov: slovanští Srbové, Chorvaté a Bulhai, románští Valachové i illyrští Národové tito jsou zdraví, Škipetái (Albánci). silní, bojovní, však nemli bohužel nikdy toho, co mli Turci, kteí se tšili vždy z dokonalé státní Národové kesanští spoátku ani netujednoty. 4*
— šili,
kv.
IW
—
jaké jim hrozí nebezpeenství se strany TurNebylo mezi nimi vzácné myšlenky, že jim
spolen
jednati proti spolenému nepíteli. Jednajíce z nejvtší ásti každý národ o své ujm, podlehli vesms Turkm. Bitva na Kosovu poli (r. 1389), kterouž Srbové ztratili, rozhodla panství turecké na balkánském polostrov. Nemohouce vypravovati historii Turkv, musíme se obmeziti na hlavní píbhy.
jest
Nejdíve podmanno jest Bulharsko, hned po bitv na Kosovu poli mezi 1391 1396 i str-
—
do turecké íše. V tomtéž ase také Valašsko a Srbsko staly se poplatnými. Pádem Caihradu vyvrácena byzantinská íše 1453. Srbsko stalo se tureckým pašalikem 1459. Bosenské království podmanno 1463. Albánie z nejvtší ásti vybojována 1479. Hercegovina podjamena 1483. Uhersko (stední ás) se Slavonií stalo se tureckým pašalikem 1541. Sedmihradsko stalo se Turecku poplatno roku 1541. V tomtéž ase za Suleimana staly se u 1 1 a n y s Bessarabií tureckým lénem. Vrcholu své slávy a moci dosáhlo turecké panství za Suleimana (1520 1566). Od indických vod a od lemu poušti egyptské až po hradby pevného Komárna, od behv jezera chvalinského až k úžin gibraltarské rozkládala se íše osmanská. Byl to nejvtší stát, o nmž historie umí vyprávt, zahrnuje v sob nejplodnjší, nejbohatší a nejkrásnjší zem. V Evrop vládl tenkráte plmsíc na celém balkánském polostrov (poítaje sem i podunajská knížectví), v Uhersku, Slavonii a Sedmihradsku a v nejvtší ásti Dalmácie. Stát tento dosti síly, aby vzdoroval veškeré Evrop. Kdekoliv byli kesané, všichni ten-
ženo
pímo
M
—
ml
kráte
modlili se,
vstávajíce
i
léhajíce,
aby
„Bh
— ráil
osvobodit je
101
-
od turecké
zbi."
Nejvtší
ovšem nebezpeenství hrozilo od ní státm rakouskému, polskému, ruskému i benátské republice. Dvakráte byla Víde v nejvtším nebezpeenství obléhána jsouc od Turkv; že se zachránila, musí se nazvati divem. Bylo opravdu báti se, aby veškera vzdlaná Evropa kesanská nepodlehla strašným útokm a nájezdm tohoto divokého plemene. Hlavní ránu zasadili Turkm v Evrop Slované v nynjším státu rakouském a ruském. Bez pomoci Polákv pod vdcovstvím nesmrtelného krále Sobského r. 1683 Víde zajisté byla by padla do rukou tureckých. Poláci ji osvobodili a uinili tudíž možnými vítzné pokroky vojska rakouského v zemích uherských. Roku 1699 Turci ztratili Uhersko, Slavonii a Sedmihradsko. Ješt vtší ránu nežli Rakousko zasadila Tur-
km
ruská arovná ^ateina
11.
ném míru kuuk-kajnardžském
ve
vn památ-
1774. doby píše se rychlý úpadek turecké íše.
Tento
mír
patí
k
r.
nejpamátnjším
Od v
té
celé
historii.
Turecko seklo se panství svého nad Tatary v nynjším Rusku, zejména na Krimu (titéž Tatai byli za svobodné prohlášeni, však netrvalo dlouho a Rusko podmanilo si je úpln); Rusko dostalo Azov, Kinbum, Kr, Jenikalu a velikou i malou Kabardu. Tím spsobem dodlalo se Rusko ústí obou ek Dnpru i Donu. Pro budoucnost bylo veledležité, že vysoká porta musela ruským lodm obchodním dovolit svobodnou plavbu ve všech tureckých moích i na Dunaji a otevít jim všechny své pístavy. Zárove dovoleno jest Rusku zídit si konsuláty na všech místech, kdekoliv by toho uznalo za prospšno. Pímý vliv na Turecko zjednalo si Rusko
102 které mu dopouštlo, ž e vyslancové, kdykoli by toho poteba žádala, smjí u vysoké porty ujímati se obou kní ž ect ví p o dunajských Valašska i Multan.
zvláštním ustanovením,
jeho
Bylo po
prvníkráte od založení tureckého co vysoká porta musela svolit k vcem, které elily jasn i zeteln ku prospchu obyvatelstva a víry. Tyto vci poskytovaly Rusku vhodnou píležitost ujímati se kesanské ráje v Turecku vbec a hráti si na její záštitu. Vysoká porta pustila obyvatelstvu v knížectvích podunajských úplnou svobodu vyznání, slíbila ji také na ostro vích a v nynjším království. Slíbila, že bude vbec kesanskou víru a její církve hájiti, dala ruským poddaným ve své íši svobodné vyznání víry, dovolUa, aby smli voln a zdarma putovat do Jeruzaléma, dopustila, aby ruské vyslanectví smlo si vystavt v Galat zvláštní kostel, který by stál výhradn pod jeho ochranou. Na základ tohoto míru a následkem pozdjších vítzných válek Rusko dovedlo si získati panství
v Evrop,
kesanského kesanské
Rekm
ochranné právo nad veškerou kesanskou ráji v celém Turecku. V Petrohrad byli si dobe
vdomi, kam dotený mír musí
vésti.
Již
r.
1778
založeno jest na hranicích krimských msto Cherson a na jedné brán etl se v eckém jazyku nápis: „Odtud jde cesta do Caihradu."
Paížským mírem
1856 (pokrimské válce) vliv Ruska na Turecko; Rusko muselo se zavázati, že nebude mít na erném moi žádného váleného lostva muselo pustit ze svých rukou ústí Dunaje a vzdáti se svého výhradného ochrannictví nad podunajskými knížectvími i nad Srbskem, kteréžto zem postaveny seslaben jest ovšem
z
r.
pímý
;
—
103
—
ochranu všech velmocí evropských. Tyto zaruily Turecku celistvost jeho íše. Naproti tomu Turecko bylo pinuceno slíbiti rozliné opravy ve prospch svého kesanského obyvatelstva; opravy papíe! ty byly již skuten zavedeny na Pro lepší pehled butež sestaveny zde dle sového poádku ztráty tureckého panství: R. 1699 Turci ztratili Uhersko/ Slavonii a 1774 podunajská s\Tchovanost v Sedmihradsku* knížectví dostala se pod ruskou ochranu, akoliv svrchovanost porty nepestala až po naše asy. Zárove Turci pustili ze svého poruenství krimské Tatary, kteí brzy na to úpln byli podrobeni od Rusv. R. 1815 Srbové v nynjším knížectví ve vnitních záležitostech osvobodili se od tureckého panství pod vedením chrabrého Miloše Obrenovie. R. 1821 zdvihli se Rekové v nynjším království a na ostrovích; samostatnost jejich uznána jest
jsou pod
—
iá
R
^
^B'
1832.
Turecká íše patni hyne. Schází jí všechna by již dávno se rozpadla, kdyby
životní síla. Byla
neudržovaly evropské velmoci, z nichž mnohé jako Francie, Rakousko a jmenovit Anglie iní to proto, ponvadž se bojí Ruska, majíce za to, že ji
práv Rusko Kesanské
úpadku Turecka nejvíce by ukoistilo. obyvatelstvo v Turecku jest z vtší ásti slovanské a z nejvtší ásti piznává se k pravoslavné víe. Však Rusové jsou také Slované a také pravoslavní. Odtud strach evropských velmocí ped koneným vyízením otázky východní. Vtší ást evropských velmocí ustanovila zachovat Turecko opravami. I vysoká porta dala se pemluvit sama, že v Turecku dle požadavkv nového asu musejí státi se rozmanité opravy. z
—
;
— Reformy
ty
104
zaaly
šerifem giilhanským:
r.
1)
—
1839 tak zvaným
Kesanské
hatti-
obyvatelstvo
mlo
nabýt takových práv, která by mu zabezpejistotu života, cti a jmní 2) dan se mly rozpisovat a vybírat ádným spsobem; 3) odvod k vojsku a trvání vojenské služby mlo se spoádat Následkem toho bylo ustanoveno, aby
ovala
!
každá
;
!
pe
soudila se dle
mohamedánských zákonv sáhnouti na est drusvobodný a nevinní ddi-
veejn; aby nikdo nesml
hého, aby majetek byl cové zloince aby neztráceli svých zákonitých práv tolikéž aby majetek zloincv nebyl zabavován. A jaké byly následky? Pašové v provinciích hospodaili po vydání eeného hattišerifu práv tak, jako hospodaili díve, odírajíce a sužujíce ráji nemilosrdn. Turecké obyvatelstvo pronásledovalo ubohou ráji kesanskou jako díve, a bda kesanu, který byl by chtl stžovati si u tureckých úadv. Ani jmní, ani život, ani est kesanského obyvatelstva nestala se zabezpeenou. Zkrátka a dobe: ve vnitních pomrech tureckých po vydání giilhanského hattišerifu nestala se ani nejmenší zmna. Po krimské válce evropské velmoci opt s velikým drazem naléhaly na portu, aby hledla uinit nutné opravy ve své íši. Dne 18. února 1856 vydán v Caihrad veliký hat-humayum, který ve-
škerému obyvatelstvu a zejména kesanskému jedním rázem udlil všechny práva, svobody a výhody na papíe! K emu ostatní národové evropští mli potebí nkolika století, eho se dodlali na mnoze s velikými nesnázemi, trampotami a úsilím, ba po em na mnoze ješt dnes baží nemohouce toho vymoci na svých kesanských
—
—
vládách to vše s osvícenou štdrostí vysojíá porta jedním dnem dala tureckému obyvatelstvu
—
—
105
—
na papíe, tak že Turecko stalo se nejšastnjším státem majícím ve všech odvtvích veejné správy, tolikéž i v náboženském ohlede nejmoudejší zána papíe. Není státu v Evrop, kony a ustanovení který by byl v každém ohlede tak do podrobná a tak spravedliv provedl rovnoprávnost pi svém rznorodém obyvatelstvu jako uinilo Turecko a papíe. Vci v Turecku od r. 1856 nezmnily se ani v nejmenším ku prospchu kesanv a co o tom tu a onde se vypravuje, není nežli holá lež, vymyšlená dílem z politických píin anebo vyšlá z hlouposti a nevdomosti. Prvního híchu ješt podnes dopouští se vláda anglická, která líí zejména
—
—
w
v parlament stav kesanv tureckých v ržovém svtle, akoliv sama má opané o tom zprávy. Anglická vláda velmi dobe ví, co se dje na východ, však dokazuje opak toho ped svtem, ponvadž má k tomu své politické píiny, t. j. ze strachu a ze záští proti Rusku jde jí o zachování tureckého panství v Evrop za každou cenu.
I
Pomr kesanv
k panujícímu obyvatelstvu na výboji a na ustanoveních mohamedanského náboženství svaté písmo Mohamedáncv jmenuje se korán. Tento výslovn naizuje válku s „nevícími," porouí zahlazování tureckému
jest založen
;
pohanv
vícím da
—
trpní kesanv, podrobí-li
a
a
se
zaváží-li k placení daní (hara;
z hlavy).
Kesan nemá žádného úastenství pi vlád a správ státu mohamedanského, veejní úadové nejsou mu pístupni, nesmí mít zbran, nemže sloužit ve vojšt; musí nosit všechna bemena proto, ponvadž jej vítzové trpí a dopouštjí mu
;
— vyznávat
soukrom
proto, aby
vítzm
106
víru;
—
kesan
jest
vbec trpn „ví-
sloužil a platil; má-li s
cím" Mohamedáncem pi, musí se obrátit na tureckého soudce, který nepipouští kesanské svdky a soudí dle koránu i jiných tureckých zákonv kesan nesmí jeti na osedlaném koni, musí se zvlášt nosit, musí své píbytky na zvláštní spsob stavt (menší než Turci), musí své služby boží odbývat pokoutn, aby ihned se vdlo, že jest otrokem a „vící" pánem i vítzem. Tento nepirozený, ukrutný a otrocký pomr zakládá se v mohamedánském náboženství jakož i v tom, kterak Turci dodlali se svého panství zakládá se na výboji. v Evrop Turci byli by mli vlastn pinutit kesanské tak toho požadovala obyvatelstvo k své víe, však kesanv bylo i ustanovení prorokova; jest nesmírn mnoho a Turkv nesmírn málo, a pak jak mli Turci kesany pivést na svou víru ? Turecké náboženství neví niehož o tom, že nevící by mohli jinak se pemlouvat nežli zbraní v ruostatek nemohli toho Turci ani uiniti, kou; ponvadž by pak nebylo bývalo nikoho, kdo by byl dal odírati se a kdo by byl jim sloužil. Proto
—
— —
—
obmezili se výhradn na panování. Kesané smli být a žít jenom co otroci a museli za tuto milost platit dan. Turci zniili politickou svobodu i nezávislost kesanv a podjamili si je, ale ponechali jim náboženství a církev. Ba zstavili jim samosprávu ve všech vcech, které jich výhradn se týkaly, položivše ji v ruce kesanského duchovenstva (eckého zejména), které až do nejnovjších ve všech záležitostech svtských i církevních nad kesanským obyvatelstvem mlo úplnou správu ve svých rukou. Kesanské duchovenstvo bylo tudíž i církevním i policejním pánem svých ví-
as
— cích.
Kesané
byli tím
ckého úpln vyloueni
nom
107
—
spsobem
ze státu ture-
— jsouce v nm
trpni
je-
otrokové („psi"); však ve svém kruhu zstaveni byli pi své zvláštní správ, ímž se arci stalo, že si mohli zachránit náboženství i národnost svou. co
Rozumí se samo sebou, že v Turecku pi takových pomrech nemohla vzniknouti státní jednota, která by byla v tsnjší spolek pivedla rzné náBylo i jest zde jenom jedné jednoty: rody. mimo Turky jsou všichni otroky: a i Turci jsou
—
otroky sultána, jenž pyšní se jménem: „stínu bosvt." Jak bylo v století XV., tak jest i nynjšího dne v Turecku: žijí vedle sebe a mezi sebou Valaši, Arnauti, Slované, Rekové, Mohamedáni, kesané etí, arménští i katolití a nenávidí se vespolek a touží za svou starobylou politickou, národní i církevní svobodou a pohlížejí stále na sousední státy oekávajíce od nich potebné pomoci, aby mohli stásti nesnesitelné jamo turecké. žího na
mže
Panství turecké založeno jest na výboji a zachováno také jenom železnou pstí. Však bhem asu ztratili Turci svého váleného ducha. Janiárv již není; pežili se, stali se samému státu nebezpenými a naproti zevnjším nepátelm neplatnými a malátnými. Museli se zrušiti r. 1826. Nové vojsko, které na jejich místo vstoupilo a které bylo zízeno dle evropského spsobu, nemá z váleného duchu starých Turkv nic: dovede jenom plenit a trýznit bezbrannou ráji. Sultánové se povalují ve svých harémech, jsouce na tle i na duši úpln zakrnlí, o njaké vzdlanosti, o njakém pokroku není nikde ei. Stát turecký není nic nežli veliká loupežnická peleš, v které kesanské obyvatelstvo systematicky jest odíráno od úadní-
býti
;
—
108
—
kv a šlechty turecké, jakož také od duchovenstva eckého. V Turecku dostane se za peníze všechno není služby, za kterou by nemuselo se platit. Již Bedich II. král pruský ekl o Turcích, že by prodali teba svého proroka. Za peníze stojí k službám soudce i svdek: o njaké bezpenosti majetku, osoby, cti a svobody není nikde žádné stopy. Vlastnosti pravého Turka jsou tyto jest vrolomný, zpupný, vilný a líný; nenávidí obchod a hospodáství, ale má nesmírn mnoho poteb, což již vysvítá odtud, že žije v mnohoženství a má tudíž více vydajv nežli Evropan stejného s ním stavu. Odtud dá se vysvtlit, že každý Turek se snaží, aby se vetel do státní služby, která jest pron takoka jediným výnosným pramenem k živobytí pohodlnému a k obohacení. Turek musí mít :
:
njakou službu a by byla sebe menší, a té pak užívá k odírání kesanského obyvatelstva, které dle jeho rozumu jest na svt beztoho jen proto, aby jej živilo. Tak se dje, že každý úadník poínaje od policajta (kavasse) až k pašovi a velikému veziru užívá služby pedevším k svému obohacení dovolené i nedovolené prostedky jsou stejn vítány a
ponvadž tak
jednají všichni, není také ni-
ochrany proti tomu hnusnému ádní. dále od Caihradu, tím hroznjší tento stav. Nebylo a není vzpoury v Turecku, která by byla nemla hlavní svj pvod v tomto odírání kesanského obyvatelstva. Následky jsou hrozné. Obchod na vtším díle jest v rukou cizincv, prmysl leží ladem a orné pdy jest nejmén 7io nevzdláno. Nejbohatší krajiny na svt, které patí k turecké íši, poskytují pohled nad míru smutný. Staly se z nich pustipy a kde by bylo mohlo pohodln žít velmi husté
kde
ím
záštity a
obyvatelstvo,
109
-
tam ídcí obyvatelé pravideln trou
hlad a nouzi.
Pro vyšší vzdlání Turek nemá žádného smyco mohlo se íci, ekl beztoho jeho prorok v korané a nad korán nemže proto býti nic pknjšího, nic prospšnjšího a nic dkladnjšího. Cizinci jsou nevící a proto sluší varovati se jich. Víra mohamedánská iní každý pokrok nemožným. slu;
Pro
také se namáhat? Co státi se musí, stane se
a Alláh beztoho již naped uril, co a jak se má pihoditi, smrtelný lovk by v tom nic nenapravil. Pravý Turek neopravuje ani píbytek svj, nekuli že by ml smyslu pro opravy ve veejném život. „Svému osudu beztoho nikdo neujde." Pamatujme ješt na hrozné následky mnohoženství a otroctví. Turek jest již dle své povahy nesmírn vilným. Jeho síly tlesné hynou záhy, jeho smysly otupují se tak, že pak již ani mysliti nedovede. Jenom náboženskému fanatismu jest nejvíce pístupen, avšak naše doba není takovýmto vcem nikterak píznivá i není pochybnosti, že by si Evropa roznícení náboženské vášnivosti v Turecku zapovdla. Není lze upít, že v nejnovjší dob vznikla mezi Turky strana, která vidí ped sebou patrný úpadek státu a která by ráda zamezila jej. Jsou to lidé, kteí si zaopatili vzdlání v cizin a kteí rádi by opravili stát dle spsobu evropského. Hlavn Anglie podporuje je v tom. Ale jak opravy v Turecku se djí, znamenejte z píkladu. Dle hatihumajumu povinen soud být sestaven z Turkv i kesanv. To také se stalo, ale jak? Slovutný Kanitz vypravuje, že našel takový soud v hercegovském Zvorníku. Byl tu mudir co pedseda, kádi, mufti a deset Turkv kesany pak zastupoval jeden hluchý kesan-
pkn
mst
—
— ský staec, v kout!
110
kterému bylo
— vykázáno
místeko
—
Kesané prohlášeni jsou za rovnoprávné, ale soudí se dle koránu a v koránu jest již naped ustanoveno, že má „vící" vždycky právo a „nevící" že jest otrok. slíbila se svoboda víry, ale turecký zákon naizuje, aby jinovrec se pinutil k islámu se slíbila anebo aby zstal otrokem. bezpenost majetku, ale Turek považuje veškerou pdu za svou a ráji za otroky; otrok nemá mít žádného jmní, ponvadž sám jest pouhou vcí. Ráje chce bezpenost rodinného života, však Tuixi nemají o istém životu rodinném ani pojmu, nebo žena jest unich vcí bez duše, strojem i prostedkem k upokojení vilných vášní v harému. Jak tu hledat ochranu jednoženství od Turkv, pi kterých panuje mnohoženství? Ráje chce pokrok. Ale svatosvat, jak jej vynutit na Turcích, kteí že jest obsažena všechna moudrost a všeliké vdní v jediném korané, a co jest nad koraném a mhno nj, to že jest bludné, kivé, nebezpené a bezbožné? Ráje chce mít panovníka spravedlivého, k nmuž by mohla všudy a ve všem utíkat se pro a sultán? Sultán jest „stínem božím na právoT zemi", jenž stojí nad všemi zákony, nejsa pramenem práva, nýbrž zdrojem všelikého násilí. Sultán
Kesanm
Kesanm
ví
—
nikdy nemže dopustiti se híchu, ani tenkráte, když by dal zabít všechny bratry a sestry své, Jeho otrokem jest celý otce svého i matku svou. svt (v theorii) a ve skutenosti všichni, kdož mli neštstí, naroditi se v jeho zemi. Opravy a trvání panství tureckého jsou dv Panství tuvci, z nichž jedna druhou vyluuje. recké jest založeno na obecném otroctví kesanského obyvatelstva; to vdí Turci tak dobe, jako
— my
a proto také
opravy se
111
nemohou
— ani
opravdov
chtít,
aby
staly.
Kesanská ráje v Turecku chová nejvtší nek Turkm. Proto menší právo, které udlí
návist se
jí,
nevyhnuteln vede
k seslabení tureckého pád Turecka jenom
opravy tedy mohou
panství; urychlit.
Turecku nezbývá nic jiného, než aby bud zanebo aby pestalo býti. První nemožné, ponvadž kesanské obyvatelstvo se
stalo tak, jak jest,
jest
pi svých politických, národních náboženských snahách mocné záštity u sousedních státv i národv, z nichž ovšem Rusko jest nej-
probouzí a nalézá i
mocnjší a nejvydatnjší.
seznámiti se blíže s tou tureckou vzdkterou nepátelé východních s takovou okázalostí vynášejí do nebe. Cestující nemohou dost nadiviti se nesmírnému zdílu, který panuje mezi Perou, kesanským pedmstím a mezi vnitním Caihradem, sídlem
Teba
aností
novovkou
,
esanv
Pera jest íslované domy, široké ulice, poádné dláždní, divadla, noviny, má evropský ráz a evropský život; však v tureckém starý východní ráz v hrozitánské špinavosti a neslýchaném neád. Vstoupíte-li do stavení civilisovaného Turka, které jest obyejn vystaveno ze deva, najdete tam stoly, židlice, lenošky a jiné evropské vci. Týž Turek nosí se dle evropského spsobu, má kabát a kalhoty, sedí s pekíženýma nohama na našem nábytku, jest obyejn velmi zdvoilý a mluví na mnoze vedle svého mateského jazyka také nco francouzsky. Však kdo by vstoupil do píbytkv ženských (do harému), kamž ovšem turecké vlády a tureckého obyvatelstva.
osvtlena plynem,
má
mst
-
112
—
cizincm jest zakázán, pesvdil by se hned, že se tam nezmnilo nic a že civilisace turecká jest jenom povrchní a zdánlivá. Vychování njládeže jest prašpatné. Synové bohatých Turkv díve uili se aspo orientálským vdám, umli dobe arabsky, persky a byli obeznalí v literaturách východního mohamedánského svta; mezi státními úadníky nalézali se poádní spisovatelé, historikové i básníci; nynjšího pak dne, pístup
co zízen nový spsob vyuování, vytratilo se co Vyuuje bylo dobré a lepšího nic se nezavedlo. se povrchn arabštin i perštin; krasopisu i poctám; o djepisu, zempisu a pírodní není ani proto mladí Turci neznají nic z minulosti svého národa, neku-li že by nco vdli o ostatním. Synové zámožnjších Turkv uí se také jazyku francouzskému, který co diplomatická vidí se nevyhnutelným; dospl-li z nich ten neb onen tak daleko, že trochu parlirovati, pomýšlí ihned na státnickou službu i snaží se být pidlen nkterému vyslanectvu, ne snad aby se v Evrop vzdlal v evropských vdách, ale aby bral podíl v evropských zábavách na diplomatických dýchánkách. Také posýlají se bohatí synkové na státní útraty do Berlína, Vídn i do Paíže na studia, kdežto trvají tyry neb šest let. Však majíce uiti se tam, mrhají as ve spolenostech s grizetkami a seznamují se se všemi nešvary vznešeného svta evropského. Pisvojivše si nco nejpovrchnjší evropské politury, vracejí se dom, kde stýská se jim z poátku po našich radovánkách, však brzo zapomíná se na všechno a pivykuje se starým tureckým spsobm. Že tací Turci, když byli nkolik let v Evrop, by pomýšleli po svém návratu na zmnu ve svých domácích po-
ei
vd
;
svt
e
mže
—
!
mrech se
113
dle evropského
posud
—
spsobu,
o
tom neslyšelo
nic.
Také turecké knžstvo (ulemové) povinno bylo civilisovati se.
Rešid pasa pomýšlel na to
i
poslal
nkolik mollahv do Evropy, aby se tam nauili moderní vzdlanosti. Sotva že ti lidé pišli do Paíže, odložili zvyky své turecké víru zkaženého svta. Vrátivše se,
—
a vrhli stali se
se do v krát-
kém ase zase Turky línými, fanatickými, všemu pokroku na nejvýš nepíznivými Mohamedánci. Zkrátka a dobe: evropská osvta neujímá se u
Turkv Vizme krásný svt
nemu,
turecký.
Také on piuil
emu?
Místo neprhledných závojv nosí tenké prhledné, místo arabských a indických látek vybírá si evropské fabrikáty, maje voziti se na vozích s voly, jezdí v drahých ekvipážích, místo jerusalemského mýdla kupuje evropské voavky a spsobuje tmito vcmi nesmírné útraty. Jinak zstalo v haremích vše pi starém. Turecká krasotinka zídka umí íst a psát, však za to stále vládnou ješt v haremích abyssínské aneb erkeské otrokyn. V haremích není se
ale
mužm
—
posud o evropském nábytku ani památky tu není stol v, židlic a podobných vcí. Zde panuje stará nevdomost, staré pleticháství, stará mravní zkaženost.
Harémy (mnohoženství) jsou
hlavní
pe-
kážkou všeho pokroku v Turecku. Úhlavní nepátelé vší civilisace jsou turetí emeslníci (prostední stav: esnaf), kupci, knží a vojáci. emeslník pohlíží s opovržením na jednání bohatších Turkv, kteí opií se po evropsku. Vzpomíná si na staré blažené asy, kde byli ješt janiái a kde Evropa bála se turecké slávy a moci. Povrhá evropským šatstvem, nábytkem, spsobem a evropskými mravy. Ani náadí své nezmnil
— doposud,
a
114
~
co den vidí lepší evropské.
tchže náhledv.
Turecký
Picházejí sice do Caihradu parolodi se všech stran svta, kupci cizí hrnou se odevšad do Turecka, však ješt nepišlo na mysl pravému Turku, aby sám šel na evropský Svou vládu, vzdálený dva, ti dni cesty. trh která neustále o opravách mluví, nenávidí, maje jedinou dvni ve fanatické knžstvo i v domácí turecké vojsko, které jest ovšem po evropsku odno, však uvnit dýše starým tureckým duchem. Obyvatelstvo turecké íše považuje Stambul (Caihrad) za vrchol velikosti, krásy i slávy, a na tisíce lidí picházejí se všech konin íše sem, aby vidli stolici padišahovu. V dívjších asích putovali sem chudí obyvatelé, aby obohatili se zde, nynjšího dne musejí sem chodit, aby dávali peníze. Turecké obyvatelstvo jest nynjšího asu s caihradským životem, jaký provozuje se na dvoru a v palácích pašat i úadníkv vysokých, na nejvýš nespokojeno. Jakž by mohlo být spokojeno, vidí-li, kterak bohatí synkové turetí nosí se po evropsku, kterak jezdí se tu v nádherných ekvipážích, kterak okázale zde peníze se utrácejí, mezi tím co celé Vysoká porta provincie turecké hynou a chudnou. Guvernéi a jiní úadníci se nestará o venkov. vedou správu v provinciích sami a odírají lid spsobem neslýchaným. Opouštjí pak Caihrad jenom tenkráte, když tam byli promrhali svj majetek, pak jdou do provincií a vracejí se zase s plenem obyvatelstva do Caihradu! Nejvtší ást tureckého obyvatelstva pipisuje nynjší úpadek íše velikému vlivu evropských živlv, majíc za to, že všeliké obmýšlené opravy jsou jedem, který byl od chytrých Evropanv turecké vlád proto schválen, aby Turecko zahynulo. Staroturek má za to, že Evropané jenom k vli
kupec
—
jest
115
Turkm, aby od vynálezv ve
nich vylákali peníze, uinili tolik
fabrikací a jinak jest
konen úpln
pesvden,
že by celá Evropa musela hladem zekdyby Turecko jí zavelo msta svá a pí-
mít,
stavy své.
Není lze upít, že turetí státníci zhusta nyní nápodobí evropské spsoby. Mýlil by se velice, kdo by myslel, že to dlají z pesvdení. Vdí dobe jako my, že evropská osvta na turecké se nedaí a že tím spsobem Turecku se nepomže. Avšak Turci jako Madai jsou misti v petvaování. Vdouce dolie, že zejména Anglie má potebí slušné záminky pro svou východní politiku, opií se po evropsku k vli tmto svým pátelm. se odtud dvod pro tvrzení, že Turecko jest schopno dalšího trvání; není prý píiny neujímati
pd
Bée
se ho.
Blázni a hlupci tomu
ví
a
—
Turci se
smjí!
si panství v Evrop bhem 14. dokázat, že kesanští národové zejména Jihoslované z velkého dílu sami byli vinni, že Turci ve východní Evrop se uhnízdili, upevnili a rozšíili. Tomu je ovšem již dávno, vebni dávno, tak že dnešního dne málo kdo si to ješt k srdci bére ba dlouhým neštstím zkušení potomci rádi odpouštjí chyby svým, jinak-li toho za-
Turci založili
století.
sloužili.
Snadno
He
století politický
pedkm
ovšem,
když ješt v devatenáctém slovanském jihu jest
rozum na
práv tak nedosplý, chatrný a krátkozraký, jaký byl ve XIV. a XV. století. Hodláme dokázati jedno i druhé, majíce za to, že pravda, by i sebe trpí, pece íci se musí. Války mezi Turky a Jihoslovany poaly
110
v druhé polovici XIV.
asu Murata
I. (od své vlády Murat opanoval druhé msto byzantinského císaství, Driovšem nebyl žádný div, ponvadž nopol. ecká íše byla skrz na skrz sešlá, shnilá, vyžilá Však Jihoa k vydatnjšímu životu neschopná. slované stáli práv v nejbujnjší síle své jsouce chrabí a celkem nezkažení, víru i vlast svou nad vše jiné milující a ke všem obtem pipraveni.
1361—1389).
Hned
století s
za
poátku
To
V
n
dala
zajisté
celá
dvru. Mli všechno
západní
Evropa úplnou sklá-
nemli a nemli jedné vci pravé politiky, která by byla srozumla dležitosti a nebezpeenství oné doby, umjíc užit prostedk, které vodí k cíli. Ku podivu chrabí, neumli své síly v jedno spojit a když odhodlali se k nemu, nevykonali to dsledn, nebo první nadšení opustilo je obyejn díve, nežli byli dorazili na po.
.
.
lovic cesty.
Bylo roku 1375, když srbský car Lazar uznal nad sebou svrchovanost tureckého panství, zavázav se k ronímu poplatku o 1000 lib. stíbra a k vojenské pomoci sultána. Totéž uinil Sišman, panovník bulharský. Již tenkráte nebylo žádné pochybnosti, že Turci mají rozhodnou pevahu na thráckém polostrov a že kesanskému oby\^ahrozí nejvtší nebezpeenství. telstvu od nich Každý soudný lovk mohl tehdáž rozebrati, že žádný národ o sob ve východní Evrop nepemže asijské barbary, ale všichni spojenými silami že mohou toho dovésti. Poslednímu caru srbskému slouží ke cti, že ped jinými pišel k takovému
pesvdení. Car Lazar zídil proti Turkm veliký spolek. S králem uherským Sigmundem smluvil se o tu vc, tolikéž se Šišmanem bulharským, s Jiím
—
117
-
Strašimirovem Balšiem pánem v Zet a s králem bosenským Tordkem, jehož vasalem byl Vuk Chráni, pán záchlumský (hercegovský). I s valašskými knížaty uinna smlouva. Vtší polovice nynjšího tureckého
panství
v
Evrop
zdvihla
se
proti
Turkm. R. 1387 Lazar u Toplice i Ploaniku blíže Nového Pazaru rozsekal 15.000 Turkv. Vypukla
od r. 1382. Byli-li pípravami válenými hotovi, když strašný Murat s velikým vojskem svým r. 1389 dal se na pochod, aby potrestal odpadlíky? Bože zachovej! Murat udeil nejdíve na Bulhary, jakž jinak
válka. Vyjednávali spojenci již s
ani
býti nemohlo. spojenci na pomoc?
Pispli-li
Šišmanovi
ostatní
Bože zachovej! Ani Lazar neml se k tomu, a proto Bulharsko stalo se provincií osmanské íše. Pak pišla ada na Srbsko. Pispli-li aspo te spojenci Lazarovi na pomoc tomuto? Pispli, ale jenom ásten. Z Uher pišlo nkolik set dobrovolníkv, z Bulhar nkolik set uprchlíkv, z Bosny 20.000 mužv a ze Zety dalo se vojsko na cestu tak pozd, že ani nedošlo v as na Kosovo pole. Krom toho byla ješt v táboe kesanském zrada, a proto stalo se neštstí, které oplakáváme po dnes. Srbské císaství propadlo na vždy.
Ješt smutnjší v XV.
byl pád
Bosny a Hercegoviny
století.
Národ jihoslovanský vytrpl vtší muka nežli všichni národové evropští dohromady. Úplná tyry sta let musely uplynout, nežli poštstilo se malé ásti tureckých Slovanv osvobodit se z hnusného Od r. 1389 až do našeho století všichni Slované turetí mimo malou hrstku chrabrých
jama.
ernohorcv
stenali
pod krvavým biem asijských
—
118
—
divochv. Teprv Miloš stal se spasitelem jedné ásti Srbv. Však ješt Bulhai, ješt Hercegovci a Bosnjáci jsou otroky Turkv obracujíce doposavad marn oi po Evrop osvícené: není, kdoby jim pomohl ke svobod. V našem století vznikly na slovanském jihu dva náhledy, které již bezpotukráte vysloveny a dokázány byly. Pedn uznáno, že ze srbského knížetství musí vyjít osvobození ostatních Slovatureckých, a za druhé, že boj s Turky, má-li vésti k prospšným ^^sledkm, musí býti veden na jednou a silami spojenými. Skutek však útek. Tytéž chyby politické, jichž pedkové dopouštli se ped 4. stoletími, provádjí jejich potomci ješt dnes. Když r. 1861 Luka Vukalovi nkolik tch vesnic hercegovských svolal do zbran proti bezbožným utiskovatelm, uinil to v nadji, že ujme se ho osvícená Evropa a pedevším bratí jeho po rodu a po krvi. Ale bohužel musel sám a sám s hrstkou svých lidí se tlouci, dlouho se tlouci
nv
—
—
až vykrvácel!
Oekávalo
pomže,
a
se
od
erné Hory, že mu (vláda a nikoliv lid) rozrcete, jakž nemli se roz-
nejbližší
erná Hora
mýšlela se dlouho. A mýšlet jich na nejvýše 190.000 s dtmi, ženami i starci a obyvatelstva v eyi'opském a asijském Turecku na 27 milionv! mli tak na slepo dát v šanc svobodu zlatou, kterouž tyiy sta let chrabe a tžce zachovali, zachovali i tehdáž, když koští ocasové vláli s budínských hradeb a pede zdmi nynjšího hlavního msta veliké íše ra-
—
i
kouské ?
ernohorci rozmýšleli se, ale rozmyslili se pece. Vytasili a nabíjeli pušky své v ase politicky velmi nepíznivém, majíce za to, že rodné
me
—
119
—
a stejnovrné kesany hanba by bylo nepodporovat, když bojují za svobodu a svatý kíž. bratry
ernohorci byli kého nebezpeenství, .
Však
si
zajisté
v které
úpln vdomi
veli-
takka zbytené
se
celým slovanským i neslovanským svtem pesvdeni, že za nimi stojí Srbsko, kdež ode dvou a tí let konají se neustále pípravy velké a válené. Ze šli v boj, bylo odvážné však bylo nemén šlechetné a pirozené, i smlé, a naši potomci jist neopomenou velebiti a ževydali.
byli s
hnati jich.
Marn bychom
chtli
co jest ve-
tajit toho,
ejným tajemstvím. Ale nepopiratelná pravda jest, že v Blehrad pracováno na pobouení všech Slo-
vanv tureckých, stenajících pod jhem osmanským. V Blehrad tištna síla rozliných proklamací, do nmez -nichž nejedny proklestily si cestu i
ckých listv. Z Blehradu vycházeli emissai do Bosny, do Bulhar a do erné Hory, vybízející národ k boji za svobodu zlatou a za víru. V Blehrad samém neustále demonstrováno, aby národ z nadšení zimniného nedospl k chladnjší rozvaze, v Blehrad samém poalo s ozbrojováním veškerého obyvatelstva. Mezi tím, co v Blehrad na piano kieno i lomozeno, malý houfec zoufalých ernohorcv bojoval dnem a nocí s tisíceronásobn silnjším nepítelem. Bojoval chrabe, nemaje ani opatení ani
chleba,
ani
penz
ani
šatstva,
a
steliva, a bojoval bez reptání, bojoval
asto ani sám a sám,
i ženy i starci. Náhle oznamoval telegraf užasnulé Evrop, že Turci z pevnosti jali se bombardovat Blehrad. Garašanin svolal v nepítomnosti knížete lid k obran msta, a lid ryzý, nezkažený, chrabrý, bojovný, svobodu i víru svou nade vše milující,
i
dti,
—
— lid
slovanský,
kteí na
lid
Kosov
120
srbský,
potomci
vnou
poli
onch
si získali
hrdin,
slávu,
lid
utužený, ozbrojený, na krvavý boj pipravený, ke všem obtem volný se všech konin radostn, vesele, jásaje sbíhal se do Blehradu pod svaté prapory, aby dokonil, co nebožtík Miloš nemohl provésti. ernohorci dkovali prozetelnosti boží, která vždy ujímá se národv potlaených a nenechá padnouti, kteí pro právo i pravdu tasí a krev svou prolévají. A srbská vláda? Sedla hezky tiše a sedla tak dlouho až erná Hora vykrvácela. Když r. 1866 Rekové na Kandii se vzbouili, myslelo se obecn, že východní otázka jižjiž se rozeší. Kandioté jsou již na vtším díle pokoeni i lépe eeno, vysekáni; hýbe se to sice nyní zase v Bulharsku, ale i to povstání bude snad v krátkém ase násiln a krvav potlaeno a pak teprv snad zase pozdvihne se Srbsko a potom snad i Rumuni a na ten spsob Turci v Evrop mohou ješt hodn dlouho hospodait a vládnout. Odtud vysvítá jasn, že kdyby bylo solidárnosti mezi kesanským obyvatelstvem na balkánském polostrové, bylo by se tureckému panství již
mee
.
.
.
—
dávno odzvonilo.
Mimo
národní evnivost, která vládne na balsluší ješt na pamti míti jinou vc ne vážnou: kesanští národové totiž nemají vyššího vzdlání, bez kteréhož idea o jejich sourodnosti nemže ani pomysliti se nekuli se ujmouti a rozšiovati. Arnauti na p., kteí žijí v nejbližším sousedství Italiánv, jsou v kultue práv tam, kde byli Evropané tisíc let ped narozením Krista Pána; ostatní obyvatelstvo kesanské stojící pod pímou vládou tureckou
kánském
polostrové,
mén
;
—
121
-
nemá žádné možnosti, aby se vzdlalo a pozvedlo, ponvadž staletým zotroením jest úpln zhoyadilé a ponvadž Turci piln starají se o to, aby stav vzdlanjší mezi ním nemohl se vyvinout. Jediní Rekové jsou na mnoze nejlépe na tom, mohouce koistit ze svého položení co pímorci a ze své staré kultury, avšak u nich zase jest taková nemravnost, že jí není snad po celém svt rovné; vyšší kultury k pokrom toho užívají své dobnému odírání slovanského obyvatelstva, jakéž provozuje se od Turkv. Nesmí zapomínati se ani na tu veledležitou vc, že poloha balkánského polostrova v mnohém ohlede rovná se Švýcarsku. Jednotlivé krajiny jsou zempisn od sebe tak oddleny, že spojení mezi nimi jest nad míru tžké, což velmi vadí nejen obchodu ale i užšímu spolku pohtickému mezi
pomrn
nimi.
Ze všeho toho vysvítá, že panství turecké v Evrop nedá zniiti se rychle, ba že bez psobení evropských státv nedá se ani úpln pekotit.
má
Ze všech evropských státv doposud Rusko nejvtší zásluhy o seslabení tureckého panství
v Evrop. Politika vlády ruské
Rusko
k Turecku
jest zcela
pi-
pravoslavný jeho povinností jest ujímati se tureckých Slovanv a veškerého pravoslavného obyvatelstva kesanského. Není píkladu, že nkterý stát podobným povinnostem by byl zadost inil v míe tak skvlé jako Rusko, kteréž v této píin již celou adu válek zdvihlo a kteréž jest každé chvíle pipraveno, znovu dát se do boje s vysokou portou. Nepátelé Ruska vykládají tuto jeho politiku v ten smysl, že nejde mu o prospchy kesanstva a o civilisaci, ale o vci jiné, mén šlechetné. rozená.
jest stát slovanský a
.
122
Rusko chce prý Caihrad dostat do svých rukou a dodlat se nadvlády v zemích tureckých. Pracuje prý jenom ve svém sobeckém prospchu jeho zámry elí patrn k porušení evropské rovnováhy ;
a jsou prý obecné velmi nebezpeny.
Vc
tuto
svobod evropských národv
mžeme
s
klidným
svdomím
pustit
Ti zajisté, kdož mluví o sobectví Ruska, jsou snad sobetjší od nho a ti, kdož naproti Rusku odvolávají se na evropskou rovnováhu, ochotni jsou porušit ji každé chvíle k rozšíení své moci. Ruský vliv na východ velmi snadn dal by se vytisknout od etných jeho soupev, kdyby tito byli v skutku šlechetnjší nežli jest Rusko Bylo by zajisté postaitelno, kdyby evropské velmoci zastávaly se kesanského obyvatelstva v Tuse zetele.
recku lépe, nežli se dje od Ruska; pak by zakesanská ráje pála jim více nežli Rusku a bylo by jak se íká vyhráno. Než k tomu, jak patmo, evropské velmoci nemají mnoho chuti a kdekoliv to dlají, dlají to jenom na oko a jednostrann. Nejvíc dbá o Turecko Anglie, držíc nad ním starostlivou ruku, tak jako na p. chráníme staré lidi choré ped zlým vtrem, ped mlhami, nastuzením a jinými nehodami. Nemá tudíž Turecko lepšího zastance nad Anglicko. AngUe má své dobré píiny, které ovšem musejí hledati se jinde nežli v nezištnosti, šlechetnosti a péi o držení evropského míru. Anglicko jest státem obchodním. pak déle potrvá turecké hospodáství, které nemá ani vlastního obchodu ani vlastního prmyslu, tím více se odbude anglického zboží, t. j. tím vtší odtud pochází prospch anglickým fabrikantm a kupcm. Anglie jisté
ím
;
—
123
-
také mocí námoní. Kdyby panství turecké pestalo, pak by snad námoní moc annepoglická ve stedozemním moi se seslabila chybn zdvihla by se námoní moc ruská i francouzská. Anglie má také v Asii (v Indii) veliké panství, od kteréhož závisí její nynjší moc, váha i blahobyt. Však vidí se, že v Asii vliv Ruska ze dne na den roste, Persie stojí pod jeho vlivem, v Turkestan dlají Rusové neslýchané pokroky, Kavkaz jest v jejich rukou a kdyby padlo turecké panství v Evrop, rozšíil by se také vliv Ruska na Malou Asii, jejížto severní behy dostaly by se snad pod vládu ruskou. Anglie tedy obává se, že by z rozpadnutí turecké íše v Evrop zdvihl se také vliv Ruska v Asii a že díve neb pozdji by mohly srazit se tam Anglie a Rusko. Mžeme íci, že AngUcko bojí se následkv, které by vzešly z dokonalého úpadku íše turecké jest
v
Evrop
—
nevdouc, co by mohlo potom se státi, nechce jisté výhody nynjší obtovat nejisté budoucnosti. Anglie proto chrání tureckou íši. o její vnitní hnilob pesvdena tak dobe jako všechen ostatní mou-
a
drý svt.
Ješt vtší obavy chová Rakousko t. j. nstátníci ve Vídni a maarští v Pešti. Kdyby jenom nebylo tolik tch Slovanv v Turecku! (Madai vedle nich se bojí ješt i Rumunv.) Tato slovanožroutská politika lomcuje jednmi i druhými v té míe, že by se báli pisvojiti si sousední zem turecké i tenkráte, kdyby je k tomu tebas i Evropa vybídla. Rakousko jest tedy snad nejnezištnjší pítel Turecka, ze samého strachu ped Slovany, akoliv nemá prostedkv valných, aby mu pomáhalo v té míe jakož Anglie. Musí ješt
metí
se
povdt,
že ze všech evropských vlád naše ra-
—
lL>4
—
vláda jest v Turecku mezi kesany nejoblíbená! Politika Francie a Pruska k Turecku není tak jasná, zejmá, stálá, dsledná i uritá, jako politika výše jmenovaných vlád. Prusko posud nejmén ujímalo se Turecka a nejmén pekáželo Rusku, nedá se upít, že také nerado vidí rostoucí jeho vliv na východ a že starostlivým okem pohlíží na n, aby tam se nešíilo i nezmáhalo. Francie hraje si na protektora katolického obyvatelstva v Turecku, podobn jako Rusko na ochrance pravoslavných. Francie stojí v ele evropské osvty majíc šlechetný úkol, aby šíilo a zvelebovalo pokrok. Ostatní evropští národové pijímají od nho nové myšlenky a nové zízení. Francie jest kvasem v evropském svt, který by bez nho ví jak zakrsal. Tuto svou úlohu plní Francie již drahii let, avšak za jakou cenu! Pevrat stíhá pevrat, revoluce revoluci, systémy vládní se mní a s nimi také dynastie. Dnes jest Francie republikou, zejtra císastvím, pak zas repulikou a zas monarchií. Co odtud následuje? Nic víc a nic mí, nežli že i v jeho zevnitní poz nichž jeden odpov, litice stídá se síla zrcadlí ruje druhému. Nestálost vnitních se v nestálosti zevnitní politiky Francie, zejména co týe se východu. Není pochybnosti, že Francie by mla dle svého povolání pední poslání, aby piinila se k osvobození kesanské ráje. Konené vyízení východní otázky musí mu ležeti na srdci tak jako Rusku, ponvadž tak káže poteba moderní osvty, která trváním tureckého panství trpí velikou újmu. Myslíme, že Francie jest dokonale pesvdena o shnilosti turecké íše, že v celku peje kesanským národm a že rozumí poteb, aby dkladná
kouská
mén
a
Bh
smr
pomrv
— zmna tvrditi,
stala se ve
že Francie
125
—
východních pomrech. Není lze by byla již ustanovila se na
urité politice k východním vcem. Již nebožtík Napoleon nevdl, jakou politiku by ml mít v otázce východní. Krátce ped válkou egyptskou chtl odebrat se do Caihradu a postavit se v eío tureckého dlostelectva maje za musí to, že naproti Rusku i Rakousku Francie spolit se s Tureckem a k témuž úeli lépe spoádat jeho branné síly. Brzo na to zdvihl válku proti Turecku v Egypt a v Sýrii. Nynjší císa francouzský tasil proti Rusku, aby zachováno bylo panství turecké, o kterémž sám praví, že by dobe bylo, kdyby „pestala závist evropských velmocí, která nedopouští východu stásti se sebe prach 20. století a pozdvihnouti se k novému životu a k osvt." Týž císa zakroil na újmu Turecka v Sýrii, dopustil spojení obou podunajských knížectví a podporoval Srby, aby mohli vyhnat dynastii Karadjordjevie a sprostit se posádek tu-
me
reckých.
aby
Naproti tomu
nezmnilo
se
nic
piiuje se zase nejnovji, v smutných pomrech íše
turecké.
Kdyby Francie ve svých vnitních
pomrech se nebo jednání
ustálila,
nepirozené
neupímné.
i
i
zevnitních
nemohla by takto jednat,
dosavadní jest
velmi dobrodružné,
Slyšeli jsme také, že Francie nebojí se ani tak Ruska jako následkv z úpadku Turecka pro sebe a pro Anglii. Jisto prý jest, že by po pádu tureckého panství v Evrop Francie i Anglie pinuceny byly zabezpeiti si svj dosavadní vliv a
obchod na stedozemním moi. Pád Turecka ml by nepochybn za následek srážku mezi Francií a Anglií, kteréž prý oba státy rády by se vyhnuly.
126
Ruská politika k Turecku jest vanského zcela správná. Tolik rozumu
má
zajisté
i
s
hledišt slo-
diplomacie ruská,
aby srozumla, že ostatní evropské velmoci sotva dopustí, aby Rusko si smlo z Turecka teba sebe menší ást' pivlastnit. Strach z Ruska jest v Evrop vbec tak veliký, že každý jeho krok sleduje se s
neobyejnou
bedlivostí a že se
všem jeho
inm
úmyslm
piítají úely sobecké. Rusko jest vbec nejvtším trnem v oích evropského svta zejména Nmci mají z nho šeredný strach takže není žádná vc v Evrop populárnjší nad tu, která smuje k ponížení ruského státu. Dlouhou i trpkou zkušeností Rusko jest poueno, že násilnými prostedky s jeho strany nedá V krimské válce nejse nic vyídit na východ. lépe pesvdila se o tom ruská vláda, když pl a
—
—
Evropy spiklo se proti ní Anglie, Francie, Itálie, i Rakousko. Turecko A kdyby byla válka trvala déle, byli by snad i Spanlci s Portugalci, Svédi s Nory a možná i jiní národové vytáhli do boje proti „severním barbarm," aby zachránili
—
:
—
„východní kulturní stát turecký." V krimské válce Rusko nejzetelnji rozložilo politiku svou k Turecku. Rusko zavrhlo a zavrhuje podnes všechny opravy v Turecku, kterými chce se vyídit politická, náboženská a obanská rovnoprávnost všech
poddaných velikého a nepemožitelného sultána. Ba Rusko snaží se, aby všeliké tyto opravy, vydané v tomto smyslu od turecké vlády a podporované od ostatních evropských velmocí v praxi zamezilo a uinilo jejich provedení nemožným; k tomu konci užívá svého vlivu na kesanské obyvatelstvo v turecké íši. Pro množství polovzdlaných, t. j. nerozum-
127 iiých a slovanožroutských politikáv evropských dostauje tato vc, aby pesvdila je o sobecké politice Ruska, které prý patrn nechce zvelebit stav kesanského obyvatelstva, kdyby odtud nemlo výhod, ba že volí radji udržet tureckou ráji mže prý být jasnjšího v posavadním otroctví. dkazu pro to, že Rusku se nejedná o blaho ke-
i
sanv
tureckých,
ale
o rozšíení hranic vlastních
i
prý na útraty Turecka a evropské rovnováhy ? není patrno, že Rusko s tureckými kesany si zahrává ? Ze radji chce udržet jev turecké porob nežU by dopustilo, aby dostalo se jim jakéhokoliv práva, jak mile by odtud samo nemlo pímých prospchv? prý se nevidí, že kesané turetí jdouce za politikou ruskou, by zmnili toliko pány, t. j. že by se dostali z jednoho otroctví do druhého? prý není povinností vzdlaného svta, aby se opel proti takovéto šeredné, našim ideám
i
i
asovým zejm
odporující
politice
ruské,
jdoucí
pouze za porobou a nemající vyšších, šlechetnjších, moráln] ších úelv ? Evropa a Turecko snaží se zavésti rovnoprávnost všech poddaných tureckých bez rozdílu, náboženství a národnosti
—
není
li
to krásné, vzne-
moudré, nezištné, poctivé i osvícené; Rusko jest proti tomu: i to není nejvtší neest, nejvtší sobectví, nejhroznjší barbarství? Rusko zavrhuje všechny evropské opravy v Turecku z jednoduché píiny: jsou pro Turecko nemožnými. Rusko ze všech státv evropských zná nejlépe stav vcí na východ. Dokud Turci zstanou Turky, t. j. dokud turecké obyvatelstvo nepijme kesanskou víru, dotud jsou v mohamedánském Turecku všeliké kesanské opravy nemožnými. Neruští diplomaté vdí to tak jako ruští, však šené,
šlechetné,
—
—
128
—
zavádjí Evropu a pikrývají lacinými frázemi a ješt lacinjšími návrhy opravními své pravé zámry, o nichž bylo také již povdíno shora.
Tím spsobem, jakož navrhují evropské velmoci, do soudného dne nebude kesanskému obyvatelstvu pomoženo. Opakujeme ješt jednou, Rusko zavrhuje všechny opravy v Turecku, které jsou vzaty z evropských zízení, ponvadž pro Turecko se nehodí a nevedou k osvobození kesanského obyvatelstva. Rusko dalo se cestou zcela jinou žádá totiž, aby turecká íše opravila se na tom základ, který jest v Turecku. Jeho stanovisko jest tudíž, jak my u nás ;
íkáme,
historické.
eeno, že turecká vláda nechala náboženství, ba že nechala jim také jejich správu obecní, odevzdavši ji v ruce kesanSvrchu bylo
kesanm
ského duchovenstva.
A práv
na tuto
vc
ruská vláda
svj zetel, žádajíc, aby na tomto ckém základ v Turecku se stavlo. obrátila
bedlivý histori-
V bhu krimské války vytasilo se Rusko úplným programem v tomto ohlede. Všechny správní soudní a finanní vci které posud spravovaly se od kesanských obcí, budtež jim nechány i na píšt. Tolikéž zsta tež církvi její privilegie. Tato pak autonomie kesanských obcí necha uspoádá se lépe a zabezpeí pod dohlídkou církevní. Obce odvádjtež úhrnem své dan úastátním na ten spsol, aby tito nemíchali se s
,
,
dm
do toho a nemli práva rozpisovat i vybírat poplatky v kruhu jednotlivých obcí, ba aby poplatky z hlavy nesmly ani v nájem se dávat. (hara) musela by pestat a na její místo budiž položena jiná obecní da, která by uvalila se na obce dle potu duší.
Da
-
129
-
Pozorujte veliký a podstatný rozdíl mezi návrhy Ruska a opravami tureckými, které byly navrženy od ostatních velmocí dle evropského spsobu. I tyto žádaly na Turecku zrušení dan z hlavy a zavedení obecné dan, kterouž bez rozdílu víry a národnosti by muselo platit veškeré obyvatelstvo (stalo se již), však rozpisování a vybírání její zstaveno jest státním úadníkm- tureckým, ehož by dle návrhv ruských nebylo. A následek? Ráje odírá se nyní zrovna tak, jako odírala se díve. Rusko navrhovalo, aby kesané dle svého
pimené
potu mli správních
zastoupení
pi
úadech
vinciích a tam, borem aby byli
v jednotlivých prokde jsou ve vtšin anebo sou-
zastoupeni u vysoké porty zvláštním zástupcem svým, ,
jako na p. podunajská knížectví a Srbsko (zástupce jejich v Caihradé se zve kapukehaja). Obcem mlo by se nechat, aby spolen s duchovenstvem spravovaly své církve, zavádlysi
pi
službách Božích svj národní jazyk si biskupy i knze ze stedu svého národa. Kesanským obcím mlo by se výhradn
a
volily
odevzdat jejich školství. Patrno,
že
Rusko
mlo
na zeteli pravé proa zejména pronejen vzhledem
spchy kesanského obyvatelstva spch Slovanv tureckých a to
k Turkm, ale i vzhledem k eckému fanariotskému duchovenstvu. Nemožno upít, že pirozený následek všeho toho by byl býval pro turecké panství nebezpený. Bhem asu tím spsobem kesané a zejména Slované uspoádali by se zcela nezávisle i samostatn od Turkv. Matice lidu
I.
1.
FS
—
130
—
Rozdíl mezi návrhy ruskými a evropskými opravami jest krátce ten, že Rusko chce, aby sanš ti národové se zesílili, a Evropa by ráda vidla sesílení tureckého živlu. Následkem ruských návrhv kesané turetí v Bosn a Hercegovin, v Bulharsku a v Albánii, v Makedonii i Thessalii by dodlali se bhem asu jistotn takového postavení, jaké mají nynjšího dne podu-
ke
najská knížectví a Srbsko. To zajisté postauje, aby se dokázalo, že a že Rusko v skutku peje tureckým jim chce v pravd pomoci. Není tedy pravda, že vidí je radji pod porobou Turecka, nežli aby je vidlo samostatné. Návrhy ruské propadly; v Turecku samém
kesanm
byli proti
nim
z
kesanských národv hlavn
e-
kové, kteí nevidli odtud prospchv pro své obmýšlené byzantinské panství ili císaství. Krimská válka skonila se na škodu Ruska, které ztratilo své výhradné ochranní právo nad kesany tureckými. Místo „bílého cara" nastoupiti mla ochrana veškerých evropských velmocí, t. j. nemlo být vlastn ochrany žádné, ponvadž zajisté ochrannost pti velmocí znamená tolik, jako by jí vbec ani nebylo.
o Turcích nesmíme zapomenouti na Poláci zajisté jsou jediným národem slovanským, který chová upímné pátelství k Turkm. Poláci slouží houfn v tureckém vojšt, Poláci
Mluvíce
Poláky.
pecházejí valn povídají, že
Za našich v
na tureckou víru a Poláci stále jejich spojencem jest Turek. dnv potomci Košciuszkovi bojují i
pirozeným
adách mahomedánských barbarv
rm —
proti
proti Bulhanárodu stejnorodému a pokrevnému
;
131
pomáhajíce dáviti nejdobrosrdenjší národ slovanský, který po nesnesitelném útisku zoufale chopil se zbran na osvobození a uvolnní své. Není po prvé, co Poláci pomáhají Turkm proti svým jihoslovanským bratím a nestalo se také naposledy. Jihoslované turetí neznají vbec Polákv jinak, nežli co nemilosrdných nepátel svých spolených vždy a vždy s osmanskými Turky. To, co Poláci nyní provozují, provozovali vždy nebyli jen jednotlivci, kteí zapomnli se tak, že vstoupili v hnusný žold tureckých katanv proti svým bratím, nebyla to pouze emigrace polská, která z nouze a ze zoufalství vrhla se za plat Turkm do náruí: nikoliv, pátelství Polákv s Turky zakládá se v politicko-národních pomrech obou národ v. Poláci a Turci jsou si pirození spojencové. Historie Polsky a Turecka od polovice pedešlého století nedají oddliti se od sebe: ponvadž vzájemn se doplují a vysvtlují. Chtíce si vysvtliti chování a jednání nynjších Polákv, musíme ohlednouti se v jejich minulosti, která nejlépe pouí nás. Známo, že Poláci sami zkazili svj stát svým nerozumným hospodástvím. Nestarajíce se o nic na svt, dali Polsce hluboce padnouti. Vci v Polsce vyvíjely se znenáhla. Nejdíve si dovedlo Rusko v ní získati rozhodný vliv, takže s ní zacházelo co s opanovanou zemí. Ruským zajisté vlivem a pomocí ruského vojska poslední král Stanislav Poniatovský zasedl na polský trn (1764), ímž moc Ruska v Polšt ješt více se upevnila. Ruský vyslanec na varšavském dvoe Repnin považoval svou carevnu (Kateinu II.) za pravou panovnici Polsky i jednal všudy a ve všem dle toho. Bylo vcí zcela pirozenou, že vlastenetí Po-
ásten
—
132
—
láci cítili se hrub uraženými následkem takovéhoto jednání ruského i že zaali myslit na prostedky, jak by zachovali vnitní nezávislost své zdála se jim nejpimenjší vlasti. V té
píin
revoluce.
