Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody

PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY Právo a právní věda Katedra trestního práva

Diplomová práce

Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody Lenka Míčková

2013/2014

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem k sepsání této práce použila, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.

______________________________

2

Ráda bych poděkovala doc. JUDr. Věře Kalvodové Dr. za veškeré cenné rady a čas, který mi při zpracování mé diplomové práce věnovala. Chtěla bych také poděkovat celé své rodině a všem mým blízkým, za jejich bezmeznou podporu v průběhu celého mého studia.

3

Abstrakt Zaměřením mé diplomové práce je komplexní rozbor institutu podmíněného popuštění z výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody. Práce představuje shrnutí problematiky jak z pohledu hmotného, tak i procesního práva. Stěţejní náplní diplomové práce je pak detailní analýza institutu podmíněného propuštění de lege lata, s přihlédnutím ke stanoviskům aplikační praxe.

Klíčová slova Podmíněné propuštění, dohled, nepodmíněný trest odnětí svobody, výkon trestu odnětí svobody, řádný ţivot.

Abstract My diploma thesis is focused to a conditional release of an unconditional imprisonment institute and its comprehensive analysis. The thesis introduces a summary of the issues from substantive as well as procedural law point of view. Key part is the detailed analysis of conditional release de lege lata taking into account practical aspects.

Key words Conditional release, supervision, unconditional imprisonment, prison sentence, proper life.

4

Obsah Úvod ................................................................................................................................. 7

1. Nepodmíněný trest odnětí svobody ....................................................................... 8 1.1. Předmět a charakteristika nepodmíněného trestu odnětí svobody ..................... 8 1.2. Účel nepodmíněného trestu odnětí svobody .................................................... 11 1.3. Výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody ................................................. 15

2. Historický vývoj právní úpravy podmíněného propuštění z výkonu trestu.... 20 2.1. Trestněprávní úprava v letech 1769 – 1918 ..................................................... 20 2.2. Podmíněné propuštění v letech 1919 – 1962 ................................................... 24 2.3. Podmíněné propuštění od 1. 1. 1962 ................................................................ 33

3. Současná hmotněprávní úprava podmíněného propuštění z výkonu trestu ... 37 3.1. Podmínky pro podmíněné propuštění .............................................................. 40 3.2. Zkušební doba .................................................................................................. 52 3.3. Povinnosti a omezení podmíněně propuštěného .............................................. 54 3.4. Dohled .............................................................................................................. 59 3.4.1. Historický vývoj institutu dohledu ............................................................ 59 3.4.2. Podstata a účel dohledu ............................................................................. 60 3.5. Osvědčení se a neosvědčení se ......................................................................... 66 3.6. Záruka za dovršení nápravy a její odvolání ..................................................... 70

5

4. Současná procesněprávní úprava podmíněného propuštění z výkonu trestu . 72 4.1. Zahájení řízení o podmíněném propuštění ....................................................... 72 4.2. Veřejné zasedání .............................................................................................. 78 4.3. Rozhodnutí a opravné prostředky .................................................................... 80 4.4. Situace po rozhodnutí o podmíněném propuštění ............................................ 84

5. Zahraniční právní úprava podmíněného propuštění z výkonu trestu ............. 88 5.1. Německá právní úprava podmíněného propuštění a dohledu .......................... 88 5.2. Rakouská právní úprava podmíněného propuštění a dohledu .......................... 92

Závěr .............................................................................................................................. 95 Seznam použitých pramenů......................................................................................... 97

6

Úvod

Nejpřísnějším trestem, který můţe být soudem za spáchaný trestný čin uloţen, je nepodmíněný trest odnětí svobody, kterým dochází k citelnému zásahu do základních lidských práv a svobod. Uloţením nepodmíněného trestu odnětí svobody má být chráněna společnost před pachateli trestných činů a má jím být zabráněno v dalším páchání trestné činnosti. Odsouzením k nepodmíněnému trestu odnětí svobody soud pouze odhaduje budoucí moţnosti polepšení pachatele, nicméně je moţné, ţe proces jeho nápravy můţe postupovat mnohem rychleji, neţ soud původně předpokládal. V těchto případech musí právní řád soudům poskytnout instituty, kterými by mohli na zmíněnou situaci reagovat, protoţe další výkon trestu odnětí svobody by mohl být z pohledu odsouzeného povaţován za bezdůvodný zásah do jeho základních lidských práv, zejména do práva na osobní svobodu. Takovým institutem, který české právo soudům nabízí, je podmíněné propuštění z výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody. Mezi laickou veřejností i mezi mnohými soudci je u nás často podmíněné propuštění chápáno pouze jako dobrodiní pro odsouzené. Zcela pomíjeny jsou jeho funkce jako významného resocializačního a výchovného prostředku. Ve své diplomové práci se chci zaměřit na komplexní rozbor institutu podmíněného propuštění z výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody. Chci poukázat na skutečnost, ţe soud podmíněně propustí odsouzeného k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pouze v případě, kdy je moţné u něj důvodně předpokládat, ţe na svobodě povede řádný ţivot a ţe nadále nepředstavuje pro společnost nebezpečí. Zároveň se budu věnovat moţnostem působení na odsouzeného po podmíněném propuštění, kterými česká právní úprava disponuje. Smyslem mé diplomové práce je úplné shrnutí problematiky podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Zpracována je především na podkladě příslušných právních předpisů, judikatury a stanovisek praxe, metodou deskriptivní a analytickou.

7

1. Nepodmíněný trest odnětí svobody

1.1. Předmět a charakteristika nepodmíněného trestu odnětí svobody Pojem trest je mezi právními teoretiky vykládán různě. Oto Novotný definuje trest jako „prostředek právního donucení, jejž používá stát při plnění svých funkcí vedle prostředků politických, ekonomických aj. Úloha trestu v našem trestním právu záleží v tom, že je prostředkem v rukou státu k ochraně společnosti a občanů před trestnými činy.“1 Podle Vladimíra Kratochvíla lze trest vymezit jako „právní následek trestného činu, který může být uložen výlučně za trestný čin, na základě zákona a subjektem, který je k tomu oprávněn, tedy trestním soudem. Charakteristické pro trest je, že působí pachateli trestného činu určitou újmu a představuje citelný zásah do sféry jeho práv a svobod. Trest vyjadřuje negativní hodnocení pachatele a jeho činu, jehož výkon je vynutitelný státní mocí.“2 S podobnou definicí se setkáváme i u Marka Fryštáka, který trest chápe jako „právní následek trestného činu, který vyjadřuje negativní, nejenom právní, ale i etické hodnocení pachatele a jeho činu.“3 Z výše uvedeného vyplývá, ţe trest je následkem protiprávního jednání, kterým jsou dotčena práva a svobody toho, kdo se takového jednání dopustil. Nepodmíněný trest odnětí svobody upravuje ust. § 52 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku4 (dále uţ jen jako „trestní zákoník“). Nepodmíněný trest odnětí svobody (dále také jako „NTOS“), vedle podmíněného odsouzení k trestu odnětí

1

NOVOTNÝ, Oto a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 3. vyd. Praha : Nakladatelství Codex, 1997. 328 s. ISBN 80-85963-24-8. S. 196. 2

KRATOCHVÍL, Vladimír a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. 1. vyd. Praha : Nakladatelství C.H.Beck, 2009. 797 s. ISBN 978-80-7400-042-3. S. 470-471. 3

FRYŠTÁK, Marek a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 3. vyd. Ostrava : Nakladatelství KEY Publishing s.r.o. 2012. 164 s. ISBN 978-80-7418-158-0. S. 100. 4

§ 52 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 14. 2. 2014].

8

svobody a podmíněného odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem5, je jednou z forem trestu odnětí svobody, která můţe být soudem za spáchaný trestný čin uloţena. V ust. § 52 odst. 3 a § 54 trestního zákoníku nalezneme pak specifický druh nepodmíněného trestu odnětí svobody - trest výjimečný, jímţ je trest odnětí svobody ve výměře nad dvacet aţ do třiceti let a trest odnětí svobody na doţivotí. Výjimečný trest je moţné uloţit pouze za zvlášť závaţný zločin, kde to zákon dovoluje. Nepodmíněný trest odnětí svobody lze charakterizovat jako nejpřísnější právní následek trestného činu, který představuje nejzávaţnější zásah do nejširšího okruhu základních lidských práv a svobod jedince6, jehoţ uloţení je moţné pouze v případě, ţe účelu trestu nelze dosáhnout uloţením jiného druhu trestu, vykonávaného na svobodě. Nejvíce znatelný je tento zásah u základního lidského práva osobní svobody, zaručené čl. 8 zákona č. 2/1993 Sb., Listiny základních práv a svobod, k jejíţ ztrátě dochází výkonem trestu ve zvláštních zařízeních k tomu určených - věznicích. Věznice jsou organizačními jednotkami Vězeňské sluţby, zřizované ministrem spravedlnosti7, slouţící k zabránění dalšímu volnému pohybu pachatele. NTOS však neznamená pouze zbavení osobní svobody spojené s povinností podrobit se určitému reţimu výkonu trestu, ale omezuje také řadu dalších práv a svobod.8 Jedná se především o právo volební, svobodu sdruţování a shromaţďování nebo o ochranu soukromí. Nepodmíněný trest odnětí svobody je trestem univerzálním, neboť můţe být soudem uloţen za kaţdý trestný čin a kaţdému pachateli. NTOS nalezneme v kaţdé

5

§ 81 a násl. zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 20. 2. 2014]. 6

KRATOCHVÍL, Vladimír a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. 1. vyd. Praha: Nakladatelství C.H.Beck, 2009. 797 s. ISBN 978-80-7400-042-3. S. 505. 7

KALVODOVÁ, Věra. Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody. Komentář. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Wolters Kluwer ČR, 2012. 228 s. ISBN 978-80-7357-706-3. S. 14. 8

KALVODOVÁ, Věra. Postavení trestu odnětí svobody v systému trestněprávních sankcí. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita 2002. 272 s. ISBN 80-210-3025-9. S. 86.

9

sankci u skutkové podstaty ve zvláštní části trestního zákoníku. S takto stanovenou povahou trestu souvisí i to, ţe trestní zákoník nestanoví obecně ţádné zvláštní předpoklady pro jeho ukládání. Podmínky pro ukládání nalezneme pouze v obecné rovině, konkrétně v ust. § 53 odst. 1 trestního zákoníku, dle kterého lze uloţit NTOS samostatně. Nicméně pro ukládání NTOS platí pravidlo, ţe soud musí vţdy uváţit, zda k dosaţení účelu trestu nelze dosáhnout uloţením jiného, mírnějšího, druhu trestu. S přihlédnutím ke skutečnostem, ţe uloţením tohoto druhu trestu dochází ke značným zásahům do základních lidských práv a svobod, ukládá soud NTOS pouze jako ultima ratio (nejkrajnější řešení). Přestoţe se postavení alternativního trestání velmi posiluje a NTOS má být soudem ukládán pouze jako ultima ratio, zůstává v určitých případech trestem nezastupitelným.9 V kaţdé společnosti se vyskytuje určitý okruh pachatelů, u nichţ nepřichází v úvahu jiný způsob eliminace neţádoucího deviantního chování a jednání, spočívajícího v páchání trestných činů, neţ jejich izolace prostřednictvím NTOS.10 Institut NTOS se uplatní i v případech, kdy uloţený alternativní trest pro překáţky na straně pachatele, např. řádné neplnění stanovených povinností, nedosahuje takového účelu, kterého mělo být trestem dosaţeno. Soud za těchto okolností můţe vydat rozhodnutí o přeměně uloţeného alternativního trestu na nepodmíněný trest odnětí svobody.11

9


KALVODOVÁ, Věra. Postavení trestu odnětí svobody v systému trestněprávních sankcí. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita 2002. 272 s. ISBN 80-210-3025-9. S. 90. 11

Přeměnu jednotlivých alternativních druhů trestů na NTOS obsahuje trestní zákoník v ust. § 61 – trest domácího vězení, ust. § 65 odst. 2 písm. c) – trest obecně prospěšných prací, ust. § 69 odst. 3 – peněţitý trest, ust. § 83 odst. 1 – podmíněné odsouzení k TOS a ust. § 86 odst. 1 – podmíněné odsouzení k TOS s dohledem.

10

Systém trestů de lege lata je tvořen dvěma subsystémy, tresty pravidelnými a tresty výjimečnými. Nepodmíněný trest odnětí svobody, jako jediný, je součástí obou těchto subsystémů.12 Lze ho tedy uloţit jak trest pravidelný, s výměrou do dvaceti let, tak i jako trest výjimečný, s výměrou od dvaceti aţ do třiceti let nebo doţivotí. Výjimečné tresty vznikly v reakci na mimořádné případy trestných činů, které se svou povahou a závaţností vymykají z rámce obvyklé kriminality, k jejichţ postihu se pravidelné tresty nejeví dostatečné.13

1.2. Účel nepodmíněného trestu odnětí svobody Hlavním účelem a cílem trestu je ochrana společnosti před pachateli trestných činů. Trestem má být pachateli zejména zabráněno v páchání dalších trestných činů, při NTOS je pak fyzicky znemoţněno, aby pachatel mohl pokračovat v trestné činnosti, neboť je mu přímo znemoţněn volný pohyb. Z historického hlediska je moţno rozeznat mnoho různorodých pohledů a teorií na účel trestu. Mezi nejvýznamnější teorie patří teorie absolutní, relativní a smíšená. Absolutní teorie s ukládáním trestu nespojuje ţádné společenské účely. Podle této teorie se trestá pouze pro odplatu, „trestá se, protože bylo spácháno zlo“. Náleţely sem především tresty, které byly „projevem Boţí vůle“ či vykoupením za hřích. Relativní teorie na rozdíl od absolutní teorie přikládá trestům i účely, které jsou pro společnost uţitečné. V rámci této teorie „se trestá, aby nebylo spácháno zlo“. Vyuţít základů obou zmíněných teorií se snaţila teorie smíšená, která spojuje myšlenku odplatného trestu s myšlenkou trestu účelného.

12


KRATOCHVÍL, Vladimír a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. 1. vyd. Praha: Nakladatelství C.H.Beck, 2009. 797 s. ISBN 978-80-7400-042-3. S. 473.

11

Účel trestu obecně byl explicitně upraven předchozí právní úpravou v ust. § 23 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestním zákoně, dle kterého je „účelem trestu je chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život, a tím působit výchovně i na ostatní členy společnosti.“14 De lege lata ţádnou takovou obecnou definici trestu nemáme, vymezení účelu trestu je ponecháno trestní nauce a význam účelu trestu musíme odvozovat z obecných zásad trestání uvedených v trestním zákoníku, tedy ze zásad pro ukládání trestů, ukládání trestních sankcí15 a komplexně trestního zákoníku jako takového. Účelem výkonu trestu odnětí svobody je působení na odsouzeného takovým způsobem, aby se u něj sniţovalo riziko případné recidivy kriminálního chování a aby vedl po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody soběstačný ţivot v souladu se zákonem. Současně je účelem trestu odnětí svobody chránit společnost před pachateli trestných činů a zabránění jim v páchání další trestné činnosti.16 Zmíněného účelu má být dosaţeno prostřednictvím účelů dílčích, kterými jsou zabránění odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti (individuální represe), výchovné působení na pachatele ve směru vedení řádného ţivota (individuální prevence) a výchovné působení na ostatní členy společnosti (generální prevence).17 Individuální represi chápeme jako zabránění odsouzenému v páchání další trestné činnosti pouţitím prostředků negativní povahy, které odsouzenému technicky či 14

§ 23 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 14. 2. 2014]. 15

§§ 37, 38, 39 a 48 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In : Beckonline [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 14. 2. 2014]. 16

§ 1 odst. 2 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 14. 2. 2014]. 17

KALVODOVÁ, Věra. Postavení trestu odnětí svobody v systému trestněprávních sankcí. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita 2002. 272 s. ISBN 80-210-3025-9. S. 87.

12

fyzicky znemoţňují další trestnou činnost nebo mu kladou výrazné překáţky pro její páchání, tedy vše to, co pachatel musí. Za takový prostředek negativní povahy můţeme povaţovat např. značné omezení osobní svobody a dalších aktivit trestem odnětí svobody, tzv. individuální zabraňující represi. Řadíme sem i všechny zákazy, příkazy a omezení, která souvisí s výkonem konkrétního uloţeného druhu trestu, které mají povahu negativních metod preventivně výchovného působení, jejichţ účelem je polepšení pachatele a jeho znovuzačlenění do společnosti, tzv. individuální preventivní represi.18 Nepodmíněný trest odnětí svobody zcela naplňuje pojem individuální zabraňující represe. Pachatel se při výkonu NTOS nachází ve speciálním zařízení (věznici), jehoţ technickým vybavením a prvky, má být odsouzenému především zabráněno v případném útěku, a tím znemoţněna další trestná činnost ohroţující společnost. U výkonu NTOS se individuální preventivní represe projevuje ve formě konkrétních pravidel, která je odsouzený povinen dodrţovat. Pravidla upravují práva a především povinnosti odsouzeného, ukládané na základě zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a vnitřního řádu jednotlivé věznice. Pachatel je povinen dodrţovat stanovený pořádek a kázeň, pracovat (pokud je mu práce přidělena), plnit pokyny a příkazy zaměstnanců Vězeňské sluţby atd.19 Od odsouzeného se tedy očekává, ţe bude řádně plnit své povinnosti, neboť jeho přístup k výkonu trestu má velký vliv na moţné výhody, které se mu ve výkonu trestu poskytují, a ovlivňuje i celkový přístup věznice a soudů při rozhodování o jeho individuálních ţádostech. Pokud si odsouzený své povinnosti řádně neplní, mohou se uplatnit další z negativních výchovných metod individuální preventivní represe a to kázeňské tresty20.

18


§ 28 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů. In : Beckonline [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 14. 2. 2014]. 20

§ 46 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů. In : Beckonline [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 14. 2. 2014].

13

V případě individuální prevence se uplatní pozitivně výchovné metody, jejichţ cílem je ovlivňovat kladné stránky osobnosti pachatele. S individuální prevencí úzce souvisí výše zmíněná individuální preventivní represe, ta však vyuţívá pouze negativních výchovných metod, které sami o sobě nepostačují ke zdárnému ukončení procesu polepšení pachatele. Pozitivní metody působení mají zejména výchovný charakter. V rámci výkonu trestu odnětí svobody se uplatní v rámci systému kázeňských odměn21 či dalších terapeutických a resocializačních vězeňských programů.22 Metod k dosaţení účelu individuální prevence, tedy vychovat pachatele k tomu, aby vedl řádný ţivot, je sice mnoho, nicméně úsilí o docílení výchovného účinku trestu nemá poţadované výsledky a aplikované tresty často v praxi selhávají. Podle mého názoru se nejvyššího účinku působení trestu dosahuje u osob, které jsou trestány poprvé. Prostředí věznice můţe mít na takového pachatele natolik frustrující dopad, ţe dojde k jeho výraznému polepšení. Opakem jsou případy tzv. chronických recidivistů, jejichţ pobyt ve vězení nevede k jejich polepšení a převýchově, ale kontaktem s jinými pachateli můţe docházet k impulsům pro další trestnou činnost či prohlubování způsobů jak tuto činnost páchat. Trest v této situaci nemá pozitivní účinek a jeho působení můţe být i kriminogenním faktorem.23 Při výchovném zacházení s pachatelem jde především o překonání kriminogenních deformací, které nalézáme v osobnosti pachatele a v jeho společenských vztazích. Poruchy pachatelovi osobnosti mohou být překonány pouze rozvojem jejích pozitivních prvků, pachatelových sociálních svazků, posílením jeho pozitivních vlastností a podporou jeho pozitivních zájmů. U výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody spatřujeme toto výchovné zacházení s odsouzeným v moţnosti

21

§ 45 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů. In : Beckonline [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 14. 2. 2014]. 22

FRYŠTÁK, Marek a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 3. vyd. Ostrava : Nakladatelství KEY Publishing s.r.o. 2012. 164 s. ISBN 978-80-7418-158-0. S. 101. 23

NOVOTNÝ, Oto a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 3. vyd. Praha : Nakladatelství Codex, 1997. 328 s. ISBN 80-85963-24-8. S. 199.

14

vzdělávání se či v moţnosti navštěvovat různorodé krouţky, které pozitivně podporují pachatelovi zájmy. Smyslem generální prevence je výchovné působení i na všechny osoby ve společnosti. Ukládané tresty mají varovat potenciální pachatele před pácháním trestných činů a přesvědčit je o tom, ţe spravedlivý trest je neodvratný. Ukládání trestů můţe ovlivňovat společnost i z jiného úhlu pohledu, a to tak, ţe občané jsou upozorněni na nebezpečnost zavrţeníhodnost a trestnost spáchaných činů, čímţ mohou být posíleny jejich pocity bezpečnosti a právní jistoty. Při generální prevenci tak jde vlastně o výchovu příkladem, konkrétně příkladem záporným, který můţe na společnost působit kladně.24 Významnou roli zde sehrávají média (veřejné sdělovací prostředky), protoţe právě ta jsou způsobilá oslovit obrovské mnoţství příjemců. V rámci výchovného působení je tedy důleţité, aby v nich byla vhodně zveřejňována některá fakta o trestných případech. Generální prevence musí být v jednotě s individuální prevencí, protoţe trest můţe na společnost působit výchovně pouze tehdy, pokud správně působí přímo na pachatele trestného činu. Aby byl naplněn účel trestu, musí být uloţen trest odpovídající závaţnosti a společenské nebezpečnosti spáchaného trestného činu, a odpovídající osobním, majetkovým a rodinným poměrům pachatele.

1.3. Výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody Výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody bezprostředně souvisí s jeho uloţením, v rámci něhoţ se uplatní jak obecné tak i specifické zásady trestního práva hmotného.

24

NOVOTNÝ, Oto a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 3. vyd. Praha : Nakladatelství Codex, 1997. 328 s. ISBN 80-85963-24-8. S. 200.

15

K samotnému ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody se primárně pouţijí ustanovení trestního zákoníku. Nepodmíněný trest odnětí svobody se v souladu s ust. § 55 odst. 1 trestního zákoníku ukládá nejvýše na dvacet let.25 Ve srovnání s ostatními tresty je NTOS jediným, u něhoţ je obecně vymezená zákonná sazba konkretizována u kaţdé skutkové podstaty ve zvláštní části trestního zákoníku buď prostřednictvím horní, nebo i dolní hranice.26 Protoţe je nepodmíněný trest odnětí svobody trestem nejpřísnějším, přichází jeho uloţení v úvahu aţ za situace, kdy dosaţení účelu trestu nestačí uloţení jiného druhu trestu. Toto pravidlo je vyjádřeno i přímo trestním zákoníkem, konkrétně ust. § 55 odst. 2, podle kterého můţe být NTOS uloţen za trestné činy, u nichţ horní hranice trestní sazby nepřevyšuje tři roky pouze za podmínky, ţe by uloţení jiného druhu trestu vzhledem k osobě pachatele zjevně nevedlo k dosaţení účelu trestu. Obecná horní hranice trestní sazby dvaceti let u nepodmíněného trestu odnětí svobody můţe být podle současné právní úpravy překročena pouze ve třech případech. Prvním z nich je mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody podle ust. § 59 trestního zákoníku. V souladu s tímto ustanovením soud uloţí pachateli, který opětovně spáchal zvlášť závaţný zločin27, ač byl za takový trestný čin potrestán, trest odnětí svobody, jehoţ horní hranice trestní sazby se zvyšuje o jednu třetinu. Ke zvýšení můţe dojít pouze v případech, ţe závaţnost tohoto zločinu je velmi vysoká a to především vzhledem k recidivě a ostatním okolnostem případu nebo pokud je moţnost nápravy pachatele ztíţena. Ust. § 59 odst. 2 trestního zákoníku stanoví, ţe horní hranice trestní

25

Dolní hranice trestní sazby není obecně v trestním zákoníku stanovena, některé konkrétní skutkové podstaty uvedené ve zvláštní části trestního zákoníku ji však obsahují. 26


Zvlášť závaţný zločin je úmyslný trestný čin, za který trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let (§ 14 odst. 3 trestního zákoníku).

