Výkon trestu odnětí svobody v ČR

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Výkon trestu odnětí svobody v ČR Bakalářská práce

Autor:

Iveta Linderová Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Jan Tuláček

Duben, 2013

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Otovicích dne 19.04.2013

Iveta Linderová

Poděkování Ráda bych na tomto místě poděkovala vedoucímu své bakalářské práce panu JUDr. Janu Tuláčkovi za vedení, cenné rady a pomoc při jejím zpracování, ale také své rodině a blízkým za podporu a trpělivost.

Anotace Tato bakalářská práce popisuje výkon trestu odnětí svobody na území České republiky a vytváří celkový pohled na dané téma. Zabývá se i samostatným popisem pojmu trestu, jeho historií, vznikem a postupným vývojem od jeho počátku. Dále charakterizuje pojem trestního práva, jeho funkci, prameny a zásady aplikace. Podrobně popisuje druhy alternativních trestů a moţnosti jejich ukládání. Převáţná část práce je ale samozřejmě věnována samotnému trestu odnětí svobody. Zabývá se nejen jeho účelem, historií a jednotlivými podobami, ale i prostředím věznic, jejich rozdělením, právy a povinnostmi odsouzených a dalšími pojmy, které s výkonem trestu odnětí svobody nepodmíněně úzce souvisí. Klíčová slova: trest, výkon trestu, vězeň, odsouzený, věznice.

Annotation

This thesis describes the imprisonment in the Czech Republic and creates an overall view on the topic. It also deals with a separate description of the concept of punishment, its history, the foundation and development since its inception. It further describes the concept of criminal law, its function, sources and principles of application. Details the types of alternative sentencing options and their storage. Most of the work is devoted to the course, but imprisonment. It deals with not only its purpose, history, and various forms, but also the environment of prisons, distribution, rights and obligations of prisoners and other terms which imprisonment without probation closely related.

Key

words:

penalty,

exercise

of

punishment,

prisoner,

condemned,

jail.

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 7 1.

Trestní právo a trest ............................................................................................................. 9 1.1.

Pojem trestního práva .................................................................................................. 9

1.2.

Funkce trestního práva ............................................................................................... 10

1.3.

Prameny trestního práva ............................................................................................ 11

1.4.

Pojem trest ................................................................................................................. 12

1.5.

Účel trestu .................................................................................................................. 13

1.6.

Historie trestu ............................................................................................................. 15

1.7.

Zásady ukládání trestu a aplikace trestního práva ..................................................... 16

1.8.

Druhy trestů ............................................................................................................... 18

1.9.

Upuštění od potrestání ............................................................................................... 19

1.10. Milost a amnestie ....................................................................................................... 20 1.11. Penologie ................................................................................................................... 21 2.

3.

Alternativní tresty odnětí svobody .................................................................................... 23 2.1.

Probační a mediační sluţba........................................................................................ 24

2.2.

Trest domácího vězení ............................................................................................... 24

2.3.

Trest obecně prospěšných prací ................................................................................. 25

2.4.

Peněţitý trest .............................................................................................................. 26

2.5.

Trest propadnutí majetku ........................................................................................... 27

2.6.

Trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty .................................................. 27

2.7.

Trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce.......................... 28

2.8.

Další alternativní tresty .............................................................................................. 28

2.9.

Trest podmíněného odsouzení ................................................................................... 29

2.9.1.

Podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody .................................................. 29

2.9.2.

Podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem ............................... 30

Trest odnětí svobody ......................................................................................................... 31 3.1.

Pojem a účel trestu odnětí svobody ........................................................................... 31

3.2.

Historie trestu odnětí svobody na našem území ........................................................ 32

3.3.

Podmínky a zásady uloţení nepodmíněného trestu odnětí svobody .......................... 37

3.4.

Podoby nepodmíněného trestu odnětí svobody ......................................................... 38

3.4.1.

Nepodmíněný trest odnětí svobody .................................................................... 39

3.4.2.

Výjimečný trest .................................................................................................. 40 5

3.5. 4.

Mimořádné sníţení a mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody .............................. 42

Výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody .................................................................. 43 4.1.

Nařízení výkonu trestu ............................................................................................... 43

4.2.

Prostředí vězení.......................................................................................................... 43

4.2.1.

Věznice typu A – s dohledem ............................................................................. 44

4.2.2.

Věznice typu B – s dozorem ............................................................................... 44

4.2.3.

Věznice typu C – s ostrahou ............................................................................... 45

4.2.4.

Věznice typu D – se zvýšenou ostrahou ............................................................. 45

4.3.

Vnitřní diferenciace věznic ........................................................................................ 46

4.4.

Výkon trestu u mladistvých ....................................................................................... 47

4.5.

Práva a povinnosti odsouzených ................................................................................ 47

4.5.1.

Práva odsouzených ............................................................................................. 47

4.5.2.

Povinnosti odsouzených ..................................................................................... 51

4.6.

Odměny a kázeňské tresty ......................................................................................... 53

4.7.

Přeřazení odsouzeného do jiného typu věznice ......................................................... 54

4.8.

Přerušení a odklad výkonu trestu odnětí svobody ..................................................... 55

4.9.

Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody ............................................ 56

4.9.1.

Parole .................................................................................................................. 56

Závěr ......................................................................................................................................... 59 Seznam pouţité literatury ......................................................................................................... 61 Seznam map.............................................................................................................................. 64 Seznam tabulek ......................................................................................................................... 64

6

Úvod Téma své bakalářské práce Výkon trestu odnětí svobody v ČR jsem si ke zpracování vybrala z důvodu, ţe mě tato problematika zajímá a je stále velmi diskutovaným tématem. Kaţdý člověk ví o existenci vězení, dokáţe o něm mluvit, někdy kritizovat a horlivě debatovat o jeho prostředí, ale málokdo má moţnost tam jen tak nahlédnout, aniţ by ztratil svoji svobodu. V rámci svého zaměstnání mám moţnost se do věznic podívat a na vlastní kůţi zaţít ten pocit, kdy se člověk dívá na svět skrze ploty a mříţe. Pracuji jako obchodní zástupce velkoobchodu s potravinami a nemalá část mých obchodních schůzek se odehrává přímo v prostorách věznice. Sice se jedná o prostory určené pro příjem zboţí, sklady a stravování a ne o prostory určené k výkonu trestu, ale i do těchto prostor se můţe vstoupit pouze přes hlavní vstup, za kterým začíná vězeňský svět. V některých věznicích je proviantní oddělení umístěno uprostřed objektu věznice a musím tak v doprovodu určeného pracovníka projít oplocenými cestami, za kterými je vidět vězeňský ţivot. Jak jsem byla poučena od pracovníků proviantu, je nejlepší variantou při tomto procházení prostor věznic hledět přímo před sebe nebo upřít zrak do země a nenavazovat oční kontakt s odsouzenými. Pro vězně je totiţ vše nové ve věznici důvodem ke znepokojení a rozrušení jejich soustředěnosti na vykonávanou činnost. Tyto přesuny tak vţdy probíhají v lehkém poklusu, ale i tak na sobě člověk pocítí nepříjemný pocit z okolí, ve kterém se právě nachází. Vţdy, kdyţ vyjdu ven a zaklapnou za mnou vstupní kovové dveře, cítím jistou úlevu. Jiţ nejsem v prostředí vysokých ostnatých plotů, těţkých kovových mříţí, strašidelně chrastících řetězů s velkými svazky klíčů a ozbrojených vězeňských pracovníků. Mohu nasednout do auta a svobodně odjet. Téma výkonu trestu odnětí svobody je velice široké. Málokdo dokáţe tento pojem přesně charakterizovat, popsat jeho účel a rozlišit diferenciaci jednotlivých věznic. Kaţdý ale na něj má svůj názor a řeší ho z jiného úhlu pohledu. Ať uţ se jedná o samotné vězně, pracovníky věznic, návštěvy vězňů nebo o lidi, kteří navštěvují věznice ze stejného nebo podobného důvodu jako já. Cílem mé práce je popsat pojem trestu, samotný výkon trestu odnětí svobody a jeho postavení v systému trestů, moţnosti jeho uloţení, strukturu věznic a jejich prostředí. Základní metodou, kterou jsem pouţila při zpracování práce je studium literatury, právních předpisů a jejich komentářů, které se týkají tématu mojí práce. Dále jsem pak čerpala z internetových stránek institucí spojených s problematikou vězeňství. 7

Při zpracování práce jsem vycházela z platné právní úpravy trestního práva hmotného, kterou obsahuje zákon č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, dále pak z právní úpravy trestního práva procesního obsaţené v zákoně č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád). Právní úpravu výkonu trestu odnětí svobody upravuje zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, který obsahuje přesné podmínky chování odsouzených ve věznicích. Tady nesmím zapomenout uvést prováděcí předpis k uvedenému zákonu, kterým je vyhláška Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 345/1999 Sb. Svojí práci jsem rozdělila do čtyř kapitol. V první kapitole se zabývám trestem a trestním právem. Trest jako takový je vyjádřením právního následku spáchaného činu a je tak především určen k potrestání pachatele a ochraně společnosti. V této kapitole popisuji jeho účel, historii, vývoj a druhy. S trestem úzce souvisí i trestní právo, kde se zabývám jeho pojmem, prameny, funkcí a zásadami jeho aplikace. Dále zde popisuji i moţnost upuštění od potrestání, udělení milosti nebo amnestie a v neposlední řadě je zde kapitola určená penologii. Druhou kapitolu jsem věnovala alternativním trestům odnětí svobody. Myslím si, ţe právě alternativní tresty jsou vhodnou cestou k napravení pachatele, aniţ by muselo být přistoupeno ke krajnímu řešení potrestání, tedy výkonu trestu odnětí svobody. Musí být ovšem správně pouţity a aplikovány. Jedna z podkapitol se týká Probační a mediační sluţby, která úzce souvisí právě s výkonem alternativních trestů. Dále jsem do této kapitoly zařadila i trest podmíněného odsouzení, neboť přímo nesouvisí s výkonem trestu odnětí svobody. Ve třetí kapitole se zabývám trestem odnětí svobody, jeho účelem, historií na našem území, podmínkami a zásadami jeho uloţení, jednotlivými podobami nepodmíněného trestu odnětí svobody a zmíním zde moţnosti mimořádného zvýšení nebo sníţení trestu odnětí svobody. Čtvrtá a poslední kapitola je věnována samotnému výkonu trestu odnětí svobody. V této kapitole popisuji samotné prostředí věznic, jejich rozlišení a vnitřní diferenciaci, práva a povinnosti odsouzených, ukládání odměn a kázeňských trestů. Dále jsou zde podkapitoly týkající se přeřazení vězně do jiného typu věznice, přerušení a odkladu výkonu trestu a podmíněného propuštění z výkonu trestu. Poslední podkapitola Parole je věnována specifické sluţbě Probační a mediační sluţby, která je zaměřená na práci s podmíněně propuštěnými osobami z výkonu trestu odnětí svobody.

8

1. Trestní právo a trest V následujících kapitolách se zaměřím na pojem trestu z pohledu jeho účelu a funkce, nahlédneme do dávné historie ukládání trestů, které provází lidstvo od začátku jeho existence a zmíním se i o prvních psaných zákonících. V první řadě ale pojednám o pojmu a funkci trestního práva, které s daným tématem úzce souvisí, protoţe ukládání trestu a trestání musí být aplikováno na základě zákonných norem a předpisů. V další kapitole se zaměřím na samotné prameny trestního práva, které jej upravují. Jedna kapitola je věnována zásadám aplikace trestního práva a zásadám ukládání trestu. Dále popíši dělení trestů podle platného zákona a v neposlední řadě se zmíním i o moţnosti zániku trestu, protoţe je moţné uznat soudem vinu, ale upustit od pachatelova potrestání. Na konci této první části své práce pojednám o moţnosti udělení milosti a amnestie.

1.1.

Pojem trestního práva

V kaţdé společnosti existují určitá pravidla a zákonitosti, které si společnost vytvořila. Primárně jsou tyto pravidla dána zákony, které společnost vytvořila a její členové je přijali a měli by je dodrţovat. Ovšem v kaţdé společnosti existují jedinci, kteří odmítají přijmout jakékoliv pravidla nebo zákony pro klidné společenské souţití. Trestní právo je proto nezbytným nástrojem k zachování společenského pořádku, chrání základní právní hodnoty a zájmy společnosti a stanoví sankce za jejich porušení. Trestní právo je součástí právního řádu příslušného státu a spolu s právem ústavním a správním se řadí mezi obory práva veřejného, protoţe mu dominuje vztah mezi státem a jeho orgány a dalšími osobami, které podléhají pravomoci státu. Určuje, které ze společensky škodlivých činů jsou trestné a stanoví i tresty za jejich spáchání, dále stanoví podmínky ukládání ochranných opatření1. Jeho účelem je chránit zájmy společnosti jako celku a práva a zájmy jednotlivců, tedy fyzických a právnických osob před trestnými činy. Pokud uţ k trestnému činu přece jen dojde, musí být potrestán jeho pachatel podle platných právních norem natolik dostatečně, aby ho toto opatření do budoucna odradilo od páchání dalších trestných činů. Bohuţel existují v naší společnosti jedinci, které neodradí ani několikáté potrestání, stále a opakovaně páchají trestnou činnost a stávají se z nich recidivisté.

1

CHMELÍK, Jan. Rukověť trestního práva hmotného a procesního. Praha: Linde, 2007, 246 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN 978-807-2016-624.,str.9

9

V trestním právu rozlišujeme trestní právo hmotné a trestní právo procesní. Trestní právo hmotné (materiální) je kodifikováno v trestním zákoně a stanoví, co je trestným činem a jaký trest lze za něj uloţit. Základem jeho platné právní úpravy je zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Trestní právo procesní (formální) je upraveno v trestním řádu a upravuje trestní řízení a lze ho označit jako právo vykonávací. Základem jeho platné právní úpravy je zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád. Toto rozdělení je důleţité, protoţe hmotněprávní vztah vzniká spácháním trestného činu mezi jeho pachatelem a státem, ale hlavní procesněprávní vztah vzniká mezi obviněným (obţalovaným) a orgány činnými v trestním řízení.2 Sepětí trestného práva hmotného a procesního je ale mnohem větší neţ u jiných právních oborů. Trestní právo hmotné potřebuje ke své realizaci nezbytně i procesní sloţku, neboť pouze tak je moţné určit, ţe se stal konkrétní trestný čin, kdo jej spáchal a jaké to pro něj bude mít právní důsledky.

1.2.

Funkce trestního práva

Trestní právo garantuje demokracii patřičný prostor a nezasahuje do společenského, politického a hospodářského ţivota za jiným cílem neţ k ochraně před kriminalitou, to znamená, ţe trestní právo nesmí řešit problémy, k jejichţ řešení jsou adekvátní prostředky politické, hospodářské, výchovné a jiné. Trestní právo je tedy apolitické3. Jak jiţ bylo řečeno, trestní právo je důleţitým nástrojem pro zachování společenského pořádku. Jeho základní funkcí je tedy ochrana společnosti před pácháním kriminality, popřípadě její udrţení v patřičných mezích a jejímu předcházení nebo omezování. Trestní zákoník sleduje ochranu společnosti jiţ pod samotnou výhrůţkou trestu. Pokud toto nepostačuje k dodrţování klidného souţití mezi občany, je bezpodmínečně nutné trest uloţit a následně vykonat. Tresty a ochranná opatření zasahují citelně do ţivota postihované osoby a tím jej omezují na jeho svobodě. Samozřejmě, ţe toto omezení na svobodě musí být v souladu se zákonem, Ústavou České republiky a Listinou základních práv a svobod. Je pak na kaţdém, na jeho uváţení, zda ho vykonaný trest natolik poučil, aby jiţ nikdy neopakoval své protiprávní jednání. V trestním právu rozeznáváme čtyři funkce. První z nich je ochranná funkce, která chrání společnost a určený okruh společenských vztahů před společensky nejzávaţnějšími útoky osob. Jejím účelem je zabránit pachateli v další trestné činnosti. Druhou funkcí je regulativní, 2

ŢATECKÁ, Eva. Trestní právo hmotné a procesní: obecná část : multimediální učební text. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, 107 s. Multimediální učební text, č. 45. ISBN 978-802-1046-313.,str.9 3 CHMELÍK, Jan. Rukověť trestního práva hmotného a procesního. Praha: Linde, 2007, 246 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN 978-807-2016-624.,str.9

10

která reguluje vztahy tím, ţe stanoví podmínky trestní odpovědnosti i beztrestnosti. Zakotvuje podmínky aplikace ochranných opatření, stanoví podmínky zániku trestnosti a trestu, stanoví působnost trestných zákonů. Třetí funkcí je preventivní, která spočívá v předcházení páchání trestné činnosti. Vyplývá ze zásady, ţe trest má zabezpečit ochranu společnosti před pachateli tím, ţe vytváří podmínky na jejich převýchovu k tomu, aby vedli řádný ţivot a současně působí preventivně ve společnosti. Poslední funkcí je represivní, která je výlučně individuální a působí na konkrétního pachatele trestného činu. Uloţením trestu nebo u mladistvých trestních opatření je stát oprávněn zasahovat do práv a svobod občana.4

1.3.

Prameny trestního práva

České trestní právo je upraveno následujícími prameny. Mezi zákony patří například: Zákon č. 40/2009 Sb. Trestní zákoník, který vymezuje podmínky trestní odpovědnosti, tresty a ochranná opatření a podmínky pro jejich ukládání, určuje znaky jednotlivých trestných činů. Zákon č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním – trestní řád, který vymezuje postupy orgánů činných v trestním řízení a práva a povinnosti zúčastněných osob na trestním řízení. Zákon č. 218/2003 Sb. o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe, který upravuje postup státních orgánů v řízeních ve věcech mládeţe a vymezuje podmínky trestní odpovědnosti mladistvých. Zákon č. 137/2001 Sb. o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením, který upravuje poskytování a pomoci svědku a dalším osobám, kterým v souvislosti s trestním řízením hrozí újma. Týká se pouze zvláštních případů, kdy bezpečnost ohroţené osoby nelze zajistit jiným způsobem. Zákon č. 279/2003 Sb. o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení, který upravuje postup při zajištění majetku v trestním řízení a dále upravuje nakládání se zajištěnými věcmi. Zákon č. 169/1999 Sb. o výkonu trestu odnětí svobody, který upravuje průběh výkonu trestu odnětí svobody včetně práv a povinností vězňů. Zákon č. 293/1993 Sb. o výkonu vazby, který upravuje průběh výkonu vazby včetně práv a povinností obviněných. Zákon č. 257/2000 o Probační a mediační sluţbě, který vymezuje postavení Probační a mediační sluţby a další. Dalšími prameny trestního práva jsou Listina základních práv a svobod a Ústava České republiky č. 1/1993 Sb. a dále některé mezinárodní smlouvy – Úmluva o ochraně lidských práv a svobod, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Evropské úmluvy o vydávání, o vzájemné pomoci ve věcech trestních, o odevzdávání odsouzených osob, o 4

CHMELÍK, Jan. Rukověť trestního práva hmotného a procesního. Praha: Linde, 2007, 246 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN 978-807-2016-624.,str.17

11

potlačování terorismu a další. Patří sem i amnestijní rozhodnutí prezidenta republiky, které se vztahují pouze na činy spáchané před vyhlášením amnestie. Dále pak nálezy Ústavního soudu a právní akty Evropské unie. Mezi prameny nepatří právní obyčeje, rozhodnutí soudu – judikáty, ani stanoviska soudu nebo státního zastupitelství.

1.4.