Po celé Polsce vypuklo povstání, vetelým se do zem Rusm a proti
elící
proti
králi Stani-
slavovi Poniatovskému, opírajícímu se o ruskou moc. Povstalci (barští konfederáti) byli pirozeným spsobem slabší nežli vojsko polské (královské) a nežli vojsko spojených s ním plukv ruských. Aby
pak pece dosáhli cíle svého, polští povstalci hledali pomoci u cizích národv a dvorv u Ptakouska, Saska, Francie ano i u Turecka. Tenkrát byl ve Francii prvním ministrem vévoda Choiseul. Nenávid Rusy a boje se vždy víc a více vzmáhající se moci jejich, hledl Polákm pomoci pím i nepím. V prvním ohlede posýlal jim dstojníky i peníze a v druhém snažil se zaplésti Rusko do válek na jiných stranách, aby následkem toho byli pinuceni vyjíti z Polsky. V té vci hledl pedevším psobit na Turecko.
—
S poátku Turci nemli
mnoho
chuti
pustit
se do války s Ruskem k vli Polákm, však když jim Poláci i Francouzové stále byli na krku, pe-
mlouvajíce a popuzujíce jich, dali se konen pedce pemluvit a vypovdli válku. Poláci jásali oekávajíce spásu svou z Caihradu a od Turkv. Válka podniknuta se strany Turecka pro Poláky a skonila se úpadkem Polsky i Turecka. Zbra ruská osvdila tenkráte rozhodnou pevahu nad tureckou. Jsouce v etných bitvách na moi i na pevnin poraženi a ztrativše vedle mnohých pevností také podunajská knížectví, Turci zoufali nad koneným výsledkem války. Celá Evropa
—
133
—
byla tenkráte rozilena i znepokojena neslýchanými prospchy zbraní ruských. Mezi evropskými velmocemi zaalo se jednat o uzavení spolkv k obhájení evropské rovnováhy, kteréž hrozilo nebezpeenství se strany Ruska. Velmoci totiž bály se, aby Rusko nepohltilo Polsku i Turecko. Pední jejich pée smovala proto k tomu, aby uinila se pítrž válce v Polsce i v Turecku. Nejvtší báze byla pirozen po stran Rakouska a Pruska, co nejbližších sousedv státu ruského. Turci pirozeným spiisobem museli nejdíve starat se o sebe samy. Vidouce pak báze ped rostoucí mocí Ruska na stran Rakouska a Pruska, umínili si koistit odtud. Proto nabídli nejdíve Rakousku spolek proti Rusku. Moudí Turci srozumli, že pro nic a za nic Rakousko nedá se do války s Ruskem, aby totiž odtud niehož nevyzískalo. Proto' navrhli Rakousku, aby ve spojení s nimi vyhnalo Rusy z Polska a pak rozdlilo se s nimi bratrsky o Polsko. Stalo se roku 1770. Byli Turci první, kteí vyslovili ono osudné slovo „rozdlení Polsky" uinili tak deset msícv díve nežli Prusové, kteí navrhli totéž Rusku, aby Rusko dostalo náhradu za své válené útraty v Polšt a v Turecku. Válka polsko-turecko-ruská vzala tedy nejnešastnjší konec pro Polsku, která byla obtována k vli udržení Turecka. Turecko dalo nejdíve v šanc své spojence Poláky, kteí leželi k jejich nohoum prosíce a žebrajíce za pomoc. Polsko tedy ásten rozdleno. Tím spasilo se Turecko, akoliv mírem v Kuuk-Kajnardži, jakož nahoe vypravováno, ztratilo svou bývalou moc a sílu a dostalo se pod puruenství Ruska avšak ;
;
—
zachováno jest pedce.
Náhradu za své útraty válené Rusko
vzalo
;
— si
—
Však ponvadž Rusko tím spsobem mocnjším nežli bylo díve, sousední státy
v Polšt.
stalo se
—
134
k vli chytré rovnováze
— uznaly
tolikéž své hranice rozšíily a
potebu, aby
moc svou
zvelebily
také Rakušané a Prusové náležité kusy nešastné Polsky (1772). Ta jest historie prvního spolku Polákv s Turky Turci byli poraženi a seslabeni proti Rusm. od toho asu datuje se rychlý úpadek Turecka avšak Turci dovedli pedce panství své v Evrop zachovat pomocí ostatních evropských velmocí, které za tou píinou obtovaly Poláky. Polska zaplatila útraty za ten nepirozený spolek. Od toho asu až podnes Poláci jsou vrnými Polská politika ídí se pouhou spojenci Turkv. nenávistí k Rusku. Ponvadž Rusko jde za roztíštním hnusného panství tureckého v Evrop, proto Poláci jsou na stran Turecka, doufajíce ješt, že podaí se Turecku zvelebiti a sesíliti se a že pak bude totéž vdné a pomže jim vzkísiti dávnou Polsku. Poláci jsou nepátelé Rusv a tím samým pátelé Turkv. Není proto nic nového, že Poláci se hrnou do služeb tureckých a že podporují Turky ale i proti tureckým Slovanm, nejen proti kteí chtjí osvoboditi se. Osvobození takové vedlo by k oslabení Turecka a práv to nemohou Poláci Vidí v tom pímé sese svého hledišt dopustit. vzali
si
tedy
—
—
Rusm
sílení
Ruska.
Jméno polské
jest
na nejvýše nenávidno. politika slepé nenávisti.
mezi tureckými
Slovany
Skvlý dkaz, kam vede
;
— c)
135
Kmen
—
albánský.
Albánci i Arnauti jmenují se sami Skipetary a jsou nejpodobnji potomci ^starých Illyrv. jejich rozkládá se jižn od erné Hory podle beliv jaderského moe až k hranicím ecka. Uvnit své hornaté, neschdné a na nejvýš roztrhané zem arnautští horalé žijí takka výhradn co praobyvatelé již od prastarých asv. Však albánské osady prostírají se na severu hluboce do vlastí pvodn srbských a bulharských. Albáncv jest všeho všudy asi 1,600.000 duší. Albánci jsou dnes národ nepochybn v celé Evrop nejsurovjší a nejdivoejší. Jsou na takovém stupni vzdlanosti, na jakémž byli ekové za trojanské války. ped temi tisíci lety Roztrháni jsouce na etná plemena neznají posud ani spoádaného života rodinného žena se kupuje a obyejn jeden rok na zkoušku chová v muže, který ji, nelíbí-li mu se, posýlá zpt. Úcta k stárnoucím rodim jest velmi skrovná. Hlavní jejich výživa jest loupež a služba vonepájenská. Jednotlivá plemena žijí u telství; krvní pomsta jest vcí hluboce zakoenlou. Bezpenost osoby a jmní jest velmi skrovná v noci nevycházejí Albánci bez prvodu z domv stavných z kamene na ten spsob, aby z nich
Zem
—
asv ;
dom
vném
snáze mohlo
bojovati
se proti
nepíteli.
Ozbro-
pistolí a
dlouhým
i
jeni jsou
vesms
dlouhou puškou,
I
I
I
nožem za pasem. Za dobrý plat Albánci velmi
rádi vstupují do vojenské; vláda turecká nemá lepších a surovjších vojákv nežli je; zejména nepravidelné Po vojsko turecké sestává hlavn z Arnautv. s bohatou koistí jistém ase vracejí se aneb bývají od turecké vlády osazováni v cizích
služby
bu dom
—
136
—
hlavn slovanských. Posud nevniklo k nim kulturního života italiánského, eckého a slovanského. Myslí se, že vtšina Albáncv jest víry mohamedánské, avšak pomr Mohamedáncv k obyvatelstvu kesanskému posud nedá se uriti. Albánci mají velmi slabou mysl pro vím: „kde piý
krajích,
nic
z
jest
me, tam
jest
i
víra"
;
jejich
pestupování na
tureckou víru dalo se velmi snadno. Však pedce v Albánii jsou okresy ist kesanské, pravoslavné, katolické. Zejména na východ od Skadru (v severní ásti Albánie) žijí v divokých horách katolická, pastýská, samostatná plemena arnautská, Myridité, Malisovi a Klimentinci, stojíce pod vlastními národními knížaty, jichžto krajiny vyznaiti sluší co polosamostatné státy. Národní nenávist Arnautv k Slovanm jest velká. Arnauté sousedí s Bulhary na východ, se Srby v erné Hoe, v Bosn a v Srbsku na severu a severovýchodu. Jsou pak ve všem všudy strojem Turkv k utiskování Slovanv a ekv. Albáncv neujímá se diplomacie, neopírají se na skvlou historii ani na jakoukoliv vzdlanost, kterouž neznají naprosto; však jsouce podporováni od Turkv vytiskují Slovanstvo ostím mee a nejhnusnjším násilím. V tom ohledu mírný Slovan má naproti nim postavení obranné, bez podpory a bez záštity. Ped úpadkem srbského carství celé okolí mezi skaderským jezerem, a Bílým Drinem bylo z vtšího dílu zalidnno Srby, ehož dkazem jsou trvající až podnes slovanská jména vesnic ^a mst. Tak na p. všecky vesnice od Skadra do Zabijáka mají srbská jména, akoliv v nich bydlí ií Arnauti. Nejhloubji do srbských zemí albánský živel pronikl tam, kde byla stará Serbie, v okolí No-
— vého
Pazaru,
Péi,
jest srbský živel již v
137
—
Kosova pole. Zde menšin, a jest báti se, aby
Prištiny,
postupem asu národ bulharský od srbského nebyl docela odlouen násilným usazováním Arnautv Píina hlavní tohoto rozi osadníkv asijských. šíení-se plemene arnautského hledati musí se v tom, že z tch krajin veliká síla^ lidu srbského pod vedením patriarchy Arsenije ernojevie r. 1690 vysthovala se do Uher. Po prvé vyšlo odtud 36.000 rodin a po druhé asi 80.000 lidí. Tím spsobem perušeno pímé spojení mezi srbským knížetstvím a ernou Horou usazením se etných albánských rodin v tchto stranách: v nkdejším starém Srbsku. Na samém Kosovu poli ruský uenec Hilferding našel Albánce nerozumjící
ani slovíko srbsky!
Hahn, nmecký uenec, vypravuje, že ješt za asu války Éekv s Turky v našem století byla v ecku (v samé Attice) i na ostrovích síla lidí, kteí znali jenom albánsky, však za našich dnv nalézá se tam málo lidí, kteí by vedle aibanštiny neznali také již ecky, a za nkolik generací nebude snad již v ecku nikde mluvit se albánsky. ecký Albaník nazývá se již jen Hellenem. Musíme k bližšímu vysvtlení toho dodati, že Albánci jsou v potu dosti valném také v nynjším království eckém (nyní již jen 173.000). Z tohoto vymírání albánského kmene v ecku mžeme erpati nadji, že na šíení a tužení albánského kmene s jedné a na jeho ustupování s druhé strany hlavní bude míti vliv píští osud tureckého státu. Není lze pochybovati, že skvlejší postavení slovanského živlu v Turecku, zetaké jména lepší stav Bulharv a Srbv, tam bude psobit na divoké Arnauty, jako psobí na v ecku kultura hellenská.
pomrn
n
—
138
§. 7.
—
Židé.
Vypsání politického i národního stavu slovanského svta nebylo by úplné, kdyby nevzal se zetel na obyvatelstvo židovské, kteréž žijíc uprosted národv slovanských zasluhuje jakés takés pozornosti naší.
V stát pruském sluší v té vci zmíniti se o židech ve velkém knížectví poznaském. R. 1861 spoítalo se tana 801.366 Polákv, 609.705 a 74.369 Židv (v celém tehdejším Prusku
Nm-
cv
260.751 Židv).
V Rakousku
r. 1857 bylo Židv 1,049.800; naprosto jich není, bud jich jest velmi málo v tchto zemích: ve Slezsku, v obojích Rakousích, v Solnohrade, ve Štyrsku, v Korutansku, v Krajin, v Istrii, v Tirolsku, v Dalmácii a v Hranici. Nejvíce jich jest vHaUi (448.900), pak v Uhrách (393.000), v echách (86.300), na Morav (91.500), v Bukovin (29.100), v Sedmihradech (14.000), v Chorvatsku (5000). V ruském stát a sice a) v království polském bylo r. 1855 Židv 565.800 vedle 245.300 Polákv 3,421.700 a Rusv 225.900. h) V západních krajích ruských, které jindy náležely ke království polskému, poítá se 1,047.000 Polákv vedle 1,140.000 Židv, 1,615.000 Litvínv, 5,952.000 Rusv. vitebská, Jsou to gubernie mohilevská, minská, vilenská, kovnenská, grodenská, kyjovská, volyská a podolská. V celém pak Rusku, mimo království polské, žije asi 1,290.000
bu
Nmcv;
:
Židv. Pro
Poítá
O kud
turecký stát Židv asi
se zde
není spolehlivých 125.000.
slovanských zemích tureckých
jistjší
zprávy.
V
srbském
potv.
máme pon-
knížetství iije
139
Židv jen asi 1800; v Bosn na erné Hoe jich naprosto
a Hercegovin 2300; není. O Židech mezi Bulhary osazených nemžeme íci nic jistého; posnad nejvíce jich jest ve Filipopoli a Soluni. V celku tedy bydlí ve slovanských zemích asi pl tetího milion Židv. Židé tito jsou dvojího pvodu: turetí (mimo multanské Židy) pisthovali se ze Španlska (za Ferdinanda katolického a Filipa 11.) i mluví starým, namnoze ovšem
mrn
jgokažcným jazykem španlským; všichni ostatní Židé pocházejí z Nmec, proto také jazyk nmecký jest jejich jazykem domácím. ísel výše položených vysvítají tyto vci: 1. nejvíc Židv jest v zemích polských; 2. ponkud mén, avšak pomrn pedce mnoho Židv žije uprosted esko-slovenského obyvatelstva v Cechách, na Morav a na Slovensku 3. nejmén jich jest mezi Jihoslovany ra-
»Z
;
kouskými 4. mezi Jihoslovany v Turecku ;
jest tak málo, že
že jich
úpln
tam skorém
se ztrácejí;
osazeno jich
mže
se íci,
ani není; totéž platí
5. o yelkoruském obyvatelstvu v Rusku, mezi kterýmž Židé do nejnovjších asv nesmli se
usazovati.
a
Pomluv neunikneme, již o Židech promluvíme tak neb jinak; ekneme tedy s chutí, co o nich
upímn
soudíme.
Že ze spoleenských zetelv židovstvo není pro kesanské obyvatele žádným štstím, tvrdíme naprosto odkazujíce každého, kdož by o tom njaké pochybnosti, k stavu polského i maloruského lidu, který na mnoze vinou Židv polských piveden jest na mizinu. Však stanovisko to nemá
ml
rozhodné
pomr
váhy;
mnohem dležitjší
jest
židovstva k slovanskému obyvatelstvu
zajisté s hle-
140 národn-politického. Y té pak píin neo Židech mezi Slovany íci nic jiného, nežli ^že jsou živlem nám nepátelským. Židé naši jsou dle národnosti Nmci; v tom tedy ohledu litovati jest, že jich zhýi^alá šlechta polská a bývalí králové eští tak velice podporovali Následky vidíme v Poznansku a v zemích rakouských. V Cislajtánii i v uherských zemích jsou nepátelé Slovanstva držíce onde k a tuto k Maarm, však nikde k Slovanm. Y Rusku
dišt
mžeme
Nmcm
ovšem nmecká
jejich
nepíze
se nejeví;
tam
za-
na oko ásten s Poláky, majíce od nich vydatnou koist a nadjíce se ješt vtší z možného obnovení íše polské ásten slouží také již Rusm, však to má svj pvod toliko v pojisté drží
;
mrech
politických.
Na
tuto
vc
nesluší
klásti
žádné váhy, ponvadž Židé polsko-ruští zstávají stále obyvatelstvem
nmeckým.
Nechováme k Židm žádné nenávisti proto, Co nám konen potom, vzývají-li že jsou Židé.
Bhem asu mohli nežli my? nimi srovnat i v sociálním život: trochu více kultury s naší a s jejich strany a my bychom se nedali, a oni by nás nemohli šidit. Y tom ohlede škodí židovstvo jen tam, kde lid má málo zachovalosti, podnikavosti a schytralosti. Ped Yelikorusem i Srbem utíká žid sám, není potebí dohánt ho k tomu, ponvadž s nimi nemže závodit známo zajisté, že Yelikprus a Srb mají podobného kupeckého ducha jako Židé. ^ Yšak mžeme-li mleti, když vidíme, že Židé v Rakousku a Nmecku staví se rozhodn v adu se íci, že nejjizlivjších našich nepátel? náš národní zápas s Nmectvem a Madarstvem jenom psobením Židv stal se tak velice píkrým a tuhým. asopisy nmecké v Rakousku, sloužící Hospodina jinak
bychom
se
s
;
Mže
141
zájmm zají
p^ak
dualistickým aneb centralistickým, naléna mnoze v rukou židovských; židovští písálkové nejhanebnji podezívají nás a tupí. se
Židovští eníci na^ snmích nejkrutjšími jsou našimi protivníky a Židé jiní, na kolik vbec berou podíl ve vcech politických, nejurputnji staví se Že tu i onde njaký Žid hlásí se proti nám. jedna lašovka k nám, dje se jenom výminen^ v celku platí o Židech že co Žid nedlá léto anebo Madaron, náš tudíž politický i náto l^gdní nepítel. Tento pomr židovstva k slovanskému obyI^ft vatelstvu napluje nás hokostí tím více, ješto by práv náš lid zasluhoval, aby zacházelo se s ním Bylo sice v dívjších ásích také u nás jinak. hrozných štvanic proti Židm, jakož vbec všude v stedním vku a místy snad i nyní podobné se piházívají neslušnosti, avšak v celku jsou Židé slovanskému obyvatelstvu zavázáni k díkm, protože je z milosrdenství u sebe pijalo, když ze ;
—
—
:
Nmec
všech zemí evropských, zejména z Nmec byli vytloukáni a vyhánni. Pijavši je slovanské obyvatelstvo vytrplo Židy až po dnešní chvíli ve svém stedu. by odtud nemli právo žádati, aby židovstvo nechovalo se nevdn, nekuli nepátelsky,
i
ke svým skuteným dobrodincm?
Nynjší
Židé
velmi
rádi
vytýkají
Slovanm
náboženskou nesnášelivost, akoliv práv Slované nejdíve zasazovali se o provedení náboženské svobody (Hus). Výitka proto eená není nic jiného
klam a mam. Židovstvo není žádným samostatným živlem v politickém svt evropském. Kloní se pravideln na tu stranu, která práv má v rukou vládní moc. V Rakousku jenom sesiluje tábory nám nepátelské nemohouc o své ujm vykonati nic. Proto by ui-
nežli ^veliký
;
—
142
—
nilo lépe, kdyby se chovalo k jedné i dmhé strané úpln nestrann, ponvadž na váhách jest, která politická strana konen se dodlá vítzství.
Mezi Jihoslovany nekyne mu žádná budoucna svaté Rusi. Rusov zajisté nost a ješt mohli by bedlivji, nežli stávalo se doposud, všimnouti si onoho nepátelského jednání židovstva slovanském. v západním Mluvíce o Rusku musíme ješt na jednu velmi vážnou okolnost obrátit zetel. V západních totiž provinciích ruských, které patily republice polské, objevuje se vtší poet Židv nežli Polákv vedle
mén
svt
rozhodné vtšiny maloruského obyvatelstva. data vykazují tam 1,140.000
Židv
adní
vedle 1,047.000
Polákv.
§. 8.
Závrek.
Pední sousedé Slovanv ekové, Nmci, Maai,
muni,
jsou:
Italiáni,
Ru-
Turci, Albánci.
Nejnebezpenjší jsou Nmci Slovanm pruským a rakouským vbec Maai Slovanm uherským Italiáni Chorvatm pímoským v Rakousku ;
;
Turci, Rekové, Albánci
Slovanm
tureckým. Jediní a v Turecku snášejí se dosti pátelsky se Slovany. Z národv slovanských jsou nejšastnjší Rasové, kteí mají svj vlastní stát, rozkládající se ve dvou dílech svta, v Evrop i v Asii. Jsouce pánové ve svém domov a majíce v každém ohlede zabezpeené hranice i ohromnou moc válenou, nedoznávají žádných nátiskv od svých sousedv, kteí k nim obmezují se na pouhou nenávist, neškodnou v každém ohlede. Jenom velmi malý díl Rusv žije mimo stát ruský v nynjším
Rumuni v zemích uherských
pomrn
pomrn
—
143
—
císaství rakouském; jsou to Rusínové halickobukovínští a uherští: 2,752.000 duší. Onino podléhají vlivu polskému (2,273.700) a tito (423.870) vlivu
nátiskm maarským.
i
dostali se
sky,
Halití Rusínové
pod panství rakouské pi rozdlení Pol-
ku kteréž jindy
patili.
Veškeren ostatní svt slovanský, který není
mén
v obvod státu ruského, žije v pomrech více smutných, ponvadž jest v podruí cizých národv pracujících zejm k" jeho potlaení a vyhubení. Vyjmutí jsou Srbové v knížectví (955.000.) a ernohorci (196.000), kteí mají vnitní samostatnost a nejsou sluhové žádného cizího pána. Pomr tedy mezi svobodnými a nesvobodnými Slovany jest následující: politicky svobodných Slovanv se páiti na 49,583.000: ostatní Slované (poítaje sem všechny Poláky) potem 31,269.000 duší stojí pod panstvím cizím. Bral-li by se zetel k tomu, že polská národnost v Rusku podízena není cizí národnosti nýbrž píbuzné slovanské, muselo by od tchto 31,269.000 ješt 4,600.000 odraziti se, tak že poet Slovanstva, stojícího pod pímým panstvím národv cizích neslovanských by byl asi 26,669.000 duší. Stav Slovanstva jest tedy horší nežli stav svta románského i nmeckého. Z Romanv jen malá
mže
ás
Italiánv (v Rakousku), Rumunv (v uherských zemích) a Rekv (v Turecku) stojí pod panstvím cizím; rakouští Italiáni krom toho mají pi vlád podporu. Tolikéž jenom malá podléhá Francouzm, a Rusm; ruští pak Nmci mají postavení velmi skvlé. Slovanv žije tetina pod panstvím národv cizích, neslovanských, kteí jsou jim nesmíil ví nepátelé a pracují s ne-
Maarm
únavným
I
úsilím na jejich
Nmec
nynjšího
ás Nmcv
záhub. dne
pihlíží
k úplnému
;
—
144
—
vyhlazení polské národnosti v Prusku, eské v echách, na Morav i v Slezsku a slovenské v KoDje se tak pod rutanech, Štyrsku i Krajin.
osvty, ponvadž Slovan prý jest málo a nemže vyššího vzdlání dojit jinak, Slované tito, nežli když z nho stane se Nmec. zejména pruští Poláci a rakouští echové, trpí nyní Poláci si zaza politické híchy sv\xh pedkv jisté stát svj sami pohbili a naši pedkové neumli zachovat jej. a d a r by rád na zíceninách slovanské národnosti v Uhrách pozdvihl a zvelebil svj národ jeho snahy jsou se snahami totožné a elí proti Slovákm, Rusínm a Srbm uherským. Nejmén naškodit mže Chorvatm, kteí dovedli zachovat si ve spolku s Uherskem politická práva, které jich dobe hájí proti sobecké maarisací. Chorvaté ze všech Slovanv podízených cizím nájich rodm mají dnešního dne nejlepší postavení, jest ve spolku s Uherskem pomrn skoro nejmén (Chorvatv v Chorvatsku i Slavonii). Jejich zvláštní politická práva poskytla jim r. 1848 možnost, že se zbranmi v rukou mohli opíti se ne-
rouškou
vzdlán
,
;
M
Nmcv
—
—
a
pátelským choutkám maarským.
Tolikéž není nižádné pochybnosti, že také jejich nynjší spor s Maary vyrovná se aspo v ten prospšný spsob, že nebudou zbaveni vší vnitní samostatnosti a že tudíž zachovají na dále politicko-národní záštitu svou.
I talián usadil se v mstech na východním pobeží jaderského moe, kdežto od Gorice až po
Kotor se stýká se Slovenci a (hlavn) s Chorvaty. Italiánský jazyk stal se v mstech panujícím a slovanské obyvatelstvo udržuje se jenom na venkov. Oba, Italián i Slovan, jsou podízeni tetímu pánu, rakouské vlád, však milákem jejím jest Italián,
145 kdežto Italián
Slovan odstrkuje se od ní a od Italiána. Však národní zápanuje a Slovan slouží.
Slovanv s Italiány nemá onch rozsáhlých rozmérv a oného stupn vášnivé zuivosti jako zápas Slovan s Nmci a s Madary, ovšem s polipas
tického hledišt jest velmi vážný.
moe jaderského jsou
Východní
behy
pirozeným prahem, vedoucím
do vnitka východního svta. Slovanské národnosti se nepodaí, aby odtud úpln vytiskla jazyk italiánský, by jí pály sebe skv-
nepochybn nikdy
lejší
pomry
politické,
ponvadž vzdlaná,
bohatá,
obchodní ilostí vynikající protjší Itálie v úzkém vždy zstane spojení s chorvatským pobežím, ku kterémuž následkem toho vždycky mocný píliv italiánskho živlu picházeti Slovanská národnost má však dobré nadje bude. k politické nadvlád ve velké ásti eeného pobeží, zejména v Dalmácii a v chorvatském pímoí. O to hlavn nyní se jedná. Konec zápasu Zvítzí-li Slovanstvo v ohlede poleží na bíledni. litickém, slovanský svt v sousedních krajinách tureckých beze všeho spolupsobení Italiánv bude se moci pirozen a samostatné vyvinovati a poádati; v opaném pípad Itálie provozovala by na východní slovanský svt mocný svj vliv, o nmž již naped tvrditi mžeme, že by byl sobecký a stranný. Itálie zná cenu a dležitost protjšího pobeží jaderského, protož všelikými prostedky podporuje živel italiánský tamjší, což i rakouská vláda politicky
dlá
sjednocená a
ze zaslepenosti a nepízné
pevrácená
politika
týe
se
k Slovanstvu. Její ovšem jenom Dalmácie
ponvadž jen v téchto zemích pímo pmže; v chorvatském pímoí, zejména v Rce, agitují Maai. Spekulace tchto má velmi smlá
a
Istrie,
sobiti
kídla; rádi by stali se námoním národem a zídili si k tomu úeli madarskou flottu.
— Maai
Nmci,
k
nalézáme^ na
nmu
—
a Italiáni jsou hlavní nepátelé
Slovanv; podobný
rakouských telský
146
Turci,
ekové
—
Turek
trojlístek
nepá-
balkánském polostrov; patí a Albánci.
kdož by
uvil?
—
nejmén
jest
nebezpený nepítel
Slovanstva. Dovedl podrobiti ale nezkazil jich, odal jim všelikou si Slovany, samostatnost, ale neodal i neodnímá jim jazyk, nechává je bez vzdlání, ale nenutí je k zíkání-se své národnosti, nutí je k pijetí mohamedánské
nevnucuje jim svou e, bére jim peníze, duši. Valná zajisté ást bosenského obyvatelstva pijala již dávno tureckou víru, avšak pedce zstala vrna své slovanské národnosti.
víry,
ale
ale
nebée jim
Turek neumí
nic jiného,
materieln vydírati
nežli
v otrockém stav; však aby zapomnlo na svou minulost a zeklo se budoucnosti své, toho dokázati neumí. Proto také mezi tureckými Slovany nevymírají Kraljeviové,
obyvatelstvo
a
udržovati je
Karadjordjeviové, Vukaloviové, vanští,
jama;
t. j. hrdinové slozlomení otrockého jeden pokus stíhá druhý a nemže se íci,
kteí
že tolik již
stále pokoušejí se o
nezdaených pokusv by bylo
odvrátilo
slovanské obyvatelstvo od nových. Vysekávat slovanské obyvatelstvo Turci mohou, ale nemohou je
odnárodovat.
ekové
turetí jsou
v
Slovanm mnohem nebezpenjší
národním
ohlede
nežli Turci.
Ma-
správu církevní ve svých rukou, užívají jí na ujmu slovanské národnosti a vzdlanosti. V jednání pozoruje se dkladný systém. Jejich tajné snahy smují k píštímu obnovení dávné byzantinské íše s hlavním sídlem Caihradem. Aby tato jejich myšlenka tím lépe mohla se zdait, bží jim pedevším o to, aby slovanský živel sousední neuinil ji nemožnou. K tomu cíli a konci
jíce
ekv
-
147
—
Proto nedopouštjí, aby slokteré jest jim v církevním ohlede podízeno (v Bulharsku, v Bosn i Hercegovin), nemlo národního vyššího knžstva, ponvadž takové knžstvo jistotn by se staralo o jeho hmotné i duševní blaho. ecké duchovenstvo stará se naopak systematicky o dokonalé zmizení slovanského obyvatelstva pipravujíc je o poslední groš, V duševním ohlede jejž mu byli nechali Turci. nejen že nedbá o vzdlání Slovanv, naopak zamezuje je všelijak i potlauje prohlašujíc všeliké snahy v tom spsob za nebezpené i revoluní. Aby národnost slovanská znenáhla mizela, etí duchovní zavádjí násiln do slovanských škol i kostel v jazyk ecký. Nemenší zlo pochází tureckému Slovanstvu odtud, že ekové jsou mravn spustlí a zkažení, takže ecká vzdlanost otravuje krásné mravy slovanské. Proto bude první úlohou tureckého Slovanstva zejména Bulharv, kteí nejtrpí, aby nejdíve vymanili se z povíce od ruenství eckého duchovenstva osvobodivše se od nho snáze dovedou sprostiti se Turkv. Rumuni v podunajských zemích, Srbové v knížectví, ernohorci na svých horách ba i ekové v samém království vymanili se již z pímého škodného vlivu caihradského patriarchy tenže cíl mají nyní Bul-
hledí jej seslabovat. vanské obyvatelstvo,
ekv
;
;
hai ped oima.
Albánci jsou nejvrnjší a nejvydatnjší sluhové Turkv, jimž pomáhají udržovat Slovany Jest to zajisté národ v Evrop v porobenství. nejsurovjší a nejdivoejší, který staví loupež nade všecko. Usazování jejich v krajích slovanských dje se násilným spsobem buto k dopuštní Turaneb z vlastní moci jich samých. Picházejí Albánci do sousedních kraj v slovanských, osavšak sezujíce se zde po rznu vedle Slovanv
kv
;
;
— sílivše
148
—
novými pisthovalci brannou mocí vytiskují
slovanské obyvatele z píbytkv a pozemkv. Takovýto spsob šíení-se albánského kmene ovšem zhusta nemže se opakovat i nebyl by v celku Slovanm škodný, kdyby Slované neztráceli na obyTak zajisté i v stavatelstvu stálými vzpourami. rém Srbsku slovanský živel by byl podnes vládnoucím, kdyby srbské obyvatelstvo nebylo odtud vysthovalo se (r. 1690) do Rakouska. Opuštná Jejich bojovnost a surovost sídla zaujali Albánci. v první škodí nejvíce ernohorcm, kteí s nimi stále bojují, jinak i všem ostatním Slovanm, kdykoliv tito se snaží zlomiti turecké jamo pak pravideln najímá se v Albánii proti nim vojsko, které vyniká vytrvalostí, chrabrostí a louSlovan peživostí. Kultury Albánci nemají žádné pedí je v každém ohlede a není pochybnosti, že. jeho mírná, spoádaná, vzdlavatelná povaha svým asem zažene Albánce do jejich nepístupných hor, kde je snad pedce jednou njaká ta kultura oblomí a zjemní.
ad
;
Národní zápas Slovanstva s nepátelskými sousedy nynjšího asu jest nejprudší a nejdležitjší v Rakousku a Turecku, kdežto jsou nejhlavnjšími protivníky Nmci, a Turci. Zápas s^ Italiány má pomrn skrovný rozmr, zápas s eky trvá dotud, dokud vbec jest turecké panství; kde to ustupuje, tam kácí se sám sebou i nešlechetný nátisk ecký Albánci konen nejsou
Maai
;
pochopové Turkv,
kteí pestanou Slovanm škodit zárove s Turky. Zbývají tedy v skutku jenom co pední nepátelé nic jiného
Nmci Turci.
nežli
cislajtanští,
Nmci
a
rodnním svého
divocí
Maai translajtanští a osmanští Maai jdou za zejmým odnáSlovanstva,
Turci
za
udržením
149 porobenství, v kterémž pod jejich záusilují odnárodniti Slovaiiy. Majíce stejný cíl ped oima Nmci rakouští, Madai a Turci jsou sob politití pátelé naproti
Slovanv v
štitou
Rekové
Slovanm.
Srden jsou srozumni od starých asv Nmci s Maary proti svtu slovanskému, akoliv Když šlo o Slovany, a nešetí. zapomínali na své kestansko-germanské povolání a necítivše žádného hryzení ve svém svdomí statn spolili se za Arnulfa s pohan-
jinak
se netrpí
Nmci jindy
skými Maary. S nmeckého
hledišt
ten
spolek byl
zcela
ponvadž tenkráte Moravané dopustili se velikého híchu pijavše dobrovoln kesanskou víru z rukou nmeckých apoštol i odavše pohodlnou záminku, aby mohli ve jménu kesanství správní,
Nmcm
dlati nevolníky. Proto radji kesanství nechalo se
zpohanti než
poslovanštiti.
Nmcv
s Maary v píin vzájemSpolek ného utlaování Slovanv obnoven jest i r. 1848Tenkráte zasedli nmetí výteníci na vysoký Olymp ve Frankfurt obmýšlejíce veškeré Nmecko i se západním Rakouskem spojiti v jeden jediný stát. Podobné plány mli tehdáž i Maai, kteí si chtli zbudovat veliký neodvislý Magyarország i s Chorvatskem a Sedmihradskem, od Tater až k moi jaderskému, od Sávy až k Litav a hranicím ruským. Však veliké Nmecko a mohutná íše maarská nedala vystavti se jinak nežli na zíceninách Rakouska a rakouského Slovanstva. Velikému Nmecku mlo se obtovati asi 11 milionv Slovanv a velikému malikost Magyarországu asi pl pátá milionu zde a malikost onde! Frankfurtský parlament byl by nejradéji k mecku pipojil veškeré Rakousko, ale ponvadž
—
N-
—
150
—
chtl spojit se s polovicí, pi emž velikomysln bratím Maarm ve jmén svobody obtována jest druhá polovice. Od Slovanského obyvatelstva oekáváno s jistotou, že k tomu ihned nežádalo se nic nemožného, svolí; vždy na
to nešlo,
nm
nic neslušného,
nic
nespravedlivého! Nmci mu Slované nemli státi zde Nmci
svobodu a Maai také; potebí uinit nic jiného, nežli se a tam Maary! podávali
Nmci
Maai mli
za to, že Slované ani namítati nco proti jejich plánm. ekli, že Rakousko (západní) Vídenští páni jest nmecké a páni Vídeáci jsou rozumní lidé. Tolikéž nebylo žádné pochybnosti, že za pipojení západní polovice Rakouska k silnému Nmecku žádá svtodjné povolání jejich výtený a starodávný „pud na východ" a všechno pemáhající neodolatelná síla nmeckého ducha. Podobn rozumovali také k uherským Slovanm. i
se neopováží,
zejm
Nmcv,
Maai
Nová
budoucnost otvírala se Magyar-országu, sproštném z
tmto
ve velikém panství rakouské vlády a zbaveném všelikých feudálních povinností.
To
i
jiné
ješt vci slibovaly
se
Slovanm uherským
za cenu jejich národnosti. Rakouští Slované nechtli rozumt plánm svých velkomyslných dobrodincv. Také chtli svobodu ale vlastní, samorostlou, ne nmeckou a ješt maarskou, nýbrž svobodu slovanskou t. j. takovou svobodu, která by jim nebrala národnost. Bylo na poátku dubna r. 1848, když Palacký dostal lichotivé pozvání z Frankfurtu, aby tam pijíti sob neobtžoval a co dvrník eského národa zúastnil se v pedbžných poradách, elících k svolání nmeckého parlamentu. Palacký odepel a jeho list v té vci stal se tehdejším programem Slovanv rakouských.
mén
i
; .
— Palacký nechti
nvadž
se
pohledávati
jít
151
—
do Frankfurtu proto,
po-
echem, nemaje co Cech nieho v Nmecku, eský národ zajisté nikdy vdti o spojení zem eské s íší ncítil
nechtl nic meckou, považuje takovýto svazek vždy za svazek
panovníkv s panovníky ale nikdy za svazek národa eského s nmeckým národem. pravil Palacký která mi „Druhá píina brání porad Vašich (slova jsou psána k rukoum
—
—
frankfurtského výboru) býti úastnu, jest, že podle všeho toho, co posud o zámrech i úmyslech Va-
veejn
nevyhnuteln smovati k tomu, abyste navždy zemdlili, ba nemožným uinili Rakousko co íši samostatnou; šich
chcete
i
se prohlásilo,
budete
íši, jejížto zachování, celost
i
upevnní
jest a býti
musí vcí velikou i dležitou netoliko národa mého ale celé Evropy ano lidskosti i vzdlanosti samé Zajisté, kdyby státu rakouského nebylo již od dávna, museli bychom v interesu Evropy, ba humanity samé piiniti se nejdíve, aby se utvoil." „Právo národv jest skuten právo pírody aby žádný národ na zemi nemá práva žádati k jeho prospchu soused jeho sám sebe obtoval, žádný není povinen, pro dobré souseda svého sebe sama zapíti neb obtovati. Píroda nezná žádných ani panujících ani služebných národ. Má-li svazek, který spojuje více rozliných národv v jeden politický celek, býti pevný a trvanlivý, nesmí žádný národ míti píiny, obávati se, že tímto spojením pijde o nkterý z nejdražších statkv svých, naopak, každý musí míti jistou nadji, že v ústední moci nalezne ochranu i záštitu ped možnými pechvaty soused pes áru rovnosti potom se také každý piiní, opatiti ústední tuto moc silou takovou, aby dotenou ochranu mohla s prospchem .
,
;
vykonávati..."
.
152
—
„Pozvednu-li zraku svého ^ dokládal Palacký za hranice eské, pudí mne pirozené i historické píiny k tomu, abych neobracel jeho do Frankfurtu ale do Vídn a tam abych hledal ono ústedí, ježto se k tomu hodí i povoláno jest, aby
—
hájilo národa mého pokoj, svobodu i i Vaše snažení, pánové! zdá se mi ale nym' smovati k tomu, abyste toho ústedí, od jehož moci a síly já ne samé jen zem eské spásu oekávám, abyste je netoliko, jak jsem pravil, záhubn zemdlili ale i dokonce zniili. Anebo domníváte-li se, že stát rakouský i déle ješt bude trvati, když jemu zapovíte, aby ve svých zemích ddiných neml žádného svého, spolené hlavé frankfurtské nepodlehlého vojska? Domníváte-li se, že císa rakouský i potom ješt co souverain bude se moci udržeti, když nan uložíte povinnost, aby všecky dležitjší zákony pijímal od Vašeho sboru a tím spsobem aby instituce rakouského snmu íšského jakož i pirozené zemské ústavy spojených království staly se pouhým stínem bez podstaty a moci? A když potom Uhry jdouce po svém pudu od státu se odtrhnou anebo což bez mála jedno jest, když samy o sob se zvlášt sestedí, budou-li tyto ujistilo
právo.
—
Uhry,
kteréž o rovnoprávnosti národní ve svých hranicích niehož nechtjí vdti, budou-li se moci zachovati pi svobod a síle na asy budoucí? Jenom spravedlivý jesti práv svobodným a silným. O dobrovolném ale spojení se Slovanv podunajských a Valachv ano i Polákv samých se státem takovým, jehož pravidlo jest, že teba nejprve býti Maarem a potom teprve lovkem, není ani pomyšlení tím pak o spojení-se vynuceném. ;
mén
Víde nesmí klesnouti, by stala se mstem provinciálním! Jsou-li pak ve Vídni takoví, kteí za hlavní msto žádají sob míti Váš Pro spásu Evropy
153 Frankfurt,
musíme nad nimi
„Konen
odpus
zvolati: Pane,
jim, neb nevdí, co chtjí!" pravil pak
—
—
Palacký musím v ten smysl vyjeviti, že kdo žádá, aby Rakousy (a spolu s nimi i echy) pipojily se národn k íši nmecké, žádá od nich samo vraždu, což nemá nižádného morálního ani politického smyslu. Nezbývá (tudíž) nic jiného, než aby ob mocnosti, íše rakouská i nmecká vedle sebe rovnoprávn se ustrojily." Tato mužná i pravdivá slova znla ovšem hrozn po kacísku, jako jindy slovanské evangelium a slovanská civilisace. V podobném spsob mluvili tenkráte i uherští Slované k Maarm. Proto rozhoršili se synové Teutovi a Arpádovi na toto opovážlivé kacíství. „Kde leží Chorvatsko, já nemohu je najít?" tázal se slovanský renegát Košut „co chtjí ti echomanové? zvolali nmetí výteníci ve Frankfurt. „Jellaic jest rebelant proti uherskému králi," pravil onen a Frankfuráci kieli: „echové jsou rebellové proti Nmecku." A skuten byla vc nepochopitelná, pro Chorvaté nechtli býti Madary, když jim to porouel takový demokrat Košut. I od to bylo velmi nerozumné, že se vzpouzeli proti frankfurtskému parlamentu, který je ubezpeoval, „že prý jim nechají upomínky na minulost, ba i nadje na možnou budoucnost že prý se jim nevezmou." Ale Slované dobe vdli, kde leží Chorvatsko a nemli smyslu pro velikomyslnost Nmcv, kteí nechtli bráti jim ani upomínky ani nadje mezi minulostí a tšínskou budoucností chtli mít nco pítomného; chtli nechat jiné na pokoji ale míti také od jiných pokoj nechtli být žádným pokrmem pro mnohohlavé a mnohožaludkové Nmecko Slované svolali sjezd slovanský do i Maarsko.
pesvdení
své
krátce
—
;
echv
;
;
154
Dm
rakouský nezdál se nic míti proti Prahy. tomu sjezdu; ale když se poalo opravdu mluviti a jednati o slovanském zízení v Rakousku, tu psobením nepochybn Mapestala láska a zahmla dla knížete Wini
arm
—
Nmcm —
dischgratze.
Praha padla, slovanský sjezd byl rozehnán a ve Frankfurt i v Pešti se jásalo. Nmetí výteníci byli radostí bez sebe nad tak silnou ochranou nmeckých ostmarkv a nmecký parlament podal podkovací adresu nmeckému hrdinovi. Postavení rakouských Slovanv bylo strašliv. Jsouce píliš roztrháni, píliš pivyklí staré porob a málo pipraveni nemohli míti nadji, že odolají tolikým nepátelm. Museli podrobiti se a mli jenom na výbr mezi Rakouskem, Nmeckem a Maarskem. Že v takových okolnostech nejslabší nepítel byl nejvítanjší, bylo pirozené; rozhodli se pro Rakousko. Pomohlo-li se Rakousku, zadrželo-li se pevnou rukou na kraji propasti, pak bylo lze s jakousi jistotou oekávati, že Rakousko nebude nevdným. Mla-li zajisté vláda rakouská zíditi se dle vtšiny, pak muselo Slovanm státi se dle práva. Proto odebrali se Slované ze západních zemí rakouských do Vídn, aby tam mohli zachovat íši a proto bán Jellaic pekroil Drávu a válen vtrhl do Uher, aby zachoval svému císai trn
vnému
prav pi
té píležitosti: „Kdyby Rakouska nebylo, zídil bych je." Nmci a vyhodili proti Slovanm poslední svj trumf spsobivše neslýchanou revoluci ve Vídni. Povstání to nemlo na sob nic pravdivého, nic šlechetného a vznešeného. Vídeská revoluce elila proti pravd, proti zdravému rozuma, proti právu národnosti a proti íši chtla obhájiti
Maai
;
!
155 dualismus,
jmén
který ve jménu svobody utiskuje a ve
civilisace
mrzaí.
Vídn a po roce i3ipovstalce k složení zbraní u Világoše. Byl to veliký a strašný soud spravedlivých djin Slovanský svt pemohl své nepátele, kteí chtli z nho udlat otrok a nmecko-maarská revoluce vykiTácela se, ponvadž zapírala právo národností. Z hrobu, jejž vykopala tmto, povstal Slovanské vojsko dobylo
maarské
nutilo
!
<
stící
duch Slávy?
Po
revoluci nastala reakce, kteráž dala se outéž cestou co její pedchdkyn. Také reakce upírala slovanským národm v Rakousku rovnoprávnost, smujíc k jejich úphiému ponmení. Však za to seslaben jest stát rakouský v míe bezpíkladné; vnitní jeho stav padl hluboce, jeho vojenská sláva je tatam, finance jsou na mizin a naproti zevnjšímu svtu není váhy ani drazné síly. Zkrátka: stav Rakouska jest velmi velice zoufaly.
Bylo roku loského, když Rakousko po hrozné katastrof u Hradce Králové se octlo na rozcestí. Nabylo se pesvdení, že stát v dosavadním spsob spravován býti nemže, nemá-li samodk pipraviti si nepochybnou záhubou. Prostý rozum kázal, aby Rakousko u vnit dkladn se spoádalo. Však bylo-li lze uspoádati Rakousko jinak než když všem národm uiní se stejn po právu?
Aby
to se nestalo,
svj starodávný spolek
obnovili
Nmci
Slovanm.
a
Maai
Z
tohoto spolku vyšlo nynjší zízení Rakouska; vyšel dualismus, jenž uinil Nmce pány v západní a Maary ve východní polovici íše. Slované jsou jedproti
noduše „pitlaeni ke zdi." Získala-li tím íše na vnitní síle ? nikoliv Ponvadž Nmci zde a Maai onde jsou menšinou
—
—
156
—
obyvatelstva, jest velká vtšina obyvatelstva nespokojena. Není potebí být geniem, potebí pouze trochu zdravého rozumu a klidné mysli ku poznání, že zavržením základv rovnoprávnosti, jíž spravedliv domáhají se slovanští národové, stát sám provozuje politiku revoluní, která k svému zachování vyžaduje hrubých policejních prostedkv snad získal stát ve finaním a stálého násilí. ohlede? Nikoliv! nebyli nikdy poádní platitelé daní; nikdy ^enesli rádi bemena státní. Není pochybnosti, že i dále pedevším šetiti budou svého vlastního prospchu, pi emž íše nebude valn prospívat. Rakousko ani na zevnitní sile své nezískalo nic. Pronásledováním rakouského Slovanstva uraženo Rusko co pirozený obránce
i
Maai
Slovanv.
sám
v
sob
Spolek jest
Nmcv
i
nemravní a
nemže pirozeným spsobem
Maarv, ponvadž má nemravný íditi
politiku
úel, ze-
vnitní, nežli dobrodružnou, škodnou i nebezpenou. Spolek s Maary založen jest na utlaování rakouského Slovanstva; následkem toho musí i proti Rusku chovati se nepátelsky. Nepátelští' proti Rusku není lze provozovat jinak, ponvadž není lze Rusku jinde škodit nežli na východ. Tím samým musejí Turci podporovat je proti Rusku; však kdo podporuje Turky, jest nepítel Rumunv, tureckých Slovanv i celého východního svta. Co na to íká kultura, kterouž Nmci chtjí
Nmcv
ekv —
na východ? Kultura pláe ovšem nad výdlponvadž podporováním tureckého panství nehrub se jí daí. A co praví svoboda i iiberalnost, kterou Maai si napsali na svj prapor? I ta pláe nad výdlkem, nebo kde panuje Turek, tam pro svobodu místa není. Nmci však i Maai mají trochu jiné svdomí nežli ostatní svt; kde-
nosit
kem,
— koliv jde o Slovanstvo, dobré.
Spolek
Nmcv
s
157
—
tam jsou všecky prostedky
Maary nemže
odchovávat
jinou zevnitní politiku v Rakousku nežli dobroradružnou. Ustaviné zajisté koketování kouských s Nmci v íši zavádí Rakousko na pole od jakživa zahraniných sporv s Pruskem. podporovali takovouto „nmeckou" politiku Rakouska, ponvadž z každého zahraniného sváru nco ^^^á se vytžit. s Maary nejsou pro oba Djiny spolku ^^P '^yto národy rakouské v 1. 1848 a 1849 píliš veselé a utšené; Slované tenkráte vyhráli. Nynjšího asu pibrali si oba tito spojencové z nenávisti
Nmc
Maai
Nmcv
—
proti Slovanm ješt Turka do svého spolku jaký to krásný trojlístek! Nejsmšnjší vc jest pi tom, že Maai vlastn pány jsou toho spolku, ponvadž veškerá politika v Rakousku této chvíle vlastn jest politikou maarskou; Nmci jsou jenom podízení pomahaové. Budoucnost ukáže, co ti ti spojencové vyídí. Prozatím zdá se býti jisto, že Turecko ze svých pátel nebude mít velikého djin by zaprospchu není snadno uvit, že stavil se anebo jiným se dal smrem k vli tvrdohlavým a neústupným a západním rakouským, by na krásn oba tito národové sebe víc nenávidli slovanský svt a milkovali se s nástupcem „velikého proroka" v Caihrad.
bh
;
cm
Maarm
Nm-
STANOVY spolku pro vydáváni laciných
eských knh.
úel. 1.
§.
úel
Spolek pro vydávání laciných eských
eské
knh má
a sice takové, které obsahem svým bud k pouení nebo k ušlechténí tenáe pHspéti mohou a které zárove ^psány jsou slohem populárním, snadno pochopitelným. innost spolku obmezuje se na království eské, Moravu a Slezsko.
za
vydávati laciné
knihy,
Udové. Spolek se skládá z údd zakládajících a pispívajících. Každý, kdo se údem státi chce, musí býti §. 3. plnoletým a svéprávným a musí míti stálé bydlišt své bud v echách, na Morav neb v Slezsku. Mládež školní z úaÚdem zaklástenství na tomto spolku se vyluuje. §. 4. dajícím stane se, kdo najednou složí deset zlatých r. m. Údem pispívajícím stane se ten, kdo ron jeden §. 5. zlatý r. m. do spolku platí. §.
2.
Výbor. Hned po
stvrzení tchto stanov sejdou se údové spolku v Praze bydlící a zvolí odevzdáním lístk prostou §.
6.
vtšinou hlas dvanáct výbor. §. 7. lenem výboru mže Výbor zvolí býti každý v Praze bydlící úd spolku. §. 8. ze svého stedu pedsedu, místopedsedu a jednatele. Dále zvolí výbor z úd spolkových v Praze bydlících pokladníka. úetm'ka a dva revisory út. §. 9. Pedseda, místopedse da. jednatel, pokladník, úetník a revisori zvolí se na
út
jeden rok.
Psobení výboru. Výbor spravuje všechny záležitosti spolkové, objedDává, zkouší a pijímá rukopisy, ustanovuje honoráry spisovatelm, obstarává tisk a vbec vše, co se vyjednávání a vydávání knh nákladem spolku vycházejících týká. §. 11. Pedseda representuje spolek naproti tetím osobám i na§. 10.
proti
zempanským úadm. 8. 12. jiné bžné práce spolkové.
semné a
Jednatel obstarává pí§.
13.
Pokladník
má
pod 8V0U ochranou pokladnici spolkovou, pijímá a vydává Každý výdaj musí býti naped od výboru schválen a poukázka od pedsedy a jednatele podepsána. §. 14. Úetník spravuje úetní záležitosti spolkové. §. 15. K platnému uzavírání výboru jest zapotebí, aby bylo nejmén 6 len výboru prítomro. §. 16. Pi hlasování výboru rozhoduje vždy prostá vtšina hlas. Pi rovném potu hlas rozhoduje pedseda. §. 17. Výbor jest povinen uveejniti tiskem každý rok v msíci íjnu zevrubnou zprávu o inÚetní ást této nosti, jmní a celém stavu spolku vbec. musí býti podepsána od revisor út. peníze.
Irávy
Obnovování výboru.
trnáct dní po uveejnní výroní zprávy sejde Zbýse výbor a >7louí losem jednu tetinu svých len. vající dv tetiny zvolí prostou vtšinou hlas tolik nových §. 18.
len
do výboru, mnoho-li jich vylosováno bylo. Vylosovaní .údové mohou býti opt zvoleni. Kdyby nkdo z jakékoliv píiny z výboru vystoupil, tedy zvolí výbor na jeho místo jiného. Výbor vylosováním a znovu zvolením jedné
tetiny obnovený zvolí opt na jeden rok všechny funkcionáe Volba celého výboru se jen tenkráte ped spolku. §. 19. se vezme, kdyby se celý výbor podkoval aneb kdyby jea spolkových za to jedna tetina všech v Praze bydlících žádala. K tomu konci svolá pedseda valnou hromadu. Volba nového výboru dje se^ode vzdáním lístk a rozhoduje nadpoloviní vtšina hlas. tyry nedle po vykonání volby nastoupí nový výbor innost svou.
úd
20.
§.
O valné hromad. Krom pípadu v §. 19. uvedeného
svolá
se
valná hromada, když za to žádá jedna tetina všech v Praze bydlících spolkových. Pedseda musí v
úd
O psobení §. 21.
Valná hromada
h) uzavírati o
valné hromady.
mže:
zmn
a) zvoliti celý
nový výbor
stanov spolkových, jakož i c) o návrzích innosti spolku se týkajících d) uzavírati o tom, zda-li se spolek rozejíti má. Každý, kdo ve valné §. 22. hromad uiniti chce njaký návrh, musí návrh tento nej6 dní ped sejitím se valné hromady výboru sdliti. {§.
19)
;
;
mén
§. 23. K platnému uzavírání valné hrrmady jest zapotebí, aby pítomna byla nejmén polovice všech v Praze bydlících úd spolkových. Usnesení valné hromady dje se relativní vtšinou hlasfl. Každá valná hromada a spolkové shromáždní musí nejmén ti dni naped s udáním programu úadu bezpenosti oznámena býti.
Práva
úd.
Každý úd spolku bude
dostávati zdarma všechny knihy, které spolek vydá, a sice úd zakládající bude dostávati knihy po 15 let po sob jdoucích, poítaje ode dn, kdy do spolku vstoupil, a úd pispívající tak dlouho, dokud §.
24.
:
roní píspvek
platí.
O
vydávání
knh.
Spolek jest povinen, vydati nejmén tyry knihy za rok. §. 26. Knihy spolkem vydané nesmjí obsahovati mén než ti a více než deset tiskových arch. §. 27. V mezích stávajíc ch pedpis o prodávání knh budou se knihy, spolkem vydané, též veeJL prodávati. Za šetení pedpis o tisku odpovídá pedseda a po pípad místopedseda. §. 28. Všechny penžn prostedky, jichž spolek z jakéhokoliv právního dvodu nabude, musejí zcela na vydávání knh obráceny býti. §. 25.
O
soudu rozhodím.
Spory v spolku mezi údy povsta.é vyrovnají se soudem rozhodím, ku kterémuž každá strana zvolí z úd spolku jednoho, tito pak se spolen snesou o vrchního rozVclba tato musí se vykonati nejdéle ve 14 dnech, sudího. ode dne, kdy k tomu strany od výboru byly vyzvány, jinak ustanoví výbor sám za váhající stranu lena smírího soudu. Taktéž jmenuje výbor vrchního rozsudího, kdyby smírí soude vé pi volb jeho sjednotiti se nemohli. Spory vzniklé z pomru spolkového mezi výborem a jednotlivými leny spolku rozsoudí valná hromada. Z nálezu takto vtšinou hlasu uinného není žádného odvolání. §.
29.
§.
30.
Ustanovení všeobecná. za^ jakoukoliv píinou
Kdyby spolek
pestal,
pnpadne jmní jeho Matici eské. §.31. Ve smyslu stávajících zákon podrobuje se spolek úadní dohlídce a pi navrhnutých zmnách tchto stanovpíslušuému stvrzení.
V %
Praze, dne
1.
února 1867.
d/
Obrai
svta slovanského s hledišt politicko-národního.
Svazek druhý.
Matice lidn roc.
II.
(Bžné íslo
íslo
4.
10.)
V PRAZE. Nákladem spolku pro vydávání laciných it»«S.
knh
eských.
J.*.
'Z?
.s
Tiskem knihtiskárny dra Edvarda Grégra.
§.
1.
Bozvrženi.
Má-li se nakreslit obraz slovanského svta politicko-národního hledišt, nelze toho jinak uinit, nežli když se zetel vezme na státy, v jakýchž jsou se Slované bhem asu byli octli. Každé jiné stanovisko musí nutn vésti k bludným výsledkm, ponvadž se nezakládá na skutených pomrech; vci se zajisté v opaném zpsobe sluují, které jsou v pravd rozdleny. My proto promluvíme o státu rakouském, tureckém a ruském i uvážíme politicko-národní stav všech slovanských národv, osazených v tch kterých státech. Osudy slovanského obyvatelstva úzce jsou spojeny s budoucností státv eených. Poláci musí se mimo to ve zvláštní hlav zahrnouti, ponvadž žijou ve tech státech: ruském, rakouském i pruském, O Slovanech eských a srbských v pruském stát neteba zvlášt pojednati, ponvadž nemají nižádné politické váhy; co se dalo v tom ohlede o nich íci, eeno jest na svém míst díve (v prvním svazku) totéž platí i o vymelých Slovanech polabských. s
;
stát rakouský.
§, 2. Obyvatelstvo v
I
Jakož jest
stát
rakouském stát.
rakouský konglomerát etných
království a zemí, tak také žije v Rakousku tolik národv a národkv, že toliko Rusko v ohledu tom vyniká. Vedle tí hlavních národv evropnad i Romanv bydlí v Raských: Slovanv,
n
kousku
Nmcv
kmen
aziatský,
plemena udského,
totiž
Madai. Poslední ádný popis rakouského obyvatelstva vykonal se v roce 1857. My proto k musíme vzít útoišt, je v mnohém ohledu velmi nedostatený i od té doby již jedenáct let bylo uplynulo. Pod tehdejším nmeckým absolutizmem hledlo se co možná nejvíc nmeckého a co možná nejmén slovanského obyvatelstva napoísti. Spoetlo se tehdáž (po odrážce obyvatelstva lombardsko-benátského, které r. 1859 a 1866 vyloueno jest z Rakouska): Slovanv 15,032.171 7,889.925 Romanv 3,191.079 Maarv 4,947.134
a
nmu
a
Nmcv
jiného obyvatelstva: (židv, cikánv a td.)
úhrnem všeho hranic.