16

sazby trestu odnětí svobody můţe po uvedeném zvýšení přesáhnout dvacet let, pokud by byl ale ukládán výjimečný trest v rozmezí nad dvacet aţ do třiceti let, nesmí takové zvýšení horní hranice převyšovat trestní sazbu třicet let. Druhý případ se týká trestu odnětí svobody ukládaného pachateli trestného činu spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny (ust. § 108 trestního zákoníku). V tomto případě se horní hranice trestu odnětí svobody u takového pachatele zvyšuje o jednu třetinu a trest se ukládá v horní polovině takto stanovené trestní sazby. Pravidla o zvýšení trestní sazby nad dvacet let a pro ukládání výjimečného trestu nad dvacet aţ do třiceti let platí obdobně jako v prvním případě. Posledním případem, kdy můţe být překročena horní hranice trestní sazby u NTOS jsou případy ukládání výjimečných trestů. Výjimečným trestem se rozumí jednak trest odnětí svobody nad dvacet aţ do třiceti let, jednak trest odnětí svobody na doţivotí.28 Obecná podmínka pro uloţení výjimečného trestu je stanovena v ust. § 54 odst. 1 trestního zákoníku, dle kterého můţe být tento trest uloţen pouze za zvlášť závaţný zločin a pouze v případech, u nichţ to trestní zákoník ve své zvláštní části dovoluje. Je ho moţné uloţit za nejtěţší trestné činy proti republice, proti lidskosti, vojenské, obecně nebezpečné a za trestný čin vraţdy, spáchaný za okolností zvlášť přitěţujících. V ţádné trestní sazbě však není uveden jako trest samostatný, ale vţdy jako alternativa ke kratšímu trestu. Další podmínky jsou pak stanoveny pro jednotlivý výjimečný trest odlišně. Nepodmíněný trest odnětí svobody nad dvacet aţ do třiceti let můţe být uloţen, pokud je stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost velmi vysoký a moţnost nápravy pachatele je obzvláště ztíţena.29 Nepodmíněný trest odnětí svobody na doţivotí můţe být soudem uloţen za podmínky, ţe stupeň nebezpečnosti

28

§ 54 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 21. 2. 2014]. 29


17

trestného

činu

pro

společnost

je

mimořádně

vysoký

vzhledem

k zvlášť

zavrţeníhodnému způsobu provedení trestného činu nebo k zvlášť zavrţeníhodné pohnutce nebo k zvlášť těţkému a těţko napravitelnému následku. A dále je ho moţné uloţit za podmínky, ţe uloţení tohoto druhu trestu vyţaduje účinná ochrana společnosti a není naděje, ţe by bylo moţné pachatele napravit trestem odnětí svobody nad dvacet aţ do třiceti let. Okruh trestných činů, za které je moţno uloţit NTOS na doţivotí je taxativně vymezen v ust. § 54 odst. 3 trestního zákoníku, které představují kvalifikované úmyslné usmrcení člověka. Tento trest je tedy moţné uloţit pachateli za zvlášť závaţný zločin vraţdy podle ust. § 140 odst. 3 trestního zákoníku, nebo který při spáchání zvlášť závaţného zločinu obecného ohroţení podle ust. § 272 odst. 3 trestního zákoníku, vlastizrady podle ust. § 309 trestního zákoníku, teroristického útoku podle § 311 odst. 3 trestního zákoníku, teroru podle ust. § 312 trestního zákoníku, genocidia podle ust. § 400 trestního zákoníku, útoku proti lidskosti podle ust. § 401 trestního zákoníku, pouţití zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje podle ust. § 411 odst. 3 trestního zákoníku, válečné krutosti podle ust. § 412 odst. 3 trestního zákoníku, perzekuce obyvatelstva podle ust. § 413 odst. 3 trestního zákoníku nebo zneuţití mezinárodně uznávaných a státních znaků podle ust. § 415 odst. 3 trestního zákoníku, zavinil úmyslně smrt jiného člověka. V souladu se vším výše uvedeným je zřejmé, ţe nepodmíněný trest odnětí svobody je soudem ukládán jako krajní prostředek trestněprávní reakce za spáchaný trestný čin (ultima ratio) a jeho výkon má následovat bezprostředně po vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudem. Výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody je upraven zvláštním zákonem č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody. Výkonem NTOS je kladen důraz na individuální preventivní působení výkonu trestu odnětí svobody. Účelem výkonu NTOS je zabránění odsouzenému v páchání další trestné činnosti a zároveň jej soustavně

18

vychovávat k tomu, aby vedl řádný ţivot občana.30 K samotnému výkonu trestu dochází ve speciálních zařízeních – věznicích31. Vězeňský systém představuje síť vězeňských zařízení rozlišených podle svého účelu a podle zásad daného systému, ve kterých má docházet k diferencovanému výkonu trestu u jednotlivých kategorií vězňů.32 V případě našeho vězeňství vykonávají NTOS dospělí a mladiství odděleně, stejně tak je vykonáván odděleně podle pohlaví. Věznice jsou podle způsobu dohlíţení rozděleny do čtyř základních stupňů: věznice s dohledem, s dozorem, s ostrahou a se zvýšenou ostrahou. Ve věznicích se zvýšenou ostrahou a s ostrahou na odsouzené dohlíţí ozbrojené stráţe. Ve věznicích s dozorem je pak kontrola nad vězni vykonávána pouze dozorci a vychovateli a ve věznicích s dohledem pouze vychovateli. O zařazení pachatele do konkrétního typu věznice (vnější diferenciaci)33 rozhoduje soud zpravidla v odsuzujícím rozsudku. Ve znění § 3 odst. 1 zákona o výkonu trestu odnětí svobody zajišťuje střeţení odsouzených, dozor nad nimi, metody zacházení s odsouzenými a stanovené podmínky výkonu trestu Vězeňská sluţba České republiky. S výjimkou odsouzených k NTOS s výměrou do tří měsíců, je kaţdému odsouzenému vypracován program zacházení34, jakoţto základní forma cílevědomého a komplexního působení na odsouzeného ve výkonu trestu odnětí svobody, která zejména slouţí k vedení odsouzeného, aby přijal odpovědnost za spáchaný trestný čin a naplňování účelu trestu. Program zacházení je odsouzenému zpracován na základě jeho komplexní zprávy, která přihlíţí především k délce trestu, charakteristice osobnosti a příčinám jeho trestné

30


V současnosti, tedy k datu 26.2.2014, se na našem území nachází 35 věznic (včetně vazebních). [cit. 26. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.vscr.cz 32


Vnitřní diferenciací podle penitenciární nauky rozumíme diferenciaci uvnitř skupiny, např. specifický reţim pro výkon doţivotních trestů atd. 34

Program zacházení s odsouzenými se člení dle § 36 vyhlášky MS č. 345/1999 na pracovní aktivity, vzdělávací aktivity, speciální výchovné aktivity, zájmové aktivity, oblast utváření vnějších vztahů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 22. 2. 2014].

19

činnosti. Plnění programu zacházení u odsouzeného je pravidelně hodnoceno vychovatelem a následně speciálním pedagogem. Celkové plnění programu zacházení odsouzeným a plnění v něm stanovených cílů vede k zařazení odsouzeného do jedné ze tří prostupných skupin vnitřní diferenciace. V první prostupné skupině nalezneme odsouzené s pozitivní výchovnou prognózou, kteří dodrţují program zacházení, čímţ naplňují i účel NTOS. Zařazením do této skupiny odsouzenému plynou značné výhody, mezi nimiţ kromě různých odměn nalezneme i moţný návrh ředitele věznice na podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.

2. Historický vývoj právní úpravy podmíněného propuštění z výkonu trestu Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody je institutem s poměrně dlouhou historií, jeţ navazuje na vývoj nepodmíněného trestu odnětí svobody, který zcela nahradil odplatné tresty, trest smrti a další tělesné tresty. Jako takový byl zaveden do našeho právního řádu aţ se vznikem První republiky v roce 1919. Aby bylo moţné uceleně zmapovat vývoj podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, je třeba nastínit historický vývoj trestního práva jako takového.

2.1. Trestněprávní úprava v letech 1769 – 1918 Ve středověku neexistovala ţádná právní ochrana. Kaţdá vzniklá škoda byla poškozeným zhojena svépomocně a to buď na rodině, nebo majetku, neboť v této době byl za zlé skutky svých členů odpovědný celý rod. Trestní právo v období feudálního absolutismu (17. a 18. století) bylo v českých zemích zaloţeno zejména na právu městském, upraveném v Zákoníku Koldínově z roku 1579 (Práva městská království českého), který se stal závazným od konce 17.

20

století i pro města moravská.35 Tradice starého českého práva plně nahradil aţ tereziánský zákoník, Constitutio Criminalis Thereziana z roku 1769. Tereziánský zákoník obsahuje část hmotněprávní i procesněprávní, ve které je velký prostor věnován tortuře a jejímu pouţití. Potrestání pachatele směřovalo k pomstě škody způsobené společnosti nebo jednotlivci a trest měl charakter msty na odsouzeném. Tereziánský zákoník vůbec nerespektoval poţadavek úměrnosti mezi mírou provinění a uloţeným trestem, který měl svou krutostí především odstrašovat veřejnost od trestné činnosti.36 Nový směr nastolil aţ Všeobecný zákoník o zločinech a trestech za něj Josefa II. z roku 1787, který byl zásadně ovlivněn osvícenskou filozofií. Josefínský trestní zákoník byl na svou dobu velmi dokonalý a vyznačoval se zejména stručností a úplností. Při stanovování trestů se jiţ přihlíţelo k úměrnosti mezi spáchaným činem a společenskou nebezpečností, trest měl především přispívat k převýchově pachatele. Poprvé se v českém trestním právu plně uplatňují zásady nullum crimen sine lege (ţádný zločin bez zákona) a nulla poena sine lege (ţádný trest bez zákona), podle kterých se za trestné jednání povaţovalo jen takové jednání, které bylo jako trestné v trestním zákoníku výslovně označeno a uloţit bylo moţné jen takový druh trestu, jaký za tento trestný čin stanovil zákon. Přesto i tento zákon stále obsahoval velmi kruté tělesné tresty. Roku 1852 vstoupil v platnost nový trestní zákon, zákon č. 117/1852 ř. z., o zločinech, přečinech a přestupcích37, který nabyl účinnosti dne 1. 9. 1852 a po dlouhou dobu se stal stěţejním trestním zákonem platným v českých zemích. Stal se novelou Trestního zákoníku o zločinech a těţkých policejních přestupcích z roku 1803, který byl v českém překladu vydán roku 1804 jako Kniha práv nad přečiněními

35

VLČEK, Eduard. Dějiny trestního práva v Českých zemích a v Československu. 3. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2007. 73 s. ISBN 978-80-210-4056-4. S. 30. 36


Zákon č. 117/1852 ř.z., o zločinech, přečinech a přestupcích ve znění pozdějších předpisů In : Beckonline [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 2. 3. 2014].

21

hrdelními a těţkými řádu městského (totiţ policie) přestupky.38 Trestní zákon z roku 1852 se však značně od Trestního zákoníku z roku 1803 lišil. Zabýval se jiţ pouze hmotněprávní úpravou a rozlišoval nejen zločiny a přestupky, ale jiţ i přečiny. Procesní úpravu pak přenechával zvláštním zákonům, mezi nimiţ jako nejvýznamnější můţeme označit zákon č. 119/1873 ř. z., nový řád soudu trestního. Trestní zákon z roku 1852, jak předestřel ve své preambuli, sjednotil roztříštěnou úpravu trestního práva a stal se platným ve všech korunních zemích. Trestní zákon z roku 1852 obsahuje i několik progresivních institutů, které si směle dovolím označit za jakési „zárodky“ institutu podmíněného propuštění jak ho známe dnes. Zejména zmíním institut prominutí trestu39. K prominutí trestu mohlo dojít dvěma způsoby, buď prostřednictvím veřejného úřadu k tomu povolanému, nebo ţalobcem, který k tomu měl právo. Prominutí mělo pak stejný účinek jako trest přestálý, neboli jako trest vykonaný a zločin se povaţoval za shlazený.40 Zákon sám neuvádí ţádné konkrétní důvody, kdy k prominutí trestu mohlo dojít. Záleţelo vţdy na okolnostech a vlastnostech pachatele, jakoţto i na uváţení výše zmíněných orgánů. Dalším institutem, který je moţno uvést, je záměna trestu41. K záměně trestu mohlo dojít pouze za předpokladu, ţe byl uloţen trest, jehoţ trestní sazba nepřevyšovala pět let, a ţe by delší doba trvání trestu odnětí svobody způsobila pachatelově nevinné rodině škodu na výţivě. Pokud byly předpoklady pro záměnu trestu splněny, mohl být uloţený trest zkrácen i pod šest měsíců, ale pouze za situace, ţe se zbytek trestu

38


§ 226 a§ 529 zákona č. 117/1852 ř.z., o zločinech, přečinech a přestupcích ve znění pozdějších předpisů In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 2. 3. 2014]. 40

§ 225 zákona č. 117/1852 ř.z., o zločinech, přečinech a přestupcích ve znění pozdějších předpisů In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 2. 3. 2014]. 41

§ 55 zákona č. 117/1852 ř.z., o zločinech, přečinech a přestupcích ve znění pozdějších předpisů In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 2. 3. 2014].

22

nahradil jedním nebo více způsoby zostření trestu42 podle § 19 trestního zákona z roku 1852. Tento způsob byl moţný pouze u zločinů, u přečinů a přestupků se uplatnil institut změny trestu43. Trest vězení prvního stupně se tak mohl změnit v peněţitou pokutu, která měla přiměřeně odpovídat majetkovým poměrům odsouzeného. Trestní zákon z roku 1852 zůstal v platnosti i po vzniku Československé republiky a to na základě Čl. 2. zákona č. 11/1918 sb. z. a n.44, tzv. recepční normy. Důvodem bylo zejména zachování soudrţnosti dosavadního právního stavu s právním stavem novým, aby nedocházelo k velkým nejasnostem a zmatkům, a aby přechod k novému státnímu ţivotu byl co nejvíce plynulý. Přestoţe v Československé republice docházelo k velkým snahám o unifikaci trestního práva, především zřízením ministerstva unifikací, zůstal trestní zákoník v plné platnosti aţ do roku 1939, do vzniku Protektorátu Čechy a Morava. Okupačním reţimem byly zcela zlikvidovány demokratické zásady trestního práva hmotného i procesního a na našem území se začalo stále více uplatňovat trestní právo německé. K úplnému obnovení trestního zákoníku z roku 1852 došlo aţ po druhé světové válce ústavním dekretem č. 11/1944 Úředního věstníku čsl., o obnovení právního pořádku45. V platnosti zůstal aţ do roku 1950, kdy byly v rámci tzv. právnické dvouletky zahájeny práce na návrhu trestního zákona, který by více vyhovoval novému reţimu. Národním shromáţděním byla 12. července 1950 schválena osnova trestního zákona (zákon č. 86 Sb.), trestního řádu (zákon č. 87 Sb.),

42

Např. zostření trestu půstem, vykázáním tvrdého loţe, samovazbou nebo uzavřením o samotě v temné komůrce. 43

§ 261 zákona č. 117/1852 ř.z., o zločinech, přečinech a přestupcích ve znění pozdějších předpisů In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 2. 3. 2014]. 44

Čl. 2 zákona č. 11/1918 sb. z. a n.., o zřízení samostatného státu československého, ve znění účinném ke dni 28.10.1918. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 2. 3. 2014]. 45

Vyhláška ministerstva vnitra č. 30/1945 Sb., o platnosti ústavního dekretu prezidenta republiky ze dne 3. srpna 1944, č. 11 Úř. věst. čsl., o obnovení právního pořádku. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 2. 3. 2014].

23

trestního zákona správního (zákon č. 88 Sb.) a trestního řádu správního (zákon č. 89 Sb.).46

2.2. Podmíněné propuštění v letech 1919 – 1962 Jako samostatný právní institut se podmíněné propuštění do naší právní úpravy dostává roku 1919 zákonem č. 562/1919 sb. z. a n., o podmíněném odsouzení a podmíněném propuštění47. Účinným se tento zákon stal 28. října 1919 a ve vztahu k trestnímu zákonu z roku 1852 a trestnímu řádu z roku 1873 měl postavení zvláštního, speciálního zákona, neboť obsahoval nejen hmotněprávní, ale i procesněprávní úpravu. V platnosti zůstal aţ do roku 1950, kdy v rámci tzv. právnické dvouletky došlo k začlenění institutu podmíněného propuštění do jiných trestních předpisů. S ohledem na všechny dosavadní právní úpravy trestního práva je zřejmé, ţe do popředí zájmů společnosti se postupně dostávala především snaha o napravení pachatele, nikoliv jeho pouhé potrestání. V souvislosti s touto společenskou tendencí se institut podmíněného propuštění jako takový stává neodmyslitelnou součástí našeho právního řádu. Podmíněné propuštění spočívalo na tezi, ţe pokud existuje odůvodněná naděje, ţe se bude odsouzený na svobodě chovat řádně, můţe být na zkoušku propuštěn. Pokud tedy splnil naději do něj vkládanou, povaţoval se jeho trest za odpykaný. V opačném případě musel zbytek trestu vykonat.48 Podmíněné propuštění podle tohoto zákona

46


Zákon č. 562/1919 sb. z. a n., o podmíněném odsouzení a podmíněném propuštění, ve znění pozdějších předpisů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 2. 3. 2014]. 48

MILOTA, Albert. Podmíněné odsouzení a propuštění. (Výklad zákona). Plzeň : Karel Beníšek, 1919. 116 s. S. 62.

24

nebylo moţné u všech odsouzených pachatelů, ale v souladu s ust. § 10 zákona o podmíněném odsouzení a podmíněném propuštění49 pouze u těch, kteří byli odsouzeni k trestu odnětí svobody delšímu jak jeden rok. K podmíněnému propuštění na svobodu mohlo dojít v případech, kdy si odsouzený odpykal alespoň dvě třetiny trestu, minimálně však jeden rok, a pachatel odsouzený k trestu odnětí svobody na doţivotí nejméně patnáct let, čímţ naplnil objektivní podmínku. Subjektivní podmínkou podmíněného propuštění bylo očekávání, ţe se podmíněně propuštěný bude na svobodě chovat řádně, o čemţ mělo svědčit jiţ jeho chování ve výkonu trestu, jakoţto předešlý způsob jeho ţivota, jeho povaha a poměry, které ho na svobodě čekají. Ze slovního vyjádření zmíněného paragrafu „… budiž podmíněně propuštěn na svobodu …“ jasně vyplývá, ţe splněním všech v zákoně vymezených podmínek sice odsouzenému vzniká právní nárok na podmíněné propuštění, nicméně s přihlédnutím k subjektivní podmínce je zřejmé, ţe konečné slovo bude mít aţ rozhodující orgán. Konkrétním rozhodujícím orgánem byla komise pro podmíněné propuštění z trestu, zřízená u sborového soudu, která se skládala ze dvou soudců příslušného sborového soudu a ze státního zástupce, ustanoveného u tohoto soudu.50 Jednání komise bylo pak konkrétně upraveno prováděcím nařízením vlády č. 598/1919 sb. z. a n.51 Komise mohla zahájit jednání o podmíněném propuštění buď z vlastní iniciativy, nebo na ţádost odsouzeného. Dle ust. § 15 nařízení vlády bylo povinností ředitele trestnice, navrhnout komisi k podmíněnému propuštění ty odsouzené, kteří splňovali všechny zákonné podmínky, a dále předat

49

§ 10 zákona č. 562/1919 sb. z. a n., o podmíněném odsouzení a podmíněném propuštění, ve znění pozdějších předpisů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 2. 3. 2014]. 50


Nařízení vlády republiky Československé č. 598/1919 sb. z. a n., jímţ se provádí zákon o podmíněném odsouzení a podmíněném propuštění. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 2. 3. 2014].

25

komisi všechny ţádosti odsouzeného o podmíněné propuštění.52 Rozhodla-li komise o ţádosti odsouzeného nebo návrhu ředitele trestnice kladně, nebylo proti tomuto rozhodnutí ţádného opravného prostředku. V opačném případě, tedy v případě zamítavého rozhodnutí, mohl odsouzený podat stíţnost u ministerstva spravedlnosti.53 Ministerstvo spravedlnosti mohlo rozhodnutí komise změnit v případech, kdy odsouzený splnil všechny zákonem dané podmínky podmíněného propuštění. Toto rozhodnutí pak jiţ bylo konečné bez moţnosti pouţití opravných prostředků. Pokud došlo k zamítnutí ţádosti odsouzeného o podmíněné propuštění, mohl ji podat znova, ale ne dříve neţ po uplynutí jednoho roku.54 V průběhu zkušební doby měl podmíněně propuštěný prokázat, ţe se ve výkonu trestu polepšil a nadále povede řádný ţivot. Zkušební doba se podle ust. § 11 zákona o podmíněném odsouzení a podmíněném propuštění55 rovnala zbytku trestu, nesměla být však kratší jak dva roku, a u trestu odnětí svobody na doţivotí se rovnala deseti let. Pevně daná zkušební doba u doţivotně odsouzených zcela odpovídá povaze tohoto trestu, neboť ji není moţné odvodit z jeho délky. „na dobu zkušebnou“ mohl být podmíněně propuštěnému ustanoven ochranný dozor a také uloţena různá omezení co do místa pobytu a způsobu ţivota. Ochranný dozor byl vykonáván okresním soudem, v jehoţ obvodu měl podmíněně propuštěný trvalé bydliště, prostřednictvím tzv.

52

§ 15 nařízení vlády republiky Československé č. 598/1919 sb. z. a n., jímţ se provádí zákon o podmíněném odsouzení a podmíněném propuštění. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 2. 3. 2014]. 53



§ 11 zákona č. 562/1919 sb. z. a n., o podmíněném odsouzení a podmíněném propuštění, ve znění pozdějších předpisů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 2. 3. 2014].

26

důvěrníka neboli ochranného dozorce, který byl povinen řídit se pokyny soudu.56 Pokud nebyl podmíněně propuštěnému ustanoven ochranný dozorce, dohlíţel na jeho chování během zkušební doby ředitel trestnice. Jeho povinností bylo vyţádat si, nejméně jednou za čtvrt roku a po uplynutí celé zkušební doby, zprávu o chování podmíněně propuštěného. Pokud zjistil jakékoliv nedostatky, pro které bylo moţné nařídit výkon zbytku trestu, byl povinen ihned o této skutečnosti informovat komisi.57 Komise mohla rozhodnutí o podmíněném propuštění odvolat v případě, ţe se podmíněně propuštěný oddal ve zkušební době nezřízenému pití nebo hráčství, zahálčivému nebo nemravnému ţivotu, i po napomenutí nedodrţoval mu uloţená omezení, nebo byl-li ve zkušební době odsouzen pro zločin k trestu nejméně tříměsíčnímu. Odvolání mělo za následek, ţe podmíněně odsouzený musel vykonat celý odloţený zbytek trestu.58 Pokud byl však v průběhu zkušební doby podmíněně propuštěný odsouzen za jiný trestný čin, záviselo odvolání podmíněného propuštění na uváţení komise, zejména s ohledem k povaze a okolnostem spáchaného skutku. Proti rozhodnutí komise, jímţ byl nařízen výkon odloţeného zbytku trestu, mohl odsouzený podat stíţnost ministerstvu spravedlnosti, které rozhodlo o věci s konečnou platností.59 V případě, ţe bylo komisí rozhodnuto o odvolání podmíněného propuštění a odsouzený musel zbytek trestu vykonat, nemohl si jiţ pro tento trest opětovně zaţádat o další

56


§ 28 nařízení vlády republiky Československé č. 598/1919 sb. z. a n., jímţ se provádí zákon o podmíněném odsouzení a podmíněném propuštění. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 2. 3. 2014]. 58

§ 14 odst. 1 zákona č. 562/1919 sb. z. a n., o podmíněném odsouzení a podmíněném propuštění, ve znění pozdějších předpisů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 2. 3. 2014]. 59

§ 14 odst. 2 zákona č. 562/1919 sb. z. a n., o podmíněném odsouzení a podmíněném propuštění, ve znění pozdějších předpisů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 2. 3. 2014].