Pojem trest

Trest spočívá v uvalení nějakého omezení, jehoţ pomocí se státem oprávněná osoba domáhá dodrţování mravních, právních nebo společenských pravidel v dané společnosti. Trest je jedním z prostředků státního donucení, právním následkem trestného činu, který soud ukládá pachateli jménem státu na základě zákona a způsobuje pachateli újmu na jeho právech a svobodách. Vyslovuje se jím i morální odsouzení pachatele.5 Trestem se tedy realizuje ochranná funkce trestního práva. Trest jako takový je právním následkem spáchaného trestného činu a je trestem soudním, to znamená, ţe je uloţen na základě trestního zákoníku soudem, pokud ten prokáţe vinu pachatele. Vedle trestu jako trestněprávního následku rozeznáváme ještě ochranné opatření a v případech mladistvých ochranná, výchovná a trestní opatření. Ochranná opatření jsou na rozdíl od trestu, který je trestní sankcí, prostředkem k ochraně společnosti před pachateli trestných činů. Jsou ukládána na základě soudního rozhodnutí a jejich výkon je vynutitelný státní mocí. Cílem ochranných opatření není způsobení újmy pachatele, ale ochrana společnosti před ním a jeho moţnou další protiprávní činností. Mezi ochranná opatření patří ochranné léčení, zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, ochranná výchova nebo zabezpečovací detence, ke které se přistupuje v případě zvlášť nebezpečných jedinců jako jsou agresoři, psychopatičtí recidivisté a sexuální devianti. K jejich nápravě by samotné léčení nebylo dostačující, a proto jsou izolováni v ústavech se zvláštní ostrahou. Soud musí jedenkrát ročně, v případě mladistvých jedenkrát za šest měsíců, prozkoumat zdali trvají důvody pro detenci. V případech mladistvých osob je účelem ochranných opatření zájem na ochraně mladistvých před škodlivými vlivy, vytvoření podmínek pro jejich zdravý sociální a duševní vývoj, zájem na obnově narušených sociálních vztahů a dosaţení zdrţenlivosti v páchání trestné činnosti. 5

CHMELÍK, Jan. Rukověť trestního práva hmotného a procesního. Praha: Linde, 2007, 246 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN 978-807-2016-624.,str.88

12

Právními následky provinění jsou opatření výchovná, ochranná a trestní.6 Výchovná opatření lze uloţit pouze se souhlasem mladistvého a patří sem dohled probačního úředníka, výchovná omezení, napomenutí s výstrahou, uloţení probačního programu nebo výchovné povinnosti. Mezi ochranná opatření řadíme ochranné léčení, ochrannou výchovu, zabrání věci v případech, kdy není náleţitě postaráno o výchovu nebo byla dosavadní výchova zanedbána. Trestní opatření je krajním řešením a jsou propojena s výchovnými a ochrannými opatřeními. Patří sem mimo jiné obecně prospěšné práce, peněţité opatření, propadnutí věci, odnětí svobody podmíněně uloţené na zkušební dobu nebo odloţené na zkušební dobu s dohledem a odnětí svobody nepodmíněné.

1.5.

Účel trestu

Trest je zákonem stanovený právní následek za určité protiprávní jednání. Trest, právní následek činu, na němţ lpí vina, spočívá v právní újmě, a ta je pachatelem činu pociťována jako zlo a podle vůle zákonodárce má být jako taková přijímána.7 Na otázku, co je účelem trestu, v historii nalezneme různé názory. Kaţdá společnost měla potřebu viníky trestných činů náleţitě potrestat a dosáhnout tak udrţení pořádku a spokojeného souţití a ochránit tak společnost před pachateli. Pohled na trest a jeho účel ve společnosti se proměňuje v závislosti na spáchaném činu. V tomto případě je důleţité, aby společnost na základě svého právního vědomí a morálních hodnot ukládala tresty za spáchané činy objektivně a nezaujatě. Cílem trestu by mělo být pachatele dostatečně potrestat tak, aby do budoucna od svého moţného protiprávního jednání upustil. Trest i jeho účel se historicky vyvíjely jako forma sociální kontroly i jako ochrana společnosti před pachatelem a jeho následná převýchova. Zároveň vznikaly i koncepce pojednávající o smyslu trestu. Historicky nejstarší koncepcí je absolutní teorie trestu, která zastává názor, ţe trest slouţí jako spravedlivá pomsta za spáchané zlo. V této teorii se setkáme s názorem, ţe potrestáním se naplňuje spravedlnost, která byla porušena protiprávním chování pachatele a jedinou moţnou nápravou je trest, který je úměrný zločinu. Zastánci této teorie byli Aristoteles, T. Akvinský, I. Kant, G. W. F. Hegel a hlavní myšlenkou teorie je „vina vyţaduje trest“. Druhou koncepcí jsou teorie relativní, do kterých řadíme teorii generální prevence a speciálně preventivní teorii. Tyto teorie chápou trest jako prevenci před pácháním zločinu a hlavně před 6

CHMELÍK, Jan. Rukověť trestního práva hmotného a procesního. Praha: Linde, 2007, 246 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN 978-807-2016-624.,str.226 7 NAVRÁTILOVÁ, Jana. Výjimečný trest. Vyd. 1. Praha: Leges, 2010, 256 s. Teoretik. ISBN 978-808-7212417.,str.9

13

jejich opakováním. Hlavní myšlenka spočívá v názoru, ţe se trestá, aby nebylo spácháno zlo v budoucnu. Základem teorie generální prevence byla pohrůţka trestu, která měla psychologicky odradit od spáchání zločinu. Speciálně preventivní teorie rozlišujeme na negativní prevenci, která má pachatele odradit od páchání další trestné činnosti a popřípadě mu toto znemoţnit izolací od společnosti a dále na pozitivní prevenci, která spočívá v nápravě a měla by pozitivně ovlivnit pachatelovu osobnost. Mezi představitele této koncepce řadíme F. von Liszta, C. Lombrosu a C. Beccariu. Hlavní myšlenkou teorie je „nemoc vyţaduje léčení“. Postupem času se z výše uvedených teorií vyvinuly teorie smíšené, které v sobě mají prvky odplaty i prevence. Tyto teorie kladou důraz při ukládání trestu na jeho závaţnost a základem je ochrana společnosti před pachateli a zabránění v dalším páchání trestné činnosti. Spojují tak v sobě odplatné i výchovné funkce trestu. Přestoţe lze teorie absolutní povaţovat za historicky starší, nelze je pokládat za překonané. V současné době došlo k oţivení tohoto pojetí ve formě teorie „spravedlivé odměny“, kterou lze charakterizovat takto: trestní sankce by se měly ukládat, protoţe si je pachatel zasluhuje. Teorie spravedlivé odměny zahrnuje odplatu, mstu a odvetu.8 Základním účelem a cílem trestu je zabraňování v dalším páchání trestné činnosti, které trest zajišťuje tím, ţe pachateli přímo fyzicky znemoţní dopustit se určitého jednání tak, ţe mu klade určité zábrany. Typicky výkonem trestu odnětí svobody, který znemoţňuje pachateli volný pohyb. Trest zákazu činnosti znemoţňuje provádění určitého zaměstnání či činnosti, v rámci které došlo či v budoucnu můţe dojít k páchání trestné činnosti. Uloţený trest můţe zabraňovat pachateli páchat další trestnou činnost i nepřímo. Typicky se jedná o tresty, jejichţ výkon byl podmíněně odloţen, např. podmíněné odsouzení. Pachatel je v takovém případě veden obavou z moţného vykonání trestu odnětí svobody v případě, ţe se ve zkušební době dopustí další trestné činnosti.9 Pojem „účel trestu“ byl v právním řádu České republiky definován přímo zákonem. Dle znění § 23 zákona č. 140/1961 Sb. Trestního zákona je účelem trestu chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovávat jej k tomu, aby vedl řádný ţivot, a tím působit výchovně i na ostatní členy 8

NAVRÁTILOVÁ, Jana. Výjimečný trest. Vyd. 1. Praha: Leges, 2010, 256 s. Teoretik. ISBN 978-808-7212417.,str.10 9 FRYŠTÁK, Marek. Trestní právo hmotné - obecná část. Vyd. 2. zcela přeprac. a dopl. Ostrava: Key Publishing, 2009, 157 s. Právo (Key Publishing). ISBN 978-807-4180-392.,str.101

14

společnosti. Výkonem trestu nesmí být poníţena lidská důstojnost.10 Tento zákon je jiţ ale neplatný. Nový kodex trestního práva Zákon č. 40/2009 Sb., který je účinný od 1.1.2010, uţ definici vymezení účelu trestu neobsahuje, ale nalezneme v něm taxativní výčet trestů, které lze za trestné činy uloţit. Odráţí to pojetí práva v moderních demokratických zemích, ve kterých je neobvyklé výslovně stanovit účel trestu v zákoně. Úvahy nad účelem trestu jsou úkolem trestněprávní vědy a ta by v tomto případě neměla být svazována pozitivní právní úpravou i s ohledem na nemoţnost plně postihnout účel trestu vzhledem k vývoji a změně názorů této problematiky.11

1.6.

Historie trestu

Tresty a trestání provázejí lidstvo po celou dobu jeho existence. V kmenových seskupeních nesla komunita odpovědnost za to, ţe kaţdý skutek, který by se svojí povahou blíţil kriminálnímu, bude po zásluze potrestán. S postupným budováním velkých měst, rozvojem hospodářství, vývojem mentality jedinců a celkovým procesem civilizace bylo zapotřebí nastolit společenské normy chování, které by vedly k zachování klidného souţití stále se rozrůstající populace. K těmto normám samozřejmě neodmyslitelně patřil i stanovený systém trestů a trestání provinilců. S postupným vývojem společnosti narůstala i potřeba společenské normy zakotvit do zákonných struktur a samotný výkon trestání, který byl doposud prováděn rodinnou nebo komunitou, předat do rukou vyšší moci, kterou zastupoval král, císař a později stát. První odkaz na psaný zákon pochází z roku 2400 př. n. l. a týkal se krále Uru, který vykonával spravedlnost „dodrţující boţí zákony“. Kolem roku 2350 př. n. l. nařídil král Urgakina vytvořit jeden zákoník a do něj vloţit všechna existující nařízení. Tento zákoník ale nalezen nebyl. Prvním dochovaným psaným zákoníkem je Ur-Nammuův zákoník, který byl objeven v letech 1899 – 1900, ale aţ v roce 1952 byl přeloţen. Na hliněné tabulce se podařilo rozluštit jen 5 zákonů, které nahrazují tělesný trest, trestem peněţitým: „Jestliţe člověk člověku nástrojem…jeho…nohu uťal, 10 šekelů stříbra zaplatí“.12 V podobném duchu jsou i ostatní zákoníky z doby před naším letopočtem, kdy nejvíce pouţívaným trestem byl ten finanční. Za zmínku stojí také Chammurapiho zákoník, který sepsal král Chammurapi přibliţně kolem 10

NAVRÁTILOVÁ, Jana. Výjimečný trest. Vyd. 1. Praha: Leges, 2010, 256 s. Teoretik. ISBN 978-808-7212417.,str.10 11 LATA, Jan. Účel a smysl trestu. 1. vyd. Praha: LexisNexis, 2007, 114 s. Knihovnička LexisNexis. ISBN 978808-6920-245.,str.65 12 KRAMER, Samuel Noah. Historie začíná v Sumeru: z nejstarších záznamů o projevech lidské kultury. 1. vyd. Praha: ČSAV, 1961, 279 s.,str.88

15

roku 1686 př. n. l. a dodnes patří k nejzachovalejším zákoníkům té doby. Obsahoval poměrně přísné tresty, které byly ukládány i podle společenského stavu oběti v duchu „oko za oko, zub za zub“. Tento zákoník byl předlohou pro zákony Hebrejců a pro islámské právo Šaría. Vývoj samotného trestu zásadně ovlivnil Drakónův zákoník, který sepsal a uveřejnil kolem roku 621 př. n. l. Drakón, starověký řecký státník a první athénský zákonodárce. Zákoník ukládal trest smrti téměř za všechny delikty, dokonce i za drobnou krádeţ. Drakónův zákoník stanovil tresty za zabití a pravděpodobně od této doby trestal zabití výlučně stát.13 Revizí tohoto zákoníku byl kolem roku 594 př. n. l. pověřen politik a básník Solón. Jeho reformy vedly k demokracii a s výjimkou vraţdy a zrady byl u ostatních deliktů trest smrti zrušen. Dalším milníkem byl zákoník Dvanácti desek, který vznikl mezi léty 451 – 450 př. n. l. a sepsala jej desetičlenná komise úředníků, která vznikla pouze za účelem sepsání zákoníku. Tento zákoník jako první upravoval soudní řízení a stanovil zákonná práva začleněná do moderních právních předpisů. Stanovil také základní principy hmotného a procesního práva. Zákoník přiznává rovná práva všem bez rozdílu postavení a přísně postihuje úplatné soudce. Pro většinu evropských zákoníků měl největší význam zákoník Corpus iuris civilis, který byl sestaven na podnět byzantského císaře Justiniána I. v 6. století našeho letopočtu. Jedná se o občanský zákoník skládající se ze čtyř částí, který uzákonil normy společenského ţivota. Z klasických publikací měla na reformu veřejného soudnictví největší vliv kniha O zločinech a trestech z roku 1764, jejíţ autorem je italský aristokrat Cesare Beccaria. Autor zde popsal potřebu trestního soudnictví, ale také vládní právo mít zákony a tresty. Vyjádřil nesouhlas s trestem smrti a poloţil základy moderní penologie.

1.7.

Zásady ukládání trestu a aplikace trestního práva

Při stanovení druhu trestu a jeho výměry soud přihlédne k povaze a závaţnosti spáchaného trestného činu, k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům pachatele a k jeho dosavadnímu způsobu ţivota a k moţnosti jeho nápravy, dále přihlédne k chování pachatele po činu, zejména k jeho snaze nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky činu, a pokud byl označen jako spolupracující obviněný, téţ k tomu, jak významným způsobem přispěl k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny. Přihlédne také k

13

LYONS, Lewis. Historie trestu: justiční tresty od dávných dob po současnost. 1. české vyd. Praha: Svojtka, 2004. ISBN 80-735-2021-4.,str.56

16

účinkům a důsledkům, které lze očekávat od trestu pro budoucí ţivot pachatele.14 Při ukládání trestů pachatelům se uplatňují základní zásady ukládání trestu, které představují univerzální prostředí pro aplikaci trestů. Trestání je zaloţeno na určitých zásadách, které představují předpoklady a podmínky pro ukládání trestu jako takového a ukládání jednotlivých druhů trestů.15 Cílem ukládání trestů by mělo být v první řadě účinné trestání porušení trestněprávních norem, dále pak ochrana společnosti, ale v neposlední řadě i naplnění pomocné úlohy represe trestního práva. Uloţená sankce by měla naplnit veřejný zájem, ale musí být přihlíţeno i k zájmu oběti trestného činu. Důleţitým aspektem také je, aby uloţená sankce vedla k pozitivní motivaci a účinnému napravení samotného pachatele. První zásadou, kterou bych ráda uvedla, je zásada ekonomie trestního práva. Prioritní zásada: trestní právo je „ultima ratio“ – krajní prostředek tam, kde ostatní prostředky selhaly.16 Hlavní zásadou je zásada zákonnosti, pod kterou jsou obecné zásady ţádný trestný čin bez zákona (nullum crimen sine lege) a ţádný trest bez zákona (nulla poena sine lege). Trest můţe být uloţen pouze na základě trestního zákona a o vině a trestu rozhoduje pouze soud. Další zásadou je zásada zákazu retroaktivity, která vyjadřuje zákaz pouţití pozdějšího přísnějšího zákona. Trest se ukládá podle zákona účinného v době spáchání činu, podle pozdějšího zákona se trest ukládá pouze v případě, ţe by to mělo pro pachatele příznivější účinky. Dále existuje zásada přiměřenosti, která znamená, ţe při ukládání trestu musí být přihlédnuto k povaze a závaţnosti trestného činu, k poměrům pachatele a k právem chráněným zájmům poškozeného. Tam, kde postačí uloţení trestu pachatele méně postihující, nesmí být uloţen trest více postihující a pro pachatele citelnější. Následuje zásada ne bis in idem (nikoliv dvakrát v téţe věci). Znamená to, ţe soud nesmí jednat a rozhodovat dvakrát v téţe věci. K okolnosti, která je zákonným znakem trestného činu, včetně okolnosti, která podmiňuje pouţití vyšší trestní sazby, nelze přihlédnout jako k okolnosti polehčující nebo přitěţující. K okolnosti odůvodňující mimořádné sníţení trestu odnětí svobody nelze přihlédnout jako k okolnosti polehčující.17 Další zásadou je zásada personality, která znamená, ţe uloţený trest musí odsouzený vykonat osobně a tímto nemůţe být převeden na jinou osobu. Zásada humanismu 14

Česká republika. Zákon č. 40 Trestní zákoník ze dne 8. ledna 2009. In: Sbírka zákonů České republiky. 2009, roč.2009,částka11,s.354-464,§39,odst.1.[online].[cit.2013-01-10].Dostupné z:http://www.zakonycr.cz/seznamy/040-2009-Sb-zakon-trestni-zakonik.html. ISSN 1211-1244 15 FRYŠTÁK, Marek. Trestní právo hmotné - obecná část. Vyd. 2. zcela přeprac. a dopl. Ostrava: Key Publishing, 2009, 157 s. Právo (Key Publishing). ISBN 978-807-4180-392.,str.102 16 CHMELÍK, Jan. Rukověť trestního práva hmotného a procesního. Praha: Linde, 2007, 246 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN 978-807-2016-624.,str.18 17 Česká republika. Zákon č. 40 Trestní zákoník ze dne 8. ledna 2009. In: Sbírka zákonů České republiky. 2009, roč.2009,částka11,s.354-464,§39,odst.4.[online].[cit.2013-01-10].Dostupné z: http://www.zakonycr.cz/seznamy/040-2009-Sb-zakon-trestni-zakonik.html. ISSN 1211-1244

17

znamená, ţe jsou zakázány tresty smrti, ukládané tresty nesmí sniţovat lidskou důstojnost a omezení práv a svobod musí být provedeno pouze v nezbytné míře. Zásada trestní odpovědnosti za vinu, kdy vinou rozumíme podle zákona naplnění skutkové podstaty trestného činu. Výše jsem uvedla většinu zásad ukládání trestu a s tím souvisejících zásad trestů jako takových. Nejdůleţitějším ale je, aby se k trestání a udělování trestů přistupovalo vţdy individuálně a v rámci zákona. Trest je v zákonu určen alternativně nebo rámcově. Alternativní určení trestu ponechává na rozhodnutí soudu, jaký z trestů uvedených v trestní sankci uloţí (např. výběr mezi trestem odnětí svobody, zákazu činnosti, peněţitého trestu). Rámcové vymezení trestů určuje rozmezí trestní sankce, která je dána ve skutkové podstatě činu, soud rozhoduje o výši trestu v rámci daného rozpětí. Při ukládání trestů jsou zohledňovány polehčující a přitěţující okolnosti při spáchání trestného činu, popřípadě i zvláště přitěţující okolnosti, které podmiňují pouţití vyšší trestní sazby.18 Kdyţ si představíme dva roky ţivota za mříţemi, které si má odpykat několikrát trestaný recidivista nebo otec, ţivitel rodiny, který se trestného činu dopustil poprvé, musíme uznat, ţe kaţdý z nich tyto dva roky chápe úplně jinak a mají pro něj jinou hodnotu. První moţná bude i spokojený, ţe nemusí pracovat, má postaráno o stravu a bydlení a druhý z nich bude počítat minuty do konce trestu, aby se mohl vrátit ke své rodině, věnovat se dětem, starat se o jejich výchovu a zabezpečit rodině přijatelný ţivotní standard, který měla, neţ nastoupil do výkonu trestu. Pro kaţdého znamená ten samý časový úsek něco jiného, jiný úsek ţivota, jiný čas.

1.8.