1,210.559
obývat. 32,570.858
dle
nynjších
:
—8— Pouhá všeobecná statistická data nepodávají pro politické kombinace jasného i pravého mítka, nebée-li se zárove zetel k mnohým jiným okolnostem. Politické zízení Rakouska je nynjšího asu hlavní vcí; stát zajisté náš rozpoltn je ve dví, na západní a východní polovici; první se zve Cisíajtánií a druhá Translajtánií i korunou uherMusíme proto rakouské obyvatelstvo rozskou. Dle vrhnout dle nynjšího politického zízení. toho je 6,392.727 v Cislajtánii a 1,495.948 v uherských zemích;
Nmcv
Slovanv
je
4,327.585 v uherských zemích nepoítaje adového vojska ale poítaje Hranici; 10,704.586 v Cislajtánii. Románské obyvatelstvo dlí se na Italiány a
Rumuny.
Rumunv
je
Italiánv
„
Italiáni bydlí s
celkem 2,642.293 548.126.
„
nepatrnými výminkami v Cis-
lajtánii.
Rumunv
178.579 v uherských zemích 2,463.714. je v Bukovin (v Cislajtánii) pouze 7.400, bydlí jich tedy v Translajtánii 4,939.734 se nalézá v Cislajtánii
Maarv
duší.
Veškerého je obyvatelstva v Cislajtánii nco pes v uherských zemích v okrouhlém potu.
18,600.000 13,700.000
Následkem dualistického zízení odevzdáno je panství v Cislajtánii a v uherských zemích
Nmcm
Maarm. Y zemích
západních
má
tedy
6,400.000
—9— Nmcv (v okrouhlém potu) panství nad 12,2(X).000 Nenmcv. V zemích
arv
uherských panuje 4,940.000 Manad 8,760.000 Nemadarv.
§. 3,
Slované rakouští.
Slovanv rakouských spoetlo
se
r.
1857
asi
15,032.171; délí se pak titéž dle^ svých sídel na severní a jižní. K patí 1) echoslované (echové, Moravané, Slezáci a Slováci); 2) Poláci a 3) Rusínové; k jižním náležejí: a) Slovenci, h) Horvaté a c) Srbové. Oba tito dva poslední kmenové slovanští mají nynjšího dne jeden spolený jazyk spisovní tvoíce již jednu jenom národnost. Cislajtánii je Slovanv 10,704.586 4,327.585 „ ^ v Translajtánii je: 6,132.742. Z tch bydlí v Cislajtánii 4,501.010 v Translajtánii 1,631.732 Polákv je: Bydlí vesms 2,159.648. v Cislajtánii. Z tch bydlí je: 2,752.482. v Cislajtánii 2,328.219 v Translajtánii 424.263 Slovencv je: 1,183.533. Z tch bydlí v Cislajtánii 1,128.754 v Translajtánii 54.779
onm
:
IV
echoslovanv
Rusínv
HorvatvaSrbvje:2,775.211
Z tch
bydlí
v Cislajtánii 525.431 v Translajtánii 2,249.780. Osazeno je tolikéž 24.030 Bulharv v uherských zemích, avšak nemají nižádné politické váhy. Dodatkem pipomínáme, že se v Cislajtánii
—
10
—
tyto zem: Rakousko nad a pod Enží, Solnohrad, Štýrsko, Korutany, Krajinsko, Gorice, Gradiška, Trst i Istrie, Tiroly s Vorarlberkem, echy, Morava, Slezsko, Hali, Bukovina i Dal-
nalézají
mácie
;
v Translajtánii Uhersko, Horvátsko Sedmihradsko a Vojenská Hranice. :
§.
i
Slavonie,
Jak povstalo Rakousko ?
4.
Zakladatelem rakouské íše byl Ferdinand L 1564j z jasn tehdáž panujícího habsKdyž nastoupil vládu (1521), burského domu. vztahovalo se habsburské panství pouze na tyto zem rakouské obojí Rakousy, Štýrsko, Korutany, Krajinsko, Gorici, Gradišku a jednu ást Istrie, na Reku a Tirolsko. Proto se také tyto zem zovou „starorakouskými." Tenkráte mly echy a Uhry samostatné ješt panovníky; spolený jejich král pocházel z domu polských Jagellonovcv Hali patila k polské korun a východní pobeží jaderské náleželo z nejvtší ásti k benátské republice. Poslední uhersko-eský král byl Ludvík II., který zahynul v nešastné bitv u Moháe, kterouž svedl r. 1526 s tureckým sultánem Solimanem. S ním, ponvadž byl bezdtek, vymel panovnicí Nastala tudíž poteba jagellonský po mei. postarati se o nového krále. Království eské s Moravou, Slezskem (nyní rakouským i pruským) a obma Lužicema bylo tenkráte jedno z nejznamenitjších mocností stední Evropy, jak rozsáhlostí, tak lidnatostí a mohoviJen v echách samých poítajo se 300 tostí. (od 1521
—
:
;
dm
hrad,
mst
a
msteek
782, vesnic 38.772;
vové zemští byli bohatí a mocní,
sta-
msta výsadami
:
~
11
—
a svobodami hrdá a podnikavá; celý národ od pána až do sedláka žil v hojnosti a byl proniknut láskou k vlasti a ke své národnosti piln toho šete, aby svobody a práva, mrav i jazyk eský zachovány byly neporušen. Moc královská byla obmezena stavy zemskými, jižto byli panský, rytíský a mstský, kteí na snmích od krále vypisovaných rokovali o obecných záležitostech, po-
dan a válenou moc vyzdvihovali. Stavové eští zvohli na svém snme dne 24. íjna 1526 v Praze Ferdinanda I. za eského krále. Musil pak Ferdinand I. ve zvláštní kapitulací a ve dvou majestátech slavn uznati, že byl toliko ze svobodné vle a nikoliv z povinnosti za krále zvolen i že se zavazuje kompaktáty a všecka práva i svobody stavv a jiné zejména uvedené ústavy zemské zachovávati a chrániti. Na to složil Ferdinand I. písahu nejprve 30. ledna 1527 na pechodu hranic íše eské u Jihlavy, kterouž pak pi korunování svém dne 24. února 1527 u sv. Víta na hrad pražském opakoval v tato volovali
slova
„Písahám Pánu Bohu, matce Boží a všem svatým na tomto svatém tení, že pány a rytístvo, Pražany, msta a všecku obec království eského a jednoho každého obyvatele toho království chceme a máme pi jich ádech, právech, privivýsadách, svobodách, spravedlnostech i stachvalitebných obyejích zachovati; od království což k od starodávna písluší
legiích,
rých, dobrých,
nmu
nic neodcizovati,
ani
ddin
komu
z
poddaných
našich ani žádnému jinému nedávati ani smovati ani zastaviti bez rady a povolení zemského na snmu obecném tohoto království, kterýž by i o to v tom království položen byl; nýbrž to království máme, chceme a povinni jsme rozšiovati a je
—
12
—
rozmnožovati, a což jest od nho neádn odjato, zase pipojovati, i všecko, což k dobrému a i)0ctivému téhož království eského jest, uiniti. Tak nám pomáhej pán a všickni svatí." Smlouvami tmito a písahou pijal Ferdinand za sebe i za potomky své výminky, pod nimiž on a rod jeho povolán jest ke korun eské. Tím pak položen byl základ k mocnáství rakouskému. V uherských zemích bylo tenkráte nejdležitjší vcí opatiti se proti zmáhajícímu se vlivu tureckému, který po pádu byzantinské, srbské i bosenské íše Evrop vbec a uherským zemím
Bh
zvlášt stával se vždy nebezpenjším. tento strach ped Turky psobil hlavn že také stavové uherští šli za píkladem
Obecný k tomu,
eských
stavv, a že i oni zvolili dobrovoln Ferdinanda I. za svého krále. Tím zpsobem zdálo se, že spolený panovník starorakouských, eských i uherských zemí leheji dovede zastaviti vítzné pokroky hrozných Turkv, nežli by to byl mohl uiniti vlada, obmezený pouze na území uherské. Stal se pak Ferdinand I. na tentýž zpsob králem uherským, jakož se byl stal králem eským. Ped volbou ješt ubezpeil Ferdinand I. všecky stavy a veškeré obyvatelstvo království uherského, že jeho práva i svobody náležit zachová. Volba se stala na snme Betislavském dne 16. prosince 1526. Po volb slíbil Ferdinand I. optn, že národnost uherskou i práva zemská zachovávati bude. Ubíraje se pozdji ke korunovaci složil na hranicích slavnou písahu v tomtéž smyslu, kteráž pi korunování dne 3. listopadu 1527 v Stolném Blehrad opakována jest; tres její byla podobná písaze eské, týkajíc se zachovávání svobod zemských a neporušenosti hranic.
Pirozeným zpsobem potvrzena
byla zlatá
— Ondeje
bulla
zemské
13
—
kteráž tvoila
IL,
v
Uhích
základ
ástavnosti.
Pi
nepetržitém udržení-se uherské ústavpotebí položiti zde jinou písahu korunovaní, nežli která se nejnovji od našeho císae pána složila a která takto znla: nosti není
„My
František Josef I. z Boží milosti atd. a apoštolský král Uher a jejich vedlejších zemí, písaháme pi živém Bohu, blahoslavené Pann Marii a všech svatých Božích, že církve Boží, úady Uher a vedlejších zemí a všech jejich obyvatelv všelikého církevního a svtského stavu v jich právech, výsadách, pednostech, svobodách, zákonech, starých dobrých a potvrzených obyejích zachováme, každému jeho právo udlíme, práva a ústavu Uher, jeho zákonní neodvislost a co
ddiný
územní celistvost neporušenou zachováme; zákony u kdy krále Ondeje II. (vyjma však klauzuli 31. lánku onch zákonv, který poíná slovy: „Quodsi vero nos" až k slovm „in perpetuam facultatem") zachováme: hranice Uher a jejich vedlejších zemí a co jakýmkoliv právem a dvodem k tmto zemím náleží, ani neodcizíme ani nezkrátíme, spíše pokud možno rozmnožiti a rozšíiti chceme, a všecko uiníme, co pro obecné blaho, slávu a rozšíení tchto Našich zemí spravedliv uiniti žeme. Tak nám pomáhej Bh, a všickni jeho
m-
svatí."
K
lepšímu porozumní sluší podotknou ^ij že lánkem své zlaté bully udlil Ondej H. stavm uherským právo, aby smli všichni anebo i jednotlivci zdvihnouti „odpor" proti králm uher-
31.
ským, kdyžby
smli ským
neústavn. Toto právo neústavným královpotvrdil stavm i Ferdinand I. a následující titéž jednali
rebellovati
proti
inm
— všichni králové až do
14 r.
—
1687,
v kterémžto roce
lánek dotený, ponvadž byl zneužíván, zrušen jest. Tak jako eské zem obrali si i uherští staFerdinanda I. za svého krále o své dobré vli. Habsburský tedy dostal se k vlád v eských a uherských zemích volbou on uzavel v té s eenými zemmi slavnou smlouvu, která se až do našich dnv od každého nového panovníka pi korunovací obnovuje. V Uhlch se tak stalo r. 1867, v echách však, jakož známo, korunovace ješt neodbyla se. I horvátské zem zvolily ze své svobodné vle (dne 1. ledna 1527 v Cetini) Ferdinanda I. za svého krále, když se byl k šetení i zachovávání jejích svobod i práv slavn zavázal. Na ten zpsob vyízen jest z dobré vle národv státní spolek starorakouských, eských i uhersko- horvátských zemí. echy i Uhry vymínily si svou státní samostatnost, zavázavše panovníky z habsburského domu k šetení i zachovávání jejímu. vové
dm
;
píin
V
druhé polovici pedešlého vku rozmnoženo našeho vladaského domu o polskou která pi prvním rozdlení Polsky r. 1772
jest panství
Hali,
zaujata jest. Tu ovšem nebylo nižádné smlouvy. Nicmén uznala vídeská vláda za prospšné, aby
opanování Halie ped svtem rouškou jakéhos takéhos práva bylo zasteno onat proto prohlásila slavn, že se uvazuje v držení Halie jure postliminii koruny uherské t. j., že si ji bére ;
proto,
as
ponvadž
tatáž
druhdy
(ve
stedním vku)
patila ke korun uherské. Uherští stavové ji ihned vzali za slovo, žádajíce (r. 1790—1791): ut Gallicise et Lodomerise regna tamquam jure coronae Hungaricse readquisita adeoque secundum systema Hungaricum gubernanda ad coronam ré-
na
:
—
15
~
applicentur, t.j. aby Hali s Vladimírskem dostala po práv uherském uherskou konstitucí a Uhersku se pivtlila. Vláda vídeská takovouto žádost rozhodn od sebe odmítla. Dalmácii dostalo Rakousko r. 1797. Ten-
kráte rozkotána jest republika benátská, ku kteréž Dalmácie (od r. 1420) byla patila. Císa František
ji
následkem míru v Campo Formio uzave-
eM:
ném
obsadil uiniv to, jak sám v manifeste „aby své staré i nepochybné právo na ni (co král uhersko-horvátský) obnovil." Panovníci naši jsou v právném držení Dalmácie co králové uherskohorvátští, proto také žádáno neustále i od
snmv
uherských
horvátských, aby Dalmácie navrácena byla korun uherské. Vídeská vláda to slibovala týž a týž (nejnovji r. 1861), avšak slibm takovým nebylo podnes uinno zadost. Tvoí tedy ti státové (starorakouský, eský i uhersko-horvátský) se svými píslušenstvími oprávnný základ rakouského mocnáství, kteréhož si bez tchto tí státních skupenin ani pomysliti i
nemžeme. Tyto ti státní skupeniny pvodní, k nimž pozdji i polské a italiánské zem nkteré pišly, nemly až do r. 1804 ani státního spoleného jména jakéhokoliv naši panovníci totiž jsouce zá;
rove nmeckými
císai zvali jsou se králi uherskými, eskými, nadvojvody rakouskými atd. Teprv za Napoleona I. (1804), když se Napoleon I. ve Francouzsku dal povýšiti za ddiného císae, uznal i František II. za dobré, pidati sob titul císae rakouského. Uinno to na ten zpsob „aby všechna (rakouská) království, knížectví a provincie své dosavadní titule, ústavy, privilegie a pomry i na píšt chovaly." Praví se výslovn v patentu, jenž byl tehdáž vydán
nezmnn
—
16
—
v té vci: „Všecka království a jiní státové Naši podržeti jméno a stav svj a s nmeckou íší v bezprostedním spojení byvší mají dle stazachovati stav a pomr k ní beze
zem
mají
zmny
rých smluv a privilegií svých a korunování na království uherské a eské má se jako posud beze
zmny
zachovati." r. 1804 nazývají se tedy panovníci rakou-
Od
ských zemí „císai rakouskými." Když r. 1867 zaveden byl znovu dualismus, nastala poteba, aby se ustanovilo, jak se má odtud nazývati íše naše, sestávající ze státu uherského a z „ostatních zemí Jeho Velienstva", které k Uhersku nenáležejí a které po rozpadnutí nmeckého spolku (r. 1866) také již s Nmeckem navrhli, aby v nižádném spojení nejsou. se naše íše nazývala „mocnástvím rakousko-
Maai
uherským" i
magyar birodalom),
(osztrak
což
se
pijalo.
Snahy rakouské vlády. Stavové které
eští
bhem asu
uherští netušili následkv, nastaly z povolání habsbur-
i
na trn eský i uherský, majíce za od Ferdinanda I. dobe zabezpeit práva a svobody zemské. Vci se však
ského domu to, i
že
si
pojistit
dali
následujícím
zpsobem
Habsburský
dm
vyvinovaly. byl pvodem
svým nmecký
a byl také v držení nmecké koruny císaské (do r. 1806). Jeho snaha smovala k tomu, aby si upevnil panství v nynjších rakouských zemích. To hledl provésti rozlinými zpsoby: podporováním katolické víry naproti šíícímu se protestantství a zkracováním stavovských i zemských
—
17
—
svobod v Uhích, echách a starorakouských zemích ku prospchu absolutní své moci a uvá-
dmm V
nmeckého
jazyka v
úady
a školy.
eských a starorakouských zemích prosa-
habsburští panovníci nejdíve svou vli. V echách zajisté záhy již sešlo z volby králv; dhabsburském dinost trnu v panujícím dom uznána jest obecn i upevnna. Následkem pak nešastné revoluce eské, která se skonila bitvou moc zána Bílé Hoe 1620, odata jest konodárná i promnna v poradní. Volby králfiv nahrazeny jsou pouhým korunováním, které nicmén považováno jest vždycky za výminku nutné potebnou k dosažení eského trnu. Ze starobylých práv pozstalo eským zemím leccos, tolikéž uznáváno jest vždycky zvláštní státní i vePanovníci habsburští obnoejné jejich právo. vovali vždycky pi korunování slavnou písahu, že chtí zachovati práva i privilegie zemské. Jinak se vládlo po blohorské bitv celkem absolutisticky, ješto nebylo energie ani vle na stran eských stavv k náležitému zastání-se zemských Nmina vytiskla eský jazyk od Marie práv. Terezie skoro naskrze z veejného života a ze škol. V uhersko-horvátských zemích byl habsburmén šasten, dílem proto, ponvadž neský bylo lze pro neustálé války s Turky zámry eené provésti, dílem že tamjší stavové velmi bedliv pihlíželi k zachování své ústavnosti. Uhi zajisté vykonávali velmi dlouho volby králv z panující rodiny habsburské, teprv r. 1687 obmezeno je volební právo ddiným nastupováním prvorozených synv královských v tom zpsobe, že byla uherským zemím výslovn ponechána volba krále jenom pro ten pípad, kdyby mužští potomci habsburského domu rakouského vymeli. Ústavnost dili
snmm
dm
;
18
a
uherská, byla mnohdy ve velkém nebezpeenství, obnovována je nicmén napoád, tak že se udržela až na naše asy. Rakouští panovníci prosadili tedy své zámry jenom v eských a starorakouských zemích (k nimž pišly pozdji i zem druhdy polské), nikterakž však v zemích uhersko-horvátských. Onde se vládlo po blohorské bitv celkem absolutisticky
—
vn
Maai
„patenty" jakož „po zákonech."
:
íkali
Tím
—
a tuto ústa-
zpsobem
nastal
v území nynjšího Rakouska po blohorské bitv zpsob vlády dualistický, ješto na západ jinak a ve východní polovici také jinak vládlo se a spravovalo. Bylo tak až do r. 1849, kterýmžto rokem po potlaení uhersko-horvátské ústavnosti zaveden byl nmecký absolutizmus v celém Rakousku. Do ady ústavných státv vstoupilo Rakousko teprv Stará ústava obnovila se v uherských r. 1860. zemích a i v neuherských uznána nutná poteba vlády ústavní.
Vnitní djiny rakouského mocnáství
sestá-
nepetržitého zápasu mezi némecko-absolutistickými snahami s jedné a národn-ústavními živly nenmeckými s druhé strany. Zevnitní djiny rakouské íše mají tu zvláštnost do sebe, že se táhla hlavní pée rakouských panovníkv k vlastní íši nmecké, tedy k zemím mimorakouským nmeckým, kdežto byli rakouští panovníci zárove nmeckými císai do r. 1806 a pozdji pedními leny nmeckého spolku do Však i nyní po rozpadnutí nmeckého r. 1866. spolku pední se obrací zetel ve Vídni k záležitostem nmeckým. Za tmito okolnostmi hledáno tžišt íše mimo íši samu ve vlastním Nmecku tolikéž podporováno i šíeno nmectví v území rakouském. Stavše se zárove naši panovníci havají z
— jiteli
církve
katolické
až do nejnovjších
I
19
—
uzavírali se a ohrazovali proti všelikým pokrokm
asv
ducha novovkého, jak v církvi a vlád tak vzdlanosti a osvt vbec.
§,
5.
Fragmatichá
i
ve
sanJcce.
Za císae Karla Ví. octlo se Rakousko v takovém postavení, že se mlo po jeho smrti rozpadnout, ponvadž eený císa neml mužských potomkv. Uherské zem totiž mly nepopiratelné právo, moci si o svobodné vli panovníka voliti, jak mile by rod habsburský po mei vymel. V ostatních zemích rakouských bylo sice ženské
potomstvo oprávnno k nástupnictví, ale poádek, v jakémž by se to mlo dít, nebyl urit ustanoven a mohl snadno brán býti v pochybnost. Politické pomry evropské byly takového zpsobu, že se na mnoze pálo, aby se Rakousko rozpadlo ve své pedešlé státní ásti. Bylo tedy zapotebí všechny zem rakouské pímti k tomu, aby uznaly posloupnost nejstarší dcery Karla VI. arciknžny Marie Terezie, t. j. aby ji po jeho smrti pijaly za panovnici. Jinými slovy eeno za Karla Ví. jednalo se o nové založení Rakouska. nebyla tak snadná, :
Vc
ponvadž
nepála habsburskému domu mocná strana v Uhích. Aby tedy Rakousko zachováno bylo, vydal (1713) císa Karel VI. zvláštní zákon o posloupkterý se zve pragmatickou sankcí a který tvoí základní zákon nynjšího Rakouska, ponvadž totéž pouze na jeho fundamente spoívá. Krátký obsah pragmatické sankce je tento: a) všecky rakouské zem mají na asy ponosti,
vné
:
20 zstati; h) dokavad bude potomk mužských z domu rakouského, mají tito po právu prvorozenstva na trn následovati; c) kdyby potomk mužských nebylo, jsou v tomtéž poádku jako mužští i ženské k vlád povolány a sice nejdíve dcery Karla VL, pak Josefa L, potom Leopolda I. atd. Pední pée Karla YI. musila býti, aby tento zákon byl pijat od stavv všech rakouských
hromad
zemí.
Nejdíve pijali pragmatickou sankcí stavové na svém snme r. 1712. Uznavše po-
horvátští
ženskou žádali na vzájem od císae diplom securitatis perpetuse (potvrzení) o právích, privilegiích, svobodách i obyejích stavv horvátských. Tento diplom dal císa dne 16. máje roku 1712 stavm horvátským prav v nm: ,,Na vzájem Vám slibujeme co nejuritji, že nejen Vaše práva, piivilegie i výsady My i naši potomkové zachovávati budeme vždycky nedotknuteln, nýbrž (že také niehož nikdy nepropustíme, cožbykoliv obecné blaho Vašich království mohlo zvelebiti)." Tím zpsobem stala se pragmatická sankce dvoustrannou smlouvou mezi Horvátskem i rakouskými panovníky, kterouž práva horvátského národa na novo uznána i potvrzena jsou. Pragmatickou sankcí pijali r. 1720 stavové sloupnost
rakouští, štýrští, korutanští, krajinští, slezští, ravští a eští (eští dne 16. íjna t. r.).
mo-
Stavové eští zejména zavázali se bezvýmiže i oni i potomci jejich asto jmenovaný ád o posloupnosti od Jeho Velienstva vydaný ve všech jeho kuších nejen držeti a zachovávati, ale i svými statky a hrdly, jak to vrnost a povinnost žádá, v každý as hájiti chtjí „ponvadž se i nejponíženji dvují a nadji mají, že jich
nen,
:
—
21
—
nejponíženjší stavy a obyvatele tohoto království Jeho Velienstvo nejen pi zlaté bulle a majestátech, které za základní zákony zemské platí, ale i také pi všech privilejích od J. M. C. Ferdinanda IL slavné pamti dne 29. kvtna 1627 stvrzených jakož i pi všech jiných starobylých ádech a zvycích zachovati ráí." Nejvtší obtíže byly s uherským snmem, který ani r. 1712 ani 1714 pragmatické sankce pijmouti nechtl háje svého nepopiratelného práva svobodné volby krále po vymení mužského rodu habsburského. Avšak mnohými dobrými zaízeními, zvlášt pak skvlými vítzstvími nad Turky, následkem jichž v míru Požarevském (21. ervence 1718) k území koruny uherské mnohé krajiny pibyly, naklonily se mysli Uhr k svému králi a staly se poddajnjšími. Když se r. 1722 sešel snm, byla mu pedložena pragmatická sankce, kterouž snm uherský konen pece
eského
.
pijal.
Pragmatická sankce, kterouž Uhi pijali, liší vcech od pragmatické sankce Horvátska i ostatních zemí rakouských jsouc užšího obsahu. Uhi zajisté penesli posloupnost jenom na potomky dcer Karlových, Josefových a Leopoldových a nikoliv „auf alle abstammende erben se
v nkterých
Jinak uinili Uhi pijetí pragmatické sankce závislým od nového potvrzení státoprávní i správní neodvislosti Uher. Potvrzení takové dáno v dokonalé zákonité form. Karel VI. zavázal opt sebe i své potomky na slavné korunování za uherské krále, na vydání korunovaního diplomu ped korunováním, jakož i na zachování všech svobod i zemských, dle nichž se v Uhích jenom podlé uherských zákonv vládnouti smí a nikoliv zpsobem provincií jiných.
beiderlei geschlechtes."
ádv
-
22
-
Uhi
tedy uinili s Karlem VI. novou smlouvu jeho po v jakémž má panovati jeho smrti v uherských zemích. o
dm
zpsobe,
Ze všeho, co tuto v krátkosti sankcí
eeno
o pragmatické
bylo, vysvítá dostatené, že se prag-
matickou sankcí Rakousko z nova založilo, že je tudíž dotený zákon v skutku fundamentálním zákonem nynjšího státu našeho tolikéž vysvítá odtud i ta zejmá pravda, že se pragmatickou sankcí niehož nezmnilo ani ve vnitních pomrech jednotlivých zemí rakouských ani v pomrech jejich mezi sebou. ;
Rakouští národové zavázavše se k držení pragmatické sankce obhájili v skutku Rakousko, když se po smrti Karla VI. za Marie Terezie od cizích mocností pomýšlelo na roztrhání jeho.
Pozdji ovšem vystupovaly staré snahy rakouské vlády poznovu na jevo, elící k zbudování absolutního státu i k zkrácení zemské samosprávy v jednotlivých krajinách i královstvích. Za záminku brána zhusta pragmatická sankce, jako by
závazek pro jednotlivé zem, muodíci ásti svých práv ku prospchu ústední vlády. Závazku takového v ní nestává, mohlo by se to jenom z dobré vle národv i zemí státi. Bylo by k tomu zapotebí uzavení nové smlouvy mezi vládou z jedné a národy i zemmi rakouskými z druhé strany. Takováto nová smlouva uzavena jest již v skutku mezi Uherskem a z ní vyplýval
siti
se
vládou.
— §.
6*.
FoliticJcé
—
23
systémy v RaJcousku.
Zftámo, že se v Kakousku vede zápas mezi velikými politickými systémy: 1) mezi centralizací, 2) dualizmem a 3) federací.
temi
má dualizmus vrch. Pro centralisací jsou Nmci a vídeská vláda se svou byrokracií a vojskem svým; pro dualizNynjšího dne
jsou Madai a v jistých okolnostech také (když mají totiž málo nadje, že by se mohla centralizace provést anebo udržet); pro federací jsou celkem nenraetí a nemadarští národové rakouští. Centralizace propjuje nadvládu
mus
Nmci
jedinému národu nmeckému,
Nmcm
stejnými díly za heslo: „stejná
i
dualizmus
udílí
ji
Madarm
a federace bére stejná práva."
bemena,
Centralizace. Pro 2)
centralizaci
jsou:
1)
Vídeská
vláda
a
Nmci.
Vláda jde od Ferdinanda I. anebo chceme-li od Josefa 11. jedním smrem, od kteréhož odvrátit se doposud nedala navzdor tolikým neštstím a záhubám, v nž ubhla a neustále ješt následkem toho smru ubíhá. Majíc na zeteli choutky
libovle
a pohodlného vladaení zasazuje se o centralizací (o soustední) veškeré správy vnitní. Centralizace v Kakousku není nic jiného nežli odklizení všech práv, svobod, zvláštností, jichž jednotlivé koruny i rakouské od dávných
zem
asv
užívají.
Odklizení
toto
má
za
úel moc
ústední vlády zvelebiti a sešili ti. Pirozeno, že pro odpor jednotlivých ástí, z nichž naše íše sestává, nedá se centralizace pomysliti bez byro-
24 kratikého vladaení, ili bez absolutizmu. Tolikéž soustední veškeré státní i právní
jde na jevo, že moci ve Vídni
—
ili srovnání všech království a zemí na jeden zpsob ku prospchu neobmezené moci vymáhá toho nutn, aby se správa vedla v jednom jediném jazyku nmeckém. Jest proto centralizace totožná s absolutizmem i germanizací.
—
Ponvadž pak v nynjším zmenšeném Rakousku 24 millionv Nenmcv naproti 8 millionalézá se, nehled ani k tomu, že jednotlivé koruny a zem zvláštní svá zízení mají, nehodíce se pro jednotnou správu za píinou ve-
nm Nmcv
likých svých zvláštností v národním, zempisném, hospodáském, sociálním i kulturním ohlede pirozeno jest i nutno, že všeliká centralizace odpor všeobecný vyvolati musí s poátku hlavn mezi :
—
nenmeckým
obyvatelstvem,
ším však tolikéž mezi lutizmus také minouti
Nmci
v
prbhu
svém
dal-
samými, jichž abso-
nemže.
Pochopí se odtud lehce,
pro
se dá všeobecná
jenom tenkráte provésti, kdy je stát v bezpeném míru se svými sousedy nem^aje báti žádných venkovských nesnází; 2) kdy to-
centralizace 1)
se
likéž
vnitní pomry jsou toho druhu, že lze pona odklizení všech zvláštních zízení je-
mysliti
dnotlivých
státních skupenin,
což
hlavn týe
se
V
posledním pípad lze na centralizaci pomysliti pi potlaení obecné vzpoury v Uhrách anebo pi panovníka na ten zpsob, že nový vlada necítí se písahami svých pedchdcv k šetení uherské ústavnosti zavázaným.
uherských zemí.
zmn
Všeobecná centralizace zavedena byla Josefem II. a nyní panujícím císaem Františkem Josefem I. po potlaení uherské revoluce.
Josef
byl
II.
25
—
úpln vdom
si
svého
úelu.
zem
íše mají initi jen jeden celek, ve všech mají síly lidu smovati k spolenému cíli evnivost a pedsudky, k moci Rakouska jenž dlí od sebe rozliné provincie a národy v samé jich správ, jako by to byla zákonní pravidla," byly v oích jeho nejvtší pekážkou zdárného vývoje Rakouska. Nastoupiv r. 1780 vládu, odhodlal se k bezohlednému provedení centralizaního systému. Okolnosti zdály se býti tm kterým zámrm jeho píznivý uvnit panoval hluboký pokoj a na venek nebylo se obávati nižádných zápletek nebezpených nekuli bouí i válek. Nedav se korunovati na uherského krále myslil býti prostým všech závazkv naproti uherské „Všecky
—
.
.
.
—
ústav, kdežto hyblivost
ped
Litavou skrovná politická po-
kmen
nmecko-slovanských a pedešlý provozovaného absolutizmu pramalé
dobrý zdar dopouštly starosti. Pirozeno, že nepátel pibývalo každým krokem, jejž císa Josef II. inil ku pedu ve svém díle, tak sice, že na konec, jakkoliv každá novota v tom neb onom kruhu s velikou pochvalou se potkávala a císa zbožován byl, pece skoro celá íŠG k stížnosti a odporu se spojila. Centralizace vede nutn k zhoršení finanního stavu íše, jakož se ihned za císae Josefa II. ukázalo. Rozmnožení zempanských úadv ve smyslu centralizaní soustavy zvýšilo náklad na obanskou správu o 10 million (z 18 na 28). Kdežto vydání státní v málo letech pekroila summu 100 million a stále na této výši se udržovala, nemnožily se stejnou mrou píjmy a nutily hledat uhrazení cestou mimoádnou. Od roku 1782 až do této doby koní každý roní úet státní schodkem. Centralizaní tedy soustavou
-
26
—
císae Josefa 11. poíná nešastná finanní historie Rakouska. Není nepirozenjší státní soustavy pro Rakousko nežli centralizace, která je tak nebezpena, že nemže snésti sebe menšího nebezpeenství z venkova, ponvadž se jím probouzí nespokojenost vnitní, kterouž vedle zevnitních nesnází není lze opanovati. Jak mile tedy stav vcí takovéhoto zpsobu nastává, ruší se centralizace jednou ranou jako umle vystavená budova z karet. Dkaz podán již za Josefa 11. Když totiž eený panovník chtje také proslynouti skutky vojenskými a mocnáství své rozmnožiti výboji, roku 1788 zaal válku ve spolku s Ruskem: zasadil ihned své soustav ránu smrtelnou, která se jenom pi úplné jistot vnitní i zevnitní dala na as udržeti. Válka s Turky potkala se s ^nezdarem; krom toho sestouply se Anglicko, Švédsko i Prusko ve spolek proti Rakousku a Rusku ku prospchu Turecka. A co se následkem toho stalo? Josef II., který všechny své síly a celý svj život na centralizací vynaložil,
zekl
se
jí
ihned,
slíbil
svolati
snm
uherský, jehož nebylo pedtím 25 let, a odhodlal se ke korunovací za krále uherského. Jest proto každá povstalá evropská otázka a Rakojiska se dotýkají všechny evropské otázky* pro jeho položení ve stedu Evropy úhlavním ne-
tém
— —
pítelem rakouské centralizace. Vše to se opakovalo i za našeho asu. Potlaení revoluce uherské r. 1849 zavdalo vídeským státníkm, v jejichž ele stál ministr Bach. opt pohnutku i záminku, že uinili nový pokus všeobecnou centralizací. Zmna panovníka vyk provedení eené soustavy, ješto nyní panující císa nebyl písahou korunovaní vázán k šetení uherské ústavnosti. Všichni nes
bízela tolikéž
I
— nmetí
27
—
rakouští byli pedcházejícími a k odporu neschopni; z venku nebylo se tolikéž obávati nižádných bouí pro Evropy. unavenost a nastalou reakcí veškeré Centralizaní systém trval ve své absolutistické form, jak známo, až do r. 1860, do vydání íjnového diplomu, jímž se uherská ústavnost ástené obnovila. První skutená pohroma piválka totiž italiánská r. 1859, vedla jej k pádu v kteréž ztracena jest Lombardie. Vyšlo zase na jevo, že není v íši té síly, která by rakouskou domácí centralizací ješt s jinou „otázkou" bud zevnitní dovedla snést i opanovat. Ve finanním ohlede piveden byl stát bhem centralizaního absolutizmu na mizinu. Rakousko je státem státv, íší takovou, a v kteréž bydlí Slované vedle Romanv. Rakousko je státem zvláštním, který své zvláštní zízení požaduje hledíc k vnitním to není ten nejvtší nesmysl, jeho pomrm. chtít pesadit do Rakouska instituce francouzské anebo pruské, chtít centralizovat stát, jehožto obyvatelstvo je tak rznorodé jako v nižádné jiné
národové
bouemi unaveni
tém
—
bu
Nmcv, Maarv
i
ásti Evropy? kus.
Bach udlal nejdslednjší v tom ohledu po„Mit ausnahme der militárgranze" (vyjma
vojenskou Hranici) stejné zízení,
které
mly
veškery
zem
rakouské
soustedno ve
Vídni. nedají se s takovouto formou vládního zízení nikterak ve sklad pivésti, ponvadž je veliký rozdíl mezi eskými, polskými, nmeckými, uherskými a druhdy italiánskými zemmi. Co se hodí pro Nmce, nehodí se pro Maary, pro Slovany, pro Romány. Rozdíl mezi jednotlivými zemmi rakouskými není pouze v ná-
Avšak
bylo
pomry Rakouska
rodním ohlede
veliký, nýbrž
i
v zempisném, v ho-
28
spodáském,
Pomrn
v
sociálním
nejlepší
zavésti v celém Rakousku.
musila s
pirozeným
proto
v kulturním
ohlede.
nedá se beze
zmny
a
instituce
Centralizaní soustava
zpsobem
potkati
se
nepemožitelnými pekážkami. Uherské zem tšily se od jakživa ze svého
zvláštního zízení, které bylo i jest zcela rozdllno od zízení onoho, jaké se vyvinulo asu v zemích neuherských. Uherské vžily se tak velice do svého župního zízení, že jim bez téhož ani živu býti nelze. „Odtud dá se pochopiti a vyložiti všeobecná Uhrv (netoliko Maarv) láska k své starodávné ústav (constitutio avitica) i neobyejná energie k jejímu zachování a hájení. Uhrovi pod byrokracií živu a blahu býti nelze; on v tom ohledu mezi všemi národy na evro^feké pevnin nejvíce se liší na p. od
bhem zem
Nmcv moci
a
od Francouzv,
úedníkv
kteí bez rady a po-
tuším ani státi ani hýbati se neumjí." že i mezi Nmci samými je veliká ás, která s centralizaním zízením nikterak nemže souhlasiti.^ V tom ohledu teba zmíniti se o Tyrolcích a Styanech, kteí dle své minulosti a posvých mívali vždycky nco zvláštního ve správ, ehož nemly ostatní zem, a kteí bez samosprávy v jisté míe musejí nutn hynouti. Odtud následuje, že se centralizace musí poa policie
již
He,
mrv
tkati
s
telstva.
odporem nejvtší ásti rakouského obyvaCentralizace proto nedá se v Rakousku
ani pomyslit bez toho nejvtšího absolutizmu, posluší odpor alespo 24 millionv (naproti
nvadž 8
millionm na mnoze také nespokojených
cv) na uzd
Nm-
Jak mile však ukázal se býti absolutizmus nevyhnutelným, musí se i veliká
ás Nmcv
držeti.
proti
nmu
popuditi.
Tak
se tedy
;
~
29
—
že vyjma vládu, byrokracii, policii, vojsko a žandarmerii za krátký as všeobecná se jevila nespokojenost s Bachovou centralizací, která tudíž nemohla míti nižádného bezpeného trvání. ani poCentralizace se nedá bez Ponmování takové líbilo se sice nmemyslit. ckému obyvatelstvu, které proto i centralizaní soustavu nejdéle bránilo, avšak jeho síly nevystaují k provedení tak velikých vcí. Jakž je totiž možné, ponmit 24 milliony lidí k vli 8 milstalo,
nminy
lionm ? Nedá
Nmci obzvláštní se upít, že mají choutky po panování, pomrn zajisté nejvtší mezi všemi národy evropskými. Óni by v Rakousku celém velmi rádi panovali! To jádro jejich eí, kdy mluví o nutnosti rozšiování a udržování kultury, o kterouž se jich nikdo neprosí anebo kdy mluví o poteb a nevyhnutelnosti velikého a sjednoceného Rakouska, o zbudování moderního u nás rechtsstátu, jejž si pedstavují co rechtsstát výhradné nmecký a o podobných vcech. Avšak to jejich panování zamýšlené nedá se bez absolutizmu provést a pro ten absolutizmus nemají dosti penz a dosti hmotných sil, nehled ani k tomu, že jim samým absolutizmus musí také škodit, jakož jim v skutku i škodil pod Rachem (a Schmerlingem). Náš vk nepeje pes to všechno nikterak absolutistickým choutkám. Jisto je sice, že mají Nmci v Rakousku velmi skvlé postavení. Žijíce v kompaktní^ masse v arcivévodství rakouském, ve vtší ásti Štýrska i Korutánska, v Solnohradsku a Tyrolsku, a jsouce krom toho roztroušeni po veškerém skoro mocnáství, tvoí zajisté kompaktní massu ve stedu západní polovice, která má roztroušené posádky po všech ástech i koutech prostranné íše. Je-
—
30
—
diná Dalmácie jich je prosta.
Než
tolik jich
pece
mohli zabezpeit panování v celém Rakousku 8 millionv nad 24 mil. V uherských zemích mají k tomu potebí armády nejmén od 150.000 mužv a všeobecného stavu obleženosti! O eských a polských zemích nepotebuje se ani mluviti, ponvadž každý ze zkušenosti ví, jakými se tu prostedky udržovala nadvláda n-
není,
aby
meckého
si
—
živlu.
Vláda uinila za Schmerlinga dmyslný pokus, zda-li by se nedala centralizace v Rakousku provésti na cest ústavné. K tomu cíli a konci vyšly únorové patenty dne 26. února 1861. Mla se zíditi íšská rada pro veškeré Rakousko, sestávající z horní a dolní komory. Dolní komora byla by poítala (po ztrát lombardsko -benátského království) 323 zástupcv, tak že by neuherské zem v ní mly 203 a uherské jenom 120 poslancv. Avšak volební ády pro zemské snmy, z nichž se volí do íšské rady, sestaveny jsou, jak známo, v takovém zpsobe, že se nmeckému živlu všude pes míru nadržuje. Tou cestou chtlo se docílit, aby ml nmecký živel na íšské rad zejmou pevahu. Moudrý Schmerling postaral se však i pro ten pípad, kdyby na krásn bhem asu všichni nenmetí zástupcové na íšské rad v dolní komoe sestoupili se v jeden politický spolek, aby mohli snáze zlomit zámry Nmcv. V tom pípad by byla musila panská komora vypomoci, sestavená z císaských princv, z arcibiskupv a
oknžnných biskupv
jakož
i
z
tch lenv,
které
by vláda o své ujm pozývala. V národním tedy ohledu (a i v liberálním) postaráno bylo panskou komorou o to, aby možná, avšak pravd nepodobná vtšina nenmecká v dolní komoe nemohla
— ústavní centralizací
cv)
íše
31
—
proti
vli vlády
(a
i
Nm-
zbortit.
Osud tchto únorových paentv je každému tenái znám. Ani Maai ani Horváté nechtli o íšské rad niehož slyšet; ze Sedmihradska do
sice
ní
vešli
Maai
hradští
Rumuni a
se opírali a
ale sedmi-
Sasíkové,
echové
z ní vystou-
takže se širší rada íšská, která by byla zastupovati veškeré Rakousko, nikdy ani
pili,
mla
nesešla.
Ústavná centralizace udlala tak fiasko
jako
i
absolutistická.
Ba
dobe skvlé
celá
ta ústavní
opt jenom absolutním zpsobem na as ped svtem udržeti. Známo, jak centralizace
dala
se
se za Schmerlinga vládlo v uherských zemích a jak se vládlo i ped Litavou. V uherských zemích musila se ústavnost zastaviti (prohlášen tam stav obleženosti) a v neuherských zemích kladlo
zpsoby obyvatelstvo nenmecké zejmý odpor proti 6,400.000 Nmcv, kteí ovšem s tlem a duší byli pro únorové
všemožnými
(12,200.000)
vidouce v nich svou spásu, své blaho a nejvydatnjší prostedek k panování svému. Ústavní centralizace se nezdaila. Padla na ten samý zpsob, jakož i absolutistická centralizace. Když zajisté po pádu Schmerlingov za ministerstva Belcredioya voje rakouské neslýchanou utrply porážku v echách u Králové Hradce (1866): pochopilo se ve vládních kruzích, že Schmerlingova ústavní centralizace hlavn v uherských zemích provésti se nedá. Belcredi nemaje patenty,
v státoprávních vcech náležité po volnosti ustoupil baronovi Beustovi, který se smluvil s Františkem Deákem, na ten as rozhodným vdcem maarského národa, o nové upravení íše na základ dualistickém. Cislajtánští pak Nmci, vidouce.
—
32
—
že nelze jim panovat ve veškerém Rakousku, pijali
ochotn soustavu dualistickou, slibující jim alespo v západní polovici Rakouska.
nadvládu
Tak
nastal
nynjší systém
vládní,
jehožto otcem
je slavný Deák.
D ualizmus. Co
je
dualizmus?
nežli dvojí centralizace
Dualizmus není nic jiného jedna ped a druhá za
—
Z povahy pak vci následuje, že je cenonde nmecká a tuto madai^ská. Pouze v jistém ohledu mže se íci, že bylo Rakousko již ped rokem 1848 dualistické; zákony uherské z r. 1848 uvedly centralizací maarskou jenom za Litavou; písný pak dualizmus ped i za Litavou nastal teprv zákony uherskými Litavou.
tralizace
z
roku 1867.
Ped rokem rakouského
1848 jevilo se dualistické zízení mocnáství jenom v jistých vcech.
Byla zajisté správa i zákonodárství zemí v nynjším Pedlitavsku v podstat absolutistická, kdežto za Litavou panovala ústavnost. O písném dualizmu nebylo ani tu ani tam ei.
V Pedlitavsku zjednal si absolutizmus všeobecného prchodu po nešastné bitv Blohorské, kterouž ústavnost v eském stát byla odklizena. Jiné státní skupeniny nebyly v stavu, aby po zlomení ústavního odporu eských stavv zadržely absolutní choutky ústední vlády. Za Marie Terezie podailo se srovnati správu i zákonodárství v hlavních vcech ve veškerém Pedlitavsku, s ímž dsledn souviselo i uvedení nminy ve školy a úady. své
zadržely pece jednotlivé zem a všelijaké zbytky dávného Hlavní a skoro jedinou pravomoc-
Nicmén
stavovské zízení svého.
snmy
—
33
—
snmv
pedlitavských bylo povolování daní, právo bhem asu vykonáváno ovšem pouhým pikyvováním stavv. Pomrn nejvtší váhu a obor innosti mli stavové eští; v echách byla i korunovace panovníkv, ponvadž se uznávala státoprávní zvláštnost koruny eské. Absolutistické vladaení v Pedlitavsku vedle vtší neb menší míry ústavných zbytkv, z nichž
ností
kteréžto
se jednotlivé zem tšily, nemlo ovšem dle pvodu svého nižádného právního základu i neutvoilo také z Pedlita vska jednoho státního celku práv za píinou rznorodého ústavného zízení a státního práva jednotlivých zemí a skupenin, které ani vesms k bundu nepatily. Za Litavou bylo jinak. Kdežto se v Pedliv „ddiných zemích rakouských", tavsku, ili
vládlo „patenty a verordnungy", vládlo se v uherských zemích po „zákonech", o které se panovník
usnášel se hradskými.
písnou
snmy
Ob
celní linií
uherskými, horvátskými a sedminaší íše byly i zjevn
polovice
oddleny.
Nicmén
nebylo ani v Zalitavsku písné centralizace. Nehled ani k tomu, že uherské zem malé to republiky rozpadávaly se na županie mající jistou míru práva zákonodárného a moci naízení vládní skoumati a v píi právo, pad, že by tatáž se ukazovala býti neústavnými, zavrhovati i nevykovávati jich: bylo Sedmihradsko pi stejné v podstat ústavnosti s Uherskem pece neodvislou od Uherska zemí, která mla svou zvláštní dvorní kancelá, své zvláštní gubernium, V menší soudnictví i své domácí snmy zemské. míe tšilo se trojjedno království z vnitní neodvislosti nemajíc své zvláštní politicko-administrativné správy (svého místodržitelství a dvorní kanceláe); bylo v tch vcech podízeno Uhersku,
—
—
Matica lidu
II,
4.
2
—
34
—
nemajíc ani své nejvyšší soudní stolice ani úplné zákonodárné samostatnosti, jelikož obesýlalo uher-^ ské snmy: nicmén mlo pece svého bána civilního i vojenského místodržitele svj banský stl (soudní instanci druhou) a bylo zastoupeno na uherských snraích co království koUektivné (per nuncios), v kterémžto ohlede platila zásada, že zákonové na uherských snmích daní jenom tenkráte v trojjednom království platnosti nabývali, když se prohlásili (t. j. pijali) na snmích horvátských. I v jiných mén podstatných vcech jevila se samospráva Horvátska co zvláštm'ho království v území svatoštpánské koruny. Nynjší pedlitavské zem patily vyjma Dalmácii, Hali a Bukovinu k nmeckému spolku; v nich panovala nmina co úední v uherských zemích byl latinský jazyk jazykem úedním a zákonodárným. Uherská ústava byla v podstat
—
—
e;
své
ist
feudální (aristokratická).
Chytí Madai pomyslili již ped r. 1848 na zmnu své ústavnosti v moderním zpsobe, majíce pi tom na zeteli hlavn dv vci: 1) úplnou neodvislost uherských zemí a 2) nadvládu své národnosti ve veškerém území koruny svatoštpánské. prvním ohlede chtli provésti dsledn úplnou personální unii mezi uherskými a pedlitavskými zemmi, tak aby polovice naší íše spojeny byly pouze osobou spoleného panovníka; v druhém pak ohlede vymyslili si Madai dokonalou centralizací ve veškerých uherských zemích, zalo-
V
ob
ženou na výhradní nadvlád maarského živlu. V takovémto duchu sestaveny byly uherské zákony roku 1848. V prvním ohlede byla na zeteli úplná samostatnost uherských zemí, které nemly nic spoleného míti se zemmi pedlitavskými vyjma spo-
—
35
—
Však i panovníkovi chtl-li svá ústavní práva nezbývalo nic jiného v uherských zemích vykonávat, nežli se pesthovat do Pešti. V pípad, kdyžby ho tuto ne-
lénou osobu panovníkovu.
—
ml
býti palatin alter-ego králv, vykonávaje místo nho všechna královská práva „s plnou mocí" a jsa „osobou svojí posvátný i nedotknuNepítomnému v Uhrách králi neponetelný." cháno nic jiného nežli „ustanovování arcibiskupv, biskupv, proboštv, opatv a baronv; vykonávání práva milosti a udlování šlechtictví, titulv bylo,
i
ádv"
—
tolikéž
upotebování
„uherské
ar-
mády" mimo zem a obsazovám' vojenských šarží. Krom toho vyhrazeno bylo nepítomnému pajejž novníkovi potvrzování ministra - pedsedy ,
ml
jmenovati palatin, konen svolávání a rozpotvrzování i pouštní neb odroování
snmv
Všechny ostatní vci zstaveny jenž ml s uherským ministerstvem vlá-
jejich usnesení.
palatinu,
ást rakouského v uherských zemích. dluhu státního nepevzali Maai, aniž se zavázali na jakýkoliv píspvek k uhrazení výdajv vlády dnouti
vídenské. Centralizace mla býti dle uherských zákonv od r. 1848 na tento zpsob ku prospchu maarského kmene zavedena. Sedmihradsko zbaveno byvši své dvonu kanceláe, svého zemského snmu a své zemské
správy pipojeno jest zúplna k Uhersku. I trojjedno království mlo se dostat pod právomocnost uherského ministerstva zárove s E&anicí, se ponechal zemský snm, který by byl podlé podstaty uherských zákonv eených sklesl na pouhý volební výbor ustanovený k odesýlání zástupcv na uherský snm. Od Horvátska od-
a
trhla se
zárove
Slavonie.
36 Veškeré
zákonodárství
soustedno v pes-
dolní komoe trojjedno království
Bkém snme, v jehožto
Rkou
mlo
Uhersko
(Horvátsko, 44 a Sedmihradsko 69 poslanci zastoupeno býti. Aby pak v této dolní komoe maarský živel pevahu, ustanoveno výslovn, že se na smí výhradn mluvit maarsky a že tudíž poslanec musí znáti maarský jazyk. Tím zpsobem vyloueni jsou ze snmu všichni, kdož nebyli zbhlí v maarštin, která v uherských zemích mezi nemaarským obyvatelstvem netší se z té rozšíenosti, jako v Pedlitavsku u slovanských kmenv nmin^^, V trojjednom království byl a jest poet tch; kdož náhodou maarsky se nauili, k neuvení skrovný. 334, Slavonie a Hranice)
s
nm
ml
pomrn
Ústavné zízení uherských zemí
zmnno
dle
eených zákonv na
ten zpsob, že na místo dvorních kanceláí a místo držitelské rady uherské nastoupilo odpovdné ministerstvo uherské pro veškeré zem zalitavské. které pi vypsaném zpsobe uherského snmu nemohlo býti jiné nežli maarské. S odpovdností uherského ministerstva a i s obmyšlenou centralizací souvisela zmna v pravomocnosti županií, jimž nemohlo se více ponechati právo posuzovati naízení vládní a nevykonávati jich v jistých pípadech. Proto správa županií svila se stálým odborm (maar^ ským neb maaronským), podízeným pímo uher^ skému ministerstvu, což mlo dotud trvat, dokud by se pomr županií k ministerstvu nebyl zákQ^
—
—
nit uspoádal. Proti takovéto zniila svézákonnost
zemí uherských
:
maarské
centralizací,
kter^
samosprávu všech vedlejších Sedmihradska i trojjednoho krái
lovství a která obmýšlela
všechny národnosti ne-
-
37
~
madarské vytlaiti z veejného života na ulici a v zákoutí rodinného života, zdvihli se r. 1848 nejdíve Horváté i Srbové, pak i sedmihradští Sasíci vyjma tedy a Rumuni a nejposléze i Slováci národové. Rusíny uherské všichni nemadarští V uherských zemích vypukla následkem toho národní válka, do které se i rakouská vláda zapletla. Boj skonil se s úplnou porážkou Madarv a se zrušením nejen maarské nadvlády nýbrž '' i celé ústavnosti uherské. Podobný osud mla r. 1848 choutka pedlitavských Nmcv, kteí vyjma Hali a Bukovinu chtli veškeré ostatní zem pedlitavské úže k mecku pipoutati. Pokus jejich, aby zem pedlitavské zastoupeny byly v parlament Frankfurtském, potkal se s obecným nezdarem u echoslovanv a Slovincv a když o nco pozdji vídeské obyvatelstvo svésti se dalo ze záští proti Slovanm k zejmému povstání, udušena jest vzpoura v krvi
—
N-
pvodcv. Rokem 1849
vzalo všeliké
Litavou.
zízení dualistické
ním i ústavnost ped i za Ministerstvo Bachovo jalo se provozovat
v Rakousku za své a
s
všeobecnou centralizací absolutní, která se skonila rokem 1860. Nabylo se r. 1860 pesvdení, že nelze v Rakousku vládnouti absolutisticky. Než o tom, jak by se mla íše uspoádat, nebylo ve vládních kruZdálo se, že stojí za to zích jasného náhledu. pokus, nedala-li by se ústavní jakási centralizace provésti. K tomu cíli a konci obnovila se ústavnost v uherských zemích jenom ásten a svolala se na základ únorových patentv Schmerlingových íšská rada pro veškerou íši. Ji však neobeslalo ani Uhersko ani trojjedno království; pouze zé Sedmihradska dostavili se Rumuni i Sasíci, za
—
38
—
však vyšli z ní eští
i moravští poslancové slomajíce mandáty pouze pro úplnou radu íšskou a nikoliv pro kusou. Uinili tak z pesvdení, že má íšská rada sloužit opét jen
to
vanští,
k
úelm
centralistickým. R. 1865 vyšlo zejm na jevo, že je úplná rada íšská holou nemožností. Proto byla i onano kusá rada íšská po pádu Schmerlingov rozpuštna k vli snadnjšímu smlouvání-se s Maary. Díve však nežli v tom ohlede cos podstatného vymyslilo a ujednalo se, postiženo jest Rakousko krvavou válkou s Pruskem a Itálií, která se skonila ztrátou Benátská a vystoupením Rakouska z nmeckého, pi té píležitosti zrušeného spolku ili bundu. Tyto pohromy kruté zastrašily tak velice vládní kruhy, že se vidlo jim býti na nejvýše nutno ukoniti ústavný spor v Rakousku na rychlo. Ponvadž pak na ten as nejvtší byl odpor pi Maarech, uznáno za dobré s nimi se pedevším smluviti. Však i Madai mli za to, že jim teba rychlého narovnání, ponvadž jsou centralizací nesmírné byli absolutní i ústavní mnoho utrpli. V takových okolnostech pevzal baron Beust po válce prusko -rakouské r. 1866 ízení zahraniných záležitostí v Rakousku, maje, jakž se pozdji sám vyjádil: „velé srdce nmecké." Nalezl pak v Zalitavsku zákony uherské z r. 1848, politický program národa maarského. Pedlitavsku byly únorové patenty Schmerlingovy programem nmeckého obyvatelstva. Baron Beust vzav po vytisknutí ministra Belcrediho i uspoádání vnitních záležitostí do svých mkou, rozhodl se ihned pro uznání uherských zákonv z r. 1848; na vzájem pak uznal Deák únorové patenty, na kolik se vztahovaly k pedlitavským
tvoící
V
zemím.
V
39
—
podstat byla tím mezi
obma
státníky
Jednalo se jenom o to, aby Maai nkteré zmny v uherských zákonech od r. 1848 ku prospchu dynastie a íše pedsevzali. Ponvadž pak Deák, co vdce vtšiny uhersiíých snmovníkv, pání barona Beusta v mnohém ohlede vyplnil, vyízeno jest narovnání v ase ku podivu rychlém, takže se ani neekalo na forpedlimáln jeho schválení se strany tavskýcií, kteí jsouce postaveni ped dokonané události mnohé vci dílem na prosto nemohli, dílem nechtli zmniti ve svém vlastním prospchu. O souhlas nemadarského obyvatelstva v Zalitavsku nestaráno se, tolikéž nedbáno o svolení nenmeckého obyvatelstva v západní polovici íše, ješto se podailo Poláky rznými sliby pro obmyšlené narovnám ve smyslu Deákov již naped narychlá
shoda
docílena.
Nmcv
kloniti.
V uherských zemích obnoveny jsou zákony uherské z r. 1848 za cenu obnovení suspendovaných (r. 1865) únorových patentv v Pedlitavsku. Tím zpsobem položeno jest tžišt uherských zemí do uherského snmu íšského, kdežto zemím pedlitavským vykázalo se tžišt v užší rad íšské vídenské. Takto rozpoltna jest íše ve dví ku prospchu nmecké centralizace na západ a maarské ve východní polovici. Uherské zem postaveny jsou ihned pod správu zvláštního ministerstva uherského, kdežto Cislajtánie teprv pozdji obmyšlena byla zvláštním ministerstvem cislajtánským. Maai uznali zevnitní záležitosti a správu, vedení i vnitní organizací armády za spolené záležitosti uvolivše se výdaje na tyto vci spolen áe zemmi pedlitavskými nésti. Tolikéž vyslovili Isvou ochotu jistou summou pispívati na státní
— dluh,
akoliv právní
hodn
odepeli.
40
—
závazek svj
k
nmu
roz-
V píin ústavního vyizování tchto spolených záležitostí vymyslil šikovný Deák delegace, nespouštje pi tom se zetele centralizací v obou se na ten zpsob uspoápolovicích íše. dala, že má uherský snm íšský, na nmž jsou zastoupeni i Horváté a Sedmihradané (Sedmihradsko srovnáno jest úpln s Uherskem) ze svého stedu na rok voliti z obou svých komor jistý poet delegovaných (nejvýše 60); stejn veliká delegace má vycházet také z íšské rady vídenské, do níž jsou zahrnuty všechny zem neuherské. Takto mají se jevit západní i východní polovice íše co dva stejn oprávnné celky státní souvisící mezi sebou spolenou osobou panovní-
Vc
kovou, spolenými záležitostmi eenými a jejich dalším výtvorem: delegacemi i íšskými ministry spolenými, ustanovenými pro ty které spolené záležitosti zahranin, vojenské i finanní. Patrno, že takovéto uspoádání íše musilo se potkat s tuhým odporem v obou polovicích. V území koruny svatoštpánské provedla se sice unie Sedmihradska s Uherskem ihned, avšak trojjedno království musilo se teprv násilnými prostedky pinutit k pijetí dualistické soustavy. Nicmén nahlídli sami, že tuto nelze bezohledn provésti zákony uherské z r. 1848. Proto se popustilo v mnohých vcech od písné centralizace. Na odtržení Slavonie nepomýšleno více, tolikéž zanechána Hranice pod íšským ministerstvem vojenským. I samému Horvátsku zabezpeena jest naskrze národnost jeho a udlena samospráva s odpovdnou domácí vládou nezávislou od uherského ministerstva ve vcech politickoadministrativních, soudních a školsko- církevních.
