REINTEGRACE PACHATELŮ PROPUŠTĚNÝCH Z VÝKONU TRESTU ODNĚTÍ SVOBODY

Masarykova univerzita Fakulta sociálních studií Obor: Sociální práce

REINTEGRACE PACHATELŮ PROPUŠTĚNÝCH Z VÝKONU TRESTU ODNĚTÍ SVOBODY Reintegration of offenders released from inprisonment Magisterská diplomová práce

Bc. Pavlína Gelnarová Vedoucí práce: PhDr. Mirka Nečasová, Ph.D.

Brno 2016

2

Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem tuto práci vypracovala samostatně pod vedením PhDr. Mirky Nečasové, Ph.D. a citovala jsem veškeré pouţité odborné prameny a literaturu. V Hlučíně dne 2. 5. 2016 ................................................... Pavlína Gelnarová 3

Poděkování Velice děkuji PhDr. Mirce Nečasové, Ph.D. za vedení mé diplomové práce, za poskytnuté konzultace, cenná doporučení a připomínky a především za její čas, ochotu a podporu, kterou mi velmi pomohla. Rovněţ chci velice poděkovat všem respondentŧm za čas, který mi věnovali a jejich vstřícný přístup. V neposlední řadě děkuji i své rodině za ohromnou trpělivost a podporu.

4

Obsah Úvod ................................................................................................................................ 7 1) Probace a Probační a mediační sluţba České republiky ........................................... 10 1. 1. Historie probace ................................................................................................10 1. 2. Restorativní justice ............................................................................................12 1. 3. Probační a mediační sluţba České republiky ....................................................13 1. 4. Probační úředníci a probační asistenti ...............................................................15 1. 5. Probační činnosti ...............................................................................................16 1. 6. Viktimologie......................................................................................................19 2) Pachatelé a recidiva .................................................................................................. 21 2. 1. Pachatel .............................................................................................................21 2. 2. Recidiva .............................................................................................................23 3) Reintegrace pachatelŧ propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody ..................... 26 3. 1. Potíţe pachatelŧ propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody .......................26 3. 2. Moţnosti překonání potíţí pachatelŧ propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody .................................................................................................................................27 3. 2. 1. Penitenciární péče .....................................................................................29 3. 2. 2. Postpenitenciární péče ..............................................................................31 3. 2. 3. Nestátní subjekty v kontaktu s odsouzenými před/po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody .......................................................................................................33 3. 2. 4. Probační a mediační služba České republiky v kontaktu s odsouzenými před/po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody .......................................................39 3. 2. 5. Nástroje reintegrace ..................................................................................42 4) Postoj ........................................................................................................................ 44 5) Metodologie .............................................................................................................. 47 5.1. Výzkumná strategie ............................................................................................47 5.2. Operacionalizace ................................................................................................48 5.3. Metoda výzkumu a technika sběru dat ...............................................................50 6) Analýza a interpretace dat ........................................................................................ 53 6. 1. Vnímání nástrojŧ reintegrace pachatelŧ do společnosti ....................................53 6. 1. 1. Nástroje k reintegraci ................................................................................53 6. 1. 2. Zdroje informací .........................................................................................54 6. 1. 3. Znaky nevhodně zvoleného nástroje .........................................................55 6. 1. 4. Vliv nástrojů na pachatele .........................................................................56 5

6. 1. 5. Vnímání projektů Křehká šance a Probační domy probačními úředníky ..58 6. 1. 6. Dílčí závěr ...................................................................................................59 6. 2. Proţívání pouţívání nástrojŧ reintegrace pachatelŧ do společnosti ..................62 6. 2. 1. Příčiny emocí spojených s používáním nástrojů k reintegraci pachatelů ..62 6. 2. 2. Obavy probačních úředníků prožívané při práci ........................................63 6. 2. 3. Dílčí závěr ...................................................................................................64 6. 3. Jednání probačních úředníkŧ při pouţívání nástrojŧ reintegrace pachatelŧ do společnosti .............................................................................................................................65 6. 3. 1. Práce probačních úředníků s pachateli po VTOS .......................................65 6. 3. 2. Volba vhodného nástroje...........................................................................65 6. 3. 3. Návrhy na změny práce s pachateli po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody .............................................................................................................................66 6. 3. 4. Dílčí závěr ...................................................................................................67 7) Závěr ......................................................................................................................... 70 7. 1. Zodpovězení hlavní výzkumné otázky ..............................................................70 7. 2. Intervenční proměnné ........................................................................................71 7. 3. Doporučení pro praxi.........................................................................................72 7. 4. Návrhy dalšího výzkumu...................................................................................73 Pouţité zdroje................................................................................................................ 74 Anotace ......................................................................................................................... 81 Annotation..................................................................................................................... 82 Rejstřík .......................................................................................................................... 83 Příloha č. 1: ................................................................................................................... 85 Příloha č. 2 .................................................................................................................... 87 Příloha č. 3: ................................................................................................................... 89 Příloha č. 4 .................................................................................................................... 90 Stať ................................................................................................................................ 93

6

Úvod „Nenecháme padnout nikoho, kdo se snaţí vrátit na svobodu a ţít poctivě“ (Za branou z. s., ©2010-2016) Poprvé mě doopravdy zaujala oblast alternativních trestŧ během bakalářského studia a na doporučení jednoho z profesorŧ jsem absolvovala praxi na jednom ze středisek Probační a mediační sluţby České republiky. Na základě této praxe jsem pak věnovala této problematice i svou bakalářskou práci, která se zabývala především počátky probace a mediace a srovnáním praxe v zahraničí a u nás. Při dalším studiu jsem absolvovala podobnou praxi a ta mě do značné míry inspirovala k napsání této diplomové práce. Mnohokrát jsem naráţela na stejný problém, a to problematiku práce s pachateli po výkonu trestu. Objevovaly se řady otázek, mnohé naráţející na nejednoznačné postupy práce s těmito pachateli, na nesystémovost a výběrovost uplatňování rŧzných speciálních projektŧ a programŧ pro tyto pachatele, na jejich nedostatek a obecně jsem z mých pozorování nabyla dojmu, ţe především dospělým pachatelŧm po výkonu trestu není společností ani státem věnována adekvátní míra pozornosti a prostředkŧ (podmíněně propuštěným, a uţ vŧbec ne těm, kteří byli propuštěni po výkonu celého trestu odnětí svobody). Aktuálnost tématu vychází také ze symbolického cíle práce, kterým chci upozornit na nedostatky nástrojŧ reintegrace pachatelŧ propuštěných z VTOS, výkonu trestu odnětí svobody, a jejich nízkou efektivitu. Tito pachatelé mají většinou finanční potíţe, které sami neumí řešit, nemají práci a kvŧli záznamu v trestním rejstříku je pro ně obtíţné si nějakou najít a tak často pracují tzv. na černo, coţ je nevýhodné pro stát i pro ně samotné a vystavuje je to dalším rizikŧm. Pachatelé často nemají dostatečné vzdělání, kvalifikaci ani pracovní návyky a často nemají ţádné či mají pouze nevhodné bydlení. Mívají také sloţité rodinné vztahy a to vše dohromady pro ně představuje stresovou zátěţ, se kterou se jen obtíţně sami vyrovnávají. Navíc pachatelé závislí na omamných a psychotropních látkách a další specifické skupiny jsou v ještě obtíţnější situaci. Tyto komplikované a pro jedince i společnost neţádoucí situace jsou pravděpodobně častou příčinou recidivy pachatelŧ. Zároveň trestní stíhání, soudní řízení a následné umístění ve VTOS představuje pro stát výraznou finanční zátěţ. S tím úzce souvisí problém recidivy a následně i dlouhodobá přeplněnost věznic. Recidiva ohroţuje společnost (i pachatele) na majetku, zdraví a na ţivotě a finančně zatěţuje stát. Pachatelé často nejsou schopni splácet své pohledávky (ať uţ státu či jiným subjektŧm a osobám), jejich pohledávky rostou a následné vymáhání pohledávek exekutory není příliš efektivní a pro stát představuje další finanční zátěţ. Samotní pachatelé 7

jsou vystaveni značnému stresu, který škodí jejich fyzickému i psychickému stavu a je pro ně více neţ obtíţné začlenit se zpět do společnosti, ţít řádný a kvalitní ţivot. Navíc jednotlivé jevy tohoto neţádoucího stavu pachatele jej nepřímo svádějí uchýlit se opět k trestné činnosti. V této práci bych se ráda zaměřila na moţnosti probačních úředníkŧ pomoci pachatelŧm po VTOS s reintegrací do společnosti a ráda bych výzkumem zjistila, jaký je jejich postoj k nástrojŧm, které k tomu mají k dispozici. Hlavní výzkumná otázka tedy zní: „Jaký je postoj probačních úředníků k nástrojům reintegrace pachatelů do společnosti?“ V rámci výzkumu mě zajímá, jaké nástroje mají probační úředníci k dispozici pro reintegraci pachatelŧ do společnosti, jaké činnosti tyto nástroje zahrnují a jak tyto nástroje probační úředníci hodnotí vzhledem k pŧsobení na pachatele, jeho problémy, kterým musí čelit. Následně se hodlám zajímat i o emotivní a konativní sloţku postoje probačních úředníkŧ k těmto nástrojŧm. Získané poznatky pouţiji k posouzení dostupných nástrojŧ k reintegraci pachatelŧ do společnosti (z pohledu probačních úředníkŧ), na základě toho poukáţu na jejich nedostatky, vytvořím doporučení, jaké nástroje by ještě mohly být či jak je upravit a výslednou práci poskytnu PMS ČR a dalším orgánŧm odpovědným za tuto agendu. Diplomová práce je rozdělena do čtyř částí. V teoretické části konceptualizuji základní pojmy související s hlavní výzkumnou otázkou a další související pojmy. Nejprve se věnuji stručné historii probace a mediace, restorativní justici a následně podrobněji popisuji uţ konkrétně Probační a mediační sluţbu ČR, definuji, kdo jsou to probační úředníci a jak se liší od probačních asistentŧ a blíţe definuji probační činnosti. V dalších kapitolách se věnuji pojmŧm pachatel, recidiva a reintegrace pachatelŧ propuštěných z VTOS. Teoretickou část uzavírá kapitola o postoji, která je dŧleţitá, pro správné pochopení a vytvoření operacionalizace a následně otázek k výzkumu. V metodologické části se zaměřuji na postup výzkumu, zdŧvodňuji volbu výzkumné strategie, představuji operacionalizaci výzkumných otázek a techniku sběru dat, definuji výzkumný soubor, vysvětluji postup zpracování dat, validitu a reliabilitu výzkumu a etické zásady výzkumu. Pro získání dat vyuţívám kvalitativní výzkumnou strategii a v jejím rámci pak techniku polostrukturovaného rozhovoru. Rozhovory byly uskutečněny s osmi respondenty, tedy s probačními úředníky, kteří se věnují práci s pachateli po propuštění z výkonu trestu. V interpretační části se věnuji analýze a interpretaci dat, kterou provádím pomocí otevřeného a axiálního kódování, vycházejícího z metody zakotvené teorie. Při analýze identifikuji stěţejní témata, které následně více rozpracovávám do kategorií, subkategorií

8

a dimenzí v rámci dílčích výzkumných otázek. Vymezená témata hlouběji interpretuji a podle paradigmatického modelu hledám jejich příčiny či následky a uvaţuji o souvislostech mezi zjištěnými skutečnostmi a teoretickým podkladem. V závěru podávám odpovědi na hlavní výzkumnou otázku a navrhuji doporučení pro praxi a další výzkum.

9

1)

Probace

a

Probační

a

mediační

služba

České republiky 1. 1. Historie probace Zkoušení probace a její vývoj probíhal v rŧzných státech několik desítek aţ sto let (Štantejský, Štern in Štern, Ouředníčková, Doubravová, 2010.) Rŧznorodý vývoj probace v kaţdém státě výrazně ovlivněn odlišnou společností, kulturou a náboţenstvím (Derks, van Kalmthout in Derks a kol., 2002.) V několika zemích bývalého východního bloku šel vývoj probace o dost rychleji (Štantejský, Štern in Štern, Ouředníčková, Doubravová, 2010.) Probace1 však na světě existuje, dalo by se říci, jiţ od pradávna. V době kamenné byl zaveden trest vyhnanství z kmene, na který se dohlíţelo, ve středověku se dozíralo na výkon ordálŧ podle práva útrpného, atd. Jak se vyvíjely tresty, současně se vyvíjely i snahy o pomoc nejen churavým a nemajetným, ale také trestancŧm. Pravděpodobně se na tom podílely proměny sociálního myšlení společnosti, rozmach osvícenství a revoluční snahy, např. prohlášení nezávislosti 13 amerických kolonií. Začalo to jednotlivci – dobrovolníky, následovaly menší organizace, nejčastěji církevní a stále jich přibývalo. Pravděpodobně se jim dařilo dobře, jelikoţ časem byla roku 1823 zaloţena Nizozemská společnost pro morální pozvednutí vězňů.2 Zaloţili ji holandští obchodníci, kteří tak zajišťovali trestancŧm výuku, náboţenskou výchovu a po propuštění věcnou i mravní podporu. Štern a Derks se přou o to, kdy byla zaloţena nejstarší probační sluţba, podle Šterna se o to zaslouţili buď Angličané nebo Nizozemci a podle Derkse to byla rada „misionářŧ policejních soudŧ“ v roce 1876 (Derks, van Kalmthout in Derks a kol., 2002.) Postupně se takové organizace šířily ve Francii, v severských státech Evropy i v Severní Americe. V roce 1841 dokázal jeden bostonský obuvník John Augustus z Massachusetts přesvědčit soud (opakovaně) o významu a patřičnosti uloţení zkušební doby, a vymoci pro své klienty první podmínku, přičemţ na tu dobu ještě získali sociální dávky. Díky němu bylo takto

pomoţeno ještě 2000 trestancŧ a tak se z Massachusetts stal první stát,

který zavedl odborné pojmy probace a následně vydal zákony prosazující probaci

1 2

pojem probace je blíže definován v úvodu kapitoly 1.3. Nederlands Genootschap tot Zedelijke Verbetering der Gevangenen.

10

v kaţdodenní praxi soudŧ a placených pracovníkŧ (Štantejský, Štern in Štern, Ouředníčková, Doubravová, 2010.) Téměř v celé Evropě bývalo vţdy zvykem poskytovat probaci v rámci dobrovolné činnosti, ale některé státy, jako např. Česká republika, znají tuto činnost pouze jako placenou sluţbu. První, kdo se ujal výkonu probace u nás, byli „sociální kurátoři“ podřízení Ministerstvu práce a sociálních věcí, později se objevili sociální pracovníci ve věznicích (Derks, van Kalmthout in Derks a kol., 2002.) Profesionální zájem o prevenci sociálně patologických jevŧ u pachatelŧ trestných činŧ a především u recidivistŧ se, jak popisuje Štern, zvýšil během 60. let 20. století. Vědci z Výzkumného ústavu kriminologického prosazovali zaloţit probační centra jiţ v časech Praţského jara 1968, ale jejich snahy byly narušeny vpádem vojsk Varšavské smlouvy. Situace se, v této oblasti, radikálně změnila sametovou revolucí roku 1989, a stejně tak po zaloţení samostatné České republiky Po vzoru zahraničí, především Rakouska, kde se nově objevilo pouţívání odklonu od trestního řízení, se u nás v roce 1991 zavedla Mimosoudní alternativa pro delikventní mládeţ. Snahou bylo zapojit pachatele do procesu odstranění škod jeho trestného činu a také aktivizace oběti trestného činu, aby na to mohla mít vliv. Díky tomuto experimentu byly v trestním zákoně zavedeny změny. Nejprve, aby bylo moţné pouţití restorativní justice3, jsme roku 1993 přijali diverzi, jinak řečeno podmíněné zastavení trestního stíhání, tedy odklon, coţ byl u nás vŧbec první alternativní trest. V následujících třech letech prodělal pár úprav a vzniklo také narovnání a trest obecně prospěšných prací. Díky těmto novinkám v zákoně se u okresních soudŧ objevili noví pracovníci, kteří zodpovídali za administrativně-technický výkon trestu obecně prospěšných prací a formálně dohlíţeli na chování obviněných v institutech spojených s uloţením zkušební doby (Štern in Štern, Ouředníčková, Doubravová, 2010.) Několik sociálních pracovníkŧ, kteří při svém pŧsobení u soudŧ vyuţívali inovativní postupy, sepsalo materiály, jeţ časem ovlivnili vznik a podobu zákona o Probační a mediační sluţbě. Nemalý podíl měli i absolventi a přednášející Karlovy univerzity, kteří dali roku 1994 vznik nevládní neziskové organizaci Sdruţení pro rozvoj sociální práce v trestní justici (později přejmenováno na Sdruţení pro probaci a mediaci, o. s. a od června 2012 RUBIKON Centrum) (RUBIKON Centrum, ©2012) která se na vzniku Probační a mediační sluţby České republiky také podílela. Od roku 1997 se začalo zákonně pouţívat také podmíněné upuštění od potrestání s dohledem probačního úředníka a podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem. 3

viz kap. 1.2.

11

Začátky alternativních trestŧ u nás nebyly snadné. Scházela dŧvěra občanŧ, soudcŧ i státních zástupcŧ jejich prospěšnost. Také ze začátku nebylo soudním úředníkŧm vyhrazeno k výkonu probace a mediace místo ani kvalifikační poţadavky. Aţ roku 1999 přišel tehdejší ministr spravedlnosti Otakar Motejl s návrhem na změnu trestního řízení a nový zákon o Probační a mediační sluţbě. Aby bylo moţné uvést nový zákon do praxe, bylo potřeba zajistit vyškolené profesionály v oboru, proto vznikl Kvalifikační vzdělávací program pro úředníky a asistenty Probační a mediační sluţby. První, testovací ročník, vyzkoušel tento vzdělávací program a připravil první zaměstnance Probační a mediační sluţby ještě předtím, neţ nabyl zákon účinnosti, a to bylo 1. 1. 2001. Probační a mediační sluţba tedy vznikla díky kooperaci nestátních a státních organizací na základě zájmu a aktivit odborníkŧ z řad občanŧ. Sluţba se vyvíjela také díky mezinárodním kontaktŧm s Německem, Rakouskem a Nizozemskem a později jsme přejímali nápady především zavedenými postupy Velké Británie, Kanady a Švýcarska. Mezinárodní spolupráce je udrţována i nadále. Navíc Evropská unie podněcuje kooperaci i se státy ze střední a východní Evropy (Štantejský, Štern in Štern, Ouředníčková, Doubravová, 2010.)

1. 2. Restorativní justice Restorativní justice pohlíţí na trestný čin hlavně jako na lidskou újmu, která vznikla oběti a komunitě a narušení mezilidských vztahŧ. Jsou to právě oběť a komunita spolu s blízkými/rodinnými příslušníky oběti i pachatele, svědci a další osoby, kterých se trestný čin dotýká, kterým má být nahrazena škoda. Cílem je vzkřísit narušené vztahy, nahradit škody a co moţná nejvíce zamezit recidivě. Trestný čin tak dává vzniknout závazkŧm a povinnostem pachatele v rámci moţností vše napravit. Je zde jasná snaha motivovat pachatele v uvědomění si následkŧ svého činu na poškozených a komunitě a také v návrhu řešení. Poškozeným je také umoţněno se do procesu zapojit a pomoci určit rozsah vzniklých škod. Celá komunita je najednou zavázána jak poškozenému, kterého je nutné podpořit, sobě samé, aby byla zajištěna bezpečnost, tak i pachateli, který potřebuje také pomoc při reintegraci. Snahou restorativní justice je smír, kterého samozřejmě není vţdy dosaţeno. Jde o to, aby byly připraveny co moţná nejpříznivější podmínky, které by smír umoţnily. V procesu se klade dŧraz na dobrovolnost. Velice se dbá na potřeby poškozených, tedy zajistit jim informace, omluvu, vysvětlení, odškodnění, uznání, pocit bezpečí, atp. Zároveň i na potřeby pachatelŧ, kteří obvykle také zakusili jaké to je být obětí. Spravedlnost tedy

12

vytváří sama komunita a tu také zpětně ovlivňuje, je nápomocná přijetí spoluodpovědnosti za dění v komunitě. Restorativní programy se objevily poprvé asi před 47 lety. Nyní v praxi většinou dojde k přerušení určitého stádia trestního stíhání (o čemţ rozhoduje státní zástupce nebo soudce) a pachateli je uloţen restorativní program. Jestliţe ten neuspěje, mŧţe se v trestním stíhání pokračovat tam, kde se přestalo. V rámci restorativního

programu mŧţe dojít k dohodě

o narovnání či k dohodě na trestu akceptovaného pachatelem. Tato dohoda je pak potvrzena v běţném procesu. Např. facilitátor si promluví zvlášť s obětí a s pachatelem, poté jim umoţní setkání, tedy konferenci. Zúčastnit se mohou i další osoby, jako rodinní příslušníci či členové komunity atp. Výsledky restorativního programu se liší typem trestného činu, také tím jestli jde o dospělého či mladistvého pachatele a cílem programu, jestli jde o náhradu škody nebo více o přímo terapeutické pŧsobení. Zatím má naše trestní justice do restorativní

ještě daleko. Mediace je

u nás poskytována v rámci Probační a mediační sluţby ČR jako jedna z činností, její kapacita je však omezená. Prací s pachateli se věnuje několik nevládních organizací, které se snaţí pomoci s jejich reintegrací do společnosti, opravdový restorativní program u nás, pokud vím, zatím neexistuje. Největší problém jsou pravděpodobně chybějící finanční prostředky na zajištění takového programu a akreditace, která by umoţnila spolupráci se státním aparátem. Zároveň je většina obyvatel ČR o restorativní justici velmi málo informovaná, i co se studentŧ práv týče (Langhansová, 2008.)

1. 3. Probační a mediační služba České republiky Účelem zaloţení Probační a mediační sluţby v České republice byla justicí účinně uplatňovaná nová trestní politika v oblasti tzv. komunitních sankcí a trestŧ, a následný pokles počtu vězňŧ, zlepšení prevence kriminality, předcházení jejího opětovnému páchání, motivace pachatelŧ k nápravě škod, které zpŧsobili a jejich vedení k odpovědnosti za jejich bezúhonný ţivot, braní ohledu při řešení kriminality na zájmy a potřeby poškozených a efektivnější ochrana veřejnosti před trestnou činností (Rozum in Restorativní, 2003.) Zákon definuje probaci jako „organizování a vykonávání dohledu nad obviněným, obţalovaným nebo odsouzeným, kontrola výkonu alternativních trestů nespojených s odnětím svobody, včetně uloţených povinností a omezení, sledování chování odsouzeného ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, dále individuální pomoc obviněnému a působení na něj, aby vedl řádný ţivot, vyhověl soudem nebo státním zástupcem uloţeným

13

podmínkám, a tím došlo k obnově narušených právních i společenských vztahů,“ (Zákon č. 257/2000 Sb. § 2 odst. 1.) V podstatě snahou probace je krok za krokem vštípit pachateli (klientovi) nové vzorce chování pouţíváním kontroly, pomoci a poradenství (Grünhut In Sotolář, Púry a Šámal, 2000.) Probační a mediační sluţba České republiky pokládá individuální přístup, uplatňování vhodnějších trestŧ za méně závaţnou trestnou činnost neţ je trest odnětí svobody a zpřístupnění výhodnějších podmínek a východisek k postihu závaţnější trestné činnosti za význam probace. Díky alternativním trestŧm se pachatelé vyhnou negativním následkŧm, narušujícím jeho společenské vazby, které by je mohli přimět ještě k více nevraţivé a nelegální aktivitě. Sociální pracovník i probační úředník vykonává sociální práci, ovšem práce probačního úředníka je, na rozdíl od práce sociálního pracovníka, posilněna autoritou danou soudem a zahrnuje nejen povinnost kontrolovat, ale zároveň má probační úředník přistupovat ke kaţdému klientovi individuálně, zhodnotit jeho ţivotní podmínky, motiv trestné činnosti a být pro ně tak trochu i sociálním, pedagogickým a psychologickým poradcem. Také má klientovi poskytnout informace a kontakt na zařízení, organizaci či instituci, kde potřebné sluţby poskytují. Probační úředník usiluje o bliţší poznání svých klientŧ, jejich osobnosti, prostředí, ze kterého pocházejí, jejich rodiny a všech aspektŧ, které klienta ovlivňovali a ovlivňují, především klientovy hodnoty a chování, aby byl schopen adekvátně reagovat, poskytnout relevantní pomoc a předejít recidivě svého klienta a tím chránit společnost před kriminalitou. Samozřejmě i probační a mediační práce má své limity, je moţné ji uplatnit pouze u určitých trestných činŧ a jedině při odpovídající kooperaci stran procesu. Probační a mediační sluţba má zároveň omezené lidské a materiální zdroje, mŧţe být zneuţita a stále nemá ve společnosti odpovídající dŧvěru (Sotolář, Púry, Šámal, 2000.) Mŧţeme se jen domnívat, jestli je to zpŧsobeno tím, ţe PMS ČR je u nás stále relativní novinka v trestní legislativě, či jestli je to nedostatečnou informovaností veřejnosti o jejím poslání a fungování. PMS ČR je aktivní v prŧběhu třech fází trestního řízení: 1) Probační úředník v rámci přípravného řízení zajišťuje všechny potřebné informace o pachateli, o jeho příbuzných a blízkých osobách, o prostředí ze kterého pochází. Pokud je namísto vazby nařízen probační dohled, kontroluje probační úředník klienta a ovlivňuje jeho jednání. Shromaţďuje také veškeré nutné podklady pro rozhodnutí o zastavení trestního stíhání především dohodou o narovnání (Ţatecká, 2007.) Během reintegrace pachatelŧ, především po propuštění z vazby, mají za úkol zařídit tzv. „včasnou pomoc“. Stává se,

14

ţe někdy jde o náhradu k vzetí do vazby či k výkonu trestu odnětí svobody, anebo jednoduše o ponechání pachatele na svobodě. Probační úředník má tedy moţnost podílet se na osudu pachatele jiţ od samého počátku trestního řízení, a následně také (Sotolář, Púry, Šámal, 2000.) 2) V prŧběhu soudního řízení, pokud není uloţena vazba, ale probační dohled, úkolem probačního úředníka je kontrolovat klientovo chování a podílet se na přípravě takových podmínek, aby mohl být klientovi uloţen trest obecně prospěšných prací. 3) Pokud dostane pachatel uloţen dohled během vykonávacího řízení, probační úředník jej vykonává, tedy dohlíţí a monitoruje klientovo chování po dobu zkušební doby (Ţatecká, 2007.) Jak jiţ z názvu sluţby vyplývá, zabývá se PMS ČR i mediací. Zákon definuje tuto oblast pŧsobení takto: „Mediací se pro účely tohoto zákona rozumí mimosoudní zprostředkování za účelem řešení sporu mezi obviněným a poškozeným a činnost směřující k urovnání konfliktního stavu vykonávaná v souvislosti s trestním řízením. Mediaci lze provádět jen s výslovným souhlasem obviněného a poškozeného,“ (Zákon č. 257/2000 Sb. § 2 odst. 2.) Jak dále uvádí, mediace má své přesně stanovené postupy a pravidla. Např. načasování je nejlepší hned při zahájení trestního stíhání. Ovšem existují případy, kdy vzhledem psychickým následkŧm trestného činu není mediaci vhodné ani zkoušet, či je potřeba počkat, aţ na ni bude poškozená osoba připravená. Mediaci také nelze provádět, pokud pachatel nepřizná svou vinu. Kracík tvrdí, ţe pokud se pachatel a poškozený zná, je mediace účinnější. Jejich vztah by se měl zlepšit a poškozenému by eventuálně měla být pachatelem poskytnuta peněţní náhrada (Kracík in Štern, Ouředníčková, Doubravová, 2010.)

1. 4. Probační úředníci a probační asistenti Probačními úředníky se mohou stát pouze bezúhonní, k právním úkonŧm zpŧsobilí, vysokoškolsky vzdělaní občané ve společenskovědních disciplínách s titulem magistr. Zároveň jsou povinni absolvovat základní kvalifikační vzdělání pro úředníky Probační a mediační sluţby a úspěšně sloţit odbornou zkoušku dle rozhodnutí Statutu Probační a mediační sluţby. V rámci své praxe úředníka jsou povinni se i dále vzdělávat a doplňovat si a prohlubovat své odborné znalosti. Asistentŧm na rozdíl od úředníkŧ stačí být „jen“ středoškolsky vzdělaní ve společenskovědních disciplínách a starší 21 let. Krom dodrţování daných zákonŧ, právních předpisŧ a dalších pokynŧ mají úředníci i asistenti např. oprávnění zjišťovat stanovisko obviněného k výsledku trestního řízení, 15

nahlíţet do trestních spisŧ a činit si z nich výpisky, kopírovat je či jejich části. Úředník nesmí zároveň provádět mediaci i probaci téhoţ případu. Asistenti provádějí úkony na pokyn úředníkŧ a navíc mají na starost administrativu. Samozřejmě pro určité skutečnosti, blíţe stanovené zákonem pro vyloučení orgánŧ činných v trestním řízení, mŧţe být úředník nebo asistent vyloučen a místo něho je určen zástupce. Jednou ze základních povinností je také mlčenlivost, kterou musí dodrţovat úředníci i asistenti i po skončení pracovního poměru. Mlčenlivosti se nemohou dovolávat pouze vŧči policii, soudu nebo státnímu zástupci či ministerstvu (tomu pokud jde o údaje nezbytné k plnění závazkŧ dle mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána), a v případě mediace pokud by měli splnit svou povinnost překazit spáchání trestného činu či takový oznámit. Kaţdé středisko PMS má navíc svého vedoucího, navrţeného ředitelem PMS ČR a jmenovaného ministrem spravedlnosti po projednání s Radou pro probaci a mediaci, který středisko řídí a organizuje jeho činnost. Své pokyny vydává dle pokynŧ předsedy senátu nebo samosoudce či, v případě přípravného řízení, státního zástupce (Zákon č. 257/2000 Sb. § 6 - 10).