27

podmíněné propuštění. Pokud se podmíněně propuštěný na svobodě choval řádně a nezavdal ţádnou příčinu pro nařízení výkonu zbytku trestu, povaţoval se trest za odpykaný dnem, kdy bylo rozhodnuto o jeho podmíněném propuštění.60 Nebylo tak třeba ţádného zvláštního rozhodnutí o tom, ţe podmíněně propuštěný na svobodě naplnil všechna očekávání. Pro mládeţ byla přijata v roce 1931 zvláštní právní úprava, a to zákon č. 48/1931 sb. z. a n., o trestním soudnictví nad mládeží.61 Zákon se vztahoval na nedospělé62 a mladistvé63. Zvláštní právní úprava reflektovala především zvýšený zájem na výchově mladistvého pachatele. Institut podmíněného propuštěný u mladistvých se od dospělých značně lišil. Rozhodujícím orgánem zde nebyla komise, ale dozorčí rada, která se skládala ze soudce, státního zástupce a dvou přísedících. Podmíněně propustit mladistvého bylo moţné, pokud mu byl uloţen trest s minimální dobou trvání šest měsíců. Zkušební doba se rovnala taktéţ zbytku trestu, ale nesměla být kratší jak jeden rok. V případech, ţe se podmíněně propuštěný mladiství neosvědčil a musel vykonat zbytek trestu, bylo moţné, aby byl opětovně propuštěn z výkonu téhoţ trestu. Ţádost o

60


Zákon č. 48/1931 sb. z. a n., o trestním soudnictví nad mládeţí, ve znění pozdějších předpisů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 2. 3. 2014]. 62

Osoby, které v době spáchaného činu nedovršily čtrnáctého roku svého věku (nedospělí), nejsou odpovědné podle trestních zákonů. § 1 zákona č. 48/1931 sb. z. a n., o trestním soudnictví nad mládeţí, ve znění pozdějších předpisů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 2. 3. 2014]. 63

Osoby, které v době spáchaného činu dovršily čtrnáctý, ale nedokonaly osmnáctého roku svého věku (mladiství), jsou, ačli tento zákon nestanoví odchylek, trestné podle zákonů trestních. § 2 zákona č. 48/1931 sb. z. a n., o trestním soudnictví nad mládeţí, ve znění pozdějších předpisů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 2. 3. 2014].

28

podmíněné propuštění mohla být po jejím odmítnutí znovu podána jiţ po uplynutí šesti měsíců a další.64 Institut podmíněného propuštění upravený v zákoně o podmíněném odsouzení a podmíněném propuštění z roku 1919 byl na svou dobu velmi pokrokový. Stal se inspirací pro budoucí zákonodárce a sehrál významnou roli i v pozdějších právních úpravách. Po druhé světové válce se sice ústavním dekretem č. 11/1944 Úředního věstníku čsl., o obnovení právního pořádku65 trestní právo vrátilo k prvorepublikové úpravě, nicméně s platností pouze do roku 1950, kdy po sovětském vzoru a v souladu s ideály totalitního reţimu muselo dojít k velké rekodifikaci i v rámci trestního práva. Stalo se tak v rámci tzv. právnické dvouletky přijetím zákona č. 86/1950 Sb.66, trestního zákona a zákona č. 87/1950 Sb.67, o trestním řízení soudním, oba s účinností k 1. 8. 1950. Významných změn dostál i institut podmíněného propuštění, i kdyţ je v jeho úpravě patrná inspirace zákonem o podmíněném propuštění z roku 1919. Podmíněné propuštění jiţ nemá svou vlastní právní úpravu, ale byl systematicky zařazen do trestního zákona z roku 1950 a trestního řádu z roku 1950. V tomto duchu se nese i současná právní úprava, neboť úvahy o znovuzavedení samostatného právního předpisu jsou nadbytečné. Konkrétní úpravu podmíněného propuštění nalezneme v ust. § 33 aţ § 35 trestního zákona z roku 1950 a ust. § 278 trestního řádu z roku 1950.

64

§ 19 zákona č. 48/1931 sb. z. a n., o trestním soudnictví nad mládeţí, ve znění pozdějších předpisů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 2. 3. 2014]. 65

Vyhláška ministerstva vnitra č. 30/1945 Sb., o platnosti ústavního dekretu prezidenta republiky ze dne 3. srpna 1944, č. 11 Úř. věst. čsl., o obnovení právního pořádku. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 5. 3. 2014]. 66

Zákon č. 86/1950 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 5. 3. 2014]. 67

Zákon č. 87/1950 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 5. 3. 2014].

29

Podmíněně propuštěn mohl být vězeň, který si odpykal alespoň polovinu uloţeného trestu odnětí svobody nebo poloviny úhrnné doby postupně uloţených trestů. Při trestu odnětí svobody na doţivotí mohl být vězeň podmíněně propuštěn po odpykání patnácti let. Současně musel vězeň svou prací a svým chováním ve výkonu trestu prokázat polepšení, které vedlo k oprávněné naději, ţe na svobodě povede řádný ţivot pracujícího člověka.68 Výčet podmínek pro podmíněné propuštění však nebyl taxativní, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale rozhodující orgán přihlíţel i k dalším okolnostem, jako např. osobním a rodinným poměrům odsouzeného. Naplněním všech zákonných podmínek odsouzenému nevznikl právní nárok na podmíněné propuštění, jak tomu bylo v zákoně o podmíněném odsouzení a podmíněném propuštění z roku 1919, přímo v ust. § 33 je totiţ uvedeno, ţe vězeň podmíněně propuštěn být můţe, nikoliv musí. Rozhodujícím orgánem byla komise pro podmíněné propuštění, zvláštní orgán zřízený u krajského soudu s místní příslušností podle místa výkonu trestu odnětí svobody. Komise se skládala ze dvou soudců z povolání, jmenovaných ministrem spravedlnosti a ze tří soudců z lidu. Rozhodovala většinou hlasů, kdy kaţdý soudce měl jeden hlas stejné váhy. Návrh na podmíněné propuštění mohl podat pouze velitel vězeňského ústavu nebo kárného útvaru a krajský prokurátor. Ze zmíněného je patrné, ţe odsouzenému nebyla zákonem dána moţnost podat návrh na podmíněné propuštění sám a ani dokonce nemusel být před rozhodnutím komise vyslechnut. Pouze krajský prokurátor mohl navrhnout, aby bylo rozhodnutí komise přezkoumáno ministrem spravedlnosti. Ten pak jiţ rozhodoval s konečnou platností.69

68

§ 33 zákona č. 86/1950 Sb., trestního zákona, ve znění účinném ke dni 1. 8. 1950. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 5. 3. 2014]. 69

§ 278 zákona č. 87/1950 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění účinném ke dni 1. 8. 1950. In : Beckonline [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 5. 3. 2014].

30

Při podmíněném propuštění byla komisí stanovena zkušební doba v délce od dvou do deseti let, běţící ode dne podmíněného propuštění. Zároveň bylo moţné podmíněně propuštěnému uloţit přiměřená omezení, která měla směřovat k tomu, aby vedl řádný ţivot pracujícího člověka nebo aby podle svých moţností nahradil trestným činem způsobenou škodu.70 V případě, ţe podmíněně propuštěný vedl ve zkušební době řádný ţivot pracujícího člověka a vyhověl všem mu uloţeným podmínkám, hledělo se na něj, jakoby trest odpykal dnem, kdy byl podmíněně propuštěn. V opačném případě bylo rozhodnuto o tom, ţe se zbytek trestu vykoná.71 O výkonu zbytku trestu rozhodovala komise na návrh krajského prokurátora.72 Jestliţe bylo rozhodnuto o výkonu zbytku trestu, mohl být odsouzený z výkonu stejného trestu znovu podmíněně propuštěn aţ po vykonání poloviny trestu zbývajícího. Doţivotně odsouzený mohl pak být znovu podmíněně propuštěn aţ po výkonu dalších patnácti let. Pokud o výkonu zbytku trestu, bez zavinění podmíněně propuštěného, nebylo rozhodnuto do dvou let od uplynutí zkušební doby, ačkoliv o něm rozhodnuto být mělo, nastala právní fikce odpykání si celého trestu dnem podmíněného propuštění.73 Stejná pravidla podmíněného propuštění odsouzených dospělých se vztahovala i na podmíněné propuštění mladistvých. Mladistvým byla podle trestního zákona z roku 1950 osoba, která v době spáchání trestného činu dovršila patnáctý rok a nepřekročila

70



§ 278 odst. 3 věta druhá zákona č. 87/1950 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění účinném ke dni 1. 8. 1950. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 5. 3. 2014]. 73

§ 35 odst. 2 zákona č. 86/1950 Sb., trestního zákona, ve znění účinném ke dni 1. 8. 1950. In : Beckonline [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 5. 3. 2014].

31

osmnáctý rok.74 Odlišně od dospělých se zacházelo pouze s mladistvým, který ve zkušební době zavdal příčinu k výkonu zbytku trestu a ještě nedovršil dvacátý rok. V takovém případě mohlo být vzhledem k výjimečným okolnostem vysloveno, ţe podmíněné propuštění zůstává v platnosti, přičemţ zkušební doba mohla být přiměřeně prodlouţena, ne však více jak o dva roky.75 V průběhu následujících dvaceti let prošla právní úprava institutu podmíněného propuštění několika novelizacemi. Proces rozhodování o podmíněném propuštění z výkonu trestu byl novelizován zákonem č. 67/1952 Sb.76, s účinností ke dni 1. 1. 1953. Tímto zákonem bylo změněno obsazení komise pro podmíněné propuštění, odteď se komise skládala pouze z jednoho soudce z povolání, jmenovaného ministrem spravedlnosti a dvěma soudci z lidu. Návrh na podmíněné propuštění mohl podat jiţ jen krajský prokurátor. Zákonem č. 63/1956 Sb.77, s účinností ke dni 1. 1. 1957, došlo k novelizaci trestního zákona z roku 1950. Tímto zákonem byl zrušen trest odnětí svobody na doţivotí a nahradil ho trest odnětí svobody v délce pětadvacet let. Ust. § 33 trestního zákona z roku 1950 bylo změněno tak, ţe odsouzený k trestu odnětí svobody na pětadvacet let mohl být podmíněně propuštěn teprve po výkonu nejméně patnácti let tohoto trestu.

74


§ 61 odst. 2 zákona č. 86/1950 Sb., trestního zákona, ve znění účinném ke dni 1. 8. 1950. In : Beckonline [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 5. 3. 2014]. 76

Zákon č. 67/1952 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní řád z roku 1950. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 5. 3. 2014]. 77

Zákon č. 63/1956 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní zákon z roku 1950. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 5. 3. 2014].

32

Velmi významným počinem na poli podmíněného propuštění se stalo přijetí zákona č. 64/1956 Sb.78, o trestním řízení soudním, s účinností ode dne 1. 1. 1957, který plně nahradil dřívější právní úpravu trestního řádu z roku 1950. Rozhodování o podmíněném propuštění přešlo z komise na krajský soud, s příslušností podle místa kde byl trest vykonáván. Návrh na podmíněné propuštění mohl podat prokurátor nebo náčelník vězeňského ústavu a ţádost odsouzený nebo soud mohl rozhodovat i bez takového návrhu, tedy z úřední povinnosti.79 Tímto zákonem nejenţe bylo odsouzenému umoţněno podat sám ţádost o podmíněné propuštění, ale bylo stanoveno, ţe součástí rozhodovacího procesu o podmíněném propuštění je povinný výslech odsouzeného. Oba zákony, trestní zákon z roku 1950 a trestní řád z roku 1956 zůstaly v platnosti aţ do roku 1962.

2.3. Podmíněné propuštění od 1. 1. 1962 S příchodem šedesátých let prošlo trestní právo další velkou rekodifikací. Dne 29. listopadu 1961 byly přijaty zákon č. 140/1961 Sb.80, trestní zákon a zákon č. 141/1961 Sb.81, o trestním řízení soudním, oba účinné ode dne 1. 1. 1962. Trestní zákon z roku 1961 obsahoval právní úpravu podmíněného propuštění v ust. § 61 aţ § 64 a trestní řád z roku 1961 v ust. § 331 aţ 333.

78

Zákon č. 64/1956 Sb., o trestním řízení soudním, In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 5. 3. 2014]. 79

§ 351 zákona č. 64/1956 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění účinném ke dni 1. 1. 1957 In : Beckonline [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 5. 3. 2014]. 80

Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 5. 3. 2014]. 81


33

Podmíněně propuštěn mohl být odsouzený, který vykonal polovinu uloţeného nebo na základě rozhodnutí prezidenta republiky zmírněného trestu odnětí svobody. Pokud odsouzený spáchal trestný čin uvedený v ust. § 62 trestního zákona z roku 1961 nebo byl označen jako zvlášť nebezpečný recidivista82, mohl být podmíněně propuštěn aţ po výkonu dvou třetin uloţeného trestu odnětí svobody. Zároveň musel odsouzený ve výkonu trestu svým vzorným chováním a poctivým poměrem k práci prokázat polepšení, aby bylo moţné do budoucna od něj očekávat, ţe povede řádný ţivot pracujícího člověka, nebo mohl soud za dovršení nápravy odsouzeného přijmou záruku nabídnutou společenskou organizací.83 Mladistvého pak bylo moţné podmíněně propustit po výkonu jedné třetiny uloţeného trestu.84 O podmíněném propuštění rozhodoval okresní soud příslušný podle místa výkonu trestu, na návrh prokurátora, náčelníka nápravného zařízení, v němţ se vykonává trest, na ţádost odsouzeného nebo i bez takové ţádosti, z úřední povinnosti. Podmíněné propuštění mohla navrhnout i společenská organizace za situace, ţe současně nabídla převzetí záruky za dovršení nápravy odsouzeného.85

82

Pojem zvlášť nebezpečný recidivista vysvětluje přímo trestní zákon z roku 1961 v ust. § 41. Zvlášť nebezpečným recidivistou je pachatel, který znovu spáchal zvlášť závaţný úmyslný trestný čin, ač jiţ byl pro takový nebo jiný zvlášť závaţný úmyslný trestný čin potrestán, nebo soustavně páchá úmyslné trestné činy téţe povahy, ač jiţ byl pro takové trestné činy vícekrát potrestán, zejména jestliţe uvedené okolnosti pro svou závaţnost, vzhledem k délce doby, která uplynula od posledního odsouzení, podstatně zvyšují stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. 83

§ 61 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění platném a účinném ke dni 1. 1. 1962. In : Beckonline [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 5. 3. 2014]. 84

Zmíněné ustanovení trestního zákoníku z roku 1961 bylo novelizováno zákonem č. 56/1965 Sb., účinným ode dne 1. 8. 1965, kdy u podmíněného propuštění mladistvých se uplatnila stejná pravidla jako u podmíněného propuštění dospělých. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 5. 3. 2014]. 85

§ 331 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění platném a účinném ke dni 1. 1. 1962. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 5. 3. 2014].

34

Při podmíněném propuštění byla propuštěnému soudem stanovena zkušební doba na jeden rok aţ sedm let. Soud také mohl podmíněně propuštěnému uloţit přiměřená omezení směřující k tomu, aby vedl řádný ţivot pracujícího člověka nebo aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.86 V případě, ţe podmíněně propuštěný vedl ve zkušební době řádný ţivot pracujícího člověka a splnil všechny uloţené podmínky, vyslovil soud, ţe se osvědčil. Jestliţe se podmíněně propuštěný osvědčil, mělo se za to, ţe trest byl vykonán dnem, kdy byl odsouzený podmíněně propuštěn, dochází tak k právní fikci výkonu celého uloţeného trestu.87 V opačném případě soud rozhodl, ţe se zbytek trestu vykoná. Opětovné propuštěný z výkonu téhoţ trestu bylo moţné po vykonání poloviny zbytku trestu a v případě trestů uvedených v § 62 trestního zákona z roku 1961 po výkonu dvou třetin trestu.88 Vyslovením soudu, ţe se podmíněně propuštěný mladistvý ve zkušební době osvědčil, docházelo současně k zahlazení odsouzení.89 Institutu podmíněného propuštění se aţ do roku 1989 nedotkla ţádná výraznější změna právní úpravy. Po roce 1989, s přeměnou totalitního reţimu na politické zřízení zaloţené na demokratických principech, souvisely i výrazné změny právního řádu. Zákon č. 175/1990 Sb.90, účinný ke dni 1. 7. 1990, zrušil trest smrti a nahradil ho

86

§ 63 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném ke dni 1. 1. 1962. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 5. 3. 2014]. 87

Ke stejné právní fikci dochází v souladu s § 64 odst. 3 trestního zákona z roku 1961 i v případě, ţe soud nerozhodl o osvědčení se podmíněně propuštěného, bez jeho viny, do jednoho roku od uplynutí zkušební doby. 88



Zákon č. 175/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní zákon. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 5. 3. 2014].

35

výjimečný trest odnětí svobody nad patnáct aţ do pětadvaceti let a odnětí svobody na doţivotí. Podmíněně propuštěn mohl být odsouzený k výjimečnému trestu nad patnáct aţ do pětadvaceti let aţ po výkonu dvou třetin uloţeného trestu. Odsouzený k výjimečnému trestu odnětí svobody na doţivotí mohl být podmíněně propuštěn aţ po nejméně dvaceti letech výkonu uloţeného trestu91, přičemţ propuštění z výkonu téhoţ trestu moţné nebylo. S právní úpravy se také vytratilo slovní spojení „řádný život pracujícího člověka“92 a zůstalo pouze spojení řádný ţivot. Zákonem č. 265/2001 Sb.93 byl zaveden do našeho právního řádu zcela nový institut, institut dohledu. Podmíněně propuštěnému mohl soud svým rozhodnutím stanovit dohled, který byl vykonáván probačním úředníkem. Neméně důleţitým bylo i zavedení třicetidenní lhůty, během které měl soud rozhodnout o ţádosti nebo návrhu na podmíněné propuštění. Významné změny se dočkala trestněprávní úprava mladistvých. Dne 31. 7. 2003 vstoupil v platnost zákon č. 218/2003 Sb.94, o soudnictví ve věcech mládeže, účinný ode dne 1. 1. 2004, na základě kterého bylo moţné mladistvého podmíněně propustit z výkonu trestu i dříve neţ vykonal jeho třetinu, polovinu nebo dvě třetiny, ale pouze na návrh státního zástupce nebo ředitele věznice, ve které byl trest mladistvým vykonáván.95

91

Čl. 1 bod 35. zákona . 175/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní zákon. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 5. 3. 2014]. 92

§ 64 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném ke dni 1. 1. 1962. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 5. 3. 2014]. 93

Zákon č. 265/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 140/1961 sb. trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 5. 3. 2014]. 94

Zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe, ve znění pozdějších předpisů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 5. 3. 2014]. 95

§ 78 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe, ve znění pozdějších předpisů. In : Beckonline [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 5. 3. 2014].

36

Trestní zákon z roku 1961 byl zcela nahrazen zákonem č. 40/2009 Sb.96, trestním zákoníkem, účinným ke dni 1. 1. 2010. V důsledku jeho přijetí muselo logicky dojít i k novelizaci trestního řádu. Stalo se tak zákonem č. 41/2009 Sb.97, o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím trestního zákoníku. Trestní zákoník zachoval obecný přístup k institutu podmíněného propuštění, tak jak se historicky vyvinul v České republice, nicméně přinesl i moderní změny, jejichţ cílem bylo posilování pozitivních prvků z hlediska zajišťování nápravy pachatelů odsouzených k NTOS náleţitým vyuţitím postupného návratu propuštěného vězně do svobodného ţivota.98 V průběhu dalších let došlo k víceru novelizacím jak trestního zákoníku, tak i trestního řádu. Nejvýznamnější novelou týkající se podmíněného propuštění byl pak zákon č. 390/2012 Sb.99, účinný ke dni 8. 12. 2012. Současnou úpravou institutu podmíněného propuštění se budu zabývat ve zbývající části své diplomové práce.

3. Současná hmotněprávní úprava podmíněného propuštění z výkonu trestu Podmíněné propuštění z výkonu trestu je institutem trestního práva hmotného s poměrně dlouhou historií, navazující na vznik a vývoj trestu odnětí svobody. Zpravidla je definován jako komplex mimoústavního odborně prováděného výchovného působení na pachatele s cílem zajistit jeho úplnou rehabilitaci a společenskou

96

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 5. 3. 2014].

In : Beck-online [právní

97

Zákon č. 41/2009 Sb., o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím trestního zákoníku, ve znění platném a účinném k 1. 1. 2010. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 5. 3. 2014]. 98

ŠÁMAL, Pavel, VÁLKOVÁ, Helena. K podmíněnému propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Trestněprávní revue. 2012, roč. 11, č. 11 – 12, s. 249 – 255. ISSN 1213-5313. 99

Zákon č. 390/2012, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 5. 3. 2014].

37

readaptaci.100 Podmíněné propuštění doplňuje nápravně-výchovnou činnost, ke které dochází v průběhu výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody a celkově pozitivně ovlivňuje atmosféru ve vězení, neboť dává vězňům vyhlídky na dřívější propuštění a tím je motivuje k pozitivním aktivitám. Institut podmíněného propuštění je reakcí na situace, kdy proces nápravy odsouzeného postupuje rychleji, neţ soudce při ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody předpokládal, a proto je mu dána moţnost, aby odsouzeného propustil z výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody dříve, neţ si odpykal celý trest. To je však moţné pouze při náleţitém zjištění v rámci projednání ţádosti o podmíněném propuštění, ţe se odsouzený natolik napravil, ţe jiţ nepředstavuje pro společnost nebezpečí a pod podmínkou jeho dobrého chování v průběhu stanovené zkušební doby.101 Motivace odsouzeného je pak zaloţena na tom, ţe pokud vyhoví podmínkám spojeným s podmíněným propuštěním z výkonu trestu, nebude muset odpykat zbylou, dosud nevykonanou část trestu.102 Tyto podmínky označujeme jako objektivní103 a subjektivní104. Objektivní podmínkou je výkon zákonem stanovené části uloţeného trestu v takové minimální délce, aby se dostálo účelu trestu. Objektivní podmínka vyjadřuje, jaká minimální délka vykonaného trestu můţe natolik pozitivně působit na odsouzeného, ţe je moţné začít uvaţovat nad jeho podmíněným propuštěním. Subjektivní podmínka podmíněného propuštění záleţí na moţnosti nápravy odsouzeného, tedy na očekávání jeho polepšení, které zakládá 100



ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník, 2. vyd., Praha : C.H.Beck, 2012. 3614 s. ISBN 978-80-7400428-5. S. 1077. 103

Objektivní podmínka je právní událostí, která není závislá na lidském chování a vůli, ale je spojena pouze s plynutím času. U kaţdého odsouzeného tak lze objektivně zjistit, zda tuto podmínku podmíněného propuštění naplnil. 104

Subjektivní podmínka na rozdíl od podmínky objektivní je právní skutečností, jejíţ podstatu tvoří volní lidské chování. Pouze podle chování odsouzeného ve výkonu trestu je moţné uvaţovat o jeho nápravě a jeho případném podmíněném propuštění.