Druhy trestů

Taxativní výčet druhů trestů, které lze uloţit za spáchané trestné činy na území České republiky je uveden v zákoně č. 40/2009 Sb. trestní zákoník. Tento trestní zákoník vstoupil v účinnost od 1. ledna 2010 a obsahuje všechny tresty, které platily od roku 1961 do roku 2009 a navíc i dva nové tresty. Jde o trest domácího vězení, který je alternativním trestem vůči trestu odnětí svobody a trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Ve výše uvedeném trestním zákoníku v § 52 jsou uvedeny následující druhy trestů, které lze rozdělit na tresty pravidelné a výjimečné (pouze výjimečný trest): odnětí svobody, které je následně rozděleno na nepodmíněný trest odnětí svobody, podmíněné odsouzení k trestu 18

CHMELÍK, Jan. Rukověť trestního práva hmotného a procesního. Praha: Linde, 2007, 246 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN 978-807-2016-624.,str.93

18

odnětí svobody, podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem. Zvláštním typem trestu odnětí svobody je výjimečný trest, který upravuje § 54 a jedná se o trest odnětí svobody nad 20 aţ do 30 let a trest odnětí svobody na doţivotí. Výjimečný trest můţe být uloţen jen za zvlášť závaţný zločin, u něhoţ to trestní zákon dovoluje. Dalšími tresty jsou domácí vězení, obecně prospěšné práce, propadnutí majetku, peněţitý trest, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, zákaz činnosti, zákaz pobytu, zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, ztráta čestných titulů nebo vyznamenání, ztráta vojenské hodnosti a vyhoštění (pouze v případě cizinců). Vedle základního rozdělení trestů na pravidelné a výjimečné, které jsem uvedla výše, můţeme tresty dále třídit i na základě dalších kritérií na tresty hlavní (odnětí svobody) a vedlejší (ztráta vojenské hodnosti), na tresty s náhradou (peněţitý trest) a bez náhrady, na tresty výchovné (podmíněné odsouzení) a represivní (nepodmíněný trest odnětí svobody), na tresty majetkové (peněţitý trest, propadnutí majetku) a nemajetkové (obecně prospěšné práce) a na tresty spojené nebo nespojené s odnětím svobody.19 Za jeden spáchaný trestný čin můţe soud uloţit i více druhů trestů vedle sebe, pokud jsou pro toto splněny zákonem stanovené podmínky. Jedná se například o spojení trestu odnětí svobody a trestu zákazu činnosti. Nelze ovšem zkombinovat trest odnětí svobody s trestem obecně prospěšných prací nebo peněţitý trest a trest propadnutí majetku. Pokud obţalovaný spáchal více trestných činů, tyto se nesčítají, ale trest se ukládá podle trestní sazby uvedené u nejzávaţnějšího spáchaného trestného činu.

1.9.

Upuštění od potrestání

Zánik trestu, myšleno tím upuštění od potrestání, má výchovný charakter a je projevem subsidiarity trestní represe, kdy aplikace trestního práva by měla být aţ tím nejzazším prostředkem právní regulace a sociální kontroly společnosti. Soud sice vysloví obţalovanému vinu, ale od jeho potrestání upustí, pokud jde o pachatele, který spáchal trestný čin menší společenské nebezpečnosti, svého činu lituje a projevuje vůli po nápravě a soud povaţuje za dostačující k nápravě samotné projednání věci před soudem.20 Soud můţe upustit od potrestání také tehdy, jestliţe pachatel přípravy nebo pokusu trestného činu nerozpoznal, ţe příprava nebo pokus vzhledem k povaze nebo druhu předmětu útoku, na němţ měl být čin

19

KRATOCHVÍL, Vladimír. Trestní právo hmotné: obecná část. 3. přeprac. a dopl. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002, 571 s. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, č. 307. ISBN 80-2102985-4. 20 CHMELÍK, Jan. Rukověť trestního práva hmotného a procesního. Praha: Linde, 2007, 246 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN 978-807-2016-624.,str.94

19

spáchán, anebo vzhledem k povaze nebo druhu prostředku, jímţ měl být čin spáchán, nemohl vést k dokonání. Upustil-li soud od potrestání, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen.21 Soud můţe dále upustit od potrestání v případě, ţe pachateli uloţí ochranné léčení nebo zabezpečovací detenci. V tomto případě se jedná o trestný čin spáchaný ve stavu zmenšené příčetnosti nebo ve stavu vyvolaném duševní poruchou. Soud můţe stanovit nad pachatelem dohled v případě, ţe povaţuje za nezbytné po stanovenou dobu (aţ jeden rok) sledovat jeho chování. Dále můţe soud uloţit přiměřená omezení a povinnosti, které budou směřovat k tomu, aby pachatel vedl řádný ţivot. Mezi tyto omezení a povinnosti například patří zákaz poţívání alkoholických nápojů nebo jiných návykových látek, zákaz styku s určitými osobami nebo skupinou osob, zdrţení se hraní na hracích přístrojích, podrobit se léčení závislosti na návykových látkách nebo podrobit se vhodnému programu sociálního výcviku nebo převýchovy a v neposlední řadě můţe soud uloţit pachateli i učinění veřejné osobní omluvy poškozenému.

1.10.

Milost a amnestie

Institut milosti v současném systému trestní spravedlnosti musí mít své místo. Tak jako musí mít odpuštění a soucit a naděje svoje místo v našich ţivotech – pokud nechceme přestat být lidmi. Jedině soucit, pochopení a respekt ke všem lidem a jejich cestám a snaha pomoci všem je cestou ze začarovaného kruhu násilí.22 Milost je institutem trestního práva a je nevymahatelným odpuštěním trestu, o kterém rozhoduje prezident republiky na základě práva daného mu ústavou. Rozeznáváme tři formy udělení milosti. První z nich je abolice, která spočívá v nařízení, aby se trestní řízení nezahajovalo nebo pokud uţ bylo zahájeno, aby se v něm nepokračovalo. Aboliční rozhodnutí vylučuje moţnost pozdějšího obnovení řízení v neprospěch obviněného. Druhou formou milosti je agraciace, při které je zcela nebo částečně zrušen pravomocně uloţený trest nebo jeho zbývající nevykonaná část. Poslední formou je rehabilitace, která spočívá v zahlazení odsouzení a navrácení tak občanské cti a trestní bezúhonnosti. Milost uděluje prezident republiky individuálním právním aktem ke konkrétní osobě. Na jeho udělení je moţné vázat splnění podmínek, které se většinou týkají toho, ţe po stanovenou dobu podmínky nesmí osoba spáchat ţádný úmyslný trestný čin. Po dobu trvání podmínky soud provádí šetření v převýchově odsouzeného a jeho výsledky 21

Česká republika. Zákon č. 40 Trestní zákoník ze dne 8. ledna 2009. In: Sbírka zákonů České republiky. 2009, roč.2009,částka11,s.354-464,§46,odst.2,3.[online].[cit.2013-01-11].Dostupné z: http://www.zakonycr.cz/seznamy/040-2009-Sb-zakon-trestni-zakonik.html. ISSN 1211-1244 22 , Lenka. . Vyd. 1. Praha: Academia, 2007, 368 p. ISBN 80-200-1537-X.,str.329

20

sděluje Ministerstvu spravedlnosti. Pokud by bylo zjištěno, ţe dotyčný tyto podmínky udělení milosti nedodrţuje, soud předloţí výsledky šetření spolu s trestními spisy Ministerstvu spravedlnosti, které podnikne potřebné právní kroky k osobě odsouzeného. Prezident Václav Havel svým rozhodnutím ze dne 1. února 1994, č. 33/1994 Sb., přenesl svou pravomoc provádět řízení a zamítat některé méně významné bezdůvodné ţádosti o milost na ministra spravedlnosti. Prezident Václav Klaus pak svým rozhodnutím ze dne 4. srpna 2003, č. 254/2003 Sb., toto rozhodnutí zrušil a řízení o ţádostech o milost proto nadále provádí Kancelář prezidenta republiky.23 Amnestie je rozhodnutí o hromadném, a to úplném nebo částečném prominutí trestu a současně o zahlazení odsouzení pro trestný čin. Ruší tedy pouze trest, ale neruší se například povinnost náhrady škody spojené s trestným činem. U amnestie rozeznáváme opět tři formy, které jsou stejné jako u milosti a to v obdobném rozsahu. Proti milosti má amnestie ale dva základní rozdíly. Prvním z nich je moţnost udělení amnestie všem nebo určitým skupinám odsouzených nebo trestaných za určité zločiny nebo můţe být omezena výší stanoveného trestu. Druhým rozdílem je vedle podpisu prezidenta republiky potřebný podpis i předsedy vlády, aby rozhodnutí o amnestii nabylo platnosti. I přes tento spolupodpis je amnestie chápána jako akt prezidenta republiky, avšak vláda za toto rozhodnutí prezidenta republiky nese odpovědnost. Při amnestii se v jejím rozsahu nepřihlíţí k povaze trestných činů ani ke konkrétním okolnostem, které ke spáchání vedly. Není zde ani posuzována osobnost pachatele a jeho osobní poměry. Stejně jako u milosti lze v případě amnestie stanovit v rozhodnutí o amnestii podmínky propuštění, které se opět nejvíce týkají nespáchání trestného úmyslného činu.

1.11.

Penologie

Název této vědní disciplíny pochází z latinského slova „poena“, coţ znamená trest. Penologie je věda o trestech, jejich výkonu a jejich účincích. Vyuţívá poznatky trestního práva, kriminologie a sociologie. Zabývá se trestem odnětí svobody a vězeňstvím i nápravně výchovnou činností. K utváření této nauky docházelo současně s vývojem trestu odnětí svobody.

23

Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-0111]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Milost_právo

21

Penologie je věda, která se zaobírá systémem trestných sankcí ze sociologického hlediska. Zaobírá se otázkou, jak nejvhodněji zacházet s odsouzenými pachateli, jejich pracovním zařazením,

psychoterapií,

nápravněvýchovnou

činností,

diferenciací

odsouzených,

architekturou nápravněvýchovných zařízeních, organizací jejich činnosti, zaobírá se také těmi tresty, které nejsou spojené s výkonem trestu odnětí svobody, s jeho podmínečným odsouzením. Penologie zkoumá zacházení s pachateli během výkonu ochranných opatření a výkonu ochranného léčení v průběhu výkonu trestu odnětí svobody.24 Hlavním předmětem penologie je zkoumání trestu odnětí svobody, jeho výkonu a účinnosti a zacházení s pachateli. Rozvoj moderního vězeňství s sebou přináší i myšlenku, ţe trest odnětí svobody nelze zkoumat izolovaně od všeobecných systémů trestů, ale poukazuje na nutnost postihnout všechny otázky související s výkonem trestu, tedy jak právní tak neprávní povahy. Penologie je komplexní sociálně – právní a sociálně – psychologická věda, která se zaobírá trestnými sankcemi jako sociálním fenoménem a je spjatá s kriminologickým hlediskem zkoumání těchto sankcí, základními principy, pravidly a problémy penitenciární vědy.25 V rámci penologie se vyvíjí samostatná oblast zabývající se specifikací na nepodmíněný výkon trestu odnětí svobody, kterou nazýváme penitenciární vědou. Volně přeloţeno do našeho jazyka jako vězeňství. Penitenciární věda se zabývá trestem odnětí svobody v celém rozsahu, všemi jeho jevy, procesy a zákonitostmi v celé penitenciární realitě.26

24

HENDRYCH, Dušan. Právnický slovník. 3., podstatně rozš. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2009, xxii, 1459 s. Beckovy odborné slovníky. ISBN 978-80-7400-059-1. 25 SKALICKÝ, Ján. Základy penitenciárnej vedy a penológie fakulty UK, 1992. ISBN 80-716-0017-2.,str.7 26 SKALICKÝ, Ján. Základy penitenciárnej vedy a penológie. Brati fakulty UK, 1992. ISBN 80-716-0017-2.,str.8

22

2. Alternativní tresty odnětí svobody Rozhodla jsem se začít, co se týká jednotlivých podob výkonu trestu, „lehčí“ formou trestu a trestání, protoţe poté se budu věnovat uţ pouze jednotlivým podobám trestu odnětí svobody, prostředí věznic a ţivotu v nich, právům a povinnostem odsouzených a pojednám i o nauce, jeţ se zabývá výkonem trestu, penologii. V trestním zákoně samotný pojem alternativní trest nenajdeme. Toto spojení vyplývá z faktu, ţe tyto tresty tvoří alternativu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a nesnaţí se zbavit pachatele svobody tím, ţe ho zavřou do vězení, ale zavazují ho k dodrţování určitých pravidel a povinností. Tímto směřují k nápravě pachatele a spáchaného trestného činu. Účelem alternativních trestů je omezení projevů prisonizace, kdy vězeň propuštěný na svobodu není schopen návratu k normálnímu ţivotu ve společnosti a uchyluje se k opětovnému páchání trestné činnosti. V druhé polovině 20. století došlo k nejvýznamnějším změnám v trestní politice a byly vytvořeny podmínky pro široké uplatnění alternativních způsobů řízení před soudem a vyuţití alternativ k potrestání v trestních věcech. Mezi hlavní důvody, které vedly k jejich celosvětovému rozšíření, patří snaha individualizovat trestní postih, pozitivně motivovat pachatele trestných činů k ţivotu v souladu se zákonem, aktivně zapojit do řešení trestních věcí osoby poškozené trestnou činností, řešit efektivně přetíţení soudů a vůbec orgánů činných v trestním řízení, vypořádat se s nedostatkem kapacity věznic a najít účinné formy prevence kriminality, to vše při zachování vysokých nároků na věcnou správnost a spravedlnost soudního rozhodování.27 S alternativními tresty úzce souvisí pojem restorativní justice, kdy se v tomto konceptu pohlíţí na trestný čin jako na konflikt mezi jednotlivci, kde jsou především zdůrazněna práva oběti a pachateli se snaţí pomoci najít zpátky cestu do společnosti. Samozřejmě, ţe tento přístup nelze aplikovat na všechny trestné činy. Na rozdíl od výše zmíněného konceptu známe ještě klasický koncept retribuční justice, kdy je na tresty pohlíţeno jako na konflikt mezi státem a jednotlivcem a hlavním aspektem je narušení právního řádu a práva oběti se odsouvají. S výkonem řady alternativních trestů souvisí Probační a mediační sluţba.

27

SOTOLÁŘ, Alexander, František PÚRY a Pavel ŠÁMAL. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2000, xv, 468 s. Beckovy příručky pro právní praxi. ISBN 80-717-9350-7.,str.3

23

2.1.

Probační a mediační sluţba

Zavedení funkční justiční probační a mediační sluţby patří mezi nejpodstatnější předpoklady fungování celého systému alternativního řešení trestních věcí.28 Probační a mediační sluţba usiluje o zprostředkování účinného a společensky prospěšného řešení konfliktů spojených s trestnou činností a současně organizuje a zajišťuje efektivní a důstojný výkon alternativních trestů a opatření s důrazem na zájmy poškozených, ochranu komunity a prevenci kriminality. Probační a mediační sluţba ČR představuje novou instituci na poli trestní politiky, vychází ze součinnosti dvou profesí – sociální práce a práva, zejména trestního. Vyváţeným propojením obou se vytváří nová multi-disciplinární profese v systému trestní justice. Cílem této sluţby je za prvé integrace pachatele, kdy Probační a mediační sluţba usiluje o začlenění obviněného resp. pachatele do ţivota společnosti bez dalšího porušování zákonů. Integrace je proces, který směřuje k obnovení respektu obviněného k právnímu stavu společnosti, jeho uplatnění a seberealizaci. Dalším cílem je participace poškozeného, kdy se Probační a mediační sluţba snaţí o zapojení poškozeného do „procesu“ vlastního odškodnění, o obnovení jeho pocitu bezpečí, integrity a důvěry ve spravedlnost. Posledním cílem je ochrana společnosti, kdy Probační a mediační sluţba přispívá k ochraně společnosti účinným řešením konfliktních a rizikových stavů spojených s trestním řízením a efektivním zajištěním realizace uloţených alternativních trestů a opatření.29 Probační a mediační sluţbu upravuje zákon č. 257/2000 Sb. o Probační a mediační sluţbě ze dne 14. července 2000.

2.2.

Trest domácího vězení

Trest domácího vězení je novým alternativním trestem, který s účinností od 1.1. 2010 zavedl nový trestní zákoník a který rozšiřuje škálu alternativních trestů, které je moţné ukládat dospělým za spáchané přečiny a stejně tak i mladistvým za spáchaná provinění. Tento trest je v trestním zákoníku uveden jako druhý nejpřísnější, tedy na druhém místě (za trestem odnětí svobody). Podmínkou jeho uloţení je písemný slib pachatele, ţe se ve stanovené době bude zdrţovat v obydlí na určené adrese. Ukládání a výkon trestu domácího vězení jsou upraveny v Zákoně č. 40/2009 Sb., (trestním zákoníku), v § 60 a § 61 a Zákoně č. 140/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestním řádu) v § 334 a) aţ § 334 g). Soud můţe uloţit trest domácího vězení v maximální výměře aţ na 28

SOTOLÁŘ, Alexander, František PÚRY a Pavel ŠÁMAL. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2000, xv, 468 s. Beckovy příručky pro právní praxi. ISBN 80-717-9350-7.,str.106 29 www.pmscr.cz. Probační a mediační sluţba České republiky – poslání a cíle. [online]. [cit. 2013-01-07]. Dostupné z: https://www.pmscr.cz/poslani-a-cile/

24

dvě léta. Trest spočívá v povinnosti odsouzeného zdrţovat se v obydlí ve dnech pracovního klidu a pracovního volna po celý den a v ostatních dnech v době od 20.00 hodin do 05.00 hodin, tuto dobu můţe soud upravit tak, aby výkon trestu nebránil zaměstnání odsouzeného, potřebné lékařské péči a případně můţe soud odsouzenému povolit také účast na bohosluţbách i ve dnech pracovního klidu a pracovního volna. Kontrolu výkonu trestu domácího vězení provádí probační úředník formou namátkových kontrol, za tímto účelem je odsouzený povinen probačnímu úředníkovi umoţnit vstup do místa výkonu trestu. Po zavedení elektronického monitorovacího systému bude Probační a mediační sluţba spolupracovat s jeho provozovatelem. Namátkové kontroly probíhají formou osobní návštěvy probačního úředníka v místě výkonu trestu a to v době, kdy se odsouzený podle podmínek trestu má v určeném obydlí zdrţovat. Namátkové kontroly jsou doplňovány konzultacemi odsouzeného s probačním úředníkem na středisku Probační a mediační sluţby a případnými dalšími kroky tohoto úředníka směřujícími k tomu, aby odsouzený vedl řádný ţivot.30

2.3.

Trest obecně prospěšných prací

Tento trest představuje moderní typ moţnosti uloţení alternativního trestu a je jedním z nejčastěji ukládaným trestem. Obecně prospěšné práce (dále jen „OPP“) ukládá soud v případě, ţe byl spáchán trestný čin menší závaţnosti a účelu trestu tak není nutné dosahovat odnětím svobody. OPP nabízejí odsouzenému moţnost odpracovat si svůj trest, neboli vlastní aktivitou odčinit své trestné jednání. Úspěšně vykonané OPP přinášejí prospěch jak společnosti, (práce odsouzených sleduje obecný prospěch), tak odsouzenému, který v případě vykonaných OPP pokračuje ve svém ţivotě s „čistým štítem“, řečí právníků: „dojde k zahlazení odsouzení“. Nelze také pominout nesporný finanční přínos této alternativy, která nezatěţuje stát vysokými náklady, jako věznění (náklady na jeden den pobytu odsouzeného ve věznici se pohybují kolem 800,- Kč) a přinášejí státu prospěch ve formě zdarma vykonané práce.31 Práce nesmí slouţit výdělečným účelům a pachatel tuto činnost vykonává ve svém volném čase osobně a bezplatně. Soud ukládá tento trest v rozsahu od 50 do 300 hodin u dospělých a v rozsahu od 50 do 150 hodin u mladistvých za nedbalostní trestní čin (přečin) a úmyslný trestný čin, na který zákon jinak stanoví výkon trestu odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do 5 let. Soud po rozhodnutí o uloţení trestu OPP vydává usnesení, kterým 30

www.pmscr.cz. Probační a mediační sluţba České republiky – odborné činnosti – trest domácího vězení. [online]. [cit. 2013-01-07]. Dostupné z: https://www.pmscr.cz/trest-domaciho-vezeni/ 31 www.pmscr.cz. Probační a mediační sluţba České republiky – odborné činnosti – obecně prospěšné práce. [online]. [cit. 2013-01-07]. Dostupné z: https://www.pmscr.cz/obecne-prospesne-prace/

25

nařizuje výkon OPP s jasně stanoveným místem výkonu a konkretizuje druh práce. Soud musí přihlédnout i ke zdravotní způsobilosti pachatele vykonávat navrhovaný druh práce a pachatel má moţnost se ke svému zdravotnímu stavu vyjádřit. Odsouzený si ale nemůţe vybrat druh OPP nebo místo jeho výkonu. V praxi obecní úřady a jiné instituce (neziskové organizace, charity, sportovní kluby) sdělují okresnímu soudu své poţadavky na vykonání OPP a soud poté rozhoduje o jejich vykonání na základě návrhu probačního úředníka, který přihlíţí k tomu, aby odsouzený vykonával trest co nejblíţe svému bydlišti. Obvykle se jedná o údrţbu veřejných prostranství, úklid veřejných budov a komunikací. Vzhledem k povaze tohoto potrestání je nutné, aby byl odsouzený k OPP pod systematickou kontrolou, kterou zajišťuje Probační a mediační sluţba. Na takto odsouzeného pachatele se při odpracování trestu pohlíţí tak, jako by nebyl nikdy souzen.