1. 5. Probační činnosti Mezi nástroje k reintegraci pachatele patří probační činnosti. Jsou to zejména ty, které napomáhají provádění a organizaci alternativních trestŧ a opatření, jako je výkon trestu obecně prospěšných prací, propuštění z ochranné léčby s dohledem, podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody s dohledem a podmíněné odsouzení k výkonu trestu odnětí svobody s dohledem atd (Tesař in Štern, Ouředníčková, Doubravová, 2010.) V rámci své kooperace s orgány činnými v trestním řízení poskytuje PMS údaje potřebné při rozhodování o uloţení trestŧ či dohlíţí, jestli pachatelé v jejich kompetenci dodrţují jim uloţené povinnosti a omezení a přitom poskytují podporu a pomoc pachatelŧm v případě nesnází (Příručka, 2010.) Obecně prospěšné práce Pokud je pachateli uloţen trest obecně prospěšných prací (OPP), zavazuje se tím ke splnění určitého počtu hodin práce, která mu nebude proplacena či vykonání nějakého určitého úkolu. Práce jako taková by měla být prospěšná veřejnosti. Předtím neţ mŧţe být takový trest uloţen, je potřeba se ujistit, ţe existuje vhodné pracovní zařazení pod nutným dohledem. PMS má za úkol kontrolovat plnění docházky klienta a také zpŧsob zacházení a podmínky, ve kterých pracuje, jestli jsou vhodné, bezpečné atp (Příručka, 2010.) Trest OPP se ukládá většinou za méně závaţnou trestní činnost. Počet hodin povinných k odpracování je mezi 50 – 16

300 a klient má čas jeden rok od uloţení trestu, aby hodiny ve svém volnu odpracoval. Jestliţe se klient osvědčí, svědomitě splní docházku i další nařízení soudu, tak je z rejstříku trestu vymazán záznam a navíc, tím, ţe mohl trest vykonat na svobodě, nebyly zpřetrhány jeho mezilidské vazby ani pracovní návyky. Jestliţe se neosvědčí, PMS navrhne soudu trest přeměnit na trest odnětí svobody, kdy jedna hodina trestu OPP je přeměněna na jeden den ve vězení. Při výkonu OPP má PMS za úkol najít klientovi pracovní místo, pomáhat mu s jeho obtíţemi, povzbuzovat ho a dohlíţet na výkon OPP a plnění dalších zákazŧ a závazkŧ dle nařízení soudu a soud také pravidelně o situaci informuje (Talandová in Štern, Ouředníčková, Doubravová, 2010.) Probační dohled Probačnímu dohledu jsou nejčastěji podrobeni ti, kteří byli podmíněně odsouzeni k výkonu trestu odnětí svobody nebo podmíněně propuštěni z výkonu trestu odnětí svobody a také těm, které propustili z ochranné léčby, a kterým byl stanoven dohled (Informační leták Probační dohled. PMS ČR, ©2013) Dohled stojí z velké míry na kontrole, jak klient dodrţuje nařízení soudu či zákony obecně, a která je prováděna na klientech během osobních schŧzek s nimi. Probační úředník a klient společně tvoří a uskutečňují probační plán dohledu ve zkušební době. Hlavním cílem je pomoc klientovi ţít řádným ţivotem, za pouţití prostředkŧ sledování, dohlíţení a odborného vedení. Neţ se mají probační úředník a pachatel – nyní uţ klient setkat, ze shromáţděných dosud dostupných dat si úředník vydedukuje, co pravděpodobně klient potřebuje a na co je třeba dát pozor. Poté při konzultaci, ze které si tvoří záznam, mění intenzitu a to jak dohled provádí podle konkrétního klienta a současných okolností (Tesař in Štern, Ouředníčková, Doubravová, 2010.) Dle trestního zákona má pachatel při dohledu povinnost s probačním úředníkem spolupracovat tak, jak mu probační úředník uloţí a plnit probační plán dohledu, docházet na středisko na konzultace tehdy, kdy mu probační úředník uloţí, dále poskytnout včas probačnímu úředníku potřebné informace, např. o změně místa svého pobytu a zaměstnání atp., a také musí probačního úředníka vpustit do svého bydliště (podle § 50 odst. 2 – 4 TrZ.) Dohled mŧţe přikázat Probační a mediační sluţbě jen orgán činný v trestním řízení. Přesto se často stává, ţe klient je pro PMS jiţ známý z jejich aktivity jiţ v přípravné fázi trestního řízení a také běţně je to PMS, kdo uloţení dohledu soudu navrhuje. Jak jiţ bylo zmíněno výše, během časově předem stanovených intervalŧ, se pachatel schází s probačním úředníkem, s nímţ pracuje na probačním plánu a podává o sobě potřebné

17

informace. Hned na počátku je informován o následcích porušování pravidel dohledu (Tesař in Štern, Ouředníčková, Doubravová, 2010.) Po uplynutí zkušební lhŧty sepíše probační úředník zprávu o prŧběhu dohledu a informace předá soudu, který následně zhodnotí, jestli klient podmínky dohledu dodrţel či nikoliv (Matoušek a kol., 2005.) V případě dohledu u podmíněného upuštění od potrestání se zkušební dobou aţ jednoho roku platí dohled po celou zkušební dobu. Soud mŧţe také nařídit přiměřená opatření a přiměřené povinnosti, často také i povinnost odškodnění poškozených. Přiměřeným opatřením či povinností mŧţe být vzdělávací kurz, psychosociální terapie, zaplacení dluhu, veřejná omluva či léčba závislostí, ale také mŧţe jít o zákaz vstupu na konkrétní lokace, na akce či zákaz vídat konkrétní osoby, zákaz hazardu či zákaz uţívání návykových látek, jakoţ i alkoholu (podle § 48 odst. 3-5 TrZ.) Parole neboli podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody vyuţívá dohledu, aby bylo dohlíţeno na pachatele a byla jim poskytnuta potřebná pomoc, jiţ při přípravě na propuštění, ale i po ní, aby se tak napomohlo snadnější integraci pachatele zpět do společnosti. Stále jsou dodrţovány pravidla dohledu zaměřené na ochranu veřejnosti a prevenci recidivy. Cílem je, aby sám pachatel participoval na procesu resocializace, který má kontinuálně navázat na penitenciární péči, která mu byla poskytnuta ve výkonu trestu odnětí svobody. Pachateli má být dopřáno vzdělání a sociální trénink, které mu jsou nápomocné. Navíc na svobodě mŧţe klient znovu navázat na mezilidské vztahy a starat se o rodinu, poskytnout poškozenému peněţní náhradu za potíţe, které svým činem zpŧsobil (Sotolář, Púry, Šámal, 2010.) Během celého dohledu má probační úředník za úkol soustavně informovat soud či státní zastupitelství o situaci klienta, o jeho osobě a ţivotních a sociálních podmínkách. Jarkovská a kolektiv tvrdí, ţe probační úředníci většinou vidí své klienty jako velmi zodpovědné a dodrţující pravidla a nařízení dohledu (Jarkovská, Kotulan, Rozum, 2004.) Trest domácího vězení Obdobně probíhá dohled při uloţení trestu domácího vězení (TDV). Soud vyuţívá TDV např. při přeměně trestu odnětí svobody, pokud má pachatel splněnou polovinu trestu za přečin. Tedy počet zbývajících dní trestu odnětí svobody ve vězení se nahradí stejným počtem dní TDV (podle § 57a TrZ.) Práce probačního úředníka je dŧleţitá u TDV v prŧběhu celého trestního řízení, protoţe prvním úkolem je nejprve vybrat ty pachatele, kterým je vŧbec vhodné takový trest uloţit a to na základě toho, jaký mají pachatelé postoj k tomu, co spáchali, k případné náhradě a k domácímu vězení. Jakmile je TDV uloţen, klientovy jsou předány veškeré potřebné

18

informace o plnění a následcích neplnění pravidel a nařízení TDV a klient, za asistence probačního úředníka, sepíše slib, jak je stanoveno zákonem (§ 60 odst. 1. písm. b TrZ.) Probační úředník si zjistí vše potřebné o rodině a dalších vazbách klienta a přesvědčí se, ţe případný TDV klienta nijak nezhorší situaci klientovy rodiny. Stejně tak zjišťuje a motivuje klienta k zajištění všeho nutného k bezproblémovému započetí TDV. Úředníci se přesvědčí, ţe je místo pobytu klienta bezpečné a vhodné při namátkových kontrolních návštěvách. Probační úředník dohlíţí na plnění pravidel trestu, ţe se klient nachází v daném čase na stanoveném místě, ţe plní i další své povinnosti a neporušuje zákazy. V neposlední řadě poskytuje v případě potřeby klientovi také radu a motivaci k bytí řádným občanem, komunikuje s blízkými klienta a dalšími z jeho okolí, preventivně. Kromě hlášených i nehlášených kontrol v místě bydliště klienta se také scházejí klient a probační úředník v dohodnutých termínech na středisku PMS. Události v ţivotě klienta úředník s klientem probírá a opět má povinnost informovat soud o situaci klienta a o pokrocích, kterých dosáhl atp. Úředník zároveň na základě svého hodnocení úspěšného/neúspěšného plnění závazkŧ a zákazŧ klienta pošle soudu návrh buď na odklad, přerušení či změnu TDV a náhradní trest odnětí svobody, jestliţe je dokázáno, ţe klient TDV mařil. Aţ bude zaveden elektronický kontrolní systém (EKS), k aktivitám probačních úředníkŧ přibude kontakt s poskytovatelem EKS, společné řízení aktivit a analýza nových poznatkŧ (Čádová in Štern, Ouředníčková, Doubravová, 2010.)

1. 6. Viktimologie Nedílnou součástí činností PMS ČR je také práce s obětmi trestných činŧ. Spolupráce probačních úředníkŧ s obětmi trestných činŧ mŧţe významně ovlivnit pachatele, ať uţ jeho osobu nebo výkon jeho alternativního trestu atp, a proto je tomuto tématu věnována tato krátká podkapitola. (Restorativní justice, ©2011-2013) Viktimologie se zabývá obětmi trestných činŧ, jaké jsou jejich role a vztahy k trestným činŧm a k pachatelŧm a zařazuje tyto vztahy do širších sociálních souvislostí. (Kuchta & Válková, 2005). Jen zřídka je povaţována za nezávislou nauku a spíše je zařazována pod kriminologii. (Novotný & Zapletal, 2004). Tato relativně mladá vědní disciplína zkoumá, jak se proměňuje chování a proţívání obětí, jak byl pachatel obětí k činu motivován a jaký je „podíl“ oběti na samotném aktu trestného činu. (Čírtková, 1998) Postupný vývoj této vědy vede ke zpracování údajŧ o tom, jak je moţné efektivně předcházet tomu, aby se někdo obětí stal, tedy k prevenci. Viktimologie tedy zpracovává poznatky o bezpečném chování a mimo to i téma právní 19

a psychologické pomoci obětem trestných činŧ. (Čírtková, 2009) Viktimologií, jejíţ problematika obsahuje aspekty právní, psychologické, sociologické, kriminologické a další, se zabývají kriminologové, psychologové i právníci, aby obětem trestných činŧ byli k uţitku. (Čírtková, 2009) „K systému justice mohu říci – policisté a státní zástupce byli báječní, ale myslím si, ţe pro nás – oběti je potřeba, aby přitom sami méně mluvili a více nám naslouchali. Nám říkají „šššššš“, kdeţto pachatelům, kteří nám ublíţili „cokoliv, co chcete říci“. A to si myslím, ţe není fér.“(J. M. M., oběť přepadení, Howard Zehr – Transcendenting) V rámci pokračování modernizace restorativní justice byl v České republice vytvořen program nazvaný Proč zrovna já? za účelem pomoci obětem trestných činŧ prostřednictvím podpory a poradenství. Tento projekt, vytvořený pro období od června 2012 do listopadu 2015, navazoval na efektivní projekty „Komplexní a specializované poradentství obětem trestných činů“ a „Restorativní justice – podpora a poradenství obětem trestných činů“. Cílem projektu bylo implementovat nový komplexní poradenský program, který spoléhá na kooperaci se státním a neziskovým sektorem a svou koncepcí navazuje na zákon č. 45/2013 „O obětech trestných činŧ“. Do projektu, který byl financován z prostředkŧ Evropského sociálního fondu, se zapojila střediska Probační a mediační sluţby, kde se obětem věnují profesionálové z řad probačních úředníkŧ. Pomáhají obětem například zorientovat se v oblasti trestního práva – jak podat trestní oznámení, opravný prostředek, jak vymáhat na pachatelích škodu či jak konflikt řešit mimosoudně. Jiţ zmíněná podpora obětem se týká také pomoci po psychické stránce, jelikoţ oběti se obvykle po incidentu cítí bezmocní, psychicky zranění, mají zlost nebo jsou vyděšení. Probační úředníci rovněţ nabízejí obětem doprovod k jednáním s orgány činnými v trestním řízení či k jiným institucím a organizacím. Obětem spolupráce s probačními úředníky zaručuje anonymitu, bezpečí pro vyjádření vlastních emocí a

svého

vyprávění

o

dané

události,

přátelské

naslouchání.(Restorativní justice, © 2011-2013)

20

přijetí,

respekt

a

pozorné

2) Pachatelé a recidiva 2. 1. Pachatel Zákon definuje pachatele takto: 1)

Pachatelem trestného činu je, kdo svým jednáním naplnil znaky skutkové

podstaty trestného činu nebo jeho pokusu či přípravy, je-li trestná. 2)

Pachatelem trestného činu je i ten, kdo k provedení činu uţil jiné osoby,

která není trestně odpovědná pro nedostatek věku, nepříčetnost, omyl, anebo proto, ţe jednala v nutné obraně, krajní nouzi či za jiné okolnosti vylučující protiprávnost, anebo sama nejednala nebo nejednala zaviněně. Pachatelem trestného činu je i ten, kdo k provedení činu uţil takové osoby, která nejednala ve zvláštním úmyslu či z pohnutky předpokládané zákonem; v těchto případech není vyloučena trestní odpovědnost takové osoby za jiný trestný čin, který tímto jednáním spáchala. (§ 22 - § 27 Zákon č. 40/2009 Sb., TrZ.) Zákon dále rozlišuje účastníka trestného činu, a to organizátora, návodce a pomocníka. Tito jsou stejně trestně odpovědní jako samotný pachatel. (§ 24 odst. 1 a 2 TrZ.) Současně podle trestního zákona musí být fyzická osoba, v době činu příčetná, ve věku minimálně 15 let, rozumově a právně vyspělá (pokud se jedná o mladistvého pachatele), dle okolností osoba popsaná zvláštními znaky (tzv. konkrétní/speciální subjekt). Tyto podmínky musí být splněny kulminativně, kromě rozumové a mravní vyspělosti a zvláštních znakŧ, které závisí na okolnostech daného trestného činu. (J. Jelínek a kol., 2006) Na rozdíl od trestního práva kriminologie definuje pachatele z daleko širší perspektivy. Zabývá se i osobami, které jsou kvŧli jejich nepříčetnosti trestně neodpovědné či mají příliš nízký věk. Kriminologické znalosti o pachatelích, které jsou přenášeny do širšího kontextu a jsou zobecňovány, jsou uţitečné zejména v trestním právu, kriminalistice, soudní psychiatrii ad. Kriminologie povaţuje za podstatné hlavně společenské vztahy, sociodemografické a psychologické charakteristiky osobnosti, klasifikaci a typologii pachatele.

Proto

kriminologie

uţívá

pojem

osobnost

pachatele

trestného

činu,

který charakterizuje jako organický celek duševního ţivota člověka obsahující biologický základ jedince i společenské podmínky ţivota této osoby spolu s jeho společenskými vztahy. (Novotný, O., Zapletal, J. a kol., 2004) Kriminologie se tedy zajímá o pachatelovu psychickou i sociální stránku. K objasnění pachatelova protiprávního jednání a zároveň k nalezení 21

optimálního zpŧsobu zacházení s ním je vyuţíván empirický výzkum. Kromě zjišťování informací o daném pachateli je prováděna také komparace s dalšími jedinci. Takto vzniká typologie pachatelŧ, kterých je z minulosti známo mnoho. Tyto typologie jsou v rámci kriminologie dále děleny na typologie, které dávají dŧraz na: a) převáţně biologické charakteristiky osobností pachatelů b) převáţně psychologické charakteristiky osobností pachatelů c) převáţně sociologické charakteristiky osobností pachatelů (Novotný, O., Zapletal, J. a kol., 2004, s. 116) Z typologií zaměřených na biologické znaky se proslavila především ta od Lombrosa, která popsala „rozeného zločince“. Výledky Lombrosových prŧzkumŧ vězňŧ poukazovali na fyzické charakteristiky, kterými se měli zločinci lišit od běţné populace. Šlo např. o velký nos, chladný pohled, úzké rty, dlouhé uši, kudrnaté vlasy atd.) Gall se oproti tomu proslavil zaloţením frenologie, která předpokládala, ţe v mozku člověka je moţné najít uloţiště zdroje delikventního jednání. (Kuchta, J., Válková, H. a kol., 2005, s. 54) Typologie věnující se psychologickému pohledu čerpají z psychologie, psychiatrie, psychopatologie atd. Asi nejvíce proslula teorie oligofrenního pachatele, která charakterizuje pachatele jako osobu s mentální retardací, protoţe takovou je snadné ovlivnit a tedy i navést k trestnému činu. Sociologicky zaměřené typologie čerpají hlavně z poznatkŧ o sociálním kontextu pachatele, procesu sociálního učení, hodnotových orientací pachatele a jeho sociálního zařazení. Tyto typologie vycházejí z přesvědčení, ţe není jisté, ţe by daný člověk spáchal trestný čin v kaţdé době a za kaţdých okolností. (Novotný, O., Zapletal, J. a kol., 2004) Pro účely tohoto textu, pokud není uvedeno jinak, je pod pojmem pachatel míněna osoba, která byla odsouzena za trestnou činnost k výkonu trestu odnětí svobody (podmíněně či nepodmíněně) nebo která má být či byla propuštěna z výkonu trestu odnětí svobody ať uţ podmíněně či po uplynutí celého trestu.

22

2. 2. Recidiva Pojem recidiva pocházející z latiny (recidivus, zpět se vracející, obnovený) (Kábrt, J., Kucharský, P. a kol., 1991, s. 369) popisuje navrácení nebo opakování něčeho, co jiţ často pouze zdánlivě pominulo (Petráčková, V. a kol., 1997) a v rámci trestního práva se tím myslí opakování trestného činu. Recidivou se zabývá více vědních oborŧ, a proto v kontextu kriminologie se tento pojem specifikuje blíţe jako kriminální recidiva. (Válková, H., Kuchta, J. a kol., 2012) Trestní právo specifikuje recidivu jako „spáchání dalšího trestního činu pachatelem poté, co byl jiţ pravomocně odsouzen za ten předešlý“. (Gřivna, T., Scheinost, M., Zoubková, I. a kol., 2014, s. 101) Ovšem opakování trestního činu tímtéţ pachatelem není recidivou, pokud jde o souběh trestných činŧ, tedy kdyţ byly trestné činy spáchány ještě předtím, neţ byl pachatel za některý z nich odsouzen. (Jelínek, J. a kol., 2013) Stejně tak se nejedná o recidivu, pokud byl čin spáchán v období mezi vyhlášením odsuzujícího rozsudku za předešlý trestný čin a nabytím moci tohoto rozsudku. V posledním uvedeném případě se jedná o recidivu tzv. nepravou. Recidivou se zabývá taktéţ trestní právo de lege lata, především v rámci ukládání trestŧ. Recidiva musí být vzata v potaz při stanovování trestu, tedy, ţe předchozí trest stanovený pachateli jej dostatečně neodradil od recidivy a je tedy moţné se domnívat, ţe dřívější trest nesplnil svŧj účel. O to závaţněji je na trestný čin pohlíţeno a to by mělo být zváţeno při rozhodování o trestu novém. (Jelínek, J. a kol., 2013) Při posuzování recividistovy osobnosti se zaměřuje pozornost na jeho povahu a závaţnost trestného činu, za něţ byl jiţ odsouzen, časové rozmezí mezi posledním odsouzením a novým trestným činem, motiv aktuálně hodnoceného trestného činu a recividistŧv ţivotní styl. (Jelínek, J. a kol., 2013) Kriminální recidivu zkoumají rŧzné vědní obory od psychologie, psychiatrie, sociologie, kriminalistiku a další, nejobšírněji však kriminologie, trestní právo a penologie. Tento jev je povaţován za relevatní a nebezpečný a odborné poznatky o kriminální recidivě jsou vyuţívány při tvorbě a úpravách trestního práva a trestní politiky. (Vejběrová, A., 2008) V trestním zákoně č. 140/1961 Sb. platném do roku 2010 byl ještě navíc uveden tzv. „zvlášť nebezpečný recidivista,“ který byl v § 41 odst. 1 charakterizován „a) jako pachatel zvláště závaţných trestných činů spáchaných úmyslně b) jako pachatel soustavných úmyslných trestných činů téţe povahy“ Podle § 34 písm. k) tohoto trestního zákona jiţ nebylo dostačující předchozí odsouzení, ale dle zákona bylo nutné předchozí pachatelovo potrestání, ve smyslu alespoň 23

částečného výkonu trestu odnětí svobody. Pokud byl pachatel uznán zvlášť nebezpečným recividistou, byla mu podstatně zvýšena trestní sazba trestu odnětí svobody daného trestného činu (§ 42 odst. 1 trestního zákona) a zároveň byly tímto zajištěny přísnější podmínky pro podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody (§ 62 trestního zákona.) Nynější zákon č. 40/2009 Sb. v trestním zákoníku uvádí změny – zvlášť nebezpečné recividisty jiţ neuvádí, přesto zavádí moţnost mimořádného zvýšení trestu odnětí svobody u pachatele, který znovu spáchal zvlášť závaţný zločin, ačkoli jiţ byl pro takový nebo jiný zvlášť závaţný zločin potrestán. (Chromý 2009) Zákon tedy povaţuje podle § 42 písm. p) tr. z. recidivu za přitěţující nebo zvlášť přitěţující okolnost, která je určující pro povahu a závaţnost spáchaného trestného činu, i pro moţnost nápravy recividisty a je také dŧleţitá pro zařazování odsouzených do jednotlivých typŧ věznic. V rámci § 39 odst. 1 tr. z. o individualizaci trestu je určována povaha a závaţnost trestného činu a moţnost nápravy pachatele. Na recidivu je kladen větší dŧraz v novém trestním zákoníku (platném od 1. 1. 2010), kde je dvojnásobné mnoţství skutkových podstat, u kterých je dřívější odsouzení a potrestání či opětovné spáchání trestného činu povaţováno za okolnost podmiňující uloţení vyšší trestní sazby. Recidiva nehraje roli pouze při zvaţování trestu, ale je rozhodná i při zkoumání otázky viny daným trestným činem. (Chromý, 2009) Kriminální statistika uţívá pojem recidiva k popsání opakovaných trestních stíhání a odsouzení pachatelŧ k trestu, tedy pachatelŧ, kteří jsou opětovně v této (soudní či vězeňské) statistice evidováni. Pokud je tentýţ pachatel opakovaně odsouzen a vykonává opakovaně nepodmíněný trest odnětí svobody, je tato recidiva nazývána penologickou recidivou. Z pohledu kriminologického (či kriminologicko-behaviorálního) (Suchý, 1971) značí recidiva opětovné asociální jednání (tedy nejen kriminálního) a pokračování v kriminální kariéře. Definice recidivy je v kriminologii širší, neţ jak ji definuje zákon. Rozdíl je v tom, ţe kriminologie přihlíţí k předešlé trestné činnosti a odsouzení i v případech, ve kterých k tomu není soud dle zákona oprávněn. Je kladen dŧraz na to, jestli bylo na pachatele, před spácháním dalšího trestného činu, pŧsobeno v rámci resocializace a to se minulo účinkem či nikoliv. Právě díky svému obsáhlejšímu chápání recidivy je kriminologický výklad nápomocný orgánŧm činným v trestním řízení při hodnocení osoby recividisty a riziko, které by pro společnost mohl představovat. Je to dŧleţité k pořádné individualizaci trestŧ a opatření, které jsou takovým recividistŧm určeny. (Suchý, 1984) Daleko úţeji chápe recidivu penologie (penitenciární pohled), dokonce ještě úţeji neţ zákon. Za recividisty povaţuje totiţ jen jiţ dříve vězněné pachatele. Podmínkou je tedy trest odnětí svobody, který pachatele neodradil od dalšího páchání trestné činnosti, a proto

24

by nový trest měl mít, v rámci vnitřní diferenciace trestu, jiný prŧběh, neţ u osob prvně odsouzených k trestu odnětí svobody. (Suchý, 1971) Dříve vyuţívalo penologického výkladu pojmu recidiva i právo, a to v trestním zákoně týkajícího se diferencovaného výkonu trestu odnětí svobody v rŧzných typech věznic dle předchozích kriminálních činŧ pachatele. (zákon č. 140/1961 Sb., § 39a odst. 2 písm. a), b))

25

3) Reintegrace pachatelů propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody Opětovné zařazení člověka do společnosti je nazýváno reintegrací. (Biedermanová, E., Petras, M., 2011) Pachatelé propuštění z VTOS se potýkají s celou řadou potíţí a okolností, které jim stěţují reintegraci do společnosti. Tyto potíţe, ať uţ psychického, sociálního či finančního rázu mívají často pŧvod a spojitost jiţ s obdobím před uvězněním pachatele a jiţ během VTOS se s těmito problémy pracuje. Rŧzné subjekty zaměřené na pomoc pachatelŧm se (nejen) těmito potíţemi zabývají a jsou pachatelŧm k dispozici v rŧzných fázích jejich ţivota. Pro lepší porozumění potíţím pachatelŧ a pro přehled jaká pomoc a kdy je jim, v rámci snahy o jejich reintegraci, poskytována, je zpracována tato kapitola.

3. 1. Potíže pachatelů propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody Ţivotní období odsouzených propuštěných na svobodu bývá obdobím zásadních změn a často pŧsobí větší či menší úzkosti a další potíţe. Odsouzení se na svobodě ocitají ve sloţité situaci překonávání nálepky kriminálníka a zvládání obtíţí, které nový ţivot přináší. (Bartlettová dle Navrátila, 2000) Jedinci náhle čelí neustálé interakci s okolím, očekává se od nich okamţitá reakce na poţadavky nového prostředí a zastávání sociálních rolí, coţ v případě jejich neschopnosti problémy řešit přináší nerovnováhu. V takovém případě má intervence klientovi pomoci situaci opět vybalancovat. Po návratu z vězení musí odsouzení řešit mnoţství neodkladných problémŧ, které jsou přímo navázané na úspěšnou reintegraci do společnosti. Vágnerová tyto problémy rozřadila do tří oblastí: a) neexistence sociálního zázemí – propuštěnému jedinci chybí zázemí, nemá se kam a ke komu vrátit b) nedostatečné finanční zabezpečení, dluhy a (ne)motivace k práci – odsouzení po propuštění, jestli-ţe si najdou práci, se jen obtíţně vyrovnávají se zátěţí a kaţdodenností spojené se zaměstnáním c) neskutečná očekávání a sklon k rychlému uspokojení, která ústí ve vyšší potenciální riziko vzniku nových potíţí, to vše zpŧsobené dlouhodobou deprivací mnoha potřeb. Další ztěţující okolností reintegrace je postoj společnosti k propuštěným vězňŧm – jejich nálepkováním „kriminálníci“, která mŧţe vést aţ k diskriminaci této minority. Odsouzení k výkonu trestu odnětí svobody je společností vnímáno velmi negativně a stává 26

se tak pro propuštěné sociálním stigmatem, díky němuţ jsou k nim lidé nedŧvěřivý. Prŧměrný občan takovou osobu hodnotí jako nepolepšitelnou a nehodnou pomoci či nějaké ohleduplnosti, jelikoţ je sama viníkem své situace. Odsouzení většinou nemají potřebnou kvalifikaci a tak je pro ně obtíţné najít práci a tedy se finančně zabezpečit a uhradit náklady na bydlení a tak se mŧţe stát, ţe upevní neţádoucí chování, a budou dále pokračovat v trestních činech. Mnohým propuštěným ovšem na postojích veřejnosti nezáleţí a nijak na jejich jednání nepŧsobí. Významným faktorem, který negativně pŧsobí na reintegraci propuštěných, jsou zhoršené vztahy s blízkými a kamarády, a tak se propuštění odsouzení zaměřují na komunikaci s osobami v obdobné situaci, a část z nich přijme kariéru recividisty za svŧj ţivotní úděl, coţ vede ke komplexní sociální i ekonomické deprivaci. (Vágnerová, 2004) Dopadem dlouhodobého výkonu trestu odnětí svobody je prizonizace, která vzniká silným ovlivňováním vězně prostředím věznice a nedostatkem kontaktu s prostředím mimo věznici. Prizonizace mŧţe výjimečně vězně ovlivnit natolik, ţe přijmou ţivot ve věznici za svŧj nový primární zpŧsob ţivota. (Kriminologický slovník, 2011) Všichni propuštění vězni čelí riziku sociální exkluze. Nezáleţí ani tak na tom, jestli se zakládá na třídní příslušnosti, chudobě, vyznání, ţivotním stylu nebo jejich nevýhodě, je vnímána jako odtahování se od ideálŧ a delegitimizace podstaty aktuální evropské kultury. Sociální exkluze představuje vyřazení z občanství neumoţněním výkonu občanských práv, ale také zhoršená schopnost splnit občanské povinnosti. (Mühlpachr, 1999) Mŧţeme tento jev rozdělit na tři druhy a to redistribuční – nerovnost ve společnosti zacílená na chudobu, etická – zaměřená na kriminální chování a morální úpadek a integrační – exkluze z pracovního trhu. (Mareš In Sirovátka, 2006)

3. 2. Možnosti překonání potíží pachatelů propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody Mezi hlavní mechanizmy pomáhající pachatelŧm s jejich potíţemi a k jejich úspěšné reintegraci do společnosti se řadí resocializace a rehabilitace. Abychom lépe porozuměli resocializaci, povaţuji za vhodné nejprve objasnit samotnou socializaci. Jedná se celoţivotní proces zrání člověka a to ve formě biologické, sociální a psychické. Sociální vyspívání člověka zahrnuje přejímání společenských rolí, norem a hodnot přiměřeně jeho stáří a pohlaví, participaci na jejich určování, anticipace rolí příštích (vzděláváním, hrami, nácvikem ad.), stejně jako upouštění od těch rolí dále neadekvátních stáří a okolnostem dané osoby. V ţivotě všech lidí se objevují momenty 27

negativní a unikátní (váţné zranění člena rodiny) a také ty zasahující celou společnost (epidemie, ekonomické nebo přírodní katastrofy, politické a jiné hrozby atd.) Nejdŧleţitější pro rozvoj člověka bývají právě ty, které ovlivňují majoritu (nástup do školy, svatba, rodičovství, odchod dětí z domova, konec kariéry ad.), a zároveň výrazně ovlivňují denní rutinu – významně ovlivňují normy, hodnoty, vztahy a role a to tak, jak je běţné pro část společnosti daného věku, pohlaví a občas i společenského postavení. „Nezdařená socializace způsobuje potíţ jen konkrétnímu člověku (sociální exil), ale i společenství jako celku (sociální deviace)“. (Havlík, R., Koťa, J., 2002, str. 45) Resocializace ve své podstatě usiluje o napravení a změnu neúspěšné socializace. V kontextu penitenciární péče, jak uvádí Sochŧrek, bývá označována také jako korektivní socializace nebo penitenciární resocializace. Toto označení slouţí k praktickému rozlišení od resocializace těch osob, jejichţ potíţe nedospěly aţ do stádia střetu se zákonem. (Sochŧrek, J., 2007) Prŧběh resocializace předjímá u člověka alespoň částečnou socializaci (normy a hodnoty), ovšem tyto normy a hodnoty nebyly pokaţdé stejné jako u společenské majority, jelikoţ je daná osoba získala z komunikace s takovou částí společenství, která uznávala jiné normy a hodnoty neţ majorita. (Jedlička, R. a kol., 2004) Za resocializaci lze také povaţovat ovlivňování výchovy odsouzeného k úspěšné reintegraci do společnosti. (Akademický slovník cizích slov, 1995) Stejně tak lze za resocializaci označit opětovnou další socializaci osoby, která jiţ tímto prošla. Je moţné, aby šlo, ze strany dané osoby, za úmyslně započatý podpořený pokus asimilace s novým sociálním kontextem, anebo se jedná o impulsivní, bezděčný akt bez úmyslu ovlivňování a uspíšení celého vývoje dané situace. Tempo a povaha procesu resocializace je odvozena především od přizpŧsobení se jedince sociálním změnám a na jeho vŧli znovu zváţit své hodnoty, přizpŧsobit se společenským normám, akceptovat nové vzorce chování a autority; na rozsahu rozdílnosti nového společenského prostředí od toho předešlého; na vstřícnosti nového sociálního prostředí vŧči této osobě. (Velký sociologický slovník, 1996, 924-925) Pojem „rehabilitatio“, obnovení, dalo základ rehabilitaci, která značí úsilí, aby byl poškozený jedinec uveden zpět do dobré tělesné, sociální i právní pozice, nebo i zdárný výsledek tohoto úsilí. (Biedermanová, E., Petras, M., 2011, str. 10) Zároveň lze rehabilitaci chápat jako soubor speciálně pedagogických postupŧ navrţených k uspořádání společenských vztahŧ, oţivení poškozených praktických schopností a dovedností a také eventuality seberealizace poškozené osoby. (Prŧcha, Walterová, Mareš, Pedagogický slovník, 1995) V kontextu této diplomové práce budeme o rehabilitaci smýšlet jako o procesu

28

znovuobnovení společenského postavení pachatele propuštěného z výkonu trestu odnětí svobody ve společnosti.

3. 2. 1. Penitenciární péče Přestoţe je středem zájmu této práce především práce s pachateli po výkonu trestu odnětí svobody, pro lepší představu kontinuity práce s pachatelem povaţuji za podstatné zváţit i to, jaká pozornost je jim věnována uţ během výkonu tohoto trestu, a proto je zde zařazena i tato podkapitola. V rámci penitenciární péče jsou celostátně a formálně stanovená pravidla a zásady programů zacházení. V rámci programu zacházení je konkrétně stanoven cíl pŧsobení na daného jedince, metody zacházení na dosaţení daného cíle, a také zpŧsob a četnost hodnocení. Dále je v rámci programu zacházení jedinci stanoveno zaměstnání, tedy jeho zapojení se do pracovní terapie, do vzdělávacích aktivit či nějaké jiné náhradní aktivity, které mají jedince obohatit o předpoklady pro jeho pozdější samostatný ţivot mimo věznici. Jestliţe je daný jedinec vhodným kandidátem na vícero činností, je mu umoţněno si zvolit. (§ 41 odst. 3 Zákona o výkonu trestu odnětí svobody) Dŧleţitým poznatkem je, ţe program zacházení se vytváří s přihlédnutím ke komplexní zprávě o odsouzeném, která je obsaţena v osobní kartě odsouzeného4. Komplexní zpráva je vypracována znalci z řad zaměstnancŧ a lékařem na nástupním oddělení věznice. Součástí zprávy odsouzených, jejichţ trest přesahuje tři měsíce, je i psychologické, pedagogické a sociální hodnocení zaloţené na orientačních pohovorech a diagnostických vyšetřeních, která se soustředí především na vyhodnocení rizik a potřeb daného jedince. (čl. 4 odst. 5 Metodický list ředitele odboru výkonu vazby a trestu č. 9, kterým se upravuje obsah a zpŧsob vedení osobní karty obviněných a odsouzených) Odsouzení mají na výběr z řady volnočasových aktivit, např. vaření, základy práce na PC,

sport,

studium

cizího

jazyka,

dřevomodelářství

a

modelářství,

přičemţ

např. dřevomodelářský krouţek přináší uţitek i veřejnosti. Vyrobené hračky proslavených pohádkových postav, hračky na rozvíjení jemné motoriky či jiné z věznice v Opavě jsou věnovány dětem do místních mateřských škol, do pěstounských rodin či azylového domu pro matky s dětmi. (VS ČR, ©2012)

4

tj. evidenční pomůcka při výkonu vazby a trestu odnětí svobody obsahující důležité informace

o odsouzeném během a při naplňování výkonu vazby a trestu

29

Pracovní náplň je zásadní částí programu zacházení a odsouzeným dává šanci vyuţít volný čas při VTOS uţitečně především pro ně samotné, získají za svou práci odměnu, kterou mohou vyuţít na zaplacení alespoň části svých dluhŧ5. Vzhledem k zařazení většiny odsouzených do věznic typu s ostrahou je zajištění pracovních pozic opravdu obtíţné, především pro vysoké náklady na zajištění bezpečnostních opatření při práci mimo objekt věznice, a proto se preferuje zajištění pracovní náplně uvnitř objektu. Součástí programu zacházení jsou také speciálně-výchovné aktivity: sociálně-právní poradenství, skupinové a individuální poradenství, psychoterapie, muzikoterapie a pastorační činnost. Ve spolupráci s dalšími subjekty umoţňuje Vězeňská sluţba odsouzeným všechny typy vzdělání, od základního aţ po vysokoškolské. Odsouzeným se závislostí je nabízena pomoc protidrogové poradny či individuální spolupráce. Především se pomoc zaměřuje na odsouzené ve věku do 26 let, se kterými se kvŧli tomuto problému pracuje i v tom případě, ţe se sami o pomoc nepřihlásí. Pro odsouzené, kteří potřebují ochrannou léčbu, jsou pracovně nezařaditelní či mají duševní poruchy či poruchy chování, jsou vyhrazená specializovaná oddělení. Jedním z takových oddělení je např. i oddělení pro matky nezletilých dětí6. (VS ČR, ©2012) Nejpozději tři měsíce před propuštěním vězňŧ je jim připravován program zacházení před propuštěním z výkonu trestu tak, aby odsouzené co nejlépe připravil na samostatný zpŧsob ţivota zpět na svobodě, a který je schvalován ředitelem věznice či jeho zástupcem. (čl. 4 odst. 5 Metodický list ředitele odboru výkonu vazby a trestu č. 9, kterým se upravuje obsah a zpŧsob vedení osobní karty obviněných a odsouzených). Ve věznici Olomoucká je pro odsouzené ţeny s delším trestem neţ 3 roky a těm, kterým je nutné poskytnout pomoc k vytvoření optimálních podmínek pro ţivot na svobodě, před propuštěním určeno výstupní oddělení. Speciální pedagog jako garant oddělení ve spolupráci s vychovatelem, psychologem a sociální pracovnicí zajišťují přípravu odsouzených na svobodu, rozvoj jejich rozhodovacích schopností, schopnost přijmout odpovědnost za zpŧsob svého chování a jednání. V programu jsou zohledněny mnohé faktory, jako např. zájem a úsilí odsouzených či jejich úroveň inteligence a vytyčené cíle. Po četných zkušenostech s uţitečností výstupního oddělení vznikl na základě shody odborníkŧ projekt 5

např. za náklady spojené s VTOS, které se pohybují za jednoho odsouzeného za den okolo 1000 Kč,

z čehož odsouzení jsou povinni hradit maximálně částku do výše maximálně 1500 Kč za měsíc. (VS ČR, ©2012) 6

Pro matky dětí ve věku od jednoho do tří let, pokud splňují náležité podmínky oddělení.