Maai
—
41
—
V
tchto vcech tedy liší se nynjší zízení uherských zemí podstatn od zízení obmyšleného zákony uherskými z r. 1848. Centralizace v zemích pedlitavských má poješt více tžkostí do sebe nežli centralizace za Litavou. Pirozená to vc, ješto veškeré zem uherské alespo skutený státní celek tvoí, jenž ml druhdy spolenou historii a má podnes v podstat stejnou ústavnost. Vše to schází zemím pedlitavským až na absolutní správu i absolutní zákonodárství, které ústední vláda do r. 1848 tuto vykonávala. Jinak se zde rozeznávají hlavn ti skupeniny státní, které vždycky, kdykoliv byla k tomu píležitost, domáhaly se zvláštní samosprávy i svézákonnosti založené v starých právích, v rznosti národní a minulosti své. Jsou to zem eské, polské i staro rakouské nmecké. Nezdá se proto, že by Cislajtánie byla
mrn
již
trvale
Pirozeným
uspoádána.
hlavn
zem
nejtíže
nesou
vanské
obyvatelstvo jejich,
eské, nynjší
to
zpsobem jest
zízení
slo-
dua-
listické.
eské
piznávalo vždycky uherele stojí Maai, nepopiratelné právo, aby se smluvili o svých záležitostech s panovníkem. Nema proto niehož proti obnov uherské ústavnosti v nynjším zpsobe. Tolikéž považuje uspoádání pomrv mezi jednotlivými národnostmi uherskými za vc vnitní koruny svatoštpánské. Než vdce maarský Deák pekroil meze, v nichž mu bylo právem zstati, uiniv narovnání mezi uherskými a neuherskými zemmi (vyizování spolených záležitostí) závislým od ústavnosti únorové v Pedlitavsku, kteréž obyvatelstvo
ským národm, v
se tím
zpsobem
kýmsi celkem
jejichž
stalo
státním,
vinou jeho zvláštním jamajícím spolené zastupi-
—
42
—
a spolenou jednu delegací. Proto tvrdí obyvatelstvo, že Deák neml nižádného práva míchati se do záležitostí cislajtánských a pedpisovati s porušením státního práva eské kotelstvo
eské
runy obnovu suspendovaných únorových patentv, na kolik se tytéž vztahují k zemím neuherským. Poláci ovšem dali se Deákem i Beustem pro na-
Maary získat, kdežto slovanské obyv eských zemích podnes odporuje Cislajtánské centralizací, kterouž si byli Maai vymínili. Obyvatelstvo eené považuje eské zem tak dobe za zvláštní skupeninu státní, jakouž je i Uhersko, tvrdíc napoád, že po právu bez svého pivolení výslovného nemže býti státoprávn pipoutáno k státu cislajtánskému. Odpor eskoslovanského obyvatelstva v Cislajtánii sesiluje se nejnovji i patrnou nechutí Polákv k ústavní
rovnání
s
vatelstvo
která se tuto
centralizací,
ku prospchu
Nmcv
provozuje.
Vbec
jeví se
v Cislajtánii zízení.
mezi slovanským obyvatelstvem
opt obecná snaha po
Však
i
federalistickém
za Litavou jeví se patrná
nechu
k centralizací maarské. Dle povahy nynjších vcí jest obyvatelstvu nenmeckému ped Litavou
sob a i nemaarskému za Litavou o sob v tomto smru pracovati. Neklame-li vše, není ústavné zízení ani zde ani onde již úpln hotovo. Idea rovnoprávnosti národní je píliš mocna, než aby se umle i násiln dala umlet. Tatáž pak jedin vidí se býti pípadnou a zpsobilou, aby se docílila spokojenost mezi rznými národy rakouskými a následkem toho pozdvihla i zvelebila vnitní i zevnitní moc tžce zkoušeného státu rakouského. o
43
—
Federace. dr. František Palacký historik uveejnil federaní program v lánku „o centralizací a národní rovnoprávnosti v Rakousku" v Havlíkových Národních Novinách dne
Náš slavný a
sestavil
lánek ten stal se histo21. prosince r. 1849. ricky veledležitým, ponvadž se k zásadám v
nm
vysloveným piznává nynjšího dne nejmén polovice obyvatelstva rakouského. Hlavní jeho obsah je následující.^ „Otázka o federací aneb centralizací
—
prazajímá mysli všech tch, tenkráte Palacký kterým zízení a upevnní vlády konstituní v Ra-
—
vil
kousku na srdci
(Válkou pemožení
leží.
Madai
toho asu podílu v politických vcech a mezi Slovany i Nmci neml dualizmus tehdáž zastáncv.) Snmu kromížskému (rozpuštn byl 6. bezna 1849) nenecháno potebného asu, aby ji rozešil všestranným objasnním a dorozumním však ponvadž tam jen jedna polovice íše zastoupena byla, nechceme škody odtud povstalé píliš prohlásila se pro cenvysoko vážiti. Vláda znatelé souhlasí v tom Všickni tralizací mnní, že to jest vlastn hlavní a životní otázka zdárného íše rakouské, od jejíhož více neb rozešení pedevším záviseti bude vnitní její pokoj, a tudíž i veškeren prospch i všecka moc V ohledu tomto nabývá její v Evrop vbec. otázka ta i dležitosti celoevropské a není se diviti, že i zahraniní mužové státní obracují k ní pozor svj .,. Cit národnosti býval sice od jakživa u všech nebrali
;
.
.
.
.
.
.
.
.
.
mén
emu
.
národv
mocnou pákou života veejného jmenovit u nás v echách jevil se takoka v popedí historie každého tém století, i
dosti
státního:
—
44
—
výminkou toliko XVI. a XVII. za nynéjší doby ale osobuje sobe v celé stední Evrop moc Co a psobení, jakovýchž neml ješt nikdy. v XVI. a XVn. století byla idea církve a nábos
;
to
ženství,
jest
našemu
vku
idea
národnosti.
Pohled na nejnovjší djiny, zvlášt roku 1848, musí o tom pesvditi každého, kdokoli jen chce. Pravda jest, že idea tato nepronikla ješt mysli a vdomí všech osob, všech individuí vku a státu našeho neodpíráme, že mnohým osobám jest i protivná; vždy ale nabyla již, zvlášt skrze maarské pevraty, takové síly a expansí do šíe i do hloubi, že dle pirozených zákonv svtodjstva již neustoupí díve s djišt, než až vykoná bh svj skrze všecka stadia pírodného vyvíjení svého. Ty krajiny a osoby, zvlášt v Rakousku, které podnes v ohledu národním jsou netené aneb apathické, nebudou jimi ješt po desíti, po dvaceti neb ticeti letech; následovn pohnutky ve státu, brané z pomr národnosti, které posavad mnohým dosti lehké býti se zdají, Každý nabývají ím dále tím vtší dležitosti. muž u vlády, jenž pravdou vty této se tajiti aneb ji dokonce zapírati by chtl, vzel by v osudném klamu; ano zpozdilé bylo by již všecko stavení hrází proti tomuto proudu vku našeho, a všeliké výmysly i prostedky lidské proti nmu nemly by lepšího úinku nežli foukání proti vtru, kterýmž jeho smr ani odvrátiti ani zmniti se nedá. ;
v
interessy církve a náboženství zápasili ped národové celé Evropy skrze více než století velmi ukrutn a krvav, až vysíleni s obou stran sklonili se konen k míru, t. j. k uznání a šetení práv soupeových, ili k zásad rovnopráv-
O
vky
vbec. Má-li idea národnosti vésti ku podobnému dlouhotrvajícímu krve prolévání, jehožto
nosti
~
45
-
skuten stal se roku 1848? Doufáme, že bohdá nikoli, protože to, k emuž strany všecky liiusily by po sebe delším a krvavjším boji Vždy pece jednou skloniti se, t. j. zásada rovnoprávnosti národv, aspo u nás v Rakousku již naped uznána, anobrž i za základní dogma v íši celé prohlášena jest. Spory tudíž jen o to ješt povstávati mohou, kdyby zásada rovnoprávnosti, de jure již uznaná i pijatá, de facto nkde ru<Í)Oátek
na byla.
Co ale jest nynjší panování zásady rovnoprrávnosti v Rakousku ohledem na minulost jiného nežli emancipace živlu slovanského a rumunského z nadvlády germanizmu a maarizmu (o pomrech v Istrii, Dalmatsku a Halii, jakožto rozsáhlých, na tenkrát mleti mžeme)? Nmci a byli ped beznem r. 1848 národové panující v Rakousku, Slované a Rumuni národové služební onino tedy utiskovatelé, tito utiskovaní. Pi prohlášení konstitucí v beznu 1848 tedy, chtli-li onino skuten, jak pravili, svobod, musili dsledn odíci se spolu nadvlády potud bezprávn usurpované, práv jako velicí statkái svého panství nad poddanými. Nmci uinili to ihned v theorii, akoli praxis za ní až podnes velmi dalece pokulhává; ale odepeli se toho jak ve praxi tak i v theorii, zaež však nyní (r. 1849), jak vdomo, bolestn pykati musejí. Svoboda vbec jen tak možná jest, kde všichni úastníci spolenosti jakékoli požívají stejného práva kde nikdo není rodilým pánem, nikdo rodilým otrokem druhého, emuž však nikoli se nepíí, aby pro dosažení úelu spolenosti jedni táli v ele, vedli a poroueli, druzí následovali
mén
Maai
;
Maai
;
a vésti
se dali, t. státu
konstituním
j.
poslouchali.
platí
Ve svobodném
zákonové všem
obanm
—
46
—
stejn; co jednomu právo jest, musí právo býti druhému, aniž kdo ze zákonu a z práva obecného vylouen býti smí. Slovem, konstitucí jest jen provedení ve státu známé oné a zásady všeho práva i vší spravedlnosti: také
vné eho
sob
nechceš, jinému
nei.
Každé jaké-
každá jakákoli výsada (privilegium), každá jakákoli podrobenost, která neplyne pirozen a nutn z poteby dosažení úelu státního koli nadpráví,
—
nejsou nic jiného než skutené vyjmutí z práva, tedy negace práva, t. j. nepravost, kivda, bezjen pouhým práví. Každá takováto výsada násilím, nikoli právem uvedena i udržena býti ve státu; násilí pak vede všude za sebou stav války, v nížto všecko pirozené právo se zapírá, mizí a hyne. Obrátíce vty tyto samy v sob svtlé a bezodpomé na skutené pomry národv v Rakousku, nemžeme neseznati, že pi tolikeré rozlinosti národ tch úplná jejich rovnoprávnost nejen za neodbytnou výminku celé konstituce, ale i za mravní základ samé íše vbec považovati se musí; tudíž že o jakési nadvlád germanizmu a maarizmu nad Slovany a Rumuny nikdy více ani býti nesmí. Jinae zajisté vypadli bychom z oboru práva opt do zádavy a kivdy, stát právní promnil by se nám opt ve stát násilný a pokoj ve válku, tebas na oko i dušenou. Je-li to vše pravda, co jsme dosavad pednesli, tedy otázka o centralizací sama sebou rozhodnuta jest. Centralizace pro Rakousko již z té píiny se nehodí, ponvadž stojí ve pímém a
mže
ei
nevyhnutelném odporu s mravním základem celé íše a konstituce, s rovnoprávností národv Potebí jest dopáti jednotlivým národm rakouským tolik autonomie, tolik svobodného poli.
.
.
—
47
—
tického pohybování, tolik vlastního parlamentárního života, kolik staí, aby bez ujmy jednoty íšské rovnoprávnost národv stala se pravdou, a kolik potebí, aby se odstranilo nejen skutené nebezpeenství ale i boleplodná tvárnost helotizmu u jednch, panství u druhých. Fokudkoli národové budou míti píinu, báti se o národnost svou, potud nebude v Bakousku nikdy spokojenosti a míru. A nebudou-li v tom ohledu dány garancie samým organizmem státu, bude jist (od vlády) plýtváno nadarmo chlácholivými emi; nedvra, mající od dávna tisícero podnt, vždy dále zmáhati se bude a hlodati veškerá držadla i všecky svazky oddanosti a lásky. Otázka, co v Rakousku podstatnjšího a znamenitjšího jest, íšská-li moc centrální, ili moci zemské a národní, a má-li ona sloužiti za míru zdá se nám v samém skutku tmto, ili naopak práv tak zbytená, zahálivá i pohoršil vá býti, jako jiné podobné otázky, na p. o suverenit Staviti zúmyslna tyto zásady knížat neb národv. proti sob, hledati v nich odpor a hádati se o pednost jedné nad druhou, nemže než kok nesmyslm a k nepravostem vésti. Jako
—
nen
u lovka pi skuteném oddlení duše od tla nastává smrt, tak i v organizmu státním, kdyby organické jeho prvky a zásady poaly potýkati se Mezitím, jakkoliv naprosto nemožné vespolek. v každém inu lovka, pokud jest, vytknouti v úastnil se rozum ili duch a pokud smyslnost ili tlo jeho, ouhrnkem pece rozeznání
nm
duchovnosti a tlesnosti vbec nikoli tím se neruší. Diskrecí a dobré vle s obou stran tu v každém pípadu potebí bude. Dle našeho mínní jednota Hše rakouské^ má-li býti neklamná i nezvratná, požaduje pro
oboru
-
48
—
své centrum ili pro íši vbec, nutn a naprosto, jen následující zálesitosti a pedmty : 1. císae a dum ili rodinu jeho, 2. záležitosti zahranin^ 3. vojenstvo pozemslzé i námoní, 4. finance íšské, ili 5. záležitosti obchodu a tudíž i 6. orgány
prostedky komunikaní v íši vbec. Dále ješt ne naprosto potebné, alespo velmi žájest, doucí, aby to, co v jedné ásti íše za právo jest, ve druhé za kivdu považováno nebylo.
a
Z výkladu tohoto pozná každý nepodjatý soudce, že my oboru innosti ili podruí moci centrální anebo íšské nikoli nechceme klásti meze nedostatené a úzké. Ministerstvy pro pedmty dotené potebnými byla by jednota íše tím dostatenji a stáleji upevnna i pojištna, kdyby tebas
ku p. zásada
ta
výslovn
vyena
stvrzena byla, že nejen každá pevnost ale i každiké dlo, kterékoli uvnit hranic íše rakouské se nachází, náleží výhradn do podruí moci centrální ili íšské.
i
Podlé toho mohly a mly by všecky ostatní a národní v Rakousku ponechány zemským ili autonomii býti mocem a národv rozumí se, že pod ízením a štítem též moci exekutivní, která v íši inná jest a výhradn Nám zajisté jen mocnái ili panovníkovi písluší. ve sporu tomto nejde nikoli o njaké obmezení moci a praerogativy panovníkovy, nýbrž na prosto záležitosti státní
snmm
—
jen o jiný
psobení
pimenjší a pirozenjší mechanizmus A protož všecky ty obyejné
jejího.
dtky
o naší prý neloyalnosti, našem rýpalství a separatizmu atd. odkazujeme zase tam, odku picházívají, do oboru lží a utrhání.
Kterak ale vlády zemské v Rakousku mají organizovány býti, aby neupadaly nkdy do spora
—
49
—
ani mezi sebou ani s vládou centrální, to jest arci uvažování delšího ... My aspo nemohouce nyní do nho se pouštti, chceme jen úhrnkem a povšechn naznaiti zdání své o dležitostí této. Netajíme, že bychom páli, ahy ministeria vnitních, soudních a nábožensko-školních záležitostí penesena hýla na zvláštní ministeria zemská neboli
vc
Každý vtší komplex aneb každá národní gruppa zemí korunních mla by v ele veškeré
národní.
administrace své jednoho ministra, i^xizhy kollegou sice byl
ministrv
íšských ili vídeských,
ale
pebýval by ve hlavním mst zemí sob podízených maje pod sebou rady ministerialní pro všecky vtve administrací zemských. Takových ministrv muselo by v celé íši býti pi nejmén sedm a sice: pro 1) nmecké, 2) cesko-slovanské, 3) polsko-rusínské, 4) maarské, 5) rumunské, 6) jihoslovanské a 7) italijánské
;
pak
snmúv
zemských ustanoven býti bychom tomu také tuze na odpor
vedle nich
a soudúv kassaních.
tolikéž
Ml-li by
vtší, my dostávajíce Ministrové takoví, dvrné zprávy o poradách a uzaveních kollegv svých íšských, musili by arci v as poteby zajíždti také sami k nim do Vídn. Od té doby, co železné dráhy a telegrafy do všech mst hlavních se rozbíhají, zízení takové dalo by se provésti bez podstatných nesnází. Hlavní ale výhoda ze zízení takového plynula by ta, že všecky záležitosti státní a národní, stojící pod ministerium zemským, daly by se odbývati až do instance nejvyšší v eech národních a že zásada rovnoprávnosti národu pestala by tudíž býti pouhým
poet
nebyli.
ádn
mámidlem ... Pedevším pokládáme za vc velmi povážlivou dliti jednu a touž vtev administrace veejné (ku p. vci školné) mezi vládu íšskou a vlády
;.
.
—
50
—
zemské; tení mezi nimi bude nevyhnutelné, když jednakaždá bude chtíti rozšíiti obor podruí svého naproti druhé; naprosto potebí jest, aby každá vétev taková celá i nerozdlená jedné moci toliko podízena byla. Ba i tam, kde dlení arci nevyhnutelné jest, jmenovit v oboru finanním, práh bychom, aby na p. všecky dan nepímé odevzdány byly celé a bez výminky pod moc íšskou, dan pak pímé pod moci zemské arci že se závazkem k odvedení vymené ástky do kas íšských, jakož až posavad bývalo Uvažovali jsme centralizací Rakouska posavad výhradn ze stanovišt národního, proto že ono pro nás nejdležitjší jest. Pipomeneme-h ale sob, kterak ve Francii, státu takm jednorodém a jednonárodním, mnozí z nejosvícenjších vlastencv jedin možnou spásu nyní jen v jeho decentralizování hledají, pesvdíme se ochotn, že vc ta má i jiné stránky velmi dležité a nebezpené, do jichžto rozjímání však pouštti se zde nechceme Konen ješt odpovdti musíme na dtku, která odprcm centralizace v Rakousku nejhojnji
—
.
.
.
a
obyejn
se
Rakouská musí
inívá.
Praví a
se
totiž,
.
že vláda
drazná a protož pedevším sestedná na jednom míst a v rukou býti
silná
jednch. My sice nevíme, bývá-li vždy silný ten, kdo se pouští do boje s pírodou a s právem: že ale v boji takovém konen vždy klesnouti musí, o tom nepochybujeme. Zdá se však, že naši odprcové matou v ei své snad mimovoln rozliná pontí dohromady, mluvíce totiž o vlád silné a mníce pod tím jen vládu pohodlnou. Jestli tomu tak, nechceme jim v tom odpírati naprosto máme však za to, že pohodlí nenáleží mezi pední požadavky vlády konstituní. Pohodlný, co do státního ízení, jest jen despotizmus a barbarství
—
51
-
vlády osvícené a svobodomyslné bývávaly od jakživa pilný v šetení tisícerých interesv státních a obanských a protož nemohly ani nechtly ve státním orgavyhlašovati pohodlí svého za
vc
nizmu nad jiné dležitjší." Tento federalistický program Palackého zpsoByl pak bil svého asu nesmírn mnoho hluku. sepsán, jakož bylo již nahoe povdíno, r. 1849, tedy v takové dob, která cítila ješt všechny následky všelikých tch ohromných bouí, které byly otásly a rozryly všechny základy monarchie Rakouské až do dna. Tehdáž se ve vší opravdivosti o tom jednalo, aby se Rakouský stát zcela Jak tenkráte vci se mly, znova peustrojil. zdál se být návrh Palackého nejpimenjším vzhledem k upokojení reálných poteb národních. Hledišt Palackého bylo ist národní, což se jakož eeno tehdejšími pomry snadno vysvVšak sám pan Palacký nazval pozdji takotluje. (r. véto politické zízení 1865) „revoluním." Byla by se musila íše Rakouská roztrhat dle národností, v kterémžto by ohlede byly nejvíce utrply Uhersko, Sedmihradsko, Štýrsko, Korutánsko a Tyrolsko. Od Uherska na p. bylo by :
se musilo
dsledn
odtrhnout Slovensko, krajiny Srbské. Dsledn nebylo by se v echách za zlé pokládati, mohlo ani kdyby byli žádali za své zvláštní území. Ze Sedmihradska bylo by se musilo zídit troje území; nejvtší pak pevrat byl by nastal vzhledem k ustanovení Jihoslovanské skupeniny, ponvadž na p. Slovinci osazeni jsou v 5—6 zemích. Jižní ást Tyrolska byla by se musila pipojit k Lombardsko-
Rumunské
a
Nmcm
Benátskému
Nedá
království.
programe Palackého tyto vci nepatily k podstat. Palacký zajisté se ostatek upít, že v
-- 52
-
váhu pouze na hlavní rysy federaPo prvníkráte ureno jím zejm, že stává v Rakousku záležitostí ímských a zemských k onm pipoteny jsou zálepoložil nejvtší
listického zízení Rakouska.
—
zahranin, finanní, vojenské a obchodní. Vše jiné odkázáno do oboru vcí zemských. Jak žitosti
mly ty i onyno záležitosti vyizovati, tom nepovdl Palacký niehož do podrobná, tak že jeho federalistický program jednotlivým národm zemím ponechával bílý list, který by se byl i musil na základ vzájemného smlouvání vyplniti. Pro tehdejší stav vcí bylo dosti, když se hlavní vci íšské i zemské onde maximum a tuto minimum naznaily. Slovutný pan Palacký neml píiny svého asu do podrobná rozebírati eené íšské i zemské vci, kteréž jenom v hlavních rysech byl naznail. Ku konci r. 1849, kdy byl znamenitý jeho lánek psán, rozhodla se tehdejší vláda, již definitivn pro centralizací nebylo tedy nadje žádné, že by se návrh federaní byl mohl by se však
o
—
—
;
uskuteniti.
Proto nepodotklo se nic bližšího ze-
jména o záležitostech vojenských a obchodních, jsoucích tak rozmanitého druhu, že nemohou vesms považovány býti za záležitosti výhradn íšské. Však nynjší Madai mezi vojenskými vcmi nalezli již dvojí druh íšský i zemský. Nemže arci nižádného o tom býti sporu, že nejmenší míra autonomie národa kteréhokoliv hledati se musí v samosprávném vyizování záležitostí vnit-
—
ních (politicko -administrativních), soudních i nábožensko-školních s rozpotem, jakož
—
pimeným
jsme nynjšího asu vesms pesvdeni. Nebo všeliká autonomie bývá jalovou, ueopírá-li se na pimený rozpoet svj. Že pan Palacký vci tyto již r. 1849 s náležitým drazem vytkl, jest
skvlým dkazem jeho
bystrozrakosti politické.
—
53
—
Bhem asu
ukázalo se ovšem, že se nedá na základ ist národopisném provésti. Sám pan Palacký piznal se r. 1865 k tomu, prav: „nejsem pi vší své doktrinárnosti nikoli tak urputným ideologem, abych politický plán sebe spasitelnjší provésti hledl proti tak íkaje 98 procentm veejného mínní."
zízení Rakouska
Nynjšího dne jsme o mnohou zkušenost boo které se r. 1849 vdti nemohlo. My na p. víme pozitivn, že jistá strana každou vc v tom zpsobe k svému prospchu vytžuje, aby se v centralisticko-absolutním ohlede zesílila. Roztrhnuvši ona zajisté Uhersko po r. 1849 na nkolik místodržitelství a na Vojvodinu srbskou, nemyslila pi tom ani z daleka na zájmy nemadarských národv, nýbrž na své vlastní prospchy. Tato praktika mla k tomu sloužiti, aby se tím hatší,
snáze mohlo ponmovat a nekonstitun vládnout. Tatáž myšlénka byla pi zízení tolikerých zemí korunních v nynjší Cislajtánii, kde na p. z Halie ti správní území zízeny jsou: Krakovsko, Hali a Bukovina, nemluv ani o Solnohradsku, o Vorarlberku, o Gorici, o Trst, o Istrii a sám ví, o kolikerých ješt „korunních zemích."
Bh
V rakouském stát nelze nešetiti minulosti. Rakouský však stát sestává z více státních sku-
—
totiž z více území, kterážto mla svou a zvláštní historii. Historické však upomínky v oboru tchto území jsou tak mocné i vážné, že se jich musí pi každém zaizování Rakouska piln šetiti. Jest to tím nutnjší, ponvadž se mnohdy k tmto historickým územím vztahují zvláštní práva, která pináležejí obyvatelstvu tchto jednotlivých historických území.
pení
vlastní
:
-
54
—
Mámef zajisté v Rakousku zem eské echy, Moravu i Slezsko. Zem tyto pipojily se k Rakousku dobrovolné na základe zvláštní smlouvy, která
v srdci
obyvatelstva
podnes se zachovala.
eská má dle toho zvláštní své právo které pi uspoádání Rakouska nemže býti
Koruna státní,
se zetele
puštno.
Jest tu i koruna uherská, ze šího království uherského, z trojjednoho království.
sestávající
z už-
Sedmihradska
Zem
tyto
mly
a také
svou zvláštní historii, mají svá zvláštní práva, se i v kulturním i v sociálním ohlede ode všech jiných zemí rakouských. Tak jako nelze
liší
vodu s ohnm slouiti, nelze spojiti s jakoukoliv zemí neuherskou jakoukoliv ást Uherska. Každá proto kombinace politická vzhledem k uherské korun musí na tyto zvláštnosti bráti zetel. Uherská koruna je zvláštní státní celek, v kterémž trojjedno království i se ovšem Sedmihradsko ukazují býti zvláštními politickými leny, majícími v podstat pece jen jednu a tutéž ústavnost. Rozumí se samo sebou, že o uherských zemích bez jejich vle rozhodovati se nemže. Vedle i
zem
eských a uherských zemí jsou tu k nimž poítáme také Bukovinu.
polské,
tvrtá pak skupenina zemí rakouských sestává z
nmeckých
tak
krajin,
k nimž poítáme:
kousy,
Solnohradsko
,
zvaných
„starorakou-
dolení a hoení RaKorutansko a Tirolsko,
ských", Štýrsko.
Zbývá ješt
pátá skupenina Krajinsko s
:
Napoleonovo
Goricí a Trstem. O Dalmácii nemže býti pochybnosti, kam by asi vaditi se dala. Historické, národopisné i ze-
illyrské
království:
Istrií,
— mépisné
pomry
lovství,
s
55
—
ji k trojjednomu krázárove patí k uherské
odkazují
kterýmžto
korun. Dle toho objevují se uám tyry (5) státní skupeniny v Rakousku eská, uherská, polská a starorakouská. Tyto skupeniny mají svj základ v historické minulosti, v kulturních, v sociálních, hospodáských, zempisných i státoprávních zvláštUherská skupeniua rozpadává se opt nostech. na ti státní podskupeniny na užší uherské království, Sedmihradsko a na trojjedno království. :
:
V
tchto vcech nedá se niehož mniti; federaní proto zaízení Rakouska musí stavti na tomto historicko-zempisném základ a nikoliv na libovolných národopisných skupeninách, které by násilným roztrhováním a nepirozeným sluováním
mly
seaditi
Dotené
se.
skupeniny,
zempisných hranic a
které
spojují
šetí dosavadních
tsnji zem,
bhem
asu od
sebe absolutní správou odtržené, avšak dle státního práva a dle historického prbhu vcí k sob úzce pináležející, zovou se v politickém názvosloví našeho asu: historickými ti
Individualitami. Program tedy p. dr. Fr. Palackého utrpl v minulých 19 letech znamenitou promnu (od že neberou se více za základ obmyšler. 1849), ného federativného zízení Rakouska národo-
pisné pomry, pisné.
nýbrž
Považují se
pomry
zem eské
historicko-zem-
(echy, Morava
a Slezsko) za zvláštní celek státní se zvláštním postavením, založeným na souboru práv, která eské korun pináleží a která se dají s potebami nynjší doby a s jednotou státní ve sklad uvésti. Totéž platí o zemích polských (Halii a Bukovin), o zemích starorakouských (Tirolsku,
-
56
-
horním a dolním Rakousku, Štyrsku a Korutansku), jakož i o stát uherském, v se rozeznávají zvláštní podskupeniny, Sedmihradsko a
nmž
trojjedno království (Slavonie, Horvátsko, Hranice
a Dalmácie).
Rozumí
se samo sebou, že by nemohl býti všech tchto skupenin státních k ústední vlád jeden a tentýž, což již vyplývá ze státního rozliného práva tchto skupenin. Teba jen uherský stát na zeteli míti. O tchto vcech nevidlo se federalistm podnes za dobré do podrobností se pouštti, ponvadž by se to dalo jenom na cest dobrovolných smluv s prospchem
pomr
Federalistický program naznail doposud které záležitosti se mají považovat po výtce za íšské a které za zemské; on se tolikéž vrátil k historickým skupeninám státním, jichž hodlá i na píšt dle možnosti šetiti; všechny ostatní vci odkázány jsou budoucímu
vyíditi.
jenom v zásad,
usrozumní-se mezi národy samými. Proti takovémuto zmnnému programu fedeozývaly a ozývají se etné hlasy mezi rakouskými Slovany samými. Uherští Slováci, Rusíni a Srbové na p. zavrhují ze svého stanoviska takovýto zpsob budoucího zízení Rakouska bojíce se nadvlády madarského živlu v hranicích užšího království uherského; totéž slyšeti z st haliských Rusínv a cislajtánských Slovencv. Takovéto hlasy mají ovšem dležitou váhu svou, akoliv odtud nenásleduje, žeby musil program federalistický vrátiti se k pvodnímu stanovisku národnímu. Federalistický systém zakládá se na dkladné autonomii jednotlivých skupin státních, kterážto autonomie mu sila by dsledn vésti k provedení rovnoprávnosti, již považujeme za vc íšskou anebo radji evropskou ili svéralistickému
57
Teba se jenom vpraviti v myšlénkách tovou. vnitních, které by nevydo budoucích hnuteln musily nastati v Pedlitavsku následkem uskuo uherských zemích pomlíme
pomr
—
—
tenní programu
federalistického;
teba
a
zajisté
eským, polským
a starorakouským zemím onu míru autonomie, která se dá srovnati s jejich historickými právy na jedné a s jednotou íše na druhé stran: a nebude nikterak možno, aby se nepochopilo, že by takovéto zízení státní musilo
udliti
nutn
vésti k dokonalému provedení rovnoprávv území jednotlivých tchto skupenin. Vládní systémy vyvíjejí se pirozeným zpI *sobem se vší dsledností. Tak jako zamýšlená Bachem centralizace bhem nkolika let vedla k nejhoršímu absolutizmu a k té nejhnusnjší germanizací poínajíc od obcí až na horu íšským tak má i dualizk centrálním mus na zeteli nadvládu nmeckého živle na západ a maarského na východ. Totéž platí mutatis mutandis i o federativném zízení státním, jehožto základy jsou takové, že by musilo bhem asu pirozeným zpsobem vésti k provedení dokonalé rovnoprávnosti všelikých národv rakouských. Teba proto mnohé vci odkázati pirozenému prbhu vcí, jak mile se pochopí, v jakém asi zpsobe vyvinují se systémy vládní. Zkušenosti, nabyté od r. 1849, pivedly federalisty na myšlénku, že náležitému uspoádání Rakouska nic tak velice nepekáží jako dualizmus, ponvadž nedopouští, aby jakýmkoliv zpsobem veškeí národové rakouští zasaditi se mohli o rovná práva. Pi dualizmu obmezena jest politická innost obyvatelstva pedlitavského na hranice téhož Pedlitavska, což platí mutatis mutandis i o obyvatelstv zalitavském v obou ^nosti
—
úadm
:
spolen
;
,
—
58
Nmcv
váží jenom hlas i Ma-^ Proto napsali národové federalistití na svj prapor heslo: státní jednoty Rakouska. Ponvadž pak vinou centralistv tatáž rozpadla se r. 1867, nezbývá dnešního dne nic jiného, než že federalisté v obou polovicích íše nezávisle od sebe politicky inni být musejí, majíce zení jedni k lepšímu zízení Pedlitavska a druzí obmezujíce se na hranice uherského státu.
pak polovicích íše
arv.
§. 7.
Ústavný zápas mezi vládou a r.
Maary
od
1860—1867.
Nynjší zízení Rakouska je výsledek dlouholetého i tuhého zápasu (od r. 1860—1867) hlavné mezi ústední vládou a maarským národem, kterýžto zápas poal íjnovým diplomem z r. 1860 a skonil se úplným obnovením uherské ústavy (dle zákonv z r. 1848), t. j. jmenováním uherského ministerstva dne 17. února 1867, a korunováním císae pána za uherského krále dne 8. ervna r. 1867. Po italiánské válce z r. 1859, v níž ztraeena byla Lombardie, nabylo se u dvora pesvdení, že nelze íši déle absolutisticky spravovat. Proto vydán byl diplom dne 20. íjna 1860, jímž prohlášena jest íše za ústavní. Diplomem tímto ustanovilo se: 1. že zákonodárná moc na píšt vykonávati se má spolen od mocnáe i od národv; 2. že jisté záležitosti, týkající se spolen všech národv a zemí rakouských, od spoleného zastupitelstva íšského (od íšské rady) vyizovati se mají. Za takovéto spolené záležitosti prohlásily se: mince, peníze a úvr, cla i obchod, pravidla bankovnictví cedulního, poštovnictva
:
— telegraf nosti
a
železnic,
vojenské,
59
-
zpsob
i
uvádní nových
spoádání povindaní
a
dávek,
zavedených daní a poplatkv, zvlášt ceny soli, uzavírání nových pjek, konvertování dluhv státních, prodej, zjinaování a zastavování nemovitého jmní státního, skoumání rozpotu vydání státních na rok píští a skoumání hospodaení státního s financemi v roce minulém; 3) všeliké jiné vci mly se vyizovati na snmích zemských a sice v korun uherské dle pedešlého zvyšování
již
jejího zízení.
eený
Diplom
obnovil tedy
z absolutní
vle
jenom ásten dívjší ústavnost bylo slovy což výslovn povdno
panovníkovy
uherskou, „ustanovujeme
dle pragmatické sankce a z
plné
ústava uherská nevdla niehož o zastupitelstvu íšském a o spolených záležitostech byl tedy diplom ástenou oktrojírkou pro uherské zem a sice v nejdležitjších vcech vojenských, finanních i obchodních.
moci Naší", nebo ;
Ústava uherská,
kterouž zrušil absolutizmus jednak na starých institucích jednak na uherských zákonech z r. 1848. Ve vládních kruzích bylo však na ten as pesvdení, že se uherské zákony z r. 1848 nedají srovnati s jednotou i bezpeností íše; proto se nestala ani ástená onano obnova uherské ústavnosti dle týchže zákonv, nýbrž hlavn dle institucí, které v uherských zemích byly do roku 1848. Zídila se dvorní kancelá uherská i sedmihradská vedle dvorního dikasteria horvátského, tolikéž místodržitelská rada v Pešti a Záhebe vše to v odvedle gubernia sedmihradského tolikéž poru se zákony uherskými z r. 1848, obnovena jest mimicipáhií samospráva jenom z ásti
Bachv,
zakládala
se
—
—
—
eo
—
si ústední vláda za Litavou ponechala požandarmerii a finanní své orgány. V uherských zemích zpsobil diplom veliký hluk a pevrat. Komitáty nov zízené uherské, vypudivše rázem všechno cize úadnictvo školské, politické i soudní, vyslovily se vesms pro obnova uherských zákonv z r. 1848 a i komitáty ve „vedlejších zemích" Sedmihradsku a trojjednom království žádaly obnovu plné ústavnosti municipální. Onyno tedy neuznaly dvorní kancelá a místodržitelství, ba odepely i dané a rekruty, jelikož snmem zemským nepovolené. Ve Vídni se takového výsledku lekli; hrab Goluchovský co státní ministr byl propuštn a na jeho místo dosazen rytí Schmerling, který zpsobil únorové patenty ze dne 26. února 1861. Kdežto diplom, „co stálý a neodvolatelný základní zákon", kterýž býti „pravidlem u vlád" ni-
ješto licii,
ml
ehož v
neustanovil nejvyšším list
o
od
íšském 20.
zastupitelstvu
íjna 1860
—
k rukoum
hrabte Rechberga ministerského pedsedy pravilo se pouze, že na íšskou radu mají veškeré snmy 100 zástupcv dohromady vysýlat, v emž práv vidla se možnost, že o tch všelikých vcech smlouváno bude se zalitavskými snmy oktrojována jest únorovými patenty veškeré íši hotová ústava. Mla podlé ní dolní snmovna íšské rady spolené (širší) sestávati z 323 údv z Uher mlo 85, z Horvátsko-Slavonska 9, ze Sedmihradska 26 lenv =120 zástupcv vedle 203 neuherských vysýláno býti. Zárove pohrozeno pímými volbami íšských radv onm zemím, které by se zdráhaly obeslati íšskou radu. O únorových patentech tchto prohlásil císa pán že „chce a; bude pod ochranou Boha všemohoucího tato slavné
—
;
:
vyhlášená
a
zaslíbená pravidla
netoliko
sám
ne^
—
61
-
z vratn zachovávati a je držeti, anobrž (že) zavazuje také své nástupce u vlád, aby je nezvratn zachovávali, je drželi a že tak uiní, také pi nastoupení na trn v manifestu, jejž v toho
píin
vydají, slíbili."
Na den 6. dubna 1861 svolán jest uherský snm, na den 15. dubna horvátský. Sedmihradský snm nesvolal se. íšská rada (užší pedlitavská) shromáždila se dne 29. dubna. Znajíce uherští státníci smýšlení obyvatelstva v Uhrách mli za to, že by nebylo radno pedložiti snmu uherskému ihned královské proposice (zákonné návrhy), nýbrž že by slušelo vykati, až co snm sám ekne. V tom smyslu sestaven byl také královský list k snmu. Vzkázána v milost a pozdravení královské s doložením, že J. V. chtl snm osobn zahájiti, že však okolnosti mu v tom pekážely. Dále jmenován
nm
v o
nm
Apponyi co král. komisa, uinna zmínka podkovací listin Jeho V. císae a krále Fer-
dinanda a J. cis. V. arciknížete Františka Karla, kteréž listiny byly v legalizovaném peklade snmu pedloženy. Odvoláním se k pragmatické sankcí slíben inauguraní diplom, na základ jehož se J. V. dá korunovati a pijíti chce kížení snmu. Hrab Apponyi etl na to zahajovací kteráž byla vlastn vysvtlením listu královského, poukázav mezi jiným k diplomu, jímž zmní se poUherska k ostatním zemím Rakouska. O patentech únorových neuinil zmínky, dotkl se však pece spolených záležitostí íše, o nichž prý spo-
e,
mr
len
hlasovati se má.
František Deák pedložil návrh adresy, která se mla podati císai pánu co výklad veškerých ^ížností a práv koruny uherské a pomru jejího k ostatním zemím rakouským, jakož i výminek
—
62
-
veškerých, pod kterýmiž národ uherský hotov by byl, uznati a korunovati císae rakouského na království uherské. V adrese této vyeno o diplome, „kterýž sloužil za základ ei, jíž byl zahájen zemský snm", že se jím porušuje ústava uherská, zejména pragmatická sankce, základní to státní smlouva, kterouž národ uherský r. 1723 byl uzavel s panujícím rodem. Dokázáno, že se jí neutvoila reální unie mezi Uherskem a ostatními zemmi rakouskými. Žádáno, aby byl doplnn (Sedmihradany a Horváty): „ponvadž se nemže považovat za úplný, pokud ti, kdož zázemský, povoláni konem povoláni jsou na zákonebudou a nemže se pouštt ani do nodárných ani do vyjednávání stran korunovací." Tolikéž žádáno za zavedení zákonv z r. 1848 za znovuuvedení parlamentární vlády, t. j. odpovdného ministerstva a úplné municipální ústavnosti. Tyto vci prohlášeny „za pedbžné výminky, bez jejichž vyplnní všeliká porada i narovnání nemožné jest." Ponvadž však snm mimo vli Deákovu tituloval v adrese císae „nejjasnjším pánem" místo „nejjasnjším císaem a králem", nepijal ji Jeho V. nýbrž vrátil snmu, který pak tomuto pání J. Velienstva vyhovl. Dvorní kancelá uherská mla v úmyslu, aby se v odpovdi na tuto první adresu uherskou formální platnost zákonv uherských z r. 1848 nezamítala a zpsob spoleného zastupitelstva dle únorových patentv Uhersku nevnucoval, což se
snm
snm
inv
—
docíliti vyzváním, aby uherský snm vyslal v píin dorozumní- se s vládou a s íšskou radou zvláštní králevinskou deputací do Vídn. Ministi vídenští odporovali, považujíce diplom i únorové patenty za základní zákony veškeré
mlo
~
63
—
íše, jimž všechny zem bezvýminen podrobiti by se mly, následkem ehož dne 18. ervenec uherský dvorní kanclé a vzali baron Vay ministr uherský bez portfeuillu hrab Széczen propuštnou; uherským kancléem dvorním stal se hrab Forgách, dosavadní místodržitel eský. Uherskému snmu odpovdíno královským reskriptem (od 21. ervence), vypracovaným od vídeských ministrv nmeckých. Hlavní obsah jeho, jenž vylioval bez obalu politické náhledy tehdejších kruhv vídeských vládních, byl v podstat následující. Nejdíve promluveno o diplome. áq dokládal reskript eený „Uznáváme sice
—
—
—
—
podlé
onch
sam
uherský radit o záležitostech, které se týkají daní, a pak o tch, diplomn
bude
se mít
k zpsobu a uspoádání povinnosti zpsobem od bývalých zákon se uchylutotiž spolen s ostatními konstituními zá-
které se vztahují vojenské, jícím,
veškeré íše: nemžeme ale z toho nikterak nebezpeí konstituní že by tím hrozilo samostatnosti Uher, nýbrž musíme spíše následkem spolených porad se svobodn volenými zástupci Našich ostatních království a zemí o spolených zájmech a z vzájemnosti tím povstávající oekávati sesía zástupce lení její. Pi tom upozorujeme magnáty na snmu zemském shromáždné nejmilostivji nejen na to, že se jejich vliv druhdy jen na nepatrnjší ást všeobecného bemictví vztahoval, nikoliv ale, jako podlé diplomu na píšt bude, na všecky druhy daní stupci
souditi,
a záležitostí finanních, nýbrž také na doslovné znní pragmatické sankce, v 1. a 2. lánku zákonv z r. 1723 obsažené, kteráž (pragmatická sankce) podlé tch lánk nejen proto v život vstoupila, aby Naše království uherské proti vnitním i zevnitním útovýdatnji obhájila a ped snadno popudlivými, v zemi dobe známými zmatky mezivládními ochrá-
km
—
64
—
nýbrž také proto, aby se k vzájemnému usrozNašimi ostatními královstvími a pevnjší spolená pda. Jediný a týž trn, správa armády a ústední vedení spolených financí Naší veškeré íše jsou pirozené následky pragmatické sankce, utvrzující nedlitelnost a nerozdílnost íše; a jakož Naše království uherské v pomru svém ku cizin nebylo od té doby, co Náš panovnický rod na trn nastoupil, zvlášt zastoupeno a i nyní pod názvem rakouské íše císaské s Našimi ostatv oboru velmocí evropských ními královstvími a zemmi též se vyrozumívá: rovnž tak musely Uhry k spoleným potebám Naší íše veškeré stále pispívati a v obtech se ouastkteré následkem pípad válených od národ niti, nila,
Hmní a spolení s zemmi zjednala tím
—
—
Našeho mocnáství pinášeny byly. Osudy, po ti staletí spolen zakoušenými za vlády spolené, vstoupilo Naše království uherské ostatními zemmi veškeré íše Naší v spojení s mnohem užší, než aby se svazek ten nazvati mohl pouhou unií osobní. Zákony z r. 1848 chtly osobní unii v život to nemálo odporovalo vyjádení vloženému uvésti,
a
pedmluv
k tmto zákonm, že prý jednota koruny a závazky k íši neporušeny zstati mají; ale práv vykonávání tchto zákon objevilo již v prvním plletí vše nebezpeí, jež Naší celé íši i s
v
Uhrami spolen hrozilo jen proto, že Madai povrhše veejným právem a djinami Uher zájmy celého státu v úzký obor osobní unie chtli obmeziti. Toto odlouení zpsobilo nebezpená otesení, že se musela jiná soustava vládní jež byla píinou, zavést a konstituní zízení Uher zrušit. Když pak se Naším diplomem dne 20. íjna 1860 z královské Naší svrchované moci obnovení uherské ústavy pod onmi výminkami a obmezeními,
65 jak to zájmy Našebo trnu a íše požadnjí, a které pi zavedení konstituních zízení v ostatních královstvích a zemích jsou nezbytné, bylo pislíbeno
:
abychom jsme
se své sírany toto pislíbení vyplnili, zavedli
starodávné
nejen
uherské
úady
zízení
stoliní,
vládní a povolali tento
nýbrž
též
snm, abychom
cestou zákonodárství, bud královskými proposicemi neb snmovními návrhy, v Našem diplomu od 20. íjna 1860 a v Našich souasných rozhodnutích obsažené pediežité úlohy žádoucím zpsobem rozluštili a takto zájmy a pání zem ukojili a právní postavení státní Uher s požadavky nerozdílného a pevného svazku všech Našich zemí a mocného íše postavení v souhlas pivedli.
snmu
Když však shromáždní na
magnáti a zá-
1848 platné míti chtí a tento požadavek za nutnou výminku kladouce právní stav konstituní jedin na tom zakládají: stupcové uherští ihned zákony z
r.
daný jim úkol rozluštiti zpsobem takovým, s zájmy Naší veškeré íše v nevyhnutelný rozpor pijíti musí a vyrovnání, jež by se shodovalo se spravedlivými požadavky obecného blaha, nemožhledí
kterýž
ným
iní.
Proež snmujícím magnátm milostivji
tímto
oznamujeme
a
zástupcm
nej-
vdti
dáváme, že jsme doposud nikdy neuznali lánky tchto zákon, které nutnému zachování nerozdílných zájm Naší veškeré íše a zvlášt rozhodnutím od 20. íjna 1860 a 26. února 1861 zejm odporují, ba že jich ani budoucn, jelikož k uznání jich osobn se zavázány nepokládáme, nikdy uznati nehodláme. a
Vyslovujeme tímto, že s duchem pragmatické sankce a se zájmy Naší veškeré íše shodující se revise (prohlednutí) 'iž
20. íjna Matice lldn IL
zákon
z
r.
1848,
jakož to
námi
1860 milostiv bylo naízeno, nevyhnuil.
9
tln o
66
-
pedsevzíti se musí, díve než snmovní jednání diplomu, kterýž Nám vydati jest,
korunovaním
bude moci místo 20.
míti.
Ponvadž dle 1. a 2. lánku Našeho diplomu od íjna 1860 a základního zákona od 26. února
1861 ony záležitosti zákonodárné, k spoleným právm, závazkm a
ježto
se
vztahují
zájmm
veškerých Našich království a zemí, mají se vyizovati v íšské rad. Naši povšechnou íši zastupující: proto vyzýváme magnáty a zástupce, akoli již ve své adrese
v íšské rad výslovn zamítli, poznovu opravdovým napomenutím, aby vypravivše poslance, zachovali píslušn v íšském shromáždní nyní rokujícím vliv zem, vztahující se k záležitostem, které ve smyslu 2. lánku Našeho diplomu od 20. íjna upraveným úastenp. r. budoucn jen súastniti se s
pimen
zemí vyizovati a rozhodovati
Našich
stvím
chceme.
Naizujeme tedy magnátm a zástupcm snmujícím, aby tohoto vybídnutí rychle uposlechli, ponvadž se o dotených spolených záležitostech bez prtahu rokovati a a sice nejdéle bhem msíce srpna uzavírati bude.
Až
pomry Uher k Našim nejvyšších úmysl
se
se
pehlednou ony
jichž
obnovení
aspo
v
se
urovnají,
otázka
stran
státi
se
žádaného
nemže: pak doplnní
zemského bez obtíže (t. j. doplní se snm ze Sedmihradska a trojjednoho království).
Uherský
a
až
lánky zákonv z roku 1848, bud dokonce provésti nedá, aneb
nezmnné form
zodpovídá
zemím
ostatním
ve smyslu Našich
snm
—
se
snme
zástupe:
stav na nepetrženost:
ml
za to, že Ma práva, kdežto rytí Schmerling daxi následkem revoluce z r. 1848 svou ú^tavnosi dovtípil se ihned, že jest mu kšaf prohráli Deák sestavil opt novou adresu, její; dlati.
—
67 podstatnou myšlénkou bylo, že s vídenskou vládou nelze smlouvati se. Hlavní obsah této druhé adresy jest následující:
nám Y. V. dne 21. ervence odepel nám rozhodne všecka spravedlivá
Nejv. reskript, který r.
zaslalo,
t.
pání naše
z celého
a
obsahu
nabyli jsme bolestného
a
z
ducha reskriptu
pesvdení,
že V. Y. v plném smyslu pragmatické sankce vládnouti nad Uhry. Nikdo nemže pochybovati, že hlavní podmínka ženské posloupnosti, v sankci pragmatické položená, jest v tom, aby se Uherskem
tohoto
skuten
nemíní
—
vládlo vedle vlastních
zákonv
jeho.
na njž posloupnost pešla vedlé stávajícího ádu, nemže až do korunovace, která pes šest msíc odložena býti nesmí, le toliko ve smyslu Panovník,
ústavy
zemí,
vládnouti
zeteln naizuje.
—
jak to 3. zák. i. z
Neoekávaný
byl
nám
r.
1790
tedy celý
obsah nejv. reskriptu Yašeho Yelienství. Yaše Yel. zrušilo navzdor pragmatické sankci absolutní mocí ústavu naši a zákony naše, a nechce i nyní libovolné
Vaše Yel.
zrušení toto zastaviti. navrátiti
práva
zlomky
Z
ústavy naší,
nám toliko nám podstatná
slibuje
berouc
moci zrušuje Yaše Yel. zádává nám na jich míst cis. diplom a patent, kteréž vedlé Yašeho nejv. pání za základní zákony považovati máme. Yaše Yel. chce na nás, abychom do rady íšské, která bez našeho vlivu absolutní mocí panovnickou utvoena byla, poslance vyslali a právo zákonodárné, kteréž národ náš na zemském snmu dosud vykonával, na radu íšskou pevedli abychom se vzdali práva svého, podlé nhož jsme se o vlastní dani a vojsku na íšském snmu svém usnášeli, a abychom se i v ohledu tomto íšské rad podrobili. Yaše Yel. upírá podstatné ásti zákon v našich, na íšském snmu udlaných a kladní
naše.
zákony
vlastní
naše
a
;
3*
;
— královskou
nám,
68
—
sankcí stvrzených,
abychom
je zmnili,
naped oznamuje
—
Vel.
uznání své, a naizuje
to jest zrušili;
Vaše,
že
i
avšak
již
budoucn zákony
neuzná a tím odstranilo Vel. Vaše základní zásady uherské ústavy a konstituního vladaení vbec, ponvadž stvrzené zákony toliko spojená vle krále 1 snmu zrušiti mže. V. V. odpírá nám úplnost snmu íšského a pece zase na nás žádá, abychom v neúplném stavu tomto odekli se podstatné ásti zemských zákonv našich; abychom ústavu zmnili, oktrojovaná naízení za základní zákony pijali a vše to abychom vyplnili bez pítomnosti, ano s obejitím všech tch, kteíž svoláni nebyli a kterých se práva zemská tak dobe týkají, jako nás. Ba V. V. oznamuje nám, že íšský snm díve doplnn nebude, pokud vše to naped neuiníme. Jsou to ale vesms kroky neústavné, kteréž podstatu pragmatické sankce ruší, ponvadž vše odstraují, co v ní jakožto v zákonu základním k pojištní práv národních ve zpsobu uritých výminek ustanoveno bylo, nezstavujíce skoro nic jiného, než ddiné právo domu panovnického. Nejvyšší král. reskript praví, že uherský íšský snm vedle diplomu od 20. íjna minul, roku nemá se více raditi o zpsobu a upravení daní a vojska, uvádí však zárove k uspokojení „že garancie ústavní samostatnosti zemské nejsou v nebezpeí, ano že se tím jen utuží, když Uhersko spolen se zastupiteli ddiných zemí pojedná o otázkách dan a odvodu vojska." My však nenalézáme v slovech tchto ani nejmenšího uspokojení. Ustavní samostatnosti ubližuje se již tím znamenit, že Vaše Vel. bez svolení snmu z vlastní moci odejímá zemi hlavní právo toto že z vlastní vle zákony dává, aniž by se snmu tázal, zda-li tuto podstatnou zmnu staré ústavy své pijímá: nýbrž maje ji za plný skutek zrovna naizuje, vyslati zástupce do rady íšské, aby ona toto právo tyto
—
—
:
—
69
—
snmu
našeho také ohledn Uher vykonávala. Y. V. nepovažuje tedy íšský snm náš za sbor, který zákonodárnou moc mezi panovníka a národ spolen rozdlenou vykonává, a bez jehož svolení žádný zákon dáti ani zmniti se nesmí: nýbrž za sbor, který v oboru zákonodárství rozkaz, daný panovníkem z vlastní moci a odporný ústav a zákonm stvrzeným, do zákonníku vzíti povinen jest. V zakládala by se pak samostatná ústava uherská, jejíž
em
zákonnitost
nejv.
reskript
garancie této samostatnosti,
výslovn uznává? V em kdyby nkterý nástupce
VV. dokládaje se píkladu tohoto s našimi ostatními zákony a právy pozdji taktéž nakládal kdyby je bez pedbžného svolení zem z vlastní vle zrušil neb zmnil a snmu naídil, aby rozkaz tento i v oboru zákonodárství vyplnil? Kdyby však i nebylo právního ohledu tohoto a kdyby nám otázka tato zákonodárnou cestou pedložena byla, pec nemohli bychom takovou zmnu ústavy pijmouti, ponvadž by právm a zájmm národa škodná, ano nebez:
pená
byla.
Vezme-li se zemi dosavadní její ústavné právo, ik že ona jen ve spolku s jinými rozhodovati smí o záležitostech svých daní a svého vojska pak rozhoduje o statku a krvi národa sbor takový, jehož znaná vtšina záleží ze zástupc provincií ji:
A jelikož veliká ást provincií tchto patí k nmeckému spolku, jehož lenové my nejsme, mohlo by se rozhodovati o nás také v jiných záležitostect, ku kterým bychom nebyli zavázáni. Dále se v nejv. král. reskriptu tvrdí, že pragmatická sankce nejen proto v život vstoupila, aby se Uhry tím jistji obhájily proti zevním i vnitním útoa zmatkm, které by pi jakés trnu snad nastati mohly: nýbrž i proto, aby utvoila se pevnjší pda vzájemného svazku a spolené jednoty. ných.
km
zmn
—
70
—
Neníf však ani ádka v ní, z teného smyslu mohlo souditi
nhož by na jiné
se dle sku-
spojení
než
osobní. z
(Osobní unie proto nevzala pvod svj ze zákonv 1848, nýbrž zakládala se v podstat své
roku
zákonech našich.) Zákony r. 1848 daly národním toliko novjší, jasnjší a uritjší formu, zlepšily a opravily podlé asu, co byla zem co písný výsledek ducha záod let, ano od konv svých vymáhala co se ale týká pomru národa ku králi, neuinila se v podstat žádná nová práva. A kdyby byli ostatn dotení zákonové od roku 1847 1848 nová práva utvoili, kdyby byli státní právo uherské nejen co do formy ale i co do podstaty v starých
právm
vkv
;
—
zmnili, i
mohli
žádáme
—
bychom vše
to
—
žádati
co v nich jest obsaženo.
tyto povstaly ústavní, zákonodárnou mocí
vlí krále a národa je spojená
vle
jakož
to
Nebo
—
zákony spojenou
mají tedy platnost potud, pokud krále a národa nezmní nebo nezruší. ;
Naproti tomu samovolná ustanovení v král. reskriptu, jimižto ústava uherská petvouje se z neobmezené moci panovnické, a jimiž základní zásady její nahrazeny býti mají císaským diplomem a patentem, což vše jmenuje se naší obnovenou, po praotcích zddnou ústavou, odporují nejen státnímu právu, nýbrž kácejí i nejhlavnjší jeho zásady, a jsou bez píkladu v djinách uherských. Nejv. král. reskript praví: že V. Vel. z královské pravomocnosti zaruilo pod výminkami obnovu ústavy uherské, a že skuten obnovilo soustavu župní a zákonní soudnictví uherské; zárove ale že chce státoprávní pomr Uherska ve shodu uvésti s nerozluným svazkem ostatní zem spojujícím a s postavením rakouského mocnáství, jakožto velmoci, což prý nebylo by možno se zákony r. 1848, kteréž prý nešetí práv ostatních zemí celého mocnáství.
— Co
—
se týká obnovení naší ústavy, tož nelze
spatiti rukojemství slíbené
71
ve
toto obnovení.
nám
zpsobe, jakýmž se zapoalo Stará soustava žnpní jen na
nejvtší díl psobišt jejího ponecháno cizím úadníkm, kteíž i nyní ješt poínají pi absolutizmu. Násilím vybírají si libovoln jako dan, k nimžto snm nikdy nebyl svolil, nutí úady, úadníky a jednotlivé obany, aby jednali proti základním zákonm zemským, a to v dob, kdež se pólo byla obnovena;
praví, že ústava jest obnovena.
Zízená dikasteria vyšší jsou též nezákonitá, neb 1848 nemla žádná dikasteria, le odpovdná ministeria býti v ele správy veejné; co však zákonodárství již zmnilo a jiným nahradilo, to se nemže ve form staré le v nové, zákonem ustano-
dle 3. I.
vené uznati za zákonité. Jediná vta nejvyššího reskriptu: že V. V. „ze svrchovanosti královské chce výminen obnoviti ústavu uherskou", jest dostatená, aby nemožnou uinila každou dvru v pislíbená ujištní. Pragmatická sankce nezná žádné svrchovanosti královské v zákonodárství. Král uherský nemže zavrhnouti platné zákony; on mže sice požádati snm, aby pijaty byly nové zákony, jest však zavázán, zákony sankcí královskou opatené, pokud se tyto nezruší ádným zákonodárstvím, tak dobe šetiti, jako to povinna jest zem a každý oban, aby zachovával takto ustanovené zákony a poslouchal mocnáe, který dle ústavy má nejvyšší výkonnou moc. Aby se ústava nezrušila, jest dle pragmatické sankce zjevnou podmínkou práva ddiného. Ústava i právo ddiné jsou úzce spojeny ; když chce proto mocná úpln vládnouti dle smyslu pragmatické sankce, nesmí ponechání ústavy od žádných jiných výminek uiniti odvislým, le aby se jeho právo ddiné uznalo a stalo skuteným, což zem, která se písn drží pragmatické sankce, nikdy nechtla
;
— popírati.
Cesta, kteroa
—
72
kráí
nejvyšší král. reskript,
když dle moci absolutní rozhoduje nad našimi zákony a právy a chce zakládati ústavu uherskou na diplomu od 20. íjna a patentu od 26. února mže sice býti pokusem, aby se zavedla oktrojovaná ústava, ale nikdy zajisté nepovede k tomu, aby se obnovila
—
ústava uherská.