2.4.

Peněţitý trest

Tento trest představuje výjimku ze zásady, ţe trest je osobní újmou pachatele trestného činu, neboť tento trest postihuje i rodinu a osoby, ke kterým má pachatel určité závazky. Peněţitý trest je ukládán buď jako samostatný trest v případě, kdy vzhledem k povaze trestného činu a moţnosti nápravy pachatele jiţ není uloţení dalšího trestu zapotřebí. Bývá ukládán i jako trest vedlejší, ovšem nemá smysl ho ukládat v případě, ţe by byla pohledávka vzhledem k majetkovým poměrům pachatele nedobytná. Peněţitý trest se zpravidla ukládá v případech, kdy se pachatel snaţil získat majetkový prospěch úmyslnou trestnou činností.32 Získané peníze propadají státu. O peněţitém trestu můţeme mluvit jako o nejdůleţitější alternativě k trestu odnětí svobody. Podle nového trestního zákona soud ukládá peněţitý trest v tzv. denních sazbách. Soud tedy rozhodne, ţe se ukládá peněţitý trest v určitém počtu denních sazeb. Konkrétně můţe uloţit peněţitý trest v rozmezí od 20 do 730 denních sazeb. Zároveň soud musí stanovit výši denní sazby, a to v rozmezí od 100,- Kč do 50.000,- Kč. Celkový peněţitý trest pak je násobkem uloţeného počtu denních sazeb a výše stanovené denní sazby. Jestliţe vám tedy soud uloţí peněţitý trest ve výši 50 denních sazeb s tím, ţe stanoví hodnotu jedné sazby na 500,- Kč, znamená to, ţe vám byl uloţen peněţitý trest v celkové výši 25.000,- Kč (50 x 500 Kč). Z uvedeného zároveň vyplývá, ţe nejniţší moţný peněţitý trest je 2.000,- Kč (20 x 100 Kč), naopak nejvyšší je 36.500.000,- Kč (730 x 50.000 Kč). 32

SOTOLÁŘ, Alexander, František PÚRY a Pavel ŠÁMAL. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2000, xv, 468 s. Beckovy příručky pro právní praxi. ISBN 80-717-9350-7.,str.339

26

Výše denní sazby je stanovena podle majetkových poměrů obviněného (bohatší si připlatí). Je to tak spravedlivé, protoţe denní sazba např. 2.000,- Kč je pro někoho likvidační a pro jiného se jedná o směšnou sumu. Počet denních sazeb pak soud stanoví podle povahy a závaţnosti trestného činu. V odůvodněných případech můţe soud stanovit, ţe trest nebude zaplacen najednou, ale ve splátkách. Zároveň s uloţením peněţitého trestu soud uloţí i náhradní trest odnětí svobody aţ na čtyři roky. Tento trest je ukládán pro případ, ţe pachatel peněţitý trest ve stanovené lhůtě nezaplatí. Pokud odsouzený peněţitý trest nezaplatí, rozhodne soud o přeměně trestu na trest obecně prospěšných prací nebo na trest domácího vězení. Jestliţe odsouzený bude mařit i výkon takto přeměněného trestu domácího vězení nebo obecně prospěšných prací, rozhodne soud o výkonu trestu jiţ dříve stanoveného náhradního trestu v příslušné věznici.33

2.5.

Trest propadnutí majetku

Trest propadnutí majetku je nejpřísnější majetkovou sankcí a představuje výjimku z ústavní ochrany nedotknutelnosti vlastnictví a majetku, která je zakotvena ve čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Tento trest můţe postihnout celý majetek nebo pouze část, kterou určí soud a můţe se vztahovat pouze na takový majetek, kde je pachatel oprávněnou osobou, majitelem. Trest se ale nevztahuje na prostředky nebo věci, kterých je nezbytně potřeba k uspokojení ţivotních potřeb odsouzeného nebo osob, o které je povinen pečovat. Jedná se o obvyklé vybavení domácnosti, oděvy, snubní prsten a jiné předměty podobné povahy, zdravotnické pomůcky nebo jiné věci, které potřebuje vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nebo nemoci a hotovost do výše 1000,- Kč. Vlastníkem propadlého majetku se stává stát. Soud můţe uloţit tento trest v případě, ţe odsuzuje pachatele k výjimečnému trestu nebo jej odsuzuje za zvlášť závaţný zločin, kterým se pachatel snaţil získat pro sebe nebo někoho jiného majetkový prospěch.

2.6.

Trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty

Dalším majetkovým trestem je propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty a jeho cílem je postiţení věci, která by mohla slouţit trestné činnosti nebo pachateli při páchání pomáhat nebo z trestné činnosti pochází. Trestní zákon v § 55 přesně specifikuje podmínky pro uloţení trestu a jedná se o věci, které bylo pouţito ke spáchání trestného činu, věc, která byla určena 33

www.trestni-rizeni.com Rubrika: výklad pojmů – Pokuta neboli peněţitý trest. [online]. [cit. 2013-01-19]. Dostupné z: http://www.trestni-rizeni.com/vyklad-pojmu/pokuta-neboli-penezity-trest

27

k trestnému činu, jde o věc, kterou pachatel za trestný čin dostal nebo pomocí trestného činu získal. Takto propadnutá věc musí být jednoznačně určena, aby nemohlo dojít k záměně a věc se stává majetkem státu.34

2.7.

Trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce

Trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce je novým alternativním trestem, který s účinností od 1.1.2010 zavedl nový trestní zákoník. Tento trest je určen zejména problémovým fotbalovým fanouškům, ale také dalším pachatelům, kteří se dopustili úmyslného trestného činu v souvislosti s návštěvou určité akce - kromě fotbalových utkání také např. utkání hokejových. Rozsah moţností ukládání tohoto trestu zahrnuje také problémové návštěvníky vystoupení určitých hudebních skupin apod. Ukládání a výkon trestu jsou upraveny v Zákoně č. 40/2009 Sb., trestním zákoníku, v §76 a §77 a Zákoně č. 140/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestním řádu) v §350i a §350j. Trest spočívá v zákazu účasti odsouzeného na soudem stanovených akcích. Během výkonu trestu je odsouzený také povinen spolupracovat s probačním úředníkem, vykonávat stanovené programy sociálního výcviku a převýchovy, programy psychologického poradenství. V rámci trestu je klíčová oblast spolupráce s Policí České republiky, Probační a mediační sluţbou ČR, organizátory zakázaných akcí (zejména Českomoravského fotbalového svazu) a poskytovateli specifických programů, jejichţ absolvování můţe být odsouzenému stanoveno. Pokud povaţuje probační úředník za potřebné, je odsouzený povinen dostavovat se podle jeho pokynů v období bezprostředně souvisejícím s konáním zakázané akce k určenému útvaru Policie ČR.35

2.8.

Další alternativní tresty

Mezi další alternativní tresty patří zákaz činnosti, který má za úkol zabránit v páchání trestné činnosti, ke které bylo pachatelem vyuţito určité aktivity vyţadující morální nebo odbornou způsobilost. Příkladem můţe být zákaz řízení motorových vozidel nebo výkon práce bankovního úředníka. 34

SOTOLÁŘ, Alexander, František PÚRY a Pavel ŠÁMAL. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2000, xv, 468 s. Beckovy příručky pro právní praxi. ISBN 80-717-9350-7.,str.351 35 www.pmscr.cz. Probační a mediační sluţba České republiky – odborné činnosti – trest zákazu vstupu. [online]. [cit. 2013-01-19]. Dostupné z: https://www.pmscr.cz/trest-zakazu-vstupu/

28

Dalším trestem je zákaz pobytu, který je udělován pachateli z důvodu zamezení páchání další trestné činnosti v místě spáchání činu se zaměřením na ochranu veřejného pořádku, rodiny, zdraví, mravnosti nebo majetku. Tento trest se nesmí vztahovat na místo trvalého pobytu pachatele. Následuje trest ztráty čestných titulů nebo vyznamenání a trest ztráty vojenské hodnosti, které ovšem nelze povaţovat v pravém slova smyslu za alternativní, protoţe je obţalovanému zároveň ukládán nepodmíněný trest odnětí svobody nejméně na dva roky za trestný čin spáchaný ze zvlášť zavrţeníhodné pohnutky. Trest ztráty vojenské hodnosti lze uloţit pouze příslušníkovi ozbrojených sil a spočívá ve sníţení hodnosti na hodnost vojína. Poslední trestem je vyhoštění (týká se pouze cizinců) a lze ho uloţit na dobu jednoho roku aţ deseti let nebo na dobu neurčitou. Trest je udělován za účelem zabránění páchání trestní činnosti cizinci na území České republiky.

2.9.

Trest podmíněného odsouzení

Institut podmíněného odsouzení byl a je povaţován za výraz výchovného aspektu trestního práva. A pokud takový trest postačí k dosaţení účelu trestu, vyhovuje téţ poţadavku humanismu a zásadě ekonomie trestní represe.36 Takto zvolený trest můţe pozitivně omezit výkon krátkodobých trestů odnětí svobody a nedochází k finančnímu zatíţení státu. Odsouzený má moţnost dosáhnout své nápravy a převýchovy na svobodě. U tohoto trestu odnětí svobody není jeho výkon okamţitě nařízen, ale je odloţen na přiměřenou zkušební dobu. Zkušební doba, která je stanovena v odsuzujícím rozhodnutí, můţe být v rozmezí od jednoho do pěti let a slouţí k prověření, zda postačila pouze samotná hrozba výkonu trestu k nápravě odsouzeného. Tato doba nemůţe být zkrácena, ale můţe být prodlouţena, avšak nesmí přesáhnout hranici pěti let.

2.9.1. Podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody Podstata uloţení podmíněného trestu odnětí svobody spočívá v tom, ţe po vynesení odsuzujícího rozsudku soudem a uloţení trestu odnětí svobody je tento trest odloţen s podmínkou, ţe se odsouzený bude během zkušební doby řádně chovat a vyhoví soudem uloţeným omezením. Rozhodnutí soudu o podmíněném odloţení výkonu trestu odnětí 36

. . 1. vyd. podle stavu k

1.1. 2010. Praha: Leges, c2009, 1216 p. ISBN 978-808-7212-226.

29

svobody není podmíněno jen tím, ţe výkon trestu odnětí svobody nepřevyšuje tři léta, ale zejména tím, ţe soud má vzhledem k osobě pachatele, jeho poměrům a okolnostem případu za to, ţe k působení na pachatele, aby vedl řádný ţivot, není třeba jeho výkonu.37

2.9.2. Podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem

Tento trest lze uloţit za stejných podmínek jako trest podmíněného odsouzení k trestu odnětí svobody. Zásadním rozdílem ovšem je zvýšená potřeba sledovat chování odsouzeného. Jestliţe bylo rozhodnuto o podmíněném odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem, pověří soud po právní moci rozsudku opatřením probačního úředníka, v jehoţ obvodu má odsouzený bydliště nebo pracoviště, aby sledoval jeho chování a dodrţování uloţených omezení a povinností. Podle povahy věci poţádá o spolupůsobení orgány veřejné správy, zájmová sdruţení občanů, instituce, případně další orgány a osoby. Při výkonu dohledu nelze podmíněně odsouzenému ukládat jiné povinnosti, neţ které vyplývají ze zákona nebo z odsuzujícího rozsudku.38

37

.

. 1. vyd. podle stavu k 1.1. 2010. Praha: Leges, c2009, 1216 p. ISBN 978-808-7212-226. 38 FRYŠTÁK, Marek. Trestní právo procesní. Vyd. 2. přeprac. Ostrava: Key Publishing, 2009, 265 s. Právo (Key Publishing). ISBN 978-807-4180-415.,str.196

30

3. Trest odnětí svobody Trestem odnětí svobody se rozumí nepodmíněný trest odnětí svobody a odsouzený musí bezprostředně po nabytí právní moci rozsudku nastoupit k výkonu trestu do příslušné věznice. Pokud tak neučiní dobrovolně na výzvu soudu, bude do výkonu trestu eskortován Policií ČR. Jestliţe existuje důvodná obava, ţe odsouzený nenastoupí do výkonu trestu sám, chce uprchnout nebo se skrývat, můţe být eskortován do věznice přímo z jednací soudní síně. Tímto trestem je odsouzený pachatel izolován od společnosti, čímţ mu je zabráněno v páchání další trestné činnosti a je mu způsobena újma omezením práv do takové míry, aby toto pro něj bylo dostatečným trestem a vedlo k jeho nápravě. Nepodmíněný trest odnětí svobody se ukládá v případech, kdy účelu trestu nelze dosáhnout ţádnou mírnější formou trestu.

3.1.

Pojem a účel trestu odnětí svobody

Trest odnětí svobody nepodmíněně patří bezesporu k nejcitelnějšímu a nejpřísnějšímu moţnému postihu pro odsouzené, protoţe pachateli je omezena svoboda volného pohybu nuceným pobytem ve věznici. Trest odnětí svobody je trestem univerzálním, neboť ho lze uloţit za kaţdý trestný čin. Tento trest plní svůj hlavní účel tím, ţe chrání společnost před pachatelem po dobu jeho výkonu trestu a zamezuje mu tak v páchání další trestné činnosti. Dalším účelem je i účel výchovný, protoţe spolu s výkonem újmy na osobní svobodě působí na odsouzeného systematické výchovné metody. Hlavním cílem trestu odnětí svobody je výchovné působení na pachatele trestného činu, dosaţení změny struktury v jeho chování ţádoucím způsobem a jeho zdárná reintegrace do intaktní společnosti. Jeho ţivot najednou podléhá řadě předpisů, je nucen podřídit se pravidlům a autoritě zaměstnanců věznice. Ocitá se ve společnosti dalších vězňů, tedy lidí, jejichţ společnost si nevybral. S tímto souţitím mají problémy zpravidla lidé, kteří se nacházejí ve výkonu trestu odnětí svobody poprvé a kterým adaptace na vězeňské podmínky činí nemalé problémy. Realizace tohoto procesu, je v prostředí věznic prováděna jednak obecnými výchovnými metodami a jednak metodami zacházení s vězni (metodami stanovenými zákonem a dalšími normami), dále speciálními metodami zaměřenými na individuální i skupinovou formu práce 31

s odsouzenými. Jedním z hlavních nástrojů realizace těchto speciálních metod jsou programy zacházení, které zahrnují souhrn pracovních, vzdělávacích, zájmových a speciálních aktivit.39 Základním právním předpisem upravující výkon trestu odnětí svobody je zákon č. 169/1999 Sb. Zákon o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů. Prováděcím předpisem k výše uvedenému zákonu je Vyhláška Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody. Dalším zákonem, který se dotýká výkonu trestu odnětí svobody je zákon č. 555/1992 Sb. Zákon o Vězeňské sluţbě a justiční stráţi České republiky, ve znění pozdějších předpisů. V neposlední řadě sem patří i Zákon č. 40/2009 Sb. Trestní zákoník a Zákon č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním – trestní řád.

3.2.

Historie trestu odnětí svobody na našem území

Po rozpadu Velkomoravské říše roku 906 se začal utvářet český stát v čele s Přemyslovci a bylo nutné, aby vznikly státní instituce dohlíţející na řád ve společnosti. Soudnictví jako takové bylo přenecháno šlechtě a převáţně zde fungovalo zvykové právo, podle kterého se trestanci posílali do vyhnanství nebo otroctví. V 11. století vstupuje do oblasti práva církev, která se doţaduje dodrţování křesťanství pomocí státní moci. Nejrozšířenější formou trestu zůstává fyzické mučení, mrzačení a různé formy trestu smrti. Systém středověkého soudnictví, který vznikl po roce 1212, vyuţíval městských soudů, ale vzhledem k neexistenci právníků a obhájců se obvinění museli hájit sami a díky pouţívání mučících prostředků se stejně nacházeli v bezvýchodné situaci. Během 13. století se osoby zbavené svobody zavíraly na ţupní hrady, které slouţily obraně před nepřítelem a pro potřeby státní moci a soudnictví. Později, díky přeplněnosti, vznikaly takovéto věznice i ve sklepeních městských radnic. Díky špíně, chorobám a nedostatku jídla ovšem vězni brzy umírali. Zásadní změny nastaly aţ v 18. století. Za vlády Marie Terezie byl vydán trestní kodex, který sniţoval počet ukládání trestu smrti a roku 1776 bylo zakázáno mučení. Obojí díky zjištění velkého počtu justičních omylů. Později za vlády Josefa II. byl zrušen trest smrti a místo něj se začalo uţívat doţivotní vězení, které vězni vykonávali v brněnské pevnosti Špilberk. Roku 1803 za vlády císaře Františka II. byl ale trest smrti obnoven. 39

www.vscr.cz. Vězeňská sluţba České republiky – Vazební věznice Praha Pankrác – O nás – Výkon vězeňství – Výkon trestu odnětí svobody. [online]. [cit. 2013-01-23]. Dostupné z: http://www.vscr.cz/veznice-pankrac26/o-nas-1615/vykon-vezenstvi-652/vykon-trestu-odneti-svobody-5746