30

jménem „Nácvik sociálních a administrativně technických dovedností ve výstupním oddělení“. Věznice dále podporuje komunikaci odsouzených s PMS ČR, s úřady práce, azylovými zařízeními, sociálními koordinátory pro společensky nepřizpŧsobivé občany atd. Rovněţ jsou podporované extramurální aktivity jako např. vycházky a účast na kulturních a společenských akcích. Program se snaţí především u odsouzených podpořit sebereflexi, poznávaní druhých, osvojení si optimálních zpŧsobŧ komunikace ve společnosti, osvojení si schopnosti aktivního naslouchání, zpracování kritiky, schopnost ustát konfliktní situace ve vztazích, schopnost projevit uznání a emoční podporu, osvojení si administrativních dovedností. (VS ČR, ©2012) Významným aktérem snahy o úspěšnou aktivizaci a reintegraci odsouzeného po propuštění na svobodu je sociální kurátor7, který spolupracuje jak s odsouzeným, tak s VS ČR, s PMS ČR, s Úřadem práce, s místní samosprávou, s poskytovateli sociálních sluţeb i se zdravotnickými zařízeními. V rámci zabezpečení kontinuální sociální práce s pachateli trestné činnosti by měla obec sociálnímu kurátorovi umoţnit spolupráci, především ve formě návštěv odsouzených jiţ během VTOS a také před propuštěním. (Rychlá, K., 2008) Věznice umoţní sluţbám sociální péče, které pomáhají odsouzeným s přípravou optimálních podmínek jejich nového ţivota po propuštění, spolupráci s odsouzenými, stejně jako

spolupráci

s orgány

sociálního

zabezpečení

a

zajišťují

tak

předpoklady

pro co nejplynulejší návrat odsouzeného do společnosti, především včas poskytují potřebné informace a poskytují prostor pro prŧběţnou komunikaci s odsouzeným. (§20 odst. 9 a § 75 zákona č. 169/1999 Sb.)

3. 2. 2. Postpenitenciární péče Postpenitenciární péče je jakási další fáze penitenciární péče, ke které se váţe spolupráce odsouzeného jiţ v prŧběhu VTOS s kurátorem, jejímţ výsledkem je individuální plán činností po propuštění. Návrat do společnosti z vězení je pro člověka o to obtíţnější, čím déle trest trval a propuštěný je vystaven riziku „krize ze svobody“, která nastává radikální změnou prostředí. (Špaténková, N., 2004) Z toho dŧvodu je potřeba zváţit závaţnost rizik tohoto období a odsouzeným pomoci. Postpenitenciární péče výrazně přispívá k motivaci, aktivizaci a ke zdařilé reintegraci odsouzeného, podporuje daného jedince a dá se říci, ţe mu pomáhá dokončit proces resocializace. (Netík, Netíková, Hájek, 1997) Dalším výkladem pojmu postpenitenciární péče je, ţe se jedná o prostředek sekundární a terciární prevence kriminality, 7

Více o poslání sociálního kurátora je uvedeno v části 3. 1. 2. této kapitoly.

31

která se zaměřuje na sociální rehabilitaci propuštěných, na sníţení jejich sociálního vyčlenění a na zlepšení jejich ţivotní úrovně. (Rychlá, K., 2008) Sociální kurátor je výrazně zapojen při naplňování obsahu zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (§§ 84, 85 a 102, krom vydávání nařízení obce), který obci svěřuje péči v souladu s místními předpoklady a zvyklostmi vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanŧ. Pozornost je v tomto případě zaměřena zejména na uspokojování potřeby bydlení, ochrany a rozvoje zdraví, dopravy a spojŧ, informací, výchovy a vzdělávání, celkového kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku. (Rychlá, 2008) V praxi to znamená spolupráci sociálního kurátora při tvorbě komunitního plánu rozvoje sociálních sluţeb v obci a strategie prevence kriminality, přípravu analýz z jeho oblasti pŧsobení (péče o propuštěné z VTOS či z léčebny chorobných závislostí, navrátilce z dětského domova či po skončení pěstounské péče po dosaţení 18 let, osoby bez domova či osoby, jejichţ práva a zájmy jsou ohroţeny trestnou činností jiné osoby), mapování a zhodnocení stavu poskytovaných sluţeb, návrh a iniciaci řešení problémových situací, zajišťování sítě poskytovatelŧ a mapování a zhodnocení potřeb cílové skupiny. Zároveň je sociální kurátor pověřen vedením agendy poskytování dávek mimořádné okamţité pomoci osobám ohroţeným sociálním vyloučením. (odst. 6, §2 zákona č. 111/2006 Sb.)

Dávka

mimořádné

okamţité

pomoci

je

určena

s přihlédnutím

k úloţnému

a k prostředkŧm poskytnutým odsouzenému při propuštění. Dávka mimořádné okamţité pomoci jednorázově mŧţe sahat maximálně do výše 1000,- Kč, dle potřeby. Celkově nesmí součet těchto dávek překročit čtyřnásobek ţivotního minima jednotlivce (zákon č. 110/2006 Sb. o ţivotním a existenčním minimu, v platném znění). Při vyměřování dávky se nepřihlíţí k okruhu společně posuzovaných osob. (Zákon č. 100/1988 Sb., v platném znění) Odsouzený se prokazatelně poučí o právech a povinnostech uchazečŧ o zaměstnání a o tom, ţe je v jeho zájmu, aby se nejpozději do tří dnŧ dostavil ke koordinátorovi péče o občany společensky nepřizpŧsobené příslušnému podle místa pobytu, případně ke svému zaměstnavateli. (§ 13 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR č. 345/1999 Sb.) Jednou z dalších činností sociálního kurátora je pomoc propuštěným odsouzeným k přístupu ke zdravotní péči a spolupráce se zdravotní pojišťovnou, jelikoţ odsouzení k delším trestŧm odnětí svobody nejsou evidováni u praktických lékařŧ a tudíţ není zabezpečena jejich preventivní zdravotní péče a jsou ošetřeni pouze v akutních případech. (§ 11 odst. písm. b) zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění, v platném znění)

32

3. 2. 3. Nestátní subjekty v kontaktu s odsouzenými před/po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody Cílem této podkapitoly je především představit přibliţný přehled nestátních neziskových organizací, které se rŧzným zpŧsobem zabývají péčí a pomocí pachatelŧm, pro jejich moţný významný vliv na reintegraci pachatele jiţ během VTOS, a dále také nestátních subjektŧ pečujících o pachatele i následně po propuštění, které se tak stávají zároveň jedněmi z moţných nástrojŧ8 reintegrace pachatelŧ v rukou probačních úředníkŧ. Duchovní služby Profesionální i laičtí dobrovolní duchovní poskytují ve věznicích i vazbě dle zákonných předpisŧ duchovní sluţby. Na ekumenické duchovní sluţbě se mohou účastnit všechny církve registrované v České republice, které jsou k tomu oprávněny. Vězeňští kaplanové (deseti rŧzných církví) pověření svou církví a odsouhlasení Výkonným výborem Vězeňské duchovenské péče9 (VDP) jsou zaměstnanci Vězeňské sluţby a zároveň členy VDP. Činnost kaplanŧ spadá do kompetence ředitele dané věznice a hlavní kaplance Vězeňské sluţby či jejím zástupcŧm. Hlavní náplní kaplanŧ je kromě duchovní sluţby také přispívat k rozvoji a implementaci výchovných programŧ, které mají odsouzeným pomoct ke změně. Stejně tak jsou kaplani k dispozici svým spoluzaměstnancŧm a slouţí i jako rádci řediteli věznice v duchovních záleţitostech. (VS ČR, ©2012) Drogové služby Reintegrace některých pachatelŧ bývá velmi neblaze ovlivněna jejich závislostí na omamných a psychotropních látkách. Řešení otázky prevence, léčby a následné péče uţivatelŧ drog ve vězení se výrazně posunulo kupředu během 90. let, kdy se závislými odsouzenými ve VTOS začali pracovat pracovníci nízkoprahových a léčebných programŧ a začaly vznikat projekty zaměřené právě na tuto specifickou skupinu. Mezi prvními samostatnými projekty se řadí Sdruţení Podané ruce, o. s. SANANIM a o. s. Laxus. V následujících letech byla posílena národní protidrogová politika a spolupráce neziskového sektoru (A.N.O.)10 a Vězeňskou sluţbou ČR a byla zaloţena odborná sekce Drogové sluţby ve vězení A.N.O. a pracovní skupina „Klient v konfliktu se zákonem“ sdruţující poskytovatele drogových

8

viz kapitola 3. 2. 5. Prison Spiritual Care, NGO 10 A.N.O. neboli Asociace nestátních organizací zabývající se prevencí a léčbou drogových 9

závislostí

33

sluţeb z neziskových organizací právě uţivatelŧm drog ve vězení. (Zaostřeno na drogy, 4/2006) Sdružení Podané ruce pomáhají odsouzeným uţivatelŧm drog ve vězení prostřednictvím odborných sluţeb a spoluprácí s VS ČR, PMS ČR, sociálními kurátory atd. Jejich cílem je navázat s těmito odsouzenými kontakt začít s nimi řešit jejich současný problém s drogami a kriminální činností. (VS ČR, ©2012) Sdruţení usiluje o příznivé ţivotní a sociální změny odsouzených uţivatelŧ drog ve vězení, podporuje jejich rodiny a další přirozené vazby mimo vězení, snaţí se s odsouzeným navázat kontinuální vztah a zajišťuje pokračování sluţeb v péči po propuštění na svobodu. Odsouzený mŧţe vyuţít individuálního či skupinového poradenství a terapii, motivační trénink, krizovou intervenci, case management a další sluţby. Kontinuita péče je pro sdruţení zásadní a proto zajišťuje odbornou péči i po VTOS. Sdruţení aktivně spolupracuje s VS ČR, PMS ČR, sociálními kurátory, kontaktními a léčebnými zařízeními ad. (Zaostřeno na drogy 4/2006) Největší nestátní organizací v ČR poskytující pomoc, léčbu a péči závislým na nealkoholových drogách je občanské sdruţení SANANIM, jejichţ projekty usilují o pomoc klientŧm zařadit se do řádného ţivota ve společnosti a poskytují jim i pracovní a sociální poradenství. Zapsaný ústav LAXUS provozuje odborné sluţby zaměřené na závislostní a další rizikové chování. Svou činnosti zaměřují na závislé na drogách, alkoholu či gamblerství a rodiny závislých. Rovněţ nabízí besedy, individuální či skupinové poradenství a psychoterapie i ve vězení. Odsouzeným jsou následně nápomocni na svobodě. (VS ČR, ©2012) Sluţby jsou propuštěným k dispozici v centrech následné péče a v ambulantních centrech v Pardubicích a Hradci Králové. Jedním z projektŧ realizovaných touto organizací je i projekt Zpátky, jinak (leden 2013 – červen 2015), který měl za cíl podpořit odsouzené v jejich plynulém návratu na svobodu spolu s osobami, které ukončili léčbu na návykových látkách, a jejich reintegraci na pracovní trh. Projekt byl mimo jiné zaměřen na vytvoření a implementaci Programu poradenské práce ve vězení a Metodiky následné péče pro abstinující klienty v ambulantních centrech Laxus, z. ú. Poskytované sluţby měli klienty podpořit v motivaci ke zdravému ţivotnímu stylu a prevenci relapsu, a současně tak podpořit klientovu abstinenci, zvětšit klientovi šance na trhu práce a zlepšit jeho sociální vztahy a vazby. Všechny tyto oblasti jsou vzájemně provázány – abstinence – legální obţiva – stabilní sociální zázemí. Projekt byl reakcí na nedostatek péče o sociální a pracovní integraci pro osoby s drogovou závislostí. (LAXUS, ©2016)

34

Služby zaměřené na finance a zaměstnání Nestátní nezisková organizace RUBIKON Centrum jiţ 22 let11 přispívá ke sniţování recidivy poskytováním a zajišťováním projektŧ a aktivit spojených s pomocí odsouzeným k reintegraci do společnosti, rozšířením jejich schopností, aby měli lepší šance najít si zaměstnání, a aktivit pomáhajících bojovat proti sociálnímu vyloučení. Organizace pomáhá i osobám řešící finanční tíseň a zadluţenost a mladistvým. Snaţí se o posílení sociální a ekonomické stability svých klientŧ. Činnost organizace by se dala rozdělit na programy řešící nezaměstnanost, dluhovou problematiku a (ne)informovanost odborné i laické veřejnosti. Dále organizace pŧsobí jako prostředek vzdělávání a konzultant odborné veřejnosti a státní správě. Organizace vyuţívá ke svým aktivitám i spolupráce s dalšími organizacemi a zaměstnavateli, aplikuje inovativní postupy a v činnostech zaměřených na vysoce rizikovou skupinu je velmi úspěšná. Za svou činnost získala organizace několik prestiţních mezinárodních ocenění.12 Jednou z mnoha činností této organizace je Motivační program ZZ probíhající formou skupiny zaměřené na rozvoj kladných vlastností a sociálních dovedností uţitečných k úspěšné reintegraci po propuštění z VTOS. Jedná se o interaktivní formu aktivit pro odsouzené, hraní rolí a další spolupráci ve skupině. Odsouzení jsou vedeni ke strukturovanému řešení problémŧ a konfliktŧ s lidmi. Jsou jim představeny metody zvládání zlosti a zpŧsoby vyrovnávání se s kriminální minulostí. Znalosti a dovednosti odsouzených získané v programu jsou jim nápomocné při hledání a udrţení pracovních míst. Mimo to je jim poskytnuta asistence při tvorbě ţivotopisu, přípravy na přijímací pohovor a kontakt se zaměstnavatelem a jsou více obeznámeni se situací na pracovním trhu. Ke sluţbám poskytovaných ve věznicích patří i Rekvalifikační kurzy rovněţ nápomocné ke zvýšení šance budoucího uplatnění odsouzených na pracovním trhu. Jedná se především o rekvalifikaci v dělnických profesích, tedy podle aktuálních potřeb a poptávky trhu. Kurzy jsou poskytovány odbornými akreditovanými poskytovateli, kteří s organizací RUBIKON Centrum spolupracují. V rámci přípravy na propuštění jsou ve vybraných věznicích provozovány organizací RUBIKON Centrum Dílny k podpoře pracovních návyků, které mají odsouzeným nabídnout moţnost uţitečné časové náplně s cílem zlepšit své dovednosti a zlepšit

11

Založena roku 1994 jako Sdružení pro rozvoj sociální práce v trestní justici, později jako Sdružení pro probaci a mediaci v justici (SPJ), viz kapitolu 1.1. 12

cenu International Community Justice Award (2000) pro oblast podpory vzniku alternativních trestů, probace a mediace, Evropskou cenu Křišťálové váhy spravedlnosti (2009) za projekt „Služba Mentor“ a 1. místo Národní ceny kariérového poradenství (2013)

35

své pracovní návyky. Dŧraz je kladen na ruční práce (truhlářství či šití) a výrobky odsouzených jsou dále vyuţívány jako dary dětem z dětských domovŧ, nemocnic atp. Jak při výkonu trestu tak i po propuštění poskytuje RUBIKON Centrum odsouzeným dluhové poradenství spolu s bezplatným právním poradenstvím. Odsouzeným jsou poskytnuty informace jak získat o svých dluzích větší přehled, jak zacházet s rozpočtem, jaká jsou rizika neplnění závazkŧ a také jim pracovníci organizace pomáhají při kontaktu s věřiteli, soudy i exekutorskými úřady, stejně jako při správních či exekučních řízeních. Odsouzení jsou obeznámeni s podmínkami oddluţení fyzické osoby a je jim poskytnuta pomoc při tvorbě návrhu na povolení oddluţení. Na tematiku dluhŧ jsou zaměřeny i Kurzy finanční gramotnosti a řešení zadluženosti, které odsouzené učí předcházet předluţenosti, jak dluhy efektivně řešit a jak komunikovat s věřiteli a úřady, jak odpovědně tvořit svŧj osobní finanční plán a zodpovědně zacházet s rozpočtem, jaká jsou jejich práva a povinnosti a další informace k problematice platebních povinností či tzv. práce na černo. Zmíněné programy byly poskytovány v roce 2014 organizací RUBIKON Centrum v krajích Praha a ve Středočeském, Ústeckém, Karlovarském a Liberecký kraji. (RUBIKON Centrum, ©2012) SEMITAM s. r. o. je sociální firma z Havlíčkova Brodu pomáhá odsouzeným na cestě z vězení najít zaměstnání (či je pro ně vytváří) vhodné vzhledem k jejich schopnostem a moţnostem a díky kterému rozvinou své pracovní i sociální dovednosti. Národní centrum pro rodinu vede pro ţeny před propuštěním z vězení motivační projekt S_ANIMA, který je zaměřen na sociální inkluzi a návrat na trh práce. (VS ČR, ©2012) Služby zaměřené především na vztahy a rodinu Český helsinský výbor zprostředkovává asistované návštěvy dětí odsouzených ţen, které jsou jinak většinou v ústavní péči, v rámci projektu „Děti vězněných rodičŧ – posílení práv a postavení“. Jen díky jejich činnosti je během výkonu trestu odsouzeným umoţněn s dětmi alespoň nějaký kontakt. (Český helsinský výbor, ©2016) Občanské sdruţení Za branou, pomáhá odsouzeným, jejich rodinám a blízkým, před i po propuštění z vězení, s resocializací. Jejich péče se soustředí především na vztahy odsouzeného a jeho okolí. Pŧsobí především v Praze a Středočeském kraji a to ve formě kontaktu s odsouzeným jiţ ve věznici (také na ţádost člena rodiny či blízké osoby), návštěv vězňŧ a pomoci při přípravě na propuštění a další pomoci podle potřeby (právní poradenství, hledání zaměstnání, ubytování atp.). Mimo to vede sdruţení také besedy na školách a ve věznicích, vedou svépomocnou skupinu pro rodiny odsouzených a zapojují se aktivně ve věcech problematiky vězeňství a resocializace. V rámci svého projektu Společně

36

pro rodinu podporuje sdruţení kontakt a komunikaci odsouzených ve VTOS se svými dětmi (do 15 let) a druhého rodiče nebo osoby pečující o dítě. Sdruţení nabízí rodičŧm/pečujícím osobám o dítě odsouzeného poradenství, v hmotné nouzi nabízí úhradu cestovného na návštěvu ve věznici, úhradu poštovních známek pro písemný kontakt do vězení a podporu a pomoc s ţádostí o podmíněné propuštění odsouzeného rodiče ve vězení. (Za branou z. s., ©2010-2016) Kombinované služby pro pachatele Mezinárodní vězeňské společenství13 - projekt Příprava žen na propuštění a provázení žen po propuštění z výkonu trestu zaměřený na odsouzené ţeny před a po propuštění má za cíl pomoci odsouzeným s reintegrací do společnosti, sníţit nebezpečí recidivy, pomoci obnovit narušené vztahy s blízkými, naučit odsouzené samostatnosti, pokusit se odstranit následky prizonizace, pomoci s hledáním zaměstnání a bydlení a dalšími nezbytnostmi. Mimo tento projekt pomáhají pracovníci MVS matkám s dětmi, pořádají besedy pro drogově závislé a dále pomáhají také trvale pracovně nezařaditelným odsouzeným či odsouzeným k výkonu trestu ve zvýšené ostraze. Mimo to zprostředkovávají nemajetným odsouzeným ze sponzorských darŧ a sbírek hygienu, knihy, sportovní oblečení či oděv na výstup z vězení či potřeby pro program zacházení. Propuštěným nabízejí odvoz do místa bydliště či na ubytovnu nebo doprovázejí odsouzené z nádraţí. V Praze navíc provozují poradnu a klub „Dvě ryby“ určený právě propuštěným, a před Vánocemi se podílí na přípravě akce Andělský strom, který zajišťuje dárky dětem odsouzených rodičŧ. AL PASO Vysočina - organizace, pomáhající především navrátilcŧm z vězení a jejich rodinám z Vysočiny k úspěšnému začlenění zpět do společnosti prostřednictvím podpŧrné asistence při administrativních záleţitostech, individuálního poradenství, nácvikem sociálních dovedností, finančního poradenství a pomoci s bydlením, od roku 2012 pořádá ve Věznici Světlá nad Sázavou besedy a navazuje tam kontakt s odsouzenými. V neposlední řadě nabízí odsouzeným pomoc s reintegrací do společnosti na svobodě Armáda spásy, dále jim zajišťují ubytování v azylových domech či zaměstnání. Armádu spásy lze kontaktovat písemně či osobně při pravidelných návštěvách ve věznicích. Tyto návštěvy slouţí k podpoře vzájemné spolupráce a vzdělávání. Výjimečně kontaktují pracovníci i rodiny odsouzených, aby jim poskytli podporu. Oddělení vězeňské péče Armády spásy je registrovaným partnerem projektu Šance (pilotní projekt podpory zaměstnanosti propuštěných vězňŧ z roku 2007. (VS ČR, ©2012) Lidem, kteří se zbavují závislosti na alkoholu či gamblerství, nabízí Armáda spásy podporu v podobě sluţby následné péče. 13

Mezinárodní vězeňské společenství (MVS)

37

V rámci podpory zaměstnanosti řídí tato organizace např. v okresu Opava projekt Farma Strahovice, která lidem, kteří přišli o zaměstnání kvŧli situaci na trhu práce či v souvislosti s dalšími společensko-sociálními problémy, dává příleţitost opět se zařadit na 12 měsícŧ do pracovního procesu také v rámci Veřejně prospěšných prací a aktivizačního programu azylového domu pro muţe v Opavě formou péče o hospodářská zvířata, pěstitelstvím, úklidem veřejných prostor, údrţbou okolí a lesa a sběrem jablek. (Armáda spásy, ©2016) Největším nestátním poskytovatelem sociálně zdravotních sluţeb u nás je Česká katolická charita, která pomáhá mimo jiné také odsouzeným propuštěným zpět na svobodu, kteří u nich mohou nalézt pomoc v síti odborných sociálních poraden a také zařízení pro lidi bez domova a dále také speciální sluţby pro mladistvé do 26 let. (Charita, ©2016) V Pardubickém kraji a v kraji Vysočina poskytuje poradenství, vzdělávací a sociální sluţby ohroţeným a znevýhodněným skupinám Centrum J. J. Pestalozziho, které se rovněţ snaţí svým klientŧm pomoci s resocializací a se zlepšením jejich ţivota. Organizace, se sídlem v Chrudimi, provozuje asistovaný kontakt, azylový dŧm, Dŧm na pŧl cesty Hrochŧv Týnec a Havlíčkŧv Brod, krizové centrum v Chrudimi, Svitavách a v Jihlavě, odborné sociální poradenství v Chrudimi a Svitavách a poradenské centrum pro děti a mládeţ. Mladí lidé opouštějící vězení, výchovné ústavy, dětské domovy, terapeutické komunity či nefunkční rodinu mohou nalézt útočiště v Domě na půl cesty v Havlíčkově Brodě, ve kterém se jim pracovníci snaţí pomoci začlenit se do společnosti a zlepšit jejich základní dovednosti v péči o domácnost, psychosociální dovednosti a v prosazování práv a nárokŧ. Cílem je pomoci těmto mladým lidem se osamostatnit a vést řádný ţivot. Jejich heslem je: „Nezáleţí na tom, s čím jsi přišel, ale s čím odcházíš.“ (Centrum J. J. Pestalozziho, © JiriKadlec.com 2015) Pro region Severní Moravy a Slezska je v této oblasti přínosem nezisková organizace NOVÁ ŠANCE, z. s., pŧsobící od března 1999 v areálu bývalých kasáren v Ostravě-Koblově. Jejich činnost se zaměřuje zejména na péči o osoby propuštěné z VTOS a jejich resocializaci. Organizace se soustavně snaţí najít efektivní zpŧsoby jak sníţit recidivu a resocializovat propuštěné odsouzené. Mimo to pomáhají i lidem bez domova. Hlavní pracovní aktivizační náplní klientŧ NOVÉ ŠANCE je údrţba areálu organizace. Od ledna 2013 do konce května 2015 realizovala organizace projekt Nová šance pro osoby opouštějící vězení, zaměřený na přípravu osob propuštěných na svobodu na zdařilou reintegraci do společnosti a na pracovní trhy a prevence recidivy. Mezi další aktivity organizace NOVÁ ŠANCE patří i provoz Skladu nábytku pro sociálně potřebné osoby, aktivní účast v projektu Kola pro Afriku a další dobrovolnická činnost, např. v projektu Adopce na dálku.

38

Od října 2015 spolupracuje organizace NOVÁ ŠANCE s Ministerstvem spravedlnosti a PMS ČR na Pilotním projektu Probační dům14, jehoţ klienti jsou podmíněně propuštění odsouzení z VTOS. (NOVÁ ŠANCE z.s., ©2010)

3. 2. 4. Probační a mediační služba České republiky v kontaktu s odsouzenými před/po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody PMS ČR se v rámci spolupráce s odsouzenými jedinci k VTOS zaměřuje na ty, kteří chtějí ţádat o podmíněné propuštění s dohledem a na odsouzené na svobodě u podmíněného odsouzení s dohledem. Pracovníci PMS ČR v období před podmíněným propuštěním odsouzeného komunikují se sociálním kurátorem a na základě spolupráce vytvářejí stanovisko PMS ČR k ţádosti o podmíněné propuštění.15 Úkolem PMS ČR není poskytovat věcnou nebo finanční pomoc ani nezajišťuje klienta materiálně ani mu nezajišťuje přístřeší. Při řešení těchto situací je kontaktován sociální kurátor, který je klientovi pomáhá řešit. Spolupráce PMS ČR s orgány, oprávněnými vykonávat sociálně-právní ochranu dětí a poskytovat dávky pomoci v hmotné nouzi občanŧm společensky nepřizpŧsobeným, je dána zákonem. (§ 5 zákona č. 257/2000 Sb. o probační a mediační sluţbě, v platném znění) Součástí této podkapitoly jsou dva příklady projektŧ PMS ČR – jeden zaměřený na pachatele ţádající o podmíněné propuštění a další zaměřený na pachatele jiţ po propuštění z VTOS, které je rovněţ moţné chápat jako dostupné nástroje16 reintegrace pachatele v rukou probačních úředníkŧ. Dŧvod výběru prvního z nich, tedy Křehké šance je ten, ţe povaţuji podmínky propuštění a následnou péči a dohled nad pachatelem propuštěným z vězení za velmi podstatný atribut ovlivňující jeho reintegraci do společnosti. Projekt Křehká šance Od roku 2009 jsou v České republice v činnosti tzv. Komise pro podmíněné propuštění (KPP) ve třech věznicích a projekt „Křehká šance“ měl za cíl rozšířit tuto činnost do devíti věznic. Inspirací z dosavadních poznatkŧ z Velké Británie, Kanady a Chorvatska o parolových radách, které jsou v těchto zemích součástí systému podmíněného propuštění, bylo cílem aktualizovat a začlenit praxi KPP do našeho trestního práva. Projekt, který byl realizovaný od 1. června 2012 do 30. listopadu 2015, byl zaměřen zejména na Severočeský a Severomoravský soudní kraj, kde jiţ KPP jsou v některých věznicích zavedena a justiční partneři o nich mají povědomí, a pak také na kraj Středočeský (projekt proběhl v kraji 14

Více informací k projektu je uvedeno v následující kapitole 3. 2. 4. Více o činnostech PMS ČR ve věci parole je uvedeno v kapitole 1.5. 16 viz následující kapitola 3. 2. 5. 15

39

Středočeském, Ústeckém, Libereckém, Plzeňském a Moravskoslezském). Součástí projektu byl monitoring a vyhodnocení systému podmíněného propuštění, byly inovovány metodické standardy činnosti KPP, vypracována případová praxe KPP a byla provedena evaluace případŧ podmíněně propuštěných, evaluace inovovaných metodik a jejich diseminace, také přípravy a předloţení návrhŧ na uskutečnitelné změny zákonŧ, týkajících se podmíněného propuštění v ČR, aby byla zajištěna dlouhodobá udrţitelnost projektu. Projekt, realizovaný PMS ČR ve spolupráci s VS ČR jako hlavním partnerem projektu, měl za cíl dát odsouzeným ve VTOS, kteří jsou prokazatelně připraveni na předčasné propuštění, příleţitost opustit vězení dříve. Současně bylo cílem i rozšířit ověřenou praxi KPP, díky kterým spolupracují na případech PMS ČR, VS ČR a zástupci veřejnosti. Výsledky činnosti KPP jsou a budou vyuţívány soudy a státními zástupci při rozhodování o podmíněném propuštění. Cílovou skupinu tvořily osoby opouštějící VTOS a orgány veřejné správy pŧsobící v oblasti sociální integrace a projektu se účastnili osoby po výkonu trestu a pracovníci a subjekty sociálních sluţeb a začleňování. Generální ředitel VS ČR ustanovil na dobu projektu Radu pro podmíněné propuštění (RPP) jako jeho poradní orgán ze zástupcŧ PMS ČR, Generálního ředitelství VS ČR, ředitele jedné ze zapojených věznic a zástupce neziskového sektoru za účelem koordinace projektových aktivit. Projekt byl realizován ve věznicích Stráţ pod Ralskem, Rýnovice, Liberec, Heřmanice, Opava, Karviná, Bělušice, Příbram a Plzeň. (Evropský sociální fond v ČR, Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, ©2008) Projekt umoţnil ţádat u KPP o podmíněné propuštění odsouzeným za závaţnou násilnou trestnou činnost (úmyslnou i nedbalostní), za závaţnou majetkovou trestnou činnost (především vŧči fyzické osobě) a za trestnou činnost proti rodině a dětem. Odsouzení za závaţné trestné činy mají, vzhledem k dŧsledkŧm jejich činŧ, daleko niţší předpoklad podmíněného propuštění, a proto má tento projekt název právě Křehká šance. Díky této šanci měly tyto osoby moţnost dokázat, zdali jsou na podmíněné propuštění připraveni. Byla jim nabídnuta pomoc a prostor, aby předvedli, ţe doopravdy začali řešit příčiny i dŧsledky své trestné činnosti a, ţe jsou ochotni po případném podmíněném propuštění spolupracovat s PMS ČR a dodrţovat dohled, opatření a povinnosti stanovené soudem. Zařazení odsouzených do projektu bylo dobrovolné a podmíněné jejich předem daným písemným souhlasem. Ţádost o zařazení do projektu mohli podat odsouzení, kteří jsou ve výkonu trestu jiţ minimálně šest měsícŧ a ţádost musela být podána nejpozději čtyři měsíce před podáním ţádosti o podmíněné propuštění. Ţádost mohli podat i ti, kterým byla jiţ v současném trestu ţádost o podmíněné propuštění zamítnuta. Odsouzený byl shledán vhodným kandidátem,

40

jestliţe splnil zákonné podmínky projektu a jestliţe se aktivně připravoval na projednání ţádosti o podmíněné propuštění, a to tak, ţe: a) zastává reálný náhled na dŧsledky své trestné činnosti a je ochoten za ně přijmout zodpovědnost b) je ochotný řešit škody, které svou trestnou činností zpŧsobil c) projevuje zájem a vŧli řešit problematickou situaci, ve které se ocitl následkem např. uţívání návykových látek či konzumace alkoholu před VTOS nebo tím, ţe postrádá sociální zázemí, byl před výkonem trestu dlouhodobě nezaměstnaný, má dluhy atp. d) plní během VTOS aktivně program zacházení V rámci

dané

věznice

příslušná

Komise

jako

nezávislý

subjekt,

sloţen

z řad zaměstnancŧ věznice nebo místu příslušné PMS, projednává případ odsouzeného při parolovém slyšení. Během tohoto slyšení vypoví odsouzený před komisí své dŧvody ţádosti o podmíněné propuštění s podklady, které měl moţnost si připravit v době od svého zařazení do projektu, případně s dalšími fakty, které v daném kontextu pokládá za významné. Jako další je poskytnut prostor pro vyjádření asistentovi oběti či samotné oběti (tedy osobě, jíţ byla zpŧsobena újma – poškozený po majetkové újmě, osobě, vŧči níţ bylo pouţito násilí, či pozŧstalému po zemřelém). Poté ke komisi hovoří vychovatel odsouzeného. Dále je vedeno slyšení ve formě rozhovoru odsouzeného s komisaři, kde jsou mu kladeny otázky týkající se období před, během a po VTOS v případě podmíněného propuštění. Odsouzený má v závěru prostor se vyjádřit k výpovědi oběti a k dalším záleţitostem, které na slyšení zazněly. Nakonec komise vyřkne doporučující či nedoporučující stanovisko k podmíněnému propuštění daného jedince. Jestliţe se komise vyjádří k ţádosti kladně, připojí odsouzenému ke stanovisku na zkušební dobu po podmíněném propuštění doporučená přiměřená omezení a povinnosti. Komise funguje v podstatě jako odborný poradce a o podmíněném propuštění nerozhoduje, její stanovisko není pro soud zavazující, ovšem mŧţe výrazně pozitivně ovlivnit rozhodnutí soudu. (VS ČR, ©2012) Výsledkem projektu byla inovovaná Metodika práce KPP následně aplikovaná v praxi činnosti KPP, dále vzdělávací aktivity absolvované během projektu 60 osobami a dva výukové filmy. KPP v prŧběhu projektu vedlo řízení s celkem 302 odsouzenými připravujícími se na podmíněné propuštění a z toho bylo ve 218 případech ţádostí o podmíněné propuštění vysloveno kladné Stanovisko k připravenosti odsouzeného na podmíněné propuštění a v 84 případech Stanovisko negativní. K jednotlivým případŧm bylo zaznamenáno celkem 1199 obětí, z čehoţ se ve většině případŧ jednalo o fyzické osoby

41

(73 %), 341 osob byly osoby právnické. Aţ na některé výjimky byly ke spolupráci vyzvány všechny oběti (96 % fyzických osob), z čehoţ ke spolupráci přistoupilo 37 % obětí. Ve 43 % těchto případŧ se oběti sešli s asistenty a v 19 % případŧ sepsaly oběti Prohlášení o dopadu trestného činu na ţivot oběti. Z obětí právnických osob bylo osloveno 66 % a ke spolupráci přistoupilo 42 % z oslovených. (Evropský sociální fond v ČR, Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, ©2008) Probační dům Projekt byl přihlášen do veřejné soutěţe pořádané PMS ČR a byl zahájen v červenci roku 2015. Tento pilotní projekt byl inspirován projekty v Norsku a je to první a zatím jediný takový projekt u nás. Probační domy by se v budoucnu mohly stát soudně nařízenými „přestupnými stanicemi“ v rámci podmínečného propuštění mezi výkonem trestu a pobytem na svobodě. Jestliţe se osvědčí, Ministerstvo spravedlnosti spolu s PMS ČR zamýšlejí zaloţit více probačních domŧ rŧzně po republice. Hlavními záměry projektu jsou podpora a facilitace propuštěných odsouzených z VTOS a ochrana společnosti před recidivou a bezdomovectvím. V rámci toho má projekt za cíl zajistit propuštěným odsouzeným kontinuální postpenitenciární péči, prevenci recidivy, klasifikovanou

pomoc

v problémových

oblastech

odsouzeného,

včasnou

intervenci

poskytnutím základní materiální a sociální podpory - poskytnutí bezpečného útočiště, sociální stability, získání pracovní morálky, pracovní uplatnění, šance na další vzdělávání a rekvalifikaci, atp. Krom toho budou hlavními činnostmi sociálně terapeutické programy navazující na vězeňské programy zacházení, odborné poradenství sociální, duchovní, právní, dluhové i finanční. Neméně významná snaha tohoto projektu je také aktivní zapojení propuštěných odsouzených do činností v místní lokalitě, s čímţ se váţe umístění probačních domŧ. Kaţdý probační dŧm poskytne těmto klientŧm komplexní odborné sociální sluţby současně naplňující § 48, odst. 4 trestního zákona o poţadavku uloţení omezení či povinnosti a bude se ve svém pŧsobení řádně řídit Standardy kvality sociálních sluţeb dle zákona 108/2006 Sb. (NOVÁ ŠANCE, z.s., ©2010)

3. 2. 5. Nástroje reintegrace Hlavní výzkumná otázka mého výzkumu se zabývá postojem probačních úředníkŧ k nástrojŧm reintegrace pachatelŧ do společnosti, a pro účely této práce zde budou tyto nástroje definovány. Dle teoretických základŧ z předchozích kapitol by se daly nástroje reintegrace dostupné probačním úředníkŧm vymezit jako: probační činnosti, sluţby a programy/projekty 42

externích subjektŧ, programy a projekty PMS ČR. Lze si je tudíţ představit jako rŧznorodé činnosti, které mohou probační úředníci vyuţít, aby svým klientŧm pomohli překonat rozličné potíţe spojené s procesem jejich reintegrace do společnosti nebo tento proces přímo ohroţující. Příkladem interních nástrojŧ probačních úředníkŧ mŧţe být třeba profesionální rozhovor či návštěva v místě bydliště klienta anebo nějaký projekt přímo organizovaný PMS ČR. Mezi externí nástroje dostupné probačním úředníkŧm lze zařadit např. poradenská sluţba některé z nestátních neziskových organizací, projekt zaměřený na práci s agresivními řidiči či sluţba ambulantní péče o klienty se závislostí na psychotropních a omamných látkách.