38

odůvodněný předpoklad, ţe odsouzený povede i do budoucna řádný ţivot. Míru nápravy odsouzeného odvozujeme od jeho chování ve výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, neboť pouze vzorné a bezproblémové chování odsouzeného můţe vést k úvahám o podmíněném propuštění. Nicméně je třeba upozornit, ţe vzorné chování odsouzeného ve výkonu trestu odnětí svobody automaticky nevede k rozhodnutí o jeho podmíněném propuštění, záleţí vţdy na uváţení soudu a přesvědčení o skutečném polepšení odsouzeného105. S rozhodnutím o podmíněném propuštění bezprostředně souvisí stanovení zkušební doby. V průběhu zkušební doby má podmíněně propuštěný svým počínáním na svobodě prokázat, ţe se skutečně polepšil, a ţe výkon zbylé části trestu jiţ není třeba. V souvislosti s institutem podmíněného propuštění je třeba zmínit postpenitenciární péči, podmíněně propuštěnému pomáhá s jeho resocializací a začleněním do společnosti. Postpenitenciární péče se uskutečňuje prostřednictvím dohledu probačního úředníka či uloţením adekvátních omezení a adekvátních povinností. De lege lata má institut podmíněného propuštění hmotněprávní106 i procesněprávní107 úpravu. V procesní části nalezneme zejména, který státní orgán rozhoduje o podmíněném propuštění, kdo můţe podat ţádost nebo návrh na podmíněné propuštění a opravné prostředky proti rozhodnutím. Hmotněprávní část upravuje zejména podmínky pro podmíněné propuštění, zkušební dobu, osvědčení se a neosvědčení se, omezení a povinnosti.

105

Někteří odsouzení se mohou chovat vzorně jen ze zištných důvodů a podmíněném propuštění vidět pouze jako moţnost rychlejší cesty z vězení, přestoţe k jejich skutečné nápravě vůbec nedošlo. 106

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 5. 3. 2014]. 107



39

3.1. Podmínky pro podmíněné propuštění Podmínky pro podmíněné propuštění můţeme rozdělit na podmínky objektivní a podmínky subjektivní. Podmíněně propuštěn pak můţe být pouze takový odsouzený, který splnil všechny zákonné podmínky. Objektivní podmínka spočívá ve výkonu zákonem stanovené minimální části uloţeného nepodmíněného trestu odnětí svobody, během které má být dosaţeno samotného účelu výkonu trestu, tedy má být na odsouzeného působeno tak, aby se sniţovalo nebezpečí jeho recidivy, a aby odsouzený vedl po propuštění soběstačný ţivot v souladu se zákonem.108 Soud při ukládání výměry nepodmíněného trestu odnětí svobody sice přihlíţí k osobnosti pachatele a moţnosti jeho nápravy (jedno z kritérií soudní individualizace trestu), nicméně nemůţe přesně předvídat, v jaké míře a jak se u jednotlivých pachatelů projeví výchovný účinek.109 Proces nápravy odsouzeného tak můţe postupovat mnohem rychleji, neţ soud při ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody původně předpokládal. Pro tyto případy zákon stanoví minimální délku trestu, která musí být odsouzeným vykonána a která můţe být povaţována za dostatečnou z hlediska pozitivního působení a nápravy odsouzeného. Tato minimální délka trestu je pak objektivní podmínkou pro podmíněné propuštění. Zákonnou úpravu objektivních podmínek pro podmíněné propuštění nalezneme v ust. § 88 trestního zákoníku110, kde jsou striktně diferencovány podle druhu trestného činu a způsobu jakým byl spáchán, neboť nelze očekávat, ţe k napravení pachatele

108

§ 1 odst. 2 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících předpisů, ve znění pozdějších předpisů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 11. 3. 2014]. 109

KALVODOVÁ, Věra. Postavení trestu odnětí svobody v systému trestněprávních sankcí. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita 2002. 272 s. ISBN 80-210-3025-9. S. 223. 110

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 11. 3. 2014].

40


závaţnějšího trestného činu postačí stejně dlouhá doba jako k nápravě pachatele trestného činu méně závaţného. Podle zmíněného ustanovení můţeme rozlišit tři stupně objektivní podmínky - obecnou, zmírněnou a zpřísněnou. Obecnou objektivní podmínkou111 je výkon alespoň poloviny uloţeného nebo podle rozhodnutí prezidenta České republiky zmírněného trestu odnětí svobody112. Polovinu trestu pak chápeme jako polovinu doby na kterou byl trest odnětí svobody pravomocně uloţen, nebo byl-li zmírněn milostí nebo amnestií prezidenta České republiky, jako polovinu trestu takto zmírněného.113 Obecná objektivní podmínka se pouţije u všech odsouzených, jestliţe se u nich neuplatní podmínka zmírněná nebo zpřísněná. Zmírněnou objektivní podmínkou máme na mysli výkon alespoň jedné třetiny uloţeného nebo podle rozhodnutí prezidenta České republiky zmírněného trestu odnětí svobody. Zmírněnou podmínku je moţné pouţít pouze u odsouzeného, který nebyl odsouzen za zvlášť závaţný zločin a který dosud nebyl ve výkonu trestu odnětí svobody.114 Platí tak pouze pro odsouzené, kteří jsou ve výkonu trestu poprvé a kteří spáchali přečin115 nebo zločin116.

111

§ 88 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In : Beckonline [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 11. 3. 2014]. 112

Trestem zmírněným rozhodnutím prezidenta České republiky rozumíme trest, jehoţ výměra byla zkrácena individuálním nebo hromadným aktem milosti uděleným podle čl. 62 písm. g) a čl. 63 odst. 1 písm. k) zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 11. 3. 2014]. 113 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník, 2. vyd., Praha : C.H.Beck, 2012. 3614 s. ISBN 978-80-7400428-5. S. 1081. 114

§ 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In : Beckonline [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 14. 3. 2014]. 115

Dle § 14 odst. 2 trestního zákoníku jsou přečiny všechny nedbalostní trestné činy a ty úmyslné trestné činy, na něţ trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let. 116

Dle § 14 odst. 3 trestního zákoníku jsou zločiny všechny trestné činy, které nejsou podle trestního zákona přečiny a ty trestné činy, na něţ trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s trestní sazbou do deseti let.

41

Právní úprava zmírněné objektivní podmínky v tomto znění byla do trestního zákoníku zavedena zákonem č. 390/2012 Sb.117 Před touto novelou byla zmírněná podmínka uvedena v ust. § 88 odst. 2 trestního zákoníku, kdy podmíněně propuštěn mohl být pouze odsouzený za přečin a nikoliv za zločin. Důvodová zpráva118 uvádí, ţe základním cílem zmíněné právní úpravy je zrychlení a zefektivnění procesu podmíněného propuštění, zejména v případech pachatelů drobné kriminality z kategorie přečinů, který má především vést k vyřešení problému s přeplněností věznic. Postupné zvýhodňování postavení odsouzených však nepovaţuji za vhodné, neboť cílem zákonodárce není zajistit příznivější podmínky případným pachatelů trestných činů, ale cíl mnohem prozaičtější, kterého by však mělo být dosaţeno jinými prostředky, např. reorganizací věznic nebo omezením ukládání trestů odnětí svobody ve prospěch jeho alternativ. Trestní právo se tak stalo pouze nástrojem, s jehoţ pomocí se má vyřešit problém, který s trestním právem ve své podstatě vůbec nesouvisí. Zpřísněnou objektivní podmínkou je výkon dvou třetin uloţeného119 trestu odnětí svobody a u odsouzených k výjimečnému trestu odnětí svobody na doţivotí výkon nejméně dvaceti let trestu.120 Zpřísněná objektivní podmínka se uplatní u odsouzených k některému z okruhu v ust. § 88 odst. 4 trestního zákona taxativně vyjmenovaných trestných činů a u odsouzených k výjimečnému trestu. Taxativní výčet

117

Zákon č. 390/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinný od 8. 12. 2012. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 14. 3. 2014]. 118

Důvodová zpráva k zákonu č. 390/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinný od 8. 12. 2012. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 14. 3. 2014]. 119

Výkonem dvou třetin uloţeného trestu odnětí svobody se rozumí i výkon dvou třetin trestu sníţeného nebo zmírněného rozhodnutím prezidenta republiky o amnestii nebo o individuální milosti, přestoţe to není v zákoně výslovně uvedeno. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník, 2. vyd., Praha : C.H.Beck, 2012. 3614 s. ISBN 978-80-7400-428-5. S. 1088. 120

§ 88 odst. 4 a 5 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 14. 3. 2014].

42

trestných činů na něţ se uplatní zpřísněná objektivní podmínka v podstatě odpovídá dřívější úpravě zpřísněného podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody podle § 62 odst. 1 trestního zákoníku z roku 1961, ale není úplně stejný. Oproti dřívější úpravě je vypuštěn institut zvlášť nebezpečného recidivisty a zcela vymizely majetkové trestné činy. Zpřísněná objektivní podmínka se vztahuje na ty nejzávaţnější případy trestných činů proti ţivotu a zdraví, proti svobodě, lidské důstojnosti v sexuální oblasti, dále trestných činů obecně nebezpečných, proti České republice, proti lidskosti, proti míru a válečných trestných činů. Pokud odsouzený vykonává trest odnětí svobody za některý z okruhu taxativně vyjmenovaných trestných činů podle dřívější právní úpravy, avšak podle současné právní úpravy tento trestný čin, respektive jemu odpovídající skutková podstata jiţ nepatří do okruhu trestných činů vyjmenovaných v ust. § 88 odst. 4 trestního zákoníku, nemusí odsouzený splnit zpřísněnou objektivní podmínku, ale můţe být podmíněně propuštěn jiţ po výkonu jedné poloviny uloţeného trestu.121 V případě, ţe odsouzený spáchal více trestných činů, postačí pro uplatnění zpřísněné objektivní podmínky, byl-li pouze jeden z trestných činů vymezen v okruhu taxativně vyjmenovaných trestných činů podle ust. § 88 odst. 4 trestního zákoníku.122 To samé platí i v situaci, ţe odsouzený vykonává vícero postupně uloţených trestů odnětí svobody, které se z hlediska výkonu povaţují za trest jediný, pokud je aspoň jeden z uloţených trestů za trestný čin uvedený v ust. § 88 odst. 4 trestního zákoníku.123 U odsouzených k výjimečnému trestu odnětí svobody na doţivotí záleţí zpřísněná podmínka pro podmíněné propuštění ve výkonu nejméně dvaceti let trestu, ale pouze za předpokladu, ţe soud při ukládání doţivotního trestu nerozhodl, ţe doba výkonu trestu

121

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 4 Tz 67/2010. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 14. 3. 2014]. 122


ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník, 2. vyd., Praha : C.H.Beck, 2012. 3614 s. ISBN 978-80-7400428-5. S. 1090.

43

ve věznici se zvýšenou ostrahou se pro účely podmíněného propuštění do doby výkonu trestu nezapočítává.124 Bylo-li odsouzenému uloţeno více trestů odnětí svobody, které dosud nebyly úplně vykonány, povaţujeme je z hlediska výkonu trestu za trest jediný125. Podmíněné propuštění takového odsouzeného připadá v úvahu aţ po odpykání poloviny, jedné třetiny nebo dvou třetin součtu všech těchto trestů odnětí svobody postupně uloţených nebo zmírněných na základě rozhodnutí prezidenta České republiky.126 V souvislosti s objektivními podmínkami je třeba zmínit, ţe v případech, kdy se vedlo trestní řízení proti pachateli ve vazbě a v rámci tohoto řízení došlo k jeho odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, započítává se mu doba strávená ve vazbě do výkonu uloţeného trestu. Stejně tak pokud byl pachatel odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a došlo k jeho novému odsouzení pro stejný skutek, započítává se mu doba vykonaného trestu do výkonu nově uloţeného trestu.127 Při přerušení výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody ředitelem věznice se doba přerušení počítá do výkonu trestu.128 Skutečnost, ţe se tyto doby započítávají do doby

124


§ 77 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících předpisů, ve znění pozdějších předpisů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 15. 3. 2014]. 126

Stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu Slovenské socialistické republiky ze dne 18. 3. 1974, sp. zn. Tpj 13/74, č. 30/1974 sb. rozh. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 15. 3. 2014]. 127

§ 92 odst. 1 a 2, § 93 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 15. 3. 2014]. 128

§ 56 odst. 1 a 3 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících předpisů, ve znění pozdějších předpisů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 15. 3. 2014].

44

výkonu trestu má značný význam pro splnění objektivních podmínek při úvahách o podmíněném propuštění. K podmíněnému propuštění můţe dojít i dříve, neţli odsouzený vykonal jednu polovinu nebo jednu třetinu uloţeného trestu, a tím naplnil objektivní podmínku.129 Pavel Šámal uvádí, ţe „jde o další projev zmírnění trestní represe, který vychází z určitého „šokového“ krátkodobého působení trestu odnětí svobody, jež by mělo odradit pachatele od pokračování v kriminální kariéře a dát mu šanci vést řádný život na svobodě.“130 Dřívější podmíněné propuštění je moţné pouze u odsouzených za přečin. Zmíněné propuštění tak není moţné u osob odsouzených za zločin, za trestný čin uvedený v ust. § 88 odst. 4 trestního zákoníku a osob odsouzených k výjimečnému trestu. Pro tzv. předčasné podmíněné propuštění musí odsouzený prokázat svým vzorným chováním a plněním svých povinností, ţe dalšího výkonu trestu jiţ není třeba. Za vzorné chování povaţujeme chování, které převyšuje běţný standart a odsouzený se můţe stát vhodným příkladem pro ostatní odsouzené. Musí se jednat o takové chování a plnění povinností, jejichţ kvality jsou schopné prokázat, ţe dalšího výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody u odsouzeného není třeba, tedy ţe z jeho strany nehrozí chráněným společenských zájmům ţádné nebezpečí a odsouzený splňuje všechny předpoklady pro důvodné očekávání, ţe na svobodě povede řádný ţivot.131 Posledním předpokladem pro předčasné podmíněné propuštění je kladné stanovisko ředitele věznice, ve které odsouzený vykonával trest odnětí svobody, o vzorném chování a řádném plnění povinností odsouzeného, jeţ je nutné připojit k ţádosti odsouzeného o podmíněné propuštění nebo návrh ředitele věznice na podmíněné

129




45

propuštění.132 Trestní zákoník nikde neuvádí, po jaké minimální době výkonu trestu odnětí svobody je moţné předčasné podmíněné propuštění. Tato doba je u kaţdého odsouzeného jiná a závisí na celkové délce uloţeného trestu odnětí svobody a délce jiţ vykonaného trestu, během které musí odsouzený dostatečně prokázat svým vzorným chováním a plněním povinností, ţe uţ u něj dalšího výkonu trestu odnětí svobody není třeba. Kladné stanovisko ředitele věznice se tak stává jedním z nejdůleţitějších podkladů pro předčasné podmíněné propuštění, neboť soud ţádosti nevyhoví pouze v případě, jen je-li zjevné, ţe by odsouzený po propuštění na svobodu nevedl řádný ţivot. V případě, ţe soud bude mít i přes kladné stanovisko ředitele věznice stále pochybnosti o tom, ţe odsouzený by na svobodě skutečně vedl řádný ţivot, musí své zamítavé rozhodnutí náleţitě odůvodnit.133 Obdobnou úpravu předčasného podmíněného propuštění obsahuje i zákon o soudnictví ve věcech mládeţe v ust. § 78 odst. 1.134 Podle tohoto ustanovení můţe být mladistvý podmíněně propuštěn i dříve, neţ vykonal třetinu, polovinu nebo dvě třetiny uloţeného nebo zmírněného trestu. Je patrné, ţe úprava u mladistvých je širší neţ úprava uvedená v ust. § 88 odst. 2 trestního zákoníku pro dospělé, u mladistvých je moţné předčasné podmíněné propuštění i za jinou trestnou činnost neţ pouze za přečin. Ani podmínka vzorného chování a pnění povinností se v případě mladistvých neuplatní, neboť zákon o soudnictví ve věcech mládeţe má ve vztahu k trestnímu zákoníku postavení lex specialis.

Postačí tedy, pokud je moţné u mladistvého v budoucnu

předpokládat, ţe na svobodě povede řádný ţivot a ţe se polepšil. Návrh na dřívější podmíněné propuštění podává ředitel věznice a státní zástupce. 132

§331 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 15. 3. 2014]. 133


Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 15. 3. 2014].

46

Subjektivní podmínka spočívá na očekávání, ţe odsouzený po právní moci rozsudku, zejména ve výkonu trestu svým chováním a plněním svých povinností prokázal polepšení a můţe se od něho očekávat, ţe v budoucnu povede řádný ţivot.135 Subjektivní podmínka tak záleţí na důvodném očekávání takové nápravy odsouzeného, ze které je patrné, ţe podmíněným propuštěním odsouzeného nebudou ohroţeny právem chráněné zájmy společnosti. Prvním z předpokladů splnění subjektivní podmínky je polepšení odsouzeného. Podle Pavla Šámala lze polepšení popsat jako „vývojový proces vnitřní proměny osobnosti odsouzeného, který se navenek projevuje pouze v jeho chování“.136 Při posuzování míry polepšení odsouzeného je třeba vţdy rozlišovat, zda skutečně došlo ke změně v osobnosti pachatele nebo zda je jeho chování pouze projevem adaptace na vězeňské prostředí či pouze účelovou snahou odsouzeného dosáhnout různých výhod.137 Výkonem nepodmíněného trestu odnětí svobody má být dosaţeno resocializačního a výchovného účinku, směřujícího k pozitivním změnám v myšlení odsouzeného. V souladu s ust. § 88 odst. 1 trestního zákoníku prokazuje odsouzený své polepšení ve výkonu trestu odnětí svobody především svým chováním a plněním svých povinností. O polepšení odsouzeného svědčí to, jakým způsobem plnil své povinnosti, tedy jestli řádně plnil povinnosti, které mu vyplývaly ze zákonů a jiných právních předpisů obecného dosahu (např. vyţivovací povinnost, povinnost k náhradě škody nebo k odčinění nemajetkové újmy, povinnost k vydání bezdůvodného obohacení, splácení jiných závazků), tak i povinnosti uloţené mu podle zákona o výkonu trestu odnětí

135



Uvedenou výhodou můţe být mimořádné zvýšení doby trvání návštěv, zvýšení kapesného, moţnost opustit vězeňské prostředí aţ na 24 hodin, přerušení trestu, aj. podle § 45 odst. 2 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících předpisů, ve znění pozdějších předpisů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 15. 3. 2014].

47

svobody. To jak odsouzený dodrţoval vězeňský pořádek a kázeň, jak plnil pokyny a příkazy příslušníků Vězeňské sluţby, jak plnil pracovní úkoly, jak zacházel se svěřenými věcmi, atd. bude mít velký vliv na posuzování jeho polepšení. Dalším znakem polepšení je chování odsouzeného ve výkonu trestu odnětí svobody, které je hodnoceno v souladu s jeho charakterovými vlastnostmi, jeho motivy a způsob, jakým trestný čin provedl. Odsouzený se musí ve výkonu trestu odnětí svobody zbavit právě těch charakterových rysů a špatných návyků, které ho vedly ke spáchání trestné činnosti nebo které vedle ostatních příčin alespoň přispěly k jeho rozhodnutí spáchat trestný čin.138 Pro rozhodování o polepšení odsouzeného je také velmi významné jakým způsobem odsouzený plnil program zacházení, do které prostupné skupiny vnitřní vězeňské diferenciace byl zařazen nebo přeřazen, počet udělených kázeňských odměn nebo trestů či zda byl přeřazen do věznice s mírnějším reţimem. Ust. § 88 odst. 1 trestního zákoníku sice zmiňuje, ţe se posuzuje chování odsouzeného aţ po právní moci rozsudku, nicméně se domnívám, ţe by soud měl přihlédnout k chování odsouzeného i během vazby, jestliţe výkonu trestu odnětí svobody předcházela, neboť doba strávená ve vazbě se pro posouzení splnění objektivních podmínek podmíněného propuštění započítává do doby výkonu trestu. Během vazby totiţ také dochází k pozitivnímu působení na pachatele, ačkoliv ne v takovém rozsahu jako při výkonu trestu odnětí svobody. Poněvadţ má být vazbou dosaţeno zcela odlišného účelu139 od účelu nepodmíněného trestu odnětí svobody, musí soud k hodnocení míry polepšení pachatele ve vazbě přistupovat s nadhledem. V souvislosti se zmíněnou problematikou vyvstává otázka, zda je moţné podmíněně propustit odsouzeného, který byl ještě před pravomocným rozhodnutím soudu propuštěn na svobodu, a který vykonal poţadovanou část následně uloţeného trestu odnětí svobody, tedy jednu polovinu, jednu třetinu nebo dvě třetiny, jiţ vazbou. 138


Účelem vazby se má pachateli zabránit, aby se vyhýbal trestnímu řízení nebo trestu, aby mařil nebo ztěţoval provádění důkazů (např. ovlivňování svědků), atd.

48

V takovém případě by odsouzený mohl podat ţádost o podmíněné propuštění bez toho, aby vůbec výkon trestu nenastoupil. Někteří právní teoretici jsou toho názoru, ţe z dikce § 88 odst. 1 trestního zákoníku „…po právní moci rozsudku…“ jasně vyplývá, ţe odsouzený musí nastoupit výkon trestu, aby mohlo dojít ke splnění podmínky polepšení se. Tento názor já nesdílím, neboť soud můţe zhodnotit, ţe k nápravě odsouzeného došlo jiţ ve výkonu vazby a také, ţe do budoucna od něj lze očekávat vedení řádného ţivota, čímţ naplnil všechny potřebné podmínky pro podmíněné propuštění a podmíněně propuštěn by tak být měl.140 Stejné závěry judikoval i Nejvyšší soud v jednom ze svých starších rozhodnutí.141 Polepšení odsouzeného není jedinou subjektivní podmínkou, která pro podmíněné propuštění musí být splněna. Samotné polepšení totiţ nemusí vést soud k závěru, ţe výkonem trestu odnětí svobody došlo k takové nápravě odsouzeného, ţe jiţ pro společnost nepředstavuje nebezpečí. Nezbytnou podmínkou pro úvahy o podmíněném propuštění je očekávání, ţe odsouzený v budoucnu povede řádný ţivot. Vedení řádného ţivota vyjadřuje poţadavek pozitivní prognózy budoucího chování pachatele, jeţ je nezbytným předpokladem pro podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.142 Prognóza vedení řádného ţivota vyplývá z hodnocení míry polepšení odsouzeného. Očekávání budoucího vedení řádného ţivota musí být důvodné a zaloţené na všestranném a aktuálním zhodnocení pachatelovy osobnosti, dosavadního

140


V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 6. 5. 1983 sp. zn. 1 To 18/83 je uvedeno, ţe „výjimečně lze podmíněně propustit i odsouzeného, na kterém byla vykonána celá požadovaná část uloženého trestu odnětí svobody započtením vazby, a který po právní moci rozsudku je již na svobodě.“ In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 15. 3. 2014]. 142


49

působení výkonu trestu, moţností jeho nápravy a osobních poměrů.143 Soud musí zkoumat do jakého prostředí se bude odsouzený vracet nebo v jakém prostředí bude pracovat, rodinné a sociální poměry odsouzeného, stejně jako podmínky, které má vytvořeny pro přechod do normálního ţivota, neboť pod vlivem nesprávných osob by u odsouzeného hrozilo značné riziko recidivy. Soud však nezkoumá pouze budoucí poměry odsouzeného, ale přihlíţí i k jeho chování před nástupem výkonu trestu, zda si plnil řádně své občanské povinnosti, jaký vedl ţivot a také to, zda trestný čin, který spáchal byl jeho prvním, který je moţné povaţovat za pouhý exces nebo zda jiţ byl v minulosti trestán. Nicméně skutečnost, ţe odsouzený byl jiţ v minulosti odsouzen k dlouhodobému trestu odnětí svobody nemůţe vést k jednoznačnému závěru, ţe očekávání jeho budoucího řádného ţivota je vyloučeno.144 V případech, kdy je odsouzeným prokázáno jeho polepšení, ale soud má nadále pochybnosti o tom, zda povede na svobodě řádný ţivot, můţe mu vyslovit dohled, uloţit adekvátní omezení nebo povinnosti nebo přijmout záruku za dovršení jeho nápravy. Předpoklad budoucího vedení řádného ţivota má v případě osob odsouzených k některému trestnému činu z taxativně vyjmenovaného okruhu v ust. § 88 odst. 4 trestního zákoníku nebo u osob odsouzených k výjimečnému trestu speciální povahu. Podmíněně propustit takového odsouzeného lze jen v případě, ţe s ohledem na okolnosti trestného činu, za který byl odsouzen, a povahu jeho osobnosti nehrozí

143


„Skutečnost, že obviněný byl již dříve odsouzen k dlouhodobému trestu, nemůže být sama o sobě důvodem pro zamítnutí žádosti o podmíněné propuštění. Bylo by mechanickým stupňováním následků jistě závažného pochybení odsouzeného, kdyby se po odpykání tohoto trestu vycházelo při všech pozdějších úvahách o možnosti nápravy stěžovatele jen z prostého zjištění, že mu byl uložen dlouhodobý trest, bez zřetele k uvedeným okolnostem.“ Rozhodnutí krajského soudu v Brně ze dne 16. 5. 1963, sp. zn. 4 To 145/63. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 15. 3. 2014].