32

Svatováclavská trestnice v Praze zaloţená v roce 1823 byla prvním vězením, kde došlo k oddělení uvězněných muţů, ţen a mladistvých. V roce 1852 byl vydán Císařský patent č. 117 o zločinech, přečinech a přestupcích, který byl vyuţíván bezmála 100 let. Začaly se viditelně zlepšovat ţivotní podmínky odsouzených a vězeňství bylo sjednoceno a zestátněno a jeho řízením se ujalo Ministerstvo spravedlnosti. Byly postaveny další trestnice s přihlédnutím na rozdělení muţů a ţen a pro mladistvé delikventy vznikly trestní ústavy. V této době vzniká i proslulá věznice Mírov, která je označována jako nejstarší věznice u nás. Zde se také setkáváme s myšlenkou převýchovy odsouzených. Jejím průkopníkem byl František Josef Řezáč (1819 – 1879), český katolický kněz, pedagog, spisovatel a politik. Jako první se začal zabývat problematikou vězeňství a zacházení s vězni a můţe být právem povaţován za zakladatele české penologie. Po vzniku Československé republiky (ČSR) v roce 1918 byl převzat justiční a vězeňský systém rakouské monarchie. Základní legislativní úprava, organizace a správa vězeňství byla postupně zdokonalována počínaje rokem 1919. Zejména byl prohlubován progresivní systém výkonu trestu, zaloţený na postupném zmírňování vězeňského reţimu v závislosti na průběhu nápravy trestanců, rozdělených zpravidla do 3 disciplinárních tříd. Převedení do I. třídy bylo předpokladem k návrhu na podmíněné propuštění z výkonu trestu, které bylo uzákoněno jiţ v roce 1919. V roce 1928 existovalo v ČSR 6 muţských trestnic k výkonu trestů od 1 roku aţ po doţivotí, z toho 2 trestnice pro prvotrestance a polepšitelné recidivisty (Plzeň, Leopoldov) a 2 trestnice pro nepolepšitelné trestance (Kartouzy, Ilava), dále trestnice pro choré a invalidní trestance (Mírov) a trestní ústav pro mladistvé do 20 let s trestem nad 6 měsíců (Mikulov). Vedle toho existovala samostatná ţenská trestnice s oddělením pro mladistvé (Řepy u Prahy). Mladiství vykonávali trest zavření v polepšovnách nebo v určených trestních ústavech. Vězeňství bylo centrálně řízeno příslušným odborem na ministerstvu spravedlnosti, který úzce spolupracoval s Mezinárodní komisí pro trestní právo a vězeňství. Dohled nad výkonem trestu prováděli domácí komisaři (příslušní okresní prokurátoři), občanští kontroloři (poslanci Národního shromáţdění) a od roku 1921 pověření úředníci ministerstva spravedlnosti.40 Po rozpadu Československé republiky a vzniku tzv. Protektorátu Čechy a Morava zůstal v podstatě zachován dosavadní justiční a vězeňský systém včetně základní legislativní úpravy, organizace a správy vězeňství. Kaţdá norma (vyhlášky, výnosy, oběţníky a pokyny) vydávaná protektorátní vládou byla schvalována říšským protektorem. Vězeňská zařízení 40

www.vscr.cz. Vězeňská sluţba České republiky - Generální ředitelství – Informační servis – Historie – Historie vězeňství. [online]. [cit. 2013-01-23]. Dostupné z: http://www.vscr.cz/generalni-reditelstvi19/informacni-servis/historie-104/historie-vezenstvi

33

(soudní věznice a trestnice) byla vyuţívána zcela nebo zčásti pro potřeby německé justice a tajné státní policie – gestapa. V jednotlivých soudních věznicích a trestnicích často existovalo jednak protektorátní vedení (české), které zpravidla zajišťovalo provozní činnost, jednak říšské vedení (německé), které zajišťovalo jejich vyuţívání pro vazební účely nacistických soudů a vyšetřovací účely gestapa. Personál protektorátní správy ve vězeňství na všech stupních byl nucen sloţit slib věrnosti vůdci Velkoněmecké říše Adolfu Hitlerovi a zkoušku z německého jazyka. Působnost dozoru, všeobecná správa a řízení soudních věznic a trestnic se po dobu protektorátu několikrát měnila. V roce 1943 přešla na vrchní soudy a v roce 1945 se vrátila zpět do působnosti ministerstva spravedlnosti.41 V roce 1945, po vítězství nad Německem, byla obnovena Československá republika v čele s prezidentem Edvardem Benešem, který dekretem č. 126 ze dne 27.101945 zřídil zvláštní nucené pracovní oddíly ve všech věznicích krajských soudů a v trestních ústavech Plzeň, Valdice, Mikulov, Mírov a Řepy k zařazování odsouzených, zejména Němců s trestem odnětí svobody nad 5 let. Těchto oddílů bylo vyuţíváno k odstraňování válečných škod na komunikacích a veřejných budovách a obnově národního hospodářství. V roce 1946 se k moci dostali komunisté a v roce 1948 byl za prezidenta zvolen Klement Gottwald. To byl začátek legalizace násilí a budování totalitního systému po vzoru Josifa Vissarionoviče Stalina. Příkladem je Zákon č. 231/1948 Sb., na ochranu lidově demokratické republiky, kdy vzniká kategorie tzv. protistátních vězňů, odsouzených státním soudem, kteří měli podle vězeňského řádu z roku 1951 výrazně více omezení neţ kriminální vězni. Zákonem č. 321/1948 Sb., o uniformovaném Sboru vězeňské stráţe došlo k reorganizaci vězeňského personálu podle vzoru Sboru národní bezpečnosti. V roce 1951 existovalo 355 trestních ústavů a věznic a 107 pracovních táborů. Dne 1.1.1953 bylo vězeňství převedeno do resortu Ministerstva národní bezpečnosti, které koncem roku zaniklo a vězeňství jako celek přešlo do působnosti Ministerstva vnitra. V témţe roce byl vydán Řád nápravných zařízení, který novým způsobem a podle vzoru Sovětského svazu stanovil strukturu tzv. nápravných zařízení, která byla členěna na 6 typů podle stupně střeţení. Do jednotlivých typů byli odsouzení zařazováni podle povahy trestného činu (státně bezpečnostní, kriminální) a podle závaţnosti provinění. K další diferenciaci odsouzených ve výkonu trestu byl v roce 1955 vydán Řád pro nápravně pracovní tábory, který rovněţ vycházel ze sovětských zkušeností a stanovil 4 typy táborů k vyuţívání vězeňské práce. Ještě v roce 1961 obsahoval Řád pro výkon trestu odnětí svobody 41

www.vscr.cz. Vězeňská sluţba České republiky - Generální ředitelství – Informační servis – Historie – Historie vězeňství. [online]. [cit. 2013-01-23]. Dostupné z: http://www.vscr.cz/generalni-reditelstvi19/informacni-servis/historie-104/historie-vezenstvi

34

kategorii tzv. třídních nepřátel, kteří vykonávali trest v nejpřísnějších podmínkách a byli zásadně zařazováni na fyzicky namáhavé a méně placené práce. V 60. letech byl československý vězeňský systém jiţ zcela nevyhovující mezinárodním poţadavkům a muselo dojít k reformě. V roce 1957 vydala Hospodářská a sociální rada Organizace spojených národů dokument Standardní minimální pravidla pro zacházení s vězni, díky kterému byl v Československém socialistickém státě vydán Zákon č. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a tento zákon lze povaţovat za základ části reformy československého vězeňství. V souladu s tímto zákonem zařazovaly soudy odsouzené k výkonu trestu odnětí svobody do tří nápravně výchovných skupin, kterým odpovídaly typy nápravně výchovných ústavů a do vězeňství mohli vstupovat středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaní odborníci jako vychovatelé, sociální pracovníci, pedagogové a psychologové. Později bylo vězeňství převedeno z kompetence Ministerstva vnitra do působnosti národních ministerstev spravedlnosti českého a slovenského. V rámci reformy vězeňství zaloţil klinický psycholog, doc. PhDr. Jiří Čepelák v roce 1967 Výzkumný ústav penologický se sídlem v Praze, který se zabýval studiem osobnosti vězněného pachatele a moţnostmi jeho nápravy. Tento ústav byl ale koncem roku 1980 zrušen v rámci normalizačních opatření a rušení neefektivních pracovišť. Nově byla svěřena kontrolní činnost nad věznicemi Sboru nápravné výchovy, začala se více vyuţívat státní moc proti zastáncům lidských práv a tímto se zastavila reforma vězeňství. K 1.1.1989 bylo celkem vězněno 23 476 osob, z toho 2 860 osob bylo ve výkonu vazby. Od roku 1981 do roku 1989 bylo vykonáno 15 poprav oběšením, které se týkaly vězňů odsouzených za vraţdu.42 Posledním popraveným v České socialistické republice v rámci Československa byl 36ti letý pětinásobný vrah Vladimír Lulek, kterého popravili v ranních hodinách v pankrácké věznici dne 2. února 1989. Posledním v Československu byl 29ti letý třínásobný vrah Štefan Svitek popravený dne 8. června 1989 v Bratislavě. Po pádu komunistického reţimu v roce 1989 nový prezident Václav Havel, který sám byl politickým vězněm, v parlamentu prosadil zrušení trestu smrti, který byl reformou trestního práva v květnu 1990 nahrazen doţivotním vězením a v lednu 1991 byl Listinou základních práv a svobod zakázán.

42

TOMEK, Prokop. Dvě studie o československém vězeňství 1948-1989: vývoj systému agenturní činnosti ve vězeňských zařízeních československého komunistického režimu 1948-1989 : budování a vývoj věznic StB v období 1948-1952. Vyd. 1. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2000, 86 s. ISBN 80902-8850-2.

35

Prvním důleţitým krokem k odstraňování důsledků tzv. normalizace ze 70. a 80. let bylo udělení amnestie za tzv. trestné činy proti republice a některé další trestné činy, při které bylo propuštěno dne 8.12.1989 celkem 52 vězňů. Dne 1.1. 1990 vyhlásil prezident Václav Havel další širokou amnestii, po které zůstalo z původních přibliţně 22 000 vězněných osob ve věznicích zhruba 6000 vězňů, pachatelů závaţných trestných činů, kteří se začali ve věznicích bouřit. Nejhorší situace byla v Leopoldově na Slovensku, kde se podařilo vězňům zaloţit poţár, při kterém jeden z vězňů přišel o ţivot. V letech 1990 aţ 1991 probíhaly ve Sboru nápravné výchovy, na základě Zákona č. 169/1990 Sb. o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, kontroly a zkoušky odborné a morální způsobilosti jednotlivých příslušníků. Pro prošetření zhruba 5 500 příslušníků bylo shledáno 400 zcela nezpůsobilých pro výkon sluţby ve vězeňství a 1000 příslušníků se rozhodlo z pracovního poměru odejít dobrovolně. V roce 1992 byla zpracována nová koncepce českého vězeňství v duchu Evropských vězeňských pravidel, ale i vlastních humanistických tradic, na jejímţ základě byl vydán zákon č.555/1992 Sb., o Vězeňské sluţbě a justiční stráţi, který zásadním způsobem reformoval organizaci, řízení a výkon českého vězeňství. Vznikly 3 skupiny zaměstnanců: vězeňská stráţ a justiční stráţ (k ochraně výkonu justice), jejichţ sluţební poměr se řídil zákonem č.186/1992 Sb., o sluţebním poměru Policie ČR a dále správní sluţba s civilními zaměstnanci v pracovním poměru podle zákoníku práce.43 Dne 1.1.1993 zanikl Sbor nápravné výchovy a k plnění úkolů státní správy ve vězeňství byla zřízena Vězeňská sluţba České republiky, zbavená přímého vlivu politických stran, zbytečných militantních prvků, neúměrné centralizace a byrokracie. Odpovědnost za její činnost byla svěřena generálnímu řediteli, který byl jmenován ministrem spravedlnosti. Došlo i k novému pojmenování a členění zařízení pro výkon trestu na věznice s dohledem, dozorem, ostrahou a zvýšenou ostrahou. O umisťování odsouzených do jednotlivých typů a přeřazování rozhodoval soud. Odsouzení mladiství byli zařazováni do zvlášť vyčleněné věznice. V souladu s poţadavky na dodrţování základních lidských práv a občanských svobod byl vydán zákon č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, který stanovil, ţe obvinění mohou být podrobeni jen těm omezením, která jsou nutná pro trestní řízení. Za vězeňství jako celek zodpovídá ministr spravedlnosti a kontrolu provádí poslanci Parlamentu České republiky z podvýboru pro vězeňství. Podle Mezinárodních smluv je kontrola v rukou Evropského výboru pro zabránění mučení a nelidskému nebo poniţujícímu zacházení a trestání. Nejpřísnějším trestem je trest 43

www.vscr.cz. Vězeňská sluţba České republiky - Generální ředitelství – Informační servis – Historie – Historie vězeňství. [online]. [cit. 2013-01-24].Dostupné z: http://www.vscr.cz/generalni-reditelstvi19/informacni-servis/historie-104/historie-vezenstvi

36

odnětí svobody na doţivotí, který k 31.3. 1999 vykonávalo 15 odsouzených z celkem vězněných 23 149 osob.44

3.3.

Podmínky a zásady uloţení nepodmíněného trestu odnětí svobody

Trest odnětí svobody nepodmíněně je moţné uloţit za kterýkoliv spáchaný trestný čin pouze v případě, ţe nápravy pachatele není moţno dosáhnout jiným druhem trestu a trest odnětí svobody nepodmíněně je tak jedinou moţnou sankcí. Trest však můţe být vykonáván pouze takovým způsobem, který respektuje důstojnost odsouzeného. S odsouzenými se ve výkonu trestu musí jednat tak, aby bylo zachováno jejich zdraví, a pokud to doba výkonu trestu umoţní, podporovaly se takové postoje a dovednosti, které odsouzeným pomohou k návratu do společnosti a umoţní vést po propuštění soběstačný ţivot v souladu se zákonem.45 Trestní zákon upravuje podmínky pro uloţení trestu odnětí svobody následovně: Nepodmíněný trest odnětí svobody se ukládá nejvýše na dvacet let, jestliţe nejde o mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody (§ 59), ukládání trestu odnětí svobody pachateli trestného činu spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny (§ 108) nebo o výjimečný trest (§ 54). Za trestné činy, u nichţ horní hranice trestní sazby odnětí svobody nepřevyšuje pět let, lze uloţit nepodmíněný trest odnětí svobody jen za podmínky, ţe by vzhledem k osobě pachatele uloţení jiného trestu zjevně nevedlo k tomu, aby pachatel vedl řádný ţivot. Za trestný čin zanedbání povinné výţivy podle § 196 odst. 1 nebo 2 lze uloţit nepodmíněný trest odnětí svobody jen za podmínky, ţe uloţení takového trestu vyţaduje účinná ochrana společnosti nebo není naděje, ţe by pachatele bylo moţno napravit jiným trestem.46 Jak jsem se jiţ zmínila v kapitole Zásady ukládání trestu a aplikace trestního práva, je důleţité při ukládání a vyměřování trestu dodrţovat jisté zásady a podmínky, které mají zásadní vliv na naplnění samotného účelu trestu. Nyní stručně zopakuji pouze některé z nich.

44

MALÁ, Drahomíra. Vězeňství po česku. Tišnov: Sursum, 2003, 129 s., [16] s. obr. příl. ISBN 80-732-3062-3. . , c2012, 228 p. ISBN 978-807-3577-063. 46 Česká republika. Zákon č. 40 Trestní zákoník ze dne 8. ledna 2009. In: Sbírka zákonů České republiky. 2009, roč. 2009, částka 11, s. 354-464, §55, odst. 1,2. [online]. [cit. 2013-02-07]. Dostupné z: http://www.zakonycr.cz/seznamy/040-2009-Sb-zakon-trestni-zakonik.html. ISSN 1211-1244 45

37

Zásada zákonitosti znamená, ţe nejen podmínky trestní odpovědnosti, ale i podmínky trestání musí být stanoveny výlučně zákonem. Zásada nulla poena sine lege (ţádný trest bez zákona) znamená, ţe lze ukládat jen takové tresty, které přesně vymezí zákon. Zásada ekonomie trestního práva (trestní represe) znamená, ţe nepodmíněný trest odnětí svobody má být pouţit pouze jako krajní prostředek, který nastupuje k ochraně zájmu aţ jako poslední. Zásada jednoty trestní represe a prevence znamená, ţe účelem trestu je ochrana společnosti a ne odplata. Zásada účelnosti znamená, ţe trest nemá být jen odplatou nebo odstrašením, ale má také vychovávat. Sleduje také, aby trest uloţený soudem konkrétnímu pachateli za jeho konkrétní čin vedl k naplnění účelu trestu, tedy hlavně k ochraně společnosti před pachateli trestných činů, zabránění odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a k řádnému ţivotu odsouzeného. Zásada adekvátnosti (přiměřenosti) znamená, ţe základem přiměřenosti trestu je jeho úměrnost k trestnému činu a uplatňuje se při samotném ukládání trestu. Pouze trest vyměřený je trestem adekvátním a jednou ze základních podmínek naplnění této zásady je dostatečně široký rejstřík trestních sankcí.47

3.4.

Podoby nepodmíněného trestu odnětí svobody

Trestní zákon upravuje v § 52, odstavec 2 a 3 celkem čtyři typy trestů odnětí svobody, kterými jsou: nepodmíněný trest odnětí svobody, podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody, podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem a výjimečný trest. V následujících podkapitolách budu psát pouze o nepodmíněném trestu odnětí svobody a výjimečném trestu, protoţe o trestech podmíněného odsouzení k trestu odnětí svobody a podmíněného odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem jsem se jiţ zmínila v kapitole Alternativních trestů odnětí svobody.

47

KALVODOVÁ, Věra. Postavení trestu odnětí svobody v systému trestněprávních sankcí. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002, 272 s. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, sv. 260. ISBN 80210-3025-9.

38

3.4.1. Nepodmíněný trest odnětí svobody Nepodmíněný trest odnětí svobody je nejpřísnějším trestem v trestním zákoníku. Při jeho ukládání tak je obzvláště důleţitá zásada přiměřenosti, v souladu s níţ lze nepodmíněný trest uloţit jen tehdy, nepostačí-li zřejmě k nápravě pachatele a ochraně společnosti trest mírnější. Trest odnětí svobody představuje univerzální druh trestu, protoţe je moţné ho uloţit za kaţdý trestný čin a kterémukoli pachateli. Je také jediným ze všech odstupňovatelných druhů trestů, který má rozpětí trestní sazby uvedeno zvlášť za kaţdý trestný čin ve zvláštní části trestního zákoníku, a proto slouţí k určení typové závaţnosti kaţdého trestného činu a přísnosti trestnosti toho kterého trestného činu. Rozpětí mezi dolní a horní hranicí trestu odnětí svobody pak dává prostor pro konkretizaci povahy a závaţnosti trestného činu jako základního kritéria pro stanovení výměry trestu a pro zohlednění všech dalších hledisek (např. poměrů pachatele).48 Tento trest lze uloţit pouze na základě konkrétní skutkové podstaty spáchaného činu a jen ve stanoveném rozsahu. Obecně se výše trestu můţe pohybovat aţ do 20 let odnětí svobody. Nepodmíněný trest odnětí svobody se ukládá nejvýše na dvacet let, jestliţe nejde o mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody (§ 59), ukládání trestu odnětí svobody pachateli trestného činu spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny (§ 108) nebo o výjimečný trest (§ 54). Za trestné činy, u nichţ horní hranice trestní sazby odnětí svobody nepřevyšuje pět let, lze uloţit nepodmíněný trest odnětí svobody jen za podmínky, ţe by vzhledem k osobě pachatele uloţení jiného trestu zjevně nevedlo k tomu, aby pachatel vedl řádný ţivot. Za trestný čin zanedbání povinné výţivy podle § 196 odst. 1 nebo 2 lze uloţit nepodmíněný trest odnětí svobody jen za podmínky, ţe uloţení takového trestu vyţaduje účinná ochrana společnosti nebo není naděje, ţe by pachatele bylo moţno napravit jiným trestem.49 Nepodmíněný trest odnětí svobody se vykonává diferencovaně ve věznici: s dohledem, s dozorem, s ostrahou nebo se zvýšenou ostrahou. Soud zpravidla zařadí do věznice a) s dohledem pachatele, kterému byl uloţen trest za přečin spáchaný z nedbalosti a který dosud nebyl ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čin, b) s dozorem pachatele, kterému byl uloţen trest za přečin spáchaný z nedbalosti a který jiţ byl ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čin, nebo pachatele, kterému byl uloţen trest za 48

ŠÁMAL, Pavel. Osnova trestního zákoníku 2004-2006. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2006, xxii, 399 s. ISBN 80-717-9527-5. 49 Česká republika. Zákon č. 40 Trestní zákoník ze dne 8. ledna 2009. In: Sbírka zákonů České republiky. 2009, roč. 2009, částka 11, s. 354-464, §55, odst. 1,2. [online]. [cit. 2013-02-07]. Dostupné z: http://www.zakonycr.cz/seznamy/040-2009-Sb-zakon-trestni-zakonik.html. ISSN 1211-1244

39

úmyslný trestný čin ve výměře nepřevyšující tři léta a který dosud nebyl ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čin, c) s ostrahou pachatele, kterému byl trest uloţen za úmyslný trestný čin a nejsou zároveň splněny podmínky pro umístění do věznice s dozorem nebo se zvýšenou ostrahou, a pachatele, který byl odsouzen pro přečin spáchaný z nedbalosti a nebyl zařazen do výkonu trestu odnětí svobody do věznice s dohledem nebo s dozorem, d) se zvýšenou ostrahou pachatele, kterému byl uloţen výjimečný trest (§ 54), kterému byl uloţen trest odnětí svobody za trestný čin spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny (§ 108), kterému byl za zvlášť závaţný zločin (§ 14 odst. 3) uloţen trest odnětí svobody ve výměře nejméně osmi let, nebo který byl odsouzen za úmyslný trestný čin a v posledních pěti letech uprchl z vazby nebo z výkonu trestu.50 Soud ale můţe zařadit pachatele i do jiného typu věznice neţ je určeno výše, pokud by v jiném typu věznice bylo lépe zaručeno působení na pachatele k vedení řádného ţivota, vţdy ale s ohledem na závaţnost trestného činu a narušení pachatele.