43

4) Postoj Hlavní výzkumná otázka tohoto výzkumu se zabývá postojem probačních úředníkŧ k nástrojŧm reintegrace pachatelŧ do společnosti, z toho dŧvodu je nutné pojem postoj vymezit. Postoj je dnes a denně zahrnut v lidské komunikaci. Samotný pojem postoj si oblíbila především sociální psychologie pro jeho schopnost vysvětlit příčiny chování jednotlivcŧ i skupin. Staví na předpokladu, ţe pokud známe postoje člověka, dovedeme předvídat jeho budoucí chování. Pojem postoj jako drţení těla při jeho výtvarném zpracování začal být malíři pouţíván začátkem 18. století. Význam tohoto slova byl později vyuţíván na divadle. Aţ Charles Darwin uvedl pojem postoj do vědeckého prostředí ve své publikaci Výraz emocí u člověka a zvířat z roku 1872. Počátkem 20. století pronikl pojem postoj do sociální psychologie a stal se její nedílnou součástí. Postoje vyjadřují v podstatě to, jak hodnotíme rŧzné sociální objekty v našem okolí, co máme rádi a co ne. Je to tedy více méně stálá charakteristika, psychologický sklon při hodnocení určité podstaty dané věci s jistou mírou přijímání nebo odmítání, navíc se v postojích odráţí osobnostní myšlení, chápání, poznání, zájmy, tendence a cítění (Hartl, Hartlová, 2009.) Také podle Kelnarové s Matějkovou (2010) a Nakonečného (2009) jsou postoje relativně trvalé, avšak ovlivňované hodnotovou orientací člověka. Přímo dle Nakonečného (2009) je obsah postojŧ tvořen vztahem k hodnotám, neboť se pojí k tomu, co jedinec povaţuje za dŧleţité, co přitahuje jeho pozornost a co si zapamatovává. Také podle Hayes (2007) jsou základem postojŧ hodnoty, které jsou určitými standardy, podle nichţ člověk posuzuje chování vlastní i ostatních. Avšak ne vţdy jsou postoje jedince v souladu s jeho osobnostními hodnotami a stejně tak se postoje nemusí vţdy slučovat s jeho chováním. Tesser se přiklání k názoru, ţe určitý podíl postojŧ máme vrozený, naproti tomu Brendl a Higgins věří ve větší zastoupení postojŧ získaných sociálním učením (Výrost in Výrost, Slaměník, 2008) stejně jako Fishbein s Ajzenem (Hayes, 2007.) Kelnarová s Matějkovou (2010) upozorňují při utváření postojŧ na význam napodobování (např. postojŧ blízkých osob) a ţivotních zkušeností. Postoje je moţné dělit na základě rŧzných kritérií na: citové – poznávací, kladné – záporné, silné – slabé, skryté – zjevné, vědomé – nevědomé, soudrţné – nesoudrţné – stálé – proměnlivé a individuální – skupinové (Hartl, Hartlová, 2009). Mimo jiné se rozlišují postoje extrémní, které zastávají úplný souhlas nebo nesouhlas a nejsou tak časté. Mŧţeme zaujímat také postoje centrální a okrajové, kdy předmětem centrálního postoje je významný objekt, 44

zatímco okrajový postoj se váţe k objektŧm, jeţ pro nás nejsou tak dŧleţité. (Hewston, Stroebe, 2006.) Postoje jsou vzájemně propojené částečně podle určitých zásad. Existuje pro to jiţ vţité označení „soustava postojŧ“, „postojová organizace“ či „postojový systém“, a proto se také v textech častěji setkáváme s mnoţným číslem postoje, neţ s jedním postojem (Výrost in Výrost, Slaměník, 2008.) Struktura a organizace postojů Otázkou vnitřní struktury postoje a organizace postojŧ se zabývali Rosenberg a Hovland, kteří v ní viděli tři sloţky, kognitivní, emocionální a behaviorální. Podle Greenwalda má kaţdá tato sloţka zvláštní vymezení a vzniká odlišným procesem - emocionální složka klasickým podmiňováním, kognitivní složka učením a behaviorální instrumentálním učením. Kognitivní sloţka zahrnuje názory a myšlenky, které člověk o objektu postoje má. Jejím obsahem je to, co člověk o objektu ví, jsou to jeho poznatky. Emocionální sloţka se týká emocí, jeţ objekt postoje v jedinci vyvolává (např. strach, hněv, sympatii apod.). Obsahem behaviorální sloţky jsou sklony k chování nebo jednání ve vztahu k určitému objektu postoje. Vyjadřuje tedy tendenci chovat se k objektu postoje určitým zpŧsobem. (Hayes, 2007; Nakonečný, 2009.) Výrost uvádí, ţe při předpovídání chování budeme úspěšnější, pokud se budeme zabývat všemi sloţkami a ty budou ve vzájemné harmonii, tedy budou mít mezi sebou stálé vztahy. Postoje jsou dále zkoumány z hlediska jejich soustředění do strukturovaných, hierarchicky organizovaných celkŧ. Z počátku šlo především o rozpoznání maximálně zobecněných postojŧ získaných vlastními ţivotními zkušenostmi. Jedním z prvních autorŧ, kdo se o dosaţení takového cíle pokusil pomocí postupŧ z psychologie osobnosti, byl Eysenck. Eysenckovi pak z analýzy vyplynul faktor konzervatismu – radikalismu a faktor rozumového – citového postoje. Převládající konzervatismus měl slouţit k udrţení stávajícího status quo, radikalismus představoval usilování o změnu. Převaţující rozum představoval nastavení na praktický, ne-li přímo vědecký přístup, dalo by se říci snad i trend k filozofování a jednání na základě víry. Tento výzkum dal impuls k pátrání po zásadách vnitřní organizace postojových celkŧ jedince. Dalšími faktory, které Eysenck popsal, byly humanitární – autoritářský a protináboţenský – pronáboţenský (Výrost in Výrost, Slaměník, 2008.) Postoje se vyznačují také rŧznými vlastnostmi. Podle Nakonečného (2009) jsou základními vlastnostmi postojŧ – komplexnost (zahrnuje zmíněné tři komponenty: kognitivní, emocionální a behaviorální), konzistence (neboli míra soudrţnosti komponent),

45

konsonance trsŧ postojŧ (postoje totiţ vytváří trsy, které se mohou vyznačovat určitou souzvučností postojŧ, např. někdo má kladný vztah k víře, ale nemusí ho mít kladný k církvi), rezistence (odolnost) postoje vŧči změně a intenzita postoje (postoj mŧţe být např. extrémně záporný aţ extrémně kladný).

46

5) Metodologie Cílem mého výzkumu je odpovědět na hlavní výzkumnou otázku (HVO): „Jaký

je

postoj

probačních

úředníků

k nástrojům

reintegrace

pachatelů

do společnosti“? V následujících kapitolách popíšu, jakou výzkumnou strategii jsem vzhledem k této HVO zvolila, jakým zpŧsobem jsem vybírala výzkumný vzorek, metodu a techniku sběru dat a následný postup zpracování dat. Zaměřím se také na popis validity a reliability výzkumu a v neposlední řadě zmíním i etické aspekty výzkumu.

5.1. Výzkumná strategie Hendl (2008) výzkumnou strategií rozumí obecný metodologický přístup, jenţ slouţí k řešení výzkumné otázky. Mezi hlavní dva přístupy v sociálních vědách patří kvantitativní a kvalitativní výzkumné strategie. Vzhledem k zaměření mé práce a zkoumanému jevu, kdy se snaţím porozumět postoji sociálních pracovníkŧ, jsem zvolila přístup kvalitativní. Předmětem kvalitativních přístupŧ jsou zejména slova, jeţ lidé pouţívají. Kvalitativní přístupy jsou na rozdíl od kvantitativních přístupy neexperimentální a je jimi moţné sledovat sloţité lidské problémy, pocity či postoje. (Walker, 2013.) Oproti kvantitativnímu výzkumu, který ověřuje stanovené hypotézy a testuje teorie, kvalitativní výzkum hypotézy a teorie teprve při sběru a analýze dat vytváří (Hendl, 2008). Kvalitativní přístup získává informace z toho, co lidé říkají a píší, rozvíjí teorie a dokáţe odhalit nové pohledy na problém (Walker, 2013). Dále také zjišťuje význam, jenţ lidé určitému jevu přikládají, a pouţívá se především v situacích, kdy je třeba odhalit podstatu něčích zkušeností s určitým jevem (Strauss, Corbinová, 1999), a to je i jeden z mých úkolŧ. Podle Švaříčka a Šeďové (2007, s. 17) je kvalitativní výzkum „proces zkoumání jevů a problémů v autentickém prostředí s cílem získat komplexní obraz těchto jevů zaloţený na hlubokých datech a specifickém vztahu mezi badatelem účastníkem výzkumu. Záměrem výzkumníka provádějícího kvalitativní výzkum je za pomocí celé řady postupů a metod rozkrýt a reprezentovat to, jak lidé chápou, proţívají a vytvářejí sociální realitu.”. Vzhledem k tomu, ţe je hlavní výzkumná otázka zaměřena na postoj sociálních pracovníkŧ, tedy podobně na chápání, proţívání a činnost sociálních pracovníkŧ, je pro mŧj výzkum vhodnější právě kvalitativní výzkumná strategie.

47

5.2. Operacionalizace Proces operacionalizace převádí teoretické koncepty, vyuţitelné pro výzkumné šetření, do měřitelné podoby. V rámci výzkumu jsou teoretické koncepty přetransformovány do otázek pouţitých v rozhovoru s respondenty. (Snyder, Lopez, 2009.) Já jsem v souvislosti s hlavní výzkumnou otázkou rozpracovala dílčí výzkumné otázky, jeţ byly následně operacionalizovány do jednotlivých indikátorŧ a staly se tak východiskem pro tvorbu otázek do rozhovoru. Viz tabulka operacionalizace v Příloze č. 1 a scénář rozhovoru s respondenty v Příloze č. 2. Hlavní výzkumná otázka „Jaký je postoj probačních úředníků k nástrojům reintegrace pachatelů do společnosti“? zkoumá postoj pracovníkŧ k nástrojŧm reintegrace z hlediska tří oblastí – vnímání, proţívání a chování, které korespondují s jeho sloţkami – kognitivní, emocionální a behaviorální. Vnímání zahrnuje myšlení, představy, názory, mentální reprezentace daného jevu; proţívání obsahuje pozitivní a negativní emoce ve vztahu k určitému jevu a chování zahrnuje sklony k chování nebo jednání ve vztahu k jevu. Vzhledem k HVO a třem oblastem postoje jsem vyvodila následující dílčí výzkumné otázky. DVO1: Jak probační úředníci vnímají dostupné nástroje k reintegraci pachatelŧ do společnosti? Touto otázkou chci zjistit kognitivní sloţku postoje. Indikátory: identifikace a vnímání dostupných nástrojŧ k reintegraci pachatelŧ do společnosti, informovanost o problematice nástrojŧ k reintegraci pachatelŧ do společnosti, pozitiva a negativa dostupných nástrojŧ k reintegraci případně vnímané probačními úředníky, vzdělávání. DVO2: Jak probační úředníci proţívají pouţívání dostupných nástrojŧ k reintegraci pachatelŧ do společnosti? Druhá dílčí výzkumná otázka se zabývá emocionální sloţkou postoje a snaţí se tedy zjistit, jaké emoce mají probační úředníci spojeny s nástroji k reintegraci pachatelŧ do společnosti, co proţívají při komunikaci s pachateli. Cílem je zjistit pozitivní i negativní proţívání vázané na pouţívání dostupných nástrojŧ k reintegraci. Otázky v rozhovoru se soustředí na proţitky probačních pracovníkŧ a jejich příčiny v rámci běţné praxe. Indikátory: proţívání, pozitivní a negativní emoce spojené s pouţíváním dostupných nástrojŧ k reintegraci pachatelŧ do společnosti, příčiny emocí.

48

DVO3: Jak jednají probační úředníci při pouţívání dostupných nástrojŧ k reintegraci pachatelŧ do společnosti? Poslední dílčí výzkumná otázka se zaměřuje na konativní sloţku postoje. Zjišťuje informace o tom, jakým zpŧsobem probační pracovníci postupují při uţívání nástrojŧ k reintegraci pachatelŧ do společnosti, na základě čeho posuzují který nástroj vyuţít, jak je jejich práce ovlivněna zákony a nařízeními vedením PMS ČR a jestli mají prostor pro vlastní úsudek. Otázky v rozhovoru se soustředí na zjištění zkušeností probačních pracovníkŧ při pouţívání nástrojŧ k reintegraci pachatelŧ do společnosti. Indikátory: postup práce, výběr nástroje k reintegraci pachatele do společnosti, zkušenosti probačních pracovníkŧ, prostor pro vlastní názor pracovníka, vliv emocí na práci. Výběr výzkumného vzorku Podle Charváta (in Miovský, 2006) by měla metoda výběru výzkumného souboru odpovídat cíli výzkumu. Data by měla být nasycena nebo by měly být pokryty relevantní charakteristiky cílové populace. Výhodou kvalitativní strategie je, ţe dává přednost záměrnému výběru, díky němuţ je výzkumník schopný určitý jev, který je předmětem šetření, zkoumat více do hloubky. Záměrnost bývá spojena se snahou o co nejlepší porozumění problému, proto se hledají respondenti, kteří nám pomohou do problému lépe proniknout. Barker (1999) uvádí, ţe dŧleţitou otázkou ve výzkumu je velikost výzkumného vzorku. Pravidlo pro optimální velikost výzkumného souboru při záměrném výběru není dáno. V kvalitativním výzkumu pracujeme s menším počtem případŧ, neţ který by se týkal kvantitativního výzkumu. Výběr vzorku jsem tedy provedla záměrným kriteriálním výběrem, jehoţ znakem je vybraná vlastnost nebo stav (Miovský, 2006). Kritérii pro výběr v mém výzkumu byla respondentova pracovní pozice probačního úředníka pracujícího s pachateli propuštěnými z VTOS, rovněţ pracovníci neměli být pouze z jednoho střediska PMS ČR, jelikoţ jejich postoj by mohl být ovlivněn kulturou organizace, v níţ je zaměstnán a tento výzkum nemá za cíl charakterizovat postoj probačních úředníkŧ určitého střediska. Současně byla kritériem také délka praxe minimálně jeden rok, aby respondent disponoval určitými zkušenostmi v této oblasti. Stejně dŧleţitá byla i ochota probačních úředníkŧ účastnit se tohoto výzkumného šetření. Celkem byl proveden rozhovor s 8 probačními úředníky (dále PÚ1 – PÚ8) ve věku 30 – 45 let. Respondenty jsem vybírala na základě doporučení vedoucích nejprve ze středisek PMS ČR, kde jsem absolvovala praxi a pak také z dalších měst, přičemţ jakmile probační úředníci splňovali poţadovaná kritéria, výběr byl v podstatě náhodný, záleţelo na ochotě 49

daných probačních úředníkŧ zúčastnit se výzkumu. Charakteristika respondentŧ je dále uvedena v Příloze č. 3.

5.3. Metoda výzkumu a technika sběru dat Zvolená metoda Výzkumem neopakovatelných a jedinečných jevŧ, vnímané lidmi odlišně se zabývá kvalitativní přístup. Kvalitativní metody jsou vyuţívány pro popis, analýzu a interpretaci zkoumaných jevŧ. (Miovský, 2006) V tomto výzkumu bude vyuţita kvalitativní metoda dotazování. Soudím, ţe pro hlubší vhled a lepší porozumění probačním úředníkŧm je tato metoda vhodná, protoţe jim umoţní projevit jejich zkušenosti a postoj k nástrojŧm reintegrace pachatelŧ do společnosti. S přihlédnutím k charakteru výzkumu zkoumající postoj jsem se rozhodla pro rozhovor jako zvolenou techniku sběru dat. Vzhledem k záměru práce byl zvolen polostrukturovaný rozhovor umoţňující přímý styk výzkumníka s respondenty a který „se vyznačuje definovaným účelem, určitou osnovou a velkou pruţností celého procesu získávání informací.“ (Hendl, 2005, s. 164.) Polostrukturovaný rozhovor Jestliţe chceme získat osobní, bezprostřední a dŧvěryhodné odpovědi je ţádoucí zvolit si techniku polostrukturovaného rozhovoru. Polostrukturovaný rozhovor se skládá ze souboru otázek, na které se budeme respondentŧ tázat. (Gavora, 1996) Tazateli se doporučuje tázat se respondentŧ vţdy pouţitím stejných slov a otázkami ve stejném pořadí, ovšem pokud je třeba, je zde moţnost doplnit rozhovor o další otázky. (Ţiţlavský, 2014) Otázky jsou odrazovým mŧstkem rozhovorŧ, ale zároveň mají respondenti prostor se o na dané téma rozvyprávět. (Miovský, 2006) Je tak moţné lépe pochopit respondenty, kteří nejsou omezeni v odpovědích, a není jim vnucována volba. (Gavora, 1996) Abych se přesvědčila, jestli otázky rozhovoru opravdu zjišťují to, co se snaţím zjistit, jestli jsou funkční a srozumitelné, provedla jsem pilotáţ. Na základě zjištění z pilotáţe jsem změnila pořadí otázek (konečná podoba viz příloha č. 2) a některé otázky, které se dublovaly, jsem vyřadila. V prŧběhu rozhovorŧ jsem se tedy řídila připraveným soupisem otázek na předem stanovená témata související s hlavní výzkumnou otázkou. Jako první jsem sdělila respondentŧm záměr výzkumu a ubezpečila jsem je, ţe jejich anonymita zŧstane zachována. Rovněţ jsem poţádala respondenty, jestli by byli ochotní, aby byl rozhovor nahráván na zvukové zařízení. Zvukový záznam rozhovoru nebude zveřejněn, slouţil jen pro přepis rozhovoru.

50

Validita a reliabilita Dŧleţitým aspektem výzkumného nástroje je validita, coţ je schopnost výzkumného nástroje zjišťovat to, co má zjišťovat. (Skutil, Křováčková, 2006) Validní měření je jedině to, které opravdu měří to, o čem tvrdí, ţe měří. Není nezbytné, aby si dotazovaní uvědomovali, co je měřeno. (Walker, 2013) Neţ o validitě, více se v kvalitativním výzkumu hovoří o pravdivosti a platnosti výzkumu. (Škvaříček a Šeďová, 2007) Nálezy reprezentující fenomény, k nimţ odkazují, a které jsou podloţené dŧkazy, jsou povaţovány za platné a jsou označovány za pravdivé. Aby byly výsledky ještě dŧvěryhodnější, je vyuţívána triangulace dat, jejímţ účelem je maximalizovat validitu získaných dat, při čemţ jsou dílčí metody pokládány proti sobě. Časem byly triangulací nazývány i postupy doplňování výsledkŧ při zkoumání konkrétního fenoménu. (Hendl, 2008) Sociální skutečnost není jasná, triangulace by tedy měla konání lidí vyjasnit z více hledisek. Triangulace zabezpečuje pestrost hledisek na zkoumaný jev. (Škvaříček, Šeďová, 2007) Podle Chráska (2007) zpravidla usilujeme o co nejpřesnější výsledky, tedy aby byly co nejvíce shodné s reálnými hodnotami. Rovněţ ţádáme i spolehlivé měření, tedy co nejmenší odchylky při opětovném měření jednoho fenoménu. Poţadavky na přesnost a spolehlivost jsou oba obsaţeny v pojmu reliabilita. Volná forma dotazŧ a jen mírná standardizace kvalitativního výzkumu, jak tvrdí Disman (2011), má za následek výzkum vysoké validity, ovšem nízké reliability. Proto k posílení věrohodnosti tohoto výzkumu bude usilováno o jasný analytický proces, který bude uveden v interpretační části práce v rámci otevřeného a axiálního kódování, jak doporučuje Disman (2011). Etické aspekty výzkumu Etické otázky mají ve společenskovědním výzkumu dle Hendla (2005) dŧleţitou roli. V oblasti etiky bychom se měli zaměřit na oblasti jako je soukromí či emoční bezpečí. Výzkumník by měl dodrţovat etická pravidla, čímţ chrání nejenom respondenty, ale i sebe. Kaţdý z respondentŧ by měl předem vědět, co výzkum obnáší, a na základě toho se rozhodnout, zda se výzkumu zúčastní či nezúčastní. Z hlediska zajištění ochrany osobních údajŧ musí být zaručena anonymita respondentŧ a dŧvěrnost získaných osobních údajŧ. (Walker, 2013.) A proto byl od respondentŧ získán souhlas k provedení výzkumného šetření. V neposlední řadě by měl výzkumník drţet odstup, měl by se zvládat přizpŧsobit a adekvátně reagovat na získaná data, korekce či modifikace sebraných dat je nepřípustná, výzkumník by si měl v prostředí výzkumu získat dŧvěru, svého postavení nesmí zneuţít a v daném prostředí musí být v bezpečí. (Reichel, 2009) Je nutné se před začátkem výzkumu nad postupem řádně zamyslet, aby někomu neukřivdil. (Walker, 2013) 51

Postup zpracování dat Sebraná data budou zpracována aplikací otevřeného a axiálního kódování vyvinutého z metody zakotvené teorie. Díky pouţití právě této techniky bude moţné pojmout velký objem dat v širších kategoriích a i při jejich interpretaci. Jde především o to nejdříve podle dat rozpoznat relevantní proměnné a následně operacionalizovat vztahy mezi nimi. „Výsledná teorie je pak sadou tvrzení o vztazích mezi proměnnými.“ (Hendl, 2005, s. 86) „Kódování představuje operace, pomocí nichţ jsou údaje rozebrány, konceptualizovány a opět sloţeny novými způsoby.“(Strauss, Corbinová, 1999, s. 39) Při interpretaci se jako prvním budu zabývat nalezením témat vhodných k vytvoření kategorií, tedy pŧjde o shrnutí pojmŧ vztahujícím se k jednomu fenoménu. Na základě určených kategorií budou vytvořeny subkategorie a v rámci jejich charakteristik budou vyvozeny dimenze. (Strauss, Corbinová, 1999) Poté díky axiálního kódování budou data uspořádána nově a to tak, ţe budou vytvořena spojení mezi kategoriemi a subkategoriemi. Axiální kódování vyuţiji i k nalezení příčiny a následkŧ

procesŧ

a

konkrétních

spojení

mezi

kategoriemi.

Axiální

kódování

je komplikovaný induktivně-deduktivní proces obsahující pár postupŧ zahrnující kladení a srovnávání otázek. Cílem je nalezení a rozpracování kategorií ve smyslu paradigmatického modelu, tedy kategorie jsou rozvíjeny na základě jejich příčinných a intervenujících předpokladŧ, vybraných strategií jednání, interakcí a jejich následkŧ. (Strauss, Corbinová, 1999) Zakotvená teorie a její vyuţití souvisí s teoretickou citlivostí výzkumníka, která prokazuje jeho um rozpoznat drobné detaily ve významu sebraných informací. Pod pojmem teoretická citlivost si lze představit um vhledu, schopnost určit význam sebraným informacím, pochopit souvislosti a rozčlenit související od nesouvisejícího. (Strauss, Corbinová, 1999) Má teoretická citlivost bude prověřena detailní interpretací sebraných informací skrze vybrané kategorie.

52

6) Analýza a interpretace dat 6.

1.

Vnímání

nástrojů

reintegrace

pachatelů

do společnosti Při interpretaci dat jsem jako první hledala odpověď na DVO1: „Jak probační úředníci vnímají dostupné nástroje k reintegraci pachatelů do společnosti?“ V tématu jsem vymezila šest kategorií17, které jsou dále rozpracovány v subkategorie a ty následně v dimenze. Interpretace kategorií mi bude nápomocné při definování názoru probačních úředníkŧ na nástroje k reintegraci pachatelŧ do společnosti. Zjistila jsem tak, odkud čerpají potřebné doplňující informace k danému tématu a jaký je jejich názor na výběr těchto nástrojŧ, čím se podle nich vyznačují nevhodně zvolené nástroje a jak vnímají probační úředníci program Křehká šance a Probační domy.

6. 1. 1. Nástroje k reintegraci V informacích zjištěných od respondentŧ jsem v této kategorii rozeznala čtyři subkategorie: interní nástroje, externí nástroje, pozitiva nástrojŧ, negativa nástrojŧ; a jejich dimenze. Dotázaní probační úředníci vnímají nástroje k reintegraci velice podobně. Nástroje definují jako směsici interních a externích prostředkŧ, které vyuţívají na základě identifikace rizik klienta. Nejvíce vyzdvihují význam profesionálního rozhovoru, který řadí do interních nástrojŧ. PÚ3: „Náš hlavní nástroj je kontakt s tím klientem, ten pohovor, je to profesionální pohovor s tím klientem, to je jakoby ta nejčastější metoda, kterou vyuţíváme.“ Jako další interní nástroje uvádějí také návštěvu v místě bydliště klienta a další činnosti dané metodickými postupy jejich práce, jako například zpětná vazba pro klienta (a soud) ve formě zprávy o výkonu probačního dohledu a také dohled a kontrola omezení a povinností stanovených klientovi soudem. Všichni dotázaní probační úředníci ve značné míře vyuţívají externích nástrojŧ k reintegraci pachatelŧ, dle jejich dostupnosti a podle individuální potřeby klienta. Je zde vidět značný rozdíl v mnoţství dostupných externích sluţeb a programŧ ve větším městě a v menších městech. Přesto stále existují typy klientŧ, jejichţ problémy je těţko řešit i v rámci tolika externích sluţeb dostupných ve větším městě. PÚ5: „Výhoda tohoto města je, ţe nástrojů je široká paleta, institucí je celá řada a dá se relativně skoro jakýkoliv problém 17

viz příloha č. 4

53

pokrýt profesionálem, který můţe pomoct, a přesto jsou místa, kdy nevíme kudy kam, nebo odkud

to

vzít

a

musíme

vymýšlet

velmi

kreativně,

jak

s tím

naloţit,

coţ je asi ale specifikum velkého města. U těch malých měst bude zúţená paleta, moţná bude větší tlak na pracovníka a jeho interní zdroje.“ Probační úředníci na interních nástrojích, které mají k dispozici, oceňují jejich legislativní základ a oporu ze strany organizace. PÚ7: „Trestní zákoník a metodiky práce, kterými se musím řídit, beru spíše jako podporu neţ jako něco negativního. Můţu díky tomu vţdycky klientovi argumentovat, ţe určité věci jsou dané, já si je nevymyslel, ale musíme je dodrţovat.“ U těch externích si pak cení zejména úsporu času a energie, kterou jim tyto nástroje přináší a odbornost určitých sluţeb, kterou nejsou sami jako probační úředníci schopni poskytnout, PÚ5: „Výhoda toho je, ţe mi to šetří čas, tolik se nenadřu, část té kompetence za mě převezme někdo jiný, který je ale odborník na tu danou oblast, takţe já ani nemusím znát úplně všechno a být skvělá např. v terapeutických dovednostech, coţ si nemyslím, ţe je práce probačního úředníka, ale můţu třeba na aspekty motivace, léčby, k abstinenci vyuţít někoho kvalifikovaného a můţeme tak klienta zasíťovat, aby nám neutekl a v případě, ţe selhává si vyměnit informace a díky té síti ho podrţet,“ a rovněţ oceňují jejich účinnost, která ale podle nich závisí do značné míry především na motivaci klienta. Většina respondentŧ vnímá negativně nedostatek a příliš úzké zaměření nástrojŧ reintegrace, PÚ8: „To, co povaţuji za hluché místo, je obecně větší škála programů a projektů, které jsou zaměřené na dospělého pachatele, protoţe tam si myslím, ţe to vţdycky má ten potenciál, a není jich úplně tolik, a kdyţ jsou, tak jsou specificky zaměřené, ať uţ na ty závislé nebo na ty nezaměstnané, nebo na ty se zdravotními obtíţemi, atd. Ale ještě bychom našli spoustu ţivotních situací, ve kterých musím být hodně kreativní a vymýšlet, jak to teda udělat kdyţ není člověk třeba zrovna závislák atp.,“ a zároveň na nesystémovost existujících programŧ. Respondenti také upozorňují na jednoznačnou nutnost dostatečné motivace pachatelŧ, aby vŧbec mohly být účinné.

6. 1. 2. Zdroje informací V rámci této kategorie jsem rozlišila čtyři subkategorie: externí odborné zdroje, organizace, zkušenosti, témata k dalšímu vzdělávání; a v nich dimenze, díky kterým je moţné vytvořit si celkem komplexní a strukturovaný přehled o tom, odkud čerpají probační úředníci informace o nástrojích reintegrace pachatelŧ do společnosti. Všichni respondenti se v loňském roce účastnili řady rŧzných školení a seminářŧ v rámci Systému dalšího vzdělávání PMS ČR

54

a dalších jiných školení i v prŧběhu celé jejich kariéry probačních úředníkŧ. Následně jsem zjišťovala uţití vlastních a sdílených zkušeností s kolegy a témata, která probační úředníci povaţují za vhodná k dalšímu vzdělávání. Většina respondentŧ uvedla jako externí zdroj odborné materiály, výsledky výzkumŧ dostupné na internetu, i kdyţ současně přiznali, ţe jejich vyuţití velice souvisí s časovými moţnostmi konkrétního probačního úředníka a také na míře jeho zájmu si je aktivně vyhledávat. Externích školení a seminářŧ se aktivně neúčastní nikdo z respondentŧ, coţ zdŧvodňují tím, ţe vedení PMS ČR jim poskytuje takových školení dostatek. V rámci PMS ČR mají všichni probační úředníci povinnost absolvovat kvalifikační kurz a také dále se vzdělávat prostřednictvím rŧzných školení, seminářŧ, konferencí. Minulý rok proběhl navíc pilotní projekt Systém dalšího vzdělávání, který nabídl všem probačním úředníkŧm široké spektrum rŧzných kurzŧ a školení a všichni dotazovaní respondenti se toho zúčastnili. Jako další interní zdroje informací uváděli respondenti shodně zprávy a dokumenty z ředitelství PMS ČR a od svých nadřízených, supervize a intervize. Všichni respondenti uvedli jako zdroj informací také intervize a supervize v rámci střediska PMS ČR a jeden respondent také zmínil moţnost porady s externím odborníkem v rámci kraje. Jelikoţ probačním úředníkem se mŧţe stát člověk s ukončeným vysokoškolským vzděláním kteréhokoliv humanitního oboru a krom vstupního kvalifikačního kurzu nejsou zatím probační úředníci jednotně vzděláváni, objevují se u nich rŧzné témata, kde sami cítí potřebu se více informovat a vzdělávat. Respondent PÚ7 a PÚ2 uvedli jako takové téma cizincŧ, vzhledem k tomu, ţe se jiţ ve své praxi s několika cizinci setkali. Největší potřebu vidí v rozšíření znalostí o povolení k pobytu, pracovním povolení, sociálních dávkách, pojištění atp. pro tyto osoby. Dalším takovým tématem je pro respondenty PÚ3, PÚ4 a PÚ8 dluhová problematika, oddluţení, osobní bankrot atd. Respondenti PÚ1 a PÚ5 uvedli pak právní oblast. V oblasti právních dokumentŧ, rozsudkŧ, dohod, náhradách škody, pracovních dohod a návrhŧ na oddluţení stále cítí nedostatečnost svého vzdělání a větší dŧraz na tuto oblast by uvítali jako velmi praktický. Současně respondenti PÚ5 a PÚ6 vidí jako problematické téma specifika práce s romskou klientelou a klienty s psychiatrickou diagnózou, poruchami osobnosti, schizofrenií atp.