50

opakování spáchaného nebo jiného obdobného zvlášť závaţného zločinu.145 V těchto případech tak nepostačí obecné podmínky stanovené pro podmíněné propuštění, neboť se jedná o pachatele těch nejzávaţnějších trestných činů, čímţ je zdůrazněna vysoká ochrana společnosti. Odsouzený musí především prokázat tak velký stupeň nápravy, ţe soud dospěje k názoru, ţe je u něj vyloučeno opakování stejného trestného činu nebo jiného zvlášť závaţného trestného činu. Není vyloučeno a dokonce se domnívám, ţe je vhodné, aby pro posouzení povahy odsouzeného byl vypracován znalecký posudek z oboru psychiatrie nebo psychologie. Vypracován by měl být v době, kdy soud o podmíněném propuštění odsouzeného rozhoduje. Ze starších znaleckých posudků odsouzeného nelze vycházet, neboť ve výkonu trestu odnětí svobody je na něj výchovně působeno s cílem dosáhnout jeho nápravy a polepšení změnou jeho názorů a postojů, které zastával v době spáchání trestného činu.146 Soud bude vţdy pro rozhodování o podmíněném propuštění osob odsouzených za trestný čin uvedený v ust. § 88 odst. 4 trestního zákoníku a odsouzených k výjimečnému trestu vycházet z aktuální povahy odsouzeného, a také z toho, zda nehrozí vysoké riziko jeho recidivy. V souladu s ust. § 88 odst. 3 trestního zákoníku má soud při rozhodování o podmíněném propuštění odsouzeného za zločin přihlédnout také k tomu, zda odsouzený nastoupil do výkonu trestu včas, a zda částečně nebo zcela nahradil či jinak odčinil škodu nebo jinou újmu způsobenou trestným činem, nebo zda vydal bezdůvodné obohacení získané trestným činem. Pokud odsouzený vykonával ochranné léčení před nástupem do výkonu trestu odnětí svobody nebo v jeho průběhu, má soud přihlédnout také k projevenému postoji odsouzeného k výkonu ochranného léčení. Podle zákona se má k těmto skutečnostem přihlédnout pouze u odsouzených za zločin, coţ však podle

145


Nález Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2001, sp. zn. III. ÚS 611/2000. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 15. 3. 2014].

51

mého názoru nevylučuje jejich zohlednění i u osob odsouzených za přečin.147 Pokud odsouzený do výkonu trestu nastoupil včas či nahradil škodu způsobenou trestným činem, můţeme jiţ to povaţovat za snahu odsouzeného o nápravu. V opačném případě, pokud odsouzený bez závaţného důvodu nenastoupí na výzvu soudu trest odnětí svobody nebo se jiným způsobem neoprávněně brání nástupu výkonu tohoto trestu, spáchá trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle ust. § 337 trestního zákoníku.148 Naplnění zmíněných skutečností v rámci úvah o podmíněném propuštění není prioritní, ale spíše se jedná o pomocné hledisko, protoţe např. odčinění nebo nahrazení škody způsobené trestným činem nemůţe být jediným podkladem pro zamítnutí ţádosti. Po splnění objektivní i

subjektivní podmínky můţe

být

odsouzený

k nepodmíněnému trestu odnětí svobody soudem podmíněně propuštěn. Protoţe však splněním všech podmínek nevzniká odsouzenému na podmíněné propuštění právní nárok, záleţí vţdy na uváţení soudu, aby vyhodnotil všechny skutečnosti, svědčící pro nebo proti podmíněnému propuštění odsouzeného.

3.2. Zkušební doba Během zkušební doby dochází k dovršení nápravy odsouzeného, se kterou bylo započato jiţ výkonem trestu odnětí svobody ve věznici, a aby se ověřilo, zda podmíněně propuštěný na svobodě vedl řádný ţivot a výkonu zbylého trestu odnětí svobody jiţ není třeba. Zkušební doba je důsledkem toho, ţe odsouzený je sice propuštěn na svobodu, ale pouze podmíněně. Domněnka soudu o tom, ţe k nápravě odsouzeného stačila dosud vykonaná část trestu odnětí svobody, a ţe podmíněně propuštěný vedl na svobodě řádný 147

Jak tomu bylo aţ do přijetí zákona č. 390/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinný od 8. 12. 2012. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 14. 3. 2014]. 148


52

ţivot, musí být dostatečně odůvodněna chováním a způsobem ţivota odsouzeného ve zkušební době. Při rozhodování o podmíněném propuštění soud současně stanoví zkušební dobu, jejíţ délka záleţí na uváţení soudu, avšak musí se pohybovat v mezích stanovených zákonem. U osob odsouzených za přečin můţe soud stanovit zkušební dobu aţ na tři roky a u osob odsouzených za zločin na jeden aţ sedm let.149 V případě podmíněného propuštění odsouzených za zločin vůbec nezáleţí, zda spáchali prostý zločin nebo zločin zvlášť závaţný. Podmíněně propuštěným mladistvým se také stanovuje zkušební doba, konkrétně u odsouzených za přečin aţ na tři roky, a u odsouzených za zločin aţ na pět let.150 Zkrácená zkušební doba u odsouzeného mladistvého je zcela ve shodě s odbornými poznatky o vývoji dospívajícího jedince, který probíhá vzhledem k věku odsouzeného mnohem rychleji, čímţ ke změně jeho chování a jeho nápravě postačí doba kratší.151 Délka zkušební doby je v kaţdém konkrétním případě stanovena soudem s přihlédnutím k jejímu účelu. Soud při určení délky zkušební doby zohlední především moţnost nápravy odsouzeného, závaţnost spáchaného trestného činu a v neposlední řadě délku neodpykané části trestu odnětí svobody.152

149


§ 78 odst. 2 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 15. 3. 2014]. 151

ŠÁMAL, Pavel a kol. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže, 3. vyd., Praha : C.H.Beck, 2011. 988 s. ISBN 978-80-7400-350-9. S. 654. 152

„Zkušební dobu při podmíněném propuštění třeba stanovit s přihlédnutím k chování odsouzeného ve výkonu trestu odnětí svobody a k závažnosti spáchaného trestného činu tak, aby nejen postoj odsouzeného ve výkonu trestu odnětí svobody, ale i jeho chování, pracovní úsilí a život na svobodě odůvodňoval oprávněnost naděje, že povede řádný život pracujícího člověka.“ - Rozhodnutí Nejvyššího Československého soudu z 13. 5. 1960 , sp. zn. Tzv 10/60. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 15. 3. 2014].

53

Běh zkušební doby počíná dnem následujícím po skutečném propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody.153 Pokud došlo k rozhodnutí o podmíněném propuštění odsouzeného v době, kdy na odsouzeném nebyl právě vykonáván trest odnětí svobody, počíná zkušební doba běţet dnem následujícím poté, kdy nabylo usnesení o podmíněném propuštění z výkonu trestu právní moci.154 Zkušební dobu nelze dodatečně prodlouţit ani zkrátit, s výjimkou uvedenou v § 91 odst. 1 trestního zákoníku. Zkušební dobu také nepřerušují ani nestaví ţádné překáţky.155

3.3. Povinnosti a omezení podmíněně propuštěného Při rozhodování o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody můţe soud odsouzenému uloţit přiměřené povinnosti a přiměřené omezení podle ust. § 89 odst. 2 trestního zákoníku, jejichţ cílem je, aby podmíněně propuštěný vedl na svobodě řádný ţivot. Demonstrativní výčet povinností a omezení, které je podmíněně propuštěný povinen dodrţovat a plnit v průběhu zkušební doby, je uveden v ust. § 48 odst. 4 trestního zákoníku. Protoţe se jedná o demonstrativní výčet, můţe soud uloţit i jiné povinnosti nebo omezení, neţ jsou zde výslovně uvedené. Soud můţe podle ust. § 48 odst. 4 uloţit podmíněně propuštěnému jako přiměřená omezení a přiměřené povinnosti především: − podrobit se výcviku pro získání vhodné pracovní kvalifikace, − podrobit se vhodnému programu sociálního výcviku a převýchovy,

153

§ 139 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 15. 3. 2014]. 154



54

− podrobit se léčení závislosti na návykových látkách, které není ochranným léčením podle tohoto zákona, − podrobit se vhodným programům psychologického poradenství, − zdrţet se návštěv nevhodného prostředí, sportovních, kulturních a jiných společenských akcí a styku s určitými osobami, − zdrţet se neoprávněných zásahů do práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob, − zdrţet se hazardních her, hraní na hracích přístrojích a sázek, − zdrţet se poţívání alkoholických nápojů nebo jiných návykových látek, − uhradit dluţné výţivné nebo jinou dluţnou částku, − veřejně se osobně omluvit poškozenému, nebo − poskytnout poškozenému přiměřené zadostiučinění. Účelem přiměřených omezení a přiměřených povinností je završení procesu napravení podmíněně propuštěného, jeţ směřuje k vedení řádného ţivota. Přiměřenost povinností a omezení chápeme z hlediska adekvátnosti k osobnosti pachatele, závaţnosti spáchaného trestného činu a jeho společenských poměrů. Mladistvým je moţné při podmíněném propuštění namísto přiměřených povinností a přiměřených omezení uloţit výchovná opatření, jeţ jsou taxativně vyjmenovány v ust. § 15 odst. 2 zákona o soudnictví ve věcech mládeţe. Pokud soud rozhodl o podmíněném propuštění odsouzeného a současně mu uloţil přiměřená omezení a povinnosti, pověří opatřením probačního úředníka, v jehoţ obvodu má odsouzený bydliště nebo pracoviště, aby sledoval jeho chování a dodrţování uloţených omezení a povinností.156 Není-li soudem stanoveno jinak, zpracovává a

156

§ 331 odst. 5 a § 330a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 16. 3. 2014].

55

předkládá probační úředník zprávu o dohledu nad podmíněně propuštěným, a to nejméně jednou za šest měsíců.157 V případech, kdy podmíněně propuštěný svým trestným činem způsobil škodu nebo nemajetkovou újmu, můţe mu soud v souladu s ust. § 89 odst. 2 trestního zákoníku uloţit, „aby podle svých sil nahradil škodu nebo odčinil nemajetkovou újmu, kterou trestným činem způsobil, nebo aby vydal bezdůvodné obohacení získané trestným činem.“158 Povinnost nahradit způsobenou škodu, odčinit nemajetkovou újmu nebo vydat získané bezdůvodné obohacení zavazuje podmíněně propuštěného, aby tak učinil během zkušební doby, která mu byla soudem při podmíněném propuštění stanovena.159 Uloţením zmíněných povinností má být završen proces nápravy podmíněně propuštěného. Je třeba zmínit, ţe usnesení o podmíněném propuštění s uloţením těchto povinností není exekučním titulem, na rozdíl od uloţení stejných povinností jiţ v odsuzujícím rozsudku, neboť ten exekučním titulem je.160 Škodu lze definovat jako majetkovou újmu objektivně vyjádřitelnou v penězích, o kterou byl majetek poškozeného fakticky sníţen. Škodou v tomto případě máme na mysli i ušlý zisk, tedy majetkovou újmu spočívající v nerozmnoţení majetku, které by bylo moţno se zřetelem k pravidelnému běhu věcí očekávat.161 Ke vzniku škody dochází především majetkovou

157


Slovní spojení podle svých sil vysvětlil Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 18. 3. 2009, sp. zn. 4 Tz 6/2009, podle kterého „povinnost nahradit škodu způsobenou trestným činem podle svých sil totiž znamená, že podmíněně odsouzený je povinen nahradit škodu v době a ve výši, v jaké to dovolí jeho osobní, majetkové a výdělkové poměry.“ In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 16. 3. 2014]. 159



HENDRYCH, Dušak a kol. Právnický slovník, 3. Vyd., Praha : C.H.Beck, 2009. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 16. 3. 2014].

56

trestnou činností, ale není vyloučeno, aby vznikla i jinou trestnou činností.162 Nemajetkovou újmou máme na mysli újmu na jiných právech poškozeného, která je odlišná od škody majetkové (např. trestný čin poškození cizích práv dle § 181 trestního zákoníku, pomluvy dle § 184 trestního zákoníku nebo křivého obvinění dle § 345 trestního zákoníku). Odčinění nemajetkové újmy uplatněné v adhezním řízení je moţné pouze v penězích. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakoţ i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.163 Bezdůvodné obohacení můţe pachatel získat některými trestnými činy, jejichţ znakem je především majetkový prospěch (např. trestný čin podvodu dle § 209 trestního zákoníku). Mladistvým se místo těchto povinností ukládají výchovné povinnosti v souladu s ust. § 18 odst. 1 písm. e) zákona o soudnictví ve věcech mládeţe, podle kterých má mladistvý nahradit způsobenou škodu podle svých sil anebo jinak přispět k odstranění následku provinění. Pokud byl odsouzený předčasně podmíněně propuštěn podle ust. § 88 odst. 2 trestního zákoníku, mohou mu být soudem uloţeny další, speciální povinnosti, kterými má být zejména kompenzováno zkrácení uloţeného nepodmíněného trestu odnětí svobody. Konkrétně se jedná o povinnost zdrţovat se v průběhu zkušební doby ve stanoveném časovém období ve svém obydlí nebo jeho části, vykonat práce ve prospěch obcí, státních nebo jiných obecně prospěšných institucí a sloţit určenou peněţitou částku na pomoc obětem trestné činnosti na účet soudu.164 Povinnost, aby se podmíněně propuštěný zdrţoval ve stanoveném čase ve svém obydlí nebo jeho části ve své podstatě

162

Např. trestnou činností proti zdraví můţe vniknout poškozenému nárok na ušlý zisk, neboť mu bylo znemoţněno po určitou dobu vykonávat své povolání. 163



57

odpovídá trestu domácího vězení.165 Celková doba trvání pobytu v obydlí podmíněně propuštěného nesmí přesáhnout jeden rok, a to ani byla-li stanovena delší zkušební doba.166 Povinnosti spočívající ve vykonání prací ve prospěch obcí, státních nebo jiných obecně prospěšných institucí odpovídají ve své podstatě institutu trestu obecně prospěšných prací.167 Samotný výkon prací můţe být stanoven ve výměře od 50 do 200 hodin, na rozdíl od obecně prospěšných prací, které mohou být uloţeny ve výměře aţ 300 hodin, a vykonány musí být do skončení zkušební doby. Pokud jde o povinnost podmíněně propuštěného, aby sloţil určenou částku na pomoc obětem trestné činnosti na účet soudu, odpovídá tato obdobné podmínce, kterou je nutno splnit, aby mohlo dojít ke schválení narovnání168 a tím k zastavení trestního stíhání. Částka na peněţitou pomoc obětem trestné činnosti se stanoví ve výměře od 2 000 Kč do 10 000 000 Kč. Při ukládání povinnosti sloţit peněţitou částku soud přihlédne především k majetkovým poměrům a dalším osobním poměrům podmíněně propouštěného, přičemţ můţe stanovit, ţe určená částka bude splacena v pravidelných měsíčních splátkách. Mladistvým, kteří byli předčasně podmíněně propuštěni, nelze tyto speciální povinnosti uloţit, neboť ust. § 78 odst. 1 zákona o soudnictví ve věcech mládeţe je vůči trestnímu zákoníku v postavení lex specialis.169

165




§ 309 odst. 1 písm. d) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 16. 3. 2014]. 169

ŠÁMAL, Pavel a kol. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže, 3. vyd., Praha : C.H.Beck, 2011. 988 s. ISBN 978-80-7400-350-9. S. 649.

58

3.4. Dohled Při rozhodnutí o podmíněném propuštění odsouzeného můţe soud v souladu s ust. § 89 odst. 1 trestního zákoníku vyslovit dohled170, pokud vznikla potřeba intenzivního sledování podmíněně propuštěného během zkušební doby. Dohled je institutem fakultativním a vţdy bude záleţet na konkrétní osobě odsouzeného, na prostředí do kterého se vrací a na tom, jaká mu byla soudem uloţena přiměřená omezení a přiměřené podmínky.

3.4.1. Historický vývoj institutu dohledu Dohled byl do naší právní úpravy zaveden zákonem č. 253/1997 Sb., s účinností od 1. 1. 1998. Nicméně praxí soudů, do přijetí zmíněné novely, bylo ukládání dohledu, podřazeného pod institut přiměřených omezení.171 Novelou byly do právní úpravy trestního zákona z roku 1961 vloţeny ustanovení upravující podmíněné upuštění od potrestání s dohledem172 a podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem173. Na povrch však začaly vyplouvat značné nedostatky, kterými novela trpěla, zejména nikde nebyl uveden, obsah dohledu, ani kým má být dohled vykonáván. Omezenou část úkolů dohledu nejdříve plnili pověření pracovníci odborného aparátu soudů na základě

170

Dohled nad podmíněně propuštěným sice co do pojmu a účelu odpovídá typickým rysům probace, ale nelze ho řadit mezi probační instituty. Pro podmíněné propuštění je typická podmínka výkonu zákonem stanovené části trestu odnětí svobody, nedochází při jeho aplikaci k odloţení výkonu trestu jako takového, nýbrţ pouze výkonu zbytku trestu. Institut podmíněného propuštění s dohledem bývá proto označován specificky, jako tzv. parole. ŠČERBA, Filip. Probace a její projevy v českém trestním právu. Trestněprávní revue. 2009, roč. 8, č. 10, s. 300-304. ISSN 1213-5313. 171

§ 59 odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění do 1. 1. 1998. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 16. 3. 2014]. 172

§ 26 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 16. 3. 2014]. 173

§ 60a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 16. 3. 2014].

59

zákona č. 189/1994 Sb.174, o vyšších soudních úřednících. Vybíráni byli z řad administrativních pracovníků soudů, tito však často neměli dostatečné vzdělání ani odpovídající pracovní podmínky pro plnění širokého spektra specifických úkolů Probační a mediační sluţby. Později dohled vykonávali sociální kurátoři na základě zákona č. 144/1999 Sb., o změnách v působnosti orgánů ČR a o působnosti obcí v sociálním zabezpečení, při okresních úřadech.175 Probační a mediační sluţba jako samostatný orgán vznikla na základě zákona č. 257/2000 Sb.176, účinného od 1. 1. 2001. Důvodem k přijetí tohoto zákona byla především potřeba konkrétně upravit postavení a kompetence probačních úředníků, určit vzájemné vztahy mezi Probační a mediační sluţbou a orgány činnými v trestním řízení.177

3.4.2. Podstata a účel dohledu Zákonnou úpravu podstaty a účelu dohledu nalezneme v ust. § 49 aţ § 51 trestního zákoníku, v případě podmíněného propuštění s dohledem má být zmíněných ustanovení pouţito obdobně, nicméně jejich povaha je natolik obecná, ţe se dají pouţít přímo.178 Dohled se vyznačuje osobním kontaktem probačního úředníka s podmíněně propuštěnou osobou, kteří spolupracují na vytváření a realizaci plánu probačního dohledu ve zkušební době. Cílem dohledu je sledování a kontrola chování podmíněně propuštěného, čímţ je zajišťována ochrana společnosti a sníţení moţnosti opakování

174

Zákon č. 189/1994 Sb., o vyšších soudních úřednících, ve znění pozdějších předpisů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 16. 3. 2014]. 175

ROZUM, Jan a kol. Institut dohledu u podmíněného propuštění. 1. vyd. Praha : Institut pro kriminologii a sociální prevenci 2004. 261 s. ISBN 80-7338-026-9. S 15. 176

Zákon č. 257/2000 Sb., o probační a mediační sluţbě, ve znění pozdějších předpisů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 16. 3. 2014]. 177

Důvodová zpráva k návrhu zákona č. 257/2000 Sb., o probační a mediační sluţbě. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 16. 3. 2014]. 178


60

trestné činnosti. Dále pak odborné vedení a pomoc podmíněně propuštěnému s cílem zajistit, aby v budoucnu vedl řádný ţivot. 179 Rozhodnutí soudu o ustanovení dohledu a jeho provedení má být završením procesu nápravy podmíněně propuštěného. Po právní moci usnesení o podmíněném propuštění odsouzeného pověří předseda senátu opatřením probačního úředníka, v jehoţ obvodu má podmíněně propuštěný bydliště nebo pracoviště, aby sledoval jeho chování a dodrţování mu uloţených přiměřených povinností a omezení.180 Dohled

probíhá

formou

konzultací

probačního

úředníka

s podmíněně

propuštěným. Během první schůzky podmíněně propuštěného s probačním úředníkem je podmíněně propuštěný poučen o podmínkách dohledu, které jsou shrnuty v poučení o výkonu dohledu181. Ve znění ust. § 50 trestního zákoníku je podmíněně propuštěný povinen spolupracovat s probačním úředníkem a to způsobem, jaký mu probační úředník stanoví, a především plnit plán probačního dohledu. Dále je podmíněně propuštěný povinen se dostavovat k probačnímu úředníkovi ve lhůtách, které mu stanovil, informovat probačního úředníka o všech okolnostech důleţitých pro výkon probačního dohledu (tedy o svém pobytu, zaměstnání, zdrojích obţivy, dodrţování soudem uloţených přiměřených povinnostech a přiměřených omezeních) a umoţnit probačnímu úředníkovi vstup do bydlí, ve kterém se zdrţuje. Probační úředník ve

179

ŠTERN, Pavel a kol. Probace a mediace. 1. vyd. Praha : Portál 2010. 216 s. ISBN 978-80-7367-757-2. S. 73 - 74. 180

§ 331 odst. 5 a § 330a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 16. 3. 2014]. 181

Poté co je podmíněně propuštěný seznámen s podmínkami dohledu, podepíše poučení o výkonu dohledu a stejnopis poučení si pak odnáší sebou domů, aby si podmínky mohl kdykoliv připomenout. ŠTERN, Pavel a kol. Probace a mediace. 1. vyd. Praha : Portál 2010. 216 s. ISBN 978-80-7367-757-2. S. 75.