3.4.2. Výjimečný trest Výjimečný trest můţe být uloţen pouze za zvlášť závaţný zločin, u kterého to trestní zákon dovoluje. Pod pojmem výjimečný trest se podle naší platné právní normy rozumí dva typy trestu odnětí svobody, které se liší délkou trvání. Prvním je výjimečný trest uloţen nad dvacet aţ do třiceti let trvání a druhým je trest odnětí svobody na doţivotí. Výjimečnost těchto trestů spočívá v jejich délce trvání a jsou ukládány v případech, kdy by trest odnětí svobody uloţený do dvaceti let nepostačoval. Výkon výjimečného trestu v obou svých podobách probíhá podle platného trestního zákoníku ve věznici se zvýšenou ostrahou pachatele. Výjimečný trest odnětí svobody nad dvacet aţ do třiceti let můţe soud uloţit pouze tehdy, jestliţe závaţnost zvlášť závaţného zločinu je velmi vysoká nebo moţnost nápravy pachatele je obzvláště ztíţena. Trest odnětí svobody na doţivotí můţe soud uloţit pouze pachateli, který spáchal zvlášť závaţný zločin vraţdy podle § 140 odst. 3, nebo který při spáchání zvlášť závaţného zločinu obecného ohroţení podle § 272 odst. 3, vlastizrady (§ 309), teroristického útoku podle § 311 odst. 3, teroru (§ 312), genocidia (§ 400), útoku proti lidskosti (§ 401), pouţití zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje podle § 411 odst. 3, válečné krutosti podle § 50

Česká republika. Zákon č. 40 Trestní zákoník ze dne 8. ledna 2009. In: Sbírka zákonů České republiky. 2009, roč. 2009, částka 11, s. 354-464, §56, odst. 1,2. [online]. [cit. 2013-02-07]. Dostupné z: http://www.zakonycr.cz/seznamy/040-2009-Sb-zakon-trestni-zakonik.html. ISSN 1211-1244

40

412 odst. 3, perzekuce obyvatelstva podle § 413 odst. 3 nebo zneuţití mezinárodně uznávaných a státních znaků podle § 415 odst. 3 zavinil úmyslně smrt jiného člověka, a to za podmínek, ţe a) takový zvlášť závaţný zločin je mimořádně závaţný vzhledem k zvlášť zavrţeníhodnému způsobu provedení činu nebo k zvlášť zavrţeníhodné pohnutce nebo k zvlášť těţkému a těţko napravitelnému následku a b) uloţení takového trestu vyţaduje účinná ochrana společnosti nebo není naděje, ţe by pachatele bylo moţno napravit trestem odnětí svobody nad dvacet aţ do třiceti let.51 Jak je z výše uvedené citace patrné, výjimečný trest a hlavně pokud se jedná o doţivotní trest, je nejpřísnějším moţným potrestáním pachatele trestného činu v České republice. Přísnost trestu nespočívá pouze v samotném potrestání, převýchově a morálním odsouzením pachatele, ale je zde veliká pravděpodobnost doţivotní izolace a trvalého vyloučení potrestaného ze společnosti. Výjimečný trest odnětí svobody v délce trvání nad 20 let aţ do 30 let a trest odnětí svobody na doţivotí nahradily v našem trestním právu po novelizaci trestního zákona v roce 1990 do té doby uplatňovaný a platný trest smrti. Společnost dosud povaţuje dlouhodobé odnětí svobody a izolování pachatelů v celách vězení za přijatelný a vhodný trest vzhledem k jejich jednání, které způsobilo pobyt odsouzených v daném zařízení. Veřejnost se domnívá, ţe je tato forma trestu nejdůslednější ochranou před opakováním trestné činnosti pachatelů. Odborníci, kteří se zabývají daným fenoménem, však opakovaně upozorňují na negativní dopad dlouhodobého uzavření pachatele ve vězení, jeţ se projevuje zejména jeho sociálním a ekonomickým vlivem na daného jedince, formujícím rovněţ i jeho osobnost, a to nepříznivým směrem. Mezi prokazatelné negativní vlivy patří přerušení pracovních aktivit a vztahů, narušení kladných sociálních vazeb s původním prostředím pachatele (rodinou, přáteli, známými) a vykořenění z běţného ţivota společnosti. Tyto negativní faktory vedou po propuštění pachatele z vězení k problémům s jeho novým zařazením do většinou jiţ odlišného prostředí, neţ z kterého nastoupil výkon trestu odnětí svobody. Nové prostředí a společnost ho často odmítá a klade mu překáţky, tudíţ je pro něj velmi sloţité ztotoţnit se s novou situací, pozitivně se s ní vyrovnat a začlenit se do této společnosti.52

51

Česká republika. Zákon č. 40 Trestní zákoník ze dne 8. ledna 2009. In: Sbírka zákonů České republiky. 2009, roč. 2009, částka 11, s. 354-464, §54, odst. 2,3. [online]. [cit. 2013-02-07]. Dostupné z: http://www.zakonycr.cz/seznamy/040-2009-Sb-zakon-trestni-zakonik.html. ISSN 1211-1244 52 NAVRÁTILOVÁ, Jana. Výjimečný trest. Vyd. 1. Praha: Leges, 2010, 256 s. Teoretik. ISBN 978-808-7212417.,str.88-89

41

I kdyţ by se mohlo zdát, ţe doţivotní trest se doţivotním nazývá právě proto, ţe odsouzení budou ve vězení skutečně aţ do smrti, trestní zákon hovoří jinak. Dává jim moţnost, aby po uplynutí dvaceti let poţádali o propuštění. Soud by potom při rozhodování o podmínečných propuštěních měl brát v úvahu hned několik faktorů. Důleţitý je posudek ředitele věznice, zhodnotí se také, jakou šanci na převýchovu odsouzený má, posuzuje se, kolikrát byl ţadatel v minulosti trestán. Soud se dále zajímá o rodinné zázemí, případné vyhlídky na zaměstnání a podobně.53 Další moţností je amnestie nebo milost prezidenta republiky.

3.5.

Mimořádné sníţení a mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody

Přes jasně zakotvené hranice trestní sazby u kaţdého trestného činu se od nich můţe soud při ukládání trestu odchýlit. Trest tak můţe uloţit pod spodní hranicí, ale i nad horní hranicí trestní sazby. Podmínky pro jejich uloţení jsou upraveny v § 58 a v § 59 zákona č. 40/2009 Sb. V případě mimořádného sníţení trestu odnětí svobody se přihlíţí k okolnostem případu, kdy pachatel mohl jednat v právním omylu (pachatel se mylně domnívá, ţe jeho jednání není trestným činem) nebo stavu zmenšené příčetnosti, kterou si ale nepřivodil vlivem návykové látky (v tomto případě mu je uloţeno ochranné léčení). Dále se přihlíţí k tomu, jestli se jedná o tzv. spolupracujícího pachatele nebo svým jednáním nakonec trestnému činu zabránil. A v neposlední řadě soud přihlíţí k poměrům pachatele tak, aby nebyla zákonná výměra trestu nepřiměřeně přísná. V případě mimořádného zvýšení trestu odnětí svobody soud přihlíţí k tomu, jestli se jedná o pachatele, který spáchal závaţný zločin znovu, i kdyţ byl za něj v minulosti potrestán a vzhledem k opakované recidivě je ztíţená moţnost nápravy pachatele. Dále se můţe jednat o úhrnný trest, který soud uloţí v případě, ţe pachatele odsuzuje za dva nebo více trestných činů a pouţije horní hranici trestní sazby nejpřísnějšího trestného činu. A nakonec se můţe jednat o uloţení výjimečného trestu.

53

MALÁ, Drahomíra. Vězeňství po česku. Tišnov: Sursum, 2003, 129 s., [16] s. obr. příl. ISBN 80-732-3062-3., str.99-100

42

4. Výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody Výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody je upraven v zákoně č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), v § 320 a následující. Dále je to zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a podrobná pravidla pro výkon trestu stanoví Řád výkonu trestu odnětí svobody – vyhláška Ministerstva spravedlnosti ČR č. 345/1999 Sb. Kaţdý z výše uvedených pramenů se na výkon trestu zaměřuje z jiného úhlu pohledu. Trest odnětí svobody můţe být vykonáván pouze ve věznici. Věznice zřizuje a zrušuje ministr spravedlnosti a jejich správu vykonává Vězeňská sluţba České republiky podle zákona č. 555/1992 Sb., O Vězeňské sluţbě a justiční stráţi České republiky.

4.1.

Nařízení výkonu trestu

Při uloţení nepodmíněného trestu odnětí svobody a samotného nástupu k výkonu do věznice je zapotřebí, aby byly splněny dva základní předpoklady, kterými jsou právní existence rozhodnutí, kterým je uloţen nepodmíněný trest odnětí svobody a vykonatelnost rozhodnutí, kdy rozhodnutí nabylo právní moci a nelze se proti němu odvolat. Jakmile je rozhodnutí o výkonu trestu odnětí svobody vykonatelné, zašle předseda senátu příslušné věznici nařízení výkonu trestu, které je ve dvojím vyhotovení i s opisem rozsudku, a vyzve odsouzeného, aby nastoupil ve stanovené lhůtě do příslušné věznice nebo vydá příkaz soudu k dodání odsouzeného do výkonu trestu. Nařízení výkonu trestu musí obsahovat den nástupu do věznice a typ věznice, do které byl zařazen, popřípadě zápočet vazby, trestu nebo jiţ vykonané tresty. Pokud se odsouzený pohybuje na svobodě a je označen za nebezpečného, je na základě nařízení eskortován Policií České republiky do věznice přímo z jednací síně. Kdyţ odsouzený nastoupí k výkonu trestu do příslušné věznice, zašle vedení věznice jedno vyhotovení nařízení výkonu trestu zpět soudu s uvedením data nástupu. Nařízení výkonu trestu je upraveno v § 321 trestního řádu.

4.2.

Prostředí vězení

Jak jsem jiţ napsala výše, výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody je vykonáván pouze ve věznici.

43

Zákon č. 169/1999 Sb., O výkonu trestu odnětí svobody vymezuje okruh specifických skupin odsouzených, u nichţ je výkon trestu realizován odlišně. Mezi takové skupiny odsouzených patří: mladiství odsouzení, ţeny, prvotrestaní odsouzení, odsouzení s duševními poruchami, odsouzení s poruchami chování, odsouzení trvale pracovně nezařaditelní, odsouzení k výkonu doţivotního trestu, cizinci a odsouzení s uloţeným ochranným léčením. Soud rozhoduje na základě skutkové podstaty spáchaného činu, do jakého typu odsouzeného zařadí. Věznice rozdělujeme podle způsobu střeţení a zajištění bezpečnosti na čtyři základní typy. Rozeznáváme věznice typu A – s dohledem, typu B – s dozorem, typu C – s ostrahou a typu D – se zvýšenou ostrahou. Následné rozdělení věznic jsem čerpala z internetových stránek Vězeňské sluţby České republiky.54

4.2.1. Věznice typu A – s dohledem Ve věznici typu s dohledem mají odsouzení neomezený pohyb. Pracují zpravidla, dle podmínek dané věznice na venkovních pracovištích, tedy mimo věznici. V mimopracovní době se odsouzení účastní různých akcí mimo věznici, např. kulturních a sportovních akcí a to za doprovodu zaměstnance Vězeňské sluţby ČR, tedy vychovatele nebo jiného odborného pracovníka. Pokud si odsouzení plní všechny povinnosti vyplývající ze zákona o výkonu trestu odnětí svobody mají moţnost poţádat ředitele věznice o povolení opuštění věznice v souvislosti s návštěvou aţ na 24 hodin, a to 1krát za 14 dní. Ředitel věznice na základě závěrů komise sloţené z odborných zaměstnanců má moţnost odsouzenému tuto návštěvu mimo věznici povolit, a to formou kázeňské odměny.

4.2.2. Věznice typu B – s dozorem Ve věznici typu s dozorem se odsouzení pohybují zpravidla pod dozorem zaměstnance Vězeňské sluţby ČR. I odsouzení zařazení v tomto typu věznice zpravidla pracují mimo věznici, dohled nad jejich činností však vykonává pověřený zaměstnanec v intervalu minimálně jedné hodiny. V mimopracovní době mají odsouzení zpravidla moţnost navštěvovat různé kulturní a jiné společenské akce mimo věznici, kterých se vţdy účastní zaměstnanec vězeňské sluţby. Návštěvy odsouzených probíhají dvakrát v kalendářním měsíci ve věznici, odsouzení, kteří si řádně plní všechny povinnosti a mají dobré rodinné zázemí

54

www.vscr.cz. Vězeňská sluţba České republiky – Vazební věznice Praha Pankrác – O nás – Výkon vězeňství – Výkon trestu odnětí svobody. [online]. [cit. 2013-02-22]. Dostupné z: http://www.vscr.cz/veznice-pankrac26/o-nas-1615/vykon-vezenstvi-652/vykon-trestu-odneti-svobody-5746

44

mohou jako odsouzení zařazení v mírnějším typu věznice (dohled) poţádat ředitele o povolení opuštění věznice v souvislosti s návštěvou, a to 1krát za měsíc.

4.2.3. Věznice typu C – s ostrahou Odsouzení zařazení do věznice typu s ostrahou se ve věznici pohybují organizovaně a výhradně pod dohledem zaměstnance vězeňské sluţby. Tito odsouzení pracují na pracovištích uvnitř věznice. Návštěvy odsouzených se realizují zpravidla výhradně za dohledu zaměstnance vězeňské sluţby v návštěvní místnosti věznice. I odsouzeným zařazeným do věznice s ostrahou můţe být ředitelem věznice udělena kázeňská odměna formou opuštění věznice v souvislosti s návštěvou aţ na 24 hodin, avšak pouze v intervalu maximálně 1krát za dva měsíce.

4.2.4. Věznice typu D – se zvýšenou ostrahou Ve věznici se zvýšenou ostrahou se odsouzení pohybují organizovaně, vţdy pod dohledem příslušníka vězeňské sluţby. Odsouzení většinou vykonávají práci uvnitř věznice, kde jsou rovněţ střeţeni příslušníkem nebo vykonávají práci přímo na celách. Odsouzeným není povolen ţádný pohyb a návštěvy probíhají rovněţ za dohledu příslušníka vězeňské sluţby.

V České republice je v současné chvíli 36 věznic, z toho je 10 vazebních věznic a 2 detenční ústavy. Moţnosti diferenciace odsouzených jsou odlišné jinak v kaţdé věznici. Závisí na vybavení, prostoru věznice, kapacitě odsouzených a personálu. Zásadním pravidlem pro umísťování je oddělení ţen a muţů, obviněných od odsouzených, a pokud to moţnosti věznice dovolí, měli by být odděleni prvotrestanci od recidivistů, odsouzení za nedbalostní od odsouzených za úmyslný trestný čin, odsouzení s duševními poruchami od odsouzených s poruchami chování a v neposlední řadě musí být odděleni spolupachatelé, proti kterým je vedeno společné trestní řízení.

45

Mapa č. 1 Věznice, vazební věznice a detenční ústavy v ČR

Pouţito z www.vscr. Vězeňská sluţby České republiky – Generální ředitelství – O nás – Základní informace – Mapa věznic, vazebních věznic a detenčních ústavů ČR [online]. [cit. 2013-02-22]. Dostupné z: http://www.vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/o-nas/zakladni-informace-4/mapa-veznic-vazebnich-veznic-adetencnich-ustavu-cr-5401

4.3.

Vnitřní diferenciace věznic

Odsouzený, který nastoupí k výkonu trestu je podroben tzv. posouzení. Jedná se o komplexní zprávu, která zahrnuje zdravotní stav, sociální úroveň a osobnost odsouzeného. Na základě této zprávy a s přihlédnutím na dosavadní pracovní a sociální zařazení je odsouzenému sestaven program zacházení, který je výchovným prostředkem a slouţí k naplnění účelu trestu. Programem zacházení jsou stanoveny samotné cíle programu a obsahuje aktivity pracovní, vzdělávací, zájmové, speciální výchovné a oblast utváření vnějších vztahů. Odsouzený si pak vybere z nabízených alternativ, které jsou vázány na moţnosti jednotlivých věznic a svojí volbu potvrdí podpisem. Podle volby a způsobu naplňování cíle programu se vnitřní diferenciace věznice rozděluje na I., II a III. prostupnou skupinu, přičemţ ve III. skupině jsou zařazení odsouzení, kteří se k plnění stanovených programů staví negativně a odmítají je.

46

4.4.

Výkon trestu u mladistvých

Trest u mladistvých, kteří nepřekročili 18. rok svého věku, se vykonává odděleně od ostatních odsouzených, a to ve věznicích nebo zvláštních odděleních pro mladistvé s uplatňováním vnitřní diferenciace. U mladistvých se uplatňuje individuální způsob zacházení, který je zaměřen na rozvoj rozumové, emocionální a sociální zralosti. Při převýchově je kladen důraz na přijetí osobní zodpovědnosti za své činy, posílení samostatného řešení krizových situací a zvládnutí agresivních projevů chování. Vedle převýchovy je důleţitým aspektem také povinná účast na školní docházce a studiu a příprava na budoucí povolání. Mladiství delikventi se rozdělují na základě charakteristiky osobnosti a spáchaného trestného činu do čtyř základních diferenciačních skupin. Skupina A – osobnost v normálu, poruchy chování jsou zaviněny nevhodným sociálním prostředím, špatným zacházením a nevyzrálostí. Skupina B – naznačen disharmonický vývoj osobnosti. Skupina C –

poruchy

chování

včetně

poruch

způsobených

návykovými

látkami

vyţadující

specializovaný výkon trestu. Skupina D – odsouzení jedinci s mentální retardací.

4.5.

Práva a povinnosti odsouzených

Při přijetí do výkonu trestu je odsouzený poučen o svých právech a povinnostech, které má během výkonu trestu, a jsou uvedena v zákoně č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů. Další informace upravuje vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších změn. A v neposlední řadě má kaţdá věznice stanoven ředitelem vnitřní řád, kterým se stanovuje denní rozvrh chodu věznice a činnost odsouzených.

4.5.1. Práva odsouzených Odsouzení mají podle § 16 a následujících zákona č. 169/1999 Sb. zejména tyto práva: právo na pravidelnou stravu, lůţko, osmihodinovou dobu spánku, na zdravotní péči, na písemnou korespondenci, přijímání návštěv, na poskytování duchovních a kulturních sluţeb a potřeb, na uţívání telefonu, přijímání korespondence, nákup potravin, příjímání peněz a nakládání s nimi a další. Odsouzený můţe k uplatnění svých práv a oprávněných zájmů podávat stíţnosti a ţádosti příslušným orgánům.