6. 1. 3. Znaky nevhodně zvoleného nástroje Tato kategorie zahrnuje tři subkategorie: vliv na pachatele, motivace pachatele, vliv probačního úředníka a jeho pojetí normality.

55

U některých klientŧ lze brzy odhalit, ţe je v jejich případě zvolený nástroj neúčinný, coţ zjistíte ze zpětné vazby klienta či sluţby, která daný nástroj poskytuje, nebo se prokáţe, ţe uţ třeba není ani potřeba jej ukládat, či se pro klienta nehodí. V takovém případě je v některých případech moţné navrhnout, ţe povinnost byla splněna či pouţití jiného, vhodnějšího nástroje, PÚ4: „Některá rozhodnutí soudu jsou třeba napsaná tak, ţe se klient má podrobit léčení. A kdyţ vidíme, ţe je to na něj neúčinné, nebo se to nehodí, nebo je něco lepšího, nebo je podle všech vyléčen, můţeme navrhnout nebo říci, ţe ta povinnost je splněna. Pokud ovšem je dáno, ţe se má léčit přesně šest měsíců, tak s tím neuděláme nic.“ Mŧţe se také stát, ţe se klient v programu či sluţbě tzv. necítí dobře či nevychází dobře s jejími poskytovateli a to na něj mŧţe mít neblahý vliv, coţ se pokud moţno řeší změnou kontaktní osoby dané sluţby či změnou sluţby či programu. Při zvaţování vhodného nástroje pro daného pachatele uvaţují všichni dotazovaní respondenti motivaci pachatele, jelikoţ vnímají její zásadní význam na následnou účinnost zvoleného nástroje, PÚ1: „Kdyţ někdo něco vyloţeně nechce, tak to je lepší pak daný nástroj nevybírat, pokud mu daný nástroj nebyl výslovně uloţen soudem.“ Poněkud překvapivým, ale podle mě zajímavým byl názor respondentŧ PÚ5, PÚ2 a PÚ8, ţe nástroj k reintegraci mŧţe být nevhodně zvolen i vlivem osobnostního nastavení a vnímání normality probačního úředníka, které je do značné míry odlišné od nastavení a vnímání normality daným klientem, PÚ5: „Takţe moţná druhá překáţka, která mě teď napadá, je ten pracovník sám a to – oprostit se od představy, ţe to jak já vnímám normalitu, a jak vedu ţivot je jediné správné a takhle by to měli mít všichni, a moţná víc respektu a autonomie klientům, a já jsem tady jen za určitý výsek, určitou sluţbu, já jsem tady jen proto, aby jestli máte zájem, tak vás v tom podpořím a udělám, co bude v mých silách…. Jde o to uvědomit si, ţe to není o mě, ale o nich, já jim jen vytvářím nějaký rámec, v rámci kterého se můţeme pohybovat, a buď chtějí, nebo nechtějí.“

6. 1. 4. Vliv nástrojů na pachatele V této kategorii jsem se zaměřila na vliv nástrojŧ na rŧzné obtíţe a problémy pachatelŧ, tedy na pět subkategorií: sociální exkluze, recidiva, následky prizonizace, sociální stigma a psychologické, sociální a finanční problémy pachatelŧ. Dle všech dotazovaných respondentŧ nemají nástroje přímý významný vliv na sociální exkluzi pachatelŧ a polovina z nich se vyjádřila tak, ţe to ani nevnímá jako úkol probačních

56

úředníkŧ tento problém řešit, PÚ3: „Kdyţ se bude chtít pohybovat třeba v nějaké partě feťáků, tak prostě bude. To ţe sem přijde, to nijak neovlivní.“ Všichni respondenti vyjádřili pochybnosti o přesném a prŧkazném měření vlivu těchto nástrojŧ na sniţování recidivy pachatelŧ a poukazovali na problematičnost takového měření. Ve většině případŧ (6 z 8 respondentŧ) se shodli na tom, ţe nástroje mají na sniţování recidivy minimální vliv, zbývající dva se domnívají, ţe takový vliv nástroje mají, ale aţ v dlouhodobém časovém měřítku, PÚ5: „Na jedné zahraniční konferenci prezentoval profesor jedné britské univerzity výsledky longitudinální studie o účinnosti dohledů. Přišlo se na to, ţe z hlediska jednotlivých prací

s klientem

nemá

dohled

moc

význam,

ale

během

těch

15

let,

během

kterých se s pachateli potkával se ukazovalo, ţe byť třeba úplná drobnost, kterou pracovník klientovi řekl, nebo kterou udělal, nebo účast klienta v nějakém programu, byť to nedopadlo a skončil zpět ve VTOS, tak přesto z kaţdé té spolupráce si vzal aspoň něco, dobrou věc, která se postupně skládala a jak dozrával, měnil své zvyklosti a způsob ţivota, své postoje a nakonec dospěl, uvědomil si a získal nějaký náhled, takţe z hlediska resocializace a prevence recidivy ta práce byla uţitečná, ale v průběhu hrozně dlouhého období, takţe asi není moţné klást si ty cíle, ţe roční – pětiletá spolupráce přivede klienta na jinou cestu. Ani práce úředníka, ani ty nástroje nefungují hned a nefungují tady a teď, nejde je brát jako jediný spásný prostředek.“ Tři z osmi respondentŧ vnímají pozitivní vliv nástrojŧ na následky moţné prizonizace pachatelŧ po propuštění z VTOS. Většina ale jinak nevnímá prizonizaci jako faktor významně ohroţující pachatele a vliv nástrojŧ na následky prizonizace povaţují za minimální či nedostatečné, PÚ8: „Víte, jsou tady třeba i lidé, kteří byli zavření deset let a hned první týden po propuštění nemají problém si najít práci.“ Respondenti se v tomto bodě shodují na tom, ţe nástroje jim dostupné otázku sociálního stigmatu pachatelŧ přímo neřeší a mají tak za to, ţe tento problém mohou ovlivnit opravdu jen minimálně, PÚ7: „Myslím, ţe nástroj řešící přímo sociální stigma klientů chybí, musel by být jinak zaměřen, více komplexně.“ Vliv nástrojŧ na psychické, sociální a finanční problémy pachatelŧ je pozitivní, i kdyţ je obtíţné určit míru tohoto vlivu a většinou (7 z 8) respondentŧ je povaţovaný za malý či minimálně nedostatečný. Všichni respondenti se shodují na zásadním významu zaměstnání klienta při řešení těchto problémŧ, PÚ6: „Všechno je to podle mě spojené s financemi a proto je podle mě zaměstnání ten zásadní bod celého dohledu, pokud ten člověk

57

to zaměstnání nemá, tak u dohledu málokdy uspěje a problémy finanční jdou ruku v ruce s těmi sociálními a psychickými.“

6. 1. 5. Vnímání projektů Křehká šance a Probační domy probačními úředníky Pro zajímavost a také z vlastní zvědavosti jsem se v rámci výzkumu ptala respondentŧ i na tyto konkrétní dva projekty, Křehkou šanci a Probační domy, o kterých se blíţe zmiňuji v teoretické části této práce, a které povaţuji také za moţné nástroje reintegrace pachatelŧ do společnosti. Odpovědi respondentŧ mi tento mŧj předpoklad potvrdili a umoţnili mi získat více informací o jejich názorech na tyto projekty. Tomu se tedy věnuji v této podkapitole. Stanovila jsem proto dvě kategorie: vnímání projektu Křehká šance a vnímání projektu Probační domy, a ty následně rozdělila na tři a tři subkategorie a jejich dimenze18. Z odpovědí respondentŧ vyplynulo, ţe celkem pět z osmi povaţuje za významný vliv projektu na identifikaci vlastních rizik pachatelem, PÚ2: „Byl jsem součástí tohoto projektu a dá se říci, ţe slouţí k uvědomění toho člověka o svých rizicích,“ a jeho vlastní uvědomění si viny, trestu a potřeby změn ve svém ţivotě k zajištění své budoucnosti, šest respondentŧ zdŧraznilo pozitivum dŧkladné a dlouhodobé práce s pachatelem ještě před propuštěním z VTOS a PÚ2 a PÚ4 uvedli vhodnost zařazení do projektu pachatele velmi závaţných trestných činŧ, jako jsou vraţdy a jiné násilné trestné činy, loupeţe atd. Všichni respondenti se shodli na významu pŧvodu projektu a dobrých zkušeností s ním v anglosaských zemích a na jeho vyšší časové náročnosti a náročnosti na více personálu. Za neméně dŧleţité pozitivum povaţuje většina (6 z 8 respondentŧ) i fakt, ţe rozhodnutí o podmíněném propuštění je v tomto případě učiněno na základě kvalitního a podrobného materiálu o odsouzeném speciálně pro to vytvořenou komisí z řad pracovníkŧ věznice a probační a mediační sluţby, PÚ4: „Vychází to ze zahraničních zkušeností z Velké Británie, kde soud nerozhoduje o podmíněném propuštění, ale právě ta komise. V mnohých zemích je ta vězeňská sluţba a probační sluţba spojená, takţe ti rozhodují a ne soudce, který na to nemá čas.“ Všichni respondenti byli s projektem Křehká šance blíţe seznámeni a 7 z 8 respondentŧ jej hodnotí velmi kladně. Všichni respondenti uvedli jako pozitivum vliv projektu Probační domy na pachatele ve smyslu poskytnutí podpory, kterou po propuštění z VTOS často potřebuje a to v podobě zajištění bydlení, jídla a také zaměstnání. 18

viz příloha č. 4

58

Všichni dotazovaní respondenti uvedli, ţe projekt Probační domy pochází z dobré zahraniční zkušenosti (z Norska) a ţe u nás jde teprve o pilotní verzi projektu. Jako moţný problém uvedli existenci zatím pouze jednoho probačního domu v naší republice a to navíc v Ostravě, v jejíţ oblasti je vysoká nezaměstnanost a je pro velkou část klientu ne zrovna lákavou lokalitou, PÚ7: „Připadá mi problematická představa, ţe by odsouzené měla lákat moţnost přestěhovat se na čtyři aţ šest měsíců na Ostravsko, kde je poměrně vysoká míra nezaměstnanosti a kraj není obecně v rámci země příliš populární.“ Šest respondentŧ upozornilo na nesrovnatelnost a nepřenositelnost podmínek v zahraničí k nám, PÚ8: „Zkušenosti ze zahraničí jsou dobré, ale je třeba si uvědomit, ţe projekty v našich podmínkách jsou jiné neţ v zahraničí, máme jinou legislativu, jiný přístup veřejnosti, ty podmínky jsou prostě naprosto nesrovnatelné a nepřenositelné, takţe se teď zkouší něco, co nějaký způsobem počítá s českými podmínkami a teprve se ukáţe, jaký to bude mít efekt nebo taky ne,“ a problém toho, ţe zatím je projekt dobrovolný a protoţe v budoucnu je zamýšlen jako nedobrovolný, značně to zkreslí výsledky pilotního šetření o projektu. Polovina respondentŧ se zmínila o naprosto jiném přístupu k projektu české veřejnosti od té v zahraničí a také o do značné míry striktních pravidlech tohoto zařízení. Protoţe jde v našich podmínkách o zcela nový projekt teprve v pilotním reţimu, všichni respondenti uvedli, ţe bliţší osobní zkušenost s projektem zatím nemají.

6. 1. 6. Dílčí závěr DVO1: „Jak probační úředníci vnímají dostupné nástroje k reintegraci pachatelů do společnosti?“ Nástroje k reintegraci pouţívané probačními úředníky by se dali v podstatě rozdělit na dva druhy – vnitřní a vnější. Mezi ty vnitřní patří probační činnosti, kam spadá např. profesionální rozhovor, analýza rizik, návštěva v místě bydliště či probační plán dohledu atd, a také programy a projekty realizované PMS ČR. Do těch externích řadí probační úředníci sluţby a programy či projekty poskytované jinými subjekty, většinou neziskovými organizacemi, které svou činnost zaměřují na pachatele propuštěné z výkonu trestu či na problémy, které se těchto pachatelů mohou, a často také dotýkají, jako je např. závislost na omamných a psychotropních látkách. Ve větších městech povaţují počet a různorodost dostupných nástrojů za dostatečnou, i kdyţ i tak se najdou problémy, na které je obtíţné nějaký konkrétní nástroj aplikovat a probační úředník musí být v takovém případě hodně kreativní. V menších městech se probační úředníci více spoléhají na interní

59

zdroje a vlastní schopnosti a dovednosti. Příkladem dobré praxe můţu uvést program pro agresivní řidiče kladně hodnocen všemi dotazovanými respondenty. Na nástrojích, které mají probační úředníci k dispozici, oceňují jejich legislativní základ a oporu ze strany vedení PMS ČR. U těch externích pak vyzdvihují pozitiva úspory jejich času a energie a odbornost vyuţívaných sluţeb, kterou by sami nemohli klientům poskytnout. Co se týče vlivu na klienty, vnímají probační úředníci potenciál nástrojů pozitivně ovlivnit ţivot klienta, samozřejmě za podmínek jeho aktivní spolupráce, kterou povaţují za více neţ důleţitou. Nedostatky jsou popisovány probačními úředníky především jako nedostatek a příliš úzké zaměření většiny dostupných nástrojů. Především podle nich chybí programy pro dospělé pachatele. Probační programy, kterých kdysi bylo daleko více, nyní scházejí a přitom témat, na která by se mohly zaměřit je více neţ dost. Podle dotazovaných probačních úředníků chybí určitá systémovost a naše společnost má v této oblasti velké rezervy. Probační úředník je tak nucen velmi kreativně a sloţitě vymýšlet vhodný nástroj pro konkrétního klienta, coţ mu zabírá značné mnoţství času a toho se často nedostává. Mezi většinou respondentů pouţívané externí zdroje patří odborné materiály a výsledky výzkumů dostupné na internetu, přičemţ ovšem respondenti uvedli, ţe tyto zdroje vyuţívají minimálně. Za zmínku stojí především vzdělávací aktivity samotné PMS ČR, která probačním úředníkům poskytuje nejen vstupní povinný kvalifikační kurz, ale také další školení a semináře, od minulého roku navíc v rámci Systému dalšího vzdělávání proběhlo mnoţství školení a kurzů, kterých se dotazovaní respondenti hojně zúčastnili. Mezi další neméně důleţité zdroje informací uvedli probační úředníci dokumenty a zprávy poskytované svými nadřízenými a mimo to také intervize a supervize. Výrazná většina respondentů uvedla nějaké téma, o němţ si myslí, ţe by mu mělo být v rámci vzdělávání probačních úředníků věnováno více pozornosti. Mezi tato témata patří cizinci a jejich práva a povinnosti, poté dluhová problematika, právo, specifika práce s romskou klientelou a s klientelou s psychiatrickými diagnózami, poruchami osobnosti, schizofrenií atp. Dále měli respondenti popsat znaky nevhodně zvoleného nástroje a shodli se na tom, ţe k takové situaci můţe dojít, pokud např. daná sluţba jiţ není pro klienta potřebná, nebo se pro něj z nějakého důvodu nehodí. Klient můţe pociťovat v určitém programu nepohodlí či jiné negativní pocity, anebo nemusí dobře vycházet s poskytovateli této sluţby. Při volbě vhodného nástroje je podle respondentů moţná úplně nejpodstatnější motivace samotného klienta, jelikoţ má zásadní vliv na následnou účinnost zvoleného nástroje. Přání či motivace klienta je respektována a brána v úvahu, pokud soud nestanoví

60

jinak. Můţe se stát a stává se to, ţe klient sám na sobě nic měnit nechce, vyhovuje mu to, jak to je, odmítá spolupracovat a tak se probační úředník pokouší znova a dělá maximum, a pokud ani tehdy klient adekvátně nereaguje, volí probační úředník další kroky jako informace soudu atp. Jedním z faktorů negativně ovlivňujících výběr nástroje můţe být i osobní nastavení vlastní normality probačního úředníka, která se od normality klienta můţe významně lišit. Nedá se říci, ţe by probační úředníci vnímali sociální exkluzi jako hlavní problém pachatelů či za svou agendu, ve které by měli pachatelům pomáhat. A při hodnocení vlivu nástrojů

na

sociální

exkluzi

pachatelů

polovina

odpověděla,

ţe

vnímá

takový

vliv za minimální, a polovina dokonce takový vliv nástrojů nevnímá ţádný. Vliv nástrojů na sniţování míry recidivy pachatelů povaţuje většina respondentů za obtíţné určit a dle jejich názoru je takový vliv minimální. Jestliţe uţ nějaký takový vliv nástroje mají, tak jedině v dlouhodobém měřítku. Zároveň většina respondentů tohoto výzkumu nevnímá prizonizaci za faktor významně ohroţující pachatele a vliv dostupných nástrojů na ni povaţují za minimální. Stejně tak otázku sociálního stigmatu pachatelů po propuštění z VTOS mohou dostupné nástroje ovlivnit jen minimálně. Sedm z osmi dotazovaných probačních úředníků povaţuje vliv nástrojů na psychické, sociální a finanční problémy pachatelů za pozitivní leč minimální a zároveň poukazují na obtíţnost určení míry takového vlivu. Za nejpodstatnější faktor řešení těchto problémů pachatele povaţují jeho zaměstnání a opět poukazují na důleţitost a význam vnitřní motivace pachatele. Více neţ polovina respondentů vnímá důleţitost vlivu projektu Křehká šance na identifikaci vlastních rizik pachatele a jeho uvědomění si vlastní viny, trestu a potřeby změnit svůj ţivot, k zajištění lepší budoucnosti. Šest respondentů povaţuje za pozitivum projektu důkladnost a dlouhodobost práce s pachatelem ještě před propuštěním z VTOS a vhodnost zařazení pachatelů velmi závaţných trestných činů do projektu. Všichni povaţují za plus dobrou dlouholetou zkušenost s projektem v zahraničí a zároveň upozornili na časovou a personální náročnost projektu. Za pozitivní povaţuje většina respondentů kvalitní a podrobný materiál o odsouzeném, na základě kterého se speciální komise rozhoduje o podmíněném propuštění odsouzeného. Všichni dotazovaní probační úředníci byli s projektem blíţe seznámeni a velmi kladně jej hodnotí sedm z osmi respondentů. Co se týče projektu Probační domy, tak za pozitivní povaţují všichni respondenti podporu, kterou program představuje pro pachatele propuštěné z VTOS a to v podobě ubytování, jídla a zaměstnání. Rovněţ všichni ocenili dobrou dlouhodobou zkušenost s projektem v zahraničí, kde také vznikl, a upozornili, ţe u nás se zatím jedná teprve o pilotní

61

verzi projektu. Problém vidí v existenci zatím pouze jednoho probačního domu v republice a také v jeho umístění. Šest respondentů poukázalo na rozdílnost podmínek v zahraničí a u nás a také na problém toho, ţe zatím je projekt dobrovolný, coţ se má do budoucna změnit. Polovina dotazovaných probačních úředníků vyjádřila obavy o přístup veřejnosti k tomuto zařízení a také z dosti přísných pravidel probačního domu. Avšak vzhledem k tomu, ţe jde u nás o úplnou novinku, tak s tím nemá ţádný respondent přímé zkušenosti.

6. 2. Prožívání používání nástrojů reintegrace pachatelů do společnosti Dále jsem hledala odpověď na DVO2: „Jak probační úředníci proţívají pouţívání dostupných nástrojů k reintegraci pachatelů do společnosti?“ V tématu jsem vymezila dvě kategorie19, které jsou dále rozpracovány v subkategorie a ty následně v dimenze, které naleznete níţe. Interpretace kategorií mi bude nápomocná při definování pozitivních a negativních emocí probačních úředníkŧ spojených s pouţíváním daných nástrojŧ k reintegraci pachatelŧ do společnosti a příčiny těchto emocí.

6.

2.

1.

Příčiny

emocí

spojených

s používáním

nástrojů

k reintegraci pachatelů Tato kategorie se zabývá tím, jaké emoce proţívají probační úředníci ve spojení s pouţíváním nástroji k reintegraci pachatelŧ do společnosti a jaké jsou příčiny těchto emocí, coţ poslouţí k lepšímu pochopení emoční sloţky postoje probačních úředníkŧ k nástrojŧm reintegrace pachatelŧ do společnosti. Je to dŧleţité, protoţe, podle Golemana (2011), emoce jsou pohnutkou k určitému jednání. Rozdělila jsem kategorii na tři subkategorie, mezi něţ patří příčiny pozitivních emocí, příčiny negativních emocí a obavy proţívané probačními úředníky při pouţívání těchto nástrojŧ. Nejvýznamnější vliv na pozitivní emoce probačních úředníkŧ má podle všech dotazovaných respondentŧ klient, tedy především to kdyţ je aktivní a spolupracuje, jestliţe má ve svých snahách o zlepšení své situace a plnění úkolŧ stanovených soudem či PMS ČR úspěch a také pokud projeví probačnímu úředníkovi pozitivní zpětnou vazbu na jeho aktivity. Mezi pozitivní emoce spojené s těmito situacemi a faktory patří radost, spokojenost, např. kdyţ dostanou pozitivní zpětnou vazbu od klienta, dále pak pocit klidu, pocit zadostiučinění a nadšení třeba v případě, ţe je vidět efekt a klient nepáchá trestnou činnost 19

viz příloha č. 4

62

a dobře se mu daří. PÚ5: „Nejlepší pocit mám, kdyţ vidím, ţe ta práce měla opravdový efekt, ţe klient nepáchá trestnou činnost a nehrozí mu návrat do vězení.“ Stejně tak polovina respondentŧ navíc uvedla jako příčinu pozitivních emocí spojených s pouţitím nástrojŧ k reintegraci svŧj podíl na dobrém řešení případu a pozitivní zpětnou vazbu o klientovi od externích subjektŧ. Respondenti se jednoznačně shodli na vlivu nespolupracujícího klienta či klienta v opozici a jeho neúspěch na jejich negativní emoce spojené s pouţíváním daných nástrojŧ pocity zklamání, marnosti a plýtvání energií. PÚ5: „U klienta se mi nejvíc nelíbí, kdyţ nespolupracuje, nekomunikuje nebo je dlouhodobě v nějaké opozici. Je to jako byste se odráţela od nějaké gumové zdi, a to asi nikomu neprospěje na dobré náladě, kdyţ tady s někým mlčíte, nebo z něj páčíte kaţdé slovo.“ Dále uvedli jako moţné příčiny negativních emocí nejčastěji (5 z 8 respondentŧ) časovou tíseň a tlak na ně kladený ze strany vedení organizace a ze strany soudŧ – pocit stresu a únavy. A dále také polovina respondentŧ poukázala na nedocenění jejich práce soudy – pocity zbytečné a nedoceněné snahy. Tři respondenti uvedli jako příčinu negativních emocí nekvalitní nástroje – tedy konkrétně nástroj testování omamných a psychotropních látek, který v nich vyvolává pocit vzteku a toho, ţe jsou klientŧm akorát pro smích. PÚ1: „Tak například nástroj testování na drogy mě rozčiluje opravdu velmi. Je to jako dětská hračka. Stejně tak alkohol tester, který lze zakoupit v kaţdé drogerii a jde velmi snadno obelstít jednoduchými triky, tak taky nepovaţuju za adekvátní naší práci. Po 15 letech fungování PMS ČR mám přislíbený policejní alkohol tester. Takţe někdy jsem z toho velmi zklamaný a připadám si, ţe jsem pro smích. Někdy se třeba za ty testery váţně stydím.“ Respondenti se ve většině shodli na tom, ţe si při práci zachovávají pokud moţno profesionální přístup a nenechávají své emoce ovlivňovat svou práci. PÚ3: „Já myslím, ţe snad ani tak moc ne, myslím, ţe s nimi pracuji, takţe vyjadřuji je, ale ţe by mě to ovlivnilo natolik, ţe bych třeba nemohl něco dál dělat, to zas ne.“

6. 2. 2. Obavy probačních úředníků prožívané při práci Tato kategorie má za cíl popsat obavy probačních úředníkŧ proţívané při jejich práci, pro kterou jsem vyčlenila jednu subkategorii a její dimenze, a to obavy o sebe – obavy o své zdraví a ţivot (A1) a obavy z vyhoření (A2). Vzhledem k tomu, ţe náplní práce probačních úředníkŧ je práce s pachateli rŧzných trestných činŧ, potýkají se s mnoţstvím rŧzných rizik s tím spojených a obavy z toho plynoucí popisuji níţe.

63

Dva respondenti uvedli, ţe vyloţeně obavy ţádné nepociťují, i kdyţ přiznali, ţe některé situace jsou jim nepříjemné, jako např. konzultace s osobami s nakaţlivými chorobami, s bezdomovci a narkomany. PÚ4: „Většinou se o své zdraví neobávám, ale teď nedávno sem přišel klient a po čtvrt hodině rozhovoru mi slavnostně oznámil, ţe má svrab. Tak i kdyţ si člověk můţe říkat, ţe riziko nákazy nehrozí, stejně je to značně nepříjemný pocit.“ Většina projevila obavy o své zdraví a ţivot a to především při návštěvách v místě bydliště klientŧ a při kontrolách trestu domácího vězení. Rovněţ tři respondenti uvedli jako zneklidňující nedostatečnou zabezpečenost střediska PMS a moţnost, ţe klient přijde na konzultaci ozbrojen. Polovina respondentŧ přiznala, ţe někteří extrémně obtíţní klienti či klienti psychicky narušení nebo nemocní v nich také vyvolávají obavy, zejména z toho, jak bude konzultace probíhat nebo jak jim sdělit např. špatnou zprávu o tom, ţe na ně budou muset napsat nelichotivé stanovisko soudu k přeměně jejich podmínky. Dva respondenti uvedli také obavy z moţnosti vyhoření, které jsou zpŧsobené častým zklamáním a pocity marnosti jejich práce. PÚ8: „Samozřejmě je tu i obava z vyhoření, děláme v zamořeném prostředí, neděláme s normálními lidmi, ne vţdycky se vše daří, aby to nějak fungovalo, coţ je dost časté.“

6. 2. 3. Dílčí závěr DVO2: „Jak probační úředníci proţívají pouţívání dostupných nástrojů k reintegraci pachatelů do společnosti?“ Probační úředníci zaţívají pozitivní emoce jako je radost, nadšení či spokojenost, a to zejména kdyţ klient je aktivní a spolupracuje, jestliţe se mu ve snahách o zlepšení své situace daří a jestliţe plní své povinnosti a úkoly. Pokud projeví klient probačním úředníkům pozitivní zpětnou vazbu, rovněţ je to potěší a mají pak pocit zadostiučinění. Cítí velkou spokojenost, pokud se mohli účastnit dobrého vyústění případu a také pokud jsou jejich klienti kladně hodnoceni externími subjekty. Negativní emoce jsou u probačních úředníků spojeny zejména s nespolupracujícím klientem či jeho neúspěchem a zaţívají nejčastěji pocity zklamání, marnosti a plýtvání energie. Zároveň se na nich negativně podepisuje časová tíseň a stres, ve kterém jsou nuceni pracovat. Polovina respondentů povaţuje za negativní nekvalitu některých nástrojů, která v nich vyvolává přímo vztek a pocit, ţe jsou k smíchu. Probační úředníci se shodují v tom, ţe se více neţ snaţí a zachovávají profesionální přístup ke klientovi a nenechávají tudíţ své emoce ovlivňovat svou práci.

64

Většině respondentů je krajně nepříjemný výkon návštěvy místa bydliště klientů a kontroly trestu domácího vězení, které povaţují za rizikové a také je zneklidňuje nedostatečné zabezpečení střediska PMS a moţnost, ţe je klient můţe překvapit se zbraní v ruce. Polovina probačních úředníků uvedla, ţe mívá obavy z některých obzvláště obtíţných klientů a z konzultací s nimi.

Jisté obavy projevili někteří probační úředníci i z klientů

psychicky nemocných. Dva respondenti projevili obavu z vyhoření, které jim signalizují časté pocity zklamání a pocit marné práce.

6. 3. Jednání probačních úředníků při používání nástrojů reintegrace pachatelů do společnosti Předchozí dvě podkapitoly se zabývaly kognitivní a emocionální sloţkou postoje. Tato podkapitola je zaměřena na konativní stránku jedince, a proto nezbývá neţ zodpovědět třetí DVO: „Jak jednají probační úředníci při pouţívání dostupných nástrojů k reintegraci pachatelů do společnosti?“ Pro její zodpovězení jsem určila tři kategorie20, v rámci nich subkategorie a dimenze, které se objevili na základě rozhovorŧ s respondenty.

6. 3. 1. Práce probačních úředníků s pachateli po VTOS Probační úředníci jednotně uvedli, ţe při své práci dodrţují standardní postup práce a metodiky dané vedením PMS ČR. Při výběru nástroje a uţívání daných metodik však většina respondentŧ (7 z 8) vnímá značný prostor pro uplatnění vlastního názoru.

6. 3. 2. Volba vhodného nástroje Tato kategorie vymezuje tři subkategorie. První z nich se věnuje informacím, které probační

úředník

má

a

mŧţe

zjistit

o

konkrétním

klientovi

a

pouţít

je při svém rozhodování o volbě vhodného nástroje k reintegraci. Další se zabývá zákony a vnitřními metodikami, které mu do určité míry určují, jakým zpŧsobem či jaké nástroje mŧţe u klienta pouţít. Poslední se zabývá vlastními zkušenostmi probačního úředníka, moţností uplatnění jeho vlastního názoru a moţností konzultace zkušeností s kolegy. Na otázku, na základě čeho volí probační úředníci nástroj reintegrace pachatelŧ do společnosti, se všichni jednoznačně shodli na analýze rizik. Pro tuto analýzu vyuţívají všech dostupných informací (Rejstřík trestŧ, Centrální evidence obyvatel, Centrální evidence stíhaných osob, stanovisko PMS ČR, probační/dohledový plán, rozsudek, hodnocení vězeňské sluţby a další zdroje, od kterých si mŧţou potřebné informace vyţádat a návštěva místa 20

viz příloha č. 4

65

klientova bydliště). Jejich názor ovlivňují také zjištění z rozhovoru s klientem – motivaci pachatele povaţují rovněţ všichni respondenti za významnou. PÚ7: „Přání pachatele určitě bereme v potaz, protoţe víme, ţe kdyţ ten člověk je motivovaný a sám něco chce dělat, tak to samozřejmě zvyšuje pravděpodobnost, ţe to zabere a zase je to o tom, ţe klienti často jednají účelově, to znamená, třeba ještě ve věznici slibují kde co, jenom aby se dostali ven, a kdyţ s tím člověkem pracujete, tak zjistíte tu motivaci, jestli opravdu jde jen za účelem, ţe ho rychle pustí, nebo je to skutečně jeho přesvědčení a přání, ţe v této oblasti se chce změnit, toto by mu pomohlo, tak třeba opravdu přijde do doléčovacího zařízení, nebo do reintegračního programu, nebo do rekvalifikace apod.“ Všichni respondenti jednohlasně uvedli svou povinnost řídit se příslušnými zákony a metodikami a brát v potaz omezení a povinnosti stanovené soudem. Určujícími jsou zejména zákon o probační a mediační sluţbě21, trestní zákoník22 a trestní řád23 především při spolupráci se soudy a orgány činnými v trestním řízení. Současně ale sedm z osmi respondentŧ uvedlo obrovskou míru svobody při volbě těchto nástrojŧ na základě vlastních zkušeností. PÚ4: „Je to v podstatě na našem uváţení, naše metodiky jsou tak uvolněné, ţe je to víceméně na nás, jak si to nastavíme.“

6. 3. 3. Návrhy na změny práce s pachateli po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody Na závěr výzkumu jsem se respondentŧ ptala na jejich návrhy na změny práce s pachateli po propuštění z VTOS, z čehoţ jsem vymezila jednu subkategorii, ve které na základě dimenzí tyto návrhy probačních úředníkŧ popisuji. Všichni probační úředníci měli poměrně dost návrhŧ na změny. Nejčastěji se objevoval návrh na zavedení propojeného informačního systému mezi jednotlivými sloţkami státu, jako jsou například úřady sociální zprávy, policie, PMS ČR atp. (6 z 8 respondentŧ), PÚ2: „Nemáme jednotný informační systém, takţe moje představa je taková, ţe by na základě legislativních změn bylo moţné, aby třeba klienta zastavil ve městě policista, zadal si jeho data do počítačového systému a ten by mu hned vyhodnotil, ţe ten člověk má u nás probační dohled, ţe si v něm vede tak a tak, ale zároveň by tam náš probační 21

Zákon o Probační a mediační službě ČR, zákon č. 257/2000 Sb. Trestní zákoník, zákon č. 40/2009 Sb., zejména §49-51 23 Předpis č. 141/1961 Sb., Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád) 22

66

úředník viděl, jestli ten člověk platí zdravotní a sociální pojištění, jestli nemá někde nějaké přestupky, jestli hradí výţivné atd.“ dále byl často zmiňován návrh na zajištění větší kontinuity práce s pachatelem od doby VTOS aţ po ţivot na svobodě (5 z 8 respondentŧ) a spolu s tím byl zmíněn i návrh na spolupráci a zapojení oběti, aby byla na návrat pachatele připravena (PÚ3 a PÚ6). Polovina respondentŧ výrazně doporučuje zavedení systematické přípravy pachatelŧ na propuštění pro všechny odsouzené, nejen ty podmíněně propouštěné spolu se zavedením moţnosti či povinnosti zaměstnání během pobytu ve vězení. Šest z osmi respondentŧ upozorňuje na potřebu větší spolupráce subjektŧ a sloţek zapojených do práce s pachateli před i po jejich propuštění z VTOS a současně poukazuje na potřebu více odborníkŧ, kteří by se věnovali práci s psychikou těchto pachatelŧ. Tři respondenti podali návrh na kompletní změnu legislativy podmíněného propuštění a trestu domácího vězení. V rámci podmíněného propuštění by měli rozhodovat parolové rady a nikoliv pouze soud. PÚ8: „Povaţoval bych za velmi pozitivní, kdyby se prosadili legislativní změny podmíněného propuštění a trestu domácího vězení, které nejsou v zákoně nijak zvlášť pořádně upravené, přál bych si, aby se to u nás dalo řešit systémově. Byl bych pro, aby pravomoc byla úplně jinde, neţ je na soudu.“ Jiní tři respondenti uvedli, ţe by uvítali obecně větší finanční podporu PMS ČR a více personálu a další tři poukázali na nedostatečné povědomí veřejnosti o činnosti PMS ČR a navrhli její větší medializaci a potřebu tiskové mluvčí. PÚ7: „Navrhl bych větší transparentnost toho, co děláme, pomohlo by, kdyby se o nás více vědělo, dlouhé roky jsme třeba neměli, a myslím, ţe stále nemáme, pěknou tiskovou mluvčí, která by dala naší organizaci tvář. Kdyţ si vezmete, ţe kaţdé oddělení policie takovou tiskovou mluvčí má, který vysvětlí a uvede vţdy věc na pravou míru, tak je to uţitečné a nám by se to také myslím vyplatilo.“ Polovinu respondentŧ navíc rozčiluje jiţ několik let nevyřešená otázka elektronických náramkŧ pro pachatele ve výkonu trestu domácího vězení. Dva respondenti podali návrh na zavedení školení jakési základní finanční gramotnosti pro pachatele.