61

spolupráci s podmíněně propuštěným vypracovávají probační plán dohledu182, jehoţ cílem je dokončení procesu nápravy podmíněně propuštěného. Probační plán slouţí k individuální specifikaci obsahu dohledu a jeho konkrétní podoby.183 Obsah probačního plánu dohledu vychází jak z pravomocného rozhodnutí soudu, tak od osobní situace podmíněně propuštěného a konkrétních příčin a okolností, které vedly ke spáchání trestného činu. Současně při výkonu dohledu není moţné podmíněně propuštěnému uloţit jinou povinnost, neţ která vyplývá přímo ze zákona nebo odsuzujícího rozsudku.184 S ohledem na výsledky dohledu, kterých podmíněně propuštěný dosahuje, a také k jeho osobním, rodinným a jiným poměrům má probační úředník povinnost probační plán pravidelně aktualizovat.185 O průběhu dohledu je probační úředník povinen pravidelně nejméně jednou za šest měsíců vypracovat zprávu, obsahující aktuální ţivotní situaci podmíněně propuštěného, hodnocení spolupráce s ním a návrhy na další průběh dohledu.186 S koncem zkušební doby vypracuje probační úředník na základě všech zjištěných a ověřených informací o průběhu dohledu závěrečnou zprávu, kterou soudu sdělí, zda podmíněně propuštěný splnil všechny uloţené podmínky. Jestliţe podmíněně propuštěný poruší závaţným způsobem nebo opakovaně podmínky dohledu, probační plán či jiná přiměřená omezení a přiměřené povinnosti uloţené soudem, probační úředník o této skutečnosti neprodleně informuje předsedu

182

Spolupráce s podmíněně propuštěným jiţ ve fázi přípravy probačního plánu dohledu je velmi důleţitá, neboť úspěšnost dohledu je přímo závislá na vlastní aktivitě pachatele a na jeho pozitivní motivaci k tomu, aby se podřídil vykonávanému dohledu a uloţeným podmínkám. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník, 2. vyd., Praha : C.H.Beck, 2012. 3614 s. ISBN 978-80-7400-428-5. S. 681. 183


§ 330a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 16. 3. 2014]. 185


ŠTERN, Pavel a kol. Probace a mediace. 1. vyd. Praha : Portál 2010. 216 s. ISBN 978-80-7367-757-2. S. 81.

62

senátu soudu, který dohled uloţil. Pokud se však podmíněně propuštěný dopustí jen méně závaţného porušení, upozorní ho probační úředník na zjištěné nedostatky a poučí ho, ţe v případě opakování nebo závaţnějšího porušení bude o nastalé situaci bezodkladně informovat předsedu senátu.187 Soudem můţe být současně s dohledem uloţena povinnost, aby se podmíněně propuštěný po stanovenou část zkušební doby, která navazuje na počátek zkušební doby, zdrţoval v určené době ve svém obydlí nebo jeho části.188 Tato povinnost je obdobou trestu domácího vězení. Cílem je prohloubení účinku působení na podmíněně propuštěného a omezení jeho nevhodných sociálních vazeb, čímţ má být dosaţeno větší ochrany společnosti. Celková doba stanovené povinnosti nesmí překročit dobu jednoho roku, a to ani kdyby zkušební doba byla stanovena na delší dobu. Nedodrţení podmínky zdrţování se v určené době ve svém obydlí, můţe mít za následek rozhodnutí soudu o neosvědčení se a o povinnosti vykonat zbytek trestu odnětí svobody. Vyslovení dohledu u podmíněně propuštěného mladistvého je jednou z forem výchovného opatření, které můţe být mladistvému soudem uloţeno namísto přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti.189 Pro mladistvé je sestaven speciální probační program, kterým se rozumí především program sociálního výcviku, psychologického poradenství, terapeutický program, program zahrnující obecně prospěšnou činnost, vzdělávací, doškolovací, rekvalifikační nebo jiný vhodný program k rozvíjení sociálních dovedností a osobnosti mladistvého, a to s různým reţimem omezení v běţném způsobu ţivota, který směřuje k tomu, aby se mladistvý vyhnul 187



§ 16 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 17. 3. 2014].

63

chování, které by bylo v rozporu se zákonem, a k podpoře jeho vhodného sociálního zázemí a k urovnání vztahů mezi ním a poškozeným. Probační program je schvalován ministrem spravedlnosti a je zapisován do seznamu probačních programů vedeného Ministerstvem spravedlnosti.190 Samotný dohled nad výkonem probačního programu pak činí probační úředník pověřený soudem pro mládeţ.191 Dohled je nad podmíněně propuštěnými vyslovován soudem asi cca ve 35 % rozhodnutích o podmíněném propuštění, coţ je zřejmé z následujících statistik. Podmíněně propuštěno

S dohledem

%

rok 2011192

4109

1177

28,6 %

rok 2012193

4658

1398

30 %

190



Statistická ročenka vězeňské služby za rok 2011 [online]. Vězeňská sluţba ČR, 2012 [17. 3. 2014]. Dostupná z : http://www.vscr.cz/client_data/1/user_files/19/file/spr%C3%A1vn%C3%AD/statistiky/Statistick%C3%A 9%20ro%C4%8Denky/Rocenka_2011.pdf 193

Statistická ročenka vězeňské služby za rok 2012 [online]. Vězeňská sluţba ČR, 2012 [17. 3. 2014]. Dostupná z : http://www.vscr.cz/client_data/1/user_files/19/file/spr%C3%A1vn%C3%AD/statistiky/Statistick%C3%A 9%20ro%C4%8Denky/Ro%C4%8Denka%202012.pdf

64

Podmíněně propuštěno

S dohledem

%

prosinec 2013194

182

86

47,2 %

leden 2014195

182

80

44 %

únor 2014196

198

89

45 %

Z výše uvedené statistiky je zřejmá zvyšující se tendence ukládání dohledu u podmíněného propuštění. Tento směr povaţuji za správný, neboť dohled probačního úředníka je významným nástrojem předcházení recidivy. Probační úředník při své práci vyuţívá nejen prostředky kontroly, ale také prostředky pomoci, coţ je pro podmíněně propuštěného velmi důleţité, především v období bezprostředně následujícím po podmíněném propuštění se podmíněně propuštěný ocitá v těţké situaci a probační úředník pro něj můţe znamenat jedinou oporu. Hlavním cíle činnosti probačního úředníka však zůstává snaha, aby podmíněně propuštěný na svobodě vedl řádný ţivot.

194

Měsíční statistické hlášení – prosinec 2013 [online]. Vězeňská sluţba ČR, 2012 [17. 3. 2014]. Dostupné z : http://www.vscr.cz/client_data/1/user_files/19/file/spr%C3%A1vn%C3%AD/statistiky/M%C4%9Bs%C3 %AD%C4%8Dn%C3%AD%20statistick%C3%A9%20hl%C3%A1%C5%A1en%C3%AD%20/2013/MS H12-2013.pdf 195

Měsíční statistické hlášení – leden 2014 [online]. Vězeňská sluţba ČR, 2012 [17. 3. 2014]. Dostupné z : http://www.vscr.cz/client_data/1/user_files/19/file/spr%C3%A1vn%C3%AD/statistiky/M%C4%9Bs%C3 %AD%C4%8Dn%C3%AD%20statistick%C3%A9%20hl%C3%A1%C5%A1en%C3%AD%20/2014/MS H01-2014.pdf 196

Měsíční statistické hlášení – únor 2014 [online]. Vězeňská sluţba ČR, 2012 [17. 3. 2014]. Dostupné z : http://www.vscr.cz/client_data/1/user_files/19/file/spr%C3%A1vn%C3%AD/statistiky/M%C4%9Bs%C3 %AD%C4%8Dn%C3%AD%20statistick%C3%A9%20hl%C3%A1%C5%A1en%C3%AD%20/2014/MS H02-2014.pdf

65

3.5. Osvědčení se a neosvědčení se V případě, ţe podmíněně propuštěný vedl ve zkušební době řádný ţivot a vyhověl všem uloţeným podmínkám197, vysloví soud, ţe se osvědčil v souladu s ust. § 91 odst. 1 trestního zákoníku. Rozhodne-li soud o tom, ţe se podmíněně propuštěný osvědčil, znamená to, ţe proces jeho nápravy byl úspěšně dokončen a pro společnost jiţ nepředstavuje nebezpečí. Při úvahách o tom, zda podmíněně propuštěný vedl řádný ţivot se nelze omezit pouze na zjišťování, zda nespáchal ve zkušební době další trestný čin, ale je třeba zkoumat jeho celkové chování po celou zkušební dobu198 a zda plní všechny základní povinnosti občana nejen na veřejnosti, ale i ve svém soukromí.199 Nicméně ani skutečnost, ţe podmíněně propuštěný ve zkušební době spáchal trestný čin, nemusí nezbytně vést k závěru, ţe řádný ţivot nevedl. Pokud mu však byl uloţen nepodmíněný trest a závaţnost jeho činu nebo okolnosti vypovídají o tom, ţe se nechce napravit a do budoucna vést řádný ţivot, musí soud rozhodnout o výkonu zbytku trestu odnětí svobody, z něhoţ byl podmíněně propuštěn.200 Vede-li se však proti podmíněně propuštěnému trestní stíhání pro skutek spáchaný ve zkušební době a není-li toto nové

197

Podmínkami máme na mysli všechny přiměřené povinnosti a přiměřená omezení, jeţ soud podmíněně propuštěnému uloţil. 198

Nejvyšší soud České socialistické republiky v rozhodnutí ze dne 6. 11. 1972, sp. zn. 4 Tz 62/72 uvádí: „o tom, že se podmíněně odsouzený osvědčil nelze rozhodnout, není-li přezkoumáno jeho chování po celou dobu zkušební.“ In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 16. 3. 2014]. 199

Rozsudek Nejvyššího soudu Slovenské socialistické republiky ze dne 9. 8. 1972, sp. zn. Tz 69/72. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 16. 3. 2014]. 200

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR z 26. 7. 1963, sp. zn.To 12/63. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 16. 3. 2014].

66

trestní stíhání v době rozhodování o osvědčení pravomocně skončeno, vyčká soud rozhodující o osvědčení na skončení tohoto stíhání.201 O osvědčení rozhodne soud aţ po uplynutí celé zkušební doby, protoţe podkladem pro něj je, způsob jakým se podmíněně propuštěný choval po celou zmíněnou dobu. V případě, ţe soud rozhodl, ţe podmíněně propuštěný splnil všechny zákonem poţadované podmínky, tedy ţe se osvědčil, nastane na základě ust. § 91 odst. 2 trestního zákoníku ex lege k zákonné fikci, podle které u podmíněně propuštěného k výkonu celého mu uloţeného nebo přeměněného nepodmíněného trestu odnětí svobody došlo dnem podmíněného propuštění. Rozhodnutím o osvědčení je tak podmíněně propuštěnému definitivně prominut výkon zbylé části nepodmíněného trestu odnětí svobody. K zákonné fikci dochází právní mocí usnesení soudu o osvědčení s účinky ex tunc ke dni, kdy byl odsouzený podmíněně propuštěn. Bylo-li o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody rozhodnuto v době, kdy odsouzený zrovna nevykonával nepodmíněný trest odnětí svobody, nastávají účinky zákonné fikce ode dne právní moci usnesení o podmíněném propuštění.202 Existence zákonné fikce má pro podmíněného zásadní význam především z hlediska zahlazení odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, neboť doba k němu potřebná počíná běţet mnohem dříve.203 Prohlášením soudu, ţe se mladistvý osvědčil, čímţ u něj nastala zákonná fikce, má značný význam, protoţe na mladistvého se od této chvíle hledí jako by nebyl

201



§ 105 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 16. 3. 2014].

67

odsouzen.204 Pokud mu však bylo současně uloţeno ochranné opatření, k zákonné fikci neodsouzení nedojde dříve, neţ ho mladiství vykoná nebo neţ bude skončeno jinak.205 K zákonné fikci vykonání celého uloţeného nebo zmírněného nepodmíněného trestu odnětí svobody nedochází pouze rozhodnutím soudu, ale i za situace, ţe soud po uplynutí jednoho roku od skončení zkušební doby ţádným způsobem nerozhodl a současně podmíněně propuštěný na tom nenesl vinu.206 V tomto případě skutečnost, zda podmíněně propuštěný během zkušební doby vedl řádný ţivot nehraje ţádnou roli, neboť k zákonné fikci dochází pasivitou soudu. Nerozhodl-li soud z důvodů, které zavinil podmíněně propuštěný, nemůţe dojít k zákonné fikci výkonu celého trestu dnem podmíněného propuštění uplynutím jednoho roku od skončení zkušební doby, ale je nutné, aby soud o osvědčení se podmíněně propuštěného v souladu s § 91 odst. 1 trestního zákoníku rozhodl. Pakliţe podmíněně propuštěný neplní soudem uloţené podmínky nebo na svobodě nevede řádný ţivot, a soud o těchto skutečnostech ví, rozhodne o výkonu zbytku trestu. Podmíněně propuštěný svým chováním prokázal, ţe výkon pouze části nepodmíněného trestu odnětí svobody nebyl dostatečný, poţadovaného účelu u něj nebylo dosaţeno, z čehoţ vyplývá, ţe je potřeba na něj i nadále pozitivně působit. Rozhodnout o výkonu zbytku trestu můţe soud, na rozdíl od rozhodnutí o osvědčení se, jiţ v průběhu zkušební doby, avšak nejpozději do jednoho roku od uplynutí zkušební doby. Po uplynutí této jednoroční lhůty tak lze rozhodnout, jen 204




68

pokud odsouzený zavinil, ţe soud o jeho povinnosti vykonat zbytek trestu rozhodnout nemohl.207 Pokud soud rozhodl o tom, ţe se zbytek trestu odnětí svobody vykoná, nestanovuje jiţ v jakém typu věznice má k výkonu dojít, automaticky bude zbytek trestu vykonáván ve věznici, ve které byl vykonáván v době před rozhodnutím o podmíněném propuštění.208 Podle ust. § 91 odst. 4 trestního zákoníku je moţné, pokud soud rozhodl o vykonání zbytku trestu209 odnětí svobody, zaţádat znovu o podmíněné propuštění. V tomto případě je opětovné podmíněné propuštění z výkonu téhoţ trestu moţné po výkonu poloviny zbytku trestu a v případech uvedených v ust. § 88 odst. 4 trestního zákoníku po výkonu dvou třetin zbytku trestu.210 Opětovné podmíněné propuštění z výjimečného trestu odnětí svobody na doţivotí moţné není. Pro opětovné podmíněné propuštění musí odsouzený splňovat všechny podmínky jako pro klasické podmíněné propuštění. Zkoumá se především chování odsouzeného a plnění jeho povinností za dobu od nastoupení výkonu zbytku trestu odnětí svobody.211 Pokud byl odsouzený opětovně podmíněně propuštěn z výkonu stejného trestu, započítá se mu do nově stanovené zkušební doby i doba, po kterou v předešlé zkušební době vedl řádný ţivot.212

207

Usnesení vyššího vojenského soudu v Příbrami ze dne 31. 7. 1974, sp. zn. To 187/74. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 16. 3. 2014]. 208

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 10. 1996, sp. zn. 2 Tzn 137/96. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 16. 3. 2014]. 209

Zbytkem trestu se rozumí zbývající doba uloţeného trestu odnětí svobody, kterou by si měl odsouzený ještě odpykat ode dne, kdy byl skutečně podmíněně propuštěn na svobodu. 210

Byl-li podmíněně propuštěnému uloţen další nepodmíněný trest odnětí svobody, který se mohl stát i podkladem pro rozhodnutí soudu o neosvědčení se, povaţují se nový trest a dosud nevykonaný zbytek trestu původního za trest jediný, odsouzeného bude moţno podmíněně propustit aţ po výkonu jedné poloviny nebo dvou třetin součtu obou trestů. 211


Rozhodnutí nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 12. 1996, sp. zn. 2 Tzn 196/96. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 16. 3. 2014].

69

V ojedinělých případech, kdy se podmíněně propuštěný během zkušební doby dopustí méně závaţného porušení stanovených podmínek vedení řádného ţivota nebo nesplnění uloţených podmínek, můţe soud tuto situaci řešit pouze domluvou či výstrahou.213 Rozhoduje-li soud ještě před uplynutím zkušební doby o tom, zda se vykoná zbývající část trestu odnětí svobody a dojde k závěru, ţe ještě nedošlo podmíněně propuštěným k tak závaţným porušením podmínek pro výkon zbytku trestu, vysloví, ţe se podmíněné propuštění ponechává v platnosti. Zároveň však musí soud nepodmíněně propuštěnému uloţit dohled, pokud ještě uloţen nebyl, přiměřeně prodlouţit zkušební dobu, nejvýše však o dva roky214 nebo uloţit dosud neuloţené přiměřené povinnosti a přiměřené omezení podle ust. § 48 odst. 4 trestního zákoníku. Zmíněný institut má být soudem pouţit pouze ojediněle, vţdy má být brán zřetel na okolnosti případu a individualitu podmíněně propuštěného. Rozhodnout o ponechání podmíněném propuštění v platnosti musí soud rovněţ ve lhůtě jednoho roku od skončení zkušební doby.

3.6. Záruka za dovršení nápravy a její odvolání Prognóza příznivého chování podmíněně propuštěného na svobodě při poskytnutí záruky za dovršení nápravy215 spočívá na tezi, ţe podmíněně propuštěný nebude na svobodě odkázán sám na sebe, ale ţe výchovné působení a pomoc zájmového sdruţení občanů216, které za něj převzalo záruku, mu pomůţe dovršit proces jeho 213


Celková zkušební doba však nesmí přesáhnout horní hranici stanovenou v § 89 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 16. 3. 2014]. 215


Zájmovým sdruţením občanů jsou odborové organizace, organizace zaměstnavatelů, ostatní občanská sdruţení s výjimkou politických stran a politických hnutí, dále církve, náboţenské společnosti a právnické osoby sledující v předmětu své činnosti charitativní účely. § 3 odst. 1 zákona č. zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 16. 3. 2014].

70

nápravy a zajistí, aby vedl řádný ţivot.217 Samotná záruka za dovršení nápravy odsouzeného pro podmíněné propuštění však nestačí, neboť soud musí být odůvodněně přesvědčen, ţe odsouzený na svobodě povede řádný ţivot a musí samostatně zkoumat, zda odsouzený svým chováním a plněním svých povinností ve výkonu trestu odnětí svobody prokázal polepšení. Podmínky pro nabídnutí záruky za dovršení nápravy zájmovým sdruţením občanů jsou upraveny především v ust. § 6 odst. 1 trestního řádu. Zájmové sdruţení můţe nabídnou převzetí záruky za odsouzeného ve výkonu trestu odnětí svobody a současně podat návrh na jeho podmíněné propuštění.218 Zájmová organizace občanů se můţe před nabídnutím záruky za dovršení nápravy odsouzeného informovat u ředitele věznice, ve které odsouzený vykonává nepodmíněný trest odnětí svobody, na jeho chování a moţnosti jeho převýchovy219. Ředitel věznice jí tyto informace poskytne pouze pokud s tím odsouzený souhlasil. V případě, ţe zájmové sdruţení občanů převzalo záruku za dovršení nápravy podmíněně propuštěného, je povinno působit na odsouzeného, aby ţil řádným ţivotem, a k tomu musí přijmout potřebná opatření. Dále musí dbát na to, aby podmíněně propuštěný nahradil škodu nebo odčinil nemajetkovou újmu, kterou svým trestným činem způsobil, nebo aby vydal bezdůvodné obohacení získané trestným činem.220 Přestoţe zájmové sdruţení občanů nabídlo záruku, nezbavuje to soud povinnosti, aby při rozhodování o podmíněném propuštění odsouzeného samostatně zkoumal, jestli u něj jeho chováním a způsobem plnění

217


§ 331 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 16. 3. 2014]. 219

§ 6 odst. 1 písm. c) a § 331 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 16. 3. 2014] 220


71

povinností opravdu došlo k polepšení. Dále se soud musí zabývat otázkou, zda prostředky, které zájmové sdruţení občanů můţe nabídnout k dovršení procesu převýchovy, jsou dostatečné. V případě, ţe podmíněně propuštěný nedodrţuje podmínky, které s ním byly ujednány, můţe zájmové sdruţení občanů záruku odvolat. Pokud tato situace nastala, soud přezkoumá chování odsouzeného během zkušební doby. Zjistí-li, ţe podmíněné propuštění neplní svůj účel, rozhodne o výkonu zbytku trestu. Nedospěje-li soud k těmto závěrům, ponechá podmíněné propuštění v platnosti, ale jiţ nemůţe podmíněně propuštěnému uloţit ţádné další přiměřené omezení nebo přiměřené povinnosti. Odvolání záruky tak samo o sobě ještě není důvodem k nařízení výkonu zbytku trestu.221

4. Současná procesněprávní úprava podmíněného propuštění z výkonu trestu Procesní úpravu institutu podmíněného propuštění z výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody de lege lata nalezneme především v ust. § 331, § 332 a § 333 trestního řádu. Trestní řád upravuje jaký orgán bude o podmíněném propuštění rozhodovat, kdo můţe podat návrh na podmíněné propuštění, jaké existují opravné prostředky proti rozhodnutí soudu, atd.

4.1. Zahájení řízení o podmíněném propuštění Výlučným orgánem pověřeným rozhodováním o podmíněném propuštění je v souladu s ust. § 331 odst. 1 trestního řádu soud, jako orgán nestranný a nezávislý.

221


72

Skutečnost, ţe výlučně soud rozhoduje o vině a trestu znamená, ţe pouze on můţe posoudit, zda bylo účelu trestu výkonem části nepodmíněného trestu odnětí svobody dosaţeno a rozhodnout tak o podmíněném propuštění odsouzeného. Úpravu věcné příslušnosti nalezneme v ust. § 333 odst. 1 trestního řádu. V prvním stupni o podmíněném propuštění rozhoduje vţdy okresní soud222, a to i pokud odsuzující rozsudek byl vydán soudem krajským. Místní příslušnost se bude řídit místem, kde odsouzený vykonává nepodmíněný trest odnětí svobody. Nastat můţe také situace, ţe odsouzený se v době rozhodování o podmíněném propuštění nenachází ve výkonu trestu odnětí svobody, ale je na svobodě. Stát se tak můţe ve třech případech. Prvním z nich je případ, kdy odsouzený vykonal vazbu, ze které byl ještě před pravomocným rozsudkem propuštěn a délka výkonu vazby po započtení postačuje pro splnění podmínky pro podmíněné propuštění. Místně příslušným bude okresní soud, v jehoţ obvodu došlo k poslednímu výkonu vazby.223 Druhý případ se vztahuje na odsouzeného, který vykonal zákonem poţadovanou část uloţeného trestu odnětí svobody tak, ţe mu byla do souhrnného trestu započtena doba trestu odnětí svobody vykonaného na základě dřívějšího rozhodnutí, jeţ byl zrušen a nahrazen výrokem o uloţení souhrnného trestu a nachází se na svobodě. Soudem příslušným k rozhodnutí o podmíněném propuštění bude okresní soud, v jehoţ obvodu byl odsouzeným vykonáván trest odnětí svobody naposled.224 K poslednímu z nich dochází v případě, ţe odsouzený vykonal celý trest odnětí svobody a byl propuštěn na svobodu. Následně však stíţností pro porušení zákona nebo obnovou řízení došlo ke zrušení původního rozsudku a

222

V hlavním městě Praze bude rozhodovat obvodní soud a v Brně Městský soud. V případě mladistvých bude rozhodovat soud pro mládeţ, coţ je speciální senát okresního soudu. § 2 odst. 2 č. zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 17. 3. 2014]. 223

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 6. 5. 1983, sp. zn. 1 To 18/83. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 17. 3. 2014]. 224

ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád I, II, III – komentář. 7. vyd. Praha: C.H.Beck 2013. 4700 s. ISBN 978-80-7400-465-0. S. 3813.