47

Odsouzeným se poskytuje pravidelná strava za podmínek a v hodnotách, které odpovídají poţadavku udrţení zdraví a přihlíţejí k jeho zdravotnímu stavu, věku a obtíţnosti vykonávané práce. V rozsahu, v jakém to umoţňuje provoz věznice, se přitom přihlíţí k poţadavkům kulturních a náboţenských tradic odsouzených. Kaţdý odsouzený musí mít zabezpečeno lůţko a prostor pro uloţení osobních věcí. Odívání odsouzených musí odpovídat klimatickým podmínkám a musí dostatečně chránit jejich zdraví. Odsouzeným se zabezpečuje denně osmihodinová doba ke spánku, doba potřebná k osobní hygieně a úklidu, stravování, nejméně jednohodinová vycházka a přiměřené osobní volno.55 Kvalita stravy představuje pro odsouzené jeden z velmi důleţitých aspektů vězeňského ţivota. Jsou schopni podávat často i nesmyslné stíţnosti na mnoţství a kvalitu stravy. V současnosti se nejvíce pouţívá hliníkové a umělohmotné nádobí. Poskytované oblečení je stejné pro všechny s ohledem na roční období. Co se týká zdravotní péče má na ní odsouzený právo s přihlédnutím k omezením vyplývající z účelu trestu v rozsahu a za podmínek stanovených ve zvláštních právních předpisech. Těmito předpisy jsou Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Vězni s těţkým zdravotním postiţením musí být umoţněn důstojný výkon trestu. Dále má právo na ambulantní a ústavní péči, pohotovostní a záchrannou sluţbu, prevenci, poskytování léčebných přípravků, prostředků zdravotnické techniky, stomatologických výrobků a dalších. Nemalé procento odsouzených však tohoto práva na zdravotní péči zneuţívá a během svého nejčastěji krátkého výkonu trestu si nechá například opravit zuby nebo zhotovit zubní protézu. Vše z důvodu, ţe ve vězení to má zdarma. Odsouzení mají právo na přijímání korespondence a balíčků. Odesílání korespondence je na náklady odsouzeného. Vězeňská sluţba je oprávněna provádět kontrolu korespondence, přitom je oprávněna seznámit se s obsahem zasílaných písemností. Pokud obsah korespondence zakládá podezření, ţe je připravován nebo páchán trestný čin, vězeňská sluţba korespondenci zadrţí a předá ji

55

Česká republika. Zákon č. 169 o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů ze dne 30. června 1999. In: Sbírka zákonů České republiky. 1999, roč. 1999, částka 58, s. 3170 – 3187, §16, odst. 14 [online]. [cit. 2013-02-23]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1999-169#cast1

48

orgánu činnému v trestním řízení. Kontrola korespondence mezi odsouzeným a advokátem zmocněným odsouzeného zastupovat, mezi odsouzeným a státními orgány České republiky nebo diplomatickou misí anebo konzulárním úřadem cizího státu anebo mezi odsouzeným a mezinárodní organizací, která podle mezinárodní úmluvy, jíţ je Česká republika vázána, je příslušná k projednávání podnětů týkajících se ochrany lidských práv, je nepřípustná. Tato korespondence se adresátu odesílá a odsouzenému doručuje neprodleně. Odsouzenému, který neumí nebo nemůţe číst anebo psát, Vězeňská sluţba zajistí, aby mu byla došlá korespondence přečtena, nebo mu poskytne písařskou pomoc při sepisování ţádostí, podání a stíţností státním orgánům a mezinárodním organizacím a při dopisování s advokátem.56 Odsouzený má právo dvakrát ročně, zpravidla u příleţitosti narozenin a vánočních svátků, přijmout balíček s potravinami a věcmi osobní potřeby do hmotnosti 5 kg. Balíčky podléhají kontrole zaměstnanců vězeňské sluţby. Odsouzenému se nepředají věci, které odporují účelu výkonu trestu nebo které není dovoleno mít u sebe, zejména věci, kterými by mohl ohrozit ţivot a zdraví vlastní nebo jiných osob. Nepředané věci se odešlou zpět odesílateli na náklady odsouzeného. Na balíčky obsahující prádlo, oděv a potřeby k realizaci programu zacházení, pro vzdělávání nebo zájmovou činnost se nevztahují omezení „2x ročně“ a „hmotnost do 5 kg“.57 Odsouzenému se v odůvodněných případech umoţní pouţití telefonu ke kontaktu s osobou blízkou. V zájmu nápravy odsouzeného nebo z jiného závaţného důvodu lze odsouzenému povolit pouţití telefonu ke kontaktu s jinou osobou, neţ je osoba blízká. Náklady spojené s pouţitím telefonu hradí odsouzený. Nejde-li o telefonáty mezi odsouzeným a advokátem zmocněným odsouzeného zastupovat, mezi odsouzeným a státními orgány České republiky nebo diplomatickou misí anebo konzulárním úřadem cizího státu anebo mezi odsouzeným a mezinárodní organizací, která podle mezinárodní úmluvy, jíţ je Česká republika vázána, je příslušná k projednávání podnětů týkajících se ochrany lidských práv nebo mezi odsouzeným a zaměstnanci obce s rozšířenou působností zařazenému do obecního úřadu pověřeného zajišťováním sociálně právní ochrany dětí při výkonu jeho oprávnění navštěvovat mladistvého a hovořit s ním bez přítomnosti třetí osoby, je vězeňská sluţba oprávněna se s telefonáty seznamovat formou odposlechu. Oprávnění vězeňské sluţby seznamovat se s 56

www.vscr.cz. Vězeňská sluţba České republiky – Generální ředitelství – O nás – Výkon vězeňství – Pravidla přijímání korespondence. [online]. [cit. 2013-02-22]. Dostupné z: http://www.vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/onas/vykon-vezenstvi-16/pravidla-prijimani-korespondence-6116 57 www.vscr.cz. Vězeňská sluţba České republiky – Generální ředitelství – O nás – Výkon vězeňství – Jaké jsou podmínky zasílání balíčků. [online]. [cit. 2013-02-22]. Dostupné z: http://www.vscr.cz/generalni-reditelstvi19/o-nas/vykon-vezenstvi-16/jake-jsou-podminky-zasilani-balicku-6118

49

obsahem telefonátů je realizováno zpravidla kontrolou záznamu telefonátů na záznamovém médiu, výjimečně přímým odposlechem ředitelem věznice pověřeným zaměstnancem vězeňské sluţby. Pokud obsah telefonátu zakládá podezření, ţe je připravován nebo páchán trestný čin, vězeňská sluţba předá záznam telefonátu orgánu činném v trestním řízení, v případě přímého odposlechu hovor přeruší a událost oznámí. Zjistí-li vězeňská sluţba při kontrole záznamu telefonátů nebo přímém odposlechu, ţe odsouzený komunikuje se svým advokátem, je povinna odposlech ihned zrušit, záznam o jeho obsahu zničit a informace, které se v této souvislosti dozvěděla, nijak nepouţít. O umoţnění telefonického hovoru na povolené telefonní číslo odsouzený ţádá vychovatele.58 Odsouzený má právo přijmout jedenkrát za měsíc na dobu tří hodin v čase určeném ředitelem věznice návštěvy blízkých osob. Tyto návštěvy probíhají v určených místnostech, běţně za odsouzeným mohou přijít nejvýše čtyři osoby, přičemţ nezletilé děti se mohou zúčastnit návštěvy pouze v doprovodu osoby starší osmnácti let. Obvykle probíhají návštěvy v denních hodinách a ve dnech pracovního volna. V zájmu nápravy odsouzeného jsou pro něj návštěvy pozitivní motivací. Podrobná pravidla návštěv určuje ředitel věznice. Kaţdá osoba, která vstupuje za účelem návštěvy se musí prokázat platným občanským průkazem. Duchovní sluţby probíhají ve věznicích zpravidla ve dnech pracovního klidu a účast na nich je pro vězně dobrovolná. Na duchovní sluţbě v českých věznicích se mohou podílet pouze církve, které jsou registrovány s právem sluţby ve věznicích. Tato sluţba naplňuje svůj účel zejména konáním bohosluţeb, rozhovory s odsouzenými, pořádáním přednášek, zajišťováním náboţenské literatury a vedením studijních hodin. Právo na kulturní a jiné potřeby v sobě zahrnuje moţnost odsouzeného objednat si na své náklady knihy, denní tisk nebo časopisy dostupné v České republice. Nesmí se ale jednat o výtisky, které by svým obsahem odporovaly pozitivnímu působení na nápravu odsouzeného. Dále můţe odsouzený vyuţít moţnosti zapůjčení knih ve vězeňské knihovně, kde jsou jak běţně dostupné beletrie, tak i právní předpisy a odborná literatura. Další moţností je i výpůjčka a hraní dostupných společenských her. Odsouzenému můţe být v odůvodněných případech dovoleno zakoupení nebo zaslání a následné pouţívání dalších věcí, které mají vztah k jeho dalšímu vzdělávání, programu zacházení nebo zájmové činnosti. Tyto věci ale nesmí být v rozporu z účelem výkonu trestu, narušovat pořádek ve věznici nebo škodit na zdraví a omezovat ostatní vězně. 58

www.vscr.cz. Vězeňská sluţba České republiky – Generální ředitelství – O nás – Výkon vězeňství – Jaké jsou moţnosti vězněných telefonovat. [online]. [cit. 2013-02-22]. Dostupné z: http://www.vscr.cz/generalnireditelstvi-19/o-nas/vykon-vezenstvi-16/jake-jsou-moznosti-veznenych-telefonovat-6120

50

Nákup potravin, věcí osobní potřeby a věcí určených pro zájmovou a vzdělávací činnost probíhá v prodejně ve věznici. Nákup je bezhotovostní z té části finančních prostředků, které má odsouzený na svém „vězeňském kontě“ a můţe s nimi volně disponovat. Pokud ve věznici není zřízená prodejna, probíhá nákup prostřednictvím Vězeňské sluţby. Sortiment zboţí stanovuje vnitřní řád věznice a ředitel věznice je oprávněn stanovit nejvyšší moţnou částku, kterou smí odsouzený utratit za nákup. Příjem peněţní hotovosti, která byla odsouzenému do věznice zaslána, není povolen a zaslané peníze se převedou na jeho účet zřízený a vedený věznicí a odsouzený se o tom vyrozumí. Pokud s tímto nesouhlasí, odešlou se peníze zpět adresátovi na náklady odsouzeného. Odsouzení dostávají pracovní odměnu v souladu s Nařízením vlády č. 365/1999 Sb., o výši a podmínkách odměňování odsouzených osob zařazených do zaměstnání ve výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů. Nařízení vlády stanoví, ţe odsouzenému přísluší podle druhu jím vykonávané práce základní sloţka odměny: a) v I. skupině, jedná-li se o práci, pro jejíţ výkon není potřebná odborná kvalifikace, výše základní sloţky odměny činí 4 500,- Kč; b) ve II. skupině, jedná-li se o práci, pro jejíţ výkon je potřebné vyučení v oboru nebo jiná odborná kvalifikace, výše základní sloţky odměny činí 6 750,- Kč; c) ve III. skupině, jedná-li se o samostatný výkon zvláště náročných a specializovaných prací vyţadujících zpravidla vyšší neţ úplné střední vzdělání nebo vyšší neţ úplné střední odborné vzdělání, výše základní sloţky odměny činí 9 000,- Kč. Odsouzenému je přiznána základní sloţka odměny podle druhu jím vykonávané práce a poţadované kvalifikace. Pokud je odsouzený zařazen na práci, k jejímuţ vykonávání není potřebná odborná kvalifikace, lze mu přiznat pouze I. skupinu základní sloţky odměny bez ohledu na jeho vzdělání. Pracovní odměna odsouzených je rozúčtována v souladu s Vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 10/2001 Sb., o sráţkách z odměny odsouzeného.59

4.5.2. Povinnosti odsouzených Odsouzení mají vedle svých práv také své povinnosti, které jsou upraveny v § 28 a následujících zákona č. 169/1999 Sb.

59

www.vscr.cz. Vězeňská sluţba České republiky – Generální ředitelství – Informační servis – Nejčastější dotazy – Nejčastěji kladené otázky z ekonomické oblasti. [online]. [cit. 2013-02-22]. Dostupné z: http://www.vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/informacni-servis/nejcastejsi-dotazy-111/nejcasteji-kladene-otazky6092

51

Odsouzený je ve výkonu trestu povinen dodrţovat stanovený pořádek a kázeň, plnit pokyny a příkazy zaměstnanců Vězeňské sluţby, pracovat, pokud je mu přidělena práce a není uznán dočasně práce neschopným nebo není po dobu výkonu trestu uznán zdravotně nezpůsobilým k výkonu práce, plnit úkoly vyplývající z programu zacházení, šetrně zacházet se svěřenými věcmi, nepoškozovat cizí majetek, dodrţovat zásady slušného jednání s osobami, s nimiţ přichází do styku, a i jinak zachovávat ustanovení vnitřního řádu věznice. Dále je povinen dodrţovat opatření a pokyny podle zvláštních právních předpisů k zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a poţární ochrany. Těmito zvláštními právními předpisy jsou Zákon č. 65/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Současný zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb.) nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2007 a zrušil dřívější platný zákoník práce č. 65/1965 Sb. Zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 133/1985 Sb., o poţární ochraně, ve znění pozdějších předpisů.60 K dalším povinnostem odsouzeného patří podrobit se osobní prohlídce v zájmu zajištění vnitřního pořádku věznice a vyloučení přechovávání věci, kterou by narušoval účel výkonu trestu, umoţnit zaměstnancům Vězeňské sluţby kontrolu osobních věcí, podrobit se preventivní vstupní, periodické, mimořádné a výstupní lékařské prohlídce v určeném rozsahu, včetně laboratorních vyšetření nebo očkování, strpět úkony související s jeho identifikací stejně tak se i podrobit úkonům potřebných k vypracování komplexní zprávy, v případě onemocnění nebo úrazu neprodleně tyto skutečnosti nahlásit zaměstnanci Vězeňské sluţby, neprodleně také oznámit okolnosti, které mohou způsobit váţné ohroţení bezpečnosti jemu nebo jinému odsouzenému ve věznici, podrobit se opatřením, která jsou nezbytná k potlačení výroby, drţení nebo zneuţívání omamných a psychotropních látek a jedů, dodrţovat zásady hygieny, neprodleně oznámit, ţe poţívá důchod, výsluhový příspěvek nebo jiný příjem podléhající dani z příjmu, odevzdat do úschovy věznice cenné nebo zakázané věci, uhradit náklady spojené se zdravotní péčí, které jsou nad rámec hrazených zdravotních sluţeb. Odsouzeným je zakázáno navazovat styky v rozporu se zákonem č. 169/1999 Sb., vyrábět, přechovávat a konzumovat alkoholické nápoje nebo jiné návykové látky stejně tak i předměty, které by vedly k útěku nebo narušovaly průběh výkonu trestu, přechovávat a rozšiřovat materiály

propagující

národnostní,

rasovou,

etnickou,

náboţenskou

nebo

sociální

nesnášenlivost stejně tak i materiály směřující k potlačení svobod a práv člověka, násilí nebo 60

Česká republika. Zákon č. 169 o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů ze dne 30. června 1999. In: Sbírka zákonů České republiky. 1999, roč. 1999, částka 58, s. 3170 – 3187, §28, odst.1 [online]. [cit. 2013-02-22]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1999-169#cast1

52

obsahující popis výroby návykových látek, zbraní nebo jedů, hrát hry o peníze, věci, sluţby, stejně tak se účastnit loterií nebo podobných her, tetovat sebe, jinou osobu nebo se nechat tetovat, předstírat poruchu zdraví nebo se sebepoškozovat, prodávat, směňovat nebo darovat bez souhlasu Vězeňské sluţby věci, které má ve vlastnictví ve věznici. Pokud odsouzený odmítá plnit své povinnosti a k nápravě nestačí výzva nebo napomenutí, můţe Vězeňská sluţba pouţít v nezbytném rozsahu prostředky povolené zákonem.

4.6.

Odměny a kázeňské tresty

Kázeňské tresty a odměny jsou významným nástrojem pro zacházení s odsouzenými ve vězení. Mohou je pozitivně motivovat k nápravě a polepšení. Jejich udělování je upraveno v § 45 a následujících zákona č. 169/1999 Sb. Odměny jsou udělovány v případě, ţe odsouzený svým chováním a jednáním nebo příkladným činem projevuje zodpovědný přístup při plnění stanovených povinností a spolupracuje při naplňování účelu výkonu trestu. Mezi odměny patří pochvala, mimořádné zvýšení návštěvní doby ze tří hodin na pět hodin během jednoho měsíce, povolení jednorázového nákupu odsouzenému, který nemá tyto nákupy jinak povoleny, zvýšení kapesného nejvýše o jednu třetinu aţ na tři měsíce, věcná nebo peněţitá odměna do výše 1000,- Kč, rozšíření osobního volna na sportovní, kulturní nebo jiné zájmové aktivity aţ na dobu jednoho měsíce, povolení opustit věznici aţ na dobu 24 hodin v souvislosti s návštěvou nebo s programem zacházení a poslední odměnou můţe být i přerušení výkonu trestu. Kázeňské tresty jsou udělovány za kázeňské přestupky, kterými jsou zaviněné porušení zákonem stanovené uloţené povinnosti, pořádku nebo kázně během výkonu trestu a lze ho uloţit, pokud jsou náleţitě objasněny okolnosti a prokázána vina odsouzeného, který musí mít moţnost se k věci vyjádřit. Mezi kázeňské tresty patří důtka, sníţení kapesného nejvýše o jednu třetinu aţ na dobu tří měsíců, zákaz přijetí jednoho balíčku ročně, pokuta do výše 1000,- Kč, propadnutí věci, umístění do uzavřeného oddělení aţ na 28 dní s výjimkou doby stanovené k plnění úkolů programu zacházení, celodenní umístění do uzavřeného oddělení aţ na 20 dní, umístění do samovazby aţ na 20 dnů a odnětí výhod z předcházejících odměn.

53

4.7.

Přeřazení odsouzeného do jiného typu věznice

Přeřazením odsouzeného během výkonu trestu odnětí svobody se rozumí zařazení do věznice jiné profilace, která se liší od věznice, ve které odsouzený svůj trest dosud vykonává, o jeden stupeň. Nejčastější bývá případ, kdy odsouzený poţádá sám o přeřazení do věznice s mírnějším reţimem. V takovém případě musí mít vykonánu alespoň jednu čtvrtinu trestu, minimálně však šest měsíců. Po zamítnutí můţe opět ţádat aţ po uplynutí dalších šesti měsíců. Pokud o přeřazení odsouzeného ţádá ředitel věznice nebo státní zástupce, nejsou vázáni těmito lhůtami. Do věznice s přísnějším reţimem můţe soud přeřadit odsouzeného na základě návrhu ředitele věznice nebo státního zástupce. Obvykle při opakovaném porušení kázně a pořádku ve věznici a také po pravomocném odsouzení za trestný čin, který odsouzený spáchal během výkonu trestu.61 Během výkonu trestu odnětí svobody můţe soud rozhodnout o přeřazení odsouzeného do věznice jiného typu, který se od věznice, v níţ dosud odsouzený trest vykonává, můţe lišit o jeden stupeň. O přeřazení odsouzeného do věznice s mírnějším reţimem rozhodne soud tehdy, jestliţe chování odsouzeného a způsob, jakým plní své povinnosti, odůvodňují závěr, ţe přeřazení přispěje k jeho nápravě. O přeřazení odsouzeného do věznice s přísnějším reţimem můţe soud rozhodnout, jestliţe a) odsouzený závaţným způsobem nebo opakovaně porušil stanovený pořádek nebo kázeň, nebo b) odsouzený byl pravomocně uznán vinným trestným činem, který spáchal během výkonu trestu. Z věznice se zvýšenou ostrahou nelze přeřadit a) odsouzeného, kterému byl uloţen trest odnětí svobody na doţivotí a který dosud nevykonal alespoň deset let tohoto trestu, b) jiného odsouzeného, který trest vykonává ve věznici se zvýšenou ostrahou, před výkonem alespoň jedné čtvrtiny uloţeného trestu.62

61

.

. Vyd. 1. Praha: Leges, 2011, 223 p.