My práva spolu
nemžeme
se
zemského,
národem;
s
odíci onoho koustituního kterého tvoí zákony mocná
dle
my nemžeme
a absolutní zákonodárství a konstituní
;
— jenom
uznati jednostranné
v naší zemi
moc
a násilí
za pravidelné
mohou naše práva
konstituní suspendovati, oktrojovati a petvoovati my jsme však nuceni, takovéto suspendování, petvoování a oktrojování uznávati za nekonstituní a za pokraování dvanáctileté soustavy absolutní ve form nové; my nemžeme k té soustav se piznávati se svým svolením a uspokojením, neb kdybychom toho uinili, stali bychom se nevrni zákonu, vlasti a svému
svdomí
A kdyby
vlastnímu.
abychom bychom pevn
to
i
naší svatou povin-
ností nebylo,
protestovali proti vší oktrojírce,
pece
se
staré,
své
vlastní
—
ústavy
samého
se
národem vyrostla, se vypstovala a rozpravideln bývá užitenjší a stálejší nežli
vyvinula, šíila,
drželi
proto že ona ústava, která z národa s
každá ústava oktrojovaná. Ohledn toho mžeme se odvolati k djepisu my bychom mohli uvésti píklady z jiných zemí, le jen o tom se zmíníme, jak mnoho ústav a všelijakých zákonv se oktroj oválo od roku 1848 v Rakousku, a pece nejvtší díl jich v krátkém ase zahynul, ba ásten ani neuzel svtla ;
božího.
My nechceme trvání íše v nebezpeí uvésti, my ]jechceme rozvázati spolek, který po pragmatické sankci právn trvá. Osobní unie je zajisté rovnž takovýto
-^ 73
—
nhož spolené vyplývají poméry, které my vždy na zeteli míti chceme. My jsme volni jak dalece by totiž vzájemný pomr obon od sebe neodvislých vlád, zvlášt co se pedmtv zákonodárných týe, vystaiti nemohl ddiných zemí co volni jsme s ústavnými národy samostatná i svobodná zem s udržením své neodvisNa losti svobodn a s pímou oteveností obcovat. tento zpsob dají se v každém jednotlivém pípad mnohem leheji upraviti spolené pomry nežli prostedkem spolené rady íšské, na kterou bychom my jenom s obtováním své ústavní samostatnosti a svých nejbytnjších práv mohli poslance vypravit a již by Uhersko již naped s tou obavou obeslalo, že navzdor výslovným slibm pece konen co rakouská zem korunní považováno bude a že onen pokus, jejž abbez prospchu solutní moc skrze století tak asto pokus totiž vadit nás mezi ddiné opakovala, zem v krátkém ase by se zase pod rouškou ústavnosti pedsevzal ta však obava i nedvra jsoucí spolek, z
—
—
—
—
:
by pi každém kroku prvšecku míru, ba ona by je uinila nemožným a vedla by konen k samému rozpuštní íšské rady, anebo by vtšinu pinutila, chovati se tak, žehy hokost a nenávist z toho povstala nejen mezi jednotlivými osobami, nýbrž mezi národem a národem, mezi zemí a zemí, což by zajisté tou nejvtší bylo ranou, jaká by íši potkati mohla. Spolené pomry mezi stejn oprávnnými stranami dají se upraviti jenom pi vzájemné Nemožno je však násilné založiti vzájemnou dvru.
prvodkyní obavy,
bh
jednání
stížila
pes
—
—
dve.
Kde nestává obavy, aniž je k ní píina, kde násilí nepoutá svobodnou vli, tam jsou spolené zájmy nejsilnjší páskou. I o tom jsme pesvdeni, že zákony od roku 1848 neuvádjí pimenou vládu íše ani její posta-
:
— 74 — vení co velemocnosti v nebezpeí: to vše práv ten systém pivádí s sebon, k jehož uznání nás nejvyšší reskript chce pinutiti.
Ustanovení zákonem
pedepsaného odpovdného vc, proti kte-
ministerstva uherského, zdá se, je ta
rému hlavn námitky nejvyššího reskriptu elí. Ale jmenuje pece samo Uherské ministry a tito budou vždy zákonitou vli V. V. vykonávat. Budou sice odpovdni zemskému snmu, což je též základní zásada ústavnosti, ta odpovdnost ale bude snadná, V. V.
co se týe spolupodepsání všech zákonních naízení, nebo nezákonn nemže V. Y. chtít vládnout. Jak mile náš národ uvidí pravý úmysl smující k úplnému obnovení a nezvratnému zachování ústavy, jak
mile bude zbaven bázn, že se chtí rušiti jeho práva zajisté s dvrou na poli zákonodárství ped-
pijme
panovníka i doprovázet bude všechny zákonní vlády na poli výkonné moci s uspokojenou myslí ; když pak as i okolnosti budou požadovat promnu jednoho anebo druhého ustanovení zákonv, navrhne to bud sám aneb vezme opatrn v poradu ten návrh, jejž mu odpovdné ministerstvo jménem V. V. pedloží ; nebude míti žádného dvodu obávat se pechmatv panovnické moci, aniž toho, že zájmy a zákony naší zem dají se v šanc zájmm jiných zemí. Ten národ, který vidí, stežené ústavy práva any jsou pod štítem jeho i zájmy jeho pojištny, není pinucen toužiti po jiném postavení a jiných pomrech. NeníC vždy ta vláda nejlepší a nejpimenjší, kterou lze nejleheji a nejpohodlnji od jednoho dne ke druhému provozovat. Nedostatky vládního systému a chyby ve vedení vládní správy uinné dávají asto teprv v bhu asovém hokému plodu uzrávat a onino státníci, kteí rzné pomry jednotlivých ástí státu a jejich od sebe se rozcházející bytné zájmy neuvalohy
kroky
svého své
vrn
—
75
-
dkladn kteí unavující rozešení tžkých otázek bud!to obcházejí aneb k vli jakékoliv theoretické i všeobecné zásad petínají, aniž mli k tomn zetel, dá-li se ta zásada prakticky provést a nebudou-li z provedení jejího škodlivé vycházet následky: obtují svému vlastnímu pohodlí buti státníci doucnost státu. Postavení jednotlivých státv co velemocností nezávisí pouze od poetu jejich adových armád; absolutní vláda je snad lehí i pohodlnjší, pi absolutním systému dají se snáze velké armády sebrat, ale navzdor tomu nejvýbornjšímu vojsku mže upadnout stát v nebezpeí, když ochrana jeho nespoívá na citu národv. Dvanácte let trval i u nás absolutní systém; on však náš lid neobsypal blahobytem, neuinil stát bohatším, nezvtšil jeho sílu; po 121eté zkušenosti vidlo se Vaše Velienstvo pinuceno, vzdáti se toho absolutního systému a vstoupiti na ústavnou cestu. Na cest ústavné je tolikéž snáze takovou íši spravovat, která pouze z jednoho národu sestává, jejížto jednota tím zpsobem je pirozená nežli spravovat íši sestavenou z více zemí, mezi nimiž jednotlivé zem rozdílnou mají samostatnost ústavnou, rozdílná práva i zákony, ba i rozdílné státoprávní pojmy a politické náhledy. Kdyby byli ti národové bytnosti bez vyvinutého politického citu a bez vle, lehce by se dali slouiti v jedno a pi nedostatku pirozené jednoty bylo by lze umlou utvoit. V dívjších asech, když ješt ústavné pojmy a cit práva v menší míe veškeré vrstvy lidské spolenosti pronikaly, podaily se astokráte podobné pokusy takové: ale dnešního dne cítjí již národové, cítí každá tída lidu pravou cenu politické svobody a zákonní neodvislosti, lpíc na obou s myslí zbožnou, takže zídka kdy se zdaí potlait ty city a tu zbožnou mysl národv i zemí a peustrojit je dle politických theorií zují
;
—
—
—
76
asto
proti jejich vli.
— spojeny
zajisté
jsou takové-
pokusy s nebezpeenstvím, nebo svobodná vle je i jednotlivcv národv drahý poklad, a sice tak i veliký, že majíce ji obtovati ani to neradi pijímají, co kdyby byli si sami vyvolili, jejich prospchm bylo by skuten prospšno bývalo. Takováto užší jednota, povstalá ze svobodné vle tch, jichž se týe, mže astokráte státi se užiteKdyž nou, alespo není co do formy nespravedlivá. ale panovník mocí svých prostedkv konstituní zemi jakkoliv s
k
takovéto jednot nutí,
petvoením
bytných práv
ústavy
té
a
kteráž je spojena se
zniením její o tchto
pedbžnou poradu
a když ani
;
zem
absolutní mocí vydaných
rozkazech panovnických nepouze bezodkladné vykonání jejich:
žádaje
povoluje,
mže-liž v tom
pípad
takováto jednota být spravedlivá Nemusí-liž zem považovati to za velikou ránu, že byla zbavena svého nejdražšího i nejsvtjšího pokladu? Bude-Ii ráda takový stav brániti i podporovati, Nebude-li jejž s trpkými city snáší? i
se
pimena?
naopak
skytuje,
že
nad
radovat
každým neštstím, se
každým
které hrozíc
snad
sprostí
nebezpeenstvím, jí po-
celku nadji
tch okovv,
které
ji
vli pipoutaly k druhým zemím? Stane-li íše pi takových citech národa silnou i mocnou?
proti její se
se konen dá lépe i leheji vládnouti pi tomto užším a vynuceném spolku než pi širším ale svobodném, jenž nikomu bolest nepsobí a dá se dle náhledu národa dobe spojit s jeho právy i ústavou? My si pejeme, abychom ve spolku pragmatickou sankcí vyeném pod naším spoleným panovníkem s národy ddiných zemí setrvali v bratrské lásce To i svornosti, dlíce s nimi slušn i dobré i zlé. však mže se státi i pi nezvratném zachování naší
Zda-li
zákonité státu
samostatnosti,
tm
nejmenším
anižby úel a úplná nebezpeím vystavena
jistota
byla.
Vynucená jednota neiní íši mocnou. Uražené sebevdomí jednotlivých zemí a hokost z nucení vyplývající vzbuzuje žádost po odlouení, ano po úplném odtrhnutí, a protož stává se íše práv nejslabší, kde by nejvíce mla potebí veškeré síly a úplného nadšení svých národ. Velmocnost íše, jejíž jednotu
vbec pochybná
zachovati lze toliko brannou mocí, jest
a v dobách nebezpených nejistá. Skracování politických práv zemských jest vždy nepravostí a budí povždy bolestné pocity a nespo3
to
která
Vláda,
kojenost.
že
jest,
svými
zabezpeuje
blaho,
mže aspo
nouti
s
urovnanými
pomry
obanm
hmotné
svým
njaký as takový in podnikmenším nebezpeím, nebo ukojení hmotných pro
—
zájm ásten aspo akoliv
zem.
vynahrazuje ztrátu práv vláda kiv jedná, ruší-li práva
taková
i
Když však vláda bud následkem
neštstím tak dalece
klesla,
že
mže
bud
chyb,
jen velmi málo
uiniti pro zvelebení hmotného blaha, ano že k zachování státu nucena se vidí, aby požadovala od obtžkými bemeny skoro vysílených nových hmot-
an
pimen,
ných obtí: taková vláda nejedná také skracováním politických práv uráží city
bemena
neb tžká
právm
litickým
spravedlivý
cit
stávají se z
pesvdení,
hrozí nebezpeenství, trpkosti
když
národ; že
i
po-
ješt tžšími;
umouje všecku obtivost
nií dvru k vlád, která zájmy oban, práv však
nemže jich
a
hmotné
zvelebiti
šetiti
politických
nechce.
Ona alebrž
ústavní,
absolutistická soustava, která nejen v Uhrách,
také
neuherských zásady zíditi
v zemích
chtla
ze
dnotu veškeré íše. této zásady,
byli
Státníci,
pesvdeni,
že
zrušila
svobodu je-
ústední
kteíž jednali sjednocené
dle
velké
Rakousko, kteréž oni takto zbudují, vyšine se na takový stupe moci, na jakémž íše posud ješt nikdy
— Y
se nenalézala.
želo jim nic, neb
78
—
provádní jejich zámr nepekápísným rozkazm neobmezené moci
nikdo nevzdoroval proto zrušili a odstranili vše, co jim stálo v cest, nešetili ani práce ani penz, a ve dvanácti letech utratili píjmy také píštích pokolení. A po 12 tchto letech nevzrostla íše ani mocí ani prostorou, bemena však její nádoby ej se rozmnožila. Nyní Yaše Velienství samo upustilo od neobmezené, k cíli nevedoucí vlády, zásada však, kterouž soustava absolutistická ustanovila za vodítko vládní, a kteréž bezohledn obtovala veškeré právo: zásada totiž ústední jednoty zachovává se dále ješt za základ, takže se cestou ústavní uskuteniti chce, co soustavou neobmezenou bhem tolika let provésti se nedalo. Dle náhledu našeho však tytéž nesnáze, pro kteréž zásada ústední jednoty nedala se provésti soustavou absolutistickou, ješt mnohem více objeví se Absolutistické soustavy nástrojem v život ústavním. nejmocnjším byla zajisté neobmezená moc, kteráž nejen u veškerém zákonodárství, alebrž také ve výkonnosti vbec bezvýminenou požadovala poslušnost, Taková a proti kteréžto nikdo nesml se ozvati. Každá však moc v ústavnosti provádti se nedá. zem má svoje upomínky, obyeje, nadje a pání, kteréž jsou jí svaté a kteréž pod jamem vlády neobmezené v nejhlubším vnitru skrývati se musely, kteréž však nyní, kdy ozvati se mže hlas v prospch vlasti, projevovati se budou. City a myšlénky tyto ;
n
budou
vždy více se zmáhati, a jelikož ústední jevtší ásti odporuje minulosti jednotlivých zemí, na kterouž tytéž s láskou se ohlížejí, a onm nadjem, kteréž ohledem na budoucnost chovají v prsou svých nelze nikterak pochybovati, že provedení ústední jednoty potká se v bhu veejných Jsme porad s odporem a s bezetnými obtížemi. pesvdeni, že v takových zemích, jichž obyeje, dnota
z
:
;
zájmy, djepisná minulost a státoprávní
znan
se
liší,
ústavní jest
pomry
uskutenní ústední jednoty
velmi cestou
nemožným. V.
tedy
Chce-li
bodné a opravdov
V.
silné,
míti
—
mocnáství
své
svo-
nemže
toho V. Y. donýbrž srozumním pocháze-
jednotou vynucenou, ze svobodné vle národ, a k tomu nemže V. V. vycházeti od myšlénky centralizující jednoty, kteráž theoreticky snad mnoho píslibu je, prakticky síci
jícím
provésti však se
nemže.
nost a naše zákony z
zájmm
—
Naše ústavní samostat1848 neodporují skuteným
dynastii ddiných zemí nebo mocÚplná obnova uherské ústavy neodpírá a prakticky vždy vykonávané nepochybné
V. V.,
—
náství. se
r.
nám,
dan a vojsko, nebée vlád mocnáské v cest
právo, urovati
že by snad hlasily
s
pomry
kousko bylo
velkomocnáství
také
tenkráte
se
nám
proto,
stály a nesou-
RaUhry na
rakouského.
když
velmocí,
snme povolovaly peníze a vojáky kterouž neseslabila ani celá ada neba když vítzoslavný nepítel již byl vtší ást
vlastním svém íšském bylo velmocí,
štstí
;
mocnáství sotva
obsadil,
a
mimo
zem
nco majetkem zempána
uherské koruny zstalo užilo Uher:
práva pod záminkou zájm mocnáských steniti se mají, neupustivši od vrnosti a nadšení svého, zákonných práv a celé síly své k tomu, aby s jeho pomocí ztracené ásti mocnáství nepíteli sko,
jehož
ústavní
zase se odaly.
Pravou pohnutkou pro ránu proti nám
namenou
zákony onou myšlénkou centralizace, kteráž z odstranného absolutního systému penesena jest také na pdu ústavní, a také bohužel! nyní ješt za vodící zásadu, za základní stanovisko po-
jest,
že naše ústavní
nesrovnávají
se
samostatnost
a
naše
s
—
—
važuje se. Zda-li však dovoluje právo a spravedlnost, aby posvátnost základních smluv, nejpodstatnjší to ásti
— soustavy národní, aby nepochybná práva zemská a zásady ústavní obtovány byly myšlénce novjší, kteráž po dvanáct let všechnu volnost potlaovala, každý oprá-
vnný
požadavek a každý jiný politický ohled v potolik obtí stála a v proneosvdila? Zda-li to prospje mocnáse k vli novému experimentu k prosted-
zadí zašinula a která stát
vedení ství,
pece
sáhne-li
km,
kreréž
víru a
dvru
srozumní, se
se
zájmy jfeho
bez
a
city
národa
umrtvují a
hluboce
urážejí,
nemožným iní srdené
nhož bezpenost
státu
ani pomysliti
nedá?
V. Yel. prohlašuje v nejvyšším reskriptu, že V. Vel. jednu ást zákonv z r. 1848 potvrdí, druhá ást že ale nikdy uznána nebyla, aniž uznána bude.
Potvrzené zákony zstávají, pokud zákonodárnou mocí zrušeny nejsou, stejn závaznými a ohledem na platnost jednotlivých lánkv nemže nižádný rozdíl neb jakési stupování dopuštno býti. Úplná zákonodárná moc písluší V. Vel. pouze v onom pípad, pakli V. Vel opt mocí absolutistickou vládnouti chce; co uherský král mže V. Vel. ve smyslu pragmatické sankce jen ve spojení s íš-
ským snmem zákonodárnou moc vykonávati, z potvrzených našich zákonv však bez srozumní s íšským snmem nižádný o vlastní ujm zrušiti nemže; a práv jakož potebí není, aby královským potvrzením již pijaté zákony z r. 1848 mocnáem poznovu potvrzeny
byly,
takž
nemže
i
cena
jejich
nikterakž
zmenšena býti, jestli nkterá ást jejich jednou stranou uznána není. Mezi zákony z roku 1848 nalézají se jednotlivé lánky, které my sami vhodn pemniti a uritji vyjasniti sob pejeme. Návrhy dotyné mžeme ale jen tenkrát zhotoviti a V. Vel. pedložiti, až íšský snm ve smyslu zákonv doplnn bude; nebo v nepítomnosti onch, kteí povoláni býti mli, ale povoláni nebyli, nem-
—
81
—
žeme žádných zákonv vydávati. Pak-li ale V. Vel. sob peje, aby nkterá ást zákonv zmnna byla, nelze toho jinak uiniti, nežli když odpovdné uherské ministerstvo návrhy o tom podá doplnnému snmu, který je pak v poradu vezme a svá uzavení
Vašemu
Vel. pedloží.
Co
tímto zpsobem na íšském snme srozumní Vašeho Velienstva s náustanoví, to pak po zákonn odbyté ko-
tedy
(uherském) ve
rodem
se
Le
král. sankcí potvrdí se. všecka ona naízení díve již potvrzených zákonv, jejichž zmna žádána, neb srozumním obou stran pijata nebyla, mají se považovati i bez nového potvrzení za úpln Tak musí býti v každé ústavní zemi, kde platná. zákonodárná moc mezi mocnáem a národem rozdlena jest, sice by rozdlení zákonodárné moci nebylo pravdou. Tak naizují i naše základní zákony, hlavn ale 12. lánek zákona z r. 1790, jenž zejmé praví: zrušovati a vykládati zákony že „právo vydávati, v Uhích a ve vedlejších zemích pouze zákonn korunovanému mocnái ve srozumní se stavy, v íšském
runovací
snmu shromáždnými,
písluší a bez
nich nikterakž
vykonáváno býti nemže." Vaše Vel. však vybízejíc nás v svém nejv. reskriptu k ano i k zrušení zákon z r. 1848 nedrží se onch výše zmínných základních zákon a neídí se ani dle princip konstituních. V. V. jste ráil absolutní mocí zrušiti stvrzené zákony, a pekážíte posud
zmn
'
jich v život vstoupení, avšak jich nikdy neuznalo, aniž
zárove
pravíte, že „V. V.
kdy uzná."
—
V em
tedy
výroku toho záleží dorozumní se s íšským snmem? V záleží dvéstranné vykonávání moci zákonodárné ? Z pontí zákonodárství konstituního plyne, že když pi tvoení zákon nových ob strany moc zákonodárnou vykonávající shodnouti se nemohou, také žádný zákon možný není; pi však nebo dle
em
zmn
pi
zrušení stvrzených
zákon
podržují zákony, kteréž
— zmniti nebo
zrušiti
le by ob
svou,
zmínného výroku
se
82
—
mají,
strany
platnost
zmnu
V. V. by však ony
zmniti neb
svou a cenu Dle výše
pijaly.
lánky zákon,
pozbyly již své právní platnosti, ponvadž V. V. samo bez vle zem zrušiti anebo zmniti si jich peje. A tak by V. V. vykonávalo samo moc zákonodárnou, íšskému snmu však by nezbylo jiné právo než registrovat rozkazy panovníkovy a ze zákon potvrzených by zstalo jen které
to v platnosti,
zrušiti
se
mají,
co by druhdy absolutní
vle vladaská
ponechati hodlala.
Zmnit a zrušit se mže jen stávající zákon; V. V. ale vyzývá íšský snm, aby zákony r. 1848 zmnil, vlastn zrušil. Pak-li že ale zákony tyto nepovstaly právem, pak jest zmna aneb zrušení jich nemožné aneb aspo zbytené; trvají-li ale právem o emž pochybovati nelze pak se musejí také plnit, a to aby se uinilo, náleží v obor moci královské. Díve tedy, než íšský snm zmnu onch zákon aneb ástené zrušení jich uiní pedmtem svých porad a vzájemného dorozumní, jest nevyhnuteln potebno, aby protiústavn zrušení jich ihned pestalo. Nejvíce však zarazilo nás, a myslíme, že každého ústavn smýšlejícího obana, vyslovení oné neústavné zásady, že se V. V. „osobn necítí zavázaným, aby zá-
—
—
kony
z r.
1848 uznávalo."
Oprávnn-li kníže,
pedky k
své
osob
aby
zákony
nevztahoval:
stvrzené
svými
co bude pak ruiti
za naši ústavu, za zákonnou svobodu naší zem, za zákony skutené a za ty, které se uiniti mají?
O
národové íše, jimž Y. Y. ústavnou svobodí* udlilo, stran trvanlivosti této svobody podpírat? Každý potomek Y. Y. mže pak íci, že ten i onen zákon, jejž jeho pedchdce stvrdil, nelze srovnati s prospchy íše a s postavením jejím co velmoci a že jej se mají
—
OD
CO do svého osoby nepovažuje
za
vížící.
—
Vyškrtne-
ony stále trvající závazky, které pecházejí s pokolení na pokolení a vztahují se tak dobe na panovníky jako na národy: pak se stane všeliká Tato ústavnost a bezpenost státu hrakou událostí. jak svobody nepetržitost závazkv jest základem národa tak trnu, vladae a jeho práva ddiného. Zapírání této nepetržitosti nií každou moc prostedkovací, bez nížto pi kolisí zájm každá otázka jen násilím a libovlí aneb ostím mee se rozluštiti mže, a bez nížto by národm a vladam jiné volby Touto nezbývalo než absolutní vláda aneb revoluce. blahodjnou prostedkovací mocí jest víra a dvra ve stálost práva, kteréž by bez zmínné nepetržitosti me-li z ústavy
závazkv
mysleti se nemohlo.
ani
Nám
nelze jinak
než vysloviti nejhlubší své politování, že ona zásada, kteráž ani v prospch V. V., ani v prospch veškeré íše blahodjn psobiti nemže, v nejvyšším reskriptu
vyslovena
jest.
Ohledem na doplnní jsme
ve
své
první
uctivé
íšského
snmu
adrese,
že
tak
vyslovili
dlouho,
kdož dle zákona k íšskému snmu povoláni býti mají, povoláni nebudou že tak dlouho íšský snm za neúplný považujeme a že se v zákonodárnou
dokud
ti,
:
práci uvázati
Nejvyšší
nemžeme. reskript
naše spravedUvé
pání,
královský nevypluje ani toto a odpovídá, že otázka o dorozluští se sama sebou, až po-
plnní íšského snmu Uher k zemím ddiným dle nejvyšších zámr urovnáme a zákony z r. 1848 dílem zmníme, dílem
mry
zrušíme.
Musil by tedy díve neúplný snm íšský ve jménu národa pijmouti absolutní mocí vydaný císaský diplom od 20. íjna a patent od 26. února co zákon základní; musil by zástupce poslati do íšské rady; nejdležitjší
ás
stvrzených
zákon zmniti
a vyškrtnouti a
:
-- 84
—
když by tím uherskou ústavu o nejdležitjší ástky celé uherské právo státní dle cis. diplom a patent zmnil a práva zem a tím také práva nezastoupených národ obtoval tehda, jen tehda doplnil by se íšský snm náš. Toto rozluštní odporuje nejen zákonm zemským, nýbrž i povaze ústavního zákonodárství. pipravil,
:
pím
Opakujeme zákonní základní zásady státního práva uherského Pragmatická sankcí, již uherský národ s králem uherským v roce 1723 o posloupnosti trnu dobrovoln a se svobodné vle uzavel, je skutená státní základní smlouva, která pímé vzájemné závazky v sob chová. Dotená pragmatická sankcí penášejíc práva posloupnosti trnu též na ženské pohlaví panovniího domu urit ukládá za výminku, aby král v Uhrách jinak nevládl a nepanoval než dle zákon, na nichž se zem díve usnesla, aneb které budoucn na íšském snmu utvoí; dále aby vládní soustavu jiných provincií v Uhersku nezavádl aby ped svým korunováním slavný královský diplom vydal, a v zemi zabezpeil, že její územní rozsáhlost, práva, svobody a zákony neporušeny zachová a vše to aby i královskou písahou stvrdil; konen že v pípad, kdyby všichni potomci Jeho Velienstva císae a krále Leopolda I. i po peslici vymeli, zemi se ono starobylé právo navracuje, dle
bu
;
nm
nhož sob svobodn Podlé a
pragmatické
zemmi ddinými
mže
krále
sankce
nm
Uherskem
zakládající se nedílná
Uhrách mže dle 4. i. z. z 1790 toliko zákonn korunovaný
V r.
není mezi
jiného svazku než totožnost pa-
novniího domu a jedin v a nerozluná držebnost. z
zvoliti.
práva královská vykonávati.
r.
1741 a
král
3.
nejvyšší
v
Uhrách
jest
dle
zák. i. z
3.
r.
1790 ddic
zákon nazývá ddiným králem uherským (hereditarius rex Hungarise), od okamžiku, kdy mu aby v šesti msínástupnictví pipadá, povinen: poítaje ode dne uprázdnní trnu, zákonn cích, korunovati se dal, a mže on mezi tím také jen
trnn,
jejž
ústavou zemskou panovati. dle 10. zák. i. z r. 1790 zemí svobodnou a vztahem ku celé zákonité form vlády své neodvislou, nejsou žádné jiné zemi nebo národu po-
v souhlasu
s
Uhry jsou
drobeny (nulli alteri regno aut populo obnoxium); písluší jim neodvislost a vlastní ústava, dle níž spravovány a ovládány (regendum et gubernandum) býti mají svým zákonit korunovaným králem a dle vlast-
zákon
ních
V
svých.
Uhrách
písluší
dle
12.
zák.
i.
z
r.
1790
nebo rušiti, zákonit korunovanému králi a zákonit svolanému íšskému snmu dohromady a spolen. Výkonné moci mže však Jeho Velienstvo pouze ve smyslu záprávo
kon
tvoiti
zákony,
je
vykládati
užiti.
V
Uhrách písluší dle 8. zák. i. z r. 1715 a r. 1825 íšskému snmu, aby povoloval jakékoli jiné dávky a rea uroval obecné dan, 4.
zák. I. z
kruty v celém objemu, a právo to nemže mu odato býti za žádnou záminkou, ani v pípadu jakéhokoliv nebezpeenství. Mimo íšský snm není dovoleno vypisovati nebo zvýšiti, ani rekruty bráti. ani Vaše V. vztahuje císaský diplom od 20. íjna a patent od 26. února z knížecí moci Své také
da
na Uhry o své ujm bez pedešlého svolení národa a žádá od nás, odvolávajíc se k základním zákonm tmto, abychom se v poradách a usneseních zemského snmu svého ve všem dle nich ídili. Vaše Vel. podizuje Uhry také oné rad íšské, kterouž V. V. z knížecí moci své bez vdomí a sou-
—
86
—
—
innosti Uher zídilo.. V. V. vzneslo na onu raán íšskou právo urování daní a odvodu a vbec zákonodárství v záležitostech nejdležitjších a žádá,
ne-
nevykávajíc souhlas národa, od zemského snmu pímo a rozhodn, aby bez odkladu zvolil a odeslal do íšské rady poet poslanc, jaký patentem
tážíc se a
uren
jest.
Nejvyššími tmito vyneseními odstranna jest úpln ona podmínka pragmatické sankcí, dle kteréž vlada Uhry spravovati mže pouze dle posavadních zákon zemských a dle zákon tch, kteréž v budoucnosti íšským snmem se dají, a nebrán ohled na ono naízení zákona, dle nhož „Uhry jsou zemí svobodnou a vztahem ku celé zákonité form vlády své neodvislou, žádné jiné zemi nebo národu nepodmající vlastní ústavu i nezávislost." danou, a
—
mní
Yaše V.
nejvyššími tmito naízeními starobylou
její, oktrojuje novou zákonové základní zákony a užívá tedy zcela samo veškeré oné zákonodárné moci, kteráž písluší vladai a národu dohromady a spolen. Vaše Velienstvo vyjaduje se rozhodn, že nezákon zaruených, že jich také budoucn uznává uznati nehodlá a nemá se také za osobn povinna je vyjaduje se také, že pokud zákon tch uznati; dle naízení císaského diplomu na novo nepehlídz nich nezrušíme, nemže se neme, nezmníme a také na íšském snme jednati o diplomu koruno-
naši
ústavu
nodárnou
v jsoucnosti
soustavu,
ás
—
ás
vaním. doplniti íšský snm, jak to zákon ehož právn nemžeme se pustiti do tvoení zákon a do porad o diplomu korunova-
V. V. pedpisuje,
slíbilo
bez
pod výminkou: jestli kusý tento íšský snm díve vyhoví naízením cis. diplomu a patentu, a tím zmní, zarujestli ústavu zemskou v podstat její ené již zákony z roku 1848 dle zásad onoho diním,
—
0/
—
:
plomu a patentu zruší a o dležitých záležitostech Kdybychom to uinili, porušili nové zákony vydá. bychom zákonitá práva všech tch, kdož na snm patí a povoláni na nejsou. Yláda V. Y. nepanuje ani nyní ve smru ústaneobmezená moc obmezuje ústavní úady vním v jejich úadování, a jim po boku jednají též ješt protiústavní úadníci s neobmezenou mocí ádné a mimoádné tísnící dan bez vlivu zemského snmu ustanovené požadují a vybírají se násilnou mocí: nejv. vláda zem není však ani co do zpsobu, ani co do :
;
jednání zákonná. Jsme tedy donuceni co zástupci národa vysloviti s nejhlubší úctou a s onou upímností, již povinnože držíme se pevn bez váni jsme V. Y. a vlasti jakékoliv výminky pragmatické sankce a všech k ní patících podmínek, a že nic neuznáYáme a nepijímáme za ústavné, co jí neb nkteré její ásti odporuje. Držíme se pevn ústavní samostatnosti zem, a protož nemžeme v ohledu tomto uznati jiného spo:
ddinými zemmi,
než onoho, kteréž ustanoveno pragmatické sankci. Nemžeme pijmouti císaský diplom vydaný dne 20. íjna 1860 a zamýšlené uvedení patentu ode dne 26. února 1861 v Uhrách; nemžeme obsah jejich vzíti za základ našich porad, aniž je uznati za platné pro Uhry. Protestujeme též slavn proti tomu, že by íšská rada mohla míti nad Uherskem v jakémkoliv ohledu jakousi zákonodární neb naizující moc, i prohlašujeme že nepošleme do ní žádných zástupc, a že všecky volby, které snad mimo íšský snm vykonají se pro radu íšskou, jakož i pijmutí takových voleb za
jení s
jest v
rušení ústavy
naší
zpsobem takovým zastupovat
k
míti
budeme
moci nebudou.
napoád, že Uhry nikterak
tvrdíce
zvolení poslancové
—
88
—
Ponvadž nad Uherskem a jeho ústavou mimo vli zákonného krále a ústavn sjednocenou vli národa nikdo právem rozhodovati nemže, prohlašujeme: že musíme naízení íšské rady týkající se Uher a spojených ástí považovati za neplatná že žádné bemeno, ;
žádnou povinnost, jež vznikne z íšské rady, žádnou pjku, již ona uzave, žádný prodej státních statk, v njž svolí, neuznáme ohledné na Uhry za ústavní a tudíž za vížící a že budeme nuceni, abychom to vždy považovali za
nco,
co se provedlo bez svolení
zem,
a co tedy právem pro nás není.
Prohlašujeme, že chceme ústavní právo národa, rozhodoval o svých vlastních daních a o svém vojsku vždy jen na vlastním svým snme, zachovati také dále neporušené, i že nikdy nesvolíme v penesení tohoto práva na radu íšskou. dle
nhož
Pidržujeme
zem
naší,
dle
práva se pevn onoho ústavního nhož moc zákonodárná, nové totiž
zákony tvoiti, jakož i zákony již stvrzené vykláneb zrušovati, jedin písluší panovníkovi a snmu, zákonit svolanému. Nemžeme tedy jednostranné v}konávání této moci zákonodárné považovati za ústavní, nemžeme pijímati žádného oktrojování a uznávati, aby se zákony stvrzené v jakékoli ásti jednostrannou mocí rušily, mnily neb dokonce niily. Proež pidržujeme se zákonv z r. 1848 v úplné jejich rozsáhlosti a piznáváme jim platnosti právní, ponvadž ústavn utvoeny a královským stvrzením slavn schvádati
leny byly.
Osvdujeme ského pustiti
tímto,
že
ped ádným doplnním
íš-
jak to zákon pedpisuje, nemžeme se do tvoení zákonv ani do rokování o
snmu, ani
diplome inauguraním.
Osvdujeme konen, ská,
hlavn pak
libovolné
že nynjší vláda zempoínání a jednání ne-
—
úadník píí ped zemskými
ústavných
hodným
pímé
89
jest i
nepímé,
a rozvrženy, jakož
jež i
proti
— se
zákonm
zákony našimi,
zákonm
a
trestu-
dan
pak
byly zavedeny
násilné jich vybírání,
že
vesms
S bolestí vidíme, kterak Vaše Velienstvo nej. kr. reskriptem všecko vzájemné dorozumní nemožným uinilo a pásmo jeho skuten Nejv. kr. reskript nezakládá se na petrhlo. ústavy uherské, nýbrž ustanovil jakožto základní zákon cis. diplom a patent, neobmezenou mocí vydaný a protivující se duchu naší ústavy; nás však povinnost vlastenecká, naše postavení jakožto zastupitelv a naše pesvdení poutají k ústav uherské jen na
jsou protiústavní.
pd
;
mžeme
Oba tyto smry lišící se, ba odporné sob nemohou vésti k narovnání žádoucímu. Nejsvtjší povinnost vytkla nám smr náš a nemžeme upustiti od nho. S hlubokým žalem tedy vyjadujeme se, že nej. kr. reskriptem i my pinuceni jsme, abychom pásmo rokování snmovního základ
jejím
jednati.
považovali za petržené.
Možná, že
krušné doby nastanou, když bychom tím obanské povinnosti své nedostáli. Konstituní svoboda zem není tím zpsobem naším vlastnictvím, abychom s ní dle libosti mohli nakládati národ svil nám zachování její v dobré víe a my jsme za to vlasti naší zase
avšak nesmíme
se jich
vystíhati,
;
vlasti
a
trpti,
tomstvu
našemu svdomí odpovdni. Je-li poteba bude národ trpti, aby pozdjšímu pokonstituní svobodu zachránil, již od svých
tož
pedkv
byl zddil. Bude trpti neztráceje odvahy, jako jeho pedkové trpli a snášeli, aby mohli obrániti práva zem nebo co silou a násilím bylo odato, to mohou as a píznivé okolnosti zase nazpt vrátit, ale eho se národ z bázn ped utrpením sám odekl, to aby se zpt vydobylo, bývá vždy tžké a po:
—
90
—
chybné. Národ bude tedy trpti doufaje v krásnjší budoucnost a spoléhaje v spravedlnost své vci. rozpuštn. Zvolení Na to byl uherský úadníci a soudcové komitátní odstoupli v masse; obyvatelstvo pak odhodlalo se k passivnímu odporu. V Uhích zavedly se vojenské soudy; v elo županií vstoupili z nejvtší ásti královští komisai, kteí v komitátech ustanovili dle poteby
snm
—
rodilé Uhry pedešlé úadníky z Bachova asu chráníce se ovšem svolávati skupštiny župa-
—
íšská rada rozhodovala o uherských nijské. zemích, k emuž, kdykoliv toho poteba nastala, prohlašovala se za radu širší. Tím tedy zpsobem podnikl rytí Schmerling ústavný zápas s Uherskem maje za to, že se mu bhem asu pece podaí, Maary unaviti a únorové patenty ovšem spolehli se v Zalitavsku provésti. na výsledky svého passivního odporu, jejž municipáln zízení sesilovalo a na povážlivý vnitní i zevnitní stav hluboce oteseného mocnáství. Vedle Uherska zakusilo i trojjedno království, nechtíc se tolikéž podrobiti diplomu a únorovým patentm, stejný osud ústavního zápasu. Tehdejší vláda, vypudivši barona Keménya z dvorního kancléství sedmihradského a dosadivši
Maai
místo povolného hrabte Nádasdy-ho, který se osvdil již za doby Bachovské obrátila Odpor Sahlavní svj zetel k Sedmihradsku. síkv a Kumunv proti unii Sedmihradska s Uherskem použit byl ku prospchu únorových patentv. sedmiByl totiž r. 1863 svolán zvláštní Rumuni i Sasíci pomocí 40 tak hradský, na zvaných regalistv (poslancv od vlády zvolených) mli vtšinu, an maarští a sikulští poslanci se nedostavili. Na tom snme dne 21. srpna, pro-
na jeho
:
snm
nmž
hlášena jest politická
i
náboženská rovnoprávnost
— Rumunv
91
-
temi národy; 30. záí piíjnový a patent únorový a vadny do zákonníku zemského; 10. pak íjna zvoleni zástupcové do íšské rady vídeské. Obyvatelstvo však maarské v Uhrách a Sedmihradsku a horvátské v troj jednom království trvalo napoád pi svém odporu proti únorovým patentm. Ba ím déle stav výminený v zemích uherských panoval, tím více se odvracely mysli i nemadarského obyvatelstva od vídeské vlády. Ponvadž však i v Pedlitavsku nenmecké obyvatelstvo tuhý kladlo odpor proti soustav Schmerlingov, nahlídlo se bhem asu s ostatními
jaty diplom
ve dvorních kruzích,
jmenováno
jest
27.
že
ji
nelze provésti.
Proto
ervence 1865 po propuštní
Schmerlingova ministerstvo ministerstva nové hrabtem Belcredim v ele, které si pibralo hrabte Jiího Majlátha za dvorního kanclée uherského; polní podmaršálek baron Emil Kuševi stal se na míst Mažuraniée dyorním kancléem horvátským a baron Haller kancléem sedmihradským. s
úel vyíditi cestou volné Aby pak snáze úel tento mohl býti dosažen, zastaveny jsou únorové patenty (innost rady íšskéj manifestem od 20. záí r. 1865. „Uzavel jsem prohlásil císa pán vejíti nejdíve v srozumní se zákonními zastupiteli Nové ministerstvo vytklo
narovnání smlouvy.
se
zemmi
—
si
za
uherskými
—
Mých národ ve východních ástech íše a pedk pijmutí zemským snmm uherskému a
ložiti
horvátskému diplom daný dne 20. íjna 1860 a zákon o íšském zastupitelstv prohlášený patentem daným dne 26. února 1861. Prohlížeje však k tomu, že není dle práva možnOj aby totéž ustanovení v jedné ásti íše se
základní
92
pedmtem jednám', v jiných pak ástech aby zárove bylo vbec závazným zákonem íšským: vidím se nucena zastaviti platnost o íšstalo
ském zastupitelstv s výslovným projevením, Sob vyhrazuji výsledky vyjednávání zastupi-
že
onch východních království, pakli by obsahovaly v sob zmny podotknutých zákon, jež by se snášely s jednotou a mohutným postavením íše, pedložiti, než se rozhodnu, zákonním zastupitelm ostatních království a zemí, abych vyslechl a ocenil stejn vážné pronesení jejich. telstev
Nemohu než
litovati,
že
toto
nevyhnuteln
píinou zastavení ústavní psobnosti užší rady íšské. potebné opatení
též
jest
Svobodna jest dráha, která hledíc k právu ve k srozumní vede, pakliže úpln dvuji obtovné a smílivé smýšlení, pakliže zralý rozum íditi bude rozvahu Mých vrných národ, ku kterým císaské slovo toto legitimnímu,
plnou
—
—
dvrou
se pronáší." toho svolány^ jsou snm uherský ke dni 14. prosince r. 1865 do' Pešti, tolikéž snm horvátský do Záheba (12. listopadu). Ponvadž se však vdlo, ze snm uherský považuje unii Sedmihradska s Uherskem za právn platnou a s
Následkem
bez zástupcv sedmihradských nechtl se v žádná vyjednávání s vládou: svolán jest v „sei snm sedmihradský ke dni 19. listopadu stavení ureném XI. lánkem zákona z r. 1791" do Kolose, ímž se podala vtšin maarské píStalo ležitost, moci z nova uznati eenou uniise tak a vláda naídila reskriptem královským od 25. prosince téhož roku, aby se volby v Sedmihradsku pedsevzaly do snmu pešského prohlásivši zárove: „že tím právní nepetržitost dotud že by
dáti
vydaných zákonv nemá býti porušena."
93
Maarv
Bylo to první rozhodné vítzství Y ústavním zápase, ješto vláda tím zpsobem vyplnila jednu výminku hlavní snmu uherského žádost o doplnní snmu dle zákonv z roku pipuštním sedmihradských zástupcv; 1848 zárove byl také v stejném smru i horvátský snm vyzván, aby peoval v as o zastoupení své na snme uherském. Však i jinak pišla vláda uherskému snmu vstíc. zajisté, kterouž císa pán V trnní osobn zahájil snm, zamítnut slavn dosavadní náhled vládní o propadnutí práva uherského i uznána pragmatická sankce za právn platné východišt. Tolikéž vyeno, že formální zákonnost uherských zákonv z r. 1848 „nepodléhá nižádným pochybnostem." Dsledn nežádalo se více, aby snm uherský jednoduše podrobil se
—
—
ei
diplomu i únorovým patentm, kteréž se mu naopak pedložily „k zralému uvážení, k dkladné ^porad a k pijetí" v nadji „že budou jen takové modifikace navrženy, které lze uvésti ve shodu s životními podmínkami veškeré íše." Naproti tomu oekávala vláda, že i snm uherský stane se ze své strany povolným. Proto žádáno od nho, aby pedsevzal revizí a petvoení oné ásti zákonv z r. 1848, která se týe ^psobnosti panovnických práv a obmezení vladaských attribucí, ješto prý „nezmnné uskutenní tchto zákonv neleží ... v oboru možnosti." Snm uherský nemínil se však ani nyní spustiti svého stanoviska ústavního z r. 1861. Doplnní snmu mu nepostaovalo, ani formáln uznání zákonv uherských z r. 1848. Stoje na tom, že jsou zákony eené právn platný, žádal aby mohl zákonodární innost poíti za jejich bezodkladné v život uvedení v tom zpsobe, :
—
—
—
94
—
aby ihned zídila se parlamentární vláda s odpoministerstvem v ele a úpln obnovila
vdným
ústavnost municipální. Za dvod prohlášeno, že kdyby moc výkonná mla právo ústavu tak dlouho v neplatnosti ponechati, až by ádné zákonodárství zmnu v ní zpsobilo vykonávala by moc výkonná zárove i moc zákonodárnou a tentýž zloád mohl by se i píšt opakovat, ješto by nkterý panovník píští nastupuje vládu mohl taktéž zastaviti ústavnost na tak dlouho, až by snm dle jeho vle jisté v ní zmny pedsevzal. V tom tedy ohlede byla patrná píkrost mezi náhledy a požadavky vlády s jedné a snmu uherského s druhé strany. Védla mimo to vláda, že kdyby byla Maarm po vli, zstaveno by bylo jejich milosti ustanoviti obor spolených záleži:
práv tak smýšleli však i Maai, nahlížeže povolivše vlád musili by dle její vle rozhodnouti se o tchže spolených záležitostech. Týkala se proto neshoda mezi vládou i uherským snmem tak dobe otázky ústavné jakož i otázky o píští jednot íše. O tch vcech vymnilo se nkolik adres a reskriptv, aniž by se byla shoda jakási docílila. tostí;
jíce,
Nicmén
nepetrhlo se pece pásmo vyjednávání. uherský totiž zavrhnuv diplom i úno-
Snm
rové patenty, ponvadž „se nedají srovnati s životními výminkami vlasti uherské", nabídl se: „že se piiní, aby pedložil se Jeho Velienstvu návrh zpsobilý, který by jednak chránil ústavní samostatnost Uherska, jednak vyhovoval životním výmínkám íše." Na to práv vláda ekala dychtivá jsouc seznati, jak snm rozumti bude spoleným záležitostem, jimiž pirozen i zmna v zákonech z
r.
1848 nastati musila.
konené vyízení
otázky
Tím zpsobem uherské
ili
stalo se odklizení
—
95
—
ústavního zápasu závislým od náhledu snmu uherského o spolených záležitostech. V té píin sestavena byla 67 lenná komisse pro spolené záležitosti (dne 1. bezna 1866), která zvolila ze sebe pododbor 15lenný, jemuž se uložilo vypracování náležitého návrhu. sám rozdliv se na etné komise jiné zastavil v podstat svou zákonodárnou innost, v níž vbec nezdál se míti i proto velikého spchu, ponvadž s poátkem jara nabývaly zprávy o blízké válce prusko-rakouské skutené podstaty. Pododbor 15lenný byl se svou prací hotov, t. odevzdal ji veliké komisí 67lenné práv j. ten den, když v píin vypuklé války snm uherský musil se odroiti, což se stalo dne 26. ervna. Válka rakouská s Pruskem i s Itálií pinesla neoekávaných prospchv, takže trefn íkají, kdož praví, že u Sadové zvítzili Maai. Vzdor skvlým vítzstvím v Itálii musily rakouské voje pece se vykliditi z benátského království, které tím zpsobem ztraceno jest, kdežto severní armáda v echách utrpla neslýchaných porážek. Rakousko uzavelo mír v Praze pod tžkými výminkami vystoupivši z nmeckého spolku, jenž následkem toho vzal konen za své. Spojené mocnosti Prusko i Itálie zapoaly válku s úmyslem, že použijí obecnou nespokojenost v uherských zemích, aby tam zpsobily k svému prospchu pomocí vysthovalého gene-
Snm
Maarm
Klapky povstání. I vyšlo opt na jevo, jakou škodou každého státu vnitní nesrovnalost a nezízenost. Proto opanoval po skonené válce ve dvorních kruzích vídeských náhled, aby se na rychlo stj co stj ku konci pivedl ústavní zápas s Maary. Náhledu tomuto pál hlavn nový ministr zahraniných záležitostí p. baron rála
je
— Beust maje za
to,
96
—
že je urovnání
eeného
sporu
podmínkou nutného zotavení se íše. Však i Maai cítili potebu, aby se
hlavní
své strany skonili neblahý ústavní zápas, jsouce dlouhotrvajícím sporem velmi tžce unaveni. Bylo zejmo, že od r. 1848 nepanovalo tak píznivé jim smýšlení ve dvorních kruzích jako po válce prusko -rakouské. Pozdji eklo se i od vlády i od Maarv, že „nouze" obapolná vyídila
upímn
takovou rychlostí. uherský svolán byl opt dne 19. listopadu. Z královského reskriptu vychází na jevo, že ministerstvo Belcrediho uinilo poslední pokus, aby Maai pinuceni byli obor spolených záležitostí rozšíiti více, nežli se stalo v návrhu 15lenného pododboru, jenž byl na ten as všeobecn již znám. Proto neobnovila se opt uherská ústavnost dle zákonv z r. 1848, nýbrž napovdlo se zejm, že se tak ihned stane, jak mile uherský snm odhodlá se, aby uznal: 1. jednotu vojska i co do ustanovování služby vojenské i co do doplování vojska 2. jednotu celnictví, nepímých daní a státních monopolv a 3. jednotu státního dluhu i státního úvrku. Dle toho ml se operát o spolených záležitostech zmniti. Po volnost se strany uherského snmu neukázala se; zajisté tentýž, že jsou pro pomry píznivý a že dvorní kruhy, naléhajíce na vyízení sporu ústavního, nejspíše popustí, jak mile se v odporu setrvá. A nezmýlil se. Zdráhavé a píliš svdomité ministerstvo Belcrediho bylo 7. února roku 1867 propuštno, íšská rada z pedlitavských zemí svolala se (dne 2. ledna na den 25. února) a ústavnost uherská obnovila se úpln dle zákonv z r. 1848 s ministerstvem odpovdným v ele dne 17. února r. 1867. spor
s
Snm
;
vdl
—
-
97
Tmito iny postaveno na jisto, že císa pán pijímá operát 67lenné komise uherské o spole ných záležitostech. Jmenováním hrabte Andrassyho za ministerského pedsedu uherského dne 17. února r. 1867 byl v podstat ústavní spor s Maary dle jejich pání vyízen. Korunovace císae pána za uherského krále odbyta dne 8. ervna. íšské rad vídenské, která dkovala za své obnovení eenému operátu 67lenné komise uherské, nezbylo nic jiného, nežli aby dokonané události ztvrdila.
Maai
vyhráli,
nýbrž
vnutivše
spasivše netoliko svou ústavnost,
veškeré
tolikéž
íši
nynjší
její
zízení.
Operát 67lenné komise uherské pro spolené tvoí XII. lánek uherských zákonv z r. 1867. Ponvadž se jím nynjší zízení Rakouska zavedlo, nebude od místa, hlavní jeho obsah tuto položiti. záležitosti
Uherský zálcon
§. 8.
o
spolených
sálešitostech.
právní mezi zemmi koruny nherské se jedné a mezi ostatními zemmi a provinciemi Jeho Velienství se strany druhé zakládá se na pragmatické sankcí z r. 1723 (§. 1.).
Svazek
strany
Jakož pak
s
touto slavnou základní smlouvou právo
domu habsburského k posloupnosti na trnu na jisto jest postaveno, vyklo se v ní zárove, že zem a provincie podlé ustanovené posloupnosti ddické pod spoleným panovníkem postavené iní nedílný a nerozluný spolený celek. Dle tohoto
pokolení ženského
urit
vysloveného pravidla jest hájení a zachovávání
spolené bezpenosti spolenými silami spolenou a vzájemnou povinností, která pochází pímo ze sankce pragmatické
(§.
Matice lidu H.
4.
2.).
4
— Však
98
—
krom
závazku takto ustanoveného položilo sankci také výslovn za výminku, aby ústavní, státoprávní a vnitní administrativní samostatnost Uher bez porušení byla zachována (§. 3,). Tyto dv základní myšlenky ml uherský snm íšský na zeteli pi ustanovování záležitostí, které se týkají Uher spolen s ostatními zemmi pod vládou spoleného zempána postavenými (§. 4.), Ondy inili opatení v píin Uher, když šlo o dotené záležitosti, uherský snm íšský a král uherský po spoleném umluvení, a v usnášení se o tom nemla žádná jiná zem úinku; nebo král uherskj, jakožto absolutní panovník ostatních zemí pod jeho panstvím postavených, naizoval v píin poteb a záležitostí tchto zemí s absolutní mocí. J. V. postavení podNyní však zmnilo se podlé statn tím, že „J. V. také Svým ostatním zemím práv konstituních propjil," že tedy nemže jejich se v pragmatické
ei
ústavní
psobnost
Tyto vci
moval
hlavní
obejíti (§.
ml snm pravidla,
5.).
íšský na zeteli, když vyjimiž se
jest
pi
ustanovo-
vání záležitostí spolených spravovati (§. 6.). Podlé pragmatické sankce jest panovník sice spolený, z toho však nejde nevyhnuteln, že by také budžet dvoru panovníkova spolen se ustanovoval. Ustanovování a vydávání nákladu na nejvyšší dvr ne-
pokládá se tedy za záležitost spolenou
(§.
7.).
Prostedek spolené a nerozdílné obrany, vycházející ze
sankce pragmatické,
jest
záležitostí zahraniných.
vhodné spravování Toto vhodné spra-
vování vyhledává, aby byly spolené takové záležitosti zahranin, které se týkají nerozdíln všech zemí pod panstvím J. V. postavených. Protož náleží diplomatické a obchodní zastoupení íše naproti zemím cizím, a opatení, jichž by snad bylo potebí ke smlouvám mezinárodním, po umluvení s ministeriemi
—
99
—
pivolením, k práem spoleného zahraniných. Smlouvy mezinárodní podá každé ministerium svému zákonodárstvu. Tyto záležitosti zahraniué uznávají tedy také Uhry za spolené a jsou hotovy, pispívati k nákladu na
obou ástí a
ministra
n
s jich
záležitostí
spolen vymenému
(§.
8.).
Druhý prostedek obrany spolené a opatení k ní se vztahující, zkrátka:
jest
armáda
vojenství
9-)-
(§•
vci vojenské mají býti které Strany toho, spolené, vymuje se za pravidlo toto. Podlé ústavních práv panovnických J. Y., vojenství se týkajících, uznává se, že písluší J. Y. naizovati v píin všeho toho, co se vztahuje k jednotnému ízení, vedení a vnitní organizaci spolené armády, a tedy i vojska uherského, jakožto doplující ásti veškeré armády (§.
10. a 11.).
Zem
však sob zstavuje, doplovati as od uherské vojsko a povolovati rekruty, ustanovoa jak s kterými se toto povolení dá, vati výminky, dlouho má trvati služba vojenská, též initi opatení íasu
v
píin
ších
a
dislokace
zákon, jak co
ministrace
(§.
Krom
se
nynj-
stravování vojska vedle
týe
zákonodárství
tak
i
ad-
12.).
toho prohlašuje
zem,
že
zpsob
obrany,
pokud Uher se týe, mže se ustanovovati a zjinaovati jediné s pivolením uherského zákonodárstva. Ješto pak takové ustanovení i pozdjší zjinaení jen dle stejných pravidel
píhodn
provésti lze, tedy
ped-
ložen bude v každé takové pípadnosti po umluvení obojího ministeria návrh obojího zákonodárstva, dle stejných
pravidel vzdlaný.
rozdílností,
které by v
vyjednávati
budou
deputací
13.),
(§.
ob
Pro vyrovnání neshod a
mínní
obojí legislace vzešly,
legislace
spolu
prostedkem
—
100
—
v píin
uherských obanskýcli pomr, práv a jednoho každého lena vojska uherského, ježto se nevztahují ke služb vojenské, bude rozhodovati legislativa, pokud se týe vláda uherská (§. 14.). Veškerý náklad na vojenství jest spolený, a proporce, dle kteréž Uhry na nj mají pispívati, ustanoví se zpsobem úmluvy obapolné (§. 15.). Finance uznává uherský snm íšský za spolené
závazk
pokud spolené budou náklady, ježto se mají na vci, výše za spolené uznané. Tomu však rozumti náleží tak, že veškerý náklad, jehož na vci dotené bude potebí, ustanoviti se má spolen tím zpsobem, jak v dalších punktech o vyizování tchto vcí vymeno; však co se týe rozvrdotud,
obraceti
vybírání a odevzdávání náležitému úadu té sumy, kteráž z tohoto základu vyjde na Uhry, v pítoho bude opatení initi snm íšský a odpovdné ministerstvo uherské tím zpsobem, jak vymeno v punktech nížepoložených o vyizování záležitostí hování,
in
spolených (§. Yšechny k pednesení
snm a
16.).
poteby uherské ustanoví odpovdného ministerstva uherský zpsobem konstituním. Tyto poteby
vbec
státní
uherského
veškeré
rozvrhovati,
konávati
jiné
dan
bude pod vlastním odpovídáním
vybírati a manipulaci
ministerstvo
uherské,
v
aniž
píin
jich vy-
bude kdo
jiný
v to psobiti (§. 17.). Tyto jsou vci, které se pokládají za spolené Stane-li se v píin jich z pragmatické sankce. s pivolením obou stran úmluva, vymí se obapolným smluvením naped proporce (na jistý as), dle kteréž budou zem koruny uherské zapravovati bemena a náklady na záležitosti dle pragmatické sankce za spolené uznané (§. 18.). Co se dotýe vyizování vcí výše eených, prohlašuje snm íšský, že chce s ostatními zemmi
—
101
—
Y. co národy konstituními vejíti ve styknutí, šete nezávislosti obou polovicí (§. 23.) Ponvadž toto jest dvod a úel nynjšího usnetýkajícího se spolených záležitostí a zpsobu sení, jich vyizování, tedy rozumí se samo sebou, že hlavní výminkou jeho jest zachování ústavy uherské (§. 24.). Druhá hlavní výminka jest, aby také v ostatních zemích a provinciích J. V. úplná ústavnost skutené J.
platnosti
nabyla,
stupitelstvími
ješto
Uhry jediné
tchto zemí
s
ústavními za-
o jakékoli záležitosti spo-
lené vyjednávati mohou (§. 25.). Pihlíží-li se k tmto dvma výminkám hlavním,
mly
by
se záležitosti
spolené vyizovati takto (§. 26.). k vyizování
Zízeno bud spolené ministerstvo
vcí
spolených.
spolených
Toto
ani oné strany, aniž
len
ministerstvo nespravuj
vedle
záležitostí zvláštních prací vládních ani té
tohoto
mj
ministerstva
v
n
njaký úinek. Každý
odpovídati
bude
ze všeho
toho, co písluší do jeho oboru, celé ministerstvo
pak
spolen ze všelikých opatení úedních, kteráž spolen uiní (§. 27.). Co se týe ásti záležitostí spolených, které neodpovídati bude
výhradn
vlád, nemají Uhry za píhodnou radu íšskou, ani spolený neb centrální parlament jakkoli jmenovaný, neuznávajíce toho ani onoho, nýbrž na tom stojíce, ješto také dle od s trnu držené pragmatická sankce jest spoJ. V. leným základem, že jednak zem koruny uherské, jednak ostatní zem a provincie J. V. dohromady pokládati se mají za dv ásti oddlené a zcela rovnoprávné. Proež jest nevyhnuteln potebí, aby ob ásti pi vyizování spolených záležitostí byiy úpln rovné (§. 28.). Podlé tohoto pravidla rovnoprávnosti zvolí se strany uherské íšský snm uherský z obojí snmovny delegaci, skládající se z uritého potu len. Týmž
písluší
ani úplnou
ei
—
102
—
zpsobem pak nech zvolí také ostatní zem a provincie J. V. zpsobem ústavním se své strany delegaci, skládající se z téhož potu len. Kolik len tyto delegace poítati budou, ustanoví se
obou
nemá
stran,
však
jich
na každé
po umluvení stran býti
výše šedesáti (§. 29.).
Tyto delegace zvolí se toliko na jeden rok, to na jednu zasedací dobu snmu íšského, a když rok projde aneb se pone nové sezení, moc a psobnost jejich pestane, lenové jich však mohou znovu
jest,
voleni býti (§,
30.).