6. 3. 4. Dílčí závěr DVO3: „Jak jednají probační úředníci při pouţívání dostupných nástrojů reintegrace pachatelů do společnosti?“ Jelikoţ je postup práce probačních úředníků sjednocen metodickými pokyny PMS ČR, jednoznačně a očekávaně se na něm shodli všichni dotazovaní probační úředníci. Tedy,

67

pachatel propuštěný z VTOS, kterému byl nařízen dohled, tedy podmíněně propuštěný odsouzený má povinnost se do tří dnů od propuštění hlásit na příslušném středisku PMS ČR. Většinou o něm přijde na středisko předem hláška ze soudu, ţe byl tedy propuštěn. Obvykle je potřeba klientům tuto povinnost připomenout, aby mohlo proběhnout úvodní setkání, na kterém se většinou ještě neví, o koho jde a co jsou zač. První konzultace je o nastavení pravidel, převzetí kontaktů, dohodu o další schůzce, kde jiţ probíhá probace, zjišťuje se a nastavuje se probační plán dohledu, který je vytvářen asi tři měsíce. Jsou popsány rizikové faktory a ty jsou pak v probačním dohledu zohledněny. Mezitím se podávají soudu zprávy o tom, jestli klient dohled plní či neplní. Řada klientů má stanoveny různé povinnosti a omezení, např. o testování na omamné a psychotropní látky. Zároveň probační úředníci vyjádřili moţnost širokého uplatnění vlastního názoru při práci s klientem. Při volbě vhodného nástroje povaţují za zásadní důkladnou analýzu rizik, pro kterou vyuţívají všechny moţné z dostupných zdrojů informací jako např. Centrální evidenci obyvatel, Centrální evidenci stíhaných osob, Rejstřík trestů atd. Prostřednictvím profesionálního rozhovoru zjišťují také motivaci pachatele, která je pro volbu vhodného nástroje rovněţ zásadní. Probační úředníci mají povinnost řídit se příslušnými zákony a metodikami a dodrţovat omezení a povinnosti stanovené soudem, tedy hlavně zákon o probační a mediační sluţbě, trestní zákoník a trestní řád. Obecně ale pociťují při své práci velkou míru prostoru pro vyuţití vlastního názoru. Co se týče návrhů probačních úředníků na změny práce s pachatelem po propuštění z VTOS, mají jich poměrně dost. Nejčastěji uvádějí návrh na zavedení jednotného propojeného informačního systému mezi jednotlivými sloţkami státu, jako jsou například úřady sociální zprávy, policie, PMS atp. Často byl zmiňován návrh na zajištění větší kontinuity práce s pachatelem od doby výkonu trestu odnětí svobody aţ po ţivot na svobodě a spolu s tím i návrh na spolupráci a zapojení oběti, aby byla na návrat pachatele připravena. Polovina respondentů výrazně doporučuje zavedení systematické přípravy pachatelů na propuštění pro všechny odsouzené, nejen ty podmíněně propouštěné spolu se zavedením moţnosti či povinnosti zaměstnání během pobytu ve vězení. Dále respondenti upozorňují na potřebu větší spolupráce subjektů a sloţek zapojených do práce s pachateli před i po jejich propuštění z VTOS a současně poukazují na potřebu více odborníků, kteří by se věnovali práci s psychikou těchto pachatelů. Několik probačních úředníků uvedlo jako návrh na kompletní změnu legislativy podmíněného propuštění a trestu domácího vězení. V rámci podmíněného propuštění by měli rozhodovat parolové rady a nikoliv pouze soud. Jiní tři respondenti uvedli, ţe by uvítali obecně větší finanční podporu PMS ČR a více personálu

68

a další tři poukázali na nedostatečné povědomí veřejnosti o činnosti PMS ČR a navrhli její větší medializaci a potřebu tiskové mluvčí. Objevil se také návrh na zavedení školení základní finanční gramotnosti pro pachatele.

69

7) Závěr V této závěrečné kapitole odpovídám na hlavní výzkumnou otázku, předkládám intervenční proměnné a předkládám návrh doporučení pro praxi a náměty pro další výzkum.

7. 1. Zodpovězení hlavní výzkumné otázky Cílem této práce bylo odpovědět na hlavní výzkumnou otázku, která zní: „Jaký je postoj probačních úředníků k nástrojům reintegrace pachatelů do společnosti?“ Probační úředníci z hlediska kognitivní sloţky postoje k nástrojům reintegrace pachatelů charakterizují tyto jim dostupné nástroje jako interní a externí prostředky různých forem a řadí mezi ně probační činnosti, programy a projekty PMS ČR, sluţby externích subjektů a programy a projekty externích subjektů. Zdůrazňují přitom nerovnoměrnou dostupnost jednotlivých nástrojů probačním úředníkům různých středisek PMS ČR. Za pozitiva dostupných interních nástrojů povaţují legislativní rámec a oporu ze strany vedení PMS ČR a u externích nástrojů oceňují úsporu času a energie a odbornost poskytovaných sluţeb. Rovněţ nezapomínají na potenciál pozitivního vlivu nástrojů na situaci klienta, ale výrazně přitom zdůrazňují nutnost jeho aktivní spolupráce. Nedostatky nástrojů pociťují především v jejich příliš úzkém zaměření a všeobecném nedostatku programů pro dospělé pachatele a v nedostatečné systémovosti těchto nástrojů. Probační úředníci si uvědomují moţnost a okolnosti, které mohou nasvědčovat nebo vést k nevhodně zvolenému nástroji reintegrace a faktory, na které je třeba se zaměřit, aby byl nástroj zvolen adekvátně vzhledem k analýze rizik, potřebám, motivaci a omezením a povinnostem klienta. Kognitivní sloţka jejich postoje je do jisté míry formována i jejich informovaností o daných nástrojích. Nejpodstatnější část jejich vzdělání o nástrojích představuje kvalifikační kurz PMS ČR a dále to jsou především školení a další vzdělávací aktivity pořádané nejčastěji samotnou PMS ČR. Přestoţe je moţné nabýt dojmu, ţe vzdělávání probačních úředníků je věnováno více neţ dostatek prostoru, většina probačních úředníků stále cítí ve vzdělání v některých tématech více či méně určité rezervy. Z hlediska emocionální sloţky postoje se probační úředníci ocitají v situacích, které v nich vyvolávají jak emoce kladné, tak záporné. Proţívané emoce se nejčastěji pojí s jednáním klienta, ale také celkově s mnoţstvím klientů, které má jeden probační úředník na starost a také (ne)kvalita některých nástrojů, které vyuţívají. Některé pracovní úkony a některé specifické skupiny klientů v probačních úřednících vyvolávají větší či menší obavy o jejich zdraví či dokonce ţivot.

70

Konativní

sloţka

postoje

probačních

úředníků

k nástrojům

reintegrace

je

charakteristická jednotným postupem práce daným metodickými pokyny PMS ČR, trestním zákoníkem, trestním řádem a nařízeními soudu. V rámci toho mají ale velkou míru prostoru pro uplatnění vlastního názoru. Všichni probační úředníci mají nějaké návrhy na změny nástrojů pouţívaných k reintegraci či na změny s tím související. Např. návrh na zajištění větší spolupráce subjektů a sloţek zapojených do práce s pachateli před i po jejich propuštění z VTOS.

7. 2. Intervenční proměnné V této kapitole se pokusím vystihnout silné a slabé stránky výzkumu, které by mohly ovlivnit výsledky provedeného výzkumu. Silnou stránkou je podle mého mínění zvolený typ výzkumu. Kvalitativní výzkumná strategie s vyuţitím polostrukturovaného rozhovoru mi byla nápomocná při získávání podrobnějších dat od respondentŧ, které jsem následně vyuţila pro analýzu a interpretaci. Díky polostrukturovanému rozhovoru mi bylo umoţněno získat více informací o náhledu respondentŧ na dané téma a lépe mu porozumět, v případě nejasností se respondentŧ více doptávat, dávat doplňující otázky vzhledem k situaci, nebo jim otázku blíţe vysvětlit, kdyby měli problém ji pochopit. Riziko nevhodně poloţených otázek jsem se snaţila ošetřit provedením pilotáţe. V rámci toho jsem tak získala i kvalitnější odpovědi, neţ jaké bych získala, kdyby odpovídali na otázky, jimţ by nerozuměli. Za silné stránky povaţuji také počet respondentŧ, kterých bylo 8 probačních úředníkŧ, kteří mi umoţnili získat potřebný materiál k interpretaci výzkumu. Rovněţ povaţuji za silnou stránku i svŧj zájem o téma reintegrace pachatelŧ do společnosti a PMS ČR. Jako slabší stránky výzkumu bych zmínila to, ţe mezi respondenty byly pouze dvě ţeny. Domnívám se, ţe tak nebyl pohled muţské a ţenské populace na věc zrovna ideálně vyváţený, coţ souviselo, z mně neznámých dŧvodŧ, s větší ochotou muţské populace zúčastnit se výzkumu. Z mých předchozích pozorování bývá poměr muţŧ a ţen na pozici probačních úředníkŧ docela vyváţený. Alespoň jsem se snaţila respondenty vybírat z rŧzných pracovišť, kdyby jejich odpovědi byly případně ovlivněny kulturou organizace. Dále jiţ zmíněnou moţnost vysvětlování a doptávání se na otázky ze strany respondentŧ je moţné povaţovat také za slabou stránku výzkumu, jelikoţ jsem mohla svým vyjádřením respondenty ovlivnit. Jestliţe respondent nepochopil otázku, tak mé vysvětlení jeho představu o otázce ovlivnilo.

71

Celkově si myslím, ţe mé šetření bylo přínosné a to v tom, ţe rozhovory mohly vést k zamyšlení se nad tématem reintegrace pachatelŧ do společnosti a postupem své práce, případně k sebereflexi respondentŧ.

7. 3. Doporučení pro praxi Z DVO1 vyplývá první doporučení. Realizované rozhovory a zjištěná data z výzkumu se mi, i přes nedostatek nástrojŧ specializovaných na dospělé pachatele po propuštění z VTOS, jeví jako pozitivní skutečnost, ţe dle všech respondentŧ mají probační úředníci z dostupné škály nástrojŧ k reintegraci pachatelŧ na základě vlastní kreativity a iniciativy vţdy nějaký adekvátní nástroj pro klienta schopnost nějaký objevit či vymyslet, a toho by se podle mě měli probační úředníci drţet, protoţe s velkou pravděpodobností se budou vţdy setkávat s určitými typy klientŧ, pro které zrovna bude ten specializovaný nástroj chybět, nebo zrovna jim nebude dostupný. Jejich vlastní vnitřní zdroje ovšem mŧţou do značné míry zmírnit palčivost tohoto problému. Na druhé straně, větší investice do inovace a rozšíření ţádoucích nástrojŧ reintegrace pachatelŧ systémově do všech (alespoň) krajŧ naší republiky by byla opravdu extrémně příznivá změna. Východisko, něco jako kompromis, vidím v komplexním společném zapojení a intenzivní spolupráce všech adekvátních sloţek, tedy Vězeňské sluţby, Probační a mediační sluţby a neziskových organizací aktivních v této problematice. Např. by mohla pomoci státní podpora neziskových sluţeb, které by mohli sekundovat PMS ČR při práci s pachatelem na svobodě a konečně by se mohla zaměřit pozornost i na propuštěné, kteří nebyli propuštěni podmíněně, nýbrţ po uplynutí celého trestu VTOS, jelikoţ tito lidé jsou bez jakéhokoli dohledu, ale i pomoci, a míra recidivy tím, zdá se, stále trpí. V reakci na DVO2 při zváţení projevených obav bych silně doporučovala zvýšení míry zabezpečení budovy kaţdého střediska PMS ČR, a dále povinnost kurzŧ sebeobrany a zváţení povolení probačním úředníkŧm nosit sluţební zbraň a absolvovat výcvik manipulace se zbraní. Přeci jen se více neţ často ocitají v situacích stejně nebezpečných jako policisté, byť jsou jejich pravomoci a poslání jiné, vystavení rizikŧm je zde často obdobné. Co se týče zvládání vlastních emocí, vystupovali a současně potvrzovali probační úředníci profesionální přístup ke klientŧm, přesto někteří vyjádřili obavu z vyhoření a bylo by proto podle mého mínění vhodné zaměřit pozornost na práci s emocemi a to třeba formou pravidelných seminářŧ či pracovních skupin zaměřených přímo na zpracování negativních emocí v kontaktu s klienty. Tento typ práce s emocemi by mohl probíhat skupinově nebo individuálně a měl by být veden terapeutem, který by interaktivními postupy učil probační 72

úředníky vyrovnávat se se svými emocemi. Věřím, ţe na psychiku probačních úředníkŧ by to mohlo mít významný pozitivní dopad. Na základě vyhodnocení dat z DVO3 se domnívám, ţe otázka legislativního a metodického rámce ani prostor pro vyuţití vlastního názoru nejsou těmi problémovými oblastmi. Z poslední otázky rozhovoru ovšem vyvstalo mnoho návrhŧ na změny práce s pachatelem po propuštění z VTOS a proto bych alespoň jeden chtěla v této kapitole zváţit. Pokud jde o lepší financování či větší personální obsazení PMS, tak s tím asi nemŧţu nesouhlasit, ale uvědomuji si překáţky spojené se snahou tyto vylepšení uskutečnit. Co se ale týče propojenosti informačních systémŧ státních sloţek, připadá mi výhoda realizovaného nápadu tak významná, ţe by ji ministerstvo spravedlnosti či jiné mělo zváţit, jelikoţ by se tím usnadnila práce nejen PMS ČR, ale i všech ostatních sloţek do systému případně zapojených, urychlilo by to spoustu administrativních postupŧ a doručování dokumentŧ, ušetřilo by se spousta energií, a to nemluvím jen o energii probačních úředníkŧ, ušetřila by se spousta papíru a hlavně času a provedení této změny je poměrně lehce představitelné.

7. 4. Návrhy dalšího výzkumu Mým návrhem je doplnění tohoto šetření dalším kvalitativním výzkumem, který by se zacílil na klienty, tedy pachatele podmíněně propuštěné z VTOS a cílem by bylo zjistit jaký je jejich postoj k nástrojŧm reintegrace pachatelŧ do společnosti a jaké jsou jejich zkušenosti, co proţívají jako klienti PMS ČR, ale i před nebo po této spolupráci, jak jim dané nástroje prospívají nebo v čem neprospívají, co jim schází, jaké jsou jejich motivace, informace o dostupných sluţbách, atd. Opět by bylo vhodné pouţít metodu polostrukturovaného rozhovoru. Krom samotných klientŧ by se výzkum mohl týkat také členŧ rodiny a blízkých osob klientŧ, jejich pohled na práci s pachatelem po propouštění z VTOS, doplňoval by tak nejen má výzkumná zjištění. I zde by se jednalo o kvalitativní výzkum s vyuţitím metody polostrukturovaného rozhovoru. Rodina je podle mě dŧleţitá, protoţe je běţně prvním a často jediným přirozeným záchytným bodem v ţivotě propuštěného pachatele, anebo mŧţe být právě naopak významným zdrojem problémŧ a patologických jevŧ v jeho ţivotě.

73

Použité zdroje BARKER, G. Pouţití kvalitativních výzkumných metod při postupech rychlého posuzování (Rapid Assessment) zneuţívání drog ve společnosti. Boskovice: Albert, 1999. SCAN. ISBN 80-85834-78-2. Biedermanová, E., Petras, M.: Moţnosti a problémy resocializace vězňů, účinnost programů zacházení. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2011. ISBN 978-807338-115-8 DISMAN, M. Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uţivatele. 3. vyd. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 80-246-0139-7. GAVORA, P. Výzkumné metody v pedagogice: příručka pro studenty, učitele a výzkumné pracovníky. Brno: Paido, 1996. Edice pedagogické literatury. ISBN 80-85931-15X. GŘIVNA, T., SCHEINOST, M. a ZOUBKOVÁ, I. Kriminologie. 4., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014. ISBN 978-80-7478-614-3. HARTL, P., HARTLOVÁ, H., Psychologický slovník. 2. Vyd. Praha: Portál 2009, ISBN 978-80-7367-569-1 HAVLÍK, R. a KOŤA, J. Sociologie výchovy a školy. Praha: Portál, 2002. ISBN 807178-635-7. HAYES, N. Základy sociální psychologie. Vyd. 4. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-807367-283-6. HENDL, J. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-040-2. HEWSTONE, M., STROEBE, W. Sociální psychologie: Moderní učebnice sociální psychologie. Praha: Portál, 2006. 769 s. ISBN 9788073670924 HORA, O., SUCHANEC, M. a ŢIŢLAVSKÝ, M. Evaluační výzkum. Brno: Masarykova univerzita, 2014. ISBN 978-80-210-6886-5. CHRÁSKA, M., Metody pedagogického výzkumu, Základy kvantitativního výzkumu, Vyd. 1. Praha: Grada Publishing a. s., 2007, ISBN 9788024713694 JARKOVSKÁ, L. a KOTULAN, P., ROZUM, J. (ed.). Institut dohledu u podmíněného propuštění: závěrečná zpráva z výzkumu. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2004. Studie (Institut pro kriminologii a sociální prevenci). ISBN 80-7338026-9.

74

JEDLIČKA, R. Děti a mládeţ v obtíţných ţivotních situacích: nové pohledy na problematiku ţivotních krizí, deviací a úlohu pomáhajících profesí. Praha: Themis, 2004. ISBN 80-7312-038-0. JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 3. vyd. Praha: Leges, 2013. Student (Leges). ISBN 978-80-87576-64-9. JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. Vyd. 2. Praha: Leges, 2010. Student (Leges). ISBN 978-80-87212-49-3. KELNAROVÁ, J. a MATĚJKOVÁ, E. Psychologie: pro studenty zdravotnických oborů. Praha: Grada, 2010. Sestra. ISBN 978-80-247-3270-1. KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. 2005. Základy kriminologie a trestní politiky. Praha: C.H. Beck. 2005, ISBN 80-7179-813-4. MATOUŠEK, O., KODYMOVÁ, P. a KOLÁČKOVÁ, J. (eds.). Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Praha: Portál, 2005, ISBN 80-7367002-X. MIOVSKÝ, M. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada. 2006. ISBN 80-247-1362-4. MÜHLPACHR, P. Sociální a postpenitenciární péče. 1. vyd. Brno: Institut mezioborových studií, 1999. ISBN 80-210-3345-2 NAKONEČNÝ, M. Sociální psychologie, Praha: Academia, 2009, ISBN 8020016791. NETÍK, K., NETÍKOVÁ, D., HÁJEK, S. Psychologie v právu: Úvod do forenzní psychologie. 1 vyd. Praha: C. H. Beck, 1997. ISBN 80-7179-177-6. NOVOTNÝ, O. a ZAPLETAL, J. Kriminologie. 2., přeprac. vyd. Praha: ASPI, 2004. ISBN 8073570262 PETRÁČKOVÁ, V. a kol., Akademický slovník cizích slov: [A-Ţ]. Dotisk. Praha: Academia, 1997. ISBN 80-200-0497-1. PRŦCHA, J., MAREŠ, J. a WALTEROVÁ, E. Pedagogický slovník. 2. rozš. a přeprac. vyd. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-7178-252-1. PRŦCHA, J. Moderní pedagogika: [věda o edukačních procesech]. Praha: Portál, 1997. ISBN 80-7178-170-3. REICHEL, J. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Praha: Grada, 2009. Sociologie. ISBN 978-80-247-3006-6. SKUTIL, M. a KŘOVÁČKOVÁ, B. Diplomová práce a empirický výzkum pedagogických jevů: vybraná témata pro studenty oboru Učitelství pro 1. stupeň ZŠ a Učitelství pro mateřské školy. Hradec Králové: Gaudeamus, 2006. ISBN 80-7041-428-6.

75

SOCHŦREK, J. Kapitoly z penologie. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2007. ISBN 978-80-7372-205-0. SOTOLÁŘ, A., ŠÁMAL, P. a PÚRY, F. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. Praha: C.H. Beck, 2000. Beckovy příručky pro právní praxi. ISBN 80-7179-350-7. Linhart, J., Petrusek, M., Vodáková, A., Maříková, H., Velký sociologický slovník, II. svazek, P-Z, Karolinum. Praha: Vydavatelství UK 1996, ISBN 80-7184-310-5. STRAUSS, Anselm L. a Juliet M. CORBIN. Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. Boskovice: Albert, 1999. SCAN. ISBN 80-85834-60-X. SUCHÝ, O. Recidiva: komparativní studie. Praha: Výzkumný ústav kriminologický při Generální prokuratuře ČSSR, 1971. ŠPATENKOVÁ, N. Krizová intervence pro praxi. Praha: Grada, 2004. Psyché (Grada). ISBN 80-247-0586-9. ŠVAŘÍČEK, R. a ŠEĎOVÁ, K. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-313-0. VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 3. rozš. vyd. Praha: Portál, 2004. 870 s. ISBN 80-7178-802-3. VÁLKOVÁ, H. KUCHTA, J. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. 2. vyd., Praha: C. H. Beck, 2012, s. 394. ISBN: 978-80-7400-429-2 VEJBĚROVÁ, A. Trestní zákon a recidiva. Trestní právo, 1/2008, Praha 10: LexisNexis CZ s. r. o., ISSN 1211-2860 WALKER, I. Výzkumné metody a statistika. Praha: Grada, 2013. Z pohledu psychologie. ISBN 978-80-247-3920-5. ZOUBKOVÁ, I. Kriminologický slovník. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011. ISBN 978-80-7380-312-4. ŢATECKÁ, E. Postavení a úkoly Probační a mediační sluţby. Ostrava: Key Publishing, 2007. Právo (Key Publishing). ISBN 978-80-87071-55-7. Odborné časopisy a sborníky ČÁDOVÁ, J. Trest domácího vězení. In: ŠTERN, Pavel, OUŘEDNÍČKOVÁ, Lenka, DOUBRAVOVÁ, Dagmar et al. Probace a mediace. Moţnosti řešení trestných činů. Praha 2010. Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-757-2. DERKS, J. a van KALMTHOUT, A. Rŧznorodost evropských systémŧ probačních sluţeb. In: DERKS, Jack. Probace v Evropě. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2002. Prameny (Institut pro kriminologii a sociální prevenci). ISBN 80-7338-007-2.

76

GRÜNHUT, M., The Selection of Offenders for Probation, prepared by Dr. Max Grünhut, in cooperation with the United Nations Secretariat, United Nations, Department of Economie and Social Affairs, New York 1959 In: SOTOLÁŘ, Alexander, Pavel ŠÁMAL a František PÚRY. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. Praha: C.H. Beck, 2000. Beckovy příručky pro právní praxi. ISBN 80-7179-350-7. CHROMÝ, J., K právnímu pojetí recidivy v novém trestním zákoníku. Trestněprávní revue. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. ISSN 1213-5313. KRACÍK, M. Mediace mezi obětí a pachatelem. In: Restorativní justice: sborník příspěvků dokumentů. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2003. Studie (Institut pro kriminologii a sociální prevenci). ISBN 80-7338-021-8. MAREŠ, P. Sociální exkluze, sociální inkluze a sociální koheze: diskurz a realita. In Sirovátka T. (Ed.). Vyloučení a sociální politika. Brno: Masarykova univerzita/Praha: Výzkumný ústav práce sociálních věcí, 2006. ISBN 80-210-4225-7. NAVRÁTIL, P. MUSIL, L. Sociální práce s příslušníky menšinových skupin. Sociální studia, Brno: Fakulta sociálních studií MU, 2000, č. 5, ISSN 1212-365X. NERUDOVÁ, M. Práce s mladistvými a nezletilými. In: ŠTERN, Pavel, OUŘEDNÍČKOVÁ, Lenka, DOUBRAVOVÁ, Dagmar et al. Probace a mediace. Moţnosti řešení trestných činů. Praha 2010. Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-757-2. Pravidlo 13.1. Pekingská pravidla – Standartní minimální pravidla OSN pro výkon soudnictví nad mládeţí. In: VAN ZYL SMIT, D. Příručka základních principů a slibné praxe v oblasti alternativních opatření k uvěznění. Institut pro kriminologii a sociální prevenci. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2010. Prameny (Institut pro kriminologii a sociální prevenci). ISBN 978-80-7338-093-9. Pravidlo 13.2. Pekingská pravidla – Standartní minimální pravidla OSN pro výkon soudnictví nad mládeţí. In: VAN ZYL SMIT, D. Příručka základních principů a slibné praxe v oblasti alternativních opatření k uvěznění. Institut pro kriminologii a sociální prevenci. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2010. Prameny (Institut pro kriminologii a sociální prevenci). ISBN 978-80-7338-093-9. ROZUM, J. Činnost probační a mediační sluţby z pohledu restorativní justice. In Restorativní justice: sborník příspěvků dokumentů. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2003. Studie (Institut pro kriminologii a sociální prevenci). ISBN 80-7338-021-8. RYCHLÁ, K. Postpenitenciární péče v ČR se zaměřením na nevládní neziskové organizace. In. Mezi vězením a komunitou: sborník příspěvků k problematice sociální

77

reintegrace vězněných osob. Praha: Sdruţení pro probaci a mediaci v justici, 2008. ISBN 97880-904116-0-9. ŠTANTEJSKÝ, O. a ŠTERN, P. Probace a mediace v mezinárodním kontextu. In: ŠTERN, Pavel, OUŘEDNÍČKOVÁ, Lenka a Dagmar DOUBRAVOVÁ (eds.). Probace a mediace: moţnosti řešení trestných činů. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-757-2. TALANDOVÁ, J. Obecně prospěšné práce. In: ŠTERN, Pavel, OUŘEDNÍČKOVÁ, Lenka a Dagmar DOUBRAVOVÁ (eds.). Probace a mediace: moţnosti řešení trestných činů. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-757-2. TESAŘ, P. Probační dohled. In: ŠTERN, Pavel, OUŘEDNÍČKOVÁ, Lenka a Dagmar DOUBRAVOVÁ (eds.). Probace a mediace: moţnosti řešení trestných činů. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-757-2. VÝROST, J. Postoje, jejich utváření a změna. In: VÝROST, Josef, SLAMĚNÍK, Ivan (Eds.) Sociální psychologie. Praha 2008, 2. vydání. ISBN 987-80-247-1428-8 Zaostřeno na drogy 4/2006 (ročník čtvrtý) (červenec-září 2006), Situace v ČR – Drogové sluţby ve vězení, vydal Úřad vlády ČR Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti, Praha, 2005, ISSN 1214-1089 Zákony a směrnice Zákon č. 45/2013 o obětech trestných činŧ Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi Zákon č. 110/2006 Sb. o ţivotním a existenčním minimu, v platném znění Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, v platném znění Předpis č. 257/2000 Sb.Zákon o Probační a mediační sluţbě a o změně zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánŧ státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisŧ, zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisŧ, a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (zákon o Probační a mediační sluţbě) Předpis č. 345/1999 Sb. Vyhláška Ministerstva spravedlnosti, kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody Předpis č. 48/1997 Sb. Zákon o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonŧ

78

Metodický list č. 15/2007 ředitele odboru výkonu vazby a trestu, kterým se stanoví pravidla a principy hodnocení odsouzených osob umístěných ve výkonu trestu odnětí svobody. Internetové zdroje Armáda spásy, Farma Strahovice, ©2016, [online]. [cit. 13. ledna 2016]. Dostupné z www: http://www.armadaspasy.cz/opava/farma-strahovice Armáda spásy, Vězeňská péče. ©2016, [online]. [cit. 10. ledna 2016]. Dostupné z www: http://www.armadaspasy.cz/praha/vezenska-pece?strana=jak-pracujeme Centrum J. J. Pestalozziho, O Centru J. J. Pestalozziho. © JiriKadlec.com 2015, [online]. [cit. 14. ledna 2016]. Dostupné z www: http://www.pestalozzi.cz/ Centrum J. J. Pestalozziho, Dŧm na pŧl cesty v Havlíčkově Brodě © JiriKadlec.com 2015[online].

[cit.

14.

ledna

2016].

Dostupné

z

www:

http://www.pestalozzi.cz/?p=brod.php&idc=9 Český helsinský výbor, Děti vězněných rodičů. ©2016, [online]. [cit. 13. ledna 2016]. Dostupné z www: http://www.helcom.cz/cs/co-delame/projektova-cinnost/deti-veznenychrodicu/ Evropský sociální fond v ČR, Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, Křehká šance. ©

2008,

[online].

[cit.

15.

ledna

2016].

Dostupné

z

www:

http://www.esfcr.cz/projekty/krehka-sance?lang=1 Charita, Lidé v tíţivé sociální situaci. ©2016, [online]. [cit. 16. ledna 2016]. Dostupné z

www:

http://www.charita.cz/jak-pomahame/socialni-a-zdravotni-sluzby/lide-v-tizive-

socialni-situaci/ LAXUS, Jsem po léčbě nebo trestu. ©2016, [online]. [cit. 13. ledna 2016]. Dostupné z www: http://www.laxus.cz/jsem-po-lecbe-nebo-trestu/ LAXUS, Zpátky jinak. ©2016, [online]. [cit. 21. ledna 2016]. Dostupné z www: http://www.laxus.cz/o-nas/projekty/zpatky-jinak-2/ NOVÁ ŠANCE, z.s., Vznik Nové šance. ©2010, [online]. [cit. 15. ledna 2016]. Dostupné z www: http://www.koblov.cz/vznik-nove-sance.html NOVÁ ŠANCE, z.s., Pilotní projekt Probační dům. ©2010, [online]. [cit. 15. ledna 2016]. Dostupné z www: http://www.koblov.cz/aktuality_133.html Probační a mediační sluţba České republiky. Informační leták Probační dohled. ©2013

[cit.

1.

dubna.

2015]

Dostupné

z

www:

https://www.pmscr.cz/images/clanky/PMS_letak_ng_DOHLED_cz.pdf. RUBIKON Centrum, Kdo jsme. ©2016, [online]. [cit. 15. ledna 2016]. Dostupné z www: http://www.rubikoncentrum.cz/kdo-jsme.php

79

RUBIKON Centrum, Sluţby. ©2016, [online]. [cit. 15. ledna 2016]. Dostupné z www: http://www.rubikoncentrum.cz/sluzby.php RUBIKON Centrum, HISTORIE. ©2016, [cit. 25. března 2016]. Dostupné z www: http://www.rubikoncentrum.cz/kdo-jsme-historie.php Vězeňská sluţba ČR, Duchovní sluţba ve věznicích ČR. ©2012, [online]. [cit. 15. ledna 2016]. Dostupné z www: http://vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/o-nas/duchovni-sluzba1287/zakladni-informace/english-summary-prison-pastoral-care-6573 Vězeňská sluţba ČR, Neziskové organizace působící ve věznici. ©2012 [online]. [cit. 13. ledna 2016]. Dostupné z www: http://www.vscr.cz/veznice-svetla-nad-sazavou-93/o-nas1628/spoluprace-s-nevladnimi-organizacemi-466/spoluprace-s-neziskovymi-organizacemi7118 Vězeňská sluţba ČR, Výkon trestu odsouzených ţen. ©2012, [online]. [cit. 20. ledna 2016]. Dostupné z www: http://www.vscr.cz/veznice-opava-83/o-nas-1603/vykon-trestu323/objekt-olomoucka-odsouzene-zeny-606/vykon-trestu-odsouzenych-zen-5292 Vězeňská sluţba ČR, Projekt Šance. ©2012, [online]. [cit. 16. ledna 2016]. Dostupné z www: http://www.vscr.cz/veznice-vinarice-97/o-nas-1636/duchovenska-sluzba-a-nevladniorganizace-1025/projekt-sance-1032/nevladni-organizace-3999 Vězeňská sluţba ČR, Projekt „Křehká šance.“ ©2012, [online]. [cit. 17. ledna 2016]. Dostupné z www: http://www.vscr.cz/veznice-karvina-77/informacni-servis-1586/aktualita216/projekt-krehka-sance Vězeňská sluţba ČR, Projekty podpory. ©2012, [online]. [cit. 17. ledna 2016]. Dostupné z www:http://www.vscr.cz/veznice-svetla-nad-sazavou-93/o-nas-1628/spolupraces-nevladnimi-organizacemi-466/spoluprace-s-neziskovymi-organizacemi-13602 Vězeňská sluţba ČR, Zaměstnávání a vzdělávání odsouzených. ©2012, [online]. [cit. 20.

ledna

2016].

Dostupné

z

www:

http://www.vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/o-

nas/zakladni-informace-4/zamestnavani-a-vzdelavani-odsouzenych-6126 Vězeňská sluţba ČR, Zacházení s vězněnými osobami. ©2012, [online]. [cit. 20. ledna 2016].