73

nahrazení odsuzujícím rozsudkem novým, kterým byl odsouzenému uloţen nový trest odnětí svobody. Doba, kterou vykonal původním trestem odnětí svobody po započtení postačuje pro podmínky podmíněného propuštění u nového trestu odnětí svobody. V této situaci bude místně příslušný soud, v jehoţ obvodu odsouzený vykonával původní trest odnětí svobody.225 Na tyto tři případy se nebude vztahovat ust. § 315 odst. 2 trestního řádu. Soud o podmíněném propuštění odsouzeného rozhoduje ve stejném sloţení, v jakém bylo rozhodováno o jeho odsouzení. Pokud tedy o odsouzení rozhodoval senát sloţený z jednoho soudce a dvou přísedících, rozhoduje se o podmíněném propuštění také v senátě. Ust. § 331 odst. 3 trestního řádu uvádí moţnost, kdy můţe o podmíněném propuštění rozhodovat předseda senátu sám. Předseda senátu můţe sám rozhodnout o podmíněném propuštění odsouzeného, pokud to navrhl ředitel věznice, ve které je trest odnětí svobody vykonáván, nebo se k tomuto návrhu připojil a pokud s tím vyslovil souhlas státní zástupce. Státní zástupce musí vyjádřit svůj souhlas s celým obsahem budoucího rozhodnutí, se všemi jeho výroky a navrhovanou zkušební dobou.226 Samotné řízení o podmíněném propuštění se zahajuje ţádostí, návrhem nebo z úřední povinnosti.227 V souladu s § 59 odst. 1 trestního řádu povaţujeme ţádost i návrh za podání. Obligatorními náleţitostmi podání jsou: − označení orgánu činného v trestním řízení kterému je podání určeno (okresní soud),

225

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 2. 10. 1987, sp. zn 6 Tz 53/87. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 17. 3. 2014]. 226

ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád I, II, III – komentář. 7. vyd. Praha: C.H.Beck 2013. 4700 s. ISBN 978-80-7400-465-0. S. 3804. 227

§ 331 odst. 1 zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 17. 3. 2014].

74

− označení toho kdo jej činí (odsouzený, státní zástupce nebo ředitel věznice), − určení, jaké věci se týká (podmíněného propuštění odsouzeného), − určení, čeho má být dosaţeno (podmíněného propuštění odsouzeného z výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody), − datum a podpis. Kromě těchto obligatorních náleţitostí by bylo vhodné, aby podání obsahovalo také další skutečnosti, zejména co za trestný čin odsouzený spáchal, druh trestu, který mu byl uloţen, a jeho výměru, jakou část trestu jiţ odsouzený vykonal, popis jeho chování ve výkonu trestu odnětí svobody, jaké sociální a rodinné poměry ho na svobodě čekají a především, zda splňuje všechny zákonné podmínky k podmíněnému propuštění. Nejčastěji dochází k zahájení řízení na ţádost odsouzeného228 popřípadě jeho zákonného zástupce.229 Pokud je podávána ţádost o dřívější podmíněné propuštění podle ust. § 88 odst. 2 trestního zákoníku, je její nezbytnou součástí kladné stanovisko ředitele věznice, o tom, ţe odsouzený svým vzorným chováním a plněním svých povinností prokázal, ţe dalšího výkonu trestu odnětí svobody jiţ není třeba. V případě, ţe ţádost kladné stanovisko ředitele věznice postrádá, soud o věci nerozhodne a ţádost vrátí odsouzenému. Zároveň ho poučí o nutnosti připojení zmíněného stanoviska k ţádosti.230 Byla-li ţádost odsouzeného o podmíněné propuštění zamítnuta, můţe ji odsouzený opakovat teprve po uplynutí šesti měsíců od zamítavého rozhodnutí, ledaţe by ţádost byla zamítnuta jen proto, ţe dosud neuplynula lhůta stanovená v zákoně pro podmíněné propuštění.231

228


Zákonný zástupce (většinou rodič či opatrovník) podává ţádost např. za odsouzeného mladistvého.

230


§ 331 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 17. 3. 2014].

75

Návrh na podmíněné propuštění můţe být podán ředitelem věznice, ve které odsouzený vykonává trest odnětí svobody. Ředitel věznice, na rozdíl od odsouzeného, dokáţe objektivně zhodnotit, zda u odsouzeného došlo k polepšení a zda je od něj do budoucna moţné očekávat vedení řádného ţivota. Návrh ředitele věznice je podáván ve zvláštním reţimu ust. § 331 odst. 3 trestního řádu a se všemi přílohami je zaslán státnímu zástupci, který s ním v písemném stanovisku zasílaném soudu vysloví souhlas nebo nesouhlas. Z toho vyplývá, ţe ani pozitivní hodnocení odsouzeného ředitelem věznice automaticky neznamená, ţe odsouzený bude podmíněně propuštěn. Ředitel věznice také můţe připojit své kladné stanovisko k podané ţádosti odsouzeného nebo návrhu jiného subjektu (zájmového sdruţení nebo státního zástupce). Moţnost podání návrhu ředitelem věznice nebo připojení kladného stanoviska je jistým způsobem i stimulem pro odsouzeného, neboť jeho řádné plnění povinností a vzorné chování se můţe stát významným podnětem pro toto podání. Dále můţe návrh na podmíněné propuštění odsouzeného podat státní zástupce. Oprávnění státního zástupce k podání návrhu vyplývá z charakteru rozhodování, neboť se týká uloţeného trestu a také z jeho postavení jako procesní strany podle ust. § 12 odst. 6 trestního řádu. Zmíněné oprávnění státním zástupcem sice doteď nebylo vyuţíváno, ale přesto tomuto postupu nic nebrání.232 V souladu s ust. § 331 odst. 2 trestního řádu můţe být návrh na podmíněné propuštění podán zájmovým sdruţením občanů.233 Návrh můţe být podán pouze, pokud současně s ním zájmové sdruţení občanů nabídne záruku za dovršení nápravy odsouzeného.234 Pokud návrh postrádá nabídku převzetí záruky za dovršení nápravy

232

VICHEREK, Roman. Návrh či ţádost o podmíněné propuštění. epravo.cz [online]. Dostupné z : http://www.epravo.cz/top/clanky/navrh-ci-zadost-o-podminene-propusteni-91827.html 233

§ 3 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů. In : Beckonline [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 17. 3. 2014]. 234

§ 6 odst. 1 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 17. 3. 2014].

76

odsouzeného, povaţuje ho soud pouze za podnět k rozhodnutí z úřední povinnosti.235 Před podáním návrhu by si měla zájmová organizace občanů zjistit stav chování odsouzeného ve výkonu trestu a reálné moţnosti jeho převýchovy, aby byla schopná zhodnotit skutečné šance odsouzeného na podmíněné propuštění. Zmíněné informace jí poskytne ředitel věznice se souhlasem odsouzeného.236 Přestoţe zájmové sdruţení občanů podalo návrh na podmíněné propuštění odsouzeného, ke kterému připojilo nabídku převzetí záruky za dovršení nápravy odsouzeného, můţe soud rozhodnout o podmíněném propuštění odsouzeného i bez toho, aby nabídnutou záruku přijal. V souladu s ust. § 2 odst. 4 trestního řádu můţe být řízení o podmíněném propuštění odsouzeného zahájeno i z úřední povinnosti. Řízení můţe být zahájeno ex offo v případě, ţe návrh podá osoba neuvedená v ust. § 331 odst. 1 trestního řádu. O návrhu neoprávněné osoby nemá soud povinnost rozhodovat, ale můţe se stát podnětem k zahájení řízení o podmíněném propuštění odsouzeného z úřední povinnosti.237 Soud je povinen o ţádosti nebo návrhu rozhodnout do třiceti dnů.238 Během této doby soud shromaţďuje důkazní prostředky nezbytné pro rozhodnutí. Především si vyţádá zprávu věznice o chování a pracovní morálce odsouzeného během výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody a o dosaţení stupně jeho převýchovy. Pokud během výkonu trestu odsouzený navázal dobrovolně spolupráci s pracovníky Probační a mediační sluţby, můţe si soud vyţádat jejich stanovisko k moţnosti podmíněného

235

Zhodnocení trestního kolegia Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 10. 7. 1975, č. j. Tpjf 88/74. In : Beckonline [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 17. 3. 2014]. 236

§ 43 odst. 2 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 17. 3. 2014]. 237



77

propuštění tohoto odsouzeného.239 Třicetidenní lhůta pro rozhodnutí počíná běţet dnem následujícím po dni, kdy byla ţádost nebo návrh doručeny soudy, který je příslušný o nich rozhodnout.240 Jedná se o lhůtu pořádkovou, coţ znamená, ţe soud není jejím marným uplynutím zproštěn povinnosti v dané věci rozhodnout. Důleţitými důvody pro které nebylo moţné ve stanovené lhůtě rozhodnout mohou být chybějící trestní spisy, nutnost provést další důkazy, neúčast některé z osob při veřejném zasedání, jejichţ účast je nezbytná. V případě marného uplynutí třicetidenní lhůty musí soud věc projednat urychleně bez zbytečných průtahů.241

4.2. Veřejné zasedání Soud o podmíněném propuštění odsouzeného z výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody rozhoduje ve veřejném zasedání, neboť odsouzený bývá zpravidla před rozhodnutím vyslechnut.242 Zvláštní způsob rozhodování se uplatní na základě ust. § 331 odst. 3 trestního řádu. V případě, ţe podmíněné propuštění odsouzeného z výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody navrhne ředitel věznice, ve které je trest vykonáván nebo se k takovému návrhu připojí, můţe o podmíněném propuštění rozhodnou předseda senátu, jako samosoudce, ale pouze pokud s obsahem návrhu souhlasí státní zástupce. Předseda senátu tak můţe rozhodnout sám, bez nařízení veřejného zasedání a bez vyslechnutí

239



Obecná povinnost soudu podle ust. § 2 odst. 4 zákona č. . 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 17. 3. 2014]. 242


78

odsouzeného. Zmíněný postup se uplatnit nemusí, záleţí vţdy na uváţení předsedy senátu. Rozhodnutí má formu usnesení243, proti kterému je moţné podat stíţnost týkající se výroku o stanovení délky zkušební doby.244 Pokud se odsouzený nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, probíhá veřejné zasedání v prostorách věznice. Tímto řešením má být zejména sníţeno riziko útěku odsouzeného a také sníţeny náklady celého řízení, neboť převoz odsouzeného do budovy soudu je mnohem více ekonomicky náročný. V případě, ţe se o podmíněném propuštění rozhoduje v době, kdy se odsouzený nachází na svobodě, koná se veřejné zasedání v příslušné místnosti budovy soudu. V rámci přípravné fáze veřejného zasedání předvolá předseda senátu osoby, jejichţ osobní účast je při něm nutná.245 Osobou jejíţ účast bude nutná je odsouzený, protoţe k rozhodnutí o podmíněném propuštění je třeba, aby byl vyslechnut.246 Účast dalších osob však nutná není.247 Vţdy bude záleţet na uváţení soudu, jestli vzhledem k povaze rozhodované věci bude pokládat účast jiné osoby také za nutnou. Pokud předseda senátu nějakou osobu předvolá, dává tím jasně najevo, ţe její účast u veřejného zasedání je nezbytná, a ţe bez její přítomnosti nepůjde veřejné zasedání provést. Osoby, které nebyly předvolány, budou o konání veřejného zasedání vyrozuměny. Vyrozuměn bude státní zástupce, jakoţ i osoby, které svým návrhem daly 243





Účast státního zástupce také není u veřejného zasedání nutná, pokud není zákonem stanoveno jinak. § 234 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů. In : Beckonline [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 17. 3. 2014].

79

k veřejnému zasedání podnět (ředitel věznice, zájmové sdruţení občanů), a osoba, která můţe být rozhodnutím přímo dotčena.248 Předseda senátu vyrozumí i obhájce odsouzeného, má-li ho nebo byl-li mu ustanoven. Poškozeného předseda senátu vyrozumí, pokud byl odsouzenému uloţen trest odnětí svobody za zločin249 a poškozený o to výslovně poţádal.250 Den veřejného zasedání stanoví předseda senátu tak, aby odsouzenému, popř. jeho obhájci, státnímu zástupci, řediteli věznice nebo zájmovému sdruţení občanů (pokud jsou navrhovateli podmíněného propuštění) zbývala od doručení předvolání k veřejnému zasedání nebo od vyrozumění o něm alespoň pětidenní lhůta k přípravě. Tato lhůta můţe být zkrácena, ale pouze se souhlasem osoby, v jehoţ zájmu byla dána.251 U ostatních osob, které se k veřejnému zasedání předvolávají nebo se o něm vyrozumívají, je třeba zachovat zpravidla lhůtu třídenní.252

4.3. Rozhodnutí a opravné prostředky Soud rozhoduje o podmíněném propuštění odsouzeného k nepodmíněnému trestu odnětí svobody formou usnesení.

248






80

Podle ust. § 134 odst. 1 trestního řádu musí usnesení obsahovat: − označení orgánu, o jehoţ rozhodnutí jde, − den a místo rozhodnutí, − výrok usnesení s uvedením zákonných ustanovení, jichţ bylo pouţito, − odůvodnění, nestanovil-li zákon něco jiného, − poučení o opravném prostředku. Usnesení musí v záhlaví obsahovat název a sídlo instituce. Označení orgánu se provádí otiskem razítka nebo vypsáním názvu a sídla orgánu, o jehoţ rozhodnutí jde. V závěru se označení orgánu děje u rozhodnutí otiskem kulatého razítka se státním znakem, jménem, příjmením a funkčním označením osoby, která rozhodnutí vyhlásila (předsedy senátu). Neuvádějí se jména a příjmení ani funkční označení osob, které se na vydání usnesení podílely (členů senátu).253 V záhlaví usnesení se dále uvádějí identifikační údaje odsouzeného a značka projednávané věci. Den a místo rozhodnutí jsou významné především pro běh lhůt nebo pro přezkum příslušnosti rozhodujícího orgánu. Výrok usnesení nesmí vzbuzovat pochybnosti a musí vypovídat o skutečné vůli rozhodujícího orgánu. Bez ohledu na to, zda bylo usnesení vydáváno na ţádost odsouzeného, návrh oprávněných osob či z úřední povinnosti, musí být součástí výroku uvedení konkrétních zákonných ustanovení hmotného i procesního práva, jichţ bylo pouţito.254 Odůvodnění obsahuje stručné shrnutí skutečností, na jejichţ podkladě bylo rozhodnuto, které podmínky podmíněného propuštění jsou odsouzeným splněny a které nikoliv. Usnesení se nemusí odůvodňovat, pokud se po jeho vyhlášení osoby oprávněné podat proti němu stíţnost svého práva vzdaly a pokud nevyţadují jeho písemné

253


ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád I, II, III – komentář. 7. vyd. Praha: C.H.Beck 2013. 4700 s. ISBN 978-80-7400-465-0. S. 1724.

81

odůvodnění.255 Poučit o moţnosti podat opravný prostředek musí soud vţdy, i pokud by se oprávněné osoby ihned po vyhlášení usnesení svého práva na podání opravného protředku vzdaly. Řádným opravným prostředkem proti usnesení je stíţnost, jeţ má odkladný účinek v zákonem stanovených případech.256 Ustanovení § 142 odst. 1 trestního řádu dává moţnost podat stíţnost proti usnesení soudu osobě, které se usnesení přímo dotýká (odsouzený) nebo která dala svým návrhem podnět k usnesení, k němuţ je oprávněna zákonem (ředitel věznice, zájmové sdruţení občanů) a státní zástupce, a to i ve prospěch odsouzeného. Proti zamítavému usnesení o podmíněném propuštění můţe stíţnost podat odsouzený, státní zástupce, ředitel věznice nebo zájmové sdruţení občanů, pokud podali návrh. Stíţnost bude mít odkladný účinek, coţ znamená, ţe do doby, neţ bude o stíţnosti rozhodnuto, nenabude usnesení právní moci ani se nestane vykonatelným.257 Stíţnost proti usnesení o podmíněném propuštění odsouzeného je oprávněn podat pouze státní zástupce a to proti všem výrokům. Odsouzený, ředitel věznice nebo zájmové sdruţení občanů mohou taky podat stíţnost, ale pouze proti výroku o délce zkušební doby nebo výroku, kterým se stanoví dohled či je uloţena některá z přiměřených povinností a přiměřených omezení. Tato stíţnost bude mít také odkladný účinek.

255




82

Pokud bylo rozhodováno v souladu s ust. § 331 odst. 3 trestního řádu pouze předsedou senátu, můţe stíţnost proti tomuto usnesení podat odsouzený, ředitel věznice nebo zájmové sdruţení občanů a to pouze proti výroku, kterým se stanoví délka zkušební doby. Státní zástupce z logiky věci stíţnost není oprávněn podat, protoţe aby mohlo být rozhodnuto samosoudcem, musel vyslovit souhlas s celým obsahem podání. Je třeba upozornit, ţe stíţnost nebude mít odkladný účinek a usnesení se stane vykonatelný, nicméně pravomocným se stane aţ po rozhodnutí o stíţnosti.258 Stíţnost se podává u orgánu, proti jehoţ usnesení stíţnost směřuje.259 V případě podmíněného propuštění u okresního soudu, který o něm usnesením rozhodl. Ve stíţnosti mohou být navrhovány nové skutečnosti a důkazy.260 Při rozhodování o stíţnosti se uplatní princip autoremedury, o stíţnosti tak můţe rozhodnout soud, který napadené usnesení vydal. Autoremedura se uţije pouze fakultativně, soud má tak na výběr, zda stíţnosti sám vyhoví nebo předloţí věc nadřízenému orgánu, krajskému soudu.261 Krajský soud buď stíţnost zamítne, nebo jí vyhoví. V případě, ţe stíţnosti vyhoví, rozhodne o ní sám nebo věc vrátí okresnímu soudu, aby o ní znovu rozhodl.262 Bylo-li vydáno zamítavé usnesení o podmíněném propuštění z výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, můţe odsouzený opět poţádat o podmíněné propuštění aţ po uplynutí šestiměsíční lhůty. Lhůta počíná běţet od právní moci usnesení. Pokud podal odsouzený opakovaně ţádost před uplynutím lhůty, posoudí ji 258





§ 146 a násl. zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 17. 3. 2014].

83

soud jako neoprávněně opakovanou, o čemţ ho informuje. Lhůta šesti měsíců se vztahuje pouze k ţádosti odsouzeného, která byla předtím zamítnuta, nikoli k ţádosti jiné oprávněné osoby. Neuplatní se ani v případě, kdy soud rozhodl z úřední povinnosti nebo na základě podnětu jiné osoby.263 Jakmile se usnesení o podmíněném propuštění odsouzeného k výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody stane vykonatelným, nařídí předseda senátu soudu neprodleně věznici, ve které odsouzený trest odnětí svobody vykonává, aby byl okamţitě propuštěn na svobodu nebo aby byl věznicí dodán do výkonu soudem uloţeného ochranného léčení nebo ochranné výchovy, pokud je to moţné. Rozhodl-li o podmíněném propuštění soud druhého stupně, nařídí okamţité propuštění odsouzeného předseda tohoto soudu.264 O podmíněném propuštění je pak vţdy pověřeným pracovníkem soudu informován Rejstřík trestů s uvedením dne, kdy skončí zkušební doba.265

4.4. Situace po rozhodnutí o podmíněném propuštění Zkušební doba počíná běţet den následující po dni, kdy byl odsouzený podmíněně propuštěn. Soud, který rozhodl o podmíněném propuštění, sleduje soustavně chování podmíněně propuštěného ve zkušební době, přičemţ se opírá všude tam, kde to přichází v úvahu, o pomoc zájmových sdruţení občanů.266 V případě, ţe byl současně

263



§ 65 odst. 3 instrukce Ministerstva spravedlnosti, č.j. 505/2001-Org, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, a krajské a vrchní soudy. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 17. 3. 2014]. 266

§ 66 odst. 1 instrukce Ministerstva spravedlnosti, č.j. 505/2001-Org, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, a krajské a vrchní soudy. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 17. 3. 2014].

84

s rozhodnutím o podmíněném propuštění stanoven dohled, pověří výkonem kontroly Probační a mediační sluţbu. Probační úředník je povinen zpracovávat nejméně jednou za šest měsíců zprávu, ve které informuje předsedu senátu o dodrţování stanovených podmínek, probačního plánu a přiměřených omezení a přiměřených povinností podmíněně propuštěného.267 Pověřený pracovník soudci vyţádá, nejméně jedenkrát za šest měsíců, opis rejstříku trestů a další podklady nutné k posouzení způsobu ţivota podmíněně propuštěného a dodrţování přiměřených omezení a přiměřených povinností. Pokud podmíněně propuštěný svým činem způsobil škodu, ověří si dotazem na poškozeného, zda projevil ve zkušební době snahu nahradit způsobenou škodu. V případech, kdy soud přijal záruku zájmového sdruţení občanů za převýchovu podmíněně propuštěného, vyţádá si stanovisko zájmového sdruţení občanů.268 Soud, který o podmíněném propuštění odsouzeného rozhodl, má po podmíněném propuštění tři způsoby jak rozhodnout, a to vţdy formou usnesení, ve veřejném zasedání a z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu. Pokud soud zjistí, ţe podmíněně propuštěný ve zkušební době nevedl řádný ţivot, můţe i během zkušební doby rozhodnou, ţe se zbytek trestu vykoná. Nejpozději tak musí soud učinit do jednoho roku od uplynutí zkušební doby, vyjma případů, kdy podmíněně propuštěný zavinil, ţe soud rozhodnout nemohl.269 Před rozhodnutím soudu, ţe se zbytek trestu vykoná, musí být podmíněně propuštěný vyslechnut. Opravným prostředkem proti tomuto usnesení je stíţnost, jeţ má odkladný účinek a podána můţe být státním zástupcem nebo podmíněně propuštěným. Rozhodl-li soud, ţe se na podmíněně propuštěném vykoná zbytek trestu, nerozhoduje jiţ o způsobu jeho výkonu, 267



V případě marného uplynutí této jednoroční lhůty, nastane v souladu s § 91 odst. 3 trestního zákoníku, právní fikce, ţe trest byl vykonán dnem, kdy došlo k podmíněnému propuštění.