(V dalších
vláda
a
jak budou delegace Viz níže hlavu:
ustanoveno,
§§.
rokovati a usnášeti
se.
Spolená
delegace.)
K
psobnosti delegací náležejí jenom vci, které výslovn za spolené k delegacím,, Krom tchto vcí nemohou delegace se pikazují. o žádných jiných rokovati a plésti se v záležitosti, zstavené uherskému snmu íšskému a vlád uherv tomto usnesení
ské
37.).
(§.
Delegace k vyizování spolených záležitostí vyslaná, od snmu íšského svobodn zvolená, zastupovati bude v záležitostech tuto jmenovaných a vymezených zpsobem tu ustanoveným snm íšský naproti ostatním zemím Jeho Velienství. Tato delegace nemže vázána býti instrukcemi naped vydanými (§.
38.).
Co jíti,
se
týe zpsobu,
ustanovuje se, že
legaci
náležející
má
jak se
v tom
má pedse-
vc
dle tohoto ustanovení
se
skrze spolené
k de-
ministerstvo
každé delegaci zvlášt pedložiti (§. 39.). Nejdležitjší ástí úkolu tchto delegací, každý rok se obnovující, bude na jisto postavení spoleného budžetu. Tento budžet ili rozpoet, který má obsahovati jen taková vydání, ježto v tomto ustanovení
,
— Jsou pojmenována
piinním
sterstvo
—
103
za spolená, vzdlá spolené mÍDiobou zvláštních odpovdných mi-
nisterstev a pedloží jej každé delegaci zvlášt.
legace
vezmou jej každá svých pipomenutí
o
sob
v poradu a
De-
propjí
píin
písemn; v vci, sob o kterých by byly rozdílného mínní, rozhodnou biasováním (a nikoliv rokováním) ve spoleném sezení (§• 40.).
Budžetu takto na jisto postaveného nemže již ani ta ani ona zem u vyjednávání potahovati, nýbrž každá zem jest povinna, zapraviti dle (své) míry Pospoleného budžetu na ni vycházející. nvadž pak, co se týe tchto vydání spolenýcb bernirozvržení, vybírání a ustanovení zpsobu ného, pokud se vztahuje k Uhrm, písluší k psobnosti uherského snmu zemského a uherského odpovdného ministerstva, tedy uherské minister-
ás
budžetu, který se pedloží uheríšskému, položí také ty sumy, které dle ustanoveného spoleného budžetu podlé dotené míry pipadají na Uhry; toliko není dovoleno, o tchto sumách, co velikosti jich se týe, dále rokovati. Když pak uherské odpovdné ministerstvo sumu, kteréž ku spoleným vydáním takto ustanoveným potebí, vybée, pošle uherský ministr financí z píjm státních každého msíce došlých na zapravení spolených výloh náležitou spolenému mini-
do
stvo
skému
svého
snmu
ás
msín
strovi financí dle toho, jak se má suma veškerého budžetu k budžetu zemskému. Spolený ministr financí bude z toho odpovídati, aby sumy pevzaté na ustanovené poteby se obrátily, pi emž samo sebou se rozumí, že ten, kdo s tmito sumami hospodaí, také jest povinen, položiti z nich zevrubné
poty
(§.
41.).
Revise
takových
pot
písluší
také
doteným
— delegacím,
zpsobem
kteréž
výše
v
i
eeným
Podobn má
104
—
píin (§.
jich
pjdou ped
se
42.).
se pedsejíti
také
ve všelikých ji-
ných záležitostech, kteréž co záležitosti spolené náležejí k psobnosti jmenovaných delegací. Také tyto vci pedloží spolené ministerstvo každé delegaci zvlášt. Rozumí se samo sebou, že usnesení jejich, mají-li zapotebí sankce zemknížecí, pedloží se Jeho Velienství; a když Jeho Velienství je potvrdí, nabudou zavazující moci. Taková usnesení, sankcí zemknížecí stvrzená, dá pak Jeho Vel. každému
snmu íšskému skrze vlastní odpovdné ministerstvo v známost uvésti. Usnesení, ježto byla v delegacích uinna a od J. V. stvrzena, mže J. V., když byla uherskému snmu íšskému oznámena, v Uhích jen skrze odpovdné ministerstvo uherské dáti vykonati. Proež také odpovdné ministerstvo uherské veškerá vydání, kteráž dle usnesení tímto
a ztvrzených vyjdou na Uhry,
zpsobem ústavním rozvrhne a vy bére
na (§.
jisto
zpsobem uinných
uherským budžetem postaveným dohromady s
43.).
Krom toho, co spolené odpovdné ministerstvo delegacím za spolené záležitosti pedloží, má každá delegace také právo iniciativy, však jenom v píin takových vcí, které jakožto záležitosti spolené dle tohoto usnesení v obor tchto delegací píslušejí. Každá delegace mže tedy takový návrh uiniti a písemn ho také druhé delegaci propjiti. S návrhem takto podaným naloží se tak, jakož v píin jiných záležitostí v obor delegací náležejících ustano-i véno (§. 44.)
I
by Jeho Velienství nkterý snm' íšský, pestane také delegace rozpuštného snmu; íšského, a nový snm íšský zvolí novou delegacii Rozpustil-li
(§.
46.).
— by
Vzdal-li
snm
105
—
nkterý
se
len
postavení
svého,
snm
íšský shromáždn, tedy náležitá delegace v uvážení, json-li pí-
vezme
íšský,
a
nebyl-li
by
iny, z kterých se vzdal, dležité, a má-li se resignace pijmouti ili nic (§. 49.). (V dalších dvou §§. jedná se o odpovdnosti
spoleného ministerstva.)
Krom
záležitostí
dle pragmatické sankce
jsou
jiné záležitosti
i
výše jmenovaných, které se pokládati mají za spolené, velmi dležité, které nejsou
spolené ze sankce pragmatické, mohou však jednak z píin politických, jednak proto, že prospch obou stran toho vyhledává, píhodnji se vyizovati spoleným umlouváním, nežli zvlášt o sob (§. 52.). Co dluh státních se týe, nemohou Uhry dle uvého ústavního postavení po právu stížený býti dluhy takovými, které byly lení
zem
(§.
53.).
Nicmén
jest
uinny
bez
ádného
svo-
zem
hotova, vzíti na sebe ásf k tomu konci zpsobem vyjednávání s jinými zemmi Jehqi^Yelienství úmluvu jakožto svobodný národ se svobodnvm národem
dluh
(§.
státních a uiniti
55.).
Budoucn pak bude
záležitost úvrní spolená Uhry a ostatní zem Jeho Velienství za svého prospchu budou míti za píhodné,
tehda, když
píinou
aby uinily spolen novou výpjku. Šlo-li by o takovou výpjku, naídí se vše spolen, co se vztahuje k uinní smlouvy takové a k výminkám, s kterými se tude penz vypjených užívati a s kterými se budou tyto peníze spláceti. Ustanovovati však, má-li se njaká výpjka spolen uiniti, písluší v jedné každé pípadnosti, pokud Uher se týe, uher-
skému
snmu íšskému
Mimo
to
prohlašují
(§.
56.).
Uhry tímto usnesením slavn,
že mocí základního pravidla pravé konstitunosti, dle
—
106
—
nhož nemže zem ani budoucn
bez svého pivolení dluhy stížená neuznají, že by byly kterým vázány, pi jehož zavádní nebyla
býti,
dluhem státním dáno pivolení (§.
zem
dle zákona a
urit
vj-slovené
57.).
Také spolenost se v pragmatické
záležitostí
sankci
(§.
obchodních nezakládá
58.).
Ješto však poteby Uher a ostatních zemí Jeho Velienství velmi asto obapoln se stýkají a tyto styky jsou dležité, prohlašuje snm íšský, že k tomu jest ochoten, aby se y píin obchodních záležitostí koruny uherské se strany jedné a mezi ostatními zeJeho Velienství se strany druhé as od asu uinil spolek celní a obchodní (§. 59.). Také ustanoviti se mohou v píin daní nepi -^ mých s výrobky prmyslními úzce spojených, a v píjich stejného vymování a hospodaení s nimi taková pravidla, aby to neb ono zákonodárstvo aneb ta neb ona vláda odpovdná neinila u vci této nižádného opatení, které by mohlo s sebou pinésti zkrácení píjm strAy druhé (§. 63.). Krom toho ustanovilo by se také, kdo má dohlížeti a jak by se mlo dohlížeti k tomu, aby se na všech liniích celních stejným zpsobem pedsešlo, a vyklo by se, že píjmy celní mají se obrátiti na zapravení poteb spolených ; suma tchto píjm srazí se tedy pedkem od sumy spolených vydání (§. 64.). Ponvadž železnice jsou jedním z hlavních prostedk ku zvelebení obchodu, bude se moci, když se bude initi spolek celní a obchodní, úmluvou ustanoviti, v kterých železnic potebí jest k dobrému obou stran opatení spolených a až kam tata opatení vztahovati se mají. V píin všech jiných železnic písluší opatení initi a naizovati jediné tomu ministerstvu a snmu íšskému, jehož krajinoa
mmi
in
píin
každá železnice jde
(§.
65.).
—
107
—
S obchodem úzce spojeno jest také ustanovení mince a obecného rázu penz. Jest toho tedy nejen žádati, ale pro dobré každé strany i potebí, aby jak mincovnictví tak i ráz penz byly stejné ve všech zemích, které náležejí k spolku celnímu, ježto se má uiniti. Když se tedy bude iDiti spolek celní a obchodní, bude teba, aby se také o mincovnictví a o ráz penz zvlášt vyjednávalo a opatení uinilo (§•
66.).
Když
se ustanoví ástka spoleného vydání a spolek celní, postaví se zárove na jisto píspvek roní k dluhu státnímu, jejž na sebe vezmou Uhry, a to volnou úmluvou (§. 67.).
uiní
r.
se
Tento lánek XII. uherských zákonv od 1867 základem jest nynjšího zízení rakouské
Cislajtánští Nmci vidouce nezbytí pijali íše. narovnání dle tohoto zpsobu, které mlo pirozen za následek, že se musily únorové patenty, na kolik se vztahovaly k zemím pedlitavským, ustanovením eeného lánku uherského pizpsobiti. Za tou píinou zmnily se na íšské rad vídeské únorové patenty z r. 1861 „ústavou tak zvanou „prosincovou" (ze dne 21. prosince 1867), kterážto ústava prosincová prohlášena jest za platnou v echách, v Dalmatsku, v Halii a Vladimirsku s Krakovem, v^Rakousích pod Enží a nad Enží, Salcpursku, Styrsku, Korutanech, íKrajinsku, Bukovin, Morav, Slezsku, Tyrolsku la Vorarlberku, Istriansku, Gorici a Gradišsku, též v a v okršlku Trstském" ili krátce eeno v Pedlitavsku. "^
mst
—
— §.
108
Nynjší zízení
9.
—
v zemích neuherských
má býti dle eené prosincové ústavy (z r. 1867), jak následuje. V ele správy zemí cislajtánských stojí minii
odpovdné rad íšské vísnmovny panské a ze
cislajtánské,
sterstvo
deské, která
snmovny
se skládá ze
poslanecké.
rodem
Údy snmovny
panské
princové císaského domu, 2. ddiní údové ili zletilé hlavy cislajtánských rod šlechtických, které v královstvích a zemích íšskou radou zastoupených rozsáhlými statky vynikají a kterýmž císa pán dstojenství ddiných rad íšských propjí, 3. všickni arcibiskupové a biskupové, jimž písluší dstojenství knížecí, 4. mužové výtení, kteí sob o stát neb církev, vdy neb umní zásluh dobyli a jež císa pán za doživotn údy do snmovny panské povolá. Poet lenv panského domu není tedy uren; vláda do nho povolávat, koho chce. Leží na bíledni, že každé ministerstvo bude hledt povoláváním doživotných lenv do panské snmovny
jsou:
1.
zletilí
mže
vtšinu
si
v ní
pojistit.
Do snmovny
poslanecké
poslancv zvolených, jenž mají zemských a sice od snmu: království
picházeti od
voliti se
eského
dalmatského halického
rakouského pod Enží nad Enží „ salcburského štýrského
korutanského krajinského
bukovinského
má 203
snmy
54 5
38 18 10 3 13 5 6 5
i
'
:
;
—
109
moravského
— 22
slezského 6 tyrolského 10 vorarlberského 2 2 istrianského goricko-gradištského 2 2. terstského Ponvadž však již za Schmerlinga pozorována a i snmovních stran nechu nkterých k vykonávání voleb do íšské rady, ustanoveno císa pán naíditi (když by výslovn: „že jakýkoliv volby do íšské rady odepel), aby byli v obvodech, mstech a korporacích íšští radové pímo voleni. Toto pímé volení sta se tím zpsobem, že údové snmovny poslanecké, kolik jich dle zízení zemských (únorových) na jistá skupení vychází, zvolí se skrze volie téhož skupení, již mají právo voliti do snmu." V chách, na Morav a ve Slezsku považuje se tída velkostatkáská za jeden sbor volící; má-li pak nkolik mst, mstys nebo jiných míst pímou volbu spolen vykonati, jest každá z tchto osad o sob místem volebním, což platí i o komorách obchodnických a živnostnických jakož i o obcích venkovských, v nichž je každé místo, v kterém se volí do snmu, také místem volebním k vykonání
snmv
mže
snm
e-
pímé
volby.
Rada íšská svolává se každý rok, pokud K psobnosti její možná, v msících zimních. písluší a) zkoušeti a schvalovati smlouvy obchodní a takové smlouvy státní, jimiž by se íši nebo nkteré ásti její nložilo njaké bemeno aneb nkterým obnjaký závazek, nebo jimiž by se stala njaká zmna v obvodu království a zemí v rad íšské zastoupených
anm
;
h)
k
príslušejí
zpsobu
vztahují ke
má
;
—
-
110
ní
všeliké
záležitosti,
povinnosti vojenské, též
ježto
se
k tomu,
spoádati a jak dlouho má zvlášt písluší k ní výroní povolování vojska, ježto se má postaviti, a obecná ústanovení, týkající se dávání pípeže, a stravování i ubytování vojska; c) náleží k ní, ustanovovati na jisto pedchozí rozpoty státního hospodáství, a zvlášt dávati výroní povolení k vybírání daní, dávek a dchodk; zkoušeti závry státních a resultát hospodaení s financemi, dávati absolutorium; zavádti nové výpjky, konvertovati nynjší dluhy státní, prodávati, zjinaovati neb zavazovati nemovité jmní státní krom toho k ní náleží zákonodárství v píin monopol a regalií a vbec všeliké záležitosti finanní, ježto jsou královstvím a zemím v íšské rad zastou-
jak se trvati,
tato povinnost
mimo
to a
pot
peným spolené; d) písluší k rad íšské poádati penžnictví, a bankovnictví cedulní, též vci celní a obchodní, telegrafství, poštovnictví, železnice, plavbu a
mince jiné
komunikace íšské;
k
bankovní, vyluujíc zákonodárství, týkající se práv propinaních, též zákonodárství v pímíry a váhy a ochrany známek a vzor; f) písluší k ní zákonodárství medicinální, též zákonodárství v píin ochrany od epidemií a nemocí dobytích; g) zákonodárství v píin práva obanství státního, práva domovského, policie nad cizinci a pasovnictví, jakož i setení lidu; konfesionálh) zákonodárství v píin ních, v píin práva spolování a shromažování se, v píin tisku a ochrany duchovního majetku i) náleží rad íšské, ustanovovati základní praé)
náleží
ní zákonodárství kreditní,
privilejní a živnostenské,
in
pomr
í
f
,
— vidla
111
—
vyuování na školách obecných a na gymnasiích,
píin
universit; a dávati zákony v h) písluší k ní zákonodárství v trestního, trestání policejního a práva
píin
vyjímajíc zákonodárství,
týkající
se
soudnictví
obanského,
vnitního zízení
veejných a vcí takových, ježto dle zízení zemských a dle tohoto zákona základního náležejí k psobnosti snm; mimo to písluší k rad íšské knih
píin
práva obchodního a smnezákonodárství v Eého, námoského, horního a lenního; základ v T) písluší k ní zákonodárství soudních a správních; organisace m) náležejí k rad íšské zákony, ježto vydány budou za píinou ve skutek uvedení státních zákon státních základních o obecných právích o soudu íšském, o moci soudcovské, vládní a vykonavací, a ježto se tam pivádjí; n) náleží k ní zákonodárství v vcí, kteréž se vztahují k povinnostem a jednotlivých zemí mezi sebou, a o) zákonodárství, týkající se toho, jak se vyizovati mají záležitosti, které dle úmluvy, se zemmi
píin
úad
oban
píin
pomrm
ke korun
uherské
náležejícími
uinné, prohlášeny
jsou za spolené.
Všeliké
jiné
vci zákonodárské, kteréž nejsou
výslovn rad íšské vyhrazeny, píslušejí k psobnosti království a zemí v rad íšské zastouipených a budou v tchto snmích a s nimi zpsobem
snm
ústavním vyizovány. Pakli by se však nkterý snm usnesl na tom, aby ta neb ona vc zákonodárská, jemu zstavená, byla vyjednávána a vyizována v rad íšské, penesena bude vc taková v pípadnosti této a pokud se týe tohoto snmu, v psobnost rady íšské. Bylo-li by však v tom ase, když rada íšská není shromáždna, zapotebí, uiniti njaké pilné opa-
112 tení, k tedy se
nmnž
dle ústavy se vyhledává pivolení její,
mže
pod odpovídáním veškerého ministerstva císaským naízením uiniti, pokud nemá za úel njaké zmny základního zákona státního, nemá se jím nijakého trvalého bemena na poklad státní uvaliti, a
pokud se netýe prodeje njakého statku státního. Taková naízení mají moc zákona prozatím vydaného, když
v nich všichni ministi podepíší a když se táhnouc se výslovn k tomuto ustanovení základního zákona státního. Moc zákona tchto naízení pomine, když by vláda opominula, pedložiti je ku schválení rad íšské, která se nejprve po jich vj^hlášení sejde, a to pedkem snmovn poslanecké ve tyech nedlích po jejím sejití, aneb když by taková naízení nebyla od té neb oné snmovny rady íšské schválena. Veškeré ministerstvo odpovídá z toho, aby se takovým naízením, jak mile pozbyla moci zákona prozatím vydaného, ihned platnost odala. íšskou radu svolává, odrouje a rozpouští císa pán. zemským zstaveno, jakož se vidí, velmi skrovné pole innosti, ješto všechny ponkud jen dležitjší yci odkázány jsou k psobnosti íšské rady. Únorové patenty prohlásily za se
vyhlásí,
Snmm
zemské záležitosti: a) vzdlání zem;
všechna naízení ohledem:
1.
b)
veejných
staveb,
které
prostedkv zemských; c) ústavv dobroinných vydržovaných z prostedkv zemse zapravují z
útv
nemén
d) rozvrhu a skládání stran ze zemského i stran ukládání dan za
skými
a
ských; jakož
i
píjm
ádných
i
snmové obecných
jmní
zemských jdoucích,
potebami zem-
upotebení úvru zemského a stran mimoádných zemských výloh. 2. Zemští mohli
initi
ustanovení
(cislajtánských)
v
zákonv
oboru vševzhledem :
:
;
—
113
—
k záležitostem obecním b) záležitostem náboženským i školním; c) pípeži, stravování i ubyto-
a)
;
konen 3. mohli initi naízení vání vojska v jiných blahobytu a poteb zemských se týkajících pedmtech, které se jim zvláštními pí;
kazy pidlily. Mají pak tyto
zem
cislajtánské své zvláštní
snmy Dolní Rakousko
;
Horní Rakousko
;
Solnohradsko Tyrolsko; Vorarlberg; Štýrsko;
;
na
snme
zasedá
66 zástupcv,
50
„
„
26 68
„
„
„
20
„
„
„
63 37 37
„
„
„
«
„
»
„
„
„
„ „
Korutansko;
„
„
„
Krajinsko; Trst, jehožto
„
„
„
mstská rada
je
,,
„
zárove zemským
snmem Gorice
i
Gradiška;
Istrie;
snm má »
«
Dalmácie;
„
„
echy;
„
„
Morava;
„
„
Slezsko;
„
„
Hali;
„
„
„
„
Bukovina;
Snm
není tedy
22 zástupcv; 30 „ 43 „ 241 100 „ 31
„
150 30 zástupcv.
v Cislajtánii nižádný
ne-
dostatek.
K
rozhodování spor o kompentencí a v písporných vcí veejného práva zídí se královstvím a zemím v íšské rad zastoupeným íšský soud (z rady íšské), jenž bude rozhodovati ve sporech mezi úady soudními a správními, mezi snmy zemskými a úady vládními, mezi autonomními orgány zemskými a ve stížnostech obanv pro porušení práv politických.
in
114
—
tolikéž, že
má
— Ustanoveno
císa pán, uvazuje
u vládu, uiniti u pítomnosti obojí snmovny „Že chce základní zárady íšské slib písežný: kony království a zemí v rad íšské zastoupených neporušen zachovávati a dle nich a zákonv obecných panovati." Tolikéž všelicí služebníci státní^ iníce písahu služební, povinni jsou také písase
že chtjí základní zachovávati. hati,
—
Nynjší asi dlouho
se
zákony státní neporušené
chvíle nemže se ovšem íci, jak se toto zízení cislajtánské udrží a jak
bude dále vyvinovat.
dobro
tvrdit,
že mají
To však
Nmci
mže
v úmyslu, co
se
na
možná
nejvíce vcí penášet ze zemských snmv do íšské rady, v níž mají vtšinu pojištnou, v kterémžto ohlede hledí své vlastní snmy zemské
naschvál zkracovat, nechtíce mnohdy ani jednati o vládních pedlohách pod záminkou, že o nich nejlépe rozhodnout íšská rada. Vláda sama jde za centralizací neuherských zemí, tvrdíc, že
mže
mly
tyto po všechny minulé
asy spolené
insti-
tuce (vyšlé od absolutistické vlády) a že proto jim sluší spolené zákonodárství ve všech dležitjších vcech. Není se proto nadíti, že by pi takovýchto pomrech pirozen rozšiovala se innost zemských snmv. Známo, že se takovéto zízení státní v ze-
mích neuherských potkává s mnohým odporem nejen u slovanského obyvatelstva nýbrž i ásten u nmeckého jako na p. v Tyrolsku. Píiny toho odporu jsou rozliné. Vede se na mnoze stížnost na to, že únorovými patenty dány jsou zemím volební ády z absolutistické moci vladaovy, akoliv nkteré zem mají své starší volební ády (jako echy, Morava, Tyrolsko), kterých še-
teno
nebylo.
—
115
—
Vedef se též na mnoze stížnost na to, že zejména ve slovanských zemích (v echách, Morav, dotené volební ády Slezsku, Dalmácii atd.) vzhledem k vtšin obyvatelstva umlé jsou, nadržujíce v pílišné míe menšinám obyvatelstva, následkem ehož se stává, že zemští snmové mnozí nezastupují vrn vtšiny obyvatelstva. Vede se na mnoze stížnost na to, že se zízením cislajtánské rady íšské státní práva jednotlivých zemí (na p. ech) porušila; tolikéž se domníva^jí
nenmecké
není v zízení cislajNásledkem toho odpírají zástupcové slovanského obyvatelstva v echách i na Morav po tu chvíli všehké obeslání íšské jiní cislajtánští Slované jako rady ze své strany Slovenci i dalmatinští Horváté Poláci, Rusíni, národnosti,
že
tánském bezpené záruky.
;
ji
sice
obeslali,
avšak
chutí, což také platí o
na
díle
nmeckých
jenom
s
ne-
Tyrolcích.
Tak
bée-li se ohled na statistická data a 12,200.000 Nenmcv); (6,400.000 je však, pihlédne-li se k zemím co takovým jsou zrovna takové zem, které jsou totiž mezi nimi nejdležitjší v každém ohlede pro stát a jejichž mínní v tch vcech není nezávazné. Poukázati teba pouze na eské, polské i slovinské zem; tolikéž na Dalmácii, která vlastn k Horvátsku pináleží a na Tyrolsko. se mají vci,
he
Nmcv
:
Jakož na svém míst vyhí se, jest se Cisnyní také potýkati s finanními bemeny, kteráž v míe nebývalé ji tíží. lajtánii
\
Z tchto všelikých píin uznalo se za dobré, aby vydaly se pro Cislajtánii jisté zákony zpsobu „liberálního" sluší:
I
I
zákon
soudcovské, O uzavírání
a pro ti církevní ho, z nichž jmenovati o odpovdnosti ministrv, o moci o soudech manželských svtských a
satkv
manželských
ped úady
svt-
:
—
116
—
skými, zákon o postavení školy k církvi, o meziuáboženských pomrech obanv státních, o právu shromaždovacím a spolovacím a co vrchol tohoto smru zákon o obecných pávích obanv státních. Pedposlední lánek 19 tohoto zákona ustanovuje že „mají všichni národové v stát rovné právo a každý národ má neporušitelné právo chovati a vzdlávati Tolikéž „se uznává rovné svou." právo všech v zemích obvyklých ve škole, a v život veejném." Item „v zemích, v kterýchž bydlí nkolik národ, zízena budte veejná uilišt tím zpsobem, aby se každému národu dostalo náležitých prostedk vzdlati se ve své ei, aniž by byl kdo nucen uiti se druhému jazyku zemskému." Zárove ovšem dáno vlád právo, nejdležitjší zákony ústavní v pípad poteby na as a v nkterém míst zastaviti.
e
eí
úad
:
§.
10.
Zícení
uhersJcého státu.
Zízení uherského státu zakládá se dílem na starších
institucích,
které
bhem asu
se byly
tam vyvinuly, dílem na uherských zákonech od zmnných zvláštními zákony z r. 1865 r. 1848, až 1867, z nichž je ovšem nejdležitjší lánek XII., na svém míst v hlavním svém obsahu sdlený.
Uherský
stát sestává z užšího království uher-
troj jednoho království
(Horvátska, SlaDalmácie), od kteréhož Dalmácie a Hranice odtržena jest Hranice patí v svého vojenského zízení pod íšské ministerstvo vojenství a Dalmácie k Cislajtánii konen ze ského,
z
vonie, Hranice
i
píin
;
;
Sedmihradska. Této chvíle jest tolikéž Reka se svým okršlkem sporná mezi Uherskem a troj-
117
jedním královstvím kloní se
;
ob
se
jí
domáhají
;
Reka sama
rozhodn k Uhersku.
Do roku 1848 mlo Sedmihradsko
samostatné ze své vlastní dvorní kanceláe, svého gubernia, soudnictví a zákonodárství svého (majíc své zemské snmy). Trojjedno království nemlo kanceláe, ani místodržitelské rady ani nejvyššího soudu vlastního jsouc v tch vcech podízeno Uhersku; bylo tolikéž zastoupeno na uherských snmích souborné (kollektivné per nuntios): nicmén užívalo vedle svého domácího takých práv zákonodárství (snmv domácích) výsad mnohonásobných, že považovalo se za i „družné království" (regnum soci um). zmnil zákony Centralizaní smr uherskými z r. 1848 tento pomr Sedmihradska podstatn. lánkem YII. i trojjednoho království ustanoveno úplné spojení (unie) Sedmihradska spojení také snm Sedmis Uherskem, kteréžto odtud krvavá válka obanská hradský stvrdil, postavení,
tšíc se
:
Maarv
a
vtšina Sasíkv i Rumunv odporovala. Tato unie obnovena jest nynjšího asu, nebo již dne 25. prosince r. 1865 vykonaly se volby v Sedmihradsku do uherského snmu; narovnáním pak mezi vládou a uherským snmem z r. 1867 obnovením totiž uherských zákonv z r. 1848 potvrdila se z novu tatáž unie. Následkem toho zbaveno jest Sedmihradsko své vznikla,
ješto
— —
dvorní kanceláe, svého gubernia a svého vlastního zákonodárství (STimv zemských) dostalo se pod uherské ministerstvo a i pod uherský snm, v jehožto dolní komoe jest nyní 75 poslanci zastoupeno. V panské komoe mají vedle sedmihradských regalistv místo a hlas velicí župani, vrchní kapitáni a vrchní sudí královští komitátv, okresv Fogarašského a Naszodského a ;
;
—
118 -^
sikulských jakož i hrab Sasíkv. Dosavadní pojmenování sedmihradského území dle zvláštních politických národností a spojené s tím druhdy výsady a privileje zrušeny jsou na újmu Sasíkv, aniž by Kumuni byli tím získali. Uherskému ministerstvu dala se moc „aby když a pokud mu stolic
:
se potebným vidí, novilo královského
pod
vlastní
komisae v
odpovdností ustaopateného
Kološi,
píslušným personálem." Jinými slovy: když vznikne v Sedmihradsku velmi tuhá opozice (obyvatelv 1,927.000; mezi nimi jenom 517.500 Maarv), pošle se tam maarský Haynau. Unie Sedmihradska s Uhry dlá Sasíkm
Rumunm
hlavn proto velikých starostí, ješto odala možnost, vymaniti se z nadvlády maarského plemene, což by jedin na domácích snmích nikoliv ale na uherských, kamž nyní vý-
i
se
jim
hradn
odkázáni jsou, docíliti se dalo. Proto se nejnovji rumunští výteníci u velikém potu 5. kvtna 1868 v Balašfalv a usnesli se k uhá„Pihlížejíce jení práv o následující resolucí k všeobecné nespokojenosti, pihlížejíce k patrnému nebezpeí, v nmž octl se národ rumunský, jazyk a náboženství jeho následkem nynjšího stavu vcí, pihlížejíce k tomu, že nelze nehod té jinak odpomoci, než uskutení-li se zásady rovnosti jak v národním tak i v náboženském ohledu z povinného citu k vlasti i národu, jež octly se jiné spásy, na pokraji propasti, kde není pro než v uspokojení spravedlivých pání našeho národa, který tvoí valnou vtšinu obyvatelstva sedmihradského prohlašujeme, že chceme nezvratné setrvat na zásadách a požadavcích, k nimž piznal se národ rumunský zpsobem slavným v zákonní své hromad obecné ze dne 15. kvtna 1848 a sešli
:
n
:
—
119
—
1. Prohlašujeme se pro samosprávu Sedmisice: hradska na základ diplomu Leopoldova a pragmatické sankce. 2. Prohlašujeme se pro obnovení zákon snmu sibíského z r. 1863 a 1864, které od píslušných initel zákonodárství pijaty, od Jeho Velienstva schváleny, uveejnny a k praktickému provozování odevzdány byly a jimiž národ rumunský za národ králevinský (rovnoprávný) uznán a jazyk i náboženství jeho zarueny mu 3. Prohlašujeme se pro otevení zemského byly. snmu sedmihradského podlé ádu opravdov národního, podlé práva a ve smyslu usnesení, jakéž uinila rumunská menšina na feudálním snme zemském v Kološi r. 1865 (volební ád vzat byl z roku 1790 1791, aby Maai dostali vtšinu, kteráž by vykonala volby do uherského. snmu),
—
ponvadž nemžeme
pokládati
zemský
snm
peš-
ský za oprávnný, aby mohl hotoviti platné zákony pro Sedmihradsko, jakož i nemžeme ony Sedmihradany, kteí snmu toho úastní se, považovati za legální zástupce zem naší. Pihlížejíce k tomu, že nezbyla nám za nynjších pomrv jinaká pda, abychom pesvdení svému mohli zjednati prchodu, pestáváme jedin na tom, že je pronášíme veejn, abychom alespo tímto zpsobem vykonali povinnost svoji jakožto státní obané a zá-
rove vlád
službu
prokázali,
odhalujíce
zjevn
nepíznivé smýšlení, jež spsobila chováním svým v záležitostech sedmihradských." Mimo pronásledování tch, jichž se týkalo, nemlo ovšem prohlášení toto žádných výsledkv jiných. Šastnjší bylo trojjedno království, kterému Deák r. 1861 nabízel „bílý list", aby jej vyplnilo výminkami, pod jakými by chtlo obnoviti svj starý spolek s Uherskem. Dualizmus zavedl se ovšem bez jeho svolení, nicmén nahlídlo se
—
120
—
v Pešti, že zákony uherské z r. 1848 nedají se v trojjednom království jednostrann a bezohledn provésti, ponvadž, nebyvše tam r. 1848 prohlášeny, ani formáln tam platnými nestaly se. Proto sešli se oba krále vinští odborové vyslaní od snhorvátského i uherského r. 1868 v Pešti, aby vypracovali návrh o budoucím pomru trojjednoho království k Uhersku. Díve ovšem zmnil se volební ád pro snm horvátský, takže následkem na toho horvátští Maaroni dodlali se vtšiny.
mv
nm
byli
Vzhledem k celistvosti trojjednoho království Maai v nkterých vcech povolni a v jiných
nebyli. Reku s jejím okršlkem neuznali za ást území horvátského; ponvadž však i maaronský odbor horvátský v této vci nechtl povoliti, neuinilo se definitivn rozhodnutí, akoliv nelze poZa to uznali chybovat, že Horváté Reku ztratí. Maai v zásad, že Hranice s Petrovaradínským plukem a Dalmácie k trojednomu království patí. Vzhledem k Hranici, kteráž stojí napoád ješt pod íšským ministerstvem vojenským, vyeno, že „Uhersko bude hledt, aby se spojila s provinciálem horvátsko - slavonským v zákonodárném, správním i soudním ohlede." Tolikéž bude „na základ práva uherské koruny žádati se za piStranu výminek pojení Dalmácie k Horvátsku. tohoto pipojení sluší vyslechnouti i Dalmácii." V národním ohlede osvdili Maai dokonalou povolnost. Ve veškerém území horvátskoslavonském je horvátská jazykem úedním
e
v zákonodárství, ve správ i pi soudech. Uvnit hranic Horvátská i Slavonska je horvátský jazyk také úedním jazykem spolených (uherských) vládních orgánv. „Horvátsko-slavonské žádosti z Horvátská i Slavonie pijímati bude i spolené
r
—
121
-
n
v témž ja(uherské) ministerstvo a odpoví na zyku." Zástupcové Horvátska i Slavonie mohou také na íšském (uherském) snme i v delegacích Korunovaní diplom užívati horvátského jazyka. má též vydávat se v horvátském jazyku, jakož i
zákony uherského
snmu, na
kolik
se
budou
vztahovat k spoleným (uhersko- horvátským) záležitostem, mají vycházeti také v horvátském odním jazyku s podpisem Jeho Velienství. Samospráva a svézákonnost Horvátska i Slav jeviti se bude v následujících vcech. vonie Pi uherském ministerstv ustanoví se zvláštní horvátský ministr bez portefeuillu Bude sídleti v Pešti, bude lenem ministerské rady s právem hlasování, avšak nebude odpovden horvátskému snmu nýbrž snmu uherskému. Horvátska dvorní kancelá rozpustí se. V ele horvátské vlády státi bude bán se sídlem v Záhebe; bude jej jmenovat k návrhu a s podpisem pedsedy uherského ministerstva Jeho Velienstvo. Nebude však více báném c. k. generál, jak bývalo doposud k vli Hranici, nýbrž civilní dstojenství bánské oddlí se úplné od vojenského, takže budoucn žádná vojenská osoba nesmí mít na obanské záležitosti trojjednoho království vlivu. Zdá se, že v tom ohlede historie Jellaie bána rozhodla. Bán horvátský bude lenem horní komory na uherském snme, ale nebude lenem sedmipanské tabule uherské (nejvyššího dvoru soudního), jakož bývalo do r. 1848. Píina leží na snad; do r. 1848 byla sedmipanská tabule uherská nejvyšší soudní instancí také pro Horvátsko i Slavonii, od r. 1861 má však trojjedno království svou vlastní tabuli sedmipanskou (nejvyšší soud), která mu i píšt z-
p-
.
stane.
—
122
—
Slavonie podrží svou vládu zempro vci soudní a školsko-círpoliticko- administrativn kevní, v kterýchžto vcech uherská ministerstva, jichž se týe, nebudou míti pravomocnosti v Horvátsku i Slavonii. Trojjedno království podrží též svj domácí se zákonodárstvím a s vý-
Horvátsko
skou,
i
odpovdnou snmu horvátskému, i
snm
konnou mocí v
eených
záležitostech.
Avšak roz-
finanního, pimeného této samospráv, Horvátsko i Slavonie nedostane; všelikéí finanní záležitosti podízeny jsou výhradn uherskému ministerstvu a uherskému snmu; zavázalo se Uhersko pouze, že vybravši z Horvátska svými vlastními orgány všeliké dan Horvátm na jejich domácí výdaje vyplatí z daní horvátských 2,200.000 zl. ili 45 pct.
potu
ron
Všechny
jiné záležitosti,
vyjma politicko-ad-
ministrativní, soudní a školsko- církevní prohlášeny
jsou za spolené uhersko-horvátské; budou se proto vyizovati na uherském snme a od uherského ministerstva, které psobnost v tch vcech Na i v trojjednom království vykonávati bude. uherském snme budou Horvátsko i Slavonie (vy-
jma Reku) zastoupeny 29 poslanci, jež vyšle záhebský snm do dolní komory; do horní komory uherského snmu vyšle záhebský snm krom toho ješt dva poslance, avšak v této horní komají místo i hlas tolikéž všichni magnáti a církevní i svtští hodnostái horvatsko-slavonští (biskupové, opatové, velicí župani), kteí tam zasedá váli do r. 1848. Veškeí tito horvátští poslancové i hodnostái mají však na uherském snme pouze ve spolených uhersko-horvátských záležitostech místo i hlas. Proto se ustanovilo, aby na uherském snme nejdíve se vyizovaly tyto spolené uhersko-horvátské vci, tak aby pak
moe
123 Horváté mohli
dom
na své
vlastní
snmy
domácí
chodit.
Volby do delegac odbudou se výhradn na uherských snmích a sice zvolí uherská dolní komora z horvátských poslancv tyi a horní jednoho delegovaného. Které záležitosti vyhlášeny jsou za spolené uhersko-horvátské, vychází prostedn odtud na jevo, že ponechány byly záhebskému snmu k vyizování pouze politicko-administrativní, soudní a školsko-církevní vci. Zejména pak ustanoveno, aby se na uherském snme vyizovaly civilní lista Jeho Velienstva, vojenství, finance, mincovnictví a vydávání papírových penz, uzavírání smluv, banky, výsady, míry, váhy, ochrana vzork, ob:
chod, nice,
ve
cla,
pošty,
telegrafy,
železnice,
státní sil-
eky, pístavy a plavba, pak zákonodárství
vcech
obchodních, horních,
námoních a
sm-
vzhledem k cizincm a zákonodárství o právu domovském.
nených, dále
Úty
o
policie
daních
horvatsko-slavonských podají
uherskému snmu, avšak sdlí se také záhebskému „k vdomosti." se
Finanní 10
smlouva
s
Horvátskem
snmu
platí
na
let.
Uherské ministerstvo pro horvátské záležitosti bude míti lovství své vlastní orgány.
Pí
spolené uherskov trojjednom krá-
uherských ministerstvech spolených zídí záležitosti horvátské. „Kráslavonskému i dalmátskému pání, aby ústední vláda na kolik bude nejvíce možno, nejen pi svých horvatsko-slavonských odborech nýbrž i pi svých úadech na území eených se zvláštní odbory pro lovstvím horvátskému, dovolí se k jejich (uherské ministerstvo),
—
124
—
úadníky
království jmenovala za
rodilé
Hor váty.'*
Závazek v tom nem' ovšem žádný.
mže
užívati svých zvláštTrojjedno království ních zemských barev a svého znaku, jen že nad Pro spolené tímto musí být uherská koruna. uhersko-horvátské záležitosti užívati se bude spojený erb uhersko- horvátský; tolikéž bude na snmovn uherské vedle uherského i horvátský praNa penzích, které uherský stát bude razit, por. mají se do titule královského položiti slova „král horvátsko-slavonsko-dalmátský."
Do roku 1848 latin
co
v ele správy uherské pakrálv se sídlem v Pešti.
stál
místodržitel
Král pak vykonával svá majestátní práva uherskou dvorní kanceláí (se sídlem ve Vídni) v Uhích a trojjednom království, sedmihradskou dvorní kanceláí tolikéž se sídlem ve Vídni v Sedmihradsku. Pod tmito dvorními kanceláemi stála místodržitelská rada v Pešti pro Uhry a trojjedno království; gubernium pro Sedmihradsko v Kološi. Uherská i sedmihradská kancelá dvorní, jakož i místodržitelská rada v Pešti a sedmihradské gubernium v Kološi byly podízeny pouze králi dostávajíce od nho pímo neb nepímo (místodržitelství i gubernium) náležité rozkazy. Byly pak odpovdny pouze králi. Postavení proto tchto nejvyšších úadv bylo takového zpsobu, že sloužily zhusta za volné nástroje choutkám absolutistickým. Odtud vznikla v Uhrách snaha, aby eené úady odstranny a odpovdným ministerstvem parlamentárním nahrazeny byly. V té vci zašli Maai roku 1848 píliš daleko,
roku,
ustanovivše III. lánkem zákonv z téhož aby královská práva v uherském stát za
;
^
125 -"
nepítomnosti panovníkovy vykonával palatin, jehož osoba prohlášena byla za „posvátnou i nedotknutelnou", ba jemu vyhradilo se tolikéž jen jmenování ministerského pedsedy a nikoliv ministrv všech, kteí byli od tohoto pedsedy voleni a od krále pouze potvrzováni. Ponvadž tím podstatn beztoho slabá páska vížící uherský stát na osobu panovníkovu u veliké nebezpeenství dána byla, zmnno to na mnoze zákony uherskými roku 1867 na ten zpsob, že se dstojenství palatina vbec zrušilo, tak že mezi odpovdným ministerstvem uherským a panovníkem není žádného prostedníka více a že panovník svá práva královská nyní pímo v uherském stát vykonává. Však i jinak rozšíena jsou práva královská. Nejmenuje více pouze ministerského pedsedu, nýbrž k jeho návrhu i ostatní ministry. Kdežto pak dle zákonv z r. 1848 nebylo mu dovoleno, uzavíti aneb rozpustiti snm, dokud se nevyídil státní rozpoet, mže to nyní panovník uiniti pod tou výminkou, že svolá téhož ješt roku nový •
snm. Jakož eeno, nemá nyní uherský stát neodpovdných dvorních kanceláí: uherské, horvátské sedmihradské, aniž místodržitelské rady v Pešti a gubernia v Kološi. Veškerá je správa v uher-
i
ském stát v rukou (snmu uherskému) odpovdného ministerstva,
sídlícího v Pešti. Sestávat pak uherské ministerstvo: 1. z ministra, který je stále u osoby císae pána, zastupuje zemi ve všech pomrech, týkajících se spolen uherského státu ostatních zemí Jeho Velienstva z ministrv 2. i
;
vnitra;
financí;
3.
4.
veejných
kaních prostedkv a plavby; a obchodu 7.
;
soudnictví
6.
5.
:
prací,
orby,
komuni-
prmyslu
náboženství a veejného vyuování a 8. vojenských záležitostí. Jeden
126 z
tchto posledních sedmi ministrv
mže
býti
avšak jím mže být také zvláštní 9. ministr, který pak ovšem v ministerské rad pouze pedsedá nemaje zvláštního porte-
ministrem-pedsedou,
Nynjší ministerstvo má jenom 8 hlav, ponvadž ministr-pedseda hrab Andrássy pevzal též ministerstvo vojenství. Dle narovnání s Hor^ feuillu.
do kruhu nynjších ministrv uher-f ských ješt 9. (mohl by však být též desátý) ministr horvátský s právem hlasovacím avšak bez portefeuillu, jenž bude tolikéž jenom snmu uherskému odpovden, bude zastupovati zájmy trojjednoho království v ministerské rad. Tito pak ministi mají vesms pravomocnost v Uhrách i Sedmihradsku v troj jednom království nemají pravomocnosti uherští ministi 1. vnitra, 2. náboženství a veejného vyuování a 3. soudnictví, ponvadž je Horvátsko v tchto vcech od Uherska neodvislé majíc svou vlastní v tch vcech vládu odváty vstoupí
a
;
:
povdnou.
Snm
uherský
„íšský"
sestává z dvou koz dolní snmovny, i rok. V magnátské tabuli sedí z veškerých zemí uherských: a) všichni nejvyšší církevní hodnostái katolití i pravoslavní (arcibiskupové, biskupové, patriarcha atd.), h) všichni tak zvaní (11) íšští baronové (bán, nejvyšší sudí, pokladník, štolba, íšník, strážcové koruny atd.), c) magnáti (kmzata, hrabata a baroni), velicí županové, e) dva horvátští poslancové, od snmu horv. zvolení, f) sedmihradští regalisté a hodno-
mor:
tabule svolává se co z
magnátv
a
)
stái
(str.
117.).
Dolní snmovna sestává z 334 zvolených uherských zástupcv (poítaje sem i eckého poslance), z 75 sedmihradských (díve jen 69) a z 29 horvátsko-slavonských poslancv, vyslaných bezprostedn od horvátského snmu. Uherští a sedmi-
—
127
—
obou snmoven mají místo i hlas ve všech záležitostech, o nichž se na snme uherském jedná; horvátští pak jenom v takových
hradští lenové
vcech, které se
týkají
jednoho království. Volební zákon
z
spolen
roku 1848
i
Uherska zrušil
i
troj-
starobylé
tíd výsadami nadaných, udliv všem obanm právo k volb. Volii jsou všichni tuzemci aneb oni, kdož obanského práva dosáhli v království a v zemích pivtlených a jsou nejmén 20 let staí, pracujíce alespo co emeslníci pednosti šlechty
i
jedním dlníkem aneb mají-li jinak stálý píjem 100 zl. anebo jsou-li tak zvanými „honoracemi" (bez ohledu na píjmy: lékai, advokáti, zemmii, akademití umlci, profesoi, farái, kaplani, vesnití notái a uitelové). Voliti se mže každý voli, jenž jest 24: let stár a mže-li v Uhrách i Sedmihradsku úpln dostáti zákonu, dle nhož diplomatickou eí na snme jest maarská. Horvátští poslancové mohou i na snme uherském i v delegacích užívati svého jazyka. je tedy volební zákon uherský opravdu s
,
j
A
t
f
Maarm
demokratický, pojišuje pece i v poslanecké komoe (magnáti jsou beztoho smýšlení maarského) rozhodnou vtšinu, ba stojí to vbec nesmírné práce, aby v nkterém ryze nemaarském okrese volebním zvolen byl Nemaar dle svého smýšlení, který ovšem maarsky znáti musí. Ba ví se ze zkušenosti i to, že volby Nemaarv
na základ všelijakých protestv zavrhují se; od menšiny zvolený poslanec Maar neb Maaron pipouští se do snmu. A kdež nelze sehnati menšinu protestuj ící ? Centralizaní smr nynjšího zízení v uherském stát jeví se i v institucí delegace, která se volí pouze na uherském snme, takže maarská
—
128
-
má volbu úpln ve svých rukou. Málo prospívá Horvátm, že se z jejich poslancv na uherském snme v dolní komoe 4 a v horní jeden delegovaný vybírají, když volba nedje se pouze od horvátských poslancv nýbrž od veškerého snmu uherského, který pirozeným zpsobem vybírati si bude vždy jen takové horvátské zástupce, kteí mu budou po vli. Proto se hude slyšet i v delegací uherské vždy jen hlas panujícího národa maarského. vtšina
zajisté
Jádrem uherského zízení
je však ústavnost (županijská), ili komitátní do kteréž se obyvatelstvo veškerého státu uherského asu tak velice vžilo, že mu bez nho již ani existovati nelze. Zízení komitátní tvoí proto podstatný rozdíl mezi západní a východní ástí
municipální
bhem
naší íše.
Uherský stát rozdlen jest na županie (komitáty, vármegye), jichž je v Uhrách a troj jednom království (7) celkem 56; v Sedmihradsku tolikéž poet pimený. Náelníkem županie je veliký župan, jejž jmenuje král, na kolik není dstojnost tato v nkteré šlechtické rodin ddiná. Veškeré ostatní úednictvo administrativn i soudní volí se
od obyvatelstva na ti léta; mají pak županie netoliko samosprávu politickou nýbrž i soudní, ješto také komitátní soudy (první instance) skládají se ze zvolených soudcv. Tím zpsobem nedostává se vlád v uherském stát náležitého závislého politicko-soudního apparátu, jejž má vláda v západních zemích ; nenit tudíž lze libovoln vládnouti v Uhrách, ponvadž samosprávné komitátyj mající jenom po jednom jediném královském úed-!
—
—
niku velikém županu nepropjily by k vykonávání neústavných naízení.
sej
—
129
—
Za tou píinou nebude od místa ponkud šíe
vyložiti županijské zízení.
Moc velikého župana je velmi znaná. On je místodržitel králv v komitát i skládá ped nav službu písahu ped hromadou, že králi i ústav, naež se do výšky vyzdvihuje. Veliký župan je hlava politické i hospodáské správy, ba i komitátního soudnictví; on je náelník veškerých úadníkv županijských. On svolává komitátní hromady, pedsedává v nich,
stoupením
bude vren
odrouje je i rozpouští, otvírá i zavírá schze, ídí jednání, hledí na plnní zákonv, prohlašuje vyšší naízení, bdí nad mírem i poádkem v celém komitát, kázní úadnictvo i mže každého úadníka, který nezákonit jedná aneb nevyizuje své práce, shoditi ze služby a jiného prozatímn jmenovati, dokud hromada (skupština) jeho opatení neztvrdí a náležité volby nevykoná. Na místo velikých županv vláda výminen na as usazovati „administrátory" aneb královské komisary s mocí mimoádnou. Není to nic jiného nežli zavedení „výmineného stavu", což se vždy jen ve zvláštních pípadech pihá-
mže
zívá,
na p. když
je županie
s
vládou v ústavním
sporu^ jako bývalo nejnovji za Schmerlinga. Županijští úadníci („magistrát županijský") jsou: dva podžupanové, z nichž jeden vyizuje ve jmén velikého župana správní a druhý soudní záležitosti.
Každý komitát dlí se na více okruží (processus) a každé okruží na více okresv (districtus). každém okruží je jeden veliký soudce (ordinarius judex nobilium, oberstuhlrichter) a v každém okresu jeden malý soudce (districtualis jud. nob., stuhlrichter) majíce oba po jednom písežném (jurassor, geschwomer, horv. pistav). Tito
V
Matice lidu IL 4.
5
—
130
—
úadníci vykonávají dvojí službu správní i soudní. prvním ohlede sdlují obcím naízení vládní, nyní ministerská i naízení komitátní; bdjí nad vykonáváním všech vyšších naízení, popisují lid, pihlí:
V
k náležitému rozvržení daní, udržují v dobrém stav mosty i cesty, starají se o obecný stav zdravotní, o veejnou bezpenost, o ubytování vojska a vbec o hmotný blahobyt svých okresv. Jakožto soudcové soudí s písežnými v rozepích, jichž pedmt necení se výše 500 zl. Tito písežní pomáhají soudcm velikým i malým také ve vžejí
cech správních a vykonávají soudní nálezy. Veliký notá (horv. bilježnik) a podnotáové pedkládají a tou v hromadách komitátních všechny pedmty, o nichž se má jednati, sestavují protokoly o schzích, skládají representace na vyšší úady a krále, vyhotovují dopisy k jiným komitátm a nižším úadm, tolikéž sestavují instrukce pro soudce a úadníky komitátní. Veliký fiškál (fiscalis comitatensis) a komitátní fiškálové zastupují komitát pi soudech, opatrují vše, co se týe porunictví a sirotinství. Pi komitátních soudech zastávají úad našich státních návladních.
Veliký kasír a kasírové komitátní (cassae perceptor) spravují pokladnici komitátní; díve vybírali i dan. etvedoucí (rationum exactor) vede kontrolu
Archivá
nad kassou a pehlíží úty komitátu. opatruje archiv maje k ruce regi-
strátora.
Tito všelicí úadníci poínajíc od
podžupanv
k písežným a k registrátorovi volí se vesms od komitátní hromady na ti léta. Krom nich má však každá županie ješt jiné úadníky, kteí až
mají
stálou
sám; k nim
službu; náleží:
ustanovuje je veliký župan komitátní fyzik s více ran-
—
131
—
hojii,
inženýr, dobytí léka, dozorce hedbánáelník komitátní policie (maje pod sebou komitátní pandury a hajduky t. j. policajty). Každá županie má své hromady (horv. skup-
vnictví,
ština,
spravište,
kongregace).
Na
tuto
hromadu
posýlá
každé královské msto, každá kapitule a každá obec po dvou zástupcích; hlas pak má vitotiž mže pijít a hlasovat) každý muž, jenž má v komitát vtší nemovité mní (my bychom ekli veliký statek), z nhož platí uritou da; každý biskup, opat, kanovník, ará, rabín, každý, jenž patí k tak zvané hono-
rilní
(osobn
)lnoletý
•ací
(královští
úadníci, advokáti, doktoi práv uitelé a diplomovaní inžinýrové); íupanijští úadníci, fabrikanti a vtší obchodníci! víru se ohled nebée. Do roku 1848 mla komitátních hromadách pouze šlechta místo lékaství,
U r
—
rozhodovala zvlášt nižší šlechta tak ma. bocskorok šlechta bosá; onvadž pak dala se tatáž snadno podplatit, postálo slovo: kortešovati z= agitovati, podpláceti. Takovou valnou hromadu komitátm' svolává eliký župan, anebo je-li zaneprázdnn, první podupán pravideln tyrykrát do roka, jinak ovšem hlas;
:vaní
kortesi,
ždy, kdykoliv
=
toho nutná poteba káže. Rozdíl mezi valnou a malou hromadou (generalis conregatio a particularis congr.); k oné zvou se šlehni lenové oprávnní a k této jenom ti, kdož ejblíže bydlí; avšak uzavení malé hromady usí se pedkládati valné hromad k potvrzení, chze obou hromad jsou vždy veejné. Ani jeden vážnjší pedmt, týkající se koJtatu, nesmí se jinak vyídit nežli ve valné hroad; však i o tom, kterak se mén dležité vci Ibyly, musí se hromad vždy dávati vdomost, omitátní úadníci nemohou nic dležitjšího o své 5*
}
— ujm
uiniti,
mocnni
k
emu
nevyjímaje
za své úadování
132
—
nebyli od hromady splnovelikého župana. Jsou
ani
hromad odpovdni.
V hromad tou
se nejdíve vyšší pípisy (od
krále a od ministerstva) ; ona rozhoduje o nich, jak se mají vykonati i dává úadníkm v té Zdá-li se jí, ze se vijšši nanáležité instrukce. ízení neshoduje s ústavou, uzavírá, aby notár
píin
nm
ve smyslu hromady sestavil odvolání (reo tomto presentací) 1c vyššímu místu dotynému.
V
odvolám rozkládá se do podrobná, pro nemže županie pijmouti ili vykonati naízeni, jehož dokud se nedá odpovdi, se týe; dotud pale, hodí se ad acta. ukládá se naízení stranou
—
jiné komitáty a i msta vyzývají aby téhož píkladu následovaly. Piházívalo-h se svému odporu musila pece županie od-
pi emž
se
i
že vzdor hodlati se
k vykonání nemilého naízení vládníhc mnohdy se za tou píinou poslal do odpo nerujícího komitátu zvláštní komisa královský s inili- to úadníci komitátn obmezenou mocí lhostejs nevolí hledíce vlád uškoditi alespo
—
—
nedbalostí ba i tajným podrýváním; odpírali všeliké pispívání se své strany.
ností,
Na tomto ústavném práv komitátv
také
rozbíjel;
jsou se po všechny asy neústavné choutky ústedn vlády; proto se smle tvrdí, že županie obránil; ústavnost; dvorní kanceláe i místo držitelské radí toho nedovedly pro odvislost svých lenv od p3
novníkv. Toto právo komitátv
mlo
do
r.
184
smyslu, ponvadž vyšší úady v uherském stát nebyly odpovdny. Nyní má ovšem uherský stsí
odpovdné parlamentární
—
ministerstvo,
které
-
nemohlo by vládnouti, kdyby k( jakož se zdá mitáty také jeho rozkazy a opatení, za které j beztoho snmu odpovdno, podrobovati chtl
—
—
133
kritice. Proto vznikl v Uhrách náhled, že sluší prayomocnost komitátv dle poteby nynjší doby zúžiti. Otázka tato velmi dležitá není doposud vyízena. Pirozeno, že stojí v té vci dv strany píke proti sob.
Ve
valné
hromad tou
ných komitátv a
úadv
se tolikéž pípisy
ji-
rozhoduje se, jak se jim má odpovédít. Pak se rokuje o všelikých vcech, komitátu se týkajících. Též se ustanovuje komitátní píplatek kolik má totiž každý platit na poteby komitátní a jak se mají peníze upotebit. Také se jedná o cestách, stavbách, ústavech, o hospodáství a prmyslu, o osvt lidu o školách, nemocnicích a vzeních. Hromada dává uty komitátních úadníkv skoumati, uruje cenu masa, jmenuje odbory, které mají o jednotlivýcli vlažných vcech porady bráti a své náhledy (opeí-aty) píští hromad pedkládati. V hromad se i
:
hni
1 pípravy k vybírání daní, k rekrutýrce, odvrácení hrozícího nebezpeí anebo k umenšení jeho následkv jako na p. pi povodních, )ožarech, pi hladu atd. Slovem: všechny ped-
i
nty,
týkající se
hromad
eží
obecného dobra komitátu, piná-
valné.
Hrclkiada nadzírá též obce veškerého komiatu bdíc nad jejich ústavným a zákonitým chováním 1 jednáním. Kdyby nkterá obec uéco ne,-Stavného i nezákonitého uzavela, prohlašuje to tromada za neplatné. ,
Hromada dává též zákony (statuta), které azou každého lovka v komitát musí je však -
;
iyšší [
úad
potvrditi.
Dležito je právo valné hromady, že
iiitatní
soudní). Dje se to vždycky po Volba se zve restaurací. Za tou jií-
iitatní stolice
ech
volí ko-
úadníky a komitátní soudce (písedící ko-
letech.
— inou bude
ohlašuje
134
—
veliký župan,
kterého dne se
to
díti.
Velikému županu pedkládají žádosti všichni kdož chtjí dostati njakou službu. On je prohlíží, aby se pesvdil, mají-li žadatelé náležité ti,
spsobilosti.