Dostupné

z

www:

http://www.vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/o-nas/zakladni-

informace-4/zachazeni-s-veznenymi-osobami-6125 Za branou, Pro rodiny odsouzených. ©2010-2016, [cit. 15. ledna 2016]. Dostupné z www: http://www.zabranou.cz/rodina/

80

Anotace Název práce: Reintegrace pachatelů po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody Autor: Bc. Pavlína Gelnarová Vedoucí práce: PhDr. Mirka Nečasová, Ph.D. Instituce: Masarykova univerzita Brno, Fakulta sociálních studií Počet slov: 23 600

Diplomová práce se zabývá postojem probačních úředníkŧ k nástrojŧm reintegrace pachatelŧ do společnosti. Práce je rozdělena do tří částí. První část představuje jednotlivá základní témata a pojmy, které souvisí s problematikou nástrojŧ reintegrace pachatelŧ do společnosti a s hlavní výzkumnou otázkou. Druhá část se zabývá metodologií výzkumu. Výzkum je zaloţený

na

kvalitativní

výzkumné

strategii

a

byl

realizován

pomocí

techniky

polostrukturovaného rozhovoru s 8 respondenty – probačními úředníky, kteří se věnují práci s pachateli propuštěnými z výkonu trestu odnětí svobody. Třetí část práce je věnována analýze a interpretaci dat prostřednictvím otevřeného axiálního kódování. V závěru práce je zodpovězena hlavní výzkumná otázka a jsou zde uvedeny doporučení pro praxi a další výzkum.

Klíčová slova: reintegrace, pachatel, výkon trestu odnětí svobody, postoj.

81

Annotation Thesis title: Reintegration of offenders released from imprisonment Author: Bc. Pavlína Gelnarová Academic supervisor: PhDr. Mirka Nečasová, Ph.D. Institution: Masarykova univerzita Brno, Fakulta sociálních studií Basic words count: 23 600

The thesis deals with attitude of probation workers to the tool of reintegration of offenders released from inprisonment. The thesis is devided into three parts. The fisrt part presents the fundamental issues and concepts related to the issue of tools of reintegration of offenders into society and the main research question. The second part concerns the research methodology. The research is based on qualitative research strategy and was conducted using semi-structured interviews with ten respondents – probation workers, who work with offenders released from inprisonment. The third part the data are interpreted through open and axial coding. In conclusion there is the answer to the main research question and the recommendations for practice and further research.

Keywords: reintegration, offender, inprisonment, attitude.

82

Rejstřík alternativní trest, 11 analýza rizik, 59, 100 axiální kódování, 8, 51, 52, 81 Barker, 49 Derks, 10, 11 dílčí výzkumné otázky, 48, 49, 99 dílčí závěr, 59, 64, 67 Disman, 51 dohled, 11, 13, 14, 15, 16, 17,18, 39, 40, 53, 57, 58, 59, 66, 68, 72, 94, 98, 100, 103 Gavora, 50 Hartl, Hartlová, 44, 98 Hayes, 44, 45, 99 Hendl, 47, 50, 51, 52 Hewston, 45 hlavní výzkumná otázka, 8, 42, 44, 47, 48, 81, 93, 98, 99 intervenční proměnné, 70, 71 intervize, 55, 60, 90, 101 Jedlička, 28 Jelínek, 21, 23 Kelnarová, Matějková, 44 kognitivní sloţka postoje, 45, 105, 70 kontinuální sociální práce, 31, 97 kriminální recidiva 23 kriminologie, 21, 22, 23, 24 Kuchta, Válková 19, 22, 23 kvalitativní metody, 50 kvalitativní přístup, 47, 50 kvalitativní výzkumná strategie, 47, 71 kvalitativní výzkumné strategie, 47, 93 Mareš, Sirovátka, 27, 28, 96 Matoušek, 18 mediace, 7, 8, 12, 13, 15, 16, 93 Miovský, 49, 50, 99 motivace, 13, 26, 54, 55, 60, 61, 73, 86, 87, 90, 91, 92, 96, 101 Nakonečný, 45, 99 nálepkování, 26 nařízení soudu, 17, 94 nástroje k reintegraci, 56, 85, 86, 87 nástroje reintegrace, 42, 58, 85, 87, 98, 99 Navrátil, 26 negativní emoce, 48, 63, 64, 86, 88 nestátní organizace, 33, 34, 38, 43, 97 Netík, Netíková, Hájek, 31, 97 obavy, 62, 63, 64, 65, 70, 86, 88, 92, 102, 103, 105 obecně prospěšné práce, 16

oběť, 12, 20 omezení a povinnosti, 41, 66, 68, 90, 104 OPP, 16, 17, 94 orgány činné v trestním řízení, 16, 20, 66 parole, 18, 39, 94 penitenciární péče, 28, 29, 31, 96, 97 penologie, 23, 24 Petráčková, 23, 95 pilotní projekt, 37, 42, 55, 98 PMS ČR, 8, 14, 15, 16, 17, 19, 31, 34, 39, 40, 42, 43, 49, 54, 55, 59, 60, 62, 63, 65, 66, 67, 68, 69, 70, 71, 72, 73, 90, 94, 95, 97, 98, 100, 103, 104, 105, 106 podmíněné odsouzení, 11, 16, 94 podmíněné propuštění, 16, 18, 24, 37, 39, 40, 41, 94, 98 polostrukturovaný rozhovor, 50, 99 postoj, 8, 18, 26, 27, 42, 44, 45, 46, 47, 48, 49, 50, 57, 62, 65, 70, 71, 73, 85, 93, 98, 99, 104, 105 postpenitenciární péče, 31, 42, 97 povinnosti a omezení, 16, 68, 103 pozitivní emoce, 62, 64, 86, 88, 102 pracovní trh, 34, 38 prizonizace, 27, 37, 56, 57, 85, 87, 90, 96 probace, 7, 8, 10, 11, 12, 14, 68, 93, 103 Probační a mediační sluţba České republiky, 10, 13, 14, 39 probační činnosti, 8, 16, 42, 59, 70, 93, 94, 104 probační dohled, 14, 15, 17, 66 probační dŧm, 39, 42, 91, 98 probační plán dohledu, 17, 59, 68, 100, 103 probační úředníci, 14, 15, 17, 18, 19, 59, 60, 61, 65, 70, 94, 100, 101 program , 7, 12, 13, 20, 29, 30, 31, 33, 34, 35, 36, 37, 38, 41, 42, 43, 53, 54, 56, 57, 59, 60, 61, 66, 70, 85, 90, 96, 98, 100, 101, 102 proţívání, 19, 47, 48, 62, 86 Prŧcha, 28, 62, 96 recidiva, 7, 8, 21, 23, 24, 25, 56, 93, 95 rehabilitace, 27, 96 Reichel, 51 reintegrace pachatele, 39, 95, 98 reintegrace pachatelŧ, 7, 8, 14, 26, 33, 42, 44, 47, 48, 50, 53, 54, 58, 62, 65, 67, 70, 71, 72, 73, 85, 87, 93, 97, 98, 99, 104 83

rekvalifikace, 66 rekvalifikační kurzy, 35 reliabilita, 50, 51 resocializace, 18, 27, 28, 31, 36, 57, 96, 97 restorativní justice, 11, 12, 19, 20 restorativní program, 13 Rozum, 13, 18 Rychlá, 31, 32, 97 socializace, 28, 96 sociální exkluze, 27, 56, 85, 87 sociální kurátor, 31, 32, 39, 97 sociální stigma, 56, 57, 91 sociologie, 23 Sochŧrek, 28, 96 Sotolář, Šámal, Púry, 14, 15, 18, 94 Strauss, Corbinová, 47, 52 Stroebe, 45 Suchý, 24, 25 supervize, 55, 60, 90, 101 Škvaříček, Šeďová, 51 Štern, Ouředníčková, Doubravová, 10, 11, 12, 15, 16, 17, 18, 19, 94 TDV, 18, 19, 95 technika sběru dat, 50 trest domácího vězení, 18 trest odnětí svobody, 14, 17, 19, 24 trestní právo, 23, 95 trestní řád, 66, 68, 104

trestní zákoník, 54, 66, 68, 104 trestný čin, 12, 21, 22, 23 trh práce, 36 Vágnerová, 26, 27, 95, 96 validita, 50 vazba, 15 vězení, 17, 18, 26, 31, 33, 34, 36, 37, 38, 39, 40, 63, 64, 65, 67, 68, 95, 98, 103, 104 Vězeňská sluţba, 30, 58 věznice, 27, 29, 30, 31, 33, 41, 58, 96, 97 vnímání, 48, 53, 56, 58, 85, 90, 91, 99 volba vhodného nástroje, 65, 92, 103 VS ČR, 29, 30, 31, 33, 34, 36, 37, 40, 41, 97 VTOS, 30, 31, 32, 33, 34, 35, 37, 38, 39, 40, 41, 42, 49, 57, 58, 61, 65, 66, 67, 68, 71, 72, 73, 86, 87, 88, 91, 92, 93, 94, 96, 97, 98, 99, 101, 103, 104, 105 výkon trestu odnětí svobody, 81, 93 Výrost, 44, 45, 99 výzkumná strategie, 47, 71 vzdělávání probačních úředníkŧ, 60, 70, 101, 105 Walker, 47, 51 zaměstnání, 17, 26, 29, 32, 35, 36, 37, 38, 57, 61, 67, 68, 96, 97, 101, 104 Ţatecká, 14, 15 Ţiţlavský, 50

84

Příloha č. 1: Operacionalizace HVO: Jaký je postoj probačních úředníků k nástrojům reintegrace pachatelů do společnosti? DVO1: Jak probační úředníci vnímají dostupné nástroje k reintegraci pachatelŧ do společnosti? Indikátory: identifikace a vnímání dostupných nástrojŧ k reintegraci pachatelŧ do společnosti, informovanost o problematice nástrojŧ reintegrace pachatelŧ do společnosti, výběr nástroje k reintegraci pachatele do společnosti, vzdělávání Otázky: 1) Jaké nástroje k reintegraci pachatelŧ do společnosti máte k dispozici? DO (doplňující otázky): Sluţby kterých institucí či organizací a jaké programy či projekty ještě vyuţíváte krom probačních činností24 jako nástroj k reintegraci pachatelŧ do společnosti? (Např. Křehká šance, Probační domy či jiné?) 2) Jaké činnosti dostupné nástroje zahrnují? 3) Co si myslíte o dostupných nástrojích k reintegraci pachatelŧ do společnosti? DO: Domníváte se, ţe dostupné nástroje k reintegraci pachatelŧ do společnosti plní svŧj účel či nikoliv? Z jakého dŧvodu? 4) Odkud čerpáte informace o nástrojích k reintegraci pachatelŧ do společnosti? Jak jste v této oblasti dále vzděláváni? 5) Je něco v čem byste se potřebovali v této oblasti ještě vzdělat? Případně v čem? 6) Jaká negativa vnímáte u dostupných nástrojŧ k reintegraci pachatelŧ do společnosti? 7) Jaká pozitiva vnímáte u dostupných nástrojŧ k reintegraci pachatelŧ do společnosti? 8) Jak dalece podle vašeho názoru jsou dostupné nástroje k reintegraci vhodné k řešení následkŧ moţné prizonizace, vyrovnávání se pachatelŧ se sociálním sigmatem tzv. nálepkou kriminálníka a resocializaci pachatelŧ? 9) Jaký vliv mají podle vás dostupné nástroje reintegrace na předcházení či řešení jiţ nastalé situace sociální exkluze pachatelŧ? 10) Jak se podle vás odráţí vliv dostupných nástrojŧ reintegrace pachatelŧ na jejich reicidivě?

24

Vzhledem k tomu, že probační činnosti jsou hlavní náplní práce probačních úředníků, obsahuje otázka předpoklad jejich využití jako nástroje k reintegraci.

85

11) Jak vnímáte pŧsobení dostupných nástrojŧ reintegrace na sociální, finanční a psychologické problémy pachatelŧ? (neexistence sociálního zázemí, nedostatečné finanční zabezpečení, dluhy a (ne)motivace k práci, neskutečná očekávání a sklon k rychlému uspokojení zpŧsobené dlouhodobou deprivací mnoha potřeb) 12) Na základě čeho volíte vhodný z dostupných nástrojŧ k reintegraci pachatele do společnosti? DO: Berete v potaz ohledně výběru nástroje k reintegraci pachatele do společnosti i přání pachatele? 13) Stává se (stalo se) Vám, ţe se s pachatelem pracuje v rámci zvoleného nástroje, ale nakonec se dospěje k názoru, ţe pro něj není daný nástroj vhodný? Za jakých okolností k tomu dochází? DVO2: Jak probační úředníci proţívají pouţívání dostupných nástrojŧ k reintegraci pachatelŧ do společnosti? Indikátory: proţívání, pozitivní a negativní emoce spojené s pouţíváním dostupných nástrojŧ k reintegraci pachatelŧ do společnosti, příčiny emocí, vliv emocí na práci Otázky: 14) Jaké emoce proţíváte při pouţívání dostupných nástrojŧ k reintegraci pachatelŧ do společnosti? 15) V jakých situacích ve Vás pouţívání dostupných nástrojŧ (k reintegraci pachatelŧ do společnosti) vyvolává pozitivní emoce? 16) V jakých situacích ve Vás pouţívání dostupných nástrojŧ (k reintegraci pachatelŧ do společnosti) vyvolává negativní emoce? DO: Jaké máte obavy při pouţívání dostupných nástrojŧ k reintegraci pachatelŧ do společnosti? 17) Mají emoce vliv na vaši práci? A jaký? DVO3: Jak jednají probační úředníci při pouţívání dostupných nástrojŧ k reintegraci pachatelŧ do společnosti? Indikátory: postup práce, prostor pro vlastní názor pracovníka, zákony a nařízení, návrhy na změny Otázky: 18) Jaký je postup vaší práce s pachateli po propuštění z VTOS? 19) Jakým zpŧsobem ovlivňují Vaši práci zákony a nařízení od vedení organizace? 20) Do jaké míry máte prostor pro návrh vlastního postupu a pro uplatnění vašeho názoru na daný nástroj k reintegraci pachatele do společnosti? 21) Měl/-a byste nějaké návrhy na změny v rámci práce s pachateli po propuštění z VTOS? Jaké?

86

Příloha č. 2 Scénář rozhovoru 1) Jaký je postup vaší práce s pachateli po propuštění z VTOS? 2) Jaké nástroje k reintegraci pachatelŧ do společnosti máte k dispozici? DO (doplňující otázky): Sluţby kterých institucí či organizací a jaké programy či projekty ještě vyuţíváte krom probačních činností jako nástroj k reintegraci pachatelŧ do společnosti? (Např. Křehká šance, Probační domy či jiné?) 3) Jaké činnosti dostupné nástroje zahrnují? 4) Jaká je Vaše dosavadní zkušenost s dostupnými nástroji k reintegraci pachatelŧ do společnosti? DO: Co si myslíte o dostupných nástrojích k reintegraci pachatelŧ do společnosti? Domníváte se, ţe dostupné nástroje k reintegraci pachatelŧ do společnosti plní svŧj účel či nikoliv? Z jakého dŧvodu? 5) Jaká negativa vnímáte u dostupných nástrojŧ k reintegraci pachatelŧ do společnosti? 6) Jaká pozitiva vnímáte u dostupných nástrojŧ k reintegraci pachatelŧ do společnosti? 7) Na základě čeho volíte vhodný z dostupných nástrojŧ k reintegraci pachatele do společnosti? DO: Bere se v potaz ohledně výběru nástroje k reintegraci pachatele do společnosti i přání pachatele? 8) Stává se (stalo se) Vám, ţe se s pachatelem pracuje v rámci zvoleného nástroje, ale nakonec se dospěje k názoru, ţe pro něj není daný nástroj vhodný? Za jakých okolností k tomu dochází? 9) Jak vnímáte pŧsobení dostupných nástrojŧ reintegrace na sociální, finanční a psychologické problémy pachatelŧ? (neexistence sociálního zázemí, nedostatečné finanční zabezpečení, dluhy a (ne)motivace k práci, neskutečná očekávání a sklon k rychlému uspokojení zpŧsobené dlouhodobou deprivací mnoha potřeb) 10) Jak dalece podle vašeho názoru jsou dostupné nástroje k reintegraci vhodné k řešení následkŧ moţné prizonizace, vyrovnávání se pachatelŧ se sociální sigmatem tzv. nálepkou kriminálníka a resocializaci pachatelŧ? 11) Jaký vliv mají podle vás dostupné nástroje reintegrace na předcházení či řešení jiţ nastalé situace sociální exkluze pachatelŧ? 12) Jak se podle vás odráţí vliv dostupných nástrojŧ reintegrace pachatelŧ na jejich reicidivě? 13) Jakým zpŧsobem ovlivňují Vaši práci zákony a nařízení od vedení organizace? 14) Do jaké míry máte prostor pro návrh vlastního postupu a pro uplatnění vašeho názoru na daný nástroj k reintegraci pachatele do společnosti?

87

15) Odkud čerpáte informace o nástrojích k reintegraci pachatelŧ do společnosti? Jak jste v této oblasti dále vzděláváni? 16) Je něco v čem byste se potřebovali v této oblasti ještě vzdělat? Případně v čem? 17) Jaké emoce proţíváte při pouţívání dostupných nástrojŧ k reintegraci pachatelŧ do společnosti? 18) V jakých situacích ve Vás pouţívání dostupných nástrojŧ (k reintegraci pachatelŧ do společnosti) vyvolává pozitivní emoce? 19) V jakých situacích ve Vás pouţívání dostupných nástrojŧ (k reintegraci pachatelŧ do společnosti) vyvolává negativní emoce? DO: Jaké máte obavy při pouţívání dostupných nástrojŧ k reintegraci pachatelŧ do společnosti? 20) Mají emoce vliv na vaši práci? A jaký? 21) Měl/-a byste nějaké návrhy na změny v rámci práce s pachateli po propuštění z VTOS? Jaké?

88

Příloha č. 3: Charakteristika respondentů Stupeň Pohlaví

vzdělání

Studijní obor

Praxe

PÚ1

muž

Mgr.

Sociální práce

3 roky

PÚ2

muž

Mgr.

Teologie

15 let

PÚ3

muž

Mgr.

Sociologie

4 roky

PÚ4

muž

Mgr.

Právo

7 let

PÚ5

žena

Mgr.

Sociální práce

8 let

PÚ6

muž

Mgr.

Právo

6 let

PÚ7

muž

Mgr.

Sociologie

12 let

PÚ8

žena

Mgr.

Sociální práce

8 let

89

Příloha č. 4 Kódování DVO1: „Jak probační úředníci vnímají dostupné nástroje k reintegraci pachatelů do společnosti?“ Kategorie 1: Nástroje k reintegraci A. definování a vnímání problematiky nástrojŧ k reintegraci (A1) B. pozitiva nástrojŧ k reintegraci – dostupnost nástrojŧ (B1), účinnost nástrojŧ (B2) C. negativa nástrojŧ k reintegraci – nedostupnost nástrojŧ (C1), neúčinnost nástrojŧ (C2) A. interní nástroje – profesionální rozhovor (A1), identifikace rizik (A2), stanovená omezení a povinnosti (A3), návštěva v místě bydliště (A4), zpětná vazba (A5) B. externí nástroje – služby jiných subjektů (B1), externí projekty a programy (B2) C. pozitiva nástrojů k reintegraci – množství a dostupnost nástrojů (C1), úspora času a energie (C2), odbornost služeb (C3), legislativní základ (C4), účinnost (C5) D. negativa nástrojů k reintegraci – nedostatek a nedostupnost nástrojů (D1), příliš úzké zaměření (D2), nesystémovost (D3) Kategorie 2: Zdroje informací A. externí odborné zdroje – externí školení, semináře (A1), odborná literatura (A2) B. organizace – interní metodiky (B1), školení, semináře pořádané PMS ČR (B2) C. zkušenosti – vlastní zkušenosti (C1), intervize a supervize (C2) D. témata k dalšímu vzdělávání – rezervy ve vzdělání (D1) A. externí odborné zdroje – externí školení, semináře (A1), odborná literatura (A2) B. organizace – interní metodiky (B1), školení, semináře pořádané PMS ČR (B2) C. zkušenosti – vlastní zkušenosti (C1), intervize a supervize (C2) D. témata k dalšímu vzdělávání – rezervy ve vzdělání (D1) Kategorie 3: Znaky nevhodně zvoleného nástroje A. vliv na pachatele – neúčinnost nástroje (A1), nepotřebnost nástroje (A2), neblahý vliv nástroje na pachatele (A3), B. motivace pachatele – odmítnutí nástroje pachatelem (B1) C. vliv probačního úředníka – osobnostní nastavení probačního úředníka (C1) Kategorie 4: Vliv nástrojŧ na pachatele A. vliv na sociální exkluzi – pozitivní vliv (A1), ţádný nebo minimální vliv (A2) B. vliv na sníţení recidivy – pozitivní vliv (B1), ţádný nebo minimální vliv (B2) C. vliv na následky prizonizace – pozitivní vliv (C1), ţádný nebo minimální vliv (C2) 90

D. vliv na sociální stigma – pozitivní vliv (D1), ţádný nebo minimální vliv (D2) E. vliv na psychické, sociální a finanční problémy – pozitivní vliv (E1), ţádný nebo minimální vliv (E2) Kategorie 5: Vnímání projektu Křehká šance probačními úředníky A. vliv na pachatele – identifikace rizik (A1), motivace k zamyšlení pachatele nad sebou samým (A2), dŧkladná a dlouhodobá práce s pachatelem (A3), vhodné zařazení pachatelŧ velmi závaţných trestných činŧ (A4) B. charakter projektu – zahraniční zkušenost (B1), rozhodnutí o podmíněném propuštění v rukou komise (B2), vyšší časová a personální náročnost (B3), moţnost odborného rozhodnutí o podmíněném propuštění na základě kvalitního a podrobného materiálu o odsouzeném (B4) C. zkušenost – osobní zkušenost s projektem (C1) Kategorie 6: Vnímání projektu Probační domy probačními úředníky A. vliv na pachatele – zajištění základních potřeb pachatele po propuštění z VTOS (A1) B. okolnosti ovlivňující názor na projekt – zahraniční zkušenost (B1), pilotní verze projektu (B2), jeden probační dŧm v celé republice – v Ostravě (B3), nesrovnatelné a nepřenositelné podmínky v zahraničí a u nás (B4), jiný přístup veřejnosti (B5), dobrovolná účast klientŧ v rámci pilotu na rozdíl od zamýšleného provozu (B6), poměrně striktně daná pravidla pro klienty (B7) C. zkušenost – osobní zkušenost s projektem (C1) DVO2: „Jak probační úředníci prožívají používání dostupných nástrojů k reintegraci pachatelů do společnosti?“ Kategorie 1: Příčiny emocí A. příčiny pozitivních emocí - aktivita a spolupráce klienta (A1), úspěchy klienta (A2), pozitivní zpětná vazba klienta (A3), úspěšná volba nástroje (A4), pozitivní zpětná vazba externích subjektŧ (A5) B. příčiny negativních emocí – nespolupráce či klient v opozici (B1), neúspěchy klienta (B2), negativní zpětná vazba klienta (B3), neúspěšná volba nástroje (B4), nekvalitní dostupné nástroje (B5), časová tíseň a tlak ze strany vedení a soudŧ (B6), ignorace a nedocenění ze strany soudŧ (B7) C. vliv emocí na práci – snaha zachovat profesionalitu (C1)

91

Kategorie 2: Obavy proţívané probačními úředníky při práci A. obavy o sebe – obavy o své zdraví a ţivot (A1), obavy z vyhoření (A2) DVO3: „Jak jednají probační úředníci při používání dostupných nástrojů k reintegraci pachatelů do společnosti?“ Kategorie 1: Práce probačních úředníkŧ s pachateli po VTOS A. činnosti – postup práce (A1) Kategorie 2: Volba vhodného nástroje A. analýza informací o pachateli – rizikové faktory pachatele (A1), motivace a přání pachatele (A2) B. organizace – zákony a interní metodiky (B1) C. zkušenosti – vlastní zkušenosti (C1), sdílení zkušeností s kolegy (C2) Kategorie 3: Návrhy na změny práce s pachateli po propuštění z VTOS A. návrhy na změny (A1)

92

Stať Název práce: Reintegrace pachatelŧ po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody Autor: Bc. Pavlína Gelnarová Instituce: Masarykova univerzita Brno, Fakulta sociálních studií Klíčová slova: reintegrace, pachatel, výkon trestu odnětí svobody, postoj. Diplomová práce se zabývá postojem probačních úředníkŧ k nástrojŧm reintegrace pachatelŧ do společnosti. Aktuálnost tématu vychází také ze symbolického cíle práce, kterým chci upozornit na nedostatky nástrojŧ reintegrace pachatelŧ propuštěných z VTOS, výkonu trestu odnětí svobody, a jejich nízkou efektivitu. V této práci bych se ráda zaměřila na moţnosti probačních úředníkŧ pomoci pachatelŧm po VTOS s reintegrací do společnosti a ráda bych výzkumem zjistila, jaký je jejich postoj k nástrojŧm, které k tomu mají k dispozici. Hlavní výzkumná otázka tedy zní: „Jaký je postoj probačních úředníkŧ k nástrojŧm reintegrace pachatelŧ do společnosti?“ V rámci výzkumu mě zajímá, jaké nástroje mají probační úředníci k dispozici pro reintegraci pachatelŧ do společnosti, jaké činnosti tyto nástroje zahrnují a jak tyto nástroje probační úředníci hodnotí vzhledem k pŧsobení na pachatele a jeho problémy, kterým musí čelit. Následně se hodlám zajímat i emotivní a konativní sloţku postoje probačních úředníkŧ k těmto nástrojŧm. Diplomová práce je rozdělena do čtyř částí. V teoretické části konceptualizuji pojmy související s hlavní výzkumnou otázkou a s ní související pojmy. Nejprve se věnuji stručné historii probace a mediace, restorativní justici a následně podrobněji popisuji uţ konkrétně Probační a mediační sluţbu ČR, definuji, kdo jsou to probační úředníci a blíţe definuji probační činnosti. V dalších kapitolách se věnuji pojmŧm pachatel, recidiva a reintegrace pachatelŧ propuštěných z VTOS. Teoretickou část uzavírá kapitola o postoji, která je dŧleţitá, pro správné pochopení a vytvoření operacionalizace a následně otázek k výzkumu. V metodologické části se zaměřuji na postup výzkumu, zdŧvodňuji volbu kvalitativní výzkumné

strategie,

představuji

operacionalizaci

výzkumných

otázek

a

techniku

polostrukturovaného rozhovoru, definuji výzkumný soubor, vysvětluji postup zpracování dat, validitu a reliabilitu výzkumu a etické zásady výzkumu. Rozhovory byly uskutečněny s osmi probačními úředníky, kteří se věnují práci s pachateli po propuštění z výkonu trestu. V interpretační části se věnuji analýze a interpretaci dat a jejich interpretaci, identifikuji stěţejní témata, které hlouběji interpretuji a podle paradigmatického modelu hledám jejich příčiny či následky a uvaţuji o souvislostech mezi zjištěnými skutečnostmi

93

a teoretickým podkladem. V závěru podávám odpovědi na hlavní výzkumnou otázku a navrhuji doporučení pro praxi a další výzkum. Vymezení základních témat Probační a mediační sluţba Zákon definuje probaci jako „organizování a vykonávání dohledu nad obviněným, obţalovaným nebo odsouzeným, kontrola výkonu alternativních trestů nespojených s odnětím svobody, včetně uloţených povinností a omezení, sledování chování odsouzeného ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, dále individuální pomoc obviněnému a působení na něj, aby vedl řádný ţivot, vyhověl soudem nebo státním zástupcem uloţeným podmínkám, a tím došlo k obnově narušených právních i společenských vztahů,“ (Zákon č. 257/2000 Sb. § 2 odst. 1.) V následující kapitole definuji probační úředníky podle zákona č. 257/2000 Sb. § 6 10. Probační činnosti Jsou zejména ty, které napomáhají provádění a organizaci alternativních trestŧ a opatření, jako je výkon trestu obecně prospěšných prací, propuštění z ochranné léčby s dohledem, podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody s dohledem a podmíněné odsouzení k výkonu trestu odnětí svobody s dohledem atd (Tesař in Štern, Ouředníčková, Doubravová, 2010.) Pokud je pachateli uloţen trest obecně prospěšných prací (OPP), zavazuje se tím ke splnění určitého počtu hodin práce, která mu nebude proplacena či vykonání nějakého určitého úkolu. PMS má za úkol kontrolovat plnění docházky klienta a také zpŧsob zacházení a podmínky, ve kterých pracuje, jestli jsou vhodné, bezpečné atp (Příručka, 2010.) Probačnímu dohledu jsou nejčastěji podrobeni ti, kteří byli podmíněně odsouzeni k VTOS nebo podmíněně propuštěni z VTOS a také těm, které propustili z ochranné léčby, a kterým byl stanoven dohled (PMS ČR, ©2013) Dohled stojí z velké míry na kontrole, jak klient dodrţuje nařízení soudu či zákony obecně, a která je prováděna na klientech během osobních schŧzek s nimi. (Tesař in Štern, Ouředníčková, Doubravová, 2010.) Parole neboli podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody vyuţívá dohledu, aby bylo dohlíţeno na pachatele a byla jim poskytnuta potřebná pomoc, jiţ při přípravě na propuštění, ale i po ní, aby se tak napomohlo snadnější integraci pachatele zpět do společnosti. (Sotolář, Púry, Šámal, 2010.)

94

Soud vyuţívá také trestu domácího vězení (TDV), např. při přeměně trestu odnětí svobody, pokud má pachatel splněnou polovinu trestu za přečin. Tedy počet zbývajících dní trestu odnětí svobody ve vězení se nahradí stejným počtem dní TDV (podle § 57a TrZ.) Nedílnou součástí činností PMS ČR je také práce s obětmi trestných činŧ. Pachatelé a recidiva Zákon definuje pachatele takto: Pachatelem trestného činu je, kdo svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu nebo jeho pokusu či přípravy, je-li trestná. Pachatelem trestného činu je i ten, kdo k provedení činu uţil jiné osoby, která není trestně odpovědná pro nedostatek věku, nepříčetnost, omyl, anebo proto, ţe jednala v nutné obraně, krajní nouzi či za jiné okolnosti vylučující protiprávnost, anebo sama nejednala nebo nejednala zaviněně. Pachatelem trestného činu je i ten, kdo k provedení činu uţil takové osoby, která nejednala ve zvláštním úmyslu či z pohnutky předpokládané zákonem; v těchto případech není vyloučena trestní odpovědnost takové osoby za jiný trestný čin, který tímto jednáním spáchala. (§ 22 - § 27 Zákon č. 40/2009 Sb., TrZ.) Pro účely tohoto textu, pokud není uvedeno jinak, je pod pojmem pachatel míněna osoba, která byla odsouzena za trestnou činnost k výkonu trestu odnětí svobody (podmíněně či nepodmíněně) nebo která má být či byla propuštěna z výkonu trestu odnětí svobody ať uţ podmíněně či po uplynutí celého trestu. Recidiva Pojem recidiva pocházející z latiny (recidivus, zpět se vracející, obnovený) (Kábrt, J., Kucharský, P. a kol., 1991, s. 369) popisuje navrácení nebo opakování něčeho, co jiţ často pouze zdánlivě pominulo (Petráčková, V. a kol., 1997) a v rámci trestního práva se tím myslí opakování trestného činu. Trestní právo specifikuje recidivu jako spáchání dalšího trestního činu pachatelem poté, co byl jiţ pravomocně odsouzen za ten předešlý. (Gřivna, T., Scheinost, M., Zoubková, I. a kol., 2014) Reintegrace pachatele po výkonu trestu odnětí svobody Po návratu z vězení musí odsouzení řešit mnoţství neodkladných problémŧ, které jsou přímo navázané na úspěšnou reintegraci do společnosti. Vágnerová tyto problémy rozřadila do tří oblastí: a) neexistence sociálního zázemí – propuštěnému jedinci chybí zázemí, nemá se kam a ke komu vrátit

95

b) nedostatečné finanční zabezpečení, dluhy a (ne)motivace k práci – odsouzení po propuštění, jestli-ţe si najdou práci, se jen obtíţně vyrovnávají se zátěţí a kaţdodenností spojené se zaměstnáním c) neskutečná očekávání a sklon k rychlému uspokojení, která ústí ve vyšší potenciální riziko vzniku nových potíţí, to vše zpŧsobené dlouhodobou deprivací mnoha potřeb. Odsouzení k výkonu trestu odnětí svobody je společností vnímáno velmi negativně a stává se tak pro propuštěné sociálním stigmatem, díky němuţ jsou k nim lidé nedŧvěřivý. Odsouzení většinou nemají potřebnou kvalifikaci a tak je pro ně obtíţné najít práci a tedy se finančně zabezpečit a uhradit náklady na bydlení a tak se mŧţe stát, ţe upevní neţádoucí chování, a budou dále pokračovat v trestních činech. Významným faktorem, který negativně pŧsobí na reintegraci propuštěných, jsou zhoršené vztahy s blízkými a kamarády, a tak se propuštění odsouzení zaměřují na komunikaci s osobami v obdobné situaci, a část z nich přijme kariéru recividisty za svŧj ţivotní úděl, coţ vede ke komplexní sociální i ekonomické deprivaci. (Vágnerová, 2004) Všichni propuštění vězni čelí riziku sociální exkluze. Sociální exkluze představuje vyřazení z občanství neumoţněním výkonu občanských práv, ale také zhoršená schopnost splnit občanské povinnosti. (Mühlpachr, 1999) Dopadem dlouhodobého výkonu trestu odnětí svobody je prizonizace, která vzniká silným ovlivňováním vězně prostředím věznice a nedostatkem kontaktu s prostředím mimo věznici. (Kriminologický slovník, 2011) Moţnosti překonání potíţí pachatelů propuštěných z VTOS Opětovné zařazení člověka do společnosti je nazýváno reintegrací. O tu je usilováno pomocí rehabilitace a resocializace pachatelŧ. Rehabilitaci lze chápat jako soubor speciálně pedagogických postupŧ navrţených k uspořádání společenských vztahŧ, oţivení poškozených praktických schopností a dovedností a také eventuality seberealizace poškozené osoby. (Prŧcha, Walterová, Mareš, Pedagogický slovník, 1995) Nezdařená socializace zpŧsobuje potíţ jen konkrétnímu člověku (sociální exil), ale i společenství jako celku (sociální deviace). (Havlík, R., Koťa, J., 2002) Resocializace ve své podstatě usiluje o napravení a změnu neúspěšné socializace. (Sochŧrek, J., 2007) Za resocializaci lze také povaţovat ovlivňování výchovy odsouzeného k úspěšné reintegraci do společnosti. (Akademický slovník cizích slov, 1995) Penitenciární péče V rámci programu zacházení je konkrétně stanoven cíl pŧsobení na daného jedince, metody zacházení na dosaţení daného cíle, a také zpŧsob a četnost hodnocení. Dále je v rámci

96

programu zacházení jedinci stanoveno zaměstnání, tedy jeho zapojení se do pracovní terapie, do vzdělávacích aktivit či nějaké jiné náhradní aktivity, které mají jedince obohatit o předpoklady pro jeho pozdější samostatný ţivot mimo věznici. (§ 41 odst. 3 Zákona o výkonu trestu odnětí svobody (čl. 4 odst. 5 Metodický list ředitele odboru výkonu vazby a trestu č. 9) Nejpozději tři měsíce před propuštěním vězňŧ je jim připravován program zacházení před propuštěním z výkonu trestu tak, aby odsouzené co nejlépe připravil na samostatný zpŧsob ţivota zpět na svobodě, a který je schvalován ředitelem věznice či jeho zástupcem. (čl. 4 odst. 5 Metodický list ředitele odboru výkonu vazby a trestu č. 9). Významným aktérem snahy o úspěšnou aktivizaci a reintegraci odsouzeného po propuštění na svobodu je sociální kurátor25, který spolupracuje jak s odsouzeným, tak s VS ČR, s PMS ČR, s Úřadem práce, s místní samosprávou, s poskytovateli sociálních sluţeb i se zdravotnickými zařízeními. V rámci zabezpečení kontinuální sociální práce s pachateli trestné činnosti by měla obec sociálnímu kurátorovi umoţnit spolupráci. (Rychlá, K., 2008) Postpenitenciární péče Postpenitenciární péče je jakási další fáze penitenciární péče, ke které se váţe spolupráce odsouzeného jiţ v prŧběhu výkonu trestu odnětí svobody s kurátorem, jejímţ výsledkem je individuální plán činností po propuštění. (Špaténková, N., 2004) Postpenitenciární péče výrazně přispívá k motivaci, aktivizaci a ke zdařilé reintegraci odsouzeného, podporuje daného jedince a dá se říci, ţe mu pomáhá dokončit proces resocializace. (Netík, Netíková, Hájek, 1997) Sociální kurátor je výrazně zapojen při naplňování obsahu zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (§§ 84, 85 a 102, krom vydávání nařízení obce), který obci svěřuje péči v souladu s místními předpoklady a zvyklostmi vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanŧ. (Rychlá, 2008) Nestátní subjekty v kontaktu s odsouzenými před/po propuštění z VTOS Cílem této podkapitoly je především představit některé z nestátních neziskových organizací, které se rŧzným zpŧsobem zabývají péčí a pomocí pachatelŧm, pro jejich moţný významný vliv na reintegraci pachatele jiţ během výkonu trestu odnětí svobody, a dále také nestátních subjektŧ pečujících o pachatele i následně po propuštění, které se tak stávají zároveň moţnými dalšími nástroji reintegrace pachatelŧ v rukou probačních úředníkŧ. Jsou tedy představeny organizace poskytující vězeňskou duchovní sluţbu, RUBIKON Centrum,

25

Více o poslání sociálního kurátora je uvedeno v části 3. 2. této kapitoly.