85

pokud o tom bylo rozhodnuto jiţ v původním rozsudku.270 Stane-li se usnesení vykonatelným, vyzve soud podmíněně propuštěného, aby nastoupil do výkonu trestu dobrovolně, a zároveň o tom vyrozumí příslušnou věznici. Pokud podmíněně propuštěný nenastoupí výkon zbytku trestu dobrovolně, bude do věznice dodán za pomoci státního donucení. Výjimečně můţe soud vzhledem k okolnostem případu a osobě odsouzeného ponechat podmíněné propuštění v platnosti, i kdyţ odsouzený zavdal příčinu k rozhodnutí o tom, ţe se zbytek trestu vykoná.271 Současně s rozhodnutí o ponechání podmíněného propuštění v platnosti, stanoví soud nad podmíněně propuštěným dohled, přiměřeně prodlouţí zkušební dobu (ne však o více neţ dvě léta a zároveň nesmí překročit horní hranici zkušební doby) nebo mu stanoví dosud neuloţená přiměřená omezení a přiměřené povinnosti směřující k tomu, aby vedl na svobodě řádný ţivot. O ponechání podmíněného propuštění v platnosti rozhoduje soud usnesením ve veřejném zasedání a podmíněně propuštěný musí být vyslechnut.272 Řádným opravným prostředkem proti tomuto usnesení je stíţnost, která má odkladný účinek.273 Domnívám se, ţe stíţnost proti výroku usnesení o ponechání podmíněného propuštění v platnosti můţe podat pouze státní zástupce, jako prostředek směřující v neprospěch podmíněně propuštěného. Proti dalším výrokům usnesení o uloţení zákonných podmínek můţe podat stíţnost jak státní zástupce, tak určitě i podmíněně propuštěný. Pokud byl

270

Rozsudek Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne 17. 11. 1969, sp. zn. 4 Tz 81/69. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 17. 3. 2014]. 271


§ 332 odst. 1 a § 333 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 17. 3. 2014]. 273


86

stanoven dohled, pověří jím předseda senátu úředníka příslušné Probační a mediační sluţby. V případě, ţe se podmíněně propuštěný během zkušební doby vedl řádný ţivot, a splnil řádně všechny mu uloţené podmínky, rozhodne soud, ţe se podmíněně propuštěný osvědčil. Pokud byla soudem přijata záruka za dovršení nápravy odsouzeného, opře se při rozhodování o osvědčení obligatorně o vyjádření zájmového sdruţení občanů. O vyjádření zájmového sdruţení občanů se soud opře také v případech, kdy má za to, ţe tím přispěje k řádnému objasnění způsobu ţivota podmíněně propuštěného během zkušební doby.274 Soud rozhoduje o osvědčení podmíněně propuštěného usnesením a opět ve veřejném zasedání. O osvědčení můţe rozhodnout i předseda senátu sám, ale pouze v případě, ţe s tím souhlasí státní zástupce.275 Opravným prostředkem proti usnesení je stíţnost s odkladným účinkem276, kterou můţe podat státní zástupce, vyjma případu, kdy s osvědčením se podmíněně propuštěného vyslovil souhlas.277 Pokud soud do jednoho roku od uplynutí zkušební doby nerozhodl ţádným z výše uvedených způsobů a podmíněně propuštěný to ţádným způsobem nezavinil, pak nastane právní fikce výkonu celého trestu dnem podmíněného propuštění. Soud v tomto

274





87

případě jiţ nevydává ţádné usnesení, pouze o tom učiní záznam ve spise a uvědomí Rejstřík trestů.278 Posledním případem, kdy soud rozhoduje po usnesení o podmíněném propuštění je situace, kdy zájmové sdruţení občanů odvolalo poskytnutou záruku za dovršení nápravy odsouzeného. Zájmové sdruţení občanů odvolá záruku, pokud podmíněně propuštěný nedodrţuje podmínky, jeţ s ním byly ujednány. Soud v tomto případě přezkoumá chování podmíněně propuštěného během zkušební doby. Zjistí-li, ţe podmíněné propuštění neplní svůj účel, rozhodne o výkonu zbytku trestu ve veřejném zasedání. Stíţnost proti usnesení o výkonu zbytku trestu má odkladný účinek a podat ji můţe státní zástupce nebo podmíněně propuštěný. Ponechá-li soud podmíněné propuštění v platnosti, nemůţe jiţ podmíněně propuštěnému uloţit ţádné další přiměřené omezení nebo přiměřené povinnosti.279 Proti tomuto usnesení můţe podat stíţnost pouze státní zástupce, neboť je podávána v neprospěch podmíněně propuštěného.

5. Zahraniční právní úprava podmíněného propuštění z výkonu trestu 5.1. Německá právní úprava podmíněného propuštění a dohledu Německý trestní zákoník neobsahuje pojem podmíněné propuštění, ale hovoří o odkladu zbytku trestu odnětí svobody. Odklad zbytku trestu odnětí svobody je upraven v ust. § 56a aţ § 57b Německého trestního zákoníku (das Strafgesetzbuch – StGB) a

278



88

procesní stránka v ust. § 454 aţ § 462a Německého trestního řádu (die Strafprozeßordnung – StPO). Soud odloţí výkon zbytku časově omezeného trestu odnětí svobody podle ust. § 57 odst. 1 StGB, pokud: − jsou vykonány dvě třetiny uloţeného trestu, nejméně však dva měsíce, − to můţe být učiněno s ohledem na zájmy ochrany společnosti − odsouzený souhlasí. Při rozhodnutí soud zohledňuje osobnost odsouzeného, jeho dosavadní způsob ţivota, okolnosti spáchaného trestného činu, jeho chování ve výkonu trestu a ţivotní poměry. Po odpykání poloviny dočasného trestu odnětí svobody, nejméně však šesti měsíců, můţe soud podle ust. § 57 odst. 2 StGB výjimečně odloţit výkon zbytku trestu na zkušební dobu, jestliţe: − odsouzený si odpykává svůj první trest odnětí svobody a tento trest nepřevyšuje dva roky, − nebo celkové zhodnocení trestného činu, osobnost odsouzeného a její vývoj během výkonu trestu ukazují, ţe lze předpokládat, ţe se odsouzený nebude dopouštět další trestné činnosti. Současně však musí odsouzený splňovat podmínky uvedené v § 57 odst. 1 StGB. Zvláštní zákonnou úpravu obsahuje StGB pro institut doţivotního odsouzení280. Doţivotně odsouzenému můţe být zbytek trestu odnětí svobody odloţen, pokud

280

§ 57a odst. 1 des Strafgesetzesbuches. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 17. 3. 2014].

89

vykonal patnáct let trestu, přes závaţnost spáchaného trestného činu není nutný výkon zbylé části trestu a zároveň musí splňovat podmínky uvedené v § 57 odst. 1 StGB. Rozhodování o odkladu zbytku trestu odnětí svobody je svěřeno zvláštní komoře zemského soudu, jeţ je příslušná k rozhodování o věcech výkonu trestu odnětí svobody a místně příslušná podle místa výkonu trestu.281 Návrh na odklad výkonu trestu si podává odsouzený a doporučení můţe udělit státní zástupce nebo ředitel věznice.282 V případě zamítnutí návrhu odsouzeného, můţe být tento opětovně podán aţ po uplynutí soudem stanovené lhůty, ne však delší jak šest měsíců. Podání návrhu během této doby není přípustné. Stejně jako u nás při rozhodnutí o odkladu výkonu trestu stanovuje soud zkušební dobu od dvou aţ do pěti let. Zkušební doba nesmí být kratší jak délka zbývající části trestu. Doţivotně odsouzeným smí být stanovena zkušební doba pouze na pět let. Délka zkušební doby můţe být v jejím průběhu soudem prodluţována nebo zkracována, ale vţdy v souladu se zákonem.283 Zároveň mohou být podmíněně propuštěnému soudem uloţeny povinnosti, kterými má odčinit následky svého trestného činu (např. náhrada škody způsobené trestným jednáním, obecně prospěšné práce nebo zaplacení finanční částky na podporu obecně prospěšných organizací) nebo instrukce, které mu mají napomoci, aby u něj nedošlo k recidivě. Zmíněné povinnosti můţe soud uloţit jiţ při rozhodování o odkladu výkonu trestu nebo kdykoliv v průběhu zkušební doby, vyţádají-li si to okolnosti a také je můţe kdykoliv změnit nebo zrušit.

281

§ 462a odst. 1 der Trafprozeßordnung. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 17. 3. 2014]. 282

§ 445 der Trafprozeßordnung. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 17. 3. 2014]. 283

§ 57 odst. 3 a § 56a des Strafgesetzesbuches. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 17. 3. 2014].

90

In : Beck-online [právní informační systém].

Podmíněně propuštěný můţe být soudem po zkušební dobu podroben dohledu a vedení probačního úředníka, pokud to přispěje, aby se zdrţel páchání další trestné činnosti.284 Samotná činnost probačního úředníka je upravena v ust. § 56d StGB a můţe být vykonávána jako povolání nebo jako čestná funkce. Po dohodě se soudem probační úředník dohlíţí na plnění povinností, podává soud zprávy o způsobu ţivota podmíněně propuštěného a oznamuje soudu porušení těchto povinností. Jedním z prvořadých úkolů probační sluţby je pomoci podmíněně propuštěnému dosáhnout udrţitelného ţivotního stylu (sociálních vztahů, bydlení, práce) a tím mu umoţnit vést ţivot bez páchání trestné činnosti. Ke skončení probačního dohledu dochází vypršením probační lhůty, jejím odvoláním nebo rozhodnutím o výkonu zbytku trestu. Odklad trestu můţe být soudem odvolán v případech, kdy podmíněně propuštěný ve zkušební době spáchal další trestný čin (tím je prokázáno, ţe nesplnil očekávání, jeţ bylo důvodem odkladu), hrubě nebo trvale porušoval pokyny nebo se trvale vyhýbal dohledu a vedení probačního úředníka (takové jednání důvodně vzbuzuje domněnku, ţe opět spáchá trestný čin), hrubě a trvale porušuje povinnosti. Jestliţe však postačí uloţení další povinnosti nebo dalšího pokynu, zejména podrobení podmíněně propuštěného dohledu probačního úředníka nebo prodlouţení zkušební doby, upustí soud od odvolání odkladu trestu.285 Jestliţe soud nerozhodne o odvolání odkladu trestu, promine trest po uplynutí zkušební doby. Prominutí trestu je moţné odvolat, pokud podmíněně propuštěný během zkušební doby spáchal úmyslný trestný čin a byl za něj odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání minimálně šest měsíců. Odvolat

284

§ 57 odst. 3 a § 56e des Strafgesetzesbuches. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 17. 3. 2014].


285


§ 57 odst. 5 a § 56f des Strafgesetzesbuches. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 17. 3. 2014].

91

prominutí je pak moţné během jednoho roku od skončení zkušební doby a do šesti měsíců ode dne, kdy odsuzující rozsudek nabyl právní moc.286 Kladně u německé úpravy podmíněného propuštění (odkladu výkonu trestu) hodnotím mnoţství moţností, jeţ nabízí soudům, aby flexibilněji reagovaly na potřeby a jednání podmíněně propuštěných v průběhu celé zkušební doby. Především mám na mysli moţnost zkrácení nebo prodlouţení zkušební doby, moţnost i v průběhu zkušební doby ukládat nebo rušit povinnosti či moţnost následně uloţit dohled.

5.2. Rakouská právní úprava podmíněného propuštění a dohledu Rakouské trestní právo má stejné historické kořeny jako právo české. Úpravu podmíněného propuštění z výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody nalezneme v ust. § 46 aţ §56 rakouského trestního zákoníku (das Strafgesetzbuch – StGB) a ust. § 494a aţ § 496 rakouského trestního řádu (die Strafprozeßordnung – StPO). Odsouzený můţe být podmíněně propuštěn, pokud si odpykal polovinu trestu, nejméně však tři měsíce a pokud lze očekávat, ţe dalšího výkonu trestu odnětí svobody s cílem zabránit mu páchat další trestnou činnost, není třeba. Odsouzeným, u nichţ je obava z dalšího páchání trestné činnosti, se při podmíněném propuštění stanoví zkušební lhůta aţ po odpykání dvou třetin trestu. Odsouzený k doţivotnímu trestu nesmí být podmíněně propuštěn, dokud si neodpykal nejméně patnáct let odnětí svobody.287 Soud při rozhodování o podmíněném propuštění přihlíţí k osobě odsouzeného, jeho předchozímu chování, chování ve výkonu trestu a výhledu na jeho budoucí chování.

286

§ 57 odst. 5 a § 56g des Strafgesetzesbuches. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 17. 3. 2014]. 287

§ 46 des österreichische Strafgesetzesbuches. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 17. 3. 2014].

92

Soud také zkoumá, jestli není ze zvláštních důvodů potřeba vykonat zbytek trestu a zda není nutné k podmíněnému propuštění připojit další opatření. Rozhodnutí o podmíněném propuštění je svěřeno zemskému soudu podle místa, kde je trest odnětí svobody odsouzeným vykonáván. Návrh můţe podat odsouzený, státní zástupce nebo ředitel příslušné věznice. Soud zahájí řízení z úřední povinnosti, pokud v průběhu následujících tří měsíců vykoná odsouzený potřebnou část trestu.288 Soudem při podmíněném propuštění můţe být stanovena zkušební doba od jednoho do tří let. Pokud prominutý zbytek trestu přesahuje tři roky, stanoví se zkušební doba na pět let. Při podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody na doţivotí je stanovena desetiletá zkušební doba.289 Při podmíněném propuštění můţe soud odsouzenému udělit pokyny a ustanovit opatrovníka - probačního pracovníka, pokud je to nutné a účelné k tomu, aby podmíněně propuštěnému zabránil v páchání další trestné činnosti.290 Probační úředník je ustanoven vţdy soudem. Jeho povinností je sledovat ţivot podmíněně propuštěného na svobodě a dohlíţet nad dodrţováním udělených pokynů. Snahou probačního úředníka je, aby podmíněně propuštěný vedl řádný ţivot a zabránění podmíněně propuštěnému v dalším páchání trestné činnosti. V přiměřených lhůtách informuje soud o své činnosti a seznamuje ho se získanými poznatky. Během zkušební doby můţe soud

288

§ 152 des Strafvollzugsgesetzes In: Rechstsinformationssystem: JUSLINE [online]. die juristische Internet-Plattform Österreichs [cit. 17. 3. 2014]. Dostupné z : http://www.jusline.at/Strafvollzugsgesetz_%28StVG%29.html 289

§ 48 odst. 1 des österreichische Strafgesetzesbuches. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 17. 3. 2014]. 290

ROZUM, Jan a kol. Institut dohledu u podmíněného propuštění. 1. vyd. Praha : Institut pro kriminologii a sociální prevenci 2004. 261 s. ISBN 80-7338-026-9. S 25.

93

dodatečně ustanovit probačního úředníka nebo zrušit udělený dohled nad podmíněně propuštěným.291 Pokud podmíněně propuštěný během zkušební lhůty spáchá další trestný čin, soud odvolá podmíněné propuštění a trest, část trestu nebo zbytek trestu nechá vykonat, je-li to vzhledem k osobě pachatele nezbytné. Nenařídí-li soud výkon trestu, můţe prodlouţit zkušební dobu, změní nebo udělí pokyny, ustanoví odsouzenému probačního úředníka. Soud také můţe nařídit výkon trestu za předpokladu, ţe odsouzený neuposlechne pokyny i po formální upomínce nebo se vyhýbá kontaktu s probačním pracovníkem.292, 293 Nebyl-li nařízen výkon zbylé části trestu, pak se celý zbytek trestu promine.294 Rakouská a německá úprava institutu podmíněného propuštění z výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody se v mnoha ohledech můţe stát pro naše zákonodárce inspirací. Především vyzdvihnu moţnost modifikovat povinnosti, které soud při podmíněném propuštění odsouzenému stanovil, a to vţdy s ohledem na dosavadní plnění povinností a s ohledem na způsob vedení jeho ţivota na svobodě. Další moţnost jak zdokonalit českou právní úpravu vidím v pevně stanovené délce zkušební doby u podmíněného propuštění osob odsouzených k výjimečným trestům, neboť naše maximálně sedmiletá zkušební doba vzhledem k délce zbývající části trestu se můţe jevit jako nedostatečná.

291

§50 a § 51 des österreichische Strafgesetzesbuches. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 17. 3. 2014]. 292

§ 53 des österreichische Strafgesetzesbuches. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 17. 3. 2014]. 293

ROZUM, Jan a kol. Institut dohledu u podmíněného propuštění. 1. vyd. Praha : Institut pro kriminologii a sociální prevenci 2004. 261 s. ISBN 80-7338-026-9. S 25. 294

§ 48 odst. 3 des österreichische Strafgesetzesbuches. In : Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 17. 3. 2014].

94

Závěr

Ve své diplomové práci jsem si stanovila cíl, uceleně shrnout problematiku podmíněného

propuštění

z výkonu

nepodmíněného

trestu

odnětí

svobody.

Nejpalčivějším problémem dnešní doby nadále zůstává přeplněnost věznic, kterou se zákonodárce snaţí řešit zmírňováním podmínek pro podmíněné propuštění, neboť s kaţdou novelou se objevují výhodnější podmínky, za nichţ lze odsouzeného podmíněně propustit. Jedná se však pouze o řešení zástupné a celá problematika by neměla být řešena na poli trestního práva, ale v rámci reorganizace věznic a celkové reformy

vězeňské

politiky.

Řešením přeplněnosti věznic

by mohlo

být

i

dekriminalizování některého chování, jako zanedbání povinné výchovy nebo intenzivnější vyuţívání alternativních trestů, např. domácího vězení. Dalšími zdokonaleními právní úpravy by mohlo být zavedení pevné zkušební doby při podmíněném propuštění osob odsouzených k výjimečným trestům, protoţe stávající maximální sedmiletá zkušební doba s ohledem na zbývající část nevykonaného trestu nemusí být dostatečná. Moţnost soudu měnit v průběhu zkušební doby její délku s ohledem na chování podmíněně propuštěného na svobodě a na plnění mu stanovených povinností, nebo moţnost uloţit mu další přiměřené povinnosti nebo přiměřené omezení povaţuji za směr, kterým by se zákonodárce mohl vydat. Kladně hodnotím při podmíněném propuštění zvyšující se tendenci ukládání dohledu. Probační úředník totiţ nejen kontroluje chování podmíněně propuštěného, čímţ dochází k ochraně společnosti a sníţení moţnosti opakování trestné činnosti, ale v mnoha ohledech podmíněně propuštěnému poskytuje odborné vedení a sociální pomoc. Pobytem ve vězení totiţ mnozí odsouzení ztrácí sociální kontakt, dochází k zpřetrhání veškerých jejich rodinných, pracovních a dalších vazeb. U mnohých podmíněně propuštěných také dochází na svobodě ke špatné orientaci v pro nás běţných záleţitostech. Odborným vedením probační úředník můţe podmíněně propuštěným ve

95

všech těchto oblastech pomoci. Právní úprava ukládání dohledu by však do budoucna mohla být obohacena např. tím, ţe by se dohled určitým skupinám odsouzených ukládal obligatorně a neponechávalo se uváţení o dohledu pouze na soudech. I přesto, ţe právní úprava není dokonalá, je nepochybné, ţe institut podmíněného propuštění z výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody hraje významnou a nenahraditelnou roli v polepšení a nápravě odsouzeného.

96

Seznam použitých pramenů

Monografie 1. KALVODOVÁ, Věra. Postavení trestu odnětí svobody v systému trestněprávních sankcí. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002. 272 s. ISBN 80-210-3025-9. 2. MÁLKOVÁ, Andrea. Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Brno. 2013. 116s. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Právnická fakulta. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/321739/pravf_m?info=1;zpet=%2Fvyhledavani%2F%3Fsearc h%3DM%C3%A1lkov%C3%A1%20Andrea%20agenda:th%26start%3D1 3. NOVOTNÝ, Oto a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 3. vyd. Praha: Nakladatelství Codex, 1997. 328 s. ISBN 80-85963-24-8. 4. ŠTERN, Pavel, OUŘEDNÍČKOVÁ, Lenka, DOUBRAVOVÁ Dagmar. Probace a mediace. Možnosti řešení trestných činů. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. 216 s. ISBN 978-80-7367-757-2. 5. VLČEK, Eduard. Dějiny trestního práva v Českých zemích a v Československu. 3. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2007. 73 s. ISBN 978-80-210-4056-4.

Publikace 6. FRYŠTÁK, Marek a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 3. vyd. Ostrava: Nakladatelství KEY Publishing s.r.o. 2012. 164 s. ISBN 978-80-7418-158-0. 7. FRYŠTÁK, Marek a kol. Trestní právo procesní. 3. vyd. Ostrava: Nakladatelství KEY Publishing s.r.o. 2012. 275 s. ISBN 978-80-7418-160-3. 8. JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo procesní. 3. vyd. Praha: EUROLEX BOHEMIA, 2003. 621 s. ISBN 80-86432-58-0.

97

9. KALVODOVÁ, Věra. Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody. Komentář. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Wolters Kluwer ČR, 2012. 228 s. ISBN 978-80-7357-706-3. 10. KRATOCHVÍL, Vladimír a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. 1. vyd. Praha: Nakladatelství C.H.Beck, 2009. 797 s. ISBN 978-807400-042-3. S. 470-471. 11. MILOTA, Albert. Podmíněné odsouzení a propuštění. (Výklad zákona). Plzeň: Karel Beníšek, 1919. 116 s. 12. ROZUM, Jan a kol. Institut dohledu u podmíněného propuštění. 1. vyd. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci 2004. 261 s. ISBN 80-7338-026-9. 13. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád I, II, III – komentář. 7. vyd. Praha: C.H.Beck 2013. 4700 s. ISBN 978-80-7400-465-0. 14. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník, 2. vyd., Praha: C.H.Beck, 2012. 3614 s. ISBN 978-80-7400-428-5. 15. ŠÁMAL, Pavel a kol. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže, 3. vyd., Praha: C.H.Beck, 2011. 988 s. ISBN 978-80-7400-350-9. 16. ŠTERN, Pavel a kol. Probace a mediace. 1. vyd. Praha: Portál 2010. 216 s. ISBN 978-80-7367-757-2.

Odborné články 17. ROZUM, Jan, KOTULAN, Petr, TOMÁŠEK, Jan. Dohled u podmíněně propuštěných z hlediska jeho efektivity. Trestněprávní revue. 2008, roč. 7, č. 10, s. 313-318. ISSN 1213-5313. 18. ŠÁMAL, Pavel, VÁLKOVÁ, Helena. K podmíněnému propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Trestněprávní revue. 2012, roč. 11, č. 11-12, s. 249-255. ISSN 1213-5313. 19. ŠČERBA, Filip. Probace a její projevy v českém trestním právu. Trestněprávní revue. 2009, roč. 8, č. 10, s. 300-305. ISSN 1213-5313.

98

20. VICHEREK, Roman. Návrh či ţádost o podmíněné propuštění. epravo.cz [online]. Dostupné

z

:

http://www.epravo.cz/top/clanky/navrh-ci-zadost-o-podminene-

propusteni-91827.html

Statistiky 21. Statistická ročenka vězeňské služby za rok 2011 [online]. Vězeňská sluţba ČR, 2012 [17. 3. 2014]. Dostupná z : http://www.vscr.cz/client_data/1/user_files/19/file/spr%C3%A1vn%C3%AD/statisti ky/Statistick%C3%A9%20ro%C4%8Denky/Rocenka_2011.pdf 22. Statistická ročenka vězeňské služby za rok 2012 [online]. Vězeňská sluţba ČR, 2012 [17. 3. 2014]. Dostupná z : http://www.vscr.cz/client_data/1/user_files/19/file/spr%C3%A1vn%C3%AD/statisti ky/Statistick%C3%A9%20ro%C4%8Denky/Ro%C4%8Denka%202012.pdf 23. Měsíční statistické hlášení – prosinec 2013 [online]. Vězeňská sluţba ČR, 2012 [17. 3. 2014]. Dostupné z : http://www.vscr.cz/client_data/1/user_files/19/file/spr%C3%A1vn%C3%AD/statisti ky/M%C4%9Bs%C3%AD%C4%8Dn%C3%AD%20statistick%C3%A9%20hl%C3 %A1%C5%A1en%C3%AD%20/2013/MSH12-2013.pdf 24. Měsíční statistické hlášení – leden 2014 [online]. Vězeňská sluţba ČR, 2012 [17. 3. 2014]. Dostupné z : http://www.vscr.cz/client_data/1/user_files/19/file/spr%C3%A1vn%C3%AD/statisti ky/M%C4%9Bs%C3%AD%C4%8Dn%C3%AD%20statistick%C3%A9%20hl%C3 %A1%C5%A1en%C3%AD%20/2014/MSH01-2014.pdf

99

25. Měsíční statistické hlášení – únor 2014 [online]. Vězeňská sluţba ČR, 2012 [17. 3. 2014]. Dostupné z : http://www.vscr.cz/client_data/1/user_files/19/file/spr%C3%A1vn%C3%AD/statisti ky/M%C4%9Bs%C3%AD%C4%8Dn%C3%AD%20statistick%C3%A9%20hl%C3 %A1%C5%A1en%C3%AD%20/2014/MSH02-2014.pdf

100

Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody

Recommend Documents