Veliký župan navrhuje hromad pro každé místo ti neb tyi kandidáty, z nichž hromada Za prvního podžuvolí jednoho vtšinou hlasv. pana musí veliký župan pedložiti vždy i onoho, který tu službu doposud zastával pi jiných úadnících nemusí tak initi. Aby se však s hromadou neznepátelil, kdyby snad nkoho vypustil, kterého by ona ráda mla, svolává den ped volbou neji vzácnjší osoby a leny skupštiny na poradu (koni ;
ferencí), aby se dovdl, koho by hromada nejra^ dji vidla v té neb oné služb. Stává se, že
v
porad
této
o které snad ani
mnohý se navrhuje pro místo,i sám nežádal. Mohou se pak pi^
rozen
i ti zvoliti, kdož byli doposud ve službéj den volby navrhuje veliký župan nejdíve ti kandidáty pro úad prvního podžupana. Hromada volí nejdíve pokikem (akklamací); každý] len provolává neustále jméno onoho, jejž chce míti zvoleného. Je-li patrn rozhodná vt5Šina prc jednoho kandidáta, vstává veliký župan i prohlašuje, že je tentýž za prvního podžupana zvolen^
V
Slyší-li se více jmen a nemže-li se rozeznati, ze koho je vtšina, pistupuje se k osobnímu hlasoi vání každý len hodí ceduli do hlasovací nádobyi naež se hlasy poítají; akklamace je však obyi ejná. Tímtéž zpsobem volí se i ostatní úadi níci. Každý zvolenec skládá ped valnou hromadoi| písahu vrnosti králi i ústav. V praxi se tato vc vyjímá na mnoze jinak V uherském stát^ nežli by se mohlo mysliti. :
i
—
135
v^W
w
^.? župan, takové i žu^^?' /® "J^^ý mijské uradnictvo." Proto každá strana, která ichazi k vlád, hledí nejdíve své pívržence
na stolce velikých županv, kteí pak ve smyslu snaží se vykonati obnovu komitátho uradmctva. K tomu jsou velikému županu zne prostedky pi ruce. Jmenuje zajisté on mjiste uradníky komitátní, jakož na hoe po'tklo se. Kromé toho radí se ped volbou se ou stranou o tom, jak by své lidi nejsnáze pi )sadit
^ém
lbe prorazil, což se všelijak hledí provésti
hlavn šem tím zpsobem, že strana velikého župana isi k volb pijíti ve valném množství, že musí volb chovati se rozhodn (mnohdy i
i
brutáln)
se pohtití
protivníci
nekandidují a že veliký
pan prohlašuje na mnoze onoho (rozumj pívrice svého; za zvoleného, jehožto jméno prý sel vtšinou jmenovati pi obecném pokiku omada nemá práva prohlášení velikého župana 3latnym uiniti. Sluší však ihned doložiti, že ilike tyto praktiky nepomáhají, je-li obyvatelstvo istavnem sporu s vládou, jakož po všechny asy •edilo se; v takovém totiž pípad jsou všely politické strany svorný naproti vlád proto každá zmna ve vlád v uherském za následek, že se vtšinou i všeliké úadf ovo komitatní mní, ješto strana panující dosani úradmctvo vytiskuje a svými pívrženci na-
Ma
zuje. ^
Yedlé skvlých stránek
má
komitátní zízení
3 sve spatné stránky. Úadnictvo nemá výsluža pri neustálé obnov žádné jistoty ve služb
ozeny
bývá toho následek, že úadníci na hledí vydíráním rychle opatiti si jmní ztrativše službu mli z eho býti živu. A po-
»ze
idz
JSOU úadníci komitátní vtšinou vždy jen
—
—
136
mm
mm
pívrženci jedné strany, nelze proti ,vrana vrané oi pravé záštity dle písloví, že politicko-narodním v to platí nevyklube." Zejména Madaron, co pandur to Madar neb
ohlede, nebo co ministr! Kdo item co soudce, co adník a slouží, muže si všestran panující vcech v tch
-
pobez trestu. Komitátní zrízem utlaovaní k prostedkftv hojnost skytuje proto nejvíce ovšem obyvatelstva ve všelikém ohlede
licos
dovoliti
-
v národním. Jinak je jádro
,
uherské
j
,.,
x
zdra\e
konstituce
následováno bytí zdárné, tak že by zasluhovalo živy zárodek v jest zemích; také v jiných samospraví na tataz pravé autonomie, ponvadž se obansvoboda níž bez zakládá, i krajské
nm
i
obecní
nikde dlouho stati a trvati ne; mže; iest i zásada reformy a zdokonalitelnost instituce hynout nekonené, bez níž všecky lidské
ská
i
politická
státi zízení zachovalo uherskému cisar za na p. druhdy i nyní. Tak panujícíh za Františka I. a za nym
'"'^^^Komitátní
ústavnost Josefa II., cisare_pana.
^^
^^^^^^ ^^
^^^^^^,
vanské zem, dlouhým absolutizmem
po jeho smrti troufaly
si
j^^
^^q gio
vyžile,
vytasiti se
se
tepr
svyit
Uhri ani z stížnostmi a požadavky, nepestah jeho za odpor živobytí císaova initi ustaviný prov pekážeti možný, nebyl aneb kde
mrm,
Odvezei pod rozlinými záminkami. korunovac, zanedbám koruny uherské, úmyslné
dní
jich
zem cizím zem a
zaplavení vojska ze
-
úadnictvem, vzetí uherské! nahrazení ho vojskem nem(
budilo neduvi to vše i mnoho jiného ckým jeho zamei zdar a nechu k císai. Nejvíce byl platnosti pon v se musilo že pochybnost,
uvádn v
- 137
chati
municipální
zízení
— Uherska,
jakkoliv
zle
zmrzaené a v psobnosti své obmezené. Komitátní hromady mly se odbývati jen k volb snmovních poslanc, k vybírání subsidií (daní) a Toto protiústavní penesení odvádní rekrut.
snmu na komitáty mlo za následek, že odpor proti vlád místo jedné opory nalezl jich ctyry a padesát a že nad to užíváno bylo zvláštní zbran komitátv, nepohnutelné lenosti naproti lozkazm vládním. Že souasný odpor všech komitátních hromad vypukne, nadíti se bylo pi nejprvnjší píležitosti. Ta pišla, když v neblahé válce turecké po marných obtech prvního tažení polního žádána byla nová penžná pomoc a nové Pod nátlakem císaských komisar ukávojsko. županie volnými, vtšina pak 2;aly se jednotlivé j)ed jinými županie Biharská (1789) rázn odo Nouze v celé zemi panující, I)ely poslušnost. ohromná spoteba sil penžných a lidských v minulém tažení polním, nedopouštjí prý ukládati bylo, lidu dalších bemen. Kdyby však to i možné nechce prý a nesmí županie žádané pomoci posnmu. voliti, ponvadž jest to výhradní právo práv
Županie nebyly sliby císaovými '
dtkou, zastrašeny ani smíeny, vyjadovaly se ješt ostrou
vášnivji a hrozivji. Císa, pravila nová reprevisentace Biharské županie, není snad osobné ale odpovdnost vtší Tím nen špatnou vládou. padá prý na cizí, domova nemající úadníky, kteri šlapou a ani Uhry neznají ani nemilují, ústavnost obyvatelstvo ponmují. Naproti tak jednohlasnému projevování obecného smýšlení odhodlal se Josef II. k dalším ústupkm. Vydal zemi klenoty v bhu íšské, zavázal se (v r. 1790) svolati správy, zpsob starý píštího roku a prohlásil
snm
jaký byl nalezl za platný.
—
pi svém
nastoupení vlády,,
opt
—
138
—
Jako za doby Josefínské, tak po válkách francouzských za Františka I. skrývaly se Uhry za pevný štít svých municipálních svobod a shromá-
ždní komitátní byla stedištm života Ponvadž županie nejenom oprávnny odporem svým
—
politického. byly,
naí-
tak zvanými representacemi zastavovati, nýbrž i svobodnou volbou úadník vlastní správu ve svých rukou mly, potkával se zde dvr skuten se znamenitou mocí. Ta spoívala v tak velikém potu osob, že úplatnost a zastrašení nenacházely žádného pístupu a ztrácely se do kruh tak vzdálených, že vlád nebylo možná, psobiti na vydatn bezprostedním tlakem. Smutné zkušenosti císae Josefa, porážky, jaké tento utrpl v boji proti samospráv a svobodám Uherska, neodstrašovaly jeho synovce císae Františka. Absolutní panovníci neuí se nic od zkušenosti, majíce vždy za to, že ^ jenom nedostatek síly pinutil jejich pedchdce k povolnosti. Také císa František svou hru za bezpenjší, ponvadž nedráždil jako císa Josef novotami a zmnami vášn národní k odporu, nýbrž zpsobil jenom zastavení ústavního života, moha se nadíti ponenáhlého otupení politické uvdomlosti. Vláda nesvolávala snm, ale nemohla zastaviti komitátní hromady. V tchto poal boj, který po tináctiletém trvání podobn jako roku 1790 skonil se zení vládní
—
n
ml
pomrn
s úplnou porážkou vlády. Po zákonu ml se snm roku 1812 rozpuštný po tech letech zase svolati. Pokud neprošla tato lhta, podrobovaly se županie dosti trpliv královským ordonancím. Když ale nastal rok 1815 a vždy ješt neukazovala se žádná áka, že svolán bude snm, tu se jaly županie odpor klásti. Reskriptem (pípisem) ze dne 29. bezna 1815 vybídnuty jsou komitáty
—
139
—
„k subsidiím v naturáliích a rekrutech." Odpože by vykonaly rozkaz, kdyby jim to po zákonu naízeno bylo snmem. A když vláda v ervnu žádost svou dolehavéji opakovala, zapovdly úadníkm komitátním uposlechnouti královského rozkazu. Naturálie se nedodaly a rekrutové neodvedli. Nic plátno nebylo, že král odpovdl na representace reskripty, ve kterých hrozil nejzáhubnjšími následky svého královského hnvu a že pozdji ani žádné representace nebyly více pijímány. Županie protestovaly nejen dále, ale inily ješt více, odepely rekruty a kontribuce, i zapovdly svým úadníkm vládu poslouchati. Té již jen zbývalo použiti surového násilí. Županie, kde si vrchní župan nepoínal dosti rázn, dala vláda od administrátor spravovati, do Spurných okres poslala komisae s rozsáhlými plnomocenstvími a shromáždišt kongregací (hromad) obsadila vojskem. Županie takovému násilí nekladly žádného zjevného odporu, nevolaly lid ke zbrani, neopoví daly králi válku, ale zvýšenou kontribuci pece nepovolily a zpsobily, že ani komisai s exekuním vojskem ji nemohli sehnati. V Zaladské županii rozešla se kongregace k rozkazu velitele vojska, zárove však prohlásila celou správu župní za rozpuštnou. Úadníci, od županie zvolení a závislí, neúadovali dále, zstavivše všecko další ízení komisarm a vojákm. V Novohradské županii kongregace (hromada), z komitátního domu od vojska vypuzená, odbývala další porady pod košatou lípou; když pak i tam byla obklíena, ustoupila sice násilí, ale též zastavila innost od ní závislých. Šlechta Barské županie vyjádivše, že nemže
vdly,
úad
pítomna býti žádnému shromážMií, jemuž pedsedá komisa; od místožupana až k hajduku po-
140
dkovali se všichni župní úadníci, tak že komisa nalezl komitátní prázdný, a nemoha s nikým obcovati, zahanben pry kliditi se musil. Podobn stalo se i jinde. Vládní komisai, vtším dílem
dm
lidé bez
vážnosti a vlivu, uvedeni jsou v zoumajíce se ukázati hroznými, stali se smšnými. Jestli žádali protokoly, aby z nich vytrhali protesty hromad, zajisté nebylo jich lze nalézti. Jestli hledali župní, odkázáni jsou do archivu. Ten ale byl zaven a klíe schovány u dvrník anebo ve svatyních církevních. Jestli pátrali po spisech, kreno ramenaraa, jestli tázali se jednotlivc na jich dan, stavl se lid nevdomým. Správa vázla, soudy picházely v zmatek, a co bylo nejhoršího, také dan nedocházely. Sami úadníci vládní prohlašovali plán, aby bez psobení snmu dan se vybíraly a na vojnu rekruti odvádli, za nemožný komisai pak jsouce i v soukromém živobytí od celého národu do klatby dáni, od sob rovných co prašivci považováni, od lidu v potupných písních na praný staveni, radili sami ve Vídni, aby bylo na jinou dráhu zaboeno, A vláda nevdla si konen jiné rady i musila svolati zákonitý sam uherský. Podobn se dalo i za naší doby. Nelze upíti, že onino uherští státníci (hrab Apponnyi, Szeczen atd.), kteí poradili a vypracovali diplom od 20. íjna 1860, byli si dobe vdomi jeho dostihu. Že totiž županie obnovily se, bylo hlavní vcí, která poskytovala záruku bezpenou, že se domohou píšt veškeré ústavnosti své. Tím pro íši, že vídeští státníci nemli pontí o vlivu županií podniknuvše ústavní zápas, který za píinou obnovených županií nemohl se jinak skoniti, nežli jatifce skonil. Ponvadž pak komitátní zízení nebylo úpln diplomem obnoveno. falost
;
pee
;
—
Uhrm
he
— trval
ústavní
141
zápas déle,
— nebyl však od samého Marné zavedl rytí
poátku nikterak pochybným.
v Uhrách provizorní stav, zastaviv komitátních hromad, marn byly i vojenské soudy zízeny a svoboda tisku zrušena. Komitátní úadníci majíce správu i soudnictví ve svých rukou vykonávali rozkazy vládní s obvyklou nedbalostí svou, nepomáhajíce nikterak vládé pi vybírání daní a odvádní rekrutv, což obé obyvatelstvo jenom z pinucení dávalo majíc za to, že po zákonu jenom snm dan i rekruty povolovati mže. Avšak nebylo lze násiln v Uhrách vládnouti, zvlášt když pi obecném odporu pasivném dan se pece v urité míe nesplácely a i odvod rekrutv na mnoze vázl. Proto byl konen ústavný spor pece jen dle pání
Schmerling
svolávání
vn vkv
Maarv
vyízen.
Pi takovémto zízení nelze v uherském stát jinak vládnout nežli písn dle ústavy, nad kterouž nezasedá, komitáty. Poloviný bdjí, když absolutizm je tam zhola nemožný; úplný pak dá se provésti jenom tehdy, když se veškerá ústava zruší a místo komitátních úadníkv v zemi ustanoví cizí c. kr. úadníci, jako bylo za Bacha. Všeliké provozování neústavnosti pi ásteném ústavných institucí, jako bylo za císae trvání Josefa n., za Františka a i nejnovji, vede jenom k neblahé porážce vlády.
snm
Nástupce vlády ili ddic trnu (hereditarius rex Hungarise) je dle 3. lánku zákonv od roku 1790 povinen od onoho okamžiku, kdy mu nástupnictví pipadlo, dáti se v šesti msících zákonit i mezitím jenom v soukorunovati nicmén ;
mže
:
:
—
142
—
hlasu s ústavou panovati ; privilegie udlovati však nesmí. Korunování *) není v Uhích pouhým obadem, nýbrž nutným doplnním ústavnosti, nejpevnjším svazkem, jenž pojí národ s králem. Král pak musí ped korunováním dáti od sebe písmo, jímž Toto potvrzuje všechna práva i ády zemské. písmo zve se korunovaním diplomem (diploma inaugurale).
Hlavní obsah byl od takto
nynjšího
korunovaního diplomu, který císae pána vystaven, zní
1. Co svaté a neporušitelné zachováme a také Naší král. mocí od jiných zachovávati dáme: král. posloupnost trnní ustanovenou v láncích zák. z r. korunovaci, kteráž vykonati se 1723 1 a 2; ústavu, má ve smyslu i. zák. zr. 1791:3; zákonní neodvislost, svobodu a celistvost území Uher
—
:
—
Svat a písn zachováme a jejich vedlejších zemí. a Naší král. mocí také od jiných zachovávati dáme zákonn platné svobody a zákony Našimi slavnými pedky, korunovanými kož
i
ty,
které
co korunovaným
králi
uherskými schválené, ja-
budoucn íšský králem
snm
uherským
sdlá a Námi schváleny budou,
ve všech jich punktech, láncích a klauzulích, jak smysl a vykonávání jich spolenou úmluvou krále a íšského snmu ustanoví se, vyjma však zrušenou již klauzuli zákona Ondeje II. z r. 1222, která poíná slovy: „Quodsi vero Nos" a koní „ia perpetuam facultatem." Na pojištní všeho toho sloužiti bude také Naše král. písaha, kterou na obsah tohoto Na*)
Korunování sestává z tí inv: vystavení diplomu (diploma inaugurale assecuratio de observanda regní constitutione), coronatio a juramentum populo publice nuncupandum. :
—
143
—
šeho král. diplomu složíme u píležitosti Své korunovace dle znní korunní písahy složené od Našeho 2. Svatou korunu slavného pedka Ferdinanda I. zem chovati budeme dle starého zvyku obyvatel zem a domácích zákon vždy v zemi a dáme stesvtskými osobami z jejího stedu žiti ji dvrnými 3. Vtlíme bez ohledu na rozdíl víry zvolenými. opt všecky ásti a píslušnosti Uher a jejich vedlejších zemí, které opt se získaly, jakož i ty, které pomocí Boží budoucn opt získají se, též ve smyslu naší korunovaní písahy k jmenované zemi a jejím 4. Kdyby, což milost Boží raiž vedlejším zemím. dlouho zabrániti, vymíti mli rakouští arcivévodové v obou pohlavích, kdyby vymeli potomci z beder cía král Našeho pedka Karla YI. resp. Karla III. slavné pamti, pak po jich úmrtí jasného Josefa I. a konen po jich úmrtí jasného Leopolda I. pak má dle ustanovení 1. a 2. i. zákona z r. 1723 právo voliti a korunovati krále pipadnouti zpt na Uhry a jejich vedlejší zem a pi tchto zemích dle jich starého zvyku v jich dávné platnosti a v bý5. Jakož již svrchu valém stavu neporušeno zstati. v I. odstavci obsaženo, jakmile budoucn takový korunovaní akt v Uhrách pedsevzíti bude se mti, mají Naši ddicové a potomci, ddiní králové, kteí mají korunováni býti, vždy povinni býti, aby díve pijali v tomto diplomu obsažená ujištní a na to Pijímajíce tedy nejmilostivji také písahu složili. svrchu dotenou prosbu íšského snmu prohlašujeme dle nejmilostivjší náklonnosti Svého otcovského srdce svrchu uvedené lánky a vše, co v nich obsaženo, v jednotlivostech i v celku za dobré a Nám píjemné a dáváme jim Svj milostivý souhlas; slibujíce a Svým král. slovem ujišujíce Uhry a jejich vedlejší zem, že My sami vše, co naped uvedeno, budeme zachovávati a též od Našich poddaných jakéhokoliv
—
sa
:
—
144
—
stavn a stnpn dáme zachovávati, jakož to tímto Svým diplomem pijímáme, schvalujeme a stvrzujeme. K emuž na povení a jistotu podepsali jsme tento diplom vlastnorun a dali jsme jej piinním Své král. peeti stvrditi. Základní zákony hlavní, na nichž uherská ústavnost spoívá, vyteny jsou v druhé adrese Deákov z r. 1861 (viz str. 84.), k níž tenáe tuto odkazujeme.
Spolená vláda a
§, 11.
Spor od
r.
delegace.
1860—1867 mezi ústední vládou
Maary
týkal se, jakož jsme na svém míst povdli, nejen ústavnosti nýbrž také státní jednoty. Aby se odldidil, uinili „z nouze "* státní jednot XII. lánkem zákonv svých z r. 1867 nkteré koncese, jimiž jsou se zmnily zúžily zákony uherské z roku 1848. Uznali totiž 1. jisté záležitosti za íšské, všem rakousko-uherským zemím spolené („pragmatické"), ehož byl pirozený následek, že se musila pro ustanoviti vláda íšská i íšské zastupitelství (delegace), které ty které záležitosti
a
Maai
konen
ásten
i
n
ústavn vyizovati má;
2.
svolili
k tomu, aby
jisté
nikterak spolenými, pináležejíce v Zalitavsku uherskému snmu a ministerstvu, pece v dorozumní s vládou a zastupitelstvem cislajtánským dle stejných pravidel vy-
záležitosti, které sice nejsou
izovány
byly.
Proto rozeznávati sluší v nynjší rakouskouherské íši trojí druh obecných záležitostí 1. spolené, 2. cis- a translajtánské záležitosti, které se sice samostatn tak dobe ped Litavou jakož i v uherském stát vyizují, pi nichž se však :
—
145
—
v obou polovicích íše šetí stejných pravidel dle uritých úmluv 3. záležitosti cis- a translajtánské, pi jejichž správ a vyizování nebée (nechce-li) jedna polovice na druhou nižádného zetele. ;
a)
Spolené
záležitosti.
Vycházejíce z pragmatické sankce prosadili náhled svj, dle nhož uznány jsou za spolené záležitosti jenom takové vci, které se Nicvztahují k spolené bezpenosti a obran. mli na zeteli pi tom pi všem zachování své ústavní, státoprávní a vnitní samostatnosti, jakož ihned uvidíme. Jsou tedy spolenými záležitostmi: 1. vci zahranin a 2. nkteré vojenské. Ponvadž však tyto vci vymáhají též penz, proto se prohlásil 3. náklad finanní na tyto záležitosti zahranin i vojenské za spolený. nebyl všechny vci zahraÚmysl nin, vojenské a finanní uiniti spolenými, ponvadž by tím ústavní samostatnost uherského státu v nejdležitjších vcech byla vzala za své; tvrdit totiž Maai, že není ústavn samostatnou zemí, která nepovoluje dan i rekruty.
Maai mén
Maarv
V
záležitostech
^ahraniných
byli
Maai
—
nej-
poítaje povolnjšími, které proto vesms k nim i diplomatické i obchodní zastoupení íše prohlášeny jsou za spolené. Nicmén vyhrapi nichž jsou dili si, aby mezinárodní smlouvy, potebná jistá opatení, jenom s umluvením a pivolením uherského ministerstva uzavíraly se, což již proto nutno býti se vidlo, ješto se mají sdíleti uherským ministerstvem snmu uherskému. velikého Tím zpsobem dodlali jsou se vlivu na správu zahraniných záležitostí, pi kteréž
—
Maai
—
146
—
mezinárodních smluv nejdležitjší je vcí, ponvadž na mnoze od tchto smluv závisí veškerý smr zahranin politiky diplomatické i uzavírání
obchodní.
V
záležitostech vojenských
nebyli
Maai
tak
zstavivše snmu uherskému právo „doplovati as od asu uherské vojsko a povolovati rekruty *), ustanovovati výminky, s kterými se toto povolení dá a jak dlouho má trvati služba vojenská, též initi opatení v píin disvelice
povolnými,
lokace (rozložení) a stravování vojska" ... a poádati obanské pomry osob k vojsku náležejících, jakož i práva a povinnosti tchto osob, ježto se nevztahují ke služb vojenské. Též ustanovování i zjinaování zpsobu ibranného se dít je-
mže
din
pivolením uherského snmu. Tyto veškeré druhy vojenských záležitostí pináležejí výhradn vlád a snmu uherskému. s
Co tedy bylo z vojenství prohlášeno za záspolenou? Jednotné ízení, vedení a
ležitost
vnitní organisace „vojska uherského, jakožto doplující ásti veškeré armády." Mýlil by se však velice, kdož by myslel, že tyto vojenské záležitosti spolené pidleny byly k ústavnímu vyizování delegacím; „naizovati v píin všeho tohoto písluší jedin Jeho Velienstvu."
Tímto zpsobem zachovali si Maai nejdprávo povolování rekrutv t. j. odvodu roního pod výminkami, avšak položili také základ k zízení „zvláštního vojska uherského" vzdor ustaležitjší
má býti „vedení a vnitní organizace** veškeré armády jednotná. Již nyní docílili toho, že se rodilí obané uherští pouze do uherských
novení, že
*)
Následkem branného zákona povoluje uherský snm jenom odvod, ponvadž je míra adové moci válené na 10
let
ustanovena definitivn.
—
147 --
—
do pších i jízdeckých, ba Jeho Velienstvo císa pán svohl i k tomu, aby se též „zvláštní uherské pluky technické" Hrab Andrássy povdl v tom ohlede, zídily. že od nynjška uherští vojínové pi obran íše „beze jména" nevykrvácí se a že zákonem o spolených záležitostech uherský stát nového práva dosáhl, ponvadž se „mohou Uhi míchati do vojenských záležitostí dzích", pi emž ml na mysli právo uherského snmu, dle kteréhož ustanovování i zjinaování branného zpsobu jenom pivolením uherského snmu díti se mže« s Myslil si nepochybn, že v tom ohlede vle Mabude závažnjší nežli vle Pedlitavska.
plukv vadovati smjí
—
arv
Ve finanních vcech volnými.
Svolili
byli
Maai
pouze k tomu,
aby
málo ponaklad
a)
záležitosti zahranin a vojenshé byl také spolený, ale vymínili si pi tom, aby míra, v jaké by uherský stát pispívati k témuž nákladu, ustanovila se vždy jenom na jistou dobu let. Následkem toho uzavena byla smlouva, dle kteréž po deset let uherský stát pispívati bude na zapravení útrat spolených záležitostí zahraniných a vojenských každého roku 30 procenty; 70 ostatních procent bude Pedlitavsko platit. Po desíti letech (koncem r. 1877) má se nová úmluva Jest o eené míe spoleného nákladu uzavít. proto spolenou záležitostí finanní pouze ustanovování, skoumání, schvalování a revidování (za rok minulý) rozpotu, týkajícího se spolených výloh na vci spolené: zahranin i vojenské.
na spolené
ml
Pi tom
si
však
Madai výslovn
vymínili,
aby
odvádní penz, kterými bude uherský stát pispívat na spolené záležitosti, vykonávalo se výhradn snmem a mini-
rozvrhování,
vybírání a
-- 148 uherským
sterstvem psobil."
—
A
kde zstal
„aniž
právu
—
dle
stížený
uinny
by kdo
dluh?
státní
tak se ustanovilo
stavení po které byly
:
— jiný
v
to
„Uhry nemohou
svého ústavního pobýti dluhy takovými,
ádného svolení zem." hotova, vzíti na sebe ást posavadních dluh", což se uinilo tím zpsobem, že se uherský stát zavázal na zapravování úrokv ze státního dluhu pispívati „stálým, nezmnitel-
Nicmén
„jest
bez
zem
ným píspvkem roním v sum 29,188.000 zl." a na splácení kapitálu roním jedním millionem v penzích a 150.000 zl. v kovové minci, pi
emž
se vykla h) ^spolená garancie ohou poloiše^ vzhledem k státovMm, listkm mincovním a hypotením^ které nemají dohromady sumu 400 milí. zlatých pevyšovati. Smysl toho všeho
vici
není však pece jiný, nežli že se státní dluh neuznal za záležitost spolenou, ba že jej uherský stát právn "ze sebe svalil. Spoleným prohlásil se c) istý ušiteh z dchodJcúv celních na ten zpsob, že se má odrážeti od sumy, které potebí na záležitosti spolené. R. 1868 vynesl 7,002.000 zl. Jest to jediný píjem spoleného ministerstva, akoliv jej nespravuje a nevybírá, nýbrž pouze pijímá od cislajtánského a uherského ministerstva. Budoucn mohla by se uiniti nová d) spolená pújJca. V tom ohlede písluší rozhodovati,
pokud se Uher týe, jedin uherskému snmu, „Úroky se rozuiniti. má-li se spolená dlí a bylo-li by vymínno spláceti kapitál, také toto splácení mezi královstvími a zemmi v íšské rad zastoupenými a mezi zemmi koruny uherské v té míe, v které toho asu, kdy výpjka se uiní, budou oboje k spoleným záležitostem
pjka
zem
—
149
—
pispívati." Nápadno, že se nic neurilo o tom, jak se mají vypjené peníze rozdliti; když by se rozdlily tak, že by Uhersko si vzalo poloviku, nebylo by to spravedlivé, ponvadž by splácení úrokv a kapitálu bylo nestejné, ješto by Cislajtánie za rovnou sumu penz musila platit 70 procent a uherský stát jenom 30.
Pro správu tchto spolených záležitostí zí„spolené ministerstvo" ili íšská vláda, sestávající z ministra 1. zahraniných, 2. vojenských a 3. finanních spolených záležitostí. Jest proto v Rakousku trojí ministerstvo: spolené íšské, cislajtánské a uherské. V tchto tí mininemá jediný ministr zahraniných sterstvech záležitostí kollegv; za to jsou však pro záležitosti vojenské a finanní ti ministi a pro záležitosti ostatní je jich po dvou. O íšském ministerstv ustanovilo se XII. lánkem uherským z r. 1867 dilo se
výslovn takto: „Ministerstvo spolené nespravuj vedié spolených záležitostí zvláštních prací vládních ani té ani oné strany (rozumj cis- a trans-
n
mj v njaký úinek." Nema íšské ministerstvo v íši žádné výkonné ponvadž jdou i naízení ve spolených vojenských záležitostech bezprostedn od císae pána. Ponvadž pak íše naše stala se r. 1860 íší ústavní, musilo se pomysliti také na zízení zvláštního spoleného zastupitelstva pro vyizování záležitostí spolených. Za tou píinou vymyslili chytí Maai (vlastn Deák) delegace. K tomu cíli volí uherský snm „íšský" ze svých obou komor jistý poet zástupcv delejichž nesmí býti pes 60. govaných V loni a letos zvolilo se práv jen 60 delegovaných. Dualizmus pak se jeví práv v tomto zízení delegac, ješto se delegovaní volí pouse na uherském snme lajtánské), aniž
proto moci,
—
—
—
150
—
od veškerých zástupcv, pi emž se ovšem bére také ohled na to, aby i Horváté i Sedmihradané byli v delegací (onino pti leny) zastoupeni. Jest to však proto jalové, ponvadž volbu vykonává veškerý snm vtšinou madarský, od nhož nelze oekávati, že by národní a politické odprce své z Horvátv a Sedmihradanv do delegace volil. Touto delegací uherskou zabezpeili jsou si Madai nejen jednotu svého státu nýbrž i nadvládu svého plemene politickou i národní, ponvadž je delegace tak zízena, že se v ní jeviti bude vždy jen jeden jediný hlas madarský i madaronský, což je v podstat to samé. Stejný poet delegovaných volí i „ostatní zem a provincie Jeho Velienstva" na íšské rad. Bére se pak tetina ze snmovny panské a dv tetiny ze snmovny poslanecké. Onano volí
—
—
20 údv nadpoloviní vtšinou hlasv; tyicet pak údv na snmovnu poslaneckou vycházejících se tím zpsobem, že poslanci jednoho každého snmu zemského vysílají delegované dle rozdlení tuto položeného, majíce na vli, zvoliti je ze sebe, nebo z plné snmovny. Volí pak absolutní vtšinou hlas poslanci z království eského 10 deleg. z království Dalmatského 1 „ z království Haliského a Vladimiského volí
s
z z z z z z z
velkovojvodstvím Krakovským
arciknížetství arciknížetství
vojvodství vojvodství vojvodství vojvodství vojvodství
.
7
Rakouského pod Enží Rakouského nad Enží
3 2
Salcburského Štýrského
Korutanského Krajinského
Bukovinského
.
.... ..... ....
„ „ „
1
„
2
„
1
„
1
„
1
„
29 deleg.
—
151
....
Moravského vojvodství Horno- a Dolnoslezského
z markrabství
z
—
z knížecího hrabství Tyrolského
zem
.
29 deleg. 4 „ 1
.
Vorarlberské z markrabství Istrianského z knížecího hrabství Gorického a Graze
....
dišského z
msta
a okršlku Terstského
.
„
2
„
1
„
1
„
1
„
1
„
40
deleg.
.
Jak vidti, jest patrný rozdíl mezi volbou delegace na snme uherském a v íšské rad. Onde nemajíce jiného závazku, volí veškei poslanci nežli aby jistý (skrovnýj poet horvátských a sedmihradských zástupcv dle své libosti vybrali; tuto (na íšské rad) volí poslancové jednoJao každého snmu zemského o sob jistý poet delegovaných, eští zvlášt, moravští zvlášt atd. majíce ze svého stedu vybrali pi tom na vli, aby anebo i z poslancv jiných zemí. si delegované Z ech na p. má se do delegace volit 10^ zástupcv. Na volbu tchto delegovaných z Cech nemají vlivu Neeští radové íšští, nebo ji vykonávají pouze radové íšští, kteí z eského snmu byli vysláni; nepotebují však tito radové íšští eští delegované volit výhradn ze svého stedu,
bu
naopak mohou jednoho neb druhého delegovaného anebo všechny také si vyhledat mezi poslanci jiných snmv (z moravských, slezských, rakouských atd. íšských radv). V podstat ovšem je výsledek volby delegovaných roven volb na uherském snme. Nebo kdyby i veškei radové íšští z ech, Moravy, Halie, Dalmátska, Krajinská, Bukoviny, Istrie a Gorice byli horliví národovci, nebyli by jimi zvolení delegovaní ve
vaným
vtšin
naproti delego-
nmeckým (26=: 34), ponvadž
panská
—
152
—
snmovna vtšinou nmecká volí 20 lenv nadpoloviní vtšinou hlasv. Proto mají Nmci a delegacích pojištnou, nehled i Maai vtšinu v ani k tomu, že zízením tímto bére se veškeré Cislajtánsko podobn za jednu jedinou státní skupeninu jakož i Zalitavsko. Volba delegovaných platí jenom na jeden rok; delegace pak scházejí se stídav jednou ve Vídni a po druhé v Pešti. Navrhnuvše spolené zastupitelstvo íšské ve
vdli Maai, co iní. Hledišt je v §. 28. asto jmenovaného zákona, v se praví doslovn: „Uhry nemají za píhodnou ani úplnou radu íšskou ani spolený neb centrální parlament jakkoli jmenovaný, zpsobe
delegací,
jejich vysloveno
nmž
neuznávajíce toho ani onoho, nýbrž na tom stojíce, také dle od Jeho Velienstva s trnu držené pragmatická sankce jest spoleným základem, že jednak zem koruny uherské jednak ostatní zem a provincie Jeho Velienstva dohromady pokládati se mají za dv ásti oddlené a zcela rovnoprávné. Proež jest nevyhnuteln potebí, aby ob ásti pi vyizování spolených záležitostí byly úpln rovné."
ei
ješto
Mimochodem eeno, politických práv stejnou
íše nevedlo
mezi
ob
polovice
k stejnému rozdlení bemen, pomru 70 procent k 30% a z pí-
tolikéž
jakož se vidí z
spvku uherského vyslovuje
toto obmyšlené rozdlení
mrou
ovšem
státu 28.
§.
rv
na
státní
dluh.
Jinak
eený zámr Maa-
dosti jasn, prav že neuznávají žádného centrálního parlamentu majíce
Maai ob
ni-
polo-
íše za úpln rovnoprávné. Jest to na tolik srozumitelno, na kolik se vidí, že nechtli vstoupiti do žádného zastupitelstva íšského jakkoli jmenovaného, v by vtšina hlasv rozvice
Maai
nmž
-- 153
—
hodovala, ponvadž by tím samostatnost uherské koruny byla se porušila. Proto dali delegacím takovou formu, která pro všechny asy nemožným iní, aby byla uherská delegace jakkoliv závislá od delegace cislajtánské, aby uherští delegovaní byli kdykoliv pehlasováni i pinuceni podrobiti se vli a usnesením delegace neuber ské, kteréž nyní nelze nikterak pod žádným zpsobem zasáhnouti do záležitostí uherského státu. Šikovnéji nemohly delegace s hledišt uherského zízeny býti. Jsou íšským zastupitelstvem jenom dle jména, v podstat však zcela neodvislýma sbory dvma, mezi nimiž není hnedle ani pravého styku, ba nejsou ani dvma parlamentárnimi sbory, nýbrž pouze výbory dvou parlamentv vídeského i pešského, v jejichž jmén jednají a jimž v pravd podízeny jsou. Nemožno, aby se z nich bhem asu vyvinul parlamentární sbor ústední. Pihlížejíce pak k cis- i translajtánským mžeme smle tvrdit, že zízením demli na zeteli nejen centralizací legací v obou polovicích íše nýbrž i svou samostatnost, vedle kteréž dosáhli ješt toho nového práva, že mohou míchati do záležitostí cizích." se Vizme, jak delegace vykonávají svou práci. Poet delegovaných je, jakož na hoe podotklo se, stejn veliký z obou polovic íše a musí také vždy zstati stejn velikým. Bylo-li by náhodou na p. na stran jedné delegace více údv pítomno nežli na stran delegace druhé, tedy se na stran delegace, z které jest tu více údv, zdrží hlasování tolik údv, kolik je zapotebí, aby obapoln hlasující byli potem sob rovni, což se rozhoduje losem. Pedlohy vládní docházejí delegacím skrze spolené ministerstvo ke každé z obou delegací
pomrm
Maai
,-
—
—
154
rozumí se, že se tytéž pedlohy mohou jenom spolených vcí. „Krom tchto vcí nemohou delegace o žádných jiných rokovati a plésti se v záležitosti zstavené uherskému snmu íšskému a vlád uherské."
zvlášt; týkati
Aby spolené ministerstvo nikdy nemohlo svými pedlohami zasáhnouti v samostatnost uherského státu, postaráno je ustanovením, že spolený rozpoet který je skoro jediným úkolem delegací vzdlán býti má od spoleného sice ministerstva avšak „piinním obou zvláštních
—
—
odpovdných
ministerstev" (cislajtánského i uhertakže má uherská vláda i právo i moc bdíti dokonale nad písným šetením ústavné pravomocnosti spolené vlády. ského),
Pedlohy vládní pedkládají
se každé delegací
Pro?
Ponvadž delegace nescházejí se k spolenému jednání; každá jedná, rokuje a zvlášt.
sebe rozhodujíc absolutní vtšinou delegace sdlují sob svá mínní a usnesení písemn „každá ve svém jazyku, piložíc k nim peklad autentický" (dle dualistického hledišt, které má západní polovici za nmeckou a východní za maarskou). uzavírá
pro
hlasv.
Ob
Což I
ano:
—
schzí spolených ? prostedkem pípis mínní
pražádných
není
„nebylo-li
lze
delegace ke k prostému hlasování." V tchto tedy spolených delegacích nemluví nýbrž pouze hlasuje se (nadpoloviní vtobojí
delegace
sjednotiti,
sejdou se
spolenému posezení, však
šina
na
rozhoduje),
hoe eeno,
cích byl rovný.
které
nemluví,
jakýsi ?
pi emž
toliko
je
postaráno,
jakož
aby poet údv v obou delegaJe-li možno, aby se z delegací, vyvinul bhem asu parlament
—
155
—
Vtipkái na íšské rad nazvali delegace hluchonmých.
in-
stitucí
Delegovaní nedostávají
žádných instrukcí,
snmv
pece
a
považují jenom za výbory vídeského i pešského, jakož se dí v §. 38., v se praví, že delegace uherská „zastupovati bude íšský (uherský) naproti ostatním zemím Jeho Velienstva." Instrukce by byly vbec zbytený, ponvadž beztoho vládní pedlohy spoleného ministerstva sdlati se mohou jenom s „piinním obou ministerstev" a ponvadž je nejdse
nmž
snm
—
ležitjší
vc
spolené
záležitosti
naped
píspvek uherských zemí na
—
mrou
30 procent na deset
Nicmén
se všechna usnesení delegací pekládají pece ješt uherskému snmu „k vdomosti", jichž tento ovšem mniti nemže, avšak snm uherský vykonává je s vládou uherskou a nikoliv spolené ministerstvo. Pílet
již
spvek
ustanoven.
uherského státu na spolené záleustanovený v okrouhlé sum na delegacích, „rozvrhuje se, vybírá a odvádí" uherským snmem i uherskou vládou, což stejn platí o všech usneseních delegací, na kolik se vztahují k uherzajisté
žitosti,
skému
státu.
Jsouce výbory
snmv
nemohou delegace být
rozpuštny; pála-li by si vláda jiných delegovaných, musila by pro to získat ministerstvo cis- a translajtánské a rozpustit íšskou radu i uherský
snm.
Vymyslivše si Maai (Deek) takovýto zpsob spoleného zastupitelstva odvolali jsou se na pragmatickou sankcí jakožto na fundamentální zákon veškeré íše. Proti tomu není lze nic jiného namítnouti, nežli že je eený zákon sice fundamen-
— žiti
že na
avšak
tální,
—
156
nm
dualistické zízení zaloz íše habsburské
ponvadž neuinil
nelze,
dva státní celky, byv naopak pijat zvlášt od Uherska, od Horvátska i od Sedmihradska na jedné, a od každé zem cislajtánské zvlášt na druhé stran. Odtud by dsledn nco jiného musilo se vyvoditi. Kdyby se položila otázka, jaké asi koncese
Maai
uinili
legací, byla
by
jednot
eenou institucí dev skutku velmi nesnadná.
státu
odpov
lze ku prospchu Maarv odpovdíti na ni jenom tím zpsobem, kdyžby se poukázalo na veliký rozdíl mezi zákony uherskými z roku 1848 a ustanoveními lánku XIL o spolených záležitostech. Onyno daly uherskému státu zvláštního panovníka za nepítomnosti císae rakouského co uherského krále v osob palatinov, neustanovivše vbec žádného píspvku pro uherský stát na spolené jakési záležitosti, nevyjímaje ani dluhu státního. Vše to zmnno jest lánkem XII. z r. 1867 a i jinými lánky. Císa náš vykonává nyní svá panovnická práva v uherském stát i za své nepítomnosti, akoliv leží na bíledni, že za píinou dležitjších porad uherského ministerstva asto dojíždti mu jest do Pešti, v kterémžto ohledu získali Maalespo o tolik, o kolik práva panovnická na ujmu zákonv z r. 1848 rozšíili. Zízením
Bylo by
ai
nynjším astji bývati v maarské.
zajisté
že jest panovníkovi v atmosfée po výtce
docílilo se,
Pešti
—
Záležitosti zahranin uznány jsou za spolené, avšak vliv uherského ministerstva a snmu ehož druhdy nena smr zahranin politiky
bývalo
—
—
založil se.
V ist
vojenských
vcech nepikázali
Maai
—
157
—
delegacím niehož, ovšem ale císai pánu, jemuž všeho toho, co se „písluší naizovati v vztahuje k jednotnému ízení, vedení a vnitní organizaci spolené armády a tedy i uherského
píin
vojska."
Vše
jiné
zstaveno uherskému
snmu
hlavn tedy roní povolování odvodu, ustanovování služby vojenské a dislokace vojska uherského, Tím zpsobem i zjinaování zpsobu branného. získali jsou Madai rozhodný vliv na vnitní orehož v té ganizací veškeré armády rakouské nemluv ani míe pedtím snad ani nebývalo o tom, že bhem asu dodlati se musí zvláštní své armády uherské. Na tomto míst budiž podotknuto, že zave-
ba
— —
stalo se roní mnivého) potu rekrutv nemožným, zbylo dsledn jenom dležité právo povolovati odvod vbec, který bez svolení uherského snmu v uherském stát pedsevzíti se ne-
dením všeobecné povinnosti branné
povolování jistého
(t.
j.
mže.
Dle nynjšího zákona branného ustanovena 10 let v míe 800.000 m. nepoítaje v to chrabré hraniáry. Na této míe adové moci válené nemže obnáší se v bhu desíti let niehož mniti pak kontigent uherský 329.632 a cislajtánský t. j. zvýšení neb zmen476 368 mužv. Zmnu šení tohoto váleného stavu adového mužstva mohl by jenom císa pán z vlastní své nejvyšší vle za nutnou uznati. Proto nemá nynjší odvod jiného smyslu, než aby se neustále adová moc válená v stejné výši udržovala a zbývající branci do zemské obrany vadovali. Že pak se vzneslo dležité právo, mniti výšku adového vojska, na císae pána, uinno dsledn z té samé píiny, pro kterou se vbec z ist vojenských vcí nic nepikázalo delegacím. Maai volili radji tento jest
adová válená moc rakouská na
—
—
—
— zpsob,
158
:
—
by byli pravomocnost íšského zaspoleného rozšíili.
nežli
stupitelstva
Maarv
Ve finanních vcech
jsou koncese jednostranné, takže se nemže íci, že by jimi jednota státní byla mnoho získala. Nastal vbec stav jakýsi, jenž se nemže zváti ani osobní ani reální unií nýbrž ním, co leží mezi obma uprosted. Uvolilií jsou se sice k pispívání na výdaje zahranin a vojenské, avšak dle jisté míry (30 pro), která se nemže bhem desíti let zmniti, pi emž zstalo rozvrhování, vybírání i odvádní píspvku výhradn v jejich rukou. Za to ale svalili se sebe všeliký právní závazek k státnímu dluhu, na njž jenom z dobré vle uvolili jsou se pispívati: na zapravení úrok ^stálým, nezmnitelným píspvkem roním zl. 29,188.000" a na splácení kapitálu roním jedním millionem v penzích a 150.000 zl. v kovové
velmi
Maai
Vyjma tchto závazkv a obtování iz dchodkv celních ku prospchu spolených výdajv, jakož i vyení spolené garancie vzhledem k nezjištnému dluhu státnímu (státovek a hypoteních listv) je uherský snm úplným a výhradným pánem veškerých financí minci.
stého užitku
státu svého.
Ponvadž skému
se pak i mezinárodní smlouvy uher(a nikoliv delegacím) sdlují a povojenské záležitosti mezi císae pána
snmu
nvadž ist
snm
rozdleny jsou (s opomenutím innost spolených delegací, které však pravideln o sob jednají a uzavírají, hnedle v niím jiném nežli v „postavování na jisto spoleného rozpotu" ili výdajv na záležia uherský delegací):
nejeví se
zahranin i vojenské a v „revizí (v skoumání) pot," jak se peníze na záležitosti spolené v roce minulém upotebily a vydaly. tosti
— Aby
159
—
uznáním spolených
se
záležitostí
bhem
asu
samostatnosti uherského státu neuškodilo, postaráno jest zpsobem rozliným, hlavn ovšem tím, že delegace nemluví, že spolené ministerstvo své pedlohy samo nesestavuje, ba že nemá žádné výkonné moci, ješto usnesení delegací, na kolik se vztahují k uherskému státu, vykonává výhradn uherské ministerstvo s uherským snmem. Jediná záruka, že uherský stát svým finanním závazkm spoleným zadost uiní, zakládá se v ustanovení
tomto „Zem, zastoupené radou íšskou i zem koruny uherské zavazují se, že na zapravení svých píspvkv odvedou každý msíc takovou ástku svých píjm msíných, která se má k tmto :
píjmm tak, škeré sum
jako suma onch píspvkv k verozpotu vydání toho kterého roku. Neinila-li by veškerá suma ástek msíných tolik, co suma onch píspvk, zavazují se tyto
o
zem, že odvedou to, tu jest rozdíl, nehledíce k píjmu svému, úpln a v takových dobách, aby spolené hospodáství finanní se nezastavovalo." Jest to ovšem jenom slib, k jehož platnosti nedostává se výkonné moci; té zajisté nemá v uherském stát ani ministerstvo cislajtánské ani spolené.
Finanní koncese
Maarv
dle tohoto
„šiko-
narovnání uinily se v úmyslu, aby se ústavní spor rychle ukonil i aby uherský stát pro budoucnost zachránn byl ode všech finanních svízelv. Maai toho netajili, pravíce, že nemohou na sebe více bemen vzíti, nežli co jich mohou unésti následek byl, že vtší ást bemen nutn uvalena byla na Cislajtánii. Nemže se sice právem vina toho pipsati Maarm, kteí se pirozen postat ]li výhradn jen o sebe, akoliv T praxi málo je tím Cislajtánii spomoženo.
vného"
;
-- 160
Maarv
Finanní koncese piratelný,
jsou tedy nepobyla povaha jejich pochybná a Vidí se Cislajtánii velmi nestejná.
by
vzhledem k
—
i
že r. 1868 na spolené záležitosti pispli dle úmluvy Maai pouze 24,925.800 zl. pnpadlo (70'Vo) (307o) kdežto na Cislajtánii píspvek uherského státu na 58,160.000 zl. to odtud,
;
státní
dluh
jen 29 mil.
36,101.705
obnášel
—
píspvek
zl.
—
budoucn
109,237.000 zl. Tento pomr spatuje se i v kontingentu váleném (800.000 m.), jejž po 10 let uherský stát ve výši 329.632 a Cislajtánie 476.368 m. udržovati povinna jest.
Pipuštno
budiž,
Cislajtánie
že se
od Maarv vyzískat. v Uhrách silná strana,
Však
r.
1867 nedalo více
tenkráte byla která nebyla srozumna s „narovnáním", majíc za to, že se jím samostatnost uherského státu porušila. Ponvadž pak narovnání vyídilo se na ten zpsob, že není nikterak lze v uherském stát na jeho základ dále ku prospchu íše stavt, vede pirozený vcí nutn k tomu, že oposice v Uhrách nemá jiného pole, než aby práv toto narovnání podkopávala. Jest proto podstatná obava, že se snad nebude nynjší zízení v uherském stát sesilovat a zvelebovat, nýbrž poznenáhla boit a rušit ve smyslu personální unie, s kterouž se instituce delegací neshoduje. je tím povážlivjší, ponvadž nezbylo nic jiného nemaarským národm vidoucím nezbytí pi nynjším zízení íše, nežli již
bh
—
Vc
pidati se vtšinou k této oposici.
—
161
—
I
Záležitosti nespolené, které se dle stejných pravidel vyizují.
Maarv
nezstalo tajno, že stává „i jiných velmi dležitých", o kterých i ústední |áda i vtšinou obyvatelstvo cislajtánské se svého edišté soudilo, že by tak dobe spolenými projásiti se mohly jako záležitosti zahraniné a votnské. Madai tento náhled ovšem nesdíleli, niené pesvdili se, že by veejnému mínní ped itavou tím snáze njaká koncese i v tomto hledu uiniti se mohla, když by se jednak samo[iatnost uherská neporušila, jednak ty které koniležitostí
ku prospchu jich samých obrátily. Za tou píinou prohlásili se Maai o jistých áležitostech, že je sice budou vyizovati sami sob, že však se díve o nich s Cislajtánskem mluví, tak aby pi nich stejná pravidla v obou olovicích íše platila. Takovýmito nespolenými vcmi, které se sak dle stejných pravidel na základ obapolné mlouvy vyizovati mají, jsou: ese
1.
záležitosti obchodní,
zejména zákonodárství
elnl; 2. zákonodárství v píin daní nepímých produkcí prmyslovou úzce spojených; 3. ustanovování mincovnictví a valuty; 4. opatení v píin železnic, které se týkají pospchu obou polovicí íše; 5. ustanovování systému branného. V tom ohledu má se obapolné smluvení takto sat. Buto vzdlají ministerstva: cislajtánské iherské, spolen návrh zákona a pedloží jej i
rad a uherskému snmu k schválení, naež se shodující usnesení obou zastupitelstev pedio;í císai pánu k potvrzení; anebo zvolí obé zaríské
Matice lid* H.
4.
6
—
162
—
stupitelstva každé ze sebe stejnou deputaci, kterái
vzdlá návrh,
eená každémij snmu uherskému;
jejž ministerstva
(íšské rad a pedloží k ádnému vyízení. zastupitelstvu
Na tento zpsob staly se doposud smlouv\ mezi Cis- a Translajtánskem 1. o tom, mnoho-íi má každá polovice pispívati na záležitosti spolené; 2. mnoho-li má uherský stát platit na dluh :
jaký má být spolek celní a obchodní' polovicemi íše a 4. jak má všeobecná povinnost vojenská uspoádati se. státní;
3.
obma
mezi
Pomíjejíce,
co
pipomeneme jenom,
bylo již na hoe povdno, že byl spolek celní a ob-
mže
na 10 let umluven (po 5 letech strana navrhnouti zmny a kdyby se jí nestalo po vli, dát výpov). Veškerá íše prohlásila se za jeden okršlek celní a obchodní mající spolenou hranici celní. Dsledn ustanoveno, aby istý užitek z dchodkv celních tvoil spolený píjem, jenž se odrazuje od toho, eho chodní
každá
mže
potebí na záležitosti spolené. Správu cel vede ovšem každá polovice o sob. Tolikéž zstaly v platnosti všeliké smlouvy celní a obchodní, s cizími státy uzavené, jakož i tarify ai zákony celní i obchodní platící do asu, v nmž/
je
se stalo narovnání.
f
Nynjší železnice, pošty a telegrafy spravují se tu i tam dle stejných pravidel, což platí o stavb a správ nových, které se teprv zídí Dchodky solní a tabákové a dan nepímé :
zejména
da
z
koalky, piva a cukru, spravují
též dle stejných
s
zákonv.
Dluh nepojištný, záležející v státovkách t hypoteních listech, postavil se pod spolenou grancii obou polovicí íše na ten zpsob, že nesrí dohromady sumu 400 milí. zlatých pevyšovat;
všeliké
163
jeho rozmnožení
i
— mže
pojištní
se stát
jedin oibapolnou úmluvou obojího ministerstva a se schválením obojí legislativy (rady íšské a snmu
mže
uherského). Raziti peníze každá polovice dle stejných pravidel. Tatáž zásada platí i o rovné váze a míe.
Správa a zákonodárství všelikých tchto zánespolených, avšak dle stejných pravidel ízených, spoívá v rukou uherské vlády a uherského snmu, pokud se ovšem týkají uherského státu, jehož samostatnost v tom ohlede niím se neporušila. Leží však na bíledni, že zmny mohou jen tenkráte a na tolik pedsevzíti se, když toho prospch uvidí uherský snm, jenž dle váhy vcí mže na Cislajtánii nátlak psobiti, Cislajtánie však na nemže. Proto jsou tyto koncese Matakového druhu, že iní pro všechnu budoucnost nemožným, aby odtud mohl uherský stát jakoukoliv škodu míti; prospchv ovšena nabyti z nich mže. Proto mohl „Pešti Napló", orgán ležitostí
arv
Deákv,
o narovnání že se jím staly Uhry žištm veškeré íše."
§.
Mluviti o
s
Cislajtánskem
„zevnitním
smle
íci,
vnitním t-
i
12.- BaJcousJcé finance.
Rakousku a neíci niehož
o rabylo by tolik, jako mluviti o Rusku a nezmíniti se o Sibii, zavaditi o a pomleti o kultue, vyprávti o ch a zapomenouti na husary.
kouských
financích,
Nmce
Maaí
Rakousko nynjší
Roku
1847
1.249,343.407
má
obnášel
velmi zkažené finance. státní dluh rakouský
zl.
6*
-
—
164
—
Nastal rok 1848 a s ním pišla i revoluce. Po jejím potlaení rozevely se takové penžn prameny, že jich Rakousko nikdy ped tím ani ani neupotebilo. Veškeré zajisté zem uherské, které do toho asu velmi málo daní platily, obmyšleny jsou v té vci zrovna tak, jako i zem neuherské. Kdežto na p. píjmy z pímých daní r. 1847 obnášely jenom 47,942.147 zL, obnášely tytéž o deset let pozdji (r. 1857) již 94,945.464 zl. Potlaením uherské revoluce tedy netušilo
státní finance
nesmírn
získaly.
Známo, že Bachv absolutizmus velmi špatn s financemi
hospodail. Státní zajisté dluh neobná-
mí
1860 (na konci íjna)
nic víc a nic srovnáme-li jej s dluhem od r. 1847, nalezneme ihned, že za tch tinácte let rozmnožil se o 1.229,112.699 zl., akoliv se za týž as státní píjmy zdvoj- i ztrojnásobily. šel r.
nežli 2.360,236.856
Píina, pro
zl.;
finance od
r.
1847 padaly, hle-
musí
v centralizaní soustav, která k svému udržení potebuje velmi nákladného apparáíu v mnohojazyném, z rzných skupenin státoprávních složeném Rakousku. Apparát tento ztravuje píjmy státní v míe neslýchané, jakož vyšlo na jevo již za císae Josefa II., s jehožto centralizací poíná roní deficit v historii rakouse
dati
ských
financí.
nastala r. 1860 doba Schmerlingovská, kdežto experimentováno s tak zvanými únorovými patenty, což opt spojeno bylo s nemalými útratami. Vidí se to nejlépe ze státního rozpotu na rok 1866; tenkráte se poítalo již 2.919,717.689 zl. státního dluhu, takže v tch
Po Bachovi
šesti letech
pibylo ho o 559.480.833 zl. rok 1866 uvalil nám na krk ne-
Nešastný slavnou válku
„Nmcv
s
Nmci",
která nás stála
— pi nejmenším
387
165
milí.
— zlatých
nepoítaje sem
ani ztrátu Benátská.
dnešního dne státní dluh obnáší, uritostí udati, bude ho nejmén tri
Mnoho-li
tžko
je
s
milliardy.
Roku 1847 platilo se na úrocích ze státního dluhu 43 milí.; r. 1860 již 106,237.800 zl. a roku 1868 vyžadovaly tytéž 145 milí. tedy o nkolik niillionv více, než obnášejí veškeré roní pímé dan v íši rakouské: dan pozemkové, domovní, výdlkové, pak dan z pijmuv a z ddictví. Proto není divu, že se každý rok vyskytuje schodek mezi píjmy a vydáními, k jichž uhrazeni ouyno nepostaují. Roku 1865 nedostávalo se 104 milí, r. 1866 ped válkou 40 milí., r. 1867 po válce 77 milí. a r. 1868 opt 46 milí. Narovnání s Maary stalo se na ten zpsob, že se nejen obnovily zákony uherské z r. 1848, nýbrž že i císa pán byl v Pešti korunován díve, nežli se ustanovilo, mnoho-li bude uherský stát platit na spolené záležitosti a na státní dluh. V ase, když se o tom vyjednávalo, nedalo se nic jiného vyzískat, nežh co Maai sami nabídli. Maai však mli na mysli pravidlo, aby nebral: na sebe více bemen, nežli co mohou práv unésti. Tím si získali velikou massu obecného lidu ve veškerém „laciném" stát uherském, kdežto „drahá" Cisíajtánie octla se v takovém postavení, že nebylo jiné, než aby ona sama zapravovala ostatní náklad státní. Vidí se to
z
rozpotu na
r.
1868.
Uherský
pispl na dluh státní výminen 36J01.70Š zlatých budoucn bude dávat „stálý a nezmnitelný píspvek" roní v summ 29,188.000 na zapravování úrokv (mezi tmi penzi má být stát
—
11,776.000 v kovové minci) a jeden million v pe-
— nzích vedle 150.000
166
—
v kovové minci na splámusila r. 1868 na státní dluh zaplatit 109,237.000 zl. Náklad na spolené záležitosti obnáší roku cení
kapitálu,
—
zl.
Cislajtánie
1869 sumu 86 milí. zl., uherský stát dal (30%) 25 milí. zl. a Cislajtánie (707o) 60. Následek byl, že má Cislajtánie schodek v sum 12 milí. zl. Díve (do r. 1867) bylo lze uhraditi schodek pjkou, která veškeré íši pipadla, nyní se bez svolení uherského snmu nemže uiniti pjka, která by vázala ob polovice íše. Ve finanním ohlede mlo tedy narovnání s Madary dualistický následek: Maai oddlili své finance od financí cislajtánských na takový zpsob, že mohli ihned vydání svá na roven postaviti píjmm. Podailo se jim to proto, ponvadž vzali na sebe snesitelný jenom píspvek na spolené záležitosti a na státní dluh, jejž právn se netíží, sebe úpln svalili, takže jich jeho ba ani nedotýká se. ZnikliC všech finanních svízelv i pro budoucnost na tolik, ješto bez svolení uherského snmu ani uherská ani spolená pjka uiniti se nesmí; v tch vcech však je opatrnost Madarv nesmírná. Pi spolené pjce vyhradili si Maai splácení úrokv i kapitálu v míe
bím
307o.