ISBN 978-808-7212-899., str.123 62 Česká republika. Zákon č. 40 Trestní zákoník ze dne 8. ledna 2009. In: Sbírka zákonů České republiky. 2009, roč. 2009, částka 11, s. 354-464, §57, odst. 1-4. [online]. [cit. 2013-02-24]. Dostupné z: http://www.zakonycr.cz/seznamy/040-2009-Sb-zakon-trestni-zakonik.html. ISSN 1211-1244

54

4.8.

Přerušení a odklad výkonu trestu odnětí svobody

Přerušení výkonu trestu odnětí svobody je moţné v případě, ţe je odsouzený ve výkonu trestu stiţen těţkou nemocí nebo v případě ţeny, pokud je těhotná nebo se jedná o matku dítěte mladšího jednoho roku. V případě přerušení kvůli těţké nemoci se musí jednat o takovou nemoc, která odsouzeného přímo ohroţuje na jeho zdraví a musí být léčena ihned. Taková nemoc se prokazuje lékařskou zprávou, znaleckým posudkem, popř. odborným vyjádřením. Při rozhodování o přerušení výkonu trestu musí být přihlédnuto k moţnosti léčení nemoci během výkonu trestu, samotné závaţnosti nemoci a ke zbytku trestu, který zbývá vykonat. Pokud ale existuje obava, ţe by odsouzený při přerušení výkonu trestu uprchl nebo ho jinak zneuţil, rozhodnutí o přerušení výkonu trestu se odvolá. Odklad výkonu trestu odnětí svobody je moţný, pokud se jedná o ohroţení zdraví nebo ţivota a v takovém případě je zapotřebí doloţit lékařskou zprávu, popř. lékařskou zprávu o hospitalizaci odsouzeného ve zdravotnickém zařízení. Z lékařské zprávy musí jasně vyplývat, ţe by výkon trestu ohrozil zdraví nebo ţivot odsouzeného. Pokud odklad výkonu trestu není povolen ještě před samotným nástupem do výkonu trestu, musí odsouzený při nástupu do věznice předloţit lékařskou zprávu. Pokud se ve věznici zjistí, ţe odsouzený se nemůţe podrobit výkonu trestu, navrhne věznice soudu odklad výkonu trestu. Dále je výkon trestu odnětí svobody odloţen v případě těhotné ţeny a matky novorozeného dítěte po dobu jednoho roku po porodu. Odklad výkonu trestu je moţný pouze před nástupem k výkonu trestu, během něj jiţ nikoliv. Trest se odkládá na dobu nezbytně nutnou ke zlepšení zdravotního stavu tak, aby odsouzený mohl svůj trest vykonat. V případě těhotné ţeny nebo matky se jedná o to, ţe ţena můţe své dítě donosit a řádně o něj pečovat po určitou dobu po porodu. Podmínkou je narození ţivého dítěte a řádná péče matky. Při odkladu trestu nepřevyšující jeden rok odnětí svobody můţe soud z důleţitých důvodů odloţit výkon trestu na dobu nejvýše tří měsíců od právní moci rozhodnutí o výkonu trestu. Další odklad nebo odklad delší neţ tři měsíce můţe soud povolit výjimečně ze zvlášť závaţných důvodů, kdy výkon trestu by mohl mít pro odsouzeného nebo jeho rodinu mimořádně těţké následky. Pokud ale opět jako u přerušení existuje obava, ţe by odsouzený uprchl nebo odkladu zneuţíval, soud odklad odvolá.

55

4.9.

Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody

Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, pokud zde nebereme v úvahu udělení milosti nebo amnestie, o kterých jsem pojednávala v jedné z prvních kapitol své práce, znamená, ţe odsouzený můţe být propuštěn z výkonu trestu v případě, ţe svým chováním a plněním povinností prokázal své polepšení a očekává se od něj, ţe povede do budoucna lepší ţivot a další výkon trestu k jeho polepšení není potřeba. Tyto podmínky musí být splněny v kaţdém případě podmíněného propuštění. U většiny případů je toto moţné po vykonání poloviny trestu, avšak existují výjimky. V případě, ţe se jedná o odsouzeného, který nebyl odsouzen za zvlášť závaţný trestný čin a nebyl v minulosti ve výkonu trestu, je moţné ho propustit jiţ po jedné třetině trestu výkonu trestu. Při podmíněném propuštění za vzorné chování u odsouzeného za přečin není zapotřebí, aby vykonal potřebnou celou část trestu, a soud ho můţe ještě předtím propustit podmíněně na svobodu. V případě odsouzení za zvlášť závaţný trestný čin, které vyjmenovává odst. 4 § 88, zákona č. 40/2009 Sb., je moţné podmíněné propuštění aţ po vykonání dvou třetin trestu a navíc s podmínkou, ţe neohrozí s ohledem na okolnosti činu, za který byl odsouzen a povahu její osobnosti, opakování spáchaného nebo jiného obdobného zvlášť závaţného činu. V případě odsouzení k výjimečnému trestu je moţné pachatele podmíněně propustit aţ po výkonu minimálně dvaceti let uloţeného trestu, avšak nesmí být zde ohroţení recidivy. Při podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody je soudem stanovena zkušební doba podle odst. 1 § 89, zákona č. 40/2009 Sb. následovně. U odsouzených za přečin aţ na tři roky a u odsouzených za zločin na jeden aţ sedm let. Zkušební doba začíná dnem podmíněného propuštění odsouzeného na svobodu. Soud také můţe nad takto propuštěným vyslovit dohled a stanovit, aby se ve stanovené části zkušební doby zdrţoval ve svém obydlí. Pokud dotyčná osoba vyhověla všem stanoveným podmínkám podmíněného propuštění po zkušební dobu, soud vysloví, ţe se osvědčil a trest je tak vykonán. Během trvání i po uplynutí zkušební doby můţe soud vyslovit, ţe se odsouzený naopak neosvědčil a nařídit mu tak výkon zbývající části výkonu trestu odnětí svobody.

4.9.1. Parole Parole je specifická sluţba Probační a mediační sluţby České republiky (PMS ČR) zaměřená na práci s podmíněně propuštěnými osobami z výkonu trestu odnětí svobody. Odsouzený má ve věznici moţnost v rámci své přípravy na podmíněné propuštění poţádat o spolupráci probačního úředníka. Tato spolupráce se odehrává prostřednictvím návštěv 56

probačního úředníka/asistenta ve věznici, kde společně s odsouzeným a za spolupráce pracovníků věznice probíhá příprava podkladů pro rozhodnutí soudu o ţádosti o podmíněné propuštění. V této souvislosti probační úředník/asistent spolupracuje rovněţ se subjekty, které působí mimo věznici. Nejčastěji se jedná o poskytovatele různých programů a sluţeb zaměřených na řešení problémů lidí opouštějících věznice a na řešení následků trestného činu. Probační úředník/asistent provede analýzu moţných rizik opětovného spáchání trestného činu a vzniku újmy ve vztahu k blízkým osobám, okolí či široké veřejnosti a vyjádří se k případným specifickým potřebám odsouzeného (např. k potřebě léčby závislosti, potřebě zvýšit pracovní dovednosti, potřebě vyřešit problém s bydlením po propuštění apod.). Na základě toho pak probační úředník/asistent soudu doporučí nebo nedoporučí podmíněné propuštění odsouzeného, případně můţe soudu navrhnout stanovení některých podmínek podmíněného propuštění – uloţení dohledu nad podmíněně propuštěným, uloţení povinnosti absolvovat rekvalifikační program, uloţení omezení v podobě zdrţení se kontaktu s konkrétní osobou apod. V případě rozhodnutí o podmíněném propuštění odsouzeného, nad kterým je současně vysloven dohled probačního úředníka/asistenta, PMS ČR provádí jednak kontrolu plnění podmínek zkušební doby podmíněného propuštění (v rozsahu min. 1 roku – max. 7 let) a dále pak poskytuje pomoc při řešení problémů souvisejících s návratem odsouzeného do ţivota na svobodě.63

63

www.pmscr.cz. Probační a mediační sluţba České republiky – odborné činnosti – parole. [online]. [cit. 201303-13]. Dostupné z: https://www.pmscr.cz/parole-dohled-nad-podminene-propustenymi/

57

Tabulka č. 1 Stav vězněných osob

Pouţito z www.vscr. Vězeňská sluţby České republiky – Informační servis – Rychlá fakta [online]. [cit. 201304-07]. Dostupné z: http://www.vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/informacni-servis/rychla-fakta/

58

Závěr Ve své bakalářské práci jsem se snaţila popsat výkon trestu odnětí svobody takovým způsobem, aby byl přínosem pro mne, ale i pro ostatní, které toto téma zajímá a budou mít moţnost si mojí práci přečíst. Při přípravě materiálů, ale i při samotném psaní práce jsem postupně zjišťovala, ţe se nemohu striktně zaměřit pouze na výkon trestu odnětí svobody, ale pro lepší chápání této problematiky se musím zabývat i studiem a následným popsáním pojmu trestu a s ním souvisejícího trestního práva, jejich historií a postupným vývojem. Část práce jsem věnovala i moţnosti ukládání alternativních trestů a jejich podrobnějším popisem, protoţe pokud jsou tyto tresty vhodně pouţity a dostatečně postačují k nápravě viníka trestného činu, nebylo by správné se o nich nezmínit. Neopomenutelným přínosem alternativních trestů je i skutečnost, ţe při jejich výkonu není státní rozpočet tolik zatíţen jako při samotném výkonu trestu odnětí svobody. Celkové náklady na jednoho odsouzeného se v současné době pohybují kolem 1000,- Kč na jeden den. Z této částky si odsouzení však hradí pouze část, která nepřesahuje částku 1500,- Kč měsíčně. Podstatou uloţení trestu je dostatečné potrestání viníka a ochrana společnosti, ale nejdůleţitějším aspektem stále zůstane samotná převýchova a polepšení potrestané osoby v natolik dostatečné míře, aby do budoucna upustil od dalšího páchání trestné činnosti. Samozřejmě zde musíme přihlédnout k faktu, ţe kaţdému k jeho nápravě chování nestačí uloţení mírnější formy potrestání. Myslím si, ţe v systému ukládání sankcí je dostatečné mnoţství moţných alternativ na potrestání jakéhokoliv viníka trestného činu. Záleţí pouze na soudu, k jaké z těchto alternativ potrestání přistoupí po prostudování a posouzení daného trestného činu. Uloţení trestu je tak velmi individuální a nemůţe být nikdy stejně posouzen tentýţ trestný čin spáchaný rozdílnými osobami. Musí být přihlédnuto ke všem skutečnostem a k samotnému pachateli, který se trestného činu dopustil, za jakých okolností, jakým způsobem a za jakých pohnutek si počínal při jeho spáchání. Na základě studia historie trestu a trestání můţu konstatovat, ţe trest, jeho účel a ukládání trestů provázejí společnost po celou dobu její existence a docházelo tak i ke společnému vývoji trestu vedle vývoje společnosti. Od prosté odplaty v rámci kmenového seskupení, rodiny nebo komunity, přes první psané zákoníky, následné ukládání nepřiměřeně vysokých trestů aţ k postupné humanizaci trestání, zrušení trestu smrti a prozatím posledním krokem je zavedení alternativních trestů. Myslím si, ţe se nikdy nestane, aby lidé ţili ve společnosti, kde nebudou páchány ţádné trestné činy. Důleţité ale je, aby se pomocí zvolených druhů trestů za 59

protiprávní jednání docílilo co největšího moţného sníţení kriminality a odstrašení ostatních potencionálních pachatelů trestných činů. Trest odnětí svobody nepodmíněně je v současné chvíli, po zrušení trestu smrti v roce 1991, na území České republiky nejpřísnějším způsobem potrestání. Je spojen se ztrátou osobní svobody, omezením práv a uzavřením do příslušného typu věznice. Jedná se o trest, který nejcitelněji zasáhne odsouzeného v oblasti jeho základních práv a svobod. Odsouzený je vytrţen ze svého dosavadního prostředí, ve kterém ţil a pracoval a je izolován od společnosti a zavřen do prostor věznice. Musí tak přistoupit na pro něj nové podmínky, podle kterých se ve věznici ţije. Zastávám názor, ţe kaţdý by měl být dostatečně potrestán v případě provinění se proti daným zákonným normám. Na druhou stranu si ale myslím, ţe kaţdý viník, který svého činu dostatečně lituje a během výkonu trestu se projevilo jeho polepšení, má právo na odpuštění a návrat do společnosti. Pro tento účel je zde například institut upuštění od potrestání, podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, milosti a amnestie. Pro mne samotnou je pobyt ve věznici, i kdyţ jen z důvodu mých obchodních jednání, o kterých jsem se zmínila v úvodu bakalářské práce, naprosto dostačující k tomu, abych si plně uvědomila hodnotu svojí svobody. Nikdy jsem sice nebyla v situaci, ve které bych musela řešit osobní spáchání trestného činu, ale uţ při samotném pomyšlení na tíţivý pocit, který ve vězení zaţívám jako svobodná osoba, pevně věřím, ţe se ve svém ţivotě co nejvíce vynasnaţím, abych se do instituce jménem věznice nikdy nedostala jako osoba odsouzená. Moţná by stála za zváţení myšlenka, aby se konaly dny otevřených dveří ve věznicích a široká veřejnost tak mohla zaţít pocit z uvěznění na vlastní kůţi. Moţná by tato návštěva věznice odradila i některé potencionální pachatele trestných činů. Samozřejmě si nemyslím, ţe by se návštěvníci pohybovali volně mezi odsouzenými, ale mohli by si pobyt za mříţemi vyzkoušet třeba v některém z neobsazených bloků věznice. Podle mě by to určitě svůj význam a účel splnilo.

60

Seznam použité literatury monografie: 1 autor FOUCAULT, Michel. Dohlížet a trestat. Kniha o zrodu vězení. 1. vyd. Praha: Dauphin, 2000, 427 s. ISBN 80-860-1996-9. FRANCEK, Jindřich. Zločin a trest v českých dějinách. Vyd. 3. Praha: Rybka, 2002. ISBN 80-861-8268-1. FRYŠTÁK, Marek. Trestní právo hmotné - obecná část. Vyd. 2. zcela přeprac. a dopl. Ostrava: Key Publishing, 2009, 157 s. Právo (Key Publishing). ISBN 978-807-4180-392. FRYŠTÁK, Marek. Trestní právo procesní. Vyd. 2. přeprac. Ostrava: Key Publishing, 2009, 265 s. Právo (Key Publishing). ISBN 978-807-4180-415. HENDRYCH, Dušan. Právnický slovník. 3., podstatně rozš. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2009, xxii, 1459 s. Beckovy odborné slovníky. ISBN 978-80-7400-059-1. CHMELÍK, Jan. Rukověť trestního práva hmotného a procesního. Praha: Linde, 2007, 246 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN 978-807-2016-624. . . 1. vyd. podle stavu k 1.1. 2010. Praha: Leges, c2009, 1216 p. ISBN 978808-7212-226. KALVODOVÁ, Věra. Postavení trestu odnětí svobody v systému trestněprávních sankcí. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002, 272 s. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, sv. 260. ISBN 80-210-3025-9. .

. 169/1999 Sb., o v , c2012, 228 p. ISBN 978-807-3577-063.

KNAPP, Viktor. Teorie práva. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 1995, xvi, 247 s. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 34-064-0177-5. KRAMER, Samuel Noah. Historie začíná v Sumeru: z nejstarších záznamů o projevech lidské kultury. 1. vyd. Praha: ČSAV, 1961, 279 s. KRATOCHVÍL, Vladimír. Trestní právo hmotné: obecná část. 3. přeprac. a dopl. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002, 571 s. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, č. 307. ISBN 80-210-2985-4.

61

LATA, Jan. Účel a smysl trestu. 1. vyd. Praha: LexisNexis, 2007, 114 s. Knihovnička LexisNexis. ISBN 978-808-6920-245. LYONS, Lewis. Historie trestu: justiční tresty od dávných dob po současnost. 1. české vyd. Praha: Svojtka, 2004. ISBN 80-735-2021-4. MALÁ, Drahomíra. Vězeňství po česku. Tišnov: Sursum, 2003, 129 s., [16] s. obr. příl. ISBN 80-732-3062-3. MALÁ, Drahomíra. Vězeňství po česku II., aneb, Jak to Kula ve vězeňství koulí. 1. vyd. Blansko: Duha Press, 2009, 88 s., [12] s. barev. obr. příl. ISBN 978-808-7061-367. , Lenka. 2007, 368 p. ISBN 80-200-1537-X.

. Vyd. 1. Praha: Academia,

NAVRÁTILOVÁ, Jana. Výjimečný trest. Vyd. 1. Praha: Leges, 2010, 256 s. Teoretik. ISBN 978-808-7212-417. PROUZA, Daniel. Trestní zákoník: s judikaturou. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2010, xviii, 1248 s. Beckova edice zákonů s judikaturou. ISBN 978-807-4001-871. SCHELLE, Karel. Praktikum českých právních dějin. 3. upr. vyd., Aleš Čeněk 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, 278 s. ISBN 978-807-3802-011. SCHELLE, Karel. Vývoj trestního řízení. Vyd. 1. Ostrava: Key Publishing, 2012, 100 s. Právo (Key Publishing). ISBN 978-808-7475-140. SKALICKÝ, Ján. Základy penitenciárnej vedy a penológie oddelenie právnickej fakulty UK, 1992. ISBN 80-716-0017-2. ŠÁMAL, Pavel. Osnova trestního zákoníku 2004-2006. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2006, xxii, 399 s. ISBN 80-717-9527-5. ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: komentář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, xvi, 1450 s. Velké komentáře. ISBN 978-807-4004-285. TOMEK, Prokop. Dvě studie o československém vězeňství 1948-1989: vývoj systému agenturní činnosti ve vězeňských zařízeních československého komunistického režimu 19481989 : budování a vývoj věznic StB v období 1948-1952. Vyd. 1. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2000, 86 s. ISBN 80-902-8850-2. VLČEK, Eduard. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu. 3. nezměn. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006, 66 s. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, č. 381. ISBN 80-210-4056-4. ŢATECKÁ, Eva. Trestní právo hmotné a procesní: obecná část : multimediální učební text. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, 107 s. Multimediální učební text, č. 45. ISBN 978-802-1046-313.

62

2 autoři . 1918 80-854-6761-5.

. . Praha: H, 1992, 533, xviii p., [16] p. of plates. ISBN .

. Vyd. 1. Praha:

Leges, 2011, 223 p. ISBN 978-808-7212-899. 3 autoři SOTOLÁŘ, Alexander, František PÚRY a Pavel ŠÁMAL. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2000, xv, 468 s. Beckovy příručky pro právní praxi. ISBN 80-717-9350-7.

zákony Česká republika. Zákon č. 40 Trestní zákoník ze dne 8. ledna 2009. In: Sbírka zákonů České republiky.2009,roč. 2009, částka 11, s. 354-464. Dostupné z: http://www.zakonycr.cz/seznamy/040-2009-Sb-zakon-trestni-zakonik.html. ISSN 1211-1244 Česká republika. Zákon č. 169 o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů ze dne 30. června 1999. In: Sbírka zákonů České republiky. 1999, roč. 1999, částka 58, s. 3170 - 3187. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1999-169#cast1

elektronické dokumenty Probační a mediační sluţba České republiky. PMSČR: Probační a mediační služba České republiky. Dostupné z: https://www.pmscr.cz/ Vězeňská sluţba České republiky. VSČR: Vězeňská služba České republiky. Dostupné z: http://www.vscr.cz/ trestni-rizeni.com Rubrika: výklad pojmů – Pokuta neboli peněţitý trest. [online]. [cit. 201301-19]. Dostupné z: http://www.trestni-rizeni.com/vyklad-pojmu/pokuta-neboli-penezity-trest Milost (právo). In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-01-11]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Milost_právo

63

Seznam map Mapa č. 1 Věznice, vazební věznice a detenční ústavy v ČR .................................................. 46

Seznam tabulek Tabulka č. 1 Stav vězněných osob ........................................................................................... 58

64