97

SEMITAM s. r. o., Za branou z. s., Centrum J. J. Pestalozziho, NOVÁ ŠANCE z. s., dále to jsou drogové sluţby: Sdruţení Podané ruce, o. s., SANANIM a o. s. LAXUS. PMS ČR v kontaktu s odsouzenými před/po propuštění z VTOS PMS ČR se v rámci spolupráce s odsouzenými jedinci k VTOS zaměřuje na ty, kteří chtějí ţádat o podmíněné propuštění s dohledem a na odsouzené na svobodě u podmíněného odsouzení s dohledem. (§ 5 zákona č. 257/2000 Sb. o probační a mediační sluţbě, v platném znění) Součástí této podkapitoly jsou dva příklady projektŧ PMS ČR – jeden zaměřený na pachatele ţádající o podmíněné propuštění a další zaměřený na pachatele jiţ po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, které je rovněţ moţné chápat jako dostupné nástroje reintegrace pachatele v rukou probačních úředníkŧ. Dŧvod výběru prvního z nich, tedy Křehké šance je ten, ţe povaţuji podmínky propuštění a následnou péči a dohled nad pachatelem propuštěným z vězení za velmi podstatný atribut ovlivňující jeho reintegraci do společnosti. Projekt Probační dŧm byl přihlášen do veřejné soutěţe pořádané PMS ČR a byl zahájen v červenci roku 2015. Tento pilotní projekt byl inspirován projekty v Norsku a je to první a zatím jediný takový projekt u nás. Probační domy by se v budoucnu mohly stát soudně nařízenými „přestupnými stanicemi“ v rámci podmínečného propuštění mezi výkonem trestu a pobytem na svobodě. (NOVÁ ŠANCE, ©2016) Nástroje reintegrace Hlavní výzkumná otázka mého výzkumu se zabývá postojem probačních úředníkŧ k nástrojŧm reintegrace pachatelŧ do společnosti, a pro účely této práce zde budou tyto nástroje definovány. Dle teoretických základŧ z předchozích kapitol vymezuji nástroje reintegrace jako: probační činnosti, sluţby a programy/projekty externích subjektŧ, programy a projekty PMS ČR. Jsou to tedy rŧznorodé činnosti, které mohou probační úředníci vyuţít, aby svým klientŧm pomohli překonat rozličné potíţe spojené s procesem jejich reintegrace do společnosti nebo tento proces přímo ohroţující. Postoj Postoje vyjadřují v podstatě to, jak hodnotíme rŧzné sociální objekty v našem okolí, co máme rádi a co ne. Podle Eaglyho a Chaikena je to tedy více méně stálá charakteristika, psychologický sklon při hodnocení určité podstaty dané věci s jistou mírou přijímání nebo odmítání, na čemţ se více méně shodují i s Hartlovou a Hartlem, podle nichţ se navíc v postojích odráţí osobnostní myšlení, chápání, poznání, zájmy, tendence a cítění (Hartl, Hartlová, 2009.) Tesser se přiklání k názoru, ţe určitý podíl postojŧ máme vrozený, naproti

98

tomu Brendl a Higgins věří ve větší zastoupení postojŧ získaných sociálním učením (Výrost in Výrost, Slaměník, 2008) stejně jako Fishbein s Ajzenem (Hayes, 2007.) Otázkou vnitřní struktury postoje a organizace postojŧ se zabývali Rosenberg a Hovland, kteří v ní viděli tři sloţky, kognitivní, emocionální a behaviorální. (Hayes, 2007; Nakonečný, 2009.) Metodika výzkumu Zvolila kvalitativní výzkumnou strategii a v rámci ní jako metodu sběru dat jsem pouţila polostrukturovaný rozhovor s probačními úředníky, kteří se věnují práci s pachateli po propuštění z VTOS. Výběr vzorku jsem provedla záměrným kriteriálním výběrem (Miovský, 2006). Kritériem výběru byla respondentova pracovní pozice sociálního pracovníka věnujícího se práci s pachateli po propuštění a délka praxe v této oblasti alespoň jeden rok, aby respondent disponoval určitými zkušenostmi v této oblasti práce. Celkově jsem získala 8 respondentŧ, resp. probačních úředníkŧ ve věku 28 - 48 let. Cílem práce bylo zjistit postoj probačních úředníkŧ k nástrojŧm reintegrace pachatelŧ do společnosti. Hlavní výzkumná otázka tedy zní: „Jaký je postoj probačních úředníků k nástrojům reintegrace pachatelů do společnosti?” Abych na ni dokázala najít odpověď, stanovila jsem tři dílčí výzkumné otázky, které korespondují s jednotlivými sloţkami postoje. DVO1:

„Jak

probační

úředníci

vnímají

nástroje

reintegrace

pachatelů

do společnosti?” DVO2: „Jak probační úředníci proţívají pouţívání nástrojů reintegrace pachatelů do společnosti?” DVO3: „Jak probační úředníci jednají při pouţívání nástrojů reintegrace pachatelů do společnosti?” Výsledky interpretace Při interpretaci dat jsem jako první hledala odpověď na DVO1: „Jak probační úředníci vnímají dostupné nástroje k reintegraci pachatelů do společnosti?“ V tématu jsem vymezila šest kategorií – nástroje k reintegraci, zdroje informací, znaky nevhodně zvoleného nástroje, vliv nástrojŧ na pachatele, vnímání projektu Křehká šance probačními úředníky, vnímání projektu Probační doby probačními úředníky, které jsou dále rozpracovány v subkategorie a ty následně v dimenze, které naleznete níţe. Interpretace kategorií mi byla nápomocná při definování názoru probačních úředníkŧ na nástroje k reintegraci pachatelŧ. Zjistila jsem tak, odkud čerpají potřebné doplňující informace k danému tématu a jaký je

99

jejich názor na výběr těchto nástrojŧ, čím se podle nich vyznačují nevhodně zvolené nástroje a jak vnímají probační úředníci program Křehká šance a Probační domy. Odpověď na DVO1: Nástroje k reintegraci pouţívané probačními úředníky by se dali v podstatě rozdělit na dva druhy – vnitřní a vnější. Mezi ty vnitřní patří probační činnosti, kam spadá např. profesionální rozhovor, analýza rizik, návštěva v místě bydliště či probační plán dohledu atd, a také programy a projekty realizované PMS ČR. Do těch externích řadí probační úředníci sluţby a programy či projekty poskytované jinými subjekty, většinou neziskovými organizacemi, které svou činnost zaměřují na pachatele propuštěné z výkonu trestu či na problémy, které se těchto pachatelů mohou, a často také dotýkají, jako je např. závislost na omamných a psychotropních látkách. Ve větších městech povaţují počet a různorodost dostupných nástrojů za dostatečnou, i kdyţ i tak se najdou problémy, na které je obtíţné nějaký konkrétní nástroj aplikovat a probační úředník musí být v takovém případě hodně kreativní. V menších městech se probační úředníci více spoléhají na interní zdroje a vlastní schopnosti a dovednosti. Příkladem dobré praxe můţu uvést program pro agresivní řidiče kladně hodnocen všemi dotazovanými respondenty. Na nástrojích, které mají probační úředníci k dispozici, oceňují jejich legislativní základ a oporu ze strany vedení PMS ČR. U těch externích pak vyzdvihují pozitiva úspory jejich času a energie a odbornost vyuţívaných sluţeb, kterou by sami nemohli klientům poskytnout. Co se týče vlivu na klienty, vnímají probační úředníci potenciál nástrojů pozitivně ovlivnit ţivot klienta, samozřejmě za podmínek jeho aktivní spolupráce, kterou povaţují za více neţ důleţitou. Nedostatky jsou popisovány probačními úředníky především jako nedostatek a příliš úzké zaměření většiny dostupných nástrojů. Především podle nich chybí programy pro dospělé pachatele. Probační programy, kterých kdysi bylo daleko více, nyní scházejí a přitom témat, na která by se mohly zaměřit je více neţ dost. Podle dotazovaných probačních úředníků chybí určitá systémovost a naše společnost má v této oblasti velké rezervy. Probační úředník je tak nucen velmi kreativně a sloţitě vymýšlet vhodný nástroj pro konkrétního klienta, coţ mu zabírá značné mnoţství času a toho se často nedostává. Mezi většinou respondentů pouţívané externí zdroje patří odborné materiály a výsledky výzkumů dostupné na internetu, přičemţ ovšem respondenti uvedli, ţe tyto zdroje vyuţívají minimálně. Za zmínku stojí především vzdělávací aktivity samotné PMS ČR, která probačním úředníkům poskytuje nejen vstupní povinný kvalifikační kurz, ale také další školení a semináře, od minulého roku navíc v rámci Systému dalšího vzdělávání proběhlo mnoţství školení a kurzů, kterých se dotazovaní respondenti hojně zúčastnili. Mezi další neméně

100

důleţité zdroje informací uvedli probační úředníci dokumenty a zprávy poskytované svými nadřízenými a mimo to také intervize a supervize. Výrazná většina respondentů uvedla nějaké téma, o němţ si myslí, ţe by mu mělo být v rámci vzdělávání probačních úředníků věnováno více pozornosti. Mezi tato témata patří cizinci a jejich práva a povinnosti, poté dluhová problematika, právo, specifika práce s romskou klientelou a s klientelou s psychiatrickými diagnózami, poruchami osobnosti, schizofrenií atp. Dále měli respondenti popsat znaky nevhodně zvoleného nástroje a shodli se na tom, ţe k takové situaci můţe dojít, pokud např. daná sluţba jiţ není pro klienta potřebná, nebo se pro něj z nějakého důvodu nehodí. Klient můţe pociťovat v určitém programu nepohodlí či jiné negativní pocity, anebo nemusí dobře vycházet s poskytovateli této sluţby. Při volbě vhodného nástroje je podle respondentů moţná úplně nejpodstatnější motivace samotného klienta, jelikoţ má zásadní vliv na následnou účinnost zvoleného nástroje. Přání či motivace klienta je respektována a brána v úvahu, pokud soud nestanoví jinak. Můţe se stát a stává se to, ţe klient sám na sobě nic měnit nechce, vyhovuje mu to, jak to je, odmítá spolupracovat a tak se probační úředních pokouší znova a dělá maximum, a pokud ani tehdy klient adekvátně nereaguje, volní probační úředník další kloky jako informace soudu atp. Jedním z faktorů negativně ovlivňujících výběr nástroje můţe být i osobní nastavení vlastní normality probačního úředníka, která se od normality klienta můţe významně lišit. Nedá se říci, ţe by probační úředníci vnímali sociální exkluzi jako hlavní problém pachatelů či za svou agendu, ve které by měli pachatelům pomáhat. A při hodnocení vlivu nástrojů na sociální exkluzi pachatelů polovina odpověděla, ţe vnímá takový vliv za minimální, a polovina dokonce takový vliv nástrojů nevnímá ţádný. Vliv nástrojů na sniţování míry recidivy pachatelů povaţuje většina respondentů za obtíţné určit a dle jejich názoru je takový vliv minimální. Jestliţe uţ nějaký takový vliv nástroje mají, tak jedině v dlouhodobém měřítku. Zároveň většina respondentů tohoto výzkumu nevnímá prizonizaci za faktor významně ohroţující pachatele a vliv dostupných nástrojů na ni povaţují za minimální. Stejně tak otázku sociálního stigmatu pachatelů po propuštění z VTOS mohou dostupné nástroje ovlivnit jen minimálně. Sedm z osmi dotazovaných probačních úředníků povaţuje vliv nástrojů na psychické, sociální a finanční problémy pachatelů za pozitivní leč minimální a zároveň poukazují na obtíţnost určení míry takového vlivu. Za nejpodstatnější faktor řešení těchto problémů pachatele povaţují jeho zaměstnání a opět poukazují na důleţitost a význam vnitřní motivace pachatele.

101

Více neţ polovina respondentů vnímá důleţitost vlivu projektu Křehká šance na identifikaci vlastních rizik pachatele a jeho uvědomění si vlastní viny, trestu a potřeby změnit svůj ţivot, k zajištění lepší budoucnosti. Šest respondentů povaţuje za pozitivum projektu důkladnost a dlouhodobost práce s pachatelem ještě před propuštěním z VTOS a vhodnost zařazení pachatelů velmi závaţných trestných činů do projektu. Všichni povaţují za plus dobrou dlouholetou zkušenost s projektem v zahraničí a zároveň upozornili na časovou a personální náročnost projektu. Za pozitivní povaţuje většina respondentů kvalitní a podrobný materiál o odsouzeném, na základě kterého se speciální komise rozhoduje o podmíněném propuštění odsouzeného. Všichni dotazovaní probační úředníci byli s projektem blíţe seznámeni a velmi kladně jej hodnotí sedm z osmi respondentů. Co se týče projektu Probační domy, tak za pozitivní povaţují všichni respondenti podporu, kterou program představuje pro pachatele propuštěné z VTOS a to v podobě ubytování, jídla a zaměstání. Rovněţ všichni ocenili dobrou dlouhodobou zkušenost s projektem v zahraničí, kde také vznikl, a upozornili, ţe u nás se zatím jedná teprve o pilotní verzi projektu. Problém vidí v existenci zatím pouze jednoho probačního domu v republice a také v jeho umístění. Šest respondentů poukázalo na rozdílnost podmínek v zahraničí a u nás a také na problém toho, ţe zatím je projekt dobrovolný, coţ se má do budoucna změnit. Polovina dotazovaných probačních úředníků vyjádřila obavy o přístup veřejnosti k tomuto zařízení a také z dosti přísných pravidel probačního domu. Avšak vzhledem k tomu, ţe jde u nás o úplnou novinku, tak s tím nemá ţádný respondent přímé zkušenosti. Dále jsem hledala odpověď na DVO2: „Jak probační úředníci proţívají pouţívání dostupných nástrojů k reintegraci pachatelů do společnosti?“ V tématu jsem vymezila dvě kategorie – příčiny emocí a obavy proţívané probačními úředníky při práci, které jsou dále rozpracovány v subkategorie a ty následně v dimenze, které naleznete níţe. Interpretace kategorií mi bude nápomocné při definování pozitivních a negativních emocí probačních úředníkŧ spojených s pouţíváním daných nástrojŧ k reintegraci pachatelŧ do společnosti a příčiny těchto emocí. Odpověď na DVO2: Probační úředníci zaţívají pozitivní emoce jako je radost, nadšení či spokojenost a to zejména kdyţ klient je aktivní a spolupracuje, jestliţe se mu ve snahách o zlepšení své situace daří a jestliţe plní své povinnosti a úkoly. Pokud projeví klient probačním úředníkům pozitivní zpětnou vazbu, rovněţ je to potěší a mají pak pocit zadostiučinění. Cítí velkou spokojenost, pokud se mohli účastnit dobrém vyústění případu a také pokud jsou jejich klienti kladně hodnoceni externími subjekty.

102

Negativní emoce jsou u probačních úředníků spojeny zejména s nespolupracujícím klientem či jeho neúspěchem a zaţívají nejčastěji pocity zklamání, marnosti a plýtvání energie. Zároveň se na nich negativně podepisuje časová tíseň a stres, ve kterém jsou nuceni pracovat. Polovina respondentů povaţuje za negativní nekvalitu některých nástrojů, která v nich vyvolává přímo vztek a pocit, ţe jsou k smíchu. Probační úředníci se shodují v tom, ţe se více neţ snaţí a zachovávají profesionální přístup ke klientovi a nenechávají tudíţ své emoce ovlivňovat svou práci. Většině respondentů je krajně nepříjemný výkon návštěvy místa bydliště klientů a kontroly trestu domácího vězení, které povaţují za rizikové a také je zneklidňuje nedostatečné zabezpečení střediska PMS a moţnost, ţe je klient můţe překvapit se zbraní v ruce. Polovina probačních úředníků uvedla, ţe mívá obavy z některých obzvláště obtíţných klientů a z konzultací s nimi.

Jisté obavy projevili někteří probační úředníci i z klientů

psychicky nemocných. Dva respondenti projevili obavu z vyhoření, které jim signalizují časté pocity zklamání a pocit marné práce. Další podkapitola je zaměřena na konativní stránku jedince, a zodpovídá DVO3: „Jak jednají probační úředníci při pouţívání dostupných nástrojů k reintegraci pachatelů do společnosti?“ Pro její zodpovězení jsem určila tři kategori – práce probačních úředníkŧ s pachateli po VTOS, volba vhodného nástroje, návrhy na změny, v rámci nich subkategorie a dimenze, které se objevili na základě rozhovorŧ s respondenty. Odpověď na DVO3: Jelikoţ je postup práce probačních úředníků sjednocen metodickými pokyny PMS, jednoznačně a očekávaně se na něm shodli všichni dotazovaní probační úředníci. Tedy, pachatel propuštěný z VTOS, kterému byl nařízen dohled, tedy podmíněně propuštěný odsouzený má povinnost se do tří dnů od propuštění hlásit na příslušném středisku PMS ČR. Většinou o něm přijde na středisko předem hláška ze soudu, ţe byl tedy propuštěn. Obvykle je potřeba klientům tuto povinnost připomenout, aby mohlo proběhnout úvodní setkání, na kterém se většinou ještě neví, o koho jde a co jsou zač. První konzultace je o nastavení pravidel, převzetí kontaktů, dohodu o další schůzce, kde jiţ probíhá probace, zjišťuje se a nastavuje se probační plán dohledu, který je vytvářen asi tři měsíce. Jsou popsány rizikové faktory a ty jsou pak v probačním dohledu zohledněny. Mezitím se podávají soudu zprávy o tom, jestli klient dohled plní či neplní. Řada klientů má stanoveny různé povinnosti a omezení, např. o testování na omamné a psychotropní látky. Zároveň probační úředníci vyjádřili moţnost širokého uplatnění vlastního názoru při práci s klientem. Při volbě vhodného nástroje povaţují za zásadní důkladnou analýzu rizik, pro kterou vyuţívají všechny moţné z dostupných zdrojů informací jako např. Centrální evidenci

103

obyvatel, Centrální evidenci stíhaných osob, Rejstřík trestů atd. Prostřednictvím profesionálního rozhovoru zjišťují také motivaci pachatele, která je pro volbu vhodného nástroje rovněţ zásadní. Probační úředníci mají povinnost řídit se příslušnými zákony a metodikami a dodrţovat omezení a povinnosti stanovené soudem, tedy hlavně zákon o probační a mediační sluţbě, trestní zákoník a trestní řád. Obecně ale pociťují při své práci velkou míru prostoru pro vyuţití vlastního názoru. Co se týče návrhů probačních úředníků na změny práce s pachatelem po propuštění z VTOS, mají jich poměrně dost. Nejčastěji uvádějí návrh na zavedení jednotného propojeného informačního systému mezi jednotlivými sloţkami státu, jako jsou například úřady sociální zprávy, policie, PMS atp. Často byl zmiňován návrh na zajištění větší kontinuity práce s pachatelem od doby výkonu trestu odnětí svobody aţ po ţivot na svobodě a spolu s tím i návrh na spolupráci a zapojení oběti, aby byla na návrat pachatele připravena. Polovina respondentů výrazně doporučuje zavedení systematické přípravy pachatelů na propuštění pro všechny odsouzené, nejen ty podmíněně propouštěné spolu se zavedením moţnosti či povinnosti zaměstnání během pobytu ve vězení. Dále respondenti upozorňují na potřebu větší spolupráce subjektů a sloţek zapojených do práce s pachateli před i po jejich propuštění z VTOS a současně poukazují na potřebu více odborníků, kteří by se věnovali práci s psychikou těchto pachatelů. Několik probačních úředníků uvedlo jako návrh na kompletní změnu legislativy podmíněného propuštění a trestu domácího vězení. V rámci podmíněného propuštění by měli rozhodovat parolové rady a nikoliv pouze soud. Jiní tři respondenti uvedli, ţe by uvítali obecně větší finanční podporu PMS ČR a více personálu a další tři poukázali na nedostatečné povědomí veřejnosti o činnosti PMS ČR a navrhli její větší medializaci a potřebu tiskové mluvčí. Objevil se také návrh na zavedení školení jakési základní finanční gramotnosti pro pachatele. Závěr Cílem této práce bylo odpovědět na hlavní výzkumnou otázku, která zní: „Jaký je postoj probačních úředníků k nástrojům reintegrace pachatelů do společnosti?“ Probační úředníci z hlediska kognitivní sloţky postoje k nástrojům reintegrace pachatelů charakterizují tyto jim dostupné nástroje jako interní a externí prostředky různých forem a řadí mezi ně probační činnosti, programy a projekty PMS ČR, sluţby externích subjektů a programy a projekty externích subjektů. Zdůrazňují přitom nerovnoměrnou dostupnost jednotlivých nástrojů probačním úředníkům různých středisek PMS ČR. Za pozitiva dostupných interních nástrojů povaţují legislativní rámec a oporu ze strany vedení PMS ČR a u externích nástrojů oceňují úsporu času a energie a odbornost

104

poskytovaných sluţeb. Rovněţ nezapomínají na potenciál pozitivního vlivu nástrojů na situaci klienta, ale výrazně přitom zdůrazňují nutnost jeho aktivní spolupráce. Nedostatky nástrojů pociťují především v jejich příliš úzkém zaměření a všeobecném nedostatku programů pro dospělé pachatele a v nedostatečné systémovosti těchto nástrojů. Probační úředníci si uvědomují moţnost a okolnosti, které mohou nasvědčovat nebo vést k nevhodně zvolenému nástroji reintegrace a faktory, na které je třeba se zaměřit, aby byl nástroj zvolen adekvátně vzhledem k analýze rizik, potřebám, motivaci a omezením a povinnostem klienta. Kognitivní sloţka jejich postoje je do jisté míry formována i jejich informovaností o daných nástrojích. Nejpodstatnější část jejich vzdělání o nástrojích představuje kvalifikační kurz PMS ČR a dále to jsou především školení a další vzdělávací aktivity pořádané nejčastěji samotnou PMS ČR. Přestoţe je moţné nabýt dojmu, ţe vzdělávání probačních úředníků je věnováno více neţ dostatek prostoru, většina probačních úředníků stále cítí ve vzdělání v některých tématech více či méně určité rezervy. Z hlediska emocionální sloţky postoje se probační úředníci ocitají v situacích, které v nich vyvolávají jak emoce kladné, tak záporné. Proţívané emoce se nejčastěji pojí s jednáním klienta, ale také celkově s mnoţstvím klientů, které má jeden probační úředník na starost a také (ne)kvalita některých nástrojů, které vyuţívají. Některé pracovní úkony a některé specifické skupiny klientů v probačních úřednících vyvolávají větší či menší obavy o jejich zdraví či dokonce ţivot. Konativní

sloţka

postoje

probačních

úředníků

k nástrojům

reintegrace

je charakteristická jednotným postupem práce daným metodickými pokyny PMS ČR, trestním zákoníkem, trestním řádem a nařízeními soudu. V rámci toho mají ale velkou míru prostoru pro uplatnění vlastního názoru. Všichni probační úředníci mají nějaké návrhy na změny nástrojů pouţívaných k reintegraci či na změny s tím související. Např. návrh na zajištění větší spolupráce subjektů a sloţek zapojených do práce s pachateli před i po jejich propuštění z VTOS. Doporučení Realizované rozhovory a zjištěná data z výzkumu se mi, i přes nedostatek nástrojŧ specializovaných na dospělé pachatele po propuštění z VTOS, jeví jako pozitivní skutečnost, ţe dle všech respondentŧ mají probační úředníci z dostupné škály nástrojŧ k reintegraci pachatelŧ na základě vlastní kreativity a iniciativy vţdy nějaký adekvátní nástroj pro klienta jsou schopni objevit či vymyslet, a toho by se podle mě měli probační úředníci drţet, protoţe s velkou pravděpodobností se budou vţdy setkávat s určitými typy klientŧ, pro které zrovna bude ten specializovaný nástroj chybět. Východisko, něco jako kompromis, vidím

105

v komplexním společném zapojení a intenzivní spolupráce všech adekvátních sloţek, tedy Vězeňské sluţby, Probační a mediační sluţby a neziskových organizací aktivních v této problematice.

Dále doporučuji zvýšení míry zabezpečení kaţdého střediska PMS ČR

a povinnost kurzŧ sebeobrany a povolení probačním úředníkŧm nosit sluţební zbraň. Také navrhuji, aby byl zaveden seminář nebo skupina na zpracování negativních emocí v kontaktu s klienty. Na základě poznatkŧ od respondentŧ, navrhuji propojenosti informačních systémŧ státních sloţek, jelikoţ by se tím usnadnila práce nejen PMS ČR, ale i všech ostatních sloţek do systému případně zapojených, ušetřilo by se spousta energie a času.

106

Použité zdroje ve stati GŘIVNA, T., SCHEINOST, M. a ZOUBKOVÁ, I. Kriminologie. 4., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014. ISBN 978-80-7478-614-3. HARTL, P., HARTLOVÁ, H., Psychologický slovník. 2. Vyd. Praha: Portál 2009, ISBN 978-80-7367-569-1 HAVLÍK, R. a KOŤA, J. Sociologie výchovy a školy. Praha: Portál, 2002. ISBN 807178-635-7. HAYES, N. Základy sociální psychologie. Vyd. 4. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-807367-283-6. JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. Vyd. 2. Praha: Leges, 2010. Student (Leges). ISBN 978-80-87212-49-3. MIOVSKÝ, M. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada. 2006. ISBN 80-247-1362-4. MÜHLPACHR, P. Sociální a postpenitenciární péče. 1. vyd. Brno: Institut mezioborových studií, 1999. ISBN 80-210-3345-2 NAKONEČNÝ, M. Sociální psychologie, Praha: Academia, 2009, ISBN 8020016791. NETÍK, K., NETÍKOVÁ, D., HÁJEK, S. Psychologie v právu: Úvod do forenzní psychologie. 1 vyd. Praha: C. H. Beck, 1997. ISBN 80-7179-177-6. PETRÁČKOVÁ, V. a kol., Akademický slovník cizích slov: [A-Ţ]. Dotisk. Praha: Academia, 1997. ISBN 80-200-0497-1. PRŦCHA, J., MAREŠ, J. a WALTEROVÁ, E. Pedagogický slovník. 2. rozš. a přeprac. vyd. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-7178-252-1. SOCHŦREK, J. Kapitoly z penologie. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2007. ISBN 978-80-7372-205-0. SOTOLÁŘ, A., ŠÁMAL, P. a PÚRY, F. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. Praha: C.H. Beck, 2000. Beckovy příručky pro právní praxi. ISBN 80-7179-350-7. ŠPATENKOVÁ, N. Krizová intervence pro praxi. Praha: Grada, 2004. Psyché (Grada). ISBN 80-247-0586-9. VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 3. rozš. vyd. Praha: Portál, 2004. 870 s. ISBN 80-7178-802-3. Odborné časopisy a sborníky Pravidlo 13.1. Pekingská pravidla – Standartní minimální pravidla OSN pro výkon soudnictví nad mládeţí. In: VAN ZYL SMIT, D. Příručka základních principů a slibné praxe v oblasti alternativních opatření k uvěznění. Institut pro kriminologii a sociální prevenci. 107

Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2010. Prameny (Institut pro kriminologii a sociální prevenci). ISBN 978-80-7338-093-9. Pravidlo 13.2. Pekingská pravidla – Standartní minimální pravidla OSN pro výkon soudnictví nad mládeţí. In: VAN ZYL SMIT, D. Příručka základních principů a slibné praxe v oblasti alternativních opatření k uvěznění. Institut pro kriminologii a sociální prevenci. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2010. Prameny (Institut pro kriminologii a sociální prevenci). ISBN 978-80-7338-093-9. ROZUM, J. Činnost probační a mediační sluţby z pohledu restorativní justice. In Restorativní justice: sborník příspěvků dokumentů. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2003. Studie (Institut pro kriminologii a sociální prevenci). ISBN 80-7338-021-8. RYCHLÁ, K. Postpenitenciární péče v ČR se zaměřením na nevládní neziskové organizace. In. Mezi vězením a komunitou: sborník příspěvků k problematice sociální reintegrace vězněných osob. Praha: Sdruţení pro probaci a mediaci v justici, 2008. ISBN 97880-904116-0-9. TESAŘ, P. Probační dohled. In: ŠTERN, Pavel, OUŘEDNÍČKOVÁ, Lenka a Dagmar DOUBRAVOVÁ (eds.). Probace a mediace: moţnosti řešení trestných činů. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-757-2. VÝROST, J. Postoje, jejich utváření a změna. In: VÝROST, Josef, SLAMĚNÍK, Ivan (Eds.) Sociální psychologie. Praha 2008, 2. vydání. ISBN 987-80-247-1428-8 Zákony a směrnice Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody Předpis č. 257/2000 Sb.Zákon o Probační a mediační sluţbě a o změně zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánŧ státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisŧ, zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisŧ, a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (zákon o Probační a mediační sluţbě) Metodický list č. 15/2007 ředitele odboru výkonu vazby a trestu, kterým se stanoví pravidla a principy hodnocení odsouzených osob umístěných ve výkonu trestu odnětí svobody. Internetové zdroje Probační a mediační sluţba České republiky. Informační leták Probační dohled. ©2013 [cit. 1. dubna. 2015] Dostupné z www: https://www.pmscr.cz/images/clanky/PMS_letak_ng_DOHLED_cz.pdf.

108

Vězeňská sluţba ČR, Projekt Šance. ©2012, [online]. [cit. 16. ledna 2016]. Dostupné z www: http://www.vscr.cz/veznice-vinarice-97/o-nas-1636/duchovenska-sluzba-a-nevladniorganizace-1025/projekt-sance-1032/nevladni-organizace-3999 Vězeňská sluţba ČR, Projekt „Křehká šance.“ ©2012, [online]. [cit. 17. ledna 2016]. Dostupné z www: http://www.vscr.cz/veznice-karvina-77/informacni-servis-1586/aktualita216/projekt-krehka-sance Vězeňská sluţba ČR, Projekty podpory. ©2012, [online]. [cit. 17. ledna 2016]. Dostupné z www:http://www.vscr.cz/veznice-svetla-nad-sazavou-93/o-nas-1628/spolupraces-nevladnimi-organizacemi-466/spoluprace-s-neziskovymi-organizacemi-13602 Vězeňská sluţba ČR, Zaměstnávání a vzdělávání odsouzených. ©2012, [online]. [cit. 20.

ledna

2016].

Dostupné

z

www:

http://www.vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/o-

nas/zakladni-informace-4/zamestnavani-a-vzdelavani-odsouzenych-6126 Vězeňská sluţba ČR, Zacházení s vězněnými osobami. ©2012, [online]. [cit. 20. ledna 2016].

Dostupné

z

www:

http://www.vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/o-nas/zakladni-

informace-4/zachazeni-s-veznenymi-osobami-6125

109