Všeho toho opak stal se v Cislajtánii, která narovnání uherského patrn vzala hmotnou škodu, ponvadž pispívá 70 pro. na spolené záležitosti a má veškerý státní dluh na krku dostávajíc od uherského státu na zapravování úrokv i kapitálu jenom nepatrnou sumu roních 29 milí. a 1,150.000 zl. Nevystaují-li její píjmy na zapravení vlastní správy a nákladu na spolené záležitosti i státní dluh, jakože v skutku doposud z
—
167
—
nevystaují, jest jí initi pjky, které se týkají výhradn jí samé. Již nyní pozoruje se veliký úpadek hmotný Tísnily zajisté v západní polovici Rakouska. nejednou trudné pomry i v dobách minulých obyvatelstvo v neuherských zemích; byly asy, že rolnictví hluboce kleslo, že majitelé živností opouštli své statky, dávajíce se na podružnou práci, aby zbavili se bemen, která uvalovaly na bedra jejich pozemky nevýnosné a neživné; byly doby, že vázla emesla i obchod a že nedostatek svíral veškeré vrstvy obyvatelstva. A pece nebylo nikdy tak zle jako práv nyní. Bída a nouze kdykoliv svraštily elo a vybledly líce lidu, b>ly jen pohromami takka chvilkovými. Neplížily se dlouhá léta a nepsobily trvalého ochuzení. Povstaly obyejn jen z náhlých, nenadálých, chvilkových pohrom, tu z neúrody, tu z nehod válených. Obyvatelstvo se brzo opt zotavovalo a ve tech, pti letech o to se bujnji rozvinoval všeobecný blahobyt, jako by vyrstal z pdy zkypené tou bídou práv pekonanou. Jinak se mají vci nyní. Ted píiny všeobecného úpadku neleží více v nahodilých okamžitých pohromách;
ted se jeví trvalá neústupná choroba zažírající se hluboce do života a hlodající na samých koenech pomrv spoleenských. Poítáme-li, že dobré dv tetiny roních
úrokv, které
se platí ze státních
dluhv, odchá-
do ciziny, že tedy Cislajtánsko o více než SO millionv co rok chudne, že zemím jednotlivým ubývá tmito milliony ron nastádaného kapitálu, že tedy vlastn bern jejich nestaí takka ani na úroky státní: odkud mají se vzíti prostedky na zvýšení produktivnosti, na zlepšení A rozmnožení pramenv blahobytu, na zdokonazejí
—
168
—
komunikac, na povznesení prmyslu a obchodu, polního a lesního hospodást\í, na zdokonalení i rozmnožení škol a šíení vbec duševního vzdlání mezi lidem? Odkud se mají vzíti prostedky k rozmnožení národního jmní, když výsledek jednoroní práce, k níž milliony obanv pisply, nemá jiného úelu, než aby se neúrodné lení
Úroky zaplatily?
Obecný lid hyne bídou a nouzí nemaje ani práce ani výživy. Chudina a žebrota zaplavují jako egyptské kobylky celé kraje, krádež a nejistota množí se co den.
Obchod
i
emesla váznou
následkem nedo-
pro nedostatek penz není odbytu na emeslnické a prmyslové výrobky; emeslník již sotva vydlá tolik, mnoho-li potebuje na dané, protož i tak zhusta opouští živnost svou a emeslo své. Pestalo tudíž býti emeslo zlatým dnem i pro emeslníka sebe pilnjšího a obratnjšího. Není prostedk v, aby se s vtším nákladem zídit mohly závody, které by mohly konkurovat se zámožnou cizinou. Stát nešastnými pjkami svými a bídným úvrem svým zdražil v té míe kapitál, že sám platí již 10 procent úrokv; jakž má tedy ubohý jednotlivý prmyslník neb emeslník vypjiti sob od kapitalisty laciné peníze, s nimiž by prospšn mohl pracovati ? statku kapitálv;
Finann zkažení státové pomáhají si: 1. zvýšením daní, 2. pjkami, 3. vydáváním papírových bezcenných penz, které se bez hypothek jednoduše v tiskárnách tlaí a vedou 4. k nevyhnutelnému státnímu bankrotu. Do roku 1866 platily jen eské zem poádné
své
dan.
— sáffi
169
—
Akoliv pak finanní ministr Becke r. 1867 výslovn se piznal, že „dan a poplatky ne-
mohou zvýšeny
býti,
ponvadž
sáhají již jícího
i
jsou již
nyní tak
jim toliko dchod, nýbrž že na národní jmní^ byly následu-
velké, že nepodléhá
—
roku pece zvýšeny.
Nových pramenv pro cislajtánské píjmy nebude v brzku, ponvadž se prodává i zastavuje, jfcde co je, zvlášt pak zbytek korunních statkv.
I
Uzavírání pjek na jméno spojeno s velikými nesnázemi.
Cislajtánska
je
Je-li nadje, že z tohoto smutného ^ stavu finance cislajtánské se ctí vyváznou ? ministr finanní Becke poukázal r. 1867 k jistým prostedkm, které by v tom ohlede mohly pro-
eený
—
—
spt. „Na žádný zpsob pravil cestou posavadní. Spoivost, kterou necením nízko, koná své služby, avšak bude teba užiti ješt jiných rázných prostedkv dle dsledn provedeného plánu. Zda-li posud pikroilo se opravdu k dílu,
aby tak asto petásané, tak všeobecn uznané výhody samosprávy se využitkovaly ? Pestala mnohovláda, odvykl si lid ve všem všude dovolávati se podpory státní?" Tmito a dalšími slovy svými poukázal ministr k spoení, rozšíení samosprávy, zvelebení vzdlanosti v lidu, k pimenjšímu upravení daní, k dobré politice zahraniní atd.
vcí zdá se ovšem býti rozšíiti saakoliv se nedá upít, že se zízení Cislajtánska opírá na opaných zásadách. Povede-li nic mén hmotná nouze k rozšíení samoHlavní
mosprávu,
správy,
promn
neobejde se Cislajtánsko bez dkladných ve svém vnitním zízení.
— Jsou
170
proto finance
dležitým faktorem poli-
tickým v Cislajtánsku.
§, 13.
Závrené
úvahy.
zízení v nynjším Rakousku již snad bude musit ješt tu i tam mnit? A je-li vbec nadje, že potrvá déle nežli pedešlé státní soustavy? Tyto a podobné otázky naskytují se samy sebou. Je-li státní
hotovo?
i
se
Neteba Ze není
o tchto
vcech mnoho
šíiti slov.
ješt hotova, jde ze všeho na jevo. Ústavní zápas esko-moravského obyvatelstva opírající se o státoprávní základy dokladem je toho nejjasnjším, akoliv není jediným. Jeho veliká váha vysvítá z pomru esko-moravského obyvatelstva k veškerému obyvatelstvu nmeckému Cislajtánie
v Cislajtánsku
=
4,000.000 a 6,000.000 v okrou-
hlém potu nehled ani k tomu, že jest obecná vzdlanost obojího obyvatelstva stejná, povaha esko-moravského ]idu vtšinou houževnatá a
zem eské
Má
v
Cislajtánsku nejdležitjší. toho mnohé ješt rány jiné na Halii, na Slovincích, na Dalmácii, mezi Cis- a Translajtánskem sporné, a i na Tyrolsku.
pak
—
Cislajtánie
krom
konen
Doba písného
centralizování dle všeho již Vidí se to odtud, že bylo potebí hned pi prvním zakládání Cislajtánska Polákm uinit koncese v ohledu národním^ a v školní samospráv; tolikéž se zdá, že v echách centralizace nemá také již více germanizaní stránky, nýbrž výhradn politickou, akoliv by úplný politický úpadek esko-moravského národa za následek jistou obnovu germanizaních snah.
minula.
ml
—
171
—
Dát se výsledek politicko-národních zápasv v státoprávn i jazyn rznorodém Cislajtánsku pi pravidelném prbhu vcí takoka matematicky vy poísti, akoliv se nedá s pravdpodobnou jiOno stotou uriti, kdy bude jeho pravý konec. je hlavní, toto podízenou vcí. Však není ani uherský stát ješt úpln hotov *
se svou vnitní organizací. Dkazem otázka sedmihradská a horvátská, vedle otázky o národní rovnoprávnosti a o pomru komitátv k odpovdné V jistém ohlede má uherský stát vývlád. hodnjší postavení nežli Cislajtánsko, ponvadž jedinou sestává ze zemí které v skutku státní skupeninu tvoí, v níž je (vyjma Hranici) ,
^
ústavnost v podstat stejná i odvká. Aristokracie hájí po výtce jednoty státní. Nicmén i v uherském stát musilo se od centralizace upustit hlavn naproti Horvátsku, jemuž národnost v nejúplnjší míe vedle jisté samosprávy popustila se. však i uherský stát patrné rány na sedmihradských Sasících i Rumunech, na otázce národní vbec a na nespokojenosti Horvátv vzhledem k nkterým státo-
písné
Má
právním otázkám jednostrann vyízeným, k nimž pináleží ovšem i otázka récká. Veliká politická strana mezi Madary samými nespokojena je s nynjšími institucemi spolenými, které znenáhla seslabiti, ne-li dokonce odstraniti, za cíl sob vytkla.
Na
ten zpsob bylo by se krátce odpovdlo první otázky svrchu položené. Zbývá ješt otázka vzhledem k trvání nynjší soustavy státní, na kolik se týe íše veškeré i pomru uherského státu k Pedlitavsku. V tom ohlede nelze v nynjší chvíli nic jiného íci, nežli že na pomru uherského státu k Cislajtánii hýbati se
na
dv
—
172 -^
nedá, le by se chtélo Uhersko brannou mocí opt Možno by to bylo jenom v dvou pívydobyti. osoby panovníkovy anebo v pípadech: pi
zmn
in
revoluce
snad
vbec
maarské. Tetího zpsobu možnosti
ani není.
Platný úsudek o nynjším zízení Rakouska nelze již nyní pronésti, ponvadž by se zakládal na pouhé theorii, kdežto pece v politice rozhodují výsledky. Sluší proto pokati, až se ukáže prospšnost i neprospšnost dualizmu znova. stát byl Zpsob, jakým dle vle
Maarv
zízen, nezdá se
úpln hovti potebám Rakouska,
ponvadž je toto odkázáno v sterých dležitých vcech na milost Maarv. Zdá se, že se to nahlídlo záhy, alespo byly korunovaní mince císa pán raženy s nápisem: .,Virtuti confido" totiž ekl, že dvuje úpln v cnost Maarv.
—
nyní mnohem závislejší od je nežh bývalo druhdy, kdy se vládlo absolutisticky v neuherských zemích a kdy mla vláda lecjakých cest i prostedkv, aby si zacho-
Rakousko
Uherska,
To vše nyní vala jakýs takýs vliv za Litavou. pestalo, ješto je Uhersko úpln samostatným nemá ústední vláda nižádných státem, v orgánv svých, ba kde i vojsko zvláštní se ziBáti se jest, aby v kritické dob nedostala zuje. se opt v Uhích na vrch nejkrajnjší strana. Však i v mírném ase bude tžišt Rakouska v Uhích. Nastane-li neshoda mezi uherským a neuherským ministerstvem, mezi uherským snmem a íšskou radou, popouštt se bude musit ve Vídni, ponvadž nestává prostedkv nižádných, aby se mohli k popouštní pinutit. Proti
nmž
Maai
— vli
MaEarv
což
ale
173
—
nebude se moci niehož podniknout, toho kdy nevyhnutelná poteba? V prospchu císaského domu musí ležeti, aby byla zachována íše rakouská alespo v nynjších hranicích svých. Jemu samému musí se pece o to jednati, aby íše naše zabezpeena byla naproti všem možným pohromám, které jí hrozí zvení. V tom pak ohledu nemže být nikoho tajnOv že jest Kakousku pojistiti se: 1. nabude-li
proti Prusku, 2. naproti Itálii, 3. naproti Rusku a 4. naproti následkm, které by povstati mohly z jednostranného rozešení východní otázky.
„Spojení zajisté tak velikého národa,
s
mocí
válenou tak náramnou, národa totiž nmeckého, kterýž o sob sám praví, že je národ ve zbraní, není vru vcí malichernou a nemže zstati bez velikých a rozhodných následk v pro všecky okolní Cístáty a íše, pro všecky ostatní národy ... saství nmecké je od bitvy Sadovské hotovo. Kdy se však císaská koruna zaskví konen na
ele Hohenzollerv, to je rozdíl nkolika týdnv neb nkolika msícv, ale že se to stane, o tom žádný soudný lovk pochybovati již nemže Pak bude válená moc takka 40 millionv pohro.
mad
.
.
Pak ale jest i to jisté, že válená tato moc nezstane v tch mezích, kteréž si již nyní vydobyla, ona nutností vci samé a tím instinktem, !
který jest položen do veškerého národa nmeckého, bude sáhat dále." (Ríeger.) Uvažovati jest proto již nyní, jak se povede po obnovení císaství nmeckého státu rakouskému, v kterémž se nalézá hojnost nmeckého obyvatelstva, loyalnosti pochybovati o jehožto
ovšem
nesluší.
V prospchu hranicích velikého
dynastie
Nmecka
aby se na podporoval živel slo-
leží tudíž,
—
174
—
eský
a slovinský, kterýž dle povahy vci hradbou našeho státu naproti nmecké íši. To je tak jasné jako slunce, avšak centralizaní smr v Cislajtánsku iní zrovna opak toho, naproti práv slovanským, majícím proto obavu, aby se vtší díl Cislajtánska nestal „preussisch reif." Totéž platí i o ástce Slovencv a o Hor-
vanský
samé
:
jest
nejlepší
eeným kmenm
vátech dalmatinských vzhledem k Itálii. Známo, že Itálie pohlíží se závistivým okem na rakouské pobeží jaderské. Známo, že Itálie se bez nho hrub ani obejít nemže, ba že ho potebuje jako druhé oko v hlav. Což je pirozenjší, nežli aby podporoval se slovanský živel na tch stranách? tomu je však potebí, aby se stavlo na zásad: „Stejná bemena, stejná práva."
K
Nynjším zízením na
smr zahranin
získali
Madai
veliký vliv
Není proto nepodstatná obava, aby ho v pátelských pomrech svých s Poláky jednostrann a vášniv nepoužívali proti Kusku, považujíce se za jakousi hradbu kulturní naproti „severnímu barbarství", a hovíce politiky.
pes píliš upomínkám bolestným. V tom ohlede není špatnjšího rádce v zahranin politice nad strannost, vášnivost a vyzývavost, zvlášt když svdomí není úpln pokojné. Tatáž obava vztahuje se k smru zahranin Majíce politiky madarské ve východní otázce. doma neurovnané pomry národní nemohou Madai páti si, aby v území nynjšího Turecka jednak Rumunsko a Srbsko sesilovaly a rozšiovaly jednak vznikaly vedle nich nové státy slovanské. Za tou píinou nebudou proti Turecku dotud, dokud by taková situace politická neutvoila se, v které by jim samým bylo možno z úse,
padku Turecka
koistit.
Dnešní chvíle je
vbec
-
175
—
známo, že hledí obzvlášt k Bosn a Hercegovin, majíce úmysl, podditi na míst Rakouska tureckou íši. Tyto politické náhledy Madarv (nyní panující strany Deákovské) ve východní otázce nemají ani jedné dobré stránky pro íši rakouskou. Zpsobují hokou mysl u kesanských národv tureckých tak dobe jako u Rusv a vlády ruské.
pi tom ješt
Jest
ta
povážlivá
obava,
—
že by
kdyžby se zdárný výsledek takovéto politiky podailo pomocí Madarv vydobyti Bosny a Hernepipadl íši (Cislajtánii) nýbrž uhercegoviny skému státu, jehož by se území nepochybn rozšíilo. Nedá se ani pomysUti, že by Maai byli volili pispti pod jinými výminkami k rozešení východní otázky. Dualistické zízení íše vede vbec k velmi
—
zdrželivé politice zahranin, s ímž ovšem jenom souhlasiti jest. Není sice Rakousko dle svého sestavení státem výbojným, avšak nesluší mu také, aby pro jistý zpsob vnitní soustavy své musilo se báti každé vtší akce zahranin. poZdá se však, že ani dualistické zízení nesneslo dobno jsouc v tom ohlede centralizací by bezstarostn jakoukoliv pádnjší otázku evropskou ve svém sousedství, ponvadž by tatáž otásti
ásten
—
mohla
budto
Cis-
anebo
Translajtánií.
—
Snaha
která vyplývá z dualistického zízení íše a týe se nejvíce možného zachování míru, není nikterak zdráva nýbrž chorobná, ponvadž má svj pramen v úzkostlivosti a nepokojném svdomí. proto,
Na každý zpsob
vidí se nynjší dualizmus povážlivjším nežli jeho pedchdce do roku Tenkráte mla vídeská vláda v pomrech 1848. trojjednoho království i Sedmihradska k Uhersku
býti
—
176
-
nemalé
záruky pro trvání a za Litavou. Jsou proto
zachování
svého
kteí tvrdí, že lhostejností k obma tmto zemím zpsobilo si Rakousko vtší porážku, nežli byl utrpl Benedek r. 1866 u Sadové. O tom rozhodne platn
vlivu
lidé,
budoucnost.
Mam
bychom
se ohlíželi po národu druhém,
který by tolikým sousedm toliké dlal nepohoili jako my Slované, V tom hledati nám jest hlavní píinu, pro jsme^ tak velice nenávidni Jak se nám peje, ví beztoho každý. O Nmcích tuším není ani potebí mluvit, ponvadž jejich výbojná povaha dostaten je známa. Jest však též mezi Mad ary jistá Deákovci strana, která nás netrpí proto, ponvadž z ech dle jejího zdání šíí se i slovanské i federativné myšlénky po Uhrách. Krom toho mají za to, že jsme volni nynjší zízení íše, na kolik se týe pomru uherského státu k ostatním zemím Jeho Velienstva, rozbíti, akoliv mohli se již dávno pouiti, že naše snahy, mluvíme-li o dualizmu, týkají se pouze Cislajtánie a nikoliv státu uherského, jehožto samostatnost státoprávní i vnitní uznáváme rádi a z pesvdení, žádajíce na vzájem, aby se nám milo stejnou mrou. Proto jsme v pravd oprávnni k stížnostem my; dokladem je narovnání samo a mnohé jiné vci, které se od té doby sbhly a nás se týkaly. Na nás se hlavn nelíbí naše veliká vzdlanost slovanská. Krom toho byli mnozí Nmci dlouho o tom pesvdeni, že nás vbec již ani nestává. V tom ohledu nedá se arci upít, že kdyby nás nebylo, daly by se lecjaké politické plány mnohem snadnji provádt. Známo, že re.
.
.
echm
—
—
—
177
—
nedje se bez pestávek a bez promyšleného plánu. Nejdíve opustili Zalitavsko jsouce odtud vypuzeni a nemajíce protiráda r^ntralistv
dob
stedkv vnuto
se
vrátit
ásten
i
z
tam
s
Halie.
úspchem. Pak ucouNásledkem toho jsme
my v postavení osamotnlém, které však neposkytlo žádoucích výhod, jakož se za to Ponvadž však dv jsou bašty na naší stran, kterýchž hájíme národnost i státoprávní postavení zem pustila se nám, jakož se zdá, onano bašta první, tak že se veškerý boj nyní sousteduje okolo bašty druhé. Nynjší ústavný zápas v echách vede se bohužel s velikou bezohledností a píkrostí. Tak jako se ona staena domnívala, že pijde do nebe, když na hranici pod Husem alespo jedno polénko piloží: domnívá se vtšina nmeckých pisálkv, ví jaké zásluhy si o veliký nmecký náže rod vydobude, když nás dle možnosti blátem pohází a pokalí. je to sice velmi záhadná, cos jistého íci o naší budoucnosti, která úzce souvisí s budoucností veškerého Rakouska, avšak dokud Rakouska bude, dotud myslíme, že bude také nás a že všechny nepátelské útoky o pirozené pomry se octli
pece mlo.
—
—
.
Bh
Vc
se rozbijí.
toho ovšem velmi výhodné
Nelze
nikterak upít, že mají postavení v Rakousku. Zijí v kompaktní masse ve vtší ásti pvodních zemí starorakouských, opírajíce se bezprostedn o veliký národ nmecký v íši, který je v kulturním (a vojenském) ohlede jedním z nejmocnjších a nejpednjších národv evropských. Však co
Nmci
se Rakouska týe, jest jich pece jenom menšina naproti a co je práv nejvtší zá-
Nenmcm
vadou:
my
nejsme žádní nevzdlanci,
kteí by
:
— ped
kulturou
silné národm'
ješt
se
My máme
kánští.
i
178
—
jako tuzemci ameribohatou literaturu, my máme
ztráceli
politické
uvdomm', my máme
též
sddnou
houževnatost. Povážíme- li, že se uinilo v minulých stoletích vše, abychom zmizeli co národ s površí zemského povážíme- li, že po staletí absolutizmus nikde tak nekvetl jako práv u nás; povážíme-li koneád, že navzdor tisíciletému zápasu, jejž vedeme neustále s nmeckým živlem, že navzdor Josefínské, Metternišské i Bachovské dob nás je v echách i na Morav pece ješt více nežli a že my doposud mravn pevládáme povážíme-li vše to, nelze se nám oddati penáhlenému strachu a zoufalé úzkostlivosti. ;
Nmcv
Slovanm v Kakousku vci.
Možná, že by
vbec mnohé míe odnárodování
prospívají
v jisté
mezi nimi rychleji a výdatnji pokraovalo, kdyby nebyli titéž rozdleni na více národv, majících rzné jazyky spisovní. Tu teba eský, onde polský, rusínský, slovenský, horvátsko srbský a slovinský jazyk vytiskovat pi však Nmci a zárove pracují proti sob. Patrno, že protivníka nelze jedním rázem v jedné veliké rozhodné bitv potít, nýbrž že silní naši nepátelé, mezi sebou na mnoze nesvorní, v mále válce s námi jako s guerillami potýkat se musí. A práv to unavuje, seslabuje a žádoucího velikého vítzství nepináší. V malých šarvátkách nebývá vítzství obyejn na stranách gueril, ale moc tchto nehyne jimi tu nepíteli odnímají zavazadla, onde mu potírají pední stráže a malé, na výzvdy vyslané ety, jindy opt bývá nepítel na jiných stranách tak velice zaneprázdnn, že na-
—
emž
Maai
—
:
—
—
179
—
—
pi špatném poasí stává na as úplný pokoj nelze ani jemu na vydatné vojenské operace pomysliti, akoliv je silnjší a potravou i stelivem zásobenjší. Nynjšího asu hlavn
nám
dv
vci
prospívají
echm, pedn
že není všeobecné centraliV przace a za druhé že nestává absolutizmu. vním ohlede, ponvadž není státní jednoty, nemá vláda pedešlých vydatných prostedkv veškerých, jsouc obnjezena na pouhou polovici íše. Zrušením absolutizmu vypadlo jí z rukou všeliké imperativní porouení a ízení vcí spadajících
v život veejný. Aby však konstituní
zízení
nám
také ne-
V
náprospívalo, toho nikterak zpsobiti nelze. rodním proto ohlede zdá se, mohou se ješt nkteí jednotlivci za píinou zvláštních soukromých ponmit, ale nemohou obce, msta
pomrv
zem. Však trvá národní zápas již jen na Morav a v Slezsku, kdežto v echách ustoupil vt-
i
šinou zápasu ústavnímu.
kdož holdují mezi Nmci germanizátorupustili na pohled již úpln od dívjších snah svých, co se Polákv týe. Však se nahlídlo, že i v politickém ohlede bude se musit Halii nco zvláštního udlit, aby se na povolovat. V národním nemusilo jiné stran ohlede mají Poláci za zády opt Poláky, což je chrání ped národními ztrátami a dává jim mezi rakouskými Slovany jakési výminené postavení. Totéž platí i o haliských Rusmech. Hranií tito na tolik millionv soukmenovcv, kolik nemá celé Eakousko vbec na. obyvatelstvu veškerém. Že však doposud Hali na bh vcí v Rakousku (a Cislajtánii) vtšího nemla vlivu a své postavení lépe nezužitkovala, vinou je jednak odTi,
ským choutkám,
—
180
—
vká evnivost mezi haliskými Poláky a Rusíny, jednak zvláštní politický program Polákv.
V
mén
Cislajtánii mají Slovinci
utšený
stav.
Více
než
pomrn
snad nej-
tisícileté
panství
nmecké nad
nimi otrávilo jejich životní sílu pohltivši vtší díl bujarého národa tohoto, jenž na slabé pozstatky sklesl. Krom toho rozdrobila jej nepízni vost historického bhu vcí na šest ástí, nebo práv v šesti zemích, ve správním ohlede od sebe oddlených, pebývati jim jest. Nyní je Lubla stedištm národního života Slovincv, ale jakž tu lze vydatn psobit, kdy národ krom Krajinská i v Korutanech, ve Štyrsku, v Uhích, v Istrii, v Terstském i Gorickém území ba i v taliánském Benátsku bydlí Proto také germanizace velice se v národ zakoenila, proto také pomrn nejmenší zetel bére se na Slovince, proto také národní strana slovinská nejtžší má úkol. i nad Slovinci bdlo a bdí oko !
!
Le
Pán.
Tisícileté
absolutistické
panství
je
pece
nevyhubilo (slovinská literatura je, mimochodem eeno, nejmladší ze všech slovanských datujíc se teprv od reformace). Veliký jim zajisté vyplývá prospch z toho, že na celé jižní hranici své stýkají se s Horváty, kteí mají v národním i politickém ohledu výborné postavení. Ten ustaviný vzájemný styk obou je pro Slovince nad míru prospšný, nebo jim zrovna z Horvátska veliká vychází podpora, kterou bystré oko pozoruje, se do podrobností vylíiti nedá.
a
Odpor Slovincv
proti
odnárodujícím snahám
není proto dotud marným, dokud bude v sousedním Horvátsku národní živel panovat, jako panuje nyní. Mezi Slovinci i Horváty je obcování úzké národní ruch tchto nedává ruchu národnímu na
;
:
—
181
-
Slovinsku klesnout a utuchnout. Horvátsko je todobrou školou pro slovinskou mládež.
likéž
Nmcv
s cislajtánskými Slovany, Národní boj na kolik se ješt vede, vyložit se alespo dá velikostí nmeckého národa a jeho znamenitou kulturou, by i byl patrnou skvrnou osvíceného prý
humanitným smrem Vše to nedostává se Maarm jdoucím za zbudováním velikého Magyarországu, akoliv v nejnovjším ase také již mluví o tom, že jich Boží
vku
našeho, který se vynáší
svým.
Prozetelnost povolala, aby nosili kulturu na východ a byli „hradbou proti severnímu barbarství.'* Frázi této nad míru laciné nauili se od cislajtánských Nmcv. záležitosti, která by politikm maarbyla nadlala tolik starostí jako otázka o rovnoprávnosti národní, akoliv nikdo na svt tak správný a šastný program o ní byl nevymyslil jako práv oni. Byla to emigrace maarská, která r. 1860 ve veliké tísni své nalezla pravý klí k náležitému vyízení národní otázky shodnuvši se o tchto zásadách
Není
ským
1.
Každá obec sama ustanoví
si
svou
e
své zprávy a dopisy k stolici shotovovati a svá podání k vládé Každá obec taktéž a k snmu pedkládati bude. ustanoví vyuovací jazyk ve škole své. hlas ustanoví si 2. Každá stolice vtšinou V tomtéž jazyk, v jakémž povede správu svou. jazyku bude spisovati své protokoly a dopisovati vlád, která v tomtéž jazyku bude odpovídati. 3. lenové snmu uherského mohou v snmu užívati kteréhokoli jazyku. 4. Zákony musí prohlašovány býti ve všech od rzných obcí a stolic pijatých jazycích.
úadní,
v kteréž své zápisky
vésti,
—
182
—
Všickni obyvatelé zem mohou v záležitodotyné své národnosti spoliti se ve velké národní skupiny; mohou dle libosti organizovati se, vtší neb menší hromady svolávati a volenými zástupci od doby k dob sjezdy odbývati, jakož 5.
stech
hospodára neb jakéhokoli jména stai vojvodu, rostu svého jmenovati. JRozumí se samo sebou, že to vše týkati se smí jen záležitostí národních a nikoli politických. 6. Velký národní sjezd vésti také správu církevní a školní. Každá národní skupina svobodn voliti pedstavené své církevní a jmenovati je patriarchy, metropolity neb jakkoli
mže
mže
jinak.
Co
mže
zízení
svého sjezdu i ve všech národních a církevních každá národní skupina ustanoviti si zvláštní
7.
ostatních
do
záležitostech
pravidla. 8.
Stát
žádá
veejnost
jen
veškerého
je-
dnání.
Tak jasn a správn vdli Madai v 8 láncích vytknouti a zahrnouti vše, co vyžaduje rovnoprávnost národní a zajisté každá národnost co do národní bytosti své úpln by byla upokojena. Dodlavše se nadvlády za Litavou zekli se ovšem svého vlastního díla a vypracovali návrh o rovnoprávnosti, který je zvláštním úkazem v tomto
ím
zpsobe.
eMaarská e
ee
prohlásila se za státní t. j. správní, za soudní zákonodární, za školách. Dopustilo a vyuovací ve státních se jen, aby se zákony vydávaly také v jiných eech ve form autentické, aby se smly protokoly pi magistrátech a komitátech vésti tahé v nemadarských jazycích, když by si toho pála alespo ptina lenv, aby se v zastupitel-
za
e
— stvech smlo tretek více.
Jedinou
ai
mluvit
183 v
—
mateštin
a podobných
koncesí bezvýminenou uinili Mapopustivše jim „z nouze" (pon-
orvdtúm
nelze najít cest, aby se maarštin mohl zjednat prchod do trojjednoho království) národní
vadž
rovnoprávnost úpln. Ostatní národové nemaarští podléhají rovnou
mrou nadvlád maarského
živlu.
Ze Slovanv
mají národn, církevn i politicky uvdomlí Srbové patrnou výhodu v tom, že sousedí bezprostedn se svými soukmenovci v Turecku, takže jejich národnost nemže se nikterak podetnouti. je ovšem se Slováky a Businy uherskými. Oba tito národové patí k nejneuvdomlejším a nejzanedbanjším ve veškerém slovanském svt tisíciletá poroba uinila je malátnými v tom stupni, že se mohlo vymysliti písloví: „Tót nem ember" (Slovák není lovk). Živouce v krajinách nejneplodnjších a jsouce až do nejnovjšího asu zbaveni všech politických práv mají ubozí Slováci co dlat, aby neztratili svou národA pece jest velmi velice záhadno, zda-li nost. zase zpse to stane. Tolik asi dovedou sobit, že nebude moci nižádná národn uvdomlá intelligence vzniknouti na Slovensku a mezi Rusíny; tolik opt snad dovedou vyídit, že nebude lze tmto uherským Slovanm, aby si nkde uprapro své národní snahy; item bude vili stedišt šlechta i mšanstvo opt na píšt odnárodovat se, avšak o massu prostého lidu slovanského zlomí a Maaronv. se jistotn všechny pokusy V neplodných krajinách slovenských i rusínských není beztoho nižádného pravého místa pro maarský živel, který si nejradji libuje v nepehledných pustách, jsa k nim poután pirozenou
He ;
Maai
Maarv
-
184
-
povahou svou, která má v sob mnoho ješt pozstatkv starého koovnického tuláctví. V chudých krajinách severních musí lovk v potu tvái vydlávati si chléb svj, ba musí na mnoze sthovati se i jinam, aby neumel hlady, ješto zem^ nemže tolik obyvatelstva uživiti, kolik je ho na Slovensku i v rusínských krajích. Co by tam Maar dlal? Pospíchat on odtud do plodnjších krajv, kde lze pohodlnji živu býti. Slováci živou v duševním spojení s námi, s echy, jsouce beztoho masem našeho tla, krví v naší krvi, údem našeho slavného esko - slovanského národa. Naše literatura je i jejich literaturou, naše vzdlanost i jejich vzdlaností. Vzdor tomu zajisté, že Slováci živou a žili jsou od jakživa v Uhích, politicky od ech oddlených, jsou pece jenom naši. Proto nezamezí ani politický dualizmus ani sebe vtší bdlost Maarv duševní vzájemnost mezi Slováky a námi. Idea národnosti peskakuje nynjšího asu vtší ješt politické závady, nežli jsou hranice mezi Cislajtánskem a Uherskem; ji zajisté nezastaví ani Beskydy ani nebetyné Tatry. Kolárovo semeno, které bylo rozseto po celém Slovanstvu a zejména na Slovensku samém, je jako pýr; ím se pilnji trhá a vytrhuje, tím ho více bývá a pibývá. Dotýkajíce se uherských Kusínv máme na mysli haliské písloví „Tvrdá Rus vse perebude (petrvá)", kteréžto písloví historicky se skvle osvdilo. Jinak je ovšem uherských Rusínv tak málo, že v politickém ohlede nepipadá jim doposud nižádná obzvláštní dležitost. Zbývá nám ješt o boji pímoských Slovincv a Horvdtúv s taliánským živlem promluviti. :
Vi
taliánské
vzdlanosti
osvduje
se
nmecká
—
185
—
kultura býti malomocnou, slabou a jalovou. Znáje to pravda, že románskému svtu Nmci neodali (v národním ohlede) ani jedné vsi, kdežto tak jako naopak svt románský psobí na :Tiáf
Nmce
na Slovany. Dkazem je nmecký vihledé hynoucí živel v Lotrinsku a v Elsasích. Mezi Nmci a Taliány je národní záští od starodávných asv. Výjevy zajisté, které se pozorovaly do nedávná v lombardsko-benátském krátito
se stále všude, kdekoliv se živel Po tom soud mystýká. slel by lovk, že by slušelo v Pímoí, ponvadž tam ponmovati nelze, podporovati loyalní živel slovanský naproti nepátelské národnosti taliánské.
lovství, opakují
nmeckým
taliánský s
A pece bývá O tomto
bohužel zrovna naopak. podporování tahánského živlu na bezích jaderského moe vyslovil se statný zástupce dalmatinský Ljubiša k bývalému ministrovi Rechbergovi v tento smysl: „Vy v Dalmácii tak se chováte, že z Vás musí mít Cavour (bývalý ministr sardinský) velikou radost."
Nejmenší pomrn nebezpeenství hrozí matinským Horvátm. Tížila nad nimi šest
dalsto-
neblahá vláda benátská; odnárodováno tam na pekot i v našem vku a pece není v zemi Ted! však, když idea více Itahánv nežli 40.000. národnosti mocn se probudila, provede se tím mén poitalštní Dalmácie. V tom ohledu je povaha zem samé slovanskému živlu na nejvýše prospšná. Co není beh moský, to jsou hory a na horách není místa pro taliánskou kulturu. Za zády mají dalmatinští Slované Bosnu a Hercegovinu zem slovanské s lidem slovanským, letí
—
tureckým
i
kesCaaským.
Každý
prospšnjší
obrat v Bosn a Hercegovin sesílí moc živlu slovanského i v Dalmácii. Rozešení státoprávní
—
186
-
otázky ve smyslu unie s Horvátskem životní je otázkou pro slovanský živel v Dalmácii. Vedou tedy Slované rakouští zápas s mectvem, Maarstvem a s taliánským živlem. Pi Polácích a Rusínech haliských je boj nejmén
N-
národní, pi esko - moravském národ nejvíce státoprávní, což platí i o dalmatinských Slovanech, kteí by spojením s Horvátskem v národ-
ním ohlede nepochybn ihned zvítzili. Národní V Translajpo výtce boj vedou ješt Slovinci. tánii vedou veškeí Slované stejnou mrou zápas národní vyjma jediné Horváty, kteí jsou ho úpln a trvale prosti, pohybujíce se výhradn již jen na
—
poU státoprávním.
Po tak hrozitánských ztrátách, které Rakousko utrplo r. 1859 v Itálii a r. 1866 v echách, není v skutku divu, že vznikly o rakouském stát
rzné
politické kombinace.
Nedá
se upít, že zápasí Rakousko s velikými svízeli. Pedevším je jeho hmotný blahobyt na nkolik generací znien. Státní dluh dosáhl takové výšky, že velikou ást státních pijmuv pohlcuje; obchod sklesl a není nadje, že by mohl
mu
tak brzo zpamatovati
se, ješto
nikam
ponvadž venkovské od druhých národv evrop-
proklestiti
si
na venek nelze
dráhu,
trhy zaujaty jsou již ských. Státní úvr je ten tam, schudlost obyvatelstva všeobecná a na snížení daní, což by ovšem pomoci mohlo, nedá se prozatím pomysliti. Rakousko poítá arci ješt 32 milliony obyvatelv. Vidno však, že se na mstí staletá jeho bludná politika vnitní i zevnitní, která systematicky zamezovala všeliký pokrok duševní a hledala tžišt státu mimo stát samý.
nm
—
187
-
Vojenská moc rakouská ukázala se býti v nej-
novjším ase
nespolehlivou. se staly veliké pevraty: na jedné
V Evrop stran
sjednotilo
se
vtšinou
Nmecko pod vd-
covstvím Pruska, na druhé Itálie a na tetí stran S Pruskem pozdvihlo se opt mohutné Rusko. nemžeme se více miti sami, s Ruskem byla by válka velmi povážlivá a s Itálií nemla by pi To nejvtším štstí pece nižádného úspchu. jsou vesms vci, které na postavení našeho státu mají nepopiratelný vliv. „Složení Rakouska z rzných národností
—
na íšské rad (11. nepipouští politiky výbojné. listopadu 1868) Válku mže Rakousko vésti, jen když mu hrozí nemúzet považovati sebe za pedmt nebezpeí na podlenou." Z tchto slov vysvítá, což i od jinud zná se, že mezi výbojnými sousedy kují se as od asu plány, které se zakládají na pochybném prý trvání Rakouska. Zdá se, že se takovéto kombinace hlavn po r. 1866 vzmohly nepímým piinním hlavn Maarv, kteí tak se k svtu mli, jako by již Rakousko testament svj dlalo a oni musili na rychlo své hospodáství státní zapravil
ministr Berger
trefn
.
.
—
.
si a upraviti. Majíce píští osudy Rakouska na mysli, nesmíme zapomínati na ostatní Evropu, které nelze lhostejn dívati se na politické kombinace u vnit i mimo Rakousko, uvádjící trvání naší íše v pochybnost aneb zakládající se na takovéto po-
íditi
chybnosti.
Mezi velikými mocnostmi evropskými utvoil se
Iphem asu
náhled, jenž je v pravé
—
míe
pod-
k vli obecné evropské bezpenosti, k vli obecnému míru a pokroku statný,
že se
nepomrné
nesmí
rozšíení
a
—
sesílení
nižádného
státu
•— 188
—
sice by ten který stát mohl vtší ásti Evropy libovoln ukládati zákony a utiskovati ji. To se nazývá politikou „evropské rovnováhy."
pipustiti,
Evropských velmocností je patero: Anglicko, Francouzsko, Rusko, Prusko i Rakousko. Tyto velmocnosti rozhodný mají vliv na osudy celé Evropy. Cokoliv se v Evrop stává, bývá od nich uvažováno s hledišt evropské rovnováhy, tak že se niehož nedopouští, co by mohlo vésti k tako-
vému vzrstu aby tatáž
onm
kterékoliv
tchto
velmocností,
stala se
nebezpenou
z
následkem toho
ostatním velmocnostem.
Evropské
velmocnosti
dopustily sjednoceni že tím v podstat rovnováha Evropy netrpí. Evropské velmocnosti dopustily i vytisknutí Rakouska z nmecké íše, avšak otázka, má -li celé anebo jenom polovice mecka (po Mohan) býti pod Pruskem sjednocena, není ješt nikterak vyízena. Než dejme tomu, že berouce zetel k národní idei dopustí velmocnosti Itálie,
ponvadž
se
pesvdily,
N-
i jednotu veškerého Nmecka pod vdcovstvím pruským, což, jak pravíme, do dnešní chvíle není ješt rozhodnuto, nedopustí dle lidského domyslu nikterak, aby mimo vlastní Nmecko snad jen o píd více nenmecké pdy pi vtleno bylo k íši nmecké. Evrop bude beztoho válená moc takka 40 millionv velmi povážlivá, v kterémžto ohlede hlavn Francouzsko následky, které by odtud nutn nastati musily, velmi dobe
tebas
Nmcv
uvážiti
neopomene, ponvadž by sjednoceným
meckem veškerým kouska
—
hrub
ani
pomrn
—
N-
vedle RaDokazovati toho není nejvíce
ohroženo bylo. potebí; vidíme v pítomné chvíli zejmé, s jakou bedlivostí Francouzsko pihlíží ke všelikým podnikm pruským, majíc na zeteli svou
—
189
—
vlastní bezpenost, Kterouž by nepomrný vzrst pruské moci zajisté nevyhnuteln ohrozil. Proto je velmi tžko ne-li nemožno spáteliti se s myšlénkou, že by Evropa kdykoliv pipustila, aby mimo vlastní Nmecko ješt na útraty Rakouska rozšíilo se Prusko, aby si snad také echy anebo dokonce Cislajtánii celou pisvojilo, jakož ustrašení politikái dnešní domnívají se. Však by již i rozpadnutí-se Rakouska na dv úpln samostatné ple mlo nevyhnutelný asi následek, že by bezprostední^ vliv na jednu ást získalo si Prusko a na druhou Rusko, v kterémžto pípad byly by poslední vci horší nežli první.
Jest ped oima píklad turecké íše, která se vihled rozpadává, tak žeby byla již dávno pece vzala za své, kdyby se umle neudržovala. vidíme, kterak se z pouhého strachu ped mož-
A
nými následky veliký díl Evropy pracn namáhá, aby úplný pád Turecka ne-li zamezen alespo odroen byl. Co tu iiž krve prolito bylo v pí-
in
udržení Turecka! Jiná je ovšem otázka, zda-li si Evropa peje, aby Rakousko vzmohlo se zase na takový stupe moci, jakouž vykonávalo ješt za Metternicha a posledn za Bacha, udržujíc Itálii v odvislosti a majíc rozhodný vliv v nmeckém spolku veškerém. V ohlede tom, zdá se, jsou hlavn vnitní
zejména finanní na dlouhý as nepekonatelnou závadou, nehled ani k tomu, že by si toho nepály Prusko, Rusko, Itálie a Francouzsko. Prusko se jist vynasnaží, aby naše vláda nikdy více nezasáhla do Nmec, Rusko opt bude be-
pomry
dliv k tomu pihlížet, aby Rakousko na východ nešíilo se a vzhledem k Itálii bude náš stát míti velikou práci, aby zachoval alespo nynjší pobeží Adriatického moe; o výboji nelze z naší
—
190
—
strany ani mluviti, ponvadž bychom mli na krku ihned Francii. Ve východní otázce propásla se píznivá doba, v které by se bylo dalo ve spojení s Ruskem leccos vyzískati, nyní ale pi dualistickém zízení státním nelze na tu vc bez velikého nebezpe-
enství ani pomysliti. Bez svolení Madarv nedá se beztoho v tomto smru niehož podniknouti a každé podniknutí bude krom toho spojeno s válkou s Ruskem. Však kdyby se i vydailo, nepinese Cislajtánii, nýbrž státu uherskému výhradný prospch, který pro íši co takovou snadno velmi povážlivým státi by se mohl. V pípad tomto neutvoila by se však, jakož Madai myslí, bhem asu nová íše podunajská maarská, nýbrž slovanská anebo slovansko-rumunská. Vci se proto mají v skutku tak, jakož ministr Berger napovdl, že je Rakousko obmezeno na pouhou obranu. Tolikéž není veliké nadje, že by si mohlo utrpné dosud ztráty na jiných stranách nahraditi, nejmén na útraty Nmecka, Itálie a Turecka; tureckou íši poddí v nejlepším pípad uherský stát.
—
Rakouska je takového zprovného jenom ve Švýcarsku a Turecku v Rusku mizí neslovanští národové ped Rusy jako nkolik kapek v bezedném moi. Vtšinou bydlí v Rakousku Slované (15 milí.), pak Vnitní
složení
má sob
sobu, že
;
Nmci
(7.800.000), Vyjma (3,191.000).
Maai
(4,900.000) a Romane Maary, kteí nemají nikde
soukmenovcv etných a politicko-národn dležitých (nco píbuzných Baškýrv potlouká se daleko od nich na Volze), mají veškeí národové rakouští taková sídla, že se neprostedn dotýkají
—
191
—
soukmenovcv svých mimo stát sám. Jest pak pomr tchto rakouských národv k jejich soukmenovcm podoben pomru osadníkv k vlastnímu kmenu jejich, který v pvodní vlasti byl zstal. Tak sousedí Nmci rakouští bezprostedn
nmeckým národem 40millionovým, jenž má v íši výborné politické i národní postavení samostatné, jsa vtšinou pod vdcovstvím pruské vlády již sjednocen. I Slované rakouští mají na severovýchod ruský národ mohutný za bezprostedního souseda a na jihu turecko-slovanský svt, v nmž ernohorci i Srbové z politické samostatnosti se tší. O románském svt rakouském platí totéž, s
ano
zbylá
sjednocenou ticky
hrstka Taliánv (548.126) Itálií
a
Rumuni
s
politicky
(2,642.293)
s poli-
samostatným Podunajském bezprostedn se
stýkají.
Pirozený toho všeho následek
nemže
býti
má
vláda rakouská velmi nesnadné postavení, které aby si ulehila, absolutistickému systému až do nejnovjších dob pála a hol-
jin},
nežli že
dovala.
Ti všichni, kdo v starorakouské škole politické odchováni byli, mli za to, že jediný absolutizmus pro Rakousko (anebo alespo pro Cislajtánii) nejlépe se hodí, ponvadž je takto vláda v stavu, aby udržela všechny národy na uzd jim vesms stejnou mrou a nedávajíc vzniku snahám, které by jednotlivé národy vedly
míc
k
politicky
nebezpeným spolkm
s jejich
mohut-
nými, politicky a národn skvle postavenými soukmenovci, živoucími mimo íši samu. Ponvadž však absolutizmus v Rakousku musí se nevyhnuteln na nmecký živel opírati, zpsobuje pirozen práv to nebezpeenství, kteréž by odklízeti; nepináší tedy ani trvalé ani vydatné pomoci.
ml
—
192
-
Mají proto za
to, kdož nespouštjí vnitní Rakouska se zetele a upnmn si pejí,
složení
aby
eené
nebezpeenství pestalo ohrožovati pi trvalé nemožnosti absolutizmu nezbude nic jiného, nežli aby se obé polovice íše zídily na základ všeobecné rovnoprávnosti, která by dle spravedlivé možnosti vyhovla slušným i oprávnným požadavkm veškerých národv rakouských. Hovní pouze nkterým musí potkati se s osudem, jejž mívají vci kusé a nedostát náš
:
že
statené.
Cokoliv se v Rakousku uiní, cokoliv se pedsevezme a provede, vše je marné, vše potrvá jen na as, jestliže se nestavlo na základ rovnoprávnosti. Co doposud nebylo ponmeno, poma-
daeno a nezmadaí
scentralizováno,
to
se
více
neznmí,
a nescentralizuje, nebof idea rovnoprávnosti se probudila a domáhá se mocn uskute-
nní
svého. Pováží-li
lovk,
že
nmecká
centralizace ne-
mohla svého úelu dosáhnouti v ase, kdy jí stála neobmezená moc státní k službám i kdy pro ni pracovala církev, škola i úadové; pováží-li se dále, že se nmecké národnosti v Rakousku nepodailo slovanské živly pohltiti bhem tolikých vkv, kdežto mohla na této své „missí" beze všech tomto s
pekážek díle
svém
pasivností líné
pracovati
nepotkávajíc
se
pi
nižádným jiným odporem nežli povahy a s vnitní silou neuv-
s
domlých národv;
pováží-li se, že jsou výsledky
nmecké propagandy na
pd
doposud slovanské velmi malicherné sestávající na mnoze v tom, že Slovanstvo práv z tch živlv nmeckých, které se v jeho sted byly ujaly, nynjšího asu bére
— svou nejlepší
zbra
193
proti
—
tomu kterému Nmectvu
nelze nikterak uviti, že by nmecká národnost v nynjším ase vtších dov ase pravíme sáhla úspchv v Cislajtánii pováží-li se vše to,
—
nynjším,
kdežto
probudili se již
neuvdomlí druhdy národové
k zdárnému
ném vzdlání na mohou na mnoze
životu, kdežto v obec-
již byli vyvinuli, že (jako v echách) miti se na duchovním poli se samou nmeckou kulturou; v ase pravíme nynjším, kdežto jim veejný život poskytuje hojných prostedkv k svobodnému se vyvinování a usnaduje jejich odpor proti odná-
tolik
se
^
rodujícím snahám všelikého druhu. Není proto nikterak pravd podobno, že by odnárodující snahy nmecké, na kolik se jim snad ješt peje, byly v druhé polovici 19. vku šastnjší nežli doposud, že by zvítzily nad mladistvou politikou humánní svobody a národní ropro kteroužto politiku bojuje sám píroda, právní náhledy nynjší Evropy a veškerý prbh novovkých djin. A co máme íci o zámrech maarských? Lze-liž národu pomrn tak malému, mezi evropskými plemeny naprosto cizému, lze-liž, pravíme, Madarm vše to provésti, co l3y tak rádi vidli uskutenno ? Vynikají-li nad svými jinorodými spoluobany literaturou, obecným vzdláním anebo snad výtenými svobodnými institucemi, které by pály každému a nehovly pouze aristokratické ástce obyvatelstva? Národ takový, jako jsou Maai, který nezná ješt ani pravého rodinného živofa a který pi vší energii pece jen nejradji v líné pohodlnosti pstuje elegické peludy své takový národ zajisté není povolán k provedení tak velikých a nebezpených vcí, jakéž mnozí jeho výteníci bezohledn podnikati se zdají. vnoprávnosti,
život,
•
—
B
Matlco lidu n.
4.
7
—
194
—
Však jedno povolání mají Maai v Rakousku pece. Pirozený pud jejich politický, jímž pedí ve vrchovaté míe všechny národy evropské, jejich výtený smysl pro pravou samosprávu, jejich energie pi hájení práv i svobod vlastních, kdykoliv jsou ohroženy, a jejich nevyrovnaná nechu ke všemu, co zavání absolutizmem i byrokracií vše to dává jim úkol, aby byli jednak vdcové stejn oprávnných národv zalita vských, jednak výborným korrektivem ústední vlády rakouské. Co takovýto korrektiv zasloužil si již asto maarský národ trvalý vdk veškerého obyvatelstva nenémeckóho. Aby však za píkladem rzných sousedv svých mohutných vyhledávali jakési povolání jiná v odnárodovací hegemonii plemene svého, toho
—
nelze jim nikterak pisouditi.
Odnárodování provozovalo se vbec s úspchem v dobách, kde byli zcela jiní faktorové pi utváení státv inni, nežli za našich dnv; národové
pak, kteí ztráceli svou národnost, byli uschlé vtve vtších stromv a nedalo se to nikdy bez použití surového násilí, které nepoznávalo jiného práva nežli právo mee. Lze-liž nco podobného za našich dnv provozovat, kde právo i jednotlivcv i národv domáhá se obecné platnosti; lze-liž s úspchem pomysliti na odnárodnní celých plemen, kteráž svou životní sílu bhem tolikerých pohrom i zachovala, jsouce jí sob již dokonale povdomá ? Kdo zajisté nco podobného podniká, heší proti pírod, šlape nohama právo, kteréž platí pro všechny stejnou mrou, kazí život, pekáží svobodnému a pirozenému vývoji státnímu, uráží národy, iní je nespokojenými a nespolehlivými, státu
vkv
pak neprospšnými,
seje
boue,
spory,
nedvru
—
195
—
fievoli, rozptyluje síly státní, uvádí íši na kivé cesty ^a vrhá ji do velikého nebezpeenství. je to v skutku pravda, co se na mnoze namítá proti rovnoprávnosti, že by prý byla na
a
—
i
ujmu obecné svobod a bezpenosti i síle státu? Naopak práv ty státy, v nichž idea rovnoprávnosti prakticky se již provedla, patí vzdor svému pomrn malému území k nejblaženjším a uvnit nejspoádanjším zemím; národové pak, kteí v nich živou, jsou vysoce vzdlaní, bohatí,
—
nad míru zachovalí národové a nepejí si nižádné bytné promny ve svých vnitních i zevnitních
pomrech.
Na píklad Švýcarsko. Ti národové žijí v ném: Francouzové, Taliáni i Nmci jedni vedle druhých a vesms stejn oprávnni. Mimo Švýboj mezi sebou, carsko vedou titéž národové jehož konec není ješt vyízen, avšak ve Švýcarsku není mezi nimi národního zápasu; tam se mezi sebou velmi dobe snášejí, ponvadž užívají rovných práv, nepomýšlejíce na roztrhnutí své
vný
Ani Francouzové ani Taliáni ani Nmci nepociují poteby, aby toužili po politickém spojení se svými soukmenovci ve Francouzsku, v Itálii a v Nmecku hrdi jsouce na vlasti.
švýcarští
svou politickou národnost švýcarskou. Takové je ovoce rovnoprávnosti ve Švýcarsku! Z chudého lidu pastýského stal se jeden z nejbohatších politických národv evropských; divoké rokle a smutné doliny promnily se v rajské krajiny a pírodou velmi macešsky obmyšlená zem stala se jednou z nejprmyslnjších a blahobytem nejvíce slynoucích zemí. Jiný píklad, kam vede rovnoprávnost, máme na Skandinávii. Tam zajisté živou pod studeným nebem chudého severu dva svobodní státové pod
—
196
—
jednou korunou, dva rovnoprávní národové v jednom bratrském spolku. Na ledových polích skandinávských a u prosted smutných lesv nehostinných rozhostila se svoboda, blahobyt i vysoká mravnost. Rovnoprávnost zvelebila tuto chudou zem, kterou slabý paprslek severního slunce jenom krátký as v roce ohívá, v tak pepodivné míe, že se mže co do hmotného blahobytu a duševního vzdlání miti s každým státem na svt a že nepotebuje závistna býti nižá-
dnému
tam zajisté žije zachovalý, jadrný, velikodušný, zmužilý, mravný a svobodný národ u prosted snhu i ledu spokojen a blažen a netouží po pevratech politických ani po sláv výboj né. Zpsobila-li idea rovnoprávnosti tak veliké vci v zemích od matky pírody velmi skoup obmyšlených, což by teprv vyvedla v prostranném a krásném Rakousku, majícím všeho hojnost i splavné eky i úrodnou pdu i zachovalé, bodré obyvatelstvo; v Rakousku, pravíme, které je Dunajem, Labem, Vislou i Adriatickým spojeno se všemi tržišti velikého svta obchodního a které má v sousedních vehkých národech své píbuzné soukmenovce, s nimiž tak snadno srozumti se a v mírných pomrech žíti ? A ne;
—
moem
by
bylo-li
se
mlo
to
státi
n
mže
nejvtším pro neštstím, kdyby rejdištm divokých vášní a nebla-
i
hých sporv národních a politických ? jsou v skutku jenom zevnitní vlivy píinou, že toto krásné, veliké i požehnané Rakousko státem je nuzným, chorým a slabým? Kde zajisté jeden soused žíti i obohacovati se chce na útraty druhého, tam nastupuje trvalý stav sporný, tam se síly zdárné, které by se mohly vzájemn podporovati, v ustaviných evnivostech a ptkách oslabují a
maí.
197 Nehledejte tžišt Rakouska mimo Rakousko a hledáte-li je v Rakousku, nehledejte je pouze u nkterých národv nýbrž u všech. Zlomte již jednou ten železný kruh, který Rakousko svírá a Poudržuje je v ustaviné mdlob i slabosti. pejte Rakousku, aby mohlo již jednou voln dýchati a sprostilo
se
tch neblahých sporv vnit-
které mu nedopouštjí zvelebiti a sesíliti se, které je neustále rozpolují a jeho rozkvt nemožným iní. Uite, aby byli všichni národové rakouští národní idey i snahy pestanou spokojeni a ta býti Rakousku ihned nebezpenými rozpaitost, ta otevená rána jeho se ihned zacelí a pomine; národové jeho budou se pak svobodn vyvinovat, budou pracovat na zdaru státu, budou mu prát, jej hájit a zvelebovat, jak mile své pinaleznou; cizina je nerozené stedišté v bude více k sob pitahovat, ba naopak oni budou cizinu k sob vábit. Neláká-li svobodného Taliána švýcarského spanilé slunce krásné Itálie, neláká-li francouzského Švýcara oslepující záe moci, velikosti i slávj' Francie, neláká-li nmeckého syna švýcarského kvetoucí blahobyt a nesmírná kultura velikého Nmecka, ponvadž všichni tito obané švýcarští tší se doma z úplné svobody, jsouce ve všem všudy spokojeni a dobe obmyšleni: tím stejn oprávnný a spokojený by zajisté ních,
—
—
vná
nm
mén
Slovan anebo Roman v znovu zrozeném, požehnaném a osvíceném Rakousku roztoužil se po spolku se svými jinozemskými, na mnoze v nevzdlanosti ješt živoucími soukmenovci. „Rakouský státe, tys trpce zkoušený, mnohokráte již obelstný a asto zFazený stát!
Mam
mimo sebe, ty ji mžeš nalézti jenom v sob, ponvadž se pouze tomu pomáhá. hledáš pomoci
— kdo
si
sám
pomoci
198
—
mže.
Ty
jsi
se
opíralo
o staré smlouvy, ale podpora tato zlomila se pod tebou zpráchnivvši a zpukevsi; duch asu ji v prach a pooel obrátil. Ty jsi se spoléhalo na
svého nejlepšího pítele a spoleníka, k nmuž jsi se chovalo vždy velkomysln a šlechetné a jemuž mnohá dobrodiní prokázalo, a tento pítel jsi opustil t, obrátil se od tebe za dnv bídy a nouze. Seveno, stísnno a o pomoc žádajíc pišlo jsi k prahu tch, jimž jsi bývalo velkodušnym ochráncem a dobrým otcem a jimž k vli zanedbávalo jsi svou vlastní rodinu: ale tvoji milákové venkovští mli pro tebe jenom drobty chleba, kdy odehnali za innou podporu, anebo jsi prosilo s potupou; tvs žádalo o pomoc ony, jimž jsi bylo vrným sous' (.em v ase nebezpeném a hle oni pijali chladn a mrzuté, nebo oni všichni,
t
t
pouze svj prospch, jenž je poutá vždy k tm, kdož jsou mocni a silni a nevíže je k oném, kdož nemohou dáti nižádné koisti. Tys sázelo na vrnost i víru a vidlo jsi se zklamáno; tys bojovalo a pracovalo proti tomu, rána elektrická co chtlo žit a co chce žít o ten života omráila. Ty se marn opíráš neb o onen úd svj, nebo jiným pi tom odnímáš a ztrácíš rovnováhu. Ty státe plný sílu životní víry a sklamání, ty chceš jiné podporovat a potebuješ sám podpory, ty chceš jiným pomáhat ii potebuješ sám pomoci, ty chceš zachovat a ochránit, co je uvnit nemocné a co již dávno propadlo smrti; ty chceš udržet, co se rozpadává a co hyne, ale dotknutí se mroucího a hynoucího neuzdravuje, nedává sil, neprospívá, ba bývá píinou nemoci, astokráte i smrti. Nespojuj se se smrtí nýbrž s životem; jenom život donese ti pomoc a osvobození, jenom život uzdravuje a sílí. všichni vyhledávají
—
t bu
199
t
Idea rovnoprávnosti je tou životní silou, která omladí, uzdraví a posilní; ona pjde pro tebe do boje proti onm, kteí se s tajnou radostí okolo tebe shroraaždují, aby té zniili a pak se o tvé ddictví rozdlili. Tys již zkusilo všechno a vše zkus to jedenkráte samo se sebou, opustilo zkus to se silami národv svých, zkus to s ideou
t
—
t
uiní velkým rovnoprávnosti. Ona t spasí, ona a mocným, ponvadž je sama veliká i mocná. Tak jako za císaovny Marie Terezie šli rakouští národové pro tebe do boje s pokikem: „Umít tak se i nyní chceme pro svou královnu" i píšt okolo tebe shromáždí stejn oprávnní národov rakouští, aby výbojn sousedy zniili a obránili! ..."
—
t
V Praze,
dne 15. prosince 1^8. .^bs
D
v^.-^
^k.